cena 120 Kč
Právní
zpravodaj
M Ě S Í Č N Í K
Obsah
P R O
P R Á V N Í
11 listopad 2007 ročník VIII.
P R A X I
UDÁLOST
Reformní smlouva je připravena k podpisu: Evropská rada schválila její konečné znění Konečné znění reformní smlouvy, vypracované mezivládní konferencí z července letošního roku, bylo schváleno na neformálním zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 18. a 19. října. Reformní smlouva je tak připravena k podpisu, který k ní jednotlivé členské státy připojí v prosinci 2007. Po podpisu musí reformní smlouvu ratifikovat všech 27 členských zemí. Bude-li smlouva včas ratifikována, měla by vstoupit v platnost ještě před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2009. Reformní smlouvu vypracovala Mezivládní konference (IGC 2007) na žádost Evropské rady z června 2007; dle zadání pro IGC 2007 má Reformní smlouva umožnit Evropské unii vyrovnat se s výzvami 21. století. Hlavními cíli smlouvy, která se zaměřuje na modernizaci a reformu Evropské unie, je: a) zajistit demokratičtější fungování EU a splnit očekávání občanů, pokud jde o vysokou úroveň odpovědnosti, otevřenosti, transparentnosti a participace; b) zefektivnit fungování EU, aby se mohla vyrovnat se současnými globálními problémy, zejména co se týče změny klimatu, bezpečnosti a udržitelného rozvoje. Evropská komise ve svém stanovisku k IGC 2007 konstatovala, že Reformní smlouva umožní Unii provést změny, které by Evropanům napomohly k větší bezpečnosti a prosperitě a poskytly možnost ovlivňovat globalizaci. Komise současně vyzvala všechny k vytvoření takových podmínek, aby reformní smlouva mohla být podepsána a ratifikována ještě před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2009. - red podrobněji viz s. 2 TÉMA
Ministerstvo spravedlnosti nastavilo lhůtu pro dopracování nového občanského zákoníku Na základě vyhodnocení dotazníkového šetření k návrhu nového občanského zákoníku Ministerstvo spravedlnosti (MSp) dne 27. října 2007 rozhodlo o odkladu předložení návrhu do připomínkového řízení, a to do 30. června příštího roku. Minimálně o rok – na konec roku 2008 – se tak proti schválenému Plánu legislativních prací posouvá i termín předložení návrhu nového občanského zákoníku do vlády.
D
alší práce na novém kodexu se má soustředit do osmi nově ustavených odborných skupin, nad jejichž závěry by pak se v únoru 2008 mělo sejít společné jednání se stálou rekodifikační komisí (poradní skupina hlavních tvůrců předlohy, prof. Karla Eliáše a doc. Michaely Zuklínové a dalších odborníků). Výsledkem by byl upravený návrh nového občanského zákoníku, způsobilý k legislativnímu projednávání; takový návrh by pak měl být v červnu 2008 rozeslán do připomínkového řízení a poté do legislativního procesu na úrovni vlády.
1. Kodifikace v běhu času Legislativní proces přípravy předmětného návrhu nového občanského zákoníku formálně začal
v roce 19991). Z rozhodnutí tehdejšího ministra spravedlnosti Otakara Motejla byl hlavním zpracovatelem návrhu jmenován prof. Karel Eliáš. Vláda (usn. č. 345) 18. dubna 2001 schválila věcný záměr občanského zákoníku (kodifikace soukromého práva) a uložila ministru spravedlnosti do 31. prosince 2002 předložit vládě návrh zákona a dále návrh obchodního zákona a návrh zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Rokem 2001 tak fakticky začalo odpočítávání času pro vypracování paragrafového znění, jehož návrh se po šesti letech, v červnu letošního roku, dostal až „před dveře“ připomínkového řízení. 1)
Přípravné práce však probíhaly již od počátku devadesátých let.
pokračování na str. 3
TÉMA
Ministerstvo spravedlnosti… pokračování ze str. 1
Dne 11. července 2007 MSp oficiálně oznámilo, že „bylo dokončeno druhé kolo projednávání návrhu nového občanského zákoníku v rekodifikační komisi“ a že „návrh nového kodexu je připraven k rozeslání do připomínkového řízení“. „Nicméně“, jak dále uvedlo, „v souvislosti s debatami na různých diskusních fórech (Nejvyšší soud, Ústavně právní výbor obou komor Parlamentu) se jeví jako nejvýše užitečné zaslat návrh zákoníku okruhu dvaceti odborníků s požadavkem na jeho kritické zhodnocení a určení slabých a silných míst.“2). Kritické posouzení předlohy se uskutečnilo formou dotazníku, o jehož vyplnění byli požádáni členové občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR (dále „NS ČR“) a 20 odborníků z akademické sféry a z advokátních kanceláří, a dále Notářská komora (dále „NK ČR“), Exekutorská komora (dále „EK ČR“) a Česká advokátní komora (dále“ČAK“). Získaná stanoviska dne 27. září 2007 projednala na rozšířeném zasedání rekodifikační komise, z níž vzešlo rozhodnutí MSp o odkladu předložení návrhu do připomínkového řízení a ustavení skupin k zapracování vznesených připomínek.
2. K výsledkům dotazníkového šetření Dotazník z hodnotícími otázkami k návrhu nového občanského zákoníku3) (dále „návrh“) obsahoval 19 otázek ve čtyřech okruzích: A) Obecná část (návrh jako „standardní kodex kontinentálního typu“, jeho vztah k aplikační praxi, kompatibilita s právem EU/ES a zavedení nových institutů a odlišného pojmosloví); B) Legislativně technická úroveň návrhu (systematika a přehlednost, jazyková úroveň, vzájemná provázanost termínů a logická úroveň, zařazení oblastí, které byly dříve předmětem samostatných zákonů); C) Obsah návrhu (legislativní zpracování podle jednotlivých částí, zavedení obligatorního civilního sňatku, řešení převodu vlastnického práva k nemovitým věcem, zařazení závazkového práva, úprava nájmu bytu a dědické právo) a D) Organizace legislativního procesu (způsobilost návrhu k rozeslání do připomínkového řízení). Odpovědi jako celek tak představují jak komplexní hodnocení návrhu tak i posouzení jeho jednotlivých částí. Na vymezeném prostoru jistě nelze obsáhnout všechny připomínky, které v souhrnu čítají stovky stran, ba ani alespoň všechny zásadní návrhy na změnu v jednotlivých částech návrhu; ve většině případů navíc šlo jenom o jejich demonstrativní výčet. Navíc, ani prostor samotného dotazníku neumožnil respondentům provést vyčerpávající analýzu. I proto musí být vyhodnocení nutně poněkud zkreslující – nicméně s jednoznačným vyzněním jak v celku, tak v jednotlivostech. Z přihlédnutím k uvedenému podáváme jen velmi rámcovou informaci o vybraných koncepčních připomínkách k zásadním otázkám, které – podpořené a doplněné připomínkami k jednotlivým částem návrhu (jimiž se nezabýváme, aniž tím ale posouváme celkové vyznění odpovědí) – „rozhodly“ o odkladu připomínkového řízení. Stručně řečeno, článek má za cíl poskytnou odůvodněnou odpověď na otázku, proč k odkladu došlo a nikoliv ptát se, zda k tomu muselo dojít či s tímto rozhodnutím polemizovat. Pro zachování objektivity uvádíme plná znění odpovědí s tím, že úmyslně preferujeme kritické připomínky, které obsahují i konkrétní argumentační materiál, jelikož právě o posouzení diskutovaných věcí půjde v průběhu dalších prací; plně se tak hlásíme ke metodice hodnocení návrhu, jak ji for2) 3)
Viz Tiskovou zprávu na: http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k= 4176&page=3&d=168529 Návrh ve verzi z června 2007 (který byl podkladem pro dotazníkové šetření) je přístupný na portálu českého soudnictví (http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx? j=33&o=23&k=381&d=125304).
LISTOPAD 2007
muloval prof. Jan Dědič a JUDr. Martin Šolc za AK Kocián Šolc Balaštík (dále „AK KSB“): „Pokud jsou níže v textu uvedeny pouze kritické připomínky, je to dáno především snahou upozornit v tomto materiálu (s přihlédnutím k jeho účelu) právě na vady návrhu, nikoli na jeho přednosti.“. Záměrně tak redakce nechala stranou pouhá hodnotící – ať kladná nebo záporná – neobsahující zdůvodnění, ale i některé odpovědi, které uvedené metodice vyhovovaly, nicméně by byly např. opakováním již řečeného. Pokud se mezi citovanými respondenty častěji objevují některé advokátní kanceláře, Komory a NS ČR, vyplývá to právě ze splnění kritéria na kritické a argumentované odpovědi. Celkový obraz odpovědí na vybrané otázky nakonec doplňují připojené grafy. V souladu s výše uvedeným je článek rámcovým popisem současného stavu diskuse k návrhu občanského zákoníku, o níž by odborná veřejnost – s podporou MSp – měla být informována; určitě naopak text nelze považovat za otevření další diskuse či dokonce za hodnocení návrhu.
2.1 Obecné koncepční připomínky Návrh jako standardní kodex kontinentálního typu. Většina odpovědí se přiklonila k názoru, že návrh lze považovat za standardní kodex kontinentálního typu; podrobnější zdůvodnění nicméně obsahuje ono příslovečné „ale“, a to zejména co do věcného obsahu (návrhu i samotného pojmu „standardní kodex kontinentálního typu“), jazykové stránky a modernosti předlohy.
1. Splňuje návrh nového občanského zákoníku požadavek standardního kodexu kontinentálního typu? 10 8 6 4 2 0
ano ne
Nsoud 10 4
Komory 3 0
VŠ 5 1
další 7 3
AK KSB: „…je jen velmi obtížné, ne-li přímo nemožné, definovat, co lze považovat za standardní kodex kontinentálního typu. V kontinentální právní oblasti se lze setkat s několika zcela různými kodexy civilního práva, přičemž platí, že každý z nich může být do určité míry považován za samostatný standard. Při posuzování této otázky jsme proto vyšli z myšlenky, že standardní kodex by měl reagovat na aktuální problémy doby svého vzniku, v našem případě tedy počátku 21. století. Návrh občanského zákoníku je z tohoto pohledu kompilací několika ideových vzorů. Převažující se jeví vliv historických kodifikacích 19. století, který nachází výraz nejen v archaizujícím jazyce, jímž je návrh zpracován, ale i v důrazu na obecná ustanovení ústavního charakteru (která v první polovině 19. stol. zakotvovala principy, jež jsou dnes standardně zakotveny v ústavních předpisech), či z hlediska požadavků současného světa nevyvážené pozornosti, která je věnována otázkám, jež již ztratily svoji bývalou důležitost, ve srovnání s otázkami, jejichž důležitost se naopak v posledním století značně zvýšila (srov. např. podrobnou úpravu pozemkových služebností a nedostatečnou úpravu cenných papírů).“ AK GLATZOVÁ&Co: „Přes naše výhrady uvedené v tomto dotazníku lze návrh považovat minimálně co do (i) zásad, na kterých spočívá a (ii) rozsahu předmětu úpravy za standardní kodex kontinentálního typu, který může znamenat podstatnou modernizaci českého soukromého práva a jeho přiblížení srovPRÁVNÍ ZPRAVODAJ
3
TÉMA
natelným úpravám platným v ostatních zemích EU. Otázkou je, zda představě moderního kodexu kontinentálního typu odpovídá dikce § 10 odst. 2) návrhu, který explicitně přisuzuje „normotvornou“ roli soudci. Citované ustavení považujeme z hlediska stávajícího vlivu judikatury soudů na právní praxi za příliš okázalé aniž by zároveň toto ustanovení samo o sobě mohlo podle našeho názoru cokoli změnit na stávající rozhodovací praxi soudů a vlivu judikatury, zejména vyšších soudů.“ ČAK: „Přestože je možno obecně konstatovat, že návrh svým pojetím a systematikou v zásadě vyhovuje požadavku na standardní kodex civilního hmotného práva kontinentálního typu, je rovněž potřeba poukázat na to, že v převážné míře akceptovatelná právně – filozofická koncepce nového občanského práva není vždy dostatečně promítnuta do předloženého normativního textu. V něm se bez dostatečného vyvážení prolíná pozitivistický, resp. kazuistický přístup ke zpracování některých částí, s přirozenoprávním přístupem při zpracování jiných částí. Pozitivy návrhu jsou zejména propracovaná úprava dědického práva (část třetí, hlava III), znovuzavedení úpravy nabytí od nevlastníka (§ 982), institut postoupení smlouvy jako celku (§ 1620), zakotvení humánní zásady, že živé zvíře není věc (§ 423), institut emancipace (§ 42) nebo právní úprava změny pohlaví (§ 33). Na druhé straně řada oblastí soukromého práva v normativním textu zůstává spíše na úrovni proklamací, bez odpovídajícího normativního vyjádření, popřípadě jsou zpracovány kuse, nemoderně, popř. nevhodně (např. promlčení, elektronická forma právních úkonů, umělé oplodnění a další otázky medicínského práva). Některé problémy, které současné právní předpisy dostatečně neřeší, ale jejichž právní úprava je z hlediska potřeb praxe evidentní, jsou opomíjeny i předloženým návrhem (např. úprava vypořádání mezi zástavním a obligačním dlužníkem v § 1165 je nedostatečná). Návrh rovněž obsahuje změny, které by ještě vyžadovaly hlubší teoretické propracování, případně i posouzení jejich potřebnosti (např. nové pojetí držby, které se omezuje na držbu práva a nikoliv věci, ačkoliv za věc považuje návrh vše, co je odlišné od osoby, omezení případů, kdy je smlouva neplatná pro rozpor se zákonem, důsledky publicity zápisů ve veřejných seznamech, nadměrný počet případů předpokládajících rozhodnutí soudu nebo pořízení veřejné listiny apod.). V zájmu právní jistoty a předvídatelnosti práva je potřeba zvážit, ve kterých případech je z hlediska přijaté koncepce nezbytné provedení zásadní změny dosavadní úpravy, a tedy kde je dosavadní úprava prokazatelně nevyhovující, a naopak kde takový postup není nezbytný a vedl by mj. k anulování použitelnosti podstatné části dosavadní judikatury a odborné literatury. Jako příklad je možno uvést způsob, kterým návrh zavádí princip superficies solo cedit. Postuluje se (v návaznosti na předválečnou osnovou československého občanského zákoníku), že nemovitostmi jsou pouze pozemky, podzemní stavby, byty, nebytové prostory a právo stavby. Naproti tomu trvalé nadzemní stavby nejsou považovány za samostatnou věc vůbec, ale jen za součást pozemku, a dočasné stavby jsou věcí movitou, i když jsou spojeny se zemí pevným základem. Přechodná ustanovení návrhu však samozřejmě musí zachovat dualitu vlastnictví stavby a pozemku, tam kde dosud existuje. Současně se vzhledem k ekonomické realitě a praktické potřebě zavádí právo stavby, které umožňuje zřídit stavbu na cizím pozemku na dobu až 100 let, tedy na dobu mnoha generací, z praktického pohledu na dobu neomezenou. Vznikl by tak trojí režim – dosavadní existence vlastnictví stavby na cizím pozemku, stavba jako příslušenství pozemku a stavba na cizím pozemku zřízená dle práva stavby – který zásadu superficies solo cedit prakticky neguje. Praktický a neakademický přístup by vyžadoval pragmatické řešení, respektující historicky vzniklý stav a upravující přiměřeně již existující vztahy mezi vlastníkem pozemku a stavby. Specifický význam má citlivá úprava pro desetiti-
4
PRÁVNÍ ZPRAVODAJ
síce vlastníků bytů a nebytových jednotek (které dle návrhu jsou a budou věcmi nemovitými), stojících na cizích pozemcích.“ NK ČR: „V zásadě lze konstatovat, že návrh občanského zákoníku vyhovuje požadavku standardního kodexu kontinentálního typu návrh vyhovuje (upravuje obdobnou materii jako ostatní kodexy, s obdobnou systematikou, řeší obdobné právní vztahy, zachovává ustálená legislativní pravidla). Nad rámec otázky je však třeba vyjádřit pochybnost o tom, zda návrh odpovídá požadavku na kodex moderní, akcentující potřeby současného dynamického vývoje, s aspirací na jeho dlouhodobé používání. V této souvislosti nezbývá než konstatovat, že návrh je blíže spíše tradičním zákoníkům, než občanským zákoníkům novodobým.“ EK ČR: „Soudíme, že návrh se nejen drží evropských standardních úprav, ale také využívá toho, co tyto úpravy přinesly či přinesou. Řešení jsou vždy možná různá, nicméně máme za to, že předložený materiál je s evropským standardem konformní, když ani nijak nevybočuje. Soudíme však také, že autoři zákoníku někdy nedůvodně a přílišně sledují ochranu slabší strany a formulují pravidla, která jsou zbytečně kogentní a ochranářská. Zákon tak leckdy niveluje zásadu vigilantibus iura scripta sunt, aniž by proto dal zřetelné argumenty. Není důvodné v této fázi diskuse jít cestou kasuistického výpočtu takovýchto pravidel, autoři se ostatně nikdy této tendenci své práce nebránili.“ AK LINKLATERS: „Zcela nevhodná je zvolená metoda přípravy návrhu v podobě střídavé – a zřejmě náhodné – inspirace celou řadou zahraničních kodexů rozdílných systematik, základních principů, právních kultur i historického stáří. Tato metoda, při které jsou inspirační zdroje voleny v zásadě na úrovni jednotlivých ustanovení, nanejvýš na úrovni jednotlivých institutů, zcela popírá smysl kodexu jako systematické úpravy, u které jsou rozhodující zejména souvislosti mezi jednotlivými ustanoveními, odhalující principy, na kterých ta která kodifikace stojí, a umožňující text této kodifikace výkladově rozvíjet (což je právě pro kodifikaci jako dílo s předpokládanou dlouhou životností zcela nezbytné). Postrádá-li kodifikace takovou vnitřní logiku, je-li jenom nahromaděním všemožně posbíraných ustanovení vybraných proto, že – nahlížena isolovaně – působí dobře, je mrtvým textem schopným regulovat jen ty vztahy, které upravuje výslovně. Sebemenší změna společenské situace pak vyžaduje i změnu legislativní, do kodifikace je neustále zasahováno, její systematika je tím dále vyprazdňována a stává se pouhou účelovou sbírkou ustanovení. Navíc taková metoda vede ke vzniku vnitřních rozporů, když se z různých inspiračních zdrojů přejímají ustanovení, jež nejsou vzájemně kompatibilní. Příkladem budiž ustanovení § 975 a § 977 návrhu: Zatímco ustanovení § 975 zavádí translační efekt kupní smlouvy, ustanovení § 977 o tom, kdo nabude vlastnictví v případě několikanásobného prodeje věci, je převzato z ABGB, který stál na principu dvojfázového převodu vlastnictví, a v případě translačního efektu kupní smlouvy je nesmyslné (proto je také nenajdeme v Code civil, když podobnost s ustanovením čl. 1141 je jen zdánlivá), neboť individuálně určená věc je prodána již uzavřením smlouvy a podruhé ji tudíž prodat nelze (prodával by ji nevlastník a věc je tudíž třeba řešit stejně jako jakýkoliv jiný prodej od nevlastníka). Pro věci genericky určené pak toto pravidlo platit nemá, neboť prodej jedné takové věci nevede k nemožnosti prodeje jiné věci stejných vlastností (genus non perit) a závazek prodávajícího má tedy trvat v nezměněné podobě. Podobných příkladů by bylo možno uvést řadu (např. zavedení širokého pojetí věci a současné přebírání ustanovení stojících na úzkém pojetí – tak ustanovení § 885 a násl. rozlišují mezi držbou vlastnického a jiného práva, ačkoliv podle ustanovení § 900 jsou předmětem vlastnického práva všechny „věci hmotné i nehmotné“ a tedy i jiná práva než právo vlastnické; jiné právo tedy není drženo přímo, ale vždy prostřednictvím vlastnického práva k němu, a přímá držba ji-
LISTOPAD 2007
TÉMA
ného práva nepřichází v úvahu), na to tu však není místo a nebylo by to ani účelné: tyto rozpory jsou nutným důsledkem zvolené metody přípravy a ani odstranění všech zjištěných rozporů by tento problém nevyřešilo, neboť vzhledem k rozsáhlosti návrhu zůstane většina takových rozporů v předaplikační fázi nutně neodhalena. Z jednotlivých inspiračních zdrojů jsou navíc bez zřejmého důvodu pravidelně přebírána jen některá ze vzájemně souvisejících a provázaných ustanovení. Tak například § 1065 přejímá široké pojetí služebností umožňující zatížit služebností i věc movitou z § 472 ABGB, zároveň však již není převzat § 481 ABGB o způsobu nabytí služebnosti, podle jehož druhého odstavce se u movitých věcí služebnost nabývá odevzdáním věci. Namísto toho má podle návrhu služebnost movitých věcí vznikat samotnou smlouvou, což je zcela nepřijatelné, neboť taková závada nebude na věci nijak seznatelná a při koupi věci se tak nabyvatel bude moci stát dlužníkem takového věcného práva, aniž by o tom vůbec věděl. Jaký rozvrat právní jistoty by taková „úprava“ přinesla netřeba zvlášť popisovat. Přebírání inspiračních zdrojů se také neobešlo bez mnohých reformulací, kterými vznikají nepřesnosti a problémy. Tak úprava nezvěstných v § 52 a násl., převzatá údajně z francouzského a quebeckého zákoníku, se od obou těchto svých vzorů značně odchyluje a to způsobem vedoucím ke zcela absurdním důsledkům: např. zatímco podle čl. 90 CCQ končí opatrovnictví nezvěstného „jeho návratem“ a podle čl. 118 CC jsou opatření přijatá ke správě majetku nezvěstného soudem zrušena na jeho návrh, „pokud se objeví nebo o sobě dá zprávu“, podle ustanovení § 55 odst. 1 návrhu „prohlášení za nezvěstného pozbývá účinků, jakmile ten, kdo byl prohlášen za nezvěstného vejde ve styk s osobou, na jejíž návrh byl za nezvěstného prohlášen nebo s osobou, která má zájem na tom, zda je osoba nezvěstná či není.“ Pokud se tedy nezvěstný vrátí domů, s žádnou takovou osobou však ve styk nevejde (např. protože tyto osoby mezitím zemřely, nebo se styku s „nezvěstným“ vyhýbají, protože jim jeho nezvěstnost vyhovuje), bude zřejmě „nezvěstný“ i nadále, až do své smrti. Rovněž úprava „správy cizího majetku“ v ustanoveních § 1196 a násl. návrhu se od svého quebeckého vzoru značně odchyluje, jak o tom vypovídá již zcela odlišná systematika: zatímco v CCQ je úprava trustu obsažena spolu s úpravou nadace v šestém dílu (čtvrté hlavy) „o účelových určení majetku“ a pravidla pro případy správy cizí věci nebo majetku jsou předmětem sedmého dílu „o správě cizích věcí“, v návrhu jsou obě tyto nijak zvlášť nesouvisející otázky společně zařazeny do pátého dílu (třetí části) „správa cizího majetku“. K nevhodným reformulacím pak dochází i při přebírání domácích zdrojů, a to i zdrojů zcela aktuálních. Tak například dosavadní ustanovení § 726 ObchZ („Příjemce slibu je povinen uskutečnit jednání, o nějž ho slibující žádá, jen když se k tomu zavázal.“) je v § 2580 odst. 2 nahrazeno formulací podobnou jen zdánlivě: „Příjemce slibu uskuteční jednání, o nějž ho slibující žádá, jen zavázal-li se k němu.“ Uvedené inspirační zdroje jsou dále ve velké míře doplňovány o ustanovení zcela originální nebo originálním způsobem rozšiřovány či modifikovány. Tyto originální prvky jsou přitom zcela nedomyšlené (a často nedomyslitelné). Příkladem budiž ustanovení § 143 odst. 1 návrhu, podle kterého „nemá-li právnická osoba ustaven statutární orgán nebo neobsadí-li jej dostatečným počtem členů bez zbytečného odkladu tak, aby orgán mohl o záležitostech právnické osoby rozhodovat, ustaví jí soud opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví“. Přitom institut opatrovníka je pro právnickou osobu korporátního typu zcela nevhodný a jeho zavedení v navrhované podobě by znamenalo zásah do ústavně zaručených práv společníků takových právnických osob. Jiným příkladem budiž § 915, který vylučuje právo nezbytné cesty pro některé případy, např. pokud si nedostatek přístupu „hrubou nedbalostí způsobil, kdo o nezbytnou cestu žádá“, nebo pokud by cesta vedla
LISTOPAD 2007
„přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do nich cizí osoby neměly přístup“. Takové ustanovení (jež v nám známých kodifikacích nelze nalézt) povede k neřešitelným problémům, neboť majitel obklopeného pozemku tu nebude moci své vlastnické právo nijak vykonávat. Je zřejmé, že to v praxi nebude znamenat nic jiného, než že takoví majitelé budou přes sousední pozemky chodit neoprávněně a autorita práva tak bude zcela zbytečně oslabena. Teoretické základy kodifikace jsou mnohdy velmi chatrné, ne-li zcela neexistující. Tak odpověď na otázku, zda úprava stojí na principu zastoupení či přímého jednání právnických osob, v ní nenalezneme, když úprava sice používá pojem „orgán“ právnické osoby a nikoliv „zástupce“ právnické osoby, zároveň ovšem hovoří o tom, že orgán „nahrazuje vůli“ právnické osoby (§ 132) a že ji zastupuje (§ 140). Rovněž terminologie používaná v souvislosti s držbou nerespektuje její teoretickou povahu, když se hovoří o „převodu“ držby či dokonce o „držbě nebo jiných právech“ (§ 881), ačkoliv držba není právem, ale faktickým stavem. Nejpodivněji v tomto ohledu ovšem působí § 476, otáčející obvyklý vztah morálky a práva: „Neplatné je právní jednání, které odporuje dobrým mravům. Pro rozpor se zákonem je právní jednání neplatné tehdy, narušuje-li zároveň veřejný pořádek nebo je-li někomu na újmu.“ Z tohoto ustanovení i jeho odůvodnění v DZ se zdá, že podle autorů návrhu existuje celá řada jednání, jež sice odporují zákonu, nejsou však v rozporu s dobrými mravy. To nepotřebuje dalšího komentáře.“ Kompatibilita návrhu s principy ostatních právních oblastí. Souhlasné odpovědi jsou relativizovány „neznámou“, jaký bude právní řád, s nímž má být návrh kompatibilní v době přijetí. Opakovaně si i připomíná, že návrh nedoprovází návrh změn souvisejících předpisů.
3. Je návrh nového občanského zákoníku kompatibilní s principy ostatních právních oblastí právního řádu ČR? 12 10 8 6 4 2 0
ano ne
Nsoud 11 3
Komory 1 2
VŠ 4 1
další 6 3
AK KSB: „Domníváme se, že návrh je ve své podstatě slučitelný s principy ostatních právních odvětví, nicméně bude-li návrh v budoucnu přijat, bude muset být zpracována hluboká analýza jeho vlivu na celý právní řád a následně bude zřejmě nezbytné provést odpovídající úpravy celé řady předpisů (upravujících např.veřejné rejstříky právnických osob, zejména sbírka listin) včetně procesních (především občanský soudní řád). Terminologie návrhu není plně slučitelná s terminologií používanou v účetních předpisech.“ NK ČR: „Návrh zavádí nové instituty a pojmy, které současný právní řád nezná, mnohým stávajícím dává i jiný obsah. Příkladem nového obsahu může být nově pojímaný vztah soukromých a veřejných listin, kde se za určitých okolností soukromým listinám s hlediska důkazní síly dostává obdobného postavení jako listinám veřejným, což může narušit právní jistotu, nehledě na to, že se tak ztrácí hlavní význam a smysl veřejných listin, jako jednoho z pilířů kontinentálního práva. Ostatně definice veřejných listin v návrhu je odlišná od definice v návrhu nového trestního zákona. Vzhledem k obecně platným normám občanského zákoníku bude PRÁVNÍ ZPRAVODAJ
5
TÉMA
v závislosti na jeho úpravě potřeba změnit velké množství dalších zákonů a podzákonných předpisů a tuto skutečnost je třeba mít na zřeteli, a v případě přijetí zákona jeho účinnost stanovit s dostatečným odstupem tak, aby právní řád mohl být tomuto základnímu kodexu přizpůsoben.“ NS ČR: „OOK má jednoznačně většinově návrh za kompatibilní s principy ostatních právních oblastí národního právního řádu. Nepřehlédnutelné je ovšem odmítavé stanovisko dr. Novotného s poukazem na to, že řešení pracovněprávních vztahů je vyhrazeno zákonu č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Subjektivita zaměstnance je zde upravena v ustanovení § 6. Vzhledem k principu delegace (§ 4 ZPr), kdy se občanský zákoník na pracovněprávní vztahy „použije jen tehdy“, jestliže to tento zákon výslovně stanoví, bylo by, i vzhledem k výslovné úpravě obsažené v § 6, vyloučeno aplikovat odlišnou úpravu v ustanovení § 39 návrhu ObčZ. Je jistě myslitelná novela ZPr, v níž by bylo stanoveno, která ustanovení nového ObčZ lze použít na pracovněprávní vztahy, avšak vzhledem k tomu, že v současné době se odkazuje na více než 100 ustanovení stávajícího ObčZ, jednalo by se po novele po věcné stránce o zcela nový ZPr.“ Návrh jako „odpověď“ na požadavky aplikační praxe. Jednoznačný rozpor uvedl NS ČR a převažující Komory; negativní stanoviska jsou opřena zejména o „nedostatečnou“, „věcně nesprávnou“ či „zastaralou“ úpravu jednotlivých právních oblastí či institutů, „diskontinuitu“ s ustálenou judikaturou a právní terminologií či „přílišnou kasuistikou“.
2. Splňuje návrh nového občanského zákoníku požadavky aplikační praxe v rámci platného právního řádu? 16 14 12 10 8 6 4 2 0
ano ne
Nsoud 2 15
Komory 1 2
VŠ 4 2
další 6 4
AK KŠB: „Domníváme se, že přijetí současné verze návrhu občanského zákoníku by mělo velmi negativní vliv na právní praxi, a to především proto, že návrh obsahuje celou řadu nejasností či chyb, které je nezbytné odstranit. Úprava některých otázek je zcela nedostatečná (např. úprava cenných papírů), popřípadě věcně nesprávná či zastaralá (např. nekalá soutěž). Návrh je na mnoha místech zbytečně kasuistický. Jako zvláště problematické se nám v některých případech jeví ne zcela odůvodněné odklony od stávající právní terminologie.“ AK GLATZOVÁ&Co: „Návrh je příliš kasuistický a v důsledku toho příliš (zbytečně) rozsáhlý. Návrh se přes zásadu, že v soukromém právu je dovoleno vše, co není zakázáno (§ 1 odst. 2) a zásady interpretace obsažené v části první, hlavě I, díl 1 návrhu snaží stanovit (byť v řadě případů pouze dispozitivně) pravidla pro celou řadu oblastí soukromého života, aniž by přitom bral v potaz alespoň (i) pravděpodobnost samotné aplikace takového ustanovení v reálném životě, např.: § 129/2 zákaz založení ozbrojené právnické osoby nebo právnické osoby s ozbrojenými složkami; § 896 úprava vypuzení z držby; úprava nabytí vlastnického práva – např. 929 odst. 2), který řeší vlastnické právo ke zvířeti v ZOO; § 949 vlastnického právo k naplaveninám a stržím; § 951vlastnictví nově vzniklého ostrova v říčním korytě; § 1967 právo nájemce chovat
6
PRÁVNÍ ZPRAVODAJ
v bytě za určitých podmínek zvíře, i přes zákaz pronajímatele; § 2623 odst. 2) odpovědnost za škodu způsobenou pádem nebo vyhozením věci z místnosti; a (ii) možnost soudu výkladem aplikovat obecná ustanovení zákona s přihlédnutím k zásadám, ze kterých návrh vychází, na konkrétní skutkové okolnosti konkrétního případu. Příkladem právě uvedeného je ostatně i díl 1 hlavy I obecné části návrhu, kdy obecné zásady návrhu obsažené v § 1 a 2 jsou doplňovány a fakticky interpretovány v následujících § 3 až 19. Důsledkem výše uvedeného je podle našeho názoru značná obsáhlost návrhu, která sama o sobě může mít negativní vliv na přijetí návrhu ze strany zejména laické veřejnosti. Návrh představuje zásadní diskontinuitu v dosavadní právní terminologii a ustálené judikatuře. Ačkoli souhlasíme s důvodovou zprávou návrhu, že stávající občanský zákoník je poznamenán dobou svého vzniku a z toho důvodu lze mít výhrady k terminologii a právním institutům používaným v občanském zákoníku platném v současné době, pochybujeme o nutnosti a smysluplnosti komplexní změny české soukromoprávní terminologie jak vyplývá z návrhu. Problém vidíme zejména v právních pojmech, které mají v návrhu jiný význam než ve stávajícím občanském zákoníku.“ NK ČR: „Proklamovaným cílem návrhu je naprostý rozchod se stávající právní úpravou a tím i judikaturou, právní teorií a v neposlední řadě s aplikační praxí. Avizovaný záměr autorů není zkvalitnit stávající právní úpravu, ale naopak bez vazby na dosavadní právní vědomí vytvořit zcela nové, často staronové, pojetí občanského práva s akcentem na autonomii vůle subjektů práva. Je třeba souhlasit s tím, že dosavadní občanský zákoník má daleko ke kodexu soukromého práva a že je v zásadě postaven na principech socialistického zákonodárství, přičemž dosavadní novely nebyly s to toto zcela změnit. Na druhou stranu je třeba též konstatovat, že návrh se sice rozchází s dosavadní, době neodpovídající, nedokonalou právní úpravou, avšak do jisté míry zejména svou malou mírou obecnosti a abstrakce opomíjí požadavky aplikační praxe v závislosti na dynamicky se vyvíjející společnosti 21. století.“ NS ČR: „Občanské a obchodní kolegium má většinově návrh za nesplňující požadavky právní praxe v rámci platného právního řádu. Mnozí mají za to, že s takovými požadavky není ani obeznámen, že stávající problémy neřeší, nové vyvolává, že je příliš podrobný a kasuistický, jazykově zastaralý, že bezdůvodně mění již zavedenou terminologii a tak nebude možno navázat na dosavadní judikaturu a teorii, přičemž vytvoření nové ve stávajícím rozsahu a kvalitě potrvá desetiletí.“ Podle dr. Waltra „návrh ve snaze dostát požadavku diskontinuity neopouští pouze ideové (hodnotové) základy dosavadního občanského zákoníku, nýbrž zbytečně odstraňuje ideově neutrální pojmy a instituty a nahrazuje je novými, eklekticky převzatými z dávné historie nebo z toho či onoho zahraničního vzoru anebo že na mnohých místech vyjadřuje zbytečně jinými slovy to, co je uvedeno v současném zákoně.(dr. Škárová) a že riziko aplikačních obtíží a nestability již tak chatrného právního vědomí veřejnosti je zřejmé.“ Vhodnost zavedení nových institutů a odlišného pojmosloví. Z negativních odpovědi opět vystupuje jednomyslné odmítnutí NS ČR i dvou Komor; v argumentaci dominuje varování před narušením právních jistot. AK LINKLATERS: „Ačkoliv požadavek kontinuity nelze absolutizovat, je zřejmé, že každá terminologická a formulační změna působí značné praktické problémy a mělo by k ní tedy být přistupováno jen v případech, kdy výhody takového řešení nad těmito problémy převáží. Tak tomu ovšem není, když mnohé změny jsou zcela samoúčelné. Tak například není jasné, proč nahrazovat vžitý termín „právní úkon“ termínem „právní jednání“, jsou-li obsahy obou těchto pojmů stejné. Rovněž není jasné, proč je zažitá formulace generální klauzule nekalé soutěže reformulována, když naLISTOPAD 2007
TÉMA
5. Je zavedení nových institutů a odlišného pojmosloví vhodné z hlediska ustálení judikatury a jednotného aplikačního výkladu? 20
15
10
5
0
ano ne
Nsoud 0 19
Komory 1 2
VŠ 3 2
další 7 3
víc „jednání v hospodářském styku“ nepochybně není totéž jako „jednání v hospodářské soutěži“ a v generální klauzuli nekalé soutěže nemá místo. Také rozšíření institutu zástavního práva i na případy, kdy si strany sjednají, že lze zástavu převést na třetí osobu, aniž by zástavní právo přecházelo, je nešťastné, neboť v takovém případě se bude jednat o institut, který vůbec není věcněprávní, ale čistě obligační povahy. Ani v případě definice podnikatele není zřejmé, proč nebyla převzata některá formulace zahraniční (nebo nebylo využito definice podnikání v současném obchodním zákoníku), ale používá se formulace nová, u níž není jasné, zda má vyjadřovat totéž, co formulace dosavadní, nebo zda se od nich záměrně významově odchyluje. Zmatením, jež neuvážené pojmové změny způsobí, se ostatně nevyhnuli ani sami autoři návrhu, když například dosavadní oprávněnou držbu nazývají držbou poctivou a uprázdněný termín oprávněná držba definují (§ 881) tak, že jde o držbu odpovídající příslušnému právnímu titulu (tj. držba věci jejím vlastníkem), zároveň však tento termín evidentně v mnoha případech používají v dosavadním smyslu, neboť při jeho použití ve smyslu novém by předmětná ustanovení byla nesmyslná: tak § 885, § 926 nebo § 968.“ AK SALANS: „Zavedení nových institutů je v řadě případů nezbytné, s čímž je spojena i otázka nového pojmosloví. U stávajících právních institutů se ve většině případů jedná o zpřesnění a vyjasnění pojmosloví, někdy je však zavedení nových pojmů diskutabilní, např. zavedení nezvyklého pojmu „fundace“ pro právnické osoby nekorporačního typu. Hodně je též diskutována otázka zavedení pojmu „právní jednání“, a to namísto pojmu „právní úkon“. Podle našeho názoru by však z hlediska soudní judikatury i aplikační praxe nemělo zavedení pojmu „právní jednání“ způsobovat nejasnosti. V některých případech však návrh občanského zákoníku zbytečně a křečovitě lpí na českých výrazech tam, kde původně cizí termíny již v českém jazyce zdomácněly (např. „zapsané partnerství“ namísto „registrované partnerství“).“ AK GLATZOVÁ&Co: „Chápeme, že změna právní úpravy s sebou nutně přináší potřebu zavedení nových právních pojmů či významový posun pojmů, které jsou v právní praxi již užívány. Na druhou stranu by ale podle našeho názoru takové změny neměly být programové a samoúčelné, jako je tomu v některých případech v návrhu (viz. např. § 107 právní jednání zakladatelů nebo § 115 zakladatelské právní jednání (v nynější terminologii zakladatelské dokumenty), § 126 pobočka (nyní organizační složka), § 137/2 povinnost vykonávat funkci s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí (nyní povinnost jednat s péčí řádného hospodáře), § 144/2 zástupčí oprávnění. Podle našeho názoru zejména není ve prospěch právní praxe ani v zájmu laické veřejnosti samoúčelné zavádění nových termínů pro právní instituty, které jsou známé již ve stávající právní úpravě, aniž by se zároveň v návrhu podstatným způsobem měnil obsah těchto pojmů. Návrh navíc zavádí celou řadu obecných pojmů, které mají sloužit jako kriterium platnosti určitých právních úkonů, aniž by přitom specifikoval obsah těchto pojmů a zejména vzájemné vztahy mezi jednotlivými LISTOPAD 2007
pojmy – např. obyčejné lidské cítění § 3 odst. 3), slabší strana § 519, jednání na oko § 479, obvyklá denní doba § 499, poctivý výkon práva § 878 odst. 2), přesvědčivý důvod § 882 odst. 1), bezelstný převod § 882 odst. 2), nebezpečí oběti § 2588 odst. 2), náhoda § 2592 (jsme přitom toho názoru, že „náhoda“ obecně neexistuje, zejména ne tehdy pokud někdo dal „ze své viny k náhodě podnět“), nepečlivý výběr § 2599 odst. 2), slušnost § 2653 odst. 2 apod. Nadměrné užívání takovýchto pojmů potom může vést k obtížím při výkladům jednotlivých ustanovení zákona, když bude nutné vyřešit rozdíly mezi jednotlivými pojmy a zabývat se tím, proč je v daném ustanovení použit konkrétní pojem.“ NK ČR: „Nový občanský zákoník se snaží „oprostit“ od současné právní úpravy soukromého práva. Je tedy zřejmé, že stávající judikatura bude nadále ve většině nepoužitelná a u nově zaváděných institutů bude nutné vyčkat několik let, než bude přijata judikatura nová. Aplikace práva za těchto okolností se zátěží značné nejistoty bude obtížná. Z pohledu ustálené judikatury a jednotného aplikačního výkladu se však jeví zavedení nových institutů samozřejmě jako nevhodné vždy. Zůstává vyhodnotit, a to i z pohledu politického uspořádání, zda samotná dosavadní právní úprava a tím i ustálená judikatura a jednotný aplikačního výklad jsou vhodné a vyhovující do té míry, že není třeba je takovým razantním způsobem měnit, nebo, zda taková změna je nutná, přes rizika prvotního nejednotného aplikačního výkladu a dlouhodobé absence sjednocující judikatury.“ NS ČR: „Všech 19 soudců OOK, kteří projevili své stanovisko k návrhu, má zavedení nových institutů a odlišného pojmosloví za nevhodné z hlediska ustálení judikatury a jednotného výkladu. Soudní praxí neodůvodnitelné zavádění nových institutů a pojmosloví ovšemže relativizuje dosavadní judikaturu a zakládá na vytváření nové a odlišné, jejíž – v tomto smyslu nadbytečné – sjednocování potrvá desetiletí. Kupř. dr. Novotný poukazuje na to, že funguje-li dnes v praxi pojem „právní úkon“, měla by mít přednost zásada „nehýbat s tím, co je v klidu“ (Quieta non movere), proti nahrazování vžitého pojmu pojmem „právní jednání“ [v němčině „právní obchody“ (Rechtsgeschäfte)], aniž je pro to věcný důvod sledující lepší, účinnější a kvalitnější fungování právního řádu. V tomto směru postrádá přesvědčivost tvrzení v závěru důvodové zprávy, že „návrh nesleduje samoúčelný purismus a bere v úvahu věcné důvody“, neboť se nijak nezabývá vlivem nových institutů a odlišného pojmosloví na vývoj právních vztahů podle nového ObčZ, a tím, co se vlastně reálně očekává od uvedených změn v denní praxi běžných uživatelů. Na základě praktických zkušeností je jisté, že změny kromě jiného zvýší právní nejistotu a budou vítanou záminkou pro další komplikování sporů ze strany těch účastníků. jimž se to bude momentálně hodit. Dr. Spáčil argumentuje tím, že ani právní věda, ani praxe nic takového nepožadovala. Tento postup se objevil jako „blesk z čistého nebe“ až při pracích na novém občanském zákoníku. V praxi musí nutně vyvolat zmatky. Pro respektování práva občany je důležitý soulad platného práva s tzv. právním vědomím a zde se naopak nastoluje jeho nesoulad. Nelze pomíjet 60. letý vývoj jazyka, terminologie a myšlení, respektujícího již zavedené instituty a pojmy. Zcela nové, diskontinuitní pojetí obč. zák. opět zhorší výchozí pozice českých právníků ve srovnání s jinými evropskými zeměmi. Již nyní je právník řešící věcněprávní problematiku nucen orientovat se v řadě mnohdy dosti odlišných právních úprav, jak šly u nás za sebou, a teď by to mělo být ještě horší. rozsudek se za této situace stává mnohdy historickým a vědeckým dílem. Také on, a připojují se k němu i další soudci, má za to, že by mělo platit: quieta non movere a právní předpisy by se měly spíše zjednodušovat, zpřehledňovat a ne zbytečně komplikovat, což návrh činí. Prakticky by ze všech právníků jeho přijetí udělalo nezkušené začátečníky. Dr. Duda zdůrazňuje, že judikaturou dosažený dosavadní výklad
PRÁVNÍ ZPRAVODAJ
7
TÉMA
svědčí předvídatelnosti soudního rozhodování a že se zbytečnou novou právní úpravou základních právních nástrojů vytvoří zásadní aplikační problémy. Takové nebezpečí by mělo být návrhem minimalizováno a nikoliv naopak (dr. Vojtek a dr. Eliáš). když jsou nad to zaváděny instituty do moderního kodexu nepatřící (pastva, služebnosti…).“
2.2 Legislativně technická úroveň návrhu Odpověď je na uvedenou otázku je rozdělena do několik okruhů, z nichž vybíráme odpovědi na oblasti, které byly nejvíce dotčené argumentovanou kritikou. Ta se týkala zejména jazykové úrovně návrhu.
AK KSB: „Jazyk, jímž je psán návrh zákona je poněkud archaický, neodpovídající současnému stavu vývoje obecného i právnického českého jazyka. Domníváme se proto, že by bylo vhodné, aby byl návrh po jazykově-stylistické stránce upraven. Tento závěr ovšem neznamená odmítnutí některých termínů, které sice působí archaicky, ale jejich použití je věcně odůvodněno (např. pacht).“ LINKLATERS: „Jazykové formulace jsou často těžkopádné a neúčelně archaizující. Zcela nevhodné je pak používání uměle vytvářených českých ekvivalentů cizích termínů („spřaženě“ namísto „on-line“). V nejednom případě v návrhu chybí slova nebo jsou použity nesprávné gramatické vazby („údaje nesmí předcházet den rozhodnutí více než tři měsíce“ v § 161 odst. 2, „může neplatnost, nebyla-li zhojena, dovolat jen tato osoba“ v § 483, „ujednají-li se pronajímatel s nájemcem“ v § 1949 atd.) Návrh je navíc často zbytečně mnohomluvný. Tak v § 450 se hovoří o osobě, která na vážnost projevené vůle „v dobré víře spoléhala“, ačkoliv „spoléhání se“ na něco dobrou víru implikuje. Podobně v § 368 se hovoří o výdělečné činnosti a zároveň o činnosti provozované za účelem dosažení zisku, což jsou synonyma. Podobných případů lze v textu nalézt obrovské množství.“ AK GLATZOVÁ&Co: „Návrh je psán archaickým jazykem, který neodpovídá moderní češtině, používá obraty, termíny a slovesné tvary, které se v moderní češtině již vůbec neužívají. Návrh tak nepůsobí jako moderní právní kodex ale jako právní předpisy z první poloviny minulého století. Zcela nevhodné je používá přechodníků, které se v současné době v češtině prakticky nepoužívají. Rovněž důraz na české pojmy tam, kde odborná i laická veřejnost běžně používají termín z jiného jazyka, který v češtině již zdomácněl, nepovažujeme za šťastné. V některých případech nesprávný slovosled a větná stavba podstatným způsobem zhoršují srozumitelnost textu, ze stejného důvodu považujeme za problematické vkládání dlouhých vsuvek doprostřed věty a zbytečně dlouhá souvětí. Příklady: právo brát se o vlastní štěstí – § 2; opatrovanec – § 46; jednání na oko ve srozumění s jinou osobou – § 479; mrhání majetkem – § 487 odst. 2; promlčení
8
PRÁVNÍ ZPRAVODAJ
nepočne – § 536 (proč ne promlčecí doba nezačne běžet/plynout); vypuzení z držby – § 896; snažit se dosíci – § 942; koupěchtivý, předkupník – § 859; prodlévající (coby osoba) § 1845/1; kdo koupí budoucí užitky věci úhrnkem – § 1799; omluvitelné vzrušení mysli – § 2595; pacht, pachtýř, propachtovatel § 2037 a násl. (podle našeho názoru je možné definovat jako specifický druh nájmu nebo užívání).“ ČAK: „Za sporný je nutno označit pokus o změnu dosavadní právní terminologie. I ve věci právní terminologie by mělo platit, že ke změnám by mělo být přistoupeno jen tam, kde se ukázala jako nepřesná nebo z jiných důvodů nevyhovující. Takto široce pojatá změna právní terminologie, tedy i v případech kdy dosavadní právní terminologie je vžitá, její používání nevyvolává teoretické ani praktické problémy a je k ní již vytvořena dostatečná judikatura, by pro právní praxi vytvářela problém spočívající v posouzení, zda v konkrétním případě jde jen o změnu formulační nebo i o změnu obsahovou, což by mimo jiné mohlo vést k aplikačním problémům a ke zvýšení časové náročnosti na vyřizování jednotlivých případů v případě sporu.“ NK ČR: „Návrh přejímá s idejemi a instituty i jednotlivá ustanovení z obecného občanského zákoníku z r. 1811 a vládního návrhu občanského zákoníku z roku 1937. Avšak v závislosti na tom přejímá velmi často i jazyk těchto předpisů a tento jazyk je pak používán i v ostatních ustanoveních návrhu. Máme za to, že použitý jazyk návrhu je zastaralý a přitom právě tento zásadní předpis vyžaduje jazyk moderní vzhledem k následnému výkladu a aplikaci i ve vazbě na ostatní právní předpisy stávající a zejména budoucí.“ Výraznější kritika se dotkla i vzájemné provázanosti pojmů a dodržování logických pravidel. AK KSB: „Domníváme se, že se autorům ne vždy podařilo dodržet myšlenkovou o logickou konsistenci. V některých institutech po porušena vnitřní logika, a tudíž i dodržování logických pravidel. Za chybnou považujeme legislativní techniku, kdy byla dosud dispozitivní ustanovení nahrazena vyvratitelnými právními domněnkami.“ AK GLATZOVÁ&Co: „Za problematickou považujeme zejména archaičnost jazyka, velmi dlouhé a složitě konstruované věty. Termíny a slovní spojení navíc nejsou užívány jednotně, což vede k pochybnostem, zda je záměrem návrhu stejný či odlišný následek. Např. § 1854 uvádí, že „Právo z výhrady zpětné koupě přechází na dědice a lze je zcizit, jen je-li to výslovně ujednáno“ zatímco § 1861 (upravující jiný typ vedlejšího ujednání ke kupní smlouvě) uvádí „Předkupní právo přechází na dědice a lze je zcizit, je-li to zvlášť ujednáno“. Není přitom zřejmé, zda uvedený rozdíl je záměrný a citovaná spojení mají být vykládána odlišně nebo zda se jedná o opomenutí autora textu. Namátkové příklady problematických ustanovení: § 450 jednání je nulitní, pokud nebyla projevena vážná vůle naproti tomu jednání na oko ve srozumění s jinou osobou (§ 479) je pouze napadnutelné, nikoliv nulitní; § 1971 řádná péče – § 1929 pečlivé užívání – § 1928 užívání řádného hospodáře.“ LINKLATERS: „V důsledku koncepčních problémů popsaných výše obsahuje návrh mnoho vzájemně si odporujících ustanovení. Mnohá ustanovení jsou zbytečná. [Tak například ustanovení § 505 o tom, že „lhůta určená dobou kratší, než je jeden den, se počítá od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí“ (jak jinak by se měla počítat? totéž navíc bude platit i pro lhůty delší, ale určené podle hodin nebo minut, o těch však návrh nic nestanoví). Nebo ustanovení odst. 2 v § 447, které k předchozímu odstavci 1 („Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.“) zcela nadbytečně dodává: „Rozpor se zákonem je dán, odporuje-li právní jednání zákonu obsahem nebo účelem.“ Tautologické je pak i třeba ustanovení § 456: „Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.“ Logicky vadné jsou pak i mnohé (často navíc zbytečné) defi-
LISTOPAD 2007
TÉMA
nice. Tak § 425 rozdělující věci na hmotné a nehmotné je konstruován tak, že existují věci, které nespadají ani do jedné z definic a nejsou tedy hmotné ani nehmotné (tak například nepřevoditelná práva). Další ustanovení pak vůbec nevyjadřují to, co podle DZ vyjadřovat mají. Tak třeba podle § 1195 písm. d) zaniká zadržovací právo mimo jiné „dána-li věřiteli dostatečná jistota“. K tomu ovšem DZ překvapivě uvádí: „Požadavek na souhlas věřitele s poskytnutím jistoty je samozřejmý a vyplývá z konstrukce zajišťovacích smluv, proto se zde výslovně neuvádí.“ Ve skutečnosti nejen, že požadavek na souhlas věřitele s poskytnutím jistoty není samozřejmý, ale dlouhou dobu ani nebyl českou úpravou vyžadován a vyžadován by být neměl, neboť zadržovací právo je konstituováno bez souhlasu vlastníka věci a proti jeho vůli a vlastník by tak měl být oprávněn tento svémocný zásah do svého vlastnického práva ukončit výměnou zadržené věci za jinou dostatečnou jistotu. Jiným příkladem téhož je § 1932 odst. 2, který stanoví: „Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích.“ DZ k tomuto ustanovení je opět více než překvapivá: „V odstavci 2 se jedná o situaci, kdy se nájemce zaváže, že provede rekonstrukci věci, a tedy nájemné nebude plněno v penězích.“ Ve skutečnosti se v odstavci 2 jedná i o celou řadu jiných situací (např. placení nájemného v surovinách, zboží, službách), pro které není navrhovaná norma vůbec vhodná. V jiných formulacích pak chybí slova (tak např. „vlastník nesmí takové činy, jejichž …“ v § 901).“
2.3 Způsobilost návrhu k rozeslání do připomínkového řízení Všezahrnující otázka resp. odpověď na ni v podstatě vyplynula z předchozího hodnocení; pro přepracování byla nadpoloviční většina respondentů.
19. Považujete návrh za způsobilý k rozeslání do připomínkového řízení? 14 12 10 8 6 4
že před připomínkovým řízením bude dopracovaný návrh předmětem další odborné diskuse.“ EK: „Z našich odpovědí je zjevné, že návrh podporujeme a soudíme, že je schopný podstoupit další legislativní proces. Dáváme také ke zvážení, zda by nebylo rozumné tento kodex případně schvalovat postupně – zákon o obligacích, absolutní majetková práva atd., aby se nakonec jakýmsi uvozovacím zákonem vše spojilo v jeden kodex (viz obdobně Švýcarsko nebo Nizozemí).“ NK ČR: „Máme za to, že návrh by měl být přepracován ve smyslu podnětů.“ NS ČR: „Z kontextu předcházejících odpovědí plyne, že v hodnocení obstojí s požadavkem drobných úprav jen části věnované rodinnému právu a závazkovému právu, hodnocení ostatních částí vyžadují přinejmenším výrazné úpravy. Stanovisko OOK k závěrečné otázce nemůže být jiné, nežli navrhující odložení připomínkového řízení a přepracování návrhu.“ AK LINKLATERS: „Přijetí předloženého návrhu – byť třeba v přepracované podobě – by bylo nezodpovědným hazardem s budoucností České republiky. Předložený návrh ukázal, že Česká republika zřejmě v současné době není schopna vlastními silami připravit kvalitní a ideově konzistentní kodex na úrovni vyspělých evropských států, proto se jeví jako jediné přijatelné řešení recepce některé (avšak pouze jedné) zahraniční kodifikace s drobnými a pečlivě odůvodněnými modifikacemi tam, kde se ukáže, že je taková modifikace z nějakého důvodu nutná.“ AK KŠB: „Návrh je jistě hodnotný příspěvek k novému občanskému zákoníku, nicméně nelze jej považovat za dílo, které by ve stávající podobě bylo způsobilé k praktickému užívání. Míra nejasností, chyb a sporů vztahujících se k předloženému návrhu by jistě představovala značnou překážku již pro jeho přijetí. Rizika plynoucí s přijetí návrhu v jeho současné podobě jsou podle našeho názoru větší, než rizika vyplývající s prodloužení stávajícího stavu po dobu, kdy by byl stávající návrh dopracován. Jsme přesvědčeni, že návrh je nutné přepracovat tak, aby byla odstraněna většina pochybností, které vzbuzuje.“ AK GLATZOVÁ&Co: „V dané fázi nepovažujeme za účelné posílat návrh do připomínkovacího řízení. Návrh podle našeho názoru nicméně představuje nadějný krok směrem k modernímu civilnímu kodexu. Podle našeho názoru by Ministerstvo spravedlnosti mělo v dané fázi (i) vytvořit expertní skupiny za účelem podrobnějšího projednání jednotlivých částí návrhu a odstranění legislativně technických vad a problémových ustanovení a (ii) zajistit komplexní revizi terminologie a stylistického vyjádření návrhu tak, aby návrh odpovídal soudobému českému jazyku.“
2 0
ano ano* ne
Nsoud 3 1 13
Komory 0 1 2
VŠ 2 1 2
další 1 5 4
* po drobných úpravách
ČAK: „Návrh jako takový je způsobilý k předložení do řádného připomínkového řízení, avšak pouze po výraznějších úpravách a dopracování v oblastech: a) jazykové (přijetí moderní právní terminologie a formulační změny), b) právně-filozofické (odstranění dosavadní nevyváženosti pozitivistického, resp. kazuistického přístupu na jedné straně a uplatňování principu přirozeného práva na straně druhé), c) věcné (potřeba zajistit vyváženost obecnosti a podrobnosti právní úpravy jednotlivých oblastí a doplnění úpravy v současné době aktuálních oblastí soukromého práva, např. současnému stavu odpovídající úpravy problematiky elektronické komunikace, investičních nástrojů, apod.), d) míry komplexnosti úpravy (v případě převážení komplexního přístupu zvážit případnou imputaci úpravy dalších oblastí civilního práva – např. vlastnictví bytů a nebytových prostor) a e) legislativně-technické (v návaznosti na dopracování podle předchozích bodů), a to vše s tím, LISTOPAD 2007
3. Závěr Pro další vývoj návrhu lze uvést, že MSp neuvažuje o novém dotazníkovém šetření, ale předpokládá a podporuje jeho změnu dle připomínek a poté zaslání do připomínkového řízení. MSp přitom oceňuje práci, vykonanou na návrhu. Pro další diskusi je vhodné připomenout, že předložený návrh je vnitřně propojen zejména s návrhem nového obchodního zákona, který se zatím podrobně nediskutoval, jakož i se zákonem o mezinárodním právu soukromém, procesním, zákoníkem práce, ale i dalšími související zákony, bez nichž nelze zodpovědně předlohu posoudit, a které zatím nebyly představeny a diskutovány. - red -
PRÁVNÍ ZPRAVODAJ
9
