Václav Roman. Amor a Rosalinda

Václav Roman

Amor a Rosalinda

Osoby

PIERRE MARAIS, starosta města MICHEL MARAIS, jeho syn DON ARMANDO, španělský šlechtic SEBASTIAN, španělský šlechtic AMOR LUCASO, jeho přítel CYRIL, domovník a opatrovník Amora BRUNO, kat a žalářník GIRAULT, vrátný Kněz První stráž Druhá stráž

ROSALINDA, starostova dcera ANTONIE, její matka FELICITA, sestra dona Armanda SÁVA, chůva Rosalindy JUANA, služebná Družina dona Armanda sestávající se z lokaje a několika dalších nemluvících postav. Děje se v pohraničním městečku Frontiére, které leží na pomezí Francie a Španělska, v 17. století.

2

JEDNÁNÍ PRVNÍ Vystoupí kat. KAT Žiji bídným životem, jsem v podstatě svůj nepřítel. Vraždím vrahy a sám se jím tak stávám. Ano, vraždím vrahy nebo lépe - zprošťuji je žití a posílám je na věčnost - kam patří. Však, co konám já, nespravedlivé je též a do stejného pytle moje hlava jistě padne. Fuj. Opovrhuji sebou samým a čekám v obavách na boží rozsudek, a to přestože jdu jen v otcových šlépějích a starám se zde o pořádek na zemi. Však pěkný pořádek, když sekyra mi musí pomáhat. Naštěstí pro mé svědomí, lidé tady konečně zmoudřeli, a sekyra má nyní rezne ve skříni.

SCÉNA PRVNÍ Na ulici. Přichází don Armando. DON ARMANDO Den přenádherný ledva nadešel a já již padám únavou a zmírám hlady. Pospěšte honem, vidím hospodu, tam svlažíme hrdla a necháme nohám odpočinout. KAT Vítejte ve Frontiére, done. DON ARMANDO Hle, vítá mě kat, to nevěstí nic dobrého. I vy buďte pozdraven. KAT Vám nepřijde nespolečenské hovořit s někým mého formátu?

3

DON ARMANDO Ne, ba právě naopak já si cením vaší práce a nevidím na ní nic nečistého. A abych děl pravdu, pak musím říct, že popravy mám tuze rád. Asi pěti jsem se dokonce zúčastnil. Jako divák samosebou, což je patrno. KAT To vás tedy asi zklamu. Dnes totiž poprava žádná není, stejně jako zítra nebo včera. Rok už nebyla a rok další nebude, neboť žaláře zejí prázdnotou. Ono není koho... Zločin a smrt se nám obloukem vyhýbají. Však mohla by být, to jestli pán bude moc chtít. DON ARMANDO (se smíchem) To se mi líbí, kat a má smysl pro humor. Já jsem don Armando, španělský šlechtic na cestách. KAT Dovolte, abych vám složil poklonu. Mně zase říkají Bruno. Zastávám zde úřad kata a žalářníka, obé na plný úvazek, jsem tedy skoro bez práce. DON ARMANDO Mistře sekery, můžete mi prozradit, kde jsem? KAT Jak jsem již řekl, ve Frontiére. DON ARMANDO Tedy již na francouzském území, nemám-li pravdu? KAT Z části máte, z části ne. Oficiálně je to tady Francie, ale zákony zde platí dvojí; to jak francouzské, tak i španělské. Jeden čas sem pro špatné cesty nedorazí výběrčí daní vůbec, jindy zas musíme odlehčit měšce hned dvakráte, pro oba krále. Přichází lokaj. DON ARMANDO Co je? Kde se couráte?

4

Copak vy si netoužíte odpočinout v tomto hostinci? LOKAJ Odpusťte, done, že nesdílíme vaše nadšení, ale nemáme již peněz. DON ARMANDO Nemáme peněz. Nemáme peněz! Tak prodejte toho statného koně a rázem jich budeme zase mít. LOKAJ Myslíte toho valacha, jak na něm jede vaše sestra? DON ARMANDO To je mi otázka. Máme snad jiného?

LOKAJ Již ne, done, dopadli tak, jak skončí i ten poslední. DON ARMANDO Běž to rychle zařídit, ať se můžu konečně nasytit vínem. Lokaj odbíhá. KAT Seč mi do toho nic není, koukám, že pán má nějaké problémy. DON ARMANDO Ano, štěstí se od nás na čas odvrátilo, to se však stane v životě každému. KAT Máte pravdu, každému, někomu ale, až když zmírá. DON ARMANDO Povězte mi ještě něco o tomto městě. KAT Návštěva jako vy, done, sem nezavítá, co je rok do počtu dní dlouhý. Tím spíš vás náš pan starosta přijme s větším nadšením.

5

DON ARMANDO Co je to za člověka, ten váš pan starosta? Je třeba se ho bát? KAT Máte-li proč, pak ano, však vy jste počestný člověk, to na vás vidím pouhým okem. - Lump nejste, na ty já mám nos. Pierre Marais je muž spravedlivý, každý ho má rád, alespoň co já vím. A dobrá zpráva pro vás, Španěly on přímo zbožňuje. Jeho krásná žena Antonie pochází tam od vás, done. DON ARMANDO To jsou pro mě samé dobré zprávy. Nějaké potomky on má, kate? KAT Bruno. - Má done, a jaké. Syna na ženění Michela a dceru Rosalindu, která je jak ten nejsladší květ. Pozítří se pořádá ples na dovršení její plnoletosti, takhle malinkou ji pamatuji a ona již bude dospělá. To nejpodstatnější pro vás asi bude, že Rosalinda je doposud bez vyhlídky na manžela. DON ARMANDO Neříkal jsem, že se mám potřebu se ženit, ale za ty informace ti děkuji. Kdybych měl u sebe peníze, dal bych ti groš. KAT To potěší, done. Přichází donův doprovod a Felicita. FELICITA Všechna čest, bratře. Chceš mě umučit pěší chůzí? DON ARMANDO Felicito, sestro má, to byla naše poslední oběť, od teďka se nám bude dařit. Už jsme v bezpečí. Jsme ve Francii. KAT Sotva jste překročili hranici. FELICITA Kdo je proboha tohle?

6

DON ARMANDO Dle róby nepoznáváš kata? FELICITA Fuj. První Francouz, kterého potkáváme, je tato krvelačná bestie?! DON ARMANDO Felicito, jsme zde hosty, tak se podle toho chovej. Ostatně není kat jako kat. FELICITA Tím chceš říct, bratře můj milovaný, že tento lepí lidem hlavy zpátky na krk? Ať odejde, sic omdlím. KAT Shledávám, že vám tady, ve svém vlastním městě, jen překážím a budím ve vás ponuré vidiny vražd, jež páchám na oplátku za ně. Ale neobliba nás ve společnosti je odjaktěživá věc. Tedy omluvte mě. Doufám, že se ještě setkáme. Kat odchází. FELICITA Já se budu modlit v pravý opak. DON ARMANDO Felicito. Felicito, jak jsi prostořeká. Slib mi, že odteďka zapomeneš na svůj španělský temperament a přestaneš jím více ty naduté Francouze lekat. FELICITA Dobrá, staniž se jak chceš. Ale ty mi zase na oplátku vysvětli, co budeme dělat. Toto jsou naše poslední peníze. DON ARMANDO Co bychom dělali. Naložíme s penězi, jak je v módě s penězi nakládat. Roztočíme je v tomto jistě noblesním hostinci. FELICITA A dál? DON ARMANDO A dál?

7

Zůstaneme přeci tady, neboť zde se nám bude líbit a hlavně dařit. Pojďte všichni spláchnout ten prach z naší dlouhé cesty. Připijme si na nový život ve Frontiére. Zajdou do hostince.

SCÉNA DRUHÁ Na ulici. Vbíhají Lucaso a Amor hnáni Giraultem. GIRAULT Vy lumpové, vy bídáci, zplozenci pekla. Věčné zatracení na vás, mor a choleru. Ať z nebe vás vyhodí a v pekle nechtějí. Zasloužíte vsadit do toho nejtemnějšího žaláře. LUCASO Už se nerozčilujte, dědoušku, máte to zapotřebí? GIRAULT Satanův synu, ďáble od pohledu. Satan tě zplodil a ty rozséváš zlo dál. Nyní se s vámi nebudu více trápit, ale vstoupíte-li znovu tajně na území starostovy zahrady, denní světlo více nespatříte. Girault je na odchodu. LUCASO Však se ještě uvidíme. GIRAULT Mor a choleru, mor a choleru na vás. Odejde. LUCASO Ten zuřil, jak sedmihlavá saň, oheň a blesky z něj šlehaly na všechny strany. Prý ďáble od pohledu. Co je na mně tak čertovského?

8

AMOR Nic a přeci všechno. LUCASO Ach, to tvé věčné filosofování, Amore. AMOR Dlí v nás anděl i ďábel, na nás je, kdo z těch dvou nám bude pánem. LUCASO Amore, jednou provždy toho nech a řekni mi, co na ni říkáš. AMOR Říkám co, na koho? LUCASO Jsi zabedněný, nebo hloupého jen hraješ? Koho jiného bych mohl myslet, než mou krásku Rosalindu. AMOR V tom případě ti nejsem s to nic zvědět, já totiž neměl dosud čest tu tvou krásku spatřit, byť třeba jen jednou. Kdyby ses mne zeptal, jak se mi líbí východ slunce nebo záře luny, to spíš bych ti byl schopen odpovědět. LUCASO Neviděls nikdy Rosalindy, Nemilovals nikdy žádné ženy. A to si říkáš Amor? To jméno ti nepřísluší. AMOR Koho jsem neviděl, nemůžu milovat. LUCASO Nechci, abys Rosalindu miloval, to bychom pak nemohli být přáteli. Přeji si jen od tebe zvědět, jestli se ti líbí. Musels ji určitě vidět, Frontiére není přeci Paříž. AMOR Neviděl, a třikráte neviděl, Lucaso. Naše životy se ještě ani na moment nezkřížily. Jak mám tedy pochválit někoho, o komž ani nevím, jak vypadá?

9

Však dle vzletného jména bych soudil, že je krásná, dle toho, že je starostovo dcera, zase bohatá, a dle toho, že ji miluješ, že bohužel pro mě není. LUCASO Máš pravdu ve všech bodech, Amore. Dodám jen, že můj a její život se již brzy spojí, a ty, ty mi půjdeš za svědka, snad ti to nebude vadit. Krom tebe už nikoho jiného nemám. Můžu s tebou počítat? AMOR Když mě pak nebudeš nutit lézt přes ploty na cizí zahrady a tropit výtržnosti starým lidem, budu tvůj svědek. LUCASO Och, příteli. (obejmou se) Pěkně se ale dneska starouš rozpálil, co? AMOR Bylo mi ho až trochu líto. LUCASO Líto? Prosím tě, vždyť nebýt nás, kteří ho udržujeme v kondičce, jistě by si už dávno neviděl přes břicho na boty. AMOR Tys potěšení z toho asi měl, však já bál se, jak to celé zase dopadne. LUCASO Amore, já tě nechápu. Ženy tě nechávají chladným, výtržnosti tě nebaví, divím se, že jsme vůbec přáteli. AMOR Cos řekl o mně, můžu říct i já o tobě, avšak s obměnou. Umění tě nechává chladným, filosofovat tě nebaví. LUCASO Nechme těch pří, sic se pohádáme. Mám v žaludku nějak podezřele prázdno, pojďme ten prostor zaplnit do hostince. AMOR Jak koukám, není tam pro nás ani kousek místa. Hospoda praská dneska ve švech a kapsy mé,

10

stejně jak žaludek tvůj i můj, zejí prázdnotou. LUCASO A má kapsa je podobného obsahu. AMOR Jak já nenávidím tenhle svět. Nic nám nedá. My se jím jen marnotratně soužíme, od rána do večera mám v břiše hlady křeč. Nic dobrého nás nečeká. Vem nás oba čert. Přichází kněz. KNĚZ Rouháš se, Amore, rouháš, špatně skončíš. LUCASO Fuj, jak ďábla jsem se vás, otče, lekl. AMOR Já už jsem ale špatně skončil. KNĚZ Věř, že někteří lidé jsou na tom ještě hůře. Chvála budiž dána těm, kteří to na sobě nedají znát. Kupříkladu já. Prošel jsem za svůj život řadou utrpení, zakopl o nejednu překážku, utržil spoustu ran a skuhrám snad? AMOR Budiž vám dána chvála, otče. KNĚZ Děkuji ti, synu. - Mohl bych se zeptat, co tě trápí? AMOR Co jsem se stal sirotkem, trápím se pořád. LUCASO Já sirotkem jsem též, leč z jiné rodiny. KNĚZ Žádný z vás není sirotek, neboť všichni jsme děti boží. LUCASO To vám tedy mohu říkat bratře.

11

KNĚZ Bůh nad námi drží ochrannou ruku a my bychom měli na oplátku za to chodit do kostela. LUCASO Kam? KNĚZ Tam, kam ani jeden z vás nestrčil za život nos. AMOR Když mi zemřeli rodiče, byl jsem se s nimi rozloučit právě v kostele. Nemám na to místo zrovna radostné vzpomínky. Myslíte, že bych jim mohl přes Boha vyřídit pozdravení? Bylo by to možné? KNĚZ Budeš-li v to věřit, pak to možné bude, však pocítíš-li jakoukoliv pochybnost, nestane se nic. Vše je dáno vírou. AMOR Tu jste mi právě dodal. KNĚZ Přijď se někdy podívat do kostela a tvé chmurné představy se rozplynou jak ranní mlha. LUCASO Ještě abyste mi z Amora udělal abbého, to by potom mé učení - jak se chovat k ženám - padlo rychle vniveč. Ale nebojte se, do kostela už brzo půjdem oba. KNĚZ Lucaso, ty a do kostela? Snad leda krást. LUCASO Ano, možná si při té příležitosti vypůjčím nějakou tu svíčku. KNĚZ Při jaké příležitosti? LUCASO Nu přeci při příležitosti mé svatby s Rosalindou.

12

KNĚZ Chacha, dovol abych se zasmál a se mnou se ti směje Bůh. Ty a Rosalinda, to je mi vtip. LUCASO Jen se smějte. Vaše požehnání nepotřebuji. KNĚZ Ale starostovo ano, to bude pěkná podívaná až tě požene přes celé Španělsko. Se smíchem odchází. LUCASO Co on může vědět o lásce? V životě nemiloval nikoho jiného, než-li Boha. AMOR Třeba mu tenhle druh lásky vyhovuje, nebo ho některá jeho milovaná v mládí tak zklamala, že se dal k církvi. LUCASO Před tím bych já dal smrti přednost. Raději zemřít, než žít bez Rosalindy. AMOR Já jsem asi opravdu z jiného těsta než ty, volil bych spíš jak náš kněz. LUCASO Jsi ze stejného těsta, jen nemiluješ, tím to celé bude. Láska by v tobě zase roznítila ten plamen žití, jen se podívej, co se mnou učinila Rosalinda. AMOR Škoda tedy, že je Rosalinda jenom jedna a že je starostova dcera. LUCASO Najdem ti jinou, chce to jen koukat se svým jménem získáš srdce každé. AMOR Až takhle to je jednoduché?

13

LUCASO Ano, úsměv a vlídné slovo stačí, to ty umíš, vždyť jsi skoro básník. Jen jedno slib mi, Rosalindy se tvé choutky nebudou týkat ni trochu, jasné? AMOR Jakože sirotky jsme já a ty, raději na ni celý život nepohlédnu, abych tě třeba nechtě nezradil. LUCASO Vím, ty bys mi slíbil třebas celibát. AMOR Opravdu, mé zrady nemusíš se bát. LUCASO Skoro básník, vždyť to říkám. Koho ti však namluvíme? Měl bys nějaký požadavek: barva vlasů, věno, věk? AMOR Já bych rád ti to teď řek´, avšak nemám zdání ani vidu. LUCASO Dobrá, vezmeme to v rychlém sledu. Co třeba taková Leona? Má všechno, co potřebuješ a vášnivá, vášnivá je jedna báseň. Co na ni říkáš, příteli? AMOR Že nelíbí se mi ani trochu, hodí se tak pro toho, kdo nemá ždibek vkusu, je starší než-li já skoro dvakráte a na krku má ošklivou bradavici. LUCASO Alespoň že sis jí všim´- to je pokrok, myslel jsem, že by ti stačila jako mně kdysi. AMOR Máme asi jiný vkus - já mám rád ty bez bradavic. Rosalinda je má nebo ne? LUCASO Prosím? Co?

14

AMOR Bradavice přeci. LUCASO Aha, konečně se ti vrací humor - nemá je - bradavice. Á, už to mám, necháš se zaučit od Juany, jako já. To je ohromné, budeme mít stejnou školu. AMOR Juana je vskutku pohledná žena - bez různých zbytečností se všemi náležitostmi, ale já ji nemiluji a bez lásky to nejde. LUCASO Líbí se ti, tak kde je problém? AMOR Líbí, ale... Přichází Juana. LUCASO Hele, tady zrovínka, jak na zavolanou, jde. Tak to hned domluvíme. Juano, krásná Frontiérko, pojď ke svému Lucasovi. AMOR (k Lucasovi) Necháme to na jindy. JUANA Á, dva milovníci, jeden žen a druhý umění, kterým by jména padla právě naopak. Čeho ode mě žádáš, Lucaso? LUCASO Nechat projít tak krásnou slečnu, jako jsi ty, Juano, bez povšimnutí, by byl hřích. Zastavit ji třeba a učinit jí kompliment, že Amore. AMOR Tak jest a třeba i dva, zbyde-li čas. JUANA Pak tedy čekám, co vymyslíš, Lucaso. LUCASO Dnes bude mluvit Amor. Z jeho úst to bude mít větší ohlas. Spusť.

15

AMOR Hledím-li na vás, krásou skvoucí Juanito, seznávám, že máte v sobě šarm a všechny vlohy ženy. Nemusíte skrývat to, co by jiné halit měly, čímž přivádíte muže do vytržení a do rozpaků. Dovolte, abych vám složil poklonu, Juanito, žádná jiná není tak nádherná, jako vy jen jedna. JUANA Prosím? - To nemyslíš snad vážně, Amore? LUCASO Amore, Amore. Amore! AMOR Máte pravdu, celé to byla jen fraška a výmysl a já se přetvařovat nechci. JUANA Že se tady s vámi zdržuji, už dávno jsem měla mít koupené líčení a šminky pro mou paní Rosalindu. LUCASO Ach, Rosalinda. Jak malebně zní to jméno, jako...., poraď básníku. AMOR Jako vlahý vánek, jenž opírá se do lesů, jak malé vlnky, jež šplíchají se o molo. LUCASO Ano, přesně tak. Co dělá moje paní, Juano? JUANA To má být další váš hloupý žert? LUCASO Ne, já ji miluji a hodlám si ji vzít. JUANA To mi jsou teda zprávy. Víc by mě nešokovalo, ani kdyby mě chtěl Amor, po tom všem, vyznat lásku. Amore, jistě ses snažil mi to říct, ale nevěděls jak.

16

AMOR Z mé strany šlo opravdu jen o prostý žert. Bůh a všichni svatí jsou mi toho svědky. JUANA Umělče a zabedněnče. Ví vůbec Rosalinda, že si tě bude brát, Lucaso? Ví, nebo alespoň tuší, že ji miluješ? Jseš si jistý alespoň v tom, že si všimla tvé pochybné existence? LUCASO Jen se mi všichni smějte, však uvidíte. JUANA Jdu za ní. Mám ji pozdravovat od toho Lucasa, kterého nezná? LUCASO Čert tě vem, žárlivá ženo. (Juana odchází.) Amore, řekni mi na rovinu, mám já u Rosalindy vůbec šanci? AMOR Mám říct ti věc, kterou si může jen Bůh přečíst z knihy osudu, kde jest zapsána nesmazatelným písmem? Chceš toho po mně moc. LUCASO Lepší, než kdybys řekl taky ne. AMOR Jak bys zhodnotil můj skvělý kompliment. LUCASO Mít já tvé nápady, Amore, tak si pískám. Až na ten dovětek ohromné žádná jiná není tak nádherná jako vy - jen jedna. Už jsi ji měl omotanou kolem prstu a takhle hloupě si to zkazíš. Kdo je, proboha, ta tvoje jedna? AMOR Ta, která předčí všechny ženy světa, ta, nad kterou již není, je tou mou jednou. Má v sobě kus Madony a část z Venuše a přeci je obě naráz předčí.

17

LUCASO Jak se jmenuje, kdes ji viděl? Mluv! AMOR Nemá jména; a žije toliko v mé hlavě a mých nekonečných představách. Je mým neskonale krásným idolem. LUCASO Idol! Představa! Byť by byla tou nejneskonalejší kráskou, tak na ni zapomeň a mysli na skutečné ženy. Idoly nejsou nikde jinde, než v našich hlavách a v realitě se jich nikdy nedočkáme. Žij a kašli na iluze! AMOR Však ona jediná mi dodává chuť a touhu žít. Ta víra, že se s ní jednou sejdu, mě udržuje v tolik potřebné naději a tedy nad hladinou. LUCASO Budeš-li však i dál žít v iluzi, nenajdeš nikdy tu, která je tvému idolu jen trochu podobna. AMOR Snad brzo řekneme si své. LUCASO Byl bych jedině rád, kdybych neměl pravdu. AMOR Ale možná ji přeci jen máš. Třeba už opravdu nastala chvíle, kdy je potřeba stav věcí u mě změnit a začít žít konečně ve správném stylu. Ano, je již skutečně třeba opustit obrazy a verše, které tvořím, a z nichž věčnost svého jména si slibuji a jiným nástrojem se na další věky uchovat. Och, Lucaso, já snad poprvé v životě toužím mít ženu. LUCASO Tak se mi líbíš - potěšil´s mě sám ani nevíš jak. Já věděl, že jednoho dne zmoudříš . To to ale trvalo. Teď ti jen nějakou najít podle tvého gusta. AMOR Pozítří, ten ples. Tam bude pro mě jistě vhodná příležitost. A pro tebe též, neboť bude uspořádán celý na počest dospělosti Rosalindy.

18

Půjdeme tam?

LUCASO Samosebou. Já za Rosalindou a ty za svým idolem, tvou neskonalou kráskou. AMOR Mám ti poděkovat teď nebo až se dostaví první kladný výsledek? LUCASO Své díky si šetři na dobu, až potkáš nějakou krasavici. AMOR Vděčný ti za tu touhu, kterou si ve mně probudil, ale budu. LUCASO Konečně Amor. Konečně ti můžu říkat Amore po právu. Ach, Amore. AMOR Příteli. Z hostince vychází Don Armando a jeho doprovod. DON ARMANDO Dosyta jsem se napil vína, dosyta jsem se najedl vína. Nádherná země, podle té milé a příjemné hospůdky. Tady bude moje nové království. Dál ani krok. FELICITA Zde zůstat nemůžeme, je to moc blízko. Musíme ještě trochu na sever. DON ARMANDO Tady a basta. Líbí se mi tu a nikam dál nechci. Takový rozmilý horský kraj, jaký se mi tu rozprostírá před očima, jsem neviděl nikde u nás ve Španělsku. FELICITA Rozmilý horský kraj? Odkdy tobě šlo o přírodu? Víno ti tady zachutnalo, to je proč se ti nechce odtud pryč. LUCASO Přátelé, cizinci, dovolte nám, abychom vás uvítali v našem malebném městečku Frontiére. Mne říkají už od narození Lucaso a toto je můj přítel Amor.

19

AMOR Rovněž od narození. DON ARMANDO Nechte si ty ceremonie, my už jsme zde uvítáni jednou byli. FELICITA Jednalo se o přijetí vskutku královské, ovšem vyřčené z úst místního řezníka. LUCASO Snad napravíme městskou reputaci, když se vám za tuto nemilou nepříjemnost co nejsrdečněji omluvíme. DON ARMANDO To víno vaše město omluví ze všeho. Jaktěživ jsem nepřevaloval po jazyku lepší odrůdu, co do jakosti. Však ani do množství mu není radno co vytknout. Tady se s vínem nešetří, zde teče tento božský mok proudem rychleji, než voda. AMOR Vy jasným důkazem jste toho, že jest, co jste řekl, pravdou. Jistě cestujete z daleka, dle prvního dojmu bych vás hádal na šlechtice, leč nemáte koní, tudíž asi nepříslušíte k tomuto stavu. Nebo se snad mýlím? FELICITA Máte bystrý úsudek, mladíku. Jsme vskutku šlechtici, až z jihu Španěl. V poslední době nám však nepřálo štěstí... DON ARMANDO To nám opravdu ani chvilku nepřálo. Jsme na cestě za naší sestrou, která se provdala na sever Francie. Před týdnem jsme obdrželi doporučený list, v němž stálo, že vážně ochořela a chce nás ještě naposledy vidět. Tudíž jsme vyjeli. AMOR To však nevysvětluje, proč nemáte koně, na nichž byste tu vzdálenost urazili. FELICITA Kdybyste věděl, kde všude jsou naše koně... DON ARMANDO Neštěstí stíhalo neštěstí a my postupně o všechny ty dobrácké němé tváře nadobro přišli. Nebudu vás sužovat našemi útrapami, jistě svých máte dost.

20

LUCASO A jejej, ještě víc, než dost. Tak mě tak napadá, jen čistě sporadicky, jestli náhodou nechcete zavést ke starostovi. My jsme s ním totiž zadobře. Jistě by vás přijal s otevřenou náručí. AMOR (k Lucasovi) Co to plácáš? Vždyť je to holý nesmysl. LUCASO (k Amorovi) Ale také nejlepší způsob, jak se dostat k Rosalindě ještě dnes. (všem) Co na to říkáte? DON ARMANDO K starostovi? Sám jsem vás chtěl požádat o totéž. Kdysi jsme totiž byli velmi dobrými přáteli. Rád bych starouše zase viděl. AMOR Jestli jste byli skutečně přátelé, pak si jistě vzpomenete, jak se jmenuje a něco málo o něm se vám dozajista také vybaví. LUCASO Amore! AMOR Nerad bych přivedl do jeho domu vetřelce, pochopte. DON ARMANDO Chápu. - Na hranicích byli lidé vždy zvlášť opatrní. Jestli mě paměť neklame, jmenuje se váš pan starosta Marais, Pierre Marais. Má dvě dítka; chlapce a dceru. LUCASO Rosalindu. DON ARMANDO Naposledy jsem je ovšem viděl před drahnou dobou, když byla ještě ratolestmi. LUCASO Vidíš, Amore, tvé obavy se ukázaly být liché. Pojďme, ať tam jsme ještě před obědem.

21

DON ARMANDO Jste laskav a za prokázané služby se vám někdy odvděčím. Proč však tak kvaltujete, vždyť vám nestačím. LUCASO Láska mě žene vpřed. Odchází Lucaso a za ním don Armando. FELICITA Zde líbit se mi jistě nikdy nebude. Odchází Felicita. AMOR Hrom aby vzal Lucasa. Chápu, je zamilován, ale musí proto dělat samé skopičiny. Za tohle nás nechá starosta určitě vypráskat. Vedeme mu do bytu nějaké pochybné existence, možná větší ubožáky, než jsme my sami. Šlechtici. Phe. Ani slova jsem jim nevěřil. Ach, ta láska, dělá si z lidí jen svoje otroky. Snad se mi vyhne. Ona mně možná, však já jí asi ne. Odejde.

SCÉNA TŘETÍ Starostovo dům. MARAIS (modlí se) Je tomu již dvacet let, co jsi skonala, má milovaná Gracie, rukou vraha, který nejspíš zůstane už navždy nepoznán a nepotrestán na svobodě. Pevně věřím tomu, že když se mu podařilo vyhnout lidské spravedlnosti, stihnul ho alespoň boží trest. Doufám, že nežárlíš na mou druhou ženu, na Antonii. Mám s ní dvě děti a cítím se být šťastný, snad tě to těší. Škoda jen, že jsme spolu neměli i my dva děťátko, v kterém bych si tě mohl připomínat. Bůh opatruj tvou duši. Amen. - (Přichází Michel.) Žaludek mi jasnými impulsy dává najevo, že zhostit bych se měl oběda. MICHEL Já ledva vstal, a ty už by sis, otče, oběd dal? MARAIS Když ty jsi flámoval, to už pro mě není. Však já se za mlada také bavil do rána, spal do zešeření, a snídal s večeří.

22

MICHEL Tak zle na tom zase nejsem, šel jsem spát totiž ještě před půlnocí. Neměl jsem žádný důvod déle bdít. MARAIS Copak? Že by potíž v tvém vztahu s Leonou? Jestli máš něco na srdci, pak se mi svěř a nic si pro sebe nenechávej, neb tě to potom mnohem víc raní. MICHEL Nic moc zlého se nestalo, jen jsme se s Leonou trochu pohádali. Nic víc. MARAIS Někdy se i jen trochu pohádat znamená horší věc, než se chytit pořádně, to záleží na tom, jak se k problému postaví jeho aktéři druhý den. MICHEL Vše bude zas dobré, uvidíš otče. MARAIS To doufám, synu, neboť Leona by ti byla dobrou nevěstou. Přibíhá Rosalinda. Je pronásledována chůvou. ROSALINDA A že mě, chůvo, nechytíš a nechytíš. Kuk a už jsem tady. Chůvo, chůvičko, pojď si pro mě, pojď. A zas jsi mě nechytila. CHůVA Děvče neposedné, na to tě užije, tropit si čerta ze staré chůvy. Nepostojíš, neposedíš, jen se někde něco šuškne, hned se tam rozletíš. Je to věru dřina starat se o tebe. ROSALINDA Chci prožívat svůj život na plno se vším, co k němu patří. Chci vidět každý východ i západ slunce, pozorovat jeho pouť po obloze, počítat každou noc hvězdy a sledovat jak je překrývá bledě žlutý kotouč luny. Všimla sis ráno na zahradě toho kosa, kterak zápolí s nebohou žížalou. To bylo vzrušující. Naštěstí pro toho zemního červa ho vyplašili ti lupiči. CHůVA Phe, lupiči. Žádní lupiči, to byli tvoji nápadníci.

23

ROSALINDA Nápadníci? Já mám nápadníky. Och, chůvičko, chůvo, to je ohromné. Postřehlas jakého jsou vzezření? Rychle. Povídej. CHůVA Vypadají oba opravdu dosti bídně, dalo by se dokonce říci, že jeden ještě hůř, než ten druhý. Samá kost a kůže. Zuby jim možná ještě všechny nevypadaly. To nejhorší na nich ale je, že nechodí do kostela. ROSALINDA A místo Boha vyznávají Satana. - Já znám ty tvoje průpovídky. Čím to, že mě má někdo rád? CHůVA Vyrostla jsi do krásy jak z poupěte růže květ, proto na sebe teď poutáš svým šarmem různé existence. Kde jsou ty časy, co jsi byla takhle malá? ROSALINDA To jsem snad ani nikdy nebyla. A teď si mě zase chyť. Poběž, chůvo. Rychleji, rychleji, vždyť bych ti utekla i po rukou. Budeš muset víc cvičit, chůvičko, chůvo. CHůVA Holko prostořeká, počkej až tě dostanu. MARAIS Rosalindo! Rosalindo, sdílím tvé nadšení a zápal do života, ale vše má své vyhraněné meze, tak se jich, prosím tě, drž. ROSALINDA Ano, otče. Budu se snažit. CHůVA A máš to, Rosalindo. Pro příště si to pamatuj, než mě zase takhle zadýcháš. MARAIS Ty bys asi měla opravdu začít cvičit, Sávo. ROSALINDA A teď to máš zase ty, chůvo. CHůVA Myslíte, pane?

24

MARAIS Ne, to byl jen žert. - Nevíte někdo, co je dnes s obědem? Jindy touto dobou již dávno zasedáme k hodovní tabuli. CHůVA Vy to nevíte? - Oběd se dnes notně zpozdí. Ta potřeštěná Juana, totiž připálila pečeni a rozvařila brambory. Nechala, husička jedna nedochvilná, vše péct, zatímco si odskočila za nákupy do města a jídlo v tahu. Neměla jsem vám to sice říkat, ale už je to venku. Je to má povaha nenechat si nic pro sebe. A to víte, že do Frontiére přijeli nějací cizinci, až z jihu Španělska. A prý, co jsem slyšela, to jsou nějací šlechtici, ale dosti podivní šlechtici, nemají ani jednoho koně. Jedna paní povídala.... MARAIS Dost! Dost. Vím, že bys mi byla schopná povídat novinky od rána do večera. CHůVA Ale ještě jsem vám neřekla ani jak ráno běhal po trhu vzteklý pes. Představte si to, vtrhl k řezníkovi a ukradl mu to nejlepší jelito. MARAIS Kuš! To hlavní jsem už slyšel. Oběd nebude. To dítě je neschopné v čemkoliv si vzpomenu. Ještě dnes ji vyhodím. MICHEL Ale, otče, to nejde. MARAIS Jaképak nejde? - Jsem jednou starosta, tak mám právo naobědvat se v řádnou dobu. MICHEL Ujali jsme se toho sirotka už jako malé holčičky. Nemůžeš ji vyhodit na dlažbu, je na nás závislá. MARAIS Nezastávej se jí, víš, že to nemám rád. Ale dobrá, dám jí ještě šanci, ale už poslední. MICHEL Děkuji ti, otče. CHůVA Máš nádherné vlasy, jako princezna. Já měla kdysi taky tak dlouhé a pěkné.

25

Kluci mě tahali za copy tak dlouho, až se to přestalo líbit mým rodičům a nechali mě ostříhat na krátko. ROSALINDA Jak vypadají ti šlechtici? Jsou to princové, nebo snad dokonce králové? Jaké mají oči, vlasy, postavu? Mluv. CHůVA Šlechticem je pouze jeden z nich, ta druhá je šlechtična, jeho sestra. Co vím, on má orlí nos, tmavé oči, osmahlou pleť, rysy pevné a aristokratické, chůzi ladnou a mluvu čistou. Prostě pravý princ k pohledání. ROSALINDA A svobodný. Svobodný je? CHůVA Říkám ti jen to, co jsem se doslechla, ale volný on bude, i když to jisté není. Když jsem byla v tvém věku, líbil se mi jeden kluk, neměl zatím žádné děvče a já jsem se mu snažila vnutit do přízně a získat ho. Leč předběhla mě do té doby moje nejlepší kamarádka. Od těch časů dělám chůvu. Ti dva spolu žijí šťastně ještě dnes, alespoň co vím. ROSALINDA V ten pravý čas, na pravém místě potkám toho pravého. On mne, začne šíleně milovat a já jeho též. Och, jak já toužím po lásce chůvo, ovšem po velké lásce. Nebaví mě flirt, jedině láska. CHůVO Neboj se, dřív nebo později se tvé tužby určitě naplní. Čekej a tvá trpělivost bude náležitě odměněna. MARAIS Juanito, Juanito! MICHEL Otče. JUANA Pane starosto, prosím vás, co nejponíženěji, za prominutí. Já vím, jsem hrozné nemehlo a hromdopolice, ale ... MARAIS Dobrá, dobrá, ale já se na tebe nezlobím. Dělat chyby je lidské, i já občas něco pokazím.

26

JUANA Tedy se na mě už opravdu nehněváte? MARAIS Ne, už ani trochu, ale za to buď vděčná tady Michelovi, vždy se za tebe přimluví. Ani se mu ale nedivím, jsi taková kráska. JUANA Děkuji, pane. MARAIS Oběda se snad do večeře dočkám, ne? JUANA Ano, pane. Dělám náhradní chod. MARAIS Abych si zkrátil ty dlouhé chvíle, asi si zakouřím. Přines mi trochu tabáku. JUANA Vám, vám pane, došel tabák? MARAIS Ano. Ráno jsem ti přeci zdůrazňoval, abys mi ho neopomněla koupit. JUANA Ach, odpusťte mi, pane. Já... MARAIS Jak? Ty jsi mi nekoupila tabák? Na co tě živíme? Co ty v té své noblesní hlavince nosíš? Rozum to určitě nebude. Jediné dvě věci jsem od tebe dnes požadoval. Oběd a tabák! A co z toho mám? Akorát oči pro pláč. MICHEL Otče, uklidni se. MARAIS Ty se do toho nepleť, jestli tobě se chce hladovět, tak prosím, jen si posluž. Ale já nepřipustím, aby se to ještě jedenkráte opakovalo. JUANA Já se vynasnažím, aby se mi to už nikdy nestalo.

27

MARAIS Snažit se můžeš nebo taky nemusíš. V této chvíli na tom již pranic nezměníš. Tobě se už totiž v tomto domě nepodaří nic zkazit. Marš! JUANA Ale, pane... MICHEL Jsi příliš rozhorlený a přísný. Nesuď člověka dle chyb, nýbrž podle dobrých skutků. MARAIS Ještě jednou se postavíš proti mně kvůli ubohé služce, zbalíš si kufry také. - Ty na něj moc nespoléhej, on tady není pánem, a jeho slovo je až po tom mém. MICHEL To je ale tyranie, a já nestrpím ..... MARAIS VEN! Sám sis o to řekl. Syn se postaví proti otci, no podívejme se na drzost těch dnešních holobrádků. ROSALINDA Tatínku, nerozčilujte se, prosím vás. MARAIS Běž stranou děvče, to není pro tvé uši. Nezměnils náhodou názor, Micheli? Jestli ne, tak mé ultimátum stále platí. MICHEL Já i Juana zůstaneme zde - to platí též. MARAIS To je drzost. VEN! Ať vás ve svém domě už nikdy nevidím. Slyšíte, vy čeládko. Odmítáte uposlechnout rozkaz starosty? Za to vás nechám vsadit do žaláře. Stráže!! ANTONIE Pierre, nechej toho vzteku. MARAIS Ještě ty se do toho pleť.

28

ANTONIE Co se tady děje? MICHEL Otec chce vyhodit Juanitu, a možná i mě, tedy jestli mě nešetří pro žalář. ANTONIE Jakže? Co tě to najednou popadlo, Pierre? MARAIS Jak,co mě popadlo? Normálně jsem propouštěl naši služku a tady ten holobrádek, sotva plnoletý, se stavěl na odpor. Na odpor proti vlastnímu otci. ANTONIE Tys chtěl vážně vyhodit Juanu? Zapomněl jsi snad, že nikoho jiného než nás nemá? Vyhostit někoho na ulici je ukrutná podlost. MARAIS Ona mě zase nechala bezcitně hladovět a trpět bez špetky tabáku. ANTONIE Jak můžeš jako starosta myslet jen na sebe? MARAIS Všichni jste se proti mně spikli. Celá rodina. Celá rodina se do mě pustí kvůli jedné natvrdlé služce. MICHEL Není natvrdlá. Omluv se, otče. MARAIS Phe, já a omluvit se? Ty jsi natvrdlý zrovna tak. Ty moc nekoukej, Antonie, na tebe to platí rovněž. ANTONIE Ty jsi takový zabedněnec a hulvát. - Jsi nepříčetný jak hladový medvěd. Měl by ses zamyslet nad svým usurpátorským chováním. MARAIS Ve svém domě a svém městě nestrpím nepořádek a neposlušnost. Vyhodím odsud každého, kdo se mi postaví do cesty.

29

ANTONIE Proč jsi tak panovačný? Dřív jsi takový nebýval. To je tou mocí a slávou. Stouplo ti to do hlavy a nezbyl ti v ní kousek místa na lásku a rozum. MARAIS Tvá výřečnost nezná mezí, jsi moje žena - nestrpím abyses mi protivila. MICHEL Nedotýkej se matky nebo tě srazí má pěst k zemi s jasnou pečetí ve tváři. MARAIS (vrazí Antonii facku) Tu máš. Příště si dvakráte rozmysli, zda se mi postavíš znovu na odpor. MICHEL Ty bídáku, lotře. - Tady máš, co si zasloužíš i s úroky. (vrhne se na něj - perou se) ANTONIE Pro Boha živého, nechte toho, nechte toho! Přichází Girault. GIRAULT Pane starosto, promiňte že vás vyrušuji ve chvíli, když zrovna řešíte rodinné problémy, ale přišli hosté. Vážení a urození hosté. MARAIS Skutečně si vybrali ten nejnepříhodnější okamžik. - Je zrovna čas oběda a my nemáme zhola nic, čím bychom je mohli pohostit. Jsou to ti šlechtici, nemýlím-li se? GIRAULT Ano, pane. I se svými lokaji a poskoky. MARAIS Ať je nenecháme tedy dlouho čekat, vyzvi je, ať vstoupí. Chovejte se, jakoby se nic nestalo. GIRAULT Španělský šlechtic, don Armando a jeho spanilá sestra, seňora Felicita. Přicházejí don Armando a Felicita. MARAIS Buďte srdečně uvítáni v mém domě i v mém městě. Vězte, že nás vaše návštěva opravdu těší.

30

DON ARMANDO Potěšení je samozřejmě také na naší straně. Rád vás poznávám, slyšel jsem o vás samé dobré věci. MARAIS Buďte ujištěn, že já o vás i vašech velkých činech vím také. Jaká čest, že jste se ocitli tady, na konci světa, ve Frontiére. ANTONIE Přicházíte právě včas, Pierre a Michel se akorát chystali zbořit dům. DON ARMANDO Jakže? - Nechápu. MARAIS Ale, trochu jsem si se synem měřil síly. Zmužněl od posledně, měl jsem s ním hodně práce, ale stejně... MICHEL Rozmáčknul bych tě klidně jako červa. ANTONIE Teď hádky stranou, Micheli. Chovej se před urozenými hosty k otci jako k otci. MICHEL On ti vrazil facku, mami, vzpomínáš si na to? Jestli tys mu prominula, pak já rozhodně ne. FELICITA Vidím, že jsme vstoupili nevhod. MARAIS Syn je po mně dosti tvrdohlavý, ale není se co divit, vždyť i já jsem tropil v jeho letech podobné vylomeniny. Micheli, ať je tedy po tvém. Juana může zůstat a navíc ti jako starosta dávám slib a pravomoc, že nikdo jiný, kromě tebe ovšem, ji nemůže propustit. Tedy ani já ne. Vidíš, nakonec sis to vytrucoval. I doma si udržuji svou starostovskou formu a vydávám různé příkazy, nařízení a zákony. Je to už holt můj osud. MICHEL Jestli si myslíš, že tě tohle v mých očích ospravedlní, pak se šíleně pleteš. Na kolena a omluv se matce.

31

MARAIS Nech toho nebo se zase neudržím. FELICITA (stranou) Je třeba zakročit. Bohužel již budeme muset jít. V jiné vesnici nás snad přivítají s otevřenější náručí, než zde. - Pojď, bratře, vyrážíme. MICHEL Och, odpusťte mi. Samou zlostí jsem zapomněl na základy slušného chování. Promiňte, seňoro. Tiše vchází Amor a Lucaso. LUCASO Tiše, vidíš Rosalindu? AMOR Při Venuši, to je skvost. LUCASO Kde je? Kde ji vidíš? AMOR Ty obrazy na galerii; Rubens, Greco, Esteban, Poussin - pravý mistři, ty kontrasty, barvy - nádhera....(prohlíží si zasněně obrazy a odejde do jiné místnosti) LUCASO Pokrytče. MARAIS I mou omluvu, byť vyřčenou se zpožděním, jistě přijmete. Kdo vám však řekl, kde sídlím? DON ARMANDO Tamhle, váš dobrý přítel Lucaso. Chrabrý to jinoch, jen co je pravda. MARAIS Lucaso?! Ty, co tady děláš? Ještě tě nepřešla chuť vtírat se marně do přízně mé dcery. VEN! Giraulte, vyveď s patřičnou úctou pana Lucasa. Tak, správně nemazli se s ním. Víte, on vám lhal. Není mým přítelem ani trochu, snažil se sem jen proniknout, což se mu povedlo. Je to sirotek, stejně jako ten druhý ...

32

FELICITA Amor? MARAIS Ano, Amor. Ti dva se věčně poflakují městem, práce jim smrdí. Kéž už by odešli na vojnu, z které ať se vrátí buď jako správní chlapi, anebo vůbec. Naneštěstí na ně vojenský úřad stále zapomíná. DON ARANDO Leč přivedli nás sem, je tedy patrno, že i dobré skutky konat umí.

MARAIS Odpusťme jim tedy jedno příkoří. ANTONIE Nechtěli byste si po vaší dlouhé a úmorné cestě trochu odpočinout. Jistě necítíte nohy. FELICITA Máte pravdu - jste velmi laskavá. ANTONIE Oběd vám dnes bohužel nabídnout nemůžeme, ale kávou v našem malém zahradním altánečku jistě také nepohrdnete. MICHEL My jdeme napřed. (Odchází spolu s Felicitou) DON ARMANDO Když to kapánkem vína osladíme, pak neodmítnu.

MARAIS Bezevšeho, vína máme plný sklep.Juanito, nastup znovu do práce. Kávu a nejlepší ročník portského tady pro hosty. To víno, co přinese, je po mateřském mléku to nejlepší, co jsem kdy pil. (na zavolání přiběhne Juana, mlčky vyslechne rozkaz a odchází jej splnit za ní odchází i Antonie) DON ARMANDO Sdílím též vaše nadšení a názor. Kde je ale vaše dcera Rosalinda? Budu mít tu čest ji uzřít ještě dnes?

33

MARAIS To si buďte jistý. A připravte se na veliký šok, až se tomu tak stane, je v ní totiž to nejlepší z Francouzů a to nejlepší ze Španělů. Potom zapomenete i jak skvěle chutnalo to víno. DON ARMANDO To musí být hodně krásná. MARAIS Je. Odcházejí. Přichází Rosalinda. ROSALINDA To bych tedy čekala, že ten šlechtic bude vypadat líp. Otec říkal, že strašně krásná jsem a já jsem se při těch slovech zarděla úžasem. - Zrcadlo potvrď mi jeho slova, je to pravda? Jest. Tuším, že brzy láska moje přijde nebo se mi zcela náhle zjeví. Jak je můj život bez ní prázdný. - Jako prázdný rám bez obrazu je život bez lásky. - Kež už brzy by se ten se ten pravý objevil, a o obraz ten rám doplnil. (zasní se) Přichází Amor. AMOR Vskutku skvost za skvostem, škoda že to není vystaveno pro veřejné oko. A zde nádherný portrét, řek´ bych skorem jako živý. ROSALINDA A živí on vskutku jest. AMOR Ba dokonce mluví. ROSALINDA Ba hýbe se a chodí. AMOR Vás jaktěživ jsem nikdy neviděl. ROSALINDA Cítím, že láska lapila mě do svých osidel. Veřte na vás já čekala jsem řadu let.

34

AMOR Ve srovnání s vámi se i mistr ve svých dílech splet, mezi skvosty já nalezl ten pravý skvost. ROSALINDA Doufám, že nectíte lásku jen tak, pro radost. Ne, vím, že tomu tak není. AMOR Láska je pro mě slastné utrpení. Jste poklad mezi poklady, moje drahá. ROSALINDA Mé jméno Rosalinda jest. - Řeknete mi své? Jestli ne, pak po bohu lásky Amoru budu vás zváti. AMOR A tím trefíte se přesně v terče střed. Já totiž Amor jsem. Jménem od narození, stavem od tohoto okamžiku. Jste krásná jak slunce. Můžu se vás dotknout, má hvězdo? ROSALINDA Sáhnout na slunce přináší zkázu, však mě můžete pohladit bez pohromy. AMOR Jak hebká je vaše ručka, Rosalindo. Srůst s vámi v jedno bych si přál, nic ví. ROSALINDA Celý život o vás Amore sním, a vy mi spadnete rovnou v náruč z nebe. AMOR Já sice v nebi nikdá nebyl, avšak ve vašem objetí si jak v něm připadám. MARAIS (z dálky) Sávo, nevidělas´ Rosalindu. CHůVA (z dálky) Neviděla, ctihodný pane starosto. MARAIS (z dálky) Rosalindo, Rosalindo! Kde jsi, holčičko?

35

AMOR Někdo mě chce o vás připravit. ROSALINDA To je můj otec. Nesmí nás tady spolu vidět, nemá totiž zrovna dobrou náladu. Musíte odejít. AMOR Však bez vás nemohu ani na krok. Pojďte se mnou. ROSALINDA Jak ráda bych. Leč mám ještě spousty práce s přípravou na svůj večírek a čas budu mít až zítra navečer. Do té doby se můžeme vidět jen těžko. AMOR Zítra večer? Sto let v jednom dni budu muset protrpět bez vás, Rosalindo. MARAIS (z dálky) Rosalindo, netrop hlouposti a ukaž se! ROSALINDA Já stejně tak. Zítra, až slunce světu sbohem dá, se před naší zahradou sejdem. Adie. AMOR Zítra, ach zítra, moje Rosalindo, ach za sto let. Odejde. ROSALINDO Otče, volal jste mě? Tak tady mě máte. Odejde.

JEDNÁNÍ DRUHÉ SCÉNA PRVNÍ Ulice - před domem Cyrilovým. (Vystoupí stráže) PRVNÍ STRÁŽ Hleď, jak se slunce krvavě tváří na celý zdejší svět.

36

DRUHÁ STRÁŽ To špatné znamení, snad někde poblíž krev vřelá pramení. A ne-li ještě, pak brzy proudem téct bude jistě. PRVNÍ STRÁŽ Nestraš, ty nekňubo, což nevidíš, jak lekáš paničky. Hle, tu i pán se ušklíbl nad tvou vražednou myšlenkou. DRUHÁ STRÁŽ Svoje jsem řek´ a myslel jsem to vážně, ale panstvo ať se baví, toho se to netkne ani trochu. PRVNÍ STRÁŽ Už nic neříkej a buď raději zticha. (přichází Amor) A jejda, kohopak to zde tak časně ráno máme? Kdo se to tu souží, naříká a běduje, a pak hned zase v oslavných písních lásky svou milou opěvuje? Vida, už si vzpomínám, to je Amor, syn města. Ale co se to s ním stalo, že on se.... DRUHÁ STRÁŽ ...zamiloval. Pojď nebudeme ho rušit. Odcházejí. AMOR Ne dávno tomu, co poznal jsem tu, kteráž křídla mému srdci dala. Ne dávno tomu sice jest, však mne zdá se, jakoby to věky byly. Tak to je tedy ta láska. Miluji tě přenádherná Rosalindo, a doufám, že to včera nezdál se mi jenom sen. Ó, mocný Bože všemohoucí, dnes poprvé modlil jsem se v kostele k tobě. Prosil jsem tě na kolenou, abys požehnal mé lásce, aby to, co cítím já, cítila ve stejné míře i ona, moje Rosalinda. Domovník Cyril vyjde rozespalý z domu. CYRIL Kdo tak časně ráno vstal,

37

aby pod okny starce bědoval, a spánek jeho znavenému tělu nedopřál? Tos ty Amore? Tebe jsem od včerejšího slunka východu neviděl, strach jsem o tebe věru měl. AMOR Od doby, kdy slunko včera vyšlo, se změnilo v mém životě mnohé, - vlastně téměř všechno. Už nejsem ten starý Amor, - věčně truchlící s duší poetika, teď jsem Amor v plném slova smyslu. Mé srdce prahne láskou, ba co víc - hoří vášní. CYRIL Nejen z tvých slov, ale i z výrazu tvé tváře, seznávám, že ses zamiloval, synu. AMOR Zamiloval je slabé slovo - jako říkat vichřici vánek. Omámen tímto blahým citem, jak po požití kvašeného moku, topí se vše kolem mne v narůžovělém nachu. CYRIL Inu, synu, soudím, že to myslíš vážně. Tak povídej: jak vypadá, odkud ji znáš - tu tvou milovanou. AMOR Její krása se snad slovy ani popsat nedá, leč pokusím se vám jí vykreslit jak nejlépe dovedu, ale věřte, že ve skutečnosti je ještě stotisíckrát hezčí. CYRIL Už mě více jářku nenapínej a hybaj začít s popisem, sic zastraším tě tvým dlužním úpisem. AMOR Dobrá, já tedy jmu se slova, však abych nemluvil jak v toku voda, zastavte mne, až úmornou mou snahou básnit, vás má mluva přestane na duši krášlit. Smaragd v porovnání s její krásou ztrácí na lesku. I nejlépe vybroušený diamant k sametové tváři Rosalindy ohavný už vlastně ve své podstatě je. Má místo očí dvě perly mořské, v nichž příliv s odlivem se střídá.

38

A já, ač jinak schopný plavec, utonul jsem v těch dvou sladkých tůních krásy. Nos, jenž se klene z obličeje, není jako hřebík, hák či skoba, ale spíše jako opak slova zloba. Je jak slavík, jenž pěje svou píseň lásky. Tak malý, tak hezký, jak slavík tak nosík. Věřte, ten můj, nebo váš, phe, to se teprv s jejím rovnat nedá. Mé rty chtěly, když poprvé k ní mé zraky zabloudily, přitisknout se na ty její - ten pocit, že nás pak nic nerozdělí, mi za to riziko měl stát, a o své touze já měl jí vědět dát. Než skončím s popisem obličeje, ne, to není popis to je báseň, chvalozpěv, - zapomenout nesmím na tváře plné lesku a ouška hezčí než-li sněhová vločka. Pak zabloudily mé oči níž, ne, nebojte se otče, nechci ve vás probudit chtíč, jen chci podat její podrobné vylíčení. Vím, často se říká, kdo miluje, přehání. Ano, pak tedy přeháním, co na tom však záleží? Pro toho, kdož miluje nejsou vady, kterými často příroda jedince obdařuje, a za než společnost těch, phe, bezchybných, je z kolektivu vykazuje. Věřte, ona pro mě nemá ani jednu chybu, kéž bych já neměl také žádnou pro ni. CYRIL Konečně dech ti nestačil. Takovou krásku, již si zde nyní vylíčil, snad ani neznám. AMOR Přímo, jako vás teď, jsem ji viděl teprve jednou, však už předtím jsem se s ní nic netušíc setkával ve svých snech, a to každé noci. CYRIL A jméno. Má ta tvá zhmotnělá kráska ze sna nějaké jméno? AMOR Jistě, já vám ho ještě neřekl? - Pak napravím to jednoduše. Jmenuje se Rosalinda. CYRIL Rosalinda?! AMOR Ano, a jak krásné jméno má, pak se mu i v mnohém podobá.

39

CYRIL Nemáš na mysli dceru starosty, že ne? AMOR Tu, přesně tu a žádnou jinou, neboť pro žádnou jinou není už v mém srdci stejně ani kousek místa. Vy ji tedy znáte? Pak s mým nadšením jistě souhlasíte. CYRIL Amore, raděj na ni hned zapomeň! AMOR Prosím? CYRIL Ta se pro tebe nehodí - neumí milovat a krása není všechno. Splete ti hlavu, nechá tě být. Lepší jsou - ty můžeš mít. AMOR Já.... Co to povídáte o Rosalindě? Vemte to ihned zpět! Asi jste nepochopil mou situaci - já ji miluji - a ona mě, a ona mě nejspíš s největší pravděpodobností také. CYRIL Blázne, omámila tě. Je to čarodějka - na hranici s ní. AMOR Co proti ní máte? - Je k lásce stvořena a v lásce žije též. CYRIL Dost, že je dcerou toho ukrutného bídáka starosty. Právě on mi před dvaceti lety vzal moji milovanou ženu. AMOR Nazýváte Rosalindu čarodějnicí jen kvůli jejímu otci, který vám zničil život? Chcete ho nyní na oplátku zničit i dvoum mladým lidem, pro které je vaše minulost záhadou a nyní i hrozbou? Copak ona za to může? Proč chcete zkalit přítomnost a budoucnost, pro něco, co už nemá nyní, po dvaceti letech, žádný význam? CYRIL Pomsta musí být dokonána, za jakoukoliv cenu. AMOR Sbohem již. Vám se raději příště vyhnu. A podnájem si taky najdu jinde.

40

Vy a ta vaše vendeta. Zalkněte se tady s tou nenávistí, vůči pánu tohoto města. Odejde. CYRIL Špatně činíš. Brzo zalituješ, žes neuposlechl mé dobře cílené rady. Odpouštím ti tvá slova, vyřknuls je totiž jednak ve zlosti, a pak i v zaslepenosti vůči té ohavě. Věř, že Rosalinda ti nebude nikdy příslušet. O to se postarám. Nadešel čas pomstít se starostovo rodu. Odejde. SCÉNA DRUHÁ Tamže. Vystoupí Rosalinda. Ve stínu stojí Amor. ROSALINDA Buď pozdraveno, slunce. Sotvas před pár minutami vyšlo, já už bych si tě zapadlé přála mít. Pak totiž večer by byl a můj milovaný Amor by se ku mne přitulil. Celou noc jsem beze spánku probděla. Pozorujíc předěl z dnes na zítra jsem ho stále na paměti měla. Snad se mi prve jen nezdál, snad to nebyl klam a já lásky oporu v něm stále mám. Ach, Amore, Amorku můj milovaný, proč až večer tě zřím? AMOR Och, bozi, já ji vidím, a ona o mne mluví jen v dobrém. Miluje mě tedy skutečně. - Musím se jí zjevit - a nebo ne. Co to Amore, že by ses ostýchal? Takového tě neznám. Co ti brání? No tak běž! Nemůžu - je příliš nádherná. Je jako ty, slunce; svítí mi na cestu, nelze bez ní být, ale nemůžu si na ni sáhnout. ROSALINDA Kdybys tady tak Amore byl a svůj cit ke mně mi potvrdil. AMOR Mám, nemám - poraď sedmikrásko. Však raděj, než tě otrhat, měl bych tě svojí Rosalindě dát. Co na to říkáš?

41

ROSALINDA Je tady někdo? Jako bych slyšela z dáli hlas. AMOR Byl jsem odhalen, vylezu ze skrýše. Tři, dva.... Vbíhá Sebastian. SEBASTIAN Ó, seňorito, běžím celou noc bez oddechu, abych dal co proto tomu lumpovi donu Armandovi. Však jeho stopu jsem ztratil. Nepotkala jste ho náhodou? ROSALINDA Ano, včera jsme ho přijali jako hosta a od té doby u nás se svou sestrou je. Amor se pustí do Sebastiana. AMOR Nech na pokoji moji Rosalindu, ty Španěly jeden! Zem svou máte támhle. ROSALINDA Och, Amore. AMOR Ach, lásko má. SEBASTIAN Já zkřivit vlásek jí nehodlal, chtěl jsem jenom zvědět něco o svém soku, rovněž Španěly.

AMOR (k Rosalindě) Už jsem se bál, že nedožiji večera, jak se ten čas vleče. ROSALINDA Když jsem s tebou tak ztrácí na významu, však samotnou, bez tebe, mne jen pomalým chodem svým týrá a mučí. AMOR Byl-li by mezi námi dal bych mu co proto. Já ni trochcu nespal, lásko, přec nejsem ospalý, jídla ani sousta nepozřel jsem, však sytý se cítím být jen srdce plné hladu po tobě mám. ROSALINDA Já něco na zub ti pro ně tedy dám. (políbí se)

42

Líbal ses někdy? AMOR Snad leda s okapem, když žíznil jsem a z něj tak vodu pil. Té jsem měl hnedle dost, však po líbání toužím dál. (pokračují v líbání) ROSALINDA Králi polibků. Kdybys nepřiznal, žes okap líbal z žízně, řekla bych, že zkušeností v lásce si už nabyl. AMOR Čím déle tě líbám, tím víc tě chci. Co dýchám, nepoznal jsem do včerejška lásku, však dýchal jsem tehdy? Pochybuji, že jsem před naším setkáním vůbec žil. ROSALINDA Ne, byls tu i dřív, však s láskou znamená tvé bytí víc. I mne zbledly a zevšedněly všechny ty hezké chvíle, jež jsem prožila dřív. Co naplat, že byly pěkné, když tys mi při nich nestál po boku. AMOR Věř, že ti po něm již navždy stát budu, od této chvíle až do svého skonu. ROSALINDA Kdo žije láskou, nemůže zemřít. SEBASTIAN Pak zavítal jsem tedy nevědomky mezi nesmrtelné. AMOR Vy jste, pane, i přes mou zlobu stále tady? Proč neuposlechl jste mé dobré rady, že vaše zem tamtím směrem pár set kroků je, a nevydal jste se v ní? SEBASTIAN Věřte, mladý pane, že jediný důvod k žárlivosti vám nezadám. AMOR Nepřijel jste tedy dobýt srdce Rosalindy? SEBASTIAN Ne, jsem zde jen jako mstitel, vykonavatel vendety za ukrutnou zradu.

43

Raději bych oněměl, než bych vám tu ohavnost třeba jen vyprávěl. Jak stihl jsem říct před vaším prudkým příchodem, já dona Armanda zde hledám, on je totiž tím, na jehož hlavu padá má pomsta. ROSALINDA Jak již pravila jsem, on u nás vskutku je, v poléhání a hodokvasu si na úkor nás libuje. AMOR My zavedli ho k vám bez špatné mysli, nevěda, však tušíce, že je lump, což jste mi nyní potvrdil. Vězte, že byl vidinou noclehu celý žhavý. SEBASTIAN Ten příživník! Ostuda celého Španělska. ROSALINDA Jeho zločin je tedy velký? SEBASTIAN Jde-li s něčím srovnat, pak leda s vaší láskou. Jak vidno na vás - vy se nejen milujete, nýbrž přímo zbožňujete. Opravdu po mně nechtějte, abych vám o jeho ničivém úkladu vyprávěl, a uváděl vás tak do špatné nálady. Stačí, když trpím já. ROSALINDA Dřív ptala bych víc a zvěděla bych jistě vše. Nyní však, láskou opojena, mi stačí, když řekl jste, že zplodil zločin, bídák jeden. SEBASTIAN Jsem rád, že jsem vás tak rychle o tom bez dlouhého povídání přesvědčil. Než se s vámi rozloučím, abych si našel pro sebe někde poblíž vhodný úkryt, chtěl bych vás požádat ještě o jednu laskavost, slečno. ROSALINDA O co se jedná, done? Je-li to splnitelné ráda vám pomohu, však je-li tomu naopak, pak bohužel. SEBASTIAN Jedná se jen o to vylákat ho nějak z vašeho domu, o zbytek už se postarám sám. ROSALINDA Čekejte zde někde schován a já vám dodán Armanda. Ať je spravedlnosti učiněno za dost.

44

SEBASTIAN Vězte, že bude. AMOR Však zkřiví-li ten bandita s titulem jen vlásek Rosalindě, hned celé Španělsko bude ve válce se mnou, bych se zase pomstil já. SEBASTIAN Mýlil jsem se, vaše láska je větší než má touha po pomstě. Dost ale spiklenectví. Někdo sem přichází, což pro mě znamená, že musím vyklidit pole. Jsme tedy dohodnuti, seňorito? ROSALINDA Ano, schovejte se, honem. (Sebastian se schová) Božínku, to sem jde můj bratr. Amore, musíš se též někde ukrýt. AMOR Já nemám proč se tvého bratra bát, přál bych si, aby to byl můj kamarád. On jistě pochopení pro nás dva najde, a taktně někam za strom zajde. ROSALINDA Nepokoušej rýmy a osud. Neznáš mého bratra. Umí být milý i vřelý, někdy bys s ním našel dokonce i společnou řeč, leč teď není pro vaše seznámení zrovna nejpříhodnější chvíle. Jak domeček z karet bortí se mu jeho vztah s Leonou. Bude jistě zamračený a naštvaný. Raděj běž, ať tě tu se mnou neuzří. AMOR Musím-li, pak odejdu, však věř, že to pro mě lehké není, ale pravá láska musí být vykoupena i chvílemi utrpení. ROSALINDA Rozepni svá křídla a někam na nich leť, večer tady sejdeme se. AMOR Proč není to teď. ROSALINDA Polibek a rychlé sbohem, jako když se motýl loučí se svým květem, jenž mu pylu nadmíru dal a on teď omámen letí v dál.

45

Odchází Amor. Vystoupí Michel. MICHEL Nevím, proč to trápení postihlo zase mě. Vždyť v mém životě se střídají ženy rychleji, než převlékám kalhoty. Už to vypadá, že nikdy nepotkám tu pravou. Och, Rosalindo, sestro má, co tady tak časně ráno sama pohledáváš? ROSALINDA Stala se mi ta nejlepší věc v životě, samým nadšením nevím, kde mi hlava stojí. Nevydržím se soustředit, jíst mi nechutná a spát nechci. Ač všude kol špína města, já vidím vše čisté a v pořádku. MICHEL To jsou prvé příznaky ukrutné nemoci, jež láska se zve. Zákeřná to choroba. Nejdříve milence obalamutí, až si myslí, že jim patří svět, a na to jim vše zase vezme. Lék jediný je nemilovat. ROSALINDA Myslela jsem, že pochopení u tebe naleznu, vždy´s mi o lásce vypravoval jenom v dobrém a teď, když i já ji konečně poznala, říkáš mi toto. To od tebe není pěkné. MICHEL Dnes jsem měl možnost okusit tento cit z jiné, z té horší strany. S Leonou už nejsme ani přáteli. ROSALINDA To je mi líto, bratře. Snad se to ale nějak spraví a možná to nebude ani tak dlouho trvat. Včera večer, po tvém odchodu, nejen že se po tobě toužebně ptala Juana, ale dokonce i Felicita. Ta ještě toužebněji. Není všem dnům konec, dokud slunce svítí. MICHEL Dík za naději, alespoň něco nyní mám, vše ostatní v mém srdci ovšem stále postrádám. Ty ses tedy konečně zamilovala, sestři? Je to ten pravý? ROSALINDA Ano, je a lepší ani být nemohl, jak je dokonalý.

46

MICHEL Láska nás dovede vždy zaslepit, ale jsem rád, že se ti takhle poštěstilo. Snad brzy poznám toho tvého dokonalého.

ROSALINDA V ten pravý čas na pravém místě, jak říkávám, ale teď si pojď odpočinout, jsi celý zničený. MICHEL Spánek, o kterém ty nemáš ani zdání, mě jistě zmůže, ale pranic mi v ničem nepomůže. ROSALINDA Já raději jen v bdění na něj myslet budu, bych nepodlehla snovému bludu. Odcházejí. SCÉNA TŘETÍ Tamže. Vystoupí Amor. AMOR Mám pocit, jako bych už na všech místech v tomto městě stokrát byl, však únava nezmáhá mě, ač jsem toho dnes už sem tam tolik nachodil. Cesta má, přes že bez cíle možná zdá se, jeden vrchol má, a to ať čas mi vzdá se, slunce ať zajde hned a třebas na pořád, ať však políbit můžu tu, již budu mít věčně rád. Večer však sotva nadejde, pokud slunce nebesa celé nepřejde. Přichází Lucaso LUCASO Jsi jak vlahý větřík, jenž opírá se o molo, jak malá vlnka, jež šplíchá se o lesy. Ach, Amore, tos tady básnil přede mnou ty? AMOR Á, Lucaso, příteli, tebe jsem se celý den snažil marně najít. Konečně tě mohu zpravit o novinkách, které mi změnily do základu život. Ve své podstatě je vlastně ale jen jedna. Miluji a ona ke mne chová týž cit.

47

LUCASO Bravo, Amore, budiž ti dána všechna čest. Co vyhodili mě včera od mé milované, zprávy jsem o tobě žádné neměl. A podívejme se, náš Amor se přes noc zamiloval. Jak k tomu došlo? Nenech se dvakrát pobízet a vyprávěj. AMOR Stalo se tomu na večer, když hloubaje nad díly mistrů zemí všech, nezpozorovav, že tebe odtamtud vyhostili, po chvíli, jež hodinou možná byla, přišla a cestu mi zastoupila. Tu přihodila se nám dvěma podivná věc. Já i ona... co je, příteli? Poslouchej přec. LUCASO Amore, tys jí potkal ve starostovo domě? AMOR Pro krista, řekl jsem snad něco jiného? Jeden její úsměv vydal za všechny ty vystavené obrazy. LUCASO Pomalu začínám se bát, že mluví o ženě, kterou já mám rád. AMOR Nevím, k čemu bych ji mohl přirovnat, abys měl alespoň zlomek představy o její kráse. Vskutku mě nic nenapadá; však přeci na něco jsem si vzpomněl. Láska. Je krásná jak láska sama. LUCASO Nepřirovnávej ji k lásce, bývá vrtkavá a mnohdy jen zdá se. Raděj mi řekni její jméno. AMOR Jména jsou jen iluze i bez nich dá se žít. Jsou nám dávána jen dle rozmaru rodičů, či kmotrů a vypovídají snad o něčem? Ne. Z jména nepoznáš, že dlouhé plavé vlasy má, že nádherná je od paty až po temeno hlavy, nebo třebas že tváří se tak mile. O čem tě tedy jméno její zpraví? LUCASO Souhlasím s tebou, že mnohdy o přídomek úplně zbytečný se jedná, však jak bys ji oslovoval beze jména?

48

AMOR Jak? Přeci jako když jméno má - zovu ji mé slunce, krásko, skvoste, lásko, a volat ji takhle má stejný půvab jako říkat Rosalindo. LUCASO Rosalindo? AMOR Rosalinda, je růže pro mě právě rozkvetlá, leč bez trnů, které by mě zraňovaly. Připadá mi jako bych se včera znovu narodil, však do světa tisíckrát krásnějšího, než předtím. LUCASO Nemilovals nikdy žádné ženy, teď miluješ Rosalindy, a to jsi můj přítel? to ti nepřísluší. AMOR Kde příroda tomu sama s Bohem chtěla, tam ji vším patřičným v míře královské obdařila. Šťastnější už nikdy nemůžu ani být, leda snad když vzít si mě bude chtít. LUCASO Raději na ní celý život nepohlédnu, abych tě třeba nechtě nezradil. AMOR Proč mračíš se, příteli? Myslel jsem, že tě to potěší. Amor konečně miluje. To sis přeci vždy přál. LUCASO Opravdu, mé zrady nemusíš se bát. AMOR Nemáš horečku? - Co to žvatláš? LUCASO To, cos včera žvatlal ty. Ten, kdo miluje se hluchým směje, probouzí v nich pocit beznaděje.

49

Přichází Juana. AMOR Budiž zde vítána, Juano. JUANA Dobrý den vespolek, pánové. Koukám, že jste si vyměnili role. Amore, mám vám vyřídit zamilované pozdravení od Rosalindy. LUCASO Bež pryč. Táhni k čertu! AMOR Neposílá mi něco, můj sladký květ. JUANA V obálce této možná celý svět. AMOR Píše mi psaní? Lepší, než setkat se hned to sice není, však po tom hned druhá věc to v pořadí. Ukaž. - Díky Bohu, že umím číst. (Čte si.) JUANA Lucaso, neplač. Rosalinda pro tebe holt nevykvetla. Ta je stvořená pro pravou a čistou lásku bez pochybností. LUCASO A nabízel jsem jí snad něco míň? Dokáži milovat a za život svůj jsem se o tom několikrát přesvědčil. JUANA Není milovat jako milovat. Tys skutečně několikrát to poblouznění zažil, ale podívej na Amora a Rosalindu, pro ně je to poprvé a vsadila bych celé Španělsko, kdyby bylo moje, že jim to vydrží už na věky. LUCASO I kdybych je od sebe měl odtrhnout násilím, tak jim to nevydrží.

JUANO Nepleť se do jejich lásky, neb s ní zabiješ i je. Jak tě mohlo něco takového jen napadnout?

50

AMOR (políbí list) Och, Rosalindo, lásko má, zde, v tomto psaní jsi lásku svou k lásce své v tisíci slovech láskyplných vyjevila. Juano, vyřiď paní své a lásce mé, že půjdu na ten její ples, s radostí jako její snoubenec. JUANA Ano pane, myslím, že lepší zprávy bych ani nemohla zpět nést. Přichází Michel. MICHEL Krásná Španělko, rychle doběhni mě, ať v náruč tě můžu vzít. JUANA Pane Micheli, (běží mu vstříc, ale objeví se Felicita, s níž se obejme) MICHEL Felicito, Felicito, já tě mám tak rád. JUANA Čert aby do pekla vzal ty tvé věčné rozmary. A tebe k tomu. Uteče. FELICITA Zprvu mi to tady připadalo hrozné, ale teď to všechno miluji. Neboj, tebe si vážím ze všeho nejvíc. - Hele, podívej se. To jsou ti dva, co nás dovedli k vám, hlavní strůjci našeho štěstí. Pojď jim poděkovat. MICHEL Ač jsem na ně měl dříve jiný názor, od teďka je třeba ty dva sirotky ctít. Hej vy dva! Pojďte sem. AMOR Myslíte nás, pane? MICHEL Ano, koho jiného. AMOR Ruku líbám, krásná seňorito, dobře-li se upamatovávám na včerejšek, pak vás a vašeho bratra jsme vedli ke starostovi. FELICITA Ano, je to tak, a my bychom vám chtěli za to nyní vyjádřit své díky,

51

neboť jak vidíte jsme tady s Michelem spolu zadobře. MICHEL Dokonce velmi zadobře, až na radnici jsme kvůli tomu byli a šťastně jsme se tam spolu zasnoubili. Otec bude mít jistě radost. AMOR A když ne, tak radost vaše a vaší sestry Rosalindy mu ji učiní. MICHEL Je naší povinností se vám za vše odvděčit. Řeknětě si o cokoliv a bude-li to v mé moci, rád to pro vás udělám. - Á, mám to. Ten ples zítra. Víte o něm? Přijměte mé srdečné pozvání. LUCASO Lituji, nemám pražádný důvod se jít bavit. AMOR A já už zase srdečně pozván jednou jsem. A nyní, když prominete, tak vás opustím. Nashledanou zítra. Odchází. LUCASO Dám vám sbohem též a k tomu navíc ještě jedno varování: na Amora si dávejte bedlivý pozor. Něco chystá. Odchází. MICHEL Chápeš ty dva? já ani za mák. FELICITA Nevím jestli je můj úsudek správný, ale připadá mi, že ten první z nich je zamilovaný šťastně, a ten druhý zase zle. A přijde mi, že oba dva do téže ženy. MICHEL Vskutku, to by mohla být pravda. Z toho by se mohlo vyklubat pěkné neštěstí. Ale to není naše starost, nás se to týkat nebude. Pojď. Odchází.

52

SCÉNA ČTVRTÁ Tamže. Přichází Marais, Antonie, Rosalinda a don Armando. MARAIS Pomalu začínám propadat beznaději, že v celém Frontiére pro tebe nebudou dost vhodné šaty, Rosalindo. ANTONIE Buď trpělivý, Pierre, říkala jsem ti, že mladá žena má hodně vyhraněný vkus a chce pro sebe jen to nejlepší. ROSALINDA Mé šaty musí být šity z té nejjemnější bavlny jaká je, na míru mně i mému vkusu. Nechci žádné tuctové, ale originální ve všech směrech. Na první pohled musí vyzařovat lásku, vidět musí být, že halí v sobě krásku. MARAIS Změnila ses, Rosalindo, změnila. ROSALINDA Podívejte tamhle na ten mráček, jak je sluncem prosvícený, takové by mohly mé šaty být. MARAIS Jsi úplně jiná, jako vyměněná. ROSALINDA Zítra plnoletá a plna odpovědnosti za sebe budu, co na tom, že poslední dny své nevinné radosti, jsem se rozhodla prožít v bezmezné radosti. DON ARMANDO Buďte ujištěna, že ať na sebe vezmete jakékoliv šaty, všechny vám padnou jako princezně, spanilá Rosalindo.

53

ROSALINDA Já ale princezna jsem a tam někde na mě čeká můj urozený princ. Objeví se Amor, zpozoruje ho pouze Rosalinda. DON ARMANDO I já bych jím byl schopen pro vás být. ROSALINDA Vy, ach ne, to v žádném případě. Vynoří se Sebastian. SEBASTIAN Ty bídný zrádče! Tak jsme se konečně sešli tváří v tvář. Co koukáš? - Tas! Rosalinda se přemístí tiše k Amorovi. Obejmou se. ANTONETA Och, Pierre, co to má znamenat? DON ARMANDO Pomoc! Stráže, chtějí mě zabít! Pomoc! SEBASTIAN Zbabělče. Tas! Víš, že nejsem jako ty. Já nezabíjím ze zadu, to bys byl již dávno mrtev. Zemřeš však tak jako tak, leč v čestném souboji ti dám alespoň šanci na obhajobu. Je-li Bůh na nebi, pak jinak, než prohrát, nemůžeš. DON ARMANDO No tak, stráže! Stráže, pomoc! Vraždí mě vrah! MARAIS Zandejte svou zbraň, pane, v tomto městě jsou souboje zakázány! SEBASTIAN Naposledy tě vyzývám - tas máš-li ještě v sobě kousek cti. DON ARMANDO Stráže! (Přibíhají stráže a kat.) To je dost. Zatkněte toho atentátníka, chtěl mě zabít. PRVNÍ STRÁŽ Odhoďte zbraň je-li vám váš život milý.

54

SEBASTIAN V mé zemi není zvykem vzdát se bez boje. Mám-li dát z ruky svůj meč, pak jedině až jako mrtvola. Budete mě holt muset zabít, ale věřte, že tím ničeho nezískáte, já lump nejsem, ale ten, co vás sem přivolal bídným vrahem je. On má důvod bát se více, aby vyzrazeno nebylo, co spáchal, než že ho smrt mým přičiněním vezme k sobě. MARAIS Done Armando, znáte toho Španěla? DON ARMANDO Nikdy dříve jsem ho neviděl. Já nemám ve zvyku se bratříčkovat s bandity. MARAIS Zatkněte ho! PRVNÍ STRÁŽ Odhodíte tu zbraň a vzdáte se nám dobrovolně? SEBASTIAN Abych neposkvrnil svou čest, tak ne. DRUHÁ STRÁŽ Sám sis o to řek´. Na něj! Bojují. Sebastian se drží, ale podléhá přesile, je odzbrojen a zatčen. PRVNÍ STRÁŽ A tímto jsi zatčen, lapko ze Španěl. SEBASTIAN Nedobře činíte, viník je stále mezi vámi. Slyš Armando, já vrátím se. Žádný žalář neuhlídá mou nenávist. Modli se a těš se z každého dne, který ti ještě můj meč dopřeje. Však můžeš se pod tíhou svého činu z něčeho, krom vína, těšit? MARAIS Odveďte ho, ať neleká mi hosta. PRVNÍ STRÁŽ Jak si přejete, pane. Stráže odvádějí Sebastiana. KAT Každému co jeho jest,

55

šibenici šibeničníkům, žalář lumpům a banditům jako jest tento. ANTONIE Hodným lidem ať zas pokojné žití je dopřáno. KAT A žalářníkům a katům na oplátku věčné opovržení. Odchází. ANTONIE Po dlouhé době první souboj v našem městě. Pane starosto, neměl byste zostřit bezpečnostní opatření? MARAIS Opravdu ho neznáte? DON ARMANDO Klidně vám odpřísáhnu na svůj rod, že ne. - Podezíráte mě snad z něčeho? MARAIS Ne, jen jsem myslel jestli jste ho někde nezahlédl. DON ARMANDO Až dnes poprvé. Což znamená, že ho znám stejně dlouho jako vy. Ještě teď se klepu strachy, když pomyslím, že jsem mohl být už klidně zamordován tím bláznem, kterému najednou přeskočilo. Nebudu mít klid, dokud nebude popraven.

ANTONIE Po dlouhé době se zde bude konat první poprava. Měl byste opatřit rychle nový špalek, pane starosto. MARAIS Nech si ty svoje řeči. - Kde je vůbec Rosalinda? Nedej Bože, aby se jí něco přihodilo. Rosalindo! ANTONIE Rosalindo! ROSALINDA Z dáli slyším volat svoje jméno. AMOR Och, proč jsi Rosalinda a ne třeba Venuše?

56

Buď teď chvíli Venuše, ať nemusíš uposlechnout to volání. ROSALINDA Sám víš, jak ráda bych tak učinila. Však večer už není daleko, celý večer a snad i noc budu tvá Venuše. AMOR Pohleď, večer. - Slunce zašlo. ROSALINDA Leč pouze za mrak, vbrzku vyjde zas. AMOR Čas se nám pořád jenom směje. - Ty zásnuby večer platí? ROSALINDA To si piš. Už jsem vše potřebné zařídila, ale buď o tom tiše. Dozvěděl-li by se to můj otec dřív, než to vhodné bude, byl bys bez Venuše a já bez Amora AMOR Och, to nechci. ROSALINDA Pak se jen tiše těš, vždyť večer ten, bude ještě dnes. Rozloučí se. Amor odchází. MARAIS Rosalindo, to je dost, že ses objevila, bál jsem se o tebe, kde jsi byla? ROSALINDA Jen jsem se trochu prošla a podívala se o kousek dál. ANTONIE O hodně jsi věru přišla. To si představ, tady našeho hosta se snažil zabít jeden zbojník. ROSALINDA (pro sebe) Tedy škoda, že se mu to nepodařilo. (nahlas) Koukám, že se mu to moc nepovedlo, pak tedy on zabil toho zbojníka. MARAIS Rosalindo, co to s tebou je? Místo abyses obdivovala tady donu Armandovi,

57

že je živ a zdráv, raději lituješ nějakého ubožáka, který sedí nyní v městském žaláři. ROSALINDA Vy jste se s ním tedy nebil, done? DON ARMANDO Ne, to za mě vykonala vaše stráž. ROSALINDA Jak se vám mám tedy obdivovat? Za co? Snad kdybyste se bil, pak bych možná mohla, ale takhle...? Tam o kousek dál jsem objevila malebný krámek s přenádhernými šaty. Pojďme tam. Odbíhá. MARAIS Je poslední dobou nějaká potřeštěná, omluvte ji, done. ANTONIE Já si myslím, že se nám bláznivě zamilovala. Odcházejí.

SCÉNA PÁTÁ Tamže. Přichází Lucaso. LUCASO Milovat a být milován, co víc si přát? Co však budu muset za oběť dát, aby ta již ze srdce mám rád, stala se mou paní od teď napořád? Och, trápím se, trápím a trápím do třetice, proč, Amore? je snad Rosalinda pro tebe něco více.

CYRIL Vypadá snad můj dům jak zpovědnice, že každý se zde vyznává o své lásce, nebo nelásce? Nejdříve Amor, teď ty. LUCASO Nepřipomínejte mi Amora, Cyrile.

58

CYRIL Proč? Vždyť jste vždy byli nejlepšími přáteli. LUCASO Díte pravdu, byli, však už dávno několik hodin jimi nejsme. CYRIL Ajajaj, co se probůh stalo? LUCASO Zradil mě v lásce. - Získal srdce té, kterou již delší dobu miluji. CYRIL Aha, jde o Rosalindu. - I já bych byl nejraději, kdyby ti dva se co nejdříve rozešli, mám k tomu jisté důvody. Za menší protislužbu ho přemluvím, aby ji nechal být. Souhlasíš? LUCASO Udělám pro vás cokoliv, jen když bude Rosalinda zase volná, a nepozná, že v tom mám tak trochu namočené prsty. CYRIL Dám ti úkol, který bys nejspíš nesplnil ani pro stovku Rosalind, kdybych ti neodkryl roušku tajemství z něčeho, co se událo v minulosti. LUCASO I bez toho příběhu bych to učinil, aby to bylo dřív. CYRIL Počkej, nebuď zbytečně horlivý. Vše má svůj čas. Má pomsta čeká na vykonání již dobrých dvacet let. Co ti budu teď povídat se týká i ve velké míře tebe nebo spíše tvé zesnulé matky. LUCASO Té budiž země lehká, nerušte její poklidný posmrtný spánek. CYRIL Chceš tu Rosalindu, nebo ne? Tvá matku byla vyjímečně krásná žena, dala by se přirovnat k té vaší Rosalindě. Ba dokonce i ten příběh je z části podobný tomu vašemu. Ještě ses ani nenarodil a už ti zahynul otec při neštěstí v dolech. Tvá matka musela živit úplně sama nejdříve jen sebe, ale za nějaký čas i tebe. Nabídl jsem jí nefalšovanou lásku a ona ji přijala. Měli jsme se spolu dobře, sice jsme občas neměli co jíst, ale to

59

se stávalo jen velmi zřídka. Jednoho dne se však vše náhle změnilo. Do našeho pokojného života se vetřel cizí muž. LUCASO Jaký muž? CYRIL Nechvátej, vše se postupně dozvíš. - Nějakým kouzlem ode mne odlákal tvou matku. Měl dost peněz, asi proto se přestěhovala k němu. Co vím, nebyla s ním ani chvilku šťastná. V tutéž dobu se mi potvrdilo mé strašlivé podezření. Smrt tvého otce nebyla nehoda, ale úkladně naplánovaná vražda. LUCASO A ten muž byl vrahem mého otce?

CYRIL A nejen to, však nech mě domluvit. - Chránil jsem se jí to jakkoliv naznačit, protože jsem se bál, že by jednala neuváženě. Pořád jsem ji šíleně miloval, i přesto že mě opustila. Nakonec to zjistila však bohužel i ona. Neřekl jsem jí to já, ale jediný druhý člověk, který o tom věděl sám vrah, když se opil. Její reakce nemohla být jiná. Pokusila se toho muže zabít nožem, ale on, seč nebyl zcela při smyslech, se nenechal zaskočit a srazil tvé matce vaz. LUCASO Ten bídák, vrah, lotr. Kdo to byl? Rychle prozraďte mi to, ať ho můžu zabít též. CYRIL Náš pan starosta. LUCASO Ty jedovatý prokletý hade. Mou rukou zemřeš, vrahu mých rodičů! CYRIL Nekřič tak, jsme na ulici, ještě nás někdo uslyší. LUCASO Já zabiji ho hned. CYRIL Tedy ani žádat tě o to nemusím, neboť zabít strarostu byl můj úkol pro tebe. Sám zhostit se té pomsty nejsem oprávněn, vždyť přísluší plně tobě.

60

Však nechvátej, kdybys ho zabil hned, uvrhl by ses do nebezpečí, že budeš odhalen. Počkej si zítra do toho plesu, tam bude shon a plno lidí. Nepozná se, kdo nalil do starostova poháru tento smrtící jed. Na, ber. - Kapka na smrt stačí. LUCASO Přestřihnu jim radovánky smrtí jejich pána, svých rodičů vraha.

CYRIL A o Amora se už nějak postarám, to se neboj. Zdaří-li se, Rosalinda bude tvoje. Zlom vaz. Odchází. LUCASO Zítra si s tebou, starosto, připiji na své nebohé rodiče, a ty pak zemřeš hned. Odchází.

SCÉNA ŠESTÁ Tamže. Přichází kněz a za ním v objetí Amor a Rosalinda.

KNĚZ (stranou) Jsou to blázni, a já jím jsem s vámi též. Taková pošetilost, jak mě to mohlo napadnout? Zasnoubit starostovu dceru se sirotkem a zprotivit se tak nejvyšímu pánu tohoto města. Však mohl jsem jim říci ne? - Nikoliv, až příliš z nich dychtila láska, než abych nad nimi udělal tlustou čáru. Co se mnou teď bude? Nechají mě za ten čin vypráskat nebo snad zmrzačit? Pro dobrotu na žebrotu - tak to tady u nás chodí. Jak znám pane Maraiseho, pak jistě udělá vše, aby zdusil plameny jejich vášně. - Ale jen se na ně podívejte. Nejsou rozkošní? Ti si zaslouží být spolu. ROSALINDA Pane abbé, děkujeme vám za vše, co jste pro nás udělal. KNĚZ Spíš děkujte Bohu, děti, já jsem toliko jeho prostředník, který vykonává jeho vůli. AMOR Snad kvůli nám nebudete mít žádné problémy. Víme, že někteří lidé nám to

61

nebudou nejspíš přát a proti sňatku se hodně ohradí, ale říkám, a to mi odpusťte, k čertu s nimi, co je dobré pro nás, musíme vědět nejlépe my sami. KNĚZ Doufám, že vás to vědění nikdy neopustí, a že vaše láska vám co nejdéle vydrží. Překážek budete mít pro začátek víc než požehnaně, tak zlomte vaz a zdárně je všechny překonejte. ROSALINDA Říkal jste, že i bratr s Felicitou za vámi byli, a též se spolu šťastně zasnoubili. KNĚZ Jestli šťastně to vám nepovím, to ví jenom Bůh. Ale jako vy za mnou přišli, že prý potřebují rychle a hlavně tajně zasnoubit. Vida je, jak se k sobě mají, neměl jsem důvod jim nevyhovět. Vy dostali jste mě zrovna tak. Strach mám z toho až doslechne se o tom váš pan otec. Jistě ho to rozezlí. ROSALINDA Já obavu mám z toho také, proto to musíme udržet v tajnosti. KNĚZ Však jak dlouho? AMOR Alespoň do svatby. KNĚZ Já doufám, že do té doby už bude pan starosta o všem zpraven a dovede vás, Rosalindo, k oltáři jako tu nejhezčí nevěstu. ROSALINDA Ve vhodnou chvíli, a to až plnoletá budu, mu to našeptám do ucha. Jestli nesvolí, pak sbohem mu budu muset asi navždy dát. KNĚZ (stranou) Ach, rodiče a jejich dospívající zamilované děti, to byl, je a bude vždy velký problém. Tohle neskončí dobře. Jsem si jist, že otce o své lásce přesvědčíte, ale kdyžtak pamatujte, že co Bůh jednou spojí, to člověk už nerozdělí.

AMOR Svatá myšlenka, ctihodný otče.

62

Říci by však šlo také: ty dva, které láska dohromady v jedno tělo spojí, ni člověk, zvíře ni věc, pranic na světě, jejich bytí nerozdvojí. KNĚZ Ta shoda je dána tím, že Bůh je ve své podstatě láska. Nyní mě budete muset omluvit, neboť jsem nucen se vzdálit a věnovat se církevním povinnostem. Jistě je vám stejně má přítomnost zde na obtíž. Přeji vám hodně štěstí, budete ho potřebovat. Odchází. AMOR Pánbůh s vámi. - Rosalindo, my jsme snoubenci, a brzy budem svoji. Ještě včera jsem byl nikdo a dnes je ze mne ten nejšťastnější člověk na světě. Och, Rosalindo, co tě znám necítím se být zbytečný a prázdný. Však proč se neraduješ a nesdílíš stejné nadšení jako já? ROSALINDA Ale já radost mám a to tu největší, jenže k ní se přidala ještě velká starost. AMOR Starost? Cítíš rozpaky? Pochybuješ o tom co jsme udělali? Nebo se bojíš, že tě nemiluji? ROSALINDA Ne. Ne. - Udělali jsme správnou věc a o tvé lásce nemám důvod pochybovat. AMOR Tak čeho se bojíš? Láme mi srdce, když tě takhle vidím zmoženou bolem a nevím čím to je způsobeno. ROSALINDA Můj otec. Jde o mého otce. Až se mu donese, že jsem se zasnoubila, aniž by o tom něco předem věděl, určitě mě zaškrtí jako hada. AMOR Jen dotknout se tě zkusí a já ho... ROSALINDA Ne, zlost nech stranou. Zaškrtí-li mě bude leda v právu, ještě nejsem plnoletá a bez jeho souhlasu bych neměla takovéhle věci dělat. AMOR Lásko, co to povídáš? Byl to přeci tvůj nápad, mohli jsme nějaký ten den posečkat, a pak se v klidu beze strachu vzít.

63

ROSALINDA Však zase jen bez jeho svolení a tudíž proti jeho vůli. AMOR Dobrá, půjdu za ním a požádám ho o tvoji ruku, pak budeme vědět, na čem jsme. ROSALINDA Ne, nechoď. Jeho odpověď je předem jasná. Nebude souhlasit a zakáže nám se stýkat, tebe pošle někam daleko na vojnu a mě oddá s nějakým bohatým šlechticem. Prosím, nechme si to raději pro sebe jako naše malé tajemství. AMOR Takhle se strachu nezbavíš, ale lepší se trochu bát, než aby nás odloučili od sebe napořád. - To je pravda. Ať se však stane cokoliv pamatuj na slova našeho dobrého kněze, co Bůh jednou spojí, člověk nikdy nerozdělí. A nás nikdo - za žádnou cenu - nikdy nerozdělí. ROSALINDA Kéž pravdu bys měl... AMOR V našem objetí je náš vlastní svět, bez problémů, s věčnou radostí. Jsme jen my dva a láska, ostatek je prach. ROSALINDA Ano, tak proč potom bát? AMOR Na to jsem se tě chtěl zeptat já, ale jak vidím,... ROSALINDA Na světě je jen Amor, Rosalinda a jejich láska, a na ničem jiném nezáleží, ostatní nehraje žádnou roli. AMOR A ještě ta dvě slůvka "Miluji tě", ještě pro ně by se dal spasit svět. ROSALINDA Miluji tě. AMOR Vždyť já vím - a poběž, celá noc je naše.

64

ROSALINDA Kdepak noc, celý život. Odbíhají.

JEDNÁNÍ TŘETÍ SCÉNA PRVNÍ Rosalindin pokoj. Vstupuje chůva. CHůVA Kdo by to byl řek´, že se tohoto dne vůbec dožiju. Zdá se mi, že sotva pár chvil uplynulo od doby, kdy kolébajíc ji jsem utišovala její pláč, a kdy koníčka jsem jí pro pobavení dělala. Dnes, na stará kolena, už bych se těžko sehla, a nato pak už sotva bych se zvedla. Jsem holt dříve narozená než-li ona. Zatímco já jsem se v neúprosném toku času k poslednímu mezníku svého života přiblížila, tak Rosalinda spatřila ranní rozbřesk dne, kdy se z ní stane slečna. Je mi jí líto. Vždyť ona si ještě pořád myslí, že ve světě existuje jen radost a nekonečné štěstí. Doposud nepoznala, co je to bol, nebo smutek. Až spálí se, raní ji to dvojnásob. Přichází Antonie. ANTONIE Zase si na něco stěžuješ, chůvo? CHůVA Ne, má paní. Pouze jsem uvažovala nahlas. Má nátura mi už holt totiž nedá, abych jen chvíli udržela tu svou vyřídilku na uzdě. ANTONIE To se nedivím. Ty však, nejen že neuhlídáš tu svou výřečnost, i Rosalinda se ti mnohdy ztratí. CHůVA S ní je to těžké. Vždy dřív, než svoji radu, jak chovat by se měla, jí stačím celou říct, jak oblak páry zmizí mi z očí. A abych já jí stačila, pak bych potřebovala nejméně sedmimílové boty. ANTONIE To věřím. - Však, kde je má dcera teď? Myslela jsem, že ji tady budeš strojit na její ples a ona zde není. Jen mi neříkej, že se zase vypařila.

65

CHůVA Ne, má paní. Šla se vykoupat, aby její tělo vypadalo čistě. Aby bylo jako její neposkvrněné svědomí. Přibíhá Rosalinda. ROSALINDA Tak jsem zde, připravená nasadit na sebe zbroj žen. Svoje šaty. Á, matka. Vás jsem tady nečekala.

ANTONIE Přišla jsem se podívat, jak ti to sluší a nejsi-li náhodou už hotová, však tobě byl ale spěch za určitým cílem vždycky cizí. ROSALINDA Byla jsem se ještě umýt, abych zářila jako skutečná hvězda. ANTONIE Čistá na těle, čistá na duchu. Ano, tak to má být. Však kdyby sis trochu pospíšila, jistě by to nikomu nevadilo. ROSALINDA Ano, vynasnažím se, mamá. Chůvo, obleč mě do těch nových šatů. CHůVA Do těch, jak v nich slečínka vypadá, jak anděl svatý? ROSALINDA Mám snad jiné nové? - Honem, honem. Na tomhle dni mi ze všech nejvíc záleží. Nechci zmeškat ani kousek ze svého plesu. CHůVA Kdyby se slečna v té koupeli tak dlouho nerozpouštěla, nemuseli jsme nyní tak kvaltovat. ANTONIE Padnou ti jako ulité. Řekni, chůvo, nevypadá to, jako by se v té látce už narodila. CHůVA To by musel být zajímavý porod. Přichází Felicita.

66

ROSALINDA Chci vyzvat k tanci celý svět, a pak jen tančit a tančit. FELICITA Rosalindo, zatancujete si rozhodně víc, než bude zdrávo. V tak nádherné róbě by vás vyzval do kola i náš pak král. Takový skvost mít já ve svém šatníku, pak, věřte mi, by mě v ničem jiném nikdo nezahléd. - Však neviděla některá z vás tu služebnou, Juanu? Měla mě dát do gala a někam se mi schovala, či co a já ji nemůžu v celém domě najít. Jen se podívejte, jak vypadám. CHůVA Opravdu elegance každým coulem. FELICITA Ale jděte. Vypadám jako rozčepýřená slepice. A to jen proto, že Juana je k nenalezení. ANTONIE Na tu musíte trochu z ostra. Je to děvče rozverné a tak trochu potřeštěné. Juano! Juano, kde vězíš, že ti zase práce stojí? S kapkou autority se na ni musí. Ona není líná, jen občas sem tam na něco zapomíná. Přiřítí se Juana. JUANA Jsem zde moje velitelko. Čeho žádáte? ANTONIE Dobře se po pokoji rozhlédni a uzříš sama nejlíp, kde je tě třeba. FELICITA Co tak nechápavě koukáš v jinou stranu, a mě tak naschvál přehlížíš? JUANA Jéminkote, seňorita je zde také? FELICITA Ještě se ptej. A hybaj, dej se do práce. Uprav mě, ať můžu mezi lidi. Au. Proč to tolik utahuješ? To už přeháníš. JUANA Odpusťte, seňorito, asi jsem se zasnila.

67

FELICITA Sni si v noci, když spíš a nikoho svým konáním nerušíš. CHůVA (stranou) Ty dvě si do oka zrovna nepadly. Ty si spíš vjeli do vlasů jakoby se zaláskovaly do téhož mužského. Však do koho? To kdybych věděla, to by byl drb. ANTONIE Škoda, že účast nepřijali, všichni ti, které jsme s mužem pozvali. Mezi nimi by sis jistě hned našla ženicha. ROSALINDA Co když jsem ho však už dávno našla? Co by se stalo pak? CHůVA Dítě, co to zase plácáš? ANTONIE Rosalindo, jak jsi to myslela?

ROSALINDA Jen čistě teoreticky. Chci totiž vědět, jak byste se s tatínkem postavili k tomu, kdybych vám oznámila, že jsem se před časem vdala. ANTONIE Holka nešťastná, co tě nemá? - Takhle by ses nám chtěla odvděčit, za to, že jsme tě v mladici vychovali? Na něco takového ani nemysli a chraň se mi někdy příště položit otázku podobného charakteru. Neb, kdo táže se "co by bylo, kdyby" jistě nějakou nepěknou myšlenku potají spřádá. A jímá-li tebou nějaká chlípná touha, o které nepřímo jsi mluvila, raději rozežeň ji, neboť otci bys potom na oči už nikdy více nesměla a já bych zase nejspíš hanbou zemřela. ROSALINDA Nebojte se, matko, můj dotaz nemá se skutečností pranic společného. Jen jsem četla v jedné knize o podobném problému a jediné správné řešení z něj bylo doslova a do písmene to, co jste mi odpověděla vy, máti. ANTONIE Děti musí být poslušny svým rodičům, to je odjaktěživá pravda. - A teď se pojďte ještě všichni podívat do kuchyně. Okoštujme tu bohatou nadílku jídla. Odcházejí všichni až na chůvu.

68

CHůVA Co se to s tou Rosalindou poslední dobou děje? Změnila se k nepoznání. Však ten její dotaz, - až mě z něj zamrazilo. A ta výmluva, že to četla v jedné knize. Vždyť ta psané slovo sotva kdy zřela. Budu na ni muset od této chvíle dávat větší pozor. A teď půjdu ochutnat také je-li to jídlo skutečně k jídlu. Odejde. SCÉNA DRUHÁ Společenský sál starostova domu. Vystoupí Girault. GIRAULT Naoko to vypadá, že všechno klape. Přes, že vína zdá se být víc než dost, že v kuchyni se prohýbají stoly pod tím, co pozřeno bude, než by mávnul proutkem, přes že se zbraní sem nikdo vpuštěn být nemůže, přes to všechno mnou jímá obava, že k něčemu strašlivému dnes večer dojde. Však kdo by věřil na fámy starce? - Musím se postarat, aby z mé strany bylo vše v pořádku. Juano! Snad se konečně předvede v lepším světle. Juano! Přibíhá Juana. JUANA Co mám dělat, ctihodný pane Giraulte? GIRAULT Bez toho ctihodného pána by to nešlo? Jsem zde přec jen sloužící jako ty. JUANA Šlo, ctihodný pane... , tedy Giraulte. GIRAULT Nu vidíš. Nyní mě velice dobře poslouchej, ať to zase nezkazíš. Budeš stát tady u toho závěsu a když uvidíš, že má někdo prázdnou číši, bez ptaní mu doliješ. Jasné? JUANA Ano, Giraulte. GIRAULT A ještě jedna věc. Určitě se bude pronášet přípitek a ty dobře víš, jak si pan starosta zakládá na svém poháru. Takže si dej pozor, ať ho nepodáš někomu jinému.

69

JUANA Vynasnažím se, Giraulte. GIRAULT Hodná holka. Zaujmi své místo, ples začne co nevidět. Á, už jde první host. Vchází Michel. GIRAULT Buďte zde vítán, pane. MICHEL Ale běž, Giraulte. Jsem zde přeci doma, mně se nemusíš klanět. GIRAULT Já mám šílenou chuť každého zde přivítat a provést těmito prostoramy. Však bojím se, že mé přání bude asi stěží splněno, neboť tolik hostů zase nepřijde, myslím takových, kteří by tady nebyli doma. Vchází Amor. MICHEL Jaktože ne? - Zde máš důkaz toho, že se pleteš. Cožpak tento muž sídlí v tomto domě? GIRAULT To ne, ale počkat. To je jeden z těch dvou zatracenců pekelných. Jak se sem opovažuješ vůbec jen strčit ten svůj čmuchavej nos? MICHEL Giraulte, zadrž svou zlobu. Alespoň pro dnešek. Zapomeň, že ti pije někdy krev a chovej se k němu dále jako k čestnému hostovi. GIRAULT Ale, pane Micheli... MICHEL Má mé vřelé pozvání. Že je tomu tak, drahý Amore. AMOR Musím přitakat, neb to, co řekl tento kavalír jest pravdou.

70

GIRAULT Dobrá tedy. Je zde však na vaši odpovědnost. Já za něj v žádném případě nebudu ručit. MICHEL Myslím, že Amor je už muž dospělí a dokáže tedy být sám sobě dobrým hlídačem. AMOR Ano, zaručuji se na hrob své matky, že zde nebudu tropit žádnou neplechu. GIRAULT Jen vás ještě prohledám, to abych se ujistil, zda nemáte u sebe nějakou zbraň. MICHEL Už dost, Giraulte! Nepřeji si, abys takto nesmyslně obtěžoval mé hosty. Vždyť kdybyses takto zachoval vůči nějakému šlechtice, byl bys rázem o hlavu kratší. GIRAULT Já se tedy omlouvám a děkuji za shovívavost vašemu hostu, který byl té milosti a nechal mi hlavu na krku. Však jestli se něco semele, pak mě z toho neviňte, pane. (vzdálí se) MICHEL Ber toho starocha s rezervou. Ten by udělal pořádek i v Sodomě. AMOR Však já mu nezadal nikdy důvod, aby mě měl rád. Věčně ho s Lucasem trápíme... MICHEL Legrace musí být. Ty, Amore, poslyš, ty by ses neměl zahazovat tady ve Frontiére. Kraj je to tady drsný a výhlídky na lepší budoucnost, pokud nemáš urozený původ, jsou mizivé. AMOR Ano, vím. Leč co zmůžu, Osud je prostě Osud. MICHEL Mluvil jsem o tobě s otcem. Řekl mi, že se ti po něčem podívá. AMOR To myslíte, jakože mi dá nějakou práci? To bych mu zlíbal ruce.

71

MICHEL Uvidíš. Nechej se překvapit. (Vchází Felicita vedená svým bratrem.) Podívej se na ni. Není nádherná?

AMOR Možná pro vás. Však daleko má do Rosalindy. MICHEL Cos to říkal? AMOR Že už se nemůžu dočkat Rosalindy. MICHEL Ta přijde za okamžik. Určitě si s tebou alespoň jednou zatancuje. Dobrý večer, krásná seňoro Felicito. I vy buďte pozdraven, done Armando. AMOR (stranou) A hle. To je ten trotl. DON ARMANDO Všechna čest, pane Micheli. Sestra mi řekla, že si ji hodláte vzít. Naznačila mi také, že o tom zatím ví jen málokdo. Chci vás ujistit, že u mně je to v naprosté tajnosti. MICHEL A nejste proti tomu? DON ARMANDO Ani v nejmenším. Srdce mi plesá radostí. Lepšího švagra, než vás, jsem si už nemohl přát. FELICITA Ty by ses měl už taky začít porozhlížet, a odvděčit se mi za švagra švagrovou. DON ARMANDO Rada nad zlato. Však vězte, že ani já nelenil a jednu si už vyhlédl. AMOR (stranou) Aby tak ještě ten lotr dostal zálusk na Rosalindu.

72

MICHEL A kdo je ta vaše vyvolená, done? Snad znám ji a budu vám schopen pomoci. DON ARMANDO Znáte ji, to je víc než jisté. FELICITA Tak už nás nenapínej, a řekni jméno mé budoucí švagrové. DON ARMANDO Zalíbila se mi vaše sestra, Micheli. MICHEL Tak vám se líbí Rosalinda?

AMOR (stranou) A už je to tady. MICHEL Máte vkus, jen co je pravda. DON ARMANDO Myslíte, že bych u ní mohl nalézt pochopení citu, který k ní chovám? AMOR (stranou) Potom tvém zločinu by tě nepolíbila, ani ta největší děvka. MICHEL Hvězdy vám jsou vskutku dobře nakloněny, neboť když jsem s ní včera k ránu mluvil, zvěděla mi, že se horoucně zamilovala. DON ARMANDO A do koho? Do koho se zamilovala? To vám také prozradila? MICHEL Sama od sebe mi to neřekla a já se jí na to neptal. Neměl jsem tehdy ještě ani z části takovou náladu jakou mám teď. Však je víc než pravděpodobné, že hlavu jste jí takto zaláskoval vy, neboť jste sem přišel právě ten den předtím. Nemám potuchu o nikom jiném, do koho by se tady ve Frontiére mohla tak zbláznit. DON ARMANDO Pak je tedy navýsost jasné, že to děvče miluje mě.

73

MICHEL Neručím za to, ale jak říkám, je to víc než pravděpodobné.

FELICITA Mou švagrovou bude tedy sestra tvého švagra. MICHEL Až tady budou všichni, oznámíme otci, že se s Felicitou hodláme vzít a poprosíme o jeho požehnání. Radost by mu jenom zvětšilo, kdybyste ho nato požádal o ruku jeho dcery. DON ARMANDO Však abychom to s tou radostí nepřehnali. Vyčkám na vhodný okamžik, a pak učiním to, co jste mi navrhl, švagříčku. MICHEL Budu vám držet palce, švagříčku. AMOR (stranou) To se mi snad jen zdá. Taková podlost se už jen tak někde nevidí. Bez Rosalindy by Rosalindu její vlastní bratr vydal napospas tomu darebákovi. Zlostí skoro na krok nevidím. Jak hnusný úklad jsem to vyslech. Musím na vzduch, je mi zle. Amor se má k odchodu. DON ARMANDO Kdo je tento mladík? MICHEL Jeden ze strůjců mého štěstí. Jestli si vzpomínate, tak vás sem se svým druhem včera dovedli. DON ARMANDO Už vím. Však, kam tak kvapíte, mladíku? AMOR Kamkoliv, jen abych byl co nejdál od vás. Odejde. DON ARMANDO Taková nestoudná nevychovanost. Za taková slova by zasloužil spráskat.

74

MICHEL Musíte ho omluvit. Je to kluk z ulice a neumí se chovat ve společnosti, však možná ho už dnes vidíte naposled. Otec mi totiž slíbil, že mu obstará nějakou živnost v Paříži. Zásluhy k tomu mít bude, vždyť nebýt jeho, tak bychom se třeba ani nesetkali. DON ARMANDO Tento se zrovna dvakrát nepřetrh´, aby nám v něčem posloužil. Nejradši by nás viděl za branami města. Díky zaslouží spíš ten druhý. Á, tu ho máme. Přichází Lucaso vedený Giraultem.

GIRAULT Tento další zplozenec pekla, samotné dítě Satanovo, rovněž tvrdí, že je vaším hostem. Je to pravda? MICHEL Ano, je druhým z mých dvou čestných hostů. LUCASO Takže bych žádal omluvu a menší odstupné. GIRAULT Huš. - (stranou) Vodí si sem samou smetánku, jen co je pravda. Však až se to tady zvrtne, bude za to moct´ jedině on. Odejde. MICHEL Vítej. Neostýchej se a chovej se jako doma. Pardón, já zapomněl, že tvým obývákem a kuchyní je ulice. - Byl zde i tvůj soused Amor. Však ten špatný společník se někam kradmo vytratil. LUCASO Jak říkal jsem vám už prve, ten něco kuje. MICHEL Však, hleďme, zde se vrací. Vstupuje Amor veden starostou. MARAIS Á, koho jsem to tady načapal, jak si prohlíží mou galerii mistrů? Už vím, tys Amor. Amor bez postavení a bez titulu, bez zásluh a bez hodností,

75

takže vlastně holé nic. Och, ty sprostoto, ubožáčku. Nestojíš mi ani za tu narážku. AMOR Amor, ten vskutku jsem, však zbytek z toho, co jste pravil ale ne, urozený pane. MARAIS Tak mi odpusť, z mé strany byl to jen prachprostý žert. Proč se pořád tak kaboníš? Bav se přeci. Vždyť pro tebe je to ve své podstatě ples na rozloučenou. AMOR Prosím? Teď vám nějak nerozumím, pane starosto. MARAIS Nu, dítě, představ si to štěstí. Obdržel jsem list od kapitána Duvalla z Paříže, ve kterém se mě táže, zda neznám nějakého chrabrého mladíka, který by chtěl vstoupit do jeho mušketýrského pluku. A tady máš lístek na dostavník do Paříže. Moc se mi tady neopí, ať ráno nezaspíš jeho odjezd. AMOR Ale.... MARAIS Svůj vděk si nech pro sebe, mně postačí, když už tě vícekrát neuvidím. Teď mě omluv, jdu se bavit. AMOR (k sobě) Čekal jsem, že tady budu všem pro smích. Obrnil jsem se proti tomu, leč toho, čeho jsem se dočkal, bych se nikdy nenadál. I ten nejošklivější sen, který se mi kdy zdál, byl v porovnání s tím, co se tady dovídám, jen procházkou mrazivou ulicí. Zítra mám odjet od své milované, a ten bídák ji ještě předtím nejspíš požádá o ruku. Vím, že ho jistojistě odmítne, však její otec ji buďto k sňatku s tím zločincem přiměje nebo ji vyhodí na ulici. Jinak, než takto, to nedopadne. Proč však zůstávat tam, kde na naši lásku jen neštěstí čeká? Předejít tomu, co se chystá stát, přeci jde. Můžeme ještě utéct. Co můžeme? My musíme, sic by rázem nastal navždy konec našich dnů. LUCASO Co tady stojíš jak zkamenělina, Amore? Jsme na místě, kam jsme si už tak dlouho přáli proniknout.

76

AMOR Ano, a zítra budu možná ještě dál. LUCASO Kdybys nechal raděj filosofovat filosofy a bavil se, když to nejde na tvůj účet. Však ty se na mě asi ještě zlobíš kvůli včerejšku, viď? AMOR Na tebe? Nemám přeci nejmenší důvod mít ti něco za zlé. Vždyť jsme přátelé, nebo se snad přihodilo něco, pročež bych se na tebe měl hněvat? LUCASO Ne, vše je v nejlepším pořádku. Jen jsem se včera trochu zpil a neupamatovávám se, jestli jsem tě náhodou, když jsem byl takto rozpálen kořalkou, neudeřil. AMOR Abych ti vrátil pokojné spaní, musím tě ujistit, že jsem tě zpitého ani nepotkal. Já ti měl včera tak pěkný den. LUCASO (k sobě) Ten je tak omámen tou láskou, že už není schopen ani normálně uvažovat. AMOR Víš, příteli, možná se dnes vidíme naposled. LUCASO Co to? Chystáš se mi umřít? AMOR Ne, jen odjet co nejdál od tohoto města. Je mi těžko loučit se s tebou, ale věci se vyvinuly tak, že nelze jednat jinak. LUCASO Och, chceš mi utrhnout srdce? To mi nemůžeš udělat. Známe se tak dlouho. (k sobě) Jen si odjeď, alespoň nebude mít Cyril žádnou práci. AMOR Drž nám palce. Nebudeme to mít jednoduché. LUCASO Počkej. Proč mluvíš v plurálu? AMOR Rosalinda jede se mnou. Ale pšt, nikde o tom ani slova, sic se mi můj plán zvrtne.

77

LUCASO U mně to je jako v hrobě. Vždyť jsme přátelé. (k sobě) Rosalindu bere sebou. To můj konec. Prchnou-li ještě této noci, pak nebude mít Cyril už žádnou šanci Rosalindu Amorovi vymluvit. Však proč bych nemohl jedním dechem sfouknout naráz dvě svíce. Když naaranžuji vraždu starosty tak, že veškeré důkazy budou ukazovat na Amora, vykonám pomstu a odloudím od něj Rosalindu, neboť jeho bude čekat špalek. Jak dokonalý plán. Poradím si i bez Cyrilovy pomoci. AMOR Pojď ještě naposledy na mou hruď, příteli. Však kam utíkáš? LUCASO Za chvíli tě obejmu, teď se mi však vkrádají slzy do očí. Nechci abys mě viděl, jak pláču. Odchází. AMOR Je to můj skutečný přítel. Dojal jsem ho k slzám. MICHEL Vidím, otče, že v dobrém rozpoložení už jsi. Zajímalo by mě, jak se teprv budeš tvářit, až ti vyjevím, jaké mě potkalo štěstí. To teprve budeš valit oči. MARAIS Nuže, synu, máš-li pro mě takové zprávy, které mě rozveselí ještě více, jak jsem, nuže, pak ven s nimi. Pochybnost však radí-li ti to zatajit, pak mi to raději až někdy jindy zvěstuj. Dnes si totiž svou náladu nehodlám ničím zkazit. MICHEL Tohle ti ji, jak už jsem pravil, může jedině vylepšit. Však posečkejme až zde budou všichni, ať nemusím to potom každému opakovati zvlášť. Přichází Antonie, Rosalinda a její chůva. MARAIS Hle, tu je konečně máme. - Vítejte dámy mého srdce i ty chůvo. CHůVA Už jsem se nadšením lekla, že jsem též dámou vašeho srdce. MARAIS Zvlášť, ty buď pozdravena, má krásná dcero. Doufám, že si to, Antonie, u

78

tebe nikterak nepokazím, když řeknu: "Tobě to, ženo, ale dneska sluší, však Rosalinda, dítě naše, tě jako správná krasavice strčila do kapsy." ROSALINDA Veřte, máti, to jsem nechtěla. ANTONIE Ale, dítě, co tě nemá, pro mě už dávno nevoní tenhleten svět. Teď pro tebe, kteráž jsi mě vystřídala, vše v něm bude kvést. MARAIS Však tento den má pro tebe dvojí význam. Jednak znamená přítrž všem těm tvým dětským radovánkám, a pak také začátek povinnostem, které ač se ti do teďka vždy vyhýbaly, skutečně existují a je nutné je plnit. CHůVA Och, chudák dítě, co po něm všechno nechcete? MARAIS V první řadě už není dítě, Sávo. A potom je na čase, aby poznala svět jaký vskutku je. ROSALINDA Bude-li to v mých silách, otče, pak se vám vynasnažím vyhovět ve všech směrech. MICHEL Dovol, sestro, abych ti ze srdce popřál do života hodně zdaru, plno štěstí a hlavně málo všudypřítomného zmaru. Dále abys s mužem, jehož miluješ, nebo jehož milovat budeš, se co nejdřív v manželství v jedno tělo spojila. ROSALINDA Och, bratře, kéž bys měl pravdu a vše šlo tak hladce, jak říkáš. MICHEL Uvidíš sama, že vše tak hladce půjde, a tvé přání se ještě dnes jistě naplní. (k donu Armandovi) To ovšem bude záviset plně na vás, done. Doufám, že mou, do vás tolik zaláskovanou sestřičku, nezklamete. DON ARMANDO (k Michelovi) Budu se snažit, neb dvořit se jí, mi už i povinnost nyní velí. Ve vhodný okamžik, který se kradmo blíží, ji o ruku požádám. Zrcadlu bych nemohl nikdy později vystavit svou tvář, kdyby ostych zvítězil nad tím, co si mé i její srdce přeje.

79

MICHEL (k donu Armandovi) To je správné. A nyní, když už jste tady všichni vy, na kterýchž mi nejvíce záleží, dovolte, abych vás zpravil o štěstí, jež mě postihlo. Jistě mi dáte za pravdu, až vyleji si před vámi své srdce, že správně jsem učinil, když jsem tak a tak konal. MARAIS Synu, nech výřečnost výřečností a spěj k jádru věci samé, neboť zvědavost, co se nám chystáš celý žhavý sdělit, mi klidu nedá. MICHEL Ukojím vaši touhu po vědění a k radosti jedné vám zavdám další příčinu se bavit. - Felicito, pojď ke mně. Matko, otče, dovoluji si vám oznámit, že já, váš spořádaný syn, si chystám vzít za svou ženu vedle mě stojící seňoru Felicitu. MARAIS Ale, synu, nic by mě už nemohlo potěšit víc. Obejmi mě. ANTONIE Přišlo to tak nečekaně. Podepřete mě, sic z té vší radosti omdlím. MICHEL Dostaneme tedy vaše požehnání? MARAIS A ty ses snad bál, že ne? - Přejeme vám, do vašeho manželství hodně štěstí a pohody a hlavně plno dětí, ve kterých se budete shlížet, jako my ve vás. Nevím, co bych vám ještě tak řekl. Snad, že jste mi udělali ohromnou radost. Svatbu budete mít, doufám, co nevidět. ROSALINDA (stranou) Kéž i pro mojí lásku by měli takové pochopení. DON ARMANDO (zaslechne to, a říká stranou) Neboj, krásko, i nám budou takhle žehnat, ale vše má svůj čas a vhodné by nebylo to uspěchat. AMOR (tiše na Rosalindu) Rosalindo, poupě mé. ROSALINDA Ach, Amore, už jsem se bála, že sem dnes nepřijdeš.

80

AMOR Ač nejradši bych tě nyní zulíbal, nechám své rty jen k tobě mluvit, sic bych si z každého zde udělal nepřítele. ROSALINDA Máš pravdu, bylo by až příliš nebezpečné se před nimi k sobě nějak mít. To by byl náš konec. AMOR Oni nám ho už ovšem dávno nachystali. Pro každého jiný. Pro jednoho horší, než pro druhého. ROSALINDA Prosím, tě, miláčku, co to říkáš? AMOR Věci se už nemají tak, jak se nám ve snách zdály. Pojď stranou, ať tě můžu o všem zpravit. ROSALINDA Teď by bylo podezřelé vytratit se. Počkejme až vypukne ten ďábelský ohňostroj, který se již chystá. Pak zamkneme se u mně v pokoji a ty mi povíš vše, co se změnilo. Och Bože, já mám strach. AMOR Vždyť se celá třeseš. Rosalindo, není se třeba bát, v hlavě se mi rýsuje totiž zcela proveditelný plán. ROSALINDA Nějak divně po nás koukají. Nedejme jim možnost, aby si mohli cokoliv myslet. Zatím sbohem. AMOR Tedy při ohňostroji. (rozejdou se) ROSALINDA Ten mladík mi jen řekl vtip, je vskutku celkem veselá kopa. DON ARMANDO Avšak ten žert jistě stál za nic, když nevyčaroval vám ve tváři váš lahodný úsměv. Dovolte, abych to napravil. Slyšte anekdotu, již vypráví se u dvora. ROSALINDA Nuže sem s ní, chcete-li mě ovšem rozplakat.

81

DON ARMANDO To ne. ROSALINDA Pak držte jazyk za zuby. DON ARMANDO (stranou) Tu její změnu nechápu. ROSALINDA Bratře, Felicito, sluší vám to spolu. Mějte se rádi na věky. FELICITA Jestli to půjde, pak tedy na věky. ROSALINDA Samosebou, že to jde. Vždyť vím, co je láska. Přichází Girault. GIRAULT Ohňostroj, či jak se ta novota jmenuje, je připraven. MARAIS Dobrá. Chtěl jsem ještě navrhnout přípitek, ale ten nám beztak neuteče a počká, než se vrátíme. DON ARMANDO A víno za ten čas ještě trochu zkvasí a bude mít teprv ten správný říz. MARAIS Tenhle druh uvažování se mi líbí. Vás mít jako zeťáčka by nebylo od věci. DON ARMANDO Co není může být. Přichází Lucaso. LUCASO Amore, už jsem se vybrečel a přišel jsem se rozloučit. Všichni až na Amora a Lucasa odcházejí - začátek ohňostroje. AMOR Věř, že jsem ti nechtěl v žádném případě ublížit. Přiměla mě k tomu nutnost.

82

LUCASO Ano, já to chápu. Pojď ke mně blíž, ať tě můžu naposledy přitisknout na svou hruď. Obejmou se - Lucaso strčí Amorovi do kapsy lahvičku s jedem. LUCASO (stranou) Tak, hotovo. Síť už visí. AMOR Moc se ti omlouvám, snad se za pár let zase setkáme. LUCASO (stranou) Řekl bych, že spíš ne. Přibíhá Rosalinda. ROSALINDA Amore. Poběž rychle za mnou, než nás někdo uvidí. AMOR Ano, lásko, jen příteli rychlé sbohem dám. Sbohem, Lucaso, příteli. Rosalinda odbíhá, Amor za ní. LUCASO Navždy sbohem, Amore. Promineš mi, doufám tu lahvičku s odlitkem jedu, která tě usvědčí z vraždy našeho rozmilého pana starosty. Odpusť, ale nešlo to jinak. - Jiní udělali pro lásku i horší věci. Války se kvůli ní vedli. A já poslal na smrt jen jednoho muže, leč přítele mně nejdražšího. Proč připadá mi to najednou nemorální a podlé? Vždyť, když blesklo mi to hlavou, jevilo se to jako má povinnost. A teď se z toho rodí strašlivá ohavnost. Však Amor jednal zrovna tak. Vášnivá slepota ho z ničeho neomlouvá. Dobře věděl, že Rosalinda vyrostla jen pro mě a ne pro nikoho jiného. Teď má, co si zaslouží. Špalek. Jen doufám, že katova sekyra bude dost ostrá, aby se netrápil. Však už dost výčitek, sic změknu a upustím od vytyčené trasy, která mi slibuje slastnou budoucnost. Toto je číše, z níž zlotřilý starosta tak rád vždycky pije. Dostal ji, coby dárek za zásluhy vedoucí k prosperitě města, od našeho pana krále. Já mu do něj teď kápnu, co skutečně zaslouží. Lék, jenž uzdraví mou i Cyrilovu pomstichtivost, jenž vykoupí smrt mých rodičů. Jen se napijte, co hrdlo ráčí, bude to naposled, pane starosto. - Vida, ohňostroj spěje ke zdárnému konci. Schovám se, by podezření nepadlo v první řadě na mě. Schová se.

83

Přicházejí Marais, Michel, Antonie, Felicita, Don Armando. DON ARMANDO Vskutku zajímavá věc, tenhleten peklostroj. To budu muset také někdy vyzkoušet. - Však kam se poděla hvězda dnešního večera, vaše dcera?

MARAIS Jistě ji vylekaly ty rány, tomu bych se vůbec nedivil, a někam zalezla. Však nebojte se, dříve nebo později se zase vrátí. DON ARMANDO To bych byl rád. Chtěl jsem se vás zeptat na něco, co se jí ve velké míře týká. MARAIS Pak mluvte. Já jí kdyžtak vše později vyřídím. DON ARMANDO Děkuji, avšak já raději počkám právě na ni. Zatím to tolik nespěchá a noc je ještě mladá. MARAIS Když to posečká, pak tedy dobrá, avšak náš přípitek si už odkladu nezaslouží. Juano! (příchází Juana) Juano, nalij nám všem plné číše toho nejlepšího vína, ať si můžeme připít na štěstí budoucích manželů, Michela a Felicity. Ať jim všechno vychází, peněz ať mají dost, aby se nemuseli chodit půjčovat k nám, za což bych jim ovšem na druhou stranu hlavu neutrhl, ať se jim rodí zdravé děti a ... ... a pospěš Juano. Zase ti to nějak dlouho trvá. To je dost. Děkujeme ti. JUANA (stranou) Tvůj úklad, Lucaso, mi přišel víc než vhod. MARAIS Tedy na zdraví našim svatebčanům. - Počkejte, Felicito, vždyť vy pijete z mého poháru. Zase jsi to popletla, Juano. Už se nedá nic dělat, ale co, vždyť už patříte skoro do rodiny. Felicita se sklátí mrtvá k zemi. MARAIS Co se to děje? Snad zmohly ji jen mrákoty.

84

MICHEL Je mrtvá. DON ARMANDO Sestřičko, co ti to proboha provedli? To víno bylo otrávené. Tiše přichází Lucaso. ANTONIE To je hrůza. Měla tvůj pohár. Ten jed byl určen tobě, drahý. (omdlí) MARAIS Kdo to mohl být? Kdo měl důvod pro mou smrt? Ukažte mi na něj a já ho zardousím. Stráže! LUCASO (stranou) Proč smrt vyhýbá se tomu, kdo ji zaslouží? MARAIS To ty! Tys to víno dozajista otrávil. LUCASO Já ne, ale.... MARAIS Nezapírej a řekni mi vše, co víš. Sic dopiješ to, co v poháru zbylo. LUCASO Není toho moc, čím bych vám mohl sloužit. Snad jediné, co mě napadá, je podivné chování Amorovo. Celý se nějak změnil a pořád něco žvatlal, že už má dost toho, jak ho stále ponižujete, a že má prostředek, kterým vás donutí s tím navždy skoncovat. Potom vytáhl z kapsy nějakou lahvičku a tvrdil, že je v ní jed. Zdál se mi pomatený a nevěnoval jsem mu více pozornost. Přibíhají stráže a kat. MARAIS Tak Amor. On je tedy mým atentátníkem a vrahem seňory Felicity. Kde je? Rychle. Mluv. Ať si s ním můžu srovnat účty. LUCASO Když viděl jsem ho naposledy, odváděl si násilím vaši krásnou dceru někam nahoru. Myslím, že do jejího pokoje. Poslední dobou dělá věci, které bych do něj nikdy neřekl.

85

MARAIS A navíc mi ještě chce znásilnit dceru. Stráže! Nahoru do Rosalindina pokoje. Bez slitovaní ho zatkněte, a třeba z něj duši vymlaťte. Ale rychle, ať není pozdě. (Stráže odbíhají, za nimi běží ostatní, i z mdlob probraná Antonie. Armando a Michel odnášejí tělo mrtvé Felicity, nad kterou se až do teďka zkláněli.)

SCÉNA TŘETÍ Rosalindin pokoj. ROSALINDA Cos pravil, je hrozné. AMOR Ano, já vím. Proto nám nezbývá jiné řešení, než jak jsem řekl, prchnout. ROSALINDA Souhlasím, protože tady bez tebe budu nešťastná, avšak všude jinde s tebou se budu radovat, lásko. AMOR Tvé rozhodnutí je, doufám, pevné a nedočkám se toho, že změníš názor. ROSALINDA Ne, pranic na světě mě k tomu nedokáže přimět. AMOR Ani otec, ani matka? ROSALINDA Ani ti dva, stejně jako nikdo jiný. Prchneme spolu někam hodně daleko, až tam, kde lidé naší lásce budou přát, tam spolu budeme šťastně ruku v ruce žít. AMOR Tam a ještě dál. Vždyť na světě je tolik míst, kde se dva můžou schovat před těmi, kdož jim nepřejí, tak dobře, že je nikdy nenajdou. Zabal si to nejnutnější a pojď. ROSALINDA Nyní je zde plno lidí. Možná by bylo lepší, počkat, než všichni odejdou, nebo než se odeberou spát, a pak se teprve tiše vykrást z domu. Souhlasíš?

86

AMOR Ano, bylo by to rozumné. Avšak, nenajdou nás tady? ROSALINDA Oni nás ale určitě nebudou hledat, lásko. Budou si myslet, že mě zmohla únava, a že jsem se časněji do postele uchýlila. Budou se dál pokojně bavit, alespoň dokud nevypijí všechno víno, nebo než je ten bolehlav, opilce jedny, neporazí. AMOR A potom přijde naše chvíle. Čas dát adie tomuto nepřátelskému městu. ROSALINDA Však teď si tady vedle mne lehni, ať jsme odpočatí na tu dlouhou cestu. AMOR Rázem jakoby se ze mě vytratily všechny obavy z budoucnosti, jež jsem ještě před chvilkou měl. ROSALINDA I mně spadl teďko balvan ze srdce. Na paměti mějme, že nic na světě nás nerozdělí. AMOR Když je člověk chudý, jako já, a nemá nic, jako já, ale je milován,... ROSALINDA Jako ty. AMOR Ano, jako já, pak je ve své podstatě vlastně král, narozdíl od toho, který všechno má, avšak lásku nepoznal, ten tedy nemá vlastně nic, je jen pouhým otrokem společnosti.

ROSALINDA Krásná slova, pane králi. Jste opravdový láskoznalec. AMOR Co by byl král bez královny? ROSALINDA A co teprv bylo-li by tomu naopak? AMOR K tomu ale nikdy nedojde, tak proč o tom mluvit?

87

ROSALINDA Cítíš jak mi láskou nahlas bije srdce? Ozývá se lomoz. AMOR Ano, ale to zní jako by sem běželo stádo splašených koní. Do pokoje vtrhnou stráže, za nimi starosta, Antonie, Lucaso, kat. Stráž se chopí Amora, Rosalinda ho ovšem nechce pustit. MARAIS Pusťte mě na toho vraha a násilníka. Srdce mu vyrvu z těla, tak prudce, že se bude ještě stačit zeptat, co to držím v ruce. KAT Uklidněte se, pane starosto. Zákon se o něj postará. AMOR Co to děláte? Nic jsem neudělal. Pusťte mě. Jsem nevinný. Rosalindo, lásko. ROSALINDA Ach, Amore, proč mi tě odvádějí? PRVNÍ STRÁŽ Za vraždu, slečinko. DRUHÁ STRÁŽ Toho už v celku neuvidíte. MARAIS (sáhne mu do kapsy a vytáhne lahvičku) Vida, vskutku je to tak, jak říkal. Na žádnou popravu jsem se tolik netěšil jako na tu tvojí. Doufám, že si dáš záležet, kate. KAT Vynasnažím se. ROSALINDA Otče, ať ho pustí. Nic neudělal. Nedopusť, aby ho odvlekli. Já ho miluji. Slyšíš, tvoje dcera ho miluje. MARAIS Ticho! Nevíš, co říkáš. Je to vrah.

88

AMOR Nevěř jim. Je to zrada. Nesmíš pochybovat o mé lásce. ROSALINDA Amore! Vrať se, můj motýle. (klesne) AMOR Rád, bych kvítku můj, však vane zlý vítr, který mě od tebe nese pryč. Buď sbohem, lásko. Stráž odvede vzpírajícího se Amora.

MARAIS Za mříže s ním. Hlídejte ho, ať vám nevezme roha. Odchází za nimi. ROSALINDA (pláče) Co se to stalo? Jakoby se mi najednou před očima zhroutil celý svět. ANTONIE Neplač, vše bude zase dobré, uvidíš, dítě. ROSALINDA Dobré už nebude nic, neboť tohle je konec Amora, Rosalindy a jejich lásky. Antonie ji odvádí. KAT Krutý to osud pro dva milence, kteří se utápěli na vlnách své lásky. Jak hrozné pro ně musí být to vystřízlivění, které bylo tak náhlé. Nikdy bych neřekl, že by Amor byl schopen takové podlosti, vždy mi připadal počestný a na svůj stav spořádaný. Mně však nepřísluší soudit, je-li vinen, nebo ne. Já pouze rozsudek, jinými vynesený, sekyrou svou bez reptání vykonám. Odchází. LUCASO (Vystoupí ze stínu.) Tak se mi to líbí. Všichni tancují, jak já pískám. Až se Rosalinda z té ztráty vypláče a vzpamatuje, pak se jí začnu dvořit. Však ještě předtím napravím tu malou chybičku a přispěji do rodinné hrobky pana starosty jeho maličkostí.

89

JEDNÁNÍ ČTVRTÉ SCÉNA PRVNÍ Ve vězení. AMOR Kdo může za to, že se ze světla slunného dne najednou tmavá a chladná noc stala? - Proč byl nádherný sen vystřídán noční můrou? Koho hanit? Kdo mi to udělal? Mohu si hlavu, vším tím přemýšlením, nechat rozskočit a stejně mi nepřijde na mysl, který bídák za tím zločinem stojí. Komu očistí ruce moje smrt? Jak pomůže někomu to, že na mě hodí vraždu? Lotr, kujón, bídák, zlosyn - to je chabý výčet jeho přezdívek. Jeho pravé jméno je mezi nimi jistě skryto. Och, Rosalindo, komu ty teď věříš? Určitě v tobě zaseli sémě pochybnosti, které v ohavný polní plevel vyklíčilo a způsobilo, že se pro tebe má pravda v lež změnila. Budeš mě milovat i nadále? Dokáže se náš vztah překlenout přes tu zradu? Půjde to?

SEBASTIAN Otázky, otázky, samé otázky. Ovšem, člověk je tvor zvídavý a je přirozené, že se stále za něčím pídí. Zde se však nedočkáte odpovědí - holt ve vězení byla informovanost vždy špatná. AMOR Kdo jste, že se mi smějete? Vystupte z té tmy, která vás zahaluje a postavte se mi čelem, ať můj zrak zří toho, který sem patří skutečně. SEBASTIAN Já se vám nesmál, mladíku. Bude se vám to zdá asi pošetilé, ale raduji se toliko z toho, že mám konečně nějakou společnost. AMOR Je až s podivem, že odsouzený může mít z něčeho požitek. Mně osobně nevyvolá ve tváři úsměv už nic. Vystupte z toho stínu, ať poznám svého souseda. -

90

(Sebastian vystoupí.) - Vy? SEBASTIAN Co? - Amor? To snad ani není možné. Tebe bych tady nečekal. AMOR Mě to také dost zaskočilo. Celé mi to připadá jako špatný žert, který by měl být co nejdříve ukončen, aby nepozbyl na vtipnosti. SEBASTIAN Za co jsi tady? AMOR Musím tady sedět místo toho, který si klidně pobíhá po městě, zatímco se pro mě chystá rozsudek smrti. Za vraždu vražda - to jest ortel sice správný, však pouze v tom případě, když se sekyra zasekne do krku pravého viníka a ne do jeho obětního beránka. SEBASTIAN Pochopil-li jsem správně, pak na tebe nastražili podlou léčku a ty ses do ní chytil. AMOR Ano, a ten bídák dozajista ve všechny strany roztrubuje, že na vraha čeká spravedlivý trest. Kdybych tak alespoň věděl, kdo jím je, abych ho mohl ve chvíli poslední proklít.

SEBASTIAN Rád bych ti poradil, ale jsem zde v kraji nový. Však jeden návrh bych měl. Nedivil bych se, kdyby za tím stál člověk, kvůli kterémuž zde sedím já. Ten ničema, který si mi netroufl postavit v čestném souboji, (a volal raději stráže,) by se určitě neostýchal docílit takhle nekale tvého zatčení. AMOR Koho máte na mysli? Povídejte! Až řeknete mi to, tak nenávistí vyrazím dveře, najdu ho, a pak si sem půjdu sednout oprávněně. SEBASTIAN Mírni se, máš horkou hlavu. Člověk, kterého mám na mysli, je don Armando. AMOR Ne, ten to nemohl dozajista být. Pochybuji, že by byl s to ji zabít. Má sice vzezření vraha,

91

ale vlastní sestru by přeci neotrávil, ať by tím získal cokoliv. SEBASTIAN Ta zavražděná je tedy Felicita? - Jak otřesné. AMOR Ano. - Vy jste ji snad nějak blíže znal? Kéž řekl byste ne, potom by vás to totiž tolik nebolelo. SEBASTIAN Už jako děti jsme si spolu hrály, - ale to je dávná minulost, která by tě nezajímala. - Tak ona je teď tedy mrtvá. Každého to jednou čeká. Toho dřív, toho později a ona už to má za sebou. Ani plakat už nad tou ztrátou nemůžu, jak jsem stravován nenávistí vůči jejímu dosud žijícímu bratrovi. Ten smrt zaslouží ze všech nejvíc. - Je však zřejmé, že on nebude tím, který může za tvou přítomnost zde. Však kdybys věděl jakou ohavnost provedl mne, určitě bys o tom jako já trochu zapochyboval. Je šílenec. Možná se chová na pohled normálně, ale když dostane záchvat, tak je lepší být od něj co nejdále. Sestra pro něj byla svatá, na její život by nesáhl. Je tedy nutno přidat k němu do páru jiného lotra. AMOR Zaručuji se zde Bohu, že jestli se odsud kdy dostanu, pak najdu ho a on pak bude litovat dne, v který uzřel světlo světa. SEBASTIAN Zde sice z Boha moc není, ale já tu tvou výzvu slyšel též. Já dlužím pomstu Armandovi, ty zase tomu výsměšnému vrahovi, to z nás dělá spojence. Sám jsem na útěk pomýšlel jen velmi spoře, ale teď ve dvou, když navíc máme každý svůj cíl, utéci nebude takový problém. KAT (ze zadu) Ale bude, hošánkové. Ať jsou důvody vaší přítomnosti zde jakkoliv nespravedlivé a vaše touha vzít roha jakkoliv velká, nesmíte zapomenout, že za vraty od vaší cely držím stráž já. A když vezmeme v potaz, že už delší dobu s rodinou živoříme z té almužny, kterou dostávám místo platu, a že obdržím prémie za to, když vás uhlídám a popřípadě taky popravím, pak je vám snad jasné, že je váš útěk předem zmařen. AMOR My jsme ale nevinní. My nic neudělali. Nemůžete nás tady držet. KAT Musím. Jen plním rozkazy. Sice někdy velice nerad, ale je to má práce.

92

Chcete-li dosáhnout ospravedlnění, pak se obraťte na soud. AMOR Což zde můžu sedět za něco, co jsem neudělal? Pochopte to. Já jsem nikoho nezabil, však jestli se se mnou něco stane bude to pro Rosalindu smrt. Nejsem zbabělec, abych se tady vyplakával ze strachu z popravy, bojím se jen o Rosalindu. Až utnete moji hlavu, pak vězte, že zabijete i ji. To chcete? SEBASTIAN Toho neobměkčíš. Má kamenné srdce. Tohle město si, k naší smůle, nemohlo najít už lepšího kata. AMOR Ale přeci existuje spravedlnost. SEBASTIAN Ano, ale tady ji nečekej. Tomuhle městu se obloukem vyhnula. AMOR Kate, vrahu, láskozrádče, proklínám tě! Pusť nás! Nech nás prchnout, ty nestoudný ničemo. KAT Nadávejte tomu, komu to přísluší. Mě vaše kletby nerozhází, nemám se čeho bát. Vždyť vládnu smrti a z čeho jiného mít strach? AMOR Z mé pomsty, která ji svou ohavností ve všem předčí. KAT Já za váš trest nemůžu, jestli přeci jen prchnete, což vám neusnadním, pak se mstěte těm, kteří vás sem dali zavřít. AMOR Všichni budete litovat! Nic mě tady nezadrží, ani mříže, ani zdi! KAT Jen já. AMOR Má láska je silnější než vaše paže, ba ani vaše sekyra ji nepřetne!

93

SEBASTIAN Amore, klid. KAT Ještěže je mezi námi ta zeď. Docela věřím, že byste mě jinak zardousil. Nebudu vás už více dráždit, mladíku. Snad by bylo pro vás ale jen dobré vědět, že starosta pro vás hodlá svolat soud co nejdříve. Je tak rozhorlen, že bude vyžadovat vaši smrt. AMOR K čertu s tebou, nelido. - Chtějí mě zabít, a jestli se nevypařím, tak se jim to jistojistě zdaří. Tak mladý, tak zamilovaný a už na umření. Sebastiane, co mám dělat? Mám ještě nějakou naději? SEBASTIAN Zbývá možnost poslední. Modli se. KAT Amen. (tma) SCÉNA DRUHÁ Ve starostovo domě. MARAIS Tak jsme místo svatby pohřeb měli. - Nevěsta byla uzavřena v rakvi, za níž kráčel se svěšenou hlavou ženich. Srdce mu krvácelo a oči slzely. Čeho jsem se to dožil? Jak se mi příčí ten hnusný akt, jenž vražda se zve. Proč se jich tolik děje kolem mne? Tehdy před dvaceti lety klesla něčí rukou moje nejdražší Grácie a nyní týž kletý čin potkal mou nastávající snachu. Když pomyslím, že já jsem měl ležet na jejím místě, jímají mnou mdloby. Vždyť můj pohár byl jedem, tou vstupenkou na věčnost, po okraj naplněn a ona ho místo mne vypila. Ubohá dívčina. Felicita už je zbavena pozemského utrpení, ale co teď bude s Michelem? Byl do ní tak bláznivě zamilován, že se až bojím, aby kvůli jejímu skonu nepřišel o rozum. - A co teprve její bratr. Z toho na první pohled vyzařuje odpor a nenávist vůči každému zde ve Frontiére. Obviňuje z vraždy celé město. Oheň zloby v jeho očích je tak silný, že mám až strach, aby jím všechno tady kolem nepodpálil. Dožaduje se práva, aby mohl Amora umučit k smrti. Kdybych se nebál, že to vážně otřese mým starostovským majestátem, dávno bych mu ho nechal vydat. Avšak zákon je zákon a takhle, když hnije v žaláři, mám alespoň jistotu, že se jeho smrti dočkám a nemusím se strachovat, že nějak prchne a dodělá to, co načal. Co ho to ale popadlo? Měl možná pár důvodů mě nemít rád, ale ten večer

94

jsem mu učinil takovou nabídku, kterou jen tak někdo nedostane. Mohl se stát pařížským mušketýrem. Jeho reakce je mi záhadou. Jak si ji vysvětlit? Snad leda tak, že je blázen a fanatik. Další věc, která mi vrtá hlavou, je prapodivné chování Rosalindy. Proč se ho snaží obhajovat? Zdá se, že jí přeskočilo. Celé dny a noci jen pláče a zpívá o tom, jak ho bezmezně miluje. Nic už nechápu. Přichází don Armando. DON ARMANDO Á, všemi uznávaný pan starosta, kterého nebýt, tak mám sestru. Ani nevíte jak rád bych dnes místo na její šel na váš pohřeb, vždyť já bych si při smutečním pochodu snad i výskal. MARAIS Armando, nechte toho. - Cítím s vámi, ale co je moc to je moc. Za poslední týden jsem vám už nespočetkrát vyjádřil své politování nad tím, co se stalo. DON ARMANDO Jenomže to mi ji nevrátí. Vaše slova jsou jen slova. Problém překlenou, ale nevyřeší. MARAIS Žádáte ode mne nějaké odstupné, nebo co? DON ARMANDO (šíleně se směje) Jak jste bláhový. Myslíte si snad, že na to máte dost peněz? A stejně - k čemu jich když nemám ji? MARAIS Tak co ode mne chcete? Dohodli jsme se snad, že vystrojím pohřeb, což jsem učinil. Špalek pro vraha vaší sestry je už také připraven. Ba co víc, nezvratný rozsudek pro něj bude ještě dnes vynesen a nejpozději do tří dnů ho mistr sekery vykoná. - Nic víc pro vás udělat nemůžu. DON ARMANDO Ale můžete. Vydejte mi ho! Nechte ho zemřít mou rukou! Výsledek to bude mít stejný jako by ho setnul popravčí, však se mnou by si ještě svou vinu v mukách připomněl. MARAIS Armando, ne! To ode mne nechtějte. Jako starosta toho města vám zakazuji se k Amorovi jen na krok přiblížit. A jestli ve výkonu trestu kata přece jen předstihnete, pak a to mi věřte, on bude mít koho místo něj popravit.

95

DON ARMANDO Jste blázen, starosto, když mi takto hrozíte! Ať jste o mne nabyl jakýkoliv dojem, stejně o mě nic nevíte. Jestli se domníváte, že to vám a vašemu městu projde bez újmy, pak se šíleně pletete.

MARAIS Vy jste se pomátl na rozumu, Armando. Táhněte odsud, ať už vás tady nevidím! DON ARMANDO Já jsem vám nic neprovedl a přesto mě vyhazujete, jak jste absurdní. Ale asi vás uposlechnu a navždy vaše malebné Frontiére opustím, však mám jednu malou podmínečku. MARAIS Amora vám nevydám! DON ARMANDO Tak si ho nechte. To, za co dáte popravčímu kopu peněz, bych pro vás udělal zadarmo. Ale mně už o Amora nejde. Co bych měl z toho, kdybych ho zabil? Nic. Já od vás chci něco jiného. Sám jsem sem nepřijel, sám také neodjedu. MARAIS Budete-li si to přát, nechám vás vyprovodit městskou stráží. DON ARMANDO Nesnažte se mě rozesmát. Nemáte právo mě věznit, hlídat, ani vyhodit. Copak na mě něco máte? MARAIS Ne. DON ARMANDO Tak mějte rozum, člověče. Možná to pro vás bude velká oběť, ale pevně věřím v to, že se dohodneme. Byl jsem odhodlán vám to oznámit, už v ten krvavý večer, ale protože se dění ubíralo pro mě a zvláště pak pro moji sestru poněkud nepříznivým směrem, zůstalo mé sdělení nevyřčeno. Miluji ji. Musíte mi ji dát! Nemáte jinou možnost! Bude navždy moje! MARAIS O kom teď proboha mluvíte? DON ARMANDO O vaší dceři, o Rosalindě. O mojí budoucí choti, doně seňoře Rosalindě.

96

MARAIS Vy jste skutečně zešílel, Armando. Myslíte si, že se takhle žádá o ruku. I kdybyste byl samotným králem celého Španělska, pak bych vám řekl ne. Kliďte se mi s očí. Už vás nechci nikdy vidět. DON ARMANDO Jste na omylu. Já vás v podstatě nepřišel poprosit o ruku Rosalindy, já vás jen chtěl zpravit o tom, že si ji s sebou odvedu, ať bude váš názor jakýkoliv. MARAIS Proč já vás vůbec přijímal? Proč jsem vás rovnou nevyhodil? DON ARMANDO To je váš problém. Dobře si rozmyslete, zda nám vystrojíte svatbu, nebo ne. Je mi jedno, jestli budeme oddáni zde, nebo až u mě doma. Mně na tom nezáleží, ale vy byste možná její veselku rád viděl. Ten největší den v životě vaší krásné dcery si přeci nenecháte ujít, nemám pravdu? (Přichází Rosalinda.) Tady jde. Posuďte sám. Není to bohyně?

MARAIS Vaše choutky se jí však ani netknout, rozumíte? Nezkazím jí život tím, že ji dám prvnímu, kdo si o ni řekne. Tak bláhový zase nejsem. Zakázal jsem vám se přibližovat k Amorovi a tentýž postoj zaujmete i vůči Rosalindě. Se stejnými důsledky. - Armando, nechejte toho! (Armando přistoupí k Rosalindě a proti její vůli ji políbí.) Giraulte! Giraulte! DON ARMANDO Nikdy jsem nejedl sladší med. Už brzo si pro tebe přijdu, moje Rosalindo, a pak pojedeme do mé země, do mého království. Co na to říkáš? Přichází Girault. MARAIS Giraulte, vyveď tohoto pána, je na odchodu. Rozluč se s ním jako s někým, koho už nikdy neuvidíš. Kdyby se vzpíral zavolej stráže a dej ho zavřít. V žaláři rovněž skončíš, jestliže budeš ještě za hodinu v ulicích Frontiére. Dávám ti totiž přesně hodinu na to, abys navždy zmizel z tohoto města. Girault odvádí Armanda. DON ARMANDO Budeš litovat toho, žes mne kdy potkal. A ty se Rosalindo neboj. Co

97

nevidět budeme svoji... MARAIS Rosalindo, jsi v pořádku? Je pryč. Ten už se nevrátí. Nikdy. ROSALINDA Tatínku, ten bídák se mě dotkl. Políbil mě. Ó, Bože, jak je mi zle. (klesne) MARAIS Dítě, vstávej. Navždy odešel, budeme zase normálně žít. Rosalindo, tak hodná holčička. ROSALINDA Dejte ho přeci zatknout, tatínku. Takovým nepřísluší nosit hlavu na krku, do košíku patří. Dejte ho zavřít a na oplátku pusťte Amora. MARAIS Na Armanda bohužel nic nemám, tedy krom toho, že je šílenec, což nestačí. ROSALINDA Ale políbil mně přeci proti mé vůli, ne? MARAIS Za to se do vězení naneštěstí neposílá. A pokud jde o Amora sedícího za vraždu, pak tě nejspíš zase zklamu, když ti nevyhovím. Co s ním pro kristapána máš? To ti tak pomotal hlavu? ROSALINDA On je nevinný. Neudělal to a poprava se na něj chystá neprávem. MARAIS Lucaso odpřísáhl, že Amor spřádal plány jak mě zabít, a navíc u něj našli ten jed. ROSALINDA Tu lahvičku mu podstrčili a Lucaso byl jistě někým podplacen. Já chci Amora, otče. MARAIS Dítě nerozumné, už pár dní jsi plnoletá a stejně máš pořád ty své pošetilé nápady. ROSALINDO Otče, nemůžete dopustit, aby byl můj snoubenec popraven. To bych potom všude tvrdila, že nejsem vaše dcera.

98

MARAIS Snoubenec? - Amor je tvůj... ne, tomu nevěřím, to bys nám neudělala. Že si ze mne tropíš dobrý den? ROSALINDA Jsme zasnoubeni a budeme se brát. Tímto zvu vás i matku na naši svatbu. Vše záleží na tom, zda necháte mého vyvoleného propustit. Jestli ne, pak místo radostné vám v ten den bude smutná hudba hrát. Za rakví dřevěnou ve stejná místa jako dnes půjdete a já zatím budu věčně spát a nic z toho, co bude kvůli mně uspořádáno neuvidím. Vyberte si, otče. Já osobně jsem pro tu svatbu. MARAIS Kladeš si podmínky, ty ďáblice? Myslel jsem, že jsme tě vychovali k obrazu svému a tys zatím taková nevděčnice. Kdyby mi na tobě nezáleželo dal bych tě tomu šílenému Armandovi. Abys věděla, že jsem tě i přes tvou zradu nepřestal mít rád, tak pro tebe něco udělám. ROSALINDA Osvobodíte Amora? - Já věděla, že se domluvíme. A svatba bude co nejdříve. MARAIS To bys chtěla zase moc. Nevyhověl jsem už Armandovi a vůči tobě zachovám se zrovna tak Myslím, že na něj stejně brzo zapomeneš. ROSALINDA Na lásku se zapomenout nedá. MARAIS V klášteře ano. ROSALINDA Má to znamenat, že mě chcete poslat k řeholi.

MARAIS Ano, nemám jiné řešení. Tam budeš v bezpečí jak před Armandem, tak před láskou. ROSALINDA Jak já vás nenávidím, vy vrahu. Jestli mě chcete zabít, pak jste nalezl ten nejlepší způsob. MARAIS Tenhle tón si laskavě pro příště odpusťte, slečínko. Pro svou dceru si přeji jen to nejlepší a nepřipustím, aby se jí něco stalo.

99

ROSALINDA Nejspíš jste mě nepochopil. Bez Amora zemřu. Jsme spolu propojeni do takové míry, že jeden bez druhého už nedokážeme být. MARAIS To jsou jen řeči. Dovedeš si vůbec představit vaši domácnost? On nic nemá, je sirotek. A jestli si snad počítala s tím, že bys od nás do takovéhoto manželství dostala nějaké věno, pak ses pletla. - To je dneska den. Nejdřív pohřeb, pak jsem vtrhne ten šílenec a nakonec ty. Už toho mám dost. Jsem nějaký přetažený, to s tím klášterem vyřídím až zítra. Do té doby máš jednak domácí vězení, a pak také čas na rozmyšlenou. Pokud změníš svůj názor na Amora, možná si tě nechám na krku a na klášter zapomenu. Dobrou noc. Giraulte, Rosalinda má zakázáno opustit tento dům. Jasné? GIRAULT Ano, pane. Starosta odchází. ROSALINDA Při všech bozích, strach na mne jde z klášterních zdí. Amore, chci abys věděl, že jestli tě skutečně popraví, jsem odhodlána zemřít s tebou. Abychom, když už nám to nevyšlo na pozemském světě, byli spolu alespoň v tom posmrtném. Kam půjdeš ty, tam půjdu já. Odchází.

SCÉNA TŘETÍ Vězení. AMOR Co den to rok. Jsem uvězněný v tomto žaláři už sedm let. Sedm let, i když uplynul teprve týden. Čas, který mě dělí od sťatí hlavy se vážně krátí. Rosalindo, poklade, již zítra z rána zemřít mám. Mým krkem projede ostří sekery, a co dřív vcelku bylo, bude potom na dvě části. Musím si zvykat, vždyť to už bude v podstatě má druhá poprava. Tou první bylo, když nás od sebe odloučili. Chci jediné. Naposledy tě ještě vidět, jednou, naposled. Což žádám moc? Za jeden dotyk dal bych vše. Co však mám? Jen hlavu na svém místě, zatím. Osude, osude, cos to pro mě přichystal za příkoří? SEBASTIAN Příteli, i když je nejhůř, nepropadej v beznaděj. Do zítřka se

100

může všelicos změnit. Doufej a drž se víry ve svou lásku. AMOR Tak konal jsem celý týden. Bezvýsledně. Mně už nic na světě nepomůže, leda nějaký zázrak. Zítra touhle dobou bude po mne veta. To jsou mi růžové vyhlídky na budoucnost. Každý tvor, živí, ba i mrtví je na tom lépe nežli já. SEBASTIAN Každý ne. Moje manželka je na tom ještě hůře nežli ty, drahý příteli. AMOR Co s ní je? Taky zdráva se zlomeným srdcem umírá? SEBASTIAN Ne, už je po smrti. Jeden bídák ji zneuctil, a poté zardousil. Nejstrašnější na tom je, že ten ničema běhá dodnes, jakoby nic, po světě. AMOR To jsi mi nikdy neřekl, Sebastiane. SEBASTIAN Nerad o tom mluvím, vždyť jen při myšlence na ni a na tu hroznou věc, již s ní učinil, se mi vženou slzy do očí, barva do tváře a do hrdla taková chuť křičet a křičet, až se bojím, že když to pronesu nahlas, že zlostí puknu. Ona mi byla tím, čím je pro tebe Rosalinda. Po jejím boku jsem se cítil opravdu štastný, nic mi nechybělo. Jen ta opatrnost. Musel jsem v naléhavé obchodní záležitosti odjet do Madridu. Marionetta se právě zotavovala z nachlazení a její lékař jí ještě doporučoval klid na lůžku, proto mě nemohla doprovázet. Naposledy jsem ji políbil na rty, dal jí sbohem, a pak jsem se kvapem vydal na cestu do Madridu. Když jsem se vrátil domů, byla mrtvá. Páter zrovna přál její duši pokojné bytí v astrálním světě. Mně je však nadevšechno jasné, že ona nenajde klidu, dokud bude její vrah dýchat a chodit. Proto musí zemřít ten, který jí to způsobil. Proto jdu po donu Armandovi, nejkrvavějším ničemovi, jakého kdy svět stvořil. AMOR Jak hnusně ohavné. Teď už chápu vaši nenávist vůči němu a cítím s vámi. Co ho však vedlo k tomu, že to udělal? Jaký měl důvod, popud k činu? SEBASTIAN Je blázen, ten ke svému konání nepotřebuje žádný důvod. Činí tak, jak jeho ztřeštěný rozum za něj rozhodne. Znám ho už od dětství a o této jeho vadě vím tedy již řadu let. Je lepší mu vyjít vždy po vůli, a vyjádřit mu

101

jakkoliv nesouhlas hraničí téměř se sebevraždou. Bohužel se bláznivě zamiloval do mé Marionetty. Jako vrchol šílenství přišel za mnou se žádostí o její ruku. Nejdřív jsem se v domnění, že jde o vtip zasmál, ale dle ohně, který planul z jeho očí, jsem poznal, že to myslí vážně. Vyhnal jsem ho ze svého panství a doporučil mu, aby na ně již nikdy nevkročil. Že porušil ten zákaz a pronikl do mého zámku, ledva jsem z něj vytáhl paty, jsem ti už pověděl. Ubohá Marionetta, nebyla mu po vůli, tak si vzal, co chtěl a pak jí ..... AMOR Sebastiane, nemluv už o tom. Vždyť ty žhneš horečkou, koupeš se v potu, slzy brázdí tvou svraštělou tvář. Přestaň, nebo se tím smutkem zabiješ. SEBASTIAN Vidíš, co se mnou způsobila jen vzpomínka na to? Kdybys mě viděl v onen den, nejspíš bys mě nepoznal. Zemřela jen proto, že nádherná byla, čímž se tomu šílenci zalíbila. Zabila ji vlastně bláznova láska. AMOR Och, bože. Rosalinda. SEBASTIAN Co je s tebou, Amore? Celý jsi náhle zesinal. AMOR To ne. - Při všech svatých, ať to není pravda, ale bohapustá lež, výmysl. Ať jsem tehdy na plese slyšel jen nějaký klam, ať se mi třeba jen otřesný sen zdál. Však jestli je skutečně tak, pak co tvou, postihne i lásku mou. SEBASTIAN O čem to mluvíš? Ani slova ti nerozumím. AMOR On ji miluje, Sebastiane. Armando, ten smilný vrah, miluje moji růži! Náhodou jsem vyslechl, že by ji rád pojal za svou ženu. A je-li pravda, cos mi zvěděl, jakože jistě je, pak čeká Rosalindu totéž, co Marionettu. Nedovedu si představit, že by rukou toho lotra přestala dýchat, že ležela by na zádech bez jediného pohybu, že neopětovala by mi polibky, že na zašeptání "Rosalindo", by reagovala jako bych zařval "Rosalindoo", že chladná jak kámen by byla. Proč mě mučíš? Proč mě nepřerušíš s tím, že mé obavy jsou unáhlené?

102

SEBASTIAN Nechci tě nikterak chlácholit povzbudivými myšlenkami, neboť bys jistě poznal, že ti něco jen pro uklidnění mysli nalhávám. Jestliže on skutečně smýšlí o Rosalindě tak, jak´s to vylíčil, pak se nalézá ve velkém nebezpečí, neboť až ho slovem, nebo činem odmítne, pak dostane Armando zase svůj záchvat, v němž promění se v krvežíznivou bestii. AMOR Až ho omítne, ovšem pokud tak už neučinila, pak mi Rosalinda zemře. Sebastiane, pojď ven! Zabijeme Armanda! Nejdříve ty, po tobě já. Nesmí, Rosalinda, nesmí opustit tenhle svět. Pusťte nás! Jménem všech spravedlivých nám otevřete ty zpropadená vrata. SEBASTIAN Tvé počínání je stejně marné, jako kdybyses snažil obejmout slunce. AMOR Ty už možná nikam nespěcháš. No ovšem, kam taky? Armando, ti přeci nikam neuteče. Ale já už nemám téměř žádný čas. V podstatě pouze necelý den. Tvou lásku už zabil, však na tu mou se teprve chystá. Ty si ale možná přeješ, aby se mu to povedlo, abys v tom smutku déle nebyl sám. SEBASTIAN Amore, co říkáš je od tebe sprosté a nevděčné. Věř, že kdybych nebyl uvědomněn o tvém stavu, dávno byses tady válel po zemi s přelámanými kostmi. AMOR Proč si mi to neřekl, když jsme se potkali na svobodě? Vím, ty ses bál, co by si o tobě pomyslela nebožka Marionetta, kdyby Armando skonal mou rukou a ne tvým mečem. Asi si svou ženu moc nemiloval, když se ti doposud nepodařilo splnit svou povinnost a očistit její duši. Místo toho hniješ tady v žaláři. SEBASTIAN (začne vzteky rdousit Amora) To by stačilo! Škoda, že nejsi Armando, mohl bych to mít za sebou. Ty buď na druhou stranu rád, že já nejsem on, to bych ti uvolnil hrdlo až o něco později. AMOR Promiň mi, nechal jsem se unést. SEBASTIAN Chápu tě. Na to v jakém jsi vypětí, se chováš ještě ale skvěle. Však pochop, to co se děje venku, my nijak ovlivnit nemůžeme.

103

AMOR Ale můžeme. Až přijde kat, řekneme mu jak to je s Armandem a on ho rovněž zatkne. Tebe zprostí viny, propustí, a pak na svobodě vypátráš, kdo to na mě narafičil. Jak jednoduché. SEBASTIAN Neuvěří nám ani slova. Nikdo nám neuvěří. Zvlášť pak ne ten kat. I kdybych mu nasliboval celé své panství a všechen svůj majetek, pak by zůstal loajální vůči tomuhle prašivému městu. AMOR Když je nemožné dostat se odsud jak vlastními silami, tak i přemluvením kata, pak jsem odsouzeni zde jen čekat na vykonání rozsudku, nemám-li pravdu? SEBASTIAN Ano, čekat na vykonání rozsudku, nebo na pomoc z venčí. AMOR Jak pomoc z venčí? SEBASTIAN Předpokládám, že máš v tomto městě někoho, komu na tobě záleží. AMOR Ano, nějaké přátele zde skutečně mám. SEBASTIAN Pak doufej a modli se za to, ať přijdou a vysvobodí nás odtud. AMOR To je krásná myšlenka, snad se dočkáme. Jestli mě Lucaso, nebo kdokoliv jiný zachrání, pak bez nějakého dlouhého otálení přesvědčím Rosalindu o své nevině a prchneme spolu někam hodně daleko. SEBASTIAN Tak se modli. Tma.

SCÉNA ČTVRTÁ Ve starostově domě. Vystoupí Antonie.

104

ANTONIE Jak tady jindy bývalo krásně, však teď jako když utne, působí na mě všechno kolem depresivním dojmem. Už není slyšet žádný smích, žádné radování. Všude jen pláč, žal a strach. Do toho ta zpráva, která přišla dnes časně z rána. Má nejdražší matička těžce ochořela a můj bratr mě vybízí, že chci-li ji vidět živou, abych neotálela a kvapem se ještě dnes rozjela na naše rodinné sídlo. Neštěstí stíhá neštěstí. - Ač se zdá, že je nejhůř, já mám takový pocit, že se stane ještě něco strašnějšího. Fuj. Pryč s těmi chmurnými myšlenkami. Juano, je už vše připraveno na cestu? Přichází Juana. JUANA Ano, paní, sbalila jsem vše potřebné i zdánlivě zbytečné. Z mé strany je vše, kupodivu, v pořádku. ANTONIE Šikovné děvče. Dělám si starosti o Michela. Celou noc byl mimo dům. Nevíš, kde je mu konec? JUANA Leží v hrobě. ANTONIE Prosím? JUANA Teda, promiňte paní, leží na hrobě Felicity a pláče a pláče. Nechtěla jsem vás polekat, odpusťte. ANTONIE Chudáček Michel. Toho to vzalo. Snad slzy uleví jeho smutku, a než se vrátíme bude zase jako dřív. Vchází Girault. GIRAULT Je zapřaženo. Můžeme vyjet. ANTONIE Juano, běž napřed a pomož Giraultovi s těmi zavazadly. Já tady ještě musím nechat vzkaz pro mého muže. (Girault a Juana odnášejí zavazadla)

105

ANTONIE Sávo! - Sávo, musím v naléhavé záležitosti navštívit svou matku, mohla bys předat tento list mému drahému Pierrovi? CHůVA Bezevšeho, paní. ANTONIE Vrátím se jen, co to půjde. Jak je na tom Rosalinda? CHůVA Den ode dne hůře, paní. Nespí, nejí, jen zpívá a pláče. ANTONIE Bože za co mě to trestáš? Matka mi umírá a obě mé děti se nejspíš díky lásce pomátly na rozumu. Do toho ještě ten Armando, jenž nám klidu nedá. Snad se přes to přeneseme. - Vzkaž ještě mému muži, že si s sebou beru Juanu a Giraulta. O domácnost se tedy budeš těch pár dní starat ty. Jasné? CHůVA Ano, paní. ANTONIE Polib za mě Rosalindu. Až se vrátím dám to tady zase do pořádku. Odcházejí.

JEDNÁNÍ PÁTÉ SCÉNA PRVNÍ Ulice. Vystoupí Lucaso. LUCASO Je tomu necelý tucet dní, co mě Amor tak podle zradil. Však dnes se za to dočká spravedlivého trestu. Už jen několik hodin a svět bude o jeho bytí lehčí. A až kat setne jeho hlavu, tak dokonám své dílo. Otrávím konečně vraha svých rodičů. Za poslední týden se mi naskytla sice nejedna příležitost tak učinit, ale kdybych jen jednu z nich využil, pak by byl Amor nejspíš rázem zbaven viny, propuštěn a hledal by se jiný viník. Věci se musí dělat pěkně popořadě. No, a až bude starosta pod drnem, tak si získám srdce

106

jeho dcery a ožením se s ní. Jak dokonale to mám všechno rozvrženo, snad se nic nezvrtne. Přichází Cyril. CYRIL Á, Lucaso. Konečně jsem tě zastihl. Poslední dobou, zdá se, se mi vyhýbáš a já bych ti potřeboval tolik vyčinit. - Cos to, proboha, provedl Amorovi? Myslím, že jsme si pravidla vytyčili jasně. Ty vykonáš pomstu a já se postarám o tu věc s Rosalindou, tak zněla naše dohoda. Tedy ani řeč o tom, že z toho činu snad někoho obviníme, a pak se půjdeme kouknout na jeho popravu. Čekám na rozumné vysvětlení. LUCASO Jednal jsem možná trošku neuváženě, ale měl jsem pro to své důvody. CYRIL Trošku neuváženě? - Ty říkáš tomu, když pošleš svého přítele na smrt, menší neuváženost? To je ohavné, Lucaso. LUCASO On už není ale mým přítelem. CYRIL To tě neomlouvá. Každopádně bych rád znal ty tvé důvody. LUCASO Toho večera se mi svěřil s tím, že se chystá i s Rosalindou opustit navždy Frontiére a prchnout bůhví kam. Obával jsem se, že když tak učiní, nestihnete ho vy včas přesvědčit o tom, že Rosalinda pro něj není ta pravá. Proto jsem mu podstrčil tu lahvičku. CYRIL A pak jsi v euforii, jak se ti to skvěle povedlo, omylem zavraždil někoho úplně jiného, než jsi měl. LUCASO To nebyla moje chyba. Juana totiž popletla poháry a... CYRIL Můžeš za to ty, žádná Juana. Kdybys dělal to, co máš, vše už by bylo dávno za náma.

107

LUCASO Napravím to. CYRIL To je snad samozřejmost. Ještě dnes zemře. LUCASO Ano, za dvě hodinky má popravu.

CYRIL Já myslím starosta, ty tupče. Ten má popravu už dokonce za pouhou jednu hodinu. A ty mu budeš katem. Tentokrát už si nepřeji, abys nějak taktizoval, neboť tím bys mohl ohrozit můj plán. LUCASO Plán? CYRIL Ano, přichystal jsem dostavník a všechno, co budeme potřebovat někde jinde, kde se nově usadíme. Frontiére už se mi hnusí. Potřebuji změnu prostředí a ty rovněž. - Tady máš jed. Účinek má tentýž jako ten, který jsem ti dal prve Liší se pouze v tom, že tento začne působit až po chvilce. To záleží na tom, kolik ho kdo vypije. LUCASO Myslel jsem, že čím dříve zemře, tím lépe. CYRIL Ano, jenomže my potřebujeme odjet v době, kdy ještě bude žít, abychom se nestali podezřelými z jeho vraždy. Proto až se napije, na nic nečekej a poběž za město, kde na tebe budu čekat. Jed by měl začít účinkovat, až budeme jednu míli od Frontiére. Něco nejasného? LUCASO Nevím jen, budu-li schopen to znovu provést. Do teďka jsem počítal s tím, že to pro mě nebude problém, ale když držím v ruce ten jed, tak začínám pochybovat, jestli jsem s to znovu zabít.

CYRIL Snad tě tvoji rodiče na nebesích neslyší. Je tvá povinnost je pomstít. LUCASO V podstatě ani nevím, jak vypadali.

108

CYRIL (vyndá z kapsy ornament) Pokud ti jde jen o tohle, pak na. Ber. Tohle je obrázek tvé matky. LUCASO Proboha, ta byla nádherná. Tak, takhle se usmívala moje matka. CYRIL Ano, a starosta jí ten úsměv navždy vzal. Nebýt jeho, pak by tu s námi nejspíš stála. Má právo žít ten, kdo zavraždil nejspanilejší ze všech bohyní? LUCASO Ne! Do pekla s ním! Jednou provždy! CYRIL Ten ornament si nech a kdybys zase zapochyboval, pak se podívej na ten její líbezný úsměv. - Čekám tě za městem. Pospěš. Odchází. LUCASO On si opravdu myslel, že se zdráhám. A já přitom jenom nechtěl před ním vypadat jako krvelačná bestie bažící po vraždě. A vida, vyplatilo se. (kouká se na obrázek - přichází Rosalinda) ROSALINDA Bděním ve dne v noci, jsem se probděla až ke své smrti. LUCASO Rosalindo, co to povídáš? Vždyť ty vzkvétáš žitím. ROSALINDA To je pouze klam. Na povrch možná zdá se, že dýchám, ale ve svém nitru už dávno necítím ani tlukot srdce. Blíží se konec mého bytí. Vše už je připraveno k mému odjezdu do kláštera, k věčné řeholi s jeptiškami, které snad ani nevědí, co to znamená milovat někoho jiného, nežli Boha. Ještě před popravou máme vyjet. To prý proto, abych byla ušetřena pohledu na krev toho, který o hlavu přijde, a kterým prý můj milovaný Amor bude. Však dříve nežli jeho, ta má krev zde zemi svlaží. LUCASO Rosalindo, to nesmíš! Nemůžeš se zabít. ROSALINDA Musím. Jiné řešení není.

109

LUCASO Ale je. Pojď, utečeme spolu. Někam daleko, někam hodně daleko. ROSALINDA Proč mi tohle neříká Amor? - Á, vím, ten je ve vězení a čeká na zázrak, který už stěží přijde. Proč nejsi Amor, Lucaso? Jak ráda bych pak s tebou někam prchla. LUCASO (stranou) Amor, Amor a zase ten Amor. Pořád na něj musí myslet. Proč? On už je skoro mrtvý, narozdíl ode mě. O tom ji ale nyní sotva přesvědčím. Už nemám moc času. Však když ji drobnou lží obalamutím a přiměji ji tak se mnou utéct, pak budu mít celý život na to, dokázat jí svou horoucí lásku. Asi jsem se nevyjádřil dost jednoznačně. Neprchli bychom odsud jenom my dva, ale s námi by šel samosebou i Amor. ROSALINDA Prosím? Kdo? Slyšela jsem správně, že Amor? LUCASO Ano. Jen co tě odvedu do bezpečí, vrátím se sem pro něj. Mám plán jak ho zachránit před popravou. ROSALINDA Díky ti, Bože, žes vyslyšel mé modlitby, jimiž jsem tě celý týden trápila. Lucaso, ty jsi tak milý. Nevím jak se ti odvděčím za tu radost, již jsi mi způsobil. Tak mi se, Amore, asi ještě dneska uvidíme. Snad není to jen sen. LUCASO Buď ujištěna, že není. - Musím ještě vyřídit nějaké nutné maličkosti k jeho vysvobození, takže mě nyní na několik okamžiků omluv. Počkej tady, vrátím se sem pro tebe co nevidět. Jestli to klapne, pak budu až do smrti šťastný. Odchází. ROSALINDA I kdyby bylo potřeba k setkání s Amorem přečkat celou věčnost, pak bych to hravě zvládla. Vynoří se don Armando. DON ARMANDO Vida ji, bohyni. Čeká na mě. - Seňoro Rosalindo, je čas jít. Celé mé Španělsko se už nemůžu dočkat, kdy vás konečně pojmu za manželku.

110

ROSALINDA Proboha, Armando, co tady ještě pohledáváte? Jste-li ve Frontiére, pak porušujete zákon, který vám, co by vyhnanci, zakazuje vstup.

DON ARMANDO Pro vás bych porušil všechny zákony světa, jen když vím, že mě k zbláznění milujete. ROSALINDA Ale já vás nenávidím. - Jste červ, který se u nás zahrabal ve strachu z pomsty za krvavý zločin. Zmizte, sic zavolám stráže. DON ARMANDO (Zacpe jí ústa, aby nemohla křičet.) To bys z lásky ke mně sotva udělala. Od této chvíle budeš navždy moje žena. Miluji tě, Rosalindo. - Ale tady nemůžeme zůstat, musíme někam, kde nás nikdo nezná, tedy hodně daleko od Frontiére. (táhne ji pryč, Rosalinda se vzpírá, ale Španěl je značně silný) Rozluč se s tím tady, vidíš to naposled. Vzhůru k lepším zítřkům. Odchází. SCÉNA DRUHÁ Ve vězení. AMOR Celou noc jsem marně doufal v zázrak. Začínám se pomalu bát, že pro mě už nic nemůže skončit tak, jak bych si přál. Karty jsou rozdány a já jsem tady se svázanýma rukama odkázán toliko k tomu, abych s bolavým srdcem děnímu příštímu jen mlčky přihlížel. SEBASTIAN Ani nevíš, jak rád bych si to s tebou, Amore, vyměnil. AMOR Co to plácáš? Nedošlo ti, že já jdu na popravu jako její hlavní aktér, na kterém vše závisí? Do mého posledního vystoupení zbývají slabé dvě hodinky. SEBASTIAN To, u čerta, vím. Však moje smrt by nikomu nevadila, kdežto ta tvoje zlomí Rosalindu. Na mně už nezáleží, nemám už pro koho žít, ale ty.. AMOR Dobrá, oznámíme katovi, že jsme se jako dva přátelé domluvili na tom, že

111

na špalek položíš místo mě hlavu ty. Nebo jinak. Vyměníme si oblečení a zabahníme obličeje. Ne? Tak, co třeba udělat to obráceně? Postup k sundání hlavy známe, horší bude namontovat ji zpátky. CYRIL Je až s podivem, že se ti vrací smysl pro humor, Amore. Je, pravda, trochu šibeniční, ale v tvé pozici se není radno čemu divit. SEBASTIAN Kdo to je? AMOR Zázrak. - Cyrile, díky Bohu, vás nám sesílá samo nebe. CYRIL (vstoupí) (k Sebastienovi) Teď není čas na nějaké zdvořilosti, bude-li k tomu ještě kdy příležitost, seznámíme se později. - Honem pryč z těchto hnijících zdí. AMOR Ano, čím dříve budu u Rosalindy, tím lépe pro mě i pro ni. Nemožné se stalo skutečným. Láska přervala má pouta a já jsem opět volný jako ten pták, který si letí, kam se mu zamane. CYRIL Stůj, Amore! Záleží-li ti alespoň ještě trochu na tvé hlavě, pak tě nesmí ani napadnout se s ní sejít. Za městem na nás čeká dostavník, do kterého jsem nechal zapřáhnout prvotřídní koně. Nikdy nás nedoženou. AMOR Děkuji vám mnohokrát, Cyrile, ale nepojedu s vámi. I když vám vděčím za mnohé, nemohu splnit váš požadavek ohledně Rosalindy. Vím, že kdybych vám navrhnul, abychom ji vzali s sebou, pak byste byl ostře proti. Sbohem, Cyrile, musím jít. Jistě mě už toužebně očekává. Odbíhá. CYRIL Amore! - Pro dobrotu na žebrotu. Jako syna jsem ho v podstatě vychoval, zadarmo jsem ho ve svém domě bydlet nechal, teď jsem ho před hanebnou popravou zachránil a co on na to? Ukáže mi svá záda. SEBASTIAN Nebuďte na něj tak přísný. V posledních dnech si toho dost vytrpěl a už byl dokonce smířen se svou smrtí, když tu jste přišel vy a do jeho žití vnesl zase naději. Pokuste se ho pochopit. Týden tady o ní v horečném

112

stavu pouze snil, a když naskytla se mu první příležitost svou vizi naplnit, pak jen uposlechl hlas svého srdce a běžel za ní. Být na jeho místě, pak jednal byste zrovna tak. To mi věřte. CYRIL Stejně je to od něj pěkný vděk a hlavně nerozum. Člověk pro jeho osvobození riskuje jediný život, který má, a on, aniž by to jakkoliv ocenil, a vzal si ponaučení pro příště, on se raději zase hned v nebezpečí střemhlav vrhá. Vidím to tak, že ho zatknou ledva se nabaží volnosti. Má snaha připadá mi úplně zbytečná. Měl jsem si vzít obojek a dát si ho na vodítko, aby mi neutekl jako toulavý pes. Ale vem tě čert. SEBASTIAN Nyní mi dovolte, abych vám složil v rychlosti poklonu. Nejsem od přírody moc zvědavý, ale nejde mi na mysl, jak jste naložil s katem, který nás zde střežil jak zlatý poklad. CYRIL Možná mám vzezření starce, ale v těhle pažích je síla, kterou jen tak někdo v tomto kraji nemá. Málokdo se mi vyrovná. A náš kat náleží zrovna k té většině, která si se mnou ne a ne poradit. Chcete-li se s ním rozloučit, pak naleznete ho pod lavicí. Leží tam omráčen mou ranou. Jedna stačila k tomu, aby se odebral do říše snů. Ten až se probere, teda jestli, tak se nebude stačit divit, kde to jen přišel k té ohromné bouli. SEBASTIAN (směje se) Je mi jasné, že jste při svém konání ani zbla nepomyslel na to, že tíhy žaláře zbavíte, krom vašeho svěřence, i mě, španělského šlechtice Sebastiana dona Pedra. Jestli si činíte jakýkoliv peněžitý nárok na odměnu, pak hned jak budu schopen vám ho proplatím. CYRIL (stranou) Přeci jen se ode mne štěstí neodvrátilo v plné míře. To bych řekl, díte pravdu. Samozřejmě, že dobrý skutek zahřeje u srdíčka už sám o sobě, ale když je řádně finančně dotován, pak potěší hnedle dvojnásob. Měl bych pro vás jeden návrh. Vy nemáte žádný dopravní prostředek a já se zase nemám kam uchýlit. Dejme to dohromady a požitek z toho budeme mít oba. Já vás odvezu domů, a tam se pak už nějak vyrovnáme. Ujednáno?

113

SEBASTIAN Skvělý nápad. Ale předtím, než uvedeme v skutek váš precizní plán, musím si tady ve Frontiére vyřídit jednu neodkladnou záležitost, kvůli kteréž jsem se v podstatě vydal na cestu a skončil tady. CYRIL Ale, pochopte, já nemám moc času. SEBASTIAN Nebojte se, celé mi to nezabere, počítám, ani hodinku. Nejtěžší bude najít můj meč, potom to už půjde hladce. Armando je, doufám, ještě ve městě? CYRIL Ano, před chvilkou jsem ho potkal. Tedy ne, že by mi potom něco bylo, ale jsme teď přeci spojenci, ne? Vy ho hodláte zabít? Nic proti tomu. Já budu leda rád, zrovna dvakrát mi nepadl do oka. Zemře tedy ještě dnes?

SEBASTIAN Buď já, nebo on. Spíš doufám, v zájmu pudu sebezáchovy, že on. Cítím, že nastala hodina, v které duše Marionetty nalezne věčný klid. Tedy vpřed, ať bídák zemře hned. (k Cyrilovi) Budiž mi dopřáno ať mi dva se sejdeme za skromnou chvilku, a ne až v nebi - nebo v pekle. Odchází. CYRIL V to se budu modlit taky, neboť zemřeš-li, pak adie má sladká odměno. A ty, Amore, ty sis nakonec podepsal svůj ortel sám. Podezření ze smrti starosty padne jako ulité na tebe. Utekl ze žaláře, aby dokonal své krvavé dílo. To každého napadne a nikdo tě už nezachrání. Dokonce ani tvá láska ne. Odchází.

SCÉNA TŘETÍ Okrajové ulice Frontiére. Přichází don Armando, který vleče Rosalindu. DON ARMANDO My dva jsme pár, jaký ještě svět nikdy na svých bedrech nenesl. Pojď rychleji.

114

ROSALINDA Dejte ty své oplzlé ruce pryč. Což nevidíte, že s vámi nikam nechci. DON ARMANDO Ale chceš. Vyvěste věnce, strojte svatbu, radujte se, víno ať teče proudem. Konečně mám to, po čem jsem celý život toužil. Tebe. Jsem na vrcholu blaha. ROSALINDA Co to s vámi je? Vy jste naprostý šílenec, Armando. (dá jí facku) DON ARMANDO Takhle mi oplácíš mou lásku a něhu, ty děvko. Toho, kdo tě zahrne svou přízní, ty nazveš bláznem? Jsi tak nevděčná. S celým světem, bych bojoval o tvé srdce, kdybych musel. Pak by na mě všichni jen tupě koukali a říkali si: to je ten muž, který jako důkaz pravé lásky vyzabíjel polovic světa. Nevzpouzej se mi! Patříš jenom mne. (Rosalinda se mu vysmekne) ROSALINDA Pomoc! Po... (Armando ji opět chytí)

DON ARMANDO K čertu s tebou, nevděčnice. (udeří ji tak silně, až se zklátí) Máš, co zasloužíš. Jen sladce spi a nechej si o mně něco hezkého zdát. Přichází Sebastian. SEBASTIAN Konečně splatíš svůj dluh, bídáku. - Och Bože, cos jí to provedl, ty zpropadený vrahu? Och, ubohá Rosalinda. Přijít jen o chvilku dřív, Sebastiane, pak by žila. - Zase jsi triumfoval, co Armando? ale tentokrát už naposled. Nikdy víc už nezkřivíš vlásek žádné krásné ženě. Pojď se bít. (Sebastian tasí meč, Armando se zdráhá) DON ARMANDO Byla to nehoda, netřeba bojovat a dávat tak život všanc. Zasuň meč zpět do pochvy. Podejme si ruce jako přátelé, vždyť jsme krajané. SEBASTIAN Za což se stydím. Zapřu svůj původ a stanu se raději žebrákem v Paříži, než být třeba jen stejné národnosti jako ty. Přísahal jsem Marionettě, že tímto mečem po otci tě skolím jakmile k tomu budu mít příležitost.

115

A tu teď mám, nedoufej, že ji snad promrhám. Buď zahyneš v souboji, nebo zajdeš bez něj. (napřahuje se k ráně, Armando tasí též) Tedy přijímáš výzvu. Do toho! (Bijí se, Sebastian zasáhne Armanda přímo do srdce) Ať duše tvá nenajde nikdy pokoje. Do nekonečna ať je ti připomínáno vše, cos za svého života zlého vykonal. Marionetto, pomsta je dokanána. Ten, kdo ti život vzal, už prohrál i ten svůj. Bohužel moc netrpěl. ROSALINDA Amore, Amore jsi tady? Ozvi se mi. SEBASTIAN Rosalindo, já myslel, že už nedýcháš a tys zatím byla pouze v bezvědomí. To mi spadl kámen ze srdce.

ROSALINDA Ty nejsi Amor. Kde je? Chci se s ním rozloučit. SEBASTIAN Proč to? Tvůj vyvolený utekl před popravou, sice jen o fous, ale přeci. ROSALINDA Však co já? Neumírám snad? SEBASTIAN Nesmýšlej takhle. - Možná vím, kde je mu konec. V domnění, že tam budeš, letěl jakoby mu křídla narostla k vám domů. Dám krk za to, že ho právě tam najdem. Počkej, pomůžu ti. (bere otřesenou Rosalindu do náručí) ROSALINDA Jak je mi najednou lehko. Kdo by to byl řekl, že smrt bude takhle povznášející a krásná. Odchází.

SCÉNA ČTVRTÁ Starostovo dům. Vystoupí Lucaso. LUCASO Koho by napadlo, když jsem poprvé tuhle číši zlořádným lékem plnil, že sotva týden na to budu zrovna tak konat zas? Stejně jako prve, tak

116

i teď, se mi honí hlavou myšlenky, kterými se marně snažím ospravedlnit úkladnou vraždu. Konečně vím, jak se cítí takový kat při popravě, který i když koná pouze soudní nařízení, pak stejně nutí Boha, aby se na něj hněval, neboť rozhodovat o smrti nepřísluší nikomu jinému, než jemu. Dost. Stejně to udělám. Kdo zabil musí zemřít. Kdo zabil mé rodiče musí zemřít mou rukou, ať se to Bohu líbí, nebo ne. Snad budeš mít, milí starosto, chuť svlažit své hrdlo. Je dusno. Jestli žízníš, pak se napí a rázem ti bude všechno jedno. A hle, už jsem jde. Schovám se tady za závěs a až hodí to do sebe, zjevím se mu, a aby trpěl tak mu jeho zločiny než zajde připomenu. (Lucaso se schová - přichází Marais) MARAIS Je tady, hrome, někdo? Haló. Kde všichni jsou? (nalévá si víno) Jindy se to tady hemží, a dneska? To je mi záhada, ani Girault není na svém místě. (pije víno) Přichází chůva. CHůVA Pane starosto, mám vám vyřídit dopis a předat pozdravení od vaší choti, která musela odjet v naléhavé záležitosti za svou rozstonavší se paní matkou.

MARAIS Ach, tak proto to zde zeje prázdnotou. Rosalinda je určitě s ní? CHůVA Ne, s paní Antonií jsou pouze Girault a Juana. Vaše dcera zůstala doma. MARAIS Její škoda. Mohla se tak vyhnout na pár dní odjezdu do kláštera. Teď jistě zase truchlí v nějaké temné komůrce a nadává mi do vrahů. Ale jeptišky jí vrátí rozum a až se sem vrátí, bude to zase naše milá holčička. Nechceš kapánek vína, Sávo. CHůVA Chraň Bůh, pane starosto. Divím se, že to po té trpké zkušenosti můžete pořád pít. Každé víno může být otrávené. MARAIS Tohle ovšem není. Kdyby bylo, pak bych už dávno takhle ležel u tvých nohou. Řekni, jaká bych byl mrtvola?

117

CHůVA Netropte si legraci z tak vážných věcí jako je smrt. I když to víno není zajedované, pak vašemu zdraví zrovna dvakráte neprospívá. - Musím ještě do města. Mám toho ještě hodně, co potřebuji zařídit, takže se vrátím až tak za dvě hodinky. MARAIS Nezapomeň se přijít podívat na tu popravu, to bude podívaná, jakou Frontiére ve své novodobé historii nezažilo. CHůVA No dovolte, já na jatka nechodím. Odchází. MARAIS Ach, ty chůvy, co ony vlastně mají ze života? A co z něj mám já? Jen starosti, starosti a zase starosti. Od rána do večera, od narození do smrti pořád jen starosti, ještěže existují rozličná povyražení, které uvádějí člověka v radost. Viz víno a tak. Tak a teď se podíváme, co nám to Antonie píše. Vystoupí Lucaso. LUCASO Radím vám v dobrém, nečtěte ten dopis, pane starosto. MARAIS Já nestačím věřit svým očím. Co tady, k čertu, pohledáváš, Lucaso? Co ode mne chceš? LUCASO Já od vás? Nic, jen nečtěte ten dopis. MARAIS A z jakého důvodu? Chci říct proč? LUCASO Mohlo by se stát, to kdyby byl příliš dlouhý, že byste ho už stejně nestačil dočíst do jeho zdárného konce. Koukám, že tento je tak bohatý, co do počtu slov a písmenek, že sotva uvodními pozdravy byste se probral, a pak konec. Adie. MARAIS Jakoby na mě tvými ústy mluvil sám ďábel. Nerozumím ti. Ten pekelný úsměv, vypočítavá chůze, plamenný pohled,

118

ty se mně chystáš zabít? Je to tak? LUCASO A ty máš strach. Ale řekni mi na rovinu, starouši, bojíš se víc smrti, anebo pekla? Obojí už brzy poznáš, tak si ujasni z čeho máš větší strach, ať pak můžeš zpětně vyhodnotit, mýlil-li ses, nebo ne. MARAIS Nechápu tě. My dva jsme si přeci nikdy nic neudělali, v podstatě jsme se nikdy přímo nestřetli a ty přijdeš a hodláš mě zabít. To hraničí se šílenstvím. K něčemu takovému musíš mít přeci důvod. LUCASO Moc nekoukej, já ho mám a je docela pádný. (vyndá ornament) To je můj důvod. Je sice, pravda, dvacet let starý, ale stejně jako ani váš zločin neztratil nic ze své ohavnosti, pak ani on nepozbyl nic z toho, co by mě odrazovalo od vykonání pomsty. MARAIS Jaký zločin? Co je to za obrázek? LUCASO Je na něm vyobrazena žena, která zemřela nejspíš v tomto domě, dokonce možná v této místnosti a určitě, to vím jistě, vaší rukou. MARAIS Jakže? Obviňuješ mě z vraždy? Mě, člověka, který žil celý život v počestnosti? LUCASO Nečekám od vás přiznání, to ne. Vaši duši by už stejně od pekla nezachránilo. Pohleďte na ni, jak byla krásná, jak se smála. Mám slzy na krajíčku, když pomyslím, že by ještě mohla žít, nebýt vás. (ukazuje mu obrázek) Ztratils slova? Nemůžeš popadnout dech? To se dá pochopit, vrahu. MARAIS Gracie. Ach, moje milovaná Gracie. - Kdes ukrad´ ten ornament? LUCASO Co? Haníte mě z krádeže, zatímco já vás soudím za vraždu? Jaká pošetilost. Musím uznat, že vám obrázek mé matky vehnal barvu do tváře. MARAIS Obrázek tvé matky? Gracie je tvá matka? Mluv!

119

LUCASO Byla. To koukáte, co? Po dvaceti letech se vám, jako blesk z čistého nebe, zjevil její syn, aby nad vámi vyřkl konečný ortel. MARAIS Ty jsi její syn? Ach, synu můj, pojď na hruď svého otce. Gracie, tak přeci jen jsi mi porodila dítě. Kluka jako buka. Ty jsi vlastně můj prvorozený, Lucaso. Jako bys jí z oka vypadl, celá Gracie. Že jsem si toho dříve nevšiml.

LUCASO Co to povídáte? Můj otec je přeci mrtev. Zemřel při neštěstí v dolech, které jste způsobil vy, abyste se dostal k mé matce. Což se vám povedlo. Získal jste si její přízeň a myslel si, že vám to jen tak projde. Ale ouha. Ona na to přišla. Co vám zbylo, než ji zabít? Mrtví totiž nemluví. MARAIS Já? Nic z toho není pravda. S Gracií, tvou matkou, jsme byli manželé. Zrovna se blížila chvíle, kdy tě měla porodit, když tu se najednou po ní dočista slehla zem. Někdo ji unesl. Nevěděli jsme kdo a kam. Každopádně, když jsme ji našli byla mrtvá a dítě, které se jí mezitím narodilo, beze stopy zmizelo. Pátral jsem jak po jejím vrahovi, tak i po tom děcku. Obé marně. Teda marně jen do této chvíle. Dnes jsem tě konečně nalezl, můj synu. Kdo ti ale proboha nakukal ty sprosté lži? LUCASO Cyril. MARAIS Ten všivák. Vždycky jsem podezíral z toho, co se tehdy stalo, právě jeho, ale nikdy jsem neměl dostatek důkazů ho usvědčit. Nemysleme na něj, stihne ho, co zaslouží. Veselme se z našeho šťastného shledání. Mně se ti tak radostí zamotala hlava, že si musím sednout. Proč jsi tak vyjevený? Taky tě to šokovalo, moje dítě? LUCASO To víno. MARAIS Ano trochu na mě začíná působit. Je to až s podivem, když jsme vypil jen takový doušek. Už toho holt tolik neustojím.

120

LUCASO To víno, bylo otrávené, otče. Co jsem to udělal? MARAIS Ne, to ne. Řekni mi, že to není pravda. Teď nechci zemřít. Teď, když se mi vrátil syn, chci žít. Ne. LUCASO Odpusť mi to, ale já myslel, že jsi její vrah, a tak jsem tam ten jed musel dát. MARAIS Ty za to nemůžeš. Tak Cyrilovi se povedlo nakonec zabít i mě. Sbohem můj synu. Gracie mě už volá. (zemře) LUCASO Já smolař. Zabil jsem vlastního otce. Na chvíli jsme přestal být sirotkem a hned jím zase jsem. Ne, s tímhle už nedokáži žít. (dopíjí zbytek vína) Nikdy bych se na sebe už nemohl podívat. Bál bych se vlastního stínu. Však co způsobil jsem Amorovi, mému příteli, a Rosalindě, mé sestře, musím napravit. Snad to ještě stihnu. Odchází.

SCÉNA PÁTÁ Rovněž v domě starosty. Přichází Michel. MICHEL Je mrtvá. Moje nastávající už nežije. Jak hnusně hrubě zní můj hlas, když říká tohle. Fuj, stydím se za to, že mi jazyk narost. Já můžu mluvit, zpívat, chodit, ba i tančit - a ona? Ona nemůže už nic. Jak nespravedlivé a ... ach, otče, proč ležíš na té zemi? Jde od ní chlad, nastydneš. Otče, tati. - Ne, to ne. - Vzbuď se, Micheli! Utni ten krutý sen! Tohle nemůže být skutečnost. Ledva pohřbím Felicitu, tak mi otec učiní to samé, co ona. Umře mi. - Co zbylo mi? Nic. Jen smutek, bol a žal. Přichází Amor. AMOR Rosalindo! Rosalindo, poklade můj, odpověz na mé volání. MICHEL To má být výsměch? Po tom všem se mi odvážíš ještě lézt na oči?

121

Jsem zde snad proto, abys ze mne měl legraci?- Nejdříve ji, teď jeho. Kde se v tobě vzala ta krvelačnost, která tě přiměla k dvojí vraždě? Jaký máš pocit, když s odstupem pozoruješ své dílo? Cítíš triumf nebo se sám sobě hnusíš? AMOR Já, já nemám ani ponětí o tom, co mi tady přisuzujete. MICHEL Toto tělo je jedním ze dvou důkazů tvého zločinu. Ten druhý už leží v rakvi. Co ode mne ještě chceš? Jestli se mě chystáš taky zabít, pak a to mi věř, já se tak snadno nedám. AMOR Chci jen toliko obejmout svou milovanou Rosalindu. Nic víc, nic míň. MICHEL Mou sestru nech ze hry! - Ať je její láska k tobě jakkoliv velká, pak váš oheň jistojistě zhasl ve chvíli, kdy jsi zamordoval jejího otce. AMOR Jaktěživ jsem na ničí život nesáhl. Proč mi nevěříte? Za smrtí vašeho otce, i vaší snoubenky vězí někdo jiný. I kdybych měl nějaký důvod, jakože ho samosebou nemám, pak bych pana starostu stěží stihl třeba jen pozdravit, natož zabít. Běžím sem rovnou ze žaláře, který jsem po týdenním neoprávněném věznění opustil. Vězte, já jsem vstoupil do této místnosti až po vás, tedy ve chvíli, když už duše z jeho těla byla dávno pryč. MICHEL Zapřou svou vinu, pak si vymyslí šílené alibi, a nakonec tvrdí, že jejich oběť zahynula ještě dřív, než ji zabili. Toť klasická ukázka výpovědi vraha, který zuby nehty zapírá své krvavé skutky. Proč stydíš se za svou práci? Vždyť ty už jsi ve svém oboru skorem odborník a brzo bys byl uznávanou kapacitou. Byl bys, ale nebudeš. Je třeba utnout tvůj život, neb smrtí tvojí se dá mnohým jiným předejít. Však abys věděl, že já nejsem tak úkladný zabiják jako ty, pak dám ti možnost na přežití.Vyzývám tě na souboj. Muž proti muži. Ocel na ocel. Spravedlnost proti vraždě. AMOR Slepá zášť proti nedorozumění. Máte horkou hlavu. Bít se je nerozumné. MICHEL Možná pro tebe, já mám šermířskou školu. Byl jsem jednička i moji učitelé se mnou

122

měli mnohdy hodně práce. Teď zjistím, co mě naučili. AMOR Já sotva kdy držel něco podobného v ruce. MICHEL Tím líp. Do boje! (bojují) AMOR Snad bylo mi dáno při narození do vínku alespoň trochu z toho, co vy jste si osvojil v oné škole. MICHEL Nemluv. Zbytečně se unavuješ. Chci si tvou smrt vychutnat. (Amor se drží, ale stále ustupuje) AMOR Zatím to jde. MICHEL Postůj chvíli, vždyť prcháš jako zajíc. AMOR Pokud ti něco nejde, drž se o krok zpět. To je mé heslo. MICHEL Jinak, než vyhrát nemůžu. To je zase mé. AMOR Vida, trochu přituhuje. MICHEL Já ještě ani nezačal a ty už jsi v koncích? To se mi líbí. AMOR Tohle může skončit všeljak. Nechme toho. MICHEL Ne. Dokud ti nebude tryskat z hrudi krev, tak ne. Venku je dnes tak nádherně. Lepší den na smrt bys už těžko našel. AMOR Že jsem ale nevinný jsem vám snad už oznámil. MICHEL Hm, dobrý výpad. Znáš tenhle tryk? Kdo by to do tebe byl řek´.

123

Asi by se z tebe stal dobrý šermíř. Škoda však, žes narazil na mě. Teď se kryj! AMOR Až nyní to začíná být jaksepatří zajímavé. Dovolte ale, abych vás upozornil na to, že vy mou smrtí nezískáte zhola nic. MICHEL Čiň jiným to, co oni činí tobě. Bravo, máš to v krvi. Nebo spíš měls. (Zatímco spolu urputně zápasí, tak se objevuje Lucaso, na kterém už jsou znát účinky jedu. Má v ruce bambitku.) LUCASO Co to vidím? To není jedová halucinace, ale hrozná skutečnost. Úloha Amora přísluší mne, já bych se měl bít a právem zemřít. Nepřipustím, aby můj úklad padl na přítelovu hlavu. - Amore, pozor! (Amor zpozoruje Lucasa, který míří na Michela. To ho vyvede z míry na tolik, že se přestane soustředit a je zasažen svým sokem do hrudi.) MICHEL A máš, co zasluhuješ. (Lucaso střílí. Zasáhne Michela přímo do srdce. Michel padá mrtev.) LUCASO Och, Bože. (Amor se, seč je zle zasažen, udrží na nohou. Jde k Lucasovi, který leží bezmocně na zemi.) AMOR Och, Lucaso, tys to teda vyřešil. Podívej, co mám. (ukazuje mu ránu) Krev ze mne prýští a spolu s ní ze mne prchá i život. Souboj bez vítěze. Dík ti, příteli. Řekni mi však, za co vděčím tvé péči? LUCASO Chtěl jsem ti pomoci, však na co dnes sáhnu to do detailu zkazím. Opatřil jsem si tu zbraň proto, abych mohl skolit kata, avšak souhrou nešťastných náhod k zemi po ráně z ní padlo tělo mého vlastního bratra. Och, Bože, vraždím systematicky svou rodinu. Zprvu otce, potom bratra, nakonec ještě sebe a mezitím mého jediného přítele. Ať zhltne mě peklo. AMOR Stejně bych byl býval prohrál. Však ve svém tvrzení jsi se zmýlil, neboť já se necítím na umření. Koukej jak bravurně tančím, kdybych měl křídla, tak bych létal. Své zranění

124

ani trochu necítím. Jenom to trochu pobolívá, ale to se uzdraví i bez přičinění báby mastičkářky. To jsem se unavil. Musím si odpočinout. Ten souboj mě zmohl. Tyhle problémy už nemusíš řešit, co Micheli. Výhodou mrtvoly je, že už jí nic nevadí, ani nerozhází. LUCASO I nevýhodu má tento stav a sice, že dočká se ho jednoho dne každý. AMOR Každý ne, vždyť kdo žije láskou nemůže zemřít. To říkává moje sladká Rosalinda. LUCASO Ach, Rosalinda, kvůli té se vlastně všechno tohle stalo. AMOR Čeho všeho se ještě dočkám? Nejdříve všichni křivě viní mě a teď ty přesně to samé říkáš o mé lásce. LUCASO Ona přímo za nic nemůže, za vším stojí její ďábelská krása. Oba dva jsme se do ní zbláznili a ve svém dalším konáním jsme poté nebrali ohledy na toho druhého. Ty jsi mě přehlížel, když jsi mi o ní básnil a já se tě ze žárlivosti snažil jakýmkoliv způsobem zbavit.Odpusť mi v hodině mé poslední. Díky mne jsi byl odvlečen do vězení. Já jsem totiž otrávil víno Felicitě a hodil všechno na tebe. Do souboje s Michelem jsi se dostal také jen mojí zásluhou. Starostu mám totiž na svědomí rovněž já. Nebo vlastně ani ne tak já, jako Cyril, ale to je na delší povídání a mně už pomalu dochází dech. Odpusť mi. Já už jsem tak vůči tobě učinil. AMOR Lucaso, co to povídáš, mám ti věřit nebo už jen blouzníš? LUCASO Blouzním, ale bylo to tak, jak jsi slyšel. AMOR I kdybych měl stokrát dokonalejší fantasii, než teď, pak by mě tohle nikdy nenapadlo. Přichází Sebastian, který nese Rosalindu. ROSALINDA Po dlouhých útrapách konečně zase doma. Nezdá se vám však, milý Bastiene, že je zde nějak mrtvo?

125

AMOR Rosalindo. Jsi-li jen vidina, pak rozplyň se jako mlha a netrap mě, však tíhneš-li k zemi jako já, pak pojď ke mně, ke svému Amorovi. ROSALINDA Ten hlas. To jméno. Já ho znám. Á, už to mám, už si vzpomínám. To je můj Amor, ten kterého miluji, můj vyvolený. Však co když mě šálí sluch a zrak, a ve skutečnosti tomu není tak. Amore? AMOR Rosalindo? Snad nejsi přelud. (obejmou se, Amor ji musí podpírat, aby nespadla) Konečně zase spolu, lásko. Od teďka tě už nikdy neopustím. Nikdy, rozumíš? ROSALINDA Ano. Snad ani já tebe. AMOR V tomhle objetí bych chtěl strávit celou věčnost. A ty? ROSALINDA Jestli je věčnost delší, než život, pak si přeji totéž. Jsou-li si však ty dvě hodnoty rovny, pak bojím se, že by to netrvalo dlouho. Vždyť co je lidský život oproti nekonečnosti času? AMOR Ale co je nekonečnost času oproti lásce, milá Rosalindo? Člověk žije sice krátce, ale miluje-li a spojí své bytí s bytím někoho jiného, pak se stane nesmrtelným. Sama přeci říkáš: Kdo žije láskou nemůže zemřít. ROSALINDA Koukám, že si dosti protiřečím. - Amore, odpusť mi, co ti nyní řeknu. Raní tě to možná víc, než mě, ale musíš to vědět. AMOR Lekáš mě, má krásko? ROSALINDA Obávám se toho, že má duše vbrzku opustí tělo a nechá je zde samotné, neschopné pohybu a jakéhokoliv citu. Bude tu ležet jako prázdná ulita hlemýždě. Každý si při pohledu na ně řekně: ta byla nádherná, škoda že takhle mladá zemřela.

126

AMOR Tvá slova mi berou dech. Rosalindo, lásko, poklade, můj skvoste, to přeci nejde. Ty musíš žít. ROSALINDA Och, promiň mi to, Amore. AMOR Prominout tobě? Copak ty za to můžeš? Řekni mi, kdo ti to udělal. Ať vím koho mám zaškrtit. ROSALINDA Tím, kdo mě takhle zle poranil, byl don Armando. AMOR Ten ničema. Běda mu. Třikrát běda. ROSALINDA Už není možné abys mě pomstil, neboť on už skonal. - Amore, nemluvme už ale o neštěstí. Chci být šťastná. Radovat se z každého okamžiku, neboť každý může být tím mým posledním. Och, Amore, líbej mě.

AMOR Sladká Rosalindo. (líbají se) SEBASTIAN (k Lucasovi, který leží v křečích na zemi) Co je s tebou, příteli? Vypadáš hodně bledě, skoro jako ti dva umrlci támhle. LUCASO Brzy budu jejich přesná kopie. Galon vína by se mnou neučinil tolik, co ten kapánek jedu. Oslovil-li byste mě o něco později, už bych vám nebyl s to odpovědět. SEBASTIAN Proč každý volí na umření dnešní den? Cože je smrti najednou plné Frontiére? LUCASO Možná si ta dáma s kosou sedla do naší hospůdky, aby svlažila po dlouhé pouti své hrdlo nějakým lahodným mokem, nevěděla kdy má dost a zpila se do té míry, že se nedokázala postavit na nohy, a tak byla nucena vybrat si denní dávku duší tady. To je možná dosti podivné vysvětlení, ale můj mozek odmítá vymyslet něco přijatelnějšího. To víte, ten teď má jiné věci, o kterých musí uvažovat.

127

SEBASTIAN Co se stalo se starostou? Kdo to udělal Michelovi? Proč má Amor košili skrz na skrz prosáklou krví? Nechápu to. Víš o tom něco, příteli? LUCASO Abych děl pravdu, pak musím říct, že o tom vím vlastně úplně vše, done. Je to dlouhá historie a já si nejsem jistý, zda vám ji stihnu převyprávět, neboť už mě opustili skoro všechny síly. SEBASTIAN Pokus se o to! Naznač mi to alespoň v hrubých rysech. LUCASO Pojďte ke mně ale blíž. Mluvit nahlas mi činí čím dál tím větší potíže. (Sebastian se nakloní k Lucasovi) (šeptá) To, co se tady odehrálo, se započalo v minulosti. Kořeny tohoto příběhu sahají dvacet let zpátky. Tehdy nebyl ještě pan Marais ve svazku manželském s Antonií, ale s Gracií... (Šepot je stále slabější a nezřetelnější až mu nerozumí nikdo jiný, než Sebastian, který má ucho přímo u Lucasovo úst.) ROSALINDA Amore, co to je? Ty krvácíš? AMOR Ano, samým zoufalstvím se mi ze srdce řine řeka té k životu potřebné tekutiny. Zdál se mi sen. Já těsně před smrtí se zamiloval v něm. A až tehdy jsem pochopil smysl život. ROSALINDA To nebyl sen. U mně je tomu zrovna tak. Život je jen o trochu delší, než prosté nic, než najdeš jeho smysl a lásku je celý pryč. AMOR Ale my jsme se našli. My jsme zvítězili. ROSALINDA Já zemřu teď - ty po mně hned. AMOR Ano, ale přitom se vysmějeme Smrti do tváře, ať z nás pukne závistí. Ji nikdy nikdo nemiloval. Láska je jí cizí. Až nás uvidí jít ruku v ruce, pak bude mít jistojistě zlost.

128

ROSALINDA Žila jsem krátce, po pravdě řečeno necelé dva týdny. Snad se tam zase sejdeme. Umírá. AMOR Buď sbohem, lásko. Jeden by čekal, že když někdo zemře, tak se ozve silná rána nebo udeří blesk - a ono nic. Jen ticho, ničím nerušený klid. To jsou jediní zvěstovatelé smrti. Věčné ticho, věčný klid. Umírá. SEBASTIAN V porovnání s Cyrilem, tím mrchožroutským supem, byl Armando jen cvičený sokol. Domníval jsem se, že většího bídáka, než toho, co vzal život Marionettě, již nikdy nepotkám, a hle, v podání mého zachránce narazím na ještě bezcitnější bestii. LUCASO Vyneste nade mnou rozhřešení. Prosím vás. Hluboce všeho lituji a platím krutou daň. SEBASTIAN Ty za nic nemůžeš a Bůh to ví. Byls toliko Cyrilovo nástroj nebo spíše kat. Jeho za to stihne trest, tebe ne. Ať je ti odpuštěno. LUCASO Děkuji vám. Umírá. SEBASTIAN Amen. - Amore! Rosalindo! Och Bože, ne. Oba jsou mrtví, stejně jako zbytek lidí v této místnosti vyjma mně. Jak otřesný to pohled. - Proč se to celé stalo? Jedno křivé obvinění a je z toho takovýhle masakr. A viník? Ten má čisté ruce. Tomu nikdo nic nedokáže, ať se bude sebevíc snažit. Tolik smrti způsobil, a přesto nejspíš zůstane před lidským soudem navždy nevinný. Co je tohle za svět? Malí lumpové se téměř vždy chytí, ale jejich vůdcové, ti hlavní strůjci neštěstí, se naopak vždy vysmeknou a žijí jakoby nic dál. - Kam jsme to dospěli? Přichází Cyril.

129

CYRIL Jed už jistě dokonat mé dílo. Neodolal jsem pokušení podívat se na starostovu chladnou mrtvolu. Však co to vidí oči mé? Hotové pohřebiště. Lucaso? Amore? Rosalindo? Och, ne. Všichni jsou mrtví. SEBASTIAN Všichni ne. Já žiji. K vaší smůle, vy zparchantělý vrahu! CYRIL Věřte mi, já za nic nemůžu. SEBASTIAN Lháři, nebýt vás, pak ti dva milenci, Lucaso, Michel, starosta i Felicita jsou živí. Co s vámi? Vždyť jen kvůli vám tady zemřelo na půl tuctu lidí Zabít vás je asi málo.

CYRIL Jak se to mohlo stát. Já přeci žádal jen život starosty. Nic víc. SEBASTIAN Pardón, málem bych zapomněl přičíst k vaší krvavé bilanci Lucasovo matku. Hluboce se omlouvám a smekám před vámi. Sedmička je požehnané a ďábelské číslo. CYRIL Tak za tu všudypřítomnou smrt můžu vlastně já. Tohle jsem nechtěl. To ne. Nepřísluší mi žít, ba co víc, já žít nechci, nesmím, nemůžu... Ukončete mé trápení. Svým mečem pošlete mě na věčnost. Na co čekáte? (Sebastian po delším rozmýšlení zvedne meč. V poslední chvíli ale změní názor.) SEBASTIAN Ne. Pro toho, kdož zabil smrt vykoupením a spásou jest. Však pro toho, kdož obětí jeho se stal byla krutý trest. Nikomu bych bytí nevrátil a vás bych navždy vysvobodil. Neudělám s vámi stejnou chybu jako s Armandem. Nechám vás žít. Trpět. Smrt za smrt je málo.

130

Odchází. Cyril pláče. KONEC _____________________________________________________________ Václav Roman telefon: 602 591 260 email: [email protected] web: http://www.romanday.com

131