Praha, 25.ledna 2010
VÁCLAV HORÁK , PŘÍSLUŠNÍK ČESKOSLOVENSKÉHO ZAHRANIČNÍHO VOJSKA ZA II.SVĚTOVÉ VÁLKY Václav HORÁK, nar. 21.července 1918 v Třeštině /Háj č.42/, okres Šumperk, domovská příslušnost Třeština, předválečné bydliště Králová č.60, pošta Medlov u Uničova. Povoláním kovář, náboženství československého. Otec Filip HORÁK, domkař v Třeštině /Háj/, matka Anna Mertová z Moravičan. V r.1922 se rodina odstěhovala do obce Králové č.60, kde jí bylo při pozemkové reformě přiděleno 7 ha půdy z parcelovaného velkostatku. V Králové rovněž žil starší bratr Stanislav Horák, jehož manželka Františka Krejčí pocházela z Třeštiny č.39. Od r.1938 sloužil V.Horák v československé armádě u letectva jako délesloužící v hodnosti svobodníka a od 1.srpna 1939 nadále v čs.letectvu v zahraničí. Po obsazení zbytku Česko-Slovenska nacistickým Německem 15.března 1939 a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava a tzv. Slovenského štátu, V.Horák obdobně jako četní příslušníci rozpuštěné československé armády odešel ilegálně do zahraničí, aby se jako vlastenec připojil ke vznikajícímu zahraničnímu odboji. Dostal se do Francie. Jako mladý 21letý voják dostál tak své vojenské přísaze a ve Francii se přihlásil do československého zahraničního vojska, aby se zapojil do boje za obnovu samostatného československého státu proti nacistickému Německu. Dne 2.října 1939 při odvodu u odvodní komise při Konzulátu Republiky Československé v Paříži byl V.Horák odveden do čs.zahraničního vojska. Po vstupu Francie do války proti Německu začátkem září 1939 /po napadení Polska Wehrmachtem 1.9.1939/ byla totiž dne 2.10.1939 uzavřena československo-francouzská dohoda o obnovení československé armády ve Francii a dne 17.11.1939
dohoda o čs.leteckých jednotkách ve Francii. Avšak v důsledku
okolností, zejména po brzké porážce Francie Německem, nebylo umožněno většině čs.vojáků postavit se ve Francii se zbraní v ruce německému nepříteli.
2
10.5.1940 Wehrmacht bez vyhlášení zahájil válku na západě napadením neutrální Belgie, Lucemburska a Nizozemska a posléze 5.6.1940 bezprostředně zaútočil na Francii. 25.6.1940 válka skončila porážkou Francie. Velké Británii, která počátkem září 1939 rovněž vyhlásila válku Německu poté, co Wehrmacht zaútočil na Polsko, se podařilo svůj sbor, vyslaný na pomoc Francii, zachránit přepravou přes kanál La Manche. Ztratil však přitom většinu výzbroje. Dle Směrnice č.16 ze 16.7.1940 připravoval Hitler invazi na britské ostrovy /operace SEELOWE/. V rámci příprav vylodění na britské ostrovy zamýšlelo Německo leteckým bombardováním získat leteckou nadvládu a srazit Brity na kolena. VÁCLAV HORÁK, PILOT 313. ČESKOSLOVENSKÉ STÍHACÍ PERUTĚ Po porážce Francie nacistickým Německem se V.Horákovi podařilo evakuovat do Velké Británie, aby se jako letec zapojil do boje proti Německu. Ve V.Británii byly formovány čs.letecké perutě na základě čs.-britské mezivládní dohody o vytvoření československé branné moci z 25.10.1940. Její příloha stanovila vytvoření čs.letectva v rámci Royal Air Force /RAF/. Již v červenci a srpnu 1940 bylo přistoupeno ke zformování 310. a 312. čs. stíhací perutě a 311. čs.bombardovací perutě. Dne 10.5.1941 jako poslední byla vytvořena 313. čs.stíhací peruť. Prvním působištěm seržanta, později rotného pilota-stíhače V.Horáka od 1.srpna 1941 do 1.ledna 1943 byla 313. československá stíhací peruť /Squadrona/. Zařazení do této jednotky předcházel výcvik na britských strojích v operačně výcvikové jednotce. Piloty této nejmladší perutě čs.letectva v rámci britského královského letectva ROYAL AIR FORCE byli Čechoslováci, zatímco pozemní personál tvořili Britové. V.Horák tak patřil k více než jednomu tisíci čs.vojenských a civilních letců, kteří se zapojili do boje proti německému protivníku brzy po vypuknutí II.světové války. Během přidělení V.Horáka byla 313.stíhací peruť v souvislosti s plněním bojových úkolů postupně přemístěna na tato letiště: a/ Při dislokaci na letišti LECONFIELD bylo úkolem 313.perutě vzdušná obrana přístavu HULL a průmyslových center střední Anglie a rovněž hlídková činnost nad konvoji u východoanglického
pobřeží.
V té
době
byla
peruť
vybavena
SUPERMARINE SPITFIRE, vyzbrojenými 8mi kulomety ráže 7,7 mm.
staršími
stíhačkami
3
b/ Následně byla 313. čs. stíhací peruť přezbrojena novými letadly typu SPITFIRE MK Vb, vyzbrojenými dvěma kanony HISPANO ráže 20 mm a čtyřmi kulomety ráže 7,7 mm a přesunuta na letiště PORTREATH na jihu Anglie. Nově byla nasazena k operacím nad okupovanou Francií. V té době spojenecké letectvo zahájilo non-stop ofenzivu nad okupovanou západní Evropou /Francií, Belgií a Nizozemskem /. K úkolům 313. perutě patřil doprovod britských bombardovacích letounů typu BLENHEIM a bitevních letounů při náletech na letiště ve francouzské Bretani, doprovodné lety nad konvoji proti útokům německých letadel, hlídkové lety apod. Vzhledem k silné německé protiletecké obraně na pobřeží Atlantiku byly útoky na pozemní cíle západní Evropy velmi riskantní. V době působení v Portreath se V.Horák dne 27.12.1941 oženil s britskou státní příslušnicí Florence ROY Payone. V souladu s čs.předpisy si k sňatku vyžádal souhlas Inspektorátu čs.letectva /inspektor brig.gen.K.Janoušek/. c/ Koncem roku 1941 byla 313. čs. stíhací peruť přesunuta na letiště HORNCHURCH nedaleko Londýna a ve svazku 11. skupiny Velitelství britského stíhacího letectva nasazena na velmi důležitý úsek fronty u průlivu La Manche. Na 11.stíhací skupině spočívala hlavní tíha denních ofenzivních leteckých operací nad okupovanou západní Evropou. První polovina roku 1942 byla obdobím největšího bojového nasazení 313. čs.stíhací perutě. Tato jako velmi kvalitní bojová jednotka byla stále častěji pověřována nejtěžšími úkoly při útocích na pobřeží severní Francie, Belgie a Nizozemska. Cílem útoků britských bombardérů byly přístavy, seřaďovací nádraží, letecké továrny, ocelárny, elektrárny, továrny na výrobu lokomotiv a vagonů apod. 313. peruti byl přidělován úkol výškového zajišťování sestav britských bombardovacích letadel proti německým stíhacím letadlům, obvykle útočícím shora. To znamenalo zaujímat nejvyšší polohu, kdy letka často zachycovala první útok nepřátelských stíhačů, aby jim nedovolila zaútočit na níže letící britské bombardéry. Vzhledem k bojovému nasazení
při
vzdušných
„BUTCHER“ /“ŘEZNÍK“/.
soubojích
s nepřítelem
byl
čs.letce
přidělen
volací
znak
4
V SESTAVĚ 313. ČS. STÍHACÍ PERUTĚ SE VÁCLAV HORÁK JAKO LETEC-STÍHAČ ZÚČASTNIL TĚCHTO VÝZNAMNÝCH OPERACÍ: a/28.9.1941 při operaci „MANDOLIN“ na letiště MORLAIX ve Francii . b/12.2.1942 při operaci „FULLER“ proti konvoji německého válečného námořnictva „KRIEGSMARINE“, které tísněno nálety britského letectva prchalo z francouzského přístavu Brest průlivem La Manche do bezpečnějších přístavů na severu Německa. Německé bitevní lodě SCHARNHORST a GNEISENAU a křižník PRINZ EUGEN uskutečnily riskantní plavbu pod krytím 252 německých stíhacích letadel. Doprovod tvořily 7 torpédoborců, rychlé dělové a torpédové čluny, 2 protiletadlové lodě a četné menší lodě. Vzhledem k nepříznivému počasí a dalším okolnostem se Britům nepodařilo včas zjistit německou flotilu, která v důsledku toho úspěšně proplula kanálem. Do opožděné akce byla rovněž nasazena 313. čs. stíhací peruť, která přispěla k poškození obou protiletadlových lodí. Avšak celkově operace britské armády proti německé flotile skončila velkým neúspěchem. c/ 24.3.1942 313. čs. stíhací peruť výškové zajišťovala 12 bombardérů BOSTON při útoku na elektrárnu v COMINES. Skupina německých stíhačů způsobila citelné ztráty kanadské doprovodné stíhací peruti a chystala se napadnout britské bombardéry. Na jejich obranu čs.peruť rozhodně zaútočila na nepřítele. Její velitel major Karel Mrázek a seržant Václav Horák zahájili palbu na útočící Messerschmitty a přinutili je k ústupu. Nedošlo ke ztrátě nebo poškození bombardérů ani letadel čs.perutě. d/ 27.3.1942 byla 313. čs. stíhací peruť první čs. jednotkou, která se při doprovodu bombardérů BOSTON bombardujících elektrárnu v Ostende, utkala v boji s novými německými stíhacími letadly Fw 190. Při bojovém střetu se letadla čs. perutě rozdělila a přes moře se vracela roztroušeně na britské ostrovy. Doletět na domovskou základnu se rovněž podařilo V.Horákovi a jeho navigátoru Frant.Vaňkovi na Spitfiru poškozeném několika zásahy. e/ V dubnu až červnu 1942 při dalších operacích „CIRCUS 132“, „RAMROD 33“, „SYNCHRONISED RHUBARB“ nad územím západní Evropy. V r.1942 byli piloti 313. čs. stíhací perutě v operaci RHUBARB stále častěji vysílání ve dvojicích na východní stranu kanálu La Manche při provádění samostatných hloubkových útoků
5
proti pozemním cílům. Takové útoky byly obvykle prováděny za nízké oblačnosti, aby letadla pod úkrytem v mracích mohla uniknout před pronásledováním nepřítelem. Od druhého pololetí 1942 313.čs. stíhací peruť většinou doprovázela britské a rovněž stále častěji americké svazy bombardovacích letadel napadajících cíle na území okupované západní Evropy, včetně ponorkových základen na francouzském pobřeží Atlantiku. Od r.1943 v souvislosti s přípravou na invazi Spojenců v severozápadní Evropě provádělo jejich
letectvo
strategické
bombardování
důležitých
vojenských,
komunikačních
a
hospodářských cílů, zejména pobřežního pásma Francie, Belgie a Nizozemska a v Německu a non-stop ofenzivu o leteckou nadvládu ve vzduchu. V LÉTĚ 1943 VÁCLAV HORÁK KRÁTCE PŮSOBIL U 310.ČS.STÍHACÍ PERUTĚ. VÁCLAV HORÁK LETEC-STÍHAČ 68.NOČNÍ STÍHACÍ PERUTĚ ROYAL AIR FORCE Po absolvování pobytu u 51.operačně výcvikové jednotky /UTO/ působil rotmistr /W/OWarrant Officer/ a posléze podporučík /P/O – Pilot Officer/ V.Horák od 8.února 1944 až do 20.dubna 1945 jako letec-stíhač u 68.noční stíhací perutě RAF /Flying Officer 68 Squadrone Royal Air Force/. Byl jedním z 23 čs. letců a 16 radarových operátorů, kteří postupně působili, společně s letci řady národů, u této britské perutě do konce II.světové války. V.Horák jako příslušník čs. osádky LETKY B létal společně s radarovým operátorem rotným B .Kružíkem. Působil na letišti COLEBY GRANDE. Piloti 68. perutě RAF se od r.1941 do konce dubna 1945 zúčastňovali nočního stíhání nad územím okupované západní Evropy i nad Německem. Zejména doprovázeli britské bombardovací svazy při nočním bombardování objektů v Německu. V noci
21.února
1944
německé
letectvo
v rámci
ofenzívy
„OPERATION
STEINBOCK“ zahájilo náletem na Londýn novou vlnu nočních útoků. Nálety pokračovaly do 29.května 1944. V.Horák se jako noční stíhač 68.perutě zúčastnil odrážení těchto nočních útoků německého letectva. 24.6.1944 byla 68. letka přesunuta do oblasti 11.stíhací skupiny RAF na základnu CASTLE CAMPS nedaleko Cambridge. V této době byla přezbrojena na nová letadla MOSQUITO. Zde její hlavní operační náplní bylo především zapojení do akcí při potírání letounových střel V-1,
6
odpalových z území Nizozemska. Po ztrátě odpalovacích zařízení v Nizozemsku odpalovali Němci V-1 z palub bombardérů HEINKEL He 111. Ničení střel V-1, zvláště pro noční MOSQUITA, nebylo snadnou záležitostí. Noční stíhači museli na střelu V-1, letící stejnou rychlostí jako jejich letadla, útočit zpravidla ve střemhlavém letu. Toto bylo velmi riskantní, neboť střely V-1 zpravidla létaly v malých výškách /čs.osádky zlikvidovaly 3 střely V-1 z celkového počtu 18 střel sestřelených jednotkou/. 8.2.1945 se 68.peruť, přezbrojená na poslední válečnou výzbroj MOSQUITO NF Mk 30, přesunula na základnu WITTERING. Jednalo se o dvoumotorové stroje, dosahující vynikající rychlosti přes 650 km/hod, nadále vyzbrojené 4 kanony HISPANO ráže 20mm. Posledním válečným působištěm 68.perutě bylo letiště CHURCH FENTON. Podporučík V.Horák byl nadále zařazen do čs.osádky letky B doprovázen radarovým operátorem rotným B.Kružíkem. 9.2.1945 při noční hlídce u nizozemského pobřeží došlo u letadla MOSQUITO s čs.osádkou V.Horák – B.Kružík k poruše levého motoru. Přesto, že se motor vzňal, posádce se podařilo přistát na letišti ve WITTERINGu, kde byl požár uhašen. Posádka vyvázla nezraněna. Dle sdělení příbuzného se V.Horák jakou hloubkový stíhač britského letectva zúčastnil na stroji MOSQUITO zajišťování ochrany britských bombardovacích svazů při bombardování Drážďan v noci ze 13. na 14.února 1945. Britské bombardéry uskutečnily zničující nálet na město ve dvou vlnách po 3 hodinách. 805 bombardérů, z toho 796 LANCASTERů, svrhlo na Drážďany 2.660 tun bomb, z toho téměř 45% zápalných. Na jaře 1945 noční útoky Luftwaffe na britské ostrovy postupně zcela ustaly. V souvislosti s tím velitelství britského letectva redukovalo stavy letectva a 20.4.1945 rovněž rozpustilo slavnou 68. noční stíhací peruť. Její čs. osádky dostaly dovolenou s tím, aby se 2.5.1945 hlásily v čs. leteckém depu v COSFORDU. Zde vyčkávaly na návrat do vlasti. Tak rovněž V.Horák ukončil svoji operační činnost. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Po válce se V.Horák vrátil do vlasti. Na podzim 1945 společně s řadou letců navrátivších se z V.Británie absolvoval školu pro učitele létání /ŠPUL/ u Vojenského leteckého učiliště v Olomouci. Poté se vrátil do V.Británie, odkud pocházela jeho manželka. Koncem roku 1946 společně se svojí manželkou navštívil matku v Králové a rodinu svého bratra Stanislava. 6.2.1979 zemřel ve Velké Británii.
7
Václav Horák, letec-stíhač 313. čs. stíhací perutě a 68. noční stíhací perutě RAF, obdobně jako ostatní čs. letci, v rámci „Bitvy o Británii“ , se zúčastnil důležitých operaci při obraně Velké Británie, při leteckých útocích na Německem okupované území západní Evropy a na území Německa. Sice nezaznamenal žádný sestřel nepřátelského letadla, svým dílem však účinně přispěl k porážce nacistického Německa a obnovení samostatnosti své vlasti. Bojové úspěchy čs. letců, působících u 4 čs.perutí ve Velké Británii /310, 311, 312 a 313/ a v britských leteckých jednotkách za II.světové války, byly vykoupeny značnými vlastními ztrátami. Téměř 500 československých letců padlo nebo bylo prohlášeno nezvěstnými, přes 220 bylo zraněno a přes 50 padlo do německého zajetí při operacích nad nepřátelským územím.
Během svého působení jako letec-stíhač ve Velké Británii byl seržant /Sgt – Sergeant/ Václav Horák postupně povýšen na rotného /F/Sgt – Flight Sergeant/, rotmistra /W/O – Warrant Officer/ a podporučíka /P/O – Pilot Officer/. V r.1990 v rámci rehabilitace čs.letců, působících v čs.leteckých perutích a v britském letectvu za II.světové války, byl podporučík Václav Horák posmrtně povýšen na plukovníka československého letectva.
8
I N F O R M A C E o zapojení Václava HORÁKA za II.světové války do československého zahraničního odboje proti nacistickému Německu za obnovení samostatné Československé republiky, jmenovitě o jeho působení jako pilota-stíhače v československém a britském letectvu, byla vypracována na základě prostudování rozsáhlé literatury a dokumentů o problematice československého zahraničního vojska a II.světové války. V.Horák jako vlastenec, věrný své vojenské přísaze, odešel ve svých 21 letech bojovat proti nenáviděnému porobiteli svého národa. Informace o působení V.Horáka v čs.zahraniční armádě je zasazena do rámce války nacistického Německa proti Francii a Velké Británii na západní frontě. Teprve od srpna 2008 je známo v Třeštině, že tato byla rodnou obcí V.Horáka a že 2.října 1939 při odvodu u odvodní komise při Konzulátu Republiky Československé v Paříži ji uvedl jako svoji domovskou příslušnost. K získání a potvrzení základních údajů o rodině V.Horáka posloužily kniha narození obce Třeštiny z r.1918 a evidence obyvatel obce Medlova, místní části Králová, jakož i sdělení pana Josefa Krejčíře z Třeštiny č.19, synovce V.Horáka z obce Kamenné a ze Svazu letců České republiky. Osobní složka V.Horáka v Ústředním
vojenském archivu v Praze poskytla údaje o jeho
příslušnosti k čs.zahraniční armádě za II.světové války. Obsahuje prezentační lístek č.191 o jeho odvodu odvodní komisí při Konzulát Republiky Československé v Paříži, potvrzení Inspektorátu čs.letectva v Londýně z 21.11.1941 o službě rotného letectva Václava Horáka v čs.armádě v r.1938 a nadále v čs.letectvu v zahraničí od 1.srpna 1939, doklad MNO československé vlády v Londýně z listopadu 1941 o službě rotného V.Horáka u 313. čs.stíhací perutě RAF. Rovněž byly využity údaje z publikace „Příslušníci českého letectva v RAF“, vydané Ministerstvem obrany České republiky v r.1999. Údaje o průběhu II.světové války na západní frontě byly čerpány z historické literatury /mj. Julian Jackson „Pád Francie. Nacistická invaze 1940“. Dr.Edvard Beneš „Mnichovské dny. Paměti“. Eduard Táborský „Prezident Beneš mezi Západem a Východem“, David Irving „Hitlerova válka a válečná stezka let 1933-1945“, David Irving „Luftwaffe vzestup a pád“, Chris Chant „Spojenecké bombardéry 1939 – 1945“/ a z encyklopedií /např.Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích DIDEROT 1999/. Rovněž byly prostudovány dokumenty ohledně formování čs.zahraniční armády, mj. Dohoda mezi vládou československou a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o československé branné moci. Příloha I jednající o
9
československém letectvu z 25.10.1940, dokumenty o obnovení československé armády ve Francii. Rovněž bylo čerpáno z informací na internetu o čs.letcích v Anglii za II.světové války. Významným zdrojem informací o čs.letectvu za II.světové války bylo rozsáhlé dílo pana Jiřího Rajlicha, ředitele historicko-dokumentačního odboru Vojenského historického ústavu v Praze, pojednávající vyčerpávajícím způsobem o historii československého letectva ve Francii a ve Velké Británii /“Na nebi sladké Francie. Válečný deník čs.letců ve službách francouzského letectva 1939-1945“. „Na nebi hrdého Albionu. Válečný deník čs.letců ve službách britského letectva 1940-1945“. „313. stíhací peruť“. Jiří Rajlich-Jiří Sehnal „Kočičí oči. Čs.noční stíhači RAF 1940-1945“/. Přínosem pro seznámení se s problematikou byla rovněž kniha H.J.Slípky „Ohnivá křídla“, věnovaná 313.čs. stíhací peruti a řada dalších publikací.
JUDr. Miloš Frebort
10
