Dějství třetí Tento výslech následoval pravděpodobně dva či tři dny po incidentu v Konečné ulici, poté, co si inspektor Abberline osobně prohlédl místo činu a vyslechl si Jokedita, Holubinku i Fandarela, přejmenovaného na Oldřicha. Když dobrodruzi vejdou, vyvalí se mračno dýmu; Abberline evidentně intenzivně pracuje. Srdečně je pozdraví, otevře okno. Místnost se projasní. A: „Á, dobrý den, počkejte moment, já tu trochu vyvětrám, abych na vás viděl. Tak prosím, posaďte se. A pokud byste na chvilku mohli. . . narazil jsem tady na nějaké menší drobnosti a nejasnosti, na které bych se vás rád zeptal. S tím mi asi nikdo další v tuto chvíli poradit nemůže.� Abberline přehrabuje papíry, jeden z nich vyloví. A: „Mmm. . . jestli si dobře pamatuju, vy jste se minule zmiňovali o tom průchodu lesem, s tím, že vás tam provedl nějaký stopař.� E: „No, nějaký lesník.� A: „Z Vokounova. Holubinka. No, no, no.� M: „No ale to jsme říkali, ne?� A: „No já vím. To je výborné, to je výborné. Chtěl jsem si to jenom potvrdit. Šťastnou náhodou se mi ho podařilo teďka nedávno kontaktovat v rámci nějaké služební cesty. Zmiňoval se právě o tom občasném provádění nějakých poslů přes les. Zrovna jsem ho potkal u vašeho přítele Oldřicha, když jsem se ho byl ptát na nějaké drobnosti. Holubinka si vzpomínal na tu situaci, potvrdil mi, že vyšel s vámi, pamatoval si na vás, to bylo v pořádku, řekl mi, kudy jste přesně procházeli, to mi taky pomohlo, ale teda. . . zmiňoval se mi o nějakých komplikacích v rámci toho lesa. A já si vzpomínám, vy jste tvrdili, že ten váš průchod byl zcela bez komplikací za Vokounovem a tak. . . ?� M: „Pokud já si vzpomínám správně, tak my jsme tvrdili, že ten náš průchod byl velice nepříjemný.� A: „No nepříjemný byl, ale já se ptal na nějaké neobvyklé věci, něco zvláštního, a to jste říkali že jediným větším problémem bylo to přepadení, jak jste si potom vzpomněli.�
xvii
Vyslýchaní se tváří nechápavě, odmlka. M: „Ale ten les je neobvyklý sám o sobě, už jenom proto že se objevil na místech, kde vůbec nemá co dělat. Ten les je neobvyklostí a anomálií sám.� A: „Todleto chápu. Ale jde o to že Holubinka mi potvrdil, že v rámci nějakých přesunů a problémů kolem Vokounova na té vojenské cetě, tak že chvíli před tím, než jste vcházeli s ním do lesa, tak u Vokounova narazil na nějakou jednotku, podle všeho zvláštní vojenskou, a zmínil se i o tom, že potom v tom lese měl pocit, že vás tato nebo nějaká podobná jednotka pronásledovala.� S: „Je pravda, že Holubinka nás tam různě honil z místa na místo, dost nesmyslně, ale v podstatě —� A: „No a nemohlo to být tím, že se vás snažil ochránit před nějakým nebezpečím?� S: „No je to možné, ale to prostě neříkal, že by věděl přesně. Spíš že se mu třeba něco nezdálo, někde, tak řekl teďka namíříme tam, teďka půjdeme tudy, tak my jsme to brali, že v rámci průchodu toho lesa je to prostě nezbytné.� A: „No dobře. Takže je ale možné, že tam došlo k nějakému sledování, nebo podezření na něj?� S: „No, Holubinka asi nějaké podezření měl.� M: „Ale my tři jsme teda nic neregistrovali.� Abberline střelí rychlým pohledem z okna. A: „Nesvěřoval se vám s tím?� E: „Mm. . . nevím. Akorát jednou řekl, že tam je neobvykle ticho.� M: „Působil znepokojeně. Jenomže ten les nás znepokojoval všechny. A těžko určovat, kde třeba mělo to znepokojení konkrétní kořen. Mě třeba opravdu znepokojoval ten les a my sami jsme nekvitovali žádné sledování.� E: „Nikoho jsme neviděli.� Abberline si dělá poznámku. A: „Dobře, dobře. Tak v tom případě byste měli vědět o tady tom, protože podle všeho nějaká jednotka, aradinovská, nepříliš velká, tak do dvaceti lidí, se lesem vydala nějakou dobu po vás.� E: „Já vím, že říkal, že tam nějaká jednotka je.� M: „Ono to bylo tak, že on tam tuhletu jednotku zaregistroval a z nějakého důvodu, který mně nebyl až tak zcela známý, to
xviii
A: M: E: M: A: E: A:
považoval za hodně důležité a hodně zvláštní. My jsme těch vojáků potkali hodně. Mně to prostě skutečně nijak jako neznepokojovalo. Navíc to bylo ještě před vstupem do lesa. Prostě tam někde byla malá, nepočetná jednotka, patnáctičlenná, možná ani to ne, aradinovská jednotka. Prostě tam byla. No a?� „V normálních uniformách, řádná jednotka?� „My jsme je neviděli, ale pan Holubinka z toho byl takový rozrušený, až nepatřičně mi přišlo.� „On nám říkal, že většinou ty jednotky, co v tom lese něco zkoušely, tak ty se už nevrátily.� „No možná že se bál, že by tam vlezli a nadělali nějakou paseku.� „Tak to je taky zajímavé. Tak v tom případě tahle jednotka byla schopná minimálně nějakou dobu tam vydržet.� „Pokud s sebou měli někoho jako pana Holubinku. . . � „To sice ano, ale podle toho, co jsem teď zjišťoval na univerzitě, tak chování toho lesa poměrně jednoznačně odpovídá nějaké obraně proti vojákům, nebo větším skupinám. To že by je tam převedl někdo jen tak, někdo typu pana Holubinky, on sám to vylučoval. Pokud vám o tom on nechtěl příliš říkat, možná jste si toho úplně, úplně nevšimli. . . no ale. . . pak by teda dávalo nový smysl i to, že vlastně žádný z velitelů jednotek, co byly teď odsunuty z města, nebyl schopný určit, že by tito muži patřili k němu, a to ani přímo ani nepřímo. A každopádně mi jeden důstojník, co sídlil se svým plukem na tržišti, jak tam byl ten tábor, no tak ten říkal, že tito vojáci, kteří potom byli nalezeni u vás, se tam zdržovali také a pobyli tam jenom celkem krátkou chvíli, než skončili před domem v Konečné ulici.� Dobrodruhům se to příliš nepozdává.
S: „A to nikomu nepřišli podezřelí? Jakým způsobem byli schopni vůbec tam přebývat?� A: „Právě. Vypadalo to asi tak, že ta jednotka byla taková poměrně nekomunikativní, většinu ostatních vojáků, co byli kolem znervózňovala, a tak nějak. . . neměli chuť se s něma příliš bavit, nikdo je neznal.� S: „Hm.� A: „A v podstatě se o nich akorát říkalo, že to nejspíš bude nějaká speciální průzkumnická jednotka, byli takoví poměrně špinaví,
xix
smrděli, vypadalo to, jako by se protáhli nějakými bažinami, lesem a tak. . . a než se to teda stačilo nějak víc vyřešit, nebo zjišťovat podrobnosti, tak došlo k tomu incidentu. Takže nikoho to zvlášť významně neznepokojilo, kromě toho, že na pivo si s nima večer prostě nezašli a v tom táboře taky nepřebývali nijak dlouho. Občas mizeli nebo odcházeli na delší dobu přes den.� M: „Nekomunikativní, noo. . . to právě Holubinka říkal, když tam mluvil s vůdcem té jednotky. On totiž tak nějak pořád opakoval, že ten vůdce s ním mluvil strašně úsečně, a mně přišlo že to až zveličuje. Že to se holt u vůdců stává, že se nechtějí s civily bavit. Ale teď možná jestli to má nějakou souvislost, smysl by to dávalo. . . � A: „No! Pokud to vypadá takhle, tak v tom případě se dá předpokládat, že ta skupina vás musela sledovat už minimálně někde od Podlesí, protože jiná možnost se už tady asi nenaskýtá.� M: „Ale je možné, že by mezi aradinovskými vojáky bylo po určitou dobu jedenáct již čtrnáct dní mrtvých vojáků, aniž by si toho někdo všiml, s tím, že byli jen považováni za zvláštní průzkumníky a divné nátury? To je zvláštní. Není to zvláštní?� Abberline mávne rukou k náměstí. Martis: Hygiena aradinovského vojska musí být opravdu otřesná.
A: „Zvláštní! Viděli jste. . . viděl jste, kdo se to tam všechno válel na tom tržišti? Pokud se tam nijak zvlášť nestýkali s těmi ostatními, tak v nich prostě uvidíte skupinu polehávajících postav v uniformách, která lehce smrdí a ke které vás nikdo nechce nějak blíž pustit. To si myslím zas ještě tak divné být nemusí.� A: „Navíc při tom pohybu který tam panoval. . . prostě to si zrovna myslím, že by se celkem ještě vysvětlit dalo. Navíc se tam, že jo, nepohybovali běžní občané nebo někdo, kdo by mohl, komu by to mohlo připadat podezřelé víc, prostě bylo to jenom mezi v podstatě mezi zdecimovanými, unavenými a vystresovanými vojáky. Ono i o tom útoku, co tady probíhal, si tak polovina města myslí, že šlo jenom o běžnou jednotku, takže zas tak divné to myslím nebylo. Ale v tom případě se dostáváme k tomu, že celá ta jednotka se za váma musela táhnout už delší dobu.� M: „No. Jestli si myslíte, že se za námi táhli celou tu dobu tím lesem, tak já si to nemyslím. Já mám pocit, že bychom si jich museli všimnout. � A: (sarkasticky) „No to já mám taky takový pocit.�
xx
M: „Nádavkem, mně bylo řečeno, že byli čtrnáct dní mrtví. Přece proboha nejsem takový hlupák, abych si nevšiml, že se za mnou lesem táhne patnáct nebo jedenáct nebo čertví kolik mrtvých chlapů.� E: „Jsi si jistej, že šli lesem?� M: „No, ten les byl divnej. Ti chlapi byli divní taky. Celé je to divné.� E: „Zas já bych věřila schopnostem pana Holubinky.� S: „Když vycítil, že nás někdo pronásleduje, tak se jim dokázal vyhnout, my jsme se s nima v tom lese rozhodně nikde nesetkali.� E: „Přímo. . . � A: „No, jasně, jasně. A spíš předtím, protože pokud oni se dostali do toho Vokounova po cestě. . . to byla stejná cesta, po které jste šli vy.� M: „No.� E: „No my jsme je tam z dálky vlastně viděli. A původně jsme viděli normální jednotku. . . � A: „No vida. Takže jednotku jste viděli —� S: „No, jistě.� E: „Normálně šli po cestě.� M: „Dyť jsme to říkali. My jsme tam potkali jednotek, pane. . . � A: „Ho! Vy jste tam potkali jednotek?� M: „No. My jsme se s vojáky bavili furt.� A: „Na té cestě z Podlesí do Vokounova?� E: „Neé. . . � A: „Já se ptám teďka —� E: „Těsně před Vokounovem —� M: „— se za náma objevila tady tahleta jednotka. Normálně pochodovali.� E: „Přičemž jako —� A: „No. . . � S: „Utábořili se kus před vesnicí a my jsme se s nima jako nijak nekontaktovali, ale právě za nima tehdy zašel Holubinka.� M: „Pak se vrátil, že se mu to nějak nezdálo.� A: „No vida. Tak to jo, tak to by dávalo smysl, protože Holubinka se zmiňoval o tom, že cesta z Podlesí do Vokounova byla už několik dní uzavřená kvůli tomu neprůchodnému lesu, takže se tam jiné větší skupiny kromě místních vyskytovat nijak běžně neměly. Takže v tom případě se teda za váma tydleti museli táhnout minimálně z toho Podlesí.�
xxi
E: „Proč nezaútočili dřív, pokud šli takhle cíleně za náma, a pak jsme byli ve stejné vesnici?� S: „Právě. Na té cestě měli hromadu příležitostí zaútočit už dřív, nebo něco podniknout.� A: „Měli?! Vy jste říkali, že jste je nevi —� S: „No měli by! Kdyby tam za náma šli! My jsme po té cestě šli jako normální. . . nevímco. . . pocestní. Nijak jsme se nehlídali, nebo něco takového.� M: „Nádavkem jsme byli jenom tři vůbec a neozbrojení.� S: „Byli jsme tři a neozbrojení a pokud za náma šli, jedenáctičlenná skupina, a pokud měli za cíl nás z nějakého důvodu zlikvidovat, proč by to neudělali už tehdy? Na to narážím.� A: „No jasně, ale —� E: „Protože kdyby nás honili, tak jsme byli v tom Vokounově, jestli teda to byli oni, tak jsme vlastně byli nějakých pár desítek metrů od sebe.� A: „Ale ve vesnici.� S: „No, v Parletu jsme byli ve městě.� A: „No, já to chápu.� M: „Já ne.� Mlčení. Všichni se snaží o logickou analýzu posledních několika výroků. A: „Ale v tom případě by fungovala ta teorie, co mi přednesl jeden ten odborník, totiž že pokud by takováhle jednotka měla nějakého vůdce, tak ten je schopný je ovládat. Ale tady to vypadá, že měli jediný cíl z nějakého důvodu se dostat přímo k vám, do toho jediného okna.� E: „To jo, to teda už opravdu vypadá, že šli po nás. Ale jako —� M: „Proč po nás teda šli v tom případě až tady, až v Parletu, až druhou noc, to já nechápu.� E: „Když vlastně tím lesem šli přímo někde za námi a navíc předtím do toho lesa jsme vešli ve stejnou dobu a —� A: „No —� M: „Vy si totiž pořád myslíte, že to je ta samá skupina. Já teda, mám-li být upřímný, tak opravdu si myslím, že když se otočím a koukám se na skupinu, tak poznám, jestli jsou to živí chlapi nebo čtrnáct dní mrtví chlapi, ale budiž. V každém případě —�
xxii
A: M: A: M: A: M: A: E: A: M: S: M: A: M:
A: S: A: E: M: A:
„No počkejte, vždyť viděl jste ty, co sbírali tady před tím barákem?� „No jasně.� „No tak ty vypadali —� „Zaležele.� „— no tak ty vypadali poměrně —� „Hnusně?� „— poměrně zachovale, až na těch pár zranění.� „Teda smrděli ale dost.� „No smrděli dost, ale to jsem říkal, o tom se bavili už i ty vojáci na náměstí.� „No dobře, tak jiná věc. Měli možnost nás sundat už dřív a za lepších podmínek.� „Jde o to proč to neudělali, pokud tam byli.� „Dokud jsme neměli zbraně, dokud měli vůdce, dokud měli lepší možnosti.� „Jde o to jestli měli ty možnosti.� „Říkal jste, že pro ně je důležitá osoba vůdce, že? No a tam přece toho vůdce měli, to je ten, se kterým mluvil náš průvodce. On říkal, že měl pocit, že mluvil s vedením; možná se mýlil a mluvil s řadovým členem.� „No vidíte, a co to bylo? To byl ten malý, něco, hobit, jak říkal Holubinka?� „Ano, říkal, že se bavil s hobitem, kterého pokládal za vůdce té jednotky.� „No jasně. Ale v tom případě, z toho, co jsme našli tady u vás před barákem, tam byli pouze muži, lidé. Hobit žádný.� „Nebyl. . . někde. . . � „Ne!� „No to znamenalo, že tady z nějakého důvodu zaútočili bez vedení, to znamená že nepříliš profesionálně, nepříliš koordinovaně. . . � Martisovi se do očí vplíží výraz hrůzy.
M: „To znamená, že to vedení na nás ještě někde čeká!� A: „To znamená, že —� E: „A není možné, že třeba o to vedení přišli někde už v tom lese?� Martis vyděšeně kouká kolem. M: „Anebo na nás někde číhá. . . �
xxiii
A: „Pokud by neměli toho vůdce už v lese, říkám, já jsem to konzultoval s tím doktorem; ten tvrdil že nemrtví jsou schopni plnit jen nějaké jednoduché, jasné příkazy, a to si myslím že zrovna nenápadná navigace z lesa někam do Parletu není.� E: „Tak mi ale řekněte proč, když se dostali nenápadně do Parletu a tady potom provedli tudlectu akci, kdy zaútočili prostě jak blbci.� A: „No vždyť vám říkám, že o toho vůdce z nějakého důvodu přišli – nebo že se toho neúčastnil.� M: „A nevychází vám z toho teda, že ta skupina, kterou jsme potkali před lesem, opravdu není totožná s tou skupinou, která na nás zaútočila?� E: (otráveně) „Ale kuš.� M: „Já si to vážně myslím.� A: „Já nevím, jak sledujete a kolik jste toho slyšeli o té situaci tady, ale prostě pokud mám jasné svědectví, že se ve vesnici, která je už několik dní uzavřená, v podstatě tam nevede cesta, vojáci se tam nedostanou, tak se tam náhodou objeví jednotka o stejné velikosti jako jednotka, kterou potom náhodou jediný rozumný průvodce v celé oblasti potká v lese a pak čirou náhodou se taková jednotka zjeví uprostřed Parletu, tak si myslím, že tolik náhod najednou by jen tak neprošlo. Zjišťoval jsem, jestli se někdo neobjevil z jihu, od Varweddy, seshora, ale prostě nic podobného tady za posledních pár dní nebylo. . . bohužel vás budu muset asi zklamat, ale opravdu si myslím, že jste byli pronásledováni už nějakou dobu a z nějakého důvodu. . . � E: „Tak nás teda sledovali a dohnali nás až v Parletu, ale potom opravdu nechápu tu část, proč ten vůdce když konečně to sledování úspěšně završil —� A: „No jasně. Ten musel z nějakého důvodu prostě zmizet.� Martis nahlíží pod křeslo. M: „Připravuje si novou jednotku. . . � A: „To by bylo divné, pokud by předtím měl k dispozici takhle silnou jednotku a nechal ji tu napospas.� E: „S tím my vám opravdu nepomůžeme.� M: „Zesílil byste nám ochranku, když tady pobíhá někdo, kdo se nás snaží zabít?� A: „No, no, to nikdo netvrdí. Já si teda osobně myslím, že pokud jednali tidleti už sami a bez velení, tak že ten jejich vůdce. . . to by nedávalo moc smysl. . . �
xxiv
M: „Já se omlouvám, ale mně to nedává smysl celé.� A: „Spíš z nějakého důvodu zjistil, že v Parletu, v současné situaci, kterou nemohl znát, nebo nemohl znát předem, pokud šel odněkud od Podlesí stejně jako vy. . . jste tu pár dní, že, a vypadá to tu úplně jinak než před pár týdny. No, tak pokud on narazil na něco podobného, tak mohl z nějakého důvodu zjistit, že není schopný pokračovat podle připraveného plánu, třeba právě kvůli tomu, že vojáků se tu motá teď velké množství a velitelé jsou tu z různých míst, a pokud došlo k nějakému konfliktu, tak mohl zjistit, že jediné východisko pro něj jako pro možná živého nebo někoho takhle nepostiženého je včas využít situace a ještě nenápadně zmizet. Podle toho, co vím, tak z těch vojáků, se kterými jsem se bavil, si žádný nikoho dalšího nevšiml, takže to by se dalo vysvětlit i takhle. Ale každopádně se mějte na pozoru, pokud by došlo k nějakým divným aktivitám. Kdyby přišel na nějaký jiný způsob, tak čekám, že by mu to asi nějakou dobu trvalo. A mohl by se pokusit o něco dalšího. No. Ještě jsem se chtěl zeptat, prohlíželi jsme podrobněji situaci po tom boji, a jestli si dobře vzpomínám, tam zaznělo, že ti vojáci se z nějakého důvodu zběsile vrhli na okno, nějakou dobu se tam pokoušeli dostat, pak vy jste nějak rychle vyběhli, zabouchli dveře a oni teprve potom se cosi, se vrhli ke dveřím, a tak. . . ?� Otázka vyzní do ztracena; Abberline si zřejmě není příliš jist, jak po sobě události následovaly. E: „No, něco takového.� M: „No, to já už jsem byl vyběhlej do patra a volal jsem o pomoc.� E: „Každopádně když jsme my vyběhli, tak jsme se stihli dostat ven ještě tak, aby na nás nikdo nezaútočil.� A: „Podle všeho, co jsme tam našli, tak dveře byly v době útoku zamčené.� M: „No však jasně, vždyť jsem je zamykal.� A: „Vy jste v době, kdy oni vybíhali ven, vybíhal po schodišti nahoru do prvního patra, jestli si vzpomínáte.� M: „Ale jo, však jasně. Akorát že já jsem prostě vyběh od toho okna, zamkl jsem dveře a vyběh jsem nahoru po schodišti.� A: „Od okna?� M: „Ne! Seděli jsme, žvanili, usmívali. . . ee, usínali. . . � A: „Tamhle ti dva vybíhali. . . �
xxv
M: „No.� A: „. . . vybíhali ven. A vy jste vybíhal nahoru a kryl je seshora od okna.� M: „No ale předtím, než jsem vůbec vyběhl nahoru, abych je mohl krýt seshora z okna, tak jsem ty dveře za nima zamknul. Jenom jsem otočil klíčem, ony byly už zabouchlý.� A: „Uhm. No, jste byl teda sakra rychlej.� M: „No, ono to stimuluje, když vám někdo dobývá barák.� Mlčení. Abberline Martisovi zřejmě příliš nevěří. M: „Tak to bylo taky dobře, ne? Já myslím že nám dost pomohlo, když jsem ty dveře zamknul.� A: „Pravděpodobně jo. No, prvního jsme našli až za vyraženýma dveřma, tělo bylo v chodbě. No ale to je asi celkem jedno. Ono to vypadá, že nějakého extra rychlého pochodu schopni nejsou, tak sice mohli mít dobré podmínky, ale na druhou stranu nemuseli mít možnost vás prostě dohnat, doběhnout nebo něco. Ale jo, tak tohleto už by mohlo s tím případem trochu pohnout, protože pokud můžu podle výpovědí potvrdit, že ta jednotka byla vyslána odněkud z okolí Podlesí, kde je nejbližší lazaret nebo nemocnice nebo co to tam bylo, tak by se teda dalo to vysvětlit takhle. O vašem příteli Phoenixovi ještě žádné další zprávy nejsou, takže opravdu pokud se mu nepodařilo uprchnout, tak je ještě někde v zajetí nebo na cestě nebo někde v tom lese. Tak. . . jo, a to asi taky víte, ale to je spíš jen tak mimochodem, doslechl jsem se že váš podnik, vaše dílna je nějakým způsobem zapletena do případu vraždy nějakého zaměstnance od dílny od Zlatého slunce?� M: „To není pravda. To se velice rychle prokáže, že —� S: „Je to pravda, že naše dílna je do toho zapletená. Není pravda, že by naši kolegové toho člověka zavraždili.� M: „A bude to —� A: „No, počkejte, jenom nevím – já todleto nevyšetřuju, mně se vymlouvat nemusíte – ale teď jsem se doslechl, že v tom případu mají pravděpodobně znova nějakého špatného člověka, že mysleli, že našli vraha, a ukázalo se podle nového svědectví, že to asi není pravda.� M: „Tak zkusí zase někoho dalšího, ne?� A: „Jenom jsem vás chtěl varovat, že zatím tam není moc jasný motiv, jenom abyste si dali pozor, kdyby se vám přihodilo cokoli divného.
xxvi
Snažím se zjistit, jestli to nemůže mít nějakou spojitost, protože podle všeho se někdo snažil zbavit vašich dvou kolegů, ale nějak nepřímo.� E: „Ale my jsme v době té vraždy ani nebyli ve městě.� A: „No, já vím, já vím, ale říkám si, ten motiv je pořád takový nejasný, takže kdyby se to nějakým způsobem třeba týkalo přímo aktivit pana Manuciho, tak jenom abyste se měli na pozoru. To jsem vás chtěl jenom varovat, přátelsky. Abyste to nepodceňovali.� M: „No, my to rozhodně podceňovat nebudeme. My si teď budeme dávat pozor na všech stranách.� Dobrodruzi se rozloučí s Aberlineem a odcházejí.
xxvii
