KARDINÁL TOMÁŠEK. Generál bez vojska?

KARDINÁL TOMÁŠEK Generál bez vojska…?

VYŠEHRAD 2003

Uspořádali Jan Hartmann, Bohumil Svoboda a Václav Vaško

© Jan Hartmann, Bohumil Svoboda a Václav Vaško ISBN 80-7021-492-9

19 Svatořečení Anežky České Římská pouF • Audience • „Sametová revoluce“ Všemu lidu Československa • Páté zastavení P. Tomáše Halíka • Konec komunistické diktatury Římská pouF Konec léta a začátek podzimu 1989 byl ve znamení příprav na svatořečení blahoslavené Anežky Přemyslovny, které se mělo uskutečnit v Římě v neděli 12. listopadu 1989. Nápad Františka Reichla, po listopadové revoluci náměstka předsedy federální vlády, uspořádat do Říma celostátní pouN, který se zdál ještě ve dnech oslav Tomáškových devadesátin absurdní, se postupně stával realitou. V místnostech pražského arcibiskupství zasedal permanentně, se souhlasem pana kardinála, „Poutní výbor“. Jeho práci vycházely mimořádně ochotně vstříc úřady, instituce a podniky, které zajišNovaly pasy, víza, celní odbavení, dopravu, tisk brožurek, výrobu emblémů se znakem křižovníků, řádu založeného Anežkou. Dvěma zvláštními letadly, čtyřmi zvláštními vlaky a stovkou autobusů odjelo do Říma na deset tisíc poutníků. Nejvíce starostí dělal všem pan kardinál, který se necítil dobře, a přestože se na svatořečení Anežčino, o které tolik let usiloval, nesmírně těšil, rezolutně prohlásil, že do Říma nepojede. Teprve na výslovné přání Svatého otce si dal říci a své rozhodnutí změnil. Významná byla už vigilie slavnosti, když se v bazilice sv. Klimenta sešli všichni čeští a slovenští biskupové jak z domova, tak z exilu, kde nad hrobem svatého Konstantina-Cyrila sloužili mši svatou. Dne 12. listopadu byl společně s blahoslavenou Anežkou Českou ve svatopetrské bazilice svatořečen i polský blahoslavený Albert Chmielowski z Krakova. Slavnost přenášela v přímém přenosu československá televize. I to bylo ještě před třemi měsíci nemyslitelné. 143

V homilii, která byla součástí obřadu svatořečení, řekl Jan Pavel II. mezi jiným: „Anežka Česká, kterou dnes s radostí vzýváme jako svatou, i když žila tak dávno před námi, měla význačný podíl na občanském a kulturním vývoji svého národa a zůstává i nám blízká pro svou křesFanskou víru a svou lásku – je vzorem odvahy a duchovní oporou mladým dívkám, které se velkoryse zasvěcují řeholnímu životu – je příkladem svatosti všem, kdo následují Krista – je povzbuzením těm, kdo chtějí žít láskou, která se dává úplně a zcela všem, bez ohledu na přehrady rasy, národnosti nebo mentality, je nebeskou ochránkyní na naší každodenní cestě plné překážek. Můžeme se k ní tedy obracet s velkou důvěrou a nadějí.“

Audience Následujícího dne, v pondělí 13. listopadu 1989 dopoledne, přijal Svatý otec v obrovské audienční síni Pavla VI. české a slovenské poutníky v samostatné audienci. Krátce před příchodem papeže vstoupil do audienční síně bouřlivě pozdravován desetitisícem poutníků kardinál Tomášek. V česky a slovensky předneseném projevu řekl pak Svatý otec kromě jiného: „Jásejme a radujme se, protože pro církev, která žije v českých zemích, nadešel kýžený den, v němž byla povýšena na oltář její svatá ochránkyně Anežka Přemyslovna. Jásejme a radujme se však i proto, že k její poctě připutovala z vaší vlasti výprava, která nemá obdoby v dějinách, vedená vaším milovaným a ctihodným kardinálem Tomáškem, primasem českým. Je to jistě na přímluvu této svaté, která dovedla spojovat to, co bylo rozdělené, že se tu dnes setkávají ve svorné jednotě Češi a Slováci žijící ve vlasti s krajany, kteří žijí v cizině, i s poutníky německého jazyka, pocházejícími z Čech a Moravy. Také přítomnost vašich pastýřů spolu s biskupy, kteří jsou pověřeni péčí o krajany v zahraničí, je symbolem této církevní jednoty. Jistě, počet vašich biskupů není ještě úplný, ale skutečnost, že v posledních měsících bylo možno jmenovat biskupy pro diecéze po dlouhá léta osiřelé, je dobrým znamením pro budoucnost a posiluje naši naději, že bude možno konečně i ve vaší zemi ustavit příslušné biskupské konference. (…)“2

144

„Sametová revoluce“ Zatímco v posledních týdnech vyklidili pozice komunističtí fundamentalisté jak ve východním Německu, tak dokonce i v Bulharsku, byl v Československu stále ještě navenek klid. Jak dlouho ještě, ptal se snad každý z našich poutníků. Podle dávné legendy vázalo se k Anežčinu svatořečení proroctví, že v Čechách bude dobře tehdy, až bude Anežka prohlášena za svatou. Tři dny po návratu poutníků do vlasti to začalo. Signálem k celostátní revoltě proti režimu bylo násilné, neobyčejně surové potlačení pokojné studentské demonstrace konané při příležitosti Mezinárodního dne studentstva dne 17. listopadu 1989.

Všemu lidu Československa Do bouřlivé situace následujících dnů, kdy v Praze, Bratislavě, Brně a dalších městech desetitisíce a statisíce demonstrantů skandovaly: „My chceme svobodu!“ a „V jednotě je síla!“, se vrátil do Prahy kardinál Tomášek. A v klíčový den „sametové revoluce“, v úterý dne 21. listopadu, kdy komunističtí pohlaváři stále ještě zvažovali, zda mají do ulic poslat tanky nebo ne, přečetl P. Václav Malý z melantrišského balkonu na Václavském náměstí Tomáškovo poselství „Všemu lidu Československa“. Pro jeho historický význam uvádíme je doslovně: „Drazí spoluobčané, obracím se na vás několik hodin po návratu z Říma, kde jsem se zúčastnil kanonizace naší Anežky Přemyslovny. Ona, královská dcera, sice odešla do ústraní kláštera z lásky k Bohu a k bližnímu, ale nepřestala být se svým lidem v jeho slávě i ponížení. Ani mně nemůže být cizí osud mého národa a všech obyvatel našeho státu. Nesmím mlčet ve chvíli, kdy jste se sjednotili v mohutném protestu proti bezpráví páchanému na nás po čtyři desetiletí. Není možné mít důvěru v takové vedení státu, které není ochotno mluvit pravdu a zemi s tisíciletou tradicí upírá práva a svobody, považované za normální i ve zcela mladých státech třetího světa. Naši společnou situaci chci osvětlit zkušeností katolické církve u nás. Jejím jménem adresované stížnosti a žádosti byly povýšeně ignorovány. Teprve když katolický lid ve statisících pozvedl hlas na Velehradě roku 1985 a v petici z roku 1988, došlo k nepatrným krokům. 145

Na mé loňské nabídky k dialogu reagoval teprve před půl rokem pan prezident, ale ve skutečnosti došlo k jen bezvýznamným gestům. Církev zůstává dále v područí státní moci podle vnucené právní úpravy z doby stalinismu. Biskup je ve správě své diecéze plně závislý na státních úřadech a rozhodující slovo má Státní bezpečnost. Zasedání biskupů a kněží je umrtvováno přítomností státních činitelů. V ovzduší nesvobody se těžko dýchá dospělým věřícím, jejich dětem a zvláště mladým křesFanům. Slibují nám, že nová zákonná úprava postavení církví bude v souladu s mezinárodními normami o občanských svobodách, ale ani slovo o tom, že se vládnoucí strana vzdává programu postupné likvidace církve. Těmto lidem se nedá věřit. Stejně neblahá situace je i v ostatních sférách společenského života – ve vědě, kultuře, informacích, v sociálním, občanském a politickém dění. Ze západu i z východu jsme obklopeni zeměmi, které v minulosti nebo v současnosti rozbily mříže totalitních systémů. Ani my už nesmíme čekat, je třeba jednat. Potřebujeme demokratickou vládu, protože jinak nedokážeme zadržet hrozící ekologickou katastrofu a další zla. Musejí svobodně vystoupit všichni, kdo nám mají co říci, abychom z nich svobodnou volbou vybrali vládu pro nás, ne proti nám. Právě teW jsme všichni povoláni k odpovědnosti za přítomnost i budoucnost nás i našich dětí. Jsme s vámi, přátelé, kteří voláte po spravedlnosti pro všechny. S díkem a úctou se obracím zvláště k obětem surového násilí: O vás platí Kristovo slovo: ,Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboF oni budou nasyceni.‘ Požadavek potrestání viníků je zcela spravedlivý. Jen prosím, abyste dále šli cestou nenásilí. Bojujme za dobro dobrými prostředky. Na našich utlačovatelích vidíme, jak krátkodechá jsou vítězství zloby, nenávisti, pomstychtivosti, bezohlednosti, zpupnosti. Také vás chci oslovit, moji katoličtí bratři a sestry, spolu s vašimi kněžími. V této osudové hodině našich dějin nesmí zůstat stranou nikdo z nás. Znovu pozvedněte hlas, tentokrát v jednotě s ostatními občany, Čechy a Slováky, i s příslušníky dalších národností, věřícími i nevěřícími. Právo na víru se nedá odloučit od ostatních demokratických práv. Svoboda je nedělitelná! Končím slovy, která zazněla kdysi v našich dějinách: , S pomocí Boží osudy naše jsou v našich rukou!‘ František kardinál Tomášek, arcibiskup pražský a primas český“3 146

Toto poselství přečetli pak ve Vinohradském divadle biskup Antonín Liška a na shromáždění v Činoherním klubu Bohumil Svoboda.

Páté zastavení P. Tomáše Halíka „Nastal podivuhodný podzim 1989. Politická situace se dramatizovala a kardinál několikrát nabídl své spolupracovníky i sám sebe jako zprostředkovatele jednání mezi vládou a opozicí o budoucím vývoji. Režim tuto nabídku arogantně ignoroval. Morální autorita kardinála Tomáška však rostla každým dnem, Osm dní po svatořečení Anežky České jsem se odpoledne dne 20. listopadu vracel z Říma letadlem s kardinálem Tomáškem do Prahy. Měli jsme jen nejasné zprávy o událostech v Praze a režimní tisk, který nám nabídli v letadle, věci záměrně zamlžoval. Dodnes si vzpomínám, jak mi kardinál přes uličku v letadle ukazoval článek Rudého práva o výzvě ke generální stávce a ptal se: ,Co tomu říkáte?‘ Na ruzyňském letišti očekával kardinála italský velvyslanec a hned u schůdků mu místo pozdravu řekl: ,Eminence, tady je revoluce…‘ Kardinála druhého dne navštívil P. Oto Mádr s připraveným textem prohlášení k situaci, jehož ostrý tón (a skutečnost, že arcibiskup text bezezbytku akceptoval) mne samotného zarazil. Zarazil i rozběsněný potápějící se režim a čelný komunistický funkcionář Štěpán poprvé uznal pana kardinála za hodna rozhovoru, dokonce před televizní kamerou. Rudé právo vzápětí popřelo autenticitu včerejšího kardinálova prohlášení. Veřejnost byla dokonale zmatena. Pospíchal jsem proto, abych pana kardinála informoval o vážnosti situace – záběr se Štěpánem může znamenat ohromnou ztrátu prestiže, a to nejen v řadách katolíků. ,Jak to napravíme?‘ zeptal se kardinál. Dohodli jsme se, že se pan kardinál sám vyjádří k situaci po sobotní mši na poděkování za svatořečení Anežky. ,Připravte text‘, řekl rozhodným a velitelským hlasem, ,měl by být ostrý.‘ Byl to první přímý přenos mše z katedrály v dějinách československé televize. Následoval po přenosu z nočního zasedáni ÚV KSČ, na němž se komunisté rozhodli nabídnout národu pět minut po dvanácté reformní změny: nikoho to však už nezajímalo. Kontrast důstojné 147

bohoslužby z tisícileté katedrály jasně ukázal naprostý protiklad těchto dvou světů. Národ byl svou myslí v tu hodinu v katedrále, komunismus se zhroutil jako domeček z karet: národ opět začal nad hroby svých světců a králů žít své velké dějiny.“

Konec komunistické diktatury V sobotu dne 25. listopadu 1989 se konaly ve Svatovítské katedrále slavnostní bohoslužby k závěru oslav svatořečení Anežky České. Liturgické shromážděni se v pohnuté atmosféře těchto dnů stalo mohutnou národní manifestací. Po závěrečném požehnání oslovil kardinál přeplněnou katedrálu a prostřednictvím přímého televizního přenosu miliony dalších občanů. Reagoval v něm na záměrně šířenou dezinformaci, že Poselství všemu lidu Československa, které jeho jménem přečetl před čtyřmi dny pater Malý na Václavském náměstí, je podvrh, takto: „Napsal jsem vám poselství a za každým jeho slovem stojím. V této důležité hodině zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi jsem já i katolická církev na straně národa. Nikdo z nás by neměl zůstat stranou, když jde o lepší budoucnost národa. Prosím vás, abyste v tyto dny spojovali odvahu s moudrostí a odmítali cestu násilí. Bože, osvoboW nás pravdou a obnov tvář naší vlasti, celé země, celého světa!“4 Po slovech, že on, kardinál, a katolická církev je na straně národa, která Tomášek dramaticky přímo vykřikl, zaburácely prostory katedrály neutuchajícím potleskem. „Měl jsem pocit,“ uzavírá Tomáš Halík své páté zastavení, „jako by se staletá bolestná jizva napětí mezi katolictvím a češstvím při těchto slovech zavřela, jako by přicházel nový čas uzdravení a smíření.“ Po děkovných obřadech v katedrále se zástupy, které zaplnily nejen katedrálu, ale i prostory před ni a spodní část Hradčanského náměstí, vydaly na Letenskou pláň. O několik hodin později se tam konalo nejmohutnější shromáždění, jaké kdy Praha zažila. Odhadovalo se, že se této vrcholné manifestace za pravdu, spravedlnost a svobodu v naší zemi zúčastnil milion lidí. Tak jako dopoledne v katedrále, přenášela i nyní vše přímým přenosem televize. Manifestanti s jásotem uvítali Václava Havla a další představitele stále ještě opozice, a vypískali do této chvíle stále ještě ministerského předsedu Ladislava Adamce. 148

Jistě řízením Božím se stalo, že v čele české církve stál v rozhodující chvíli právě kardinál Tomášek. VždyN ještě nebylo nic rozhodnuto. Byli lidé i z kardinálova blízkého okolí, kteří ho zrazovali před jednoznačným přikloněním se na stranu protikomunistické opozice. Podle svědectví ošetřujícího lékaře Pavla Bambase, který po obřadech v katedrále kontroloval kardinálův tlak, zazvonil v té chvíli telefon. Z Banské Bystrice volal tamní biskup Jozef Feranec, který pod dojmem toho, co viděl v televizi, zapřísahal pana kardinála, aby svým vlivem zadržel manifestanty a vyzval je k rozvaze a ke klidu. Bál se, aby nedošlo ke krveprolití, jak tomu ne tak dávno bylo v Pekingu. Dne 7. prosince 1989 padla konečně poslední komunistická vláda v naší zemi a režim, který jedenačtyřicet let terorizoval naše národy, se sesypal bez jediného výstřelu. Dne 18. prosince vydal kardinál Tomášek svůj první list ve svobodné republice. Byl adresován duchovenstvu a začíná slovy: „Drazí spolubratři! V roce svatořečení naší svaté Anežky České se nám otevřel neočekávaný prostor svobody, že se v něm musíme nejprve dobře rozhlédnout, promyslet jej z různých hledisek a bez dlouhých průtahů se pustit do práce. Padesát let byla naše země zbavena svobod, jaké jsme měli předtím a jaké jsou samozřejmé v demokratickém světě. Roku 1939 jsme se dostali do područí nacistické totality, po válce krátké období omezené svobody a brzy nato jiná totalita. Pražské jaro nestačilo dorůst do plné svobody, takže 40 let nutnosti přežívat veřejně i neveřejně – na nás zanechalo své stopy. Musíme si zvykat na život beze strachu a bez lži, bez zjednodušené představy dvou front, bez stále zjitřeného obranného pudu. Děkujme Bohu za to, že konečně padla despotická vláda jedné strany a její ideologie. (…)“5

149

Životopisná data 1899 30. 6. – narozen ve Studénce, okr. Nový Jičín 1918 – maturuje na Slovanském gymnáziu v Olomouci; krátká vojenská služba ukončena pro nemoc 1922 5. 7. – vysvěcen na kněze v Olomouci, světitel arcibiskup A. C. Stojan 15. 7. – kooperátor u Sv. Mořice v Olomouci 1. 9 – katecheta v Olomouci-Pavlovicích 1927 1. 9. – katecheta v Kelči u Hranic na Moravě 1934 1. 12. – asistent Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci pro pedagogiku a katechetiku 1938 – doktorát teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci 1939 – po uzavřeni vysokých škol nacisty katechetou na měšNanské škole v Olomouci-Hodolanech 1940 – přednáší na diecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci; inspektor náboženství na školách 1945 26. 9. – docent pedagogiky a katechetiky na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci 1946 1. 9. – mimořádný profesor pedagogiky a katechetiky tamtéž 12. 10. – jmenován papežem Piem XII. titulárním biskupem butským a světícím biskupem olomouckým 1949 14. 10. – arcibiskupem Josefem Matochou tajně konsekrován na biskupa 1951 1. 1. – po uzavření bohoslovecké fakulty v Olomouci komunisty administrátorem v Bohušově u Krnova 23. 7. – internován v Želivě 1954 28. 5. – propuštěn z internace; administrátorem v Moravské Huzové u Olomouce 1962 až 1965 – zúčastňuje se všech čtyř zasedání II. vatikánského koncilu 1965 18. 2. – jmenován apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze 191

1965 11. 3. – ujímá se úřadu pražského ordináře 29. 4. – člen vatikánského Sekretariátu pro jednotu křesNanů 1968 15. 3. – ustanovuje pražskou arcidiecézní pastorační radu, později též kněžskou radu 21. 3. na jeho zákrok rezignuje kolaborantské předsednictvo Mírového hnutí katolického duchovenstva; předsedou Přípravného výboru nového kněžského sdružení. 24. 3. vydává dva pastýřské listy – věřícímu lidu a kněžím, v nichž vyjadřuje vděčnost za uchování víry a zdůrazňuje odpovědnost křesNanů za věci veřejné 8. 4. – přijímá čtyřicetičlennou delegaci dříve perzekvovaných kněží a řeholníků 14. 4. – jmenuje novou redakční radu Katolických novin v čele s P. Vladimírem Rudolfem 16. 4. – zúčastňuje se spolu s třemi slovenskými biskupy obnoveného jednání se státem o církevněpolitických otázkách 19. 4. – referuje v Římě Pavlu VI. o „Pražském jaru“ a získává ujištění o papežových sympatiích s novou situací v ČSR a zároveň varování před pravděpodobnou sovětskou intervencí duben – žádá amnestii pro 15 kněží a laiků dosud vězněných z náboženských důvodů 14. 5. – na ustavujícím sjezdu Díla koncilové obnovy (DKO), konaném na Velehradě, je zvolen jeho celostátním předsedou 19. 5. – v Reportéru uveřejněn jeho článek o anachronismu dosud platných církevních zákonů 23. 7. – ve svatovítské katedrále v Praze slouží rekviem za oběti „kultu osobnosti“ (stalinismu) 20. 8. – zahajuje za velké účasti kněží z celé republiky teologicko-pastorační týden, který musel být přerušen pro vpád intervenčních vojsk 22. 8. – spolupodepisuje výzvu československých biskupů ke klidu a rozvaze a k modlitbám za svobodu a pokoj v zemi 5. 9. – na jeho zákrok odcházejí z Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze-Litoměřicích nekvalifikovaní a nejvíce kolaborující pedagogové a místo nich nastupují dosud perzekvovaní teologové Jarolím Adámek, Bonaventura Bouše, Jaroslav Kadlec, Oto Mádr a Josef Zvěřina listopad – jménem předsednictva příprav. výboru DKO protes192

1969 1971 1972 1973

1974 1975 1976 1977 1978

1982 1983 1985

1986

tuje proti rezoluci ÚV KSČ ze 17. 11. 1968 o protisocialistických silách, k nimž je řazeno i DKO leden – v tisku uveřejněno jeho vyjádření k mučednické smrti Jana Palacha, který se upálil na znamení protestu proti sovětské okupaci ČSR březen – přijímá vatikánskou delegaci v čele s Agostinem Casarolim při příležitosti obnoveného jednání o církevněpolitických otázkách se státem listopad – opět přijímá Casaroliho a vatikánskou delegaci přítomnou v Praze kvůli dalšímu kolu jednání s delegací čs. vlády 3. 3. – spolusvětitel tří slovenských biskupů: Jozefa Ferance (Banská Bystrica), Júliuse Gábriše (Trnava) a Jána Pásztora (Nitra) v Nitře 4. 3. – spolusvětitel biskupa-apoštolského administrátora olomoucké arcidiecéze Josefa Vrany v Olomouci – zúčastňuje se biskupského synodu v Římě 14.–18. 10. – zúčastnil se sympózia evropských biskupů v Římě únor – přijímá Casaroliho s doprovodem u příležitosti církevněpolitických jednání s čs. vládní delegací 26. 4. – jmenován kardinálem „in pectore“ červenec – přijímá vatikánskou delegaci v čele s arcibiskupem Poggim jednající v Praze o církevněpolitických otázkách 27. 6. – Pavel VI. zveřejňuje jeho jmenování kardinálem 30. 12. – jmenován Pavlem VI. 34. arcibiskupem pražským 26. 3. – v chrámu sv. Víta uveden do úřadu arcibiskupa pražského a primase českého 25.–26. 8. – účastník konkláve, které zvolilo za papeže benátského patriarchu, kardinála Albína Lucianiho – Jana Pavla I. 14.–16. 10. – účastník konkláve, které zvolilo papežem krakovského arcibiskupa kardinála Karola Wojtylu – Jana Pavla II. 21.–23. 11. – zúčastňuje se mimořádného zasedání kardinálského kolegia v Římě 29. 9.–29. 10. – zúčastňuje se biskupské synody v Římě 21.–23. 11. – zúčastňuje se mimořádného zasedání kardinálského kolegia v Římě 24. 11.–8. 12. – zúčastňuje se mimořádné biskupské synody v Římě k 20. výročí ukončení 11. vatikánského koncilu 27. 10. – zúčastňuje se světového dne modliteb v Assisi 193

1987 1.–29. 10. – zúčastňuje se biskupské synody o posláni laiků v církvi, konané v Římě 30. 11. – uděluje ve své soukromé kapli tajně benedikci strahovskému opatu M. J. Pojezdnému 1988 11. 6. – hlavní světitel pražských pomocných biskupů Jana Lebedy a Antonína Lišky v Praze 1989 27. 8. – hlavní světitel litoměřického biskupa Josefa Koukla v Litoměřicích 12. 11. – zúčastňuje se svatořečení Anežky České v Římě 13. 11. – v čele pouti desetitisíců československých katolíků na generální audienci u Jana Pavla II., který veřejně oceňuje jeho pastorační zásluhy 21. 11. – před stotisícovou protikomunistickou demonstrací na Václavském náměstí v Praze je čteno jeho Poselství všemu lidu Československa 25. 11. – na závěrečné oslavě svatořečení Anežky České v katedrále sv. Víta prohlašuje: „V této důležité hodině zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi jsem já i katolická církev na straně národa!“ 29. 12. – Te Deum ve svatovítské katedrále k volbě Václava Havla prezidentem republiky 1990 20. 2. – čestným doktorem teologie pasovské univerzity 1. 3. – čestný občan rodné Studénky 7. 4. – hlavní světitel pražských pomocných biskupů Františka Radkovského a Václava Františka Lobkowicze v Praze 17. 4. – předseda biskupské konference ČSFR 21. 4. – vítá a doprovází Jana Pavla II. při jeho návštěvě Prahy 28. 6. – čestný člen Masarykova demokratického hnutí 29. 8. – čestný doktorát pedagogiky Katolické univerzity v Miláně 26. 11. – čestný doktorát pedagogiky Univerzity Karlovy v Praze 1991 26. 3. – na vlastní žádost zproštěn Janem Pavlem II. úřadu arcibiskupa pražského 28. 10. – prezidentem republiky Václavem Havlem dekorován Řádem T. G. Masaryka 1. třídy 1992 4. 8. – umírá po delší nemoci v Praze 12. 8. – pohřben v hrobce pražských arcibiskupů ve svatovítské katedrále v Praze. 194

Poznámky I. PŘISTOUPÍM K OLTÁŘI BOŽÍMU 1 Úvodní slova „Modlitby u stupňů oltáře“, takzvané „stupňové modlitby“, kterými kněz podle mešního řádu platného do liturgické reformy v r. 1964 začínal mši svatou. 2 I kardinál se zpovídá, Mladý svět 1990, č. 6, s. 9nn. 3 Tamtéž. 4 Srov. František Tomášek: Naše maminka. Vzpomínka na paní Zdenku Tomáškovou a na všechny obětavé matky. Soukromý tisk, Praha 1973, s. 20. 5 Viz pozn. č. 2. 6 Tamtéž. 7 Pastýřský list o kněžských povoláních z 2l. 11. 1982, Oběžník Arcibiskupství pražského (OAP) 1982, č. 11, příl. č. 1. 8 Tamtéž. 9 Pastýřský list o kněžských povoláních ze 14. 2. 1982, OAP 1982, č. 2, příl. č 1.

2. JDĚTE A HLÁSEJTE 1 Srov. Mt 10,7. 2 Čestný doktorát pro pražského arcibiskupa, Katolický týdeník (KT) 1990, č. 38, s. 1. 3 Komitet gosudarstvennoj bezopasnosti – Státní bezpečnostní výbor.

3. ROZPROSTŘU SÍTĚ 1 Parafráze evangelijních textů o zázračném rybolovu (Lk 5, 4 –11) a povolání apoštolů (Mk 1,16–20). 2 Ztotožnit se s Kristem, Naše rodina 1990, č. 15, s. 1. 3 Nenásilím se život zušlechNuje, Lidová demokracie (LD), 29. 6. 1991, s. 1.

4. ŽELIVSKÝ KAMENOLOM 1 Karel Kaplan, Komunisté a církev – konflikt v polovině roku 1949, Studie 1979, č. 62, s. 101. 2 Tamtéž, s. 92. 3 Tamtéž, s. 94. 4 I kardinál se zpovídá, Mladý svět 1990, č. 16, s. 9nn. 5 Ztotožnit se s Kristem, Naše rodina 1990, č. 15, s. 2. 6 Viz pozn. č. 4. 7 Tamtéž.

195

5. OTEC II. VATIKÁNSKÉHO KONCILU 1 Jaroslav Škarvada, Vzpomínky na pana kardinála, KT 1991, č. 34, s. 4. 2 Moderní církevní historik, Interview Petra Radosty s mons. Jaroslavem Polcem, LD 19. 11. 1993, s. 5. 3 Cestou vpravdě bratrskou a mírovou, Katolické noviny (KN) 1975, č. 7, s. 1. 4 Projev biskupa ThDr. F. Tomáška na II. vatikánském koncilu, KN 1968, č. 17, s. 2,

6. APOŠTOLSKÝ ADMINISTRÁTOR PRAŽSKÝ 1 Tomáš Becket, arcibiskup z Canterbury z vůle anglického krále Jindřicha II. Král předpokládal, že prostřednictvím svého osobního přítele Tomáše bude mít možnost zasahovat do řízení církve. Avšak dříve lehkomyslný Becket hájil nezávislost a zájmy církve i za cenu ztráty královy přízně. V r. 1170 zemřel z králova rozhodnutí mučednickou smrtí. 2 Tisící výročí smrti sv. Cyrila (+ l4. 2. 869). 3 Jaroslav Škarvada, Vzpomínky na pana kardinála, KT 1991, č. 34, s. 4. 4 List biskupa ThDr. F Tomáška duchovenstvu, OAP 1965, č. 3, s. 1. 5 Nenásilím se život zušlechNuje, LD, 29. 6. 1991, s. 1.

7. ROK OSMAŠEDESÁTÝ 1 2 3 4 5 6 7 8

Dopis našeho duchovenstva ÚV KSČ, KN 1968, č. 9, s. 1. Otec biskup promlouvá ke kněžím, KN 1968, č. 13, s. 1. Míněn arcibiskup Josef kardinál Beran, dlící dosud v nuceném exilu v Římě. Míněni vedoucí funkcionáři tzv. Mírového hnutí katolického duchovenstva. Otec biskup promlouvá k věřícím, KN 1968, č. 13, s. 1. Projev otce biskupa dr. Františka Tomáška, KN, č. 21, s. 1. Prohlášení ustavujícího sjezdu DKO, KN 1968, č. 21, s. 3. Provolání k věřícím, KN 1968, č. 35, s. 1.

8. NORMALIZACE 1 2 3 4

K informaci KN 1968, č. 49, s. 3. Kardinál Tomášek o sobě, Nový život (NŽ), Řím 1989, č. 6, s. 113. Encyklika Jana XXIII. Pacem in terris vyšla v Římě 11. 4. 1963. Pan Bláha o kardinálu Tomáškovi, KT 1992, č. 37, s. 1.

9. CHARTA 77 1 Z Prohlášení Charty 77 ze dne 1. 1. 1977. 2 Společné prohlášení biskupů a ordinářů ČSR k tzv. Chartě 77, KN 1977. č. 4, 1. 3 Projev P. Františka Lízny SJ na Westminster Cathedral Conference Centre Victoria, London dne 7. 7. 1990. 4 Svědectví pražského generálního vikáře biskupa Jaroslava Škarvady. 5 Podle vyprávění pana kardinála zapsal Pavel Bambas. 6 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. 7 Petr Příhoda, Stromy umírají vstoje, Lidové noviny, 5. 8. 1992, s. 1.

196

10. ARCIPASTÝŘ 1 2 3 4 5

Vysoká církevní pocta, KN 1977, č, 34, s. 1 n. Jmenovací bula papeže Pavla VL, OAP 1978, č. 1. Zaznamenal Pavel Bambas. Pastýřský list z 26. 3. 1978, OAP 1978, č. 4. Jaroslav Škarvada, Vzpomínky na pana kardinála, KT 1992, č. 34, s. 4.

11. JAN PAVEL II. 1 Pět setkání, KN 1978, č. 45, s. 3. 2 Pallium je bílý pruh látky s černými vetkanými křížky, který arcibiskupové nosí jako znak své hodnosti na vrchním liturgickém rouchu. 3 Viz pozn. č. 1. 4 List Jana Pavla II. k vánočním svátkům 1978, OAP 1979, č. 1. 5 Jan Pavel II. k biskupům Československa, NŽ 1982, č. 4, s. 58. 6 Jan Pavel II., Projev při návštěvě „ad limina apostolorum“, Studie 1987, č. 112–113, 245.

12. AKCE „ÚTLUM“ 1 Z materiálů StB, Mundus orans 19/91, s. 13. 2 Termín užívaný v bezpečnostních službách socialistických zemi, pro které byla sovětská „ČEKA“ = Črezvičajnaja komissija (pro boj s kontrarevolucí) vzorem revoluční bdělosti. 3 Viz pozn. č. 1. 4 Trnavský biskup. 5 Z dokumentů StB, Mundus orans 21/91, s. 15 6 Tamtéž, č. 21/91, s. 14. 7 Tamtéž, č. 20/91, s. 16 8 Tamtéž. 9 Zapůjčila pisatelka dopisu. 10 Svědectví očitého svědka Jana Hartmanna. 11 Zaznamenal Pavel Bambas podle deníkového zápisu pana kardinála. 12 Josef Plojhar, jedna z nejtragičtějších postav našich novodobých dějin. Za války byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Po válce vstoupil do vysoké politiky a v rozporu s církevním právem se stal poslancem Národního shromáždění a byl členem všech komunistických vlád až do roku 1968. Osoboval si právo být mluvčím církve. Na začátku sovětské okupace hledal útočiště na sovětském velvyslanectví v Praze. V době „normalizace“ přednesl v poslanecké sněmovně návrh, aby soudní rehabilitace, uskutečněné zásluhou Pražského jara, byly prohlášeny za neplatné. Zemřel náhle v roce 1981 po srdečním záchvatu, ke kterému došlo v průběhu recepce na sovětském velvyslanectví.

13. GENERÁL BEZ VOJSKA 1 Kardinál Tomášek protestuje u Tribuny, NŽ 1984, č. 5, s. 100.

197

14. ZÁKAZ SDRUŽENÍ PACEM IN TERRIS 1 Prohlášení Posvátné kongregace pro klérus o určitých sdruženích a hnutích zakázaných kléru ze dne 8. března 1982, Studie 1982, č. 83, s. 451. 2 K identitě katolického kněžství. Komentář k Prohlášení posvátné kongregace pro klérus, Studie 1982, č. 83, s. 453. 3 Viz pozn. č. 2. 4 Z rozhovoru s kardinálem Oddim, Studie 1982, č. 83, s. 456. 5 Podle vyprávění kardinála Tomáška zaznamenal biskup J. Škarvada. 6 Dopis otce kardinála Tomáška PITu, Studie 1982, č. 83, s. 458. 7 Dopis kardinála Tomáška Pacem in terris ze dne 6. 9. 1982, Studie 1982, č. 84, s. 610. 8 Dopis vedoucímu redaktorovi KN Fr. Hochmannovi z 6. 9. 1982, Studie 1982, č. 84, s. 610. 9 Soukromý archiv RNDr. Františka Mikloška. 10 Záznam z přednášky s. Karla Hrůzy na kursu pro pracovníky ve stavebnictví na téma: Vědecký ateismus, Studie 1986, č. 103, s. 54. 11 Kardinál Tomášek o sobě, NŽ 1989, č. 6, s. 114. 12 Kardinál Tomášek, KřesNané a mír, NŽ 1983, č. 9–10, s. 151.

15. VELEHRAD 1 Encyklikou „Grande munus“, vydanou 30. 9. 1880 zavedl papež Lev XIII. liturgický svátek slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje do kalendáře celé církve. – Listem „Industriae Tuae“ z 25. 6. 880 schválil papež Jan VIII. užívání slovanského jazyka při liturgii, zřídil Metodějovu slovanskou diecézi a přijal knížete Svatopluka a jeho říši do ochrany Petrova stolce. 2 List kardinála státního sekretáře Agostina Casaroliho kardinálu Tomáškovi k stému jubileu encykliky „Grande munus“ a k otázce vyhlášení sv. Cyrila a Metoděje za učitele církve, OAP 1980, č. 8. 3 List papeže Jana Pavla II. ve věci pozvání k návštěvě ČSSR, Studie 1984, č. 93–94, s. 390. 4 Soubor opatřeni ÚV KSČ k výročí sv. Metoděje, Studie 1985, č. 98–99, s. 221. 5 Dopis kardinála Tomáška o dezinformační kampani k výročí sv. Metoděje, Studie, 1985, č. 98–9, s. 225. 6 Zaznamenal Pavel Bambas. 7 Poselství kardinála Tomáška evropským biskupským konferencím k 1100. výročí smrti svatého Metoděje, Studie 1985, č. 102, s. 568. 8 List Svatého otce Jana Pavla II., Studie 1985, č. 102, s. 572. 9 List kardinála A. Casaroliho kardinálu Tomáškovi, Studie 1985, č. 102, s. 574. 10 Jan Pavel II. v Československu, Zvon, Praha 1990, s. 81

16. DESETILETÍ DUCHOVNÍ OBNOVY 1 Televizní projev kardinála F. Tomáška, OAP 1990, č. 11, s. 90. 2 Samizdat – mezinárodní termín z ruského „Samostojatelnoje izdatelstvo (So-

198

3 4 5 6 7 8

9

běstačné vydavatelství) označující periodické i neperiodické publikace vydávané v bývalých komunistických zemích bez státního souhlasu. Zpočátku vycházel katolický samizdat u nás ve strojopisných opisech, později podle možnosti i lepší tiskařskou technikou. Jak se samizdat tajně vydával, tak se také tajně rozšiřoval. List kardinála Tomáška Městskému soudu v Praze, NŽ 1987, č. 1, s. 14. Redakci Otázky míru a socialismu, NŽ 1985, č. 12, s. 205. Srov. Kardinál Tomášek předsednictvu vlády ČSSR, NŽ 1986, č. 7–8, s. 126. Pastýřský list k slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, OAP 1987, č. 8, příl. č. 1. Společný pastýřský list českých a moravských biskupů z 29. 11. 1987, OAP 1987, č. 11, příloha č. 1. Velikonoční poselství duchovním a věřícím všech křesNanských církví a všem lidem dobré vůle v naší zemi, OAP 1988, č. 5, příloha č. 4 – Vzpřimte se a zdvihněte hlavy, Sborník dokumentů k devadesátinám Františka kardinála Tomáška, samizdatová edice Duch a život, Praha 1989, s. 11 nn. Tamtéž.

17. OBHÁJCE LIDSKÝCH PRÁV 1 Dopis kardinála Tomáška k 31 bodům návrhu, Studie 1988, č. 116–117, s. 218. 2 Pavel Čarnogurský, slovenský politik, disident v období komunismu, otec bývalého slovenského premiéra Jána Čarnogurského. 3 Vyjádření Charty 77 k petici 31 bodů, Studie 1988, č. 118–119, s. 372. 4 Oživený satanismus, OAP 1988, č. 4, příl. 5. 5 R. V. Tatran, Bratislavský velký piatok, Zbierka autentických dokumentov o Zhromaždení veriacich 25. marca 1988, Samizdat 1988, s. 25. 6 Tamtéž. 7 Osobní svědectví přímého účastníka. 8 Vzpřimte se a zdvihněte hlavy, s. 18 nn. 9 S textem petice a úmyslem uspořádat podpisovou akci seznámil její iniciátor Augustin Navrátil 7. 12. 1987 Generální prokuraturu. Odpověb nedostal. 10 Viz poznámka č. 8, s. 21 nn. 11 Pro věcný dialog, Svobodné slovo, 21. 5. 1988. Článek informující o setkání církevních hodnostářů dne 20. 5. (uskutečnilo se v nepřítomnosti kardinála Tomáška, který nebyl pozván) cituje, co pan kardinál musel vyslechnout už den předtím. 12 Tamtéž. 13 Tamtéž. 14 Vasil Bipak a Jan Fojtík, členové předsednictva ÚV KSČ, přední komunističtí ideologové, Hejda a Cinoldr v sekretariátě ÚV KSČ odpovědní za církevněpolitické otázky, Vladimír Janků, Jelínek a Máčovský, ředitelé sekretariátů pro věci církevní Úřadu předsednictva vlády ČSFR, resp. českého a slovenského ministerstva kultury.

199

15 Václav Malý – Dopis místopředsedovi vlády ČSSR, Studie 1988, č. 118–119, s. 391. 16 Studie 1988, č. 120, s. 465 nn. 17 Viz pozn. č. 8, s. 25n.

18. DEVADESÁTINY 1 Vzpřimte se a zdvihněte hlavy, s. 27. 2 Tamtéž, s. 28. 3 Odpověb předsedy vlády ČSSR L. Adamce kardinálu Tomáškovi, Rudé právo 28. 1. 1989, s. 1. 4 Viz pozn. č. 1, s. 29. 5 Jan Pavel II. v Československu, s. 18. 6 Z promluvy pařížského arcibiskupa kardinála J. M. Lustigera, OAP 1989, č. 8, příloha č. 1. 7 OAP, č. 7/1989, str. 32 – Jan Pavel II. v Československu, s. 25. 8 Katolickým věřícím v ČSSR, NŽ 1989, č. 9–10, s. 152.

19. SVATOŘEČENÍ ANEŽKY ČESKÉ 1 2 3 4 5

Boží pravda zůstává na věky, KN 1989, č. 51–52, s. 9. PouN nekončí, KN 1989, č. S 1–52, s. 9. Poselství lidu Československa, OAP 1989, č. 12, s. 54. Manifestace úcty k duchovním hodnotám národa, LD 27. 12. 1989, s. 1. List duchovenstvu, OAP 1989, č. 12, s. 52.

20. PRVNÍ ROK SVOBODY 1 2 3 4 5 6 7 8

Listina lidských práv a svobod, LD, 23. 11. 1990, s. 1. Lásku, pravdu a víru přináším vám, LD, 23. 4. 1990, s. 1. Jan Pavel II. v Československu, 28 n. Tamtéž, s. 38 n. – Milovaní bratři v biskupském úřadě! OAP 1990, č. 6, příloha č. 1. Stanovisko kardinála Františka Tomáška k problematice odsunu Němců, LD, 12. 1. 1990, s. 1. LD, 1 S. 9. 1990, s. 1. Televizní projev kardinála Tomáška, OAP 1990, č. 11, s. 60. Boj uvnitř nás, Lidové noviny 22. 12. 1990, s. 1.

21. ABDIKACE 1 2 3 4 5 6

Boj uvnitř nás, Lidové noviny, 22. 12. 1990, s. 1. OAP 1991, č. 4 – Mundus orans, č. 09/1991, s. 3. Dopis prezidenta Václava Havla, OAP 1991, č. 4, s. 39. Dopis předsedy vlády ČSFR Mariána Čalfy, OAP 1991, č. 4, s. 40. Dopis předsedkyně ČNR Dagmar Burešové, OAP 1991, č. 4, s. 41. Dopis předsedy vlády ČSR Petra Pitharta, OAP 1991, č. 4, s. 42.

200

7 Dopis prezidenta USA George Bushe kardinálu Tomáškovi, KT 1991, č. 25, s. 1. 8 OAP 1991, č. 6, s. 50. 9 František kardinál Tomášek ústřednímu výboru ČSL, LD, 21. 12. 1991, s. 1.

22. NEMOC 1 Následujícího dne srazilo Marušku Bláhovou auto. S komplikovanou frakturou nohy ležela v nemocnici několik měsíců, takže se nemohla zúčastnit pohřbu pana kardinála. 2 Josef Zvěřina zemřel na srdeční infarkt v Itálii 18. 8. 1990. 3 Padre Pio, vlastním jménem Francesco Forgione (1887–1968), italský kapucín, mystik. 50 let žil s bolestivými stigmaty (stopy Kristova utrpení) na rukou, nohou a v boku. Zemřel v pověsti svatosti. Kardinálu Tomáškovi předpověděl, že se dožije osvobození od komunismu. 4 Srov. NŽ 1993, č. 7–8, s. 122 nn.

23. NAD RAKVÍ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Zpravodaj pražské arcidiecéze, č. 3/1992. 2 KT, č. 34/1992, s. 8. Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž, s. 1. Tamtéž, s. 8. Zpravodaj, s. 2. Tamtéž, s. 1. ZávěN kardinála Františka Tomáška, KT 1992, č. 34, s. 3. Dub, který nás napřimoval, KT 1992, č. 34, s. 1. Na pohrebe kardinála Tomáška, Katolícke noviny, Bratislava, č. 34/1992. Poselství Svatého otce, KT 1992, č. 34, s. 1. Projev Václava Klause tamtéž. Poslední pocta vznešenému muži tamtéž. Vzpomínka otce biskupa, KT 1992, č. 36, s. 1. Z archivu pražského arcibiskupství.

24. OSOBNOST 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Pastýřský list z 5. 10. 1980, OAP 10/80, příl. č. 2. Pastýřský list z 12. 7. 1981, OAP 8/81, příl. č. 1. Pastýřský list z 6. 9. 1981, OAP 10/81, příl. č. 1. Pastýřský list ze 14. 2. 1982, OAP 2/82, příl. č. 2. Pastýřský list ze 7. 10. 1982, OAP 10/82, příl. č. 1. Pastýřský list z 21. 6. 1987, OAP 6/87, příl. č. 1. Z promluvy ve Vatikánském rozhlase 15. 10. 1987, Nový život 11/87, s. 168. Pastýřský list z 4. 3. 1990, OAP 2/90, příl. č. 2. Listy Farní charity ve Studénce, 1992.

201

Jmenný rejstřík ADAMEC, LADISLAV, předseda vlády ČSSR 136, 137, 141, 148 AGCA, ALI, turecký terorista, atentátník na Jana Pavla II. 79 ALEXEJ, I., patriarcha moskevský a celé Rusi 24 ANDREOTTI, GIULIO, italský ministerský předseda 161 ANEŽKA ČESKÁ, sv. 119, 121, 123, 124, 128, 143–145, 147–149, 158, 162, 167, 180, 183, 184, 194 ANTALL, JOZSEF, mabarský ministerský předseda 175 AUFDERBECK, HUGO, biskup erfurtský 62, 120 BAKER, JAMES, ministr zahraničí USA 161 BALÁŽ, RUDOLF, biskup banskobystrický 39, 176, 187 BAMBAS, PAVEL, MUDr., lékař 25, 32, 88, 94, 149, 162, 166 BARNÁŠ, ŠTEFAN, ThDr., světící biskup spišský, vězněn 17 BEJDA, VASIL, politický pracovník ÚV KSČ 112 BELÁS, LADISLAV, šéfredaktor Katolíckych novin 100 BENDA, VÁCLAV, PhDr., politik, vězněn 67, 68, 123, 135 BENEŠ, EDVARD, PhDr., prezident ČSR 13 BENEŠ, JOSEF, vyšehradský probošt 54 BENGSCH, ALFRED, kardinál, biskup berlínský 77, 161 BERAN, JOSEF, ThDr., kardinál, arcibiskup pražský 6, 21, 23, 25–28, 31, 33, 72, 110, 114, 119, 125, 152, 158, 178, 180, 186 BEZRUČ, PETR, básník 10, 184 BIqAK, VASIL, člen předsednictva ÚV KSČ 134, 199 BLÁHA, JOSEF, pracovník pražského arcibiskupství 52, 53, 58, 60, 61, 67, 84, 85, 92, 116, 165, 170 BLÁHOVÁ, MARIE, zdravotní sestra 158, 162, 165, 166 BLESÍK, JAN, redemptorista, vězněn 44 BÖHM, JAN, slezský buditel 10 BOROVOJ, VITALIJ, arcikněz moskevského patriarchátu 24 BOUBLÍK, VLADIMÍR, ThDr., prof. Lateránské univerzity 48 BOUDÍK, FRANTIŠEK, prof. MUDr 167 BOUŠE, BONAVENTURA ZDENĚK, františkán, internován 54, 192 BRADNA, ANTONÍN, mons., pastorační referent arcibiskupství, vězněn 53 BRENČIČ, ŠTEFAN, povereník kultúry SR 38 BUKOVSKÝ, JOHN, apoštolský nuncius v Rumunsku 175 BUREŠOVÁ, DAGMAR, JUDr., předsedkyně ČNR 158 BUSH, GEORGE, prezident USA 155, 158, 174

202

CASAROLI, AGOSTINO, kardinál, státní sekretář Vatikánu 27, 66, 72, 90, 104, 107, 108, 116, 193 CIKRLE, VOJTĚCH, biskup brněnský 176 CINOLDR, FRANTIŠEK, vedoucí odd. propagandy a agitace ÚV KSČ 134, 199 COLASSUONNO, FRANCESCO, nuncius se zvláštním posláním 134 COPPA, GIOVANNI, apoštolský nuncius v ČSR 151, 170 COSSIGA, FRANCESCO, italský prezident 161 CYRIL, sv., apoštol Slovanů 9, 32, 84, 104, 108, 124, 162, 196, 198 ČALFA, MARIÁN, předseda vlády ČSSR a ČSFR 157, 200 ČARNOGURSKÝ, JÁN, JUDr., slovenský politik, vězněn 122, 199 ČARNOGURSKÝ, PAVOL, slov. politik 128, 199 ČERNÝ, LUDVÍK, pražský primátor 30 ČERNÝ, VÁCLAV, PhDr., literární kritik 13 ČOUKOVÁ, LUDMILA, rodačka kard. Tomáška 19 DALAJLÁMA, tibetský nejvyšší duchovní představitel 154 DAVÍDEK, KAREL, kostelník u Panny Marie před Týnem 57 DĚDÁČEK, KAREL, PhDr., zást. šéfred. Lidové demokracie 57 DEVÁTÝ, STANISLAV, signatář Charty 77, politik, vězněn 128 DIVIŠ, VÁCLAV 66 DOMÁNEK, KAREL, SJ, zpovědník kard. Tomáška 164 DOMINIKOVÁ, LUDMILA, žačka kard. Tomáška 11 DOROTEJ, pravoslavný metropolita pražský a celého Československa 175 DOUBRAVKA, PŘEMYSLOVNA, manželka pol. knížete Měška I. 78, 79 DUBČEK, ALEXANDER, politik 35, 46, 52, 53, 141, 187 DUBOVSKÝ, PETER, světící biskup banskobystrický, vězněn 17, 40, 176 DUMAS, ROLAND, francouzský ministr zahraničí 161 DUS, JAN, pastor církve českobratrské, vězněn 64 DVOŘÁK, VÁCLAV, gen. vikář českobudějovické diecéze 62 FERANEC, JOSEF, biskup banskobystrický 73, 106, 149 FILO, VLADIMÍR, světící biskup trnavský 176 FOJTÍK, JAN, tajemník ÚV KSČ 134, 199 GÁBRIŠ, JÚLIUS, biskup trnavský 72, 82, 193 GALUŠKA, MIROSLAV, ministr kultury ČSR 38 GANTIN, BERNARDIN, kuriální kardinál 94, 121 GAŠPAROVIČ, IVAN, předseda SNR 175 GENSCHER, HANS DIETRICH, ministr zahraničí SRN 161 GLEMP, JÓSEF, kardinál, polský primas 107, 175 GOJDIČ, PAVEL, řeckokatolický biskup prešovský, zemřel ve vězení 16, 152 GOTTWALD, KLEMENT, komunist. prezident ČSR 16, 17, 83 GRAUBNER, JAN, arcibiskup olomoucký 176 GROER, HANS HERRMANN, kardinál, arcibiskup vídeňský 175 GULBINOWICZ, HENRYK, kardinál, arcibiskup vratislavský 175

203

HALÍK, TOMÁŠ, PhDr., psycholog, tajně vysvěc. kněz 25, 32, 35, 45, 52, 61, 92, 110, 111, 120, 143, 147, 148, 162, 170 HAVEL, VÁCLAV, prezident ČSSR, ČSFR a ČR, vězněn 141, 148, 151, 153, 155, 157, 163–165, 172, 173, 175, 183, 194, 200 HEIDLER, ALEXANDER, ThDr., teolog 186 HEJBAL, DUŠAN, biskup starokatolické církve 175 HEJDA, politický pracovník ÚV KSČ 134, 199 HEJDÁNEK, LADISLAV, PhDr., filozof, evangelický aktivista 64 HIRKA, JÁN, řeckokatolický biskup prešovský 176 HITLER, ADOLF 12 HLAD, LADISLAV, světicí biskup pražský, vězněn 16, 40, 95 HLOUCH, JOSEF, ThDr., biskup českobudějovický, internován 21, 40, 41, 179 HNILICA, PAVOL, biskup 176 HOCHMANN, FRANTIŠEK, gen. sekretář SKD PIT 100, 198 HOFBAUER, KLEMENT MARIA, sv., „apoštol Vídně“ 124 HOFFMANN, KAREL, ministr kultury ČSR 36 HOPKO, VASIL, řeckokatolický světíci biskup prešovský, vězněn 16, 40 HORKÝ, LUDVÍK, administrátor brněnské diecéze 101 HRDLIČKA, JOSEF, světící biskup olomoucký 176 HRŮZA, KAREL, vedoucí Sekretariátu pro věci církevní 38, 53, 71, 75, 96, 98, 101, 115 HUME, BASIL, kardinál, arcibiskup westminsterský 107 HUS, JAN, teolog, rektor Karlovy university, reformátor 34, 125 HUSÁK, GUSTÁV, komunist. prezident ČSSR 38, 89, 106, 128, 140, 141 CHAMORROVÁ, VIOLETA, prezidentka republiky Nicaragua 161 CHARLES, britský následník trůnu 161 CHMIELOWSKI, ALBERT, sv., polský řeholník 143 JAKEŠ, MILOŠ, generální tajemník ÚV KSČ 141 JAN VIII., papež 104, 198 JAN XXIII., papež 21, 34, 55, 76, 196 JAN NEPOMUCKÝ, sv., generální vikář pražský 34, 88, 89, 124 JAN PAVEL I., papež 76, 193 JAN PAVEL II., papež 6, 67, 76 –78, 81, 88–90, 93, 94, 96, 104, 105, 107, 109, 110, 135, 139, 140, 144, 150 –152, 156, 162, 179, 181, 182, 185, 193, 194, 197, 198, 200 JANÁT, BOHUMÍR, signatář Charty 77 127 JANKŮ, VLADIMÍR, Ing., vedoucí Sekretariátu pro věci církevní 102, 110, 134, 199 JELÍNEK, FRANTIŠEK, vedoucí Sekretariátu pro věci církevní MK ČSR 134, 199 JONÁŠ, KAREL, administrátor královéhradecké diecéze 73 JUKL, VLADIMÍR, katolický aktivista, vězněn, kněz 39, 122 KADLEC, JAROSLAV, ThDr., prof. církev. dějin, vězněn 54, 192 KADLECOVÁ, ERIKA, PhDr., vedoucí Sekretariátu pro věci církevní MK ČSR 38, 53 KAPLAN, JIŘÍ, katolický aktivista, vězněn 43, 195 KAPLANOVÁ, MARIE, katolická aktivistka, poslankyně 43

204

KAVALE, JOSEF, administrátor českobudějovické diecéze 101 KEMR, JOSEF, člen činohry Národního divadla 128 KIRSCHCHLÄGER, RUDOLF, rakouský prezident 89, 161 KLAUS, VÁCLAV, předseda vlády ČR 172, 174, 175, 182, 201 KLESTIL, THOMAS, rakouský prezident 175 KLUSÁK, MILAN, PhDr., ministr kultury ČSR 86, 108 KOHL, HELMUT, spolkový kancléř SRN 161, 175 KOJNOK, EDUARD, biskup rožňavský 176 KOLÁŘ, JIŘÍ, MUDr., primář 94, 168 KOMENSKÝ, JAN AMOS, biskup jednoty bratrské 125 KÖNIG, FRANZ, kardinál, arcibiskup vídeňský 44, 89, 107, 154, 161 KORDÍK, JOSEF, kněz, signatář Charty 77 64 KOREC, JÁN CHRYZOSTOM, kardinál, biskup nitranský, vězněn 17, 40, 172, 175, 181 KOUKL, JOSEF, ThDr., biskup litoměřický 142, 176, 194 KOVÁČ, MICHAL, prezident SR 175 KRÁČMAR, KAREL, rolník 20 KRČMÉRY, SILVESTR, MUDr., kat. aktivista, vězněn 39, 122 KŘENEK, ALOIS, farník kard. Tomáška v Mor. Huzové 19 KŘÍŽKOVÁ, MARIE RÚT, publicistka, signatářka Charty 77 63, 67 KYMLIČKA, MILAN, ministr kultury ČSR 133 KYRALOVÁ, MARIE, PhDr., vedoucí redaktorka nakladatelství Zvon 42 LAZÍK, AMBRÓZ, biskup-apoštolský administrátor trnavský 23, 38, 40, 41, 114 LEBEDA, JAN, světící biskup pražský, gen. vikář 92, 100, 134, 194 LEHMANN, KARL, biskup, předseda něm. biskup. konference 172, 175 LEV XIII., papež 104, 198 LIŠKA, ANTONÍN, ThDr., biskup českobudějovický 123, 134, 147, 172, 176, 182, 184, 194 LÍZNA, FRANTIŠEK, SJ, kněz, signatář Charty 77, vězněn 63–65, 196 LOBKOWICZ, FRANTIŠEK VÁCLAV, OPraem, světící biskup pražský 154, 176, 194 LUCIANI, ALBINO, benátský patriarcha (Jan Pavel I.) 76, 193 LÚČAN, MATEJ, místopředseda federální vlády 126, 132, 133 LUDMILA, sv. 124, 125 LUDVÍK, EMIL, PhDr., předseda Čs. společnosti pro lidská práva a Masarykova dem. hnutí 35, 44 LUSTIGER, JEAN MARIE, kardinál, arcibiskup pařížský 107, 136, 139, 140, 173, 200 MÁČOVSKÝ, VINCENT, PhDr., ředitel Sekretariátu pro věci církevní MK SSR 134, 199 MÁDR, OTO, ThDr., teolog, vězněn 6, 43, 45, 54, 66, 92, 111, 122, 135, 147, 186, 188, 192 MACHAČ, JAN, farář u Sv. Matěje v Praze, vězněn 53, 115 MACHARSKI, FRANCISZEK, kardinál, arcibiskup krakovský 175 MALÝ, VÁCLAV, kněz, signatář Charty 77, vězněn 63, 64, 68, 116, 123, 126, 133, 135, 145, 148, 167, 200 MANDL, ANTONÍN, ThDr. teolog, vězněn 45

205

MANZIANO, CARLO, biskup 27 MÁRA, JAN, kněz, ředitel České katolické Charity 39, 54 MARITAIN, JACQUES, filozof 45 MATĚJKA, JAN, ThDr., metropolitní kanovník, Praha 56, 170 MATOCHA, JOSEF KAREL, ThDr., arcibiskup olomoucký, internován 14, 41, 191 MATOUŠEK, KAJETÁN, ThDr., světící biskup pražský 21, 26, 39, 40, 73, 134, 186 MATUŠKA, WALDEMAR, zpěvák 33, 34 MAZOWIECKI, TADEUSZ, polský ministerský předseda 161 MEČIAR, VLADIMÍR, slovenský politik 175 MEDEK, IVAN, publicista 64 MEISNER, JOACHIM, kardinál, arcibiskup z Kolína n. Rýnem 120, 122, 175 MĚŠEK I., polský kníže 79 METODĚJ, sv. 9, 32, 84, 104–108, 124, 162, 181, 198 MICHELIS, DE GIANNI, italský ministr zahraničí 161 MIKLOŠKO, FRANTIŠEK, slovenský politik 96, 100, 128, 129, 198 MIKLOŠKO, JOZEF, náměstek min. předsedy ČSFR 122 MIKULÁŠEK, FRANTIŠEK SJ, redaktor KN, vězněn 54, 59 MITTERAND, FRANÇOIS, francouzský prezident 154, 161 MIXA, JOSEF, Ing., kněz, sekretář biskupa Tomáška v letech 1968–1973 35, 42, 46, 53, 57, 60, 88, 90, 187, 188 MRÁZOVÁ, VĚRA 95 MÜLLER, MANFRED, arcibiskup řezenský 161, 176 NAVRÁTIL, AUGUSTIN, katolický aktivista, iniciátor Petice katolíků 1988 64, 126, 199 NÉCSEY, EDUARD, biskup – apoštolský administrátor nitranský 38, 40, 114, 152 NĚMEC, JIŘÍ, PhDr., psycholog, vězněn 28, 43 NĚMCOVÁ, DANA, psycholožka, mluvčí Charty 77 v r. 1989, vězněna 64 NERADOVÁ, KVĚTA, PhDr., publicistka, docentka UK 59 NEUMANN, JAN NEPOMUK, sv., biskup 124 NORBERT, sv. 124 NOVOTNÝ, ANTONÍN, komunist. prezident ČSSR 30, 38 OBZINA, JAROMÍR, ministr vnitra ČSSR 81, 83, 88 ODDI, SILVIO, kuriální kardinál 96, 97, 99, 198 OPLETAL, JAN, student, zavražděný nacisty l2 OTČENÁŠEK, KAREL, biskup královéhradecký, vězněn 16, 17, 19, 40, 41, 120, 134, 176, 184 PALA, JOSEF, redaktor Katolického týdeníku 19 PALACH, JAN, student UK, v lednu 1969 se upálil na protest proti sovětské okupaci 136, 137, 193 PALOUŠ, RADIM, PhDr., rektor UK 64, 67, 68 PASKAI, LÁSZLÓ, kardinál, ostřihomský arcibiskup, mabarský primas 175 PÁSZTOR, JAN, biskup nitranský 72, 193 PAULY, JAN, farář u Sv. Václava v Praze-Smíchově 33 PAVEL VI., papež 25, 26, 28, 30, 33, 39, 71, 72, 74, 76, 116, 144, 179, 192, 193, 197

206

PIMEN, patriarcha moskevský a celé Rusi 75 PIO, stigmatizovaný řeholník 48, 49, 169, 201 PIŤHA, PETR, PhDr., lingvista, historik, tajně vysvěc. kněz 120 PITHART, PETR, JUDr., předseda vlády ČSR 158, 200 PIUS XII., papež 14, 21, 191 PLOJHAR, JOSEF, ministr zdravotnictví, předseda MHKD 36, 38, 42, 85, 86, 187, 197 POBOŽNÝ, ROBERT, biskup rožňavský 16, 38, 40, 41, 114 POGGI, LUIGI, arcibiskup, vatikánský diplomat 193 POLC, JAROSLAV, ThDr., prof. církevních dějin 21, 23, 196 PROKOP, sv. 124 PŘÍHODA, PETR, MUDr., publicista 70, 196 RADKOVSKÝ, FRANTIŠEK, Ing., biskup plzeňský 154, 163, 176, 194 RÁDL, EMANUEL, PhDr., filozof 150 RAHNER, KARL, teolog 46, 187 REICHEL, FRANTIŠEK, RNDr., místopředseda vlády ČSFR 143 REICHERT, MILOŠ, pastor českobratrské církve evangelické 64 REINSBERG, JIŘÍ, mons., farář u Panny Marie před Týnem v Praze 33, 186 RUDOLF, VLADIMÍR, kněz, šéfredaktor KN 38, 43, 54, 192 SARKANDER, JAN, sv. 124 SCHÖNBORN, CHRISTOPH OP, světící biskup vídeňský 167 SCHUTZ, ROGER, zakladatel ekumenické komunity v Taizé 173 SKOUPÝ, KAREL, ThDr., biskup brněnský, internován 21, 40, 41, 179 SLÁNSKÝ, RUDOLF, generální tajemník ÚV KSČ 16 SMETANA, PAVEL, ThDr., synodní senior Českobratrské církve evangelické 175 SOARES, MARIO, portugalský prezident 161 SODANO, ANGELO, kardinál, státní sekretář Vatikánu 175, 176, 181 SOFIE, španělská královna 161 SOKOL, JAN, PhDr, filozof a publicista 25, 28, 64 SOKOL, JÁN, arcibiskup trnavský 176 STÁREK, VLADIMÍR, generálmajor StB 81, 82, 88 STEHLÍK, ANTONÍN, administrátor pražské arcidiecéze 28, 39, 54 STEJSKAL, kněz 95 STOJAN, ANTONÍN CYRIL, ThDr., arcibiskup olomoucký 4, 9, 23, 40, 106, 191 STRÁSKÝ, JAN, předseda vlády ČSFR, ministr 175 SVATOPLUK, velkomoravský kníže 104, 198 SVOBODA, BOHUMIL, PhDr., politik a publicista 52, 56, 88, 91, 93, 128, 147 SVOBODA, LUDVÍK, armádní generál, komunist. prezident ČSSR 41 ŠEBOR, KAREL, ThDr., ředitel České katolické Charity 39, 115 ŠKARVADA, JAROSLAV, ThDr., sekretář kard. Berana, světící biskup pražský 21, 22, 25, 27, 28, 71, 76, 163, 167, 170 ŠTĚPANČÍKOVÁ, PETRONIE ANNA, řeholní sestra 32, 84, 162 ŠTĚPÁN, MIROSLAV, první tajemník měst. výboru KSČ v Praze 147 ŠTĚPÁNEK, VRATISLAV, patriarcha Církve československé husitské 175

207

ŠTROUGAL, LUBOMÍR, JUDr., předseda vlády ČSSR 130, 131 ŠURÁNEK, ANTONÍN, ThDr., spirituál CMBF v Olomouci 18 ŠVANDA, PAVEL, student, kat. aktivista, zavražděn StB 94 THATCHEROVÁ, MARGARETH, britská ministerská předsedkyně 155 TKÁČ, ALOJZ, biskup košický 176 TOMKO, JOZEF, kuriální kardinál 175 TONDRA, FRANTIŠEK, ThDr., biskup spišský 176 TROCHTA, ŠTĚPÁN, ThDr., kardinál, biskup litoměřický 16, 40, 41, 72, 73, 116, 142 UHDE, MILAN, PhDr., ministr, předseda ČNR 174, 175 VACKÁŘ, JIŘÍ, RNDr., docent 128 VACKOVÁ, RŮŽENA, PhDr., profesorka UK, kat. aktivistka, vězněna 64 VÁCLAV, sv. 11, 124, 135, 167 VÁLEK, MIROSLAV, ministr kultury SR 133 VANĚK, FRANTIŠEK, ThDr., generální vikář pražské arcidiecéze 66, 115 VAŠKO, VÁCLAV, JUDr., národohospodář, právní poradce biskupa Tomáška, vězněn 59 VAŠKO, VÁCLAV, katol. aktivista, vězněn 25, 31, 35, 42, 52, 58, 88, 92, 135, 187 VESELÝ, ANTONÍN, kanovník, administrátor českotěšínské apoštolské administratury, předseda SKD PIT ČSSR 73 VIANNEY, JAN MARIA, sv. 170 VILLOT, JEAN, kardinál, státní sekretář Vatikánu 78 VLASÁK, FRANTIŠEK 66 VLASÁK, TOMÁŠ, kněz 66 VLASÁKOVÁ, LUDMILA, zdravotní sestra 18, 162, 168 VLČEK, MIROSLAV, metropolitní kanovník, Praha 84, 160 VLK, MILOSLAV, PhDr., arcibiskup pražský 4, 156–159, 163, 171, 172, 174–176, 178 VOJTAŠŠÁK, JÁN, biskup spišský, vězněn 16, 152 VOJTĚCH, sv., druhý pražský biskup 21, 30, 48, 78, 79, 120, 123, 124, 130, 138, 139, 176, 180 VRANA, JOSEF, biskup, apoštolský administrátor olomoucký 72, 73, 98, 193 VRANITZKY, FRANZ, rakouský kancléř 161 VYHLÍDKA, VLADIMÍR, mons., kanovník 110, 113 VÝTVAR, VÁCLAV, hudební skladatel 44 WALĘSA, LECH, polský prezident 88, 161, 175 WEIZSÄCKER, RICHARD VON, německý prezident 154, 161 WETTER, FRIEDRICH, kardinál, mnichovský arcibiskup 175 WOJTYLA, KAROL, papež Jan Pavel II. 68, 73, 76 –78, 81, 88, 193 WOLF, VÁCLAV, ThDr., děkan bohoslovecké fakulty UK SS 54 WYSZYNSKI, STEFAN, kardinál, polský primas 120 ZDISLAVA Z LEMBERKA, sv. 124 ZELA, STANISLAV, ThDr., světící biskup olomoucký, vězněn 16, 40 ZIMA, VÁCLAv, farář od Sv. Matěje v Praze 31 ZVĚŘINA, JOSEF, ThDr., teolog, vězněn 6, 38, 45, 54, 64, 66, 68, 69, 92, 111, 122, 167, 186, 192, 201

208

Seznam zkratek ČKCH ČNR ČR ČSFR ČSR ČSSR DKO dp. FMV Ch 77 JIP KDH KNV KN

– – – – – – – – – – – – – – – KSČ – KT – LD – Lk – MHKD – Mk – MNV – NŽ – OAP – ONV – P. – PIT – SKD – SSR – SR – StB – ÚV – Tim –

Česká katolická charita Česká národní rada Česká republika Česká a Slovenská federativní republika (1990–1992) Československá republika (do 1960) Československá socialistická republika (1960–1989) Dílo koncilové obnovy důstojný pán Federální ministerstvo vnitra Charta 77 Jednotka intenzívní péče KresNansko demokratické hnutie, SR Krajský národní výbor Katolické noviny, Praha Katolícke noviny, Bratislava Komunistická strana Československa Katolický týdeník Lidová demokracie (deník ČSL) Evangelium podle Lukáše Mírové hnutí katolického duchovenstva Evangelium podle Marka Místní národní výbor Nový život, Řím (měsíčník) Oběžník arcibiskupství pražského Okresní národní výbor pater Pacem in terris Sdružení katolických duchovních Slovenská socialistická republika (1969–1989) Slovenská republika Státní bezpečnost Ústřední výbor List Timotejovi

209

Obsah Úvodní slovo arcibiskupa Miloslava Vlka / 5 1. Přistoupím k oltáři Božímu / 7 Osobní vzpomínky Františka Tomáška • Biskup Tomášek o kněžství • Primice

2. Jděte a hlásejte / 11 Katecheta

• Okupace • Cesta k nové totalitě

3. Rozprostřu sítě / 14 Tajný biskup

4. Želivský kamenolom / 16 Proticírkevní boj

• Internace • Moravská Huzová

5. Otec II. vatikánského koncilu / 21 Koncil • První vzpomínka biskupa Škarvady Vzpomínka profesora Polce • Vystoupení biskupa Tomáška na koncilu

6. Apoštolský administrátor pražský / 25 Kompromis • Druhá vzpomínka biskupa Škarvady Vzpomínka Jana Sokola • Pastýř • První vzpomínka Václava Vaško • První vzpomínka doktora Bambase První svědectví sestry Petronie • První zastavení Tomáše Halíka

7. Rok osmašedesátý / 35 MHKD a Pražské jaro • Provolání biskupa Tomáška Pokus o vymanění církve z područí státu • Dílo koncilové obnovy • Sovětské tanky • Druhá vzpomínka Václava Vaško • Vzpomínka Emila Ludvíka • Druhé zastavení Tomáše Halíka • První vzpomínka patera Mixy

8. Normalizace / 52 Protest biskupa Tomáška • Čistky • Sdružení Pacem in terris • Navzdory perzekuci • První vzpomínka Bohumila Svobody • První vzpomínka pana Bláhy • Třetí vzpomínka Václava Vaško • Druhá vzpomínka pana Bláhy Třetí zastavení P. Tomáše Halíka

9. Charta 77 / 63 Procitnutí z letargie • Nepochopení Charty • Pater Lízna o Chartě • Marie Rút Křížková, Charta a kardinál • Vzpomínka P. Václava Malého • Vzpomínka Petra Příhody

10. Arcipastýř / 71 Vnitrocírkevní situace • Kardinál, arcibiskup • Návštěva u pravoslavných bratří • Intronizace • Konkláve • Třetí vzpomínka biskupa Škarvady

11. Jan Pavel II. / 78 Setkání s papežem

• Ad limina apostolorum

12. Akce „Útlum“ / 81 Úkoly kontrarozvědky pro boj s církvi • Projev ministra vnitra Obziny • Nezvaní hosté • Pokusy o diskreditací kardinála Tomáška

13. Generál bez vojska / 88 Schválnosti • Kardinál Tomášek Tribuně • Druhá vzpomínka patera Mixy • Druhá vzpomínka Bohumila Svobody • Čtvrtá vzpomínka Václava Vaško • Třetí vzpomínka Bohumila Svobody • Druhá vzpomínka doktora Bambase • Osobní korespondence

14. Zákaz sdružení Pacem in terris / 96 Dekret Quidam episcopi • Kardinál Oddi o SKD PIT Kardinál Tomášek proti SKD PIT • Kardinál Tomášek Františku Mikloškovi • Karel Hrůza proti kardinálu Tomáškovi • Kardinál Tomášek o míru ve světě • Zánik Sdružení Pacem in terris

15. Velehrad / 104 Sv. Cyril a Metoděj spolupatroni Evropy • Opatření proti cyrilometodějským oslavám • Kněžská pouF • Poselství evropským biskupským konferencím • Hlavní pouF

16. Desetiletí duchovní obnovy / 110 „Arcibiskupe, nemlč!“ • Protesty kardinála Tomáška Vzpomínka monsignora Vladimíra Vyhlídky • Příprava na svatovojtěšské milénium • Čtvrté zastavení P. Tomáše Halíka • Pastýřské listy k Desetiletí Poselství křesFanským církvím

17. Obhájce lidských práv / 126 Petice Augustina Navrátila • PouF k bl. Anežce Bratislavský Velký pátek • Kardinál Tomášek k situaci Místopředseda vlády Lúčan o kardinálu Tomáškovi Pater Václav Malý Lúčanovi • Růst autority kardinála Tomáška • Sedmdesáté výročí republiky

18. Devadesátiny / 136 Kardinál Tomášek premiéru Adamcovi • OdpověW premiéra Adamce • Evropský most modliteb • Kardinál Lustiger v Praze • Blahopřání k narozeninám • Dopis věřícím Československa

19. Svatořečení Anežky České / 143 Římská pouF • Audience • „Sametová revoluce“ • Všemu lidu Československa • Páté zastavení P. Tomáše Halíka Konec komunistické diktatury

20. První rok svobody / 150 Návrat do společenství svobodných národů • Jan Pavel II. v Československu • Češi a Němci – nezahojené rány • Slavnosti, setkání, pocty • Projevy kardinála Tomáška k výročí svobody

21. Abdikace / 156 Výměna stráží • Ohlasy • Intronizace arcibiskupa Vlka V ústraní • Návštěvy státníků

22. Nemoc / 162 Skrytý život • Druhé svědectví sestry Petronie Vzpomínka sestry boromejky • Vzpomínka Marie Bláhové Třetí vzpomínka doktora Bambase Vzpomínky Ludmily Vlasákové • Šesté a poslední zastavení P. Tomáše Halíka • Odchod

23. Nad rakví / 172 Kondolence • Pohřeb • ZávěF kardinála Tomáška Projev arcibiskupa Vlka • Projev kardinála Korce Poselství Svatého otce • Projev Václava Klause Projev Václava Havla • Nekrology biskupů Otčenáška a Lišky

24. Osobnost / 186 Ohlédnutí P. Oty Mádra

• Z duchovního odkazu

Životopisná data / 191 Poznámky / 195 Jmenný rejstřík / 202 Seznam zkratek / 209

KARDINÁL TOMÁŠEK

Uspořádali a spojovacími texty opatřili: Jan Hartmann, Bohumil Svoboda a Václav Vaško Obálku s použitím fotografie Vladimíra Vernera st. navrhl Vladimír Verner ml. S použitím fotografií Markuse Maria Plura (zadní strana obálky, fotografie 9–14 černobílé přílohy a fotografie č. 9, 10, 12, 13 a 16 barevné přílohy), Daniela Havránka (fotografie č. 8), z archivu Arcibiskupství pražského a z archivu sester boromejek z nemocnice pod Petřínem graficky upravil Ladislav Svatoš Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2003 jako svou 497. publikaci Redakčně zpracoval Bohumil Svoboda Odpovědný redaktor Břetislav Daněk Vydání druhé, rozšířené. Stran 224 Vytiskla tiskárna Finidr, s. r. o. Doporučená cena 248 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., Praha 1, Bartolomějská 9 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 80-7021- 492-9