Duševní hygiena - Hygiena duše Bc. Petr Král Každý člověk se pohybuje v různém prostředí, které je v mnoha ohledech zatěžující. Musíme se vypořádat se stresem, nejistotou, hněvem, selháním, strachem a dalšími problémy, které nás nějakým způsobem ovlivňují. Od dob, kdy vznikla psychologie jako vědní obor, člověk hledá způsob jak žít tak, aby byl spokojený, měl dostatek síly pro výzvy, které před ním stojí. Populární časopisy jsou plné článků týkajících se duševní hygieny. Jsou vypracované systémy, jak se vypořádat se stresem, úzkostí a vším, co nás ohrožuje. Pokud přemýšlím o samotném termínu duševní hygiena, nejsem si jist, jestli dostatečně vyjadřuje podstatu řešení problémů duše. Evokuje mi více jakési techniky směřující k relaxaci a duševnímu klidu, což jistě může mít prospěch ve smyslu jakéhosi navození příjemných stavů po zátěži, ale osobně si myslím, že je to jen část pravdy. Apoštol Jan se ve svém třetím listu modlí za Gáia: „Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši.“ Jistě Bible také toto téma řeší a ukazuje nám, že se jeho duši může skutečně za určitých okolností dobře dařit. Za jakých? Jistě za těch, kdy se o duši člověk stará. Slovo hygiena v Bibli není nikde takhle explicitně zmíněno, nicméně na mnoha místech je zjevné, že se má určitý druh hygieny na mysli. Nejcharakterističtějším místem je příběh, kdy Ježíš slouží svým učedníkům. Myje jim nohy a dostává se na řadu apoštol Petr: Ježíš přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš." Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!" Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Tento příběh má dvě roviny, jedna je ukázat učedníkům postoje služebníka ve smyslu praktického očišťování druhých, ale také rovinu, která nám samotným ukazuje, že potřebujeme být čistí. Hygienu tedy chápu především jako udržení si čistoty. Je jasné, že v tělesném smyslu všichni považujeme za nutné se starat o čistotu těla. Víme z historie, že do té doby než byla prokázána souvislost mytí rukou a celková hygiena s šířením moru, tak se ten v pravidelných intervalech šířil Evropou a i dnes jsou země, kde tento problém díky nízké úrovni hygieny nebo nedostatku vody přetrvává. Vidíme také moudrost Boží. Proč Bůh tak striktně nechal vepsat povinnosti tykající se hygieny? Jedním z důvodů může být to, aby Izraelité získali návyk – zvyk. A moji otázkou je, jestli máme nějaké návyky nebo činnosti týkající se také firemní potažmo osobní hygieny duše. Vraťme se zpátky k příběhu mytí nohou. Je zde jeden důraz, který si myslím je i pro naše podnikání a osobní životy velmi důležitý. Ježíš zde říká, že pokud Petrovi neumyje nohy, pak s ním Petr nebude mít s ním podíl. Na čem? Na Božím království? A tady se dostávám k základní otázce, kterou je nutné si položit.
1
Co je skutečným smyslem hygieny duše? Cílem hygieny duše: 1 Timoteovi 6:14 abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 1. zachovat sebe čistého od poskvrny tohoto světa pro 2. schopnost naplnit Boží povolání i přes všechna protivenství
Věřím, že tyto dvě věci spolu úzce souvisí. Hygienu potřebuji k tomu, abych mohl vést svoji firmu (sebe) k rozvoji a to tak, aby ona (já) mohla mít v tomto světě vliv Božího království. Radost, pokoj, a další pozitivní emoce budou pak důsledkem, ale ne cílem snahy duševní hygieny (v jedné písni se zpívá: „Štěstí je jako pírko. Když se za ním honíš, nikdy ti na ruce nepřistane.“- což nám říká: světské přístupy jsou často zaměřené pouze na důsledek, tedy na emocionální rovnováhu, a ne na příčinu). Záleží tedy na tom, jak vedu své osobní záležitosti, stejně tak jako své podnikání. Na co jsem zaměřen, jaké jsou mé cíle a také, jestli to, čemu vnitřně věřím, také žiji. V mém případě vedu středisko Teen Challenge, kde vedle pomoci závislým rozvíjíme podnikatelské aktivity a je otázkou, jestli věci vedu v souladu s tím, čemu věřím. Jaký je princip hygieny duše a v kterých oblastech se v podnikání projevuje? Princip hygieny je neustálé vystavování „svých“ nohou, které se v různých specifických situacích dotýkají „špinavé“ země konkrétním očistným aktivitám. Stejně jako si myjeme zuby nebo ruce ve spojení s jídlem, tak je nutné, abychom prakticky pracovali na osobní i firemní čistotě. V důsledku toho pravděpodobně budu – moci klidně spát bez strachu z …, mít dost síly na to stále pokračovat, mít čistou mysl pro řízení, vymýšlení…, mít dobré vztahy se zaměstnanci i partnery, mít dobré svědomí, mít pokoj (stav kdy spolu ve firmě nikdo neválčí, jsou akceptována pravidla hry i pracovní postupy…) ve firmě i rodině. Oblasti, které považuji za podstatné pro duševní hygienu:
mám otce v nebesích – On určuje pravidla hry, On může odpovědět na otázky, kde mi chybí moudrost, u něj hledám oporu, moje firma je součástí jeho rodiny = patří mu, On má specifické postavení v mém životě a rozhodování. Co se děje, když tyto jednoduché věci neaplikuji v osobním životě? Jaké důsledky to má na pocity osamocení, nejistoty, strachu, smyslu toho, co dělám? Určitě jsou v životě firmy situace, kdy jsme si určili například vlastní pravidla hry nebo v situaci, kdy je nutné udělat rozhodnutí, jsme si prosadili svou i když jsme vnímali, že důvodem je spíše strach (ze ztráty zakázky, zaměstnance, …) Jedním z důvodů, proč naše firmy a společnosti nerostou, je jednoduše nezralost spojená s deficitem vedení. Nezralost je přirozená. Nikdo z nás nemůže říct, že je plně zralý. Proto jsme potřebovali rodiče, aby nás v dětství a pubertě „omezovali“ všude tam, kde bychom díky nezralosti 2
naráželi. Vidět a přijmout svoji nezralost v konkrétních oblastech může být velmi vysvobozující. Například jeden z mých zaměstnanců, vždy v situaci kdy se něco nepovedlo, hledal „viníky“, snažil se dokázat, že on s problémem nemá nic společného, „ to ti druzí“. Vůbec si neuvědomoval, že nehledáme viníky, ale řešení. Měl strach ze ztráty pocitu vlastního významu. V této oblasti nebyl zralý, a proto nedokázal řešit často jednoduché mezilidské konflikty a nacházet věcná řešení, což mělo vliv na celý tým vedoucích. Dnes jsme mu pomohli v rámci jeho růstu vidět, že lze oddělit konkrétní chybu od vlastního významu, takže místo výmluv přichází s řešením. Jeho hygienou, ale bylo pochopit a přijmout, že Otec v nebi (na zemi žádného neměl a byl vychováván matkou) ho miluje takového jaký je a má řešení pro cokoli on zkazí.
Má smysl dělat vše pro to, aby přišlo jeho království a v mém kontextu se děla jeho vůle – jeho království je charakterizováno řádem projevujícím se radostí a pokojem. Když jsem začínal s TC, neměli jsme ani jedno. Pouze malá budova, která byla ve velmi zbědovaném stavu, a první dva klienty programu. Neměli jsme žádná pravidla, žádný ucelený program (know-how), žádnou firemní kulturu, žádné systémy řízení, dokonce ani definované role jednotlivých služebníků, žádný krizový řád, žádný etický kodex, žádné řízení kvality, prostě nic. Realitou byly časté spory, přetíženost, relativně velká fluktuace klientů. Začali jsme tedy pracovat na všech těchto problémech, tak aby odpovídaly vůli Boží v nebi (alespoň tak, jak jsme ji chápali). Tento proces se však nikdy nezastavil. Stále rosteme a s tím jsou spojeny další nutné kroky. Nicméně důsledkem Božího království je radost a pokoj z Ducha svatého. Nejde také jen o to, tuto firemní kulturu a pravidla budovat, ale také udržovat její jednotlivé části v činnosti. Často je to tak, že pravidla nastavíme, ale selháváme v jejich dodržování. A zde má místo hygiena – aktivní prosazování všeho, co jsme v rámci firmy nastavili, jako podmínky fungování, pokud na ni zapomeneme jako manažeři nebo vlastníci firem, důsledkem jsou války ve firmě, nespokojení partneři, osobní frustrace. Tato hygiena také zvláště pro vrcholové manažery souvisí s delegováním pravomocí. Velmi často vidím, že problémy firem stojí na tom, že nejsou vyjasněny jednotlivé role v týmu a není tedy možné firemní kulturu a procesy uhlídat jedním přetíženým člověkem. Doporučuji si v této souvislosti přečíst Exodus 18:17 a přemýšlet, proč Jitro řekl Mojžíši: „Není to dobrý způsob, jak to děláš“.
On je zdrojem – za prvé, často máme pocit, že jsme to my, kdo se musíme o sebe postarat a za druhé, že jsme to my, kdo musí „nakrmit“ další. Na jedné straně je tento přístup zdrojem strachu ve chvíli, kdy se firmě nedaří a na druhé straně je to zdrojem pocitů viny, když „nepomůžeme“, tomu kdo volá o pomoc. Obě eventuality jsou problémem a osobně nevím, která větším. Ta druhá nás může učinit závislými na druhých, takže nakonec buď neumíme říct ne a roste v nás naštvanost nebo naopak nemáme v zásobě žádné ano a jsme vůči „slabým“ tohoto světa přehnaně kritičtí a pyšní na vlastní úspěchy. Principielně jde ale o to, že v obou případech jsme nepřijali Boha jako zdroj naplnění vlastních potřeb (nemluví se tady o nadbytku). Co navrhuji jako preventivní hygienu? V případě dávání. Bůh nám dává své požehnání na základě splnění určitých podmínek. Tou hlavní je „kdo nepracuje, ať nejí“. Samozřejmě žijeme v době, kdy mnozí za mzdu pracovat nemohou prostě proto, že placená práce není. Nicméně myslím si, že Bůh se stejně dívá k jejich srdci a touhám po práci. Kritériem je 3
tedy jednoduše ne to, zdali pracujeme za mzdu…, ale jestli pracujeme (v našem případě, mnoho našich klientů po programu dále pracuje bez mzdy, osobně vždy povzbuzuji lidi v církvi, kteří jsou na úřadě práce, aby si našli někoho, pro koho mohou být dobrovolníky a pracovali alespoň takhle). Myslím, že podobné je to s naším firemním dáváním. I ono může fungovat na principech Božích. I my (TC) přestože jsme organizací, která více přijímá dary, chceme mít možnost granty dávat (což se již mnohokrát stalo). Pro toto dávání jsme ale vytvořili kritéria. Neříkáme komu, ale za jakých podmínek. Je to myslím všem čitelné a nám to pomáhá v tom, abychom se nestali závislými na pocitech viny (nedáváme z pocitu viny, ale pro skutečnou potřebu, jsme schopni slyšet Boha v dávání). Co s hygienou vzhledem k prvnímu případu, kdy máme strach odevzdat naši závislost na „chlebu“ Bohu a proto si stavíme sýpky plné obilí, které nikdy nejsme schopni sníst? Víme, jaké jsou důsledky takového myšlení: Ale Bůh mu řekl: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“Luk 12:20. Důsledkem je především nejistota a s tím spojený strach dát druhým lidem vidět do vlastních karet. Mně osobně se v praxi TC, ale i dříve v podnikání velmi osvědčil přístup transparentnosti, kdy i klienti znali a znají naše hospodářské výsledky, což je činí spolupodílníky na potřebě hledat případná řešení v době nedostatku, ale také v době dostatku či přebytku. Jako podnikatel musím mít jasno také v tom, co je smyslem mého podnikání. Je to sebezajištění a nezávislost nebo …? Je-li hygiena prostředkem k nerozvinutí „nemoci“, a nezapomeňme, že muž, co si stavěl sýpky, umřel (což může být také symbolika pro zánik firmy), pak každodenní odpověď na tuto otázku je nutností pro přežití! Firma, společnost, služba, která nemá jasno v tom, co je smyslem jejího snažení, pravděpodobně nepřežije v konkurenčním boji.
Nechci být úspěšný za každou cenu – v osobním životě, ale také v podnikání či službě jsme vystaveni mnoha pokušením, která jsou téměř vždy spojena s existenčními otázkami. Kdy jindy k nám přichází nabídky možnosti získat něco nečestně. Ať je to již možnost „nezaplatit“ včas, nedát zaměstnancům, co si zaslouží, vyhrát v konkurenčním boji ne na základě kvality a transparentního přístupu, ale na základě „kamarádkšeftu“. Ve firemní politice můžeme mít také něco jako strategie pro různé případy existenčních obtíží (pokušení), tzv. zbavujeme se zlého vlastními praktikami, místo toho abychom ve svém vnitřním prohlášení měli „TY“ nás zbav od zlého. V Žalmu 52 můžeme vidět všechny tyto sebezáchranné nebo sebeprosazující praktiky i s tím, jak se na ně Bůh dívá: splétání zhouby, pletichaření, láska ke lži, lstivost, očerňování druhých, zakládání si na své zhoubné moci. Spoléhat se na Boha v těžkých časech je otázkou víry, bez které se jemu nemůžeme líbit. Asi každý z nás v existenčních situacích selhal a spoléhal se na vlastní způsob jak zažehnat zlo ve formě krachu, nedostatku zdrojů ať již finančních nebo lidských. Již toto přijetí vlastního selhání a vyvození z důsledků z něho může mít revitalizační důsledky pro celou firmu, ale také pro pracovní týmy, firemní peníze, vztahy s partnery. Na jedné straně je tady schopnost vidět vlastní chyby a hříchy a hlavně přijmout transparentně důsledky, ale na straně druhé být milosrdný k těm, kteří se v rámci naší firmy (pracovní týmy, konkrétní manažer, pracovník) nějak provinili proti čemukoli. Mluvím zde především o formách komunikace a referování problémů, selhání v rámci 4
pracovních rolí u zaměstnanců, ale také u partnerů. Osobně si myslím, že hlavním problémem v této otázce je pocit, že mluvit o selháních a problémech je nepatřičné a vyjadřovali bychom tím druhým to, že je neakceptujeme. Odpustit však znamená především neoplácet druhému zlo zlým, což se děje právě často tehdy, když rezignujeme na komunikaci o problémech a selháních. Pokud pro otázky selhání a problémů, dokonce si myslím, že v křesťanském prostředí také morálních pochybení, je ve firemní kultuře prostor, pak důsledkem je možnost nalézt nová řešení v době např. existencionální krize či pouhého zpomalení rozvoje. A týká se to ne jen firmy, služby, ale také osobnostního růstu.
Osobní duševní hygiena a emoce Jak už jsem dříve naznačil. Duševní hygiena nemůže být zaměřena na změnu emocionálního nažívání, tedy na pouhou změnu kvality emocí bez změny kvality osobního života. Toto jsou spojené nádoby. Dále jsem přesvědčen, že některé i negativní emoce mohou být součástí Božího plánu růstu a útěk před nimi znamená útěk před výzvami, které mohou osobní život nebo firmu výrazně posunout směrem k růstu. Jistě existují hraniční emocionální stavy, i ty ale souvisí s konkrétním životním stylem a tedy výše uvedenými fakty. Známe případy workoholizmu i jiných závislostí, které přímo souvisí s řešením pocitů významu, smyslu, samoty, …. Emoce jsou tady častými příčinami zmatků, ublížení, nedorozumění, komunikačních šumů apod. Ovlivnit emoce se dá, jsou na to různé techniky, ale pokud přijmeme, že emoce jsou důsledkem našich rozhodnutí, myšlení, ale také způsobu života a prostředí, které kolem sebe utváříme, pak samostatně ovlivňovat emocionální život nemá z dlouhodobé perspektivy význam. Jistě má smysl se zkoumat a jednoduše se ptát sami sebe: Jaké mám převládající emocionální stavy? strach frustraci stud odmítnutí osamocení
zranění vinu
nedůvěru nepřijetí
sebelítost nelásku bolest depresi hněv hořkost nenávist pýchu žal
(Zapiš si typické pocity, které prožíváš, je samozřejmé, že mohou být i další)
Emoční stavy jsou reakcí na stresové situace. Vnímáme je subjektivně bez ohledu na to, zda je situace opravdu zátěžová či nikoli. Zátěž vnímáme na základě několika předpokladů: • • •
nemáme dostatek dovedností pro zvládnutí situace, ve které se nacházíme situace přišla náhle, je nová, nemáme dostatek informací o celku, o skutečné hloubce problému nároky života jsou dlouhodobě na hraně zvládatelnosti (finanční situace, nemoc v rodině, násilí…) 5
• • • •
naše minulost je zatížena prožitým traumatem, v určitých konkrétních situacích jsme paralyzováni, a to přestože obecně nejsou pro jiné zátěží míjíme se cíle, žijeme to, co žít z nějakého důvodu nechceme jsme v situaci, kdy se od nás „hodně“ očekává máme tajnost, která ohrožuje nějakou hodnotu, kterou nechceme ztratit
(vyber, pokud jsi toho schopen, co je příčinou těchto emocionálních stavů)
Problematické způsoby, jakými můžeme manipulovat s našimi emočními stavy (zaměřené na získání emocionální pohody): vyžaduji tiché prostředí - utíkám myšlenkami jinam - jsem neloajální – znevažuji druhého – hádám se – jsem příliš shovívavý – měním téma hovoru – jsem upovídaný – lžu – vytvářím nátlak – kradu – jsem sobecký – jsem nepořádný – používám pornografii – snažím se vysvětlovat příčiny – vymlouvám se - jsem vždy pozadu (pozdě), nejsem schopen včas plnit úkoly – křičím – jsem zlý, protivný, nesnášenlivý – jsem panovačný – dávám najevo, že vše vím nejlépe – jsem náladový – kritický – jsem příliš náročný – vyhrožuji – žárlím – závidím – kleju – nemám uznání – jsem lhostejný – jsem ukvapený – nerozvážný – bezohledný – netaktní – bezmyšlenkovitý – nešetrný – panovačný – dělám kompromisy – jsem naštvaný – rebeluji – pomlouvám – klepu s druhými – přejídám se – užívám farmaka – drogy – alkohol – flirtuji – spím s cizí ženou – masturbuji – chodím do striptýz baru – přizpůsobuji se – hraji automaty – hraji počítačové hry – jsem drzý – prudký – odvádím pozornost od sebe – brečím – jsem nespolehlivý – zneužívám druhé pro svůj prospěch – vyčítám – obviňuji – uzavírám se do sebe – odmítám dát odpověď – nereaguji – neslyším – vyhledávám adrenalinové zážitky – chlubím se – ponižuji – (Podtrhni, které techniky používáš k změně emocionálního nažívání)
Dva obecné způsoby vyrovnání se s negativními emocemi: Sebelítost
Otevřenost
Ztěžování si na osud. Přijetí role oběti.
Hledání pravdy mimo sebe.
Obviňování druhých za to, kde se já nacházím a jak se cítím. Potřebuji druhé, aby naplnili mé potřeby.
Vím, že za to, kde se nacházím a jak se cítím, jsem sám zodpovědný. Potřebuji jít k Bohu, aby naplnil mé potřeby.
Člověk je můj zdroj
Můj zdroj je Bůh
6
(Vypiš důsledky, které má ve tvém osobním nebo firemním životě každý z obou přístupů)
Problematické způsoby ovlivnění emocionálních stavů obecně: - sebeklamem a. vytěsněním - potlačením zdroje (hněv, křik,…) - denním sněním (útěk do jiného světa skrze myšlenky) b. stimulací
- návykové látky - vizuální stimulace (pornografie a podobně)
Jaké je tedy řešení pro emocionální stavy tak, aby ony nebyly zdrojem dalších problémů? Tato tabulka ukazuje, že rozdílem mezi skutečným řešením a pouhým ovlivňováním emocionálního nažívání je zaměřit se na zdroj emocí.
7
Pokud totiž své emocionální stavy nechám pouze působit, může se stát, že se situace obrátí a emocionální stavy se stanou motivací pro mé jednání, což je velmi běžný jev. Stejně jako u emocionálních stavů můžeme vidět, že používáme nějaké konkrétní metody i v dalších oblastech hygieny duše jako je hygiena prostředí. Například, nepříjemné prostředí v nás vyvolává pocity úzkosti. Atributy takovéhoto prostředí lze obecně popsat jako nepřátelské, chaotické, netransparentní, ohrožující, neodpovídající mým představám, špinavé, nepořádné, atd. Neadekvátní způsoby hledání „pokoje“ v tomto prostředí mohou být v zásadě dva: únik – princip pštrosa, který před nebezpečím utíká do jiné reality tím, že strčí hlavu do písku a má dojem, že je vše v pořádku převzetí moci – vytvoření prostředí, kde pouze já rozhoduji o všem Vzhledem k omezenému času pro tento seminář tady skončím s tím, že shrnu hlavní myšlenky. Hygiena duše je aktivní činnost, jejímž cílem je zajistit, aby osobní život stejně jako povolání, ve kterém stojím, se mohly rozvíjet k rozšiřování Božího království. Tato činnost souvisí především s duševní čistotou. Důsledkem duševní čistoty je radost a pokoj v Duchu svatém, tedy emocionální stav dovolující dělat věci ve svobodě a volnosti, ale také prostředí, které kolem sebe vytvářím, má vlastnosti tohoto království. Z tohoto pohledu: Jak jsi na tom?
8
