V68 -Mí. ;l

vj-w -T^:

iO)

1S íoo

'(O

co

51 /V68 -Mí. ;l

A.

6

//3ô

,'<í'R
NOVÉ Cechy POKROKOVÁ REVUE PRO ŽIVOT

POUTICKÝ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ.

RONÍK

II.

(XI.)

ÍSLO

1.

OBSAH: LÁNKY: Dr. Zrfenk Nejedíýr Nový svt

O

Dr. Rudolf Brož:

1

5 7

anglických volbách

Dr. Josef Mráz: Slovensko ve svlle

(Pokraováni)

sfafisfiky.

Dr. Jaroslav Slemr: Smirí a rozhodí soudy

v

železáském prmyslu Velké

Britanie.

Dr. Perd. Pelikán:

Ti

O

filosofické osobnosti

Cády

Fr.

30

dopisy Jaroši. Jeremiáše

Dr. Emil Axman: Kapitola Dvoákovská

Dr. J. B. Novák: Význam

33 36

utopii

ZE

SOUASNÉHO

ŽIVOTA:

Nmeckorakouské

Polifika domácí:

—

(A. Rautenkranz)

volby a eskoslovenská dolnorakouská menšina. Krise sociální demokracie. (Dr. C. Cechrák)

—

Program eské státoprávní demokracie,

Oázky

13

20 26

Josef Kopal: Dvojí pekvapení

.

.

.

(E.

apek)

41

hospodáské: Modrákova „Samospráva práce". (Dr. C. echrák) Mladé Slovensko. Literatura a vda: Nové knížky veršové. (AAiloslav Novotný) sociální a

(A. Hartl)

Poznámky: Dvé

—

—

—

—

— —

50

Národní duch ve školství. Trapné pirovnáni. Také „Nové echy" echové na Kavkaze. Není teba Poteba Mariánský sloup a katolická politika. -__r_hlBJebního nakladatelství Odbratelm. asopisihsr— Oprava. 52 n úmrtí.

—

í

—

— —

—

—

tce: ást látky bylo nufno z nedostatku místa ponechati do 2. ísla. Odloženy hlídka divadelní, hudební, výtvarná (o výstav Jana Konpka), úvaha Dr. A. Hart a o sebraných spisech K. Tomana a Vikt. Dýka, lánek Vojty Nováka Ohlas

sociálních

proud

a

v oblasti divadelní

Z

j.

administrace. Vydáme v brzku výbor lánk JUDra. Lva Sychravý, redaktora eskoslovenské Samostatnosti, psaných v cizin za naše osvobození a brožuru T. G.

••••••a Masaryka.

záí.

••••••••>

Nové Cechy vycházejí koncem každého msíce, vyjma srpen a Redigují Em. apek (Praha IV., Bašta sv. Ludmily 244) a Jar.

Wersfadt (Praha pp.:

II., Lipová 6. p.) s redakní radou, kterou tvoí JUDr. Jan Auerhan, Viktor Dyk, JUDr. Ladislav Macha, Jaromír I.

Malý, Ph. Dr. Ferd. Pelikán, JUDr. Lev Sychravá. JUDr. Ferd. Veverka.

Administrace

složních

eských

listu

je

v Praze

K

18*

,

poštovní spoitelny

spoitelen

II..

Spálená

ul.

20..

III.

posch.

— na roku K — poštovní K 220. — Prosíme, aby bylo používáno výhradn

Pedplácí se n^ rok Jednotlivá ísla po

listu

.

35.312.

púl

.

9'

8Q.876. aneb

s

zásilkou.

útu Ústední banky

íslo

NOVÉ CECHY

1.

1919.

Led en.

ZDENEK NEJEDLÝ:

NOVÝ SVT. Když ve válených

letech bývalo v rozliných spolenostech, zvlášt nejednou usuzováno o tom, jak by bylo možno pipravovati se na to, co' pijde, netajíval jsem se svými pochybnostmi o cen takových píprav, a to zvlášt z toho dvodu, že vbec nevíme, jaký ten píští život bude. Jen jedno se mi zdálo naprosto jasné: že bude docela, ze základu jiný než jaký byl život dosavadní, ale práv proto není souditi. Pedstavoval jsem si pi tom živ rokokového mi možno o lovka 18. století, když vypukla francouzská revoluce a Napoleonské války: mohl míti vbec jen daleké tušení, jaký bude život 19. století? Jisté ne, nebof nové století vytvoilo si životní podmínky tak nové, že o jich možnosti nemohl lovk minulého století ani uvažovati. Nejinak dnes. I my sotva mžeme tušiti, jaké budou však jest tomu zajisté formy života v novem století, odtud teprve opravdu dvacátém, a jaké nabudou moci. Tím však zase není eeno, že nemáme ideje v povinnost se o to starati. Naopak, ten, kdo bude tak bedliv naslouchati tajným hlasm dnešních dj, že z nich konen vytuší, fro pichází, ten prokáže lidstvu služby nejcennjší, nebof ušetí mu snad mnoho zklamání, bolestí, v nž by upadalo z nevdomosti. Jak jest však možno škod vbec jen pronésti domnnku o tom, co jest dosud zahaleno závojem tak naprosto neproniknutelným? Dokud jsme žili ve víru válených udájen trochu podstatného. Ne lostí, bylo sotva možno íci o tom nco že bychom byli v pochybnostech o výsledku tohoto zápasu, ale že tu zpsob, jakým taková svtová na všechny další dje má nesmírný vliv literárních,

nm

i

nm

i

i

i

i

katastrofa se rozvalí, a dále že tehdy teprve,

po skonení samých boj,

jakoby v prvním záblesku míru, který z vdích sil svtové revoluce pechází jako nejtr\;alejší ddictví do doby mírov a tím do života celého dalšího století. Proto dnes mžeme o tom uvažovati než ped rokem neb dokonce ped dvma léty, již daleko podstatnji tedy pro úvahu toho druhu nebylo ješt žádných jen trochu spolehlivých pedpoklad. Rozumí se však, že i nyní lze takové otázky vlastn jen nadhazovti, ale nauili-li jsme se chápati smysl dosavadních djin lidstva,

ukáže

se,

tebas

jen

i

snad se

tu

pece dobereme

jádra,

jistého

domnnkou.

—

1

—

jež jest více

než jen pouhou

A

bych pedevším z toho nesmírn významného historického válka koní dokonalým, svrchovaným, ádným kompromisem neseslabeným vítzstvím dobré vci, idejí svobody, lidskosti kultury, kdežto moci zla jsou povaleny takka k bezmocnosti. To jest fakt, nad njž významnjší nelze si pomysliti a pak jist sám jest již s to, aby dal budoucímu životu lidstva uritý smr. Až dosud takto na zevnjšek v djinách tak zídka, že totiž vítzila dobrá vc mezi historiky rozšíí se takka všeobecn zcela pessimistický názor na takové boje dobra se zlem, ponvadž platila jeho pravidla, že zlo, vypravené vtší silou brutální, vítzí jako mocenský initel nad mravním dobrem, fysicky vždy slabším. Jen se proberme tmi velkými svtovými válkami, o nichž djiny vypravují, a hledejme, jaké moci tam zvítzily! Proto také spatováno bylo již v samé historii válek jen zlo, barbarské fakta,

tu vyšel

že svtová

i

vynášení násilí

a

nmuž

ohavností, proti

se

lepší,

kulturnjší

historik

mírových hodnotách djin. Jen v pohádkách jsme se obdivovali rytískému Honzovi, s jakou udatností poráží ty pleticháské šlechtice, a v djinách jen tomu hlouku božích neb. národních bojovníku, kteí vítzili mravní silou, ale po ase pece též podléhali brutalit moci íseln vtší. Tato svtová válka však najednou pehodnotila nám sám historický pojem války a její hodnotu pro pokrok lidstva. V tom však vidím také nejdležitjší pedpoklad dalšího vývoje djin v píštím století, nebof je-li sám základ tak nový, není možno, aby tomu neodpovídalo to, co na tomto základu bude postaveno. utíkal

do bádání o

lepších,

i

i

Díváme-li se zpt na svtové katastrofy, jež urovaly ráz století, vidíme jasn tento vztah mezi nimi a rázem století, jež po nich následovala. V novovku, abychom se obmezili na doby nám bližší, byly to zajisté pedevším ticetiletá válka a války napoleonské, jež rozhodly o povaze svta. V obou pokroková myšlenka lidstva podlehla: ticetiletá válka skonila kompromisem, jímž byla pokroková idea svobody tak nakažena, že konen zahynula vnitní svou hnilobou; napoleonské války pak skonily zcela nesporným vítzstvím mocí reakních, jež využily svého vítzství zejména k tomu, aby úpln zniily dílo francouzské revoluce. Jaké^ toho mohly býti následky? Bud" pokroková idea svobody byla vnitn tak oslabena, že nebyla vbec schopna udržeti se vedle reakní moci fysické síly, jako tomu bylo po ticetileté válce, kdy absolutismus nkolika málo panovník, kteí dovedli využitkovati této slabosti lidstva, byl pirozeným toho dsledkem. Anebo ona idea byla dokonce násiln potlaena, jako tomu bylo po válkách napoleonských, kdy restaurace vládla jen vojskem a policií, a pak celý život byl

prostoupen duchem

revoluním,

idea svobody vzpírá se všude

proti

nebof spoutaná, ale vnitn zdravá poutm, v nž byla brutální mocí

lovk

uvržena. Celé IQ. století

revoltuje tu jest vlastn století vzpoury. práva lidská, stavy za svá práva tídní, národy za svá práva národní. Proto také vše, co jest dobré, jest v tomto táboe revoluce; politická reakce znamená tu jist lidskou špatnost. Co energie však lidstvo takto vynaložilo na tento revoluní boj! Takka století pracovní a tvrí síly vnováno bylo jen na tento zápas, na odvrácení zla, na

za svá

i

—

2

—

pouhých podmínek existence. Proto bylo to století tak Nebylo v ani myšlenkové nápln renaissanní, ani bezstarostnosti rokokové. Všechny hlavy tu sice hoely smlými ideami, vybojování

tžkého

si

nm

života.

mly nenávidnou moc zniiti, ale byl to krvavý žár boje, nikoli pravé štstí positivního tvoení. Vrcholem toho pak byla sama svtová válka, v níž se slouily vlastn všechny ty revoluní síly 19. století, aby konen svrhly se sebe vše, co jim po celé století" pilo krev a eo zniiti stalo se podmínkou holého jen našeho života.

jež

i

Ze tomu tak, nemusím snad dále dokazovati. Staí, pohlédneme-li sami do sebe, jak jsme žili svtovou válkou: ješt jen a jen revolun. Vše u nás bylo naprosto proti tomu, co jsme nenávidli. I naše láska k tm, kteí bojovali proti našim nepátelm, byla tím prosycena: nemilovali jsme Angliany Francouze tolik, že to jsou národové tch a tch vynikajících vlastností, nýbrž proto, že jsme v nich cílili nejvtší sílu odboje proti násilnickému duchu reakce. Ale tak jsme žili vlastn celé století ped tím: revoluce, t. j. negativní dílo. niící jen nco, co by i

nemlo býti, nám vším.

a

tím

teprve

umožující

positivních

rozvinutí

bylo

sil,

nm

V

tom však nastává nyní obrat, tak dalekosáhlý, že již v tkví djin. Revoluce dobrých sil poprvé v djinách novovku zvítzila, dopomohla k vlád pokrokovým silám, jež nemusí se již báti útisku, nýbrž naopak samy jsou povolány vésti svt. Jak úžasný to obrat! Ale jak nebezpený a zodpovdný! Až dosud byli jsme odchováváni revoluními ideami negace: my dobe vdli, co nechceme, nyní však musíme vždy a všude íci positivn, co chceme. Budeme to umti?

pelom

jist

i

Budeme umti

vybaviti se

z ideologie

19.

nauíme

a

století

se

nové

i

musíme vykati, až nám vyroste nová generace, generace našich dtí. volných již ve svém dtství a proto vyrstající ideologii 20. století,

pímo

a kladn, bez zkivenin násilnického režimu?

Dnes Co

zatím cítíme

ješt všichni jedno:

jakési

prázdno

o co jsme zápasili, o to již neteba pokládali za úkol svého života, to již jím není. Tak jsme-li sami k sob upímní. A ím více bylo v tom

v nás.

co jsme to v nás hovoí, ducha jen revotato zvláštní prázdnota. Vidíme to luního, tím více asi hlásí se v na celých stranách. Nmecká sociální demokracie byla ideologicky založena na typické revolunosti 19. století, kdy reakce byla svrchovaným pánem svta. Mluví-li dnes stejn jako vera, cítíme zajisté všichni, že revoluní gesta bijí jakoby do prázdna. Slyšíme slova o hrozné její tyranii mocných, ale nevidíme již ty násilné ruce, proti nimž by bylo nutno takto zkiknouti. Byla to také fraseologie v podstat nmecká, revoluní stav jaksi protože v Nmecku byl útjsk nejvtší a proto nejvyvinutjší. Namíí-li se však proti francouzské neb anglické demokracii, vyzní docela falešn. To tedy vše nutno nahraditi positivními ideami bylo,

není;

zápasiti;

nm

i

i

a snahami.

Tím ovšem dnes nemají

již

není

nijak

eeno,

—

I

že otázky, jež jsme

pro nás zájmu. Naopak, mnohá 3

z

tch.

si

jež

kladli

již

vera,

v revoluní

znla do svdomí svta, zní nyní a bude zníti dále ješt mohutnji než díve, práv proto teprve nyní bude zníti v celé své positivní závažnosti. Tak sociální otázka rozvine se zajisté teprve nyní v celém svém rozsahu dosahu, ponvadž nic již nemže vážn peideologii

i

i

kážeti jejímu ešení,

práv

poražena. Ale ovšem

sám dovede ešení

jest*

býti

—

když reakce

nejen vnjší, nýbrž

nyní musí

nebo

sociáln tvoivý,

nyní naším úkolem.

A

i

vnitní

—

jest

každý národ teprve ukázati, jak nikoli

nýbrž

hesla,

to jest zajisté daleko tžší,

positivní

než revo-

lucionování a theoretisování minulého

století. Proto také roste dnes tato námi v celé své ohromnosti, jako nejnutnjší otázka nového, osvobozeného lidstva, ale pi tom jako otázka nesmírn tžká, ponvadž dnes stali jsme se všichni zodpovdní za to, bude-li ešena šastn ili nic. I socialistické strany zajisté ití, že to, co na nich žádá dnešek, jest více než to, ím mohly žíti ješt vera, a proto hledají nové cesty k novému, positivnímu a plodnému rozešení sociálních problém.

otázka

ped

i

S tím však souvisí otázka osobní. I na jednotlivce bude initi nový život požadavky zcela jiné než díve a, proto výbr osob, povolaných k vedení vcí, bude jist jiný než byl vera. I zde pak bude záležeti na tom, jaký positivní kapitál jest v tom uložen a co positivního bude moci svtu dáti. První známky tohoto obratu cítíme zase již dnes, a to práv na osobnostech vysloven revoluních. Jak najednou rozplývá se tato revolunost mnohého z nich, jakmile mají ukázati revolunost nikoli jen v negativní taktice proti padlé reakci, nýbrž v positivní smlosti svých myšlenek! Vera ješt bouil tak mnohý z nich proti veškeré moci svta, ale dnes, jakmile sám k té moci dospl, domnívá se, že není tu již pro revoluci místa a tak z nejnápadnjších revolucioná stávají se vlastn pes noc obránci dosavadního ádu svta. A pece jest jisto, že teprve nyní pišel as práv nejradikálnjších revolucí, i

i

ovšem

nikoli už jen protidynastických, protivládních, protiklerikálních, nýbrž positivn lidových, kulturních sociálních, nebo vy t vo nový t stav vcí jest revoluce daleko radikálnjší, než jen odstraovati jednotlivé prononcjované zjevy starého režimu. Tak tedy zde bude život klásti zajisté jiné požadavky, než kladl dosud a musí se teprve ukázati, kdo jim dostojí. Ty vrstvy národa, v nichž již ped válkou byla patrná neplodnost, impotence, vyerpanost tvrí, budou tu hráti úlohu pirozen i

i

i

i

nejmenší.

Za

opravdová

chu

promiss

to

vrstvy,

ty

v

nichž

jest

nahromadna tvrí

energie,

všem až ke koenu vcí a snaha bez komživot, nabudou pirozené pevahy, nikoli tím.

pronikati ve

vytvoiti

nový

n

udlena zvláštní politická moc. ale tím, že na tato moc pejde pirozeným zákonem života zdravého a tvrího. Tomu všemu nás mohou již dnes nauiti analogie dslednost djin, první známky nového života po pevratu íjnovém kritika osob v našem život veejném. Mžeme to však poznati na píklad již

že jim bude

i

i

i

zcela kladném, na našich

legionáích.

Tam, myslím, zrodil se nejdíve tento nový duch, naprosto positivní. Pro ty to, co tu bylo, jakoby vbec nebylo bývalo. Šli za ideou jen a jen positivní, zbudovati samostatný eský stát, a positivní cestou tuto ideu uskuteovati. I jich boj i

—

4

—

proti

Rakousku nebyl

již

veden

revoluní nenávistí

jen

19.

lidí

století,

v tom stáli jakoby nad tím, vidouce v dálce, co bude, a nýbrž jdouce proto za tím cestou necestou, jako dokonalí budovatelé nových svt positivních. Takoví však musíme býti dnes zítra v budoucnosti i

i

i

my

všichni.

emž

Musíme stavti, pi

i

ovšem padne

to,

co

tu

bude

v cest, ale nepadne tu z nenávisti, nýbrž z kladné nutnosti. Proto

státi

nebudeme litovati, ponvadž budeme vidti jen to, co roste,, a co nutn pi tom hyne. To bude naším úkolem v budoucnosti. tím díve Cím díve to pochopíme, tím více „pedbhneme dobu", budeme žíti již novým duchem 20. století, století kladné práce toho

nikoli to,

t.

na znovuzízení svobodného, šastného

j.

lidstva.

RUDOLF BROŽ:

Dr.

O ANGLICKÝCH VOLBÁCH. Volby do anglické snmovny, jež se konaly 14. prosince 1Q18 a byl oznámen 28. prosince m. r., pinesly toto seskupení stran: Na jedné stran stála vláda Lloyda Georgea, podporovaná unionisty, liberály a ástí dlnictva. Tyto strany, pokud šly s vládou, tvoí jichž výsledek

vládní koalici.

V

oposici proti této koalici

rál, seskupených

kolem

býv.

ást unionist, ást libepedsedy Asquitha, strana

jest

ministerského

dlnická a Irané. Starý systém, kdy stáli proti sob liberálové a unionisti byl pi tchto volbách úpln zvrácen. Nyní stáli proti sob stoupenci vlády a její odprci, bez ohledu na své strannické píslušenství.

(konservativci),

Staré strany byly úpln roztíštny. Výsledek voleb je následující: Koalice získala 471 poslanc: unionisti 334, liberálové 127, dlníci 10.

Oposice získala 235 poslanc: strana 66, Irané 7, Sinn Feiners

Obnáší tedy vládní vtšina 231 byla

liberálové 38,

unionisti 48,

76

dlnická

a rzní 7.

hlas.

Všech poslanc

je

707.

Málo kdy

pi

anglických volbách získána pro uritou stranu tak veliká vtšina. Pro srovnání uvádíme výsledky minulých tí volebních kampaní:

1900 leden 1910 prosinec 1910

Pi

rozpuštní

Liberálové:

Union!síi:

376 275 272

157

Dlnická

54 40 42

273 272

snmovny

v listopadu

1918

sfrana:

Irané:

82 81

83

bylo strannické rozvrst-

vení toto: unionisti (konservativci)

liberálové

dlnická strana Irané Sinnfeiners

rzní

uvedly nkolik novot do politického života Anglie. Výnovinkou jest volební právo žen, které bhem války bylo par-

Volby

znanou

282 260 38 78 6 6

tyto

—

5

—

lamentem uskutenno. Nkolik milion žen (asi 7 milion) obdrželo právo hlasovací do dolní snmovny. Zkušenost ukázala, že hlasovací právo pro ženy není žádným nebezpeím pro zdravý rozvoj politických pomr. Velký poet žen tohoto práva použil a volby se úastnil. Zeny mají nejen aktivní právo volební, nýbrž passivní, mohou tedy voleny býti všechny propadly. Pouze za poslance. Bylo 14 žen kandidováno. jedna Iranka byla zvolena. Nepropadly však proto, že to byly ženy, i

Tém

nýbrž proto, že silnjší.

Zeny

v

totiž

onch

volebních okresích byly jiné politické strany nekandidovaly na zvláštní ženský program, nýbrž na

Aspo

vtšin pípad tak bylo. Pi dívjších volbách trval volební akt nkolik dn. V rzných volebních okresích volilo se v rzný den. Po volbách byl oznámen ihned program urité

politické strany.

ve

výsledek volebního zápasu. Tentokráte ve všech volebních okresích bylo voleno ve stejný den (14. prosince), avšak výsledek voleb nebyl oznámen ihned, nýbrž až za 14 (28. prosince), až všechny výsledky byly se-

dn

teny. Tento postup souvisí s tím, že volby úastnili se obané, vykonávající vojenskou službu mimo Velkou Britanii, hlavn na evropské pevnin a jinde. Vojáci hlasovali tím zpsobem, že svj hlasovací lístek poslali poštou na místo svého místa, kde mli právo volební. Všechny lístky, které poštou došly od 14. do 28. prosince, byly považovány za právoplatn odevzdané hlasovací lístky. Jest to asi první pípad, kdy milionové armády, stojící v poli. hlasovaly pi parlamentních volbách. Výsledek volební byl pedvídán. Oekávalo se urit, že koalice Lloyda Georgea vyjde vítzn z volebního zápasu. Avšak neoekávalo se, že tak znaný poet koaliních kandidát docílí volebního vítzství. Volby ukázaly, že anglický lid peje si silného míru, který by pln zabezpeil pro Anglii její úspchy válkou dosažené. V dob, kdy byly volby vypsány, nebylo ješt zejmo, že Anglie stojí na prahu úplného váleného vítzství. Tehdy se myslilo, že válka bude snad trvati pes celou zimu. Obrysy vítzství byly sice již patrné, ale rychlé shroucení Nmecka dosud nikdo neoekával. Pálo tedy anglickému ministerskému pedsedovi velké štstí, že volby pipadly na dobu, kdy se Nmecko shroutilo. Kdyby tomu tak nebylo, jednalo by se pi volbách o otázku pokraování ve válce. Skutené zakonení války ped volebním aktem zpsobilo, že otázka míru byla hlavním pedmtem volebního zápasu. Koalice Lloyda Georgea postavila svj volební program na myšlence, že Nmecko musí platiti náhradu za škody válené do té míry, dokud je vbec schopno platiti, že nmecký císa a lidé zodpovdní za válku a její vedení musí býti pohnáni k zodpovdnosti a musí býti potrestáni za všechny své zloiny proti mezinárodnímu právu (potápní lodí. atd.).

bombardování že

nmecké

mst, zavlékání obanského obyvatelstva do zajetí nebudou Nmecku vráceny a že následky

kolonie

války pro zemi musí býti odinny velkými reformami sociálními. Pod tímto praporem šla koalice do voleb a národ se postavil velkou vtšinou

pod

tento prapor.

Výsledek voleb mní úpln staletou tradici anglického parlamentu, kde byla vždy u vesla jedna strana a druhá strana byla v oposici. Jedna

—

6

—

strana byla vládou Jeho Velienstva a druhá strana byla oposicí Jeho strany tím zpsobem sloužily své zemi. Tak se stídali Velienstva. liberálové a konservativci ve vlád a v oposici. Tyto volby zpsobily veliké peskupení stran: Samostatná strana liberální jako oposice mizí. Zlomek starých liberál seskupených kolem Asquita jest píliš poetn malým, aby sám mohl plniti funkce úinné oposice. Asquith svou nerozhodnou politikou za války podkopal si pdu. Lloyd George nastoupil

Ob

úad

místo Asquithovo v vadž Asquith nesouhlasil

ministr-presidenta

11.

listopadu 1Q16.

pon-

utvoeno jednotné vojenské vrchní velitelství ve válce, jež bylo sveno Fochovi. Lloyd George však jasn vidl, že je nutno vytvoiti jednotn vrchní velitelství, má-li válená s tím,

aby bylo

vedena energicky a má-li válka vbec býti vyhrána. Jednotné bylo utvoeno, Foch byl jmenován vrchním velitelem všech armád. Veliké vojenské úspchy v roce 1918 podaly skvlý dkaz správném postupu Lloyda Georgea. Válka byla vyhrána. Jest více než pochopitelno, že lid dal kandidátm Asquithovým a jemu samému propadnouti a že volil zpsobem demonstrativním kandidáty vládní koalice. pání, aby mír zajistil úspchy válen, uinily Lloyda 1 pocit vdnosti akce

býti

velitelství

i

Georgea pánem

situace.

Volby zaznamenávají stoupnutí potu dlnických a socialistických poslanc. Oekávalo se však, že aspo 100 kandidát této strany bude zvoleno. Nestalo se tak. Hlavní vdcové socialismu (Snowden, RamsayMacdonald, Artur Henderson a jiní) pi volbách propadli. Jsou to živly, které chtly t. zv. estný {^= kompromisní) mír, které byly proti energickému pokraování ve válce. Také volební porážka tchto pacifist ukazuje, jaká nálada panuje v anglickém lidu. byli

pro válku a vládu,

získali veliké

Vdcové

dlnictva,

kteí

úspchy.

Z parlamentu mizí stará irská strana, kterou kdysi vedli Parnell, Brien a v poslední dob Redmond. Píinou pádu této strany jest okolnost, že samospráva Irska již ve snmovn odhlasovaná, nebyla dosud uskutenna. Místo této strany pichází nová strana (t. zv. Sinnfeiners), kteí pedstavují nesmiitelný proud mezi Irany. Okolnost tato bude vlád anglické pobídkou, aby vážn pikroila k ešení irské otázky.

O

Volby anglické mají velký význam mezirárodní. proud, který souvisí

s

usiluje,

válkou.

aby

Nmecko

Silný mír

—

-

to

Posílily ve

svt

pykalo za všechny své híchy, které jest

struná

formule, kterou se

dá

vyjáditi dosah anglických voleb.

Dr.

JOSEF MRÁZ:

SLOVENSKO VE SVTLE /.

STATISTIKY.

Úvod

em

jsme nás výsledek svtové války pinesl nám, o díve jen snili jako o zbožném pání, nejen samostatnost národní, ale spojení s bratry Slováky. Po tisíciletém odlouení politickém vítáme Sfastný pro

i

bratra

okem

do si

rodiny, a zatím co ho objímáme v náruí a s radostným ho prohlížíme, vidíme, že ho ani dobe neznáme.

Ano neznah jsme a neznáme vlastn Slovenska, a proto tím potebnjší se zdá. abychom dohonili, na co jsme zapomnli a co jsme zmeškali v tom neradostném živoení, které už je za námi. Následující kapitoly mají pispt k tomuto poznání, mají pinést koist výsledku sítání lidu roku 1910vUhr-ách. pokud se týkají Slovenska, a to se zením k nové situaci politické, tedy dle možnosti vždy u srovnání s ostat^

'

ními ástmi nového

státu.

Ale tento úkol není tak snadný. Hledejme reální, ísly vyjádenou odpov na to, co je Slovensko! A vru budeme ve velkých rozpacích. Slovensko není a nebylo nikdy ani geografickým ani politickým celkem. Geografické hranice dáváme mu teprve nyni; ale tak. jak mu je dáváme, neshodují se zplna s hranicemi ethnografickými. Slovenskem nazývali jsme severozápadní ást Uher obydlenou kompaktn Slováky. Máme-li tedy na mysli Slovensko jako národopisný celek, jeví se nám na map jako podlouhlý oválový útvar se znanými záezy (viz mapku)*) smující od jihozápadu k severovýchodu (od ústí Moravy k Užhorodu) v délce 400 km**) a v nejvtší šíce (od západních Bezkyd na hranice slezské po Zombor pi Seanech ve stolici Novohradské) 160 km.**) Toto území Slováky kompaktn obývané rozprostírá se po 16 stolicích nebo župách. Jsou to v poádku od západu k východu tyto: 1. Prešpurská se stoliným a municipálním mstem Prešpurkem). 2. Nitranská (se stoliným mstem Nitrcu). 3. T r e n í n s k á (se stloliným mstem Trenínem), k o v s k á (se stoliným mstem Zlatými Moravci). 5. H o n t s k á 4. T (se stoliným a municipálním mstem Sfávnicí. 6. T u r a n s k á (se stoliným mstem Turanským Sv. Martinem), 7. r a v s k á (se stoliným mstem Dol. Kubínem). 8. Liptovská (se stolic, mstem Liptovským Sv. Mikulášem). 9. Z v o e s k á (se stoliným mstem Bá. Bysticí), 10. N o v o h r a d s k á (se stolic, mstem Balážskými armoty). 11. em e r s k á (se stolic, mstem Rimavskou Sobotou). 12. Spišská (se stolic, mstem Levoi). 3. S á r y š s k á (se stolic, mstem Prešovem). 14. Zem plín ská (se stoliným mstem Nov. Mstem pod Siatorom).

O

1

G

1

15. fi

Užhorodská

(se

stolic,

mstem Užhorodem) a 16. Abaujtormstem Kosicí).

a n s k á (se stoliným a municipálním

Z

tchto 16

mlo

však podle sítání lidu roku 1910 pouze Tkov. Turec. Orava. Liptov. Zvolen. Spiš, Sárýš), krom toho ješt Prešpurská stolice mla skoro polovinu Slovák. V hrubých rysech nartnuty vypadají ethnografické hranice Slovák***) v území bývalého království Uherského asi takto: Na západ eka Morava a Bílé Karpaty tvoí zárove geografické hranice stolic

9 vtšinu slovenského

obyvatelstva (Nitra. Trenín.

Pro technické pofííie mžeme mapku pinésti až píšf. Red. Dle Kálala (Slovensko a Slováci, sfr. 51.), jenž fak opravuje údaje Otfova Nauného Slovníku (délka 537 km, šíka 200 km). Údaje Kálalovy jsou správné. ***) Dle národopisné mapy uherských Slovák dle soupisu lidu roku 1900. Dr. Lubora Niederleho (Národopisný sborník, sv. IX., Praha 1903) a Dr. V. z Cintulú (OHv Slovník Nauný, XXUI., r. 1905, sír. 456). Viz féž mapu. )

**)

—

8

—

až ke Slezsku, na severu a severovýchod tvoí hranici Hali a na ní již s Poláky ve stolici Trenínské, Oravské a Spišské,

stýkají se Slováci

potom

s

Malorusy ve

stolici

Spišské, Sáryšské,

Zemphnské

ské; ve stolici Sáryšské opouští ethnografická hranice

od Zborova hranici geografickou a jde pak jihovýchodním, pestupuje u Stropkova do do stolice Užhorodské nejvýchodnji až k jihozápad kol Užhorodu a stýká se tu pak

s

a UžhorodSlováku na sever

nkolika oklikami smrem Zemplínské a zabíhá

stolice

Hut. Tu se obrací na na celé další hranici skoro výlun se živlem madarským, s nímž jsou po celé té cest aspoi podle maarské statistiky znan promíseni. Tyto úedn pipuštné ethnografické hranice jdou od Užhorodu podél Ungu až skoro ke stoku s Laborcou, seou v klikaté opt župu Zemplínskou, u Fizéru pestupují do stolice abaujtoranské a pecházejí ve smru severozápadním u Celnice obci

áe

opt do

stolice Spišské, obcházejí tu kol Krompachu ostrov nmecký a klesají na jih k Rožnav do stolice Gemerské, kterou seou smrem jihozápadním k Rimavské Sobot, obracejí se tu na západ do Novohradské stolice k Luevci, odtud zase na jihozápad nad Balážské Darmoty, kde se u Zomboru a Sklabiny obracejí smrem ist západním pes Hortskou stolici do stolice Tkovské k Levici, v Tkovské stolici tvoí výbžek na jih až skoro k Novým Zámkm, u. SI. Mederu obracejí se zase na sever k Urmínu, a odtud zase smrem západním ke Sted a Galant do Prešpurské stolice v nkolika záhybech celkem podle dráhy, východn od Sv. Juru se obracejí na jih k Ivance a odtud pímo na západ k Prešpurku, Dunaji a Morav.

Pes hlavn na

tyto hranice jih.

Naopak

nkolik cizojazyných

pronikají Slováci etnými ostrovy na východ a zase uvnit svých ethnografických hranic objímají ostrovu. Jsou to ve stolici Sáryšské a ásten

nkolik ostrov nmeckých (ve r u s í n s k é, pak Kežmarku a Celnice) pak u Kremnice pi styku Turanské, Nitranské a Tkovské stolice, dále ást severního cípu Nitranské stolice, menší ostrov v Cemerské stolici u Dobšiny a okoh Prešpurku), konen

ve Spiši ostrovy Spiši okolí

u

msta Nitry vtší ostrov maarský. Krom msta mla nátr maarský.

toho však skoro všecka

vtší

Ceografické hranice

Slovenska, které mají

teprve na mírové konferenci, jsou

na veejnost a dle nkolika

—

pibližn

asi

tyto:

od

již

ústí

— pokud aspo

vydaných

býti

definitivn

ureny

pronikly o tom zprávy

map eskoslovenské

Moravy po Dunaji

až

republiky

k jeho ohbí na

odtud pjdou smrem východním petínajíce klikaté jižní hranice Novohradské, seou severní ást stolice Hevešské, jdouce tu po hbet Matry k severovýchodu, petínají po hbetu Býku stolici Boršodskou, zabírajíce tu msto Miškovce, jdou dále od jižního cípu stolice Abaujtorianské po její hranici na severovýchod až tam, kde se tato obrací k severu, tu pecházejí do stolice Zemplínské, jdou východn k Bodrogu pod Novým Mstem pod Siatorom a dále po Bodrogu ke stolici Užhorodské, v ní podle eky Latorce a dále po východní hranici stolice Užhorodské až k prsmýku užockému. V tchto hranicích bude podoba státu eskoslovenského jih,

stolice

i

—

9

—

oku trochu nezvyklá, prmrná šíka bude initi asi 210 km.*) délka asi 800 km. Délku tohoto území si lépe piêdstavíme. uvdomíme-li si. že vzdušná ára od Aše až k užockému prúsmyku rovná se vzdušné áe

od Sluknova až k Šibeníku v Dalmácii. Kdyby ke státu eskoslovenskému byly

pipojeny

také

východo-

uherské stolice rusínské, šly by hranice pravdpodobn po ece Tise až k jejím pramenijm u prúsmyku jablonického, zabírajíce celou stolici Berežskou, znanou ást Ugoské a Marmarošské. Pak by vzdušná ára od Aše k prúsmyku jablonickému (Q20 km) rovnala se pibližn vzdušné z Prahy do Kíma. Naprosto to však neznamená njaké territoriální

áe

má

monstrum, horší proporce

vém Nmeckorakousku Uvážíme-li nyní statistických dat,

na p. nemluv!

ani

svj

úkol,

Itálie

a ješt více Norsko.**) o no-

o Slovensku obraz na základ

podati

se tu setkáváme

shledáme, že

se

znanými

obtížemi

potud, že hranice Slovenska nejen nejsou posud definitivní, ale

i,

pokud

jsme je pibližn nastínili, neshodují se s hranicemi stolic, pro nž jako pro správní territoriální celky jsou nám statistická data v plné míre k disposici. Vzorné publikace ústedního statistického úadu uherského poskytovaly by sice v mnohých smrech možnost, sestaviti statistická data podle obcí a vystihnouti takovým zpsobem piléhavji území, které nám pravdpodobn pipadne, ale to by vyžadovalo práce, která je nad síly jednotlivce, a tolik asu, že by nebylo možno vyhovti nynjšímu živému interesu o vci slovenské. i

Bylo proto nutno pro

onch

statistické

popsání Slovenska vybrati

adu

kompaktn bydlí a které leží celkem na území, na nž si iníme nárok. Tchto stolic je šestnáct a byly již z poátku vyjmenovány. Nebudeme tedy v následujícím aspo stolic,

ve kterých

živel

slovenský

—

—

onm

pihlížeti k rusínským stolicím, které samy žádají ne soustavn o pipojení ke státu eskoslovenskému Z onch 16 stolic leží v geografických hranicích Slovenska 14 stolic úpln, stolice Novohradská skoro úpln (až na nepatrrji ásti na jihu), kdežto ze stolice Zemplínské jižní tetina její do Slovenska resp. do státu eskoslovenského náležeti nebude; naproti tomu budou patrn k nmu náleželi ásti stolice Komárenské. Ostihomské. Hévcšské a Boršodské. Tyto ásti jsou madarské (až na nkteré ostrovy slovenské), tak jako ona ást stolice Zemplínské, která odpadne, ovšem že se jim pln nerovná. Pes to však, vezmeme-li pro statistický popis Slovenska za základ celých onch zprvu jmenovaných 16 stolic, nebudeme daleko od skutených po mírové konferenci. Kdekoli se bude tedy v následujícím všeobecn nebo strun mluvili o „Slovensku", dlužno tím vždy rozumti onch 16 stolic.

pomr

mí

*) Cechy od severu k jihu 280 km; od sz. cípu Opav.ska ke sfoku Dyje Moravou je 200 km: od Babí Gúry k ohbí Dunaje rovnž 200 km; od iní.sfa. kJe Poprad opouští Slovensko k Miškovcm skoro .160 km.

s

**)

Proporce

fyfo

udává doc. Dr. Dvorský (Uzemí eskoslovenského národa.

—

eský

6 7., sfr. 67) pro eské národní území pomrem 1 i^/s. pro Ifalii 1 5, pro Norsko 1 C^/a. Pomr prmrné šíky k délce eského sfáíu dle našeho poítání (210:800 resp. 210:920) vypadá jako 1 38 resp. 44. Cfená, ro. :

X., sv.

:

;

:

—

10

—

1

:

kterou béeme za základ pro svj popis, je stapo formální stránce a bohatosti detail skuten vzorná, po vcné stránce, pokud nemá býti výrazem „madarsk státní myšlénky", jist tak spolehlivá, jako jiné, ovšem práv tam, kde by nám na tom nejvíce záleželo, pi zjištní národnosti resp. materského jazyka, jist stranická. To napraví teprve nové sítání lidu, které si provedeme

Ovšem

již

statistika,

maarská,*)

tistika

sami. Prozatím bez

To

bylo

nutno

maarské

statistiky

nelze se obejíti.

budeme operovati

pedeslati, než

se statistickým

materiálem.

//.

Plošná výmra,

poet

obyvaíelstva, husíota a

pírstek.

s temi municipálními msty zaujímá plochu a) Jmenovaných 16 stolic 56.266 km^, tedy území vtší než jsou Cechy (51 .947km^), a to o 4.31Q km^. i

Velikost jednotlivých

Nkteré

stolic, jež

vznikly historickým vývojem a nejsou

njakého úelného správního rozdlení,

výtvorem

jsou velmi rozsáhlé. Nejvtší

km ^{

a pak

z

nich

je

velmi rozmanitá.

jest

stolice

Zemplínská

Nitranská

(5519 km^), oboje jsou vtší než celé naše Slezsko (5147 km^). 7.0. nimi pak jdou stolice Trenínská (4456 km^). Prešpurská (4295 km^), G e m e r s k á (4279 km^j. Novohradská (4128 km^). Nejmenší stolice je Turanská (ll25km^). Celý eskoslovenský stát (Cechy, Morava, Slezsko, Slovensko) zaujímal by 155.582 km^; kdyby k tomuto státu byly pipojeny ješt stolice: Berežská (3786 km^), polovice Ugoské (celá 1213 km^) a asi ^/^ Marmarošské (celá 97 6 km^), inilo by území eskoslovenského státu pibližn 6.000 km^.**) (6282

1

H

*) Publikace UsíeJního síaíisíickélia úadu uherskéiio: Magyar Sfaí szfikai Kozlemények (Ungarisclie Síatisíische A\i(íeilungen) a Magyar Sfatiszlikai Evkón\v (Unga-

rischcs Síaíisíisches JarLuch). **)

Pro srovnání možno uvésti, ie bývalé Predliíavsko kn.^. (i s Chorvatsko-Slavonskem) 325.41

a celé Uhry

mlo

rozlohu 500.004 km'^

1

Více však nás mže zajímati srovnání s ostatními evropskými státy, jmenovit, na kterém asi míst bude se nalézati naše republika co do velikosti. Z dosaváde existujících stát evropských mají menJí rozlohu než eskoslo\enskv stát (155. ,"82 kn.^ resD. 146.000 kn,'^) tyto- Monako (rikn.^^y. San Marino (61 kn.^;, Lichtenstein (159 kn,^;, Andorra (452 kn.^;, Lucemburk (2.586 kni*;. erná Hora (14.180 kn.^;, evropské Turecko po váice balknnské (28.160 kn,^;, Belgie (29.452 km^;, Nizozemí (54.166 km^), Dánsko (38.969 km^). Švýcary (41.208 Vn^). Srbsko po válce balkánské (87.503 kn.^, Portugaly (91.<^45 kni^;. bulharsko po válce balkánské (114.005 kn,'^;, Kecko po válce balkánské (120.065 km^y, pípadn Rumunsko po válce balkánské (159.695 kn.^ Dtita tato citována z píruky: Hiibncr-Juraschck: Geographisch. síaíistische Tabellen allcr Lander dnr Erde. Vydání na rok 1916. ^ státm V jakém pomru asi bude co do velikosti státi eskoslovenský stát vzniklým na území Rakousko-Uherska nebo z nho vzrostlým, ukazuje tento pehled: .

>

vi

b) Na onch 56.266 km' území Slovenska bylo roku IQIO napoteno 3,528.263 obyvaíel*) takže na 1 km** pipadalo 592 obyvatel. Hustota obyvatelstva na Slovensku je tedy znan nižší než v Cechách (130), na Morav (l 18) a zvlášt proti Slezsku ( 47).**) Pi posledních tech sítáních lidu vyjádena je hustota obyvatelstva na našem území slovenském tmito ísly: roku 1890: 52-2. roku 1900: 56 3. roku 1910: 592.

prmrn

1

V

jednotlivých

stolicích

je

hustota

obyvatelstva

znan

rozdílná.

Nitranská (82'8 obyv. na km^) a Prešpurská (72"5), nehledíc tu ovšem k mstu Prešpurku. Nejideji je obydlena stolice Liptovská (38'7) a Oravská(39). Hustoty obyvatelstva ubývá k severu a východu, na západ a jihu jsou stolice Nejhustji

obydlena

je

stolice

1

s nejhustším obyvatelstvem; z jižních stolic však stolice

Hon

t

Ská

(46'

nápadnou výjimku iní (Píšt

1 ).

déle.)

(Pi om poífáno fu keskoslevenskému sfáfu: Cechy, Morava, Slezsko. 16 slovenských síolic. stolice Berežská, ^/a Ugoské a '/$ Marmarošské; k Jugoslávii: Srbsko po válce balkánské, Chorvasko-Slavonie, Rjeka, Báka, Toroníálská a Hercegovina, erná Hora, sfolice, korridor ze stolic Žala, Vas a Mošo, Bosna Vs Štýrska, Vs Korutan, Krajina, Va Istrie. Dalmácie a '/j Albánie: k Velkému Rumunsku poítáno Rumunsko po válce balkánské, BuHovina, ^/a guber.iie bess-

=

m-

Sedmihrady, */s aradské stolice s arabské, celá uherská krajiny Kiralyhágóntiíl stem Aradem, stolice Krassó Szórévyská, stolice Temešská s msty remešvárem a Vršcem, Ys stol. Marmarošské, */» stol. Biharské, Ya Szátmarské a sfolice Szylagyská; k Polsku poítáno celé ruské Polsko, ^/a Halie, ^/a provincie Záp. Prus, provincie Poznaská, je zbytek Pedlitavska, madarský Y* provincie Slezska. Rozdlení, jak patrno, bylo provedeno zcela zhruba na stát zbytek Zaliíavska. základ dosavadních zpráv o pibližných demarkaních liniích, myslíme však, že výsledky vyhovují úelu, získati pibližnou pedstavu o rozloze a potu oljyvatclstva v tchto píšíích stáínich útvarech a o vzájemném jich pomru k sob.) *) Dle toho Cechy, Morava, Slezsko a naše Slovensko mly roku 1910 celkem 15,-77.031 obyvatel, kdybychom k tomu opt pipoetli jhienované již východouherské rusinské stolice (Bereg, ^/a Ugoi a Ys Marmaroše) ml by takto rozšíený eskoslovenský stát ] 3,997.989 obyvatel (okrouhle 14.000.000). Pibližný poet obyvatel v sousedních státech, které vzniknou nebo vzrostou z území Rakousko-Uherska, uveden Srovnání s ostatními pedválenými státy evropsk mi již v poznámce pedcházející. dle cit. již Hijbnerových-Juraschekových tabulek ukazuje, že stát eskoslovenský nebude nikterak mezi posledními. Mlyf mén obyvatel tyto státy: Andora (5231 obyv.), Lich-

Nmecké Rakousko

—

—

San Marino (11.257), Monako (22.926), Lucemburk (259.691), erná Hora (435.000), evropské Turecko po balkánské válce (1.891.C00), Norsko (2.357.790). Dánsko (2,757.076), Finsko (3,196.700), Švýcary (3,765.123), Srbsko po balk. válce

tenstein (10.716),

(4,489.646), Bulharsko po balk. válce (4.766.913), ecko po balk. válce (4,821.832). Švédsko (5,638.583), Portugaly (5,960.056), Nizozemí (6,212.701), Belgie (7,571.387), Rumunsko po balk. válce (7.601.661). **) Prmrná hustota v celém stát eskoslovenském (neítaje v to maloruské východouherské stolice) pro rok 1910 inila by 9P obyv. na 1 km*. Z ostatních pedválených stát evropských mly menší hustotu obyvatelstva tyto; Norsko (7'9). Finsko (85). Andora (11 6). Švédsko (12'6). Rusko evropské (259), Rusko bez Polska a Finska (253), erná Hora (30), ecko po válce balkánské (402), Spanly (403), Bulharsko po válce balkánské (42), Srbsko po válce balkánské (529). Rumunsko po válce balkánské (54). Líchtenstein (67). Portugaly (65). Turecko evropské po válce balkánské (67). Dánsko (707). Francie (738). Švýcary (91 1). Bývalé Pedlilavsko mlo hustotu Vtší hustotu obyvatelstva 952. bývalé Zalifavsko 64'2. Bosna a Hercegovina 37'7. mly pouze-. Lucemburk (lOO). ruské Polsko (1048). Nmecko (120). Itálie (124-2). Velká Britanie (146). Nizozemí (182), San Marino (184-5). Belgie (257) a Monako Pibližná hustota obyvatelstva ve státech vzniklých nebo vzrostlých na (15.304). Rakousko-Uherska uvedena v pehledu v poznámce 6.

—

pd

—

—

12

—

JUDr. JAR. SLEMR:

ROZHODÍ SOUDY V ŽELEZÁSKÉM PRMYSLU VELKÉ BRITANIE*) SMÍRCI A

Jednou z dležitých podmínek zdárného vývoje jednotHvých odvtví prmyslových je zachování kontinuity výroby, jež mže býti ohrožena jednak stávkami provádnými zamstnanými dlníky, jednak výlukami dlník provádnými podnikateli. Tuto kontinuitu výroby zachovati bylo hlavním úelem smírích a rozhodích soud v Anglii, jež mrou velikou pisply k zachování výrobní kontinuity v prmyslu železáském této

zem.**)

Britská industrie železáská jest pvodu prastarého a mla až do devadesátých minulého století první místo mezi ostatními velkými státy co do výroby železa. Teprve roku 18Q0 byla nucena postoupiti první místo Spojeným státm severoamerickým a roku 1Q02 ustoupila na místo tetí, popustivši místo druhé Nmecku. let

anglický v Severním jest železáský prmysl Durham), Skotsku, Cumberlandu a Severním Lancashiru, v Jižním Walesu, na Východním behu anglickém (Leicestershire, Lincolnshire, Northamptonshire). v Derbyshiru a Nottinghamshiru, v StaflFordshiru a Jižním Jorkshiru. Kdežto Severní Jorkshire, Východní beh, Skotsko, Lancashire a Cumberland, Derbyshire a Nottinghamshire jsou místy dležitými pro výrobu surového železa a polotovar železáských, plech. Staífordshire jest Jižní Wales stediskem výroby pocínovaných místem drobné industrie železáské a Jižní Jorkshire sídlem oceláského

Místn soustedn

Jorkshiru

(Cleveland,

prmyslu.

V železáské bylo

indusírii

Velké Britanie,

jež

ítala roku 1910 106 firem,

zamstnáno roku 1906:

Použila literaíura: Report on rules of volunfary conciliaíion and arbitraion joint comilfees (Londýn, 1907). Dále David: Thiríy Jears Experience of Sfanovy a výroní zprávy indusírial Conciliafion and Arbiíration (Londýn, 1886). lánek psán jednoílivých soud jakož i dotazy u jednotlivých soudních inovníkv. *)

boards

and

—

—

•

roku 1914. **) Otázka smírích soud tohoto druhu upravena byla zákonem z roku 1896 (The Consiation Act, 59 & 60 Vict., Ch. 30). Zákon ukládá ministerstvu obchodu (The Board of Trade; eský název nevystihuje s dostatek obor psobnosti tohoto úadu) tyto

povinnosti:

sprostedkovati mezi zamstnavateli a zamstnanými, vznikne-li mezi nimi spor, a bud pímým sprosfedkováním anebo jmenováním rozhodího po návrhu obou inte-

a) to

rcssovaných stran; b) starati se o zizování smírích a rozhodích soud, kde dány jsou podmínky; c) vésti v evidenci stávající smírí a rozhodí soudy (smírí a rozhodí soudy mají povinnost podávati obchodnímu ministerstvu zprávy o své innosti); d) podávati parlamentu zprávu o innosti smírích a rozhodích soud.

Smírí a)

a rozhodí soudy dlí se na: smírí a rozhodí soudy pro jednotlivá výrobní oddlení (trade Boards), na p. pro

prmysl železáský,

stavební atd.;

(district and generál Boards). Tyto mají malý význam. roku 1896 až 1906 vyídily toliko 33 sporných pípad v celé Anglii.

b) dislriktní a

všeobecné

—

13

—

Od

pi výrob surového

železa

.

30.000 osob 130.000 20.000

.

kujného železa a rjceli pocínovaných plech

.

180.000 osob a Týdenní mzda pi celodenním zamstnání inila v

to "/(,

tém

muž.

zamstnaného

dlnictva: pod 20

20— 30s: 3C— 40s: 45— 50s: 50— 60s:

.s:*)

nad 60

s:

pi výrob surového

6^%

32g7o

32-3Vo

17l7o

7G7o

3-47o

6-27o

3407o

2907o

12-37o

6270

12-37o

4-87o

20-87o

18-77o

24-q7o

17-87o

železa

pi výrob

železa

kujného a oceli

.

.

.

pi výrob pocínovaných plech a byla

prmrná

pi výrob surového

týdenní

...

železa

oceli a železa

kujného

pocínovaných plech

u

prmrná mzda

.

.

.

s

d

34 3Q 42

4

pomocník

a

5

pi výrob surového

železa

.12 .13 .12

.

oceli a kujného železa „

pocínovaných plech

„

.

d,

a

8s

pi

let):

týdenní práci hodin:

55'2

544 478

1 1

(do

20

let):

d 1

— 4

pi výrob pocínovaných plech 14

a mzda žen zamstnaných toliko

9

1307o

mzda dosplého muže (nad 20

s

lOd.

inil pak

vzrst mzdy

za posledních

let,

pokud bylo možno

zjistiti:

mzda roku 1886:

pi výrob železa surového 26 pi výrob pocínovaných plech 33 .

mzda roku 1906:

vzrsf

v7o

s

s

d

6 5

34 42

7

30'3°/q

1

25"7"/o

s

Toto zvýšení mzdy udalo se tém beze stávek, a že tak se stalo, mají jak zamstnavatelé tak zamstnaní dkovati smírím a rozi

hodím soudm. Zakladatelem

této

byl

instituce

Antonín Mendella

(A.

Mundella:

means of preventing strikes. Bradford, 1868), jenž zídil padesáti lety smírí a rozhodí soud pro stávkový a rukavikáský prmysl v Nottinghamu a po jeho pikladu roku 1869 Sire David Dále první Smírí a rozhodí soud pro Severní Anglii (The Board of Arbitration and Conciliation for the North of England). Podle jeho vzoru zízeny byly další, a to: The Joint Committee of the Cleveland Mine Owners and Miners (1873), The Midland Iron and Steel Wages Board Conciliation and Arbitration for the Manufactured (1872), The Board Arbitration as a

ped

o

*)

1

s (shilling)

á

12 d (pence):

K 120 pedvále.

—

14

—

kursu.

Steel Trade of the

West

of Scottland (18Q0). The Board of Conciliation

The West Cumberland Ironmasters and Blastfurnacemen s Joint Committee (1880), The Joint Committee of the Cleveland Ironmasters and Blastfurnacemen (1872), The Board of Conciliation for the Blastfurnaces in the Nottingham District (1906), The Board of Conciliation for the Regulation of Wages in the Pig Iron Trade of Scotland (1900). The Midland Iron and Steel Wages Board (1890), The Scottisch Manufactured Iron Trade Conciliation and Arbitration Board (1897), The Board of Conciliation and Arbitration for the Steam, Electrical and Hydraulic Service of the Steel Trade of the West of Scotland (1906). for the

Cumberland

Iron Trade,

Úelem smírích a)

soud

a rozhodích

spor

urovnávání

jest:

zamstnanými a zamstnavateli;

vzniklých mezi

o tom, pokud která výrobní innost písluší v obor urité

b) ustanovení

tídy výrobní; c)

stanovení

mzdy a

rozhodování o všech dležitjších otázkách týkajících se zamstnavateli a zamstnanými. d)

V

organisaci smírích a rozhodích

a) starý

typ a pevládající,

mstnavatel nebyly

zástupci

a

nový

nechu

k

typ,

typ vzniklý v

dlužno

dlník

dob, když

soud

dva

typy:

u tchto firem zamstnaných;

u podnikatel zmenšila se obava

odborovým organisacím zamstnaných. Zde

a rozhodích

lišiti

mezi

pi kterých organisace zamstnaných a zapi smírích a rozhodích soudech, nýbrž

zástupci firem, a to majitel firem a b)

soud

pomr

jsou

leny smírích

zástupci organisaci podnikatelských a zástupci od-

borových sdružení (trade-unions). Nejdležitjší podmínkou smírích a rozhodích soud, pravé

jejich

raison d étre jest, aby jich rozhodnutí byla skuten zachovávána. Stanoví se pak za podmínku jich právní vykonatelnosti dle anglického práva

(The tím

Arbitration

ob

písemn se strany zavázaly za bylo jednotlivé rozhodnutí smírího soudu

1889), aby

Act,

úelem. Avšak byf

i

právn

faktická vykonatelnost rozsudku byla v pípad poteby na stran zámožných zamstnavatel proveditelná, ehož nebylo vždy pi zamstnaných. Jestliže však postavily se za smlouvu odborové organisace a její zástupci spolupsobili pi soudním jednání (voleni již pímo organisaci aneb jako zástupci zamstnaných), tedy mohou pro faktickou vykonatelnost rozsudk svým morálním vlivem dosáhnouti toho, eho pi nejlepších smlouvách nebylo by možno.

závazné, tedy jen

Typickým píkladem organisace smírích a rozhodích soud v železáské industrii anglické byl The Board of Conciliation and Arbitration for the Manufactured Iron and Steel Trade of the North of England. Základní myšlenka smírího a rozhodího soudu jest úplná rovnoprávnost zamstnavatel a zamstnaných, která provedena jest do všech

dsledk. Zamstnavatelé své zástupce, a to

jsou oprávnni posílati ku každé schzi soudu po zástupci za každý podnik. Podobn volí si dlníci i

—

15

—

po zástupci za každý závod. Volba zástupc dlník provádí se hlasovacími lístky uvnit jednotlivých závod. Zástupci zamstnavatel a zamstnaných, urení pro smírí a rozhodí soud, scházejí se pravideln dvakrát do roka. Z tchto schzí nejdležitjší jest schze na poátku správního roku, ve které volí se funkcionáiî soudu a jeho stálý výbor, a pi které se schvalují výroní své zástupce, a to

zprávy.

Výbor

len

volí

a písluší

nepísluší

se ze

mu

zamstnavatel a zamstnaných stejným potem

rozhodovati

o všech

otázkách, jichž

rozhodování

pímo soudu samému.

Funkcionái soudu

jsou:

rozhodí. Tento nevyskytuje se u všech soud jako stálý funkcioná a bývá pi mnohých soudech volen jen od pípadu k pípadu, když nemže soud uiniti pro rovnost hlas závazného usnesení. a)

b)

pedseda

c)

místopedseda stálého výboru, tajemník zamstnavatel, tajemník zamstnaných, pokladník zamstnavatel. pokladník zamstnaných, revisor zamstnavatel a revisor zamstnaných.

d) e) í)

g) h) i)

stálého výboru,

út út

Tajemníci a revisoi

út

jsou placenými funkcionái; ostatní funkce

jsou funkcemi estnými.

Smírí

a rozhodí soudy, jež byly založeny v

organisovány

zpsobem

jednodušším.

Pi

dob pozdjší,

byly

organisace za-

nich docházejí

mstnavatel a zamstnaných (trade-unions) plného uznání. Píkladem takové organisace jest The Joint Committee of Cleveland Mine Owners Association and Cleveland Miners and Quarrymens Association. soud ze 12 len, a to ze 6 len volených Mineš Owner s Association a ze 6 len volených organisací dlník The Cleveland Minevs and Quarrymens Association. Pro každé zasedání volí si lenové pedsedu, jenž však nemá rozhodujícího hlasu, a jest tato zásada provedena pi tch

Zde skládá

se vlastní

organisací podnikatel The Cleveland

i

soudech, pi nichž pro delší dobu.

pedseda

není volen pro jednotlivé zasedání, nýbrž

Parita zamstnavatel a zamstnaných uznána jest pi finanním hospodaení soud. Zamstnavatelé zamstnaní pispívají rovnou mrou k udržování soud. Tato zásada provádí se pi soudech novjšího data velmi jednoduše. Každá strana (organisace) nese rovným dílem náklady spojené s udržováním soudu. Pi soudech díve založených jest otázka tato ponkud spletitjší. Zde totiž strhne se každému zamstnanému (u nkterých soud, dosáhne-li jeho mzda urité výše) d za trnáct dní neb za msíc a vybere se zamstnavatelem. Zamstnavatel zaplatí stejný obnos, jaký strhl svým zamstnaným. Peníz takto sebraný uloží se na jméno obou pokladník u nkteré banky a pokladníci disponují uloi

i

1

—

16

—

zeným vkladem pomocí šek,

Ponvadž as,

se platí

jízdné

atd..

dlníkm

kterýchžto

tedy pipíše se obnos, jenž .

ve

jež

musí

býíi

fungujícím

plat

obma

pokladníky podepsány.

pi soudech náhrada za

nedostávají

zamstnaným

zástupci

ztracený

zamstnavatel,

byl vyplacen, stejnou

ástkou

prospch zamstnavatel.

Pi

rozhodích soud smrodatná pokud jest možno, stávkám a výlukám. Žádá-li zamstnaný smírí a rozhodí soud o pispní za píinou urovnání sporu, oznámí záležitost svou zástupci zamstnaných toho podniku, ve kterém jest

vlastním postupování smírích a

zásada

zabrániti,

pracuje. Díve však musí se snažiti, aby záležitost jeho urovnána byla mistrem neb editelem podniku. Uinil-li tak a záležitost nebyla dle jeho názoru v jeho prospch vyízena, vyšetí zástupce zamstnaných jeho stížnost a pokládá-li ji za bezdvodnou, domluví zamstnanému, aby od stížnosti ustoupil, pesvdiv se ped tím, zda zamstnaný výše uvedený postup zachoval. Je-li dle názoru zástupce zamstnaných stížnost zamstnaného odvodnnou, pedloží ji zástupce zamstnaných a zamstnaný správci neb editeli závodu. Pro vyizování stížností tohoto druhu uren bývá v jednotlivých závodech jeden den v týdnu. Stížnost musí býti jasn podána, nebo vtšina stížností urovná se dohodou u editele závodu, aniž by bylo nutno pedložiti stížnost dále.

dohodo u editele, pedloží se záletajemníkm smírího a rozhodího soudu, aby výbor o ní rozhodl. Pipadá pak pi tom veliká úloha obma tajemníkm, nebof musí záležitost tak pipraviti, aby soud o ní rychle a správn rozhodl. Oba tajemníci mají pi tom velmi tžkou úlohu. Tajemník zamstnaných bývá Nebyla-li záležitost urovnána

žitost

zpravidla také tajemníkem píslušné odborové organisace a jako takový pokládán od zamstnavatel za jich pirozeného nepítele. Byl také placen

odborovou organisací a tu musilo mu o to jíti, aby si zachoval popularitu u zamstnaných, ehož mohl jedin dosáhnouti nesmiitelným bojem za zájmy zamstnaných.

Ješt

zamstnavatel a jich tajemník. zamstnaných a jich tajemník. Bylo tu pracovati proti nedve zamstnaného vi zamstnavateli, již vychovalo tídní pedpojetí dlníka a špatná sociální postavení v dobách dívjších. Smírí a rozhodí soudy dovedly tuto nedvru odstraniti. Zamstnavatel a zamstnaný podrobují se rádi jich rozhodnutí. Musili

si

obtížnjší byla úloha zástupc

zaopatiti

dvru

Ponvadž není možno zabrániti tomu, aby rozhodnutí smírích a rozhodích soud nebyla ponkud opoždná, jak to povaha vcí sama sebou pináší, zabrauje se zlým následkm tohoto opoždní tím, že rozhodnutí soudní mají zptnou platnost k tomu dni, kdy stížnost byla podána. Ponvadž pak dále má soud také úlohu obmeziti stávky a zastavení práce co nejvíce, odmítne smírí a rozlôdí soud svoje spolupsobení, dokud není s prací optn zapoato, byla-!i perušena.*) *) Všecky íém smírci a rozhcdi soudy mají íeato passus ve svých stanovách: „Soud má pedevším na své leny psobifi v tom smru, aby nebylo sfávek anebo zasfavení práce. Hlavním úelem soudu jes{ zabrániti všem podobným vcem. Jésíiiže

—

17

—

Pokud

jde o další postup ízení, pi kterém mohou býti svdci pedloží tajemníci záležitost stálému výboru. Jestliže nemožno ve výboru dosáhnout vtšiny hlas pro urité rozhodnutí, tedy pedloží se celá záležitost smírímu a rozhodímu soudu. Nenabyde-li ani zde urité rozhodnutí vtšiny, pedloží se záležitost smírímu soudci, který ji rozhodne s konenou platností. Pravideln však nepedloží se záležitost ani smírímu soudci, nebof strany dohodnou se díve vzájemným vyjednáváním a dohodou. Mimo rozhodování sporu mezi zamstnavateli a zamstnanými spolupsobily smírí a rozhodí soudy pi stanovení mzdy a pracovní doby. innosti smírích a rozhodích soud vdí svj pvod „stupnicová mzda (sliding scale wages)". jedna to z forem podílu dlníka na zisku podnikatelov; urovala se pravideln dle prodejní ceny i

slyšáni, tedy

pedmtu dlníkem Podnt ku

vyrobeného.*)

mzdy dávaly spory mezi zamstnavateli a zamstnanými. Poprvé zavedena byla po návrhu G. B. Thorneycrofta pi výrob kujného železa tyového výborné jakosti tak eeného „marked bars" (opateného známkami firem vyrábjících tento druh ve výborné vzniku stupnicov

Základnou byla mzda bylo pozdji v

jakosti).

následováno

1

i

s

na angl. t. výrobku. Píkladu tohoto odvtvích železáské produkce

jiných

anglické.

Jak dlníkova

již

výše

uvedeno,

dle prodejní

t.

stanoví

se

pi stupnicové

mzd odmna

skuten realisované ceny prodaného pedmtu. za tím úelem úetními revisory zamstnavatel

j.

Prodejní cena zjišuje se a zamstnaných (auditors) v obchodních knihách závod, jež podrobily se psobnosti smírích a rozhodích soud; výjimen stanoví se dle bursovní ceny zboží.

Píkladem prvého druhu stanovení ceny produktu a tím mzdy, stanovení ceny pi výrob železa v Severním Jorkshiru. Zde stanoví se mzda pcdle ceny ís. 3 Clevelandského železa surového. Tato cena sezná se úetními revisory podle zápis o obchodních knihách firem Bolcow, Vaughan & Co. Ltd, Bell Brothers Ltd. Cochrane & Co. Ltd. Cargo Fleet Iron Co. Ltd; Wilson, Pláce & Co.; Sir B. Samuelson 6} Co. Ltd, a Eduard Williams. Pro pípad, že nebylo možno dosíci dohody pi nkterých podnicích (rzné podmínky výrobní), tedy rozhodne se záležitost ta smírím soudem za tím úelem, ad hoc dosazeným. i

jest

zpsob

vzestupu neb poklesu cen surového železa o 24 d nad neb pod s za angl. t. surového železa, zvyšovala se neb snižovala se základní mzda (standardová mzda) o ÎÎq. Nejnižší pípustná mzda byla 3 s za den pro dlníka zamstnaného pi vysoké peci.

Pi

cenu 34

Ve Skotsku urovala warrant na surové železo. \^

mzda dlník pi vysokých pecích dle ceny mzda pro dlníka

se

V

téže zemi stanovena byla

aneb buJe zastavena práce, soud odmííne spolupsobiti pi vyšetení dokud nebude s prací optn zapoato. Perušení práce bude také vykonávati

vznikne sfávka záležitosti, vliv

na urovnání záležitosti." )

ponvadž

Zavésti stupnicovou jest

tém

mzdu

v

anglické industrii železáské bylo

všude zavedena mzda akkordová.

—

18

—

pomrn

snadno,

zamstnaného výrobou puddlovaného železa 2 s 6 d s pirážkou 3 d za puddlovanho železa. Dlníci zamstnaní ve válcovs na cen angl. nách užívali za podklad pro stanovení mzdy mzdu placenou puddlovaúm, jež klesala neb stoupala o 2^1 ^l^ základní mzdy pi poklesu neb vzestupu mzdy puddlovaúm o 3 d. Obdobným zpsobem bylo postupováno pi stanovení odmny dlpi jiných odvtvích výrobních níkm na podklad mzdové stupnice -5

t.

i

v železáské industrii a na jiných místech než uvedeno.

Dvra,

jaká

se

vnuje výše

uvedenému zpsobu stanovení mzdy

Tato dvra uplatnila se u jiného oboru lidské innosti. Tak vidíme v Clevelandu (Jorkshire), že dopravné za dopravu surovin potebných pro výrobu surového železa uruje se na podklad „dopravní stupnice", pro niž podklad dává stupnice mzdová stanovená pro mzdu hutník. Z dvodu toho pipojují zástupci železné dráhy svého úetního revisora k úetním revisorm dlník a zamstnavatel za úelem stanovení prodejní ceny surového železa. jest

u

dlník

veliká.

i

i

Smírí a rozhodí soudy vykonaly ve vývoji železáského prmyslu Velké Britanie velmi mnoho dobrého. Dlníci našli v nich tribunál, ku kterému se mohli obraceti se svými stížnostmi v nadji, ze jim bude dáno za právo, bude-li tísnivý

pocit

stížnost jejich

bezpráví, vznikající

oprávnna. Tím odstrann u tch,

již

byl

u nich

se domnívají, že jim bylo

ukivdno, a již nemohou svého nároku právn provésti. Tím také byla však odstraována nespokojenost v adách dlnictva s jedné strany a pivádna vzájemná dvra, vážnost a loyalita mezi dlníkem a zamstnavatelem se strany druhé, což umožováno bylo jich vzájemným stykem pi smírím a rozhodím soudu, kdež poznávali své vzájemné poteby. Hranice psobnosti smírích a rozhodích soud nebyla nikdy ukonena, byla nevyerpatelná a všechny nové otázky vznikající rozvojem hospodáských a sociálních pomr, mohly zde býti brány v úvahu, jakmile vznikly a se objevily. Smírí a rozhodí soudy platn pisply ku vzniku stupnicové mzdy a tím poskytly dlníkovi do jisté míry podíl na zisku, ímž upoutaly dlníka na podnik a vzbudily jeho zájem na i

prosperit podnik u.*) podmínek prosperity závodu prmyslového jest Smírí a rozhodí soudy umožovaly tuto kontinuitu produkce, ímž daly podklad pro rovnomrnou výrobu a rovnomrná výroba poskytovala za pomoci stupnicové mzdy nejen dobrý

Jednou

z

hlavních

kontinuita výroby.

i

podklad pro kalkulaci, nýbrž zmenšila zmenšení spoteby materiálu.

i

všeobecné náklady a pivodila

Smírí a rozhodí soudy v železáské industrii Velké Britanie pisply platn ku vzniku vdomí solidarity mezi kapitálem v podnicích tohoto prmyslu investované a mezi prací v této industrii zamstnané. tak

—

*) V dob od roku 1897 1906 bylo smírími a rozhodími soudy železáského prmyslu anglického rozhodnuío 329 pípad aniž by byla práce zastavena. Toliko ve 3 pípadech zasfavena byla v íéío dob práce ped rozhodnutím smírího a rozhod-

ího

soudu.

-

19

-

JOSEF KOPAL:

DVOJÍ PEKVAPENI. Filosof Jules de Gaultier ukazuje, jak literární a kulturní djiny Francie v prvé polovici 19. vku jsou dány charakteristickým sledem tí generací. Po vojenské generaci Císaství následuje prudké a pathetické literární pokolení let ticátých, jehož neužitá energie se vybíjí v hýení

romantické obraznosti. „Všichni, básníci prosaikové, uvedli na jevišt lidské bytosti nadané všemi energiemi, vynikající nad všední život, svdné silou a ušlechtilostí povahy, pýchou, jež je povznáší nad ostatní lidi, a aby vyhovli vzletu, tužbám tchto vznešených povah, pojali ideál lásky, v níž se taví všecky tyto žáry. Toto písemnictví, chvjící se, oddychující ješt keemi posledních bitev, prodchnuté horkým dechem neužité inorodosti, obsahuje zárodky vášn, jež vzklíí v srdcích, citová pojetí, jež budou míti pronikavý vliv na mozky a jež je vrhnou mimo skuteno."*) i

—

Následující generace, jež dospívá mužných let mezi rokem 1840 50, ve své psychologii všecky podstatné rysy romantické výchovy: „Netrplivost pedevším, pak opovržení a nechuf k nízkým skutenostem

má

rodinného života, jež mají nevyhnutelnou nehodu, že se neshodují s oslující pedstavou, kterou si o nich utvoili v naivním snní; ustaviné nadšení a vytržení, ctní vášn, pokládané za význaný znak mravní síly, za pramen vší ušlechtilosti, vší jemnosti, vší velikosti; nenávist konen ke všemu, co mže pekážeti projevu individualismu nebo vášn, t. j. k spolenosti a k jejím základním zízením."**) Toto pokolení skládá se z „temperamcnt vyerpaných, otesených krajní námahou pedk. Již jich ochuzená krev je peduruje, aby byli híkou hallucinací a pelud, a ped tmito bytostmi pozbyvšími rovnováhy, s nervy píliš citlivými tyí se ve fantastickém soumraku velké fantomy Revoluce a Císaství ve svtelné slavozái jako vzory vybízející k napodobení, zbožnn postavy, typy velkolepjší, nežli je píroda romantického písemnictví".***) Sníce o titanské vášni, tito epigoni romantik vycházejí s pocitem hnusu a zklamání z dobrodružství, do nichž se vrhají. Vzpínajíce své slabé paže k absolutnu, narážejí pi každém kroku na konené a obmezené. Toužíce po úchvatné harmonii, rozdvojují život mezi sen a skutenost, a nepomr tchto složek stává se ranou, ze které se nepestává inouti jich melancholie.

vku,"

píznaky se

„Nemoc

díve u pí. de Stáel, Senancoura, Chateaubrianda, B. Constanta, A. de Vigny a zvlášt A.de Musset.

dochází

jejíž

tu

projevují

definitivního výrazu a

Historikem

již

konené

bilance.

diagnostikem tohoto pokolení je Gustave Flaubert. je zakladatelem smru realistického. Jeho realism záleží v tom, že ukazuje ve svém díle, velikém stejn svou skulpturální krásou jako neplodností svého smutku, romantický ideál jako sebeklam a smysl skutenosti jako dsledek rozarování, uvdomní si tohoto a

Romantik výchovou

*)

**)

***)

Le Génie de Flauberf. L. Maigron, Le Romaníisme J.

de Gaulfier,

\.

et

c.

—

20

—

les

moeurs.

sebeklamu. Toto pojetí je tím dsažnjší, že pedjímajíc jisté filosofické názory vyslovené mnohem pozdji klade tento sebeklam do sama stedu tvrí dílny pírody: život jest démonická síla, pedoucí ze svého lna iilusivní sí, aby jí nastražila pi každém kroku naší obraznosti. Zít, tof býti slep poddán tmto fikcím, nebýt si vdom jich fiktivnosti, pokládati Prohlédnouti šalebnou hru, roztrhati pedivo fikcí, jimiž je za hodnoty. nás obemkl život, tof postaviti se mimo nj, nihilism, odtud nesmírný smutek, který vane z Flaubertova díla. Jeho požadavek odosobnní umní, impassibilité, znamená neschopnost a nepípustnost jakéhokoli normativního stanoviska k životnímu dní, resignaci na jiné mítko, nežli je hodnota esthetického dojmu, který v nás budí divadlo svta, jehož smysl nám zstane jinak navždy utajen;

—

i

Flaubertovský realism zrodil se tedy takto nikoli z optimistické ve skutenost, nýbrž z nejkrutjšího rozarování, z nejtrpího pessimismu. a tento živel pessimismu tvoí spodní ton, jímž je podbarveno af usiluje pomocí dokumentu pozdjší slovesné umní francouzské,

dvry

—

temných sil zem, af se oddává pitv duše, ukazujíc ji podrobenu témuž neúprosnému zákonu všeobecného determinismu, který vyložiti

život

vládne

ve

z

svt

znesváeného

s

obírá krisemi

fysickém, af se

podmínkami své

zkazil jeho výchovu,

existence.

— doznání,

jež

mluví

I

individuálního

Zola

si

svdomí,

stžuje, že romantism

presvdivji

nežli

neorganický

optimism jeho posledních dl.

Dva smry prou

se,

positivism a romantism.

jak se zdá, o vládu

Onen

jest

orientován

nad francouzskou duší: k spolenosti, tento jest

individualistický. Onen, jsa spínán s reformními snahami spoleenskými, vládne v oblasti politické a sociální skutenosti; tento se projevuje jistou m.orální nostalgií, jež odcizuje skutenosti sny básník. Onen, docházeje výrazu ve filosofii Augusta Comta, v rétorice V. Huga a v optimismu posledních prací E. Zoly, erpá svou životnost z nadjí, s nimiž je spojován pokrok vdecké myšlenky, který je ztotožován s pokrokem blahobytu; tento neví, že by vdecké poznání mohlo upokojiti nároky citu a vášn. Soubytnost positivního ducha s romantickou citovostí tvoí stav, v nmž tyto složky jsou v ustaviném sváru: positivistickému rozumu je piznána výhradná kompetence v oboru poznání, jež je tím obmezeno na oblast relativná. Na druhé stran rozklad víry v absolutní hodnoty, který je, jak ukazuje Gaultier,*) ddictvím romantismu, zstavil v mnoha myslích prázdnotu, jíž positivism nedovede vyplniti. Je tu disposice k víe a zárove neschopnost vit: „Jsem mystik a nevím v nic," píše Flaubert.

ob

Výrazem tohoto duševního

stavu

je

také

smr

zvaný dilettantismem,

nmž

mnozí vidí smr typicky francouzský. Znamená všestrannost intelligence spojenou s nerozhodností stanoviska. Jsa opakem fanatismu, který je výsadou nevdomosti nebo jisté jednostrannosti intellektu, má vyvinutý smysl pro rznost mínní, pro pluralism pravd, jež se navzájem

v

neutralisují

pluralismu *)

zstavujíce

výsledný

pocit

vychází také pragmatista;

Gaulíier,

e.

c.

—

21

universální

kdežto však

—

nejistoty.

Z

tohoto

tomuto postaí

jeho

subjektivní pravda jako pevný bod,

kde nasadí páku své vle, dilettant poukazem na nemožnost absolutní pravdy odvoduje zásadní skepsi, která mu theoreticky znemožuje, aby se rozhodl mezi kladem a záporem. Kterak ,

irrationální

láska

k životu,

úcta

k nkolika

pedsudkm,

jeho smyslu) kodifikována všecka životní moudrost, uchrauje tento dilettantism praktických dsledk jeho stanoviska, ukazuje nejlépe

v nichž

je

(v

podivuhodná sms ironie a smutku, úsmvu a soucitu, pochybnosti a stoicismu. Spojujíc praktickou moudrost Montaignovu, zžíravý sarkasm Voltairv a filosofickou skepsi Renanovu, vede k vdnosti za dary zem, k snaze co nejradostnji užiti krátké doby, jež je vymena našemu pobytu na tomto svt. Pozorujíce vlídný a rozkošnický kvt této moudrosti zapomínáme na velikost resignace, z níž vyrstá. dílo Anatola France, tato

man

Takový

povšechný dojem, jejž si odnášíme ze studia duševního dojem krise, již konstatovali nejhlubší duchové a jejíž smysl znepokojoval všecky, kteí se zabývali vážn otázkou národní budoucnosti. „Cteme-li dnes opt," píše ped 10 léty L. Vannoz v rozprav o snahách mladé generace, „první stránky dítte svého Alfreda de Musset, najdeme tam vyloženy s emfasí patrn, ale byste píiny onoho bolestného zmatku duch, jenž se nazýval „nemocí vku". A v nkterém díle vyšedším po válce roku 1871, v Bourgetových Essayích o souasné psychologii na p., jež nám podávají niterné podobizny pedních spisovatel francouzských z konce století, pekvapí nás prízvuk bezútšnosti zoufalství, jež se zvedají ze všech tchto dl. Spíše než nepomr konstatovaný mezi snem a inem, je

života francouzského v IQ. století;

Zpovdi

vku

i

hokost poznání, že šlechetnost touhy ustupuje vždy ped tento bezútšný neklid byl výsledkem nemohoucnosti vit, k níž dospívali všichni, kteí se tázali vážn po smyslu života. Píliš dlouhá nejistota demoralisuje konen. Jist, jak ekl Montaigne, „pochybnost je mkká poduška pro zdravou hlavu," avšak pro ty, jichž duše je bližší duši Pascalov než Montaignov, je to poduška z hloží. A je nutno uznati, že po povrchní, chcete-li, ale vášniv rozkladné kritice filosof XVIII. vku, po hlubší a vážnjší kritice istého rozumu a poznání, o niž se pokusil Kant a jeho nástupci; zvlášt po tolika objevech positivních vd, jež odstraovaly stopy starých vr krok za krokem, nic nemohlo obstáti ze starých dogmat, jež udržovala vratkou budovu církví. A skuten, spíše

než

brutalitou

síly,

království a církev, zakládající se na principu autority, a s nimi civilisace

vk

a myšlenkový ád devatenácti djin ustoupily pomalu duchu volného badání a svobodné diskusse. který je po výtce duchem moderním. A zatím co volné badání a svobodná diskusse rostly, k ruinám pibývalo ruin, k troskám trosek. Odluka státu od církve, jež práv sankcionovala dlouhý vývoj a jež byla provedena bez hluku, mohla tak uiniti jen proto, že registrovala toliko prost skutenost dovršenou již v lidských svdomích. A mnoho lidí ješt ví, mnoho jich ješt tuší, že rozkladné hnutí bude pokraovati a že naše spolenost bez mravních opor, bez intellektuálních vodítek zhroutí se jednoho dne pod nárazem nových barbar, ješt strašnjších tch, kteí uinili konec civilisaci ímské. Budoucnost se jim

tém

—

22

—

dvod

jako propadání se do jícnu. Bez vr. bez bez ideálu opakují si uprosted klamných Ludvíku XV.: Po nás pijde potopa!"*) jeví

a

k

vení, bez nadjí slovo piítané

radostí

a

Nuže, náraz pišel, a Francie se nezhroutila. Ti, kteí ji napadli doufajíce po zkušenosti z roku 1871, že se stane snadnou koistí dobyvatele, byli zklamáni. Napadše Francii rozháranou bojem stran, utkali se s Francií nerozdlenou, a byli pekvapeni jednomyslností odporu. Vojska Republiky ukázala bojovného ducha republikánských voj Dumouriezových. Krvácejíc z hluboké rány, jež jí zasadila nepátelská invase v prvním pekvapení, Francie osvdila heroickou vytrvalost, jež zachránila svt. Pestalo se mluvit o její dekadenci

———

•

*

•

Zevní djiny Ruska v 1 9. století tou se jako zlomky epopeje, jejíž zvyšován „ideálními" motivy ruské politiky, tebaže jsou pravideln v rozporu s reálnými zájmy íše. Na tomto dojmu, který tak kontrastuje s dojmem vnitní bídy Ruska, nezmnila nic ani porážka ve válce ruskosvobody, eklo se, vyžadovala porážky Ruska v nepojaponské.

úin

je

Vc

pulární válce.

Tento národ literatur

ml

velkou

literaturu, jejíž

hlas mísil se ve sbor jiných

jako hlas potlaeného svdomí, soudícího v bolestném sebezpytu

bludy soudobé spolenosti. Kdežto západní naturalism a realism zmechanisovaly duši dslednou applikací zákona všeobecného determinismu, ruský realism, zmocující se smyslu života žárem lásky a bleskem mystického osvícení, uil pojímati život s hlediska nábožensko-mravní odpovdnosti jako otázku vykoupení duše jednotlivcovy z moci zla. Zatím co jednostrann technická kultura a hospodáský rozmach hrozily udusiti všechnu úctu k mravním hodnotám, toto písemnictví bylo prodchnuto vírou v duchovní urení lovka a tato víra, zdálo se mnohým, plála jako poslední svtlo v soumraku evropské kultury. Lid, který ruské umní uvedlo na jevišt, nebyl kalným produktem „matky zem" z podání Zolova: pod špinavým zevnjškem hoela jiskra boží. Západní naturalism znal ženu jen jako milenku nebo maitressu, jako živel výhradn smyslový: Turgenv, Gonarov, Dostojevskij, Tolstoj stvoili ženské postavy, jímající kouzlem bezdnosti a zahanbující muže ušlechtilostí vle a silou povahy. Realism velkých ruských romanopisc vyznaoval se slovem rysem mravního idealismu, o nmž se zdálo, že je povolán, aby obrodil duševní život Evropy. A protože se podle theorií Tainových a Hennequinových uvyklo souditi z písemnictví na národ, mnozí, byf nevili s Dostojevským, že tento národ nosí v sob Boha, vili, že je povolán, aby v budoucnosti zaujal vynikající místo v rodin evropských národ.

tém

i

Svtová válka mla všecky podmínky, aby byla v Rusku pokládána za národní válku v nejširším slova smyslu. Nuže, co se stalo? Sto let po osvobozenské válce, ve chvíli, kdy stásl jho a ml se ujmouti vlády nad sebou samým, ruský národ poskvrnil se hanbou zrady na spojencích, *)

La Revue 1909.

—

23

—

Bohonosný národ pestal býti národem a stal se nkolik samozvanc hnte v jeho vlastní krvi. Místo království božího, o nmž velcí ruští duchové snili ve visionáské extasi. pišlo bolševické peklo. jaké neznají djiny.

prachem

lidí,

jejž

•

•

*

„Dekadentní" Francie obstála skvle v tžké zkoušce. Kdo neobstál, bylo Rusko. Dostojevskij vidl Francii ohroženu revoluní anarchií. Zatím tato našla v sob dosud dosti sily, aby odolala jejím svodm, a koistí anarchie stalo se Rusko, prokázavši bývalým spojencm tragickou službu výstražného píkladu. Vestigia terrent

———

Kde

je

vysvtlení tohoto dvojího pekvapení?

Víme, že na rozhraní IQ. a 20. století dostavuje se ve Francii jistý duševní perod, jistá obnova idealismu. Tradicionalisté jako Barrs budí smysl pro národní odpovdnost. Bergson pekonává soudobou skepsi tím, že dokazuje neschopnost intellektu pochopiti život a odkazuje k intuici jako k prameni poznání, který je schopen ospravedlniti naše víry. Pod úinkem tchto a jiných vliv šíí se inorodý duch klšzn a životního optimismu. Jako se zájem pedchozích generací obracel k analyse, zájem mladého pokolení smuje k synthesi, k práci, k inu. Na druhé stran je známo, že nezdar revoluce po rusko-japonské válce zpsobil v Rusku jistou únavu, provázenou zlovstnými píznaky mravní dekadence.

Staí

tyto zjevy k vysvtlení? Nelze zajisté podceovati znamenitou úast intelligence na francouzského vítzství; bylo by se však zdailo, kdyby za ní nestál

Dnes

díle lid?

jsme mluvili a jež je do jisté míry krisí moderní kultury vbec, zstala obmezena na elitu duch. Zatím co intellektuelové opíjeli se v žalái individualismu hašišem obraznosti, lid, o jehož budoucnosti vyslovovaly se se starostlivou tváí chmurné prognosy, odvozené více mén z rzných obraz paížských mrav, zachoval si svou starobylou jarost, s pokolení na pokolení fond solidní zkušenosti a výsadu jasného rozumu, zaujatého prostými a tvrdými skutenostmi života. Pod impulsem nepátelského útoku uvdomil si tento lid rázem své položení. Antimilitarism, v nmž Nmci vidli svého spojence, pozbyl tomuto faktu smyslu: Hervé se peorientoval, a opravdový a skvlý Jaurs byl by nepochybn stál v prvých adách tch, kteí organisovali síly zem k obran vlasti. Demokratická zízení, vžitá do samozejmosti, nabyla, jsouce ohrožena krásného smyslu. Širokým vrstvám lidu bez rozdílu tíd bylo jasno, že jde bez fráze o nejdražší statky, a že Francie bojujíc za svou svobodu bojuje zárove za svobodu svta. Pšáci, s nimiž se seznamujeme v Barbussové „Ohni", jediném dosud prameni našich vdomostí o psychologii francouzského „poilu", vyznamenávají se nejen hrdinným úsilím vle, jež schopností bezvadn logického úsudku, nýbrž zjednává této logice platnost. Je v prvé zásluhou tohoto heroismu, se zdá

jisto,

že

krise.

o

níž

dd

vi

i

ad

laického jaksi a positivistického,

ozáeného svtlem ist moderního

ideálu,

bez fanatismu a skoro bez nadšení, bez nadje v palmu nebeskou

—

24

—

i

po-

zemskou, že idea práva, jež se zdála hluchou frází v jistých obdobích války, zahájené jako nejsurovjší applikace darwinského principu na život národ, vychází vítzn z gigantického zápasu posvcujíc nesíslné obti, jimiž byl vykoupen její triumf. Jemu jest pedevším dkovati, že toto kataklysma, jež se zdálo obas vzteklou hrou slepých sil pírodních, vynáší posléze na povrch svtlou víru v možnost lidského pokroku, který se nedje automaticky, nýbrž je dílem všech, jichž srdce jest osvtleno

inorodou láskou

k spravedlnosti.

O

ruských vcech není možno souditi bez náležité reservy, kterou ukládá naše nedostatená znalost daného stavu, erpaná ze zpráv nutn kusých a chaotických.

Ozvaly se kultury.

hlasy,

které spatují v katastrof

Názor snad potud správný, chápe-li se

k intellektuálnímu stupni

jeho širokých

Ruska odsouzení jeho pojem se zetelem

tento

vrstev lidových

ist

negativn.

o ruské kultue, je nutno míti na zeteli Dostojevského, Tolstého, Solovjeva, Merežkovského. Není pochyby: válka ukázala vratkost slavjanofilského stanoviska k západním demokraciím, davši za pravdu Blinskému a Turgenvovi, vyvrátila z koene jisté politické názory Dostojevského, ukázala nebezpeí krajnosti, jež se tají v ethice a sociálních názorech Tolstého. Snad lze piísti vlivu tohoto, o jeho síle nemáme positivních dat, vinu na sklonu k anarchii a úast na zmkení ruské Mluví-li se

a

i

vojenské energie,

jež

po

se projevila

revoluci.

eeno

Pes^jto bylo by odvážné tvrditi, že souasnými událostmi bylo poslední slovo o hodnot nábožensko-mravního úsilí, jež je myšlenkou

vdí

národní kultury ruské, a piítati

Rusko pisplo pedevším k

jí

výhradnou vinu na pádu Ruska. Cím

své vlastní katastrof, byla zanedbanost a

tma širokých vrstev jeho lidu. Tento lid, který slavjanofilové mystickou' vírou, úpl po staletí v politické a hospodáské porob. Volnost bez obmezení, jež mu byla pojednou dána, stala se zbraní, jíž by se byly poezaly ruce zvyklejší jí zacházeti, nežli byly ruce mužík echovových a bosák Gorkého. Carism byl špatnou výchovou k svobod, jež bez kázn zvrhá se nutn v anarchii. Rozklad Ruska nezavinila jeho kultura, nýbrž nedostatek vší kultury, který byl odkazem carismu a jenž se stal vítaným operaním polem dobrodružných fanatik. Pokud jde o pímý vliv idejí, dlužno íci, že koeny ideologie, jež rozvrátila Rusko a ujamila jeho lid, tkvjí v cizí bylo na to již poukáJe to záno posl. Modrákem pokus o realisaci ducha nmeckého, a z nezdaru tohoto pokusu, applikovaného na nejnevhodnjší prostedí, jaké si lze pedstaviti, dá se souditi jen na hodnotu tohoto ducha sama. duševní uctívali

—

Psychologové ruské duše intelligence vyvíjela se

—

pd.

ukazují

ovšem,

pod vlivem carismu k

jisté

kterak

mentalita

ruské

jednostrannosti. Je div,

nedostatek ústavních svobod, který obmezil prostedky osvobozenského hnutí na zoufalý nástroj terroru, svádl bezdky k negaci státních zízení vbec, jejíž stopy nacházíme u nejvtších ruských spisovatel, nebo ml-li za následek sklon k sociální utopii, ztrácející pod nohama jestliže

pevnou kivdou

pdu

poliíickc a sociální skutcnosíi? Pes (o bylo by krvavou lámati hul nad ruskou intelligcncí. když dnes upínají se k ní naše poslední nad:je. Není-li nejvtším trpitelem v dnešní tragedii ruského i

národa práv

tato int-lligence. opuštná a zrazená vera, umlená dnes. píslušníci, jak jsme nejednou etli, dávali dobrovolné smrti pednost ped hrzou pohledu na dílo zkázy, jehož byli odsouzeni jinak býti jejíž

bezbrannými svdky? Tyto drobné pípady stoicismu nebo zoufalství ostré svtlo na její postavení, jež se mže zdát beznadjné bez cizí pomoci. Doufejme, že utrpením, jež jí uložila pítomnost, dozraje k velikosti úlohy, již bude hráti v obrozeném Rusku po pejití revoluní smršti, a že tato zkouška oistí její povahu od ddiných kaz, nezbavíc ji kladných prvk, jimiž mže rozhojniti duchovní statek civilisovanho lidstvu. vrhají

Dr.

FERD. PELIKÁN:

O

FILOSOFICKÉ OSOBNOSTI FR CÁDY.

Ped samými Vánocemi

pohbili jsme muže, který stál v ele naší znamená pro ni, jak .to správn vyjádil Drtina nad jeho hrobem, pravé „národní neštstí". Byl ádným lenem našich nejvyšších vdeckých institucí, editelem našeho filosofického semináe, redaktorem jediného filosofického asopisu Mysl i", bývalým dlouholetým pedsedou „Filosofické Jednoty" a representoval naši mladou filosofickou vdu svými pedopsychologickými pracemi estn ped cizinou. Avšak tím nebyla celá jeho inorodá vle vyerpána. Zasahoval do n^ší populární a výchovy, staral se o mládež zanedbanou, a lidi slabomyslné, tyto nejslabší v lidské spolenosti, a na sklonku svého života pilnul vášniv Uhnutí eugenickému, které považoval vedle psychologie dítte za nejvlastnjší odbor svého filosofického šlení. Nebo eugcnika souvisela úzce s celou jeho etikou, ba tvoila pro nj: „sociální etiku biotickou" v celé její šíi. V ní našla jeho theoretická, skepticky založená filosofie svj praktický doplnk. Ve své pednášce „Úkoly a význam eské spolenosti euge~ nické" (2. kvtna 1Q18), jež byla jedním z jeho posledních filosolických projev, a kde hlásá svoje stanovisko s oteveností a upímností, s jakou officiáiní

filosoíie, a

jehož ztráta

„eské

i

vdecké

i

umlecké

pemý-

iídka kdy

sám

vystupoval, diarakterisuje

svoje životní

úsilí

tmito vý-

stižnými slovy: „I

když bychom trochu

dosáhli

vykonali

nouti ku budiž

si

to

pedkm na ten

as

bude mohutnti dál a nouti

zarazili

i když bychom eugenickýdi u nás. jíti si

rostoucí degeneraci,

malých positivních úspch jsme mnoho, velmi mnoho a mžeme klidn

jen

svým, ponvadž

to,

co v

odpoi-

této

píin

zpsobíme,

sebe nepatrnjší, poroste a poroste stále, a až k met a stupni, jichž vbec mže dosáh-

dál,

lovk." Tato slova obsahují v struné

—

form 26

—

celý jeho

filosofický ná^

zor svtový,

ist positivistické

jeho

drobnou vdeckou nás

nekonen

lidí

prací, a

vzdálen, a

hlásající,

nám

stanovisko, spokojujíd se

poznání

že ideál

nezbývá, než býti

si

od

jest

nekonené údlem: Slova té

vdomi, nebo ona jest naším jediným cílem a spolu výrazem takové harmonické nálady duševní, která se ani zásvtí neleká a pro niž jsou už rozešeny. Obráží se tu spolu celý b o t i c k ý (a tím pragmatický) zpsob Cádova myšlení, celá ona nadje na ustaviný vzrst a sílení duševního ddictví dstva, myšlenka, že i myšlení jest organická funkce, podrobená vývoji a kausálnímu zákonu a všem zákonm, jimž celý lidský organism podléhá, že naše ideje žijí a umírají jako lidé. a zas jen jeho duše od prvních dtských poátk až k nejvyšším duvzdálenosti

ta jsou

problém

i

1

i

onm

lovk

lovk,

jest pedmtem Cádova myšlení, lcvk jako nepatrný fakt tohoto duchovního vesmíru, jako pouhý pechodní stav

stupm,

chovním a nicotný

k nový^m a lepším generacím.

Cáda sám charakterisuje svoje stanovisko filosoTcké jako r e a iVe svém habilitaním spise (Noetická záhada u Herbarta a J. St. Milla, str. 151) v kapitole „O relativit poznání", kterou poíná Lat

1

v

i

s m.

placeovým citátem: „Všecko, co víme, málo jest a nesmírn toho, co nevíme", praví: „Když jenom ponkud pemýšlíme o vci, když jen ponkud rozhlédneme se po naukách íilosof nejrznjších a dob, velmi lehce dojdeme souhlasného tvrzení, že naše poznání lidské jest jen relativné. Sofisté, práv tak jako Sokrates, stoupenci idea-

smr

nejinak

lismu,

než realismu, empirismus, jako racionalismus, positivisté, práv tak, jako uenci a filosofové

skeptikové, dogmatikové, ba prostí lidé

shodují

v tom, že

se

smyslm naším

i

všecko,

vypátratelno

co

mžeme

poznati,

našemu pemítání,

dokonalé, nedostatené, nejasné

—

co

dostupno

skrovné

krátce:

jest

jest, ne-

relativní."

do podstaty lidského poznání a podal nám jeho noetickou teorii. Vniknuv až do nejjemnjších a nejsubtilnjších

Cáda

nahlédl hluboko

psychických

záhyb poznávacího pochodu,

shledává, že jest

psychologickém,

omezený,

nebof

název „relace" neznaí dle Cády nic jiného, nežli „ono faktum psychologické, že doke dvma více vedeme upnouti svou pozornost vcem, a že podrževše ji v pamti ji srovnáváme, „relacionujeme" (str. 153); aprostoru, 2) ve smyslu metafysickém: jest relativní jest tmito omezeno. „Jak nepatrn obsáhlé jest vidní a poznání jednotlivcovo, omezujíc se na skrovné místo na zemi, nerci-li ve vševesmíru, a

to:

l)

již

ve

smyslu

souasn

i

kasu

vi

arelativnost poznaného živ se staví nám ped

známého,

moi nepoznaného

a ne-

oi, ne, aby dusila plápolající snahu domoci se vdní, nýbrž naopak, aby ji podncovala, avšak spolu lovka udržovala ve skromnosti." (156 str.) 3) Konen jest naše poznání potud omezené, že nepoznáváme qualit vci, že neznáme „vcí osob", jich podstaty, t. jich obsahu, jich „co". „Víme, že nco jest. a to mnohé a rozliné, že mezi qualitami, jichž neznáme, naskyiují se pomry, jež miti podle pokyn zkušenosti jest jedinou úlohou našeho theoretického vdní." (158 str.) Nám zbývá poznali jen „plctivq relací". j.

ádn

27

—

Avšak Cáda nezastavuje vinnosti

tím cestu poznání, nebrání tím etické pobádati a hledati, nýbrž upozoruje pouze na prostornou a

lidí

asovou omezenost vidní a vybízí ke skromnosti, dávají souasn nato. co je nyní neznámo, že co nyní vymyká se našemu poznání, mže zítra býti známé, že pojem relativnosti poznání jest sám dji, že

A

relativní.

tuto myšlenku,, jež tvoí základ

jeho noetického

relati-

vismu, shrnuje slovy:

„Všecko naše vdní a poznání jest vira. Víra provází nás pi veškerém nabývání poznatk, víra sahá dále, nežli vdní a poznání samo, vyplujíc všecky mezery, které cítíme ve vdní svém." (67str.) Tak blíží se Cáda k onomu rodu písných a vrných skeptik typu

vdní

Humea, kteí prohlašují

za

ást

víry

p eo problematinosti a hypothetinosti všech našich soud, kteí prohlašují dokonce

svdenosti i

v nejširším slova smyslu, kteí jsou

(bclief),

t.

j.

pesvdeni

dogmatické lánky náboženské za hypothetické,

a

kladou hypothesu náboženskou na roven s vdeckou. Jako skeptik dovede Cáda íci jedním dechem, že q u a t vcí sice nepoznáváme, že však jich ani k životu nepotebujeme (str. 170). On. intelektuál širokého obzoru, obsahující celé naše dnešní vdní, dovede nám naznaiti, že k životu rozumovému, citovému a praktickému jest teba nejen ale n e d ní. (173) On, jehož p a m t sahala až za mez lidské výkonnosti, hlásá zcela bergsonovsky, že nejen pamt jest pro1

vdní

spšná,

S

ale

i

i

v

i

zapomínání.

moderními skeptiky

James, Schiller, Bergson, Boutroux, o nichž referuje v Rozhledech noetických III. (1Q15), ^á spolenou úctu k oné „mohutnosti" lidské duše, tvoící od „zmteného" smyslového názoru k písnému a jasnému pojmu, totiž k obrazotvornosti, které neupírá ani aktivní význam vdecký. „Nebof všude tam, kde duch lidský usiluje o objevení neho, o vynalezení neho, krátce: o uinní neho neznámého známým, má jen jedinou útchu, ale také spolu také odvodnnou nadji a pevnou oporu v tom, že nic není tak neznámé, aby v obraznosti naší nebylo možno si je klásti známým." (R. N. III. str. 35.) (Peirce,

Poincaré, Croce, Marchesini

atd.),

pechod

aspo

Vzpomeneme-li na

to,

žé poznání

že naše

vdní

jest

jest

jak Cáda už v Noetické Záhad stále klade draz relativní zejména vi „moi nepoznaného",

si,

nejasné jen

vi

nevdní

(psychologicky

eeno: v-

domí nejasných pedstav vi nevdomí), že co ješt dnes nevíme, mžeme zítra vdti, že vedle pamti jest nám teba zapomínání, a dodáme-li, jak vysoko cení Cáda význam nevdomých pedstav a negativních soud, vidíme, že filosofické myšlení Cádovo pohybuje se, pokud se noetiky týe, zcela v duchu moderního pragi

pd

matismu, tohoto širokého hnutí, které vzniknuvši na americké jako reakce na intelektualism Hegelv a jeho amerických žák (Green, Bradley), pokouší se o prohloubení invence a psychologie iniciátor. Cáda jest pragmatistou jen potud, pokud klade draz na hledání pravdy a pokud vidí v k poznání jasnému a co možná nejvtšímu odhalování pravd dosud nejas-

logky

vdeckých

cest

—

28

—

ných a zážitk netušených, jediný správný ideální cíl: Jest pragmatistou potud, pokud klade draz na psychologii lidského poznání, i

možnou prpravu

tvoí jedin

jež

psychologii Pokusím d ua r

a

1

1

i

taktm /

více

m

mu

s

i

s

ped

jeho dokázati a

Jamesova.

souasn

Uvedli jsme

že

jest

a

i

ukázati, jak daleko byl vzdálen p

že

již,

pro

Cádu znaí

relace

1

u-

ono

pojmouti dv lidského vdomí

vdomí

kde dovedeme ve pouze problémem „úžiny"

psychologické,

vcí,

pokud klade

psychologismu. tím fenomenáln'

holduje

psychologismus

jeho

se

k vlastní innosti logické,

logikou, pokud

otázkou pamti a pozornosti. (N. Z. str. 153.) K tomu dodává: Výklad tento pedpokládá stanovisko (v metafysice) pluralistické, jak je hlásá na p. filosofie Herbertovská. Toto stanovisko také nejlépe se hodí pro vysvtlení jádra a podstaty aktu relaního, nebof jím možný jest náležitý paralelismus objektivních relací mezi vcmi a subjektivních relací pedstav duše" (str. 54). Tak redukuje se pvodní problém „úžiny" vdomí na pouhý psychologický paralelism obou ad relací nám z psychologie dobe známých. 1

Avšak kdežto v pedešlém citátu mluví ješt o podržení „dvou neb vcí" v pozornosti a pamti, hlásá v exkursu o nevdomých pedstavách (N. Z. str. 62), „že pi srovnávání dokonaleji jen d v pedstav dovedeme pozorovati", že relativita, omezenost a slabost rozumu jest „nutným následkem povahy vniterného dní", tedy psychologického faktu úžiny vdomí, v níž není možno než dv pedstavy smstnati. Kdežto v prvém odílu mluví o paralelismu dvou psychických, uvádí na tomto míst schopnosti: smyslového „zmteného" názoru a analytického, soudného rozumu, o jejichž syntesi se nijak. nepokouší. Stalo se jist vlivem pragmatismu, že Cáda v roce 1Q15 cenil obrazotv, ornost jako pechodní, vynalézatelskou innost duševní, a že uznal noetický. Avšak posledním stavem jeho metajejí veliký význam fysiky jest psychofysický dualism, nad njž se v duchu školy Brentasovy, z níž vyšel, nikdy nepovznesl. Nebof metafysický význam více

ad

dv

fantasie tkví v

zdraznní oné instinktivní irrationality lidna níž stojí a z níž se budují vdecké a filosofické vytení onoho sympathického pilnutí k obsahu

ského poznání, osobnosti, ve

vdní, k dlá

bh

jeho absolutnímu prožití a ztotožnní se s ním. Nejen „zázraky" ale každé objevení se nové, vyhranné a origi-

nální lidské osobnosti Jamesova pluralismu

a dle

bh není není „bh

jest

zázrakem duchovního rozumu,

jest

tento

jednou

souvislých, a

než

pluralismu

Absolutno,

innost nemže

jeho

malých ástí universa

—

z

kosmos

pluralitou bytostí spolu

jeho podstatných

souástek. Dle

nýbrž sám tvoí ást universa a být myšlena, jako úpln nepodobná oné innosti tudiž ne

nepodobná

naší vlastní lidské

innosti. Ježto jest obklopen jinými souvislostmi, v ase existuje a stejn jako my na díle djin pracuje a nestojí od Lidského daleko, jak tomu jest pi bezdjinném, dokonalém a bezasovm Absolutnu."*) *)

\V.

James:

Tlie

pluralisfic

Univers.

—

29

Závrená

—

úvaha.

DOPISY JAROSLAVA JEREMIÁŠE')

TRI

3.

Milá

F..

na budjovické

jsem zde zas jarních

1918.

III.

rovin, kde se pehlíží velké obzory, za mj. Chodil jsem po parku ležícím sever východ daleko. Zašel jsem dál západn

dn. Celý

ten kraj jest tak

na výšin a vidl na jih, od Hluboké do lesa, kde v pohádkovém tichu leží lesní jezero, které jsem si dávno zamiloval, u kterého jsem mnoho promyslel, prosnil a na jae jenom harfy, flétny a corny. tak prozahálel. Tam zní v zim Poslouchej dobe! Všecko vzdušné a pece syté. Když stanu zcela osamocen, af u toho jezera nebo na míst, kde tak daleko je vidt pes bohaté louky a etná jezera až k Šumav, rád bych promluvil, nevím, co bych íkal. Je v tom nco krásného, když pijde lovk s rozhledny, kde je tak veliký a široký obzor, do uzaveného zákoutí s jezerem, kde všecko, co díve vidl, vroste do vnit. Veliké obzory! To je to, co musí být, F. Jedin na velikých obzorech lze dojít v rozporu mezi rozporem a klidem té výslednice, na které se lovk zachycuje a dovede vyslovit sebe v rámci velikých hranic lidství po pípad nadlidství, pipuíítíme-li je. Tak jasné je to dnes zas. Jak milý je to dojem a útšný, když lovk stojí na hoe, pod tžkými mraky, vidí jak ped ním z luk vystupují tžké mlhy, plouží se mezi stromy, splývají s hladinami rybníku a za nimi jako obrázky nevtírav ale výrazn vyhlíží sluncem v nádhee ozáená horská údolí a ostré kontury vrch. Jak nešastni jsou ti, kteí nemají možnost pehlédnout ty mlhy a pro slunce v dálce zapomenout na mraky nad hlavou, vi. V pírod nalézá lovk v nejhorších dnech rozum srdce. Od prosté kvtiny až k moi, vše je nejlepším uitelem, pstitelem intellcktu citu. Vše má jediný zákon a jedinou morálku. lovk jest souasn veliký malý, zdeptaný povznesený, hrdý pokorný. Mívám pravideln každý rok den silného a intensivního pomru k pírod. Je to na velký pátek o velikonocích, ješt jenom vlivem povstí o Grálu a pímo vlivem Wagnerova Parsifala, kde kouzlo velkého pátku se podailo Wagnerovi umlecky podškrtnout pímo zázran ne jenom ve scénách vyložen mystických ale práv tam, kde nechává znít hlasy pírody. Jezdívám vždy ten den do nkterého milého a oteveného kraje a tším se. že jednou pojedu do Španl, abych vypil tuto svoji libstku do dna. Ale vera, když jsem byl v Budjovicích na své obvyklé procházce a zejména i

i

a

mn

—

i

i

i

i

i

i

dnes zde jsem

Krásn *)

jsem se Jar.

jadovaíi. i

ml dojem, ml vera

Jeremiáš

Jeho

lisfy

byl

z

zaslouží

pro svj velmi asový zájem.

doby

ped

katastrofou a to

jako by i

dnes.

mn

—

byl

ten velký pátek

Jen otec zde všude

ích mála hudebník, kteí vydání jako píspvek k i

Otiskuji zatím ti dopisy

doslovn

e

I

slen

F.

T.

z nejposled-ijsi

Všecky plynou jediným

£ apek

—

30

—

na

se umli faké liferárn \ypsychologii tvrího umlce

bez oprav jakýchkoli.

výtryskem bez odstavc.

pedbhl.

chybí.

veejném

živote )e lo pozorovat.

Nepodceuj

to

S Bohem

F.

a

—

lšímse

na lebe a voje zpívání. na shledanou snad v pátek

brzy

—

Tvj Hluboká

3.

III.

Drahá

I

Jurka.

(daíum dvakráí).

18.

F.,

v poledne do Budjovic a dali jsme se hned odpoledne, bratrem do a muziky. Bylo to velmi dobré a osvžující, Mli jsme „Zahradníka" a novou Foersterovu operu „Nepemožení". Vzpomínal jsem na nemožný rozhovor s B. po benešovském koncertu. Foersterova nová opera jest hned skvlým dokladem pro tvrzení o bezprostednosti. Je to tak úžasn vnitní, prostá a velá muzika, která

pijel jsem

ei

s

m

jist v divadle

ve

stavb

padne pod

dikci

i

jest

Foersterovi nevedlo

do

podívat

jako zde.

klavírního

otázku moderní opery prolistování díla.

aspo z veliké ásti. Skoda, že libreto ekl bych, že hudebn se nikdy tak Tším se, až budu míti as hloubji se

jevišt,

chatrné.

výtahu.

opt

Ovšem

jako

To

nerozešila.

Jako mne uchvacuje

celek je

je

to

qpera,

která

mi docela jasné jen po

veliká a široká lyrika Foersterova,

mn

neimponuje opera po stránce dramatické pravdivosti a pesvdivosti. Život a síla! Žen by slušelo, kdyby tak hudebn dovedla tvoit. Je to hudba, pi které se dobe pláe krásou a srdeností. To je plá dstojný muže. Tím chci íci, že je to hudba krásná a hlavn docela vnitní. Každá nová opera mne hrozn zajímá. Je to mj problém. A nejhorší je to. Kdo jde k tvrí práci jako k problému, prohrál pedem. A jest opera ješt poád problémem. Ten Wagner popletl svtu hlavu. V tom mžeme posoudit velkolepost Smetanova ducha. tak

i

mn

A

tak

íkám

žil

z

vlastnost.

ani v jednom taktu sveden. Tomu bezpodmínen žádám od tvrího umlce tu

Wagnera, pece nebyl

suverénní duch

Kdyby do

a

kteréhokoliv oceánu bylo pilito sebe vtší množství

Když byl Napoleon jako muž pod kdyby byl však býval pod vlivem jednoho stratéga pracoval, nebyl by nikdy Napoleonem. to je myšlneka, která jako karabá mi skáe v týle. To rozhoduje. A zdá se mi, že jen veliká bolest a veliká radost mže silnou individualitu udržet pi rovném a bujném vzrstu. Tak tžko je dostat se k sob a na tom všecko záleží. V sob najde lovk všecko, celý vesmír Boha a v malé form, kterou lze pehlédnout a proniknout. Tagore má jednu básniku, kterou Ti pikládám, kde nco analogického íká. F., že každá bolest života je vzácný dar a ty nejspodnjší bolesti, o kterých nelze mluvit zasvcují nejvíc lovka a zvedají ku skutené vznešenosti a ušlechtilosti. Opanou cestou jde každý, kdo utíká od života z obavy ped jeho drsností. Jde pirozen k smrti. Vždy když se sestoupí až na dno propasti života, trvá kontakt s vesmírem, svtlem a krásou hvzd. Hledá-li kdo v obloze místo pro spoinutí, ztratí orientaci, vidí život jen jako barviva,

nezbarvil by se jinak oceán.

vlivem deseti žen. nevadilo

mu

to,

O

i

.

V,

i

—

31

—

temný jícen bezedný a posléze unaven ustaviným hledáním a povtími, padá pece jen do života, ale usmrcuje se ovšem. Když být. tak tedy být, ale s plným vdomím, poznáním a zodpovdností. Na zdar. zející

Tvj

.

Budjovice

22./4.

Jarka.

18.

Splif

Drahá

23/5.

18.

F.,

mám zas od života nkolik chvil, které se vším smiují s nejtžšími smutky a které opravují mne k piznání, že mám krásný život a že rád žiji. Jsou isté, horké slunení dny a msíní noci bez mráku. Bydlím v tichu, hodinu za mstem v pokoji s balkonem na moe. Není zde skoro host. Povolím-li uzdu svým romantickým nápadm, mohu si myslet velmi daleko a mám k tomu scenerii podmínky hmotné: automobil, motorový lun. plachetní loJ, bydlení, jídlo a pití královské. Zaizuji si to pro sebe ovšem zas jinak než to mám. Ticho, klid a samota v rámci tragické povznešenosti. Vzpomínám si na tristanovskou povst a její literární variace a hned bych se pustil do nového hudebního Tristana. Zejména by mne dnes zajímala ta ást, kdy zstane Tristan na svém kareolu s nkolika rybái osamocen po prožitích s Isoldou a odsouzen ne k umení ale k dlouhému životu se skalami a moem. Triston chodí po pustých bezích, projíždí se po moi nebo stojí zB cimbuím nejvyšší vže svého hradu, vidí ped sebou do široka rozlité moe, ješt dál tuší jeho vnitní zrak a kdyby pišel pes moe zas k zemi a pešel ji, dostal by se opt k moi a tak by to šlo neustále dál a nikde na moi ani na zemi nenalézá mezi nejvtšími, nejlunjšími a nejhlubšími divy pírody toho, eho potebuje k životu. Také však k smrti není plného dvodu. Vždyf všude okolo a v každé chvíli jest v marnu a beznadjnu tolik popud k závratným touhám po život, že jest teba až do úpadu až do hebbelovského nárazu hledat, aby smrt i

i

i

A

ten pomr k životu nemá Tristan z reflexe, ale pudu. Vždyf taková noc pesycená vní spících kvtin, když nad grandiosním tichem eže msíc hvzdnou, jasnou oblohu, slavíci tlukou a z dálky zaznívá pidušený*) zpv voják, pevážených v šesti velkých parnících, strašideln se plížících po moi v podob erných nestvr jako fantastický poheb**) vždyf taková

mla

jednou motiv.

práv

z intuice,

citu

i

—

*)

K.

u.

zpvu plány,

V

rukop.

pvodn

Domyslíme

k.

Zcnsursfelle

— —

zvuk, škrfnuío.

fri, fyi slova nebyla as po chuíi zízenci Spalaío, jak zní razííko na obálce. V fomlo krásném labutím klamn klidném nkolik ped kafasfrofou, která navždy pohbila všecky neschází tedy, aby drama bylo úplné, vedle tragických vnitních rozpor ani

**)

si

velmi snadno, která

in

dn

groteskní sfía pracky rakouského Safyra. Forma celého dopisu je neobyejná, úmrná obsahu: je psán jedním vrhem tužkou vždy pres dv stránky v rádcích as 26 cm dlouhých nekonená melodie. Je to tuším poslední dlouhý projev Jeremiášv. Na cdné pohlednici s mohutným stedovkým Castell Camerlengo v starobylém mst

—

—

32

—

co všecko

noc

vyvolá!,

mezi

potácí Tristan

smíený. Nebál bych se ale

ne jedincových.

—

drží.

co

musí

Síly

Tak pomalu se

i

chabého budit k

životu.

A

tak

se

svtem [škrtnuto: moe] smrti, tichý a tak žít. Zdá se, že je k tomu teba sil. Ano, života a pírody tu pracují a tch se jedinec hromadí materiál k mé tragedii. Jsem však tak

životem

a

ba ani na zaznamenávání není pomyšlení. Musel bych zde být déle než 8 dní, abych se mohl dát do práce.*) Na Prahu ted vzpomínám málo a když, tak hoce. Vera veer jsem procházel ve Splitu ulicemi obrovského a drtiv monumentálního paláce Diokletiánova. Tisíciletá kultura! Nikdy jsem nic podobného nevidl. Kdyby naši lidé se chodili na takové vci dívat, jinak by hledli na pestali kompoživot, jinak by hráli a komponovali. Mnozí by snad zaujat pijímáním, že na práci,

i

novat.

Pro

musí být

druzí

píliš naivní, jedni

Každý

jest

mým

malichernosti u nás. Jedni píliš rafinovaní, knihomolové, druzí hrakái. Nic vzepnutého.

tolik

pítelem, kdo

a nejjásavjších radostí ale rád to mám tak.

a

—

mn umožuje prožití

pímo nebo

reakcí.

Ne

nejkrajnjších bolestí že to chci a potebuji

Jsem zde jako perozený a dobe je mn. Je ráno, slunce pálí a moe je jak vyžehlené. Vzpomínám vele na Tebe. F. a tším se až Ti budu povídat. Nezapomínáš na zpívání? Bud a tisknu Ti ruku. hodná a silná, jak to umíš! Zdravím

T

Tvj

Jarka.

EMIL AXMAN:

KAPITOLA a

DVOÁKOVSKÁ.

Pišla válka, abychom si uvdomili tak mnohé. Otevela se okna, do zatuchlých mísí vproudil istý, nový vzduch. Mnohé pojmy se

na hlavu pevrátily, co bylo moderní, ztratilo svou pitažlivost; a jinde najednou se objevovalo zlato, kde by se ho žádný nenadal. Zamlžila se svatozá kol genia Wagnerova a vidlo se. že mnohé, co bylo v považováno za drahokamy, jsou jimi jen na polovic, a co záilo zlatem, že vlastn jest pozlátkem. A není také pochyby, že pravou velikost Smetanovu jako národního umlce a proroka jsme pochopili až ve válce; eský národ ve chvílích nejvtší úzkosti, kdy se lovk modlí, tehdy a byl to Smetana, k nmuž se nesly naše prosby se zaal modlit a nadje. A není také pochyby, že knihami Bartošovou Sourkovou není eeno poslední slovo o Dvoákovi.

nm

i

—

—

i

Dvoákv

jest pro naše eské pomry typický. Jsme národ, úzkostným opatrováním svých hodnot, jen stálým opravováním a zlepšováním, ponvadž znamenalo by poátek konce, kdyby se ml zahnízditi rozklad a rakovina. Touto v podstat kritickou

Pípad

jenž ožil

a

žije

jen

Trogiru u Spliíu píše lakonicky íéže adresáfce jako je fen Castell. Jarka. To je bez dafa."

jen:

„Takovou muziku bych chtl dlaí, Fiume 918 Maj. 14 E 8. zní:

Razífko

Vyd. *)

Pvodn

napsal velké P, pak za ním malé.

—

33

—

Písmo dopisu

je

pevné.

ukivdno Dvoákovi, Dvoáka podceuje. Sourkova

inností bylo

ale

mnohému

jinému. Kniha dra. Bar-

peceuje. Védlose. že Dvoák má díla slabší slabá zakolísala dvra v jeho umní, sluch zbysten, ivy napjaty, dávalo se pozor na každý tón, na každou frázi, mila a potoše

—

i

suzovala

píliš

deklamace,

se

bezuzdnými rythmy, hudební formalist A všechno to má problémem. V tom vroucnosti, hluboké

hledaly se cizí motivy, zlomila se hul nad vyklo se veto nad zv. „banalitou" nkterých míst. našli nkteré skladby rozkolísanými a nepevnými. svj líc a rub nebo Dvoák doposud zstává t.

—

smyslu, jak skladatel

božské hudebnosti.

té

prostoty a velikosti, mohl napsati

—

úmrn

díla.

té

lidské

tak

jež

ne-

k sob se pojí vedle úžasné krásy zazní najednou myšleneka, jež pedcházející rovná se asi jako pahrbek velehoe. Vedle filosofické hloubky najdeš obyejnost. vedle živelných bouí šepotají nudné vánky, vedle gesta vidt grimassy. vedle nápoj ryzích podávají se nasládlé odvary. Nemožno však íci: vše je u Dvoáka špatné, nemá poctivých mincí, není umlcem. Co jedinených krás nepostehlo se v jeho díle, v té podivné smsi božího slova lidských obyejností! i

i

i

i

Jedním z pramen neporozumní byl pomr Smetana-Dvoák. My ovšem musíme se dívati na eské umní mítkem Smetanovým, to jest: pijati jen to umní, jež jím opravdu jest. které jest upímné, svaté, jímž umlec žije trpí ale nemžeme a nesmíme miti eské umní individualitou Smetanovou. Nesmíme zamovati ryzost umleckou, pro niž nám bude Smetana vždy záivým vzorem, se znaky jeho umní a jeho umleckého charakteru. Nebo pak bychom došli podivných resultát, že by vlastn tuto zkoušku neobstál nikdo, nebo Smetanové se rodí jednou za nkolik století. Jednotlivé znaky umní ba osud Smetanových byly aplikovány na Dvoáka ovšem zcela chybn a nemethodicky. Nebo Dvoák byl pak ním, co se na nehodilo, co mu bylo cizí spektrem odjinud pibraným. Nehledaly se koeny jeho umlecké bytosti, ale braly se odjinud už hotové, a pak ovšem se usoudilo, že plod je špatný.

—

i

i

—

—

men A

pece

rozdíl v individualitách obou mistr, že se dají ne na sebe klást nebo mit jeden druhým. Dvoák byl lovk z lidu, duše prostá, lidov hluboká (ale hluboká!), nábožensky založený, naivn hledící oteveným, upímným zorem na svt, pírodu, lovka, boha, vesmír. Ale bohatého citu. Vzpomeme jeho krásné korespondence, jeho lásky k pírod, vlasti, ku zvízdaž se zde neotvírá výhled do duše geniovy? Anekdoty o holubech by nemly vlastn sloužit Dvoákovi k necti. Umlec, jenž má rád holuby a pírodu vbec, je ryzím lovkem, nebo jen istý cit se mže piklonit k istot pírody. A umní, pokud se bude ohrožovat pírodou, bude velké bda tomu smru, jenž by míil e n nahoru do msíných sfér to by bylo umní bezkrevné. bez mízy. bez rosné vláhy, slabé, vetché, pápení vtrem nesené. Ovšem je poteba tchto smr: aby byly kombinovány zemní síly se vzdušnou lehkostí a jemností, ale nikdy nesmí umní ztratit pevný podklad vždy musí z nho mluvit duše nikoli msíná mátoha nebo nemocný neurasthenik. jest

pouze srovnávat,

tolik

nikdy

lovk

atm

—

—

—

—

j

i

—

lovka,

—

34

—

(Vzpomeme,

jak

krásn kombinovala

se u

Chopina jeho nervová snivost

se zdravím rythmu. jeho polské zdraví se sensifivním románstvím.)

U duchu kriticky založených nebude míti nikdy Dvoák definitivního soudu. To konstatuje dr. Bartoš, praví-li, že od prvotního obdivu pro Dvoi^áka propracoval se k dnešnímu skeptickému názoru. Ale je možný psychologický proces obrácený, kdy odmítnutí ustoupí jasu i

i

porozumní aspo pro nkterá na provedení

Dvoákovo

že ani dílo

var

klad

i

míst

zstali chladni. symfonie,

tak

obyejné, tak

i

díla

nálad

na duševní

i

Dvoákova. Mnoho záleží ovšem posluchaov. To práv je znakem,

není definitivní a suverénní, že

i

v

nm

potýká se

Chytne Vás jedno místo, abyste pi jiném

hluchých.

Tak aspo na mne psobí prvá a poslední vta E moll klavírní „Valíky" jednou jsou roztomilé, po druhé

zpvy

„Svatebních košil" jednou jsou lyricky vznosné, Pro však písn Biblické psobí vždy svým krásným dojmem, nezávislým na nálad posluchaov, pro dílo i

jindy epicky zdlouhavé.

písn

Smetanovo má

sílu

zmoci posluchae, nikoli naopak?

výluné rythmické založení. To jest rythmicky velmi založen, vzpomeme jeho polek, tanc kdy až krev prudeji zakolotá, když ozve se Smetanova polka. Co však pravdou jest, že Dvoák hrubji instrumentoval, takže pak jeho rythmická ráznost nabývá útonjší a neumletjší povahy. Na tom však vinu nesou také jeho dirigenti. Dvoák nenašel ješt svého dirigenta. Když ovšem nechá dirigent Kovaovic troubiti celou žešfovou harmonii plným fotem v úpln podadné harmonické

Dvoákovi

se také vytýkalo jeho

ásti pravda.

jen z

I

Smetana

—

byl

(mám na mysli „Slovanské tance"), když neodrzní thema od harmonické výpln, když nechá v hluku a praskotu trombon zaniknouti kontrapunktu, když nechá vytrubovati podadné rythmické pírazy plnou silou (aby se dodalo bujarosti to prý je „bujará" hudba), pak ovšem ped námi vyvstanou poátky Dvoákova eznictví, nikoli však jeho pravé umní. Pouze „eské Kvarteto" je sdružením, jež správným reprodukováním Dvoáka se zasloužilo o jeho pochopení. Vzpomeme na divadle režie Dvoákových oper, nešikovností a nemožností do oí bijících pak ovšem nemže proniknouti krásná „Rusalka" a geniální „Jakobin" do té míry, jak by zasluhovaly, a o slabších a slabých operách teprve nemžeme míti definitivního soudu. Nedospli-li jsme ani zdaleka k ideálnímu provádní oper Smetanových (režie „Dalibora", souzvuk scény s orchestrem, melodie Smetanova, její hlavn agogické a dynamické vypracování), pak u Dvoáka jsme ani výplni

—

—

nezaali.

Trpká

jest

kapitola o vzdlání

mnohým

—

umlcov, ponvadž

ve jménu kultury

a nejinak bylo u Dvoáka. Jisto jest, že hlubší vzdlání nejen umlci neškodí, nýbrž mu prospívá. Tím však není eeno, že by díla krásná a cenná mohl vytvoiti jen ten umlec, který zná mnoho literatur, ovládá nkolik jazyk, jenž chodil na universitu. A také jest pravda, že umlec, který „to nemá od pána boha", by mohl vychoditi všechny university, a pece nerozžehne plamen té síly, jak onen, se už kivdilo tak

jenž

má pirozené

nadání.

Na

i

hudební invenci nemá všeobecné vzdlání

~

35

—

vbec žádného

vlivu.

Má

však

vliv

—

na

výbr

na

látky a

její

pojetí.

A

tu

nedá se popíti, že Dvoák*) kdyby byl ducha širšího a ml také literární vzdlání vtší, mohl se vyhnouti leckterému úskalí. Nemusel potáceti se s postavou Dimilrije, vyhnul by se délkám „Zlatého Kolovratu", nenapsal by „Píse bohatýrskou", pojem „dramalinosti" vyhranil by se u nho do zcela jinakých forem. Ale nevím, zdali by s hlubokým vzdláním vytvoil svého „Vodníka", „Polednici", „Holoubka", z plna oddychující pravou eskou pohádkovou naivností a teplou srdeností. Nebof Dvoákova primitivnost mla také své dobré stránky, jež jeví se pak v jeho díle svtlým odrazem. Primitivnost znamená u Dvoáka hlubokou lásku ke všemu tradinímu, eknme teba, že je to konservatismus. Ale práv, že pásky, které pojily Dvoáka s minulým zapadlým svtem (jako u Aleše) byly tak silné, mohl zase tyto svty tak živ vyvolati mohl by napsati ve svém „Jakobínu" Bendovu scénu s tou charakteristickou silou, kdyby sám nebyl hrával figurální mše, sám nevarhaniil a nekantoil? K jeho jednoduchosti pojí se hluboká víra. Kdežto Smetana byl v otázkách náboženských zcela chladný, ba snad ironicky povýšený, jak by aspo nasvdovala dotyná místa v „ertov stn" a „Tajemství", byl Dvoák naproti tomu hluboce vící. Mohl by se bez této primitivní víry tak horoucn modliti v „Biblických písních" nebo protrpti své „Stabat mater"? Klesne u lovka názor kacíských zbožný umlec, jenž má své umní „od pána boha" jak to mínil Dvoák? i

—

—

i

i

—

Jeden moment by se však asi urit u Dvoáka k dobrému vybýt hlubšího jeho vzdlání literárního deklamace a vbec práce se slovem, vtou, textem. Ale to teba bráti s výhradou. Projdme se jen sbírkami Dvoákových písní co tam dkaz, jak Dvoák rozuml vystupování písn. Nkteré z „Písní milostných" zstanou se špatnou deklamací skladbami úžasné sily a hluboké citovosti. Jak Dvoák vystihl pesimisticky ponurý tón a milostnou melancholii verš Pflegrových! Ten, kdo slovm: „kdy vlna života mne ze svta odnese" (z . 6.), dal zazníti v zoufalém bezútšném smutku, kdo slovm „mým srdcem táhne bolesti ruch" dal tesklivé zvolání bolestné touhy byl skladatelerri úžasné hudebnosti a bohatého citu. A jak v „Biblických písních"? Ci tam nenabývá zhudebnní Dvoákovo pímo klasické istoty nejsou slova žalm nesena tóny eskobratrských vinul

—

—

i

—

i

i

—

—

modliteb? Jiné bolestné místo u Dvoáka jest otázka cizích motivu. Tu zase nutno rzniti motivy lidové a umlé. První bychom mu odpustili, jako je odpustíme Schubertovi, Lisztovi, Verdimu a jiným, kdož byli blízcí umní svého lidu a jsou to pece nejvtší misti hudebního umní. Otázka motiv cizích jest však již pro Dvoáka nevýhodnjší. Ale zde nutno být kriticky opatrný. Nebof nkteré z tchto motiv mají sice vytrženy z hudebního pásma celku, zbaveny harmonické výpln, instrumentální barvy a polyfonní tkán podobu se svými t. zv.

—

—

—

i

—

—

*) Nejvtší hudební genius Beethoven byl aufodidakf a jeho poátky, co se týe všeobecného vzdlání, byly tém horší než u Dvoáka.

—

36

—

zrakovou podobu. Píklad: vypíšete-li zaátení thema (nebo jen zrakov sledujete dle zdvihu a klesu) „Slovanské rhapsodie" dur a ukolébavky F dur z „Hubiky" pak je podoba obou themat tak frapantní, že staí podepít ji jen historickým datem a blízkostí vzniku, aby povstala píinná souvislost mezi obma thematy. Ale poslouchejte pak themata v orchestrálním rouše. Pedn: ukolébavka z „Hubiky" jest nesena mírným andante, rhapsodie allegrem con moto. Ukolébavka je protkána imitacemi, thema rhapsodie je homofonní. Ale to vše by nebyly ješt dvody rozhodující. Hlavním však jest: ukolébavka jest rythmicky zcela vlažná, usínavá, kdežto rhapsodie zaíná rythmickou figurou zcela vyhrannou a osobitou, jež rozvedena jest v délku osmi takt, a na podkladu tohoto rythmu jest neseno také následující thema, z vyrstá a jeho tepem žije. Úpln rozdílnou povahou vzory, ale jen

—

D

ob

ie

nho

obou rythm pak také padá

jakákoli

píbuznost obou themat,

jež

jest

tených

založena pouze na zrakovém dojmu not. Také themata z „Tristana" a „Rusalky" nemají vnitní souvislosti. Jsou ovšem jiné motivy (zpv z „Dalibora" I. jedn.), jež u Dvoáka nepozbyly svého pvodního Smetanovského výrazu a jež jsou závažnými doklady

Zdekv

jeho eklekticismu.

Co jasn dokázala doba válená jest, že nedá se držeti rovnice Smetana-Dvoák. Teprve válkou pocítili jsme, co emoní síly jest skryto v díle Smetanov, jež psobí nejsilnjšími dojmy ve smyslu politickynárodním. V dob národního zoufalství nebyly to skladby Dvoákovy, nýbrž Smetanova „Libuše" a „Vlast", která nás uchovávala pi nadji a síle. Smetana byl synthetik, jenž v pojmu národnosti cítil nejen eské luhy a háje, nejen Blaník nebo Vyšehrad, nýbrž vlast byla mu pojmem i

vdomí

o život generací minulých, v pojmu národ a vlast horoucn žijí. Ne tak u Dvoáka. U nho ešství jednak není rozpjato do takové šíe, ponvadž ani jeho duch nemá rozpjetí Smetanova, a národnost u nho není pevn, uvdomle jedním smrem dána kloní se jednou k moravským i slovenským dojmm (dvojzpvy, písn), jindy jest vystídána tóny slovanskými (Dimitrij, dumky. tance), jindy rozplývá se v neuritý pojem exotických zálib. neskonale vyšším, bylo to svrchované

pítomných

i

následných,

í

o

jejich

díle,

jež

—

Je-li

nikoli

kam

Smetana národním,

naopak.

U Dvoáka

jest

Dvoák

lidovým. Prvé obsahuje druhé,

vše zúženo; jeho výhled na

až oko dosáhne, nikoli za obzor, do minula

i

rozhledem budoucna. Dvoák

vlast, jest

nemže rozšíiti, mže jej nanejvýš posunouti na jiný uritý okruh, na Moravu, Slovensko, i Rus. Ale iní to s naivní upímností, které nikdy neschází na opravdovosti jak pímou a bez pósy mže býti jen duše lidu. Komorní hudba stojí u Dvoáka nejvýše. Ta jest také nejpevnji stylisticky uzákonna. Jist jednou z píin, jež pozdvihuji komorní tvorbu jeho na význané místo, jest nejen záliba ve smycových nástrojích, ale znalost jejich a dkladná praxe. Dvoák umí pro tyto nástroje psát, jak toho nedovede zase pro klavír (koncert, skladby). Jeho rychlé vty jsou plny úsmvu, radosti ze života, laškovného pebytku energie; v pojej

—

i

—

37

—

malých vtách jsou místa hlubokého životního zamyšlení. Nestojí volná G dur kvartetta v tomto smyslu na úrovni adagií Beethovenových? Jest to dumný zpv o kráse žití pipozdívá se, slunce strojí se k západu, poutník pohlíží zpt na cestu života. Ve vzpomínce nabude vše mlhav smutné krásy, hroty bolestí as otupil a radosti odvanul melancholie teskn krásného smutku oblévá celou tuto vtu. Vbec všecka vysoká ísla opusová mají volné vty zamlženy flórem zadumání (správný poznatek Bartošv.

vta

—

—

*

Jak tená poznává, nechce zjednati Dvoákov koneného ešení; íká pouze,

Bartošov

a

Sourkov zstává

sžíravé kritinosti a

i

ani

že

tato

Dvoák

kapitola i

v otázce

po publikacích

mla tón smru nedocenní Dvoákova, druhá

dále problémem. První z knih

pestelovala ve

zase jej peceuje a pehlíží mnohé jeho vady a nedostatky. Ten, kdo napíše definitivní soud o Dvoákovi, pistoupí k thematu sine r a e t studio a s láskou, jež smíí hluboké krásy geniální nedostatky, i

i

i

tak jak

Dr.

J.

podivuhodn

B.

se spojují v individualit

Dvoákov.

NOVÁK:

VÝZNAM

UTOPIÍ.

(Z pedmluvy studie o T. Moreovi.)

Aby zabývati

pipomínám,

nevzniklo nedorozumní,

pítomná

staf,

jsou utopie v prvotním,

že utopie, jimiž se chce

úzkém smyslu,

Mohlovy terminologie poktné na jméno státní romány,

jinak dle

tedy spisy,

autoi více mén belletristickou formou vyslovují své názory o novém, ovšem že lepším uspoádání spoleenských. Je na snad, v nichž

ád

pro

názor pisatelv jak na urité, konkrétní otázky doby. tak se opakující, na otázky zodpovídávané myslivými duchy všech vk: co je úkolem lovka a co oekává lidstvo v budoucnosti. Není to však mnohdy jen myšlenka autorova, která k nám mluví literami knihy. utopiích, stejn jako o básních, možno íci, že nejlepší zstávají netištny. Utopistou je v každý lovk, utopistický element vzí na konec v každém reformním hnutí; „trochu básníka a trochu blázna není žádná lidská duše prázdna", charakterisuje tento fakt vtipným dvouverším italská lidová moudrost. A tak ony utopie, které se oblékly do tiskaské erni, mnohdy bývají pozstalými mluvími za náladu a smýšlení celé své doby. Vskutku pak poznáme, že urité prostedí bývá utopiím obzvlášt píznivo, stejn jako jiné peje zmohutnní náboženskosti, nebo nacionalismu a p. Tedy takto pojímána, co je pro nás utopie? Obraz ideálního svtového ovšem není tato ádu, jehož uskutenní považuje se za možné, tof lovk, možnost dokázána pouze se v ni ví. A utopista, který vidí. a co více, cítí nedokonalost dnešních pomr, v nichž žije nejvtší ást lidstva. Chápe též, že osobní iniciativou, reformní snahou tato díla zasluhují pozornosti.

Jeví se v nich i

vn

vn

O

nem

a

—

i

—

38

—

—

teba je nalézti novou základnu pro nový svtový ád. A hospodáský ethický podklad této možné doufané šfastnjší spolenosti budoucna je hlavním obsahem utopie, v níž je onen nový svt více mén podrobn vylíen, af ve form dobrodružného románu, poukažme i ve form zákonníka, nebo i v rouchu docela vdeckém utopií. jen na Marxv „Kapitál", který je vlastn rovnž jednotlivce nelze docíliti nápravy, že i

i

—

—

Zde již zejm vystupuje vztah mezi utopií a svtovým názorem. Svtový názor ten práv dává nám myšlenkovým systémem odpovdi na otázky, jak asi jsem je prve naznail: co jest lovk? Co znamená

—

na svt? Co ho eká v budoucnosti, af zde, i v záhrobí? Náboženství záhy pibylo asi první, které poskytlo lidstvu svtový názor,

pomrn

výkladem svým filosofie, s moderním rozmachem vd pírodních nastala doba, kde od tchto naturalism a materialistický názor svtový žádal odpov, v pítomné pevládlo pak pesvdení, že nikoliv tyto vdy, nýbrž vdy duchové mají býti tvrci svtového názoru, mezi nimi pak hlavn vdy spoleenské, které potom pirozen musí v míe ne poslední zkoumati otázky, jimiž se zabývají utopie, nebof jsou to otázky význané pro názor svtový; otázky, co eká lidstvo v budoucnosti. družila se s

i

Na svtem,

od náboženství, jehož svtový názor manipuluje s oním matky zem, na rozdíl od svtového

rozdíl trvají

utopie na hmotné

pd

názoru pírodovdeckého se nezabývají otázkami ra<;ovního, fysického vývoje lidstva, eší prost budoucnost lidské spolenosti, zejména její ády právní a hospodáské jsou pedmtem úvahy o možných a vhodných zmnách. I pi reelním pedpokladu, že se tlesné a duševní vlastnosti lidí v dohledné dob podstatn nijak nezmní, docházejí utopie by mohl k závru, že vhodnou a možnou pemnou spoleenských býti poskytnut podklad pro nové, nepomrn lepší pomry životní. Tuto pemnu považují nejen za možnou a vhodnou, ale pímo za nutnou, za nespornou budoucnost, ku které spje veškerý vývoj lidstva v dob

ád

zcela blízké. Užijeme-li

jevm,

práv

jež

v

bžné klasifikace ohledn stanoviska

rozlišuje

pomru

sociální realisty

a

sociální

jednotlivce k sociálním

idealisty,

shledáme, že

jedince ku utopiím nalezneme zcela zajímavé kriterium;

nebof on popírá náhlý pevrat, jehož možnost utopie pedpokládá k svému provedení. Význanou pro idealisty zase je vyvinutá pedstava o dokonalém spoleenském ádu, podobn jako u utopist, kteí na rozdíl od idealist v nejužším smyslu by se sociální realisrrius utopie odmítá,

mohli zváti idealisty radikálními, jelikož považují za povinnost usilovati o uskutenní svých ideál. Svtový názor lovka náboženského, kesfana, je po stránce sociální rozhodn ryze realistický. Nežádá vbec zmn spoleenských ád, považuje tyto za nco druhoadného. „Co by plátno bylo lovku, kdyby celý svt získal, na duši své pak škodu trpl?" charakterisuje apoštol stanovisko kesfana k svtu. Jak zejmo, není tak hned podaenjšího nesmyslu nad frasi, že „Kristus byl nejvtší socialista". Nikoliv, království jeho není z tohoto svta, utopie jsou

kesfanu

cizí.

—

—

39

—

Zkoumáme-Ii obsah zásad, kterými názor svtový, v

jednollivé utopie

dospjeme ku dvma hlavním

tlumoí vlastní ovšem jen

kategoriím, jež

nejídích pípadech jsou ryze a do dsledk v utopistických dílech jeví jen jejich kompromisní pechody. Nalézáme

domyšleny; pravideln se

vhodn je zove Voigt, archistické a anarchistické. Utopie, ideálem je stát se silnou, dnešní pomry daleko pesahující centrální mocí, kterouž reguluje veškeren život veejný soukromý svých obyvatel asto až do podrobností, zabíhajících ve smšnost, jsou z prve kategorie. Do druhé zase naopak lze zaaditi díla autor, kterým tanul na mysli ideál absolutní svobody, prosté všeho donucování, každého obmezování a poruníkování. Stát, pokud se pipouští jeho existence vbec, má pak úlohu zcela podružnou, nejdslednjší negují náboženství, jakožto initele osobní neodvislosti nebezpeného. utopie, jak velmi

jejichž

i

i

A pipomeneme-li si velikou radu nejrozmanitjších mezistupfiv a odstín mezi uvedenými krajnostmi, vidíme, že každý si mže vybrati utopii k podobenství svému, nebo lidské povahy jsou stejn rozmanité v tomto smru a vykazují pestrou tóninu od tch, jimž poteba sebeurcní je nedležitjší z poteb a osobní svoboda nejvyšším statkem, až po lidi, zrozené k poslušenství, kteí štstí hledají v život zabezpeeném materieln a prostém zodpovdnosti.

—

i

Zajímavo pi tom

pvodcové

utopií

je,

že

do

této

anarchistických, kteí

život, hledají ideální útvar spolenosti

skupiny cítíce

patí práv

pravideln

slabost

v dnešním

svoji

ve stát, kde shora by byl za-

mezován každý nátlak aktivnjších na passivní. Naproti tomu pisatelé pím vždyt normovaných utopií bývají povahy výlun samostatné, pánovité, ostatn je to zase jejich odporu netrpící vle, jež uruje ráz vysnné

—

jimi

íše.

—

Uvedli jsme hned s poátku, že utopisté jsou vlastn kategorií lidí, svtový názor má urité spolené znaky. Zabývámc-li se však

jejichž

povšechn pouze utopiemi psanými, utopií je

nejpístupnjším

roucho utopií

má

je to

pedmtem

za následek

od nichž se podstatn však

liší

pirozeno, ponvadž tato forma S druhé strany ovšem literární

studia.

mnoho omyl. Podobnost

k

románm,

pravidelným nedostatkem^ dje a psycho-

vd

logického, rozvoje, byla dlouho píinou, že ve byl jejich význam podceován. Též všeobecn se nazývá utopiemi ada literárních produkt, které ideov nikterak utopiemi nejsou; je to literatura politických, vojenských

technických možností. Posléze formou utopie dovedla i satira si získati sluchu u tenástva, od proslulých Gulliverových cest až po naše doby. Tím vším byl pojem zatemnn. význam utopií skutených i

znan

i

A znaný jsou

význam

jejich

nespoívá

nedocenným dosud píspvkem

názoru svých autor. znakem, jakož

jejich

že nkteré

Práv víra v možnost uskutenní, jež je podstatným pesvdivost a vdeckost jejich vývod uinila,

i

z nich se staly

významným initelem

hospodáském,

i

v praktickém

život

vyvolaly a též dosud vyvolávají snahu o uskuideál jimi hlásaných a mnohdy, jak zejména djiny sociilismu

politickém a

tenní

jen v theorii, kdež, jak jsme uvedli, k poznání ducha doby a svtového

—

40

—

mohou

dokázati, z

v

pramene utopie tebas by

mohutní ve veletok

prýští proud, který

oplodující,

a

životný

netekl

i

smrem, jakým

tím

plynul

pedstavách autorových. Prvou utopii v pravém slova smyslu,

jejíž vyprávní o zemi Utopú dalo práv název celé kategorii, napsal veliký Anglian sir Thomas More asi roku 1515. A po staletích jiný geniální jeho krajan ocenil tuto ideu nadšenými slovy: „Mapa svta, jež neobsahuje v sob zemi Utopii, nezaslouží si tohoto jména, nebof schází jí jediná zem. kam popluje sen lovenstva. A když se tam tento sen skloní, zase se rozhlédne, a když uvidí bohatší zemi ped sebou, znovu rozepne plachty. Pokrok je uskuteování Utopii (O. Wilde: Dojmy)."

SOUASNÉHO

ZE

2IV0TA.

POLITIKA Nmeckorakouské Velké

politické

ped mu Nmeckému

menšinu vídeskou a dolno-

eskoslovenskou

postavily

nutnost, aby se rozhodla pro zaujetí uritého stanoviska k tak zvané-

rakouskou

Rakousku. Ze všech stát, které se hlásí k životu na troskách habs-

burské monarchie,

má Nmecké Rakousko

eskoslovenský a

Státy

existence.

volby a eskoslov. doinorakouská menšina.

události

jsou uznány mocnostmi, jež

nejchatrnjší

budou

pi mírovém

míti

nejpochybnjší

a

mohou

jihoslovanský

smrodatný

jednání

eskoslovenského není zvlášt velikých pochybností o rozsahu jeho

Nmecké

Ale

Rakousko? Tento nehotový útvar opírá se

vládc a není uznáván bez výhrad

svduje odpor k

Nmecku

opak

eká

tento

v

nkterých zemích

zbytek

neví

vtšina obyvatelstva

státu

eskoslovenskému,

v

veškerého hospodáského života

Ale af že s

a také

ho

si

již

nové státoprávní

emž spatuje jedin Nm. Rakouska. pomry budou

eská doinorakouská menšina bude žíti neeským vedením. Tu budou míti ovšm

rakouském jako již

Dnes

alpských.

V

Rakouska.

bývalého

z

svoji

nelze

jak

rakouských

a

ped ohrožením

jakkoliv upraveny: dlužno poítati s tím,

ve státním útvaru

eští

nmeckou vtšinou

s

na vybranou: mají

lidé

vrstvy,

venkovských

rozhodl

úast

pro

se

mimo

Cech pi

volebních

okresech. Volební

právo

soc. dem. centra-

do nmecko-

volbách

vídeských

jsou

všichni,

domovské.

mže

nabýti

právo

v

mají

státního

bydlil,

v

obanství

af tuzemec

kdo se po

obvodu

1.

i

Nmeckého Rakouska

každý,

kdo

cizinec, dále

srpnu 1914 do

srpna 1914

1.

každý

Nm.

41

—

v

—

již

s výjimkou

státním

státními ob-

Mimo

nynjšího

území

to

Nm.

Halie, Dalmácie a

Rakouska pisthoval

nkteré obci bývalého Rakouska.

—

právo

dolno-

i

podmínno

jest

any

kdož

a

ve stát

býti

obanstvím. Die zákona o státním obanství nmecko-rakouském

—

naprosto

Rakouska

nepeje. Na-

dílu ani

rakouského národního shromáždní. Vyhlásí kandidáty ve všech

Rakouska

jeho

neb jako obané, jimž písluší uritá práva. Tato otázka byla

cizinci

všecky stavy

Istrie

že

státu

tomu na-

fešt

Nm.

záchranu

rozešena. eskoslovenský národní výbor, zastupující dnes

listy

dnešních

státu,

pipojení

vtšího

U

vliv.

své

to,

po piblížení se ke státm, které dosud tvoily habsburskou monarchii, ze-

touží

jména

proti Vídni

osud

jaký

íci,

souástmi nového

všemi

ani

na

definitivního území.

vli

o

toliko

základ

poukázati

nyní

již

a

má domovské

pedpis o

Dle

ánsví

v

Nm.

ás

síáfním obansíví velká

Rakousku má. Ceskoslov.

eského

výbor

nár.

obyvatelsfva

menšiny, aby síáfní obanství nmecko-rakouské podržela, ostatní

aby se ucházela o nabytí státního obanství, které

najm

práv,

dalších

bytí

rozsahem

skuten právem mu

Nm.

Nm.

Rakou-

Rakouskem a

Nm.

náležející.

Rakousku,

Rakousko, které by inilo

nemže

státní

by se neomezo-

jež

nároky

také

se nadíti jejího souhlasu pro

expansivní snahy.

snad, že mnohému

Jest na

chvíli,

z našich

kdy vchází

pomrm. Musíme

bude tžkým rozhodnouti se pro rakou-

lidí

eskoslovenský. Ale dlužno

v život stát

oteven

hlížeti

k daným

me

uvdomit, že každý zlomek toho kterého národu,

si

s

menšina naše o nmecko-rakouské

jeho státního území. Hlásí-li se

ské státní obanství ve

pímo úastným

vždy

býti

uložil,

nmecko-rakouské

chce

byla vykládána za souhlas

na ásti státního území eskoslovenské republiky, tyto své

pak naléhav

stanovisku dolnorakouské menšiny k

úast na volbách

obanství, nedává tím nikterak souhlasu svého k valo na území

ob-

podmínkou a východiskem k na-

jest

prohlásiti, že

jen

sfátní

oban.

státní

rozumno

Bylo by ale špatn sku, kdyby aktivní s

Teba

volebního.

vrný

republice náležeti jako

již

doporuiti féo ásfi

se rozhodl

si

svrchovanosti

by

sebeurením národním

nám

neodstraní všech

Ani

mírová konference

nemže

zlomek významný,

i

svého vlastního

státní

dle daných okolností se spokojiti se cizího.

pi-

piznati své menšinové postavení, musí-

národa. Nezbývá, než

v hranicích

dsledk

národn

státu

smíšenosti národnostní

etných území.

eská

menšina vídeská

pomr,

státoprávních

a dolnorakouská, nepedbíhajíc

projevuje ochotu, konati své

píslušenství se hlásí. Toto loyální jen

vdn

praví, že

v

dobré

ckých

v

Ona

vítáno.

mže

býti

s

obany

jiné

Celý

pizpsobiti, že chce

se

jim

dosud

bohužel,

s

malým úspchem.

stanoviskem svým jak dobrou vli, tak

význam voleb dolnorakouských

spoívá

tom, že mají

v

eská

umle

falešná,

upravena

proti

Cechm.

žíti

nme-

menšina

politickou svoji zralost.

i

dokázati, že

okleštné Rakousko není ryze nmeckým.

ani to malé, je

se strany representant státu

národnosti, což se také právem žádá od menšin

stát eskoslovenském,

osvduje

konené úprav

nijak

povinnosti ku státu, o jehož

také prvá ftteven a hlasit celé evropské a svtové veejnosti

chápe skutené pomry, že má dobrou vli

shod

dolnorakouská

statistika

stanovisko

obanské

Sítání soukromé

Úední

nepostaí pro

dkazu o poetnosti menšiny ped svtem, tím spíše, že v poslední dob naznané pesuny obyvatelstva, zmny, které na statistiku vykonají citelný vliv. Na míst neúplné statistiky mají promluviti volby. Z potu hlasv odevzdaných pro eskopodání

staly

slovenské kandidáty bude se usuzovati na celkovou

sílu

eskoslovenského obyvatelstva ve

Vídni a Dol. Rakousích. eskoslovenský národní výbor byl voleb

dobe vdom

podailo

a proto se zasazoval o jednotný postup

kandidátky ustoupili. Chtli se podvoliti nejvýše kandidátce rady, poznamenávali

(v nejsilnjším

tohoto velkého významu

pi

volbách.

Ten se také

Toliko eští centralistití soc. demokraté v poslední chvíli od

zajistiti.

s radikálnjším

si

souasn, že jich lidem bude tžko nmecké soc. demokracie (levicí) a aby

však

kídlem

eském

okrese) dr. Friedricha Adlera

akceptovati návrh centralistú, aby se jim ve

lisim nezbylo, než

eské vídeské

vyvoditi

.

vci voleb

.

.

—

42

—

aby

nevolili

v X.

okrese

Národní výbor ovšem nemohl

povolila svoboda, a tak centra-

z neuposlechnutí usnesení vtšiny

výboru vystoupiti.

brániti, nevolili

spolené

socialistické

dsledky

a z národního

Nemohu

se

eského

nálada

S

mohl.

býíi

velmi zdrženlivá.

jesí

zejména

a

K íomu

voli

zapoalo se dosti pozd a nmecko-rakouského

ku pijímání

dlužno uvážiti, že volební

prostedk penžních. Ve

žaduje dnes ohromného aparátu a velkých

na milion

ve Vídni a v Dol. Rakousích

volebními pípravami

k volbám

obyvaíelsfva

sáfního obansfví

úspch eský

obavami, že volební

fajifi

nebude lakový, jaký by

nmecké

a ku zpracování jich vyvíjely

peliv o

1

to,

Neteba eská acitace

aby

podotýkati, že

ped

úední

i

byla co nejvíce ztížena.

nmecké

rada vydává své zákony a pedpisy o volbách se zetelem na

státní

nické zájmy. Dlužno tedy varovati

skoro

jest

okresy úžasnou agitaci; volební

povinnost k naléhání soc. demokracie nebyla zavedena. orgány, zejména magistrát, dbají

agitace vy-

Vídni

a sfran-

pepjatými nadjemi ve volební eské úspchy.

Volby do nmecko-rakouského národního shromáždní nepodají tedy ani prkazu

skutené poetnosti vídeiské informovati

jen

svt

velké váhy rozhodnutí

Nmeckému

jejímu k

a dolnorakouské

menšiny eskoslovenské

a bude nutno

zpsobem. Pes to však nelze pece upíti dolnorakouské menšiny pro úast na volbách a stanovisku

smru

tom

v

se

jiným

Rakousku.

Ceskoslov. menšina kandiduje do národního shromáždní vídefíského velikou vtšinou píslušníky socialistických stran, soc. dem., es. strany

Tím

skoslov. strany lidové (katolické).

byl

piznáno

ve Vichil nejsou politicky organisovány. Bylo jim

didátce a to ješt v okresech, kde

Skrovnjší

zastoupení

Uplauje-li správným,

Ve

se

však

jest tím

obyvatelstva, jež

ráz

tento

pi

i

nejmén

volbách

prosincový

která

krisi,

byl

oekáván

za správnou

podala ruku

si

Vdli, že Nemá tím

taktiku

eeno

pro mnoho a mnoho z nich

delegáti

A

cítili

nálada

tomuto kompromisu

Habermanovu, který vystídal

i

s

vedení

Informované ovšem ne-

pekvapením.

stran houževnat Ipjí lpní

lpním vících na

k vli

a píchylnost

Strana

církvi.

v

když

poádek

a

i

na

sob

j;

Rakousko,

dodaten

všímal, musil vidt, že chtít spor o minulost

by vytlait ze strany snad njakou nepatrnou

—

stran a tak

sacrifizio dell

bmeral prohlásil svou

dr.

ve

Smeralova byla kompromisem

udlal leckdo z nich

strávit,

viry

na znovusjednocení

„záležitost"

za

bylo jist velké procento delegát, kjei v naivní,

si

taktiku

ve

Toto rozešení veejnost nesociáln

politiku

frakci,

43

—

jen

vyízena. intelefto.

politiku,

plynoucí

„klamu

a falše".

upímné víe

uvili tomuto dodatenému „vyjasnní". Ostatn každý, kdo

stran

správnou

za

prohlásila

rozkolu.

úlevu? Žhavý

pinesl

nedotknutelné sacrosanctum. Rozkol ve stran byl nesen

úlevu, když

dokumentárn dokázané

Ovšem

A

spasitel.

pivodila

oteveném

v

i

urážlivého, když srovná se

nic

v dlnictvu tlaila

velkou

Nebof ne lehko se dalo z

jako

s opportunisty.

stoupenc sociáln demokratických na stran velice tžce,

snad

a{ oposiník, af opportunista, všichni ve být

/.

naší sociální demokracie

hrozila co chvíli vyvrcholit

demokratická pijala se zejmým rozladním a

na stran.

než zdá se

.i

od stoupenc

a prohlásila

omerala. Oposice

pekvapila.

mrou,

p / A. Kauienkranz.

Kompromisem. Sjezdová resoluce

vyízen.

byl

Smeralovu

skuteným dlnickým

vrstvám

1919.

Vídni, v lednu

Krise sociální demokracie. Válená politika

spor

vtšinou

vinna neorganisovanost stedních vrstev vídeských, zejména inteligence.

ve stran tžkou Sjezd

ce-

na slušnjší úspch. míry dáno

ješt vtši

jinde

i

i

vrstvy

nkolik míst na kan-

toliko

vyhlídek

velikou

náleží

jakož

Obanské

postup.

znané

do

vrstev jest

nesocialistických

eskovídeského

rázem

pomrn

je

socialistické,

umožnn spolený

ve svého

trochu

vdce

pomr

ve

rozseknouf bojem, neznamenalo

nýbrž v pravém slova smyslu rozfrí-

dv

na

sfranu

šfif

pibližn snad

stejné

rozumn

Jak

sírany.

možno žádaí od

bylo

vúdcú oposice, aby jedním dechem žádali slouení stávajících stran a na druhé stran

hned pipravovali roztíštní ješt o sfranu novou?

Smeralova

Záležitost delegáti

ad

prbh

kompromisem

neslavným

kde ást tleskala Munovi

svta,

se

jednomyslnost se do

sjezdu ukázal, že tím ješt

obma smi7

strany nevrátila. Boj mezi

cích. Atmosféra,

zprovozena

tedy

byla

oddychli, ale další

si

znovu vzplál pi každé zmínce o bolševi„Cechoslováci jsou proti-

(jednotlivci volali:

ást aklamovala legionám, nedávala zrovna nadji, že sjezd zakonil smutnou dobu tžkých vnitních spor. A to vše k tomu v choulostivé dob, kdy se ml postavit pevný most k slouení s eskými socialisty. Byla obf. kterou pinesla oposice jednotnosti sírany a eského dlnicíva marná? Uplynul soíva íýden a revolucionái!") a druhá

pessimism, s kíerým mnozí odcházeli ze sjezdu, se zdál poívrzovaí. Síivínovo »oko za

oko" a prohlášení jeho páíel Smerala

zejm

„Právo Lidu"

sjezdu dosíalo do proíichdné

souinnosí

prosazena

bezdn,

e

cons. vykopalo

lomahawk sváru.

ve sírane

psalo pro Sparíakovce a dikíaíuru proleíariáfu. Tak se íýden po

posice

Praze

jak atmosféra v

je

síanovisku sjezdu k republice, kde jcší

oprofi

síranami

s osíafními

A

vlád.

ve

Kramáe

na

aíeníáí

obnažil

a donuíil bývalou oposici a pak všechny

napiaía

opporfunisí, aby zakroili k dodržování íy umírnné a vcné elemeníy z nkdejších smrnic resolucemi sjezdovými vyíených. Výkonný výbor veejným prohlášením se zíká eských bolševik a dlá demarkaní áru mezi soc. demokrafickou šíranou a komunisíy. Ovšem úinky íohoío prohlášení nelze peceovaí. Nebof demarkaní ára neznamená ješí odflankování osob, kíeré rozkol do sírany svým psaním v „Právu Lidu"

pro dikíaíuru proleíariáíu a svými íerorisíickými gesíy vnášeli. Stivín na svých mísíech ne

dál.

ponou

dobu

dalekou

Dalo se prohlášení, že

prosíedkem, koalici, je

jak

udržeí

svým

se

sociáln demokraíické

vývoj

daleko

socialistickou,

poliíiku

slouení obou velkých socialisíických

okamžik

v kolísání usíálené,

zajišín.

íedy

V

byl

vydán

cons. zstávají

republikánskou

beznadjné menšin, neschopné uvádí

v

posiíivni

smrnice

nyní

v brošurce

víšiny.*)

sjezdu

octli

by

v kíerý-

—

/e

es. a mor. výkon-

10 drobných

na

Zdravý

znovu.

dnes ješí nejlepším

íomío velkém táboe

Program eské státoprávní demokracie, pedložený ného výboru 28. záí,

I

loyáln

podporující

síran.

eí

píhodnou a jisl

eeno)

(nejmírnji

ouísidersívím

sírany není

se nadšenci sparíakovských mefhod koliv

ío myslili „jinak", a v

síránkách. Jeho

eíba dává podnt k rzným srovnáním, výhledm. Program poliíický vzpomínkám pirozen je ve výslovné proíiv s myšlenkou posiíivní poliíiky rakouské, jak ji hájila sírana mladoeská a realisíická r. 1907 pi prvých volbách dle všeocecného hlasovai

i

cího práva proíi síátopr. demokracii, kdy se íak sociální, radik.

pokrokové s

Nkteré formulace programu

pímé

doby pracovní, dnes

reminiscence

obansívu.

smyslu

smr

*)

již

Od

již

národní

viíaliíu

národn

vývojem pedsíieny, žádá na p. všeobecné

uzákonného. Jinde

na síaré íužby, na p. odpovdnosí

Pi eíb programu

ženu samu

jsou

sbor samosprávných nebo

rovné hlasovací právo do

hodinné

souruensívi síran

nazývalo

síáíoprávní.

r.

kulíurního

úedník

vzpomeneme

a jak velký význam

si,

pikládal

neuvádí požadavku osmi-

zajímavé deíaily, píjemné

jsou i

veejných korporací

im

vi

vidl nejciíelnji ohro-

reform výchovy

v nejširším

radikáln pokrokový, kícrý první vyívoil moderní školský program; vzpoúasíníka sjezdu.

—

Red.

—

44

—

meneme

smru

úsilí

se

realistického; žádó-li

Kramáe,

který

prvn požadavek

zdvodnil celou knihou. Celý tento oddíl tetí za-

ten

vcí našich

nost ony theorie vtliti v iny, když správa

ovšem

jest

program

st.

d.,

bude

míti

mož-

se do rukou eských.

vrátila

Myšlenkový

sociální.

Základní sociáln hospodáskou zásadou

bod

Old.

Dr.

prof.

filosofii

nechává velmi píznivý dojem nadjí, že lak velká strana, jako

Nejzajímavjší

ml

akademicky vzdlaný

aby uitel

íu,

možnost postupu do škol vyšších, vzpomeneme nestora našich

postup

jest

asi

—

ten:

pipojiti k osobní a politické svo-

jest,

za dívjších svtových hnutí vybojované také hmotné osvobození sociáln hospo-

dáské

jednotlivc

m

národ. Toho se dosáhne,

i

zabrání-Ii se hromaditi kapitál v rukou

se dchody bez vlastního piinní nabývané a pinutí-li se tak každý práce schopný oban, aby si prací dobýval prostedk k živobytí. Dchody pracovní za minimální výkon pi maximální dob nesmjí klesnouti pod uritou mez, nutnou duševnímu životu rodiny. k ádnému fysickému jednotlivc, o

e z

í-1

i

i

Povznesení života lidského

prvním a nejvyšším cílem

je

práce, nikoli hmotné

vší

pouhým provozovacím nákladem; nutno

bohatství. Život lidský nesmi býti

jej

odpoutati

od nejistého zdaru podnikatelova.

bude

tchto zásad

Podle i

usilováno o nejvyšší

výrobnosfi

.stupei

a výkonnosti,

bude ponecháno individuelní innosti volné

ským výbrem dosplo se k nejvhodnjšímu ukojování

závodní

ván a zesilován zájem jednotlivc a jeho

spoleensky upravovanou innost lidskou.

jen na

Kde kde

však k náležitému

vzrstu obecného blahobytu

zamováno

spoleensi^ými podniky."

V

je

dsledku

chrániti stední a

ckých

bude

to nutno, nebo

nebezpeí bezohledného vykoisování, bude soukromé podnikání omezováno

jest

nebo

pole, aby spoleenlidských poteb. Bude vychováo zdar, aby nebylo spoléháno

nutno

drobné

zdokonalení;

zemdlskou pdu

kapitalistické

velkosfafkáskou rozdliti v selské statky;

soutži s velkými podniky, aby mohly

živnosti v

podniky, které?

hut, železnice, léivá zídla, pírodní

bud

nebo

energie),

pirozený monopol

které

ho

budou kontrolovány, po píp. spoleensky provozovány také

Bude dbáno také zájm inteligentního zájm nemže býti dostaten hájen spolenou

Bude psobeno soustavou daovou bude

Dlnicfvu

zajištna

Za

možíiost vývoje.

(s

jednotlivé

k

ohledem

nabyly

jinými

stavu, který pro

státem.

V

odlišnost svých

hmotn zamstnanými. normalnjšimu rozdlení majetku a dchod. tídní organisací s

prmyslu na svtovém

k soutžnosti

prostedky k tomu

cíli

vypoítává

se:

trhu) plná

rozšíeni platnosti

pée

všeho druhu,

nezamstnané, organisace svépomoci pracujících. Postaráno bude o

se vlastními silami

nemohou

programu sociálním

udržeti.

—

tená

(doly,

kartelováním,

veejnými celky než

znanou

kollektlvních úmluv pracovních, sociální pojišování, rozšíení sociální starost o

využíti techni-

mají

ty,

kdo

kompromis mezi konservatismem majetných

cítí

držitel moci, pedstavitel velkokapitálu a reformním úsilím živl orientovaných v levo. Jest

vybudované

osvdily statk

se

v ohledu

v rámci

hlavní

strany

brnnským návrhem

s

lidovopokrokové,

zásad soukromého

na

ád

sociálních protiv.

v

hospodá, programu

soc.

dovozuje:

Platné

dle

spoleenské ády,

svobody hospodáské a volné soutže,

ohledu

sociálním.

Klíem pro rozdlování

moc, daná jednak prací, jednak majetkem. Jest

jest

byla práce základem

píinou

ktei-ý

vlastnictví,

výrobním, nikoliv

spoleenských

spravedlivo, aby jest

ze srovnání

také

to patrnó

usnesení moravské

pro rozdlování

Ne soukromé

—

45

—

dchod.

vlastnictví

Nerovnost je

koenem

majetková zla,

nýbrž

rozdlení. Pronikcvá sociální reforma nesmí se fudíž zastaviti

jeho nespravedlivé

pronikavým zasáhnufim do rozdlení soukromého

ped

vlastnictví

V

podrobnostech se te: Bude psobiti k rozvoji takových forem podnikatelských, pi soustední výroby neznamenají soustední majetku a eší tudíž pokrok pro-

které

škody sociální, zejména družstev.

duktivity bez

Bude pi úhrad válených škod a bemen usilovati o to, aby uhrazeny byly v pední z velkých válených zisk a penžního velkokapitálu. Závr zní: Jakkoliv považuje CStD. svobodu a svézodpovdnost za základní prvek spoleenského ádu, je si toho vdoma, že spoleenská zodpovdnost a spoleenské donucení mu5Í nastoupiti všude tam, kde se zájem jednotlivce a spolenosti kíží a kde spoleensky sla.jsí nemolou býti za osud svj inni zodpovdnými. V eském stát nesmi vedle pepychu umírati lidé hlady, nesmí býti lovk nástrojem lovka, nesmi býti svoboda právem vykoisování.

ad

Bylo by zejímavo

program

srovnati

vydaným

v

gramem

soc. demokracie.

smru

dujnu, se zásadami

d.

st.

s

programem . strany

rad. socialistického (skup.

socialistické,

Modrákovy)

a pro-

^ apek

OTÁZKY SOCIÁLNÍ A HOSPODÁSKÉ. Alodrókova „Samospráva práce". I.

ModrákovQ v

kniha

je

sv síi

v první

monografií o dlnic'\ých výrobních druisívech.

druhé své ásti nástinem nového dlnického a socialistického programu.

Osou, okolo které se tenfo program toí,

pomru

státem a nahraicní jeho

Slyšme tu tolik jako

vlastní slova

požadavek zrušení

je

.\\odrákova: ^Požadavek odstranní mezdního systému znamená

odstranní nebo

aspo dkladné

omezeni soukromokapiíalistického systému

vykoisfovafelského a nahrazeni kapitalistické organisace práce

spoleník."

(Sír.

v jeho

odmnu.

vle

i

jen v

námezdního systému

Pronájmem

pouhou pracovní

siiu.

má

být

nebo

v

a

dáti

nmž

jiných

jí

ráz

dlníkova

má

Co

pomr

1.

na mzdu.

Z

asosou

tohoto stavu

síla

využívána

jest

Než

i

v

jako taková k z

nebo

má

býti

po-

(Sír.

103.)

odpovídá:

Podíl na ryzím zisku.

—

hospodáské

oborech nevýdlených, veejných, kulturních

pestati dlník, zízenec a úedník být

vyšší a kulturnjší."

výdleným úelm

nadlôdiioly, plynoucí z

by plynulo z této spoleenské smlouvy pro dlní' a?

Modráek

za

a proto

osob soukromých a vylouena

fiIantropicliýc'i,

vstoupili v

síly

práce

odmování práce, nýbrž promuje se dlník ve vc, v

dluno smlouvu pracovní zbaviti pomru spolupracovního. Pedevším má se odstraniti

innosti, na niž dlník spolupsoi^í. a

nefkvi

pracovní

své

krom práva uinn hospodáským initelem

rázu nájemného

onen pomr,

rovnopráv.ných

Stává se souástkou výrobnílio mechanismu, zbaven

všech hospodáských práv

vznesen,

jiné

námezJnilio nemyslí se odstranní

Charakí^jr

nájemném pomru.

skuten

pomrem

1Q3.)

„Zrušením systému kursovou

námezdnického

pomrem spoleenským.

46

—

pouhou

silou

pracovní a

ode dne zavedení nového

vzrostl by majetek celozávodní."

Právo kontroly a úast na ízeni podniku.

3.

Tato forma spoleenské smlouvy copartnershipem, jenž

anglickým

s

nž

„Spoluvlastnické právo na všech hodnotách, o

2.

pomru

copartnership „nepretvouje

pouze na

vlastnictví

Modráek

n

podniku

194.)

(Str.

totožná, jak

stotožova

nelze

strukturu

jaksi

pibližn

jest

Modráek poznamenává,

družstevním

s

systéipcm,

nebof

dlnické spolu-

kapitalistického, nýbrž

pilepuje". (Str. 204.)

pro zavádni

spoleenské smlouvy tohoto typu

pedpisuje dlnickému

postupu tchto 5 bod: „1.

Aby zavedení

s dlnictvem,

copartnershipu dalo se na základ kollektivni smlouvy

odborovou organisací.

prmrnou

nepevyšovalo

podnikatelova

kapitálu

úrokovou.

Aby zarueno bylo zastoupení dlnictva

5. i

s

Aby pednostní zrokování

2.

výši

(ev. zrušení)

pípad

po

správ

kontrole

v

závodu.

4. Aby poet závodních podíl, jež dlnictvo mže získati pipisováním pracovních dividend, nebyl obmezen a dlnické akcionáství doplnno bylo umoováním akcií nedlník.

Konen,

5.

aby hlasovací právo bylo zdemokrafisováno obmezenim

potu hlas

velikých vlastník akcií." (213.)

Jak patrno ze zásady

zpsob

získáni

4.

a

i

z jiných míst knihy,

dlník

spoluvlastnictví a poJilnictvi

vyslovuje se

Modráek

pro taký

na podniku, aby dlníci

podíly pipisováním pracovních dividend, kterážto poslední

získávali

všeobecn provedená

instituce

pedstupnm k spoluvlastnictví. Poslední vta téhož bodu zárove naznauje, zpsobem z copartnershipu dojít do systému ryze družstevního.

by byla

jakým

Co 1.

charakterisuje tento systém družstevnický?

Svéprávnost práce

Modráek dlnickými,

t.

j.

spoluúast zamstnaných na správ podniku.

ásti své knihy, kde monograficky se obírá výrobními družstvy

v první

kde kriticky klade

Sob

proti

zkušenosti

neuzavirá se projevit svou

podrobn zdvodnnou

patí výrobním družstvm,

staví takto

typem výrobního družstva, nýbrž ten

víru,

pro že

i

pes

problém: „Samospráva práce který rozdluje

útvar,

a

proti

ovšem

na konec

všechny obtíže budoucnost

nemže

býti

urujícím

správu družstva mezi práci

V tom smyslu jeví se skuten theorie výrobních družstev, kteí vidli ped sebou toliko výrobní družstvo s vlastním kapitálem zamstnaných jako illuse. Výrobní družstvo nezavádí samosprávu práci, spoluúast zamstnaných na správ podniku. nýbrž toliko svéprávnost práce, To je vlastní princip a posláni této formy družsíevn í." (S. 101.) a kapitál

nebo

i

odbratele.

prkopník

t.

„.

.

.

práce

pokládám smíšenou s kapitálem,

formu správní,

za formu

budoucnost." (S. 106.)

j.

Ovšem

ekonomicky

níž

o správu

výrobního družstva

družstevn nejvhodnjší

a

mající

dlí se nejvtší

zamstnaným stano\am' zaruena byla ve správ a zmna souhlasem zamstnaných; jen tímfo zpsobem možno

„jest

nejen všeobecná práva lenská, nýbrž

tchto ustanovení podmínna byla

v i

teba,

jisté

i

l>y

minimální zastoupení

zaruiti tr\ale demokratický a sociální charakter smíšených družstev výrobních." (S. 108.)

„Typická

forma

družstevní

výroby

—

budoucna

47

—

nespoívala

by

tedy

na

principu

samosprávy práce,

nýbrž

odpovídala by

smíšené

že by vznikalo a existovalo

své šéfy, ale

jisto

mnoho

tafo družstva

podniky, nevyžadující velkých kapitálu, jichž dlník

Svj

ideál vidí

Modráek

spoleenství výrobc stvech."

Rozumí se samosebou.

initeli.

výrobních družstev, v nichž pracující sami

že musila by se

je,

ústav družstva výrobního,

správní

kde práce dlila by se o správu s jinými družstevními

v

i

budoucnu obmeziti

nemá a nebude

a

Modráek

zvlásf ješt

na závodech

proletáských kruzích mimo závod

v

sociálního hlediska jen

vítati."

závod

rozšiováním copartnershipu v jednom

Na

družstevní by týkal se jen nitra závodu. proti

sami dlníci, jako

2.

Co

byla

vyata

pomocníky, tedy maloživností, ani jednoduše. fy

Modráek

pomocníky,

jíž

ty

zamstnáváni

zmn

pirozen

knihy jimi

podrobn

a playduje

zde

závod

Místo vlastníka

ve smyslu družstevního socialismu. majitel

nanejvýš s nkolika málo

nebyly pojaty do tohoto programu tak jež by

zdruíovaia všecky

tchto drobných živnostech.

v

platil

program systému družstevního

(Co se týe zemdlských podnik obírá

rozdleným, in

v

tento družstevnický systém?

zastavil

programu

by

postupným

závod zstal stejn autonomní,

zde navrhuje pracovní družstva námezdní,

jsou

Pro podniky velké teprve by

3.

z

jenž

kapitalistický závod

vlastnictví kapitalistického.

týe malých podnik, kde pracuje sám

se

vlast-

vlastníci.

Jaké by byly hranice, na kterých by se

Veejná služba

„Rozšíení

akcií.

národohospodáského a

z

Nebof pevrat,

zmnil

by

venek by

druhým konkurující jednotkou, jako za

1.

lze

(S. 214.)

Podrženi principu konkurence.

kapítalisty nastoupili by

Podíly by byly

pipomíná, že nepokládá nutným,

aby dlnictvo vystupující ze závodu, vzdávalo se svých závodních

3.

(5. 228.)

zízeném na družstevním konsumenfú v autonomních druž„rádu,

v

Podržení principu soukromého vlastnictví.

2.

by

na

192.)

(S.

v soukromém vlastnictví dílníkú.

nictví

míli."

volili

toliko

se

Modráek

zemdlských

pro zizování družstev

dosavadní

dalekosáhlou koncessi

v

plném rozsahu.

monografické ásti své

v

hospodástvím

s

psychologií

venkovského

obyvatelstva.)

11.

Tolik v nejstrunjších

Modrákov. v

eské

Prozatím

literatue

jen

rysech tuto

program družstevního socialismu vyali

jsme

stránku

vbec nemáme podobné

a která

i

v

z

bohaté

a

v

prmyslu

hutné

v pojetj

knihy,

jaké

svtové literatue o družstevním

socialismu zaujme estné místo.

Vzhledem k politickému postavení autorovu

pomr

socialismu zajisté že jeho ideologický

Ovšem, budou zejména

družstvech,

v kterých

je

uloženo

znameinat nejvíc. podnítil rozvoj

to

patrn nkteré

o

smíšeném

partie

a

z monografické

výrobních

typu

nejvtší bohatství

a jeho posici v

eském

které

pro

družstev

ásti spisu o výrobních a

o správ družstev

praxi družstevní budou

Bylo by také žádoucí, aby po této stránce spis

hnutí družstevního, aby

parlamentárním

k socialismu budí nejvíc pozornosti.

psobil

nabádav

spontan bez zasahování parlamentárních

a

cest

ukázalo družstevnictví, co umí. Spis sám ovšem pipravuje

pdu,

razí cesiu

družstevní.

—

4S

—

parlamenfárnímu zasažení do otázky

Dnešní doba chvácen horekou

pd,

Dlnici prmysloví

jsou

celá

co do nich bylo dlouhá

strany chtjí

velkého

léta

ním

s

pro

n

nedokavou nespo-

Vládnoucí teorie

stalo,

je

s e s

z

á

t-

do mas vnesena.

rozumí

se,

že mají sluch

má

provádti,

jedin povdomý. je proti

Odstrate námezdní

konce jiného:

nejbližší, okamžitou referovali, uzp-

a pro praxi

do popedí pozvedá

t

agitací

Nemluví o sestátování, nýbrž

jiným.

pomr spoleenský; tolik in teoria, copartnership. 5 bod,

zavedte

asu

k zaujeíí ko-

a

tento typ socialismu je jim

(výjimky pipouští), za to bere socialismus

pomr,

za-

je

dlouhého

jak

vštpováno. Státní socialism se

provádní socialismu a

Modrákova pichází

Kniha

nmu

radikalismem,

socialistickou

desítiletí

nco

Dnes, kdy massy žádají, aby se jen pro to,

Venkov

poli.

ío,

praxi.

naplnní netrplivým

Ta byla

socialisace.

na

parlamení k prodiskuíování oíázky

v

Nechf hned se zane se sociálními zmnami!

novací

ponvadž

na sociálním

hned, neohlížeje se

smrodaíné pro

stanoviska, jež bude

kojeností.

pdu

chce

budou pofebovaíi zákonodárci

neného

nedokavostí

charakíerisfická

je

po

o nichž jsme hoeji

sobují problém k praktickému okamžitému provádní.

Program coparfnershipu pro

dobu vyhovl

nejbližší

všeobecn provádn, ener-

by,

vným

gickým žádostem doby, aby v socialismu se zalo s praxí a pestalo se š

hovoením o nm. Je

to

pomr,

prmyslových

ale

pevrat organický,

zvláštností a individuálních

ústroji jednotlivých

hrubou rukou tohoto

byl

mže

než dobra a které

Je

odpovídající

i

pevratné tendenci

jako tento

doby,

bžnou úrokovou

prmrnou

Modráek ada typ zalidnif

zpsobí mnoho program

minimální

by

byla

by tu

víc

Modrákv. v

podnicích

úrokovou, jak

je

pojata do

výši

pevratnou

možnost

sílu

jako

pímá

plynoucí

kapitalisace,

nasytila

snad dnešní radikální

se

není

nijak dogmatický.

hlavn smíšená

kde

družstva výrobní, byl

je jen

pedbranou.

Pináší se nám zde hned

mohla dle asových, osobních

zamstnaných, nýbrž kde by siln úasten

mentalita

stupm Modrákova

tempu k vyšším

družstevnímu socialismu, jeho^ copartnership

zde v líení vývoje

správních, jimiž

zla,

vystihující

podnikatelova,

hospodáská budoucnost. Vedle prostých družstev výrobních

konsumních v rukou

zde

uchopila

sesíátovacího

míru zisku.

nastoupiti v klidném uvážlivém již

valí,

hlubokou

tutéž

Tak by se tímto poátením pevratem programu, k vlastnímu

dosavadních

propagace se

ítící se lavina

kapitálu

státního socialismu, Expropiriruje se

mas a mohlo potom

kdyby

že

propagace

pednostní, zúrokování

5 zásad Modrákova copartnershipu, má z vyššího nad

všech

šetí

program tak praktický a dlnickou psýché

copartnershipem uchvácených, nepevyšovalo

expropriace

jisto,

vlivem dlouholeté

eliti jen

že zásada, aby

jisto,

pevrat, který

podnik, nevsahuje do nich uniformující

ješt as, aby zvrácena byla

by

socialismu, která se na nás

a

Je

centralistického byrokrata.

programu,

jen

program, který pro první okamžik pináší pevrat do dosavadních

i

místních

nebyl

kapitál jiný

disposic

a prostých družstev

by

kapitál

jen

ku p. konsumních

družstev, jež by tak kooperovala s výrobními družstvy, byla by tu municipální družstva

konsumní, která by zásobovala obecní, též neleny

—

nových zkušeností a bystrých

Jednu

vzhledem

k tomu, že by

ostatní píslušníky obce.

posteh

neocenitelnou

na nich

Co do tchto typ

byl

úasten

kniha pináší

kapitál

mnoho

z dlouholeté vlastní družstevnické zkušenosti autorovy.

pednost

má

tato

kniha.

Pi

veškerém

velkém

aparát

vdeckou prvého ádu, má tu velkou pednost, že je psána vdcem manuelním dlníkem. Fysiognomie mentalita Modrákova pes všechnu duševní práci, která jej po dlouhá léta již pln absorbovala, knižním

a

kritickém,

který

ji

iní

knihou

—

i

—

49

—

je

dosud siln fysiognomií a menfalifou monuelního dlníka. Tak

je

mu

Tato jeho dlnická typinosf opodsfatfiuje naši

vlastní.

poteb svých dlnických soudruhu a že

se do nitra a jim

vyvážil z nich

námezdnictví a vysvobození na volném vzduchu spolenického

Pak

celý

jen

originelního, bystrého

stojícího stranou životního proudu,

ducha

to,

co vskutku

je

pomru

opravdu odpovídá

ovšem nedogmatický systém Modrákíiv tlue

Pak smíme vit, že nejde

na hebík, chápe dlnickou otázku z nejpalivjšího místa.

o nauku a program

že hluboko podíval

po samostatnosti, po prolomení pout

nejdražší a nejzákladnjší touhou, že ta touha

nejpodstatnjší dlnické tužb.

dlnický charakter

silný

víru,

setlého uence,

a

ale vždy

jen

pec

nýbrž že jde o nauku vyváženou z nejhlubších

životních zídel a že tak cesta, kterou navrhuje autor, je cesta, která vskutku odpovídá

touhám a nejhlubším potebám živých

individuí a nikoliv abstraktních lidských schémat.

Svou vroucí touhou po svobod, osvobození, autorova,

myšlení

dne,

celou

jež

argumentaci

svou

prodchnut každý bod programu

jíž je

myšlenky „Samosprávy práce" oasou

jsou

v

bžné

suchosti socialistického

bere skoro výhradn z obtíží materielních

a aprovisaních.

Dr. Cyril Cechrák.

LITERATURA. Nové knížky ekané

Msíce

(1914

Po nedávno vydaných „Básních" podává nám dnes

veršové.

a dlouho

své dlouho

— 1918).*)

se

již

zbožnou láskou po asopisech

Rekl-li jsem

posledn o „Básních", že

K.

Toman

hledané a tené

jsou dílem našeho

nejsladšího básníka, ml jsem k tomu své právo, jehož se nevzdávám ani tentokráte. Kdo etl mj referát až do konce, nemohl pehlédnouti, že jsem se dotkl nkolikrát, jakým životním osudem a jakým tvrím výstupem se došlo až k Veršm rodinným a Slunením hodinám. V mém referátu, který na míst co možno nejmenším musí napovdti pokud

možno

íci. že nevycífuji

Tomana

u

nejvíce

vše

dokumentovati a vypoítávati

a

sladkosti, jaká

„dívích srdcí" a podobn. Sladkostí jsem

a kaly, než mohlo

ssedliny

jak to iní samostatný

i

mému

Ci

tvrzení.

nemže

Mj

—

chut ovoce uzrálého, jež

A

bylo

se zatpytiti v broušené kišálové íši.

být sladký verš

bratr dooral a

pece

chut starého vína. jež dlouho kvasilo.

Ani ryfmová disharmoninost Tomanových verš, ani úmyslné „sežehování proti

lánek

bývá tradicí piítána Hálkovi, auktorkám

tu myslil

také kdysi neuzrálé a zrající a trpké, myslil jsem

dlouho vyluovalo

—

nemže

až na tolikáté a tolíkáté desetinné místo, nemohl jsem

i

s

tím?

rým"

nemluví

Slyš:

vypáh kon.

jak se stmívá,

vrnému druhu

hlavu do hívy

položil tiše,

hladil

mu

šiji

a zaposlouchal se, co mluví kraj.

A

tedy

putuje, jsem

takovou

rozbh nikdy

kritikv ve Kmeni proti

netvrdil.

Vím dobe

idylickou sladkost se

*) IX. Kniha Zlatokvtu, nými kresbami Kratochvílovými.

z

mn

byl

nedoporuuje piítat

Fr.

— ani

Borový; nestránkováno.

—

50

zbytený:

co on mi tam im-

djin našeho novodobého

—

písemnictví, že

básníkm druhu

K

6'

—

(?)

F. L.

Cela-

Se tymi krás-

.

A

kovského.

ostatn, co se ve Kmeni praví o Tomanovi ke konci?

pokory,

víry,

bytostmi

vci a

A

lidí."

to

zabydlené

k zemi,

návratu

lásky,

jsem chtl íci

že

Toman

to

ekl,

je

nezdravý,

nebo

toto

protože

Tomana

je

již

Jinak,

já.

i

mi nebylo porozumno. Pokud pak vím,

ne

strunji a neobratnji snad, nebo

konvenní obraz o Tomanovi ponkud

je

plný bolesti.

jiný:

Polemisoval jsem s tím, kdo mi

pánm Prudhommm,

nedovoluje

toto

zkresluje,

nyní verše

„I vznikají

a siluetami, nýbrž teplými

stíny

aby se

k básníkovi piblížili.

Msíce Mánesov,

jsou

který

nakresleny básníkem

tžký a pevný, ne

pes to prese všecko Z Mánesa zamyšlenost a

moristický:

hému.

ani

nco

je

opt

politická,

je

tech

plná víry v píští národa a

konturový a hu-

píbuzné prvému

i

dru-

zení M. Jana,

vn

sladká

stejná jen

koen? A pi

a životodárnost hluboko v zemi zasazených

prsti

opt nápovdová,

co

po zpsobu

však

který byl

z Alše nové, naivní

tíže,

to ve všech

je

Ne

horologia.

Msících,

v

zemitá

Václava, betlémské noci. Ale snad

na kruh

po zpsobu Alšov,

tom

sv.

rodné

Msíc

je lyrika

zem:

nebyl Betlém?

Byl,

Však na tom most rozmarýna

roste

a poutníkové vrní tiše obrátí se,

když místo Spasitele

eládku

A

chlévní liajdou.

dom

vracejí se

hvzda

že za rok

a ta

již

vírou,.

s

stane jist nad Betlémem

neoklame.

Bohumila Mathesia knížka o Barrsovsky trojdílném jménu

lásce

eské

a smrti**) nepicházejí do válené

co o tóninu výš

i

níž

jsme

poesie jako

Kiky,

u Šrámka, u Petra

nalezli

Verše novum.

o

mamince,

Je v

ní

u Kolmana:

totéž,

jsou to

upímné

verše vojáka rakouského, který byl prosmýkán kdekterým bojištm. Byl v Srbsku,

na Rusi

i

eský lovk. Tím rozporem

na Soci. Rakouský dstojník a

tesklivá lyrika

tou

tchto verš.

odpuštna

se zde prosby, aby byla

je

dána smutná,

vina za smrt

voják

vedených k útoku:

Vím, matky, jsem já

tou

se

zapomenuté.

povd

zde modlitby

tisíckrát vinen

ani,

šat

vašich

za

.

lásky

vrné, nevrné,

míst, stále

lyrika, prožitá

zpátky; .

.

šfastné,

a stále: ni,

jsem,

lem,

t

matce, obrázek maminin, vzpomínka na

nešastné, vzpomínané

maminky. Psaní matino, od-

matky voják, matky sedmibolestné.

a probolená. Proto se do

ní

zateme rádi, nevytýkajice Nebudeme se ani

že neobjevuje nových kraj, že nepináší pekvapivých výboj.

hnvati, že že

i

jsem

A na posledním

Je to poctivá jí

vámi

ve jen a m a nikdy ped Bohem,

vaše syny

však íst

i

ped

nehoden

líbat

hlavn

její

výraz

je

druhdy nebásnický, otelý, že asto pináší

na zaátku knihy

pítomná kniha jeho

je

znatelný

i

vliv

Karla Horkého.

prvotinou, a estnou. Poctivost

doplniti moudrostí stavby veršové, jež jest

obt rýmu

Básník

a ryzost citovou

je

je

a point,,

jist mladý,

už než nutno

unum necessarium. Miloslav Novofný.

**)

V

Praze, nákl.

Nového vku, 1Q18,

str.

Jareše.

—

51

—

50,

K

3'60. (?)

S devoryty

Jaroslava

—

Mladé Slovensko.

Liferární nás(in lef 1890 1914. Napsal Fr. Frýdecký. (Sbírky a svt" sv. 39.) F. Topi, Praha, 1918. Knižka Fr. Frýdeckého o djinách posledního období slovenského písemnictví jest vnována Jaroslavu Vlkovi, „tvrci velikých djin eské a slovenské slovesnosti". A dvojím právem: právem žákovské úcfy ,

„Duch

právem vdnosti pokraovatele. Z žák Vlkových Frýdecký nejvíce si všímá slovenské jejíž moderní djepis práv Vlek založil; a v „Mladém Slovensku" žák pokrauje tam, kde uitel pestal. Frýdecký zstává ostatn vren djepisné metod Vlkov: pes to, že v metodologickém úvod ujišuje, že na výklad souasné slovenské literatury nestaí vdí ti Tainovy kritické zásady, jist blízké literárn djepisnému postupu Vlkovu ve formulaci Hettnerov, a že chce k výkladu jejímu spojiti postup sociologický se soudem estetickým, nástin Frýdeckého je vybudován v první práv na zrcadlení duchových a myšlenkových proud ve tvorb literární. A orgány tohoto myšlenkového hnutí jsou mu dležitou pomckou pro periodisaci, tídní a seskupování literárních zjev. Tak po úvodních kapitolách, v nichž podává literární pehled „suchých let" 70 tých a let 80. se známkami nového ruchu, charakteristiku literatury na pechodu s Vajanským, Hviezdoslavem a Kukuinem v ele, jejímž podstatným rysem jest rozpor IV.), mezi „otci" a „dtmi", a obraz slovenského jama politického v létech 90. (kap. I. i

literatury,

i

ad

rozebírá v samostatných kapitolách myšlenkový materiál, jak jej shromadovaly politické a kulturní orgány realistického a pokrokového hnuíí na Slovensku: „Hlas" 1898—1905, 1914 „Slovenský obzor" 1907, „Sborník slovenskej mládeže" 1909 a „Prúdy" 1909 VÍM.). Vlastním jádrem knihy jest kapitola IX., jež obsahuje pehled a oce(kap. V.

—

—

nní

slovenské moderny básnické (tu pedevším pel"vý portrét Kraskv), novjší beletrie dramatu. Kapitolou o vdeckých pokusech a výtem asopisecfva spisovatel ukonuje obraz „mladého Slovenska". V „Závru" autor prohlašuje, že „mladé Slovensko dlužno v zásad vtliti v obsah moderního ešství". To jest cíl a smysl jeho práce pro Slovensko, která vedle ady lánk a edicí, populárních i vdeckých, mže a

zaátk

se vykázati

„Mladým Slovenskem"

prací, jež jest s

i

v

tsné

souvislosti:

antologií slo-

venské poesie, nazvanou „Hlas Tatry". Tímto programem urovaná práce vdecká stává se více než pouhým odbornictvím: tvrí složkou národní kultury fotiž. A pítomný spisek, zejména jeho pronikavé kapitolky vnované rozboru novjších asopis, kritický soud o Vajanském a ocenní souasné produkce literární, nejen že po prvé shrnuje látku živou, nýbrž, maje práv tento propaganí smysl a tvrí snahu, nachází v tomto programu mítko, jež s osobním zaujetím a láskou pikládá na pedmt svého studia.

ním

i

A. Hadi.

POZNÁMKY.

Dv

Úmrtím professora Cády zasazena

byla vtší rána filosofické fakult Professoi Masaryk a Drtina již od r. 1907, kdy byli zvoleni do vídeské íšské rady, pednášeli nepravideln a nyní ovšem nepednášejí vbec, takže po smrti Cádov zbývá pro obor tak rozsáhlý jediný professor F. významu Cádovy práce odborné zde psáti Krejí, nyní mnoho zamstnaný jinak. nebudu. Chci jen z vlastni zkušenosti potvrditi, že ío byl uitel výtený; chlouba fakulty. bylf pravým Byl vždy prostý a píjemný v chování a pi uenosti vskutku ohromné nebylo stínu odbornické obmezené nadulosti. nikdy na konversaním lexikonem

eské

úmrti.

university než širší veejnost chápe.

O

—

—

Snad práv

proto, že

jeho

nm

rozhled

byl

tak

široký,

cítil

tak

dobe

relativitu

pravdy.

násiln zjednodušující a zkreslující atmosféry strannické, která je prvodním zjevem demokracie z cizíhq_ jama tžce se rodící bez dlouhé tradice kulturn politické, byla universitní tení Cádova osvžujícím lékem. V dob zuivých boj mezi nár. socialisty a Mladoechy o hmotnou moc, když na rozích malostranských kiely plakáty Dr. Švihy, pednášel Cáda v Lázeském sále o logice a uil své posluchae v seminái úct k pravd a methodám, jak ji hledati kulaté slovo písn, vcn, bez osobních zetel. Odmítal výslovn pragmatismus po stránce noetické, pokud by užitenost chtl initi kriteriem pravdy. Diletantismus zanášený do Filosofické Jednoty nebyl mu po chuti a v posledních letech málokdy se v ní objevil. Jemu vda nestala se také nikdy repertoirem zrezavlých frasí, které se

Pro publicistu

vydaného

flaku

vší

té

—

—

51

—

—

fmi, kdo dávno prost bez ducha íraduji. Proío jeho posluchárna byla vyhledávána nemli síyU s fakuHou (význaná byla úasf kafol. knží na jeho pednáškách); mohl jsem ješí v lef 1916 s vdnou radostí zjistiti, jak tento muž duševn nestárne, jak jeho zájem je široký, pednes svží a jeho pracovní elán neúmorný. V loském roniku tohoto listu projevil jsem v referáte o jeho knížce R. Wagner a Schopenpro širší kruhy intehauer pání, aby byla vydána nkterá jeho kollegia, která mají ressentij velký význam, na p. o djinách moderní psychologie. Cím mohla by dnes po jeho náhlé smrti býti lépe uctna jeho památka? i

již

i

—

zemel sotva ticítilefý 16. ledna v Ces. Budjovicích. Dopropo Cechách a po Morav pvkyni pí. Borovou-Valouškovou. V kvtnu, zvíené dob oslav založení Národ, divadla, odjeli na slovanský jih. Úspch

Jaroslav Jeremiáš vázel v

loni

politicky

návratu vypuklo u nho nadje žádné. TCžké umírání tohoto vzrušeného a citliv reagujícího temperamentu bylo bolestn stíženo vdomím, že íjnovým pevratem otvírají se neohraniené možnosti každému, kdo pocit ptáka v dusné kleci zaveného a skreného. A takovým ptákem s vnitní potebou lett daleko jako v pohádce pes sedmerý hory a eky byl vždy Jaroslav Jeremiáš. bvl

triumfální, ve Splitu

policie

zakázala

další

koncerty.

Pi

chrlení krve s takovou prudkostí, že v Linci ulehl; lékai nedávali

ml

v novinách po jeho smrti, že prý nyní se pipravuje jeho opera Starý Král (pijatá k provozování ped devíti lety), bylo mi nevolno nad neupímností našich veejných pomr. To byla rána, která dnem a nocí ho tísnila. Když umíraje již nikomu nemohl býti nepíjemným konkurentem, zaalo se pomýšleti na provedení, které by bylo zachránilo tonoucího

Když jsem etl

.

.

.

To, jak sanujeme pomry v novém stát, jak bude naloženo se samovládou všech af v politickém, af v kulturním tch, kdo byli beati po.ssidentes za starých život, i svou hmotnou posicí, jest ovšem jiná kapitola. Pinášíme v textu ukázku

pomr

z

dopis Jeremiášových, zajímavých pro

psychologii

tvrího umlce.

f apek.

Národní duch ve školství. Je-li národní duch nezbytným attributem výchovy moderní demokracii, je. možno u nás mluviti teprve dnes o výchov ve vlastním slova smyslu. Duch, který ovládal naše školství doposud, byl starý pedbeznový duch dynastického patriotismu rakouského. Cílem školské výchovy bylo udusiti odbojný plamen, se kterým se rodila u nás vždy nová pokolení, odciziti srdce mládeže idejím, jež jsou pýchou národních djin. Aby se dosáhlo tohoto cíle, bylo nutno zfalšovati ducha djin, zkiviti smysl pítomnosti, porušiti karakter mládeže. Co se zejména udalo v oboru ítanek a knihoven za války, náleží k nejsurovjším pípadm persekuce, jimiž Víde usilovala zterrorisovati nepoddajný národ. Vru, hanba tistaletého otroctví nebyla nikdy pocifována trapnji, než když nutila hlásati budoucím otrokm výhodu jich postavení ústy uitel, zneuctných truchlivou maskou petváky. A pece školská správa neuinila nic jiného, než že pod diktátem vojenské hrzovlády zostila methody platné doposud, zdraznivši toliko vnitní lež, jež tkvla v koeni systému, logický rozpor, který byl po léta pramenem mravní korrupce. když vlivm této výchovy bylo eleno sabotáží uitelstva, skvrna tichého augurství jako znamení hanby ulpla na pomru, který ml být pomrem v

1

otevenosti a

dvry.

Nuže, národním osvobozením byla zjednána možnost, abychom vytvoili výchovu k obrazu svého ducha. Škola stane se organismem, který konen bude moci dýchat voln vlastními plícemi. President Masaryk vytkl jako první píkaz nových povinnost pevychovat se. eské škole, která místo rakouského poddaného bude vychovávat svobodné obany eskoslovenské republiky, plyne z této povinnosti dsledek pronikavé vnitní reformy; nech je dílem nejosvícenjších hlav, nejvelejších srdcí a nejpelivjších rukou, nebof na zpsobu, jakým bude provedena, závisí do znané míry naše budoucnost.

pomr

J. K.

Trapné pirovnání. Uctívaný a milovaný historik „Konce samostatnosti eské", professor Arnošt Denis, dožil se a co více: dobojoval se šastn nebo byl z prvních a nejvtších zápasník za Nové Cechy v Nové Evrop konce nesamostatnosti. Národ, jehož starou tragickou minulost kísil a jehož novou velkou budoucnost spoluzakládal, projevil vdnost vzácnému píteli svému hned v prv-

—

—

—

53

—

•

eské

nich dnech svobody zvlášfní adresou Národního shromáždní a u píležifosfi 70tých narozenin jeho (3. ledna f. r.) složil mu znovu upímný hold. Souasn psalo se u nás poprvé eským slovem duchem o Denisov válené knize „La Guere", jež v nejbližší dob vyjde v eském pekladu a bude novým skvlým dkazem pronikavého, jasnovidsoudu z jara roku 1915 dal cele za pravdu slavný ného zoru hisorikova, jehož víe podzimek roku 1918. Pro eského historika má však slavnostní, jasná líc Denisových oslav a poct laké temný a trudný rub. Tím rubem je vzpomínka, jíž lze se tžko ubrániti vzpomínka na to. co dlal a udlal pro naše vítzství senior eských historiku, uitel a vdce naši moderní generace historické, profesor Jaroslav Goll. Jeho politické a veejné vystupování za války mžeme sice dnes posuzovati klidnji, ponvadž na výsledku nieho nepokazilo, ale poskvrna, která ulpla na eském obanu a politikovi, je zárovei špatn doporuujícím cejchem pro historika. Nevidl ideové a mravní podstaty svtového konfliktu váleného a nedovedl se orientovati esky o eském problému ve válce svtové on, velebený znatel všeobecných djin a jejich souvislosti s eskou historií. Sloužil až do konce starému režimu a se starým režimem padla jeho osobnost do propadlišt. V Cechách pedválených byl provázen osobni vážností a sympatií. Cechy poválené nemají proií nieho z toho. Zbývají jen vdecké zásluhy a pedagogický význam universitního uitele historie a zakladatele modernjší, krititjší školy v eském djepisectví. Goll má mnoho žák, na nž mže býti hrdým a mnoho prý pro uinil. Ukázalo se však, že ne sice nejschopnjší, za to však nejmilejší Gollv žák, pro nhož udlal nejvíce, byl František Karel Josef, arcikníže a potom poslední císa rakouský. Je tžko pln pochopiti Gollovu prohru, jíž na konci života pipravil se o ryzí zvuk svého jména ve svém národ. A je nesmírn trapno eskému lovku, musí-li vedle francouzského historika proslaveného v eských službách pomysliti na eského djepisce zdiskreditovaného ve službách Rakouska. J. W. i

i

—

—

—

i

n

i

Cechové na Kavkaze. Na Kavkaze je nejmén 10 eských vesnic, 2 u msta 1 u Gelendžiku, 3 u Tnapse a 4 u Novorossijska, ve kterémž mst žije také znaný poet Cech. Uveejnil jsem o tchto osadách r. 1914 v Agrární Revue láAnapy,

osady na Kavkaze", v nmž jsem napsal, že zstanou-li pomry takové, poruštní eských osad kavkazských pouze otázkou krátkého asu. Zdá se, že nová doba pinesla nový život tmto osadám: V Novorossijsku otevena byla eská škola a zízen eský dm, rovnž ve 3 vesnicích zízeny eské školy. S tmito radostnými zprávami došla zpráva smutná: hospodáský rada J. F. Heyduk (synovec básníka Heyduka) zemel u vykonávání vojenské služby, jako praporník eskoslovenského dobrovolného vojska. £)^ Jan Auerhan.

nek

„eské

jako jsou,

je

—

i

i

Není íeba z oslavných podnt vytloukat vnuje Masarykovi oslavný lánek v eské Stráži,

pro minulost. Jind. Vodák, knižn, dopustil se této nechutnosti. Staten odsoudil Holeka Dýka, všecko, co bylo proti nkdejšímu Masarykovi. Nejsme zásady quieta non movere, ale nelibí se nám snaha, líiti vci jinak než se sbhly. innost Masarykova nebyla nikdy bez odprc: i jest Vodákovým ideálem, nemíti odprce? Ale dnešní Masaryk, pipustí snad Vodák, není docela verejší Masaryk: není vyloueno, že si porozumí lépe s nkdejšími odprci než s nkdejšími stranníky. Nebof mnit: vždyf Masaryk má právo se vyvíjet, a je-li teba, se tolik zmnilo, až snad na Vodákovu obasnou a záludnou hašfeivost. A jist není ani v intencích Masarykových, aby jeho minulost byla líena jinak, než jakou byla. Píše-li Machar ve feuilletonu Nár. List, jak Masaryk vždycky nenávidl Rakouska a Habsburk, pak by ml vysvtlit teba stránku 167. prvního vydání „eské otázky" a jiné projevy Ma.sarykovy. Vývoj politického myšlení není pece nic neestného; vždy Palacký se vyvíjel stejn! Jen nepromítat dnešek beze všeho do minulosti! Jen se nestavt v elo „mafie", byli-li jsme leny „Nového Rakouska"! Ale to patí na jinou adresu o tom tedy jindy. Qp j\ // kapitál

vyšlý nyní

i

i

i

i

i

—

Také „Nové Cechy" která

plnila

mají

nadšenou veejnost

svj pocit uspokojení a podíl pi návratu našich drahých z

na všeobecné radosti, Z jejího užšího lidské, vyšel nejeden dobrý ciziny.

kruhu, v blízkém styku názor a dobré shod politické pracovník zahraniní. Poslední roníky „Pokrokové Revue", pedchdkyn „Nových Cech" a první obti válené censury, pinášely politické lánky dnešního eského zái

—

54

—

V

kruzích studentstva kdysi radikáln pokrokostupce v Ilalii, Dra Lva Borského. vého vyrstal a styky ml inž. Miroslav P 1 e s n g e r-B o ž n o v. Do „Pokr. Revue" ministr Dr. Ed. Beneš. Ale nejblíže stál skupin její Dr. Lev pispl kdysi Sychravá, dnes velmi dobe známý. Psal zahraniní pehledy do posledního jejího roníku: byla to jaksi prprava k praktické innosti; a smím snad prozraditi, než nkdo se o tom zmíní, že ovšem za souhlasu hlavního úastníka sama kompetentnjší jeho cesta do ciziny vyšla z porad malé skupiny „Pokrokové Revue": ml tedy i

i

i

—

—

Sychravá, odcházeje,

jistý

mandát,

jisté

p o

si

á n

které

í,

mu

jist

dodávalo

trochu

Tím nechceme zmenšovat mravní význam jeho hrdinného odhodlání; naopak: jsme šastni, že smíme se hlasití s velým pozdravem a srdenými díky k spolupracovníku, který všecko naše oekávání a doufání pomohl pekonávati. ^ fj posily v

tžké

a

zodpovdné

v cizin.

práci

Poteba hudebního nakladatelství jest jednou z našich starých hudebních bolestí. Datuje se už od mnoha desetiletí. Už Smetana ml potíže pi vydávání svých skladeb; Dvoákova díla vyšla -vtšinou v Berlín. Od nkolika let zhoršil se však stav ješt vtši mrou. Fibicha a mladého Nováka vydali ješt eští nakladatelé; dnes však vydávají Karla Hašlera. Naši skladatelé museli se s vydáním svých vcí uchýliti do vídeské Fórsterovy. Hudební matice universální edice, kde vyšly poslední skladby Novákovy Umlecké Besedy sice vydává vci vážné, ale co a jak, jest druhá otázka. A tak poteba hudebního nakladatelství nebo nakladatelského družstva stala se už od let i

—

zízením našeho státu pímo nutnou. Dnes pece naši skladatelé nemohou nesmji se dožadovati vídeských i berlínských nakladatel. A úkoly, jež ekají zde svého ešení, nejsou malé; považme, že znanou ást skladeb Smetanových bude nutno akfuelní a

a

znovu

—

kriticky vydati

v prvé

ad

skladby

klavírní a vokální.

—

S

poteba velké nototiskárny. Doposud obstarávaly naše poteby pouze malá ást tiskla se v Praze. Zde sice existují dv nototiskárny souvisí

touto

otázkou

tiskárny lipské,

—

Kotrbova a jinými úkoly, jednak nemají (a vbec u nás není) Starého, ale ty jednak zabývají se dostatek pracovních sil vyuených v tomto oboru. Sapienti sat: je poteba hudebního nakladatelství a nototiskárny. Ze nebudou finann laborovat, je pi ilosti hudebního i

^rhu

f Axman.

jisté.

Mariánský sloup a katolická politika. Dvojité íslo 11.-12. katolického msí„Týn" mnoho se obírá zniením mariánského sloupu na Staromstském námstí. Na obálce osopila se redakce nakvašen a hrub na Arnošta Procházku pro jeho ryze eskou obhajobu skutku docela prostého a jasného našemu národnímu cítní, (Mimochodem: stojí velmi za to, pozorn isti vzácn osobité a nebojácné úvahy Procházkovy o asových politických vcech, jimž vnuje znanou ást své „Moderní revue".) Pounjší než cokoliv jiného, co u nás bylo katolíky napsáno k pípadu ze 3. listopadu, je úvodní báse sešitu „My pisaháme", složená nemálo toporn Xaverem Dvoákem. Její duch opt potvrzuje starou historickou zkušenost, že katolický církevní útvar vzí jako cizí tleso v živém organismu národa, nejsa nepodoben šmeralovštin, jež byla a jest vždycky pipravena ve jménu svých tídn mocenských sn obtovati národní osobnost nemožnému kosmopolitického konglomerátu. Cech, který procítil djinnou tragéditi svého národa a žil ji spolu, dovedl by jen v okamžiku citového zaníku

s Dvoákem smýšleti a dokonce ryze kazatelsky se rozkikovnti, že vyvrácení sloupu je „in mrzký, zbablý a blasfemický a bez kultury, pod každý mrav lidský!" Co cmí katolický básník, když na projev uvdomní dovolává se soudu Polsky (!), Jugoslávie s Korošcem, Mahniem a Jegliem, ba Evropy a celého katolického svta, to už vší silou voní osvdenou chutí internacionální politiky, vyzkoušené krvav na našem národ. Avšak hrotitý vrchol pohnvané básnické myšlenky

temnní

—

eského

ern

je

v

závru básn: že

est Tvou, Matko, obnovit my chcem, my chcem, let, af ti sta, trpliv doekáme.

af ti sta

My

Ii si

sta

let;

pisaháme!" Jaká

mermomocí nechtli

to

doba; Jaká to míra pro eskou hlavu a srdce! Kdybyste že pouze neobratnost veršovcova nešastn hmátla po

mysliti,

—

55

—

vám

nemohlo-li by se

této veliké analogii,

rozsvílif

ížkým poznáním,

že naši katolíci,

anebo snad jen kafolifí cirkevníci, jsou odhodláni íi sta let pracovati, až by se njaká temná noc zase spolila se služebnou církvi k novému panství nad národy [ic zpsobu nízkého vladaení Habsburk devotnich asi práv tak jako mravn zniených B.

P.

asopis. Chceme obas upozornili strun na význanjší projevy jiných list citátem nebo poznámkou. Jsme pi tom ovšem tísnni nedostatkem místa. Budoucno, revue eského socialismu, kterou od léta vydává Dr. Fr. Krejí, pináší v 5. ísle Z.

—

Dr. Jana Auerhana „Význam a budoucnost naších zahraniních menšin a ostrvk", lánek zcela krátký, avšak pozoruhodný tím, že v poznámce uvádí velmi rozsáhlý seznam literatury, neiní nároku na úplnost. Valná ást úvah autorových vyšla v našem list. V úvodníku nového roníku Lumíra dospívá V. Dyk k podobným závrm jako J. Holeek, že totiž politika fundamentálek neblaze prejudikovala dalšímu národnímu rozvoji. „Uvažme, kam bychom byli došli, kdyby nebyla opuštna cesta fundam.enfálek Husitský národ byl by skonil jako vrný poddaný klerikální a neblaze zatížené dynastie." Lze-li celkov s lánkem souhlasiti, o možnostech uvedeného zde vývoje_ historického, podmínného pece pemnohými vlivy, možno míti rzné názory. V Republice (díve Mírový list), vydávané AI. Šaškem, pimlouvá se Dr. V. Bouek za republiku bez presidenta, dle analogie švýcarské.

a

—

.

—

.

.

—

eské

—

V Socialistických listech

Fr.

Modráka,

jež v prosinci

skonily prvý roník,

napsal 12. ledna AI. Šašek lánek „Zmna fronty". Charakterisuje zmnu politické a ideové funkce opposice v sociální demokracii. Ped 28. íjnem spoívala v tom. že hnala vci od Rakouska, pro samostatnost, tedy úinek destruktivní. Smeralova strana rakušácká, austroPilská provozovala politiku opanou, vila ve vítzství starého Rakouska. Co se zmnilo ve svtovém názoru celé strany tím, že dnes má eský národ svj stát? Socialistická taktika je v republice zjednodušena. Všechny problémy byly zbaveny svého národnostního rázu, jenž spojoval rznorodé živly jako spolený vyšší píkaz: dnes na povrch vystupují problémy socialistické a tídní ve vší ostrosti a nahot. Socialism v eskoslovenské republice rozestupuje se ve dva nové proudy: radikální ve smyslu nesmiiteln tídním, eknme bolševickém, a ve smr reformní v duchu vývojovém. Lidé hledají pro sebe nová místa dle zmnného stavu, na p. Dr. Smeral nebo Stivin, opporunni ausfrofil pešel nyní do tábora nesmiitelných. Tento opportu-

nism dívjší zesiluje nyní náladu útonou, bolševickou, jako by chtl pipraviti druhou revoluci po vzoru ruském a nmeckém. Úkolem opposice z kruhu Socialistických list jest dnes brániti nebezpeí výbuchu obanské války, protože by jim byla ohroženu samostatnost celého národa. Tento ideový úkol byl by dostateným dvodem k dal.î innosti skupiny Soc. list, ale jsou tu jiné píiny zásadní, rozpory na poli ekonomickém a j. Oposice neztratila ani po sjezdu strany svého oprávnni, jen fronta politická byla zmnna. (Sjezd s. d. o Vánocích žádal zastaveni Soc. list; veejnost nei

chápe, jak tak

Oprava.

V

jzpory jsou trvale srovnatelný.)

románku

instalovat:

str.

E

opraviti:

si

u

466 .

r y 1

.

a

I

u

s,

shora

465 .

str.

. 21

(^.

dramatických"

„Rozhledech

posledních

tená ra

tiskové, které

sudku ti

znané

1.

koncem ti

.

ti

skropuli

konm,

s k r u p u

se

vyskytly

shora voné ti

1

í.

.

nemilé

nové, . 40. 9.

r.

chyby 9.

roz-

instalovat

více ti

ti

spíše,

nemohlo-li snad ti a nemohlo-li snad.

Odbratelm. Pro to,

co bychom

nuceni omeziti

kraováních: po

si

páli.

nkdy

pílišný

A

rozsah

pípad

nával

rozšííme hlídek,

budou

asové

letos

nejsme s

látky

objem

listu

to umístiti v list vše

o 80 stránek v roníku, budeme

abychom nemusili pinášeti mnoho lánk v pohlídky stídány nebo nahrazeny drobnjšimi

nkteré

poznámkami.

Zodpovdný

redaktor a vydavatel (za sdruženi) Jaromír Malý. Tiskla knihtiskárna Ant. Strojila (fma

—

56

Dyk

—

—

CísIo

1.

vydáno 30. ledna 1919.

a Ryba) ve Vršo\icich.

Dr.

LEV SYCHRAVÁ:

pomr

nAš

ke spojencm.

(Nkolik poznámek.)

pomru k „Dohod". nehotovost našich pomr, nedostatek informací o mezinárodní situaci a z toho plynoucí nejistota o našem vlastním postavení. Projevy ty, pokud jsou veejné, tvoí na po pípad pispívají tvoiti naši mezinárodní situaci. druhé stran Nesmíme zapomínati, že jako my dychtiv sledujeme vše, co v cizin o nás se mluví a píše, i cizina bedliv sleduje nás, jak nepátelská, spojenecká. Již za války vdli na zahraniních úadech v Paíži, tak Londýft, Kím a zejména ve Washingtonu o každém vážnjším zjevu v našem tisku. Všude mají zvláštní úady pro sledování cizích novin, dnes, nehled k tomu, že vlády jinak mohou se které pracují pirozen informovati. Postup tento je jist správný, protože vedle diplomacie hraje v zahraniní politice velikou úlohu veejné mínní a vláda, která by si mínní tohoto u svých soused, pátel neb nepátel, nevšímala, Mnoho

se nyní u nás mluví a píše o

Ve zpsobu, jakým

tak dje,

se

našem

obráží se

—

i

i

byla h^ špatná.

Z

je velmi dležito, co a ja^ se u nás mluví a píše o našem pomru k ní. Naše svoboda je velmi mladá, sotva si protela oi. Za to však upeny jsou na nás zraky ostatních, kteí hledí nabýti reelního podkladu k zodpovzení otázky, kam zaadit náš nový stát v mezinárodním koncertu. Pi tom leckdy se vážn berou a peceují zjevy a projevy, jež teba na naší stran nebyly ani vážn promyšleny a nemají skutené váhy. Je tudíž ji ' v našem zájmu, je naší povinností, všímati si našeho tvoícího se veiejného mínní v politice zahraniní, a snažiti se o vymýcení všeho, co je v neujasnného, nejistého, neukáznného a snad nesvdomitého.

o

toho plyne, že

Dohod

a

nm

i

íkati z

Pedevším vnucuje se jedna poznámka rázu formálního: zvykli jsme 'Dohoda*. Je to stará, pedválená a ásten válená tradice

dob, kdy

skuten

existovala

ruský spolek zmnožený cordiale).

I

t.

zv.

trojdohoda

i

vlastn francouzsko-

-srdenou dohodou* anglo-francouzskou

když dnes ze zvyku dále tohoto názvu užíváme,

je

(entente

teba mít

na mysli, že tato 'Dohoda* dávno již neexistuje. Rusko již po dva roky v situaci docela zvláštní; na druhé stran pistoupili po bok Francie a Anglie Italové, Ameriané, Japonci a jiné menší národy. Na místo bývalé trojdohody vstoupili Spojenci, ili » státy spojenecké a sdružené* je

—

57

-

Na západ jîž dávno užívá se tohoto bude pro nás míti význam, zvykneme-h si íkat Je známo, že adou závazných prohlášení a státních akt, » Spojenci'. poínající dekretem presidenta Francouzské Republiky ze dne 16. pro-

(les

états

alliés

pesnjšího

associés).

et

názvu, a

i

since 1917. spojenecké a sdružené velmoci a státy uznaly naše revoluní

vojsko za pravidelnou spojeneckou armádu. Máme tudíž docela formální základ k tomu, abychom svj stát, jenž stal se ddicem právní, mezinárodní, osobností našeho vojska a zahraniní Národní Rady, pokládali za stát spojenecký, nehled k našemu mravnímu spoj(ínectví s nepáteli bývalých ústedních mocností. Vžijeme-li se dobe do této situace, nebude možno, abychom na » Dohodu*, na Spojence hledli jako na nco. co je úpln mimo nás. Nezáleží na tom, že mezi tmito Spojenci hrajeme úlohu malou; bylo by ovšem nejen ale i škodlivé, abychom pro svou povahu spojeneckého národa zapomínali své malosti a odvislosti. Jde však o to, abychom se nevzdávali ani píd dobyté právní pdy a abychom, teba mladí a slabí, hráli uvdomle svoji úlohu jako initel mravní. Význam národ ve svt nikdy nebyl v pímém pomru se tverení výmrou jejich území a potem obyvatelstva; chceme-li už použíti pirovnání z matematiky, vyjádíme nejlépe úlohu každého národa pomrem jeho uvdomlého úsilí o pokrok k souhrnu jeho hmotných možností. U našeho národa pomr tento byl vždy estný a zachováme-li jej, budeme na dále hráti estnou úlohu ve spolenosti národ. Podmínkou však jest, abychom sami nestavli se mimo a abychom tak nezmenšovali svého mravního vkladu.

smšn

i

Na vysvtlení a na omluvu lze ovšem uvésti, že nemli jsme vlastn dosud možnosti zaujmouti své místo mezi pátelskými národy a že naše veejné mínní nemlo dosti asu uvdomiti si pravou váhu našeho mravního vkladu do pokladnice spolené mravní autority vítzných národ. Je tomu teprve tvrt roku, co prorazili jsme hradbu tmy, jež dlila nás od svta. Ped tím vidl náš lid ve Spojencích jen nepítele svého vraha, dobrou sílu, od níž ekal spásy. Pomr byl jednoduchý. Naše úloha byla pomáhat k vítzství všemi silami. Styk s vládami spojeneckými obstarávala Národní Rada. pozdji zahraniní vláda, jejíž innost unikala zrakm veejnosti. Pokud ve veejném, tehdy vlastn ješt tajném mínní nebylo jednoty, šlo jen o rozpor mezi tmi, co pevn vili a tmi. co pochybovali o vítzství. Pi neproniknutelnosti ínské zdi, která od západu

—

nás dlila, není divu. že jedni

šli

daleko v optimismu, druzí v pesimismu.

Je pirozeno. že nyní, kdy konen onu ínskou zed. náhle prolomenou, kus po kuse bouráme, mnozí jsou sklamáni. Kde kdo je nespokojen,

mnoho

nejistoty,

neklidu.

Není pochyby, že tento jakmile

Mže

jen

nás

neunikla. s

zorganisujeme též

Slyšíme,

usmívaným a

kroili

utšiti,

Marnu

že

že i

jiní

trpí

dvivým

Paíž

stejnou ti,

s cizinou.

Paíž kdo ped nkolika msíci po ulicích, když Nmci peneurosou

a

že ani

jí

Bertou, dnes chytají se za hlavu nad

ministr

—

spojení

spolehlivé

a

klidem chodili

protože

chladnjší rozvaze,

rychle ustoupí

nad Sekvanou

a ostelovali

beznadjností situace,

neklid

pravidelné

55

—

neodstranil

pidlovací naízení

a

rzné omezení

tak

snadno

dobe

svém mravním

ve

ovšem luxus neurosy nemžeme si nejen snažiti se o to, abychom

Musíme

svdomit

informováni a

byli

abychom

My

spoteb.

ve

dovoliti jako Paížani.

informovali své okolí;

pomru

ke

spojencm co

je

také teba,

nejrychleji

našli

pevnou rovnováhu.

K

je na prvním míst teba, aby co možná správný obraz o úloze, kterou jako národ hráli jsme ve svtové válce a jak ke svobod jsme pišli. Pak teprve bude možno, aby lid si uvdomil, jakou úlohu hrajeme nyní a jakou hráti mžeme nadále. Bylo by neštstím pro národ a híchem na jeho budoucnosti, kdybychom na minulou válku dívali se jako na strašlivý sen s píjemným probuzením nebo jako na nesmyslnou episodu, která sbhem okolností pinesla nám svobodu. Jestliže dosud mnohým zdá se naše státní svoboda náhodou neb zázrakem, je to jen kletbou naší nesvobody, která zpsobila, že nejen nebyl nikdo nucen o svobodu bojovat, ale že ohromná vtšina národa nemla k tomu ani píležitosti a nezná proto dobe, jaká cena jinými za naše vítzství byla zaplacena. Kdybychom byli všichni mohli

docílení této rovnováhy

nejširší vrstvy

uinily

si

vojska, více bychom si své svobody zázraného a byli bychom také klidnjší a skromnjší. Lépe bychom oceovali ohromné obti, jež spojenci pinašemu vítzství, byli bychom mén nedtkliví. nesli spolenému a tudíž Ovšem, byl to práv náš osud, že jako národ oteven nemohli jsme vstoupit do války. Vykonali jsme práv tolik, kolik bylo možno pi naší porob la pi uvdomní našeho lidu. Ponvadž svt s tím nepoítal, byl pekvapen, stali jsme se pedmtem pozornosti a také obdivu. Jenže tento obdiv ciziny nesmíme jen tak beze všeho vzíti za mítko oprávnnosti svého sebevdomí. K pravé, silné národní hrdosti, k níž dává nám právo pedevším mravní povaha našeho zápasu, uvolníme si cestu stát

adách našeho

na svém míst v

vážili,

mén

bychom

v ní vidli

i

dobe si uvdomíme pomrnou nepatrnost sil, kterými jsme k vítzství spojenc pispli. Kdysi mohla vydatn prospti povznesení mysli ve vlasti víra ve velikou eskoslovenskou bitvu pod Paíží. Dnes bylo by velikou naší slabostí, kdybychom si nedovedli piznati, že ve Francii nebylo nás nikdy více než osm tisíc a že k první vtší bitv byli jsme pipuštni práv teprve v den vyhlášení naší zatímní vlády, což bylo velikým projevem dvry a manifestací, jež mla sloužiti k podepení politického aktu. Nesmíme ovšem a nebudeme podceovati vojenský teprve až

význam výkonu našich vojsk, zejména na Sibii. Avšak bylo by chybou zapomínati, že hlavní význam našeho vojska byl ne vojenský, nýbrž mravn Slo o to získati dvru spojenc, dokázati vli a disciplinu velkým vojenským úkonm nemli jsme celkem ani sil, ani asu. Postailo však, že spojenci vidli, že je zde dobrá vle a neomezené odhodlání, a uvili, že celý národ je neb mže býti takovým. Jist, že mžeme na tento výsledek býti hrdi, jenže tím zárove vznikl pro nás veliký závazek pro pítomnost budoucnost. politický.

národa.

K

i

Na

tento závazek

kdybychom

si

snadno ke své

škod

mohli bychom zapomenout,

vytvoili legendu o zázraných, nadlidských výkonech

šeho vojska. Podobné nebezpeí hrozilo by nám, kdybychom

—

59

—

na-

zkreslili si

pedstavu o o nás nebylo

úloze, kterou hráli jsme politicko-diplomaticky. Jist, že

i

zde

Máme dnes dvru a úctu tam kde se diîve nic nevdlo, a kde po pípad byly pedsudky. Tohoto úspchu docíleno ani zázrakem, ani náhodou. V politické zázraky se ví

mžeme

býti hrdi

výsledkem.

náhoda není daleko zázraku. Zejména my nesmíme vit náhodu a uvdomit si. kolik úsilí bylo teba k potírání naprosté neznalosti ciziny o našem národ. Nestaila nám však jen znalost; potebovali jsme dvry, která jedin mže býti základem naší budoucnosti. v íších tmy a v

Má-li dnes klidné

naše diplomacie

dsledné

dvru,

tuto

to

je

práce, poctivé, otevené taktiky,

ovoce

metodické,

její

pi úplné

neodvislosti

od spojeneckých

vlád. Vyplatilo se nám, že jsme nechytraili, nesmlouneobchodovali. Máme dnes úctu, protože nezaizovali jsme svou politiku dle chvilkové situace, zachovávali jsme uritou linii danou principy mravními a hlediskem evropským, spojujícím nerozlun zájem našeho národa se zájmem míru založeného na právu všech národ. Mli jsme úspch a spojenci pijali za svj náš program protože uvili, že uznání jakéhokoli nadpráví Vídn nad námi ohrozilo by mír, a naopak, že zjednána bude cenná záruka míru, umožní-li se nám, abychom v politické svobod mohli všechny své síly voln organisovati k obran proti hrozb nmecké svtovlády, opírajíce se o Poláky a Jihoslovany.

vali,

I

zde tudíž znamená pro nás náš

abychom

se ukázali

upevovali a

hodnými dvry,

konen

úspch

Je na

veliký závazek.

které jsme

také získávali tam, kde

jí

již

získali,

dosud

nás,

abychom

ji

není.

Nesmíme totiž zapomínati, že po dobytí hlavní posice zbývá za hranicemi ohromné nezpracované pole práce. Vdí-li o nás vlády, Jid ví stále velmi málo. V dob, kdy my již pevn, nezvratn jsme vili, že zvítzíme úpln, široké kruhy západní veejnosti poád ješt mly a mají dosud zcela politikové, byli nesmírn nejasné pedstavy o naší existenci. Mnozí, pekvapeni koneným rozvratem Rakousko-Uherska a náhlé utvoení nových stát vzbudilo v nich pocity nejistoty a nedvry. To znamená povinnost nové a nové práce k upevnní naší posice. i

Jako za války, tak dnes mže nám pi této práci býti posilou vdomí, že náš osud záležel sice na vítzství spojenc, že však zv. chvilkových situací politických a od komneodvisel a neodvisí od i

klidné

t

binací diplomat. Vítzství bylo více v logice událostí a v cítní velikých

diplomat

mass, než-li v bystrozraku

Soud dle rzných diplomatických naše vc prohranou. Síla její byla

a

v

situací,

pesunech veejného mínní. mohla se nesetnkrát zdáti

však v tom, že prohra její byla by znamenala prohru všech spojenc a vítzství Nmecka. To platí dodnes a máme-li jistotu, že rozhodující kruhy v rad Spojenc jsou si toho dnes již vdomy, máme jist dvod ke klidnému posuzování situace.

Dvra

má ovšem

jednu podmínku: aby vítzství bylo uchováno ê spojenci budou hotovi a schopni vítzství kdykoli stejnými metodami bránit, jakými ho dobyli. V tomto úsilí my musíme hrát obdobnou úlohu, jakou svými zbranmi a svou a obhájeno.

tato

To zase pedpokládá,

i

zahraniní politikou

hráli

jsme

za války.

—

60

—

A

fysicky slabí,

politicky a

mravn byli jsme v prvních adách. Je v naší moci posici tuto obhájit, ehož docíhme, jest-H ady erstvých národních voj obsadí pevn zákopy pedními strážemi dobyté ve chvíli zmatku na nepátelsk stran. Úloha není snadná. Zejména je nutno, abychom si uvdomili, že budoucnost záleží na nás. Kdyby bylo možno pipustit, že národ vnitn, mravn ochabne a poklesne, bylo by lze též si pedstavit, že pes pinesené obti a pes vítzství Spojenc znova ješt upadnem v porobu.

Dr.

LAD.

MACHA:

„NÁRODNÍ SHROMÁŽDNÍ" A ÚSTAVA. (Lekce historická.) „Demokrafická moc svrchovanost lidu a

jesí

moc, jejimž principem

jesl

pvodem všeobecné hlasováni." LOUIS BLANC r. 1848.

„Národní shromáždní vykonává pravomoc zákonodárnou pro celý jednotlivé ásti a pravomoc dozorí nad mocí výkonnou až do doby, kdy dle ústavy konené sejde se a ustaví snmovna vyšlá z voleb" (§ 4. zákona z 13. listopadu 1918 „o prozatímní ústav"). Dle toholo pedpisu má nynjší shromáždní dvrník jmenovaných výkonnými výsvým bory politických stran rozhodnouti o ústav konené zákonem, t. usnesením vyhlášeným s podpisem presidenta, pedsedy a len vlády. „Hlavou státu jest president republiky, kterého volí Národní shromáždní Úad presidenta trvá až dle ústavy konené nová hlava státu bude zvolena" (§ 7.). Též toto ustanovení má na mysli plnou ústavodárnou moc dnešního shromáždní, nebof ped ústavodárným snmem, práv tím pravým zcela neobmezeným representantem a vykonavatelem svrchované vle lidu, uhasla by zajisté sama sebou ihned veškerá jakákoli veejná moc všech dosavadních jejích držitel. A snm by ml právo o penesení výkonné moci rozhodnouti ovšem samostatn tebas ješt díve, než by usnesl ústavu veškerou. Krátce „prozatímní ústava" vyluuje, aby ádn volený snm rozhodoval af o form státní (republice), af o form vládní (pímá i representativní; parlamentární i presidenní), též o organisaci a penesení nejvyšších funkcí ve stát vbec. V dsledku stát

i

j.

.

tohoto

.

.

znní prozatímní

ústavy podali zástupci všech stran

shromáždni

v listopadu návrh (. 26.) na vybudování ústavy eskoslovenské republiky, jejž

shromáždní vskutku „ústavnímu" výboru, zatím

již

také zízenému,

pikázalo. Jest v djinách republik moci národní?

píklad takovéhoto uchvácení svrchované

Tetí stav Všeobecných stav, svolaných roku prohlásil 17.

ervna 1789 za „Národ

Francie. Zástupci

1

789 do

Versailles, se

S hrom ážd ní", zastupitelstvo však vesms dle reglementu z 24. ní

tetího stavu byli ledna 1789 (i. 25.) zvoleni na shromáždních voli, jimiž byli všichni d\'aceti pti letí rodilí Francouzi v berním seznamu zapsaní. Toto N. S. ovšem vydalo jako svrchované ústavu konstituní monarchie v srpnu

—

61

—

17Q1. Prohlášení práv lidských a obanských z roku 1789, jež jest ústav úvodem a spolu základem, potvrzuje: „Zásada veškeré suverenity spoívá podstatn v národ: žádný sbor, žádný

nemže

vykonávati moc, která nepochází Zákon jest výraz vle všeobecné. Všichni obané majíprávobráti podílu najeho tvoení buJosob n, anebo svými zástupci." (Cl. VI.) IJstava „Suverenita... náleží národu." sama pak dí v i. Skonivši svj úkol toto Ustavodárné Národní Shromáždní se rozešlo (2Q. záí). Z voleb zatím provedených vyšlo a již 1. íjna 7Q se ustavilo Národní Shromáždní Zákonodárné, do nhož jednotlivec

výslovn

národa.

z

(Cl.

lil.)

III.:

1

byli

1

lenové pedešlého ústavodárného shromáždní podle ústavy nevoKdyž revoluce z 10. srpna 17Q2 odstranila království, nechtlo zákonodárné shromáždní vykonávati plnou moc ústavodárnou. Pouze

litelni.

toto

sesadilo krále a ministry, rozšíilo právo volební svolalo volbami nové shromáždní,

záí

i

právo

Národní konvent,

volitelnosti

a

dne 21.

jenž

republiku.

prohlásil

shromáždní, které soustedilo a stlesnilo v sob veškeru státní moc jako žádný francouzský král, radilo se o ústav republikánské, již dokonilo v srpnu 1793. V prohlášení práv teme: „Svrchovanost sídlí v lidu (i. XXV.). Žádná ást lidu nemž*e vykonávati moc lidu veškerého (i. XXVI.). Obyvatelstvo Toto

jest jediný základ Národního Shromáždní (i. XXI. ústavy: „O národním zastupitelstvu"). Tak se zásada suverenity lidu stala již trvalým, neodcizitelným majetkem francouzského ústavního práva. Ustavodárné shromáždní svolané v kvtnu 1848 ji jen potvrdilo: „Suverenita

spoívá ve veškerenstvu oban francouzských" (i. A proto po sedanské pohrom 4. záí 1870, když zídila

I.

ústavy).

Vláda Národní Obrany, nebyli vdcové proticísaské oposice ani okamžik na pochybách, že nemže o píštím osudu Francie rozhodnouti nikdo jiný, nežli ústavodárný snm. Thiers hned téhož dne navrhl ve sboru zákonodárném: „Budiž svolána konstituanta, jakmile to pomry dovolí!" Zahraniní ministr Vlády Nár. Obrany, Jules Favre, již 17. záí píše ve svém obžníku: „Rozhodnutí, svolati jak jen možná nejdíve Shromáždní, shrnuje veškeru naši politiku. Pijímajíce na se nebezpený úkol, jejž nám vnutil pád císaské vlády, mli jsme jenom jednu myšlénku: brániti naše území, zachrániti naši est a vrátiti národu moc, která z nho vychází, kterou on jediný mže vykonávati. Byli bychom chtli, aby se akt provedl bez petržky. ale

tento veliký

a

nepíteli,

ležena

i

s

té

se

nám

bylo

zasvtiti."

se

bylo první nezbytností eliti byla ob-

Když však Paíž

vládou a tvrtina Francie obsazena nepítelem, byla otázka,

ádné

v celé Francii. Bez svolení nepítele to novinách v listopadu 1870 Arnošt Renan, vyslovený kbnstituní monarchista a vbec píkrý odprce pímého, rovného, všeobecného práva hlasovacího, a navrhl: Do Toursu (kdež sídlila „delegace" paížské vlády) každý departement vyšli 8 až 10 delegát! Tito delegáti spojí se s „delegací" ve výkonnou delegaci de-

jak

provésti

nešlo.

A

tu

volby

vystoupil

v

—

62

—

partement

s

právem národní

suverenity.

Obsazené departementy jmeno-

ty, v nichž by ani nepravidelné jmenování nebylo možné, urilo by delegáty jádro delegát zatím již v Toursu se sešedších. Takto bylo by to sice jen shromáždní notábl. avšak za to nemlo by jiné moci, nežli rozhodnouti otázku: zda mír, i další válku? Zejména nesmlo by jednati o žádné otázce zavazující budoucnost Francie a moc jeho by se skonila vyklizením zabraného území, Vláda kdež by pak teprve ádnými volbami byla svolána konstituanta. Nár. Obrany vrna svému obmezenému poslání radji strastn dojednala (v lednu) obtížné pímí. Dala provésti volby dle zákona z bezna 1849 a Národní Shromáždní ustavilo se 13. února 1871 v Bordeaux. Podle bylo ono svoláno jen rokovat o válce a míru. Avšak smlouvy o jsouc nesporným a jediným representantem národní suverenity odhodlalo se rozhodnouti o osudu zem. Dosplo k zákonm o ústav z 22. února, 16. ervence, 2. srpna a 30. listopadu 1875. Prvním z nich byla ko-

valy by své delegáty jak by se dalo a pro

—

pímí

i

nen

založena republika vznesením titulu a úadu presidenta republiky na sedm let na maršála Mac-Mahona 353 hlasy proti 352.

V

roce 1848 prozatímní vláda únorové revoluce již dne 10. máje svou moc do rukou IJstavodárného Shromáždní, všeobecným právem hlasovacím povolaného. A pes to tato prozatímná vláda neušla tžké výtce posuzovatele velmi soudného. Senátor Karel Freycinet, souasný úastník tehdejších událostí, proslulý tvrce rusko francouzské aliance, ministr z roku 1Q15, dnes devadesátiletý, píše ve svých Vzpomínkách: „Prozatímní vláda nesplnila slib svých proklamací a s druhé strany nepospíšila si vytvoiti mocnou diversí, jež jediná byla by mohla složila

zapomenutí její nezdary, totiž svolati konstituující a suverénní shromáždní. Zadostiuinní poskytnuté zemi tím, že by vykonala svá práva, jež jí tehdy ponejprv byla piznána, bylo by ji uinilo shovívavou ke všemu ostatnímu. Byla by bývala uvítala z hloubi duše republiku, kteráž jí pinesla všeobecné hlasovací právo; nebyla by mla ani asu, ani pomyšlení, aby se pela s vládou, která byla tak nedlouhou. A práv v tomto ztraceném msíci od konce bezna do konce dubna zrodily se odsudky; odsudky prudcí tím, že se nkteí ministi pokoušeli o nátlak uvésti v

na

svdomí voli.

Ledru-Rollin

a

jeho

hlavní

spolupracovník, Jules

svým nemístným zasahováním více, nežli všecky nepátelské živly dohromady. Odtud to, že na míst Shromáždní, které by bylo v dokonalé shod s paížským lidem, spatili jsme dne 4. kvtna scházeti se shromáždní již podezelé a hluboce rozdlené. Pozdravy na pohled jednosvorné, jimiž vítalo republiku v den svého zahájení, nikoho nezmátly, ani je samo. Reakce od té chvíle byla v zárodku." V vlády samé Louis Blanc soudil, že jí písluší moc diktátorská, založená revolucí, a že vláda jest povinna sice vydati poiet všeobecnému hlasování, ale že mže smle podniknouti urité reformy, ímž nauí veejné mínní lépe znáti sílu a dobrodiní republikánské vlády. Anebo, že má provésti volby ihned, využívajíc erstvého revoluního nadšení. Vláda však, aby ušla výtce usurpace a osobního zájmu, obmezila se na opatení naléhavá a akty podružné, a na svoláni ústavodárného shromáždní. Favre, uškodili republice

—

63

ln

A

Louis Blanc sám k tomu doznává, že „spblenost nenechá se lehce o hodn dále pes to, co zná a myslí, a že djiny mají svj chod, který se neídí ani tlukotem šlechetného srdce, ani logickým rozpádáním správné myšlénky, a že nikomu není dáno, aby popohnal dle svého vrtochu její kroky". vésti

Náš íjnový Nár. Výbor

vyšel z podobného názoru o své diktáve Francii neproniknuvšího, ale šel mnohem dále. Aby prozatimná vláda vydala ústavu af jen prozatímní, konenou, na to nepipadl ani nejsmlejší Francouz. Ani tradice Národ. Výboru z roku

torské moci,

a

i

osmatyicátého, jehož jméno pijato, nesvdily pro úchvat,

proti

nmuž

Nár Výbor (pvodn Svatováclavský) také se rozšíil, rozdlil se v sekce. Jedna z nich pak pipravovala pro píští snm hlavní zásady pro eskou zemskou ústavu. Avšak volby do snmu

brojíme: Tehdejší

byly

vypsány a vykonaly se také

již

vtšinou a

již

snm

byl

slíben na

erven do Prahy. Také bylo s ústavou zemskou na spch, protože svolán byl zárove na ervenec konstitující snm íšský do Vídn. 2Q.

V

naší republice tedy neústavní

ústavu prozatímní a Nár.

„konenou" mohla

Shromáždní

Národní Výbor vydal ze své moci

(jako by ústava ili základní

býti jinou nežli

organisaci

tedy „ústavní"

již

zákon

definitivní!).*)

vydati

má

ústavu

pojmu Také se naše „listopadová státu

již

dle svého

zejm

její ustanovení v úvod naší úvahy podala naše (prozatímní i ústavní?) vláda prohlášení o vládním programu, v nmž ekla, že má za svou povinnost všecko podniknouti, aby volby do snmu ústavodárného mohly býti provedeny co nejdíve. Národ. Shromáždní tento program schválilo. Marn a neprávem na obranu ústavodárné moci „Národního Shromáždní" takto' vládou popené, dovolával se eník eských socialist píkladu revoluních shromáždní francouzských a severoameri-

ústava"

citované:

neosvdila a práv Dne IQ. ledna 1919

ckých, která prý také

jisté

míry

usurpátorsky a suverénn položila

O

francouzských, jak ukázáno, není to pípadno. jak vznikla ústava Unie? Dne 4. ervence 1776 sjezd (kongres) vo-

základy nového

A

do

totiž

státu.

mly

lených representant kolonií, jež ovšem listiny

a

zastupitelské

sbory, prohlásil

dávno své (anglické) ústavní

neodvislost

jejich.

V

listopadu

roku 1777 usnesl se o „láncích konfederaních", které nabyly platnosti tím, že je zákonodárstva jednotlivých stát schválila. Kongres lánky tmi zamýšlený sešel se teprve 2. kvtna 1781 ve Filadelfii, ale ukázal neochot jednotlivých stát bezmocným, ba musel se i v ervnu se 1783 ped vzbouilými 80 vojáky utéci do Trentonu. Zatím však již

vi

mírem

V

v

Paíži

beznu 1783 *)

dne 20. ledna 1783 skonila se válka o neodvislost. poslanci vyslaní Virginií a Marylandenj k vzájemné do-

Ovšem podal jménem

vlády vév. z Broglie

v

Národním Shromáždni

v

roce

„ústavy prozatím n í". to však proto, aby nebyla znemožnna ústava monarchická, která za presidentství Mac Mahona mla ješt ve Francii nadji. Národní 1874 návrh

Shromáždní (ovšem volené) však také zamítlo tento návrh. Thiersovi svilo Národní Shromáždní pouze krátkou resoluci výkonnou moc ale jen do odvoláni a pod vrchní mocí Národního Shromáždní. Ministry mohl si vybrati sám (17. února 1871). Proza* tímn ústavy ledy ani tu nebylo.

—

64

-

hod

obchodní usnesli se k návrhu Washingtona odporuiti schzi delegát všech tinácti stát k úprav obchodu. Tak sešli se v Annapoli v záiî 1786 delegáti pti stát. Zde bylo usneseno odporuiti, aby byl svolán do Filadelfie zvláštní národní konvent výlun a výslovn za úelem revise spolkové soustavy. Také vskutku všech 13 konfederovaných stát tento konvent obeslalo svými k tomu cíli zvlášt zvolenými poslanci. Konvent se ustavil, zvoliv 25. kvtna 1787 Washingtona svým pedsedou. V záí byla ústava hotova. Pedevším byla pedložena ke zkoumání a k schválení kongresu (dle lánk konfederaních zasedajícímu) a tímto byla pedložena a ke schválení doporuena jednotlivým státm. Snmy tchto stát svolaly zvláštními volbami, provedenými výslovn jen k úelu ústavního díla, poslance do státních konvent. Když pak (což trvalo rok) státní konventy devíti stát ústavu schválily, byla dle ústavy Unie utvoena a kongres usnesl se dne 13. záí 1788, aby lid Spojených Stát vykonal v lednu 1769 volbu volitel pro volbu presidenta. Práv, tedy v mateské zemi demokratické republiky, jedin svrchovaný lid, pravidelnými volbami a pesn nkolikráte tázaný, o ústav rozhodl, o jejím pijetí, po rokování a usnášení. Ustavodárná moc snmu nemže se totiž vyerpati snad jen pouhým schválením nebo zavržením pedložené hotové

ádn

ústavní listiny

anebo snad dokonce

pouhou

jen

revisí

ústavy

již

vyhlá-

šené shromáždním jiným, nýbrž musí míti právo plné iniciativy, rokování a usnášení. Jen, aby v eskoslovenské republice aspo tak jako eve Francii a ve Spojených Státech platilo vskutku a dle pravdy:

mokracie

—

D

totvolby!

JAROSLAV WER5TADÍ:

DJINY SKUTENÉ A PSANÉ. (K založení Archivu národriiho osvobození esko-slovenského.)

Mezi pebohatými poueními, jichž poskytla djepisci gigantická let, je také nová zkušenost se starou pravdou: zkušenost, že živé, skutené, tvoící se djiny mají smrodatný vliv na dhistorie posledních

jiny

psané, zachovávající toliko

pamt

djinném život djinném bádání, ^ve

pevrat

v

vd

vytvoeného,

a

znamená zárove

že jistou

každý veliký

revoluci

o djinách. Reflex a úin historických událostí na historické tvoení je mnohonásobný a rozmanitý a u nás bude v pováleném republikánském djepisectví tím patrnjší, ím základnjší promnu provedla svtová válka v našem život a bytu národním. v

eském

Pedevším osvobození národa pineslo naší historiografii osvobození jejího myšlení a souzení. Pokud naše i

pítomnost nebyla než nejerstvjší fází staletého zápasu z minulosti, zápasu nedobojovaného, který vítzn vybojován býti musel, potud násilí a útisk, jímž nás astoval mocnjší nepítel v souasném žití národním, doléhalo naši práci historickou. Tak na píklad, ím jasnjší i

a

—

65

—

pravdou

eskému djepisci bylo. že neštstím národy Habsburk na eském trn královském a

stala se cizácká

Bílá Hora je hlavn a pedevším dílo její tyranie 'náboženské politické, nikoli samozavinného úpadku národa Budovcova a Komenského, tím falešnjší a

dynastie

že

i

tím více zahanbující bylo postavení

eského

historika,

který

nesml

íci

plnou a celou pravdu, protože tato dynastie vládla nám ješt a žila a tyla dosud z koisti vítze blohorského. A jak bylo citlivé vdomí habsburských pochop o trvající, živoucí souvislosti mezi výjimeným hrdelním* soudem Liechtensteinovým a vojenským tribunálem Premingrovým. mezi exekucí staromstskou a popravou ostravskou (tam tuším povšen venkovský redaktor), mezi poblohorskými první eský »velezrádce* konfiskacemi a konfiskací jmní na p. Kramáova. mezi emigrací Komenského a emigrací Masarykovou, jak živý byl cit píbuznosti mezi Ferdinandem II. a Františkem Josefem I., o tom všem nás pesvdilo odstranní panitní desky radniní k poct 27 obtí krvavého rána ervnového z roku 1621 na rozkaz rakouské policie. eské djen u 1918 bude moci mluviti pravdu o celé pisectví teprve p o 28. djinné period habsburského panství nad echami a ono ji teprve nyní také pln mže poznati, nebof pochopení konfliktv a boj minulosti spoívá nejen na znalosti starých a asto velmi neúplných na velikých zkušenostech a záakt a dokument, nýbrž žitcích pítomnosti, jejíž snahy a zápasy jsou v podstat po-

—

—

—

—

í

j

i

kraováním

úsilí

a

spor

celých

vk.

Jak prožití velké, historicky památné a významné souasnosti mže uzpsobiti historika k tomu, aby pochopil smysl pedchozího vývoje a aby se vžil, vmyslil a vcítil do podobn vzrušené a rozhodné periody

pkn zdrazuje Antonín Springer v pedmluv »Geschichte des Revolutionszeitalters* (l 78Q

djinné,

ke své

—

1

848).

Jeho kniha o djinách revoluní doby vznikala v dob revoluní; jsou to vlastn pednášky, kterými uvedl se jako mladý docent ^na unive-sit pražské v studijním roce 1848 49. *Mladý, talentovaný historik, který s veškerou náruživostí svého temperamentu prožíval revoluní rok. cítil se takm souasníkem velké revoluce francouzské a všech revoluních hnutí pozdjších. Jeho historie není jen knihou o revoluci, je také knihou revoluní, nebof autor jehož snahou je » historickou

—

—

—

vdu

zbavili

knižního prachu a piblížiti životu*

znává) ani na okamžik

cítiti

se

synem doby.

nikdy nepedstíraje vtší moudrosti, než

doba vychovala ho

mla'

—

»

nepestal (tak vy-

v níž se zrodil a vyspl,

jeho vlastní doba*.

Neml

A

tato

—

jsem potebí píše Springer vpravovati se teprve fantasií do forem hnutí revoluních, dobírati se teprve namáhav podstaty zápas, jež bylo líiti, nebo dlouho mudrovati, abych vysvtlil ponenáhlý vzrst, násilné vystoupení a náhlé zmizení vášní, píliv a odliv národního života; mohl jsem jen jasným okem pohlížeti do skutenosti a sáhnouti k ní. abych obdržel pro obraz pravé barvy. Mohl jsem oufati. že jsem pochopil

—

k pochopení revoluní historie:

»

správn

ducha posledního století, kdyžt týž duch opt ovládal celý život kolem mne. že jsem porozuml dívjším

—

66

—

zápasm, když bezprostední názor poskytuje dobný

Mžeme

obraz.'

mi pomocné

íci ve smyslu vyznání Springrova, že

duševní prožití grandiosních

svtové války a provázející

let

ji

revoluce

nejskvlejší, niím nenahraditelnou vnitní prpravou pro historika posledního století, nebof ve velkých tch letech jaksi absolvoval celý djinný repertoir devatenáctho vku

je

a uzel zmobilisovány c\ krajn vypjaty všecky jeho karakteristické mocnosti ideové a mravní práv tak, jako jeho síly ekonomické a materielní.

Jak na pochopení, tak na pojetí minulosti a soud o ní míti souasná doba svtových pevrat vliv neobyejný. Nietzscheovo slovo o 'pehodnocení hodnot* nikdy snad nebylo oprávnnjší, i

bude

než tentokrát. V moderních politických a sociálních djinách nové hodnocení projeví se ovšem nejsilnji.

Je

to

ím

pirozen:

sivnji se

cítí

jejich

jsou události novjší a souasjjpsti

dosah pro pítomný

r historie contemporaine,

asné

zaazují,

jak

vysvtlují

a

bližší,

život,

tím inten-

nebo

taková

takové djiny souhistoricky hodnotí nejednou fakta, která naopak snad neukázala ješt veškeré a Francouzi,

íkají

nejsou mrtvá, která své hybn síly a smrodatné

nikterak

hlavní psobnosti v historickém vývoji. Posune-li se pak tento historický vývoj v ped tak nesmírn a prudce, jak se to stalo úinkem svtové války a revoluce, jakoby kondensující

svrchovaného dramatického napjetí vývoj nkolika staletí, fakt a faktorv v djstvu súastnných objeví se svtle a dojdou nového zhodnocení. »Nesud lovka ped

do nkolika

let

mnoho závažných

novém koncem' toto pravidlo píliš moudré a píliš spravedlivé je pestupováno šmahem v lidském život. Není možno jinak: lidé spolu žijí a jeden k druhému musí upravovati svj pomr podle toho, jak se znají a jak o sob soudí. Životn a prakticky je tedy možno toliko, aby lovk o lovku svj soud opravovala mnil na základ dalšího a lepšího poznání, na základ nových zkušeností. Se soudem historie má se vc podobn. Tu ješt mžeme respektovati pravidlo: nesu historie díve než skoní. Nebof to by bylo totéž, jako íci: nesucf v historii vbec. K takové abdikaci se však lidský duch nikdy neodhodlá v zájmu života. lovk poznává a soudí minulost, protože v

—

jeho

mn

—

chce co nejlépe žíti v pítomnosti a pracovat pro budoucnost. Trpím-li jako syn svého národa následky jedné události z jeho djin a užívám-li šfastného odkazu události jiné, jak nehodnotiti onoho fakta záporn

—

kladn, jak nemíti pevného a jasného soudu? Poteba souzení, hodnocení v djinách, zvlášt novjších a nejnovjších, je tedy pro nás mimo diskusi. A mimo diskusi je a tohoto

také,

že souditi nutno historii

aspo

neukonenou, plynoucí,

živá

rozvíjející se,

ježto

úin

vzdálenjší nebo bližší na dnešek cítíme, nemá vlastn konce. Hodnotíme-li pak takovou historii, naše hodnocení se s postupem a vývojem této historie samé. Proto pevratná svtová historie posledních let pinesla dalekosáhlý pevrat v historických historie,

ta,

která

je

a

jejíž

mní

i

soudech.

—

67

Svtová

válka

nejvzácnjší

a

samostatné postavení ve djiny

pro

nejnovjší

souasné,

a

svtové vojny

historii

ovoce pro

její

svt

nás:

naše nové.

vzbudily a vzbudí u nás zájem

pro

praehistorii

vlastní

i

revoluním posláním. Dokud jsme nebyli svéprávným initelem svtové historie, dokud jsme byli jen kusem rakouského státního inventáe, odsouzeným, aby byl používán a spras jejím

vován podle cizí poteby a vle, dotud nebylo u nás ani vnitních, ani vnjších pedpokladu k soustavnjšímu a pronikavjšímu studiu nejnovjších djin. Vezmme naše djiny politické! Naše poznání o nich bylo stejn chatrn, jako dležité. Pro? Do veliké míry zajisté proto, že bylo nemožné. Úlohu, kterou hrál v nich národ, bylo lze. konen zjistiti a vylíiti, avšak tp byla jen jedna

novodob

vdecky

strana

bojovn pe. Úlohu druhé strany: dynastie a plány a úmysly, její skryté moci a rozhodující obraty nebylo možno poznati. Akta, která je osvtlovala, byla tajemstvím státních a dvorských archiv. Nebof tato akta jako vbec celá tato erstvá po-

Vídn,

staré

její

litická historie

v

byla souástí bitevního arsenálu stran a habsburské tajnosti

eských rukou

a na

denním svtle byly by bývaly zbraní vražednou. znamená pád tajemn roušky, která dosud

Pád starého režimu

i

zakrývala jeho politickou a diplomatickou hru. mrtva a revoluní ddicové její moci nemají

Tato zápasící strana

dvod

skrývati

její

je

poz-

jejich zájem je namnoze spíše opaný. Pedstavme si, co za tchto okolností znamená pád starého režimu v Rusku, v Nmecíû a zvlášt v habsburské monarchii, která ho pirozené nepežila, pro studium politických djin nejnovjší doby.

stalost;

cítila

Otrocká spoutanost našeho národního a politického života za válk\ ie pirozen zvláš krut v naší historické. Bude asi smutn

vd

píznané pirovnati, eho se týkala universitní tení historická v 8 semestrech válených u nás a všude jinde

zajímavé a

hrajících pední roli v krvavém dramatu váleném. Všude jinde uitelé historie, cítíce se ustavin v proudu svtodjných událostí, pispívali každý s jiné stránky a rzným

zvlášt ve velkých svobodných státech,

dílem

orientaci

k

historii odnesli je

si

prožití

svých

souasné, co nejvíce z

poslucha

pispívali té

v

k tomu,

jedinené

ohromné

a

spletité

aby mladí adepti

školy, kterou pro

historie

historika

nejvtší války a spolu nejvtší revoluce, jakou nejmladší generaci uvdomovali jsme si U nás

—

poznaly -djiny.

—

nabízejí se dvojí djiny: djiny, o nichž slyší v universitních posluchárnách

a djiny, které tam venku práv pevracejí svt; onde djiny psané, zde djiny skuten a mezi nimi ínská ze, mezi nimi propast. V takových pomrech zdálo se nám nejednou, že by bylo nejlépe, aby historikové zaveli své uebny a ekli svým mladým žákm: Otevte všecky smysly, svj mozek své srdce vstíc všemu, co pináší závratná doba. jejímiž štstí a k závisti jste souasníky k svému trochu tragickému budoucích. Budte Yadji horlivými tenái souasných novin, než pilnými Zmínili jsme se o tom, jak 26letý posluchai našich pednášek. Antonín Springer na podzim roku osmatyicátého pednášel na

—

i

—

—

—

—

68

—

pražské universit své revoluní djiny revoluní doby. byl za svj záslužný, krásný a statený

že Springer

zavdil

Dopovzme

nyní,

podnik, jímž se potrestán ra-

—

tolika vrstevníkm hltajícím jeho pednášky ^ kouskou vládou tím, že dostal z university výpov. eského historika, který by byl uprosted svtové války odvážil se podle historické pravdy

eského pesvdení

vykládati o praehistorii, o píinách a smyslu a významu souasné vojny znamenitým píkladem takového výkladu budiž Deniso v a kniha »LaGuerre"^ bylo by zajisté potkalo nco horšího, než konec kariéry universitní: byl by pišel konec jeho pozemské kariéry vbec.

a

svého

—

prbhu, o

V

historickém

vdeckém máme

moderní universitní

a

universitním

studiu

tak

—

v historickém bádání

jako

mnoho dohánti, pokud

jde o djiny Navrhované a zamýšlené zízení zvláštní djin souasných, mlo by za tchto okolností velký

tedy

souasné.

stolice

význam prkopný a výchovný. Vdeckému bádání o nejnovjších politických djinách našich vbec je pak pro budoucno situace tak píznivá, jako nebyla nikdy. Živoucí, horký zájem veejný a jistá praktická poteba politická ve spojení s novými možnostmi samostatného národa a náhlou pístupností rozsáhlých pramen prvního ádu, dosud badatelovým oím ukrytých, pivodí nepochybn u nás rozkvt politického djjepisectví moderního. Dvojí zetel a podnt bude hlavn urovati jednak poteba definitivn historicky sútovati na poli djina pekonati ji tak ného poznání a pochopení, jednak a zvlášt osvtliti do podrobná vrcholná léta našeho národního života od probuzení, léta svtové vojny, v nichž se dovršilo naše politické obrození nejprve vnitním a potom i zevním vítzstvím myšlenky národního státu. Cechy a válka to bude ústední thema nového djepisectví eskoslovenského; podškrtávám poslední slovo, abych tím upozornil, že spojení a jednotr.é studium djin eských a slovenských je pro budoucí tuto historickou innost:

s

naší rakouskou minulostí

i

svtová

—

i

u nás úkol nový, úkol, který djinám psaným opt pedkládá nový vývoj djin skutených. Svtová válka, tento bezpíkladn mohutný a závažný dj historický, je mezníkem, je rozhraním, je pehistoriografii

dlem ve vývoji svtových djin a djinné vlny budeme nyní pehlížeti

výše

s

dramatického

minulost

napjetí

této

pátrav hledti vstíc

i

dohru, její píiny a budeme studovati její pedehru následky a úinky. První krok k tmto eským studiím o historii války svtové a djinách našeho osvobození stal se založením archivu

dalšímu

koeny

vývoji,

i

i

její

eského

svtové války

nazvaného

eskoslovenského.

archivem národního osvobození

Jeho program

byl v hlavních rysech

v oficiálním oznámení o jeho zízení, jež uinil

Zemský

nastínn

archiv v Praze,

povený jeho vybudováním na základ usnesení zemského správního výboru eského ze dne 15. ledna t. r. (Oznámení bylo úpln otištno v Národních Listech ze dne 25. ledna nového archivu r.) Pilenní k zemskému archivu eskému je zcela organické a je si jen páti, aby spolu s ním utvoil brzy hlavní souást budoucího jednotného Národt.

—

óg

—

ního archivu eskoslovenského. Zemský archiv plní tohko odkaz velikého Palackého a usnesení eského snmu z roku 1862, z jichž podntu a rozhodnutí vznikl, když se chápe úkolu vybudovati archiv našeho národního osvobození. Podle nich má zemský archiv shromážditi veškeré pra-

meny

novodobým djinám eským. Nejdležitjší vdecká „Snmy eské" ukazuje sama, jak tento snm eských tsn souvisí s politickým životem našeho národa k

zemského archivu

edice archiv

a státu. Vydávání akt snmovních až do doby nejnovjší, které v plánu archivu zemského a jehož urychlení bude napíšt z hlavních

je

starostí jeho,

bude tak

pramen

k

asem

logicky a

pirozen doplnno vydáváním

djinám eského osvobození,

jímž archiv národního osvobození vyjde vstíc vdecké veejné poteb, zájmu histoplné a výhradné kompetenci zemského archivu k celému rikv laik. podniku nemže tedy býti sporu pro toho, kdo zná jeho tradice vdecké jeho vlastní urení úední. Je to nutno zdraznili proto, a národní aby pedem bylo odmítnuto každé podobné podnikání se stran mén povolaných nebo zcela nepovolaných a aby bylo zabránno jakémukoli tíštní akce a práce v tomto smru. Na štstí takového nebezpeí již není. Již nkdy z jara roku 1Q17 tia se v kterémsi eském list zprávika o tom, že ve Francii ješt uprosted války zakládá se zvláštní válený archiv s úkoly v mnohém ohledu asi totožnými nebo píbuznými s tmi, jež si vytkl eský archiv svtové války archiv národního osvobození. Je jen pirozeno, že ústavy tohoto druhu vzniknou ve všech zemích a u všech národ, kteí hráli af hlavní, af episodickou, vždy však osudovou roli v tragedii souasného lidstva nazvané svtovou válkou. Povinností eského ústavu bude, aby byl dobe a z blízka informován o organisaci a innosti podobných velikých ústav cizích a aby využil jejich zkušeností a method. Bude s nimi zajisté v pravidelném styku aspo tak, že bude odebírati jejich edice a publikace a výmnou jim posílati své. Pi archivu národního osvobození i

O

i

i

—

eskoslovenského vznikne asem nejúplnjší knihovna historické literatury a pramenných edicí z djin nejnovjších a souasných, zejména z djin války svtové a archiv tento bude takka peduren tím vším, aby se stal ohniskem eských studií z poprokázal litických djin doby poslední. Ne nejmenší služba, kterou popohnaný o celý vývoj djinného života jak patrno u nás vývoji djinného bádání, jest, že vk nkolika roky svtové války jeho tžišt posunul blíže našim pítomným a budoucím

—

—

zájmm

životním,

že

nitele duchovní kultury

Dr.

—

—

z i

historické politické

vdy

uinil

tvrího soui-

snahy osvobozeného národa.

JAROSLAV SLEMR:

ESKOSLOVENSKÁ KORUNA. Zprávy o zamýšleném okolkování rakousko-uherských bankovek obíhajících v oblasti eskoslovenského státu byly nejprve uveejnny v praž-

—

70

—

ských asopisech nmeckých a odtud dostaly se do asopis vídeských, které ihned zahájily boj proti tomuto zamyšlenému poínání eskoslovenské vlády. Byla to jmenovit „Neue Freie Presse", jež nenalézala s dostatek dvod, aby pošetilost tohoto podniku dokázala. Nepoukazovala toliko na to, že ruší se iouto inností eskoslovenské vlády vzájemnost hospodáských zájm všech sukcessorních stát bývalé monarchie ped jich liquidováním, jež mlo se státi jich vzájemnou dohodou, nýbrž dokav neprospch samého eskoslovenského státu, pozovala, že to bude nvadž prý poet zde obíhajících bankovek bude daleko vyšší, nežli by pipadalo podle mítka, které by se pi eventuální liquidaci hospodáské bývalé monarchie vzalo za základ pro podíl eskoslovenského státu na dluhu uzaveném v této zpsobe se strany bývalé monarchie. Vídeské asopisy poínaly si pi tom podle své znám methody. Pepínaly pi tom svj význam a byla to speciáln „Neue Freie Presse", i

i

jejíž

hospodáská

hlídka byla

eským obecenstvem nezasloužen

velice

uznávána, akoliv oproti asopism eským pi své veliké rychlosti a bohatosti zpráv nemla s dostatek žurnalistické poctivosti. Spoléhaly také na dkaznou moc svých argument a doufaly, že se jim tím podaí odvrátiti eskoslovenské vládní kruhy od tohoto poínání. eskoslovenská vláda nedala se však od zamyšlených krok odstrašiti a provádí je s konenou dsledností. asopisy vídeské obrátily a bylo pi tom vidti, jak lícomrné byly argumenty, jichž pi výše uvedené okolnosti používaly. Tytéž asopisy doporuovaly nmecko-rakouské vlád, aby uinila obdobné kroky

tena

a

i

pesvdily, že eskoslovenpostupu se nedá odstrašiti. Opepily své dkazy také tím, že snaha eskoslovenské vlády piblíží jen ješt více pipojení se Nmecko-Rakouska k nmecké íši, argument to, jenž pravdpodobn ml býti adresován spojeneckým kruhm do Paíže. jako eskoslovenské vládní kruhy, když se

ská vláda

od zamyšleného

Okolkujíc rakousko uherské bankovky obíhající v eskoslovenském stát neiní eskoslovenská vláda nieho jiného, než co by uinil každý rozumný hospodá. Jest jen litovati, že k tomuto kroku nebylo sáhnuto již díve, akoliv na druhé stran nemožno neuznati, že každý poin v tomto smru musil se dkladn uvážiti a že také dosud neurovnané pomry v nov zrozeném eskoslovenském stát (obsazování území tvoících budoucí jeho oblast', úprava veejné správy atd.) nedovolovaly takovéhoto postupu. eskoslovenský stát byl nucen zahájiti tento postup, ponvadž hospodáské jeho spojení se státy bývalé monarchie vyjádené jednotnou spolenou mnou bylo pro nho píliš drahé. Stát byl nucen chrániti své obyvatelstvo ped dsledky dalšího znehodnocování rakousko-uherské mny, jež nastati musilo za bankovní politiky Rakousko-uherské banky provozované po 28. íjnu 1Q18. eskoslovenský stát má sice svého zástupce pi správ Rakouskouherské banky. Ten však nemže pi své nejlepší vli a pi svých nejlepších osobních schopnostech kontrolovati veškeré bankovní innosti bývalého cedulového ústavu vbec a pi jednotlivých filiálkách zvlášt. Nemže za-

—

71

—

brániti tomu. aby bývalá cedulová banka neposkytovala ve form dále vydávaných bankovek úvru sukcessorním státm (Uhrám a NmeckoRakousku), poskytly-li se jen záruky jinak pîpustitelné. Okolnost ta má však za dsledek, že pevýdaj bankovek stoupej a tím, byf by jednotlivé druhy jich by byly v oblasti eskoslovenského státu zakázány, rozmnožuje se jen nabídka jich na cizozemském Irhu. ímž klesá beztak již nízký kurs korun na cizozemských bursách.*) Nemohl zabrániti forináln správnímu lombardu válených pjek pi bankovních ústavech mimo eskoslovenský stát a nemohl by také zabrániti eventuální nepoctivosti úedník bankovních pi ústavech mimo eskoslovenský stát. jestliže by poskytovaly úvr na záruky formáln správné vnit"n však bez hodnoty, vydávajíce na podklad jeho další bankovky. i

Postup eskoslovenské vlády jest jen aktem sebeochrany. Okolkujíc bankovky zde obíhající, prohlašuje je eskoslovenská vláda za eskoslovenské peníze resp. surrogáty eskoslovenských penz a tím uznává je jaksi za státovky eskoslovenské. Deklaruje tím jen za skutenost okolnost, která již existovala pi Rakousko-uhersk bance od pevýdaje bankovek. Od tohoto dne nebyly bankovky rakousko-uherské de facto bankovkami, nýbrž skutenými státovkami, nebof kovový poklad banky a ostatní její majetek byly ve velikém nepomru k vydaným bankovkám, nejvtší ásti byly jen kryty úvrem státm obma poskytnutým. Byla zde pijata forma bankovky pro skutenou státovku.

jež z

Okolkované bankovky slovenského státu a bude

poutají se

to zajisté

s

po okolkování na osudy esko-

prospchem pro

jich ku."s

na cizo-

O

tom podávají dkaz poslední záznamy z Curychu, jež vykazovaly vyšší kurs pro záznamy korun na Prahu než pro záznamy korun na Víde. Nemožno zjistiti, pokud toto zvýšení piítati možno eventuálním intervenním koupím se strany eskoslovenské, ale již pouhý fakt. že eskoslovenské koruny nepoklesly za souasného poklesu koruny nmecko-rakouské, pokládati možno za píznivé znamení do budoucnosti, by by se snad stalo pod vlivem intervenních koupí. Jest to dkazem dvry v eskoslovenskou korunu, poátkem nápravy mny a tím dkazem dvry cizozemí v životaschopnost eskoslovenského státu.

zemském

trhu.**)

i

i

Kurs našich penz v cizin vyjáciêný kursem tuzemské smnky na cizozemském trhu jest rozhodujícím pro kupní sílu našich penz v cizích

státech.

Podmínn

jest

v

základ mimo rzné operace bursovn

technického rázu platební bilancí eskoslovenského státu v daný okamžik. Tato jest optn podmínna jednak naší obchodní bilancí, jednak zadlužeností našeho státu cizin z jiných. Ze také hraje zde

vi

dvod

*) Bývalo by záhodno. nesfalo-li se fak. aby eskoslovenská vláda svým vlivem tomu zabránila, aby rakousko - uherské bankovky, jichž obh nebyl v eskoslovenském sláf dovolen, nebyly na cizozemských bursách dodafelny.

**) Možno poííafi s fím. že malé bankovky, jež nemají byli podrobeny okolkování v území eskoslovenského sfá(u. budou vykonávali vliv na bankovky tohoto druhu v jiných sukcessorních státech bývalé monarchie. Nebude-li dovoz jich zakázán a zákaz

vývozu podržen, budou

bankovek a

tyto

bankovky

bráti

podíl

na vzestupu kursu eskoslovenských

tím objeví se agio mezi nimi a ostatními

— ^72 —

bankovkami dotyných stát.

dvra, již cizozemský stát v rozvojovou schopnost našeho státu pikládá, jest beze sporu. A tu nemožno si íci, že bude míti eskoslovenská koruna na poátku lehkou posici na cizozemském trhu. Dbdrží-ii .eskoslovenský stát hranice, jak je navrhovala eskosloa nemáme žádné venská delegace na mírové konferenci v Paíži bude míti po stránce hospodáské takové podpíiny v to nedoufati mínky vývojové, jakých Nmecko-Rakousko a Uhry nemají. eskoslovenský stál bude chovati v sob mnoho podmínek pro samostatný hospodáský (dutežitou últihu

—

—

optn vzbudí pod vlivem lepší approvipíslovená pracovitost eskoslovenského lidu. eskoslovenskému státu bude to pekonávati na poátku velmi tžké úkoly pechodného hospodáství pováleného, jež projeví se jednak v ožirozvo), který zajisté nastane až se

sê

a normálních

regulování roíírové produkce uvnit státu, jednak zvýšeným do-

vování

vozem

pomr

z

ciziny..

Bude teba nahrazovati dovozem z ciziny mnoho hodnot, jež válka approvisaní prostedky, jež jinak produkce Budou to v první velmi schopné zemdlství eské nemže dodati v takové míe, jak by bylo žádoucno, ponvadž bylo válkou velice vyerpáno. Bez zlepšení approvisaních pomr nemožno však doufati ve zvýšenou výkonnost práce

ad

zniila.

v

eskoslovenském stát. bude teba V druhé

ad

êž válka zniila a jež byly

nahrazovati

dovozem

za války spotebovány

z ciziny

hodnoty,

a nenahrazeny, jak

hy toho bylo teba za normálního hospodaení. Mnohé z nich mohou byli vyrobeny doma, ale surovina na výrobu jich potebná musí býti z ciziny dovezena. bude možno pomýšleti na dovoz A konen teprve v tetí surwin, jež by po zpracování v eskoslovenském stát staly se pedmtem

ad

jeho vývozu

do

ciziny.

možno se obávati, na poátku pevyšovati bohužel dovoz vývoz a bude tudíž pravdpodobn naše obchodní bilance v náš neprospch, což by optn poškodilo kurs eskoslovenské koruny v cizin a tím i nákupní její sílu pro import z ciziny. Nesmíme se tu dáti mýliti ísly uveejnnými v novinách o eskoslovenském vývozu za poslední ti msíce, který udáván byl jednou milliardou korun. Možno za to míti,

Bude

tedy, jak

že vývoz ten byl ješt vyšší, vztahují-li se dotyná ísla jen na zboží k vývozu zakázaná a byla erpána na podklad faktur pedkládaných exporteury o vyvezeném zboží. Ale nesmí se zapomenouti, žé vývoz ten udán v korunách, jež doznaly takového znehodnocení. Platíce za tchto okolností dovoz náš do ciziny eskoslovenskými korunami, platili bychom píliš draho, ponvadž bychom zhoršovali tím jen svoji mnu. Bude zapotebí, aby toto zaplacení posunuto bylo na dobu pozdjší a tím nezhoršovalo naší platební bilance v dob pítomné.

Toho dosáhnouti možno jen tehdy, podaí-li cizin na delší dobu pjky v cizozemských

víti v

se na zaplacení dovozu z ciziny a které se uiní jich splacení s výhodou. Má-li však

eskoslovenský

stát

poskytovati plnou

—

73

dvru

—

se

zaplatí,

úvr

našemu

státu uza-

valutách, jichž použije

až zlepšená

mna

poskytnut,

musí

býti

svým cizozemským vite-

A

toho mli by si povšimnouti všichni, kteí užívajíce rzných snad mínných, avšak v pítomnosti neuskutenitelných hesel, nedopávají eskoslovenské republice , konsolidace a tím nepímo znev eskoslovenmožují znovu zízení a rozvoj hospodáských ském stát. Jen v hospodásky pokroilém a rozvinutém stát možno provádti reformy bez velikých otes vnitních. Budeme-li platiti dovoz z ciziny na podklad úvru v cizin, bude nutností, aby eskoslovenská vláda optn vsáhla organisaní rukou v hospodáské pomry, jichž úprava písluší jinak soukromé podnikav tom pípad, kdybychom platili dovoz vosti. Bylo by to nutno z ciziny eskoslovenskou korunou, nebof neorganisovaná innost dovozní, provádná ve vtším rozsahu, než toho poteba vyžaduje, pivedla by kurs eskoslovenské koruny tam, kde by nebylo žádoucno. A byf píilo pesvdení toho, kdo ve volném rozpjetí všech by se to dobrých qualit obchodníka a prmyslníka vidí základní podmínku pro budoucí hospodáský rozvoj, nemožno neuznati poteby tch rzných ústeden a svaz pro dobu nejbližší. Budou nutností netoliko proto, aby regulovaly výrobu uvnit státu, rozdlovaly dovezené suroviny, ale proto, aby sprostedkovaly za vedení státu platy do ciziny za dovezené zboží. Producenti, jimž dostalo se surovin k výrob potebných a lúm.

dobe

pomr

i

i

i

budou nuceni zaplatiti je, pokud hotové fabrikáty nebudou nutn v tuzemí potebný hotovými fabrikáty strženými. resp. cizozemskými hodnotami za eský export, a tím vzestup kursu eskoslovenské koruny, bude tu nucen pracovati s další obtíží vzniklou znehodnocením koruny v tuzemsku. Jsou to vysoké nominální mdy, jež za pítomného znehodnocení rakousko-uherské koruny byly do veliké míry oprávnny.

z ciziny dovezených,

z nich vyrobené

n

i

že za rozumné exportní a importní politiky eskoslovenbude kurs eskoslovenské koruny stoupati. To však bude míti po vzniku normálních produkních pomr v tuzemí a po zahájení normálních mezinárodních styk obchodních a normálních dopravních pomr za následek zvýšení kupní sily eskoslovenské koruny v tuzemí, jež mimo jiné zvyšována bude souasn již provádným ztahováním z obhu bankovek píliš vydaných. Zvýšenou kupní silou koruny eskoslovenské

Jest

jisto,

ského státu

placená mzda a tím však náklady výrobní, ponvadž organisované dlnictvo pravdpodobn neztrpí nominálního snížení svých odmn, ímž však sníží schopnost konkurence tuzemského fabrikátu na cizozemském trhu a tím pozvolní vzestup kursu eskoslovenské koruny. Vedle okolkování bankovek má býti veliká ást bankovek vzata býti z obhu (50°/o bankovek k okolkování pedložených) jako nízko zúroitelná záloha na budoucí da majetkovou. Tím má býti zmenšen obh a také vliv, jaký vytváel jich pevýdaj jako cenotvorný faktor na vytváení cen. Zda stanovený pomr dostaí a nebude nutno sáhnouti k dalšímu zmenšení jich obhu, jež by eventuáln pi rozšíení obchod girových nastati mohlo a mlo, jest otázkou, již zodpoví další budoucnost. Osamostatnní eskoslovenské koruny jest první rozhodný krok k náprav eskoslovenské mny a mže se pokládati za šfastný. Vlastní zvýší se však

i

i

i

i

—

74

—

mny: stanovení nové mnové jednotky a podložení obíhajících zlatým pokladem (pemna eskoslovenských státovek v bankovky) nastane ovšem pozdji, až pod vlivem normálních politických a hospoutváí se základní pedpoklady pro její úpravu, až dáských náprava

penz

pomr

zkonsoliduje se v tuzemsku.

její

Njaké

kurs na cizozemském trhu a ustálí její kupní síla chvatné ešení ped tím, bylo by jen stavbou na

Snad by se podaila, možno oekávati nezdar.

nejistých základech.

bylo by

Dr.

J.

ale s vtší

pravdpodobností

AUERHAN:

NAŠE KOLONIE.*) Dr. Forster uveejnil v „Národních Listech" zajímavý lánek: „Je koloniálního území"? Dokazuje v nm, že našemu státu je hospodáských a populaních, z mocenteba kolonií z ského postavení eského státu a pro zdárný vývoj naší národní povahy. Pirozené bohatství osad pispje k blahobytu národnímu. Náš prmysl

nám teba

dvod

dvod

bude moci elit konkurenci

jen tehdy,

budeme-li

míti víastní

suroviny.

—

zpsobilo nám vysthovalectví s nímž musíme míti kolonie, kam bychom pro budoucnost musíme poítat mohli vysthovalectví íditi a kde by práce eských kolonist pinášela jim, národu. Sthování do kolonií zocelí povahu eského národa zisk

Abychom

uvarovali se škod, jež

—

i

i

i

pemáháním pekážek Využije se jím

i

a nebezpeenství a nutností

schopností

tch

initiativního

jednání.

explosivních, samorostlých povah, jimž

odvážné podniky, pemáhat

nebezpeenství kde každý je odmnn dle zásluh za práci, budou mít píležitost uplatnit svou zdatnost, bude dáno v koloniích píhodné pole podnikavost a pracovitost. innosti. Dr. Forster mysH, že máme se ucházet o podíl na koloniích nmeckých, jež jist nebudou Nmecku vráceny. eská píle, vysoký stupe eského zemdlství a eského prmyslu iní nás schopny dobe hospodaiti na širých oblastech nevzdlané pdy. Jsou to jist dvody vážné, jež zasluhují pozornosti. A zvlášt ti, kdož zabývali se problémem vysthovalectví, dovedou je ocenit. Pes to však, když bedliv o myšlénce té pemýšlíme, máme znané obavy, nehled ani k tomu, že nmecké kolonie nejsou vhodným místem pro usazování našich vysthovalc. Udržováni kolonií stálo by nás mnoho válené obtí, musili bychom k vli nim mít veliké vojsko a snad lostvo a mohli bychom se k vli nim dostat do konfliktu s velmocemi. Mimo to pochybuji, že by velmoci byly ochotny njakou kolonii nám je

potebí vrhat se

a které

cítily

se

v

doma stísnny

a

doufaly,

svízele a

že v cizin,

Tm

i

postoupiti.**)

Ostatn *)

„eské

není

nám vbec potebí

Když fenfo lánek kolonie

byl

již

vysázen,

zvdl

po nmeckýph

jsem o zajímavé

koloniích.

brožue Havlasov:

zámoské".

Téhož náhledu je prof. Susfa ve lánku „Máme se domáhati kolonií?" („Venkov,, února 1Q19.) S dalšími vývody jeho lánku nemohu však souhlasiti.

**)

z 2.

toužit

—

75

—

—

My

své kolonie máme. Ovšem toliko kolonie, abych tak ekl, již pouze ethnografické, ale je pouze na nás, abychom z nich udlali kolonie národohospodáské. Politickými našimi koloniemi ovšem naše zahraniní menšiny nikdy nebudou, není toho potebí a netoužíme po tom. Nechceme, aby píslušníci našich zahraniních menšin byli našimi obany, aby byli staí nám úpln, když budou žít naším národním pod naší správou a kulturním životem, když budou mít eské národní vdomí a odbratelskou našim výrobkm. ochotu Které naše zahraniní menšiny mohou být našimi národohospodábudeme-li chtít a dovedeme-li je získat. skými koloniemi? Všechny V prvé naše menšiny a ostrvky v království Srb, Chorvat a Slovinc a na Ukrajin. V Jugoslávii bude nejmén 50 tisíc Cech a skorém 70 tisíc Slovák. Nechceme, aby byli politicky echoslováky, naopak chceme, aby byli dobrými, uvdomlými a vlasteneckými obany království Srb, Slovinc, chceme však také, aby zachovali si svou národnost. Hrvat K tomu máme právo a ani Jihoslované nemohou nám to mít za zlé, tím mén, že naše kulturní styky s našimi kolonisty, naše snahy o zvýšení jejich kulturní úrovn prospjí jihoslovanskému jejich okolí. Jugoslávie celá je naším pirozeným odbytištm, budeme-li tam míti 120 tisíc dobrých našich lidí, kteí budou ochotni státi se našimi prostedníky, bude to znamenat velmi mnoho. Druhým našim pirozeným odbytištm je Ukrajina, kde máme pes 50.000 dobe situovaných krajan, jimž nová ústava ukrajinská poskytuje všechna národní práva. Využijeme-li jich odbratelské ochoty pro náš vývoz a budeme-li si obezetn vésti, mohou nkteré naše výrobky ovládnouti celý ukrajinský trh. Podobný, ovšem menší význam mohou mít naše zahraniní menšiny také v jiných spátelených státech. Tím bude splnna první ást úkol, které mly by mít dle Forsterova plánu

—

vi

—

ad

i

i

naše kolonie, ovšem ponkud jiným smrem. Druhou ást jich, totiž uvarování se škod vysthovalectvím zpsobovaných a využití budoucího vysthovalectví ve prospch národa splní organisace eského vysthovalectví, kterou nutno vybudovat.*) Musíme mít informaní kancelá pro vysthovalce, která na základ pesných zpráv bude podávati informace o vyhlídkách pro vysthovalce v cizích zemích, o stavu trhu práce,

o pomrech hygienických, možnosti usazení se atd. a dirigovat vysthovalecký proud. Pi tom bude pracovat proti usazování se roztroušenému dirigovat vysthovalce do píhodných míst, kde již mohly by vzniknout nové naše kolonie ethnografické, po pípad národohospodáské. Udržováním kulturních a národohospodáských styk s tmito koloniemi docílíme toho, že vysthovalectví nebude nám ke škod, nýbrž ku prospchu. Národohospodáské kolonie budou nám skytati aspo ást výhod, jež skytnout by nám mohly kolonie politické a budou prosty nebezpeí, jež pro nás v sob chová svdná vidina kolonií politických.

a rozptýlenému jsou,

v

a

nebo. kde

Srovnej mj lónek „Návrh organisace pro ešení eské otázky vyslhovalecké" „Obzoru Národohospodáském" ro. XVI.

—

76

—

VOJTA NOVÁK:

OHLAS SOCIÁLNÍCH

PROUD V OBLASTI DIVADELNÍ.

Nejbohatším darem ze svtové války

obecné pochopení a ešení jednotlivcov. Tof Cechy zvítzíme. Pro nás znamení, ve kterém n e s t vyjádeno všechno jest v tomto ethickém obratu dokonce nejideálnji osvobozovatelské úsilí nejen sociální, ale národn politické. Celkový smr lze vystihnouti slovy: nebudiž kivdy a útlaku v život veejném; jednotlivcova práce bud tak upravena a zhodnocena, aby každému pipadl výtžek jeho díla, aby každému staila jeho práce ke skutené existenci; veškera práce bud podízena zájmm celku národního a prospchu

mravn

i

j

j

jest

spoleenském

sociálních otázek ve veškerém život i

j

i

—

i

i

jeho kultury.

Tof ovšem radikální spoleenský obrat, který vyžaduje vždy nezbytn píslušných zmn nejen v myšlení jednotlivc a mass, ale hlavn

mravním ili skutkovém život. Pirozený vývoj by postupoval od nových názor a nových pes výchovu nové generace k novým pomrm vnjším, a výsledkem tohoto vývoje byla by na-

též v jejich

in

takto

i

prosto

nová organisace

znanjší dokument božím",

té které

a

trestajícím

schátralou budovu

doby.

všeho kulturního

Svtová

spalujícím

válka

co

shnilou,

jest

života,

jakožto

tedy nejen

do vnitního

stedovkého nominalismu,

nejvý-

„bleskem oprávnní mocí

jenž ozbrojenou

poznání, ale též souasn „poslem božím", zvstuokamžitého rozhodnutí pro nový život, který proti rozumu vyzdvihne cit pravé lásky a proto pochopení všech zdánliv nepochopitelných a nepístupných dj.

pravd

bránil se

jícím nutnost

i

nám

Jest

proto jednati

znásobené.

Nejprve

v

sob

pochopit

svobodným inem generaci v duchu skutené volnosti

píkaz doby a nahradit císaskou a ímskou

souasn

autoritu

vychovávat píští myšlenkové, a konen což jest snad nejtžší klásti základy a budovat nové uspoádání veškeré své kultury. Tof trojí souasný úkol, vyžadující etných obtí hlavn na sobeckém, ze starých vyrostlém „já", íhajícím na kterýkoliv sebe menší neúspch a nezdar, aby triumfovalo svou historickou „zkušeností", aby odnímalo chuti k dalším pokusm, aby ukazovalo na „hloupé" sebezapení na úkor individualismu. pravdy,

a

—

—

samostatnosti

pomr

Rád bych

se

v

tomto lánku

dotkl

nkolika

nejnutnjších oprav

eském ád divadelním. Na prvém míst jsou to hmotné pomry herecké. Od nich jest nutno vycházet, ponvadž nynjší bídný stav finanní jest to, který pímo znemožuje herci jakoukoliv odbornou vý-

v

chovu,

nutí

ho

pohrdat

píinou porušených

jakoukoliv

organisací

stavovskou,

smluv, vyvolávaje jako odvetu

je

hlavní

na nesvdomitost a

vykoisfování zamstnavatel mravní nezodpovdnost zamstnanc, a po stránce je nejotravnjším jedem pro veškerou ádnou práci a opravdové umní. Každý editel, který své herce špatn honoruje, heší na sob na celkovém vývoji našeho herectví. Nebof jediným výsledkem

tvrí

i

—

77

—

této

úporné innosti

a duševní

sím nespokojenosti a komediantského lajdáctví. nuzáctvím a nucenou žebrotou ješt posiluje ve ani o vlivu špatn placené práce na charakter

jest

uvdomeným svém vzrstu. Nemluv které se

stav jednotlivcv.

Za minulé

války

byla

nejlepší

píležitost,

dsledky této theorie. Konen jest potiêbí, aby herec jakožto umlec mohl se opravdu vyžíti, aby si mohl utvoiti ze svého domova vhodné svoje prostedí, jak konen má na právo každý len kulturního národa. poznati na všech stranách

—

—

n

ešení této otázky váže se nevyhnuteln na rozluštní stejn závažného problému o majetnictví divadelních podnik. Doba vyžaduje, aby všechny ústavy, které jsou nezbytnou souástkou kultury, nebyly na dále ve správ a v rukou jednotlivc af už jest to jeden, i více, spojených v družstvo, nýbrž aby byly podrobeny dohledu veejnosti. Nebof jen tak lze žádati, aby plnn byl úkol na vznesený a pro celkovou úrove osvty potebný. Z toho vyplývá další dsledek, že divadlo nemže býti dchodem nebo obchodním pedmtem jednotlivc, kteí by z nho jen tžili, asto na úkor hodnotného repertoiru. Naskýtá se zde dvojí možnost: bud petvoiti divadla v družstevní podniky samotných herc, postavené ovšem pod dohled státní, nebo postátniti i zobecniti všechna divadla. Proti prvému ešení mluví pirozená vzájemná evnivost herecká a z ní plynoucí potíže pi dlení výtžku, nemožnost hereckého výbru, a konen obava repertoirní. Druhou možnost bych si pedstavoval asi takto: Všechna divadla dle svého významu jsou bud státní nebo obecní (pípadn na venkov spojuje se nkolik obcí na vydržování spoleného divadla). Dle velikosti obcí jsou utvoeny gážové tídy. Správu vede intendant úedník ministerstva krásných umní pidlený té které obci a zodpovdný za repertoir a veškeré ízení divadla nejen obci, ale píslušnému odborovému pednostovi v ministerstvu. Státní divadla podléhají pímo státnímu intendantovi. Na návrh intendantv jsou engažováni herci (zstává tedy výhoda hereckého výbru a pípadného soustední nejlepších sil). Povinností obce (i státu) jest vnovati divadlu vše, eho potebuje, aby divadlo nebylo výdleným, nýbrž výchovným lánkem v etze obecních podnik. Tím jest dána též možnost snížiti vstupné tak, aby divadlo bylo pístupné v pravd nejširším vrstvám (nutno též pamatovat na úpln bezplatná pedstavení pro chudé). V celkové organisaci divadelní jest

—

—

n

ádn

i

—

—

—

—

i

tak

možno

—

podobn jako ve poádá divadla ve

školství

—

utvoiti

jistý

kulturní systém,

vnitním vztahu vzestupn dle jejich významu, ale po vnjší stránce splétá síf, rozestenou a zasahující svými nitkami po celém stát, stále v jednotném duchu. A práv tento jednotný duch kulturní výchovy bych zdrazoval, jakožto nejdležitjší složku pro celkový vývin národní. Neteba ovšem podotýkat, že pes nejpevnjší ekl bych: železnou kostru poádku a pesnou linii vývojovou který nejen

i

—

jest

nutno, ponechati nejvtší volnost

umleckého

pojetí

a rozvoje v he-

celkovém vedení. Ostatn vypracovat podrobnou pípadn návrh zákona o zobecnní divadel budiž prací všech odborník spolen se zástupci správ lenstva všech divadel. reckém, osnovu,

režijním

a

i

—

78

—

Stává-Ii se takto z divadla nutná složka

veejného

života,

skutený

vzdlávací ústav všeho lidu, jest nutno zabezpeit jeho prospch a vyduševn. To znamená: ne pouze vedení datný vliv nejen hmotn, ale herci budtež svým vzddivadel, ale v prve rad vlastní initelé láním na úrovni pimené svému úkolu. Herectví jest vlastn druh všeumlství. Opravdový, nadaný herec liší se od ostatních práv tím, že jest na jevišti v illusi schopen všeho: dobra zla, emesla nejprostšího nejsložitjšího, hodnosti královské žebrácké. Talentu hereckému proto nelze nauit. Ale je možno pispti mladému talentu, aby po technické stránce erpal ze zkušeností starších druhv a nebyl nucen prodlávati trpkou školu samouctví. Zkrátka: lze mu pispti theorií. Ovšem hereckou theorii eskou musíme teprve urovnávat, ulenit a upravit ji v systém. V tchto dnech dje se pi herecké organisaci pokus o jakousi pípravku pro herecké vzdlání. To ovšem nestaí. Jest nutno vypracovat osnovu konservatoe státní, kde by se píherecké akademie štímu herci dostalo nejen odborného, ekl bych emeslného vzdlání, ale též povšechného. Máme pro ni vzor v paížské konservatoi, máme konen plán prof. Hostinského pro divadelní školu u Národního divadla. Dvma' podmínkám by musela tato akademie nutn vyhovt. i

—

i

i

i

i

i

Pedn

zajistit,

že

všichni

její

dobe

kvalifikovaní absol-

venti budou opravdu engažováni. Zde by postail

zákon, že se

nesmí pijímat k divadlu nikdo, kdo nevystudoval státní akademii (souby se tím podporovala návštva akademie a pilnost studujících). Uvážíme-li, že nikdo nedostane emeslnické nebo obchodní koncesse, pokud neprokáže, že se skuten tomu kterému emeslu vyuil, pochopíme, jaký nepoádek panuje v našem divadelním a jaký materiál se potom dostává mezi herectvo, jist k jeho veliké škod. (Námitce, že ada velikých hercv a umlc došla svého cíle bez jakéhokoliv školení, elím poukazem, že vtšina z nich doplovala své vzdlání sama po celý život, a že by jist nepohrdli školou, kdyby v jejich dobách njaká byla.) Z první podmínky vyplývá však jako nutný pedpoklad druhá: akademie budiž aspo tyletá. A to v zájmu vzdlání, aby studující ovládli všechny pedmty, ale hlavn též proto, aby se nadání toho kterého píštího herce. Tof velmi dležitá vc a nebál bych se proto prodloužit studium teba o dva roky, spojené s praktickými cvieními; ponvadž z akademie by mli vycházet již úpln pipravení herci. Zde padá v úvahu jediná pekážka: je-li možno žádat, aby píprava k uritému zamstnání pohltila tolik penz. Nemám na mysli snad školní plat; tof už vcí jiných, aby školství v naší republice bylo, ne-li zdarma, tož skoro zdarma; ale myslírri na výdaje spojené s vydržováním synka nebo dcerky po dobu studií. Po píkladu etných našich vysokoškolských student, kteí se museli kolikráte už na gymnasiu sami živit, není ani tento problém nerozešitelný. Ostatn by jist pispla etná stipendia.

asn

ád

ádn

osvdilo

i

úpln

i

a zízení by ml být divadelní vypracovaný a odhlasovaný definitivn teprve až budou všechny pípravy k nmu vykonány, t. až budou hotovy všechny skutenosti

Souhrnem všech nových poznatk

zákon,

j.

79

nového nkolik

v divadelním píslušných doplku

života

ád. a

dobu by stailo^ v\'dati ranož ují cích provádt reformu

Pro- Eiynéjší

oprav,

v pechodném ase. A teprve až budou naše divadelní opravy hotovými iny, bude možno pistoupit k zákonu, kfcrý by jako filosofický výtažek byl ncjeíj smrnicí pro uritý obor kullurního života, ale souasn dokladem moudrosti celkového národního principu životního. Protc*. budiž i

uspoádána veliká anketa, kde by každý mohl pronésti svj ná2x>r a píspvek k zmodernisování našeho dFvadta.. Herecké organisace, spolky sami herci mezi sebou poádejte schúze„ kde by se jednalo o aových problémech a cílech, kde by se prodebattovávaly dosavadní pamry, návrhy, herecké školy, aby všem divadelníkm a iníeressentm bylo-jasno. kam chceme a kam musíme v novém živoí národním. i

Uvedené tyi problémy pokládám za- nejdležitjší. Všechno .^statní vcí vnitního díla a to ovšem se nadá vytvoit ani pedpiH ani zákony. Zde rozhodne jediný duch a genius oô-da. jest

J.

L.

fISCHER:

POTEBA

KNIKY.

I.

Mluvíme o eské

eském romantismu

reformaci,, eskénr, hunaffinismu,

atd.

eském

ocrcození.

atd.

Co chceme

oznaiti slovem » eský*? Jist ioho každého smetu odrúznili od podobných zjev u národu jinýdh. odlišnost; spíše zvláštní ráz

více.

i

jezykovou ab^piiom je.

než

hnutí,

Naskýtá se otázka, pokud v tomto; pípad naše oznaení i\r správné a je-li vbec správné. Otázka jist aas prvý pohled naivní. Pestává jí však býti, když si uvdamíine, že tíai; sam.^m podkládáme národu jako celku uritý znak, lépe schopnost, utváející a petváející dané vlivy, urující dané události. Ze pak nánad nejedná jako jedinec, nýbrž v jedincích, písluší znak ten jednomu každému z nich. Vyjádiín. obecnou, terminologií zní: ešstvi. Pojem,^ v nmž mnozí vtí záludnj'^, táskok metafysický. Chtíti jej podporovati a dokazovati tvrzením, že si jejjiwfdomujeme bezprostedn, intuitivn, že jej vnímáme jako integrující ^žku našeho by podezení jejich jenom sesílilo. Avšak djiny lidstva, zeteln charaktery jednotlivých ra^ i kmen a ješt snad zetelnji rozlišené kulturní djiny jejich, iní existenci raôvébí. i kmenoxjáho charakteru nepochybnou, i po odetení všech vliv klTtatických, geogra-tom nemže býti sporu: národ, jakoi takový, žije svým fických atd.

žití,

rozlišené

O

dsledku specifických hodnot jeru jietnu daných,, jichž je to jea pirozenv/n násoubor tvoí národní charakter jeho. Ten je inný nepetržit, v každé period djinné. sledkem jeho existence uplatuje se inn psychická, pipomínám mimochodejp. Jako síla trpn; to jest pemuje do organismu národníW vnikající živly (dzoxod

vlastním životem, v

—

—

—

—

i

—

60

—

i

jest

jimi

ciálním,

.

pemován.

naopak, jako

ním

Není proto

stálým,

organismu,

attribut živého

je

nemnným, schopný

substan-

vývoje.

.

V tomto poznatku však už je zárodek nového problému: muže postupný vývoj národního charakteru dostoupiti takových mezí, že mní po urité dob charakter tak, že v niem neodpovídá poátkm, z nichž vyšel? Kdybych odpovdl: nikoli, ekl jsem píliš mnoho. Mohl bych poukázati na analogii lidského charakteru, na konservativnost národa jako celku, na význam ideí mravních, nesporné rekreaní síly abych podepel svou negaci. Proti tomu však bych mohl uvésti doklady z djin, potvrzující jeií opak. Podobná možnost i nemožnost podmínna je nesetnými složkami zevními vnitními, že jakékoliv sevšeobecující ešení iní absurdním.

—

i

Abych pokroil jako

fakt.

Což

dále:

uiniti

jej

z

jsoucnost národního charakteru

ákl ad no

u,

s níž

bychom

jsme

zjistili

hodnotili celkový

národní vývoj?

Dosud jsme se tomu ve vtšin pípadu vyhýbali. Jenom z pohodlí jsme neodolali nkdy, abychom si na p. cizí literatury nezkrátili zorným úhlem jejich rabové i národní odlišnosti. Ruská literatura k tomu svádla. Proetli jste adu autoru a mimodk se ptali: Peorin. Rudin. Raskolnikov. Oblomov. hr. Bezuchov. Gordjev nejsou oni všichni rodní bratí téže krve? Nemají oni všichni jako stigma vpáleno v elo prokletí životní passivity? Nestává se jim individualismus, kdykoliv je pone zamstnávati, tragikou? A když nevústí v životní netenost i nepodlehnou v marném boji nekoní jejich synthesa útkem k širokým nivám sebezapírajícího altruismu? Atd.

—

—

Snaha je zejmá: mnohost zjev srážíme na koenný podklad, hledáme ruskou duši. ruských vnitních pomrech ped válkou nejsme informováni nejlépe. Složky, které pipravily únorovou revoluci, nám z valné ásti unikají. Pes to peneste tu ruskou duši. jak vám etbou utkvla v hlav, do skutenosti, dejte jí možnost dle libosti tvoit i niit mžete si pedstaviti, že by se vám naskytlo divadlo jiné. než jakého jsme svdky teba velmi špatn informovanými poslední dva roky?

O

—

—

—

—

tvoí vždy korrelát k faktickému národnímu dní. jako myšlenka tvoí korrelát inu. Není možná dkladná znalost a pochopení jeidnoho bez znalosti druhého. Literatura

II.

Bylo by nesprávným pedpokládati, že zpsobem práv uvedeným lze ešit otázku národního charakteru; zvolil jsem jej pouze jako typický píklad v malém. Ve skutenosti nevystihneme podstaty duše národní jednou formulí odporovalo by to základnímu požadavku našemu

—

nejmén

nám

—

i

podaí u eské duše. Samo zvláštní postavení eského národa na staven byl stálému pílivu Nmectva; okolnost, a

se

vykonáván na

nho

tak

map že

Evropy, kde vy-

po dlouhá

staletí

cizorodý nátlak; ochromování jeho národního života

—

81

—

až do nedávná, které retardan psobilo na jeho vývoj; to vše bylo píinou jednak rozštpení pirozené linie postupné v nkolika periodách, jednak nezstalo bez degeneraních výsledk na jeho povahu. Koncem století vidíme národ ve znamení krise. ped jejímž ešením nyní stojíme.

Není nezajímavé ani bezvýznamné, že statné literární tvorby stojí proti

—

sob

—

tém

na prahu naší samo-

v mezidobí necelého století

—

—

Dalimil a oddaný vyklada Písma hrdý národovec Štítný. Dva živly: národnostní a náboženský jsou jimi ohlášeny a jejich vzájemný pomr nemálo pispívá k urení rázu jednotlivých údobí.

V

netenosti

a

zkáze mravní

prví

horlí

ped

v netenosti a otup[osti národní

reformátoi

po náprav;

nimi burcoval Dalimil zženštilé

spáe

a krátkozraké Cechy k jich povinnosti. Dobrý eský zvyk odhazován; eské jméno znehodnoceno; udatnost pošlapána. písný Tu Dalimil vystupuje jako soudce; dsledný. Chvje se o svj jazyk a bouí proti Nmcm; o staré právo a bouí proti cizím

staré

i

i

novotám. Jeho devisa: moudrost a udatnost. Jeho evangelium: milovat národ, svj javyk, hájit dobré jméno, nenávidt cizincv, ideál národní svtský. a (Komu libo, mže v Dalimilovi vidti ztlesnno svdomí doby, asi

—

jako v Bezruovi 600 let po nm.) Proti apoštolu národní síly a moudré rozvahy rýsuje se Tóma ze Štítného zcela odlišn. Zájem náboženský jej vyerpává. Není originálním a bojí se volnjšího kroku. Dokumentuje spíše silný náboženský zájem,

—

myslím esky individuáln než aby jej individuáln ukazuje spíše ryzost zájmu, než jeho energii. i

—

charakterisoval; j:

poíná mnohotvárné, dlouhodobé hnutí náboženské široce rozeklané nábhy prvotních sekt. z nichž po

Jejím rozpoutáním u nás, obejímající

bitv u Lipan ovládne officielní církev kališnická až do píchodu luteranismu. jímž je pozvolna po trapných bojích absorbována; vedle nich církev eskobratrská, napadaná snad všemi; nejednotnost fronty nekatolických stran usnaduje postup sebevdomému katolicismu, nepokryt podporovanému Habsburky, který po porážce blohorské snaží se ovládnout pdu a zahání nekatolíky do vyhnanství. S domovem nepeemigranti udržovati tajné styky a býti píinou volného, ale nepetržitého odtoku emigrací nových. Až umírnnjší postup proti nekatolíkm za doby osvícenské zastavuje tento odliv. Hnutí samo v Cechách neustává a v 18. století ústí v sev. a vých. Cechách v blouznilství, již siln oslabeno ne nepíbuzné snahám deistickým, aby pešlo

stávají

—

—

(Pokraováni.)

v lidová hnutí Spiritistická.

Dr.

JOSEF MRÁZ:

SLOVENSKO VE SVTLE c)

1890,

Srovnáme-li

1900 a 1910,

poet

STATISTIKY.

obyvatelstva na území našich 16 stolic v letech

mžeme

zjistiti

-

82

pírstky

—

po p.

úbytky

oby-

To

fatelstva.

jsou tak

jednak pirozené

mny

zv.

pírstky skutené,

Pírstek vypoítaný pouze

obyvatelstva (pisthování a vysthováni).

o porodech a úmrtích

které jsou výsledkem

obyvatelstva (porody a úmrtími), jednak sthování sluje

z dat

pírstkem pirozeným.

Na jmenovaném

území vzrostlo obyvatelstvo od roku 1890 do roku od roku 1900 do roku 1910 však pouze o 5Vo- Srovnáme-li skutené pírstky se skutenými pírstky v téže dob v zemích eských shledáme, že v Cechách a zvlášt ve Slezsku v období 1890 1900 byl konstatován vtší pírstek, na Morav menší. V desítiletí následujícím jeví se v Cechách a Slezsku pokles pírst-

1900 o

7'8"/o. tyto

—

i

pedcházejícímu desítiletí, ale daleko ne tou mrou jako na Slovensku; na Morav pak pírstek ten vzrostl (ze 71*'/(, na 1910 poklesl na Slovensku skuZ^/o). Na otázku, pro v desítiletí 1900 tený pírstek tak znan, napoví odpov data o pírstku pirozeném; 1910 pibylo by nebof dle dat o porodech a úmrtích v období let 1900 obyvatelstva na Slovensku ne o 5"/o, nýbrž o 120^1^^. Psobí tu tedy nesporn druhá složka mající vliv na skutený pírstek, totiž sthování, podrobnji negativní smr jeho. totiž vysthovalectví. tom ješt pozdji stane se struná zmínka.

kového procenta

proti

—

—

O

Povšimnme

si nyní dat o skuteném pírstku v jednotlivých stoNejvtší skutený pírstek vykazuje stolice No vohradská (roku 1900— 1910: 9-47o). Tkovská(8lVo)aTrenínská(7-9Vo)- Úbytek,

licích.

—

Oravská 7'4"/(,). zcela neSpišská {0'5 1^, Abaujtoranská (llô). Gemerská {2AÎ^) a Hontská (2y/o)Nápadné jsou zmny v pírstcích skutených za období 1900 až neobyejn

a to

velký, vykazuje

patrné pírstky stolice

stolice

Sáry šská

(

(OI^/q).

—

1900. Jak eeno v celku proti minulému období 1890 pírstek poklesl. To je patrno také ve stolicích. Výjimku iní pouze stolice Turanská (kde v období 1890 1900 pibylo 3'9^/o obyvatelstva, v období 1900 1910 však 7'2^l^^) a Tkovská (kde onen vzrst je vyjáden ísly Z^^/o na81^/o). Nápadné poklesy zaznamenati

1910

proti

desítiletí

—

—

—

za stolici Oravskou (s O^^/^ na lA^j^. Spišskou (se 4'3*'/o na 0-57ol Zemplínskou(s 9"bÛ "^ 4ó7o). Užhorodskoujsll óVo na 5'8'*/o). Hontskou (sI^/q na 2'5"/o) a též Bratislavskou (se 7-5«/o na 3-3«/o). jest

Naproti

porod

a

tomu

potem

pirozený pírstek, totiž rozdíl tedy o by mlo obyvatelstvo

úmrtí,

mezi vzrsti,

potem kdyby

nebylo zmn zpsobených sthováním, v dob od roku 1900 do 1910 byl by pro všechny stolice slovenské velmi píznivý, pohybujef se mezi 14'9"/o a 77*^/0. Následující ada sestupn uvádí pirozené pírstky jednotlivých

Saryš

( 1

Nitra (K^Vo^ Užhorod {\^&Û), Trenín (14-4°/o). Tkov (141 7 J. Zemplín 47o). Bratislava 3-47o). Zvolen

stolic:

4-2Vo).

( 1

Novohrad (l2-37o\ Abaujtora

(

1

r97o). Sdíš (I0-87o). Turec (I0-87o). Liptov (I077o). Hont(8-37o). Gemer (8l7o). Orava (777J. (l2-57o).

(l

Píinou toho. že skutený pírstek je tak nízký. eeno, silné vysthovalectví, které jmenovit v desítiletí 1900

jest.

jak

již

— 1910 siln

—

84

—

nkterých stolicích pímo hroziv. Nemáme práv po ruce o vysthovalcích v jednotlivých letech a z jednotlivých stolic, ale mohou býti data, která se zároveií zjišují pi síjistou náhradou za tání pítomného obyvatelstva také o píslušnících, kteí se vzrostlo, v

data

n

sítání nalézali

vdob

v

cizin. Teba

že tato data jsou neúplná,

pece

Tak na pr. zjištno bylo roku 1910, že na ÍOO obyvatel domácích pipadalo píslušník v cizin se nalézajících ve stolici jsou velmi výmluvná.

Saryšské 178, Oravské 127, Užhorodské 120, Spišské 119, jmenovit ty východní Zemplínské 11 ó. Jsou to stolice se znaným pírstkem pirozeným, jenž je však úpln paralysován vysthovalectvím, o nmž práv svdí tato data o píslušnících v cizin se

—

—

Ponvadž pisthováním nebo návratem

nalézajících.

skutený

z

ciziny se úbytek

malý (v ZemUžhorodské) nebo nepatrný (v Saryšské, Spišské, Abaujtoranské) nebo docela negativní (v Oravské). zdaleka nenahradí,

je

pírstek

v

tchto

stolicích

plínské,

Jen v Hontské stolici nedá se malý skutený pírstek {2'5^/q) vyúbytkem následkem vysthovalectví do ciziny. Osob v cizin se nalézajících bylo tu totiž proti ostatním stolicím zjištno pomrn málo (na 100 domácích jen 12), a pece naproti tomu vypotený pirozený pírstek inil 8'3^/q (teba ovšem krom Gemerské a Oravské stolice nejmén). Dr. Stodola ve své „Statistice Slovenska"*) pro rok 1900 poukazuje na Hontskou stolici jako na typickou svým dvojdtným manželským systémem. To vysvtluje ovšem malý pirozený pírstek. Ze pi malém vysthovalectví do ciziny skutený pírstek pece ješt znan je do menší, nebude lze vysvtliti asi jinak, než sthováním vnitním (t. svtliti

j.

jiných stolic).

Ovšem

zjišfování

nepítomných má velkou vadu, údaje není možno

ti skuten nepítomní, kteí v tuzemsku nemají nikoho, kdo by je pi sítání udal jako nepítomné. Dlužno tedy uvedená data považovati za minimální, skutenost mže býti a pravdpodobn jest ješt horší.

nikterak kontrolovati, a zvlášt tu unikají soupisu

—

Pozoruhodná jsou ti municipální msta na území Slovenska. Z nich vykazuje pro desítiletí 1900 1910 pírstek 18'8*'/q (vlší než v desítiletí 1890—1900, kdy inil pouze \7'5^/q). Též Košice v desítiletí 1900 191 má pírstek lO^''/^, daleko však menší než v desítiletí pedcházejícím (247%). Ve stagnaci se nalézá Šfávnice. Tu v desítiletí 1900 1910 ubylo z 16.375 obyvatel absolutn 1190 obyvatel, rela-

—

Bratislava

—

—

tivn tedy protivu.

tený a

—

7-37o.**)

tvoí msta proti venkovu úplnou Ve mstech z pravidla pirozený pírstek jest menší než skuvzrst msta vysvtluje se pitažlivostí na obyvatelstvo venkovské,

Po

stránce vzrstu obyvatelstva

*) Sfafisfika

dem

Slovenska. Napísal Dr.

ufr.

Emil Stodola.

vlasfným. IQ] 2. (Str. 9, 66.) **) tvrté municipální msto, které

Tur.

Sv. Martin. Nákla-

leži mimo hranice uvedených 16 stolic, ale žádaných geografických hranicich Slovenska, totiž Miškovec ve stolici Boršodské, vykazuje pírstek ješt vtší než Bratislava, totiž 19"4°/o, ale pece opí ne tolik, jako

v

v desítiletí

1890—1900

:

35-J:-7o.

—

85

—

psobí

znan

tu

aktivní stránka sthování,

pisthovalectví.

totiž

Z

uve-

dených mst nejvíce je to patrno na Bratislav. Sfávnice iní výjimku. U Košice pro období 1900 1910 lze konstatovati zajímavý zjev, že totiž skutený a pirozený píriistek jsou skoro stejné (102 a 101), což by nasvdovalo bud lomu, že ruch pisthovalecký je zcela nepatrný

—

anebo

si

pisthování

///.

s

vysthováním

drží asi rovnováhu. .

Agglomerace obyvafelsfva a msfa na Slovensku.

Jakož pirozeno, není obyvatelstvo ani na Slovensku po všem území stejnomrn rozdleno. Jeho agglomerace ídí se úrodností pdy a píležitostí k výdlku. V posledním smru vede vývoj ke koncentraci obyvatelstva ve mstech. O této koncentraci podávají informaci data o velikosti obcí.

Ve jmenovaných 16 stolicích slovenských bylo roku 1910 celkem 3.959 obcí, na 1 obec pipadalo 840 duší (v Cechách 871 duší. na Morav 903 duší a ve Slezsku 1523 duší). Jak jsou tyto obce rozeskupeny dle velikosti a jaký je pomr tchto skupin k sob navzájem a k obdobným skupinám v Cechách, na Morav a ve Slezsku, ukazuje tento pehled:

prmrn

Morav

ve Slezsku

absol.

v°/o

absol. v"/o

absol. v"/^

.1958 495

4461

57-4

1491

162 134

1201

154 821 lOó 1292 166

444 394 575

na Slovensku

Velikostní skupina obcí:

v

absol. v"/(,

Obce

od 501

„

500 700

701

„

1000

„

.

531

pes 1000

„

.

829 209

do

s obyv. „

„

Z

pehledu toho

s obyvatelstvem

Morav

je

duší „

.

641

patrno, že na slovensku

pes 1000

duší (20'9"/o) "^ž v

na

je

5r3 153 136 198

pomrn

Cechách

290 149

144

74 76

153

203

408

více obcí

(l6"6°/o)

•

na

(l9-87o)-

Další specifikace skupiny obcí vensku je takováto:

s více

— 2000 5001 — 10.000

obcí s obyvatelstvem od 1001 „ „

Tedy obcí s více než kdežto v Cechách na menším území

než 1000 obyvateli na Slo-

duší

je

„

„

„

„

567 212 34

„

„

16

2001— 5000

pes 10.000 5000 obyvateli

ili

H^^/^ všech 5-37o 0-97o

„ „

obcí

„ -

0-47,

„

je na Slovensku 137 (r87o)-

jen

50 (r37o).

Tchto 50 nejvtších obcí (v závorce udána vždy píslušná stolice) poádku sestupném s píslušným potem obyvatel roku 1910 udává

v

tato 1

Cechách

ada:

.*• Bratislava (Bratislava)

2. 3.

4.

5.

78.223

6.

Košice (Abaujtora) 44.211 'Nové Msto p.Siatorom (Zemplín) 19.940 • Užhorod (Užhorod) 16.919 • Nitra (Nitra) 16.419

7.

•*

—

8.

9.

10. 11.

86

16.323 16.228 15.185 ** Sfávnice (Hont) 'Trnava (Bratislava) 15.163 Salgotarján (Novohrad) 13.746 * Luenec (Novohrad) 12.939

—

*

Prešov (Saryš)

*

Nové Zámky

(Nitra)

1

2.

1

3.

1

4.

•

Ružomberok (Liptov) Balážovy Darmoty

3

12.249

10.887 0.776 'Nová Ves (Spiš) 10.525 Myjava (Nitra) 10.063 'Levice (Tkov) 9.675 Saryšský Potok (Zemplín) 9.427 *Žilina (Trenín) 9.179 * Zvolen (Zvolen) 8.799 Turzovka (Trenín) 8.434 * Trenín (Trenín) 7.805 Hlohovec (Nitra) 7.749 * Levoa (Spiš) 7.528 Hriová (Zvolen) 7.418 Piešany (Nitra) 7.379 Detva (Zvolen) 7.339 (Novohrad)

*

15. 16. 17. 18. 19.

20. 21. 22.

23.

24. 25. 26.

27. 28. 29.

*

*

Báská Bystrica (Zvolen)

37.

Vrútky (Turec) Stará Tura (Nitra) Michalovce (Zemplín)

38.

Seren

6.101

39.

Nové

40.

Holi

.

Krompach

34.

*

35. 36.

3,

(Spiš)

(Zemplín)

Msto

Váhem

n.

5.879 5.522

(Nitra)

41.

Farkašd

42.

Steda

43.

Tardošked (Nitra) Surany (Nitra)

44. 45.

Cáca (Trenín) Malacká (Nitra) Tokaj (Zemphn) Dobšina (Gemer)

48.

*

49.

*

Skalice (Nitra)

50.

*

Modrá

5.353 5.225 5.207 5.136 5.105 5.029 5.018 5.009

(Bratislava)

Saryšský Potok,

totiž

5.391 5.371

(Nitra)

(Bratislava)

46. 47.

*

Kežmarok

(Nitra)

6.912 6.578 6.565

Bardejov (Saryš)

(Nitra)

(Spiš)

Málinec (Novohrad)

33.

1

Rimavská Sobota (Gemer)

Rožava (Gemer) Z tchto 50 mst však Tokaj, vesms ve stolici 30.

Velké Topoiany

6.399 6.378 6.342 6.317 6.262 6.192 6.120

1

32.

Seren

a

mimo maximální hranice Slovenska a nebudou náležeti k republice eskoslovenské. Za nynjší demarkaní arou leží Balážovy Darmoty, Salgotarján a Nové Msto pod Siatorom. Za to uvnit demarkaní áry, ale mimo územi našich 16 stolic jsou ješt v Komárenské stolici dv msta s více než 5000 obyvateli, totiž ** Komárno (22.337 obyv.) a Gúta (8.912 obyv.). Za demarkaní arou, mimo území našich 16 stolic, ale ješt uvnit maximálních hranic leží ve stolici Boršodské msta **Miškovec (51.459 obyv.) a Diošdór (17.221

Zemplínské,

leží

obyv.).

Obce oznaené zde dvma hvzdikami (**) jsou msta municipální. Význam jich záleží v tom. že jsou vyata z pravomoci župana, v jehož

žup

známých 16

leží,

stolic

a

tvoí

municipium

pro

sebe.

Jsou

to

území

v

msta Bratislava, Košice aSfávnice. Mimo

Komárno (v území námi obsazeném) a Miškovec území za demarkaní arou, ale reklamovaném ješt v maximálních hranicích). Msta tato mají v oboru politické správy asi podobné postavení jako u nás msta se zvláštním statutem. Vedle nich je však na Slovensku ješt ada mst s menší samototo území ješt

(v

statností politické správy,

která sice podléhají

t.

zv.

m

s

t

a

sezízeným magistrátem,

píslušnému stolinému úadu,

ale

vyata

kom-

jsou z

petence okresního politického úadu (slúžnovského), v jehož obvodu leží. Takových mst na našem území 16 stolic jest 37. V hoením pehledu obcí s více než 5000 obyvateli jest jich 22 a oznaeny jsou jedn;.u

hvzdikou

(*).

jsou dosti malá.

Nejvíce

V

jich

jest

pehledu podle

ve stolici Spišské

(9).

Mnohá

jednotlivých stolic jsou to tato

87

--

z

nich

msta

tch, která

(u

mst, uveden

slavské

je

nejsou již jmenována v hoejším pehledu 5000cových v závorce poet obyvatel roku 1910): ve stohci Brati-

Trnava, Modrá, Pezink (4809). Sv. Jur (3458); ve stolici Nové Zámky, Skalice; ve stolici Trenínské2: Žilina a Trenín; ve stolici 3: Levice, Nová (4813) a Kremnice (4515); ve stolici Hontské 1: Krupina (4016); ve stolici 4:

Nitranské

3: Nitra,

Tkovské

Turanské

a

ve stolici

berok;

(4 1 79); ve stolici

Baa

Oravské žádné; ve stolici Liptovské 1: RužomZvolenské 3: Báská Bystrica, Zvolen a Bezno Novohradské 1: Luenec; ve stolici Gemerské5:

Rimavská Sobota, Rožava, Dobšina, Jelšava (2846) a Velká Revúca Spišské 9: Nová Ves, Levoa, Kežmarok, Gelnica (3833), Spišské Podhradie (3129), Blá (2894), Lubica (2782). Spišské Vlachy (2413) a Poprad (2283); ve stolici Saryšské 3: Prešov, Bardejov a Sabinov (3288); ve stolici Zemplínské 1: Nové Msto pod Siatorom; ve stolici Užhorodské 1: Užhorod; ve stolici A b a u t o r(1925); ve stolici

j

a n s k é žádné.*)

Ostatní obce liší se na t. zv. obce velké a malé. Všechny mají svá samostatná zastupitelstva obecní. Liší se od sebe tím. že obce velké mají svého vlastního obecního notáe (obecního tajemníka, u nhož se fakticky soustecfuje všecka obecní správa a jenž je nejnižším orgánem veejné správy), kdežto obce malé sdružují se po nkolika ve spoleenství správy pod jedním okrskovým notáem (s touže funkcí jako obecní notá ve

velkých obcích).

Nejvtším

mstem

nyní nejnovjší

však

dle sítání

Slovenském je Bratislava (Prešpurk), se 78.223 obyvateli, mezi nimi v roce 1910 bylo napoteno pouze 11.673 ili na území

sídlo vlády lidu

Slováku, t. Otázce národnostní a

14'9Vo

j.

lidí

slovenské,

se k

pihlásivších

mateské

ei

slovenské.

maarskému zpsobu jejího zjišování bude ovšem vnována ivláštní kapitola, ale již zde aspo možno v zajímavé souvislosti upozorniti na zastoupení Slováku ve mstech. Nejvtší msto sku-

ten

slovenské

Slovenska

na území

Myjava

je

v Nitranské stolici

(má mezi 10.063 obyvateli 9363 ili 93"/(, Slovák). Nejvtší slovenská msta vbec leží mimo kompaktní území slovenské, jsou to Bekešská (má mezi 42.599 obyv. 28.682 ili 673"/o Slovák) a Sarvaš (má mezi 25.863 obyv. 6.262 ili 62'9^'/y Slovák), ob msta ve stolici Bekešské. V Budapešti bylo roku 1910 napoteno 20.359 ili 2 3"/(,

ába

1

Slovák mezi 880.371 obyvateli. Z uvedených 50 mst s více

5000

než

obyvateli a z dalších

15

mén než 5000 obyvateli mlo roku 1910 dle maarského sítání vtšinu slovenskou tchto 29 mst (v závorce je udáno procento Slovák. Maar a Nmc): mst

se

zízeným magistrátem

Turzovka(97-3. 06, 96*4, 2-4, 0-9).

Myjava *)

ek,

sfr.

(93*0.

Hr

i

s

15),

S

o v á (96-0,

1

35. 23);

Nová

t

a

9,

r

á

Tu r á

04),

Baa

(96*6, r4. 10).

Má

(88*4,

1

i

Detva

n e c (94*9. 2 7.

9 8,

16).

5),

Krupina

Strunou informaci o stoiiném zízení 64) a

Konšel,

Právní

pomry

viz Kálal, Slovensko a Slováci (Šimena Slovensku (Slovenská ítanka, Sole. str. 1 10).

—

88

—

/

120.

(86*2.

Holi

Ca ca

6).

Skalice

5V, 6A),

(86-0.

Modrá

100.

(82*8,

5-2).

Malacká (74-9, 10-3. 12-3). Bezno (73-7. 242. 17), Hlohovec (72'8, 181, 8-6). Piešfany;^(70-9, 19-5, 81), Ružomberok (68*1. 14-2, 84). S p š.šké Vlachy (66-8, 141. 18-3). Surany (óSS. 31'1, 34), Nové Msto n. Váhem (64-8. Kó. 19-5); Spišské Podhradie (58-5, (82-6. 4-8,

10-6).

(82-3,

69, lOS);

i

181, 228), Sfávnica (54-9, 4r7. 30), Pezink (549, 120. 32-4). (54-8, 36-2, 80), Žil na (540, Sv. Jur (54-9, 185, 26-5), 25-5, 159), Trnava (530. 303, 151), Vr útky (513, 34-6, 123), Velké (509, 330. 150).

Steda

i

Topolany

Aspo relativní vtšinu slovenskou vykazuje tchto 7 mst: n o v (496. 35-5, 104), N o v á V e s (485, 332, 170), Trenín (47'1, 38-4. 119), Lubica (471, 77, 408), Blá ve Spiši (434, 123, 431), Levoa (411, 320, 18-3). Bardejov (391, 331. 24-6). Maarskou vtšinu obyvatelstva má tchto 20 mst:

Sab

i

Fa

r

k a š d (03. 99-6, O'

Šaryšský Potok (02, 991, Oó), T o k a

1 ),

j

Balážovy armoty (18, 96-8, 09), Seren (06. 96T. 06). Nové Msto pod Siatorom (2-4, 94"9. \'5), Tardošked (4'4, 943, 04), Šalgotarján (45, 916, 3-2), Nové Zámky (60, 91-4, 23), Levice (71, 904, 21), Rimavská Sobota {&&. 897, (04, 989,

0'6),

Rožava

13),

(62, 89T, 24),

(158, 804, 15),

Užhorod

Michalovce

(25'9. 61'9, 88),

L

u

Jelšava (US, 754, 72),

e n e c (129, 82-2, 33),

(72, 803, 68),

Koš

i

c e

Nitra (300, 59-4. 100), Zvolen Velká Revúca (45-9. 519. 19). Relativní maarskou vtšinu obyvatelstva mají tato 4 msta: Prešov (398. 489, 86), Báská Bystrica (407, 488, 82), Krom pach (383, 401, 167), Dobšina (299, 346, 336). (40-7,

565,

2-4).

Nmeckou vtšinu

obyvatelstva

mají

2 msta:

Ge

1

n

i

ca

Kežmarok (254, 20-8, 513). —Relativní nmeckou vtšinu obyvatelstva mají 3 msta: Bratislava(l 49, 400, 41-9), Poprad (332, 302, 35-8), Kremnica (32"8,33"3, 335). (28-6, 15-8.

547),

pomr má velký význam poet žid ve Vysoká procent? jich v mstském obyvatelstvu jsou charakteristická a vysvtlují namnoze také mnohá nápadná procenta národnostní, ježto se židé tém vesms hlásili pi sítání bu k Maarm nebo Nmcm. Z hoeních mst uvádíme tu tedy ješt ona, ve kterých bylo roku 1910 napoteno více než 10^ /^ žid. Jsou to poádku sestupném: Michalovce (323), Užhorod (313), Bardejov (304), Velké Topolany (302), Nové msto pod Siatorom (287), Nové Msto nad Vedle

mstech

Váhem Steda

národnostních

slovenských.

(264), (l8'3),

Nitra

(224),

Tokaj

(2 19),

Trenín (167). Kežmarok

Balážovy

(16"6),

armoty

Luenec

(20-6),

(165), Prešov

Žilina (16 0), Košice {152), Seren (151), Levice 143). Trnava (140). Hlohovec (137). Sabinov (13-3), Poprad (130), Spišské Podhradie (124), Báská Bystrica (117), Piešany (l 15), Surany (l r2). Šaryšský Potok (110), Bratislava (105) a Rimavská Sobota (lOO). (16'4).

(Pokraováni.)

69

4-^ s

»g '?)

^ 'a ns * "^

? S

f-

5

p

!t

&

'í«'íi

»

\

^ ^ •* ^ ^ "^ ^^

? ^ I

^'

. 5 f

J

'.

v^^:

S

^* I5-"

o\

•'

--\

4 tí

•I /

ZE

SOUASNÉHO LITERATURA A

Paul A d a m: La

ŽIVOTA.

VDA.

liííérature eí la guerre.

G.

Crs

et

Cie, Paris 1916.

Knížka rtá v prvé, historické polovici povšechnými rysy rozvoj francouzské vzdlanosti v pomru k velkým válkám, jež ohraniují jednotlivá období jejích djin. Války, vycházejíce skoro vždy z idejí daných pedchozími konflikty, mní na druhé stran myšlenky a mravy spolenosti. „Z Krista, zemevšího na kíži, vychází víra, jež vrhá dvacet století na kolena ped obrazem Ukižovaného. Každá velká válka, v níž tolik „syn" trpí, na tisíce, na milliony, plodí také duchovou sílu, jež mní mravy, pojetí národ." Poukázav na poátky francouzského písemnictví, spisovatel oceuje s tohoto hlediska význam výprav kížových, jež uzavírají epochu církevní a zahajují dobu municipální. Ukazuje, jak rozkvt písemnictví za tchto výprav probouzí národního ducha, který umožuje vítzné zakonení stoleté války, jako již díve pispl k prvnímu národnímu vítzství u Bouvines. Zabývá se náboženskými válkami tvoícími pechod od Renaissance k dob Encyklopedist, jež vedouc k ée národností je nejslavnjší dobou francouzských djin: ujasuje Francii civilisaní smysl jejího poslání mezi národy a válkami za Revoluce a Císaství vlivy, jež trvají doposud, mní pronikav sociální tvánost svta. i

Zvýšenému zájmu

mže

vztahy francouzské literatury

se tšiti druhá polovina knihy, jež se zabývá k svtové válce. Mluví pokolení, jež vy-

pod dojmem porážky r. 1870 a které nepestala páliti skvrna národního ponížení, zmobilisoval vdí duchy francouzského písemnictví 19. století na dkaz tvrzení, že to byla literatura, jež pipravovala Francii na velikost dnešní chvíle. Neubráníme se jistému podivu, teme-li v této souvislosti jména spisovatel, jichž dílo je dovršeno ped r. 1870, nacházíme-li v této spolenosti duch Barrsa vedle Flauberta, Zolu vedle Balzaca, Alberta Sorela vedle Micheleta a A. Thierryho. Vidíme-li pak rostlo

dále, jak autor pomíjí jisté zjevy, jež se nesnášejí se základní orientací jeho rozpravy, nebo jak zase jednostrann interpretuje jiné zpsobem výhod-

ným uvedené thesi, je nám jasno, že spíše než s vyerpávajícím rozborem a pesnou methodou máme co init s umním duchaplné kombinace, jež se však nkdy zhroutí pod pozornjším pohledem. Leccos by bylo také patrn vyznlo jinak, kdyby spis byl vyšel o ti léta pozdji. Tebaže tedy tyto kapitolky jsou spíše kulturn-psychologickým dokumentem nežli vdecky objektivní odpovdí na otázky, jimiž se v 2. ásti zabývají, sledujeme je se zájmem tím úastnjším, že k nám v nich promlouvá po ptiletém tém odlouení poprvé zase pravá francouzská „éloquence."

Od

—

—

smysl názor Adamových vyznauje se písemnictví sklonem k synthesi. Historikové a uenci jako Michelet, Fustel de Coulanges, Taine a Renan prohlubují znalost eckolatinské civilisace jako matky francouzské vzdlanosti. Básníci jako Hugo. r.

1870

takový

je

struný

—

91

—

Heredia

a

ze symbolist

zvlášt

H. de Régnier

tento kult genia

živí

Stedozemního moe a jeho tvrí moci. „Všichni tito mužové uinili nás výhradn žáky Efesu a íma." Zárove romanopisci Balzac, Flaubert, který psobí zvlášt po létech osmdesátých, Zola rozšiují pojetí francouzské spolenosti. Zejména Flaubert, jehož Pokušení sv. Antonína vrcholí spolu s Essayemi Montaignovými nad souborem francouzského písemnictví a který opvuje genia Stedozemního moe,

— —

kOdysseji akAeneid rovnocennou epopeji ve své S alammbó, vyjaduje „velmi intelligentní složitostí svých látek šíi francouzského ducha, jeho evokaní schopnost, množství jeho vdní a jeho pipojiv

—

nm

vlohu k synthesi." Na druhé stran historikové A. Sorel a po osvtlují úlohu národa-osvoboditele A. Vidal a Frédéric Masson mezi národy a ukazují trvalý vliv idejí Encyklopedist na starý svt. Jich díla, peetné publikace, dále pamti a životopisy, Tolstého „Vojna a mír" budí obdiv pro epochu Encyklopedist, Revoluce a Císaství. Rok od roku „spolenost r. 1760 1815. celá její interpsychologie nabývala zas života. Zasvcovala nás do svých bd, do svých tužeb, do svých nadjí, do svých vášní, do svého genia, do své velikosti, do svých slabostí. Slyšeli jsme tlouci tajemství tchto srdcí. Pijali jsme potajmu píliv Národa složitého a silného. Naplnil naše individua až po vrch. Pekypl. Zatopil naše egoismy. Odnesl je. A byli jsme jím samým, pestávše být sebou. Tak pí.semnictví reformovalo národ Latinc v nezdolné protiv ke Germánm." Duch, který se projevil v heroismu mládeže z r. 1Q14, došel ped tím výrazu ve válených románech (Barrs, Au service de Allem a g n e; Mauclair, le Soleil des Morts, Orient vierge; Claude Farrre, les Civilisés, la Bataille; Pierre Mille. B a rn a v a u X; plukovník Baratier, A travers lAfrique; Ernest Psichari,

—

—

—

1

1

Terres de Soleil, duch, osvobozenský

Dépéche zbrojícím

1

Appel aux Armes

válenický," ovládl až po royalistický a u o s a

G

Nmeckem. Pes

1

a

pes

Madame

j.).

jenž

vyzýval

i

jeho výzvy,

tisk,

i

Tento „latinský

od

socialistické

k ostražitosti

výstrahy literát

ped

(Marcel

Monsieur et Moloch) historik (Lavisse, Hanotaux) parlamentní majorita les médiocresdu parlament obmezovala válené úvry, ímž zavinila poátení neúspchy francouzských zbraní. Události „rozhodly mezi zaslepeností politické vtšiny a prozíravostí literát, jako rozhodly v každé dob a v témže smyslu. 1880 Je ostatn intelligentní Francouz, který by nelitoval, že od r. 1860 zeriíi vládli Rouherové, Ollivierové, Gambettové, když jí mohli vládnout Micheletové, Tainové, Renanové, Sorelové? Staí prolistovati ei onch a díla tchto po bolestných kapitolách našich djin." Prévost.

i

—

—

—

V

Adam,

doba a literatura uznaných, a hledá na tuto otázku zase v literatue, ne v literatue imitující a klassicisující, nýbrž zase v nkolika dílech, vytžených z koloniálního života a uvádjících evropského intellektuela ve styk s exotickým prostedím a primitivní nebo odlišnou mentalitou barevných národ. (Vedle poslední

po svtové

válce,

kapitole jež

táže se

ukoní

jaká bude

éru národností

odpov

—

92

—

konen

padlého v srpnu 1Q14. a Farrrových Daguerche, e K io m é t r e 83, Robert Randeau, les Explorateurs.) Adam soudí podle tchto znak, že 20. století bude érou civilisace, pro niž panenské zem a trpní národové Ameriky, Afriky a Asie poskytnou široké pole psobnosti. Literatura román má pak pipravovati pro tento úkol a poskytnouti lovku znalost prostedí, v nmž bude psobiti. Francouzi jsou prý „píliš naklonni znáti jen prosté, snadné, jasné, bez úsilí složitého," anthropologické a intelligence o pochopení pravdy, t. n o r). ethnografické pravdy, již hledá Marcel Barrire (1 e Louis Bertrand (le Sang des Races)^ Rosnyové (V a m r e h) a et Dolori S aer um). Barrs (O krvi, rozkoši a smrti, Nuže, válka rozšíila intelligence a ukázala hodnotu složitého a mnohonásobného. Hrdinství, jež se v ní projevilo, vyvrací „skepticism spisovatel, kteí kiv vylíili spolenost všeobecn prostopášnou, sobeckou, zbablou, zaujatou jedin svými individuálními" zálibami, shánjící se jedin po svých taškástvích, po svých cizoložstvích a po své politické hanb." Je snad konec „soustední francouzského života okolo nevrné ženy, okolo jejího banálního dobrodružství, opakovaného stotisíc a jedenkrát v stotisíci a jednom román, rzném, ale totožném, aniž to pozoruie naše zábavné a zlomyslné obecenstvo". Nežijeme jen pohlavním pudem a dojmy srdce, psobíme také uenou myšlenkou, tvrí ideou na kollektivitu, na proknih

citovaných

Nolly-Détanger.

Psichariho,

E.

Gens de guerre au Maroc,

1

1

j.

Monde

i

i

Amoi

stedí.

„Ustavinou analysu individuálních vášní noví romanopisci, pouení

píin a budoucích úink, nahradí interpsychologickou synthesou povah zápasících v uritém prostedí, v davu, jímž hýbe obecná myšlenka." Vzorem nebude de Salammbo, Pov e s nebo Adolf, nýbrž Legenda 1 kušení sv. Antonína, Germinal, Vojna a mír. katastrofou, zejmostí jejích vzdálených

Knžna

vk,

C

Jos. Kopal.

Kus

Básn.

(Karel Toman: kvtu. Nakladatel

smíení. Dva pistupují

z

vali

i

souasn

v

jeho

Topi

stejné

kulturní

gesty

k

vydání

písn

Dyk skutenost u

a

mají

mnoho

a

její

lyrické

oba školou „Moderní revue", a proží-

kladnému chápání

a melancholií

života. je

Pes

rozený

tyto

lyrik;

jest

lyrický

zrádnou hru jen ironicky a

nestejn

s

styné body

zpívá

bezprostednosti a konkrétnosti, která

U Dýka

Dyk zná její Tomana spíše výkikem

(narodili se

1897, „Pohádky krve" 1898); vde-

inferi"

ovzduší, procházejíce

a

a

Toman, naplnivše nedávno tyicítku,

Oba, jsouce stejného vku

prací.

(„A porta

moudré víe

Buii

1.

1918.)

obou básnících vidti pímé protinožce. Toman

smysl pro skutenost, jest

svých

kniha Zlab-

IX.

Spisy Viktora Dýka:

oba stejnými zmatky, pochybnostmi

formuje v sytý básnický obraz.

ta

v Praze.

debutovali

a probojovávali se

možno

—

pedních básník dneška, Dyk

k soubornému

revoltujícími

ale

F.

Msíce. 1Q14— 1918.

1918.

I.

Borový v Praze.

Nakladatel

1877), skoro chovali

Fr.

refrospektivy.

zídka,

život

sám

proud dušen reflektivním sklonem,

nedviv

glosuje.

Toman má

silný

ilusivnost a klamy. Jejich melancholie reaguje ironií; bolesti,

—

u

93

Dýka mstou a útokem. Toman

—

byl

blíže

skufenosfi a

živolu,

rstá v

bojem

proti

po kladné

foužil

po inu a práci

více

po

nežli

jakési

konstitutivní

muže pevn zakotvené, buii myšlenkové

a

obou

dráhy

vire, Dyk miloval chimérické výpravy, sen a volal Toman nestál nikdy k životu negativn, Dyk vy-

jistoí.

básník

smíenými:

pounost

i

ob

Ale

negafivnosti.

stávají se

tom

v

dti

retrospektivy,

neklidu

dorstají

typický smysl

jest

k

životni

svými

níž

edicemi

podncují.

Tomana

Soubor básní Karla „Melancholickou pouf" z rodinné

1914

jiné") z let

i

„Pohádky krve", která

zúen na

v ní

podstata

Toman básník života vají

nepátelství;

je

pojem

filosofický:

jak

bytostí,

známe

ji

to

je

žena

smyslná, vášnivá,

ale

i

lyriku.

Ale život

žen. „Život -žena"

k

sama

sama

realita,

z písemnictví doby, v níž

osudovém a my-

v

oddaná, vrná

a

—

—

trpící,

jíž

,

se intimní dramata a idyly ve dvou, konící rozpory, poznáním krásné

pyšn nesená

jen ironicky

K polibkm

smrti a msty mrtvých oí.

krouží ve spirále kolem

chvjí touhou

nenávistí matky.

a v krvi pálí

Co

jest

horké,

Ale z ironických

omamné,

tuto skutenost, jsou

kdo

žili,

vždy

jeho

zrno mlýny

která

vzpomíná

nehrají

pod

dálek a ženu". Jest

a

z

A pece

to,

co

po

jest

plnosti

pírodní

její

v

ilusí

msto,

se

koruna

žití

psychické doprovody.

mimo

toto torso života:

hjas vzpomínky.

života,

zjevy

v nejlyritjší kon-

zelenavých kol

jeho polích „praskal zlatý klas", ale pro hvízdají

si

výsmšné vtry". Mezi matku,

stechou rodného domu, a ztraceného syna puzen

rty

kišálu, které zaváty

pi poslechu dumavé práce

na

i

„strništm

a žena

ekali a nedoufali. Toto smutné krá-

ozývá se

z pozdjších sbírek,

stesk a bol chytá duši básníka:

Muž

zrada.

plane pokušení,

do vzduchu.

vášnivé; plní je smyslnosí krve a

výkik nkterých verš

známe

zámky

jen

njí

arkýe nadarmo

„Podzimu", kde proniká schopnost, zachycovati ji

neodlun

ve zracích ženy

básníkova morální osobnost, lidské svdomí, touha

krétnosti, jak

opojení,

Pohádka máje doznívá výsmšnou a zoufalou

volá znovu a znovu mrtvou nadji tch, lovství jest

lži

tchto dramat taní myšlenka

okraji

a lásce druží se

bílý žár.

mimo

Na

hlava.

zapovzeného stromu,

teskní v horách a jejichž štíhlé

V

pomr

vnoval nkolik nezapomenutelných portrét. Takové ženy vyplují úzký úsek básníkimu íká „torso": ví, že to není celý, plný život v nmž odehrá-

hnusem: zbývá

jí

také

Tomanovu

a vlastní bolest živí

slovo, studený

není

to

prvních

korunu, živote, v tvj smutek, ó ženo, krvavé koraly na-

umlecky: démonem, dravcem, který se vrhá na muže

rostl

stickém

žena

až na prvotinu

není.

jediný prvek, na rozkošný a bolestný

Tato

žití.

1902,

r.

(„Verše

uvedeno strofou, výstižn charakterisující obsah

jest

tvou

pouhé básnické

není však

tedy skoro celou básnickou tvorbu

vno." Život a žena

sázím, své bolesti jest

„V

poesií:

— 1917,

básn

1913) a nové

r.

prvém svazku básní obsažena

v

„Torso života" Tomanových

obsahuje ti starší sbírky („Torso života" z

1906, „Slunení hodiny" z

r.

v jeho rytmus lidských

položil

život

zápas

a ve zlatém

„sen

vín

snaží se ztopit tyranský rozmar pamti. Zbývá pocit ztroskotání a „sen severu" o osa-

mlé sosn, pro

bolestný

a odmítá pozdravy sugestivních dálek:

milence blesk, která nesní o jihu

rozpor mezi

perspektivami dálek, rytmem

moí

a

slabostí

vlastní

jest

sosna severní symbolem spásy.

„Melancholická pout" isolovaný pouti" je

charakter

tohoto

torsa

jest

sn, komedií

s

pudy

Zena

vyjícími v

—

94

—

sobstaný,

„torsem života", ale

s realitou

rysy revoHující, tóny vášnivého odporu.

zrádnou hrou

ješt

také

Styk

mizí.

jest

dává

veršm „Melancholické

nadále peklem

erných nocech. Z

i

nebem,

písní

život

tch chce

zníti

morální šibeniky a ochranovské írakfáty, nebof život chce

veselý hich, odmifající

smích a kvt. Silný a

„bd

ponížení", básník

a

Ale vzbouzí se

psíky.

uvdomlý

a práci."

odpor k morálce kastovní pýchy stupuje se

vyddncem

se

cítí

touha po víe: „Jen

i

Roste stesk po rodném

po temném kouzlu

rasy.

mu

Vše zklamalo,

ní

hodiny", má mnoho

not „Melancholické

drobné

pochová

a není

lze

rozšiuje svoje

kdož trpli

sám

se

k smrti, závidí

jim jejich

klid,

cítí,

volné perspektivy, bratrství s tuláky a odpor

svými boly,

sám

V

„Nápise knihy"

Na

pes

cesta

válených, vyznaen my-

let

„Po bludné

praví výslovn:

to

melancholické

úasti na osudech národa. Jsou

tchto scén,

naivit

dání se

velké doby nachází

Toman

pes srdce mé

básník, kteí

v nový život („I dechlo jaro v

dáme; budme statení a se

bolest

slévají

veliký

jeho dech

sladko

jest

dob.

žíti!

vme, nové

byla

povzbuzující

slova,

vlastní

i

mysli.

cizí

naše stísnné mysli víru

v

sílí

víme

a pohrdáme;

nový

slova skepse

život;

a pohr-

úzkost, víra a

slavný podzim

zahynouti". Pichází

lidství;

pokorným dlníkem na národa

Stal se

sílí

plod; raší

i

nha. Dech

rekonvalescentní

Mlíme

kvt

„Nedej

základy

censor

.").

.

.

ovzduší erotiky,

pírodním rámci, rozkošné od-

vírou, která

hlavy

zas pijde

chorál

v jediný

pináší

To

naplnno

srdce

v

zejm

jakási

jest

omamné

sv-

pouti

„Veršm

„Torsa" k

k teplému smyslu rodinnému a živé

rodinné obrázky

tu

v nichž

básníkovo

z prvních

byl

zakleté

já,

smutky individualisty

resignující

pece

konený.

jest

v

i

jež otvírá

tuláctví,

k zbohatlé chásce; ale odvrací se

rodinným"

vedla

tmy. Ale básník

hluboký soucit s tmi.

Od

revoltující

srdci utkvla frivolní

noní

z

tem .... vracím se pod tvj vrný krov, zas dít, domove."

pes

hostinné stechy; jen

a bard

tulák

e-

jest

zrad, žal, zklamání na

cítí

básních dosud knižn nevydaných a datovaných z

V

1

najít

kouzeln

od opojení velkomsta k domovu (Paíž). Tento odvrat

šlenkový obrat básníkv.

dt-

z

maska; klí život

jest

ke

„ztavil

stále

už

pojetí života; není

erném

zasteskne

se

Tomanova, „S u n

sbírka

další

o smíení v smrti."

sní

svta zpívá

život

setíti;

jí

zem', v sebe

lidi.

lék pro choré srdce.

Pro lidská §rdce tžko

e,

rosu rytmickou a v kišálovou láska

pouti"

Básník, jenž

žaly.

salonní

duše zní z daleka pohádka

nho

melancholické resignace. Vše

vklet v jediný krystal, jedinou hlavu.

moe

dn

jen na

chce se poddati tomuto hlasu, ekaje od

tiché

boha,

hospodáv. Duši

trud

cizí

ství:

Proti revoltující

nco vit; V

v

dnech

v

posmchem

a stihá

vzpomínka na mládí a domov: na jeho

kraji,

jediné brázdy, byl

nevyoral

lánu básník

spolenosti

umlknou

v

svta:

hymnu dík:

verš básníka

ve

velké

jež

mluvila

roli

ddiné; utšoval zarmoucené,

z

sílil

malovrné. Je

nový Toman? Je

to

Není.

ist

1

a

se všemi. To

zážeh v

šastném

rodina

Z

pocit

„starý"

vdomí spolené

uvolnila

sociální

jest

„Na

cestu".

Cesta

Jen

si

cítit

spolenost,

k spoleenství

z tak ryzího

libovati teplo

národní nadje?

— 1Q18,

se ozve

opuštných, cít

bratrství

domova, radostný

teplo

po

níž

toužil,

vedla

s lidmi

nasazoval masku

jeho lyriky: nebylo

pes

mohla vyrst tak r-,

—

95

—

ji

rodinu;

protispoleenskou.

a i Ur. Ant.

(Pokraováni.)

našel

napsáno krásnjší dfské

rodinného cítni

lyrika rasová. '

tolik si

septm

dobou 1914

teplé pro rod

individualisty:

básníka, který

nejistší tóny

tulák

ztajeným

inspirovaných

hospody

všech. Objevil

víry.

pudy

prýští

pln si

odbojného

touha

rasových, bratrství

rodinného života

básn, než

Toman, peje

byla stará

volný

práce, naslouchati

sliných „Msících",

v jeho

jasn

obrat, dovede-li

to

domova, vnímati radostný rytmus

ryzí

u n

ti ani.

Náprava mny, Praha

Prof. Dr, Josef Pazourek:

Cena 3

K. Autor reši zde

v jednotlivých

hodnocením korunové mny. Jednotlivé kapitoly 2.

Náprava

na

pomry

zemském.

mny

cenové

trhu.

mny

v tuzemsku, nevzniklo

seznati

tžko

velmi

jest

„každá

mna

je

dobrá,

jest

náhlým zvyšováním

Mna

4.

státu.

ve styku cizo-

mny

nýbrž

autor

vidí

daleko

jest

dvodu

z jiných

i

a

nebof

jejím ustálení,

v

Nápravu penz provésti možno buto pone-

(reálné zlepšení), nebo formální devalvací

síly

37

Válené hospodáství

tyto:

pevýdaje penz,

ustálená".

je-li

kupní

její

Sír.

uvnit

penz. Toto znehodnocení penz

jen z

Poátek nápravy

zjistiti.

mny

Ustálenost

1.

na finance státu.

i

bývalé monarchie ziíehodnotilo kupní sílu tižeji

jsou:

Vývody autorovy jsou

a politika.

1919.

Olío),

Technické provedení devalvace se zrefelem

3.

soukromého úvru

a

Náprava

5.

domácím

a ceny na

(J.

kapitolách celou splef otázek, vzniklých zne-

(vyjádeni

pi kterémžto posledním pípad jednotka tu použitá má dáti zlaté. Ponvadž reálné zlepšení mny podklad pro budoucí pechod neb návrat k není možno pro pítomnou dobu provésti, autor smiuje se s devalvací formálnou,

cen

jednotkou),

jinou

mn

má

však

s níž

zapoato, až se

býti

majitelm pohledávek postupnou,

penz

více majitel

má

a

tu

ku prozkoumání cenových

lení

mny,

pomr.

Pro

by

v

cizin uinné.

Dále

úty dováženého a vyváženého zboží kompensovala

i

vliv

v

tom

Otázku pevzetí

smru,

do

schopnost vývozu

že by

a

ciziny

pjek

bemena

dosavadní

Pokud

atd.

mny

eské

jde o

pevzetí

na petížení úrokové tím vzniklé,

poukazuje autor nepíznivý

odpoutání

navrhuje

pokladny

konversní

po bývalé monarchii vyjaduje

vnovati, aniž bychom

si

použíti

da

z

válených zisk

i

o

slovy,

„kolik

progressivni

Ohledn

da

ponvadž

vykonalo

v tuzemsku,

našich

úrok mžeme na

nových daní pimlouvá se

z majetku,

jichž

by se

mny. Pi nkterých druzích majetku nepimlouvá se však dan majetkové (na p. pi penžních pohledávkách na úet u bank

majitelé jich zaplatili

svj

díl

tím,

tím

penz.

veejného a soukromo-

na úpravu

o zavedení

monarchii,

mny

kursu

snížení

pokud

úelem

rakousko-uherské,

produkce

svázali ruce pro vývoj

podnikatelského hospodáství našeho do budoucna". autor o

i

a

za tím

bývalé

na nápravu

jež by

koneném dsledku

v

výpjky

od mny pjek po

schopnost

zmenšilo

v ustá-

pimlouvá se za zízení kom-

jinými

by zstal pebytek neb schodek, pepoítala neb odpoítala od

zízení

devalvaci

poátek

styk s .cizinou hledá autor

rzné prostedky. Mezi

a tu navrhuje jež

proto navrhuje autor

a

smnné hodnoty penz zpsobená, rozvrhne se na výhodu, že aspo na njaký as zastaví postup cen a dá

poklesem

as

pensaní pokladny,

oproti dlužníkm,

eventuáln

škoda

ježto

pomry zjišující kupní sílu penz. rovnomrn spravedlivá, hlavn oproti

všechny

zjistí

Devalvace není také proti všem ástem majetku

že klesla kupní síla penz.

mohlo autor atd.),

Zvýšení daní

spotebních naprosto zamítá a koní své vývody poukazem, že celou otázku teba ešili stední v

cestou,

postupn a

hospodáských vcech

bohatstvím myšlenek

mny

i

kompromisem

na

všechny

zídka kdy se osvduje."

—

strany,

nebof

„radikalismus

spis

vyznaující se

Pítomný

pelivým vypracováním, doporuujeme všem,

jež

otázka nápravy

Dr. S.

zajímá.

Cechm o Francouzích je název 3stránkového letáku Dr. P. M. Haškovce (ervánky Svobody . 13., nákl. Fr. Plaka v Pacov). Obraci se proti ukvapené indukci,

jíž

podle nkterých známek tvoíváme

si

obecný úsudek o národech. Povolaný

znalec literárního vývoje francouzského, který se piln obíral styky esko-francouzskými.

ukazuje populárn

na dva takové pedsudky.

Nebof nejsou pece lehkomyslností velkých

in,

Nevte

ve

ani lehká vzntlivost, ani

francouzskou lehkomyslnost!

opravdové nadšení, schopné

oboji úzce spjaté s idealismem, jenž je jednou z hlavních vlastností fran-

—

96

—

^^H^zských.

*FJak pesn

Podobné

rozšíen pedsudek

u nás

býval

dodržuje se

v jejich

,

stedních

nalézá tu

Práv

vbec!

rodinu, pro výchovu dívek, pro ženy flivý,

\Tstvach

o znemravnlosfi

mítko

msíských

proto literatura,

bohatý zdroj rozporv a tragedií!

živ pi tení letáku na nkteré passáže jest

pirozeno, že jen

ovuje

Adamovy La

z knížky

mravní

pro

že národ jest tak

Francouzi nestaví

/ivota na odiv, chtjí vždy býti pirození, ale jsou jemní a diskrétní.

francouzské.

svého vnitního

Vzpomnl

jsem

si

littérature et la guerre;

£

novými doklady Haškovcovy vývody.

Q

POLITIKA. Úast vídeské naší menšiny v nmecko-rakouských volbách. K volbám do nmecko-rakouského národního shromáždní, provedených dne 16. února, poutala se pozornost i mimo hranice tak zvaného Nmeckého Rakouska, zejména v eskoslovenské republice se zetelem na úastenství podunajské menšiny pi tchto volbách. Jednalo se tu ovšem hlavn o Víde, nebof akce na venkov pro znanou roztíštnost živá

sídel

eskoslovenské menšiny

jest

velmi stížená.

Výsledek vídeských voleb, pi nichž se obsazovalo 48 mandát, je tento: nmetí sociální demokraté obdrželi 32 mandáty, kesanšti sociálové 11,_ nmetí nacionálové 2, Cechoslováci 1 mandát, obanští demokraté nmetí 1 a Židé (sionisté) 1 mandát.

Hlas

ve Vídni obdrželi:

nmetí

demokraté

sociální

.

.

kesanšti sociálové

523.145 210.508

Cechoslováci

nmetí

.

65.075

nacionálové všech odstín

demokraté všech

smr

71.282 63.628 7.770

Židé (sionisté)

Z

uvedených íslic

jest

úkaz,

že

ve Vídni

ovšem chybou piítati tento volební úspch

toliko

zvítzila

soc. demokracie.

dobrému organisanímu

—

Bylo by

a volebnímu

aparátu nm. soc. demokratické strany a okolnosti, že mla volby jsouc sarne u vesla vládního a v rukou velkou moc a nepomrn lepší situaci, než kdy jindy. Sociáln demokraticky volilo mnoho obanstva, které má velmi daleko k Marxovi ;ež však chtlo dát hlasovacím lístkem vý-raz roztrpení, které vzniklo ve veliké vtšin všeho obyvatelstva nad prohranou válkou a bezvýhlednou pímo situací Rakouska v ohledu

Nm.

hospodáském, zejména

Mžeme

též

v

oboru

výživy.

my, Cechoslováci? Ano. Máme ale také Dle toho, s jakého hlediska volby posuzujeme. Mly-li volby hlavn ve Vídni a Dol. Rakousích dokázati, že tak zvané Nm. Rakousko ryze nmeckým není, že po vzniku „národních" stát nelze ani o Nm. Rakousku vážn mluviti o jeho ryze nmecko - národním zájmu, pak fen dkaz byl proveden. Poet hlas eskoslovenských, za nejtžších odevzdaných, jest imposantní. Cechoslováci zaujímají, dle potu ve Vídni odevzdaných hlas, místo tetí, hned po soc. demokratech a kesanských sociálech, vedoucích to stranách nmeckých, na 65 tisíc odevzdaoých hlasv mlo by jim pi pomrném zastoupení, na základ jehož se volilo, pipadnouti nkolik mandát. Ale volební zákon sám a umlé. Cechm nepíznivé rozvržení Vídn na sedm volebních kraj peovalo pedem už o to, aby eskoslovenský úspch volební byl cO možno nejmenší. Ale takto Cechoslováci poítali nejmén se temi mandáty. Jednoho z tchto mandát (za okresy 2., 20. a 21.) bylo ve skutenosti dobyto a jen zúmysln nesprávné zjištní volebního výsledku odpírá Cechm uznáni fohojo mandátu. Proti volb podána stížnost. Také pi volb za pátý volební kraj s eským okresem de.sátým, považovaný vždy za baštu ešství vídeského, staly se nesprávnosti. Cechoslováci dobyli pouze jediného mandátu, za zópadovideské okresy, kde zvolen

dvody

být s výsledky voleb spokojeni

k roztrpení.

—

—

i

pomr

i

—

97

-

kandidát spojených eských síran Fr. Dvoák,*) chef redaktor „Dl. List", ale tento ve Vídni dostaí pln k tomu, aby promluvil hlasit a zeteln k evropské veejnosti a k mírové konferenci paížské.

eský mandát

ovšem jest, že dkaz o poetné síle eskoslovenské podunajské menšiny, proveden dokonaleji, skvleji. Odevzdané hlasy a jeden mandát do vídeiíského nár. shromáždní nejsou ani z daleka výrazem sily, poetnosti a významu eskoslovenské menšiny ve Vídni a D. Rakousích. V láneku o volbách nmecko-rakouských ekli jsme už v prvém ísle „Nových Cech", že není na míst oekávati zvlášt velký úspch eský. Dosažením plného úspchu stála v cest rada jásavých pekážek, zejména ta, že tisíce a tisíce eských lidí nechtlo se ucházeti o stálé obanství v Nm. Rakousku, které bylo pedpokladem pro právo volební. Mnozí se nehlásili o stálé obanství z té píiny, že pomýšlejí na pesídlení do (leskovenského státu, mnozí z nízkých neodvodJisto

mohl

býti

nýchn

obav,

peetní

z prosté liknavosti.

Nebylo snadno pesvditi široké vrstvy lidn o nutnosti pihlašovat! se k státnímu obanství nmecko-rakouskému. Jednání úad magistrátních, kde byli eští lidé asto vdom klamáni (tvrzením, že eské kandidátky nebudou vbec uznány a pod.) a zastrašování eských lidí úedníky, podniky a nmeckými soc. demokraty, nebylo ovšem rovnž na podporu volební akci eskoslovenkské. Nmetí sociální demokraté mají znaný podíl na zmenšeni eského volebního úspchu. Vystupovali nepátelsky proti echoslovákm a jich kandidátkám a sáhli na mnohých ijMsfech k náslilnostem, jež zvlášt ve Floridsdorfu nabyly velkých rozmr. ešti dlnici byli do krvavá zbiti, nejilejším ukládáno o život, že museli opustiti okamžit továrny a vlastní své byty, aby zachránili holý život. V den voleb samých pepadeny nkteré eské volební kanceláe, volii pepadáni na ulici, na podniky tovární psobeno pohržkami útisku k vypuzení eského dlnictva. S eské strany nebyl dán k násilnostem soc. demokrat žádný podnt. eskoslovenský národní výbor pro Dolní Rakousy se postaral o to, 'aby materiál násilností floridsdorfských se týkající byl peliv sebrán a aby tžká obžaloba nmecké soc. demokracie byla náležit uplatnna. Tch 65 tisíc odevzdaných hlas dlužno tedy vysoce hodnotiti jako hlasy vložené do uren za velmi nepíznivých pomr. i

uvedené okolnosti byl výsledek voleb poškozen vinou menšiny samé. V prvé eští centralisté, kteí z nicotných záminek se postavili proti spoleným eskoslovenským kondidátkám, akoli kandidáti vzati napoád z ad píslušník stran socialistických. Nesocialistické vrstvy byly na kandidátkách zastoupeny jen nkolika kandidáty, postavenými vesms v okresech s nejslabšími vyhlídkami na píznivý výsledek. Centralisté dali se do služeb nmeckých soc. demokrat, agitovali proti Cechm (také leták a docela lánky v „Arbeiter Zeitung"!) Byl to opravdu žalostný pohled, jak dalece^ se dovedli ešti lidé zapomenout! Povinnosti své k národu nevykonala také ást živnosfnictva. dílem se zdrževši voleb, dílem volivši kesanské sociály. Velmi liknav

ad

Mimo

byli

to

tém

i

si

vedla

volili

i

ást

intelligence,

Nmce, hlavn

již

socialistické strany

soc. demokraty. Spíše

tžce obviují, že nkteí

ji

lze

asi

vytýkati,

její

píslušníci

že se voleb a volební

*) Frant. Dvoák dopracoval se svého nynjšího postavení pílí a svdomítosti. jako dlník a samouk. Narodil se roku 1872 v Tebíi na Morav z chudé rodiny. Poal studovati na gymnasiu, le- strádání jeho rodi pimlo jej po absovováni prvé tídy ke vstupu do továrny na obuv. V továrn zstal až do IQ let. Pi tom se piln vzdlával. Jak ml volnou chvilku, pospíchal ke knize. Uil se horliv a snažil se tak nahraditi si školu, jejíž dochodní mu bylo odepeno. Záhy zapoal pispívati do asopis, hlavn do „Rovnosti" v Brn. V Tebíi poznal soc. demokraty a již jako chlapec pilnul k této stran. Stranou vysílán byl jako eník na sjezdy a konference. Za výmineného stavu byl redaktorem odb. listu „Obuvník", když tento list musil býti peložen z Prahy do Tebíe. Pro rzné delikty politické byl Dvoák astji vznn. Roku 1901 stal se redaktorem „Jihoeského Dlníka", o dv léta pozdji lenem redakce „Dlnických List" ve Vídni, kde nepetržit psobí, nyní co hlavní redaktor

Ped

nedávném byl Dvoák zvolen také za pedsedu eskoslovenského národního pro Dolní Rakousy. Posl. Dvoák jest muž svdomitý, pracovitý, skromného vystupování a co zvlášt dležito, snášenlivý a umírnný. Má se za to, že osoba jeho ve funkci pedsedy Národního výboru bude na prospch souinnosti politických stran

listu.

i

výboru

eských

ve Vídni. ,

—

98

—

nesúasíniia. Také se našlo dosíi voli, kteí volili nmecké kesanské sociály domnní, že se saví na obranu soc. demokraty oliroženého náboženství. Nejvíce hlas eských pro nmecké kandidáty bylo však odevzdáno dlnicfvem. Dlnicfvo, ve-

prce v

likou

vtšinou neorganisované, volilo nmecké soc. demokraty. Nebýti eské pomoci, soc. demokraté ani polovinu mandát, které ve Vídni obdrželi!

nemli by nmetí

lze íci po úvaze © vídeských volbách: za velmi obtížných pomr a pi všem poukazování na Nedá se popíti, že odliv eského obyvatelstva do území eskoslovenského státu, podán byl pi prvé píležitosti voleb do zákonodárného sboru dkaz, že t. zv. Nmecké Rakousko, ryze nmeckým není. Pó uvážení všech okolností lze na základ volebních výsledk poukázati na volby

Úhrnem 1.

i

jako na nový doklad

veliké poetnosti

podunajské menšiny

a

doplniti tak a potvrditi

soukromé šetení statistické pro potebu mezinárodní úpravy ochrany menšinové. 2. Velký význam úasti eské na volbách, jejíž pedpokladem bylo nabytí státního obanství Nm. Rakouska, spoívá v mravní sile rozhodnuti toho. Menšina podunajská si uvdomila zíci pímého své menšinové postavení, uvdomila si, že za daných okolností jest se jí podílu na státní svrchovanosti vlastního národa. Svou aktivní úastí na volbách nedefijak výborn bylo prohlášeno v Ceskoslov. nár. výboru pedbíhá nikterak nitivnímu ešení otázky t. zv. Nm. Rakouska, zejména po stránce územní, na druhé stran podala ale vzorný doklad jednání rozumného a loyálního vi státu, v nmž vedení má národ nmecký. Tento postup se liší prospšn od stanoviska Cechonmc, konferenci mírové. revoltujicích proti eskoslovenskému státu. Tento moment sotva ujde 3. Akcí volební byl proveden zejména pro Vídeí velký kus práce uvdomovací, ba pímo odkrytí rzných slabin a nespolehlivosti buditelské, které Víde tolik ješt potebuje. bude míti dobrý úinek. Jeden v ohledu národním ve všech stavech se vyskytující, z nich poíná se už jeviti -v hojn se ozývajících hlasech, volajících po politickém i

—

—

i

1

eskovídeského

organisování stedních vrstev

obyvatelstva

v

obanskou

socialistickou

Nelze konen ani podceovati úplné a konené, doufejme, denicskování nmecké soc. demokracie. Protieský postup této strany o volbách, zvlášt pak násilnosti floridsdorfské, pedvedly tuto, nyní radikáln-nacionální a nesnášenlivou stranu, eské veejnosti, hlavn dlnictvu v pravé podstat.

stranu.

4.

Jest pravda,

Po

i^váženi

že volby ve Vídni

okolností, jichž bylo

aspo

pro nás tak, jak dopadnouti mohly. letmo zmínno, mžeme však býti s dosaženými

nedopadly

výsledky spokojeni.

Jinak ovšem jest samozejmým, že veškerá politika mladého našeho státu musí k tomu, aby byly odstranny píiny, které vedly k vysthovalectví. Nutno pracovati k tomu, aby umožnila návrat a hospodáskou existenci co nejvtší ásti eské Vídni. Nepíslušník národa mimo hranice státu našeho žijících. To platí vyhnutelno jest zajisté zaruení mezinárodní ochrany a vývoje menšiny po všech oekávání menšiny, že stát náš bude její záštitou, jinak stránkách, samozejmým jest však mla uvdomiti si, že situace eských menšin v cizin, zvlášt v prostedí nmeckém

smovati

i

vi

i

ztrátami pro celek bude vždycky obtížnou, nejistou a že nutno poítati s nebezpeími národní. Budoucnost eské menšiny vídeské a dolnorakouské závisí konec konc od mravní síly menšiny samé, nikoli od vliv vnjších. Chceme v prvé doufati, že vykonané volby do nmecko-rakouského národního shromáždní, budou poátkem ku stupování této síly mravní, jež bude nejlepší zárukou lepšího osudu naší podunajské menšiny, pokud její píslušníci z jakýchkoli dvod budou nutkáni k setrvání v dosavadním svém bydlišti, k pobytu mimo hranice svobodného eskoslovenského státu. i

ad

i

A. Raufenkranz.

nesmí

Závazné kandidátky. „Voli smí odevzdati jen kandidátní listinu jedné strany, v ní škrtat, ani mniti nebo pipisovati jmen." Tak zní par. 40. nového ádu

voleni v obcích republiky eskoslovenské.

Svobodná republika eskoslovanská, representovaná dnes zv. Národním shromáždním, vsahuje tedy velmi siln do volební svobody. Voli nesmí škrtat, nesmi mnit, t.

nesmi pipisovat. Celý seznam osob, jak mu ho pedpisuje strana ke které se hlásí, musí bezpodmínen pijat. Bda oposici. Ta když mituje svou síranu, ale nesouhlasí s nkterými osobami kandidovanými, má dvoje na výbr, bud volíš kandidátku strany i

—

99

—

osobami oblíbenými ale s neoblíbenými, anebo se postavíš proti stran a musíš odmítnout všechny s tmi neoblíbenými fy oblíbené. Vskutku nejkrutji postihuje ustanoveni nového ádu nikoliv svobodu indiferentních voli, nýbrž svobodu dobrých a uvdt mlých píslušník stran, pak-li ovšem mají to nešfsfi, že nesouhlasí se vším všudy s oficiálními osobami strany.

s

i

i

Nebo

..Rád

voleni"

praví

v

par.

20.:

..Kandidátní

listina

musí

býti

v

obcích

do 1000 obyvatel podepsána nejmén 10 volii, v obcích do 2000 obyvatel nejmén 20 volii, v obcích do 5000 obyvatel nejmén 30 volii, v obcích pes 20.000 obyvatel nejmén 100 volii v seznamech voliských zapsanými." Tedy jak patrno, pro frochu odvážné hlavy nebude žádnou potíží vydupof svou vlastní kandidátku. Každý „divoký", který istojí mimo strany, bude moci celkem lehko pi troše orgonisaniho smyslu, dáti dohromady novou „stranu" s kandidáty, kteí stojí mimo oficiální strany. A považte jaké bevno hází „Rád volení" dobrým píslušníkm strany: „Ke kandidátní listin budiž pipojeno písemné, vlastnorun podepsané prohlášení všech kandidát, že pijímají a že se svým souhlasem na jiné kandidátní listin navrženi nejsou" (par. 21.).

kandidaturu

„Jeli kandidát na nkolika listinách, dotáže se ho storosta obce písemn, kterou kandidaturu pijímá. Neodpoví-li do 48 hodin, škrtne ho místní komise pi úprav kandidátních listin na listin, k niž nebyl vlastno-

pipojen

run

stvrzený souhlas jeho s kandidaturou; jinak škrtne ho na listin pozdji došlé." (Par. 22.) „Tresce se jako pestupek, politickými úady stíhaný, pokutou od 20 do 500 K nebo vzením od 24 hodin do jednoho msíce, když kdo kandiduje na

nkolika kandidátních

vdom

listinách"

dobrý píslušník své strany nemá naprosto možnosti, aby sorganisoval kandidátku novou, ve které by byly osoby, které má rád, ale které jsou na oficiální kandidátce a vylouil osoby, kterým oponuje. Oponující stranik musí vylouit všechny, chce-Ii dát projev svého odporu proti nkolika z nich, nebof nikdo nesmí být kandidován na dvou kandidátkách. (par. 68.)!!

Ci-li

i

Tyto paragrafy o závazných kandidátkách v)'znaují ducha „Rádu voleni". Pipoješt, že dle par. 7. „každý voli je povinen volby se súastniti." Tedy vo-

meme

lební povinnost.

„Rád volení" je ízen kotegoríckým imperativem „Ty musíš". Je tak výrazem onoho nesnášenlivého ducha rozkazování, který je vyvinut v našich politických" stranách. Organisaní ád fof korán. Bda, jest-Ii ho pestoupíš. Ty musíš poslouchat. Jsi sfranníkem, musíš stranit.

Národní shromáždní

tímto

„ádem

volení"

odhalilo

trochu nedelikátn

oponu

ze svého porodu.

Což musí za každou cenu sedt

ve všech representativních sborech jen píslušníci do té doby jsou u vesla? Národní shromáždní, konstituované ze zástupc výkonných výbor, se pokouši o zachování državy dnešních „vdc" zatím v obcích. V nejbližší dob bude chtít patrn tento smlý uchvafifelský postup prosadit pi volebním ádu do parlamentu. oligarchií stranických,

jež

i

Kdybychom neznali diktnforskou pra.xi velké vtšiny výkonných výbor stran, mohli bychom v závazných kandidátkách vidt dokonce projev jistého idealísmu. Snad se dokonce najde nkterý nadšený republikán.ský paedagog, který do ítanek o obanské nauce, dá panegyrickou staf o tom, jak vznešenými ideami demokratickými byly osvíceny hlavy našich otc z Národního shromáždní, kteí se sebezapením odstranili osoby z volebních zápas a malichernou evnivost osob nahradili vznešeným a plodným zápasem i d e í. Nebo nikoli osoby budeme tentokrát volit, nýbrž strany. A strana

to opora

—

Žel, že

ideje.

—

nás

ten

máždní, když zákon o Tedy vláda

nadšený

paedagog-republikán nepesvdí, že Národní shrosebezapírav sledovalo jen prospch idejí.

volení formulovalo,

stran, vláda stranických oligarchií,

petrifikována.

má

být v

Oligarchiím stran nestaí ten ohromný

—

100

—

eské vliv,

republice

i

volebními

který vykonávají

ády

na veejné

mínní svým tiskem a svým organisaním aparáfcm agifaním. Chíji si práci ulehit a zákonem vehnat poslední ždibec svobody voliovy pod bezohledn formující lis strany. zas se tážeme. A bude tato obt na svobodách voliových vynahražena svobodou volb svých kandidát? Budou strany vybírat; jsouce nyní sproštny nutnosti vybojovávat vítzství jen agitani vyídilkou kandidáta, bedliv své kandidáty, aby v representaních sborech se objevil opravdový, výkvt obanstva, abychom se tak trochu piblížili k Platonov vlád „filosof"?

A

strany ve

Podívejte se na „výkvt" v Národním shromáždní. A máte neklamné mítko vkusu s jakým výkonné výbory budou své kandidáty do representativních sbor asi vybírat.

ml

být dán do rukou stranických oligarchií výbr kandidát, jež musí pak bychom trvale musili poítat, že budou voleni jen samí poslušní sateliti nkolika vdc. Toto znásilování svobodné vle volistva zelotickými stranami nesmí být pipuštno. Jestliže již se vc prosadila pi volbách do obcí, nesmí za žádnou cenu nco podobného být pipuštno pi volbách do parlamentu. Z byrokratismu rakouského centralismu bychom upadli potom do rukou byrokracií stran.

Kdyby

volistvo

zvolit,

Svobodný voli a svobodný kandidát musí být našim ideálem. Pi tom ovšem oi nad tím, že svobodu úsudku voliova pi naprosté svobod kandidátek a kandidát možno velmi asto zakalovat demagogií „svobodných kandidát", ale musíme rozhodn dát pec jen pednost method pímého pomru mezi voliem a kandidátem, nelze zavít

i

nebof je to methoda, která mže bhem let pec jen spíše vychovat volistvo, než spracovávání jeho úsudku a vle byrogratickým vnucováním kandidátních listin s výbrem osob bez individuality, jichž nejvtší pedností, jež z nich uinila kandidáty, je zelotická poslušnost a oddanost vdcm.

Ovšem, pro nejbližší volby obecní musíme tedy poítat se závaznými listinami. Všechny elementy dobré ve všech stranách budou mít co dlat, aby prosadily jakž takž slušný výbr kandidát. Hospodáský ráz innosti obcí a tím zdraznní hospodáských hledisek v boji o obec ovšem mohlo by uvolnit ponkud pásky ist politického stranictví. Takže dost možná, že budeme svdky velkého roztíštní na frakce a množství kandidátek. Snad. Stejné dobe je možno, že obanstvo, navyklé revolucemi v okolí, na dalekosáhlé pevratné programy, dá se svést velkými hesly a bude volit v massách pívržence nejextrémnjších hesel, která rozumí se v drobné praxi obecní politiky s drobnými finanními prostedky velmi brzo se octnou na suchu. i

Snad dokonce

jde jen o experiment, jak to asi dopadne pi závazných listinách navnadí nebo ochladí zákonodárce Národního shromáždní. Potud by tedy záležitosti závazných listin by se zatím nepoteboval prepjatý význam.

a výsledek

bu

Prozatím tedy ukazuje Rád volení do obcí neklamn moci, jaká charakterisuje nkteré naše stranické oligarchie.

Republika a socialism Fr.

Modráek

snaží se

jest

populárn

název vyložiti

pozoruhodn

dlníkm

jeii

hloubku

[)p

Cyril

lanosti

po

echrák.

stízlivé brožurky,*) v níž posl.

hlavní

své

názory.

V

pednášce

eskoslov. republice takto klade otázku: „Má dlnická a socialistická politika podizovati se nadále všeobecným zájmm republiky, pracovati s ostatními tídami a stranami na jejím budování nebo úpln se oddliti, postaviti se na výíun tídní stanovisko a zahájiti bezohledný boj proti vlád a proti Nárovnímu Shromáždní?" Jeho odpov velmi rozhodn se vyslovuje pro prvou možnost. „Pedevším pokládám za nejvtší nesmysl, chtíti zavádti socialism ve velkém za hospodáského rozvratu, kdy není dosti surovin a jiných výrobních prostedk, kdy stroje jsou v nejžalostnjší míe opotebovány, kdy valutové spojení s Rak. uh. bankou hrozí strhnouti nás ve státní bankrot, kdy otesen jest úvr a porušeny všechny obchodní styky, kdy ve všech závodech zahnízdila se d&moralisace jako v armád. Za takového stavu nemohl by socialism vytvoiti nic uspokojivého a pejímal by pouze zodpovdnost za híchy jínj'ch. Socialism mže býti s úspchem budován jen na zdravém, nikoliv na nemocném tle hospodáském." Jaké zkušenosti uinili bolševici se svou „socialistickou" expropriací? Ruská revoluce v první své fasi chtla pdu carskou, šlechtickou a cír-

o dlnické

politice v

—

i

*)

Nákladem týdenníku

Socialistické Listy

-._

101

—

v

Praze.

kevní rozdliti plánovit mezi nejchudší sedláky. Tu pišli bolševici, prohlásili sestáfnní veškeré pdy soukromé a zabili tim celou tuto velkou reformu. Scdláci postavili

námezdnictví, rozebrali pdu, jak ji kdo uchvátil, docela na prázdno. A jak to dopadá v seslátnných, domnle „socialistických" továrnách? V lom okamžiku, jakmile pešly do vlastnictví sovtové republiky, nastal tídní boj mezi zamstnaným dlnictvem a republikou jako zamstnavatelem. Ped továrnami stílely strojní pušky do stávkujících jako za carismu, dvrníci dlnictva zavíráni jako za carismu: a nic není píznanjší pro bolševický socialism, než, že souasn s ústavou vydán dekret, který v seslátnných závodech zapovídá stávky a prohlašuje, že budou trestány jako velezradu. Cituje Gorkého „Rok ruské revoluce" a pokrauje: Co praví nám tato fakta? Ze theorie, již jsme zddili po revoluním komunismu a po marxismu, a již bolševici chtli uskuteniti, nejsou správné. Dlnictvu neprospívají a národ zabíjejí. Je to irý klam, poruského. To, co dlají bolševici, kládá-li kdo bolševism za nco tolsfoism nevraždí a oni vraždí. To není ruská duše, to je ohlas není tolsfoism nauk, které jsou již dávno hlásány na západ. To je duše francouzského blanquinismu a komunistického Manifestu a chcefe-li, teroristického anarchismu. Oni sami zvou se marxisty a duch, jímž jsou ovládáni, je spíše duch nifiecký než ruský. V dnešních velikých a zodpovdných chvílích je teba dlnictvu mluviti pravdu: dosavadní socialistické nazírání je íreba opraviti a dlnictvu ukázati jiné, úspšnjší cesty k socialismu. Socialism nevzejde z hromadných a bezhlavých expropriaci. Nová spolenost bude dílem tvrí práce, nikoliv innosti destruktivní. Vzejde z postupné demobýti budována jedin na hotových a pevných kratisace hospodáského života. základech demokratického státu a musí vzejíti z vle vtšiny obyvatelstva, nikoliv z diktátu malé menšiny. A diktát menšiny je práv taktika bolševismu. „Mohla by za trvati v s. republice njaká parlamentní vláda, která má proti sob dnešních všecky socialisty? Ani jeden týden; Jakmile vstoupili bychom do rozhodné opposice, šinuli bychom se tím faktem neodvratn k diktatue a terroru." Ovšem dnešnímu Nár. Shromáždní schází ústavní podklad, není voleno obanstvem, nýbrž jmenováno politickými stranami. Cím díve provedeme volby, tím mohutnji budou psobiti v nich sjednocovací sily národní, ím pozdji budou provedeny, lim osteji proniknou v nich

se proti sestátnni

nkdo

více,

jiný

a proti státnímu

mén, mnozí

vyšli

—

—

.

specieln

—

Mže

pomr

zájmy strannické.*)

V

úvaze o vyvlastnní a družstevním socialismu teme: Nadhodil mí kdosi otázku, k revolunímu hnutí dlnictva jako v Rusku a v Nmecku, smovalo by k diktatue socialistické a k hromadnému vyvlaslování majetku. Ano; Jaký pak jiný program mohl by náš lid uskuteovati nežli ten, který mu byl hlásán po nkolik desítiletí? A jaký je to program? Vyvlastnní a zestátnni výrobních prostedk. A tu je jisto, že bychom musili zíditi socialistickou diktaturu jako v Rusku, to jest vládu založenou na moci, nebof cestou demokratického zákonodárství takový nauka program nedá se provádt. eknu vám bez okolk. Nejen bolševism, ale vyznávali a o kterou se socialistická, kterouž jsme bolševism opírá, je chybná a nemožná. Je to jedním z nejvtších i omyl, že by bylo lze odstraniti spolenost kapitalistickou násilnými majetkovými peProti agrárním návrhm na rozprodej vraty a diktátem socialistických ministr. pdy velkostatk parcelaními nebo kolonisaními bankami namítá: na splátky se uplácí tžce šicí stroj, natož celé hospodáství. Uvažme, co nových uchaze nebude míti hospodáského náadí ani obydlí, poslední úsporu dá do zaízení a nebude moci dosebe více z pozemku, by státi splátkám na kupní cenu. Konec bude ten, že poletí „hladovl". Nevyhneme se tomu, aby byly odprodány dílce pdy, které zabípo hají do cizích katastr. Avšak varuji ped tim, aby se niily celé statky, do jichž zanjaký dvacetikorcový kolonista pejmout ízení vtleny jsou ohromné miliony. panský ovinec i panskou stodolu? Za krátko bude znaná ást kolonist prodávati

zda

i

u nás. kdyjy fu došlo

i

doposud

—

i

nm

Mže

*)

ných

Kdyby volby do zákonodárného shromáždní byly provedeny na základ vázaa volební povinnosti, jako volby do obci, znamenalo by fo ovšem hanebnou

listin

karrikaturu

vle

ného rozdílu takového

v

lidu

mezi

a slabilisaci všech ubohostí

shromáždnim jmenavaným

pravd potvorného systému dstojného 102

pedváleného

byrokracií stran

leda

nmé

Není valvoleným dle

strannictví.

a

snmem

tváe. Ref.

i)w.v.cly. domky a náadí se zfráíou, nebo í pedluženého prosíc uíee. A protože nebylo by pi pebyfku pdy došli uchaze nových, zvláší za dobré konjunktury prmyslové, klesla by hodnoía tchto usedlostí, jež by pecházely za babku do rukou lidí majetných nebo rzných spekulant. Proto M. navrhuje, aby družstva pejala zaokrouhlený velkostatek od republiky do dlouhodobého nájmu; menší jeho dílce dalo by družstvo do podnájmu svým lenm. I fen podnájem mohl bý býti dlouhodobý, snad .v. v

ddiný. Družstvo

úvr pro

své leny na hospodáské náadí a by se o spolený nákup semen, hnojiv, po pípad by zoralo svým pole, vymlátilo jim spolenou parní mlátikou, zprostedkovalo by odprodej produkt atd. Bylo by možno zaíditi spolený' chov dobytka. Slovem, lenové požívali by výhod samostatného hospodaení a pi tom byli by úastni výhod hospodáství velkého. AAodráek soudí, že vlastnictví parcely bylo by pro dlníka prmyslového, který si chce malým hospodástvím doplniti výdlek, nepíjemným poutem a že by mu bylo milejší, kdyby si mohl v družstvu svého nového bydlišt najmouti uprázdnnou parcelu. Dovolává se pi tom zkušeností z Anglie, když se poal provádti zákon z r. 1907 stran osídlování venkova drobnými majiteli a nájemci. Dále ukazuje na nemožnost vyvlastnní všeho prmyslu. „Nechceme vyvlasnovafi prmysl a zemdlství, nýbrž monopoly". Nelze prost trpt, aby pldruhého tisíce osob vlastnilo skoro 38 procent eské pdy. Samotné velkostatky a ty podniky, jež je nutno co nejdíve sestátniti, jako na p. železnice nebo válený prmysl, dají na nkolik let práce a starostí. „Pedstavte si, že dáváte dohromady svou domácnost po vyhoení a máte obraz, jak dlá se naše republika. Mžeme býti opravdu rádi, že to ješt tak jde." My nebudeme provádti takový socialism jako bolševici, nespášeme sami na sob sebevraždu. Ani bychom ho tak dlouho nevydrželi jako Rusko, kde devt desetin obyvatelstva žije ješt na venkov a ten je ješt jakž takž uživí. U nás však vtšina obyvatelstva žije v mstech a prmyslových místech. „Státní podnik nepokládám za socialism. Sejmu-li se závodu firmu soukromop a povsím tam firmu státní tím jsem ješt neudlal žádný útvar socialistický. Socialism, jak se dívám já, nechce dlat ze soukromokapitalistických námezdníky státní, nýbrž chce námezdnicíví odstranit, vytvoit svobodné a svéprávné spoleníky Socialism vyroste ze spolenosti a nikoliv z ministerských kancelái. Nevím, že kopa byrokrat mohla by nahradit hospodáskou iniciativu a spoluinnost statisíc nebo milÍDn lidi inných i

na

jiné

postaralo by se o

poteby, postavilo

by obydlí, staralo

lenm

i

—

—

na

.

.

.

v hospodáském život." Slovem, budeme usilovati o ío, aby kapitalistický systém postupn nahrazován byl systémem družstevním nejen v podnicích nejvtších, nýbrž v celém národohospodáství. A k tomu není teba násilného vyvlastování a konfiskací, k tomu je teba družstevních odborových organisací a uvdomlých, silných dlník." (Podrobn o tchto zásadách referovaly N. Cechy minule v lánku vnovaném Modrái

kov

knize

Samospráva

práce.)

—

V

poslední úvaze Duše bolševismu posuzuje M. bolševiky velmi píke. Oznaují se sami za nejistší socialisty, pravovrné marxisty; je to však socialistický b a r b ar i s m, nikoli soc. civilisace. Bolševism nevede lid, dává se vésti pudy davu, jeho krátkozrakým sobectvím. Jako hnutí ovládané materielními davovými pudy a nikoli velkými idejemi, je všude hnutím destruktivním,. Stízlivou úvahu pehlušuje pustou demagogií. Je necharakterní, má nedostatek smyslu pro zájmy a ideály národní, v dsledcích není revoluní, nýbrž protirevoluní, žene svou násilnickou a rozkladnou politikou kde koho zase do objetí dívjších držitel moci. Je zbablý. Mlí a krí se ped íyrany (eští obdivovatelé bolševik) a je odbojný za svobody, kdy je oslabena státní moc. Všecky revoluce vzpomeme jen husitské, anglické, francouzské vyznaovaly se neobyejnou vojenskou silou, armádami nadšenými, obtavými a vítznými. Svt však pímo žasl nad zbablostí rudých gard. Bolševický voják neslouží za ideje, nýbrž

—

—

z& žold. Materialism nevytváí hrdinství. Bolševism ve své zaslepenosti vyrábí pro reakci dkazy, že lid není schopen socialismu a demokracie. „Ve jménu socialismu, ve jménu dlnictva, jakož ve jménu národní svobody musí každý upímný socialista potírati bolševism." Vnujeme mnoho místa tak malé brošurce úmysln. Všecky názory Modrákovy jsou tak vzdáleny celé podstat politik z Práva Lidu o z oficielní strany so^c. demokratické, že zde nebží dávno již jen o njaké odstíny mínní. Zdali jeho stízlivé, evoluní pojetí socialismu obstoji' také ve volební agitaci, kde se pracuje vším jiným než rozumem a klidným úsudkem, jest jiná. ^ ^ .

—

i

E.C.

—

103

—

OTÁZKY SOCIÁLNÍ A HOSPODÁRSK. Poválené af

a

veejn,

k radikálnímu ešení

hodnocení

pevná,

procenta,

aby

to,

byl

kvapn

nepíznivá

i

obíhajících

v

kurs

se a

dále

neklesal.

již

eskoslovenském stát,

vyrovnán

kursu

koruny,

Jde o

fo.

první opatení,

tof

aby

západními mnami.

a

nž má

o

dalšímu koruny,

klesání

zvýšení

mezi korunou

relace

ponkud

koruny

docílilo

které

smutnoy zásluhu

Vídn.

inflace z

A

byf

pípadnému

uinit pítrž

již

o

již

aby kurs koruny byl ustálen

Okolkování bankovek

má

nízkého

jistého

Nejde

to,

u na|ji<j\e nicuy \\.uené

disl\u.->î

aby snad o pekot formálním liedním prohlášením zne-

ofázky,

kursu pedválenému. nýbrž jde nyní o

V

finanních a úedních došlo k jisíému vyjasnní. Již není sklonu

do

koruny

byla dosažena

mny.*)

sociální hnulí a náprava

v kruzích

ovšem nejsou

nápravy a

to jen

zmny mny.

proudy a úvahy ryze finanní,

jež odkazují

od pekotné

Tyto vycházejí z neustálených tržních cen zboží, na jedné stran

abnormáln zvýšených pro malou nabídku, nedostatek zboží, velkou poptávku a pro pivádl stálý -pokles mny, nu druhé stran abnormáln snížených (oproti cenám na svtovém trhu) flakem státní moci, jako pi cenách plodin a radí

strach ze ztrát, jež

k provádni

Než To

je

zmn,

až nastane uvolnni obchodu a volné tvoení cen a tím ustálení cen.

jsou tady též druhé proudy, které, což zajíniavo, vedou k témuž východisku.

zamstnanc

všech

sociální hnuti

„námezdníci".

krátce všichni

národa a které

jakéholiv druhu,

tchto kruzích,

o

pramalá starost

piblížil

nápravu zmny.

dnes všeobecný,

ke'kulminanímu

je

jichž kupní síla,

a

dohromady pi ohromném potu píslušník velmi vysoká,

Nebof

na

bodu

mny,

potebuji nápravy

tyto vrstvy

mny

dovede odstranit.

zvyšování mezd a gáží.

k stálému

tlaící

Tento

Jestliže organisovaný a ostrý postup

proud dosud nepešel svj kolminaní bod. nictva

pevážnou vtšinu

velkou

když našly prostedek, který nepíznivé 'následky znehodnocené

Tof sociální proud

dlnici, úedníci,

af jsou to

které tvoí

co do politické moci

padají nyní nejvíce na váhu

byf individuáln slabá, tož je

V

blíž.

u úednictva

rl^^"!

'<-

,->!<.

<-

t.

dl.^rvp

v proudu.

Tak

tedy

obchodnické, klcr by mli ponvadž jejich jmní penžní hodnotnjších, obchodní svt pak, že by podmínky pro

by se pak sestávalo z jednotek volný

nutn

obchod se zahraniím se

mny. Vitelé

zlepšily,

a

zentiei,

pi nejmenším

pro zlacinní

též

z!«<-t

;>'>

!->ude

následovat se zlepšením hodnoty papírových penz.

Ale

i

tyto vrstvy

Nebof vzhledem k

mny

vitelské

ryze vrstvy majetné,

jsou to

bezprostední prospch z nápravy

i

jist dnes

politické síle

kdyby dnes

k

ní

nebudou

na rychlé

tlait

došlo,

by se

stala

novat ohromný dluh, který rakouský stát ve

Marn

poínáním

se

ovšem vyhýbají

velmi slepým,

Ov.šem,

ustálení cen

rozhodující, náprava

kteráž

ohromná

da

form válených bankovek u všech Ono pijde, ole bylo

vrstvy

dopadnutí

tohoto

bie

vrstev

by mohla sa-

tomuto zdanní.

kdyby majetné

urychlovaly nátlakem na zlepšení

je

práv na úet tchto majetných

patrn ve form tžkého zdanní velkého majetku, stát uinil.

provádni zlepšeni mny.

proudu zamstnanc, která dnes

oban by jist

na sebe samy

mny.

nepijde

hned

tak.

Mže

a vydatnjším zásobování surovinami a plodinami u nás

nastat i

až

pi stejnomrnjším

ve všech zemích, které jsou

*) Staf psána ješt ped vyhlášením finanních opatení ministra repubhka dala pec jen na cestu t. zv. „nápravy" mny.

—

104

—

financí,

jimiž se

budeme

kol nás a se kterými jsme a

snad Ameriku,

jímajíc

A nanc,

kdyby ato

i

\>váni cen. takže

Vbec

zsíává dále

byla zlepšena^

spietí

všechno

psychosou

prudeji a násilnji,

Tím

zamst-

silný vliv sociálního hnutí

oekávat

nelze

hned nespraví,

fo se

finann

technického, pehlíží

u nás jen slabji.

vychlednou

revoluní kvašení,

pechodnou

Dejme tomu,

se projevuje?

zemích

v okolních

které

že radikální plány

kadlubu stízlivá skutenosti.

v

zmna hospodáských pomr

na ráz

že nenastane

dalo by se poítat,

poítat. Tof zvýšení politického vlivu

mass na

souvislé zvýšené nároky

Rostoucí inflace bnkovek

nepomrn

život

dívjšku

proti

u

penžní píjem.

a

chrlená

hodnotu papírových penz, zavodovala

vídeských vládních

z

obh

Jediná

to je fakt.

pomoc

nové tžké obti

nutno pinésti

Vzhledem k významu dnešního sociálního s

daleko

mén

zvýšenjšími

hodnotných

ciframi

jednotek

mezd

a

cizina a té se

je

platebních,

Není

když

bude musit draze

mny

jež

zdánliv

by

v

omezení

obhu

tkvící

ovšem

s

pomrným

už

dnešní vysoké cifry

lépe podržet

publikum

si

pijmme

bankovek

si

navykla na velké

novoy

za základ

neznamená ješt

cifra

kupní

zvýšení tím

nižší

cifry.

síly

Odpoutejme se od

jednotku.

nebo

vyšší drahotu,

cifry

mezd.

jiný,

než ten,

válkou obvyklým. jednotek malo-

o vyšší cifru

jde

nápravou

pedválené

staré

ped

než bylo

cifry?

k novým

jednotky platební,

nebude žádný

Facit

že všechny ceny budou vyjadovány v cifrách vyšších,

Vyšší

nedvru

mohly by být uvedeny

snižovaly,

a

na vysoké

zvyklo

neminelním snížením mezd do nového hnutí zvyšujícího

Psychologie mass koruny,

nároky

jejich

zaplatit.

bankovek?

inflace

Vždyt široké massy, které žárliv Ipjí na svých vymoženostech a mají

opatením,

vysušovala

sanovat bez nových

již

bude se musit pro budoucnost poítat

hnutí,

plat.

souasn

ohromné

k odstranní

též

znehodnocovala

center,

záplavou papíru, ale

zásoby surovin a produkt, loto vysušení našich zásob se nedá

je

bezpodmínen zamstnanc a s tím

následkem dnešního revoluního kvašení se musí

projekty. Ale s jedním

tžkých náklad,

a

sananí

ousfav dosavadních, na jichž existenci staví stízliví fianníci staré školy své

Ale

zvy-

ustálení cen.

celým sociálním a politickým stavem. Je vskutku jen

s

sociální

ocialisujíci

trvat,

Tedy

mzdách má ovšem zptný úinek na

a

se píliš s hlediska jen úzce finannického,

úzké

poválenou

dokud bude

Ale krise surovinná.

spojení.

celý svf.

pezírá se význam pováleného sociálního hnutí pi otázce mny. Otázky

luští

jejich

vc

svým tlakem po vyšších platech

jež

mnové

hospodáském ilém

v

zachváíila vlivem války

hodnotných.

Ostatn, srovnáváme-li ve francouzských tam rovnž

silné stoupnutí výše cifer u tržních

vi

pevné relace kupní

síly,

Zbavili

surovin,

vskutku

a

toho lze dosáhnout

i

pedválená koruna, nebo pedválený

bychom se

aspo bemen

Nové tradice,

mnám

cizím

než byla

a anglických

tím,

sociální hnutí

uvyklá na nízký

když

umlým

s

pímo

již

novinách

nemžeme

každou

vídající

idylickým

platební

být

vidíme

o zjednání

jednotce

nižší

bemena

s

pívozem

jednotky na kurs pedválený.

vynucuje zvýšené množství platidel v

obh, mla

pec

frank.

se zbavit starostí o

mnné

vyrovnáváním

pi

obhu. Pro

dobám minulého hospodáství

státního.

sociální

a

a

mnové

hospodáské ideály,

odpo-

,.

Dr. Cyril Cechrák.

—

bv

smrodatnjší, než nové poteby situace? Jest

ohromným optimismem, za dnešní situace politické, chvílí njakým výbuchem, pomýšlet na projekty'

hrozící

tržní ceny,

cen oproti minulosti. Jde

103

—

VÝTVARNICTVÍ.

Souborná výstava Jana Konúpka, ve Weinerfov aukní

síni,

listopadu

v

a prosinci roku 1918. Vystupuje poprvé, nevšímaný, sám

nímu

skromný. Výstava

grafického

pouhým výatkem

dlouholeté práce. Jest sálu.

ncni retrospektivou

uznanc

díla, pizpsobeným,

výstav-

.

Grafikem

byl

ho nejprve vedly životem.

ducha, které

svtem mezi pírodou

lákaly.

jej

zmohl epos

jen tak

lovkem.

Byl

lidmi a jeho taje

i

A

malíem.

tehdy, kdy stal se

již

Zil,

A

lyriku

i

svého

Sel širokým

miloval.

cítil,

zkoušel ten svt a

a záhy

lidi

umní obohatil svým vdním. Byl píliš inteligentním, jeho jediná vada pednost ped jinými oficiálními umlci. Proto nezavedl ho výfvarnický pud

své

zárove

a

k velikým

plátnm.

Aby

stail pedstavám,

mnícím

Sahá od vyznání

slova jsou výtvarná.

thema, tradice, drama nebo

literární

se jak dál se jeho život, kreslil rychle, znamenal,

stžejní okamžiky a uinil

podtrhoval

vdecká

mu vnitním obsahem

po

umní

lidské a jeho

jest

vnjšku, af jím bylo

interpretaci

doktrina, nejnovji korrigovaná.

To, co bylo Hodlerovi a Klimfovi pouhým chovi jest

Jeho

mezníky.

z nich

individua až

tvárným prostedkem, lak jako

Mun-

jeho velkých kreslených list nebo malovaných temperou.

Idea nehmatatelná a neviditelná, symbolism a mystika jest podkladem tvorby jeho první

poátku pronikala

vývojové fase. Byf v nejrannjším

raních prvk

jen

pec

období

v dalším

nesmle,

objevuje

pod subjektivním zorným charakter textilního

oi neznámého

hlav

žijí

svými

„podstata"

se

nmž

cizince,

plápolajícími

deformuje, zbývá

je

všeho

odhmotnná, vidná

formy, vymykající se kanonické

—

deko-

ptáci,

a cítná

ml

Nejdíve

zázraní

poletují stylisovani

II,

I,

111).

obraz

suggestivn

Ale znenáhla tlo pestává pedstava, ale

jen abstraktní

(„Touha", „Gentiana asclepiadea", „Hudební motiv"). Tento

berty

z bohatství

hoí plaménky mrtvých tl, ale mrtvá srdce a torsa bez svtly, hoí vným zanícením, touhou svých plamen.

(„Triumf ohn", „Dekorativní kresby". vnitní stav

e

tajemná

dleném, stylisovaném ornamentu,

úhlem vlastního ducha a vlastního tla.

ornamentu, na

hledí

tato

s obavami, v geometricky

linii

stále

styl

ješt

paradoxe

byl

tlem,

stylisovaná

— beztvárné

symbolisuje pojmy „Extase", „Nezrozených", „Pu-

Mystinost a dekorativní symbolika neuspokojuje rozvíeného ducha,

Jara".

pesvdeného zárove,

dj,

a biblických

psaný

Ta

fakt.

tak jak je ví,

sféra

Greco

El

že tlu jest

že lovku jest teba tla. Vyslovuje to pes vyznání dogmat zvdlo pokolení nových století, víc jako apotheosu osob, než náboženského lovka není pasionalem, jest mu oslavou utrpení,

které

teba

oslavoval.

matikem. Spirituelní všelidské

po

staletí

jestliže

literaturou,

každý

tragická vina

radostech. jích,

V

které

leného

tla

lovk

A

jakmile

živlu života a

dní

muselo být

i

lká tak, jako

vzpomnl „Ktu

v

Jordán"

a „Golgathy",

ne askese. Tehdy se stává epikem, lyrikem a drapromítnuté do jednajících osob.

formou jakoby fixováno

Hamlet

lkal, jestliže trvá

v

krásn vyjadované

bhu asu.

Tím

více pak,

achajské hrdinství a

jestliže

juanstvi vyžívá se v marnostech,

a nií dvojnásob s touhou po lidských

tchto okamžicích

podrobnostech

života,

skomponovaly pohyby rukou,

—

hmoty,

jest

vrcholným

v jeho

nohou výrazem

impressionistou; žije životodárnými elementy.

—

106

—

i

celých tl,

jeho

i

celých rozložitých

let

umni. Tu

vlastní stal

silou

se

d-

vyste-

definitivním

Jestliže v cyklu

„

Hamleta"

zhuštné vdomí

notlivce,

rozsvcuje v jeho zasteném

sousteují se dje na

kresleného, a pak rytého,

,

bezradné

a

„lliad" a „Juanu" život

v

fo

nitru,

meditujícího Hamleta, kterému

zoufalství

jed-

blesk

hýí svou krásou a

dravostí a silný vítzí. Kolorit

dj,

dopluje essence zhuštných

odehrávají se v kolorované „intimit" prostedí jak

osud Hamletv, který celou

kde

v

drav

i

neukoneného

tíží

przraném

truchlí

mnoha vraždách

vítzném

a

erné kresby

fak

lehce kolo-

dospl k svému mementu a

násilí

A

piíisknutk mrtvé a

hrozí

sveepých barev pízrak a neestí.

se

Vše v

závodící

letí

jsou vyjádena v plenairu.

života

k rakvi, jeví se v prostých rysech a kontrastu bílé plochy a

rované, tak Juan po

vzduchu

odvahou se samými bohy, Juanova dobrodruž.síví

Helléni a pafheticky zápasí s lidskou

vypravováno

jest

podle

tu

teba

Pes

fo

nkteré

technika grafická.

pi

literárních themat,

zmn

plném znní. Bylo-Ii

lept nepostrádají uritého zápasu

listy

Za

nichž ruka nebyla vždy poslušná vle.

jest

k jednot jednotlivých

Souasn

pojm,

zjev ze

souasného

Proto

celých cykl.

i

vyrovnáním

s

s

tomu

prostedky,

s

které jsou v logickém

povrch

jejich

duchovou minulostí oddává

a malískou

svým intelektem

mentuje se

Žádný

obraz

dodržena

to kresba jest vždy hotová, nevymýšlena,

improvisací, náznakem, zkratkou výtvarných

i

ale nejsou vždy

která

a výfvarnicky regiseurských koncesí, chtla

jest

nkdy

se plnému životu, experi-

Kombinuje jako kombinovali

intuicí.

kulturního hnutí nenechává

jej

pomru

drsný.

všichni.

lhostejným, reaguje, a tu jesí

stejn dobrým interpretem své osobní expresse, vlastn úvah o výrazu, jako ešení pro-

problém,

storových

ukládal minulé

které

monumentálního „Požáru" kdy plameny mžik a tento strašlivý požár

Obé

strofy.

modernistické pokusy

devoryfc nebo

jest

pi

jiné,

i

kubism. Hledá

„Vášní" s lidskou maskou

hrzn

divadlo, které rve,

dob

a studuje. Neleká se

jsou vybuchujícími horami, trvajícími jen oka-

— zárodek

lidské kata-

krásné, nezapomenutelné. Stejn fak bizarní jsou

bezprostedn psobily

kterých

af styk starých primitiv

(„Velharfice", „Petrovice"), af rozanalysovaná hmota kubistické ideje(„Koster')

futuristický

konglomerát

z

zvuk

divokého vyrážení

a z

hrá, bezpodmínených

to

aktér pi „Klavíru".

Do ferií,

nálad a kapriciosních

tohoto stídání

presse živé pírody, ulice, které

i

demoralisují a obrací

pak vyplývá výslednice 'pemýšlení, svými zkazky, které

seílívají

improvisací vniká chvíli co chvíli im-

msta s nezvratnými skutenostmi. Prchá z perise k pírod a zas jest nucen se vrátit. Z variací vzpomínek, vdní, etby a studia. Vábí jej historie

neúprosného

pod barokním sluncem,

i

se až k diluviu a palaentologickému zkoumání. Jest systematicky. Dochází k

novým

rekonstruuje minulost a první

poznatkm,

poátky eské

divoká, tvrdá kultura sthujících se

„hominis

a ženu,

bukolské nápovdi

národ,

sapieníis", prvního z

Zde illustruje

jest

teba

vdu,

konkrétní

ale

po smetanovských luzích a kterého

si

ra(;y,

dn

jest

každé

strhne

hájích, celý cyklus

z

a podle nich

hrub pudový Pece ale

tvory.

zápas o cítí

co nejméfi objektivní.

i

bytí

idylu

Zíká

se

a jí,

bytosti.

Tu vypravuje

ho umlecký

cit

nkde

až

popisn a

impresse. Rozhlíží se

hymnicky zakonuje hrdinstvím Horymíra,

sama zformovala, docela modern se mu objeví vlastn jen epiobjevu ohn, pak integrujícího okamžiku veškeré existence („Sopka"),

rychlost blesku

soda šílené radosti

mezi

výraz slova!

zas hned

Tedy studuje docela

animální stav Indoevropana. Jest ío

i

a instinktivní a

romantické tradice, která

mít na zeteli

studia.

vdecko-výtvarným thesím

k

inteligenta

vyjaduje jen ono všelidské, dímající na

národní mythus a odtud odvažuje

teba

—

107

—

a priinerní život frvá bojem o cgoisJické

medvdem". Celá

lva"

a v „Boji s

fasi

dvma smry.

Jeden

Dospl

negativní.

jest

vdecké Jemu

krátce na

a

úsilí

kázn

a na druhé

výtvarník jest s to, aby vyvaroval

úkol ten byl snadný.

ho

to zavádí

pedstavovalo v

Z

svobodný.

sob

si,

ballady.

zlatisté

stran

podruí

ocitá se v

A práv

se naivnosti

pi

interpretaci takové

proto, že byl tak snadný,

do

reminiscence

let

dtského

buJ

mládí.

teba

souasn

nebo

Pijímá znovu

objektivnosti, výraz

intimního až melancholického ovzduší dítte, které kdysi uvažovalo a

mže Cist

brzy pitisknout se k balladám. Vždyf každé reminiscence mají literární

vnitním dramatem, kterými tební košili"

„Lovu na

v

v této vývojové

výtvarnicky positivní, druhý, založený na studiu, výfvamickv

tehdejší názor na svt, vžívá se a vzpomíná, a protože tu není jest

jest

objektivnosti.

Ne každý látky.

nesena

na jedné stran k potenci bezprostedního, tvárného hodnocení fhe-

matu, jako výslednici estetického diktátu

právem silnjšího

a drastickým

já

jeho malíská erudice

podává obrazov

motiv, mluvený,

jest

vyplnno srdce postav

i

—

dramaticky, jakýmsi

prostedí v „Polednici". ,.S\a-

a ostatních listech cyklu „Kytice".

Zde znovu

umní.

vrcholí jeho grafické

technické vyjadovací

Jest grafikem urité

schopnosti, kterou eši

nejsou jen rytinami nebo

kreslenými

svj obraz!

To

listy.

jest

jejich

v

linie,

Jeho

vysplé a

vdomé

grafiky jsou obrazy:

souasném umní výluná

hodnota. Žel však, že

A

jestliže

získaly tak

by se hledaly píiny,

malé

pozornosti

tu

lze shledat

je

nertv nmecko-žídovsko-eský salon a jednak v kvalit

a

mšfácké

v

eské

indolencí

u oficiálního

výstavního

obecenstva.

jednak v nepízni, kterou

utržil

veejnosti místo pedpokládaného

Wei-

úspchu

a zákazník tohoto

zavedeného obecenstva

salonu.

piyi

POZNÁMKY. Lux ex oriente (Morava a Slovensko). Jist, že mnohý, kdo žije v Praze a jest úasten veejného života, ptá se: kdy už. pro bh. bude konec stranickým bojm, klikaské nevraživostí, své

síly

ve služby

kdy odložíme

jedné

zájmy postranní, a dáme všechny prospch našeho drahého národa? Kdy

malichernosti,

svaté myšlence:

ve

pestaneme zdrazovati zájmy osobní a vztýíme maliké „já" utone a hutnou,

všenárodní, v nichž

každého

z

nad

n

neskonale

cíle

vnou eí

bude

vyšší,

mluviti jen

cíle

práce

nás?

Prvni podmínkou tohoto ozdravní jest ovšem

sebekáze.

Nebýt spisovatelem,

—

skladatelem, se všemi píslušnými predikáty, s píslušností k urité stran rádnými, poctivými lidmi oprostiti se, k pánu bohp se piblížit a být v prvé lidmi, kteí pracují. Pracuje lovk emeslník, af pracuje práv tak prostý Af si nemysli, že jest nco víc, než jiní pracující lidé. Tíha úkolu pak

umlcem,

ad

—

lovk

umlec.

jej zpísní, že zmaí jeho úmysly sobecké; nebof konec konc, všechno naše snažení jest relativní a proti vnosti jest to snaženi jepic. Proto chce-li kdo, aby jeho práce obstála ve velkém mítku historických epoch, musí odložiti všechno malido dálek píštích vk. chern asové a hledti pes okraj našich

zajisté že

dn

Avšak nejenom sebekázeií byla by jedním z pramen ku ozdravní našich literárních a umleckých pomr. eho vlastn chceme dokázati sebekázni? Zvýšení úrovn geograficky dá se uskuteniti rozšíení pražských, provina rozšíeni úzkých obzor. ciálních zájm, zájmek a obzrek tím, že vyrazíme už jednou ze zaarovaného kruhu pražského centra a zídíme takových stedisk nkolik. Jak volnji by se pracovalo, kdyby na p. Brno bylo druhou Prahou. Kdyby mlo Brno tytéž podminky 1

—

108

—

— mlo ádné

komorní sdružení, mlo své asopisy vdecké, umlecké, své spolky, universitu atd. Zvolme si uritý pípad: kdyby bylo v Brn velké divadlo, vzal by si krátce Jaroslav Jeremiáš svou operu z Národního divadla pražského a dal by ji k disposici divadlu brnnskému. - - Provedl-li by pražský orchestr skladbu mladého komponisty nedbale, dal by ji hráti orchestru brnnskému i prešpurskému. Zajisté, že by v tomto vtšim mítku pestaly ddinské dtinské pomry pražské, kde nemže se do pedu. pro zápasy jednotlivých rozvojové,

divadlo, orchesir,

i

smr

pomr

Neposlední z píin našich úpadkových v kulturním život jest také jisté peforcirováni a nervosni spch, s jakým vyvíjel se náš eský (vlastn pražský) život. Lapáni hesel z ciziny, nervosni snaha, abychom nezstali pozadu, bezcharakterní pizpsobování se všemu zahraninému, to bylo dobré nebo špatné. Jen vped a vped abychom nezstali za Evropou bylo heslem posledních desítiletí. Tak bylo na tchto tecích bodech, kde tely se nejen zájmy národní, politické, obchodní, kulturní, ale kde žernovem vývoje byly omílány p o v a h y; a výsledkem tohoto processu jest úpadek smyslu pro est, spravedlnost a pravdu.

—

a

^

i

po tomto smyslu byla' by Morava a Slovensko eskému životu „lux ex oriente". vyvažovala by svým tradiním konservatismem a zpomalením vývoje pepjatý spch pražský: vývoj šel by více do hloubky, nerozléval by se do povrchních šíin. Cechy jsou zem iniciativy, bystrých nápad, (ekl bych románské ilosti) mladého poskoku v ped na Morav, od centra odsunuté, na východ položené, zpomalil se tento krok, aby bylo dáno asu k hloubavému pemýšlení, k pomalému zakotvení nebo odvržení nové myšlenky. Tam sím z Cech pinesené nehoí slámou; pomalu se vžívá. vžité však nelze tak snadno vykoeniti. Prodloužením vývojových fasí a životem blízko pírod a zemi zachovala se duše moravského lovka opravdovjší, hlubší, upímnjší (v literatue nazývají to realismem). Sím eskobratrské zaseté v Cechách, vykvétá na Morav v hojné plody (bible Kralická, kancionály), a Morava rodí nejvtší zjevy eskobratrské Blahoslava a Komenského. 1 pozdji byla Morava zemí, kde „ukryté semeno" doutnalo velým byf skrytým plamenem. Protireformace dovedla pokatoliit vesnice kol panských sídel: místa vzdálenjší jsou namnoze dodnes evangelická. Z Moravy a ze Slovenska pocházeli duchové, kteí nesmírnou lásku ku svým rodným ddinám penesli i na celý eskoslovenský národ a stali se jeho buditeli. A historie svtové války jednou ukáže, jak drželi se moravští lidé, msta Kyjov, Hradišt, Prostjov, jak naši lidé houfn vstupovali v Rusku do legií a z poátku percentueln pevyšovali poet I

Nebo

—

i

píslušník

z

království.

A

vzájemným spojením zdravého konservatismu moravsko-slovenského s ilým pokrokovým hybem eského života, vytvoí se základ, na nmž by zdravým vzrstem se rozvíjel kmen eské kultury. Tedy devisa zní: pry od centralismu, provincialismu, dol s falešných výšek k lidskému oproštní, pry od cizích pozlátek k ryzím, drahým hodnotám matky zem! £)^ £^'y/ AKman.

Od srpna roku 1914 nebyla tato slova snad nikde vyNynjší novináské polemiky a studentská stipendia pi Ceskoslov. demokratickém klubu nuti nás však. abychom se o tomto fondu aspoií strun zmínili. Vznikl v roce 1913, byv založen bezprostedn po tragické smrti Cadkov, k uctní jeho památky a tehdejší provolání ku sbírkám karakterisuje fond výslovn jako „vnovaný studující mládeži" a dodává: „Z nho dostávati se bude píslušníkm mladého svta politického píspvku k rozmnožení politického vzdlání, zejména k usnadnní politických studií v cizin." Fond Gustava Cadka.

tištna!

Shodou

okolností

byl

mladého eského

však prvý

píspvek vnován

(v

srpnu roku 1914)

k

umožnní

do Svýcar za úelem politické propagandy (tehdy „velezrady"). A to byl dvod, aby se o F. G. C. nepsalo a nemluvilo. Dnes, kdy je zvlášt bolestno vzpomínati Cadka, o nmž již v roce 1913 bylo výstižn napsáno, že byl vyrván životu práv v okamžiku, kdy po dokonalé a neúnavn všestranné píprav v cizin chtl, a jak všichni byli pesvdeni, také jedineným zpsobem mohl zasáhnouti v politický boj za svobodu své vlasti a svého národa, dnes, kdy Fond G. C. takka bez veškeré agitace dosáhl skorém 3500 K, bude nutno uvažovati o úelném a uspokojivém jeho vybudování, t. j. pedevším postavení na širokou veejnou základnu a dále o náležitém jeho vlenní do ady ostatních vlastenecky užitených fond. cesty

politika

—

—

—

Ing.

—

109

—

Ani.

Ržek.

Shakespeare. Po

chlly mili jméno proslulého dramatika pseudoBacona, pak zcestovaného znalce Rutlanda, pišel paížský professor, badatel v kulturních djinách renaissannich Ábel Le Franc s fhorii novou v knize „Souš le masque de William Shakespeare, William Stanley" (Paris, Payot. 1918). Vykládá, že skladatelem shakespcarských her byl a m Stanley, tvrtý vévoda z Derby, opíraje myšlenku tu tolika shodami osobními, rodovými, životopisnými a dodávaje jí pravdpodobnosti tolika možnostmi koincidencemi literárními, že referent Figara necht viti, míní. že vyvrátit tuto novou thesi o Pashakespearu mohl by toliko autor její sám. Skoda, že je nám tak tžko už míti tuto knihu!

nymem slavného

(heoriich, kferé

filosofa

W

i

I

I

i

i

Hc. „.

.

.

nkterého

a nikdv jsem nespatil stejnokroje

ze svých

pluk

bez tlukotu srdce." Alfred de Vigny.

Legioná!. Nikdo nezapomene pocitu hrzy, jež ho obešla onoho osudného dne. uvdomil, že eský národ je hnán na jatka pod nmeckými prapory do války, jež nedlouho ped tím byla proklamována Bcthmannem-Hohlwegem jako válka Germán a Slovanstva. Je zajisté hoký údl krváceti a nevdti pro. Nekonen tžší byl údl tch, kteí musili krváceti vdouce až píliš dobe, že jejich krev má utužiti okovy jich národa. Mnozí z nich povznesli svj neblahý osud až k jistému stupni trpného hrdinství, davše se, jak jsme zvdli ze zahraniniKo tisku, radji postíleti od nepátel, kteí jim pinášeli osvobozeni, nežli aby proti nim obrátili zbra. Nelze zapomenouti tchto žalných a tragických obtí vojenského otroctví, a dosud slyšíme tón bezbrann pokorného hoe, který vyvážil Petr Krika z bitevní vavy prvých dn války. Krev tchto obtí je v pravd krev muednická, a žal vzpomínky na zná jen jednu útchu: že ohe. který je zahubil, roztavil také okovy jejich národa. kdy

si

n

Na štstí známe vedle nich ješt jiný typ eských voják. Zrušivše písahu vrnosti, nezavazovala jejich svdomí, jménem vrnosti k národu, který byl odsouzen ke stavu helot, vzali na se kíž neslýchaných odíkáni, aby mu dopomohli k životu ve cti. Když prošli jednou peklem zákop, zvolili si znova všecka risika vojáka, rozhojnná o risiko potupné smrti v pípad zajetí. Neváhali, ani když jich rozhodnutí nevrátiti se dd vlasti jiné než svobodné mohlo znamenati nevrátiti se do vlasti vbec, nezakolisali, ani když jejich odboj ml být prodán v cynickém obchodu, uzaveném mezi despocií a zradou. Vedle obtí vítzové, vedle muedník hrdinové, nebof obf, kterou si uložili a jejíž cenou bylo osvobozeni národa, byla dobrovolná. Muednická krev obtí rakouského militarismu zpeefuje zánik éry Vilémovy a Bedichovy, éry, v niž bylo možno nakládati s národy jako s dobytkem; revoluní in legioná uspíšil úsvit doby Wilsono%7 a Masarykovy, doby, kdy národové budou konen pány svých osud. jež

Jako by bylo nedostatkem národní piety, kdybychom zapomnli trpné obti mubylo by zloinem, kdybychom nectili inné zásluhy osvoboditel. A nelze se zhostiti trapného pocitu hanby, teme-li o projevech legioná, jež zní jako ospravedlování, a to mnohdy ped forem, jehož kvalifikace k ocenní jich mravní velikosti

edník,

—

není nesporná.

Káze

t

t^

discipliny ve vojsku vynucuje si veejnou pozornost nichž poslední kommentoval legioná Lisický v (. 33) dopisem „z milovické fronty", jehož ironie zaezává se bolestn do eského svdomí. Jedním z prvých úkol republiky bylo petvoiti eské zbytky rakouské armády

ve vojsku.

Otázka

obasnými pípady nekázn,

Cest

z

eské vojsko, jehož potebovala k zajištní hranic a k udržení vnitního poádku. mravní. Okolnosti nemly pikladu Tento úkol narážel na tisíceré potíže technické v djinách, leda v ruské revoluci, a ten byl odstrašující: gesto Kerenského, který zrušil disciplinární tresty, aby, když bylo pozd, zavádl trest smrti, ukázalo se nezpsobilé, aby modelovalo silný a disciplinovaný útvar, kterého je teba moderní demokracii v dob, mravni jako je naše. eské reform, jejimž pedpokladem pirozen bylo hmotné povznesení mužstva a oista v radách dstojnictva, bylo poítati se zvláštní psychologickou situací eského vojáka, který byl lenem poražené a demoralisované armády a v

i

i

—

110

—

vítzného národa. Prvá okolnost vysvtluje nezdar pokusu o applikaci sokolské nebo legionáské kázn: scházely nezbytné pedpoklady úspchu, moment dobrovolnosti a moment výchovy, kíerá vyžaduje jistého asu, kdežto nutnost kázn vyžadovala opateni okamžitých. Je-!i pravda, že jednotky eského vojska máji vtšinu ovládanou vlí ke kázni, smyslem všech tchto opatení musi být umožniti, aby tato vtšina diktovala zákon své vle m\enšin, lépe eeno netrpti, aby neukáznná menšina smla terorisovati a demoralisovati zdravou vtšinu. J_ K.

souasn lenem

Emil Boufroux,

prof.

djin

filosoPie

na Paížské Sorbonn, zemel 73letý minusi svtové jmén svojí „filo-

lého roku. Vedle znamenitých prací historiekých zjednal

sofii ko n

t

i

n

gen c

e". nahodilosti, chápající

svobodu

jako konkrétní fakt života

ešením problému vztahu vdy a náboženství (Science et religion), z níž peklad poslední kapitoly vyšel z péra J. Kopala v minulém roníku N. Jeho pednáška o „Filosofii ve Francii od roku 1867", kterou pednesl na filosofickém kongressV vyšla pekladem R. Malého v Naši Dob XIX. 1912, seš. 3., 4., 5.. a podává nám svdectví o hluboké úct a mocném vlivu uitele J. Lacheliera, a svým

pronikavým

.

který spolu s

Renouvierem

razí

dráhu nové francouzské metafysice.

q p

q

—

Každá arisíokraíie Jar. Kallab: Suverénní lid. Cská republika, únor 1919. dnešní bolševism, jenž je uením zcela náboženských povr, a tží z politických aristokratickým, zneužívá mnohoznaného názvu „lid" ku svým vládychtivým choutkám. Kallab ukazuje, že massy lidstva nedovedou pochopiti vdeckého rozboru af už liberálního pojmu Rousseauova „lidu", ani socialistického Marxova, a že zejména souasníkm tchto velkých objevitel, zstal jich pravý význam utajen. Ukazuje dále, že pojem ten je pouhou methodologickuu fikcí, pouhou abstrakcí, pomocí níž se Když takto chceme oistiti od všech osobních, stavovských a tídních choutek. ale jako fikci) jest bolševism jako tídní chápeme suverenitu lidu (ne jako dogma i

i

—

—

—

choutka vylouen.

lánek

je

pkným píspvkem

k [ogice práva.

r-j

rr

p

Nenápadn a potichu zaujal zbudovafel povstného váleného pomníku literárního nápisem „Das bohmische Volk" významné místo v eskoslovenské republice: Dr. Zdenk Tobolka je editelem bibliotéky Národního shromáždní. „Štika" zvyklá lovit v politických vodách, nezstane tedy na suchu. Nebude-li psobit ve snmovn, bude aspo inná ve snmovních pedsíních a kuloárech. Veejnost ovšem se udiven ptá, pro se práv panu Tobolkovi dostalo povýšení, které má ráz politického vyznamenání. Pokud je nám známo, byl Dr. Tobolka ustanoven ve své hodnosti presidiem Národního Shromáždní. 1 zdá se, že pánm Udržalm, kteí v roce 1915 a 1916 udržovali s Tobolkou eské spojení s Vídní a nmeckým sousedstvem, záleželo na tom, aby také jejich druh byl s

„rehabilitován" a takto

uinn

jaksi

pedseda snmovny ze strany eské Dra. Tobolky. Než Dr. Tobolka je

nmým. Pokud

víme, jediný Dr. Ant. Hajn, II. místostátoprávní demokracie, protestoval proti jmenování nejspíše hlavn proto, že blízký nitru mnohých

—

jim tam kdysi píliš zblízka vidl.

J_

y^_

Nepovolaný mravokárce, ili jak ío dopadá, když starý pytlák a rvá se stal panským hajným. Pan Dr. Herben vnoval dva dlouhé feuilletony N. List „pípadu Nejedlého", t. j. kritice Suková Zrání a boje, který rozvíila. Pan Dr. H. není hudebníkem a je vbec pravdpodobno, že otázka „hudební genealogie" nebude rozešena hrubým íesákem populárního feuilletonu. Také problém Dvoákova tvoení bude jednou studován S klidnou objektivitou; jenže práv mrtvými mistry se nemají krýti osobní zájmy a intriky dnešní doby. Cui prodest? Té reakní spokojenosti, kterou kdysi p. Dr. Herben potíral. Jak zázraný jest lesk spoleenského postupu! Ano, asy se mní. Ze Savl stávají se oddaní Pavlové. Z tch, kdo koketovali se socialismem, muži syté rozšafnosti bafipán, z revolucioná pívrženci Haškovy masopustní strany mírného pokroku. A ti, kdo nejoddanji a nejloyalnji drželi staré Rakousko a cynicky utloukali jeho podrývae, zaujmou pirozen pední místa v republice a J. S. (do 50. roku enfant terrible, kterému by bylo dlalo takovou úžasnou radost postavit si všecky pány z Národních List do ady a naplivat jim do oí), napíše k tomu do Nár. List dokonale umoudené feuilletony, plné zralé životní moudrosti ... E. C.

Machar

—

111

—

Líp

z asopis. V

Marie

napsala

Calma nkolik poznámek o umlcích;

žádají se od nich dokonalé výkony za honorár nepatrný a ncjasfji (v koncertech) zadarmo. „A tento fakt snižující umlce pod úrove nejprostšího dlníka, od kterého by

nco

nikomu nenapadlo žádati

zadarmo,

nutno pibíti na praný. Je nutno vymýtili hó 47. píše prof. V. Flajšhans o jménech míst. Ukazuje na osm jmen, která se vystídala u Prešpurku až do dnešní Bratislav' Šafaík pokládal za pvodní slovanské Brjacislav. Tamtéž rozvinuje A. V. Fr trochu divoké názory o eugenice, dovolávaje se svých pozorování jihoamerických mi Senc. Domnívá se, že z dítte, poatého ne v lásce ale v nenávistí, rodí se tvoroM zatížení a padouši. Všecka naše závist, podlost, prodejnost, šplhavost, udavastvi a korrupce mají prý pvod v neblahém ddictví: eským územím protáhly roty mongolské lupiské bandy žoldák, které všude zanechávaly dti znásilnných matek. Odvozuje dsledky pro reiormu manželství. Revue pináší v lednu dokonení dlouhé studie Dr. K. Kramáe o Ruské krisi, jež vyplnila asi pldruhého roníku. V únorové eské Revui je lánek Bohuslava Gcbauera ke konlliktu italsko-jihoslovanskému, z nhož budou mít Jihoslované malou radost. ..Sjednocení Srb, Chorvat a Slovinc v jeden svobodný a samostatný stát jest ziskem, který vyváži njakou S tohoto stanoviska dlužno pohlížeti pedevším na otázku Terstu Nejsou malé a

protestovati proti

nmu."

—

je

Kmeni .

Ve

—

i

— eská

ob

.

.

.

.

.

.

kterých si Itálie získala v této válce a zasluhují odmny." Dr. Jos. Moník pimlouvá se za k u r e ve volbách obecních a okresních. Souasn má Naše Doba peklad závrené kapitoly z knihy T. G. Masaryka Rusko a Evropa. Jest škoda, že autoi nkterých rubrik a kritik jsou tak dokonale maskováni, že nikdo bezpen jich neuhodne. Takový postup zejména pi polemických statích správný není. Novinkou od nedávných dob je hudební rubrika v Naši Dob Dr. V. Štpána, v Lumíru Dr. L. Vycpálka. Dr. Sfpán se zvláštní dtklivostí napadá Celanského. takže skoro by si tená pomyslil, že je to asi ten hlavní škdce eské muziky, a že bude hned dobe, jak jen se podaí uiniti ho neškodným. Kateinky padly tak znl refrén nezapomenutelné improvisace V. Dýka, která znamenala do jisté míry plné uvdomní obratu v jeho tvorb. A jak padly Kateinky, nejvtší eské msto na Opavsku? O tom pináší Kraj. es. socialistický list Opavský, 6. února historický láneek a nkolik statistických dat velmi, píkladných. V roce 1910 napoítáno 7.496 zásluhy,

—

i

—

—

.

.

..

Bezruv eskou

eí

obcovací 2.927, s polskou 271. Letos napoteno 6.791 napoítáno místo 3.893 jen 1.414. Polák 79, Sítání provedeno bez nátlaku. „Píklacyj Kateinek mly by následovati všecky národnostn smíšené obce na Opavsku, aby veejn usvdily Nmce z podvod, jaké po léta páchali a ješt nyní chtjí páchati na mírové konferencí s Deutschbohmen a i'i«f>r|n; r.r/.fjv na Sudetenlandem." Zajisté této výzvy mly by si brzo víimnoufi obyvatel, z nich s

obyvatel, z nich

Cech

Nmc

5.271,

'

Morav

a v Cechách.

Jarní vody. Veliká veejná protestní schze dne

3.

bezna

byla

ukonena

touto

resolucí:

má

V zájmu svobody našeho umní ve povinnost provozovat eská díla

umlecké. N. D. budiž dáno vedení veejnou

zavésti

hospodáskou

svobodném operní

umlc. a

a

stát žádáme: Národní divadlo inoherní bez ohledu na strany

Je nutno

zrušiti

umleckou zodpovdnost.

systém Stát

družstva, má

povinnost

nemá práva zasahovati do vnitních pomr umleckých. Volná konkurence divadel nesmí tedy býti omezena snahami patronisovat a centralisovat naše divadla vládou. Vláda vbec nemá práva zasahovati do umleckého vedení kterékoliv korporace umlecké. Zájmy skladatel budtež hájeny potebnou organisací. která by stežila všecky zájmy skladatel, bez ohledu na hudební sfrannictví. Žádáme svobodné umní ve svobodném stát. divadlo podporovat, ale

Anonymifa a pseudonymy. Nové Cechy nejsou listem žádné strany ani kliky a spolupracovníci nebudou ve svých názorech obmezováni. Taková volnost kritiky neodvislé vyžaduje, aby všecky píspvky byly podepsány plným jménem nebo známou zkratkou. Autorem vcí neoznaených jest redaktor Em. apek. Zodpovdný

redaktor a vydavatel (za sdruženi) Jaromir Malý.

—

Cislo 2.

Tiskla knihtiskárna Ant. Strojila ve Vršovicích 444.

112

LOUIS EISENMANN:

NKTERÉ ÚVAHY O MAARSKÉM PROBLÉMU. I.

Mezi všemi ve válce poraženými jsou Macfai národem, jehož pád nejtemnjší a nejnejistjší. je nejhlubší, porážka nejdrtivjší, budoucnost Uhry jsou v tomto smyslu nejvtší obtí války.

ím jiným tu byli, již nejmén tyicet a opravdu jen trpnými? Naleznou ostatn v Asii vlast, kde budou moci žíti a snad zpsobem lépe odpovídajícím když jim budou vnuceny njejich povaze a schopnostem. Bulhai, které opravy hranic, nebudou zasašeni ve své národní existenci: zstane jim jejich historické území a prostedky k životu; a až vzpomínky na jejich zcela nedávné zloiny stanou se ponkud mén palivými, naskytne se jim snad možnost, aby, pi nové úprav svého pomru k Srbsku, vera ješt jejich obti, a k ostatním balkánským sousedm, uspokojili, ve form pro Evropu pijatelné, své tužby po širším politickém a hoTurci opustí Evropu: avšak

let.

nežli držiteli

na

výpov

i

život. Nmecko, až Prusko vrátí Dánsku, Polsku a Francii co jim uloupilo za pldruhého století lstivé a násilné politiky, zstane nicmén velkým státem, s etným a pracovitým obyvatelstvem, s pdou, kterou lid dovedl uiniti úrodnou a s nerostným bohatstvím štde od

spodáském

nameným;

pírody

dokáže-li vymaniti se z

neb nejmén plstoletou vládou

letou

nebezpeným

je

podruí Pruska,

mravn

které sto-

zkazilo a uinilo

a nesnesitelným, dovede-li dáti za pravdu

svtu

tm, kteí ješt

mu nco mže zstati z gótheovských tradicí Výmaru, bude moci zaujmouti jednou své místo v Líze národ, a nebude nikterak nuceno ukládati si pílišné sebezapení, aby se spokojilo úlohou, Avšak Maai? kterou tu bude moci hráti. doufají, že

jist

—

Af už hranice

bude

v podrobnostech jakákoliv, území, jež bude sotva tetinou Uher, po p. Uher posledního Uzemí toto -— a to je nejvážnjší dsledek jejich porážky jejich

v míru jim zstane, plstoletí.

bude ist a

pedmt

pobeží,

ceno; ztraceny

—

výlun

kontinentální,

i

výlun zemdlské: moské

tolika starostí a tužeb, jež zplodily tolik

krajích

venské Republice, snad o ptinu, o tvrtinu, snad officielní

a

rovnž pedpoklady prmyslu,

byly v pohraniních

snad

ist

statistiky,

bylo

2^2 neb ješt

i

jich

více

a

s

nimi

ztra-

Maar

SHS. Poet zmenší se o více. Vzali-li bychom za správné íslice 10 million; z tchto 10 million snad 2,

království

i

násiií, je

Uhrách ostatn skrovné; pipadají Rumunsku, eskoslov

budou odaty maarskému •— 113

—

státu v krajích

a jihouherských a zejména v Sedmihradsku: ztráta pomrn kompaktní skupiny Szekel, s jejich národní rázovilostí a pvodností, je zejména bolestná a nebezpená. Všecky tyto úbytky a ztráty jsou provázeny hlubokým rozvratem všech podmínek politické a hospodáské existence národa. Jeho sociální základ zviklán a otesen; celý myšlenkový svt, v kterém žil od padesáti let, se shroutil, pomr tíd se rázem zvrátil a maarský stát je nucen dáti se na cestu demokracie práv v okamžiku, kdy ztrácí podmínky a prostedky, jež zdá se jedin umožiují vývoj demokracie k rovnováze, poádku a blahobytu. Není pehánním mluviti o katastrof.

severo-

—

Osud

Maar

—

—

nejrozhodnjší nepátelé, jim almužnu trochy lidského soucitu. Avšak osud nevede jen k historickým a filosofickým úvahám; klade též vážné problémy politické; budoucnost národa tak zmenšeného a postaveného v pomry tak obtížné, zasluhuje zájmu pedevším od tch, kteí s ním sousedí. Pokus o této budoucnosti byl by zcela bláhovým. Není tu na míst tvrzení, nýbrž práv jen položení otázky. Aby bylo lze uiniti si obraz o budoucích možnostech nových maarských Uher a o vlivu, jejž mohou vykonávati na život svých soused, bylo by teba rozešiti jistý poet problém: aby však bylo možno je ešiti, nutno pedevším pesn je vytýiti. Mám v úmyslu naznaiti zde pouze, jak problémy ty s rzných hledisek se jeví. Rozhodn vzdávám se nároku pinésti zde odpovdi neb ešení. Chci jen vyložiti nkteré pochyby, položiti nkteré otázky, podati nkteré námty k úvaze. kteí mají nejvíce

tragický a jist

je

dvod

k

hnvu

i

proti

jejich

nim,

neodepou

Maar

pedpov

II.

Veškerá státní

—

politika

myšlenky";

a,

Uher od padesáti

jak

správn bylo

slovní híka, obratná zámna význanou úlohu v katastrof, z

let

dla

eeno

slov

—

se ve jménu

„uherské

myslím, prof. Denisem

„uherský" a

„maarský"

hrála

nová Evropa svobodných národ. Pro každý stát je vždy nebezpeno, je-li nucen diskutovati o své „státní myšlence": vidli jsme to na Rakousku, jehož státníci byli by mohli nejednou litovati, že neídili se lánky Palackého kdyby je byli znali. V Uhrách myšlenka uherského státu byla zástrkou kastovní politiky, dvojnásob nebezpenou pro zemi a pro široké vrstvy lidu, ponvadž nutn spojovala útisk národnostní které

zrodila

se

v

bolestech

—

s útiskem sociálním. Mladá škola uherských radikálních sociolog, jíž stál v ele p. Jászi, podrobila, ne bez bystrosti a vytrvalosti, politickou soustavu uherskou pronikavému rozboru, jenž byl zárove hroznou kritikou. Feudalismus pozemkový a feudalismus kapitalistický, aristokracie a bankokracie, to je soud, který vynesla soud celkem správný. Cizinec, jenž navštívil Uhry, ml-li jen trochu psychologického postehu, zídka unikl dojmu, že má ped sebou cosi naneseného, potmkinského; vrstva ultraješt stedovké. V tom jsou moderní civilisace zakrývala pomry celé djiny Uher od r. 1867: svobodomyslnost, „demokracie" vystavo-

—

tém

—

114

—

vana svtu

na odiv, byla jen zdáním, pískem do oí. Uhry od Vyrov-

jako Janus dv tváe, západní a moderní obrácenou k Západu a uvnit tvá pravou, stedovkou, asijskou. cílem vykoisování pohraniCelé této soustav bylo podmínkou

mly

nání

—

i

od stedu, od Madar; i, správnji eeno, vlastnímu maarskému lidu od kasty utiskoa cizopasník, kteí osobovali si výluné právo

ních kraj, „národností",

nebof nesmíme kivditi

—

vykoisovatel jménem Madar, pedstavovati národní tradici, býti „historickou" tídou národa. Hrab Štpán Tisza ve svém zuivém boji proti všeobecnému hlasovacímu právu nejlépe vtlil a vyjádil úzkého, omezeného, vatel,

mluviti

arrogantního a tvrdého ducha této tídy, pidávaje ješt odstín fanatického pesvdení, který dodal mu jistého rysu velikosti. Byla to ovšem dosti magnát, ve poslanc, zábavná podívaná vidti ve

Snmovn

Snmovn

spoleenských J^ruzích vedle velikých, pvodních maarských rodin, pocházejících od druh Arpádových, finanní neb prmyslové potentáty pomadarštlé mocí kolkovaného papíru a honosící se jmény skoro až píliš maarskými, asto šlechtickými, kteí v otázce myšlenky státu maarského, monarchického, feudálního a kesanského, byli nesmiitelnjší než sami potomci jeho zakladatel. Bylo ostatn nemén zajímavé vidti je na druhé stran jak ochotn otvírají své správní rady nejstarším a nejvtším jménm Uher a jak nová kapiv komitétech a také v jistých

,

talistická aristokracie

spojuje se

se starou

aristokracií

pozemkovou ve

znamení tuných tantiém, pod heslem „národní práce". Tuto aristohracii asem nenávidla, ale pes to vždy podporovala, další tída: svobodných povolání, veejných funkcí, obchodu a stedního prmyslu, ten prazvláštní stední stav uherský, jehož jádro pozstává jednak z drobné zchudlé šlechty, jednak z živlu židovského. V celku žil tento stav ze státu: místa, protekce, subvence, veejné dodávky; a žil také na útraty národností: polovina jeho píslušník vykonávala své úady a provozovala své obchody v pohraniních krajích; konen znaná jeho

ohromném hlavním mst, umle vyrostlém ím dále tím vtší ást života zem. Nejsou-li, za tchto pedpoklad, snadno srozumitelnými strašlivé dsledky katastrofy, jíž Uhry byly postiženy? Rodová aristokracie mla ást

sídlila

centralisací,

v

Budapešti,

kde sousteovala se

polovinu svého bohatství, ne-li více, ve statcích ležících v území, obydleném národnostmi: nyní je ztrácí a když bude vyvlastnna s náhradou, lze si domysliti jak bude zhoršeno její postavení. Aristokracie penžní vzmohla še dualismem: budapeštské banky, pi vší své odvislosti od Berlína a Vídn, mly moc protože sousteovaly hospodáský život dvacetimillionového státu, jenž ídil ve skutenosti politiku monarchie o padesáti millionech obyvatel. Ale nyní? Co se stane s úedníky, advokáty, lékai, obchodníky maarskými neb židovsko-maarskými, kteí i

byli

po celém jinonárodním území, jako priôpnici a hlídky ást zstane jich snad na míst, pizpsobí se novým assimiluje se: kolik však bude takových, kterým vzpomínka na

rozptýleni

uherského státu?

pomrm,

minulost, uražená pýcha, zloba a vlády,

znemožní

další

i

nenávist,

kterou vzbudili v

dob

své

pobyt v dívjším psobišti? Vrátí se tedy do Uher

—

115

—

nepoádku hospodáského, tchto uprchlík nového druhu, ochuzených, roztrpených, bez zamstnání a kteí velmi tžko nové zamstnání si opatí? Nedostatek národního a silného mšanstva byl ode dávna slabou stránkou Uher: je to snad rys, který nejlépe vysvtluje nezvyklý bh uherských djin. Dnes však zdají se Uhry naopak ohroženy nadbytkem živl mšanských, ovšem vtšinou cizopasných. Uherský stát, jenž byl vlastn jen byrokracií ve službách feudalismu, vyrobil veliké množství „intelligence" hodící se výlun jeho služb. Je-li dnes nucena vrátiti se do území tak zmenšeného, jež zbývá Madarm. zda nezatíží a neochromí rozvrácený národní život a nezmaí-li budoucnost, jež mohla zstati? a bezpochyby vtšinou do Budapešti. Ale co sociálního

a mravního

zpsobí

nával

Maarm

III.

Nové Uhry budou státem ist zemdlským. V dsledku nových v jakých se ocitl svt válkou, bude moci býti. po jistou adu let. deset, patnáct snad dvacet, jejich hospodáská situace píznivá, protože zemdlské výrobky budou hledány a draho placeny. Ale pak?

pomr,

—

Uherské vlády, které vystídaly se od roku 1867, všechny snažily Uhry z jednostranné hospodáské soustavy a zavésti, teba umle, rzná odvtví prmyslu, z dvojího dvodu. Jednak cítily, jakému trvalému nebezpeí krisí je vystavoval jednostranný ráz jejich národního hospodáství a finanní nesnáze prvních let jim též ukázaly všechny jeho závady. Jednak zdála se tato pemna nezbytnou s hlediska obyvatelstva, aby zastavena byla emigrace, rozmnoženy porody a aby bylo assimilováno jinonárodní dlnictvo: msto bylo velikým nástrojem madarisace. Dnes nelze již pomýšleti na assimilaci a reforma agrární, jež rozdlí ohromná panství, nepátelská selským rodinám, umožní bezpochyby, aby a zstala zachována znaná ást, vysthovalc pipoutána byla k zemi. Vlastní hospodáské obtíže však zstávají, se svým zhoubným vlivem na státní rozpoet. se vyvésti

—

pd

se. že sousedé Madar se vynasnaží, aby jim život usnadnili. jednou starý úet minulosti vyrovnán, ani Cechoslováci, ani Rumuni a snad ani Jihoslované nechtjí Madarm tvrd spláceti, co sami od

Rozumí

Je-li

Je možno, že prmyslový vývoj eskoslovenské republiky cennými a snad nutnými zemdlské plodiny uherské. Je možno, že Rumunsko, jehož prmysl vzrstá, a jež ím dále, tím více usiluje o vývoz svých zemdlských výrobk, bude též kupovati uherské obilí. Tím se nic nemní na skutenosti, že Madai svými nákupy - a kupovati budou odviseti od svých soused; že nejrozsáhlejší budou nuceni vše záruky dané ..zroezinárodnním" drah. vodních cest a pístav vyvažují jen z ásti nevýhody zempisného postavení ist kontinentálního; a že Uhry budou s veškerým svým finanním a veejným hospodástvím odviseti nejen od pírody toho roku, kdy uhodí sucho, mráz neb pijde ale též od všech svých soused. cyklon, bude jim hroziti pohroma nich vytrpli.

uiní

i

jí

—

—

—

Také

nevstoupí Uhry

—

do nového

—

116

života panenské.

—

Madarskv

sfáf

je,

již

ped

narozením, zatížen finanními bemeny, co budou tím ješt zvtšeny obtíže

starých Uher.

Avšak

jež

O

tento ryze

zemdlský

dek, povahy politické a jenž

ráz

Uher

nemén hoden

mže je

míti

nese

za chyby

práv naznaené? ješt

jiný

dsle-

úvahy. Jak bude se moci,

rozrznné, utváeti pravá, živoucí, pokroková demokracie? Kde vezme podnty k myšlenkovému vývoji, k duševní, hospodáské, sociální soutži, jež jsou životními podmínkami pokrokové demokracie? Nechf se nám nenamítá, že Švýcarsko podává živoucí a uspokojivý píklad zemdlské demokracie, inné a stále pokraující: nebo Švýcarsko má svj prmysl, má kvetoucí obchod, ilé penžnictví a svou zempisnou polohou, svou prací a konen národnostní rozmanitostí, jež iní z nho ohnisko tech civilisací, stalo se jedním z nervových stedisek svtového života. Podobnou úlohu byly by mohly hráti Uhry v Evrop stední a východní, kdyby byly dovedly pochopiti své poslání. Práv proto, že pohrdly touto myšlenkou uherského Švýcarska a že obtovaly ji chimée uherského národního státu, upadly ve zkázu. jazykem nebot ve Dnes, uzavené, isolované, odíznuté od svta válce uskutenily, ovšem jinak než doufaly, svj sen o uherském státu, dnes nemohou na nco jehož všichni obané mluvili by jen maarsky podobného již ani pomýšleti. Nebude-li monotonie jejich rozlehlých plání obrazem monotonie celého jejich života, a fatalismus, jenž je základním rysem povahy maarského sedláka, nebude-li píliš oprávnným? ve spolenosti tak málo

i

—

—

I zde je nco tragického v osudu Maar. Mli ušlechtilÉ povahy a veliké myslitele: nebylo by dobe zapomínati dnes Deáka a Eótvóse. Jejich myšlenky pijaty byly po tyiceti letech malou skupinou demokrat, pro nž Tiszové a Apponyiové nemli dosti úsmšk a jejichž úvahy, dlouho nesmlé, dosply za války k radikálním heslm p. Jasziho. všeobecnému hlasovacímu právu, vyvlastnní, národní autonomii. Kdo ví, co by se bylo stalo s Uhrami a s Evropou, kdyby tento program býval pijat a proveden ped dvaceti lety? Kdo mže také íci, kde bychom dnes byli, kdyby po smrti Františka Josefa intelligentní a energický nástupce byl provedl v Uhrách tuto revoluci shora? Ale dnes o bolševickém pokusu, jenž, jak vše zdá se dosvdovati, bude jen tragikomickou episodou, ani nemluvme snaží se nadarmo pan Jaszi a jeho pátelé, od minulého listopadu, vzkísiti ped Evropou myšlenku demokratických Uher po Švýcarsku zaízených; a v maarských Uhrách,

—

—

zbudou

z trosek království sv. Štpána, v tchto Uhrách moderních mst, kde Budapešt bude jako obludná hydrocefalická výjimka, bezpochyby ostatn odsouzená k úpadku a živoení, kde naleznou prostedky k provádní svého programu? Když však se jejich program neuskutení, jaká je budoucnost Uher, budoucnost Maar? jež

jediné

bez prmyslu, bez

IV.

Klade se ješt jiná otázka, která je v úzké spojitosti se všemi shora naznaenými, která však je jist ze všech nejzákladnjší: má-li maarský národ, zbavený území, jež vykoisoval a svých jinonárodních

—

117

—

poddaných

—

—

bylo by možno íci: zbavený svých kolonií omezený máli demografickou budoucnost? Múže-li se udržeti

na své vlastní

Evrop i

síly,

odsouzen, aby se rozplynul a zmizel? na Turky, není to z potmšilé zlonjyslnosti. Byly chvíle, kdy Madai se chlubili tmito svými vzdálenými bratranci a jiné chvíle, kdy zase protestovali pi nejmenší narážce na p. na píbuznost jejich jazyka s turetinou. Bylo by tžkým omylem a velikou nespravedlností chtíti Madary a Turky stavti na roven. Nebylo-li by však nemenším omylem a úmyslným sebeklamem zavírati oi ped analogiemi a paral-

v

je-li

Myslíme-li

tu

jež naskýtají se v djinách dvou národ, plemenn blízkých, oba byly sthovanými a výbojnými, oba založily státy, v jichž rámci nikdy žádný národ s nimi nesplynul, oba zstaly po staletí a staletí celkem cizími zemi, které dobyly a již ovládaly? Vláda feudalismu, vláda vojenství, plemenná aristokracie, organisace poddaných dle konfessí, zízení „rajas" co tu zjev, jichž podobnost je nápadná a pi hlubší

lelismy, jež

—

úvaze odhalujeme ješt analogie,

jež

na první pohled nám unikaly!

vi

Je jisto, že pomrný poet Madar jinorodcm vzrostl od doby vpádu. Jeden z nejlepších madarských djepisc ukázal v knize o Uhrách XVIII. století, jak Alfóld a jižní Uhry byly pomadarštny, v tomto

pípad

bez

násilí:

ást maarskou

immigrací,

ást

assimilací jinorodých

Maar

osadník. Ale jakou úlohu v tomto pomrném vzrstu hraje vlastní jejich plodivost? Zejména v posledním plstoletí, kdy vzrst jejich byl silnjší, kolik nutno vysvtliti pohlcením jinorodc, kolik pipojením nemluv ani o klamech se žid a kolik vlastním jejich rozmnožením officielní statistiky? Problém není rozešen a není snadno ho rozešiti. Nové podmínky, v nichž Uhry se ocitnou, zmní jeho prvky a usnadní zárove pesné pozorování. Vzpomeneme-li tak astých stížností maarských spisovatel na systém dvou dtí neb jednoho dítte, na zánik maarských vesnic, na postup jinorodc v územích smíšených, kloníme se k názoru, že výsledky pozorování nebudou píznivé Maarm. Turci nikdy nedovedli se v Evrop pizpsobiti. Dokáže se, že, konec

—

Maai

rovnž toho nedovedli a že jakmile shroutila se nadvláda, byli odsouzeni k pohlcení, k neodvratnému zmizení?

konc,

jejich

Odpov

záporná byla by stejn odvážnou. do jaké míry zdravjší politika, díve zahájená, byla by mohla rasu zachrániti a zabezpeiti jí budoucnost? Vše je tu jen hypotésou, otázkou, pochybností Jist že problém maarský nezdá se patiti mezi ony, od nichž odvisí budoucnost Evropy a svta. Má-li však znanou dležitost pro sousedy nových Uher, je-li prvkem nikterak bezvýznamným v budoucích osudech celé stední a vých. Evropy a podléhá-li, jak práv události prokázaly, do znané míry vlivm hnutí, jež zmítá chaotickým a na dlouho ješt neustáleným množstvím lidu ruského, kdo mohl by bráti kladná

i

A

v pochybnost, že zasluhuje zájmu politických pozorovatel, vtšího,

mu vnován?

než

Byla by Evropa unikla strašlivému pekvapení z roku 1914, kdyby byla lépe znala Uhry? Snad. A tehdejší Uhry bylo snáze poznati a pochopiti, než Uhry dnešní, kde vše je v nejistot, v rozvratu, kde kladou se nové problémy a veliké otazníky do budoucna.

dosud

byl

—

116

—

Pelom

—

—

je tu tak hluboký, že zdá se historie mže tu jen málo pomoci. Madarské Uhry dávají Evrop hádanku, ped kterou dvtip stojí v tísni a v rozpacích.

s

nejerstvjší

minulostí

i

(Peloženo Dr.

LAD.

z rukopisu,

psaného pro Nové Cechy.)

MACHA:

DEMOKRACIE BEZ VOLEB. „Svrchovanost, fo jesf: všeobecná vle, z níž vyplyne zákon, bude podstatou sídliti ve sdružení všeobecném.

Žádný lovk, žádné shromáždní oban nebudou moci v žádné dob a za žádnou záminkou osobití si vykonávání této svrchovanosti af celé, af ásti; vždycky bude vtšina jednotlivých vlí osob spolených anebo jejich zástupc tvoiti sama jednotu vle spoleenského celku." (Posl. Isnard v Národním konventu roku 1793, i. III. jeho návrhu pedústavní smlouvy spoleenské.)

„Zákon

oban,

jesf

vle všeobecná, projevená budto vtšinou

má

spravovati,

anebo

jejich representanty." republiky ze 111. roku republiky, (ze záí 1795) § 3.) „Suverenita sídlí podstatn ve veškerosti oban. Nižádný jednotlivec a nižádné ástené shromáždni nemohou si pipisovati suverenitu. Nikdo nemže vykonávati jakékoli moci, aniž zastávati jakoukoli veejnou funkci bez penesení zákonitého (§ 18.).

jež

(Prohlášení práv ústavy

franc.

oban

Každý

oban má

stejné právo

pímo

neb nepímo

bráti

úast pi tvoení zákona, pi jmenování zástupc lidu a veejných úedník." (§ 19.) Veškerost oban francouzských jest suverénem (i. 2.). „Suverenita sídlí v lidu. Jest jedna, nedílná, nepromlitelná a neodcizifelná." (Ústava z roku 1793, i. XXV.) „Žádný jednotlivec, žádný zlomek lidu nemže si její vykonávání pikládati." „Všecky veejné moci, af jakékoli jsou, vycházejí z lidu." (Ústava z roku 1848, i. 1. a 18.)

Když Národní shromáždní francouzská zásady tyto v základní zákon své republikánské zem vtlovala, byla si vdoma dle slov velikého eníka konventu Dantona, že jsou v nich elementy lidské spravedlnosti a zídlo svobody národ; že ústava jest ta pravá smlouva spoleenská

vná

Vkovné

a že ústava schválená lidem jest tyto jako lid sám, stžejní principy republikánské svobody budou bezpochyby taktéž základními živly demokracie eskoslovenské, má-li pln dostáti své úloze v djinách lidstva. Pohíchu však nijak nevládnou zaátkm našeho mladého svobodného života. V zájmu veejného blaha byla nutná prozatímní vláda. Zákonodárný sbor však nebyl ani nutný, ba ani užitený. Jest v pímém odporu s uvedenými práv ideami. Toto zaízení povyšuje vládu prozatímní, doasnou, na vládu ústavní a tedy trvalou ovšem, že jen na oko. A to jest práv nejvtší vada tohoto režimu: zdánlivost. Pravý stav má se zastíti formou. Sbor „poslanc" jmenovaných vládou, pisvojil si posvátné jméno „Národního shromáždní", vydává se

—

lidu, piknuv si právo vykovávati jeho svrchovanost. Jménem lidu vydává zákony pro lid a pi tom rozhoduje o lidu bez lidu.

za zastupitelstvo

119

— Vznik tohoto shromáždní ostává pro tenáe Sbírky zákonu a naízení eskoslovenské repubhky záhadou. Dote se tam o pouze toto: „Národní výbor rozšiuje se na 256 lenu zpsobem a dle klíe, jak vznikl Národní výbor. Tento sbor nazývá se Národní shromáždní." (§ 1. prozatímní ústavy z 13. listopadu 1918.) Republikánský zákonodárce vru nemohl už ostýchavji zahaliti rouškou skoupého slova tuto ubohou náhražku volebního ádu do podivuhodného tohoto zákonodárstva. „Volba" odehrála se ješt za oponou. Pes noc dostal národ

nm

„zastupitelstvo".

takto

O

Jaký politický úel pvodn tanul tvrcm N. S. na oích? tom dovídáme se z informace „eské Stráže" (13./ 3.): „Zásady, že N. S.

ád ád a

má pouze pipraviti volební

pro nový

snm,

nebylo

možno

dodržeti, protože hrnuly se nezbytnosti, které bylo nutno vyíditi

a že

usnesení o novém volebním

i

provedení voleb vyžadovalo

znan

asu, po který nemohlo býti ízení státu zstaveno pouze zatímní vlád." Dle tohoto „vysvtlení" tedy N. S. pekroilo svj úkol, vlastn z nho docela vyboilo; nebo o volebním ádu pro „snm" není dosud ani potuchy. Není konen divu, že sbor, který se zmocnil moci zákonodárné, hledí si získati o republiku zásluhu co nejvtší možnou dle svého zdání tím, že vydá zákon, co jen bude moci, a dokáže tak oit, že to dovedl ješt lépe, alespo co do kvantity, než-li, kdyby byl zvolen všeobecným, rovným, pímým právem hlasovacím. Jenom že tato

ádn

—

—

dalekosáhlá inorodost nehledíc k právní stránce vci také uvádí vládu podle svého složení nedosti pevnou asto do rozpak! Napomáhajíc prodlužovati život prozatímní vlády, zárove ji pirozeným dsledkem seslabuje, svádjíc

Odtud

ji

na pole,

s

nhož ona

není svou

povahou samou.

Obanstvo

vždy podrobuje se autorit prozatímní vlády práv proto, že bude tento pechodný stav jen krátkého trvání. Na místo toho kolik netroufá si toto N. S. ješt rozešiti velikých úkol?

A

ony

krise!

skorém hrav. Ovšem, že pak mají chvatn vydané zákony tak p. zákonm ze dne 2. listopadu . 3. 5. o nejvyšších soudech vytkl v Právnické Jednot a v Právníku prof V. Hora. to

bolestné vady, jaké na

„Také píprava zatímní ústavy nebude

lehkým

úkolem

pro N.

S.,

nebof

tu

a stanovení

poprvé

jejích

narazí

na

zásad sebe

plnou silou všecky politické rozdíly stran." Co to znamená? Vždyf již pece jednu prozatímní ústavu máme! Což pak nevyjdeme z provisorních oktrojírek? Budou prý stanoveny ovšem jenom její zásady. Ale, zda-li na nich pestane sbor, jenž hodil pes palubu již tolik zásad? A jakým právem chce sbor dvrník pedsednictev stran vnucovati zásady eskoslovenské konstituce píštímu pravému ústavodárnmu zastupitelstvu národa veškerého? Nedvuje lidu na tolik, že zvolí si zástupce, kteí by sami dovedli vytýiti správné ústavní zásady? Nedovedeme si mysliti suverénní, všecky moci státní representující ústavodárný snm, který by se bez reptání spokojil s úlohou podružnou: pouze podrobnji vyplniti pedložený rámec nadiktovaných mu zásad osobami lidem k tomuto úkolu výslovn nepovenými, ádným mandátem, neku-li mandátem ústavodárným. Moc ústavodárnou v demokratické republice pece má

—

120

—

zásadám pisvdí, sám urí práv vypracuje ústavu a ta po pípad pak ješt pedloží se voliským shromáždním ke konenému schválení anebo pokládá se ústava schválenou, když uritý poet voli nereklamoval v as proti ní. Pochybujeme, že dnešní sbor, který si od poátku pedjenom tyto

lid

a ten volbou kandidátu, k jichž

zásady. Konstituanta

sevzal vydávati a to

pouhým

mrou

co nejhojnjší zákony, skonil by svou innost

politickým plánem návrhu. Takového sebezapení neznají diktátoi.

s eskou Stráží, že to bude jen „píprava zatímní bude pak pipravena jen z a t m n á ústava, když prozatímná ústava z 13. listopadu 1918 stanoví, že píští volený snm sejde se teprve na základ ústavy konené. A tak ocitáme se v tak zamotaném neujasnnosti. ze kterého se vyprostíme jenom bludišti nepi*íslušnosti vrácením se k správným demokratickým principm, pedevším k volbám, které jsou jediným, možným a také právním základem demokracie. A protože opírá se demokracie o základ prosté vtšiny, nemohou volby do ústavodárnho snmu býti jiné, než-li volby vtšinové. A protože úkolem konstituanty ex professo není rádné zákonodárství, nýbrž práv jen ústavní zákony a pak se rozejíti, bude tím více záležeti na schopnostech na karakteru každého representanta konstituanty, i dle amerického názvu konventu. Odpírati prozatímním volebním ádem do konventu volii právo volby svobodné a vázati ho na celou uritou listinu stranickou, bylo by nátlakem na jeho svdomí a pesvdení. Suverénnímu eskoslovenskému národu nenastává v této dob jenom veliké

Proto

nevíme

ústavy", že

i

i

i

právo položiti základy

státu,

pod

nejen

trvalou,

kterou

nýbrž veliká povinnost dáti ústavu dobrou, píští pokolení mají býti dnešní, ale i

šastnými.

Vi

zejmé snaze nynjších nezmocnných „poslanc" prodloužiti principieln pochybného pvodu listinami vázanými, zní nám jako pohádka chování Francouz za jejich revoluce: „Všichni zákonodárci, jichž lidé zachovali pamf, urili si za povinnost vrátiti se nazpt svj

mezi

úad

dav

oban

a

vyhnouti se

i

uznalosti. Ti, .kdož

stanoví

osudy

národ, mají se odpoutati od svého díla. Jakou úctu vzbuzující autoritu dodá vaší konstituci ob. již sami pinesete, obf nejvyšší cti, za níž obanu spti lze. Jak budou sláby prameny pomluvy, když nebudou moci vyítati ani jednomu z vás, že chtl rozšíiti Vaši vládu na nová Shromáždní, že jste obtovali všechen zájem osobní posvátné vážnosti k velikým debatám, jež máte ped sebou. Borcové vítzní, avšak unavení, zstavme svoje povolání svým nástupcm erstvým a jarým, kteí snažiti se budou, jíti po našich stopách! Dejte svým spoluobanm tento veliký píklad lásky k rovnosti a výluné píchylnosti k blahu vlasti!" K takovým slovm Robespierrovým pijalo první Národní Shromáždní jeho návrh a dekretovalo tém jedním hlasem, že lenové N. S. nemohou zvoleni býti do prvního sboru zákonodárného (16. kvtna 17Q0). Tak mluvili,

tak jednali praví zvolenci lidu!

Ústava, kterou pak usnesli

po dvouleté

práci,

„jejíž

a

ohromnost a

monarchická, na vždy vzorem takovéhoto zákonodárství. Francouzská Nár. Shromáždní nepetržitost zdály se býti nad lidské síly", zstane,

—

121

—

nepotebovala také volati do svých ústavních výboru znalce z vní, aby jim zákonné osnovy pipravili. Ani dnes není ve Francii pípustnou proposice zákona, kterou by navrhovatel, af poslanec, af senátor, nepodal ve form tak pesné, aby mohla býti ihned vzata na petes a vtlena tak,

jak

jest,

v

usnesení a v zákon.

Zpravodaj o volebním ádu obecním stýskal si 24. ledna v N. S. že debata o základním pilíi republiky všeobecn zklamala. „Národní Shromáždní je vlastn (!?) konstituantou {!!) a když listujete v historii konstituant dívjších, na p. francouzské a kromížské, pak smeknete klobouk a pokloníte se ped velikostí debat, jež tam Pro nás naopak jest toto zklamání zcela pirozené. byly pronášeny." Tžko eníku vystoupiti ze své povahy. Jinou mravní sílu a zodpovdnost projevu dodává mu mandát svený v horkém zápase volistvem, nežli protekní jmenování pedsednictvy stran. Tak jako dovedl to v roce nyní vyšle náš lid k velikým vcem dlníky hodné své dvry 1848, úkolu. Do té doby nám kralovati budou notáblové výkonných výbor. Jist déle než dávala nadji vláda 9. ledna. Vždy obecní volby budou teprve až 15. ervna. Pak teprve budou volby župní. A volby pro snm Ústavodárný? Nejsou prý ješt hranice republiky, vojska naše dosud v Sibii! Ale což Polsko, Nmecko a Rakousko, mly pevné hranice a mír pi svých nedávných volbách do svých konstituant? Nevolila v prosinci Anglie do parlamentu s vojskem v poli? Budou u nás vojáci" pod prapory vbec voliti? V republice francouzské nevoh ani nejsou volitelní, s

trpkostí,

—

i

i

ani

do snmovny poslanc

oddílm

ani

do

senátu, vojáci ani dstojníci k

svým

Ostatn by vojska v Sibii vykonala volbu bud" tam anebo dodaten pi návratu dom, práv tak jako obyvatelstvo území, jež k republice ješt mírem pibude. Republice teba pevné uvnit pdy, povolaní.

aby pestala

dohody výkonných výbor vydal se

na

nerozborným

se kolísati. Tímto základem

základní právo, voleb lidu. Nebojte sice rozpoutají, ale také se v nich

se

i

jeho

moe

jich!

vybijí.

stran založí

širou hladinu

odhodlan svil

se

moc

Vášn

Za

jedin

její

kehké moci moc vle lidu. Kdo

to naproti

vtšiny,

demokracie, tomu

boulivému

jest

strannické se jimi

nezbývá, než aby

vlnobití!

FERDINAND PELIKÁN:

STARÁ A NOVÁv ANGLICKÁ KONSTITUCE. za revoluce Anglie vlastní domovina konstituce vládla vždycky 1688 pomocí systému representace a myšlenka zastoupení jest plodem jejího myšlenkového vývoje. nadarmo prohlásil Hobbes svj logický i

r.

N

demokratism,

který neuznával

žádných výsadních vrozených

idejí

a

prohlašoval všeckny pedstavy a pojmy na pouhé zástupce vjemu. Kosamo slovo anglické psychologie oznaující pedstavu: representation ukazuje svým etymologickým odvozením, jak hluboko v an-

nen

i

glickém myšlení

tkvi

myšlenka zastoupení.

—

122

—

Než vrafme 30

se

k

anglické

konstituci,

která

byla

za

posledních

dkladným zmnám podrobena o nichž nás informuje výborná Williama Sharpa Mc Kechnie: Nová demokracie a kon-

let,

kniha:

Seznámiti tenástvo s jejím obsahem jest úkolem tohoto lánku. nabádavé kapitoly o vlivu moderní demokracie na podstatné rysy staré konstituce: o tom, kam sméuje tendence moderního demokratického zákonodárství, odhalují se tu vady a nesnáze demokracie a hledají ochran prostedky k jich zmírnní zejména a stále s ostituce.*)

Jsou

v

ní

hledem na konstituci anglickou. Filosofická kapitola o samotných theoretických základech demokracie dodává zajímavému a pístupn psanému spisu znané vdecké hodnoty. Všimnme si podrobnji jeho obsahu.

Je to pedevším rozdíl obou konstitucí, z nichž prvá jest datována hojn užívaným spisem Bagehotovým (1868) a pítomným spisem Mc Kechniovým, jenž stanoví tyto zajímavé rozdíly:

Vláda kabinetu není už dnes jako za stredoviktorianské konstimezi mocí výkonnou a zákonodárnou, nýbrž

a)

tuce sprostedkovatelkou

kabinet pohltiv

královské výsady

nejen nad korunou, ale

i

stal se neomezeným despotou nad parlamentem. Vdcové dvou

nejsilnjších anglických parlamentních stran

všeobecnými volkami (5

let)

neomezenými

jsou v období mezi

dvma

držitely moci.

b) Tato nadvlda kabinetu, která byla rozšíena zvlášt pímými intimními -Vztahy mezi kabinetem a volistvem, obmezila poet divokých neodvislých poslanc z nichž se stali pouzí vázaní delegáti,

již

c)

se pizpsobili

Snmovna

vtšin.

lord,

která tvoila

díve znanou protiváhu

proti

poslanecké snmovny, klesla pro neoblíbenost a neobratné užívání svého práva mniti finanní pedlohy ve své hodnot na pouhý registrující orgán a parlamentním aktem z r. 1911 byla jeji moc redukována na nulu. Její neoblíbenost zbavila ji možnosti vykonávati aspo poslední zbytek zaruených práv. Bagchot, který byl pesvden o nutnosti pevahy poslanecké snmovny nad snmovnou lord odporuoval pece jisté d) brzdy a protiváhy, které by omezovaly její diktaturu. Tak nazýval „pojišující klapkou" právo hlavy exekutivy jmenovati pes odpor parlamentu leny druhé komory a regulátorem konstituce „výhradní právo koruny" rozpustiti parlament. K tomu podotýká Mc Kechnie, že tyto Bagehotovy brzdy a protiváhy dnes po 40ti letech, kdy nejde již o to stavili hráze všemoci parlamentu, nýbrž kabinetu, který korunu úpln zotroil, snmovnu lord zcela ochromil a moc parlamentu zejména jeho schopnost odporu a možnost odkladu novým jednacím ádem oslabil, dnes už naprosto nestaí. Proto ve své poslední kapitole uvažuje o ochraných prostedcích proti tomuto vybujelému despotismu kabinetu ohlíží se po cizích vzorech a probírá zajímav referendum lidu, jež vede nutn k zákonodárné iniciativ a které se

pevaze

i

") sir,

96..

V

Praze pel. Karel Ostravský, nákladem cena 7 K.

—

123

—

asopisu:

eská

Republika

IQIQ,

hodí pouze pro malé republiky dle vzoru švýcarského, Ústavní theore(str. 85.) pedpokládají, že referendum hodí se pouze pro vzácné a výjimené krise politické, kdy se lidu piêdkládají otázky jež pouze ústavní teoretiky zajímají, kteí se domnívají, že možno jiné stejn naléhavé otázky, které zase pouze lid zajímají (zvýšení mezd) vylouiti. Také druhý ochranný prostedek tak zv. pomrné zastoupení vede sice tikové

k

ochran menšin

radikální,

vala

a neiní

a k tíštní majority v slabší celky,

zbyteným

díve ochráncem

proti

sesílení vlivu

snmovny

není

však

lordu, která

zákonodárným kivdám. Jednou

z

dost bý-

možných

reforem anglické konstituce bylo by sesíliti vliv domu lord nisnad dle pouhého vzoru amerického senátu, nebo kanadské a australské horní komory, nebo v Anglii jest zakoenna zásadní nedvra v horní snmovnu a nelze ztracenou dvru rázem vzkísiti. vidí Mc Kechnie jediné východisko ve zízení jakéhosi neutrálkoli

—

1

ního tribunálu, který by ml dvru obou snmoven a skládat by se ze sboru nepolitických finanních znalc, majících spíše hlas poradní a kontrolujících nesmírnou moc finanního ministra.

Ani nejoptimititjší kanclé nesetrval by v nezdravé

finanní

pi jedaotném protestu tohoto poradního sboru. Také rozdlení moci mezi úady centrální a federativní, jak je tomu v Americe nepokládá v Anglii za možné a odkazuje federalisaci britské íše^do dapolitice

leké budoucnosti.

Tendence demokratického zákonodárství smuje

ne-

zadržiteln od individualismmu s jeho osobní svobodou a hospodáskou svépomocí, s jeho omezením státní moci na minimum ku státnímu socialismu a in t ervencionis mu, který vniká pronikav do

do stav spoleenských a neštítí se ani ryze stedovkých prostedk do nedávná zahrnovaných obecným posmchem, pomoci níž vláda smí upravovati ceny zboží a mzdy za práci, nehledíc na pirozené zákony pracovního

trhu,

období zákonodárného zasahování do nejvnitrnjších podrobností života poddaných na místo smluvního

Pak

vstupuje

období

spoleenskéha vývoje, kde se individua osvobozovala od píkastovních zákon, jimiž byla vázána pouhým faktem svého zrození. A skuten vítzí období zákonodárství, které záleží ve vdomí vli vtšiny ve všech spoleenských oborech: Zákonem urovnávají se mezdní spory, které se již neeší pouze stávkami, zákonem zatlauje se výluná zemdlská politika vlastník pozemk do pozadí, zákonem jsouce chránny dlnické trade-unions dovedou svých majoritních práv využitkovati k nadpráví nad vynikajícími a silnými emeslnickými individualitami všude vidíme vládu vtšiny, která dává svoji moc menšinám pocítiti. Demokratické zákonodárství, které stojí pod vládou stran neznamená práv nejpíznivjší podmínky pro finanní politiku státu. Nepodporuje šetrnost, která je kamenem mudrc, jenž mní nadbytený dchod dneška v kapitál zítka, nedovede pímti vtšinu, masu to žijící pouze pítomnosti, aby ji obtovali pro budoucnost, a projevuje zejmý odpor proti všem formám zddného jmní. Zddné jmní rodních

—

—

124

—

lu

platí

daí

dvojí clo,

dchodu.

z

ován

úadu

dle nižší stupnice

úkolm, pi

rárním

dchodu 1200 nebo svého

ron ron

další pozstalostní poplatky a pak jest zdanesoucího pt set liber než soukromník vnující se vdeckým a lite-

pedevším

Držitel

emž

v

žije

ron

liber

pomrném

výsledku

ústraní

z

„

nevydlaného"

a spoivosti

píle

to

své vlastní,

53.)

otce.*) (str.

Tím se dostáváme ke kamenm úrazu demokracie, kterou nesmíme dle Mc Kechnie chápati jako vládu absolutní, matematicky abstraktní vtšiny beze všeho zetele k kvalit, nebof taková

kvantitativní

upímn

mluviti

rzným morálním kazm:

vtšina podléhá

p. vdec ke kruhu svých

jaho mluví na

léhá politice dar, která

dlá

z hlasu

lidu

hlas

boží,

nelze k ní

tená,

nelze

ji

pod-

pro

ne-

naléhavých otázkách. Dalšími vadami demokracie, jakožto vlády absolutní vtšiny jsou: naprostný odvrat od individualistického hesla Laissez faire, které popávali volnjší rozvoj lidské osobnosti a všem jejím morálním kvalitám, jako jsou: sebezapení, obtavost, neodvislost a originální iniciativa; dále vynikajících mezi vady teba poítati neblahé úinky exodu kapitálu osobností z britské íše pro pílišné finanní zatížení. Moderní liberalism v nmž jedin vidí Mc Kechnie jediné východisko potebuje pouze jednotné definice a rozlišiti svoji finanní metodu od komunistické konfis-

vdomost

informovati

o

všech

i

Mc

Kechnicova kritika bezmezného a stedovkého státního interjádro lidské osobnosti mže býti nejhlubší který nií praktické socialisty dobrým mementem a lekcí pro naše teoretické a teba s povdkem kvitovati, že peklad jeho knihy vychází nákladem kace.

vencionismu,

i

vynikajícího

Dr.

pedáka Modrákovy skupiny

sociální demokracie.

JAROSLAV KOPAL:

DEMOKRACIE A BOLŠEVISMUS**) Demokracie

je

jedna z forem

níž slojí všichni zrádci

Lenin na

lil.

mšácké

vlády,

za

opravdového socialismu. sjezde sovl v únoru 1918.

Que

toul individu qui usurperail la souverainelé, soit a r instant mis a mort par les hommes libres.

Prohlášení lidských a obanských práv v jakobinské ústav, i. 27.

Je zajisté pochopitelno, jestliže u národa, tvoícího nejzápadnjší výspu Slovanstva, o niž tíštily se déle než tisíciletí vlny nepátelského moe, vyvinul se zvlášt vroucí pomr k nejvtší, a do nedávná svtovládné velmoci slovanské. V dobách nejvtších sklamání na poli poli*)

o dani

z

Stejn nespravedlivou zdá se finanní reforma Rašínova, kferá ve své pedloze majetku zdauje pouze dchodv zddné a osvobozuje úpln na p. pense

vdov vysokých **)

úedník

což

je

pece

také

dchod

nevydlaný.

Použito: „Bolševiki u vlasti", socialno-polifieskie itogi okfabrskago perevorota.

Petrograd. Moskva, Izdavatlstvo „Revoljucionnaja Mysl" 1918. Sborník stalí RozenCernova, Rfiáeva, Svjafického, Kiržanova. Lunkevie. Rakova. Nikolajeva. Pana. Kondralva a Gendelmana (Jakobiho). ^

bljuma,

—

125

—

ím

tickém,

vících

tísnivjší

doasná

byla

politická

bezpomoc

národa, mysli

národního osvobození obracely se za hranice, a jmenovit též k východní slovanské veleíši (pou do Moskvy), která do nedávná byla takoka výhradným exponentem moci Slovanstva ve svtové politice. Výtvory ruské národní kultury, vzbuzující oprávnnou víru ve veliké poslání Slovanstva v píštím díle všelidské civilisace, pispívaly k tomu, že pomr eského národa k Rusku stával se ješt velejším. Jestliže tedy. nedlouho po prvém rozmachu revoluního Ruska, osvobodivšího se ze jha samodržaví, bolševismus, sleduje své jednostrann vytýené cíle, rozvalil v ssutiny Rusko jako politickou velmoc, a odsoudil je dobrovoln ve svtodjném zápase o nejdražší statky lidstva ku potupné kapitulaci ped národem uchvatitel, a to takka v pedveer velikého vítzství ideje práva a spravedlnosti, již tato okolnost opravíuje vysloviti o hnutí bolševickém zahoklý soud. Zprávy svdící hospodáském a krvavé hrúzovlád na Rusi, o rozvratu obanském v hodinu

i

kterou,

jak

se

zdá, bolševití

vdci považovali za

konstantní

atribut

každého hnutí revoluního, mohly zamítavé stanovisko jenom utvrzovati. Nezadávalaf krvavá ochlokratická hrzovláda bolševická nikterak hrúzovlád roku 93, ba možno, že ji ješt pedila.*) Jestliže však bolševismus, aby zdvodnil svj režim, zdeptal cynicky vli ruského národa, prohlásil

ideu

suverenity lidu za hluboce reakci-

onáskou, a popel veškery principy demokracie, které jsou dnes obecným majetkem kulturního lidstva, pak nelze mu nikdy odpustiti tento „hích proti duchu svatému", a lze právem míti za to, že soud djin vykne nad hnutím bolševickým své anathéma. Bolševismus je pokusem o pechod z dnešního spoleenského a hospodáského ádu k ádu socialistickému na základ oligarchické tyranie. Pokus tento neopíral se ani o vtšinu nárqda. ba ani o uvdoo kruh usurpator. utvoivších v as okfabrského a mezi nimi hlavn o Lenina, od ideové podepení, (pokud lze nhož vzešla nejen iniciativa, nýbrž takovém vbec mluviti), všech význaných opatení a hledisek o ruského bolševismu.

mlý

proletariát, nýbrž

Sovt Národních Komissa,

pevratu

i

nem

Bolševismus vyšel

marxismu. Strana

z

bolševická

považovala

se

za politickou pedstavitelku proletariátu, tvrdila o sob. že je nejdslednjším vyjádením marxismu a tvoila levé kídlo ruské socialn-demokratické v

sob

strany

dlnické.

obsahuje

nauka

Pes o

všechny nedemokratické tendence, které tídním boji. sociální revoluci a diktatue

kone

svou s!af „Bolševism a diklafura dlnické chování Lenina, Trockého a jeho katanú. nutno vrátiti se do Sully a ímských triumvir. Totéž chladnokrevné vraždni lidi v massách, táž nemilosrdná bezohlednost kafan k pohlaví a vku jejich obtí, totéž muení zajatc, totéž pronásledování, jenže tentokrát proti celé tíd obyvatelstva, táž divoká štvanice na skryvší se vdce, aby z nich nikdo se nezachránil, táž udávání osobních a politických nepátel a totéž chladnokrevné vraždni lidí na zápasu naprosto nesúastnných. Rozdíl je toliko v tom. že ímané nemli strojních pušek, aby stíleli zaja!ce v massách. nemli v rukou dekretu o boji s protirevolucí. a že nemli na Hech *)

(rídy",

Mich. Gendelman

praví:

Abychom

as

slova

(Jakobij)

našli

nco podobného

..socialism".

—

126

—

/

do návratu Leninova na Rus zachovali si píprincipm demokracie. Až do listopadového pevratu de-

proletariatu, bolševici až

chylnost k

mokratická republika a Ustavodárné Shromáždní se všeobecným, pímým a rovným hlasováním byly u bolševik všeobecn uznávány, a ani Lenin, ani jeho stoupenci dlouho se neodvažovali oteven útoiti proti demokracii. Lenin ovšem pijel do Ruska v dubnu 1917 s docela novou orientací. Ihned vydal brožuru „O úkolech revoluního proletariatu". kde prohlásil sociální demokracii za zastaralý pežitek co do jmna co do programu, zamítl parlamentní republiku a vytýil požadavek republiky sovt dlník, nádeník a sedlák, vlastní strana však these jím formulované tehdy odmítla, prohlásivši je za jeho osobní názory, kterých nemže ani pijati, ani pevzíti za zodpovdnosti. Lenin houževnat však sledoval dále svoji myšlenku. Pipravuje novou revoluci, která by strhla moc do rukou vlastní strany, byl si vdom, že nemže se opíti o vli vtšiny národa, vždyf ve smyslu ortodoksního marxismu považoval za nositele socialistického hnutí a ideje tvrtého stavu dlnickou tídu, a v Rusku s jeho málo vyvinutým prmyslem je dlnická tída mizivou menšinou národa. Lenin octnul se v píkré protiv se zásadami demokracie. Odhalil tedy ve zvláštním lánku vnovaném Nik. Suchanovu „koen zla" ve vli vtšiny národa. Prohlásil demokracii za nepítele národa. i

i

i

n

V Raboem puti vyslovil názor, že odvolávání se na vli národa bylo by dstojno nejtupjšího malomšáka. Na tetím sjezde sovtv, po rozehnání Ustavodárného shromáždní vyjádil se Lenin: Demokracie je jedna z forem mšfácké vlády, za níž stojí všichni zrádci opravdového

socialismu.

míry, že

Tmito

názory

pronikl Lenin

pouhá zmínka o demokracii ze strany

v krátké

odprcv

dob

do

té

bolševických vy-

volávala u bolševik pravé záchvaty zuivosti.

Hospodáským rozvratem vyvolaným válkou, vznikajícím hladem a vojenskými porážkami vidí Lenin pízniv zkypenou pdu pro státní pevrat, kterým by proletariat uchopil se vlády. V neštstí ruského národa spatuje píznivé podmínky pro dosažení svého cíle. Nicmén uchvácení vlády ze strany bolševik provedeno ješt pod heslem, aby zabezpeeno bylo neprodlené svolání Ustavodárného Shromáždní, v pozdjších dekretech poíná si Lenin ješt opatrn (na p. dekret o poíná slovy: Otázka pdy mže býti v celém svém rozsahu rozešena jedin všenárodním Ustavodárným Shromáždním), ve svých thesích prosincových uveejnných v Pravd bojuje však už bouliv

pd

Ustavodárnému Shromáždní, jako pekonané form demokratismu sovt nejen za formu vyššího typu demokratických zízení, nýbrž za jedinou formu, která je zpsobilá zabezpeiti zdravý pechod k socialismu. Po rozehnání Ustavodárného Shromáždní ped tetím sjezdem sovtv sestavil Lenin nártek nového programu a strana bolševik schválila všechny návrhy svého leadera, ku kterým nechtla dáti díve souhlasu. Odvrhnuvši dosavadní jméno ruské strany sociáln demokratické, pijala název „ruská strana kommunistická". Sjezd uznal, že pechod k socialistickému zízení pedpoproti

a prohlašuje republiku

i

127

kláda svobodu a demokracii ne pro všechny, nýbrž pouze pro pracua vykorisfované vrstvy, vylouení vykoisujících tíd a bohatých pedstavitel drobné buržoazie, odstranní parlamenlarismu a splynuti správy se zákonodárstvím. jící

Politické zízení bolševismu je dstojno jeho „ideové podgotovki." Myšlenka, že demokracie je pekonaný mšfácký pedsudek, a že nutno nahraditi „zaprašivélou parlamentární republiku" vyšší formou, republikou sovt, mže zroditi pouze tyrannii, kterou, posuzujeme-li dle úink v politickém, hospodáském a kulturním život ruského národa, možno smle prohlásiti za stokrát horší nežli samodržaví. Skrýváf bolševismus pod svojí revolun-socialistickou frazeologií a gestikulací reakcionáské, zpátenické hnutí ve všech oblastech života. Bolševická vláda je vládou samozvanc a usurpator. nevyšedši ze svobodné vle ruského národa, a to ani zvle oné .bolševické menšiny, o kterou se opírá. Nebyla zvolena žádným zastupitelským orgánem dlník, vojín a sedlák, nýbrž dosadila se sama v dob okfabrského pevratu a sama se od té doby doplovala z osob tvoících ústední výbor bolševické strany. Pi tom vláda bolševická nepodléhá žádné kontrole a žádné zodpovdnosti. Sovt Národních Komissa v prvém svém akte, který o sob vydal, sice prohlašuje: Kontrolla nad inností národních komissa a právo jejich sesazení, pináleží všeruskému sjezdu sovtv dlnických, selských a vojenských poslanc a jeho ústednímu, výkonnému výboru, avšak ve skutenosti nastoupila úplná nezodpovdnost a nedostatek kontrolly. Pi všech nejdležitjších aktech poínal si Sovt Národních Komissa zcela samostatn (rozehnání Ustavodárného Shromáždní, mír s Nmeckem atd.). nedotazoval se ústedního výkonného výboru ani sjezdu sovtv a stavl tyto orgány vždy ped hotový fakt. ji

Postavení Centralného Ispolnitelného Komitétu, jenž nominelné jest „svrchovaným orgánem" republiky, jest vlád, kterou representuje Sovt Národních Komissa, zcela pokoující, což se jeví markantn po stránce finanní. S. N. K. rozhoduje samostatn ve vcech finanních •a pikazuje finanní prostedky svrchovanému orgánu republiky. Centr. Ispolnit. Komitétu, ímž tento ocitá se v postavení vládou placeného

vi

i

vlád zplna závislého. Všemocné postavení S. N. K. zabezpeeno

úednictva, na

vi

místním sovtm dekretem o provinciálních komissaích, jímž pikázáno místním sovtm, aby komissae vládou vyslané bezpodmínen podporovali a naízení jejich provádli. Samo sebou se rozumí, že základní podmínka zízení demokratického, všeobecnost a rovnost práv povinností byla bolševismem z koene vyvrácena. Všeobecné rovné právo hlasovací, o nmž praví Marx v kommunistickém manifeste, že jest jedním z prvých a nejvážnjších úkol proletariátu, aby si je vydobyl, bylo odstranno. Mohlo by se oekávati, že volebního práva ve smyslu novokommunistické zásady „svoboda ne pro všechny, nýbrž pouze pro pracující a vykoisované vrstvy", zbaveni byH pouze nenávidní mšáci. To by však byl omyl. i

—

12a

—

i

mezi tídou pracující a Všeobecnost a rovnost práv porušena krut vykoisovanou. Volebních práv zbaveni mimo buržoazii velkou, stední nejchudší intelligence, nezamstnaní, sedláci ze samot nedrobnou, organisovaní v sovty atd. Princip rovnosti práv porušen pi sestavování, ^svrchovaných orgán republiky. Sjezdu rad a ústed. výkonného komitétu tím, že poet poslanc selských a poslanc dlnických byl sedláci jsou mnohokráte poetnjší nežli dlníci. stanoven stejn, Rekordu podvodné volební geometrie dosáhl však bolševismus vytvoiv mezi samým dlnictvem kasty privilegované, nadané právem hlasovacím i

i

i

a

i

trojím. Toho docíleno tím zpsobem, že dlnictvo pro stranu bolševickou spolehlivé, vykonávalo volební právo jednou jako dlnictvo uritého závodu, a po druhé na základ lenství v odborovém svazu, kdežto jiná kategorie dlnictva byla po pípad z volebního práva vbec vylouena. Na píklad pi volbách do moskevského sovtu, dlníci se stanoviska bolševického nespolehliví, nemocenské pokladny a dlníci kooperativní, nedostali bezprostedního zastoupení v sovte, kdežto spolehlivé odborové svazy byly obdaeny dvojím hlasovacím právem, volil každý odborový svaz zvlášt, a mimo to ješt jednou jednota odborových svaz.

plurálním, dvojím

Uvdomíme-li

i

si,

že vláda bolševická nevyšla ze zastupitelstva lidu,

a provedši splynutí správy se zákonodárstvím, podrobila si i orgány zákonodárné, vidíme, jak osobní režim Leninv trpící vedle sebe místní a

orgány

ústední

pokud

zastupitelské potud,

neprotiví

se

jeho vli,

avantgardou kracie, stává se pod režimem Leninovým avantgardou reakce.

zvrhá

se

v úplnou tyranii. Proletariát,

mající

býti

demo-

Pátráme-li po koenech, ze kterých vyrostlo ono bolševické zmasmysl, nelze jich nevidti z valné ásti v ideologii marxismu, s jeho naukou o tídním boji, o sociální revoluci a o diktatue proletariátu. Co se nehodilo z marxismu k propagaci bolševických cíl, bolševism zavrhl a recipoval pouze co sloužilo k jeho podpoe. Z marxismu pevzal tení

fanatickou tídní nenávist, že by byla vyvrcholením

Co

se

týe

na svobodné vli lidské, k tomu byl

pechod

sociální

revoluce, odmítl

názor,

hospodáského vývoje nezávislého píliš nedokavým, cht co nejdíve

sociálního a

íd

se dle ortodoksního marvykávaje sociální a hospodáské differenciace, kterou musí spolenost prodlati, než se stane zralou ku katastrof zahajující sociální revoluci. Takto proti uení marxismu pokusil se bolševismus kus vývoje lidstva, podle uení marxismu a jeho materialistického pojímání djin svrchovan dležitého, prost peskoit. Za tb tím draznji pokusil se provádti sociální revoluci a pikroil ku expropriaci vykoisovatelv tak, jak marxismus hlásá. Podobn s uením o diktatue proletariátu. V marxistické koncepci jest diktatura proletariátu diktaturou vtšiny ve všeobecném zájmu proti íseln nicotné menšin vykoisovatelv. Diktatura proletariátu je tedy

oddekretovati

xismu, musil by klidn

•

podmínna dsledkem

v éru socialismu. složiti

ruce v

klín,

len

zproletarisováním vtšiny lidské spolenosti, která je vývojové koncentrace kapitálu do rukou malého potu vy-

koisovatelv. Bolševism opt odmítl vykávati

—

129

—

této

hospodáské

diffe-

renciace a proletarisace, která by ovšem mohla umožniti, kdyby hospodáský vývoj dál se podle marxistické maršruty. aby diktatura proletariatu opírala se o vli vtšiny. Uvdomil si snad, že by se nikdy ne-

dokal. Nemoha se však rozlouiti s vábivou diktaturou proletariatu, podepel o to. co tu bylo. o pomrn nepatrnou menšinu národa, a prohlásil prost demokracii za buržoasní pedsudek, za nefjítele lidu. Odtud jeho nepátelské stanovisko k parlamentarismu. k demokratické republice, všeobecnému právu hlasovacímu. V nich vidi lx>lševismus nepátele diktatury proletariatu a pechodu ke zízení socialistickému. Jak nedemokratické tendence zakukleny jsou v sociální demokradokladem jest, že už 15 let cii a v marxismu, toho charakteristickým ped bolševickým pevratem na druhém sjezdu strany sociáln demokratické byla možnost jeho pedvídána. Tenkráte Plechanov prohlásil, že je hypotheticky myslitelný pípad, že by se sociální demokraté vyprávu, emuž Posadovkij-Trockij dal tenslovili proti všeobecnému kráte ten smysl, že „všechny demokratické principy musí být podízeny prospchm naší strany". Jiným koenem bolševismus tkví ve francouzském anarchosyndikalismu. 1 francouzský syndikalismus ^tejn bojoval g^roti všeobecnému ji

hlasovacímu právu, parlamentarismu a demokracii, takže ani v tom bolševism nepinesl nco nového, originelního. Bolševism liší se však podstatn od anarchosyndikalismu tím. že tento na místo demokratických zízení staví orgány tídní, syndikáty, odborové svazy, v nichž vidí kostru budoucí spolenosti, kdežto bolševism popíraje demokracii, parlament a jiná zízení ústavn právní staví na jejich místo politickou

smru

organisaci. stranu a

její

tyranii.

Nebylo dvodno oekávati, že hnutí bolševické, které socialismu, protirevolucí a rozkladem, jak

je

správn

je

vystihuje

karikaturou posl.

Mo-

dráek, udrží se delší dobu pi vesle. Vždy hodnotnost svých idejí a method mohlo a mže zjistiti bezprostedn na hospodáském, kulturním politickém úpadku ruského národa. A nejnovjší události v Rusku i

nasvdují skuten tomu,

že bolševismus vida

hospodáské

zhroucení,

na pokání. Usneseni Ústedního výkonného výboru sovt ze dne 17. února t. r. ohlašuje skonení terroru a pemnu revoluních tribunál v normální soudy. A v dojemné péi o schudlý svt praví: „Dohoda s demokracií rychle by as ukonila ruské zmatky a uinila schudlému svtu pístupna ruská bohatství. V souvislosti s tím sociální revolucionái a socialisté menšcvíci, kteí vždy zstali pevnými obhájci vci demokratické a dslednými odprci bolševismu. usilují o dohodnutí na podklad vybudování režimu demokratického, založeného na politické svobod. Jedním z hlavních k tomu je všeobecný odpor k cizí intervenci v Rusku u všech stran socialistických. A je charakteristické, že mezi bolševiky hlavním obhájcem myšlenky dohodnutí s demokracií je Lenin. Úspch myšlenky dohodové znamená ovšem pád diktátorského, tcrroristického bolševismu a pekotné socialisace.*) jaké zpsobil,

je

ochoten

dáti se

"

dvod

*) Viz lánek Prokopa Maxy ..Rusko a Evropa" psaný a uveejnný v eské Stráži ze dne 6. bezna 1919.

—

130

—

v

Paíži 28. února

1.

r.

Pes

to,

se

zejm slunce bolševismu v Rusku sklání se Cechách obdivovatelé bolševismu, kteí nemohouce

tedy

že

k západu, jsou

v

dokati nového pevratu,

A

již

již

vidí

nad

echami

„slunce bolševické"

na veejných schzích, že vc proletariatu je v nebezpeí, že socialisté nesmjí podlehnout parlamentnímu kretenismu, že zkrátka demokracie nestaí, a že nutno užít jiných prostedk. Tof nepopirateln ohlas onoho tyranického a terroristického bolševismu, který oteven ocitá se v odporu s principy demokracie, který dosáhnuv vlády ve své zfanatisované tídnické nenávisti hledí se upevniti nej';:.. krvavjší hrzovládou, a vyvraceje základy demokratické pináší s sebou nevyhnuteln u národa, jenž se mu poddal, rozvrat hospodáský, politický kulturní. Úspch tchto podvratných idejí a snah u národa vycházet.

mluví

smle

i

a ukáznného, který vidí hrzné praktické dsledky bolševického experimentu nejen v Rusku ale jinde, je více než pochybný. Bylo by však nebezpenou illusí, dokud souástí ideové základny stran

vzdlaného

i

podstat demokracie (tídní boj, demokracie v Cechách za zabezpeenu. Dnes více než kdy jindy jest úkolem všech demokrat, prodchnouti pravého a jediného nositele suverenity, kterým je veškeren národ, nesmiitelnou nenávistí k jakékoliv tyranii, af se opírá o jedince, nebo kteroukoli tídu a kastu, onou nenávistí, která je vyjádena socialistických jsou

nauky odporující

diktatura proletariatu), pokládati

v ústav z 24. ervence

DR.

J.

17Q3

vc

veliké francouzské revoluce.

AUERHAN:

K OTÁZCE VYVLASTNNÍ VELKOSTATK. Vyvlastnní velkostatk, tato národohospodáská otázka ohromného dosahu a všenárodního významu, stala se otázkou politickou a pedmtem bohopusté stranické agitace. A je vážné nebezpeí, že otázka, jejíž správné rozešení mže nám pinést velké národohospodáské prospchy a blahobyt píštím generacím, pinese nám neštstí, budou-li oba potírající se smry postupovati zpsobem dosavadním.

Otázka

tato

musí se ešit klidn,

vcn,

bez

stranické

zaujatosti.

V

požadavku vyvlastnní velkostatk shodují se všechny tyi velké Shromáždní, prohlásila se pro nj také vláda ve svém programu z 9. ledna. Ohromný spor je však v otázce, jak naložiti s vyvlastnnými velkostatky. A na prvý pohled se zdá, že je zde nepe-

strany Nár.

klenutelná propast mezi názory strany agrární a názory strany sociálndemokratické.*) Strana agrární vychází z dnešního právního ádu a Sfrana eskoslovenských socialist byla nejprve pro socialisfický zpsob emly zstati v celosti a ve vlastnictví státu. Tisk této strany psal velmi oste proti rozdlení pdy a rozprodeji do soukromého vlastnictví. Av.šak dne 14. února usnesl se širší výkonný výbor, aby vyvlasfnná pda zemdlská byla pevedena v držbu zemdlských rodin a to bud prostednictvím družstev anebo v držbu soukromou. Pevod v držbu soukromou stal by se bud kupem, nebo nájmem, dle *)

šeni:

velkostatky

pomr.

—

131

—

z

zpsobu hospodaení

dnešního

se rozdhly a rozprodaly

dlských dlník. Strany

pdu

do

žádá. aby vyvlastnné velkostatky

a

vlastnictví

domkár. chalupníkú a zem-

socialistické podezírají

ji.

že bohatí rolníci sami

po ase od tch, kdož dnes koupí, avšak následkem nedostatku provozovacího kapitálu nebudou ji moci neodvodnno, vždy pomocí kolonisaní udržet. Toto podezení je zcela nemajetným umožnit nákup pdy a zavedení hobanky má se spodáství. Ostatn tomu, aby vyvlastnné pozemky nepecházely pozdji do rukou zámožných rolník, bylo by lze lehko elit ustanovením, že v pípad pozdjšího prodeje vyvlastnných a rozprodaných pozemk vyhrazeno jest státu právo pedkupní. Strana agrární má nanohem vážnjší dvod, pro který se zasazuje o rozprodej velkostatk. Strana chtí

skoupit, ne-li hned tedy

ji

i

ví, že provedením reformy zvtší se znan poet rolník, že význam rolnického stavu a tím bude posílen vliv, váha politická

agrární tím

i

moc

a

síla

její

i

vlastní.

Chápeme tedy vervu, se kterou agrární žurnalistika propaguje tento zpsob ešení pozemkové reformy a odpustili bychom agrární stran snahu eskontovat aspo ást oekávaného zvtšení politického svého významu již pi budoucích volbách. Nemžeme jí však odpustit nešastný pehmat, jehož se dopustila v agitaci pro tuto otázku, pehmat, který zpsobil u mnohých venkovan oekávání okamžitého dlení na venkov, ml nutn za následek rozvíení ostré protiagitace a mohl by v dk poruchám osevních prací. Míním tím soupis provásledcích vésti i

agrárními organisacemi a mající za úel zjistiti, kolik pdy by si kdo pál. Uznávám, že je velmi dležitým znát íselný obraz hladu po mám však za to. že takový soupis mly provádt úady a nikoli

dný

pd,

agrární strana a pak

kdo

pdy

do

mlo

vlastnictví

dále kdo statcích

by chtl být nerozdlených.

Strana

být

ale

i

pedmtem

soupisu nejen, kolik chce by kdo v ddiný nájem a družstev hospodaících na velko-

chtl

kolik

úastníkem

socialn-demokratická

vychází

z

hlediska, že

pda.

tento

nerozmnožitelný. nenahraditelný a nezastupitelný prostedek výrobní, nemá být pedmtem soukromého vlastnictví, protože soukrom vlastnictví

pdy má za nným obohacením

následek vznik

se shledávají dosti

neupímn

orné

pozemkové

renty,

jež

je

neodvod-

pozemku. Aby noví majitelé nepožívali pozemkové renty, musí si stát ponechat vlastnictví pdy. Tento dvod lze laní a proto ovšem tžko vykládat venkovskému lidu, jenž po vlastníka

pd

jiné

dvody

proti

soukromému

vlastnictví

otrokem hroudy a p.). Sociální demokraté chtí. aby velkostatky se -nedlily, aby zstaly ve vlastnictví republiky, aby se na nich hospodailo kollektivn nebo družstevn a toliko ve výminených pípadech pipouštjí, aby nkteré pozemky se rozdlily, vyžadují-li toho místní pomry, avšak ani tu nechtjí je dáti do vlastnictví nýbrž toliko v ddiný nájem. To nepokládám za ešení všeobecn eeno se pro malá hospodáství vbec šfastné. Nájem nehodí, také ne nájem ddiný. Ddiný nájemce nebude spokojen ve svém postavení, bude nenávidt pomr pachtovní, jako dnes dlník ne-

(na

p.

že malý vlastník

je

vlastn

—

—

—

132

—

návidí

pomr

námezdní. Zavedení

instituce

se odporuiti pouze tehdy, byla-Ii by

ddiného nájmu

dalo by stanovena možnost po-

souasn

pemny

zdjšího výkupu se strany nájemce a tím v plné vlastnictví. Uznává-li sociální demokracie nutnost svolit výminen k rozdlení nkterých velkostatk (nutnost ta bude ve všech okresích, kde je nepí-

orn pdy, kde držba velkostatkáská má pevahu nad držbou malou a stední), pak mla by pipustit logický dsledek toho: dát pozemky ty v soukromé vlastnictví. Obavy o vznik pozemkové renty jsou. myslím, pehnané: pozemková renta je neštstím, je-li v rukou nkolika velkostatká, jako je tomu dnes u nás, naproti tomu pozemková renta rozdlená mezi množství malých hospodá neštstím není, a znivé rozdlení

i

možno

považovati jen za

ji

odmnu

píle a

pée pozemku vnované.

Zcela jinak má se vc s vyvlastnnými velkostatky, o nichž se rozhodne, že se mají ponechati v celosti. A je jisto, že nelze rozparcellovat velkostatky všechny, jak by si snad nkteí páli. Proti této ukvapenosti mluví ada dvod, hlavn zájem mst na dostateném zásobování obilím. Na tchto velkostatcích mohly by se uplatnit za jistých pedpoklad nkteré formy hospodaení socialisty navrhované. Pochybuji však, že by to mohla být forma navrhovaná „Právem Lidu" z 31. ledna 1919, dle nhož by ízení velkostatku píslušelo osmilenné správní rad", pi emž „v denních podrobnostech mohla by býti znaná pravomoc penesena na dlnický výbor". To je forma tžkopádná, neekonomická a naprosto nemožná. té zbyteno šíiti slov. ,;

O

Za

možným, aby

hospodail na tchto statcích v režii úednictvu jakož orgánm doa poskytl zamstnanému dlnictvu zorím podíl na zisku. Úvahy zasluhuje dále návrh posl. Modráka, aby tyto velkostatky byly dány v nájem družstvm, jež by na nich hospodaily na spolený úet. Ovšem je to forma zcela nová a bylo by potebí naped ji vyzkoušet. Máme za to, že nutno této myšlénce poskytnout píležitost, aby se osvdit mohla, aby se ukázalo, je-li zdravá nkteí lenové strany agrární na p. a životaschopná. To uznávají posl. Ud rzal, který se vyslovil v tomto smru v Národním Shromáždní. Bohužel podnt jeho nedošel ohlasu v tisku agrárním, který zásadn a s nepochopitelnou, skorém až chorobnou zaujatostí brojí proti každé zmínce o možnosti, že by náš stát mohl míti také pozemkový majetek. Osvdí-li se však forma hospodaení družstevního nebo forma hospodaení v režii státní s podílem na zisku pro dlnictvo a úednictvo, bude se agrární tisk musit s nimi smíit. A tak picházíme k ešení, na nmž by se mohly shodnout ob strany, k ešení, jež je také správným a vcn odvodnným. ást pozemk velkostatkáských snad asi polovina se rozparcelluje a rozprodá do vlastnictví drobnému zemdlskému lidu, druhá ást jich zstane ve vlastnictví republiky a bude se na ní hospodait jednak družstvy, jednak v režii státní s podílem to bylo by

stát

i

i

i

i

—

—

na zisku pro dlnictvo

i

úednictvo.

Co se praktického provedení týe, bylo by potebí, aby brzy byl úad pro pozemkovou reformu, který navrhuje strana státoprávn-

zízen

—

133

—

demokratická, a aby tomuto úadu dáno bylo právo vyvlastovati velkostatky a dle bud je parcellovati, bud zavádti na nich pokusmo

pomr

formy hospodaení spoleenského.

Dr.

ANTONÍN HARTL:

O

SBORNÍK PRACÍ (Dv Osobnost

odprcovy

F.

X.

ŠALDOVI*)

poznámky.)

tak významná, jako jest Salda, vynutí

si

pozornosti stejn

piroženo a chvályhodno, že jeho vyznavai oslavili pietn jeho padesátiny a pispli svým zpsobem k tomu, aby bylo poznáno, ím tento kritický duch obohatil náš kulturní kapitál. Práce, které uveejnili v objemném sborníku, svdí o nadšení, bezmála sektásky fanatickém, ale plodném: nebo tu po prvé ve vtším mítku uinn pokus o velmi všestranné studium a hodnocení Saldova díla a Saldova vývoje se stanoviska žákovské sympatie (krátce pedtím dostalo se Saldovu dílu rozboru a soudu záporného: spiskem Rádiovým a pamfletem Tuného; odmítav staví se k filosofii Saldových „Loutek dlník božích", nedávno vyšlý spisek Dr. Sobotky). Pozoruhodný zjev Saldv, nápadn odlišný od všeho souasného ode všeho, co pedcházelo, zaslouží si plnou mrou, aby byl konen piln studován. Salda zaal verši, pokraoval kritikou, dospíval k literárnímu djepisectví jako

ctitelovy.

Jest

jen

i

i

i

(jehož

podstatu

jehož úkolem

dávno

má

zaslouženou

ctižádost

Neml

sám

charakterisoval

byl

estetický

soud)

a

píležitost, mluviti

jako v

úsilí

dob,

o vývojovou

která

k mládeži

s

logiku a

mu konen uenecké

dala

katedry,

neobyejn neprofesorskou: býti romanopiscem a básníkem. mnoho ctitel, býval velmi asto sám; ale tch nkolik

nikdy

i

mladých, kteí se kolem nho as od asu kupili, brzo odešlo: nejvtší odprci Saldovi jsou vtšinou nkdejší jeho vyznavai. Srovnáme-li kruh lidí, který po prvé seskupil v kritické ásti obnoveného „Lumíru" (od r. 18Q8 do 1900), s dnešní skupinou „Kmene", shledáváme lidi nové. Nacházíme-li v pílohách z výtvarník jen Kratochvíla, Maatku a Španiela, mohlo by to pekvapiti u bývalého redaktora „Volných smr" z let 1901 1908. Patronisoval snahy, vyjádené pozdji v „Umleckém msíníku": dnes tito nejmladší nejdou za Šaldou. Ale ani spolupracovnický sbor „Noviny". „eské kultury" a „Kmene", následovaly za sebou v neperušené asové posloupnosti, není totožný. To všecko by našlo své vysvtlení v osobních vlastnostech Saldových a v jeho vystupování veejném. Z nejstarších druh Saldových jsou tu jen ti: básníci Borecký a Sova a kritik Vodák, kdysi uvedený jako spolurcdaktor „Noviny". Z „Noviny" a „eské kultury" známe jména B. Benešové, Vil. Dvoáka, F. Chudoby, VI. Kybala. Zd. Nejedlého, F. Skácelíka. F. Zákavce. Vlastní kruh „Kmene", tedy dnešních vyznava Saldových. redukuje se takto na Malého, Pujmana. Deltu, Demla, Hennerovou, Hofmana. Mareše. Slechovou.

—

a

*)

Fr.

(F.

Borový

X. oaldovi k padesáfinám. Redigovali Rud. Praze, 1Q18.)

v

—

134

—

I.

Malý a Ferdinand Pujman.

Zvinu, Olbrachta,

Brtníka a Brtníkovou

pán,

—

to jest tedy, abstrahujeme-li

nejpovolanji šastn „generace pímo pošaldovská, nýbrž další," mezi ní a Saldou „jest již generace jím vychovaná a jím pouená, vychovaná jeho mladšími hesly") a která miluje v padesátiletém Saldovi „mladost z milosti boží". Už fakt, že sborník sdružil takto nejnovjší žáky Saldovy v jich úplnosti a sporadicky starší vrstvu osobních ctitel, iní jej dokumentem. Chtlo by se glosovati celou adu cenných prací, ale ohledy na disposice politického msíníku, bojujícího s nedostatkem rozsahu, nutí ke stídmosti. Omezivše se jaksi jen na personalie, chceme tím zevrubnji ukázati na vc, která proti piet pátel stojí jako vzorný píklad lhostejnosti a neuctivosti.

od

jmen

mluví R.

starších

Malý

(není to

za

generace,

kterou

i

již

i

*

Moffo:

oddíl poslední zabral pak pilný a bedlivý, rozvrstvený soupis všech prací Dra. ." X. Saldy až do konce roku 1907

pehledn F.

.

Fr.

Sekanina v Nár. Pol.

9.

.

bezna.

Z literárních historik, kteí se asem piklánli k Saldovi, zbyl (neítáme-li sem anglicisty Chudoby) v dob, kdy Salda je pijat oficieln mezi odborníky, Dr. V. Brtník. Proto asi byj jemu (a Brtníkové) sven úkol, sestaviti seznam prací F. X. Saldy. Neml jsem dvry

Ann

k vdecké pesnosti a svdomitosti chvatného a nezralého odbornictví Brtníkova (bylo povážliv osvtleno zdrcující kritikou List filologických

—

o edici Thámova almanachu a stejn vyznívaly posudky o vydání korespondence Vrchlický-Podlipská), nepišel jsem na chut ani zelené písecké lyrice Brtníkové; prohlédl jsem tedy nkolik asopis, do nichž Salda psal. Doplky jeho bibliografie, jež bez nároku na úplnost uveejuji k závru, svdí o práci nanejvýše chvatné, lehkomyslné a nesvdomité. Rozvrh bibliografického materiálu mže být rzný. Jest urován

—

—

povahou

látky a kardinální požadavek jest pehlednost a pesnost. Ani prvnímu, ani druhému požadavku snška Brtníkova nevyhovuje. Brtník

vcné

rozdlení. Oddlil publikace knižní (û však shrnuta essayistika od prací asopiseckých, básn a krásnou prosu od essayistiky, kritiky a polemiky, práce pvodní od peklad. Uvnit tohoto rozvrhu (který konen mohl jíti ješt více do detailu a odlišiti staf teoretickou od posudku a od polemiky a glosy) látka jest tídna podle zásady volil i

beletrie)

abecední

— a zase ne dsledn — pedevším

asopis, kde Salda teme naped vci

podle abecedního poadí

Tím ovšem asová souvislost jest úpln roztrhána; z roku 1910 a na konci teba z roku 1892, aniž v náhradu za tuto obtovanou chronologickou souvislost bibliografie docílila pehlednosti. A pece je významnjší, kdy ta i ona staf vyšla, než-li

kde

tiskl.

vyšla, zajímá spíše,'jaké místo

zaujímá ve vývoji Saldova myšlení, samé však vysvítá, že vcnému rozdlení ped chronologickým Brtník dal pednost ne z hluboce vdných, nýbrž z pohodlnosti až podivuhodné: mohl prost otisknouti své výpisky z obsahu, otištného za titulním listem, nebo na konci toho kterého asopisu. To jsou poznámky povahy zásadní. než

v

poadí asopisu. Z

bibliografie

dvod

—

135

—

Jde však

pímé chyby

a úžasnou povrchnost. Nevytýkám ani zvlášt bibhografie jich má býti prosta) ani opisovaské nepozornosti (a jí býti nemá); ale hemží se to jen: Lumír XII. místo XIII.; nkde neuveden roník asopisu; Literární kapitoly III. místo II.; místo p. Vbkovi (^= Voborníkovi); nepesná reprodukce p. Vlkovi stránek; Lumír 1899 místo 1900; Lumír 1900 místo 1899; Pehled II. Í913 místo 1903; ada feuilleton z „Venkova" ocitla se pod oznaením „Rozhledy" IV. 1894—1895; Marten: 1893—96 místo Machar, atd. atd. Ale neví-li Brtník o celé rad asopis, do nichž Salda psal; nepodíval-li se do všech roník, kde Salda má lánky; opsal-li jen v obsahu, co jako Saldovo tam uvedeno, a nepodíval-li se ani na píspvek sám; uvádl-li tyádkové glosy z „Noviny", ale celostránkové a dležité projevy „Volných smr" uvedl neúpln pod rubrikovým záhlavím „asové glossy a dokumenty": neml se odvažovati práce, s kterou jeho píle a

tiskových chyb

svdomitost

o

(a

není.

Vynechal-li

konen

kritiky

z

„Literárních list", ve

pod pseudonymy Salda roku 1894 rozvádl

vedlejší možnosti svého kritického soudu o Vrchlickém, jest pro to vysvtlení jen jedno: vidl že chtl Brtník svou bibliografií zamést stopy po tom, v slabou stránku Saldovu. Nehledíme-li k zbytenosti takového poínání (Salda svj soud formuloval pi Vrchlického smrti definitivn), probouzí tento postup nejvyšší nedvru k poctivosti a svdomitosti vdecké práce Brtníkovy: nemohu vit vdci, vím-li, že mi zastírá pravdu. A to pak jest už otázka vdecké mravnosti. Shrnu-li svá pozorování, odnáším si ze stopování Brtníkovy práce tyto poznatky: Brtník staršího Saldy nezná jen vbec; o poznání Saldova díla valné nestojí; nepocítil pokušení, nahlédnouti na lánek sám uvnit asopisu, spokojiv se údaji obsahu a nekontrolovav ani správnosti jeho paginace; penášel obsah (u „Lit. list" abecední, u „Rozhled" na p. sumární) prost do svého seznamu bez vlastního utídní; byl k dílu lhostejný, poínaje si asi tak, jako když desátník vojenského skladišt poítá boty podle kus, nedosahuje ovšem dílu je mi nikde jeho mechanické pesnosti. Tato lhostejnost k osob protivná; bud milovat nebo nenávidt, aspo se „zajímat", tof pedpoklad každé práce, vdecké ovšem také. Lhostejné odbornictví jest zvrhlost; vda bez vnitního pomru k pedmtu studia, bez vášn vše obsáhnout a vše zpracovat, jest ohavnost. Brtník je mezi ctiteli Saldovými; lovk tento ústy jen ctí toho, v jehož stínu chce povyrst.

kterých

em

i

i

Dodatek k bibliografii, jak podoteno, není a nemže být úplný. Nebylo mi v krátké lht, již redakce N. C. poskytla, a pi jiné práci možno, prohlédnouti „Moravské listy", kam Salda roku 1892 psal listy. Ale dopisy (jak vysvítá z jeho polemiky s Herbenem), „Zeit" a i tak zabere více místa, než jest páním 'redakce. (Pozn. Pidržuji se celkem rozvrhu a postupu Brtníkova. „Nauného slovníku", „Noviny", „eské kultury" a „Kmene" jsem nekontroloval, pedpokládaje aspo j.

tam

úplnost.)

Básn.

eská

Potlesk, Fraška

Thalia.

I.

1887:

176. Antická tragedie.

—

136

Dv

—

Dialog

masky

117. (I.

Akt komedie.

Ajas.

II.

Hamlet)

—

289.

Lumír,

XVI.

Besedy na rok 1888:

ov

1888:

Emmeleia 162.

eská píse

(upozornil

— již

Literární J.

prémie Um. v „Topi-

Borecký

sborníku").

polemiky a pod. Lumír, XXVII. Stéphane Mallarmé 34, 47. Konrád Ferdinand

Eseje, síudie, recenze, referáty,

1898

—

Meyer

99:^) Literatura:

Výchova sentimentální 153.^) Hauptmann: Tkalci 153.') Holeek: Naši, 275. Kamínek: Hasnoucí svtla 1 19.') Z Lešehradu: Smutné kraje 19.^) Kvty samoty 336, Výbor s básní Stéphana Mallarmé, Ludwig: Mezi nebem a zemí 153,'') LiJtzow: A history of Bohemien literatur 324, Mackay: Lidé manželství 153,^) Opolský: Svt smutných 299, Procházka: Písniky 264, De Stendhal: ervený a erný 1 19,^) Svobodová: Zamotaná vlákna 311, Vrchlický: Moderní básníci anglití 274. Divadlo:^) Pohostinské hry paní Marie Gavriilovny Saviny a herecké družiny z carského dvorního divadla petrohradského 276, SI. Grécrová v Pailleronov Myšce, Finne: Sýek 154, Karásek: Hoící duše 202, Klicpera: Kytka a Každý nco pro vlast, Ladecký: Bez lásky 83, Maciejowski: Martin Luba 35, Molire: Lakomec, Rostand: Cyrano de Bergerac 262, 275, Rovetta: Bezectní, Ryvín: Pohostinsku 240, Scride: Sklenice vody 47, Sudermann: Skryté štstí 312, Viková-Kuntická: Neznámá pevnina 131, 192. Ibid., XXVIII. 1899—1900:^) Literatura: Hilbert: Psanci 274. Polemiky: Staré modly nov natené. (Nkolik ppznámek k 1 íslu p. Neumannova Nového Kultu) 237, Zasláno'') 239, Z dopuštní osudu individualisté. [Spojená odpov zapsanému spoleenstvu Mod. Revue a N. Kultu] 262, Poznámky ke grandiosní logice M. Revue a N. Kultu 264, Zprávy a poznámky^) 288, Píspvek k aristokratismu KaráskaNobilissima 336, Z epopeje lidské surovosti^) 348, Jak se nepolemisuje. 143. Dyk: Síla života

Griinwald:

Srdcem kosmem i

1

1

19.^) Flaubert:

19.~)

I.

1

.

[Paedagogická

vnovaná Jiímu Karáskovi

lekce

nkdejším jeho uitelem.] 407,

Pokroková

ze staré

—

náklonnosti

418.^*)

—

revue.

III. 1905 1906: Výstava Frant. Šimona 302. Impressionism: Jeho rozvoj, resultáty ddicové. [Historický exkurs a kritické glossy k jeho pražské výstav.] 70, 159.

Ibid., IV.

^)

1906

— 1907:

—

i

Veškeré práce podepsány: F. X. b. Od 20. ervna 1899 až zase v píštím roníku od 1. dubna 1900.

není íu

Saldových

píspvk, ") '*)

*) ") '')

z

Pod souhrnným názvem: Z mladé

literatury.

Pod souhrnným názvem: Literatura pekladová. Až na referát o Karáskovi pod souhrnným titulem: Národní

divadlo.

Píspvky podepsány vesms plným jménem. podepsáni: Salda, Sezima, Simek, Proti Novému Kultu:

Theer, Velfruský,

Wojkowicz.

ob

Pelantovi

Proti

Novému

")

Brtník sice uvádí, ale v Lumíru 1899(!) bez oznaení Vbec zdá se, že Brlnik si neuvdomil (i spíše

')

ást.

„Akademii"; pod stejným nadpisem

Proti

**)

—

v

následující polemiky.

Kultu.

roníku a pouze první nevdl), že pi

zmn

redakci „Lumíru" roku 1898 Salda uinil pokus, soustediti tu mladší kritiku s bojovnou frontou proti literatue, hájené „Moderní Revuí" (psali sem: Sezima, Theer, v

Simek, Arne Novák a

j.).

—

137

—

Pehled.

1903

— 1904:

Národní divadlo a eské drama") [Dis1904 1905: Pohled ze žabí z ptaí perspektivy [Polemiky] 51. 72.^") Radikální listy 1905: Projev proti udlení cestovní podpo-iy 1000 K AI. Svojsíkovi. otištný redakcí II..

kusse] 580. 599.

titulem

s

nost.

III..

nám

— —

i

z

literárních

kruhu"] ís. 27.

1905: Literární

farizejství.

Vnováno

..Píše

IX.

Ibid..

se

p.

—

dru.

Samostat-

Janu Herbenovi

dra. Jana Herbena. lánek druhý 271. Herbena. Epilog 291. Ibid.. X. 1906: Poctivec a myslitel 61. 66. Pan Chalupný I b d., XI. 1907: Projev k anket ..eský umlecký svt o boji za král. hrad pražský" 85. Peklady v asopisech. Volné S m r y, VI. 1901 1902: Mourey Gabriel: Aman-Jean 256. Ibid.. VIII. 1903—1904: Mauclair Camille: James Whistler a tajemství v malb 35. Wilde Oscar: Kritik umlcem 77. 111. 159, 187. 251. Ibid., IX. 1904—05: Aubry Jean G.: Literární dílo Eugena Carrira 175. Mauclair Camille: Vdecký symbolismus a malba dekorativní 197. Saitschick Robert: Giorgione 235. Scheffler Karl: Nmecké umní 321. I b d. X. 1905 06: Denis Maurice: Vliv Paula Gauguina 47. Gauguin Paul: Z list a poznámek 31, 55. 189.

250. 254. Literární Literární

farizejství

— —

dra. J.

farizejství

—

i

—

—

i

Z

Noa-Noa

knihy

125. 167.^^)

bezna 1919.

10.

DVA DOPISY JAROSLAVA

JEREMIÁŠE.*)

Drazí.

dom

Hrál jsem dnes s jedním slepým houslistou v representaním na protektorském veeru medik, zaež jsem potahoval 20 korun, tedy má existence jest na as zajištna na tomto svt. K naší paní kvartýrské chodí na návštvu jedna velmi stará dáma. která vyrostla s ddekem, chodila s ním do školy a na tatínka se pa-

—

*°)

psané

Proti E. Sokolovi; k

Saldou

i

^*)

Vbec

i

tomu tamtéž

str.

384 prohlášeni smírího soudu, pode-

Sokolem. celý

prbh

brožurou Kruhu

sporu o Národní divadlo, podníceného

Se

strany Kruhu psal Sezima (v Lit. listech a a Slov. Rad. listech): Salda své stanovisko vykládal ve Vol. smrech. Pehledu. ^^) Další dodatky v poznámkách píštího ísla. *) Ti dopisy, které jsem otiskl v 1. .. vzbudily neobyejný zájem. Jest jist

eských spisovalei.

Brlníkovi

unikl.

asu

málo tvrích umlc hudebních u nás, kteí dovedli tak psáti jako J. Jeremiáš. Pi tom celý zpsob pojetí až do tch obrat slohových projevuje hudebníka tlem duší; mluví o metafysických problémech a ekne, že v sob najde lovk všecko, celý vesmír i

Boha

v

malé form,

dívá se na klidné zákoutí a pohled vybavuje

mu sluchovou

open. Dva dopisy dnešní jsou pimo myšleny

jako kus kriAle s jakým vniterným prožitím, s jakou intuicí jsou psány! Jsouf to zárove jeho osobni otázky. Jest velká škoda, že nebylo popáno Jeremiášovi možnosti, aby své kritické schopnosti více uplatnil. Historie jeho krátkého referentství ve Venkov byla trudná a není ku cti našim kulturním pomrm, kde šlo ve všem všudy o strany První dopis jest psán bratru Otakaru Jeremiášovi, a otiskuji ho a jich prospchy. doslovn se všemi zvláštnostmi ortografie a interpunkce. Druhý jest z dopisu o 12 se mi dostalo ochotn stránkách slen E. H.. psaného 20. srpna 1914 z Hluboké; autorisace k otištní celého dopisu, myslím, že staí tento výatek, který tvoí jakousi

pedstavu

harf. fléten a

tiky.

—

i

a

~

138

—

na

matuje z R. jako

mne

malého chlapce. Mla radost až k slzám když si, že by mla ješt vtší radost kdyby vidla tak podoben. To jest náhoda. Jak se lidé na tomto

vidla. Myslel jsem

Otíka, který jest

svt

mu

scházejí!

Pana Novákova. Ale byl jsem velmi sklamán. Všichni nad ohromností té obdivuhodné skladby. Já dle všeho tomu nerozumím. Pipomínám pedem, milý Otíku. Smekám klobouk ped tím. Všecko co Novák umí, to vše tam je a je to výtené. Ale pedn. Je to skladba vyložen klavírní, která orchestrem ztrácí, nehled k tomu, že jest špatn instrumentována. Celá ada vcí není slyšet a velmi dležitých Novák byl pi zkouškách a Zemánkovi projevoval svá pání. S tempy nesouhlasím naprosto. Ku p. ten opravdu velikov tom lepý konec Hor je docela pry k nepoznání. V celku vadí pedevším to, že idea celé vci Pan kterou pokládám za velmi tžkou snad nejtžší co vbec mže umní ešit a která by se jisté hudbou programní ešit dala nejspíše, v Novákov podání vbec Slyšel jsem

muzikanti

šílí

a

—

Považme: uinné a

není.

—

moe, žena

Les, hory,

mn

—

—

to

jsou elementy, to

jsou

hmní

pírody v nejrozpoutanjší vášni v nejvyjemnlejší nžnosti. Vzpomeme, jaké sousoší by na to thema udlal Rodin, Otíku!! Kde jest Novák za živelným scherzem z Deváté, kde je za Tristanem. U Nováka není té extase, toho odhmotnní, které chci mít v umní jako je mám v pouhém pomyšlení na vesmír nebo na vnost. Srovnejte s Beethovenem s Wagnerem s „opadlým kvtem" konce prvního dílu Ludmily Dvoákovy nebo s prvním íslem Stabat. Ach Otíku. Já mám pravdu. Já jsem na dobré cest. Novák dlal z nejsilnjpívaly

vyložené, to

je

i

ších

ped

živl,

To pece

kterými se všecko chvje,

— Mimo

má

genrov obrázky

—

aquarely.

vc

strašn krátký dech. Máte-li doma Pana, podrobte to studiu a analysi. Poád 2 takty nebo 4 takty. Vyrušují mne asté názvuky na Debussy-ho, tch nonových moc jest tam strašn moc. A co ješt! To, co v klavírní úprav stále zvuí každý ton jde ven to všecko v orchestru je jenom šum toho kterého akkordu a já slyším ta nahá thematá v novákovských imitacích a to mne hrozn unavuje. Pomr který je mezi Novákem nebo jeho geniem a mezi ku p. Horami nebo Moem atd. je naprosto nepochopitelný. Když stojím v Alpách, musím si nco myslet pro Kristovy rány, snad to pipomíná nco hrozného, tragického pímo, nebo mystického, nebo vznešeného. Ale u Nováka je arokrásna ovšem nála da v Horách, snad veer nebo tak. Prolog jest jako prolog velmi dobrý. Proti tomu nemám nic. Hory je arovn krásný náladový není možné.

—

—

to

—

celá ta

—

mn

obraz.

Moe

(Konec

je

je

groteskního bruení a huení s gondolierou. vbec proti klavíru). Les se mi líbí vbec

stídání

nemožný, nezní

nejlépe co se náladovosti týe.

Zena co

capriciesní velmi vtipná

bur-

.samosfafnou kapitolu. Jesf otištna ovšem úpln vrn. Dopis první dává nahlédnouti malinkou skulinkou také do hmotných našich skladatel a duševních pracovník vbec za dnešních ád. V dopise druhém jest ješt tento zajímavý odstavec: „Hus ve-

pomr

lice

zdárn pokrauje, posmšný prvod,

problém:

se smutkem, víle E.

mám který vede

Trošíku

mn

již znanou partii Iho dílu. Ml jsem tu veliký Husa na popravu. Zachytit takovou triviálnost

pi tom pomohl Gustav Mahler,

—

139

—

ale je

to

dobré."

Ale

leska.

dohromady

to

není Pan.

nikdy

To

nejsou

Hory. More,

Les, Zena.

Boue

mn

je

mnohem, mnohem

silnjší dílo co se

týe

síly, a ta jest

slabá ve výraze.

—

Neztrate tuto moji kritiku. Bylo by zajímavé, kdybychom to za 15 let vdli co jsem dnes soudil o tom. Nemohu se klamat a neklamu se kdyby celý svt to obdivoval.

Ze mne dílo zajímá, to vidíte na tom, že jsem o tom pemýšle a že o tom tolik píšu. Nemám to Nováhovi za zlé. Sám bych ochotn ztroskotal na velikém problému a spíše ztroskotám než ne. Vždy je je-li Novák tak poctivý, jako já to krásné! Jedná se jenom o to chci být a jako to musí být.

—

Vele Vás

líbá

Váš Jarka. Praha

O

14.

1.

1913.

Brahmsovi bych ekl

tolik:

V

kulturních djinách se potkáváme s umlci, kteí na nás psobí zcela záhadn, nevysvtliteln, jako zjevení. Nelze stopovati souvislosti jejich umlecké bytosti s tím, co pedcházelo a co následovalo. Není nám

u nich dost

jasno, z

generaci silnou

eho

inspirací,

vyrostli

a v co rostou. Ti bývají

výživou víry v

umní

ale

stejn

se

rodící

jsou

nebez-

peni pro slabší individuality, protože jsou nenapodobitelní. Umlci tonejmilejší a pokládám je za nejsilnjší. Umní jejich hoto druhu jsou asto trpí silnými vadami, jest dlouho nevyrovnané a ne všude stejn cenné. Za to však je nové, mocné, temperamentní, výbušné, pecitlivlé, geniální. Kdybych ml uvést píklad, jmenoval bych zde Hek tóra Berlioze, Chopina, malíe Tintoretta, snad Shakespeora jako takové genie, jimž mnoho lze vytýkat a jimž lze se pokorn koit. Tutéž povahu mají Beethoven, Wagner, Rembrant van Ryn, Dante, Bezina jenže Ti mli to štstí, pistát s tím ohromným aparátem a vnitním ohnm v klidu a vyrovnat se, což je dležitou podmínkou nesmrtelnosti. Mezi tyto rozhodn nepatí Brahms. Snad ani jeden skladatel hudební tak logicky nevyplynul z své doby a z svých pedjako on. Na každém jeho díle poznáte, jak vyšel z Beethovena, I. jak horen k nmu toužil a jak ani zdaleka se mu nepiblížil. symfonii Brahmsov bylo kdysi napsáno, že jest pokraováním Beethovenova královského veledíla IX. symfonie. Toto tvrzení pokládám za nejvtší omyl, který se kdy zrodil a ti, kteí ho hájí, jsou nepíetní. A jist se na tomto míst nemýlím, nebof slova Bethoven a Brahms se nedají vyknout jedním dechem. Mám-li vyjádit pomr mezi Beethovenem a Brahmsem, eknu, že onen byl neštstím tohoto, protože genius Beethovenv "kavedl Brahmse, který se usmrtil již tam, kde Beethoven zaínal žít. Tím chci íci, že Brahms se neml pouštt do grandiosních forem, když neml co grandiosního vyjádit. Patrným a pesvdujícím dokladem pravdivosti tohoto náhledu jsou Brahmsovy k a-

m

——

chdc

O

1

—

140

—

víní skladby: Jak

a

nátám, formy! nemluví a

—

akter

Brahms

Což

umlecký

m m

je

necítí.

—K

jest

bohaté jsou drobnjší formy proti studeným sopece mistrem v ovládání vnjší sonátové plátno sebe krásnjší mrtvé tlo, když se nedívá, tomu však podotýkám hned, že Brahms jako charvelmi sympatický, protože vdl co mu chybí a trpl

byl

svou slabostí. Tomu nasvduje to pozoruhodné faktum, že Brahms již jako dosplý, zralý umlec pestal komponovat a odmlel se na plných 18 Je. A po této dob studia a umleckého asketismu napsal již jako starý pán svá nejlepší díla. To je úkaz, který nutí k pemýšlení a který dokazuje zárove vše to co jsem napsal, totiž že v Brahmsovi nebylo té božské jiskry, že ml málo co íci, musil ekonomicky a opatn zacházet s hivnou, která mu byla udlena. Postavme proti Brahmsovi Wagner a, Chopina, Smetanu nebo umlce jemu píbuznjší Mozarta, Schuberta a shledáme, že zahrada fantasie, nápad, inspirace a životnosti u tchto jest pebohatá, nevyerpatelná. Ti kolegové mohli rozdávat na mou duši! Já je mám strašn rád ale mám na hrozný vztek a chtl bych se jim pomstít. Vždycky jim napadla bájená muzika. Jak k tomu takový hodný, pilný, železnou vlí nadaný Brahms pijde?

Dvoáka

n

—

Pokládám za nutné si uvdomit všecko toto, abychom mohli Brahmse pochopit a milovat a abychom dovedli mít radost z jeho pekrásné a asto arovné hudební poesie. Rozumt Brahmovi znamená, mít velmi

jemn

vybroušený vkus a znát

dkladn

klassiky.

m

Vím

z vlastní

Brahms dovedl zajímat. Ale dnes mohu íci, že ho mám srden rád. Jeho tžišt spoívá v klavírní, komorní a písové hudb. Z velkých vcí zdá se mi nejsilnjším houslový koncert a IV. symfonie. Brahmsv pípad jest velice pouný. Dokazuje jak mnoho jest možno vytžit z malého pomrn talentu dslednou a vytvalou prací. Technicky pracuje Brahms mistrn. Ovládá všecky komposiní prostedky s bravurní jistotou, které se musí vzdát obdiv. Nejvtší problémy polyfonie, kontrapunktu, moduzkušenosti, že to

trvalo velmi

dlouho, než

laních operací, architektury formy eší tak hladce, logicky a bez násilí, že jest všecka jaho skladatelská pozstalost skuteným studijním pokladem. Náš Vítzslav Novák, který jest více vynikajícím konstruktérem než umlcem v pravém smyslu slova, mnoho a mnoho vdí Brahmsovi. Ale nejenom ta technická stránka jest zde pozoruhodná. Kdo mnoho Brahmse hraje a poslouchá, mže si ho pímo zamilovat. V jeho hudb

—

jest

nco

aristokratického.

Dovede

rozezpívat a rozechvít klavír ve zcela

nových barvách zvukovýdn. A zejména v komorním složení, kde má vtší možnost samostatných reelních hlas, vyvolává sluchové dojmy velmi jemných odstín citového chvní. Jeho výraz je vždy vážný v hravjších vtách, dovede mít roztomilý humor, písn distingovaný ovšem, Blíží-li se k hranicím tžšího smutku, mám vždy dojem spíše mystického hloubání než pívalu tragiky. Tragédem Brahms, myslím, rozhodn není spíše moudrým a rozvážným obanem, kterému se dobe daí. V nkterých skladbách vidím Brahmse jako sonnambula. Msíná záe zvláštní sugestivní síly dýše z volných jeho vt. A po tom ješt jednoho i

—

141

—

jest

teba k

pad

jest

pátelství

Brahmsem:

s

jisté

tvoivosti.

lovk sám musí domyslet Brahmsova hudba umním velikým,

napoví, dá

tušit

a

a

On mnoho

docílit.

kterému

V

jenom

každém pí-

máme

se

snažit

intimn je vnímat. Brahms nebyl umlcem elTektním ale toužícím po isté, nevšední kráse. V Nmecku a Hollandsku cena Brahmse v posledních pti letech znan stoupla. piblížit

a

—

Z tohoto improvisovaného nártu vidíte, E., jak já dnes soudím o Brahmsovi. Bylo by velice mité, kdybyste mi napsala, rozumíte-li tomu. chápete-li takovou umleckou povahu a rozdíl mezi ni a ku p. Wagnerem. Ješt si mžete pamatovat E.. že protinožcem Brahmsovým jest Mahler, který jest jedním z nejgeniálnjších vbec.

mn

—

Dr.

JOSEF MRÁZ:

SLOVENSKO VE SVTLE

STATISTIKY. (Pokraováni.)

IV.

Poet

obytných

dom,

hustotu obydlení d krytinový materiál.

1910 na Slovensku a kolik jich pipadlo osob pipadalo prmrem na obývaný Kolik bylo roku

poteno obývaných dom.

1

píslušná ísla v Cechách, na Stolice resp.

municipální

Morav

dom.

jich stavební

v jednotlivých stolicích

prmrem

dm

a

na

konen,

1

km' a

na-

kolik

jak vypadala

a ve Slezsku, ukazuje tento pehled:

Poet obývaných

Stolice resp. municipální

msto, po

pr.

Cechy Morava Slezsko

Celý

stát

dom

zem:

.... .... ....

roku 1910:

Na

1

\&7

82 70 88

1.818.504

134

74

ISQ 16-8

Znané plochy neobydlených hor pomrnému potu obývaných eským. Ale

i

dm

Na 1 obývaný pipadlo prm. osob:

825.943 372.650 86.180

a

nepihlížíme

když

les

dom

k nižšímu

zemím

km" pipadlo

obývaných dotnú:

na Slovensku pispívají km^ proti ostatním na 1

k ploše

les, bažin,

moál,

rákosiš a k neplodné pd, jest prmrný poet obývaných dom na 1 km" na Slovensku (15'8) pece jen znan nižší než v Cechách (23'8). ve Slezsku (26'6).*) Také prmrný poet obyvatel na Morav (242) pipadajících na obývaný je na Slovensku nižší než v ostatních i

dm

1

eských

zemích.

Nehledíme-li

mstm,

municipálním

k

pípady samozejm

ze srovnání se stoliními

jež

dlužno

pomry

jako výjimené

vylouiti, ani v jediné

nedosahuje hustota obytných dom hustoty v ostatních zemích eských. Pomrn nejvíce dom obytných je ve stolici Nitranské (118 dom na km") a Trenínské (l 13), nejmén v Liptovské (66) a Zvolenské (68). Za to ve Zvolenské stolici obývá pomrn nejvíce lidí v 1 dom (74 osob) a pedstihuje v tom smru celkový prmr Moravy (tu 7 osob v dom). nejmén obyvatel v 1 obytném dom má stolice stolici

1

Prmrn

1

Oravská

(45).

prmrn

obydleny domy ve mstech a vtších obcích, poádku sestupném dle potu obyvatelstva msta municipální (**), všechna msta se zízeným magistrátem (*) a z ostatních obcí ty, jež mají více než 5000 obyvatel. íslo za nimi uvedené znaí prmrný poet obyvatel v obytném dom.

Jak hust jsou

ukazuje následující ada. Uvádí v

1

Msto pod Šiatorom (lOT). *Nové Zámky (lOO), **Šfávnice (74), *Trnava (181), Salgotarján (127), *Luenec (12-9), *Ružomberok (94), Balážovy armoty (98), *Báská Bystrica (163), *Nová Ves (9-3), Myjava (54), *Levice (90), Saryšský Potok (77), *Žilina (151), *Zvolen (159), Turzovka (61), *Trenín (138), Hlohovec (93), *Levoa {8-8). (7-6), Piešfany (82), Detva (8-5), *Rimavská Sobota (6-5). **Bratislava (24-4), **Košice (180),

*Užhorod (126), *Nitra (125), *Prešov

*Nové

(l

r4).

hová

•Bardejov (6-8), *Rožava (73), Velké Topolany (126), Krompach (1 r9), Málinec (63), *Kežmarok (lOT), Vrútky (10-5), St. Tura (yj), Michalovce (10-6). Seren (88), Nové Msto n. Váhom (15-3). Holi (63), Farkašd (60). Steda (114), Tardošked (63), Surany (lOO), aca (59), Malacká (77). Tokaj (7 0), *Dobšina (52), *Skalice (51), *Modrá (75), *Nová Baa (57). *Pezink (91), *Kremnica (8-8). *Brezno (8-5), *Krupina (53), *)

Plocha

1004), v

rolí,

zahrad, luk, vinic a pastvin inila na Slovensku 33.684

echách 34.730

km", na

Morav

dle výsledk revise katastru z roku

1897).

—

knrj'^

(roku

15.369 km^ a ve Slezsku 3.229 km^ (vesms

143

—

e

i)

u

o

a 3 O

Jí

c -o

N

•Gelnica (4-5). 'Sv. Jur(l 18). *Sabinov (ÓT). "Sp. Podhradie (5 7). •fielá 'Jelšava (5 9), 'Lubica (55). 'Velká Revúca (50). 'Sp. Vlachy (5 2).

(6-3).

•Poprad

(10-4).*)

dom

Z ady té je patrno. že zalidnnost v pímém pomru s velikostí obce,

vždy a Poprad. Záleží na velikosti domu.

dom

obytných ve mstech není srov. na p. malá msta Sv. Jur stavebním materiálu a p. Nejvtší

jich

Báská Bystrica. Msto n. Váhom a Zilina. Nejmén obyvatel na dm Gelnici. Vbec 14 z hoeních mst a obcí má prmrn mén na dm pipadajících než iní prmrná zalidnnost domu

zalidnnost Zvolen.

Nové

pipadá

v

vykazují Bratislava, Trnava, Košice.

1

obyvatel v celém Slovensku

1

1

lidi).

domy na Slovensku po vnjší

Jak vypadají

nám

(6'2

stavebním

krytinovém

stránce, prozrazuje

dom.

obytných Tato data jsou známkou výstavnosti, obrazem požadavk v oboru

lidské

poteby

statistika

o

bydlení,

cen

a

mítkem

jistého

stupn

materiálu

nehled ovšem

kultury,

pro obor požárního pojišování. Srovnání však s ostatními zemmi eskými v tomto smru není možno, ponvadž tato data roku IQIO zjišovala pouze statistika maarská. Ve píin stavebního materiálu zjišovala tverý druh obytných dom: a) domy z cihel nebo z kamene, b) domy na kamenném nebo cihlovém základu, ale jinak stavné pouze z cihel nepálených (vepovic) neb jen z hlíny neb bláta upchované, c) domy jenom z nepálených cihel (vepovic) stak praktické

tchto dat

i

bláta upchované a d) konen domy stavné jen ze deva spojeného s jiným materiálem (na p. hlínou). Ve domovních krytin zjišovala ti stupn: a) stechy z tašek, bidly.

vné nebo

jen z

deva nebo

píin

ze

plechu nebo jiného ohnivzdorného materiálu, b) stechy ze šindel nebo prken,

stechy z rákosí, slámy neb došk.

c)

Poet rove

dom

rozlišených ve skupiny dle stavebního materiálu a zá-

v kombinaci s

píslušným druhem

krytiny

2..

jednak

vystavny

z cihel

udává tabulka

v absolutních íslech, jednak v procentech.

V

celku jsou více než

'/j,,

(pesn 317 7o)

dom

kamene a pi tom skoro polovina tohoto potu (l4'Q^/o z 3r7*'/o) je kryta taškami, bidlou nebo jinou ohnivzdornou krytinou, více než tetina (l r57o z ÎT^/o) je kryta šindelem nebo prkny a zbytek (5'37o Skoro ^ j^ (pesn 39"2'' „) z 3r77o) došky. slámou neb rákosím. dom je vystavno z nepálených cihel (vepovic) nebo z upéchovaného bláta, tebaže z vtší ásti na kamenném neb cihlovém základu (262^/q z 39-27„). Tyto stavby z hlíny jsou kryty hlavn doškami 5-3*'/o z 39-2"/o) nebo

z

—

( 1

ale také taškami

(pesn

'/j„

ve spojení s *)

Mimo

Komárenské a s

291"/,,)

njakém

z

dom

Konen

jiným materiálem (hlavn hlinou) a kryly z

pozorovaných 16

dv

—

skoro 39'2"/o). zbytek šindelem. jsou vystavny ze deva vbec nebo ze deva,

sfolic.

vfši msta, a

s prmrem ir3 prmrem 6'5 obyv. v

1973 domy a

domy

(l4*'/(,

na území obsazeném, nalézají

ale

ío municipální

obyv. v 1

1

dom)

dom).

—

msto **Komárno

146

—

(s

pevážné

se ve

stolici

22.337 obyvateli,

a obec Gúfa (s 8.912 obyv..

1371

—

dom

tedy 18l7o je vtšiny (18 rVo z 29l7o) šindelem neb prkny a pak hlavn doškami, slámou nebo rákosím (lO'7o úpln ze deva z 29' !"/(,). Devných staveb krytých taškami je pouze l^/^ celkového potu obytných dom.

—

O

aspo

solidnosti stavby a o bezpenosti proti nepodávají svdectví píznivé, vždyf z ohnivzdorného materiálu (z kamenných nebo cihlových zdí a z taškových a bidlových neb podobných stech je na celém Slovensku pouze 14'9*'/^ dom; ovšem mohli bychom ve smyslu požární bezpenosti piísti ješt domy z hlíny kryté taškami (celkem 14*^/o)- Všechny ostatní domy jsou bud vbec ze deva, nebo kryty devem nebo slámou.

nebo

výstavnosti

škodám požárním data

Z

tato

opt

jednotlivých stolic (nehled

k municipálním

mstm) po

výstavnosti a solidnosti staveb zaujímají prvé místo stolice

ská

dom

(25'7^Vo

kamene neb

z

stránce

Bratislav-

krytých taškami a pod.) a stolice

cihel

Hontská (21 '5*7 o takových dom); na posledním míst jsou stolice Užhorodská (jen 3'3"/o) a Oravská (jen 2'3"/„ takových dom). — Po stránce požární bezpenosti je na tom nejlépe stolice Novohradská (53'9"/o dom z kamene, cihel nebo hlíny krytých taškami Bratislavská

a pod.), pak stolice

takových

Nejvíce v

a

(47'3*', „)

Gemerská

(44'2*\

„

dom).

dom

úpln devných

Liptovské

je

ve stolici

znan

ješt

dále

(56'5"/o),

O ravsk é

ve stoljci

(84'8''/q)

a

Trenínské

Turanské

(48-6''/o), (39-97o) ^ Spišské (398). Pipoteme-li ist devným ješt domy devné kryté slámou neb rákosím, k ukáže se, že po stránce požární bezpenosti jsou v nejnepíznivjším postavení stolice Oravská (89'Vo takových staveb). Liptovská (59'9*'/o), Saryšská (59-6''/J, U žh o r o d sk á (567,,) a Trenínská (53-8"/J.

domm

V

tabulce 2. odporuují se pozornosti municipální msta. Brati88'6"/ Q z kamene nebo z cihel; všecky tyto domy však

dom

slava má

nejsou kryty nejlepší krytinou (jen 49'2"/,) z 88'6'Vo taškami, bidlou neb pod., 39'7o šindelem). Poet šindelových krytin je nápadný (46'5" 7 všech

dom). Košice má (77'

1

"/o),

ale za to

taškami, bidlou

devných

stavby jsou

o

V

nebo

84'6*'/q

obou mstech

v Košicích

staveb

dom dom je kryto devných dom je málo: obma mstm nápadn

nco mén kamenných

lepší stechy,

neb pod.

v Bratislav 3'5"/y, více

sice

má

r5"/o. Proti

máSfávryice

(l2'5"/o),

a

nebo cihlových všech

i

kamenné

a cihlové

"/o všech dom). Zvláštností Sfávskoro vesms šindelové nebo prkenné stechy

slušn zastoupeny (741

nice však jest, že má (92-27o všech dom).

O

stavebním a krytinovém materiálu nkterých vtších obcí slovenských možno se pouiti z následujícího pehledu, v nmž jsou uvedeny aspo obce s více než 7000 obyvateli v poádku sestupném dle potu obyvatelstva a

poet

jejich

dom

ního a krytinového materiálu jaká patrná z tab 2.

procentueln rozlišen dle druh stavebne již v té kombinaci vzájemné,

— ovšem —

147

—

Na 100 Obce

s více

než

obylných

dom

pipadalo domu

J.

L.

FISCHER:

POTEBA

KNIHY. (Pokraování.)

Co mohu

íci o prvých sloupech

eského

hnutí

reformaního

—

Husovi a Chelickém, je mé nejsubjektivnjší. V obou, vyrostlých ze stejných podmínek dobových, spíznných v tolika otázkách, vidím ztu Husa, nebezlesnny dva extremní póly eského lovka. Klad peí u Chelického. Podlehl jsem suggestivnímu kouzlu osobnosti k sob láká odpuzuje svou píšernou dsledností Husovy; Chelický chápu oba píliš prchám od nho a musím se vraceli znova. objektivn o nich zpítomnn, nebo se píliš ztrácím v jejich dob mluvit nedovedu. To na omluvu.

—

—

m

—

i

Bu

—

—

Kdykoli tu Husovu Postillu ze všech jeho spis mám ji nejradji knihu kázání, která nebyla sicfe nikdy pronesena, ale jsou vždy suggesci, že ztracen mezi psána, jakoby kázána: podléhám posluchastvem kaple betlémské, vpíjím se v slova Husova, odhazuji kal své duše, jako ti, kteí stojí vedle m; a když spolen vycházíme ven, tiskneme si mlky ruce a místo slov nám z oí záí odvaha istoty. Rozcházíme se do ulic silni svou vírou a prosti bahna tohoto svta. Víme všichni ten, jenž k nám mluvil, je svou istotou silný; jeho pokora ped bohem je odvahou ped nepáteli božími. Jeho vc je vcí práva. V tom neustoupí ped nikým, v tom se neskloní ped biskupy a králi a papeži. My víme v nj vroucí vírou a on nikdy nesmí naši víru zradit Vídám jej jindy: na táborech žíznivých jak mluví o pravd, o pevném držení jejím. Vše, jak mluvíval kdys: oi tch však, kdož dnes poslouchají, hoí; jejich pst snad mimodk se zatínají; jejich krev se bouí.

—

tém

—

—

—

Bouí

se

to

—

energie

jejich,,

sklízená

pokoe. Jejich víra prociovaná odpor proti nevícím stupován v

po vky? Ješt nevím. Ješt

žijí

iní je fanatickými. Jejich nenávist. Nemyslí uen, ale prost a hluboce. Není rozdílu u nich mezi myšlenkou a inem. Scházejí se v houfech, stech tisících a zakládají své obce, aby slovo boží uvedli ve skutek. » Jakož na Táboe není nic mé a tvé, než všecko v obec rovn mají, takéž všem všecko vždycky má v obec býti a nižádný nemá nic zvlášt mieti; jinak ktož co má zvlášf, ten heší smrteln.* (Arch. es. III. 220.) »A všichni bratími mezi sebou budtež a žádný jinému nebuJ poddán.' (St. let. 478.) v

živelnji.

i

V

dob fanatismu ješt nerozpoutaného byl Chelický 'bratím* Upálením -Husovým nastává obrat. Fanatismus kvasí a hnv se jití, až propukne živelnou silou. Zbožnost chce být dobývána; zlo nieno, vraždno, páleno. Mysle rozrušené ohýbají se pod mystickými zkazkami konce svta. Království vyvolených je blízko. Království vyvolených, kde kyne život bez práce a bez bolesti; život v nezrušovaném štstí. Jen bojovníci za pravdu, boží bojovníci do nho nejdou. této

nejblíže.

Fanatismus se

tíští;

sekta silnjší nií slabší.

Chelický odvrací se od

— —

rot antikristových.

149

—

«

Husovo ddictví pejímá Zižka: kde ovládl Hus silou ducha, vládne Zižka silou energie. Fanatinosl zbožná a vražedná se nikdy snad tak dokonale nesnoubily spolu, jako u nho a jeho bojovníku. Život kesanský neb to písluší k boji božímu tak initi, dobe, kesansky, písný (» v lásce zízeni, v bázni boží živu býti, své žádosti,

poteby

Bohu

nho vné

setrvale bez

pochybení

ekajíce od

položiti,

i

nadje

v pánu odplaty

—

tete v jeho ádu vojenském); káze železná; k nepátelm slova božího žádné slitování. Smrtí Zižkovou padá ethos božích bojovníku. Štpí se v strany, plení bezohledn zemi, potírají sebe v as nebezpeí se (pod Prokopem

—

Holým) sejdou k obran vlasti. Kižácká vojska krvácí v marném jedno po druhém. Už žoldnéi více než boží bojovníci, vyjíždjí na

boji lup;

dsí Nmecko, vrací se s koistí a cizími námezdníky. Zem se vzpouzí nedlouho pod dusivým tlakem násilník. A podivnou ironií osudu ped svou porážkou u Lipan Táboí sní svj velký imperialistický sen o eské íši svtové.

—

———

Sic transit Gloria mundi ísti Petra Chelického je mukou: jeho slova drsná a útoná zabodávají se v sluch, nanášejí v gradaci zkázu za zkázou, porušenost všech a neistotu myslí; rozleptají neúprosnou analysou pilí za pilíem tohoto svta, okazují hnilobu a zpuchelost, dávno uzrálou k zkáze. A když zniila život jeho ád, ponou vypravovat: o jednom zákonu, o jedné lásce a jedné spolenosti. Ve variacích stereotypních, vždy rezavých do krve, okazují marnost všeho. > Ovšem té jednoty a milování spoleného tento tvuoj lid kesanský tlestný a nesvorností plný nemá a nebude na vky míti; neb svt jest a žádosti svtské toliko v sob má. vrate se znovu, necht se (O trojím lidu 174.) Perspektiva uzavena i

—

biovat, necht

mžete

toužit,

si

výsmšn

skuhrat o obrazích

rozpínat ruce, jehož nedosáhnete.

svta

lásky,

O svt

po

lásky,

nmž

kde by

láska však byla mlelivá a píkrá a nehála by; kde by všichni byli jedno, ale potkávajíce se,

soudc,

ani

hích;

nepohlédli na sebe. ale také

Kde by nebylo

ani

zákon,

ani

ne života a ctnosti.

—

zákon pravdy boží. Hus Chelický. Oba znali jen jeden zákon Zákon Husv sílil a vedl životem; zákon Chelického z života iní poušt. Zákon Husv dával odvahu, zákon Chelického pokoru bez odmluvy. Zákon Husv Husité pivedli ad absurdum; a zákon Chelického? Pijala do vínku Jednota Bratrská. Zapomnla, že mistr položil své veto; že lid kesanský » pouze svt jests a v tomto svt, že jeho království jednoho všech neuzraje. Zapomnla, že pokorou svta nedobude; i nechtla vdt. Uila poi

i

—

nevzpomnla, že zlému stát v poslušenství vede k híchu. obchod a nevzpomnla, že bez nho býti nemže. Rozboila

slušnosti a

Zavrhla

— aby

jej poala znova stavt. Opatrn lámala hrany a odstraovala Trpla zlo, a prosila, aby bylo co nejmenší. Tak byli bratí nuceni smlouvat se spoleností když se nechtli vyddit a postaviti mimo ni. Kdyby to bylo možné, neváhali by. Svou

svt

stíny.

—

i

vlast opustiti dovedli,

aby nezapeli

—

víry.

150

—

Byl to heroismus, snad osudný

hcroismus. S oima ku pedu obrácenýma, za tento život, cítiti své ešství jako bolest. Jako drahou památku, vzácný klenot, pouto, vížící je se svtem. Ale "ne pro tento život a jeho vci jsme my tu; pout jest toliko a pípadné poutníkm bžné vci tu jsou; vlast naše je v nebi a

takž

i

obírání

naše

Komenský na konci

vcmi

nebeskými

s

loue

života,

se

s

než on vlast miloval? •Bratí jsou toliko muenníky; porážka

—

býti

má*

Jednotou. jejich

A

—

kdo

útuje staec z nás více

byla nevyhnutelná*

—

s. es. 263). »To trest, snad odmna tch, kteíž svj staví mimo svt: neváží si života, ponvadž nemají dvry ve. Jen kdyby aspo nepoškozovali než vlastní vc svou!* My jim dnes nevyítáme; cítíme tragiku osudu jejich, kteí chtli býti více než Cechy a více než lidmi: býti dokonalými. Chováme lásku

shrnuje Denis (K. ideál

pro

n —

ale

hrozíme se

jí

——

III.

se náš zájem o starší djiny eské vyerpává nemá pro nás jiného významu, než pedehra katastrofy blohorské. Za tento názor dkujeme Denisovi; na jeho vratkost skoro

Obdobím reformaním

a století

16.

souasn poukázali VI. Kybal a Zd. Nejedlý. T. zv. zlatý vk Veleslavínv nám neimponuje, vidíme v nm velkou produkci knižní tém vesms nepvodní. eskému humanismu vnujeme pozornost malou a »

nevíme že v

možno-li mluvit o eské renaissanci. Stží si uvdomujeme, výtvarném u nás renaissance tvoí jednu z nejslavnjších epoch.

ani,

umní

Rád bych upozornil alespo na jeden zjev, v kterém literární historie eského humanismu, a který stojí na rozhraní obou století

vidí vrchol

15.

a

16.

—

na Viktorina Kornela ze Všehrd.

Bývá považován za zástupce eské skupiny humanist proti druhé, latinské, representované v pední Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic. O Všehrdovi se dotete, že studium klassických jazyk nauilo jej lásce k mateštin (jeho slova z úvodu ku pekladu o napravení padlého od Jana Zlatoústého bývají velmi asto citována), že nadšený humanista nezpronevil se svému národu a své víe, že zstal nadšeným a vrným kališníkem. Nevím, je-li tím osobnost Všehrdova vyerpána z plna. Zdá se mi spíše, že se v nm stetla doba pedhusitská s husitskou, a že on nebyl ani tak silný ani tak dsledný, aby je slouil novou synthesou. Na jedné stran nadšený milenec starých práv; obdivovatel národní síly a hlasatel odporu proti Nmcm; pítel historismu, jemuž platil da, píše své djiny eského práva; tak konservativec trochu ne v hanlivém významu slova a obhájce tradic; a na druhé stran pokorný sluha boží, sklonný v bázni a v božskou spravedlnost, a odmítající násilí zízení svtská velebí jednou práva eská jako dílo boží a podruhé odmítá » knížata a súd svta* jako dílo ábla; koí se jednou

ad

ei

—

—a

i

—

—

dve

—

i

eské

udatnosti a síle

Úvod

—

—

a podruhé

uí

neodpírání zlu a víe v

odmnu

závr knihy vyznívají ostrou dissonancí; uprosted knihy však podává si svorn ruku Všehrd konservativec a Všehrd pokorným.

a

—

—

151

—

Dva svty

horlivý kališník. nulosti

Synthesa mezi

obma

má dosah

která

A

passivita

je

hrdost echa a pokora lovka. nemožná. Vítzí-li jeden, padá druhý. Otázka,

více než individuální.

Ne

Všehrdova?

ve víe,

schýlit se

neprcklenutelné: láska k vlaslní národní mi-

asketicky mravní;

a postulát

mstít

že nespravedlivého

ne

násilí,

stihne

právo; pouze boží spravedlnost vládne.

V

Všehrd je postava více než typická, Nad dusnou atmosférou posledních

ní je

let

hledat

trest.

Ne

odplaty,

v naší

moci

ale je

naše moc. osudová. je

——

ló. a ^l^\7.

stol.

vysuje se

jiný,

f)nznan eský

Jeho

Je rodem šlechtic, vzdláním humanista, smýšlením eský bratr. styl yás pouí, jak chtn ozdobný humanismus dovede porušit

zjev Karla

st.

ze Žerotína.

strojit ji v umlé periody a kazit cizími slovy. Po této stránce nezstal humanismus u nás bez pronikavého vlivu. Pomry spoleenské nejsou utšenjší. Šlechta a msta zápasí. Lid selský dávno pokoen. Lascivnost pseudoindividualismu a žíze pepychu triumfují. Hádky náboženské jsou nekonené, a není bývalé istoty v nich. Jesuité pracují. Zdá se, že renaissance psobí rozkladn. To vidí svýma oima Zerotín. Zachrauje se ideálem mravním a v dobré víe v právo ujímá se správy vcí na Morav. Uí se býti dobrým státníkem a sílí svou energii zájmem vyšším. Sob ke škod: ne vyšší, ale silnjší vítzí; ne dobré právo, ale dobrá intrika.

eštinu,

Takovými zbranmi Zerotín nepracuje. Odchází v ústraní a vzdálen vnjšího ruchu spravuje své statky, vede svou korrespondenci, tesklivým zrakem dívá se na zkázu ped sebou a kolem sebe (snad vidí píliš

ern)

—

modlí se. Vytýkají mu jeho stranní se života veejného. a Listem stylisticky dokonalým (ve smyslu zákoníku humanistického totiž) píše svou Obranu. „Nebo zdaliž patrné není, že Bh, ku pádu zemi tuto nastrojuje, sloupy její podrazil, ohrady potískal, aby ji dokonce obnažiti a jako vyvrátiti mohl? ..." (ed. Vyskoilova, str. 25.). „K tomu tehdy jsem se obrátil, který se odvrátil od ní, tomu ji poruil, který ji na as opustil, tak, aby ji uléil zase, kdo ji zranil a vyvýšil, kdo ji ponížil." Nu ano, modlit se, to postaí! Osud je zpeetn a práce marná. „Tak dje se. Pán chce. Noc táhne nad mým lidem, záhynem, nežli

se rozední."

Svou

To ekl

—

Bezru.

víru Zerotín ztratil; bylo

prací

Matyášem

k federaci s

vzpouru. Možná, že vidl

proti

pedem

ztracenou, že bez víry

A

pak se mihne jeho postava marn pemlouval sta\7 eské Rudolfovi; v r. 1618 marn hledí zažehnat

znovu se pouštl v boj. Ustoupil zase. ješt jednou v roce 1618. V roce 1609

dobe;

vlna byla silnjší

— pevalila

se bez

nho.

ervna, dva dny ped popravou, budou vás ujišovat z tch, v kterých Ferdinand vidí vzpurné rebely, velmi mnozí, že oni jsou bez viny; že nevdli nieho; že nezamýšleli nieho; jiný bude ujišovat sebe vás, že šel v boj pro vc svdomí, a jen ten nejupímnjší bude žalovat: „O kdyby všichni stavové na to sjednocení byli pamt a pozor lepší mli, jedni proti druhým z obojí strany záští, kyselosti, zvláštností a domnní zlého jedni o druhých nechali, nýbrž jak

Ze

silnjší?

IQ.

i

—

152

—

politití v svornosti, v lásce a pokoji zstávali, a sob raknží, tak dji vespolek raddou a pomocí pomáhali, nikdy bychom tak daleko zavedeni nebyli." (Slov pana Valentina Kochana, tou se u Rozácia Hoovského „Korunka neuvadlá" ed. Šolcovy str. 20.) i

Nesvorní v život, zbablí

My

zbablými

a ve smrti

oistili

asto ješt

slyšíme

ped

V

smrtí.

utrpení se sešli, v utrpení se

Zít nedovedli,

nebyli.

píšerný rachot

ten

ale dovedli

bubn

umírat.

na námstí staro-

mstském a skláníme se mlky ped jejich heroismem v smrti. Tam okolo dev, s nichž štkala krev, stál dav a tup se díval na ervené proudy života, jak tekou ze žil tm, kdož umírali, jim, kteí pihhželi ostatním všem. Vzkiknout nedovedli dusili se; ale buJte jisti: kdyby oni mli umírat, budou umírat stejn krásn. Za 27 let jejich synové umírali a vítzili' pro vc vražedníkovu. Vedl je Jií Plachý. (Dokoneni.)

—

i

—

ZE

SOUASNÉHO

ŽIVOTA.

POLITIKA. Pomr Cech k Rakousku má svou obdobu v pomru republice. My jsme vždy vnitn Rakousko negovali, co se

Socialismus destruktivní. krajních tídních socialist k

esky

odehrávalo mimo oblast, kde se

mimo náš

leželo

mry

když to ješt bylo

i

Rakousku,

v

to

již

o vnitní po-

starali

nám byly cizí pomry ku p. sedmiPemístní cizonárodních posádek do našeho území

jiných rakouských a uherských národností, jak

hradských

Rumun,

ukázalo'

jasném

mezi v

mluvilo

Jak málo jsme se ve svém gros

bedlivý interes.

v

jednotlivými

Ukrajinc! svtle

vrchovatou

tu

národy Rakouska;

míru

neinteresu, tu vnitní

taková posádka zstala

organismu života okolního národa. Tento negativní

Jaké možnosti

politický život.

pomr

propast, která je

kamenem

nestravitelným

k Rakousku otravoval náš

jsou vzaty politickému myšlení, když

z jeho slovníku

je

vzat živý, kladný interes, spolupráce na státu?

Z této neplodné negace jsme má obdobný negativní pomr k

který

„Musíme projevující

vysílaná

Zstal

rudými,"

je

peasto sociáln-demokratickým

výkikem

tímto

všici.

eském stát smr,

v

republice, jako míval kdysi celý' národ k Rakousku.

ervenobílé prapory a nahradit

strhat

ském enice,

Ne

tedy venku.

kií

do tchto agifaních

ducha, který

na táboe vinohrad-

sekretariátem je

sil

na

schze

a

osobami smro-

datnjšími a tiskem vtloukán. Marxistické, nyní

komunistické

který není ovládán diktaturou

národnímu lovk, do kterého že

pojetí,

není

je

možno njaké

Jaký má mít vnitní

spolužití

filosofie,

která

pepíná

rznými skupinami spolenosti solidarity spolupráce,

a

mže

stát

jen

jako

je

boji"

teba v

tom

potlaením, podrobením tídy jedné

tíd

proletariátu!? Tato primitivní

do traginosti zahrocuje pirozené tecí plochy mezi

a jsouc prosta jakéhokoliv snášenlivého

ducha altruismu,

napájí se jen z negativního destruktivního ducha nenávisti; stává

se ovšem strašnou zbrani v rukou nesvdomitých lesti,

k státu,

k státu

mezi pirozenými tídami vznikajícími sociálním

druhé, nyní rozumí se podrobením tíd druhých

sociální

nenávisti

pomr

nepetržit vtloukáno dogma o „tídním

vývojem dlby práce a že pokrok se

tíd

vyznauje se zavilou

myšlení

„proletariátu".

dnešní.

—

153

—

demagog

v

dob

tak zjitených

bo-

Ovšem,

kdo jsou

tážete se,

fanatití

ti

nenávisti

hlasatelé

nérodnimu

k

státu,

nedávno teprve zrozenému, státu nota bene, který ve svých pti mésicích existence muže radou

se vykázat

opateni

dalekosáhlých

Shodinová doba

sociálních, jako

pracovní,

kterých nemají ani staré stály západní, opateni, jež ukazuji, že republika není ovládána

njakým nenávistným tídním Dovedeme pochopit

antisociálním a anfisocialistickým regimem.

nenávist

vi

emigrant

ruských

marxistických

vi

Rusku. Pirozená nenávist všech pokrokových elementij

carskému

carskému režimu zde byla

posílena a zfanalisována dogmaty o tídním boji a o tídním stát. Fanatik, jehož nitro

ovšem nevyniotal se ze svých dogmat

bylo stále zjiteno krutostmi despotického režimu, tehdy, kdy

ani

systém

tento

již

byl

smeten

a

dokud

neustal,

nenastolila se

vláda

..proletariatu".

Ale tážete se, mli jsme

za rakouského režimu fanatické marxisty, kteí nespra-

i

vedlnostmi tohoto režimu dopracovali se k fanatické nenávisti všeho státního poádku,

pokud není totožný staily ani

diktaturou proletariatu?

s

dobe známo,

že nikoliv. Duch marxistického fanatismu byl nejrozmlnnjši brožurkové fráze o teoriích marxistických,

Je

poteba eského pekladu „Kapitálu", k

emuž

let.

A

takže

daleko vzdálena svých mladých

již

velmi

fanatické marxisty, nebyla v jejich skutcích patrná vášnivá

•

revolucionáská nenávist k stávajícímu státu rakouskému. Ale nyní se

rady".

vc

chce

frazeologie pracuje

dobné

Od

„Rozhánni parlamentu", „Svatá

podnty

jen

z

eská republika, marxistická na svém útu atentát. Ovšem že

doby. co

té

Má

už

je

i

osvžena novou komunistickou

Mohli byste mít za Pišly

dohonit.

státu nenávistnji.

proti

vybledlá, byla

stará,

to.

vzor

krev.

že pišly nové

ruských a

která se prolije v tídním boji".

vdí

nmeckých

rozvratné válené a poválené zjevy

v

kteí

jíž

elo nového marxismu

v

pohnutky

sfátu.

Lidé.

istého

známou

mají za sebou

v

—

mozky, které hnuti (nyní též

Lidé

massách. ale neukázali dali

vtšími výhodami, které nOvý

stál socialistické

hned. nechtjí ekal, zavedou „rady

dlník

a

žádni

fie

Vdcové

projev.

možno vil pi

rakouské

noví

se našli

tchto osob

minulosti

eského

dlají nyní Katiliny

viry

nemohou

se spokojili s drobty od rakouského státu,

již

forsíruji. Nikoliv.

madarských). pišly jen ob-

minulost. Dr. Smeral a red. Stivín staví se

komunismu. Jak

fanatismu ideje?

dlnické

frazeologií. ..Vojenské a

vdcové, kteí by novým událostem a duševním zážitkm v politicích,

necítila

válkou,

dobe, že byli to práv ti. kteí ze sociálních se ohánli Marxem, již mli nejposilivnjší pomr k Rakousku ze všech

známo

je

demokrat nejvíc eských lidi. Pokud jsme mli

ta

se

ped

došlo až krátkou dobu

ledy v dobách, kdy strana sociáln-demokralická byla

propaganích

mlký, že mu

lak

býti

nasyceni sebe

propagaci poskytuje. Chtjí mít všechno

voják", „rozeženou Národní Shromáždní",

zavedou diktaturu proletariatu. zkrátka apolheosují krveproliti.

Ovšem

nebylo by

posici republiky.

Kdyby

prozíravé, loto hnutí

existence republiky, pak jist

stojí

peceoval význam

tohoto katilináského hnuti pro

na základy, na nichž

vskutku se pokusilo sáhnouti že by

již

dosavadní

branná

síla

republiky

staila

více než dost na jeho udušení.

Ale

loto

hnutí

více

než

pro

republiku

války

se

vlekoucí

rozpor

vystoupením

existenní záležitosti

je

strany sociáln-demokralické. Dnes

je

komunistického

jíž

zjevno,

kidla

že

strany

starý,

se

po dobu

piostil

do

krajnosli.

To. co provozuje jež

stojí

komunistické kídlo strany, pro dlouhou dobu zbaví dlnictvo,

pod jeho vlivem, jakéhokoliv stízlivého

—

154

—

pojetí

skutenosti. Slibuji se

nemož-

\ „výchova" mass se

nosfi,

se

im

ím

Strana

Jest ve vši

vhání do isolace, což

chudého

stití obhájci

nade

je

ností a povolností

je to

vi

jen

stále vzrstající agressivnosti

excessy, které

peezat

život

smru

si

poslední

nit,

která

ji

zkom-

politickou stízlivostí

sympatií, ale svou ústup-

komunistického bére spolu-

propaganda kídla komunistického

pod jednou stechou

Komuni-

svých

frázovitostí

skupina politik, která svou

sic silná

tím více

jest

zdiskreditovat.

jen skupina „Socialistických list", která vidí, že není

kompromis a spolený a vidí nutnost

mohou

Toho

byly hájeny energicky.

povýšenou loyalitou k republice získala

zodpovdnost za všechny

Dnes

lidu

svou nemožnou krajností,

svých l^lient

stran ješt

kritiku

ovšem

lidu

vdc vc

totožno s porážkou.

je

chudého

více jest žádoucí, aby zájmy

promitovaných

a

nejpustšími frázemi. Sfrana sociáln-demokralická zbavuje

dále lim více všech sympatii „spolubžcú", kteí jsou pro každou stranu nepo-

slrádatelni. litovat,

dje

s destruktivním

mže

již

smrem

dále

pivést.

možný

komunistickým

ješt spojuje s dnešní bolševismu povolnou

Dr. Cyril Cechrák.

stranou sociáln-demokratickou.

Organische Demokratie. Právn filosofická studie o representativním systému a o parlamentarnim právu volebním. Der Neue Geisf Verlag Felix

Weltsch Dr.

jur.

et phil.

Leipzig (1918).

ped

rozhodnutím války upozoruje, jak vítzný postup demozejmji jako tajný smysl války, prosadil tém všude všeobecné hlasovací právo. Ale tyto úspchy nemohou zakrýti pochybností proti nynjší jeho atomistické form. Co je úelem parlamentní representace? Mluví se o výrazu vle lidu. Avšak jako není národ summou individuí, nýbrž novým organismem, tak vle národa

Knížka psaná ješt

kracie, která vystupuje stále

summou rozhodnutí jednotlivých individuí, nýbrž zvláštní souinností, organisvyššího druhu; záleží na tom, aby jeho vznik byl organický, ne umlý a nepirozený. Nkteré theorie tvrdí, že poslanec nemá pedstavovati pímo vli svých voli, nýbrž že má býti spolutvrcem vle lidu zcela abstraktn, odlouen od svých voli. Voli není jen

mem

svou vli: tento muž individuum rozlouilo se svou

projevil

má

se nyní

úastniti vytváení

vcnou

vlí, protože

„vle

nemže

lidové"

a tím se

a na utváení vle poslancovy. Tento pomr poslance k volijest neorganický. Pochopíme, jak to myslil Rousseau, když pravil, že jest Anglian volný vlastn jen v okamžiku volby, aby se pak hned stal zase otrokem. Shodu vle lidové, tvoící se z vle jednotlivc a vle tvoené parlamentem, nazývá autor realitou parlamentarní vle lidové a vidí v ní nejdležitjší požadavek pravé demokracie. Jádro myšlenky jest v známé Mirabeauov. Ovšem parlamentarní vle lidová není kopií ani souhrnem, nýbrž produktem, synfhesou z jednotlivých vlí. Jakou cestou vzniká však z rzných sporných vle vle celková? Kompromissem nebo majori.sací. Cena kompromissu závisí na tom, je-li produktem mechanickým i organickým novotvarem, synthesou. Tento rozdíl má velký význam pro politiku. Resultanta nesmi býti pouhým odeítáním, takže konen zbude jen slabý zbytek, útvar života neschopný, totiž práv to, co jim pedem bylo spoleno. Názory odporující si nesmjí se vzájemn nivellovati, nýbrž vzájemn se utváeti, nemají proti sob státi jako nepátelé, nýbrž mají spolu žíti jako muž a žena. Nejvyšší vymoženosti lidského ducha jsou takovými synthelickými stedními útvary. Sejdou-li se dva lidé, mže druh druha pinutit nebo pemluvit, aby šel jeho cestou, nebo jdou spolu jen spolený kus cesty, nebo se shodnou mechanicky na matematické výslednici, která žádnému z obou nekonvenuje. Jest však také možno, že se druh dovede vžíti do druha a do jeho vle, tak že kov sob cítí obojí volní rozhodnutí a že z tohoto spoleného zážitku se vyvine nco docela nového, zcela nové ešení, jež obsahuje v sob ob staré cesty, ba daleko je pedí, takže každý jest nejen spokojen, nýbrž obohacen; že stykem s druhým více získává, než pvodn vbec usiloval. Cítí, že je novotou oživen, protiklad ho podncuje, vidí nové výhledy, nové možnosti, horizont jeho vle se rozšiuje, až konen vzniká synthesa, jež uspokojí oba a zplodí nco nového, co jinak nemohlo vzniknouti než takovým spolupsobením. Pedpokladem jest, aby toho, co dli, nebylo píliš mnoho, a aby bylo mnoho spoleného. Synthesa ve sdružení jest usnadnna, když jsou v osoby, jež tvoí stední leny mezi opanými názory; když lidé, ktci zastupují jednotlivé

m

fheoreticky

již

žádného

politicky

míti juristicky

vlivu

vt

smr

nen

i

o

nm

—

135

—

smr)' vle

ne pouze zastupují, nýbrž nejvnitrnji prožívají. Takoví lidé mají pak svobodu vi svým volním rozhodnutím než oni. kfei smry vle pouze representuji. Pak je teba dokonalé vcné znalosti. Nejvtším povzbuzením je vdomí; jest jen jedna cesta pro nás všecky a musíme ku pedu takže lenové takového sboru jsou pesvdeni o nutnosti sjednocení; že všemi vlákny bytosti hledají spolené východisko a v této intenci vžijí se do druhých. Ve sboru, který je takto složen, není to, co dlí, kletbou, nýbrž požehnáním. Není správné dívali se na jedince jako na nositele pouze jedné politické vle i jako na svazek stejn cenných politických cíl, nýbrž jest nutno dáti mu možnost, aby njak vyjádil též jich subjektivní hodnotu. Zeknulí se toho, eho kdo mén si cení, jest vlastn uplatnním principu majoritního v nejvni'.njším dosahu jednotlivé osoby. V parlament zvoleném na základ principu territorialniho úhlavního to nepítele vší reality mže v nejlepším pípad býti vyjádena vle malé menšiny. Když pipadne na p. na 30. OCX) voli jeden poslanec a z kandidát mají nadji na úspch jen dva, zástupci velkých demagogických stran, zbývá jediná jen smutná volba, bud aby se voli vbec vzdal odevzdání svého hlasu, nebo aby volil kandidáta, který mu je úpln vzdálen, a tak aby zapel devt desetin své politické individuality. Výsledek takových voleb, atomistický parlament, mže býti oznaen pímo jako nepátelský synthesám. Tu je

zcela jinou

—

—

—

^

na sebe narážejí politické zájmy svými nejostejšími hranami. Zástupci st^^pn stojí navzájem chladn nepátelsky bez píbuznosti, bez blahodárného spoleenství. V kapitole, kde podává schematický píklad, jádro výklad autorových výklad jest, že základ politického života tvoí jednotlivé skupiny, sdružení jedinc dobrovoln se sestupujících s jistým programem, aby tvoili politickou vli. Program mže býlí hospodáský, kulturní, náboženský, odborový, sociální, územní, ale také smíšený. V jeho vytýení jest úplná volnost. Jakýsi vzor jich organisace a práce byl by ve spolkovém život. Poslanci voleni jsou ve valné hromad. Každý mže býti lenem nkolika skupin, na p. pti, aby rzné sklony individua dle možnosti byly uspokojeny. však svý-ch pt hlas dáti cíli, který je mu tak dležitý, že ostatní vedle nho mizí, na p. nacionalismus, neb hospodáský i kulturní názor svtový. Tím se dosáhne, že každý již ve

Mže

uiní majoritní rozhodnutí. Tak uplatní se tém automaticky princip vzdání a tím ovšem se podstatn zvýší realita onch myšlenek, jež vstupují v politické závodní. (Autor psal o tom též ve Kmeni 19. prosince.) Jednotlivé skupiny, jež mají nco spoleného, nalézají to representováno v jedné i nkolika stedních skupinách, tvoených poslanci skupin jednotlivých a samy zase jsou volebním sborem pro odborné parlamenty. Hierarchie skupin se rovná logické struktue pojm nadadných a podadných. Jednotlivá skupina Inže býti zastoupena na p. ve tech skupinách stedních a vysílá do stední skupiny nejen poslance, ale také svá usneseni. Tím má býti pipravena pda píznivá pro synthesy. Jednotlivá skupina jest sdružením lidi, kteí jsou si politicky blízko píbuzní, oni nejsou z á s t u p c njakého programu, nýbrž to jest jejich vlastní vle, jinak by se neúastnili práv této skupiny. Odborné parlamenty jsou tvoeny vyslanci stedních skupin a znaí nejvyšší politické komple.xy. Jsou ti, pro zájmy kulturní, hospodáské a pro státní nezbytnosti, a je konen výbor parlament. Vedlo by píliš daleko uvádti všecky detaily konstrukcí autorových, ve kterých je mnoho subtilnosfi. Výhodu takového uspoádáni vidi bez porušení demokratického principu v tom, že nemohou býti zájmy kulturn interesovaných majorisovány tmi, kdo takového zájmu nemají a rovnž naopak platí to o rušeni reforem sociálních a hospodáských spory kulturními a národnostními. Ve výboru pak je vbec snadnjší dohoda pro nepatrný poet len. Politické právo jednotlivcovo by bylo tím znamenit rozšíeno, neomezovalo by se jen na volbu poslance. 5 vývojem svých názor každý má možnost zvoliti si nebo založiti skupinu jinou. V další kapitole sleduje autor historický vývoj myšlenky organické od starého stavovského zastoupení. Od zavedeni všeobecného rovného hlasovacího práva vidy jest theorelikm a politikm nápadno. jak daleko vle lidu tvoená parlamentem je vzdálena opravdové vli lidové a jsou uinny pokusy o dosažení vtší reality. Pomrná volba snaží se odstraniti nespravedlivé jednání s menšinami, které jest dsledkem principu territorialniho. Pomrné volení je zavedeno v Dánsku, v Belgii, v Srbsku a v nkterých švýcarských kantonech. Nevýhodou jest, že matematické methody, kterých by bylo nutno užiti, aby byly zužitkovány znané zbytky hlas, jsou píliš složité, jen nepatrná ást voli jim mže porozumti a voli nikdy neví, jaký význam pipadá jeho hlasu. Do-

svém

sé

nitru

méncenného

i

—

156

—

sáhne

se sice

zvýšení realiíy, avšak

mnohem

síranu, a to

musi

individuum

se rozhodnouíi

pro

nkterou

všeob. hlas. práva a pak také zde je politické právo pouze na volební akt. Pluralni právo hlasovací je v Belgii pro

vic než za

spoluurovací omezeno

volby parlamentní. Již Flaubert pravil ve psaní G. Sandové, že vyváží dobe dvacet nelze naprosto íci, že voli dvacetkrát chytejší vyslati do parlamentu dvacetkrát lepšího poslance; mohl by však navrhnouti dvacetkrát lepší návrh,

mže

voli. Jenže

ho a poslati stední skupin. Autor uvádí jiné reformní návrhy organické; Mohlv návrh nkteré, na p. Ch. Benoista, ústi vlastn do zastoupení zájmového. staré ústavy republiky Floz roku 1860 opírá se autor v lecems; ba dovolává se rencké. Také Sved R. Kjellén myslí, že moderní spolkastvi pracuje k tomu, aby na základ associace byla znovuzbudována nová pirozená spolenost a na ni pak správné zas oupení. prosaditi

O

i

autor sám námitky a obtíže. vlastn velmi nedeniokratickou, jak demokracie vytváí vlastni jádro demokracie,

Demokracie všeobecného

Pak uvádí

hlasovacího poznamenal. Organická totiž „pirozené" právo individua, aby smlo spoluhledati politicko-ethickou cestu celku. Jednotlivec má právo nejen voliti jednou za nkolik let poslance, nýbrž poslati také vlastní návrh, usnesení soudruh, na nmž spolupsobilo, parlamentu. Konservativci jsou asi tak mínní Hegelova „Das Volk ist derjenige Teil des Volkes, der nicht weiss, was er wiil": zajisté lid pokud je massou a chaosem jest bez vle, proto selhávají všechny pokusy dáti mu jako celku rozhodovati referendum a iniciativa avšak jako organismus dovede tvoiti vli organicky. K tomu ovšem by se mu musila poskytnouti technická možnost. práva

jest

—

již

J.

Sf.

Míli

—

Delegáti vyšších skupin nebyli by prostými voliteli, tedy nemohou býti uplatnny námitky inné nepímým volbám. Autor myslí, že zavedení takového systému lze dosáhnouti povlovn; život spolkový poskytuje vhodný materiál pro jednotlivé skupiny,, politické strany pro stední skupiny a parlament pro odborné parlamenty. (V eském stát zavedený systém pomrných voleb zatím jen do obcí, šlape ovšem v prach princip organický, protože strany u nás jsou do velké míry residua pekonaného historického období a má se jim nyní trvalost a stabilita, jsou to do jisté míry útvary mocenské umle sklízené, nejsou reální. Spojení socialistických stran, žádané dív velmi mocn „z dola", je tímto nestvrným volebním ádem, vlastn fakticky zmaeno. Místo, aby z dola vyrostla synthesa, aby se uplatnil skuíený pomr sil ve stranách, mohlo by po volbách snmovních dojíti k tomu, že místo dvou nebude tu jedna, ale ti strany, když se moci sfrannické byrokracie podaí rozešfvati staré rivaly a nebo znemožniti zvolení stoupenc Modrákových, což není dle nového ádu machinace nesnadná.) Není tomu tak jen u nás. Dr. Weltsch cituje z Michelsovy knihy Sociologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie, jak se v sociáln demokratické stran mní demokracie v oligarchii. Osud stran se za dnešního stavu rozhoduje teba v jediném jednání vydaném všem náhodám demagogie, kdežto by bylo teba, aby se sírany osvdily v trvalém, vcném závodní, aby byly kontrolovány z dola a udržovány reálnými. Pak to, co je opravdové a reální v strannickém shonu by se rozlišilo od toho, co je náhodné (lecjaké enfemistické pílepky v programech stran), ztrnulé (marxistický dogmatism proti živému vývoji socialismu), neestné (pebhlictví z karriernich), a nepirozené (rozpor psaného programu a složení vedeni státoprávní demokracie), nebo keovité (republikanism klerikál). Strany odpovídají stedním skupinám, pomr obou k pravé vli lidu odpovídá pomru pojmu ke skutenosti. Pojem musí býti stále živen názorem, musí býti kontrolován ustavin skuteností. Knížka Dr. Welfsche má význam spíše tím, jak vybízí ku kritice daných než detaily návrhu: zaznamenává také velikou spoustu literatury, která autorovi, úedníku universitní knihovny, byla snadno pístupna. Za starého Rakouska ovšem platilo: slavica non leguntur. eská literatura o thematu není velká; ale jest jí ku cti, že kniha K. Sladkovského „Výklad voleb zástupc dle práva a spravedlnosti" vyšla již ped 44 lety (vydána byla též nmecky). ^

umle propjit

Zu

dvod

i

pomr

Q

LITERATURA. Prof Dr. nejlepších

Krejí:

Fr.

Filosofie

posledních

ped

válkou.

Laichterv Výbor

pod týmž

zorným

úhlem alternativy:

let

spis pouných XLV. Praha 1918.

Krejí pojímá

i

v

této

knize vývoj filosofie

—

137

—

znám

posifivism-idealism, který je positivistickému stanovisku

pedem, obnova

tuje

vi

i

z jeho knihy

dob.

„O

pevahu

idealismu. Vysvtluje

zstává vren

pritomnosfi", a

filosofii

znakem

jejímž charakteristickým

idealismu

jak konsta-

jest,

pedválené

v

filosofii

jednak chybami positivist, ktei namnoze pekroili meze poznáni dané principem posi-

smru, založeného na

tivismu jakožto

„potebami srdce", sledním

dsledkm

vzpoue

pišla, jak

Teba poznamenati pesvden, že pravda, již Látka knihy

jest

Ziehenv binomism,

nalism.

francouzské

z

ped námi

defilují

k podstat jsoucna

Pragmafism

pechází chví-

který

Ignorabimus. Idealistické

že všec^jo toto

Peirce, J.

úsilí

tradici.

pravdy a rozšiuje pojem

Deweye

(Autor pojal do této kapitoly vedle

a

také Vaihingerovu

C. Schillera

J.

Poincarrév konvencionalism a Boulrouxv konfingentism).

který žije ve spolenosti

je

a potebuje

proniknouti

dým.

illuse,

pravdy namítá Krejí, že pravda pragmafisf

lovku,

názorností, jejíž dojem ruší

úsmvem,

positivístické:

tenái dojem,

náboženskou

i

pedchdc

a jeho

i

positivístické veto usilují pro-

s velkou

svou „instrumentální" theorií

nabízí

zkušenosti tak, že zahrnuje

filosofii fikcí,

i

jako božstva ve Flaubertov „Pokušení", a jejich vyklada

marné: domnnky,

je

t

i

pes

jež

namnoze

nepomíjí žádné píležitosti, aby utvrdil v

Jamesa

pedváleného p o s v s m u Machv. Verwornv kondiciovedle Ribota hlavn Fouilléova nauka

filosofie

smry souasné,

lemi v ironickou grimassu, neustávaje opakovati

soustavy

byla ve

vzpoue proti idealismu za doasné, ve

posítivism

vulgárnost výrazu, se shovívavým skeptickým

jistá

intelligence je

zahrnujef vedle

niknouti k absolutnu. Krejí vykládá je

obas

Krejí pokládá vítzství

pírodovdecký

idejích-silách) všecky dležité

dob, kdy

doba. kdy srdce

Fouillée.

bohatá,

velmi

po vky náboženstvím, po-

živené

illuse,

na svt. Po

na stran posifivismu, posléze zvítzí.

vidí

{empiriokriticism Avenariovc.

o

praví

ihned, že

intelligenci.

jsa

nepoznatelnosti transcendenta, jednak stále živými

obtovati

positivistického názoru

srdci,

proti

zpuje

jež se

ryze subjektivní;

tudíž

objeklivního

Proti této theorií

nemže tedy vyhovti mítka pravdivosti.

Pragmafism vede ke krajnímu individualismu, který podvrací základy mravnosti. sofie,

mravní zásady, Stejnou k

nemže výtkou

nmuž piaduje

Schopenhauerem

výraz jsou

voluntaristický intuicionísm.

Bergsonv.

správná" (149).

býti

stihá

i

Bergson. jehož

expressionism B. Croce.

a jemuž

jest

ochoten piznali

jistou

v souvislosti se

vykládá

rozeznává vedle

poesii výrazu,

poznáni vdeckého, rozumového, jemuž pikazuje obor hmoty, poznáni tivní,

je-li

platné v oblasti života. Ale jakou cenu

ist

poznání

rozumového?

domnnka.

dsledn

nesnese rozumového který jde za

Na S.

je-li

Zkrátka

intuice

má

instinkt

„intuitivní

pramenem

není

Intuice

(Krejí píše

znání

A

subjektivní?

„Není

sama

sebe.

transcendentno Bergsonovo

poznáni vedle

to

filosofické, intui-

foto intuitivní poznáni, táže se Krejí,

uvdomující

„duré"), jejž Bergson staví

svtla.

„Filo-

jejiž

myšlenka, která ocitá se ve sporu s tou zákonností veškerenstva,

první

ani

ím jest

se od

liší

subjektivní

rozumu" (190). Pojem „d u r é e" stalickému pojetí vdeckému,

proti

poslední výtvor

filosofické spekulace,

obyejný rozum" (193).

rozdíl

vedle

od voluntaristického intuicionismu. který uznává rozumu,

intuitivní realism.

filosofie

intuici

specificky

za pramen po-

ruská (Solovjev.

N. Trubeckoj. Berdajev, Merežkovskij) a slovanská vbec, neiní rozdílu mez' sku-

teností absolutní a

relativní,

úkonu poznávacím innost

mezi poznáním rozumovým a intuitivním, nacház.eje v každém

intellektu

i

intuice.

Noeticky

odvoduje

tvrzením, že rozlišování skutenosti v absolufní a relativní je

Nejá. jež do

pvodn

inluilivního

tento

dsledek

smr

Losskij

rozlišování Já

poznání, bezprostedního vnímáni skutenosi

—

158

—

—

vnáší

—

pokraujíc! differenciace poznávacího processu. Ale rozlišení Já je

dáno duševním vývojem ped každou Losského (260). Není

ve smyslu

dsledky fohofo

padají všecky

Obšírn zabývá

—

burská

fudiž pravda,

rozum se rodí

že

Nejá, praví Krejí.

ped každým

differenciací zážUkú,

tvrzení.

novokantismem

se Krejí

smry píbuznými

a

—

Cohen, Natorp; novokantism protestantských theolog

fenomenologism

—

Simmel, Rickert, Miinsterberg; novokantovský neovitalism

nna"

Husserl; novohegelism a novofichteism, zahrnutý ve

pokud

lentýž refrén:

smry

tyto

..Nadje naše

form

ve

vdní

vnována

je

mysticismu

Gyaua

zesnulého

do absolutna

upírajícího

pece".

nebo se

intelligence

protože pravda

jejím

„Snad

slovy:

rozhodným: „Ne", a

uren odporem

lidstvo

dsledkm vdecké

srdce proti

pizpsobí

je

dsledkm

lovk

v positivismu,

oividn je

na

náboženství, býti

srdce, nahraditi

má také svého boha, kterým je pojem boha vdy má vlastnosti, kterými

— nepoznatelné mže

psobiti

jako pedstava Jehovy nedo boha trojjediného a

má

klamnosf:

také Krejí.

srdci,

aby se

lovk

pod-

pijmouti posi!ivism tím spíše, že nejen podává pravdu, nýbrž

uspokojiti

Positivism

zených bytostech;

soudí, že

jich

zjistil

je

zaizovat život podle toho."

a

mže

však

schopen také

názoru

podle jeho

Tohoto mínní

a pijalo tuto pravdu. „Má-li positivisfa pravdu, musí se

illusi

intel-

Leslie Stephen stanovil zákon, že obraz-

srdci.

na uritých názorech jistou dobu ješt potom, když rozum

vzdalo svých

je

by se postoj Guyaua,

dal

zájmu pokroku a pravdy" (434).*)

illuse je v

obraznost se zpožduje za rozumem.

robiti

pedasn

dána, pokud jde o další vývoj, dvojí možnost: bud se podrobí srdce

je

lpi

ped-

zkoumání podotýkaje,

pohled, charakterisovati

„Snad pece"

odpovdí, až pochopí, že negace

prohátém obraze

filosofického

„Jakoby",

filosofii

toužebný

a

stav filosofie, který líí Krejí,

Je-li

ligenci.

filosofii

nejistý

Positivism odpovídá na toto:

se s touto

filosofie,

a theosofie

spiritismu

obor náboženství. Pecházeje k my-

v

je

smr

na rozcestí obou hlavních

že jako Vaihinger nazval svou

A

podati jen

zstane provždy nespl-

form

ve

sticismu filosofickému, ukazuje v hutném, osobní sympathií

nost

Driesch).

vážné spekulace filosofické. Pokud jde o spiritism a theosofii, Krejí

povídá jich splynuli v budoucnosti a odkazuje

smii

—

mohou

relativná,

transcendentno

na

hodnot

filosofii

(564).

Poslední kapitola i

mez

proniknouti za

usiluji

rozšíení

v

(škola mar-

Eucken, Troeltsch;

— Windelband. Iintasie.

poznáváním

z iníuice, a tím od-

vlastnosti,

kterými

mže

vbec

psobiti

sám náboženstvím

(61).

„A tento vli lovka,

transcendentno (63).

na mysl a

a

cit

všechny pedstavy o nadpiro-

mrou vyšší, ušlechtilejší, mravn pomr k nekonenu tak, že si

povznesenjší" (64). „Positivista a monista chápe svj

uvdomí, že v

je

souhlase s

kteréhož

tu k

vli

nemu

neznámému

tou zákonnosti, jež

poznání výsledkem

bohoslužbou, k níž

není

jsou také

teba

teba poznamenati: Pipustíme-li

ani již

a že

se v celém

má

svt

za úkol život, jejž projevuje

mravní zásady.

knží, ani

Mravn

a

již

žít

církevní organisace"

si

nedal, prožíti

poznati jest

se snaží,

jedinou jejich

(tamtéž).

K

tomu

objektivní existenci nepoznatelna,**) je podle positi-

Z eských filosof adí Kreji Masaryka, Drtinu a Rádla k intuitivním realistm. umísfuje vedle relativisty Simmela, Mareše vedle neovifalisty Driesche. Ponkud bizzarn zni poznámka, že F. X. Salda shoduje se v názoru na vdu s E. Rádlem. *)

adu

mohl poznati", namítá proti Spencerov theorii nepoznatelna Kreji poítá k positivistm, „že nepoznatelný pedmt existuje, pekroil byste toto „myšlení", o nmž prohlašujete, že nemže být pekroeno (transc e n d e d), a pekroil bysle je tak bezpen, jako kdybyste poznával, kterak nepoznatelný pedmt existuje". „Tato bastardni theologie, zosnovaná z neloginosti, nedosahuje **)

„Kdybyste

Fouillée, jehož

—

159

—

nm

visfického principu logické íci, ze nevime o

nco", „nco, co

„nepoznatelné, neznámé

píinou, poznáváme-li

známe

kázáni, pak k

nám

zovi: je

nám

k

nejen v jeho

(53), je-li

nýbrž

existenci,

bohem,

dokonce jeho pi-

a vli, známe-li

cit

jak pravi Krejí,

je.

Jestliže je však pra-

v jeho vztahu

i

správný princip o nepoznafelnosti transcendentna, pak

je

nm

Nebo

attribuly".

domnnky

jsou tyto

správné, pak

princip, transcendentno není nepoznatelné.

a toho se chápou idealisté: tento zárodek poznáni

Vrafme se

pomru

pomru

p. závr,

na

skepse

Skuten

k

pímo

jež

Dsledný

ukazuje Brunetire, prakticky

nemožná.

k applikaci. vystupuje

Chyba

positivist

ve skutenosti

výrazem

soudil kdysi

vitálních

o vci

mén

pravdou, nýbrž

záleží v tom. že

lánky

jsou

v souvislosti s positivními

—

prohlašují tyto

za dsledky positivistikteré

víry.

dopluji

kusost

poteb spolenosti. apodikficky. Tento

zatvrzelý

positivista

mravními dsledky, oznail v pojednání o Masarykové

i

dv rzná spor

poslední slovo". Soudil, že

a

jejíž

souzena.

dsledky

Po

filosofii

zásady ovšem také

byly by v

mní.

konen

mezi nimi bude

odporu

mravnost

svtových názor

mohlo

ní

se

initel a píliš toho, co nazýváme

vyvijí;

a

žít.

ale

je

je

tom

insfinkfivnosfí

mravnost.

„Filo-

tmito dsledky od-

se musí

žil

pi

aby byl závislý na filosofické spekulaci". Zákonný vývoj

eeno

rozhodnut životem samým,

požadavky mravními,

s

chceme, aby se dle se

filosofii***)

zásadní stanoviska, „o nichž nebylo dosud

praksi, a že poslední instancí v otázkách

životni

jiných

od positivistické

tradicionalismu.**)

katolickému

je.

na-

zatvrzelý praktický idealista, který soudí systémy, jak jsme vidli, nejen objek-

positivism a idealism jako

sofie,

pesvdení o

otázkách našeho života. Takový

pravideln vdomi své neloginosti

jež jsou

Krejí sám

tivní

si

na svt. kdežto

našeho poznání a

nemén

skepsi,

a sociálními.

nejsouce

ckého názoru

„není

srdce, naráží, jak

positivism, je

utvrditi

v nejdležitjších

také positivism. pecházeje

—

mže

nás

v

uspokojili

z positivismu vyvodil Brunelire. dospívající

universální

myšlenkami mravními myšlenky

attributy,

Krejí redukoval na otázku

již

mže

positivism

doporuoval Pascal, ke

již

vede

positivism

Co

rozumu

našeho

který

cestou,

positivismu a idealismu,

a srdce. These, že

prosté nevdomosti

Krejím, protržen

s

schopen pokroku a rozvoje?"*)

k otázce

positivismu

mluveno

je.

Také Spencer obmyslil nepoznatelno

„Jsou-Ii lyfo pívlastky správné", láže se Bouíroux.

známo, u mnohých na odpor.

je

že

tu o praví, jsou liché domnnky, a Krejí iní totéž, co vyítá Spino„nezstává pi tom abstraktním, jednoduchém a nedefinovatelném pojmu a opatruje

co se

to,

Bud

v jeho vztahu

na naši mysl.

nepoznatelno

toto

v jeho povaze.

i

vdomí

ve stavech

je

mohou psobiti

jehož vlastnosti

nic, nanejvýš,

nevím, co jesf" (53).

vývoji

mravn. Mravní je

píliš

mnoho

(podškrfáváme my), než vzdor

„postupuje

živo!a

filo-

konc mravnost, v jejímž pímá cesta k pragmafisti-

Rozhoduje-li však v otázkách filosofické pravdy konec

'Sofii".

vývoji je

mnoho

instinktivního, nevede-li

od tohoto stanoviska

ckému moralismu, zdrazujícímu biologický význam pravdy, vycházejícímu

z

Pascalovy

„Les principes se sentent. les propositions se concluent?"

vty:

J.

zpv

K. Neumann: Ticet Borového v Praze.) Neumannova

Stanislav nákl.

F.

ani cíle, který

idealisté

si

et

dal

la

její

tvrce: smíiti

**)

z

Discours de combat. Mysl 1910.

eská

160

la

(Osmá

válených

náboženství

réaction contre

*)Scienceetreligionll4. ***)

z rozvratu.

poesie

a

let

vdu."

Kopal.

kniha je

(L e

..Zlatokvtu" básnna ve stylu

mou ve ment

science positive,

sir.

39—40.)

bohdá již proslulých-a najislo proslulosti hodných „Nových zpv", tch, kde se napluje ryze tvárný úmysl lyrikv zahrnouti co nejširší objem zjevné životní skutenosti umocnné bez jakékoli myšlenkové tendence pouhým obrazivým a plastickým slovem. Nejde tu tedy ani o dobrou, ani o špatnou vlasteneckou poesii, a tená zvyklý bžnému válenému veršováni bude dosti udiven, nenašed na devadesáti stranách krásn tištné knihy nic, co by oteven prohlašovalo písn lidskou a národní morálku anebo se jen rozkikovalo falešným a bludným rozhoením, tonouc v sentimentalit. Neumann nepomýšlel na národní a sociální poesii, v jeho plánu bylo zbásniti kus života strženého do strašlivé potencielní oblasti války, jako se zpívá o živlech. Zeknuv se však tendence, dovedl pece vykonati svéasové dílo zplna tak, jak jsme oprávnni žádati od každého umlce: esky a lidsky. eský národ, o tom nemže býti sporu, ze všech národ nejstízlivjším lidským zrakem vidl vzteklou lítici drásající jeho srdce. Tato eskost je tektonický tmel Neumannovy poesie, ba duch její hmoty a stavby. nejlepších ísel jeho

Je stickými v

to

nejen veliké

umní,

jež tolikerými

pvodními obrazy a názornými

a

pla-

pímry

básníkov

vyvolává v poáteních básních knihy pouhý dj bezradného neklidu války, motiv, jak by se zdálo, umlecky chudiký, nitru za prvních

dn

nemožný. Cítíme totiž, jak tu bylo vystaveno nco zcela našeho a doslova v našem duchu, co jsme onmlí a jako rozdrceni píliš surovým úderem vídeského mobilisaniho rozkazu nesli do všech kout zašlé monarchie. Neumann, pravda, stejn jako v „Nových zpvech" umlecky se zajímá pedn o djovou plynulost existenn rovnoshrnuje a radí barevné a rznorodé obrazy, jak mocných životních jev a nepravideln je náhoda života kupí a podle své neúmrné logiky poádá, do širokých tvarová asymetrie leckde je posuzována jako rytmovaných slok, jejichž úmyslná vnitní slohový nedostatek. Vidí vlak s vojskem a vzrušuje se nesmírným rozptím životního divadla, které se mu otevírá, když celý transport jako na povel odpovídá pokikem a posunky na jeho pozdrav. Sní nad mapou svta báse divého zmatku národ navzájem do sebe zakousnutých. Laská se s pívalem potšení z nejvšednjších drobnstek pohostinné domácké pohody. Stojí na stráži ped státním hebincem v jakési osad na maarské rovin a vnímá celý sytý pvab kraje pod teplou klenbou jiskrné uherské noci. Putuje údolími a msty Albánie s oima široce otevenýma pro všechen pestrý ruch a melancholickou krásu tohoto nešastného koutu svta, kde se rozpadá orient a kam se vetela komisnost chamtivé stední Evropy. Tu a tam zaíná se báse jako nárt ze skicáe nebo zápis z cestovního deníku. Avšak celek je vždycky kus dramatu srdce a to eského srdce a Neumann ho byl tak pln, že zlomil teba posledním jediným veršem niternou linii básn plynoucí mu ze srdce jako ve smyslovém sebezapomnní. Nejlepší rys eské válené poesie, pokud umlecky stojí za e, jest její lidskost, její úcta a láska k životu. V Neumannovi propuká na nkolika místech knížky hluboce sugestivní výkik úzkosti o osud vlasti a také lidstva a láska k národu prorývá se ve „Zpvu vícího" intensivními rytmy, jimž nic by nedovedlo pidati veleby a zbožné horoucnosti. A Neumann vyznává své velké lidství a ešstvi zpsobem, jakým pehlíží a zamluje válku, pohrdaje masakrem a neschopen okrášliti jej jediným lyrickým ornamentem. Je záhodno zdrazniti tuto stránku netradiní, svtovými vlivy napojené, unanimistické, futuristické chceíe-li poesie tm, kteí myslí, že ducha eskosti navždy nelze jinak vysloviti než tvarovou przraností, prostou barevnou škálou a melodickou jednoduchostí verše Sládkova. ne-li

vdom

i

i

i

—

Z

—

vi

nových verš Neumannových bývají vytrhávány nkteré umlecké práce. Nemyslím, že by

prosaické obraty, aby suchý výraz byl plodem jakéhosi selhání tvrího instinktu, jef vle esteticky ospravedlniti všednost zjev v naprosté shod s umleckou filosofií básníkovou. Spíše nutno si piznati, že by bylo teba široké studie, by se pibližn naznaila rozsáhlost slovních prostedk Neumannových a osvtlilo energické umní a smlá novost jeho slohu. Ve „Ticeti zpvech" najde se množství plných a tžkých lyrických vln, jež zdají se k vám nahlas mluviti se stránek. Pro skladatele písní se smyslem pro barvy bylo by tam nkolik dobrých píležitostí. Nejkrásnjší koist eká tam však výtvarníka ve slokách sršicích leskem z nitra slov a zvonících lahodou tvar nžných a pesných jako u starých vci tepaných misfrv. se dokázala ochablost jeho

jejich

Bohumil Polán.

—

161

—

Kus

Básn.

(Karel Toman: kvlu. Nakladatel

smíení.

Borový

Fr.

Nakladatel

Msíce.

1918.

I.

—

Praze.

v

Topi

F.

relrospek(ivy.

v Praze.

1914—1918.

i

tolik

krédem

zkratkou

subjektivní, jest

našel, ostrá osvtlení

nápovdi,

ironie

satiry,

eském

písemnictví

U

dafi*veejnosti soubor svých spis. si

uvdomujícího

svým

v

dílem, tídí

bylo by

vých

vývoj

vlastní

asovém i

spisovatele

má

falšováním.

Pedkládá

výkladu

interpretace

je

svému

tento soubor

tedy bez podstatných

je

pedpokladu

zmn,

by

etných pedmluvách, a pedmluvu má

v

Výkladem

všecky.

jest

název

i

prvního

rem,

a tudiž

spisovatel

díval se

Svazek první

obsahuje

epické

A ten jest spíše profiepický. Nic vyprávní. Každý epický živel v

lení.

alegorii,

Tedy

jest

živly

v

rellekse. Cte-li se

epické:

tak,

ironickou, jako

a

smíení": ukazuje,

a

v

em

vydání spis, podniknuté aukto-

budoucímu djepisci

živly

návod, jak

literárnímu

není

o masku.

vyža-

umleckého charakteru básníkova. umlecké osobností tak vzdáleno, jako

této

Dykov

poesii

Dýka

poesie Dykovy. Pojem epiky u

teba chápati

Obsahem

podstat

lyrické.

V

Co

to si

nad

z

pedem

budí

podezení, že

její

jde

o

poutavost a krása

epiky Dykovy není

básní lyricko-epické. v

píbh,

její

hravé fosfo-

jest

dj

nedokresleným, myšleným. Jednotlivé v

a romanci, vrcholí jest

romantické, aby se spokojila

„Milá sedmi loupežník" na p.,

napovdným, dj je tu jen

balad

nasazuje masku vyprávskou,

znázorující dobrodružství myšlenky, píliš

jen

tento

lecehos

jediným djem. Romantika ciíu a nálady v doprovodu intelektuálních osvt-

epická schopnost Dykova,

n

Horlivou

není líení: nýbrž rellekse, meditace, hra myšlenky;

fabuie,

reskování

dobo-

na své dílo a jak chtl, aby bylo vidno a posuzováno.

duje však jistého objasnní: epiku tu

formovou strj, o

zmn, nebo

a disposic

pece ne bez výkladu: v tomto mu bylo rozumno správn. nedorozumním. Tomu se brá-

„Buii

kritické

dává

potud, že

autentické

sám

vy-

nad

zmna neoprávnným

byla

tato kniha.

i

svazku,

podstata básníkova vývoje. Jde tedy o

jest

tu

ale

Vždyf jeho úsený, aforistický a ironický sloh svádl k nil

novým

stojí

mladosti brát zvláštní

dílu

po-

intensivn

nebof básník chce, aby

kritika,

i

není jen

Nepodniká

kritisuje.

vda, že

dílu,

osobním

pln oprávnn,

jest

roku 1918). Nenapsal by už

z

ten krisi

epigonslví velmi nemyslivého.

novou redakci. Básník

pozdjšího vývoje a

úctu k

zcela

jsou

intelektuálního a tak

„dílo vzešlé z uritých

podle vlastního

jak napsal kdysi, ale

tak

a jeho vazba, tak ryze osobní

inem

tak

sledu, nýbrž

mladistvého díla" (pedmluva

ráz

nýbrž

a mravních

kulturních

estné a Dyk

nepekvapí ovšem, že

libovolném

po jeho rozumu chybou,

opravovat

jest

adí sourodé k sourodému a

je,

typického a

literáta,

Dykúv, zdánliv

vývoj

sarkasm.

a užiti

význam, že nápodobit toto slovo, tuto vazbu, bylo by

Místo Dykovo v

A

století.

majetkem Dykovým. Snad málokde má slovo, jeho

dáním knih

dobov

tolik

myšlenkového vývoje u nás. Formy, v jakých se

básník

v zrcadle

cizích

i

pechodu dvou

na

celého

pro

výraz, jaký

vývoj dál,

vlastních

mládeže

a

(Dokoneni.)

výrazn osobitého. Spisy Viktora Dýka jsou nejen konfesí

literární

Buii

1.

1918.)

Není snad druhého básníka, ve kterém by bylo vyjádeno

zárove

kniha Zlalo-

IX.

Spisy Viktora Dýka:

zhuštné znace, probleskne

jen,

jen

jen

rámcem, rámcem

básn samy

aby mohl

jinotaj,

šatem prosté

jsou jen

ostat-

zídka

ovšen kouzlem

býti

nálad. Lze-li užíti výtvarné terminologie: epický impresionismus.

„Buii

mén

a

smíení" jsou

obrazem

produkce. Ale jako každá práce Dykova, rysy.

vývoje sociálního

myšlení

a

cítní Dykova.

jeho vývoje niterného. Básníkova vnitrnjší osobnost vyjaduje více vlastní lyrická i

tato epická

Bylo by podívno, kdyby básník, jehož jméno

—

162

—

tvorba

nacházíme

nese

siln

subjektivní

po vstupu do akademi-

ckého

boj

mezi

živofa

mládeží

nebyl

úasfní

smýšlení, jenž

socialistického

proti heslovitému vlastenectví,

Bylo by podivno, kdyby pední básník „Moderní revue", kdysi chistických individualist, nezabouil a kíži

jeho

nými

Tm

zákon

a

etzem

machinací, jimiž

Není

páni."

vyloží

si

Buii

druhým zbývá pomsta.

oblíbeného u anar-

listu

ád

„Buii"; spoleenský

jsou

osudu, vraždí;

není východiska: zlo

pán, jen

komukoliv

proti

tohoto

Z nho

bídu

nespokojenosti

a

jednotlivcovy, msty

výsmch

moci,

nespokojeného myšlení.

tohoto

negace

stavu

právo.

glosují

slepec, trpící ne-

i

marné vzpoury

držitel

blažených

spolenosti

ze

grimasa jsou resulfátem

bui. Z

se vrací. Jen výbuch

a

sil

chrání,

má

silnjší

svých

Dykovi mstí se tedy dle

také

je

zlo

jest,

pána

pánem, pán

drží s

spravedlnosti, jen

nespravedlností,

jim

jest

držitelé stávají se výhrad-

její

svou a bídu spolenosti s cynismem, resignací a hokostí. Mstí se spravedlivostí

revolucionáem.

spolenosti, která dusí osobnost jednotlivce

proti

tlumoníky a vykonavateli práva. „Pán

nositeli,

právo

Takoví

vývoj.

se jen na moci, jsa

zakládaje

(emperamenfné

se

ve svých verších sociálním

i

morálce,

rostou

cynická

romantické

i

postavy sedmi loupežník. Také oni se mstí, také oni jsou zrazeni. Jejich revolta není

urována však

bídou

jen

mentalita

ji

básník; romantický pud

vidí

úsmv,

dramatu. „Hra a váše,

jeho

tyto

oživil

pomsty,

výkik

kletba,

posmvavý pízvuk ozvn", romantické vzkypní osobnosti, romantická sentito jest druhá stránka posmváka, nebo cynická grimasa jde vždy a

ticho,

její

jak

živofa,

osudového

loupežníky starého

—

mkkou citovosti. Milá však uinno zadost ponuré sociální do kategorie „bui", sedm lou-

všude ruku v ruce s nyvým pohledem, toužícím srdcem a loupežníky", aby

své „smutné, krásné

zrazuje

bylo

Sedm loupežník patí ješt

moudrosti básníkov.

pežník má ješt „radost ze

nepromyšlen vyteno. Ale

bylo

jak

zla",

úpnliv volá hlas touhy; nestaí resignace, cynický smír, pedmluvu ke „Konci Hackenschmida" a volá po obratu, po sebe z této

Básník

díla.

dostává dal

negace, trpnosti:

se

sám

našel

ešení: vytkl

básník své

—

práci

správné

to

proti vznešenosti

které

hodnost

povdomí

úkolu, trvalé

pokoe, provázeny jsouce výkiky svj úkol poutník Moro?" Pes s

tyto

krise

Mack,

Jií

nitivní

úprav, Viktor

jest

Dyk

—

sebevdomí

jest

uložen. Jde s

se velmi

vdom.

Každý svj myšlenkový obrat

Proto studium jeho díla

dává

si

jest

velmi

pouné.

defi-

zákony, vytýká úkoly, formuluje

popra

ešil, promýšlel

Subjekfivista, ana-

program

a

cíl;

kategorický imperativ, stanovený jsoucností

vývoj

a resi-

bude sem zaazen pi

chernými bolestmi jedince

co

uí

„smíený"; jde

již

povzdechem

posmváek

Tento

lidské

i

pemáhá! Unese

se k sebekázni. Revolucioná,

ideál

Jak

zkoušky, které

fof

mne, Bože,

a

tato ten-

neúchylností!

také „smíený".

vyvíjel

vlastních kísí

byl

ideov patí do tohoto svazku

který

a básnicky zkonkretnil. lytik

„Úloha

tom po-

„Giuseppe Moro". Roz-

jest

ideálu

jest

smysl

a

o

se

provázena tato výprava za

Giuseppe Moro

pokorou a poslušností za úkolem, který mu

gnací.

hrdinnou

pocity božského

sloužení

pochybnosti:

s jest

stlesnním

muka ekání,

vybaviti

budoucí tvorb

vší

takový úkol

ubohý pojem

jak

kráí

básník

básnickým

vytrvat, af cokoliv se stane,

bezmocnosti, stálé

—

dmyslné

nímž

pochybnostmi a krisemi

poslání, toho

vytýká

ani

poslání, za

dobrodružná a jak tragickými city,

—

básníkem-prorokem. Rekne-li

se

státi

teba

práci; jest

úkol, poslání, jímž

si

tch balad Dyk píše

teba, aby každý sám se chopil

bojovati, jest

smyslu, zákona, rádu. Burcovati národní energii

hrdav: tendence, není dence

sebe

pro

teba

jest

z

negace.

trpná

je

vidí

typický,

šli

jím

a

skoro

všichni

pd — 163 —

nejobecnjších a zakotvujíce na

co

hlásá

mysliví

víru a práci.

vychovává

Nad

mali-

vlasti.

duchové, vycházejíce

nejkonkrétnjší. Individuální

od jsou

formy a umlecké

jen jeho

jako v slovesné

Dv

urychlila.

dv

projevy.

veejné

i

Válená

Dýka.

jména, která se v liíerárnim pehledu

možnosti vývojového zákona. Toman, pravý

z boží

lyrik

pociuje rozkoš této bohoslužby. Dyk naproti

božstvu,

básníka

není

Nechce

zpívati

Toman

nésti

nechce

se podrobovati, nýbrž

osamlý zpvák

tickou, nelekaje

hymnik,

jeho

Toman

umní,

nkde

na hranicích

z velké ásti

Dyk o

stranického verše.

celá

bytost

a

Možno se

podstat

v

Je-li

poesii poli-

mravního

jest

agitátor.

program.

hlásati

lecká, netríštná.

samo zasa-

zákony, jeho ideál

prorok, kazatel

inm,

aktuálnímu: soudu

se tomuto úskalí vyhnul: jeho

jen

ukazuji

moderní troubadour,

tomu chce v dni

nýbrž

proces

sdružila,

proudem, a slouže starému

vlastenecké lyriky, usiluje

nejistší

se ani, octne-li se

námitky proti tomuto

milosti,

spolutvoiti jeho

hymny opojení, nýbrž burcovati k novým

v poslední fázi autorem

nemusí. Karel

pasivní

a

vývojový

léta

náhodn

snad

poddává se mu ochotn a oddan, dává se radostn hovati, je urovati;

tvorb Karla Tomana

Uplafnil se slejné v lyrické

innosli Viktora

míti

báti

um-

Antonín Harfl.

—

národa. (eský tená: X., sv. 6 7.) skuteností a tedy jaksi opoždn, chceme-li býti rigorosní. Ale to významu neseslabuje. Je to knížka zempisce jemu pispl který plaiduje svým vdeckým poznáním pro eskoslobotanik jednou kapitolou venský stát. Disciplina, jejímž je vykladaem, svými poznatky podpírá obecnou tendenci. V nkolika oddílech nartává autor srozumiteln a jasn geologickou strukturu území, morfologický svéráz a ucelenost einografickou. Probere hranice vnitní vnjší, vyloží samostatnost hospodáskou, kulturní odlišnost, státní vývoj. Krásným závrem, prodchnutým eticky (Výhled do budoucna) jest uzavena tato hutná knížka. Na tchto posledních stránkách vytyuje autor maximy získané obecným studiem a zkušeností historickou. Tu teme: nejvyšší formou národního života je národní stát. Tento je podmínkou naprosto nutnou, aby kulturní život mohl se rozvinouti v celé šíi a národ jako aktivní initel vystupovati na jevišti djin. Právo má jen národ autochtonní, ukládající své poodehrály se národní kroky hmotné po staletí v hranicích mateské zem, na jejíž djiny. Na tuto pdu nemá práva žádný pisthovalý kmen (u nás Nmci), jehož jádro sídlí jinde a hlavní okamžiky djinné byly žity v kraji jiném. Kolonisace nmecká XIII. stol. nepodává naprosto žádného práva na samostatný nmecký stát v našich hranicích. Znamená mnoho pro hospodáské djiny zem, ale v kulturním ohledu pechází beze stopy. eští Nmci jsou jen píživníky, bez samostatného kulturního cíle. Láska jejich k zemi jest diktována hmotným prospchem a touhou po moci, posilovanou naukou „o národní držb". Ta musí býti udržena zp jakoukoli cenu bez ohledu Nmecké theorie o státu na práva jiných a za cenu ztráty hospodáského rozkvtu. pohoely nadobro. Svtová válka dopomohla k vítzství jiným zásadám, jež tvoi politické vyznání jak západoevropských demokracií tak Nového Svta za oceánem. Knížka Dvorského zdrazuje na mnoha místech nutnost vztahu národa a pdy, jich sepjetí posvcené vzpomínkami djinnými a živou pítomností. Materialistické klamy, kterým se obtovalo v nmeckých iheoriích, jsou prokázány vdecky jako falešné a eská mysl nezapomínajíc svých vrcholných okamžik nehodlá naprosto se jimi zabývati. Strunou formou prkazné methody jest pracována tato bohatá publikace, již nutno doporuiti k bezprostednímu poznáni. J_ £)_

V. Dvorský: Uzemí

Publikace vyšla

již,

eskoslovenského

kdy náš

stát se stal

—

—

i

i

pd

—

—

—

B. Koí.) Je V. Dvorský: Národ a pda. (Pednášky Jednoty Filosofické. pednáška z cyklu „o národnosti" poádaného Filosofickou Jednotou. Autor shrnuje zde poznatky vdecké literatury, dává jim procházeti vlastní kritikou a demonto otištná

národu. Požaduje „teplý genetický vztah" národa a zem, lovka se zemí, jež byla domovem také schránkou jich kostem, stává se nejjeho, chránila je a živila a stala se pevnjším poutem jednoho národa a pispívá nejvíce k N-ytvorení národního státu v mezích daných pírodou. Leckde se zdá, jakoby nebyla síla historické tradice, postruje své these na vztah, který není

eském

možný

u kolonist. Spojení

pedkm

i

len

souvající hranice geografické, v plné

psobí

až tehdy, kdy zhruba hranice

míe docenna. jsou

—

dány

164

—

a

Ale nesmí se zapomínati, že ona také jest jimi vázána. Autor

že

ovšem se rozchází s nmeckou vdou „.o držb" úpln a vhodn ukazuje na chyfrácké stanovisko nmeckých soc. demokrat, zastávajících právo na území nabyté jakoukoli

—

cestou.

J. £).

nákladem Unie 1Q19). Kniha obsahuje leccos zajímavého pro literární historiky. Vedle slabších drobností feuilletonistického rázu jsou tu význané vzpomínky na nkteré spisovatele s lékaského hlediska. Jak známo, mají zejména Nmci- celou literaturu, v níž jsou velcí lidé pitváni asto s nechutností odpuzující. My máme málo pokus toho druhu. Prof. Thomayer s jemným taktem užívá svých lékaských vdomostí, aby osvtlil hlavn fy, které dobe znal z osobního styku (Nerudu, Sládka), pokouši se o hypothesu ddinosti na pípad Máchov, Nerudov. Cechov, Vrchlického, snaží se dle skoupých zpráv historických rozešiti otázku, jakou nemocí zemel Václav IV. (angínou srdení), Petr Vok z Rožmberka (poasný zánt jater), Jan Zižka z Trocnova (karbunkul v pokroilém vku). Ve vzpomínkách na Sv. echa podává zajímavé zprávy o zpsobu jeho ciselérské práce a na str. 44. otiskuje echv peklad Sládkovy básn Pomník IndiZvlášf velá je vzpomínka na J. V. ánv horribile dietu do Sládka, který od r. 1880 do 1912 trpl žaludeními krisemi s krutými lancinujícími bolestmi a nespavostí a pec vykonal práci gigantickou. Pi tom zachoval si jasný názor životní a humor; „jaký to rozdíl proti Heineovi, který podobnou nemocí stižen byl a na nesíslných místech ve svých spisech na utrpení své krut si naíkal!" Pozoruhodná je sfaf o Nerudovi. Náhle zanechal hospodského života. „Také po stránce duševní zmnil se N. v letech osmdesátých velice. Ten prudký, sarkastický, neústupný, nepoddajný N. stal se velice úzkostlivým a zejména až smšn pelivým o své zdraví." Stal se choulostivým a naíkavým. Zemel perforafivním zántem pobišnice, v dsledku zúžení steva pvodu asi rakovitého. „Bud jak bud, mám za to, že chorobný proces ve stev dlouho se pipravoval a byl as píinou mnohého podivného a mnohdy nevysvtlitelného poínání N. Jest dobe možno, že process, který na konec pivodil

Josef Thomayer. Pestré

—

kapitoly

—

(Sebr.

nminy.

spisy

sv.

I.

—

—

velmi dlouho, a všechen výsmch, jejž N. pro svou „hypochondrii" klidil, Výklady autorovy jsou rozhodn zajímavé, zjevnou kivdou. když je nkdy pochybno, zda skrovná zásoba fakt pipouští vbec indukci. Skoda, že místy proklouznou mu tvrdé germanismy. Ostatn, kdo z nás neheší v tom ohledu víckrát než sedmkrát smrt, trval

—

byl

i

—

denn!

E

POZNÁMKY. Pípad

V

Jar. Jeremiáše.

Starý král byla

zadána ped

minulén?

devíti

lety

ísle

jsem

(místo:

nedopatením napsal, že opera jak ostatn jsem kon-

napsána,

ped

rokem). Na to vyšel otevený list Dr. Jaroslava Mayera, proti Divadla. dennících rozvinula se pak velmi obsqhlá polemika zahájená 19. února zaslaném cheia opery Nár. Divadla K. Kovaovicem, došlo k velké veejné protestní schzi, která se obírala ovšem také jinými pomry než jen hudebními. Dr. Mayer, jehož projev, adressovaný presidentu republiky, oplýval neslušnosti a siláckými slovy dle krásné zásady, že papír vše snese, pronesl referát více než opatrný, pipomínaje tak trochu biblickou legendu o Balaamovi, který vyšel, aby lál atd. Oprávnný

statoval

zde

správ Národ.

V

i

požadavek nápravy v našich pomrech, nejen snad v divadle, nemá býti kompromitován všelikým hrubstvím a neseriosnosfí. Konený výsledek bude asi zrovna takový, jako dosud vždy: pedpojatosti jednch jsou bohat vyrovnávány neomylnickým áutokraíismem a schválnostmi druhých. Kdo to

tvrí

však vždy odnesl, jsou umlci. Aby nedostalo se dílu Jeremiášovu provedení málo pietního, jaké bývalo údlem nkterých oper Fibichových a Foersterových, bylo prý rodinou vbec s repertoiru odvoláno. Lidem neinteressovaným v osobních zájmových rozporech nemže býti z této úrovn kulturního života veselo. Vru není nutno býti zrovna pívržencem filosofie Schopenhauerovy, abychom cítili ohromný význam umní hudebního, jež povznáší nad klam domnlých skuteností a dává tušiti hlubší metafysické možnosti. Je-li tomu tak, pro je práv v hudebním svt u nás tolik obmezeného fanatismu osobního, ^tak málo úcfy k osobnosti, tolik mstivosti, divé zloby, falše a podlých intrik? Pro jest dirigent tak vynikající, jako L. V. Celanský nelítostn deptán a štván, místo abychom si cenili té geniální jiskry, která v jest? Pro jsou slavní autoi, tvrci z milosti boží, po léta míem v osobních asto rozepích klik?

vdn

nm

—

165

—

"

Naše hudební pomry poskyfují podivnou podívanou. Když celý národ provádl „svornost ve velkém, ezali se páni muzikanti veejn jedna radost a ješt zuivji bojují držitelé moci za kulisemi. Na Ižici vody by se utopili; mohou právem initi nároky na prvenství politického systému u nás, kdy málo znamená vzdlání, schopnost, individualita u všecko píslušnost ku stran. Jaroslav Jeremiáš byl také jeden z tch, kdo museli býti zlomeni, protože se nechtl pospolkait a zachoval hrdou neodvislosf chudého umlce.

—

Snad

teprve

odstraní

vážná konkurrence

žalostnou malichernost

vda, naše

universita

inohra, potebuje

jí

pedevším decentralisace

a

pomr

našich

dávno potebovala jako celý život, aby nezbahnl

—

soli v

ne jen

v

všeho

kulturního

hudb. Vždyf

intensivní konkurrence,

pražském rybníku.

také

života

naše

potebuje

^

jí

(^

Rozdíl generací velmi pouný objeví se, srovnají-li se oba asopisy, které dnes s nejlepším zdarem pstují satiru a karikaturu, „Sibcniky" a „Nebojsa". Tam Kratochvíl a Neumann, tu apkové, tam generace poimpresionistická, zde nejmladší vrstva výtvarná, tam satira socialistická, zde mšanská. Zavinilo chování nkterých socialistických vzí to v psychologii nejmladších, že je nalézáme na pravém kídle osvobozeného již národa? Byli jsme zvyklí, vídat mladé na kidle levém. jT)^ /y

vdc

i

Spolenosf pro vzájemnost slovanskou vešla v život 14. bezna. Jak názc\ smru pjde hlavní innost. Nesmíme si zapírati, že sku tené, plodné styky slovanských národ ped válkou nebyly pravidelnou potebou a i vzájemnost ta byla více mén ímsi nahodilým, nemefodickým. Zdá se mn, že no\i sdružení, obsahující v sob adu známých pracovník (Bidlo, erný, Polívka, Palo. Morkovin), má možnost dospti k positivním cílm, jak na poli hospodáském, tak ukazuje, jest jasno, v jakém

duchovním. Jakou krásnou budoucnost by mohla spolenost míti! Státi se centrem slovanské práce vbec, organisovati ji a býti stále dkazem naší aktivity v féto bolestm radostné práci pro nové jitro Slovanstva. Z novináských zpráv je zejmé, že pr\n! kroky jsou uinny a že položené úkoly vybízejí k úasti celou eskou inteligenci! (lenský píspvek se zápisným jest 1 1 K ron.) J i

Q

Krásný dojem zažil jsem 23. bezna. Clen Nár. Divadla p. Vojta Matys poádá pro Dlnickou akademii dopoledni podniky vysoké úrovn. Jak vidno, zbývají vedle rozsáhlé innosti Osvtového Svazu ješt ohromné lány pdy nezorané. Radostn naladil hned pohled na obecenstvo; kdo jsou otráveni unudným prostedím obvyklých koncert t. zv. dobré spolenosti, mli se podívati na ty ady dlník a jich dtí, jak naslouchají s vážnou úc!ou dílm Smetanovým. Pišel jsem v pestávce; ze sin, znesváené dutou, úpadkovou nádherou, vycházely práv ady tváí zbledlých jamem tžké práce, ale záících slavnostním povznesením duší vnímavých pro krásu. Karel Hoffmann hrál dua z Domoviny, pí. Svcená pednesla Smetanovy písn (také vci z mládí, širší veejnosti skoro neznámé) a Otakar Jeremiáš tak vele a ;)roduševnle zpíval na klavíru '

tm

jeho polky, až se prostým poslucham dech tajil. Nepíši zde o hudební stránce. Myslím spíše, podá-li se s velým srdcem duším žíznivým dar tak vynikající, porozumj! víc instinktem než analysou, která nám hloup kazí nejkrásnjší okamžiky; a piblížit lidu velké umní jest kulturní in krásné mravní hodnoty hodný následování.

^

—

Syn zfracený a opt nalezený strany pokrokové, tof nepochybn pro

tof

ni

pan Dr. Jan Gallas

radostná

rodinná

v

domácnosti

událost. Byl

Q

eské

realistou a

potom redaktorem „Pehledu", který rýpal do „radikálv" a „pokrokovcv" a hladil mladoechy; ped válkou nevdl, í je a dlal nejnevhodnjší návrhy na peskupení eských stran politických, ve váice dlouho mlel, vda dobe pro, až zase ve „Kmeni" navrhoval novou stranu inteligence proti státoprávní demokracii. Ted je jednatelem eské strany pokrokové. Nevím, komu blahopáti spíše. To by však byla jen privátní pokrokové strany a Dra. Gallase, kdyby nebylo kritického menforstvi, s nímž pokroková astuje ráda zvlášt státoprávní demokracii (od valného sjezdu „eskoslovenskou národní demokracii"), na niž s výše své „pokrokovosti" a „radíkélnosti" ráda hledí „s patra". A tu bych chtl pipamatovati všem, kdož snáze zapomínají, že nový jednatel pokrokové strany byl až do války hlasatelem politického oportuKramáova positivní politika nebyla dost rakouská, oportunismu, který nismu, jemuž u mladého lovka byl ímsi abnormálním. První den války rozmetl celou politickou koncepci redaktora „Pehledu" a zavel ústa rozšafnému dohazovai eskonmeckých a pražskovideských námluv. Z jara 1914 psal jsem práv též proti Dru. Gallasovi 5VOU výzvu k obrod radikalismu do Pokrokové Revue. Dnes, kdy pro svj radikalism záležitost

strana

i

—

166

—

sociální a kulturní vtšina mladé generace nkdejší strany tu Masarykovy, tam Hajnovy a Kalinovy, našla pole psobnosti ve stran národní demokracie, dnes pedem skromn odmítám písný soud nového bojovníka pokrokové strany o stran mojí a mnoha mých druh, kteí si druhdy íkali státoprávní pokrokái nebo realisté, stran, radikální! která Dru. Gallasovi bude fed ovšem málo J Vl/. politický,

—

Z

asopis.

eská

republika

pináší

v 9.

íslu

vnovaném vesms

(únor)

bratrské Jugoslávii informativní stá JUDra Zdravka Ziljava o podstat jihoslovansko-italského sporu. Ukazuje nám v jasném svtle a pehledn krutý boj našich bratí za samostatnost, v jaké my byli výhod, že naši zahraniní spolupracovníci mohouce se opíti o junácké iny legií, budovali je zdola, beze všech garanních smluv.

—a

od poátku dvojakou politiku: na jedné stran podporovali horliv vlastizrádnou innost rakouských utlaovaných národností, jež mly proti Wilsonovi a kongres a kancelá, na druhé stran drželi se zatvrzele v domluvám Anglie a Francie svého Patto di Londra, který ml jim zaruiti uzavené vrata ku stedoevropskému zázemí. ímská smlouva zstává Adriatické moe a tím Italové vedli

pouze

ím

slovy

—

i

i

tém

všechny liberální strany Itálie postavily se za londýnský pakt. podepsán. Jediní socialisté (Bissolafi demissionoval) hrozí: bud Wilson i Lenin. Dr. Ziljan nedlá si velkých nadjí z mírové konference: vždyf JugoMimo co ztratil 4 milionový národ srbský a co 35 mil. italský? slávie je vybila to není Jugoslávie ani uznána za spojenecký stát dík opposici Itálie. Nám nezbývá než V Sopáti si jihoslovské vítzství morálky a sebeurovacího práva. (Dr. F. P.) cialistických listech poslance Modráka otiskuje redaktor vzpomínky k tvrtstoletému výroí Omladiny, (Legenda o pistech a palcích tajného spolku). Pokud se

pouhou

a

utopií a

nebyl

Wilsonem

—

— —

—

Socialistická to první jeho píspvek k djinám pokrokového hnutí. eská pozoruhodn vzrstá. Organisace soc. dem. uitel založila nyní frnáctidenník Škola a rodina. Nechce býti pouze asopisem uitelským. Chce bu-

pamatuji,

je

publicistika

zájem o školu a porozumni pro její dležitost v širokých vrstvách obanstva, aby piln se staral o školství. První íslo psobí velmi pízniv. „Víme, že škola národní nemže vychovávat socialisticky, protože socialism jako svtový názor je vcí dosplých. Škola však musí svou prací uschopniíi každého píštího obana, aby se dovedl v život správn orientovati. Pouení pedasná a jednostranné, pedsudky a vlivy zavrhujeme." Zárove týmž nákladenn Ust. dlnick. knih. a naklad, poal vycházeti frnáctidenník Našim Dtem. erven, dosud frnáctidenník mladších umlc. byl zmnn nyní v týdenník pevahou politický. Sousfeduje pracovníky anarchisfické. V lánku o sjezdu eských anarchist komunist takto vysvtluje loskou fusi: Chceme nikoli pouze kritisovafi za stolem malého hlouku, chceme se uplatniti, postarati se, aby bylo nutno s námi poítati. Proto spojili jsme se s tak zv. národními socialisty, když pijali snesitelný socialistický program, v eskoslovenskou stranu socialistickou. Své individuality tím nikdo z nás dosud nepozbyl a bezpochyby nepozbude ani v budoucnosti. Získali jsme poctivým názorm socialistickým širší kruh posluchastva. Ostatn pomry v socialistickém táboe jsou tak složitý a nevyhranny dnes, mezinárodní situace socialismu mní se tém s každým msícem, že vykávací stanovisko je tu nejlépe na míst! Chtli jsme ven z pítmí, z marných kroužk spiklenecké píchuti na jasné forum eské veejnosti. Zde je práce jist mén pohodlná než ta naše bývalá diti

lid

—

zavenými dvemi a okny. Zažene-li nás bude to vlna mezinárodní nepijde-li reakce, pijde socialism a pi tom chceme býti a svj hlas velmi hlasit uplatniti. (Zajisté jest znamenitým úspchem

.stále

stejná kázání k lidem stále stejným za

vlna reakce, dobrá,

i

pro hlásání myšlenek anarchisfických, že týdenník dnes vydává z našich oficielních nakladatel nejilejší). V píše Dr. Fr. Kalá o Slovensku v eskoslovenském stát. Jsem ode dávna stejného mínní, že v zájmu prohloubení naši kultury bude se orientace našeho národního života obraceli více k východu. Autor odvozuje politické dsledky, ukazuje, že není dosti respektován odlišný djinný vývoj Slovenska na p. pi budováni volebního práva. „Avšak kdo si to uvdomil pi vydávání nkterých návrh zákonných zejména volebních Národ. Shromáždní ve své innosti jakoby mlo na mysli jen Cechy a Moravu; tím Slovensko stále více si odcizujeme a slovenští poslanci ztrácejí zájem na zákonodárné innosti." Autor jde tak daleko, že pímo žádá. abychom mnoho slevili s hesel dobových jako ve v.šem, co by se mohlo dotknouti živého náboženského citu Slovák, jako v návrhu reformy manželského práva. Dr. B. Linhart referuje tamtéž o umleckých dílech zavleených kdysi z Itálie a o

—

i

Cest

ád?

—

—

167

—

—

Dle Slovenského^ Denníku je na spouslách podniknutýli zejména z letadel. Slovensku v území ist slovenském 3500 škol, žák pes 250.000: ale slovenské jsou pouze 344 školy se 42.000 dtmi, jež vyuuje 350 uitel. Bude pevzato pes 3000 úpln maJarských škol s nkolika tisíci uiteli, z nichž vtší polovina nezná ani slova jest úkolem nadmíru tžkým. z mateského jazyka žák. Náprava tchto V Moderní Revut . 9. myslí Arnošt Procházka o židovské otázce, že primerní roli hraje tu moment plemenný. Vždy budou difference v soudu svta a jeho záležitostí všem zjevm životním mezi Židem a Nežidem, bude rozdílný jejich postoj náboženským, národním, sociálním. Sionisté jsou po výtce Židé nmetí, kteí z opportunistických nechtjí stavti svého nmectví na odiv. ale kteí se ho nechtjí také zíci. Jejich „neutralifa" v otázkách národních vyplývá z dnešní neaktuality nmecké propagandy. Pišli mezi Slovany vypuzeni z Nmecka, ale zachovali si nminu jako elektivní jazyk, na východ ve form žargonu jiddisch, u nás v spisovném zpsobu. Je to nepátelský živel jako prost byla a je zdrcující vtšina všech Žid v eských zemích. Ceskožidovské hnutí zajisté vzniklo u mnohých z dvod ideálních, z pohnutek spravedlivých a nezištných ale gros jeho pívrženc je vedeno zase jen dvody rentability: na bojovati za ztracenou vc a škoditi sob? Tož tam, kde se utápjí židovské jednotky v záplav eské, není moudré ani úelné, aby byly v okázalém rozporu se svým prostedím. V nitru však jsou proniklé nmecfvim -až po kost. Vidli to z jejich list z nového denníku Tribuna a z týdenníku Rozhled. Autor své mínní obšírn rozvádí. „Tch nkolik Žid, J^tei jsou pes rassu svoji skuten Cechy, nic než Cechy, na celkovém stavu nic nezmní. Jedna vlašfovka nechtla jara, ani tucet nejpoctivjších židovských Cech nepemní židovské massy (eknme pouze) v Anmce. Atavismus jest atavismus. (Otázka není tak jednoduchá, jak ji A. P. pojímá. Jest pravda, že u nás vyrostla nedvra k Židm pro chování mnohých za války. Nejsou však jen Židé proniknuti nmeckým duchem. Naše intelligance, která má plná ústa národnosíi, je odchována z valné ásti nmeckou vdou, myslí hodn nmecky a píše jazykem žalostn porušeným vlivy nmeckými. Pp. Dr. Smeral nebo Sfivín jsou tuším dobi pec propadli vlivu nmeckého cítní a hodnocení tak jako židé Marx nebo Arijci, a Brons ein Trockij. Problém vnitního odnmení našeho života je tedy velice nesnadnou otázkou vývoje velmi^ dlouhého a netýká se jen Žid u nás. Pamatujemt ješt soukromé nmecké školy Židovské v našich ryze eských mstech. Byly však l> Lípa tiskre hanebné lidomorny, na kterýck jsme my studovali, duchem eské?) nyní zajímavé partie autobiografie Fr. Holeka ve form románu. V posledním ísle Paní R. Svobodová napsala nkolik trpkých popisuje zaátky kruhu Lumírovského. .slov o snobismu našich literát. (V ís. 24.) Vzniká u nás celá záplava novýxh

—

pomr

—

vi

dvod

—

—

—

—

—

Líp

bh

s nim, je-li mu práv v tchto docela zbytených asopis. „Sladko je žíti." Nu, létech tak sladko žíti. Lidem vidoucím tak sladko není. Je po válce; tisíce bratí a tak jsme nasester umírají tuberkulosou a zlé je nejen že umírají, ale strašné je že nemají kde umfti! Nemocnice jsou psali v bulefinech do Anglie a do Ameriky peplnny, nemohou tam pijímati nezhojitelných chorob, dti s tuberkulosami kosti nemožno odnésti z rodiny, kterou infikují celou, filantropie musila ve válce zanedbávati starce a staeny, byla nucena bezbrann pihližefi k jejich strádání a vidi je dnes hynouti v komrkách u pdy, kam je nutno šplhati se po žebíku, odkud již nemohou sejíti, nebo v bytech utvoeuých z podzemních skladiš. Msta a zem jsou plny výkik, jichž nelze utišiti, tisíce dtí zpustlo, rodiny jsou rozbity, zem se pcd nám chvje, duše dav je stále rozbouena a uchystána vzplanouti a niiti. A jemu je tak a infellisladko žíti!" (Jist jest na ase dovolávati se sociálního cítní našich gence. Jenže poteba radosti je dosti pirozenou po tolika msících nejistoty a hrzy. Chudé dve, které jde tanit, po tolika le!ech, kdy její mládí bylo násiln poutáno, nemá žádného dvodu, aby cítilo morosní smutek starých lidi, a bylo by perversni. aby jeho srdce bylo naplnno pedasnou hokostí poznání. Pes všecka naše zklamáni a churavosfi pejde bezstarostné, zdravé mládí; mže však býlí jinak? Tolstý má pravdu. ale byl ohrožen tuberkulosou a dospl 50 let, než jí došel. Všecky fy nadosobní povely mají u mládí práv formu velmi naléhav osobní a sobeckou. Kdybychom chtli

—

—

bohá

—

objektivn analysovati naši asopiseckou a belletrislickou produkci, jak málo je vbec toho, co má v sob efhickou oprávnnost, a kolik hlubokomyslnosti je pouhou pósou E. C. a neužitenou plevou!) Zodpovdný

—

Cislo 3. vydáno redaktor a vydavatel (za sdruženi) Jaromir Malý. *í|i-ojila ve Vršovicích 444. Tiskla knihtisk r— ^"i

-

io«

—

1.

dubna 1919.

Dr. J.

AUERHAN:

PRO POTOMKY ESKÝCH EMIGRANT. Za smutných dob eského národa, které tak výstižn hí Jirásek svém „Temnu", odešlo mnoho dobrých eských lidí za hranice hlavn do Saska a Pruska, aby v cizin voln mohli vyznávat víru svou. v Cechách krut pronásledovanou. Zvlášt pak, když Bedich dobyl Slezska, odsthovalo se tam mnoho tajných evangelík, jimž Bedich zaruil, že mají býti zachováni pi své víe a pi své národnosti. ve

Tak vznikl r. 1749 Husinec u Stelína v Pruském Slezsku s piosadami Horní, Dolní a Stední Podbrady a nedlouho potom u Bralína Velký Bedichv Tábor, Malý Tábor a Cermín a konen u Opolí Bedichv Hradec, z nhož asi r. 1832 založeny osady Petrv Hradec a Lubín. Z osad u Bralína a Opolí založeny r. 1802 osady Zelov a Kuov v Polsku a z tch zas koncem 19. století Milehlými

chajlovka, Hlupanín

Cubovka jiná

a

v Chersonské

eský

Zavidov na Volyni, osady Bohemka a osada v Samaské gubernii a

gubernii, jedna

kdesi až daleko na Sibii

Zamstnáním dlek

jsou

skytá tkalcovství

tito

naši krajané všude rolníky, jimž vedlejší vý-

po domácku provozované. Pozemky, na nichž

Husinec a Podbrady jsou dosti úrodn a proto tamní krajané nejzámožnjší. Za to pozemky osad u Opolí a Bralína jsou písité a málo úrodné a skytají krajanm jen nejnutnjší. Také Zelov a Kuov jsou v krajin písité; pozemky osad Michajlovky a Bohemky jsou sice velmi úrodné, nepatí vsak našim krajanm, ti mají je tam pouze v nájmu. leží

pomrn

Více než pldruhého sta let žijí tak potomci eských emigrant v prostedí cizím, od národního kmene skorém úpln odloueni nmeckém, ást jich v prostedí polském a ruském, a pes to zachovali niž pedkové jejich vlast opusi nejen víru po otcích zddnou, pro živé vdomí národní stili, ale svou mateskou a ve vtšin osad píslušnosti, lásku k národu a lásku ke staré vlasti, akoli až na nepatrné výminky vlasti té vbec nikdy nespatili. Jeden z oban zelovských pobyl ped, nkolika léty krátký as v Cechách. etl jsem lístek zaslaný jím do Michajlovky, psaný v Praze po návštv Bílé Hory. Co v tch nkolika ádcích bylo lásky ke staré vlasti, co lásky k eské minulosti, a co htosti a bolu ze vzpomínky na tragedii blohorskou A dom na památku pinesl kus hlíny eské a tu

—

—

'

i

e

i

....

te doma

opatrují a v

úct

chovají jako

—

169

—

klenot

nejdražší

Dnes Bílé

Hory

je

Hora pomstna, ale potomci tch. kdož v dsledcích posud jsou v cizin. Dnes odiují se

Bílá

vyštváni byli z vlasti,

následky Bílé Hory; myslím, že je naší povinností umožnit potomkm eských emigrant návrat do volné osvobozené vlasti. Velkostatky, jež vítz blohorský bezprávnou konfiskací odejmul eské šlecht, budou vráceny národu. A je. myslím, požadavkem djinné spravedlnosti, aby nkterý z tchto velkostatk byl prodán potomkm eských emigrant, kteí by na jeho pozemcích založili si vlastní svoji osadu. Zachránili bychom tím eskému národu adu dobrých, poctivých, pracovitých, ádných eských lidí, vrných syn a dcer eského národa, kteí vroucn touží vrátit se do staré vlasti. A splatili bychom tím dluh své minulosti.

OLOMOUC PO PEVRATU. Píše Dr. Rich. Fischer, advokáí

Král. hlavní

nmeckým

msto Olomouc

se silnou

hlásala svtu, že v

bylo až do 28. íjna civil,

Rok

Cech

N

1880 1890 1900 1910

6123 6194 6798 8030

12.879 12.664 13.982 13.253

obcí, z nichž bylo

msto

Cítá-li se

Rok

i

Olomouci.

eskou menšinou. Národnostní

Olomouci bylo

Msto Olomouc 93

v

Žid* 1254 1306 1676 1679 kraji,

a okres olomúcký, pak byl

ech

(úední)

obyvatelstva:

však v hanáckém 20 nmeckých.

leží

1918 mstem

statistika

Jiných

1174*

486 488 616

a okres olomúcký

pomr

tento:

má

— K

1.

beznu 1Q19

jsem

dal

Veškerého

obyvatelstva

Z

toho

jest

s

i

vojskem

Cech

Nmc Žid

Civilního

168

60T5'Vo 34-29'^

/o

4-35^'o

OTlVo 19.014

obyvatelstva bylo

Nmc Žid jiných

úední

23.7Q1

= = = =

1.011

Cech 9772

Vojska

nové

jest:

jest

14.454 8.158

jiných

Olomouci

v

provésti

sítání veškerého obyvatelstva, jehož výsledek

8089 1010 143

= = = =

5r47o 42•54^/"

5-3l7o 0-757o

*

4.777

bylo

Cech 4682

Nmc

69

Žid

1

25

jiní

Židé rozdlili se pi tomto sítání, jehož podkladem byla nikoliv e, nýbrž národnost, ve 3 tábory: zionisty, Nmce a Cechy. Poet Žid shora zvlášt uvedených znamená Židy-zionisty.

domácí

Není teba dodávati, že sítání eské strany, a že ješt mnozí

tlaku s

nmeckém, více

v návrat bývalých

letošní dalo se bez veškerého lidé

pvodem

pomr

ná-

eští zstali v táboe

státních

i

obecních.

Finanní a hospodáská moc dnešního Olomouce jest patrná nejlépe úedního pehledu, jak jeví se v úetní závrce obecní. Ve správním roku 1917 18 vykázala roní uzávrka msta Olomouce:

z

—

ádný píjem mimoádný píjem I.

Celkem

K

.

.

.

K K

3.453.116'

K

4,508.529

K K

2,874653'

K

3,542.923

1,055.4 13'

—

tomu pispla:

mst. mst. mst. mst.

vodárna obnosem

160.000 70.000 elektrárna obnosem 2.000 cihelna obnosem 24.000 plynárna obnosem

1

1

K K K K

ádné vydání mimoádné vydáni

II.

Celkem 171

—

.

.

.

668'270'

—

Bilance obec.

jmní

byla následující:

Jmní:

A)

pokladniní hotovost pohledávky

1.

2.

budovy pozemky

3.

\ 5.

investice

6.

movitosti

7.

zásoby materiálu

.

«

.

Úhrnem

.

.

.

Dluhy

B)

.

Pebytek

.

.

.

.

.

C) Mstské podniky a fondy

Cist jmní

tedy iní úhrnem

1916—17

Proti roku

Vzrostlo

.

cen

v

z

dom

2585

toho les

2,422.67337

15,120.371 32 2,188.404-57

15.606 20 268.69796 63.947 50

30,078.149-20 23,617.125-50 6,461.023-79 2.862.898-77

9,323.92256 8.094.570-38

K 1.229.352 18 cen 15,120.371 K, v tom 8 kasáren Pozemk má obec (mimo Olomouc ležících)

6,966.102 K.

ha,

K K

28775 1

jmní o

tedy za rok

Obec olomúcká má 57 4140

K K K K K K K K K K K

v

istý výnos

ha.

z

les

byl

roku 1917

— 18

744.127 K.

Nmectví olomúck bylo "representováno a drženo radnicí. Msto na základ zemskho zákona ze 24. ledna 1866 . 6. z. z. Dle nho mli volební právo jen poplatníci, kteí platili nejmén 12 K pímé dan, pak estní obané a mšané

má

zvláštní statut a magistrát a sice

ti

zv.

(t.

brgi),

jichž

nmecká

si

kolik potebovala, a tak

rukou.

eským

eské

mla

mstský

živnosti

radnice mohla navolit kolik chtla a výsledek každých voleb obecních ve svých magistrát stžoval, jak mohl, živ. koncesse

dm

na prodej, koupila ho obec. aby byl-li kde nepišel do eských rukou a z pozemk t. zv. fortifikaních (pevnostních), které obec roku 1894 zakoupila od vojenského aeráru (289 jiter za 2 mil. zlatých) neprodala eskému lovku ani píd. Vzpomeneme-li si dále na nepíze olomúcké radnice k eskému školství a vzdlání vbec, takže si eský lid sám zíditi musil es. obec. školu jako matiní, pozdji ústav hrabte Poettinga pro výchovu dívek s díví mšfankou, že konen jsme si zídili sami roku 1902 matiní reálku, vzpomeneme-li, že vídeská vláda vždy a všude podporovala radnici v boji proti našemu právu a našim požadavkm, pak pochopíme obtížné postavení, v nmž jsme v

lidem odpíral,

Olomouci

Z

žili

dvod

obec. volbách. dle

a pracovali.

shora

Na p.

eených nebylo možno pomýšleti na úast pi roku 1898 bylo v Olomouci 2225 voli a z nich

soukromého odhadu v

I.

sboru, v

všech

752

eských

105

II.

sboru, v

638 89

—

172

III.

sboru

835 86

—

Pi 1024

íšských volbách roku 1911 bylo v Olomouci eských nmeckých voli 2575. všech 3599. Olomouci: zemských volbách roku 1913 bylo v

voli

(všeob. hlas. právo),

mst

Pi

eských voli

ve v

všeobecn kurii mstské kurii

by postup eský až k plnému vítzství šel nám pomže demokratický volební ád správ. Vždy nmectví olomcké bylo živeno a drženo

Pirozenou cestou dosti zdlouhav, a

a

zmna

nmeckých voli 1252 (= 33%) 2526 (= 677o) 626 (= 297o) 1543 (= 7l7o)

ve státní

vdli

byl

jsme, že

hlavn nmeckými úady hejtmanství,

fin.

státními: kraj.

editelství,

soud,

zastupitelství, okres,

stát.

státních drah, severní dráha a p.

editelství

mly

v ele nrnecké úedníky a ostatní úednictvo pevahou nmecké. pak vojsko! eský dstojník byl takka bílou vránou v Olomouci, tu posádku tvoily domácí pluky pší . 54 a zembranecký . 13. Školstvím byl Olomouc podlen pro Nmce vydatn: gymnasium, reálka, obch. akademie, 3 uitelské ústavy, 4 mšfanky, 3 obecné školy, kdežto eši mli jedinou obecnou školu, eské gymnasium, reálku a soukromý

A

a

hrabte Poettinga.

ústav

Nmetí

živnostníci a obchodníci byli favorisováni, eští odstrkováni

byli z práce vyhánni, mluvili-li esky, na radnici a v mstských podnicích bylo pes 300 nmeckých úedník

a pronásledováni, eští dlníci a

zízenc. Cech

ani jediný!*)

Aby radniní správa znemožnila nabývání reálního majetku Cechm, neprodala ani kus pozemku eskému uchazei, ba naopak pustila se do skupování dom, aby se nedostaly do eských rukou. Tak obec má usazovala nmecké lidi a živnostníky.**) 57 (i s kasárnami), v nichž

dom

V

mstském hudebníkm

divadle

„Zerptína''.

Nmecké

ani halée.

nesmla

eských skladatel, mstským pi hudebních produkcích

se hráti díla

daly se potíže, mli-li vypomáhati

spolky dostávaly od obce vydatné subvence, eské schválilo obecní zastupitelstvo usnesení mstské

Ba roku 1914

spoitelny,

aby Turnverein dostával na svou záchranu

Malý doklad, jak msf. správa nenávistn si vedla profi všemu eskému, jesf Pípisem ze dne 26. února 1Q14 podal „Deufscher Volksrat fiir OlmiJtz und Umgebung" stížnost mstské rad tohoto znní: *)

tento:

„Optovn

došly nás stížnosti nmeckého obyvatelstva, že ve veejných mstských zamstnáno mnoho eských dlník, ano že se jim rzné rozkazy dávají esky. „Volksrat" se o pravd tohoto pesvdil. Proto na to upozoruje msf. radu a jménem žádá, aby v msf. sadech zamstnáni byli e n nmetí dlníci, aby se tak zabránilo výtce, že mstská obec zamstnávajíc nenmecké dlníky, dává jiným

sadech

jest

i

Nmc

j

špatný piklad."

Mstská

usnesla se napsati editeli mst. nmecké, že v sadech jsou zamstnáni eští dlníci, vyzýváte se se vší rozhodností, abyste eské dlníky a dlnice v mst. sadech zamstnané ihned propustil a nahradil nmeckými dlníky. Mst. úadu .sta\eb. se to dává na vdomí, aby vedl nad tím nejpísnjší dozor!"

sad

rada

si

K. Pohlovi pipiš:

Poznámka **)

eská

pospíšila

a

hned téhož dne

„Se zetelem na optovné

stížnosti

k tomu neteba.

správa dnes domy

tyto

velmi

—

výhodn prodává eským

173

—

lidem!

ron výboru

Marn jsem si stžoval zemskému obec prosadila vždy svou a tropila si z nás

12 let!!!

místodržitelství,

posmch války,

K po

10.000 i

dál.

Co mstský

nedá se ani

Pišel

magistrát

eským

proti

lidem

provádl za

vypsati.

1918 a

28. íjen

Když dopoledne dne

osvobození

donesl

i

mstu Olomouci-

jsem delegáty Národního výboru na radnici k starostovi Brandhuberovi oznámit mu utvoení eského státu, vdl jsem, že odbila poslední hodinka nmeckému panství na radnici olomúcké. Nmci byli pekvapeni, podšeni, a my jásali. S rad2Q. íjna

vedl

i

niního schodišt mluvili jsme k zástupcm eského lidu o našem osvobození, starosta Brandhuber vydal veejné vyhlášky, jimiž zakázal nošení

velkonmeckých odznak a

eský správu do eských už s radnice

trikolor, a pi táboru lidu 3. listopadu vlál prapor. Zatím konaly se porady, jak dostati obecní

rukou. Dne 7. listopadu byl jsem v Brn ve schzi zem. Nár. výboru, a jeho jménem jsme spolu s Drem. Bulínem v}'zvali starostu Brandhubera a obecní výbor k resignaci. Totéž uinili jsme pak z okres. Nár. výboru olomckému a pozvali jsme mstskou radu a nmeckou národní radu k spolené porad na nedli 10. listopadu.

Po

debat

do pondlka 6 hodin dá okr. Nár. pedsedou, zprávu o rozhodnutí. Vdli jsme ovšem, že vc už je rozhodnuta, a také v pondlí dne 1 listopadu nkolik minut ped 6. hodinou veer došla písemná zpráva, že celý výbor resignuie, že pistupují Nmci na to, aby správu msta pevzal delší

výboru, jehož

slíbil

jsem

starosta, že

byl

1

vládní

komisa

"/,. eských a V ^ nspeetn. Souhlasnou vlí všech

se správní komisí, v níž by byly

meckých zástupc. Osud Olomouce

byl

politických stran v okr. Nár. výboru za vládního komisae, což zavdalo

zastoupených

Nmcm

si

.

podnt

byl

jsem

navržen

k rekursu, jelikož

páli v ele mstské správy politické státního úedníka, nikoliv

ního

politika.

rozhodlo starosta

Místodržitelství

16. listopadu

v

mj

Brandhuber klíe

i

ve

shod

se

aktiv-

zemským výborem však

prospch, a ješt téhož dne odevzdal mi správu msta.

Slavnostní pevzetí mstské správy stalo se ve schzi správní komise po té, v nedli dne 17. listopadu. Prvou povinností naší bylo zastaviti velmi etná usnesení (83 potem) bývalého obecního zastupitelstva

den

po pevratu uinná, ze dne 4., Q. a 11, listopadu. Nmecká správa svj konec, snažila se vším zpsobem zajistiti výhody svým vrným. Úedníky- honem povýšila, služné zvýšila, výpovdní lhtu seznavši neodvratný ze 14

dn

na rok prodloužila, stanovila zapoítání drahotních a vedlejších pense a pod. Nmeckým spolkm poskytla cenné výhody majetkové, vzdala se rzných práv (ku p. pedkupních na domech zajištných), rzné místnosti pronajala nmeckým spolkm a stranníkm až na 30 let, koncessemi podlila kd( koho (ráno 11. listopadu podal nkdo žádost za hostinskou koncessi a odpoledne již ml koncesní listinu!!), zkrátka v tchto mlo dnech rozházela radnice na 200.000 K. z nichž vtší ást mla zatížiti obec na adu let!! Zavas ješt zastaví

pídavk do

—

174

—

jsem ona usnesení, a rozhodnutí o nich uiní zemský výbor, kamž byly spisy pedloženy. K návrhu Dra. Smrky, lena správní komise, usneseno bylo zavésti eštinu jako vnitní úední e, vnjší úadování se rhstských provedeno stranami pak eské a nmecké. Oznaení jen esky, na jízdní dráze elektrické zmnny dosavadní nmecké tabulky a nápisy jen za eské. Pouliní tabulky usneseno zmniti v eskonmecké (do té doby byly nmecko-eské), názvy ulic z velké ásti pizpsobeny byly eským djinám a našemu politickému osvobození. Provedeno to býti nemohlo, jelikož nmetí lenové správní komise ohradili se proti tmto usnesením rekursy na zemský výbor a místo-

úad

držitelství.

Úadování eské naráželo na gistrátních)

staten

úedník

neznal

jeden

velké potíže: ze 3 konceptních (ma-

vbec esky,

druzí

2

a bylo nutno pekladatel, což agendu zdržovalo.

stala pijetím

4 nových eských konceptních úedník a

velmi nedo-

Odpomoc asi

se

20 kan-

sil (vedle ady dvat) eských. Nejstarší rada vyžádal si dovolenou, druhý zažádal do pense, takže zstane jediný nmecký konceptní úedník. Pensionování starých (nm.) úedník stálo v ervnu dosud v cest znní služební pragmatiky. ped válkou 1914 pojat byl do služební pragmatiky § 58., který stanovil: „Kdyby zákonem neb via facti zmnna byla dosavadní nmecká úední obecní, má každý úedník sloužící alespo (?) let právo jíti na odpoinek, aniž by musil prokázati podmínky pensionování (stáí, nemoc a p.) a k dosavadním letm služebním mlo se pipoítati 10 let (jako odmna!) a pense vypláceti o jeden stupe vyšší dosavadního služného. To znamenalo ku p.: zažádal o pensionování úedník berního (mst.) úadu 40letý, jenž je od 18 let v mstských službách, tedy má 22 let služebních. Léta válená ítají se mu dvojnásobn, což iní 26 let a 10 let k tomu, takže ítal si (ve 40 letech) 36 let služebních a inil nárok na celou pensi!! Aneb oficiantka ve službách obecních od 1 ervna 1915 žádala o pensionování (ve stáí asi 20 let!) a ítala si: 3 léta skutené služby, 3 léta válená, 10 let k tomu, ted 16 let služebních!! Jednali jsme s úednictvem o zmnu tohoto famosního usnesení, ale bez výsledku a proto jsme v tchto pípadech pensionování zamítli a usnesli se na zrušení § 58. a dalších stranických ustanovení služební pragmatiky. Nmeckou stížnost, proti tomu podanou, zemský výbor zamítl jako bezdvodnou. Otázkou touto zabývalo se Národní shromáždní, kamž ji vnesl prof. Dr. Weyr z Brna. Ustavní výbor se usnesl § 58. s dodatky

celáských

msíní

—

Tsn

—

e

.

/

i

i

zrušiti

se

zptnou

platností,

a

Národní shromáždní

toto usnesení

jist

co nejdíve schválí. Tím skonen byl náš boj proti nemravnému uskoku bývalé obecní správy, a je dána možnost další oisty v rzných podnicích a úadech mstských.

Dležitou baštou olomckého nmectví byla olomúcká spoitelna, mstem roku 1863 založený a spravovaný. Koncem roku 1918 vykázala 37 milion vklad. Spoitelna byla finanní oporou msta nmeckých podnik a v dob své psobnosti vnovala (do roku 1910) ústav

i

-

175

—

na

nmecké dobroinné

a národnostní

úely 1,438.309

poala spoitelna skupovati domy ped eskými kupci. Správu spoitelny obec,

i

Stejn jako

K!

v Olomouci, aby

je

zachránila

30lenný výbor, jenž byl totožným s obecním zastupitelstvím a jenž volil si Qlenné editelství. Už roku 1Q14 ukázal jsem na zemském snmu moravském interpelací na

divné

odborné

hospodáství

tohoto

Roku 1918

ústavu,

vedl

dodnes

jenž

olomcké

nebyl

podroben

nepíznivý vítr a necítivše se dosti jistými, usnesli zmnu stanov, dle nich obecní výbor zvoliti ml 18 len doživotn, 12 pak na dobu jich funkce v obecním výboru. Onch 18 mlo se pak samo mezi sebou dopliovati, kdyby celé obecní zastupitelství bylo eské. takže tvoili vždy vtšinu Potvrzení tchto podivných stanov stalo se nkolik dnú po 28. íjnu 1918. a 9. listopadu zvolen byl dle tohoto receptu nový výbor. I toto usnesení jsem zastavil, a místodržitelství rozpustilo tento zvolený výbor vládním komisaem a jmenovalo pro spoitelnu, k emuž jsem si pibral 9lenný poradní sbor (6 Cech a 3 Nmce). Stížnost podaná proti tomu ministerstvu vnitra je dosud nevyízena. (Dokoneni.) revisi.

cítili

na

páni

radnici

i

m

ARNOŠT

i

Nmc

LAVISSE:

PRO

BOJUJEME?')

Peložil František

Hospodáské píiny

I.

zem

nezmnila se tak

války:

rychle

a

k

polovici minulého století žilo ješt 80"/(, rolnictví,

nebof

poznamenejme

pda

té

zem

Nmc

skorém všude

letmo, vysvtlují se

obývá národ, který

Polák.

prmyslové Nmecko. Snad žádná nepoznání jako Nmecko. V první

ásten

je

z rolnictví,

pouze

prostedního

Djiny Nmecka,

chudá. tím.

že tuto

chudou

má

velkou chuf; tento národ vždycky hledal doplnní potravy odjinud. Dnes Nmecko náleží k nejvtším prmyslovým státm na celém svt. Tží co nejvíce ze svých dol, jichž bohatá ložiska uhlí a rudy jsou náhradou za macešství pdy. Jeho hospodáské pokroky se urychlily od roku 1870; od roku 1895 jsou závratné. Vytžilo na p. roku 1895 sedmdesátdevt milion tun uhlí, ale 171 mil. tun v roce 1912. V roce 1895 vyrobilo 5,400.000 tun litiny a roku 1914 již 17,617 000. Nmecké akciové spolenosti mly roku 1895 pouze 2 miliardy 122 milion kapitálu, v roce 1917 již 14 miliard. Obchod se také neopoždoval: od roku 1896 až do roku 1906 vzrostla tonáž nmeckého obchodního lostva o 29^/(,; íslo celkového obchodu stouplo ze 7 miliard 670 milion na 17 miliard 404 miliony v roce 1913. Ani jednou a v žádné zemi n ez az n a m e n á va í djiny

zemi

j

tak strašlivý vzrst práce

a

lánek

bohatství

v

období tak

Arnošfa Lavisse. slavného historika, který se obíral hlavn djinami znamenitým dokumentem a ješt dnes má cenu pro naše tenáe. Jest velevýznamný rozdíl, s jakým povznesením a klidem mluvil v okamžicích obecného vzrušení myslí francouzský uenec a jak klesli mnozí zástupci vdy a filosofie nmecké. Lavisse je muž již sedmasedmdesátiletý. lánek byl psán v ervenci 1917. £ (^ *)

nmeckými,

je

—

176

—

krátkém. Zárove 41

mil.

duší

nenalezneme obracely se

vzrstal

tém

a

70

nco

poet mil.

pedveer

podobného.

k prmyslu, který

mlo Nmecko Nikdy a nikde

obyvatelstva: roku 1871

v

již

ped

války.

Skoro všechny tím

ubíral

tyto

venkovu

nové síly obrovské

kontingenty; poátkem min. století mlo Nmecko, jak jsme ekli, 80'Vo sedlák; roku 1882 pouze 43^0 a roku 1907 jen 297,,. Msta rostla nesmírn: Berlín, Mnichov, Drážany, Hamburg, Vratislav mly dohromady v roce 1871 1,814.000 obyvatel; roku 1910 stoupl tento poet na 5,175.000. V roce 1871 mlo pouze 8 mst kolem 100.000 duší;

1910

v roce

48 mst.

již

Pette

si

nkolikrát tato ísla

a pemýšlejte trochu o tchto strašlivých pírstcích a pochopíte, že se Nmecko skuten zmnilo k nepoznání. Lze oekávati vážné politické a sociální následky všeho toho ve vnitní správ zem; ale nezastavujme se u této vci, zatím temné. Zajímají nás spíše úinky této zmny v celém

svt,

a

možno

íci bez nadsázky, v život lidstva.

Nmecko

vyrábí

svou energickou a methodickou prací mnohem více než spotebuje; je proto teba, aby odbývalo výrobky, kterých samo nespotebuje, za hranicemi. Musí to tak býti. Nmecko, jsouc nadbyten produktivní, musí býti také rozpínavé. Všelijakým zpsobem projevuje se jeho rozpínavost. Jeho vysthovalci po skupinách ve všech zemích Starého Nového svta procházeli nebo se trvale usazovali, hledajíce „obchody" a nalézajíce je. Sjednoceni a seskupeni, povzbuzováni a popohánni peníze svých bank, hlavním mstem, které jim posílalo své pokyny i

i

pracovali všude a se zdarem.

Francie a

Itálie,

že

Nmecko

Pi

vypuknutí války

sahalo na

jejich

zpozorovaly Anglie,

hospodáský

život.

Není

na svt zem, která by nemohla objeviti totéž. Nmci rozpínali se také koloniáln; byli s to vytvoiti si koloniální íši, jíž slibovali velkou budoucnost, se zdálo, že všechno území, vhodné ku kolonisaci, zabrali již ti, kteí je pedešli. Na to na vše mli právo. Byli-li v soutži s ostatními národy nejpracovitjší, nejenergitjší, nejobratnjší, tím lépe pro n, tim pro jiné. Ale Nmecko se nespokojilo s tmito výsledky. Nkterá ísla statistická se mu nezamlouvala. Jakmile poalo vyrábti veliké pebytky, nestailo bohatství jeho dol jeho vlastním továrnám. V roce 1913 muselo zaplatit 238 mil. pi nákupech železné rudy, 192 mil. zaplatilo za uhlí a za 346 mil. nakoupilo mdi. Dovoz bavlny stál ho ten rok 614 mil. To není vše: nesmírné ceny vydalo Nmecko na výživu obyvatelstva stále pibývajícího; jen za obilí dalo 1 miliardu. To všecko zdálo se nesnesitelno. Chtli se

a

he

Nmcm

všech surovin, jichž potebovali pro svou výrobu, pro svj obchod a k své výživ. Chtli se jich zmocniti, afjsou v kterémkoliv z pti díl svta a náležejí kterémukoliv národu. Je to tedy prost lanost

státi vlastníky

po cizím Válka je

majetku. Tato

lanost

není

z

nejposlednjších

píin

války.

Nmecku obchodem, velkým obchodem, ein grosses Gescháft. Válkou chce ukojit své chuti, jež vzrstají s jídlem. Mravní píiny války: nmecká naduíosf. V té je další píina II.

—

177

—

pýcha ímanu, nerovnala se nadutosti Nmecka: srdce. Celé knihy bylo by ctnosti ducha možno sestaviti z jejich vlastních projev obdivu a lásky k sob samým. A nemyslete, že jsou dílem poteštných nebo obyejných národních pepjatc; nejvýznamnjší, nejpodivuhodnjší vyšly z úst filosof a slavných myslitel, profesor, generál, státník a samotného císae Viléma. Není tomu ani sto let, co jeden z jejich filosof, Fichte, ekl svým rodákm: „Jste to vy mezi moderními národy, jimž byla války.

Žádná pýcha,

Nmci

ani

piítají všechny

si

i

svena

úloha, uchovávati v sob a rozsévati sím lidské dokonalosti. Podlehnete-li. lidstvo podlehne s vámi a nebude nadje, že se znova vzchopí." A ped deseti lety prohlásil císa Vilém: „Mšfané, rolníci, dlníci, sjednoftež se v pocitu lásky a vrnosti k vlasti, a nmecký národ stane se žulovým kamenem, na náš Pán bude moci vybudovati svtovou c v naplní se slova básnís a c kova: svt bude jednoho dne dkovati za svou spásu nmecké íši." Císa také ekl: „Milovaný nebyl by si dal tolik práce s naší nmeckou vlastí, kdyby nám neuchovával veliké poslání; my jsme solí zem; nás povolal k tomu. abychom civilisovali svt." A to je práv

Bh

nmž

i

i

1

i;

i

Bh

Bh

dkaz nmecké

nejlepší

ostatními

národy, jako

pošetilosti:

Bh

vit, že

kdysi Židy, aby jim

zjevil

vyvolil

Nmce

svj zákon a

mezi uložil,

lánek víry, jejž tisíce pastý jej lidem. Ale je to milionm oveek. Mohl bych tu uvésti neslýchané, nepravdpodobné projevy, které se ozvaly z evangelických kazatelen. Cituji aspo nkolik slov nejdstojnjšího ze všech nmeckých pastor, jímž jest

hlásati a vnucovati hlásají

.

císa Vilém sám; nebof

tento

císa

nejvyšší hlavou

je

.

.

protestantských

pruských a káže, rád káže; jednou ekl: „Nmecký národ národ Bohem vyvolený. Jeho duch stlesuje se ve mn, jako nmeckém císai. Jsem meem a zástupcem božím na zemi." Musí tedy, poven Bohem, vládnouti na zemi,

církví

je

na celé zemi. jen

zmocnn,

byl by

Nemá ale

je

nevdným

na to jen právo, k tomu

Bohu, který

nucen. si

je to

jeho povinností; není k tomu

Kdyby nedostál tomuto závazku,

dal tolik práce, aby stvoil

nmeckou

Zasluhoval by pak trest, jaký byl uložen národu židovskému, když nepochopil svého božského poslání a nepoznal Syna božího, sestoupivšího na zem. Kolik tomu ví? Zdá se, že velmi mnoho. Ale jsou také ti, kteí neví a ti se asi tiše posmívají „božskému poslání" Nmecka mysticismu svého císae. Ano, ale jinými cestami docházejí týchž závr. Hlásají, že „nmecký lovk" pevyšuje všechny ostatní lidi; z jeho struktury fysické, z výše a objemu ela, z barvy jeho oí, erpají argumenty stejn smšné jako teologové a pastoi. I oni ví, že nmecká rasa je stvoena k tomu, aby ovládala svt. vlast.

Nmc

i

A nadutost jednch vedlo III.

o

i

druhých

je

dojista

ním,

co

k válce.

jedné,

Politické

rovnž

píiny

války:

velmi dležité.

poprušíné Nmecko. Zmíním

Nmecko

-

1-76

-

žilo

dlouho

se ješt

v anarchii.

Bylo

složeno z nkolika set samostatn žijících stát. Autorita císaova byla okázalá a nebyla niím. Ale mezi tmito státy jeden perostl druhé: Prusko. Poátkem osmnáctého století bylo to docela malinké království, mající sotva 2 mil. obyvatel a složené z kus rozptýlených po celém Nmecku, mezi Rýnem a Vislou. Ale v dob Bedicha Viléma I. a Bedicha II. stalo se vojenskou mocí. Všechno bylo podízeno armád. Finance byly spravovány s nejvtší písností; v tomto království nikde nebylo nejmenšího pepychu; nebylo marnotratného dvora; každý pracoval. jiných zemích šlechta se ucházela o jakousi neodvislost; bránila se proti korun; nkdy se i bouila: v Prusku však sloužila; sloužiti bylo ctí pruskému zemánkovi, bylo to také jeho pýchou. Otcové a potom synové sloužili v armád. Vojenská tída zrodila se v této zemi, povýšená k mšanu, tvrdá k sedlákovi, vždy poslušná svého pána, stojíc ped ním v pímém vojenském postoji. V tomto stát nikdo nepemýšlel: n c h t raisonniren. nesmí se pemýšlet, íkal pán. Prusko tedy bylo organisováno k válce. Toto malé Prusko potebovalo války, jsouc rozdrobeno v malé kousky. Bylo nutno je slouiti. Bylo nutno dobývati území, stále, stále. etl jsem kdysi pruský djepis, užívaný na obecných školách. U jména každého knížete byl nakreslen tvereek, kde byly zaznamenány kilometry území, kterého dobyl. Tak se válka zcela nevyhnuteln, jak ekl Mirabeau, stala národním prmyslem Pruska. Tento prmysl, veden podnikatelem, který nemyslil na nic jiného, než na svj obchod, podnikatelem, jemuž sloužili vycepovaní dílovedoucí a poslušní dlníci, se v devatenáctém století velmi dail. Prusko stalo se po napoleonských válkách jednou z evropských velmocí. Vedeno Bismarkem, tímto gigantickým a geniálním junkerem, nechalo nkolik malých stát stalo se nejvyšším vládcem Nmecka, osmnáctém století mlo dva miliony poddaných a dnes na pokoji. 70 milion. Dobyvaného ducha si dovedlo zachovati. má jich Pruský král stal se císaem nmeckým, ale zstal pedevším králem pruským. Dobyvanost je mu vrozena. Válka, pruský národní prmysl,

V

i

a

V

tém

dnes národním prmyslem nmeckým. Opakujeme. Národ stal se velkou prmyslovou mocí, nadproduktivní, ctižádostivou, lanou. Tento národ je naplnn šílenou pýchou; ví, že je mu Bohem uloženo vládnouti a zachrániti svt; ví, že je to jeho povinností; nebo ví, že jeho pirozená pevaha nad jinými národy opravuje ho vládnouti svtu. Tento národ je ovládán vojákem, ddiným vojákem, tradiním dobyvatelem, který velí nejsilnjšímu vojsku, jaké svt poznal. Slute si to všecko, nebo se podívejte, jak to vše souvisí: obchod, filosofie, náboženství, militarism, smující k jedinému cíli, jímž jest pevaha, nadvláda Nmecka. A usmjeme-li se, když vdce, císa Vilém, prohlašuje, že jest zástupcem božím, právem aspo íká si, že pesn zastupuje svj národ, nebof ctí obchod, filosofuje, káže, vede válku Nikdy, nikde a žádný národ nebyl veden k válce tak, jako nmecký jest

.

.

.

národ. IV.

Program nmeckých tužeb. Tento národ ekl oekává od války. Chtl naše

srozumiteln, co chce a co

—

179

—

zcela

jasn a

severní depar-

tementy a Calais. ást departementu Somme, ást departementu Ardcnnes a v departementu Meurthe-et-Moselle okres u Briey. Chtl Verdun a Belfort. Je to vytištno erné na bílém v povstném tajném memorandu, jež vlád odevzdalo šest velkých prmyslových a agrárních družstev, a v manifestu, který uveejnily elné nmecké spojujících miliony osobnosti. Je to každodenn opakováno pangermanisty, kteí udávají tón veejnému mínní. Chtli a chtjí ješt válenou náhradu; jedni mluvili o 20 miliardách; jiní o 30 miliardách; v beznu roku 1Q17 navrhoval vládní list Kólnische Zeitung 100 miliard. Mezi jejich hlavními válenými cíly bylo zniení Francie. Slavný spisovatel generál Bernhardi píše: „Fržfncie nesmí nám již nikdy vstoupiti do cesty." Francie byla by zniena, kdyby se jí odaly nejvtší departementy, v nichž má tetinu svého jmní, a kdyby se jí uložila náhrada, jíž ,by nebyla s to zaplatiti. A jaký pírstek bohatství znamenalo by to pro Nmecko! Hned by byl pebytek surovin: Francouzské uhlí ruda byly by dováženy. Zdálo se jim, že jsou již pány tohoto pokladu. Chystali se již. že vyvlastní všechny prmyslníky, všechny majitele našich obsazených departement, že pevedou „do nmeckých rukou" všechny výrobní prostedky a nástroje. Ale kdo by odškodnil vyvlastnné? Francie! odpovídali s veškerou smlostí. Mysleli také, že v jejich rukou vedlo by se koloniím lépe. než v našich. A potom chtli Belgii, bohatou zemi agrární a prmyslovou, Chtli Holandsko. Holandské a belgické pobeží, francouzské pobeží od Sommy poínaje pokládali pro sebe za nezbytné, ponvadž se rozkládá naproti Anglii a ponvadž ústí Somma, Selda, Mosa a Rýn. Jakým právem drží Holandan, tento „pobežní nárdek", ústí Rýna, nmecké eky? Tak se chtli rozšiovati na západ.

Nmc

i

—

wnm

Na východ odlouiti

aby

je

získali

hodn

chtli zatlaiti Rusy

baltické provincie, odíznouti

je

od tohoto

od Evropy. Rozšiujíce pozemky pro nmecké

daleko,

moe

a

vzíti jim pobežní od erného moe.

tímto

smrem,

kolonisty.

Byli by

se

snažili se si

takto

o

to,

zajistili

a zásobování pirstajícího obyvatelstva. Vyrovnali by nepomr mezi obyvatelstvem zemdlským a prmyslovým. Nebylo jim volno a proto by si udlali pohodlí. Tímto zpsobem byli by rozšíili nmecké území a zárove posílili se k akci na venek. Náhlá a kolosální mla býti tato akce. Jedním z jejich nejvtších plán bylo otevíti z Hamburku cestu do Asie. Hlavními stanicemi by byly Berlín.

obilí

Sofie, Caihrad. Bagdad. Nmecko a Rakousko byly by si podmanily zem, které jsou v cest: Srbsko, Bulharsko, Turecko. K tomuto celnímu území byla by pipojena severní Francie, Belgie, Holandsko, skandinávské státy. íše, podobající se bývalé íši ímské, sahala by od severního moe až k perskému zálivu. A již Nmci snili o svém díle v daleké Asii, kde tisíce a tisíce jejich kolonist vzd-

Víde, Budapeš, Blehrad,

lávalo by proslavená území u Ninive a Babylonu.

Tento

plán

byl

Z moe Stedozemního

pouze

jedním

z gigantických

plán nmeckých,

nmecké jezero. Na severu byl by Terst velkým pístavem íše. Na západ stežil by Tanger pístup k moi. nebof chtli také zabrati Maroko. Na východ bylo by celé pobeží chtli udlat

—

180

—

nmecké, nebof by dále náleželo Turecku, sloužícímu Nmecku. K tomuto Turecku byl by pipojen Egypt, jakmile by se podailo vyhnati odtud Angliany. Ostatn Nmci dobe vdí, a ekli to, že turecká íše nepotrvá ale kdo se ujme tureckého ddictví potom? Nmecko, to se rozumí. Celá západní Asie byla by takto germanisována. A nmecká ruka poala se již vztahovati na Asii východní. Na pobežích Cíny mlb již Nmecko opevnnou kolonii Kiau-au: podailo se mu již díve proniknouti do hospodáského života té nesmírné nádržky sil, jakou jest

vn;

ínská

republika.

Ale ovládnutí Evropy a Asie nestailo nmeckému zálusku. V Africe mlo Nmecko ped válkou Kamerun, kolonii na pobeží atlantického oceánu a na pobeží oceánu indického svou východní Afriku. Tyto kolonie dlí široký pás územní, na nmž se rozkládá francouzské a belgické Kongo; Nmecko tedy toužilo po francouzském a belgickém Kongu. A musí míti Portugalsko, taková malinká zem, své kolonie na západ, na pobeží Atlantického oceánu a na východ, na pobeží Indického oceánu? To je k smíchu a proto mu Nmecko tyto kolonie vezme. Obrovská koloniální íše nmecká bude tedy založena uprosted Afriky mezi dvma oceány. Ani to však není vrcholem germánských tužeb. Nmecko mlo za jisté, hledíc do budoucnosti, že jednoho dne, až se mu podaí zniiti Francii, znií i Anglii a zmocní se jejích kolonií. Potom by celá Afrika stala se nmeckou.

V Americe neucházelo se Nmecko o žádné území, ale mnoho oekávalo od nenáhlého, tichého postupování. Mnoho se usadilo v obou Amerikách. Jsou si vdomi, že jsou Nmci a zstanou pedevším Nmci. Vskutku jsou seskupeni v nmeckých spolenostech, jimž v ele stojí diplomatití zástupcové íše, velvyslanci a konsulové. Styky s matkou

Nmc

vlastí,

s jejími

vládou, jsou jižní

bankami, úzké.

od Ameriky

jak pravil kterýsi

s jejími

Nmecko,

severní.

V

jižní

Nmec, nad

Argentinská, neteba poínati davek, aby

Nmci

byli

velkými obchodními spolenostmi, s její nabývajíc vlivu, rozlišovalo Ameriku Americe, v zemi „hadráských republik",

tiše

nimiž vynikají

hlavn

Brasilie a republika

nesmle. Byl by prost vysloven požazastoupeni v zákonodárných snmovnách jako si

mli by své zvláštní volební listiny, uritý poet poslanc ve snmovnách, uritý poet senátor v senát. Byli by ovšem menšinou, ale opírali by se o sílu císaství. Ve Spojených státech nemohli se dožadovati neho podobného, ale v tomto národ o 100 milionech 12 milion, mají nejsilnjší své duší, z nichž nmeckých je snad 10 národ;

—

organisace, jakých jinde ani nenalezneme. Bujely tu Vereine,

obchodní domy, obchodní kanceláe, banky. Byly tu velmi rozšíené listy, ízené Nmci; v nkterých americkýdi denících usídlila se nmecká propaganda. Germanofilské brožury byly rozšiovány, jak jen bylo možno. Nmetí agenti a vyzvdai byli umístni všude, kde se to hodilo. A tak Nmecko, zastoupené ve Spojených státech „nmeckým národem", tak dobe organisovaným, mohlo se chlubiti, když došlo k velikému konfliktu, že má americké sympatie zajištny a že by paralysovalo akci Spojených stát, kdyby pes oekávání postavily sé proti nmu.

—

181

—

To je ve velikých rysech program nmeckých tužeb. Nepochybuji, vám bude zdáti nepravdpodobný; pomyshte si, že vc vyžaduje, aby nepátelé Nmecka zveliovali nmeckou pošetilost; ale není slova v tomto programu, které bychom nemohli opíti o jasná nmecká prože se

hlášení. této

A

války.

vysvtluje

lze

uvésti

lepší

doklady, než slova:

Víii Spojeným státm dopustilo se jeho neschopností,

podívejte se na historii

Nmecko

omylu, který se

porozumti jiným duším, než své

a jeho ohavnou pošetilostí, která

pedem

již

vlastní

zavrhuje vše. co není ona

sama. Ale historie tchto tí let ukázala, jak mocná je nmecká organisace v Americe. Vzpomete si na tiskové kampan, horenou propagandu, atentáty, zloiny a na neslýchané poínání vojenských pidlencú. kteí osnovali úklady a na onoho velvyslance, který v posledním okamžiku, než byl odvolán, navrhoval Mexiku rozdlení Spojených státu! Nedopracovali se ve Spojených státech toho. co chtli, ale byli by toho rádi

Je pravda, že nejen nerozšíili své africké íše. ale že jí pozbyli. rána; ale vte, že mají nadji a vli znovu jíti za svým snem; denn nás o tom ostatn ujišfují. dokonce jejich socialisté. Je rovnž pravda, že Angliané zabrali Bagdad, konenou stanici povstné železnice. Ale nezapomete na chystaný dlouhý a široký územní pás mezi morem severním a zálivem perským; Nmci mají ho tém celý v rukou: severní a východní francouzské departementy. Belgie a Lucembursko a na druhé stran Srbsko, Rumunsko. Bulharsko, Turecko jsou jimi podmanny. Soudím, že ze všech plán byl jim zrovna tento nejdražší. Vdli, že zajistí si vládu nad svtem, jakmile bude uskutenn. dosáhli.

Je

to

tžká

i

V. Závr. Když jsme uvážili slova a iny a dokázali, že potvrzením slov, koníme, jsouce si pln jisti tím. co íkáme:

iny

jsou

Nmecko

chtlo ovládnouti svt. Pro

tedy bojujeme? Bojujeme, abychom svou zemi. ddictví otc, abychom odali nepíteli Elsasko-Lotrinsko, které nám surov urval v roce 1871 pes jednomyslné protesty obyvafelstva, vroucn francouzského. Bojujeme, abychom pomstili své mrtvé, abychom pomstili svá zniená msta, abychom potrestali tyto paliské lupie, vrahy, niitele pomník a pdy. obnovovatele antického otroctví, jehož obtí stalo se naše obyvatelstvo, zloince druhu dosud neznámého, nebo jsou vyzbrojeni všemi silami vdy a jejich barbarství je inspirováno ízeno pedpisy, které jsou pizpsobeny jediné nauce. Nmci, jako budovatelé filosofici^ých systém, vytvoili také ukrutnou filosofii války. My a spojenci bojujeme na obranu své pracovní svobody proti mocnosti, která chtla dostati do svého podruí celý svt s jeho prmyslovými a obchodními vymoženostmi. Bojujeme na obranu své duševní svobody, nebof tato mocnost chtla se také uchopiti intelektuelního a mravního vedení lidstva pod záminkou, že bude mu ochranou. Jeden Nmec ekl, že Nmecko musí. jako kdysi Rím. diktovati lidem „formu myšlení". Nic nebylo by nesnesitelnjší, než kdyby duchovn ovládla moc pošetile domýšlivá. opovrhující vším mimo sebou, cynická, brutální a jejíž velkou „myšlénkou" jest. že jedin moc tvoí právo. Bojujíce proti nejstrašlivjší vojenské mocnosti, jakou svt kdy poznal, vedeme válku proti samotné Válce. Rozhodli jsme se organisovati mír tak. aby každý nepokojný stát uhájili

i

i

—

182

—

.

piveden

byl k rozumu náležit ozbrojenou vlí ostatních stát. Chceme úplného vítzství, abychom ušetili své dítky nových hrz, nad

dobýti

pláe

nimiž

lidstvo.

,

JOSEF KOPAL:

NOVÉ PEKLADY. Nový peklad „Epikurovy zahrady"*) Anatola France vychází v rozdílném

ideovém ovzduší,

mnoho vcí

se udalo

od

té

nežli jaké vítalo

doby. Evropa

první pevod. Píliš zachmuila tragickými

její

se

šeejšími a skutenjšími, nežli jsou tyto smutky; a tragedie, jejíž stalo lidstvo, znehodnotila ponkud tento postoj ironického diváka, který patrn nepoítal s možností tolika barbarství v dnešní dob. Proto touce dnes zas tuto knihu, tak svdnou a tak smavou pi všem smutku, neubráníme se pocitu jisté melancholie. stíny,

obtí se

„Epikurova zahrada" jím

rozumíme

O

filosofii

se

chlubí, že

jistou

je

pírukou

jakousi

náladu

intellektuální

dilettantismu,

než

spíše

pedpokládá jistou pedpokládá logickou

nelze mluviti proto, že

nemá

systému;

uritou

pokud

filosofii.

soustavu, a France souvislost,

a zde

do oí. Dodejme, že tato moudrost není ani zcela pvodní, nebo jsou v ní amalgamovány myšlenkové prvky, nkdy disparátní, s nimiž se setkáváme nehled k antice u Montaigna, jsou rozpory

bijící

—

—

Pascala, Vignyho, Flauberta, Renana.

Základním prvkem tohoto uení,

smí-li se tak jmenovati, je skepti-

cism, Pozbyvše schopnosti víry. pozbyli jsme smyslu života. Metafysika,

skeky,

kdysi v starodávných lesích projevovali hlad, krásnjší a osvícenjší nežli dáma a šachy, ale konec konc práv takovátéž hra. pestává na povrchu a na zjevu, nemohouc proniknouti k podstat a vdt cokoli o pravé povaze vcí. Není pravdy; existují jen subjektivní pravdy, t. j. illuse. „Tajemno urení zahaluje nás úpln do svých mohutných skrýší, a opravdu nesmíme myslit na nic, abychom krut nepocítili tragické nesmyslnosti operující

báze

a lásku,

jimiž

je

hra,

Vda

života "

Ale skepticism Francev

je

—

a jeho nihilism

je

blízek jasné a

nežli životní,

jako

Renanv

—

smavé

Donu

spíše metafysický zoufalosti,

jíž

se

podivuje v Quijotovi nebo Candidovi. knihách, jež nazývá pírukami shovívavosti a soucitu, biblemi laskavosti. Ostatn ekl již Pascal mluv o sporu pyrrhonist a dogmatik, že nikdy nebylo skuteného a dokonalého pyrrhonisty. a France hlásí se již titulem své knihy k uení Epikurovu. Dovedl spojiti filosofický smutek s láskou k životu, a pohár, z nhož písní duchové rázu Vignyho pili horký nápoj beznadje, naplnil šumivým vínem rozkošnického sensualismu. Žijeme v nevdomosti, ale tato nevdomost je podmínkou ne-li štstí, *)

Pr.

Adolf Goítwald. Nákl. Aloise Srdce

—

183

—

v

Praze.

1919.

tedy

jist

samého

jako

života,

podmínkou dobra.

zlo

je

„Kdybychom

všecko vdli, nesnesli bychom života ani chvíli. Pocity, které nám jej iní milým neb aspo snesitelným, vznikají ze lži a trvají illusemi" Vda nás ovšem ponechává v naprosté nejistot; na štstí lidé se nei^ídí rozumem, nýbrž city a pudy. jimž píroda svila péi o zachování života a udržení pokolení. Af vda jakkoli pozmní obraz zem, vždy zbude utrpení a láska, dva blíženecké prameny nevyerpatelné krásy svta. Tuto krásu ukazuje nám umní. Nebýt ho. pochybovali bychom o ní. Žijeme tedy illusemi. a naše moudrost záleží pravdpodobn z nkolika pedsudku. Ale je teba zachovat si horlivost srdce a illuse

úct tyto pedsudky, dlouhým užíváním. Toto stanovisko je školou ironie a soucitu. „ím více myslím na život", praví France skoro týmiž slovy jako Renan v pedmluv k Filosofickým dramatm, „tím více myslím, že teba mu dáti za svdky a za soudce ironii a soucit". nutné

pi

k životu,

emž

t.

pednost

j.

k jednání; a

jest

dáti

tm,

je

jež

teba

as

míti

v

uhladil

—

Je patrno na první pohled, kde je nesnáz této nauky, založené na radikálním protikladu rozumu a pudu. Je-li inteligence pramenem pochybnosti a je-li pravda jedin v instinktu a v citech, nutno se ptáti, zdali analysa nezmaí dílo citu. zdali ..vrtošivý a ukrutný" rozum neporuší ..svatou prostosrdenost instinktu", zda vdomí illusivnosti našich pravd nezbaví je v našich oích vší závaznosti. Je-li život dramatem a lovk hercem v nm. bylo by teba v zájmu úlohy, již hraje, aby byl pesvden o její skutenosti, nebof vdomí její fiktivnosti uiní ho špatným hercem. A zíci se úasti v dramatu, zámti úlohu herce postojem diváka není možno, nebof jsme. jak by ekl Pascal, „embarqués". Základní nesnáz záleží tedy v tom, že France chce. abychom byli diváky i herci zárove. a vývoj znan popodivný zájem pro náboženské stavy a kísí s paradoxní oblibou legendu, míse v ni andlskou nhu s ábelskou ironií. Popra vdy hájí jí skoro souasn energicky proti podceování Brunetirovu. nacházeje její hodnotu pedevším v tom, že živí naši zvdavost nevyerpávajíc jí. „Kdo ví. není-li zvdavost nejužitenjší ctností lovka a nejzákladnjším prvkem jeho mravní velikosti?" Uený bibliofil, jehož studium kultur pesvilo o relativnosti našeho pokroku, navrhuje pojetí pokroku, jehož vda bude tvrcem. Kdežto v ..Zahrad" odmítá myšlenku vdecké morálky, prohlašuje v pednášce r. 1895. že vda pracuje o morálce, jež se bude zdáti jednou šfastnjší a rozumnjší, nežli je naše. Na rozdíl od rfázoru, že jedin na citu spoívá morálka pirozen a že ti tvrtiny našeho neštstí pocházejí z myšlení, prohlašuje tamtéž myšlenku vdkyní svta uznávaje s Pascalem, že je principem mravnosti a jedinou dstojností lovka. A nevidli-li jsme konen, kterak ironický divák, který ve veejném život vidl toliko koist kruté satiry, opouštl ím dál astji prach starých knih a ticho studovny, aby na foru veejnosti povznesl hlas zápasníka a^ apoštola?

Ostatn v jeho tvorb zmnil jeho názory. Tento

je

mnoho paradoxního,

skeptik

—

má

184

—

„Smysl

smrti"*) je dílo zajímavé pedevším s hlediska Žák Tainv a tvrce moderního románu psychologického ve Francii propracoval se postupn od dél. v nichž pronikavý psycholog elegantního svéta umloval dogmatisujícího moralistu, k fasi. v níž moralista nabýval ponenáhlu pevahy nad psychologem, aniž mohl úplné odzbrojiti jeho námitky. Jeho „konverse" byla, jak se zdá, spíše náboženskou disposicí nežli skuteným aktem víry, a intellektualista byl v ném píliš živý, aby odmítaje zásadu: credo, quia absurdum, nežádal od mysticky disponovaného moralisty kladného ''i

Bourgetúv

vývoje spisovatelova.

dvodu

jeho

víry.

Nuže, tato knihu ukazuje, kde Bourget nalezl dnes rozvíry. Návod k nému poskytl mu pragmatism.

ešení tohoto sporu skepse a

Tyto zápisky chirurga Marsala z válené kliniky paížské kladou sobe dva myšlenkové typy, jež jakoby vyjadovaly dva protichdné hlasy autorova svdomí: slavného chirurga Ortgua, zosobnný pírodovdecký naturalism, sdružený ostatn s neobyejnou silou duše, a vzdáleného bratrance jeho ženy poruíka Le Gallica, který je vící katolík. Láska dstojníkova k žen chirurgov, pojatá v oné spirituální form, v jaké ji kreslili Mme de La Fayette a Fromenlin, a žárlivost uencova komplikují jejich vzájemný pomr a poskytují spisovateli píležitost, aby znovu prokázal své osvdené umní dušezpytného rozboru. souasn: chirurg, byv stižen v nejvtším rozOba muži umírají ptí své lidumilné innosti rakovinou, poruík, byv smrteln rann v bitv u Albertu. Marsal-Bourget, zaujatý mocn záhadou smrti, konpragmatisticky myšlenku jejím úinkem, frontuje tyto dv smrti, a proti

tém

me

chování ve smrti zkušebným kamenem, kriteriem pravdivosti jejich životních názor. Zbraní uencovou proti hrze smrti je stoicism, podnikající úporný zápas se samoláskou; štítem katolíkovým jest evangelická víra. Materialistický monista vidí ve smrti nesmyslný konec eumírá s pokojnou hosi, co rovnž nemá smyslu; „setník z evangelia" dvrou ve smysl smrti, jímž jest obf. „Jaký závr z toho initi? Že ze dvou pedpoklad o smrti, jejíž psobení mohl jsem pozorovati u onch dvou muž, jeden jest zužitkovatelný, druhý ne. Le Gallic zdá se mi vdetjší než Ortgue." Tedy pokus o experimentální dkaz o správnosti jamesovské theorie náboženské a zárove doklad o síle jejího vlivu. „Tof poátek vyznání víry, vyjádený jinými slovy", praví páter Courmont, když mu Marsal cituje názory W. Jamesa, a tento uzavírá: „A od chvíle, kdy jsem vidl umírati Le Gallica a Ortgua, mravní plnosí smrtelného zápasu prvního z nich a stoickou, ale ubohou sklíenost druhého, není mi již možno nedáti za pravdu onomu knzi, po stránce pokusné, a tím mén, když mé, myslím si, praví, narážeje na duševní boje paní Ortguové a nebof je tak bystrý: „S jakou bolestí ubohé, zmuené dnešní duše hledaly pravdu, jež byla tady, docela prostá, na dosah ruky! Ale zdaž ono bolestné hledání není modlitbou? Cítíme-li, že nám chybí Bh. je

iní

jich

——

i

nám

docela blízko." *)

Topiovy Dobré knihy peložené

—

17.

165

Praha 1919.

—

„Smysl smrti"

je

Barbussov „Ohni", druhým váleným

po

Ob

francouzským, jehož pekladu se nám dostalo. díla osvtlují duši francouzského vojáka protichdným svtlem. Barbusse vidí ji positivistickou a socialistickou, Bourget katolickou a mystickou. Le Gallic, vící bytostn všemi koeny duše. je typem ásti francouzské intelligence, jež našla zase cestu k náboženství, pesnji k tradinímu náboženství Francie, ke katolicismu, A slova, jež navrhl za náhrobní nápis padlému druhovi, vta, napsaná dcerou Tainovou na okraj modlitební knihy, a citát z knihy „Appel aux armes" vnuka Renanova poruíka Psichariho, padlého r. 1914 ped nepítelem s ržencem

románem

v ruce, symbolisují tento perod.

ethikou stoicismu obeznamuje nás výbor ze Senekových List který poídil Jaroslav Dvoáek.*) Pekladatel Montaigna sestoupil proti proudu historického vývoje až ke klassickým pramenm

S

Lucii iovi,

jež se zdá zálibou jeho srdce. Tento kvt moudrosti, rozkladu ímské civilisace a který jakoby práv z její choroby erpal svou ušlechtilost, je typem filosofie, v níž podle slov Turgenvových v dobách rozkladu nejlepší duchové hledali záchranu jako v jediném útoišti, kde se ješt mohla zachovati lidská dstojnost, a skuten vidíme, že rytmus djin obnovuje smysl pro tento postoj k životu, vyjadující hrdost ducha a vznešenou resignaci. touce Dvovýbor pesvdujeme se, co tu je vedle míst, jež budí zájem kulturn-historický, pravd ryze moderních, t. j. všeobecn a podstatn

morální

filosofie,

vykvetl

který

z

—

ákv

lidských, a byli

máme

píležitost

konstatovati, že

mnohý

názor, který

jsme

moderní formulace pokládati za zjev novodobý, vysloven eí, jež byla, jak praví pelivý a dovedný pekladatel,

zvyklí podle jeho

byl tu

zázraným nástrojem myšlenky.

DOPISY JAROSLAVA JEREMIÁŠE.*') Milá

V

asn

E!

jsme jeli do Terstu, kdež jsme vtšinu dne Odpoledne jsme se jeli koupat do Grignana, kdež jsem se chtl topit, jak jsem Vám již psal. Miramare se mn líbilo tentokráte více než jindy. Moe ve mn vyvolalo pokud jde o povahu tentýž dojem, jako když jsem je vidl poprvé. Adrie jest v pravém nžná. Pi tom neslova smyslu „krásná" a velmi milá, možno íci úíerý

ráno

prohlíželi

msto

chybí

živelnost a

a pístav.

i

jí

*)

L

A. Seneka,

síla.

Výbor

Moe z

ostatn

jest

cosi,

o

lisl Luciliovi. Svtová

em

mluvit,

knihovna 1341

bych

— 44.

•*)^V dopisu prvém jesf vynechán zaátek a ti vty na konci. Byl psán z cesty podniknuté s bratrem a prodlévá u Lublan, kde byl Jaroslav kdysi kapelníkem divadla. V dopisu druhém je vynechána vta na konci a nkolikeré osloveni ve druhém odstavci. Jinak jsou otištny dopisy úpln a se všemi zvláštnostmi, práv jako pt list Jeremiášových v minulých íslech. f (^

—

186

—

—

neestným tak jako mluvit o Bohu, hudb, žen. veer ped odjezdem do Benátek dosti zajímavou chvíli. Sedl jsem do jedenácti hodin ve velké kavárn na ulici pi vojenském koncertu a pozoroval noní promenádu a pouliní život, který jest v tom nesympatickém mst velice vysplý a opií se po velkých nazval

V

nejradji

Terstu jsem prožil

mstech dobrým

Uvdomil jsem

italských a francouzských.

jak tato všednost

a odporná zábava

ale slabším v charakteru

lidstva

si

jest

a v hrdosti.

a

jsem docela lidem se stává v po-

cítil

nebezpená

lovk

i

dobném prostedí lehkomyslným

a žije píliš té chvíli, aniž by se cítil povinnen k minulosti a budoucnosti. Dík bohu, zkonstatoval jsem znovu, že jsem dostaten již vyrovnaný a že stojím nad vcí toho druhu. Pocit lakové lehkomyslnosti ješt mám ale podat se jí nedovedu kdybych chtl snad. Jsem tak smuten njak, protože vidím, že lidstvo velkou vtširTDu žije povrchnostmi, velmi málo vážn. Tím trpím, když vím, že musím žít mezi tmi lidmi a ti všichni mají mne a vše co myslím cítím k použití pro zábavu a odmují mne velkomysln slávou. Když se jim nelíbím neprojevují odpor ale mlí, vždyf to jsou pece lidé a mají útrpnost se svým bližním. Tak vypadám já, když se vrhnu do rukou lidstvu. Ejhle komediant. Umlcem tohoto svta bych byl, kdybych byl tch, jímž vím a které ctím. A komu vím, koho ctím a koho mám rád? Sem ústí všechny moje myšlénky, E. k Vám nebo V té restauraci jsem byl s Vámi a s Vámi pízraku Vás. jsem odešel na lod za pekrásné noci. Plavba z Terstu do Benátek patí a nejplodnjším dojmm, které jsem ml. Absolvoval jsem celou cestu na palub s nejvtší pozorností a neunaven. Plná obloha hvzd, moe vtrem trochu rozvlnno, atmosféra jako parfém. Sedl jsem v zadu na lodi a pozoroval odjezd z pístavu. Hluk msta se pomalu mnil v jemný hukot až konen úpln utonul v tichu. Pomaleji však mizela svtla Terstu a pístavu. Okrouhlá linie pobežních svtel stále se ponenáhle narovnávala až konen jsem ji vidl jako rovnou pímku na být

ím

i

i

—

—

—

———

Jednoho okamžiku zmizela vbec a naše lod byla obemknuta tmou a píšerným tichem, do nhož zazníval jenom zvuk vln a rhytmicky stereotypní dýchání parního stroje. Zdálo se mn, že odcházím pomalu z tohoto svta. Cesta tmou byla dlouhá. intensivnosti a jasnosti stále ztrácející.

Tma od

jako by

smrti k

mla

novému

Mé svdomí

za úkol zakrýti

a

ztajemniti

životu. Klid té chvíle

onen záhadný perod

pivádl mne

v opojné zoufalství.

mne

se ukázalo jako neviditelná bytost a pinutila

k nejpo-

kornjší zpovdi, kterou když jsem vykonal a oddával jsem se fantastickému rozpomínání na všecko co jsem kdy v duši procítil sám sebou, pozoroval jsem, že z dálky pichází svtlo. Odkud to svtlo pichází?

Kam

padají všecky

hvzdy? Kam

—

se rozptýlí všecka tma?

Nevyslojsem si na krajního nevrce Voltaira, jak volal „Bože jak jsi veliký" když spatil v Alpách slunce vycházet, vzpomnl jsem si na neestného prostopášníka Wildea jak volal Boha, když umíral, vzpomnl jsem si na Salamouna, kterak po prožití všeho osamocen prohlásil svoji theorii o „marnosti", na Magdalenu jsem si vzpomnl a na mnohé na mnohé Mezi tím vitelný stesk

a strašlivá

útrapa se

mne

zmocnily.

—

—

187

—

Vzpomnl

.

.

.

svtla pibývalo až konen moe vyvrhlo slunce jako smavé dít, které jedním pohledem dovede rozlívat blaženství všude kam jeho zrak doTé noci jsem byl strašn šfasten a strašn jsem trpl. sáhne. moje zranní strašn krvácela a proto snad jsem cítil, jak vysoko jsem a jak vysoko bych mohl být, kdybych sesílil svj zrak a znžnil srdce k vyrovnání se s bytostí, již ne lidé. spolenost, stát, církev chtjí, ale již Kristus hledal a ani v sob nenalezl. Jen ve vlastní dokonalosti lze dojít míru. Tolik štstí a klidu naleznu, kolik dokonalosti v sob mám. protože se nebudu obávat. Nebof jen tenkrát hrdým elem mohu pijít Brzy po východu slunce k slavnosti, mámli roucha slavnostního. pijíždli jsme k Benátkám. Nevidl jsem Benátek ale „Nových bran". Zde jsem litoval nejvíce, že Vás nemám s sebou, drahá. V Benátkách jsem byl dva a pl dne. Dnes odjíždím do Bologne norencie. a Fl

—

Ob

—

Váš Jark. Benátky 24./ VII. 1914.

Milá Ellinko!

Dnes jsem vidl Veronu a jsem od základu nadšen. Veer odjedu do Milána. Mám asi 2 hodiny asu, mohu Vám tedy psát. Jest to mj jediný odpoinek. Cestování jest pro mne velmi intensivní práce. Kdybyste se mnou jela Vy, vykonal bych tutéž práci snadnji a ješt Nepsal jsem Vám ješt o Benátkách. To zvláštní msto vyvolalo ve silné dojmy nejrznjšího charakteru. Byl jsem velmi radši než takto.

mn

pekvapen architekturou. Taková klenotnice nahromadných architektonických poklad neexistuje myshm na svt. Tím. to se rozumí dostává celé msto podporováno okolní pírodou také docela mimoádný ráz. A zejména klassicky klidná architektura námstí sv. Marka a transport po vod prostý hlomozu iní ducha Benátek hlubokým a skoro mystickým. Richard Wagner. ten obdivuhodný muž jemuž byla darována

—

gigantická duše. plna životního vzruchu a dramatinosti srdce, nezbož-

ujícího vždy istotu a mravnost ve vlastních kolejích života, ten suveréní vládce vlastní vle a vtlená energie sama, jel umít do Benátek. Když jsem jel okolo toho paláce, zdobeného monumentální, klidnou a prostou fasádou, v nmž skonala ta krásná hlava, byl jsem dojat, jako snad ješt nikdy. Víte jak strašn mám Wagnera rád; jest to mj otec jemuž vyítám nevznesený a všední mravní život; protože se k nmu nemohu modlit. A trpím tím. Vím jist kdyby toho nebylo, byl by Wagner dnes králem íše hudby; tak bych mu to pál! Ale není jím. Beethoven byl silnjším a vznešenjším, Beethoven byl božsky istý lovk Wagner Parsifalem ekl, že ví, jak pochybil a to se od nho líbí, veliký Richard imponuje nejvíce. Po Parsifalu, kterého jednou tím dirigoval a jednou slyšel, pohížen do mystických hloubek, odešel do Benutek. I v tom vidím jeho velikost. Nikam jinam v svt nemohl .

mn

mn

—

166

—

.

.

položiti

vtí

svoji

Wagnerovy

umní

retto.

toho i

co

místa,

—

kde

políbil,

—

zdá jest bezokolo toho paláce

jak se

Když jsem

stilu.

Vás

smrti byl bych rád

Ve spoust tvarných

do toho zemel ve

hlavu, než

nejvtší. Richard

jel

Ello.

jsem v Benátkách

vidl v oboru všech vý-

umleckého prmyslu nad všecko vyniká malí

chrám

Prohlédl jsem nkolik

a musejní sbírky

i

Tinto-

Vidl

obrazárny.

jsem RafTaela, Tiziana, Botticelliho a mnoho jiných. To jsou jména jímž se koí kulturní svt a já také. Ale Tintoretta bych si z nich všech vybral. To byl kluk podle mého. Totiž byl to už velmi starý pán ale v kumštu poád mladý, nezkrotný, silný, nžný a porouet si nedal. Jest jako umlec jako malí nejpoctivjší z italských slavných umlc dle mého dojmu, jeho umní není eífektní a líbivé nýbrž mravné, silné a živé, pohybující se ve vlastním svt, ve svt genia Tinforettova. A to jest vc která ho iní píbuzným s mým drahým Rembrandtem von Ryn, který ovšem o mnoho dále myslel a cítil než Tintoretto. Ale oba mli pravdu v štítu svém a tch bylo mezi nejslavnjšími málo. Dovedli zhrdat slávou a uznáním a šli k sob vždy! Proto jejich práce je nezrušitelným vítzstvím. Nemohu Vám psát detailn o všem, taky by Vás to unavovalo. Celkový dojem byl dobrý a užitený. Až budete mít po zkoušce, musíte trochu se dát zasvtit do výtvarného umní, materiál si opatíme. Vedle toho budeme trochu soustavn íst ano? Ne proto, abyste to vdla z tch píin pro které naši lidé se vzdlávají ale proto, abyste mohla sdílet tu ohromnou radost a štstí s tím umním. Vy Jste tak zrozena k tomu všemu! Vám by se to líbilo, E. E. pro nemžete být u mne? Váš vkus, který dnes je tak krásný, díví, prostý musíte pstovat. Ale „inteligentní" prosím Vás nikdy nebute! Bute taková i

—

—

—

—

jaká Jste.

mn

Velice bolestn a oškliv na nejvzácnjšími poklady. Na tom

mstí také

Marka

psobilo zacházení Ital se svými

mystickém monumentálním

lenná dechová kapela mezi Befhovenovu symfonii! Pi tom bhají sem a tam všichni sv.

všecko hluí,

kií

hraje 50ti

—

jinými ti

ná-

vcmi

lidé, cizinci,

krásná píroda, slunce, zele, krásní lidé, velcí, urosth ženy i muži, oi plné žáru a vášn, ohnivý život, bez starosti, ze dne na den, ale za tím vším prázdnota a tma. Tak také vypadá jejich umní. A to <málo, co se v Itálii zrodilo dobrého, to se zrodilo práv z odporu a nesouhlasu onoho dotyného tvrce s jeho okolím. Af to byl již Verdi nebo d Annunzio nebo ti staí výtvarníci. O, to jižní slunce je nepíznivé mozkm srdcím. Ejhle Španlsko, Itálie, a Orient! Pro oko a na as je Itálie se všemi svými necnostmi hezká, ale na dlouho nikoliv. Jak milé a útulné je ku p. Hollandsko. To se nedá porovnat. Celý ten zpsob, jak se v Benátkách žije, jest nesnesitelný a krajn banální. Kdyby mlo Nmecko takový zázrak, zacházelo by s ním jist jako se zázrakem. Udlám si do Benátek výlet nkdy pozd na podzim, abych je zastihl jako skutené „mrtvé msto" zkrátka

Itálie:

i

a pak se starých,

pravovat

oddám

slavných ješt.

Tintorettovi

palác

a

posvátnému

a

chrám. Budu

Musel bych mít

více

—

189

asu

—

klidu,

Vám abych

o

mluví z

který

aspo

tch

dojmech vypibližn Vám

svých

mohl

milá

íci.

E.,

dobré

jak všechny ty

k pi^ísnému nazírání na život.

spirují

—

i

špatné stránky Benátek in-

Zcela jiným dojmem psobí Padova. Malé msteko, staré, hodn špinavé a pro Itálii velmi charakteristické. Vysoce zajímavá jest Ve-

rona. Pipomíná svojí mimoádností Norimberk, jenže jest starší. Duch dávných století tam mluví a hlásá krásu a poesii tch dob. které byly ovládány neumornou prací, poctivostí, aristokratickým citem vkusem. Verona jest bájen krásná a budu se snažit, abych co nejdíve ji zase uvidl. Takové okamžiky, které jsem ve Veron zažil v krátké dob, dávají sílu a utužují energii. Tenkrát kdysi, kdy se stavla Verona byl pece jen duch lidstva v celku zdravjší, mravnjší a pro krásu zanícený a nadšený. Dnes toho není v naší dekadentní dob bezduchých pustých zábav a mravHÍ sešlosti. Bude to boj! Ale as a istá srdce to znovu probojují. Ta vlna musí vzhru jen když budeme chtít Na Veronu budu dlouho vzpomínat. i

mn

—

——

Milán velkolepý.

však dva

Dóm

je moderní msto veliké frekvence a živosti. Vnitek psobí momentálnji než chrám kolínský,

pedí lístky

s

Alešovi. Je

to

také

jeden

z

jest

který zase

— Posílám Vám

milánský dóm mohutností vnjší architektury. hrobu velikého Verdi-ho, jemuž se stajn

šemu Dvoákovi nebo

.

koím

jako

na-

tch geni, kteí

nevdli jak velcí jsou. Jeho duše byla prostá ale plná Chtl bych, abyste to všechno také vidla abych si mohl

lásky a žáru.

Vámi o tom Vaše hlavika hodná v tom našla. E. zítra uvidím Kostnici, kde umel Hus. Ve stedu veer budu již doma na Hluboké. Napište nco o sob. Chci o Vás nco vdt. Jest velmi smutno. Jsem zcela sám se svojí prací a se svými myšlénkami. povídat.

Co

by

s

asi

mn

mn

Váš Jarka. Curych 26. {VIL

J.

L.

14.

FISCHER:

POTEBA

KNIHY. (Dokonení.)

IV.

Dílo protireformace nepešlo bez záhubných stop, jež zanechalo v naší povaze, Máme-li usuzovati ze záplavy hnusné literatury, kterou jesuité pokrývali zemi, na mravní výši a stav národa, obdržíme obraz smutný. Jesuité

moude

využili

náboženských sklonností

lidu

proti

nmu

samému. Vysoké zájmy mravní znehodnotili a zavlékli je do bahna a falešné zbožnosti. Tíhnutí k životu posmrtnému zatížili perspektivami píšerných

pekelných

poslušnost.

Kde

muk

postupovali

ml

a jejich reflex

bezohledn

—

190

—

(a

spoutati

nebylo to

lid

ani

v bázlivou

na

ídkých

místech ani zídka), docílili dvojího: bud otupili lid a otupený zapáhali jako dobyte, podávajíce jej na pospas vrchnosti; nebo vzbudili vzdor (vždy slabý, aby vítzil, když sáhnul k násilnému odooru), plodící v záptí pokrytectví. Hlavní však ránu vedli školou. i

Organisace škol jesuitských již sama vychovávala ádu bojovníky poslušné do sebezapení, špehouny a pokrytce. U nás se situace pouze komplikovala: z Cech vychovávala pouze odrodilce. Místa vysoká církevní státní osazována cizinci a spolehlivými vládními kreaturami. Aby se zavdili synové eští, zapírali svou e, svou národnost, tupili ji. Osvdovali svou loyalitu, bud ze snah podlých; nebo lhali loyalitu a dkovali jsme byli ješt podlejšími. Režimu jesuitsko - habsburskému (mohu už opravdu napsat: dkovali?) své umní hrbit hbet, lhát na venek, posílat blahopejné telegramy a líbat ruce, když jsme byli vypráskáni biem, atd. atd. i

vdti, jak zhoubn psobila protireformace tte, prosím, Balbínovu Obranu; ne pouze pro

Chcete-li lidi

nejlepší,

i

na naše

její

trado-

vanou horoucnost k eskému jazyku a nenávist proti Nmcm; ale také jako píklad degenerující povahy eské: „Když toto konám, nikdo, jak kdož by mne právem mohl myslím, nebude tak tup a pedpojat viniti z jakési náruživosti nekalé, kterouž pedstavení eholník nazývají nábožnstkástvím (nationalitas). Píši nerad, donucen od protivník, nepíši na nií škodu; neobviuji žádného jazyka, všecky miluji, lhostejno .

mi, ili který panuje,

ili

jest

.

.

panujících ..."

atd.

V

rzných

variacích

se opakuje ješt nkolikráte.

Komu se Balbín omlouvá? Vždyf píše své privatissimum, urené pouze vrnému píteli a snad nejvýše nkolika spolehlivým. Tak se mstí zvyk. Lže lhostejnost ke všemu a ke všem, a žije nenávistí; horlí, trpí a obviuje, sebe zapomíná. Píše obranu ne eské vlasti, ne eské

—

•

historie

—

ale

eského

jazyka; a

—

zní to trochu ironicky

—

píše

ji

latinsky.

—

Když

—

již dost se nahoroval dejte pozor jakoby šeptem, tajupln vám zane vypravovat. Mám oi otevené a vidím: ti, kdož pitáhli k nám s nadjí na lehkou a sladkou koist, ti dlouho nepovládnou; vymírá rod za rodem, znám statky, které již 9 10 krát mnily své majitele. Ti „koupili si krví pole Hakeldama, hbitov cizinc, aby totiž v nejprve sami sebe a pak své pochovali a zahrabali. Moudrému napovz!" (Str. 128 ed. Tonnerovy.) Rozumíte? Jen se množte u nás, panujte, otrote však cizí moc pijde a znií vás! My budeme nenávidt, modlit se a lhát lásku!

trochu

—

nm

i

—

Balbín narodil se v rok popravy staromstské.

Vzduch v Cechách je dusnjší den ke dni. Msta podávají se vítznému tahu protireformace, nmecký nátr uhosuje se všude, kde ona ovládla. Být Cechem zaíná být neslušným kdo by mluvil jazykem podomk a selské sbe? nenávist už vyprchala tu a tam vlahý

—

1

—

191

—

—

stesk a žalné povzdechnutí.

Kdo

vytrval

u víe,

je

nedvivým; eská

úzkostHv schovávána. Když Frozín vydává (po. 18. stol.) svj peklad Obrovišt mariánského atlanta a píše svou pedmluvu a dkaz, že vlastn dv tetiny Cech jsou eskými, nemluví ani hrdost z nho. kniha

ani vzdor, ale mnohomluvná bezbarvost. Nicmén jsme mu vdní za jeho potvrzení, že venkov zstal eský; že on alespo nepestal milovat eskou knihu; že mu byla pokladem žárliv steženým. Vždyf zprávy literární jsou tak chudé z této doby. Život lidu nám karrikují potupné písniky, vysmívající se nezdarm selských povstání. Náš zájem se penáší do tchto spodních sfér. V nich možno ješt dýchat. Dýchá se

sice

tžko pod panským karabáem;

ale

dýchá se pec.

Pi takovém stavu okolností bylo patrno, že mla-li intelligence eská býti národu vrácena, musila díve projíti obrodou mravní. Hledati u muž, kteí pipravovali svou vdeckou prací naše obrození, njaký vášnivý zájem národnostní, bylo by upílišnné. Hledati

pímé

tradice esko-bratrské

v

nich

docela nesprávné. Osvícenský deismus odnauil je náboženskému fanatismu (toho bylo v prvé zapotebí) a od dogmatu pivádl je k víe prostého rozumu. eská historie je

již

ad

byla

mnohým

nich jen historií a

z

pedmtem

písného

studia.

Dobner

skoro celý svj život vnuje tomu, aby dokázal, že Hájek byl velký lhá. to, žije-li eský lid a jak žije, zprvu se nestarali. Pro nkteré vbec nežil. A pece nemohlo být pro národ plodnjší práce nad tu, kterou vykonali oni tím, že vývoj na venek umlklý poínali znovu rozpádati a navazovati na pevné tradice. Nemén plodn bylo, že zpsob jejich práce byl písn kritický; že vyluoval libovli, znal jen pesn povená fakta; že byl prost senUmentalismu.

O

Význam

Dobrovského, nejvtšího muže této periody a jednoho vbec, nutno hledati nejprve a pedevším zde. Jakubec napsati, že vybudoval pevné základy naší vdy. na J.

O nm

z našich nejvtších

mohl

J.

kterých stavly generace další.

Dobrovského vystídává J. Jungmann. Polenový, polostarý lovk; pólo osvícenec, pólo romantik. Jako osvícenec moudrý, jako romantik naivní. Po nacionalismu stoupala naivita v cen. Nám byla blahodárnou. Nedovolovala nám stydti se, že jsme dtmi a inila nás hrdými na to. Jako dti byli jsme slabými naše minulost nám dá oporu; bude nám berlou, dokud nemžeme sami choditi. Jako dti uili jsme se mluvit (možno to vzíti do slova) a uíce se, uili jsme se svj jazyk milovat. Nebylo nic vlastn naším, než náš jazyk a naše minulost. Tož alespo nám je dnes náš stát, byl to, co máme, af jest co nejkrásnjší. Cím Jungmannovi éeský jazyk. K emu pracoval, bylo jeho zdokonaleni. Jazyk byl politicum a nepekvapí nás, chápána-li vzájemnost slovanská pouze literárn. A minulost: musí býti pece naivn krásná. Není-li, tu si dít vypravuje pohádky. Dokud je dckem, ví jim. Mohu pedpokládati, že sám jich byl úasten; ale Jungmann vdl, že R K Z jsou falsa. snad jsem pesvden, že pes to jim vil, jako dít ví svým pohádkám.

—

i

i

Generace, vychovaná Jungmannem, vyrstá mílovými krokv

—

192

—

z

dt-

ských let; snad zase v boji.

se, lid.

rychleji,

Roku 1848

bylo pirozeno.

než

již

národ

je

Jednoho však nesmíme zapomínati: souasn s tímto proudem valí ponkud, možná však že pronikavji, druhý, z lidu a pro išel nový vzduch. Bylo teba pomalu se orientovati. Nebyli na tom

pomaleji

o mnoho lépe ani ti, kdož chtli orientovati. Jejich myšlení bylo primitivní, pohybovalo se pímoae a lomilo se v kontrastech. V kontrasty jim vybíhala morálka jejich, od dobrého a jasného k zlému a ernému. Stedních cest, tón a polotón, stín a polostín nebylo. Proto hrdinové povídek z onch dob jsou tak úzce jednostranná vtlená cnost, bud" vtlený hích. Proto dj je prostý, tee jedním eištm a bojí se odboit, aby neuvázl na mlinách. I vkus je trochu hrubý. Musí býti teprve vychován. Je neobyejn vdné sledovat, jak postupn se tato literatura zdokonaluje, nabývá širších forem, uí se dívati pronikavji, vnímá a myslí složitji.

—

i

—

i

bu

i

Bohatý

tvárný vývoj

a

hodnocení. Je

jisto,

19.

stol.

vymyká se dosud všestrannému

že literární historie chápala

jej

z valné

míry literárn,

do uritých skupin, utídných asov sice, ale ne dobov. Pouze nkteré periody prvé poloviny století mohou se vykázati to

jest,

srazila

díly rázu

jej

druhého.

V. Pokusil jsem se ne vyešit otázku, nadhozenou na poátku své nýbrž dotknouti se pouze nkterých bod, které se mi vybavily souasn s ní. Sama methoda práce by musila býti jiná. Spoívala by asi v determinaci individualit redukcí na spolený koen národního bytí, na duši národa. Aby vysvitlo, jak ona v jednotlivých pí-

studie,

i

dj

pokud sama byla silou tvrí, petvoovanou i pevné pdy, takto nabyté, narýsoval by se celkový vývoj národní v jiném osvtlení snad, než jak jsme jej vídali dosud.

padech

se projevila,

petvoující.

Nejen

ného

Z

to:

objevil

by se

i

praktický a výchovný

charakter podob-

díla.

Poukaz na ruskou literaturu snad pispl k tomu, aby vysvitlo, jak markantního pozadí mže dodati literatura událostem politickým. Literatura, jež sublimuje a konservuje národní život, je vrným pendantem národní innosti politické a státotvorné vbec. A ta mže býti zdárnou pouze potud, pokud národ sebe zná. Pokud je si vdom svých pedností, aby jich využil co nejvíce; svých vad, aby jim elil a je pekonával. Dnes otázka našeho národního, vlastního bytu pestala být utopií a zbožnou lantasií, stala se vážným, zodpovdným úkolem. Chceme-li budovat náš dm, aby byl opravdu náš, musíme se o to starat, aby ve svých základech byl istý a pevný. i

—

Nepinesla

by kniha, jak

mi tane

sebcpoznání?

—

193

—

na

mysli,

mnoho

k takovému

Dr.

JOSEF MRÁZ:

SLOVENSKO VE SVTLE

STATISTIKY. (Pokrdv..au:

Pomr

v.

,,

pohlaví.

muž 1074 ženy (roku znaný, vtší než v ostatních

Roku IQIO pipadalo na Slovensku na 1000 1000

:

1006). Jest to nadbytek žen dosti

(v Cechách 1047, na Morav 1066, ve Slezsku pedchozím sítáním lidu onen rozdíl na úet žen

zemích naší republiky 1045).

U

srovnání s

na Slovensku tabulku

stoupá, kdežto

v ostatních

zemích

našich

klesá.

(Srov.

3.).

Nápadné intensivn, na

jest,

p.

v jiných však

že tento

nevystupuje ve všech

zjev

v Bratislavské stolici

nepomr

tento

stolicích

pipadá na 1000

pímo

pohlaví vystupuje

stejn

muž

000 žen. píke, na p.

Trenínské stolici pipadá na 1000 muž 1176 žen. v Saryšské 1137 žen, v Oravské 1134 žen, v Zemplínské 1120 žen. v Liptovské 1117 žen, v Abaujtoranské 1107 žen a v Užhorodské 1103. v

Kdybychom mohli sledovat zde pomr pohlaví v jednotlivých stupnicích, shledali bychom, že není v každé vkové stupnici ani v tchto práv jmenovaných stolicích tak nadprmrn píkrý, že však vystupuje nápadn práv ve vku produktivním (od 20 50 let).

vkových

—

Píinou

pak

není

nýbrž známá okolnost: totiž jmenované stolice slovenské

do

ciziny

—

snad úmrtnost

naprosto vtší

muž

v tomto

vku.

vysthovalectví, které zachvacuje práv znanou mrou, pi emž ovšem sthují se

—

pevážn do Ameriky

hlavn

muži.

roku 1010. že v dob sítání nalézalo se v cizin na území našich 16 stolic 154.010 mužských a 63.378 ženských státních píslušník uherských. Kdybychom tyto ne-

Tak na p. bylo zjištno

pi sítání

lidu

pítomné pipoetli k pítomnému obyvatelstvu, ihned by píkré rozdíly vtšinou zmizely. Pipadalo by pak na 1000 muž pouze 1016 žen. Vezmeme-li

také

v cizin se zdržující,

ve

jmenovaných

ukazuje se

Stolice:

pomr

Na 1000

pipadá

Saryšská

1004 1020 1016 1046 1017

Liptovská

(stolice

takto: žen:

086

píkrost znan ustoupila, ba nkde Užhorodská 086, Turanská 000).

Vidíme, že ona

muž

muž

1061

Abaujtoranská Užhorodská

opak

mužm

Trenínská Oravská Zemplínská

v

do potu píslušníky

stolicích

žen k

se

obrátila

Nejpíkejší pomr pohlaví vykazuje msto Sfávnice. Tu na 1000 pipadalo v roce 1010 1204 žen, a pi tom tu vysthovalectví do

—

194

—

nepsobí, za to však vysthovalectví vnitrní. Sfávnice od roku 1900 je ve stagnaci, obyvatelstva znan ubylo. Proti roku 1900. kdy tu bylo napoteno 6.375 obyvatel, je roku 1910 jen 15.185 duší (dokonce mén než bylo napoteno roku 1890: 15.280). Jak ukazuje pomr pohlaví, odchází hlavn obyvatelstvo mužské, nenalézajíc tu dostateného výdlku.

ciziny nikterak

1

Rodinný síav obyvatelstva.

VI.

Pomry

rodinného stavu obyvatelstva jsou na Slovensku píznivjší eských, pokud za známku píznivých pokládáme vyšší pomrné zastoupení ve skupin ženatých a vdaných. Bylo totiž roku 1910 ze všeho obyvatelstva ženatých a vdaných na Slovensku 38"3''/o, v Cechách 37'2"/o. na Morav 35'/o a nejmén ve Slezsku 33'57o (srov. tab. 4., b; si. 7.).

pomr

než v ostatních zemích

Pro srovnání tchto pomr na Slovensku podává látku tento pehled: Na

roku 1910

Slovensku bylo:

svobodných.

.

v letech

.

.

ženatých a vdaných

roku 1900

,835.443 ili 55270 38-3° o 1.276.026

1

..

....

ovdovlých 214.086 zákonem rozlouených 2.708

1900 a 1910

„

6470

„

O"

1

1,723.71

1

iH 54470

1.240.547

,.

204.108

.,

.660

..

7o

1

39l7o 6570 007o

Procentní podíl jednotlivých skupin rodinného stavu v obou pozorovaných letech se píliš nezmnil; pece však. pokud proti roku 1900 nastaly zmny, znamenají tyto zmny zhoršení, nebof ženatých a vdaných pomrn ubylo (o 0'87o) a za to pibylo svobodných. Nápadné je, že dosti pibylo rozlouených, proti 1660 z roku 1900 je jich roku 1910 již

2.708.

Charakteristický

je

rozdíl mezi stolicemi a municipálními

msty.

—

Ve mstech je pomrn více svobodných a mén ženatých. Zvlášt tu vynikají Bratislava (roku 1910: 6l7o svobodných a 323" o ženatých a vdaných) a Košice (roku 1910: 6 l7o svobodných a 32'57o ženatých a vdaných). Naproti tomu veSfávnici pi menším zastoupení svobodPokud ných (57 7" o) je nápadné znané zastoupení ovdovlých (9'37o).

—

se

týe

stolic,

ných ve

stolici

kategorii

Proti

krom Ale a v ve

Trenínské

osob vykazuje

opané

menají

možno poukázati na (34 9"

stolice

o),

Hontská

roku 1900 znamená

stolice

Zemplínské.

rok 1910 ve všech stolicích zhoršení Podíl ženatých a vdaných totiž poklesl. zstal jen na téže íslici. V Bratislav

v

Košicích

Poet rozlouených nost, že

(46"97o). Tytéž stolice zna-

extrémy v zastoupení svobodných.

Zemplínské stolici se pomrné zastoupení Sávnici pokleslo. i

procento ženatých a vdakdežto nejvyšší procento v této

nejnižší

ve

je

tém

ženatých a vdaných zlepšilo, ale

bezvýznamný. Pouze známou skutek rozlukám manželství, dokazují

mstech dochází astji

—

196

—

i

zde ísla

o

Bratislav a Košicích, 03 a 0'27o. Sfávnice

rozlouených pouze mstských.

zde dosahuje podíl iní výjimku z pomrii

ale

i

tu

i

Podle pohlaví bylo roku 1910 na Slovensku z 1 .604.625 muž svobodných, 37'87o ženatých, 27°/o vdovc, OVo rozlouených a z 1,723.638 žen bylo svobodných 51 '270, vdaných 387%, vdov 107i> a rozlouených Ol" o. Béeme-li však do potu pouze obyvatelstvo starší 14 let (tedy 15leté a starší),* jeví se rodinný stav jednotlivých pohlaví takto: z muž starších 14 let bylo 33l7o svobodných, 62"47o ženatých, 4.4*^' o ovdovlých a 0'l7o rozlouených; z žen starších 14 let bylo 23'2ô svobodných, 61" o vdaných, 15'67o vdov a 0'27o rozlouených.

59'4''A'

Zajímavý jest vzájemný rodinného stavu. Pipadalof

pomr

kategoriích

pohlaví v jednotlivých

roku 1910

tu

na 100 osob

vbec

svobodných ženatých neb vdaných ovdovlých rozlouených

.

.

starších 14

let

muž

žen

muž

žen

5r9

481

55 9

44-1

47'6

524 800 644

476 200 356

524 800 644

200 356

Patrno, že muži pevládají v kategorii svobodných, zvlášt ve vku: 14 let (toto omezení vkové dotýká se jak patrno jenom svo-

starším

bodných, nebo osoby mladší 14 let byly roku 1910 na Slovensku svobodné, až na 1 ženu mladší 14 let, která byla vdaná). V ostatních kategoriích pevládají ženy. Zvlášt nápadný jest nepomr mezi vdovci a vdovami. Vdov je tyikrát tolik co vdovc. Nápadná je dosti znaná pevaha žen vdaných proti ženatým mužm, bylof roku 1910 vdaných žen 668.679 proti 607.347 ženatým mužm; rozdíl tento vysvtluje se znaným vysthovalectvím ženatých muž. V zemích eských

vesms

nejsou tu tak

Pomry let

znané

rozdíly.

(Srov.

tab.

r,odinného stavu dle pohlaví

4. a,

si.

vbec

7.

a ve

v jednotlivých stolicích a v jednotlivých zemích

pímo

rovnávati

v tabulce 4.

Upozoriujeme

tu

a

8.)

vku

na znané zastoupení na

muž žen ve mstech municipálních, muž (70'97o ze všech muž starších 14

svobodných a rozlouených

i

14

starším

eských možno po-

vysoké procento ženatých i vdaných žen (68'5"/o ze všech žen starších 14 let) ve ské, na znaný poet vdov ve stolicích Gemerské,

stolici

let)

Hont-

Spišské

a

Abaujtoranské. Poslední sloupec (18.) v tab. 4. b, uvádí, kolik svobodných pipadalo roku 1910 na jeden manželský pár. Data tato, aspofi ve venkovských stolicích, velmi blízko mohou udávat prmrný poet živých dítek na manželství pipadajících. Každým zpsobem jsou to data maximální, ježto tu srovnáváme na jedné stran všecky svobodné, nikoli tedy jen osoby ve \^ku k manželství nezpsobilém, na druhé stran 1

.

—

197

—

106

poqoASOIl 1

,

;

ojepedijd jpd -zuBui i efj

niôj

vdané, akoli ást dítek obsažená mezi svobodnými patí do rodin ovdovlých osob. Ihned tu padá do oí stolice Hontská, v níž na manželský pár nepipadají ani celé 2 osoby svobodné, tedy ani 2 dítky, jako nový doklad pro panující zde dvojdtný systém manželský. Je skuten pozoruhodno, že jsou to práv jižní úrodné stolice, kde naše íslice ukazují na pomrn malý poet živých dtí jen ženaté a zajisté

i

1

na

1

Gem

manželský pár pipadajících, tak Novohrad (2'3). r (2 5). (2'6). Pravdpodobn na dítky nejbohatší manželství mají stolice

Tkov

Trenínská

Užhorodská (3'2). Pro msta uvedený pomr mezi svobodnými a manželskými páry nemže býti dobe mítkem poetnosti dtí v manželství, nebof tu mezi svobodnými nalézá se znaný poet osob mimo vk dtský. Zajímavý je pomr ten v zemských íslicích. Tu na manželský (3 4) a

1

pár na Slovensku pipadá mén osob svobodných (jen 29) než v Cechách (30), na Morav (33) i ve Slezsku (36). Souditi však z toho na menší plodnost na Slovensku a vtší v ostatních zemích eskýdi bylo by asi sotva oprávnno, nebof sociální hospodáské pomry v našich zemích jsou rozdílné od tch na Slovensku, vedou u nás k uzavírání satk v pozdjším vku, takže v potu svobodných zastoupeny jsou znanjší mrou osoby mimo vk dtský (zvlášt ve Slezsku zdá i

pomr

se to býti patrno).

(Pokraováni.)

ZE

SOUASNÉHO

ŽIVOTA.

POLITIKA.

eská

síáíoprávní demokracie konala ustavující sjezd 23. až 25. bezna: v let byl jí zakázán bývalou rakouskou vládou. Je nepochybno, že práv persekuce prospla v každém smru a pispla k upevnní nejisté základny. Referát Dr. J. Matouška jí o vzniku strany nevystihoval zplna skutenosti. A\že se íci snad o bývalé stran mladoeské, pokud se odklonila od positivní politiky a o lidovo-pokrokové. že úpln vstoupily do státoprávní demokracie. Ze strany realistické vstoupila do ni vtšina, menšina piklonila se k socialistickému bloku a organísuje dále stranu pokrokovou s týdenníkem eská Stráž. Sjezd strany státoprávn-pokrokové v lednu 1918 byl pro spojeni a celé její vedení vstoupilo do st. demokracie. Na sjezdu tom bylo však také navrhováno, aby byla zachována jen souinnost s ostatními stranami a to také se stranou národn-sociální; mnozí tudíž se piklonili k socialistm nebo zstali mimo strany. Stát.

demokracii se vylýkává, že

je

vlastn jen novým vydáním

byla charakterisována ideou positivní politiky rakouské, kterou

strany

mladoeské;

mla spolenou

ta

s realisty,

vcech

a nesociálním batipánstvím tch. kdo jsou beati possistran bylo by podle jejího programu kivdou. Ovšem jest faktum, že hmotná moc, zejména finanní základna hlavního orgánu zstala pevn v dívjších rukou a bylo zajisté políkem infelligence do strany se hlásící, když vlažností

v

kulturních

dentes. Tyto znaky vytýkati

celé nové

chefredakforem N. List stal se ped spojením p. generální sekretá F. Sis, mlký mluvka a osoba kompromitovaná strannickými podlostmi. Pirozeným dsledkem jest. když na sjezdu svými nenávistnými emi proti úednictvu a uitelstvu vyvolá Dr.Rašin pobouení, které se penese do širší veejnosti, musí býti trnáct dni žurnalistikou omýván, místo aby se doznalo, že pestelil. Než budiž, nebudeme psáti staré a nové historie stát. demokracie. Na sjezde letošním byla kladena otázka, má-li po dosaženi eské neodvislosti ješt oprávnní. Bylo odpovdno, odpadl-li zahraniní nepítel, že

—

200

—

srana chce býfi všenárodní. Není pochybnosíi, že referenti a že se snaži pizpsobi'i mu program. Ovšem program sám po *mnohých diskiissich ponenáhlu pipravený jest zatím jen na papie a vše záleží na lom. jak se vyvine praxe strany. Bude jí ve volbách a v pozdjší práci podati dkaz své reality, prkaz, že jest stranou jednotnou a že theorefické názory programové jsou také hybnými silami denní politické skutenosti a ne dekorací; po velikých pevratech, zpsobených válkou, zajisté všecky naše strany musejí podstoupiti tuto zkoušku, vvslupu)! neprciielé vniírní;

mysli fenio

dvod vážn

což ovšem by bylo illusorní za takového parlamentního volebního ádu, jako byl zaveden Referent o financích strany uvádl, že pi minimální sazb 2 K by zápisné pro obce. mlo vynésti 119.000, z nhož splaceno 98.000. Msíní služnév sekretariátu pesahuje 10.000 K. Sjezd zmnil jméno strany, jež nyní se nazývá eskoslovenskou národní již demokracií. Souasn byla konána ada schzí poboných o jednotlivých otázkách specielních. Zaráží, že v popedí strany ocitají se Staroeši; také v mistních organisacich zbvlo dost jiných živl konservativních. Jz.

—

.

Dr. F. Váhala: eskoslovenský problém v zemích nmeckorakouských. (Pueskoslovenského národního výboru pro Dolní Rakousy ve Vídni . 1. Ve Vidni 1919. Cena neudána.) Z obsáhlého díla Váhalova vyšla prozatím prvá kniha obsahující politicko-statistickou studii „Liquidace eskoslovenských lidových mas v nmeckorakouských zemích po svtové válce", jež tvoí vlastn pouze úvod k pracím dalším, jež teprve budou následovati. Pes to pokládám za vhodné již dnes obšírnji blikací

o knize se zmíniti. Spisovatel podrobuje nejprve rozboru data o rodišti a pobytu obyvatelstva dle sítání lidu z r. 1910 a zjišuje, že toho roku ze všeho obyvatelstva zemí nmeckorakouských (Dol. a Hor, Rakousy, Solnohrady, Štýrsko, Korutany, Tyroly, Vorarlberk) narodilo se 701.001 v Cechách, na Morav a ve v úhrnném potu 7.531.665 osob

Slezsku (z tch 621.304 bydlelo v Dolních Rakousích). K tomuto ohromnému íslu nutno pipoíst ješt generaci v Rakousku narozenou a pocházející z rodi v eských zemích narozených. Poetní síla této generace není statisticky zjištna. Váhala vypoí-

uvedenému potu obyvatelsíva narozeného v eských 1910 v zemích nmecko-rakouských pipoítává ješt ^/a z potu z potu r. 1890 eských rodák r. 1900 v Nmecko-Rakousku zjištných a dále zjištných jako náhradu za generace zemelé ale nahrazené potomstvem a mimo to

tává

fim

ji

zpsobem,

zemích a pítomného

že k výše

r.

%

ješt znané islo jakožto pírost obyvatelstva, ímž dochází k íslu 1,251.086, jež má znait ty, kdož bud sami bud prostednicívím rodi pocházejí z eských zemí. Musím oznaiti loto íslo za píliš vysoké a skutenosti neodpovídající, což zavinno tím, že spisovatel omylem pedpokládal, že z generace pi sítání zjištné bhem 10 let vyme celá jedna tetina, což je však nesprávným: za prvých 10 let po .sítáni zeme nejvýše jen 16",, obyvatelstva pi sítáni zjištného, proto nutno výše uvedené íslo 1,251.086 zmenšiti asi o 250.000 a poet tch, kdož sami nebo prostednictvím rodi pochátoto íslo je velmi správn jen asi 1,000.000. Ovšem zejí z eských zemí iní pak znané a ukazuje, jak spisovatel správn podoíýká „že zem alpské po 4 desítiletí byly magnetem pro obyvatelstvo zemi sudetských". Ohromné tyto menšiny byly vytvoeny hospodáskou a politickou centralisací Rakouska. Dnes jde o právo jich na další existenci a sebeureni. V další kapitole dokazuje spisovatel, že krom Cech bylo v nmeckorakouských zemích ješt asi 88.000 Slovák skrytých v rakouské statistice mezi „cieskoslovenské menšiny v zezinci". \ú.cn rovnž padají na váhu pi upraveni mích alpských. Pi zjišování obcovací ei pihlásilo se však z celého toho obrovského potu lidí, kteí sami nebo prostednictvím rodi pocházeli z eských zemí, pouhých 130.172 k obcovací ei eské, a, dle dat o rodišt obyvatelstva soud, bylo samo z obyvatelstva v eských zemích narozeného a r. 1910 v nmeckorakouských zemích pílomného jist 460.413 osob eského pvodu. K tomuto íslu pipoítává Váhala 33.979 osob. které narodily se v zemích nm. rakouských a pihlásily se k obcovaci ei eské jakož zmínných již 88.336 Slovák a dospívá k íslici 584.728 kterou oznauje za minimum národnosti eskoslovenské v zemích nmeckorakouských v dobách pedválených, pokládaje pi tom pímo za nemožné, aby z potomstva dívjších generací ze zemi eských do zemí alpských vysthovalých udrželo svou národnost pouze 33.979 a všichni ostatní se assimilovali. Zkušenosti posledních msíc pesvduji prý o jiném i

pomr

i

—

201

—

stavu.

mlé

.,Byf obyvatelstvo

ve své vtšin,

ovšem nesprávn

eské

—

vídeské eského pvodu nebylo vesms

pece i

národnostn

—

vdomo

uvdo-

svého eského pvodu, mluvi astji esky, po vídesku a má snahu pikloniti se opt k národnosli

zmnných pomr

jest

si

pod vlivem

hospodáských událostí. Prohlásí-li Víde, pl Vidn pihlásí se za echy". Ukáže brzká budoucnost, jsou-li tyto nadje Váhalovy odvodnny. Já je považuji za pehnané a myslím, že mžeme poítat jen s lidmi, kteí zachovali si živé národní vdomí, že však nemžeme mnoho oekávali od lidí, kteí mají pouze jakési vdomí eského pvodu a dovedou mluvit také esky, ovšem nesprávn, po vídesku. Uznávám ovšem, že tch opravdových, upímných Cech je ve Vídni a v Rakousku vbec více, mnohem více než jích tam nepoetla rakouská úední statistika, není jich však tolik, jak se doza

eskoslovenský

politických a

že bude zásobovat

stát,

i

mnívá Váhala. Další knihy práce Váhalovy budou

menšiny

V

v

obsahovati pehled organisaních snah naši nmecko-rakouských po stránce kulturní, hospodáské a politické. bude hlavní význam Váhalovy práce. Tšíme se na upímn.

zemích

nich ležeti

n

Dr. J. Aucrhan.

OTÁZKY SOCIÁLNÍ A HOSPODÁSKÉ. Republika a hospodásfví. Revoluce a šetení. Dva pojmy, které se nesnesou pohromad. Pomry v Rusku, Uhrách, Nmecku, fantastické cifry, které odtamtud doslýcháme, dokládají to více než dostaten. Stejn tak to platí o válce, státech války vedoucích. Kde se nešetí s lidmi, nešetí se ani s penzi. I v revolucích ve válkách dostávají se k moci elementy, jež vedou docela jiné zetele než ohled na „mšfácké držgrešlovství": Voják a chiliastický dav! Je monopolem mírovým šetit lidmi a šetit penzi, taylorisovat s lidskými výkony i výkony stroje, vést složité úetnictví, nezanedbávat ani nejzadnjších desetinných míst, poítat a opt poítat. Je tedy pochopitelná úzkost s jakou jsme sledovali, když správa hospodáských našich vci, pešla úpln v republice do našich rukou. Doba revoluce. Budou si noví držitelé moci vdomi té ohromné zodpovdnosti, která leží na nich, když pevzali do svých rukou hospodaeni milliardami národního majetku? Nebude flak žádající sociální peformování dít se s hazardními výdajr, a nebude zas snad u tch druhých smysl pro to „držgrešlovství" vést k tvrdohlavému stavní se na odpor sociálním požadavkm a k možným konfliktm jež se platí ješt dráž? i

—

i

Plrok innosti Národního shromáždní po jedné stránce dává odpovd dobrou* Byla provedena ada sociálních opatení dalekosáhlých a usnesena jednomysln. Podpora v nezamstnanosti, osmihodinová doba pracovní a nyní dokonce vskutku pekvapující jednomyslné pijetí zákona o vyvlastnní pdy. Tyto zjevy jsou velmi zajímavým dokladem politické citlivosti eských stran. Cítí vítr a pokládají za moudré ho stáhnout s plachet. Je v tom ovšem kus té eské ekklektinosti, nedvování principm, užívání princip víc jako agitaního materiálu, než vyvozovat z nich asto tvrdohlavé dsledky. Proto tak lehce si vytvoí kompromis. A co se týe vyvlastnní velkostatk, zde jistotn na konec psobilo nejsilnji, že pi dosti znan nízké výme (150 resp. 250 ha) opravdu eských lidi bude postiženo málo. Celá reforma bude provedena na úet neeské šlechty. A tak pravdpodobn dokáme se tch sociaiisací které jsou prakticky nejproveditelnjší, totiž sespolenni dol a huti, a patrn asi zase jednomysln, nebbf zde opt nebude eských bezprostedn postižených interessent, pjde to na bedra nmeckého velkokapitálu. nemli Ovšem jaký je výsledek dosavadního státního hospodaení v cifrách jsme dosud ani k svému potšení ani snad k žalosti píležitost vidt. Jediné cifry nebylo dosud pedloženo! Ohlášeno bylo však vyložení budgetu na poátek kvtna. Dosud náš celý odhad o cifrách státního hospodaení spoíval jen na letných dojmech nasbíraných z žovialního dojmu, kterým psobí nová ministerstva se svým nedodržováním úedních hodin a svým splendidním ježdním v autech, ale ovšem také z bryskniho ale po té stránce vždy píznivého dojmu, jakým psobí vystupování ministerstva financi pi zahájené reform valutové a pi nekonených soupisech majetkových složek. i

i

i

—

—

202

—

Ovšem

jednomyslnost užším slova

hlas

a jistá štdrost,

která charakterisuje

akty

hospoda-

smyslu, totiž tam, kde úpln rozhodování leží v moci porozhodování o sociálních reformách, litik, politických stran, jak jsme to vidli pi pestává, jakmile pejdeme do sféry opatení, která zasahují do sféry soukromého hospodaení, a nemají sankci požadavk sociální revoluce.

ení státního

v

Vizme na p. zajímavý boj s vývozními a dovozními syndikáty. Otázka zahraniního obchodu dležitá vždycky, je dnes otázkou holé existence. Kde bychom byli bez dovozu aprovisace? Nejkiklavjší argument. teby, md. Samý nervus rerum, importu.

pedmty

A A

jde ted o bavlnu, petrolej, elektrické pos exportními

pedmty

cukrem, uhlím

efc.

domácí konsum není ješt daleko pesycen. Státní kontrola a státní zasažení do tchto životních otázek byla nutná. Ale neešila se žádným zákonem. Ponechala se v ingcrenci ministerstva obchodu, které vydalo známé naízení o vývozních a dovozních syndikátech. Exportéi a importéi jednotlivých odvtví prmyslových sdruží se v syndikáty, prostednictvím jichž za úasti a konfroty rozdílení surovin a po pípad polotovar a tostátních komisa se bude nákup var z ciziny dít a rovnž tak vývoz. Na první pohled pipomínají syndikáty ústedny, ovšem ty jsou pro obchod vnitní, kdežto syndikáty pro obchod zahraniní. A tak hned zaíná stará diskusse známá již z debat o ústednách. Je správné a nutné aby ve vcech, které se týkají zájmu celku a tou ted eminentn je zahraniní obchod stát kontroloval a zasahoval; ale mže se jíti tak daleko, aby správa syndikátu resp. státní obchodní provozování syndikátních nákup a pídl? Ovšem úednictvo organisovalo mýlil by se, kdo by chtl na tuto záležitost brát principy diskussí o socialisaci. To co tvoí nesnáz syndikát je, že nejde zde práv jen o zájmy pospolitosti, nýbrž o egoistické ovšem naprosto pochopitelné zájmy jednotlivých podnikatelských úastník syndikátu. Syndikát mže se stát velmi snadno doménou soukromých zájm nkterých favorisovaných obchodník, kteí dostali do svých rukou ízení. A „zájem celku" by se tak stal jen falešnou etiketou pod kterou by se kryl „zájem nkterých jednotlivc". Vidíme to hned z odporu, který vyvolal syndikát chmelaský u obchodník, chmelem. (Zde ovšem zase hraje velkou roli národnostní moment. Syndikát bezesporn favorisuje menšinu eských obchodník s chmelem proti velké majorit nmeckých, resp. dosavad nmeckožidovských. ). V kruzích vládních se již cítí, že se šlo píliš daleko, jak je patrno z komuniqué komise pro pechodní hospodáství, v nmž se vytyují již stízlivji smrnice pro dovozní a vývozní syndikáty: „Musí (syndikáty) v zásad urovati, které zboží se vyvážeti a dovážeti má, jeho množství, kam se vyváží a odkud se piváží a za co." „Pokud iniciativa soukromá se neukazuje je dvodné zasažení vlády, ne však za úelem nahrazení soukromé podnikavosti, nýbrž za úelem její povzbuzení a posílení i podpory a správného vedení." „Iniciativ interessent a to ne jen prmyslník nutno ponechati právnicky nedokoco nejvtší pole psobnosti." „Naízení o syndikátech jest vcn nalé a duchu doby nevyhovuje. Nutno pikroiti k jeho revisi." Tak charakteristicky koní komuniqué. Podobn brzo se mohou stát pedmlem pozornosti širší veejnosti neharmonující výsledky jiného naízení vlády: o odborových sdruženích cenových, sdruženích to vyrabitel, obchodník, spotebitel a zamstnanc jednotlivých obor jež mají neobyejn dležitý úkol arbitráže pi výrobních nákladech, cenách, a sporech mezdních, naízení dosud prakticky až na obor železáský ješt neaplikovaného. je

to stejné,

exportní

kterými

i

i

—

i

i

i

Pi obou tchto

naízeních jde tedy o obory

pechodného

hospodaení po-

váleného.

Ovšem nad celým hospodástvím státním stahuje se velký mrak. Diskutuje se o tom, zda konstatované úbytky vklad jdou na úast nové thesaurare penz i na zvýšená provozovací vzdání. Malý detail z všeobecné nejistoty, nebof blíži se z majetku. Celý aparát finanního ministerstva je zas v zimniném chodu. Veejnost byla peplnna spletitými soupisovými vykláškami. Ped touto blížící se bouí zmlká podnikavost. Zdánliv to postihuje jen soukromé majetky, ale pi roli kterou za souhroupodnikatelského režimu má v státním hospodaení soukromý obchod a prmysl, celý život hospodáský podlehne pechodné kísí, doufejme, že omlazující.

da

Dr. Cyril Cechrák.

—

203

—

LITERATURA.

(Dv knihy škleb.) Na nové, šesté již knize Richarda Skle b') poznáváš na prvni pohled, jak tžce byla psána. Tžce — to jest odpovdn, vdom a celou bytosti: tlo trplo, mozek horen pracoval a srdce se kálo. Nebo život je pln škleb. A jsou to zášleby metafysické: nco je nad pírodou, nad životem, nad svtem, co lovku dává výstrahu, aby se mohl Z nové naši prosy. Weinera, nazvané výrazn

ješt napraviti, co sesílá na hluchého híšníka trest. Ale pochopiti, chyfnouti do hrst. prozkoumati tohoto soudce ne, tó není možné. To je dobrodružství knihy Weinerovy. A proto Škleb je složen z povídek, jež jsou jako otevená, nezahojená, n edohojená rána: nkdo promluví k híšnému, toho se doteš, ale kdo to je, se nedovíš. Weiner nezavírá svých pros racionalisticky. výkladem (jako to inil na p. JaKub Arbes) a to je paradox jeho ven a ven racionalistick-^ho tvoení. Hle taková Prázdná židle! Jak je tu vše promyšleno, jak píbh naprosto amorfní (ve smyslu povídkotvorném) je tu vyhrocen do úžasné psobivosti pomocí dmyslné stylisace, lim, že byla duchapln obrácena na ruby Poeova essai o Havranu. Zásvtný škleb se dostavuje v tchto povídkách z vtší ásti jako trest za nejvtší hích života po soudu Weinerovu za hích nedružnosti (Smazaný obliej. Prázdná židle. Hlas v telefonu. Obnova). V Stigmatu je škleb vyhnán na stupe skoro až nepípustný nebo aspo nepístupný: stigma je s to pivodit smrt pouhou mentální reprodukcí sebevražedného dje. Ve Vozu se zašklebí smrt, hrozný stonohý krab, v Uhranutém se objeví odpoledne cizinec, aby ráno zas odjel, nepoznán a neohledán mstem, zpsobuje tak v líných mozcích mstských rozpaité sešklebení myšlenek. A pro je tu ta svtlá Zvst? Jako protiváha té vší setmlosti? ta zvst je zakrytým šklebem, ncbof je vnována. Jednou v knize se stáhne život i v úšklebek erotický, v R uk o u, aby zkazil svt slabému lovku. To pak je výboj a dar knihy, že neuzavela se celé plnosti živoíní. aby utkvla oslepenýma oima jen na jediném, na zlé erotice koek. Na erotiku se omezila druhá ze dvou knih úšklebk, Sarlihovy Úšklebky s e X u.'^) Slyšíš to již z jména knihy a víš to z dvou minulých knih autorových z knižn dosud nevydaného románu o Sobeckém, jinošství Via dj míra Vratkovského, že životni tragika vyplývala zesnulému dstojníku Karlu adovi jedin z lásky. Proti jiným našim spisovatelm, již také psaly o vášni a lásce, ^) je v povaze Sarlihov odchylný a ekl bych cizokrajný rys. Srovnáme-li jej na p. s Fráou Šrámkem, objeví

—

—

—

—

mst

1

i

se

nám

takový

rozdil:

u

nemám pekelnou pstnu: kreslí jí jektivum: necans.

dusiv rudého.

si Šrámek kdysi: „Ach naopak Sarlih až groteskn vyjeden dábelský motiv: sexus. A hned možno íci ad-' je netvor obleený rudou spodnikou své necitové a bezcifové

ruku Feliciena Ropse"

vn

že

ped oima jasnou barvu ervenou:

Šrámka máme

Sarlih však v nás nechává pocit

Zena

tu

—

má

Sfýskal-li

ji

i

—

—

bláhový! aby svou partnerku zbavil tohoto pomorálky a muž se tup namáhá sledního cáru. Doufá, že nový svt se mu objeví. Tikrát bláhový! Sen zploší se na desilusi, láska v ke. úsmv se zvrhne v úšklebek. Vše, co^ se rozbhne, zakopne o kámen pohlaví a potlue se. Krása zvtrá. Síla vychladne. Život se podlomí. Smrt a chlípnost, smrt pro chlípnost se šklebí ze všech dr roztrhaného životního plášt. Viktor Dyk naznail v Lumíru (1916), že Sarlih by byl patrn došel nad tuto úzkou vývoje nedoešíme. visi (nápovdný prý je Lenhard a ženy), ale nedopovdného Nám. i když ješt Lenharda neznáme, jisto je už ted, že Sarlih hešil proti životu zkresluje jej v neutšivou horeku. A že nechtl vidti než tuto horeku, než její agoniální zašklebeni, nez její kolaps. Probírat se motivy nemlo by, trvám, smyslu, nebof jsou zredukovány na jeden a vždy týž; po této stránce jsou Úšklebky sexu pevnou. i

jednolitou knihou.

Mi/oslav Novolný.

Em. Rádi: Romantická vda. (Laichter, Otázky a názory XLIll.) Jest užiteno peísti si tuto knihu eského biologa a svérázného myslitele, teba v prvý okamžik zs!anefe nad ní státi zaraženi, pro vlastn napsal tenhle ídký pehled djin novjší ') -)

*)

Píbhy. Nákl. A. Srdce. V Praze 1919, .sfr. 121. Žatvy kniha Vil. Fr. Borový, v Praze 1019. sfr. 168. buržoasních vzncovatelích pocit nemluvím!

O

204

nmecké filosofie, vhodný snad ad usm studujících pírodovdy a medicíny? Je fo leckde pouhá registrace absfrusních názor rozmanitých zapadlých veliin nmeckého empiru, nebo polemika, vždy živá, až osobní s pedstaviteli objektivní a racionelní vdy, staršími i mladšími, le nikdy ne vyerpávající a také naprosto ne akademická, nýbrž jen tendenní referát, tvrzení a soud. Ale autor podává tu také ten historický výklad opravdu jen pro uritou tendenci, s jistým polemickým a apologetickým úmyslem, nikoliv snad pro historii samu a reprodukované nauky samy. Bží mu o dkaz, že celá ta

domýšlivá moderní vda, pyšná svou rozumností, objektivností, reálností, není ve skutenosti také nic jiného, než bud zakrnlá, bud na ruby obrácená romaníika, ta smšná, bláznivá spoívá

smlosti, dslednos',i, se zatracováním romantické „fanfastinosfi" prohlašuje se za ryzí vdeckost, za samozejmost samu. Koen zla jest již v Kantov dualismu, v jeho rozlišování jev a „vcí o sob", v jeho protikladení vdy a filosofie, v jeho intelektuálním imperialismu, jímž si osoboval kategorialní dedukci svta, pedpisování zákon pírod rozumem. Romantikové pochopiteln snažili se odstranili tento neudržitelný rozpor a initi tak v pekypujícím vdomí mladé myšlenkové energie znásilováním „vci osob", ponižováním toho objektu-pírody, rozvíjením veškeré skutenosti z pouhé subjektivity svého rozumu, prohlašovaného za „Rozum vbec". Byli to svedenci, zlo nepochází z nich. Kdo zahubil intimní pomr k vcem, bezprostední nazírání pírody, vyhladil dobrý vliv Rousseauv, Buffonv, byl práv Goethv a zavinil tím všechny ty nápadn nezdravé dsledky romantismu slavený „drtitel mefafysiky" Kant. Nemže býti vtšího omylu iâd tento pívlastek; Kant nepišel metafysiku znemožnit, nýbrž práv ji umožnit a moderní jeho následovníci nejsou také nic jiného než neuvdomlí metafysikové; takový Helmholtz a Mach, Haeckel a Ostwald zrovna tak, jako kdysi Steffens nebo Olken. I oni, pes všechen ústy vyznávaný empirism a realism, nemají pímého a nepísudného názoru skutenosti, nýbrž dedukují jen z pojm pedem pijatých, vysvtlují a zdvodují stále týmiž formulemi, umístují na jedno Prokrustovo lože všechna data zkušenosti, všechnu skutenost. Jest patrno, že Rádi tu podniká generální útok na pírodovdecký mechanism (a zabsolutisování formální logiky v pírodní filosofii vbec), denuncuje všechny jeho druhy, af idealistické, af materialistické, af positivistické jako jeden a týž, z jádra pochybený romantism. tom idealistickém se to všeobecn ví, materialistický se útrpn odbývá, jen positivisfický rozpíná se dosud, netuše na jakých vratkých základech sám spoívá.

všemi s

pohrdnutá

níž provedla

to,

romantika,

jejíž

vina

jen

co založil vlastn Kant a co dnes

v

nadšení,

ku podivu

souasn

—

—

O

„vývoj", „atom", ta „spontánní generace", „ddinost" není nic jiného, než starý romantický fetišism s pojmy „já", „kategorie", „schematism" atd., dedukce tu, dedukce tam, pímý, poctivý pohled svtu v oi ani tu, ani tam. Rádi koná zde (a v celém svém poddíle) u nás samojediný to, co zaalo na dalekém západ a ovládá dnes vdom vdom moderní myšlení vbec: opposici proti diktatue rozumu ve v život, proti osobivosti „vných" pravd, odluování „isté" theorie od „sprosté" praxe a má na své stran všechny, kterým již je dusno a nudno v tch starých uebnách officielni vdy a kteí cítí a tuší, že obroda a pokrok mže pijíti jen z venku, z volné, odvážné práce podstatn znovu. Jiná otázka jest však, podail-li se

Ten nynjší atd.,

vd

i

i

—

dkaz, že také Kant je romantikem a že moderní racionaln-analytická methoda pírodovdecká je vbec zavržitelná. A ješt jiná, možno-li souhlasiti doslovn s jeho Rádlovi

názory o pomru vdy a Hlosofie, kultury a života, lovka a pravdy. Nehled ani k tomu, že ve form takového povšechného djinného referátu, jakým jest „Romantická vda", není možno adaequatn tak složité a hluboko zasahující záležitosti ešit, nadfož rozešit, jest patrno už z toho, co v knize vyjádeno, že biolog a rozený pragmatista Rádi není vbec s to „vidti" ryze logické problémy, pochopiti smysl logiky vbec a musí tedy popírati Kanta, aniž mohl z nho porozumt jedinému slovu. On právem kritisuje naivní metafysiku tak zv. positivistických mechanist a má odpor proti uplatování fysikálnich method v biologii, ale docela omylem iní tu zodpovdným autora „Kritik", který práv zlomil absolutism rozumu tím, že mu vykázal jeho místo, Ieba to bylo první. Kant ovšem poítal s existenci formální logiky, matematiky a moderní analytické vdy jako s kulturním faktem a snažil se mu porozumti, (to je ta jeho otázka „jak je možno" a specifická role filosofie), ale tím práv dostal se k uvdomní jejich

—

205

—

Pojem „vci o sob" není nnosfi, suverennosi, voinosfi

nic jiného, než uznání nekoživota, irracionalnosfi skufenosi a jím teprve umožnna posice dnešních vitalistú, pragmatisf, insfrumentalisfú atd. „Piroda" matematické pírodovdy quaHfikována zejm jako umlý produkt pouze užité hodnoty, kdežto absolutno otevíralo relalivnosfi.

se teprve ve svt žitého života, af vegetativního nebo mravního. Mechanická (jako jen kulturní) byla jen dokladem této duchové svobody. Filosof se

sama

posuzovat sub specie aeferni, ideí.

nejenom

s

pouhého

dobu a okolnosti

z

vda v pouze otázky, ty

že by kterákoliv

své kulturní souvislosti

a

z

potencielnosli svých

bezprostedního významu svých vt, dokonce

Ze by

vzniku.

jich

celé

Galileiho a

fysika

konkrétnosti svých

pouek

Newtona byla

vn,

platila

vda musí

ani

bez ohledu na fysika

vbec

a

Kanta nenapadlo,

urité formální postoje kulturního lidstva

vné

záhad všehomíra

jsou a jako takové vypravují nco o svém a toho si všímati, tch otázek pokud jsou podmínny tazatelem a pokud opt se své strany podmiují odpovdi a co v tch zas zbývá na podmínnost odjinud, to jest práv funkce filosofie, noetiky, která odvozuje svj k

tazateli

theoreické

pvod

Rádi odlišuje vdu od filosofie jenom tím, že první se obírá podrobnostmi, druhá všeobecnostmi, nerozlišuje je tudíž v podstat vbec a jedna nebo druhá ve své samostatnosti zaniká; zanikají vlastn ob a jich místo nastupuje cosi tetího; jest to s to ony nahraditi? My nemžeme postrádati matematické pírodovdy, pes to, že známe její relativnost, symbolinost a víme, že živé pírod zstane všechno její snažení jen „pokusem s nedostatenými prostedky", my nemžeme také postrádaí toho kritického sebepoznání kultury, kterým jest moderní filosofie a nemžeme také z kriticismu.

vi

neodvislosti, ponvadž prost nemžeme a jednání všem pístupné, závazné a užitené. Ze skuíenost a život budou vždy nesrovnateln mocnjší a vtší než naše myšlenkové nádrže a hlavn budou v nepetržitém pohybu, rstu a že tudíž každé stanovisko a každý výraz jest pedem odsouzen k nepimenosti a pežilosti, kompletní pochopení

vdecké odbornosti

stanovisko

opustiti

resignovafi na objektivitu, na poznání

a intimní sblížení se

svtem

jest

a

možno

jen subjektivní intuicí,

to vše

nezakládá

dvojí pravdu, nýbrž dává nám jen nové, hlubší pontí tohoto mnohozneužívaného slova. Nebudeme jím již tolik plýtvat, víme, že našim údlem jest jen vcná vle k pravd, ale pi ní není také možný trvalý rozpor a blud. omyl jest jen etapou pravdy a každý racionální výraz nkteré odborné vdy jest pes svou nedostatenost ástí nebo uritým pohledem pravdy a každý umlecký výraz nebo náboženský zážitek jest pes svou subjektivnost, ba persoI

Harmonie vdy s životem a jed no ta v žimohou býti zabezpeeny, vpolyfornii hlas uritých a svérázných; homofonie vdy, filosofie, mravnosti umní jeví se nám jen primitivitou zašlých kulnálnost uritým jejím dotykem.

vot,

právem

jež

postihuje

Rádi,

i

i

noj/zn/.-/

furníchstadií.

Ur. Kudolt Procházka.

WeHliíeraíur, ili: Když se sníží literární djepis na nakladatelskou reklamu. ráda slouží: válce, teorii o nmecké kulturní povýšeneckosti. ale také imperatorskému macchiavellismu a nakladatelským podnikm. Adolf Bartels napsal pro Reclams Universal-Bibliothek informativní píruku k djinám nmeckého a cizích

Nmecká vda

—

písemnictví, s podtitulem

V

„pehled a zárove prvodce Reclamovou

universální biblio-

(„Fremdlandische Dichtung", R. U. B. ís. 6008-6010) dostává se nmeckému tenái nkolik informací o slovanském a ostatním východoevropském básnictví (8. kapitola), na prvním míst o literatue eské (4 strany; polská má 9 stran, ruská 16, madarská s finskou a j. 6, literatury národ balkánskách 2 a pl). eská tékou".

11.

dílu

—

—

Hm

se vyvykládá vždy ve velmi silném vlivu kultury nmecké a se projevilo již ve stedovku silnjší literární hnutí. Nepátelství Cech k projevuje se již v t. zv. kronice Dalimilov, ostatn odvislé od prací nmeckých. Zná „Novou radu" Smila Flašky z Pardubic a její oblibu, zná „mystika" Tomáše ze Štítného, reformátora Husa, jenž napsal „mimo církevní písn také adu kultura byla

svtlí, že

Nmcm

dl"

prosaických

(to

je

všecko). Ví, že pozdji

stali

se

ešti Bratí

hlavními pedsta-

o vítzné protireformaci. Augustu, Blahoslava a Komenského) Jako zakladatele novoeské literatury zná Jungmanna, „tvrce velikého eského slovviteli

literatury (zná

'

i

—

206

—

iku a pekladatele Goefhova „Hemana a Doroy", Schillerova „Zvonu" afd." Uvádí pak „nálezce" rukopis Hanku, zakladatele panslavismu Kollára, Celakovského, Máchu, Havlíka, Nmcovou (Reclams RUB . 2057 59), Svflou (. 3097) a Nerudu (íslo 1976—78, 1759, 1895), dramafiky Jeábka a Bozdcha, konen echa (1648, 1854) 32, 2567, 3137). Z mladších jsou „u nás nejznámnjší" Kvapil a Vrchlického (3431 (4726): Bezina. Machar, Sova a j. af se schovají ped aukorem „Freie Wolken", v Nmecku dávaných! To jest asi všechno, co nmecký literární djepisec o naší literatue dovede íci po Karáskových, Machalových, a hlavn Jakubec-Novákových npeklad z novjšího eského písemnictví meckých informaních publikacích; po pehlíživé ignorantství je typické pro ovšem v jiných nakladatelstvích. Toto nmeckou práci tohoto druku; my nemáme mnoho píklad práce tak nezodpovdné. o jiných, hlavn menších literaturách a Že s podobnou znalostí a povýšeností mluví od novjších obdobích všech písemnictví, rozumí se samo sebou. Chra nás Pán podobných uenc! (O vci se zmiujeme jen pro rozšíení Reclamovy sbírky u nás. v tom nastane zmna). i i, Doufejme, že asem

—

—

ad

—

vdom i

Bh

i

Z liferafury pedagogické. Dr. Otakar Kádner. Náboženství a škola. (Spis Ddictví Komenského . 192, cena K 3" .) Zástupce pedagogiky na universit uvádí tu rzné názory o starém problému, zda se má vyuovati náboženství ve škole. Jeho vlastním mínním jest, že „náboženství konfessijní má býti vyloueno z ady uebných pedmt na všech stupních škol, ježfo se nesnáší s laickým i interkonfessijním rázem moderní školy a ježto vliv knží v institucích školních je v pímém odporu

—

požadavkem školy svobodné a volné". „Protože však náboženství vždy bylo dležitým a vlivným jevem kulturním, nechf o jeho vzniku a vývoji pojedná uitel svtský, a to na škole obecné pi vhodných píležitostech, na stední ve zvláštních hodinách kulturfilosofii náboženství, vždy ovšem ního djepisu, na vysoké škole v pednáškách o t. s

e.

nestrann a na podklad historických dokument." Dti rodi, kteí si toho výslovn pejí, mohou býti knžími vyuovány hromadn. Auíor však žádá, aby stát dozíral i na toto mimoškolní vyuování svými orgány a aby schvaloval uebnice, nebo úplná volnost se ve Francii neosvdila, církev útoila ped dtmi na školu laickou. Rozhodn neschvaluje K. návrhu, aby náhradou za náboženství bylo vyuováno morálce a to práv pro zkušenosti, jež byly uinny ve Francii. Obecn zajímavá jsou data, jak v kterém stát je upraveno vyuováni náboženství. Tak na p. v poslední osnov náboženství pro stední školy v Prusku pedpisují se již i rozhledy po vývoji jiných náboženství. V dosavadním stavu u nás vidí autor podstatnou závadu, když na p. knz vykládá, že lovk byl stvoen rázem a žena z žebra mužova a uitel po líí, že vývoj lovka obsáhl tisíciletí; nebof dítti hned od poátku umle se vpravuje nebezpený názor, že o mnohých vcech existuje dvojí odlišná pravda. Zaznamenává ze spousty literatury reformní návrhy posledního desítiletí v Nmecku. A protože prý jsme se u nás ve vcech školních opiili po Nmcích, zaaly se vyskytovati u nás. K. myslí, že zvýšený zájem o náboženství jako uebny pedmt nedokazuje, že snad žijeme v období hlubokého náboženského cítní, nýbrž v dob, kdy náboženství samo ocitlo se ve vážném boji obranném, a staví se zdrženliv k domnnce o obnov náboženského ducha, jak o tom snil Masaryk a pragmatisté. U nás požadoval odstranní vyuování náboženství školský program radikáln-pokrokový, kdežto rámcový program realistický byl pro jeho zachování. Nedávno bylo o tchto vcech debatováno na sjezdu státoprávní demokracie, kde zvítzilo mínní Drtinovo. Kádner tídí cizí názory v konservativní (je jich hodn), kompromissní a radikální. Návrhy reformní valn ho neuspokojují. „Jaký význam mají všechny ty návrhy tam, kde se poteba náboženství necítí vbec neb kde cit náboženský se nevyvinul i odumel?" Nejpozoruhodnjším se mu zdá návrh, aby místo konfessijního náboženského vyuování, které v nejvyšších tídách vede ku skepsi a sílí alheismus, podáván byl výklad historicko-kulturní. Tedy nevyvozovat ve škole zbožnost, ale pedvésti jen žákm ešení náboženského problému od nejstarších dob po monotheim. vésti je tím k historickému pemýšlení a po pípad vytvoili tak základ, na nmž by dosplý lovk volil si svou konfessi. (Nkteí chtli by uplatniti pi tom theorii, že jednotlivec má projíti sám v rychlosti hlavními fásemí ve vývoji celého lidstva.) Autor však skepticky praví „již Rousseau dobe ekl, že rozdíly náboženství jsou pece vlastn jen rozdíly geografické polohy." Myšlenku bezkonfessijního

nm

i

—

207

—

náboženství ve škole hlásali faké vynikající filosofové od Schleiermachera do Fouilléea a v praxi se mu uilo již ve filanfropinu Basedowov a Salzmannov, uí se (ak misly v Nmecku a dokonce v Jerusalem prý se pohromad uí náboženství kesané rzných vyznání, mohamedáni židé a rozcházejí se jen k bohoslužbám. •

i

,

^

Dr. V. Sobofka: Proti Saldovi a jeho Loutkám. (V Beroun. Nákl. Cena 2 K.) Autor je nadšený stoupenec positivismu a s toho'o hlediska velmi píke odmítá myšlení Saldovo a jeho stoupenc, zvlášt Rud. A\aIého, uvádje citáty hlavn z posledního desítiletí. Svtový názor Spencerova positivismu prý nedovedl dosud získati pdy „mén psobením starého názoru svtového než-li vinou reakcionáských theorií idealistických, které jsou kompromissem mezi názory novými a starými." Salda zdá se mu milovníken-i tragických pós pro pósy samy. Vytýká mu krkolomné evoluce s pojmy a astou logickou chybu quaternatio terminorum; silácké fráse, titanstvi (á la silní a mocní potebují boha jako svého doplku, druha nebo soupere a vždycky jako spolupracovníka): neznalost positivismu, proti kterému Salda útoí; sklon ke katolicismu a obdiv protireformace: „hrubou sprostotu nazírání na Komenského". Nelibí se mu, že Salda a jeho lidé pro své náboženské cítni hledají opory dokonce ve Španlsku a pro své filosofické myšlení v Nmecku: nebof Kant a nmetí idealisté inspirovali Saldu prostednictvím Carlyla, Ruskina atd. Autor se dovolává svého spisu o náboženském snaženi Janiesova pragmatismu a realismu Masarykova „Aby se vlk nažral a koza zstala celá" z roku 1909. Pokud se pamatuji, byla to první zmínka knižní o pragmatismu u nás. Pkné je, že Dr. Sobofka upímn ví tomu, co íká: ale celý spor se Saldou psobí tak trochu jako rozhovor dvou hluchých. Nepochybn je nesprávno klásti eský realismus na roven positivismu; je-li jím prof. Krejí, Masaryka a zejména Drtinu nazvati positivisly by bylo absurdní. Pojem eskáho realismu je vbec píliš vágní, kulatý, jak íkával Havlíek. Vyvíjel se a v každé fasi znamenal nco jiného. Práv tak nemže ujíti literárnímu historikovi, že Salda píše ne teprv v Novin, vlastním.

ale

již

dvacet

let

ped

tím a že se

vyvíjel

znan. Pro

a jakými cestami

bolestného

snad vnitního vývoje dospl toho stanoviska, které u jeho stoupenc je prý pímo ultramontanní? Autor myslí, že jsme reformací a národní tradicí spjati pímo s positivismem a se Spencerem, jehož babika byla potomkem eských vysfhovalc. To je zajímavý detail, ale na dkaz pec jen trochu málo. To zas ve své poslední knize tvrdí Dr. Sfhule, že jen v kalvínských tradicích, které prý nás pojí s Anglií a s Amerikou, je naše spása, jen z presbyterialního zízení mže vzejíti pravý parlameniarism a kalvínská písnost je mu mravní sankcí jeho theorií o rázné assimilaci eských Tož aby nás pán bh, pánové, když hledáme filiace, pi zdravém rozumu zachovati ráil. Knížka Dra. Sobotky byla úpln umlena. V celku mám podobný dojem jako kdysi pi teních prof. Krejího o nmecké filosofi idealistické: nepochybuji o možnoslj zásadního odmítnuti spiritualismu; jenže positivista pi nejlepší vli nedovede se vbec vžíti do nho a nikdy nepochopí kulturního dosahu žádné z jeho forem. Jak jinak pro nás. znly tehda visionáské výklady Masarykovy o Fichfeov náboženské filosofii kdo jsme byli naladni docela odmítav k jeho náboženským sklonm. Kulisy se zmnily, ale staré rozpory zstaly. A tak slyšíme sice v theorii o Comteovi a o Spencerovi. ale v praxi nás dusí jen plochosti Zolovy Vérifé. c p

Nmc.

—

i

elanský

eská

Filharmonie. DoDr. Vladimír Heiferf: L. V. a kument k hudebním pomrm 1918—1919. (Nákladem vlastním, K \50.) Auíor lii rozpory, které vznikly v jediném dosud symfonickém orchestru. Pocit úlevy a radosti, kterou všichni jsme loni zažili, když lenové Filharmonie sesadili Dr. Zemánka, trvala krátko; práv tak, jako radost lidu z íjnového pevratu záhy byla zakalena šplhavostí jednotlivc a obmezeným sobectvím stran. Míst9 nadšené tvrí práce intriky, spory, rozvrat, ochabnutí. Detaily nemají veejného zájmu až na nkolik dat o vnitní organisaci. Ze 64 len Filharmonie (rozmnožené o 15 len), utvoilo 31 spoleenstvo s ruením obmezeným „Orchestr eské Filharmonie", z nichž každý má jeden podíl po 250 K (editel dirigent ti). Stanovy zapsány do rejstíku 6. srpna 1918. V dsledcích spor le'os 5. února však valná hromada stanovy zmnila, dosadila druhého dirigenta (Talicha) a kuratorium o 12 lenech, které jmenuje ministerstvo. Dr. Helferl odmítá takové ešeni

—

208

—

pomr

našich umleckých korporací, jimž vláda nijak finann nepispívá a že poradní sbor ve vcech hudebních u ministerstva národní osvty jest pod strany Umlecké Besedy. „Co díve byla pouhá strana, když mla v rukou

vnitních

stžuje

si,

vlivem

i

finann

silný

eské

spolek U. B., to dnes

album

jesf

je

moc pímo

Q

vládní."

sbírka podobizen, jež vydává

reprodukci Unie. s aufografy (za 15 K) a

v neotypické

Vyšlý práv 1. díl pináší podobizny 32 žijících spisovatel obsahuje nkteré zvlášt zdailé snímky pod širým nebem. Bizzarn psobí podobizna F. .\. baldy v povstném chaláí; ruce, meloucí mlýnek, ztrácejí skreslením vše, co mají \ýmluvného na známé perokresb Svabinského. Práv tak je skresleno elo sklonného Antala Staška; pístroj fotografický zvtšuje píliš proporce blízkých na úkor vzdálenjších a bere jim uritost. V celku je tu chvalitebná snaha vyhnouti se arranžování píliš nápadnému. Fotografové mli by se však snažiti postihnouti co možno pesn ruku spisovatel, která bývá aspo tak výrazná jako tvá a pec na snímcích dopadá asto zcela bezlvárn. Ješt snad více platí to pro píští svazek, vnovaný

pedmt

£ Q

hudebníkml

ROZHLEDY DRAMATICKÉ. Jak

možno zpravodaji

co by byl rád aby spatil dílo zasloužilé spisovatelky, jehož hodnoty by nerad oceoval toliko podle etby! A podobn význané a odvážné práce polské. Nemén lituje, že nemohl dosud shlédnouti ani tí prací inoherních ani eského doslovu k Moliérovi. Ale snad proto tyto rozhledy nekolébky, budou ješt nejneúplnjší, nebudou-li tu podrobnji probrány Preissové Krasiského Nebožská komedie a nkteré drobnosti? f hry pvodní upoutaly pozornost literární, pešly krátce jen pes jevišt. Rženy Jesenské Attila pedn. Nebo zajímavé smlé je pojetí „bie božího"' jako muže dobré povahy, lovka rodinného života, an doma s ženami rád zažertuje, s dtmi se mazlí, na druhé stran však jako vládce nepodmanifelné a nemnné vle, jenž jda za myšlenkou spojení národv, myšlenkou, žel, nedost upesnn ve he podanou a prohloubenou, nechce slyšet o odporu, nesnese jiného, cizího mínní, jako lavina žene se se svými bojovníky, kamkoli se mu zachce, zcela klidn však opouštje výboj, když se rozechví nkterá struna jeho srdce. Tak opustil po vítzství na Marn cizincm, neobzemi, tak ušeiil íma! Pelivý a nžný otec, neústupný diplomat mezený vlada ideí, povaha spojující výbušnosf s nhou, tof tento Attila tyaktové básn dramatické. A básníka ho postavila do Kijeva za „velikého knížete Kijevského a cara veškeré Rusi". Jako v kresb, prostedí a ve výprav, tak patrn jeho povahu myslila si jaksi typicky slovanskou, ale je-li ji sku'en tak? (Dobrý tlumoník úlohy pan R. Deyl. dovedl-Ii zúplna a dokonale smíiti oba protichdné prvky této psychologie v živou jednotu?) Proti lé a takovým povahám v základ cílovjším postavena tvrdá knžna z Nibelung, Gudruna, ocelového srdce, jejíž tuze pímou a neústupnou povahu usilovala podati pí. L. Dostálová naprosto vrn, pokud arci její mile mkký a v základ jemný zjev tomu dovoloval. Tento kontrast dvou psychologii jednotlivcv národv. a pipoísti možno sem ješt prohnanou Istnost a pokryteckou pravdu pevného íma na druhdy pítele Attilova, pak jeho zrádce, Aefia, tedy tato psychologie národv a vkv, to nejzajímavjší stránka hry. Pro ji jen vtlovala autorka do shakespearovsky rušných scén, když celá její vloha více tíhne k soustednému dji, který by zstal arci pokaždé prodchnut jejím lyrismem, což by ovšem nijak nebylo na újmu podstat této básn dramatické? A hra práv jako báse snesla by více lypinosti, potebovala by vtší zhuštnosli a zhnfenosti, a silná linie její fabule, která dává záhadné smrti rekov výklad a zajímav básnický závr, by tím jen vynikla a získala na výraznosti. Drtivou tragiku denního života z dsledk války podává a h e n o v a trojaktová hra Nebe, peklo, ráj. Když tak pomýšlím na ten sled scén jejích, jakou tíží osudovou by musila dusit pozorného diváka, kdyby se jí dostalo jednotnosti a plastiky, vzpomenu Ibsenových Píšer. Kolik potebuje osob, jak se nevyhýbá (zcela po zpsobu klassickém) vypravování o vcech, nebo sdlení mže posunoval dj a je úkonem. nelitovat, -není-li

stopoval, postihl, objasnil? Hle, nedostane se

zachytit vše, vyložií vše,

mu

ani

píležitosti,

Dv

a

Dv

i

vi i

i

i

M

i

—

209

—

-

ncnif k

nmu

nijak

nuln poíebi

slálého

pedvádny

jednáni, což

nkdy psobí

jen

Nebof jako jiné práce, tato svdí o vzácném inventivním duchu dramatickém, o skufeném nadání, kterému však bude teba více kultivace umlecké, osamostatnni od zkažených method dramalických, mnohdy fápavých, k nejdokonalejší technice dramatické, od níž se práv tolik nauil Ibsen. Bohatý muž jako záložní dstojník osleply v boji nechce dom ke své mladé žen, rád by. aby mu byla nevrnou, snáze by odešel ze života: je však vyhledán, láskypln pijat, ošetován, niím však uz nemže být své žen, takže vida, kterak ni-

marným

rozptýlením, na lo když pomýšlím, je mi fo

lifo.

i

eho

nebude ani mezi ní a jeho zachmueným správcem, charakterním a citlivým nápadníkem uitelky, která u nich žije (nevyjasnná to role!), ani že mu nebude možno Strašlivý proces, k nmuž poteboval autor episodické samu odejít, otráví sebe ji. i

i když leccos dobarvovala, není nutná, pece jen dostaby bylo nutno zbavovat života mladou bytost, na niž se slunce radosti sotva kdysi pousmálo a hned se zastelo a jejíž ženstvi by nadšen pijalo požehnání matestvím? Rozuzlení hry je tvrd sobecké, až bolí, tak, jak je, snad leda splo. Jist je mnoho naznaováno, jist kdyby zvolna neúprosnou nutností vše k mnoho divák tuší, ale 4ato plodná myšlenka dramatická zbavena dokreslujících scén. realistické methody líení, kdyby došla literárního tlumoeni zhuštné jednotnost! a ostré sevcnosti, došla by též silného a mocného dojmu euripidovské tragedie, ba taková stilisace sama pinutila by autora jasnji a pesnji, hmatatelnji zpodepíli závr, k nmuž by pak ostatn od poátku vše spadnji cílilo a splo. Pozoruhodná novinka

postavy, kterých pítomnost,

fen

nemoíivoval.

Pro

nmu

nevšedního daru! Hle, jak dovedl A. F. Pisemskij, který pece nebývá cenn za zvláštního dramatika, s faklem a porozumním svj dj lépe isolovali, nepidávaje zbytených scén kresebných! Zavadí o tu a tam, ale jen lehce. Bohatý prmyslník, jenž nedovede jinak získávat chtiv touženého bohatství než nesprávnými dodávkami, pro jichž pijeti podkoupil si celou komissi, narazí na poctivého zástupce vládního, bystrého muže mladého, který vc rázem prohlédl, zkoumá a je tím jen více utvrzen ve svém odhadu o bezecnosti v provedení dodaných prací. Uiní se však na úfok chotí prmyslníkovou, která práv poznala pletky mužovy s jinou, a tu mladý nadšenec života, zamilován, odloudí ženu neestnému muži, složí úad, nuzn se s ní živí, až do chvíle, kdy nedostatkem puzena rozmilá Kleofáša povolí svdným nabídkám mužovým a vrátí se k nmu. Do satyrické osnovy, která znamenit tlumoí službu mamonu, úctu všemocnému Baalu. nedodala však dostatené plastinosti všem postavám, hlavn nedofvoila úpln psychoa k oživení vetkána milostná logii prmyslníkovu, do této osnovy dramaticky byste zápletka obnažujíc spoleenskou ránu. Jedním djem se dvou stran odhaleno mamonáství, a pihlédneš-li blíž, pokaždé af jedin af ásten jeho podnty vedou k žen, která pro opouští (Kleopatra); tak myšlenka a jeji formuže strhuje (Jefgenie) mální tlumoení tu jsou v souzvuku a jen tím silnji psobí!

n

i

n

Ovšem

i

je

mistrn uhnten

Flaubertv Kandidát,

jak ani jinak

nemže

potem

být

Ale satyrik Flauberf, ctitel Rabelaisv, nemže se vyhnout ostré karikatue, kterou, škoda, divadlo vinohradské jen ješt nadsazuje, u nkterých pstitel ze zvyku, nenechávajíc ji bodavé jemnosti, ba Flaubert úmysln zkresluje (byf to odpovídalo dob), žel však, nejen to, banalisuje a k tomu jej vede patrn jeho odpor k demokratickým >nstitucím. jichž významu a dosahu nechápal a s nimiž se ješt více nechtl stotožovati. To ustaviné nadsazování, které v psychologii postav není daleko schemafisování, jež najde v neodvodnné a profirealistické nadsázce jedint)u zbra satyry a ironie, zoslabilo hlavn v hromadných scénách úin, ubijí myšlenku kritiky, která chce odhalit možný rub, zatím co zesmšuje zjev celý vbec, a po skvlé exposici jen tak tak že zachrání trochu zájmu tvrtým jednáním. Ne, o kolik to ustupuje tato tyraktová hra v tlumoení svta a povah za romány velkého autora! Je pece jen rozdíl v podání mezi vyu proslulého epika

Salambo

a paní Bovaryové, akoli pracuje velkým

lidí.

i

pravováním sebe dramatitjším a hrou! To skvlá dramatická oda Lerberghova, jak bych chtl zváti safyrickou komedii belgického básníka, pomýšlím-li na její ást kladnou, ani nevybizí k takovému karrikujícímu nadsazování ani ho nepotebuje, nebof protiklad a rozpor dvou ideových svt, dvojí duša svta, asketismu, jenž zatvrzuje srdce a zatemuje duše svými impevolnosti, která srdce utvrzuje duše ozaujíc a vedouc rativy a mimoosobními požadavky, na jedinou cestu pravou, sebediscipliny vnitní, iní to zcela zhvtcnvMi- vzaunmc se i

—

210

—

Jaká an'ilhesa! Prázdnota kazetelské dialektiky, dutý pathos jich gest, marná igumentace vyzbrojená zbranmi bez úinku stojí tu truchle a komicky vedle radostného poselství Panova, jemuž dobe porozumlo a na ráz prosté srdce lidu; nebof nová zvst života volného v sebekázni a ukáznnô v svobod zahání mraky pedsudkv a pedpisij vytrysklých z poteb sebezáchrany upadajícího kmene a zkažených národv. Má oslepujíci zái náhlého blesku pro slabé zory vratkých smrtelníkv, ale které ueni nové bludikou nezavádí ty, kdož nezkoumajíce podstaty jdou lehce za novotou píliš jsouce bojovného nitra? Ale nebývá-li jich náhlý zápal vlastním ohnm, jenž ztráví k pádu dozrálý starý as? Srdce prostá bez dravé výbojnosti asto sestoupí ke koté vkovné moudrosti lidové, která jakoby erpala své šfávy z nejúrodnjších pastý Petr a dobrá jeho žena Anna, v jichž rolích cév zem, od srdce pírody. Tak sebe postihnuv úpln a o uplatnili p. Zakopal s pí. Ptákovou, onen až k nepoznání fypinost postavy. Ale v celku obtíže režie hra, tžká jako každé zobraziv skvle život divadlo poetické, nepekonala a nezmohla a v závrných scénách prvodem Panovým rušila (zvlášt jeho chvatem) illusi dost šfastn vyvolanou pedchozími scénami. Experimenty žádají píliš pevné ruky a naprosto do podrobnosti cílevdomého úsilí, které však ni krkem nesmí opustiti poetickou základnu, na níž stojí idea! vsvfluji.

enm

i

i

Nechtíce žádné tžké režii a nehledajíce pokus v ní skromn sehráli nkolik cykl známých her umlci družiny Budilovy v Uranii. A jak se drželi v Rydelov Na vždy, Pibírali pomoc ochotník a tak sehráli s pomocí Kollárov Magelon a j.! ironickou , a_ dosti dobe stavnou veršovanou hru autorovou Klusákovu Host. Nezapomeneme jich a ani, doufejme. eská inohra, pod jejímž heslem mají i

j.

pkn

dnes své úterky; zasloužit

si

skuten umlecké

toho

jich

úsilí

vážné a opravdové.

Miroslav Haškovec,

HUDBA. (Jaroslava Jeremiáše „Starý král".

—

Jeho dopisy.)

—

a v její zvláštnosti, Jeremiášova opera „Starý král" jest opravdu hrou zvláštní myslím, nebylo jí naší kritikou všude pochopeno. Pedn jest to hra symbolická. Jsou v ní zachyceny dva svty, jež proti sob stojí jako ohe a voda, jako žár a chlad jaro mladých, snivých, blouznivých dívek, které sní o hvzdách, o svt, o lásce; symbolem, za nímž spjí všechny jejich íouhy, jesf mladý princ Joland, postava více myšlená než na jevišti žijící (což jist není k prospchu libreíta). Ale tento mladý svt rašící puberty jest spoután etzy nesvobody a osamní v paláci starého krále, jenž symbolisuje svt tuhých ád, ale svt pežilý a k smutnému zániku urený. V takovémto ovzduší kypícího mládí a bujné fantasie, poutané pežilými okovy, ocitají se pak konflikty puberty na osií tragiky a tu pedvádí práv opera Jeremiášova. Ovšem neistým jest mnohé neisté a tak ást naší kritiky podložila opee Jeremiášov smysl, kterého nemá perversní, lesbickou lásku. Nic vzdálenjšího nebylo však Jeremiášovi, tomuto zdrav istému, krásnému duchu, nad zvrácenost, nepirozenost, af v emkoli -- a práv nejvíce v lásce. eský (a ve slovu tom bohdá ješt slyším upímnost, srdenost a pravdu) hudebník, od nhož jsme nedávno slyšeli zhudebnny dojen.né verše bretoské ballady o lásce mateské, nemohl míti jakýkoli zájem na takovém

—

—

—

•

— by „Starý král" byl asov znan nco píke, vášniv smyslného jest v opee

motivu libreta

Pouze

—

i

mladší než

Jeremiášov,

„Matino ale

srdce".

nic pervers-

Práv

proto myslím, že tálo pemíra mladé lásky a kontrast, v jakém srážejí se svty, zlákala mladého, rovnž tak kypícího umlce, ke zhudebnní psychologického dramatu, jako asi Wagnerv Tristan. Nasvduje tomu Jeremiášova láska k látkám Tristanovským. A posledním impulsem mohla snad"býti Straussova „Salome". aspofi v dramatické stavb a úsenosti byl jist Jeremiášovi vzorem R. Strauss. o však nevadí, abychom nepiznali Jeremiášovi geniální dramatickou intuici. Jeho scény to jsou rozsáhlé kvádry, které se nedroliv k sob staví, vždy vystupovány, vyhroceny a naplnny horkým duševním vzruchem. Jeho hudebn-dramatická úsenosf vybaního.

oba

protilehlé

i

1

vuje jest

mnohdy prudké jiná

tahy a úhozy šttce. Technické zvládnutí orchestru tak rozsáhlého u umlce tak mladého. Jeho orchestr opravdu hraje, píská,

podivuhodnost

211

—

—

ale vždy barevn, nikdy ne suše a hluše, a nikdy ne íaké s naplnním (é technické „skvlosli", ke které by se dal takovým orchestrem strhnouti irý techniká. Hudebn jest krásnými a náladovými tóny zachycen starý král jeho duševní svt mizící, v marnost a dálku prchající hluboké tóny tub a fagot podtrhují smutek

Iroubí*)

—

zániku, a

dol smující pak

Floraininých

remiášovu, byf

eí

padá symbolem úbytku a prchání

neobyejn velé

rouchu

v

i

chromatika tóny

raší

Straussovském

—

nejvlastnjší a nejupímnjší. Jest to opera

—

lo

by se vlny usadily?

Na

nnplnná pemírou všeho

srdené,

a

a zde, ekl

— slib

sil.

Ve zpvech

na eskost Jebych, mluví Jeremiáš svou jež ukazují

^

dokonale spldozrálého inu, jemného psychologismu zdravé, p.estelujíci vše je v divoké kráse zmteno. Co mohl napsati tento boulivák, až

nných, mladé touhy muzikálnosíi

—

i

odpovd

napovídajících

i

i

i

— byf

ástenou

—

dávají dopisy Jaroslava Jeremiáše, z nichž Jeremiáš dotýká se v nich mnohde problém akutních, vždy žhavých, a eší je resultá!y, jež jsou mu pln ke cti. Tak na p. hlásá Jeremiáš naprostý soulad díla a života umlcova; nezná dokonalého umní, jehož tvrce ze zakaleného pramene nemže proudit isié zídlo. Jak ídká by nebyl dokonalým jest lata zásada v našem povrchním život! Ve své pozorovatelské bystrostí, poctivosti a kritickém smutku vidl tak mnohé, co ani na mysl nepijde mnohému dnešnímu umlci. Dovedl piznati pozlátkovou lákavost lehkomyslnému životu, ale dovedl jí odolat svým odporem ke všemu povrchnímu. Zaznamenává rozpor celého národa, jenž ve své krásné zemi, ve slunci umní pírody, mže žít sanguinicky povrchní život. Pak ovšem ani umni ilalské není mu velkým, až na malé výjimky Verdiho a u tohoto zase postehuje rodovou píbuznost s Dvoákem a Alešem a se všemi tmi naivn lidovými duchy, kteí tvoi ze síly zem. Pravda a pirozenost je Jeremiášovi nade vše nebucffe „inteligentní", buJte lakoví, jací jste praví se v dopisech. Wagnera ml Jeremiáš rád; „jest to mj otec, jemuž vyítám nevznežený a vsedni trpl tím. nebof se k nmu nemohl modlit. Silnjším byl mu Beethoven mravní život" „božsky istý lovk". Jeremiáš snažil se o mravní dokonalost a íím o duševní vyrovnání. „Jen ve vlastní dokonalosti lze dojít míru." Umlec, jenž ve 22 letech napsal „Starého krále", ml však sílu. aby oné dokonalosti dosáhl. sílu ve svém idealismu (a bohémové bývají ist založení duchové), jímž vil, „že ta vlna musí vzhru", jen když budeme chtít". Pravím, že Jeremiášem odešel našemu umní vzácný duch bohužel mlád, tak mlád, že nemohl íci slovo definitivní, nemohl nás pesvditi o svém stadiu posledním, k nmuž hrd a vysoce se povznesl. Vele se pimlouvám, aby byly dopisy Jeremiášovy vydány knižn a pokud možno beze škrt, aby tak plnji žila památka tohoto mladého umlce, jemuž brzký skon. životni osudy, nadšeni, velkost pohledu a chápáni vci umleckých lidských (a je mezi nimi rozdílu?) dodává rys traginosti.

nkteré

to

byly

uveejnny

v

i

jen

tomto

listu.

—

i

i

—

—

—

—

—

—

Ml

i

—

•

i

Emil Axman.

POZNÁMKY. Pokrokoví

sociáln demokratické, o níž jsme nkolikrát psali, skonila zatím vystoupením poslanc Modráka a Hudce ze s raný, když se spojila s centralisty. Bylo uvažováno mnoho o tom, že prý to jen posílí bol-ševický smr v pvodní stran. Ale zapomíná se jednak, že zstali ve staré stran soc. dem. mnozí pátelé obou, kteí s nimi ku konci války tvoili smr radikáln socialistický a protirakouský, (Haberman, Pik, Bechyn a j.), jednak že bude zpsoben formální roztržkou otes až do venkovských organisací, jehož reflexy nemže vedení již z agitaních docela pehlížeti, a to je patrno již z manifestu zastupitelstva. V jednotné stran vcné dvody nic nezmohly proti výten organisované a hmotné zabezpeené byrokracii, a žádalo se prost, aby byl udlán mechanický poádek za každou cenu, t. j. aby rušitelé klidu mleli. Na schze vysíláni sekretariátem jen živly spolehlivé. Nyni mají oposiníci ruce volné a mohou vystupovati bez ohled a oteven. socialisté. Vleklá krise ve sírane

dvod

')

Ve

staré

eštin

se na flétnu píská, na troubu troubí.

—

212

—

jim podari sorganisovafi novou sfranu dosti mocnou, aby nco žnamenalea krátké Ihl do voleb, a dosáhnou-li parlamentního zastoupeni, je otázka. Nelze popírati, že názory Socialistických List o taktice politické a o zásadách reformního socialismu jsou mírn evoluní a v každém smru takka negací marxismu; je však velmi málo podobno pravd, že by vytvoením tí stran socialistických vedle sebe byl vývoj ukonen. Celé naše rozvrstvení strannické je velmi vzdáleno definitivnosti. Nová strana nepijala názvu družstevní socialisté, který byl píliš úzký a nevystihoval by širšího do-

Zdali se

v

sahu

jejích

snah.

.

f.

Dohodová propaganda válená na

c.

k.

eské

universií.

V

úvaze

na

fhéma

a psané" (v ísle 2.) dotkl jsem se toho, jak naši historikové mli zavázána ústa a byli nuceni pednášeti na p. o slavných Babenbercích a laré Ostmarce, ale nesmli mluviti historickou pravdu o nejhistoritjším období soujsem na mysli vlastni obor státí, o jeho souasném zápase na život a na smrt. historický a otevené postavení historie do služeb pítomnosti, bžné jinde a nemožné u nás. Ze se pres ío pod rznými maskami a zástrami rozsévala eská pravda o osudové pítomnosti s universitních kateder nejrznjších obor, je jedním z potšitelných

„Djiny skutené

\e válce

Ml

i

našeho tžkého, petžkého života ve válce. Z podntu mého lánku katedrové propagandy pan prof. Daneš, pední náš geograf, v dopise, sice nebyla psána pro veejnost, která však nicmén budou veejnost autor laskav mi promine dnešní veejnou „denunciaci". Prof. Daneš aktiv

vzpomnl jehož

své

sdlení

zajímati.

Pan

vzpomíná, že hospodáských prohistorii Evropy, pí-

pednášel asi po ti semestry za války pod skrývaným titulem „O blémech svtové politiky" a „Politický pehled Evropy" o souvké inách války atd. s tendencí velmi prhlednou. Spoléhal jako vždy ped tím a potom na omezenost rakouského policejního ducha, který dal se snadno oklamati, jen když se eník nebo pisatel nedal strhnouti k pathosu voliských schzí nebo žurnalistických lánk agitaního zabarvení píliš zjevného. Nebyla to prý ovšem pednáška vyhovující všem pravidlm vdecké historie, ale pes to pednášející byl pesvden, že dala jeho tehdejším poslucham dobrý názor o tom jak se dívati na válku a na její hlavní píinu a jaký oekávati nepirozený vzrst Nmecka a jevy s ním sdružené konec. „Dal jsem si ji psáti jedním posluchaem, aby zstala na památku" dodává prof. Daneš. Ml jsem sám potšeni pesvditi se osobn o patrioticky výchovných úincích pednášek prof. Daneše, jehož spisek „Balkán po válce 1913" byl z prvních obtí válené konfiskace a jehož extensní pednáškový cyklus „Hospodáské problémy svtové politiky" vyšlý tiskem tuším roku 1912 byl z mála vasných projev

—

—

—

mn

—

Klaproti nebezpeím imperialismu nmeckého. pednášky docenta Dra. Ed. Beneše, nynjšího našeho ministra zahranií o filosofii a sociologii války z roku 1915. Nezapomenu jeho karakteristického. získávajícího úsmvu, s nímž se s námi v lavicích dorozumíval o pravém smyslu všech svých výkladv. Je zajímavo nahlédnouti dnes do seznamu pednášek které budou se konati na eské universit Karlov v nastávajícím letním semestru. Prof. Daneš má pednášku: .,Problémy poválené ve svtle zempisném", doc. Dvorský „Geografické základy eskoslovenského státu", prof. Peka „K djinám svtové války", doc. Glúcklich „Rakousko a Nmecko v 19. století" tak mimo jiné je demonstrována souvislost pevratné doby s pednáškovým repertoirem naší vysoké školy. J. W. burcujících naši

sické

'v

eakou veejnost

uvedeném

smru

byly

—

—

." Tento verš „Ríš rakouská nepomine národ" vyz „hymny rakouských dobe na vídeské „Stiftskaserne", kde má sídlo „K. u. k. Kriegsarchiv" bývalé rakousko-uherské monarchie. Sem se totiž sváží a zde se poádá a ukládá všecko, CQ tištného, psaného nebo kresleného osvtluje „tragické djiny vojenského zhroucení" starého Rakouska, jak se dí v „Prager Tagblattu" z 21. bezna, v nmž teme zajímavé zprávy o váleném archivu neexistující iše. Ped válkou bylo v zamstnáno asi 10 dstojník: dnes pracuje tu více než 300 placených sil. K dívjším oddlením archivu: knihovn, oddlení spisv, oddlení mapovému a kancelái pro vdecký výzkum djin válených pistoupilo nové oddlení akt z poslední války Rakouska, které je rozlenno v 10 skupin a 4 pododdlení. Tak na píklad veškerá polní akta od poátku až do konce války, spoádaná podle komand tvoí nepehlednou massu shromáždnou v jedné skupin. Všecka známá „válená literatura" pedstavuje skupinu jinou a v ní zvlášt nkteré novinky zajímají šastné pozstalé po zbité Austrii. Jsou .

.

jímal by se

nm

—

213

—

denní noviny vydávané jako „Reservát" pro pány z generálního šfábu a clené pracísaem, v nichž se prý „ungeschminkt" vykládalo, jak cizina soudí o vojenské, politické a hospodáské situaci Rakousko-Uherska: dále sešity nadepsané ..Die Propagandntáligkeit des Kriegspressequartiers". v nichž je pafrno. jak mnoho penz dalo f.i Rakousko státi propagandu na front i v zázemí, u pátel u nepátel, ale hlavni u neulrál, když bojovalo poslední zoufalý zápas o exis'enci (jednou prý dokonce hráno na front k válené propagandy pimprlové divadlo!). této propagand neml vdti ani nmecký spojenec: na sešitech te se poznámka: „Sfreng reserval! Nicht fiir deufsche Stellen!" Nemén zajímavá jsou akta . zv. „Feindespropagandaabwehrstelle". kterýžto úední podnik, podízený pímo „Armeeoberkommandu" byl prý velmi produktivní a neuviteln optimistický. Ješt v boulivých íjnových dnech minulého roku etl se prý ve Zprávách urených díistojnikm pro propagandu úvodník nadepsaný Durchhalten!" a druhý s názvem „Ausharren und Weiterkámpfen". Vrchní vojenské velitelství vydávalo též samo agitaní brožury a obrovský náklad posledních jeho edicí promnily pekotn se valící katastrofální události v nepotebný brak, pi emž autoi utrpli ohromnou blamáž. Mezi nimi je též univ. prof. Ubersberger, který ve spisku vnovaném Armeeoberkommandu odmítal jako pošetilost nadji na revoluci lu

videln

i

i

—

úelm

O

—

.,

Rakousku. Obrovská spousta polních novin ukazuje jiný prostedek bojovn pafrioZvláštní skupiny a oddlení pedstavují: mapy, obrazy, státní akta, dokumenty z revoluního pevratu a jednání mírové konference. Tyto poslední souásti nejsou již inventáem starého režimu, nýbrž památníkem republiky „Deutschósterreich". eského historika pochopiteln se dotýká otázka po píštím osudu váleného archivu naší nkdejší „širší vlasti". Autor nmeckého lánku nemže neuznati, že materiál zde shromáždný je spoleným majetkem všech národ bývalé monarchie a tato skutenost došla prý výrazu ve vedení archivu, kde prý zaujímají místo dstojnici rzných národních stát. (Tolo tvrzení nmeckého informátora je ovšem nutno pezkoumati.) Pes to prý se stále rozhodnji uplatují snahy po rozdlení váleného archivu mezi ddice mrtvého Rakouska, jednotlivé národní státy. Povolaní initelé u nás, kteí mají na starosti zájmy a požadavky eských archiv naproti bývalým státním, dvorským a ministerským archivm vídeským, nesmí také tuto dležitou otázku váleného archivu rakouskouherského pustiti se zetele. Zásadním požadavkem jest, aby akta týkající se eských vcí pišla do Cech a archivní celky, ccloíšské, jichž nelze dliti podle území a národ bývalého mocnáství, aby byly rozdleny v celku mezi ddice jeho, pi emž eský sfát v souhlase se svým významem hlavního zakladatele, pedstavitele a pilíe habsburské monarchie reklamuje pro sebe pirozen podíl nejvtší. A naší snahou musí být. aby tam, kde nelze archivy vídeské roztrhat a rozebríit bez trvalého, obecného poškození historické práce vdecké, byla zaruena jejich národv

tické výchovy.

—

i

nostní a politická

neutralisace, patrná

v

jejich

ízení

i

užívání

pd

všemi

interessovanými

rovnoprávn a spravedliv, pokud by pece zstaly na vídeské. Rozhodn nesmi býti prost anektovány „Nmeckým Rakouskem", a ponmeny proti interessm a prá-

vm

ostatních.

j

y^/

Naší hudební kriiice v novinách vru nelze vytknouti, že by byla píliš duchaplné, že by trpla nadbytkem intuice, že by si lámala mnoho hlavu; divné cesty vedou do sloupc žurnál. Ale pec jen by bylo škoda nezachytit nkolik perel z kritiky p. F. V, Krejího o Jeremiášov Starém Králi. Pohoršuje se nad pomrem dvou sester. „Sleinky v pízemi, dobrý lid na galeriích, co ten tomu má ikat, porozumí-li vbec ." tomu? Na štstí je ovšem o to postaráno, že mnoho neporozumí .

.

(opravdu, o to bylo postaráno dokonal*) hudba, již napsal Jeremiáš k tomuto Starému Králi, by mohla být psána zcela k libretu Troubadoura nebo Krále uhlíe, tak je venkoncem konvenní a umírnná bez jakékoli

dobe

—

vystupované nervovosti nebo zjemnlejší ani o pathologické píchuti."

a

pece ho

to neodstrašilo

„Co od

neprovozovala aktovka.

sensitivnosti,

naekal Wagner, než spatil

se

svého

nemluv

Lohengrina

Geniové neumírají proto, že se jim Kovaovicovi, že Starého Krále nedal pro-

další tvorby!

Vytýká

se

vésti, ale kdyby jej byl dal provésti, mohlo se mu zase to vytýkat. Opera založená na ženské perversi (založená na ženské perversi!!) — nebylo by odporno naslouchat v letech války, v dob. jež ukládala nejtžší zkoušky mužm a ji

nutila

obracet

zetel

k

prosté, trpící

—

lidskosti?

214

—

Nyní

se

tedy

dostal Starý Král

na

máme si páti, aby na ní setrval? Skoro bycli se bál že obecenstvo by se na nj hrnulo pro sensacineli dokonce se „Afféra Jeremiáš-Mayer jest nedlním prozálusky pornografickými" scénu, ale

.

.

.

nechmenyní

vyízena; nad dílem Dokonalejší hlásné trouby oficielních náped tím pozor nelze si páti. Pan Krejí byl totiž spolu s Macharem nkolik volán do rady, která má míti vliv na ízení N. Divadla zadaného zemskou správní kommissi dosavadní soukromé spolenosti na dalších šest let. Je-li pro kritika výtkou mfedému skladateli práv to, že „vzájemné vztahy a city osob jsou naprosto vzdáleny všem bžným pedpokladm operním", je šfasten a zaslouží hodnosti aspo minister-

vedením

Sf.

Krále doufám že definitivn

samým padnout oponu".

—

i

Zajisté.

dn

Ef.

ského rady.

Nezasloužené zapomenutí bylo v naší generaci údlem slavného politického dokumentu známého pode jménem „francouzského memoranda" Riegrova. Dr. Ant. Hajn vzkísil je nyní v naší pamti svou edicí (ve sbírce brožur „Vojna a mír" íslo V.), k níž napsal úvodem nkolik vhodných slov o naší svépomocné, to jest: velezrádné zahraniní politice za rakouského režimu. Je tomu práv letos padesát let, co je eský vdce pedložil francouzskému císai; tedy dokument má své plstoleté jubileum. Snad je zajimavo pipomenouti, že Riegrovo memorandum oživil nám za války vojenský soud vídeský, který orteloval eské vdce pro velezrádu. Vyhrabávaje všecky naše staré híchy pro!i monarchii, nemohl ovšem opomenouti tohoto smrtelného. Více než to nás však pekvapilo, ba ohromilo, etli-li jsme na sf. 214. (III. svazku, 2. ásti „Procesu Dra. Kramáe a jeho pátel", vydaného Dr. Tobolkou vty: „Strun reaguje Dr. Kramá

memorandum francouzské. Neznal je doposud, nikdy nesporné a obsahuje vci nepíliš dležité." Nezajímá nás tu, jak eský vdce ped rakouským vojenským soudem, který mu strojil oprátku, vykládal a posuzoval slavný dokument. Jen bychom rádi vdli, je-li upímné Kramáovo doznání, že poprvé z úst vojáka pedítajícího na soud vídeském. Nemluvila by tato je slyšel malikost o duchu a obzoru eské politiky pedválené za celé folianty? j w/ na Riegrovo t. etl: ostatn

O

zv.

je

karikaturách. (V Topiov salonu v beznu, 1919.) Život, ve svých dnech, vtiskuje svým podílníkm výraznjší peef, nkdy zdánliv ukrytou, podle toho, jak si podrobil jedince nebo jak jedinec mu vzdoruje. Ale práv to vzdorování iní z nho deformovaného lovka, tebas to není zjevno zbžnému každodennímu pohledu. Celé prostedí spolenosti jest prostoupeno skrytou groteskou, která dímá nejen v gestu, visagi a konfiguraci lidí. ale v jejich srdcích, hlavách a slovech. Jest to pomr k životu, k onomu všelidskému, vesmrnénm. vnému, ale bohužel, že zaasto jen k tomuto vezdejšímu. Jeho posteh jest objevem, který zstává zárove nejskrytjším tajemstvím. Boettingrv posteh není všelidským anebo v raQOvém smyslu všenárodním. Jest jen vymezen spoleenským, po pípad spolenostním, ale je mu také autokrifikou. Ani sebe nevyluuje a jest „lovíkem" tak jako jiní „lidikami". Jest lovíkem, který se jimi baví, pro gaudium své vlastní i jiných. Jest humoristou, který nezkresluje. nýbrž nadsazuje, aby vytvoil charakteriskon dímající kominosti svého okolí, formální alfribut osoby nebo píležitostné extempore scén. A jestliže Boe.inger karikuje jen toto, dostává se jeho humoru intimního charakteru, jako každému humoru, jehož diváky a posluchai jsou „svoji" lidé mezi tymi stnami. Okolí jeho jest jen relativn široké, ale jsou to zase jen lidé veejn exponovaní nebo kulturn angažovaní v represenfaní loži na pódiu, scén, kteí jsou mu známí nebo k nimž má njaký osobní vztah. Jen málo zasahuje dosud do sporných otázek nebo národních aktualit, neironisuje. by mohl daleko víc, než si myslí, spíše portrétuje a poznamenává „ad hoc". Nepolitisuje vbec. Sarkastickým není, jen velmi ušlechtilým sa yrikem. Jest umlcem. Svj humor vyslovuje kresbou bravurní jistoty a výsmšného pozorování okamžiku, ale zstává intimním humoristou, kterého rádi vidí a slyší v nejužším kruhu, jehož na výstav snad s povdkem pijali „portrétovaní a hrdinové", ale není karikaturistou ve všeobecném umleckém smyslu, protože jeho tvorba a mluvící „já" jest individualistické a žije nejvlastnji svým impressionismem barevných hodnot. FDL jak

Boeítingrových

pokrauje bezohledn i

i

vdom

a

i

Slovensky psané lánky v našich listech jsou radostným zjevem v každém smru. pedn rozešen sám sebou domnle závažný problém jazykového separalismu. Ješt vtší radost mžeme míti s hlediska oisty jazykové. Kdo je nucen obírati se Je

tu

—

215

—

našimi lisly. frne nad topornosti výrazu, nad zdivoilosíi jazykovou lidi akademicky vzdlaných, nad úplným otupenim jejich citu a úcfy k prvnímu odkazu pedk tebas vru nebyl žádným puristou z Pestrých cest po echách. Naše východní náeí obsahují poklady, kterých neni dosud využito prakticky k osvžení ryzosti jazykové. Tebas jsou mi známy námitky filolog proti Bartošov rukovti sprá\.:é ešlinv, vždv mi byla milou osvžující lázní, a Morava pitahovala mne ode dávna kouzlem neodolatelným. Až bude jednou studován vývoj F. X. Saldy podrobnji, doteme se jist o velkém vlivu, kterým na psobil náš východ. Vtší ást eského národa žije mimo Cechy a Praha nemže zstali mítkem hodnot to dnes hlásá prakticky každé íslo novin. Ve velkém duše tíhne k pessimismu a v každém citlivjším srdci ponenáhlu se usazují varianty podvratných názor Tolsfého o vnitní ubohosti naší kultur,. Jaká je to rozkoš pro mstského vzn žíti na Slovensku, vnímati slovy nepostižiíelné kouzlo Valašska, pozorovati pracující lid na Hané. Rozhovory s polonegrámotným baou na Radhošti otevely mi hlubší przor do vnosti a daly mi intensivnji pocítil tajemslvi Stromu Života než nudné fráze našich intellekfuál, domýšlivých na své domnlé odbornictvi a naplnných vrtakou sobslateností úzkého „vdní, které nadýmá". Na Morav teprve lze intuicí postihnouti koeny síly a mravní vážnosti Komenského, Palackého, Masarykovy. Avšak hle, kam až jsem zabloudil v myšlénkách nad ticeti ádky slovenskými v pochybném žurnále, plném nejhrubšího utilitarismu pedvolební blíže

—

—

mst

—

agitace.

Z

p

q

asopis. Zásada

regionalismu v kulturním život jest jist plodná; význanjší jest tam, kde jsou vfší rozdíly v dialektu, ve zvycích, v stupni vývoje jako na Morav. Ale v Cechách má svou dležitost. Vedle prostých krajinských a místních týdenník, úrovn asto pochybné, vznikaly v posledních letech lis y vyšších snah. Po revui Jihoeský Kraj v Táboe vznikl za války v Písku velmi pozoruhodný msíník „Olavan" redigovaný Jaromírem Malým a vydávaný v pkné úprav Th. Kopeckým. vJest to jist nejlepší list na eském venkov. Nyní nás došel msíník Stráž vydávaný v Plzni. Dokazuje, jak veliká práce eká intelligenci ve venkovských mstech, a jak i

mnoho zmže oddanost spolené vci milovaného

musea království eského

píše J. V.

kraje.

Simák

—

o

V

ctihodném

pvodu

a

asopisu o

písemnictví

eských náboženských blouznivcv. Soudí, že vtšina „deist" nebyla chaotickou smsí nauk a myšlenek, nýbrž jedno'ou. Hledaje, která náboženská spolenost pedblohorská byla v Cechách mimo podobojí a Bratí tak hojná, aby se snad udržela jako vlastní církvika až do Josefínských, domnívá se, že to byla sekta Mikulášenc neboli Bratí plativých. V ísle jest pt zajímavých píspvk k náboženským djinám eským. Aktuelní je otisk policejní relace o vyhazovu Palackého z výboru Musea r. 1852. ást rozsahu asopisu je v posledních letech vnována oddílu pírodopisnému. Dr. Jan 5v. Procházka upozoruje na asovost ochrany pírody v novém našem stát. V jest otištna pednáška Dr. V. Lesného o vlivech staroindické filosofie

as

—

Líp

Ot. Beziny, jež pináší krásné obohaceni dosavadního badání o tomto báKarel Juda pipomíná skivany umlec, kterých by se mlo pamatovati pi dlení eské pdy tak, aby renty ze statk popravených eských pán bylo použito k podpoe umlc sestárlých nebo tžce se probíjejících: zámk a sídel pak k stálým nebo letním jich sídlm. Krásná chiméra. V psal Dr. K. Hoch proti názorm prof Prokopa Maxy o bolševismu. se zdá, že u nás lidé nejrznjších názor politických jsou svorni v zásadním odmítnutí násilné diktatury menšiny, je nemén patrno, že neuritý pojem bolšcvictví dle poteby lze súžiti nebo roztáhnouti a že bývá konservafivním zastancm starých vítaným bubákem proti každému socialismu vbec, vhodným váleným pokikem a lahodným volebním heslem k upevnní tídního nadpráví. Tamtéž referuje Josef Holeek o píinách pádu krále Níkoly ernohorského. V . 16. je zpráva Vine. ervinky o návštv u VI. Burceva v Paíži. v

poesii

sníku.

—

Národ

A

ád

—

.

—

Kmeni pokrauje prof.

nkdy

úvahách o jménech míst. Nazván-li ve XIV. stol. nový mstys Verona, udlal si lid z toho Beroun. Koncovky jmen Rychnov, Trutnov utvoeny ze stedo-hornonmeckého ouwe, psáno owe. Tedy njaký pan Beneš nazval své založeni Beneš-ouwe, z ehož Benešov. Praslovanský název brdo jest u nás ve významu hora zachován jenom ve jménech místních. Pvodn znamenalo fo výšinu lesem porostlou.

Ve

Zodpovdný

Flajšhans

v

zajímavých, byf

—

dosti subjektivních

íslo 4. vydáno redaktor a vydavatel (za sdruženi) Jaromír Malý. Tiskla knihtiskárna Ani. Strojila ve Vršovicích 444.

—

216

—

I.

kvtna I9I9.

DR. LEV SYCHRAVÁ:

Z

ODKAZU STEFÁNIKOVA. (K jeho

inrtosíi v

Itálii.)

Již dnes poíná se spádati kolem Stefánikova života legenda a krásná mohyla na Bradle u Košiarisk stane se jist chrámem svtcebohatýra. Je dobe tak. Sama záivá stopa jeho obdivuhodného života, skvlá linie jeho vítzného vzletu z prachu poroby je velikým pokladem pro národ. Píští generace mohou z nho erpati povznesení ze všednosti, víru v neodolatelnou moc lásky, nauení o majestátu lidské dstojnosti.

Avšak národ ukivdil by svému hrdinovi a poškodil sám sebe, kdyby se spokojil s legendou, která vždy sama dopluje a tvoí, zjednodušuje a idealisuje. Povinností národa jest, aby svdomit vyhledal skutené stopy díla hrdinova, vryté v historii národního osvobození. Stane-li se tak, rozplyne se nejedná legenda o romantinosti a dobrodružnosti Stefánikova života a jist ku prospchu jeho památky se objeví, že nic nebylo ho vzdálenjší než práv dobrodružné hazardování. Jeho síla byla v neobyejn odvážné, pesné a bezohledné logice politického myšlení a v jeho mocné vli vystihnouti smr svtového dní, splynouti harmonicky s jeho proudem, státi se tvrím jeho initelem. Jestliže zetel k vlastnímu fysickému životu úpln mizel v této ušlechtilé vášni, není divu, že jednání jeho zdálo se romantickým a dobrodružným zejména tm, kteí nevidli do dílny jeho mozku a srdce a netušili, že

odvaha a sebeobtování nejsou u

nho

ani

rozmarem

ani cností v

bžném

slova smyslu, nýbrž umocniteli jeho sociální matematiky.

Je jist naléhavou zjistiti

povinností naší

vdy

i

politiky,

aby

dílo Ste-

dobrodružnosti a snažila se písn zákonitého a píštím generacím zachovati, co bylo v

fánikovo

vybavila z legendárního

závoje

nm

a ukáznného.

Nkolik zde shromáždných dat a citát, týkajících se obdivuhodného úspchu Stefánikova v Itálii, mže býti malým píspvkem k této práci.

Pomr byl

Itálie

k centrálním

do poátku jedním

z

mocnostem a k celkové politice spojenc problém svtové války. Ticet

nejobtížnjších

nedvra ke Slovanstvu z Vídn dlouho bránila Itálii v zaujetí jasného a rozhodného stanoviska k plánu radikální pestavby stední Evropy na základ svobodných slovanských stát. Stefánik vidl od poátku, jaké je

let

trojspolkové minulosti a tradicionelní

a Berlína

umle

živená

—

217

—

v této obtíži nebezpeí pro vc eskoslovenskou a pro vc spojenc vbec. Proto horliv pstoval italské styky, hledl získávati sympatie; lítá nad italskou frontou a rozha1QI6 jedná v již poátkem r. zuje revoluní letáky nad rakousko-uherským vojskem. Vidí sice. že t-

ím,

—

žišt událostí je jinde, vrací se do Francie, jede do Ruska ale Itálie nikdy neztrácí se zetele. Je jednou z jeho zásad, že asto pekážka zdánliv vedlejší mže zmaiti veliké dílo. Když konen v zim r. 1917 vracíme z Ameriky, zdá se mu, že pispní Itálie k naší vojenské akci mže rozhodujícím zpsobem padnouti na váhu. Po dojednání dekretu o našem píštím vojsku ve Francii odjíždí v únoru 1Q18 do Itálie s odhodláním nasaditi všechny páky k docílení úspchu. Slo o to získati za každou cenu 20 25 tisíc našich voják zajatých v Itálii pro vojenskou naši akci, jež pi nejistých vyhlídkách na pomoc z Ruska a z Ameriky zdála se býti na Západ siln ohrožena. Situace v Kím byla velmi tžká. Baron Sonnino nejen rozhodn odpíral propustiti eskoslovenské zajatce z Itálie do Francie, aby pipojili se tam k malému jádru legie, nýbrž nechtl povoliti utvoení eskostovenských ástí bojovných ani na bojišti italském. Vlád záleželo ovšem na tom, aby stanovisko toto nebylo vykládáno jako nepíze k národu eskoslovenskému a jeho zápasu. Proto také zajatcm našim ochotn povolovala všemožné výhody v ohledu hmotném a mravním a dala též svolení k jejich soustední a organisování. Proti návrhu na vojenské použití echoslovák bránila se však energicky argumentem jednak humanitním, jednak právn politickým. „Itálie tak asi dovozovala vláda je sice odhodlána energicky spolupracovati k úplnému vítzství; to však není dosud materieln zabezpeeno, a vláda nemže tudíž pijmouti daí krve od národa, jemuž uskutenní jeho národního cíle nemže zaruiti. To tím spíše, že dobrovolník nemohla by hájiti proti ukrutnostem rakousko-uherským (Battisti)." Dvod právn politický záležel v tom, že Víde, opírajíc se o literu práva mezinárodního, Italm v zajetí rakouském, vymloumohla sáhnouti k represaliím vajíc se, že píslušníci rakousko-uherští byli k boji protiprávn zneužiti.

—

—

—

vi

Na tomto stanovisku pevn vytrvala italská vláda pes usilovné jednání generálního sekretáe N. R. dra E. Beneše, jenž v záí a íjnu 1917 snažil se za úinné podpory diplomacie francouzské a ruské r. vymoci

svolení bar.

váhal sice

veejn

k eskoitalské

Sonnina

projeviti

k akci

vojenské.

Zahraniní

ministr

ne-

významným projevem zaslaným dne 30. záí, ale ve vci vojenské

své sympatie

manifestaci v

ím

základní jeho stanovisko zministra války Giardino. jenž navrhl, aby z eskoslovenských zajatc zízeny byly, za úasti ímského zastupitelstva N. R. pracovní oddíly pro práce a služby

projevil jen

ochotu ke kompromisu, jímž

stávalo nedoteno. Schválil plán tehdejšího

v druhé a tetí

linii.

Naši mli zstati právn

zajatci,

zejména v ohledu

discipliny a práva trestního a zstal též vyhrazen definitivní návrat jed-

dobrovolný. Naši nabývali notlivc do zajateckých tábor, nucený neb sice osobní svobody jako vojíni italští, nosili stejnokroje s eskými barvami, mohli skládati slib eskoslovenskému národu, ale obligatorn i

i

—

218

—

zákonm

slibovali poslušnost jevily

se darem, ústupkem

italským.

se

strany

Svoboda

a výhody s ní spojené

ale

souasn zdrazován

Itálie,

kterým nedovoleno jen pro jejich rakousko-uherské státní obanství. byl zajatecký charakter našich

ešení její

a

toto,

svdilo o dobré vli

mlo pece

v naše hnutí,

bojovati

lidí,

jen

italské vlády,

a

o

práv

dve

znané politické nebezpeí, domnnkám, že snad Cecho-

pro nás

nebof jeho pijetím byla otevena cesta sami couvají ped nebezpeím rakousko-uherských ukrutností pro pípad zajetí, nebo že váhají podstoupiti nejvyšší obt, dokud nedostane se jim od italské vlády njaké záruky politické. Na druhé stréin udržovalo se mínní, že italská vláda neodhodlá se dáti svolení k eskoslovenské akci vojenské, zejména když bar. Sonnino, po svých projevech sympatie k eskoslovenské vci prohlásil dne 25. íjna 1Q17 v italské snmovn velmi jasn: „Mezi našimi válenými cíli není ani rozdlení nepátelských stát, ani zmny v cizích ádech vnitních." Byl stejný refrén, kterým dlouhou dobu rzné spojenecké to onen vlády (a sám Wilson) hájily se proti socialistickým výtkám imperialismu. Ze zásady té nutn ovšem logicky neplynulo, že by italská vláda chtla klásti pekážky osvobozovacím snahám národ neb dokonce že by potlaovati. Nicmén vzbudilo velikou sensaci, když snad chtla je Stefánik poátkem dubna r. 1Q18 oznámil sjíždjícím se úastníkm ímského sjezdu národností, že italská vláda pes všechnu svou zdrželivost v otázce rakouské svolila k organisaci samostatné ásti eskoslovenské armády na italském bojišti. Je to obrat, i jen zdánlivý slováci

vn

i

úspch? Tu otázku ímský sjezd vytrval

kladli

v

si

mnozí, tím spíše, že bar. Sonnino po celý

pímé reserv

lando nevyboil ze všeobecných,

by

a

sám

ministerský

pedseda Or-

velmi velých projev sympatií.

nebylo tu žádného problému. Vida pochybnosti co do koneného úplného vítzství nad Rakousko-Uherskou. vida její couvání ped zodpovdností za utvoení revoluního eskoslovenského vojska, vzal si za úkol pivésti ji k tomu, že skepse tato nezbavuje jí povinnosti podpoiti každé hnutí ke konenému vítzství práva brániti vzbouenému národu, aby na pispívající a nedává jí vlastní zodpovdnost odvážil se všech nebezpeí, bez zetele na výsledek. Nemžete dát záruk, nemžete nám zabezpeiti ochranu ped rakouDobrá, ekl Stefánik: skými krutostmi, nechcete vzíti zodpovdnost? „nechci žádné záruky, zbavuji vás dokonce pedem veškeré zodpovdnosti. Chci od vás jen jedno: dovolte našim hochm, aby smli umírat za ideál!" To jsou slova, jimiž Orlando sám zachytil ve svém proslovu k úastníkm ímského kongresu svou rozmluvu se Stefánikem, sklánje se pi tom ped krásným idealismem porobeného bojujícího národa.

Pro

Stefánika

italské vlády

—

Nkolik

dní

po

té,

dne 21. dubna, ve výroí založení íma, pod-

len

vlády papisoval Stefánik s Orlandem, za pítomnosti ostatních mátnou smlouvu o ustavení našeho sboru v Itálii. Podpisoval ji jako

rovný s rovným, jménem svrchovanosti národa. Dociloval v ní uznání Rady jako suverénního politického orgánu nad jednotným

Národní

219

—

ást zizovala se v Halii. jehož však ve Francii. Tyto vymoženosti obsahovaly v sob uznání svrchovanosti Nár. Rady a tím uznání našeho národního práva na svobodu. Spory o politický dosah této smlouvy pro národnostní politiku Itálie a pro pomr její k Rakousku vlekly se dosti dlouho a v srpnu 1918 nalezly ohlasu i v kampani oposiniho italského tisku proti r. Sonninovi. Dsledný odpor italského zahraniního ministra proti jakémukoli spolenému prohlášení spojenc ve prospch zízení samostatných národních stát na míst Rakousko-Uherska dlouho zatemioval politický dosah Stefánikova úspchu, který na druhé stran nebyl také dosti patrný tm politikm, kteí se domnívali, že ony nové státy ve stedu Evropy bude lze zíditi jen tehdy, odhodlají-li se Spojenci spoleným aktem neodvislost jejich sami prohlásiti, a národní svrchovanost píslušným národním orgánm ze své moci sviti. Teprve po pl roce. dne 3. íjna min. pedseda Orlando uinil konec všem pochybnostem, když ve snmovn prohlásil: ..Již 21. dubna 1Q18 naše vláda uzavela konvenci s eskoslovenskou Národní Radou, týkající se utvoení legie, bojující na naší front, kterážto konvence rovnala se výslovnému uznání C. S. N. R. za de fakto vládu." Tímto prohlášením dostalo se dílu Stefánikovu skvlé sankce a neklamného výkladu. Ukázalo se, jak správn vytušil, že neodvislost naše neodvisí od cizích záruk a slib, že vlastn ani nemže být nikým cizím platn prohlášena ani svena, nýbrž, že jen jako skutek, jako fakt mže býti uznána, když už díve národ sám ukázal se jí hodným a prorazil si cestu k svobodnému jednání. eskoslovenským vojskem, jehož nová hlavní velitelství zstávalo

i

Seton Watson sahovati do

bhu

krásn ekl o

prý a v tom byla jeho veliká

kladem

této

jeho

Stefánikovi. jak dovedl

vlastnosti.

mocn

za-

„Bude a proto je", íkal moc. Italská jeho práce je skvlým doV dob. kdy nikdo nevil v radikáln

událostí a pedstihovati

je.

protirakouskou politiku Itálie, kdy vláda italská se vzácnou oteveností doznávala své pochyby o koneném výsledku protirakouské politiky. Stefánik dovedl si vymoci uznání jako mluví samostatného eskoslovenského národa, dovedl docíliti, že 24. kvtna ped pomníkem Viktora

Emanuela

officielní zástupci Itálie a všech mocností pozdravili prapor našeho vojska jako znak nového spojence, dovedl docíliti, že pi officielní slavnosti z Augusteu téhož dne mluvil mezi zástupci válících spojenc vedle anglického prince jako pedstavitel samostatné válící moci. Dovedl si via fakti vynutiti uznání, že vlastn svobodni jsme jakmile

se jimi cítíme a jako takoví jednáme.

Tyto Stefánikovy zásady ústech

byly

živoucími

silami.

nebyly ovšem Stála

za

lovka, pímo

nimi

suchou celá

doktrínou; v jeho osobnost, silného,

sálajícího hluboké pesvdení a mocnou vždy tsn spiaty s osobním jeho vlivem a bude tudíž vždy nesnadno objektivn je zachytiti. Tím cennjší jsou ovšem ony celkem neetné písemné doklady jeho diplomatické práce, které míval ve zvyku diktovati do stroje, v matematicky struných, pesných vtách.

okouzlujícího vli.

Úspchy

jeho

byly

—

220

—

Jedním z nejcennjších tchto dokladu je zápis podaný v beznu 1918 italskému zahraninímu ministru jakožto souhrn a výsledek pedcházejícího jednání o eskoslovenské vojenské otázce; z jednotlivých ástí zápisu tohoto, které smíme dnes již pedložiti veejnosti, je vidti, jak pesné, jasné a odvážné bylo politické myšlení Steánikovo. a jak mistrn dovedl bitké, neúprosné logiky a vysokých mravních principu užívati jako tvrích sil politických. V první ásti (ad A) je r.

pkn

odpovd

Stefánikova

dvod

na

humanitní,

který

italská

vláda

proti

eskoslovanské akci vojenské uvádla, tvrdíc, že tžko jest pijati jí obt eskoslovenských dobrovolníku, když nemže dáti jim jako ekvivalent žádné záruky ani ochrany. V ásti druhé (ad B) je odpovd na

dvody právn

politické.

Odpovd

A) 1.

k

dvodu

Spojenci uznávají že vtšina

pravém

humanitnímu. Slovan

a zejména Cechoslo-

že pešli na vlí súastniti se boje proti ústedním mocnostem. Toto jednání eskoslovenského národa bylo zejména v Itálii nejen schvalováno, nýbrž podncováno házením leták a jinými prostedky propaganími. Vyvolávajíc deserci echoslovák appelem na jejich národní city, Itálie vystavovala vojáky tyto veváci

nebyli

zajati

Dohody

stranu

v

slova

smyslu, nýbrž

s

—

—

i

nebezpeím

likým

a mnozí z nich padli

pi pokusech

vzdáti

na tuto výzvu. Itálie tudíž stejn jako spojenci vyvolávala pijímala obti eskoslovenských vlastenc.*)

a

se

v-

dom

officieln pipustily 4. Všechny ostatní spojenecké mocnosti kooperaci echoslovák, kteí vyznamenali se zejména v Srbsku, v Dobrudži, v Rusku a ve Francii. Francie práv uznala autonomii eskoslovenské armády, V armád anglické jsou slovanské oddíly a v armád americké procento dobrovolník pvodu sloje

znané.

Itálie

mla

vanského

Pro

by

mén

jeviti

uritosti a rozhodnosti?

5. Národnosti vzbouené proti Rakousko-Uhersku trpí dlouhým muenictvím; je tudíž humannjší dáti dobrovolníkm možnost, aby bojovali za osvobození svých rodin, nežli nutiti je k trapné ne-

innosti.

míst nepátelské habsburské íše své síly a estných? Je-li tomu tak, nestaí národy osvoboditi. Djiny lidstva ukazují, že jedin svobody dobyté národem schopným krvavých obtí, jsou jím potom udrženy. Kdyby nyní nemla býti pijata dobrovolná obt eského národa, byla by tím v jistém smyslu položena pekážka jeho budoucímu mravnímu vývoji. 6.

Peje

si

Itálie,

aby

*)

Dvod

{enfo

byl

zvlášt

1916 se svého aeroplánu zmínné

na

vdomých

vznikla skupina stát

silný v

úsech Sfefánikových, který sám již na jae pi tom rakouského letce.

letáky rozhazoval a sestelil

—

221

—

7.

jichž

V

armád

rakousko-uherské

svdomí

je

jová schopnost

ješt

jest

pres

million vojáku,

mén probudilé. Jest nepopíratelno, že botchto muž bude neobyejn zmenšena, budou-livíce

oekávání, že ocitnou se tváí v tvá svým bratím svému skutenému nepíteli. Nemluv ani o samozejmé vhodnosti spolupráce potlaených národností práv v tomto okamžiku, vizme závr: je logické a humánní pijmouti obt dobrovolník zajatc, nebof mže oslabiti nepítele, pispli k zabezpeení vítzství spojenc a ukoniti tak útrapy porobených V neustálém

stojícím tentokráte proti

národ. jde, nepochopily by dobe toho vzniklo by pak oslabení jejich národního odporu, nyní probuzeného a souasn posílení rakouskouherského organismu.

8.

Je možno, že národnosti, o které

skrupulí italské vlády.

Z

Bylo by zajisté humannjší a moudejší pijmouti obt nkolika život v boji za svobodu než nechtíc vyvolati u doufajících národ mravní desorientaci a ponechati je snad na staletí v utrpení.

tisíc

B)

Odpovd

k

dvodu

politicko-právnímu (otázka

represalií). 1.

Ústední mocnosti

jatcm dohodovým, pes jsou 2.

že na

zajatci

Italští

pomrech

Dvod

možno

i

v

Rakousko-Uhersku

a

tžko

lze si

a

To však se takové

jsou

ve

na druhém míst uvedený (politicko-právní) bylo by

pomr

nynjších

strašlivých

Nmecku

v

pedstaviti jejich zhoršení.

jist lépe formulovati tak: utvoení

mohlo by centrálním mocnostem

je

sloužiti

eskoslovenské armády

za záminku k ospravedlnní

italských zajatc.

nepravdpodobno.

velmi

který

dopustil by

ministr

chyby, aby prohlásil officieln. že

politické

proti italským litiky

dosud k represaliím vi zazápadním východním bojišti

znané ásti eskoslovenské.

špatných 3.

nesáhly to.

zajatcm jsou dsledkem radikáln

represalie

slavofilské po-

se strany Itálie?

Podobné prohlášení

by rozkladné hnutí v celé habsvzácné sympatie všech slovanských

urychlilo

burské íši a získalo by

Itálii

národ.

Hledisko Vrchní velení poítá

kruh

vojenských.

s obtížemi rázu

nisace) a rázu mravního (nebezpeí, že

v

adách

technického (jazyk, orga-

píklad vyvolal by deserce

italských).

První námitka

je

Naskýtá se ostatn

i

opodstatnná, avšak významu druhoadého. v samotné armád rakouskouherské jakož

—

222

—

i

u

spojenc

a

byla

prakticky

již

sborech psobících na rzných

rozešena v eskoslovenských

bojištích.

Druhá námitka byla by velmi vážná, kdyby byla opodstatnna, avšak nutno si uvdomiti, že echoslovák, jenž opustil ady rakousko-nmecké, není desertérem ve vlastním slova smyslu. Bylaf mezi Cechy a Habsburky uzavena smlouva (r. 1526), jež byla korunou porušena, oteven nikdy nebyla od ní popírána. Nynjší válka, vypovzená s porušením ústavy království eského, dovršila míru nezákonností íše a pivedla národ k tomu, aby cítil se, na své stran, úpln sproštným závazku. Toto rozhodnutí bylo prohlášeno všemi mstitucemi a autoritami pedstavují-

a

eskoslovenský národ. eskoslovenský voják, opouštje rakousko-nmecké ady, nestává se tudíž kivopísežníkem; naopak, poslouchá národní discipliny a ukazuje se odvážným vlastencem.

cími

Toto vlastenectví nabude ješt na váze, hájil

svj

ideál,

jenž je

vrátí-li

zárove ideálem

se

do

boje,

aby

lidstva.

Nejedná z vt tohoto skvlého výkladu patila by plným právem píštích našich politických ítanek; tolik je v nich síly, v pravd revoluního, ale zárovei vysoce positivního, tvrího ducha. Totéž platí

do

o struné poznámce všeobecn politické, kterou Stefánik na konec svého zápisu a v níž shuštnou formou eskoslovenský program s hlediska evropského: i

pojil

skromn pishrnuje celý

—

—

„Cechové zahájili revoluní hnutí praví tu Stefánik z pohnutek mravních, aniž se ptali, najdou-li u spojenc úinné sympatie. Toto hnutí pjde dále bez ohledu na jakoukoli záruku spojenc a na osudy této války. eši od poátku války jevili tuto snahu: revoltami pi mobilisaci, sabotáží dlnickou a zemdlskou, odpíráním upisování na válená pjky, desorganisací rakouskouherské armády (z millionu eskoslovenských voják pibližn polovina pešla na stranu spojenc), konen maením konstituního a parlamentárního života, udržovati dynastii a její instituce v neustálém nebezpeí.

a

žádný ze spojenc eši a Slováci trpli, stoicky umírali, pó dlouhou dobu neposlal jim žádného povzbuzení. Nedávno nejpovolanjší mluví národa (uenci, spisovatelé a umlci, jakož i

poslanci bez rozdílu stran)

jejich

mužn

prohlásili heslo:

esko-

slovenský národ nevzdá se boje, dokud nedosáhne svého úplného osvobození. Tento „generální štáb" národa má za sebou vrné a jednolité množství 10 millionu lidí. sympatii všech estných lidí v cizin stane se

a vdomí, že utvoení pevného eskoslovenského khem k politické rovnováze východní Evropy.

Tento národ projevil životem:

eskoslovenský

pevnou vli žíti na píšt stát bude tudíž ustaven.

—

223

—

státu

svým vlastním

v

dsledku toho

íše habsburská. dosáhnou uskute-

zmizí nynjší

Irredenty rumunská, italská a jihoslovanská

nní

svých tužeb.

Jestliže tyto státy,

eskoslovenský (13 a pul

(14 millionu). jihoslovanský

zempisn,

jenž rati

millionú)

(12

vojensky, politicky a

ásten

bude o spojence a pedevším o

se

millionu).

utvoí

(bloc),

hospodásky

i

lze

Itálii,

rumunský

skupinu

opí-

pedvídati s uri-

tostí: 1.

Slovanskou

Polsku,

skuten svobodnou,

duchu

v

jednající

a intencích Dohody. 2. Zmizení nebezpeí maarského. Uhry tvoiti budou, uprosted tchto národu spojených smlouvami, stát o 6 a pl millionu obyvatel, tém ist zemdlský a pitahovány budou v okruh vlivu Dohody, od níž odviseti budou po stránce prmyslové, aniž pi tom byly udušeny.

3.

Zasazena bude smrtelná rána

nvadž

území, reorganisované

hradbou a)

politicky:

b) vojensky:

c)

Nmecko

Maar

shora

imperialismu, po-

uvedenými,

stane

se

Nmecko

bude oddleno od svých nynjších spoa Turk); ztratí

4

milliony voják, kdežto

pl millionu: hospodásky: Nmecko ztratí si

nmeckému

proti jeho ambicím.

jenc (Bulhar, získá

státy

jich

Dohoda

2 a

doly (suroviny), pracovní

sílu,

odbytišt.

Nebude-li stední Evropa zorganisována vážné nebezpeí, že zorganisuje ji Nmecko,

Dohodou, jež

zpsobem triumf své nemravné „Weltpolitik". Itálie má na prvém míst zájem na reorganisaci

vznikne

zabezpeilo

by

tím

Mla

by tudíž první ujmouti se pi

ní

stední Evropy.

iniciativy."

dat a úryvk zachycuje jen nepatrný zlomek boplodné innosti zemelého uence-vojáka-politika. Ale již z nich jaké bohatství ztratil, a dostaten patrno. co národ v je snad uloženo je v jeho odkazu.

Tchto nkolik

haté,

nm

OLOMOUC PO PEVRATU. Píše Dr. Rich. Fischer, advokát v Olomouci. (Dokonení.)

Roku 1894 zídila obec spolu s obchodní komorou nmeckou obchodní školu, kteráž byla zmnna na obchodní akademii. K píspvkm zemská správa, obch. grémium a mstská spoitelna. se uvolila státní Nedostatek uvolila se stejným dílem dopláceti obchodní komora a obec. Obec vybudovala pro školu pknou budovu, v níž umístna pak dvouletá i

i

—

224

—

.

obchodní škola chlapecká, díví, abitur. kurs a pokraovdcí obchodní škola. Od roku 1900—1918 zaplatili na tylo školy:

260.874 1 92.750 35.600

stát

zem obchodní grémium

mstská spoitelna msto Olomouc obchodní komora školného zaplaceno

Za poslední rok má Správu

tchto

14lenné

„ „

13.000

„

325.214 325.213 833.396

„

„

„

komora po 52.000

dopláceti obec a obch.

vede

škol

K

K.

korporacemi k úhrad nákladu pispívajícími, které bylo úpln nmecké. Po pevratu vyslala obec do kuratoria 3 eské delegáty, obchodní komora též 3 Cechy, obchodní grémium 2, spoitelna 1, takže eši mají 9 len ze 14, a já jsem pedsedou. Nmci rckurovali proti volb es. zástupc

nm.

do kuratoria

kuratorium,

volené

školy, ale veškeré jejich stížnosti byly zamítnuty.

—

—

bylo mstem jak už všeobecn jsem se zmínil úmysln pomíjeno a poškozováno. eská obecná škola umístnna byla ve staré chalup, jejíž nevhodnost pro školské úely byla uznána roku správním soudem vídefíským. Ale obec nemla se k náprav. 1913

eské

Školství

i

Proto otázkou lepšího umístnní es. ob. škol zabývala se es. okres, školní rada a usnesla se v prosinci 1918 pemístiti es. školy do krásné novostavby nm. dívích škol a tyto školy do mst. škol. ústavu „Alžbtinum". Nmci rozilení proti tomu protestovali, že nebyla slyšena nm. okres. škol. rada, než

školní rady

i

o Vánocích

provésti.

V

jako

pedseda eské nmecké okresní komisa jsem ono zaízení schválil a dal

jako

já.

vládní

A

pri

i

tom také zstalo.

prosinci usnesla se es. okres, školní rada za souhlasu správní

komisse na zízení eské mšanské školy pro chlapce (zahájena 20. prosince prvou tídou) a od 1. ledna pevzala do mstské správy dosud soukromou díví školu mšanskou, kterou pes 20 let vydržoval ze

prostedk ..Ustav hrabte Poettinga". Poet žák v eských a nmeckých školách v Olomouci

svých soukr.

beznu 1919

byl následující (dle

pehledu vypracovaného

taj.

.OJ

Do OloA)

okoly

eské

Všech

mouce písluší

1

2.

3. 4. 5.

obecná chlapecká

.

mš.

chlapecká obecná díví mšan, díví obecná díví (soukr. klášterní)

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

339 59 304 82

337 71

315 262

u

Židé

v

msíci

Ad. Kubišem): -^ >, a,

Ce

N

><-

,

a.

64 7 63 62

50

804

1076

225

196

196

B)

Školy

nmecké

obce, aby znanjším obnosem divadla v Olomouci.

pispla

také na síavbu dstojného es.

Dtské opatrovny nmecké vydržovala obec až dosud úpln svým eské opatrovny vydržovala Matice školská v Olomouci. tu se stala zmna: pro letošek dána es. opatrovnám subvence 8000 K a od nového školního roku pevezme celý náklad msto. Konen na pokraovací živn. školy eské pamatovala správní komisse vydatnjšími nákladem,

I

i

subvencemi, jichž dosud jim obec odpírala.

Také eské spolky dostaly na národní a dobroinné úely znanjší podpory.

V

úadech

státních provádí se oista národní dosti pozvolna. Nej-

—

díve zmizel náelník okres, hejtmanství Nmec úlisný. ale nebezpený a správcem stal se energický eský komisar. Správcem hlavního poštovního úadu stal se eský kontrolor, editelem stát. drah jmenován byl velmi dobrý našinec, ted uprázdnilo se úmrtím místo finanního editele (Nmec), a než tenái budou ísti tyto ádky, budeme již míti eského presidenta vicepresidenta kraj. soudu. Pednostou hlavního nádraží po radikálním i

Nmci

stal

eských

rukách, takže nastaly

se

eský úedník,

vojenské

úady

zmny hodn

jsou

vesms

v dobrých

pronikavé. editelství státních

drah rozšíeno bylo velmi znan a pikázány mu byly dležité trat býv. sev. dráhy a spolenosti státních drah, úednictva denn pibývá (bohužel i nmeckého!), takže bojujeme proti citelné nouzi bytové.

Také obchodní a živnostenská komora svrhnula

nmecké

8. listopadu

jamo,

eského presidenta vicepresidenta a do správní komisse 33 eských a 15 nmeckých len. Díve byli jsme tam v menšin, kterou neuznávali Nmci za hodno respektovati. Tvrce všech se

sebe,

dostala

i

pikl a rejd protieských, prvý tajemník komorní, dán byl do pense a jmenováni 2 eští konceptní úedníci. A tak pes noc takoka stala se komora ohniskem neúnavné a energické práce eské. Následek objevil se v živnostenských spoleenstvech. Ze 14 spoleenstev bylo ped válkou jediné obuvnické v eských rukách, po pevratu pibylo již 8 dalších spoleenstev, která zvolila si eskou vtšinu spole. správy (mezi nimi zejména vlivné obchodní grémium) a ješt nkolik jich bude

—

-

—

následovati.

Aby zajištn byl Olomouci všestranný vývoj pro dalekou budoucnost, podal jsem správní komissi 9. prosince 1918 návrh na vybudování velkého Olomouce pipojením 1 3 okolních obcí: Nové Ulice, Póvlu, Novosad, N. Svta, Hodolan, Blidel, Pavlovic, Chvalkovic, Cernovíra, Lazce, Hejína, Kepína a Neredína. Obce proložené mly dosud nmeckou obecní správu, po pevratu obec. zastupitelstva se vzdala a jmenován byl všude vlád. komisa (Cech) a správní komisse s es. vtšinami. Výhody tohoto spojení jsou jak pro Olomouc, tak i pro pedmstské obce velmi závažné nejen po stránce vcné, ale i národnostní. Dle úedního sítání v roce 1910 byl pomr obyvatelstva Velikého Olomouce tento:

—

227

—

Výmra katastr.

Obec. škol

eši

Nmci esk.

v ha.

Olomouc

300-27

Hodolany Blidla

373

— 6572 36 —

.

Pavlovice

Chvalkovice Cernovír Lazce .

.

Hejín

Repín Needín Nová ulice .

.

Poví

.

.

Novosady Nový Svt

Celkem

Pomr eského

767-69

69676 8230 17034 532-63 339-18 315-53 1

5854

— 39 —

178

8030 5612 1387

524 2079 1883 581 1909 1564 147

2083 131

734

1

nm

3.253

709 109 721 231 133

30 104

336 4130 1105 1402

173

528

405098 26.837

22.781

15

obyvatelstva oproti nmeckému bude dnes daleko vidno ze sítání olomúckého. pavlovického a novosadského. Poet obyvatelstva Velkého Olomouce roku 1910 zjištný na 49.618 duší, bude rovnž vtší. Pomr národnostní možno posouditi v nkolika obcích dle sítání lidu letos provedeného, má: lepší,

jak

je

Finanní

effekt

13 obcí a Olomouce

tento:

jest

Dan pím Blidla

Hejín

Repín Hodolanjí^ Lazce Ulice

Novosady Pavlovice Poví Nový" Svt

......

Needín

Olomouc sám

.

.

.

.

.

Tedy úhrnem

Dojde-li ke zízení župnímu,

má

nejkratší

dob

Prahou, Slezskem

Prahou

je

a

8.461-31

6.34574 14.41369

60.785-52

40.871- 10

16.97004 288.53523 13-58782 453.13204 67.68780 209.03664 53.47727 6.81617 10.106-—

2.06485 83.76625 5.54665 127.324-45

19.54162 16.37044 18.76138 4.05673

448832

1.139.44917 2.550.16670

357.96952

3.689.61587

597.14466

býti

239. 157- 14

Olomouc stedem župy dle

severo-

dosavadního projektu

druh koleje na trati Ces. Olomouc dležitou stanicí mezi Slovenskem. Pím telefonní spojení Olomouce dojde

Tebová-Olomouc-Perov a s

5.95699

116.71343

a stedomoravské s ástí Slezska. Zupa ítala by asi 500.000 Cech a 400.000 Nmc.

V

obec.

pirážek

20.784-81 12.084-68 9.731-72

Cernovír Hradisko Kl Chvalkovice

Nová

Obnos

k vybudování

tím stane se

rovnž otázkou

nejbližší

doby.

Mám

pevnou dvru, že soustavnou a vytrvalou prací podaí se eským a jenž vytvoiti vskutku Olomouc, jenž bude mstem velkým pevnou oporou eskoslovenské republiky. bude ozdobou i

i

Psáno

KOMU V NÁRODE DKOVATI ZA ESKÉHO STÁTU?

8.

dubna 1919.

VZKRÍSENI'

íjnovým pevratem v Cechách bylo ukoneno dlouh a bolestné období ponížení a útrap, jež bylo národu našemu snášeti pod vládou Habsburkv. Radost nad rozražením okov po staletí nás jamících jest snaha projeviti uznání pochopiteln velká. Stejn pochopitelnou jest a dík všem, kdož na díle politického našeho osvobození pracovali. i

—

229

—

Hodnocení zásluh v národ není však dosti správné a spravedlivé. Vyslovovány jsou posudky jednostranné, povrchní. Neschází také pokus o samovolné pivlastování si zásluh, zveliování vlastního piinní, neschází ani pokusu o docílení vydatného honorování služeb domnle neb skuten národu prokázaných. Už zetel k budoucnosti a k správné politické výchov lidu žádá, aby hodnocení zásluh o dobytí eské samostatnosti bylo objektivní, spravedlivé a aby se nepecházelo s hrubou nevšímavostí pes skutenosti, které národ a jeho píští generace zavazují znan jiným zpiisobem, než jak by se mohlo soudit z novináských lánk a nkterých eí, pronesených po provedení íjnového pevratu. i

Pronášejí se dosáhli náhodou.

tvrzení,

dle kterých jsme

své politické samostatnosti

Pochod myšlenek zastánc tohoto náhledu

Za svou samostatnost máme jedin co dkovati svtové

jest asi

ten:

válce a okol-

Masaryk podjal se propaganí a pi emž se mu podailo pesvditi státníky ententy a presidenta Wilsona o spravedlivosti našich nárok. Další provedli legionái, doma pak Maffia. A tím je úsudek mnohých našich lidí, zejména tch, kteí nechtí vidt chyb, jichž se eská politika dopouštla opouštním státoprávního programu, hotova. Jest zejm nesprávný a povrchní. Politická naše svoboda není toliko dílem doby válené. Jest chybou nevidti souvislosti, spojitosti událostí pímo nosti,

ententa vyhrála.

že

organisaní práce

Prof. dr.

vc

pro

naši

v cizin,

eské otázky, jako dležitého souinitele pomr evropských, otázky, jež uzrála, octnuvši se

ignorovat existenci

staleté,

nových

politických

velkého evropského peskupování sil. Evropská a nepišla jako nco naprosto nepedvídaného, s ím by národ, zejména takový, jako národ eský, s neodinným bezprávím mohl nepoítati. Nevolali jsme po válce, ale musili jsme s ní vždy poítati, jako s možným a dosti pravdpodobným dsledkem vývoje politických v Evrop a souasn pro nás jako jedním z prostedk k vlastnímu cíli a píležitostí, pi niž bychom mohli dosáhnouti vyrovnání svých útv. Jest stejn chybou pehlížeti neb snad umlovati velkou pípravnou práci, která byla v národ vykonána pro dílo svobody. Válená nynjší doba znamená pro nás provedení, vyvrcholení všeho posavadního úsilí, znamená splacení našich investic pro dosažení politického osvobození, vynaložených ve zpsobu velké síly mravní, krve statk. My jsme mli svoji samostatnost, nestojíme zde jako národ, který by byl bez jakýchkoli právních nárok, který by se stal šfastným bez vlastního velikého piinní. Nám stává se po staletích útrap, nezmrných obtí a neodinitelného zadržení našeho v šfastné konstelaci z

svtová válka

toho

i

pomr

i

vdom

i

vývoje

po

právu.

Prohlášením tistaletý

eské

už

pražskou

ve

výbru prostedk

velký odkaz

defenestrací.

pedk

Františka Palackého.

vdce oznauje

i

Habsburk koní se Habsburkm byl zahájen

samostatnosti a sesazením ve

proces, který

skutenosti

proti

Oslabený národ

cíle

politiky

kolísal

nebyl nikdy zcela opouštn. Patrno to

Poátení rozpaky

státoprávní politiku a

230

njaký

ovšem

as

eské pro dohlednou dobu. Než i

na politice

ustupují a veliký náš politický

odpor

proti centralismu za

jedin

správné vodítko našeho politického úsilí. Prudké boje politické proti vnucované ústav, dlouholeté státoprávní zápasy, provázené persekucemi politik, tisku a lidu eského byly dokladem toho, že národ se ocitl na pravé cest. Odpor národa, jenž trval vrn pi programu státoprávním, ml býti zdolán jiným zpsobem. Politická bdlost jeho otupována zvlášt v poslední tetin dlouhé vlády zlého a potmšilého

umlým, pímo raffinovaným zamstnáváním politiky Ne pro hospodáství samo, ale pro odlákání politických otázek na vedlejší koleje. Hospodáskými kon-

Františka Josefa

otázkami hospodáskými. choulostivých

asto více mluvením než iny, byl vykupován souhlas politik k politickým záležitostem, které byly asto prost negací toho, národ politicky usiloval. Mistrem tohoto umní byl zvlášt bývalý min. pedseda

cessemi,

o

dr.

Koerber.

šl.

Po

zavedení všeobecného práva hlasovacího do parlamentu pipoutána k Vídni umle pozornost širších vrstev. Politika eská ve Vídni ochabla ješt více, pod tlakem hlavn sociální demokracie. Ale nebylo tak snadno vypleniti dobré sím, které bylo zaseto pedešlými politickými generacemi. I když eská politika ve Vídni ve snaze jist jinak dobré prospti národu se octla na cestách bludných, kdy pestávala pi pouhém státoprávním ohrazení, zatím co úkladné centralisaci Vídn vážn neodporovala, nedošla v zemích eských nikdy všeobecného i

v lidu nikdy nevyhynulo. Psobila tu úinn pokud líila velikou eskou minulost a sílila budoucno. Mnoho dobrého vykonalo myšlence samostatnosti

souhlasu. Státoprávní

etba

historie,

víru v lepší

vdomí

literatura,

za rakunároda oddan uitelstvo národních vyšších škol, které šáckého regimu bránilo se falšování historie, vykládalo ji dle pravdy a vychovávalo mládež v duchu pravého eského vlastenectví. Nemže býti ani s dostateným drazem na význam školy pro osvobozenecké snahy eské poukázáno! Kde škola dala základ dobrý, byl rozum srdce dospívajících a dosplých snadno pístupný politice protivídeské. Pro udržení a upevnní státoprávní myšlenky v lidu uinily mnoho tak zvané mladé strany politické: radikáln-pokroková, pozdji státoprávnpokroková, radikální a národn-sociální. U tchto stran teba vytknouti, že zvlášt mládež jejich ve studentstvu a v dlnictvu se velice pronikav uplatnila v duchu státoprávním. Z mládeže té vyšla velká ada pracovník, kteí s úspchem zasáhli ve velké souasné dje politické. i

i

i

eských stranách politických nalezli se pesvdení státokteí se snažili tu a tam i ve své stran psobiti. Parlamentní zastoupení eské nebylo ani zdaleka obrazem skuteného smýšlení eského lidu a síly myšlenky státoprávní, která se prese všecky peI

v jiných

právníci,

kážky v

národ

vzmáhala.

Jsme

povinni vzpomenouti s

vdností zejména

našich výrobních vrstev, lidu venkovského, živnostnictva a cizím vlivm nepodlehnuvšího dlnictva, kteréžto vrstvy z velké ásti zstaly vrny politice státoprávní,

i

ifdyž byla

namnoze vyhlašována za

politiku

planého

radikalismu. Politika tato zadržela nejeden osudný krok vtšiny eského poselstva ve Vídni na snmu a vzpírala se zvlášt také plánm na i

roztržení království

eského. Dnes

—

mže

231

—

býti

patrno už každému, jaký

význam má skutenost, že jsme nikdy nedali souhlasu k jakékoli form tak zv. Deutschbóhmen. Lze s uznáním zaznamenati, že v hospodáském život jsme se setkávali s odporem proti snahám centralistickým, jak se projevovaly zvlášt pi etných záležitostech zemdlských v kterémžto oboru se nejvíce na právech zemí našich hešilo pi pokusu o zízení ústední pokladny spoleenstevní a tém pi každé otázce hospodáské, pokud zvlášt její ešení se mlo díti za souinnosti finanních prostedku státních. Samostatné bernictví zemské bylo Vídní z píin prhledných potíráno, byf zem na základ vnucené ústavy mly plné právo na vlastní bernictví, které by pi správném rozvržení píjm na zem a celé soustátí umožnilo dostatené financování hospodáských opatení, uinných v rámci autonomie zemské. Dík udržení státoprávní myšlenky v lidu, dík dlouholeté jeho politické výchov v duchu neodvislostním, i

—

—

i

—

mohli jsme

pi vypuknuli

války

míti jistotu, že

v

eském národ

ani

nebude se nedostávati lidí, kteí budou zcela na svém míst a kteí dovedou pinésti nejtžší obti za myšlenku politické svobody. Nezstávalo ovšem pi práci v národ, doma. Hledány styky s cizinou. Byla informována o utrpení našem v Rakousku, byl v ní buzen zájem o eskou otázku. Vedle styk se Slovany pracováno zejména ve Francii, kde osud národa nalezl velého pochopení. Staí vysloviti velké jméno Arnošta Denise a jest jím eeno takm všecko. Velikost naší historie, sláva úpadek národa zavinný zloiny na spáchanými, dovedly vznítiti srdce velikého Francouze k životnímu dílu jedinené ceny, povzbuditi k akcím, jichž významu v pítomné dob. v okamžicích, kdy historie tvoí, nelze vypsati. V Anglii rovnal cestu myšlence boje osvobozovacího dr. hrab Lútzow. I tu není teba plýtvati slovy. Dr. Zd. Nejedlý dobe napsal o významu innosti hr. Lútzowa („Ces. Stráž", 6. III. t. r.), poukazuje na význam denníku „Samostatnosti", za nímž Lútzow stál a na informovanost a správný smr listu toho v otázkách zahraniních. „Lútzow peoval o svtový ráz naší politiky za hranicemi, vydávaje pro informace ciziny spisy o Cechách a o Ceších, spisy stále radikálnjší a protirakouštjší, takže jim byl do Rakouska vstup pímo zabraován. 2e tím vykonal velkou práci zvlášt v Anglii, kdež o nás vdli velmi málo, jest nesporno a tak v djinách našeho osvobození bude jist jméno Lútzowovo státi mezi nejdležitjšími pedchdci tohoto našeho boje." za nejtžších

okolností

i

i

nm

i

i

Když byla

takto neodvislostním

možno

snahám eským pipravena pda.

daleko vtší nadjí, než by tomu bylo jinak, zapoati za války akce zahraniní. Prof dr. Masaryk odešel do ciziny. Vedle nho ada zvlášt mladšícVi politik eských. Vystihli velikost okamžiku. Zanechali všeho a s odhodláním, jakého mže lovku dodati jen síla velké myšlenky a práva, odcházeli z vlasti, nemajíce jistoty, kdy a zda se navrátí. Už sama okolnost, že prof dr. Masaryk, uenec a lovk svtového jména se postavil na stranu ententy, znamenala velice mnoho. Masaryk tím ekl entent, že nepoítá s možností a úelností njakého smíru národa s Rakouskem. Postavení politik eských za hranicemi nebylo snadné, néž byli odhodláni ke všemu. Nebylo vždy možno bylo také

s

—

232

—

názory Masarykovými a jeho politikou souhlasiti a ml zajisté v Cechách lze právem podkládati pohnutky nevcné jich odporu. Ale za války získal si Masaryk rázem srdce všech poctiv esky smýšlejících lidí. Dalf svým velkým odhodláním, ba nasazením svého života doklad své velké ušlechtilosti, prokázal, že vc národa s

mnoho odprc, kterým nebylo

jest

mu nade

hodných

všecko.

Masaryk

chvílích a bez

rychle rozpoznal, jak

teba

rozpak pikroil ku provádní

jednati v roz-

akcí, jež

by ho

K

byly jist daleky, kdyby v nich nevidl železnou nutnost. jeho jménu pojí se netoliko úspšné jednání s vdími osobnostmi ententy a s pre-

organisace našich slavných legií. A je teba významu jejich pro naše politické osvobození? Byl by bez nich myslitelným onen velký respekt k národu našemu, jenž se projevil uznáním samostatné, s centrálními mocnostmi válící armády eskoslovenské a zahraniní naší národní vlády? Ovšem, bylo by tžko tvoiti legie, kdyby nebylo k tomu pedpoklad, kdyby nebyla ped tím úinn psobila v duchu národnostním dobrá eská kniha, dobré eské noviny, schze, pednášky, politické organisace, slovem, kdyby nebyla pedcházela náležitá politická výchova eského lidu, kdybychom nemli

sidentem Wilsonem, nýbrž

i

se šíiti o

i

máme

ve vojsku dosti lidí, kteí se vyprostí z cizích služeb, na píšt jen svému národu. eské legie obnovily starou eskou slávu, ukázaly svtu, že Cechové dovedou ješt i umírati za svobodu svoji za osvobození jamených a utiskovaných, za ideály lidskosti. Bude velkým úkolem historikovým, aby snesl a zaznamenal velké iny našich legií, jejich snahy, boje a utrpení. Tak jako bude nutno podati souborné vypsání politické innosti a eských akcí v cizin za války vbec. Pak bude teprve možno zhodnotiti pesnji vše, co bylo za hranicemi vykonáno, jakého úsilí a jakých obtí bylo teba, aby velké události nešly mimo nás beze splnní našich tužeb. jistoty,

aby

že

sloužili

i

Politická práce za hranicemi a doma mla postupovat v dorozumní, souhlasn. Nebylo to vždy dobe možno a záleželo vždy na zralosti úsudku a na správnosti posuzování situace zde tam, což jest vcí politické vysplosti. Podailo-li se pece opatiti slušné spojení s cizinou, nutno piísli zásluhu o to sprostedkovacímu dmyslu, oddanosti a zmužilosti psobení Maffie byla všech, kdož se podjali nebezpených podnik. tu by bylo mnohé již veejnost s nkolika stran informována, dodati. Postrádali jsme mezi uvedenými prostedníky a oddanými pomocníky Maffie nejedno dobré jméno. Konený úspch boje za eskou samostatnost odvisel velice od postupu naší politiky doma a v bývalé habsburské monarchii. Dnes íká skoro každý, že vdl, že vše dobe skoní. Bylo prý jisto, že dohoda musí vyhráti. Nebylo všude této víry. Naopak, mnozí lidé u nás byli pesvdeni o vítzství centrálních mocností. A ti, kteí nepochybovali o koneném vítzství dohody, nemohli si asto zapírati kritinosti situace na bojištích, když se ujišovalo právem, že ani doasné vojenské neúspchy ententy neuchrání centrální mocnosti od koneného jich podlehnutí. Vojensky byla situace opravdu asto povážlivou. Nmecko bylo nepítelem nebezpeným a obávaným. I Rakouskoi

i

O

a

i

—

233

—

i

Uhersko se

pomrn

na^ evropské

válené

dlouho drželo v roli válící velmoci. Dovedlo nás poutat vojensky a policejn, drželo se bezohledným rabováním eských zemí. Dohoda musela uvádti jednoho faktora a pomocníka za druhým

ukázalo se

nutným

ohromného

napjetí

umní

Nmecku

aby mohla

jevišt,

za druhým

vasalovi elit. "Jeden stát

zasažení Ameriky

získáván v

a jeho podunajskému

k vojenské intervenci a

Evrop. Málo kdo

bylo teba, jak velikého a v

sil

diplomatického, aby se podailo

tuší,

jak

pravd houževnatého

pesvditi vtšinu svta o

nutnosti

zdolání zhoubného prušáckého militarismu! A pak! Rakousko mlo pi všem a po všem dosti štstí a pízn v Evrop Americe. Nebylo všude i

pvodním úmyslem Rakousko pln zniiti. Proto, se Víde snažila svtu namluviti, že chce být k národm svým spravedlivou, proto usilovala o

revisi

A

jen

ovšem po vídesku stižené. nmecko-rakouských stran, v prvé rad

ústavy a slibovala vnitní reformy,

nedokavost a

Cechonmc,

kteí

troufalost

již

chtli vidti splnní svých trhaských choutek, politických osobností ve chvílích pro

již

pak neobratný výbr vedoucích

monarchii a dynastii nejkrititjších, zmenšily nebezpeí, které nám hroze stále ješt dosti vlídn posuzovaného Rakousko-Uherska. Seidlerové ovšem nemohli Vídn zachrániti. Bývalý ministr Dr. Spitzmller. nikterak politik velkého slohu, ale lovk vychytralý, líil nedávno ve vídeské Politické spolenosti píiny, které vedly ke shroucení zilo

Po pádu

Rakouska.

do

mohla

války,

hr.

Clama, v dob,

kdy

Amerika

i

již

vstoupila

dle Spitzmúllera jen vynikající osobnost ješt zachrániti

Spitzmller navrhl nkteré osobnosti, mezi jinými bar. Beka roku 1916 byl Spitzmller poven úkolem sestaviti kabinet, k nátlaku však hr. Czernina úkolu se vzdal, ehož prý dnes lituje),

situaci.

(v prosinci

než nepodailo se k císai. Nyní bylo

mu

z

uinno

dvod,

—

kterých

nemže

—

sdliti,

dostati

se

Spitzmller rozhodnutí, o kterém mohu mluviti jen s nejvtším rozechvním. V tom okamžiku byl zvolen muž, který byl ve svém užším oboru vynikajícím, jemuž se však nedostávalo každé politické zkušenosti. Ve strašné situaci, ve které se íše nalézala,

eklo

se,

pravil

pokud možno prozatímní ministerstvo; dob, kdy každá hodina vyžadovala nejzávažnjšího

že nejlepší jest

tak se radilo císai v

Jak nepolitická, nešastná myšlenka! Sotva lze zaznamenati pípad, ve kterém by panovníkovi v nejtžším období djin bylo tak nešastn ádno! V tom možno Spitzmllerovi pisvditi. A radili císai Karlovi špatn v jiném. Chvli jsme se asto obavou, aby mu neporadili cestu do Prahy, tím více, aby nezaal brzo slibovati. Nebylo teba se strany Vídn mnoho námahy asi velkého umní, aby byl v národ vyvolán rozpor v názorech a politické projevy, které by nám rozhodnutí.

—

i

u nás mnoho slabosti, ukázalo se dosti tch, kteí byli ochotni s Rakouskem se dohodnout, kteí se netajili svou oddaností k Habsburkm. Snad dlouhá poroba a vrozený smysl pro vrnost a loyalnost k utiskovateli tu spolupsobil. A nebyly to pouze tajné myšlenky: tak zvaní eští aktivisté hlásili se k slovu. Nasazovali páky v poselstvu eském ve Vídni, v politických stranách, na v tisku. Bylo dosti trapných zjev, o kterých se mohlo íci. schzích v cizin škodily. Projevilo se

i

i

—

234

—

že jsou

dsledky donucení, a nekázn.

volné prorady

Nemohl

ale bylo

eský

i

mnoho

tisk

ml

žalostných úkazu dobro-

zajisté

oteven

svízelné

postavení.

svého mínní. Ale dalo se íci mnoho mezi ádky. Naši lidé se nauili ísti noviny psané se zetelem na persekuci provádnou na eském národ. etli je dychtiv také naši vojáci na frontách a nelze ani doceniti, jak šfastn dovedl psobiti dobrý eský list na duši vojákovu, stejn jako na lid náš v domov. Povzbuzoval, rozohoval srdce, podncoval k inm, varoval ped zradou na národ. Úelné využitkování zahraniních akcí eských velezrádc. jichž vylíení vláda pipustila ovšem s opaným úmyslem, sluší tu zajisté zvlášt pipomenouti. Proto na druhé stran zarmucovalo, že se našly eské listy, které padaly v zad eským akcím, které volaly po smíru s Rakouskem a Habsburky a které vykládaly, že samostatnost eskou lze si mysliti jen v rámci Rakouska a pod žezlem Habsburk. Není zde místa ani úmyslu hiti

íci

iny

nebezpeí

a

i

tak zv.

eských

aktivist

za

války.

Zhoubnost

toho aktivismu dnes nahlíží asi každý, i význam velkého úsih vynakládaného k tomu úeli, aby byl uinn neškodným a toto úsilí adí se dstojn k eské práci zahraniní. Vždyf nebželo pouze o jakýkoli úspch eské vci, jen když by byl zlepšil naše dosavadní postavení, ale o stupe, velikost našeho vítzství, stejn tak, jako by ani pro náš osud nebyl lhostejným stupe vítzství ententy. Bželo o to, máme-li se snad spokojiti njakou národnostn-politickou autonomií v rámci Rakouska, i máme-li trvati na požadavku vlastního státu úpln samostatného. byl také hlavn smysl odporu proti tak zv. aktivismu. Cizina, zvlášt Anglie a Amerika, kde nebylo vždy dosti znalosti vnitních pohabsburské monarchie, ani smyslu pro n, dlouho nebyla získána pro ešení otázky eské, jež jedin pro nás mlo plnou cenu. Teprve ke konci roku 1918, kdy Francie (28. ervna a 28. záí) a po ní Anglie (16. srpna) uznaly eskoslovenskou vládu v Paíži, eskoslovenské armády za spojenecké a právo národa eského na samostatnost, mohli jsme si volnji oddychnouti, teprve tehdy se stávalo jistým a zejmým, že otázka eská bude ešena v celém svém významu, že spjeme k vytouženému cíli, ku vlastnímu, zcela samostatnému státu.

Vtom

mr

Je-li

v

národ

kde získal

úmyslem mluviti objektivn o zásluhách, jichž si kdo o obnovu eské státní samostatnosti, pak nesmí býti

vodítkem pro hodnocení zásluh nahodilé, vnjší nápadností svou se vnucující okolnosti, smysl pro strannickou agitaci, nebo dokonce vypoítavost osobní, nýbrž smysl pro pravdu a pro skutený národní prospch. Nutno klásti na váhu všecko, nebot jen souhrn všeho národního piinní, souhrn všech cností a veškeré zejmé a skryté obtavosti národní rozhodl. Nkolik zeje letmo nartnutých odstavc nechtlo vyerpati daného thematu. Chtlo na pouze upozorniti v této revui, která sloužila po léta vrn vznešené myšlence neodvislostní. Netoliko proto, že národ má býti vdným k tm, kteí mu pipravili lepší budoucnost, ale také a hlavn z té píiny, aby z úplného a objektivního vypsání našeho velkého boje za svobodu a ze správného ocenní vší nezmrné lásky, vší práce, všech boj a utrpení pro tuto svobodu, z chyb prorad i

'

—

235

—

i píští generace sílu, pouení a oddanost, ani smrti se nelek dalšímu budování na tom, eho bylo ve velké dob dosaženo a aby také politickou samostatnost naši, jako nejdražší statek národa a odkaz pedku uhájili až do nedohledného budoucna a na vždy.

erpaly kající,

Ve

dubnu 1919.

Vídni, v

Anf. Raufenkranz.

Dr.

JOSEF MRÁZ:

SLOVENSKO VE SVTLE

STATISTIKY. (Pokraování.)

VII.

Znáti

pro správu

Rozvrsfvení vkové.

vkové obyvatelstva má velkou dležitost nejen v mnohém jiném ohledu. Jef zajisté dúležito školou povinných, poet osob povinných službou vo-

rozvrstvení státní,

ale

i

poet dítek jenskou, poet osob, které od uritého vku nabývají práva voliského, poet osob ve vku produktivním na rozdíl od vrstev obyvatelstva jimi

znáti

vydržovaných. Naproti tomu statistika sríatk, porodu a úmrtnosti nabývá

pravého významu teprve tehdy, vými pomry obyvatelstva.

Ize-li

ji

srovnávati s píslušnými

vko-

V

našem struném pehledu chceme se zabývati všeobecn nejrozvrstvením vkovým, jež má význam pro hospodáskou zdatnost obyvatelstva, tedy ve skupinách do dokonaných 14 let (vk dtský), od 15 19 let (vk jinošský), od 20 59 let (vk mužný, produktivní) a pes 60 let (vk staecký). Píslušná data pináší tab. 5. dležitjším

—

—

Srovnejme tu nejprve celková data za Slovensko s daty za ostatní eské. Zajisté na prvý pohled si povšimneme toho. že v zemích eských je pomrn vtší procento lidí ve produktivním (roku 1910 v C. 48-27o. na M. 46-97o, ve 51. 46l7o) než na Slovensku (43"8"/o), a že se tento pomr na Slovensku za poslední desítiletí zhoršil (roku 1900 bylo lidí 20— 59letých 45-37o. roku 1910. jen 43-87o- Souvisí to se zjevem nkolikráfe již doteným, totiž s vysthovalectvím, jemuž propadá práv tato vrstva nejvíce. Za to je na Slovensku pomrn více dtí do 14 let a mládeže do 20 let, osob tchto obou skupin je více než osob v produktivním vku roku 1910 (48"/ „ proti 43'8"/o), kdežto v ostatních zemích eských pouze ve Slezsku jsou pomry podobné (roku 1910 47"/(, proti 461 "/(,). V Cechách je nápadné nízké zastoupení dtí do 14 let (roku 1900 33-67o. roku 1910 33l7o)Naproti tomu v Cechách je pomrn nejvtší procento lidí 60 tiletých a procento produkstarších (roku 1910 :9'1^\!q). Toto procento, jakož zdravotní úrovni tivního obyvatelstva zejm svdí o vyšší hospodáské v Cechách. Co do potu osob nejstarší skupiny, panují nejhorší pomry ve Slezsku, ale Slovensko je v té vci za echami a Moravou.

zem

vku

—

:

:

i

i

i

Pozorujeme-li zastoupení ve skupinách pohlaví, vidíme, že mezi muži všeobecn

—

236

—

vkových roku 1910 podle je

absolutn

i

relativn více

1

zastoupen

vk

pomrn

dtský než mezi ženami, za

to však mezi ženami produktivní a zvlášt staecký následkem vtší úmrtnosti u muž. Slovensko u srovnání s ostatními zemmi eskými co do zastoupení starých mužíi stojí na míst druhém (ze 100 bylo 60ti

vk

pevládá

více

muž

na Slovensku 7'8, na Morav 76, ve Slezsku 5'8), co do zastoupení starých žen na míst tetím (ze 100 žen bylo 60 tiletých a starších na Morav Q'9, v Cechách 9'8. na Slovensku 65. ve Slezsku 80).

Cechách

letých a starších v

8'4.

O vkových

pomrech na vlastním Slovensku pouují nás podrobnji jednotlivých stolic. Na rozdíly, které tu panují, má opt vliv hlavn rzná intensita vysthovalectví v tch kterých stolicích. Všimnme si však každé skupiny vkové zvlášf.

data

z

dtí

14 let) má stolice Užhorodská Šaryšská (40-6Vo). Trenínská (59-879), Zemplínská (39'6<'/o) a Nitranská (39"47°). Psobí tu okolnost, Nejvíce

1910

(roku

(do dokonaných

41l7o),

:

pírstek obyvatelstva

že tu jednak pirozený stolicím tu

nejvtší, tedy proti jiným

je

rozhodn pibývá na nejmladším

obyvatelstvu absolutn; ale

na druhé stran jsou to zase stolice, z nichž se obyvatelstvo ve vku produktivním nejvíce sthuje, je tu tedy tohoto obyvatelstva mén. následkem ehož pak vypadne procento dtí vtší; tato poslední píina platí hlavn pro stolici Saryšskou. Užhorodskou a Zemplínskou. jak patrno z tohoto pehledu: 7

cito 1. líce: o

r. 1

1

,

,

,

.

do dokon. 14

Užhorodská

Pirozený pírúsek vvpolený dle poro-

inn KK ,^,^ ,'— 1910 ve stan

....

1

\. < du a umrti v letech ,.

,

let:

.

,r^r»^

1900

— 1910

i/-.ir>

406 Trenínská .... 398 Zemplínská .396 Nitranská 394 .

.

chlapc

v

Na 100 domácích obyvaíel pipadalo

~.,~.,,

.

r. .

1910

,

píslušníku v cizme se l nalézajících:

0/

i'

/q:

148 142 144 140 149

41'

Šaryšská

.

1

,

-

-

120 \7Q

68 116

4T

roku je také v prvých tyech Trenín, Zemplín) pak v AbaujNejvíce do dokon. torn, ve Spiši a teprve pak v Nite. 14 roku rovn v Užhorodu, pak však hned v Nite, Saryši. Bratislav. Nejvíce

jmenovaných

do dokon.

14.

stolicích (Užhorod. Saryš,

—

dvat

Zemplín.

Ve mstech je procento dtí ovšem znan prmru, tak v Bratislav roku 1910 jen 27'3**/o.

nižší

než v celkovém

Košicích 298°/,. ve Sfávnici 33'9'*/o, jednak proto, že ve mstech je vbec pirozený pírstek pomrn menší než na venkov (systém menšího potu dtí), jednak však proto, že msto pitahuje velmi mnoho obyvatelstva ve vku produktivním; tato vková stupnice je na p. zastoupena v Bratislav 54V0

a v Košicích 52'5°/o. Sfávnice

s

obyvatelstva

46'87o tvoí výjimku,

msto s populaní stagnací, práv ve vku pracovním.

se zmínili jest to

—

237

—

v

trpící

znan

jak jsme

odchodem

ijffjs

o w

JQ

a 3 u o

Jí

-o

o a 3

O

"o

>

-Q

O

oi|9uisun{^

Olb^Ó0OÓ0OÓb^b^<0NNb^b^Ó0NOb>N Oh-aONpîOiOT-iOpOoOoOCNoOoO — O OoOC^;>t••-lOCN;+OOoONO«^NCN<^ôOO

^30~b^b<>obb^(Dbb^b^b^b>b^^blO^

OCSiO — OiNO>CN00CNc0O»h---CNiOCN7Í'O

ISl

o

o

J

)J|j

o

h-NÓONO-— ^>0>0OO-<J"Í0NÍ0N>Ob lO es lO in lO lO lOiOiOiOiOOiOiOiOiOiOiOiO (Np(OlncNC^;+^«ôo(N«^NpT^
(NONbiONOiobSiOO^bvOtOObv^

E 2 o ;n

o -

°

J2

OCNr- — NO0va0-+'+>0NiOc0inN-<í'C>O 15

io\b>ba>b6bbbb>bb

—

^^boi

8oNbioíOiÔNÍ> *óo inobioMioô

N

bvh-OvONbóoóobióoONOÓobítÔOiio 3

io-+(NÍOÍOtOOÍOÍOÍO'ONÍOÓI<>^b^(N

7-0-+iO-+NOO(N(M.-00 '^ o o 'o o 'o 'o

'f3y

O

'-^

'o.

'O^

'rO

'<>

'C>

'O^

''-^

''-'

''^

'c>

>
>

NNCvb^NNioO^NNioioóob^^óob^ pc0NlOCS^>O00C^tOp;4|0N7-O«^NO^

b^NNONb^óOtOoOÓoKNOÍOÓONOÓOiO cN«cN•*•-;Olop^<M;*côc^
o

Í-"

M

*0>Tt-ioNp^NpOppin;4*^ôOoO;+ 0\

'<0

o- O' O^ O' Ci O^ O^ O^ C) O^ O^ O'

'c>

c> o^ o^

'c>

Ti-iONOOOCSu^ — OÔoOtOOOO^(NrOO voo^(3voN>'ior~oo''i"'í-óobboito
.9-

E

o

op

OO
v

ostatních stolicích

celkového,

nápadn

nízký

prmrný poet je

však ve

dtí pohybuje se kol

Hontské;

prmru

100 osob dtském, také zastoupení mládeže

stolici

tu ze

roku 1910 pouze 32'6Vo ve vku vku 15 20 let je tu proti ostatním stolicím nejmenší, totiž 8"7"/q. Píina tohoto zjevu je práv v Hontské stolici zakoenný a známý systém dvojdtného manželství. je

—

ve

Podle pohlaví mají hoši všeobecn vtší zastoupení mezi muži než

dvata mezi ženami, výjimku iní jen Košice (ze všech žen je ve vku do 14 let, kdežto z muž v tomto vku je jen 29 5"/,). Povšimnme stva.

Pomr

si

30**/,

dále zastoupení vrstvy produktivního obyvatelvrstvám neproduktivním je velmi dležitý

vi

této vrstvy

V celkovém prmru na 44 (správn 43'8) lidí v produktivním vku 56 (správn 56'2) lidí neproduktivních, tedy na 1 pracujícího více než 1 nepracující. se zetele k snadnosti obživy všeho obyvatelstva.

pipadalo

Jako

roku IQIO na Slovensku

v

krajnosti

k municipál.

mstm),

jednotlivých

stolicích

sluší

vytknouti

(nehled

vku

osob ve

produktivním vykazuje stolice Hontská (48'4"/o) zjev ten již je vysvtlen malým potem dtí, takže v celku na starší osoby pipadá vtší procento pak stolice Novohradská (472 Vo); naproti tomu nejmén produktivních osob vykazuje stolice Saryšská (39'3^/o) a Užhorodská (407'*/o). trpící, jak známo, znaným vysthovalectvím; v obou tchto stolicích zaujímá vrstva mladších 20 let více jak polovici veškerého obyvatelstva (ve stolici Saryšské 5\'6^/q, Užhorodské 52"4*'/o a též ješt ve stolici Zempže

nejvíce-

—

—

—

línské 5\V').

Podle pohlaví mají ženy zastoupení ve vku produktivním vtší iní msta Bratislava, kde ve vku produktivním je 56'4*^/q muž, kdežto žen jen 5r7"/o, a Košice, kde píslušné procento muž iní 54'2, u žen 50'9. • nežli muži; výjimku

Hojné zastoupení nejstarší vkové stupnice jest známkou dobrých zdravotních hospodáských pomr. V té píin kráí v ele stolice Hontská s IO^^/q obyvatelstva staršího 60ti let; pak jde stolice i

Bratislavská

toranská

(9'6°/o).

(9'2°/J a

Gemerská

Saryšská

a

Oravská

(9'3°/o).

Abauj-

(91**/o).

konci stupnice jsou zvlášt msta Košice (kde pouze 5T"/o obyvatelstva je starší 60ti let), a Bratislava (7'7''/j). Z venkovských stolic nápadn malý poet starších lidí má stolice Trenínská (jen 6-67o), pak Zvolenská (6-97o) a Užhorodská (óQVo)-

Na druhém

Chceme-li pozorovati zastoupení nejvyšší vkové stupnice

oddlen

pohlaví, pak to, co bylo eeno již všeobecn, že ženy mají vyšší procento ve skupin 60ti a víceletých než muži. platí také pro jednotlivé stolice, až na dv výjimky: ve stolici Oravské je ve vku 60li a více

dle

let

muž, kdežto žen jen 91**/o a ve stolici Užhorodské 60tiletých a starších, kdežto z žen jen 6'8®/<,.

95*', o

7Vo

—

240

—

je

z

muž

DR. JOS. DOSTAL:

JUGOSLAVIA.*) Djiny jižních Slovan jsou skutenou epickou básní, šídiê vyzdobenou iny národního heroismu a obti. Boj za svobodu napluje pevážnou ást jejich historie a vyžadoval vždycky napjetí všech sil. Dvojí nepítel provázel život tchto Slovanu: Turci a Rakousko. Otrocké panství turecké mlo býti vystídáno souverenitou Habsburské monar-

mén

pokoující a trpkou. Dnes však jedno druhé zlo náleží Kosova pole ztrácejí se ped jasem svobodné pítomnosti a slavné budoucnosti. Ale pou do minulosti, kterou chceme podniknouti, není diktována pouze zájmem historikovým, nýbrž svádí spíše teplé vdomí, že píbuzný národ slovanský vykazuje touž známku charakteristickou jako národ náš: smysl pro boj o statky duchovní Publikace Kadlecova bude vodítkem k nartnutí základních rysu djinného usilování našich jižních bratí o politickou a v dsledku toho duchovní svobodu. chie,

ne

i

minulosti, stíny

.

.

.

i

V proudu sthování národ picházejí v dob 6. a 7. stol. na Balkán kmeny Slovanské, aby pronikli jednak hluboko do Alp, jednak naplnili nitro poloostrova Balkánského. Chorvati vytvoují dva státy: v Dalmácii a Posáví. Jest jim bojovati proti íši francké a byzantské. Neudrželi si samostatnosti a po r. 1102 poutá je personální unie k Uhrám. Vpád Turk na Balkán ml osudný význam pro Jihoslovany.

Vtšinu

si jich podrobil, a nepatrný zbytek živoil pod Habsburky. I po osvobození charvatských zemí nevrátil se den svobody. Území bylo vtšinou organisováno jako Vojenská hranice. Absolutismus Habsburský

obtmi

byli Frankopán a Zrinský. Nasnažícím se popíti ústavní práva. Obava pe d germanisací a centralismem dovedla je k užšímu svazku s Uhry. nebo na snmu r. 1790 vzdali se své autonomie ve správ a financích Politicky jde až do poloviny stol. 19. hlavn o obno-

vyvolal povstání

stává boj

r.

Charvát

.

.

1671, jehož proti

Madarm,

.

vení státoprávního postavení

teprve

r.

1815 pipadla

a

o pipojení Dalmácie. Tato definitivn s ní (1814) Dubrovník, kvetoucí

Rakousku a

kulturou.

Srbové založili ve stedovku dva státy v Zet a v Rašce. První obsahoval pímoskou oblast, druhý vnitrozemskou. V tomto vládne Stepán Dušan, který založil samostatný patriarchát v Péi. Rok 1389 znamená Kosovo a poátek poplatnosti, a r. 1459 pináší podrobení úplné. Srbsko stává se pašalikem. Turecký postup zpsobil veliký posun Charvát Srb do jižních Uher, kde nalézají druhou vlast, štde podporován od uherských král a kde pedstavují brzo dležitý politický faktor. 17. stol. jest charakterisováno ústupem Turk z Uher a pokusy vytlaiti moc tureckou z Balkánu vbec. Doasné neúspchy císaské armády a obava ped mstou jsou píinou, že 1690 40.000 i

*) Karel Kadlec; Jugoslavia. (O bojích již. Nákl. ..Sekce za nár. obranu" Spolku Jugoslavia.

—

241

—

Slovanu

za

Cena 15 K.

sláfni

samostafnosf.)

srbských rodin pod patriarchou Ornojeviem pichází do Uher za novým domovem. Stali se privilegovanými cizinci (patrimonium domus Austriacae) a aspirace jejich se nesly k získání samostatného území. Touhy po samostatnosti byly realisovány ásten zízením ilyrské dvorské deputace (1745), která trvala až do 1777. Za to koncem století nabývají obanského práva zpsobilosti nabývati majetku a úad. Rok 1848 nese Srby k vyslovení sebe jako zvláštního národa politického, vede je k zdraznní nutnosti politického spojení s královstvím chorvatsko-slavonsko-dalmatským. Nadje kladené do nové epochy se nesplnily a dualismus pipravil Srbm uherským trpké sklamání. Zstala jen národn-církevní autonomie, jejímž orgánem byl kongress. Vláda marn usilovala o vliv v ní. a musila sáhnouti k suspensi. K samostatnosti politické probojovali se ernohorci, vedeni vladyky spojivšími v jedné ruce svtskou duchovní moc. Posledním duchovním knížetem i

—

—

i

(1830 1851). Po stránce territoriální znamenal berlínský kongress 1878 a válka r. 1Q12 podstatné rozšíení. Srbové balkánští spojovali dlouho vtšinou svou vc svobody s Rakouskem, které svým odmítáním hnalo je pímo v ruskou náru. Poslední boje proti Turkm zahajuje Jií Petrovi (Karadord) a jeho myšlenku pejímá Miloš Obrenovi. Jemu se podailo, že Srbsko stalo se autonomní tureckou provincií s vlastní dynastií r. 1830. Paížský mír 1856 postavil pak Srbsko pod spolenou ochranu velmocí. Dalším bodem vývoje je r. 1878. kdy berlínský kongress prohlašuje suverenitu Srbska, jež roku 1882 stává se královstvím. Jako ervená nit vine se IQ. stoletím úsilí Srb o velikou íši srbskou. Již r. 185Q Michal Obrenovi s Kossuthem jednal o konfederaci podunajských stát, zbudovaných na troskách Habsburské monarchie a Turecka. Jiným plánem bylo spojiti Srby a Bulhary v „carství jižních Slovan", jehož realisaci zmailo zavraždní Michalovo r. 1868. Milan byl ve vleku Rakouska, ale strana radikální se svým vdcem Pašiem napsala na svj prapor znovu program velkosrbský. Tento svého stlesnní došel v dynastii Karadordvi (1Q03) nov na trn dosazené. byl Petr

Od

II.

konce

18.

—

stol.

soumrn s útoky MaJar touha požadují zavedení maarštiny a Chorvati volající k sjednocení, položilo ponkud pestoupá

Chorvat po svobod. Madai ustupují,

až hnutí

illyrské,

Snm

—

vnjší hráz úsilí „státního národa". z r. 1832 6, kde dolní snmovna pistoupila na požadavek maarštiny za jazyk úední, vzdálila Maary a Chorvaty daleko od sebe. V tyto doby spadají poátky politických organisací: strana uhersko-chorvatská (unionisté) piklonna k a strana národní (ilyrská). Program národní smuje k sjednocení Chorvatska. Slavonska, Vojenské Hranice, Dalmácie a Rjeky a tyto snahy v revoluním roce 1848 dožadují se rychlého splnní. Absolutismus po roku 1849 neml pro Chorvaty mimo povýšení biskupství záhebského na arcibiskupství žádných kladných položek. Perioda po r. 1861 žije ve znamení nových a nových pokus o osamostatnní Chorvatska a pivtlení Dalmácie. Vzniká nová ^strana práva usilující o úplnou samostatnost. Nejdležitjším bodem pro politické

Maarm

—

242

—

djiny v monarchii je vyrovnání r. 1867 a pro Chorvaty 1868. Za pomoci vládní strany bylo uzaveno a znamenalo odbytí státoprávních aspirací. Pokusy o revisi dovedli Madai soustavn odmítati. Zitalisováná Dalmácie bránila se privtlení a teprve nové pomry politické ukázaly absolutní vtšinu Srb a Chorvatú, Pokusy o spolenou politiku vyvolávají konen ohlas, dochází zásluhou pokrokové strany ke smíení Chorvatú a Srb, dorhází k resolucím Rjecké a Zaderské.

—

od let 70. minulého století se vyjaduje Bosnu a Hercegovinu. Zamýšlel to již Michal Obrenovi a r. 1870 Rakousko nabízelo za vzájemnou neutralitu urité ústupky, ale Srbsko z ohledu na Rusko odmítlo. Válku r. 1876 Srbsko prohrálo a Rusko již ped válkou v konvenci s Rakouskem postavilo se zásadn proti anexím Srbska. Berlínský kongress rozhodl proti Srbsku a toto cítilo okupaci rakouskou jen jako provisorium. Tím nijak myšlenka velkosrbská se svta nebyla zprovozena, ale pronikala do Bosny a Hercegoviny. Sarajevská resoluce z r. 1007, politický to pro-*gram srbské oposice, žádala politické svobody pro zemi spravovanou Idea velkosrbská konkrétn

tendencí okupovati

i

vojákem. Téhož roku svolaná skupština bosensko-hercegovských Srb vyslovila žádost po samostatném státu zatím souásti Turecka zárove s páním všeobecného, pímého a rovného práva. Rok 1908 pinesl anexi Bosny a Hercegoviny. Sny Srb o pístupu k moi rodnou zemí byly surovou rukou odstreny Dusná atmosféra mezi Habsburskou íší a Srbskem roste, problém jihoslovanský zraje. monarchii poíná .

.

.

V

budí se interes v rozhodujících kruzích. Celá ada návrh obírá se ešením od Setona Watsona až po Dr. Pilara a všechno nabývá vášnivjších forem, nebof prožíváme balkánskou válku. Srbsko, vítz proti vli Rakouska, stupuje svou energii a jest si vdomo závratné situace válené. se

pemýšlet o

trialismu,

SI ovin ci sice také mli myšlenku velkého Slovinska, ale ve form obnovení nkdejšího Vnitrorakouska. Proti tomu Vošnjak poukazoval na vhodnjší spojení Slovinc s Chorvaty a Srby. Velká Slovenie znovuožila po r. 1868. Také myšlenka jihoslovanská v letech 70. dožívá se nového rozmachu. Za to léta 80. a 00. jsou úpadková. Slovinci musí vtšinu své energie obraceti ve prospch drobné práce politické. Hrozné pomry školské na p. v Korutanech, kde mli pouze 3 obecné školy, illustrují obecný stav dokonale! Poátkem 20. století hlásí se porozumní pro spolenou práci s Chorvaty a Srby. A roku 1000 konala se dvrná konference jihoslovanské sociální demokracie, kde byl prohlášen požadavek národní a státní sjednocenosti všech jihoslovanú. Poslanci slovinští chorvatští vyslovují vrnost monarchii na sjezdu v Lublani, stejn jako resoluce liberální strany kraské (18. IV. 1018). Ivan Cankar v týž as veejn prohlásil na schzi, že nutno usilovati o jihoslovanskou republiku. .

i

V

Slovinci s Chorvaty jdou svorn proti Italm, kteí tvoili vtšinu vládou podporovanou. Taková asi byla situace ped válkou: útisk Slovan, snížení jicK na otrocký materiál sloužící cizí myIstrii

—

umlou

—

243

—

hrozivé vystupování proti Srbsku dvojí válkou seslabenému. „Slavná" velmoc ovšem nepohrdala ani prostedky pochybného druhu jako byly na p. padélky. Dostavila se válka, a to válka pipravovaná, která mla zniiti na vždy srbské a vbec slovanské sny. Nyní jsme v proudu, jist nenáležejícímu chladné minulosti. Je to historie úžasných obtí, velikého nadšení, jež vlévá i za nejvtších utrpení sílu do žil. Srbsko okupováno v roce, kdy se utvoil v Paíži jihoslovanský komitét. Jdou zprávy o kongresse v amerických mstech. V Rusku tvoí se dobrovolnické divise z Jihoslovanú jdoucích na smrt za svobodu Silný dech ruské revoluce pohnul i stedovkým hradem rakouským a Jihoslované ohlašují svou vijli k životu prohlášením kvtnovým r. 1917. Zde se dje ješt zmínka o monarchii rakouské, kdežto t. zv. korfský program již nezná jí vbec. Následující rok tvoí historii horen. Wil3onovo poselství, rakouská nabídka míru ped blížící se porážkou mecka, deklarace Jihoslovanú (2. X. 1918), nová nabídka míru Americe, odpovd Wilsonova, manifest posledního císae, odpovcf Trumbia Jugoslávie se zrodila. ova za emigranty, konená kapitulace Než utrpení úpln nezmizelo. Sílené choutky italské na zem obývané Jihoslovany, nebo na území, jež bude bez zázemí hynouti hospodásky, vzrušují nový stát, který na dlouhou adu let bude zamstnán problémy sociálními a kulturními. To je v nejhrubších rysech struný obsah boprvní eský haté Kadlecovy knihy, jež je jak autor sám piznává pokus o pehledné shrnutí boje Jihoslovanú za svobodu. Z tohoto hlekdyž diska dlužno knihu vítati. Pedstavuje jist bohatý svod pouení ne všude rovnomrn provedený a je jako stvoený do ruky eské inteligence. Je pedností, že jsou zde resoluce atp. citovány ve svých hlavních partiích, že jsou zde odkazy k brožurám a k novinám, cenné údaje statistické atd. Veliká pée je vnována ústavním otázkám, tak pomru Chorvatú k Uhrám, bosenským, což všecko prozrazuje právního znalce. V líení historickém postrádám hlubšího pozadí jist politického celé Evropy, vtší nápln života, ale tím by kniha vzrostla nad nutný rámec. Ale tak formální censura by neškodila. šlence,

N-

—

—

—

i

pomrm i

J. L.

FISCHER:

K PSYCHOLOGII VCEREJSKA (In

margine

Sf.

I

DNESKA.

Przybyszewského „Kiku".)

ítal jsem jej v mládí. Zarážel nás svým nervosním. nkdy visiosvými horenými vidinami. Ale nárským. vždy keovit vydutým stylem hlavn: pitahoval nás velikostí své bolesti. Ponuré prohlubn sexu. v nichž zmítali se jeho hrdinové, titánský postoj vnitn rozbitého individua a na každé urputný boj. který vedlo se sebou se životem, po nmž nás. stránce zstávaly horké krpje krve: to drásalo a biovalo Przybyszewski mže dnes sebe naléhavji odmítati srovnávání s Nietzschem i

tém

i

i

a severskými

individualisty

—

my -

je

244

srovnávali všechny,

—

žili

jejich

utr-

pním

a trpli jejich porážkami. Ztroskotávali všichni v marném odboji, vypovídali boj: životu; nebof on nebyl pouze majetkem

podléhali,

emu

jejich, nýbrž majetkem mnohých. Sebepoznání je vraždilo a rdousil zlý démon sexu taková byla moudrost, kterou nám odkázal konec století. Naše mládí prosilo o živý dar, aby mohlo stavt. Toužilo pO' vítzstvích a slyšelo o porážkách. Nebylo jen pirozeno, že hledalo uitele nové a poklonilo se velkému druhu a milenci žití Whitmanovi? Potom pfîšla válka. Co chtlo rst. bylo ubito; tžký závoj padl na život. Cosi umíralo v nás a umelo. Jako bychom to nebyli my. kteí jsme žili. Stali jsme se pokornými a z dálek vzpomínali jen teplých, nžných vln, každodenního štstí, kterého jsme si díve vážiti nedovedli. Když jsme se vraceli na krátko, neubránili jsme se v prvých dobách alespoí aby se nám nedraly slzy do oí. Ale my si byli cizí. Dusno padalo všude na duši, i v Cechách se tžko dýchalo. Vzdor byl jaksi slabý a hrdost bolela. Jen nenávist hoela na dyše. Jak jsme se tehdy uili nenávidt! Tak dlouho, až do ruské revoluce. Tehdy poprvé dva trny se zachvly v základech. Tžký tlak ulevoval. Smrt Strkghova psobila jako osvobození. Teprve manifest eských spisovatel však pinesl jasno, dal vzdoru našemu sílu a hrdosti odvahu. Následovalo, co musilo pijít. Spái poloprocitlí oživli. A tehdy stala se zázraná metamorfosa, na kterou již dnes hledím s údivem a které pozdjší vky pochopiti nedovedou: procitlo ne naše Já, ale Ty. Naše chtní pestalo být individuálním, pestalo být celou jednotkou, stalo se souástí jedné velké vle. Nejen chtli, ale cítili a myslili jsme v plurále. Neznali jsme vlastních bolestí a vlastních radostí, aby nebyly bolestmi i radostmi celku. Jako byla jedna vle, byla jedna nadje, jedna láska a jedna nenávist. Co k nim nemlo vztahu, neexistovalo pro nás; co o nich vypravovalo, je posilovalo, živilo, jediné mlo vyznaní a hodnotu. Ped oima vyvstal nám nový úkol a nový cíl: národní. Život nabyl smyslu a nápln, jaké jsme se. nenadali. Esthetický zákonník ze verejška ležel pohozen, bylo nebezpeí, že krása bude krásou, jen když je tendenní. Odkrývali jsme pro sebe poklady, jež dávno byly zapadly a byly považovány za koist minulosti. Uili jsme se znát sebe, jak jsme se dosud nepoznali: ve všech. Co žili ped desetiletími i ped stoletími. Koili jsme se do hlubin: a byli pesvdeni, že vynášíme perly. Dni jedinen krásné nás zdravily, už nebylo slabosti, a když pišla pec, zapudili jsme

—

—

—

dn

i

ji

Vili jsme. „A my vždy vili,

vírou.

že vytrvat

je

krásné."

Poznal jsem: jen ten dovede mnoho usilovat, kdo dovede ninoho nenávidt; a kdyby se mne nkdo zeptal, zda jsem tehdy víc usiloval i nenávidl, nedovedl bych mu odpovdti. Tolik však vím: toho bohatství, té síly a té víry, jako tehdy jsem ml. nebudu míti již nikdy.

.Hodina

odbila:

„Ta nejzázranjší..."

Naposled vzepnul se píliv jednoty k šíleným výškám.

Potom spadával. Zázrané pukalo.

V

jednot dosud

—

zavznl

starý hlas:

Vítzil zájem Jednoho. Jak bylo dív

—

245

—

J

á.

———

Když nebylo už i

nenávisti

—

jak

mohla dále žít láska? Ze však do vlastního tla. A rdousí

nenávist nemohla zaniknout zcela*zahryzla se

——

Kdo té nenávisti nezná, odchází ke klidu, ne k osobnímu štstí; toho mén si vážit než dosud jsme se nauili a nových moudrostí nelze zapomínat; ale k práci. Ziistal nám všem velký odkaz velké doby, nám tm, kteí pijdou: práce pro život. Každá práce jiná je marná a zbytená. v sebe uzavená, studená a nedostupná híchem. Nic není neživého a kde jsme vídali jen prach tlících pergamen, buší život stejn nedokav, jako v našich žilách. Touží po vysvobození, aby ukazoval: nabádal varoval. Dohasínající duch staré generace, Przybyszewski, zamýšlí se nad svým dílem, hledá jeho nerv a rozluštní své hádanky. Je pesvden, že roste a dozrává. Svá mladá díla staví stranou jako nehotová ješt a bojující. Od toho, ím trpla, se odvrací na výpravy po posledním tajemství. jeho slova mu zstala a s ní horeka. Myslí, že píše zjevení a vypravuje sny, práv horekou našeptávané, bizzarní sny, v nichž se vespolek.

Ne

i

Vda

—

i

Ke

postrádáte,

eho

mâjí

býti

zmocnním mnohonásobným: života.

Cesty naše dávno už se rozešly; chorobná snní v nás dodoutnala a vyhasla. Jdeme jinam staré stíny nedsí. /

—

ZE

SOUASNÉHO

ŽIVOTA.

POLITIKA.

Mfr

vytvoen formou soudu.

byl

Nikoho, kdo hloubji nahlédl nesmírné liquidaci, nemohlo to pekvapili. Mlo to svou zdravou logiku, že se pedevším vbec nevyjednávalo s druhou stranou a pak, že se na mezispojenecké konferenci pecházelo znenáhla od plena k rad deseti, a konen k diktatue tí. Povahy racionální práv tak jako sentimentálni byly znepokojeny prbhem vcí a nejsou uspokojeny ani výsledkem, ale prakticky nebylo lze vyhnouti se použití té analogie generálního štábu, nebo ješl lépe té instifuce smírího soudu vyrostlé na americkém západ, mlo-li se dojiti ku konci. V tch tech osobnostech, Wilsonov, Lloyd Georgov a Clemenceauov, sousteovaly se jako v typech všechny hlavní smry mírofvorné. Vášnivý nacionalism Clemenceauv, naplnný nenávistnou nedvrou, jasný a statený idealism Wilsonv, nesporný ve své ryzosti, a konen robustní empirism Lloyd Georgv, pemáhající svým živým optimismem a humornou energií všechny pekážky a smiující všechny protivy, mohly býti každému zárukou, že dílo, na nmž so všichni shodnou, bude vykazovali sice všechny znaky kompromissu, ale kompromissu životného, v tom smyslu, v jakém jest jím život sám. A studujeme-li také fen obrovský elaborát pedbžného míru (pokud je nám ovšem uinn pístupným), elaborát, v nmž je sice investována práce a zkušenost tisíc mozk, ale který nese pece neklamnou peef tch velikých ti, shledáme opravdu, že je to návrh politické rekonstrukce Ortel.

do setzení tendencí

zájm súastnnýchpi

a

této

i

ty

kompromissu

práv

Evropy na basi pevné, s otevenými možnosmi vývoje zdravého organického, a že jest to tedy soud spravedlivý a bude mír

a

smírný.

Není možno íci, že by tu byla rozhodn pevládla jedna z obou protikladných tendencí: k potrestáni zloin a spoutáni vinníka, nebo k universálnímu odpuštni a dohod na novém svtovém principu, ale tolik možno íci, že to není mír pod heslem: vae vicfis, mír vítzný, koistící bezohledn z bezmoci protivníkovy, nýbrž že e s t t o j

mír silný

pedevším

silou správného

—

246

—

pochopení životních

podmínek nové Evropy osvobozených národ.

Ti,

kerí

si

páli po-

fysického zdolání Nmecka, které dosud, jsouc celé jako jeden železný sval, bylo stálým ohrožením svtového klidu, ku promnní celého národa v jakéhosi mezinárodního trestance, zbaveného všeho svého bohatství, na všech stranách ampufovaného, spoutaného a hlídaného, myslili práv po nmeku, zapomínali, že mocenské argumenty nevystaí proti živým a duchovým silám a že pedvídati budoucí užít píležitosti

vn

bezdn

mocenskou

situaci Evropy jest tžší než píští poasí. Naproti tomu ti pátelé ze zámoí, kteí chtli odpustiti národu, ím se provinili jeho vdcové a ím provinil se sám jimi sveden, kteí chtli ho ihned uiniti úaslným všech svobod krví obrozené zem a rovnoprávným lenem spolenosti národ, nedovedli se dosti vmyslit v choulostivou situaci nás, kteí jsme v bezprosíednim dosahu dráp ranného dnes nmeckého orla a kteí píliš dobe znajíce pirozenou mentalitu nmeckého lovka, neoddáváme se illusím o jeho citech a snahách až se zotaví. Proto bylo teba dlati mír na základ reálního poznání skutenosti, klidného uvážení všech možností a se zrakem sic pevn upeným k ideálu, ale oteveným všem datm praktické zkušenosti života. Rozhodujícím momentem pro ešení té které otázky vyskytnuvší se prbhem celého složitého jednání, af již týkala se hranic nmeckých nebo kolonií, úpravy nové stední Evropy nebo po-

mru

ínsko-japonského. bylo vždy,

jak se tím

pispje

štího systému svtového, bude-li to

ku stabilit pí-

pirozeným

a zdravým, nebo naopak zpsobí jitivou ránu, bude neustálým vzncovadlem sváru a latentním nebezpeím výbuchu. Pod zelelem této úvahy

Nmecku neodejmuta ani píd jeho slá národních. Odmítnuta

území bez nejnutnjšího dvodu zabezjen annexe levého behu Rýna, ba saarského území, odmítnut nárok Polák na korridor ke Gdasku a nemírné požadavky ve Slezsku, nám nedostává se Lužice, ba ani Kladska a ostatních kraj, na nž vznesli jsme nárok (krom nepatrné úpravy hranic pi Opavsku). Z téhož dvodu nerozdlují prost spojenci jeho kolonie mezi sebe, nýbrž pedávají je ve vlaslnictvi svazu se stalo, ža

peení obnovených

národ

i

Nmecka, jakmile se lenem Svazu stane) a rovnž Polsku jen jako mandatái. Táž úvaha byla smrodatnou v otázce rjcké, v otázce našeho korridoru atd. a nejpatrnji ovšem ve vymováni válené náhrady. Nmecku nepodetnut ani jeden životni koen. Vymena jen nejprimitivnjší náhrada škod, exptoitace saarského revíru na 15 let jest rovnž jen náhradou za zniené severofrancouzské doly, Alsasko - Lotrinsko se pouze vrací, vrací se také jen kraje polské na východ a ve sporných územích bude hlasováno. Odzbrojení Nmecka jesí jenom prvním lánkem odzbrojení obecného a jeho mezinárodní kontrola, dotýkající se suverenity, nemá urážlivosti, ponvadž není výjimeným opatením proti nmu, nýbrž tak

(a tudíž

i

ve spoluvlastnictví

Gdasko svují

pekonáním starého pojmu suverenity vbec novým pojmem svtového spoleenství. Nmecku jest široce otevena cesfa státi se souvisí s

rovnoprávným lenem, jakmile jen uiní zadost svým závazkm a podá dkazy svého zmnného smýšlení, nic není pro definitivn ztraceno a mže spoléhati, že pi píli a vytrvalosti svého lidu vyšine se, a možná díve, než se leckdo nadje, na své staré místo v popedí národ. Není dohánno k zoulalsfví a nemusí se ohlížeti po nové píležiíosli k boji na život a na smrt, mže pracovat a civilními prosledky konkurence napravit škody, které si nesmyslnou válkou samo zasadilo. Toho jsou si dnes v Nmecku dobe vdomi, pes všechen upímný líeny zdšený smutek, proto po vyerpám všech pokus o zmírnni rozsudku pijmou ho a podepíší, skloní

jeho

n

loyality

i

hlavu

a

budou pracovat. Nám nezbvá než napodobiti

je.

Uhájili

jsme v podstat svou posici na konferenci, ponvadž jsme ji hájili práv v tom duchu, který, jak jsem naznail, byl smrodatný. Jde o to, osvdime-li také dosti toho reálního smyslu v nadcházející dob hospodásko - politické hospodásko-socialní rekonstrukce. Paížská usnesení o mezinárodním zákonodárství práce a paragraf naznaující mezinárodní úpravu národnostních v našem stát upraví nám již bezpenou i

pomr

základnu.

[)j.

Rudolf Procházka.

Volby ve Vídni a Dolních Rakousich. Vídeská a dolnorakouská menšina eskoslovenská prodlala po volbách do nmeckorakouského národního shromáždní druhou velikou volební kampafí: volby do zemského snmu Dol. Rakous, do videiíské obecni rady a do vídeských okresních zastupitelstev. Docílila tentokráte velmi slušného úspchu, nebo jí pipadly 3 mandáty do zemského snmu, 8 mandát do obecní rady

—

247

—

a 41 mandái do okresních zastupitelstev. Pi volbách, jež se konaly dne 4. kvtna IQIQ. obsazovalo se celkem 120 mandáú do dolnorakouského snmu, 165 mandá' do vídeské obecní rady a 630 mandát do vídeských okresních zaslupilelslev. Ze sn-

movních mandátu pipadlo: 64 nm. soc. demokratm, 45 kesf. sociálm, 8 nm. nacionálm a 5 echoslovákm. Ze 165 mandát do vid. obec. rady: 100 soc. demokratm, 50 kesf. sociélm, 8 echoslovákm, 3 sionistm. Ze 630 mandát do okres, zastupitelstev: 339 soc. demokratm, 114 kesf. sociálm, 41 echoslovákm. 30 nm. nacionálm, 13 spojeným nm. demokratm, 9 sionistm, 4 ob. demokratm. Nmetí soc. demokraté dovršili vítzství, jehož dosáhli 16. února pi volbách do nár. shromáždní. Maji vtšinu na snmu, v obecní rad ve vtši ásti okres, zastupitelstev. Zejména porážka kesf. sociál a ovládnutí radnice soc. demokraty po ;vr!stoleté vlád kesfansko-sociální jest událostí dalekosáhlou. Ovšem vitzsíví soc. demokracie provází už vážné-jn^mento: veliký úbytek hlasv. Soc. demokraté obdrželi 16. února ve Vídni 523.256 hlas, 4. kvtna pouze 368.206 hlas, tedy o 155.050 hlas. To je zajisté neobyejná ztráta hlas, která dává tušiti další sestup s výše, na kterou se nmecká soc. demokracie dostala z ás jen shodou okolnosti, zejména následkem roztrpení nad prohranou válkou a zkrachovavším starým regimem. Jesl píznano, že se tentokráte dostavilo k urnám 61 3 procenta oprávnných voli: z 1,123.216 pouze 688.812 voli. Po soc. demokratech nejvíce hlas obdrželi kresfanští sociálové, 186.881 hlas. Cechoslováci jsou na míst Ietím s 57.620 hlasy. Obdrželi okrouhle o 8000 hlas mén než 16. února, úbylek hlas jejich jest však daleko menší než u stran nmeckých. Práv neúast nmeckého volistva umožnila echoslovákm dobytí uvedeného potu mandát, nebof dle volební geometrie vídeské by jim jinak pipadlo zvlášt do obecní rady as jen polovina mandát. Ze zvolených eskoslovenských poslanc jsou dva soc. demokraté (posl. nár. shromáždni Fr. Dvoák a editel lidpvé tiskárny Ant. Machát) a jeden eský socialista (Jan Klimeš, uitel školy „Komenského" ve Vídni). Z 8 obec... rad jest 7 soc. demokrat a 1 eský socialista. Socialisté obou mají také velkou vtšinu mandát v okres, zastupitelstvech. Nkolik mandát pipadlo nedávno založené stran eskoslovenské demokracie (není totožná s nár. demokracii) a eskoslov. stran lidové (katolické). Jest faktem, že znaného úspchu, jaký výsledek voleb ze dne 4. kvtna pedstavuje, bylo dosaženo jen spoleným postupem eských stran vídeských. I pi nepopiratelné jinak innosti orgnnisani a agitaním smyslu socialistických stran nebylo by ho dosaženo, kdyby se nešlo do voleb jednotn. Spolený postup pak byl umožnn jen tím, že nesocialisfické strany svolily ku svému vylouení ze všech míst na kandidátkách, kde byly vyhlídky na zvolení. Psobilo zde trapn, že v „Právu Lidu" byl eskovídeský úspch volební oznaen za vítzství soc. demokracie. eští socialisté, kteí mají v zemském snme a vídeské obecní rad pouze po jednom mandátu, pokládají se za poškozené. Obanské nesocialisfické vrstvy pinesly nesporn spolené vci velkou obt. Vyslovuje se pesvdení, že se do píštích voleb musí jiti na základ spravedlivjšího rozdlení kandidatur v okresech se silnými eskými menšinami. i

mn

i

smr

I

Ve

Vídni, v

kvtnu 1919.

A.

R.

BeneSovy frofeje. První publikace zahraniního úadu neodvislého státu eskoslovenského, státu, který ml díve mezinárodn uznanou vládu než skutenou moc nad svým územím, zapsobí silným dojmem na eského tenáe. Na pohled nevelká knížeka asi o 50 stránkách, stízlivého úedního vzhledu, s titulem „Diplomatické dokumenty o eskoslovenském s'átu" (v paralelním slovenském vydání: „Diplomatické dokumenty státe"), vydaná v Paíži na podzim minulého roku. A v ní je sebrána slavná že politických a diplomatických úspch, kterých docílili naši zahraniní budovatelé eské samosta'nosfi státnická moudrost ve spolku s chrabrostí vojáka. Knížka otiskuje v eském, po pípad slovenském pekladu jednotlivé dokumenty s úvodními poznámkami, které obyejn objasuji jejich vznik, význam a vzájemnou souvislost a sled tchto dokument pedstavuje nám mohutnou a jásavou gradaci eských nadjí a triumf. Wilsonovým jménem publikace vlastních dokument poíná koní; poíná spojeneckou notou Wilsonovi z 10. ledna 1917. v níž poprvé bylo oficiáln vyhlášeno „osvobozeni echoslovák z cizí nadvlády" za válený cíl Spojenc, o koní Wilsonovou notou Rakousko-Uhersku z 18. íjna 1918, která byla posledním hebem do rakve habsburské monarchie. A mezi tmito dvma akty teme 16 jiných

o eskoslovenskom

—

i

—

248

—

dokumentu, z nichž nejeden je stžejním pilíem, na nmž spoívá mezinárodní postaveni obnoveného státu eskoslovenského. V „Dodatcích" jsou pak pipojeny 4 projevy osobni, které však vzhledem k okolnostem, vnitnímu významu a váze autor jejich

ei

ministerského pedsedy italského a presidenta repunabyly mimoádné dležitosti: bliky francouzské, dopis srbského vyslance v Paíži a depeše premiéra kabinetu anglického. Pedmluva sbírky datována je v Paíži, 20. íjna 1918 a jakožto výstižný,

struný a koncisní pehled našeho politicko vojenského úsilí o vlastní stát zaslouží, aby byla známa širším kruhm eského tenástva: „Uznáním národa eskoslovenského za válku vedoucího spojence Dohody koní se dležité období zápasu jeho za vlastní samostatný stát, období, jež illustrují dokumenty diplomatické, zde sebrané, obsahující období 1917 až íjen 1918. Neodvislosf eskoslovenského státu byla prohlášena za hranicemi vlasti eskoslovenskou Národní Radou 14. listopadu r. 1915 a ve vlasti poslanci národa v jejich deklaracích z 30. kvtna 1917 a z 6. ledna 1918. Tmito akty národa eskoslovenského byl obnoven stát eskoslovenský, právn posud trvající a jen fakticky potlaený nedodržením smluv Habsburk jakožto král eských. Národ eskoslovenský prohlásiv neodvislosf svého státu, po 3 roky války organisoval tento svj stál mimo své hranice, na území Dohody. Zorganisoval svou vládu. eskoslovenskou Národní Radu v Paíži a zorganisoval ti armády eskoslovenské, bojující v Rusku a Sibii, v Itálii a ve Francii. K právní existenci eskoslovenského státu pistoupila tak existence faktická. Po této první fási zápasu našeho skonení nyní fáse druhá. Stát eskoslovenský, existující tak jako Srbsko a Belgie, stejn nepítelem obsazené, dospl uznání svého velmocemí Republikou Francouzskou, královstvím Velké Britanie, Republikou Spojených Stát Severoamerických a císastvím Japonským. Diplomatickými notami, zde publikovanými, byla konsekvována jeho neodvislost. byl uznán mezinárodn a jeho právní pomr k státm výše uvedeným pesn stanoven. Dležitost tchto mezinárodních akt odvoduje publikaci této sbírky dokument. Zaíná tetí fáse, v níž eskosldvenský stát ustavený a mezinárodn uznaný vede, jako spojenec Dohody, válku, aby vítzství spoleným donutil nepítele k uznání své mezinárodní posice. Dokumenty tyto jsou ovocem hrdinnosti eskoslovenských vojsk, schopnosti politických vdc za hranicemi chování se celého národa ve vlasti. Oni eskoslovenský stát i

i

nepátelm." mrtvých vzkísili, oni mu dobyli uznání svta, oni jej nadiktují ješt Poslední slova byla napsána týden ped historickým 28. íjnem. Všecko, co po'om následovalo na bývalého Rakousko-Uherska a v Nmecku, zkrátilo nad pomyšlení tetí fási eského boje, o níž je v pedmluv. Po pl roce eští delegáti zasedají ve Versaillích, aby v píslušných paragrafech veliké smlouvy mírové stát eskoslovenský skuten „nadiktovali ješt nepátelm." Z naší (eské) diplomatické knížky poz

i

—

pd

e

—

i

O

práci a stráovoce, jen výsledky, jen úspchy eské zahraniní akce. dání, o bojích a obtech, o chvílích strašné nejistoty a snad i beznadje, o tom všem, co ony úspchy stály, se zde nedofeme. Nicmén tím vším je podložen text památné publikace a pro tento osudn vážný podklad, pro tento tragický rub jejich jasných, skvlých stran je nám dvojnásob drahá. Trofeje našeho prvního ministra zahranií jsou

znáváme

jen

írofeje zasloužené a vykoupené!

J_

Vl^_

OTÁZKY SOCIÁLNÍ A HOSPODÁSKÉ. Deficif Republiky a dávka z majetku.

eský

socialismus prochází v dnešním rozpotu Republiky sprchou. Mohlo by se íci, kdybychom chtli mluvit eufemisticky, první státnickou zkouškou. Ministr Rašín zjišuje mimoádný schodek za r. 1919 3300 mil. a navrhuje dan, jež jej mají odstranit aspoií z ásti. Z nich opravdu padají na váhu: z vodu zboží 300 mil., z dopravy 150 mil., a z uhlí 250 mil., zvýšená zvýšení tarif železniních má vynést 500 mil. To je dohromady 1200 mil. Ostatní

—

Da

vynesou asi 145

Jak se má

mil.

pe-

da

da

Zbytek deficitu musí se uhradit

pjkou.

—

když se mu takový „bouquet" pedloží k pijeti? Vesms dan na široké kruhy konsumentstva a drobného lidu, af již nepímo i pímo. To co se na stran vydání v rozpotu dává na podpory drahotní, vyživovací, nczamsítváit

socialista,

—

249

—

nanosfni, (o se no sfron pijmu bére ve form nových pímých i nepímých daní. Tenfo finanní systém má cosi demagogického v sob. Pipomíná šejdískou damagobez krytí do nekonena, biroké gii videsko-bolševického „systému" lišténí bankovek vrstvy zaplaví se vysokými sumami erstv natištných bankovek. Jaké štstí, jak zvtšil se dchod. Chyba lávky. Bankovky opt ztratily nkolik procent na kupní síle. Zvýšení cen pohltilo zvýšený dchod. Tož se vychrlí nový mrak bankovek, ješt se dchody zvtšily a zase se ceny zvtšily a zas pírstek dchodu pohlcen pírstkem cen. A hle systém Rašínuv. Vydáme stamiliony na drahotní pídavky, vyživovací podpory atd. zvtšili jsme dchody širokých vrstev. Ale souasn novými nepímými po pí|íad pímými danmi konsumentskými, tento pírstek dchodu zas pohltíme.

—

—

Se

Dra Rašína tebas rádi

ku5

demagogie, ale socialistm tato demagogie je ní smekají, nebof tentokrát se provozuje demagogie s danmi konsumními jež vzbudí u širokých vrstev nepekonatelnou nechu. Ale zde jsme u „státnické" zkoušky. Jaký by byl finanní plán socialistický (resp. tch socialistických, jež jsou dnes na vrchu), na odstranni schodku? Dávka z majetku. Sestátnní dol, hutí, velkých prmyslových podnik, zabaveni velkostatk bez náhrady. Expropriace a sestátnní. Tof ten socialistický arsenál.

tžko

strany

pijatelná,

je

fo

jindy

ped

smr

Vyberme z nho co by se pro dobu nynjší hodilo. Dávka z majetku odpadá. Tu již pevzal ministr financí ovšem za úely mnovými. Pro rozpotový mimoádný schodek padá tedy z úvahy. Z druhých prostedk jen zabavení ady velkostatk nkterých nepátelských šlechtic bez náhrady

je dosti zralé v mentalit naší veejnosti, aby se mohlo provést s všeobecným souhlasem. Ale získalo by se tím opt jen nkolik set milion a eský deficit poítá s miliardami. Expropriace nkterých velkých podnik dlních a hutních, ponvadž jsou fo podniky nmecké, mohla by nalézt pijetí práv u šovinislických element. Ale vezmme nkolik hledisk. Pedn politické. Je myslitelné, že by dnes, kdy již je znám osud „Deutschbohmen" a kdy eská republika musí

Nmc

k 3^/8 milionm eských nalézt slušný modus vivendi, mohla se provést jednostranná expropriace jen nmeckého velkého majetku? Za druhé je myslitelné, že by za dnešního stavu mentality naší veejnosti mohlo se fo sláti bez náhrady? A stalo-li by se fo s náhradou, pak není tato expropriace vhodným objektem pro uhrazení mimoádného schodku. Za fetí. Tato expropriace by postavila rázem republiku ped problém, jak hospodait s novými svými majetky. Byla by rázem postavena na šikmou plochu, kolektivistické socialisace, s nmeckým majetkem by se zalo, ale pravdpodobn posílilo by fo agitaci proud bolševických a tžko by bylo lze se zadržet ped majetkem eským. A je republika scTôpna, aby na sob prodlávala bolševický experiment? Za tvrté. Co všechno by tomu íkala pátelská cizina, dohodoví spojenci, bez kterých jsme hospodásky politicky nemožní? Doléhati na expropriaci velkých dolových a hutních podnik (odmyslíme-li si, zda vbec je kolektivistická socialisace správná), je pi nejmenším hospodáskou politickou nesrovnalosti a netrplivostí, lim ovšem nijak není nevasné, aby se už zala provádt socialisace ve smyslu opateni jimiž by se zvýšil vliv a úast dlnicfva a zamstnanc pi správ a ziscích podnik. Taková opafení rozumn a postupn provedená by neznamenala nic, ím by se neorganicky vsáhlo do celé jemné struktury a vnitní organisace dnešního provozování podnik. i

i

jen

Tak nám z celého bžného arsenálu socialistického zbude pro úhradu schodku maximáln nkolik sef milion ze zabavených velkostatk. Ale schodek visí ne-

odvratn ve své píšerné

Cesta, kterou se dává ministr financí je se sociazdravého hlediska krajné nebezpena. Vykupovat schodek novým zdražením živobytí nejširších vrstev, je nejen profisociální ale je se stanoviska a vnitního míru republiky zhoubné. íci: musí se šetit, nechf platí vzhledem k bohám, ale stlaovat na samý kraj bídy existenní minimum vtšiny národa je nesmyslné. Zbývá ješt dvojí cesta k úhrad schodku. První: výpjka. Je fo cesta, která není vzhledem k dnešní situaci tak zavržitelna. Zatžujeme tím svou budoucnost, resp. své potomky. Ale je v tom nco nemorálního? Má dnešní generace která prožila hrzu posledních 5 let a z toho moe krve a slz vynesla samostatný stát, všechno do posledního krejcaru zaplatit a nechat ddicm istý grunt, anebo má se ponechat píští generaci, aby vzhledem k ohromným výhodám, které získala v samostatnosti, také participovala na nákladech, které si vyžádalo utvolistického

a

i

ryze

výši dál.

republikánsky

bezpeí

ním

ení

a skonsolidování samostatného státu?

—

250

—

Ale je ješf jedna cesia. Ministr Rasín pokládá za nedotknutelné sancro sancfum, že dávka z majetku bude urena jedin a výhradn k t. zv. zlepšení mny. Leží ped námi pronikavá kritika Rašínovy reformy mny sepsaná prof. J. Kolouškem.

úelm

argumenty proti provádnému umlému zvyšování mny a „Bude-li tedy pro finance eskoslovenské potebí dan ze jmní což nyní je dosti pochybné nesmi se ta ukládati ve naprosto kolísavé a nesmí se jí zejména používati k zlepšování nebof za takovým úelem ukládaná, podvrátila by všechno podnikání, niila by státní finance místo, co by jim mla pomáhati a obohacovala by vitele válené zbohatlíky, tebas by podle jména byli zdanni. Vitelm nomináln uložená, vracela by se mnohonásobn ve vyšší nomináln zmenšených pohledávek (nebo hotových penz). Dlužnici by ovšem byli tím znieni."

Autor zde snáši nejostejší

uzavírá:

—

—

mn

da

umlému

mny;

da

i

znan

da

hodnot

Tato kritika staí více než dost, aby obrátila pozornost socialist znovu k dávce asu dost, aby se zvrátil pvodn usnesený plán, že dávky ze jmní bude užito k úelm zlepšování mny. Prospch z tohoto použití dávky ze jmní je více než pochybný. Ale nyní postoupila do popedí nesnáz, která daleko vtši mrou by zasloužila, aby ji bylo odpomoženo chystanou dávkou ze jmní. Užijme dávky že jmní na miste k mnovým na úhradu mimoádného schodku! ze jmní. Je vždy ješt

úelm

Dr. Cyril Cechrák.

2 K.

„RaSínova reforma mny." Napsal Jan Koloušek. (Nákladem komisi „Socialistických List" Praha II. Hybernská 32.

vlastním.

Cena

V

asový spisek Kolouškv vidí základní osudnou a neodinitelnou chybu eské finanní politiky v tom, že nebylo hned po pevratu napiato všechno úsilí, aby tiskací stroje Rak. Uh. banky byly zapeetny a zamezena další inflace. Úplné odpoutání -od rakousko uherské mny mžeme doufati až budeme míti vlastní nenapodobiteln natištné bankovky. Autor se vyslovuje prudce valuty

znamená

zvýšení státního

proti

všemu umlému zvyšování valuty. Každé zvýšení prospje jen kapitalistm, nebof

dluhu. Zvýšení valuty

jich jednotky mnové se stanou hodnotnjšími a stane se to na útraty státu, zadlužování státu, popIa!nictva. Dlužníci budou postiženi, budou platit diuhy v jednotkách hodnotnjších, je obdrželi v jednotkách hodnotných. „Nejh by se dailo pod-

a

mén

nikatelm, kteí jsou nuceni pi svém podnikání používati úvru. Ani podnikatelm, nezadluženým bu se nevedlo dobe, kdyby hodnota mny nebo kupní síla penz stoupala. Podnikatel pi nízké cen koruny, kdy všecko je drahé, udlal si kalkulaci podle vysokých cen. I platil suroviny a jiný provozovací kapitál draho podle malé kupní sily penz, když však mezi tím, než hotové zboži pipravil na trh, cena koruny znan stoupla, nebude moci již prodati své zboži za tak vysokou cenu, na kterou podle dívjšího stavu mny poítal, nýbrž musí také konkurenci cizozemské (ale aby už byla!) prodávati za ceny levnjší." U podnik zadlužených zlepšování mny mže znamenat až zkázu. Zlepšování mny nenapravuje kivdy spáchané na majitelích pedválených pohledávek, nebof pokud to byly drobní kapitalisté, spoitelé, jich kapitály byly za války z vtiké ásti dosazeny na živobytí a pišly do rukou válených zbohatlík. Proti okídlené námitce „když nynjší koruna bude znehodnocena, budou postiženy vdovy a sirotci, jichž hlavním zdrojem byly jejich dobré pohledávky pedválené," konstatuje Koloušek s pathosem v nmž je dobré zrno: „Stalo-li se násilí rakousko-uherské bylo násilí to spácháno už dávno nmeckým a rakousko-uuherským vedením války. Násilí to není ani nejhorším ze všeho ostatního násilí, které zloinná válka zavinila a jehož není možno nijak napraviti. Kdo napraví kivdy spáchané, že byli utraceni mladí, silní lidé, kdo vrátí životy pedasn bídou a útrapami zemelým pednost profi ostatnímu jmní, .? Pro pohledávky (penžní) mají míti které bylo nenahraditeln zteneno, nebo úpln zmizelo?" Autor ukazuje, že koruna napravované nebude jen stoupal nýbrž také klesat a z tchto dvod vyslovuje se proti dani z majetku, jež by byla uspíšené vybírána ješt v dob neustáleného kursu koruny a zejména proti dávce z majetku urené k zlepšování kursu.

pimen

vi

mn.

.

.

.

251

—

Mnohý kavosti,

z dobrých argumentu autorových

pocítil

by se ihned

makav.

Negativní stránkou spisku aktiva snahy ziny,

kterým vyšší kurs koruny

je

pi

úvry

dnešní

mizivé podni-

stouply.

na druhou misku svých vážek též zejména nezbylná nutnost velkých dovoz z cižádoucí, nemá-li naše zatížení oproti cizin ješt vzrst.

je,

A

po zlepšení kursu.

nepsobících

jakmile by žádosti za že opomíjí dál

tof

otázku zlepšování mny nesmíme brát z úzké perspektivy pítomnosti. Kolísání kursu koruny ve velkých rozmrech potrvá léta. Je nemyslitelno, že by trvale bylo možno umle ovládati kurs mny. A zde je nejsilnjší punkt spisku: Olaf obti zlepšování kursu, dokonce ve form dávky z majetku je bludem a ne-

Ovšemže celou

spravedlností.

Qj.

Q

(^

LITERATURA. Karel Scheipflug: Poufa soužiíí. (5 y Výslední dojem „Pout soužití" empiricky ze životní zkušenosti. Lidé, jež v

vyddnci štstny. Jsou

tu

m je

b

i

o

s a.)*)

dojem

nm

hokého pessimismu. odvozeného

svedl osud, jsou až na malé výminky

nešastníci, kteí se narodili s kletbou a kteí pykají

krul

osudu, kteí vlekou za sebou kouli njakého tžkého zklamání, které zbavilo jejich život navždy smyslu. Jsou tu trappi.ssté, kleí obtují nejhoroucnjší tužby cizímu vrtochu nebo njaké myšlence, jež se ukáže na konec bdným fantomem. Utrpení tchto lidí není vykoupeno žádnou posvcující myšlenkou, a co je nejhorší: v jich svt vládne zákon strašného osamní. Každý trpí v sluji své bolesti, jejíž stny jsou hluché, vracejíce toliko ozvnu vlastních vzdech. Djství románové skladby rozvíjí se ped námi jako film, jehož obrazy jsou ponuré a neúprosné, a tyto krpje žalu, tyto vlny marných život slévají se v proud, jejž jakási lhostejná a záhadná sila žene neznámo kam.

nespáchané. Jsou

za viny

tu

galejnici

jest Antonín Dvoák, venkovský a pozdji pražský student a pražského magistrátu. Jeho jméno je slabost. Talent, zahubený chabostí vle, která ho iní híkou: híkou v rukou náhody, híkou v rukou pátel, híkou konen v rukou kruté a zlé samice, která ho znií duševn tlesn. Má sice chvíle, kdy se boui k protestu, ale jeho plány zmírají v zárodku, díve než se vtlí v uritou myšlenku. Nenacházeje dosti síly, aby spolurozhodoval o svém život, pocifuje pptebu omluvy; hledá ji v ideji všeobecného determinismu, a vdomí, že v ní nachází nejen omluvu své slabosti, nýbrž ospravedlnní osoby, která ho ubíjí, zesiluje jeho bezmocnost: což necítí se Magda s ním nešastnou? V tchto chvílích pipadá nám jaksi známý. Ano, takto konejšil neklid svého svdomí Antonín Vondrejc: „Osud, fátum!" Ano, je to v podsta táž pravda v život, teba bez šklebu grotesky; je beznadjná a nemilosrdná, a pohled na ni mrazí hrzou jako pohled v tvá Medusinu.

Hrdinou

konen

románu

koncipista

i

i

i

„Pouta soužili" jsou souasn výsekem pražského života, vymezeným spoleenskými styky tohoto smutného hrdiny. A protože má také aspirace po veejné innosti, shledáváme se zde s typy a zjevy, vyváženými z eského veejného života doby. jíž zmítal boj o Rukopisy. Dojem je zase co nejtrudnjší. Veejný život je porušen zištností a otráven panstvím frase: odboje koni se hanebnými kompromissy, a lidé jasné hlavy a pevné povahy bud se uzavírají v resignaci nebo odcházejí do ciziny. V této symfonii pessimismu ozývá se také motiv pessimismu národn-politického, a rozchod opposini družiny „Foenix" zesiluje skliující dojem celku akkordem národní skepse. Na štstí jeden fakt dovoluje nám zaujmouti v této vci urité stanovisko: válka, jež podrobila písné zkoušce mravní nosnost eského charakteru. Dnešek, který vyšel z tohoto hrozného porodu, stoji proti tomuto verejšku, aby usvdil jeho pessimism k nemalému zadostiuinní zajisté z nepravdy a jeho skepsi z malodušnosti, autora sama.**)

—

*)

••)

Nákladem

Jos. R. Vilímka v Praze.

Psáno ped 13

kvtnem. Pohled do

hrozí ospravedlniti tento pessimism

propasti, který

mrou

více než

—

—

252

nám otevel

dostatenou.

tento den.

A

vyjádený osudem froseníkú, jimiž jsou hlavní osoby roodvozený ze zkušenosti. Tafo zkušet»ost je jednostranná: je fo zkušenost lidí nešastných a slabých. Ale úplnjší zkušenost zjišuje vedle slabých silné, vedle nemoci zdraví, vedle utrpení štstí, je-li štstím upokojení pokojných tužeb, jimiž trpí osoby Scheinpflugovy. Život je zajisté dalek, aby v vládla božská harmonie. Na druhé stran není toliko žaláem nebo muírnou. Lze pouze tvrditi, že v rozdíleni svých dar je krut nespravedlivý. Ale chorý nemže popít existenci zdravých, slaboch existenci silných, a Antonín Dvoák má protjšek v energickém Havlovi, k nmuž vzhlíží s úctou a bázní. Na neštstí tento protjšek opouští jevišt,, a románové drama budí dojem, že život je drásavou tragedií, jejímž jediným smyslem má-li vbec smysl je bolest, zlo bez nadje na vykoupení.

mánu?

živolní pessimism,

Je, ekli jsme, empirický,

nm

—

—

„Pouta soužití" jsou dílo úctyhodné. Mají nkolik postav, jež jsou pknou ukázkou charaktotvorného (teta, Magda), a mají pes svou komposiní šíi vzácnou jed-

umní

notnost ideové a citové intonace.

v

,

r

v

t

Josef opal.

Nové peklady. „Provinní Sylvestra novém peklade, je kniha, která vyjaduje vrn, co

Bonn je

a

rd

a",*)

v moudrosti

které

vyšlo

Anatola France

kladného, pokojného a melodického, a z tohoto dvodu vyjímalo by se vhodnji spíš jako epilog nežli prolog jeho romanopiseckého díla. Sylvestre Bonnard, archivá a len Institutu, má vskutku pes své stái nejen intellektuální záliby, nýbrž i nejosobnjší lidské rysy sedmaticetiletého autora až na jeho ironii, jež se stává v potomní tvorb A. France jakousi intellektuální formou studu za jakékoli kladné tvrzení. Bonnard je prost té!o ironie. Obzíraje minulost s uspokojením dobrého hospodáe, který je každý okamžik hotov vydati poet z toho, jak naložil se svou hivnou, tento nepraktický, krÎsný a dobrý staec patí na svt s moudrou resignací a laskavým porozumním, neochromujícím ostatn jeho odvahy k inu, jehož morálka jest velmi prostá a ryze lidská. Vypravování o tom, jak je na konec svých zapleten do affairy, v níž milosrdná náhoda ( vící by ekl prozetelnost dobré vci, mohla ) dává triumfovati by býlí dojemnou rodinnou etbou, vkládanou bez obavy do rukou mladých dívek. Na štstí umní Anatola France obestelo tento píbh svtlem vyrovnané duševní pohody, jež pipomíná možno-li vbec hledati obdobu slunnou podzimkovou náladu, již milujeme v pozdních dílech dobrého Gottfrieda Kellera.

tém

—

—

—

—

„Ponížení

a

po peklade Mrštíkov vydavatelských

dn

uražení" (s

M. Dostojevského

F.

vycházejí

názvem „Uražení a ponížení"), který

v posledních

partiích zkrácen.

Snad má

esky rovnž po druhé

byl

toto dílo

vnjších

dvod

komposiní

vady, a

z

chápeme výtku domácích kritik, že všecky osoby mluví stejnou eí. Charakteristika nemá geniální bezpenosti vrcholných dl, ale fyto postavy mají na ele nezrušitelné znamení píslušnosti k mranému a bolestnému svtu Dostojevského; zdá se, jakoby i

byly studiemi osob,

nž

modelovanými se

stále vtší jistotou,

lovenství. Na

obmujícími nkolik základ-

od „Zloinu a trestu", „Brati Karamazových", v nichž Dosfojevskij zdramatisoval svj zápas o Boha, pevládá v „Ponížených a uražených" zájem psychologický; Dostojevskij je tu malíem žalné a podivné lásky dívky, jež opouští rodie ( kdo by pi tchto muednících rodiské lásky nevzpomnl otce Pokrokovského z „Chudých lidí" a setníka z „Bratí Karamazových"? milence, jemuž by mohla býti spíše matkou než milenkou. ) pro A jako již v „Chudých lidech" jest v tomto díle psychologem „ponížených a uražených", psychologem, který zatím prošel strašnou školou „mrtvého domu": otevírá brány jich žaláe, v nmž je uvznil osud a hích, vnášeje do jich tmy svtlo bratrské úasti a hledaje v jjch špín poklady duchovní krásy. Trpící a ponížené lidství je tu oslaveno v epileptické dívce, zpola dítti, vyrvané z pelechu neesti a vyvolené k tomu, aby rodovým prokletím vykoupila smír Nafašiny rodiny, aby sdlením podvojného píbhu své matky zachránila hrdinku ped koneným ztroskotáním. V román, vybudovaném na tomto motivu dvojníka, tak píznaném v umní Dostojevského, je konen zastoupen siln živel autobiografický, v nmž se mísí pravda s básnickou fikcí. Je tak dležitým píspvkem k psychologii tohoto mocného tvrce, jehož plamenný pohled pronikl až

ních typ, v

se

jich

tvrci

vtlilo

„Bs",

—

—

i

*)

Pel.

L.

Holdanová. Nákl. A. Srdce v Praze.

—

253

—

rozdíl

koenm

ke

umní,

dnu lidského ulrpeni, a zárove typickou ukázkou tohoto neest a ctnost, zloin a svatost, láska a utrpení spájejí se ve má svtelnost záe a tíhu pízraku.

lidské duše a ke

v jehož výhni

vidní svta, jež

k

Peklad povídek „Srdce mlýna" a nám francouzskou spisovatelku Rachilde. Prvá

„Napodobení z

nich

svdí

smrti"*)

uvádí

o tom, že spisovatelka

pírodu kouzlem smyslné a

ponuré poesie, nabíti ovzduší dusnem dramaúsenosfi a epickým spádem, který je v podstat umním novelly v klassickém slova smyslu. Druhá, pohybující se na hranici skutena a irrealna, obklopuje se zdarem nafuralism skutenosti balladickým šerem, které dodává realit obrysu jakési tragické grotesky. Remy de Gourmonf oznauje v charakteristice, kterou pekladatel pedeslal svému pevodu, umní Rachildové jako ukázky nasvdují, jak se zdá. tomu, že této charakteristice nutno mužské. rozumti ve smyslu co možná nejširším. umí

oživiti

tického napti

zobraziti

a

dj

se suggestivní

Ob

V Knihovn dobrých Autor

duch

je

autor

pístupný všem

mentality v klassické tradici

(sv.

„Chrám lásky"

159.) vyšel

proudm

myšlenky

a

francouzské, jež vytíbila

André Suarsa.**)

pi tom tkvící všemi koeny své umní dmyslné essaye a lehko-

kídlého aforismu k vzácné dokonalosti. V pítomných essayích o život, lásce a smrti nalil tuto formu obsahem, v nmž kvasí horký smysl souasné doby. a pojednal o svých thematech, stejn asových jako vných, s velkou subilností myšlenky a s vybraným

pvabem

Z Jana

slovního výrazu.

naší nové

Liera.)

—

Josef Kopal.

starší prosy.*)

i

Roku 1916

—

(Jaroslav Durych: Na horách. moravský básník Jaroslav

mladý

vydal

Sebrané spisy Durych knihu

o stedovkém titulu Jarmark života. Byla to historie dvou uvznných nmých hoch, historie plná dusného šera a inkvisitorské hrzy. Píbh pak sám byl asov nevymezen a temný. Na jednom míst psal však jeden z vz: „. tu list za listem matina híchu jako breví, ve kterém hledám zaklínai píse svého života." A kniha .

„Na horách") ve

je

tech oddílech,

jež

.

reprodukcí tohoto mateského breví e. Vypravuje jsou oznaeny jako Pastýská pohádka. Královská

pohádka a Píse, o osudech krásné pastýky Kristy, pro níž hyne Jan Muzikant a krásný vévoda novomstský, jemuž povila dva hošíky, ony z Jarmarku života. Když jsou odaty její dti (za trest), zbývá jí už jenom chmurný Krištof Kominík, vášnivý jí pastý, nejodvážnjší horal a stálý Kristin ochránce. Prudké viry a nadzemské vášn horské, jak u Kristy tak u Krištofa, vyhoí stykem s údolní bdností (nebo zde je kladena ferra baixa proti vysokým horám!) a skoní se smírnou salašní písní závrenou. Durich uškodil své pohádkové (ubinam gentium sumus?) práci jen povlovným postupem djovým a dtinskou rozvlánosti. Nejlepší je jisl ást prvá. Durich totiž má (jak vím již z Jarmarku) neobyejnou schopnost zpsobiti u tenáe závra, pone-li líiti vžní perspektivy, horské vzestupy a krkolomné lezecké kousky v skalách a horských komínech. Sebrané spisy lumírovce Jana Liera pokroily k druhému svazku. Jako tomu bylo u Rodiny Lutnových, tak tentokráte v drobnjších prosách*) mám takový dojem: jsou to všecko hry, jimž, neúastný divák, pihlížím. Nežiji jich, nežiji s nimi, nejsem muen jejich zápletkami. Jsou mi cizí. Všimnme si na p. úvodního Kvasu! Zatu-li se do nho. záhy tuším, že zlý duch a pobuda Karel Horák bude jistojist ke konci odstrann (podtrhuji), aby se mohla jeho hodná dcera provdati klidn za bohatého úednického synka, Otakara Tisovského. Matka Otakarova i

—

—

i

je

ale zmní se také (bez náležité psychologické motivace) snadno, aby pak zachrániti penžní pomocí inženýra Jaromíra Horáka, jenž nespravedlivou

povrchní,

mohla •)

•*) *)

Pel. Otokar Levý. Nákl. A. Srdce Pel. A. P.

V mém

nápovdný. Na . '*)

400.

K ')

V

referátu 4.

v

Praze 1919.

Praze 1919. v

ísle

neú tšnou

Na horách (1916

— 1918).

(str. 204.) ti na . 6. zdola místo neutšivou.

4.

nápovdi

Nákl. Tiskaské a vydavatel, spol.

17\50.

Vidiny a pravda. Novely. Nákl. Unie, v Praze 1919,

—

254

—

str.

228.

v

místo

Perov.

Str.

výpovdi se ocíne

v úzkých.

I

síarý vilník, otec

Otakarv, se polepší

—

a tak jsou

posledním jednání na scén sami hodni Fridolínové. Pvodce v.šeho zla Karel Horák zahyne, když jeho piinním vyletí most do vzduchu; s nim odchází ten, kdo byl vybrán, aby zanesl do spokojené bezsfaroslnosti dvou, ti rodin kvas. Je to kvas sociálního hnuti. Zel jen, že je tak zbyten profanován a persiflován šaškovskou personou svého proroka. Soubžn s tímto djem postupuje sháka archiváe Chmelíka po stedovkých dlech, sháika, jež se ovšem skoní ironicky. 1 to jsi pedvídal, jakmile jen Karel Horák ekl, že z dl byl kus odíznut. Zápletková macha Lierova vyžaduje, aby byla z nápisu na dlech zniena práv ta ást, jež by pinesla svtlo do sporné otázky kulturn historické. Druhá povídka Hero a Leander trefí V pohnuté dob, jsou paskvily na mšfáckou kulturu, v níž pesn oddleny žijí vidiny a pravda. Tof její podstatný znak: kdyby dovedli mšfáci obojí spojit, pestali by být mšáky. Pokud se týe edice, nesouhlasím se zpsoby dra. V. Brtníka. F. X. Salda ekl: o slovo míi a neekl bych už, co jsem chtl íci. To je ovšem Brfníkovi lhostejno. Mní slovosled, nahrazuje slova cizí eskými (výstižnými) atd. Skoda, že Lier nepsal verš, dokali bychom se pak takových perel: v

i

—

i

zápasu), nauený úšklebek.

Když už nastal konec všemu (nadj em s

posmškem

se ústa stáhnou v

i

—

„Nauený úšklebek" je místo „nauenou grimasu". Ukázka je z Brtníkovy básn Adagio pathetico. Jak ale zeštif tohle? Miloslav Novotný.

S

eskoslovenský

v mezinárodním právu a styku. Praha. kolínského theologa je názornou ukázkou, k jakým absurdnostem mže dojít nacionalism, stane-li se absolutním nebo dokonce theokratickým. Sthule totiž nezakládá svj požadavek moci a velikosti národního státu na úzce egoistním a malerialistním zájmu, takový nacionalism ostatn není nikdy tak nebezpený, nýbrž dedukuje jej z vyššího titulu nadnárodní, všelidské poteby a božské spravedlnosti. Jeho myšlení je pravým opakem krátkozrakého národnostního partikularismu a naturální pomstychtivosti, z nichž u nás obyejn se rodí imperialislické tendence. Tento imperialism jde ve jménu božím, je z ducha Zižkova a Cromwellova. Logické prius jest lidstvo jako celek, „jako íše mrav" se svou specifickou mravní vlí a posláním vného míru. Jednotlivé státy a národy jsou posterius, zakládají svou bytostnou, kulturní existenci teprve svou rolí, kterou v lidstvu a jeho mravní psobnosti zaujímají. Nmecký národ nejen že neml takové positivní role, on pevzal pímo negativní roli úfoku na lidstvo, znásilnní lidské svobody ve svj partikulární, sobecký prospch. Tím se provinil a musí pijati trest. On nemže býti lenem kulturního spoleenství národ, ponvadž vzí dosud ve stavu pírodním. Jeho zloinná mentalita nemže se zmniti leda po generacích, nutno tudíž s nim naložiti svta. Pod tímto zorným úhlem nutno s ním uzavíti mír, tak také nutno jako s stavt nové státy na jeho pomezí, státy slovanské, pejímající Nmecku všelidské poslání jako strážci. Tak náš stát má to nikoliv právem, nýbrž povinností býti proti nmu silný. Právo je jen v souhlasu s svta. Nmecké musí býti v zájmu lidstva zúženo, naše z téhož dvodu rozšíeno. Sthule revindikuje pro nás tudíž vše, co v prbhu novjších djin bylo od nás odtrženo, bez ohledu na povahu obyvatelstva, ba dokonce pidluje Polákm ryze nmecké kusy Slezska, o nichž sám ví, že jich nechtjí, ale oni musí je vzíti a volky nevolky assimilovati, ponvadž toho žádá vyšší ideový zájem lidstva: vyprostiti nás z objetí. Proto nutno nám také pidati celé Dolní Rakousy až po Dunaj. Ze budeme mít pes 4 miliony nevadí, vždyf je nás na 180 milion Slovan (slovanská konfederace pod vedením Ruska)! I tito naši Nmci ovšem musí býfi tresláni, o rovnoprávnosti nemže býti ei. Jejich kapitálové bohatství budiž konfiskováno! Pro musí býfi výjimené zákonodárství a jazykové platí dnes vlastn ustanovení i v. 1615! Národ náš, bohužel, nedovede býti dosti rigorosn tvrdým, jsa zkažen laxní morálkou katolicismu. Má-li býfi hoden svtodjné role mu pikázané a má-li splnif své poslání vnjší i vnitní, musí najit cestu zpt ku své staré reformaní víe, k eskobratrství a ke kalvinismu. Jen protestanti dovedou býfi svobodni. Svoboda je písná služba v díle božím. A tak se kruh uzavírá. Djiny L.

J.

h u

f

1

e:

Laichter. Úkoly dneška

I.

stát

Tato knížka

vznm

vi

sebeurení

urením

možné

i

nmeckého

Nmc,

n

—

*

—

255

—

náboženským poslénim. To nám uruje naše hranice a naše místo v lidstvu o abychom to misfo a ty hranice mohli zauja'i, potebujeme ono náboženství. Jak palrno, nebží zde o politiku, nýbrž o hisforicko-filosofickou konstrukci, jíž nelze upít velkoleposti a písné dslednost. Nebezpenost realisace fakovýchío logicky sepjatých plán neteba ovšem široce dokazovati. Marxistický experiment bolševik je ryzí analogon. Co nás však po petení takovéhoto spisu musí napadnout, je vdný obdiv pro Wilsona. Muž, jenž vychází z téhož myšlenkového okruhu, také prorok, ale jak je jsou

jeho ufopie životná, pirozená, laskavá a tak lidská!

Oima Z

angl.

[Rudolf Procházka

Román ze života ruských revolucioná. Napsal Josef o n r a d. peložil Josef hulá. V Praze. Nakladatel Jan Laichter. 1919.

západu.

originálu

C

i

XXV.)

(Laichterovy sbírky krásného písemnictví, sv.

Dj

Q,.

románu, který

—

pes

reservovaný a autokrifický titul pes výslovná tvrzení autorova o neschopnosti, proniknouti k mentalit ruského lovka, dobe postihuje bytostnou odlišnost slovanského Výchocíana od západního Evropana, jest vzat z mravního ovzduší revoluního Ruska. Djiším jest Eldorádo revolucioná, Ženeva. Auktor. Anglian polského pvodu, vykládá na základ zápisk takovouto neuvitelnou historii: Pijde sudent-revolucioná, Haldin, jenž práv spáchal zdailý atentát na vynikajícího pedstavitele carského autokratismu, jde ke svému kolegovi, Razumovovi. jehož smýšlení nezná a žádá ho o pispní k útku. A tento student jde a revolucionáe udá; Má k tomu své dvody myšlenkové: jede do Ženevy, mezi revolucionáe, ve službách vlády a jest jimi vítán s nadšením. A více než s nadšením jest pijímán sestrou Haldinovou. Ale v okamžiku, kdy jest jist, že není nikoho, kdo by jeho podivnou úlohu prozradil, jde, vyzná se ze všeho a pyká. Spisovatel vypravuje naped o zrad Razumovov; tená, který takto vc ví, te a soudí jednání Rozumovovo s tímto vdomím. Psychologické motivy dalších unikají tomu, kdo jako auktor jsou pesvdeni o jakémsi bytostném cynismu ruské duše. Ano, jest to všechno vidno ..Oima západu", jest to všechno obráženo ve sférickém zrcadle neruského cítní. A pece jest mnoho, co jako blesk objasní ruskou duši. co pod maskou a snad hlubokým nánosem cynismu objeví mravní hodnoty. Ta až sebevražedná pravdy, ta bezohledná poteba veejné zpovdi, sta se cokoli, to je ist ruská mravní velikost. A nezdá se: neobnažila se v této válce ruská duše ped celou Evropou práv s takovou sebevražednou pravdivostí? Hledíme všichni ..oima západu"; jsme my. bratí, nechápaví: ale my, lidé „západního zraku", cítíme v srdcích, že není možno, ani myslilelno. že mravní heroismus ruské duše se udusí v krvi marn prolité. ^ /y i

i

—

in

—

poteba i

—

Památník Moravsko-slezsk besedy: 1869 (1873) 1918. Napsal Dr Josef Folprecht ..Moravsko-slezská beseda" vyrostla z ..Radhošt", jako .(Radhošt" z „Blaníka". „Blaník" sdružoval od r. 1861 moravské studentstvo v tajný spolek blanických rytí s mythickými historickými pseudonymy Roku 1869 promnil se v podprný spolek „Radhošt", který doplnn 1873 „Moravskou besedou" s lensívem týmž. ale s úkoly spoleenskými a kulturními; když za persekuce studentského života „Moravská i

úedn

beseda" byla rozpuštna (1894). nastupuje brzo (1896) na její míso „Moravskoslezská beseda". Dafujeme-li tedy vznik pražského centra moravské inteligence rokem 1869. napluje se plstoletí jeho innosti. Z tohoto jubilejnímu podn!u napsal a vydal Dr. Josef Folprecht djiny besedy, maje patrn vzorem obdobnou práci Pražákovu a

Umlecké besed. Snesl do této práce bohatý materiál z listin besedních, vylíil v postupu chronologickém celou innost Besedy jejích odbor, také její podniky knihovnické, zmínil se o novinách, které Beseda dostávala a o výpravách dti slezských do Prahy, které poádala a opatil tento materiál rejstíkem. Ale to všecko le se jako únavná a nekonená zpráva jednatelská. Není tu celkových charakteristik jednotlivých období, které by byly rámcem pro obraz spolkové innosti; není tu pokus o portréty vynikajících pracovník besedních, akoliv na p. takový Vahalík sotva kde jinde by mohl býti v totalit své innosti charakterisován. Ale tak má Památník svj dobrý význam. Pináší leckterou mén známou drobnost, objasuje innost nkterých pracovník s nové stránky (Herben. Táborský a j), poví leccos významného o t. zv. moravském separatismu a stycích s mladým Slovenskem atd. Literárního djepisce i

i

i

—

256

—

upou(á

jisfé

o

kapiola

almanah „Zora".

lierárním

enického klubu

odboru

s

rozborem fí roníku

vždyf v nkterých obdobích soustedil se celý kulturní život moravský v Besed, nebo aspo vycházela odtud estná iniciativa. Lepší utídní, vcné rozdleni a syntetitjší zvládnuti látky bylo by dílu Dúležifosf díla

leži

už

povaze

v

látky:

prosplo.

velice

£)r.

A. H.

a vydává Dr. Antonín Hajn. Z liteobírá válkou a jejími dsledky, knihovnika Hajnova má místo jisí estné o fom nkolik dosud vyšlých svazk. Svazek I. jest zajímavý dokument politické innosti našich spisovatel. Jar. Kvapil, jeden z pvodc slavného spisovatelského projevu z kvtna 1917, vydal tu s názvem „Rozprávka s Nmcem" svou odpovd nmeckému žurnalistovi R. A. Beermannovi, obsahující národní a politické credo eského literáta. Dvody historické, právní a hlavn mravní, které Kvapil uvádí

Vojna a

mír. Sbírka

ratury brožurkové,

asových vcí. Vede

která se

Svdí

eského

na posilu

státoprávního

boje, jsou

ve své

strunosti

hotovým katechismem

revoluce doma Jako sv. II. vyšla knížeka Dra. Jana Auerhana „eskoslovenské menšiny za hranicemi". Auktor, jenž napsal adu monografii o eských koloniích vysthovaleckých (i v této revui), podává tu struný pehled eských ostrvk a

eské

kolonií jejich

mimo hranice eského státu a oceuje jejich význam a budoucnost; význam ukázal se zejm ve válce, budoucnost jejich, zejména hlavn v Americe k mezinárodní ochran národních menšin, není beznadjná. A ovšem, dotýká se

—

—

dojde-li

—

—

národohospodáského významu tchto kolonií, které po celém svt roztroušeny sv. III, „Odcizené ásti IG^/o celého národa. Stejn významný jest eského státu". Obsahuje historický, státoprávní a národnostní výklad vztahu jednotlivých území ke státu eskému: Kladska (píše Jan Kapras a Josef Kubín), Viforazska (Ant. Bašta) a Moravského pole (V. Veit), pruského Slezska (Kapras a Boh. K a c) a Lužic (Kapras a Jos. P á f a). Všechny tyto svazeky obsahují vci velmi i

tvoí

i

1

asové

a jsou psány vdlmi informativn.

Z

Hajná v Národním shromáždni (sv. IV.) Riegra (sv. V. — o nmž viz poznámku

svazk uvádíme dv ei dra. Ant. „Francouzské memorandum" dra. Fr. L. min, ísle na str. 215.). ^ //

dalších a v

eskoslovenská revoluce. Tak nazval Sv. Mináík knihovnu dokument o eskoslovenské revoluci v cizin. Smime-li souditi z prvních svazk, bude to podnik velmi záslužný a velmi svdomitý. Tomu nasvduji už první svazky, z nichž uvádíme: „Revoluní verše I." a „Masarykovy projev>; za války I." První publikace obsahuje politické a válené výzvy a satiry amerických Cech z asopisu „V boj" z r. 1916 a 1917 knížka druhá shrnuje fu upozorujeme zvlášt na horlivou innost J. S. Macha. Masarykovy a projevy z r. 1917, kdy byl v Rusku. Edici první obstaral Minaík

—

—

ei

sám, patrn na základ materiálu, který mu dal Jos. Tvrzický, druhou P. Maxa. Minaíkova a Hajnova Knihovna jsou zatím nejvážnjší nakladatelské podniky, které se upozorniti a je obírají válkou, pokládáme za svou radostnou povinnost, na

n

i

doporuiti.

A_

Papoušek,

fi_

O

Rusku, revoluci a bolSevícfví. (Knihovna „Národa", sv. 7.) dnešním Rusku, kde se .stídají vážn informující publikace s brakem pochybné ceny, nutno nepehlédnouti tuto knižn vydanou pednášku „OsvJar.

Ze

záplavy literatury

o

íovho svazu". Psal

ji

úastník boje

našich

legii

v

Rusku

a

psal

historik.

ji

Bezprostednost

odstupu. Zcela správn zdrazuje, že ruskou revoluci nutno hodnotili s hlediska okamžiku a s hlediska historického. Pehledn pak vykládá obecné píiny revoluce 1917 a podtrhuje ti problémy, jichž neešeni vedlo k bolševiclví. Jsou to: o ázka agrární, otázka míru, ideologie ruské inteligence. Bolševici, myšlenkov odvislí od marxictické doktríny, ešili tyto otázky ihned nazíráni

jest

a radikáln.

Od

doplována vdeckou snahou vidti

V

tom píina

jich

události

z

úspchu.

jiných zemi a menšiny v Rusku rozlišili se hlavn revoluní taktikou a organisací republiky sovtové, nespokojujíce se demokracii. Autor národn-lidovém rázu. Ale snad nutno spíše vidi význam bolševické revoluce v jejím

sociálních

demokrat

—

257

—

klásfi draz na lidový. Dležitou olázku vlivu marxismu v pomru jeho k vlastním duševním silám Ruska, pechází jen konslafováním. Podstatná ást publikace jesf vnována bolševické ideologii, kde jsme informováni jednak o státní organisaci, jednak o základních bodech polilického systému. V fheoríi má být diktatura proletarialu uskutenna, ale v praxi Lenin vládne sám. Do prosince 1918 mžeme rozeznávati nkolik stup v bolševické historii. První, sahající do bezna 1918, jest vyplnna úsilím o dobytí vlády. Následující perioda jest vyznaena terorem, útoky proti buržoasii a poslední msíce r. 1918 jsou vyznaeny zanikáním teroru a pokusy o spolupráci s ostatními.

—

Hospodásky

úpln. Staí peísti rozpoet za r. 1918 a výklad byla jasná. Knížka vyznívá apelem pro Rusko, nov zrozené z chaosu hrzy a bídy. Autor nalezl krásnou odvahu, nezlomili hl nad slovanským národem, který duchovní Evrop tolik daroval a jehož nejlepší básníci a umlci sloužili vášniv myšlence: zlepšiti osud lovka, naplniti jej hlubokým ádem mravním ... J. D. bolševictví ztroskotává

k tomu pipojený, aby

hrozná situace

Josef Teige:

První náš boj za samostatnosf pro(i Habsburkm. Naše Koí.) Publikace archiváe msta Prahy má plné právo na tenáskou pozornost. Autor vede do 16. stol., v. 1547, kdy ve válce šmalkaldské eští stavové zdvihli odboj proti

vzpomínky

III.

Ferdinandovi

nemalého

B.

I.,

odboj, který

významu

tuto vzpouru. Teige

sám

vinou

ztroskotal

v rukopisu

chystá

pvodc. eská

souasného svdka Sixta z k vdecké edici Sixtovo dílo

dosud netišinými zájem o vydání jen podporuje.

Práv

v

historiografie

Ottersdorfu,

knížka

a

tchto

má

dílo

jenž popsal

sama ukázkami

citátech

velmi

pso-

bových, obráží se velmi piléhav pomr dynastie k národu, pomr, který se jen piosfoval, aby vyznl naprostou dissonancí. Cteme-li úryvek z mužné a statené pana Viléma Kineckého z Ronova: „A tak se nám všichni všední híchové v smrledlné obracejí a jich smrtedlné v všední. Král se všemi svými vždycky ve všem spravedliv a práv jest a my vždycky, uime, co chceme, vinni. Všecka naše pedsevzetí jsou nespravedlivá a na ublíženi vrchnosti a dstojenství královského. Toliko sám mandát jesf spravedlivý," zdá se nám, že ironie, která doprovází tato slova, by mohla platiti pro všechny minulé (tikrát blažené!) asy. Nebylo národa v bývalé monarchii, který by obtoval tolik dynastii, který ji asto zachránil, jako práv „eští rebelové". Ale nebylo také dynastie (vyjímám Josefa II.), jež zrazovala krok za krokem, jež nemla tvrích lidí, na konec hodící se jen k vasalství Hohenzollernského impéria, jako Habsburkové. ^ Jest jen ctí, že naše tradice protihabsburská poíná tak brzo v souhlasu s tehdejším nazíráním djinným hledá také materíelní Sixt sám

ei

—

—

—

píiny

—

—

Ferdinandova nad vinníky a nachází je u chtivosti Ferdinandov po statz finanní tísn. Úryvky a odstavce Sixtova díla dodávají knížce cenu, že podávají možnost bezprostedního poznání doby a vybízejí, abychom brzo mohli uvítati ádnou edici, jež by umožnila také soud o hodnot hístoriografické. J Dostál. cích,

ortelu

—

mu mly pomoci

jež

"V

—

B. Koí.) Jindr. Matiegka, Plemeno a národ. (Pednášky Jednoty Fl. Známý náš authropolog v jasn koncipovené a posledních pokrok vdeckých využívající pednášce vychází od protikladu rasa: národ. První jest pedstavována „sou-

hrnem

individuí

téhož druhu, který

jeví

adu spolených znak

tlesných a

to

znak

Skupin lidí k sob pojených umlými znaky (e, kultura) teprve dostává se oznafní: národ. Ra?y vymírají a istých dnes vbec není po dlouhém vývoji za velkých pevrat a posun umožujících v rozsáhlé stálých

a

ddiných." Zde rozhoduje

fysis.

míe

kížení a míšení. Národ, stmelený poutem duchovním, žije, pokud vykonává svou missi kulturní. Náš národ pejal v sebe fysicky hlavn elementy Keltské a germánské. etnografických Tyto vysvtluji tlesný ráz a napomáhají výkladu v ofárkách historických i

do dnes zachovaly se stopy pvodního rozrznní kmen na naší pd. Jazyková píbuznost nezaruuje podobnost povahy duševní. Srovnej, praví autor, nás a Polákyl Duševní povaha národa bývá konservafivní. Nemní se stejným tempem byli jsme a jsme dosud Husité. uzavírá autor jako tlesné vlastnosti. A tak Nkolikastránková hutná knížka budiž uvedena za vzor podobné literatue, snažící se poznatky vdy širšímu kruhu zpístupniti! J, D.

pomrech,

v nichž

—

—

'.

—

258

—

Karel Velemínský: Americká výchova. (Nakl. F. Borový.) Aufor známý svými peklady z Tolsfého a nejvtší eskou monografií o nm, zpracoval v fomfo prvém svazku výsledky své sudijn cesty po Americe r. 1912 1913. Kniha o 239 stranách s 18 celos'ránkovými obrazy je tak nabita íslicemi, že v nich tená takka tone. Ale kdo se nedá odstrašiti a prokousá se k jádru, nebude litovati. Dnes, kdy u nás již každý cítí nutnost zmny ve splesnivlém školském zízení, jak nám je zanechalo Rakotisko, je práce Dr. V. velmi asová. Je to pravá pohádka ve stylu vku prmyslu a dopravy. Ukazuje názorn, jaké úct tší se dtství v Americe, jaké tam mají porozumní pro jeho poteby a zvláštnosti. Pak tyto bujné dti dorostou v tuhé pracovníky. U nás jim naopak v muírnách dusných ueben vroubili tuberkulosu a poruchy nervové, aby pak se zdravím podlomeným nemohli využiti svých infellekuelních pednosti. mecká literatura pedagogická je tak ohromná, že z toho jde hrza, ale jaké je vcné jádro leckteré té mnohomluvné domnlé uenosti? V Americe, která trpí opaným extrémem priliš plochého utilitarismu, vzali to z jiného konce. „O my teprve nesmle debatujeme, to za moem dávno mohli vyzkoušeti. Bez mnoha teorií uskutenili volnou školu pracovní, volný sloh, volné kreslení, rukodlné vyuování, praktická cviení pírodovdecká atd." Naše školy chtly pipraviti lidi vybrané; Ameriané nemyslí na jednotlivce výjimené, nýbrž na prmr. Pstují proti našemu jednostrannému intel-

—

N-

em

lektualismu silnou vli.

Prvý svazek obírá se organisací škol, druhý má vystihnouti jejich praxi. Ohromný naším je v tom, že školství ve Spojených Státech zstává v rukou, lidu, nikoli byrokracie. Obecné a stední školy nemají nad sebou jiných pán, nežli initele místní. Takový New York sám má 800.000 žák a 19.000 uitel. Pokroilejší státy novoanglické (východní) vbec nemají krajského zízení školního s odbornou pedagogickou kontrolou. Ústední úady školní kontroluji jen nepatrn inspekcemi (zda se 'dodržuji zákony o návštv školní, o stavb a zaízení), za to vydáváním roenek a statistických informací psobí k sjednocováni, nepotlaujíce místních vymožeností. Místo bezprostedního poruníkování psobí státní školní rady subvencemi. Federální vláda ve Washingtone ponechala si skromné místo. Vytvoila Bureau of Educaion, úsiedí, které má soustavn stopovati pokroky výchovné v celém svt. Tisková innost kanceláe je úctyhodná, svými zprávami a publikacemi podncuje k novotám. Tímto demokratickým rysem a nedostatkem moci naizovací liší se od ministerstev vyuování v jiných zemích. Autoritativního vlivu nabylo nabylo všeuitelské sdružení, jehož návrhy dosáhly významu zákonodárného. V jednotlivých státech jsou pomry rzné. Na píklad v Massachuset obce samy mohou si stanovii rozsah uiva. býti dsnjší pedstavy pro byrokrafy? Ameriané odhadují, že na výchovu jejich mládeže pipadá v Unii. Soukromých škol je velmi mnoho. Analfabet bylo r. 1910 celkem 7'7"/o, hlavn v státech ernošských. Vyuování je veejné, obané mohou vejíti do ueben a úastniti se ho. Do školních rad nedostanou se obané obyejn ex officio, nýbrž pro svou kvalifikaci; nezasedají v nich ani zástupci uitel. Škola se neisoluje v útvar odíznutý od života a ovládaný pravidly umlého svta úedního. Školy si také zachovaly pirozenou souvislost, obecná škola vypomže si místnostmi a pomckami nejbližší školy stední. U nás materiál jich (knihovny, sbírky) leží, vtšinu roku ladem. Uitelstva bylo r. 1911 540.000 osob, z nich muž jen ptina, protože v praktických povoláních dojdou muži rychle výdlku. Úrove vzdustanovováni na rok a na venkov se mnoho lání uitel bývá dosti nízká. Bývají stídají. Pechodem jich ze škol nižších do vyšších zajišfuje se souvislost obou stup. Až do nedávná Spoj. Státy neznaly ustáleného stavu uitelského, jako neznaly doživotního úednictva. rozdíl proti

pomrm

tém

Mže

—

ptina veejných náklad

Srdce se nám seve vzpomínkou na híchy spáchané proti našemu mládí, když líení škol mateských. A což školy obecné! Dlouhé chodby kasárnické jsou nahrazovány ústední síní, která je shromáždištm pro spolenou zábavu. V nekulturních krajích jižních jsou ovšem bídná stavení. Slušnou školu nelze si pomysliti bez šaten. Ameriané usmívají se našim kamnm iako pežitku barbarských dob, topení je sfední. Škola mívá sál s malým jevištm, promítacím pístrojem, zatemovacím zaí-

teme

zením, harmoniem atd.

V

Okna

jsou veskrze posunovací, takže vtrati lze kdykoli snadno.

oknech zelenají se kvtiny pstované

—

v

bednikách

2:9 i

—

žáky.

Vždy

je

patrno, že jsou tu

)

uifelina pány, rozhodují o svém inierieuru. Ve sklepních mísfnosíech jsou porní sfroje, k(eré vyssávají a erpají vzduch prošlý vodní nádržkou. Na chodbách žáci za vedení

osvžují

se

žáci

vodou

tryskající

ze zdravotních

fontánek.

Dti

mají

mnohem

mén

Domácí úkoly omezují se na míru nejmenší. Podle dat roku 1689 pobyl žák americký ve škole jen 4 a púl hodiny prmrn po 200 dní roku Prmrný poet žák ve tíd je v N. Yorku na obecné škole 46, na stední

povinnos'í školních než u nás z

z

emu

24. Uitel málo zkouší a vykládá, žáci tou a sami se dotazují, nerozumjí. Tím se pstuje samostatnost žákova a záliba v etb. Ve škole pstují se diskusse. V americké tíd je moohem rušnji a veseleji než u nás. okola inná vychází od dítte, jde o to, aby žák poznal pedmt vlastní svojí vynalézavost i. referát se omezuje

—A

na telegrafické útržky, vidím, že nutno ukoniti ho a to jsme teprve v polovin prvého dílu. K dalším bohatým kapitolám o školách stedních a vysokých vrátím se po vydání druhého dílu. Kniha sice není psána píliš iíeln, ale zaslouží pozornosli každého, kdo se zajímá o školství. Z citované literatury je jist málo co u nái pístupno. jen

É.

Nové

knihy.

Obrátil. Nakl. Oí.

Masarykova ítanka. Sobek

v

Perov.

(Sfr.

C

Sestavil a vysvtlivkami opatil K. Jar.

160, cena

K

8'

—

.)

Na

knížku editele šk.

etbou lidovou, nelze initi ovšem písných kritických nárok. Každý by asi sestavil výbr jiný, dle svých zálib. Není však z dvod pedagogických dosti pochopitelno, pro jsou od sebe odluovány lánky, které obsahov náležejí k sob. Nemám po ruce prvého vydání, ale zdá se. že v tomto druhém pidány jsou hlavn projevy M. v Rusku. Rozumí se, že authentinost jich zejména po stránce stylistické je pochybná, to jsou spíš zprávy o M. eech, než texty Masaryka samého. Nutno upozornili vbec, že leccos z toho, co se tenástvu nyní na rychlo pedkládá jako domnlé dokumenty zahraniní akce, je po stránce ediní velmi naivní. Nebudeme Obrátila, která chce býti

vydavatele trápiti požadavky textové kritiky, když dvacet jiných heší. Zamyslel jsem se nad jiným momentem. T. G. Masaryk jest jist presidentem lidovým, vskutku demokratichým. Ale výbor tch ástiek jeho díla, které by se hodily nejširšímu tenástvu, poteboval nkolika set vysvtlivek pod arou, hlavn cizích slov a odborných

spíš

i

to tžký úkol a není divu, že nkdy jsou vydavatelovy výklady málo pesné). nkterých filosofických spis lze si pak vbec tžko pedstaviti. Demokracie, socialismus, zajisté. Ale jak peklenouti rozpor mezi mravním postulátem a zejmou skuteností, že formální vydlání vytváí ovzduší nepístupnosti, aristokratinosfí, kterého se ti, kdo jím byli zatíženi, nikdy nezbaví? Je fo problém Tolslého, intellekfualisty, který podniká zoufalé výpady ze svého osamocení. K druhému vydání hry Oscara d e a Vjí lady Windermereové v pekladu Jana Havlasy (v jeho nakladatelství, cena K 6'25), napsal Dr. Jan Reichman zajímavou studii. Pokouší se sledovati vlivy Wildeovy na eské písemnictví, poínaje H. G. Schauerem v roce 1890. pes rzné liferály píšící do Moderní Revue až k F. X. Saldovi. Zajisté jest si vdom, že to je spíše pípravný pokus. V soupisu eských peklad uvádí zatím 41 ísel, dále nkteré Na pomoc dohod. Tajná innost nkolil^ eských eské studie o nm. vlastenc za války. Dle líení br. Ludvíka Oenáška. (Nákl. vlastním, cena K 5' Jádrem jsou zápisky vynálezce vzdušného torpéda, které na poátku války vynalezl a dal k disposici Francii, aby ponkud byla vyrovnána velká pevaha nmeckého dlostelcctva. Nkteré stránky dalšího jeho líení, jak se snažil dlouho marn nalézti telefonní linku spojující Vide s Berlínem, aby mohl vyslechnouti vojenské zprávy, jak

výraz Výbor

W

(je

z

—

i

I

—

—

zídil tajnou stanici, mají úchvatnou sílu svou prostotou.

Z

takových asi disposicí du-

iny skromných legioná za hranicemi, kteí osobní obti pokládali za nco samozejmého. Oni zemrou neznámí, jejich rodiny zahynou nedostatkem, ale národ zvítzí. Bohužel, kniha je znesváena neorganickými pídavky, velmi chatrn stylisovanými. Jako pst na oko a hrubá urážka dobrého vkusu vyjímá se zde celostránková podobizna starého chytrouška, nezbytného pana chéfredakfora Síse, typu lidu opaných náklonnosti, kteí vždy a všude myslí pedevším na sebe, na svou reklamu a ídí plachty kariéry dle vtru pedvídaného, hot nebo ehy, aby klidili to, co jiní lopotné zašili. Takové píživníky mají také jiné strany a proto se u nás tak tžko dýchá, že ševních prýštily

,

dnes jsou na vedoucích místech, kde

je

—

potebí velkého charakteru, širokého vzdláni,

260

—

esfnosíi smýšlení, oddanosti vcí. Kdyby jim sfaila nevinná radosf dáfi se vypodobiznif pedu a ze zadu ve všech poslojích, s pánem bohem, íeba každý den Karel Pelanf: Amerika, jaká vskutku jest. (Nakl. A. Perouf v Mor. Ostrav.) Svým živým zpsobem podává autor dojmy osobní i vcná pouení. Poíná vzrstem území, strunými djinami, mluví o politických stranách, o americké konstituci, zmíní se o vzestupu poslední doby, vypíše data o vysthovalectví, o dležité otázce rassové a pak se ocitne u „prvních dojm". Jeho heslem jest: nic nelze o Americe generalisovat, protože

—

ze

pomry, (eba spoután

jen

v celek

nkolik kilometr vzdálené, jsou

organisací, která

z

nho

vytváí

již

jiné.

Pes

ío

nejen jednotný

tento Próteus je

ale jednotný Pelant je obratný žurnalista, jeho dojmy jsou svží a šfavnaíé. Ukazuje po národ. lopat, co to znamená americký rychlý život, samozejm vnuje jednu kapitolu tisku,, názorn vykládá, jak to, že Amerika assimiluje na milion pisthovalc; zdá se mu, že angliina petváí lovka fysiologicky. Podává nkolik momentek o amerických mravech a o demokracii, o zábavách a kultue, dosti podrobn vypisuje volby a koní tento první díl kapitolou o úžasné železniní doprav. banka vydala k padesátému výroí svého založení silný svazek s etnými tabulkami, které vypisují její vzrst v íslicích. Práv tak, jako mnohé dívjší památníky venkovských spoitelen a záložen, je kniha tím znamenitjším píspvkem k poznání hospodáského vzrstu eského života, ím význanjší místo Živnostenská Banka zaujímala v jeho

—

stát,

i

ron

—

Živnostenská

organisací. Nejsou to jen djiny ústavu, je to

názorné pouení, jak politické obrození tolik psával prof. Bráf. tenái chápavému vynoí se nesetné vzpomínky a srovnání. znova si uvdomiti nkteré z píin, pro boj státoprávní v letech sedmdesátých skonil neúspchem dosud hislorikové traktovali tyto vci úzce politicky. Poslední kapitola Živnostenská banka za války má pirozen mnoho akcent ist aktuelních. f bylo

doplnno obrozením hospodáským, o

nmž

Mže

—

Q

HUDBA.

—

Ukrajinský pvecký sbor rozjel se do západní Evropy, aby vítzil. A jest to hned nkolik skvlých pedností, jimiž prorazí všude. Pedn hlasy tohoto 75 lenného sboru. Tmavé, pedálové basy mají již svou tradici na Rusi. Ale jiné hlasy lenové sboru všichni jsou jist školení zpváci, nebo bez tenory, soprány, sólisté náležitého ovládání hlasu nedocílili by pvci takových efekt, tak náhlých decrescend, jemnoukých pianissim, hutných forte, jemných sforzat. V tom všem úastní se podstatnou mrou jejich pohyblivý, temperamentní vdce Alexandr Košyc ve zpsobu Sbor tedy zpívá znamenit, ízení rodný blíženec našeho výborného prof. Spilky. u nás, kde výtená naše sdružení vytvocož jest jisf nejvyšší kritickou pochvalou ila zcela zvláštní mítko na výkony pveckých sbor; zpívá staré kanfy o sv. Barboe, o posledním soudu, o sv. Jií, jak „na bilim koni z kopijem vdavyv cmoka (draka) zpívají íy!o staré zpvy maloruské sered oka, zabyv cmoka na vik vika." ne tak, že jejich pednes má nejen úžasnou zvukovou daleké našim písním bratrským dramatickou, "otásající sílu. Forte v kaníech o posledním soudu a hudební krásu, ale zpívali nebyl to jen zvuk, bylo to chycení u srdce. a sv. Jií opravdu mluvilo hudebn píbuzná „Koljadky" a z tch „Po váom svitu stala novyna" jest textov našim vánoním. Jiná z nich „Sedryk" je sama o sob jednoduchou vcikou, ale ve zpracování M. Leon'ovye a v pednesu pvc vyrostla na geniální drobnstku, kde zpívají své lidové ostinátní motivek prochází stéle novým spektrem sborových vln. písíi a jejich koruny závrené se do daleka prodlouží, jako maloruská step se táhne kam až oko dohlédne. jejich piseií jest rovinného typu.

—

i

i

— —

i

—

—

—

i

—

—

—

—

i

—

—

I

— ponvadž

—

nemohu myslet, že bych to byl jen sám byl však tento než jen „koncertem". To nebyly jen krásné zpvy krásn pednášené. Povím to tak: v srpnu r. 1917 slyšeli jsme od Gnilé Lípy dlové rány z poátku jedna zvuková hustá ára potom jak ídnou a ídnou, až nad haliskými rovinami zavládlo dsné, prázdné ticho nebojující, v nepoádku prchající ruské armády. Tehdy mnozí tehdy jsme nezakolísali my, kteí jsme viTu. z dobrých Cech zakolísali Pro mnohé

koncert

ním

si

více,

—

—

i

—

—

261

—

—

—

že fen národ, kferý zpívá, který umi zpívaf, jako umli zpívat rušfí zajafci. nemže býf poražen hrubou moci kanón a pušek. Vili jsme ve vitzsfví duchovních sfafk a duševní síly. A (a(o víra, jež byla potvrzena výsledkem války, byla podepena i fimfo koncertem. Ruský národ bude ješt jednou hrát svou velkou úlohu, nebof národ, jenž má takovou domácí kulturu, má ohromnou zásobu živé životodárné síly, kterou až a nebolševicky soustedí, bude dobývat svta. i

ádn

—

—

Co uiníme my západní Slované kteí takovými koncerty se oisfujeme od germánského nánosu? Upadneme z nmeckého extrému zase do románského zbožo-

—

váni „jak káže situace"? Myslím, že pro mladý národ (a pro každý národ) je jediné místo na prsou matky z ní ssát domácí sílu, jí být silný jak „ávjatyj

—

zem

Dr. Emil Axman.

POZNÁMKY. Vzpomínka. Zvst o vzbudivší

ped

šesti lety

smrti Stefánikov vybavila mi zprávu o smrti Gustava adka, bolestný úžas jeho pátel a myšlenka rozvádla dále paralelu,

nepochopitelnou. Nebof, namítne se, ím je Cadkv život je širší veejnosti sotva známý Cadek vedle tohoto národního hrdiny, na nmž vše je legendární až po tu smrt, již mu pináší první dotyk osvobozené vlasti a která zachovává jeho obraz istý, neposkvrnný domácí špínou? Otázka je špatn položena. Dlužno se ptáti, ím by byl Sfefánik, kdyby byl býval zemel o šest let drive. A ím by byl Cadek, kdyby byl zemel o šest let pozdji? Cim by byl býval na ve Francii nebo v Ru.sku za války, kdyby byl osud dopál, aby uplatnil své vlohy na jevišti, na nmž se rozvíjelo slavné drama eského osvobození? Zstal nesplnným slibem; ale rána jeho ztráty se rozjituje v duších pátel novým smutkem pi pomyšlení, co toto horoucí srdce a tento statený a pronikavý duch mohl znamenati vera, co mohl znamenati dnes, kdy hanebná korrupce, stranická neschopnost a zloinné traviství ohrožuje samo ovoce heroického boje. j f( jež se

bude

zdáti

mnohému

vedle tohoto orlího letu,

ím

p

eský dluh Arnoštu Denisovi není vyrovnán holdovací adresou, íelegramy, lánky, estnými volbami a tím vším, ím Cechy se pihlásily ke svému nejskvlejšímu žijícímu historikovi v prvních dnech své svobody a v den jeho sedmdesátin. Není a nebude vyrovnán, dokud nebudeme míti zeštno a zdomácnno u nás celé vynikající dílo djepiscovo, z první dil jeho

nhož

eské

jsme

trilogie:

si

osvojili

„Hus

a pivlastnili

a války husitské"

jeho

toliko

nestal se

eské

souástí

partie

(a

i

tu

našeho písem-

ob

opomenuvše ke své škod

znamenitá díla Denisova, vnovaná djinám mo„Založení císaství nmeckého" A z rytíského váleného tažení historikova, z nhož se stal politik a bojovník a jehož triumfální cesta je vyznaena knihami „Válka", „Velké Srbsko," „Slováci," „Nmecko a mír" a dlouhou adou menších revuálních úvah a kritik z „La nalion tchéque". „Le monde slav" a odjinud, zstali jsme teprve u první stanice. Kult spisovatelv je pedevším kult jeho díla. Denise historika a zápasníka za svou svobodu udíme nejlépe souborným eským vydáním jeho spisv a stafí Je na ase, aby se s vci zaalo. Nazvali jsme žádaný podnik dluhem Arnošfu Denisovi; více než estný dluh jemu, je to vsak naléhavý dluh sob. Nebof my jsme to, kteí jsme pi tom ochuzeni a postiženi nejcitelnji nictví),

derního

Nmecka, zvlášt

druhé:

J.

J. S. sterstva tolikráf

Machar

osvty

resp.

není spokojen s tím, že nebyl pijat jeho návrh na zízení minia píše o tom takto: „já, jenž .. ., já, jenž já, jenž

umní

akcentoval, že

W.

.

pouze literatura

živila

.

.

.

a vedla protihabsburský

a proti-

dobách, kdy všechny politické strany byly ernožluté jako vosy, já pibíjím fentó fakt pro spravedlivý soud budoucnosti." Není to poprvé, co se autor tak podivn vyslovuje. Byly u nás

rakouský odboj

eského ducha

a zvlášf

—

v

262

—

ernožluté strany, a z nich práv leckíerá individua s minulostí mrzkou dnes síoji na takových místech veejných, jichž nejsou hodná; byly však celé smry výslovn protidokud to bylo ješt velmi nepopulární a nevýnosné. I v období nejhlubšího rakouské, úpadku posledního tvrlstoletí ped válkou, kdy pevládly theorie tak zvané positivní, i reální politiky, byli vždy lidé, kteí vili v est a právo. Dovedli za svou chiméru obtovati zdraví, jmní, kariéru a po pípad životy. Dlali politiku vskutku katastrofální v oích opatrných oban. Zemeli snad vysílením tla a shroucením ducha jako Vahalík, nebo se zniili pedasn jako G. Cadek, i snad chodí kolem nás sešlí a zapomenutí. Vývoj dal však za pravdu koncepcím smru radikáln pokrokového, nevelkého potem a pezíraného pohrdav officielními kruhy politickými a literárními, ale houževnatého prací a vrného svému pesvdení, af pináší jakékoli nevýhody osobní. i

V

ohromnou uvdomovací práci strana národn socistoupenc dkuje mnoho boj za samostatnost prese všecky demavdc. Kam vedlo diplomatické kompromissování, ukázalo se v afée jiných stranách byli pesvdení stáfoprávnici a snad dnes se bude

širokých vrstvách lidu podnikala

ální.

Oddanosti

její

gogické vrtkavosti

Švihov. Také v

také jinak hodnotiti význam splynutí nkdejších pokrokových socialist, representovaných A. P. Veselým a F. Modrákem, se sociální demokracií. Machar jest tedy daleko od

dobu pedválenou.

strana mladoeská, starodo Tobolkovy loyalní „strany národní", odmítl tuto hanebnost za svou stranu poslanec Kalina. Není dosud na ase poodhrnouti nkteré togy a ukázati zrcadlo leckterému svdomí. „Spravedlivý soud budoucnosti" však nepochybn opraví ledabylé nebo píliš osobn utilitami soudy.

pravdy pokud eská, strana

jde

o

realistická

národn

a

za války, když

I

sociální

vstoupily

E.

MOTTO:

.

vybudujeme svj stát, aby „ vzorem jiným národm ..." „Vláda" pochází od slova „vládnouti". .

.

.

byl

Nkolik citát

z denních list dne 24. a 25. kvtna bez poznámky.

„Organisovaný proletariát je jedinou oporou republiky. Dnes i vera bylo to zvlášt patrno. Nikdo jiný nemá síly a možnosti, aby udržel poádek." (Ministr Národní obrany na schzi zástupc vlády a dvrník dlnických.)

—

Klofá

„Mezi zatenými pi rabování bylo exekutiva soudní,

sám jako moc Lidu" 22. V.)

exekutivní."

—

(Denní listy

více vojín."

úady soudní nestaí na

(Ministr spravedlnosti

potírání lichvy,

Soukup

24. V.)

nech

lid

—

vystoupí

podle „Veerníka Práva

„Zatím co Praha byla vera rozrušená a desorganisovaná, uspoádalo hornictvo a hutnictvo na

Kladn úinný

projev proti

lichvám

a

kefasm.

V

nepehledném pr-

vodu táhly dnes organisace dlnicfva odpoledne ped radnici, kde postavili a do zem zapustili šibenici; velikou šibenici s kladkou a pevným provazem, zrobenou v Poldin huti. Byl utvoen špalír a tím vodn jeden kefas kladenský za druhým na improvisované popravišt. Zde musil ped dlnictvem složit slavnostní písahu: „Písahám, že se nikdy už lichvy nedopustím a že kefasovat nebudu." Když písahati nechtl, zavrzla kladka na šibenici a provaz sešinul se pomalu dol až na hrdlo lichváovo. Tento prostedek ve všech pípadech se osvdil a všichni pod šibenici pivedení skuten ne hejtmanstvím nebo písahali Ješt veer byla vytištna vyhláška, podepsaná policií jako v Praze, nýbrž výkonným výborem, odborovou komissí a dlnickou radou na Kladn, která vyzývá ke klidu." („Právo Lidu" 24. V.) J f^ .

.

—

.

Není nad originálnost. Vzpomenete

si

na

Havlíkv

vtip

o originálním chlapíku,

chodí pes most, tete-li obas kritické úvahy mladého historika F. M. Bartoše, talentovaného beze vší pochyby, ale, žel, málo vrohodného. Aspo jste-li svdky, jak staví na hlavu dnešní skutenosti každému z nás oividné, nebudete pijímati bez pímsku nedvry ani jeho podání a soudy který jde

radji

louží,

protože

obyejní

—

lidé

263

—

o lidech a vécech dávných slalefí V poslední dob vystupuje Dr. Bartoš jako vrné páže Gollovo a staví se do bojovné posice proti jeho „škole" Tak nedávno v Saldov „Kmeni" uinil z Golla jediného pravého ddice Palackého k pohoršení všech lidi soudných a pravdy milovných a nejnovji v únorovém a beznovém sešit „Kalicha", kde brání „Masarykovu eskou filosofii" proti prof. Pekarovi, vynáší Golla v té míe, i lépe nemíe, v jaké ponižuje Pekae. Zdá se mu, že jsou „vzácná" a „památná" slova Gollova: „nebyl jsem nikdy ani proti mefafysice, ale pedevším žádám

—

." Povdno srozumitelnji fakta, pesná fakta a triviálnji: „nemám nieho proti tomu, sfrojí-li jinde peené, ale já mám nejradši holé kíirky." A to má být dijkazem, že GoU pál „filosofickým" djinám, zatím co jeho škola byla v tom smru bez porozumní a bez interesu Zenilu ve své adoraci Golla Bartoš však dosahuje prohlášením, že on je „duch sou rody a rovnocenný" Masarykovi. Podivuhodná soudnost kritika, který dovede napsali nco podobného. Nikdo nepochybuje, že Goll je úcty hodný uenec a velezasloužilý uitel, ale stejn je nepochybno, že Masaryk byl eské kultue vždy více. Než ponechme subjektivnímu hodnocení a vkusu Dra. Bartoše jeho zrovnocenní Golla s Masarykem. Co však íci o tom. dlá-Ii Dr. Bartoš z obou „duchy sourodé", duševní bratry? Spor „Gollovy školy" a „Masarykovy sekty" bude jednou revidován po stránce ideové ethické. Nejeden z nejmladších historik našich, hledající vyšší a zásadní orientaci své budoucí práce, tuto revisi pro sebe již pravdpodobn koná z opravdové vnitrní a osobní poteby. Ale práv tomu jako každému jasnému a nezmalenému pohledu objeví se v samém základ falešnou a absurdní kritická výprava, která Masaryka zachrauje ped Pekaem do nárue .

.

—

ním

—

i

—

Gollovy!

Z

j asopis.

Otiskli jsme

jest

vyšel

Sladko

žíti

V

sedm dopis Jaroslava Jeremiáše.

^

novém asopise

jeho dopis, spíše celé pojednání odborné Starého Krále. Bez jeho znalosti nebude se moci obejiti

velice dlouhý

o vzniku, o libretu a o hudb nikdo, kdo se o dílo a skladatele blíže zajímá. Budoucno, revue eského socialismu, pináší úvahu Dr. Ferd. Pelikána Saint Šimonv život a jeho osobnost. V pedešlé Mod. Revui je peložena (dosti chatrn) zajímavá obrana Nietzscheho od Remy de Gourmonta. Moravsko-slezská Revue vychází nyní trnáctidenn. V posledním ísle jsou poznámky Fr. Zakavce k dílu Metodje Jahna. V Revui píše B. Baxa o postavení presidenta republiky dle naší „ústavy". Mnoho se dnes o tomto nepodaeném díle píše. Jest zajisté zásluhou Machae, že od poátku velmi dtkliv veejn poukazoval na nemožnosti tohoto ubohého díla. V Ženském Vývody právních odborník a jiné veejné hlasy dávají mu za pravdu. k a, umDochází nás R e p u b jest zajímavá anketa o rodinné škole.

—

—

—

—

eské

Svt

lecký trnáctidenník

—

— mladých. — Kmen zmnil redaktora a X. Saldy K. Neumann. — V Národ

I

zajisté

i

i

smr: Podepsán

referuje Jos Pátá na li.sf místo F. St. velmi o slabých pokusech o novou orientaci slovanskou v Bulharsku. prudce útoí na skupinu Modrékovu. Vbec v táboe socialistickém je mnoho neujasV je krásný nného vnitního kvašení, jako v každém velkém djinném hnutí. Mysl Filosofický asopis lánek F. Chudoby Ruskinova Praeferita poal opt vycházeti. Zdá se však, že bude veden dosti jednostrann. £ je

— erven — Líp

—

eská

Q

Odbrafele upozorujeme,

že tímto íslem

koníme

11.

roník

z

dvod

uvedených

na obálce. *

Oprava

k referátu o Rádlovi v min. ísle: krom menších nedopatení, které má státi místo jest jedno, které ruší smysl; v poslední

vt

tená opraví sám, postihuje — postuluje.

si

lask.

Zodpovdný

redaktor a vydavafei (za sdruženi) Jaromír Malý.

—

íslo

3.

Tiskla knihtiskárna Ant. Strojila ve Vršovicích 444.

—

264

—

vydáno

1.

ervna

1919.

Nové Cechy

AP 52

N68 roí,2

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

WW-:^î*'^WfX^ ^*'

r*%.

Í*^fl^:^'

f^

.^:ivÁ

.1^

-'^rAf-t

-íi

^^

V68 -Mí. ;l

Recommend Documents