V Písku dne Jakub Hussar 3. ročník Filmové akademie MO v Písku tvorba AV díla

1

Prohlašuji, že předkládanou práci na téma SCI-FI SVĚTY V KINEMATOGRAFII jsem zpracoval samostatně, na základě prostudované literatury a případně dalších informačních zdrojů, jejichž úplný výčet uvádím v kapitole „Použitá literatura a informační zdroje“, podle odborných připomínek a po dohodě se svým konzultantem. Prohlašuji rovněž, že v textu mé práce jsou veškeré citace (tedy názory, s nimiž jsem se ztotožnil nebo i ty, s nimiž polemizuji, výňatky ze studií jiných autorů či rozhovorů publikovaných v médiích klasických či elektronických) zřetelně označena, včetně označení zdroje či pramene, ze kterého jsem čerpal.

V Písku dne 1.5.2007

Jakub Hussar 3. ročník Filmové akademie MO v Písku – tvorba AV díla

2

SLOVO ÚVODEM… Člověk postmoderní. Jaký vlastně je? Těží energii z nitra planety, chodí vzpřímeně po jejím povrchu, brázdí svými stroji její vzduchový obal, kumuluje, ničí, renovuje, množí se, zkoumá, válčí, vyjednává a u toho všeho jen tak mimoděk občas uniká svým pátravým zrakem vstříc bezednému prostoru nad sebou - kosmu. Člověk postmoderní již povětšinou sebekriticky vnímá svou nicotnost v porovnání s celistvým a majestátním vesmírem. Pociťuje i jakousi malost a regionální bezvýznamnost svého mateřského světa a její životodárné hvězdy. Člověk postmoderní stále dýchá, cítí, slyší, ochutnává a vidí okolí svými smysly. Nyní Také však disponuje dalšími, aditivními způsoby vnímání. Dýchá skrze kondenzované stopy leteckých motorů, které jej přenášejí v krátkých časových horizontech kamkoliv po domovském světě. Cítí skrze nanotechnologie a fullereny, které brzy natrvalo zachvátí civilizaci a vzdálí jí netušeným způsobem od starověkých civilizací a jejich způsobu žití. Slyší pomocí sonarů, radarů, mikrofonů, seismografů, Skype, optických kabelů, satelitů či kardiografů. Ochutnává nová a netušená zákoutí vědy a bouřlivě vznikající disciplíny opírající se o poznatky moderní doby. Vidí pomocí obřích zrcadových teleskopů umístěných v horách, observatořích i na oběžných drahách okolo Země, mlčky namířených vstříc rannému vesmíru. Člověk postmoderní si uvědomuje a přemítá nad Velkými otázkami. Kam namíří lidstvo po absolutním vyčerpání potenciálu Země? Lze vůbec lidmi efektivně osídlit další světy v galaxii? Existuje extraterresiální život odlišný svým prazákladem od toho našeho? Člověk postmoderní již cítí vážnost těchto otázek navzdory tomu, že nutnost jejich řešení leží mnoho generací před ním, někdy i celé eony. Prozatím si vystačí s bezbřehou imaginací a touhou po variacích, nahozených možnostech, příznivých i katastrofických scénářích, spekulacích, ekvivalentech a alternativách. Existuje dvojsloví, které postmodernímu člověku není cizí, navzdory tomu, že dozajista vzniklo v korunách stromů nebo šerých jeskyních za úsvitu věku lidstva. Slova, která nenechají takřka nikoho chladným, vzrušují a nutí k zamyšlení, diskusi. Dvě slova: Co kdyby? Pojďme si o nich říci něco víc…

3

SVĚT MÝTU MÝTU A ALTERNATIV Alternativa existuje prakticky ke všemu. Přestože jsme pevně zakořeněni v naší realitě, jakýkoliv neuskutečněný čin vytváří pomyslný, avšak zcela nový a mnohdy nečekaný řetězec událostí. Tato vzrušující představa vybízí k imaginaci. Moderní západní civilizace stojí na odkazu starověkého Říma, křesťanskožidovského učení a přirozeném vývoji. Stačilo by málo a náš svět mohl vypadat úplně jinak. Lidé rádi vytvářejí alternativy v ohledu na minulost či současnost (Jak by svět vypadal, kdyby se nenarodil Adolf Hitler? Co kdyby Brutus a jeho věrní do Julia Caesara bodli méněkrát, přežil by? Apod.). A co teprve budoucnost? V dobách minulých máme pevně kodifikované události a můžeme se pouze ptát – co kdyby se nestala událost A a místo toho se stala událost B? Budoucnost však nemá žádné skutkové zakotvení, o všem můžeme pouze spekulovat. Proto je žánr science fiction tolik zajímavý pro nemalý počet lidí. Svou obsažností připomíná bezbřehý oceán myšlenek, mnohotvárný a pro každou tvořivou mysl zcela jedinečný. Čirá substance kreativity a fantazie. Je to žánr zrozen z touhy srdce, je variabilní, proměnlivý, zrcadlící dobu, ve které vzniká. Vychází z empirického poznání a vědeckého světonázoru, přesto může hladce uniknout jakýmkoliv exaktním, fyzikálním i civilizačním zákonitostem. Science fiction se projektuje do všech aspektů lidské tvořivosti. Své kořeny má v literatuře, dnes na nás však imaginativní vjemy útočí v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Film, knihy, comicsy, hudba, obrazy, sochy, architektura, televize, média, internet, vojenství, průmysl, astronomie… všude najdete stopové prvky vědecko-fantastického žánru.

Alternativa nemusí být vždy křiklavá a přemíru fantaskní

4

VE VÍRU TECHNOLOGIÍ Sci-fi má svou vytyčenou historii, která však nesahá daleko do minulosti protože se bouřlivě rozvinula až s vlivem průmyslové revoluce a příchodem moderních technologií a vynálezů. Mezi žánry patří k nejmladším, přesto však nelze přesně definovat dobu jejího příchodu na svět. Stačí se podívat na jeskynní malby prastarých kultur s muži nosícími podivné mosazné přilby „zdobené“ složitými spletenci kabelů až nápadně připomínající helmy astrounautů. Lze také otevřít bibli a přečíst si pasáž o příletu svítícího nebeského kočáru z prapodivného kovu dštícího při přistání ohnivé jazyky. Sci-fi prostě neodmyslitelně patří k lidské kultuře jako takové. Tato práce nemá za úkol popsat historii science fiction, proto buďme v popisu jejího vývoje struční.

Jak jsme se již zmínili, poprvé se sci-fi objevuje v literatuře. Za zakladatele žánru bývají považováni dva autoři – Jules Verne (pokud jde o technickou sci-fi plnou fantaskních strojů a technologií) a H. G. Wells, který se věnoval spíše vlivu technologií na člověka. H. G. Wells ve svém díle nastolil mnoho témat, z nichž vychází i současná sci-fi (například kontakt s mimozemskými civilizacemi, cesty časem, biotechnologie atd.) Pokud jde o kořeny fantaskního žánru, sahají až k eposu o Gilgamešovi, Plátónovu Ideálnímu státu a podobným dílům; řada českých fanoušků (kteří se sdružují ve Fandomu) za fantaskní dílo považuje dokonce Komenského Labyrint světa a ráj srdce.

JULES VERNE

H.G.WELLS

Pozn. - základ české sci-fi položil na sklonku 19. století Karel Pleskač v románu Život na Měsíci (Bellmann 1881). Velký vliv na vývoj české i světové sci-fi měla díla Karla Čapka R.U.R., Válka s mloky, Krakatit. Za skutečný základ sci-fi lze považovat až americký časopis Astounding Stories of Super Science (Ohromující příběhy o supervědě), založený roku 1930, který sehrál klíčovou roli při rozvoji sci-fi. Koncem 30. let převzal jeho řízení John Wood Campbell, který jej přeměnil na Astounding Science Fiction. Tento americký spisovatel je pro sci-fi velmi důležitý. Přeměnil nejen ráz

5

časopisu, ale ovlivnil i vývoj celého sci-fi - lze o něm tvrdit, že mu dal rámec. Od té doby se objevují sci-fi autoři jako houby po dešti. Úroveň takové záplavy jednotlivých děl je značně kolísavá, ale tak už tomu bývá u celé literatury jako takové – braková díla doprovázejí sci-fi až do součastnosti a často jí nedobrovolně utváří vizitku pokleslého žánru, což je interpretace dosti povrchní a nepřesná.

MNOHOTVÁRNOST FANTAZIÍ Science fiction není jenom jeden univerzální pojem, obecné zaklínadlo označující vše, co si fantazírující člověk vymyslel. V dnešní době jde o žánr natolik komplexní a složitý, že se musela vytvořit celá škála sub-žánrů, aby se celá problematika zpřehlednila. Zmiňme si nyní jen ty nejdůležitější.

Antiutopie

( také dystopie ) je myšlenka fiktivní společnosti, která se vyznačuje jednak zdánlivou, původně zamýšlenou rovností všech členů, ale především totalitní formou vlády. Je protikladem utopie. Jako antiutopii lze označit také literární žánr, který se zabývá fiktivní společností takovéhoto druhu. V české literatuře psal antiutopie např. Karel Čapek (román Válka s mloky, kdy se ještěři vzbouří proti lidstvu a zlikvidují všechny pevniny, či hra R.U.R, kdy lidstvo vyhladí roboti). Ve světové literatuře je typickým příkladem literární antiutopie román 1984 George Orwella.

Vesmírná opera

( Space opera ) je žánr fantastiky úzce spojený se science fiction. Dílo spadající do této kategorie obvykle zahrnuje romantické dobrodružství, mezihvězdné cestování, vesmírné bitvy a příběh točící se kolem mezihvězdného konfliktu a osobních dramat. Vesmírná opera byl původně hanlivý termín (variace na „koňskou“ a „mýdlovou operu“) zavedený roku 1941 americkým spisovatelem sci-fi Wilsonem Tuckerem pro odlišení tohoto žánru od „vážné“ science fiction zaměřující se na důsledky vědeckého bádání. Pojem se však vzápětí posunul a sloužil k označení všech dobrodružných sci-fi románů z kosmu, popisujících meziplanetární konflikt. Mezi „vážnou“ a „nevážnou“ sci-fi však ve skutečnosti je (pokud vůbec) velmi tenká hranice a mnoho autorů úspěšně kombinuje dobrodružný příběh s vědeckými elementy. Za zlatý věk původní space opery jsou považována třicátá léta dvacáteho století. Typickou ukázkou vesmírné opery z této doby je novela R. Cummingse Piráti na Měsíci, z doby pozdější román Loď Jacka Williamsona. Nelze opomenout ani série Skylark a Lensman E. E. Smithe a díla autorů jako Edmond Hamilton, John W. Campbell a později Leigh Brackett.

6

V poslední době došlo k oživení tohoto žánru za vzniku nové space opery. Pro tu je typická kombinace prvků původní vesmírné opery s prvky hard science fiction – tento nový podžánr tedy více dbá na technologickou správnost. Věrnost vědeckým poznatkům se v tomto žánru liší doslova případ od případu. V některých případech je jediným porušením známých fyzikálních zákonů možnost cestovat rychleji než světlo. Jiné příběhy se ovšem od reality odklánějí podstatně více. V některých existují mystické síly schopné zničit celé planety a vyhladit celé civilizace. Například Star Wars se svou mystickou silou a Hvězdou smrti, jsou bližší pohádce než science fiction. Oblíbeným rysem vesmírných oper jsou vesmírné bitvy s futuristickými zbraněmi, vojenskou doktrínou a taktikou. Za vesmírné opery jsou považovány také mnohé z oblíbených seriálů – Battlestar Galacticou počínaje a Star Trekem nekonče. Jako snad každý žánr literatury i v tomto se časem objevila mnohá klišé. Právě tato klišé úspěšně parodovali autoři jako Harry Harrison a Douglas Adams. V roce 1965 napsal Jack Vance příběh Space Opera, který tento žánr paroduje popisováním intergalaktické operní společnosti přinášející kulturu opuštěným světům.

Kyberpunk ( cyberpunk

) je odnož science fiction zaměřená na informační technologie, počítače a umělou inteligenci zejména. Obvykle kráčí o činnost hackerů v undergroundovém prostředí v nepříznivém kybernetickém světě, ve kterém vládnou drogy, mafie a zbohatlické vrstvy zastoupeny mamutími společnostmi. Kyberpunk často charakterizuje nihilistický nádech s dotekem japonské kultury a kromobyčejný hrdina s neotesaným pohledem na přetechnizovaný svět, většinou s kyberimplantáty po těle a čas od času ponořený v kyberprostoru. Kyberpunková literatura na rozdíl od klasické hardcore science fiction často uplatňuje zápletku v detektivním duchu, a typickým rysem je i textový záznam zběsilých akčních scén v duchu hollywoodské filmové produkce. Slovo kyberpunk vymyslel spisovatel Bruce Bethke, který napsal stejnojmenný příběh. Kyberpunk je odvozený od slov kybernetika (věda zaměřující se na nahrazování lidských možností a působností soběstačnými - počítačově řízenými chody) a punk (hlučná alternativní hudba, někdy zvukově nevyladěná a záměrně kakofonní, někdy naopak výrazně melodická, doprovázející nihilistický módní Cyberpunk v celé své kráse a životní styl). Význam slova se však už objevil v porůzných pracích autorů čtyřicátých a padesátých let, kteří se zabývali strukturalizací technologické fikce a odcizením jedince v hi-tech vykonstruovaných megalopolích, jmenujme např. Samuel R. Delanyho. Mezi předchůdce kyperpunku nepochybně patří také autoři literárního undergroundu - například William Burroughs. Ovšem až William Gibson a jeho

7

dílo Neuromancer specifikovali hnutí a dali kyberpunkové kultuře nezaměnitelný ráz. Dalším neopominutelným základním kamenem kyberpunku je román Bruce Sterlinga Schismatrix.Kyperpunk trvale změnil tvář mainstreamové science fiction literatury a přispěl tomu, že zhruba od 90.let 20. století se kyberpunkové postupy a související témata jako nanotechnologie a technologická singularita staly její běžnou součástí.

Hard science fiction

- nebo Hard SF - je podžánr science fiction charakteristický svým zaměřením na vědeckou správnost a přesnost. Termín hard SF byl poprvé použit Peterem Schuylerem Millerem v roce 1957. Původně se používal pro označení čisté science fiction ze zlatého věku science fiction, později se začal používat pro veškerou klasickou SF literaturu, která se opírá o poznatky tzv. tvrdých (hard) věd. Mezi tyto vědy se počítá: fyzika, astrofyzika, astronomie a podobné disciplíny. Nejtypičtějším příkladem hard SF je román Hala Clementa Těžká expedice. Později se definice rozšířila a jako hard SF se označuje sci-fi postavená na jakékoli přírodní vědě. Autoři hard science fiction se soustřeďují na popis nových technologií, fyzikálních Hard sci-fi čiší imaginací a astronomických jevů a jejich případných dopadů na okolní svět. Tak mohou méně ortodoxní autoři použít například cestování nadsvětelnými rychlostmi a popsat, jak by vypadal svět v němž by cesta mezi hvězdami trvala pouhé měsíce. Autoři se snaží o konzistentnost svého díla se soudobými vědeckými poznatky. Dokonce i v alternativním vesmíru s odlišnými přírodními zákony se autor tohoto žánru literatury bude snažit o věrohodnost takového vesmíru.

Soft science fiction fiction

nebo Soft SF je podžánr science fiction charakterizovaný svým zaměřením na „měkčí“ vědecké disciplíny, jako je biologie, psychologie, sociologie, ekologie, antropologie, lingvistika a jim podobné. Termín soft SF se tak vymezuje jako protiklad k pojmu hard science fiction. Zároveň se někdy používá pro hnutí „Nová vlna“, které vzniklo v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století. Někdy se dokonce používá v pejorativním významu pro popis science-fiction, která je z vědeckého pohledu nepřesná, či zcela nevědecká. Na rozdíl od svého „hard“ protějšku se tento žánr definuje mnohem hůře. Jeho příznivci však tvrdí, že jejich oblíbené knihy poskytují podrobnější obraz společnosti, lépe vykreslené osobnosti hrdinů a důkladněji prokreslené zápletky.

8

Příkladem autora soft SF je Ray Bradbury. Ve svých pracích, jako je R jako raketa a Marťanská kronika, sice používá „hard“ prvky, jako je raketa a kolonizace Marsu, ale soustřeďuje se spíše na pocity účastníků popisovaných událostí. Vhledem k problematickému vymezení „tvrdých“ a „měkkých“ věd a protože je termín „soft SF“ vnímán spíše jako negativní, se označení „soft science fiction“ dnes již prakticky nepoužívá.

Military science fiction

je podžánr science fiction, kde je pozadím příběhu meziplanetární konflikt a jeho vojenské řešení. Hlavními postavami tohoto žánru jsou vojáci, žoldnéři a jiné osoby zařazené do posloupnosti velení nějaké vojenské organizace. Běžně jde o nevyhnutelný konflikt (lidé proti broukům, demokraté proti diktátorům, apod.) o potřebě jehož vojenského řešení není žádných pochyb. Jsou zdůrazňovány tradiční vojenské ctnosti (disciplína, odvaha, věrnost). Samotná akce je popisována z pohledu běžného vojáka nebo důstojníka. Pokročilá technologie je vždy popisována do nejmenších podrobností. V některých příbězích je kladen důraz právě na techniku, většinou však je vítězství dosaženo nikoli technologickou převahou a logistikou, ale vůlí, odvahou a vojenským uměním.

Apokalyptická a Postost-apokalyptická scisci-fi je speciálním podžánrem sci-fi, který operuje s katastrofou, která postihne lidstvo. V případě, že se děj odehrává během této katastrofy či krátce po ní, ocitají se hrdinové žánru v mezních situacích, v nichž je těžké, nemožné, popřípadě krajně nevhodné (z hlediska přežití) dodržovat zvyky a morální zásady, kterými je vybavila civilizovaná společnost. Pokud se děj odehrává delší dobu po katastrofě, je v postapokalyptické sci-fi popisovaná společnost na nižší technologické úrovni než společnost před katastrofou, která je buďto zapomenuta Vše obvykle začíná tímto výjevem či nějakým způsobem mýtizována. Autoři se často soustředí na jimi předpokládané proměny civilizovaného chování v chování odpovídající drsnější situaci, odhaduji důsledky a dopady katastrofy na uspořádání společnosti a modelují (často i odlišné) strategie a taktiky jak se s nimi vypořádat. Za zakladatelku je považována Mary Shelley (1797 – 1851) svým románem Last Man, který bývá chybně překládán jako Poslední člověk, ve skutečnosti to znamená Poslední muž. Za jednu ze základních ikon žánru je považován román Johna Wyndhama Den Trifidů (posléze doplněný o víceméně volné pokračování Simona Clarcka Noc 9

Trifidů). V první knize je líčena katastrofa, během níž je většina lidstva stižena slepotou, čehož využijí inteligentní a smrtelně nebezpečné rostliny vyšlechtěné a pěstované člověkem, trifidi, ke vzpouře a ovládnutí většiny země. Sledujeme zoufalou snahu několika jedinců o přežití a vytvoření životaschopných komunit. V Noci trifidů pak je líčeno uspořádání a přežívání nově vzniklých společností, které se snaží pomalu navázat na minulost a obnovit vládu lidstva nad světem a boje mezi nimi.

Xenická scisci-fi je relativně nový pojem, jehož vysvětlení je velmi jednoduché – jde o subžánr, ve kterém se nevyskytují lidé, planeta Země, sluneční soustava a mnohdy ani galaxie Mléčná dráha. Děj xenické scifi (odvozené od řeckého slova xenos - cizí) se odehrává v cizích, mnohdy velmi cizorodých světech. Výhodou xenické sci-fi je velký tvůrčí prostor, charakteristika světa, jeho historie, background hlavních postav, mluva a kultura je od počátku smyšlená, protože nemá pražádnou oporu ani souvislost s naším světem. Xenická sci-fi je jen charakterizační pojem, na tento druh subžánru lze aplikovat prakticky všechny pojmy výše zmíněné (např. exaktně vzato jsou Star Wars xenickou space operou apod.)

10

CIZORODÝ SVĚT – JAK A ZA KOLIK? KOLIK? Film byl vždy příznivě nakloněn obrazové imaginaci a „zvláštním efektům“, na rozdíl od televize či rozhlasu, které začínaly jako média pro přímý přenos informací, film byl od samého počátku zasvěcen fantazii. Již první filmoví tvůrci se nechávali unášet magickými účinky střihu a dvojí expozice (viz. G. Méliés). Používáním široké škály banálních filmových triků tvůrci posilovali představu filmu coby „Továrny na sny“. Obzvláště v éře němého filmu byly tyto triky natolik očividné, že film skutečně zůstával médiem ryze snovým. Teprve s příchodem zvuku a barevného obrazu tento názor pozvolna ustupoval. Filmová i literární science fiction se svými motivy i metodami liší od hororu či fantasy, i když se s nimi často prolíná (existuje SF horor stejně jako science fantasy). Jedno mají ale často všechny žánry společné – děj se často odehrává v jiném světě, ať už je to pohádková říše, nebo sci-fi svět stovky světelných let vzdálený od toho našeho. Kde ale takový svět vzít, chceme-li do něj vtáhnout nejenom čtenáře, ale i obrazuchtivého diváka? Filmový průmysl je odjakživa mašinérií, živenou výhradně penězi. Sci-fi nejprve musela pevně zakotvit v tomto dynamickém a proměnlivém odvětví zábavy, aby veliká studia uvolnila patřičné prostředky pro bouřlivou fantazii autorů. V knize je vše o moc snazší, spisovatel napíše: Bylo nebylo v jedné zemi zvané Aldebaran… a po pár řádkách popisu rázu tohoto světa a jeho krajů čtenář ihned „přepne“ své vnímání a cítí se býti jinde. Filmoví tvůrci mají práci o to těžší, že oni nepopisují, oni musí daný svět pro diváka vytvořit. Představme si, že jsme filmoví tvůrci a chceme natočit film odehrávající se právě ve zmíněné smyšlené zemi Aldebaran. Máme vícero možností, jak toho dosáhnout, každá se realizačně i finančně diametrálně odlišuje od té předchozí.

11

Na příběhu filmu nám nyní vpravdě nezáleží, stačí si říci, že film se odehrává v exteriérech, interiérech, hlavním městě i přírodě. Pojďme si ukázat několik postupů, jak vizi cizorodého světa naplnit.

I. EXTERIÉR - REÁL Finanční náročnost: Vysoká Věrohodnost filmu: Velmi vysoká Obtížnost realizace: Vysoká Jako ideální se jeví prostě dané natáčecí lokace najít a přesunout do nich celý štáb. Jako cizorodý svět mnohdy vypadá i obyčejná marocká poušť (viz. Star Wars VI – A New Hope) či pěkný kus pralesa či lesostepi, v každém podnebném pásu lze nalézt nějaké vhodné prostředí v závislosti na jeho charakteristice. Stačí trocha práce architekta scény a do prostředí lze vnést fiktivní flóru (ať už živou či neživou), popř. zavést do krajiny určité architektonické prvky. Legrace končí společně s tvorbou města. Stavět na louce někde v přírodě rozsáhlé dekorace spolyká neuvěřitelné Skutečná loď na skutečné louce (natáčení filmu Doom 2004)

množství peněz, v tomto případě je skutečně lepší uchýlit se k výstavbě v ateliérech.

Zajímavé Interiéry lze najít na mnoha místech světa, málokdy však přesně odpovídají parametrům filmu a je třeba je předělávat, což stojí další prostředky. Klíčovými výdaji pro tento typ zvolené realizace jsou velké výdaje za přesuny štábu, techniky a dekorací, vize cizího světa umně zakomponovaného do existujícího zajímavého prostředí se zdá býti nejvhodnější, avšak také skutečně nejdražší a personálně nejnáročnější. Mohou si jí dovolit jenom ta nejbohatší studia s velkými projekty (např. Star Wars,The Chronicles of Riddick, Potomci lidí, Jurský park, atd. )

II. EXTERIÉR – ATELIÉR Finanční náročnost: Vysoká Věrohodnost filmu: Vysoká Obtížnost realizace: Vysoká

12

Exteriérové dekorace vytvářené na půdě pozemku vlastněného studiem vybaveného potřebným zázemím jsou jedním z charakteristických rysů pro hollywoodské opusy. Exteriérové ateliéry např. ve slunné Kalifornii s jedním z nejstabilnějších počasí na světě nabízejí filmařům značné úspory i klid při práci. V poslední době se exteriérové ateliéry rozmohly také v Evropě (Anglie, ČR, nově i Maďarsko a Slovensko), kde se finanční náročnost pohybuje mnohdy na polovině americké ceny a vyplatí se sem přestěhovat celý štáb i s technikou a velkými dekoracemi. Cizorodý svět a jeho přírodní krásy lze vymodelovat v ateliéru, v tomto případě ale cena nebude o tolik nižší než v případě natáčení ve volné přírodě. Skutečná úspora přijde s budováním architektury hlavního města. Exteriérové ateliéry se pro výstavbu jeví jako zcela ideální. Nemluvě o interiérech. Míra věrohodnosti záleží na investovaných sumách a zdatnosti týmu filmového architekta. Lze zde dosáhnout veliké míry uvěřitelnosti (např. Metropolis, Vodní svět, ) stejně jako papundeklové umělosti (Nexus, Strážci vesmíru, apod.).

III. INTERIÉR – ATELIÉR Finanční náročnost: Středně vysoká Věrohodnost filmu: Středně vysoká Obtížnost realizace: Vysoká Natočit celý snímek z cizího světa v krytém ateliéru se jeví jako bezpečné (imunita vůči vlivu počasí a lokálním podmínkám), avšak z hlediska skutečně výpravného filmu poněkud nedostačující (s výjimkou dokonale klaustrofobního Vetřelce či stylizovaného Brazilu). Kryté ateliéry nedosahují takových velikostí jako otevřené, přesto není problém pod střechou vytvořit celou ulici města, travnatý kopec, vodopády, jeskynní komplex stejně jako chodby kosmického křižníku. Problém je však se skutečně velikými exteriéry, v tomto případě je nutné popřemýšlet o 3D postprodukci či přesunu štábu do exteriérových reálií. Věrohodnost se odvíjí od parametrů dekorace, ale je třeba zmínit, že kryté ateliéry alespoň na část obrazů využívá drtivá většina realizačně náročnějších projektů. Na modelu interiér – ateliér také stojí drtivá většina oblíbených sci-fi seriálů, odehrávajících se na cizorodých světech (Star Trek, Star Gate, Battlestar Galactica, Babylon 5, aj.)

V ateliéru lze s dostatkem prostředků vytvořit cokoliv (dekorace filmu Alien vs. Predator - 2003)

13

IV. EXTERIÉR/INTERIÉR + 3D ANIMACE Finanční náročnost: Nízká – středně vysoká Věrohodnost filmu: Kolísavá Obtížnost realizace: Středně vysoká Tento poměrně nový model je doménou jak velikých projektů tak sci-fi béčkových snímků s nízkými výrobními náklady. I v tomto případě se kvalita výsledku odvíjí od míry investovaných peněz, popř. úrovně 3D trikového studia, které vstoupí s producentem do spolupráce. Klíč tkví ve vhodné kombinaci skutečných reálií, popř. dekorací vytvořených v ateliérech s 3D grafikou generovanou počítači. Někdy je výsledek až mrazivě realistický (především ve statických obrazech a v případě velikých a komplexních architektur), jindy až nechtěně směšný (3D dvojníci herců v akčních scénách, digitální monstra všech druhů a velikostí). Odvětví 3D SFX (3D zvláštní efekty) je stále v bouřlivém vývoji a ať chceme či ne, bude nadále velmi významnou součástí moderní kinematografie. Právě díky těmto technologiím můžeme často celý exteriér natočit (s trochou nadsázky) na první louce, která nám přijde pod ruku pak v počítači domodelovat na pozadí cizorodou planetární faunu a flóru, či titánské dominanty hlavního města, mlžící se ve fialovém oparu… prostor pro imaginaci tvůrců je zde největší stejně jako riziko, že film bude vypadat uměle a nevěrohodně – asi jako televizní filmy z produkce Hallmarku na přelomu tisíciletí, ze kterých jsou cítit polygony a render na míle daleko. Počítejme s tím, že v budoucnu se bude 3D grafika svou věrohodností společně s příchodem dokonalejšího hardwaru nadále posunovat blíže realitě a výrobní náklady na její tvorbu se ruku v ruce s tímto faktem budou snižovat!

V. BLUE SCREEN / GREEN SCREEN Finanční náročnost: Nízká – středně vysoká (i ty nejdražší projekty typu Sin City dosahují 25% rozpočtů největších blockbusterů) Věrohodnost filmu: Zatím nízká Obtížnost realizace: Malá Sežeňte nějaké herce, zavřete je společně se štábem do hangáru kompletně pokrytého vrstvami modré či zelené barvy, pak půl roku renderujte grafiku na stovce počítačů a gratulujeme - máte biják prakticky jakéhokoliv žánru, zaměření a výpravy. Takhle vizionářsky vidí příznivci screeningu tento bouřlivě se rozvíjející filmařský postup. Na jeho skutečnou věrohodnost ji ještě nějaký ten pátek počkáme, už nyní je ale

14

…A můžete cokoliv.

jasné, že jde o velký posun k tvůrčí volnosti pro malá a středně velká studia. Za relativně málo peněz můžete pomocí počítačů vytvořit jakékoliv prostředí libovolných parametrů. Herci, jejichž pohyby a herectví vznikly na unifikovaném pozadí, poté prostě přenesete do tohoto digitálně vytvořeného světa. Dnes tímto postupem vzniklo několik úspěšných snímků jako například Sin City, 300, Sky Captain and the World of Tomorrow, apod. Jejich úspěch však tkví v záměrné stylizaci, která příběhu neubírá na věrohodnosti, obzvláště když jde ve většině případů o comicsové adaptace, kde se s určitou stylizací počítá. Na skutečně realistický film vytvořený před blue screenem si ještě nějaký ten rok počkáme…

VI. 3D ANIMACE + MOTION PERFORMANCE Finanční náročnost: Velmi vysoká (zatím) Věrohodnost filmu: Kolísavá Obtížnost realizace: Vysoká Film vzniká obdobně jako film vytvořený pomocí 3D grafiky s tím rozdílem, že se pomocí nové a v lecčems revoluční metody do výsledného snímku přenese pouze herectví každé postavy. Více vysvětluje následující popis: Herec svůj part nejprve odehraje navlečený do přiléhavé kombinézy pokryté šedesáti reflexními body, díky nimž se jeho pohyby kopírují na počítačový model. Až potud je vše stejné jako při klasickém motion capturingu, pak ale přijde to hlavní: hercova tvář je během dvouhodinového procesu pokryta dalšími sto padesáti body, a kdy ž herec znovu začne hrát tutéž scénu, putují do počítače údaje o veškerém dění v jeho tváři, o každé grimase, každém mrknutí i letmém nadzvednutí obočí. Údaje o pohybu těla a tváře jsou ve finální fázi spojeny do jediného digitálního hereckého výkonu, který pak mohou grafici obléknout do libovolné virtuální 'kůže' Zdroj: časopis Premiere 12/2004

Tento postup se rok od roku vyvíjí a zdokonaluje a v budoucnu se můžeme těšit na skutečné divy. Obzvláště v oblasti science fiction má motion performance veliký potenciál – renomovaný herec může hrát kyborga stejně jako čtyřmetrové monstrum. Mantinely dané konstitucí jednotlivých aktérů padají. Potrvá však ještě poměrně dlouho než bude výsledek oproštěn od pohádkové umělosti (viz. První film tohoto druhu – Polar Express od Roberta Zemeckise) a získá punc realističnosti.

15

VII VII. KOMPLETNÍ 3D ANIMACE Finanční náročnost: Nízká - Velmi vysoká Věrohodnost filmu: Závisí na míře stylizace Obtížnost realizace: Vysoká Skutečnou revoluci přineslo studio Pixar na počátku devadesátých let se svým celovečerním a prvním kompletně počítači generovaným snímkem Toy Story. Od té doby se na nás ze všech stran valí „3D animáky“ ze všech stran a jejich kvalita je velmi kolísavá – s vyjímkou projektů z dílen zmiňovaného Pixaru a studia DreamWorks. Sci-fi z cizího světa by dnes nebyl problém vytvořit kompletně ve 3D. Vzpomeňme na sci-fi snímky jako Final Fantasy:Esence života, Final Fantasy VII nebo Kaena:Proroctví. 3D rendering však přidá filmu jakousi pohádkovost, animace stále ještě nedosahuje zcela realistické úrovně. O to více ale lze vsadit na určitou stylizaci postav a dekorací, které však nutně posunou snímek k pohádkovosti.

Každé políčko 3D animovaného filmu se rodí v počítačovém softwaru

16

V

SCI-FI SVETY

DRUHY SCI-FI SVĚTŮ VE FILMECH A JEJICH PODOBA

17

Budoucnost na Zemi MILIARDY ALTERNATIV

BLÍZKÁ BUDOUCNOST ALTERNATIVNÍ DĚJINY UTOPIE DALEKÁ BUDOUCNOST VIRTUÁLNÍ SVĚTY POSTAPOKALYPSA DALEKÁ BUDOUCNOST KOLONIZOVANÉ SVĚTY

18

I planetu Zemi můžeme terminologicky vzato považovat ve sci-fi filmu za tzv. sci-fi svět a měli bychom se jí v našem výkladu důkladně věnovat. Interpretace vize budoucnosti se u každého autora mnohdy až zásadně liší. Ve chvíli, kdy stvořitel světa deklaruje určité zákonitosti své verze toho, jak se život na Zemi bude ubírat dál, vznikne další z mnohotvárných obrazů věcí nadcházejících. Co na tom, že jde mnohdy o vize utopické nebo až absurdní. Tvořivosti nelze bránit a pokud je to v rámci filmového díla ku prospěchu děje, můžeme autorovi určitou nadpřirozenost nebo nepřesnost tolerovat. Podívejme se na představy snílků z počátku 20. století. Létáme snad dnes v obřích vzducholodích a stavíme po celém světě parou poháněnou nadzemní dráhu? Naivita není od věci. Jules Verne by vám o tom řekl své. Pojďme si planetu Zemi a její budoucnost dále katalogizovat. Verzí se totiž nabízí tolik! Stále musíme mít na pamětí, že i když je science fiction ve své podstatě žánrem opírajícím se o pokročilé technologie a bádání napříč cizorodými zákoutími vesmírného prostoru, stále se většina filmové sci-fi odehrává na naší domovské planetě.

BLÍZKÁ BUDOUCNOST COBY VAROVÁNÍ I URČENÍ TRENDU Bavíme se o budoucnosti vzdálené až 20 let. Zdá se vám to za chvíli? Pro autory je také takto blízký časový horizont mnohdy tvrdším oříškem, než imaginativní utopie z roku 2300. Divák má totiž názory zakotvené v přítomnosti a je schopen do určité míry předvídat vývoj některých událostí a technologií. Mnoho věrohodnosti své verzi světa roku 2015 nepřidáte, když budete tvrdošíjně divákovi tvrdit, že USA zanikly roku 2013 a o rok později čínský kosmonaut Liu-ťi Ťao přistál se svou jednomístnou lodí na Titanu. Divák není hloupý a ví, že některé věci od dnešního dne do blízké budoucnosti prostě nelze stihnout. Někdy se ale autoři pohybují na hraně – a diváci to respektují v případě, že jde o kvalitní filmové dílo. Podle Terminatora bychom měli být již několik let pod nadvládou SkyNetu a robotů. Demolition Man udává, že před pár léty měl v Americe zavládnout policejní stát s pokutami za nadávání. Podle mnohých snímků ze 70. let se dnes nacházíme pod tunami radioaktivního spadu (Chlapec a jeho pes) či stavíme základnu na Měsíci (2001:Vesmírná odyssea). Dokonce i v jiných ohledech pseudorealistický Star Trek se mýlil: např. roku 1993 měly začít tzv. eugenické války vedené geneticky vylepšenými lidmi, ve kterých mělo zemřít přes 30 000 000 lidí. Existují však i jiné, vizionářské filmy, které do jisté míry předpověděly budoucnost, nebo dokonce vytvořily obecně známý trend, který samotnou budoucnost ovlivnil. Steven Spielberg ve svém poměrně novém snímku

19

Lidstvo pod nadvládou strojů Terminátor (1984)

odehrávajícím se v blízké budoucnosti Minority Report přišel s rukavicemi, kterými pomocí udání směru či stisknutí pěsti nositel koriguje pohyb napříč elektronickými databázemi či internetem. Dnes již takový vynález úspěšně testují japonští vědci, přímo inspirováni tímto filmem. Neviditelný plášť Predatora ze stejnojmenného filmu také poměrně úspěšně zrealizovali asijští vědci coby soustavu kamer, které na speciální povrch oděvu promítají okolní prostor. Je to paradox, ale laické vize budoucnosti a technologií s tím spjatých ovlivňují mnohdy současnou skutečnost. Filmy z blízké budoucnosti můžeme generalizovat do dvou druhů – dobré a špatné vyhlídky. Nutno podotknout, že v drtivém případě převládá ta druhá verze. Vzkvétající společnost, ve které se všichni milují a každý prosperuje, nezavdává k nějakému nosnému dramatickému oblouku. Přesto takové světy existují, mají však povětšinou až pohádkový nádech (jako například Spielbergova A.I. – Umělá inteligence) anebo se k pořádnému průšvihu teprve schyluje (12 opic, Já,Robot, Den Střet civilizací Den nezávislosti (1996) nezávislosti). Svět blízké budoucnosti je povětšinou buďto přísně hierarchizovaný (Gattaca, Equilibrium), militaristický (Judge Dredd) nebo vystavený globálnímu problému jakéhokoliv charakteru, ať již antropologického (Potomci lidí), genetického (Akira), environmentálního (The Core) v podobě choroby (28 dní poté), zjevení nového smrtícího druhu (draci v Království ohně ad.), globální katastrofy (Den poté), či hrozby z vesmíru (Věc, The Immortal, Den trifidů, Mars útočí ad.).

ALTERNATIVNÍ DĚJINY, UTOPIE V takovém druhu sci-fi není směrodatný čas, ale události. Často se film ani nemusí odehrávat v budoucnosti, ale v minulosti (pohyby např. pomocí cestování časem a jiné paradoxy) nebo prostě v součastném světě, který však vypadá zcela jinak. Ptáte se proč? Stačí zaměnit jednu významnou událost v minulosti (nechat Hitlera vyhrát druhou světovou válku nebo nenechat zastřelit J.F.Kennedyho) a svět jak jej známe nemůže existovat. Tyto variace již mnohokráte sváděly a stále svádí autory ke spekulacím a tvorbě světů pomocí již zpočátku zmiňovaného zaklínadla co kdyby…? Časovým rozporem se zabývá již Stroj času inspirovaný autorem literární předlohy, H.G.Wellsem. Český ekvivalent nacházíme v oblíbené komedii Zítra ráno vstanu a opařím se čajem. V modernější kinematografii pak vyčnívá obzláště brilantní Sengoku Džieitai (též Síly sebeobrany či G.I.Samurai), který nechá jednotku moderně vybavených vojáků i s patřičnou technikou přenést do feudálního Japonska 15. století. Vzpomeňme také na vlasteneckou nótou prodchnutou Tajemnou září nad Pacifikem, která si 20

zahrává s myšlenkou, co kdyby Japonci nezničili Pearl Harbor? A bylo by toho více. Utopií naopak nazýváme v nejobecnějším pozitivním smyslu lidskou snahu o vybudování lepší, možná i dokonalé společnosti. Vzpomeňme například Loganův útěk, THX 1138, vynikající Mechanický pomeranč, Brazil nebo kultovní 1984. Pokaždé však pokus Dokonalá utopie o dokonalou lidskou společnost skončí Brazil (1985) krachem, jako tomu bylo paralelně i ve skutečných lidských dějinách (jak dopadl Platón, učení Karla Marxe, apod.). Vždy se najdou nedokonalosti, které systém přináší a na druhé straně hrdina, který se všem zdrcujícím regulím postaví – a zvítězí.

VIRTUÁLNÍ SVĚTY Pojďme si povídat i o světech, které hmotně nikdy neexistovaly a přesto v nich dochází k velkým věcem. Příchod pokročilé výpočetní techniky často svádí autory k tvorbám virtuálních světu a zahrávání si s myšlenkou, co je vlastně skutečnost a co umělou inteligencí interpretovaná realita? Špičku v tomto oboru bezpochyby prezentuje film Matrix od bratrů Wachovských. Uvědomění si, že vše okolo mne není jak se zdá být a veškerá realita je ve skutečnosti virtuální pochází již od Lewise Carolla a jeho Alenky v říši divů, dodnes tento mýtus účinně funguje (Matrix také toto dílo často cituje – viz. narážky na bílého králíka, svět za zrcadlem, apod.). Obzvláště silným argumentem tohoto snímku je fakt, že si nikdo z nás nemůže být nikdy jistý, zda to či ono není skutečná pravda. Analogické pojítko vlastních prožitků se sci-fi filmem je pro autora výrazným kíčem k úspěchu, znamená to, že divák Svět za zrcadlem přistoupil na regule prezentovaného Matrix (1999) díla. Matrix není jediným moderním dílem opírající se o kyberprostor nebo virtuální realitu. Cronnenbergova eXiStenZ výborně vybízí k zamyšlením nad hraním her odehrávajících se ve virtuální realitě. Jeho hrdinové jsou opakovaně podrobeni zkoušce, zda toto již je skutečný svět, nebo jsem ještě ve hře. Ono obtížné rozlišení dvou světů, jednoho opravdového a druhého imaginativního, přináší zamyšlení které lze uplatnit na celou řadu

21

součastných aktuálních problémů. O to horší je, když se aktéři virtuální hry nakonec pozabíjí… Děsivé a depresivní mohou být také světy snové (viz. horor Noční můra z Elm Street), vizualizovaná zákoutí mysli šílence (obrazově úchvatný film Cela), halucinační vize těžce zkoušeného jedince (Solaris od Tarkovského), světy ve světě (Zóna ve Stalkerovi opět od Tarkovského) nebo světy kompletně umělé (geniální Dark City do češtiny nepřesně překládané jako Smrtihlav nebo computerový opus Tron).

APOKALYPSA, POSTPOST-APOKALYPSA O tomto žánru sci-fi jsme se již zmiňovali na začátku, proto rovnou přejděme do praxe. V kinematografii je nejčastěji prezentována apokalypsa pomocí jednoho či více jaderných výbuchů. Proč? Odpověď je nasnadě – kinematografie zažila největší rozmach v dobách objevení a účinného nasazení atomových zbraní, nesmíme také zapomenout na všudypřítomného strašáka v podobě jaderného úderu proti civilistům hrozící v případě konfliktu USA vs. SSSR během studené války. Také je to popravdě řečeno jeden z mála skutečně účinných způsobů jak vyhladit civilizaci rukou člověka a připravit si tím hrací prostor pro děj post-apokalyptického snímku. Samotná případná apokalypsa může být mnohdy námětem pro celý film. Neůze opomenout takřka němý evropský skvost Poslední boj od Luca Bessona (kde se mimo jiné objevuje v jedné ze svých prvních rolí Jean Reno). Jen drsní přežijí Apokalypsa ztělesněná v podobě totální Mad Max (1979) destrukce lidské společnosti a jejích tradičních hodnot je zde více než markantní. Hrozbu jaderné války bravurně rozebírá již Kubrickův Dr. Strangelove (Dr.Divnoláska), naopak moderní filmy opřené o vědecké poznatky často hrozí pomocí zkázy z vesmíru – meteoritů (Meteor, Drtivý dopad), komety (Armageddon) nebo prostě „jen“ globální katastrofy (Den poté). Časové horizonty post-apokalyptických děl se liší. Kultovní Mad Max se například odehrává ve velmi blízké budoucnosti, zatímco Vodní svět, nebo Chlapec a jeho pes rozehrávají příběh v neurčité budoucnosti odehrávající se delší dobu po katastrofě. Lidé se většinou v takovémto bizarním a poničeném světě krutě baví. Buďto pořádají brutální automobilové závody (Deathrace 2000), brázdí krajinu v tanku (Tank Girl) nebo se zabíjejí v zamřížované zrezlé aréně (Mad Max Beyond Thunderdome). Postapokalyptických filmů je ve světové kinematografii jako šafránu – asi právě proto, že svým tématem svádí k určitému archetypu drsné, zdevastované společnosti, ve které přežijí jen ti nejdrsnější.

22

DALEKÁ BUDOUCNOST V dobách dávno budoucích může autor skutečně popustit uzdu fantazie a ukázat své imaginativní schopnosti. Čím více jsme vzdáleni od současnosti, o které jsme přesvědčeni že ji a její zákonitosti známe, tím více nitek pravděpodobnosti a možností co kdyby splétáme. Za 100 let se přece může stát tolik… porovnejme analogicky léta 1907 a 2007. Neporovnatelné. Ve všem. A Moorovy 23.století zákony káží, že každé dva roky se výkony th 5 Element (1997) počítačů zdvojnásobí. Co teprve, až přijdou kvantové počítače? DNA počítače? Holografické disky? Média o velikostech terabajtů. Posun bude viditelný úplně ve všem. I v míře lidskosti v každém z nás. Tím myslím jak vnitřní, tak vnější. Rok 2100 bude vypadat u každého autora diametrálně odlišně. Rok 2300 už můžeme považovat za hard sci-fi. Pojďme se jenom v kostce podívat na pár verzí vize našeho světa v kinematografii v průběhu doby, věrným průvodcem nám při tom bude profesor Rozumák. Posun během 20.století v názorech na dalekou budoucnost bude více než markantní.

Ikarie XB 1 (1963)

– Píše se rok 2163. Čtyřčlenná posádka míří na palubě kosmické lodi k Alfě Centauri. Navazují se přátelství, vznikají lásky. Astrounauti se dostanou do problémů ve chvíli kdy objeví nedaleko lodi přítomnost Temné hvězdy, způsobujících útlum biochemických pochodů v lidských organismech prof. Rozumák: Podle mnohých názorů je Ikarie XB 1 nejlepším českým sci-fi filmem všech dob. Je pravda, že film svými tématy nezastarává a jeho technologické gró dodnes dýchá uvěřitelností. Vize budoucnosti je zde civilní, jde o film nápaditý a překvapivě lidský.

Barbarella (1967) (1967)

– Píše se rok 40 000. Agentka Země Barbarella (Jane Fonda) dostává za úkol vypátrat šíleného vědce Durand-Duranda, který chce pomocí tajné zbraně ovládnout vesmír. prof. Rozumák: Nádherná naivistická utopie, o realističnosti zde nemůže být ani řeč, veškrerý prim v tomto filmu hrají vnady Jane Fondové.

Zardoz (1973)

– Píše se rok 2293. Po válkách a epidemiích se lidská civilizace rozpadla. Oddíly barbarských exterminátorů ve jménu boha Zardoze masově vyhlazují zbytky zbídačené populace. Pod neprodyšným příkrovem několika silových polí však přežívá bývalá společenská smetánka… prof. Rozumák: Imaginativní, přesto nepravděpodobné. Ale o realističnost v Zardozovi nejde… příběh je veskrze akční a svět, v němž přežívají jen ti nejsilnější s myšlenkami o tom, že společnost bez násilí a krvelačnosti směřuje k úpadku, ve své době notně rozčílil filmové kritiky. 23

Loganův útěk út k (1976)

– Je konec 23. století. Lidstvo je po ekologických i válečných katastrofách uzavřené v městské aglomeraci, jejíž chod řídí všemožný počítač. Aby nedošlo k přelidnění, musí se každý, kdo dosáhne věku třiceti let, zúčastnit teorie, v níž je hlavní výhrou další život… prof. Rozumák: Jde o tradiční sci-fi v níž hraje dominantní úlohu obraz města. Ani dnes nápady a vize světa budoucnosti nijak nezastarává – tedy po ideové stránce. Technologicky by 23. stoeltí vypadalo dazajista zcela jinak…

Battlestar Galactica (1978)

– Okolo roku 3000. Po tisícileté válce s roboty jsou představitelé lidstva pod záminkou mírových jednání vlákáni do léčky. Roboti zaútočí, rozpráší lidskou flotilu i jejich domovskou planetu. Zbývá jediná loď s názvem Galactica… prof. Rozumák: Vykrádačka Star Wars v mnoha ohledech (eskapády vesmírných pilotů, podobné postavy) – průměrné dílo s naivním pohledem na budoucnost, které však slavilo nemalý divácký úspěch. Vize světa je unylá a nezajímavá.

Duna (1984)

– Píše se rok 10 191. Lidmi obývaný vesmír je sjednocen do imperiální říše. Existence impéria závisí na koření z planety Arrakis, které propůjčuje gildě kosmických navigátorů schopnost orientace při nadsvětelných rychlostech. prof. Rozumák: To už zní lépe. Monumentální literární předloha spisovatele Franka Herberta oplývá fantaskností a dobře napsanými postavami. David Lynch přenesl do filmu svým osobitým režijním rukopisem jenom určitý fragment tohoto pocitu, přesto jde o dílo poměrně kvalitní. Vize světa Franka Herberta je ojedinělá a překypující fantaskními nápady

Total Recall (1990)

– Píše se rok 2081 Stavební dělník se ve snech stále vrací na Mars, na kterém přitom nikdy nebyl.Navštíví firmu Mnemotechna, která umožňuje pomocí vzpomínek cestovat, hlavní hrdina ale při napojení a přístroje dostane záchvat a pracovníci firmy zjistí, že už má jednou vzpomínky upravené… prof. Rozumák: Total Recall je sci-fi s určitým sociálním podtextem s odkazem na život nižších vrstev. Vize života na Marsu na sklonku 21.století je vykreslena technologicky poněkud naivně, je však do detailu propracovaná a nápaditá.

24

KOLONIZOVANÉ SVĚTY Vraťme se k otázkám, které jsme si položili hned v úvodu: Kam namíří lidstvo po absolutním vyčerpání potenciálu Země? Lze vůbec lidmi efektivně osídlit další světy v galaxii? Existuje extrateresiální život odlišný svým prazákladem od toho našeho? Odpovědí budiž budoucnost. Autoři ale pasivně nečekají na průběh událostí a snaží se předestřít své verze směru, jakým se bude lidstvo ubírat. Mnohdy nebohé pozemšťany nenechají ani vydechnout a rovnou je z domovské planety vyženou (Stopařův průvodce po galaxii). Situace by se ale mohla mít třeba takto: I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

rok 2072 - Lidstvo vynalezne účinný pohon pro kosmické lodě, který mu umožní vydat se k nejbližším hvězdám rok 2079 - Pomocí nejmodernější diagnostiky a pokročilých optických soustav vyberou přední odborníci nepříliš vzdálený svět maximálně podobný svými podmínkami (tj. primárně rozměry, teplotami, gravitací a možností vytvořit atmosféru) planetě Zemi. Vhodným kandidátem se stává oranžový obr a jeho čtvrtá planeta vzdálené 162 světelných let od Slunce. rok 2094 - Vstříc vytipované hvězdě vyrazí roboty ovládaná flotila plavidel, která po přistání na vhodné planetě započnou s terraformací (tj. umělým vytvářením pozemských podmínek na cizím vesmírném tělesu) – pomocí obřích zrcadel vytavených z planetárního křemíku zahřívají povrch, „napouštějí“ atmosféru kyslíkem a sází kolonie geneticky modifikovaných řas, určených pro tvorbu oxidu uhličitého. rok 2158 – Země dostává signál o úspěšně dokončené terraformaci planetky, přejmenované mezitím nedočkavými lidmi na Arda (prastaré slovo, původně označující Zemi) rok 2161 – vše se dlouhá léta připravovalo, směrem k Ardě vzlétá z vyčerpané a přelidněné Země další flotila lodí, na palubě se nachází miliony nedočkavých „osadníků“, průmysloví roboti, geneticky čistá pozemská fauna a flóra a mnoho dalších atributů potřebných k životu. Včetně několikrát zálohované holo-krychle o velikosti několika centimetrů obsahujících veškeré dějiny lidstva. Na předky se nezapomíná. rok 2226 – noha člověka narozeného na kosmické lodi spočine na jeho novém, domovském světě… Na Ardě se píše rok 0.

25

Myšlenka kolonizace cizích světů autory sci-fi odjakživa fascinovala. Nové, neprobádané končiny s mnohdy bizarním životním prostředím a specifickými podmínkami k životu mohou mít nepřeberné množství variací. Mějme na paměti, že sci-fi pojem kolonizované světy odvozujeme od toho, že jsou osídlené druhem homo sapiens pocházejícího původem ze Země, film Duna se tedy odehrává v kolonizovaných světech, zatímco v případě Star Wars jde čistě o xenickou sci-fi. Nelze také opomenout poměrně výrazný myšlenkový rozměr faktu, že se kdesi ve vesmíru rodí druhá (nebo řetězově další a další) kolébka lidstva, jejíž obyvatelé žijí se vzpomínkami na místo svého původu. Mohou zapomenout? Nebo navždy odvrátit od své matičky Země (kterou samozřejmě nelze spatřit na večerní obloze) tvář? Záleží na okolnostech. Nutno podotknout, že kvůlu odlišným podmínkám panujícím na jiném světě lidé přirozenou evolucí změní svou fyziologii, biologické hodiny, denní režim, apod. S trochou nadsázky lze říct, že z kolonistů může být po pár stoletích nový antropologický druh. Co svět, to diferentní směr vývoje. Ve filmech i literatuře se věci mají často tak, že světy fungují na základě vzájemné konektivity (povětšinou díky přítomnosti hyperprostoru umožňujícímu bleskové přesuny mezi jednotlivými planetami, jindy zase díky soustavě hvězdných bran – viz. Stargate). Situace pak zadělává na dokonalou space operu: světy mohou být zformované například ve federaci planet (Star Trek), republiku či císařství (Flash Gordon), mohou spolu válčit (Star Gate) či vzájemně intrikovat (Duna). Díky větší četnosti světů může vzniknout multivesmír, tj. soubor mnoha a mnoha světů v rámci jedné galaxie (Drakeova rovnice pravděpodobnosti výskytu života ve vesmíru udává, že jenom v naší galaxii může existovat až 10 000 světů vhodných svými podmínkami pro život – a to se bavíme pouze o životě založeném na uhlíkové bázi, tak jak jej známe!). Do tvorby transplanetární sci-fi odehrávající se napříč galaxiemi se odváží jenom ti největší odvážlivci z odvětví hard SF. Vzdálenosti mezi jednotlivými galaxiemi jsou natolik propastné, že popírají jakýkoliv racionální důvod opustit „zabydlenou“ domovskou Mléčnou dráhu.

Kolonizovaný svět může za pár set let připomínat Zemi

26

STAR TREK Bezpočet seriálových řad a nemalý počet celovečerních filmů utvořily ze Star Treku mýtus kosmického věku. Jeho stvořitel Gene Roddenberry šel v myšlence kolonizovaných světů nejdál a během několika desetiletí utvořil komplexní multivesmír odehrávající se napříč celou naší galaxií rozdělenou pro přehled na čtyři části (alfakvadrant, kde žijí lidé coby Federace a hrstka dalších ras, beta-kvadrant, gama-kvadrant coby zóna výskytu obávaných Borgů – unifikovaných zotročitelů všeho živého – a konečně deltakvadrant coby neprobádané galaktické končiny postupně odhalované teprve v sérii Star Trek – Voyager hrdinou kapitánkou Janewayovou). Děj a osudy postav z mnoha posádek jednotlivých kosmických lodí se odehrává většinou ve 23.století, kdy je lidská civilizace na velmi vyspělé technologické úrovni. V galaxii jsou osídleny stovky a stovky světů, jednotlivé rasy mezi sebou uzavírají dohody a spojenectví, jiné spolu otevřeně válčí a Borgové chtějí pro jistotu vyhladit všechny. Výhoda Star Treku je jeho obrovská rozšířenost, skalní fanouškovská základna a obrovský, faktograficky bohatý background – kromě filmů a seriálů existuje bezpočet knih, comicsů a dokonce i „ilegální“ fanouškovský seriál Star Trek: Hidden Frontier. Na druhou stranu nelze Star Treku upřít jistou dávku utopie a naivity. Lidská civilizace je až podezřele disciplinovaná, jídlo a vybavení se replikuje v replikátorech (tj. přístrojích, které materializují takřka vše, nač si vzpomenete), platidla neexistují a volný čas se tráví v simulátoru, který vám vytvoří prostředí a postavy dle vašeho přání. Také poněkud zaráží fakt, že 95% ras a národů rozesetých po galaxii je humanoidního původu a dorozumívá se s příslušníky lidské rasy na hlasové bázi. Před tyto vady na kráse zůstává Star Trek ojedinělým a nápaditým sci-fi fenoménem své doby.

27

KLASIFIKACE PLANET VE

STAR TREKU

Když autoři Star Treku vymýšleli základní kostru pro své příběhy, věděli, že bez cizích světů se neobejdou. A přišlo jim poněkud neohrabané, aby hlavní hrdinové měli pokaždé, když uvidí na senzorech planetu, zdlouhavě vyjmenovávat všemožné charakteristiky, jen aby si divák udělal obraz, jak to tam venku vlastně vypadá. Sáhli proto k planetární klasifikaci, která každému typu planety s určitými parametry přiřazuje jedno písmeno abecedy. A tak začala dlouhá historie hlášení vědeckých důstojníků, kteří informovali kapitána vesmírné lodi Enterprise víceméně: "Před přídí Enterprise se nachází planeta XY." Kapitánům Enterprise tato prostá věta řekla vše, ovšem divákům hlavně zpočátku poskytla maximálně procvičení v abecedě. V následujícím přehledu proto naleznete kompletní seznam planetárních tříd spolu s kritérii, podle kterých jsou planety do těchto tříd řazeny, a také s příklady některých planet.

TŘÍDA A – GEOTERMÁLNÍ Věk: 0-2 miliardy let Průměr: 1,000 - 10,000 km Poloha: Ekosféra / Studená zóna Povrch: částečně roztavený, možný výskyt sopek Atmosféra: hlavně sloučeniny vodíku Vývoj: ochlazením se stane třídou C Životní formy: žádné Příklad: Gothos

TŘÍDA B - GEOLOGICKY MRTVÁ Věk: 0-10 miliard let Průměr: 1,000 - 10,000 km Poloha: Horká zóna Povrch: částečně roztavený, vysoká povrchová teplota Atmosféra: extrémně tenká, několik chemicky aktivních plynů Životní formy: žádné Příklad: Merkur (Sol I)

TŘÍDA C - GEOLOGICKY INAKTIVNÍ Věk: 2-10 miliard let Průměr: 1,000 - 10,000 km Poloha: Ekosféra / studená zóna Povrch: nízké povrchové teploty 28

Atmosféra: zmrzlá Životní formy: žádné Příklad: Pluto (Sol IX), Psi2000

TŘÍDA D - ASTEROID/MĚSÍC Věk: 2-10 miliard let Průměr: 100 - 1000 km Poloha: Horká zóna / Ekosféra / Studená zóna, nalézají se hlavně na orbitech větších planet či v pásech asteroidů Povrch: pustý, kráterový Atmosféra: žádná nebo velice tenká Životní formy: žádné Příklad: Měsíc (Sol IIIa), Lunar V (Bajor VIIe)

TŘÍDA E - GEOPLASTICKÁ Věk: 0-2 miliard let Průměr: 10,000 - 15,000 km Poloha: Ekosféra Povrch: roztavený, vysoké povrchové teploty Atmosféra: sloučeniny vodíku a reaktivní plyny Vývoj: ochlazením se stane třídou F Životní formy: na bázi řetězců uhlíku Příklad: Excalbia

TŘÍDA F - GEOMETALICKÁ Věk: 1-3 miliard let Průměr: 10,000 - 15,000 km Poloha: Ekosféra Povrch: časté sopečné exploze kvůli roztavenému jádru Atmosféra: sloučeniny vodíku Vývoj: ochlazením se stane třídou G Životní formy: na bázi siliconu (např. Horta) Příklad: Janos IV

TŘÍDA G - GEOKRYSTALICKÁ Věk: 3 - 4 miliard let Průměr: 10,000 - 15,000 km Poloha: Ekosféra Povrch: stále se utváří Atmosféra: Oxid uhličitý, některé toxické plyny Vývoj: ochlazením se stane třídou K, L, M, N, O nebo P Životní formy: primitivní jednobuněčné organismy Příklad: Delta Vega

29

TŘÍDA H - POUŠTNÍ Věk: 4-10 miliard let Průměr: 8,000 - 15,000 km Poloha: Horká zóna / Ekosféra / Studená zóna Povrch: horký a suchý, žádná nebo málo povrchové vody Atmosféra: může obsahovat těžké plyny a kovové výpary Životní formy: rostliny odolné na sucho a radiaci, zvířata Příklad: Rigel XII, Tau Cygni V

TŘÍDA I - PLYNOVÝ SUPEROBR Věk: 2 - 10 miliard let Průměr: 140,000 - 10,000,000 km Poloha: Studená zóna Povrch: tenký, složený z plynného vodíku a vodíkových sloučenin; vyzařuje teplo Atmosféra: vrstvy se liší teplotou, tlakem a složením; možný výskyt vodních par Životní formy: neznámé Příklad: Q'tahL

TŘÍDA J - PLYNOVÝ OBR Věk: 2 - 10 miliard let Průměr: 50,000 - 140,000 km Poloha: Studená zóna Povrch: tenký, složený z plynného vodíku a vodíkových sloučenin; vyzařuje teplo Atmosféra: vrstvy se liší teplotou, tlakem a složením Životní formy: na uhlovodíkové bázi (Jovian) Příklad: Jupiter, Saturn

TŘÍDA K - ADAPTABILNÍ Věk: 4 - 10 miliard let Průměr: 5,000 - 10,000 km Poloha: Ekosféra Povrch: pustý, žádná nebo málo povrchové vody Atmosféra: tenká, hlavně oxid uhličitý Životní formy: primitivní jednobuněčné organismy; možnost adaptace na lidské osídlení s využitím přetlakových dómů Příklad: Mars, Mudd

TŘÍDA L - MEZNÍ Věk: 4 - 10 miliard let Průměr: 10,000 - 15,000 km Poloha: Ekosféra

30

Povrch: skalnatý a pustý, málo povrchové vody Atmosféra: kyslíko-argonová, vysoká koncentrace oxidu uhličitého Životní formy: omezené na rostlinný život; vhodné pro lidské osídlení Příklad: Indri VIII

TŘÍDA M - TERESTRICKÁ (TŘÍDA MINSHARA) Věk: 3 - 10 miliard let Průměr: 10,000 - 15,000 km Poloha: Ekosféra Povrch: povrch bohatě zavodněný; pokrývá-li voda či led více než 80% povrchu, je planeta považováná za třídu O nebo P Atmosféra: dusík, kyslík, stopové prvky Životní formy: rozsáhlá vegetace, zvířata, humanoidé Příklad: Země, Vulkan, Cardassia I

TŘÍDA N - REDUKUJÍCÍ Věk: 3 - 10 miliard let Průměr: 10,000 - 15,000 km Poloha: Ekosféra Povrch: vysoké povrchové teploty v důsledku skleníkového efektu; voda existuje pouze ve formě páry Atmosféra: extrémně tlustá, oxid uhličitý a sulfidy Životní formy: neznámé Příklad: Venuše

TŘÍDA O - OCEÁNICKÁ Věk: 3 - 10 miliard let Průměr: 10,000 - 15,000 km Poloha: Ekosféra Povrch: voda v tekutém stavu pokrývá více než 80% povrchu Atmosféra: dusík, kyslík, stopové prvky Životní formy: vodní vegetace, zvířata, humanoidé Příklad: Argo

TŘÍDA P - ZLEDOVATĚLÁ Věk: 3 - 10 miliard let Průměr: 10,000 - 15,000 km Poloha: Ekosféra Povrch: voda ve zmrzlém stavu pokrývá více než 80% povrchu Atmosféra: dusík, kyslík, stopové prvky Životní formy: vytrvalá vegetace, zvířata, humanoidé Příklad: Exo III, domovský svět Breenů

31

TŘÍDA Q - PROMĚNLIVÁ Věk: 2 - 10 miliard let Průměr: 4,000 - 15,000 km Poloha: Horká zóna / Ekosféra / Studená zóna Povrch: od rozteklého po vodní a/nebo uhlíkový led v důsledku ekcentrické orbitální dráhy nebo výkonu hvězdy Atmosféra: dusík, kyslík, stopové prvky Životní formy: od tenké po velmi silnou Příklad: Genesis

TŘÍDA R - TULÁCKÁ Věk: 2 - 10 miliard let Průměr: 4,000 - 15,000 km Poloha: mezihvězdný prostor, kometární shluky Povrch: může být teplý díky geotermálním plynům Atmosféra: hlavně vulkanické výpary Životní formy: rostliny bez fotosyntézy, zvířata Příklad: Dakala

TŘÍDA S/T - TÉMĚŘ HVĚZDA Věk: 2 - 10 miliard let Průměr: 10 - 50 mil km (třída S); 50 - 120 mil km (třída T) Poloha: Studená zóna Povrch: tenký, složený z plynného vodíku a vodíkových sloučenin; vyzařuje značné teplo Atmosféra: vrstvy se liší v teplotě, tlaku a složení; možný výskyt vodních par Životní formy: neznámé

TŘÍDA Y - DÉMON Věk: 2 - 10 miliard let Průměr: 10,000 - 50,000 km Poloha: Horká zóna / Ekosféra / Studená zóna Povrch: teplota může přesáhnout 500°K Atmosféra: turbulentní, nasycená toxickými chemikáliemi a termionickou radiací Životní formy: mimetická forma života Příklad: Dakala

32

XENICKÉ SVETY V

KLÍČ K BEZBŘEHÉ IMAGINACI

33

Xenická science fiction nabízí největší prostor pro nové tvůrčí postupy a bezbřehé imaginace, přesto je v kinematografii zastoupena pomálu. Cizorodé světy ve vzdálených planetárních systémech, na které nikdy nevstoupila noha člověka, odjakživa fascinovaly svou podivuhodností a mnohdy i diametrálně odlišným způsobem civilizační existence. To, že se autoři do tvorby tohoto druhu sci-fi masově nepouštějí, zapříčiňuje hned několik faktorů. Je zapotřebí dobrého a chytlavého scénáře s určitým tématickým přesahem, protože divák nemá při sledování děje odehrávajícího se mezi zástupci cizích ras v cizích prostředích mnoho pocitových konektivit, tj. těžko ho donutíme fandit chobotnatci z Grash´Taaku, pokud bude celý film pouze vyměšovat a upadat do regeneračního procesu. Lidé mají tendenci soucítit s jinými lidmi. Pokud jim přestavíme zástupce zcela jiných civilizací s jejich tužbami, prožitky a motivacemi, diváci mohou celý film prostě odzívat a autorem vytvořený mýtus prostě a jednoduše nepřijmout. Je snadné při tvorbě xenické sci-fi spadnout do archetypu nepochopitelnosti. Výsledek musí být určitým kompromisem pro obě strany (jak diváka, tak autora) – v normálním filmu může zaznít věta „Cesta autem po dálnici nám zabere deset minut“, která by analogicky převedená na cizorodý svět mohla znít jako „Cesta Bha´donem po Ralevaaku nám zabere šestipůl Denoraku “. Doslovně interpretované scénáře by pak mohly být divákům zcela nesrozumitelné bez použití odborného slovníčku terminologie zdarma přidávanému ke každému lístku do kina. Proto se (jinak zcela nepochopitelně) často používají termíny pocházející z latiny nebo řečtiny i na cizích světech, na planetě Ugnorr můžeme měřit v metrické soustavě a soustava Sedmi svatých světů může mít za vladaře Robo-papeže. Jak jsme si již řekli, xenické sci-fi je v kinematografii jako šafránu a bylo by nejlepší povědět si něco více o té nejlepší a nejpropracovanější ze všech. O skutečném fenoménu, který zachvacuje svět bezmála třicet let. Kdysi dávno v jedné vzdálené galaxii…

34

Multivesmír Star Wars je v mnoha ohledech geniální. Star Wars nejsou jenom šesticí filmů (Epizoda I – Skrytá hrozba, Epizoda II – Klony útočí, Epizoda III – Pomsta Sithů, Epizoda IV – Nová naděje, Epizoda V – Impérium vrací úder, Epizoda VI – Návrat Jediho), je to také nepřeberné množství doprovodných předmětů, kreseb, materiálů, encyklopedií, novel, comicsů a literárních ság na pokračování. V budoucnu se máme dočkat i stohodinového (!!!) seriálu… je vidět, že Star Wars lidi baví. V čem tkví jejich úspěch? První Hvězdné války byly jedinečné díky svým speciálním efektům a do té doby nevídaným filmařským nápadům. Režisér George Lucas díky nim založil zcela novou trikařskou společnost, Industrial Light and Magic. První díl Nová naděje (dnes se kategorizuje jako čtvrtý) byl natočen sice s nízkými náklady (6 mil. dolarů), odezva od diváků však byla ohromná. Další dva díly – pátý a šestý tak už mohly být natočeny s vyššími náklady a ještě lepšími efekty. V roce 1997 nechal Lucas první tři staré díly digitálně remasterovat a přidal do nich i dříve nepoužité scény. Díky tomuto remasteringu vypadá celá série ještě lépe a byly odstraněny i některé nedostatky Darth Vader způsobené starou trikovou technikou. Nezapomenutelná ikona Star Wars Po remasteringu se Lucas rozhodl, že natočí další sérii Hvězdných válek. Dějově je však zařadil před předchozí tři díly. První film Skrytá hrozba byl promítán v kinech v červnu roku 1999 a sklidil velký úspěch - i když kritika poukazovala na značnou dětinskost filmu. Díky počítačové technice jsou všechny nové efekty naprosto realistické. Poslední z filmů – Pomsta Sithů přišel do kin v červnu (2005). Veškerá prostředí a krajiny v tomto filmu jsou vytvořeny počítačovou grafikou. Celá nová série byla natočena speciální digitální kamerou. Star Wars však jdou ve svém mýtu ještě dál. Možná právě díky

neuvěřitelně propracovaným dějinám, výčtům jednotlivých světů, ras, kultur, technologií i politicko-sociálního backgroundu mají Hvězdné války světově nejmasovější fanouškovskou základnu, hltající každou možnou informaci o tomto jedinečném multivesmíru. Notnou mírou tomu také přičinil masivní merchandising, který je od počátku pevně v rukou Lucasova impéria - studia Lucasovi na začátku nevěřila a bála se, že budou Star Wars propadákem, proto ve snaze alespoň něco ušetřit poskytla režisérovi za slevu z honoráře kompletní práva k produktům spjatých s filmy. Od kasovního úspěchu Nové

35

naděje uplynulo mnoho vody a dodnes Lucasovo impérium díky těmto právům vydělává miliardy dolarů. Pomiňme nyní klasické rozbory této šestidílné xenické space opery a zaměřme se spíše na to, co nás zajímá v kontextu s naším vyprávěním – jednotlivé světy.

STAR WARS MAPA GALAXIE

Z mapy Galaxie vyplývá, že to tvůrci myslí s mytologií Star Wars skutečně vážně. Každý zdokumentovaný svět obývá specifická kultura, jednotlivé národy se mísí, cestují po Galaxii, vedou spolu spory nebo prostě jen vzájemně koexistují. Zasedání v galaktickém Senátu centrálního světa republiky Corruscantu vzbuzuje určitou analogii se zasedáním OSN. Pokud si člověk odmyslí všechny ty cizokrajné tvory různých barev, jazyků a velikostí, v jádru jde opět jenom o politiku, moc, peníze a vlastní zájmy jednotlivých 36

světů (v případě OSN států). Tímto Star Wars ukazují, že ani vizuální dojem neznamená vše. Funkční sci-fi mýtus na takovéto úrovni musí mít společensko-ekonomicko-politické podhoubí uvěřitelnosti kombinované s pokročilými antropologickými poznatky o jednotlivých rasách a jejich domovských světech. Naivita a prvoplánovost musí jít v tomto případě stranou. Zajímavým (byť trochu alibistickým) postupem je stavět vedle sebe lidsky vypadající humanoidy společně se širokou paletou nejroztodivněji vypadajících tvorů. Lucas se o těchto tvorech nezmiňuje jako o lidech (mezihvězdný pašerák Han Solo je Corellian, apod.), přesto vytvářejí společně se svými xenickými přáteli pestré kontrasty. Je až absurdní jak neexistující multivesmír ovlivnil naši společnost. Není to tak dávno, co americký prezident Reagan vyhlásil program s názvem Star Wars, citace z filmů pronikly do všeobecného povědomí a masy anglických občanů při sčítání lidu lobovaly za to, aby bylo možné do kolonky náboženského vyznání napsat rytíř řádu Jedi. Můžeme mít proti Star Wars výhrady, napadat jejich občasnou patetičnost a scénáristickou plochost, nahlouplé monology a absurdní situace. Jsou však modelovou situací, kdy sci-fi světy v kinematografii fungují a fluktuují od čiré fantasmagorie po všeobecně uznávanou realitu. Byl to okamžik, kdy se zrodil moderní mýtus, který společnost přijala za svůj. A to je pro jeho autora tou největší poctou.

Svět Star Wars je skutečně zdokumentovaný do nejmenšího detailu

37

A naše povídání o sci-fi světech v kinematografii snad nelze zakončit lépe jinde než právě zde… Protože - co skýtá budoucnost? Lepší úroveň zobrazení, dokonalejší počítačovou grafiku a s tím i drastické zlevnění filmových triků… to ano, ale mějme na paměti, že už antičtí autoři vytvářeli mýty, které překonaly války, stěhování národů i celé etapy historie lidstva. A oni ke svým příběhům nic z výše zmíněného nepotřebovali. I science fiction, byť vizuálně náročná, je především o příběhu. A dobrý mýtus se nerodí každý den… člověk postmoderní už brzy přestane chodit do kina kvůli zvláštním efektům, protože na něj budou vykukovat každý den z elektronických novin, billboardů i krabic od kukuřičných lupínků. Bude chtít pocítit silný příběh. Tak, jako tomu bylo už od pradávných dob, kdy se lidé za úsvitu lidstva choulili ve vlhkých jeskyních a pouhopouhá představivost unášela jejich vědomí do předalekých a divotvorných krajů…

38

BONUSY

PLANETA CORAAB • REJSTŘÍK PLANET • MATERIÁLY • OBSAH

39

V rámci komplexního obsáhnutí tématu k této práci přikládám stručnou historii modelového sci-fi světa, do jehož exotického prostředí jsem několikrát během posledních let zasadil děj svých krátkých filmů. Planeta Coraab je mýtus, vytvořený lidmi z tvůrčí skupiny Trinity Pictures.

CORAAB Tato planeta není v galaktickém měřítku nijak výjimečná, to je nutné podotknout hned zpočátku našeho vyprávění. Jde o periferní těleso třídy Gath 9 umístěné v západním spirálovitém rameni prastaré galaxie. Coraab vůbec odjakživa stál stranou jakéhokoliv výraznějšího dění, minulo ho období Velké Nu´Khnuzuukovy Tmy, války Sedmi svatých světů i Obrod Z´tran. Coraab je první planetou solárního systému utvořeného v pradávných dobách okolo hvězdy velikosti oranžového obra který čítá celkem šest dalších větších těles a několik pásů asteroidů. Je zhruba o třetinu větší než Země a také vzdálenější, teploty na povrchu se pohybují mezi -90°C a 65°C, podíl prvků v atmosféře je velmi podobný naší planetě, což umožňuje existenci velkého počtu PLANETA CORAAB xenických ras. Ty zde ale v minulosti nebyly, dokonce se o této planetě dlouho nevědělo – tedy v rámci vyspělých galaktických kultur. Planeta procházela svou vlastní pomalou evolucí napříč miliony let, kometami zanesený život se tu spokojeně rozrůstal a přetvářel. Událo se mnoho věcí, než planeta získala dnešní kosmopolitní ráz a stala se alespoň v rámci sektoru klíčovým civilizačním místem. Abychom se v coraabské historii dokázali vůbec zorientovat, budeme považovat za orientační bod absolventský film Skeletoni, který se odehrává prakticky v „součastnosti“ této planety. Jelikož Coraab nemá nějaké dominantní náboženství, simplicitní zkratka př.Sk neznamená nic jiného než před Skeletony a slouží nám pouze coby orientační bod.

do 40 000 let př.Sk – na Coraabu existuje již několik tisíciletí poměrně vyvinutá kultura původních obyvatel, po kterých planeta později získala své jméno. Říkají si Coraabiané a svůj domovský svět nazývají Or´A (povznesená

40

zahrada). Coraabiané mají fyziologii podobnou pozemským dinousaurům rodu Compsognatus avšak oproti nim tvoří díky větší kapacitě mozku hierarchizovaná společenství. Jejich poklidnou existenci naruší brzy zásah zvenčí. Jednoho dne se z nebes snese obří loď a rozsáhlé území zamoří miliony tun odpadků a šrotu. A objeví se další. A další. Křehký ekosystém planety se hroutí a Coraabiané nejsou schopni se přizpůsobit. Celá kultura v důsledku zamoření ovzduší cizorodými toxickými látkami ze vzdálených světů vymírá. Tato událost je v coraabské historii známá jako příchod Skládkařů. Planeta se po další tisíciletí stane jedním obřím vrakovištěm, páchnoucím smetištěm odpadků galaktických kultur. Ani dnešní archeologické Coraabian nálezy nejsou schopny identifikovat původ Původní obyvatel Coraabu mnoha technologií – civilizací využívajících služeb Skládkařů musely být desítky. období Ranné Skládky - 40 000 let př.Sk. – 37 000 let př.Sk. .Sk (přesné letopočty nejsou známy) – stovky skládkařských lodí ročně přisypávají na Coraab další a další odpady a podle posledních výzkumů bylo neuvěřitelných 70% povrchu pokryto místy až stovky metrů silnou vrstvou skládky. Dalo se zde nalézt prakticky cokoliv co hypervyspělé kultury nepotřebovaly – vraky menších hvězdných lodí i transplanetárních křižníků, vyhaslé a zarezlé jaderné reaktory, šrot, hnijící pozůstatky substituovaných houbovitých atmosfér z mykoidních světů, hmota Dun´g, anorganický i organický odpad všeho druhu. Atmosféra je na dlouhá staletí zamořena jedovatými látkami, 97% Coraabské fauny a flóry v důsledku toho vymírá. Trvá neuvěřitelných 3 000 let než příliv odpadních lodí z civilizovaných světů nadobro ustane. Než se tak stane, poslední dekády tyto lodi prokazatelně porušily dávné protokoly o exportu zamořeného odpadu do cizích solárních systémů – skládkařská ekonomika se hroutila a zřejmě se šetřilo, kde to jen šlo – poslední desítky miliard tun šrotu tak skončily přímo v otevřeném kosmickém prostoru ve vnějších oblastech coraabského systému a daly tak za vznik dodnes existujícímu útvaru – Vnějšímu prstencovému pásu, tvořeném směsicí megalitických vraků a nesčetného množství asteroidů. období Střední Skládky – 37 000 let př.Sk – 6 200 let př.Sk – toto dlouhé údobí znamenalo pro planetu řadu velkých změn. Skládka se již nerozrůstá, ale v jejích útrobách se děje mnoho podivných věcí. Nemůžeme totiž opomenout fakt, že kromě všemožných odpadků, toxických nebo radioaktivních vraků byly vyspělými rasami na Coraab přivezeny i organické zbytky civilizace – přebytečné mrtvoly klonů, otroků nebo biokyborgů z dávných válek, zmutovaná těla z utajených vládních či korporačních pokusů, jednotlivé části těl nebo obří kontajnery, ve kterých se mrtvol mačkalo třeba i několik tisíc najednou. Takový organický chaos dohromady s různorodými druhy záření a jedovatými oblaky plnými nepředvídatelných chemických reakcí musel notně dát za vznik zcela unikátním anomáliím. A

41

tak po staletí, nebo spíše tisíciletí trvajícím přirozeném výběru brázdila plesnivějící a reznoucí planetární skládku nová rasa – nemrtví. Ani oni však nebyli jedinými obyvateli zdevastovaného a pokřiveného ekosystému – stále mezi troskami a šrotem existovalo nemálo funkčních robotů a androidních bytostí, kteří na dlouhou dobu ovládali dokonce celou severní polokouli planety, kde díky několika glaciálům teploty klesaly hluboko pob bod mrazu. Života i neživota přibývalo. Evoluce zařídila své stejně jako zdokonalující se opravářské a konstrukční schopnosti mechanických kultur. Ale i skládka samotná se měnila. Ještě více rezla, vše biologické uhnilo a těžké radioaktivní či toxické mraky prozářily první paprsky domovské hvězdy. Nastal nový věk.

15 000 let př.Sk – v okolí rovníku skládka degeneruje za pomoci tenké ozonosféry a vysokých teplot nejrychleji. Vznikají tzv. Rezavé duny, což je smíšená poušť tvořená převážně zoxidovaným železem a pískem. A právě zde se v těchto dávných dobách objevují první Divoké kostry. Jejich původ je dodnes neznámý, teorie ale potvrzují to, co se dlouho tušilo – tento tajemstvími opředený a agresivní národ se nevyvinul na Coraabu. Kostry zde zakládají své první monumentální svatyně a zároveň expandují do zbytku světa – některé se setkávají s nemrtvými a pomáhají jim v jejich věčných frakčních válkách.

8 000 let př.Sk – na východě planety se objevují tzv. Lovci součástek – hrdý národ živých (!) humanoidů, kteří se živí tím, co skládka dá. Kde se vzali, nikdo dodnes netuší.

okolo 6 300 let př.Sk – okolo tohoto letopočtu se odehrává příběh filmu Metal Grave. Období Svrchní Skládky – 6 200 let př.Sk – 4 255 let př.Sk – Skládka již několik tisíc let vytrvale zarůstá. Zdaleka ne všude probíhá tento proces rovnoměrně, ale je zřejmé, že Coraabská příroda nabrala druhý dech. Zamoření mizí a z megalitických kovových plání vyčnívá bujná vegetace šířící se zběsilým tempem. I civilizace dostává změn, po celé planetě zuří války nemrtvých – frakce proti frakci, klan proti Divoká kostra klanu, etnické skupiny se mezi sebou liší Prapředek Skeletonů jazykem i zvyky. Jednotlivé skupiny střídavě uzavírají spojenectví s roboty, Divokými kostrami i dalšími formami života či neživota utvořeném pradávnou Skládkou. Objevují se Atomové zombie, potomci prazombií od radioaktivního jezera Wat-Pagae, Gangsterské zombie (tento název dostaly až později od coraabských historiků, protože původní označení frakce se nezachovalo), na jihu vzniká pětisetletá říše zvaná Patriarchát Kruhu, ostrovy Drenu ovládá fanatická kasta uctívačů Biomasy Xog´gt. Tvoří se rozsáhlé lesy, řeky se prodírají nově utvořenými koryty, jejichž dna jsou stále kovová. Skládka se na mnoha místech noří pod tuny

42

hlíny a její dutiny zaplavuje spodní voda. Civilizace nemrtvých dosahuje svého vrcholu. Lovci součástek, po tisíciletí jediní „plnohodnotně“ živí obyvatelé Coraabu se stahují na sever planety a nakonec záhadně mizí.

5050 př.Sk – šéf nepočetného klanu Atomových zombií z rodu Snarrg nachází kladivo Věků. Při jednom z pokusů o zvládnutí moci, která doslova prýští z tohoto cizího a tajemného artefaktu ochrne od pasu dolů. O pár let později v jedné ze šarvátek i s kladivem padá do jezera (viz. film ZombieWrestling vol. MAX). Po několika dnech se jeho zmokvalé staré tělo reinkarnuje. Z jezera vylézá zcela nová bytost. Společně s artefaktem, který je nyní absolutním zdrojem jeho moci si podmaňuje Šéf Atomových zombií na několik desetiletí celý kontinent. Atomové Nemrtvý zombie nikdy nebyly silnější. Ale každá říše jednou padne a Divoké kostry, již tradiční krvelační spojenci nemrtvých, ruší svou dohodu a staví se na stranu nepřátel Atomových zombií.

5022 př.Sk – nastává událost známá jako Atomová genocida. Hranice Atomové říše překročí obrovská síla složená z hord nepočetných frakcí nemrtvých, oddílů Divokých koster a tisíců robotů. Miliony Atomových zombií jsou během dvou let zcela vyhlazeny. Přeživší hrstky možná šílenému masakru unikly, ale dnes už o nich nenacházíme žádné další zmínky. Na další staletí se planetou rozprostírají nové a nové státní útvary a éra nemrtvých válek pomalu odeznívá.

4255 př.Sk – tento rok je pro moderní historii Coraabu nejzásadnějším zlomem. Je spjat s příchodem civilizace, kterou dnes nikdo nenazve jinak než Těžaři. Probíhají spekulace, odkud vlastně tito živí nevelcí humanoidé přilétli. Každopádně disponovali technologiemi o kterých se místním nemrtvým ani nesnilo. Možná i to bylo důvodem prvních rozbrojů, Těžaři byli místními obyvateli systematicky a vytrvale napadáni což u nich vyvolalo nepřátelskou reakci. Za použití vodíkových bomb a následném vyhlazení několika nemrtvých států obě strany docházejí k vzájemné avšak křehké dohodě. Těžaři nepřekonávali mezihvězdnou vzdálenost jen tak – fascinuje je Skládka, nyní ležící a rozpadající se pod coraabskou půdou. Obsahuje totiž neuvěřitelné množství vzácných kovů a látek, které se možná zdály starým hypervyspělým civilizacím nepotřebné, ale pro Těžaře znamenají nevyčíslitelné bohatství. Zlacené difůzní komory mezihvězdných křižníků, náklady kazových syntetických diamantů, uran z vyhaslých reaktorů, kontajnery s hmotou Dun´g, to vše přinutilo Těžaře na Coraabu zřídit veliké těžební stanice a doky pro nákladní kosmické koráby. Jako levnou pracovní sílu začínají ve veliké míře používat nemrtvé, kteří mnohdy ve skládkových dolech nacházejí druhou smrt – masy rzi a korodujících slitin bortící se pod vlastní vahou nebo zapečetěné toxické kontajnery, které při nechtěném proražení během těžby zamořují široké okolí, to vše stojí tisíce a tisíce dělníků

43

jejich neživoty. Skládka znovu po tisících létech na mnoha místech otevírá své útroby a rozsévá smrt.

3 600 př.Sk. – v této době obří kolonie Těžařů prosperují a na Coraabu existují hned čtyři, rozmístěné po planetě. Většina nemrtvých je pod hrozbou vyhlazení zbraněmi hromadného ničení prakticky zotročena. Objevují se sice rebelující hnutí, avšak ty jsou surově potlačována. Divoké kostry si nadále udržují neutralitu (haldy rzi a písku okolo rovníku nemají Těžařům prakticky co nabídnout) a odvracejí se od dřívějšího způsobu života plného válek a krvavé řeže. Přeorientovávají se na výzkum nových technologií, po čase dokonce dojdou tak daleko, že dokáží v některých aspektech výzkumu předběhnout i Těžaře.

3150

př.Sk – Těžařům se přestává dolování cenností z útrob země vyplácet, naleziště jsou čím dál menší a těžba na mnoha místech stagnuje. Drahý provoz velikých kolonií a péče o miliony nemrtvých dělníků, kteří za tu dobu získali o něco lepší status ve společnosti a nejedná se s nimi jako se zvířaty, spolyká denně obrovské sumy.

3044

př.Sk – mezi Těžaři v koloniích vypukne rozpor – mnozí požadují

opuštění Coraabu, bojí se definitivního krachu své ekonomiky, argumentují tím, že Skládka dala co měla a je čas přesunout se jinam. Ale staletí udělají své a generace mladších, kteří se na Coraabu už narodili, nechtějí svůj nový domov opustit. Nakonec po několika šarvátkách a vzpourách v koloniích odlétá zhruba třetina těžařské populace v obřích lodích pryč. Zbytek se okamžitě shodne v jedné věci – je-li třeba na této planetě přežít a vyvarovat se vzpoury nemrtvých, musí jim být poskytnuta honorovaná práce a všichni Těžaři se musí sjednotit ve svých názorech. Pomocí nejrůznějších meteorologických, tektonických a geologických analýz je vybrána vhodná rozsáhlá plošina na jihovýchodě planety. Začíná budování coraabského Centrálního města.

3039 př.Sk – miliony nemrtvých začínají budovat

ZNAK CORAAB CITY Tak jak jej známe po tři tisíciletí

největší megapoli na stovky světelných let daleko. Už po několika desetiletích má Coraabské Centrální město (nazývané také později Coraabia či Periferní město) rozlohu několik set kilometrů čtverečních. Přesídlují se sem prakticky všichni Těžaři, kteří opouštějí kolonie a s tím spjatou těžbu. Domov zde také nachází také většina z nespočtu nemrtvých dělníků, kteří se na výstavbě podíleli. Ti však osídlují vnitřní Okruhy (nazývané také později Sektory), kde vznikají rozsáhlá ghetta.

2 900 – 1 600 let př.Sk – Coraab se mění. Nastává období všeobecné prosperity. Vznikající lokální konflikty jsou vždy rychle potlačeny. Civilizace se již nesoustředí jenom do původního megalitického Centrálního města, jehož vnitřní Okruhy chátrají a na mnoha místech

44

obyvatelé trpí existenciálními sociálními problémy. Vznikají nové skládky coby produkt civilizace, ale žádná z nich se nevyrovná té staré, která je prakticky všudypřítomná, avšak tiše spící pod povrchem.

1588 př.Sk – planetou proběhne vlna derobotizace, která zanechá značné následky. Nově vzniklé antitechnologické náboženství rozpoltí společnost. Trvá to desetiletí, než se vše vrátí do původních kolejí. Centrální město má již dvaatřicet Okruhů, které dohromady čítají bezmála šedesát milionů obyvatel.

1410 př.Sk – na Coraab doráží další xenická rasa, která svými poznatky a technologií pozvedne DEROBOTIZACE stagnující coraabskou ekonomiku. Zároveň s jejím Obyvatelé Coraabu příchodem (jde o rasu Nnul Dae, Hvězdné poutníky) vyhladili 98% všech robotů na planetě vyvstává v planetární společnosti otázka zda by se nevyplatilo rozhýbat obchody s jinými světy a otevřít se vnějšku galaxie, o jejíchž obydlení již nyní nebylo s poznatky příchozích cestovatelů pochyb. Investují se obrovské sumy do rozvoje astrologických disciplín, začíná éra coraabských kosmických programů (nutno podotknout, že zbylí Těžaři během staletí svoji technologii mezihvězdných letů dávno zapomněli, na planetě nebyla k dispozici jediná funkční loď)

1397 př.Sk. – na cestu do hlubin kosmu se vydává první coraabská obchodní loď.

1224 př.Sk – do Centrálního města přichází zcela neočekávaná delegace. Mnozí obyvatelé už ani nevěřili, že něco takového kdy uvidí. Jsou to Divoké kostry, avšak na technologické úrovni, která ve své době bere dech. Tento hrdý národ se totiž celou dobu vyvíjel stranou nesčíslně převratů, rozbrojů a revolucí které cloumaly zbytkem planety a dále zdokonaloval své vědomosti. Následují dlouhá vyjednávání o spolupráci a nemalý počet těchto tajemných bytostí zůstává v Centrálním městě.

1205 př.Sk – Divoké kostry jsou známým Caorským paktem plnohodnotně včleněny do společnosti. Zbytkem civilizace jsou nazývány poněkud kultivovanějším názvem Skeletoni a oficiálně vstupují do politiky a bezpečnostních složek planety, což například nemrtví stále nemůžou.

1182 př.Sk – otevírá se první interplanetární obchodní stezka. Po bezmála dvou stech letech se navrací potomci coraabských průkopníků vesmíru a s nimi i úředníci a technokraté ze vzdálených Kosmopolitních světů. Shledají Coraab periferní planetou třídy Gath-9 a přidělí jí status styčného hyperbodu třetí třídy. Pro planetu je to obrovská událost – během pár let po zprovoznění galaktické struny linoucí se po okraji coraabského solárního systému na planetu dorážejí zástupci dalších xenických ras, nechybí mezi nimi společenství Daf´Werdion nebo androgynní rasa Searth. Pro Coraab nastávají zlaté časy.

45

820 př.Sk – téměř 300 let relativního poklidu a čilého galaktického obchodu vyústilo v krvavou rasistickou a xenofobní občanskou válku. Zdegenerovaní potomci Těžařů, kteří dávno ztratili v kosmopolitní společnosti své výhradní postavení, vyprovokovali krvavý puč, který měl za cíl vypudit xenické obyvatele z Coraabu, a uvrhnout planetu do naprosté izolace. Výsledkem byl pouze kolaps planetární ekonomiky a mnoho mrtvých na obou stranách (Těžařům se totiž postavilo dobře zorganizované a početné Hnutí Za Práva Nemrtvých, kteří po staletí tiše snášeli útlak ze strany svých ziskuchtivých pánů a tento xenický konflikt pojali jako záminku na krvavé vyřízení účtů).

805 – 754 př.Sk. – po létech nepokojů nastává období tzv. Padesátiletého Skeletátu, kdy krvavé a nekonečné rozbroje mezi těžařskými pučisty a nemrtvými tvrdě rozhodli Skeletoni, kteří pomocí špinavých bomb rozbombardovali prvních sedm Okruhů Centrálního města a tím v podstatě odstranili ze hry vedoucí představitele obou znesvářených frakcí. Do budoucna jde zdaleka o nejkrvavější čin potomků Divokých koster, kteří do té doby vyjadřovali své přesvědčení zásadně formou diplomacie a tímto činem doslova šokovali celou planetu. Vlády se ujímá Nejvyšší Skelethor Ulthaao a železnou rukou navrací roztříštěný Coraab k poslušnosti. Za jeho padesátileté období vlády vskutku společnost nabrala druhý dech. Snad jeho nejvýznamnějším SKELETHOR ULTHAAO počinem vůbec bylo definitivní zrovnoprávnění nemrtvých se živými tzv. Velkou coraabskou deklarací Stylizované ztvárnění v roce 757 př.Sk. Po smrti Skelethora Ulthaaa byl Skeletát radou ostatních Nejvyšších Skelethorů oficiálně rozpuštěn.

701 př.Sk – na planetární orbitě je vybudováno nejslavnější místo vzdělanosti - velká coraabská Orbitální univerzita. Je zde umožněno studovat prakticky každému, kdo má postačující studijní předpoklady (nároky kladené na adepty k přijetí však nejsou malé, jde o nejnáročnější školu na Coraabu).

387

př.Sk – na Coraabu již působí bezmála sto osmdesát xenických ras, avšak jedna nově příchozí je jiná a v budoucnu způsobí ostatním nemalé problémy. Robotí mor šířící se solárními systémy. Rudé velení. To je jen střípek pojmů, které coraabští obyvatelé takřka bez rozdílu na Rudých Robotech nenávidí. Jednoho dne prostě přišli a porušili Coraabský pakt o intrasolární kolonizaci tím, že na třetí planetě soustavy, která je svými podmínkami pro většinu normálních obyvatel galaktických světů prakticky neobyvatelná, přistáli a započali s budováním Satelitního světa. Coraab už dlouho věděl o existenci těchto unifikovaných synchronizovaných válečníků, kteří jsou pod diktátem Rudého velení sjednoceni jako pod standartou nepersonifikovaného ideologického boha a jednají pouze v souladu s totalitní ideologií šířící se z Centrálního Rudého Světa jako mor napříč galaxií. Ale nikdo nečekal, že by tak rychle a efektivně mohli obsadit planetu uvnitř jejich

46

vlastního solárního systému, jejíž teploty na povrchu se pohybují okolo minus sta stupňů Celsia.

386 př.Sk – Coraab opouští flotila lodí vyzbrojených jadernými hlavicemi. Chtějí Rudé Roboty zastavit za každou cenu. Ale ti jsou již připraveni a na měsících obíhajících planetu mají rozmístěná obří taktická meteoritická děla. Ztráty jsou na obou stranách obrovské, avšak několik vybuchlých jaderných hlavic nad povrchem třetí planety (které od té doby nikdo nenazve jinak než planeta Rudých Robotů) způsobí vychýlení planetární osy. Roboti však zničení nejsou, srdce jejich Satelitního leží zavrtané kilometry pod TŘETÍ PLANETA skalnatým povrchem. Ubrání se. Seismické poruchy CORAABSKÉ SOUSTAVY planety způsobené jadernými výbuchy však rozdrtí všechny Ideologické koráby, ve kterých Rudí Roboti přepravují milióny svých válečníků napříč světy. Celou invazní armádu pohltila zem a byla rozdrcena kilometrovými masivy hornin. Coraab získal čas k dobru.

360 př.Sk – Rudí Roboti se již dlouho chystali ke vpádu na Coraab a zpravodajské služby potvrdily, že právě tento rok vše vypukne. Problém byl, že na stranu Rudého velení se nechala zlákat i celá řada živých i nemrtvých obyvatel Coraabu, kteří Rudým Robotům podávali klíčové informace. Nově založený Intergalaktický sbor (který se zabýval výhradně problematikou Rudých Robotů) však všemu včas zamezil, když se jeho agentům podařilo implantovat do okruhů Rudého velení transideologický virus, který zcela rozvrátil zatím dobře fungující kybernetickou mašinérii a Rudé Roboty nadlouho uvrhl do chaosu a destabilizace. Následný jaderný útok hloubkovými střelami těžce poškodil samotné Rudé velení tohoto Satelitního světa a nadlouho to vypadalo, že se z toho Rudí tentokrát nevzpamatují.

105 př.Sk – dlouhé roky obávaná domněnka se stala skutečností – Rudí Roboti samozřejmě v podzemních komplexech přežili a s nimi i nejvýše postavený živý Ideolog v solárním systému – fanatický generál Tiamar. Zbrojení začalo nanovo, zdálo se však, že Rudé velení je nadále zavirováno. Na narychlo uspořádanou planetární konferenci totiž dorazil sám Tiamar v početném doprovodu a nabídl Coraabu příměří. Nikomu se nechtělo věřit, že by Rudí Roboti dokázali garantovat mír, když to je v rozporu s jejich podstatou, avšak jakmile si coraabští představitelé prohlédli nově pořízené infrasnímky z povrchu třetí planety a zjistili, že za Tiamarem stojí zcela nově rozvinutá válečná mašinérie, jejíž sílu není radno podceňovat, souhlasili. Vratké příměří trvá dodnes, avšak každý ví, že je to pouze oddechový čas k rozhodujícímu konfliktu, na který Coraab sbírá síly jak jen to jde.

76 př.Sk – Tento rok se krvavě zapsal do moderní Coraabské historie a málem se přerodil v další interplanetární válku, mnozí kritici ovšem dodnes říkají, že bylo od politiků naprosto zbabělé neodpovědět na krvavou událost tvrdým protiúderem. V ranních hodinách šestého Gulu se nad severní

47

polokoulí Coraabu přiblížila „chladná“ loď (loď nezachytitelná standardně používanými termálními senzory) a okamžitě zahájila útok na prastarou Orbitální univerzitu (toto místo vynikalo největší koncentrací mozků široko daleko, planetární odborníci všech ras čekali mnohdy i desítky let, než jim byly zpřístupněny hypermoderní univerzitní laboratoře, které umožňovaly provádět jinde nerealizovatelné experimenty). Výsadkové komando Rudých Robotů prorazilo trup a tím rázem odčerpalo přívod vzduchu z celé třetiny univerzitních prostor. Následující hodiny se zvrhly v krvavý masakr, studenti a univerzitní profesoři neměli sebemenší šanci ubránit se těžce vyzbrojenému oddílu Rudých PCAA-3. Celková bilance čítala přes 17.000 mrtvých studentů a profesorů a dalších 5.000 vzdělanců a odborníků eskortovaných do podzemních vězeňských komplexů na některý z měsíců třetí planety. Pro celou planetu to byl naprostý šok, univerzita se z této události nevzpamatovala dodnes. Zajímavostí může být, že během této akce byl eskortován do věznice i profesor náboženství, kterého jsme mohli vidět ve filmu Prisoners of Red Robots. Tento masakr bez úhony přežilo jen několik desítek osob – a mezi nimi také nebyl nikdo jiný než mimořádně nadaný mladý student K´REL MOSTAK K´rel Mostak, který se objevuje ve filmu Příslušník Úřadu pro Extrémní Případy (UEP) Skeletoni – Vražda v Sektoru 6 a o kterém ještě dozajista v budoucnu uslyšíme.

0 př.Sk – součastný Coraab je místo, kde by asi nechtěl žít každý. Jde přeci jenom o trochu odsunutou periferní planetu, která obíhá hvězdu společně s dřímající Rudou hrozbou obývající útroby třetí planety. Taktéž Centrální město, kdysi klenot planety, nyní spíše chátrá než vzkvétá, centrální Okruhy jsou od dob Padesátiletého Skeletátu stále stejně zdevastované coby vzpomínka na vnitřní nepokoje, které cloumaly planetou. Město se rozrůstá spíše ven a platí pravidlo čím dál od středu, tím lépe. Počet obyvatel už přesáhl sto padesát miliónů, což z něj činí největší megapoli v celém sektoru. Smutné prvenství, když vezmeme v potaz, že každý třetí nemrtvý v Centrálním městě je nezaměstnaný a zločinnost v ulicích přerůstá únosnou mez. Právě proto je také dnes Coraab planetou zatíženou obrovskou byrokracií se složitým spletencem bezpečnostních úřadů a organizací. Nikde jinde v sektoru nenajdete tolik policejních, detektivních a bezpečnostních složek jako zde, mnoho z nich je extraplanetární, stále ještě ve vzduchu visí hrozba ze strany Rudých a na masakr, kdy byla vyvražděna nebo pozatýkána elitní inteligence planety, se také nezapomíná. Přesto Coraab přitahuje planetární odborníky široko daleko. Možná pro svou pestrou a krvavou minulost, možná proto, že zdejší obyvatelé v podstatě žijí celá tisíciletí těsně nad megalitickou a tajuplnou Skládkou coby odkazem z dob dávno minulých, ba přímo prehistorických…kdo ví…

48

REJSTŘÍK NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH SCISCI-FI SVĚTŮ V KINEMATOGRAFII

A ● ● ● ●

Anthea – The Man, Who Fell to Earth (GB/USA, 1976), režie: Nicholas Roeg Alderaan – Star Wars – Episode IV (USA, 1977), režie: George Lucas Altair – Forbidden Planet (USA, 1956), režie: Fred McLeod Wilcox Arrakis – Dune (USA, 1984), režie: David Lynch

B ● Bespin – Star Wars – Episode V (USA, 1980), režie: Irvin Kershner

C ● ● ● ●

Carilla – Battlestar Galactica (USA, 1978), režie: Richard A. Colla Cinro – V prachu hvězd (NDR, 1975), režie: Gottfried Kolditz Coraab – Skeletoni (ČR, 2007), režie: Jakub Hussar Coruscant – Star Wars – Episode I (USA, 1999), režie: George Lucas

D ● Dagobah – Star Wars – Episode V (USA, 1980), režie: Irvin Kershner ● Druidie – Spaceballs (USA, 1987), režie: Mel Brooks

E ● Evur – Podzemí čarodějnic (SSSR, 1990), režie: Jurij Moroz ● Endor – Star Wars – Episode VI (USA, 1983), režie: Richard Marquand

F ● Fiorina 161 – Alien 3 (USA, 1992), režie: David Fincher ● Firin IV – Enemy Mine (USA/GER, 1985), režie: Wolfgang Petersen

G ● Genesis – Star Trek II – The Wrath of Khan (USA, 1982), režie: Nicholas Meyer ● Geonosis – Star Wars – Episode II (USA, 2002), režie: George Lucas

H ● Hermes CP-407 – Android (USA, 1982), režie: Aaron Lipstadt

49 PLANETA NABOO

● Hoth – Star Wars – Episode V (USA, 1980), režie: Irvin Kershner

K ● Krull – Planet Krull (GB 1983), režie: Peter Yates ● Krypton – Superman (USA, 1978), režie: Richard Donner

M ● ● ● ●

Metaluna – This Island Earth (USA, 1955), režie: Joseph M. Newman Mongo – Flash Gordon (USA, 1980), režie: Michael Hodges Moon 44 – Moon 44 (SRN, 1989), režie Roland Emmerich Mustafar – Star Wars – Episode III (USA, 2005), režie: George Lucas

N ● Naboo – Star Wars – Episode I (USA, 1999), režie: George Lucas

R ● Rylos – Last Starfighter (USA, 1984), režie: Nick Castle

S ● Solaris – Solaris (SSSR, 1972), režie: Andrej Tarkovskij

T ● Tatooine – Star Wars – Episode IV (USA, 1977), režie: George Lucas ● Tem 4 – V prachu hvězd (NDR, 1975), režie: Gottfried Kolditz ● Terra 11 – Spacehunter:Adventures in Forbidden Zone (USA/CAN, 1983), režie: Lamont Johnson

Y ● Yavin 4 – Star Wars – Episode IV (USA, 1977), režie: George Lucas ● Ygam – Fantastic Planet (FRA/ČSSR, 1973), režie: René Laloux

MUSTAFAR

TATOOINE

HOTH YAVIN 4

50 MUSTAFAR

POUŽITÁ LITERATURA pozn. autora: k této problematice nebyla dosud v České republice vydána žádná publikace, jedná se tedy o dílo autorské včetně myšlenek a učiněných závěrů.

Sci-fi tituly coby názorné příklady: ● FANTASY – Encyklopedie fantastických světů – editor David Pringle, nakladatelství Albatros, 2002 ● Encyklopedie fantastického filmu – editor Ivan Adamovič a kolektiv – vydalo nakladatelství Cinema Praha, 1994

Informace o planetách Star Wars: ● STAR WARS – Nový průvodce postavami – Daniel Wallace, nakladatelství Egmont ČR, 2002 ● STAR WARS – Nový průvodce vozidly a plavidly – W. Haden Blackman, nakladatelství Egmont ČR, 2003

www.trekkies.cz – zdroj informací o planetách Star Treku

ilustrace www.conceptart.org www.scifidesktop.org esamultimedia.esa.int www.barrandov.cz – fotky ateliérů

Front page design & graphical concepts made by Jakub Hussar

2007

51

OBSAH • Slovo úvodem • Svět mýtu a alternativ • Ve víru technologií

2 3 4

• Mnohotvárnost fantazií • Cizorodý svět – jak a za kolik?

5

SCI- FI SVĚTY

10

15

Druhy sci-fi světů ve filmech a jejich podoba

• Budoucnost na Zemi – miliardy alternativ • • • • • •

Blízká budoucnost coby varování i určení trendu Alternativní dějiny, utopie Virtuální světy Apokalypsa, Post-Apokalypsa Daleká budoucnost Kolonizované světy • Star Trek

16 18 19 20 21 22 24 26

• Xenické světy – klíč k bezbřehé imaginaci • Star Wars

32 34

BONUSY

38

• Coraab –modelový sci-fi svět • Rejstřík sci-fi světů • Použitá literatura

52

39 48 50

PŘÍLOHA 1: Rozmístění sil Rebelů a Impéria na jednotlivých světech Star Wars

53

PŘÍLOHA 2: Podrobnější galaktická mapa

Star Wars

54

55