V blízkosti p esvaté Bohorodice

Brn nský pravoslavný v stník



íslo

5

zá í 2004 l.P.

Narození tvé, Bohorodice Panno, radost zv  stovalo celému sv  tu. Nebo  z tebe zasvitlo Slunce spravedlnosti, Kristus B  h náš, jenž zrušiv kletbu dal nám požehnání a p ekonav smrt daroval nám život v  ný.

(tropar svátku Narození

P esv. Bohorodice)

V blízkosti p esvaté Bohorodice

Sv dectví mé je p i Hospodinu, že krom samotného Boha není ni eho na celém širém sv t , co by bylo tolik napln no Boží mocí a blahodatí. Nikdo z lidí není schopen postihnout svým rozumem to, co jsem spat il. Vyznávám p ed Bohem: když jsem byl Janem – zá ícím mezi apoštoly jako slunce na nebi – p iveden p ed tvá P esvaté Bohorodice, prožíval jsem jen st ží popsatelný pocit. P ed mýma o ima se zaskv la jakási božská zá e. A zcela ozá  ila moji duši. Ucítil jsem nádhernou, libou v ni, v ni nepopsatelných aromat , a zmocnilo se mne takové nadšení, že ani mé churavé t lo, ani má duše nemohly snést t chto znamení a závdavk v  né blaženosti a nebeské slávy. Blahoda , jež z ní vycházela, vysílila nejen mé srdce, ale slábl i m j duch. A kdybych nebyl pam tliv Tvých pona! u ení, milý m j u iteli Pavle, považoval bych ji za skute ného Boha. Myslím, že si nelze p edstavit v tší blaženost než tu, kterou jsem tehdy zakusil. z listu sv. Dionýsia Areopagity apoštolu Pavlovi

Mimo ádná p íloha k 80. výro
í založení brn nské farnosti:
t te od strany 17 !

Slovo úvodem

Drazí brat i a sestry v Kristu, milí tená i,


není to p íliš troufalé – v novat 5. íslo Dobrého pastý e sou asn svátk m Zesnutí i Narození P esvaté Bohorodice, jež slavíme v rychlém asovém sledu za sebou? Jak jen spojit hluboký zármutek z odchodu Boží Matky a nesmírnou radost z jejího p íchodu na sv t? 





















První odpov m žeme najít v troparu Zesnutí: „Rodíc, panenství jsi zachovala, p i zesnutí sv t jsi neopustila, Bohorodice.“ V úvodu písn slyšíme o nepochopitelném tajemství Vt lení Božího Syna, jenž se z ní, Pramene istoty, t lesn narodil. Význam Bohorodice z stává nejprve jakoby skryt, kdesi v pozadí, což poukazuje na její hlubokou pokoru. O to v tší radost se nás zmocní, když se dozvíme, že ani p i svém zesnutí Bohorodice tento sv t neopustila. 



























Druhá ást troparu nám napovídá ješt více: „P ešla jsi k životu, ó matko Života, a p ímluvami svými zbavuješ smrti duše naše.“ Bohorodice odešla ke svému Synu, jenž vzal její duši a posléze i její t lo k sob , na nebesa. Hospodin tak všem ukázal, jakou slávu si zasloužila ta, jež „nosila Nositele veškerenstva“, ta, jež má nyní moc p imlouvat se za naše duše. 













Nemén významné sv dectví o nebeském úd lu P esv. Bohorodice podává sv. archand l Gabriel. Vzpome me, že práv tento Boží posel navštívil P e istou Pannu v Nazaret a na uvítanou ji pozdravil: „Raduj se… Raduj se, blahodatí napln ná!“ Po and lském pozdravu ji p ivedl k pramenu vody, kde jí zv stoval, že se stane Matkou Syna Božího, tou, skrze niž bude obnoveno celé stvo ení. 





























Ub hlo mnoho let, uplynul celý jeden lidský život, zasv cený vroucí služb Bohu, a p ichází stejný and l, tentokráte v Jeruzalém , a v ruce drží olivovou v tvi ku. Co znamenala tato ratolest, kterou p edal and l Bohorodici krátce p ed jejím zesnutím? Nepomíjející Boží pé i i synovskou lásku k té, jež se stala vzorem ctnostného života všem k es an m. K té, jež jako ušlechtilá oliva dala sv tu vzácný olej uzdravení – Spasitele Krista! 































Svatí Otcové jednomysln prohlašují, že „podivuhodné bylo její rození, podivuhodné bylo i její zesnutí“. Ho ký plá , jenž zaplavil o i apoštol v okamžiku zesnutí Matky Boží, se rychle prom nil v radost – v radost z jistoty jejího v ného života i neustálé p ímluvy za nás h íšné. Nech nás všechny P esvatá Bohorodice zahalí svým mocným ochranným rouchem a uprosí Krista z ní vt leného, aby spasil duše naše. Amen. 

























V pravé Kristov lásce Váš Michal Dvo á ek 





Nezahanbitelná zastánkyn k es an , neklamná orodovnice u Stvo itele, nep ezírej hlasy modliteb h íšník , ale dobrotiv posp š ku pomoci nám. My s vírou tebe vzýváme: P ijmi modlitby a neodmítej prosby. Bohorodice, vždy oroduj za ty, kte í uctívají tebe. (kondak Prosebného kánonu k P esv. Bohorodici, hlas 6.) 























zá í 2004 _____________________________________________________________ 3 P esvatá Bohorodice se narodila v doO svátcích b , kdy lidé stanuli na samé hranici mravního úpadku, kdy se jakákoli obroda jejich duchovního života zdála nemožnou. Nejmoud ejší myslitelé té doby cítili a otev en hovo ili o tom, že je t eba, aby B h sestoupil na tento sv t, aby pozvedl víru lov ka a nedopustil zkázu lidského pokolení. Syn Boží si p ál p ijmout lidskou p irozenost, aby spasil tento sv t. Za svou matku si proto vybral P esvatou Pannu Marii, jedinou d stojnou p ijmout do sebe Pramen istoty a svatosti a darovat mu lidské t lo. 









































Narození P esvaté Bohorodice 

(8./21. zá í) 

Daleko od Jeruzaléma, v malém galilejském m ste ku Nazaret , žili zbožní manželé Jáchym a Anna. Oba pocházeli z významných rod , Jáchym z rodu proroka Davida, Anna z rodu prvního kn ze Árona. Jelikož byli pokro ilého v ku a stále nem li vlastních d tí, velmi se rmoutili. Na bezd tnost bylo v židovském národ pohlíženo jako na Boží trest za spáchané h íchy, a Jáchym a Anna se proto stali ter em posm chu a nadávek ze strany svých nejbližších soused . Svatí manželé však neztráceli nad ji na Boží milosrdenství. Oba pevn v ili, že B h, u n hož je vše možné, m že uzdravit neplodnost Anny i v jejím vysokém v ku, podobn jako uzdravil neplodnost Sáry, ženy patriarchy Abraháma. Spole n dali Bohu slib, že dít , které jim bude darováno, zcela zasv tí životu v jeruzalémském chrámu. Jednou, v den velkého svátku, cht l Jáchym p inést chrámovou ob . Kn z jej však pro jeho bezd tnost nepovažoval za hodného a ob od n j nep ijal. Zkormoucen a zahanben uchýlil se Jáchym do poušt a dlouho se slzami volal k Hospodinu. Podle sv. tradice naší Církve se ukryl daleko v Judské poušti, na míst , kde dnes stojí pravoslavný monastýr ctihodných Chozevit a kde již v dobách starozákonních nalezl úto išt pronásledovaný prorok Elijáš. Jakmile se sv. Anna dozv d la, co se p ihodilo jejímu muži, ho ce zaplakala, ale neprotie ila Hospodinu. I ona se modlila k Bohu, aby shlédl na její rodinu a obdaroval ji svou milostí. Prosby obou manžel byly nakonec vyslyšeny a archand l Gabriel p inesl Jáchymovi a Ann radostnou zprávu, že jim B h sešle dceru, jež se stane matkou samotného Spasitele sv ta. 













































































































P estože byly skrán obou manžel již ozdobeny šedinami, narodilo se jim dít , jež nazvali „Marie“ ( es. „Paní“). Z posvátné tradice naší Církve se dozvídáme, že po narození P esv. Bohorodice vystrojili spravedliví Jáchym a Anna velkou hostinu, na kterou byli pozváni vedle levit a kn ží také chudí a nemocní z celého okolí, aby všichni bez rozdílu oslavovali velkou Boží milost. Narození P esv. Bohorodice se stalo p edznamenáním doby, kdy se za ala napl ovat velká Boží zaslíbení o spáse lidského pokolení z otroctví ábla. Touto událostí se lov ku za alo p ibližovat Nebeské království, království pravdy, pravé zbožnosti, dobrých skutk a nesmrtelného života. Matka „prvorozeného všeho stvo ení“ se díky Boží blahodati stala matkou a zastánkyní všem nám, kte í se k ní utíkáme se synovskou d v rou a s prosbami o pomoc. 











































4 ________________________________________________________ Dobrý pastý O podivuhodném narození P esv. Bohorodice, jejím neposkvrn ném a bohumilém život , o po etí a p ivedení na sv t Božího Syna nacházíme p edpov di u mnoha starozákonních prorok . Praotec Jákob, syn Izák v, nám zjevuje obraz „žeb íku“, jenž sahá od zem k nebes m a jehož tajemný smysl odkazuje práv k Bohorodici, která spojuje zemi a vše, co je na ní, s Bohem (Gen. 28,12). Ezechiel o ní prorocky hovo í jako o „dve ích“, kterými prošel Hospodin, B h Izraele, aby navštívil a zbavil od zahynutí sv j lid (Ez. 44,2). Ústy moudrého krále Šalamouna promlouvá B h o stavb „domu“ Boží velemoudrosti (P . 9,1), jež osvítí každého lov ka, p icházejícího na sv t (Jan 1,9). A je tu kone n známé Izaiášovo proroctví o narození Božího Syna z panny (Iz. 7,14) a mnohá další. Sv. Otcové naší Pravoslavné církve vytvo ili k poct P esvaté Bohorodice p ekrásné chvalozp vy, oslavujíce v ní tu, jež je „nad cherubíny ct n jší a nad serafíny bez p irovnání slavn jší“, jež se stala živým Božím chrámem, „nebeskou branou, skrze niž prošel Kristus na tento sv t, aby spasil duše naše“. Sv. Jan Damašský hovo í o tom, že „nyn jší den narození P esvaté Bohorodice je svátkem nesmírné radosti, zasahující do všech kon in zem , nebo prost ednictvím Bohorodice se celé lidské pokolení obnovilo a zármutek pramatky Evy se prom nil v radost“. Poslechn me si na záv r jiného svatého básníka Ond eje Krétského, který ve svém Slov ke svátku Narození P esv. Bohorodice píše: „Sv tlé a zjevné sestoupení Boha k lidem musí mít radostný po átek, který k nám uvádí veliký dar spásy. A práv takový je dnešní svátek, jehož po átkem je narození Bohorodice a završením sjednocení Slova s t lem. Jde o nejslavn jší ze všech zázrak , jenž je neustále zv stován, a p itom z stane vždy nepopsatelný a nepostižitelný. ím mén je pochopitelný, tím 















































































































více se odkrývá, a ím více se odkrývá, tím mén je pochopitelný… A proto dnešní den, napln ný takovou Boží blahodatí, první mezi svátky, jež slavíme, zjevuje sv tlo panenství, a splétaje v nec z neuvadajících kv t duchovní zahrady sv. Písma, p ináší radost všemu stvo ení. (…) Po vyhnání z ráje za ali všichni dávat p ednost pozemskému p ed nebeským, a tak nezbývala žádná nad je ke spáse, krom zásahu sh ry. Ani p irozený, ani psaný zákon, ani plamenná kázání prorok nebyly s to uzdravit naši nemoc. Nikdo nev d l, jak vylé it lidskou p irozenost a jakým prost edkem ji pozvednout k její prvotní d stojnosti, dokud nerá il sám Tv rce všeho B h odkrýt nám jiný, harmonický a nov uspo ádaný sv t, dokud nezni il pradávnou jizvu h íchu, jenž zrodil smrt, a dokud nám nedaroval podivuhodný, svobodný a dokonalý život skrze naše obnovení ve k tu Božského zrození. Jak by k nám však proniklo toto velké a p eslavné dobrodiní, jež je v takovém souladu s Božími zákony, kdyby se nám B h nezjevil v t le, nepod ídil se zákon m p írody a neuvolil se p ebývat s námi zp sobem, který je znám jen jemu? A jak by se to vše mohlo vyplnit, kdyby tajemství nenašlo p ed tím služebnici v isté a neposkvrn né Pann , která v sob usídlila Neusídlitelného, podle zákona, jenž p evyšuje zákony p irozenosti? Cožpak to mohla dokázat n jaká jiná žena krom té jediné, jež byla vybrána ze všech pokolení Tv rcem sv ta? (…) A proto chudí i bohatí, mládenci i panny, starci s dítkami, kn ží i levité – všichni vespolek oslavme nyní památku Bohorodice, Matky Boha a Prorokyn , z níž vyšel Prorok, p edzv stovaný Mojžíšem (Deut. 18, 15), Kristus B h, jenž Pravda jest. Amen.“ p ipravil m. d.











































































Ó p eslavný zázraku! Královna nebe i zem , svatými našimi p edky vzývaná, dosud ochra uje zemi Moravskou a s láskou krášlí ji obrazy své tvá e. Ó p emocná Vládkyn , upev uj i v asech budoucích Pravoslaví v zemi Moravské zázraky a milostí svou na v ky. Amen. 















zá í 2004 _____________________________________________________________ 5

„...p ítomnost pravoslavné kultury na území Evropské unie je velmi d ležitým momentem...“


rozhovor s vysokop eosvíceným vladykou Kyrillem, metropolitou smolenským a kaliningradským 

K oslavám 25. výro í vzniku Zastupitelství Ruské pravoslavné církve v Karlových Varech a p ti let od vysv cení chrámu sv. Ji í v areálu ruského velvyslanectví v Praze p icestoval dne 2. ervence do eské republiky významný p edstavitel Ruské pravoslavné církve, metropolita smolenský a kaliningradský Kyrill, p edseda Odd lení vn jších církevních vztah Moskevského patriarchátu. V pr b hu svého p tidenního pobytu v R se vladyka Kyrill setkal s nejvyššími p edstaviteli naší církve, metropolitou Nikolajem a arcibiskupem Kryštofem, navštívil na Pražském hrad prezidenta Václava Klause, vedl rozhovory s kardinálem Vlkem a dalšími státními a náboženskými p edstaviteli naší republiky. 





































5. ervence, v den státního svátku sv. Cyrila a Metod je, zavítal metropolita Kyrill též na Moravu, aby uctil posvátná místa spojená s misijní inností svatých solu ských brat í. Vzácný host se nejprve zú astnil ranní Božské liturgie v brn nském pravoslavném chrámu sv. Václava, po jejímž skon ení promluvil k p ítomným v ícím o významu misijního díla slovanských v rozv st a o pot eb zachování pravoslavné duchovní tradice ve sjednocující se Evrop . V elými slovy pozdravil metropolitu p edstavený brn nského chrámu prot. Josef Fejsak a na modlitební památku mu p edal áste ku ostatk sv. mu ednice Ludmily. Z Brna se vladyka Kyrill vydal do jihomoravských Mikul ic a s up ímným zájmem prošel klasickým prohlídkovým okruhem tamního velkomoravského památníku. Po návratu do Brna byl pro metropolitu p ipraven slavnostní ob d v hotelu Slavia, kde se setkal se leny brn nské pravoslavné farnosti a mládeže. V odpoledních hodinách uskute nil ješt krátkou návšt vu památníku bitvy u Slavkova a slavkovského zámku. B hem náro ného dne si metropolita Kyrill našel as i na zodpov zení n kolika otázek Dobrého pastý e: 















































































Navštívil jste dnes, drahý vladyko, mikul ický areál velkomoravských vykopávek. Jak na Vás zap sobilo toto místo, tak drahé srdci každého eského a moravského pravoslavného k es ana? Navštívit Mikul ice jsem zamýšlel už dlouho. V tšinou p íliš neplánuji sv j budoucí život, ale p išla chvíle, kdy jsem si ekl, že se do Mikul ic musím podívat. A jsem rád, že k tomu došlo práv v den státního svátku svatých Cyrila a Metod je a že jsme se mohli ráno pomodlit na bohoslužb v pravoslavném chrámu. Návšt va Mikul ic na m u inila hluboký dojem,



























6 ________________________________________________________ Dobrý pastý mohl jsem se dotknout naší historie, po átku pravoslaví zde na Morav a u Slovan v bec. Pozoruhodné je i to, že na t chto svatých místech mohou dnes pravoslavní sloužit Božskou Liturgii.









Rádi bychom se zeptali, jaká úcta je sv. Cyrilu a Metod ji prokazována v sou asném Rusku. Památka svatých brat í byla na Rusi vždy zachovávána, jejich svátek se slaví 24. kv tna podle nového stylu, tj. 11. kv tna podle stylu starého. P ed nedávnem se tento den stal v Rusku Dnem slovanského písemnictví a kultury, a je to jediný církevní a sou asn státní svátek. V tento den probíhají veliké oslavy v každém krajském m st , v každém eparchiálním st edisku. Nap íklad v mém m st , ve Smolensku, vychází po Božské Liturgii k ížový pr vod k památníku sv. Cyrila a Metod je, který se nachází na ulici nesoucí jejich jméno. Pr vodu se ú astní n kolik tisíc lidí: studenti vysokých a st edních škol, vojenské akademie, duchovenstvo, v ící... je to velkolepá událost v život m sta. V tší i menší oslavy probíhají ve všech krajských centrech, jedno z nich bývá vždy vybráno jako „hlavní m sto oslav“. Celonárodní oslavy p ipravují každý rok spole n ministerstvo kultury a Posvátný synod ruské Církve. M žeme tedy íci, že památka sv. Cyrila a Metod je je živá jak v ruské církvi, tak ve spole nosti. 

































































Jsou-li jména sv. Cyrila a Metod je v dnešním Rusku dob e známá, jak je to se známostí n kdejší metropole Velké Moravy, Mikul ic? íká jméno „Mikul ice“ n co sou asnému Rusovi? V roce 1973 prob hla v Moskv výstava v novaná mikul ickým vykopávkám. Seznámila s Mikul icemi ruskou inteligenci, v dce, historiky i ty, kte í se o historii zajímají. V širším m ítku je to ovšem jméno neznámé. Ví se jen, že nedaleko od Brna se nacházejí místa svázaná se sv. Cyrilem a Metod jem... Proto se budu všemi silami snažit, aby se Rusko s tímto jménem seznámilo. Vždy je to místo, kde se m žeme skute n dotknout epochy svatých brat í a jejich díla.



























Jist jste slyšel o r znicích mezi pravoslavnými a katolíky, pokud jde o centrum Velké Moravy. Zatímco katolíci tvrdí, že metropole ležela na místech dnešního Velehradu nebo Starého M sta, drží se pravoslavní „mikul ické teorie“... Vím, že existují r zné výklady, r zná chápání historie. Avšak i tehdy, v dob svatých brat í, existovaly názorové rozdíly mezi Konstantinopolí a ímem. Na místech spojených s dílem sv. Cyrila a Metod je jsem si kladl otázku, co se vlastn tehdy stalo. Vždy Cyril a Metod j náleželi k jediné, nerozd lené Církvi. Jak to, že byli pronásledováni? Pro museli cestovat do íma, aby byla potvrzena pravov rnost jejich díla? Pro byl sv. Metod j po návratu z íma dokonce uv zn n? A pro byli po jeho smrti z Moravy vyhnáni jeho žáci? V dy to vše probíhalo v rámci jediné, nerozd lené Církve! Jak odpov d t na tyto otázky? I když byla tehdy Církev nerozd lená bohoslovecky a dogmaticky, došlo už ke kulturnímu rozd lení; došlo k n mu




















































zá í 2004 _____________________________________________________________ 7 mnohem d íve, než nastalo reálné rozd lení církví. Ke kulturnímu rozd lení dochází vždycky, když se jedna kultura snaží ovládnout druhou. Nap íklad dnes se západní, sekulární, humanistická kultura snaží ovládnout celý sv t, v etn tradi ních kultur. Myslím, že každá snaha o kulturní ovládnutí se setkává s odporem, budí obrannou reakci. V 9. století se latinské duchovenstvo snažilo využít Moravu – jako pole své aktivity – k rozšíení své kultury. Toto kulturní „tažení na východ“ narazilo na cyrilometod jskou misii. A Cyril a Metod j byli prohlášeni za nep átele, p estože v rámci své kultury a jejím prost ednictvím hlásali téhož Krista. Z t chto fakt bychom m li vyvodit ur ité záv ry do budoucna, zvlášt pro sjednocující se Evropu. Nesmí existovat jakákoli jediná kulturní dominance. Ni íli se jiné kultury, je to vždy špatné a zasévá to semena nep átelství. Aby nebylo nep átelství mezi lidmi, je nutné respektovat všechny kultury. A v tomto smyslu je pro m p ítomnost pravoslavné kultury na území Evropské unie velmi d ležitým momentem. Evropská unie je povinna podporovat p ítomnost Pravoslaví na svém území. 





















































Nedávno vyšlo 4. íslo našeho pravoslavného asopisu Dobrý pastý . Jaká je podle Vás, drahý vladyko, úloha takového asopisu? emu bychom se m li hlavn v novat, na co zam it svou pozornost? M li byste seznamovat sv j národ s pravoslavím, s jeho historií, kulturou a životem. Myslím, že dnes to není složité: m žete získávat informace z internetových stránek, v etn stránek Moskevského patriarchátu1. Musíte být z jedné strany informativním asopisem a seznamovat lidi se životem sou asného pravoslaví, ale z druhé strany je velmi d ležité, abyste mládeži pomohli pochopit, že pravoslaví zde není ni ím importovaným, ale že je vašemu národu vlastní, že je zde p ítomno od po átku vašich d jin.























otázky kladli md a j 

Modlitba je radost duše! Jestliže nemáš as, aby ses pomodlil, padni na kolena a zvolej: „Hospodine, p ijmi má vroucí slova jako mou chválu a vd nost Tob a vyslyš mne ned stojného!“ A u i tak s pocitem vroucí oddanosti Bohu, s pocitem lov ka, který i p esto, že s modlitbou sp chá, snaží se aspo na malý okamžik zcela oddat svému Stvo iteli. Vždy d ležité není trvání modlitby, ale její horlivost, a horlivost p ece nem že trvat p íliš dlouho, dokonce ani u dokonalých svatých, kte í si Boha nade vše zamilovali. Za neš se modlit jako odsouzený h íšník, a odejdeš jako omilostn ný. Modlitba vynáší lov ka ze zem na nebe! (schiigumen Sáva) 
































1 Z internetových stránek Ruské pravoslavné církve: www.mospat.ru, www.sedmitza.ru, www.pravoslavie.ru (pozn. red.).

8 ________________________________________________________ Dobrý pastý Postrádal-li eský národ ješt na poŽivoty svatých átku 10. století zá ných p íklad k es anského života vzešlých z jeho vlastního st edu, pak je právem nalezl v osobnostech sv. kn žny Ludmily a jejího vnuka, sv. knížete Václava. Pohnuté životy obou sv tc , vypln né horlivou oddaností Kristu a jeho Církvi a zakon ené mu ednickou smrtí, snesly se jako sv telný oblak na celou naši zem i další zem slovanské, ve kterých úcta k t mto eským svatým zapustila silné ko eny. Obra me nyní pozornost k životní pouti velké sv tice, jež po svém obrácení a p ijetí svatého k tu p ivád la ke Kristu národ nábožensky lhostejný, sv tlem své víry zaplašovala temnotu bludu a rosou svých modliteb jako prvosenka pravého jara zavlažovala a nadále k ísí víru v našich srdcích. Svatá mu ednice a kn žno Ludmilo, pros Boha za nás! 

























































Svatá mu ednice a kn žna Ludmila




(svátek 16./29. zá í) 

Svatá kn žna Ludmila pocházela ze srbského kmene Pšovan , sídlícího na území dnešního M lnicka. Narodila se kolem roku 860 jako dcera knížete Slavibora. Sotva patnáctiletá byla provdána za knížete Bo ivoje z rodu P emyslovc , prvního historicky doloženého eského panovníka, který s ní zplodil t i syny a jednu dceru. Podobn jako kdysi z národa moábského p išla žena zvaná Rút, z jejíhož potomstva povstal slavný izraelský král David, povolal B h i svatou Ludmilu z národa pohanského, aby se stala babi kou slavného k es anského knížete Václava. Mladý kníže Bo ivoj nalezl duchovní út chu a pou ení v otev ené náru i moravského arcibiskupa Metod je a spolu se svou ješt mladší chotí p ijal z jeho rukou svatou tajinu k tu. B hem krátkého života musel první eský k es anský kníže odvážn elit mnohým nep átel m nové víry mezi svými soukmenovci v echách. Když ve svých t iceti šesti letech poru il duši Pánu, ujal se vlády jeho syn Spytihn v, po jehož smrti usedl na knížecí stolec další Bo ivoj v syn Vratislav, otec svatého Václava. Po svém obrácení svatá Ludmila horliv napodobovala svého muže v náboženství k esanském, každodenn slzami zkráp jíc své líce za to, že kdysi uctívala pohanské modly. V mnohém podobná císa ovn Helen , zakládala za života Bo ivojova i za vlády jeho a svých syn k es anské chrámy a shromaž ovala slovanské kn ze a kleriky. Z stávala p itom v rná ob adu 













































































































slovanskému, zavedenému sv. Cyrilem a Metod jem. Protože nikdy nezapomínala na milosrdenství, jež jí prokázal Hospodin, stala se sama milosrdnou „matkou chudých, nohou chromých, okem slepých, vlídnou ut šovatelkou sirotk a vdov“ (Job 29,15). Své jm ní rozdávala ubohým a s láskou se ujímala opušt ných a neš astných. Po t iat iceti letech vlády skonal Ludmilin syn Vratislav a jeho místo zaujal její vnuk Václav, tou dobou ješt chlapec. Božím ízením byl nezletilý panovník spolu se svým bratrem Boleslavem sv en pé i blahoslavené Ludmily. V její blízkosti nabýval vedle moudrosti erpané ze slovanských knih též moudrosti životní, jejíž p íklad mohl spatovat práv v osob této pokorné ženy. Nep ítel lidského pokolení, ábel, však p isp chal i nyní, nebo nemohl snést, že zbožná služebnice Boží Ludmila vynikala tolika p ednostmi. Popudil proti ní vlastní snachu Drahomíru, manželku zesnulého Vratislava, p vodem z pohanského slovanského kmene Stodoran . Drahomíra pojala nenávist ke sv. Ludmile a takto se o ní radila se svými rádci: „Pro má být ona mou paní? Zahubím ji, zd dím všechno, co má, a budu neomezen vládnout.“ Ctnostmi ozdobená Ludmila se však dozv d la o jejích proradných úmyslech a pravila své snaše: „Netoužím vládnout a nep eji si mít ani sebemenší ást tvé moci. Naopak žádám, abys mi dovolila nerušen sloužit Bohu až do skonání mých dní.“ 































































zá í 2004 _____________________________________________________________ 9 S t mito slovy opustila Ludmila Pražský hrad a uchýlila se na hrádek Tetín. Nikým nerušena za ala se tu utvrzovat ve znalosti božských v cí a se vzr stající horlivostí prokazovala dobrodiní chudým. V p edtuše svého budoucího umu ení povolala k sob na Tetín zbožného kn ze Pavla a vybídla ho, aby sloužil svatou liturgii. Toho dne se up ímn vyzpovídala p ed tvá í Nejvyššího Soudce, milostivého Hospodina, a posílila se p ijetím drahocenného T la a oživující Krve Kristovy. Od na zbran mi víry, vytrvávala na modlitbách, porou ejíc svou duši jedinému Bohu. Zlá p edtucha se vyplnila: mstivá Drahomíra poslala své nejhorší a nejdrav jší velmože Tunnu a Gomona s tlupou na Tetín, aby vykonali podlý in. Po setm ní rozrazili ukrutníci hradní bránu, vylomili ve eje Ludmiliny komnaty a vtrhli dovnit . Když je kn žna spat ila, pravila: „Brat i, pro jste p išli s takovou zu ivostí? Cožpak jsem vás nevychovávala jako vlastní syny a neobdarovávala jsem vás zlatem, st íbrem a drahocennými rouchy? Dopustila jsem se na vás snad n jaké k ivdy, pov zte mi!“ Zlo inci však nedbali jejích mírumilovných slov, stáhli ji s lože a vrhli na dlažbu. S plá em je poprosila: „Zadržte, brat i, mali ko, aspo než dokon ím svou modlitbu!“ a s rukama rozepjatýma se modlila k Pánu. „Zap ísahám vás, brat i, setn te mne!“ – tak zn la její poslední prosba, vy ená v touze po p ijetí koruny muednické. Neblazí katané ji nevyslyšeli, vložili na její hrdlo provaz a zardousili ji. Stalo se tak o první hodin no ní ze soboty na ned li, dne 16. zá í roku 920. Oddané služebnici Kristov bylo tehdy jedenašedesát let. Plným právem jí p ísluší vytoužená koruna mu ednická, nebo jasn praví Písmo svaté: „A jakoukoli smrtí spravedlivý zastižen bude, duše jeho bude ob erstvena.“ (Kniha Moudrosti 4,7). Kn ží a poddaný lid se po nelidském zlo inu rozprchli por znu do úkryt , ve snaze zachovat si holý život. Když vrazi odešli, lidé se s bázní vrátili a poh bili ctihodné t lo kn žny Ludmily podle k es anského zvyku. Hroud zemské se navrátilo to, co je smrtelné, avšak to, co smrti nepodléhá, její drahocenná duše, byla p ijata v nebi and ly. Drahomíra se spolu se svými podlými velmoži zmocnila Ludmilina majetku a za ala neomezen vládnout. Nestalo se tak ovšem z Boží milosti, a jak se praví v Evangeliu, „všichni, 























kte í se me e chopí, me em zahynou“ (Mat. 26,52). Z touhy po bohatství vznikla smrtelná nenávist mezi kn žnou Drahomírou a bezbožnými Tunnou a Gomonem. Kn žna nakonec dala oba bratry honit jako divou zv , až p išli oba o život pozemský i posmrtný. Její strašná zu ivost se obrátila i proti jejich potomk m, jež v jediném dni zahubila od nejmladšího po nejstaršího. 






































































































































U hrobu nejblažen jší mu ednice Ludmily se Božím ízením za aly dít podivuhodné zázraky. Ze samotného náhrobku se linula zázra ná v n , jež svou líbezností p ekonávala všechny vonné látky. P ed zrakem p ítomných probleskovala u jejího hrobu v nejhlubší no ní temnot nevysv tlitelná sv tla lou í a svící, planoucích nebeskou zá í. Když se o t ch divech dozv d la její vražedkyn , se zlým úmyslem poslala na Tetín n kolik svých sluh a poru ila jim, aby nad hrobem blažené Ludmily vystav li baziliku. Nový chrám byl zasv cen archand lu Michaelovi, aby zázra ná znamení nebyla p i ítána zásluhám blažené muednice, nýbrž tomuto v dci nebeských mocností. Navzdory tomu p icházelo na posvátné místo množství poutník , aby s bázní uctívali muednický skon svaté kn žny Ludmily, a stávali se tu sv dky mnoha p eslavných zázrak . 











































































10 _______________________________________________________ Dobrý pastý Na svatost své babi ky se brzy rozpomenul i zbožný kníže Václav. Po prolití mnoha slz a po porad s kn žími a dalšími zbožnými muži vyslal na Tetín poselstvo s p íkazem, aby d stojným zp sobem p evezli do Prahy kosti nebo alespo prach z t la svaté kn žny. Poslové se tedy vypravili na místo, aby vykonali p íkazy svého pána. Jakmile však shledali, že náhrobní deska, jíž byly velebné ostatky p ikryty, se již z ásti rozpadla hnilobou, ostýchali se ji nadzvednout a cht li hrobku co nejd íve zav ít. 































v pátek 21. dne téhož m síce. Ješt než poselstvo se svatými ostatky dorazilo k branám m sta, sp chali služebníci, aby radostnou novinu oznámili knížeti Václavovi. Nalezli ho ješt spícího, ihned však vstal, odebral se do chrámu a vzdal v elé díky Kristu za tak veliké dobrodiní. S rozedn ním svolal Václav kn žstvo a zástup v ících a s obrovským pr vodem se vydal jezdc m v ústrety. Za zp vu žalm a duchovních písní byly svaté ostatky i se svými nosii vyzdviženy na ramena davu a vneseny do chrámu sv. Ji í, zbudovaného ješt knížetem Vratislavem. T lo blažené Ludmily bylo vystaveno p ed oltá , aby všichni v ící i nev ící vid li, že je zachováno neporušené, bez jakékoli úhony. Každý se mohl p esv d it, že Ludmilino t lo, vlasy i šaty vypadají tak, jako by byla sv tice poh bena práv toho dne. Národ se jednomysln shodl na tom, že je hodna veškeré chvály a pocty. Avšak jakmile za ali s kopáním hrobu, objevila se ve vykopané jám voda. Usoudili tedy, že je to místo nevhodné pro Kristovu služebnici. Jáma byla tedy znovu zasypána a schrána se vzácnými poz statky umíst na nad ní: všichni vykávali na Boží zásah. Po ase vypravil kníže Václav posly k ezenskému biskupu Tutonovi, aby se s ním poradil, co konat. Tuton odpov d l slovy sv. Písma: „Zem jsi a v zemi se navrátíš, prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gen. 3,19) a na ídil t lo odevzdat zemi a vy kat až do druhého p íchodu Kristova; sám totiž nebyl zcela p esv d en o svatosti mu ednice Ludmily. Nato se kníže pokorn obrátil na biskupa a snažn ho prosil, aby rá il zavítat do Prahy, sám t lo pochoval a vysv til baziliku, která doposud nem la biskupského sv cení. Biskup Tuton poslal jen svého spolubiskupa, který nejprve vysv til chrám sv. Ji í a po šesti dnech dal uložit do zem svaté Ludmilino t lo. A tu se stala podivuhodná v c: na míst , kde se dosud objevovala voda, se po p íjezdu biskupa a vysv cení baziliky již neukázala. Tak byla svatá Ludmila poh bena s nejv tším požehnáním jako ta, jíž spolu se všemi svatými p ísluší místo po pravici Kristov . Další zvláštní zázrak se udál v den prvního výro í p enesení svatých ostatk . Podle k es anského oby eje se u hrobu svaté mu ednice 































Zanechavši temnotu modloslužby a s horoucí láskou p ijavši sv tlo pravoslavné víry Kristovy, zjevila jsi se, svatá Ludmilo, jako hv zda jit ní a sv tlem svatosti své den pravé bohoúcty v eské zemi jsi zapo ala. Matko chudých, podporo ochromených, sv tlo slepých, ut šitelko zarmoucených, rosou modliteb svých p ed Hospodinem zavlaž milostiv srdce lidu svého, ve ví e nete ná a zarmoucená, a zjasnivši o i naše, nedejž nám zahynouti od nep átel našich.

















































































(tropar sv. Ludmile, hlas 1.)





Proti jejich zám ru se postavil oddaný Ludmilin kn z Pavel: „Nikterak se nestane, jak íkáte, nýbrž jak vám poru il kníže! Naleznu-li jen prach zetleného t la, vyzvednu jej.“ Ostatní souhlasili a desku zvedli. Vtom se však d evo prolomilo a kn z Pavel se i s hlínou propadl na t lo nebožky. Ihned povstal, odklidil hlínu a nalezl Ludmilino svaté t lo – nezpráchniv lé a neporušené, uchrán né jakéhokoli rozkladu. S jakou radostí vzdávali všichni díky Bohu, když byly p esvaté ostatky vyzvednuty z hrobu, zahaleny do drahocenných tkanin a postaveny na místo p ed oltá em! Zakrátko se již ubíralo poselstvo s t lem svaté kn žny zp t k Pražskému hradu. T lo blažené služebnice Boží Ludmily bylo nalezeno ve st edu dne 19. íjna 925 ve dvanáct hodin. Do Prahy je pak s velkým jásotem p enesli 






































































































zá í 2004 ___________________________________________________________ 11 shromáždilo množství kn žstva. Modlitba již byla skon ena a všichni zasedli ke stolu, aby svá t la osv žili pokrmem. Tu se objevil p ed vchodem do baziliky jeden hošík, celý pok ivený zhoubnou nemocí, a za al vzývat zásluhy vzácné paní Ludmily a velebit moc Kristovu. Rázem byl zázra n nap ímen a pln navrácen t lesnému zdraví. Mnozí vzdávali Kristu Bohu chválu za to, že skrze svou služebnici projevil svou božskou moc. Svatost a zázraky provázely úctu k naší eské ženské sv tici po celá staletí. „Spravedlivý nepohne se na v ky, ale v pam ti bude žít v n ,“ zpívá žalmista David (Ž 112,6), a jeho slova platí beze zbytku i pro sv. Ludmilu. Nic na tom nezm nily ani krušné asy, v nichž m la být posmrtná památka eské sv tice násiln potla ena. Záhy po velkém schizmatu v roce 1054 byl západní, tedy latinskou církví zcela zakázán nejen slovanský ob ad, ale vše, co bylo spojeno s východním k es anstvím. Vztahovalo se to p irozen i na stoupence cyrilometod jského sm ru v echách. Proto i sv. Ludmila – jako zastánkyn východního ob adu, ct ná v té dob jak na východ , tak na západ – m la nyní upadnout v zapomn ní. Je zaznamenáno, že sám pražský biskup He man (1099 – 1122), N mec z Lotrinska, když se v jeho p ítomnosti jedna eská šlechti na zmínila o svaté Ludmile, prý vyk ikl: „Nemluv, paní, o její svatosti!“ Šlechti na tedy biskupa vyzvala, aby prov il zkouškou ohn Ludmilin závoj. Ohe mu nijak neuškodil a svatost kn žny Ludmily byla zázra n potvrzena. O neporušenosti závoje se ostatn mohli p esv d it i archeologové, kte í na po átku 20. století zkoumali hrob eské kn žny, a kone n i návšt vníci výstavy St ední Evropa v roce 1000, jež prob hla na poátku 21. století v areálu Pražského hradu.

Ostatky sv. mu ednice Ludmily se v sou asné dob nacházejí za železnou ohrádkou v bo ní apsid baziliky sv. Ji í na Pražském hrad . Brzy po p enesení ostatk kn žny Ludmily z Tetína do Prahy a pravd podobn ješt za života sv. Václava byl sepsán staroslovanský život a umu ení kn žny Ludmily. Toto v bec první literární dílo vzniklé na území ech, sepsané kn zem slovanského ob adu (snad p ímo kn zem Pavlem), m lo sloužit p edn k propagaci její svatosti. Ve své p vodní, slovanské form se nezachovalo a dnes známe jen jeho zkrácený výtah v podob tzv. Prologu o sv. Ludmile, nalezeného na Rusi, kam se úcta ke sv. Ludmile ší ila již v 10. století. eského srdce se bolestn dotýkalo, že m lo být p ipraveno o svou velkou sv tici, a proto byla záhy po slovanském život sepsána i latinská obrana její úcty a pozd ji i tzv. Kristiánova legenda o život a umu ení sv. Václava a jeho babi ky Ludmily. Rozpome se, ó zem eská, jak drahocenným darem jsi byla obda ena, jak jasnými paprsky jsi oza ována, jak mocná ochránkyn svou p ímluvou t podporuje! Rozpome se a pochopíš, k jak nesmírné radosti a veselí se ti naskytuje p í ina. A všechny tvé chrámy sv tí tento velký svátek, a srdce plesá ve svatém jásotu, a se kn ží i v ící lid, sta í i mladí, bohatí i chudí radují z této sváte ní nádhery! A se otev ou ústa kazatel ke cti a chvále bohabojné kn žny, o jejíž svatosti nás pou ily božské zázraky! Vždy ši itelka víry a matka slovutná, svatá Ludmila, muednice a kn žna eská, s láskou se u Boha p imlouvá za nás všechny, kte í ctíme její blaženou památku. podle slovanského Prologu, latinských legend a dalších pramen zpracoval M.D.



























































































































































































































































































Raduj se, po átku zázrak Kristových, vrcholku jeho p ikázání. Raduj se, žeb i nebeský, po n mž sestoupil B h, moste, p evád jící ze zem do nebe. Raduj se, and l p eslavný dive, poražení zla p ežalostné. Raduj se, jež jsi Sv tlo nadp irozen porodila, jež jsi zp sob narození žádnému nezjevila. Raduj se, mudrc v d ní p evyšující, rozum v rných osv cující. Raduj se, Nev sto panenská. (z Akathistu P esv. Bohorodici) 























12 _______________________________________________________ Dobrý pastý

O úct ke svaté mu ednici Ludmile v Rusku


„Když p emýšlel blažený Boris o umu ení sv. Nikity a utrpení sv. knížete Václava,“ zatoužil sám po takovém blaženém úd lu: t mito slovy nás zpravuje dávný vyprav o mu ednickém konci sv. knížat Borise a Gleba. Máme tu d kaz, že již za sv. Vladimíra bylo na Rusi známo vypráv ní o zavražd ní sv. Václava a sv. Ludmily a již tehdy byla v ruské církvi uctívána jejich památka. 



















Ludmila („lidem milá“) je jedním z nejrozší en jších ženských jmen na Svaté Rusi. Život sv. Ludmily, pokorné vyznava ky Kristovy nezm rné trp livosti až do samotné smrti, znají nejen všechny nositelky jejího jména, ale všichni pravoslavní k es ané: v „Životech svatých“ sv. biskupa Dimitrije Rostovského najdeme ke dni 16. zá í podrobný popis událostí jejího svatého života i mu ednické smrti. 

















Nejd ležit jším životním úkolem sv. Ludmily byla výchova vnuka sv. Václava. Blažená kn žna si toužebn p ála, aby se stal p edevším up ímným k es anem, a mladý Václav jí splácel její pé i tím, že byl dobrotivý, mírný, skromný a žil v t lesné i duševní istot . 

























Sv. Ludmila dnes dává velmi cenný p íklad všem ruským pravoslavným ženám. Ženám, které se rozhodují, že budou své d ti vychovávat v k es anské ví e, navzdory nep átelskému, pohanskému prost edí na ulicích, v dopravních prost edcích a ob as i doma. V tomto životním poslání jim ukazují cestu svatí mu edníci, a mezi nimi i blažená Ludmila, kterou lidská zloba odsoudila k smrti za její v rnost Kristu, lásku k vlasti a výchovu svatého vnuka Václava, jenž usedl na knížecí tr n po porad se svou babi kou. 



























Jméno „Ludmila“ najdeme i v seznamu ruských novomu edník a vyznava poslední doby. Památka této sv tice p ipadá na 15. zá í podle starého stylu – svátku svého nebeského And la ochránce se tedy zde na zemi nedožila o jediný den. Jméno svaté Ludmily, kn žny eské, nosí na Svaté Rusi prostí v ící, inokyn , monašky i igumeny (p edstavené ženských klášter ). 





























V Moskv se nachází zastupitelství Pravoslavné církve v eských zemích a na Slovensku. Nejen tam, ale v mnoha dalších farních chrámech a monastýrech lze spat it ikony sv. Ludmily s áste kami jejích svatých ostatk . Pat í k nim nap . monastýr sv. Jana v Sankt Pet rburgu i moskevský chrám Zesnutí P esv. Bohorodice v Kosinu. Posledn jmenovaný je za tento vzácný dar zavázán protojereji Josefu Fejsakovi, jenž p i jedné ze svých cest do Moskvy v noval místní farnosti ikonu sv. Ludmily s ástí ostatk . 































Do chrám , kde se nachází její ikona nebo áste ka ostatk , sp chá v den památky sv. kn žny Ludmily veliký po et jejích jmenovky , aby se pomodlily ke své nebeské ochránkyni, vyprosily si u ní pomoc ve svém k es anském poslání a p ijaly sv. Tajiny Kristovy. 





















Natalja Fe ko (pravoslavná farnost v Kosinu, Moskva)

zá í 2004 ___________________________________________________________ 13

Liturgika

Výklad Božské liturgie (1. ást)


Svatá liturgie je bezesporu nejd ležit jší k es anskou bohoslužbou, skute ným st edobodem celého duchovního života pravoslavné Církve. Všechny ostatní církevní ob ady slouží bu jako p íprava k liturgii, anebo z ní p ímo i nep ímo vycházejí. Liturgie však není jen bohoslužbou uprost ed jiných bohoslužeb, nýbrž p edevším mystériem, tajinou. V jejím pr b hu totiž zaznívají nejen modlitby a písn na oslavu Boha, ale je p inášena tajemná nekrvavá ob za spásu lidstva a v ícím je pod zp sobou chleba a vína podáváno pravé T lo a pravá Krev našeho Pána Ježíše Krista. P ijímání sv. Eucharistie znamená „sjednocení Boha s námi, naše zbožšt ní, posv cení, plnost blahodati, osvícení, odehnání všeho zlého a darování všelikého blaha...“ (sv. Simeon Solu ský).





















































Svatou tajinu Eucharistie, jež je uskute ována p i každé Božské Liturgii, ustanovil sám náš Pán Ježíš Kristus na Velký tvrtek, v p edve er svého utrpení a smrti na k íži. Na záv r poslední, tajemné ve e e, konané v jednom z dom jeruzalémského Sionu, vzal Spasitel chléb, požehnal jej, rozlomil a dal apoštol m se slovy: „Vezm te, jezte, to jest T lo mé, kteréž za vás lámáno jest.“ Poté vzal kalich s vínem, op t jej požehnal a podal apoštol m, ka: „Pijte z n ho všichni: to jest Krev má nového zákona, která se za vás a za mnohé vylévá na odpušt ní h ích .“ Když apoštolé p ijali Svaté Dary, p ikázal jim Spasitel, aby tuto tajinu vždy konali: „To i te na mou památku.“ (Mat. 26, 26-28; Mk. 14, 22-24; Luk. 22, 19-20; I. Kor. 11, 24) V rni p ikázání svého Pána, konali apoštolé sv. Eucharistii podle jeho p íkladu a nau ili tomu všechny k es any. V období raného a pronásledovaného k es anství se ke slavení Eucharistie (neboli „lámání chleba“, jak ob ad nazývají Skutky apoštolské) scházeli v ící každodenn , v tšinou v soukromých domech. Bohoslužebný ád liturgie byl p edáván ústn a k es ané se všechny modlitby a posvátné písn u ili nazpam . První písemné záznamy a výklady apoštolské liturgie pocházejí sice již z konce 1. století, avšak jako celek nebyl ob ad zapsán po celá první staletí. Postupem asu byla liturgie obohacována o nové a nové modlitby, zp vy a posvátné úkony, a tak vznikly v r zných místních církvích specifické formy liturgie. Když na po átku 4. století definitivn ustalo pronásledování k es an a Církev vkro ila do 















































































































slavné epochy všeobecných sn m , vyvstala pot eba sjednotit existující ob ady a vnést do slavení liturgie jednotu. D ležitého úkolu se ujali dva ze t í „sv tových u itel a hierarch “, sv. Basil Veliký (+ 379) a sv. Jan Zlatoústý (+ 407). První z nich zapsal, zkrátil a ke všeobecnému užívání p edložil liturgii palestinskosyrskou, známou pod jménem liturgie sv. apoštola Jakuba. Konstantinopolský patriarcha sv. Jan Zlatoústý ji pak o n co pozd ji znovu p epracoval a provedl ješt výrazn jší zkrácení. Ob vzniklé liturgie – sv. Basila Velikého a sv. Jana Zlatoústého – se díky autorit svých autor , svatých biskup , postupn rozší ily po celém k es anském Východ a pronikly i do zemí, jež p ijaly k es anskou víru z byzantské íše. Je beze vší pochyby, že byly slouženy i na cyrilometod jské Velké Morav a pozd ji v p emyslovských echách. V sou asné dob slaví pravoslavná Církev ty i druhy liturgie. Jsou to 1) liturgie sv. apoštola Jakuba, jež se dosud tradi n slouží v ze















































































14 _______________________________________________________ Dobrý pastý mích Blízkého Východu; 2) liturgie sv. Basila Velikého, p edepsaná na deset dní v roce, zejména o ned lích Velkého postu; 3) liturgie sv. Jana Zlatoústého, nej ast jší v pravoslavné Církvi, nebo se slouží až na n kolik výjimek v pr b hu celého roku. V období Velkého postu a p edvelikono ního Strastného týdne je navíc sloužena 4) liturgie p edem posv cených Dar , jejíž autorství je p ipisováno ímskému papeži sv. eho i Dvojeslovovi (Velikému, + 604). Pro sv. Liturgii se užívá hned n kolika oznaení. Samotné slovo liturgie pochází z e tiny a znamená „spole nou službu“ ( – „spole ný“, – „dílo“). Název poukazuje na to, že tajina sv. P ijímání je usmi ující ob tí Bohu za h íchy celého spole enství v ících – živých i zesnulých. Podle tajiny sv. P ijímání ( ecky Eucharistie, tj. „díkuvzdání“) bývá i liturgie nazývána Eucharistií. U slovanských národ se mimo to vžilo ozna ení Ob d a, protože jde o bohoslužbu slouženou v dopoledním ase, p ed ob dem. Pravoslavnou liturgii lze slavit po všechny dny roku krom st edy a pátku syropostního týdne, všedních dní Velkého postu a Velkého pátku. V pr b hu jednoho dne m že být na jednom prestolu a jedním kn zem sloužena pouze jedenkrát. V apoštolských dobách za ínala sv. liturgie – po vzoru poslední, tajemné ve ee Spasitelovy – obvykle ve er a završovala se až po p lnoci. Od po átku 2. století, kdy císa Traianus vydal zákaz jakýchkoli no ních shromážd ní, se k es ané za ali scházet k liturgii v ase p ed úsvitem. Od 4. století platí ustanovení, aby se liturgie konala ve dne, v dob p ed ob dem a s výjimkou n kolika dní v roce nikoli po poledni. Ve starov ku byly po liturgii po ádány ješt tzv. agapé (hostiny lásky), p i nichž jedli v ící ze zbylého chleba a vína, které byly p ineseny samotnými k es any ke slavení liturgie. Dnes nám tento zvyk p ipomíná rozdávání tzv. antidoru na samém konci ob adu. Liturgie smí být vykonávána pouze ve vysv ceném chrámu, v n mž se nachází stabilní prestol a tzv. antimins (ln ný i hedvábný šátek, na n mž je zobrazen Spasitel, jak je kladen do hrobu; do horní ásti antiminsu je všita ást 


























































































































ostatk n kterého sv tce-mu edníka na památku prvok es anských liturgií, jež se sloužily na hrobech mu edník ). Jen v mimo ádných p ípadech m že být liturgie sloužena i mimo chrám, avšak se zvláštním souhlasem biskupa a vždy na ádném antiminsu. Právo vykonávat liturgii má pouze kanonicky vysv cený kn z i biskup. Protože je liturgie „spole ným dílem“, pravoslavná Církev nedovoluje, aby ji kn z sloužil sám, bez v ících, jen tiše a pro sebe. Pod vedením svého pastý e by se na ni m li scházet všichni lenové církevní obce, v etn kojenc a malých d tí, kte í se již ode dne k tu pln ú astní liturgického P ijímání. Vždy všichni a spole n – takové je tradi ní pravoslavné chápání Božské liturgie. Bohoslužebný postup liturgie sv. Jana Zlatoústého i sv. Basila Velikého se d lí do t í ástí: proskomidie, p i níž se p ipravuje viditelná stránka liturgické ob ti z dar p inesených v ícími, tj. z chleba a vína; liturgie katechumen („ohlášených“), jež se skládá z p ípravných modliteb, tení a zp v p ed vykonáním sv. tajiny. Název p ipomíná skute nost, že ve starov ku mohli být na této ásti ob adu p ítomni i „ohlášení“, tj. ti, kte í se p ipravovali ke k tu; liturgie v rných, v jejímž pr b hu je již vykonána samotná sv. tajina. Ve starov ku se jí mohli ú astnit pouze „v rní“, tj. pok t ní, kte í m li právo p istoupit k tajin sv. P ijímání. 













































































































































































1. ÁST BOŽSKÉ LITURGIE: PROSKOMIDIE































Název „proskomidie“ ( ec. p inesení) nám op t p ipomíná dobu starov kých k es an , kte í m li ve zvyku p inášet chléb, víno a vše pot ebné k vykonání liturgie. Samotný chléb p i ní používaný se nazývá obdobn : prosfora ( ec. p ínos, dar). Jde o kulatý pšeni ný chléb, který se skládá ze dvou ástí, p ipomínajících dv p irozenosti Ježíše Krista – Božskou a lidskou. Na vrchní ásti prosfory je zobrazen k íž s nápisem IC XC NI KA („Ježíš Kristus vít zí“). K vykonání liturgie používá pravoslavná Církev chléb kvašený ( ec. ), nebo jej použil i sám Pán Ježíš Kristus p i tajemné ve e i na Velký tvrtek. K proskomidii se užívá p ti prosfor na památku 





































































zá í 2004 ___________________________________________________________ 15 Spasitelova zázra ného nasycení mnohatisícového zástupu p ti chleby. Liturgické víno musí být hroznové, ervené barvy, aby p ipomínalo barvu krve. Do vína se p ilévá voda jako p ipomínka toho, že z probodeného boku uk ižovaného Spasitele vytekla krev a voda. Když se kn z a diákon se všemi usmí í a náležit p ipraví ke slavení sv. liturgie, stanou spolu p ed zav enými královskými dve mi oltá e a tou tzv. modlitby vchodu. Poté vcházejí do oltá e, oblékají se v nejslavnostn jší bohoslužebná roucha a umývají si ruce: Umyji v nevinnosti ruce své a p istoupím k oltá i tvému, Hospodine... Pak již oba p istupují k žertveníku, p ípravnému stolu v severní ásti oltá e, na n mž se koná vlastní proskomidie. Po úvodním požehnání vezme kn z první prosforu a svatým kopím (nožíkem v podob kopí) na ní t ikrát u iní znamení k íže se slovy: Na památku Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista. Z této prosfory vykrojí kn z tzv. Beránka, tj. její st ední ást ve tvaru krychle, p iemž pronáší slova proroka Izaiáše: Jako ovce k zabití veden jest. A jako beránek nevinný... neotvírá úst svých. Zbylá ást první prosfory se nazývá antidor a bude rozdána v ícím v samém záv ru liturgie. Beránka kn z nyní položí na diskos (kulatou misku s podstavcem) a k ížem jej na ízne se slovy: Ob tuje se Be





















































































ránek Boží, který snímá h íchy sv ta, za sv ta život a spásu. A p ipomínaje si probodnutí boku Spasitele, zabodne kopí do chleba a praví: Jeden z vojín kopím bok jeho probodl a hned vyšla krev a voda. Nato vlévá diákon do kalicha víno smísené s vodou. Podle zvyku prvotní Církve, jejíž v ící p i myšlence na Krista vždy vzpomínali na jeho nejbližší, vyjímá kn z z druhé prosfory áste ku za P esvatou Bohorodici a z t etí prosfory dev t áste ek za svaté: Jana K titele, proroky, apoštoly, biskupy, mu edníky, ctihodné, nezištné léka e, bohorodi e Jáchyma a Annu a svatého biskupa, jehož liturgie se toho dne slouží. Ze tvrté prosfory kn z vykrajuje áste ky za živé, mimo jiné za ty, kte í jej o to požádali, nebo za jejich blízké. Když vyjme z poslední, páté prosfory áste ky za zesnulé, vrátí se ješt jednou ke tvrté prosfo e, aby vykrojil áste ku za sebe sama: Rozpome se, Hospodine, i na mne nehodného, odpus mn všechny h íchy úmyslné i neúmyslné. Všechny vykrojené áste ky klade kn z na diskos a obklopuje jimi Beránka. Na záv r proskomidie požehná kn z kadidlo, okou í jím hv zdici (asteriskus) a postaví ji na diskos nad Beránka a ostatní áste ky. Na diskos a kalich pak položí trojici pokrývek, zejména tzv. vzduch (aer). Oku uje p edložené dary a modlí se k Hospodinu, aby je požehnal 




























































































16 _______________________________________________________ Dobrý pastý a rozpomn l se na ty, kte í je p inesli, na ty, za n ž byly p ineseny, i na n j samého, aby byl u in n hodným vykonávat svaté božské Tajiny. Dopl me, že v pr b hu proskomidie je v chrámu žalmistou ( i žalmisty) tena 3., 6. a n kdy i 9. hodinka. 



























Jak patrno, posvátné p edm ty, modlitby a úkony proskomidie v sob nesou hluboký symbolicko-mystický význam. Podle n kterých interpret upomíná celá proskomidie na Kristovo narození a jeho po áte ní život. Prosfora, z níž se vykrajuje Beránek, má p edstavovat P esvatou Bohorodici, jež t lesn porodila Spasitele sv ta. A tak jako uplynula vskrytu a nepozorovan léta Spasitelova d tství, koná se i proskomidie polohlasem, za zav enými dve mi ikonostasu a zast enou oponou. 

































Podle jiných autor je symbolický obsah proskomidie širší: diskos p ipomíná jak betlémskou jeskyni, tak Golgotu; hv zdice p edstavuje betlémskou hv zdu i Krist v k íž; pokrývky – pleny, do nichž bylo zavinuto narozené Dít , ale i poh ební plátno ze Spasitelova hrobu; p íprava Beránka – soud, utrpení a smrt Ježíše Krista atd. Shromážd ní áste ek kolem Beránka na diskosu symbolizuje celou Boží Církev na nebesích i na zemi, jejíž hlavou je sám Pán Ježíš Kristus. Oku ování kadidlem p edstavuje neviditelnou p ítomnost Svatého Ducha, jehož blahoda je udílena v tajin sv. P ijímání. Zdá se tedy, že v symbolice proskomidie se propojuje a tajemn prolíná mnoho d ležitých událostí ze života našeho Spasitele i jeho Církve, událostí, jež vedly ke spáse padlého lidského rodu. sestavil j 











































Z jaké p í iny, pro máme tyto dary (tj. chléb a víno) p inášet Bohu jako prvotiny života? Proto, že B h nám za tyto dary dává život. (...) P ikázal nám, abychom p inášeli chléb a víno, a odm uje nás za to chlebem a kalichem v ného života. (...) P ikázal nám, abychom pod zp sobou toho, co udržuje náš do asný život, p inášeli to, prost ednictvím ehož nám daroval život v ný (hovo ím o jeho životodárném T le a Krvi), abychom dostali život za život, v ný život za život do asný, aby blahoda m la povahu odm ny, aby nezm rné milosrdenství v sob obsahovalo i jistou míru spravedlivosti – aby se naplnil výrok: „Vložím své milosrdenství na váhy.“ sv. Nikolaos Kabasilas

















































P i modlitb nikdy nesp chejte. Modlitba konaná se sp chem Hospodina zarmucuje. Každé svaté slovo je velikou tvo ivou silou. Každé slovo modlitby nás p ibližuje Bohu. Snažte se získat návyk k modlitb , obzvláš k neustálé modlitb . N kte í lidé mne žádají, abych se pomodlil za jejich otce, dceru, bratra a sestru, ale sami se v bec nesnaží modlit a p enechávají to vše bá uškovi. Je t eba, aby se každý modlil též sám. Víte, jak t žce je n kdy duchovnímu otci? Vždy bere na svá bedra ást h ích lov ka, za kterého se modlí... (schiigumen Sáva) 






























P íloha DP – zá í 2004 _______________________________________ 17

Mimo ádná p íloha Dobrého pastý e k 80. výro í založení brn nské farnosti




1924 - 2004 Úvodní slovo správce farnosti Milí brat i a sestry, v letošním roce slaví pravoslavná církevní obec v Brn 80. výro í své existence. Jde bezesporu o velice krásné jubileum, zvážíme-li pohnutou historii naší farnosti. Nezm rnou zásluhu na jejím vzniku má blahé pam ti o. Václav Šev ík a svatý mu edník vladyka Gorazd. Otec Šev ík nám spolu s aktivními v ícími brn nské farnosti, obzvlášt nezapomenutelnou sestrou Pravomilou Studenou, postavili nádherný chrám, který se stal ozdobou pravoslavné víry a církve ve m st Brn . 





























Již krátce po založení farnosti byl zorganizován jeden z nejkvalitn jších sbor v Brn , v n mž zpívali významné osobnosti m sta, jako nap . brn nský starosta Tomeš se svou chotí a mnozí další. 













Sv cení základního kamene v r. 1930 Brn nský chrám po dokon ení v r. 1931 









18 _______________________________________ P íloha DP – zá í 2004 Velkou zkouškou prošla naše církevní obec b hem 2. sv tové války. Gestapo tehdy nechalo farnost zav ít, duchovní otec Jaroslav Rosák byl odveden na nucené práce do koncentra ního tábora a mnozí naši farníci byli popraveni v Kounicových kolejích. Náboženský život byl obnoven až po válce, kdy se otec Rosák vrátil z koncentra ního tábora a znovu neúnavn organizoval duchovní život brn nské farnosti. V ící se však dlouho net šili: p išel únor 1948 a církev pozbyla své náboženské svobody. Nastal úpadek duchovního života, v ící se po dlouhou dobu obávali ú asti na bohoslužbách. Postupnou obnovu církevního života naší farnosti lze zaznamenat až po roce 1989. Chrám se za íná napl ovat v ícími jak eské, tak jiné národnosti a do obce spontánn p icházejí mladí lidé, kte í zde nacházejí p edevším intenzivní duchovní zázemí, živou víru a posv cení. K hlavním stavebním po in m po átku 90. let pat í stavba zvonice s baptistériem, v n mž p ijímají mnozí mladí i starší v ící svatou tajinu K tu a stávají se pravoslavnými k es any. I chrámový p vecký sbor získává nové leny a bohoslužebný ád nabývá postupn své duchovní krásy. Svátky Velikonoc – sv tlého Kristova vzk íšení – odkrývají dlouho utajenou sílu Pravoslaví v naší zemi. Na Paschu se zapl uje v ícími nejen chrám, ale i jeho bezprost ední okolí. Duchovní radost je cítit z každého v ícího lov ka, který p ichází do chrámu. P i farnosti byla založena též Svatovác


































































































lavská hudební škola, v níž dosud studovalo na sto malých žák pod vedením zkušených u itel . Farnost za ala postupn pracovat i literárn a vedle p ekladatelské innosti našla mezi sebou i nadšenou mládež, která založila brn nský pravoslavný v stník s názvem „Dobrý pastý “. Vedle hudební a literární innosti je t eba uvést též innost pravoslavného filmového klubu, jenž p edevším o velkých svátcích seznamuje v ící s bohatou krásou pravoslavné duchovnosti. Na sklonku r. 2003 mohla být díky št drým dar m v ících uskute n na rozsáhlá rekonstrukce vn jší stavby chrámu v etn pozlacení kopule a taktéž byl opraven církevní d m na Úvoze 62. Jako duchovního správce mne napl uje nesmírnou radostí zejména rozmanitá aktivita naší mládeže, která se spolupodílí na vytvá ení aktivního duchovního života p i r zných událostech a aktivitách naší farnosti. K nim pat í v neposlední ad též poutní zájezdy, zam ené na poznávání pravoslavných svatyní na Ukrajin , Podkarpatské Rusi, v Rusku, Francii, ecku i ve Svaté Zemi. P i takto významném jubileu m žeme zvolat spolu s prorokem Davidem žalmická slova: „Toto je den, který u inil Hospodin, radujme se a veselme se z n j!“ P eji Vám všem, drazí brat i a sestry v Kristu, požehnanou duchovní radost od Hospodina, která nás bude každodenn provázet v našem osobním i duchovním život . V Kristov lásce Váš duchovní otec Josef 





























































































Raduj se, jež jsi protiklady sjednotila, jež jsi panenství zachovala. Raduj se, skrze niž odpušt no jest p estoupení, skrze niž otev el se Ráj. Raduj se, klí i království Kristova, nad je blah v ných. Raduj se, Nev sto panenská. (z Akathistu P esv. Bohorodici) 











P íloha DP – zá í 2004 _______________________________________ 19 Každé výro í nám na jedné stran Z historie pravoslaví p ipomíná nezvratné plynutí asu, na stran druhé sv d í o p etrvávav Brn jící lásce k osobnostem, na jejichž nadšeném úsilí a díle nyní stavíme. Nejinak je tomu i v p ípad 80. výro í založení naší farnosti, které si v t chto dnech p ipomínáme a slavíme. Abychom docenili význam asto nadlidské práce n kterých jejích významných osobností, musíme stanout uprost ed chrámu, jenž byl jejich p isp ním postaven, otev ít knihu, jíž zasv tili asto celý sv j život, anebo rozmlouvat s pam tníkem, který stál p i zrodu farnosti a nyní vydává dlouho ukrývané sv dectví. Nahlédn me tedy nejprve do kroniky naší farnosti, již za al psát památného roku 1924 bratr František Jakubí ek. 



























































Nesnadné za átky pravoslaví v Brn aneb Jak povstala naše farnost




Po átky pravoslavné organizace v Brn sahají vlastn až k prosinci roku 1920, kdy brn nská náboženská obec tehdejší Církve eskoslovenské uspo ádala v Besedním dom p ednášku dr. Karla Farského. Nov vznikající národní Církev eskoslovenská se brzy po svém po átku stala rodnou dcerou Srbské pravoslavné církve, od níž p ijímala kanonickou posloupnost. Tento vztah byl stvrzen vysv cením prvního novodobého eského biskupa pravoslavného, pozd jšího mu edníka sv. Gorazda. V eskoslovenské církvi však nakonec p evážil silný radikální proud, který odmítl pravoslavnou orientaci a strhl na svou stranu v tšinu dosavadních len . Rozkol v nové církvi se projevil zákonit i v Brn , a tak byli zdejší p esv d ení zastánci pravoslaví, v rní svému arcipastý i Gorazdovi, nuceni vystoupit z eskoslovenské církve a založit novou brn nskou náboženskou obec pravoslavnou. V jejich ele tehdy stojí nezapomenutelný duchovní Václav Šev ík. 



























































Jedno sto korun eských tvo ilo tehdy první hmotnou rezervu, ke které postupn p ibývaly další. Bylo t eba zabezpe it prostory ke konání bohoslužeb, jež se v bec poprvé konaly dne 14. zá í 1924 v Besedním dom v Králov Poli a pozd ji byly p esunuty do místnosti lycea na Husov t íd . První sv. liturgie byla sloužena duchovním o. Rezkem z Olomouce a ú astnilo se jí asi sto osob. Další v ící rychle p ibývali. Mezi hlavní pilí e brn nské farnosti pat ili od po átku o. Šev ík, dr. Soldát, br. Zezula, br. Petržilka, sestra Studená aj. Ti všichni a mnozí další se nesmazateln vepsali do historie naší farnosti. 

















































Za ala usilovná práce, sm ovaná k zajišt ní základních liturgických, duchovních i materiálních pot eb farnosti, v neposlední ad bohoslužebného zp vu. V roce 1925 byla ustanovena rada starších, v jejímž ele stanul dr. Soldát. Intenzivn se spolupracovalo i se zástupci ruského pravoslaví v Brn , jejichž sbor asto zpíval p i církevních ob adech brn nské obce. Zaaly se konat bohoslužby, panychidy za zem elé, p ednášky o pravoslaví a postupn i sbírky na budoucí chrám, zbudovaný až v roce 1931. Jak 





































20 _______________________________________ P íloha DP – zá í 2004 podotýká sám spisovatel naší kroniky p. František Jakubí ek, „za átky byly t žké: majetek sestával z bohoslužebných nádob a rouch a kancelá ského za ízení, které jsme museli p i odchodu ponechat církvi eskoslovenské (...) Bylo proti nám bojováno pomluvami, tiskem i ústn , že jsme zaostalí, že jsme se odcizili ideál m husitským a eskobratrským apod.,“ dodává náš kroniká . V roce 1926 bylo dosp lých len brn nské obce jen 148 a d tí 29. Ve stejný rok se do Brna vrátil pozd jší druhý duchovní o. Petr Kauer, jenž studoval více než 12 m síc pravoslavnou teologii v Jugoslávii na pozvání Jeho P eosvícenosti vladyky Dositeje nišského. Postupn p ibývalo bohoslužebných rouch, liturgických nádob a dalšího farního vybavení díky finan ním dar m sestry Studené, sester Sonnevendových a Homolových, sestry Tesa íkové, Tomanové a mnoha dalších. Ruské Bratrstvo ctihodného Sergije Radon žského zap j ilo naší obci Plášt nici a trojitý svícen k bohoslužbám a ješt toho roku zpívalo spolu s brn nským sborem p i slavnosti pravoslavné Paschy. V roce 1927 bylo v ících pravoslavné obce v Brn už 251 a p íjem na dani náboženské inil 12.742 K . V témže roce se sbormistrovské funkce ujal Petr Žerd v, ruský vysokoškolský student, s odm nou 100 K m sí n . 19. ervna navštívil naši farnost vladyka Gorazd a sloužil slavnostní archijerejskou liturgii spolu s duchovním o. Šev íkem a o. Nerudou z Kounic. Koncem r. 1927 se eští pravoslavní zú astnili též archijerejské liturgie pražského vladyky Sergije, který navštívil zdejší obec ruských emigrant . S vladykou Sergijem sloužili o. Šev ík, o. Van k, o. Neruda a další kn ží. Rok 1928 byl poznamenán postupnými p ípravami ke stavb chrámu sv. Václava: docházelo k astým sbírkám, obec žádala m sto o vhodný poze















































































































Zleva: vladykové Gorazd, Josif Bitolský a Sergij Pražský p i vysv cení chrámu


P íloha DP – zá í 2004 _______________________________________ 21 mek, byl vypracován první architektonický návrh chrámu. Ve stejném roce byla uskute n na naší obcí ve ejná p ednáška dr. Soldáta, p edsedy sboru starších, na téma „Jak mluví pravoslavný chrám k lidské duši“. P išlo mnoho lidí, kte í se up ímn zajímali o pravoslaví. Žádost o stavební místo ke stavb chrámu na ulici Kounicov u M stského soudu byla však, podobn jako p edešlé žádosti, odmítnuta. Byla proto podána nová žádost o stavební místo na Špilberku. V roce 1929 p islíbil ing. arch. Petr Levický vypracovat zdarma plán chrámu. M stská rada brn nská vydala souhlas s prodejem pozemku a stavbou chrámu, již m l provést stavitel Vladimír Slaví ek. eská pravoslavná církev spole n oslavila 1000. výro í mu ednické smrti sv. Václava. Byl založen Kroužek pravoslavné mládeže, který spolupracoval s hnutím ruských student a jenž se v pozd jších letech p etvo il v místní Besedu pravoslavné mládeže. K aktivitám spolku pat ily i kursy ruštiny. Od roku 1924 bylo vykonáno 76 k t , 40 svateb a 45 poh b . Na ú tu ke stavb chrámu bylo v té dob 239 tisíc K . Nejv tším finan ním obnosem, který pokryl tém polovinu výdaj spojených s výstavbou budoucího chrámu, p isp la nezapomenutelná sestra Pravomila Studená. 





















































































V roce 1930 se v Besedním dom v Brn konal koncert duchovních písní. Sál byl vyprodán, ú inkovali sólisté, náš chrámový sbor, ale též mužský sbor ruské mládeže, jejž ídil dirigent Žerd v. Akce se setkala s velkým morálním i finan ním úsp chem. Dne 6. ervence byl položen základní kámen ke stavb chrámu. Archijerejská sv. liturgie byla sloužena v improvizované kapli n meckého dív ího gymnázia na Husov t íd . Poté se v ící odebrali na Špilberk, kde byl za ú asti mnoha hostí i zástupc r zných církví položen a posv cen základní kámen našeho chrámu ke cti sv. Václava. estného úkolu se ujal sám vladyka Gorazd. Položení základního kamene brn nského chrámu se stalo velkou událostí a sv dectvím nezdolné životaschopnosti pravoslaví uprost ed našeho národa, v jehož historii m lo být n kolikrát vyhubeno cokoli, co p ipomínalo východní k es anství. 























































První brn nský duchovní prot. Václav Šev ík se nového chrámu již nedo kal. 25. srpna, krátce po výkopových pracích na základu chrámu, byl stižen infarktem p i procházce lesem... 







Otec Václav Alois Šev ík se narodil 28. zá í 1875 v Knínicích u Boskovic. Vystudoval gymnázium v Brn a Litomyšli, teologii v Brn . 30. 6. 1899 byl vysv cen na ímsko-katolického kn ze a ustanoven kaplanem v P ím ticích, poté p sobil jako zámecký kaplan ve Velkém Losín . Když se ve vále ných letech za ala v Brn tvo it Církev eskoslovenská, byl mezi prvními leny a horliv se zapojil do její práce. Navzdory dobrému zabezpe ení v eskoslovenské církvi p ešel r. 1924 k Pravoslaví, a vystavil tak svou rodinu nebezpe í. Pravoslaví nikdy nezradil a z stal mu v rný až do smrti. Podle pam tník zmáhal všechny p ekážky vždy klidn 






















































22 _______________________________________ P íloha DP – zá í 2004 a s úsm vem. Ze všech sil pomáhal organizovat náboženskou obec brn nskou, byl inný literárn , psal lánky a u ebnice, p ekládal. Ze svého skrovného p ijmu podporoval stavbu chrámu, jejíhož dokon ení se již nedo kal. „Byl dobrým lov kem, dobrým pastý em,“ vzpomíná na n j farní kronika, „všude oblíbeným a ct ným.“ V ná mu pam ! Jist by se dnes s námi radoval i pousmál. 





































„Pravoslaví nem lo nikdy na r žích ustláno“ 

rozhovor se sestrou Rostislavou Urbanovou Když jsem se na po átku prázdnin vydával do St elic u Brna, kde m la paní Urbanová bydlet, nikdy by mne nenapadlo, že se záhy ztratím mezi tamními „klany“ Urban . Vystopoval jsem, že tu žijí celkem t i „urbanovské“ v tve a z každé z nich dnes vyr stají minimáln t í další výhonky. Už první setkání s domn lými p íbuznými paní Urbanové mn doslova vyrazilo dech: „Naše babi ka už není mezi živými!“ P i druhém pokusu sklidila má zv davost ješt p ík ejší odpov di: „Milý pane, naše babi ka, ta zem ela už p ed více než t inácti lety.“ Když jsem se celý utrmácený a zklamaný vracel ve er do Brna, spoléhal jsem pouze na našeho o. Josefa. „P ece by mne neposílal k n komu, kdo už není mezi živými,“ íkal jsem si. Koho jsem ve St elicích tak usilovn hledal? Paní Rostislava Urbanová, rozená Šev íková, dcera prvního brn nského duchovního, o. Václava Šev íka, je jednou z posledních, ne-li v bec poslední pam tnicí po átk pravoslavné farnosti v Brn , v etn jejího založení v roce 1924. Teprve druhé pátrání p ineslo své plody, díky Boží proz etelnosti a velkému p isp ní našeho brn nského kn ze. Týdny plynuly a já se už už vzdával jakékoli nad je na setkání se sestrou Rostislavou. Otec Josef m však op t (už pokolikáté?) nezapomenuteln p ekvapil. Jednoho dne zazvonil telefon a otec mi záhadn oznámil, že mám být odpoledne p ipraven: paní Urbanová nalezena! A skute n , za pár hodin jsme se už vítali s paní Urbanovou na nemocni ním pokoji a zdálo se nám, jako by k nám pravoslavným pat ila odnepam ti. Jen na chvíli zaváhala, ale hned vzáp tí rozpoznala bez sebemenší nejistoty rozzá enou tvá o. Josefa, se kterým se velmi dob e zná. Nakonec jsme se zcela p irozen za







































































































































ali ptát a p edivo našeho bleskového interview se za alo odvíjet… D íve než se dáte do tení záznamu našeho rozhovoru, p edstavte si postavu drobné ženy v lehkém župánku. Nejvíce vás zaujme její tvá , ozdobená rovnom rnými vráskami, jež pamatují mnohé životní zvraty, a uprost ed ní drobné a stále živé o i, jimiž vás zvídav pozoruje. Za jejími odpov mi jist vytušíte bystrou mysl, s níž si stále vzpomíná na dobrého vladyku Gorazda, ušlechtilou sestru Pravomilu a mnohé další osoby a události prvních let pravoslaví v p edvále ném Brn . Milá paní Urbanová, naše brn nská farnost nyní oslavuje 80. výro í svého vzniku. Rádi bychom se Vás jako poslední pam tnice zeptali, na co si z té doby nejvíce pamatujete? P edn musím íci, že jsem mile p ekvapena vaší nenadálou návšt vou. A te již k vaší otázce. No, byl to p edevším vladyka Gorazd, na kterého nelze zapomenout a který se mi jako první vybaví v pam ti. Vždy, když vladyka p ijel do Brna, chodíval k nám návšt vy. Nespal u nás, bydlel v hotelu Slavia, ale asto nás pak s mojí maminkou po smrti našeho otce navšt voval. A pokaždé mi n co p kného p inesl. Byl to takový strašn hodný lov k, víte? A jak asto jezdil vladyka Gorazd do Brna? Na to si už bohužel nepamatuji, byla jsem tehdy p ece jen malé dít . Ale na vladyku si pamatuji velmi dob e, protože mn jako malé vždy n co p ivezl a já jsem byla celá š astná. Ach, vladyka, to byl tak hodný lov k. Jednou, když byla moje maminka spolu s dalšími v ícími a vladykou Gorazdem na zájezd v Jugoslávii – mám odtud fotografie – dostala od biskupa z jugoslávského Oplenace láhev královského vína. Nevíte,










































































































P íloha DP – zá í 2004 _______________________________________ 23 co je to Oplenac? To je královská hrobka srbských král . A tu láhev mám dodnes schovanou. Víme, že po založení farnosti se bohoslužby ješt nemohly konat v chrám , který byl postaven až pozd ji. Kde a jak se vlastn v Brn sloužilo? Na po átku se muselo sloužit ve škole, v r zných m stských školách. Pamatuji si také na díví gymnázium na Husov t íd . Bylo s tím vždy mnoho práce: vše se muselo p enést, vyzdobit a po svaté Liturgii zase vše sklidit. Doma mám spoustu fotografií, kde jsou ta místa zachycena… Lidé byli tehdy jaksi více nadšení, více družní. Jakým životem žila brn nská pravoslavná obec? Existovala v Brn n jaká pravoslavná Beseda? Konaly se t eba n jaké pout ? Na Besedu si též moc nevzpomínám. Ale vím, že se asto konaly výlety, nap íklad do Chudobína, Dolních Kounic a dalších míst, kam jezdíval i vladyka Gorazd. A naše farnost se jich také asto ú astnila. Ponejvíce o ned lích. Jakmile skon ila ned lní bohoslužba, šlo se spole n s mým tatínkem, prvním brn nským duchovním správcem, na n jakou túru. Anebo se pak ve er sed lo a zpívalo. Pov zte nám, prosím, n co více o Vašem tatínkovi? Jaký to byl lov k? On byl p vodn katolickým kaplanem, pak ale p ešel k církvi eskoslovenské pravoslavné. Pravoslaví nikdy neopustil. Z stal mu v rný až do smrti. Když o tom p emýšlím, jeho osud byl v mnohém podobný vladykovi Gorazdovi. Jist , k p ijetí pravoslaví ho p im ly stejné d vody jako biskupa Gorazda. A jaký byl ve svém soukromí? Stejný jako na ve ejnosti. Byl velmi spole enský a neustále obklopen mladými lidmi. Zem el však pom rn brzy. Bylo mu 56 let. Stihl ho srde ní infarkt. Bylo to rodové. U il Vás tatínek doma náboženství? Ne, doma ne. Ale chodíval jako duchovní do škol, kde u il každého žáka, který byl pravoslavný anebo si p ál získat základy pravoslavného náboženství. Nem žeme se nezeptat na chrámový sbor: kolik v n m bylo len , kdo ho vedl a jak se zpívalo? Na všechny podrobnosti si již nepamatuji. Myslím, že prvním dirigentem byl pan Žerd v a pozd ji pan Sedlá ek a P ikryl, ale možná jsem 


























































































































na n koho zapomn la. Kolik m l len ? To už nevím. Pamatuji si však dob e na jeho zejména mužské, basové obsazení. To byl zvuk! Už tehdy ve sboru vypomáhali n kte í ruští emigranti. A zpívalo se esky, tedy p evážn esky. Sbor byl ale schopen zpívat dob e i církevn slovansky. Nejvíc jsem milovala Zavadského „Ot e náš“ se sopránovým sólem. Ach, to byla krása. Já jsem hlas nem la, spíše hluch, a proto jsem se vždy p i zp vu musela nechat vést. ekn te nám, prosím, jak bylo na pravoslaví tehdy u nás pohlíženo? Jaký byl nap íklad vztah m sta Brna k naší církevní obci? Musím íci, že o pravoslaví se lidé až zase tolik nezajímali. A když, tak ne v dobrém. Pravoslaví nem lo na r žích ustláno, nikdy to nem lo snadné! Vždy všichni, kte í pravoslaví u nás obnovovali, byli pr kopníci. M j tatínek a další lenové sboru se sice dob e znali s n kterými brn nskými zastupiteli, ale jinak jsme žádnou zvláštní pomoc od m sta nem li. Abych ale nezapomn la, s pomocí tehdejšího brn nského starosty, pana Tomeše, jsme získali pozemek ke stavb chrámu. A jaké vzpomínky se Vám vybaví na okolnosti stavby a vysv cení chrámu sv. Václava? Ano, tak to už si pamatuji dob e. Byla jsem dokonce u položení a sv cení základního stavebního kamene na Špilberku. Byly to velkolepé oslavy. P ijel k nám tehdy do Brna náš vladyka Gorazd a mnoho dalších hostí. Nejvíce se však o chrám zasloužila sestra Pravomila Studená, která prodala sv j d m v e kovicích a odst hovala se do n jakého útulku. Ta se pro Církev celá ob tovala. To byla strašn hodná paní. Z stala jste ve farnosti i v pozd jších letech, v dob vále né a bezprost edn po ní? Ne, v prvních vále ných letech, když nastalo bombardování Brna, p est hovali jsme se do Knínic u Boskovic. Tam byl také poh ben m j tatínek a mnoho mých p íbuzných. M j kontakt s brn nským chrámem pak už nebyl tak intenzivní. Co vám nejvíce z Vašeho mládí utkv lo v pam ti? Na co nejrad ji vzpomínáte? (po chvíli) Na bohoslužby. Ano, nejkrásn jší byly vždy bohoslužby v našem chrám . Vzpomínám p i nich na svého tatínka. A co byste na záv r našeho rozhovoru pop ála dnešním pravoslavným k es an m, kte í














































































































































24 _______________________________________ P íloha DP – zá í 2004 v Brn žijí a ú astní se bohoslužebného života v našem chrámu? No, samoz ejm aby se brn nská pravoslavná farnost m la k sv tu. A aby nezanikla! Paní Urbanová, pravd podobn poslední žijící sv dek po átk brn nské pravoslavné obce, žije dnes mimo Brno. Starají se o ni její dva synové a vnu ka léka ka. Je stále aktivní tená kou, p edevším duchovní literatury v etn sv. Písma. T lesn je však oslabena. P i rozhovoru 

se velmi zajímala o d ní v naší farnosti, mnohé z událostí ostatn zaznamenala již d íve z tisku, televize i od svých blízkých. Ješt p ed n kolika m síci navštívila náš brn nský chrám. M la radost z p veckého sboru a z innosti dnešní pravoslavné mládeže v Brn . S radostí p ijala zatím poslední íslo Dobrého pastý e i pozvánku na oslavy 80. výro í naší farnosti a slíbila, bude-li to v jejích silách, že ráda p ijede. Všichni se na ni t šíme a p ejeme „Mnohá léta!“





























































































Hlavní milníky života brn nské farnosti 

založena eská pravoslavná obec v Brn ustavující sch ze sboru starších usnesení o založení mužského a pozd ji smíšeného p veckého sboru sbormistrovské funkce se ujímá Petr Žerd v podána žádost o místo ke stavb chrámu na Špilberku založen Kroužek pravoslavné mládeže v Brn vysv cen základní kámen ke stavb chrámu; umírá první duchovní o. Šev ík 25. 5. vysv cen chrám sv. Václava na Špilberku umírá druhý sbormistr Isaajev, jeho nástupcem se stává dirigent Šamraj otec Kauer odchází do Prahy; novým duchovním se stává o. Rosák vzniká Beseda pravoslavné mládeže, p edsedkyní se stává sestra Nemravová zabaveny celkem ty i zvony, farnosti z stal pouze jeden, nejmenší za heydrichiády je zast elen bratr R. Charbula s dcerou Vlastimilou, pozd ji též bratr Jan Sonnevend, jeho cho Marie a dcera Ludmila; p i prohlídce gestapa je znesv cen celý chrám; eská pravoslavná církev je zakázána v koncentra ním tábo e Dachau umírá K. Tomeš, bývalý starosta Brna; po osvobození jsou 1945 slavnostn obnoveny pravoslavné bohoslužby v Brn brn nskou farnost navšt vuje vladyka Jelevferij; rozvíjí se innost pravoslavné Besedy. 1946 Pascha je poprvé slavena podle juliánského kalendá e, s obrovskou ú astí 1948 návšt va vladyky estmíra, biskupa olomoucko-brn nského 1950 smíšený p vecký sbor p i chrámu sv. Václava zpívá v tomto roce celkem 218 krát 1952 p es zavedení plynového topení je v zim teplota v chrámu – 18 °C 1954 chrám navšt vuje druhý brn nsko-olomoucký biskup Kliment 1955 bohoslužby slouženy pravideln , vždy jedenkrát v m síci církevn slovansky 1956 po et pravoslavných v Brn dosahuje 765 osob 1957 správa farnosti se st huje do inžovního domu na Úvoze 62 1958 28.4. umírá sestra Pravomila Studená 1959 vnit ní výmalba chrámu sv. Václava 1960 farnost navštívil jeho Blaženost metropolita Jan 1961 umírá ing. dr. Zden k Soldát, bývalý zasloužilý p edseda církevní obce 1962 60. a 70. po odchodu o. Rosáka do d chodu z stává farnost dlouho bez stálé duchovní pé e; do Brna p ijížd jí a bohoslužby slouží r zní kn ží, p evážn z T ebí e a z Dolních Kounic léta 70. a farnost spravuje o. Címa 80. léta 1982 biskupem olomoucko-brn nským se stává vladyka Nikanor

1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1933 1934 1937 1941 1942






































































































































P íloha DP – zá í 2004 _______________________________________ 25 na po átku roku p ichází do brn nské farnosti dnešní kn z o. Josef Fejsak a dne 18. 3. slouží v chrámu sv. Václava první Božskou liturgii vladyka Nikanor je vyslýchán StB a kv li své velké církevní aktivit je nucen opustit svou biskupskou katedru a vzáp tí i eskoslovensko dalším olomoucko-brn nským biskupem se stává vladyka Kryštof v blízkosti chrámu sv. Václava je postavena nová zvonice s baptisteriem, první sakrální stavba v Brn po roce 1989 30. íjna probíhá v našem chrám , za ú asti jeho blaženosti metropolity Doroteje, svato e ení velkomoravského knížete Rostislava metropolita Dorotej vyznamenal m sto Brno, zastoupené primátorkou JUDr. Dagmar Lastoveckou, ádem sv. Cyrila a Metod je I. stupn vzniká ikona sv. Václava a do brn nského chrámu je p enesena ást ostatk tohoto sv tce olomoucko-brn nským biskupem je ustanoven sou asný vladyka Simeon kn žské sv cení p ijímá v našem chrám o. Karel Podracký slavnostní uvítání ásti ostatk sv. Ludmily 12. zá í probíhají oslavy 80. výro í založení brn nské pravoslavné farnosti; v letošním roce jsme si p ipomn li také 20 let pastý ské služby o. Josefa v Brn

1984



1987












1988 1991












1994



1997











1999 2000 2001 2002 2004
















































Otec Josef Fejsak se narodil 24. 3. 1955 v Stakín na Slovensku. Ve svém rodném kraji vystudoval základní školu a po získání maturity pokraoval na Teologické fakult v Prešov , kterou zakon il v roce 1976. V letech 1976-80 absolvoval studium na Moskevské duchovní akademii a završil ho kandidátskou prací „Pravoslaví na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku po I. sv tové válce“. Na stejné fakult strávil ješt další dva roky jako profesorský stipendista. Plodem t chto studií bylo sepsání práce o „Misijní innosti biskupa nišského Dositeje“. Po absolvování Moskevské duchovní akademie se otec Josef vrací dom , žení se a krátce po svatb je vysv cen na diákona (metropolitou Dorotejem) a poté na kn ze (arcibiskupem Nikolajem). Postgraduální studia v B lehrad však kv li kulturnímu embargu a válce v Jugoslávii už dokon it nesta il. Své první kn žské p sobišt nalezl v Lomném, v okrese Svidník na Slovensku. Po dvou letech, v roce 1984, p ichází do Brna a 18. 3. slouží první sv. liturgii ve zdejším chrám . Letos uplynulo 20 let od p íchodu o. Josefa do naší farnosti. 20 let úsilí a pé e o blaho Církve a její v ící, 20 let nebývalého duchovního rozkv tu. 






























































Op vujíce tvé rození, oslavujeme t všichni jako oduševn ný chrám, Bohorodice, nebo Vládce, usídliv se v tob , posv til t , proslavil a nau il všecky volati tob : Raduj se, stánku Boha a Slova, svatyn svatých nejv tší. (z Akathistu P esv. Bohorodici) 






















26 _______________________________________ P íloha DP – zá í 2004

Marek Malík novým diákonem chrámu sv. Václava

Ze života naší farnosti

Ned le 20. ervna se stala významným okamžikem v život naší brn nské církevní obce. Její dlouholetý len, bratr Marek Malík, p ijal toho dne svatou tajinu kn žství a byl vysv cen na diákona. Ob ad diákonského sv cení i rukopoložení se uskute uje b hem slavnostní archijerejské liturgie. Proto již p ed jejím za átkem, na konci jit ní bohoslužby, dorazil do chrámu sv. Václava náš olomoucký vladyka Simeon, aby stanul v ele slavnostního ob adu. Spolu s vladykou sloužili liturgii o. Josef, o. Karel, diákon Theodosij a v záv ru bohoslužby už i nový diákon otec Marek. Diákonské sv cení probíhá v n kolika fázích, které se odehrávají v r zných ástech sv. liturgie. Nejd íve, ješt p ed samotným po átkem liturgie, je doty ný post ižen na tece. Biskup stojí s post ihovaným p ed hlavním analojem a te nad ním modlitby. Následn se budoucí tec oto í sm rem k oltá i a p e te úryvek z knihy Apoštol. Poté umyje ruce vladykovi, který bere n žky a post ihuje ho na tece. Nov post iženého potom oblékají do bohoslužebných rouch: do sticharu a dlouhého pásu, zvaného orár. Na záv r nad ním vladyka op t p ete modlitbu, b hem níž post ižený stojí uprost ed chrámu se zapálenou svící v ruce. Tímto okamžikem se tec stává hypodiákonem. Dále již probíhá až do prom n ní Sv. Dar „b žná“ archijerejská bohoslužba. Archijerejská liturgie je vždy p sobivá. Je mnohem složit jší než „oby ejná“ liturgie, je pon kud delší a obsahuje více bohoslužebných úkon , z nichž každý má sv j hluboký symbolismus. Kázání se v tento slavný den ujal sám vladyka Simeon a nutno íci, že bylo velice poutavé a pou né. Každý kazatel se vyjad uje trochu jinak a má vlastní styl. Styl našeho vladyky je velmi osobitý: když mluví, lov k má pocit, že mluví p ímo s ním; vladyka spíše vypráví, než mluví. Pou ení z Evangelia p evypráví tak, aby si z n j i ten nejsv tšt jší lov k mohl n co odnést. Užívá proto citát nejen ze sv. Písma a sv. Otc , ale i p íklad z literatury a historie: tentokrát p ipomn l román francouzského klasika Balzaka Evženie Grandetová.



































































































































Brzy po kázání nastal nejsv t jší okamžik sv. liturgie – prom n ní Sv. Dar a hned po n m vysv cení na diákona. Bratr Marek byl vyveden p ed oltá , kde z n j byl s at orár. P ed vladykou, stojícím v královských dve ích, pak p e etl siln dojatým hlasem sv j diákonský slib. Po jeho do tení vstoupil budoucí diákon do oltá e poprvé královskými dve mi. Vedle prestolu sed l vladyka. Bratr Marek p ed ním poklekl a biskup nad ním pronesl modlitby. Sv cený diákon vstal, obešel prestol a políbil každý z jeho ty roh . Znovu poklekl p ed vladykou a znovu nad ním byly pronášeny modlitby. Op t musel obejít sv. prestol, a tak se celý postup opakoval i pot etí, na znamení úcty ke Svaté Trojici. Nakonec bratr Marek poklekl a dotýkal se elem sv. prestolu u sv. Kalicha, kde mu vladyka položil na hlavu konec omoforu (široký biskupský pás nošený na ramenou) a p e etl poslední modlitby. Poté mu biskup znovu oblékl orár a p idal další ást bohoslužebného od vu diákona – nárukávníky. Tím byl ob ad vysv cení dokon en a mohlo se p istoupit ke sv. P ijímání. Nejprve je p ijali duchovní z rukou vladyky, pak p ijímal lid. Po p ijímání se již sv. liturgie chýlí ke konci, je však ješt t eba dokon it všechny modlitby. Ektenie jsou p ednášeny diákony, p i emž tu poslední dostal na starost jako svou v bec první ektenii náš nový diákon, nyní již otec Marek. Myslím, že se mu vyplatila jeho zkušenost dlouholetého lena našeho sboru i fakt, že množství zvlášt veerních bohoslužeb odzpíval prakticky sám. A tak byl p ednes této ektenie již naprosto profesionální. Na konci bohoslužby pop ál vladyka Simeon otci Markovi hodn úsp ch v jeho nové funkci, p ipomn l, že má jeho sympatie, protože musel ekat na toto vysv cení stejn dlouho jako kdysi on sám. Nyní se již ekalo jen na to, až sbor zap je našemu diákonu Mnohá léta... a poté jsme se již všichni mohli odebrat k postnímu, avšak velmi slavnostnímu pohošt ní na pravoslavnou faru. Na záv r bych dodal, že nejen vladyka, ale i my všichni v ící brn nské farnosti p ejeme otci Markovi mnoho úsp ch v jeho duchovním poslání, aby je mohl vykonávat sv domit a s láskou, a hlavn mu p ejeme Mnohá léta! Pavel Nikolajev 












































































































P íloha DP – zá í 2004 _______________________________________ 27

Zesnutí P esvaté Bohorodice: 

svátek, jenž je ve Sv. Zemi právem nazýván „Letní Paschou“ Letošní, v po adí již t etí naše pou do Sv. Zem se nesla ve znamení podivuhodného svátku Zesnutí P esv. Bohorodice, jenž vyvrcholil v sobotu 28. srpna. Podobn jako se na Boží rozkaz shromáždili bohonosní apoštolé p ed p e istým t lem P esv. Bohorodice, byli jsme i my, pravoslavní z ech, Moravy, Slovenska, Ruska a ecka, p eneseni na obla ných perutích k místu zesnutí Boží Matky. Velkým požehnáním pro naši výpravu byla už na po átku audience u jeho blaženosti patriarchy Irenea, jenž nám op tovn prokázal svou otcovskou lásku, s níž nás i v t chto bohoslužebn náro ných dnech p ijímal. Tím se nám otev ely dve e ke všem dalším poutním míst m, jimž jsme se mohli nerušen poklonit, a kde náš duchovní otec Josef mohl též sloužit. Snad ješt více než v minulosti mohli jsme nyní pochopit, jak velkým mužem a v dcem pravoslavných ve Sv. Zemi je patriarcha Ireneos. Jeho pé e a laskavá otcovská náru byla vždy, za každé situace, otev ena všem, kte í tvo í jeho pastý ské stádce: nejpo etn jší skupinou k esan ve Sv. Zemi jsou pravoslavní Arabové, dále místní ekové, ale i ruští v ící, kte í jsou naopak nej ast jšími poutníky v Jeruzalém . Náš program byl tentokrát snad ješt náro n jší než p i minulých poutích, nebo jsme pobývali ve Sv. Zemi v dob , kdy probíhal velký církevní svátek a navíc v nejteplejším období roku. Judská pouš , v níž nás nemilosrdn 







































































































spalovalo izraelské slunce, však p ece jen p inesla i vlahý duchovní nektar, jímž nám byla nespo etná zastavení ve stínu skalních jeskyní a palem ve významných pravoslavných monastýrech. „Pouš rozkvetla jako lilie“ a žalmista, p edpovídaje sv tlý svátek Zesnutí, volal: „Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine, všecky jsi je moud e u inil.“ Vra me se k samotnému svátku, jejž p edznamenal kdysi sám archand l Gabriel, když Bohorodici na znamení jejího brzkého zesnutí p inesl rajskou v tvi ku. Ve st edu 25. 8. po p lno ní bohoslužb u Božího Hrobu se všichni v ící shromáždili na nám stí p ed chrámem Vzk íšení, kde se též nachází malé zastupitelství Getsemanského kláštera. Práv zde je po celý rok uchovávána vzácná, divotvorná plášt nice Boží Matky, jež m la být v tento den p enesena do Getsemanského sadu – k místu skute ného hrobu P esv. Bohorodice. Jak jen popsat zvláštní dojem z celé události, jež p i vší své smute ní ob adnosti naplovala srdce v ících podivuhodnou radostí? „And lé, když zesnutí P e isté vid li, užasli“… a my jsme spolu s nimi p ihlíželi, jak se za zp vu tklivých tropar na po est Bohorodice dává do pohybu nespo etný zástup v ících, aby prošel postupn k es anskou, židovskou i arabskou tvrtí Starého m sta. e tí kn ží strážci hlavních pravoslavných svatyní ve Sv. Zemi - m li plné ruce práce, aby mohl igumen Getsemanského kláštera projít s plášt nicí mezi davem zbožných v ících. Co chvíli se totiž n kdo z davu pokoušel protla it až k plášt nici, jež byla zav šena na speciálním popruhu na hrudi igumena, a políbit ji. Na ele p ed ikonou šel jako první stav mnišský; v rukou mnich a mnišek byly zapálené svíce, ozdobené olivovými v tvi kami. Následoval majestátní zástup kn ží a archijerej , s nimiž se smísil snad n kolikatisícový dav 








































































































































28 _______________________________________ P íloha DP – zá í 2004 v ících r zných národností. Toho dne se v Jeruzalém na chvíli zastavila i doprava. P ed Getsemanským klášterem všem žehnal patriarcha, který o ekával p íchod plášt nice, s níž pak za hlasitého vyzván ní zvon vešel do útrob podzemního chrámu – kdysi jeskyn s hrobem P esv. Bohorodice. Plášt nice byla slavnostn ozdobena kv ty a podobn jako plášt nice Kristova vložena do symbolického hrobu, který byl p i nadcházejících bohoslužbách umíst n uprost ed chrámu v Getsemanech. V pátek 27. 8., v p edve er svátku, prob hl „ob ad poh bení“ P esv. Bohorodice, jehož se op t ú astnili všichni v ící. Ti nejprve ekali na p íchod patriarchy, který p išel p šky spolu se všemi biskupy ze svého sídla u Božího Hrobu až do Getsemanské zahrady. Po vstupu do chrámu, kam proniká sv tlo jen malými vchodovými dve mi, jsme se ocitli ve starobylé kamenné stavb osv tlované jen desítkami olejových lampád a svic; práv ty mají pravoslavní Arabové ve zvyku opírat o schody a neustále k nim stav t další. Slavnost poh bení byla nádherná: st ídav zn ly ecké a arabské ektenie, bylo možno spat it opakované vynášení plášt nice ven z chrámu a nazp t a kone n všude zn l neustávající antifonní zp v kn ží a v ících, jímž op vovali velikost P esv. Bohorodice: „Jak obdivuhodný zázrak! Pramen Života kladen jest do hrobu, a hrob stává se žeb em do nebe. Plesej, Getsemanská zahrado, svaté obydlí Bohorodice.“ Z pátku na sobotu bylo slouženo velké pove e í. Tentokrát byla naše výprava p ítomna ve erní bohoslužb v ruském chrámu sv. Marie Magdaleny, jenž se nachází jen kousek od Getsemanského kláštera, kde probíhalo velké pove e í naopak v e tin a arabštin . Po pove eí jsme si chvíli oddechli v hotelu Viktoria, kde jsme byli už podruhé ubytováni. V brzkých ranních hodinách následujícího dne jsme se kone n vydali uvítat velký svátek Zesnutí: první skupina zamí ila do chrámu sv. Marie Magdaleny a druhá menší skupina prožila svátek spolu s dalšími poutníky v Getsemanském chrámu, p ímo u hrobu P esv. Bohorodice. Sv. liturgie byla dojemná, za al ji sám patriarcha, který 

























































































































































mimo jiné velmi krásn zpíval. Na sv. liturgii vzpomínal patriarcha Ireneos p ed prom n ním Svatých Dar všechny místní pravoslavné církve se svými biskupy, v etn našeho nejblažen jšího vladyky Nikolaje, a prosil Hospodina, aby „shlédl s nebes a navštívil tento vinohrad (svou Církev), jejž vštípil svou pravicí“. Mnozí z našich poutník se p ipravili ke zpov di a ke sv. P ijímání, jehož se ten den ú astnili stovky v ících. Jak dokonalé vyjád ení jednoty v Kristu, jak tajemné sjednocení s Bohem! Prožít liturgický p st a ú astnit se sv. Eucharistie ve Sv. Zemi, na místech, kde k t mto tajnod jným událostem kdysi poprvé došlo, napl uje všechny smysly lov ka nezapomenutelným prožitkem. Otec Josef se nám jako v dce naší výpravy snažil zajistit návšt vu i dalších posvátných míst, kterými jsme v minulosti vždy projížd li. I p i náro ném programu bohoslužeb poda ilo se nám spat it v tšinu z p vodn plánovaných svatyní, a dokonce n které další: v Galileji jsme nap . navštívili tzv. Melchisedekovu jeskyni na ho e Tábor, metropolitní chrám sv. Ji í v Nazaretu i pravoslavný monastýr sv. Euthýmia Velikého v Jeruzalém , který nám z stával až doposud uzav en. Výprava byla i tentokrát velmi požehnaná. Podobn jako p i našich p edešlých poutích prob hl jeden pravoslavný k est. Nejen naše nov pok t ná sestra v Kristu Monika, ale tém všichni ostatní se p i té p íležitosti pono ili do svatých vod Jordánu. V ící z Brna mohli též osobn poznat otce Georgije z malebné slovenské vesni ky Ub a, o které již byla e v minulém ísle v stníku, a spolu s ním i slovenskou mládež a další v ící. Rovn ž náš otec Josef byl na záv r obdarován samotným patriarchou Ireneem st íbrným náprsním k ížem – vyznamenáním, jež mu všichni ze srdce p ejeme. Mnohým se ze Sv. Zem ani necht lo odjížd t, vždy to mohla být na dlouhou dobu poutní cesta poslední. Ó P esvatá Bohorodice, Ty, jež jsi blahoslavená všemi pokoleními až na v ky a která jsi ani p i svém zesnutí tento náš sv t neopustila, p imlouvej se za nás h íšné u Pána a Boha našeho, aby se smiloval nad dušemi našimi. Amen. m.d. 





























































































































































zá í 2004 ___________________________________________________________ 29

Rozmluva o sv. Liturgii sv. Jan Kronštadtský Moji drazí, nyní vám povím o Božské liturgii. Kdybyste shromáždili všechny poklady tohoto sv ta a položili je na jednu misku vah a na druhou pak umístili Božskou liturgii – v zte, že by p evážila miska s Božskou liturgií. lov k ovšem nechápe, jaký poklad vlastní, dokud o své št stí nep ijde. lov k si bohužel neváží ani slunce, ani vzduchu, ani sv tla. Teprve ve chvíli, kdy nastane tma, vezme se mu vzduch a on nebude mít co dýchat, tehdy lov k pochopí a ocení, co d íve m l a o co nyní p išel. Ten, kdo má možnost ú astnit se sv. liturgie, do chrámu nep ichází, zatímco ten, který p ichází, stojí v chrámu roztržitý a zabývá se sv tskými myšlenkami a starostmi. 

































Pro je tomu tak? Protože se nezamýšlí nad tím, co je to Božská liturgie. Protože nechápe celou hloubku a d ležitost veliké Tajiny, která se uskute uje p ed jeho zraky. A p itom je Božská liturgie tím nejv tším ze všech zázrak . Kv li Božské liturgii svítí ve dne slunce na nebi a m síc v noci, tisíce nebeských hv zd vydávají kv li ní své sv tlo. Kv li ní vydává i zem své plody, a my se tak m žeme sytit chlebem. Opakuji, zem p ináší své plody, chléb a víno, jedin proto, že jsou každodenn p inášeny na svatý prestol ke služb sv. liturgie. Nikoli pro nás, nikoli kv li nám, h íšným a pokrytým jizvami, vydává zem své plody – nezasluhujeme si toho; zem je vydává k Božské ob ti, a bude je vydávat, dokud bude na zemi sloužena Božská liturgie. Až nebude sv. liturgie, tehdy pohasne slunce a zem p estane vydávat sv j plod… 



























































Božská liturgie byla ustanovena samotným Ježíšem Kristem p i Poslední, Tajemné ve e i. I v dnešních dnech jsou na prestol p inášeny chléb a víno, p i Božské liturgii se však prom ují v T lo a Krev Kristovu. A lidé, kte í p ijímají T lo a Krev Kristovu, se sjednocují s božským sv tlem. Nebo v chrám jejich duše vešel Hospodin a duše se stala Božím chrámem. Ó jak veliké št stí! Sám Pán vchází do h íšné duše a spaluje v ní všechna provin ní, a tak se lidská duše stává Božím p íbytkem. Spasitel nám zanechal svou poslední v li: sloužit Božskou liturgii a jíst jeho oživující T lo a Krev. Sv. liturgie je podivuhodným darem Ježíše Krista. Je mostem, po kterém m žeme p ejít do v ného života. Pamatujte na p íkaz Ježíše Krista. Jd te po tomto zlatém mostu, který každého ochrání p ed pádem do pekelné propasti. Neposlouchejte, moji milí, nikoho, kdo se vyhýbá Spasitelovu Kalichu. Jsou to neš astní, ztracení a ubozí lidé, kte í se vzdalují od eky Kristovy a padají do propasti zahynutí. Jak ubozí jsou lidé, kte í sm ují Božskou liturgii za touhy tohoto sv ta, když jim sv tské starosti nedovolí pobýt v Božím chrámu. 



































































Drazí p átelé, zamilujte si Boží chrám! Je to místo, kde neustále p ebývá B h. Sp chejte do chrámu, zejména o velkých svátcích. Naleznete v n m sv t











30 _______________________________________________________ Dobrý pastý lo, které osv cuje a posiluje každého lov ka. Naleznete v n m svatou ob T la a Krve Kristovy, jež nás posiluje, oživuje a o iš uje naši duši. 

















Liturgii se u nás b žn íká „ob d a“, nebo je ob dem a hostinou, ke které nás zve Pán prost ednictvím svých služebník (tedy pastý , kn ží). Avšak kolik z nás na toto královské pozvání neodpovídá a nechce slyšet Krist v hlas ani hlas svatého Evangelia. Ba co víc: nejenže sami nep icházejí, ale zabra ují a posmívají se i jiným. Jak neš astní jsou lidé, kte í sami sebe zbavují tohoto drahocenného daru, když ve svém zabloud ní šlapou po blahovonné r ži – Kristov Božské liturgii. 







































Moji drazí, zamilujte si Božskou liturgii! Považujte za ztracený každý den svého života, kdy se vám nepoda ilo zú astnit se sv. liturgie, p edn v den velkého svátku. Sv. Jan Zlatoústý íká, že Božská liturgie je veliký a podivuhodný dar: Boží and lé závidí nám lidem, kterým bylo darováno št stí požívat Božské T lo a Božskou Krev. V miliardách se and lé slétají všude tam, kde je p inášena nekrvavá Ob , a s bázní stojí p ed svatým prestolem, zakrývajíce své tvá e a oslavujíce veliké Tajemství, jež se zde uskute uje. 































Božská liturgie je osou sv ta: jako se kola mohou to it pouze kolem osy, tak i náš sv t se m že pohybovat pouze tehdy, jestliže je sloužena Božská liturgie. Božská liturgie je základem života celého sv ta. Náš strašný, h íšný sv t by se zhroutil a zahynul pro svou ne istotu a provin ní, kdyby nebyl posv cován t mito velikými Tajinami, strašnými zjeveními Božského Vykupitele. B hem Božské liturgie se posv cuje prestol i chrám i všichni, kte í se v n m modlí; zem a vzduch dávají lov ku vše pot ebné k životu pouze proto, že na prestolu leží svatý Beránek, náš Pán Ježíš Kristus, na diskosu i v Kalichu, pod zp sobou chleba a vína. 







































Moji drazí, vzdávejte díky Pánu za to, že nás iní hodnými ú astnit se Božské liturgie a p ijímat jeho p e isté T lo a jeho oživující Krev. Modlím se k Tob , Pane, za ty, kte í ve svém zabloud ní necht jí, nesnaží se najít út chu ve svatých Tajinách, jež p inášejí všem spásu. Ty je však, Pane, p ive k rozumu a k pokání, aby i oni mohli poznat Tvoji spasitelnou moc. Amen. 



























p eložil m. d. 

P ed každým svým inem se i te touto k es anskou úvahou: neprotiví se m j zám r Bohu? neurazí mého bližního? P ísn zpytujte své vlastní sv domí; jestliže z stane klidné, m žete sv j p vodní zám r postupn uskute nit. Bu te vždy oddaní Boží v li, neprotivte se jí, ale snažte se jí naslouchat. Vždy se držte zlatého st edu. Krajnosti nejsou nikdy chvályhodné. Jen v díle vlastní spásy neotálejte, neodkládejte den svého pokání. Jestliže n komu projevíte lásku i úsluhy, nikdy za to ne ekejte a nepožadujte lásku a vd nost druhých. Snažte se z stat bez pozemských odm n, abyste nebyli zbaveni t ch nebeských. (schiigumen Sáva) 






























zá í 2004 ___________________________________________________________ 31

Sv t Starého zákona


Amen

Slovo „Amen“ je jedním z mála hebrejských slov, která byla p ejata beze zm ny do bohoslužebného života Církve. Jde o jedno z nejrozší en jších slov na sv t , známé k es an m, žid m i muslim m. Výraz „Amen“ znamená p edevším: jist , opravdu, bezpe n , nebo jen prost ano. Je to vlastn hebrejské p íslovce, odvozené od ko ene, jenž vyjaduje jistotu a pevnost. V hebrejštin je od téhož ko ene odvozeno i slovo „Emuna“, ozna ující víru, a také „Emet“, které znamená pravdu. Ve Starém zákon nenajdeme slovo „Amen“ p íliš asto, vyskytuje se v n m celkem šestnáctkrát, z toho t ináctkrát v hebrejských knihách SZ a t ikrát v tzv. deuterokanonických knihách, které jsou sou ástí eckého p ekladu – Septuaginty. Už zde nabývá podle situace, ve které je vysloveno, celé škály významových odstín : od prostého ano nebo dobrá (Jer. 28, 6), p es stvrzení p ísahy a p evzetí odpov dnosti z ní plynoucí p ed Božím soudem (Num. 5, 22), až po slavnostní stvrzení závazk celého spole enství v pr b hu liturgického obnovení smlouvy mezi Izraelem a Bohem (Deut. 27, 15-26; Neh. 5, 13). Práv posledn zmín ný význam nás odkazuje do oblasti liturgie - dialogu spole enství Božího lidu s Bohem. Kdo totiž uzavírá s Bohem smlouvu, projevuje tím sou asn d v ru v jeho slovo a sv uje se do ochrany jeho moci a dobroty. „Amen“ je zde stvrzením této smlouvy ze strany lov ka, a stává se tak liturgickým zvoláním, jež má své místo na konci doxologií. „Amen“ odpovídaly generace starozákonních v ících Žid na výzvy levit v jeruzalémském chrám a ješt p ed jeho zni ením r. 70 po Kr. se tento zvyk p enesl i do zcela jiného typu bohoslužby: do rabínské bohoslužby dík , proseb a chvály - do synagogy. Dnes Židé odpovídají „Amen“ pokaždé, když slyší pronést požehnání, „bracha“, tj. krátkou modlitbu, která velebí Boha za n jaký konkrétní in. Zaznívá nap . ve stolní modlitb , v níž se Hospodinu d kuje za to, že dává vzejít chlebu ze zem . Ve spole né bohoslužb odpovídají Židé „Amen“ na výzvu kantora, aby potvrdili, že s pronesenou modlitbou souhlasí a p ipojují se k ní. Vt lení Božího Syna v Ježíši Kristu zcela jist zm nilo lidské d jiny. Ježíš Kristus p išel, aby spasil lidské pokolení. Vzešel z l na vyvoleného izraelského národa a naplnil Zákon, který Židé dostali od Boha skrze Mojžíše na Sinaji. I z Ježíšových úst slyšíme, a to velmi asto, slovo „Amen“. Kristus ho však nepoužívá v tehdejší obvyklé form - na záv r požehnání. Naopak: pronesením slova „Amen“, a to i zdvojeného (v Evangeliu Janov ), asto za íná svoje u ení. Mnohokrát jsme již slyšeli i etli: Amen, amen, pravím vám... Co to znamená? ekli jsme, že význam tohoto slova znamená potvrzení, ujišt ní, souhlas. V tomto kontextu m žeme prohlásit, že celé Ježíšovo vykupitelské dílo je práv takovým „Amen“, potvrzením a napln ním Božího p íslibu lov ku. Tím nejvyšším a nejv tším projevem Boží lásky. Nic lepšího ani dokonalejšího už lov k nem že dostat. 



































































































































































































32 _______________________________________________________ Dobrý pastý Když tedy Ježíš za íná své u ení slovy „Amen, amen“, m li bychom být na pozoru: te p ijde n co d ležitého, n co závazného, n co, co se m že t eba také diametráln lišit od p irozených lidských tužeb a co se diametráln lišilo od tehdejších náboženských p edstav Žid . Používá „Amen“, aby bylo z ejmé, že navazuje na liturgické tradice: mluví p ece o Bohu a vztahu lov ka k N mu. Jeho slova zn jí na jedné stran v duchu starých prorok : Toto praví Hospodin... Na stran druhé však Kristus nepromlouvá jen jako znalec Zákona, ale jako „ten, který má moc“, jako sám vt lený B h. V ící lov k, pravoslavný k es an pronese slovo „Amen“ za sv j život nes ísln krát. Odpovídá jím na požehnání kn ze p i po átku každé bohoslužby, na každý kn žský ohlas atd. Toto „Amen“ má symbolizovat vnit ní odpov na Boží volání - a touto odpov dí je spojení s Kristem v jeho svatých Tajinách, v jeho Církvi. Spojení s Kristem, nositelem jediného ú inného „Amen“, vysloveným k Boží sláv . Církev pronáší toto „Amen“ ve spojení se svatými v nebi, a nikdo jiný je nem že vyslovit, nebo mu k tomu chybí milost Pána Ježíše Krista. Proto kon í i celé sv. Písmo záv re ným „Amen“, které stvrzuje tužbu po op tovném p íchodu Pán a Boží spravedlnosti. Tato tužba je zárove prosbou, aby milost Ježíše Krista z stávala se všemi, kte í se mu klaní v Duchu a Pravd jako Bohu a Králi, jako tomu, jehož ústa vyslovila nejd ležit jší „Amen“ v lidských d jinách. Když vyslovujeme „Amen“, m jme na pam ti, jak slavnostní, jak vážné je to slovo a co všechno znamená. Vladimír Št pánek 































































































































Malý pr vodce Svatou Zemí Pravoslavné k es anství je ve Svaté Zemi p ítomno od as , kdy zde žil náš Pán Ježíš Kristus. Po dva tisíce let neohrožen bojovalo za nedotknutelná práva, která zde má, a vždy elilo protivník m, kte í disponovali horami zlata, gigantickými armádami a p ízní mocných panovník . Jeho jedinými „zbran mi“ byly vytrvalá modlitba a nep etržitá p ítomnost Pán . Jeruzalémská pravoslavná církev se ubránila pronásledování za as ímských císa , p ežila krvavý perský vpád v 7. století, p enesla se p es dlouhá léta arabské a posléze turecké nadvlády, byla sv dkem k ižáckého panství, prošla bez úhony složitým obdobím britského mandátu a nyní state n brání v nou Kristovu p ítomnost na p d státu Izrael a elí nespravedlivým útok m ze strany dalších nep átel. Kdo se up ímn zamyslí nad tímto dlouhým, vysilujícím, ale vždy vít zným bojem, nem že neuv it, že jedin náš Pán Ježíš Kristus chrání tuto jedine nou a prastarou k es anskou obec a vede ji po úzké stezce lidskými d jinami až ke kone nému vít zství.
















































































































Zastavení druhé: Nazaret, Kána a Getsemany Nazaret je m sto, ve kterém prožila své mládí P esvatá Bohorodice. Práv sem sestoupil k Pann Marii s nebes archand l Gabriel, aby jí zv stoval tajemství, jež bylo po staletí skryté dokonce i and l m. V dce nebeských mocností tehdy P esvatou Pannu oslovil: Zdráva bu , blahodati plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

















Ona pak uz evši ho, zarazila se nad e í jeho, a myslela, jaké by to bylo pozdravení. I ekl jí and l: Neboj se, Marie, neb jsi nalezla milost u Boha. A aj, po neš v život , a porodíš Syna, a nazveš jméno jeho Ježíš. Ten bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dá jemu Pán B h stolici Davida, otce jeho. A kralovati bude v dom Jákobov 





















zá í 2004 ___________________________________________________________ 33 na v ky, a království jeho nebude konce. I ekla Marie and lu: Kterak se to stane, pon vadž muže nepoznávám? A odpov d v and l, ekl jí: Duch Svatý sestoupí v t , a moc Nejvyššího zastíní tebe; a protož i to, co se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.“ (Luk. 1,28-35) Marie tehdy odpov d la: „Aj, služebnice Pán , staniž mi se podlé slova tvého.“ Nad studnou, u níž se Zv stování událo, postavili k es ané velmi brzy krásný chrám, který byl pozd ji zni en vále nými nájezdy. Sv dectví o n m máme ješt z 8. století. Pozd ji byl na starých základech postaven trojlodní chrám byzantský, vyzdobený freskami. Severn od n j stojí kaple Zv stování, zpod jejíhož oltá e stále vytéká erstvá voda, jež je pro k es any vodou požehnanou. V Nazaret strávil v poslušnosti svých rodi své d tství Pán Ježíš Kristus. Tehdy to bylo m sto se špatnou pov stí. Proto když Filip oznamoval Natanaelovi, že nalezl Mesiáše, syna Josefa z Nazaretu, odpov d l mu Natanael: „Co dobrého m že vzejít z Nazaretu?“ Ježíš se ovšem k Nazaretu hlásil; vždy p ijal p ídomek Nazaretský, aby se naplnilo Písmo (Mat. 2,23). Dnes za íná naše spasení a zjevuje se odv né tajemství. Syn Boží stává se Synem Panny a Gabriel zv stuje milost. Proto i my s ním k Bohorodici volejme: Zdráva bu , milostiplná, Pán s tebou! (tropar Zv stování, hlas 4.) Severn od Nazaretu nalezneme v galilejském kraji m ste ko Kánu. Zvláštností zdejšího pravoslavného chrámu je to, že podle tradice stojí na míst , kde stával d m Šimona z Kány, jednoho ze dvanácti u edník Pán . Kristus zde u inil sv j první zázrak, když prom nil vodu ve víno. „A t etí den byla svatba v Káni Galilejské, a byla tu matka Ježíšova. Pozván pak byl na svatbu i Ježíš a u edníci jeho. A když se nedostalo vína, ekla matka Ježíšova k n mu: Vína nemají. Dí jí Ježíš: Co mn a tob , ženo? Ješt nep išla hodina má. Dí matka jeho k služebník m: Cožkoli vám ekne, u i te. Bylo pak tu šest kamenných štoudví postaveno, podle o iš ování židovského, beroucích v sebe jedna každá míry dv neb t i. Dí jim Ježíš: Napl te štoudve vodou. I naplnili je až do vrchu. I dí jim: Naberte nyní, a neste vrchnímu správci svatby. I p inesli. Když pak vrchní správce svatby okusil vína u in ného z vody – a nev d l, odkud by bylo, ale služebníci v d li, kte íž vážili vodu – zavolal ženicha vrchní správce svatby. A ekl jemu: 













































































Každý lov k nejprve dobré víno dává, a když se podnapijí, tedy to, kteréž horší jest. A ty jsi zachoval víno dobré až doposud. Takový u inil Ježíš po átek div v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uv ili v n j u edníci jeho.“ (Jan 2,1-11) Dva z kamenných džbán , které posloužily p i prvním Ježíšov zázraku, se zde dosud zachovaly. Další dva jsou v Ca ihrad a zbylé dva v Rusku.





























Nedaleko od bran Starého m sta Jeruzaléma, mezi Olivovou horou a kopcem Moria, stojí v Getsemanech p ekrásný chrám Zesnutí p esvaté BohorodiceSestoupíme k n mu po schodišti o 48 stupních. Uprost ed lodi se nachází kaple s hrobem Josefa, snoubence P esvaté Bohorodice, a napravo od ní další kaple s náhrobky svatých rodi Jáchyma a Anny. Staneme-li ve st edu chrámu, uv domíme si, že má tvar k íže. Po pravici máme hrobku p esvaté Bohorodice, do které uložili apoštolé Mariino t lo. Je vyhloubena v jednolité skále a odd lena od ostatních. Uvnit odpo ívala P esvatá Bohorodice, p ikrytá rubášem, po t i dny, než byla vzata na nebesa.
























































































































Jde o jeden z nejstarších chrám v Jeruzalém . Pochází z roku 326, kdy ve Svaté Zemi prodlévala císa ovna Helena, a podle historických sv dectví si zachoval veškerou svou nádheru až do 5. století. Hrobka byla otev ena po 4. všeobecném církevním sn mu jeruzalémským patriarchou Juvenaliem. Uvnit byla nalezena poh ební plátna a opasek P esvaté Bohorodice, který byl p enesen do Ca ihradu. Tuto událost si p ipomínáme 31. srpna. P ed hrobkou pronesl sv. Jan Damašský, jeden z nejv tších církevních básník , tento chvalo

























34 _______________________________________________________ Dobrý pastý zp v: „Ty, hrobe z nejposvátn jších, druhý po hrobu Pán , dárce života a prameni našeho vzk íšení. Obracím se na tebe, jako bys žil: Kde je poklad, který ti sv ily ruce apoštol ? Kde je zlato, které nesmí být rozneseno? Kde jsou ostatky? Kde leží kniha, do níž bylo beze slova napsáno božské Slovo? A hrob odpovídá: Pro hledáte tu, jež vystoupila na nebe? Pro mne voláte k zodpov dnosti? Nemám sílu odporovat p íkaz m Božím. To já jsem nyní obklopen and ly, ze mne vyza uje blahoda , já se stávám místem uzdravení nemocných a nevy erpatelným lé ivým pramenem. Já jsem místem ochrany p ed zlem a útoišt m t ch, kte í hledají milost.“

Každoro n se dne 15. srpna (podle juliánského kalendá e) vydává na pou procesí, které p ináší až k hrobu ikonu Zesnutí P esvaté Bohorodice. Každoro n tak vzdává nespo etné množství v ících est a chválu P esvaté Pann a Matce Boží. Rodíc, panenství jsi zachovala, p i zesnutí sv t jsi neopustila, Bohorodice. P ešla jsi k životu, ó matko Života, a p ímluvami svými zbavuješ smrti duše naše. (tropar Zesnutí P esv. Bohorodice, hlas 1.) podle Pr vodce po Svaté Zemi (Jeruzalém 1991) zpracoval m. d.

























































































Zázra ná ikona Bohorodice Iverskomontrealská

Neznámý sv t víry


Podle sv. tradice naší Církve je autorem v bec první ikony Matky Boží sám evangelista Lukáš. Vypráví se, že když apoštol dokon il svou práci, p inesl ikonu nesm le P esv. Bohorodici jako dar. Matka Boží ji vzala do svých rukou a ekla: „Nech p ebývá moje blahoda s touto ikonou.“ Tato první ikona byla nejprve v držení antiochijského vlada e Theofila, pozd ji byla p enesena do Ca ihradu a umíst na ve Vlachernském chrámu, kde se stala p edm tem všeobecné úcty. Existují i další ikony, p ipisované svatému ikonopisci Lukášovi: Kyperská, Jeruzalémská, Vladimirská, Smolenská aj. Velmi pohnutou a slavnou historii – a vlastn i sou asnost – má ikona Iverská, resp. její kopie, pojmenovaná podle místa jejího pobytu v Montrealu. P íb h této ikony je nám obzvlášt drahý proto, že její blahoda dosáhla až do našeho brn nského chrámu.










































Ikona Iversko-montrealská byla „napsána“ na Sv. Ho e Athos v ecku v roce 1981 jedním eckým mnichem podle p edlohy v hlasné a starobylé byzantské ikony, nazývané Portaitissa ( ecky „Strážkyn brány“). S drahocenným originálem Iverské ikony je spojeno významné proroctví o Athosu. íká se, že dokud z stane na p d poloostrova, nemají se mniši eho bát. Opustí-li však ikona Sv. Horu, bude to znamením zániku místní mnišské komunity… Podle vzoru starobylé ikony, od jejíhož vzniku uplynulo již více než tisíc let, byly vytvo eny stovky kopií. Mnohé z nich p inášely sv tu, díky p ímluvám Bohorodice, ochranu p ed nebezpe ím i uzdravení z t lesných i duševních nemocí. Ve 20. století vznikla jedna z posledních kopií, která je spojována s podivuhodnými projevy božské moci, ale též s dosud neobjasn nou vraždou pravoslavného k es ana, jemuž byla na Sv. Ho e Athos darována. Jmenoval se Josef Mu óz Kortéz a pocházel ze Špan lska. Práv on v roce 

















































zá í 2004 ___________________________________________________________ 35 1982 p enesl ikonu ze Sv. Hory do kanadského Montrealu, kde se jí dostalo nového ozna ení: ikona Iversko-montrealská. Sám Josef Mu óz vzpomíná na své první setkání se zázra nou ikonou takto: „24. listopadu, ve t i hodiny v noci mne probudila silná v n . Nejd íve jsem myslel, že vychází z ostatk svatých nebo z n jaké rozlité vo avky. Pak jsem ale p istoupil k ikon a byl jsem doslova omrá en: p ede mnou stála ikona, jež byla celá pokryta myrem (zázra ným olejem – pozn. red.), vydávajícím nepopsateln krásnou v ni! Z stal jsem tehdy stát jako opa ený!“ Brzy poté byla ikona p enesena do chrámu a nep etržit vydávala vonné myro. S jedinou výjimkou: b hem týdn Velkého postu a Strastného týdne k zázraku nedocházelo. Zajímavé je i to, že nejsiln ji vytékalo myro z rukou Bohorodice a Krista a z hv zdy umíst né na pravém rameni P esvaté Panny. Zadní strana ikony z stávala vždy zcela suchá. P ítomnost myroto ivé ikony p inášela vždy zvláštní projevy Boží blahodati. Jednou byla ikona v Montrealu p inesena k t žce nemocnému, který se nemohl hýbat. Kn ží u jeho l žka odsloužili moleben i akathist a nemocný byl zanedlouho zcela uzdraven. Takových zázra ných uzdravení bylo zaznamenáno mnoho: divotvorná ikona tu osvobodila od t žkého zápalu plic, tu od leukémie, jindy vylé ila do té doby zcela paralyzovaného lov ka. Žádná nemoc neobstojí p ed vroucí modlitbou Bohorodice k jejímu Synu-Kristu. S divotvornou ikonou Bohorodice Iversko-montrealské procestoval Josef Mu óz v 80. a 90. letech 20. století nespo et stát sv ta: pobýval s ní v Americe, Austrálii, na Novém Zélandu, v západní Evrop a jinde. Kdekoli se ikona ocitla, p enášela na všechny p ítomné nadpozemský klid a lásku. Nejvíce v ící dojímá silná v n , vycházející z myra, jež vytéká z výše uvedených míst na ikon . Práv v tom se odlišuje od mnoha jiných ikon, na kterých myro vytéká z o í, a tyto ikony tak vlastn plá í. Zde je tomu jinak: Bohorodice jako by sama dávala své požehnání… N kdy bývá myroto ení tak silné, že protéká ochranným sklem na ikon a vytéká p es rám a podstavec až do p iložených šátk nebo chomá k vaty, které se pozd ji rozdávají v ícím. Bylo zaznamenáno, že i když myro vyschne relativn brzy, blahá v n , jež z n ho vychází, je cítit ješt velmi dlouho, n kdy i celé m síce, a zintenziv uje se p i obzvlášt vroucích modlitbách. Tajemství výše popsaných znamení a projev Boží milosti nedalo spát mnoha skeptik m. Namítali, že zadní strana ikony je napušt na vo avým olejem, jehož vytékání se pak vydává za zázrak. V americkém stát Miami mohl jeden takový v dec ikonu osobn prozkoumat. Zjistil, že zadní strana 













































































































































































36 _______________________________________________________ Dobrý pastý ikony je zcela suchá, a nakonec prohlásil, že jde o jeden z nejv tších zázrak 20. století. P i d kladné prohlídce ikony se zjistilo, že byla namalována na oby ejné d ev né desce, v níž není ani vnit ní dutý prostor, ani žádné bo ní spoje. „Mohou uv it, nebo zázrak zpochybnit,“ íkal na adresu skeptik Josef Mu óz. Jeden mladý lov k se mu sv il: „I když vidím, k emu zde p ede mnou dochází, m j rozum p esto není schopen pochopit tento zázrak a uv it v n j. Moje srdce tomu ale v í.“ Všude, kam byla zázra ná ikona p inesena, zavládla láska, svornost a jednota. Její p ítomnost znásobovala modlitební zápal takovým zp sobem, že sv. liturgie, sloužená v její blízkosti, byla srovnávána s paschálními bohoslužbami, tolik dojemnými a radostnými v Pravoslavné církvi. V zahrani í se sláva o této ikon roznesla natolik, že k ní za ali p icházet i mnozí nepravoslavní a projevovali jí svou úctu. Záv r p íb hu je tragický: bratr Josef Mu óz, v rný ochránce ikony, který s ní procestoval celý sv t, byl v noci ze 30. na 31. íjna 1997 za záhadných okolností brutáln zavražd n. Divotvorná ikona Iversko-montrealská beze stopy zmizela… (podle knihy N poznannyj mir v ry zpracoval m.d.) 



























































































Podivuhodné znamení Iversko-montrealské ikony v brn nském chrámu sv. Václava 

otev ení naplnil místního duchovního a jeho p isluhující úžas: p edtím již tém vyschlá vatka byla najednou siln nasáklá myrem, které se podivuhodn rozmnožilo a siln von lo. O celé události byl zpraven tehdejší metropolita Dorotej, který celou v c potvrdil a na ídil chránit vatku na bezpe ném míst a užívat ji pro blaho v ících. Na pam této události byla v Rusku namalována ikona Bohorodice, již obklopuje devatenáct sv tc , spjatých s osudem Pravoslavné církve v eských zemích a na Slovensku. Ikonu lze spat it v p ední ásti chrámu, nalevo od ambonu, v proskleném kivotu na ikony. Pod postavou Bohorodice s malým Kristem je vepsán nápis, jenž p ipomíná „zázra né obnovení myra z ikony P esv. Bohorodice Iversko-montrealské v m st Brn …“ Duchovní naší farnosti by sám mohl nejlépe sv d it o tom, v kolika p ípadech p inesla vati ka se svatým myrem duchovní i t lesné uzdravení t žce nemocným, jimž byla p ikládána na t lo. P esvatá Bohorodice, pomáhej nám! Amen. m. d.

Je tomu práv deset let, co se naše svatováclavská farnost stala sv dkem nebývalé události. Dnešní metropolita ruské zahrani ní církve Lavr poslal tehdy duchovnímu správci našeho chrámu o. Josefovi dopis, do n jž byla vložena nevelká vati ka, navlh ená svatým myrem z Iverskomontrealské ikony P esv. Bohorodice. Vati ka byla ihned uložena ve speciální st íbrné schrán a umíst na na sv. prestolu v chrámu sv. Václava v Brn . Nutno íci, že již od po átku vydávala velmi libou v ni a as od asu jí kn z po sv. Liturgii pomazával ela v ících. Po ase vati ka zcela vyschla a ponomar zdejšího chrámu, nyn jší o. Marek, se ji chystal vložit pod sklo chránící kopii Montrealské ikony. P i jedné z bohoslužeb si však jeden z v ících povšiml pozoruhodné v n . V n kadidla byla vylou ena… Dne 12./25. ervna, na svátek sv. Onufria Velikého a sv. Petra Athonského, bylo p i d kladné prohlídce oltá ní ásti chrámu zjišt no, že pronikavá v n vychází ze st íbrné schrány, v níž se nachází vati ka s myrem. Po jejím





















































































































































Op vujíce tvé rození, oslavujeme t všichni jako oduševn ný chrám, Bohorodice, nebo Vládce, usídliv se v tob , posv til t , proslavil a nau il všecky volati tob : Raduj se, stánku Boha a Slova, svatyn svatých nejv tší. (z Akathistu P esv. Bohorodici) 






















zá í 2004 ___________________________________________________________ 37

P íb h svatého životodárného Kristova k íže 





Na jednom z p edm stí Svatého m sta Jeruzaléma se nachází klášter sv. K íže. Stojí na míst , na n ž podle tradice dopadl ábel, když byl poražen sv. archand lem Michaelem a svržen s nebe na zemi. Božím ízením tu pozd ji vyrostl podivuhodný strom, z n hož byl zhotoven životodárný K íž našeho Pána Ježíše Krista. 























V úvodní knize Starého zákona se do teme, jak patriarchu Abraháma navštívila sv. Trojice v podob t í poutník (Gen. 18). Poutníci u n j tehdy zanechali t i své hole. Po ase p išel k Abrahámovi jeho p íbuzný Lot a vyznal se mu z h íchu, jehož se dopustil se svými dcerami v Sodom (Gen. 19, 30-38). Abrahám p edal Lotovi trojici holí a na ídil mu, aby je zasadil v blízkosti Jeruzaléma a zaléval je vodou z Jordánu. Jestliže se zazelenají, bude to pro Lota znamením, že B h p ijal jeho pokání. Lot zasadil hole na míst , kde nyní stojí monastýr sv. K íže. ty icet let pak trp liv znovu a znovu nosil vodu z Jordánu, ale ábel mu strojil nejr zn jší p ekážky a všemožn mu bránil sazenice zalít. Když se to Lotovi kone n poda ilo, na holích ihned vyrašily ratolesti. Vyrostl z nich jediný strom, spojený ze t í kmen – borovice, cyp iše a cedru. 





























































Za krále Šalomouna strom pokáceli. M l být použit na stavbu židovského chrámu, ale svými rozm ry se d evo nikam nehodilo. Bylo rozhodnuto, že na n m spo ívá prokletí, a bylo proto vhozeno do rybníka Bethesda. Dlouhá léta tu pak docházelo k zázra ným uzdravením, ve chvílích, kdy do rybníka sestupoval and l Boží a rozví il vodu (Jan 5, 2-4). Práv z tohoto d eva, jež leželo pohozené rybníce, byl nakonec v p edve er židovských svátk narychlo zhotoven k íž pro našeho Spasitele Ježíše Krista. 



























Po Kristov uk ižování byl k íž jako sv dectví potupné smrti zakopán do zem a na dlouhou dobu ztracen. Až v roce 326 jej nalezla svatá císa ovna Helena, jíž se tak splnilo její vroucí p ání. Po dlouhém hledání byly na úpatí Golgoty nalezeny t i k íže – na jednom z nich byl uk ižován náš Spasitel, na druhých dvou lot i, kte í byli popraveni spolu s ním. Nebylo však možno rozlišit, který z nich je k ížem Kristovým. Otázku roz ešil zázrak. Nedaleko místa, kde byly k íže nalezeny, nesli v poh ebním pr vodu mrtvou dívku. Pr vod byl zastaven a k zem elé postupn p iložili všechny t i k íže. Když byl p iložen Krist v životodárný k íž, dívka ožila. Na památku tohoto dne slaví Církev 14. zá í svátek Povýšení sv. K íže. Marie a Jan Zav elovi 

























































Spasiž, Pane, lid sv j a požehnej d dictví svému, vít zství daruj nad nep áteli vlasti naší a ochra uj v rné své k ížem svým. (hlas 1.) 









38 _______________________________________________________ Dobrý pastý

Jako malý chlapec jsem rád chodíval do kostela na Mendlov nám stí... 



...hlavn na Vánoce, podívat se na betlém a poslechnout koledy. Pozd ji, už jako v ící, ale dosud nepok t ný, jsem tento chrám navšt voval znovu. Neú astnil jsem se mší, vnímal jsem jeho atmosféru, obdivoval sochy a byl o arován brn nskou „ ernou madonou“ a pov stmi o její zázra né moci. Jaké bylo mé p ekvapení, když jsem po p ijetí pravoslaví zjistil, že tato „madona“ je vlastn ikonou P esv. Bohorodice. Snad už tehdy mi ukazovala sm r. Stejné p ekvapení nastalo, když jsem v dom u své p ítelkyn na st n uvid l p esnou kopii tohoto obrazu. Tehdy jsem jej už nazýval ikonou. A tento obraz opravdu ikonou je. Je z d dictví po strýci fará i a vyza ují z n j promodlené hodiny. Když jsem v srbském pravoslavném chrámu v n meckém Himmelsthüru uvid l poprvé ikonu Bohorodice Lepavinské, myslel jsem, že je to naše „brn nská madona“. Jsou si tolik podobné! Bohorodice Lepavinská je rovn ž divotvorná, slyšel jsem o spoust zázrak a setkal se osobn s ženou, která u ní byla uzdravena po více než deseti letech trápení a bolesti. Asi p ed rokem jsem doprovázel našeho otce Josefa do N mecka. Strávili jsme dva krásné dny op t ve m st Himmelsthür, v krásném prost edí srbské pravoslavné farnosti, plném bratrské, k es anské lásky. A práv tam jsem ji zase uvid l, Bohorodici Lepavinskou. Nesmírn se mi líbila a já si moc p ál získat aspo malou papírovou reprodukci a p ivézt ji své p ítelkyni. Vždy jsem jí o této ikon tolik vypráv l, a te bych ji mohl porovnat s tou brn nskou, visící u ní v pokoji! Ale neda ilo se mi. V obch dku p i chrámu se koupit nedala a jako dárek od p edstaveného jsem dostal do auta ikonku Jana K titele. Krásná, moc d kuji... ale já jsem toužil p ímo po té Lepavinské. Požádat p ímo jsem si netroufal – snad bude p íležitost jindy. Bylo ráno, když jsme odjížd li a se všemi se srde n lou ili. Odnesl jsem zavazadla a šel do kancelá e srbského duchovního, který se lou il s otcem Josefem. Jako vždy, lou ení starých p átel nebralo konce. Otec Sergij dával o. Josefovi ješt n jaké tiskoviny, kalendá e a nabízel další a další. Najednou m l v ruce d ev nou ikonu Bohorodice Lepavinské. Podal ji o. Josefovi a ekl: „Vezmi si ji.“ Ten ji vzal do ruky, krátce na ni pohlédl a zakroutil hlavou: „Ne, chvala.“ A potom, aniž se ke mn oto il, mi podal ikonu p es rameno se slovy: „Nechcete ji pro Moniku?“ Pod kovat jsem zvládl, ale prvních sto kilometr jsem na zpáte ní cest ml el. To do mne m j duchovní otec opravdu tolik vidí? 



















































































































































































David Sýkora

zá í 2004 ___________________________________________________________ 39

Aktuality z pravoslavného sv ta

Tichvinská divotvorná ikona po létech op t v Rusku






Na p elomu ervna a ervence se do Ruska vrátila Tichvinská divotvorná ikona P esvaté Bohorodice, opatrovaná do té doby ruskými emigranty v USA. O historii této ikony se traduje, že byla v 5. stol. p enesena z Jeruzaléma do Konstantinopole. V r. 1383 se zázra ným zp sobem objevila v Rusku. P esvatá Bohorodice si tehdy sama vybrala místo, kde m l být její obraz uctíván. Bylo to v blízkosti m sta Tichvin v Novgorodské gubernii. Na tomto míst byl vzáp tí zbudován d ev ný chrám, který byl pozd ji nahrazen kamenným. Na p íkaz Ivana Hrozného byl v 16. stol. p i chrámu založen mužský monastýr. V r. 1924 byl klášter bolševiky zrušen a ikona byla p enesena do m stského chrámu. Za 2. sv tové války byla p emíst na do Pskova a poté do Rigy. V roce 1949 byla odvezena do USA, kde z stala v pé i ruských emigrant až do dnešních dn . Tichvinská ikona p esvaté Bohorodice proslula etnými zázraky, uzdravilo se díky ní mnoho nemocných. V 17. stol. ochránila Tichvinský monastýr p ed útokem Švéd . Stojí též za zmínku, že jedna z rukou P esvaté Bohorodice, zobrazených na této ikon , je na dotek p íjemn teplá. Rovn ž mnohé její kopie jsou známy jako zázra né. Ruští v ící mají Tichvinskou ikonu ve velké úct . Utíkají se k ní zejména p i modlitb za uzdravení d tí. Nyní se divotvorná ikona op t nachází na p vodním míst , v Tichvinském monastýru, kam doputovala z Chicaga p es Rigu, Moskvu a Sankt Pet rburg. 9. ervence, v den svátku této ikony, sloužil ruský patriarcha Alexij v Tichvinském monastýru slavnostní sv. Liturgii. Ode dne p ivezení se ikon p išly poklonit tisíce v ících. Marie a Jan Zav elovi 











































































































Kursk, Rusko – V rodišti sv. Serafima Sarovského za aly dne 20. ervence oslavy 250. výro í narození tohoto velkého pravoslavného starce, divotv rce a lé itele. V ele zahajovacích bohoslužeb stanul metropolita kyjevský a vší Ukrajiny Vladimír, doprovázen mnohopo etným zástupem archijerej , kn ží a v ících. Ostatky sv. Serafima byly p i této p íležitosti p ivezeny do Kurska ze Serafimovsko-divejevského ženského monastýru. K oslavám se sešlo mnoho poutník z celého Ruska a zahrani í, jen symbolického procesí s k ížem se zú astnilo více než 20 tisíc v ících, mezi nimi nap . sv toznámý režisér Nikita Michalkov a další významné osobnosti. Výro ní oslavy pokra ovaly ve dnech 31. 7. a 1. 8. v Sarov , míst mnišského života sv. Serafima, a též v Divejevu, kde vznikl pod duchovním dohledem sv. Serafima ženský monastýr.


































40 _______________________________________________________ Dobrý pastý Divejevo, Rusko – Sou ástí serafimovských oslav v Serafimo-divejevském ženském monastýru se stala celocírkevní kanonizace t í divejevských monašek: Pelagie (+1884), Marie (+1931) a Paraskevy (+1915), jež byly do té doby ct ny pouze místn v novgorodské eparchii. Svatost všech t í ctihodných žen byla doložena po etnými sv dectvími o jejich bohulibém život , velké poko e a lásce, s níž na sebe vzaly vzácný duchovní úd l jurodivosti, tj. „bláznovství pro Krista“. Na po est všech t í nov oslavených ctihodných žen byly již vytvoeny ikony, napsány hagiografie a církevní služby. Podivuhodný je B h ve svých svatých, Pelagii, Marii a Paraskev . Na jejich p ímluvy nám, Bože, prosím, ud l sv j pokoj! Moskva, Rusko – S požehnáním ruského patriarchy Alexije II. a prvního hierarchy Ruské zahrani ní církve metropolity Lavra byly z Jeruzaléma do Moskvy p evezeny sv. ostatky ctihodných mu ednic velkokn žny Jelizavety Varvary. V roce 140. jubilea narození a inokyn velkokn žny Jelizavety Fjodorovny (1864-1918) a 95. výro í založení ženského kláštera sv. Marty a Marie v Moskv se jejich sv. ostatk m chystají poklonit tisíce v ících z celého Ruska a dalších zemí bývalého Sov tského svazu, kam jejich ostatky do asn zavítají. 






















































Se zármutkem oznamujeme, že nás opustil drahý o. jeromonach Alexij (Oleksa), dlouholetý mnich Monastýru sv. Gorazda v Hrubé Vrbce. Zem el po t žké nemoci dne 9. ervence 2004 v nemocnici v Bratislav . Jeho odchod byl podle slov jeho nejbližších vskutku blažený: t sn p ed smrtí p ijal sv. Tajiny Kristovy a krátce poté, co nad ním byly p e teny modlitby na odchod duše z t la, v pokoji odešel k Hospodinu. Jeho ostatky byly pochovány v jeho rodišti, ve vesni ce abiny na východním Slovensku. V ná mu pam !
































Ve sv. Liturgii, v Tajin sv. P ijímání je nám darováno veliké Boží milosrdenství, nenahraditelný prost edek ke spáse lov ka, jenž je umrtvený h íchem. H íšník, který p išel s vírou a pokáním, se stává díky Boží lásce k lov ku istším, „zbíleným“, sv tlým. Ve svatých Tajinách p ichází duši na pomoc sám Hospodin, obohacuje ji svou blahodatí, u í ji všem ctnostem a p ivádí ji k vysoké dokonalosti. Snažme se, abychom byli u in ni hodnými této Boží lásky, abychom nep ijímali v soud nebo zatracení, abychom nep icházeli ke Kalichu bez bázn Boží, bez víry a pokání, bez uv dom ní si své h íšnosti a viny p ed Bohem. 

























V každé duši ho í jiskra Boží lásky, v každé duši lze najít n co p kného a dobrého. My jsme však zvyklí vid t ve druhých jen samé nedostatky. Je to proto, že se nedíváme sami na sebe. Budeme-li pozorn sledovat sebe, sv j vnit ní život, nebudeme mít as na cizí h íchy. (schiigumen Sáva) 









zá í 2004 ___________________________________________________________ 41

O pravé lásce Co je vlastn láska? B h je láska. A co znamená n koho milovat, milovat opravdov ? Jsou lidé, kte í íkají, že máme milovat jeden druhého a snažit se ho neodmítat pro jeho nedostatky. Nemáme se prý uzavírat p ed druhými, ale máme být otev ení ke všem. Ano, to jist platí. Zárove je však t eba, abychom pochopili, že v našich bližních nesmíme podporovat jejich nedostatky ani tolerovat jejich chybné myšlenky i názory. Budeme-li druhého lov ka podporovat v jeho nedostatcích a chybách, ješt to neznamená, že ho milujeme. Práv naopak! Jde o falešnou lásku, falešné chápání lásky. Jde o lež, která lov ka uspokojuje jen zdánliv . 





































Opravdová láska, Boží láska, láska, kterou je sám B h, chce pro druhého jen dobré. Vidíme-li tedy, že lov k má n jaké nedostatky i chybné názory, m li bychom se mu snažit pomoci, aby pochopil, že se dostal na špatnou cestu, že se zmýlil. V žádném p ípad nemáme právo takového lov ka soudit, ale nemáme ani právo jej podporovat v jeho nesprávném myšlení. Co je to za lásku, když víme, co je správné, a p itom svého bližního necháváme v jeho chybách a omylech? To není láska, ale zrada! 





















Milují-li rodi e své dít opravdovou láskou, nikdy nedovolí, aby dít ud lalo n co špatného, i když je o to bude ze všech sil prosit. Nedovolí proto, že v dí, že to není dobré a mohlo by to jejich dít ti ublížit. Stejn tak B h, protože nás miluje, nám nedovoluje uskute nit n co špatného, co nep ispívá k naší spáse, ani nás za to nikdy nepochválí. B h se nás snaží pou it, jak správn žít, abychom dosáhli spásy, abychom dosáhli p vodní, rajské dokonalosti a stali se mu podobnými. Když vidí, že d láme n co nesprávného, h íšného, snaží se nás r znými zp soby probudit, pomáhá nám, abychom se zm nili. Chceme-li být tedy ve všem podobnými Bohu, nepodporujme chyby druhých lidí, ale p ivád jme je k poznání pravdy, kterou je sám B h. i me tak ne proto, že bychom snad byli lepší, ani proto, abychom ukázali, jak jsme dokonalí, ale proto, že své bližní milujeme opravdovou láskou. 



















































Jako pravoslavní k es ané bychom se m li snažit žít podle u ení svaté Pravoslavné církve. M li bychom ve svých duších chránit její blahodatné u ení a sou asn pomáhat ostatním lidem, aby došli k poznání toho, co je to svaté Pravoslaví, co je to opravdový duchovní život v Církvi. Jestliže milujeme své bližní, usilujeme o jejich spásu. A práv proto se musíme snažit, abychom my i oni žili tak, jak u í svatá Pravoslavná církev. Jestliže se d je n co, co není v souladu s Božími p ikázáními a s u ením svaté Pravoslavné církve, musíme na to otev en upozornit. Je-li n co špatné, nesmíme se bát íci, že je to špatné. Je-li naopak n co dobré, máme íci, že je to dobré, podle vzoru sv. Písma: „A je vaše e : ano, ano; ne, ne; co je však e eno nad to, je od zlého.“ (Mat. 5,37) 

















































Je špatné, když je lov k spoután vášn mi, ale mnohem horší je, za ne-li zpochyb ovat a po svém vykládat sv. u ení a tradici Církve, jež nám byly v plnosti p edány sv. apoštoly a sv. Otci a které z stávají v platnosti od doby založení Církve až do dnešních dní. Nemáme žádné právo toto u ení a tradici zpochyb ovat, nebo jsme, jak íká náš praotec Abraham, „jen prach a popel“ 























42 _______________________________________________________ Dobrý pastý (Gen. 18,27). Jak jen m žeme zpochyb ovat to, co p ivedlo tak velké množství lidí ke spáse, k Bohu, ke svatosti? 





Lidé dob í, p emýšlejte trochu nad svými iny! Cožpak vám není jasné, že jedinou cestou ke spáse je snažit se, abychom se všichni podobali sv tc m, kte í žili podle u ení Církve a dosáhli tak svatosti a spásy? Je t eba, abychom sv j život i svou v li pokorn pod ídili svatému u ení naší Církve, jinak totiž m žeme skon it jako mnoho neš astník , kte í podlehli ábelské pýše a podobn jako padlí and lé odpadli od pramene živé vody, od pramene života, jímž je B h. 











































P emýšlejme o tom, že u ení, o n mž tu hovo íme, p etrvalo tolik staletí až do dnešních dn ; bylo zde p ed námi a bude tu i po nás. Toto u ení nám B h v plnosti zjevil ne proto, abychom je zpochyb ovali a m nili, ale proto, abychom je p ijali s úctou a vd ností a snažili se podle n ho žít podobn jako naši svatí p edch dci. Nem me tedy církevní u ení a sv. Tradici podle našich duchovních slabostí, ale m me s Boží pomocí sebe sama podle tohoto u ení a Tradice. Cožpak se chceme podobat heretik m, kte í ve své pýše odpadli od Boha a stali se spole níky ábla a jeho padlých and l ? 



























































Církev je svatá, my jsme však h íšní. Zm me se a projevme vd nost Bohu za to, že nám dal svou svatou Pravoslavnou církev, jež nás vede k dokonalosti a spáse. Nepohrdejme tímto Božím darem. Nebu me nevd ní, ale vd ní a pokorní. S pokorou a za pomoci u ení a svaté tradice Pravoslavné církve i me pokání a prosme Boha, aby nám na p ímluvy P esv. Bohorodice a všech svatých pomohl zm nit naše životy a dosáhnout „míru plnosti v ku Kristova“ (Fil. 4,13). 































Díky Bohu za vše!



Igor Smal-Stotskyj

Fotografie ze sv cení Marka Malíka na diakona, více na stran 26. 



Pozvánky a krátká farní oznámení Pozvánka na hodiny náboženství Rádi bychom pozvali všechny d ti na hodiny náboženství, které se i v nadcházejícím církevním roce budou konat každý tvrtek v 17 hod. v prostorách Svatováclavské hudební školy na Úvoze 62.


Sta te se leny pravoslavného p veckého sboru! 





Op t zveme všechny zájemce o zp v na zkoušky smíšeného a mužského sboru, které p sobí p i farnosti sv. Václava. Zkoušky smíšeného sboru budou i v tomto církevním roce probíhat každý tvrtek od 18 hod. v prostorách Svatováclavské hudební školy, zkoušky mužského sboru budou ješt up esn ny. Znalost hudební teorie ani not není podmínkou! 








Nová videotéka pravoslavných film 

Pro v ící naší farnosti je nyní v prostorách hudební školy k dispozici rozsáhlá videotéka film s pravoslavnou tématikou. Zájemci si mohou filmy zap j it vždy v sobotu po veerní bohoslužb , jinak po dohod s ponomarem chrámu. 











Sledujte internetové stránky farnosti sv. Václava: další novinky! Na internetových stránkách brn nské pravoslavné farnosti (www.pravoslavbrno.cz) jsou v nov založené rubrice „Fotogalerie“ vystaveny další dva souborné fotografické p ísp vky – z návšt vy metropolity Kyrilla na Morav a z vysv cení bratra Marka na diákona našeho chrámu. Vedle nich lze zhlédnout též fotografie z našich lo ských poutních cest po ecku, do Po ajeva, do Sv. Zem a kone n snímky zachycující znovuvysv cení našeho chrámu. Krátce je zachycena i poslední oslava Paschy. Již brzy by zde m ly být vystaveny autentické fotografie našeho chrámu, významných osobností a událostí spojených s 80. výro ím naší farnosti, jež tento rok slavíme. 














Obsah Slovo úvodem 2 O svátcích Narození P esvaté Bohorodice ......................................................3 „...p ítomnost pravoslavné kultury na území 5 Evropské unie je velmi d ležitým momentem...“ rozhovor s vysokop eosvíceným vladykou Kyrillem Životy svatých Svatá mu ednice a kn žna Ludmila .............................................8 O úct ke svaté mu ednici Ludmile v Rusku 12 Liturgika Výklad Božské liturgie (1. ást) ..................................................13 Mimo ádná p íloha Dobrého pastý e k 80. výro í založení brn nské farnosti Úvodní slovo správce farnosti .....................................................17 Z historie pravoslaví v Brn Nesnadné za átky pravoslaví v Brn aneb Jak povstala naše farnost ..................................................19 „Pravoslaví nem lo nikdy na r žích ustláno“ ............................22 rozhovor se sestrou Rostislavou Urbanovou Hlavní milníky života brn nské farnosti ...................................24 Ze života naší farnosti Marek Malík novým diákonem chrámu sv. Václava .................26 Zesnutí P esvaté Bohorodice: .....................................................27 Rozmluva o sv. Liturgii 29 sv. Jan Kronštadtský Sv t Starého zákona Amen ............................................................................................31 Malý pr vodce Svatou Zemí Zastavení druhé: Nazaret, Kána a Getsemany .........................32 Neznámý sv t víry Zázra ná ikona Bohorodice Iversko-montrealská .....................34 Podivuhodné znamení Iversko-montrealské ikony ...................36 P íb h svatého životodárného Kristova k íže ............................37 Jako malý chlapec jsem rád chodíval do kostela... ...................38 Aktuality z pravoslavného sv ta Tichvinská divotvorná ikona po létech op t v Rusku ................39 O pravé lásce 41 Pozvánky a krátká farní oznámení 43 



























































íslo 5/2004 vydáno u p íležitosti svátku Narození P esvaté Bohorodice Pro vnit ní pot ebu vydává redak ní rada brn nského pravoslavného v stníku „Dobrý pastý “. Odpov dný redaktor: Michal Dvo á ek; lenové redak ní rady: o. Marek Malík, Jaroslav ernocký, Jan Zbyn k Zav el, Marie Zav elová, Eugenia Kamozinová, Igor Smal-Stotskyj, David Sýkora, Vladimír Št pánek a Pavel nikolajev. Další p isp vatelé lánk : Natalja Fe ko, Moskva. Grafická úprava: Joakim T. Bílek, na OpenOffice.org. Perokresby na obálce a ilustrace: o. Marek Malík. Kontakt: [email protected] http://www.pravoslavbrno.cz