Územní systém ekologické stability ÚSES

Územní systém ekologické stability ÚSES

Hlavní cíle ÚSES

1. Uchování a zabezpečení nerušeného vývoje přirozeného genofondu krajiny v rámci jeho přirozeného prostorového členění. 2. Vytvoření optimálního prostorového základu ekologicky stabilních ploch v krajině z hlediska zabezpečení jejich maximálního kladného působení na okolní méně stabilní části.

ČVUT FSv - katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství

Při tvorbě ÚSES je nutno dodržet 6 základních principů a) princip reprezentativnosti: • charakter biocentra a typ ekosystému, který reprezentuje, určuje skupina typů geobiocénu; charakter biokoridorů určují typy biocenter, která spojují • skupina typů geobiocenů vyjadřuje požadavky na pěstební cíl (cílové společenstvo) b) princip jednoznačného prostorového uspořádání (prostorové logiky) • každý bioregion je reprezentován nejméně jedním regionálním biocentrem (nemusí být v řešeném území) • každá biochora musí mít vlastní prostorovou strukturu místního ÚSES • modální biochora musí mít alespoň jedno reprezentativní místní (lokální) biocentrum • biochora kontrastní (nebo kontrastně-modální) alespoň jedno biocentrum kontaktní • je třeba respektovat propustnost hranic mezi typy ekosystémů (viz. princip f) Prostorový problém tohoto kritéria spočívá ve skutečnosti, že skladebné části ÚSES nemohou být v území lokalizovány kdekoliv, ale pouze v jednoznačně vymezených polohách příslušné biochory. ČVUT FSv - katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství

c) princip vyspělosti ekosystémů v současném stavu (ekologické stability) • pro vymezování skladebných částí ÚSES jsou přednostně využívány prvky kostry ekologické stability, tedy segmenty krajiny s vyšším stupněm vývoje (sukcese), resp. stupněm ekologické stability 3-4-5 • navržená pěstební opatření preferují přirozenou nebo přírodě blízkou druhovou skladbu, prostorovou strukturu (vertikální = existenci porostních etáží; horizontální = odpovídající stupeň korunového zápoje) i přirozenou obnovu porostů dřevin (před obnovou hospodářskou) d) princip prostorových parametrů Při vymezování skladebných částí ÚSES jsou uplatňovány prostorové parametry skladebných částí ÚSES podle metodiky Ministerstva životního prostředí ČR (viz. např. www.egis.cz). Regionální a vyšší typy ÚSES používají zvláštní typ biokoridoru, tzv. biokoridor složený: při nedodržení prostorových parametrů regionálních a vyšších biokoridorů (např. nepřípustně velká vzdálenost biocenter od sebe ) vzniká složený biokoridor vkládáním lokálních biocenter do jeho trasy ve vzdálenostech 500-700 m) V případě tzv. "složeného regionálního biokoridoru" lze max. možnou délku biokoridoru prodloužit až na 5 - 8 km ČVUT FSv - katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství

PARAMETR

lesní

vodní

luční

stepní

skalní

prameniště

3

1

3

3

0,5

1

min.plocha regionálního biocentra [ha]

20-50

10

30-50

20

10

5

max.délka lokálního biokoridoru [km]

2

2

1-2

2

-

-

0,4-0,7

1

0,7

0,4

-

-

min. šířka lokálního biokoridoru [m]

15

20

20

10

-

-

min. šířka regionálního biokoridoru [m]

40

40

50

20

-

-

min. šířka interakčního prvku [m]

5-8

5-8

5-8

5-8

0,5-2

-

min.plocha lokálního biocentra [ha]

max. délka regionálního biokoridoru [km]

Maximální rozsah funkčního přerušení biokoridoru místního ÚSES: lesní typ: až 15 m mokřadní typ: 50 m zpevněnou plochou 80 m ornou půdou 100 m ostatní kulturou luční typ: až 1500 m Pro regionální a nadregionální prvky ÚSES uvádí prostorové parametry směrnice MŽP ČR (např. na adrese: www.egis.cz)


Skladebné prvky ÚSES BIOKORIDOR BIOCENTRUM VÝZNAMNÝ INTERAKČNÍ PRVEK

ÚROVNĚ ÚSES Lokální Regionální Nadregionální


Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného nebo přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor neumožňuje trvalou existenci rozhodující části organismů, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry, a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Interakční prvek svou velikostí a stavem ekologických podmínek doplňuje dílčím, ale zásadním způsobem ekologické niky těch druhů organismů, které jsou schopny se zapojovat do okolních, méně stabilních společenstev. ČVUT FSv - katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství



Princip reprezentativnosti – STG = skupina typů geobiocénů


kód pro STG 1A4 (Vegetační stupeň Trofická řada Hydrická řada) Vegetační stupeň: Číslo:

1- dubový 2- bukovodubový 3- dubovobukový 4-bukový,či dubojehličnatý 5- jedlobukový 6- smrkovojedlovobukový 7- smrkový 8- klečový 9- alpinský ČVUT FSv - katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství

Vegetační stupeň

Průměrná roční teplota (°C)

Průměrná roční srážka v území (mm/r)

Dřeviny hlavní úrovně (ks)

Keře (ks)

1.dubový

8,3

428

24

16-32

2.bukodubový

8,0

485

24

16-32

3.dubobukový

7,6

538

Cca 16

12-16

4.bukový

6,8

608

Cca 16

12-16

5.jedlobukový

6,0

727

12

8-10

6.smrkojedlobukový

4,8

871

11

Cca 8

6.-7. Smrkový

4,3

927

7

5-7

6.-8. klečový

3,6

1133

4

5




Trofická řada: A - půdy oligotrofní (chudé živinami) AB - půdy hemioligotrofní (polochudé živinami) B - půdy mezotrofní (středně bohaté živinami) BC - půdy heminitrofilní (polobohaté dusíkem) BD - půdy hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C - půdy nitrofilní (bohaté dusíkem) CD - půdy nitroalkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - půdy alkalofilní (bohaté vápníkem)


Hydrická řada: 1 - půdy suché řady 2 - půdy omezené řady 3 - půdy normální (vůdčí) řady 4 - půdy zamokřené řady 5 - půdy mokré řady


Pro komunikativnost biogeografických jednotek úrovně STG (princip propustnosti bariér): Nepropustné bariéry - ekosystémy skupin STG, které se od sebe liší více než o tři vegetační stupně, o dvě a více hydrické řady a trofické řady A, AB s C, CD a D. Polopropustné bariéry - ekosystémy STG, které se od sebe lisí o dva vegetační stupně, jednu hydrickou a trofickou řadu.


Rozbor stability území



Stabilita krajiny – výpočet KES

LP + VP + TTP + Pa + Mo + Sa + Vi stabil.ekosystémy = KES = OP + AP + Ch nestabil.ekosystémy LP – lesní půda , VP – vodní plochy a toky, TTP – trvalý travní porost Pa – pastviny, Mo – mokřady, Sa – sady, Vi – vinice, OP – orná půda AP – antropogenizované plochy, Ch – chmelnice


SES – stupeň ekologické stability

Vyznačuje významnost krajinného segmentu (složky) pro daný ekosystém. Škála stupně ekologické stability se pohybuje po stupnici 0-5 0 – bez významu 1 – s velmi malý 2 – malý 3 – střední 4 – velký 5 – velmi velký význam


Celkový SES se vypočte jako vážený průměr ploch jednotlivých složek. SES * F ∑ SES = ∑F i

i

i

Typ formace aktuální vegetace

Klasifikace

Význam pro ekologickou stabilitu

Zpřesňující charakteristika

Pole

Orná půda

1

Intenzivně využívané a každoročně orané zemědělské pozemky

Vinice

a- maloplošné

2

Vinice na úzkých terasách

b-velkoplošné

1

Vinice na orné půdě včetně drobné držby




Schématické znázornění

nadregionální

regionální

lokální ČVUT FSv - katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství






Princip vyspělosti ekosystémů v současném stavu Krajinný systém, stabilita krajiny,

Stabilita obecně – Resilience Rezistence


Územní systém ekologické stability ÚSES

Recommend Documents