Zlín
Duben
Úvodník Změna začíná uvnitř Čím déle jsem v církvi a zároveň i čím dále jsme od sametové revoluce, neustále by chtěl někdo něco měnit... I já bych měnil – všechny, všechno a hned :) Žijeme v domnění, že když se změní lidé kolem nás, když se změní okolnosti a podmínky, budeme prožívat kvalitnější, spokojenější a radostnější život. Vycházíme z toho, že kdyby se změnili lidé kolem nás a také okolnosti, bych byl lepší i já. Necítíte to podvědomě stejně? Nejen že má kazatel co dělat sám se sebou, protože je také jen člověk, ale ještě bude ve sboru vždy mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jedné strany je zde tlak na to, aby se nechalo vše při starém, protože tak to dlouhé roky dobře fungovalo, tak je to nejlepší. Naopak z druhé strany je volání po změně. Po tom, aby se to staré okoukané konečně změnilo, abychom šli více s dobou. Nebo jinak. Z jedné strany přichází volání po tom, aby se v kázáních přitvrdilo, mluvilo otevřeněji o našich hříších a úpadku, do kterého se církev řítí. Z druhé strany je zde touha po povzbuzení, duchovním pohlazení, nadechnutí pro další náročné dny. Obě strany mohou mít svým způsobem pravdu, ale ať rozhodnete jakkoliv, nikdy se nezavděčíte všem. Přiznám se, že jsem z toho někdy dost unaven. Jednou ráno jsme četli s našimi chlapci text dětské jitřenky a tam mě zaujal jeden citát Dr. Johnssona: „Věřím, že úsměv a smích zmohou víc než hodinové kázání na téma chyb druhých.“ A měl jsem jasno... Děkoval jsem Bohu za potvrzení toho, co jsem někde hluboko uvnitř cítil. Bylo by mnohem pohodlnější hřímat (z kazatelny) nad vším černým kolem mne v naší rodině, našem sboru, církvi, v našem státě. Sami to moc dobře víte, možná mnohem lépe než já. Avšak dobrý Bůh, který je ke mně tak moc milostivý a dobrý, který je se mnou tak trpělivý – může být pro mě důvodem k tomu se laskavě zasmát a nezlámat hůl nad těmi, které jako „chybující“ určitě v dalších dnech potkám... Sofoniáš 3,17 „Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“ (Věříme ve stejného Boha??) Chtěl bych Vám tedy navrhnout společný postup. Neobracejme se na druhé s tím, že nám berou naše osobní, rodinné či sborové štěstí. Je to jen a jen na nás jaký postoj zaujmeme. Zda budeme z nezdarů obviňovat druhé, nebo se na to vykašleme a zkusíme popřemýšlet, jak můžeme sami přispět k tomu, abychom prožívali naplněný život a dělali radost druhým. Třeba „pouhým“ úsměvem. Je zde jen jedna nádoba a buď do ní budeme nosit hněv, kritiku a rozmrzelost, nebo ji začneme plnit úsměvy, radostí, vděčností, pohodovou spoluprací a srdečností. Děkuji, že jste i ke mně doposud byli jako moji sourozenci v Kristu laskaví a těším se na vaše úsměvy a na váš smích. Dík patří hlavně Bohu za jeho laskavý úsměv nad námi... Martin Žůrek 2
Disponuji do jisté míry řídícími schopnostmi Možná si říkáte, že jsou to silná slova. Kdo to o sobě jen tak může říci, že disponuje do jisté míry řídícími funkcemi? Většinou si říkáme, že takový člověk má „nepřirozené sebevědomí“. No a vidíte, mně se zdá, že právě tato vlastnost nám často chybí - zdůraznit své kladné schopnosti, dary a obdarování. Stejně jako někdo musí dělat ty neoblíbené práce a činnosti, někdo musí mít ten dar vést druhé. I když pokud to dělá někdo, kdo to neumí, nebo nemá na to dar a obdarování, pak to přináší spíš problémy… Ale o tom náš dnešní rozhovor určitě není. Je s mladým mužem, kterého většina z nás zná od „kolébky“, potkává ho již dlouho v našem sborovém společenství, je součástí naši současnosti i minulosti. Tím mladým, usměvavým mužem je
Kuba Hudeček. Možná že je nám známý, ale opravdu můžeme říci, že známe různé životní etapy jeho života? A protože je tradicí vyzpovídat každého nového brášku či sestřičku v Kristu, i tentokrát nebudete ochuzeni. Já děkuji Kubovi, že byl ochoten prozradit nám třeba i to, co bychom se jen tak nedozvěděli. - Představovat tě většině čtenářů sborového časopisu asi nemusím, protože jsi součástí sborového společenství, dalo by se říci, od „kolébky“. Ale přesto nám připomeň, kdy ses narodil, z jaké rodiny pocházíš? Vylezl jsem na svět v docela dobrý den – 2 roky po sametové revoluci, na den přesně (17. 11. 1991). Po tak důležitém datu pro naši církev i stát. A navíc – mít díky stát-
3
nímu svátku vždy volno, to jsou hned dva důvody k oslavě :-) Historie mojí širší rodiny se váže s vesnickými (sedláckými) kořeny a silnou římskokatolickou tradicí. Adventistickým průkopníkem byla u nás v rodině prababička Zbořilová – neměla to lehké. - Jaká je tvá nejstarší vzpomínka na sbor ve Zlíně? Jsem rád, že se ptáš na Zlín. Ten mám totiž geograficky spíše spjatý s evangelickým kostelem, kde jsme se dřív scházeli. Jo, a na co si pamatuju, ale to mně asi neuvěříš…jak mně mamka kdysi ukazovala při bohoslužbě na nějakého ryšavého mladíka, který se má prý s tam-
tou slečnou moc rád! :) Myslím, že když napovím, že má dnes již 2 větší děti a něco do činění se sborovým časopisem, bude už každý vědět :). - V dětství a dospívání jsi v našem sborovém společenství zažil mnohé. Kdo ti byl v této době v našem sboru nejblíže a proč? Ve sboru je/byla spousta lidí, které mám rád. Nejvíc si asi rozumím s Fandou Pickem, na různé mládežnické akce jsem pak nejčastěji jezdil s Davidem Bijokem, kluky Koutnými. - Chodil jsi do dětské školky a později do samotného sboru rád či nerad? Co tě bavilo a naopak, co tě třeba odrazovalo? Dětské sobotní školky byly super! Myslím, že tak hodné tety nezažil žádný sboreček ;). A když je dítě malé, lepení Davida a jeho oveček na flanel přebije všechny ostatní aktivity. Asi jsem neměl v chození do sboru žádnu “krizi”, i když je pravda, že ne vždy to bylo místo tak oblíbené, jako je teď. Jsi ve věku mládežnickém, jaký máš tedy vztah k mládeži, nejen té zlínské, ale třeba i jinde? Vždy když jsem přišel do sboru, byla pro mě mládež základ. Ono by
4
bylo jinak těžké někdy najít společné téma diskuse s ostatními členy sboru, jejichž věkový průměr skoro 3x převyšuje ten můj (nic ve zlém). Trochu mě mrzí, že i přes snahy více vedoucích mládeže za sebou, se nikdy nepodařilo sejít jako celek, který by sám o sobě byl početný. V ostatních mládežích, které navštěvuji (olomoucké, brněnské), tento problém nebyl nikdy tak dramatický. V poslední době se nejčastěji ocitám ve společnosti té brněnské, kterou mám moc rád. - V době dětství a dospívání jsi měl určitě mnoho zájmů a koníčků. Máš je i dnes? Jaké, a co ti dávají či berou? Od fotbalu, BMX, silniční a horské cyklistiky, lezení, plavání, vodáctví, běhání až po posilování. Vzhledem k tomu, že to byly většinou (až po mou oblíbenou činnost – fotografii) všechno sporty, tak mi dávaly hodně endorfinů, občas i adrenalinu. Braly mi pochopitelně pak nějaký ten čas, např. Chorvatsko na kole (750 km = 5dní). - Jaké máš dosud školní vzdělání, co v současnosti studuješ a čím tedy asi budeš? Ukončené – středoškolské s maturitou. Neukončené – obor Regionální geografie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Momentálně píšu bakalářskou práci na téma teplotních inverzí ve Zlíně (meteorologie). Pokud to všechno vyjde, jak má, tak v zimním semestru nastoupím na magisterský obor, jehož směřování může být o trošku jiné než teď. Obecně se dá ale říci, že absolventi tohoto oboru v ideálním případě většinou končí ve veřejné správě, regionálním rozvoji nebo třeba územním plánování. - O tobě se dá říci, že jsi „věřící od naro-
zení“. Jak tedy došlo k tomu, že jsi víru rodiny přetavil v osobní rozhodnutí se nechat pokřtít a proč zrovna do naší církve? Byl to dlouhodobý vývoj, asi jako když chodíš s nějakou holkou – za nějaký čas už si prostě musíš vybrat, jestli ji požádáš o ruku a poté si ji vezmeš za ženu, nebo jestli se s ní rozejdeš. Jak jsem se rozhodl, je zřejmé – 21. 3. 2014 pro Krista! - Nelze přehlédnout, že nějaký čas je po tvém boku milá a pohledná slečna. Takže, pokud můžeš, prozraď nám o ní něco – jak se jmenuje, odkud je, popřípadě kde jste se poznali? Miška mě (nečekaně) ohromila ve sportovním zimním oblečení při jedné, brněnskou mládeží organizované, akci na sjezdovce, na prkně (=snowboardu). Celým jménem – Michaela Voráčová, nyní prezenčně studuje (velice úspěšně!) 1. ročník na Fakultě architektury VUT v Brně (stejně jako Verča), kde taky bydlí. Kromě vysokého IQ disponuje i vysokým EQ (emoční kvocient), což bývá v praxi důležitější :). Dokáže být velmi citlivá, krásně zpívá, ráda si zahraje na kytaru. Možná někdo znáte i Mojmíra Voráče (neplést ! STRÝCE), který je často zván jako řečník (psychoterapeut) na nejrůznější akce – viz např. Konference mužů (Hostýn). Spíše než jemu by měla být pozornost věnována jeho dceři Zuzce, která je stejně stará jako Míša a nyní studuje UTB ve Zlíně. Už vícekrát se objevila i v zadních řadách mládeže našeho sboru :) - Minulost změnit nemůžeme. Takže jak vidíš a plánuješ svou osobní budoucnost? Víš, co budeš dělat, kde budeš bydlet…? To je otazník. Po magisterském studiu, 5
které bych rád zkusil absolvovat v Brně/ Vídni, se snad uvidí. Nerad si dělám nějaké dlouhodobé plány. K neradosti sboru mé první delší bydlení dost možná nebude ve Zlíně, ale jak říkám – nic není definitivní. - Křtem ses stal členem církve. Určitě jsi obdržel – nejen díky křtu - nějaké obdarování od Pána Boha. Máš představu o tom, jaké dary máš? Co ti je ve sborovém společenství blízké, v čem bys chtěl být sboru, církvi, Pánu Bohu užitečný? Asi nejblíže mám k mládeži, jejich činnostem. Disponuji do jisté míry řídícími schopnostmi, jsem rád, když můžu být použit např. v částečné organizaci mládežnické dovolené, apod. Zajímají mě i věci z oblasti audio/video. Rád někomu staršímu fyzicky pomůžu. Uvidíme, co přijde po křtu :) - Pohled někoho, kdo je v našem sboru od malička: Jak náš sbor vidíš? Co se ti tu líbí a co vnímáš třeba negativně? Na rozdíl od některých jiných sborů máme
krásnou budovu, ve které se můžeme scházet. Ochotné členy, kteří každou sobotu poctivě vykonávají svou činnost a zároveň tak vytváří hezkou rodinnou atmosféru. Trošku jako handicap vidím absenci odpoledních programů, na kterém by, pravda, asi beztak nebyla velká účast. Možná by to však vedlo k lepšímu poznání členů navzájem a větší otevřenosti. Technické mínus přikládám lokalizaci sboru, která je pro většinu Zlíňáků hodně z ruky. - Co ty osobně si přeješ do budoucna? Co přeješ své rodině? Ale také sboru, církvi, všem křesťanům? Přál bych si, abychom šli jako křesťané sebevědomě za jedním hlavním cílem se zrakem upřeným na Krista. Abychom si v dnešní svobodné době uvědomovali, za jaké hodnoty “cedil krev” Hus a bojovali ostatní reformátoři. Přitom ne tvrdohlavě svázáni předsudky, “zkušenostmi”, ale s otevřeným srdcem a nasloucháním potřebám našich bližních. Díky za rozhovor – P. Matula
Nebe i Zem jásá S každým zachráněným jásá celé Nebe a všichni, kdo jsou v něm. Alespoň tak se dají parafrázovat biblické zprávy o tom, jaké je v nebi nadšení, když se k Bohu přizná a obrátí každý hříšník, každý člověk. A přesně tak to bylo určitě i v pátek 21. března 2014. Vyznání své víry a očištění skrze vodní hrob uskutečnili dva mladí muži. 6
Cesta ke Kristu Ondry Cahela z Valašských Klobouk byla nejdřív cestou hledání jiných cest. Bůh byl ale s ním a pomohl mu najít tu cestu nejsprávnější! Cesta s Kristem bok po boku v případě našeho Kuby Hudečka, je dle jeho vyjádření ( v našem časopisu na jiném místě) cestou, kdy jdeš tak jako když dva lidé spolu chodí a vrcholem vztahu je rozhodnutí pro společné splynutí.
Každý z nich měl tedy jinou cestu, jiný život, ale oba spojil stejný den, stejný Bůh, Syn a Duch svatý. My, kteří jsme se zúčastnili slavnosti křtu, jsme se spolu s nimi radovali při kázání, poslechu písní, při samotném křtu, který je novým zrozením k novému životu. Mnoho z nás tuto chvíli již zažilo. Někdo nedávno, někdo před lety a zdá se mu, že již to je snad 100 let. Či mnozí z nás, kteří jsme tento slavnostní akt prožili před desítkami let a prach na našem křestním listu již má velkou vrstvu. Věřím ale, že dokážeme ten prach často a pravidelně stírat. Že se nám nestal křest jen nějakou dávnou zkušeností, ale je to každodenní zkušenost, a že ač nemusíme souhlasit se vším a s každým, kdo na té naší cestě v církvi, sboru jde s námi, že pro nás je nejdůležitější náš osobní až intimní vztah s Kristem Ježíšem. Také věřím, že nebe vylije své požehnání na oba tyto mladé muže. Jsou určitě obdařeni požehnáním, dary, kterými mohou sloužit druhým, Bohu. Prosím, mysleme na ně i do budoucna, na modlitbách… Možná, že si říkáme, člověk se pokřtí a hotovo. Omyl, nic není hotovo, teprve to delší a složitější začíná. Každý z nás to zažil. Euforie a slavnostní chvíle zmizí a začíná každodenní boj a rozhodování, co a jak dál s životem. V tom se život náš s tím životem lidí bez Krista neliší. Taky máme problémy, nemoci, zklamání, prohry, vítězství, úspěchy, zdraví a spokojenost. Jen naší obrovskou
devízou je to, že na to vše nejsme sami. Lidé často, ač jsou obklopeni davy lidí, pociťují samotu a strach a cítí se opuštění. Někdy je to tak silné, že neví jak to změnit, „ukočírovat“. I křesťanovi se to může stát a stává se. Ale věřte, na nic nejsme sami. Jestli je Bůh berličkou – tak jak se někdy křesťanům lidé vysmívajítak jsme a můžeme být rádi, že tu berličku máme. K čemu slouží berlička člověku? K opoře, když si není jistý svým krokem, svou chůzí. A směje se nám, či jim někdo? Každému z nás se to může stát. A často to ani neovlivníme. A tak přejme jim i nám samotným chvíle, kdy budeme ve velkém chóru jásat a radovat se, jako v ten pátek se radovalo Nebe a i my zde na zemi. P. Matula 7
Boží poselství, rada, varování Toto poselství vychází z knihy Skutků 6,7. „ Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl“. „Bůh dal učedníkům odvahu a statečnost mučedníků až ve chvíli, kdy ji opravdu potřebovali“. Citace z úkolů SŠ 23.2. 2014 Na tuto větu navazuje Boží poselství. I nám dá Bůh sílu a odvahu až přijde nedělní zákon, pronásledování, vězení, až nás budou nutit klanět se šelmě a jejímu obrazu. A ten čas je už blízko a je třeba se na něj připravovat již nyní, protože je nejvyšší čas. Pán nás vybízí k usilovnému studiu Písma a k vytrvalým modlitbám za vylití Ducha svatého. Ale aby se tak mohlo stát, musíme nejdříve urovnat své vztahy mezi sebou, odpustit si, udělat tlustou čáru za těmi všemi bezvýznamnými spory a zabývat se tím, co je pro nás nejdůležitější v současné době a to oživení našeho sboru a celé církve. Náš Pán už brzo přijde. Vyzývá nás, abychom se už konečně probudili, rozvlažili a zahořeli k němu svojí prvotní láskou. Brali vážně všechna varování v Janově Zjevení, přestali vnášet své světské starosti a problémy do jeho svatyně, přestali se v Jeho svatostánku handrkovat, dohadovat, hlučet, pobíhat sem a tam, konečně se ukáznili a do modlitebny vstupovali s náležitou úctou a pokorou, a svého Pána v jeho příbytku náležitě uctívali písněmi, chválami, žalmy, modlitbami. Též nás vyzývá, abychom nerušili posvátnost úvah nad jeho slovem bavením se se svým sousedem. „Vždyť rušíte ostatní a kazatele“ říká Pán a pokračuje: „Máte-li nějaké dotazy 8
a připomínky ke kázání, napište si je a prodiskutujte po ukončení pobožnosti. Toužíte po mém požehnání, po daru Ducha svatého, prosíte za své nemocné, rodiny, děti, za práci…. Prosíte a prosíte a divíte se, že nedostáváte nebo jen velmi málo. Přemýšleli jste vůbec, proč“? A tak se ptám: Kam zmizela vaše bázeň před Bohem? Kde je vaše úcta k Bohu? Kam se zatoulala vaše pokora? Zpíváte , čtete žalmy, přednášíte mé slovo, studujete Písmo, úpěnlivě se modlíte…, ale co je to všechno platné, když v den Mnou oddělený a posvěcený se zabýváte vším, co vás ode mne odvádí. V den odpočinku místo toho, abyste se ke Mně přiblížili, svým nepatřičným chováním se ode Mne vzdalujete. Proč tak činíte? Proč Mne od sebe odháníte? Vždyť jste moje děti, chci být mezi vámi, chci vaše prosby a přání a obdarovat vás v plné míře, ale vy sami mi v tom bráníte. Proto vás znovu žádám: zamyslete se na d sebou, nad svým vztahem ke mně. Přemýšlejte o sobě, hloubejte v sobě, ale rychle, protože čas milosti se kloní k závěru. Dávejte si dobrý pozor, abyste nedopadli jako těch deset družiček z mého podobenství. Toto je také důvod, proč váš sbor stárne, proč je mezi vámi tolik nemocných sester a bratří, proč se potýkáte s různými potížemi a problémy. A pak, všechno co děláte, bohoslužby, chvály, modlitby, různé sborové akce tvoří vlastně jen jakési zevní pozlátko, krásný obal – nic víc. A jestli uvnitř vašeho sboru nedojde ke zlepšení vašich vztahů, urovnání různých neshod, k pokání a k ukázněnosti, pak všechny vaše sobotní bohoslužby budou oslavovat jen vaše ego a ne Boha. A to pak nemůžete očekávat
příliv nových bratří a sester. Bůh totiž do duchovně skomírajícího sboru nikoho nepošle. Takový sbor totiž nemá co nabídnout. V takovém sboru nový člen duchovně neroste a právem se pak ptá: jaký je rozdíl mezi členy církve a těmi venku, kromě toho, že se modlí? Vždyť i nevěřící se modlí, i když jen sporadicky. Znovu vás napomínám, varuji: Sjednoťte svá srdce a mysl se srdcem a myslí Mojí milí, ukončete své malicherné spory, upřete se celou svou bytostí na Mne, držte se mých zákonů a čiňte Moji vůli. Pilně studujte Mé slovo, buďte jeden druhému oporou a povzbuzením. Modlete se usilovně o rozvlažení, vylití Ducha svatého a zapečetění ke dni vykoupení. Milujte se navzájem, odpouštějte si, tak jako Já miluji vás a odpouštím vám. Přichází doba velmi zlá a ten, kdo nebude připraven, nebude obdařen Duchem svatým, posílen Božím slovem, pevně zakotven ve Mně a Já v něm – zahyne. Vzdejte se tedy světa, vzdejte se všeho,
co vám brání v cestě za Mnou. Odhoďte všechno, co vám překáží k navázání upřímného a pevného vztahu se Mnou, co vám znemožňuje žít a pracovat pro Mne. Miluji vás, a záleží mi na každém z vás, Nepřeji si, aby kdokoli z vás, vašich blízkých či bližních zahynul. Proto: modlete se, bděte, buďte na stráži,aby vás nepřítel spasení neoklamal a nepřivedl na scestí. Buďte stále připraveni na Můj druhý příchod … A vaše lampy ať hoří… Lukáš 12, 35-40 – výzva k bdělosti Lukáš 12, 42-48 – podobenství o věrnosti služebníků V. Dvořáková Dovětek redakce: Tento článek byl přečten ve sboru jako reakce s. Dvořákové na úkol SŠ a jako slovo, o kterém uvedla, že měla od Boha.
Sborová oznámení - Noc kostelů proběhne v naší modlitebně 23.5.2014 - V pátek 20.6. bude u nás v modlitebně křest sboru Přerov. - Koncert skupiny CANTICA se uskuteční v naší modlitebně 15.4.2014. Opravy v našem sboru: Bazén je již opraven. Prasklý stupínek: Vrchní nerovnost srovnají podlaháři, jejich práce
při pokládání koberců proběhnou v době od 16.4. do 22.5.2014. Kazatelna: Budou připraveny a zadány návrhy na novou kazatelnu, prozatím bude spodní část přelepena fólií nebo podlahovou lištou. Příští schůze výboru se bude konat v pondělí 7.4.2014 v 18.00. Tajemnice sboru 9
Jaro na horách Sami vnímáme, že letošní zima nás v tradičním pojetí – sníh, mrazy, náledí a námrazy - moc neoblažila. Snad by se dalo mluvit o chladnějším podzimu, co přešel do chladnějšího jara. Ale s tím my lidé nic neuděláme. Je to v rukou Stvořitele, popřípadě přírody – ať se nám to líbí či nelíbí. A protože mnohým již chyběl ten čas, kdy v sobotu odpoledne jsme dříve často chodívali do přírody, dohodlo se nezávisle a možná i neplánovaně, že sobotu odpoledne chceme prožít společně, třeba i za asistence sluníčka, dětí, přátel a kamarádů. Prostě mimo sbor a tradiční čas sobotního dopoledne. První takové jarní toulání přírodou se uskutečnilo již v únoru – okolo Dřevnice v Malenovicích. Ale ukázalo se, že pozvání přišlo pozdě a nekoordinovaně, proto nakonec šlo jen o výlet nemnoha z nás. Druhé, a to již plánovanější odpoledne
10
se uskutečnilo v sobotu 8. března 2014. Musíme uznat, že v poslední době, díky zkouškám zpěvu je čas a místo pro některé nevhodným. Za to se mnohým z vás omlouváme. Nicméně v tu sobotu odpoledne jsme vyrazili na pomezí Zlínska a Vsetínska. A to na Troják. Běžně je v tuto dobu na tomto místě kopa sněhu a davy lyžařů. Letos však, díky „divné“ zimě, nás přivítalo sluníčko, za větrem i teplíčko. Jenže ono teplíčko skončilo, sotva jsme vyrazili do kopců. Našim cílem se stala oblast na Marušce. A kdo to tam zná, ví, že se šlape hlavně po hřebenové cestě, kde dost často fouká. Nejinak tomu bylo i v tento den. Po cestě se utvořily skupinky, které se čas od času různě promíchaly, podle toho, jak a co si měli ti dotyční říci… Věřte, že z těch vrcholků Hostýnských kopců je to pěkný pohled na přírodu, lesy a pastviny. Dobře a hezky to ten náš Stvořitel utvořil. Barvy předjaří, ty lidmi nestvořitelné reliéfy přírody, vůně nastupujícího jara, i ten vítr ve vlasech, to vše ukazovalo na to, že toto vše nevzniklo v přírodě l i d s k ý m přičiněním či náhodnou evolucí. Další sobotní výlet se uskutečnil v sobotu 22.
března, opět na pomezí Zlínska a Vsetínska. Jen jsme se posunuli na tradiční hranici těchto oblastí – kopec Sirákov. Cílem cesty se stala rozhledna Vartovna. Tato rozhledna, zbudovaná v roce 2009 a se svou výškou více než 30 metrů, slibovala při příznivém slunečném počasí dohled na Jeseníky, Beskydy, či až na pohraniční hory okolo Javoriny. Cesta lemovaná lesy, či nedávno vykácenými palouky, místy rozbahněná, ubíhala tak, jak se u „tlupy“ dospělých s dětmi a psy dá předpokládat. Tentokrát se k nám z družebního Vsetína připojili i Kubičíkovi – Milan ve Zlíně vojákoval a stavěl naše oba objekty, DpS ( bývalý DPS Efata) a sbor. Navíc po cestě jsme dostali dvě zprávy. Na cestě před námi jsou i Obadalovi – rodina ze sboru Vsetín, a pod kopcem s rozhlednou žije rodina, kterou znají Miklicovi. Řeknete si, no a co, nějaká rodina. Ovšem oznámení, že mají zvířátka a pastviny okolo, potěšilo především děti – ono vidět volně žijící zvířátka zblízka a třeba si je i pochovat, není pro děti z měst obvyklé. Cesta se sluníčkem, které bylo buď v zádech či hřálo naše tváře, nás dovedla právě k této rodině. Nejvíce se nám líbila oslice – dvouletá, ale jméno mně nějak uniklo. Odvážlivci se i svezli na jejím hřbetě, tedy děti lehčí váhy. Dozvěděli jsme se, že v dospělosti utáhne až 300 kilovou zátěž. Takže je to opravdu pomocník. Při těch projížďkách jsme se ptali i na to, jestli se opravdu chová jako osel – tedy když si postaví hlavu, tak s ním nikdo a nic nehne. Ale tato oslice není jako ta z příběhu o Ba-
lámovi. Nikam neuhýbala – asi proto, že neměla před sebou Božího anděla. Nejen malí výletníci byli nadšeni čerstvě v noci narozenými kůzlátky a pěti několikatýdenními jehňátky. (Slepice již takovou pozornost nebudily.) Cesta k vrcholu nebyla daleká, přesto všichni samotnou rozhlednu nedobyli. Proto i vrcholové foto účastníků nebylo možné vytvořit. Jen 4, slovy čtyři poutníci vyšlapali mnoho schodů a z vrcholu rozhledny Vartovna, navzdory velkému větru a nedobré viditelnosti, mohli díky dalekohledu shlédnout oblast naší domoviny, dohlédnout Tlustou horu s věží vysílače na vrcholu, či vidět v oparu komíny otrokovické teplárny. Jen slabě viditelný byl náznak Radhoště, či pod
11
kopcem ležící nové bydlení Miklicových na Polance. Cesta zpět byla již neorganizovaná – Miklicovi zůstali o něco déle v rodině, která nám ukázala svůj zvířecí ráj. Kubičíkovi spěchali domů již dříve – návštěva rodiny nepočká. Obadalovi nás také již opustili, a tak zbytek výpravy, se sluncem zapadajícím za hory, s předzvěstí blížící se tmy, upaloval zpět do sedla hory Sirákov. Výlety v době předjaří se vydařily. Abych byl s těmi výlety úplný, v sobotu 15. března byl oznámen výlet okolo Ko-
candy, jenže jsem se nemohl zúčastnit a tak vlastně ani nevím, zda proběhl, kdo tam byl a jak to vypadalo. Ale kdo ví, třeba se to dozvíme později. Věříme, že v budoucnu takových putování – a nejen v sobotní odpoledne -bude více a že i tak budeme moci obdivovat Boží přírodu, více se poznávat mimo tradiční modlitebnu, či jen tak spolu prožívat chvíle v požehnání našeho nebeského Tvůrce. Několik postřehů z přírodních krás zaznamenal T&P – P. Matula
ZlinPong 2014 Také vám někdy připadá, že to, co se stalo před třemi lety, bylo vlastně nedávno? Když jsem po letošním ročníku Zlinpongu pro dospělé dohledával pro Jerryho Jarka Šlosárka, kdy že se odehrál minulý ročník, s hrůzou jsem zjistil, že naposledy se turnaj ve stolním tenise konal před třemi lety. Ale abych nezabředl do vzpomínek, popíši ročník letošní..
12
Sešli jsme se v neděli 16. března na již tradičním místě - v tělocvičně ZŠ v Malenovicích. A i když byl termín domluven v průběhu února na základě využití sobotních tělocvičen, a dalo se tedy předpokládat, že na pozvání sportovců ze širokého okolí nebude čas, nakonec se stal skutečností pravý opak. V neděli ráno o deváté hodině se sešlo v tělocvičně u pěti hracích zelených stolů celkem 15 sportovců. Nejmladším účastníkem byl ještě ne jedenáctiletý Tom Matula, který hrál na „divokou kartu“ Jerryho, protože nedosahoval minimálního věku 15 let a nejstarším hráčem byl Josef Doležal z Napajedel (manžel s. Blanky Doležalové.) I když původně se hlásalo, že půjde pouze o narychlo zorganizovaný, takový „náš malý turnaj“,
nakonec, díky pozvání Jerryho, mezi nás zavítali i kamarádi z domova Naděje, s kterými se zná Mirek Vindyš. Bylo jich celkově šest. A již při rozcvičování bylo vidět, že se sešla velká konkurence. Z našeho sboru jsme měli 5 zástupců. Kromě tradičních účastníků, kteří tento turnaj hráli již poněkolikáté, jsme se mohli potkat a seznámit i s novými kamarády. Dvě skupiny, ve skupině hraje každý s každým, a následně postup do šestičlenné finálové skupiny. Takový byl hrací systém. Zatím co někteří zápas od zápasu jasně dominovali, jiní bojovali o každý míček, každý set, každé vítězství, které by je posunulo do bojů o příčky nejvyšší. Někdy nečekané prohry či vítězství někoho posunovaly do finále, druhého naopak chybějící vítězství odsoudilo do bojů o příčky nižší. Tady je vidět, jak je tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Jako v životě. Turnaje se zúčastnil i minulý vítěz – Tomáš Picek, ale konkurence byla taková, že po urputných bojích jeho um a štěstí stačilo jen na páté místo. O stupínek výše se umístil a bramborovou čtvrtou příčku vybojoval „pes obranář“ Jerry. Tři nejcennější kovy odvezli naši kamarádi z domova Naděje. Putovní pohár (který stále čeká na vyrytí dosavadních vítězů) odvezl kamarád Josef Slovák do Hulína. A až po vyhlášení vítězů Jerry zjistil, že nám všechny medaile odvezli pozvaní kamarádi a na nás tradiční účastníky nic nezbylo. To jste měli vidět, jak se Jerry tvářil a s jakým zděšením to vyslovil. Naštěstí to vše
myslel z legrace. Naši kamarádi nám až po skončení turnaje mezi řečí prozradili, že trénují každou středu. A tak nám došlo, že my, co držíme raketu jen na tomto turnaji, se takovým profíkům nemůžeme rovnat a jsme pro ně jen tréninkovými sparingpartnery. Ale myslím, že o to, zda vyhrajeme, nebo prohrajeme, ani moc nešlo. Udělali jsme něco pro sebe, možná pro zdraví (i když já jsem celý další týden zápasil se zády – inu, sportem ku zdraví a k trvalé invaliditě). A taky jsme se chlapsky pobavili, spřátelili, zasmáli se. Vždyť olympijské medaile byly rozdány jinde. Nakonec, my jsme o odměny také nebyli ošizeni. Navíc jsme si předsevzali, že další turnaj nebude až za tři roky. A třeba i z našeho společenství se vynoří nové talenty, potrénujeme, konkurenci našich kamarádů více potrápíme a třeba pohár vrátíme zpátky do Zlína. Pokud byste měli otázku, jak si vedli všichni účastníci, klidně se na mě obraťte. Dalšímu turnaji ve stolním tenisu „ZlinPong“ zdar! Z vlastní zkušenosti popsal turnaj T&P - P. Matula
13
Vzpomínky na dva výlety Když nám, seniorům z Domova seniorů Efata, byl naplánován výlet s výhledem do zlínského klínu přírody, využili jsme tuto nabídku k našemu užitku a prospěchu. Sluníčko nám svítilo a my, v počtu pěti lidí včetně spolehlivého šoféra a průvodce, jsme se dostali na vyhlídkové pohoří ve výšce 500 metrů n.m. Už cestou vzhůru z lidské civilizace jsme obdivovali četné skupiny ovcí, které neměly žádného pastýře na těch rozličných horských pastvinách. Ještě nebylo jaro, tráva přesto začala vyrůstat a ony, v neúnavné trpělivosti jim vlastní, vypásávaly pouhé výhonky. Společníky jim byla hejna havranů, a když jsme je shora pozorovali, jejich perutě nám připomínaly Boží ochranu, verš z Žalmu 91: „ Brky svými přikryje tě a pod Jeho křídly bezpečně budeš“. Na horách nás přivítal ostrý vítr, který by mohl roztočit větrný mlýn. Nám to nevadilo, protože jsme nasadili ochranný postoj „kapuciánů“! Jedna spoluúčastnice si vzala na hlavu teplou deku a byla podobná našim babičkám, které nosily obtočenou šálu kolem celé vrchní části těla. Náš průvodce nám vyjmenoval všechna městečka a vesničky v celém tom údolí od Vizovic až po Jižní Svahy ve Zlíně. Naše pohledy dosáhly až do vzdálených chřibských hor. Z našeho stanoviště jsme viděli obydlené chaloupky i níže v kotlinách, kde tito osadníci nám připomínají život „zapadlých vlastenců“. Žádná pole jsme neviděli, pouze holé pastviny tam připravují senoseč na zimu. Protože jsme měli čas, vymyslel náš průvodce ještě jednu vyhlídkovou podívanou. 14
Vyjet si do 16 patra mrakodrapu 21. budovy bývalého podniku Baťa – Svit. Řekl: „ Když se mi podaří zaparkovat co nejblíže objektu, plán uskutečníme“. Podařilo se! Přivolal výtah a za chvíli jsme byli na bezpečných ochozech a pozorovali to lidské hemžení. Vzpomněl jsem si na poslední dobu: „Lidé budou pobíhat, nevědouce kudy kam“. Když jsem se podíval přímo dolů, cítil jsem své lidské omezení. Ano, co je člověk a přesto Ty Pane o něm víš a prokazuješ mu stálou péči a milosrdenství. Při pohledu z této výše na toto krajské město mi můj 92letý spoluklient a spolucestovatel říká. „ Před několika desetiletími zde tolik domků s takovým pouličním ruchem nebylo“. Je to pravda, dnes lidé žijí strojeným, racionálním životem, vzdáleni soucítění jednoho s druhým. A tak z těch pozemských nadhledů jsme se museli vrátit do opětného přízemního života. My však svým duchovním pohledem vidíme dál, přes horizont časnosti. Cíl není nám neznámý, právě naopak. Skrze apoštoly je nám, byť názorně, lidskými slovy popsán. Pak z tohoto prostředí se nikdy nebudeme vracet, bude to náš věčný domov v náruči Boží. Tak vidíte, k čemu jsou dobré výhledy z výšin i na této zemi. Rudolf Drbohlav
Zpráva z jednání Výboru MSS konaného dne 9. března 2014 Přítomni: Karel Staněk, Daniel Dobeš, Jaroslav Stejskal, Alan Chlebek, Přemysl Bar, Marian Dolinský, Rostislav Hudziec, Bronislava Hyvnarová, Marek Miškej, Ester Rašíková, Vladimír Walach, Petr Zahradník, Jan Fürst, Tomáš Harastej Host z unie: Edvard Miškej (omluven) Omluveni: Martin Žůrek, Petr Pimek, Vladimír Harastej
Výbor MSS přijal a odsouhlasil navržené delegáty na konferenci ČSU.
Pobožnost: Jaroslav Stejskal Lukáš 4,16-20 Máme být služebníky slova a ukázat na Ježíše Krista.
Žádost skupiny Restart Členové Výboru MSS byli seznámeni s žádostí skupiny Restart, aby se mohli stát sborem. Výbor MSS pověřil vedení sdružení, aby iniciovalo setkávání a další jednání se skupinou Restart. Výbor MSS se k této žádosti vrátí na svém příštím jednání.
Odsouhlasení zápisu z minulého jednání Výbor MSS odsouhlasil zápis z minulého jednání MSS. EVANGELIZACE Informace z oddělení evangelizace Youth for Jesus (Mladí pro Ježíše) – evangelizační projekt pro Ostravu, který je připravován ve spolupráci s o.s. Maranatha na rok 2015 (popř. 2016). Tento projekt bude realizován v součinnosti s ostravskými sbory. ADMINISTRATIVA Agenda na konferenci ČS unie Výbor MSS byl seznámen s body agendy, které se budou projednávat na konferenci ČS unie. Členové Výboru MSS byli také seznámeni s odpověďmi na nepřijaté návrhy do agendy konference ze sborů MSS. Členové Výboru MSS tyto odpovědi přijali. Volba delegátů
Setkání delegátů po okrscích Okrskoví kazatelé budou před konferencí unie iniciovat setkání delegátů po jednotlivých okrscích, kde je seznámí s potřebnými materiály a projednají návrhy na obsazení jednotlivých výborů.
Kazatelské MSS 3. 4. 2014 Vedení MSS informovalo Výbor MSS o přípravě kazatelského setkání v dubnu 2014. Setkání bude tematicky zaměřeno na oblast kvality přípravy ke křtu. Unijní kazatelské 22. – 24. 9. 2014 Br. Anthony Kent a Mário Brito budou hosty na unijním kazatelském setkání ve dnech 22. – 24. 9. v Milovách na Vysočině. PERSONÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI Termíny instalací 7. 6. – Odpovědnost za sbory Opava a Horní Benešov převezme br. Radek Kantor, v současné době kazatel sborů Nový Jičín, Suchdol nad Odrou a Kopřivnice. Ordinovaným kazatelem nadále zůstává br. Pavel Krynský. 14. 6. – Odpovědnost za sbory Vojkovice, 15
Frýdek – Místek a Místek převezme br. Kamil Majer, v současné době kazatel v nástupní praxi. Ordinovaným kazatelem pro tyto sbory se stane br. Karel Szkuta. 14. 6. – Odpovědnost za sbory Nový Jičín, Suchdol nad Odrou a Kopřivnice převezme br. Libor Škrla. 21. 6. – Odpovědnost za sbory Brno – Olomoucká, Vyškov a skupinu Slavkov převezme br. Vlastimil Fürst, současný kazatel sborů Frýdek – Místek, Místek a Vojkovice. HOSPODÁŘSKÉ ZÁLEŽITOSTI Příjem desátků Br. Jaroslav Stejskal seznámil členy Výboru MSS s vývojem desátků za
období r. 2013. Byly navýšeny o více než 3 milióny Kč v porovnání s rokem 2012. Vyjádřil vděčnost a poprosil členy Výboru MSS, aby atmosféru vděčnosti přenesli i na sbory. Informace o stavebním fondu Výbor sdružení byl informován o stavu stavebního fondu k 31.12.2013 a výši příspěvků na stavební fondy sborů, které se vypočítávají z desátků za r. 2012. Příští setkání Výboru MSS bude 15. června 2014 Zprávu zpracoval Daniel Dobeš – tajemník
Zdravotníci se sešli na konferenci v Praze Ve Společenském centru Bethany v Praze – Michli se uskutečnila Unijní lékařská konference pořádaná Oddělením zdraví Církve adventistů sedmého dne. Přítomné přivítala vedoucí oddělení a lékařka Jana Krynská a promluvil k nim předseda církve v Česku a na Slovensku Mikuláš Pavlík. Přednášeli vysoce kvalifikovaní lékaři a další odborníci z řad zdravotnických profesionálů. Účastníky zaujaly zejména příspěvky z oblasti genetiky, epigenetiky, dále nové poznatky v porozumění vzniku a možnosti ovlivnění nádorových onemocnění. Velmi aktuální byla přednáška o vlivu životního stylu na metabolické poruchy a diabetes. Příspěvek klinického psychologa ukázal na potřebu vzájemné spolupráce laiků, duchovních i lékařů s vědomím svých 16
možností i hranic. Na praktickou pomoc byly zaměřeny příspěvky z oblasti dobrovolnictví a podpory rodinných příslušníků nevyléčitelně nemocných pacientů. Jednoznačně byl vyjádřen nesouhlas s používáním neověřených, na spekulaci založených alternativních metod, jejichž používání a propagování je nejen nevědecké, ale není ani v souladu s postojem církve. Konferenci navštívilo bezmála sto účastníků, kteří obdrželi vkusně graficky upravený sborník shrnutí přednášek. Mediální centrum církve pořídilo z přednášek videozáznamy, které budou po zpracování pro všechny zájemce k dispozici na DVD i ve vysílání a archivu internetové televize HopeTV. -AIS-
Malý stín Co vidíš, když se za pěkného, slunného dne ohlédneš? No ovšem, stín. A co se stane, když před ním chceš utéct? Utíká stejně rychle jako ty, že? Nemůžeš se ho zbavit, ani kdyby ses o to jakkoliv snažil. A proč? Protože je to tvůj stín. Patří k tobě. Právě tak tomu bylo i s Petrem. Jenže on měl stíny dva! První byl stín, jaký mají všichni hoši a děvčata, a ten druhý — jeho malá sestřička. Nebylo možné je odloučit. Kam šel on, šla i ona. Co dělal on, dělala i ona. Co řekl on, řekla i ona. Proto ji Petr říkal „Můj malý stín”. Vadila mu? V žádném případě! Petr měl rád tento živý, opravdový stín. Petr byl devítiletý chlapec a byl přesvědčen, že nic na světě není sladšího, hezčího a dražšího nad jeho sestřičku. Ona měla teprve čtyři roky a viděla v něm nejúžasnějšího velkého bratra. Všude za ním chodila. Mysleli byste si, že jsou svázáni provazem, ale nebyli. Pojila je neviditelná páska lásky a něžnosti. Lezl-li Petr v zahradě na strom, lezla za ním, jak jen dovedla. Když si sebral jablíčko, udělala to i ona, když slezl dolů, slezla také. U branky byl pařez jakéhosi stromu. Když si Petr na něj sedl, sedla si Liduška vedle něj. Řekl-li Petr „budu si hrát v písku”, řekla totéž a ihned si vzala lopatku a kyblíček. Při hře i při práci byli vždy spolu. Když šel Petr zametat verandu a schody — to byla jeho každodenní práce — vzala si i malá Liduška metličku a horlivě zametala, vždy špatným směrem, ale Petrovi to nevadilo. Bavilo ho, když viděl, jak se snaží pomáhat. Když Petr zaléval zahrádku velkou konví, vzala si Liduška svou konvičku a tak spolu zalévali, až jejich šaty byly mokřejší než květiny a maminka je zavolala domů. Jakmile si Petr sedl ke knize a začal číst, přišla hned
malá Liduška s knížkou a sedla si vedle něho. Neuměla však číst, ale snažila se tvářit, jakoby četla. Největší legrace byla, když Petr četl hlasitě. I ona začala číst hlasitě, jenže to byla motanice. Petr se ráno modlil. Jakmile klekl u židle, Liduška poklekla u téže židle a modlila se s ním. Andělé jistě s radostí zachytili její každé slovo, ačkoli vždy neprosila o správné věci. I při jídle ho napodobovala. Někdy Petr řekl: „Nemám rád k obědu mrkev a kedlubny.” Z druhého konce stolu se ihned ozvalo: “Já nemám ráda k obědu mrkev a kedlubny.” Jakmile nad něčím ohrnoval nos, dělala to Liduška, ne snad proto, že by měla stejné chutě jako on, ale prostě proto, aby ho napodobila. Ovšem její nosíček byl malý, tak ho kolikrát ohrnout ani nemohla. Jednoho dne si Petr uvědomil, jakou má zodpovědnost. Přišel totiž ze školy, kde si hrál s několika hrubšími chlapci a použil náhodou nějaké ošklivé slovo. Okamžitě je slyšel z úst své malé sestřičky. Ona ovšem neměla nejmenší tušení, co to znamená, je-li to dobré či špatné, ale z její sladké pusinky to prostě znělo strašně. Petr se zděsil, když si uvědomil, že on, který ji měl rád, by ji naučil tak ošklivě mluvit! Potom si vzpomněl, jak napodobovala vše, co řekl, že byla skutečně jeho „malým stínem”. Tehdy se rozhodl, že už nikdy neřekne a neudělá nic, co by jí bylo špatným příkladem. Někdo mi důvěřuje, nikdo jiný na mně nelpí, jako moje malá sestřička. Proto musím být poctivý, čistý, silný a statečný. Kvůli ní. A skutečně se snažil toto rozhodnutí co nejlépe dodržet. -pře17
Zapomenutá místa Znáte to. V minulosti jste chodívali na různá místa, bydleli na různých místech, která jsou již pro vás minulostí, ale máte je stále ve svém „harddisku“ – mozku. A právě tato asociace mě navedla na myšlenku. V dnešní době je již technicky možné vyfotit místo, či krajinu, které má spojitost s historií našeho sboru, společenství, a to tak, že i v našem časopisu bude poznatelné. Díky dobrému a barevnému tisku a vysokým rozlišením našich foťáků bych proto chtěl do dalších čísel časopisu zařazovat fotografie míst, krajin, či lidí, tedy všeho, co se nějak týká našeho sboru a lidí ve sboru. A to z historického hlediska.
První dvojice fotografií se dnes váže k historii dětí a mládeže. Nápověda: Místo nedaleko Zlína, dříve oblíbené, a hlavně dnešní třicátníci a čtyřicátníci tam bývali pravidelně. A protože to má být i zajímavé a pro vás tajemné, zkuste to místo uhádnout, či poznat a odpovědi sdělte mně – buďto osobně, či písemně (mail, SMS zpráva, dopis, lístek). Jména těch, kteří správně odpoví, uveřejníme v příštím čísle časopisu. A třeba dojde i na odměnu. Petr Matula kontakt v tiráži na poslední straně
18
Mňam mňam koutek Otázka na úvod. Již jste zkusili upéct chleba dle návodu z minulého čísla? A jak se vám nový koutek „Mňam mňam“ líbí? To jsou otázky, na které jsme odpověď zatím nedostali. A již tu máme recept nový. Tentokrát recept poskytla Hanka Pelčáková a bude z jiného „soudku.“ Jíte rádi ryby? Neměly by prý chybět v žádném jídelníčku, protože konzumace ryb má příznivý vliv na náš zrak, zlepšuje náladu a myšlení. Také účinně chrání před kardiovaskulárními onemocněními díky prospěšným omega 3 mastným kyselinám. Zkuste zařadit do svého jídelníčku tento recept na zapečené filé:
Ingredience: ½ kg rybího filé, 6 středních brambor, 2 mrkve, půl většího pórku, 2 zakysané smetany, kopr, 200 g sýru na strouhání, koření na ryby, sůl, kmín, pepř Postup: Na plech či na pekáč dát brambory pokrájené na plátky, posolit, posypat kmínem. Na brambory rozložit filety, okořenit kořením na ryby. Na filety dát podušenou mrkev a pórek (mrkev nastrouhat, pórek pokrájet.)Zapékat deset minut a poté zalít omáčkou (dvě zakysané smetany, kopr, sůl.) Posypat nastrouhaným sýrem a zapékat dalších 15-20minut. Dobrou chuť!
Poděkování Historii je potřeba ukládat pro budoucí časy, lidi , na památku, i jen tak. A protože je historie i již devátý rok vydávání našeho časopisu – od března 2006, tak lze říci, že i to je již historie. A protože již těch vydaných výtisků je více než 80, tak ono to dá na samostatnou archivaci – třeba v podobě, která by mohla být třeba i půjčována. Jenomže po dobu vydávání se archivovalo jen v elektronické podobě a ta tištěná podoba se nikde nic neukládalo vznikl problém. Kde vzít tištěné časopisy. Naštěstí jsou mezi námi lidé, kteří si časopis poměrně pečlivě shromaždovali.
Navíc byli ochotni darovat tištěnou podobu časopisu pro archivaci. Proto chci na tomto místě a teď poděkovat Jarušce Bijokové za poskytnutí velkého množství archívních čísel časopisu. Stejně tak i traktátu, že nemnoho výtisků zbylých poskytli do archívu. Neposledně Renému a Radkovi Koutným. Oni nejenže doposud tisknou a graficky upravují náš časopis, ale také chybějící vydání dotiskli a to jako darem dali nám – sboru . Všem těm patří dík, a teď již jen tento archiv dokončit do podoby, kdy bude jej možno i půjčovat nám všem. Díky – P. Matula 19
