VO CO DE?
Úvodník Nové číslo školního časopisu „Vo Co De?“ je tady! Čekají vás zde články o tom, co se nám podařilo, kde jsme byli a co jsme dělali. Najdete zde také básničky a dozvíme se něco o sportu zvaném parkur.
Veselé Velikonoce , krásné jaro, příjemnou zábavu a mnoho prosluněných dnů přeje vaše redakce.
Mladý Démosthenés Dne 5.3.2012 se dva finalisté školního kola vydali reprezentovat školu do kola regionálního,které se konalo v budově Gymnázia Luďka Pika. Soutěžilo se v přednesu vlastní tvorby. Mladší kategorii reprezentovala Anna Juhová ze 7.B a starší Daniel Speierl z 8.B. Konkurence byla veliká a nervozita se stupňovala. Lehkou útěchou bylo losování pořadí,ve kterém jsme si vylosovali čísla 16 a 26, měli jsme tím pádem sice možnost sledovat ostatní soutěžící při jejich
přednesu a projevu, moc veselo nám ale nebylo. Vše se nám zdálo moc dobré,až dokonalé a náš projev oproti tomu jako říkanka z mateřské školky. ,,Uf,je to za námi. Porota se potřebuje poradit,tak půjdeme do bufetu,“ shodli jsme se. Následoval rozhovor o porotcích a projevech ostatních. Celou akcí nás provázela moderátorka počasí na televizi Nova, Jana Adámková, se kterou jsme si v úvodu dávali i řečnická cvičení a v neposlední řadě jsme měli tu čest vyfotografovat se s hercem a učitelem herectví Jaroslavem Sypalem,který ztvárnil např. roli Reného ve filmové sérii Byl jednou jeden polda. A je tady vyhodnocení. Nervozita z nás všech snad již spadla,proto jsme jen seděli a čekali,kolikátí budeme. „Na krásném druhém místě v mladší kategorii se umístila Anna Juhová!“ zaznělo sálem. Paní učitelka odvětila větou: „Gratuluju,ale sakra,vyfotila jsem tě moc pozdě.“ Po chvíli přišla již mnou očekávaná věta,která zněla: „Na 4. místě se umístil Daniel Speierl a odnáší si krásnou bramborovou medaili!“ Ztěžka jsem vstal a šel si pro diplom a dárky věnované od Magistrátu města Plzně. Co říci na závěr,myslím si,že oba jsme nabrali zkušenosti a jak se říká:,„Co tě nezabije, to tě posílí.“ Daniel Speierl, 8.B
Zlatá rybka
V jednom domku ve vesnici Mokrá Lhota bydlela s maminkou a tatínkem holčička jménem Anička . Žili v malém opuštěném domku, který stál nakřivo a rozpadal se. Anička si vždy přála mít doma rybičky, ale věděla, že na to rodiče nemají peníze. Museli hodně šetřit, aby měli alespoň na jídlo a vodu.
Anička byla smutná. Jednou časně ráno se šla projít do lesa. Po chvíli uviděla malé jezírko, kde plavala žlutozlatá rybka. Řekla si, že ji vezme domů, aby jí nebylo smutno. Ale když ji dala do sklenice, kterou našla, rybka na ni promluvila: ,,Co to děláš? Hned mě pusť!“ Anička se podivila: ,,Odkdy ryby mluví?“ A rybka pokračovala: ,,Když mě pustíš, splním ti přání.“ A Anička na to: ,,Ne, já si tě chci vzít domů a postarám se o tebe. Neboj se, bude ti u mě dobře.“ Rybka nakonec souhlasila. Když ji přinesla domů, rodiče byli šťastní, že má Anička radost. Postavila rybku k oknu na stolek se třemi nohami a nakrmila ji. Protože byla unavená, šla si lehnout. V noci ji probudila silná záře. Vycházela od zlaté rybky. Anička šla blíž a nestačila se divit. V tu chvíli na ni rybka promluvila: ,,Svůj slib jsi splnila. Je mi u tebe opravdu dobře a já se ti za to odměním. Řekni tři přání a já ti je splním. Ale vyber si moudře.“ „Dobře“, řekla Anička. „Přeji si, abychom bydleli v novém velkém domě, měli hodně peněz a také si přeji, abys se mnou zůstala. Zlatá rybka jí přání hned splnila. Jejich dům se okamžitě změnil, byl moderní a vybaven krásným nábytkem. I peněz už měli dostatek. Největší radost jim však dělala rybička, o kterou se Anička pořád vzorně starala. Pavla Hlaváčová, 6.A
Rybka
Plave si rybka, v moři temném svítí, ploutvičky sametové, spředené z nití. Plave si rybka,
ve svém moři temném, je tam sama samotinká, září čistým čistým světem. Plave si rybka, klidně a tiše, dívá se kolem, něco plave níže. Plave si rybka, tak sama tam není, to žralok přišel, na každodenní plení. Plave si rybka, nápadná však jest, žralok si k ní našel cestu, z mořských tmavých měst. Rybka je mrtvá, žralok, jako král, zabil jen ze svého hladu, rybky duch však plave dál. Lucie Matějková,6.A
O rybičce Uprostřed lesa je malé jezírko. Opuštěné, zapadané listím. Plave v něm malá rybička, žlutá, skoro zlatá. Často si stýská: " Proč jsem tady tak sama? " Přišly vánoční svátky. Lidé nakupovali ryby před obchodními centry.
V některých rodinách i dvě, a protože by je nesnědli, tak je hodili do jezírka v lese. A rybička byla rázem veselá. " Už nejsem sama. " Eliška Průšová, 6.A
Ohlédnutí za Valentýnem
Svátek svatého Valentýna se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. S Valentýnem jsou rovněž spojovaná velkolepá romantická gesta. Tradice svátku sv. Valentýna byla obnovena v USA počátkem 20. století, když se Walter Scott, známý výrobce vánočních přáníček, ocitl na prahu bankrotu. Jako řešení vymyslel obnovu tradice sv. Valentýna, který se od roku 1907 slaví v USA. Jeho společnost do dvou let ztrojnásobila své zisky. Svátek sv. Valentýna se tedy stává více a více komerčním svátkem, takže z něj mají zisk spíše firmy, nikoli zamilovaní. Od té doby se svatý Valentýn slaví nejen v Americe, ale i v Evropě. Už několik týdnů před 14. únorem můžete zakoupit originální valentýnské dárky. Pěkný dárek k Valentýnu můžete darovat svému partnerovi/partnerce, mamince i babičce či jen kamarádce/kamarádovi jako projev vděčnosti za společně prožitou radost. Den sv. Valentýna je rovněž dnem, kdy můžete projevit city k vaší tajné lásce. Pokud je ale nechcete vykřičet přímo do celého světa, můžete do poštovní schránky vhodit valentýnku spolu s romantickým dárkem. Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia
slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do tvz. urny lásky (zdobená nádoba ve tvaru urny) vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho přítelkyní v následujícím roce. Ale kdo to vlastně byl sv. Valentýn? Tady je něco o něm: Legenda říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven. Není to však jediná legenda o jeho životě. Další legenda představuje Valentýna jako ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, proč se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým, protože Valentýn, je křesťan. Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na sebevědomého Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si Astorius Valentýna do domu. Tam se setkal
s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval. Zázrak se opravdu stal a dívka opět spatřila světlo světa. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli věřit v ten zázrak a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla. Ve skutečnosti kolem svatého Valentýna panuje řada nejasností. Opravdu žil a působil jako katolický kněz. Podle historických zdrojů měl léčitelské schopnosti. Osoby, které uzdravil, se následně měly obrátit na křesťanskou víru, což nesla nelibě tehdy v Krista, nevěřící široká veřejnost. Valentýn byl zatčen a sťat. Lucie Matějková,6.A
8.B, 9.A do gala! 28.2.2012 se třídy 8.B a 9.A vydaly do divadla Alfa v Plzni. Paní učitelky podotkly,abychom se společensky oblékli.
Navštívili jsme představení Hamleteen, tedy takového,,odlehčeného Hamleta“ inspirovaného Shakespearem. Děj byl zpestřován vtipnými poznámkami ze současné doby, například se Hamlet svěřuje „Bravíčku“, puberťáckému časopisu. A jak nám to slušelo? Posuďte sami. Daniel Speierl,8.B
Mladá básnířka z 21.ZŠ 17.03.2012 v Českých Budějovicích byly vyhlášeny výsledky 2.ročníku literární soutěže Próza a poezie 2011. Z převážně Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, Středočeského kraje a Vysočiny se celkem přihlásilo 302 prací. Mezi porotce zasedl mimo jiné také Zdeněk Troška, známý český režisér pohádek a komedií, jako je například Princezna ze mlejna a Kameňák. S básní „Úděl lásky“ v sekci poezie v kategorii 6.‐7.tříd reprezentovala nejen naši školu Lucie Matějová ze 6.A, kde si vybojovala ČESTNÉ UZNÁNÍ.
Na fotografii druhá zleva.
Já Vtipnej nejsem moc, mám rád tmavou noc. Rád mám také černou barvu, ještě jsem v životě neviděl karmu. Je mi dvanáct let, pode mnou se boří led. Po tátovi mám hnědé oči, rodiče mě občas točí. Jmenuji se Tomáš, taky tuhle báseň znáš ?
Tomáš Kabourek , 6. A
Le Parkour S le parkourem jsem začal,když mi bylo jedenáct let, skáču už dva roky. Le parkour je zábavný adrenalinový sport,který pochází z Francie,volně přeloženo znamená umění pohybu. Ve Francii je naprosto běžný.Z Francie také pochází David Bel,který ho vymyslel.Jde o rychlé a efektivní zdolávání překážek.Jsou i parkourové týmy,které mají týmová trika a své stránky na internetu. Náš tým F4R je z Plzně a skládá se přibližně z deseti lidí.Parkouristé mají svá místa,kde skáčou,ta se nazývají spoty.Parkouristé mezi sebou soutěží,tyto soutěže jsou takzvané betly,soupeří se pouze ve dvou. Jde o vyřazení toho druhého lepším trikem. .Triků je opravdu hodně a naučit se je všechny je velice obtížné.Mají různé názvy,které jsme převzali z angličtiny. Například monkey je v překladu opice a je to klasická skrčka(skok přes kozu). Le parkour není jen o fyzické stránce,ale hlavně o psychice,začátky jsou těžké, ale časem si každý zvykne.Člověk se nesmí nechat odradit prvním pádem a zkoušet to dál a dál.Lidé,kteří dělají tento sport na vrcholové úrovni,skáčí i po střechách panelových domů a na menších garážích. Já teprve začínám a na tomto sportu se mi nejvíce líbí ten adrenalin a překrásná volnost,která je s ním vázaná. Jan Fischer,7.B
Já Mám krátké vlasy, jako bych vylezl z basy. Vážím 40 kilo a jsem větší než žito. Rád jezdím na kole a také rád plavu, nerad si ale potápím hlavu. Jsem líný jak veš, ale nikdy neřeknu lež. Do školy rád nechodím, u televize radši posedím. Ve škole sedím v zadní lavici, rukou si podpírám palici. Nejradši mám tělocvik, i když sotva udělam klik. Ladislav Klail , 6.A
Já Vlasy mám jak lesní med, a v srdci polozmrzlý led Ten chlad mě snad umoří, oči jak prameny dvou moří Jsem smutná i veselá, rozmanitá jak šťáva kyselá Jednou jsem sladká a jednou hořká, jindy zas slaná jak voda mořská Jsem jak poupě zavřené nejsem krásná ne že ne Otevřu se až dospěji čekám, zatím písně pěji Tahle báseň to je hrůza, nelíbá mě zrovna múza Už mě nic nenapadá no tohle jsem celá já ! Lucie Babková, 6.A
Velikonoce Je sotva únor a supermarkety se předhánějí v tom, kdo bude mít lepší berany, zajíce či ovce. Kdo bude mít lepší výzdobu, nabídku čokolád či velikonočních toaletních papírů. Ale vezměte si, jak musí být ti návrháři kreativní, když je napadne udělat „toaleťák“ s motivem velikonočních zajíčků. „Tento
velikonoční beránek, politý čokoládou stojí akčních 49,90Kč! Ano, ve vedlejším obchodě je beránek sice za 47,90Kč , ale pokud si tohoto beránka koupíte u nás a nakoupíte nad 500 korun, dostanete na vaši účtenku razítko s logem vajíčka! Za dvacet těchto razítek budete umístěni do slosování o sadu osmi nerezových hrnců!“ Neříká vám to něco? Pokud ne, málo nakupujete. Jděte se podívat do jakéhokoli supermarketu a zjistíte, o čem mluvím. Zajímalo by mě, zda si prodejci těchto výrobků uvědomují, co jsou Velikonoce vlastně za svátek. Oslavujeme jaro? To, že je dnes hezky, nebo to, že všichni máme chuť slavit? Ne. Velikonoce jsou považovány za nejvýznamnější křesťanský svátek, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale vysvětlujte to pekařům, prodejcům a podobným velikonočním „dealerům“. Dle mého názoru jsou pro všechny řetězce jen příležitostí si vydělat a vytáhnout z lidí peníze za naprosto nesmyslné výrobky. Já osobně Velikonoce nijak neslavím, mně bohatě stačí, když nebudu muset do školy a budu spokojen. Ale co, oslavujte Velikonoce tak, jak to máte rádi, jak je vám to příjemné. Ale nezapomeňte, pokud si koupíte velikonočního beránka u nás.......... Daniel Speierl, 8.B
Literární soutěž Próza a poezie 2O11 – dojmy a postřehy účastnice Tak už je to za mnou. Vyhlášení soutěže Próza a poezie 2011. Jestli se cítím tak nějak divně? To si pište!
Jak začít – do této soutěže jsem poslala báseň Úděl lásky navždy. Pokud jde o můj názor, myslím, že je docela hezká a povedená, ale také dost narychlo psaná. A vymyslela jsem jí tedy příšerný název. Napsala jsem ji jednou během velké přestávky. Čekala jsem, že pokud bych se umístila, získala bych asi tak 3. místo. Do této soutěže děti zaslaly prý celkem 302 prací ze čtyř krajů (Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, Středočeského kraje a Vysočiny) z čehož porotci vybrali 80 příspěvků, asi 30 děl bylo oceněno místem a dalších 20 dostalo čestné uznání. Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích,kdy každá byla rozdělena na sekci prózy a poezie. Já patřila do kategorie třetí (6. – 7. třída) a vybrala jsem si poezii. Ředitel soutěže se jmenoval Martin Staněk,spolu s ním hodnotilo mnoho dalších porotců a patronů,za všechny Zdeněk Troška, David Vaníček, Markéta Plánková, Dana Verzichová a Ondřej Volejník. Vyhlášení – co se toho týče, byla jsem v šoku, že se konalo až od 18:00 hodin. To bylo dost pozdě, do místa vyhlášení Českých Budějovic jsme to měli trochu daleko.Ale vyrazili jsme. Jela jsem s maminkou, sestrou, babičkou a bratrancem.Oblékla jsem si na tu slávu černé šaty, bolerko a také dosti nepohodlné lodičky. U vstupu jsme zakoupili sbírku oceněných prací – tam jsem našla, že moje práce získala ČESTNÉ UZNÁNÍ.Rodiče to již věděli ze školy,ale já se domnívala ,že se jedeme jen podívat a zatleskat ostatním. Moje práce byla oceněna, což pro mě moc znamená. Také o nás mluvili jako o mladých spisovatelích a to jednoho potěší.:)
Slavnostní vyhlášení bylo zahájeno hudebním vystoupením zpěvačky Natálie Kubišové. Zpívala moc hezky. Napřed se vyhlašovali výherci z kategorie Poezie. Já dostala čestné uznání, třetí místo vyhrála Kateřina Korčaková s básní Talent, druhé místo nebylo uděleno a první byla Nikol Zieglerová s básní Třeboňské rady.S tím jsem tedy nemohla souhlasit, protože to dle mého názoru byly jen takové rýmovačky. Ale báseň Talent už byla lepší.. Když jsem zaslechla své jméno, vyklopýtala jsem v těch minibotkách na stupínek a strašně, strašně, strašně moc se mi červenaly uši. Já se nečervenám v obličeji, tak zkrátka někde jinde. To byl trapas! Zvlášť když nás neustále obletovali fotografové, takže mě maminka ani nemohla pořádně vyfotografovat. Dostala jsem nějaké drobnosti a diplom (tam mi napsali Lucie Matějíčková a přitom jsem Matějková!!!) a JEŠTĚ JEDNU sbírku nejlepších prací. Tak jsem ji věnovala sem do školy paní učitelce Blance Machové, která mi o celé této soutěži řekla. Po vyhlášení následoval křest této sbírky a další hudební vystoupení, po kterém jsme se s ostatními zdekovali… Každopádně jsem moc vděčná za takovou zkušenost a samozřejmě se zúčastním i dalších ročníků. Řeknu vám tajemství,mou druhou nejlepší kamarádkou je propiska a stát se spisovatelkou je mým největším snem. Doufám, že se mi někdy splní. Tím moje kariéra začíná, tak snad rychle neskončí. A takovéhle soutěže mi poskytují skvělé zkušenosti, které by se mi do budoucna mohly hodit! Lucie Matějková,6.A
Hodina pracovních činností Páteční hodina pracovních činností 30.3. nebyla jen tak obyčejná… A víte, proč byla tak neobyčejná???? Právě proto, že si každý mohl přinést své domácí zvířátko. Jen si představte podělit se s kamarády o své zážitky, zkušenosti a příběhy se svým zvířátkem. A právě o tom byla tato hodina. První předstoupila před tabuli Kája Pelantová, vyprávěla o svém morčátku. Potom šla Anet Fořtová a držela v rukou přenosnou krabičku s křečkem. Také Klára měla připravený výklad o svém gekonovi.Nožička byl malý, strakatý, no prostě k pohledání . Ani Olin potkan Easynka nesměl chybět… Pak přednášeli Johanka s Bárou , které si své zvíře nemohli přinést, ale měly pro nás na ukázku fotografii. No a co já??? Tak já jsem si nepřinesla nic. Ať prosím, jak prosím, žádné zvíře nedostanu. Ale teď už dost stěžování a zpátky k naší hodině . Po vystoupení si mohli všichni navzájem svá zvířátka prohlédnout. Tato hodina byla netradiční , zábavná a moc zajímavá … Ehm , co třeba ji příští týden zopakovat??? Anna Juhová,7.B
Úděl lásky navždy Láska je jako žal. Jako nekonečná rozkoš. Jako upír, co z tebe život sál. Snadné, zamilovat se. Láska člověku probodne srdce. Hloupý člověk, co v lásku věří. Pak hodiny, které štěstí mu měří, odbijí naposledy. Hloupost promění se v tvrdé ledy. Led pod nohama se prolomí, sbohem světe, už můžu jít. Svoji past jsem odhalila, dostala jsem, co mám mít. Tak snadno jsem přišla o lásku, svůj život dala jsem v sázku, a v loterii prohrála. Světu jsem teď zamávala, smířila se s osudem svým. Vím, co byla moje chyba: Posedlá a já si světem lítám. jsem byla jím. Nový život mě nyní čeká. Láska osudu sic se leká, ale já jdu dál. Osud mi šanci dal. Ráj mě konečně vítá, A jí si světlem lítám.
Lucie Matějková,6.A
