Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 3 0 . ř í j e n L é t a P á n ě 2 0 11
11
LISTOPAD
C O J S T E N Y N Í V Y, B Y L I J S M E I M Y. C O J S M E N Y N Í M Y, B U D E T E I V Y. Tak je psáno na jedné hřbitovní bráně. Loni jsme si již povídali o tom, jak vypadal pohřeb v době minulé. Ovšem tehdy neumírali jen lidé staří a středního věku, umírali bohužel i mladší, děti, a ne vždy lidé umírali smrtí přirozenou. Tak si povíme o tom, jaké byly pohřby těchto zesnulých. Nejsmutnější byl pohřeb dítěte. A vězte, že dětských pohřbů bylo v minulosti mnoho. Děti umíraly často po porodu na tzv. vrozenou slabost, častou diagnózou byl psotník – křeče různého původu, TBC, průjmy. Na hřbitově měly vyhrazeno
zvláštní oddělení. Děťátko bylo uloženo do rakvičky pokud možno co nejozdobnější, oděno bylo vbílém rubášku. Někdy dávaly zarmoucené matky svému dítku do rakve svatební závoj, aby pokojně spalo. Na Moravě dávají dítěti fěrtoušek, aby si mělo v ebi do čeho trhati kvítka. Někde dávají dítěti do rakve svíci, aby si mohlo v hrobečku posvítit. (Na koho neb na co už pověra nepraví.) Není ale dobré dávat do rakvičky novorozeně zavinuté v peřince – podle lidové víry by pak celý rok nepršelo, někde dokonce říkají až
2/ XI sedm let. Proč by nepršelo, to jaksi řečeno není. Na hřbitov nese rakev obyčejně mládenec doprovázený dvěma družičkami. Je-li dítko větší, má více družiček a mládenců. Pokud jde o dospívajícího, je rovněž více družiček i mládenců, někdy nese družička před rakví zlomenou svíci nebo lilii. Při dětském pohřbu se nemá mnoho plakati, protože pak dítě nemá v hrobě pokoje a samo mnoho pláče. Podle jiné pověry je duše dítěte v okamžiku smrti odnesena anděly do nebe a sama se stává andílkem, pláč pozůstalých prý dítě z ráje vyhání. V nebi si pak děti hrají stejně jako za živa. Velmi smutný je také pohřeb šestinedělky. Dnes jsou tato úmrtí řídká, dříve byla ale poměrně hojná. Zde platilo zvláštní pravidlo. Vše obstarávaly ženy – to znamená, že zemřelá byla oblečena do bílých šatů, často měla na krku růženec. Rakev ke hrobu nesly ženy oblečené v černých šatech, případně se v nesení střídaly s muži. Pokud se stalo, že dítě zemřelo spolu s matkou, bylo jí obvykle vloženo do náruče. V případě úmrtí dítěte, které nebylo možno pokřtít, bylo toto nekřtěňátko pohřbeno ve zvláštním oddělení, bez obřadu, jen s hrobníkem. Toto místo
se nacházelo zpravidla u hřbitovní zdi a byli zde krom nekřtěňátek pohřbíváni i jinověrci a – sebevrazi. Dostáváme se k nejsmutnějšímu pohřbu. Kdo spáchal sebevraždu, dopustil se smrtelného hříchu, a tudíž neměl právo na důstojný pohřeb. Někdy takového člověka zahrabali tam, kde byl nalezen, a do hrobu mu přidali kamení, aby jej tížilo jako vina. Pokud se příbuzným podařilo uplatit lékaře, aby napsal alespoň, že dotyčný jednal v „náhlém pomatení smyslů“, bylo pak možno takového pochovat na hřbitově u zdi, ovšem bez obřadu, kněze, v prosté rakvi, žádné průvody, navíc se pohřeb musil odbývat večer. Hrobník vykopal hrob, příbuzní do něj spustili rakev, ta byla zaházena a šlo se domů. Na sebevrahův hrob nepatřil kříž, nesměl se zdobit květinami. Navíc byla celá jeho rodina jaksi tímto skutkem poznamenána. Velké štěstí, že dnes už jsou i tyto předpisy mírnější. Ukončíme toto neveselé povídání slovy rovněž ze hřbitovní brány: „Mrtvým lásku oplácejte.“ Až půjdete navštívit své drahé, vzpomeňte také na ty, na něž už nikdo nevzpomíná. AK
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem Navážeme-li na poslední Vinici, tak první událostí po vydání minulého čísla byla modlitba Taizé 25. září.
V úterý 27. září, v předvečer svatého Václava, jsme se v kostele Sv. Mikuláše modlili za náš národ a zpívali jsme
3/ XI k tomu svatováclavský chorál. Na slavnost svatého Václava se konala večerní eucharistie v kostele sv. Václava, kterou sloužil Mons. plk. Tomáš Holub, Th.D., generální sekretář ČBK a bývalý hlavní kaplan Armády ČR. V pátek 30. září se vypravili senioři naší farnosti spolu s otcem Stanisławem na výlet na Zelenou horu a do Pelhřimova. Obrázek Zelené hory zkrášluje i toto vydání Vinice. Na titulní straně můžete vidět Santiniho rysy a uvnitř čísla fotku areálu. V neděli 2. října se žehnalo dětem a katechetům k zahájení výuky náboženství. Od 6. října byla také zavedena novinka – každý první čtvrtek v měsíci je místo výuky od 16 hod v kostele sv. Mikuláše eucharistie pro děti s možností svátosti smíření. Od října byly také zahájeny nové kurzy Alfa. Trochu z jiného soudku: 5. října oslavil náš bývalý prezident Václav Havel 75. narozeniny. K jeho polokulatému výročí mu osobně poblahopřál i arcibiskup pražský, Dominik Duka OP. Ten samý den odhalil pan arcibiskup také pomník Woodrowa Wilsona ve Vrchlického sadech. Od 7. do 16. října se vypravili někteří naši farníci na pouť do Turecka. Doufám, že se dozvíme o pouti více od někoho z nich a třeba se dočkáme i nějakých fotek. V pondělí 10. října zazněl v kostele sv. Václava závěrečný koncert akce Dny Prahy 10. Zazněla díla B. Smetany, A. Dvořáka, G. Verdiho a dalších. V úterý 18. října na svátek sv. Lukáše sloužil pražský arcibiskup Dominik Duka OP poutní mši, sice ne u nás, ale v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Zajímavostí ne mnoho známou je, že od roku 1354 je součástí Svatovítského pokladu lebka sv. Lukáše. A právě tato relikvie byla při slavnosti vystavena. V době podzimních prázdnin, tj. od 26. do 30. října, se konala duchovní obnova rodin ve Štěkni. AL
Zaměstnanci a dobrovolníci charit v Čechách se sešli u příležitosti dvaceti let obnovené charitní činnosti v kostele sv. Vojtěcha v Praze 6-Dejvicích dne 19. října 2011. Setkání se účastnil pražský arcibiskup Mons. Dominik Duka. Také Oldřich Haičman, ředitel sdružení Charita ČR (hovořil o Caritas internationalis, tj. o mezinárodní charitě; caritas znamená láska a také charita). Z naší farní charity byly přítomny tři osoby, mezi nimi její vedoucí Hana Rechnerová. Vystoupení charit ukázalo alespoň v náznaku, jaké množství činností česká charita dělá. Také jak postupem doby prorůstají jednotlivé místní charity. K tomu alespoň jedna perlička: farní charita Starý Knín se tak rozrostla, že se stará i o část Prahy, a to právě kolem kostela sv. Vojtěcha v Dejvicích. Tady se ukazuje, co znamená osobnost vynikajícího kněze, konkrétně P. Jozefa Andrejčáka, faráře ve St. Kníně. Ostatně několik řečníků poukázalo na význam podpory charitní práce ze strany místního kněze. P. Vojtěch Eliáš, prezident Arcidiecézní charity Praha, pak mluvil o encyklice Benedikta XVI. Caritas in veritate, zveřejněné v r. 2009. Je to
4/ XI poslední z deseti sociálních encyklik. Z vystoupení otce Vojtěcha uvedeme alespoň jednu větu, převzatou z encykliky: „Světové bohatství roste, ale nerovnosti v jeho rozdělení se zvětšují.“ Setkání bylo zakončeno mší sv., kterou celebroval otec arcibiskup. Mešní čtení byla o P. Marii, která je služeb-
nicí Páně (viz Lk 1, 38). O. arcibiskup poukázal pak na význam její přímluvy pro katolickou charitu, která chce také sloužit. Upozornil též na exkluzivitu křesťanství: Bůh se stal člověkem. Bůh chce zachránit nejen duchovní, ale i fyzický rozměr člověka. MMst.
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Ekonomická rada 4. 10. 2011 Ekonomická rada dne 4. 10. 2011 projednala: montáž topení – proběhne v posledním říjnovém týdnu, vypracování žádostí o granty – zpracuje Ing. H. Plachá, nutnost vypracování projektu na opravu střechy kostela sv. Václava a grant od pražského Magistrátu, na základě kterého jsme obdrželi částku 300 000 Kč na dokončení prosklených stěn a kovových prvků v kostele sv. Václava. Farnost děkuje paní Josefině Novákové za dary na zakoupení ledničky na mešní víno a číselník písní do kostela sv. Mikuláše. JH
Farní charita – nabídka
(Mt 25,35n)
Nabízíme zapojení do služeb: naslouchání, sdílení, příp. i malé fyzické pomoci v domácnostech seniorů a dalších potřebných – pravidelně nebo nárazově
pomoc při vyřizování úředních záležitostí seniorů vožení seniorů do kostela hlídání dětí – v domácnostech nebo na farních akcích návštěvy malých dětí v Dětském domově v Milovicích přibližně jednou za měsíc ve školním roce finanční podporování potřebných – nárazově nebo v rámci farní miniadopce (nyní funguje pro dvě rodiny) + předběžně: přípravu vánočních balíčků pro seniory a návštěvy v posledním adventním týdnu aktivní účast na Tříkrálové sbírce v prvním týdnu ledna 2012 Za zapojení, modlitby a vyjádření potřeb moc děkujeme. Hanka,
[email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333
5/ XI
S V Ě T E C v tomto měsíci Svatý Linhart, poustevník Leonard (Linhart) patří k nejuctívanějším bavorským světcům, ačkoli nebyl občanem bavorským a nikdy zde nežil. V Bavorsku existuje doposud kolem 50 poutních míst, kde se vždy kolem 6. listopadu odehrává nádherné barevné divadlo – Leonardovy koňské objížďky. Nejznámější jsou v lázních Tolz. Kdo to tedy byl a odkud pocházel? Narodil se v 5. století ve Francii ve šlechtické rodině. Pokřtěn byl prý samotným biskupem Remigiem a kmotrem mu byl král Chlodovík. Linhartovi kynula skvělá budoucnost, ale on se rozhodl pro řeholní život. Vstoupil do kláštera v Micy u Orleansu, kde byl tehdy opatem sv. Maximin. Po jeho smrti z kláštera odešel a usadil se v lese u města Limoges. Tam si postavil chýšku, žil jako poustevník odříkavým životem, živil se planým ovocem a kořínky. To, že byl poustevníkem, nikterak neznamenalo, že by se nestýkal s lidmi. K moudrému poustevníkovi přicházelo s žádostí o pomoc mnoho lidí, Linhart pomáhal zejména uvězněným, kteří mu přicházeli poděkovat a často kladli k jeho nohám řetězy a okovy, jimiž byli spoutáni. Dále se vyznal v léčení dobytka, čímž si vysloužil vděk mnoha zemědělců. Jednoho dne se vypravil do lesa, kde Linhart žil, na lov král Theodebert, jehož doprovázela manželka, která byla v té době ve vysokém stupni těhotenství – jak vidno, matky mívaly divné nápady již v 6. století. Právě uprostřed
hlubokého lesa přepadly královnu porodní bolesti. Král a jeho družina byli bezradní, porodní bábu s sebou přirozeně neměli, porod začal být komplikovaný a nebezpečný. Tu se objevil Linhart a s modlitbou na rtech se ujal vedení porodu. Vše se podařilo, matka i dítě přežily ve zdraví. Šťastný a hrdý královský otec daroval Linhartovi jako dík celý les, v němž poustevničil (dnes by si chudák vysloužil spíše trestní stíhání za porod mimo nemocnici). Leonard dal místu název Nobiliak, tj. Panský les, a postavil zde svatyňku. Později přicházeli další muži a nakonec vznikl klášter Saint-Léonard-de-Noblat, kde byl Linhart prvním opatem a kde také r. 599 ve své cele zemřel. Zde byl i pohřben a jeho hrob je podnes hojně navštěvován. Ve 12. století se úcta k Linhartovi rozšířila do Bavorska, kde je jedním z nejoblíbenějších světců. Krom rolníků a chovatelů dobytka jej vzývají i zajatci, horníci, bednáři, čeledínové. Rovněž jej vzývají matky za dobrý porod a šestinedělky. Ve středověku vznikaly Leonardovy poutě, od r. 1856 je dosud ve výše zmíněných lázních Tolz Leonardova jízda. Rovněž zdejší kostel je stejně jako některé další jemu zasvěcené obepjat řetězy. Sv. Leonard / Linhart bývá zobrazován vždy jako černě oděný mnich, často s opatskými odznaky, zejména s berlou. U sebe mívá knihu, řetězy, voly a koně. AK
6/ XI
O T Á Z K A pro otce Stanisława ... Mám pro tebe, Stanisławe, takový neobvyklý návrh. Zkusme se dneska zmínit alespoň trochu o ekonomice, o financích farnosti, o tom, že to prostě musí fungovat, jinak se pastorace a život farního společenství začne zastavovat. Nebo třeba o tom, že doba je čím dál tím „drsnější“ a na finance náročnější … … anebo třeba o obojím dohromady. Souhlasím. A hned bych se rozpovídal o svých zkušenostech z minulých let, z různých pastoračních či vizitačních návštěv, o zkušenostech, které vidím ve spřátelených farnostech, u kněží kamarádů. Oni v těch farnostech prakticky vždycky mají nějaký pravidelný zdroj příjmů, jiný, než sbírky farníků. Třeba pronajímají domy, pozemky nebo alespoň části prostor pastoračních center, far atp. U nás tohle možné není, protože my prostě nemáme co dlouhodobě pronajímat. A prodávat majetek, tak jako některé farnosti, to také nemůžeme. Opět nemáme co. Naším jediným zdrojem financování provozu je skutečně jenom a pouze dobrota a láska lidí projevující se ve sbírkách. Ani ta však není nekonečná a nejde ji do nekonečna zvyšovat. Ostatně jak se štědrost farníků projevila, jsme všichni viděli při sbírce na topení. Vybrali jsme přes pět set padesát dva tisíc korun! To si zaslouží velikánské poděkování všem! Často přemýšlím o jiné věci. Mnohdy jsem to viděl také při své práci v jiných farnostech. Nějaký prostor, třeba takový jako my máme Sál sv. Václava, oni pronajímají krátkodobě, ale velmi často. Firmám z okolí na pořádání růz-
ných akcí, prezentací, školení, oslav, společenským organizacím nebo třeba společenstvím bytových jednotek či bytovým družstvům, která si tam dělají členské schůze, protože jinam by se třeba nevešli nebo by to pro ně bylo podstatně dražší. No, anebo takové prostory využívají přímo farníci pro své osobní potřeby. Myslím, že to bychom mohli také. Se Sálem sv. Václava již máme dobré zkušenosti. Konaly se tady oslavy křtin, výročí svateb a nakonec třeba i ty větší akce, kde jsme zvali firmy zabezpečující pohoštění. Mohli bychom tak jak našim farníkům, tak i třeba lidem nebo firmám, které naši farníci najdou a sál jim k pronájmu doporučí, nabídnout nejen samotné prostory, ale i třeba kontakty na ty firmy s nejrůznějšími službami. Máme zkušenosti, že např. takové saláty, chlebíčky nebo víno dodávají levně a vyplatí se to oproti třeba oslavě pořádané v restauraci. Každý by tak vlastně mohl ušetřit a farnosti by mohl trochu přispět na provoz, a i tak by se mu to jistě vyplatilo. A farnosti také. Zvláště nyní v zimním období, kdy v sále topíme nebo ho alespoň temperujeme po celou dobu. (Pozn. PaS: jenom plyn na topení ve sv. Václavu za loňský rok stál přes sedmdesát pět tisíc korun.) Tak to je takový nápad, myšlenka a nabídka farníkům. Sám za sebe také zvažuji, že ty vlastní blížící se padesátiny oslavím právě v Sále sv. Václava. Prosím, kdyby měl kdokoli tip nebo přímo vlastní požadavek na využití sálu, kontaktujte paní Helenu Ciprysovou. Ona se o využití sálu stará a má o něm
7/ XI největší přehled. Zatelefonujte jí na číslo 603 755 252 nebo jí napište na adresu
[email protected]. Určitě se domluvíte.
Tak ti děkujeme. Skoro by se mi chtělo říct: „Uvidíme se v Sále sv. Václava …“
PaS
P R O S T O R pro sdílení myšlenek nápadů atp. Exercicie o čtení Bible Snad každý má rád dovolenou nebo prázdniny. Dobu, kdy má možnost poznat a zažít něco nového – jiná místa, lidi, země, národy. Dovolená nebo prázdniny proto bývají spojeny s cestováním. Můžeme však putovat i duchovně – za Kristem, nebo možná setrvat s ním, společně s dalšími. Jednou z forem takového putování jsou exercicie, většinou několikadenní. Při nich zůstáváme v ústraní, mimo běžný život. Takové ústraní může existovat i v centru Prahy. Je jím např. klášter kapucínů na Hradčanech vedle Lorety, s velikou zahradou. (Kapucíni jsou jedním z františkánských řádů.) V posledních létech se tu konají exercicie v prvém týdnu července, letos od pátku 1. 7. do středy 6. 7. 2011. Tématem letošních exercicií byla Lectio divina, tj. metoda rozjímavé četby Písma. Vedl je P. Augustin Šváček, kapucín, který do řádu vstoupil ještě v době totality, potají. (Má blízko k Charizmatické obnově a účastnil se některých konferencí, které toto hnutí pořádá. V tom není mezi kapucíny sám; stačí jmenovat P. Raniero Cantalamessu. Ostatně charizmatické hnutí a františkánství mají řadu společných
prvků.) Účastníků exercicií bylo více než dvacet. Cítili jsme, že se nám otec věnuje celým srdcem, že mu záleží na každém z nás. Zde není prostor zabývat se jednotlivými kroky metody Lectio divina. Ostatně někteří je znají a je možné najít je v literatuře, resp. na internetu, např. na serveru www.vira. cz. Ze slov exercitátora, o. Augustina, uvedeme alespoň: Písmo sv. je Božím slovem, a proto četbu začínáme i končíme modlitbou. Po přečtení úryvku se ptáme: „Co mi chce Bůh říci?“ Proto hledáme tzv. „verš srdce“, tj. větu, která nás osobně oslovuje. U této věty pak v myšlenkách setrváme a vracíme se k ní i v dalších dnech. Proto o. Augustin doporučuje podtrhnout si tuto větu, abychom ji později snadno našli. Které části Písma číst? Otec Augustin dává přednost čtení úryvků Písma v uspořádání pro liturgii, tj. podle lekcionáře (1., příp. i 2. čtení, evangelium). Pro mešní čtení jsou vybrány důležité úseky Písma. Výhodou tohoto způsobu je i to, že vidíme souvislosti jednotlivých biblických knih. Přitom můžeme postupovat podle lekcionáře pro neděle. Máme-li čas, můžeme číst i mešní čtení pro jednotlivé všední dny. Toto
8/ XI uspořádání biblických úryvků najdeme třeba v Katolickém týdeníku. Je dobře, že v naší farnosti jsou věřícím v kostele k dispozici letáčky Nedělní liturgie, které vydává Pastorační středisko pražské arcidiecéze. Také tam jsou nejen nedělní liturgická čtení, ale i seznam úryvků pro všední dny. Nedělní liturgická čtení jsou též v misálku. (Všechna čtení jsou ovšem v lekcionáři a také v misálu menšího formátu. Pro opravdové zájemce vydalo Karmelitánské nakladatelství metodu rozjímavého čtení bible na každý den, zpracovanou asi v 15 svazcích včetně podrobných komentářů, návrhů modliteb atd. Knihy jsou nazvány Lectio divina.) Můžeme ovšem číst i jednotlivé biblické knihy jednu po druhé. Přitom se nedoporučuje číst Bibli od začátku. Lépe je začít od nejdůležitější části Písma, tj. od evangelia. Možná od evangelia podle sv. Marka, který soustřeďuje veškerou pozornost na osobu Ježíše. Toto nejkratší evangelium je možno doporučit i hledajícím. Závěrem to hlavní: Četba Písma není samoúčelná. Předpokládá ochotu změnit svůj život podle toho, co jsme poznali jako Boží vůli. Jinak by na nás platila Kristova slova ze závěru Horské řeči: „Ale každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku …“ Asi proto začal otec Augustin svůj výklad o četbě Bible přednáškami, které jsou vlastně výzvou k obrácení. (Poznámka: Při těchto úvodních přednáškách postupoval podle brožury vydané pro potřeby Školy evangelizace, jež se schází u kapucínů.) MMst.
Interview s Bohem „Pojď dál,“ řekl Bůh. „Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?“ Jestli máš čas,“ řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl: „Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?“ „Co tě na lidech nejvíc překvapuje?“ Bůh odpověděl: „To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili.“ Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal: „Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?“ Bůh se usmál a odpověděl: „Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví. Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem. Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je
9/ XI velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí. Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád. Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět.“ Chvíli jsem tiše seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá. A Bůh odpověděl: „Jsem ti kdykoli k dispozici, čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.“ Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili. Ze Zpravodaje farnosti Písek č. 48–4/2004 (autor neznámý) JG
Taťkovy zápisky (8): Medvídek Nastávající víkend měly naše děti strávit u babičky ve Vysočanech, což pro mámu znamená, jako už pokolikáté, shromáždit vše, co budou nebo by mohly potřebovat. Jako vždy při takové příležitosti, na hromádce se ocitl i milovaný medvídek Kuky, kterého Jitka Elímu uháčkovala k narozeninám. Když jsme pak věci ukládali do tašky, dal Elí Kukyho stranou a prohlásil: „Už jsem velký kluk, medvídka nepotřebuju.“ Připomnělo mi to moje dospívání, kdy jsem si to samé říkal o Pánu Bohu …
Byla neděle ráno a já se chystal zajet k babičce děti vyzvednout. V obýváku jsem potkal Kukyho, který celou dobu trpělivě seděl na pohovce a čekal, až se Elí vrátí. Připadal mi nějaký smutný. A tak jsem ho vzal s sebou do auta, položil vedle sebe na místo spolujezdce a otočil klíčkem v zapalování. Jsem už velký kluk, a tak vím, že tomu, který miluje, se může stýskat. MiM
Recenze
Přečtěte si
Letošní prázdniny jsou už nenávratně pryč, ale přesto ještě stále vzpomínáme na tu přemíru zeleně, květů i plodů, kterými nás letos, více než jiná léta, potěšily. Marek Orko Vácha, kněz a biolog, se ve všech svých knížkách vyznává z lásky k přírodě, dokonce vypráví, jak se při jedné jarní procházce radostí rozplakal nad rozkvetlým zlatožlutým keřem. Knížky Marka Orka Váchy si můžeme koupit v našem improvizovaném kostelním knihkupectví. Pro mě byla zvlášť zajímavá knížka s názvem Šestá cesta. Jistě mnozí víte, že sv. Tomáš Akvinský píše o 5 cestách, které vedou k poznání Boha. Marek Orko Vácha objevuje v přírodě, v její kráse, účelnosti a úžasně důmyslném uspořádání ruku Boží, další cestu k jeho poznání. Ilustruje to na mnoha příkladech. Ale i v ostatních jeho knížkách můžeme najít fascinující obdiv ke všemu, co nachází v přírodě nejen na naší zemi, ale v celém kosmu. JN
10/ XI
Inzerát Smíšený pěvecký sbor při kůru kostela sv. Václava Od září 2011 každou středu od 18.30 do 20.30 hod. opět zkouší smíšený pěvecký sbor při kůru kostela sv. Václava ve Vršovicích. Hledáme nové zájemce o sborový zpěv do všech hlasových skupin (zvláště pak mužské hlasy jsou vítány). Hlavním posláním sboru je pravidelné zajišťování hudby k bohoslužbám každou neděli od 8.30 hod. (zpěv ordinária, chrámových písní, ale i nastudování mší autorů 18. a 19. století). Přijďte mezi nás! Zkoušíme v kostele sv. Václava ve Vršovicích na Čechově náměstí.
Kontaktní spojení: Libor Dřevikovský (sbormistr) e-mail:
[email protected] nebo Olga Polanská (zástupce) e-mail: Olga.Polanska@ seznam.cz Divadlo na faře Od 30. 10. začnou zase (mimo svátků vánočních) každou poslední neděli v měsíci pohádky na faře (do března). Náš páter Pavel již nemůže dojíždět, proto prosím dobrovolníky, kteří se tohoto úkolu chtějí se mnou ujmout, zavolejte nebo napište.Dana Vacková (tel: +420 272 731 087, mobil: +420 731 577 087; mail:
[email protected])
P O Z V Á N Í na následující měsíc nebo i trochu dál Den s císařem Františkem Josefem I. na ČRo 3 – Vltava 21. listopadu uplyne 95 let od úmrtí císaře Františka Josefa I. († 1916), krále českého, uherského, lombardského etc. Jde o výročí, které by v novodobé české historii mělo najít své místo a být připomínáno. Český rozhlas 3 – Vltava připravil na sobotu 19. listopadu od 6.55 do 22.45 hod. zvláštní vysílací den věnovaný připomenutí této mimořádné osobnosti. Vltavský „Den s císařem Františkem Josefem I.“, jakési rozhlasové leporelo, přinese v běžném vysílacím schématu tematicky zaměřené pořady publicis-
tické, literární a hudební. Ranní Sólo pro... Fritze Kreislera, dopolední kulturně-publicistická Víkendová příloha nabídne pestrý kaleidoskop na témata Habsburkové, monarchie, nebudou chybět rozhovory s historiky. Promenádní koncert přinese hudbu spjatou s císařem Františkem Josefem, tematicky bude navazovat i Vltavský poledník. Odpolední Euphonie nabídne pohled na to, co se událo v hudbě a národních kulturách v době Františka Josefa I., dále to budou ukázky ze vzpomínkové knihy Svět včerejška rakouského spisovatele
11/ XI Stefana Zweiga, Odpolední a Večerní koncert nabídne symfonická díla mající nějakou souvislost s mocnářem či významnou událostí té doby. V hlavním večerním vysílacím času, v Operním večeru, bude uvedena opera Dalibor Bedřicha Smetany, jehož pražská premiéra 16. 5. 1868 v Novoměstském divadle byla součástí oslav pořádaných u příležitosti položení základního kamene ke stavbě Národního divadla. LiD
Modlitby matek jsou rozšířeny prý v osmdesáti zemích světa. Podstata jejich spirituality je odevzdání se do rukou Božích, způsoby jsou různé. Vítány jsou všechny ženy, které cítí touhu modlit se za děti – vlastní, cizí, děti světa. Takže i svobodné, ... V naší farnosti každý 1. a 3. čtvrtek v měsíci od 20.00 ve 2. místnosti na faře. HR
Vánoční mini-jarmark Ráda bych pozvala všechny, kdo rádi něco tvoří a chtěli by své výrobky nabídnout ostatním, na vánoční mini-jarmark, který bychom rádi zorganizovali na schodech kostela sv. Václava ve Vršovicích, a to v neděli 11. 12. 2011 od 15.00. Každý prodejce bude mít k dispozici svůj stůl, kde bude moci nabízet své výrobky ostatním návštěvníkům jarmarku. K prodeji by měly být nabízeny pouze věci vlastní výroby z jakýchkoliv materiálů. Poplatek za účast je 50,-. Pokud byste o účast měli zájem nebo věděli o někom, kdo by se chtěl zapojit, přihlaste se mi, prosím, nejpozději do 13. 11. 2011, abychom zjistili, zda budeme schopni zajistit dostatek prodejců. Marie Hříbalová (
[email protected], 777 116 594)
12/ XI
Z Á V Ě R E M . . . Na svatbě v pyžamu Některé podobenství z evangelia mě potěší a některé mi nahání strach. Nahání strach, to jsem se možná špatně vyjádřila, ale znáte to: čtete si nějaké Ježíšovo podobenství o království nebeském. Pokyvujete hlavou, že chápete, ale pak se podíváte na svůj život, své prohřešky a poklesky a jen vzdychnete: Do „Božího království“ jistě nevejdu. To se mi stalo právě jednu neděli, byla to 28. neděle v mezidobí, a my jsme slyšeli v evangeliu podle Matouše podobenství o pozvaných na svatbu (Mt 22,1–14). Krásné a srozumitelné poselství. Na závěr Pán říká: „Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených“. Nemůžu si pomoct, ale prostě se už tak nějak cítím povolaně. Co vy? Ale stejně i tak si připadám nepřipraveně. V Nedělní liturgii se o tomto úryvku psalo: „Nakolik je pravdou, že Bůh volá a povolává ‚nás bez nás‘ (bez našeho ‚přispění‘), natolik je také pravdou, že nás nespasí ‚bez nás‘ (bez naší spoluúčasti)“. Koukám na sebe, jak sedím v kostelní lavici, a říkám si: „Takhle ses
připravila na svatební hostinu?“ Bůh, ta největší a jediná láska, který dal sám sebe za nás, a já ani nedokážu přijít na mši včas, natož udržet pozornost. A tak si připadám jak onen trouba, který na hostinu přišel, ale nijak se na ni nepřipravil. Cítím se najednou trochu trapně … Představuji si, jak bych stála před všemohoucím a hanbou bych se propadala, protože jsem kolikrát nebyla s ním kvůli nějaké malicherné prkotině, kolikrát jsem přišla pozdě na mši, protože jsem si potřebovala ustlat postel … „Znovu vám říkám: Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ (Mt 19,24). Útěchou mi je, že Ježíš také řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ (srov. Mt 19,26). A tak jsem se přece jen dostala k části Evangelia, která mě vždy moc potěší. Děkuji Pánovi za pozvání. Budu se snažit být připravená, ale především děkuji Bohu za jeho lásku a trpělivost. Vaše Křepelka na Vinici
Na úvodní straně: nákres půdorysu poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Jakub Schikaneder: Na Dušičky (1888)
14/ XI
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
Eucharistie, bohoslužba slova neděle
8.30 kostel sv. Václava 10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi)
úterý
18.00 kostel sv. Mikuláše
středa
18.00 sál u sv. Václava (bohoslužba slova; zadní vchod)
čtvrtek
8.00 kostel sv. Mikuláše 16.00 kostel sv. Mikuláše (pro děti – jen dle oznámení)
pátek sobota
18.00 sál u sv. Václava (zadní vchod) 8.00 kostel sv. Mikuláše
Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru neděle
7.30–8.15
kostel sv. Václava
čtvrtek 17.30–19.00 sál u sv. Václava (zadní vchod) pátek
17.00–17.45 sál u sv. Václava (zadní vchod)
• Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Eucharistická adorace čtvrtek čtvrtek
17.30–19.00 20.00–21.00
sál u sv. Václava (zadní vchod) kostel sv. Mikuláše
Možnost setkání s knězem úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek
15.30–17.00
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Záležitosti finanční (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:
[email protected]
15/ XI
T Ý D E N N Í P R O G R AM pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 Mariina legie /M. Pokorná/ 16.45–17.30 Náboženství: 2.–4. třída a příprava na 1. sv. přijímání /H. a P. Svobodovi/ 17.00–18.30 Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ 18.00–21.00 Dramatický kroužek /J. Tomsa/ 18.30 Angličtina pro dospělé /M. Müller/ 19.00–21.00 Modlitební setkání /V. Novák/ Út 16.45–17.45 Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci 15.30–17.30 Možnost setkání s knězem ve farní kanceláři 19.00 Kurzy Alfa – od 4.10. do 6.12. 2011 St 10.00–12.00 Maminky s dětmi /M. Kuncová/ 18.30 Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ 19.00–21.00 Setkání mladší mládeže od 15 do 19 let /K. Jančeová/ jednou za 2 týdny od 7. 9. 19.30 Setkání farní charity /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Čt 8.45–10.00 Setkání farníků při čaji – 1x měsíčně dle oznámení 16.00–16.45 Náboženství: předšk. děti a 1. třída /P. Husáková/ 16.45–17.30 Náboženství: 5.–7. třída /P. Husáková/ 15.30–17.00 Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /A. Pařízková/ 17.30 Divadelní kroužek pro děti /D. Vacková/ 18.00 Katechumenát 19.30 Příprava biřmovanců 20.00 Modlitba matek /H. Rechnerová/ – 1. a 3. čtvrtek v měsíci 20.00–21.00 Eucharistická adorace /J. Vyšohlíd/ 20.00–22.00 Zkouška kapely Missa Ne 7.30–8.30 Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ 9.30–10.30 Zkouška scholy /Š. Rechner/ 16.00 Divadlo pro děti /D. Vacková/ – každou poslední neděli v měsíci do března 19.00 Modlitba Taizé /O. Rechner/– každou poslední neděli v měsíci Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
FAR SAL FAR SAL FAR SAL FAR FAR SAL FAR SAL FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR SAL FAR MIK FAR SAL SAL FAR SAL
16/ XI
K A L E N D Á Ř na listopad 2011 Mimořádné akce, změny, výjimky 1.11. 2.11.
Út St
18.00 8.00 18.00
Eucharistie (Slavnost všech svatých) Eucharistie (Památka zemřelých) Eucharistie (Památka zemřelých)
VAC MIK VAC
3.11.
Čt
8.11. 9.11.
Út St
9.00 14.00–15.45 16.00 19.00 18.00
FAR FAR MIK FAR FAR
17.11. 23.11. 25.11. 27.11.
Čt St Pá Ne
19.00 19.00 10.00
Setkání při čaji Příležitost ke svátosti smíření pro děti Eucharistie pro děti Ekonomická rada Setkání katechetů a týmu těch, kdo se věnují práci s dětmi Duchovní obnova mládeže Pastorační rada Setkání bývalých ministrantů Eucharistie (návštěva arcibiskupa D. Duky)
FAR SAL VAC
KONTAKTY Duchovní správce – farář
P. Stanisław Góra telefon: 271 742 523, 602 309 766; e-mail:
[email protected] V pondělí vyřizujte, prosím, jen neodkladné záležitosti.
Pastorační asistenti
Mgr. Jan Rückl telefon: 271 742 523, 725 465 052, 728 224 255;
[email protected] Ing. Pavel Švarc telefon: 271 742 523, 725 465 052 e-mail:
[email protected]
Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800 na výměnu topení v kostele sv. Václava: 2088722399/0800 (heslo: TOPENÍ) na spoluúčast při opravě věže: 2088722399/0800 (heslo: LUXFERY)
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 27. 11., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 16.11. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Miloslav Müller ml. (MiM), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Libor Dřevikovský (LiD), Jana Gottwaldová (JG), Jiřina Haaszová (JH), Marie Hříbalová, Miloslav Müller st. (MMst.), Jarka Nagyová (JN), Hanka Rechnerová (Hanka, HR). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Sylvie Tomsová a Jan Rückl, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
