01
Úvodník
Úvodník Vážení čtenáři, je to tady! Ano. To, co držíte v rukou, je druhé číslo PLKu!, které je dost možná ještě větší výzvou než to předchozí! Dali jsme si na čas, avšak zase ne tak dlouho, aby stihli zdražit toasty v bufetu, a tak je to cajk! Od minulého čísla se toho hodně změnilo. Jednak jsme přestali podporovat barvoslepé, šéfredaktor strávil jarní prázdniny namísto v Las Vegas v Petrovicích, a výsledek? TISKNEME V BARVĚ! Děkujeme samozřejmě panu řediteli, který tisk bez cenzury - alespoň prozatím - umožnil na půdě školy. Největší změnou ovšem je, že již nebudete muset číst pouze subjektivní a zaujaté Trojakovy patlanice (i když i pro ty se našlo místo) - naše redakce se rozrostla o opravdové literáty a žurnalisty, a to velkou měrou. Za prvé se na našem gymnáziu našli lidé, kteří byli ochotni do něčeho takového jít, což je téměř k nevíře, za druhé jistě všichni víte o politováníhodné situaci Ostravsko-karvinských dolů. Spousta mužů v produktivním věku ztratila práci a PLK! jim podal pomocnou ruku. Vykopli jsme z našich řad ty líné barvoslepce a nabídli místo horníkům v nouzi! Přidala se i celá směna propuštěných Ślónzoků z Třineckých železáren, viz stranu 8. Pár slov k obsahu: jistě si všimnete, že několik rubrik zůstalo nezměněných. Jiné, jako např. seriál “Beatníci v Čechách a na Moravě, aneb máme svého Ginsberga?”, byly přechodně nahrazeny (již zmínění Ślónzoci se pokusili o takový malý nacionalistický puč, tudíž jsem byl nucen přenechat jim prostor, původně jsme přemýšleli o pouhém přejmenování rubriky na “Buchaći v Bystrzyci i Goralii, albo mumy svojgo Ginsberga?”, nakonec jsme to ale zavrhli), a další jsou úplně nové, namátkou Don Badura & Mr.Rododendron. Zaujali jsme tedy, co se týče obsahu, zcela jiný postoj než nakladatelství Maturita Solution a po dlouhých debatách jsme se rozhodli upřít první stránku fenoménu Present Simple. Pokud by vás tento fakt jakkoli rozezlil, kontaktujte nás prosím! Nezbývá než doufat, že se vám bude nový PLK! líbit ještě víc než starý a poděkovat, že nás čtete!
Za redakci Ondřej Trojak
Reality Show 02 Milí čtenáři, máte jedinečnou možnost sledovat skupinu učitelů, kteří se víceméně dobrovolně nechali zavřít v podzemních prostorách Gymnázia Karviná. Podstoupí mnoho zkoušek a krizí, ale ten, který vydrží až do smrti, může vyhrát navýšení učitelského platu až o 10%!!! Sledujte s námi osudy pěti odvážlivců!
Nejdříve si ovšem samotné soutěžící představíme. Letošní řady VyŠkolených se zúčastní:
MARTIN RUDA
Pan Ruda je klidný typ, jen tak něco ho nerozhází. Má široké znalosti ve všech oblastech a tak je žhavým kandidátem na outsidera letošní řady!
MARTIN BRZÓSKVA
Stmelovač týmu, jeho speciální zbraní je tajemný obsah červeného termohrnku, který dokáže nevídané. On sám je za ta léta imunní…
HANA NELÉTAVÁ
Nenahraditelný člen skupiny, aneb “spouštěč hádek”. Sféry jejího vlivu sahají do nedohledna, ale její ná klonnost se mění rychleji než střídavý proud.
ALENA HELEMESEŠICOVÁ Fyzicky zdatný jedinec…
KAREL LUPA
Fyzicky zdatný jedinec, autoritativní typ s tendencí nacpat svou pravdu ostatním do hlavy, až si budou myslet, že je to jejich vlastní myšlenka. Za tímto účelem má také vypracované speciální přesvědčovací pozice. Asi nejznámější z jeho postojů je tzv. “pánevní shake” s rozkročenýma nohama.
Pravidla vědomostního kvízu:
Soutěžící bojují každý sám za sebe. Kvíz se koná v tělocvičně před zraky široké trapasůchtivé veřejnosti. Každý ze soutěžících má svůj pultík se spínačem. Soutěžícím jsou kladeny otázky. Pokud má některý z nich pocit, že zná správnou odpověď, co nejrychleji stiskne spínač a nahlas svou domněnku vysloví. Otázky budou celkem čtyři. O správnosti rozhodují organizátoři, jejich rozhodnutí je nezvratné. Vítěz, tedy ten, který odpoví na největší počet otázek správně, má jedi nečnou možnost – vybrat jednoho ze soupeřů, který bude z reality show nadobro vyřazen!
03
Reality Show Den 3562.
Zpráva reportéra: Předně se omlouvám, pokud bude dnešní zápis z centra dění působit místy zmateně. Poté, co mi včera Martin Brzóskva rozbil nos a natrhl ret, což nemám za zlé jemu, ale té mrše ponorce, se necítím dvakrát nejlíp… Kolem osmé ráno jsem zaznamenal první pohyb – Karel Lupa se probouzí a provádí každodenní rozcvičku, vypadá přitom ale, jakoby mu uletěly včely. Ztráta jeho protiintelektuálské spolubojovnice Aleny Helemesešicové ho patrně silně zasáhla a ani pizza, kterou nedostal, ho bůhvíproč nerozveselila. Poté, co Alena minulý týden opustila soutěž, neboť nezvládla frustraci z nedostatku pohybu na kole a v zájmu svých lýtek odstoupila bez boje, proplakal celou noc. Po chvíli se probouzí také Martin Ruda, kopancem do břicha pomáhá Martinu Brzóskvovi z říše snů a oba spěchají do rohu prádelny, obhospodařit svou ekozahrádku, odporně páchnoucí lišejníkový kout, který Martin Brzóskva opečovává, protože mu Martin Ruda nakecal, že tam vypěstují maté, Martin Ruda proto, že ho takové věci baví. Kdo ví? Možná dá jejich počínání vzniknout mnohem větším ekologickým projektům, které budou mít dokonce svou vlastní nástěnku? Hana Nelétavá se sice probouzí, to ale neznamená, že by přestávala snít. Mezi tolika chlapy jí po odchodu Aleny totálně hráblo a trpí utkvělou představou, že je šéfredaktorkou rádoby populárně-naučného časopisu Epocha. Shání již třetím dnem informace o počtu Lisztových milenek. Vůbec to ale nevypadá, jakoby měl dnes přijít vědomostní kvíz! A ten přišel již záhy, lépeřečeno hned po italském zbrufu, špagetách s tajemným jménem. Zarachotily klíče v zámku a naši soutěžící opět spatřili sluneční paprsky, tedy aspoň ty, které se k nim dokázaly protáhnout mezi futry a siluetou pana školníka. “Mazejte do tělocvičny, studenti se chtějí bavit!” zakřičel pan Zámečníkov a jednoho po druhém, včetně mě, vytáhl z páchnoucího skle pení. Přišli jsme do tělocvičny plné studentů, lačných vidět ty, kteří jim mají být vzorem, v tak prekérní a zubožené situaci. V první řadě seděla Alena Helemesešicové, ládovala se pop-cornem, zatímco její nohy mimoděk ve vzduchu šlapaly, a nevypadala, že by jí prohra nějak rozladila. Soutěžící zaujali místa u pultíků a organizátoři (tým uklízeček) zopakoval pravidla. Ozval se zvonek a vše ztichlo! “První otázka: Jakou stélku má řasa Draparnaldia?” PÍP! Pan Martin Ruda pohotově zmáčkl spínač a vítězoslavně vykřikl: “Heterotrichální!” “Správně, pan Ruda má jeden bod.” Tu se ozval Martin Brzóskva: “To ale vůbec není fér, jak to asi máme vědět?” “Brali jsme to v prime v praktiku, to už si nepamatuješ?” setřel ho pan Ruda. “Další otázka: Jak se jmenovala holka Petra Iljiče Čajkovského?” Hana Nelétavá procitla ze sna: “Jmenovala se Jindra, on byl totiž na kluky, jsem to četla v Epoše…” “Správně, máme tady třetí otázku: Kolik lidí se vejde na sedačku v lyžařském centru Roháče – Spálená Dolina?” “Dva!” zkusil to pan Brzóskva… “Špatná odpověď, ví to někdo?” “Jasně, šest!” ozval se ledabyle pan Lupa. “Dobře, jedeme dál: máme tu poslední a rozhodující diváckou otázku až z Německa. Nějaká paní Merkelová se ptá, jak vyřešit uprchlickou krizi?” Dříve než stačila paní uklízečka otázku doříct, prořízl vzduch zvuk spínače pana Lupy: “Tak to je malina, stačí potopit všechny čluny na cestě zpátky!” “Dobře, to by se té paní Merkelové mohlo líbit, vítězem se stává s celkovým skóre dva body
Reality Show 04 pan Karel Lupa!!!” Davy šílí, studenti provolávají slávu, dokud nevejde pan Alan a nesprdne je, že mají být ve výuce…Zdrcený Martin Brzóskva je vzteky bez sebe, dochází k názoru, že nemá smysl po koušet se v dějepise a zeměpise dělat cokoli jiného, než spát a prohlašuje: “Kašlu na to, jdu na cashky!” Na panu Lupovi teď je, aby vybral, kdo soutěž opustí. Přemýšlí asi takto: “Brzóskva je k ničemu, ale v případě nouze ho můžu sníst, nechám si ho…Nelétavá – neškodná, víceméně rozveselí zpěvem…Ruda – ten je trnem v oku, vyvíjí biologické zbraně a nedá se vyprovokovat.” “VOLÍM MARTINA RUDU!” zazní tělocvičnou. Pár minut na to se zbylí tři mušketýři a já, jakožto D’Artagnan, odebíráme zpět do špinavého krytu, pan školník zamyká a nastavuje termostat na 10°C. “To vám musí stačit [****], je třeba šetřit!” Atmosféra v podzemí by se dala krájet leda motorovou pilou. Čtu si knihu a pozoruju pohledy pana Martina a paní Hany, kterými provrtávají pana Karla, a které nepotřebují slova, aby bylo jasné, co chtějí říct: zradil tým, knock-outoval Martínka! Krátce po setmění, když už se všichni ukládají k spánku, se ozvou kroky a zaškrábání na dveře. Martin Brzóskva, o trochu méně lenivý než zbylí dva soutěžící, se dopotácí ke dveřím: “Kdo je?” “To jsem já, Ruda!” “Z Ostravy?” “Ne, z Dětmarek, hele, Marťo, chci ti jen říct, abys nezapomněl zalít naší zahrádku, maté bude co by dup!” Ano, a máme za sebou třítisící pětistý šedesátý druhý soutěžní den. Sledovat aktuální dění klíčovou dírkou se nedoporučuje, v důsledku unikajícího toxického zápachu z ekozahrádky soutěžících! Svým oblíbencům můžete posílat až do příštího týdne DMS ve tvaru: SUTEREN 2 pro KARLA LUPU SUTEREN 4 pro MARTINA BRZÓSKVU SUTEREN 5 pro HANU NELÉTAVOU na telefonní číslo: 773 221 637 Soutěžící, kterému přijde nejvíce DMS, dostane pár facek. Držte svým VyŠkoleným palce - budou to potřebovat!
NaŠkolenou! OT
05
Rozhovor
“A Bůh řekl: jsi stále sám Alane, stvořím ti družku z tvého žebra, bude se nazývat Andrea”
ROZHOVOR:
Manželé Pieczonkovi
Pro toto číslo jsme se rozhodli interview trochu ozvláštnit. Přinášíme Vám proto rozhovor s profesory Alanem a Andreou Piezonkovými, slavným matematicko-fyzikálním párem a budoucími nositeli Nobelovy ceny. Dotazovaní byli zpovídáni jednotlivě, ani jeden z nich tudíž nezná odpovědi svého druha. Chcete se dozvědět podrobnosti ze života Vašich oblíbených matikářů, či hledáte klíč k úspěšnosti ve fyzice? V každém případě neotálejte a pokračujte ve čtení. Na závěr bychom chtěli manželům Pieczonkovým poděkovat za možnost uskutečnění a otisknutí tohoto rozhovoru.
Mgr. Andrea Pieczonková Jaký předmět jste ve škole nesnášela? Mám pocit, že nemám předmět, který bych vyloženě nesnášela. Já jsem možná měla štěstí na učitele, jenom mi moc nešlo zpívání, ne že bych ho nesnášela, ale zpívat neumím.
Mgr. Alan Pieczonka
Jaký předmět jste ve škole nesnášel? Nedá se říct,že by to byl jeden předmět. Já jsem nesnášel ty předměty, kde jsem se musel učit nazpaměť spoustu faktů. Vadilo mi jenom to. Měl jsem třeba rád češtinu, literaturu, dějepis. ZajímaVždycky jste chtěla pracovat ve školství, nebo lo mě to, rád jsem si o tom přečetl a zhlédl nějaký dokument, ale učit se tyto věci pro mě byla prostě vás napadlo dělat i něco jiného? Já si pamatuju, že jsem chtěla být vždycky učitel katastrofa. kou a moji rodiče mi to potvrdili, že asi ano, nemě- Vždy jste chtěl pracovat ve školství? la jsem nikdy nic jiného, co bych chtěla dělat. Vyvíjelo se to podle toho, co běželo v televizi. Jaký je váš oblíbený matematický, nebo fyzikální Od nějaké 4.-5. Třídy, podle toho jaký běžel seriál, tak tím jsem chtěl být. Pak už to zůstalo u toho učivzorec? telství a od té doby to už vydrželo. (smích) Oblíbený vzorec bych asi ani nenašla, každopádně nejčastěji je používaná Pythagorova Jaký je Váš oblíbený matematický, či fyzikální věta, takže vzorec z Pythagorovy věty, ale nemůžu vzorec? říct, že mám oblíbený. Matematický ani fyzikální oblíbený nemám. Mám oblíbený chemický – C2H5OH. * *vzorec ethanolu, nejdůležitější tekutiny v životě muže
Rozhovor 06 Kdybyste mohla osobně poznat jakéhokoliv vědce, bez ohledu na to, jestli je ještě na živu, který by to byl? Určitě Albert Einstein, to byla skvělá osobnost, takže nejspíš on.
Kdybyste mohl osobně poznat jakéhokoliv vědce, bez ohledu na to, jestli je ještě naživu, který by to byl? Archimedes
Řešíte doma s manželkou nějaké fyzikální Řešíte doma s manželem nějaké fyzikální, nebo a matematické problémy a jste schopni se kvůli matematické problémy a jste schopní se u toho pohá tomu pohádat, pokud máte na věc rozdílný názor? dat, když máte na věc rozdílný názor? Jsme schopni se pohádat, ale ne kvůli fyzice. Řekla bych, že když jsem tady začínala učit, tak jsme Není náročné být s manželkou celý den v práci to možná řešili častěji, teď už bych řekla, že moc ne. i doma? A pohádat se? No já nejsem moc hádavý typ (smích), neuvědomuju si, že bychom se vyloženě pohádali, Ani v nejmenším. spíše jsme spolu jen nesouhlasili, ale víceméně to Zdědily po Vás děti lásku k matematice a fyzice? bylo v klidu. Myslím, že ano.Všechny tři, alespoň do určité míry. Je náročné být s manželem celý den v práci a pak Někdy o tom pochybuji, ale myslím, že tam něco je. i doma? Kdo je u Vás doma hlavou rodiny? (smích) Kdyby to bylo nesnesitelné, tak už to nedělám Někdy se mi zdá, že to není ani jeden z nás dvou. Žije nás spolu hodně, ale myslím, že žádná typická Zdědily po vás děti lásku k matematice? hlava u nás není. Rozhodně ano.
Chutná Vám v naší školní jídelně? Kdo vaří častěji Kdo je u vás doma hlava rodiny? Hlava na zahradě je manžel a hlava doma jsem já, u Vás doma? máme to rozdělené. Ve školní jídelně mi chutná, ale ještě více by mi Chutná vám v naší školní jídelně a kdo nejčastěji vaří chutnalo, kdybych mohl sestavit jídelníček sám. Někdy jsou varianty, kde bych snědl s chutí obojí, u vás? Nejčastěji vařím já, nejlíp vaří manžel, ale méně. A ve někdy to je na mne příliš moc zdravé. Doma vaříme školní jídelně mám dny, kdy si řeknu, že to bylo dobré oba, ale ve většině případů manželka. a mám dny, kdy se nemůžu zorientovat v tom, jaká to Jaká tři slova nejlépe vystihují Vaši manželku? byla přesná chuť, ale vzhledem k tomu, že je to rychlé Super, super, super. a levné, tak to zvládám. Je něco, co Vás na ní štve? Jaká tři slova podle vás nejlépe vystihují vašeho Někdy to, že je moc super. manžela? Tak ta kladná slova by byla pracovitý a pravdomluvný, Jaká je Vaše oblíbená pohádková postava z dět nesnášející lež a to horší - není vyloženě cholerik, ale ství? hodně se rozčiluje, takže taková bych řekla, že ta jeho Já jsem měl vždycky rád vodníky. Asi proto, že jsem vodnář. horší vlastnost. Máte s manželem stejný hudební vkus? No vzhledem k tomu, že já mám hudební hluch, posloucháme většinou to, co si vybere on. Já když přijdu domů, tak mám radši ticho a on zase hudbu, takže si ji případně pustí do sluchátek, stejně jako synové. A dcera, ta je tedy na mé straně, takže to máme rozdělené. My holky jsme bez sluchu a kluci s absolutním sluchem.
Máte s manželkou stejný hudební vkus? To teda ne. Já nějaký mám, ale manželka myslím nemá vůbec žádný. Co byste poradil studentům, kteří v matematice a fyzice takzvaně „plavou“? Odblokovat čakry.
Jaká byla vaše oblíbená pohádková postava, kterou bych jim, aby v tom našli alespoň kousek něčeho hezkého, protože si myslím, že člověk, který umí mate jste třeba chtěla- Popelka! (-být)? matiku a fyziku, tak má i nějaké logické uvažování a to (skočila mi paní Pieczonková s nadšením do řeči) je pro život důležité. I v oborech, které jsou vyloženě Rozhodně Popelka- nejoblíbenější film a pohádka. humanitní, by měl člověk umět logicky přemýšlet. Tak Co by jste poradila těm, kteří v matematice a fyzice bych jim poradila, aby v tom kousek té logiky našli, nebo se alespoň snažili najít. takzvaně „plavou“? EH + TV + 2 x AP Co bych poradila? No.. nevím, jestli poradila, ale přála
Ztráty a nálezy
Viděli jste tento traktor?
Velká odměna! Lidi dobré vůle, pomozte! Už to bude skoro rok, co se jednoho dne ztratil můj milovaný nový školní traktor na sekání trávy. Ráno jsme na místě, kde do té doby parkoval , našli jen pár jeho odšroubovaných dílů. Vůbec nemám tušení, proč se rozhodl odejít, ani kde je. V místnosti jsme nalezli stopy po vloupání. Je tedy jisté, že traktor měl spolupachatele pro útěk, který mu pomohl dostat se ven . Fotbalová sezóna je za dveřmi, a pokud se nám traktor nepodaří dohledat, gymnaziální tráva už nikdy nebude posečená a studentstvo pomře na klíšťovou encefalitidu!!! Váš truchlící Karel Lupa
Seriál 08
Nasze obrození „Jak bych viedzioł, že existuje tako fajno řeč, vysroł bych se na całum češčine.“ František Palacký V tomto citátu slavný český obrozenec vyjadřuje svůj obdiv k přenádhernému jazyku a lituje, že se mu nevěnoval místo toho českého. Stále nevíte, o jaký jazyk jde? No přece po naszymu! Detailem ale zůstává, že Palacký větu neřekl. Ano, mohli bychom prohlásit, že jsme to někde četli a je to pravda - to je poslední dobou prý v kurzu. Protože ale nemáme čas na prohledávání archivů, a ani peníze na soudy s Palackého pra vnuky, uznáváme, že to přece jen nikdy neprohlásil. Tím hůř! Jsme si totiž jisti, že kdyby se nebohý Francek za svého života dozvěděl o tak libozvučné řeči, jakou po naszymu je, převrátilo by to jeho život naruby. Milí přátelé, obracíme se na vás v časech krušných, ba až rozkrušených pro naši milovanou řeč. Žijeme v době, kdy po naszymu zaslechneme už jen na polských školách nebo ve večerce z úst stařenky, a to není rozhodně správně. A tak se začátkem roku sešlo několik osvícenců, kteří se rozhodli všechno změnit a v následujících řádcích se pokusí pozvednout po naszymu z popela a učinit z něj plnohodnotný jazyk, jako je čeština, němčina či svahilština. Přicházíme sice s 200letým zpožděním po Národním obrození, o to víc ale budeme bojovat! Pojďme společně začít Nasze obrození!
Po naszymu – esperanto východu
Jako správní obrozenci musíme čerpat z dějin. Ty slezské sice nejsou ani příliš slavné, ani hrdinné, ale bereme je tak, že zkrátka jsou. Kdy se jazyk poprvé objevil, nikdo neví. Za zlom v historii vnímání po naszymu, a tedy jeho vznik ale považujeme období, kdy si těšínskoslezané všimli, že jim národy okolo nerozumí. K tomu mohlo klidně dojít až koncem 18. století, v zapadlejších horských osadách to možná nikomu nedošlo do teď. Přestože již od středověku v Těšínském Slezsku žijí menšiny Čechů, Poláků a Němců, nedochází k výraznějším rozporům mezi obyvatelstvem. My máme za to, že právě po naszymu nese na tom zásadní podíl. Díky tomu, že drtivá většina všech obyvatel se dorozumívala touto řečí, nebyli už schopni mezi sebou určit, ke které skupině kdo patří. Vzniká tak naprosto multikulturní společnost bez jakékoliv nenávisti. (To sehrálo zásadní roli při dělení Těšínska po rozpadu R-U, kdy bylo těžké určit národnost obyvatel - místní Češi neuměli česky a Poláci polsky pozn. red.)
Po naszymu – útlak všech
Původ tohoto lingvistického skvostu nebyl dosud nikdo schopen přesně určit, jak už to ale bývá, s geniálními vynálezy by chtěl být spojován každý. A tak přišli polští lingvisté s tím, že se po naszymu vyvinulo ze staropolštiny, podle Čechů jde zase o jedno z nářečí lašských. Co na to říkáme my? Podle našeho názoru je staropolština chabou zkomoleninou po naszymu, které ale nekategorizujeme ani jako lašské nářečí. Jsme si totiž smrtelně jisti, že jde o plnohodnotný jazyk! Vždyť slovenštině rozumíme bez problému, a také je to jazyk. Proč by tedy po naszymu, kterému nerozumí nikdo, nemohlo
09
seriál
být samostatným jazykem? Slovanský základ jazyka byl od počátku věků podrobován velmi důkladné germanizaci, přičemž se jí ani nepokoušel bránit. Důsledkem toho bylo, že až do konce 40. let 20. století sestávala gramatika jazyka téměř výhradně ze zkomolených německých slov spojených slovanskými dějovými slovesy. „Nie być tego Der, Di, Das, to by byli Niemcy z nas.“ dobová moudrost – z úst studenta Němčiny (špatného) „Dach banhofu se cały klepoł, jak přijyždzioł cug.“ typická věta po naszymu z období 1. republiky (Střecha nádraží se celá třásla, když přijížděl vlak) Od vysídlení Němců dochází zejména na polské straně ke splývání po naszymu s polštinou. A tak stejně jako čeští obrozenci bojovali s poněmčováním, pouštíme se my do předem prohraného boje o zachování po naszymu v tradiční formě, kdy jí nerozumí ani Češi, ani Poláci.
Po naszymu – literární tvorba
Nepodařilo se nám nalézt pražádné písemné památky zapsané v po naszymu. To by podle nás mohlo souviset se skutečností, že žádné písemné památky neexistují, což by mohlo být způsobeno tím, že neexistuje psaná forma po naszymu, nechceme ale spekulovat. Každopádně, co by to bylo za jazyk bez literárních památek? Rozhodli jsme se tedy jako správní obrozenci literaturu vytvořit a použili jsme k tomu základní dva principy – sběr ústní lidové slovesnosti na venkově a překlad cizojazyčných děl. Asi by vás nenapadlo, že tyto dva principy se dají skloubit, díky libozvučnosti jazyka a vstřícnosti domorodců vám ale nyní dokážeme, že to lze. Jedna z našich obrozenkyň se vydala do zapadlé horské osady zvané Bystrzyca, kde se mezi kmeny divokých Gorolů pokoušela vyhledat nejvhodnější překlad pro tradiční dílo českého romantismu: Polednici Karla Jaromíra Erbena. I přes jazykové bariéry a neznámé předměty, jako je klika se podařilo sepsat toto: V rámci boje s polštinou jsme vás ušetřili strašlivého „sz“, „cz“, „rz“ a „w“. Doufáme, že vám to ulehčí četbu. V textu se ale objevují 3 češtině neznámá písmena: „ś“ – měkké „š“ – „s“ cezené přes horní patro – zvuk podobný utíkajícímu vzduchu z duše kola – př.: śinoŁ (hřib kovář) ślimok (kterýkoliv plž) „ć“ – měkké „ť“ – vyslovováno na rozhraní „č“ a „ť“ – Moće coś do pići? Máte něco k pití? „ł“- měkké „l“, vyslovováno jako „u“ – ByŁech v stavebninach i KupiŁech piŁke. [biuech v stavebninach i kupiuech piuke] „ó“ – vyslovujeme na rozmezí „u“ a „o“ – Krakóv – červóne A na závěr – měkké „i“ před samohláskou znamená, že ji čteme měkce – ścisko [śčisko], dziecko [děcko] výslovnost podobná, jako v angl. slovu „juice“.
Karoł Jarek Erben - Kviotka
Karel Jaromír Erben - Kytice
Mittaghexa1
Polednice
U lavki červóne całe, dziecko głośno piščało. Dybyś ty cygónie małe aspuň chwiłke nieřvało!
U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!
Seriál 10 Połednie było v te chvile, tata přidzie z roboty, mi to škubie každum žyle i za všycko možeš ty!
Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty!
Zavrzi pysk, vejś gynś a vózek, Grej se, tu moš kogóta, Naroz všycko, Marjajuzek2, ryp bach! chynył do kónta.
Mlč, hle husar a kočárek hrej si - tu máš kohouta!“ Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta.
A kraval zas byloł skřynie3 niech cie bodně siyršyń sóm, že na ciebie, mała śvinie, Mitaghexu zavołóm!
A zas do hrozného křiku „I bodejž tě sršeň sám! že na tebe, nezvedníku, polednici zavolám!
Mittaghexa, puď po niego, bier se to uřvane zviyře, Naroz dumku malutkiego kdosi oteviyroł dviyrze.
Pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!“ A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká.
S divnym gzychtym, mało, gniedo, pod zavojkym hniloba; křivak, co žodnymu niedo głos - vichřice podoba!
Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas - vichřice podoba!
„Dovej fracka!“ – „Chryste panie, odpuść gřychy, coch zrobiła Skoro śmierć jóm nie ovanie, Mittaghexa bližy była!
„Dej sem dítě!“ - „Kriste Pane, odpusť hříchy hříšnici!“ Div že smrt jí neovane, ejhle tuť - polednici!
Ku stołu se bliży ćicho, Mittaghexa jako byk, mama v šoku už nie dycho dziecko śtisko tłumi vzlyk.
Ke stolu se plíží tiše polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín.
Ścisko go a rozmyślo, co zapierdoliła. Biada, dziecku, biada, biada Mitaghexa přyplażiła idě se po ďada4
A vinouc je, zpět pohlíží běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, blíž - a již je v zápětí.
A už po nim rynkum grabie – matka ścisko ramióna“ „Do Jezusa,“ voło słabie pado na ziym zymdlona.
Již vztahuje po něm ruku matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ klesá smyslů zbavena.
Tu dzvón jednum, drugum, třecium – połednie už odbijo;
Tu slyš: jedna - druhá - třetí poledne zvon udeří;
11
seriál klampka cykła, dviyře lecóm – foter banty vybijo.
klika cvakla, dvéře letí táta vchází do dveří.
V mdłobach matka polyguje, ścisko k cyckum syn; matke foter vyfackuje5, Borok synek - živy nima
Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté; matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě - zalknuté.
mittaghexa1 – Po naszymu nezná pojem Polednice. Slezané měli zkrátka dost svých reálných problémů, neměli tedy čas vymýšlet pitomosti, jako neexistující strašidla, kterých by se obávali. Proto jsme museli sáhnout po prapůvodním zdroji slovní zásoby po naszymu – němčině. Mittag hexe je tedy polednice. V díle odvážně skloňována. Kdo? - Mittaghexa, biez Mittaghexy, k Mittag hexe, s Mittaghexou, apod. marjajuzek2 – zvolání – Juzek i Marja – fotři Jezusa (též Chrystusa) – spíše básnické zvolání – Marja Jozef – staročesky skřynie3 – Ano, musíme uznat, že toto slovo se neužívá v po naszymu k označení druhu nábytku. Správný výraz pro „skříň“ zní: „šyfóner“ (No co?… Si to zkuste zrýmovat! pozn. red.) ďada4 – ďad (dziad) – zlobivé dítě – synonyma v textu: mała śvinie, uřvane zvyiře matke foter vyfackuje5 – Báseň je zejména ke konci upravena pro podmínky drsného Slezska a v duchu goralského folklóru. Horští domorodci totiž nebyli schopni akceptovat původní znění bala dy, kdy otec „matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě - zalknuto“. Podle nich si matka, která takto hloupě zapříčinila smrt potomka, zasluhuje v překladu uvedený přístup.
Závěrem
Finální překlad pochopitelně není doslovným přepisem verze, kterou poskytli Gorali. Domorodci nebyli schopni poskytnout čtenáři dostatečně srozumitelnou a čtivou podobu textu. Proto jsme museli původní prozaický zápis zveršovat, při práci s hrubým přepisem jsme brali ohled na geografickou polohu našeho obrozeneckého sídla – Karviné a text jsme převedli z gorološtiny, jejíž některé výrazy jsou jen imitacemi skřeků divoké zvěře a šumění mechu, do, nám podstatně bližší odrůdy po naszymu, zvané „po dolańsku“. Nevíte, o čem to mluvíme? Nebojte se nic, naše obrození teprve začíná a už příště se společně vydáme do hlubin uhelných dolů, ale i beskydských hvozdů, abychom pood halili roušku tajemství těchto podnářečí. JH + LK + AP + další nespoutaní Slezané a hrdí obrozenci
Kdo si hraje, nezlobí! 12 Kdo si hraje, nezlobí! Vážení členové našeho milovaného ústavu, buďte vítání v sekci, kde si vaše geniální (či ale spoň lehce nadprůměrné) mozky mohou odpočinout od každodenního inteligenčního výkonu na tomto prestižním a výběrovém gymnáziu.
Vylušti si přesmyčku! Každý den se nám na talíři objevují nevídané experimenty z portfolia naší školní jídelny. Ačkoli jídlo vždy nevypadá jako z kuchařky, dozajista je vařeno s láskou, jak lze vyčíst z vlídných tváří našeho kuchařského sboru. Vyřeš si přesmyčky pokrmů, jež byly viděny v očích strávníků mini málně jako originální.
LET U ŠO SŮV ML MA S TE ČKA VÁ O KO MÁ KUR O TAL UF SKÝ I ZBR OU HLY LEN SE ZE JÁ IN LÍV OU KR PO PO KA VÁ LÍ EM KY HOD PŘ KN VÝM EL JA ED S OV IV
Nachytej profesorku Karbošovou! Jednoho krásného školního dne, si maturant zapomene doma svačinu. Maturanta, ale čeká další hodinu písemka a na tu potřebuje vysokomolekulární přírodní látky s relativní molekulovou hmotností 103 až 106 složené z aminokyselin-tedy bílkoviny. V zoufalé situaci se rozhodne pro zoufalé činy. Vyhlédne si tedy drobného primána a v rychlosti jej obere o svačinu. Primán si však nic nenechá líbit a svěří se schránce důvěry, nad kterou má moc věrná strážkyně pořádku pro fesorka Karbošová. Ta se rozhodne vzít situaci do svých rukou a nechá si k sobě našeho matu ranta zavolat. Jelikož je zběhlá v tajích a tricích psychologie, dá mu tedy zapeklitou volbu: Můžeš říct jednu oznamovací větu na svou obranu. Pokud zalžeš, vyloučíme tě. Pokud řekneš pravdu, nepřipustíme tě k maturitě. Co by měl maturant říct, aby zmátl profesorku Karbošovou natolik, že vyvázne bez trestu?
ŘEŠENÍ: Maturant musí říct: „Je jisté, že mě vyloučíte.“ Pokud Karbošová rozhodne, že maturant má pravdu, neměla by jej připustit k maturitě. Ale to by maturant pravdu neměl. A naopak pokud profesorka rozhodne, že lhal, musí jej vyloučit. To by ale znamenalo, že maturant pravdu má.
13
Kdo si hraje, nezlobí! Najdeš deset rozdílů?
OF
Kdo si hraje, nezlobí! 14 Vzhledem k tomu, že pan Karel Lupa ztratil traktor na sekání trávy, jsme se mu rozhodli v rámci dobročinné akce pomoci a zmíněný stroj nalézt. Bez tebe to ale nezvládneme. Aby jsi traktor našel, musíš splnit 5 úkolů! Celá redakce PLKu! ti přeje mnoho štěstí v hledání, které začíná již na této stránce (ten, kdo traktor najde, získá odměnu, která vážně stojí za to!):
Než začnete hledat přečtěte si následující pravidla:
Na vyřešení hry vám musí stačit 14 dní, protože přesně za takovou dobu traktor ujede. Pokud si nebudete vědět rady, využijte některý z následujících způsobů: a) kontaktujte nás osobně: Jeník Trojak (II.X), Jakub Charvot (III.X) b) kontaktujte nás na E-mailu:
[email protected] (pomalejší) Tyto způsoby nápovědy lze použít pouze jednou u každé indície.
):5
²+
6 √(151-37-65) (7²+5¹):5
):5 5¹
81 65
(7
6
]:5
-(√
9)²
+5 0
4x 5²
)
[3²
-7 0
3⁴
)
⁷-7
(2 ⁶-2 ²):
√81 -
²-2 ²-3
-5
7²
√(
2²):
) -7 2⁷
√(2
²+
0 -7
3⁴ ²
(2⁶-
(7²+ 5¹):5
(2)²
9²-9)
√(7²+
331 ³√1 √(
)
-1│ 2²+ │
6²-√900
√(
⁴√
5³ -2 5)
√(
:8
2⁶
-7
2⁷
√(
13 ³√
5³-1 19
5²
4²-
7²-
) 2⁷
31
) -7 2⁷
√(
(2⁶-2²):6
-1 │ +│
2²
² -4
²-5
(7
31
-7
5¹
5²)
√(4 x
1│ │2²+
²
²-5
13
)
5²
4x
√9
²-(
[3
]:5
50
)²+
√(
2 51 ³√ ²-5² 7²-4
7²4
8)
³√
7²
:5 50]
4³+2x23
):5 5¹ ²+ (7
10²-9²-3²-3
]:5 50 )²+ √9 ²-( [3
²)
)²+
x5
(√9
5
25) √(151-37-65)
(12
)
5²
4x
65)
7²-5²-4²+2 [3²-(√9)²+50]:5
2 ²+
2
3
log
2x2
√(
1-37
5)
5
0]:
+5
)² (√9
²-4 -5
[3²-
0]:
-3²-3
10²-9²
4³+
128)
8)
7²
+2
5
(12
³√(5
²):6
[3²
√(15
(7²+5¹):5
5
0]:
+5
):5
5¹
5
√(
+5
9)²
²+
]:5
2
)
√(4x5²)
[3²-(√9)²+50]:5
²-4²
³-2
9)²
-(√
log
(2⁶-2
√(4x5²)
128)
50
[3²
x5²
(7
log2(128)
)
0
90
18
65)
√(4
[3²-(√9
7²-5
-(√
5)
7)
2ₓ
-2
37-
)²+50]:5
4³+2x23
):5
5³
51-
7²-5²-4²+2
5
)
)
1 √(
√(
5²
12
33 √(2⁷
-3²-3
log2(
)²+
2( 5
)
-7
³√1
²
√9
√(1
[3²-(√9)²+50]:5
4³+2x23
²
²-(
5²)
-
² 10²-9
[3
)
log2(128)
4x
4²
)
+5¹
√(
log
2⁷
5²-4 29
³-25
28) (7²
√(
√(
[3
log2(1
5²-
√(4x
):6
-2²
(2⁶
[3²
│
-1
+│
²-(√
³√7
²-3
0]:5
+5 9)²
-√ 6²
-7
²)
)
18
8²
2
(51
]: 50
-(√
[3²
1
(512
5²-4² ³√729
√(5
²+ 9)
4x 5
2
31
8²-7²-3²
81
2
) 10²-9²-3²-3
²-3
1
)
2ₓ √(
(7²+5¹):5
4²+
2²
5²-
√(2ₓ18)
⁴√6581
log2
log
65
-7
²-3 0²-9
(2⁶-2²):6
√7776
7²-
13
√(2 ⁷
-7)
331 ³√1
6
77
√7
³√
²-2²
²-3 7²-5
7
2⁷
58
⁴√6581 ³√729 9 2 )
³√
⁴√
)
²-9 7²+9
³√1331
2) log√9(1968 3 g2(51
+50]:5 5) [3²-(√9)²
37-6 (151-
√
²):6
-2 (2⁶
0 2⁴-
3⁴70
²-3
²
²
5²-4²
lo 29 7 ³√
√(5³-25)
9²-3
10²-
²-
-2 3²
) +9²-9
√(7²
2⁶:8 1 33 1 ³√
-5
7² ) -9
√
⁴√
²
⁶-
12
³√ 40 5 12 96
- (2)
5¹):5
12
-
81
²
) (2
0
²
900
-25) √(5³
²)
√81
x5
√2
√
7
⁶-
-1
5 22
6
( 27 √
-1
√(
√6
7
√225 - 10
-7
²-3
-7
6²-√
√(4
(7²+
25
18) √(2ₓ
-2
2⁴
-2 3⁴
7 ⁴-2
0
-2 3⁴
+9
9 -11 8²-7 5³
2
2⁶:8
² √(7
² ²-3
77
²-3 ²
)
√(2
√7
8²7
⁷-7
) ₓ18
-
9²
²+
6²-√900
√(2
331
9)
)
70
²-
²-9
²):6
³√729
3⁴
3⁴
+9
3⁴-
9)
9 ²+
70
7²
√(5
(2⁶-2
-2 2⁴
√81 - (2)²
³√
√
√(
51 2
3) 7²-4²-5²
³+
³-4
√7776
³√1
8²
√(151-37-65)
4³+2x23
³
(5
)
8) log2(12
25 )
[3
5 0]:
√(5 ³-
²-(√
12
7
√(
3)
1 (7 4²+ -7) 133 √ 5) -2 √(2⁷ √ 2 ³ ³ √(2⁷-7) (5 9) (7² √ 0 +5 9²7 + ¹):5 ² √(7 3⁴
5
+ 9)²
2 4³+
√
)
ₓ18
√(2
√900
6²19 2²+│-1│ 1 ³ 2 ⁴-27 √225 - 10 5 ⁴
76
77
+ 6 -4³ 09 ³ 5 4 √( ⁴√
√5
(128
x23
5²-
√(4x5²)
5)
log2
√(151-37-65)
[3
7²-
]:5
50
)²+
9 ²-(√
10²-9²-3²-3
(√9 [3²-
7²-5²-4²+2
[3²-(√9)²+50]:5
0]:5
)²+5
-2
²)
)
5³
x5
28
√(4x5²)
√(
√(4
(1
√(5³-25)
g2
-2 (2⁶
2
6
6
²):
√(4x5²)
²):6
4³+2x23 log (128)
√7776 4²+2
8²-7²-3²
log2(
2²):
(2⁶-
⁶-2
(2
lo
5
5²-
√(4
]:5
+50
9)²
-(√ [3²
10 23 ²-9²3²5) 3 ³-2
4³+2x
7²-
[3²-(√9)²+50]:5
¹):
:5
5¹)
+ (7²
(7²+5¹):5
)²+50]:
+5
√
[3²-(√9
7²-5²-4²+2
(7²
)
25 (5³-
√(5³-25)
JT + JCH + DM
15
Článek
POZDRAV Z USA Zdravím všechny Plčáky a Plčačky ze světadílu za velkou louží!
Redakce tohoto nejbožejšího časopisu mě požádala o napsání článku o mém roce v Ameri ce. A to jsem nemohla odmítnout! V polovině letních prázdnin minulého roku (před 8 měsíci) jsem odletěla na školní rok do Georgie ve Spojených státech. Důvod byl jasný: chtěla jsem se zlepšit v angličtině, zkusit si, jaké to je, mít zodpovědnost za sebe samotnou, a vidět, jak to chodí v jiné rodině, škole, státě, světadíle… Pamatuji si, jakoby to bylo včera, kdy jsem stála na letišti v Praze a loučila se s rodinou. Moje maminka, ač řekla, že brečet nebude, propukla v pláč takový, že si chudáci kolemjdoucí museli myslet, že se se mnou rodina loučí navždy. Když se letadlo rozjelo, v mém těle propukla panika, kdy jsem hledala nápisy EXITU a snaži la se najít způsob, jak tu zatracenou mašinu zastavit. Všechno nakonec čaplo a já se ocitla v jiném světě.
Kulturní šok je hrozný. Těžká věc je zvyknout si na mentalitu lidí, protože každý národ má tu svou. Na první pohled můžete vidět, že jsou Američané hodně přátelští. Ptají se lidí na ulici, které neznají, jak se jim daří. U nás by to bylo divné, kdyby se vás náhodný člověk v Albertu zeptal, jak jde život, ale tady je to úplně normální věc. Je to trochu neupřímné, protože každý vždy odpoví, že je vše „amazing“, ale je to něco, co vám zpříjemní den. Ráda bych vám dala námět na pokec s náhodným Američanem. Protože víte, co mají Ameri čané radši, než jíst jídlo? Bavit se o jídle. Rozzáří se jim oči a dokáží vám hodinu vysvětlovat, jak správně usmažit křupavé kuře a který fastfood je ten nejlepší. Stravování ve městě je každodenní záležitostí. U nás je zázrak, když jdou lidé jednou týdně do restaurace. Tady si bez toho amíci nedokáží život představit. Ráno zajdou do mekáče, kde se narvou výbornými šmakuládkami a zalijou je půllitrem coly, na oběd nějaký burger s přemaštěnými hranclemi, a na večeři salát s tunou dresingu a „colou LIGHT“, aby se neřeklo. Když postavíte před Američana potravinu na které bude napsané: „Organic (BIO)“, „gluten-free“, „sugar-free“ nebo „LIGHT“, tak to koupí! Všichni si hrozně sledují kalorie, a proto zde žijí nejtlustší lidé na planetě. Musím ale uznat, že jídla chutnají dobře. Když jsem přijela, tak mi bylo pořád špatně. Jídla byla hrozně mastná, slaná a sladká. Ale jak v tom žijete déle a nemáte žádnou jinou možnost, tělo si na to rychle navykne a vy pak máte problém jíst normální potraviny, protože jim něco chybí. Nejhorší je, že se vůbec lidé nehýbou. I do toho fastfoodu přijedete autem a vezmete si u okýnka venku jídlo. Dokonce tady takhle fungují některé banky a pošty! Takže celý den sedíte na zadku a pak brečíte, že jste špeci. Další věc, co lidé dělají, je krkání na veřejnosti. Moc si s tím hlavu nedělají. Vím, že vám to přijde jako hloupost, ale zkuste si v Česku hlasitě krknout v restauraci. Lidé by vás probodali nenávistnými pohledy. Tady se smějí a obdivují jak hlasitě a jak dlouze jste krk provedli. Je to fakt
Článek 16 hnus. Ale opět, zvyknout se dá na vše. Hlavním důvodem mého odjezdu byla určitě škola. Dostala jsem umístění do veřejné školy Houston County High School ve městě Warner Robins. Jedná se o školu s více jak 2000 studenty, kdy 60% tvoří černoši, 30% Hispánci, šikmoočci...a konečně kolem 20% procent běloši. Takže ano, najdete zde lidi všech barev a tvarů :-D. Jako správná fanynka série filmů High School Musical jsem přijela s jasnou vizí. Realita je však trochu jiná. Prvním velkým rozdílem je tzv. dress code, kdy máte přesně předepsané, jak musíte chodit oblékaní. Trička musí mít rukáv, holky žádný výstřih! Sukně či šortky se musí dotýkat kolen. Kluci nesmí nosit náušnice a nesmí mít také delší vousy. Pokud máte tetování či piercing, tak máte právě smůlu - tetování se musí zakrýt a piercing sundat. Na škole je dokonce módní policie, která toto vše kontroluje. Mě to nikdo neřekl, takže jsem byla za blbce hned první den školy. Samotné školství také funguje rozdílně. Na začátku školy si vyberete sedm předmětů, které pak máte celý rok, ve stejném pořadí! Takže nevíte, jestli je pondělí nebo úterý, protože každý den vypadá naprosto stejně. Učivo je zde srovnatelné tak možná se sedmou třídou základní školy. Když jsem přišla první den do matiky a počítali jsme celou hodinu obsah čtverce, tak jsem nechápala, kde to jsem. Teď nejspíš šokuju profesory na našem gymnáziu, ale ve srovnání s těmito studenty jsme taková banda einsteinů. To, že neví kde je Česko, chápu. Většina lidí žije pořád s tím, že jsme Československo - to také dokážu pochopit. Ale někteří bohužel neví, že existuje Evropa. Nejlepší byla holka, co na otázku: „V jakém státě vznikla Renesance?“ odpověděla: „V Evropě.“ Jednou se mě kluk ve třídě ptal, odkud jsem. Řekla jsem, že z Česka. Na to se mě zeptal, jestli je to v Německu. Já že ne, že jsme stát napravo od Německa. A on : „Ahaa…takže v jaké části Německa bydlíš?“ To už jsem psychicky nedala a radši odešla. Před pár měsíci byl státní svátek na počest Martina Luthera Kinga, který bojoval za práva černochů. Holka (černoška) se mě v dějepise zeptala, kdo to byl -_- Otázky typu : „Máte wifi/mobily/obchoďáky/výtahy?“…také proběhly. Ohledně písemek a testů zde funguje pro nás nepochopitelné, ale úžasné pravidlo. Pokud dostanete 5, tak si to můžete znovu napsat se stejným zadáním a 5 se škrtne. A před testem také dostanete zadání písemky, aby vás to potom v daný den nezmátlo. V některých předmětech máme tzv. open notes test, kdy si můžete otevřít sešit a opsat vše z něho. Když si zavoláte učitelku během testů na ABC, že něco nevíte, tak je to asi takhle: „A to není a C to není...“ :-) Děcka neumí psát psacím a nemají ani z poloviny tak dobré vzdělání jako máme my. A nejsmutnější je, že to není jenom na mé škole, ale co tak slyším od ostatních exchange studentů, to je tak po celých státech. Nemyslím si, že jsou Američané hloupí. Oni je jen učí hloupě se chovat. Buďme tedy rádi ze to,
17
Článek
kde jsme se narodili a na jakou úžasnou školu chodíme. A hlavně buďme rádi za naší školní jídelnu. Už nikdy nebudu ohrnovat nos nad Matesovým mlsem nebo Čevabčiči s čalamádou. Tady je totiž menu následující: hamburger s hranolky, pizza s hranolky, nebo kuřecí křidýlka - ano tipnete si správně - s hranolky. Po měsíci jsem to vzdala a začala si nosit vlastní obědy, protože tady ten Fear Factor každý den absolvovat nechci. Ale víte kdo mi chybí nejvíce? Ano, je to paní Irenka. Bohyně, která mi spraví každý den. Bez ní, jako by den nebyl. Jediný člověk, který mi na poslední zvonění rozmění peníze a po tělocviku prodá sladkosti, abych vše spálené opět nabrala. Čekejte na mě paní Irenko! Zpět k věci. Jediné, co se mi hodně líbí, je to, že součástí školy jsou sporty. Já jsem s velkým neúspěchem byla celé dva dny v plaveckém teamu, kdy jsem z té studené vody dostala angínu a radši už tam znovu nešla. Ale na letní sezónu jsem se dostala přes vyřazování do dívčího golf teamu, a teď mám každý den po škole tři hodiny trénink a o víkendech turnaje proti ostatním školám. Super je, že nemusíte za sportování platit. Veřejné školy jsou dotované státem a sponzory, takže můžete vesele střídat každé roční období jeden sport. Reprezentujete školu, a když jste dobří, tak máte šanci získat stipendium na vysokou. Školné bez stipendia je opravdu vysoké. Na některých školách může být i několik miliónů ročně. Takže bez peněz je takřka nemožné studovat. Lidé se pak hrozně zadlužují a celý život vše splácejí. Další plus pro Česko, které nás nechává studovat, dá se říct, docela zadarmo, oproti tomuto extrému. Hlavním sportem roku je americký fotbal a hráči jsou na škole něco jako bozi. Den zápasu je šílený. Neučí se. Na chodbách se zpívá a nosí poma lované tváře s čísly dresů svých oblíbených hráčů. Je to, jakoby v den hokejového zápasu studenti na gymplu měli na čele napsané například Ledwoň nebo Brzóska na podporu svých oblíbených profesorů. Na otázku, kterou mi často lidé pokládají, a to zda-li bych zde chtěla zůstat - nechtěla. Doma je doma. Když nebudu počítat ponožky v sandálech a bitky babek ve čtvrtek během slev v Kauflandu, tak jsme přece jenom supr čupr národ. Určitě se chci do Ameriky ještě párkrát podívat, ale dovolená a život je rozdíl. Žádný svět není růžový. Štěstí, že je ten náš ústav tak skvělý! Přeji všem bezproblémové přežití konce školního roku, hodně jedniček a jen příjemných zážitků. See ya’ll in June!!! Barča Wybitulová
Povídka 18
Tajemství staré zahrady Ahoj všichni! Moje jméno je Adam Badura a jsem studentem 3.A našeho ústavu. Kromě statutu studenta jsem taky spisovatel a mám za sebou úspěšně sepsaný první díl sci-fi dilogie o světě v letech 3024-3026. Po vydání prvního čísla PLKu! jsem se stal čle nem redakce a byl jsem pověřen do časopisu napsat povídku. Původně jsem měl k tomuto účelu využít pět slov poslaných vámi na naše facebookové stránky, ale protože jsem nakonec obdržel pouze jedno, a to slovo rododendron, rozhodl jsem se, že napíšu povídku pouze na toto téma. Chtěl bych tímto poděkovat Ilonce Ruščákové, která mi toto slovo poslala a poskytla mi tak kýženou inspiraci pro moji tvorbu. Rozhodl jsem se jí tento příběh věnovat a poděkovat jí za její ochotu. Ale i vám ostatním, naši milí čtenáři, přeji, ať se vám tato povídka a potažmo i zbytek časopisu líbí, a doufám, že moje nápady oceníte i do budoucna. Na příjezdové cestě před domem zastavilo cizí auto a z jeho dveří vystoupil mladý muž v černém obleku. Snažil se vypadat nenuceně a sebejistě, ale přesto byl už od pohledu nervózní a roztěkaný. Jeho oči mu nesoustředěně těkaly do všech směrů. Prohlížel si dům a okolní krajinu a snažil se přitom neustále vypadat, jako by ho nic z toho nezajímalo. Ve skutečnosti ale v myšlenkách hořel nadšením. Už několik měsíců bydlel v příšerném malém bytě, ve kterém naprosto postrádal dostatek životního prostoru a odkud mu cesta do práce trvala přes dvě hodiny. Tedy pokud měl zrovna dost štěstí na to, aby se mu podařilo sehnat taxík. Ale ze všeho nejhorší byl ten hluk! Ty neustálé zvuky přicházející z protější silnice! Nebylo dne, kdy by kolem jeho okna neprojely stovky aut, jedno vedle druhého, v nekonečném průvodu, jehož hluk a světla mladému muži neustále dráždily nervy. Cizinec došel ke dveřím domu a zazvonil. Bylo to teprve několik dnů, kdy se dozvěděl, že je tento pozemek na prodej, a okamžitě se cenné příležitosti chopil jako pes míčku. Věděl, že nesmí polevit, a byl ochotný udělat všechno, jenom aby mohl koupit tenhle dům, který ho už od pohledu okouzloval svojí velikostí a nádherným tichem, které nepřerušovalo nic než občasný ptačí zpěv a cvrkot cvrčků. Takové zvuky muži nevadily. Vlastně byly přímo požehnáním proti těm, které vydávala ta strašná dálnice! Muž stál trpělivě u dveří a čekal, až mu někdo otevře. Zatím si prohlížel průčelí domu a pozorně očima projížděl nádherná velká okna a pestrou škálu groteskních zvířecích soch, které zdobily zbytek stěn. Tenhle dům musí být pořádně starý, pomyslel si. Ale je vážně nádherný. Ne. Nádherný je slabé slovo! Je tak svěží a originální! A hlavně velký! Docela by mě zajímalo, proč ho jeho majitelé chtějí vlastně prodávat. No co. To není moje starost. I kdyby měli jakýkoliv důvod, dost pochybuji, že tento dům může být v něčem horší než místo, ve kterém jsem bydlel předtím. Muž se konečně dočkal a uslyšel, jak se ke dveřím blíží něčí kroky. Ať je to někdo normální!, proletělo mu hlavou. Ať to není žádný psychouš! Jestli je, tak už žádným inzerátům v novinách nikdy věřit nebudu! Cizincovo přání se ale splnilo jen částečně. Člověk, který mu přišel otevřít, byla stará žena s očima vychýlenýma do strany a s připitoměle otevřenou pusou, ze které jí kapaly sliny. Babka na sobě měla dlouhé malinové šaty se širokým výstřihem a dlouhými záhyby, které jí za chůze neustále padaly pod nohy. Žena se zastavila u dveří a natáhla po muži svoje seschlé pokroucené ruce. „Kdo jste a co chcete?!“ obořila se na něj neochotně. „Jsem tady kvůli
19
Povídka
koupi vašeho domu. Měla jste inzerát v novinách a mně se vaše nabídka celkem zamlouvá. Tak jsem se přijel podívat.“ Sotva tu větu vyslovil, babka mu nadšeně sevřela dlaň a usmála se na něj svojí pusou se třemi zuby. „A proč jste to nežekl hned, panáčku? A já po vás takhle hloupě vyjela. Pojďte dál a udělejte si pohodlí. Všechňo vám tady ukážu.“ zašišlala babka, zatímco jí z dásní začaly vytékat husté provazce slin. „No tak pojďte. Šup!“ Stará žena uvolnila svoje sevření a zvedla paži, aby s ní ve vzduchu z nepochopitelných důvodů opsala kruh. Poté se otočila a vydala se směrem dovnitř. Ale jo. Mohl jsem dopadnout i hůř, pomyslel si návštěvník a následoval ji. Vstoupili do velké místnosti s dřevěnými stěnami a starým krbem vměstnaným v pravém koutě. V jejím středu stál dlouhý zakulacený stůl s bílým vyšívaným ubrusem a čtyřmi židlemi rozmístěnými naproti sobě. Muž se na jednu z nich posadil a obrátil se směrem ke stařeně. „Máte nějaký dokument, který bych měl podepsat? Něco, co by dokazovalo, že jsem to tady od vás koupil?“ Žena na něj vyjeveně pohlédla. „Ne. Ploč? Vy si to nebudete pamatovat?“ „Nejde o mě, ale tohle je pokud vím běžný postup. Co když to bude někdo požadovat?“ „To mě nezajímá!,“ vykřikla žena. „Vy mi dáte peníze, já vám dám dům a zahladu.“ Slovo zahradu pronesla s obzvláště velkým důrazem, jako by pro ni bylo obzvláště důležité. Muž toto její chování přešel a zeptal se jí: „Takže po mně chcete jenom peníze? Ani vás třeba nezajímá, jak se jmenuju, nebo co jsem zač?“ „Ne,“ odpověděla babka a v její tváři se odrážel nepřítomný výraz. Muž pokrčil rameny. „Tak mě tady alespoň proveďte. A na té písemné smlouvě trvám.“ „Jo. To je keců.“ Stařena popošla několik kroků ke komodě a vytáhla z ní starý zaprášený blok, na jehož přebalu se rýsoval velký obrázek Stalina. „Tohle stačí?“ Žena nečekala na odpověď a vytrhla z bloku pomuchlaný bílý list, který pak podala návštěvníkovi. „Napište si tam, co chcete, mě je to fuk,“ vyjela na něj podrážděně. „A propisku nemáte?“ Stařena mu ji podala a cizinec začal psát. Snažil se být stručný a shrnul všechno pouze do několika vět, ve kterých zmínil koupi domu a pozemků. Poté se podepsal a přikázal babce, aby udělala totéž. Neochotně ho poslechla a donutila ho, aby vstal a šel si s ní prohlédnout zbytek domu a zahradu. Vypadalo to, že už by měla ráda všechno za sebou, a muž jí to nechtěl nijak ztěžovat. Ať už chtěla tohle všechno prodat z jakéhokoliv důvodu, nebyla to jeho věc. Hlavní bylo, že je celý dům tak neuvěřitelně tichý a prostorný! Nebylo zde skutečně nic, co by ho mohlo odradit od jeho koupě. Vždyť celé stavení pomalu připomínalo palác a každá z jeho mí stností nebyla nepodobná těm, jaké v minulosti obývali šlechtici. A ani zahrada nebyla o nic ošklivější. Byla ohromná a plná celé řady nejrůznějších stromů, z nichž polovinu tvořily rododendrony, malé ale nádherné a vysázené v pravidelných řadách, které se táhly až k plotu. Právě o rododendronech stařena mluvila nejvíce. Celou věčnost kupce upo zorňovala na to, jak o ně pečovat a kolik jim dodávat vody, popřípadě jak je chránit před zimou a dělala to tak dlouho, až ji cizinec úplně přestal poslouchat. Zdálo se mu, že v zahradě strávili celou věčnost a nepřítomně se díval do prázdna, dokud stařena konečně neutichla a neutřela si do šatů poslintanou pusu. „Pamatujete ši čo jsem žíkala?“ zepta-
Povídka 20 la se ho. „Ano. Samozřejmě. Celou dobu jsem vás napjatě poslouchal,“ odpověděl cizinec, kterého už celá prohlídka začínala unavovat. „Dobže. Takže už vás nic nezajímá? Nič ohledně lododenlonů?“ „Ne,“ odpověděl cizinec a v duchu si pomyslel: Už prosím ne! Hlavně už ne žádné rododendrony! Naštěstí celá prohlídka tímto okamžikem skončila. Muž stařeně předal svazek bankovek a ona ho poté poprosila, jestli by ji nemohl odvézt na letiště. Prý se chce odstěhovat a má už zařízené bydlení někde na pobřeží Francie. Cizinec souhlasil a strávil tak zbytek odpoledne v autě. Zpátky se vrátil až večer a věděl, že bude muset brzy ještě přestěhovat svoje věci. Ale ne teď. Sotva si lehnul do svojí nové postele, usnul tak, že si ani nepamatoval, jak k tomu došlo. Když se ráno probudil, bylo už půl jedenácté. Bože, já jsem zaspal! Chtěl jsem přece vstávat už v osm! Posadil se a nepřítomně se zahleděl na stěnu. Hlava ho bolela jako střep. Chvíli mu trvalo, než se mu podařilo naplno vyhrabat ze svojí postele. Ale poté už na nic nečekal a běžel, aby byl schopný všechno přestěhovat alespoň do dnešního večera. Když byl ale na půl cesty od domu, uslyšel cizí hlas vycházející ze zahrady: „Pomoc! Kde jste kdo? Já umírám žízní! Proč mi nikdo nepřinese vodu?“ Cizinec překvapeně došel na místo, odkud hlas vycházel a uviděl, jak po něm jeden z rododendronů natahuje svoje větve a z jeho koruny zaznívá prosebné volání. Mluvící rododendron?, pomyslel si muž. To ještě pořád nejsem vzhůru? „Ale jsi!“ zařval malý strom a plácl ho větví přes zadek. „A teď mi koukej donést vodu!“ Muž stále nemohl uvěřit tomu, co vidí, ale přesto rododendron ochotně poslechl a donesl mu kbelík s vodou, kterou načepoval z pumpy. Když se ale vrátil, rododendron začal znovu nespokojeně křičet a vylil mu obsah kýble do tváře. „FůJ! To já nechci! Já chci mattoni ochucenou s příchutí pomeranč!“ „Cože?“ „Dones mi ji a nemel!“ Muž se vyděšeně vrátil do domu a začal v něm hledat cokoliv, co by vyhovovalo mluvícímu stromu. Nakonec našel jednu láhev a vítězoslavně s ní přiběhl zpátky. Když ji ale vylil do země k prvnímu rododendronu, začaly náhle hlasitě křičet všechny ostatní: „A co já? Já chci taky minerálku!“ „A já chci zase ostříhat!“ „A já chci obojí!“ „Utrhni mi jednu větev, co mi leze přes ksicht!“ Muž si je všechny nechápavě prohlížel. „Nechte toho! Vy nemluvíte! Rostliny nemluví, jasné?“ „Ale my mluvíme! Ty nás neslyšíš?“ Cizinec pomalu zacouval, ale jeden z rododendronů mu obmotal větev kolem nohy a přitáhl si ho zpátky. „My jsme rododendrony a ty nám teď budeš sloužit! A všechny nás zaleješ! A ostříháš! A umeješ!“ „Ne!“ zařval muž a vymanil nohu zpoza sevření. „Dělej! My máme žízeň! A větve nám lezou přes korunu!“ „Trhněte si, vy mluvící nesmysly! Já vám sloužit nebudu!“ „On nám sloužit nebude? Nebude nám sloužit?“ Muž se dal na útěk, ale v té chvíli se ze země vynořil kořen a podrazil mu nohy. Kupec znovu rychle vstal a dal se znovu do běhu. Přeskočil další kořen a celý udýchaný vběhl do domu. Nakonec ten malý byt u dálnice nebyl zase tak špatný. Zavolám jim a třeba mi ho ještě nechají, pomyslel si, když začal na všech oknech postupně stahovat žaluzie. AB
Poezie 22 Maturita se závratnou rychlostí blíží a možná by bylo na čase začít s povinnou četbou! Mezi strašlivě nudnými, ohranými a dlouhými knihami se v seznamu skromně skrývá i oblíbený Havran Edgara Allana Poa. Dílo bylo ve své době obrovsky oblíbeno u kritiků i čtenářů, jak jste si ale možná všimli, od 19. století doba pokročila a obzvlášť pro studenty, kteří musejí děj díla soukat do hlavy, by mohl námět básně být zbytečně nepřirozený. Vždyť který student po večerech rozjímá a čeká na havrany tak, jako hlavní hrdina díla? Rozhodli jsme se tedy adaptovat Havrana pro prostředí karvinského Gymnázia.
H HC C COOH „ždá vchod u mých okenic“ – OH víc. to je to – a pranic
Havran z katedry chemie aneb promiň, Edgare
V půlnoci kdys v soumrak čirý chorý bděl jsem nad papíry – nad zápisků školních svazky zdrcený jsem skláněl líc – 2 Skoro schvátilo mne spaní, an ruch lehký znenadání, ozval se jak zaklepání na mé dveře – a zas nic. „Matinka má,“ pravím k sobě, „klepá na dveře, víc nic – pouze to a pranic víc.“
H SO
Jasně diář můj mi praví: leden to byl, mrazný, tmavý, definicí do své hlavy, soukal já jsem na tisíc. Toužil jsem po kuropění, marně hledal těchy v čtení, na chemii zapomnění, definic, 12 kostrbatých 6 strašnou vědu, zlého tvora stovky nických definic – Test se blížil čím dál víc.
C6H
O
CH
Purpurné se clony hnuly, hedvábem svým zavzdychnuly, 2 učit se již ztrácí smysl mozek nepobírá víc; takže srdce si dodávám: „Matinka“, si předříkávám, „o vstup žádá,“ – v ústret vstávám – „bloudí u mých okenic, matinka“… - si předříkávám –
4
Nabyla má duše síly, neváhal jsem ani chvíli: „Matko,“ děl jsem v rozespání, nezlobíš se, doufám nic; pravda jest, při počítání, přeslechl jsem zaklepání na své dveře, věř mi, víc nebyl jist jsem, že tě slyším“ – Otevru své dveře – nic – Gauč, tma a pranic víc.
O H O C H2
Dlouho do tmy patřím snivý, stojím, duše má se diví v strachu vzorce, jaké nikdy urychleně sčítajíc. Ticho 2 kolem nezrušeno; srdce mé již uklidněno že vše umím, ujištěno blahem skvěl jsem víc a víc. Šeptám: „známka jistá skoro“ potichu, ač z plných plic Netřeba se učit víc.
C H C CH 3 CH
Nazpět v komnatu se vracím, klidnou duší v sny se ztrácím, zas to slyším zaklepání hlasněji než dřív a víc. „Jistě,“ pravím, „jistě kdosi klepá v okně, o vstup prosí, podívám se na to, cosi straší u mých okenic – Ticho, srdce! Vyšetřit chci taj ten u svých okenic. –
H O CO
Br
Poezie docela můj zrudnul líc – Však to dlužno uvážiti, zřídka se to stane v žití, ptáka, že je možno zříti, jenž by sletěl z okenic, ptáka nebo zvíře, které na lampu si sedajíc říkalo jen: „Nevíš nic!“
To je vítr a nic víc.
Otevru své okno rázem, vířivým tu letem na zem snesl se a kráčí Havran statný, jakých není víc; nevšim si mne trochu ani, ruše chemické rozjímání, kráčel, jako pán či paní, tak měl při tom vážnou líc. Ač se zděsil vzorců trochu zachoval si vážnou líc – Vzletěl, used, a nic víc.
Ebenový pták ten v zjevu obřadném tak, v přísném hněvu do úšklebku trochu svraštil moji dosud klidnou líc. „Ač je chochol tvůj nemalý,“ děl jsem, „vědy nejsi znalý, stará šelmo, pravda pálí, byť máš nejdelší ze kštic, to jen já jsem znalý chemik, To tys pták, a o nic víc. Na to Havran: „Nevíš nic!“
H O O C
Br
Žasem na toho zřím ptáka, statný pěvec, slova kdáká, z jeho trpké výpovědi
HCl + C
H C O OH
Pták na zaplé lampě seděl, 3 na žhavost kovu nehleděl, pravůbec jej nepálila trpké světlo sálajíc. Neřek více slovo jiné, nezčeřil své peří stinné, až já zavzdych: „Tak vše mine – 2 definic znám na tisíc, znalosti naplňují mne, nelze připravit se víc.“ A pták pravil: „Nevíš nic!“
NO
Trpkou větou tou když zrušil kolem ticho, já jsem tušil: Ubohé to zvíře smělé, neví o chemii nic; To je pro něj taká rána, že závistí duše hnána, zvečera, v půlnoc i zrána, upakuje z plných plic, refrén, jímž mí bere naděj, refrén znící z jeho plic, refrén: „Nevíš, nevíš nic!“ To už Havran ve svém zjevu, zprostil mou tvář od úsměvu, pojmy znova jmenoval jsem hlastě a jemu v líc; vzorec vzorce stíhá v letu, když tu náhle, jeden spletu v myšlenkách mi sjede z retů: „Šelma ta, zlo zvěstujíc, co chce příšerná a šerá šelma ta zlo zvěstujíc, krákající: ‚Nevíš nic!‘“
O3
CH3 C O + Cl H2 0
HN
23
Poezie 24 V paniku já upad zcela, duše má se zamlčela, zřítelnice ptáka zřela v mozek můj se vkrádajíc; hlavou mou otázka třesla – kdo jej tady na mne seslal, Ďábel, satan, 4 či snad Klesla? Zděšen byl jsem mnohem víc – co 3 když vážně nevím nic?
O P H
Mysl má se hrůzou chvěla, když vzpomenout nevěděla vzorec jedné z kyselin vzpomenout jí nešlo víc. „Bídný!“ křiknu, „pro tvou těchu nezděsím se neúspěchu, pádu z premiantů cechu nezděsím se nikdy víc je to tak, toť pravda celá nepoddám se tobě víc!“ Na to Havran: „Nevíš nic!“
„Vari! slovem tímto z prahu, ptáku, ďáble, starý vrahu, v Peklo zpět neb v bouř, jež hnala sem tě do mých okenic; ani pera nenech tady, ani slova z lži své, zrady znám kyseliny, též zásady jsem moudřejší než ten tvůj líc!“ vztekem zrudlo už mé bělmo, „Kliď se z dveří prchajíc!“ Načež Havran: „Nevíš 2 nic!“
O H O C H C H2 C CH 3 A tak Havran neslét, sedí, stále sedí, na mne hledí, Lampy na tom kovu žhavém přesto nepálí jej nic. Jeho očí zář mne svírá, takto snící démon zírá, lampy zář jej obestírá, jeho stín kol vrhajíc, a má mysl z toho stínu nevystoupí zoufajíc. Neboť – neví, neví nic!
„Proroku!“ dím, „školních krachů! – Kterýž každičkou mi napjals šlachu! – Satan stvořil tebe z prachu, z ostnů a bodavých špic bídného, však duše chladné, s okem jež je tuze zrádné, s okem, jež mé duši vládne; řekni pravdu a nic víc – Jsem připraven dobře na test? – jen to řekni, a nic víc.“ Načež Havran: „Nevíš nic!“ „Proroku!“ dím, „školních krachů! – Kterýž každičkou mi napjals šlachu! – Pro nebe i Boha prosím, jejž i ty ctíš – ďáble sic. Zdali zdolám onu vědu, zdali boj vítězný svedu, zjistím-li bod tání ledu, nezapomenu na nic? Zdolám v testu onu vědu? duše ptá se, doufajíc. Na to Havran: „Nevíš nic!“
H C O
JH
O C H
25
Tipy
NĚCO KU
KAFI Pokud Vám mezi školou a Permoníkem zbývá alespoň pár minut volného času, neváhejte jej využít k rozšíření svých kulturních obzorů!
Muzika The Felice Brothers se svojí nejnovější deskou Favorite Waitress z roku 2014 nepůsobí ve změti vyumělkovaného indie-rocku a překombinovaných experimentů jiným než oblažujícím dojmem. Nevím, nakolik je to skutečnost a nakolik zdařilá iluze, ale tahle pětice v čele s bratry Ianem (zpěv, kytara) a Jamesem (akordeon, piano) Felice, která začínala někdy kolem roku 2006 v newyorském metru, nesedí v bytě a nepiplá se na iPadu se smyčkami a samply. Ne, tahle banda nejdříve naštípe hromadu dříví, omítne barák, opraví traktor a při troše štěstí stihne pár piv s chlapy v hospodě, načež se teprve chopí nástrojů a před večeří (na kterou bude samozřejmě chleba s kusem uzenýho) si trochu zamuzicíruje! A jak panečku! A nikomu v domě nevadí, že ty kytary neladí! Navzdory tomu, že s přibývajícími alby mizí pocit zvuku, doléhajícího k vám z nedaleké hospody, je pro kapelu charakteristická právě její čistota ve falešnosti, kouzlo autentičnosti. Tahle hudba vás neurazí, a zároveň je skrz folkové tadice moderní, neoposlouchaná, nová a plná nápadů. Album Favorite Waitress je ovšem něčím víc, než originální nahrávkou americké dřevní muziky v nejlepším slova smyslu - zachovává všechny jmenované vlastnosti starších hitů jako např. Frankie’s Gun, a zároveň je z něj slyšet propracovanost, jistá rafinovanost, vyzrálost a neotřepaná zvukovost, aniž by ztácelo punc opravdovosti. I’ll be Butch Cassidy, and you can be the Sundance Kid! OT
Tipy 26 Film Když jsem poprvé viděla trailer tohoto filmu, natolik mě uchvátil, že jsem si ho musela pustit ještě čtyřikrát, a myslím, že mě už asi nikdy neomrzí. Snímek byl vytvořen podle stejnojmenné knihy Dánská dívka, inspirované skutečným příběhem Einara Wegenera, transsexuálního dánského malíře z první poloviny dvacátého století, výjimečného právě tím, že byl prvním člověkem, který podstoupil operaci změny pohlaví. Nečekejte zde však žádné záběry chirurgických zákroků, které by mohly nejednoho diváka (zejména z řad mužů) odradit. Naopak se připravte na ukázku neskutečné lásky malířovy manželky Gerdy, která ho celý život podporovala v jeho přeměně na ženu, zachycení psychické proměny hlavní postavy a okamžiky, které vás (doufám) rozpláčou i rozesmějí. Pokud patříte mezi jedince, kteří moc nechápou problematiku transsexuality, určitě vám tento film hodně dá a možná na tyto lidi změníte trochu názor. A pokud jste v těchto ohledech trochu více empatičtí, myslím, že vás snímek za doprovodu hudby Alexandre Desplata uchvátí, stejně jako mě. Příjďte se podívat třeba 17.4. v 19:30 do Minikina v Ostravě! EH
Kniha Veronika se rozhodla zemřít jedenáctého listopadu 1997. Spolykala několik prášků na spaní a čekala na smrt. Nebyla to dívka, která by trpěla nedostatkem sebevědomí, neměla kamarády nebo zájem mužů. Hlavní důvod, proč se Veronika rozhodla zemřít, byl každodenní stereotyp, žádné překvapení či dobrodružství. A vlastně ani nedělala to, co vždycky chtěla. Svůj milovaný klavír musela vyměnit za práci v knihovně. Každý den byl stejný, bez šťávy. To všechno zapříčinilo to, že se Veronika toho dne rozhodla zemřít. Probouzí se však v psychiatrické léčebně, pouze s pěti dny života. Spolykané prášky zapříčinily poškození srdce, které se jí, podle doktora, zastaví úplně. Potkává se zde se zajímavými lidmi, říká věty, které by se předtím neodvážila vyslovit, a dělá věci, které by neudělala. Ale teď je vše dovoleno - je přece bláznem zavřeným v blázinci. A právě v těchto posledních dnech Veronika zažívá okamžiky, po kterých tak toužila. Od překvapení až po lásku. Ale stále si je vědoma toho, že jí zbývá jen pět dní. „Chci se procházet sama,“ řekla Zedce. Je konečně také blázen a nemusí být k nikomu milá. Zedka odešla a Veronika se zadívala na hory za villetskými zdmi. Jako by v ní procitla nejasná touha žít, ale Veronika ji rázně potlačila. LK
27
Akce Akce
Vypíchli jsme pro Vás pár akcí, které se budou v nejbližší době konat v Karviné a okolí (převážně v Ostravě). Snažili jsme se o nabídku, kterou nelze tak snadno najít, proto zde neuvádíme např. program Mědk Karviná nebo koncerty, o kterých všichni vědí. Na druhou stranu se ale jedná pouze o víceméně náhodný výběr, kdy některé položky zastupují širší program, který najdete až na stránkách samotných pořadatelů. V Karviné sice chcíp pes, ale i tak se sem vše nevešlo! Doufáme, že Vás alespoň něco zaujme: 1.-30. 4.
9:00-18:00 TENKRÁT A TEĎ (výstava Stanislava Kolíbala), Orlová, Velká galerie DKM
2. 4.
8:00 FAIR BĚH A SPOLEČNÁ SNÍDANĚ , Karviná, restaurace Fair 18:00 SVÁTOSTI (vernisáž výstavy Lukáše Liberce), Karviná, restaurace Fair 19:30 BÁBUŠKY Z ČERNOBYLU (film v rámci festivalu Jeden svět), Ostrava, Minikino kavárna
7. 4.
21:00 ZRNÍ (koncert), Havířov, klub Stolárna (znáte z tipů Ku Kafi) 18:30 CHIPS (divadelní představení Janáčkovy konzervatoře), Ostrava, divadlo Stará aréna 19:00 HORKÝŽE SLÍŽE + AJDONTKER (koncert), Karviná, rockový club Harlekýn
10. 4.
17:30 FRANTIŠEK Z ASSISI (představení Těšínského divadla), Český Těšín, Těšínské divadlo 19:00 TIM RICHARDSON MITCHELL (koncert kytaristy), Ostrava, Hudební klub Parník 19:30 HŘEBY V HLAVĚ (divadelní představení), Ostrava, divadlo Stará aréna
12. 4.
20:00 PAST + MEÜTE (dvojkoncert francouzských kapel), Ostrava, hudební klub Plan B Hardcore Cafe
16. 4.
18:30 VELKÝ GATSBY (divadelní představení), Ostrava, Divadlo Jiřího Myrona
17. 4.
16:00 NEDĚLNÍ POVÍDÁNÍ S PETREM NÁROŽNÝM (beseda), Petrovice u Karviné, Hotelový dům
22. 4.
19:00 PAVEL HELAN (koncert), Karviná, komunitní centrum Agape
27. 4.
19:00 EWA FARNA + NEBE + SUPPORT LESBIENS (trojkoncert), Ostrava, klub Rock & Roll GARAGE
23. 4.
20:00 KLÁRA VÝTISKOVÁ (koncert v rámci turné k albu Home), Český Těšín, Jazzklub Na Střelnici
28.3. - 3.5
KINO NA HRANICI (filmová přehlídka), Český těšín
29. 4.
19:00 AUDIENCE (divadelní hra Václava Havla), Ostrava, Divadlo Petra Bezruče
EH
Závěrem 28
Závěrem A jsme u konce! Česká menšina: Ano, to, co jste dosud drželi v rukou, bylo druhé číslo PLKu! Gorali: Ja, to, co śće do teraz děrželi v rynkach, byŁo drugi čisŁo PLKu! Barča Wybitulová: Yeah, the thing you’ve been holding in your hands is the second issue of PLK! -omlouváme se za malý národnostní konflikt v redakci… Dočetli jste až sem? Tak už to sakra hoďte za hlavu a jděte ven! Začíná se oteplovat a jaro je tady! Ptáte se co podniknout? Co třeba zaskočit na návštěvu na zahradu Karla Lupy? Jeho včelky se už probudily ze zimního spánku, traktor čeká na spravení, je třeba se začít ohánět! Nebo…CO TAKHLE NAPSAT NĚCO DO PŘÍŠTÍHO PLKU?! Velice si vážíme vašich kladných reakcí a nadšení z prvního čísla, ale rádi bychom, abyste se zapojili více, ať už formou vaší intervence (učitele z této výzvy nevyjímaje) nebo alespoň účastí na našem Facebooku či soutěžích (mimochodem - minulá sleva do bufetu propadla mně, protože jste nikdo nesoutěžili :D). A vůbec - zeptejte se Adama Badury, jakým si prošel peklem, a vemte si příklad z Ilonky Ruščákové! RODODENDRON Forever!!! PS: A jako posledně rychle zpátky nohama na zem: děkuji děkuji děkuji moc– krát všem, kteří se na tomto čísle ať už přímo nebo nepřímo podíleli, pomáhali s jeho vznikem, či alespoň stáli opodál a neotravovali! Tváře všech slavných si budete moci již brzy prohlédnout na stránkách e-plk.cz (internetová verze samozřejmě barevným tiskem nekončí!). Mějte se krásně! OT
REDAKCE ČASOPISU Šéfredaktor: Ondřej Trojak Designer a IT guy: David Nepožitek Ilustrátor a dvorní kreslíř: Jakub Hodulík Redaktoři: Ondřej Franek Jan Trojak Tereza Uherková Alena Kolomazníková Tereza Voříšková Eva Husovská Laura Komárková Daniel Miarka Adam Badura Andrea Pokorná Jakub Charvot
