Úvodní slovo. Utrpení Kristovo posilni nás!

2

Úvodní slovo Utrpení Kristovo posilni nás! Tisíce a tisíce poutník a turist prošlo umlecky ztvárnnou kížovou cestou na Svatém Hostýn. Vícího lovka vede rozjímání kížové cesty do hlubin božské lásky. Vždy první kížovou cestu, zbrocenou krví svého zbiovaného tla podstoupil sám Ježíš v Jeruzalém, kde byl ukižován. Jeho kíž je uebnicí lásky: Ježíš t má tak rád, že za tebe, za tvé vné štstí vykrvácel. Rozjímání kížové cesty nám dodává sílu, abychom následovali Ježíše. Abychom už nežili sobecky jen pro sebe a dovedli se obtovat také pro své bližní a zárove Pánu Ježíši spláceli lásku láskou, když plníme jeho vli, jeho pikázáni. 13. ervence 2011 P. Jan Chromeek SJ

Kížová cesta z Kolosea, kterou uvedl Svatý otec Jan Pavel II.

1

2

I. Kristus je odsouzen

Moc odsuzuje pokoru. Dav kií. Pilát je zbablec. I naše doba ješt jednou odsuzuje Krista nenávistí, násilím, nespravedlivou diskriminací. Nedopus, Pane, abychom se dali zaslepit a znovu t odsoudili v chudém, bezbranném, utlaovaném a opuštném lovku dnešní doby.

3

I. Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše pedvolat a zeptal se ho: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpovdl: „íkáš to sám ze sebe, anebo ti to ekli o mn jiní?“ Pilát odpovdl: „Copak jsem já žid? Tvj národ, to je veleknží, mi t vydali. eho ses dopustil?“ Ježíš na to ekl: „Moje království není z tohoto svta. Kdyby moje království bylo z tohoto svta, moji služebníci by pece bojovali, abych nebyl vydán židm. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy pece král?“ Ježíš odpovdl: „Ty to íkáš: jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem pišel na svt, abych vydal svdectví pravd. Každý, kdo je z pravdy, slyší mj hlas.“ (Jan 18, 33-37)

4

5

6

II. Kristus bere na sebe kíž

Je tžké pochopit touhu, s níž Kristus bere kíž. Boží láska promní kíž ve znamení Syna lovka. Kíž je prvním písmenem Boží abecedy. Kíž je Bh, který otevírá náru ke všem lidem. Přijď, KŘÍŽI, znamení Velkého Krále, přijď Tvé království.

7

II. Všem pak ekl: „Kdo chce jít za mnou, zekni se sám sebe, den co den ber na sebe svj kíž a následuj m. Nebo kdo by si chtl život zachránit, ztratí ho, ale kdo ztratí svj život pro mne, zachrání si ho. Vždy co to lovku prospje, když získá celý svt, ale sám sebe ztratí nebo zmaí? Kdo se však stydí za mne a za moje slova, za toho se také Syn lovka bude stydt, až pijde ve sláv své i Otcov i svatých andl. íkám vám pak podle pravdy: Nkteí z tch, kdo tady stojí, jist neumou, dokud neuvidí Boží království.“ (Lk 9,23-27)

8

9

10

III. Kristus padá poprvé

Padl na zem, kterou stvoil. Zpupnost, luxus, když Ježíš bere kíž, zaínáme vidt opan. Je to Bh, který se hroutí na zem. Je to Bh, který ti myl nohy ve veeadle. Pijmeš-li kíž, kesane, stáváš se vtším podle Boží míry.

11

III. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je rann, ubit od Boha a pokoen. Jenže on byl proklán pro naši nevrnost, zmuen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokoil se, ústa neotevel: jako beránek vedený na porážku, jako ovce ped stihai zstal nmý, ústa neotevel. (Iz 53, 4-7)

12

13

14

IV. Kristus potkává svou Matku

Matka a Syn na sebe pohlédli. V žádných oích se nikdy více lásky nenahromadilo. V oích Matky se však zrcadlí i Otec a jeho vle. Ježíši, pronikni svým pohledem i mne, pijmi mne, chci se dát zcela Tob, do Tebe klást všechno své zalíbení.

15

IV. Setkají se milosrdenství a vrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení. Ze zem vyraší pravda, z nebe bude shlížet spravedlnost. (Ž 85, 11-12)

16

17

18

V. Šimon z Cyreny pomáhá Kristu

Pane, Ježíši, tvá matka se pidává se Šimonem k tvému kíži. A toto je i naše hodina, abychom se my k tob pipojili a pomohli ti nést kíž, bemeno zla, hladu, nemoci a opuštnosti. Kéž je to i naše oslava, že ti bereme kíž z ramen našich bližních.

19

V. Když ho odvádli, zadrželi jistého Šimona z Cyreny, který práv picházel z pole, a vložili na nj kíž, aby ho nesl za Ježíšem. (Lk 23,26-31) Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, souste svou mysl na báze tvého jména. Celým srdcem, Panovníku, Bože mj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno vn oslavovat, vždy tvé milosrdenství je se mnou: z nejhlubšího podsvtí jsi vytrhl mou duši. (Ž 86,11-13)

20

21

22

VI. Veronika podává Kristu roušku

Byl povolán muž, aby ti pomohl. Nyní vystupuje žena s ženskou odvahou i nhou. Ty jí odplácíš. Na Veroniin roušce je trojí obraz: První je obraz výsmchu - trnové koruny. Kéž naše ruce nikdy nepletou novou trnovou korunu výsmchu istot a nevinnosti. Druhý je obraz rouhání - kéž jsou naše ruce isté od ran bližním. Tetí je obraz zrady - není tak viditelný, je to otisk Jidášova polibku. Ten zrauje nejhloubji, není tak vidt. Ježíši, kéž mi tvé rty nemusí nikdy opakovat výitku: „Píteli, kvli tomu jsi pišel?“ 23

VI. Král jim odpoví: „Skuten, íkám vám: Co jste udlali pro jednoho z tchto mých nejnepatrnjších bratí, pro mne jste udlali.“ Potom ekne tm po levici: „Pry ode mne, vy zloeení, do vného ohn, který je pipraven pro ábla a jeho andly. Nebo jsem ml hlad, a nedali jste mi najíst, ml jsem žíze, a nedali jste mi napít; byl jsem cizí, a neujali jste se m, byl jsem nahý, a neoblékli jste m, byl jsem nemocen a ve vzení, a nenavštívili jste m.“ Tu mu na to eknou také oni: „Pane, kdy jsme t vidli hladového nebo žíznivého, jako cizího nebo nahého, nemocného nebo ve vzení, a neposloužili jsme ti?“ On jim odpoví: „Skuten, íkám vám: „Co jste neudlali pro jednoho z tchto nejnepatrnjších, ani pro mne jste neudlali.“ (Mt 25, 40-44)

24

25

26

VII. Kristus padá podruhé

Pi prvním pádu íkáš, že velikostí lovka je pokora. Tento druhý pád je soucit. Soucit s tím, kdo je pokoován, uvznn, muen, hladový, pronásledovaný, zranný na tle nebo v srdci, umírající, kdo padl uprosted výsmchu lidského davu. Pane, pomáhej mi vystoupit až na tuto úrove soucitné lásky.

27

VII. Jakápak by to taky byla sláva, kdybyste snášeli rány za to, že jste jednali špatn! Ale když dláte dobe, a pesto musíte trpt, to je milé Bohu. K tomu jste pece byli povoláni. Vždy také Kristus trpl za vás a zanechal vám tak píklad, abyste šli v jeho šlépjích. On nic špatného neudlal a nikdo od nho neslyšel nic neupímného. Když mu spílali, on jim to spíláním neodplácel, když trpl, nevyhrožoval, nýbrž ponechal vše tomu, který soudí spravedliv. (1Pt 2,20-24)

28

29

30

VIII. Kristus potkává ženy

On zapomenul na svou bolest a ohlašuje Jeruzalému jeho dny: Co se bude dít na dev suchém...?! Ale ohlásil i naše dny: národy ve válce, lež, hrozby, teror, násilí proti násilí. Ženy celého svta - ne plá, ale odpuštní, ne plá, ale vše odpouštjící láska a vše chápající láska, nebo jen tak lze dosáhnout opravdového pokoje.

31

VIII. Za ním šel velký zástup lidu a zvlášt ženy, které nad ním naíkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a ekl: „Dcery jeruzalémské, neplate nade mnou! Spíše nad sebou plate a nad svými dtmi; pijdou totiž dny, kdy se bude íkat: „Blažené jsou ženy neplodné, životy, které nerodily, prsy, které nekojily.“ Tehdy lidé zanou íkat horám: „Padnte na nás!“ a kopcm: „Pikryjte nás!“ Vždy dje-li se toto se zeleným stromem, jak to teprve dopadne se suchým! (Lk 23,26-31)

32

33

34

IX. Kristus padá potetí

Tetí pád je lovk zdrcený bídou. lovk na hranici utrpení, ve vyerpanosti, uštvaný pomry, nevyléitelnou nemocí, zoufalý, zaprodaný lovk. Nezoufej! Kristus je te tvým Šimonem! Nezoufej! On je ti po boku. Nezoufej! Tikrát padl, aby t nenechal samotného.

35

IX. Vyrostl ped ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé zem, neml vzhled ani dstojnost. Vidli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po nm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, ped nímž si lovk zakryje tvá, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. (Iz 53,2-3)

36

37

38

X. Ježíši svlékají odv

Padáme na kolena ped nahotou svleeného. Už nemá nic. Ale zstává Pravda, Svtlo. Te mže opakovat: „Toto je moje tlo, které se za vás vydává.“ Tiaticetiletý muž bude obtován. V naprosté chudob pi narození i umírání. Dej, abychom pochopili a plnili slova: „Ml jsem hlad a dali jste mi najíst,... byl jsem nahý a odli jste mne...“

39

X. Když vojáci Ježíše ukižovali, vzali jeho svrchní šaty a rozdlili je na tyi ásti, každému vojákovi jednu; vzali i spodní suknici. Ta suknice byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dol. ekli si tedy: „Netrhejme ji, ale losujme o ni, komu pipadne.“ Tak se ml splnit výrok Písma: Rozdlili si mé šaty, o mj odv losovali. Práv tak to vojáci udlali. (Jan 19, 23-24)

40

41

42

XI. Ježíš pibit na kíž

Útok krutosti, podlosti, zloby a nenávisti. Na devo pokládají záda, rozbitá biováním. Heb shrnuje všechna bloudní svta. Cožpak ruce nerozdávaly dobro, nežehnaly, neuzdravovaly?! Nenávist však pibíjí i nohy. Katané zastavili poutníka. Pronásledovatelé si myslí, že znií pronásledovaného. Ale zapomnli, že ekl: „Až budu povýšen od zem, pitáhnu všechny k sob.“

43

XI. „Hle, mj služebník bude mít úspch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí strnuli údsem nad tebou! Jeho vzezení bylo tak znetvoené, že nebyl podoben lovku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, ped ním si králové zakryjí ústa, protože spatí, co jim nebylo vyprávno, porozumjí tomu, o em neslyšeli.“ (Iz 52,13-15)

44

45

46

XII. Kristus umírá

Podle Lukáše je to šestá hodina - hodina Nového zákona. Král rozděluje království: Rozděluje šaty vojákům, ráj lotru, Matku Janovi, nám dědictví - tělo a krev, církvi vodu a žízeň. Pro sebe si nechá hořký doušek: "Bože, proč jsi mě opustil!?" Nikdo neklesl tak nízko, aby neslyšel tento výkřik. To je poslední odkaz - dědictví. A nebe se mu otevřelo. A to je i tvůj poslední testament: oblékni se v zásluhy Beránka. Otec pozná v tobě svého syna a otevře ti nebe. 47

XII. …akoli má božskou pirozenost, nic nelpl na své vznešenosti, že je rovný Bohu, nýbrž sám sebe se zekl, vzal na sebe pirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný lovk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kíži. Proto ho také Bh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže pi Ježíšov jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvtí, a každý musí k sláv Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán. (Flp 2,6-11)

48

49

50

XIII. Ježíš sat a položen na klín Matky

V Betlém jsi porodila v radosti, zde jsi Matkou v utrpení. Josef v Betlém dává Ježíše do jeslí, Josef z Arimatie ho pokládá mrtvého do klína. Vždy jsi íkala: Fiat, sta se. Byla jsi slzou vedle krve. Moci t nazývat Matkou, znamená otevít bránu nebes.

51

XIII. Ano, práv takového veleknze jsme potebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrnný,oddlený od híšník, povýšený nad nebesa, který nemá zapotebí, jako obyejní veleknží, stále a stále podávat obti nejprve za híchy vlastní a teprve potom za híchy lidu. To on uinil jednou provždy, když sám sebe pinesl v ob. (Žd 7,26-27)

52

53

54

XIV. Tlo Ježíše uloženo do hrobu

Toto je hodina osamní a opuštnosti. Manželky, sirotci, matky, osamlí, osušte slzy! Tetího dne andlé odvalí kámen a on vyjde z hrobu. Vzhru srdce, synové lidí! Nebo toto porušitelné tlo se musí odít neporušitelností a smrtelné tlo nesmrtelností. Kéž je to naše nadje, naše nerozborná nadje.

55

XIV. Tak i Ježíš podstoupil utrpení za bránou, aby vlastní krví posvtil lid. Vyjdme tedy k nmu mimo tábor a snášejme urážky jako on! Vždy tady nemáme místo k trvalému pobytu: o to se piiujeme teprve pro budoucnost. Skrze nho tedy podávejme Bohu stále chválu jako ob: nabízejme mu svoje rty k tomu, aby ho chválily. Nezapomínejte ani na to, abyste prokazovali dobro, a mjte pochopení pro druhé: to jsou obti, jaké se Bohu líbí. (Žd 13,12-16)

56

57

58

Pomník Omladiny Na zadní stn II. zastavení Jurkoviovy kížové cesty byla osazena pamtní deska obtem první svtové války. Bronzový reliéf od sochae od Vincence Vosmíka, který znázoruje moravský lid adorující hostýnské Pann Marii (datace 1919). Vosmík pro Hostýn vytvoil i sochu Božského Srdce Pán nad Vodní kaplí a bronzové reliéfy na kamenných pilíích hbitovní brány).

59

Závr Kristus ješt nedokonil svoji ob. Každodenn trpí a umírají lidé v našem okolí. To je on, jenž v nich pokrauje ve své obti Otci za spásu svta. Kížová cesta je vlastn cestou života. Pravý kesan by na to neml nikdy zapomínat. Pane, dkujeme Ti za Tvou kížovou cestu. Chceme z ní erpat milosti pro naši každodenní cestu. Amen

60

61

1. KVTNA 2011

BLAHOE ENÍ SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II.

62

Modlitba za obdržení milostí na pímluvu blahoslaveného Božího služebníka papeže Jana Pavla II. Ó Nejsvtjší Trojice, dkujeme ti, že jsi církvi darovala papeže Jana Pavla II. a dala v nm zazáit nžnosti svého otcovství, sláv Kristova kíže a nádhee Ducha lásky. On nám svou bezmeznou dvrou v tvé nekonené milosrdenství a v mateskou pímluvu Panny Marie zosobnil obraz Ježíše, Dobrého pastýe a ukázal nám tak svatost jako vysokou míru ádného kesanského života, jako cestu k dosažení vného spoleenství s tebou. Podle své vle nám na jeho pímluvu udl milost, o kterou prosíme, v nadji, že bude brzy piazen k zástupu tvých svatých. Amen.

63

64

Historie kížové cesty Hostýnská hora nebyla Jurkoviovi cizí. V dob svého psobení na Vsetín se stal valašským architektem. V blízké valašské osad Rusava našel útoišt a úkryt ped Ma ary u pastora Daniela Slobody už jeho dda Samuel, pozdji i kmotr Hurban a matka Emilie. On sám byl vychován v evangelické rodin a hluboká víra mu vydržela celý život. Pesto navrhl a vyprojektoval mnoho krásných staveb na poutních místech katolík. Na poátku 20. století pichází nová doba, období secese, vzniká tzv. Katolická moderna, jejímž orgánem byla moravská revue Nový život. Toto nové ovzduší, pející umní zpsobilo, že v roce 1903 byl na Hostýn pizván umlec nejpovolanjší - Dušan Samuel Jurkovi (1868-1947), proslulý již svými „národními pohádkami“ na Pustevnách. V roce 1902 byla totiž dokonena a posvcena první kížová cesta, klasicistní, která navazovala na Sarkandrovku a postupovala 65

smrem dol, k rozhledn. V umleckých kruzích nebyla tato kížová cesta pijata s nadšením. Psalo se o tom, jak „poskrovnu je umní na Svatém Hostýn,“ a dále, že „celé tém Svatého Hostýna se znešvauje nevkusnými kaplikami“. Matice na tyto výtky reagovala, protože i její snahou bylo, aby se Hostýn zaskvl moderním slovanským umním. Proto se výbor rozhodl povit Dušana Jurkovie vypracováním generálního situaního plánu nejen nové kížové cesty, ale i všech budoucích staveb na Svatém Hostýn. V roce 1904 pedložil Jurkovi hotové plány, které byly jednomysln pijaty a rozhodnuto, že veškeré stavební dní na Hostýn bude ídit sám Jurkovi. Tím se mlo pedejít rzným nešvarm z minulosti, jako nap. hyzdícím krámkm „vybujelým jako píživné houby po obou stranách schodišt“. Jurkovi situoval svoji kížovou cestu severovýchodn od baziliky. Na architektonicky ešené cest podkovitého pdorysu nepravideln rozmístil 13 zastavení; zvlášt pravá strana psobí dojmem, jako by se chaloupky noily z lesa. Z vrcholu od chrámu deset z nich 66

klesá, jedenácté vynívá na mohutné terase, k níž se stoupá po širokých schodech. Další dv zastavení lemují hbitov a ukonení kížové cesty tvoí stávající rotunda zalenná do areálu hbitova, která je zárove posledním zastavením obou kížových cest. Uvnit rotundy je kamenný reliéf „Kladení do hrobu“ od olomouckého sochae Rudolfa Doležala. Kížová cesta byla budována od roku 1904 až do roku 1933. Válené útrapy a s tím spojený nedostatek nancí narušily velkolepý Jurkoviv plán. Muselo se tak bohužel upustit od dalších zamyšlených staveb, jako nap. Shromaž ovací sín, Zvonice, Kaple sv. Cyrila a Metodje, Obchodního bazaru a Bílkových sochaských dl – Ukižování, Kalvárie a Ržencové cesty. Jurkoviovu kížovou cestu, která se zaala stavt od konce, od dnešního hbitova, tvoí otevené kaple se zadní stnou z režných kamenných kvádr, mozaikový obraz a lomenicový pístešek spoívající na trámech. Zakonení stny a stechy jsou dvojího typu a pravideln se stídají. Modrozelené šupinové tašky bobrovky kryjí také oblouk nebo troj67

úhelníkový štít zadní stny navazující na chaloupkovou stechu s lomenicí. Stecha je nesena dvma sloupy s konzolami. Tyto devné sloupy v kamenném soklu mají polychromii žlutou, zelenou, ervenou a modrou. Je-li obrazová stna ukonena obloukem, je kamenný kíž na steše chránn secesn zahnutou plechovou stíškou, trojúhelníkový štít je zakonen ve vrcholu kížem. U tohoto typu kapliky je stecha nižší, rozložená na ti lomeniky, z nichž stední je vyšší a vysunutá. Podlaha kapliek se skládá z kamenných stup, pod obrazem je modlitební klekátko. Jurkovi vyzval ke spolupráci pedního moravského malíe Jožu Úprku, který vypracoval návrhy obraz všech tinácti zastavení. Vzhledem k drsným povtrnostním podmínkám na Hostýn vyvstal problém, jakou techniku na provedení obraz zvolit, nebo i na šamotových obrazech první kížové cesty bylo po zimních msících patrné poškození. Nakonec byla pijata nabídka Benedikta Škardy z Brna na provedení obraz novou technikou tzv. sklomalby, která mla zajistit trvanlivost. V lét 1905 byl pivezen první ob68

raz XIII. zastavení pedstavující Pannu Marii Bolestnou s mrtvým tlem svého Syna na klín. Pítomní poutníci stáli v úžasu ped obrazem a nevdli, co mají díve obdivovat, zda Jurkoviv dvtip, koncepci mistra Úprky, nebo Škardovo dokonalé provedení ve skle. V dalších dvou letech byl stejnou technikou vyhotoven obraz XII. a XI. zastavení. Ale už v roce 1910 Hlasy svatohostýnské oznamují, že se bohužel ani sklenná mozaika se neosvdila. Mezi sklo a azbest vnikala voda, která pak s mrazem vykonala dílo zkázy. Aby se cenné obrazy úpln nerozpadly, obrazy XII. a XI. zastavení byly sejmuty a uloženy na Velehrad. Jediný Úprkv obraz XIII. zastavení, který na Svatém Hostýn zstal, byl v roce 1929 rmou íha z Brna renovován. Na Hostýn byl pizván další významný malí Jano Köhler, pro nhož, jako pro hluboce vícího umlce, bylo velkou píležitostí pokusit se zachytit nejtragitjší období Kristova života. Své kresby na kartonech posílal do keramických dílen v Rakovníku, kde je odborníci pevádli na keramický materiál zdobený technikou majoliky. 69

Od roku 1912 tak zaínají postupn stny kapliek zdobit keramické obrazy pašijových scén podle Köhlera. Jako poslední byl v roce 1933 vytvoen obraz k I. zastavení. Tato jednoduchá kamenná kaple je jako jediná postavena podle projektu bystického stavitele Ing. Metodje Matušky. I když se z velkolepého Jurkoviova plánu realizovala pouze kížová cesta, pesto jde o výjimenou a malebnou architekturu propojenou s hostýnskou krajinou, která potvrzuje, že její autor byl právem nazýván „básníkem deva“.

70

Nerealizované zastavení kížové cesty (mlo mít . XIV., nikoliv XIII. jak je psáno v návrhu) 71

Nerealizovaná stavba Shromaždovací sín. r. 1903 72

Svatý Hostýn Jurkoviova kížová cesta Vydala Matice svatohostýnská v roce 2011 ve spolupráci s Duchovní správou na Svatém Hostýn

Texty: Jana Pavla II. z roku 1987 Úvod: P. Jan Chromeek, SJ Sestavila: Olga Kozlová Fotogra e: Ivo Burá Náklad: 10 000 ks Vytiskla: Tiskárna Kleinwächter, Frýdek-Místek, tel. 558 437 147