Úvodní slovo: Přebývat na nebeských místech Pronásledovaná církev dnes Zprávy ze světa

1 / 2016 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Úvodní slovo: Přebývat na nebeských místech Pronásledovaná církev dnes Zprávy ze světa

N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í : Richard Wurmbrand – Vítězná víra Inspi­rující čtení na téma křesťanské ví­ry a svě­dectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč. Ken Anderson – Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křes­ťan­­ského di­si­ den­ta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, bás­níka a li­­­­terá­ta z posledních deseti let, ve kterých se ­autor za­­mýšlí nad duchovní situací současného křes­­ťanstva i spo­ leč­nos­ti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč. Pavel Rejchrt – Ukaž nám cestu Soubor kázání evangelického spisovatele, básníka a malíře. vázaná, 208 stran, 15×19,7 cm, cena 285 Kč John Bunyan – Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč. Bill Higgins – Hus drží klíčf Traktát o aktuálnosti Husova učení pro dnešní dobu. brožovaná, 64 stran, 10,5×15 cm, cena 75 Kč Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křes­­­­­ ť anů v Sovětském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč. Richard Wurmbrand – Kristus na Ži­dov­ské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na ži­dov­ské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč. Sam Wellman – William Carey Kniha o životě anglického misionáře v In­dii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kč. Hans Martin Braun – Let přes hranice Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových po­stav historie křesťanství.

Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kč. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, pů­so­bí­cí­ho krátce také v poválečném Čes­ko­slovensku. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vy­prá­ví au­tor vzru­šu­jí­cí příběh církve trpící za „třti­no­vou opo­nou“. A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kč. Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­ nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru a zou­fal­ství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kč Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje začátky služby bratra An­dre­wa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utr­pe­ní svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž po­moh­la nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kč Richard Wurmbrand – V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč

Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

Hlas muèedníkù 1 / 2016

Jedním ze způsobů, kterým Hlas mučedníků pomáhá křesťanským uprchlíkům z Iráku žijícím v utečeneckých táborech, je distribuce balíků obsahujících potraviny a řadu dalších základních potřeb.

richard Wurmbrand napsal

Přebývat na nebeských místech „Veleben budiž Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás požehnal v Kristu veškerým duchovním požehnáním v nebeských oblastech.“ (Efezským 1,3) Drazí bratři a sestry, V Efezským 1,3 stojí psáno, že jako křesťané jsme požehnáni veškerým duchovním požehnáním. Občas kolem sebe ale nic krásného nevidíme. Vůbec se „požehnáni“ necítíme. Ježíš je Králem králů a Jan prohlašuje, že budeme jako on. Můžeš být jako on, pouze máš­‑li v sobě Ježíšův život. Jako lidské embryo dospívá postupně v celého člověka, budeme jednou podobně i my vznešenou bytostí. Můžeme být vysvobozeni z bídy, z výšin i hlubin lidského života, protože jsme se stali účastníky božské přirozenosti. Setkal jsem se nedávno s jistým člověkem, který mi řekl, že mě slyšel kázat před osmnácti lety. Zeptal jsem se ho: „A co jsem tehdy kázal?“ K mému vel‑ kému údivu si to pamatoval. Řekl: „Před osmnácti lety jste nám vyprávěl, jak vás ve vězení přišel nějaký komunistický důstojník mučit s celou výbavou mučících nástrojů – s obušky, noži a do červena rozpálenými hřeby – a vy jste mu pohlédl do očí. Obdivoval jste jeho oči a řekl mu, jak je má krásné.“ Nikdy jsem nechoval ke komunistům nenávist. Naopak, snažil jsem se milovat je z celého srdce a vždy jsem se modlil za jejich spásu, třebaže uvěz‑ nili tisíce křesťanů a některé z nás, kteří byli považováni za zvlášť nebez‑ pečné, uvrhli do samovazby. Po tři roky jsem pobýval na samotce zhruba deset metrů pod zemí a v té době jsem neviděl slunce, měsíc, hvězdy, květiny či sníh. Byla to doba, kdy jsem zapomněl, že něco takového existuje. Také jsme neviděli nic barevného a během této doby jsem zapomněl, co je to modrá, žlutá, fialová nebo růžová barva. Viděli jsme pouze šedivé zdi cely a své šedivé vězeňské uniformy. Neměli jsme Bible, ani jakékoli jiné knihy. Strašlivě jsme hladověli. (Raději vám nebudu popisovat naše menu, neboť by se vám mohlo udělat špatně.) Také jsme byli často biti. Po čtrnáct let strávených ve vězení jsem neměl v ruce pero, neměl jsem papír či cokoli jiného. Moje mysl nevyvíjela jakou‑ koli intelektuální aktivitu. Zakoušeli jsme hrozná mučení; nebudu je popiso‑ vat. Možná byste nemohli usnout, kdybych vám popisoval mučení, kterými procházeli vaši bratři a sestry ve víře v komunistických zemích. A v mus‑ limském světě to dnes není o nic lepší. 

V těchto letech strávených na samovazbě jsem nikdy neslyšel hlas nebo šepot. Každý z nás byl úplně sám. Lidé, kteří chodili kolem, nevěděli, že chodí kolem vězení. Než Bůh stvořil svět, byl sám. Když jsme byli ve vězení, byli jsme také sami. Nevěděli jsme, zda je březen, říjen, úterý, sobota, osm hodin ráno nebo deset večer. Neuvědomovali jsme si rozdíly. Žili jsme v bez‑ časovosti. Říkali jsme si, že jsme osamoceni jako Bůh, jsme jako Bůh mimo čas, jako Bůh nemáme nic. Jednejme proto jako Bůh: vytvořme si „vlastní svět“. V těchto temných podzemních vězeňských celách jsme vytvořili sami pro sebe nádherný svět. Promlouval jsem k Ježíši, i když jsem ho neviděl, ani necítil jeho přítomnost. Věřil jsem v něho a mluvil s ním. (Když hovo‑ říte často s Ježíšem, hovoříte­‑li s Bohem, promlouváte­‑li v opravdové víře, pak se vždy něco děje). Můžeme se oddávat hříšným a smyslným představám, můžeme však rozjímat také o duchovních věcech. Můžeme se rozhodnout, že nyní budeme rozjímat o Ježíši. Ve své mysli můžeme vybudit představu koho‑ koli. Nyní například mohu zavřít oči a v duchu si představit svého syna nebo svá vnoučata. Na samotce jsme se ve svých představách snažili vidět Ježíše. Ale představovali jsme si i nádherné lesy, jezera, mořská pobřeží – spousty překrásných míst. Žili jsme ve světě, který jsme si sami vytvářeli, kde bylo tak mnoho dobrých a svatých lidí. Bylo velkou radostí být s nimi a promlou‑ vat k nim. I když léta ubíhala, my jsme si plynoucí čas neuvědomovali; pro nás čas prostě neexistoval, protože jsme si vytvořili náš vlastní nádherný svět. Taková byla naše zkušenost. Prožívali jsme ve vězení svá utrpení stejně, jako máte zase vy svá. Mnozí se cítili strašně, strašně sami. Můžete žít v manželství, a přesto se cítit osamocen, když vám partner nerozumí. Máte děti, ale ty vám zlomily srdce. Nebo máte nelaskavé rodiče, kteří vám nero‑ zumějí. Ve sboru vám nerozumějí. Neporozumění prožívají faráři i farníci. Na světě je taková spousta osamělosti, ale haleluja!, Bůh zná to, co proží‑ váme, protože byl také kdysi sám. Apoštol Pavel byl uvězněn v podzemní kobce v Římě. Byla to cela podobná mé, která byla také v podzemí. Pavel, sedě na kamenné podlaze, bez lůžka, vyčerpaný a hladový, píše efezským křesťanům: „(Bůh) obživil nás spolu s Kristem – milostí jste zachráněni – a spolu nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši“ (Efezským 2,5–6). Kdybyste se ho zeptali, co to znamená, asi by vám řekl: „Ano, toto je přirozený materi‑ ální svět, ve kterém jsem uvězněn. Jsem ale Božím dítětem. V duchu dokážu vidět jiný svět – svět, ve kterém sedím se svými drahými bratry ve víře na nebeských místech.“ Nemohu se nyní rozepisovat o všech utrpeních, kterými procházejí křesťané v různých zemích, kolik dostávají ran nebo nakolik jim můžete pomoci. Chci vám ale říci, že mají kromě utrpení také nesmírně cenné duchovní zkušenosti, poklad, který může obohatit i křesťany ve svobodném světě. Vy nezakoušíte jejich zármutky, ale máte své vlastní. Avšak nemusíte 

se nutně trápit svou bolestí. Můžete se nad to všechno povznést – můžete sedět na nebeských místech. Naléhavě vás prosím, učte se od podzemní církve. V Kristu Váš

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek byl publikován v americké verzi zpravodaje Hlasu mučedníků v dubnu 1998.]

Proná sledovaná círke v dnes

Nigérie Pro spásu připraven i trpět Berle, obvazy i způsob chůze pacientů v křesťanském rehabilitačním sana‑ toriu v nigerijském městě Gboko (stát Benue) jasně poukazovaly na druh zranění, která jim způsobili muslimští extrémisté svými mačetami. Zranění pětadvacetiletého Solomona Samaily, která utržil při útoku na rodnou vesnici v nigerijském státě Tarabada, nebyla na první pohled takto očividná. Avšak poté, co nám Solomon tiše odvyprávěl svůj příběh, svlékl tričko a ukázal nám záda pokrytá jizvami a puchýři od rozsáhlých popále‑ nin. Jeho léčba dosud neskončila a stále ještě potřebuje kožní transplantáty. Tyto popáleniny jsou cenou za to, že odmítl zapřít svoji víru v Krista. „Kristus sám trpěl,“ prohlašuje Solomon. „Spasení, které jsem od něho obdržel, nebylo bez oběti, a proto i já musím něco obětovat. Jsem připraven snášet pro Ježíše pronásledování, nechci se mu vyhý‑ bat.“ Útok sousedů Útok na vesnici Solomona nepřišel od severu, od povstalců z teroristické skupiny Boko Haram, ani od fulských muslimských pastýřů, kteří zde rovněž napadají křesťan‑ ské vesnice. Stáli za ním Solomonovi mus‑ limští sousedé, z nichž některé dokonce osobně znal. Tragický Solomonův příběh má tak i důvěrný rozměr. Vyprávěl nám, že když s otcem uslyšeli střelbu, snažili se uprchnout z vesnice. Avšak záhy zjistili, že jsou nepro‑

Když se Solomon Samaila odmítl vzdát své víry, útočníci ho polili benzínem a zapálili.



stupně obklíčeni rozzuře‑ ným davem. Útočníci jim předložili ultimátum: „Jste křesťané, kam chcete jít? Tohle je konec cesty. Zbyla vám už jediná volba – při‑ jmout islám.“ Následně jeden z útoční‑ ků napadl Solomonova otce mačetou a ubil ho k smrti. „Pak se obrátil ke mně a řekl Zástupci Hlasu mučedníků se modlí se Solomonem poté, co mi, že jestli přijmu islám, nechají mě naživu. Odpově‑ vyslechli jeho dramatický příběh. děl jsem mu, že Krista roz‑ hodně nezapřu.“ Následně útočníci Solomona polili benzínem a ještě jednou se ho zeptali, zda je hotov přijmout islám. Solomon jim znovu odpověděl, že se své víry nevzdá. Pak ho útočníci povalili na zem a udeřili ho mačetou do hlavy, načež Solomon ztratil vědomí. Jiný útočník přitlačil ukradenou motorku, nastar‑ toval ji a položil na Solomona. Od běžícího motoru se vznítil benzín, kte‑ rým byl Solomon potřísněn, zatímco váha motorky ho tlačila k zemi. Solo‑ mon nevěděl, jak dlouho byl v bezvědomí, ale domnívá se, že přišel k sobě až když mu oheň začal pálit záda. „Odvalil jsem od sebe motorku a odplazil se do škarpy, kde jsem zůstal ležet,“ popisoval situaci Solomon. „Asi po půl hodině jsem zaslechl hlasy policistů. Snažil jsem se na sebe nějak upozor‑ nit, ale dokázal jsem jen mávat rukou. Naštěstí mě zahlédli, naložili do auta a odvezli do nemocnice.“

O minulých Vánocích rozdal Hlas mučedníků mezi nigerijskými dětmi více než tři tisíce vánočních balíčků. Život všech těchto obdarovaných dětí nějakým způsobem poznamenalo řádění teroristické organizace Boko Haram.



Silnější vztah s Bohem Třebaže Solomon přišel o otce a utrpěl hrozivé popáleniny, prohlásil, že ho nikdy ani nenapadlo, aby Ježíše zapřel. „Víra v Krista má v mém životě natolik zásadní význam, že jsem připraven ji bránit za každou cenu,“ pro‑ hlašuje Solomon. Solomon se snaží dívat duchovním pohledem i na tuto ránu, která ho postihla, protože jejím prostřednictvím se velmi prohloubil jeho vztah k Bohu. To mu mnohem více otevřelo oči pro Boží působení v celém jeho životě. „Pronásledování můj vztah k Bohu upevnilo, protože si uvědomuji, že moje přežití je vlastně zázrakem,“ uvedl Solomon. „Nyní vím, že celý můj život je v Božích rukách, a to mě naplňuje vděčností a odvahou.“ Působením Boží milosti byl Solomon rovněž vysvobozen od nenávisti k lidem, kteří mu tolik ublížili. „Kdybych měl někdy příležitost se s nimi znovu potkat, řekl bych jen to, co prohlásil Ježíš na kříži – »Otče, odpusť jim«,“ prohlašuje Solomon. „Odpouštím jim.“ Solomon je tesař a zranění jsou pro něj značnou komplikací i v práci. Kvůli popáleninám je méně pohyblivý v ramenou. „Velice prosím všechny laskavé křesťany o modlitby, abych znovu získal sílu, byl schopen pracovat rukama a mohl tak nadále živit sebe a do budoucna i svoji rodinu,“ uvedl Solomon, který byl v době incidentu zasnouben, ale jeho dívka ho kvůli úrazu opus‑ tila, neboť nabyla přesvědčení, že Solomon nemá žádnou budoucnost. Solomon byl velmi dojat skutečností, že jsou ve světě křesťané, kteří mu prostřednictvím Hlasu mučedníků pomáhají. „Nechápu, čím jsem si zasloužil, že se ke mně Kristova láska sklonila i touto cestou, nemám slova, kterými bych to mohl opravdově vyjádřit,“ prohlásil Solomon na závěr našeho rozhovoru. – Hlas mučedníků, Austrálie, říjen 2015

Sýrie Příběh Fazilovy rodiny Když si Fazil znovu četl rozsudek smrti vyvěšený na Facebooku u své fotografie, srdce se mu prudce rozbušilo. Autorem šokujících slov byl člo‑ věk, který si říkal Ali Hamadi. O Fazilovi prohlašoval: Tento nevěřící před deseti lety odpadl kvůli penězům od islámského náboženství a stal se extremistickým křesťanem. Jménem Boha, nechť je jeho krev beztrestně prolita, a kdo tak učiní, nechť si je stoprocentně jist, že bude odměněn a obdrží věčnou odplatu. Tento nevěřící … se snaží propagovat křesťanské náboženství mezi muslimy, jejichž víra i duše jsou slabé. Žena tohoto nevěřícího je také odpadlicí a tento nevěřící má tři dcery, které jsou nevěřící stejně jako jejich otec a matka. Muž který psal tyto nenávistné řádky, měl vcelku správné informace. Fazil byl kdysi podobného ražení jako Ali Hamadi. Dokonce se pokusil zabít svého „nevěřícího bratra“. Ale později, před čtrnácti lety, uvěřil v Ježíše a jeho 

život se od základu změnil. Ztratil rodinu, přátele, práci i domov. V Ježíši Kristu však nalezl radost a pokoj. Fazi na Facebooku zveřejnil tuto odpo‑ věď. Pro bratra jménem Ali Hamadi. Nechť pokoj našeho Boha a Pána Ježíše Krista naplní tvůj život, a já sám děkuji Pánu, že jsi o mně vydal takové živé svědectví a hrdě prohlašuji Pána Ježíše za krále svého života. On jediný mě učinil bohatým, a to nikoli penězi, ale Duchem svatým. Modlím se rovněž za tebe i za všechny slabé duše, aby Pán otevřel jejich oči pro pravdu své slávy. Od zabijáka k následovníkovi Ježíše V roce 2001, když se domů do Sýrie vrátil Fazilův bratr, žil Fazil s manželkou Aasiou Fazil s rodinou a byl oddaným muslimem. Tehdy celá rodina prožila šok, protože jim Fazilův bratr oznámil, že se stal křesťanem. Tato zpráva vzbudila v rodině velké pohoršení, neboť jejich vlastní člen zavrhl náboženství předků. „Byli jsme všichni opravdoví vyznavači islámu, skuteční fundamentalisté,“ prohlašuje Aasia. Představený místní mešity Fazila vyzval, aby svého bratra zabil. „Pokud ho jako odpadlíka zabiješ, zajistíš si vstup do nebe,“ řekl Fazilovi. Fazil tuto výzvu uposlechl, vzal nůž a šel do pokoje, kde jeho bratr zrovna spal. Ale jakmile nad ním stanul, připadalo mu, jako kdyby nějaká síla mu držela ruku. A tak se otočil a bezradně se vrátil do svého pokoje. O několik hodin se pokusil o totéž ještě jednou, ale se stejným výsledkem. „Po dvou dnech jsem uči‑ nil třetí pokus, ale znovu se stalo totéž,“ vzpomíná Fazil. Fazil a Aasia se začali od té doby islámem zaobí‑ rat mnohem intenzivněji. „Kladli jsme si například otázku, co vlastně Korán učí o Ježíšovi, a rovněž jsme se zamýšleli nad obtížnými místy v Koránu, která nám připadala nejasná nebo rozporuplná,“ vzpomíná Vraždy, únosy, atentáty a sebevražedné útoky jsou pro Aasia. Ale tyto nesrov‑ křesťany v Sýrii každodenní noční můrou. Čtyři miliony Syřanů již opustily zemi a dalších sedm milionů se stalo nalosti nám nedokázali uprchlíky ve vlastní zemi, na místech považovaných za vysvětlit ani muslimští bezpečnější. duchovní.“ Později Aasia 

uslyšela ve snu Boží hlas, který jí řekl, že Bible je kni‑ hou, která ji bude ukazovat v životě cestu. Tehdy se oba manželé rozhodli, že začnou navštěvovat jedno evange‑ likální shromáždění. Jeli‑ kož ale žili v domě Fazilo‑ vých rodičů, museli každou neděli hledat nějakou vhod‑ nou výmluvu, aby se dostali z domu a mohli jít tajně do Ve snaze pomáhat syrským utečencům spolupracují terénní shromáždění. pracovníci Hlasu mučedníků na Blízkém východě s řadou Avšak rodiče jejich tajem‑ dalších humanitárních organizací. ství brzy odhalili a svolali kvůli tomu rodinou poradu. „Celé příbuzenstvo se setkalo v domě mých rodičů,“ říká Aasia. Hned na začátku Fazil povstal a před všemi prohlásil, že věří v Ježíše Krista. Aasiini rodiče a strýcové začali okamžitě křičet a nakonec Fazila vykázali z domu. „Čekal jsem, že mě tam na místě zabijí,“ prohlašuje Fazil. Rodina se pak obrátila k Aasii. „A co uděláš teď ty,“ ptali se. Před Aasiií byla těžká volba. Bylo jí jasné, že pokud má dokázat, že se její život skutečně změnil, nemůže tam jen tak zůstat sedět na gauči. V duchu poprosila o sílu a pak vzala svoji tříměsíční dcerku a odešla za svým manželem. V domě nechala i svůj hidžáb, muslimský šátek, který nosí umírněné muslimky, a nikdy více ho již na sebe nevzala. Bojovali jsme ze všech sil Fazil, který se živil jako taxikář, si na své auto namaloval křížek a při každé příležitosti hovořil o Ježíši. Rozdával svým zákazníkům Bible, křesťanské nahrávky a letáčky. „Někteří lidé mi radili: »Dobrá, stal ses křesťanem, věř si ve svém srdci, ale nemluv o tom na veřejnosti,«“ vzpo‑ míná Fazil. Informace o obrácení Faziovy rodiny ke křesťan‑ ství se záhy rozšířila a v sou‑ vislosti s tím vyvstalo mnoho nových problémů. „Bojovali jsme ze všech sil,“ prohlašuje Aasia. „Když jsme potřebovali něco kou‑ pit v obchodě, nechtěli nám Syrský rebel pózuje v uloupeném kněžském ornátu s ukrato prodat. Když jsme šli po deným křížem. 

ulici, někteří lidé po nás plivali. Když jsme šli na návštěvu k rodičům a ti měli zrovna nějaké hosty, nepodali nám ani ruku. Byl to neustálý zápas,“ vzpomíná Aasia. Takto bojovali celých deset let. Své tři dcery svědomitě vychovávali v lásce k Ježíši, ačkoli se dívky musely ve škole učit islámskému náboženství. Když v roce 2011 vypukla občanská válka a syrská vláda již nedokázala zajistit bezpečnost menšinám, život Fazilovy rodiny se ještě ztížil. „Dostávali jsme anonymní telefonáty, ve kterých nám vyhrožovali: »Udě‑ láme s vámi krátký proces. Zabijeme vás,« popisuje Aasia jejich situaci. »Tele‑ fon nám vyzváněl každou chvíli, někdy i v noci. Občas ho zvedla některá z dcer a musela si vyslechnout obscénní urážky.«“ Když si Fazil stěžoval, policisté mu řekli, že tyto telefonáty pocházejí od islamistických povstalců, které nemají pod kontrolou. Aasia s dcerami byly zoufalé. Ale Fazil jim stále připomínal Boží lásku a ochranu. Milujeme muslimy Fazil se definitivně rozhodl poté, co do jejich domu přišli ozbrojení muži – zrovna když byly doma jenom dcery. Neznámí se vydávali za tajné policisty a dívkám řekli, že by potřebovali hovořit s rodiči. Nejstarší dcera ještě sta‑ čila zatelefonovat k sousedům o pomoc. Jakmile dorazili sousedé, neznámí muži odešli. (Policisté později potvrdili, že k nim nikoho neposlali.) Po mnoha modlitbách a poradách s pastorem se Fazil a Aasia rozhodli, že ze Sýrie odejdou, a to zejména kvůli dětem. Za pozoruhodných okolností se jim podařilo překročit hranice do jedné sousední země, která přitom žádné utečence nepřijímala. Jako cizinci a odpadlí muslimové nebyli ani v této zemi nikterak víta‑ ní. Nicméně se zde setkali s jedním z našich blízkovýchodních pracovní‑ ků a křesťané z místního sboru jim opatřili jednopokojový byt, kde moh‑ li dočasně pobývat. Fazil a Aasia vydávali i v této době svědectví o Kristu mezi ostatními syrskými utečenci. „Tuto službu opravdu milujeme,“ prohla‑ šuje Aasia. „Navštěvujeme rovněž syrské muslimy a vyprávíme jim, jak js‑ me uvěřili v Ježíše. Někteří jsou našim svědectvím hodně rozrušení, někteří dokonce na­štvaní, ale čas‑ to se vyptávají a chtějí se Aleppo dovědět víc. Většina našich Mosul krajanů si kvůli válce a si­ tuaci v Sýrii uvědomuje, Sýrie Kirkuk Dajr az-Zaur co je islám skutečně zač. V naší zemi o Ježíši nikdy Samarra neslyšeli, nikdo jim evan‑ Damašek irák Kadhimiya gelium neřekl. Ale zde ma‑ jí najednou příležitost sly‑ Ramadi Křesťané (červeně) šet.“ Šíité s Alavity (tmavozeleně) – Hlas mučedníků, USA, Ammán Sunnité (světlezeleně) Jeruzalém březen 2016 Křesťanské a muslimské oblasti Sýrie a Iráku



Irák Příběh AmIry Amira vyšla z domu do horkého letního rána a ubírala se do svého kadeřnictví, které provozovala na rušné ulici v iráckém Mosulu. Bylo to v čer‑ venci 2014 a všichni místní obyvatelé prožívali obrovské napětí. Samozvaný Islámský stát (IS) se snažil Mosul dobýt a mnoho křesťanů odtud prchalo. Jako většina kadeřnictví a kosmetických salonů na Blízkém východě měl i Amirin podnik kompletně zatažená okna, aby měly konzervativní mus‑ limské zákaznice naprosté soukromí. Byla by to pro ně potupa, kdyby je náhodný kolemjdoucí zahlédl s nezahalenou hlavou. Jako každý den si Amira před otevřením vše nachystala – tentokrát oče‑ kávala mnoho zákaznic, které se budou chtít připravit na nadcházející velký svátek „ukončení půstu“, kterým se uzavírá muslimský postní měsíc rama‑ dán. Nakonec si vypila ranní šálek kávy a hned po otevření vstoupily dov‑ nitř dvě ženy, které již čekaly před vchodem. Obě měly na sobě černé róby a úzkou štěrbinou jim byly vidět pouze oči. Amira je pozdravila a šla si pro kadeřnické náčiní. Když se k nim zase obrátila, s překvapením zjistila, že jí jedna z nich stála přímo za zády. Než mohla cokoli udělat, žena jí nastří‑ kala do obličeje nějaký sprej. Poslední věc, kterou si Amira zapamatovala, než ztratila vědomí. Unesena Islámským státem Amira se narodila v Iráku do muslimské rodiny, avšak během pobytu na Západě s manželem „Jafferem“ oba přestoupili ke křesťanství. Pochopili, že islám plodí násilí, zatímco skutečné křesťanství je o lásce. Když Amira přišla k sobě, zjistila, že se nachází v potemnělé rozpálené místnosti společně s osmi muži a jednou ženou. Od ženy se dověděla, že se jmenuje „Samija“ a je irác‑ kou křesťankou. Když jí Amira pošeptala, že i ona je křesťanka, Samija ji oka‑ mžitě varovala, aby o tom nikomu neříkala, jinak by mohla přijít o život, neboť je unesli příslušníci IS. Záhy do místnosti vstou‑ pili ozbrojení muži, kteří Amiru prohledali a zabavili Amira a Jaffer ukazují na displeji fotografii svého křtu. jí mobil, ze kterého zavolali Kdyby takový obrázek u nich našli příslušníci IS, s velkou pravděpodobností by je ihned zastřelili. jejímu manželovi. 

Mučení a vydírání Jelikož se Amira večer nevrátila z práce, rozhodl se Jaffer, že jí půjde naproti. Když došel až ke kadeřnic‑ tví, zjistil, že jsou vchodové dveře pootevřené. Uvnitř ale nikdo nebyl a tak se zase vrátil domů v naději, že se Amira již vrátila. Náhle mu zazvonil telefon a na displeji uviděl manželčino číslo. Místo jejího hlasu však uslyšel nějakého muže. Jaf‑ Bojovník samozvaného Islámského státu oslavuje dobytí fer okamžitě pochopil, co se Mosulu. stalo. Zatímco byl Jaffer na příjmu, únosci povalili Amiru na podlahu a začali do ní kopat. Jaffer slyšel, jak manželka naříká. Tento postup je obvyklou taktikou IS, takže Jafferovi bylo okamžitě jasné, co se děje. Muži následně požádali o 100 000 dolarů za její propuštění. Únosci Jafferovi během příštích dnů volali ještě několikrát a naléhali na něho, aby výkupné zaplati. Během telefonátu Jaffer vždy slyšel Amirin nářek a křik. Povstalci ji kopali do břicha, jindy jí pálili vlasy apod. Mezitím se Jaf‑ fer zoufale snažil získat peníze na záchranu své manželky. Avšak čtvrtý den již byla Amira ve velmi špatném stavu. Několika mužům, kteří byli vězněni společně s ní, již povstalci uřízli hlavu. Toho dne sly‑ šeli vězni zvuky blízkých pouličních bojů. Náhle se dveře rozlétly a vstou‑ pili dva povstalci. Přistoupili k Semije, popadli ji za vlasy a zvrátili jí hlavu dozadu; potom jí jeden z mužů podřízl hrdlo. Pak se obrátili k Amiře a řekli: „Příště budeš na řadě ty.“ Avšak zvuky boje se nadále přibližovaly. Náhle se dveře otevřely znovu, ale v nich se místo povstalců objevili vojáci z místní posádky. Ti Amiru odvezli do nemoc‑ nice, kam za ní ihned dora‑ zil Jaffer. Klášter Sv. Matouše patří k nejstarším klášterům na zemi. Tyčí se nad Ninivskými pláněmi a byl založen v roce 363. Nyní je ohrožován povstalci Islámského státu, jejichž území začíná jen několik kilometrů od této starobylé památky. V klášteře, kde našla útočiště řada křesťanů, se nachází rovněž spousta vzácných křesťanských rukopisů, dokonce i z prvního století.

10

Útěk z Iráku Během následujících dnů zabrali povstalci IS celý region Ninivských plání a připravili o domov asi 132 000 křesťanů. Jaffer s Amirou věděli, že musí

Irák neprodleně opustit. Dostali se letadlem do sousední země, kde se zaregistrovali jako uprchlíci. Od místní církve, která spolupracuje s Hla‑ sem mučedníků, dostávali společně s dalšími uprchlými křesťany z Iráku potraviny a jiné nezbytné věci. Koncem minulého roku se bezpečnostní situace obou manželů zhor‑ šila, když se o místě jejich pobytu dověděli členové Amiřiny rodiny. Těm se doneslo, že se Amira a Jaffer stali křesťany. Od té doby jim neustále po telefonu vyhrožovali. „Víme, kde jste, a přijdeme vás zabít,“ prohlašovali. Frekvence telefonátů se navíc stále zintenzivňovala a brzy bylo jasné, že jsou jim skutečně na stopě, protože jmenovali i místo, kde oba manželé pobý‑ vali. Amira a Jaffer se již chystali změnit útočiště, ale nakonec se rozhodli odchod odložit o jeden den, aby se mohli setkat s naším zástupcem a vyprá‑ vět mu svůj příběh. Také během tohoto rozhovoru někdo z příbuzných Amiře zatelefonoval a vyhrožoval: „I kdyby ses vrátila do matčina lůna, stejně tě zabijeme.“ O chvíli později volal znovu s prohlášením, že už jsou ve městě. Náš pracovník proto po společné modlitbě ještě v noci odvezl oba manžele na autobusové nádraží, odkud Amira a Jaffer odjeli z města. Hlas mučedníků již pomohl desetitisícům iráckých uprchlíků, kteří žijí na Blízkém východě. Za našich časů křesťané v této oblasti nikdy nečelili takto děsivé situaci. Avšak navzdory velkým obtížím a tragédiím si Bůh v této pra‑ původní kolébce křesťanství znovu buduje svoji církev. – Hlas mučedníků, USA březen 2016

Filipíny Příběh Jaleny a Carmelity Jalena musela vyřídit ještě jednu záležitost, aby se mohla vydat k domovu. Hodlala se zastavit v malém krámku, ve kterém se seznámila s jeho mus‑ limskou majitelkou. Jalena nejdříve váhala, zda má muslimské ženě vyprá‑ vět něco o křesťanství. Vždyť žije na ostrově Mindanao, kde křesťané již po několik desetiletí čelí ze strany muslimských radikálů násilným útokům. Filipínská vláda se sice pokoušela dosáhnout s muslimskými frakcemi na ostrově Mindanao mírového řešení, ale křesťané byli v této záležitosti skeptičtí. Muslimští radikálové se snažili křesťany z ostrova vypudit. Jejich metody byly obvyklé – zabíjení, loupení úrody a majetku. Napadali křesťan‑ Elektronické knihy Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě třetiny ceny). Podrobnější informace a formulář na případné dotazy nalez­nete na adrese www.hlas-mucedniku.cz 11

ské vesnice, ve kterých ulou‑ pili vše, co mělo nějakou cenu, a také stříleli po ves‑ ničanech, kteří pracovali na svých polích. Další formou teroru místních radikálů se staly únosy křesťanských pastorů. Jalena dobře věděla, co by se jí mohlo stát, kdy‑ Jedno z mnoha křesťanských shromáždění na ostrově koli vcházela do obchodu, aby navštívila Carmeli­tu Mindanao a zasila do jejího srdce semínko evangelia,. Až jednoho dne si konečně dodala odvahu ke svě‑ dectví, na jehož závěr poznamenala: „Přijde čas, kdy i ty zavoláš na mého Boha.“ Jalena své známé ještě řekla, že se za ní každý den v určitou dobu modlí. Avšak Carmelita zůstala pro tu chvíli ke svědectví Jaleny chladná a zdrženlivá. Když ale Jalena mířila onoho dne do krámku, Carmelita jí k jejímu pře‑ kvapení běžela naproti. „Co jsi mi to tuhle vyprávěla o Božím uzdravování?“ ptala se Carmelita. „Je to skutečně pravda?“ „Samozřejmě,“ odvětila Jalena. „Proč se ptáš?“ Carmelita pak Jaleně vyprávěla, že její matka náhle onemocněla a zou‑ fale potřebovala nějakou pomoc. A třebaže byla převezena do nemocnice, lékaři si s ní nevěděli rady. Carmelita navíc neměla dostatek peněz. A tak se nyní obrátila na Jalenu s prosbou, zda by v této zoufalé situaci nemohl pomoci její Bůh. Jalena šla proto s Carmelitou, aby se modlila za její matku. A skutečně, po modlitbě nemoc podivuhodně zmizela. Když uzdravená žena uslyšela, že to byl Ježíš Kristus, kdo ji uzdravil, uvěřila – a s ní i Carmelita. Později v Krista uvěřili ještě další členové jejich rodiny. Od té doby sama Carmelita neúnavně vydává svědectví muslimům ve svém okolí. „Toužím, aby lidé na Mindanao uvěřili,“ sdělila tato žena našemu pra‑ covníkovi. „Sešli se u mně sousedé, posadili se a poslouchali moje svědectví. Předtím jsem se modlila: »Pane, nevím přesně, co bych jim měla říkat, dej mi proto ta správná slova«, a Bůh opravdu promlouval k mému srdci a skrze má slova i k srdcím mých sousedů.“ Také Jalena pokračuje ve vydávání svědectví muslimům. Obě ženy již mají osobní zkušenost s různými formami zastrašování a snahou je umlčet. Hlas mučedníků podporuje na Filipínách mnoho křesťanů jako jsou Jalena a Carmelita. Také se pravidelně setkávají na seminářích sponzorovaných naší misií. Tam se mohou vzájemně povzbuzovat a společně studovat Písmo. Vedle toho opatřujeme zdejším misijně založeným křesťanům a pastorům motocykly a další nezbytnou výbavu, aby mohli navštěvovat i odlehlejší místa. Finančně pak v této zemi podporujeme zejména pozůstalé rodiny věřících, kteří byli pro svoji víru zabiti. – Hlas mučedníků, USA, březen 2016 12

Indie Nebojácný pro Krista 1. července večer do domu Mohammeda Yousufa Bhata vtrhli čtyři mas‑ kovaní ozbrojenci. Odstrčili jeho manželku a požadovali hovořit pouze You‑ sufem. Jakmile přišel, naložili ho do auta a odvezli. Později byl tento třiačty‑ řicetiletý otec tří dětí nalezen mrtev se sedmi kulkami v těle. Ti, kteří s ním pracovali, o něm hovoří jako o nebojácném, smělém a horlivém křesťanu, který „o Kristu nehodlal mlčet“. Na konci jeho nezlomné víry a evangelizačního zápalu mezi muslim‑ skými obyvateli v Kašmírském údolí severní Indie byla mučednická smrt. Od chvíle, kdy v roce 1999 opustil islám, Yousuf věděl, že jeho život skončí tímto způsobem. Horlivá evangelizace Zatímco v Indii je 81 % obyvatelstva hinduistického vyznání, stát Džammú a Kašmír je převážně muslimský. V Kašmírském údolí, kde Yousuf hlásal evangelium především, tvoří muslimové dokonce 97 % ze zdejších zhruba sedmi milionů obyvatel. Islámští militanti v tomto regionu vytvořili váleč‑ nou zónu, ve které jsou jak vládní vojáci, tak civilisté napadáni různými radikálními skupinami. Vesničané, zejména pak křesťané, žijí od Yousufovy smrti v obavách. Dokonce se o ní obávají i mluvit. Před svou smrtí Yousuf často hovořil o snaze islamistů zamezit šíření křesťanství a o strachu, který to mezi křesťany vyvolává. „V Kašmíru můžete vidět, jak muslimští předáci organizují hnutí, které má křesťanství v Kašmírském údolí zlikvidovat, ale tato kniha (Bible) změ‑ nila můj život.“ Navzdory nebezpečí hlásal Yousuf s obdivuhodnou smělostí svoji víru. Podílel se na vytvoření živého hnutí muslimských konvertitů a rozdal mezi svými krajany tisíce Biblí. „Je spravedlivé říci, že muslimové v našem regionu byli vůči evangeliu velmi vnímaví,“ prohlašuje jeden z našich tamních spo‑ lupracovníků. „Církev zde roste a Yousuf byl v Kaš‑ míru mnohými považován za vůdčí křesťanskou osob‑ nost.“ Po velkém zemětřesení, které tento region zasáhlo, se Yousuf a další křesťané snažili pomáhat lidem v útočištných táborech. Mohammad Yousuf Bhat 13

Yousuf ve všem projevoval velkou obětavost, která měla základ v jeho hlu‑ boké víře plynoucí z opravdového obrácení a studia Písma. Uprostřed život‑ ních těžkostí, se kterými jako muslimský konvertita zápasil, však prožíval Boží přítomnost. „Zakoušíme s manželkou mnohá pronásledování,“ říkal Yousuf. „A naše děti taktéž. Ale pronásledování dosáhne jen na tělo, ale uvnitř nám Bůh dopřává svůj pokoj.“ Yousuf byl vděčný, že právě obtížné zkušenosti mu přinášejí tento Boží pokoj. Měl ve zvyku citovat Matouše 5,10, že pronásledování znamená požehnání. Před svou smrtí se dověděl, že jistí lidé mají v plánu ho zabít. K tomu pro‑ hlásil: „Nechť jim Bůh požehná. Naše modlitby mohou i těmto lidem ote‑ vřít duchovní zrak. Budeme se za ně modlit.“ Yousuf odpustil nejen těm, kdo trvale ztěžovali život jemu i jeho rodině, ale i těm, kteří ho chtěli při‑ pravit o život.“ Nedokončené dílo Po Yousufově smrti byli tři militanti zabiti při přestřelce s kašmírskými vojáky. Někteří tvrdí, že byl mezi nimi i člověk, který Yousufa zastřelil. Pro svoji pomoc nejpotřebnějším a nejchudším byl Yousuf ve svém půso‑ bišti uznáván i některými militantními skupinami. Po jeho smrti zasílali tyto skupiny Yousufově rodině ujištění, že nemají s jeho smrtí nic společného. Yousufovo silné křesťanské charisma mnoha lidem imponovalo. K jed‑ nomu z jeho nejbližších přátel patřil i náš tamní pracovník, který na něho vzpomíná následovně: „Byl to mimořádný spolupracovník, úžasný člověk a opravdový, duchem naplněný misionář. Stáli jsme spolu u zrodu první domácí církve v Kašmíru.“ Týden před svoji násilnou smrtí navštívil Yousuf třináct domácích církví, na jejichž vzniku se kdysi podílel. Nabádal tyto věřící, aby zůstali věrni a pokračovali v započaté práci i kdyby se s ním něco stalo. „Mnozí z těchto křesťanů mi později řekli, že v duchu cítili, že Yousuf je se svým odchodem srozuměn,“ prohlašuje náš pracovník. „Než zemřel, snažil se zařídit některé věci, které mu ležely obzvlášť na srdci, ať již to bylo stře‑ disko pro křesťany, kteří byli dříve muslimy, nebo středisko pro lidi závislé na drogách či alkoholu. Toužil rovněž, aby co nejvíce domácností v Kašmír‑ ském údolí vlastnilo Písmo ve zdejším jazyce.“ Nakonec Yousuf vyjádřil přání, aby v případě jeho smrti bylo o jeho rodinu postaráno. Hlas mučedníků toto jeho poslední přání naplňuje v rámci našeho podpůrného fondu určeného rodinám křesťanských mučedníků. Největším Yousufovým přáním však zůstala touha, aby co nejvíce lidí v Kašmíru uvěřilo v Krista. „Toto není nějaké náboženství, které můžeme vidět, toto je svoboda,“ prohlašoval. „Bůh mě vyvedl ze tmy ke světlu Páně. Modlíme se, aby v naší zemi mohli lidé svobodně uctívat Boha. To je hlavní břemeno našich srdcí. Toužíme v Kašmírském údolí vidět co nejvíce křesťanů. Bůh nám k tomu dá moc i vítězství.“ – Hlas mučedníků, USA, leden 2016 14

Z p r áv y z e s v ě ta Turecko Turečtí protestanti žijí v obavách a sklíčenosti Po roce naplněném opakovanými útoky a výhrůžkami vůči protestantským církvím a jejich představitelům, prohlásil jeden z jejich zástupců, že křesťanská komunita v Turecku žije v obavách a sklíčenosti. V interview pro agenturu Al­‑Monitor jmenoval pastor Ihsan Ozbek z Asociace protestantských církví zejména dvě skutečnosti, které jeho komunitu dělí od opravdové náboženské svobody: na prvním místě je to selhání turecké justice v otázce zajištění bezpečnosti členů protestantských církví, a za druhé, vyloučení protestantů z dialogu mezi vládou a náboženskými minoritami. Prohlášení pastora Ozbeka přišlo krátce po uveřejnění výroční zprávy Protestantské asociace o porušování lidských práv, která byla uveřejněna 30. ledna. Třebaže jsou oficiálně náboženské svobodě a vyznání v Turecku „zajištěna ústavní a zákonná práva,“ poznamenává zpráva, existují stále závažné překážky, porušující základní práva šesti až sedmi tisíc zdejších protestantů, kteří zhruba z 80 % pocházejí z muslimského prostředí. Konkrétně se ve zmíněné zprávě uvádí, že turečtí protestantští křesťané čelili během uplynulého roku projevům nenávisti, fyzickému napadání a „závažnému vyhrožování nejrůznějšího druhu“. Zpráva zmiňuje např. graffiti načmárané na kostele v Balikesiru, urážky představitelů církve v Ankaře, nebo střelbu neznámého útočníka na baptistického pastora v Izmiru, která přišla po předchozím nenávistném kázání v nedaleké mešitě, šířeném do okolí tlampačem, které tento pastor mohl sám slyšet ze zahrady svého domu. Zpráva dále uvádí, že ačkoli byly tyto případy oznámeny policii, nebyla přijata žádná opatření a úřady je víceméně ignorovaly.

Rovněž znepokojující byla srpnová kampaň zlomyslných výhrůžek, která postihla dvacet křesťanských představitelů z patnácti sborů. Ti obdrželi záplavu textových zpráv, e­‑mailů a vzkazů na Facebooku, které obsahovaly mj. i výhrůžky zabitím. Ačkoli varování obsahovala výhružné formulace připomínající výhružná poselství Islámského státu (IS), neposkytla kontaktovaná policie ochranu ani jednomu z postižených pastorů. Nedlouho poté byly v Ankaře zatčeni dva atentátníci z IS, kteří byli přistiženi díky bezpečnostním kamerám, když prováděli průzkum kolem kostelů v hlavním městě. V roce 2015 úřady odepřely otevřít protestantské modlitebny v Ankaře a v Kayseri. Jedné protestantské nadaci se sice podařilo zaregistrovat se před rokem 2000, ještě než vešly v platnost zákony omezující minoritní náboženské skupiny, ale v současnosti se podle zmíněné zprávy mohlo 35 malých protestantských společenství pouze spojit do sdružení, nemohly se zaregistrovat jako samostatné oficiální sbory. Ozbekovo domovské společenství sídlící v Ankaře, ve kterém tento pastor působí již

Tento plakát se v posledních letech pravidelně objevuje v Istanbulu o Vánocích v souvislosti s vánočními zvyklostmi. Praví se v něm zhruba toto: „Všechno, co se děje kolem Vánoc není pouhou zábavou, ale je to součást křesťanského náboženství. Proto si uvědomte, že pokud se něčeho z toho účastníte, jste do toho zapleteni.“

15

Úřady v tureckém městě Bursa ležícím na severozápadě země vydaly v únoru tohoto roku pokyn k vyklizení jediného kostela ve městě. Církevní budova postavená místní francouzskou menšinou v roce 1880, která používala oficiální název „Francouzské církevní a kulturní centrum“, přitom sloužila čtyřem místním kongregacím – katolíkům latinského obřadu, německým katolíkům, pravoslavným a protestantským křesťanům. Kvůli tureckým zákonům mají nemuslimské náboženské komunity vážné problémy při získávání budov pro své bohoslužby. Řada místních denominací se tak často musí dělit o jedinou budovu.

dvacet let, po celou dobu své existence marně usiluje o získání oficiálních prostor ke svým bohoslužebným shromážděním. Ačkoli magistrát příslušné ankarské čtvrti s navrženým objektem předběžně souhlasil, žádost v minulém roce přesto vetovalo jednak Generální ředitelství pozemkového úřadu a rovněž Úřad pro náboženské záležitosti, který uvedl, že na daném místě má být v budoucnu vystavěna mešita. Sbor se proto ve snaze získat v Ankaře vlastní budovu, odvolal k Evropskému soudu pro lidská práva. Zákonné právo k šíření náboženství je podle zprávy „stále vnímáno jako hrozba“, a školní učebnice nadále označují křesťanské misijní aktivity jako „státní ohrožení“. Ve zprávě se dále uvádí, že turecká média šíří o protestantské víře nejrůznější bludy a organizují proti jejich členům manipulativní kampaně, a to zejména ve spolupráci s nacionalistickými a islámskými skupinami. Pokračují žaloby proti jednotlivcům obviněným z „urážení náboženského cítění“ a z údajného zesměšňování islámu, avšak otevřené podněcování k nenávisti 16

vůči křesťanům je zde v podstatě beztrestné. Třebaže je právo provádět evangelizační aktivity zakotveno v zákoně, místní úřady běžně odmítají vydávat příslušná povolení. Podle zprávy se koncem minulého roku v Istanbulu a dalších městech znovu objevily nenávistné plakáty zaměřené proti vánočním svátkům. Jeden zvláště odporný plakát zobrazuje šklebícího se Santa Clause držícího kříž. Komentář na plakátu varuje před účastí na vánočních zvyklostech (viz obrázek). Od chvíle, kdy se před třinácti lety dostala v Turecku k moci Strana spravedlnosti a rozvoje, dostává se protestantská komunita do stále větší izolace, neboť jí vláda odmítá poskytovat byť i neformální uznání. Naopak představitelé pravoslavné a židovské komunity jsou zváni k otevřenému dialogu, jehož základy sahají až Lausannské smlouvě z roku 1923, ve které byly položeny základy moderního tureckého státu. K dialogu mají rovněž přístup katolíci a to díky existujícím diplomatickým vztahům s Vatikánem. „Žijeme v obavách a sklíčenosti,“ prohlásil pastor Ozbek pro agenturu Al­‑Monitor. „Je nám vyhrožováno, do cesty nám stavějí nejrůznější překážky a nemůžeme se proti tomu ani veřejně ozvat. Nedají nám povolení ani ke společným bohoslužbám. Naše poselství světu je jasné: »Nemůžeme zde žít«. Stále očekáváme, že k nám vláda projeví větší vstřícnost a otevře cestu ke společnému dialogu.“ – World Watch Monitor, únor – březen 2016

Protestantské bohoslužby ve Francouzském církevním a kulturním centru ve městě Bursa.

B i bl i ck é z am y š l e n í

Josefův skutek víry Vírou Josef při svém skonu se zmínil o východu izraelských synů a učinil nařízení o svých kostech. (Židům 11,22) Josef je velkou postavou izraelské historie a také mimořádně zbožným a Bohu oddaným člověkem. Byl povýšen nad celým Egyptem a dostal egyptské jméno, které označuje jeho výsadní postavení v zemi a přisuzuje mu zcela mimořádné atributy. Egypťané před ním museli padat na kolena. Bylo toho mnoho, co Josef vykonal. Předtím ale prošel těžkým obdobím zkoušek a pokušení. Ve všem obstál. Kdybychom měli nějaký Josefův skutek víry zdůraznit, snad bychom zmínili jeho trpělivé snášení nespravedlnosti, která ho stíhala, jeho vizionářství, pracovitý optimismus ve vězení nebo jeho odmítání pokušení, či zase jeho dojemné odpuštění bratrům. Ale pisatel epištoly Židům si všiml něčeho jiného, co bychom asi sami jako to podstatné z Josefova života nevyzdvihovali. Všímá si skutku zcela neokázalého, mimořádně privátního, a to Josefovy poslední vůle, ve které jednak pronesl rodinné proroctví, že jejich rod Bůh opět navštíví, aby je odvedl do země zaslíbené praotcům, ale především vyjádřil i přání, aby pak Izraelci vzali s sebou jeho kosti. A právě toto pro mnohé možná banální a stařecky dětinské přání zaujalo autora epištoly, aby Josefa přiřadil navždy k hrdinům víry. Josef, který se stal pánem celého Egypta, který si v něm vydobyl veliké jméno a závratné postavení, zde v Egyptě nezdomácněl. Hleděl vírou stále k zemi zaslíbené, jako k místu, kde chce, aby jednou spočinuly jeho kosti. Ve shodě s duchem 11. kapitoly Židům byl přesvědčen o tom, co bylo prozatím neviditelné, a na co tedy mohl patřit jen vírou. Tento Josefův skutek je také povzbuzením, že i na konci života, doslova „při svém skonu“, může člověk ještě před Bohem i lidmi vykonat mocný čin víry, ač sám sestoupil na dno své lidské slabosti. Víra se totiž opírá výhradně o to, co přichází shůry; Boží moc paradoxně v lidské slabosti a nemoci, ano v samotné smrti, se dokonává, vrcholí a slavně vítězí. (sf) Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:

[email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:



www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

MuČedníci kŘesŤanské víry Skryté kameny v základech církve

Alban († 22. června 287) první britský mučedník V době římské říše došlo k jednomu z vůbec nejhorších pronásledování za císaře Diokleciána (284–305). Jeho touha obnovit starořímské pohanské náboženství vedla k masivní perzekuci křesťanů, poslednímu rozsáhlému pronásledování v římském impériu. Jednou z Diokleciánových dobrovolných obětí se stal křesťan jménem Alban. Byl pohanem až do chvíle, kdy s ním hovořil o Kristu jistý křesťan jménem Amphibalus. Ten byl pro svou víru pronásledován římskými úřady a Alban – podobně jako kdysi Rahaba, která ukryla špehy vyslané do zaslíbené země – jej ukryl ve svém domě. Když do jeho domu přišli římští vojáci slídící po Amphibalovi, řekl Alban vojákům, že on sám je Amphibalus, aby mu tím

Hlas mučedníků  Vychází pětkrát do roka.

V prosinci vychází dvojčíslo. Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 12970 Bulletin vydává občanské sdružení Pomoc pronásledované církvi K hlavním cílům tohoto sdružení patří: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­ sledovaným a potřebným křesťanům • informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů • podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá o křesťanských mučednících a svědcích víry. Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou misijní organizací International Chris­tian Association (ICA). Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no na biblickém verši epištoly židům 13,3: 1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech, kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni,

poskytl čas k útěku. Albanova lež však brzy vyšla najevo a guvernér jej přikázal nejdříve pálit nad ohněm a pak stít. Popravčí, který měl vykonat popravu, se náhle obrátil a prosil Albana, aby směl zemřít místo něho a nebo alespoň s ním. Dostal svolení zemřít s ním a oba muži byli sťati 22. června 287. Anglické město St. Alban ležící v hrabství Hertfordshire je pojmenováno po tomto statečném věřícím, který se odvážil položit život za svého přítele. Jak bychom se zachovali my, kdyby do našeho domu přišli ozbrojenci, abychom jim vydali své křesťanské druhy ve víře, protože mají být popraveni? I dnešní křesťané v oblastech, kde jsou věřící pro víru pronásledováni, svou službu nepřerušili. Naše modlitby mohou změnit srdce těch, kteří je pronásledují, jejich katů, vyšetřovatelů, dozorců a dokonce čelných politiků. Spojíme se v modlitbě s křesťany celého světa za obrácení dnešních Saulů z Tarsu?

prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci. 2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků. 3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech. 5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech. Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se: Hlas mučedníků pošt. přihrádka 21 377 01 Jindřichův Hradec Účet pro dobrovolné příspěvky: ČSOB Jindřichův Hradec č. ú.: 131257607/0300 Účet pro dobrovolné příspěvky čtenářů na Slovensku: 2622007994/1100