Úvodní slovo: Nesuďte druhé Pronásledovaná církev dnes Severní Korea Zprávy ze světa

2 / 2016 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Úvodní slovo: Nesuďte druhé Pronásledovaná církev dnes – Severní Korea Zprávy ze světa

N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í : Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­ nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru a zou­fal­ství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kč.

Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kč Richard Wurmbrand – V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč

V nakladatelství STEFANOS vychází:

John Bunyan, O zk áze Antikrista Autor Poutníkovy cesty, jedné z nejoblíbenějších knih niterně zbožných křesťanů pietistického a probuzeneckého hnutí, uvažuje v tomto svém dalším spise nad zosobněným „tajemstvím nepravosti“, jak je vylíčeno v symbolech Zjevení Janova, poslední knihy Bible. Bunyan byl přímým svědkem náboženské občanské války, která v Anglii sedmnáctého století stála životy mnoha mučedníků, a sám se pro své náboženské přesvědčení ocitl několikrát v žaláři. Přesto v tomto svém krátkém traktátu, který vyšel až po jeho smrti, odolává pokušení, kterému mnozí jiní vykladači podlehli: Nesnaží se symboly biblické Apokalypsy dávat do senzačních souvislostí s jmenovitými historickými událostmi nebo postavami, ale na­opak rozvíjí a podtrhuje jejich univerzální charakter. Bunyan byl tedy postiženým současníkem náboženského útlaku duchovně probuzených křesťanů, pronásledovaných jak katolíky, tak anglikány. Jako znalec Písma a bystrý pozorovatel života své doby rozpoznává, že zlo, vycházející z propasti nám unikajícího tajemství, proniká všemi hranicemi a lidské pokusy ho nějak zastavit a zdolat jsou v posledu neúčinné. Jediná naděje pro nás podle autora spočívá v Boží moci, v nenápadně postupující a nakonec viditelně vítězné převaze samotného vykupitelského díla Kristova. Právě tento duchovní výhled činí drobné, více než třistaleté Bunyanovo pojednání překvapivě aktuálním i pro nás. Vázaná, 11×17 cm, 160 stran, 9 dobových rytin, Doporučená cena 248 Kč Kniha bude k dispozici v polovině června. Na níže uvedené webové adrese je již možné zakoupit její elektronickou verzi. Pokud si knihu objednáte u nás do 31. 7. 2016, obdržíte ji za zvýhodněnou nakladatelskou cenu 190 Kč. Knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete s využitím webového formuláře objednat na www.hlas­‑mucedniku.cz/knihy nebo na naší poštovní adrese. Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

Hlas muèedníkù 2 / 2016

Severokorejská pohraničnice na hlídce ostře střežené hranice mezi Severní a Jižní Koreou.

richard Wurmbrand napsal

Nesuďte druhé „Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.“ (Matouš 7,2)

Drazí bratři a sestry, Když jste v pokušení kritizovat druhé, ze všeho nejdříve si připomeňte, že oni nemají tutéž zkušenost jako vy. Nemají vaše zázemí, vzdělání, stav mysli ani srdce. Proto je chybné čekat, že budou jednat podle vašich standardů. A dokonce si mohou uvědomovat nějaký aspekt reality, který naopak uniká vám. Všichni často očekáváme od křesťanů příliš mnoho. Celé národy se staly „křesťanskými“ bez svého souhlasu. Uherský král Štěpán, ruský kníže Vladimír, norský král Olaf či francký král Chlodvík, nařídili jen z ryze osobních důvodů svým poddaným, aby se nechali pokřtít. A běda tomu, kdo by se odvážil králi odporovat! Přijetím křesťanství pohané často změnili jen své jméno. Víc se také nežádalo. Při náboženských obřadech měli Ježíše uctívat pouze ústy, stejně jako byli kdysi první křesťané nuceni, aby před sochu zbožštělého císaře hodili kousek kadidla. Co si přitom mysleli v srdci nebylo podstatné; důležitý byl vnější projev poslušnosti. Vám byla dána výsada znovuzrození. Bůh vepsal svá přikázání do vašeho srdce, takže již není těžké, abyste je dodržovali. Ve skutečnosti v tom máte jednoznačnou přesilu: „Žádný, kdo se zrodil z Boha… nemůže hřešit“ (1 Janova 3,9). Váš bližní však může. Nedokáže se hříchu vyvarovat. Je správné ho za to kritizovat? Každé Boží dítě se nachází v určité fázi vývoje. Nejprve je jeho život směsicí starých zvyků a nových úsilí a předsevzetí. Na počátku duchovní cesty může ale někdy věřící člověk vypadat jako obyčejný hříšník. Pokud si ho v tu dobu ocejchujete nálepkou „bezbožník“, můžete se zásadně mýlit. Existují rovněž zvláštní situace, kdy se věřící sami uchylují k dalekosáhlým kompromisům. Sára, kterou apoštol Pavel považuje za symbol nebeského Jeruzaléma (Galatským 4,22–26), nabyla dojmu, že jediná cesta k záchraně manžela spočívá v přijetí milostných nabídek pohanského panovníka (Gen 12,10–20). David, než se stal králem, se připojil a bojo

val na straně Izraeli nepřátelské armády Pelištejců. Ženu z Tekóje, která dovedně předstírala vymyšlený příběh, Písmo označuje za „moudrou“ (2 Sam 14,2), ačkoli by mohla být snadno zkritizována za svoji účast na obelstění krále Davida. Běžné standardy nemůžeme uplatňovat za výjimečných okolností. Osvojujme si zvyk hovořit o druhých obvykle v dobrém a nikoli ve zlém. David pojmenoval Abnéra, který stál v čele nepřátelské armády, „velkým velitelem“ (2 Sam 3,38). Naše srdce by neměla být prázdnými krunýři bez lásky a naše rty by neměly postrádat polibky přátelství. A i kdyby všechny činy dotyčné osoby tomu odporovaly, nazývejte i takového člověka svým přítelem a spolutrpitelem a nikoli utlačovatelem. Být kritický je nanejvýš riskantní. Mnozí vynálezci byli „praktickými“ podnikateli ve své době považováni za potřeštěnce, třebaže se díky nim stal život snazší. Řada z nich došla skutečného uznání až po své smrti. Na druhé straně je potřeba zkoumat a být obezřetný i vůči různým svatým pocitům. Člověk může mluvit hříšně z nenávisti k hříchu. Kárat bezbožné skutky ve spravedlivém rozhořčení dává člověku pocit důležitosti. Je jistě pěkné být důležitým, ale mnohem důležitější je být duchovně krásným. Existuje něco daleko lepšího než spravedlnost, která povstává z vlastní důležitosti. Můžeme to například zaslechnout v písni andělů, kteří zvěstovali Ježíšovo narození: pokoj a dobro lidem. Důležité je poznání, že je snazší mít dobrou vůli k druhým, pokud se budete systematicky stavět na jejich místo. Mějte také pochopení pro hříchy mocných s vědomím toho, že moc a peníze dokážou lidskou duši intoxikovat podobně jako třeba alkohol. Naneštěstí v tomto hříšném světě existuje něco jako náboženská povinnost přinášet o našich milovaných bratřích špatné zprávy. Činil tak dokonce i starozákonní Josef (Gen 37,2). Avšak láska nás zavazuje nevynášet odsuzující soudy (Juda 9). Navíc Ježíš předpisuje postup, jak se má jednat s bratrem, který upadl do zjevného hříchu. (Mat 18,15–17). Svatí by rozhodně neměli své bližní soudit lehkomyslně, dokud nenastane den, kdy sám Pán vykoná svůj soud (Juda 15). Je velikou ctností a projevem zralosti zachovávat ve všem rovnováhu a znát v každé věci správnou míru. V Kristu Váš

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento text byl převzat ze staršího vydání amerického Hlasu mučedníků.]



Proná sledovaná círke v dnes

Severní Korea Voják Božího království Když Ji Park přešel poprvé po zamrzlé řece Tuman ze Severní Koreje do Číny, učinil tak pouze proto, aby si zachránil vlastní život. V zoufalém útěku před represivním a krutým komunistickým režimem a všudypřítomným hladomorem se Ji rozhodl raději riskovat život při ilegálním překročení hranice než v Severní Koreji pomalu umírat hladem. Když ale Ji později přecházel stejnou hranici podruhé – tentokrát však již opačným směrem – činil tak v nepotlačitelné touze zachránit druhé. Vyzbrojen dvěma sty evangelizačními traktáty, vrátil se do Severní Koreje, aby své krajany seznámil se zvěstí o novém životě, který objevil mezi čínskými křesťany. Jiovo rozhodnutí vrátit se domů ho nakonec stálo několik let života, avšak on tak činil, jako by uposlechl vyššího povolání. „Nikdy jsem nebyl v armádě, ale v té době jsem se cítil jako nějaký zvláštní voják,“ prohlašuje Ji. „A tím se považuji dodnes, vojákem v Boží službě, zvláštním vojákem pro evangelizační práci.“ Zachraňte mě! Když se dostal do Číny, byl Ji neustále naplněný úzkostí, neboť dobře věděl, co by ho v Severní Koreji mohlo čekat. Ta trocha relativní svobody, kterou v Číně prožíval, byla neskonale lepší, než co znal ve své zemi. Ze všeho nejvíce se pochopitelně obával toho, aby ho nechytila čínská policie a nedeportovala nazpět do Severní Koreje, kde by na něho čekalo dlouhé vězení a v horším případě i poprava. Avšak jednoho dne za ním přišla jakási starší žena, která mu dala podivnou radu: „Jdi do kostela,“ řekla Jiovi. A tak se Ji, současně zvědavý i vystrašený, poprvé vypravil na bohoslužby do nedalekého kostela. „Když jsem dříve uslyšel o kostele nebo křesťanství, naplnila mě vždycky jakási tíseň,“ prohlašuje Ji. „V naší zemi nám ustavičně cpali Lidé jako Ji Park touží, aby všichni lidé v Severní Koreji do hlavy, že církev nebo mohli uslyšet a poznat pravdu evangelia. 

křesťanství je synonymem zla.“ Děti v Severní Koreji se učí, že misionáři, a zejména ti američtí, je chtějí unést, vysát jim krev a zabít je. Ji však v Číně zakusil něco docela odlišného. „Když jsem vešel do kostela, přivítal mě nějaký člověk a zeptal se mě: »Jste ze Severní Koreje?« A já jsem mu odpověděl: »Ano«“ vzpomíná Ji. Ostnaté dráty podél hraniční řeky Tuman, která odděluje Tento muž potom zavolal Čínu od Severní Koreje. Překonání této hranice je pro mnohé pastora a s ním přišel i jeden Severokorejce jediným způsobem, jak uniknout před vražedze starších sboru. ným systémem svých komunistických vládců. „Nejprve se mě ptali, z jakého důvodu jsem ze Severní Koreje utekl a proč jsem přišel do jejich kostela. A já jsem jim dokázal říci pouze: »Zachraňte mě!« Ji se pak ještě velmi krátce setkal asi s desítkou Severokorejců, kteří v tomto sboru rovněž našli útočiště. Zjistil jsem, že toto společenství je skutečně zaměřeno na pomoc uprchlíkům z naší země,“ prohlašuje Ji. Brzy nato Ji obdržel vlastní Bibli a také se naučil své první modlitby. Avšak o Bohu toho věděl stále velice málo. V Severní Koreji se Ji učil, že Kim Ir-sen je bůh, Kim Čong­‑il je jako Ježíš a Kim Čong­‑ilova matka Kim Čong-suk se podobá Panně Marii. Jejich portréty visí v každém severokorejském obydlí. Čtením Písma se však Jiovi podařilo postupně rozpoznat rouhavou opovážlivost severokorejské diktátorské rodiny. Zpočátku měl Ji vůči Bibli výrazné předsudky. Hned s knihou Genesis se značně potýkal, neboť ve škole byli striktně vy­učováni evoluční teorii. Přešel proto přímo k Novému zákonu. Tam zase narazil na jméno Ježíš, o kterém je na Tyto dvacetimetrové sochy Kimů jsou pravidelně první střední škole učili, že pokud za­stávkou návštěvníků Pchjongjangu, od kterých se očebudou věřit v náboženství kává, že se před nimi pokloní a uctí je květinami. První severokorejští vůdcové jsou podle oficiální ideologie považo- Ježíše, dopadne to s nimi v životě zle, neboť Ježíšovo váni za bohy. 

náboženství je prý náboženstvím slabochů. Když se ale do Nového zákona pozorně začetl, začínal si uvědomovat jeho hlubokou moudrost. Největší trhlinu ale jeho důvěra v komunistickou ideo­logii dostala tehdy, když zjistil, že Deset přikázání má svůj původ v Bibli. Severokorejská pseudonáboženská ideologie čučche líčí Ji vyrostl na výchově podle s oblibou své vůdce jako mytické osoby. Deseti principů severokorejské ideologie, které každý občan musel znát zpaměti. Tyto principy společně s dalšími 65 klauzulemi detailně popisovaly, jak má každý Severokorejec žít. Občané byli hodnoceni podle toho, nakolik tato nařízení znají. „Když jsem srovnal Deset přikázání z Bible s nařízeními našich vůdců z historického hlediska, nebylo o čem uvažovat, Bible byla nejméně dva tisíce let stará, zatímco historie Severní Koreje jen stoletá. Bylo mi jasné, že Deset principů bylo převzato z Bible a pochopil jsem, že nás naše vláda podvedla.“ Ji se později připojil ke skupině, která si říká Severokorejský evangelizační tým. Členové mimo jiné horlivě studují Písmo a zabývají se celou řadou dalších duchovních aktivit. Po ukončení studia se Ji nechal pokřtít a později dokonce řídil sborový pěvecký kroužek. Stal se úplně jiným člověkem. „Byla to zcela neuvěřitelná proměna a byl jsem natolik šťastný, že bych v té době radostí doslova skákal,“ vzpomíná Ji. Půjdu do Severní Koreje Jednoho dne se Ji dozvěděl, že čínská policie provádí rozsáhlý zátah na cizince a kontroluje jejich osobní doklady. Čínská vláda deportuje chycené uprchlíky ze Severní Koreje zpátky do jejich země. Tam na ně čeká v lepším případě vězení či pobyt v pracovním táboře. Věřící ve sboru, kde našel Ji útočiště, proto začali usilovně přemýšlet, jak by ho před policií ukryli. Ji však pojal jiný úmysl. „Půjdu evangelizovat do Severokorejští uprchlíci při studiu Písma na jednom ze Severní Koreje!“ seminářů, které pro ně pořádá naše misie. 

„To nemůžeš, zabijí tě tam,“ řekl mu pastor. „To nevadí, já jsem připraven zemřít,“ odvětil Ji. „Chci jít. Bůh je se mnou. A dokud bude se mnou, tak mu mohu sloužit.“ Čínský pastor, který byl napojen na křesťany uvnitř Severní Koreje již řadu let, nakonec souhlasil. Předal Jiovi důležité informace o podzemní církvi, avšak nedal mu z bezpečnostních důvodů žádnou konkrétní adresu. „Pokud tě Ježíš povede, dostaneš se k těm pravým lidem,“ dodal pastor. Ji se nejprve vydal ke svým nejbližším, které neviděl již dva roky. Doma nalezl svoji tetu, babičku a také dědu, který byl členem komunistické strany. Zatímco se jeho děda ve vedlejší místnosti opil a po chvíli usnul, ptaly se teta s babičkou Jia na to, co poslední dva roky dělal. Ji jim až do ranních hodin vyprávěl o Kristu a obě ženy se nakonec rozhodly rovněž přijmout Ježíše za svého Spasitele. „Budu věřit v Boha, protože v něho věříš ty,“ prohlásila Jiova babička. „To je dobře, babi, věříš v Boha stejně jako já a tak jsme nyní v Kristu bratr a sestra,“ odpověděl Ji. Babička radostně přitakala, ale hned vyjádřila zlověstnou předtuchu, že je za to určitě zabijí. Ji odvětil, že se odevzdal Kristu s vědomím, že ho to může stát i život. Na druhý den ráno se Jiův dědeček zvědavě vyptával, o čem si tak dlouho do noci vykládali. A když s dověděl o hlavní náplni rozhovoru, začal na Jia naléhat, aby i jemu něco o víře v Boha pověděl. Jako člen komunistické strany by měl svého vnuka jít okamžitě udat. Místo toho dychtivě naslouchal jeho svědectví a s radostí přijal evangelizační traktát. Když si jej přečetl, řekl Jiovi, že kdysi jako mladík a příslušník severokorejské policie, něco o křesťanství vyprávět slyšel, ale tehdy tomu prý vůbec nerozuměl. Nyní mu však Ji podrobně objasnil podstatu víry v Krista a jeho dědeček rovněž porozuměl. Pouliční evangelizace Jakmile Ji pověděl o Ježíši své rodině, začal přemýšlet, jak by mohl zvěstovat evangelium dalším. Když chodil po ulicích kolem svého domova, byl překvapen, jak mu najednou všechno připadalo úplně jiné než dříve. „Tehdy, v době před mým obrácením, na mě všichni působili stejně, všichni jsme vypadali jako mátohy a žebráci. Nyní jsem si připadal, jako kdybych se ocitl v nějakém odlišném světě. Slavení Večeře Páně ve shromáždění severokorejských Pozoroval jsem kolemjdoucí uprchlíků. 

žebráky a různé chudáky, a mého srdce se zmocňoval veliký smutek.“ Ji začal vyprávět evangelium některým lidem, které potkal na ulici. Při jedné příležitosti nabídl evangelizační traktát třem ženám. Jedna z nich mu řekla, že slyšela o někom, kdo byl za pouhé přijetí takové brožurky odsouzen na pat- Jeden ze severokorejských pracovních táborů tajně vyfotonáct let do vězení. grafovaný dozorcem, který později utekl ze země. „Nevěděla jsem nikdy, co znamená věřit v Ježíše, ale vždy mě to velmi zajímalo,“ prohlásila tato žena. Ze všeho nejvíce ovšem ženy přitahovala skutečnost, že traktát očividně nepocházel ze Severní Koreje. „Jsme nuceny číst pouze naše noviny. Nesmíme se dívat na televizi ani poslouchat rádio,“ prohlásila jedna z žen. „Máme opravdu jen minimum informací. Chtěla bych, aby nám někdo pověděl, jak máme žít a kam jít. Jsme vám vděčné, že nám pomáháte pochopit svět,“ dodala ještě. Tyto tři ženy Jiovi také řekly, že dobře vědí, jak je vláda neustále klame. Od založení Korejské lidově demokratické republiky v roce 1948 a jmenování Kim Ir­‑sena nejvyšším vůdcem se každoročně prohlašuje, že v příštím roce dojde ke znovusjednocení země s Jižní Koreou. Každý rok vedení země tvrdí, že se tak stane v „následujícím roce“. A pokaždé rok uplyne a jejich život je zase o něco těžší. „Proto lidé severokorejské vládě již dávno nevěří,“ prohlásila nejstarší z žen. Lidé vidí, kolik mužů a žen končí kvůli víře v Ježíše ve vězení a koncentračních táborech. A když jsou lidé kvůli Ježíši zatýkáni a zabíjeni, tak se diví a ptají se, »kdo je to vlastně Ježíš?«“ Po třinácti dnech Ji svou evangelizační výpravu ukončil a poté, co o víře pověděl svým nejbližším a osmi dalším osobám, vrátil se zpátky do Číny. Později ho ale přece jen zadržela čínská policie a deportovala nazpět do Severní Koreje.

Loďka severokorejské pohraniční stráže na hraniční řece Ja-lu, mezi Severní Koreou a Čínou.

Svoboda ve vězení Tam byl Ji odsouzen k patnáctiletému trestu v pra­covním táboře. Předpokládá se, že v těchto ne­ lidských táborech, kde jsou mučení a popravy na den

ním pořádku, jsou vězněny statisíce lidí. Z odhadovaného počtu 100 000 severokorejských křesťanů je jich pravděpodobně přibližně 30 000 ve vězení nebo v pracovním táboře a mnozí již přišli o život. Ve vězení mohl Ji hovořit s ostatními vězni jen velmi omezeně. S dalšími vězněnými křesťany si pouze šepJedna z mála existujících fotografií severokorejského pratem vyměňovali různá bibcovního tábora č. 22, ve kterém jsou drženy celé rodiny kritiků režimu, od malých dětí až po starce. Z tohoto tábora, lická povzbuzení anebo jen v kterém žije podle odhadů kolem 50 000 lidí, není nikdo pouhé přátelské pohledy. Ji propouštěn, všichni jsou zde vězněni doživotně. Podle býva- byl sice již po šesti měsících lého dozorce, který v tomto táboře pracoval a později uprchl propuštěn za dobré chování, do Jižní Koreje, jsou vězni pro dozorce něco jako „psi a prasata“. Personál tábora prochází speciálním výcvikem, ve avšak zanedlouho byl zatčen znovu a odsouzen k dalším kterém se učí nepovažovat vězně za lidské bytosti. dvěma rokům v pracovním táboře. Tentokrát s ním v táboře ale zacházeli o poznání hůře. „Dozorci byli očividně rozhodnuti, že mě postupně umoří hladem, neboť mi dávali schválně méně jídla než ostatním,“ prohlašuje Ji. „Byl jsem na kost vyhublý a každou noc jsem měl průjem.“ Ji byl také často bit, neboť pro tělesnou slabost nedokázal udržet pracovní tempo. Jednoho dne dostal během práce silný záchvat vykašlávání krve. S domněním, že je na pokraji smrti, ho již dozorci netloukli, ale zamkli v nějaké místnosti. Jiův stav se ale po chvíli opět zlepšil. V té době začalo několik vězňů plánovat útěk. Jeden z nich řekl Jiovi, aby se k nim přidal, že chtějí utéci do Číny. O několik týdnů později se naskytla vhodná příležitost, když Ji s dalšími vězni začal pracovat na kukuřičném poli, kde se mohli lépe připravovat na útěk. Místo Číny, kde se obával opětovného zatčení, se však Ji nakonec rozhodl utéci do Jižní Koreje. To se mu také začátkem minulého roku podařilo. V Jižní Koreji nalezl zaměstnání a připojil se k našemu jihokorejskému týmu. „Co o Bohu vím, chci proměnit ve službu jemu a v prospěch mých krajanů,“ prohlašuje Ji, který nyní začal pracovat mezi uprchlíky ze Severu. „Chci být misionářem mezi svými krajany na jakémkoli místě, kam mě Bůh pošle.“ – Hlas mučedníků, USA, únor 2016

Činnost Hlasu mučedníků O situaci v Severní Koreji toho víme relativně málo, avšak co víme, je naprosto šokující. V zemi panuje represivní komunistický režim, který se snaží své občany co nejvíce izolovat od zbytku světa. Nedovoluje jim vlastnit mobilní telefony, dívat se na zahraniční televizi, odpírá jim přístup k inter

netu, atd. Všechno západní pak státní propaganda líčí v uměle vykonstruovaném utopistickém hávu. Severokorejci, kterým se ze země podařilo uprchnout, jsou pokaždé šokováni zjištěním skutečného stavu věcí, tedy že takřka všude jinde na světě je situa­ce výrazně lepší než u nich, Jedna žena z řad uprchlíků pomáhá s balením korejských jak z hlediska ekonomic- Nových zákonů určených pro balonovou misii. kého, tak z hlediska osobních svobod. Pracovníci naší misie uvádějí, že severokorejským uprchlíkům trvá v průměru asi tři roky, než se přizpůsobí svobodnému způsobu života. Jejich stav lze připodobnit dorostenci, který si zvyká na život bez rodičů. Množství sebevražd je mezi severokorejskými utečenci extrémně vysoké. Svoboda a nutnost vlastního rozhodování jsou mimořádně náročné pro lidi, kteří celý předchozí život strávili výhradně dodržováním vládou předepsaných pravidel. Někteří uprchlíci byli ve své zemi zcela závislí na státní podpoře, neboť je nikdo nenabádal k ekonomické samostatnosti a vlastní odpovědnosti za svůj život. Mnozí se také kvůli nedostatku kritického myšlení stávají snadnou kořistí různých náboženských kultů a skupin, které jim nabízejí, že budou myslet a činit veškerá rozhodnutí místo nich. Evangelizace, biblické vzdělávání a pašování Strategie naší misie ve službě Severokorejcům obsahuje metody, které se zaměřují jak na utečence, tak na ty, kteří žijí uvnitř země. Snažíme se pracovat na obou frontách. Největší pomocí jsou nám však samotní uprchlíci. Hlas mučedníků také spolupracuje s dalšími partnerskými organizacemi, které se rovněž soustřeďují na utečence z KLDR. Tyto evangelizační týmy často působí mezi severokorejskými dělníky pracujícími v zahraničí. Pracovníci těchto týmů se snaží navázat s těmito dělníky osobní kontakt nejrůznějším způsobem – nabízením léků, oblečení, apod. – tedy věcmi, které jsou v jejich zemi silně nedostatkovým či zcela neznámým zbožím. Severokorejští dělníci jsou v podstatě svoji vládou pronajímáni do okolních zemí, kde vykonávají manuální práci a většina jejich mzdy jde do státní kasy. Dělníkům a jejich rodinám pak zbude Severokorejští muži i ženy pracují jako zahraničí dělníci jen zlomek vydělané částky, v nejrůznějších zemích, včetně evropských států. 

který však, ve srovnání s poměry v Severní Koreji, představuje i tak velkou sumu peněz. Být vybrán za zahraničního dělníka proto představuje pro Severokorejce velkou čest, které se dostane jen opravdu loajálním občanům. Hlas mučedníků se snaží těmto dělníkům přinášet evangelium jako zvěst o Boží lásce. Je to Náš vzdělávací program pomáhá Severokorejcům nejen však velmi obtížné, neboť se najít víru v Krista, ale i překonat náročný kulturní šok. vše musí konat co nejméně nápadným způsobem. Při jiných příležitostech spolupracují naši pracovníci s partnerskými organizacemi, které zvou utečence z KLDR do svých domovů nebo církevních shromáždění. Tam se jim věnují a snaží se jim vysvětlit podstatu křesťanské víry a naděje. Velmi často musejí přitom přemáhat rozšířené absurdní předsudky, jako např. že Bible byla opsána ze severokorejské literatury. Mnozí Severokorejci opouštějí svoji zemi (ilegálně, ne však vždy) často jen na určitou dobu a pak se zase vracejí nazpět. Ti, kteří uvěřili, pak také přinášejí evangelium svým rodinám. Někteří z nich se pak stanou pašeráky Biblí, křesťanské literatury a různých důležitých věcí, které jsou v KLDR nedostatkové. Naše misie kromě pašování Biblí připravila také malé balíčky s nejnutnějšími věcmi, které Severokorejci nejvíce postrádají. Naše strategie Hlavní těžiště našeho úsilí při zvěstování evangelia Severokorejcům spočívá v práci mezi utečenci v Jižní Koreji. Jihokorejská pobočka Hlasu mučedníků působí zejména ve dvou oblastech: jednak se zaměřuje na nové uprchlíky, u kterých je na prvním místě nutné, pomoci jim překonat kulturní šok. Proto jsou vyučováni nejen základním pilířům křesťanské víry, ale rovněž základním principům života ve svobodné společnosti. Účastníci tohoto programu přicházejí obvykle do našeho školicího centra na základě doporučení našich pracovníků, kteří navštěvují státem provozované Středisko pro přesídlení severokorejských uprchlíků. Právě v tomto zařízení jsme se setkali Ji Parkem. Druhý program, nazvaný Podzemní univerzita, má za cíl vzdělávat ty utečence, kteří nejen uvěřili, ale cítí touhu stát se misionáři mezi svými krajany. Tento program však má mnohem delší časový horizont a týká se těch nejzralejších a nejhorlivějších věřících, kteří se musí učit překonávat nejrůznější obtíže.

10

Rádia a balony Jedním z nejdůležitějších nástrojů činnosti Hlasu mučedníků v Jižní Koreji je křesťanské rozhlasové vysílání, které zasahuje i na území KLDR. Uprchlíci ze Severu, kteří uvěří, jsou těmito programy povzbuzováni k vlastnímu studiu Písma a modlitebnímu životu. Ale tyto programy slouží i při vzdělávání tajných křesťanů v KLDR. Naši pracovníci při vypouštění balonů nesoucích Nové zákony v korejštině. Severokorejská vláda se usilovně snaží toto vysílání rušit, což je pro nás paradoxně dobrým znamením, že vysílání plní svůj účel. Z tohoto důvodu naše misie sleduje a zavádí nejnovější vysílací technologie, které dokážou lépe překonat severokorejské rušičky. Konečně poslední nástroj, který používáme již řadu desetiletí, abychom nějakým způsobem oslovili obyvatele této striktně izolované země, jsou balony nesoucí různé formy biblického poselství. V poslední době jsme začali využívat sofistikovaný systém vodíkových balonů, které dokážou do KLDR dopravit celé zásilky Nových zákonů. Pracovníci naší misie k tomuto účelu používají nejmodernější software, s jehož meteorologickými modely dokážou velmi přesně předpovídat počasí a určit tak nejvhodnější okamžik k vypouštění balonů. Prostřednictvím GPS mohou určovat i konkrétní prostor, kde mají balony přistát. Zatímco jiné skupiny používají podobné balony pro čistě politické účely, Hlas mučedníků do Severní Koreje posílá výhradně Nové zákony, žádné politicko­‑propagandistické materiály.

Severokorejský režim: „Aktivity Hlasu mučedníků jsou vyhlášením války“ V srpnu minulého roku vydala severokorejská tisková kancelář (KCNA) prohlášení, ve kterém odsuzuje balonovou misii Hlasu mučedníků jako „lstivou a proradnou kampaň“. V této zprávě byly dokonce uvedeny termíny vypouštění balonů i místa, kde se Nové zákony našly. Ze zmí-

Svými okázalými přehlídkami se Severokorejská lidová armáda hlásí o slovo při každém významnějším výročí tamního režimu.

11

něného prohlášení KCNA dále citujeme: „Pchjongjang, 14. srpna 2015 (KCNA): Jihokorejské loutkové síly při svých letákových operacích namířených proti KLDR, dospěly do extrémního stádia. Chátra přidružená k Hlasu mučedníků, loutkové a reakcionářské konzervativní organizaci v Jižní Koreji, vyslala Severokorejští křesťané usídlení v Soulu vypouštějí balony 24. července pomocí balonů s Novými zákony na hranicích podél severokorejského protistátní tiskoviny do pobřeží. oblasti Hapsu­‑ri v okrese Jung­‑myon kraje Ryonchon v provincii Kyonggi. Podobné operace byly prováděny i jinými jihokorejskými reakcionářskými organizacemi… Toto jasně dokazuje, že vztahy mezi Severem a Jihem dospěly do stavu skutečné války. Tyto loutkové síly by však neměly zapomínat, že celá Jižní Korea může kvůli těmto riskantním operacím lehnout popelem. Trpělivost bojových jednotek Severní Koreje má své meze.“ Toto prohlášení potvrzuje, že naše úsilí je efektivní. Hlas mučedníků v Jižní Koreji pokračuje ve svých aktivitách a dál vysíláme balony naplněné Novými zákony, nyní i s využitím nejnovějších technologií. – Hlas mučedníků, USA, únor 2016

Z aktivit Hlasu mučedníků

Útočiště pro pronásledované Rana si nevšimla, od koho dostala první ránu. Pamatuje si jen na bodavou bolest, načež následovala série dalších úderů. Útočnice ji kopaly a bily holemi. Když po chvilce upadla na zem, hlouček asi dvaceti rozzuřených nepálských žen se dál trefoval do jejího drobného těla. Pak se k ženám přidal dokonce Ranin vlastní otec. Konečně se útočníci vyběsnili a pohnuli se k odchodu. Jedna z žen ještě zakřičela: „A teď táhni odsud i se svým cizím náboženstvím! Ať už tě tady nikdy nevidíme!“ Rana posetá modřinami se jen s největší námahou zvedla a vydala se do domu pastora, kde se zhroutila bolestí i zármutkem. Ranin křesťanský pastor zatelefonoval našemu místnímu pracovníkovi, který zařídil její okamžitý převoz do našeho útočištného domu, který se nacházel v jiné části Nepálu. 12

V podobných případech znamená dočasný pobyt v azylovém domě jednu z nejdůležitějších služeb, kterou můžeme pronásledovaným křesťanům nabídnout. Rana potřebovala útočiště, ve kterém by se mohla fyzicky zotavit a kde by se jí rovněž dostalo duchovního povzbuzení. Hlavním účelem útočištných domů naší misie však není výhradně osobní bezpečí. Tyto domy mají především poskytnout pronásledovaným křesťanům místo, kde by se mohli duchovně posilnit k dalšímu zápasu víry. Rana přivedla ve svém okolí k víře již přes třicet lidí a je naplněna touhou, aby v Nepálu uvěřili v Krista ještě další. Poté, co byla ve své rodné vesnici surově zbita, mohla se zotavit v útočištném domě. Během tohoto pobytu se ještě více utvrdila ve svém duchovním odhodlání získávat své krajany pro Boží království.

Rana na svém nese těle stopy nepříjemné konfrontace s ženami z rodné vesnice, kde místním lidem přinášela zvěst o Ježíši.

Místní partnerství Jedny z nejlépe a nejdéle fungujícími útočištných domů provozuje Hlas mučedníků v Kolumbii. Již několik desetiletí trvající občanská válka má na svědomí mnoho obětí. Povstalci se ve svém teroru zaměřují na křesťanské pastory a zanechávají po sobě řadu truchlících vdov a dětí. V rámci partnerského programu naší misie s místními sbory v Kolumbii vznikla střediska, kde nacházejí zázemí utečenci z oblastí ovládaných povstalci. V nich se mohou tito křesťané i se svými dětmi na několik měsíců ubytovat, popř. se zapojit do různých rekvalifikačních programů; pro jejich děti je připravena výuka. Rodiny, které se vyrovnávají se ztrátou blízké osoby, mohou nacházet duchovní útěchu v místních společenstvích. Většina křesťanů, která se do útočištných domů uchyluje, v nich pobývá zhruba půl roku nebo i méně. Živá společenství věřících pobočka Hlasu mučedníků zorganizovala v Kolumbii těmto křesťanům Kolumbijská setkání kolumbijských pastorů, kteří působí v oblastech v nesnázích rychle nachá- ovládaných guerillovými povstalci, aby se mohli vzájemným zejí nové prostory k bydlení. obecenstvím duchovně posilnit a povzbudit. 13

Útočištné domy tak mohou využívat další pronásledovaní křesťané.

Učednictví a vzdělávání Většinu těchto zařízení Hlas mučedníků buduje v zemích, kde jsou křesťané v menšině, zejména v islámských státech. V těchto zemích mají křesťané jen málo míst, kam by se v případě potíží mohli uchýlit. Útočištné domy Hlasu mučedníků nabízejí kromě duchovMezi ně patří například ního zázemí i možnost procvičit se v nějakém řemeslu. naše zařízení v Bangladéši, která využívají především tamní evangelizační pracovníci. Jsou mezi nimi i manželské páry, které posílají své děti do těchto domů v době, kdy podnikají nějaké evangelizační výpravy. Mají pak jistotu, že děti jsou po dobu jejich nepřítomnosti v dobrém prostředí a hlavně v bezpečí. Útočištné domy jsou rov­něž užitečné pro mladé křesťanské konvertity, kteří se po opuštění islámu často setkávají s násilím a výhrůžkami od svých nejbližších. Kromě biblického vzdělávání se v útočištných domech mohou zúčastnit nějakého kursu – např. opravárenského, krejčovského, farmářského, atp. Pak si mohou založit svoji malou živnost a přestanou být zcela závislí na podpoře rodiny. Kromě toho se mohou účastnit všech shromáždění místní církve. Pro mnohé tak pobyt v útočištném domě představuje první opravdovou zkušenost života v křesťanské komunitě a pravidelné obecenství. „To je duchovně velmi posiluje,“ uvádí jeden z našich tamních pracovníků. „Mohou se s druhými modlit, zpívat písně, sdílet se se svými problémy. Je na nich evidentně patrný duchovní růst.“ V severní Africe podporujeme několik takových zařízení, nabízejících útočiště skupinám mladých mužů a žen, kterých se kvůli jejich víře v Krista zřekli nejbližší příbuzní. Na jednom místě tito mladí lidé osazují pole a úrodu pak jedí nebo prodávají na trhu. Na jiném místě procházejí obyvatelé útočištného domu teologickou výukou a v jiném domě zase mladé dívky pobývají v bezpečí před nuceným sňatkem. Útočištné domy Hlasu mučedníků tak slouží pronásledovaným křesťanům na řadě míst světa a nabízejí svým obyvatelům zázemí, odpočinutí, duchovní růst, obecenství, ale především naději. – Hlas mučedníků, USA, duben 2016

14

Z p r á v y z e s v ě t a Alžírsko Alžírské církve nepřetržitě zápasí o svobodu Církve v Alžírsku jsou vystaveny úřednímu šikanování a zastrašování, třebaže jim ústava země zajišťuje náboženskou svobodu. 24. dubna 2016 obdržela církev v městě Mâatkas, které se nachází v severovýchodní provincii Kabylie, soudní nařízení, aby ukončila veškerou náboženskou činnost v souvislosti se zákonem z roku 2006, který reguluje nemuslimské bohoslužby. Úřady této církvi vyhrožovaly, že budou proti ní zahájeny právní kroky, pokud bude i nadále konat křesťanské bohoslužby v budově, kterou užívá. Církev v Mâatkas je přidružena k Protestantské církvi Alžírska (známé jako EPA), která je úředně zaregistrována. V souvislosti se zmíněným nařízením prohlásil prezident EPA rev. Mahmoud Haddad, že tímto krokem úřadů byla porušena ústavou deklarovaná náboženská svoboda. „Nová ústava, která byla schválena v únoru 2006, řádným způsobem zajišťuje náboženskou svobodu. V článku 36 ústava jasně prohlašuje, že svoboda náboženské bohoslužby je zaručena v souladu se zákonem,“ prohlásil Haddad. „Dům, kde tento sbor koná bohosluž-

Anglický protestantský sbor v alžírském městě Aït Djima obdržel úřední příkaz, aby ukončil svoji činnost.

by byl pronajat EPA, která má úřední registraci Ministerstva vnitra. Většina církví přidružených k EPA působí za podobných podmínek. Mají pronajaté sály nebo celé domy, ve kterých se shromažďují. Pošlou snad úřady všem těmto církvím podobný příkaz?“ dodává Haddad. Jedná se již o druhý podobný případ, který od začátku roku postihl církev přidruženou k EPA. V únoru zaslaly úřady příkaz církvi ve městě Aït Djima, které je rovněž v Kabylii, aby ukončila činnost v souladu s příslušným zákonem. Církev však ve svých aktivitách pokračuje a prohlašuje, že zákon v ničem neporušuje. Představitelé této církve místním úřadům oznámili veškeré své aktivity a předložili příslušný dokument, že jsou součástí EPA. Zmíněná situace odráží dlouhotrvající problematickou právní situaci církví v Alžírsku. Zákon z roku 2006 určuje, že povolení musí být získáno před užíváním daných prostor k nemuslimským bohoslužbám, a že taková shromáždění se smějí konat jen v budovách k tomu specificky určených. Ve skutečnosti alžírské úřady na žádosti církví o povolení k užívání nějakých prostor k bohoslužbám vůbec neodpovídají, a to i společenstvím přidruženým k EPA. Z tohoto důvodu křesťanům nezbývá než si prostě určité prostory pronajmout a pak o tom informovat místní úřady. V květnu 2011 se starosta města Bejaïa dovolával zmíněného zákona, aby zakázal shromáždění šesti protestantským sborům, jejichž činnost byla podle úřadů „ilegální“. Avšak díky tlaku ze strany EPA a protestní vlny aktivistů a obránců lidských práv, starosta zákaz nakonec stáhnul. Nástroj perzekuce Podle slov rev. Haddada, který je současně pastorem jednoho protestantského sboru v alžírském hlavním městě, je zákon z roku 2006, jehož cílem je regulace všech nemus15

Shromáždění jedné z alžírských protestantských církví.

limských bohoslužebných shromáždění, úřady používán jako nástroj perzekuce. „Je to vůči křesťanům krajně nespravedlivý zákon, který popírá jejich právo na bohoslužby a příležitost svobodně sdílet evangelium,“ prohlašuje Haddad. Od zavedení tohoto zákona již bylo několik křesťanů uvězněno nebo pokutováno. V roce 2008 byl křesťanský učitel Habiba Kouider na základě zmíněného zákona obviněn z ilegálního vlastnění Biblí. Jeho případ, který ještě stále není definitivně u konce, byl značně mediálně sledován a postup alžírských úřadů kritizoval Evropský parlament i řada lidsko­‑právních organizací. Rev. Haddad poznamenává: „Situace křesťanů v Alžírsku se nezlepší, dokud nebude tento zcela neopodstatněný zákon zrušen.“ Najít místo ke shromážděním Otázka získání místa k bohoslužbám je pro církev v Alžírsku skutečným hlavolamem, zejména pak v souvislosti s jejím růstem, který je právě v Kabylii značný. Ze třiačtyřiceti místních společenství, která jsou přidružena k EPA má jen patnáct z nich bohoslužebné prostory. Sbory, které nema-

jí takové prostory pronajaty, se scházejí po domech. V některých odlehlých oblastech se dokonce křesťané shromažďují v lese nebo v horách, aby se tak vyhnuli nepřátelským reakcím svých muslimských sousedů. Společenství, která nemají vlastní prostory ke společným shromážděním, se mnohem hůře rozvíjejí a jsou méně stabilní. Takto již zaniklo pět sborů EPA. Na pomoc takto ohroženým společenstvím zřídilo EPA speciální fond. „Naším cílem je, aby každá církev měla své místo k bohoslužbám,“ prohlašuje rev. Haddad. „Vypracovali jsme seznam všech komunit, které takové prostory nemají nebo se scházejí v nevyhovujících podmínkách, jako jsou stany apod. a chceme společně hledat způsoby, jak jim pomoci získat místa pro bohoslužby.“ – World Watch Monitor, 29. dubna 2016

Pastor Mustapha Krireche z protestantského sboru v alžírském měsatě Tizi­‑Ouzou obhlíží škodu, kterou v jeho sboru způsobili neznámí útočníci. Ti v únoru tohoto roku vnikli v noci do budovy kostela, poničili všechno zařízení a ukradli v kanceláři peněžní hotovost a jiné cennější věci. Na stěnách pak po sobě zanechali džihádistický nápis Allah Akbar.

Informace z české redakce Hospodaření za rok 2015 Milí bratři a sestry, jsme vám vděční za modlitební podporu i za finanční dary, které jste nám zaslali v minulém roce. Rádi bychom vás informovali o hospodaření našeho občanského sdružení za rok 2015. Přijaté dary činily celkem – 2 387 451 Kč. Úroky z běžného účtu – 397 Kč. Výdaje byly následující: humanitární dary – 1 324 069 Kč (Severní Korea, Nigérie, Bangladéš, Egypt, Sýrie, Irák, Moldávie.) Náklady na bulletin (tisk, sazba, poštovné) – 227 444 Kč. Kancelářské potřeby a ostatní výdaje – 145 715 Kč. Cestovné – 53 366 Kč. Nákup publikací (Stefanos) – 70 605 Kč. Mzdové náklady na jednoho pracovníka – 176 704 Kč. Zdrav. a soc. 16pojištění – 70 405 Kč. Účetní zůstatek k 31. 12. 2015 činil 1 084 537 Kč.

Biblické zamyšlení

Vítejme utrpení „… Chlubíme se souženími.“ (Římanům 5,3) Terezie z Lisieux pomáhala s mytím v klášteře. Jedna sestra pracující vedle ní ji každou chvíli stříkla do tváře špinavou vodu, když zvedla mokrý hadr od mytého předmětu. První Terezinou reakcí bylo ustoupit o krok zpátky a utřít si tvář, aby tak sestru nenápadně upozornila, že dělá něco špatně. Najednou ji však napadlo: „Jsi blázen, když nepřijímáš to, co přichází samo.“ A tak se rozhodla svoji nelibost raději skrývat a pěstovat zálibu v potřísnění špinavou vodou. Nakonec ji to přišlo tak zábavné, že se občas sama vrátila, aby se zase nechala ostříknout. Izajáš předpověděl nejhorší Mesiášova utrpení. Bylo by normální, kdyby se Ježíš jeho výrokům spíše vyhýbal. Opak byl pravdou, Izajáš byl jeho oblíbeným starozákonním pisatelem. Je to jediný autor, kterého Ježíš pochválil – „Dobře o vás prorokoval Izajáš“ (Matouš 15,7). Vítejme zla, kterých se hrozíme, hleďme obtížím přímo do tváře. Pak vás přestanou děsit. Jeden sovětský křesťan byl tázán: „Jak jsi vydržel všechna mučení?“ Odpověděl: „Protože jsem to převrátil, snil jsem o tom, že jsem mučen, neboť jsem věděl, že to musí přijít, snil jsem o mučení jako když mají muži erotické představy. A když pak mučení skutečně přišla, nedokázala mě již zlomit.“ Kdokoli objímá nohy ukřižovaného Ježíše, objímá také trám kříže. Kdokoli si přeje ho následovat, musí brát i kříž. Učiňme kříž našim radostným očekáváním a stane se nám zdrojem požehnání. Právě v okamžiku, kdy byl Abraham hotov obětovat oběť nejvyšší, dostalo se mu požehnání od Boha, že jeho potomstvo bude četné jako hvězdy na nebi a jako písek mořský, a že v něm dojdou požehnání všechny národy (Genesis 22,17). – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Toward the Heights Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:

[email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:



www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

MuČedníci kŘesŤanské víry Skryté kameny v základech církve Křesťané v římských katakombách

(2. století, Římská říše) Křesťany rané církve charakterizovaly dva aspekty: modlitba v podzemí a pronásledování na zemi. Proti křesťanům byl celý tehdejší svět římského impéria. Císař Marcus Aurelius Antonius podepsal v roce 162 dekret, ve kterém stálo: „Kdokoli o sobě prohlásí, že je křesťanem, je hoden té nejbolestivější smrti!“ Křesťanům tak nastalo období čtyř staletí extrémního pronásledování. Církev musela takříkajíc sestoupit do „podzemí“. Ohromná síť prostor a chodeb byla pod Římem budována jako pohřebiště. Tyto prostory se staly skrytými shromaždišti rané církve. Křesťané zde nalezli nestřežené a ničím

Hlas mučedníků  Vychází pětkrát do roka.

V prosinci vychází dvojčíslo. Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 12970 Bulletin vydává občanské sdružení Pomoc pronásledované církvi K hlavním cílům tohoto sdružení patří: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­ sledovaným a potřebným křesťanům • informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů • podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá o křesťanských mučednících a svědcích víry. Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou misijní organizací International Chris­tian Association (ICA). Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no na biblickém verši epištoly židům 13,3: 1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech, kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni,

nerušené místo k modlitbám a bohoslužbám. Katakomby jsou dokladem odhodlanosti rané církve mít za každých okolností místo, kde by mohli věřící společně uctívat Krista. Zlámané a upálené kosti v křesťanských hrobech ukazují na intenzitu pronásledování a utrpení. Snad nejvýmluvnější jsou ale skrytá znamení vítězství a pokoje malovaná po stěnách katakomb. Navzdory krutosti, se kterou se tito věřící setkávali na zemi, kreslili dole v podzemí symboly své víry a pokoje, jehož základem byl ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus. Není nikterak neobvyklé vidět v těchto kryptových prostorách nápisy jako „Vítězství v pokoji a Kristu“ nebo „Byl odvolán, odešel v pokoji“ či „Zde leží Marie, odpočívající ve snu pokoje.“ Klíčem jejich triumfu nebyla žádná tajemná formule, ale dokonalý pokoj v Ježíši Kristu.

prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci. 2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků. 3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech. 5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech. Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se: Hlas mučedníků pošt. přihrádka 21 377 01 Jindřichův Hradec Účet pro dobrovolné příspěvky: ČSOB Jindřichův Hradec č. ú.: 131257607/0300 Účet pro dobrovolné příspěvky čtenářů na Slovensku: 2622007994/1100