ÚVODNÍ SLOVO. a středního podnikání v příhraničním česko-rakousko-bavorském

Ekonomická fakulta / Filozofická fakulta / Pedagogická fakulta / Přírodovědecká fakulta Teologická fakulta / Zdravotně sociální fakulta / Zemědělská fakulta / Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech / Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech

                                                  

ºXQFPÍUNQXQ 5.18#4'-614# ,GFKPÁOQëPQUVFQDWFQWEPCQDUVÁV XVXTFÉMQPMWTGPEKX\ÁRCUGQXāFGEMÉRGPÍ\G 5VCXDCXMCORWUW,KJQïGUMÉWPKXGT\KV[HQVQ 'XTQRUMÉX\FāNÁXCEÍEGPVTWO\CLKzėWLG LC\[MQXQWRđÍRTCXWKRTQzKTQMQWXGđGLPQUV *QPQTÁTPÍIGPGTÁNPÍMQP\WNî4X-CPCFāPC,7 ,KJQïGUMÁWPKXGT\KVCPCOG\KPÁTQFPÍOXGNGVTJW0#(5# &GNGICEG\0CVKQPCN6CKYCP7PKXGTUKV[PC,7 2TGUVKëPÍQEGPāPÍ2TCGOKWO#ECFGOKCG \ÍUMCNRTQH,WNKWU.WMGz ,KJQïGUMÝXāFGEMQVGEJPKEMÝRCTMîGUMÉ$WFāLQXKEG+++ 2CTMUGUVÁXÁOG\KPÁTQFPÍO CRđKPÁzÍPQXÉKORWN\[RTQTQ\XQL 8Ý\PCOPÉQEGPāPÍ\CXÝ\MWOMNÍzėQXÉGPEGHCNKVKF[ -6852(,7\CLKzėWLGXÝDāTQXQWVāNGUPQWXÝEJQXW PCEGNÉWPKXGT\KVā #TMVKEMÝRTQLGMVXāFEę\,KJQïGUMÉWPKXGT\KV[+8 6đGVÍGZRGFKEGPCkRKEDGTM[ )GTOCPKUVKMCPC,7PQXÉRQLGVÍXTÁOEKHCMWNV 0QXÁHCMWNVC,KJQïGUMÉWPKXGT\KV[HCMWNVCT[DÁđUVX­ CQEJTCP[XQF kMQNCFQMVQTUMÝEJUVWFKÍ&āMCPMC'/$. X*GKFGNDGTIWRTQH*KNNGDTCPFPC,7 -QPHGTGPEGQDG\RGïPQUVKRQVTCXKP 5VCXDC,KJQïGUMÉWPKXGT\KV[PÁJTCFPÍXÝUCFDC UVTQOMę &XQLÍFKRNQOCDUQNXGPVęO((,7 5VWFGPVUMÁMQPHGTGPEG7PKXGT\KV[VđGVÍJQXāMW 0QXÝQDQT'MQPQOKEMÉHCMWNV[,7 ,KJQïGUMÁWPKXGT\KVCWFāNKNCïGUVPÝFQMVQTÁV UXāVQXāW\PÁXCPÉOWXāFEKXQDNCUVK RTQVGKPQXÉMT[UVCNQITCHKGRTQH&T4QNHW*KNIGPHGNFQXK 5XāVQXāW\PÁXCPÍQFDQTPÍEKRTQH40&T#PVQPÍP*QNÝ &T5ECRTQH&T'TKM&G%NGTES/&RđGX\CNK ïGUVPÉFQMVQTÁV[,7 5VWFKWOPC,7XÍEGWEJC\GïęPGëNQPK 56'#/0#2(,70GLXāVzÍGXTQRUMÝFKFCMVKEMÝ RTQLGMV 1XGNGVTJWX\FāNÁXÁPÍX.QU#PIGNGUC\CJTCPKïPÍEJ X\VC\ÍEJ,KJQïGUMÉWPKXGT\KV[1VÁ\M[RTQRTQTGMVQTC RTQ\CJTCPKïPÍX\VCJ[40&T,CPC
                        

-QPHGTGPEGIGTOCPKUVę,7C7PKXGTUKVÄV#WIUDWTI 8Ý\MWOPÁDQëGPUMÝEJRTQEGUęXUQWïCUPÉOUXāVā 9QTMUJQR5QNPÁUVG\MCCJKUVQTKEMÉRCOÁVM[ XLKëPÍEJîGEJÁEJ 2TXQVPÍKORWN\X\GzGN\đCFWEJC\GïęQUVWFKWO  %+5%1CMCFGOKGPC2đÍTQFQXāFGEMÉHCMWNVā,7 2WDNKMWOPCMQPEGTVā,7D[NQUMXāNÉ4Q\JQXQT U/-WDKzQXQW <GZMWT\GIGTOCPKUVę2(,7FQ,GP[C.KRUMC 'ZMWT\GFQ$GPGNWZWUGUVWFGPVęONÍDKNC 1FGzGNDKQNQIFT+XCPkGVNÍM
JIHOČESKÁ UNIVERZITA – Vydává Rektorát Jihočeské univerzity, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice. Šéfredaktorka Mgr. Hana Bumbová (e-mail: [email protected]), redaktor Mgr. Jiří Váňa. Výtvarná spolupráce Václav Johanus. Za jednotlivé příspěvky odpovídají autoři. ISSN 1214-7869, registrace MK ČR pod číslem E 10619. On-line verze: ISSN 1801-2183. Tisk Tiskárna Vlastimil Johanus. Červen - červenec 2009.

ÚVODNÍ SLOVO Vážené čtenářky, vážení čtenáři, k 1. září 2009 se Jihočeská univerzita rozšíří o nově vzniklou fakultu rybářství a ochrany vod. Naplnil se tak další z dlouhodobých strategických cílů rozvoje univerzity. Krystalizačním jádrem fakulty budou dvě stávající pracoviště univerzity: výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech a katedra rybářství zemědělské fakulty. Výzkumný ústav s tradicí od roku 1921 je dnes největším a nejkomplexnějším pracovištěm zaměřeným na badatelský a aplikovaný výzkum v oblasti rybářství a ochrany vod v republice. Současně má i největší specializovanou rybářskou knihovnu v ČR. Nová fakulta bude jedinou fakultou tohoto zaměření v rámci České republiky. Cílem je posílit obor rybářství a ochrany vod na mezinárodní úrovni s profilací na stupni excelence v oblasti výzkumné, vzdělávací i profesně orientované.

a středního podnikání v příhraničním česko-rakousko-bavorském prostoru. Jihočeská univerzita udělila čestné doktoráty vynikajícím osobnostem světové vědy. Čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa převzali prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc., světově proslulý odborník ve výzkumu a vývoji antivirových a antiparazitárních látek, prof. Dr. Erik De Clercq, M.D., mezinárodně uznávaný specialista ve virologii a prof. Dr. Rolf Hilgenfeld, světově respektovaný odborník v oboru proteinové krystalografie. Od roku 1991 udělila Jihočeská univerzita 16 čestných doktorátů. HLAVNÍ TÉMA je příspěvkem do diskuse nad podílem a stavem vědy a výuky v současném vysokoškolském vzdělávacím systému. Autoři příspěvků se rozhodli podělit se s vlastními poznatky a zkušenostmi vysokoškolských pracovníků. Zamýšlejí se nad stávající i žádanou kvalitou studentů a pedagogů a způsobem výuky, hodnotí, co je potřebné pro dosahování kvalitních výsledků a upozorňují na současný stav. Velký prostor je věnován možnostem doktorského studia. Příležitost zapojit se do diskuse všechny součásti zatím nevyužily, proto téma zůstává otevřené.

Jihočeská univerzita podporuje rozvoj podnikání a nových technologií. Před rokem byla dokončena první etapa výstavby Jihočeského vědeckotechnického parku České Budějovice v univerzitním kampusu. Specializované prostory zejména laboratorního a poloprovozního charakteru jsou vybaveny technologiemi orientovanými na biotechnologické procesy blízké zaměření Jihočeské univerzity a BC AV ČR, v.v.i. Prostředí JVTP se zvolna stává mezinárodním a přináší nové podněty pro rozvoj. Aktuální hodnocení parku zaměřené na využití, výsledky činnosti a spokojenost klientů, které provedla Asociace výzkumných organizací, je velmi příznivé. Navazující II. etapa JVTP by měla být připravena pro poloprovozní a provozní testování nových technologií ve dvou lokalitách. Pro úplnost je třeba připomenout, že tento park není prvním: od roku 2005 je v Centru biologických technologií Ústavu fyzikální biologie JU v Nových Hradech v provozu bioinkubátor špičkových parametrů podporující rozvoj malého

Jihočeská univerzita ve světě vědy bez hranic je název podzimní společensko-vědecké konference, kterou k 20. výročí listopadových událostí roku 1989 Jihočeská univerzita již nyní připravuje. Mezinárodní konference zhodnotí výsledky a vklad Jihočeské univerzity k otevření se vědeckému světu. Tematické okruhy jsou vymezeny teritoriálně a obsáhnou jak region Dunaj – Vltava, tak Evropu i mimoevropský svět vědy. Přáním organizátorů je, aby konference byla rozmanitá a podpořila společenský význam výročí. Hezké léto! Mgr. Hana Bumbová

3/

5.18#4'-614# Jediná možnost do budoucna: obstát v tvrdé konkurenci v zápase o vědecké peníze .]iĜtEXGHPtW-LKRþHVNiXQLYHU]LWDYSRĜDGtRVPRXIDNXOWX-IDNXOWXU\EiĜVWYtDRFKUDQ\ YRG-HWRMLåWĜHWtIDNXOWDNWHUiY]QLNi]D9DãHKR SĤVREHQtYHIXQNFLUHNWRUD'RPQtYiWHVHåHWDNWR QDVWDYHQêSĤGRU\VXQLYHU]LW\PĤåHGORXKRGREČML QDSOĖRYDWPRåQRVWLXQLYHU]LW\DWDNpYHĜHMQê]iMHPSĜLQHMPHQãtPãtĜHMLSRMDWpKRUHJLRQX" Po zřízení filozofické a ekonomické fakulty vznikla po souhlasu Akreditační komise a po schválení Akademickým senátem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích osmá fakulta naší almae matris, kterou je fakulta rybářství a ochrany vod. Nově zřízená fakulta navazuje nejen na hluboké historické tradice rybníkářství a rybářství v našem regionu, ale v jejím vědeckém a pedagogickém profilu se zrcadlí přítomnost – především vynikající vědecké výsledky výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického, jenž se stává její zakládající součástí. Nově zřízená fakulta, která nemá srovnatelnou obdobu v České republice, soustředí ve dvou svých ústavech rybářský a hydrobiologický výzkum; současně bude uskutečňovat obdobně zaměřené bakalářské, magisterské a doktorské studijní programy, které dosud nebyly na naší univerzitě soustředěné do jednoho vědecko-pedagogického centra. Jelikož fakulta rybářství a ochrany vod je nositelkou akreditace habilitačních a profesorských řízení v rybářských oborech, významně ovlivní zaměření rybářského výzkumu v České republice a kvalifikační strukturu jeho nositelů. V neposlední řadě očekávám, že zřízení fakulty bude velmi prospěšné pro rybářskou praxi, jež o takto zaměřenou součást naší univerzity projevila mimořádný zájem.

„technických studií“, která v podobě měřících a informatických oborů pozvolna krystalizují na naší přírodovědecké fakultě. Jsem velmi potěšen, že vedení přírodovědecké fakulty vytváří takto zaměřeným programům prostor. Čas ukáže, zda bude potřebné a prospěšné po delší době uvažovat o rozšíření nabídky „technických oborů“ a proměně jejich institucionální základny. Za současného stavu demografických a finančních předpokladů i nároků trhu práce bych doporučoval spíše opatrnost, protože zájem maturantů a maturantek o technické obory se v celé České republice příliš nezvedá.

Druhou výjimku představuje široká škála „sociálních oborů“, které se poněkud nekoordinovaně pěstují přinejmenším na třech součástech – na fakultě pedagogické, hlavně však na fakultě teologické a zdravotně sociální. Jestliže se metodologickým východiskem těchto oborů aspoň v magisterském studiu stane sociologie, která se velmi pozvolna začíná na naší univerzitě budovat, pak naše nástupce ve vedení čeká vážná debata o příští podobě „sociálních oborů“, jejich teoretickém a především institucionálním ukotvení. Nemyslím si ovšem, že by obdobná diskuse byla nyní na pořadu dne. 0â07R]QiPLOROLPLWRYDQpSRþW\¿QDQFRYDQêFK VWXGHQWĤQDSĜtãWtDNDGHPLFNêURN6QLåXMHVHREMHP¿QDQFtY\GiYDQêQDãNROVWYtDWDNpGHPRJUD¿FNêYêYRMQHQtSURQiVOHGXMtFtURN\SĜt]QLYê-DNi RSDWĜHQtþLGRSRUXþHQtE\PČO\YWČFKWRVRXYLVORVWHFK MHGQRWOLYp VRXþiVWL XQLYHU]LW\ SĜLMPRXW DE\ QHNOHVDODMHMLFKNRQNXUHQFHVFKRSQRVWDNYDOLWD" Ve většině evropských zemí se ukazuje, že další rozvoj vysokého školství není myslitelný bez zapojení soukromých zdrojů financí. Opakovaně na poradách kolegia rektora sděluji, že do vysokého školství v České republice „nepoteče“ to-

Soudím, že po vzniku fakulty rybářství a ochrany vod je půdorys základních součástí Jihočeské univerzity v zásadě dobudován – se dvěma výjimkami. Bude třeba se znovu vracet k myšlence

/

Stavba v kampusu

lik veřejných finančních zdrojů, jako tomu bylo v předchozích letech, a je úplně lhostejné, jestli zrovna bude u vlády pravice či levice. Vzhledem k charakteru většiny oborů si součásti naší univerzity velmi obtížně vydělají peníze v soukromém sektoru. Jestliže si chtějí udržet životní standard, na který byly zvyklé, musí obstát v tvrdé konkurenci v zápase o vědecké peníze. Jiná cesta není a soudím, že při zohlednění všech ekonomických, demografických a jiných strategických ukazatelů v nejbližší době nebude. Mimochodem – uvedené konstatování souvisí s vládními pokusy reformovat české vysoké školy. Skončila doba, kdy se všechny vysoké školy budou tvářit, že dělají všechno stejně dobře. Protože tomu tak není, nastavují se závazné mechanismy, které pozvolna začínají měřit výkonnost univerzit, ať se týká vědecké excelence, nebo uplatnění absolventů na trhu práce. To je půdorys, na jehož tvrdost si musíme zvykat!

Jihočeské univerzity

9ãHP DNDGHPLFNêP YČGHFNêP D SURYR]QtP SUDFRYQtNĤPVWHMQČMDNRQDãLPVWXGHQWĤPDVWXGHQWNiP SĜHML SĜtMHPQp D NOLGQp SURåLWt OHWQtFK GRYROHQêFKDSUi]GQLQDE\FKRPVSROHþQČPRKOL ]DKiMLWYêXNXYQRYpPDNDGHPLFNpPURFHY~WHUê ]iĜt 3URI3K'U9iFODY%ĤåHN&6F UHNWRU-LKRþHVNpXQLYHU]LW\

podle povahy jednotlivých vědních oborů. Přestože vědecká kvalita součástí se výmluvně zrcadlí v akreditaci doktorských studií, habilitačních a profesorských práv jednotlivých fakult, opětovně zdůrazňuji, že vzhledem ke společenským potřebám šíře pojatého regionu nadále budeme rozvíjet také prakticky zaměřené bakalářské obory. Musíme si zvyknout na skutečnost, že bakalářské programy postupně podle mého názoru budou poskytovat vysokoškolské vzdělání v těch intelektuálně náročnějších profesích, k jejichž výkonu ještě do nedávné doby stačila maturita. Výrazné posílení centrálních rozhodovacích kompetencí univerzity považuji za nezbytné nejen s ohledem na chystanou centralizaci řady agend a centrálně řízenou investiční výstavbou, ale také v souvislosti s určením a prosazením priorit excelence, které hodláme financovat ze zdrojů Evropské unie. Navzdory svému mládí patří Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích dosaženou mírou měřitelné kvality svých základních činností mezi přední vysoké školy v České republice. S hrdostí na výsledky vědecké práce akademických pracovníků Jihočeské univerzity jsem v hlavních večerních zprávách prvního programu České televize sledoval reportáže o léčení šumavských stromů napadených kůrovcem, racích v jihočeských potocích, životě v Arktidě, klíšťatech, enzymech a duchovním bohatství jihu Čech. Univerzita prozatím netrpí finanční nouzí, nestrádá nedostatkem zájemců o studium a dokonce podstatně rozšiřuje novou výstavbou svůj kampus. Za to patří mé upřímné poděkování všem akademickým funkcionářům, profesorům a profesorkám, docentům a docentkám, asistentům a asistentkám i všem provozním zaměstnancům. Navzdory regulaci státního rozpočtu našly v letošním roce jednotlivé součásti finanční prostředky ke zvýšení tarifní mzdy v průměru o 8 %. Jestli budeme mít příležitost vylepšovat platy také v příštím roce, záleží na chování politické reprezentace země a racionálním přemýšlení celého organismu univerzity. Do nového akademického roku Vám přeji, cives academici, vše dobré! Prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., rektor Jihočeské univerzity

5/ /

'XTQRUMÆX\F÷N¾XCEÊEGPVTWO \CLKwċWLG LC\[MQXQW RąÊRTCXW KRTQwKTQMQWXGąGLPQUV Na Jihočeské univerzitě byla podepsána smlouva o spolupráci při zajištění činnosti Evropského vzdělávacího centra (EVC) mezi Jihočeskou univerzitou, Jihočeským krajem a statutárním městem České Budějovice. Evropské vzdělávací centrum je součástí Jazykového centra JU a původně bylo zřízeno jako Evropské informační centrum Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích dne 1. července 1995.

a Goethe-centra, projekty v rámci ČR a EU a interkulturní spolupráci se zahraničními partnery. Na základě této smlouvy univerzita mj. zajišťuje zdroje pro vybavení EVC materiálem potřebným pro činnost centra, poskytuje pomoc při realizaci vzdělávacích programů EVC, přednášek, kongresů, seminářů a dalších aktivit navrhovaných městem a krajem, působí jako koordinátor činností, rozšiřuje neformální spolupráci akademické obce univerzity s městem a krajem apod. Město poskytuje v objektu Krajinská 2 v Českých Budějovicích zázemí pro činnost EVC a rovněž tak pro umístění fondu knihovny Britského centra v majetku Jihočeského kraje. Kraj poskytuje fond knihovny Britského centra v EVC prostřednictvím Jihočeské vědecké knihovny a rovněž tak vybavení centra. Evropské vzdělávací centrum je řízeno ředitelem JC, který je jmenován rektorem univerzity. Činnost EVC je dále řízena koordinační radou, jejíž členy jmenují statutární zástupci smluvních stran. Smlouva o zajištění činnosti Evropského vzdělávacího centra je uzavřena na dobu neurčitou. -hb-

+RQRU¿UQË JHQHU¿OQË NRQ]XO é5 Y .DQDGø

=OHYD 3ULPiWRU ýHVNêFK %XGČMRYLF 0JU - 7KRPD UHNWRU-8SURI9%ĤåHNDKHMWPDQ-.0JU-=LPROD SRGHSLVXMtVPORXYXRVSROXSUiFL IRWR-MY-

Smlouvu za Jihočeskou univerzitu podepsal rektor prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., za Jihočeský kraj hejtman Mgr. Jiří Zimola a za statutární město České Budějovice primátor Mgr. Juraj Thoma. Přítomni byli dále prorektor JU pro zahraniční vztahy RNDr. Jan Zahradník a ředitelka Jazykového centra JU Mgr. Vlastimila Ptáčníková, Ph.D. „Za vedení Jihočeské univerzity tuto smlouvu velmi vítám. Univerzita bere jazykovou přípravu studentů velmi vážně, ať jde o výuku cizího jazyka jako samostatného oboru, nebo o cizí jazyk jako volitelný předmět. Vedle angličtiny, němčiny, španělštiny, francouzštiny, italštiny nebo ruštiny poskytují odborná pracoviště výuku i dalších jazyků. Významné je také to, že veškeré aktivity centra slouží jak studentům univerzity, tak veřejnosti města i celého kraje,“ uvedl rektor univerzity prof. Václav Bůžek. Smluvní strany podpisem smlouvy deklarují činnost EVC v oblastech, jakými jsou např. jazykové kurzy zaměřené na celoživotní vzdělávání, mezinárodně uznávané jazykové zkoušky pro veřejnost, kurzy a semináře zaměřené na podporu jazykové výuky na univerzitě, konference, přednášky a workshopy. Činnost centra bude dále zaměřena na vedení a rozšiřování knihovního fondu Britského centra, vedení a rozšiřování knihovního fondu Goethe-centra, odborný informační servis související s knihovním fondem Britského centra

QD-LKRêHVNÇXQLYHU]LWø Dne 12. května 2009 navštívil Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích honorární generální konzul Jaroslav Jerry Jelínek z generálního konzulátu České republiky v Kanadě. Přijal jej prorektor Jihočeské univerzity pro zahraniční vztahy RNDr. Jan Zahradník. Cílem jednání bylo prověřit možnosti vedoucí k navázání přímých kontaktů s univerzitami v kanadské provincii Alberta (University of Alberta International, Edmonton / University of Lethbridge, Lethbridge / University of Calgary, Calgary) a podpořit vzájemnou mezinárodní spolupráci.

+RQRUiUQtJHQHUiOQtNRQ]XO--HOtQHNMHGQiVSURUHNWRUHPSUR]DKUDQLþQtY]WDK\51'U-=DKUDGQtNHP IRWR-MY-

/

,KJQéGUM¾WPKXGT\KVC PCOG\KP¾TQFPÊOXGNGVTJW

0#(5#X.QU#PIGNGU

'HOHJDFH ]1DWLRQDO7DLZDQ8QLYHUVLW\ QD-LKRêHVNÇXQLYHU]LWø Dne 20. 4. 2009 navštívila Jihočeskou univerzitu a Biologické centrum AV ČR, v.v.i., delegace z National Taiwan University (NTU). Delegaci vedenou profesorem Ji-Wang Chernem přijal RNDr. Jan Zahradník, prorektor JU pro zahraniční vztahy, a prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty JU. Cílem setkání bylo prozkoumat možnosti vzájemné spolupráce a podpořit rozvoj meziuniverzitních kontaktů na všech úrovních.

České univerzity měly ve dnech 24.- 29. května 2009 příležitost navázat nové kontakty s potenciálními partnerskými školami z celého světa na veletrhu NAFSA International Education Expo v Los Angeles v USA. Jihočeská univerzita zastupovaná prorektorem pro zahraniční vztahy RNDr. Janem Zahradníkem byla jednou z dvanácti českých vysokých škol, které se akce zúčastnily.

RNDr. Jan Zahradník představil hostům Jihočeskou univerzitu, její strukturu a nabízené studijní možnosti. Blíže charakterizoval instituce, které jsou z hlediska potenciálního navázání spolupráce pro taiwanskou univerzitu nejzajímavější - Přírodovědeckou fakultu JU, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický JU ve Vodňanech a Ústav fyzikální biologie JU v Nových Hradech. Studijní programy a vědecké zaměření Přírodovědecké fakulty JU popsal děkan prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc. Zmínil úzkou spolupráci s ústavy Biologického centra AV ČR, v.v.i., a přiblížil studijní plán přeshraničního oboru Biological Chemistry.

0tVWRNRQiQtYHOHWUKX  IRWRDUFKLYRGGČOHQt]DKUDQLþQtFKY]WDKĤ

Dále zde byla zastoupena např. Národní agentura evropských vzdělávacích programů (NAEP), Komise J. W. Fulbrighta, Dům zahraničních služeb MŠMT a samotné Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. České vysoké školy se prezentovaly poprvé v samostatné národní expozici pod hlavičkou projektu „Study in the Czech Republic“.

=iVWXSFL-LKRþHVNpXQLYHU]LW\VHþOHQ\WDLZDQVNpGHOHJDFH  IRWR-MY-

Prof. Ji-Wang Chern, proděkan NTU pro vědu a výzkum, představil taiwanskou univerzitu, která má v současné době 11 fakult a více než 30 tisíc studentů. O možnostech rozvoje spolupráce mezi univerzitami obou zemí informoval Dr. Jonathan S. Shieh z Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v České republice. Cílem národního stánku bylo poskytnout prostor pro prezentaci České republiky jako atraktivní studijní destinace, a rovněž tak pro individuální jednání zástupců škol s potenciálními partnerskými univerzitami. 9tFHYL]UR]KRYRUVSURUHNWRUHP -8SUR]DKUDQLþQtY]WDK\51'U-=DKUDGQtNHP QDV- -hb-

/

Obě strany se dohodly na dalším společném setkání, které se uskutečnilo v průběhu konání mezinárodního veletrhu NAFSA v Los Angeles. -jv-

2TGUVKåPÊQEGP÷PÊ 24#'/+7/#%#&'/+#' \ÊUMCNRTQH,WNKWU.WMGw

chemie AV ČR, v.v.i. Letos prestižní ocenění získal pouze jediný vědecký pracovník. Prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc., se zabývá molekulární biologií prvoků řádu Kinetoplastida, působících řadu závažných chorob. Významně přispěl se svým týmem k objevu editování RNA a objasnění struktury kinetoplastové DNA u řady primitivních bičíkovců a patří mezi vědce, kteří definovali současný evoluční pohled na tento medicínsky významný řád. Má zásadní podíl na novém pohledu na patogenní rod Leishmania a na jeho diagnostiku.

Vědecký pracovník z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, v.v.i., prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc., získal mimořádné prestižní ocenění Praemium Academiae. Akademická prémie je výběrová finanční podpora vynikajícím vědeckým pracovníkům Akademie věd ČR. Jejím smyslem je podpořit vědecké osobnosti, které jsou nositeli výzkumu na špičkové mezinárodní úrovni, a vytvořit jim takové podmínky, aby se mohly plně věnovat jen své vědecké práci. Cena byla prof. J. Lukešovi předána při slavnostním podpisu smlouvy dne 23. června 2009.

Nyní se zabývá rozsáhlou funkční analýzou mitochondriálních proteinů Trypanosoma brucei a jeho práce jsou příslibem významného pokroku v chápání procesu editování RNA a dalších esenciálních mitochondriálních funkcí tohoto prvoka. Ambicí jeho laboratoře je povýšit T. brucei na roveň současných hlavních modelových organismů molekulární biologie. Prof. J. Lukeš byl jako jeden z nejmladších zvolen členem Učené společnosti a zásadní měrou ovlivňuje vědeckou činnost Parazitologického ústavu i celého Biologického centra AV ČR, v.v.i., ale také jako vedoucí katedry molekulární a buněčné biologie výuku a výzkum na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. Jím vychovaní vědečtí pracovníci jsou úspěšní v získávání míst postdoktorandů na kvalitních pracovištích v zahraničí; jeho bývalá doktorandka získala letos (2009) stipendium firmy L’Oréal. Velmi intenzivní je mezinárodní spolupráce laboratoře včetně účasti na společných projektech (např. FIRCA), příprava společných publikací (např. 2 publikace v PNAS s čínskými doktorandy v roce 2008) a organizace mezinárodních konferencí s účastí předních odborníků (J. Lukeš byl v letech 2006 - 2008 prezidentem International Society of Evolutionary Protistology).

„Jde o mimořádnou osobnost s vynikajícími výsledky v oblasti základního výzkumu i výchovy mladých pracovníků. Prof. Lukeš je mezinárodně respektovanou osobností a zásadně se podílí i na činnosti svého pracoviště jako předseda Vědecké rady Parazitologického ústavu,“ říká ředitel Parazitologického ústavu BC AV ČR, v.v.i., prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc.

3URI - /XNHãRYL EODKRSĜHMH SĜHGVHGD $NDGHPLH YČG ý5SURI,QJ-LĜt'UDKRã'U6FGUKF IRWR6.\VHORYi$NDGHPLFNêEXOOHWLQ

Akademická prémie se uděluje na dobu šesti let na základě dosažených vědeckých výsledků a s ohledem na perspektivu dalšího vědeckého přínosu nositele. O jejím udělení rozhoduje předseda Akademie věd. Poprvé bylo toto ocenění předáno v roce 2007 matematikovi RNDr. Eduardu Feireislovi, DrSc., fyzikovi RNDr. Václavu Petříčkovi, CSc., genetikovi prof. MUDr. Jiřímu Forejtovi, DrSc., a chemikovi prof. Ing. Pavlu Hobzovi, DrSc. V loňském roce byla Akademická prémie udělena prof. Tomáši Jungwirthovi, Ph.D., z Fyzikálního ústavu AV ČR, v.v.i., a prof. Ing. Karlu Ulbrichovi, DrSc., z Ústavu makromolekulární

Akademickou prémii představuje finanční podpora do výše 5 mil. Kč ročně, v níž jsou zahrnuty neinvestiční prostředky na věcné náklady výzkumu, investiční prostředky pro pořízení přístrojů a mzdové prostředky pro nositele a jím vybrané spolupracovníky. 1D]iNODGČSRGNODGĤ3DÒ%&$9ý5YYL -hb-

/

,KJQéGUMÚX÷FGEMQVGEJPKEMÚ RCTMèGUMÆ$WF÷LQXKEG+++ 3DUNVHVWiYiPH]LQiURGQtP DSĜLQiãtQRYpLPSXO]\SURUR]YRM

koholických nápojů. Od června 2009 má v JVTP sídlo také Česká bioplynová asociace o.s., která realizuje projekt národní technologické platformy pro výrobu a využití bioplynu. Prostředí JVTP se postupným zasidlováním stává mezinárodním a přináší nové impulzy pro rozvoj. Služby spojené s vědeckotechnickým parkem a procesem zasídlení nového klienta, stejně jako s jeho dalším fungováním a podporou až do fáze úspěšného vstupu do klasického tržního prostředí jsou mnohostranné a jejich spektrum lze podle potřeby rozšiřovat.

Jihočeský vědeckotechnický park České Budějovice (JVTP) má za sebou téměř rok aktivní činnosti poté, co byla v srpnu 2008 dokončena výstavba první etapy v kampusu Jihočeské univerzity. Specializované prostředí, jehož vlastníkem je Jihočeská univerzita, slouží přenosu technologií na bázi spolupráce veřejných výzkumných a vývojových kapacit a komerčních subjektů. Cílem je následná aplikace technologií do praxe. V současné době jsou v JVTP čtyři rmy a správní rada schválila zasídlení dalšího klienta.

Na základě pověření od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR provádí Asociace výzkumných organizací (AVO), sdružení právnických a fyzických osob, které se zabývají výzkumem a vývojem, vyhodnocení programu OPPP Prosperita. Členové AVO postupně navštěvují všechny vědeckotechnické parky, centra pro transfer technologií a podnikatelské inkubátory na území ČR s cílem posoudit jejich obsazenost a využití, 9L]XDOL]DFHSOiQRYDQp,,HWDS\-973 spokojenost klientů a výsledky činnosti. V rámci IRWRDUFKLY-$,3 tohoto hodnocení navštívil dne 18. 6. 2009 Jihočeský vědeckotechnický České Budějovice Na základě pověření odpark Ministerstva průmysAVO Ing. Václav Neumajer. výkonný předseda lu a obchodu ČR provádí Asociace výzkumných Oficiální výsledky zatím nejsou k disorganizací (AVO), hodnocení sdružení právnických a fyzicpozici, nicméně jednání proběhlo v neformální kých osob, které se zabývají výzkumem a vývoatmosféře a činnost programu JVTP bylaOPPP hodnocena velmi jem, vyhodnocení Prosperita. příznivě. Členové AVO postupně navštěvují všechny vědeckotechnické parky, centra pro transfer technologií a podnikatelské inkubátory na území ČR s cílem posoudit jejich obsazenost a využití, spokojenost klientů a výsledky činnosti. V rámci tohoto hodnocení navštívil dne 18. 6. 2009 Jihočeský vědeckotechnický park České Budějovice výkonný předseda AVO Ing. Václav Neumajer. Oficiální výsledky hodnocení zatím nejsou k dispozici, nicméně jednání proběhlo v neformální 9L]XDOL]DFHSOiQRYDQp,,HWDS\-973 atmosféře a činnost JVTP byla hodnocena velmi IRWRDUFKLY-$,3 příznivě.

Jihočeská univerzita jako vlastník a nositel projektu JVTP podporuje rozvoj podnikání a nových technologií. Jedním z cílů bylo rovněž vytvořit aktivní prostor pro vznik pracovních příležitostí pro studenty, odborníky z univerzit a vědce, včetně zahraničních. Záměry univerzity se začaly postupně úspěšně naplňovat. V rámci I. etapy projektu byly vybudovány specializované prostory laboratorního, poloprovozního a administrativního charakteru. Jsou vybaveny specializovaným zařízením a technologiemi zaměřenými především na biotechnologické procesy blízké zaměření Jihočeské univerzity a BC AV ČR, v.v.i.

Stávající I. etapa JVTP má převážně laboratorní charakter a byla připravována s vědomím potřebnosti zabezpečit navazující rozvojové etapy. II. etapa JVTP by měla být připravena pro poloprovozní a provozní testování nových technologií před plným provozem. Je rozdělena do dvou lokalit: v rámci lokality A bude řešena funkce prostor JVTP především v rovině administrativní, laboratorní, prezentační a reprezentativní (dostavba dalších budov v areálu Jihočeské univerzity). V rámci lokality B, která se nachází na území obce Hůry, by měly převažovat poloprovozní a experimentální provozy s vazbou na rozvojovou průmyslově-obchodně-logistickou zónu.

-HGQiQtYNRQIHUHQþQtPtVWQRVWLREMHNWX-973 IRWRDUFKLY-$,3

Správcem parku je Jihočeská agentura pro podporu inovačního podnikání o.p.s. (JAIP), která rovněž pracuje s klienty. K prvním klientům JVTP patří společnosti GEN-TREND s.r.o., i2L Research Ltd., Cardiff, UK, a AGRA Group, a.s. Tito klienti se zabývají různými obory s vlastním specifickým záměrem. Jedná se o výrobu a inovace biočipů, rekombinantních antigenů a bioaktivních molekul, služby a testování v oblasti agrochemie nebo vývoj zcela nového typu neal-

1D]iNODGČSRGNODGĤ-$,3DRGGUR]YRMH-8 -hb-

/

8Ú\PCOPÆQEGP÷PÊ\CXÚ\MWO

-.ªiĊ18¦'0%'(#.+6+&; Významného mezinárodního ocenění se dostalo RNDr. Danielu Růžkovi, Ph.D., z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR, v.v.i., a Přírodovědecké fakulty JU, za mimořádně hodnotný soubor původních vědeckých sdělení k problematice molekulární epidemiologie viru klíšťové encefalitidy (KE) a mechanismů patogeneze tohoto závažného infekčního onemocnění člověka. Ve skutečnosti se jedná o ocenění Danielovy mimořádně úspěšné doktorské disertace, kterou obhájil v září loňského roku na Přírodovědecké fakultě JU, na základě které publikoval celkem šest původních sdělení v prestižních vědeckých časopisech s vysokým impaktním faktorem. Tematicky provázaná kolekce článků na velmi aktuální témata historického vývoje viru KE, genetické stability/variability viru KE v přírodním prostředí, vztah mezi genetickými vlastnostmi viru KE a jeho biologickými projevy, molekulární podstata virulence viru KE a mechanismy patogeneze vyvolala hned po zveřejnění značný zájem vědecké i lékařské veřejnosti doma i ve světě. Mezinárodní porota složená z renomovaných virologů a parazitologů zvolila v konkurenci dalších kandidátů Daniela Růžka vítězem soutěže o cenu „Sinnecker-Kunz Award“ pro mladé vědecké pracovníky v oblasti výzkumu klíšťaty přenášených nákaz. Cena byla vítězi slavnostně předána u příležitosti Xth International Jena Symposium on Ticks and Tick-borne Diseases (IJSTD 2009) v březnu 2009.

Cena je pojmenována po Herbertu Sinneckerovi, významném německém vědci pracujícím na poli klíšťové encefalitidy, a Christianu Kunzovi, zakladateli moderního virologického výzkumu v Rakousku, který je také autorem v současné době dostupné vakcíny proti klíšťové encefalitidě. Cena je udělována jednou za dva roky mladým vědcům (Ph.D., MD. apod.), kteří pracují na problematice klíšťaty přenášených patogenů, u příležitosti Mezinárodního sympozia o klíšťaty přenášených chorobách v německé Jeně. Kandidát ocenění, který vzejde jako vítěz z náročného výběru mezinárodní poroty, obdrží skleněnou trofej od německého umělce Wolfganga Nickela a finanční prémii ve výši 3 500 Euro. Kolega Dr. Daniel Růžek v současné době působí v USA v laboratořích Southwest Foudation of Biomedical Research v texaském San Antoniu v rámci svého postdoktorálního pobytu, nicméně už se těšíme na jeho návrat zpět do našeho výzkumného týmu v Parazitologickém ústavu BC AV ČR, v.v.i., a na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích. Danielovi k více než zaslouženému mezinárodnímu ocenění z celého srdce blahopřeji za sebe i všechny naše kolegyně a kolegy, děkuji za dosavadní vynikající spolupráci a přeji hodně zdaru a úspěchů v další vědecké a pedagogické práci. prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty JU

.7963)-8]DMLxČXMH YÛEøURYRXWøOHVQRX YÛFKRYXQDFHOÇXQLYHU]LWø

Na základě rozhodnutí rektora Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václava Bůžka, CSc., převzala od akademického roku 2008/2009 katedra tělesné výchovy a sportu Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity veškerou výběrovou výuku tělesné výchovy na Jihočeské univerzitě.

6NOHQČQi WURIHM SUR ODXUHiWD 6LQQHFNHU-.XQ] $ZDUG MHMtPåDXWRUHPMHQČPHFNêXPČOHF:ROIJDQJ1LFNHO

O jaké vyznamenání se jedná? Na to nejlépe odpoví stručná charakteristika ceny z oficiálních propozic. Cena „Sinnecker-Kunz Award“ je udělována za účelem propagace a podpory vědecké práce mladých vědců pracujících v oblasti klíšťaty přenášených patogenů a za účelem zvýšit zájem veřejnosti o problematiku výzkumu zoonóz.

Pro akademický rok 2009/2010 připravila KTVS PF JU rozšířenou nabídku výběrových hodin tělesné výchovy (více než 1 500 míst) i výběrových zimních kurzů (cca 200 míst) a letních kurzů (cca 350 míst). Semestrální výuka a kurzy jsou určeny pro začátečníky, mírně i středně pokročilé v daném sportu či disciplíně. Na webu Jihočeské univerzity www.jcu.cz je zveřejněn přehled nabízených předmětů a kurzů a také manuál pro objasnění způsobu přihlášení vybraného předmětu.

/

-hb-

*HUPDQLVWLNDQD-8 #TMVKEMÚRTQLGMVX÷FEč \,KJQéGUMÆWPKXGT\KV[+8 QRYÇSRMHWËYU¿PFLIDNXOW 6ąGVÊGZRGFKEGPCiRKEDGTM[ Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích připravila třetí vědeckou expedici na norské arktické souostroví Svalbard (80° s. š.). Expedice je organizována v rámci vědeckého projektu „Biologická a klimatická diverzita centrální části norského arktického souostroví Svalbard“, který je hrazen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Katedra germanistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity uspořádala ve spolupráci s Universität Augsburg ve dnech 22. - 23. května 2009 jazykovědnou konferenci a workshop „Němčina jako cizí jazyk“. Konferenci zahájili dne 22. května rektor JU prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., proděkan pro studium PF JU PaedDr. Jan Holec, Ph.D., a vedoucí katedry germanistiky PF JU Dr. habil. Jürgen Eder. Rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek ve svém projevu hovořil o perspektivách germanistiky na Jihočeské univerzitě. Úvodem rovněž vzpomenul zakladatelskou roli manželů Bokových, kteří budovali na pedagogické fakultě germanistiku, jejíž pojetí bylo zaměřeno zejména na dějiny staré německé literatury a na historickou gramatiku.

7HUpQQtSUiFHSĜLORĖVNpDUNWLFNpH[SHGLFL IRWRDUFKLY-(OVWHUD

Expedice se koná v době od 29. 6. do 20. 8. 2009 a účastní se jí 17 studentů a pedagogů z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Botanického ústavu AV ČR, v.v.i., v Třeboni a Masarykovy univerzity v Brně. Expedice pracuje v oblasti české arktické stanice v zátoce Petunia v centrální části souostroví. Odborníci navazují na výsledky z loňského roku, sbírají data do připravované vegetační mapy svěřeného území. Výzkum bude pokračovat na jednotlivých lokalitách v rámci rozpracovaných výzkumných témat: jihočeští algologové plánují studovat reakci sinic a řas na klimatické změny, rostlinní ekologové se zaměří na procesy spojené s nástupem vegetace na odledněná území, zoologové budou pokračovat v průzkumu parazitů mořského litorálu v zátoce Petunia a brněnští klimatologové rozšíří klimatická měření svěřeného území. doc. Ing. Josef Elster, CSc., Přírodovědecká fakulta JU, Botanický ústav AV ČR, v.v.i., v Třeboni

5HNWRU -8 SURI 9 %ĤåHN ]DKDMXMH JHUPDQLVWLFNRX NRQIHUHQFL   IRWR-+UGLQD

„Nyní se vytváří prostor pro další utváření nového pojetí germanistiky tak, že by se na pedagogické fakultě dále budovala především katedra německého jazyka a literatury, která se bude profilovat zejména v oblasti didaktiky německého jazyka. Bude mít za úkol připravovat učitele prvního a druhého stupně základní školy. Na filozofické fakultě bude pozvolna krystalizovat odborná germanistika, která bude směřovat ke studiu dějin německy psaných literatur a k modernímu jazyku v pojetí, jakým jsou například teritoriální studia, dějiny kultury a podobně,“ shrnul rektor univerzity prof. Václav Bůžek. Na organizaci akce se podílely Goethe-Zentrum České Budějovice a DAAD (Německá akademická výměnná služba), konferenci finančně podpořily Universität Augsburg, DAAD a „Haus des deutschen Ostens“ v Mnichově. -hb-

/

0QX¾HCMWNVC,7

pozici má rybniční hospodářství, účelový říční rybářský revír, specializované laboratoře a akvarijní místnosti, experimentální objekty pro výzkum reprodukce, genetiky a šlechtění ryb, intenzivní chov ryb a raků a ekotoxikologii. Ústav disponuje také největší specializovanou rybářskou knihovnou v ČR a má rovněž vynikající výsledky na poli vědy a výzkumu, včetně mezinárodního renomé.“

K 1. září 2009 se Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích rozšíří o nově vzniklou fakultu rybářství a ochrany vod. Na návrh rektora univerzity prof. Václava Bůžka a v souladu se stanoviskem Akreditační komise z 19. června 2009 o jejím zřízení rozhodl (v souladu se zákonem) dne 26. června 2009 Akademický senát Jihočeské univerzity. Vznik této v pořadí osmé fakulty Jihočeské univerzity je naplněním dalšího z dlouhodobých strategických cílů rozvoje univerzity.

Činnost výzkumného ústavu ve Vodňanech má bohatou tradici, ústav byl založen již v roce 1921 a od roku 1996 je součástí Jihočeské univerzity. Odborné aktivity ústavu se stále rozšiřují a zkvalitňují, pracoviště se specializuje hlavně na mezinárodně uznávaný vědecký, zejména aplikovaný výzkum. „Zaměřujeme se na výzkum, který spoluvytváří světový trend v oblastech biologických, environmentálních a chovatelských aspektů rybářství při zachování biodiverzity hydrocenóz. Pracujeme na širokém mezinárodním inovativním výzkumu biologického charakteru (modelové druhy ryb a raků), ochrany vodního prostředí (diganistika úrovně polutantů) nebo chovatelském výzkumu orientovaném na rybářství (významné druhy ryb), včetně výzkumu kvality a bezpečnosti potravin. Máme práva k habilitačnímu a profesorskému řízení,“ informuje ředitel vysokoškolského ústavu prof. Ing. Otomar Linhart, DrSc.: „Další zkvalitňování výsledků nebude možné bez rozsáhlých tuzemských a zahraničních kontaktů. Máme rozvinutou mezinárodní spolupráci nejen s řadou zemí EU (Francie, Polsko, Německo, Holandsko, Španělsko aj.), ale také např. s USA, Ruskem, Japonskem, Kanadou, Mexikem a Čínou. Spolupracujeme na projektech a grantech, realizujeme výměnné stáže, studijní pobyty i výměnu vědeckých informací. Spolupracujeme také s řadou specializovaných pracovišť v České republice.“

(#-7.6#4;$žĄ568ª #1%*4#0;81&

O vědecké, pedagogické i společenské potřebě zřídit ve struktuře Jihočeské univerzity fakultu zaměřenou na rybářství, akvakulturu a ochranu vod se uvažovalo již od 90. let. Současné vedení univerzity tento záměr od počátku rovněž podporovalo. Krystalizačním jádrem nové fakulty budou dvě stávající pracoviště JU - Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech a katedra rybářství Zemědělské fakulty. Cílem sloučení pracovišť je optimalizace výuky rybářských oborů, která je zatím roztříštěna: bakalářské a magisterské obory zajišťuje katedra rybářství na ZF JU, doktorský obor VÚRH JU, přičemž převážná část rybářsky zaměřených akademických pracovníků je z VÚRH JU.

Výuka rybářských oborů na zemědělské fakultě byla zahájena po akreditaci inženýrského oboru Rybářství v roce 2003. Tento obor je velmi úzce propojen s praxí: jihočeský region je v rámci České republiky rybářsky nejvýznamnějším jak po stránce chovatelské a produkční, tak po stránce vědeckovýzkumné.

„Vedení Jihočeské univerzity vznik fakulty zaměřené na rybářství, akvakulturu a ochranu vod velmi podporuje,“ říká rektor univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc.: „V současné době je výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický největším a nejkomplexnějším pracovištěm zaměřeným na badatelský a zejména aplikovaný výzkum v oblasti rybářství a ochrany vod v republice. Nová fakulta bude jedinou fakultou tohoto zaměření v rámci celé České republiky. K dis-

Cílem nově zakládané Fakulty rybářství a ochrany vod JU je efektivní spojení odborníků a prostředků v rámci Jihočeské univerzity, Akademie věd ČR, Jihočeského kraje, profesního Rybářského sdružení ČR, podniků povodí, AOPK a ČR k posílení oboru rybářství a ochrany vod v ČR na mezinárodní úrovni s profilací na stupni excelence v oblasti výzkumné, vzdělávací a profesně orientované. Z propočtů vyplývá, že v průběhu akademického roku 2012 - 2013 bude na FROV JU studovat zhruba 300 studentů v prezenční a kombinované formě na úrovni bakalářské, magisterské a dok-

/

torské v oborech, které jsou (případně budou) akreditovány na JU. Těžištěm výuky bakalářských a magisterských oborů bude Ústav akvakultury v Českých Budějovicích, výuku doktorandů bude zajišťovat Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech.

1FTQMWRTQwNC ,KJQéGUM¾WPKXGT\KVC\¾UCFPÊRTQO÷PQW „Současné vedení univerzity si v době svého nástupu v roce 2004 stanovilo v první řadě optimalizovat strukturu této vysoké školy tak, aby odpovídala výsledkům vědy, odrážela moderní pedagogické směřování a aby její struktura byla čitelná pro veřejnost. První krok se podařilo uskutečnit k 1. lednu 2006, kdy vznikla filozofická fakulta,“ informuje rektor univerzity prof. V. Bůžek.

i-1.# &1-6145-º%*567&+ª 'ČNDQND(0%/Y+HLGHOEHUJX SURI+LOOHEUDQGQD-8 Prof. Dr. Helke Hillebrand, děkanka pro doktorská studia Evropské molekulárně biologické laboratoře (EMBL) v Heidelbergu, navštívila ve dnech 18. a 19. května 2009 Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity. Zúčastnila se prvního společného jednání Školy doktorských studií Přírodovědecké fakulty a vybraných pracovišť Akademie věd ČR (předsedové oborových rad, ředitelé pracovišť AV ČR a vedení PřF JU). V průběhu návštěvy přijal paní děkanku také rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., a seznámil ji s plány dalšího rozvoje univerzity. Prof. Dr. Helke Hillebrand navštívila několik laboratoří Přírodovědecké fakulty a Biologického centra AV ČR, v.v.i., zajímala se o klíčové výzkumné projekty a zapojení doktorandů do jejich řešení, informovala o systému doktorských studií v EMBL včetně budování sítě partnerských univerzit (v přednášce zazněla řada cenných a inspirativních námětů pro zlepšení našich doktorských studií).

Dalším významným datem byl 1. leden 2007, kdy se ze struktury zemědělské fakulty vyčlenily ekonomicky zaměřené obory a vznikla ekonomická fakulta. K 1. srpnu 2007 původní biologickou fakultu nahradila přírodovědecká fakulta, která současně rozšířila nabídku biologických oborů o obory neživé přírody (včetně učitelství těchto oborů pro střední školy). K 1. 9. 2009 bude mít Jihočeská univerzita 8 fakult (ekonomická, rybářství a ochrany vod, filozofická, pedagogická, přírodovědecká, teologická, zdravotně sociální, zemědělská fakulta) a Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech. -hb-

V EMBL je školeno kolem dvou set doktorandů z celého světa, ze zemí, které jsou členy asociovanými s EMBL (přispívají každoročně určitým dílem hrubého domácího produktu do rozpočtu EMBL) i z těch, které dosud ke smlouvě s EMBL nepřistoupily. Česká republika je ve fázi před přijetím za členskou zemi v EMBL (původně se předpokládalo, že se tak stane během našeho předsednictví EU). Přírodovědecká fakulta JU vychovává talentované magisterské studenty v biologických oborech, z nichž alespoň někteří by se v blízké budoucnosti mohli úspěšně ucházet o vysoce prestižní doktorské studijní programy v EMBL. Šance uchazečů na úspěch ve velké konkurenci by měly výrazně stoupnout s členstvím ČR v EMBL. Ambicí naší fakulty/univerzity by měl být status partnerské školy pro EMBL, ten by nemusel být bez šance, pokud se podaří udržet současný trend kvalitativního vzestupu v oblasti výchovy doktorandů a vědecko-výzkumných aktivit fakulty a ústavů BC AV ČR, v.v.i. prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty JU

/

5VCXDC,KJQéGUMÆWPKXGT\KV[

.21)(5(1&(

0ž*4#&0ª8º5#&$#5641/-Č

2%(=3(é1267, 3275$9,1 Ve dnech 21. – 22. května 2009 se v pražském Kongresovém centru konala konference Food research in support to science-based regulations. Byla zaměřena na otázky potravinové bezpečnosti a konala se v České republice v rámci akcí pořádaných v souvislosti s naším předsednictvím EU. V úvodu konference promluvili ministr zemědělství Petr Gandalovič, výkonná ředitelka EFSA Catherine GeslainLanéelle a hlavní představitelé evropské potravinové politiky z Bruselu, Paola Testori Coggi a Timothy Hall, ředitelé odborů pro potravinovou bezpečnost a biotechnologie. V následném bloku se představily české univerzity či vysoké školy zabývající se problematikou potravin a potravinových zdrojů: Česká zemědělská univerzita v Praze, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Mendelova lesnická a zemědělská univerzita v Brně, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Za Jihočeskou univerzitu vystoupil prof. Ing. Martin Křížek, CSc., který představil pět vybraných oblastí výzkumu v rámci chemie potravin, které se uskutečňují na Zemědělské fakultě JU. Prezentován byl výzkum zdravotně významných biogenních aminů v potravinách, sekundárních metabolitů s význačnými fyziologickými vlastnostmi, jako např. avonoidů a S-substituovaných derivátů cysteinu. Z technologicky významného výzkumu byly představeny možnosti využití patatinu v biotechnologiích a komplexní využití zemědělské produkce systémem „green biorefinery“. Tyto a další moderní směry výzkumu uskutečňované na Zemědělské fakultě JU jsou v souladu s nejnovějšími trendy evropského i světového výzkumu. Bylo konstatováno, že jedním z klíčových faktorů pro rozvoj světové ekonomiky bude v následujících desetiletích dostupnost, kvalita a nezávadnost potravin. prof. Ing. Martin Křížek,CSc., proděkan Zemědělské fakulty JU

Začátkem dubna 2008 byla v kampusu Jihočeské univerzity ve Čtyřech Dvorech podél Branišovské ulice zahájena výstavba dvou univerzitních objektů – budovy lozocké fakulty s rektorátem a univerzitní knihovny. V současné době v obou objektech probíhají dokončovací práce. Počítá se s tím, že budova lozocké fakulty bude zprovozněna s novým akademickým rokem a zahájení provozu celouniverzitní knihovny bude následovat.

1RYČY\Vi]HQpVWURPN\YNDPSXVX-8 IRWR,QYHVWLþQtRGGČOHQtUHNWRUiWX

Současně s dokončovacími pracemi v obou budovách probíhá vnější úprava komunikací, chodníků a parkovacích stání a provádějí se parkové úpravy bezprostředního okolí. V rámci samostatné akce byla koncem dubna 2009 dokončena část předepsané náhradní výsadby ve smyslu rozhodnutí odboru ochrany životního prostředí Magistrátu města České Budějovice z 13. ledna 2009. Za pokácenou zeleň při přípravě staveniště na pozemcích Jihočeské univerzity bylo nově vysazeno 69 listnatých stromů a 14 jehličnanů v prostoru u nového parkoviště (20 ks), mezi budovami kolejí (22 ks) a na volném prostranství přilehlé louky a stávajícího stromořadí (41 ks). Výsadba byla provedena v souladu s plánovaným rozvojem území Jihočeské univerzity. Projektovou dokumentaci zpracoval autorizovaný architekt pro obor zahradní a krajinářská tvorba Ing. Pavel Popela, výsadbu provedla odborná firma VTP Agrien, spol. s r.o., České Budějovice. Zbylá část předepsané náhradní výsadby (21 stromků) bude v rámci dokončení stavby provedena nejpozději do kolaudace. Celkem bude nově vysazeno 104 listnatých stromků a jehličnanů (např. javor, habr, ořechovec, líska turecká, buk lesní, jasan ztepilý, hrušeň, lípa srdčitá, jírovec perleťový, platan javorolistý; z jehličnanů borovice černá a borovice lesní). =GURM,QYHVWLþQtRGGČOHQtUHNWRUiWX -hb-

/

'YRMËGLSORP DEVROYHQWĎP))-8

5VWFGPVUM¾MQPHGTGPEG

Dne 16. 4. 2009 se v obřadní síni českobudějovické radnice uskutečnilo slavnostní předání bakalářských diplomů absolventům oboru Francouzský jazyk pro evropský a mezinárodní obchod, kteří v rámci studia na Filozocké fakultě Jihočeské univerzity využili možnost získat tzv. dvojí diplom.

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity pořádala dne 27. května 2009 v objektu Vltava studentskou konferenci Univerzity třetího věku (U3V). Konferenci zahájil děkan ZSF JU prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., a Miroslav Kohout, absolvent Univerzity třetího věku.

7PKXGT\KV[VąGVÊJQX÷MW

Po zahájení byly předneseny tři hlavní referáty, které představily Univerzitu třetího věku Jihočeské univerzity a aktuální nabídku programů, modulů a kurzů. Jeden z referátů přednesla prorektorka JU pro celoživotní vzdělávání a garantka U3V doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc. Konference pokračovala ve dvou blocích – blok A byl tematicky zaměřený na vzdělávání s podporou informačních a komunikačních technologií, v bloku B byly prezentovány práce a aktivity studentů Univerzity třetího věku. -jv-

6ODYQRVWQtSĜHGiQtGYRMtFKGLSORPĤYREĜDGQtVtQLþHVNREXGČMRYLFNpUDGQLFH  IRWR-MY-

Vydání dvojího diplomu je umožněno díky spolupráci Jihočeské univerzity s Jihobretaňskou univerzitou ve francouzském Lorientu. Spolupráce mezi oběma univerzitami existuje od roku 2003, kdy došlo k uzavření bilaterální dohody. Podmínky pro vydání jak bakalářského diplomu Filozofické fakulty JU v oboru Francouzský jazyk pro evropský a mezinárodní obchod, tak bakalářského diplomu partnerské Jihobretaňské univerzity v oboru Aplikované jazyky se specializací pro mezinárodní obchod, spočívají v úspěšném absolvování závěrečného třetího roku studia na partnerské univerzitě. Studium v tomto roce úspěšně ukončilo prvních šest českých studentů a jedna francouzská studentka. -jv-

0QXÚQDQT 'MQPQOKEMÆHCMWNV[,7 Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích nabízí pro akademický rok 2009/2010 studium v nově akreditovaném bakalářském studijním oboru Finanční a pojistná matematika. Obor je možné studovat v prezenční i kombinované formě. Přihlášky ke studiu bylo možné zaslat do 15. 6. 2009. Obor je určen studentům, kteří se zajímají o matematiku a její aplikaci v hospodářské a finanční sféře. Cílem oboru je seznámit studenty se základy finanční a pojistné matematiky a rovněž se základními matematickými a ekonomickými disciplínami, z nichž oba tyto obory vycházejí. Důraz je kladen na aktivní formy studijního procesu, které vedou k získání praktických dovedností v oblasti využití metod aplikované ekonomiky, financí a informatiky a práci s moderní výpočetní technikou v souladu s nejnovějšími trendy v této oblasti. Absolventi se mohou uplatnit ve sféře finančních a pojišťovacích aplikací (banky, pojišťovny, firmy zabývající se finančním poradenstvím, penzijní a investiční fondy apod.) nebo pokračovat v navazujícím magisterském studiu. -jv-

/

,KJQéGUM¾WPKXGT\KVCWF÷NKNCéGUVPÚFQMVQT¾VUX÷VQX÷W\P¾XCPÆOWX÷FEK XQDNCUVKRTQVGKPQXÆMT[UVCNQITCHKGRTQH&T4QNHW*KNIGPHGNFQXK Dne 22. dubna 2009 byla v obřadní síni českobudějovické radnice na slavnostním zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity udělena čestná vědecká hodnost doctor honoris causa v oboru Biofyzika, kterou převzal prof. Dr. Rolf Hilgenfeld, světově uznávaný odborník v oboru proteinové krystalograe.

=DKiMHQt VODYQRVWQtKR ]DVHGiQt 9ČGHFNp UDG\ -8 YREĜDGQtVtQLþHVNREXGČMRYLFNpUDGQLFH IRWR93DQFHU

Profesor Rolf Hilgenfeld patří mezi světově uznávané odborníky v oblasti proteinové krystalografie. Mezinárodní věhlas získal díky své vědecké práci zaměřené především na implementaci makromolekulární krystalografie a její příspěvek k návrhu léčiv. Rolf Hilgenfeld je také úspěšný lektor, organizátor a manažer, který od roku 2003 působí jako ředitel ústavu biochemie na univerzitě v německém Lübecku. Zde vede oddělení zabývající se studiem strukturních bází vnitrobuněčných infekcí způsobených vnitrobuněčnými bakteriemi jako jsou Legionelly a coronaviry. Jeho skupina nyní pracuje na Lassa virech, St. Louis Encephalitis virech, několika picorna- a enterovirech, pokračuje v práci s coronaviry a současně je stále aktivní v práci na vývoji léků účinných v boji s HIV. Profesor Hilgenfeld publikuje v nejvýše impaktovaných časopisech, jako je Nature nebo Science. Dříve než profesor Hilgenfeld začal působit na lübecké univerzitě, přijal v roce 1986 vědeckou pozici ve Frankfurtu, u giganta farmaceutického průmyslu, firmy Hoechst AG, kde svoji práci zaměřil na návrh a určení struktur inzulínu s dlouhou dobou působnosti. Úspěšně se mu podařilo prodloužit aktivní působení lidského inzulínu z obvyklých šesti hodin. Přispěl tak ke zredukování počtu injekcí, které si diabetici museli denně aplikovat. Profesor Hilgenfeld vyvinul třikrát mutovaný inzulín, výsledkem bylo prodloužení aktivity inzulínu na 12 hodin u psů a na 24 hodin u lidí. Tento dlouhodobě působící preparát

je nyní na trhu znám pod názvem „Lantus“ a jeho prodej dosahuje ročního obratu 800 milionů Euro. Za zmínku stojí také další projekt profesora Hilgenfelda, jímž je určení struktur elongačního faktoru Tu (EF-Tu) v jeho aktivní struktuře v analogickém komplexu s GTP. Tato struktura byla v roce 1993 publikována v časopise Nature a až dosud je jeho nejcitovanější publikací. Je také součástí standardních knih a textů o biochemii a buněčné biologii, jako je například kniha Molecular Biology of the Cell od Bruce Alberta. V dubnu 1990 začal Rolf Hilgenfeld vyučovat každý pátek na jenské univerzitě. Jeho motivací byla touha úzce následovat politické změny, které se děly v té době v Německé demokratické republice. Rolf Hilgenfeld se „zamiloval“ do Jeny a když byla v Ústavu molekulární biotechnologie v Jeně vypsána pozice na plnou pozici profesora strukturní biologie, byl jedním z více než 120 zájemců, kteří se přihlásili. Rolf Hilgenfeld uspěl. Po rekonstrukci laboratoří v Jeně se tam v roce 1995 přestěhoval a pokračoval v práci s EF-Tu, opět publikoval v nejvýše impaktovaných časopisech. Od roku 1998 do roku 2000 byl současně ředitelem tohoto ústavu. Několik posledních let Rolf Hilgenfeld věnoval studiu poměrně neobvyklých proteáz coronavirů, což se mu vyplatilo po vypuknutí epidemie SARS na jaře roku 2003. Výsledky práce publikoval v časopise EMBO Journal (Transmissible Gastroenteritis Virus – TGEV). Následovaly krystalové struktury hlavní proteázy lidského coronaviru 229E a především komplexy s inhibitory enzymu TGEV publikované v časopise Science, současně s prvním homologním modelem hlavní proteázy coronavirů SARS. Po opublikování této klíčové práce byl profesor Hilgenfeld pozván čínskou vládou do Číny na vrcholné diskusní setkání týkající se SARS, které se konalo v Pekingu. Několik týdnů spolupracoval s Univerzitou Tsinghua, kde ve spolupráci s profesorem Zihe Rao určil hlavní proteázu SARS-CoV a stanovil její strukturu. Výsledky práce byly popsány a publikovány koncem roku 2003 v Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA. To, spolu s několika navazujícími články o dynamice hlavní proteázy coronavirů a komplexech inhibitorů, přispělo k posílení reputace profesora Hilgenfelda a jeho skupiny. Profesor Hilgenfeld ale nepokračuje pouze ve studiu replikací virů a nových protilátek, věnuje se také vývoji nových mechanizmů v klinic-

/

kých pokusech a snaží se je prosadit v zemích, kde je jich nejvíce potřeba. Je zakládajícím členem International Consortium on Antivirals (ICAV), které vybírá nejlepší antivirové objevy a vychází vstříc jejich preklinickému i klinickému vývoji za pomoci vládních i nevládních fondů.

=OHYD3URPRWRUSURI.6NDOLFNêSĜHGþtWiDNDGHPLFNê VOLESURI5+LOJHQIHOGRYLDUHNWRU-8SURI9%ĤåHN     IRWR93DQFHU

S Jihočeskou univerzitou začal profesor Hilgenfeld spolupracovat v roce 1999, kdy jsem přijala místo ve vědeckém týmu docenta Štyse a začala se zde věnovat krystalizacím fotosyntetických proteinových komplexů. V Ústavu fyzikální biologie JU byla záhy založena Krystalizační laboratoř, ve které byly zahájeny krystalizační experimenty na stanovení struktur biologicky důležitých makromolekul pomocí rentgenové krystalografie. Profesor Hilgenfeld zde začal aktivně podporovat implementaci makromolekulární krystalografie a umožnil naší laboratoři přímý přístup na synchrotron DESY v Hamburku. V neposlední řadě stál u zrodu nově zavedeného předmětu „Krystalizace biologických makromolekul“, který se od r. 2001 vyučuje na ÚFB JU a Přírodovědecké fakultě JU a patří mezi vyhlášené přednáškové cykly z oboru proteinové krystalogeneze a krystalogafie. Ve snaze zabezpečit vzdělávání vysokého standardu za účasti mezinárodních lektorů z České a Slovenské republiky a také ze zahraničí se nám společně s profesorem Hilgenfeldem a doktorkou Řezáčovou podařilo v letech 2004 (FEBS AC04-13), 2006 (FEBS PLC06-35) a 2008 (FEBS PLC08-002) zorganizovat uvedený předmět jako kurz „Pokročilé metody v makromolekulární krystalizaci“ s podporou Federace evropských biochemických společností. Vzhledem k aktivní spolupráci s ÚFB JU byl v roce 2004 profesor Rolf Hilgenfeld jmenován hostujícím profesorem Jihočeské univerzity. Věřím, že aktivní spolupráce, která přetrvává již řadu let, bude úspěšně pokračovat i v budoucnosti. Mgr. Ivana Kutá Smatanová, Ph.D., Ústav fyzikální biologie JU

18<0+-7521.724ž%' 5,+*1è'5-1770+8'4<+617 Ze slavnostního projevu prof. R. Hilgenfelda „...Počátky mého vztahu k Jihočeské univerzitě spadají do doby před zhruba deseti lety, kdy jsem na krystalografických konferencích v Praze a Glasgow potkal Dr. Smatanovou. Ivana Smatanová v té době ještě působila na Masarykově univerzitě v Brně, kde se zabývala krystalovými strukturami sloučenin vanadu a já se zajímal o využití některých těchto sloučenin jako analog přechodového stavu u enzymů při hydrolýze nukleotidu. Okamžitě jsme se začali bavit o možné spolupráci. Měl jsem eminentní zájem o kontakty s českými krystalografy, protože v té době jsem ještě působil na univerzitě v Jeně v Durynsku, kde jsem nedlouho předtím inicioval uspořádání cyklu konferencí pod názvem „Heart-of-Europe Conferences in Biocrystallography“ (HEC), které doktorandům a mladým postgraduálním vědcům dávají příležitost v příjemné a uvolněné atmosféře prezentovat výsledky svého výzkumu v oboru makromolekulární krystalografie. Konference se setkala s velkým ohlasem (a pořádá se dodnes), ovšem jediní účastníci z České republiky byli z Prahy, a já měl zájem i o účastníky z jiných ústavů v zemi. V roce 1999 Dr. Smatanová přešla na Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, kde se stala členkou týmu fyzikální biologie Dr. Štyse. Hodlala se zde věnovat krystalizaci důležitých proteinů z rostlin, zejména fotosyntetických komplexů, a počínala si zde velmi úspěšně. Brzy po začátku naší spolupráce jsme s Dr. Smatanovou publikovali první společnou studii, která popisuje krystalickou strukturu antivirového proteinu izolovaného z líčidla jedlého, Phytolacca acinosa. Tato malá práce vznikla díky protnutí našich výzkumných zájmů, její specializace na molekulární biologii rostlin a mého zájmu o viry a antivirotika. Poté se naše výzkumné cesty opět rozdělily, ovšem používané pracovní metody zůstaly v obou laboratořích stejné: krystalizace a stanovení struktury biologických makromolekul pomocí rentgenové krystalografie. Krystalizace proteinů je často považována spíše za umění než za vědu. Ať už je pravda jakákoli, budeme i nadále spolupracovat na dalším rozvoji této disciplíny a seznamovat s ní i příští generace makromolekulárních krystalografů. Za tímto účelem jsme zahájili cyklus velmi úspěšných praktických krystalizačních kurzů pořádaných v Ústavu fyzikální biologie JU, v nádherném prostředí zámku v Nových Hradech. Tyto kurzy jsou tak populární, že Federace evropských biochemických společností (Federation of European Biochemical Societies - FEBS) již v minulosti financovala tři z nich a s největší pravděpodobností ve financování bude pokračovat i v budoucnosti...“ -red-

/

5X÷VQX÷W\P¾XCPÊQFDQTPÊEKRTQH40&T#PVQPÊP*QNÚ&T5E CRTQH&T'TKM&G%NGTES/&RąGX\CNKéGUVPÆFQMVQT¾V[,7 XQDQTW/QNGMWN¾TPÊCDWP÷éP¾DKQNQIKG Dne 4. června 2009 byly na slavnostním zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity v obřadní síni českobudějovické radnice uděleny dvě čestné vědecké hodnosti doctor honoris causa v oboru Molekulární a buněčná biologie. Převzali je prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc., světově uznávaný odborník ve výzkumu a vývoji antivirových látek, antimetabolitů a antiparazitárních látek, a prof. Dr. Erik De Clercq, M.D., světově uznávaný odborník ve virologii, zejména v oblasti výzkumu a vývoje inhibitorů replikačních mechanismů virových patogenů.

tování a vývoji antivirových látek/antimetabolitů/ antiparazitárních látek. Prof. Erik De Clercq je dlouhá léta nejbližším zahraničním spolupracovníkem, kolegou a přítelem prof. Holého. Dosáhl naprosto výjimečného postavení ve virologii, zejména v oblasti výzkumu a vývoje inhibitorů replikačních mechanismů virových patogenů. Původním vzděláním lékař s úctyhodnými znalostmi medicinální/biologické chemie dosáhl světového renomé právě díky zásadním příspěvkům k racionální konstrukci léků s antivirovým účinkem, a také díky objasnění mechanismů, jakými syntetické látky/léky namířené proti virům působí.

=OHYD SURI 'U (ULN 'H &OHUFT 0' D SURI 51'U $QWRQtQ+ROê'U6F  IRWR-MY-

„Myšlenka udělit ‚dual doctorate‘ Jihočeské univerzity dvojici světově proslulých badatelů, prof. RNDr. Antonínu Holému z ÚOCHB AV ČR, v.v.i., a prof. Eriku De Clercqovi z Rega Institute for Medical Research, Catholic University, Leuven, Belgium, se zrodila mnohem dříve, než byla na začátku října 2008 zveřejněna zpráva AV ČR o úmyslu navrhnout prof. Holého na Nobelovu cenu,“ říká děkan Přírodovědecké fakulty JU prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.: „Důvodem pro náš návrh byla dlouhodobá podpora Přírodovědecké fakulty JU prof. Holým, potažmo Jihočeské univerzity a ústavů Akademie věd v Českých Budějovicích. Pan prof. Holý byl vždy připraven a ochoten přednášet u nás na fakultě při nejrůznějších příležitostech, zejména na letních školách a konferencích, velmi významným způsobem také přispěl k sestavení nového studijního programu Biological Chemistry, jako společného přeshraničního oboru s Keplerovou univerzitou v Linci.“ S prof. Holým a jeho laboratoří tradičně spolupracují některé českobudějovické ústavy Akademie věd (Entomologický ústav, Parazitologický ústav, Ústav molekulární biologie rostlin) při tes-

5HNWRU-8SURI9%ĤåHNEODKRSĜHMHSURI$+ROpPX IRWR93DQFHU

*+5614+%-¦5'6-ž0ª 8º,+/'è0º%*151$0156ª SURI51'U/LERU*UXEKRIIHU&6F GČNDQ3ĜtURGRYČGHFNpIDNXOW\-8 Setkání obou výjimečných osobností u příležitosti mezinárodního symposia o chemii nukleových kyselin v Heidelbergu v roce 1976 bylo naprosto klíčové. Od tohoto momentu se začala odvíjet neuvěřitelně produktivní spolupráce obou badatelů na nové skupině potenciálních virostatik resp. látek s účinky proti patogenním/parazitickým organismům. Pozornost zaměřili netradičně na skupinu tzv. nukleosid fosfonátů a vymezili si tak zcela originální prostor pro výzkum a vývoj moderních nástrojů zejména antivirové chemoterapie. Každý, kdo měl možnost sledovat alespoň v posledních několika letech úspěchy, jichž oba výjimeční odborníci dosáhli, musí uznat, jaká obrovská invence, úsilí a pracovní nasazení za touto prací je. Podařilo se jim hned několik sloučenin úspěšně přivést do lékové formy ve spolupráci s průmyslovým partnerem v USA (např. Vistide, Hepsera, Viread, Truvada, Atripla, vesměs se jed-

/

ná o léky proti závažným onemocněním jakými jsou AIDS, hepatitida B, herpetické a poxvirové infekce). Tolik alespoň stručně k zásluhám obou velikánů světové vědy.

6ODYQRVWQtSURMHYSURI('H&OHUFTD IRWR-MY-

Velmi si vážíme toho, že prof. Erik De Clercq přijal v roce 2007 pozvání k semestrálnímu předmětu „Biochemistry at the Service in Medicine“. Jedná se o řádný semestrální kurs, na který přijíždí z Belgie 2x měsíčně a v blocích přednáší zmíněný předmět jak pro magisterské a doktorské studenty biologických oborů, tak i studentům přeshraničního oboru „Biological Chemistry“. Tyto přednášky pokračují i v akademickém roce 2008/2009. Prof. Erik De Clercq patří mezi velmi oblíbené učitele trpělivě vysvětlující složité mechanismy patobiochemických procesů, je vskutku pedagogickým nadšencem, a to je znát v každém ohledu. Studenti jej velmi uznávají a mají ho rádi, jak lze ostatně vyčíst ze studentského hodnocení. Pan profesor u nás navíc působí zcela nezištně. Velice si považujeme jeho připojení se k naší fakultě. Prof. Antonín Holý má na svém kontě cca 650 publikací, 60 patentů a přes 7 500 citací v SCI (v nedávné době byl poctěn čestnou profesurou Manchesterské univerzity). Prof. Erik De Clercq je autorem nebo spoluautorem neuvěřitelných 2 424 publikací, v naprosté většině v impaktových časopisech (v tomto velikém čísle jsou i knihy, kapitoly v knihách a příspěvky ve sbornících velmi kvalitních konferencí). Zajímavý je seznam 91 publikací (best achievements), kterých si pan prof. De Clercq cení nejvíce, jedná se o homogenní výběr do roku 2008, cca v 50 % případů je 1. autorem, vesměs se jedná o publikace v časopisech s mimořádným IF. Je tam mnohokrát Science, Nature, různé řady Nature, mnoho PNAS a další časopisy jako J. Virol, Biochem. Pharmacol., J. Med. Chem. Cancer Res. atd. Citační ohlas a HI jsou zcela jistě mimořádné. Je držitelem čestných doktorátů a profesur z řady univerzit (včetně Univerzity Karlovy v roce 2007), za období od roku 1981 byl či je členem 32 redakčních rad špičkových biomedicínských časopisů.

<ž5#&0ª8º<0#/)+.'#&5%+'0%'5 Ze slavnostních projevů prof. A. Holého a prof. E. De Clercqa u příležitosti udělení čestných doktorátů „…Závěrem mi dovolte vyjádřit naše společné poděkování. Platí především panu Johnu Martinovi, Ph.D., prezidentu a výkonnému řediteli kalifornské firmy Gilead Sciences ve Foster City, který se svou nezlomnou vírou v naše objevy a maximálním úsilím zasloužil nejvyšší měrou o úspěšné převedení našich látek ve tři komerční léčiva a dva další směsné preparáty. Z jeho spolupracovníků zaslouží být jmenovitě uvedeni zejména Norbert Bischofberger, Bill Lee, Mick Hitchcock a Tomáš Cihlář (všichni Ph.D.). Bez jejich úsilí bychom zde dnes před Vámi nestáli. Sluší se také vzpomenout při této příležitosti našich učitelů, jmenovitě pana profesora Pieta DeSomera, bývalého rektora Katolické univerzity v Leuvenu a ředitele Regova ústavu této univerzity, pana prof. Dr. Ing. Františka Šorma, zakladatele pražského ústavu a jeho bývalého ředitele, a pana Dr. Ing. Zdeňka Arnolda, DrSc., vědeckého pracovníka téhož ústavu. Velmi si také vážíme pracovního úsilí a výsledků práce všech našich současných i dřívějších spolupracovníků a Ph.D. studentů, z nichž jen někteří tu dnes mohou být přítomni...“ prof. RNDr. Antonín Holý, DrSc., dr. h. c. mult.

=OHYD'U-RKQ&0DUWLQSUH]LGHQWIDUPDFHXWLFNp¿UP\ *LOHDG 6FLHQFHV ,QF 86$ SURI (ULN 'H &OHUFT SURI /LERU *UXEKRIIHU SURI $QWRQtQ +ROê D 51'U =GHQČN+DYODV'U6FĜHGLWHOÒVWDYXRUJDQLFNpFKHPLH DELRFKHPLH$9ý5YYLY3UD]HIRWR93DQFHU

„…V roce 1996 časopis Der Spiegel otiskl rozhovor s prof. Holým, ze kterého cituji: „Já bych nebyl nic bez De Clercqa“, říká a se švejkovským mrknutím dodává: „Ale De Clercq by nebyl nic beze mě.“ A lidé z Gileadu? „Ti dodali tu třešničku na dortu“, říká. Úspěch měl údajně tři „rovnocenné duchovní otce“. Ve skutečnosti společnost Gilead Sciences nebyla jen třešničkou na dortu, protože uvedla v život sloučeniny, které byly syntetizovány opravdovým chemikem pracujícím v pražském Ústavu organické chemie a bioche-

/

mie v laboratoři, která by se díky své historické hodnotě měla zachovat ve svém původním stavu jako muzeum velkých objevů, a rádoby chemikem pracujícím v belgické Lovani za středověkých podmínek, jak řekl jeden holandský novinář, v laboratoři, která již v původním stavu neexistuje. Mám opravdovou radost, že John C. Martin, prezident společnosti Gilead Sciences, přiletěl až z dalekého San Franciska do Českých Budějovic, aby svou přítomností ještě umocnil slavnostní atmosféru tohoto obřadu...“ prof. Dr. Erik De Clercq, M.D., dr. h. c. mult. =DGREXVYpH[LVWHQFHXGČOLOD-LKRþHVNiXQLYHU]LWDãHVWQiFWþHVWQêFKGRNWRUiWĤ -red-

5VWFKWOPC,7

8ª%'7%*#<'èČ0'ä.10+

*Filozofická fakulta: Estetika, Francouzský jazyk pro evropský a mezin. obchod, Dějiny umění, Historie, Evropská teritoriální studia – ČR a německy mluvící země. *Pedagogická fakulta: Sociální pedagogika, Učitelství pro mateřské školy, Psychologie, Výchova ke zdraví. *Přírodovědecká fakulta: Biologie, Aplikovaná informatika, Měřící a výpočetní technika, Péče o životní prostředí. *Teologická fakulta: Pedagogika volného času, Sociální a charitativní práce. *Zdravotně sociální fakulta: Všeobecná sestra, Sociální práce ve veřejné správě, Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory, fyzioterapie, Porodní asistentka. *Zemědělská fakulta: Pozemkové úpravy a převody nemovitostí, Agropodnikání, Trvale udržitelné systémy hospodaření v krajině, Biologie a ochrana zájmových organismů, Zootechnika. =GURM67$*WDEXON\]SUDFRYDQp%F7.OLPSHURX

-hb-

Zájem o studium na Jihočeské univerzitě pro akademický rok 2009/10 je vyšší než v loňském roce. K 9. červnu 2009 bylo evidováno 11 670 přihlášek do bakalářských a dlouhých magisterských oborů. Oproti předchozímu roku (11 337 přihlášek) je to o 333 přijatých přihlášek více. Uchazeči si vybírali z nabídky 109 bakalářských a magisterských oborů. Přijímací řízení se na jednotlivých fakultách univerzity uskutečnilo v různých termínech v době od 1. do 23. června. Následující výčet ukazuje, o které obory projevili uchazeči největší zájem. • Obory s největším počtem přihlášek v rámci univerzity (bakalářské a magisterské obory): Obchodní podnikání (EF), Sociální pedagogika (PF), Účetnictví a finanční řízení podniku (EF), Všeobecná sestra (ZSF), Učitelství pro mateřské školy (PF), Pozemkové úpravy a převody nemovitostí (ZF), Sociální práce ve veřejné správě (ZSF), Řízení a ekonomika podniku (EF), Agropodnikání (ZF), Pedagogika volného času (TF), Psychologie (PF), Rehabilitační - psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory (ZSF), Biologie (PřF), Výchova ke zdraví (PF), Sociální a charitativní práce (TF). 3RþHWSĜLKOiãHNGRWČFKWRRERUĤYSRþWX N SĜHGVWDYRYDOFFDYãHFKSRGDQêFKSĜLKOiãHN • Obory s největším počtem přihlášek na jednotlivých fakultách: *Ekonomická fakulta: Obchodní podnikání, Účetnictví a finanční řízení podniku a Řízení a ekonomika podniku.

56'#/0#2(,7 6'#/0#2(,7 1(-9÷7j«(95236.» ','$.7,&.»352-(.7 Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity je od poloviny letošního roku jedním z řešitelů významného projektu 7RP pro podporu přírodovědného vzdělání S-TEAM: „Science Teacher Education Advanced Methods“. Příprava tohoto projektu trvala jeden a půl roku, a zástupci PF JU se na jeho přípravě podíleli od samého začátku. Koordinátorem projektu je Norská univerzita přírodních věd a technologií v Trondheimu (odkud mimochodem vzešli dva nositelé Nobelovy ceny, Lars Onsager za chemii a Ivar Giaever za fyziku). Kolegové z Trondheimu se obrátili na učitele z JU na základě předchozí odborné spolupráce v evropské asociaci pro pedagogický výzkum European Educational Research Association.

/

Projekt byl dokončen a podán v létě loňského roku; pečlivá práce na jeho přípravě se vyplatila, protože se podařilo vytvořit reprezentativní síť klíčových pracovišť evropského didaktického výzkumu v přírodních vědách zahrnující 26 pracovišť v 15 zemích. Projekt S-TEAM byl Evropskou komisí vybrán jako jediný z 42 předložených evropských projektů, je financován v celkovém objemu 4,7 mil euro a může prostřednictvím svých řešitelů ovlivnit přípravu zhruba půl milionu učitelů přírodních věd v Evropě.

Cíle projektu jsou: • zlepšit základní přírodovědnou gramotnost, zvýšit motivaci žáků a studentů a zkvalitnit procesy učení v přírodovědném vzdělávání, a zvýšit tak zájem o studium přírodních věd a matematiky a o profesní kariéru v těchto oborech, • umožnit velkému počtu učitelů, aby ve své praxi více využívali učení objevováním a další aktivizující metody, které prokázaly efektivitu v přírodovědné přípravě žáků a studentů, • podpořit lepší profesní přípravu budoucích učitelů přírodních věd a matematiky rozšířením nabídky alternativních didaktických postupů a výzkumně zakotvených didaktických znalostí. Přestože možnosti podpory aktivního způsobu konstrukce přírodovědného poznání žáků a studentů jsou zkoumány a postupně zaváděny do praxe po dvě desetiletí, nepodařilo se v evropském prostoru dosáhnout potřebné změny kvality přírodovědného vzdělání tak, aby bylo zabráněno postupnému poklesu zájmu mladé generace o tyto disciplíny a o profesní uplatnění se v nich. Situace v Evropě je vnímána jako značné riziko pro budoucnost, a proto Evropa investuje do rozvoje přírodovědných didaktik a do projektů, které usilují o změnu v realitě přírodovědného vzdělávání ve školách. S-TEAM navazuje na úspěšné předchozí projekty v národním (německý Sinus) a mezinárodním měřítku (Mind the Gap) a představuje nejsoustředěnější a nejrozsáhlejší evropský didaktický projekt orientovaný tímto směrem. Role PF JU v projektu je krom role národního zástupce soustředěna do výzkumu a podpory aplikací ve dvou oblastech, v nichž má tvůrčí a odborná práce na zdejší fakultě tradici. První z nich je výzkum a využití motivační role tzv. oborových olympiád pro žáky a studenty základních a středních škol, a druhou je aplikace přístupu tzv. Filo-

zofie pro děti, což je program pro rozvoj kritického, empatického a etického myšlení v didaktice elementární matematiky. V oblasti olympiád se tým řešitelů soustředí nejprve na soutěže v biologii a vytvoří tréninkové moduly jak pro učitele z praxe, tak pro využití v přípravě studentů učitelství. Jejich obsahem bude analýza motivace účastníků takových soutěží a hledání cest, jak se zájem těchto žáků a studentů utváří a jak mu lze ve školních podmínkách napomoci. Další částí bude analýza motivačního potenciálu úloh, které se v olympiádách objevují, a také analýza chyb, kterých se při jejich řešení žáci a studenti dopouštějí a jak s nimi pracují nejen oni, ale i jejich učitelé. S využitím motivační teorie sebedeterminace, sociálního srovnávání a tzv. zástupného učení budou nabídnuty možnosti, jak motivační potenciál olympiád více využívat v běžné výuce. Podobně i v oblasti využití programu Filozofie pro děti v elementární matematice bude cílem vytvořit tréninkový modul, který bude možné využívat jak v pregraduální přípravě učitelů, tak v dalším vzdělávání učitelů z praxe. Tento didaktický modul orientovaný na děti 1. stupně ZŠ je zaměřen na osvojování základních matematických pojmů cestou dialogického a kritického myšlení. Cílem bude přivést učitele k prožitku otázek a obtíží, s nimiž se malé děti při prozkoumávání takových konceptů setkávají. Tak si (budoucí) učitelé mohou prohlubovat svoje dovednosti stimulovat rozvoj dětského myšlení cestou společného objevování a hledání, aniž by dětem nabízeli předčasné odpovědi na autentické dětské sokratovské otázky. Role národního zástupce pak pro tým řešitelů na PF JU znamená hledání možností jak ovlivnit vzdělávací politiku a cíle v oblasti přírodovědného vzdělávání a jak pomoci využít evropské poznání pro zlepšení efektivity výuky v našich školách. Řešení projektu skýtá mimořádné možnosti pro zapojení studentů do špičkového mezinárodního výzkumu, pro bezprostřední zavádění alternativních didaktických přístupů ověřovaných na předních evropských pracovištích do přípravy budoucích i už praktikujících učitelů na JU a v neposlední řadě pro prohloubení dosavadní evropské spolupráce kateder PF JU. V současné době se připravuje další projekt, který by na současný tříletý S-TEAM měl navázat. Bude se jednat o implementační projekt na další tříleté období, v němž by v mnohem větší míře měli být zapojeni učitele z praxe.

/

prof. PaedDr. Iva Stuchlíková, CSc., vedoucí katedry pedagogiky a psychologie, Pedagogická fakulta JU

1XGNGVTJWX\F÷N¾X¾PÊ X.QU#PIGNGUC\CJTCPKéPÊEJ X\VC\ÊEJ,KJQéGUMÆWPKXGT\KV[ OTÁZKY PRO... prorektora pro zahraniční vztahy RNDr. Jana Zahradníka -LKRþHVNiXQLYHU]LWDVHYUiPFLQiURGQtH[SR]LFH SĜHGVWDYLODQDYHOHWUKXY]GČOiYiQt1$)6$Y/RV $QJHOHV -DNR SURUHNWRU SUR ]DKUDQLþt MVWH ]GH XQLYHU]LWX]DVWXSRYDODYHGOMHGQiQtVSRWHQFLiOQtPLSDUWQHUVNêPLXQLYHU]LWDPL-DNYHOHWUKSUREtKDODMDNMVWHE\OVSUH]HQWDFtVSRNRMHQ" Veletrh se konal v době od 25. do 29. května. Jihočeská univerzita se prezentovala v rámci české delegace, mottem bylo „Study in the Czech Republic“. Stánek byl umístěn v objektu veletržního paláce, který je součástí moderního finančního a veletržního centra v Los Angeles. Šlo o velmi rozsáhlou akci, kde se prezentovaly stovky vystavovatelů, ať již v národních stáncích (např. Německo nebo Mexiko), nebo samostatně. Představily se zde také instituce, které se podílejí na organizaci akademických mobilit, letních škol atd. Cíl všech delegací byl shodný – prezentovat svou univerzitu a získat pro ni studenty. Takže jsme si samozřejmě konkurovali, ale v atmosféře, která byla „americky“ vstřícná a příjemná. Musím velmi ocenit celkovou připravenost akce ze strany organizátorů. Náš stánek byl připraven agenturou NAEP (Národní agentura pro evropské vzdělávací programy), která organizačně spadá pod Dům zahraničních služeb MŠMT ČR, dalším partnerem byla Fulbrightova komise.

nery vybranými přímo na veletrhu. Jednal jsem se zástupci univerzit z kanadské provincie Alberta, z Calgary, Edmontonu a Lethbridge. Tato setkání otevřela možnosti najít novou, zajímavou spolupráci pro naši univerzitu. Máme co nabídnout, ať už v oblasti biologických studií nebo např. historie apod. Na českém stánku se pravidelně střídali zástupci jednotlivých českých univerzit. Vedle propagačních materiálů univerzity jsem měl připravenu také prezentaci univerzity na ash discích, které jsem předával vážným zájemcům o spolupráci. Od některých z nich již mám kladné odezvy.

8SURVWĜHGSURUHNWRU-851'U-=DKUDGQtNVSDUWQHU\ ]H]DKUDQLþQtFKXQLYHU]LW IRWRDUFKLY]DKUDQLþQtKRRGGČOHQt

Je jisté, že nejkvalitnější kontakty se musí budovat zdola, nejlépe na základě vzájemné spolupráce jednotlivců. Na druhou stranu, domnívám se, že není dobré celkově odmítat podobné aktivity, protože i kontakt, vztah budovaný „shora“, pokud je dobře promyšlen a zvážen, může nastartovat kvalitní spolupráci a přinést dobré výsledky. 0iWHLGDOãtNRQNUpWQČMãtRGH]Y\RGSRWHQFLiOQtFK SDUWQHUĤ"

=H]DKDMRYiFtSDUW\YHOHWUKX IRWRDUFKLY]DKUDQLþQtKRRGGČOHQt

Jel jsem jel na veletrh s jediným cílem – prezentovat Jihočeskou univerzitu; měl jsem předem domluveno několik schůzek, některé mj. zprostředkovali kolegové z přírodovědecké fakulty. Jedna z těchto schůzek byla zakončena s výhledem budoucí konkrétní spolupráce s University of Florida. Setkal jsem se také s potenciálními part-

Ano, z institucí, které jsme na veletrhu kontaktovali, nám přicházejí první e-maily, z nichž zmíním tři nejzajímavější. Jeden je od firmy, která koordinuje a organizuje letní školy, která působí v Turecku. Druhou institucí, která nás již oslovila, je organizace působící na utrechtské univerzitě. Věnuje se organizování informační sítě, jejíž členové si navzájem vyměňují informace o letních školách, kurzech a dalších studijních nabídkách. Obratem nás také kontaktovala univerzita ze Santiaga de Chile, hlavního města jihoamerického státu Chile, která má velký zájem o spolupráci. Chile je od Evropy geograficky velmi vzdálené, takže hledání možností konkrétní spolupráce bude samozřejmě postupné, ale určitě se nám otevírají zajímavá témata bádání nejen např. pro přírodovědeckou fakultu.

/

Toto vše ale zatím neznamená, že se všemi institucemi, které nás oslovily, nebo které jsme oslovili my, začneme obratem spolupracovat. Celý veletrh byl o otevírání možností a v tomto duchu chceme pokračovat. 6 ~þLQQRVWt RG  ~QRUD  SĤVREtWH QD -8 YH IXQNFL SURUHNWRUD SUR ]DKUDQLþQt Y]WDK\ =DWtPMHWRSRPČUQČNUiWNiGREDQDKRGQRFHQtDOH SĜHVWRVH]HSWiPQD9DãHSUYQtSR]QDWN\]WRKRWR SĤVREHQt Přišel jsem do zavedené struktury, která funguje velmi dobře. Zahraniční oddělení pracuje autonomně a zajišťuje úkoly týkající se studentských mobilit velmi dobře, můj příchod tedy nebyl žádným otřesem, či výrazným zásahem do fungování tohoto oddělení.

ru musí v této spolupráci sehrát obrovskou roli. Prohloubení vztahů s partnerskými univerzitami v Linci a Pasově, případně i s dalšími univerzitami, může přinést do budoucna mnoho dobrého. 9OLVWRSDGXVHQDXQLYHU]LWČEXGHNRQDWPH]LQiURGQtNRQIHUHQFHNYêURþtOLVWRSDGRYpUHYROXFH NWHURX RUJDQL]DþQČ ]DMLãĢXMHWH 2 MDNRX DNFL SĤMGH" V současné době pracujeme na přípravách podzimní konference, která se uskuteční ve dnech 24. a 25. listopadu 2009. Půjde o společensko-vědeckou konferenci, která by se měla věnovat zhodnocení toho, co bylo za 20 let od Listopadu dosaženo ve světě vědy. A tento svět už je dnes bez hranic. Konferenci jsme proto nazvali „Jihočeská univerzita ve světě vědy bez hranic“.

Zahraniční vztahy a vůbec veškeré vnější vztahy jsou založené na kontaktu, vztahy v akademickém prostředí musí být založeny na kontaktech vědců, učitelů, studentů, z nichž pak mohou vyrůst vztahy mezi univerzitami. V této oblasti podle mne není třeba nic revolučně měnit, protože vztahy založené na spontánně vzniklých kontaktech mezi vědci samozřejmě fungují. Čeho si v oblasti zahraničních vztahů velmi vážím, je úzká spolupráce mezi Jihočeskou univerzitou a univerzitami v Pasově a Linci. Ať už v rovině osobních vztahů, na které se snažím navázat, tak také musím zmínit např. velmi dobře fungující přeshraniční obor Biologická chemie. Byl jsem se v Linci podívat a hovořil se studenty tohoto oboru; jsou z možnosti studovat na dvou univerzitách nadšeni. Tuto aktivitu je i nadále třeba podporovat. Velmi si cením a fandím také přípravě podobného přeshraničního oboru s univerzitou v Pasově, který bude zaměřen na středoevropská studia. 9UiPFL(YURS\GRFKi]tYPQRKDREODVWHFKNYêUD]QpLQWHJUDFLY\VRNpãNRO\MVRX]DSRMHQ\YĜDGČ SURMHNWĤ-DNpQRYpPRåQRVWLVHRWHYtUDMtQDNWHUp MHWĜHEDSUXåQČDYþDVUHDJRYDW" Potenciál přeshraničních vztahů je potřeba znásobnit, protože v rámci plánů Evropské unie pro období po roce 2013 se počítá se vznikem „velkých“ regionů, oficiálně je tato aktivita nazvána EGTC (European Grouping for Territorial Cooperation). Půjde o spojování menších celků do větších jednotek bez ohledu na to, zda daným územím procházely či procházejí hranice států. Takto vzniklé regiony budou garantovat potenciál rozvoje. A právě území jižních Čech, dolního Bavorska a horního Rakouska je přirozeným regionem, který se dobře rozvíjí. Již nyní může být tento efekt znásoben, pokud se najdou společné cíle. Začíná se rýsovat i název tohoto uskupení - Region Dunaj – Vltava. Univerzity podle mého názo-

3RKOHGGRH[SR]LFHYHOHWUKX IRWRDUFKLY]DKUDQLþQtKRRGGČOHQt

Vybrali jsme tři hlavní témata, která budou přesně vymezena vystoupením garantů v zahajovacím dnu. Prvním okruhem je náš region, region Dunaj – Vltava a přínos Jihočeské univerzity k otevření se vědeckému světu. Druhým okruhem je Evropa a Evropská unie, sousedé České republiky. Třetím tématem je mimoevropský svět, hlavně Spojené státy americké a asijské země. Bude zde rovněž řada oficiálních hostů, jsem potěšen, že pozvání přijal prezident republiky Václav Klaus. Pozvali jsme hejtmana Jihočeského kraje a zástupce sousedních regionů, velvyslance ČR, kteří se zasloužili o navázání kontaktů Jihočeské univerzity v příslušných zemích, a řadu dalších významných osobností. Byli bychom rádi, kdyby konference byla barvitá a podtrhla společenskou vážnost tohoto významného výročí.

/

-hb-, -jv-

*.#80ª6¦/#-&+5-75+ 3RGËOYÛXN\DYøG\YVRXêDVQÇP Y\VRNRxNROVNÇPY]GøO¿Y¿QËDMHKRNYDOLWD HLAVNÍ TÉMA je příspěvkem do diskuse nad podílem a stavem vědy a výuky v současném vysokoškolském vzdělávacím systému. Autoři příspěvků se rozhodli podělit se s vlastními poznatky a zkušenostmi vysokoškolských pracovníků. Zamýšlejí se nad stávající i požadovanou kvalitou studentů a pedagogů, nad způsobem výuky, hodnotí, co je potřebné pro dosahování kvalitních výsledků a upozorňují na současný (často kriticky hodnocený) stav. Velký prostor je věnován možnostem doktorského studia jako klíčového zdroje nové generace vědců v silně konkurenčním prostředí. Příležitost zapojit se do diskuse všechny součásti zatím nevyužily, proto téma zůstává do příštího čísla -LKRþHVNpXQLYHU]LW\ otevřené.

prostředky ze státních zdrojů, vedou k dynamickému růstu počtu vysokoškoláků. Řada politiků volá „ještě větší podíl mladých na vysoké školy“ za přizvukování některých novinářů. Při těchto vystoupeních si často říkám: to bych rád věděl, jakou vysokou školu jste asi studoval(a), pokud opravdu věříte tomu, co říkáte či píšete. Střední školy mají samozřejmě různou úroveň a i ony chtějí při současném způsobu financování žít, příp. přežít. A tak hrdě vykazují, kolik jejich absolventů bylo přijato na vysokou školu. Dal si však někdo práci zjistit, kolik z nich pokračuje po jednom či dvou letech studia, nebo jaké vůbec mají studijní výsledky? Nemohu se neobrátit zpátky. Jsem přesvědčený, že úroveň vzdělání absolventů meziválečných gymnázií a reálek byla vyšší než absolventů řady oborů současných vysokých škol. Do prvého ročníku jedné z fakult VŠCHT v Praze nás v roce 1960 nastoupilo 120, absolvovalo 56. Nyní začíná na stejné fakultě kolem pětinásobného počtu – a to ještě vznikly stejné obory na několika dalších vysokých školách. Je úroveň současných absolventů bakalářského stupně studia vyšší než dřívějších jedno- či dvouletých nástaveb zajišťovaných středními odbornými školami? Nevím, ale mám obavy, že často nikoli.

0CMQNKMP¾UWéKVGNGLGwV÷\CLÊO¾ XÚUNGFPQUVXÚWM[" Úvodem musím přiznat, že tyto poznámky píši pod vlivem závěrečných termínů řádného zkouškového období zimního semestru v prvém ročníku jedné z našich fakult (nikoli často kritizované ZF). Úspěšnost do 25 %, řada odpovědí na úrovni novin nevalné úrovně, někdy „proti logice a přírodě“. Ti lepší už mají zkoušku úspěšně za sebou, někteří z nich byli skutečně výborní. Bohužel, představují jen necelou polovinu. Učím na vysoké škole téměř 38 let, a to na čtyřech fakultách JU (PF, PřF, ZF a ZSF), a jsem v kontaktu s několika dalšími českými vysokými školami. Zkoušel jsem již kolem 12 tisíc studentů. Domnívám se proto, že mám dost zkušeností a mohu srovnávat. Kmenově jsem pracovníkem ZF, avšak to, co uvedu dále, se zdaleka netýká jen studentů a učitelů Zemědělské fakulty či pouze Jihočeské univerzity. Politický zájem zvýšit vzdělanost značné části populace plus existenční potřeba vysokých škol mít co nejvíce studentů, na něž dostanou

Tedy stručně: na vysoké školy nyní přichází řada studentů, u nichž mám pochybnosti, jak vůbec mohli maturovat. Nemám na mysli jen odbornou připravenost, ale i všeobecné vzdělání počínaje češtinou. Při opravování různých písemných prací se rozhořčuji nad pravopisnými hrubkami, které by se neměly objevovat u žáků páté třídy. A schopnost věcně formulovat určitou myšlenku či odpověď je pro některé studenty za hranicí možností. Bohužel, podíl slabých studentů vzrůstá. Opakovaně si kladu otázku, zda to není způsobeno rozvírajícími se nůžkami mezi znalostmi a zkušenostmi učitele prohlubujícími se s věkem a dalšími generacemi studentů přicházejícími ve stále stejném věku. Jsem přesvědčený, že není. Např. již několik let musím při přednáškách opakovaně vysvětlovat některé pasáže, jejichž pochopení před lety studentům nedělalo potíže. A to ještě na přednášky chodí svědomitější část posluchačů. Populační ročníky slábnou, Gaussova křivka nadání populačních ročníků přicházejících

/

na vysoké školy zřejmě zůstává stejná, ale přijímáme podstatně vyšší podíl těchto mladých lidí. Co tedy s tím? Kantorská zkušenost mi říká, že studijní skupina, v níž studenti velice dobře znají své přednosti i nedostatky, je jen tak dobrá, jako její nejslabší příslušníci. Pár nejlepších to nemusí ovlivnit, ale tolerované výsledky těch nejslabších bezesporu kazí studijní morálku průměrných. Pokud tedy chceme alespoň udržet úroveň studia, musíme se zbavit slabých studentů, především lajdáků, kteří demoralizují ostatní.

nad vývojem výslednosti výuky rukou a raději půjdeme psát impaktovaný článek, můžeme za pár let zjistit, že bychom se mohli jmenovat třeba učiliště (byť možná s hrdým přívlastkem research). Důležitá poznámka na závěr: Pokud by si snad někdo vyvodil, že podceňuji význam výzkumu na vysokých školách, je na velkém omylu. Jsme však škola – a její podstatnou úlohou a povinností je vzdělat mladou generaci. prof. Ing. Pavel Kalač, CSc., katedra aplikované chemie a učitelství chemie, Zemědělská fakulta JU

S velkým optimismem jsme zavedli kreditní systém, neboť „to je samozřejmostí ve vyspělých zemích“. Ano, ale já v jeho užití zatím vidím především šanci pro málo nadané a lajdáky, aby se „potáceli v pásmu sestupu“. Bohužel, jen zcela ojediněle se setkávám se studenty, kteří využili možností kreditního systému pro úspěšné urychlené či mezioborové studium. A teď do vlastních řad, tedy vůči kolegům učitelům. Systém hodnocení výkonnosti jednotlivých učitelů a pracovišť téměř jen podle kritérii výslednosti výzkumu – a to podle mého soudu nekomplexních – vede k honbě za impaktovanými články a citovaností. Jen pro zajímavost: zkuste si porovnat v našem univerzitním časopisu četnost informací o výzkumu a výuce na JU. Pro některé učitele se tak výuka stává zátěží, která je odvádí od daleko více hodnocených činností. Studenti nás dělí na „dávače“ a „nutiče“. Budiž, některý učitel je buď charakterem předmětu a/nebo svými vlastnostmi mírnější, ve svých důsledcích méně náročnější. Jiní jsou ostřejší. Rozčilují mě ale kolegové, kteří na náročnost vůči studentům, zejména na vysoký podíl opakovaných zkoušek, reagují: „... a proč si přiděláváš práci?“. A ještě víc ti, kteří nešetří kritikou neznalostí a nezodpovědnosti studentů, ale klasifikují způsobem „umíš – jedna, neumíš – dvě“. Samostatnou kapitolou je dálkové studium. Mnozí jeho studenti si skutečně chtějí doplnit vzdělání, někteří však jen potřebují získat diplom. Učitelé s postojem „dálkaři to mají složitější“ – a to jistě mají – přimhuřují oko, ale někdy také zavírají obě. Projdou-li takto „omilostnění dálkaři“ studiem, domnívají se, že je to standardní stav. A jaký pak může být jejich pohled na absolventy řádného studia, když oni dokázali studium zvládnout při četných dalších povinnostech a zlomku hodin výuky? Vyslechl jsem jednou nechtěně radu takovéhoto absolventa „...tam klidně jdi, je to brnkačka“. Podle mého názoru je to pro doporučovanou fakultu dost diskvalifikační hodnocení. Takže souhrnně: nemohu se stále smířit se snižováním nároků na kvalitu studia (což ovšem zdaleka není specifikem naší univerzity). Mávneme-li

#åUMQPéÊUQWéCUPÚ\RčUQDHKPCPEQX¾PÊRąGU XÚ\MWOPÆ \¾O÷T[ DWFG OQåPÆ URQéÊVCV MQNKMFQUVCPGOG\CX÷FGEMÚXÚUNGFGM Před 150 lety chodili všichni do obecné školy, ta nadanější část potom na měšťanku nebo na dlouholeté gymnázium, ostatní do učení či do výroby. Před 50 lety chodili všichni 8-9 let do základní školy, ta nadanější polovina pak na střední školu. Dnes se blíží stav, kdy budou skoro všichni chodit do školy dvanáct let a ta nadanější polovina pak do terciárního vzdělávání. Vývoj spočívá v prodlužování doby, kdy se mládež drží ve školách a nevypouští se do praktického života; polovině populace se to stane až ve dvaceti letech nebo později. Ta horní desetina populace, která dřív osidlovala klasické, „humboldtovské“ univerzity, je tu pořád: v doktorských programech. Bohužel jsme si této změny nevšimli a formální atributy staré univerzity (tedy elitnost, exkluzivnost, „akademickou obec“ s jejími svobodami, imatrikulace, promoce a takové ty věci, co při nich nosíme na hlavách) jsme ponechali beze změny tam, kam teď patří polovina věkové kohorty. Připadá nám oprávněně, že se to tam nehodí, že to už nejsou ty univerzity, na jaké jsme byli zvyklí. Opravdu nejsou a už nikdy nebudou. (To se týká i učitelů. Kde jsou ti rakousko-uherští gymnaziální kantoři, kteří psali knihy o květeně Šumavy či o hradech Slezska? Kde by byli? To jsme přece my.) Všichni, kdo uvažují o vyšším podílu terciárního vzdělávání, okamžitě dodávají, že nebude 50 % právníků či chirurgů, že jde o převedení současných vyšších odborných škol a různých nástaveb do terciárního vzdělávání. Střední školy by se měly postupně přibližovat různě náročným gymnáziím, v terciáru se bude získávat odbor-

/

né vzdělání (vyšší než dejme tomu kominické). Je na každé škole, aby se rozhodla, zda se bude podílet na krátkodobých studijních programech zaměřených jen a pouze na praxi či zda se hodlá zaměřit na vyšší stupně vzdělání. Je na každé škole, jak hluboko se rozhodne hrábnout. A tím se dostáváme k té vědě: kdo se chce specializovat na nóbl „staro-univerzitní“ vzdělávání, bude relativně malý a ve světě, kde se soutěží o omezené státní prostředky na vzdělávání, i chudý (ti malí si nevydělají ani na školném, až jednou bude), pokud si nevydělá někde jinde, například na výzkumu (nehledě na to, že nóbl vzdělávání je s výzkumem spojeno jaksi samo od sebe). Až skončí současný způsob financování přes výzkumné záměry, bude konečně možno normálně spočítat, kolik dostaneme za určitý vědecký výsledek a srovnat to s tím, kolik dostaneme za studenta. Například na ZF JU přinese student nějakých 77 tis. Kč ročně. Kdo vydělá stejné množství peněz za výzkum (nějakých 10-15 „bodů“, tj. např. jeden lehce podprůměrný časopisecký článek), ten „ušetří“ jednoho studenta a posune svou školu/fakultu směrem ke klasické univerzitě. Obě činnosti se zrovnoprávní tím nejpřirozenějším způsobem, totiž přepočítávácím kurzem v korunách. prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., prorektor JU pro vědu a výzkum

4Q\G\PCVRGTURGMVKXPÊLGFKPEGCF¾VLKO X÷VwÊwCPEG S textem profesora Kalače – bohužel – musím v plném rozsahu souhlasit. Je to o to smutnější, že pana profesora a jeho přístup ke studentům znám dobře z doby, kdy jsem po řadu let porovnával výsledky studentského hodnocení přednášek na Biologické fakultě: vždycky býval jedním z nejlépe studenty hodnocených přednášejících, často zcela na prvém místě. Jeho pohled na situaci je velmi výstižným popisem stavu věcí. Teď jde ovšem o to, co s tím dál.

studia. A tudíž dnes do bakalářských programů nutně přicházejí davy lidí, kteří dříve ani nestudovali na gymnáziích a nesložili maturitu. A to ať chceme, či nechceme (nebudou-li studovat u nás, ujmou se jich z ekonomických pohnutek jinde). Nechci teď rozebírat ani to, s jakou úrovní znalostí ze středních škol proto přicházejí, ani to, co bychom jim měli nabízet a dodat, aby nalezli uplatnění na trhu práce – to je jiná a další problematika. Jde mi o něco jiného: v davech uchazečů o bakalářské studium jsou kromě studentů, kteří profesoru Kalačovi i mnohým nám dalším působí (decentně řečeno) vrásky na čele a pochyby o smysluplnosti našeho (i jejich) snažení, také ti jedinci, jejichž studium by nemělo končit jen bakalářským stupněm a diplomem, ale třeba až stadiem doktorským. Ti, kteří jednou budou lepší než my a budou muset dokázat mnohem víc. A o ty nám musí jít. První krok je vůbec je včas rozlišit, poznat je a vědět o nich. Zatím to vypadá tak, že se spíše staráme o ty prvé: moje téměř každodenní administrativní rutina je řešení záležitostí studentů problémových. Ne že by to nemělo patřit mezi mé povinnosti, ale mnoho smyslu taková činnost nemá a odvádí od přednostní péče o budoucnost perspektivních studentů. A stejně je tomu na úrovni fakult a kateder. Připomíná to situaci na naší (ale i evropské) politické scéně, kde pro tahanice a obavy, aby někdo snad neublížil problémovým občanům, politikům už nezbývají síly na péči o dobro občanů bezproblémových. Takže závěrem: diferencovat, diferencovat a zase diferencovat. Když už není úniku před tou „masifikací“, musíme se naučit rozeznat co nejrychleji perspektivní jedince, což zatím ani nezvládáme ani neumíme. A pak jim dát větší šance: máš schopnosti a ochotu se více snažit – dáme ti možnost se více naučit. Samozřejmě že za cenu více úsilí, více práce (i té naší) a žádné pohodičky – ale to už je na rozhodnutí jednoho každého. Stále totiž platí, že jednou získané vzdělání je to, co ti nikdo, ani žádný režim, nemůže vzít.

Zřejmě musíme vzít na vědomí to, čemu naše resortní ministerstvo říká strašlivým termínem „masifikace vysokých škol“. Není to jen politický tlak domácí, ale aspoň řekněme „evropský“, ne-li globální. Takže je třeba počítat s tím, že zhruba taková část populačního ročníku, jaká před přibližně sto léty získávala maturitou středoškolskou kvalifikaci, dnes vstupuje do doktorského stupně

/

prof. RNDr. Zdeněk Brandl, CSc., prorektor JU pro studium

Zvláštní podmínkou je získat dostatečný počet 6ąK RKNÊąG UQWéCUPÆJQ X[UQMQwMQNUMÆJQ ohlasů na vydané publikace. Kde je ale získat? wMQNUVXÊ\RQJNGFWF÷MCPC<5(,7 V podstatě existují 3 pilíře vysokého školství: pilíř pedagogický, pilíř vědecký a pilíř ekonomický. První dva pilíře byly vždy propojeny s tím, že na vysokých školách převažoval význam pedagogického pilíře. Vědecký pilíř ho doplňoval – byl především součástí zájmů vědeckých institucí. Ekonomický pilíř byl pochopitelně rovněž vždy důležitý, měl však podpůrný charakter. Když jsem nastupoval do funkce děkana ZSF JU, bláhově jsem se domníval, že budu moci počet studentů omezit, a tím zvýšit kvalitu výuky. Dnes již vím, že to byla beznadějná vize. Fakulta by se neuživila. Kvalitu pedagogického procesu pokládám za základní. Vyžaduje velmi podrobnou přípravu, podrobné studium literatury atd. Můžeme mluvit někdy i o umění. Toto všechno se sice považuje za samozřejmé, přitom se ale nikde nehodnotí (s výjimkou studentského hodnocení). Nikde nejsou uváděny tabulky pořadí fakult, univerzit atd., týkající se této problematiky. Aby se kvalita pedagogického procesu zvyšovala, musí být zajištěn kariérní růst pedagogů; akademičtí pracovníci se musí vzdělávat, publikovat, aby pak mohli ukončit postgraduální studium a podrobit se habilitačnímu, event. jmenovacímu řízení. Toto jsou podmínky, jež jsou, kromě jiného, důležité pro zajištění akreditačních řízení. Již nestačí, aby vysokoškolští vyučující dokončili postgraduální studium, které je samo o sobě velmi náročné. Nikdo totiž od nich nevyžaduje vzdělání a vzdělávání se po stránce pedagogicko-didaktické. Proto kvituji s povděkem skutečnost, že vedení JU navrhuje systém celoživotního vzdělávání také pro akademické pracovníky v této oblasti. Pro akreditační řízení fakulty potřebují 60 %, resp. 40 % habilitovaných členů akademické obce, a to především domácích, ne „létajících“. Kde je však mohou fakulty získat, když k získání těchto titulů akademických pracovníků je podmínkou jednak náročná publikační činnost především v časopisech s impakt faktorem nebo v recenzovaných časopisech, jednak musí tito pracovníci projít náročným habilitačním, event. jmenovacím řízením. To kromě shora uvedených podmínek však vyžaduje celou škálu publikačních, vědeckých a společenských aktivit, např. aktivní účast na tuzemských i zahraničních konferencích, dále musí být řešiteli výzkumného projektu, který vypsala významná agentura. K tomu je nutné umět velmi dobře především anglický jazyk.

Zahraniční autoři většinou české autory necitují, protože neumí česky, a některé oblasti, jako je např. česká sociální či zdravotní problematika, je nezajímají, respektive ji ke své práci nepotřebují. A český autor svého českého kolegu cituje jen ojediněle, snad se obává tuzemské zdroje použít. Celá věc se komplikuje tím, že se hodnotí tzv. Hirschův index, který vyjadřuje právě tuto citovanost. Fakulty jsou v současné době závislé hlavně na počtu studentů a konkurenční prostředí se stále více vyhrocuje. Je proto nutné mít těchto habilitovaných pracovníků stále více, aby se kvalita „pedagogického pilíře“ udržela (je však všeobecně známo, že habilitovaný pracovník nemusí být vždy ten, kdo požadovanou kvalitu zajistí). Při feminizaci některých fakult je situace velmi komplikovaná. Ženy na rozdíl od mužů mají druhé zaměstnání doma, musí pečovat o děti atd. Velmi často jsou vynikajícími pedagogy. A nyní je ve školství převaha mladých žen, které musí pečovat o malé děti – kde pak mají získávat čas k sepisování impaktovaných článků a monografií. Vedení fakult je vděčné, když tyto ženy v tomto období plní pedagogické povinnosti a někdy řeší tzv. obslužné projekty. Akademický pracovník tedy kromě přímé pedagogické činnosti musí plnit i tzv. nepřímou pedagogickou činnost, tj. zabezpečit vznik studijních opor, vést bakalářské, diplomové, příp. disertační práce. Mohu s uspokojením konstatovat, že některé z nich navzdory tomuto „mateřskému handicapu“ plní i úkoly plynoucí z požadavků na solidní vědeckou práci.

Zdravotně sociální fakulta má akreditované habilitační i jmenovací řízení. Vedení fakulty zajišťuje možnost sledování citovanosti tuzemských a některých zahraničních časopisů. Přesto jmenovací řízení nemohou tito akademičtí pracovníci vždy plně využít vzhledem k stávajícím požadavkům. Jsou mladí a mají spoustu jiných úkolů: školních, ale i mimoškolních (mateřství). Stát si však objednává stále větší počet studentů, především bakalářů. V novém návrhu zákona se diskutuje o změnách, tj. o jmenování profesorů a docentů podle funkčního zařazení, tak jak je tomu v zemích EU. Tím by se uvedené problémy mohly částečně řešit. Je však otázkou, zda se nesníží zároveň kvalita habilitovaných pracovníků. Druhou součástí „pedagogického pilíře“ jsou studenti. Studenti jsou cílovou skupinou akademického snažení. A shora uvedená dlouhá řada úkolů pedagogů právě směřuje k jejich co nejvyšší vzdělanosti.

/

Jací jsou současní studenti? Jsou stejní jako dříve? Jsou aktivní, jsou pasivní. Je nutné konstatovat, že na všech fakultách existují skupiny excelentních studentů, a to nejenom po stránce studijní, ale někdy je možno hovořit i o vysoké úrovni výzkumné a morální. Myslím si, že se však více učí, než studují. Informace získávají totiž často přímo z internetu, tedy informace hotové, o kterých nemusí přemýšlet. A diskuze o úrovni jejich jazykové gramotnosti? Například studenti doktorského studia mohou získat a skutečně získávají mezinárodní certifikáty a uznání. Svědčí o tom bohaté zahraniční mobility. Snad je nevýhodou skutečnost, že klesá gramotnost studentů v německém jazyce, a tím klesá zájem o stáže v německy mluvících zemích. Mobility se Slovenskem jsou také poměrně řídké. Podle některých názorů neumí naši studenti především česky. Rád bych zdůraznil fakt, že ne všichni studenti se budou realizovat ve vědecké oblasti, předávat a rozvíjet vědecké poznání či učit. Budou z nich však výborní praktici.

které neměly výzkumné záměry, velmi příznivé. Budou totiž hodnoceny články uvedené v RIV, tj. články v časopisech s IF, monografie atd. Vedení fakult tedy musí podporovat i projekty „nevědecké“, jaké vypisuje např. FRVŠ apod. Významným počinem je také vypisování vědeckých projektů, které podporují vysoké školy. Mohu tak upozornit na několik významných publikací, které vznikly právě při řešení projektu. Jak z uvedeného vyplývá, ekonomický pilíř narozdíl od let minulých významně ovlivňuje činnost fakult. Čím více studentů, tím více peněz – tím je pochopitelně částečně ovlivňována kvalita pedagogického pilíře. Je však více než jisté, že nakonec to bude ekonomický pilíř, který bude tím hlavním. Bude výrazně ovlivňovat budoucnost fakult i univerzit. prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., děkan Zdravotně sociální fakulty JU

Piliř vědy má dva úkoly. Za prvé zvyšuje kvalitu akademického sboru, protože nutí akademické pracovníky ke studiu „nového“, k definování problému atd. Vědecký program na vysokých školách je zcela správně podporován a v některých případech hodnocen snad i výše než pedagogický. Dokonce existují tabulky „první a druhé ligy“ apod. Ruku v ruce s výzkumem a vědeckou činností plní věda i druhý úkol, tj. představuje ekonomický přínos pro vysoké školy. Získat vědecké projekty v oblasti vědy je velmi obtížné, ale to již souvisí s kvalitou akademického sboru. Humanitní vědy včetně sociálních jsou však potlačovány v celkové koncepci vědeckého výzkumu. I nejlepší pracovníci v těchto oblastech mají problém se prosazovat, především pak na mezinárodním publikačním fóru. Kromě dotačních peněz potřebují fakulty získat finanční prostředky i z jiných zdrojů. Vedení fakult musí podporovat aktivity z oblasti tzv. „nevědy“, tj. z oblasti celoživotního vzdělávání, řešit tzv. obslužné projekty. Napsat však „nevědecký“ projekt, např. do ESF, je velmi náročné a vyčerpávající. Přínos těchto nevědeckých aktivit je finanční, ale ve svém důsledku vlastně kapacitně omezují práce akademických pracovníků na tzv. „tvrdých“ vědeckých aktivitách. Je sice pravda, že na ZSF JU jejich řešení již přineslo podklady pro skutečný výzkum, např. problematika canisterapie apod. V minulých letech byly fakulty hodnoceny podle množství tzv. CEP projektů. Toto kritérium podle nové legislativy odpadá. To je pro fakulty,

2GFCIQIKEM¾HCMWNVCX[WéWLÊEÊCD¾FCLÊEÊ Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity se odborně a vědecky profiluje tak, aby její činnost vytvářela potřebné vědecké zázemí pro studijní obory, které zajišťuje, především pak pro přípravu studentů učitelství. Jaká by měla být učitelská příprava, abychom vychovávali budoucího učitele k jeho profesi a zároveň splňovali standardy univerzitního vzdělávání? Učitelskou přípravu není možné uskutečňovat ve dvou oddělených složkách: přípravě pedagogicko-psychologické a oborové. V pregraduální i postgraduální přípravě bychom měli směřovat k vytvoření a kultivování „poznatkové báze učitelství” (Shulman, 1986), neboli amalgámu znalostí z oboru a jeho školské interpretace, pedagogicko-psychologických znalostí a dovedností, přesvědčení o smyslu daného oboru vzdělávání atd. Současné požadavky na kvalitu vzdělávání na vysokých školách znamenají nejen tímto způsobem orientovat pedagogickou činnost, ale také uskutečňovat odpovídající badatelské aktivity. Na pedagogických fakultách není možné zaměřo-

/

vat se na pěstování jen samotného oboru, ale není ani možné pěstovat jen didaktiky bez opory o odborný základ. Hrozilo by tady reálné nebezpečí, že bez opory o fundament oboru by se z oborové didaktiky stal jen soubor návodů, jak vyučovat, založený na empirii. V současné době výzkum na pedagogické fakultě navazuje na řešení výzkumných záměrů z minulosti projekty základního a aplikovaného výzkumu i badatelskými aktivitami podporovanými jen z rozpočtů kateder a prostředků na specifický výzkum. Akademičtí pracovníci PF také spolupracují při řešení projektů se svými kolegy z ústavů Akademie věd ČR, fakult Jihočeské univerzity i jiných českých a zahraničních univerzit a výzkumných ústavů. Podívejme se na badatelské a výukové aktivity jednotlivých pracovišť PF podrobněji. Katedra anglistiky kooperuje na mezinárodním projektu Socrates Lingua s názvem Vivace, jehož cílem je výuka cizích jazyků pro handicapované občany. V rámci tohoto projektu se s angličtinou setkaly tělesně a mentálně postižené děti v Centru Arpida, učí se ji dospělí s psychickým onemocněním v centru Domino či mentálně postižení v centru Empatie. Katedra jednou ročně vydává odborný časopis South Bohemian Anglo-American Studies. Členové katedry se věnují i práci na moderních slovnících angličtiny. V rámci literárních studií důležité místo zaujímá anglicky psaná dětská literatura. Souběžně s těmito aktivitami vznikla v souladu se zaměřením katedry na učitelství čtyřdílná řada učebnic angličtiny pro 2. stupeň základního vzdělávání Way to Win 6-9 (nakladatelství Fraus), která je postupně převáděna do interaktivní podoby, a také příručka jazyka pro vedení hodiny Angličtina učitele angličtiny. Katedra biologie navazuje ve své činnosti na dříve řešený výzkumný záměr formou spolupráce na řešení výzkumného záměru Přírodovědecké fakulty JU s názvem Ekologické, evoluční a experimentálně-biologické přístupy ke studiu vzniku a významu biodiverzity i projektu GA ČR Limitující faktory a omezení biologického zotavování z acidifikace: Jaká je budoucnost horských ekosystémů Šumavy. Badatelská práce jednotlivých učitelů katedry je soustředěna také do oblasti antropologie, regionální geologie a studia rozmanitosti a ekologie vodních a mokřadních rostlin a živočichů. Dlouhodobě členové katedry věnují pozornost bádání v oblasti didaktiky biologie a přírodopisu (v minulosti byly uskutečněny didaktické experimenty ve spolupráci s rakouskými kolegy i „exotický“ projekt přípravy učebnic biologie pro šestiletá gymnázia v Japonsku). V současnosti je významnou aktivitou v této oblasti projekt GA ČR Užití přírodnin v kontextu cílů a kurikula příro-

dovědného vzdělávání na 1. stupni ZŠ. V rámci sedmého rámcového výzkumného programu se právě rozbíhá projekt S-TEAM: Science-Teacher Education Advanced Methods. Na řešení projektu spolupracuje více než dvacetičlenné konsorcium evropských univerzit v čele s univerzitou v Trondheimu. Pedagogická fakulta si slibuje od spolupráce získání zkušeností i kvalitních badatelských výsledků, které by se měly výrazně promítnout do změn v přípravě učitelů přírodovědných předmětů. O tom, že katedra biologie má v oblasti vzdělávání výsadní postavení, svědčí i zapojení v expertní činnosti pro ministerský projekt Podpora technických a přírodovědných oborů. Vědecko-výzkumné aktivity nově vzniklé katedry českého jazyka a literatury se promítly především do řešení grantových projektů, realizovaných v letech 2006 - 2008 s podporou MŠMT ČR a Evropského sociálního fondu. Byly zaměřeny na rozvíjení dovedností pedagogů a žáků osvojovat si moderní informační a komunikační technologie a na inovaci školního vzdělávacího programu a jeho klíčových kompetencí ve výuce českého jazyka a literatury na základních i středních školách. Ve spolupráci členů katedry a učitelů víceletého Gymnázia Vodňany se efektivně propojuje teorie a školská praxe. Vědecko-výzkumné aktivity katedry fyziky se orientují jednak do oblasti didaktiky fyziky, jednak do oblasti výzkumu a aplikací plazmochemických technologií povrchových úprav. V současné době je katedra spoluřešitelským pracovištěm pětiletého výzkumného projektu „Nanokompozitní vrstvy a nanočástice vytvářené v nízkotlakém plazmatu pro povrchové modifikace“. Projekt je součástí programu Nanotechnologie pro společnost. Hlavním řešitelem projektu je katedra makromolekárních struktur na MFF UK, na řešení projektu participuje sedm prestižních pracovišť z celé České republiky. Účast v takto rozsáhlém výzkumném týmu umožňuje pracovníkům katedry těsné kontakty s vědeckou špičkou v daném oboru. Vedle základního výzkumu se pracovníci katedry účastní vývoje nových technologií. V rámci programu MPO Trvalá prosperita spolupracuje katedra s předním českým výrobcem lan firmou Lanex, a.s., a s VŠCHT Praha na projektu „Využití nanotechnologií pro povrchovou úpravu lan“. Cílem tohoto projektu je využití nemodernějších poznatků vědy pro vývoj technologie vedoucí ke zvýšení otěruvzdornosti dynamických horolezeckých lan. Katedra geografie je relativně mladá. Její členové jsou z hlediska geografických disciplín poměrně úzce specializováni, protože musí zajistit výuku všech hlavních geografických disciplín. Vědecky

/

proto spolupracují s kolegy podobné specializace z jiných českých a zahraničních geografických pracovišť. Jde například o výzkum druhého bydlení (chataření a chalupaření), periferních oblastí ČR, vývoje využití země, rozmisťování průmyslových investic, dopravní obslužnosti regionů, prostorových struktur našich velkých měst, migrace v regionech, mrazového zvětrávání, výzkum v rámci krajinných a environmentálních syntéz i geobotanických a zoogeografických analýz atd. Společný výzkum členů katedry geografie se zaměřil na geografické analýzy a syntézy v regionu Novohradských hor a nově na geografii Českých Budějovic a českobudějovické aglomerace. Katedra germanistiky sdružuje vědce z České republiky a Německa a má ideální poměr rodilých mluvčích a českých učitelů. Taková struktura katedry garantuje vynikající kontakty k německým a rakouským univerzitám, jež se odrážejí v současných a budoucích společných projektech. V první řadě to jsou styky s univerzitami v Augsburgu, Braunschweigu, Pasově, Řezně a Vídni. Mimo to katedra úzce spolupracuje s institucemi jako Goetheinstitut, DAAD, Deutsch-Tschechischer Zukunftsfonds. Aktuální zájem členů katedry germanistiky se soustředí především na německou a rakouskou literaturu 20. století a současnosti, exilovou literaturu, didaktiku němčiny jako cizího jazyka, dějiny jazyka a gramatiku, sémantiku a pragmatiku se zřetelem na současnou němčinu. V květnu příštího roku se na katedře koná mezinárodní konference na téma „Die Chancen des Deutschen in Tschechien in Forschung und Praxis“, jíž se zúčastní vědci z Německa, Rakouska, Švýcarska, Maďarska, Slovenska a České republiky a kterou podpoří augsburská instituce Forum Ost. Umělecká výchova byla vždy důležitým článkem vysokoškolského učitelského studia na jihu Čech. Studenti i učitelé katedry hudební výchovy vyvíjejí činnost jak v oblasti hudebně teoretické, tak umělecké. V teoretické oblasti se soustřeďují zejména na zpracování regionálních i celostátních historických témat, biografií pozdně barokních, klasických, ale i soudobých autorů. V umělecké oblasti se nejlepší studenti katedry (především oboru učitelství pro základní umělecké školy) každoročně úspěšně zúčastňují celostátních interpretačních soutěží pořádaných některou z partnerských pedagogických fakult. Koncertní život jižních Čech obohacuje pravidelně i smíšený sbor katedry, vedený Martinem Horynou, obnovenými premiérami děl autorů české hudební renesance a jihočeský vysokoškolský sbor, který získává přední ocenění. Učitelé katedry informatiky se zabývají využitím informačních technologií ve vzdělávání, jsou autory školních učebnic informatiky pro základ-

ní školy, učebnic pro tzv. free software a metodických příruček pro tvorbu webových stránek. Na katedře bylo vyvinuto vlastní výukové prostředí eAmos pro podporu e-learningu a elektronického vzdělávání a systém vzdělávacích videokurzů sledovatelných přes webový prohlížeč (tzv. webcasting). Nejnověji se členové katedry zabývají vytvářením aplikací pro mobilní technologie, tedy např. i pro mobilní telefony, a ve spolupráci se soukromými firmami v regionu katedra pracuje na projektech výzkumné a aplikační povahy, např. optimalizace podnikových informačních systémů.

Na katedře matematiky odborná činnost směřuje převážně na užití nových technologií ve výuce matematiky. S příchodem počítačů a vývojem příslušného softwaru se změnil tradiční pohled na výuku (nejen matematiky). Programy počítačové algebry a dynamické geometrie by měly ovlivnit cíle a metody matematického vzdělávání. Katedra se stala garantem tohoto tématu na celorepublikové úrovni a spolu s Jednotou českých matematiky a fyziků pořádá jedenkrát za dva roky celostátní konferenci s názvem Užití počítačů ve výuce matematiky. S tématem počítačů ve výuce souvisí i řešení mezinárodních projektů, do kterých jsou členové katedry zapojeni. Cílem projektu Intergeo je zpřístupnit na internetu zdroje vytvořené v různých systémech dynamické geometrie školské veřejnosti v celé Evropě. Právě začínající evropský projekt InnoMathEd se bude zabývat inovacemi v matematickém vzdělávání. Podobně je zaměřen i projekt NaDiMa, zabývající se konstrukcí výukových prostředí v primární matematice. V současné době byla katedra přizvána k přípravě projektu Ematec, který by se měl zabývat užitím nových technologií v dalším vzděláváním učitelů matematiky. Na katedře je řešen již druhý projekt základního výzkumu v didaktice matematiky financovaný GA ČR s názvem Rozvíjení matematické gramotnosti v základním vzdělávání, který se zaměřuje na hledání a formulování vhodné koncepce ma-

/

tematiky s vyváženou složkou motivační, operabilní, aplikační a pracovní a zkoumání charakteru práce učitele, který reektuje své poslání a modifikuje svou práci podle svého přesvědčení v souladu s realitou školní třídy a cíli matematického vzdělávání. Tyto aktivity mají vesměs didaktický záměr, kromě nich se ale členové katedry zabývají na mezinárodní úrovni problematikou řešení diferenciálních rovnic, robotikou, statistikou či automatickým dokazováním vět pomocí počítače. Katedra pedagogiky a psychologie se v oblasti výzkumu stala hlavním pracovištěm v republice, kde se soustavně pěstuje výzkum emocí a motivace. Uznání si získala i na mezinárodním poli, o čemž svědčí vyzvání organizátorů X. evropského kongresu psychologie v roce 2007 a XXIX. světového kongresu v roce 2008 k uspořádání sympozií k problematice motivační struktury. Značný ohlas má v českých podmínkách také výzkum očních pohybů, který je po smrti prof. Matějčka rozvíjen zejména na tomto pracovišti. V oblasti pedagogického výzkumu patří k tzv. „rodinnému stříbru“ výzkumy v oblasti implicitních pedagogických znalostí, rozvoje profesní identity cestou adaptace arteterapeutických technik a psychosomatického přístupu, tvorba pomůcek pro děti se specifickými poruchami učení a mezinárodní spolupráce v projektech orientovaných na sociologické aspekty výchovy a vzdělání. Katedra si nesmírně cení těsné spolupráce s podobně orientovanými pracovišti u nás. Připravuje proto pokračování projektu ESF sítě pedagogických fakult, který je zaměřen na zkvalitňování profesní přípravy budoucích učitelů a zvyšování jejich erudice v užívání moderních technologií. V rámci tohoto projektu přednášejí zdejším studentům špičkoví odborníci z celé republiky – tzv. pedagogické dny proběhly na fakultě již třikrát. Intenzivně katedra rozvíjí spolupráci se zahraničními pracovišti. V reakci na evropskou výzvu ke zvýšení kvality přírodovědného vzdělání a zvýšení zájmu mladých lidí o matematiku, přírodní vědy a technologie se katedra podílí na přípravě celoevropské sítě univerzitních pracovišť připravujících učitele přírodovědných předmětů. Oddělení ruského jazyka a literatury se ve spolupráci s ostatními jazykovými katedrami pedagogické a filozofické fakulty výraznou měrou podílí na vydávání odborného časopisu pro teorii a praxi vyučování cizím jazykům a češtině jako cizímu jazyku Lingua viva, který úspěšně vychází již od roku 2005. Katedra společenských věd se na počátku 90. let zaměřila na experimentální ověřování distančních forem výuky ve společenskovědních disciplínách. Byla postavena na jednotlivých projektech

a jejich realizaci v rámci činnosti katedry. Jednalo se zejména o distanční studium učitelství, přičemž důraz byl položen na vytvoření modelových základních kurzů a učebnic filozofie, sociologie a ekonomie. Pro tuto činnost katedra zpracovala původní studijní a metodické materiály a získala několik významných grantů v rámci projektů celoživotního vzdělávání – FRVŠ, MŠMT a sponzorských nadací Open Society Fund SF (Higher Education Program) Praha a Vzdělávací nadace Jana Husa Brno. V dalším období (1998 – 2006) se katedra zaměřila na zahraniční spolupráci v oblasti jednotlivých oborů a v současné době své záměry (grantové a publikační) orientuje na studium migrace, multikulturní tolerance, mediální výchovy a evropského občanství, včetně zkvalitnění výuky oborové didaktiky. Z mezinárodní spolupráce v oblasti migrace vznikl i společný navazující magisterský program („joint degree“), do kterého bude fakulta letos poprvé přijímat studenty. Ti budou kromě PF JU studovat na univerzitě v Oldenburgu, Stavangeru a Nové Gorici. Katedra tělesné výchovy a sportu je součástí fakulty od jejího vzniku. Badatelské aktivity členů katedry obvykle navazují na ukončená nebo probíhající doktorská studia. V poslední době se katedra zapojila do programu Národní agentury Sokrates - Erasmus intenzivního typu. Na společném projektu se podílejí univerzity: Nitra (Slovensko), Sunderland (VB), Levanger (Norsko) a Oradea (Rumunsko). V prvním roce (2009) se uskuteční setkání partnerů projektu v Nitře, kurz pobytu v přírodě se zaměřením na cykloturistiku (jižní Čechy) a e-learningový kurz základů vědecké práce. Bude následovat kurz severských sportů v Norsku a stáž v kinatropologické laboratoři v Sunderlandu. Katedra výchovy ke zdraví je naopak nejmladším pracovištěm PF, ale rozsahem poskytovaných studijních programů a mimořádnou aktivitou ve výzkumu i jeho aplikacích ji není možné přehlédnout. Studijní programy katedry plně reagují na vzrůstající potřebu pedagogicko-psychologicky vzdělaných odborníků, jejichž úkolem je vedení člověka k zájmu o vlastní zdraví, posílení jeho důstojnosti, sebedůvěry, samostatnosti i odpovědnosti. Katedra tímto směrem dynamicky rozvíjí výzkumnou a vědeckou činnost, spolupracuje s lékaři, řediteli škol, učiteli, vychovateli a trenéry v ČR i v zahraničí (např. Rakousko, Německo, Polsko, Slovinsko, Švýcarsko, Indie, Japonsko, USA.) V současné době jsou řešeny výzkumné projekty spojené s implementací výchovy ke zdraví do školského terénu a projekt GA ČR Pozitivní efekty rozvoje sebekontroly a sebeúcty na snížení nadváhy prostřednictvím jógového tréninku. Další dva velké projekty jsou řešeny

/

ve spolupráci s německou univerzitou v Pasově a univerzitou Kochi v Japonsku.

snahách zakotvit profesi arteterapeuta v systému zdravotnických profesí.

Katedra výtvarné výchovy působí na fakultě také nepřetržitě po celou dobu jejího trvání. V současné době připravuje učitele pro vyučování výtvarné výchovy v základním vzdělávání a formou náročné jednooborové přípravy i pro vyučování výtvarných oborů pro základní umělecké školy. V posledních několika letech dochází k výraznému kvalitativnímu i kvantitativnímu posunu v nabídce předmětů studia. K tradičním disciplínám (teorie a metodiky výtvarné výchovy, kresby, malby, dějin umění a modelování) přibyly v posledních letech atraktivní předměty. S mimořádným ohlasem se ve velkoryse nově vybudovaném pracovišti v Dukelské ulici setkává sklářská tvorba, keramická plastika, akční tvorba, výtvarná interpretace kulturní památky, knižní ilustrace, hlubotiskové techniky, fotografie nebo i teoretické disciplíny jako historiografie a metodologie dějin umění, plastická anatomie, stavebně-historický seminář a další dílčí disciplíny, které dotvářejí co nejširší vzdělání a rozhled budoucího učitele jednoho z nejkreativnějších předmětů na základních i základních uměleckých školách.

Jmenovala jsem jen některé z široké palety aktivit akademických pracovníků Pedagogické fakulty JU. Všem výše zmíněným snahám věnuje vedení PF maximální podporu, protože v nich vidí budoucnost tvůrčí činnosti. Nově připravovaný zákon o terciárním vzdělávání, Bílá kniha, nová metodika hodnocení výsledků vědy a výzkumu stanovují jasné požadavky na vysokou kvalitu a srovnatelnost výsledků. Není jednoduché se prosadit v tvrdé konkurenci publikování v recenzovaných periodikách a nakladatelstvích s přísnými redakčními radami. Zatím se z rozmanitých srovnání pedagogických fakult zdá, že se PF vcelku daří. Fakulta má řadu pracovitých – někdy i zbytečně skromných – akademických pracovníků, kteří každodenní prací vytvářejí tento příznivý obraz.

Ateliér arteterapie je ojedinělým pracovištěm v rámci středoevropského regionu. Poskytuje jako jediný v České republice vysokoškolské studium (bakalářské, neučitelské - distanční) intervenční arteterapie, probíhající formou studijně výcvikové komunity o sobotách a nedělích. Studium poskytuje další specializaci pracovníkům v různých oborech práce s lidmi, zejména pedagogům, psychologům, lékařům a dalším. Specializace umožňuje absolventům v rámci jejich profesních úkolů uplatňovat edukační, poradenskou, diagnostickou a terapeutickou činnost, která je založena na systematické práci s výtvarnými projevy osob, s nimiž pracují. Arteterapie je hraniční disciplínou. K jejímu výkonu nejsou potřebné jen vědomosti z oblasti psychologie, psychoterapie a z oblasti věd o umění, nýbrž i praktické dovednosti jako posouzení výsledku vlastní výtvarné zkušenosti, posunu ve výtvarném vyjadřování a reexe skutečností vzešlých z interpretace jeho artefaktů ve skupině. Proto byl v rámci finanční podpory Evropského sociálního fondu realizován projekt zaměřený na přípravu letních výcvikových kurzů, jejichž náplní bylo především upevnění a rozšíření praktických znalostí a dovedností studentů arteterapie. Dosud se kurzů, jež probíhaly v průběhu letních prázdnin, zúčastnilo zhruba 150 studentů a na jejich výuce se podílelo 20 erudovaných odborníků s velkou osobní zkušeností v oblasti psychologie, arteterapie a psychoterapie z ČR i ze zahraničí. Ateliér arteterapie též každoročně pořádá Arteterapeutickou konferenci. Někteří vyučující Ateliéru jsou členy Výboru České arteterapeutické asociace a podílejí se též na současných

=SRGNODGĤSUDFRYQtNĤNDWHGHU3)-8 doc. dr. Alena Hošpesová, Ph.D., děkanka Pedagogické fakulty JU

5GXGTPÊEGUVQW\CX÷FQWCX\F÷N¾X¾PÊO Pět let působení na Jihočeské univerzitě je vhodnou příležitostí se trochu ohlédnout, a to zejména proto, že mé působení na JU je moje první pedagogická a vědecká zkušenost s vysokým školstvím v ČR. Před nástupem na JU jsem strávil osm let na katedře chemické fyziky největší skandinávské univerzity ve švédském Lundu jako postdoktorand, odborný asistent a nakonec i jako docent a pedagog. Po tak dlouhé době v zahraničí samozřejmě nelze nesrovnávat, takže sepsání příspěvku do tematického čísla univerzitního čtvtletníku jsem pojal jako vhodnou příležitost k utřídění si myšlenek, jak by švédský model mohl přispět ke zkvalitnění vědy a vzdělávaní na JU. Jednou z cest je radikální změna ve způsobu výuky. Švédský systém téměř striktně využívá na všech stupních vysokoškolského vzdělávání princip blokové výuky, což umožňuje vyučujícím plně se soustředit jak na výuku, tak i na vědeckou práci. Pokud uvedu můj konkrétní případ, učil jsem vždy tři týdny v podzimním semestru a každý druhý rok pak navíc dva týdny v jarním semestru. Během těchto výukových týdnů jsem trávil se studenty (přednášky, cvičení, diskuze, experimenty, korekce textů a prezentací) téměř šest hodin denně. Během této doby jsem samozřejmě neplánoval své experimenty v laboratoři, nezpracová-

/

val data, a nevěnoval se příliš svým doktorandům. To byly týdny soustředění se na výuku, ale nijak mě to netrápilo, protože jsem věděl, že pak budu mít dostatek času na vědu. Tento systém ve Švédsku funguje spolehlivě i v bakalářském stupni. Tam je jistým způsobem modifikován, protože studenti přece jen nemohou absolvovat třeba základní kurz fyziky ve třech týdnech. U přednášek velkého rozsahu se tento problém řeší rozdělením výuky mezi více vyučujících. Princip blokové výuky umožňuje vědcům, aby se podíleli na výuce a zároveň měli klid na soustředěnou vědeckou práci. Není nic horšího než šest až osm hodin výuky týdně celý semestr, ‘prakticky’ rozložených do několika dnů, navíc pro zpestření proložených několika schůzemi, na kterých se většinou stejně nic nevyřeší. Za takovýchto podmínek se kvalitní věda dělá těžko.

V předchozím odstavci jsem striktně mluvil o vědcích ve výuce, což ale neznamená, že všichni vyučující musí nutně být vědci. Švédský systém rozlišuje tři typy VŠ pracovníků: vědce (protože univerzity jsou jedinými provozovateli státního vědeckého výzkumu ve Švédsku, neexistuje žádná analogie naší Akademie věd), pedagogy a administrátory. Tím samozřejmě nechci říct, že vědec nemůže být pedagog, ale chci zdůraznit, že tyto tři role se chápou do jisté míry odděleně. Od vědce se očekává zapojení do blokové výuky v rozsahu jaký jsem popsal výše, ale primární hodnocení vědce vychází z jeho vědeckých výsledků. Na druhou stranu pedagog se věnuje především výuce v nižších ročnících, její organizaci a přípravě, a nikdo jej nepronásleduje mávajíce výpisem dat z Web of Science. Administrátoři jsou samostatná kapitola, jsou to lidé ve vedoucích funkcích, jejichž úkolem je zabezpečovat chod univerzity. Proč to všechno zdůrazňuji? Protože se po pěti letech působení na JU nemůžu zbavit dojmu, že zde jsou pouze dva typy VŠ pracovníků: ti, od kterých se očekává aktivita ve všech výše zmíněných funkcích současně, a ti, od kterých se neočekává téměř nic. Myslím, že by opravdu pomohlo, kdyby se lidem, kteří dělají úspěšně vědu na „nadnárodní“ úrovni, dal prostor rozvíjet jejich vědecký potenciál a nebyli ubíjeni řešením administrativních otázek a organizací

výuky. Na druhou stranu pokud je někdo schopný pedagog a dokáže zaujmout studenty, což je zejména v bakalářském stupni zcela klíčové, neměl by být hodnocen podle měřítek hodnocení vědy. Jeho osobní hodnocení by se tudíž nemělo odvíjet od počtu publikací a citací. Dalším, a pravděpodobně nejbolestnějším faktorem ovlivňujícím výsledky vědy a vzdělávaní na univerzitě je kvalita studentů. Nejsme v tom sami, jelikož problém se snižující se kvalitou studentů vstupujících na univerzity je v podstatě globální, ale různé vzdělávací systémy se k řešení téhle palčivé otázky staví různě. Česká verze spočívající v nabírání studentů za každou cenu, v rušení přijímacích zkoušek, a v téměř zoufalém boji o každého studenta je z hlediska vědy likvidační. Setkání s vysokoškolským studentem fyziky, jehož vrcholným matematickým výkonem je roznásobení závorky, je alespoň pro mě natolik demotivujícím faktorem, že vážně pochybuji o smyslu mého působení ve výuce. Švédsko samozřejmě trpí podobným problémem, ale přesto nijak nezměnilo svá kritéria v přijímání studentů na univerzity. Ten je zcela odlišný od českého, ve Švédsku neexistuje maturita ani přijímací zkoušky na VŠ (kromě několika málo výjimek týkajících se extrémně atraktivních oborů jako je například studium medicíny na světově proslulém Karolinska Institutet), a studenti se příjimají na základě výsledků ze střední školy. Výsledky na střední škole se převádějí do jistého bodového hodnocení a každá univerzita má pro daný obor stanoven bodový limit, který je třeba pro přijetí splnit. Pokud se studentovi nepovede na konci střední školy limitu dosáhnout, má možnost si během dalšího roku své středoškolské výsledky vylepšit ve vzdělávací instituci zvané Komvux, jež slouží k středoškolskému vzdělávání dospělých. Samořejmě nevolám po změnách tohoto typu, ale myslím, že výsledky ze střední školy by se měly stát primárním kritériem pro přijetí. Alespoň pokud mohu mluvit za „svou“ fyziku, tak určitě. Není možné přijmout na studium fyziky (nebo oboru ve kterém je fyzika klíčový předmět) studenta, který měl na střední škole fyziku jen v prvním ročníku s výslednou známkou čtyři. Zastávám totiž názor jednoho ze svých věhlasných zahraničních kolegů, který tvrdí, že žádný student je mnohem lepší než špatný student. Systém příjímání všech, kteří se přihlásí, praktikovaný v několika posledních letech nejen na JU, ale i jiných univerzitách v ČR je cesta k degradaci vysokoškolských pedagogů na středoškolské učitele, k celkovému propadu kvality vzdělání, a v konečném důsledku i k propadu kvality vědeckých výsledků. Tento systém má smysl pouze v případě, že se nebude snižovat požadovaná kvalita znalostí a špatní studenti prostě prvním ročníkem neprojdou i kdyby to mělo být 90 % těch, kteří byli přijati. Chápu,

/

že nastavení takovéto laťky povede ke snížení financí, jelikož každý student přináší balík pěněz, ale pokud chceme být kvalitní univerzitou je třeba tento krok udělat i za cenu snížení počtu oborů a následně i vysokoškolských pracovníků. Je to opět švédská „severní cesta“, která často testuje nové obory a předměty, a pokud se neosvědčí (pokud o ně není dostatečný zájem ze strany studentů odpovídající kvality), obory se zruší, pedagogové přejdou jinam a jede se dál.

Budu také trochu provokovat – v prvních dvou kapitolách Věda na ÚFB JU v kontextu České republiky a Národní versus mezinárodní věda.

Změny jsou obecně něco, co český systém jen nerad přijímá, ale je to právě tahle dynamika (jak personální, tak oborová), která řadí švédskou vědu a výzkum mezi nejlepší na světě. Koneckonců je to právě fyzika, která nám říká, že pouze dynamický systém má šanci na přežití.

/RJRDNDGHPLFNpKRDXQLYHU]LWQtKRFHQWUDYQČPåVtGOtÒVWDYI\]LNiOQtELRORJLH-LKRþHVNpXQLYHU]LW\DÒVWDY V\VWpPRYpELRORJLHDHNRORJLH$9ý5+HVORYH]QDNX MH SDUDIUi]t Qi]YX HSLVWHPRORJLFNpKR SRMHGQiQt -LĜtKR )UDQWLãND %XTXR\H Ä,GHHOH 9HUKHUUOLJXQJ GHV HPSLULVFK HUIDVVWHQ 1DWXUHOHEHQV³ D ]QDPHQi þHVN\ Ä3ĜtURGDSR]RURYDQiVP\VO\MHYHOHEHQDP\ãOHQNDPL³ FRåYSUD[LQDãHKRYHONpKRSĜHGFKĤGFH]QDPHQDORåH NHNDåGpPXFRQHMSĜHVQČMLSR]RURYDQpPXMHYXMHWĜHED KOHGDWPDWHPDWLFNêPRGHONWHUê]RKOHGĖXMHWpåH[SHULPHQWiOQtXVSRĜiGiQt7DNRYpVPČĜRYiQtQiPY\KRYXMH

prof. RNDr. Tomáš Polívka, Ph.D., Ústav fyzikální biologie JU

Věda na ÚFB JU v kontextu České republiky Až do roku 2007 byly výsledky ÚFB JU především ve formě publikací v recenzovaných časopisech. S našimi 20 přepočetnými pracovními úvazky jsme se po většinu doby nemohli měřit počtem publikací s jinými pracovišti, nezbývá mi tedy než se pyšnit naší kvalitou. V tabulce č. 1 uvádím průměrný počet bodů na 1 publikaci některých českých přírodovědných pracovišť podle hodnocení 2004-2007. Z univerzitních pracovišť uvádím ta dvě pracoviště, která byla v tomto kritériu nejlepší, totiž tehdejší Biologickou fakultu JU a ÚFB JU. Ostatní byla horší. Z akademických pracovišť pak ta, která byla lepší než ÚFB JU.

8\F÷N¾X¾PÊCXÚ\MWOPC·($,7 ÚFB je v rámci jihočeských vědeckých institucí poněkud podivné stvoření. Na jedné straně se malou částí hlásí k tradici algologického pracoviště v Třeboni, které bylo založeno už začátkem 60. let minulého století. Pyšní se i tím, že první významná přírodovědná práce vznikla na Nových Hradech nejpozději v roce 1812 . Na druhé straně se jeho samostatná a nezávislá existence počítá de-facto od 1. ledna 2005, kdy začalo řešení současného výzkumného záměru. Do té doby existovaly zárodky ÚFB v rámci Biologické fakulty JU a potom v rámci výzkumného centra „Mechanismus, ekofyziologie a biotechnologie fotosyntézy“ a jeho rozhodování bylo svázáno mnoha vazbami na spolupracující ústavy Akademie věd ČR. Ve svém následujícím pojednání se budu zabývat, až na výjimky, děním po roce 2005. ÚFB nemá žádné magisterské ani bakalářské obory, přestože o ně tu a tam usilujeme. Doktorské studium je především vědecká výchova. Proto tento článek nebudu dělit na část vzdělávací a výzkumnou, budu je diskutovat v souvislostech.

PĜepoþtený poþet publikací RIV body prĤmČr RIV Instituce PĜF JU 232 8992 39 ÚFB JU 55 2181 40 FÚ AVýR 1008 43614 43 BFÚ AVýR 262 11176 43 UFCHEJH AV ýR 369 18971 51 UOCHB AV ýR 504 23740 47 UMG AV ýR 182 7662 42 UEM AV ýR 141 7726 55 UAnalCh AV ýR 130 8295 64

7DEXOND3UĤPČUQpERGRYpKRGQRFHQtSXEOLNDFHQČNWHUêFK þHVNêFK SĜtURGRYČGQêFK SUDFRYLãĢ ]DRNURXKOHQRQDMHGQRWN\ 

Nové hodnocení, platné od roku 2008, pak umožňuje ještě lépe srovnávat kvalitu časopisů mezi disciplínami. Z něho vychází, že nejlepší časopis v oboru má 145 bodů, průměrný pak 72,5 bodů. Přepočet „starých bodů“ na „nové body“ můžeme jen odhadnout, ale zdá se, že v každém případě dojdeme k závěru, že jediná česká instituce, která v letech 2004-2007 většinou produko-

/

vala výsledky světově nadprůměrné, byl Ústav analytické chemie AVČR v Brně. O bodovém hodnocení, klasifikaci disciplin, a další aspektech můžeme dlouze diskutovat, české vědecké ústavy tím však do horních 25% světového průměru, podle hodnocení, k němuž jsme se sami přihlásili, nedostaneme. Národní versus mezinárodní věda aneb řízení ústavu Tato kapitola budiž čtena bez emocí a až do konce. Tam se budu snažit vysvětlit, že národní věda není něco hodné opovržení ani povznášení, má svá pro a proti. Jaké jsou příčiny tohoto stavu, proč nemáme 10 špičkových vědeckých pracovišť v oborech, v nichž vynikáme nebo které si Česká republika vybrala kvůli potřebám svého hospodářství, je jistě zajímavé zkoumat. Měření nějakého procesu se totiž většinou provádí kvůli řízení. A takové řízení má cíl, například co největší obsah nějakého produktu. Co je tedy ten produkt, dá se to alespoň zpětně zjistit? Metody hodnocení vědy vytváří komise pro hodnocení výzkumu a vývoje Rady vlády pro výzkum a vývoj (RVV). Jaké jsou cíle tohoto řízení je pro ústav, který je na jejích rozhodnutích závislý, rozhodující. Potíž je v tom, že činnost RVV je politická, tudíž vyjádření jednotlivých jejích členů, byť míněná zcela vážně, jsou jen kouskem celkového pohledu. Lepší je dívat se na výsledky a různá kolektivní vyjádření, třeba zápisy ze zasedání. Jeden takový nedávný zápis mne zaujal. V dodatku k zápisu ze 242. zasedání dne 10. dubna 2009 se, mimo jiné píše: „...O míře podpory kvality a excelence v dalších letech je samozřejmě nutné diskutovat...je nutné mimo jiné udržovat kontakt se světem i tam, kde ČR nepatří ke světové špičce.“ Domnívám se, že v tomto fragmentu věty se skrývá cíl řízení vědy v ČR. Naším cílem není vytvářet vědu mezinárodní ale udržovat kontakt vědy národní se světem. Spojit obojí v jednom systému řízení je, podle mne, nemožné. K tomu bych si dovolil ocitovat z internetového životopisu někdejšího rektora univerzity Karlo-Ferdinandovy Ernsta Macha: „Přirozený požadavek většiny české veřejnosti na plné zrovnoprávnění české a německé výuky byl přijatelným ústupkem i pro většinu německé části ... Z ekonomických důvodů však návrh rozdělit univerzitu na dvě školy nepodporoval: paralelní existenci českých i německých ústavů s knihovnami a dílnami považoval za příliš velký přepych.“. Celá cesta české vědy v minulých nejméně 130 letech, od rozdělení pražské univerzity na českou a německou část, přes lex Mareš, kterým se insignie a další

památky Karlovy univerzity připisují její české části a všechny další kroky jsou zaměřeny na posílení národní české vědy. To se hned tak nezmění a tomu je třeba se při řízení ústavu neustále přizpůsobovat. Ve své době měl Ernst Mach nejspíš pravdu, ale je tomu tak i dnes? Tehdejší Prusko, které bylo průměru českých zemí z mnoha hledisek nejpodobnější, mělo méně než 9000 studentů a málo přes 400 profesorů na 25 milionů obyvatel. Dnes je na jednoho obyvatele vysokoškoláků a jejich učitelů odhadem možná 1000x více. Nebo jinými slovy, každý nárůst počtu studentů Jihočeské univerzity o 1500 přinesl potřebu přijetí 75 vysokoškolských pedagogů. Při vší úctě, nejsme intelektuální souputníci Ernsta Macha. Daleko spíše jsme souputníci těch učitelů gymnázií a reálek, kteří vychovávali konstruktéry do českého průmyslu a posléze úředníky do československých úřadů. Tito profesoři byli prostředníky kontaktů na profesory českých vysokých škol. Vedle toho existovala německá univerzita s nepřerušenou tradicí intelektuální interakce s mezinárodním vědeckým prostředím, z něhož tehdy všichni byli schopni čerpat. Znalost lingua franca tehdejší vědy, němčiny, byla samozřejmostí, znalost francouzštiny a angličtiny intelektuální potřebou a základní latina předpokladem absolutoria střední školy. O německé univerzitě víme málo, protože z ní po druhé světové válce prakticky nic nezbylo. Řada z jejích protagonistů emigrovala, stali se zakladateli anglosaské vědy, jako například jeden ze zakladatelů anglosaské přírodovědné filozofie Carnot nebo zakladatel strukturní biochemie Haurowitz. Z těch zbylých valná část skončila život v Osvětimi, protože to byli německy mluvící židé. Kdo zbyl, byl odsunut, němčina zapomenuta a knihy v lepším případě zapadly prachem. Výjimečné intelektuální prostředí, které formovalo československou kulturu a průmysl, je nejspíš už dávno nenávratně ztraceno. Ve směru k diskusi tohoto článku chci říci, že každá strana měla svůj intelektuální přínos. On totiž takový český profesor, u něhož se sbíhaly všechny otázky a musel je ve svém jazyce zodpovědět, byl nucen získat vhled do celé šíře oboru. Německému profesorovi stačilo vědět, kdo je v oboru největší kapacita, a tam tazatele odkázat. Dnes, v době extrémních specializací, se ovšem povědomí o vědě jako celku úplně rozpadá. V literární nadsázce popisuje profesor Stanislav Komárek ve svém románu „Černý domeček“ setkání s guru svého oboru slovy „byl to oligofrenik“. Většinou není tak zle, ale zdánliví guruové bývají politici, kteří sotva vědí, co se píše v článcích, pod

/

nimiž jsou podepsání, a zřídkakdy nově upravují obsah svých přednášek. Vývoj v českých zemích se příliš neliší od celosvětového trendu, všude se zakládají nové univerzity, všude je spousta bakalářů, kteří, v případě různých Fachhochschule, vyšších odborných škol, jsou někdy sotva více než specializovaní dílenští mistři. Některé země se tomu snaží vzdorovat. Na univerzitě v Eindhovenu nám před dvěma lety vysvětlovali, že nizozemský inženýr prostě studuje sedm let, navzdory Boloňské deklaraci. Vedle toho přímo v areálu univerzity působí Fachhochschule, univerzita sama jí poskytla prostory. Byl jsem přítomen snaze ČVUT prosadit čtyřleté bakalářské a návazné dvouapůlleté inženýrské studium, ale nepodařilo se. Vedle toho řada soukromých škol dostala akreditaci na obory podobného názvu. Každopádně, vyjádření typu „je nutné mimo jiné udržovat kontakt se světem i tam, kde ČR nepatří ke světové špičce“, je tedy v českém prostředí přirozené a je logickým vyústěním historického vývoje. Lze očekávat, že hodnocení vědy v České republice se k němu bude neustále vracet. Co je věda Trendy k zmasovění vědecké produkce vedou přirozeně k otázce, co vlastně věda je. Z editorialu „Defining scientific metods“ z dubnového čísla časopisu Nature Methods bych si dovolil ocitovat dvě definice: „Hypotézy nejsou jen užitečné nástroje v nějaké vizi vědy, která nejspíš časem vyjde z módy. Jsou tím skutečným cílem vědy“ (Sean Carrol) a na druhé straně „Věda je vše, co vědci dělají“ (David Goldstein). Tyto diskuse se občas objevují, poskytovatelé financí pro vědu a výzkum, státy a jejich politické reprezentace se už dávno rozhodly pro tu druhou definici. A připojili k ní další zdánlivě přirozené kritérium, předpokládaný počet ohlasů v následujících dvou le-

Abbreviated Journal Annu Rev Biochem Cell Nat Med Annu Rev Bioph Biom Trends Biochem Sci Nat Chem Biol PLOS Biol Mol Cell Cytokine Growth F K Genome Res

Impact Factor Cited Half-life 31.190 9.II 29.887 8.VII 26.382 5.VII 17.757 7.VIII 14.994 7.VIII 13.683 1.VIII 13.501 2.VI 13.156 4.VI 11.816 4.IV 11.224 4.VI

2EUi]HNDýDVRSLV\YRERUXELRFKHPLHDPROHNXOiUQtELRORJLHVHĜD]HQpSRGOHLPSDNWIDNWRUX

tech. Což skvěle reektuje běžné čtyřleté volební období nebo maximálně pětiletý investiční cyklus rizikového kapitálu. Říkáme tomu impakt faktor. Pro ilustraci uvádím pořadí časopisů v oboru biochemie a molekulární biologie seřazených podle impakt faktoru (obr. 1) a podle poločasu citovanosti (obr. 1b).

Abbreviated Journal Title Impact Factor Cited Half-life Adv Carbohydr Chem Bi 1.200 >10 Adv Protein Chem 5.786 >10 Anal Biochem 3.002 >10 Arch Biochem Biophys 2.578 >10 Biochem Genet 0.863 >10 Biopolymers 2.389 >10 Can J Microbiol 1.286 >10 Carbohydr Res 1.723 >10 Chromosoma 4.337 >10 Curr Top Membr 0.125 >10 Indian J Biochem Bio 0.386 >10 J Biochem 2.020 >10 J Carbohydr Chem 0.798 >10 2EUi]HNEýDVRSLV\]RERUXELRFKHPLHDPROHNXOiUQt ELRORJLHVHĜD]HQpSRGOHSRORþDVXFLWRYDQRVWL

Jak je vidět, překryv je nulový. V poločasu citovanosti, v tom, co přestálo zkoušku mnoha opakovaných ověřování, vedou metodické sbírky, časopisy popisující metody, jako Analytical biochemistry a časopisy diskutující nejelementárnější procesy, jako Carbohydrate research. Uvážlivý hospodář, který se stará o dlouhodobou perspektivu svého statku, by hledal své vědecké špičky tam. Rád bych viděl souvislost mezi faktem, že nejlepším ústavem v českém hodnocení vědy je právě Ústav analytické chemie AV ČR v Brně, který právě v Analytical Biochemistry každý rok publikuje několik prací. Ale jestli to není jen mé přání motivované snahou najít na národním charakteru české vědy něco pozitivního. Od dělání housek k obecným principům pekařství a přínos vědeckotechnického parku Vždy, když rozvádím myšlenky popsané v předchozím oddíle, ozve se někdo, kdo říká, že technologie přece není věda a že technické obory jako analytická chemie by neměly být vůbec zařazovány do samostatných kategorií, měly by patřit pod nějakou vědní disciplínu. Také akreditační komise schvaluje studijní programy a obory a studuje, zda se skladba studovaných disciplin shoduje s jejími představami. Takže pro další diskusi je potřeba hranice disciplíny stanovit a obor vymezit. Použiji argumentaci jediných dvou oborů, kde se první časopis podle impakt faktoru zařadí též

/

do první skupiny podle poločasu citovanosti. Jsou to automatizace a řídící systémy a elektrické a elektronické inženýrství. Protože se domnívám, že přesná definice vědní disciplíny se dá nejobecněji stanovit právě podle toho, jaké systémy studuje a jak je vymezuje. Teorie systémů a teorie informace, která k tomu dává návod, v rámci kategorií nalezených v ISI Thompson, nejspíše zapadá právě do výše zmíněných dvou oborů. Tak například chemie studuje homogenní nebo heterogenní systémy malých částic, zejména jejich přeměny pod vlivem chemických reakcí. Biochemie pak studuje systémy biologických makromolekul, v nichž slabé van der Waalsovské interakce působí synchronně silou srovnatelnou se silou chemické vazby. Molekulová fyzika pak hledá příčiny proč k chemickým a biochemickým interakcím dochází. A podobně. To vše jsou dost vágní charakteristicky. Teorie informace a teorie systému říká jak postupovat při vymezování systémů a definic interakcí mezi jejich částmi. Ve spolupráci teorie informace a statistické fyziky se dají nalézt a definovat kvalitativní změny v chování systémů a pomocí nich stanovit kvalitativní, objektivní hranice oborů. Taková klasifikace by mohla být nejspíš užitečná pro techniky, pomohla by totiž identifikovat, které typy měření se dají užívat, například, v buněčné biologii i analýze povrchů. S běžně užívanou klasifikací oborů ale má ta teoreticky podložená málo společného. Tak odkud tedy tato „přirozená“ klasifikace vychází. Tedy, ehm, především z toho, k čemu se výsledů oboru užívá a potažmo z experimentálních technik a přístupů, které se v daném oboru tradičně používají. Nějak se nám celý problém staví na hlavu. V našem vědeckotechnickém parku spolupracuje malá, ale superúspěšná technologická firma Compotech plus. Založila svůj úspěch na dokonalém návrhu kompozitních materiálů, který vychází z dokonalého, matematického a algoritmizovaného popisu jejich chování. Za dvanáct let, po něž firma existuje, vyrobili tisíce různých kompozitních profilů - neboli udělali tisíce kontrolních experimentů. Slovy technického ředitele firmy Ondřeje Uhera „...tím, že dělám housky, se o nich dozvídám stále víc, abych mohl dělat housky ještě lepší. Kdybych je nedělal, věděl bych jen to, co jsem si o houskách myslel už předtím, než jsem je začal dělat...“ Troufám si říci, že většina, například, analytických chemiků z akademických institucí, které jsem měl tu čest poznat, nemá zdaleka takovou hloubku vhledu do své disciplíny, jako konstruktéři Compotechu Plus do struktur a interakcí látek, jimiž se zabývají. A to je to hlavní poučení, které nám přinesl náš vědeckotechnický park. Není možné žádným ob-

jektivním způsobem rozlišit, co by mělo být součástí základního a co aplikovaného výzkumu. Je jenom výzkum dobrý a špatný. V dobrém výzkumu se spojuje experimentální poctivost a co nejširší experimentální záběr s co nejdůslednějším matematickým popisem. A tomu špatnému něco z toho chybí. Pak není třeba se trápit definicemi. 60 50 poþet publikací

40

Ostatní výsledky

30

publikace nad 100RIV

20 10 0 2005 2006 2007 2008 2009

9êYRMSRþWXYêVOHGNĤÒ)%-8YSRVOHGQtFKOHWHFK-H YLGČW åH SRþHW SXEOLNDFt VWRXSi D SĜLE\O\ L YêVOHGN\ Y DSOLNRYDQp REODVWL MDNR GĤVOHGHN þLQQRVWL YČGHFNRWHFKQLFNpKR SDUNX âUDIRYDQČ MVRX XYHGHQ\ SXEOLNDFH YWpNYDOLWDWLYQČQHMY\ããtNDWHJRULL/]HVQDGĜtFLåHDĢ VHSRVN\WRYDWHO¿QDQFtUR]KRGQHGiWSUHIHUHQFLþHPXNROLYYPRåQpPERGRYpPKRGQRFHQt]iNODGQtKRLDSOLNRYDQpKR Yê]NXPX Ò)% -8 REVWRMt QD YHOPL GREUp þHVNp~URYQL

Jak velká by měla být univerzita a co by mělo být jejím obsahem Je nejméně jedna špičková univerzita v USA, která nepodlehla všeobecné tendenci k maximalizaci. California Institute of Technology, známý Caltech. Má 2 126 studentů a 294 profesorů a docentů, tedy něco pod 7,5 studenta na profesora. 921 studentů je v bakalářském studiu (čtyř, ale efektivně spíše pětiletém), zbytek 1 205 v doktorském. Přes svůj název nabízí kompletní univerzitní vzdělání v celé šíři přírodovědných a humanitních disciplin a technických oborů, jen medicínu provozuje ve spolupráci s blízkou University of Southern California Medical School Caltech do letošního roku získal 32 Nobelových cen. Ve velikosti to rozhodně není, spíš leckdy škodí. Samozřejmě, že počet profesorů na Caltech je dostatečný, i třetina z nich by pokryla celé spektrum základních disciplin. Přitom studium na Caltechu je jedno z nejlevnějších v celých USA. Je to, přinejmenším, podnět k zamyšlení a inspirace. Role univerzit se docela určitě změnila. A to vyvolalo potřebu zřizování existence elitních vědeckých pracovišť. Hlavní otázka, která se v této souvislosti řeší zdaleka nejen v Česku. Byl jsem nedávno přítomen na zahajovací ceremonii jednoho takového pracoviště Institute of Science and Technology Austria v Maria Gugging u Vídně. Na večerním sympoziu „Institutes of Basic Re-

/

search: Is there one formula for success“ byla řada lidí, kteří obhajovali nutnost nezávislosti elitních výzkumných institucí na univerzitách. Například Peter Goddard, ředitel Institute for Advanced Studies, Princeton. Caltech a IAS spojuje historka spojená se jménem jednoho z nejznámějších fyziků Richarda Feynmana. Dostal totiž nabídku na Institute for Advanced Studies, Princeton pracovat a jedním z důvodů, proč ji odmítnul, bylo: „Když jsem byl v Princetonu v roce 1940, viděl jsem, co se stalo s těmi vynikajícími osobnostmi na Institutu pokročilých studií které byly speciálně vybrány pro své úžasné mozky a teď dostali příležitost sedět v tom krásném domě u lesa, kde neměli žádné přednášky na nichž by museli učit a vůbec žádné povinnosti. Nestalo se nic, protože nebyl dostatek skutečné aktivity a výzev.“ Pro zajímavost jsem se podíval na webové stránky Institute for Advanced Studies, Princeton. Co hned na začátku zarazí, že se nikde neobjevuje seznam laureátů Nobelových cen, těmi se chlubí každá špičková univerzita. No, nejspíš to bude, že podle seznamu laureátů Nobelových cen jsou totiž jen dvě. Feyman se stal „Mr. Caltech“, guru fyziky a hlavní hvězdou California Institute of Technology. 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 celk poþet

profesoĜi

docenti

v Ĝízení

2EUi]HN6ORåHQtYČGHFNR-SHGDJRJLFNpKRVERUXÒ)% -88YHGHQ\MVRXRVRE\NWHUp]DGREXVYpKRSĤVREHQt QDÒ)%-8YOHWHFK-YSUĤPČUXNDåGRURþQČ ]tVNDOLDOHVSRĖ5,9ERGĤSRGOHKRGQRFHQtSODWQpKR YURFH1HEROLSRGOHUR]SRþWRYpKRYêKOHGXQDOpWD  D GDOãt VL Y\GČODOL QD VYRX YêSODWX D VYp UHåLMQt QiNODG\ 0LPR MLQp SĜL SĜLKOpGQXWtP NH NRQNUpWQtP MPpQĤPMVRXWRWLWtåOLGpRQLFKåVHGRPQtYiPHåHE\ SURãOLSĜtSDGQêPSHHUUHYLHZKRGQRFHQtPVQiYãWČYRX RGERUQtNĤQDPtVWČ

ÚFB JU má v současnosti 39 doktorandů zapsaných ve studiu, efektivně se všemi přerušenými z důvodu nedokončení přes 50. O ně se stará 18 osob v ranku „profesorů“ (viz obr. 3). Abychom dosáhli „Caltechových“ poměrů, měli bychom mít asi 75 doktorandů. To není nedosažitelné číslo, a také je třeba říci, že kvalita studentů každým rokem roste. Chtělo by to také kolem 60 bakalářů a magistrů. Každý „profesor“ by měl mít svou školu, svou doktorskou a bakalářskou nebo magisterskou přednášku, svůj tým doktorandů, bakalářů a ma-

gistrů. Jednoduchými počty se dá dojít k tomu, že těch 18 lidí – dnes je už jasné, že po roce 2009 jich bude 22 - svými úvazky pokrývá vyučovací rozsah jednoho kompletního oboru studia a to dokonce i obsahem. 250

200

150

100

50

0

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

2EUi]HN3RþW\VWĜHGRãNROVNêFKXþLWHOĤNWHĜtYGREČ H[LVWHQFHÒ)%-8SURãOLãNROHQtPLQD]iPNXY1RYêFK +UDGHFK9OHWHFKDåVHMHGQDORSĜHGHYãtP R NXUV\ RWHYĜHQi YČGD RUJDQL]RYDQp RGERUHP PHGLiOQtNRPXQLNDFH$9ý57\WRNXUV\SĜLYHGO\QD]iPHN PQRKR ãSLþNRYêFK SĜHGQiãHMtFtFK ] UĤ]QêFK ~VWDYĤ $9ý5DXQLYHU]LW6YêP]SĤVREHPVHMHGQDORRFtOHQi V\PSR]LD ]DPČĜHQi QD QHMREHFQČMãt ]iNODG\ GLVFLSOLQ Y\XþRYDQêFKQDVWĜHGQtãNROHWHRUHWLFN\L]KOHGLVNDH[SHULPHQWXÒåDVQiDMLQDNQHYtGDQiXGiORVW1DWČFKWR SĜHGQiãNiFK E\ VH GDO\ VWUiYLW FHOp GQ\ E\O\ E\ WR  PČVtFH GR URND %RKXåHO RGERU PHGLiOQt NRPXQLNDFH $9ý5E\OQHGiYQR]UXãHQ

Myslím, že je celkem zřejmé, co si myslím, že je ideálním dalším směřováním ÚFB JU: Jít Feynmanovou cestou nakolik to bude možné, být maximálně nároční sami k sobě a zároveň konfrontováni s nutností obstát před nejlepšími mozky nových studentů kteří nás, jak doufáme, co možná nejčastěji intelektuálně převyšují. Středoškolští profesoři - naši nejbližší spojenci, středoškolští studenti - náš zdroj optimismu Paradoxně poslední baštou univerzálního poznání jsou střední školy. Tam se řada pozdějších vysokoškoláků naposled setká se systematickým přehledem základních disciplín. Středoškolští učitelé jsou naši poslední spojenci pokud se rozhodneme, že věda je souborem přesně formulovaných hypotéz a ne vším, co dělají ti, kdo se prohlašují za vědce. Také bychom se jim měli omluvit, neboť po nich chceme aby vyučovali to, co předtím takoví lidé, jací jsou dnes na univerzitách. Učí vesměs studenty kteří by se v dřívějších dobách na gymnázia nebo průmyslovky vůbec nedostali. Naštěstí vše není jen problém peněz, zejména na menších místech je být učitelem jedno z mála intelektuálně uspokojivých zaměstnání a najdou se zde i velmi kvalitní lidé. A s těmi jsme se setkávali na kursech otevřené vědy.

/

80

70

60

50 Vysokoškoláci StĜedoškoláci

40

Národnosti 30

20

10

0 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2EUi]HN3RþW\VWĜHGRãNROVNêFKLY\VRNRãNROVNêFKVWXGHQWĤQDOHWQtFKãNROiFK6FKRODOXGXVD/HWQtDNDGHPLFNp NXU]\Y1RYêFK+UDGHFK

Další znevýhodněnou skupinou jsou nadaní studenti středních škol. Také oni trpí „naředěním“ kvality ve středním i vysokém školství. Pro ně již 8 let (letos 9. ročník) provozujeme letní školy, v jejichž rámci s námi pracují na výzkumných projektech. Spolupráce s nimi je radost. Bohužel se s nimi nadále setkáváme právě jen na letních školách, byť už v dalších ročnících jako s vysokoškoláky. Jihočeská univerzita pro ně vhodný obor nemá a na doktorské studium vesměs míří do zahraničí. Jaké by měly být vědecké, výzkumné a pedagogické cíle ÚFB JU do příštích let

jazyce jsou výjimkou. Šíře záběru, požadavek na pokrytí všech disciplín, je pak logickým vyústěním tohoto stavu. Proč ne, jen je třeba to říci. Pak se můžeme ptát, jakým disciplínám takový stav alespoň částečně vyhovuje. Odpověď zní, že v základním výzkumu především interdisciplinárním oborů a obecně zejména aplikovanému výzkumu, inženýrství, to je ze samé podstaty interdisciplinární. Osobně mi tento stav vyhovuje, jednak proto, že teoretickou základnou mé fyzikální chemie je statistická fyzika a ta se na nejobecnější úrovni překrývá s teorií informace. A teorie informace je doménou především inženýrských škol, kde, přiznejme si to, studují dnes nejlepší mozky všech zemí světa. A co víc, v teorii informace se dnes peče nejvíc těch housek, jejichž pečení se pak zobecňuje. Například každý článek psaný na počítači je dnes do značné míry výsledkem automatické editace textovým editorem. Dalo by se i říct, že český pravopis je dnes algoritmizován do Microsoft Wordu.

Ve věčně neklidných vodách české vědní a vysokoškolské politiky se jen těžko dá dlouhodobě a cílevědomě směřovat pouze k vysoké kvalitě. Řečeno terminologií investičního kapitálu, portfolio produktů musí být široké a zároveň v širokém spektru kvality. Nevíme zda budeme posuzování podle spolupráce s průmyslem, podle publikací v nejkvalitnějších časopisech nebo podle celkového počtu publikací. Když přijímáme studenty, nevíme, jestli za pět let, až budou končit, najdou vůbec v České republice práci. Dobré by to bylo, proto je vychováváme, zároveň je ale jasné, že převážná většina z nich skončí na vědeckých pracovištích v USA nebo v západní Evropě. Pokud pro ně, například v rámci spolupráce s technologickými firmami, nevytvoříme nová pracovní místa v českém průmyslu.

Také největší pokrok v tom skutečně fundamentálním výzkumu, od kvantové mechaniky přes fyziku pevné fáze až po optiku a, třeba, personalizovanou medicínu, je inspirován nebo dokonce podmíněn pokroky v technickém zpracování informace i její teorii. Také se dá říci, ať studujte co chcete, lingvistiku, fyziku nebo buněčnou biologii, neopominutelná je vždy analýza informačního obsahu dostupných dat.

Poučení z historie, především té po roce 1989, je, že jediná jistota je v té „českosti“ české vědy a vysokých škol. Co se nikdy nestalo je, že by na českých vědeckých ústavech začali působit zahraniční ředitelé vybraní mezinárodním konkursem nebo že by se do konkursu na rektora univerzity přihlásil někdo zvenčí. Přednášky v cizím

Molekulová biofyzika nebo biofyzikální chemie je v tomto směru dobrá disciplína, sousedí v ní těsně experimentální i výpočetní molekulová fyzika aplikovaná na nejsložitější objekty. Je tak zajímavá, že přináší uspokojení nejlepším mozkům z teorie informace. A biochemici, biotechnologové, molekulární a buněční biologové, kteří

/

berou svou disciplínu skutečně vážně, se k potřebě klást si otázky ze statistické fyziky, teorie systémů a teorie experimentu propracují také. Aplikace v praxi pak rostou samy jako houby po dešti. ÚFB JU je momentálně připraven provozovat bakalářský a magisterský program, který pracovně nazýváme Biologické inženýrství, spolu s příslušným doktorským programem. Jeho strukturu uvádím v tabulce č. 2: BakaláĜské (inženýrské studium) studium) BakaláĜské aa magisterské magisterské (inženýrské 1. 2. roþník 3. 5. roþník 1. - 2. roþník 3. - 5. roþník

Doktorské studium studium Doktorské 1. 4. roþník 1. - 4. roþník

Škola doktorských studií v biologických vědách na jihu Čech – novinka v organizaci doktorských studijních programů společně s Akademií věd České republiky aneb doktorské studium jako výchova k vědecké práci a nikoliv samoúčelná cesta k dalšímu titulu či kvalifikačnímu stupni! Po vzoru četných zahraničních univerzit jsme se na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (PřF JU) rozhodli ustavit školu doktorských studií v biologických vědách jako společnou školu PřF JU a jihočeských pracovišť Akademie věd České republiky (AV), které mají společně akreditované doktorské studijní programy (DSP).

Biologické aa biochemické biochemické Obecná, Aplikovaná molekulární molekulární Biologické Obecná, organická organická Aplikovaná experimentální techniky technikyIIII aa analytická biologie analytická chemie chemie biologie experimentální Biochemie Biologické Biochemie Biologické experimentální techniky techniky experimentální Molekulární Biotechnologie Molekulární Biotechnologie a bunČþná biologie Základy fyziky Bioinformatika Aplikovaná Kvantová teorie, matematika a základy spektroskopie, informatiky, jazyky aplikovaná Matlab, Mathematica, spektroskopie Maple Technická angliþtina Termodynamika a nelineární dynamika Bioenergetika

iMQNCFQMVQTUMÚEJUVWFKÊ XDKQNQIKEMÚEJX÷F¾EJPCLKJWèGEJ

Kvantová teorie, teorie, Kvantová spektroskopie, aplikovaná aplikovaná spektroskopie, spektroskopie IIII spektroskopie

Termodynamika aa nelineární nelineární Termodynamika dynamika IIII (Fyzikální (Fyzikální dynamika biologie) biologie)

Teorie systémĤ systémĤ aa teorie teorie Teorie systémĤ a teorie Teorie experimentu IIII experimentu experimentu

7DEXOND,GHiOQtSRGREDVWXGLDQDÒ)%-8

Většinu uvedených přednášek již poměrně kvalitně zajišťujeme pro naše doktorské studium. Je to proto, že se v něm scházejí studenti různých základních disciplin, například biochemie, informatiky, fyziky, chemického inženýrství, ekologického inženýrství a my jejich znalosti musíme doplnit. Náš inženýrský program by připravoval specialisty, kteří by měli kompletní spektrum potřebných znalostí a tušili by, kde si co v případě potřeby rozšířit. Ale neměli by hluboké znalosti jednotlivých disciplín. Proto, také abychom zabránili imbreedingu, musíme i nadále provozovat doktorský program a do něj přijímat studenty různého původu z celého světa. Tak, jako na Caltech, by doktorandů mělo být o něco víc než studentů inženýrského studia. A s pomocí doktorandů bychom chtěli pokračovat v nárůstu výkonů v základním i aplikovaném výzkumu. Také se dá říct, že bez bakalářského a magisterského studia se obejdeme. Ale bude to škoda, oněch Fenmanových „skutečných aktivit a výzev“ nebude odpovídající množství. doc. RNDr. Dalibor Štys, CSc., ředitel Ústavu fyzikální biologie JU

Ustavením „Školy doktorských studií v biologických vědách“ („Graduate School of Biological Sciences“) sledujeme hned několik cílů: (1) posílit a pohloubit tradiční oboustranně výhodné vztahy (symbiosu) mezi pracovišti AV a PřF JU; (2) Přenést těžiště spolupráce a těsných vazeb z pregraduálního (bakalářského) studia do graduálních pokročilých studií magisterských a zejména doktorských programů. Tato snaha je v samém centru našeho zajmu, vždyť fáze vývoje, kdy bakalářské a magisterské obory byly prakticky jediným zdrojem nové generace budoucích badatelů je ve vývoji konkurence schopného vědeckého výzkumu na pracovištích AV překonána, a dnes je třeba klást důraz jednoznačně na doktorská (případně i magisterská) studia a postdoktorskou výchovu na pracovištích AV; (3) Zkvalitnit školitelskou základnu pro DSP, provedena byla analýza dosavadní úspěšnosti jednotlivých školitelů z hlediska počtu publikací v impaktových časopisech, ta poslouží ke kritickému zvažování při přiřazování nových studentů v DSP jejich potenciálním školitelům; (4) Posílení nabídky pokročilých předmětů/kursů pro doktorské obory a zkvalitnění přípravy doktorandů společnými silami PřF JU a pracovišť AV (nově již běží pokročilý cyklus přednášek „Cell Signalling“, „Biochemistry at the Service in Medcine“; (5) Připravit a zavést motivační nástroje pro externí zájemce o DSP včetně zahraničních v rámci školy doktorských studií na jihu Čech (Většina ze současných cca 180 doktorandů jsou absolventi našich magisterských studijních oborů, tento stav bychom rádi změnili a obohatili naší doktorskou školu o studenty také od jinud.), vedle odborné/vědecké kvality DSP hledáme možnosti pro stipendia (´fellowshipy´) pro talentované studenty nad rámec stávajících doktorských grantových projektů GA ČR (v současné době celkem 2 ve spolupráci s pracovišti AV), hledat možnosti finančních zdrojů z privátní sféry; (6) Společnými silami využívat výzev operačního programu EU

/

Vzdělávání pro konkurence schopnost´ k formování nových týmů a posilování vybraných směrů doktorského vzdělávání, např. projekty na posílení ´molekularizace´ fakulty, vytvoření týmu pro rozvoj biomedicínckých oborů, posílení přípravy odborníků pro biotechnologické aplikace (BC AV ČR s naším partnerstvím již získalo), a další. Posláním školy doktorských studií zásadního významu pro příští léta je připravit několik desítek vysoce kvalifikovaných mladých vědeckých pracovníků pro nová pracovní místa výzkumných pracovníků v plánovaném novém výzkumném zařízení BIOEKO (Biotechnologický ústav aplikované ekologie) Biologického centra AV ČR, v.v.i. v Českých Budějovicích. Tento nový ústav by v případě úspěchu v soutěži o prostředky EU v Operačním programu výzkum a vývoj pro inovace.

Prozatím jsme vymezili působnost naší školy doktorských studií pro biologické vědy, jakkoliv spolupráce s nebiologickými ústavy Akademie věd sahá i mimo biologii a ekologii, tyto tradiční domény jihočeské badatelské základny. Důvodem je skutečnost, že dosud nemáme žádné nebiologicky orientované doktorské studijní obory v nabídce PřF JU. Až do poloviny roku 2007 jsme fungovali jako biologická fakulta, a tak programy/ obory nebiologické jsou v tomto čase na počátku svého rozvoje. Pevně však věříme, že se nám podaří v blízké budoucnosti připravit také DSP v hraničních oblastech biologie s chemii, fyzikou, matematikou či informatikou. Uvědomujeme si zřetelně zásadní důležitost kvalitních doktorských studií pro naší společnost, jejíž budoucnost v početné rodině členských státu EU je v rozvoji znalostní ekonomiky. Přišli jsme se školou doktorských studií navzdory tomu, že náš zákon nezná tento pojem. Snad také proto jej chceme zavést do našeho prostředí. Vidíme totiž spoustu nedostatků současného doktorského studia, které je mnohde vykonáváno dosti formálně a nekvalitně, s malými nároky, a to i proti původnímu systému vědecké výchovy (vědecká aspirantura) v dávno minulých dobách. Právem se AV cítí dotčena, že ze zákona ztratila možnost pro samostatné a na vyso-

kých školách nezávisle uskutečňované doktorské studium. Vždyť vědecká výchova (známá také jako vědecká aspirantura zakončená obhajobou „kandidátské disertační práce“ a titulem CSc.) v předlistopadové AV patřila v oblasti přírodních a technických věd k tomu nejlepšímu, co naše vzdělávací soustava nabízela, a v mezinárodním měřítku byl systém vědecké výchovy v AV velmi respektován a uznáván. V současné době je situace taková, že na řadě vysokých školách jejich fakultách představuje doktorská disertace jakousi třetí kvalifikační/ diplomovou (po bakalářské a magisterské diplomové) práci, zůstávající daleko za všeobecně požadovanými standardy vědecké práce. Bohužel, častá reakce z úst zodpovědných činitelů nezřídka bývá: „A proč ne, vždyť titul doktor, ve zkratce Ph.D., je ze zákona přeci akademický titul a nikoliv vědecká hodnost“. A výsledek? Trvalá devalvace doktorského studia navzdory snahám Akreditační komise MŠMT ČR. Ke všemu celou věc zhoršuje systém financování/dotací vysokých škol, kde v čitateli výpočetního vzorečku jsou počty habilitovaných docentů a jmenovaných profesorů. Získat a udržet habilitační práva je podmíněno jistě správně alespoň jedním DSP na fakultě dané školy, a tak požadavky na akreditace DSP nemohou být nikterak náročné, neměli bychom totiž docenty a potažmo peníze. Zdá se nade vší pochybnost nešťastné, že jsme odejmutím samostatných školících práv AV porušili pluralitu v pokročilých/doktorských studiích. Když už k tomu došlo, považujeme za nezbytné, aby právě u nás, kde přírodovědecká (původně biologická) fakulta vznikla přímo z pracovišť AV, byl podíl Akademie na uskutečňování DSP zcela zásadní. A skutečně většina oborových rad DSP pro biologické obory, zejména těch, jejichž oborové zaměření má u nás na jihu Čech partnera v podobě pracoviště AV, je v péči kolegů a kolegyň z Akademie. To je pro nás cenná deviza, na které chceme stavět kvalitu doktorského studia v původním smyslu výchovy k vědecké práci. K praktické realizaci projektu školy doktorských studií: Ustavení školy doktorských studií bylo schváleno v průběhu roku 2008 Akademickým senátem a Vědeckou radou PřF JU. Společnými silami s Akademií věd provozujeme na PřF JU devět oborových rad DSP, každá z oborových rad má svého předsedu/předsedkyni, dbáme na to, aby pracoviště AV se společnou akreditací měla výrazné zastoupení svých vedoucích vědeckých pracovníků v příslušných oborových radách a potažmo ve škole doktorských studií. Škola doktorských studií je neformální sdružení všech stávajících oborových rad DSP a její činnost je koordinována proděkanem pro vědu a doktorské studium. Ustavením školy nikterak

/

Program

Biologie

Obor Entomologie Hydrobiologie Parazitologie Biologie ekosystémĤ

Botanika Ekologie

Botanika Ekologie

Fyziologie a imunologie

Fyziologie a vývojová biologie

Molekulární a bunČþná Molekulární a biologie bunČþná biologie a genetika

Zoologie

Zoologie

Ústav AV ýR Biologické centrum AV ýR, v. v. i., ýeské BudČjovice Biologické centrum AV ýR, v. v. i., ýeské BudČjovice Biologické centrum AV ýR, v. v. i., ýeské BudČjovice Botanický ústav AV ýR, v. v. i., PrĤhonice Biologické centrum AV ýR, v. v. i., ýeské BudČjovice Botanický ústav AV ýR, v. v. i., PrĤhonice Botanický ústav AV ýR, v. v. i., PrĤhonice Biologické centrum AV ýR, v. v. i., ýeské BudČjovice Botanický ústav AV ýR, v. v. i., PrĤhonice Mikrobiologický ústav AV ýR, v.v.i., pracovištČ TĜeboĖ – požádáno o rozšíĜení Biologické centrum AV ýR, v. v. i., ýeské BudČjovice Ústav živoþišné fyziologie a genetiky AV ýR, v. v. i., LibČchov Mikrobiologický ústav AV ýR, v.v.i., pracovištČ TĜeboĖ – požádáno o rozšíĜení Biologické centrum AV ýR, v. v. i., ýeské BudČjovice Ústav živoþišné fyziologie a genetiky AV ýR, v. v. i., LibČchov Ústav biologie obratlovcĤ AV ýR, v. v. i., Brno

Ĥ 7DEXONDDNUHGLWRYDQêFKRERUXY'63YþHWQČVSROHþQêFKDNUHGLWDFt3Ĝ)-8DSUDFRYLãĢ$9ý5VSROHþQRXDNUHGLWDFLYQČNWHUpP]'63PDMtVSROXV3Ĝ)-8NURPČYČWãLQ\MLKRþHVNêFKSUDFRYLãĢ$9WDNpDNDGHPLFNp~VWDY\]MLQêFK UHJLRQĤÒVWDYELRORJLHREUDWORYFĤ$9ý5YYLY%UQČÒVWDYåLYRþLãQpI\]LRORJLHDJHQHWLN\$9ý5YYLY/LEČFKRYČUR]ãtĜHQtDNUHGLWDFtQD0LNURELRORJLFNê~VWDY$9ý5YYLY3UD]HSUDFRYLãWČ7ĜHERĖVHNWRUDXWRWURIQtFK PLNURRUJDQLVPĤMHYSURFHVXVFKYDORYiQt YY

nestupňujeme administrativní zatížení spojené s uskutečňováním doktorských studií a ani nenavyšujeme počet pracovních míst.

doktorských studií by mělo být ambicí naši fakulty/univerzity, jakmile se Česká republika stane členskou zemí v EMBL.

V závěru znovu opakuji, že naše škola doktorských studií nemá, ani nemůže mít žádné jiné institucionální ambice než ty, vedoucí k trvalému rozvíjení a posilování symbiotického vztahu PřF JU a pracovišť AV. Naše škola doktorských studií nemá žádné institucionální zakotvení ani majetek, představovat má určitou ´obchodní značku´ sledující zejména význam propagační a marketingový a v blízké budoucnosti bude snad subjektem pro získávání finančních prostředků (´fundraising´) pro stipendia doktorandů. Ve skrytu duše bychom si přáli, aby se naše škola stala iniciátorem snah po napření úsilí pro zavedení škol doktorských studií v celostátním rozměru s jediným/hlavním cílem, zkvalitnit doktorská studia a vrátit je k naplnění jejich původního významu - výchově k vědecké práci.

prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty JU, Biologické centrum AV ČR, v. v. i.

8\F÷N¾XCEÊ MWT\[ X ·($ ,7 t ×UR÷wPÆ URQLGPÊX÷F[CXÚWM[

Ve dnech 18. a 19. května 2009 se uskutečnilo první jednání Školy doktorských studií v biologických vědách Přírodovědecké fakulty JU za účasti Dr. Helke Hillebrand, děkanky doktorských studií Evropské molekulárně biologické laboratoře (EMBL) v německém Heidelbergu. Paní děkanka informovala o systému doktorských studií v EMBL včetně budování sítě partnerských univerzit. Účast v takovém v takovém systému

V roce 2000 jsme společně s dnes už hostujícím profesorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Rolfem Hilgenfeldem, vedoucím katedry biochemie na Univerzitě v Lübecku, a docentem Daliborem Štysem, ředitelem Ústavu fyzikální biologie JU, začali přemýšlet o zavedení nového výukového kurzu zaměřeného na makromolekulární krystalografii - kurzu, který se do té doby nevyučoval na žádné z českých vysokých škol.

/

Chtěli jsme vytvořit jedinečný kurz, v němž by přednášely světové kapacity z oblasti proteinové krystalogeneze a krystalografie a studenti měli možnost přímé interakce s přednášejícími. Proto jsme se rozhodli zavést blokovou výuku s dopoledním cyklem přednášek, odpoledními praktickými cvičeními v laboratoři a večerními diskusemi s přednášejícími. Po pozvání 4 lektorů ze zahraničí se v roce 2001 uskutečnil první krystalizační kurz „Metody v krystalizaci biomakromolekul“, kterého se zúčastnilo 15 studentů. Kurz zaznamenal obrovský ohlas. K jeho úspěšnosti přispěly mnohé faktory, ale především entusiasmus vědeckých pracovníků, kteří se podíleli na přípravě a průběhu kurzu. Od té doby se kurz koná každoročně. Nutno zmínit, že díky snaze garanta kurzu o zabezpečení jeho vysoké úrovně se kurz již 3krát (v letech 2004, 2006 a 2008) konal pod záštitou Federace evropských biochemických společností (FEBS) a místo původních 4 lektorů naše pozvání přijalo 16 světově uznávaných vědců - přednášejících z oboru a kurz absolvovalo 30 studentů magisterského a postgraduálního studia.

Za garanta kurzu mohu konstatovat, že se nám v rámci výukového kurzu již několik let daří unikátně skloubit vědu s výukou. Díky přednášejícím kapacitám si účastníci kurzu vyslechnou nejen základní přednášky, ale dozvědí se také o novinkách z oboru. Studenti především oceňují vysokou kvalitu přednášek a možnost přímých diskusí s přednášejícími – vědci. Dále pozitivně hodnotí možnost praktické výuky, kdy nově získané teoretické poznatky aplikují do praxe v průběhu laboratorních cvičení. Chceme zachovat vysokou úroveň kurzu a přestože je organizace výuky uvedeným způsobem mnohem náročnější než klasické přednášky a cvičení, budeme se snažit získat podporu FEBSu i v budoucnu.

6WXGHQWLYÛWYDUQÇYÛFKRY\ LQWHUSUHWRYDOL(YURSX Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty JU ve spolupráci s odborem kultury, památkové péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Jihočeského kraje, Eurocentrem České Budějovice i s Evropským informačním střediskem Europe Direct České Budějovice uspořádaly v komunikačním prostoru KÚ atraktivní výstavu prací studentů vyšších ročníků katedry výtvarné výchovy PF JU k českému předsednictví Evropské unie. Výstava byla slavnostně zahájena dne 9. 6. 2009 za přítomnosti zástupců KÚ, JU, Europe Direct a EIC. Tato expozice byla výsledkem několikaměsíční spolupráce zmíněných institucí, která byla inspirována jednak předsednictvím ČR Radě Evropské unie a také prací Davida Černého Entropa. Vzniklé studentské prostorové objekty si všímaly dvou zásadních evropských témat, která nebyla příliš akcentována: Je to téma Kontaktů – obsah tohoto pojmu má v kontextu mezilidských vztahů téměř nekonečné množství interpretací – a téma Entropie. Zejména význam, smysl a obsah tohoto pojmu byl ve většině diskusí opomenut, byť na něj název Černého objektu přímo poukazoval.

=DKiMHQt YêVWDY\ Y SURVWRUiFK .UDMVNpKR ~ĜDGX -LKRþHVNpKRNUDMH   IRWR-MY-

Většina vystavených objektů byla řešena v měřítku a pro skutečné, reálné prostory architektury i volné přírody - podle autorských konceptů. Texty studentů pak ozřejmovaly jejich individuální pojetí daného tématu. Výstava trvala do konce června. Další spolupráce zmíněných organizací by měla vyústit v obdobné výstavy, které budou reektovat nejen společensky zajímavá témata, ale i témata odrážející regionální charakteristiky s evropským přesahem.

Mgr. Ivana Kutá Smatanová, Ph.D., Ústav fyzikální biologie JU

/

odb. as. Věra Vejsová, ak. mal., katedra výtvarné výchovy PF JU

doplnit nadpis s logem ústavu VÚRH 2/2008, Z Výzkumného s. 40 rybářského

a hydrobiologického ve Vodňanech

XIX. Vodňanské rybářské dny Tradiční organizátoři (Město Vodňany, Střední rybářská škola ve Vodňanech a Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický JU ve Vodňanech) připravili již XIX. ročník Vodňanských rybářských dnů, který se letos konal ve dnech 14. – 16. května 2009. V jeho rámci uspořádal VÚRH JU druhý z letošních plánovaných odborných seminářů. Tématem byla biologie a chov dravých druhů ryb a dotační politika v rybářství. Také tento seminář byl podpořen z OP Rybářství, takže zájemci nemuseli platit žádný poplatek. Předběžně se zaregistrovalo téměř 60 účastníků, celý dvoudenní program absolvovalo a osvědčení o účasti obdrželo 46 osob. Mezi účastníky byli zastoupeni produkční rybáři, členové rybářských svazů i zástupci odborné rybářské veřejnosti. V průběhu semináře zaznělo 10 přednášek, řada diskusních příspěvků, součástí programu byla i návštěva rybářské výstavy FISHTECH 2009.

promítání odborných filmů z produkce VÚRH JU. Krytá vodňanská výstavní hala byla tentokrát obsazena do posledního místa. Kromě tradičních vystavovatelů rybářských technologií se zde rovněž prezentovali například výrobci a dovozci krmiv, technika pro stanovení kvality vody nebo střední a vysoké školy se zaměřením na rybářství. Na výstavě byl rovněž stánek OP Rybářství, kde bylo možné pohovořit s odborníky na dotace z EU. Venkovní plocha byla obsazena různorodým vybavením pro rybářský provoz, traktory a terénními auty. Občerstvení návštěvníků bylo zajištěno zdarma v podobě vodního baru. Další informace o výstavě včetně fotografií z výstavy naleznete na internetových stránkách www.fishtech. cz. Tímto všem vystavovatelům i návštěvníkům děkujeme za projevený zájem a těšíme se v roce 2011 na viděnou na X. jubilejním ročníku výstavy. V rámci Vodňanských rybářských dnů proběhl dne 16. 5. 2009 Den otevřených dveří ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém. Zájem byl i přes nepřízeň počasí značný. Jen hlavní budovu ústavu navštívilo přibližně 200 lidí. Jedním z velkých lákadel byla možnost nahlédnout do laboratoří jinak veřejnosti uzavřených a shlédnout film o historii i současnosti ústavu. Věříme, že i nadále bude zájem o tuto jedinečnou možnost nahlédnutí za jinak zavřené dveře ústavu stoupat. Ani letos organizátoři nezapomněli na kulturní program. V pátek i v sobotu bylo možno shlédnout vystoupení tanečních i pěveckých sborů z Polska, Slovenska a Rakouska i České republiky. Známý kuchařský mistr pan Stupka neúnavně připravoval rybí speciality a doprovázel je příjemným a vtipným komentářem, zlatohorská císařská garda předváděla za ohlušující kanonády jednu bitvu za druhou, nechyběl tradiční ohňostroj ani rybářská zábava a diskotéka.

3UH]HQWDþQt VWiQHN 9Ò5+ -8 QD 9RGĖDQVNêFK U\EiĜVNêFKGQHFK  IRWRDUFKLY9Ò5+-8

IX. ročník ojedinělé odborné rybářské výstavy FISHTECH 2009 byl s počtem 28 vystavovatelů opravdu rekordní, rovněž návštěvnost přesahující 1000 osob předčila všechna očekávání. Pozvání organizátorů na oficiální otevření výstavy přijal také jihočeský hejtman Mgr. Jiří Zimola. Ten velice kladně hodnotil nejen pořádání této odborné výstavy, ale i obor rybářství jako takový. Výstavní stánek našeho ústavu byl pojat jako prezentace VÚRH JU a spolupracujících organizací. Návštěvníci, kteří se na stánku zastavili, mohli získat také informace o připravované Fakultě rybářství a ochrany vod (FROV JU), nabídce vysokoškolského a doktorského studia nebo o projektu Jihočeského výzkumného centra akvakultury a biodiverzity hydrocenóz. Rovněž zde probíhalo

Ing. Blanka Vykusová, CSc., Ing. Václav Nebeský, VÚRH JU Vodňany

14. Interdisciplinární toxikologická konference Ve dnech 1. – 3. června se v Brně konal 14. ročník Interdisciplinární toxikologické konference. Měl jsem to štěstí, že jsem se jí mohl zúčastnit, a to nejen s příspěvkem nazvaným „Ecotoxicological effects of pharmaceuticals present in the aquatic environment”, ale i s posterovým sdělením „Antioxidant responses and plasma biochemical characteristics in the freshwater rainbow trout, Oncorhynchus mykiss, after acute exposure to the fungicide propiconazole”. Akce se dále za VÚRH JU Vodňany účastnili Ing. Josef Velíšek, MVDr.

/

Eliška Sudová, Mgr. Petra Beránková s posterovými sděleními „Effects of subchronic simazine exposure on some biometric, biochemical and haematological parameters of the common carp (Cyprinus carpio L.)”, „The effect of peracetic acid on haematological and biochemical profile of rainbow trout (Oncorhynchus mykiss)” a „Inuence of sediment samples extraction methods on results of ecotoxicological tests”. Ing. Vladimír Žlábek se prezentoval posterem s názvem „Exposure to 17β-estrandiol and testosterone caused induction of vitellogenin and gonadal impairment in chub (Leuciscus cephalus L.)”.

06F=KLKXD/LQD,QWHUGLVFLSOLQiUQtWR[LNRORJLFNp NRQIHUHQFLY%UQČ  IRWRDUFKLYDXWRUDWH[WX

Základním cílem tohoto tradičního setkání toxikologů bylo jednak připomenutí 90. výročí vzniku Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně, jednak skutečnost, že i tak interdisciplinární oblast jako je toxikologie, má řadu sjednocujících prvků a mechanismů. Akce se zúčastnilo téměř 300 vědců a odborníků z USA, Polska, Slovenska a České republiky.

RNDr. Jan Zahradník představil hostům Jihočeskou univerzitu, její strukturu a nabízené studijní možnosti. Uvedl základní informace o Jihočeském kraji a krátce pohovořil o stavu českého zemědělství v perspektivách Evropské unie. Vědecké zaměření a studijní programy Zemědělské fakulty JU představil proděkan pro zahraniční vztahy ZF prof. Ing. Martin Křížek, CSc. Budoucí spolupráce bude spočívat především v oblasti rostlinné produkce a udržitelných systémů zemědělského hospodaření. Prof. Křížek dále rumunské kolegy informoval o výsledcích studia studentů UASVM, kteří v letním semestru absolvují na ZF JU individuální výuku vybraných předmětů z oblasti agroekologie v anglickém jazyce. Prof. Daniel Bucur, generální kancléř UASVM, představil domovskou univerzitu, její pedagogické a vědecko-výzkumné zaměření. Univerzita, nejstarší tohoto zaměření v Rumunsku, je členěna na 4 fakulty (Zemědělství, Zahradnictví, Šlechtění zvířat a Veterinární medicíny). Jednotlivé předměty jsou akreditovány dle ECTS, což zjednodušuje uznání absolvovaných předmětů. Vědeckovýzkumně je orientována na oblasti zemědělství, genetiky, zpracování a kvality zemědělských produktů, konvenční a ekologické zahradnictví, šlechtění zvířat a problematiku veterinárního lékařství (více informací najdete na webové stránce UASVM: http://www.univagro-iasi.ro).

M.Sc. Zhihua LI, doktorand VÚRH JU Vodňany

=¿VWXSFL8QLYHUVLW\ RI $JULFXOWXUDO 6FLHQFHV DQG9HWHULQDU\0HGLFLQH ,DVLQD-8 Ve dnech 20. - 24. 4. 2009 navštívili Jihočeskou univerzitu zástupci rumunské University of Agricultural Sciences and Veterinary Medicine v Iasi (UASVM). Zástupci UASVM vedení profesorem Danielem Bucurem absolvovali, kromě série přednášek, pracovní schůzky s RNDr. Janem Zahradníkem, prorektorem JU pro zahraniční vztahy, a prof. Ing. Martinem Křížkem, CSc., proděkanem pro zahraniční vztahy Zemědělské fakulty JU. Cílem setkání bylo navázat hlubší spolupráci v oblasti vzájemné výměny studentů a pedagogů (program Socrates/Erasmus) a posílit spolupráci ve výzkumné oblasti.

-HGQiQt]iVWXSFĤ8$690VSURUHNWRUHP-8SUR]DKUDQLþQtY]WDK\51'U-=DKUDGQtNHP IRWRDUFKLY=)-8

Zástupci obou univerzit se dohodli na aktivní výměně studentů (ZF JU nabídne nový modul předmětů v anglickém jazyce v rámci oboru Agroekologie). Vzájemné kontakty mezi studenty a pedagogy budou následně pokračovat prostřednictvím společné přípravy a realizace letní školy, která se uskuteční v následujícím roce dle dohody buď v Rumunsku nebo v České republice.

/

Ing. Petr Konvalina, Ph.D., Ing. Jan Moudrý jr., Ph.D., Zemědělská fakulta JU


URQNWRT¾EKUTWOWPUMQW 7PKXGTUKVCVGC6KOKUQCTC

*(50$1,67č-8 $81,9(56,7¢7$8*6%85*

V rámci pobytu zástupců Zemědělské fakulty JU v Rumunsku byla rozšířena spolupráce mezi Universitatea De Stiinte Agricole Si Medicina Veterinara A Banatului Timisoara (USAB-TM) a Zemědělskou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Tradiční spolupráce zootechnických kateder s veterinární fakultou USAB-TM byla nyní rozšířena i o spolupráci katedry agroekologie se zemědělskou fakultou a fakultou zemědělského managementu. Během jednání s děkany obou fakult, prof. Paulem Pârsanem a prof. Liviu Sâmbotinem, byly navrženy rámcové možnosti budoucí spolupráce spočívající zejména v plánované výměně pedagogů a studentů a přípravě společných projektů.

Ve dnech 22. a 23. 5. 2009 se na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity uskutečnila společná lingvistická konference germanistů PF JU a germanistů Univerzity Augsburg. Na organizaci této akce se podílely Goethe-Zentrum v Českých Budějovicích a DAAD (Deutscher Akademischer Austausch Dienst). Finanční podporu poskytly Universität Augsburg, DAAD a „Haus des deutschen Ostens“ v Mnichově. Jednacím jazykem byla němčina.

Zemědělská fakulta v Timisoaře je zaměřena hlavně na krajinné plánování, setrvalé a intenzivní systémy hospodaření, ochranu rostlin a zemědělské biotechnologie, fakulta zemědělského managementu pak pokrývá oblasti zemědělské ekonomiky, agroturismu a krajinného managementu. V rámci prohlubování spolupráce byla v nedávné době rozšířena bilaterální dohoda ERASMUS na čtyři vědecko-pedagogické pracovníky. Na jejím základě byly realizovány přednášky profesorů z Jihočeské univerzity na Zemědělské fakultě USAB-TM, letos na podzim budou naopak zástupci USAB-TM přednášet na Jihočeské univerzitě. Ing. Jan Moudrý, Ph.D., Ing. Petr Konvalina, Ph.D., Zemědělská fakulta JU

Konferenci zahájili dne 22. května rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., proděkan PF PaedDr. Jan Holec, Ph.D., a vedoucí katedry germanistiky Doz. Dr. habil. Jürgen Eder. Rektor univerzity Václav Bůžek ve svém projevu pohovořil o významu studia německého jazyka a jeho uplatnění v jihočeském regionu zejména v rámci hospodářské a kulturní spolupráce se sousedním Německem a Rakouskem. Dále připomněl zásluhy manželů Bokových, kteří na pedagogické fakultě vybudovali úspěšné vědecké pracoviště, jehož těžiště výzkumu spočívalo zejména v oblastech dějin starší německé literatury a dějin německého jazyka. Na závěr svého projevu pak nastínil další vývoj germanistiky na pedagogické a filozofické fakultě. Na Václava Bůžka pak ve svém projevu navázal proděkan Pedagogické fakulty JU Jan Holec, který krátce pohovořil o historii germanistiky na Pedagogické fakultě. Na závěr pak vystoupil současný vedoucí katedry Jürgen Eder, který ve svém proslovu vyzdvihl význam dlouholeté spolupráce mezi oběma univerzitami, jejímž vyvrcholením měla být právě tato společná konference. Konference byla rozdělena do dvou hlavních tematických bloků. V prvním bloku byly prezentovány příspěvky, které byly věnovány gramatice, sémantice a pragmatice jazyka. Druhý blok se tématicky zaměřil na dějiny německého jazyka s důrazem na období raného novověku. Úvodní část prvního bloku „Gramatik, Semantik und Pragmatik des Wortes“ otevřel Wolfram Bublitz (Augsburg) svým příspěvkem „Da lob ich mir die Höichkeit: Ein Gang auf das weite Feld der lingustischen Pragmatik“. Další příspěvky v této části přednesli Marek Nekula (Regensburg) „Die Pragmatik des Wortes. Einige Bemerkungen zum Diminutiv“, Jana Valdrová (České Budějovice) „´Sag mir, wo die Mädchen sind´. Eine Textanalyse zur Geschlechtergerechtigeit“, Hans Wellmann (Augsburg / České Budějovice) „Wortschatzver-

/

mittlung - effektiv. Zum Wirkungsaspekt einer pragmatisch orientierten Lexikographie (für den DaF-Unterricht)“ a na závěr Veronika Kotůlková (Opava) „Die Interpretierbarkeit von Wortbildungen in der Lyrik: Gibt es eine pragmatische Lösung?“ Odpolední část programu tohoto bloku „Grammatik, Semantik und Pragmatik des Wortes: Wortbildung und Wortbedeutung“ představovaly příspěvky z oblasti sémantiky slova. Jejím moderováním byla pověřena Irmhild Barz (Lipsko). V úvodu vystoupila Marie Vachková společně s Martinem Šmetlíkem (oba Praha) s příspěvkem „Kombinatorische Derivation (Zirkumexbildungen) aus kontrastiver und korpuslinguistischer Sicht“. Na ně navázala Lorelies Ortner (Innsbruck) s referátem na téma „Wortbildung und Typographie“. Marek Schmidt (Ústí nad Labem) vystoupil s příspěvkem „Zur Ermittlung von nahen Synonymen“. Na závěr přednesla svůj referát „Sammelnamen und Gesamtnamen“ Olga Vomáčková (Olomouc).

=JHUPDQLVWLFNpNRQIHUHQFHQD3)-8 IRWR-+UGLQD

Druhý jednací den pokračovala prezentace příspěvků prvního bloku „Grammatik, Semantik und Pragmatik des Wortes“, která byla tentokrát věnována gramatice jazyka, tedy jeho užití (Sprachgebrauch) a variacím (Sprachvariantion). Moderování této části se ujal Norbert R. Wolf (Würzburg). Jako první přednesl svůj příspěvek „Areale Variation in der Grammatik“ Stephan Elspaß (Augsburg). Na něj navázali Michaela Negele (Augsburg) s referátem na téma „Diskontinuierliche Pronominaladverbien in der Alltagssprache des jüngeren Neuhochdeutschen – Standard oder Substandard?“, Paul Rössler „Komplexe Vorfelder mit „Komma“. Nebenwirkungen (in der Zeichensetzung)“ a Péter Maitz (Debrezen) „Brauchen – Phonologische Aspekte der Auxiliarisierung“. Odpolední část programu byla věnována tématu „Gramatik und Didaktik“. Tato část byla pojata jako workshop, na kterém se spolupodílely také studentky českobudějovické germanistiky. Moderováním byla pověřena Jana Valdrová. Jako první vystoupila Marie Müllerová (Hradec Králové) s příspěvkem „Von der Lehrveranstaltung zur Lernveranstaltung – aktivierende und prozessorientierende Metoden im DaF-Unterricht“.

Na ni navázali Alena Aigner (České Budějovice) s referátem a prezentací na téma „Die Tempora im DaF-Unterricht für Tschechen“, Thomas Pimingsdorfer (České Budějovice / Wien) „Der Artikelgebrauch im DaF-Unterricht“, a Jana Doleželová (České Budějovice) s přípěvkem na téma „Die Pronomen im DaF-Unterricht“. Celý blok věnovaný gramatice, sémantice a pragmatice jazyka uzavřeli Norbert R. Wolf (Würzburg) s příspěvkem „Wortbedeutung und Korpus“ a Vít Dovalil (Praha) s referátem na téma „Zum Prozess der Gestaltung der Standardvarietät. Stellung der Autoritäten im Sprachmanagement“. Druhý den konference byly souběžně prezentovány příspěvky zabývající dějinami a vývojem německého jazyka a textů s důrazem na období raného novověku. Tento blok „Zur Sprach- und Textgeschichte der Frühen Neuzeit“ otevřel svou přednáškou na téma „König Wenzel und die anderen. Vom Lob der deutschen Sprache“ Freimut Lötscher (Augsburg). V tomto bloku, jehož moderování převzal Stephan Elspaß (Augsburg), vystoupil dále Václav Bok (České Budějovice), který ve svém přípěvku „Eine Kavalierreise von Graz nach… Zur Geschichte und Edition eines Reiseberichts“ pohovořil o Eggenberských cestovních denících, zejména o jejich obsahové a jazykové stránce. Jana Kusová (České Budějovice) se ve svém přípěvku „Bild und Bildlichkeit in der Säulenbeschreibung vom 16. bis zum 18. Jahrhundert“ věnovala slovní zásobě a sémiotice slov v knihách o architektuře. Vývojové tendence v historické sociolingvistice, její možnosti a hranice přiblížil na příkladu syntaxe soudních protokolů z 18. století Rainer Hünecke (Drážďany) v příspěvku „Möglichkeiten und Grenzen einer Historischen Soziolinguistik? Dargestellt an einer Studie zur Syntax des 18. Jahrhunderts“. V odpolední části programu vystoupila Miroslava Durajová (České Budějovice), která se v příspěvku „Die Tagebücher in der Frühen Neuzeit. Ihre Funktion, Inhalte und Sprache. Die Tagebücher Hieronymus des Älteren Schlick“ zabývala obsahovou a jazykovou stránkou raně novověkých šlechtických deníků. O výuce a metodách výuky historické mluvnice pohovořil Klaus Vogelgsang (Augsburk) v referátu „Aktuelle Fragen der Sprachgeschichtsdidaktik“. Celou konferenci zakončila společná diskuse o studijních programech, curriculu, o profilech učitelů cizích jazyků a v neposlední řadě o formách a způsobech studia germanistiky v České republice.

/

Mgr. Miroslava Durajová, katedra germanistiky, Pedagogická fakulta JU

8º<-7/0ž$1ä'05-º%* 241%'5Č XUQWéCUPÆOUX÷V÷

Ve dnech 10. 5. – 12. 5. 2009 se v ukrajinském Sevastopolu konala mezinárodní teoretická a praktická konference na téma „Topical Issues of the Research of Religious Processes in Contemporary World”. Konference navazovala na předchozí mezinárodní projekt „Material and Intellectual Culture in the World Historical Process“, jehož nedílnou součástí byla desítka pravidelných vědeckých setkání. K organizátorům letošní krymské konference patřili Fakulta humanitních studií Sevastopolské národní technické univerzity, Institut religionistických studií Filozofické fakulty Jagelonské univerzity v Krakově, Historicko-pedagogická fakulta Univerzity Opole a katedra religionistiky a filosofie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Do pracovního setkání se aktivně zapojili odborníci z Ruska, Ukrajiny, Polska a České republiky. Postupně se v prostorách knihovny stojící v kampusu Sevastopolské národní technické univerzity vystřídalo okolo čtyřiceti historiků, religionistů a archeologů. Během setkání zazněly referáty na různorodá témata, která byla pořadateli přehledně seřazena do kompaktních celků. Každý z účastníků konference si tedy mohl zvolit okruh přednášek, které ho nejvíce zajímaly. První den byl věnován úvodním referátům tematicky vycházejícím z názvu konference. Mimo jiné zde zazněl příspěvek Tomáše Bubíka (Pardubice) směřovaný do oblasti metodologie dějin náboženství nebo Henryka Hoffmanna (Krakov) věnovaný náboženství ve fenomenologickém aspektu Claase Jouco Bleekera. Kazimierz Banek (Krakov) se soustředil na reexi teoretických kořenů a současné praxe muslimského fundamentalismu. Ammar Kanach (Sevastopol) prezentoval konceptuální přístupy k analýze islámského fundamentalismu. Během odpoledního bloku soustředili posluchači svou pozornost mimo jiné na staromaďarskou mytologii jako základ maďarského nacionalizmu, kterou představil Wiesław Bator (Krakov).

kladnu pro teorie o existenci autochtonního náboženství starověkých Pompejí. Dále se mezi tématy referátů objevily role audiovizuální komunikace v náboženských zkušenostech současnosti, které představil Wojciech Żurek (Krakov), nebo místo a role náboženství v liberální demokracii popsané Grzegorzem Francuzem (Opole). Také byla zařazena přednáška Miloše Mrázka (Pardubice) o rozdílných odpovědích na výzvu náboženského pluralismu mezi ultrakonzervativními a tradicionalistickými křesťany. Pořádané interdisciplinární zasedání se bez pochyby stalo výrazem trvající spolupráce odborných institucí ze střední a východní Evropy. Široká odborná i laická veřejnost bude mít možnost seznámit se s jednotlivými příspěvky v připravovaném sborníku.

3URI-XULM$%DELQRY].DWHGU\¿ORVR¿H+XPDQLWQtID3URI-XULM$%DELQRY].DWHGU\¿ORVR¿H+XPDQLWQtIDNXOW\6HYDVWRSROVNpQiURGQtWHFKQLFNpXQLYHU]LW\ NXOW\6HYDVWRSROVNpQiURGQtWHFKQLFNpXQLYHU]LW\ IRWR0.ODSHWHN IRWR0.ODSHWHN

V návaznosti na tuto konferenci navštívil ve dnech 4. a 5. 6. 2009 Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích prof. Jurij A. Babinov z katedry filosofie Humanitní fakulty Sevastopolské národní technické univerzity. Odborným zaměřením prof. Babinova je sociologie náboženství. Mezi tématy jeho více než dvou set článků a sedmi knih dominují hlavně vztahy mezi církví a státem v evropském kontextu. Mimo jiné je hlavním redaktorem sevastopolského vědeckého časopisu „Sacrum et profanum“.

Druhý den konference zazněly rovněž příspěvky zaměřené na významné osobnosti religionistiky, jako byl například profil švédského historika náboženství a fenomenologa Geo Widengrena od Katarzyny Ilnicke (Krakov) nebo portrét holandského religionisty Jacquese D. J. Waardenburga od Anny Ksiazek (Krakov). Mezi archeologické látky lze zařadit vystoupení Pavla Titze (Pardubice), při kterém představil materiální zá-

/

Mgr. Martin Klapetek, katedra filosofie a religionistiky, Teologická fakulta JU

:RUNVKRS 6ROQ¿VWH]ND

DKLVWRULFNÇSDP¿WN\ YMLæQËFKéHFK¿FK Ve dnech 15. a 16. 4. 2009 se ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích konal jako součást projektu „Stará solná stezka a kulturní, technické a historické památky v jižních Čechách“ první společný workshop českých a rakouských studentů. Na jeho organizaci se podílely katedra germanistiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity a Interdisciplinární centrum pro středověká studia Univerzity v Salcburku (Interdisziplinäres Zentrum für Mittelalterstudien der Universität Salzburg) za nanční podpory programu AKTION Česká republika – Rakousko. Workshop zahájili krátkým uvítacím proslovem za českou stranu Dr. habil. Jürgen Eder, vedoucí katedry germanistiky PF JU, za rakouskou stranu Univ. Prof. Dr. Heinz Dopsch a jako poslední se slova ujal PhDr. Daniel Kovář, ředitel SOkA v Českých Budějovicích.

IRWRDUFKLY3)-8 IRWRDUFKLY3)-8

V první části workshopu vystoupili se svými odbornými příspěvky Univ. Prof. Dr. Heinz Dopsch, prof. PhDr. Václav Bok, CSc., a PhDr. et Paedr. Jiří Dvořák, Ph.D. Heinz Dopsch seznámil studenty v úvodní části svého příspěvku „Salzproduktion und Salzhandel zwischen Salzburg, Passau und Südböhmen. Der „Goldene Steig“ als europäischer Handelsweg“ s dějinami těžby soli, způsoby těžby a také dějinami obchodu se solí na území Rakouska, Bavorska a jižních Čech. Následně věnoval pozornost vzájemným vztahům mezi jižními Čechami a Rakouskem ve středověku, zejména pak v období vlády Přemysla Otakara II. Na tento příspěvek tematicky navázal Václav Bok, který ve své přednášce „Geistliche und weltliche Literatur aus Südböhmen“ poskytl cenný přehled

o významných kulturních a literárních centrech v jižních Čechách, ke kterým patřily například kláštery ve Vyšším Brodě a ve Zlaté Koruně nebo sídla pánů z Rožmberka a z Hradce, dále pak představil nejvýznamnější středověké literární památky, které vznikly na tomto území. Závěrečný příspěvek „Geschichte der Gold-, Silber- und Graphitgewinnung in der Südböhmischen Region“ přednesl Jiří Dvořák. Pozornost byla tentokrát věnována technickým památkám na území jižních Čech v souvislosti s dějinami těžby zlata, stříbra a tuhy v tomto regionu.

3RKOHGGR]DSOQČQpSĜHGQiãNRYpPtVWQRVWLþHVNREXGČ3RKOHGGR]DSOQČQpSĜHGQiãNRYpPtVWQRVWLþHVNREXGČMRYLFNpKRDUFKLYX IRWRDUFKLY3)-8 MRYLFNpKRDUFKLYX  IRWRDUFKLY3)-8

Dne 16. dubna 2009 pokračoval workshop svou druhou částí, kterou zahájil Daniel Kovář. Ve své úvodní přednášce seznámil studenty s dějinami Českých Budějovic, přičemž se soustředil především na témata týkající se městského hospodářství, dějin pivovarnictví, dějin těžby stříbra, dějin rybníkářství a dějin dopravy v období 15. až 19. století. Dále také pohovořil o funkci, významu a fondech SOkA v Českých Budějovicích. V další části programu byli studenti rozděleni do skupin, ve kterých společně zpracovávali německé listiny z období 16. až 19. století. Součástí workshopu byla také prohlídka archivu. Celého projektu se zúčastnilo 38 rakouských a 26 českých studentů a studentek. Touto cestou by organizátorky chtěly poděkovat všem kolegům a kolegyním z katedry germanistiky PF JU, z Historického ústavu FF JU a z Interdisciplinárního centra pro středověká studia Univerzity v Salcburku za podporu a spolupráci. Náš zvláštní dík patří řediteli Státního okresního archivu v Českých Budějovicích PhDr. Danielu Kovářovi za poskytnuté zázemí a materiály. Celý projekt by nemohl být uskutečněn bez finanční podpory programu AKTION Česká republika – Rakousko, za což také velmi děkujeme.

/

Mgr. Miroslava Durajová, katedra germanistiky PF JU, Dr. Dr. Agáta Dinzl-Rybářová, Interdisziplinäres Zentrum für Mittelalterstudien der Universität Salzburg

2TXQVPÊKORWN\X\GwGN\ąCF WEJC\GéčQUVWFKWO &,6&2DNDGHPLH QD3ĜtURGRYČGHFNpIDNXOWČ-8 Dne 26. března 2009 byla na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity slavnostně zahájena certikovaná výuka počítačových sítí v rámci Local Cisco Networking Academy. V rámci akce byla otevřena nejmodernější síťová laboratoř pro výuku odborníků v oblasti počítačových sítí v Jižních Čechách. Zprávu o slavnostním zahájení činnosti otiskla JihoþHVNiXQiYHU]iWD&iVFo1HWZoUNiQJ$FDGHP\ QD 3ĜtUoGoYČGHFNp IDNXOWČ ]DhiMiOD þiQQoVWV  Nyní přinášíme k tématu rozhovor s Ing. Rudolfem Vohnoutem z Ústavu aplikované informatiky Přírodovědecké fakulty JU. -DNY]QLNODP\ãOHQNDQD]Ĝt]HQt&,6&2DNDGHPLH QD3ĜtURGRYČGHFNpIDNXOWČ-8" Prvotní impulz vzešel od uchazečů o studium. V době vytváření akreditačních materiálů ke studijnímu programu Aplikovaná Informatika jsme věděli, že mezi uchazeči je velká poptávka po kurzech společnosti CISCO Systems. Na toto téma totiž mířila celá řada dotazů na Dnech otevřených dveří. V jihočeském kraji existují tři CISCO akademie – tzv. regionální akademie v Písku a lokální akademie v Táboře a Hluboké nad Vltavou. Studenti tak již mívají po absolvování střední školy několik certifikátů ze základního kurzu a chtějí v tomto druhu vzdělávání pokračovat. To jim zatím Jihočeská univerzita nemohla nabídnout. A tak nás napadlo, že bychom mohli zřídit CISCO akademii na Jihočeské univerzitě – Přírodovědecké fakultě, a tak zatraktivnit studijní nabídku. Původně jsme chtěli kurz plně integrovat do výuky, ale studijní program Aplikovaná Informatika byl nakonec akreditován jen v češtině, takže není možné vést výuku v angličtině, nemůžeme zadat povinnou literaturu v angličtině atd. Proto jsme CISCO akademii pojali jako doplňkový kurz k výuce počítačových sítí. .GH VH SRþtWDþRYi ODERUDWRĜ QDFKi]t D ] MDNêFK ]GURMĤE\OD¿QDQFRYiQDMHMtUHNRQVWUXNFHDY\EDYHQt" Laboratoř je v kampusu Jihočeské univerzity, v přízemí budovy Ústavu molekulární biologie rostlin AV ČR, v.v.i. V době, kdy se začalo zřízení CISCO akademie řešit, získal proděkan pro rozvoj PřF JU rozvojový projekt MŠMT. Projekt byl primárně zaměřen na podporu rozvoje nebiologických oborů na PřF JU. To pro nás bylo ideální

příležitostí jak získat finance na vybavení počítačové laboratoře, která slouží právě výuce studentů nebiologických oborů. Po schválení realizace CISCO akademie na PřF JU jsme museli počkat na výsledek akreditačního řízení (nastoupil jsem na PřF JU až poté co byl studijní program akreditován). Během druhé poloviny roku 2008 jsme začali s praktickou částí projektu – s rekonstrukcí prostor, objednáním potřebného zařízení a vybavením učebny, což trvalo necelý půlrok. Od firmy CISCO jsme při zařizování akademie dostali slevu 50 % na nákup veškerého zařízení. Činnost laboratoře byla slavnostně zahájena dne 26. března 2009. Celkově je CISCO akademie PřF JU čtvrtou akademií v Jihočeském kraji. Ve struktuře CISCO kurzů jde o tzv. akademii lokální, formálně nadřízená je regionální akademie v Písku. -DNpMHSĜHVQpY\EDYHQtODERUDWRĜHDFRYãHVLYQt PRKRXVWXGHQWLY\]NRXãHW" Z aktivních prvků je v laboratoři 9 routerů a 9 switchů. Strukturu kurzů lze zjednodušeně přiblížit tak, že jeden semestr se vyučují routery a jeden semestr switche. V ideálním případě by měl mít každý student k dispozici vlastní router i switch. Náš kurz ale probíhá na systému sdílení, kdy má zmíněné prvky k dispozici vždy dvojice studentů. Celkem tedy může kurz navštěvovat až 18 zájemců.

Dále je součástí vybavení server, který zajišťuje datovou podporu. Umožňuje zobrazit přesný výpis aktivit, které studenti v průběhu výuky prováděli, je tedy možné přesně zkontrolovat a případně opravit chyby v postupu při zadávání příkazů, najít problematická místa, ve kterých se nejčastěji chybovalo atd. Připojení všech výše zmíněných prvků do sítě zajišťuje gigabitový switch. Učebna je vybavena velmi kvalitně také co se týká audiovizuální techniky – vyučující má k dispozici dva velké projektory, celý systém je ovládán přes bezdrátový panel.

/

0ĤåHWH SĜLEOtåLW VWUXNWXUX NXU]Ĥ VSROHþQRVW &,6&26\VWHPV"-DNRXYiKXPDMt]tVNDQpFHUWL¿NiW\ SĜLKOHGiQt]DPČVWQiQt" Základním kurzem společnosti CISCO je tzv. CCNA (Cisco Certified Network Associate). Právě tento čtyřsemestrový kurz nabízíme na PřF JU. Každý semestr je zakončem závěrečným testem a udělením certifikátu. Po absolvování kurzu CCNA student tedy má celkem čtyři certifikáty, ve kterých je přesně specifikován souhrn znalostí a dovedností, které získal. Je možné udělat si i souhrnný certifikát z celého kurzu. Tato služba je ale jen za úplatu, i když společnost CISCO nyní po omezenou dobu nabízí i získání certifikátu zdarma. Výhodou certifikátů je to, že jsou uznávány mezinárodně a mají, vzhledem k dominantnímu postavení firmy CISCO na trhu, velkou váhu. Další kurzy už jsou specifickou nástavbou nad tímto základním kurzem. Navazujícím kurzem je CCNP (Cisco Certified Network Professional), který je stavěn vysloveně pro obsluhu a konfigurování produktů firmy CISCO na profesionální úrovni, pro profesionální kariéru. Poslední certifikát nejvyšší úrovně – CCIE (Cisco Certified Internetwork Expert) – má jen několik lidí z celé ČR. Systém testování je nastaven tak, že studenti musí absolvovat jednak povinný semestrální test a nepovinné průběžné testy. Testuje se jak z teoretických znalostí, tak také z praktických dovedností (např. vytvoření síťových kabelů). Úspěšnost z jednotlivých testů musí být v celkovém průměru minimálně 80 % s tím, že samotný závěrečný test musí být splněn na více než 80 %. Podmínkou k uzavření semestru je kromě absolvování testu také vyplnění dotazníku, který poskytuje vyučujícímu zpětnou vazbu. V dotazníku student odpovídá na otázky typu – co jste se v kurzu naučil nového, proč jste se o kurz zajímal, jak jste spokojen s úrovní výuky atd. 0OXYtPHRNXU]X&&1$MDNRR]iNODGQtPDOHSUR SUD[LSOQČVWDþt" Přesně tak, rozhodně stačí pro běžnou práci a konfiguraci sítových prvků. A to nejen od společnosti CISCO, ale všech dostupných na trhu. -HMLåQD3Ĝ)-8QDEt]HQVWDQGDUGQtNXU]" V nedávné době jsme dokončili pilotní semestrální kurz, kterého se účastnilo 11 studentů. Vesměs neměli s absolvováním kurzu vážnější potíže, spíš jsem narazil na problémy s manuální zručností než s teoretickými znalostmi. Již plně standarní kurz nabízíme od začátku nového akademického roku. Nabídka je otevřena pro všechny členy instituce, pod kterou CISCO akademie spadá, tedy pro celou akademickou obec Jihočeské univerzity.

2WDNKMWOPCMQPEGTV÷,7 D[NQUMX÷NÆ Dne 2. dubna 2009 pořádala Jihočeská univerzita tradiční Velikonoční koncert. Recitál Já jsem já v podání paní Marty Kubišové s klavírním doprovodem Petra Maláska a doprovodným slovem Milana Heina navázal na sérii úspěšných slavnostních koncertů, jejichž pořádání se stalo v novodobé historii Jihočeské univerzity tradicí. Koncert měl u publika velký úspěch, umělkyni jsme požádali o krátký rozhovor. -VWH YHOPL PQRKRVWUDQQRX XPČON\Qt Y\VWXSXMHWH QDVYpGRPRYVNpVFpQČY8QJHOWX]StYiWHQDFHOp ĜDGČ GDOãtFK DNFt PRGHUXMHWH DGYHQWQt NRQFHUW\ .WHUi ] WČFKWR þLQQRVWt 9iV QHMYtF QDSOĖXMH NþHPXPiWHQHMEOtåH" Když už na té které akci jsem, tak mám pocit, že je to právě ta pravá.

0DUWD.XELãRYi

  IRWR]R¿FLiOQtFKVWUiQHN0.XELãRYp

3RFKi]tWH]ýHVNêFK%XGČMRYLFtFKNGHMVWHSURåLODSUYQtFKGHVHWOHWåLYRWD-DNpPiWHQDWDWROpWD Y]SRPtQN\" Pokud mám nějaké vzpomínky, tak vždycky ty nejkrásnější, a to na dědečka a babičku, na obětavé lidi, kteří nám vždy přichystali tak nádherný pobyt až do mých 19 let (rozumí se o prázdninách, Velikonocích, pololetkách či Vánocích). Samozřejmě vzpomínky mám i na Malši, na nádhernou jihočeskou krajinu a výlety v jihočeském kraji. -DN VH 9iP Y ýHVNêFK %XGČMRYLFtFK ]StYDOR SUR DNDGHPLFNRXREHF" Báječně, protože to bylo jedno z nejlepších obecenstev, jaké jsme v poslední době měli. A také publiku děkujeme. -jv-

-jv-

/

<GZMWT\GIGTOCPKUVč2(,7 FQ,GP[C.KRUMC Ve dnech 8. až 15. března 2009 se konala exkurze studentů a studentek germanistiky Pedagogické fakulty JU do Jeny a Lipska. Exkurze proběhla v rámci semináře „Kulturní management“ a zúčastnilo se jí celkem patnáct studujících. Finančně tuto akci podpořila německá organizace DAAD (Deutscher Akademischer Austausch Dienst). Exkurze měla mimo jiné přispět k upevnění vzájemných vztahů jak s naší partnerskou univerzitou v Jeně (program ERASMUS), tak i s katedrou germanistiky na univerzitě v Lipsku. Hlavním tématem akce však bylo setkání s minulostí. Pozornost byla přitom věnována revolučnímu roku 1989. Sametová revoluce v Československu a tzv. Friedliche Revolution (Mírová revoluce) v NDR v roce 1989 byla také témata výše zmíněného odborného semináře na katedře germanistiky, ve kterém se studenti a studentky pod vedením dr. habil. Jürgena Edera zabývali individuální a kolektivní kulturou paměti. Již dříve navštívili studující v návaznosti na tento seminář různá památná místa v České republice. Nyní se jejich pozornost zaměřila na bývalou NDR. První den po svém příjezdu do Jeny navštívili naši studenti a studentky tamější univerzitu, Friedrich-Schiller-Universität Jena., kde je přivítala Dr. Christina Kuhn, která jim následně představila magisterský studijní program „Deutsch als Fremdsprache“. Poté vystoupili Thomas Pimingsdorfer (rakouský lektor), Susen Seidel (jazyková asistentka DAAD) a dvě studentky germanistiky, aby společně pohovořili o studijních možnostech na katedře germanistiky PF JU. Na závěr oficiálního zahájení vystoupil vedoucí katedry germanistiky na univerzitě v Jeně prof. Dr. Herrmann Funk. Dalším bodem programu byl workshop na téma „Interkulturelles Projektmanagement im deutschtschechischen Kontext“. Obsahově tak studující navázali na seminář „Kulturní management“. Následující den proběhl ve znamení tzv. mírové revoluce (Die Friedliche Revolution), která se začala roku 1989 právě v Lipsku. V rámci přípravy na další aktivity navštívili studující dvě muzea Zeitgeschichtliches Forum Leipzig a Museum in der Runden Ecke, což byla bývalá okresní správa Stasi. Zde si mohli prohloubit a rozšířit své dosud získané znalosti historie. Studenti mohli na vlastní oči vidět dobové předměty a dokumenty, které dosud znali jen z literatury. I další den byl program exkurze zaměřen na rok 1989. Studující absolvovali prohlídku města, kte-

rou organizovalo Museum in der Runden Ecke a následně se setkali s očitým svědkem revolučních událostí roku 1989. Součástí programu pak byla návštěva katedry germanistiky Lipské univerzity. Dr. Anja Seiffert si pro naše studující připravila velmi zajímavou linguistickou přednášku na téma „Wortbildung bei Kindern“, která se setkala s velmi pozitivním ohlasem. Na závěr si mohli účastníci exkurze prohlédnout slavnou univerzitní knihovnu tzv. Bibliotheca Albertina. Ve čtvrtek byl na programu tematický blok věnovaný kariéře a profesnímu růstu. Přednáška projektové skupiny Career Center detailněji seznámila studující s problematikou strukturovaného studia. V navazující diskuzi pak došlo k zajímavé výměně názorů a zkušeností týkajících se rozdílů ve vzdělávání budoucích učitelů v Německu a v České republice.

%LEOLRWKHFD$OEHUWLQD KODYQt EXGRYD NQLKRYQ\ /LSVNp XQLYHU]LW\  IRWRDUFKLY3)-8

Další den měli studenti možnost seznámit se s vývojem měst ve východním Německu po roce 1989. Návštěva jednoho z tzv. Wächterhäuser (pozn. překladatelky: prázdné, neobydlené domy) se setkala s velkým úspěchem. S konceptem, který svedl dohromady majitele neobydlených domů a umělce na volné noze hledající prostory k nekonvenčnímu využití, aby společně čelili postupnému chátrání těchto domů, se studující setkali poprvé. K celkově pozitivnímu dojmu přispěl velkou měrou svým výkladem i průvodce, který zároveň v tomto domě bydlel. Celý program uzavřel divadelní workshop na téma “1989”, který vedl John Dauert. Studující zde dostali jedinečnou přiležitost uplatnit a použít veškeré dojmy a zážitky, které získali během exkurze. V rámci worskhopu se také seznámili s novými metodami ve výuce. V závěru exkurze navštívili její účastníci knižní veletrh, který má v Lipsku dlouholetou tradici. Pro návštěvníky je vždy připraven rozmanitý a neobvyklý program, jinak tomu nebylo ani letos.

/

Naši studující se tak mohli seznámit s literárními novinkami v německém jazyce a někteří z nich se dokonce osobně setkali i s jejich autory. Susen Seidel, katedra germanistiky PF JU, přeložila a upravila Mgr. Miroslava Durajová, katedra germanistiky PF JU

([NXU]HGR%HQHOX[X VHVWXGHQWĎPOËELOD V termínu 14. - 21. dubna strávili studenti Historického ústavu FF JU týden na odborné exkurzi v Beneluxu. Organizace se stejně jako v minulých letech ujal PhDr. Josef Grulich a doc. PhDr. Miroslav Novotný.

i do budovy Evropského parlamentu. A také jsme stáli před Entropou, což byl úžasný zážitek. Hodně se o ní mluvilo v médiích, ale vidět ji na vlastní oči je něco jiného,“ popisuje Jana Častová. Počasí se mírně pokazilo na prohlídku Brugg, ale ani déšť nezabránil nikomu v nákupu světoznámých pralinek. Prohlídkou největšího belgického města Antverpy studenti ukončili návštěvu Belgie. Další den je čekalo Holandsko. Po projížďce lodí po Rottedamu se někteří vypravili do jedné z nejstarší porcelánky v Delftu. Následoval Keukenhof, který si nikdo nenechá ujít. Vždyť je to také největší květinový park na světě, kde rostou známé nizozemské tulipány. Velkou atrakcí byl také Madurodam, neboli Nizozemsko v miniatuře. „V neděli jsme byli v Naardenu, kde je pochovaný Jan Amos Komenský. Vedle je takové malé muzeum s expozicí, která vypráví o jeho životě a díle,“ vypráví Tereza Miklasová.

Někteří studenti jsou pravidelnými účastníky zahraničních exkurzí. „Líbí se mi především program a dobrá organizace. Letos jsem jela se spolužáky už potřetí. Byli jsme v Anglii, vloni v jižní Francii a letos v Beneluxu. Bylo to dobře načasované v souvislosti s naším předsednictvím,“ říká Jitka Čížková, studentka čtvrtého ročníku oboru český jazyk a dějepis. První zastávka celé exkurze byla v místě podpisu Schengenské dohody. Po tomto malém městečku následoval Lucemburk, kterému je přezdíváno Gibraltar severu. Největší zájem vzbudil hrob českého krále Jana Lucemburského. Cesta pokračovala na nejznámější lucemburský středověký hrad Vianden, odkud pochází nizozemské královské dynastie Orange-Nassau. Po průjezdu pohořím Ardeny byl první den zakončený návštěvou památníku vojenské operace z přelomu let 1944/1945.

ÒþDVWQtFL H[NXU]H SĜHG SRPQtNHP - $ .RPHQVNpKR Y1DDUGHQX  IRWRDUFKLYDXWRUN\WH[WX

9EXGRYČ(YURSVNpKRSDUODPHQWXY%UXVHOX IRWRDUFKLYDXWRUN\WH[WX

Všechny knihy o Nizozemsku píší o tom, že tento stát je postavený na vodě. „Přesvědčili jsme se o tom, když jsme jím projížděli. Všude jsou kanály a v nich voda. Nejvíce mě překvapilo, když jsme jeli po sypané hrázi, která je dlouhá 32 km a vede přes Jižní moře. Vpravo i vlevo byla voda, jenom před námi silnice,“ vzpomíná Jitka Čížková. Kromě vodních kanálů patří k Nizozemsku také sýry, dřeváky a větrné mlýny. Sýrů si studenti domů dovezli hodně, o dřeváky byl zájem menší. Závěrečný den patřil Amsterdamu, který nabízí velké množství památek a zajímavostí. „Projížďka lodí po kanálech ve městě byla hezká, ale mě doslova uchvátil dům Anny Frankové. Připomněli jsme se její příběh a vůbec příběhy stovky lidí, kteří nepřežili druhou světovou válku,“ uzavírá Jana Častová s tím, že se společně s dalšími těší na příští rok. Kam to bude je ale zatím překvapení.

Čtvrtek patřil Bruselu, městu, který je spojován s Evropskou unií, protože zde sídlí část evropských institucí. „Mně osobně se Brusel jako město moc líbí. Jsem ráda, že jsme se mohli podívat

/

Eva Fruhwirtová, studentka 4. ročníku oboru čj-d/sš, Pedagogická fakulta JU

2GHxHOELRORJ GU,YDQjHWOËN V noci na Velikonoční pondělí 13. dubna 2009 zemřel náš kolega a učitel z nejváženějších, pan RNDr. Ivan Šetlík, CSc. Ivan Šetlík byl žákem profesora Práta, rostlinného fyziologa z pražské přírodovědecké fakulty. Učarovala mu fotosyntéza ve všech svých aspektech, životodárná soustava reakcí přeměňující sluneční energii v chemickou energii sacharidů. Společenské podmínky v naší zemi nebyli Ivanovi na prahu jeho badatelské dráhy v 50. letech minulého století nikterak příznivě nakloněny, a tak jeho fotosyntetická cesta životem začala na východě tehdejšího Československa, v Košicích. Teprve po nějaké době se dostává souhrou příznivých okolností a přičiněním ředitele prof. Málka do Mikrobiologického ústavu ČSAV v Praze s úkolem vybudovat detašované pracoviště v Třeboni se zaměřením na výzkum a využití autotrofních mikroorganismů. A tak se s obrovským osobním nasazením Ivana Šetlíka zrodilo ve starém mlýně na hrázi Opatovického rybníka v Třeboni pracoviště světového věhlasu. Ivan sám byl vědec tělem i duší, který se celý život vyznačoval permanentní potřebou klást sobě i druhým nové a nové otázky, permanentně pochybovat o správnosti naměřených výsledků a z nich učiněných závěrů, jakož i znovu ověřovat nové hypotézy. Dr. Šetlík se v průběhu let věnoval intenzivně nejméně třem velkým tematickým oblastem. V Třeboni všechno začalo zakázkou na praktické využití autotrofních mikroorganismů coby zdrojů důležitých látek, potravinových doplňků, farmaceutických přípravků či nových zdrojů potravin pro lidstvo. To přivedlo Ivana k řešení náročných technologických otázek, které vyústilo v konstrukci originálních kultivačních plošin s proudící tenkou vrstvou řasové kultury exponované třeboňskému sluníčku. Zařízení se osvědčilo náramně, a stalo se tak předlohou pro podobné technologické aparatury v zahraničí. Dalším velkým tématem Dr. Ivana Šetlíka se stal buněčný cyklus studovaný na modelu fotosyntetických řas. I tato problematika dosáhla v Třeboni také díky jeho četným žákům světového věhlasu. A konečně třetím velkým tématem Ivanova badatelského života byla fotosyntéza na všechny způsoby, její fyzikální, chemické, biologické a ekologické předpoklady. Právě díky Ivanovi se stala naše ve skutečnosti malá badatelská komunita světovou velmocí v oblasti výzkumu a využití fotosyntézy. Prakticky každý, kdo v naší zemi měl či má něco do činění s výzkumem a využitím fotosyntézy, byl v nějaké míře ovlivněn či nasměrován Ivanem Šetlíkem. Výrazným

způsobem formoval početné řady svých žáků, byl laskavým, ale velmi náročným učitelem a šéfem. Dělat úspěšně vědu u Dr. Šetlíka znamenalo oddat se vědě zcela, upsat se řeholi vědy, ale také nechat se unášet její nekonečnou krásou. Takový byl Ivan Šetlík jako badatel a jako šéf, laskavý a náročný, náročný k sobě i ke svým studentům a spolupracovníkům.

51'U,YDQâHWOtN&6F 51'U,YDQâHWOtN&6F

IRWRDUFKLY3Ĝ)-8 IRWRDUFKLY3Ĝ)-8

S velkým obdivem jsem sledoval, jak přes všechny organizační starosti nikdy nezapomínal přemýšlet o nových/příštích zajímavých pokusech, které by dokázaly posunout naše znalosti o transportu elektronů při fotosyntéze o další kus dopředu. Jak to udělat, aby mohl oku unikající děje zastavit a zachytit v čase? A tak se mu docela nedávno podařilo uskutečnit svůj dávný sen, totiž sestrojit se svými studenty a spolupracovníky takzvaný kinetický mikroskop umožňující dosud nevídaná mikroskopická pozorování v reálném čase. Příznačné pro Ivana také bylo, že málo dbal o tituly či jiné společenské požitky, pro něho osobně to bylo téma velmi okrajové, dokonce až ostentativně přehlížené, nikoliv však v případě svých žáků, u nichž naopak dbal o řádný kvalifikační postup. Jakkoliv se Ivan zpěčoval habilitačním a jmenovacím řízením, pro nás, kteří jsme měli tu čest a možnost mu být na blízku a s ním spolupracovat, byl a navždy zůstane panem profesorem z nejváženějších. Dr. Ivan Šetlík byl zakládajícím členem Biologické (později Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, dlouhá léta přednášel na naší fakultě fyziologii rostlin a bioenergetiku, vedl vstupní seminář pro studenty prvního ročníku, byl také u zrodu Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Nových Hradech a Akademického a univerzitního centra na zámku v Nových Hradech. Stál u zrodu Učené společnosti ČR a prezident republiky jej před časem ocenil vyznamenáním za zásluhy ve vědě a výzkumu.

/

Ivan Šetlík byl magická, po všech stránkách mimořádná osobnost, bude nám nesmírně chybět, jeho dílo a životní poselství bude nás i generace příští provázet i nadále. Chtěl bych Ivanovi tuze moc poděkovat za všechno, co pro naši vědu, akademii věd, fakultu, univerzitu, pro nás všechny vykonal. Nikdy na něho nezapomeneme! Čest jeho památce. prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc., děkan Přírodovědecké fakulty JU

=HPĆHOSHGDJRJ 3K'U3HWU+DYHOND Dne 17. března se Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity rozloučila s jedním ze svých dlouholetých pracovníků PhDr. Petrem Havelkou, Ph.D.

s odpovědností i pokorou. Rád své studenty motivoval k poznávání, vzbuzoval jejich zdravé pochybnosti, které jsou počátkem uvažování, kladl základy pochopení složitostí učitelské profese a dovednosti reektovat vzdělávací praxi. Ostatně problémové vyučování a heuristické metody byly jeho tématem i v oblasti badatelské. Studenti tento přístup oceňovali, vážili si ho, oblíbili si předměty, které učil. Dovolte mi za všechna studentská hodnocení ocitovat jedno velmi stručné, ale výstižné: „Humor a nadhled dr. Havelky jsou bezkonkurenční.“ Petr Havelka byl oporou a inspirací i pro své kolegy na katedře. Měl smysl pro týmovou práci, byl spolehlivý, vstřícný. Domnívám se, že ti, kteří poznali pana dr. Petra Havelku osobně, budou určitě vzpomínat na jeho chytrý humor, na vstřícnost v reagování, na nadhled a zkušenost. Za všechny, kteří jsme měli možnost se od Petra učit, spolupracovat s ním a setkávat se na pracovišti, mohu říci, že jsme měli štěstí, protože jsme potkali talentovaného učitele, přátelského kolegu a zejména dobrého člověka. Za zarmoucené studenty a kolegy doc. PhDr. Alena Hošpesová, Ph.D., děkanka Pedagogické fakulty JU

3K'U3HWU+DYHOND3K' IRWRDUFKLY3)-8

Doktor Havelka pracoval více než 30 let jako odborný asistent katedry pedagogiky a psychologie. Pro tuto práci byl velmi dobře kvalifikován. Nejprve se stal koncem 60. let učitelem přírodopisu, základů zemědělské výroby a posléze i matematiky. Nějakou dobu učil na základní škole v Horní Stropnici. Později vystudoval obor pedagogika a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během studia začal pracovat v roce 1978 na Pedagogické fakultě a studia dokončil již jako odborný asistent této fakulty. V roce 1984 pak navázal na studium vykonáním rigorózní zkoušky a získáním titulu PhDr. V roce 2003 ještě vystudoval doktorské studium v oboru pedagogika na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a obhájil disertační práci na téma Heuristická výuka z hlediska přípravy učitele. Pan dr. Havelka byl především dobrým vysokoškolským učitelem. Ke své práci přistupoval

/


Světlým bodem každého dne v zemi proslavené svou kuchyní pak byl samozřejmě oběd. První týden se chodilo do univerzitní jídelny, kde – vzdor typickým zkušenostem s hromadným stravováním – vařili výborně, a kde se samozřejmě u stolu probralo kde co v nejrůznějších jazycích. Druhý týden pak bylo jídlo zajištěno v útulné restauraci, kde se teprve obědy staly pravým gastronomickým požitkem prodchnutým všudypřítomnou pověstnou bretaňskou srdečností. Volného času bylo dost a většina ze studentů jej využila k poznávání okolí Lorientu. Časté byly výlety na okolní pláže a do blízkých vesniček. Vynikající byl také celodenní výlet do Carnacu, Quiberonu a St. Goustan. V Carnacu jsme byli nejprve ohromeni monumentálností pověstných bretaňských menhirů, které se v dlouhých řadách vinou po krajině, později jsme zalapali po dechu nad úchvatnou scenérií tzv. Divokého pobřeží na poloostrově Quiberon, kde se azurově modré moře tříštilo o rozeklané útesy, a to vše jen proto, abychom nakonec ztratili hlavu i poslední zbytky peněz v uličkách malebného městečka St. Goustan, které nás vlákalo do pastí svých roztomilých čokoládoven a cukrárniček.

9êOHWORGtQD,OHGH*URL[

%XGRYD-LKREUHWDĖVNpXQLYHU]LW\Y/RULHQWX IRWR/.XþHURYi

Celý pobyt probíhal v nadmíru příjemné přátelské atmosféře. Studenti se velice brzy začali družit mezi sebou a odbourali poslední jazykové bariéry, které by snad mohly stát v cestě veselé konverzaci. Navíc se k radosti všech studentů do této příjemné atmosféry zapojili i sami vyučující. Díky hromadnému ubytování na mládežnické ubytovně (Auberge de jeunesse) se všichni studenti semkli do pevného kolektivu. Pravda, nebudeme si nalhávat, že ono levné ubytování oplývá bůhvíjakým komfortem, ale ta trošička nepohodlí byla bohatě vyvážena královskými snídaněmi a večeřemi a navíc úžasnou atmosférou, kterou skýtalo ono veselé mezinárodní hemžení.

IRWR/.XþHURYi

Shrnout celý pobyt do několika málo vět je zhola nemožné. Pokud bychom však měli nějak bilancovat, rozhodně ze všech pocitů nejvíce převládá naprostá spokojenost. Kurz byl nejen cenným přínosem pro vědomosti studentů, ale také hlavně byl úžasným mezinárodním setkáním. Studenti a učitelé z Francie, Německa, Španělska, Rumunska, Lotyšska a České Republiky dohromady vytvořili neopakovatelnou atmosféru. I když pobyt byl zaměřen mj. i na různorodost zastoupených států a jejich právních systémů, důležitějším poznáním pro nás byl fakt, že v základních věcech se od sebe příliš nelišíme.

/

Martina Olecká, Nina Lapáčková, Eva Pizingerová, Štěpánka Krýzová, Lenka Kučerová, studentky 3. ročníku oboru FJEMO, Ústav romanistiky FF JU

'2%5292/1,&.Ÿ 6/8å%$ 9&$1,67(5$3,,

nilo 34 dětí a 9 canisterapeutických týmů (tj. pes a jeho psovod), ostatní personál tvoří vedoucí, asistenti (dobrovolníci programu Canisterapie) a pomocný personál (kuchařky apod.)

3URVWĆHGHNUR]YRMH RGERUQÛFKNRPSHWHQFË

Ústav sociální práce na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity zaštituje a sdružuje dobrovolnická centra a aktivity realizované v oblastech prevence, vzdělávání a praktického terénního nasazení dobrovolníků. Centrum Canisterapie je jedním z článků Ústavu sociální práce a zaměřuje se především na praktikování níže zmíněných aktivit. Dobrovolnický program Canisterapie je realizován od roku 2006 pod záštitou ZSF JU a za podpory národního dobrovolnického centra Hestia, o.s. Dobrovolnický program v rámci svého působení úzce spolupracuje s občanským sdružením HAFÍK a program podobného nebo stejného charakteru je v České republice naprosto ojedinělý. V tomto programu se uplatňují dobrovolníci, kteří nevlastní psa vhodného pro canisterapii. Výše jmenovaní se věnují především klientům, aktivně se podílí na vymýšlení a realizaci programu pro klienty a organizačně zajišťují jednotlivé akce v rámci canisterapie. Pro dobrovolníky jsou pořádány různé přednášky a semináře, které jim umožňují získávat nové poznatky a osvojovat si nové metody práce s různými typy klientů. Dobrovolníci se účastní supervizních seminářů a to jedenkrát za osm týdnů. Dobrovolníci jsou individuálně nebo skupinově proškoleni a poté se účastní jako pomocníci při práci v rámci canisterapie. Po proškolení je s nimi uzavírána smlouva o spolupráci a jsou pojištěni pro případ způsobení škody na pracovišti. V současné době se programu účastní 24 dobrovolníků, a to především z řad studentů Zdravotně sociální, Pedagogické a Zemědělské fakulty.

Důležitým aspektem canisterapeutického tábora je realizace integrace, která probíhá v rámci oddílů, během společného programu i ve chvílích odpočinku (děti zdravé s dětmi s postižením společně bydlí na chatkách a účastní se stejného programu).

=,QWHJUDþQtKRFDQLVWHUDSHXWLFNpKRWiERUD IRWRDUFKLYDXWRUHNWH[WX

Odborné provedení canisterapie zajišťují canisterapeutické týmy z Výcvikového canisterapeutického sdružení HAFÍK z Třeboně. Náplní tábora je program zaměřený na kontakt dětí se psy. Ti jsou zapojováni nejen do klasických táborových činností (účast na oddílovém programu, hrách aj.), ale především do cílených canisterapeutických aktivit (např. obměny agility, rozeznávání jednotlivých psů po hmatu, hry zaměřené na přímý kontakt mezi dítětem a psem, česání psů, ukázky poslušnosti). Jedním z důležitých cílů canisterapeutických táborů je snaha o navázání pozitivního přístupu a vztahu dětí ke zvířatům (psům) i přírodě. Děti se učí psům rozumět, vyhledávat jejich potřeby, ovladatelnosti psa, odbourávají se zde také jejich obavy z kontaktu se psem. Děti nalézají v psech kamarády a společníky. U vybraných dětí se provádí polohování po delší časový úsek za přítomnosti fyzioterapeuta.

Pořádání Integračních canisterapeutických táborů je jednou z možností realizace pobytových (zotavovacích) akcí pro děti a jednou z možností využití skupinové canisterapie. V našem případě se jedná o čtrnáctidenní letní dětské tábory. ZSF JU pořádá letní integrační canisterapeutické tábory každoročně – od roku 1998. Tábora se vždy účastní zhruba polovina dětí „zdravých“ (z běžné populace, bez závažnějších zdravotních problémů a bez postižení) a polovina dětí s postižením nebo jinými zdravotními problémy.

Další formou rozvoje canisterapie je pravidelná konference Pravda o Zooterapii. Na půdě ZSF JU má konference, jež se zaměřuje na problematiku praktikování zooterapií, již dlouholetou tradici. Konference probíhá každoročně pod záštitou Zdravotně sociální fakulty, a to již od roku 1998. ZSF JU byla až do roku 2007 jedinou fakultou v ČR, jenž pořádá odborné konference zaměřené na problematiku zooterapie.

Tábor každoročně probíhá na základně ZSF JU Hradce u Lipí, v roce 2008 se ho celkem účast-

Každoročně se konference účastní nejen studenti ZSF JU, ale i odborníci na dané téma z celé

/

ČR, dobrovolníci působící v oblasti zooterapie a samozřejmě i jednotlivci či zástupci organizací, jenž se praktickým prováděním zooterapie zabývají. Přínos konference je nejen v získání nejnovějších teoretických poznatků, ale také v praktickém předání zkušeností v oblasti zooterapie. Velmi důležitá je možnost setkání a navázání kontaktu s uznávanými odborníky v oboru a v praktickém předání zkušeností v oblasti výzkumu či praktikování odborné zooterapie/zoorehabilitace. Rekondiční pobyt se zaměřením na canisterapii nabízí dětem se specifickými potřebami využití v oblasti skupinových volnočasových aktivit, kontakt s ostatními vrstevníky a především využití canisterapie, jako podpůrné psychosociální rehabilitační metody. Přínosem víkendových pobytů pro děti se specifickými potřebami je nejen v zprostředkování kontaktu se zvířetem, ale také s vrstevníky z většinové populace, kteří zde tvoří integrační skupinu.

5HNRQGLþQtSRE\WVH]DPČĜHQtPQDFDQLVWHUDSLL IRWRDUFKLYDXWRUHNWH[WX

Výcvikové canisterapeutické sdružení HAFÍK Občanské sdružení HAFÍK vzniklo v lednu roku 2001 jako výcvikové canisterapeutické sdružení, které se zabývá výukou trenérů pro výcvik terapeutických psů, výcvikem canisterapeutických týmů a především praktikováním odborné canisterapie. Podnětem k založení sdružení se stala především potřeba zavedení profesionálně prováděné canisterapie v České republice. V současné době má občanské sdružení 44 dobrovolníků – canisterapeutických týmů (vždy otestovaný pes + psovod). Sdružení v roce 2008 na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR získalo akreditaci programu Canisaktivit, jako vysílající organizace v oblasti dobrovolnické služby. Zmíněný projekt je realizován za podpory národního dobrovolnického centra Hestia, o.s.. Dobrovolníci (canisterapeutické týmy) organizace realizují svou jednorázovou či pravidelnou

dobrovolnickou činnost v jihočeském a středočeském kraji. Mezi další aktivity organizace patří realizace rekondičních pobytů pro děti se specifickými potřebami, příprava a výcvik canisterapeutických týmů, vzdělávacích workshopů, a v neposlední řadě participace na Letních integračních canisterapeutických táborech (pořádaných Zdravotně sociální fakultou JU). Canisterapie Souhrnný název pro aplikaci terapie, aktivit a edukace za přítomnosti psa je „canisterapie“ (jedna z forem zooterapie). Canisterapie je součástí podpůrných rehabilitačních metod, při níž se využívá pozitivního působení a vztahu mezi člověkem a psem. Obecně lze konstatovat, že canisterapie slouží k podpoře psychosociálního zdraví lidí všech věkových kategorií. Jedna z definic říká, že „Canisterapie je jednou z metod rehabilitace, která slouží k podpoře zdraví lidí všech věkových kategorií, při níž se využívá interakce mezi člověkem a psem. Pojem zdraví je přitom vnímán z bio-psycho-sociálního pohledu“. V současné chvíli jsme již schopni rozdělit ne zcela terminologicky přesný pojem „canisterapie“ na jednotlivé a správnější metody provádění. Za prvé se jedná o aktivity za pomoci zvířat (AAA – Animal assisted activities), dále pak terapie za pomoci zvířat (AAT – Animal assisted therapy), vzdělávání za pomoci zvířat (AAE Animal assisted education) a krizová intervence za pomoci zvířat (AACR – Animal assisted crisis response), případně jejich kombinace. Dále je možné logicky rozdělit formy canisterapie na návštěvní program, jednorázové aktivity, pobytový program, rezidentní program, zásah krizové intervence, nebo jejich kombinace. Podmínky a pravidla spolupráce na dobrovolnickém programu Canisterapie Jednou ze základních podmínek pro úspěšný rozvoj dobrovolnických aktivit je zajištění odborného a metodického vedení daného programu, a to osobou garanta. Na vysokoškolském pracovišti je žádoucí, aby garantem byl odborný asistent, který se zajímá o dobrovolnickou práci a v rámci svých pracovních povinností je schopen řídit dobrovolníky, koordinovat supervizory a sám dále rozvíjet koncepci dobrovolnické práce. Úspěšné fungování programu dále zajišťuje osoba koordinátora, který se řídí strategií dobrovolnického programu, kontaktuje klienty a spolupracující organizace a musí být schopna řídit kolektiv a ochotna věnovat svůj volný čas realizaci programu.

/

Realizace zmíněných canisterapeutických aktivit je úzce založena na spolupráci občanského sdružení HAFÍK a Ústavu sociální práce Zdravotně sociální fakulty JU. Podmínkou kvalitní kooperace na realizaci projektů a aktivit je především aktivní komunikace mezi koordinátory a garanty programů. Tato začíná již při náboru a výcviku dobrovolníků a canisterapeutických týmů, dále pak při praktickém nasazení nových dobrovolníků do terénu, realizaci společných edukačních seminářů a v neposlední řadě realizací víkendových setkání. Tato setkání canisterapeutických týmů občanského sdružení HAFÍK a dobrovolníků programu Canisterapie umožňuje výše zmíněným zintenzívnit vzájemnou interakci, vytvořit prostor pro prohloubení či navázání spolupráce mezi jednotlivými účastníky a sdílení zkušeností získaných během docházení do zdravotně-sociálních zařízení a práce s jednotlivými klienty. Víkendový pobyt je realizován v duchu pedagogiky zážitku a má u dobrovolníků velmi kladný ohlas.

znalostí účastníků programu - studentů, a to především ve zdravotně sociální oblasti a v oblasti výkonu canisterapie a práce s klientem. Jedná se především o rozvoj následujících odborných kompetencí: • zlepšení komunikace a rychlejší navázání kontaktu s klienty (děti, dospělí, senioři) • zorientování se v možnostech a potřebách klienta • prohloubení vědomostí a zlepšení orientace v odborné terminologii • uplatnění canisterapie v různých profesních oborech (fyzioterapie, psychologie, rehabilitační - psychosociální péče, zdravotnický záchranář). K rozvoji odborných kompetencí dále významně přispívá vytvoření interakce mezi všemi účastníky programu a odborníky v praxi, mezi dobrovolníky a canisterapeutickými týmy. Vytvoření vhodného a stabilního zázemí pro účastníky dobrovolnického programu a zároveň motivace studentů (dobrovolníků) k činnosti, která významně rozvíjí jejich odborné „profesní“ kompetence je zásadním cílem a programem. Mgr. Jaroslava Eisertová, Bc. Zuzana Bursová, Zdravotně sociální fakulta JU Dne 7. července se do Vodňan podruhé sjeli zá-

/HWQËU\E¿ĆVN¿xNROD /HWQËU\E¿ĆVN¿xNROD 9tNHQGRYêSRE\WFDQLVWHUDSHXWLFNêFKWêPĤDGREURYROQtNĤSURJUDPX&DQLVWHUDSLH IRWRDUFKLYDXWRUHNWH[WX

Dobrovolníci se na praktickém naplnění projektu podílejí dvěma způsoby. Jedná se o pravidelné docházení do různých typů zdravotně-sociálních zařízení nebo organizační zajištění v rámci jednorázových aktivit. V roce 2008 se dobrovolníci zúčastnili a organizačně pomohli zajistit 36 jednorázových aktivit (ve zdravotně sociálních či školských zařízeních). Dobrovolníci se též podílejí na zajištění a realizaci Letního canisterapeutického tábora pořádaného ZSF JU. V rámci pravidelného docházení mohou dobrovolníci pracovat s různými cílovými skupinami:

Dne 7. července se do Vodňan podruhé sjeli zájemci o obor rybářství ze středních a vysokých škol. Na letošní rybářskou školu bylo přijato 20 studentů z celé republiky, mezi nimiž jsou také absolventi loňské letní školy. Současný ročník by měl být na kvalitativně vyšší úrovni, proto je zaměřen na samostatnou práci studentů pod vedením zkušených pracovníků VÚRH JU Vodňany. Práce v laboratořích na výzkumných projektech a grantech je doplněna teoretickými přednáškami a praktickými ukázkami a také řadou exkurzí na rybářská pracoviště v regionu. Účastníci letní školy navštíví Třeboňsko, Novohradsko a Hlubocko. Škola bude zakončena seminářem, na němž studenti představí před odbornou komisí výsledky své třítýdenní práce.

• dětský klient (mentální, smyslové, somatické postižení; děti s ADHD; klienti s autistickými rysy; klienti s etopedickými problémy) • dospělý klient (klienti s mentálním postižením) • senioři. Účastí v dobrovolnickém programu a průběžným vzděláváním lze zajistit zkvalitnění praktických

/

Ing. Blanka Vykusová, CSc., VÚRH JU Vodňany

5VWFGPVM[ +XCPQXUMÆWPKXGT\KV[ PC2GFCIQIKEMÆHCMWNV÷,7 Studium zahraničních studentů a studentek na Pedagogické fakultě se stalo nedílnou součástí běhu akademického roku. V letním semestru 2009 byl již podruhé Oddělením ruského jazyka a literatury sestaven studijní program pro ruské studující z Ivanovské státní univerzity. Tato univerzita nese název města Ivanovo, které se nachází asi 300 km od Moskvy. Nahlíženo podle zájmu o studium v rámci celé Ruské federace patří k těm preferovaným. Odborné veřejnosti věnující se slovanské jazykovědě je známa především Filologická fakulta Ivanovské univerzity, kde je každoročně pořádána odborná vědecká konference zaměřená na problémy sémantiky a funkce jazykových jednotek různých úrovní. V r. 2004 se této konference zúčastnila dr. Vágnerová z Oddělení ruského jazyka a literatury Pedagogické fakulty JU (dále jen ORJL), která zde přednesla příspěvek zkoumající možnosti sémantické interpretace vybraného strukturního větného modelu v ruštině a češtině. Uvedený rok také začalo jednání ORJL a PF JU o možném navázání spolupráce. V r. 2006 byla uzavřena vzájemná Smlouva o spolupráci v oblasti vědy a vzdělávání a o výměně mezi Ivanovskou státní univerzitou a Pedagogickou fakultou JU.

3UDNWLFNpFYLþHQt]SUĤYRGFRYiQtYþHVNpPDUXVNpPMD3UDNWLFNpFYLþHQt]SUĤYRGFRYiQtYþHVNpPDUXVNpPMD]\FHYýHVNpP.UXPORYČIRWR09iJQHURYi ]\FHYýHVNpP.UXPORYČIRWR09iJQHURYi

Smlouva v současné době umožňuje členům ORJL vstoupit do projektu katedry Obecné a slovanské jazykovědy vedené docentkou N. R. Rogozou. Projekt se specializuje na zkoumání rusko-české homonymie. Díky této smlouvě přijme Ivanovská státní univerzita v září 2009 již po třetí skupinu studentů a studentek ruského jazyka na studijní pobyt za účelem rozvoje komunikačních schopností. Studenti budou mít také jedinečnou možnost shromáždit si podklady a různá data pro svoji bakalářskou práci. Při svém pobytu jsou

naši studenti a studentky částečně využíváni jako rodilí mluvčí pro lektorování výuky českého jazyka na katedře Obecné a slovanské jazykovědy. Obdobně tuto roli zastávají ruští studenti a studentky, kteří na PF JU přijíždí za studiem češtiny. V současné době končí na pedagogické fakultě studijní pobyt druhá skupina ruských studentek. Celý program pro ně zorganizovali členové ORJL PF JU a studenti, studentky ruského jazyka. Tento rok zde studovaly Jelena Malyševa, Marija Šorygina, Darja Andrijevskaja, Marija Krylova a Natalja Kirillova. Studium českého jazyka zahrnující samozřejmě slovní zásobu, gramatiku, základní komunikační obraty a reálie ČR nečinilo studentkám v průběhu jejich pobytu velké problémy, jelikož všechny absolvovaly půlroční kurz českého jazyka na katedře Obecné a slovanské jazykovědy vedený doc. N. R. Rogozou. Výuka českého jazyka na Filologické fakultě Ivanovské státní univerzity probíhá od druhého ročníku. Na začátku akademického roku si totiž vybírají studenti a studentky slovanské filologie podle povahy své další specializace mezi srbským, polským či českým jazykem. Studentky nám sdělily, že největší zájem je právě o češtinu, jelikož pouze u tohoto jazyka existuje možnost aktivně se ho učit v dané zemi. Řada studentů a studentek si český jazyk volí také proto, že se seznámili s našimi studenty a studentkami během jejich studijního pobytu na Filologické fakultě Ivanovské státní univerzity. Ruské studentky tedy během svého pobytu na PF JU především rozvíjely své schopnosti komunikovat v českém jazyce, poznávaly hlouběji českou kulturu a reálie, seznámily se se systémem studia na fakultě. Největší rozdíl vidí v tom, že studenti a studentky PF JU si mohou libovolně vybírat z nabídky volitelných předmětů, kdežto na jejich domovské univerzitě je rozvrh vždy pevně daný. Na hodinách je prý atmosféra daleko přátelštější a uvolněnější. Ve výuce také převažuje více hodin zaměřených na praktické procvičování. Studium se jim zdá celkově méně náročné než na jejich univerzitě. Čeští studenti a studentky jim ale připadají daleko více cílevědomější. Studentky jsou přesvědčeny, že je studijní pobyt po všech stránkách velmi obohatil. Znalost jazyka a informace o české kultuře i o běžném životě v České republice jim po návratu určitě pomohou nejen při sestavování ročníkové práce, ale zejména ve volbě specializace v průběhu jejich dalšího studia. S místními studenty a studentkami chtějí zůstat nadále v kontaktu. Velmi se už nyní těší, až se znovu s mnohými z nich setkají na podzim tohoto roku. Rády by jim oplatily jejich pohostinnost a vstřícnost.

/

Oddělení ruského jazyka a literatury v současné době dojednává podrobnosti studijního pobytu českých studentů a studentek na Filologické fakultě Ivanovské státní univerzity. Na podzim tohoto roku sem na studijní pobyt vyjede třetí skupina studujících ruského jazyka. Pobyt jistě přispěje nejen ke zdokonalení studovaného jazyka, ale seznámí je i s kulturou, tradicemi a všedním životem v Rusku. Bc. Marian Bradáč, absolvent oboru RNHS

8ö&#&ö&#8i'8ö&# Je zajímavé, že moderní věda vyvolala propojení s pohádkovým světem. Děd Vševěd je pohádkovou bytostí s dobrou pověstí. V našich zemích mají na tom asi hlavní zásluhu Tři zlaté vlasy děda Vševěda v podání Karla Jaromíra Erbena. Na ni odkazuje podle internetových vyhledávačů více než 25 tisíc současných českých webových stránek. Toto číslo je sice třeba brát s rezervou, ale o značném zájmu vypovídá přesvědčivě. Vševěd je například název dětského internetového časopisu (s nepříliš dětskými vtipy), nebo název počítače pro děti. Děd Vševěd je dokonce už na facebooku včetně svého portrétu. Do akademického prostředí se Vševěd dostal získáním doktorátu díky bratřím Grimmům (Doktor Allwissend) koncem 19. století. V oblasti vědy se jeho jméno začalo vyskytovat teprve nedávno, a to v souvislosti s pokusy hodnotit tuto lidskou činnost pomocí některých scientometrických charakteristik. Ze zkušenosti editora několika titulů (tři z nich jsou ve Web of Knowledge) a více méně pravidelného recenzenta několika zahraničních časopisů s IF mohu konstatovat, že se na rozdíl od svého pohádkového jmenovce děd Vševěd stal ve vědě vysloveně nepopulární. Na jeho výskyt bývají nepřátelsky vysazeni editoři různých vědeckých nakladatelství. Vezmou-li toto v úvahu začínající akademici, mohou být poněkud úspěšnější ve své publikační činnosti. Děd Vševěd Narcis je původně popsaným typem. Ve svých publikacích cituje ve velké frekvenci svoje předešlé práce, práce jiných badatelů cituje spíše střídmě. V seznamu použité literatury uvádí nejméně z jedné čtvrtiny svá díla. Děd Vševěd Pedagog se pokud možno vyhýbá citacím původních děl, v seznamu publikací má nejméně z jedné čtvrtiny učebnice, nezřídka letité. Děd Vševěd Agent je moderní člověk, který žije nastupujícím digitálním věkem. Využívá poznání tajných služeb, že téměř všechny důležité zpra-

vodajské informace lze dnes získat ve zprávách na internetu. Cituje nejméně ze čtvrtiny informační webovské stránky různých institucí a výsledkem jeho vědecké práce je převyprávění běžně dostupných a srozumitelných údajů metajazykem vědy. Děd Vševěd Bos je činorodý, je spoluautorem velkého počtu publikací, o jejichž existenci se dovídá nezřídka mobilem nebo ve výtahu cestou na nějakou poradu. Nikdy se nedokázal sám jako jediný autor prosadit bez spoluautorů v nějakém renomovaném časopise či nakladatelství. „Slyšel jsem, že tu naši práci prý už někdo citoval“, občas hrdě oznamuje na schůzích. Děd Vševěd Poustevník řeší celosvětové otázky v regionálních dimenzích. Na rozdíl od poctivých regionálních badatelů se nevěnuje specificky regionálním přírodovědným, společenskovědním nebo výrobním problémům. V krátkém seznamu použité literatury má velmi neúplný přehled nedávných publikací. Děd Vševěd Orátor je autorem vědeckých publikací, které žádný seznam literatury nemají. Píše tak objevná díla, že by bylo nedůstojné nějakým předchůdcům věnovat byť vzpomínku. Kvůli odporu zatvrzelých konzervativních editorů mezinárodních vědeckých časopisů vycházejí jeho rukopisy jen v méně dostupných publikacích, jako jsou zpravodaje zahrádkářských kolonií nebo fakultní sborníky. Děd Vševěd Spiklenec publikuje téměř výlučně v jednom časopise, který navíc vychází blízko jeho pracoviště. Děd Vševěd Sprinter posílá rukopisy editorům s neúplnými daty a texty, aby novou myšlenku, byť zatím doloženou a formulovanou nedostatečně, někdo neopublikoval dříve. Zaslaný rukopis obvykle nevyhovuje formálním požadavků redakce, a to včetně seznamu použité literatury. V každém kvalitním vědeckém nakladatelství v případě, že rukopis tematicky spadá do oblasti jejich zájmu, nejprve prostudují souhrn práce a seznam použité literatury. Výskyt Bose vědecké časopisy většinou neřeší; možnou vlaštovku představují některé kanadské časopisy, které požadují, aby spolu s rukopisem jednotliví autoři deklarovali, kterou část práce zpracovali (nápad, měření, sestavení textu, obstarání peněz…). Ostatní Vševědi jsou odmítnuti už na základě jejich seznamu literatury, Poustevník navíc i podle souhrnu. Neúspěšní a začínající autoři by měli ve svém rukopise pečlivě zpracovat či přepracovat seznam literatury. Tím zvýší svou naději, že editor pustí jeho dílo dále a požádá recenzenty, aby zhodnotili, zdali práce přináší nový nápad. K otištění v kvalitním vědeckém časopise nestačí, aby rukopis pouze zpracoval dosud nepublikované údaje.

/

Potlačení děda Vševěda ve vlastním rukopise je tak jedna (důležitá, ale nikoliv postačující) z cest, které vedou ke kvalitnějším vědeckým publikacím. Ty patří mezi ukazatele kvality každého akademického pracoviště. Dlužno podotknout, že soulad formální stránky diplomové práce se zvyklostmi v některém významném vědeckém časopise v daném oboru, a to včetně správného seznamu literatury, se požadoval na vysokoškolských studentech již dávno před vznikem scientometrie. Jde o poměrně staré a osvědčené kritérium, které sice nepřímo, ale nekompromisně vypovídá o skutečné kvalitě výuky na fakultě či univerzitě jako celku.

Od 7. 8. do 30. 8. 2009 se ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém ve Vodňanech uskuteční třítýdenní Letní rybářská škola. Je pořádána pro studenty středních i vysokých škol. Cílem je umožnit zájemcům vyzkoušet si práci na samostatných projektech s využitím moderních technologií a metod.

prof. RNDr. Josef Berger, CSc., Zdravotně sociální fakulta JU

.'60ªi-1.; 0#,+*1è'5-¦70+8'4<+6ö Fakulty a ústavy Jihočeské univerzity pravidelně pořádají pro zájemce letní školy a kurzy. V letošním roce se uskuteční celkem sedm akcí, které připravily lozocká, pedagogická a přírodovědecká fakulta a oba vysokoškolské ústavy – Ústav fyzikální biologie v Nových Hradech a Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech. Prvním kurzem, který se uskutečnil v termínu 8. - 11. 6. 2009, byla Letní etologická škola Přírodovědecké fakulty JU. Primárně byla určena vysokoškolským studentům biologie, zúčastnit se mohli ale i studenti jiných oborů a gymnázií. Škola nabídla cyklus odborných přednášek, možnost realizovat praktické experimenty týkající se studia chování živočichů a přiblížení základů statistických metod používaných v etologii.

ÒþDVWQtFLORĖVNêFK/HWQtFKDNDGHPLFNêFKNXU]ĤÒVWDÒþDVWQtFLORĖVNêFK/HWQtFKDNDGHPLFNêFKNXU]ĤÒVWDYXI\]LNiOQtELRORJLH-8  IRWRÒ)%-8 YXI\]LNiOQtELRORJLH-8 IRWRÒ)%-8

Nejdelší tradici na Jihočeské univerzitě má Letní škola slovanských studií, v letošním roce se v termínu 24. 8. – 11. 9. 2009 uskuteční již 18. ročník. Škola je připravena pro studenty slavistiky či bohemistiky, učitele, překladatele a další zájemce o český jazyk. Výukový program je přizpůsoben jazykovým schopnostem jednotlivých zájemců, nedílnou součástí je i poznávaní jižních Čech. Program letních škol uzavře v termínu 7. – 12. 9. 2009 Týden se současnou biologií. Pro studenty středních škol jej pořádá již potřetí Přírodovědecká fakulta JU a je určen zájemcům, kteří se chtějí dozvědět, jak se dnes dělá biologie, a vyzkoušet si práci biologa na konkrétních modelových problémech.

Pro studenty středních a vysokých škol připravil Ústav fyzikální biologie JU v termínu 28. 6. – 25. 7. 2009 dvě akce: 9. ročník Letních akademických kurzů určených středoškolákům a 8. ročník Scholy ludus pro studenty vysokých škol. Obě akce spolupořádá Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v.v.i. Celkem 18 studentům humanitních oborů z České republiky a 18 studentům humanitních oborů z Rakouska je určen třítýdennní intenzivní jazykový kurz SOMMERKOLLEG, který v termínu 5. – 25. 7. 2009 pořádá Pedagogická fakulta JU ve spolupráci s Universität Wien, Institut für Slawistik. Program se skládá z jazykové výuky, volitelných seminářů, přednášek o literatuře a autorských čtení a dalšího doplňkového programu.

/

-jv-

=¿SLVN\SULPDWRORJD =,1'21§6,(9,,  V Balikpapanském zálivu jsme zatím zdokumentovali devět druhů primátů, pokud v to počítáme i vysazené orangutany. Je to jeden ze silných argumentů pro ochranu oblasti, která se v tomhle směru blíží k nejbohatším na Borneu (vůbec nejvyšší počet primátů, kteří se na Borneu vyskytují pohromadě, je 11 druhů). Už i proto mě zajímaly ojedinělé zprávy o možném výskytu desátého druhu primáta v zálivu, hulmana stříbřitého, který je podobně jako kahau nosatý specialista ve využívání lesů podél řek a pobřeží. Už před dvěma lety jsem slyšel o chycení oranžového opičího mláděte na řece Wain. Hulmani stříbřití jsou sice v dospělosti zbarveni černě, se stříbrnými chlupy roztroušenými po celém těle, jejich mláďata se ale rodí oranžově žlutá. O černých nebo oranžových opicích jsem pak ještě slyšel párkrát, ale žádná z těch zpráv nezněla spolehlivě. Sám jsem hulmany v mangrovech neviděl, ačkoli už mám celé povodí procestované skutečně křížem krážem. První věrohodně znějící zpráva o pozorování neznámého druhu opic v magrovech byla od Marjuniho, u kterého v Balikpapanu bydlím. Marjuni zná oba dva běžné druhy opic ze zdejších mangrovů – kahau nosaté i makaky jávské. Třetí druh popisoval jako šedivé opice s červenými mláďaty a s odlišnou vokalizací. To na hulmany stříbřité sedí. Viděl je prý jen jednou na mysu Tanjung Batu. Tohle jsem musel překontrolovat už i proto, že se právě tady snažíme prosadit stavbu obřího mostu, díky kterému by se mangrovům i rezervaci Sungai Wain mohla vyhnout plánovaná provinční silnice. Tanjung Batu muselo být kdysi nádherné zákoutí se strmými útesy nad zálivem, korálovou lagunou pod nimi a tropickým deštným pralesem nad nimi. Dneska je to dezolátní skládka odpadků počínaje naplavenými pet lahvemi a konče odstavenými rezivějícími tankery. Právě sem jezdí můj asistent Bedul ve volném čase sbírat staré železo. Až na pár chatrných usedlostí je Tanjung Batu neobydlený. Při své návštěvě jsem tu zastihnul jen dva kluky, kteří si hráli ve vraku starého buldozeru, a dva dědky. Jeden z nich tu prý se svou matkou žije deset let a pracuje tu jako hlídač. Co tu hlídá mi ovšem jasné nebylo. I on mluvil o třech druzích opic, popisoval je ale jako chiméry všech možných primátů, které kdy viděl (nebo možná o kterých kdy slyšel). Chtělo to trochu fantazie, abych z jeho vyprávění zrekonstruoval reálná zvířata. Z jeho třetího druhu opice jsem nakonec vytušil spíš makaka vepřího, poměrně běžný druh ve všech možných typech lesa včetně zdegradovaných křovin, který se občas za-

toulá i do mangrovů. Při dalším rozhovoru věrohodnost hlídačovi výpovědi utrpěla i další trhliny. To když začal vyprávět o svojí matce, která prý má odklápěcí hlavu a která před čtyřiceti dny odletěla na koštěti. Pro jistotu jsem se sice ještě šel po lese na Tanjung Batu porozhlédnout, ale našel jsem skutečně jen makaky. Hledání hulmanů stříbřitých jsem pak odložil na neurčito.

*DEULHOOD)UHGULNVVRQ *DEULHOOD)UHGULNVVRQ



IRWR3ýRODV IRWR3ýRODV

Čtyři měsíce po inspekci Tanjung Batu jsme s Bedulem hledali kahau o nějakých 20 km dál na řece Sesumpu. To je vůbec první řeka, která se vlévá do Balikpapanského zálivu, jen pár kilometrů od jeho ústí do otevřeného moře, v oblasti korálových útesů a ropných vrtů. Břehy řeky Sesumpu osídlili Bugisové, přistěhovalci z ostrova Celebesu, na kterém už nejspíš všechno snědli. U jejich vesnic podél řeky Sesumpu už sotva zbylo něco, co by se ještě dalo nazvat lesem. I z většiny mangrovů zůstaly jen dva úzké pruhy stromů podél břehů. Za nimi se rozkládají už jen rybníky na farmový chov krevet a ryb. Jejich produkce ale po zmizení posledních mangrovů rychle klesá kvůli epidemiím parazitů a nedostatku potravy a úkrytu, a tak se Bugisové postupně šíří a zakládají své rybníky i v místech dosud osídlených původnějšími Banjary a Pasiry. I když je Sesumpu asi nejzdegradovanější ze všech řek v Balikpapanském zálivu, zůstala tu ještě malá izolovaná populace asi padesáti kahau nosatých. S Bedulem jsme ji přijeli zdokumentovat spíš jen pro úplnost. O to větší překvapení ovšem bylo, když jsme kromě kahau a makaků hned první večer na uzoučkém pruhu vegetace na břehu řeky natrefili i na devítičlennou tlupu hulmanů stříbřitých. Chvíli se nechali pozorovat, ale pak zmizeli v houští a od té doby už jsme je nenašli - tady ani nikde jinde. Bedul se pak musel vrátit do města, protože loď nám za odlivu v přístavu nasedla na skálu a ohnula se hřídel lodního šroubu. V hledání opic jsem musel pokračovat pěšky. Obešel jsem postupně všechny vesnice na břehu řeky Sesumpu a vyptával se vesničanů. To nebylo snadné, protože Bugisové nemají pro různé druhy opic žádná jména a málokdy jim věnují dost pozornosti na to, aby je dovedli popsat. Nakonec jsem po rozhovo-

/

rech s vesničany došel ke stejnému závěru jako po sčítání opic z řeky – zůstala tu nejspíš jen jediná maličká populace hulmanů stříbřitých v několikahektarové bažině. Možná tu zbývá všeho všudy už jen jedna jediná tlupa. Devět opic, které jsme viděli z lodí, můžou být poslední, které ještě v Balikpapanském zálivu zbyly. Populace, která by se dala spočítat na prstech jedné ruky, bohužel nepředstavuje žádné velké terno. Společně s turem bantengem a krokodýlem tomistomou úzkohlavou se tak hulman stříbřitý dostává na seznam velkých zvířat, která už byla nebo v nejbližší době budou v téhle oblasti vyhubena.  Malá chatrč, kterou jsme před pár týdny vybrali jako naši základnu v mangrovech, se postupně mění v permanentní výzkumnou stanici. Utvrdili jsme to tím, že jsme koupili ostrůvek, na kterém chatka stojí. Jako cizinec v Indonézii půdu kupovat nemůžu, ale formálně jsme založili „Sdružení výzkumných asistentů” Bedula, Aliho a Marjuniho. A ti se (beze mne) vydali za dosavadním majitelem ostrůvku Zainim a strávili několik dní vyjednáváním s ním a jeho rozeklanou rodinou. Tedy vyjednával Marhjuni a Bedul. Marjuni navrhnul cenu 8 000 korun, Zaini 32 000, skoncilo to u 16 000. Finančně mě to celkem vyčerpalo, takže jsem Bedulovi i Alimu musel přestat dávat pracovní dny navíc (kromě patnácti dnů na měsíc, které každý z nich má pravidelně). To Bedula v jednu chvíli otrávilo natolik, že se v půlce diskuze prostě sebral a odjel na noc pryč z Kampung Baru. Naštěstí jsme se velmi záhy udobřili a začali jsme šetřit kde se dá, zkrouhli jsme výdaje na logistiku (takže jsme zase o nudlích, vejci a rýži jako na začátku) a já jsem dostal další malý grant (od britské primatologické společnosti). Takže nám nakonec po zaplacení pozemku zbylo i na renovaci kempu. První problém v souvislosti s renovací kempu byl jak sehnat dřevo. Naivně jsem se snažil zajistit legální dřevo. Na Kalimantanu existuje systém certifikace, ve kterém projde jako „legální dřevo” jen to, které pokácela společnost dodržující celou řadu striktních pravidel, posouzených nezávislým konzultantem. Systém působí hezky, jeho nevýhodou ale je, že je všechno certifikované dřevo vyvezené do ciziny a na trhu v Indonézii ho neseženete. Probíral jsem to s Gaby, se zaměstnanci rezervace Sungai Wain, s koordinátorkou medvědí stanice, kde pracuje Michal Brom - a všichni zdejší ochranáři staví z kradeného dřeva nakoupeného na trhu. Ilegální dřevo se stane legálním prostě tím, že se dostane k prvnímu legálnímu překupníkovi. Dlouho jsme zvažovali alternativy a perspektivní se zdálo být kokosovníkové dřevo, které za-

ručeně z lesa nepochází. Jenže na stavbu našeho přístaviště není dost odolné vůči vodě a na stavbu naší chatky (na místě zamořeném termity) zas není dost odolné vůči sežrání. Marjuni mne nakonec velmi důrazně požádal, ať už toho plánování nechám a koupím to co je, protože po všech rozhovorech u něj doma riskujeme konikt s jeho sousedy, kteří samozřejmě taky všichni staví z kradeného. Nakonec jsem dal souhlas k nákupu a začal se smiřovat se svojí karmou. Nedávno jsem se náhodou setkal s člověkem, který koupi zařizoval (stejný Zaini, který nám prodával pozemek) a dost jsem se ošíval při jeho vyprávění o tom, jak se museli vyhýbat raziím a jak by je setkání s policií stálo dalších třicet dolarů. Každopádně dřevo už je na místě a Marjuni, Bedul a Ali už staví. Práci jim komplikuje to, že jsem velmi striktně nařídil nepokácet ani jediný stromek, včetně těch nejmenších semenáčků. Tahle podmínka jim musela znít naprosto nesmyslně, ale k všeobecnému překvapení to jde. Prioritou bylo postavit přístaviště – jsme v oblasti přílivu a odlivu, který několik dnů v měsíci v naší řece vyvolá tak silný proud, že Bedul několik nocí nespí a hlídá loď. Ali s tím tolik problémů nemá, ten nakonec usne, takže se mu loď už dvakrát potopila. Teď už ale máme parádní molo a v noci můžeme spát opravdu všichni. Druhou prioritou byl záchod, turecké šlapky s velkou jímkou. Na ostrůvku totiž pořád řádily průjmy, až jsem si říkal, že kromě nás můžou střevní parazity chytit nakonec i naše opice. Tohle je zrovna Aliho odbornost, takže Ali na čas převzal velení a Bedul mu jen pomáhá. Priorita číslo tři pak bude druhá chatka pro mě, abychom měli trochu víc prostoru i víc soukromí. A tak se postupně naše chatka o původních rozměrech 2x3 metry mění na docela fajnovou základnu, do které už budu moct občas pozvat i oficiální hosty, třeba zástupce místní vlády, aby na vlastní uši slyšeli, kam až jsou slyšet motorové pily ilegálních dřevařů. I když nemůžu vyloučit, že z jejich dřeva je postavený i náš kemp...  Náš nový kemp už stojí. Ali s Bedulem ho dodělali bleskovou rychlostí, i když se oba vrátili úplně vyřízení, takže si teď užívají týdne volna. Druhá chatka, kterou teď v kempu máme, měla původně sloužit jako moje pracovna, s výhledem na řeku a se stolem na počítač objednaným u tesaře přímo na míru. Koupil jsem i generátor a Bedul pro něj postavil domeček, aby při práci nedělal randál. Prostě vysněná kancelář! Sen se ale bohužel nerealizoval, a to kvůli zkratu v Marjuniho domě, kde jsem počítač používal doteď. Během zlomku sekundy mi zkrat vyřadil notebook z provozu. Po dvou dnech snahy o servis se ukázalo, že bych

/

musel dát vyměnit základní desku nebo koupit rovnou nový laptop, na což jsem neměl. Hard disk se zachránil, koupil jsem k němu externí jednotku, ale bylo potřeba sehnat počítač, ke kterému bych ji připojil. Jinými slovy bylo potřeba obrátit se s prosíkem na spřízněné kanceláře v Balikpapanu.

0OiGČ+XOPDQDVWĜtEĜLWpKR IRWRDUFKLYDXWRUDWH[WX

První místo, které se nabízelo, byla kancelář Gabiny Fredriksson ve vzdělávacím centru, které má obyvatelům Balikpapanu představit maskota města, mědvěda malajského. Je to místo, kde jako ošetřovatel medvědů pracuje Michal Brom. Gaby tu momentálně není, stanici vede Američanka Ali. Přístup k počítači by tu nebyl až tak zásadní problém, skutečným problémem se ale ukázaly být Gabininy kočky. Indonézani sice kočky jistým způsobem ctí, nemůžou je například zabít, ale z jiného pohledu je pro ně kočka jen o něco vyšší třída než krysa a patří na smetiště a ne do domu. Koček je všude spousta a nikdo je nechce. Pokud se narodí koťata, je zvykem je odnést někam do jiné vesnice, aby se jich tam musel ujmout někdo jiný. Protože se jich většinou nikdo neujme, koťata časem chcípnou hladem. Tohle zřejmě Gabina ani Ali nemohly přenést přes srdce, takže se několika takových odložených koťátek ujaly. A tak když jsem do stanice v roce 2005 poprvé přijel, bylo tu 12 koťat, která si užívala té nejlepší péče. Připadalo mi to velmi sympatické. Návštěvníci centra si toho ale brzy všimli a došlo jim, že pokud svoje koťata odloží právě sem, nebudou muset mít černé svědomí z toho, že je někde nechali vyhladovět k smrti. Po roce uz bylo koček 50. A už nevypadaly tak pěkně, byly špinavé a vyhublé, protože Ali už neměla dost peněz na financování jídla a léků. Kočky se pohybovaly úplně všude, všechno bylo zasviněné a zasmrádlé a všude plno much. Občas nemohlo odjet auto, protože nějaké kotě zalezlo do motoru. A Gabin přítel Graham musel co chvílí pobíhat po celém areálu, protože se některá z koček zatoulala a co kdyby se jí probůh něco stalo!

Uplynul další rok a počet koček se přibližuje stovce (teď snad nějakých 97). Pár věcí se změnilo k lepšímu, kočky už nesmí do kuchyně a ani v kanceláři už netráví tolik času, protože vedle mají postavenou novou voliéru. Ali a Gaby na ně vyhradili část peněz, které jsou k dispozici na chod centra, takže jsou teď zvířata v dobrém stavu. Ali konečně spustila i adopční program, ten je ale prozatím spíš úsměvný. Aby se nestalo, že se kočce nebude u nového majitele tolik líbit, musí zájemce svůj zájem prokázat splněním řady podmínek, která zahrnuje mj. zaplacení asi 1000 korun. Jednu kočku už se adoptovat podařilo... Ale zpátky k mému pokusu pracovat v Gabině kanceláři. Tehdy už jsem měl ve zdejší lékárničce zásobu antihistaminik a glukokortikoidů. Takže první den jsem přestal, jen jsem trochu sípal. A první noc jsem přespal venku na ochozu pro návštěvníky u výběhu medvědů, to bylo celkem sterilní prostředí. Druhý den práce za počítačem už začal být kritický. Ali někde našla chirurgickou masku, takže nějakou dobu jsem to rozdýchal v masce. Ale průdušky se mi i tak svíraly, takže Ali vymyslela radikálnější řešení. Po veterinářkách, které tu kočky před časem kastrovaly, zůstala velká kyslíková bomba, kterou teď Ali vyvalila. Pomohl jsem jí tu bombu odnést o pár metrů dál k počítači, ale to samo o sobe mi stačilo sevřít průdušky až jsem se málem dusil. Takže jsem si do nosu zavedl hadičky a zbytek dne jsem za počítačem seděl s chirurgickou maskou a napojený na kyslíkovou bombu. Bylo očividné, že dlouho to tak praktikovat nemůžu. Takže jsem se obrátil na další kancelář, The Nature Conservacy (TNC). To je asi nejbohatší nevládní ochranářská organizace, která v Balikpapanu působí a jejich kancelář na mě působí až snobsky. Ukázalo se, že Erik Meijaard, na kterého jsem se s tou prosbou obrátil, se mnou má jedno společné – alergii na kočky. U Gábiny už taky jednou přespával, a proto na můj e-mail o tom, že teď musím na počítači pracovat napojený na kyslíkovou bombu, reagoval okamžitou odpovědí, že kancelář TNC můžu využívat jak mi bude libo. Dostal jsem jeden počítač extra pro sebe, v konferenční místnosti, kterou mám většinou pro sebe. Jen mám problém přizpůsobit se klimatizovanému prostředí a nemůžu se zbavit pocitu, že jsem obklopený namyšlenými nafoukanci (tím myslím indonéské zaměstnance TNC, ne Erika). Ale to už na rozdíl od Gabininých koček nějak rozdýchám.

Zhruba v té době jsem v Gábině kanceláří prvně přenocoval. Jako dítě jsem na kočky míval alergii, která se mi už dlouho neprojevila - až teď! Když v noci z města dorazila Gaby, našla mě, jak se topím v slzách se zarudlýma očima a sotva dýchám.

/

Mgr. Stanislav Lhota, Ph.D., výzkumný pracovník Zoo Ústí nad Labem DXWRUMHDEVROYHQWHPGRNWRUVNpKRVWXGLDQD3Ĝ)-8

<¾RKUM[\G
IRWRDUFKLYDXWRUN\WH[WX IRWRDUFKLYDXWRUN\WH[WX

Před pár dny jsem měla možnost poznat, jak zde funguje zdravotnictví. Jedna holčička z adopce už pár týdnů nehezky kašlala, tak jsem ji poslala na kliniku do Kalingy, aby jí udělali rentgen plic. Odpoledne přišla, že jeli z kliniky do UTH, což je univerzitní nemocnice, ale tam jim z neznámého důvodu rentgen neudělali a poslali je na M´tendere kliniku. Přijeli ve 14 hodin a paní z rentgenu jim řekla, že už zavírá, byl přeci pátek, ať přijdou zítra v 8 hodin. Domluvili jsme se, že se sejdeme v sobotu před osmou a společně na kliniku zajedeme. Když jsme přišli, bylo na rentgenu zamčeno. Šla jsem se tedy zeptat na recepci, kdy někdo přijde. Byla jsem ujištěna, že do půl deváté. Ještě jsem zavtipkovala, zda zambijského času nebo normálního, tak se na mě podívali jako na vraha. Sedíme tam, čekáme a tu jde kolem paní uklízečka. A jestli prý čekáme na paní z rentgenu, tak ta určitě nepřijde, protože jí bylo včera špatně. Poděkovali jsme a šli jsme to oznámit na informovanou recepci. Tam koukali jako tele na nová vrata a že tedy máme jet do Chinama hospital. Propletli jsme se uličkami a po dvaceti minutách jsme dojeli do areálu nemocnice. Čekali jsme na příjmu

a odtud nás po dalších dvaceti minutách poslali do jiné budovy. Ptala jsem se, zda mám jet autem. Prý ne, je to jen za rohem. Za roh jsme šli dalších dvacet minut, nikde žádné směrovky, pořád jsme se ptali. Když jsme to konečně našli, dozvěděli jsme se, že tady v sobotu rentgen nedělají! Nebudu vás příliš napínat. Poslali nás do další kliniky, kde pro jistotu vůbec rentgen neměli a to už mi po třech hodinách jezdění došla trpělivost a řekla jsem, že se to pokusíme vyřídit v pondělí. Povedlo se, ale ta nesmírná bezmoc, kdy si člověk představí, že by ten rentgen prostě potřeboval urgentně, a to mám k dispozici auto. Kdyby s dítětem jel někdo z rodiny, tak v lepším případě jedou blue busem – místní dopravou, ale pravděpodobněji tohle všechno ujdou pěšky. Naštěstí tohle jsou relativně maličkosti, protože spolupráce s kolegy Leem, Sylvesterem a Evou funguje výborně, takže co víc si přát. Před pár dny jsme byli pozváni na Adrienovu promoci na University of Zambia. Adrien byl dobrovolníkem na odpoledních programech, ale pak se mu podařilo najít práci, tak jsme za to moc rádi. Je to takový srandista, takže když nám oznamoval, že bude promovat, nebyli jsme si úplně jistí, zda nežertuje. Zdálo se nám, že 7:30 hodin je na začátek promoce a ještě tady v Zambii dost zvláštní čas, ale byli jsme tam. Samozřejmě se do 9:00 hodin scházeli a oblékali a rovnali, ale atmosféra byla skvělá, takže jsem si povídala s Leem a pořád se ho na něco ptala. Třeba proč jsou ty jejich hábity zelené a oranžové a červené a černé. Bylo mi vysvětleno, že jsou to barvy Zambie, kdy zelená znamená vegetaci, červená krev, která byla prolita za svobodu, černá barvu obyvatel a oranžová je barva minerálů, např. mědi. Před univerzitní honorací nejdříve tančili studenti místní domorodé tance. Vše doprovází osoby v masce - Nyau, což symbolizuje důležitý životní mezník, rituál. Nesměla chybět ani národní hymna v provedení vojenského orchestru. Pár proslovů, ale krátkých a výstižných, to jsem ocenila, a pak už desítky různých aprobací a tisíce jmen absolventů, kteří po jednom přistupovali na pódium a přebírali diplomy. Ještě že jsme měli možnost kontrolovat vše i na seznamech, protože by nám jistě Adrienovo jméno uniklo. Zavýskali jsme, co nejhlasitěji to šlo, ale na vytrénované vesnické klany to nestačilo, takže musíme cvičit, protože za měsíc nám bude promovat Lee! þHUYHQFH Dostala jsem nové zambijské jméno! THOKOZILE…Je to tradiční Ngoni jméno z jižní provincie Zambie a znamená ceněná, ta, které si vážíme, ale také vděčná. Do angličtiny se to překládá též appreciative či thankful. Prý by Ngoni ženám neměla být nikdy zima, ale měly by své tělo mít neustá-

/

le zahřáté. Určitě to bude pravda, protože z toho jména opravdu sálá teplo. Dobře se mi bude pamatovat i ten den, kdy jsem ho dostala, protože to bylo na Jakuba. Byl to neobyčejný zážitek a já doufám, že svému novému jménu budu dělat čest a naplním jeho podstatu, tak jako žiji význam svého prvního jména Barbora, tedy cizinka. Ovšem, tady je toto jméno ještě pravdivější, protože každý vidí, že nejsem místní.

6SROHþQi IRWRJUD¿H DGRSWRYDQêFK GČWt SR SĜHGiQt Y\VYČGþHQt  IRWRDUFKLYDXWRUN\WH[WX

Mám zase jeden nezapomenutelný zážitek, ale těžko soudit, které zážitky v životě jsou méně či více zapomenutelnější. Potkali jsme mladého muže Vasca, který je bývalé dítě ulice, ale dnes dělá streetworkera a pomáhá právě těmto dětem. Pracuje v organizaci Fountain of hope (Studánka naděje), která poskytuje přístřeší a základní zázemí dětem z ulice. Ve všední dny zde také probíhá vyučování od první do sedmé třídy. Jinak to funguje jako na táboře, kdy jednotlivé dny mají děti službu v kuchyni, na úklid atd. Součástí areálu je i malá, ale dobře vybavená knihovna, kde si mohou přijít číst knihy děti, ale i dospělí nejen z chudinských čtvrtí. Před dvěma lety dal Vasco dohromady pár náctiletých a zkoušeli trénovat tance a divadlo, něco podobného, jako máme my v našem centru. Podařilo se jim sehnat sponzora a také vystupovat. Nejprve na malých akcích, pak se stali známější a začali si je zvát na různé festivaly a vydělávali i nějaké peníze. Pak se o nich dozvěděl jeden anglický producent a protože se zrovna posílaly přihlášky na mezinárodní folklorní soutěž, nahrál s nimi pár soutěžních DVD a oni se dostali do finálové třináctky jako jediný folklórní soubor z Afriky. V tuto chvíli jsou už na cestě po Evropě se svou hrou T´juku. Měli jsme ohromné štěstí, že jsme potkali Vasca, protože jsme před jejich odjezdem hru viděli. Je těžké ji popsat, ale myšlenka celého příběhu byla o tom, že vždy v životě hledáme něco víc, než máme. Vlastně nikdy nejsme úplně spokojení s tím, co je a odcházíme z rodného kraje. Po letech hledání a třeba i útrap se v kruhu vrátíme do míst, kde jsme se narodili a zjišťujeme, že všechno, co jsme hledali máme

ve svém nitru. Moc pravdivé a jedinečně po africku zpracováno. Hned jsme však poznali i tu méně veselou část, protože nás Vasco vzal večer do centra města na „streety“. Jsou to většinou děti od pěti do dospělosti, které se na ulici bohužel nedostaly z vlastní vůle, ale prostě jen neměly to štěstí, že když přišly o rodiče, žádný příbuzný nebyl zrovna nablízku či prostě vůbec neexistuje a společnost ještě nemá tak kvalitní sociální systém, aby se o tyto sirotky dokázala postarat. Fountain of hope se o to alespoň pokouší. Čím dříve se dítě z ulice dostane k nim, tím větší má šanci, protože v Lusace teď letí takzvané „glue“, což je nějaký nepotřebný extrakt, který vzniká při výrobě benzínu a ten tyto děti čichají. Viděli jsme jich spoustu s již poškozeným mozkem. Spí v takových malých krabicových domečcích, funguje tam jakási hierarchie. Dívky nejsou vidět tak často, ale když už ano, jsou na tom ještě hůř než kluci. Většinou jsou pak hned znásilněny a pak už přivedou na svět další dítě a kruh se uzavře. Všichni jsou šíleně hubení, ještě víc než naše děti z centra. Aby si sehnali jídlo tak žebrají nebo kradou, někteří se snaží dělat různé námezdní práce, ale kdo zaměstná šestiletého vyhublého kluka. Skoro všichni jsou samozřejmě nemocní, takže od tuberkulózy přes všelijaké plísně tady uvidíte všechno. Ti, kteří ještě nejsou HIV pozitivní, jsou spíš výjimkou. Vasco se snaží zjistit, co potřebují, když je třeba, vezme je do nemocnice a pokouší se je dostat do centra. Musí se však sami rozhodnout, že odejdou z ulice. Ten večer jsme zrovna vezli jednu holku na kliniku, měla propíchnutou tvář šroubovákem, ošklivá rána. Myslím, že v podstatě všechny státy na světě řeší podobné problémy, i u nás jsou drogově závislí a žebráci, ale přijde mi, že mají větší šanci dostat se zase do „normální společnosti“. Každopádně je to běh na dlouhou trať a je skvělé, že se třeba prostřednictvím divadla dokáží změnit lidské osudy. Jsem přesvědčena, že toho dobrého je na Zemi stále více než toho zlého.

/

Mgr. Bára Ocásková, Lusaka, Zambie

.1,+291,é.$

-,+2é(6.§81,9(5=,7<

-DURVODY9RNRXQ

.UHNRQVWUXNFLWHRORJLHSRNRQFL QRYRYøNX3RVWNULWLFNÛSĆËVWXS Pojem dekonstrukce, mající původně svůj dobrý význam v kontextu teorií o sociální konstrukci reality, již dávno opustil tento kontext a stal se jakýmsi poznávacím znamením postmoderny, čímž došlo ke kompromitaci obou pojmů. Dekonstrukce, míněná jako osvobození, začala nabývat významu destrukce s důsledky v relativismu a nihilismu. Mohla by být postmoderna i rekonstruktivní? Předkládaná kniha, v názvu i v textu se raději pojmu postmoderna vyhýbající a nahrazující jej pojmem „po konci novověku“, chce být teologickým příspěvkem k rekonstruktivnímu pojetí postmoderny. Jako teologické dílo k tomu má dnes některé vhodné příležitosti: Teologie jako disciplína, která existovala již před novověkem (podobna v tom například filologii), se nemusí bát radikálního zpochybnění novověkých jistot, protože čistě historicky ví, že může existovat i bez nich – nehrozí jí tedy popření sebe sama. Jako disciplína novověkem zvláště poškozená má paradoxně zájem na své rekonstrukci. Pokušení, před nímž stojí, je tradicionalismus či fundamentalismus, usilující o iluzivní obnovu středověkých jistot a „nesnesitelná lehkost“ opuštění pozitiv moderny. Těmto pokušením se autor snaží čelit opřením se zejména o filosofické a sociologické analýzy moderny a jejího konce, se závěrem, že vlastním problémem je (po zjištění, že fundamentalismus i liberalismus jsou oba postoje adekvátní překonané situaci 19. století a jisté proudy postmodernismu vlastně jen radikalizací moderny či absolutizací krize jejích jistot) je alternativní pojetí „temného“ středověku a „osvíceného“ novověku a řešením by mohla být jejich syntatizace, v níž hodnoty novověku nebudou negovány, ale naopak postaveny na lepší základ, než na němž stály v novověku (jakkoli i sama novověká metafora základu už změnila svůj význam). První část předkládané knihy je tedy reexí moderny, krize moderny a pokusů jít za modernu. Druhá a třetí část jsou pokusem o realizaci zmíněné syntézy, a sice v druhé části v oblasti teologické metodologie a ve třetí části v oblasti interpretace Písma svatého, čímž se spojuje fundamentálně-teologické téma Písma s otázkami hermeneutiky, z níž se stala „první filosofie“ postmoderny. V tomto úsilí se autor (ve svých předchozích pracech koncentrovaný na německou teologickou diskusi) může opřít o postkritický a postliberální proud americké teologie (k jehož inspirátorům filosoficky patří M.Polányi, Austin a MacIntyre)

a jím vyvolanou metodologickou diskusi, trvající už dvě desetiletí. Tím je současně diagnostikována naše situace: Program, diskutovaný v angloamerickém prostředí od poloviny osmdesátých let a v německé jazykové oblasti od poloviny devadesátých let, je o desetiletí později aplikován i do našeho prostředí (s výhodou možnosti číst klasická díla Freiova, Lindbeckova aj. v kontextu dvacetileté kritiky, která ve významné míře modifikovala jejich impulsy, nicméně ještě po dvaceti letech se s nimi stále musí vyrovnávat). Zaměření předkládané práce na metodologické a hermeneutické otázky odráží celkové zaměření americké diskuse, naproti tomu etiku jako jednu z oblastí, kde je postliberální přínos nejnespornější, nechává autor v této knize stranou. Nicméně (či snad právě proto) právě etikové projevili zájem o vydání překladu knihy v řadě Ethics in Theological Discourse. Český teolog, dohánějící dvacetileté zpoždění v dané oblasti, sotva může mít ambice „dohnat a předehnat“ zahraniční kolegy, co však v knize zahraničním kolegům nabízí (vedle příkladů aplikací metodologie v novém prostředí) je panoramatický pohled na dvacetiletí diskuse, který kupodivu zatím nikdo z účastníků diskuse, zaměřených vždy na dílčí problematiku, nenabídl.

Záběr knihy je ovšem vymezen právě touto Lindbeckem inspirovanou diskusí a nepostihuje celou šíři postkritického proudu – tu představuje až pokračování práce, kterou pod názvem Postkritický proud v současné angloamerické teologii vydá v květnu nakladatelství Vyšehrad jako výsledek autorova grantového projektu na TF JU. Bezprostředním přínosem knihy je navázání spolupráce fakulty s kolegy v německé jazykové oblasti. Pokud jsme se v úvodu textu zastavili u postupné problematizace a devalvace výrazů dekonstrukce a postmoderna během diskuse, můžeme prezentaci, po zkušenostech s diskusemi po vydání knihy, zakončit otázkou: Nakolik se i výraz postkritický stane vítaným heslem, které začne žít svůj vlastní život za hranicemi kontextu uvedeného proudu a významu, který v něm má?

/

8Ni]ND]NQLK\ 6.7 Sondování možností kulturně-lingvistického přístupu v našem prostředí (s. 105-108) Postliberální teologové včetně Lindbecka bývají kritizováni, že věnují všechnu pozornost metodologii a zapomínají psát vlastní teologická díla, která by možnosti metodologie ukázala v praxi. Aby tato kritika nebyla vztažena i na naši práci, pokusíme se v následujícím textu aspoň zkusmo ukázat možnosti Lindbeckova přístupu v aplikaci na českou konfesijní a ekumenickou problematiku. Nepůjde přitom o výsledky široce založeného výzkumu, ale o pokus vyhodnotit vlastní zkušenosti s církví a s církvemi v rámci, který nám nabízí kulturně-lingvistická metodologie, tedy o pokus postihnout jazykové hry českého křesťanstva. Autor této práce se narodil v ateistické rodině a stal se na prahu dospělosti křesťanem – máme zde tedy klasickou situaci „učení se cizímu jazyku“. Ateistické prostředí rodiny bylo obklopeno prostředím podšumavského městysu, jehož „tacit knowledge“ bylo ještě jednoznačně křesťanské. Rovněž pravidla hry v rodinném prostředí nebyla nekřesťanská, ale pokřesťanská v první generaci – základní reguli bychom zpětně mohli formulovat jako snahu dokázat, že i ateista může být morálně přísný a slušný člověk, přičemž kritéria mravnosti a slušnosti byla sice považována za universálně fundovaná, ale dnes je snadno identifikujeme jako křesťanská. Hrálo se tedy podle křesťanských regulí, ateismus se interpretoval v jejich rámci – a zase naopak toto širší křesťanské prostředí vnímalo – nakolik to takto zpětně můžeme říci – křesťanství hlavně jako form of life, takže pravidla pro „užívání slova Bůh“ se příliš nestřetala, kognitivní střet byl ostatně ochromen i státním monopolem na ateismus, kdy činit výroky v jeho smyslu by nebylo zřejmě považováno za sdělování určitého názoru, ale za zaujímání konformního postoje. Pochybuji, že hranice mezi těmi, kdo se modlí a nemodlí, která by mohla být pro naše úvahy směrodatná, vedla mezi ateisty a teisty. K jazykové hře asi patřilo, že přiznat se veřejně k modlitbě by bylo přiznáním se k slabosti a bylo možné spíše u žen než u mužů a obecně hlavně tam, kde byla slabost stejně evidentní – např. smrtelná choroba blízkého člověka. (Až s odstupem desetiletí poznáváme, že proticírkevní prvek byl v našem tehdejším bydlišti silnější, než jsme v dětství vnímali a než by odpovídalo vyšší religiozitě jihočeského prostředí.) Slovní zásoba byla římskokatolická a jako taková v českém prostředí tehdy splývala a do velké části stále splývá s obecnou slovní zásobou – a radikálně se liší od slovní zásoby protestantských církví, což bude dále důležité. Byla-li však řím-

skokatolická slovní zásoba, pak o gramatice to lze říci jen částečně. Určité katolické vzorce chování byly ještě – a v roce mého narození (1956) už zase – samozřejmé i pro ateisty a komunisty (minimálně křest, církevní sňatek a pohřeb, některé vánoční a velikonoční zvyky, a to nejen pohanské – např. předvelikonoční „řehtání“ místo zvonění spojené s modlitbou na veřejnosti vkleče), jiné byly ne už zcela samozřejmé, nicméně většinově zachovávané (vánoční a velikonoční účast na bohoslužbách a ve velké míře i zpověď; koncem šedesátých let i masová účast dětí na výuce náboženství a na biřmování). Vzorce myšlení, jak je patrné z prací sociologů vědění a zdá se i z prací historiků, byly a asi obvykle jsou jen velmi málo ve shodě s křesťanstvím. Městys sice nebyl svého času zasažen přestupovým hnutím, ale schéma českého katolíka, který je ctitelem Husa a českobratrství, zde také platilo, což se vyjevilo zejména koncem šedesátých let. Šlo ovšem o religiozitu odmítající horlivost jako „bigotnost“ a politicky konformní. Pravidla bychom tedy mohli formulovat jako imperativ katolictví, vlastenectví, úcty k husitství, loajality k státu a naopak zákaz heroismu v náboženském i politickém smyslu. Propozice by mohla znít: „Jsem katolík, ale nejsem bigotní, jsem vlastenec, loajální občan, ctím husity a nechci být hrdina. Svatbu jsem měl v kostele, děti mám pokřtěné a o náboženství se mnou nemluvte.“ Nevzpomínáme si, že bychom se kdy setkali s něčím, co by se vymykalo tomuto pravidlu – samozřejmě s výhradou slovního popírání prvního členu.

Z popisu uvedeného prostředí by mohly být patrné možnosti kulturně-lingvistické deskripce. Kognitivní i expresivní přístup se ve vztahu k danému prostředí ukazují jako nepřiměřeně intelektuální. Reexe vlastních přesvědčení v daném prostředí sotva dospívala k nějakým propozicím, a pokud by se je výzkum pokoušel zjistit, respondenti by zřejmě uvedli nějaké katechismové výroky, které však jistě nejsou těmi, které skutečně

/

ovlivňují jejich život. Rovněž představa předreexivní náboženské zkušenosti se nám jeví jako nepřiměřená danému prostředí, spíše by se zde potvrdilo, že zvládnutí jazyka předchází vlastní zkušenosti. Nicméně to, co zkoumá kulturně-lingvistický přístup, tj. slovní zásobu a „gramatiku“, regule, podle nichž systém funguje, bylo možné postihnout i v takovémto spíše neuvědoměle náboženském prostředí.

Českobratrské evangelické církevní prostředí, v němž se pohybujeme od počátku osmdesátých let, představuje zcela jiný předmět zkoumání. Jazykově je vyhraněné, plné šiboletů, které okamžitě odhalí „vetřelce“ (celá ekklesiologická a liturgická terminolologie je jiná než římskokatolická, která se stala součástí obecného povědomí). V osmdesátých letech navíc ještě působil silný vliv kraličtiny, s nímž se dnes již setkáme jen výjimečně, a neméně silný vliv jazykového stylu střední vrstvy (Bildungsbürgertum), která byla páteří církve, aspoň v oblastech, kde sbory vznikaly v přestupovém hnutí 20. let. Významný vliv na jazyk tohoto prostředí měla a má malá početnost mluvčích, která neumožňuje užívat ve vlastním smyslu jazykových prostředků (např. zájmen), vyjadřujících neurčitost. Mluvčí, užívající výrazů „někdo, někde“, je vnímán jako ten, kdo ví, „kdo a kde“, a skrývá to, protože skutečná anonymita označovaných objektů je v daném prostředí málo pravděpodobná. Pomáhá si proto např. tím, že neurčitost nahradí zobecněním (typická věta: „V církvi se ozývají hlasy, že...“ pak dává jedinému vyslovenému názoru platnost, kterou sám o sobě nemá). Konkrétnost, do níž je jazyk málopočetností nucen, se ovšem sráží se snahou mluvčích střední vrstvy vyjádřit se, zejména ohledně osob, nekonkrétně.

V 90. letech přivedlo letniční hnutí do církve „obrácené“ z nejnižších vrstev společnosti, kteří jednak s sebou přinesli jazyk těchto vrstev, jednak jej – po opětovném odchodu některých z církve – obohatili o protestantské výrazivo a tím tomuto výrazivu dali obecnější platnost (zatímco v osmdesátých letech neznámí žadatelé o peníze oslovovali evangelického faráře „Velebný pane“, nyní zvládají evangelickou titulaturu a rozlišují mezi mší a shromážděním, farností a sborem atp., případně pronesou něco zbožného z výraziva evangelizátorů). Nicméně jazyk českobratrského prostředí zůstává celkově jazykem kultivovanějších vrstev (a to i když jím mluví člověk bez příslušného vzdělání a sociálního postavení), a pokleslejší lexikální zásoba zde zůstává příznakovou (ač již užívána částí mladšího farářstva). Je patrné, že jazyk ČCE a jeho poměrně rychlé proměny by si zasloužil vlastní výzkum a teologickou interpretaci (mj. v souvislosti se souběžně hlásanou sekularizací, civilní interpretací a snahou „oslovit současného člověka“). Diferencovanější přístup by ukázal i specifická pravidla užívání některých slov (např. celé jazykové pole „bohoslužby“ (bohoslužba, služby Boží, shromáždění, liturgie atd.) podle teologické pozice mluvčích (přičemž je konkrétní úzus vášnivě hájen; v případě dříve většinou negativně obsazeného výrazu liturgie dnes naproti tomu pozorujeme jeho obecnou rehabilitaci a současně naplňování nejrůznějšími významy). Kulturně-lingvistický přístup hledá ovšem hlubší „gramatická“ pravidla, nejen ta, která platí v jazyce. Z tohoto hlediska je předmět našeho zkoumání – prostředí ČCE – neobyčejně vhodný, protože Lindbeck svou teorii formuloval na základě tradičních regulae fidei, jimž v luterství odpovídají tzv. reformační principy, jež by bylo lze očekávat i v českobratrském prostředí. Jim odpovídající vyznání víry jako normativní příklady fungování pravidel jsou v ČCE čtyři, z nichž Augustana (a intencionálně i Bohemica a Confessio Fratrum) se vztahuje k luterství. Reformační principy a reformační vyznání skutečně mají v ČCE jakousi platnost, i když v případě vyznání se vykládají „ve svobodě víry“. Příchozí, který tato pravidla zvládl, však záhy zjistí, že zde fungují ještě jiná pravidla, jež nejsou manifestní a jež případně mohou být i pravidlem pro použití zmíněných manifestních pravidel. Nemáme zde na mysli „pravidla“ spojená s lidskou hříšností a jejími projevy, třebaže učení o obecném hříchu lze jistě pochopit také jako jedno z pravidel, bez nichž nevysvětlíme život a fungování žádného společenství, včetně církevních. Máme zde na mysli pravidla ideová. Ta jsme hledali a ověřovali téměř dvě desetiletí a výsledkem bylo poznání, že jde v zásadě o pravidla osvícenské epochy, „volnost, rovnost, bratrství“ a „náboženství v mezích přirozeného rozumu“ . S principy osvícenské epochy souvisí zřejmě i jisté nepřátelství k formě

/

(ČCE např. nemá závaznou formu pořadu bohoslužeb). Implicitní obrazoborectví bylo kupodivu překonáno vlivem východoněmeckého luterství v době reálného socialismu a také vlivem pedagogického důrazu (jenž je pravidlem osvícenským). To, co jsme v naší disertaci ukázali jako pikartské dědictví (svaté je v nitru), přetrvává v liberální i pietistické verzi v kombinaci s kalvínským principem (svaté je mimo svět, finitum non capax infiniti). Některá pravidla jsou antagonistická, např. snaha být „lepší církví“ a současně snaha být církví „u nás to jde“ (rozvody aj.); analogicky snaha být církví reformace ve smyslu obnovy původního učení a snaha být církví „kacířskou“, a vůbec snaha být církví a vlastně církví nebýt, snaha být církví laickou a současná nemožnost být církví bez farářů, úsilí ekumenické a úsilí dělat si věci podle svého, bez ohledu na ekumenické partnery. Antagonisticky působí i vědomí nutné odlišnosti církve od světa a současně liberální program náhrady církve duchem moderní společnosti. Těmito pravidly se v té či oné míře řídí i výklad Písma. Bylo by možné očekávat, že o pravidlech výkladu Písma bude v evangelické církvi shoda, a potřeba takové shody je i pociťována, jak ukázaly reakce laiků včetně konventuálů na náš návrh touto otázkou se v západočeském seniorátě zabývat v rámci pastorálních a presbyterních konferencí. (Kazateli však byla tato iniciativa nakonec fakticky ignorována, zřejmě z oprávněné obavy, kam by taková diskuse mohla vést.) Jako hlavní přístupy jsme identifikovali přístup klasicky reformační, liberální, historicko-kritický, krypto-gnostický (osvětlování Písma jiným, lepším poznáním), neomarxistický, biblicistický. Fundamentalismus je konsensuální v jediném případě – vůči římskokatolické církvi. Jinak se na slovním znění obvykle nelpí a exegeze či eisegeze má volný prostor.

V praxi je v ČCE třeba předpokládat, že se můj partner nejpravděpodobněji řídí „gramatikou“ liberální nebo evangelikální (před deseti lety bychom ještě uvedli neoortodoxní – barthiánskou). Liberálové preferují morálku (klasičtí předlistopadoví liberálové přísnou morálku), po r. 1989 i diakonii, evangelikálové osobní obrácení a misii, takže se jejich pravidla nemusí střetnout. Liberální regule projevovaly svou sílu v době

komunistického kulturního boje proti církvi, kdy bylo možno obvykle vystačit s principiální opcí pro větší svobodu; mnohem méně jsou funkční dnes, kdy základní otázkou je: Co z toho, co můžeme (technicky), opravdu můžeme (s ohledem na možné škody či z jiných mravních ohledů)? Evangelikální regule je také možno identifikovat pouze kulturně-lingvistickým přístupem: na rovině slovní zásoby a propozic prodělaly v posledních dvou desetiletích značné proměny (posuny důrazů – obrácení, znovuzrození, sebeposvěcení, křest Duchem svatým), dnes jde o syntézu evangelikálních a charismatických důrazů (např. v Německu obvykle vnímaných jako protichůdných). Naproti tomu je hlubinná gramatika stále tatáž, což souvisí i s tím, že jde stále o tytéž lidi a tatáž společenství leckdy již od dob pobělohorské a pozdější emigrace.

Vliv marxistických regulativů na církev byl v komunistickém období vcelku zanedbatelný a prudce vzrostl po roce 1989 vlivem ideologicky silně ovlivněných západoněmeckých církví. V nejednom kázání či usnesení dnes snadno rozpoznáme regule mluvení a jednání pocházející z kritické teorie frankfurtské školy. Poznání těchto pravidel se nám dlouhodobě osvědčuje při odhadování výsledků jednání církevních útvarů i církevních grémií, přičemž v případě synodu je třeba připojit ještě pravidlo hledání kompromisu, snahu najít usnesení, v nichž by si každá významná skupina našla to své, „aby nebyl nikdo vyloučen“. Římskokatolické et – et nám vrátila postmoderna a někteří evangeličtí stratégové to přijali, dokonce i jako strategii ekumenickou: Uznejme se navzájem, jak jsme. To je ovšem konečné opuštění reformačních principů a rezignace na reformaci celé církve. Na ekumenickou problematiku by bylo možno aplikovat kulturně-lingvistický přístup analogicky. Instinktivně to učinily pravoslavné církve, když dospěly k plnému propozicionálnímu konsensu se starokatolíky, ale odmítly podepsat

/

příslušný dokument po zavedení ordinace žen – pojaly to jako znamení, že slovní konsensus nepostihuje celý soubor „gramatiky“, jíž se dané církve řídí. Tento rozpor je podle našeho názoru typický pro všechny církve. Ten, kdo poznal věrouku určité církve, si ještě nesmí myslet, že jí porozuměl. Pravidla, jimiž se skutečně řídí její život, mohou být jiná, mohou znemožňovat něco, co je v ní dogmaticky nebo i disciplinárně možné (např. manželství kněží v uniatských církvích v některých fázích jejich vývoje). Jistý pravoslavný hierarcha mi vysvětlil chování některých pravoslavných církví na Západě slovy, že jsou více národní než pravoslavné. V ČCE je nápadný rozdíl mezi bohoslužebnou Agendou, která vzbudila ekumenicky pozitivní ohlas, a realitou bohoslužeb. Někdy jde o přímé popírání vlastních principů, nepochopitelné pro ekumenického partnera (např. popírání principu solus Christus v některých evangelických církvích, jež se vyjevilo po vydání dokumentu Dominus Iesus 31). Kulturně-lingvistický přístup snadno odhalí iluzornost mnohých konsensů (např. když se

z příležitosti jubilea Nicejského vyznání všechny významné církve v Německu shodly, že toto vyznání uznávají – třebaže v některých z těchto církví je možné trvale a veřejně popírat některé jeho výpovědi; obdobně je zřejmé, že ordinovaná služba a eucharistie mají v různých církvích různý význam, třebaže se církve mohou dohodnout na společných propozicích – zvláště paradoxní je snah některých evangelických církví o římskokatolické uznání jejich ordinované služby a jejich sv. večeře, třebaže je chápou jinak a římskokatolické pojetí dokonce považují za hrubě mylné). Vedle této kritické funkce umožňuje kulturnělingvistický přístup poznání jednoty i tam, kde jsou propozice různé, ale zohlední se celý kontext života církve. To se již nejednou podařilo, když se např. rozpoznalo, že nominálně nestoriánské církve oslavují Krista ve své liturgii (zejména vánoční) zcela ortodoxně, nebo když bylo možno uznat jako ortodoxní i liturgie, které nemají slova ustanovení sv. večeře. Jaroslav Vokoun: K rekonstrukci teologie po konci novověku. Postkritický přístup. Teologická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice 2008, 208 s., ISBN 978-80-7394-080-5.