Slovo úvodem… Máme tady nový školní rok a s velkou radostí Vám představuji školní časopis v novém kabátě a s novým jménem Pobertův zápisník. Časopis si pro vás připravili studenti žurnalistiky 2. a 3. ročníku. Časopis Vás bude provázet celým školním rokem. Bude vycházet jako měsíčník. Přichystali jsme si pro Vás rubriky, které přinesou informace nejen o dění ve škole, ale také o tom, co se kde děje, rady a návody. Doufám, že Vás časopis pobaví i poučí a třeba rozšíříte řady našich přispěvatelů novým nápadem nebo článkem.
V tomhle čísle.. Dramatický kroužek nabírá nové členy
Recept na sýrovou roládu
Věřím, že Pobertův zápisník bude oblíbený časopis, který si s chutí přečtete. Příjemnou zábavu, Autor: Lenka Kelemenová Stylistika: Natálie Zlotá Rozhovor se zajímavou osobností
Recenze Víte že - téma zvířata
Fotografická tvorba
Dramatický kroužek nabírá nové členy Něco u nás ve škole chybí…Něco, co tu ještě nemáme. Vůbec poprvé by mohl začít školní dramatický kroužek svoji činnost na Soukromé střední škole podnikatelské. Nápad uskutečnit tento zajímavý projekt se zrodil v hlavě kantorky Krajčovičové, která dala celému projektu záštitu. Zájemci se mohou krom nácviků a představení těšit na aktivity v souladu s tímto kroužkem, jako návštěvy divadel, besed s herci a další. Každý projekt však potřebuje krom lidí, co ho uvedou v pohyb, i nadšence, kteří pomohou s realizací. Potřebuje lidi, které by bavilo stát na prknech, která znamenají svět. Pokud si tedy myslíš, že v tomhle bys mohl vyniknout, neváhej a zapiš se. Zápis bude probíhat u p. Krajčovičové příští dva týdny (do 23. 10. 2015). Kdo ví, třeba se zrovna v tobě schovává nový DiCaprio nebo nová Emma Watson. Pokud nemáš zrovna herecké ambice, můžeš nám pomoci jako kostymér, kulisák, výtvarník, dramatik, fotograf… Těšíme se na každého, kdo nám pomůže tento nápad uskutečnit. Rádi uvítáme každého entuziastu! Za divadelní nadšence SSŠP v Opavě Jan Sýkora
Eva Stasiková
Co si přečíst?
Svědkové z továrny na smrt Členové zvláštního židovského oddílu, známého jako sonderkommando, byli jedinými očitými svědky masového vraždění ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Brzezinka. Nikdo jiný kromě pachatelů samotných nesměl vědět, co se v osvětimské továrně na smrt odehrává. Členové sonderkommanda nebyli však pouhými svědky, museli vykonávat tu nestrašnější práci, kterou si lze představit; byli totiž nuceni udržovat mašinerii smrti v chodu: prováděli přípravy pro hromadné vraždy nevinných obětí, statisíců lidí, včetně dětí a žen.
Lovci kostí Sedmiměstské povstání bylo rozdrceno. Poslední zbytky vojska apokalypsy, vedené Leomanem s cepy, se ukrývají ve městě Y'Ghatan. Toto město je v historii Malazské říše protkáno temnými vzpomínkami, když tu přišla o život spousta Malažanů. Pobočnice Tavore se ale rozhodne toto město dobýt, jenže Leoman s cepy přichystá past a celé město zapálí. Jen zázrakem se podaří několika málo vojákům, kteří ve městě byli, přežít a vrátit se k vojsku Tavore, která má od císařovny Laseen nařízeno vrátit se do hlavního města Malaz, kde má být z funkce pobočnice odvolaná. A v noci po návratu do Malazu vypukne válka asasínů.
Eva Stasiková
Chlapec, který rozdával sny Zaoceánským parníkem přijíždí z Itálie mladá matka s malým synkem, aby si v Americe splnili svůj sen o lepším životě. Jejich naděje však záhy utrpí velkou trhlinu, neboť ve zbídačelém ghettu v newyorské čtvrti, kde se ocitnou spolu s dalšími přistěhovalci z celého světa, diktují pravidla brutální gangsteři a jejich poskokové. Pokud tu chce člověk přežít, nesmí měnit zavedená pravidla. Ledaže by měl charisma a neuvěřitelný dar fantazie.
A co když je to ta pravá? Nejnovější román Dannyho Wallace! Jason Priestley (ne tamten) – bývalý učitel, bývalý přítel, spisovatel na částečný úvazek a nedobrovolný hrdina – ji právě spatřil. Tam, v Charlotte Street, spolu sdíleli neuvěřitelný, krátký a prchavý okamžik, který by mohl přinést mnohem víc, kdyby... Měl by se pokusit ji najít? Co když je to ta pravá? Jenže to by znamenalo nechat vyvolat fotky z laciného jednorázového foťáku, který mu zůstal v ruce. Vtipný a svérázný román Dannyho Wallace o tom, co všechno může vzniknout z jednoho letmého okamžiku. O příležitostech, které se vám naskytnou. O tom, co se stane, když se rozhodnete vzít osud do svých rukou. A o lásce, kterou potkáte jednou za život.
Každá mince má dvě strany Každé ráno máme na výběr ze dvou možností, mít náladu dobrou, nebo si vybrat tu špatnou. Celý den, celý život je o rozhodování směru cesty. V těžkých chvílích si volíme, zda se staneme obětí, či se z ní poučím. Když za námi přijde nešťastný přítel, také se rozhodujeme o našem postoji: buď přijmeme jeho smutek / pomůžeme s hledáním nějaké kladné stránky případu. Já naplňuji svou existenci pozitivním přístupem. Volbou je i to, jestli lidé v našem okolí ovlivní naši náladu. Když nám jde o život, tak se také jedná o možnost mezi bytím a smrtí, bojovat, anebo to vzdát. Svými nynějšími činy tvoříte svou budoucnost, jen Vy nikdo jiný. Pečlivě zvažte každé rozhodnutí, ať se Vám zdá jakkoliv nepodstatné, může se z něj zrodit něco velkého, nereagujte bezhlavě. Vždy můžeme žít naplno. Co prožíváš, to chceš. Co chceš, to prožíváš. Není důležité, co se děje, ale jak člověk přijme to dobré, ale i to špatné, co se nikomu z nás nevyhne. Pokud má problém řešení, starosti nejsou potřeba; jestliže ho nemá, starosti nepomohou. Netrap se zítřkem, ať se o sebe postará sám. Každý den přináší dost starostí i bez toho. Mimo jiné, dnes je ten den, kvůli němuž ses trápil již včera. Žij a buď sám sebou! Nicolette Havlová
Když Cecilia najde mezi starými účtenkami dopis od jejího manžela, který je adresovaný právě jí, nemá ani tušení o tom, jak jedno tajemství dokáže převrátit život nejen její rodině. „Pro mou ženu Cecilii Fitzpatrickovou. Otevřít jen v případě mé smrti.“ Je tady ale jeden problém. Co má Cecilia dělat, když její manžel stále žije? Otevřít obálku, nebo ji uklidit zpět do zaprášených krabic na půdu a dělat, jako by nic? Ceciliin život je perfektní. Milující manžel, tři krásné, chytré dcery, dokonalý dům a skvělá práce. Vše se ale změní v tu chvíli, kdy se rozhodne přestat žít v nejistotě a přečte si onen dopis. I přes to, že Cecilia Fitzpatricková vede poměrně rušný život, ještě nikdy nezažila tak vyčerpávající týden. Kniha je rozdělena přesně do sedmi dnů, ve kterých se toho stane opravdu mnoho. Příběh se odehrává v Austrálii v období Velikonoc a Cecilia není v knize jediná matka, která nestráví zrovna pohodové svátky. Ještě zajímavější a zamotanější se děj stává proto, neboť hlavní hrdinky v knize představují další dvě ženy. Tess, které její manžel nedávno oznámil, že se zamiloval do její sestřenice, se kterou má Tess skvělý vztah a Rachel, jejíž dcera byla před lety zavražděna. Rachel se přes to nikdy úplně nepřenesla a fakt, že nebyl dopaden vrah a motiv vraždy je taktéž neznámý, jí k tomu nepomáhá. Jaké je tajemství, jež odhalí Cecilia a zkříží se osudy těchto tří žen?
Recept – Sýrová roláda Ingredience: Plátky Eidamu (množství podle velikosti rolády) Šunka Paprika (nebo jiná zelenina podle chuti) Pomazánkové máslo bez příchuti Postup: Na plech potáhnutý potravinářskou fólií poklademe plátky sýra a dáme je vedle sebe do tvaru čtverce či obdélníku, necháme v troubě rozpéct, aby se sýr rozpustil a jednotlivé plátky se spojily. Po zchladnutí namažeme na sýr pomazánkové máslo a na máslo poklademe plátky šunky. Poté nakrájíme na dlouhé proužky papriku a proužek dáme doprostřed rolády (podélně). Roládu pevně srolujeme tak, aby se při nakrájení nerozpadla, a dáme uležet do ledničky. Servírujeme budˇ s bagetou či rohlíkem nebo jako doplněk k pečivu. Dobrou chuť! Krok 1
Krok 2
Výsledek
Vytvořila: Denisa Týnová
Krok 3
Veronika Bartošová:“…psát člověk buď umí, nebo ne…“ Veronika Bartošová poprvé začala psát tiskové zprávy pro skupinu Matahari. Přes publikace na luklife.cz a práci v rádiu se nakonec dostala až do redakce LUI magazínu, pro který v současnosti stále píše, zároveň je externě součástí Cosmopolitanu, figuruje v neziskové organizaci Nejsi na to sama a živí se jako account manager v PR agentuře. Tvůj původní studijní obor je jiný než žurnalistika? Jaký to byl, a napadlo tě někdy před tím, že by ses mohla věnovat psaní? Vystudovala jsem všeobecné gymnázium a pak jsem šla na Vysokou školu ekonomickou, kde mě zaujalo propojení managementu s psychologií a personalistikou. Ve výsledku to byla skvělá volba, protože ekonomka nabízí opravdu širokou škálu směrů, jakým se mohou studenti profilovat. Osobně si myslím, že psát člověk buď umí, nebo ne, pokud nemáte cit pro jazyk, nespasí vás ani 10 semestrů žurnalistiky. Takže naopak vnímám jako přednost, že jsem si rozšířila obzory i v úplně jiném oboru. Nicméně - i z VŠE jsem si odnesla státnici z ekonomické žurnalistiky. K psaní mě to táhlo odjakživa. Můj dědeček byl novinář, odmalička mě provázelo ťukání psacího stroje z vedlejšího pokoje. Už zhruba v pěti letech jsem mu diktovala první příběhy, on je trpělivě zapisoval a vytvářeli jsme z nich "knížky".
Začátky musely být těžké. Myslím, že hodně lidí od tohoto oboru odradí to, že jako nováčci neví, kde shánět informace, nemají osvědčené zdroje. Jak ses k tomuhle stavěla ty? Měla jsem štěstí, že jsem hned v začátcích své novinářské "kariéry" mohla psát pro LGBT média –
Veronika, zdroj: facebook.com
tedy o světě, jaký jsem důvěrně znala zevnitř. Co se týče zdrojů, většinou jsem žádné nepotřebovala vždycky jsem se snažila jít cestou autorských článků. Tedy někam jít, něco zažít, nasát atmosféru, a tu předat čtenáři. Potažmo se podělit o nějaký svůj postřeh nebo vyzpovídat osobnost, jejíž názory stojí za přečtení.
Co pro tebe tahle práce znamená? Psaní je moje celoživotní, nesmírně vášnivá láska, ale na druhou stranu taky neustálý boj. Boj s uzávěrkami, s autorizacemi, s tvůrčími krizemi... Byly doby, kdy jsem při jiném zaměstnání publikovala i 60 článků měsíčně. Jsem dost šílený perfekcionista, takže pokud připravuji články do tisku, jsem schopná je cizelovat hodiny a hodiny. Snažím se teď trochu krotit a jít spíš cestou kvality, ne kvantity. Ale moc se mi to nedaří, neumím novinářským výzvám říkat "ne". V neposlední řadě vnímám žurnalistiku jako příležitost tlumočit ostatním nějaké poznání, snažit se dobrat pravdy a něco na světě změnit k lepšímu. Jazyk je silná zbraň.
Jaká nejlepší věc tě díky psaní článků potkala?
Je to sice trochu klišé otázka, ale nejde se nezeptat. Jaké máš plány do budoucna?
No, nevím jestli je to úplně věc, ale právě díky práci pro LUI Magazín jsem potkala svoji partnerku. (smích) Ne, vážně - je radost sdílet ten tvůrčí proces s někým, kdo ho prožívá úplně stejně. Jinak se mi hrozně těžko vybírá jedna jediná věc... Na novinářské práci mě nejvíc fascinují ty vzrušující příležitosti, kdy můžete nahlížet někam, kam oko "obyčejného" smrtelníka nedohlédne. A nesejde na tom, jestli se jedná třeba o zákulisí soutěže Eurovision Song Contest, nebo o chvíle, kdy vám lidé pod rouškou anonymity svěřují svoje intimní zpovědi...
Žádné zvláštní plány do budoucna asi nemám. Věčně nestíhám, protože se na mě valí tolik práce a jiných aktivit, že jsem ráda, když vím, co bude za týden, natož za rok. Možná si do budoucna vytyčím plán srovnat si priority a konečně začít plánovat. (smích) Zatím ke mně vždycky ty nejlepší zkušenosti a zážitky přišly samy, když uzrál čas. Hrozně se mi líbí motto jedné z mých nejlepších kamarádek: "Žít a nemyslet na zítřek." Chci dál dělat věci, kterým věřím, které mě naplňují. A ráda se nechám překvapit, kam mě Osud zavane.
Nezisková organizace Nejsi na to sama se věnuje ženám, které se léčí s rakovinou prsu. Má tahle práce pro tebe nějaký jiný význam krom toho, že pomáháš? Musím říct, že mě spousta lidí zrazovala od práce s onkologickými pacientkami - báli se, že mě častý kontakt s vážně nemocnými ženami bude vrhat do deprese. Pravdou je, že právě od pacientek velmi často čerpám optimismus, nadhled a odhodlání netrápit se v životě malichernostmi. Zároveň mě odjakživa vytáčely předsudky, a kdykoli se doslechnu, jak se s některou z "našich" pacientek přestali známí stýkat ze strachu, že rakovinu "chytí", cítím povinnost s tím něco dělat a trochu přispět k osvětě.
Veronika a Conchita Wurst , zdroj: facebook.com
Na závěr ti chci znovu poděkovat za to, že sis na mě našla čas, když máš tolik práce a poslední otázka: Je něco, co bys třeba poradila lidem, co žurnalistiku studují? Neskladujte si své literární výplody doma v šuplíku, ale snažte se je dostat ven mezi lidi - ať už formou blogů nebo stáží v zavedených médiích. Zpětná vazba vás naučí hrozně moc. A jako správná kovářova kobyla doplním na závěr radu nezapomínejte kromě monitoru počítače také sledovat věci kolem a žít svůj život. Při psaní už jsem se tisíckrát přesvědčila, že ze všeho nejvíc pomáhá nadhled a odstup.
Veronika při promoci, zdroj: facebook.com
Paměť je podstatou učení. Výkonnost paměti u dítěte předškolního věku může vypovídat o jeho školní úspěšnosti. Paměť je významným znakem pro prognostiku (předpovídání) potíží při osvojování všeobecných znalostí. Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti. Děti, které selhávají v získávání dovedností, jako jsou čtení, psaní, počítání představují skupinu jedinců se specifickými poruchami učení. Tyto děti mohou být inteligentní, mohou mít dobré metodické vedení, ale přesto v těchto dovednostech selhávají. Musí jím být věnována individuální péče, kdy se využívají specifické metody. Podpůrná opatření ve škole: Posadit žáka před sebe, samotného Vysvětlovat novou látku krátkými větami Domluvit se na úkolech Být trpělivý atd… Žáci jsou většinou: hyperaktivní neobratní nesoustředění mají potíže v učení vyžadují zvýšenou lékařskou a pedagogickou péči inteligence není snížena, je v normálu Nejznámější poruchy učení: Dyslexie-Je specifická porucha čtení, buď vrozená, nebo získaná poškozením mozku. Jde o nejčastější formu specifické vývojové poruchy učení (SPU), která se projevuje nesnázemi při učení se číst. Dyslektik je výrazně ohrožen znesnadněním přístupu k tradičním vzdělávacím podnětům. Dysgrafie (nebo agrafie)-Je specifická porucha grafického projevu. Postihuje celkovou úpravu písma. Charakteristické je křečovité a neúhledné písmo. Podstatné je, že tato porucha žádným způsobem neovlivňuje intelekt. Velmi často je spojená s dyslexií. Dyskalkulie-Je specifická porucha počítání. Zahrnuje specifické postižení dovednosti počítat, kterou nelze vysvětlit mentální retardací ani nevhodným způsobem vyučování. Porucha se týká ovládání základních početních úkonů, (sčítání, odčítání, násobení a dělení) spíš než abstraktnějších dovedností v oblasti algebry, geometrie apod. Dyslalie-Je druh narušené komunikační schopnosti, kterou řadíme mezi poruchy artikulace. Vyznačuje se tím, že narušena je výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek mateřského jazyka, zatímco ostatní hlásky jsou vyslovovány správně, dle příslušných jazykových norem.
Vytvořila: Sandra
Tvorba studentů Tripple drabble "Bráško! Bráško!" proniklo hrobovým tichem skromného bytu, kde bydlela ne tak úplně klasická rodinka. Nebyl to otec a nebyla to ani matka, kdo přišel utěšit uplakaného chlapce, choulícího se v posteli, co nejvíc nalepený na stěnu. "Pod postelí! Je tam strašidlo! Chce mi ublížit!" vykřikl znovu chlapec, když viděl blížící se známou tvář. Jeho bratr se usmál a sedl si k němu na postel. "Žádné strašidlo tam není, drahoušku. Není tam, neboj se." "Ale je! Viděl jsem ho, viděl!" rozvzlykal se chlapec ještě víc, že mu nevěří ani bráška, ke kterému se zoufale tiskl. "Co se tu děje?" vešel do pokoje další rozespalý člen domácnosti. Políbil staršího chlapce a sedl si k nim. "Tak to vypadá, že máme pod postelí strašidlo" pokrčil rameny s úsměvem jeho přítel, který stále konejšil svého bratra. Poslední příchozí se pousmál a pokývl. "Počkejte tady," oznámil jim, jakoby měli v plánu někam odejít a sám na chvíli zmizel. Vrátil se za několik minut, v ruce držel medvídka, který měl k pacce přilepený ozdobný mečík. Uložil chlapce znovu do postýlky a přiložil ho hezky k němu. "Taky jsem měl pod postelí strašidlo. A moje maminka mi dala tohle. Je to strážce, hm? S ním na tebe žádný strašák z pod postele, ze skříně nebo odkudkoliv už nemůže." Zašeptal mu a mrkl na něj. "Slibuješ, strýčku?" "Lhal jsem ti snad někdy?… Já a tvůj bráška půjdeme spát a ty tu budeš se svým ochránce, hm?" políbil ho do vlásků. Chlapec si otřel slzičky a kývl. "Dobře." Objal medvídka a otočil se ke zdi, teď už mnohem jistější, protože měl svého ochránce. A ten ho chránil další a další večer a všechny večery, dokud si chlapec nebyl jistý, že strašidlo zvládne sám. Na svého hrdinu ovšem nezapomněl, protože věděl, že přijde čas, kdy bude chránit jeho vystrašeného chlapce…
Autor: Nikol Misaki Vavrlova Malby na formát A1
Autor: Natálie Zlotá
Tvorba studentů
Autor: Natálie Zlotá
Autor: Tereza Flesarová
Téma - Zvířata
Aby vám komáři vypili všechnu krev z těla, bylo by jich potřeba 1 200 000
Koala má stejné otisky prstů jako člověk. Je těžké je odlišit i pod mikroskopem Psi a kočky můžou být stejně jako lidé leváci nebo praváci Šváb dokáže žít i několik dní bez hlavy Mořské hvězdice nemají mozek
Většina lidí se bojí pavouků víc než smrti Sloni a psi jsou pravděpodobně jediná zvířata, která rozumí ukazování. Autor: Natálie Zlotá
Jedna kapka jedu hada Enhydrina Schistosa by dokázala zabít 3 dospělé osoby Sledování videii s kočkami uvolňuje stres, zlepšuje náladu a energii Kočky stráví třetinu života péči o své tělo Po Londýnském metru pobíhá zhruba půl milionů myší Ejakulát plejtváka obrovského má objem odhadem asi 20 litrů (závisí na velikosti varlat, které v průměru váží 70 kg)
