Úvodem. Činnost ZAS v roce 1999

Úvodem Přechod do nového roku jsme přežili bez úhony. Šampaňské je vypito, bohatě prostřené stoly snědeny, rachejtle odpáleny. Počítače nezkolabovaly. Jen některé astronomické instituce si „trhly“ menší ostudu, když například počítač USNO (U.S. Naval Observatory — oficiální dozorce času v USA) ohlásil 1. ledna 2000, že je 1. ledna roku 19100. Těchto kuriozit se však objevilo povícero. Nyní se však již zdá, že z roku Y2K je zcela obyčejný rok jako každý jiný, jen při zkráceném psaní se nám nějak nechce opustit onu navyklou devítku ´99. Náš vstup do roku 2000 nebyl nijak dramatický. Někteří naši členové oslavili příchod nového roku na hvězdárně, aniž ta změnila souřadnice. Jelikož se odpoledne na Silvestra překrásně vyjasnilo, stálo za to přijít se podívat na Jupitera se Saturnem, kteří s nádherou svojí vlastní vévodili večerní obloze. Půlnoční obloze pak vévodila řada ohňostrojů a rachejtlí, jejichž pozorování z hvězdárny je rovněž nezapomenutelným zážitkem. Ohlédnutí za uplynulým rokem 1999 je věnován zvláštní článek s výčtem naší činnosti. Dá se bez nadsázky říci, že činnost byla vcelku bohatá a že je za námi i v roce 1999 vidět slušné dílo. Rok 2000 bude možná na astronomické události ve srovnání s rokem předchozím chudší, ale nelze vyloučit nějaké překvapení. Vždyť třeba komety Hyakutake a Hale-Bopp v roce 1996 resp. 1997 se také nečekaly a jakým byly krásným překvapením. Zdeněk Coufal

Činnost ZAS v roce 1999 1. Členská základna Ke dni 31. prosince 1999 měla Zlínská astronomická společnost 55 členů. Třem členům bylo ukončeno členství z důvodu neplnění členských povinností, 2 členové zemřeli (RNDr. Pavel Šafář a ing. Alexander Bula). Během roku 1999 bylo přijato 9 nových členů. 2. Výbor Činnost ZAS řídil v roce 1999 pětičlenný výbor ve složení: MUDr. Zdeněk Coufal — předseda, Martin Kolařík — hospodář, ing. Pavel Cagaš, ing. arch. Ivan Havlíček, Miroslav Kolařík — členové a revizor Přemysl Nos. 3. Pravidelné přednášky pro veřejnost Zpravidla každé první pondělí v měsíci (mimo letní prázdniny) se konaly přednášky na astronomická a příbuzná témata pro veřejnost. Celkem proběhlo 11 přednášek, které navštívilo celkem 338 posluchačů. 4. Přednášky pro školy a organizace Uspořádali jsme 20 objednaných přednášek a pozorování s celkovou návštěvností 591 osob. Zpravidla se jednalo o návštěvy ze základních škol ze Zlína a blízkého okolí (Štípa, Otrokovice). Uskutečnili jsme však i 2 přednášky pro mateřské školy a jednu přednášku pro Unii neslyšících. V uvedeném počtu je zahrnuto asi 100 návštěvníků pozorování zatmění Slunce 11. 8. 1999.

Zorné pole 1/2000, strana 2

5. Pozorování pro veřejnost Každé pondělí a pátek za dobrého počasí jsme pořádali pozorování noční oblohy pro veřejnost. V roce 1999 jsme zaznamenali 649 návštěvníků. 6. Měření zákrytů hvězd Měsícem Na hvězdárně ve Zlíně bylo uskutečněno 17 měření ZHM (13 vstupů, 4 výstupy) celkem sedmi pozorovateli: Z. Coufal 4 vstupy + 1 výstup J. Vašátko 4 vstupy + 1 výstup D. Kozubík 1 vstup + 1 výstup L. Hejda 1 vstup + 1 výstup P. Cagaš 1 vstup M. Pavel 1 vstup J. Trtková 1 vstup Během astrotábora bylo uskutečněno 6 měření ZHM (5 vstupů a 1 výstup) celkem třemi pozorovateli: P. Cagaš 2 vstupy + 1 výstup Z. Coufal 2 vstupy K. Straková 1 vstup 7. Úplné zatmění Slunce 11. 8. 1999 Vypraveno 8 expedic do pásma totality, z pořízených snímků sestaven CD (vybráno 100 snímků). V době částečného zatmění na hvězdárně ve Zlíně pozorovalo asi 100 návštěvníků. 8. Kroužek mladých astronomů Ve školním roce 1998/99 pracovalo v KMA 29 dětí. Ve školním roce 1999/2000 dochází do kroužku 15 dětí. Kroužek pracuje pod vedením I. Havlíčka a Z. Coufala. 9. Astrotábor Vlčková ´99 V červenci 1999 se uskutečnil Astrotábor, kterého se zúčastnilo 23 dětí. 10. Opravy hvězdárny V lednu až březnu 1999 proběhla na hvězdárně rekonstrukce a generální oprava elektrických rozvodů v ceně necelých 70 000 Kč. Díky vlastní pomoci byla rekonstrukce levnější než při kompletní dodavatelské práci. Po rekonstrukci byl nově vymalován přednáškový sál. Pokročila rovněž oprava zevního nátěru hvězdárny. Zdeněk Coufal, předseda ZAS

Zákryty hvězd Měsícem Měsíc obíhá kolem Země a díky tomu se na obloze pohybuje vůči hvězdnému pozadí. Tak se stane, že často zakryje nějakou hvězdu. To, že je hvězda za Měsícem, vlastně znamená, že na Zemi dopadá stín Měsíce. Tento stín se po povrchu pohybuje rychlostí obvykle asi 1 km/s. Nejnižší rychlost může být 980 m/s, a to v místech, kde je Měsíc v zenítu. Předpovědi zákrytů hvězd Měsíce počítala USNO (U.S. Naval Observatory), od roku 1995 tato služba přešla na ILOC (International Lunar Occultation Center) v Japonsku. Zorné pole 1/2000, strana 3

Pro každou stanici, která napozoruje alespoň deset použitelných zákrytů ročně, jsou dodány předpovědi pro následující rok. Začínající stanice mohou pozorovat podle údajů každoročně zveřejňovaných ve Hvězdářské ročence nebo se obrátit na národní centrum pozorování zákrytů (viz níže). Okamžiky vstupu za Měsíc, stejně jako okamžiky výstupu zpoza Měsíce se snažíme zaznamenat. Existuje několik způsobů, jak tento čas změřit. Uvádíme dva: — pozorovatel hledí do dalekohledu a v okamžiku, kdy hvězda zmizí (při vstupu za Měsíc) nebo se objeví (při výstupu zpoza Měsíce) zmáčkne tastr stopek, resp. tlačítko, kterým se zaznamená čas v časové aparatuře (ty mohou být různé). Toto pozorování je však zatíženo osobní chybou, reakcí pozorovatele na podnět. Tato reakce (říkáme jí časová rovnice) musí být před nebo po pozorování změřena na jakémsi trenažéru a následně odečtena od získaného času. Obvykle činí asi 0,25–0,35 s, ale je to hodnota velice proměnlivá a nestálá. — na dalekohled je připojena videokamera a ze záznamu (kam se zároveň nahrává přesný čas) pak lze odečíst okamžik, kdy k zákrytu došlo. Toto pozorování není zatíženo osobní chybou. Je však nezbytné vlastnit dražší a technicky náročnější aparaturu. Tato pozorování se ve světě rozmáhají, u nás s tímto experimentuje Václav Přibáň z Ďáblické hvězdárny (součást HaP hl.m. Prahy), ale pozorování pomocí CCD TV kamer běží nyní už i na hvězdárnách ve Valašském Meziříčí a Rokycanech. V praxi obvykle pozorujeme vstupy před úplňkem a výstupu po úplňku, když úkazy nastávají u neosvětlené části Měsíce. Napozorované hodnoty jsou posílány do celonárodního centra, které je na hvězdárně ve Valašském Meziříčí (Pavel Gabzdyl, Hvězdárna, 757 01 Valašské Meziříčí). Tam se soustřeďují měření časů totálních zákrytů z Česka i Slovenska a posílají se do světového centra, které je v Japonsku. Z časů zákrytů mohou být upřesňovány, případně zjišťovány, polohy hvězd (ty už však jsou většinou velmi dobře známy), poloha Měsíce, nerovnosti na okrajových partiích Měsíce, poloha pozorovacího místa (ještě v devatenáctém století tomu tak bylo, dnes máme GPS), pomocí tzv. rychlé fotometrie i rozměry zakrývaných hvězd. My ovšem zákryty jenom pozorujeme, zpracování se provádí právě v Japonsku. Na rozdíl od předchozích let bude rok 2000 na zákryty jasných hvězd Měsícem velice chudý. Ze zákrytů hvězd první velikosti nebude pozorovatelný žádný, a dokonce ani hvězdy jasnější než 4,0 mag nebudou Měsícem zakrývány příliš často. 14. března večer dojde k zákrytu hvězdy ζ Gem — Mekbuda (vstup). V listopadu pak budeme svědky dvou úkazů, 13. listopadu ráno Měsíc schová hvězdu δ Tau (výstup) a 15. listopadu δ Gem — Wasat (výstup). V roce 2000 nás nečeká ani jeden zákryt těles Sluneční soustavy Měsícem. Přesto nebude rok 2000 nezajímavý. Již 21. ledna před svítáním dojde k úplnému zatmění Měsíce, které bude téměř v celém svém průběhu pozorovatelné ze střední Evropy. Druhým úkazem, který si zaslouží naši pozornost, je průchod Měsíce jižní částí otevřené hvězdokupy Praesepe (Jesle), která obsahuje větší množství hvězd s jasností kolem 6 mag. Těšit se můžeme v noci z 20. na 21. října 2000. Je nutno jen věřit, že v roce, kdy máme tak málo štěstí na dobře pozorovatelné zákryty Měsícem, se nám tento handicap vyrovná celkově příznivějším počasím. Upraveno podle stejnojmenného článku ze zvláštní přílohy Zákrytového zpravodaje Almanach 2000. Zorné pole 1/2000, strana 4

Tečné zákryty hvězd Měsícem Jedná se o zvláštní případ totálních zákrytů, kdy Měsíc jen „lízne“ hvězdu a kdy může nastat několikanásobný úkaz, jak je hvězda zakrývána nerovnostmi měsíčního okraje. Tato událost je z hlediska jednoho pozorovacího stanoviště vzácná, proto se pořádají za tečnými zákryty výpravy. Při tom se rojnice pozorovatelů roztáhne do hloubky stínu a měří se časy bliknutí hvězdy. Na expedice za tečnými zákryty je nutné speciální mobilní vybavení.Aby veškeré náklady spojené s dopravou pozorovatelů a techniky na místo měření nepřišly vniveč, je nutné věnovat dostatečnou pozornost přípravě. Hlavně je nezbytné si předem vypočítat, kudy půjde po Zemi stín, resp. jeho hranice (závisí podstatně na nadmořské výšce), vytipovat pozorovací oblast (málo používanou silnici, cestu, louku) a vybrat vhodná stanoviště s ohledem na nominální profil. Na základě dohody s hvězdárnou Valašské Meziříčí má tyto úkazy „na starosti“ Hvězdárna v Rokycanech (Voldušská 721/II, Rokycany, 227 11), kde v případě zájmu lze získat podrobnější informace. No Datum Hvězda Mag PCT Čas (UT) SN MN MN CA SNLT AL AL AZ h m A 02. 01. S 159219 7,6 17 % − 04 44 17◦ 138◦ 6,2S h m B 16. 01. ZC 508 4,1 73 % + 16 26 46◦ 136◦ 6,0S h m C 28. 01. ZC 2047 6,6 52 % − 01 45 20◦ 134◦ 7,6S h m D 31. 01. ZC 2408 6,6 24 % − 04 36 16◦ 146◦ 9,3S h m E 23. 02. S 139229 7,3 86 % − 04 17 29◦ 223◦ 8,5S h m ◦ F 27. 08. S 08131 7,2 7 % − 03 04 −10 17◦ 79◦ 11,0N G 20. 09. S 94183 7,5 61 % − 00h 43m 45◦ 114◦ 12,3N h m H 16. 10. ZC 697 6,5 84 % − 23 53 51◦ 136◦ 14,2N h m I 17. 10. S 77196 7,3 76 % − 20 19 14◦ 75◦ 11,6N h m J 20. 10. S 97999 7,5 42 % − 23 28 15◦ 77◦ 10,3N K 20. 10. S 98020 7,7 42 % − 23h 55m 19◦ 81◦ 10,5N h m L 20. 10. ZC 1298 6,4 42 % − 23 07 19◦ 82◦ 10,3N h m ◦ M 17. 11. ZC 1282 6,5 66 % − 04 55 −11 56◦ 214◦ 1,2S N 15. 12. ZC 1485 7,1 72 % − 23h 59m 37◦ 114◦ 2,4N h m ◦ O 16. 12. ZC 1504 5,4 70 % − 05 37 −9 46◦ 230◦ 5,6S h m P 31. 12. ZC 3413 6,1 29 % − 18 51 15◦ 234◦ −7,2S Pozorování tečných zákrytů přinášejí detailní informace o profilu polárních oblastí povrchu Měsíce jsou též využívána k upřesnění dráhy Měsíce (mimo jiné užívaných i při pozorování zatmění Slunce, což je speciální případ zákrytu hvězdy Měsícem). Celkový soupis tečných zákrytů hvězd Měsícem pro rok 2000 je uveden v přiložené tabulce, pro níž je zpracováno i grafické znázornění hranic stínů. Pro nás bude nejzajímavější tečný zákryt hvězdy ZC 1298, u kterého bude hranice stínu probíhat naším regionem. Zorné pole 1/2000, strana 5

Zorné pole 1/2000, strana 6

Zorné pole 1/2000, strana 7

Zákryt nastane v noci z 20. na 21. října 2000 a bude patřit do skupiny zákrytů hvězdokupy Praesepe Měsícem. Vzhledem k tomu, že se bude jednat o jeden ze zákrytů hvězdy z hvězdokupy, bude pravděpodobně přínosnější za příznivého počasí pozorovat přechod Měsíce přes Jesličky a zaznamenat větší množství měření než se zaměřit na jedinou hvězdu s tečným zákrytem. Někteří naši členové již mají určité zkušenosti s pozorováním tečných zákrytů (zúčastnili se před dvěma lety pozorování poblíž Valašského Meziříčí), ale díky nepřízni počasí mohli okouknout především organizaci pozorování. Upraveno podle stejnojmenného článku ze zvláštní přílohy Zákrytového zpravodaje Almanach 2000.

Zákryty hvězd planetkami Planetek s učenou dráhou je již více než 10 000 a stále rychleji přibývají. I planetky na své dráze oblohou občas zakryjí, podobně jako Měsíc, nějakou hvězdu. Tyto úkazy zatím nedokážeme ani časově ani prostorově spočítat zcela přesně. Zatímco předpověď zákrytu hvězdy Měsícem je zpracována s přesností na několik sekund a maximálně stovky metrů, je u planetek pozorovací interval znám na 20–30 minut a stín může jít i o stovky kilometrů mimo předpovězenou oblast. Důvodem je zatím nedostatečná přesnost našich znalostí o okamžitých polohách planetek. Předpovědi s vyhledávacími mapkami zpracovávají pro Evropu organizace EAON (European Asteroidal Occultation Network) a IOTA/ES (Internation Occultation and Timing Association — European Section). Nejsnáze je možno je vyhledat na internetu (http://sorry.vse.cz/~ludek/mp/), kde najdete i případná upřesnění „v poslední minutě“. Tato pozorování v České republice zaštiťuje Hvězdárna v Rokycanech (Voldušská 721/II, 337 11 Rokycany). Protokoly o každém provedeném pozorování je nutno co nejdříve po měření zaslat na Hvězdárnu v Rokycanech, odkud se dostanou na příslušná místa v České republice i ve světě k publikaci a dalšímu využití a zpracování. Protokoly se posílají, i když nedošlo k zákrytu (naprostá většina případů). Je totiž možné, že někdo zákryt pozitivně pozoroval, a je nutné vymezit hranice. A k tomu právě přispívají negativní pozorování, kdy zákryt pozorován nebyl. Jak už bylo uvedeno výše, jedná se o úkazy pro jedno místo (pozorovací stanoviště) velice vzácné a problematické je i pořádání expedic vzhledem k naší neznalosti dráhy stínu. O to větší vědecký význam má pak každé pozitivní měření. Přínosem je totiž nejen zpřesnění pozice planetky v prostoru, a tím i její dráhy, ale především nedocenitelné informace o jejích rozměrech a případně i tvaru, což jsou informace, které nám jinak ve srovnatelné kvalitě mohou poskytnout pouze meziplanetární sondy. Již tradičně je seznam planetkových zákrytů velice obsáhlý. O přirozenou redukci našich možností se jistě postará jako každoročně počasí. Nejvíc některé zákryty mají takové parametry, že k jejich sledování je potřebný nedostupný dalekohled či pravděpodobnost úkazu pro naše území je naprosto zanedbatelná. Pro další zpřesnění uvedených nominálních předpovědí doporučujeme sledovat internetovskou stránku http://sorry.vse.cz/~ludek/mp/, rubriku Updates. Upraveno podle stejnojmenného článku ze zvláštní přílohy Zákrytového zpravodaje Almanach 2000. Zorné pole 1/2000, strana 8

Tipy pro pozorovatele Ve druhé únorové dekádě jsou příznivé podmínky pro pozorování Merkura. Merkur se nachází ve východní elongaci a díky sklonu ekliptiky vůči obzoru by po západu Slunce měla být jeho výška nad obzorem dostatečná. Nejlepší podmínky by měly být 14. 2. 2000 (Po) po západu Slunce. 8. března 2000 (St) v 15.06 nastává konjunkce Marsu s Měsícem. Měsíc bude 2 dny po novu, jeho fáze bude 0,07. Mars dosahuje velikosti 1,3 mag a nachází se 5,8◦ severně od Měsíce. Pozorovatelnost v době konjunkce nebude příliš dobrá vzhledem k tomu,že bude ještě Slunce nad obzorem. Ale ještě těsně po západu Slunce se naskytne pěkná podívaná. Vzhledem k malé jasnosti Měsíce by mohl být úkaz i dobře fotografovatelný. 9. března 2000 (Čt) v 19.05 nastává konjunkce Jupitera s Měsícem. Jupiter má jasnost −2,1 mag, Měsíc je 3 dny po novu a má fázi 0,14. Jupiter bude 4.9◦ severně od Měsíce. Rovněž tento úkaz by mohl být pěkným námětem pro fotografii. 18. března 2000 (So) v 1.02 bude Měsíc v konjunkci s Regulem (Měsíc ve fázi 0,94, jasnost Regula 1.4 mag, Měsíc 1,2◦ severně). 20. března 2000 (Po) v 8.35 nastává jarní rovnodennost, kdy Slunce vstupuje do znamení Berana a nastává astronomické jaro. Téhož dne, ale již v 5.44 je Měsíc v úplňku, takže se nejedná ještě o první jarní úplněk, proto jsou velikoSeskupení Měsíce a planet Mars, Jupiter a Saturn dne 6. dubna noce až o měsíc později. 2000. Pohled západním směrem kolem 20. hodiny večerní 26. března 2000 (Ne) dochází ke změně času SEČ na letní čas (LČ, SELČ), kdy ve 2.00 SEČ se čas změní na 3.00 SELČ. 6. dubna 2000 (Čt) kolem 20. hodiny bude nad západním obzorem pozorovatelné zajímavé seskupení planet Marsu, Jupitera a Saturna spolu s Měsícem mezi souhvězdími Berana a Býka. 18. dubna 2000 (Út) bude v 19.42 první jarní úplněk, takže následující neděle je nedělí velikonoční (23. 4.). Zorné pole 1/2000, strana 9

21. dubna 2000 (Pá) ve 22.27 dojde ke konjunkci Měsíce ve fázi 0,9 s Antaresem (1,1 mag). Měsíc bude 7,9◦ severně. Vzhledem k velikosti Měsíce nebude úkaz vhodný k fotografování. 22. dubna 2000 (So) se očekává největší aktivita meteorického roje Lyridy. Zdeněk Coufal

Vlčková a dřevěný kříž u kapličky Jelikož pravidelně pořádáme naše tábory za vesnicí Vlčková, není na škodu si připomenout, jak název obce vznikl. Dovolujeme si k tomuto účelu převzít článek Evy Eliášové, který vyšel v Novinách pro Zlínsko dne 14. 1. 2000. Vlčková je malá, ale milá obec našeho okresu, i když nemá ani kostela ani pošty a čítá 356 lidí. Polohou patří do Hostýnských vrchů, je východiskem turistických a běžkovacích tras, dá se z ní dojít až na Rusavu nebo Hostýn, do chráněné krajinné oblasti Ondřejovsko a na Lukov. V zimě bývá nad Vlčkovou ráj pro běžkaře. Jak radí stará píseň: „K horám chlapci, k horám, který trúfá nohám.“ Vlčkovou protéká jeden z pramenů Dřevnice, potok Kameňák. A v horách nad Vlčkovou a Držkovou vlastně pramení celá Dřevnice. A ve Vlčkové je čisté koupaliště se sportovním areálem. Významnou památkou dědinky je dřevěný kříž u kapličky, před třemi lety renovovaný V. Žitníkem. Dnes ale stojí u kapličky jen věrná replika původního kříže z r. 1880 (originál byl uložen do muzejního depozitáře). Ve vlčkové se koná už přes 40 let tradiční vodění medvěda na konci masopustu. A to je velice chvályhodné. Že medvěd chodí každý rok o Končinách, za každého počasí a za každé vlády. To svědčí o dobré stabilitě dědiny. A k jejímu posílení přispívají i další tradice: fotbalový turnaj veteránů (6 let),mikulášské besídky (5 ročníků) a velikonoční „vrčení“ dřevěnými řehtačkami, nahrazujícími zvony, když odletí do Říma. Ve Vlčkové je také každý rok letní tábor Zlínské astronomické společnosti, skautské tábory a folkový festival „Nosova koliba“, který organizuje známý písničkář Pepa Nos (jeho maminka byla z Vlčkové). Pepa Nos tu má i chalupu — s kytarou ve štítu. Vlčková patřila vždycky k lukovskému panství a byla přifařena do Kašavy. Nejstarší písemný záznam o Vlčkové je z roku 1373. Na staré obecní pečeti byl nápis Wlczkowa a znakem byl vlk unášející ovečku. Ne nadarmo. Tehdy se vlci beze strachu přibližovali až k lidským obydlím a zvlášť v zimě často napadali ovčí stáda. K tomu se váže i pověst o založení Vlčkové. V době, kdy byl pánem na Lukově mocný Šternberk, nechal pro zlepšení bezpečnosti zdvihnout nové hradby a zvýšit hlavní věž Zorné pole 1/2000, strana 10

o další patro. Dělníci, pracující na stavbě, tesali kameny v nedalekém lomu, na Písečném kopali písek a v údolí Bělovodského potoka pálili vápno. Vlci z okolních lesů ohrožovali dělníky ráno i večer. Proto je při práci museli chránit zbrojnoši s hořícímu loučemi a se zbraněmi. Jen jeden jediný panoš, přezdívaný Vlček, si troufal postavit se sám vlkům a zahnat je. Pro jeho statečnost ho přijal do své družiny hradní pán, i přesto, že panoš nepocházel ze vznešeného rodu. Vlček se brzy stal kamarádem Šternberkova synka. Vyjížděli spolu často do hor, panoš učil mladého Šternberka střílet z luku a poznávat zvěř podle stop. Jednou se dostali do lesů na východ od hradu a tam narazili na početnou vlčí smečku. Podařilo se jim vlky zahnat, jen jedno vlčí štěně zůstalo. Tak si ho vzali. Když vyrostlo, doprovázelo oba mladíky — kam se hnuli, tam šlo i ono. Jedenkrát v zimě si vyjel mladý Šternberk sám do lesů. Až pozdě večer panoš Vlček zjistil, že mladý pán není doma, jeho kůň chyběl ve stáji a ochočeného vlka také nemohl nikde najít. Na hradě hned vyhlásili poplach a celá družina v čele s Vlčkem a panem Šterberkem jela hledat mladého pána. Rozdělili se do několika stran. Vlček se vydal na východní stranu. Brzy uviděl mladého pána, jak na jeho koně dorážejí vlci. Kůň se vzpínal a vypadalo to, že už má namále. Vlček vyrazil. Smečka hladných vlků začala útočit i na jeho koně a na něho. Bylo jich moc a po chvíli to vypadalo, že mají převahu a že boj je marný. Ale pak se Vlčkovi podařilo trubkou přivolat část družiny a společně vlky zahnali. Po návratu na hrad se pan Šternberk dověděl, jak se všechno sběhlo. A hned rozhodl: „Za odměnu, že jsi zachránil mému synovi život, ustanovuji tvým majetkem celé údolí, které se rozprostírá na východní straně od hradu, ta místa, kde ses tak statečně zachoval. Daruji ti je se všemi vrchy, lesy a skalami.“ V místě na skalnaté stráni dal potom pan Šternberk postavit kamennou tvrz, ve které nový majitel panoš Vlček přebýval. Za manželku si vybral pannu Kateřinu z družiny hradní paní. Postupně přicházeli další lidé, pan Vlček jim předával k užívání, mýcení a vyklučení části lesa, aby se tu mohli také usídlit. Když vznikla osada, navrhl pan Šternberk, aby ji pojmenovali Vlčková.

Konec světa za 1 600 let nebo novinářská kachna? Američtí vědci tvrdí, že konec světa přijde asi za 1 600 let. Zemi pohltí velká černá díra? NEW YORK (SAD? alf) — Čtete rádi knihy o tom, jak bude lidstvo vypadat za 2000 let ? Můžete s tím přestat. Američtí astronomové totiž zveřejnili šokující odhalení, které vypovídá o budoucnosti země. Za 1 600 let naši planetu spolkne černá díra, jeden z nejtajemnějších objektů vesmíru. Země zmizí a neexistuje šance, jak tomuto konci světa zabránit. Meteority, které nás ohrožují z kosmu, lze rozbít raketami, černá díra ale klidně pohltí i slunce ! Černé díry jsou neuvěřitelně těžkými po-

zůstatky po výbuchu supernovy. Jejich gravitace je tak obrovská, že ani částečky světla nemají šanci uniknout z jejich povrchu, a proto nejsou vůbec vidět. Víme o nich jenom díky tomu, že neustále pohlcují mezihvězdnou hmotu a při tomto procesu se uvolňuje silné záření. Podle součastných poznatků celý vesmír nakonec skončí v černých dírách, které se spojí v jednu jedinou, ta zase exploduje a vše bude pokračovat jako po Velkém třesku, kterým náš vesmír začal svoji existenci. Ale to bude až po nesčetně miliardách let. Pro zemi je tento strašný osud mnohem blíže. Nebezpečná černá díra,která hrozí Zemi, Zorné pole 1/2000, strana 11

nese označení V 4641 Sgr a je od nás v současnosti vzdálená 1 600 světelných let. Jelikož se k nám pohybuje tařka rychlostí světla, dosáhne naší planety za 1 600 let a pohltí ji.

Černá díra V 4641 Sgr je přitom z kosmického hlediska malým objektem... deník Blesk, 19. ledna 2000

V polovině ledna letošního roku deník Blesk uveřejnil zprávu o černé díře, která se rychlostí světla řítí k nám, aby nás v průběhu 1 600 roků nemilosrdně pohltila. Skutečnost je však „poněkud“ jiná. Příběh začal 15. září 1999, kdy si jeden australský amatér Ron Stubbings všiml, že hvězda V 4641 Sgr (tedy 4641. známá proměnná v souhvězdí Střelce) nečekaně, ale o to výrazněji zvětšila jasnost. Objev si naštěstí nenechal pro sebe, ale poslal ho prostřednictvím Internetu do celého světa. Jeden ze čtenářů, Japonec Taichi Kato, pak upozornil, že tato nestálá stálice je podle italsko-holandské observatoře BeppoSAX proměnným zdrojem rentgenového záření. Podivuhodné chování V4641 Sgr přispělo k tomu, aby se na něj vzápětí podíval satelit Rossi X-ray Timing Explorer, který každé dvě hodiny kontroluje celou dostupnou oblohu. Ukázalo se, že jde o skutečně zvláštní rentgenový vysílač: V průběhu několika hodin se výrazně zjasnil a zase pohasl. Za dalších 24 hodin k netradičnímu objektu mířily i citlivé a hlavně velmi dobré oči Velmi Velké Sítě radioteleskopů v Novém Mexiku. „Ihned bylo zřejmé, že se jedná o... ...o veliký objekt,“ komentoval koncem ledna na zasedání Americké astronomické společnosti v Atlantě první výsledky Robert Hjellming. Na záběrech se totiž objevil objekt asi třikrát větší než vzdálenost Pluta od Slunce. „To, co jsme spatřili, byly rychle se rozpínající výtrysky látky.“ Záznamy z Very Large Array a řady dalších observatoří pak prozradily nejen to, že se hmota v těchto „fontánách“ pohybuje úžasnou rychlostí odpovídající devíti desetinám rychlosti světla, ale také že jde o zvláštní dvojhvězdu přibližně ve vzdálenosti 1 600 světelných roků. Je zřejmé, že v případě V 4641 Sgr jde o společenství dvou objektů: černé díry s hmotností tří až deset Sluncí, která obíhá kolem společného těžiště s obyčejnou, byť značně vyvinutou stálicí spektrální třídy K. Nenasytná singularita však okrádá řídký obal své kolegyně. Plyn, který proudí do černé díry, nejdříve vytváří rozsáhlý až několik milionů stupňů horký akreční disk. Právě on má na svědomí pozorované změny rentgenového, rádiového i viditelného světla. (Hlavním zdrojem v optickém oboru však zůstává standardní hvězda.) V černé díře ovšem nekončí veškerý odsátý plyn. Některé nabité částice jsou magnetickým polem urychlovány až k rychlosti světla ve směru rotační osy disku, do dvou od sebe vybíhajících výtryscích, a současně se stávají silným zdrojem rádiového záření. Ve velké vzdálenosti se však ochladí a zmizí z dohledu našich detektorů. Systém V 4641 Sgr je tak miniaturní obdobou ohromných kvasarů, které sledujeme v jádrech vzdálených galaxií. Tento typ objektů se nazývá mikrokvasary a v naší Galaxii známě nejméně tři takové případy. V 4641 Sgr je však nejjasnější a také nejbližší. „Tyto objekty mohou mít vlastně stejnou fyziku, včetně magnetických polí, a přitom jsou daleko více po ruce než vzdálenější kvasary. Výhodou je také to, že se u nich značně urychlují všechny vývojové procesy, takže během několika let můžeme pozorovat to, co bychom

Zorné pole 1/2000, strana 12

u velmi hmotných děr ve velmi vzdálených kvasarech zjistili za dobu několika milionů let,“ objasnil jejich význam před časem Martin Rees. Takže co je pravdy na této novinářské slepici? Hvězdáři skutečně objevili zajímavý objekt, velmi blízký mikrokvasar, jehož součástí je dosud nejbližší známá černá díra. Studium tohoto systému nám leccos prozradí i o skutečných kvasarech. Rozhodně však žádným způsobem život na Zemi neovlivní, neletí k nám rychlosti světla a ke Slunci se nikdy příliš nepřiblíží. Konec světa, vesmírný armagedon, se nekoná. Alespoň ne díky V 4641 Sagittarii.

Další novinářská kachna Zeptala se mne počátkem února jedna moje kolegyně v práci, zda jsme na hvězdárně také pozorovali úkaz, který nazývala jako „dvě Slunce“. Nejprve jsem se domníval, že má na mysli nějaké halové jevy, tedy rozptyl slunečního světla na ledových krystalcích vysoko v atmosféře, kdy může docházet ve vrcholech vznikajícího halo ke koncentraci světla a dojmu až čtyř „sluncí“. Kolegyně mě však vyvedla z omylu, že to hlásila TV NOVA, že se má jednat o hvězdu, která se má přidat k našemu Slunci a svítit i na denní obloze. Jelikož zprávy na Nově nesleduji, začal jsem se pídit, odkud „vítr fouká“. Jelikož podobně zaskočených posluchačů bylo zřejmě víc, podělím se s nimi o svá zjištění. Zpráva má pravděpodobně podobný původ jako článek z deníku Blesk, který vyšel na sklonku loňského roku. Informoval o hvězdě η Carinae z jižního souhvězdí Lodní záď. Astronomové se na ní upřeně dívají už několik století. Roku 1677 měla podle záznamu E. Halleyho asi čtvrtou velikost. V polovině devatenáctého století se však nečekaně zjasnila a byla po Síriovi druhou nejjasnější hvězdou na obloze. Brzo však zeslábla a až do dnes je pozorovatelná pouze triedrem. Leží ve vzdálenosti kolem sedmi a půl tisíce světelných roků a patří mezi nejhmotnější, nejsvítivější a také značně nestabilní známé stálice. V letech 1835 až 1858 dokonce vyvrhla do okolí materiál o úhrnné hmotnosti tří Sluncí. Étu Carinae zřejmě tvoří dvě hvězdy, každá o hmotnosti sedmdesát Sluncí, které kolem sebe oběhnou jednou za necelých šest roků. Jejich zářivý výkon se odhaduje na pět milionů Sluncí a obě zcela jistě spějí k neodvratnému konci supernovy. K explozi může dojít v nejbližších deseti tisících létech. Supernova bude mít v nejlepším případě na pozemské obloze jasnost −5,5 mag. Pokud však vezmeme v úvahu zeslabení způsobené mezihvězdným prachem, pak bude určitě slabší, nejvýše srovnatelná s naší Venuší. Éta Carinae je zasazená do rozlehlého, jenom několik milionů roků starého molekulového mračna, který má průměr 425 světelných roků a hmotnost na deset tisíc Sluncí. Navíc leží poblíž roviny Galaxie, kde je velké množství neprůhledného prachu. Éta Carinae se tedy zcela jistě změní v supernovu. Leží ale osm tisíc světelných roků daleko, takže s naší denní hvězdou rozhodně soupeřit nebude. Supernova, která by se mohla vyrovnat Slunci, musí ležet do vzdálenosti padesát světelných roků. Žádná patřičně hmotná hvězda se tak blízko nenachází. Už nyní by totiž na sebe upozornila výjimečnou jasností. Teoreticky také může explodovat bílý trpaslík, který obíhá ve vhodné vzdálenosti kolem vyvinutější obyčejné stálice. Ovšem ani takový případ v našem okolí pravděpodobně neexistuje. Novináři tedy pravdu neměli. Bohužel. Zorné pole 1/2000, strana 13

Navíc, jak už bylo výše uvedeno, se η Carinae nachází na jižní obloze, takže i v optimistickém případě největší možné jasnosti a potenciální pozorovatelnosti i ve dne bychom v našich zeměpisných šířkách „ostrouhali“. Dvě Slunce na obloze tedy mít nebudeme, musel jsem kolegyni zklamat. Zdeněk Coufal

Hubble znovu otevírá své oko do vesmíru Při prvním pohledu na nebeskou klenbu po úspěšné servisní misi v prosinci 1999 nás Hubblův vesmírný dalekohled (HST) upoutal majestátným pohledem na planetární mlhovinu, žhavé zbytky umírající hvězdy podobné našemu Slunci. Tento hvězdný pozůstatek, poprvé pozorovaný Williamem Herschelem v roce 1878, je přezdíván „Eskimo“ (NGC 2392), protože při pozorování pozemskými dalekohledy se podobá tváři obklopené kožešinovou parkou (kapucí). Na obrázku z HST je „kožešinová kapuce“ ve skutečnosti diskem z materiálu vyšperkovaného prstencem objektů podobných kometám s ohony směřujícími směrem od centrální umírající hvězdy. Rovněž „tvář“ Eskima obsahuje některé fascinující detaily. Ačkoli se tato jasná centrální oblast podobá klubíčku, je ve skutečnosti bublinou materiálu rozfouknutého do prostoru „větrem“ energetických částic centrální hvězdy.

Zorné pole na internetu V průběhu měsíce ledna 2000 byla instalována nová verze stránek Zlínské astronomické společnosti na internetu. Aderesa serveru společnosti je http://www.zas.cz. Součástí je i elektronická verze Zorného pole, která přináší souhrn podstaných informací ZP. Předpokládáme, že se postupně na serveru budou objevovat současná (a časem i starší) čísla Zorného pole ve formátu PDF. Na těchto stránkách dále najdete přehled činnosti ZAS v uplynulém období, přehled akcí, historii hvězdárny ve Zlíně, fotografický archiv, seznam členů, písně (většinou se vztahující k táborům) a mnoho dalších informací včetně odkazů na řadu zajímavých astronomických serverů a přehledu aktuálně připravovaných přednášek pro veřejnost. Zorné pole 1/2000, strana 14

R. Kippenhahn: Odhalená tajemství Slunce Nakladatelství Mladá fronta vydalo v roce 1999 v edici Kolumbus překlad knihy českého rodáka Rudolfa Kippenhahna „Odhalená tajemství Slunce“. Publikace má 280 stránek a text je velmi hojně doplněn mnohdy dvoubarevnými pérovými kresbami. Autor poutavě popularizuje informace o Slunci a o „sluneční fyzice“ bez matematických vzorců do poměrně velké hloubky. Kniha je navíc protkána i zajímavými životními příběhy některých vědců a složitější pasáže vám vysvětluje svérázný průvodce pan Meyer se svými přáteli. Je to takový příbuzný pana Tomkinse, specialisty na kvantovou mechaniku z Gamowovy knihy „Pan Tomkins v říši divů“. Knihu je možné doporučit k přečtení i těm, kteří mají pocit, že tato oblast astronomie je příliš neláká.

Světlo a stín v souhvězdí Kýl (Carina) Hubblův vesmírný dalekohled pořídil 18. dubna 1999 během necelých dvou hodin expozice snímek mlhoviny přezdívané „Klíčová dírka“, která odkrývá dříve nepozorované detaily mysteriózní, komplexní struktury v souhvězdí Kýl (NGC 3372). Obrázek je montáží ze čtyř různých snímků Hubbleovy širokoúhlé planetární kamery 2 (WFPC 2), která používá šesti různých barevných filtrů. Mlhovina byla pojmenována podle nápadně velkého kruhového útvaru, jenž v polovině minulého století Johnu Herschelovi připomínal klíčovou dírku. Objekt je od nás vzdálen asi 8000 světelných roků a je součástí rozsáhlého molekulového mračna kolem éta Carinae. V mlhovině se však ukrývá řada dalších výjimečných hvězd: každá má hmotnost až několik desítek Sluncí a úměrně tomu i značnou svítivost. Samotná „Klíčová dírka“ obsahuje jak proudy horkého zářícího plynu, tak i temná a chladná molekulární oblaka plynu a prachu. Vše v rychlém, chaotickém pohybu. Vynikající rozlišovací schopnost HST přitom umožnila pořídit alespoň hrubý prostorový model. Kromě toho se ukázalo, že řada menších temných skvrnek, tzv. globulí, právě kolabuje na nové hvězdy. V části záběru jsou patrné pilíře a „bubliny“ jakoby míří směrem k masivní hvězdě HD 93162. Právě ona je osvětluje a díky pronikavému ultrafialovém záření a silného hvězdnému větru je i pomalu ohlodává. Časem se tak zcela vypaří. Mlhovina má průměr nejméně 200 světelných roků, samotná klíčová dírka jen sedm. Zorné pole 1/2000, strana 15

Mimořádná přednáška na hvězdárně V pátek 7. dubna 2000 v 18.30 hodin v rámci Kroužku mladých astronomů proběhne přednáška

doc. RNDr. Jana Palouše, DrSc.

ředitele Astronomického ústavu Akademie věd České republiky, ředitele observatoře v Ondřejově, na téma

Galaxie a skrytá hmota.

Srdečně jsou zváni všichni členové Zlínské astronomické společnosti.

Pondělní přednášky na hvězdárně 6. března 2000 Jaroslav Šůstek — Vliv elektromagnetického záření na životní prostředí 10. dubna 2000 MUDr. Zdeněk Coufal — Zajímavosti jarní oblohy 15. května 2000 Ondřej Kučera — Čínská astronomie Začátek přednášek je ve 20.00 hodin. Přednášky se konají v sále hvězdárny.

Pozorování pro veřejnost se koná za příznivého počasí v pondělí a pátek po setmění (nejdříve od 20.00). Přednášky a/nebo pozorování pro organizované skupiny (školní třídy apod.) je možno domluvit osobně nebo telefonicky v pondělí či pátek večer přímo na hvězdárně.Požadavek s uvedením kontaktu můžete zaslat rovněž e-mailem na adresu uvedenou v tiráži.

Astronomie od časného rána Přestože astronomie (a bohužel ani jiná věda) nemá na žádné z českých rozhlasových stanic samostatnou relaci, objevují se astronomové v éteru celkem často. Například 19. března bude hostem pořadu Dobré ráno z Prahy (vysílá stanice ČR 2 Praha v 5.00–8.00 hodin) dr. Jiří Grygar. Zajímavé povídání jistě zpříjemní nedělní ráno nejen astronomům. Obrázek na titulní straně — SN 1987A v LMC (foto HST, NASA) ZORNÉ POLE hvězdárny Zlín vydává Zlínská astronomická společnost, 760 01 Zlín. Vychází 4× ročně. Toto číslo připravil Zdeněk Coufal. Tiskne Knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Náklad 180 výtisků. Informace je možné získat osobně či telefonicky na zlínské hvězdárně (jen v pondělí a pátek večer, tel. +420 (67) 36945), nebo na elektronické adrese [email protected]. Text časopisu byl zalomen a vysázen programem pdfTEX. „Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s.p. OZJM Ředitelství v Brně č.j. P/2-1817/97 ze dne 18.4.1997“. REG 370 507 193 Zorné pole 1/2000, strana 16