Úvod
Tento učební text je určen studentům bakalářského studia Učitelství pro mateřské školy. Cílem studia v oblasti tělesné výchovy je osvojení si takových poznatků a dovedností, které umožní pracovat s dětmi metodami adekvátními jejich možnostem a věkovým zvláštnostem, metodami moderními a přitažlivými pro děti předškolního věku. K tomu, aby budoucí učitelé zvládli přichystat dětem podnětné, zajímavé a přínosné cvičení, si musí v průběhu studia osvojit bohatý zásobník cvičení a her s různými pomůckami, získat znalosti metodických postupů a didaktických zásad při tělovýchovných aktivitách.
Význam pohybových aktivit u dětí v MŠ
Tělesná a pohybová aktivita, která je prostředkem osvojování pohybových dovedností, má v předškolním období vliv nejen na biologickou stránku organismu dítěte, ale ovlivňuje též aspekty psychické a sociální. Kromě maximální možnosti pro spontánní pohybové aktivity musí být v mateřské škole i rozsáhlý prostor pro správně zvolené aktivity řízené, tedy takové, při kterých se děti pohybují pod přímým vedením učitele. Takovéto aktivity by měly být nezbytnou součástí denního režimu v mateřské škole.
Jedním z předpokladů pro úspěšné působení v oblasti tělesné výchovy u předškolních dětí je zařazení cvičení přitažlivých a zábavných. Vhodné je využití rozmanitých pomůcek, atraktivních svým vzhledem, tvarem i barvou. Vhodné pomůcky, s kterými lze s dětmi pracovat, popisujeme v následujícím textu.
Text má plnit především funkci zásobníku her a cvičení, které jsou vhodné pro aplikaci v prostředí mateřské školy. V úvodní části jsou naznačeny zvláštnosti vykonávání pohybových činností s dětmi předškolního věku a z nich vyplývající zásady, které je nutno brát v úvahu při sestavování pohybových jednotek. Specifika TV dětí předškolního věku
Při práci s dětmi v mateřské škole je třeba zaměřit pozornost na elementární pohybovou úroveň a kultivovat ji z hledisek kvality pohybu, jeho řízení, vnímání prostoru a orientace, různé intenzity, ale i vnímání a vytváření vztahů (Dvořáková, 2001). Při sestavování pohybového programu pro předškoláky musíme brát v úvahu jistá omezení, vyplývající z anatomické stavby těla dětí. Jsou to zejména nedokončená osifikace a nedokončený vývoj kloubů, z nichž vyplývá velká uvolněnost kloubů a vazů způsobující nadměrný rozsah pohybu. Pokud jsme si vědomi těchto okolností, pak se při sestavování tělovýchovných jednotek musíme vyvarovat zařazování visů a podporů prostých, doskoků z vysoké podložky, hlubokých záklonů, rozštěpů, prudkých nárazů na tvrdou podložku, zvedání těžkých břemen (max. 2 kg), kotoulů vzad. Při dopomoci nechytáme děti za okrajové části končetin (ruce, nohy), ale za předloktí, stehno, nejlépe provádět dopomoc v oblasti trupu. V důsledku nesouladu vývoje kostry a svalů se může u dětí objevit nesprávné držení těla. V tomto případě je zcela nevhodné jednostranné cvičení, dlouhé pochody se zátěží, zvedání a nošení břemen, bederní záklony a mosty.
Pro další vývoj dětí je důležité nevytvořit chybné pohybové stereotypy. Při cvičení proto musíme klást důraz na správné držení těla a správné provedení. Platí zde zásada, že cvičení musí vycházet ze správné polohy a musí být vedeno správným směrem. Volba cviku musí odpovídat motorickému a psychickému vývoji dětí, nelze zařazovat činnosti, na jejichž zvládnutí nejsou děti připraveny. Při vedení cvičení je nutné reagovat na aktuální potřeby dětí, a to jak v průběhu vlastní cvičební jednotky, tak v průběhu celého dne.
Konkrétní stavba cvičebního celku pro předškoláky by měla podle Dvořákové (1995) dodržet následující strukturu: 1. Dynamická hra nebo postupná aktivace (podle aktuální nálady dětí) 2. Protahovací cvičení 3. Zpevňující (posilovací) cvičení 4. Dynamická hra (pokud chceme vyvážit soustředění v předcházejících částech) 5. Relaxační a dechová cvičení (pokud chceme pokračovat v pohybové aktivitě nezařazujeme prodlouženou relaxaci)
Oproti starším dětem se u předškoláků musíme více podřídit momentální náladě a potřebám dětí.Znamená to, že: -
cvičíme v menších sériích a cvičení ukončíme ještě před prvními známkami nezájmu (přesný počet opakování nelze určit, pohybuje se mezi 4 – 10 opakováními cviku)
-
tempo i volba stran by měly být individuální – učitel je neurčuje
-
jednotka je členěna na menší celky o délce několika minut
-
střídáme dynamické činnosti (hra) s klidnými činnostmi vyžadující soustředění
-
každá cvičební jednotka musí být zaměřena komplexně tak, aby nebyla žádná svalová skupina přetížena
-
důležitý je slovní doprovod a ukázka, který umožní děti vhodně motivovat a vtisknout cvičení „hrový“ smysl
-
i v rámci cvičební jednotky bychom měli vyčlenit prostor pro spontánní pohybovou aktivitu
Pohybová činnost dětí předškolního věku by měla být v první řadě spontánní. Spontánní pohybová aktivita vychází z potřeb samotného dítěte, je reflexně řízena, a proto nemůže mít negativní dopad na vyvíjející se dětský organismus. Tento pohyb pozitivně formuje osobnost dítěte nejen po stránce motorické, ale i biologické, psychické a sociální (Bursová, 2005). Tento druh pohybové činnosti by měl objemově převažovat. Spontánní pohybová aktivita je pro správný vývoj dítěte nenahraditelná a je-li dítěti poskytnuta dostatečná volnost (časová i prostorová), pak je tento druh pohybové aktivity nejintenzivnější. Dítě si automaticky vybírá činnosti, které jsou pro něj vhodné a přínosné. I přes nesporný význam spontánních pohybových aktivit se ukazuje, že řízená pohybová aktivita, je pro správný vývoj dětí v mateřské škole také nezbytná. V dnešní době nabývá na významu právě proto, že prostor pro spontánní pohybovou aktivitu bývá často omezen. Řízený pohyb se tak stává možností, jak působit na vznik správných pohybových návyků, správné držení těla a dostatečný rozvoj pohybových schopností a dovedností.
Spontánní a řízená pohybová aktivita obsahující všestranně rozvíjející činnost umožňuje získat širokou pohybovou zkušenost, která je důležitá při následném motorickém učení. Pestrost a optimální množství pohybu v době
dosud nezralé centrální nervové soustavy zajišťuje korekci pohybového projevu (Bursová, 2005). Mezi pátým a šestým rokem věku dítěte lze optimálně působit na úpravu a fixaci základních pohybových stereotypů, neboť v tomto období začínají děti provádět pohyb vědomě a jsou schopné jej korigovat na základě slovního hodnocení.
Pohybový rozvoj dětí v MŠ musí být zaměřen na rozvoj tzv.základní motoriky (Dvořáková, 2001), která zahrnuje rozvoj základních dovedností lokomočních, nelokomočních a manipulačních, dále uvědomění si těla, prostoru, kvality a vztahů pohybu, což je základem pro rozvoj tělesné zdatnosti. V dalším textu se budeme věnovat pohybu řízenému, zaměřenému na cvičení základní motoriky. Poskytneme velké množství pohybových cvičení a her, z kterých lze vybírat při sestavování tělovýchovných jednotek. Nejde přitom o konkrétní návrhy tělovýchovných lekcí, ale souhrn informací a zásobník cvičení vždy zaměřený na konkrétní druh cviků nebo použití jednoho typu pomůcek. Text je rozdělen na dvě části, které vyplývají z dělení předmětů u oboru Učitelství pro MŠ a to Didaktika základní gymnastiky v MŠ a Hry v MŠ. Všechny uvedené činnosti sledují komplexní rozvoj motoriky u předškolních dětí v těchto oblastech: rozvoj přirozené lokomoce a manipulačních schopností, rozvoj svalové zdatnosti (posilování, protahování), rozvoj vnímání vlastního těla (orientace v tělním schématu) a rozvoj koordinačních schopností (rovnováha, rytmická schopnost, orientace v prostoru).
Zvládnutí výše uvedených schopností a dovedností, ale hlavně jejich zdokonalování ve variabilních podmínkách je pro děti přínosné především ve starším věku. V pozdějších obdobích totiž nabývá na významu správné držení těla, dostatečná zdatnost a připravenost k osvojování si nových pohybových dovedností, ať už v rámci sportovní specializace, nebo v běžném životě.
ODKAZY K INFORMAČNÍM ZDROJŮM:
Základní gymnastika a rozvoj základní motoriky APPELT, K., HORÁKOVÁ, D., NOVOTNÝ, L.Názvosloví pro cvičitele. Praha. Olympia, 1989. APPELT, K., LIBRA, M., STEJSKALOVÁ, I. Základy názvosloví tělesných cvičení: Praha: Palestra, 2004. BURSOVÁ, M. Kompenzační cvičení. Praha: Grada, 2005. DVOŘÁKOVÁ, H. Cvičíme a hrajeme si. Olomouc: Hanex, 1995. DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte. Praha: Portál, 2002. DVOŘÁKOVÁ, H. Sportujeme s nejmenšími dětmi.Praha: Olympia, 2001. DVOŘÁKOVÁ, H. Tělesná výchova v rámcovém programu základní motorika. Praha: Univerzita Karlova, 2001. FEJTEK, J., MAZUROVOVÁ, Z. Předsportovní průprava. Praha: Olympia,1990. JARKOVSKÁ, H., JARKOVSKÁ, M. Posilování s vlastním tělem 417krát jinak. Praha: Grada, 2005. SKOPOVÁ, M., ZÍTKO, M. Základní gymnastika.Praha: Karolinum, 2005. ZEMÁNKOVÁ, M. Pohyb nad zlato. Olomouc: Hanex, 1996.
Jóga ( viz. Společnost Jóga v denním životě)
Krejčí, M. Setkání s jógou. České Budějovice: PF JU 1998. Krejčí, M. Jóga v praxi pedagoga. České Budějovice: PF JU 1995. Krejčí, M. Jóga, učení a hra dětí od 5let. Olomouc: Hanex 1995. Lysebeth A. Cvičíme jógu. Praha: Olympia 1988. Lysebeth A. Jóga. Praha: Olympia 1984. Mahešvarananda P.S. Jóga v denním životě. Brno: Blok 1990. Mehta, S., Mehta, S., Mehta, M. Jóga podle Iyengara.Bratislava: Nakladatelství Šport 1992. Mihulová, M. - Svoboda, M. Abeceda jógy. Liberec: Santal 1995.
Votava, J. a kol. Jóga očima lékařů. Praha: Avicenum 1988.
Psychomotorika (koordinace vědomého ovládání pohybového ústrojí) Dvořáková, H. Využití psychomotoriky ve škole. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2004. 79 s. ISBN 80-7290-157-5. Szabová, M. Cvičení pro rozvoj psychomotoriky : stimulační hry pro děti od 3 do 10 let. Praha : Portál, 1999. Lukářová, K. Súčasné trendy a inovácie v práci učitelky materskej školy v oblasti telesnej výchovy. Predškolská výchova, 57, 2002/03, č.6, s.35-43. Adamírová, J. Hravá a zábavná výchova pohybem. Praha: CASPV, 1995. Blahutková, M. Psychomotorika aneb prožitek z pohybu.Brno: CDVU MU,1997 Harmová, S. Psychomotorické hry. Praha: Portál, 1997
Marie Montesori (individuální učení v připraveném prostředí) Literatura: Baďuríková, Z.: M. Montessori. (Predškolská výchova, XLVII, 1993/94, č. 3-4). Bělinová, J.: Z dějin předškolní výchovy. Praha, SPN 1980. Cipro, M.: Prameny výchovy. Praha, Panorama 1991. Cipro, M.: Průvodce dějinami výchovy. Praha, Panorama 1984. Dočekalová, M.: Škola hrou. Montessori-metoda. (Betynka, IV, 1995, č.1). Gregorová, V.: Využití prvků montessoriovské pedagogiky u dětí s kombinovanými vadami. Praha, PedF UK 1996. Diplomová práce. Habiňáková, E.: Špeciálna a liečebná pedagogika Montessoriovej. (Predškolská výchova, 45, 1990/91, č.6). Hainstock, E. G.: Metoda Montessori a jak ji učit doma. Praha: Pragma 1999. Hessen, S.: Filozofické základy pedagogiky. Praha 1936. Hrdličková, A.: Pedagogická koncepce M. Montessoriové jako podnět i pro výchovu dětí staršího školního věku. (Pedagogická revue, XLIV, 1992, č. 4).
Hrubá, J.: Den s pedagogikou Montessori. (Učitelské listy, VII, 2000/01). Chlup, O., Novotný, J.: Výchova v zrcadle pramenů. II. díl. Praha, DK 1950. Jedelská, E.: Montessori - výchova ke svobodě. (Rodiče, 1998, č. 2). Langrová, K.: Pedagogika Marie Montessoriové a české země. Praha, FFUK 1995. Diplomová práce. Ludwig, H. a kol.: Vychováváme a vzděláváme s Marií Montessoriovou, ČS EFFE 2000. Maňasová, I.: Seznámení se školou Montessoriové v Londýně. (Predškolská výchova, 44, 1989/90, č.11). Mišurcová, V.: O životě a díle Marie Montessoriové. (Predškolská výchova, XV, 1971, č. 4). Mišurcová, V.: Dějiny teorie a praxe výchovy dětí předškolního věku v 19. a 20. stol. Praha, SPN a ÚÚVPP 1980. Montessori, M.: Absorbující mysl. Praha 2003. Montessori, M.: Objevování dítěte. Praha 2001. Montessori, M.: Příručka vědecké pedagogiky. Praha, 1926. Montessori, M.: Tajuplné dětství. Praha 1998. Půlpánová, V.: Myšlenky Marie Montessoriové zapouštějí kořeny. (Učitelské listy, V, 1997/98, č. 5). Rýdl, K.: Aktuální smysl pedagogiky Marie Montessoriové na konci 20. století. (Sborník z 5. konference o alternativní pedagogice. Olomouc, PedF UP 1995). Rýdl,K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno: Marek Zeman, 1994. Rýdl, K.: Ke 120. výročí narození Marie Montessoriové. (Pedagogika, XL, 1990, č. 6). Rýdl, K.: O radosti z poznávání. Pedagogika Marie Montessoriové. (Rodina a škola, XLV, 1998, č. 4). Rýdl, K.: Principy a pojmy pedagogiky Marie Montessori. Praha, 1999. Sajdová, V.: Marie Montessoriová a její metoda výchovy. Praha 1935. Singule, F.: Pedagogické směry 20. století v kapitalistických zemích. Praha, SPN 1966. Singule, F., Rýdl, K.: Pedagogické proudy 1. poloviny 20. století. Praha, FFUK 1998. Šebestová, V., Švarcová, J.: Maria Montessori - aktuálně. Praha, SPgŠ 1996. Šturmová, M.: Marie Montessoriová a její přístup k rozvíjení matematických schopností. (Specifické poruchy učení a chování. Sborník IPPP ČR 1994). Tomášek, F.: Činná škola v náboženském vyučování s ohledem na metodu M. Montessoriové. Olomouc 1940. Tomášek, F.: Pedagogika. Pro vychovatele a rodiče. Praha 1992. Václavík, V.: Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové, LÍP 1997. Zelinková, O.: Pomoz mi, abych to dokázal. Praha: Portál 1997. Odkazy na webové stránky:
MŠ a ZŠ Montessori Kladno http://web.quick.cz/montessori Systém Montessori výchovy a vzděláváníhttp://www.topvyber.com/montessori Společnost Montessori, o. s. http://www.montessoricr.cz ZŠ a MŠ Montessori v Praze 9 http://www.e-montessori.cz O pedagogice Montessorihttp://www.modernivyucovani.cz/mv/clanek.aspx?a=1&prmKod=M V_My09a03A Pomůcky a aktivity nejen k Montessori pedagogicehttp://zofinka1.unas.cz Waldorfská škola (U nás waldorfské školy vznikají od roku 1990, vzdělávací program byl schválen roku 1996.) Literatura: časopis Člověk a výchova (objednávky: ZŠ waldorfská, Tyršova 485, 513 01 Semily, tel/fax 0431-624168, e-mail:
[email protected]) Carlgren, F.: Výchova ke svobodě. Praha, Baltazar 1991. Dostal, J.: Tri kapitoly o Komenském. Ioanes 1996. Grunelisová, E. M.: Výchova v raném dětském veku. Praha, Baltazar 1992. Heydebrand, C.: O duševní podstatě dítěte. Praha, Baltazar 1993. Koepke, Hermann - Devátý rok života. Praha. Strom 1998. Kranich, E.M.: Svobodné waldorfské školy. Praha, ÚÚPVPP 1990. Krištan, P.: Parzifal. Praha, Baltazar 1993. Lievegoed, B. C. J.: Vývojové fáze dítete. Praha, Baltazar 1992. Lindenberg, Christoph - Rudolf Steiner. Ostrava. Opherus 1998. Pol, Milan - Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy? Brno. Masarykova univerzita 1996. Rýdl,K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. 1. vyd. Brn Marek Zeman, 1994. Steiner, R.: Filosofie svobody. Praha, Baltazar 1991. Steiner, R.: Hlavní body sociální otázky. Praha, Baltazar 1993. Steiner, R.: Praktický výcvik myšlení. Praha, Baltazar 1994. Steiner, R.: Výchova dítěte a metodika vyučování. Praha, Baltazar 1993. Steiner, R.: Všeobecná nauka o člověku jako základ pedagogiky. Ioanes, 1996. Streit, J.: Proc děti potřebují pohádky. Praha, Baltazar 1992. Trojnost v ročním koloběhu. Práh, 1996. Valenta, M.: Waldorfská pedagogika a jiné alternativy. Olomouc: Univerzita Palackého 1993. Zuzák, T.: Hledání vztahu k dítěti ve waldorfské pedagogice. Ostrava, OU 1998. Dobšíková, E.: Waldorfská pedagogika - alternativa bez stresu? + Ventrubová, V.: Jsou užitečné, školy waldorfské (Učitelské listy č.2/2002-03) + reakce: Brom, Z.: Waldorfská pedagogika stokrát jinak (Učitelské listy č.4/2002-03)
Odkazy na webové stránky: Svět waldorfských škol - filosofie, seznamy škol, vzdělávací program, odkazy na další stránky i literatura, nabídka seminářůhttp://www.waldorf.cz Aktuální vyjádření Sisyfa k waldorfskému školstvíhttp://www.sisyfos.cz/dokument/waldorf.htm Začít spolu Původní program Step by step se začal vytvářet v 90. letech v USA na základě nových poznatků o lidském mozku a procesu učení i z praxe mnoha škol (využívá např. některé prvky a principy pedagogiky M. Montessori, C. Freineta, viz http://www.webpark.cz/alternativy/odskoky/041.html, Daltonského plánu, integrované tematické výuky). U nás je program realizován pod názvem "Začít spolu" a to od roku 1994 v mateřských školách a od roku 1996 i na prvním stupni základních škol (v současnosti je jich více než 65).
Literatura: Pravidelná informační příloha Step by step ČR v Učitelských listech od ledna 2002. Open society fund Praha (Staroměstské nám. 22, 110 00 Praha 1): Začít spolu, Individualizovaná výuka, Vzdělávací program, Kurikulum pro mateřskou a základní školu… - určeno učitelům a studentům
Zdravá škola Je projekt Světové zdravotnické organizace pro Evropu, Evropské unie a Rady Evropy, které dotovaly práci v Národním centru podpory zdraví, jež se stalo koordinátorem pro ČR v roce 1991. Téměř stovka škol, které měly o program zájem, vypracovaly podle metodiky "Program podpory zdraví ve škole" vlastní projekt přizpůsobený podmínkám jejich školy.
Literatura: Svobodová Jarmila: Zdravá škola včera a dnes. Paido, Brno 1998. Havlínová, Kopřiva, Mayer, Vildová a kol.: Program podpory zdraví ve škole. Portál, Praha 1998.
Havlínová, Vildová: Co to je, když se řekne : Škola podporující zdraví, SZÚ 1999. Havlínová, M., Kolář, M.: Sociální klima v prostředí základních škol (Učitelské listy č.8/2001-02) časopis Ratolest - čtvrtletník (objednávky: PhDr. Pavel Kopřiva 76845 Rusava 203)
