Obsah
Úvod………………………………………………………………………4 Literatura a pramenná základna…………………………………………..5
Cíl práce…………………………………………………………………..7
Stručná historie města Holice a jeho situace v 19. století………………...8 Spolkový život v Holicích………………………………………………13
Zpěvácký spolek Neptalim……………………………………………...15
Divadelní spolek Klicpera……………………………………………….17
Tělovýchovná jednota Sokol…………………………………………….23
Měšťanská beseda a Občanská beseda…………………………………..25 Řemeslnická beseda……………………………………………………..29 Ženské spolky v Holicích……………………………………………….30
Krejcarový spolek……………………………………………………….32 Závěr…………………………………………………………………….35
Soupis pramenů………………………………………………………….37 Seznam použité literatury……………………………………………….41
Příloha 1…………………………………………………………………42 Příloha 2…………………………………………………………………43
Úvod “Dlouhé” devatenácté století vneslo do životů lidí mnoho převratných novinek a změn
– ať již na poli průmyslu, vědy, hospodářství či v oblasti společenské a kulturní. Tento kurs byl nastolen revolučním děním ve Francii na sklonku 18. století, ale později se tento vývoj týkal
i českých zemí. Jednou ze základních podmínek pro další rozvoj společnosti v českých
zemích směrem k moderní občanské společnosti bylo vydání občanského zákoníku pro habsburskou monarchii v roce 1811, který zavedl jednotné občanské právo pro příslušníky všech stavů. Dalším významným mezníkem ve vývoji společnosti v habsburské monarchii
bylo zrušení poddanství. Mohutný rozvoj moderní občanské společnosti je dobře viditelný na vývoji spolkového života.
Činnost spolků patří k jednomu ze základních pilířů moderní demokratické
společnosti, která se etablovala v průběhu celého “dlouhého” 19. století. Spolková činnost
s sebou přinášela zajímavou možnost účasti na veřejném životě příslušné obce, která byla u mnohých
i úzce svázána s politickou činností v komunální samosprávě. Spolky rovněž
mnohdy přinášely jednu z mála možností, jak se alespoň částečně angažovat v politických záležitostech, které ústava a volební systém vymezily v plné míře jen pro úzký okruh obyvatel
habsburské monarchie. Lidé participující na veřejném životě tak pomohli vytvořit a zavést moderní společenský systém, který přetrvává dodnes. Spolky rovněž suplovaly roli zaniklých cechů (definitivně zrušených v roce 1859)
a některé měly primárně sociální úlohu. Ve
spolkové činnosti je také třeba vidět počátek historie moderních politických stran.1
Literatura a pramenná základna Česká (i československá) historiografie byla v minulosti poněkud skoupá v otázce
problematiky týkající se právě činnosti spolků. V minulosti se tomuto tématu věnovali z českých badatelů především právní a správní historikové – Jan Janák a Jiří Klabouch. Avšak
Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám: vývoj politických stran na Moravě v letech 1848-1914. Brno 1996, s. 23-24.
1
teprve v posledním desetiletí začínají v širším měřítku vznikat práce, které se systematičtěji snaží zmapovat tuto problematiku. Jednou ze základních metodologických prací je stať Lukáše Fasory a Pavla Kladiwy.2 Přístup k otázce spolkové činnosti je zde koncipován
v širším kontextu, protože jedině tak je možno dostat plastický obraz významu spolků. Autoři
zde vycházejí z podobných výzkumů, které proběhly v minulosti v Rakousku. V tomto článku jsou shrnuty dosavadní výsledky bádání týkající se městských elit v českých zemích a jsou
zde načrtnuty i první výsledky v současné době probíhajícího výzkumu zabývajícího se městskými elitami a komunální samosprávou. Pavel Kladiwa je rovněž původcem článku, ve
kterém vymezuje názvosloví pro měšťanskou společnost druhé poloviny 19. století. Vychází z německého názvosloví a vůdčí společenskou vrstvu měst označuje souhrnně jako
Bürgertum. Tuto složku městského obyvatelstva pak dále rozděluje na Wirtschaftsbürgertum
a Bildungsbürgertum.3 Dále je Pavel Kladiwa autorem článku “Moravskoostravské politické
spolky a formování občanské společnosti na přelomu 19. a 20. století”, ve kterém přináší první výsledky analýzy spolkového života v Moravské Ostravě.4
Literatura týkající se historie Holic je snad ještě v tristnějším stavu. Jedinou originální
prací je dílo Antonína Šafaříka a Otokara Pospíšila z roku 1911.5 Ostatní publikace zmiňující se o historii Holic jsou spíše populárně-naučného případně propagačního charakteru
a
vycházejí právě z výše uvedené publikace. Proto tato práce vychází hlavně z archivního 6
materiálu. Každá historická studie je však limitována množstvím a vypovídací hodnotou dochovaného pramenného materiálu, který pro tuto studii rozhodně nebyl ideální. Veškerý pramenný materiál, který jsem pro tuto práci využívala, je uložen ve Státním okresním archivu v Pardubicích. Jedná se hlavně o fond Městský úřad Holice a dále pak o fondy
týkající se jednotlivých spolků – fond Bruslařský klub Holice, fond Krejcarový podpůrný spolek Holice, fond Měšťanská beseda Holice, fond Místní odbor Národní jednoty severočeské Holice, fond Občanská beseda Holice, fond Okrašlovací spolek Holice, fond
Řemeslnická beseda Holice, fond Tělocvičná jednota Sokol Holice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice a fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice.
Fasora Lukáš – Kladiwa Pavel: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850-1918. Koncept a dílčí výsledky výzkumu. ČČH 102, 2004, s. 796-827. 3 Kladiwa Pavel: Stav bádání k problematice formování a vývoje občanské společnosti v 19. (18.) století. Srovnání frankfurtského, bielefeldského a vídeňského projektu na téma Bürgertum. Slezský sborník 2002, s. 124-143. 4 Týž: Moravskoostravské politické spolky a formování občanské společnosti na přelomu 19. a 20. století. Slezský sborník, 2001, s. 241-263. 5 Šafařík, Antonín – Pospíšil, Otokar: Holice: Obraz vývoje a současnosti. Holice 1911. 6 Např. Hladík, Pavel: Holice. Kapitoly z historie města. Holice 1980. Hladík, Pavel – Kment, Miloslav: Holice. Historický lexikon 1336 – 2002. Holice 2002, s. 2.
2
Cíl práce
století
Tato práce by alespoň částečně měla zaplnit mezeru v poznání holické historie v 19. a
zároveň
částečně
přispět
ke zmapování
činnosti
spolků
v
jednotlivých městech českých zemí. Samozřejmě, že se bude jednat jen o malý střípek do
velké “mozaiky” poznání spolkového života v českých zemích, ale snad i ten napomůže
k vytvoření doposud neexistujícího komplexně zpracovaného výzkumu této problematiky pro české země. V současné době stav bádání není ani v takovém stavu, aby dovolil v určitých
otázkách některé zobecňující závěry. Vznik některých zobecňujících závěrů komplikuje i fakt, že každé město je jiné a je třeba přihlížet ke spoustě faktorů, které ovlivňují jeho podobu. Mám na mysli například jeho geografickou polohu, národnostní (a jazykovou) smíšenost či naopak jednotu, ekonomickou vyspělost, přítomnost či absenci vyšších správních orgánů ve
městě a mnoho dalších vlivů, které mají determinující charakter pro utváření obrazu města. Dále by tato práce měla postihnout vztahy mezi politickým a spolkovým životem v Holicích, stejně tak by měla zmapovat propojenost (či nepropojenost) městské “elity” se spolkovým
životem a v neposlední řadě by měla sledovat angažovanost jednotlivých osob ve spolkovém životě obce. Práce se rámcově drží časového rozmezí 1862 – 1900, jehož spodní hranice je
dána vznikem prvního holického spolku. V této práci není zahrnuta činnost žádného hospodářského spolku, neboť pro námi zkoumané období se nezachovalo dostatek pramenného materiálu týkajícího se této problematiky.
Stručná historie města Holice a jeho situace v 19. století Holice v Čechách leží v mírně zvlněném terénu ve východní části okresu Pardubice.
Městem prochází hlavní silnice spojující město Svitavy s Hradcem Králové. Další významnou
komunikací je silnice spojující Pardubice s Rychnovem nad Kněžnou. Jediným vodním tokem protékajícím Holicemi je Ředický potok. Město se skládá ze sedmi částí – z Holic, Starých Holic, Koudelky, Kamence, Podlesí, Podhráze
a Roveňska.7 Holice na severu sousedí
katastrálně s obcemi Poběžovice a Vysoké Chvojno, na východě s Velinami a Ostřetínem, na jihu s Dolní Rovní a na západě s Horními Ředicemi.
První historicky doložená zmínka o Holicích8 pochází z roku 1336, kdy Jan
Lucemburský zastavil několik vesnic (mezi nimi i Holice) vyšehradskému proboštovi
Pertoltovi a pánům z Lipé. V polovině 14. století přešlo celé Chvojnovské panství, do kterého spadaly i Holice, na pány ze Šternberka. Na počátku 15. století zasáhla Holice vlna
náboženského hnutí, která byla ovlivněna blízkostí sídla Orebitů. Po husitských válkách se mění majitel panství. V roce 1481 se jím stal Neptalim z Frimburka, který patří v holické historii mezi nejvýznamnější držitele panství, neboť osvobodil měst od daní a robot a udělil
městu právo várečné.9 Právě jeho jméno nese nejstarší holický spolek – zpěvácký spolek Hladík, P. – Kment, M.: Holice, s. 2. Holice jsou v této době uváděny pod německým názvem Ekleinsdorf. 9 Šafařík, A. – Pospíšil, O.: Holice, s. 30-35.
7 8
Neptalim.
Další majitel panství – Hynek Bradlecký z Mečkova poskytl Holicím jiné
významné privilegium – právo odúmrti. Roku 1507 získává Holice Vilém z Pernštejna a od této doby patří město k pardubickému panství. Od Jaroslava z Pernštějna odkoupil Holice
roku 1560 král Ferdinand I. pro svého syna Maxmiliána. Historie slibně se rozvíjejícího
městečka byla těžce poznamenána událostmi třicetileté války. Městečko nejenže muselo zásobovat stavovské i císařské vojsko, ale dvakrát se stalo i místem, kde se na delší čas
usadila švédská vojska. V roce 1645 Švédové na příkaz generála Torstensona Holice (po neúspěšném obléhání Pardubic) vypálili, čímž způsobili dlouhodobější úpadek města.10 Další velkou ránu způsobila městu sedmiletá válka, neboť Holice se stali místem boje. Prusové
v Holicích dokonce nocovali, což se na městu dost výrazně podepsalo. Napoleonské války už naštěstí neměly na město tak zničující dopad, přesto musela obec prodat téměř všechny
pozemky, které vlastnila, aby byla schopna splatit 5311 zlatých za kontribuci a za lifrunk.11 Poslední válečnou pohromou, která Holice v 19. století postihla, byla válka habsburské monarchie s Pruskem. Během léta městem prošlo několik oddílů vojsk a několik desítek tisíc
vojáků zde bylo ubytováno. Po 3. červenci zde byli ošetřováni rakouští ranění, kteří byli při
následném pruském obsazení města zajati. Město bylo nuceno dodávat pruskému vojsku zásoby, ale jinak se pruské vojsko chovalo poměrně klidně. Teprve 13. července opustili poslední pruští vojáci město.
V 19. století se holičtí museli rovněž vypořádávat s jinými katastrofami – a to s požáry
a epidemií cholery. První vlna cholery vypukla v roce 1831, vyžádala si však jen několik
obětí. V souvislosti s touto událostí byl do Holic poslán lékař z Prahy, který se zde usadil.12 Roku 1850 zuřila ve městě cholera už v mnohem větším rozsahu. Během léta 1850
onemocnělo cholerou 483 osob, z toho 173 lidí nemoci podlehlo. Požáry zuřily ve městě
v průběhu 19. století několikrát. Ničivý oheň z roku 1836 měl za následek zvýšená protipožární opatření, přesto nikdo nedokázal zabránit obrovskému požáru z roku 1842. Oheň zničil 63 domů, 3 stodoly a 1 stáj. Díky tomu dostalo město svou modernější podobu. Nová výstavba už byla provedena podle plánů, díky tomu nabyly jednotlivé ulice pravidelnější ráz a hlavně bylo opuštěno dřevo jako stavební materiál, čímž se výrazně eliminoval výskyt dalších
ničivých požárů v budoucnosti.13 Z přírodních katastrof je třeba zmínit i ničivé povodně z let
1835 a z ledna 1862, kdy povodeň zničila mnoho domů. Tamtéž, s. 43–46. Tamtéž, s. 57-58. 12 Tamtéž, s. 224. 13 Tamtéž, s. 225-226. 10 11
V první polovině 19. století hrálo významnou roli v životě holických obyvatel
tkalcovství, přesto bylo město orientováno převážně na zemědělskou výrobu.14 Druhá polovina 19. století je charakteristická kromě zemědělské činnosti především obuvnickou
výrobou. Slibně se začalo rozvíjet výrobní družstvo “Obuvnická jednota” (1858-1866), které však nemohlo konkurovat tovární produkci. Továrním způsobem byla obuv vyráběna ve
firmách Václava a Josefa Brandových a Arnošta Marka. Výroba se začala soustřeďovat i do jiných továren, které byly většinou v německých rukou a orientovaly se hlavně na vývoz do zahraničí. Roku 1893 zaměstnával holický obuvnický průmysl významný počet osob, a to sice 745 lidí.15 Na konci 19. století se prosazuje i výroba cihel.
Důležitou roli pro rozvoj měst v 19. století hrála přístupnost železniční dopravy.
Holice byly městem, které se dočkalo železničního spojení s okolím až na samém konci 19.
století (v roce 1899), ačkoliv již od roku 1884 se počítalo v konkrétních plánech s výstavbou železnice, která měla spojovat městečko s Hradcem Králové. Do té doby byli Holičtí závislí především na železnici, která byla vybudována v nedalekých Moravanech.16
V námi sledovaném období holické historie se prvním voleným starostou Holic v roce
1850 stává František Kašpar. Po jedenácti letech byly konány nové obecní volby, v nichž byl
do úřadu purkmistra zvolen Moric Formánek. Na pozici radních se v roce 1861 dostali František Holub (kupec), Jan Jeřábek, Matěj Holub a František Vohralík. Při prvním zasedání nového obecního zastupitelstva byly mezi zdejší čestné měšťany jmenováni František Palacký
a L. Rieger.17 První volby podle nového řádu (po vydání únorové ústavy) se konaly v srpnu 1864. Volba v I. a II. kurii však nebyla uznána, a proto se v září opakovala. Purkmistrem byl
zvolen Moric Formánek (okresní tajemník a výběrčí daní). Na pozice radních se dostali
František Formánek (kupec), František Marek, František Vlček a František Růžička (kupec).18
Po Morici Formánkovi zastával pozici purkmistra Karel Holub. Sedmdesátá léta 19. století jsou spjata s působením Jana Jeřábka ve funkci starosty Holic, který se v roce 1878 vzdal úřadu poté, co byl obžalován z přestupku.19 Radními v té době byli Karel Dudych, František
Vojtěch, Jan Provazník
a Václav Sitta. Dalším holickým starostou byl Karel Dudych.
V osmdesátých letech zastávali pozici starosty Václav Sitta (zemřel 1882), František Holub a
Poměrně výrazně se dařilo dvěma firmám, které obchodovaly s vepřovým a hovězím dobytkem, dále se prosazovalo obchodování s máslem a vejci. 15 Hladík P.: Holice, s 19-20. 16 Šafařík, A.-Pospíšil O.: Holice, s. 218-219 17 Ve volebních seznamech jsou pak pro další volby uváděni v první kurii. 18 Šafařík, A. – Pospíšil, O.: Holice, s. 89. 19 SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Záležitosti spolkové, společenstevní, cechovní, kart. 61. 14
Bohumil Holub. Od roku 1892 do doby své smrti v roce 1901 byl starostou Holic Antonín Víšo.
Po zrušení patrimoniálních úřadů a po správních reformách se staly Holice sídlem
okresního úřadu s funkcí okresního soudu a berního úřadu, čímž byl značně zvýšen význam
města jako správního střediska. Působnost okresního úřadu skončila roku 1868 a v Holicích
zůstal jen okresní soud a berní úřad.20 Holice byly díky reformě veřejné správy přičleněny pod okresní hejtmanství v Pardubicích. Město se také od této doby začalo výrazněji rozrůstat (viz tabulka 1). Holice získaly status město až v roce 1931, do té doby mají podle klasifikace
Karla Kuči spíše charakter městečka.21 Holice byly ryze české město, takže odpadá problematika nacionálního hlediska, která hrála důležitou úlohu v komunální samosprávě jazykově smíšených obcí. Od roku 1858 zde existovala židovská náboženská obec. Nejvíce
Židů zde bylo zaznamenáno v roce 1900 a sice 100 osob.22 Tato komunita zde tvořila 2,2 % obyvatelstva.23
Tabulka 1: Vývoj počtu obyvatel a počtu domů v Holicích Rok 1826 1837 1843 1850 1869 1880 1890 1900
Počet obyvatel 3056 3424 4004 4131 4277 5060 5208 5335
Počet domů 463 592 633 nezjištěno 747 794 792 799
Citováno dle Šafařík Šafařík Šafařík Hladík, Kment Hladík, Kment Hladík, Kment Hladík, Kment Hladík, Kment
Hladík P.: Holice, s. 10. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 2, H-Kole. Praha 1997, s. 121 – 126. 22 V roce 1850 jsou v Holicích usazeny už čtyři židovské rodiny – rodina Popprova, Kačerova, Adlerova a Fuchsova. 23 Kuča, K.: Města, s. 121 – 126. 20 21
Spolkový život v Holicích Spolkový život se v Holicích začal rozvíjet po obnovení ústavnosti v 60. letech 19.
století. Činnost spolků upravoval zpočátku dvorský dekret o soukromých spolcích z 5. listopadu 1843, později to byl císařský patent č. 253/52 císařského zákoníku. Zákon o
spolcích, který především ovlivňoval spolkový život v Holicích, byl zákon číslo 134/67 říšského zákoníku ze dne 15. listopadu 186724, neboť teprve 60. léta přinesla větší rozvoj spolkového života.25
Je nutné poznamenat, že stejný zákon zpočátku vymezoval i činnost vznikajících politických stran. Viz Malíř, Jiří: Staročeši a mladočeši v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Brno 1998. 25 Kladiwa, P.: Moravskoostravské, s 241. 24
Přesto musel být každý spolek povolen ústředními úřady a musel žádat o povolení
každé akce, kterou se rozhodl podniknout.26 Zvlášť pečlivě pak c. k. okresní hejtmanství v Pardubicích kontrolovalo
a schvalovalo stanovy každého spolku, které pokud
připomínkovalo, tak v případě holických spolků hlavně po stránce formální. Stanovy spolků
většinou obsahovaly název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti jeho členů, vymezení pravomoci orgánům spolkové samosprávy, způsob urovnání sporů vzniklých ze
spolkových poměrů a pamatovaly také na právní ošetření možnosti rozpuštění spolku. Důležitým bodem byla
i otázka získávání finančních prostředků.
První spolek, který v Holicích vznikl byl zpěvácký spolek Neptalim. Činnost
holických divadelních ochotníků vedla ke vzniku dalšího spolku, který nesl jméno
významného obrozeneckého dramatika V. K. Klicpery. Podobně jako v ostatních městech, vznikla v 70. letech v Holicích Tělocvičná jednota Sokol, která položila základy i později
vzniklému klubu velocipedistů a sboru dobrovolných hasičů. V 80. letech vznikl ve městě Okrašlovací spolek, který se konstituoval z původně soukromého spolku Flora, založeného za účelem pěstování květin. Svou činností se do historie města zapsal dokonce i Bruslařský klub,
který však aktivně působil jen velmi krátkou dobu. Osmdesátá léta znamenala pro holický
spolkový život velké oživení. Vznikla řada nových spolků – např. Občanská beseda Holice,
Řemeslnická beseda Holice, Hospodářsko-čtenářská beseda ve Starých Holicích, Odbor Ústřední Matice školské, Místní odbor Národní jednoty severočeské pro Holice a okolí. Dále
se konstituovala místní organizace Červeného kříže, která byla především dámskou záležitostí. V devadesátých letech 19. století spolky v Holicích vznikaly jen výjimečně.
Holické spolky většinou neměly žádné vážnější problémy s úřady. Pokud mělo ck. okresní hejtmanství v Pardubicích nějaké připomínky k činnosti spolků, byly to připomínky hlavně formálního charakteru. 26
Zpěvácký spolek Neptalim Nejstarším holický spolek byl zpěvácký spolek a byl ustanoven
8. 12. 1862 a záhy
(22. 2. 1863) přijal jméno Neptalim na paměť Neptalima z Frimburka, držitele Holic, který
koncem 15. století udělil městu některé výsady. Po schválení spolkových stanov byl pořízen prapor a přijato heslo “Zpěvem k srdci – srdcem k vlasti”. Prozatímní předsednictví bylo
svěřeno do rukou Morice Formánka, tehdejšího starosty města, kterého v roce 1863 vystřídal
ve funkci předsedy spolku Josef Vacek. V letech 1864-5 zastával post starosty Neptalima Václav Červinka a po něm Karel Holub (1867-9). Značný vliv na chod spolku měl sbormistr
Bedřich Rektoris, kterého později ve funkci nahradil učitel Josef Tobiášek. Ten na postu sbormistra setrval až do roku 1869, kdy odchází do Polska. Krátce po založení Neptalima měl
spolek 57 členů. O rok později čítal už spolek 110 členů. První pěvecké zkoušky se konaly
v domě předsedy Josefa Vacka, kde se cvičilo dvakrát týdně (obvykle ve čtvrtek a v sobotu). Spolková činnost spočívala v pořádání veřejných produkcí, v organizaci výletů spojených se
zpěvem a hudbou a také v účasti na slavnostech okolních zpěváckých spolků.27 Veškerá
vystoupení měla většinou vlastenecký ráz.
Spolek se v červnu 1863 účastnil slavnosti, při které byl rozvinut prapor zpěvácké spolku Slavoj Chrudim, a v srpnu 1863 byl účasten na podobné slavnosti spolku Vlastimil v Litomyšli. Někteří zástupci Neptalima se 27
Další období spolkové činnosti je spojeno především s působením Františka V.
Holuba28 (18. 8. 1829 – 5. 3. 1897) ve funkci předsedy spolku, kterou zastával téměř
nepřetržitě v letech 1879-1896. Krátké intermezzo v jeho předsednictví znamenala léta 18911893, kdy se do funkce předsedy spolku dostal advokát JUDr. František Voženílek. Souběžně
s Františkem V. Holubem (konkrétně od roku 1883) ve spolku působil sbormistr a kapelník Čeněk Holub (6. 1. 1856-6. 8. 1922).29 Činnost spolku v tomto období přispívala k oživení
kulturního
a společenského života ve městě a Neptalim se stal nepostradatelným
činitelem při veřejných slavnostech ve městě i v okolí. Účinkoval například při zábavě
pořádané na počest návštěvy města rodákem Dr. Emilem Holubem v roce 1881, dále ve
prospěch Ústřední Matice školské a Národního divadla.30 Spolek rozlišoval tři druhy členů –
přispívající, čestné a činné. Každý druh členství s sebou přinášel trochu odlišná práva a povinnosti. V roce 1884 byl za čestného člena přijat Bedřich Smetana.
V tomto období se jako spolkové místnosti používaly prostory místní záložny, radnice,
školy a také dům Františka V. Holuba. Zajímavé je postavení žen ve spolku. Zpočátku ženy
sice spoluúčinkovaly při různých vystoupeních (buď jako sólistky nebo ve smíšeném sboru31), avšak skutečnými členkami se staly až v roce 1884, kdy se také poprvé zúčastnily valné hromady a později získaly i zastoupení ve výboru.32
v roce 1863 účastnili cyrilometodějské slavnosti dokonce až v Brně. Přátelské vazby měl spolek také na zpěvácké spolky ve Skutči a Kostelci nad Orlicí. 28 František V. Holub byl také jedním ze zakladatelů Občanské záložny v Holicích a jejím dlouholetým předsedou v letech 1861-1882 a 1885-1894. 29 Čeněk Holub se stal kapelníkem již ve svých osmnácti letech. Jeho skladba “Hasičský pochod” byla příznivě posouzena Bedřichem Smetanou a Č. Holub byl jeden z prvních hudebníků, který začal upravovat Smetanovu a Dvořákovu hudbu i pro dechové nástroje. 30 SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Korespondence a jiné spisy, kart. 1. 31 Smíšený sbor poprvé vystoupil v roce 1881. 32 SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Korespondence a jiné spisy, kart. 1.
Divadelní spolek Klicpera Velkou tradici mělo v Holicích ochotnické divadlo. Je to také jediná organizace, ke
které jsou ve významnější míře zachovány vzpomínky členů, či ostatních obyvatel města. Je to dáno tím, že spolek divadelních ochotníků byl jedním z mála spolků, který mohl svoji
činnosti prezentovat i širší veřejnosti. Podle tradice ochotníci hráli v Holicích poprvé v roce 1843 v “rathouze”.33 Tehdejší výběr her odpovídal soudobému vkusu – hrály se hry
s tématikou tureckých válek a uváděna je i hra o svatém Janovi Nepomuckém.34 Do roku
1850 pak máme kusé zprávy i o další činnosti ochotníků. Politické události padesátých let bohužel neumožňovaly rozvoj započaté ochotnické činnosti a slibně se rozvíjející činnost holických ochotníků na delší dobu ustává. Teprve v důsledku uvolnění politické situace
v šedesátých letech bylo možné znovu obnovit ochotnické divadlo.35 V roce 1867 bylo
ustanoveno Ochotnické družstvo, které sehrálo do roku 1869 několik dramatických kusů. Pak ale nastává v divadelních aktivitách družstva šestiletá pauza. Arnošt Marek popisuje události
šedesátých a sedmdesátých let těmito slovy: “V roce 1874 rozhodli jsme se nenechati Thalii tak tvrdě spáti
a probudili jsme ji k životu. Poněvadž se toho roku, jako pravidelně,
přistěhovala Šmídova společnost, která jako v dřívější době každá, musila si postaviti sama
své jeviště, a proto poseděla v místě co nejdéle, překazila nám náš plán. Až v roku 1875 jsme jej uskutečnili, od roku 1868 nehráli domácí ochotníci vůbec, a celé zařízení opony a kulis
odpočívalo v bývalém hostinci “U slunce” na půdě, kde odehrávaly v tom myši své vlastní
kousky, v oponách si nadělaly pohodlné průchody, a všechny kulisy měly smuteční nátěr hustě napadaných sazí.”36
Císař, Jan-Mohylová, Věra: Historie divadelní Pardubic a okolí. Pardubice 2002, s. 29. Šafařík k tomu uvádí zábavnou vzpomínku: “Při prvním kuse zastupovaly Vltavu necky, do kterýchž hostinský Hašpl nepozorovaně nalil vody. Z tragédie stala se fraška, když Jana Nepomuckého hodili do Vltavy a ten pomáchaný rychle z ní lezl dávaje průchod svému rozhorlení slovy ne právě vybranými”. 35 Šafařík, A.-Pospíšil O.: Holice, s. 244. 36 Marek, Arnošt: Staré vzpomínky. In: Almanach spolku divadelních ochotníků “Klicpera” v Holicích 18801930. ed. Josef Machník. Holice 1930, s. 24-25 33
34
Mezi obnoviteli ochotnické tradice byli Josef Lohniský (vinárník), Antonín Marek,
Josef Branda a Václav Michálek (majitel hostince Na Špici37). Roku 1880 došlo k slavnostnímu pojmenování spolku a byly přijaty oficiální stanovy. Spolek se od této doby
nazýval Spolkem divadelních ochotníků “Klicpera” v Holicích a ve svém znaku měl stříbrnou
lyru v červeném poli. Spolek měl “pomáhati pěstovat jazyk mateřský a obuditi v obecenstvu vlastenecké upomínky na slavnou minulost národa českého”.38
Na tyto začátky vzpomíná v almanachu vydaném k padesátiletému výročí trvání
spolku Josef Valenta: “Když po pětiletém neorganisovaném hraní divadla se dne 3. února
1880 spolek divadelních ochotníků “Klicpera” definitivně vypracováním stanov ustavil, byla
žádost za úřední schválení stanov podepsána těmito pány, jako členy výboru: M. B. Hornof,
řídící učitel, Josef Dudek, truhlář, Oldřich Dudek, truhlář, Josef Lohniský, obchodník, Josef Branda, obuvník, František Holub, kupec, Ferdinand Knábl, soudní úředník, Václav Blažek, policejní komisař
a Josef Vávra, sklenář.”39
Divadelníci museli před uveřejněním každého divadelního kusu žádat c. k. okresní
hejtmanství v Pardubicích o povolení uvést danou hru. Většinou jim bylo bez problémů
vyhověno. Někdy byla připravovaná hra úřady částečně cenzurována, ale poté povolena.
V roce 1882 jim však byla úplně zamítnuta hra “Dívka z podskalí”, neboť “obsahovala mnohé neslušné narážky zvláště proti stavu šlechtickému”.40 Ačkoliv měl spolek do určité míry vlastenecký charakter, slavil v roce 1881 stejně horlivě Rudolfa s princeznou Stefanií.
a nadšeně sňatek korunního prince
Ochotníci se během své mnohaleté činnosti několikrát potýkali s nedostatkem
vhodných prostor ke svému působení. Do poloviny sedmdesátých let účinkovali holičtí
ochotníci v hostinci U Slunce, ale z bezpečnostních důvodů se tam od roku 1876 hrát nedalo. Na dva roky pak našli útočiště v tělocvičně dívčí školy, ovšem jejich působení zde bylo
ukončeno , neboť se proti jejich setrvání v místnostech školy postavil okresní školní inspektor. Azyl pak našli v hostinci U Koníčka. tato divadelní místnost však také moc nevyhovovala, po každé hře se totiž muselo jeviště uklízet. V roce 1887 došlo k dohodě mezi
panem Vohralíkem, majitelem hostince Na Špici, a divadelním spolkem Klicpera. Majitel
Hostinec Na Špici je místním kronikářem charakterizován jako “hostinec, kde se scházely veškeré třídy občanstva holického, jakož i omladina stavu řemeslného”. 38 SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Stanovy, kart 1. 39 Valenta, Josef: Vzpomínka mrtvým. In: Almanach spolku divadelních ochotníků “Klicpera” v Holicích 18801930. Holice 1930. ed. Josef Machník, s. 19. 40 SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Korespondense a jiné spisy, kart. 1. 37
hostince Na Špici povolil spolku Klicpera přístavbu jeviště k nově budovanému tanečnímu sálu v zahradě hostince.41
Spolek Klicpera dbal důsledně na dodržování přijatých stanov.
A ne jednou se stalo,
že byl nějaký člen za porušení spolkových předpisů vyloučen. Z archivního materiálu sice
vyplývá přísné lpění na dodržování stanov, na druhou stranu se z něj lze také dozvědět, že někteří členové (hlavně ženského pohlaví) neměli o spolkových předpisech ani tušení. Vyloučena tak byla v roce 1882 například mladá slečna Emilie Pirniková, neboť se bez
omluvy nedostavila na zkoušku.42 Další slečna, která raději sama spolek opustila, byla Cecílie
Chalupecká. Ta se proti spolkovým stanovám provinila tím, že vrátila jí určenou roli bez
udání důvodů. Ve své obhajobě jasně uvádí, že nikdy nebyla seznámena se zněním
spolkových stanov. Třetí slečna – Marie Stárková opustila spolkové řady na začátku roku 1889 pro údajný vztah s panem Auerbeckem. Spolku zasílá dopis (plný pravopisných chyb) tohoto znění: “Za příčinou různic a klepů, které povstaly při ochotnickém spolku kvůli mně a
panu Auerbeckovi, aniž bych já si však byla nějaké viny vědoma, jsem nucena, bych si zachovala dobrou pověst, nikdy více při divadle účinkovat
a protož raděj vůbec ze
spolku vystupuji, by se nikdy více něco podobného opakovati nemohlo”.43 U jiných holických
spolků nejsou v archivním materiálu doloženy podobné případy. Pokud někdo spolek ve zlém opouští je to většinou z více závažných důvodů – např. obvinění z trestné činnosti.
Z hlediska pronikání žen do veřejného života stojí za zmínku uspořádání bazaru
spojeného se zahradní slavností, který v roce 1888 uspořádaly členky sboru. Největší podíl na
zdařilém průběhu celé akce měly Karolína Petružálková, Anna Voženílková (manželka advokáta)
a slečna M. Žďárská. Čistý výtěžek celé akce se blížil 400 zlatým. Za zmínku
stojí i jedna poznámka ze seznamu majetku spolku, která spadá do roku 1894. Spolek v té době vlastnil úctyhodných 837 divadelních her a dalších 700 svazků knih.
Tabulka 2: Členové divadelního spolku Klicpera v druhé polovině 70. let 19. století dle povolání
povolání úředníci svobodná povolání učitelé duchovní
70.léta absolut. 18 1 8 2
% 27,3 1,5 12,1 3
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Pamětní kniha, kn. 1, inv. č. 1. SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera, Korespondence, kart. 1, f. 18. 43 SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera, Korespondence, kart. 1, f. 71-72. 41
42
Bildungsbürgertum řemeslníci, živnostníci obchodníci Wirtschaftsbürgertum rolníci nezjištěno
29
43,9
15 14 29 1 7
22,7 21,2 43,9 1,5 10,6
Tabulka 3: Členové divadelního spolku Klicpera v roce 1894 dle povolání povolání úředníci svobodná povolání technická inteligence učitelé duchovní Bildungsbürgertum řemeslníci, živnostníci obchodníci Wirtschaftsbürgertum nezjištěno
1894 absolut. 9 9 3 6 3 30
% 10,2 10,2 3,4 6,8 3,4 34,1
24 23 47 11
27,3 26,1 53,4 12,5
Poznámka: Na konci 70. let měl spolek Klicpera 66 členů, z nichž všichni byli muži. Procentuální zastoupení členů patřících k Wirtschaftsbürgertum a na druhé straně k Bildungsbürgertum je vyrovnané. V roce 1894 čítal spolek Klicpera už 112 členů, z toho bylo 24 žen. Ženy nejsou do výše uvedené tabulky započítávány. V polovině 90. let je ve spolku mírně vyšší zastoupení členů, které řadíme k Wirtschaftsbürgertum.
Tabulka 4: Členové výboru spolku Klicpera v roce 1882 Aust Jan Branda Josef Branda Václav Dudek Oldřich Holub František Hornof M. B. Lohniský Josef Stránský Šatra Hanuš
učitel obchodník továrník truhlář
kupec učitel obchodník nezjištěno nezjištěno
Tabulka 5: Členové výboru spolku Klicpera v roce 1884 Aust Jan Branda Josef
učitel obchodník
Branda Václav Dudych Jan Hornof M. B. Jedlička Václav Kment Václav Lohniský Josef Mach Šatra Hanuš Tocl
továrník truhlář učitel nezjištěno truhlář obchodník c. k. notář nezjištěno učitel
Tabulka 6: Členové výboru spolku Klicpera v roce 1895 Beneš A. Branda Josef Branda V. Formánek Holub Horák V.
Jirout J Lepařová Růžena Lohniský J. Merkl Petružálková K. Politzer Starková M. Štěrbová A. Vohralík
strážmistr obchodník továrník nezjištěno kupec učitel ředitel dívčí školy nezjištěno obchodník krejčí nezjištěno c. k. notář nezjištěno nezjištěno nezjištěno
Poznámka: V tabulce 6 jsou mnohé osoby těžko identifikovatelné. Jedná se především o jména, u kterých není uvedeno křestní jméno ale pouze příjmení. Vzhledem k tomu, že v Holicích existovalo několik často
frekventovaných příjmení (např. Holub, Kašpar, Vohralík, Valenta a další), je téměř vyloučené osobu správně
zařadit, pokud není uvedena ještě nějaká bližší informace (např. rok narození, číslo popisné, atd). Za pozornost také stojí přítomnost čtyř žen ve výboru spolku divadelních ochotníků Klicpera v roce 1895.
Tělovýchovná jednota Sokol Dne 11. prosince 1870 se konala ustavující valná hromada tělocvičné jednoty Sokol.
Prvním starostou byl zvolen Karel Holub, jednatelem V. Lohniský, pokladníkem Jan
Provazník a náčelníkem František Růžička. Spolek byl výrazně vlastenecky zaměřen, ale
zpočátku svého působení se setkával s obrovskou vlnou nepochopení z řad holické veřejnosti. Dokonce i mnozí členové byli pro nepochopení významu sokolské myšlenky vyloučeni.
V roce 1874 bylo z tohoto důvodu vyloučeno dokonce 22 členů. Postupem času, se ale situace zlepšovala
a mnozí obyvatelé Holic, kteří byli původně proti se postupně ke spolku
přidávali, takže v roce 1877 měl holický Sokol už 122 členů. Až v roce 1882 byl pro holickou odnož Sokola pořízen sokolský stejnokroj. První tělocvična byla v hostinci Na Špici. V roce 1874 se tělocvična Sokola přestěhovala do prostor hostince U Koníčka. Tyto prostory byly
spolkem používány až do roku 1890. V roce 1890 se spolková tělocvična vrátila zpátky do hostince Na Špici, ale jen na dobu necelých dvou let. Od roku 1892 byla Sokolem využívána
tělocvična chlapecké školy. Od počátku svého konstituování přemýšlela jednota Sokol o vlastní budově. Tuto myšlenku se po mnohaletém spoření podařilo realizovat až v průběhu
prvního desetiletí dvacátého století.44 Jednota Sokol sloužila jako platforma mnohých spolků,
které se v průběhu let od své mateřské organizace odštěpily. Týká se to například hasičského
odboru, který se od Sokola odtrhnul již v roce 1880, tedy po pětiletém fungování v rámci tělocvičné jednoty.
V rámci Sokola došlo rovněž ke zpopularizování cyklistického sportu. První velociped
(s vyšším předním kolem a železnými ráfky) byl zakoupen v roce 1876. V této době však měla cyklistika v Holicích jen jediného příznivce. Teprve se zmodernizováním velocipedu (použitím pneumatik) se podařilo v Holicích tento sport rozšířit. Jízda na kole dosáhla takové
obliby, že tu byl na sklonku 19. století (v roce 1899) dokonce založen klub cyklistů.45 Rozvoji cyklistiky se přizpůsobil později
i vyrábět.
i místní zámečník Karel Rychter, který začal kola opravovat a
Sokol byl jeden z nejvíce vlastenecky orientovaných spolků, které v Holicích
působily. Holický Sokol se proto nejaktivněji ze všech holických spolků a ostatních spolků z
blízkého okolí snažil o to, aby byly Holice a okolí zastoupeny na Národopisné výstavě v roce
1894. V archivním materiálu je zachováno i provolání Sokola z roku 1891, ve kterém autor oslavuje patetickou řečí uvolnění politických poměrů: “Tak i k nám po chmurné, ledové temnotě před více než čtvrt stoletím zavítalo politické jaro se vší svou lahodou.”46
Šafařík, A. – Pospíšil, O.: Holice, s. 245. Tamtéž, s. 245-246. 46 SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Záležitosti spolkové, společenstevní, cechovní, kart. 61. 44 45
Měšťanská beseda a Občanská beseda Činnost Měšťanské besedy zabírá v holické historii pouze krátký časový úsek. Navíc o
její činnosti máme jen minimální informace z archivního materiálu. Víme, že první valná
hromada se konala 18. února 1866 v hostinci Antonína Červinky. Při svém prvním zasedání
zvolila do funkce předsedy Bedřicha Rektorise, ten byl později ve své funkci vystřídán
místním lékařem Václavem Říhou. Při svém založení měl spolek 79 členů. Do výboru Měšťanské besedy v roce 1868 byli zvoleni Václav Červinka , František Holub (kupec), Jakub
Jindra (farář), Karel Holub, Jan Mayerhofer, Karel Holub (městský důchodní), Jan Jeřábek, Moric Formánek (starosta města) a Václav Říha (lékař). Hlavní činností spolku bylo odebírání
novin a časopisů. Z archivního materiálu se dozvídáme, že jednalo o Hospodářské noviny,
Politiku, Národní listy, Humoristické listy, Hlas, Svobodu, Školu a život, později i Světozor a německý časopis Zukunft. Pro besedu byly od Jana Mayerhofera občasně zapůjčovány i
Květy.47 Konec Měšťanské besedy v Holicích je spjat s politickým vystoupením besedy. V roce 1868 totiž Měšťanská beseda zaslala českým poslancům rezoluci, v níž podporovala jejich neúčast na sněmu a protesty proti dualismu. Díky tomuto politickému vystoupení byli
někteří členové Měšťanské besedy potrestáni finančními pokutami a František Václav Holub
se dokonce dostal pod policejní dohlídku.48 Vzhledem k těmto událostem beseda roku 1869 zanikla.
Občanská beseda vznikla z iniciativy přípravného výboru, který se sešel 23. října 1881
v hostinci U Jiřího z Poděbrad. V hostinci se podle odhadů sešlo 60 osob, které nejprve
odhlasovaly potřebu vzniku nového osvětového spolku. První stanovy spolku však c. k. okresní hejtmanství v Pardubicích pro formální nedostatky zamítlo. Druhá varianta stanov
spolku byla oficiálně potvrzena až k 28. lednu 1882. Podle stanov měla Občanská beseda 47 48
SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Kniha zápisů o schůzích, kn. 1, inv. č. 1. Šafařík, A. – Pospíšil, O.: Holice, s. 128.
pečovat o vzdělání občanů a měla se stát střediskem společenských zábav. Členové spolku se scházeli zpravidla ve čtvrtek
a v sobotu. Občanská beseda pořádala veřejné koncerty,
zahradní slavnosti, taneční zábavy, výlety a přednášky. Prvním předsedou spolku byl zvolen
Karel Dudych, který tuto funkci zastával v letech 1881-1897. Do předsednictva byli zvoleni
tito členové: Alexandr Berger (učitel),49 Bohumil Holub (poštmistr), František Holub (kupec), Karel Holub, Jan Jeřábek, Josef Politzer (notář), Josef Thuma (lékárník) a Antonín Víšo (kupec). V roce 1884 měl spolek 80 členů, postupem času však počet členů kolísal mezi 40 –
50 osobami. V Občanské besedě se sdružovalo převážně měšťanstvo z Holic, jen nepatrná
část členů pocházela z okolí. Šafařík o spolku píše: “Občanská beseda jest spolkem zábavním, jehož účelem jest přispívati k společenskému vzdělání občanstva holického, zejména třídy
průmyslové a hospodářské, státi se střediskem společenských zábav ušlechťujících ducha a mravy, podporovati domácí umění a průmysl knihami, časopisy a přednáškami.”50
V květnu 1886 byla aktuální otázka sloučení tří spolků – Občanské besedy,
zpěváckého spolku Neptalim a divadelního spolku Klicpera. Tento návrh vzešel ze spolku Neptalim a Klicpera. Občanská beseda nadšeně souhlasila, ale sloučení spolků se nakonec neuskutečnilo, neboť to zakázalo České místodržitelství. Soudobé zákony totiž neumožňovaly
sloučení spolků, které si chtěly alespoň částečně zachovat svou autonomii v rámci nově sloučeného spolku. Přesto na tomto příkladu lze demonstrovat úzké vazby mezi těmito třemi spolky.
K roku 1888 máme dochováno částečné svědectví o politické orientaci a o politických
náladách uvnitř spolku. V prosinci 1888 se členové spolku rozhodli přestat odebírat Národní listy, protože ostře vystoupily proti F. L. Riegrovi, konkrétně článkem “Jubileum Dr. F. L. Riegra”, což členové občanské besedy nesli s velikou nelibostí
a rozhořčením.51 Již
za půl roku se však spolek k odebírání Národních listů vrátil. Občanská beseda současně
odebírala ještě časopis “Švanda Dudák” a “Šípy”, které se rovněž dostaly do konfliktu s míněním uvnitř Občanské besedy Holice. V roce 1888 byl za čestného člena přijat Dr. Emil
Holub, holický rodák, který podnikl několik výprav do Afriky. Na konci 80. let 19. století
měla beseda asi 60 členů, z toho byli 4 členové členy čestnými. Devadesátá léta 19. století už
znamenala počátek úpadku Občanské besedy. V roce 1893 se spolek stěhoval do hostince U Koníčka, který vedl hostinský Šmaha, s nímž o dva roky později řešila beseda poměrně
dlouhou dobu otázku, jaké pivo se bude pro spolek čepovat. Kvůli tomuto problému je Do roku 1887 vedl pamětní kroniku spolku. Šafařík, A. – Pospíšil, O.: Holice, s. 247. 51 SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Kniha zápisů o schůzích, kn. 1, inv. č. 1. 49 50
svolána dokonce valná hromada, kde se zvažovala i alternativa přemístění spolkové místnosti
do jiného hostince, pokud hostinský nepřistoupí na požadavky besedníků. Hostinský nakonec
souhlasil s tím, že se vrátí k chrudimskému pivu, místo piva ze Sezemic, čímž byl celý spor, který dlouhou dobu plnil stránky pamětní knihy spolku, vyřešen. Činnost spolku se v 90. letech omezovala na odebírání časopisů a novin (Denní listy, Paleček, Světozor, Humoristické
listy, Ilustrovaná revue, Kurýr, Hlas národa,...), na peněžní podporu krejcarového podpůrného spolku (každoročně pěti zlatými) a na pořádání maximálně jedné zábavy ročně. Za této
situace se Karel Dudych vzdal v roce 1896 předsednictví a byl nahrazen Antonínem Víšou52,
který zastával tuto funkci do roku 1901.
Tabulka 7: Členové Občanské besedy v roce 1887 podle povolání povolání úředníci svobodná povolání technická inteligence učitelé duchovní Bildungsbürgertum řemeslníci, živnostníci obchodníci Wirtschaftsbürgertum nezjištěno
1887 absolut. 16 6 1 1 2 26
% 30,7 11,5 1,9 1,9 3,8 49,8
7 16 27 3
13,5 30,7 44,2 5,7
Poznámka: Občanská beseda měla v roce 1887 celkem 52 členů. Všichni členové spolku byli muži. Svobodná
povolání jsou zastoupena 2 lékaři, 1 lékárníkem, 1 kapelníkem, 1 notářem a 1 advokátem. Technická inteligence je zastoupena 1 inženýrem. Mezi obchodníky započítávám i 1 továrníka.
Tabulka 7 ukazuje, že na konci osmdesátých let 19. století převažovaly mezi členy Občanské
besedy úředníci a obchodníci. V osmičlenném výboru spolku jsou v této době zastoupeni 3
úředníci (Bohumil Holub, František Velinský, Josef Šorner), 2 obchodníci (Antonín Víšo, František Holub), 1 lékárník (Josef Thuma), 1 učitel (Jan Aust) a u jedné osoby (Rudolf Kněžka) se mi povolání nepodařilo zjistit.
Tabulka 8: Členové výboru Občanské besedy Holice v roce 1888 Holub Bohumil
52
c. k. poštmistr
Někdy bývá uváděna podoba jména s W na začátku jména.
Velinský František Thuma Josef Šorner Josef Aust Jan Víšo Antonín Holub František Kneschke Rudolf
rolník lékárník úředník učitel kupec kupec nezjištěno
Tabulka 9: Členové výboru Občanské besedy Holice v roce 1895 Víšo Antonín Aust Jan Thuma Josef Lohniský Kožíšek Šorner Josef Horník Lepař
kupec učitel lékárník důchodní učitel úředník c. k. vrchní geometr okresní soudce
Řemeslnická beseda Řemeslnická beseda Holice byla založena 30. října 1881 v hostinci Na Dupačce za
přítomnosti 26 účastníků. K tomuto datu byly sepsány i stanovy spolku. Prvním předsedou Řemeslnické besedy v Holicích se stal Josef Vohralík, místopředsedou František Bidlo. Jsou známy i členové prvního výboru. Jsou to: Josef Žďárský (hodinář), Václav Valcl (truhlář), Jan
Rychter (zámečník), Josef Formánek (kolář) z Horních Ředic, Václav Kašpar (stavitel), František Pyšný (krejčí), František Koráb (mlynář) z Velin, Václav Holub (obuvník), Jan
Svoboda (kovář) a za náhradníky: Jan Formánek z Horních Ředic, Václav Dudych (sklenář), František Vohralík, František Petržálek (obchodník). Řemeslnická beseda pořádala v roce 1883 řemeslnickou výstavu, finančně podpořila vdovu Slovákovou a poskytovala stipendia pro posluchače hospodářské školy
a obchodní akademie v Chrudimi. O rok později
pořádala osvětové přednášky o novém živnostenském řádu a začala odebírat časopis České
názvosloví řemeslné, které vydávala Řemeslnická jednota v Lysé.53 Víc informací o činnosti spolku archivní materiál neposkytuje. Šafařík ve své práci o holické historii uvádí jako důvod
zániku Řemeslnické besedy Holice absenci “vážnějších členů” ve spolku. Podle jeho názoru proto spolek k roku 1896 zaniká.54
Toto tvrzení částečně vyvrací dopis došlý výboru
Občanské besedy Holice na počátku roku 1897, který je psán zástupci holické Řemeslnické besedy a v němž se žádá o vyslání delegátů z řad občanské besedy na schůzi všech spolků zdejších stoupenců Národní strany, aby se projednalo, jak jednat při volbě V. kurie.55
Ženské spolky v Holicích Zajímavým spolkem z hlediska emancipace žen je bezesporu Odborný spolek
vlasteneckého výpomocného spolku ženského pro království české, který je o rok později (v
roce 1888) ve spolkovém výkazu uváděn pod názvem Místní odbor vlasteneckého výpomocného spolku červeného kříže. Tento spolek byl založen 29. srpna 1880 a byl
výhradně ženským spolkem.V roce 1880 byly do spolkového výboru zvoleny tyto osoby: Anna Voženílková, Johana Nečasová, Marie Holubová, Anna Baurová, Vlastimila Lohniská,
Hornofová Marie, Františka Sittová, Marie Thumová a Veronika Hubáčková. Většinou se jedná o manželky vysokých úředníků, advokátů, učitelů, či lékařů, kteří ve vysoké míře participovali na spolkovém životě v Holicích. Mezi ostatní členky patřily v menším počtu i manželky živnostníků
a malopodnikatelů.56
Tabulka 10: Členky výboru místního odboru Červeného kříže s uvedením povolání manžela Voženílková Anna Nečasová Johana Holubová Marie Baurová Anna
manželka advokáta manželka c. k. notáře nezjištěno manželka lékaře
SOkA Pardubice, fond Řemeslnická beseda Holice, Pamětní kniha, kn. 1, inv. č. 1. Šafařík, A. – Pospíšil, O.: Holice, s. 247. 55 SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Kniha zápisů o schůzích, kn. 1, inv. č. 1. 56 SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Záležitosti spolkové, společenstevní, cechovní kart. 61. 53
54
Lohniská Vlastimila Hornofová Marie Sittová Františka Thumová Marie Hubáčková Veronika
manželka městského důchodního manželka učitele manželka starosty manželka lékárníka manželka c. k. kancelisty
Další spolek, který by se dal charakterizovat jako spolek ženský byl dámský odbor
Národní jednoty severočeské, který se v Holicích konstituoval v roce 1897. Jeho mateřskou organizací byl Místní odbor Národní jednoty severočeské, který byl v Holicích založen v roce 1885 díky agitaci městského lékaře MUDr. Baura a inženýra Františka Pulpána. Národní jednota severočeská se snažila o podporu českých menšin v pohraničí, stejně tak jako o hájení
národnostních práv. Díky dámskému odboru byly každoročně obdarovány šatstvem a obuví děti z Rovenských Šedivin (osada obce Rovné u Opočna). Jinak se spolek snažil o získávání
finančních prostředků na podporu pohraničních oblastí a rovněž byla provedena sbírka knih pro české menšiny. V roce 1904 došlo ke sloučení obou holických frakcí spolku.57
V roce 1908 byl sloučen pardubický a holický okrsek Národní jednoty severočeské učitel Antonín Šafařík, autor monografie o Holicích. 57
a jednatelem se stal
Krejcarový spolek Z podnětu učitelského sboru vydala místní školní rada na počátku roku 1892 provolání
s návrhem, aby byl ve městě ustanoven spolek, který by v zimním období zajišťoval nemajetným žákům navštěvujícím obecnou a měšťanskou školu v Holicích polední jídlo a dle
možnosti školní potřeby, případně ošacení. Do spolku, jehož stanovy byly schváleny 6. června
1892 se přihlásilo třicet členů. Na příkladu tohoto spolku lze rovněž sledovat vývoj účasti žen
na veřejném (tedy hlavně spolkovém) životě. Ve výboru spolku totiž kromě předsedy, místopředsedy, jednatele a pokladníka zasedalo také sedm žen. Podle stanov byl zakládající
člen povinen zaplatit 2 zl. ročně, činný člen po složení zápisného 10 krejcarů přispíval 1
krejcarem týdně. Odtud je odvozen i název spolku. Ostatní finanční prostředky získával
spolek od města, peněžních ústavů, průmyslových závodů a od ostatních místních spolků.58 Určité finanční obnosy plynuly i ze sbírek či příležitostných darů. Prvním předsedou spolku
se stal obchodník Antonín Víšo, pokladníkem c. k. notář Josef Politzer a jednatelem učitel František Bažant. Ostatní místa ve výboru obsadily ženy – Anna Voženílková (manželka
advokáta), Anna Baurová (manželka lékaře), Ružena Lepařová (manželka okresního soudce),
Božena Kožíšková (manželka ředitele školy), Marie Politzerová (manželka c. k. notáře), Antonie Jiroutová (manželka ředitele měšťanské dívčí školy) a Anna Štěpánková.59
V pramenech máme dokonce dochovány výkazy a vydaných obědech. Ve školním
roce 1892/93 bylo od listopadu do konce března vydáno 5100 obědů, ve školním roce 1895/96 to již bylo 6000 obědů. Existovaly čtyři varianty jídel, které se pravidelně opakovaly – polévka s chlebem, vdolky, knedlíky se zelím a rýžová kaše. Činné členky spolku měly službu v jednotlivé dny a ve školách vydávaly nemajetným dětem jídlo. Jejich povinností bylo
rovněž dohlížet na kvalitu jídla. V roce 1897 tuto roli zastávaly – Blažková (hostinská), Jeřábková, Merklová, Dudková, Thumová, Vanišová, slečna Bauerová, paní Politzerová,
58 59
Pravidelně přispíval spolek Klicpera, Sokol, Spolek vysloužilců, Občanská beseda a jiné. SOkA Pardubice, fond Krejcarový spolek Holice. Zpráva o činnosti spolku, inv. č. 3.
Lohniská, Müllerová, Anna Procházková a M. Valentová. V roce 1899 k nim přibyly paní Broková, Voženílková, Šoulavá a Šulhofová. 60
Tabulka 11: Nejvýznamnější přispívatelé Krejcarového spolku v roce 1898 (do výčtu jsou zahrnuty pouze jednotlivé osoby, ne spolky a jiné subjekty) jméno Hirsch Štein Dr. Voženílek
Víšo Antonín Podhajský Kment Rychlíkové Mikeš František Holub z Moravan Procházka Pulpán Sittová Dr Baur Brock Branda Čermák Dudych Dudek Oldřich Holub Karel Hornstein Jeřábek Kitzler Kuneš Kašpar Láznický Lohniský Lohniský Martinek Marek Merkl Musil Müller Pick Schiffaur Šorner Vohralík Josef 60
povolání továrník továrník advokát obchodník, purkmistr farář továrník továrníci farář nezjištěno pekař inženýr nezjištěno lékař obchodník továrník kaplan obchodník truhlář obchodník nezjištěno obchodník c. k. adjunkt pekař pokladník radní učitel vinárník hostinský továrník obchodník zvěrolékař tajemník obchodník c. k. adjunkt c. k. kontrolor radní
roční příspěvek (zl) 25 20 20 5 5 5 5
3 2 2 2 1,5 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
SOkA Pardubice, fond Krejcarový spolek Holice, Účty příjmů a výdajů, inv. č. 5, f. 58 a 69.
Vohralík V. Weisenstein Vaniš Dr. Zemánek Žofka E. Dr. Jindra Jaro Bendová Dvořáková
radní účetní obchodník lékař c. k. berní nezjištěno nezjištěno učitelka nezjištěno
1 1 1 1 1 1 1 1 1
Tabulka 12: Nejvýznamnější přispívatelé Krejcarového spolku v roce 1898 podle povolání (do tabulky jsou zahrnuty pouze jednotlivé osoby, ne spolky a jiné subjekty) povolání úředníci svobodná povolání technická inteligence učitelé duchovní Bildungsbürgertum řemeslníci, živnostníci obchodníci,továrníci Wirtschaftsbürgertum nezjištěno
počet 10 4 1 2 3 20
% 22,2 8,9 2,2 4,4 6,7 44,3
zl (celkem) 10 23 2 2 9 46
5 14 19 6
11,1 31,1 42,2 13,3
6 69 75 7,5
Poznámka: Do tabulky 12 jsou bez rozlišení zahrnuty i ženy. Ač je procentuální zastoupení přispívatelů patřícím k Bildungsbürgertum a Wirtschaftsbürgertum poměrně vyrovnané, jsou velmi odlišné částky, které jednotlivé
složky obyvatelstva věnovali na dobročinné účely. Nejvýznamnějšími přispívateli jsou tak jednoznačně továrníci, kteří věnovali výrazně nejvyšší finanční obnosy.61
Závěr Stejně jako v mnoha jiných městech českých zemí se začal spolkový život v Holicích
rozvíjet až po vydání Říjnového diplomu
a obnovení ústavnosti v habsburské monarchii.
Konstituující se spolky tak nemohly navazovat na žádné starší místní předchůdce a vzory. V této práci jsem se zabývala hlavně zpěváckým spolkem Neptalim, divadelním spolkem
O obecných principech měnící se sociální prestiže jednotlivých skupin obyvatel viz Machačová, Jana Matějček, Jiří: K vývoji obecné kultury v českých zemích v období 1781-1989. Slezský sborník, 2005, s. 81-117. 61
Klicpera, Tělocvičnou jednotou Sokol, Občanskou besedou, Řemeslnickou besedou, Místním
odborem Národní jednoty severočeské pro Holice a okolí, činností Krejcarového spolku a místní organizací Červeného kříže.
Jedním z hlavních rysů vývoje je vzrůstající počet žen aktivně participujících na
spolkovém životě s blížícím se přelomem 19. a 20. století. V osmdesátých letech se jedná hlavně o manželky úředníků a ostatních zástupců inteligence (lékaři, učitelé,...), teprve
později se angažují také manželky obchodníků a živnostníků. Celkově lze říci, že zastoupení
osob patřících k Bildungsbürgertum a Wirtschaftsbürgertum v jednotlivých spolcích je po celý sledovaný časový úsek poměrně vyrovnané, přesto z celého výzkumu zřetelně vyplývá
postupně vzrůstající prestiž vrstev inteligence a továrníků. Byli to především zástupci
inteligence, kteří hráli hlavní role v představenstvech jednotlivých holických spolků, a významně tak určovali směr vývoje. Vrstva továrníků se do spolkového života zapojovala, ale většinou už její představitelé nepronikali do představenstev jednotlivých spolků. Na druhou
stranu právě továrníci často mohutně finančně přispívali na chod místních spolků a na dobročinné účely (např. Krejcarový spolek). Nezanedbatelnou roli v účasti na spolkovém životě v Holicích 19. století měli místní hostinští. Přestože většinou nebyly výrazně aktivními
členy spolků, v prostorách jejich restauračních zařízení se odehrávaly mnohé členské schůze, případně zde byly přímo zřizovány spolkové místnosti.
Dalším výrazným rysem je vzájemná provázanost holických spolků (nejen personální),
hlavně pak těch kulturně orientovaných. Svědčí o tom i návrh z května 1886 na spojení tří spolků – Občanské besedy, divadelního spolku Klicpera a zpěváckého spolku Neptalim. Okresní hejtmanství však toto sloučení s ohledem na platné právní předpisy nepovolilo.
V členských seznamech různých spolků můžeme poměrně často nalézt stále tytéž osoby. Stejně tak platí, že představitelé obecní samosprávy v hojném počtu participovali také na spolkovém životě.
Holice můžeme ve stručnosti charakterizovat jako město mající na konci 19. století
přes pět tisíc národnostně a jazykově jednotných obyvatel. Z průmyslu se v této době prosadilo hlavně obuvnictví. Celková absence většího zastoupení průmyslu byla dána i
pozdním vybudováním železnice. Pokud se pokusíme srovnat situaci v Holicích se situací
v jiných městech narazíme na problém vzájemné odlišnosti jednotlivých měst a z toho vyplývající obtížnost v jejich komparaci. Srovnávat město Holice s dobře zpracovaným
Uherským Hradištěm není úplně vhodné pro zcela odlišnou národnostní situaci obou měst na
konci 19. století.62 Beroun, jehož situace v druhé polovině 19. století je zpracovaná Marií
Tošnerovou je pro srovnání s Holicemi už vhodnější, přesto se ale obě města vyvíjela
poměrně odlišně.63 Beroun byl v osmdesátých letech 19. století srovnatelný počtem obyvatel s městem Holice. Do konce 19. století se však Beroun výrazněji rozrostl (Tošnerová uvádí
téměř 10000 obyvatel v roce 1900), což bylo dáno jeho zprůmyslněním. Jen pro srovnání – Beroun se dočkal železnice o necelých 40 let dříve než Holice. S tím souvisí i rostoucí zastoupení berounských řemeslníků a živnostníků v městské radě, což v Holicích v tak velké
míře nepozorujeme. Rovněž z archivních pramenů nemůžeme vyčíst tak výraznou politickou
angažovanost holických spolků v předvolebním období jako tomu bylo v případě berounských spolků.
Soupis pramenů: SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Pamětní kniha, kn. 1, inv. č. 1.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Pamětní kniha, kn. 2,
inv. č. 2.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Kniha příspěvků, kn.20, inv. č. 20.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Jednací protokoly, inv. č. 7.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Jednací protokoly, inv. č. 8.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Jednací protokoly, inv. č. 9.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Jednací protokoly, inv. č. 10.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Stanovy, kart 1.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Korespondence, kart 1.
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Členové spolku, kart 6. Čoupek, Jiří: Ungarish Hradisch - Bürgertum und Stadtpolitik. In: Bürgertum in der Habsburgermonarchie IX. Kleinstadt-Bürgertum in der Habsburgermonarchie 1862-1914. Hg. Urbanitsch Peter - Stekl, Hannes. WienKöln-Weimar 2000, s 355-381. 63 Tošnerová Marie: Beraun – Im Sog Fortschreitender Industrialisierung. In: Bürgertum in der Habsburgermonarchie IX. Kleinstadt-Bürgertum in der Habsburgermonarchie 1862-1914. Hg. Urbanitsch, Peter - Stekl, Hannes. Wien- Köln-Weimar 2000, s 137-170. 62
SOkA Pardubice, fond Spolek divadelních ochotníků Klicpera Holice, Členky ochotnického spolku, kart 6.
SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Knihy, kn. 1, inv. č. 1.
SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Korespondence a jiné spisy, kart. 1. SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Kniha příjmů a výdajů s doklady, kn. 2, inv. č.2.
SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Kniha příjmů a výdajů s doklady, kn. 3, inv. č. 3.
SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Kniha příjmů a výdajů s doklady, kn. 4, inv. č. 4.
SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Kniha příjmů a výdajů s doklady, kn. 5, inv. č. 5.
SOkA Pardubice, fond Zpěvácký spolek Neptalim Holice, Kniha příjmů a výdajů s doklady, kn. 6, inv. č. 6.
SOkA Pardubice, fond Učitelská jednota Budeč Holice, Pamětní kniha, kn. 1, inv. č. 1. SOkA Pardubice, fond Učitelská jednota Budeč Holice, Matrika členů, kn. 7, inv. č. 7. SOkA Pardubice, fond Učitelská jednota Budeč Holice, Stanovy, kart. 1.
SOkA Pardubice, fond Sbor dobrovolných hasičů Holice, Kniha protokolů tělovýchovné jednoty Sokol, kn.1, inv. č. 1.
SOkA Pardubice, fond Sbor dobrovolných hasičů Holice, Kniha protokolů sboru dobrovolných hasičů, kn. 1, inv. č. 2.
SOkA Pardubice, fond Řemeslnická beseda Holice, Pamětní kniha, kn. 1, inv. č. 1.
SOkA Pardubice, fond Sdružený inventář pozůstalostí Holice-Pardubice-Přelouč. Holub Karel – Rodinné a osobní doklady, doklady vztahující se na provoz pošty v Holicích, kart. 1.
SOkA Pardubice, fond Okrašlovací spolek Holice, Stanovy spolku ze dne 17. 8. 1886, kart. 1. SOkA Pardubice, fond Okrašlovací spolek Holice, Korespondence a jiné spisy, kart. 1.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Matrika obyvatel obce pro příslušníky domácí i cizí číslo 1 Holice I, kn. 275.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Matrika obyvatel obce pro příslušníky domácí i cizí číslo 2 Holice II, kn. 276.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Matrika obyvatel obce pro příslušníky domácí i cizí číslo 3 Holice III, IV, V, VI, VII, kn. 277.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Hlavní seznam voličů, kn. 286, kart. 6.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Seznam voličů I. sboru, kn. 287, kart. 6.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Seznam voličů II. sboru, kn. 288, kart 6.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Seznam voličů III. sboru, kn. 289, kart. 6. SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Hlavní seznam voličů, kn. 302, kart.6.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Volení obecního zastupitelstva a obecních orgánů, kart. 51.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Volby okresní, zemské a říšské, kart. 51. SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Záležitosti zaměstnanců obce, kart. 51.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Osobní záležitosti zástupců obecních, kart. 51.
SOkA Pardubice, fond Městský úřad Holice, Záležitosti spolkové, společenstevní, cechovní, kart. 61.
SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Kniha zápisů o schůzích, kn. 1, inv. č. 1. SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Kniha zápisů o schůzích, kn. 2, inv. č. 2. SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Pamětní kniha, kn. 3, inv. č. 3. SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Kniha přání, kn. 4, inv. č. 4.
SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Korespondence a jiné spisy, kart. 1.
SOkA Pardubice, fond Občanská beseda Holice, Soubor výkazů členských příspěvků, kart. 1.
SOkA Pardubice, fond Místní odbor Národní jednoty severočeské Holice, Aktový materiál svázaný v knihu, kart. 1.
SOkA Pardubice, fond Měšťanská beseda Holice, Kniha členských příspěvků, kn. 1, inv. č. 1. SOkA Pardubice, fond Měšťanská beseda Holice, Kniha členských příspěvků, kn. 2, inv. č. 2.
SOkA Pardubice, fond Měšťanská beseda Holice, Kniha členských příspěvků, kn. 3, inv. č. 3.
SOkA Pardubice, fond Měšťanská beseda Holice, Hlavní účet příjmů a výdajů, kn. 4, inv. č. 4.
SOkA Pardubice, fond Měšťanská beseda Holice, Výkaz příjmů a vydání od 1. 4. 1867 do 8. 3. 1868, kn. 5, inv. č. 5.
SOkA Pardubice, fond Měšťanská beseda Holice, Zbytky spisů, fasc. 1.
SOkA Pardubice, fond Měšťanská beseda Holice, Seznam členů, fasc. 1.
SOkA Pardubice, fond Krejcarový podpůrný spolek Holice, Opis stanov spolku, inv. č. 2. SOkA Pardubice, fond Krejcarový podpůrný spolek Holice, Korespondence, inv. č. 3.
SOkA Pardubice, fond Krejcarový podpůrný spolek Holice, Zpráva o činnosti spolku, inv. č. 4.
SOkA Pardubice, fond Krejcarový podpůrný spolek Holice, Účty příjmů a výdajů, inv. č. 5. SOkA Pardubice, fond Bruslařský klub Holice, Pamětní kniha, kn. 1, inv. č. 1.
SOkA Pardubice, fond Bruslařský klub Holice, Jednací protokol, kn. 2, inv. č. 2.
Seznam použité literatury:
• Císař, Jan - Mohylová, Věra: Historie divadelní Pardubic a okolí. Pardubice 2002.
• Fasora, Lukáš – Kladiwa, Pavel: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 18501918. Koncept a dílčí výsledky výzkumu. ČČH 102,2004, s. 796-827. • Hladík, Pavel: Holice. Kapitoly z historie města. Holice1980.
• Hladík, Pavel – Kment, Miloslav: Holice. Historický lexikon 1336-2002. Holice 2002.
• Hledíková, Zdeňka - Janák, Jan – Dobeš, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. Praha 2005.
• Kladiwa, Pavel: Moravskoostravské politické spolky a formování občanské společnosti na přelomu 19. a 20. století. Slezský sborník 2001, s. 241-263.
• Kladiwa, Pavel: Stav bádání k problematice formování a vývoje občanské společnosti v 19.
(18.) století. Srovnání frankfurtského, bielefeldského a vídeňského projektu na téma Bürgertum. Slezský sborník 2002, s. 124-143.
• Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 2, H-Kole. Praha 1997.
• Machačová, Jana - Matějček Jiří: K vývoji obecné kultury v českých zemích v období 17811989. Slezský sborník 2005, s. 81-117.
• Machník, Josef (ed.): Almanach spolku divadelních ochotníků “Klicpera” v Holicích 18801930. Holice 1930.
• Malíř, Jiří: Od spolků k politickým stranám: vývoj politických stran na Moravě v letech 1848-1914. Brno 1996.
• Malíř, Jiří: Staročeši a mladočeši v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Brno 1998.
• Šafařík, Antonín – Pospíšil, Otokar: Holice: Obraz vývoje a současnosti. Holice 1911. • Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha 1982.
• Urbanitsch, Peter – Stekl, Hannes (Hg.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie IX. Kleinstadtbürgertum in der Habsburgermonarchie 1862-1914. Wien- Köln-Weimar 200
