OBSAH Úvod
....................................................................................................................................................2
TEORETICKÁ ČÁST 1. Kompetence učitele ve vztahu k žákům se SPUCH...............................................................................3 1.1 Sociální kompetence ve vztahu k žákům se SPU. .......................................................................... 4 2. Specifické poruchy učení ......................................................................................................................5 2.1 Dyslexie.......................................................................................................................................... 6 2.2 Dysortografie ................................................................................................................................. 8 2.3 Dysgrafie ...................................................................................................................................... 10 2.4 Dyskalkulie ................................................................................................................................... 12 3. Specifický přístup k žákům se specifickými poruchami učení ...........................................................17 3.1 Jsou učitelé dobře připraveni na práci s žáky se SPUCH?............................................................ 20 3.2 Využití ICT, iPadů a interaktivní tabule ve výchovně vzdělávacím procesu u žáků se speciálními potřebami .......................................................................................................................................... 21 3.3 Legislativní rámec základního vzdělávání v České republice....................................................... 23 4. Inkluze je vzájemná cesta ...................................................................................................................25 PRAKTICKÁ ČÁST 5. Kazuistiky žáků....................................................................................................................................26 Závěr
..................................................................................................................................................74
1
ÚVOD Čtení a psaní jsou společně s mluvenou řečí základními komunikačními kanály, sloužící k dorozumění a získávání nových informací. Tyto dovednosti jsou v naší společnosti stále nedoceněné, přestože jde o předpoklad dalšího vzdělávání a schopnosti chápat i orientovat se ve světě. Snížená schopnost naučit se číst a psát může vycházet z přítomnosti specifických poruch učení, které jsou většinou původci školního neprospěchu. Je zřejmé, že tyto poruchy mají dopad na celý život člověka. Právě proto je dlouhodobým cílem pedagogů poruchy u žáků co nejvíce eliminovat a pracovat s nimi. Vždyť specifické poruchy učení i chování mají tak dopad na organizaci i kvalitu celého života člověka. Důležité je právě u těchto žáků pěstovat zdravé sebepojetí a sebehodnocení. Nepřipustit znevažování schopností žáka ze strany pedagogů, rodičů nebo vrstevníků. Právě adekvátní sebehodnocení a pochopení svých kladů a záporů vede člověka k nalezení optimálního místa v životě. Nesporným kladem tohoto sborníku je bohatství kazuistik, přibližujících na konkrétních případech problémy, poruchy a jejich řešení či nápravu. Jde o skupinu žáků středních škol nebo středních odborných učilišť. Čtenář se tak díky konkrétním příkladům dozví, co se stalo, jak to probíhalo, jak se zachovat a co dělat. Pedagogové si tak uvědomí, že nejde jen o nauku, ale o konkrétní životy, které se ocitly v závažných nebo krizových situacích. Kazuistiky napsali pedagogové Střední školy stavební a technické v Ústí nad Labem a pedagogové Střední školy pedagogické, hotelnictví a služeb, Litoměřice. Tímto jim všem patří velké poděkování za to, že se zabývají problémy žáků a snaží se je řešit. Poukazují na problémy života, které čas od času vstupují do života žáků, ale někdy i našeho.
2
TEORETICKÁ ČÁST 1. KOMPETENCE UČITELE VE VZTAHU K ŽÁKŮM SE SPUCH. Školství se za poslední léta výrazně změnilo, což s sebou nese změnu i v kompetencích pedagoga. Profesní kompetence pedagogického pracovníka jsou souborem profesních dovedností, vědomostí, zkušeností, osobních postojů, hodnot umožňující výkon pedagogické profese. Dnešní pedagog musí obstát v nových podmínkách, měl by využívat nové metody a odlišné formy, než tomu bylo před 10-ti lety. Nejvýznamnější změny můžeme sledovat v oblasti kurikulární reformy (rámcově vzdělávací školní programy), ve které se výrazně zvýšily a rozšířily nároky na učitele, ale i žáka. Učitel musí disponovat řadou kompetencí, které získává v průběhu svého profesního života. Důležitou úlohou je získávání vlastních zkušeností, které učitel nabývá vlastní pedagogickou praxí. Mezi profesní kompetence, kterými učitel musí disponovat, aby byl schopen efektivně pracovat s žáky se SPUCH, řadíme: schopnost primární diagnostiky teoretické znalosti o problematice SPUCH a jejich aplikace do procesu vzdělávání využívání vhodných postupů, metod a forem vzdělávání, které jsou optimální pro žáka se SPUCH schopnost popsat projevy žáka s možnou SPUCH schopnost efektivního hodnocení žáka se SPUCH schopnost analýzy pedagogické dokumentace, pochopení diagnostických výstupů z pedagogicko-psychologické poradny vytvoření efektivního individuálního vzdělávacího plánu
3
1.1 Sociální kompetence ve vztahu k žákům se SPU. Jednou ze základních kompetencí je schopnost týmové práce. Třídní učitel musí spolupracovat s ostatními pedagogy, kteří v dané třídě vyučují a tím podporují žáka se SPUCH. Nutná je i všestranná spolupráce s rodiči. Velmi důležitá je i také spolupráce s pracovníky pedagogicko-psychologických poraden, které učitel musí brát jako své partnery, jelikož vzájemně komunikují a společně žáka posuzují a hodnotí. Další sociální kompetencí, je schopnost čelit konfliktním situacím. Ve vzdělávacím procesu s žáky se SPUCH může často docházet ke konfliktním situacím, a to jak mezi učitelem a žákem, učitelem a rodiči, popř. mezi učiteli navzájem. Nejčastěji ale dochází ke konfliktům mezi žáky dané třídy. Příčiny mohou být různé. Faktory mohou být biologické i sociální a působí ve vzájemné interakci. Další nezbytnou kompetencí, kterou učitel potřebuje je komunikativnost. Úroveň komunikativnosti je nezastupitelná ve všech situacích ve škole. Důležitou a často opomíjenou kompetencí je schopnost empatie. Učitel by měl být schopný porozumět emocím a motivům žáka. Pochopit proč žák jednal tak, jak jednal a vytvořit si na konkrétní situaci svůj názor. Další neméně důležitou kompetencí je spravedlnost. Každý žák by měl pociťovat spravedlivý přístup ze strany učitele. Obzvlášť, když se jedná o třídu, kde jsou zastoupeni žáci i z jiného sociokulturního prostředí či z jiné etnické menšiny. Také potřeby žáka se v procesu vývoje mohou měnit a pro učitele je nezbytné se těmto měnícím se podmínkám přizpůsobit. Nakonec je pro učitele důležitý smysl pro humor a pozitivní přístup k výuce i zátěžovým situacím.
4
2. SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ Termín specifické poruchy učení pro vás jistě není neznámý. Odborná česká i zahraniční literatura přináší celou řadu různých definic (SPU). Podstata všech definic je však stejná. Velmi známá a užívaná definice prof. Zdeňka Matějčka (Dyslexie, 1995), který chápe specifické poruchy učení jako neschopnost (nebo sníženou schopnost) naučit se číst, psát a počítat pomocí běžných výukových metod za přiměřené inteligence a sociokulturní příležitosti. To znamená, že tyto poruchy učení nevznikají z vnějších příčin. Jsou totiž vrozené nebo získané v raném dětství, a to v důsledku často jen drobného poškození v období před narozením, při narození nebo po narození. Další významnou roli hraje dědičnost, kombinace dědičnosti nebo jiné další faktory. Příčina se uvádí v souvislosti s poruchou spolupráce mozkových hemisfér nebo s neurohumorální činností mozku a s poruchami vývoje dítěte. Intelektové schopnosti však nemusí být narušeny (často průměrné až nadprůměrné). Jsou ale porušené funkce, které jsou potřebné pro učení se čtení, psaní a počítání, a to funkce: percepční (vnímání) kognitivní (poznávací) – porušena schopnost koncentrace, pozornosti, paměti, řeči, myšlení, matematické představy senzomotorické funkce (propojení percepčních, poznávacích a motorických funkcí) motorické (pohybové) – porušena jemná i hrubá motorika končetin, může být porušena i motorika mluvidel nebo souhry pohybů. Intelektové schopnosti nebývají narušeny, porušeny jsou však funkce, které jsou potřebné pro učení se čtení, psaní a počítání. Pro rozpoznání skutečné příčiny problémů dítěte a stanovení opatření je nutná pedagogika, psychologická a speciálně pedagogická diagnostika, kterou provádí pedagogicko-
5
psychologická poradna nebo jiné odborné pracoviště. Výsledkem diagnostiky je určení jednotlivých specifických poruch učení, popř. stanovení jiných příčin problémů dítěte. Nejčastější poruchy učení (SPU) jsou: specifické potíže se čtením (dyslexie) specifické potíže se psaním (dysgrafie) specifické potíže s pravopisem (dysortografie) specifické potíže s počty (dyskalkulie) Za méně časté jsou považované: specifická porucha kresebných dovedností (dyspinxie) specifickou poruchu hudebních dovedností (dysmúzie) specifické vývojové poruchy učení je porucha motorické funkce (dyspraxie).
2.1 Dyslexie Dyslexie patří k poruchám, ve kterých se projevují obtíže ve čtení. Čtení je buď pomalé, namáhavé, neplynulé, s menším výskytem chyb nebo naopak rychlé, se zvýšenou chybovostí. Při čtení se projevují specifické chyby: záměny písmen tvarově podobných (b-p-d, a-e-o, m-n) vynechávky písmen, slabik, slov, vět přesmykování slabik vynechávky diakritických znamének (háčků, čárek) domýšlení koncovek slov Dochází tak k nesprávnému čtení, až komolení slov. Často se setkáváme s tím, že žák používá chybnou techniku čtení tzv. dvojí čtení, kdy si žák přečte potichu slovo, a pak teprve nahlas.
6
Pokud nesprávná technika čtení přetrvává, žák ve čtení stále více zpomaluje a často mu uniká hlavně obsah. Žáci s dyslexií mívají problémy s intonací a melodií věty a při čtení nesprávně hospodaří s dechem. Někdy neudrží pozornost na řádku, přeskakují je a obecně se hůře orientují v textu. Časté jsou i problémy v porozumění a reprodukci textu. Žák si nepamatuje, co četl, reprodukce je nesprávná (příliš se soustředí na výkon čtení). Někdy je chaotická, bez logické posloupnosti). Někdy dochází ke zkreslení porozumění v důsledku špatně přečtených slov. Často jsou pak problémy při práci s textem (v literatuře, v naukových předmětech na středních školách). Mnoho žáků se se svými nezdary vyrovnávají těžce – nejenže získávají negativní vztah ke čtení, ale i dalším předmětům, vyučujícím, atd. Objevují se i různé psychosomatické obtíže (bolesti hlavy, ranní nevolnost, poruchy řeči, tiky, nespavost, podrážděnost). Mnohdy se setkáme s negativními dopady i v chování. Žák má snahu na sebe upozornit, chce „vyniknout“ v něčem jiném. Proto na sebe upozorňuje útěkem, záškoláctvím, agresivitou či jinými nevhodnými formami. Doporučuje se tak řešit situaci včas. Nejlépe s pomocí školního psychologa, speciálního pedagoga či s pomocí pedagogicko-psychologické poradny. Pokud je u žáka diagnostikovaná dyslexie, má ve školním zařízení nárok na IP–individualní péči. Při potřebě intenzivní péče je vypracován individuální vzdělávací plán (IVP). Protože důležitou podmínkou jeho naplňování je získat ke spolupráci žáka, rodiče a vyučující. Je důležité, aby žák získával v průběhu vzdělávání zpětnou vazbu a prožíval drobné úspěchy. Jak žákovi s dyslexií pomoci? Vyjádřit žákovi podporu, nabídnout konkrétní pomoc. Zajistit reedukaci, mít přehled o aktuální situaci žáka. Nevyvolávat žáka k hlasitému čtení před celou třídou, pozor na negativní reakce žáků. Respektovat často pomalejší tempo čtení.
7
Na chyby neupozorňovat s negativním emocionálním nábojem. Nekárat, netrestat, když po vyvolání neví, kde se čte. Umožnit používání potřebných pomůcek. K domácí přípravě zadávat pouze přiměřený text. U doporučené literatury umožnit přečtení pouze přiměřené části, využívat zvukové nahrávky. Oceňovat drobné úspěchy. V cizím jazyce je dobré upřednostnit „sluchovou cestu“. Co nejvíce uplatňovat názornost, didaktické pomůcky, dramatizaci, modelové situace, řešení problémů atd. V matematice mohou mít žáci potíže při čtení slovních úloh – je nutné nechat více času na přečtení, popř. zkontrolovat správnost zadání. Zvážit, zda text, se kterým má dítě pracovat, je pro něj zvládnutelný. Zvýšenou pozornost je proto třeba věnovat i rozboru postupů, druhů chyb. U diktátů mívají žáci problémy s přečtením toho, co napsaly – je nutné poskytnout více času na kontrolu. Nesmíme zapomínat na to, že i při úspěšné reedukaci dyslexie přetrvává u žáků celkově nižší úroveň čtenářských dovedností. Měli bychom dělat všechno proto, aby se žáci s dyslexií dokázali zapojit do běžného života a byli schopni konkurovat na trhu práce. Žáci by měli dosáhnout na plnohodnotné uplatnění ve svém životě a zažít pocity úspěchu.
2.2 Dysortografie Dysortografie patří k poruchám, které přetrvávají i do dospělosti. Můžeme se tedy s ní snadno setkat i na středních školách. Jedinec s poruchou dysortografie bývá někdy při
8
chybovosti v písemném projevu vnímán jako hloupý nebo nevzdělaný. Reedukační proces bývá u této poruchy náročný a dlouhodobý…
Student 2. ročníku SŠ Já češtinu nenávidím. Odborné předměty mi jdou, ale z češtiny jsem musel dělat reparát. I když jsem se snažil gramatiku naučit, mám v ní zmatek, a stejně pak většinu zapomenu. Česká gramatika se prostě nedá naučit, u mě je to jen boj o přežití. Jak se cítí a co prožívá dítě s dysortografií? Někdy musíme vnímat nebo reagovat na hovor v místnosti, kde je hluk, jiné zvuky nebo hrající hudba. Slyšíme sice, co nám druhý říká, ale mnohdy nerozumíme přesně, co říká. Dochází ke zkreslování, sluchovým klamům. Výraz „slyším, ale nerozumím“ přesně takovou situaci vystihuje. Vzpomeňte si na situaci, kdy jste opakovaně požádali o zopakování informace a opět jste jí nerozuměli. Nezachytili jste jí celou nebo jste jí neporozuměli správně. Člověk se většinou cítí trapně, nepříjemně. Má pocit, že si o něm ten druhý myslí, že je neschopný nebo hloupý. Podobné pocity prožívají děti s dysortografií zejména při psaní diktátů. Někdy může být takový záznam kvůli zvýšené chybovosti zkreslený. Proto je někdy lepší dávat dětem informace předtištěné nebo je alespoň napsat na tabuli, jelikož při opisu většinou již k tak velkému zkreslení nedochází. Studenti na střední škole mívají potíže např. i se zápisy z výkladů učiva, se psaním diktovaných textů apod. Kvůli poruše fonematického sluchu se u žáků s dysortografií vyskytují problémy i při výuce cizích jazyků, a to zejména těch, kde se výrazně liší psaný projev od mluveného. Z tohoto hlediska bývá nejobtížnějším jazykem pro děti s dysortografií francouzština a angličtina. Při výuce cizích jazyků je proto nutné přistupovat k dítěti podle jeho individuálních potřeb
9
a potíží. Některé potíže se objevují i v důsledku omezeného jazykového citu a malé slovní zásoby. U žáků vždy záleží na konkrétních projevech poruchy a jejím stupni – u některých jedinců se jedná jen o drobné potíže (občasné chybování při psaní diktátu i při psaní přepisu). To má často negativní dopad na prožívání a psychiku žáků. Trpí pak pocity méněcennosti, sníženého sebevědomí a sebepojetí. Může se jednat o děti zvýšeně úzkostné, jiné tyto pocity kompenzují nevhodným chováním, předváděním se atd. Někdy se setkáváme s rezignací a apatií. Děti přestanou mít snahu učit se, chybí jim motivace. Proto je velmi důležité podchytit poruchu co nejdříve a zajistit patřičnou nápravu. Napomáhat k reedukaci správnými metodami, formami a strategiemi. Cílem je odstranit poruchu tak, aby žákům nekomplikovala další vzdělávání a nepůsobily problém ani v reálném životě.
2.3 Dysgrafie Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu, zejména psaní. Jaké problémy má dítě s dysgrafií? Žák s poruchou dysgrafie má problémy s osvojováním, zapamatováním a pohotovým vybavováním písmen, zachováním správných tvarů písmen (žáci nedotahují, nedopisují písmena, špatně navazují a nedodržují jejich velikost). Někdy se objevují chyby se stanovením hranice slov v písmu. Taktéž držení psacího náčiní nebývá správné – je neuvolněné, křečovité. Nesprávným úchopem se snižuje kvalita písma. Tempo psaní je pak pomalejší. Setkáváme se rovněž s nevhodným způsobem sezení. Někdy žák ve snaze o co nejlepší výkon sklání příliš nízko hlavu. Mnohdy bývá narušena i rytmicita psaní (je
10
neplynulé, trhané). U žáků s dysgrafií je písmo obvykle snížené kvality (hůře čitelné až nečitelné). Velmi častá je zvýšená chybovost při psaní – především záměny tvarově podobných písmen (např. S-Z) nebo tvarově podobných číslic (6-9, 3-8). V písemném projevu se setkáváme s velkým množstvím škrtanců, přepisů, nadměrným gumováním nebo zmizíkováním. Protože vlastní psaní pro žáky s dysgrafií obvykle znamená zvýšené úsilí, rychleji se unaví (při psaní delšího rozsahu se potíže často vystupňují). Žáci s dysgrafií vnímají akt psaní jako problém, čímž se jejich stres ještě prohlubuje. Tím spíše nedokážou dělat všechny operace, které jsou nutné pro správné psaní. Patrné proto bývá i psychické napětí v průběhu psaní. Dysgrafie mívá vliv i na jiné formy grafického projevu, např. rýsování nebo kreslení. Je proto nutné si uvědomit, že obtíže žáků s dysgrafií se neomezují pouze na psaní, ale pronikají do většiny vyučovacích předmětů. Vhodný přístup k dítěti s dysgrafií Velmi důležitým, často i rozhodujícím faktorem je přístup ostatních lidí (rodičů, vyučujících, spolužáků, sourozenců). Žáci často narážejí na nepochopení, jsou nuceni psát úkoly nanečisto nebo je přepisovat, mají snížené známky za špatnou kvalitu. Často musí psát úkoly „navíc“. Díky tomu se kvalita písma stále snižuje a narůstá odpor k psaní, potažmo i ke školní práci. Nevhodný přístup může mít negativní dopad na žáka a dokonce ohrozit jeho zdravý psychický vývoj. Často vede ke sníženému sebepojetí – žák pak hledá náhradní mechanismy, jak uspět (šaškování, záškoláctví, agresivitu, atd.) Žáky učíme pro život. Reedukace je jen jedním ze způsobů, jak se vypořádat s projevy poruchy. Člověk se musí naučit se svou poruchou žít, umět ji kompenzovat tak, aby mu nebránila ve studiu, v práci, v úspěšném životě.
11
2.4 Dyskalkulie Dyskalkulie je specifická porucha, týkající se počtu a matematických funkcí. Podkladem této poruchy učení jsou nejčastěji obtíže ve zrakovém a sluchovém vnímání, pravolevé a prostorové orientaci, ve zrakové a sluchové paměti, ale i v posloupnosti, propojení jednotlivých funkcí, schopnosti koncentrace pozornosti a v senzomotorické koordinaci. Příčiny této poruchy jsou vnitřní: bývají poškozena centra související s vyzráváním matematických funkcí. Typy dyskalkulie: Verbální – je narušeno chápání matematické terminologie, vázne slovní označení množství, počtu, operací, matematických znaků. Grafická – je narušena schopnost zaznamenávat matematické symboly (zápis čísel, písemné sčítání a odčítání, písemné násobení, dělení, problémy v geometrii). Praktognostická – narušena je matematická manipulace s předměty, symboly. Ideognostická – vázne chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi – žák není schopen uvědomit si souvislosti a vzájemné vztahy, obtíže se též projevují při řešení slovních úloh. Lexická – spočívá v neschopnosti číst správně matematické symboly, matematické znaky, ale i číslice nebo čísla. U čísel dochází k záměnám pozice jednotlivých číslic, k záměnám tvarově podobných číslic, problémy při provádění matematických operací.
12
Projevy podobné dyskalkulii O dyskalkulii se nejedná v těchto případech, přestože projevy mohou být podobné: Kalkulastenie – podstatou je mírné narušení matematických schopností vznikající na základě nedostatečné stimulace ze strany školy či rodinného prostředí. Hypokalkulie – matematické schopnosti jsou nižší, ne však natolik, aby se jednalo o specifické poruchy učení, jsou v pásmu podprůměru, rozumové schopnosti jsou průměrné a rodinné prostředí je přiměřené. Často můžeme slyšet „ člověk nemá na matematiku buňky". Oligokalkulie – žák má snížené matematické schopnosti v důsledku snížení rozumových schopností. Akalkulie – jde o ztrátu již nabytých početních operací, příčinou je často mozková léze. Parakalkulie – výrazné obtíže spojené se závažným duševním onemocněním. Jak pomoci dětem s dyskalkulií v procesu vzdělávání: 1. Podle aktuální potřeby žáka umožnit používání názorných pomůcek, jako jsou tělesa, matematicko-fyzikální tabulky, tabulky pro převody jednotek. 2. Názornost a manipulace s předměty tak dlouho, dokud žák nezíská jistotu. 3. Prodloužit fázi vyvozování a upevňování nového učiva. 4. Kontrolovat pochopení zadání úkolu či instrukce. 5. V případě potřeby umožnit žákovi zaznamenávání pomocných výpočtů, mezisoučtů apod. 6. Při opakovaném ulpívání na chybném postupu dát šanci na opravu, rozfázovat jednotlivé kroky. 7. Zadávat pouze úkoly pro žáka zvládnutelné. 8. Omezit nebo vyloučit časově limitované úkoly.
13
9. V případě potřeby umožnit žákovi zaznamenávání pomocných výpočtů. 10. Poskytnout dostatek času na kontrolu. 11. Kontrolní práce zadávat po předchozí přípravě. 12. Do hodnocení nezahrnovat jako chybu to, co žák nestihl! 13. U slovních úloh poskytnout oporu a vedení, sledovat postup po jednotlivých krocích, využívat kontrolu správnosti postupu. 14. V geometrii používat názorné pomůcky. 15. Oceňovat snahu, povzbuzovat dítě pozitivně, hodnotit i dílčí správné kroky v řešení. 16. Respektovat pomocné kroky do stádia automatizace. 17. Preferovat ústní ověření, je-li v něm žák úspěšnější. 18. Respektovat individuální tempo žáka. 19. Častěji poskytovat zpětnou vazbu. 20. Ověřovat porozumění zadání úkolů. 21. Pomoci žákovi s vytvořením struktury učiva. 22. Využívat možnosti rozvolnění, rozložení učiva nebo redukce odpovídající možnostem žáka. Reedukace dyskalkulie Reedukace bývá komplikovaná a dlouhodobá – často je nutné využít rozvolnění nebo redukce obsahu učiva. Je určitě vhodné používat pomůcky i kompenzační mechanismy. Dyskalkulie bývá u dětí diagnostikována často již v mladším školním věku. Při nápravě musíme vycházet z konkrétní problematiky žáka, většinou je nutné využívat ústní propojení s manipulací, názorem a tzv. „rozkrokováním“ postupů. Cílem je dovést žáka k pochopení a automatizaci. Co je opravdu důležité, je zabránit negativním reakcím okolí (netrpěliví, negativní nebo kritičtí rodiče, učitelé) a naopak oceňovat každý drobný pokrok žáka a efektivně pracovat
14
s chybou. U starších žáků s dyskalkulií se velmi osvědčilo matematické portfolio. Toto portfolio si student vytvoří sám za pomoci pedagoga. Do desek s kruhovou vazbou si do prospektových obalů vkládá „vytvořené návody, pomocníčky“. Ty by měly obsahovat nadpis učiva a hlavně řešení rovnic nebo příklady jiných matematických operací, popř. vzory a popisy jednotlivých kroků postupu. Je třeba využívat jednoduché formulace pochopitelné pro žáka, nikoli však tyto postupy nadiktovat. Pokud je to možné, je vhodné využívat vizualizaci, jednoduché nákresy, šipky, různá schémata. V období, kdy si žák upevňuje učivo se snaží portfolio stále využívat. Zejména při chybě se nikdy nestačí spokojit jen se slovním komentářem nebo známkou, vždy je třeba vyhledat příslušnou kartu v portfoliu a znovu si ji projít. Kontrolou správnosti je to, že pokud si žák potřebuje některou starší látku připomenout a najde si příslušnou kartu, na postup se pak rozpomene snadno. Žáci pak nabývají větší jistoty, samostatnosti, zklidní se a začnou si věřit. Jsou schopny učivo pochopit a uplatňovat dané postupy. Je velmi pravděpodobné, že děti s dyskalkulií budou mít potíže nejen v matematice, ale všude tam, kde se matematika užívá, např. ve fyzice při výpočtech, v chemii, vlastně všude, kde se používají čísla a číslice. Problémy mohou nastat i v zeměpise nebo v dějepise při chápání časové osy, užívání letopočtů, atd. Jak poskytnout první pomoc? 1. Nejprve zkuste zbavit žáka obav z matematiky. 2. Zjistěte, která část učiva matematiky je pro žáka problematická. 3. Snažte se identifikovat příčinu poruchy (např. nerozumí operacím…) 4. Vyberte vhodná reedukační cvičení, kterým bude žák rozumět. 5. Posuďte, kdy je vhodné volit kompenzační pomůcky, např. kalkulátor. 6. Vybírejte zajímavé příklady a hádanky, abyste žáka zaujali.
15
Při každém sebemenším úspěchu žáka je pochvala velmi důležitá. I když postupuje po malých krocích, pro žáka to znamená velký kus práce. Pocit úspěchu, atmosféra, nepřetěžování, veselé zážitky, učení hrou, ale také důslednost a systematičnost jsou předpoklady úspěšné práce s těmito žáky. Učitelé i rodiče by měli k práci s žákem s poruchou učení přistupovat s kvalifikovanou odborností a znalostí problémů dítěte.
16
3. SPECIFICKÝ PŘÍSTUP K ŽÁKŮM SE SPECIFICKÝMI PORUCHAMI UČENÍ V současné školské legislativě jsou žáci se specifickými poruchami učení (SPU) označovány jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Tito žáci potřebují nejen individuální přístup ze strany učitelů, ale i jiné didaktické postupy, výukové metody, speciální pomůcky a různé způsoby hodnocení. Výstupy z vyšetření umožňují zvolit konkrétní postupy, nápravy, efektivní postupy učení ve škole, způsob hodnocení a vhodný přístup k dítěti. Pedagog pracující s žáky se specifickými poruchami učení a chování by měl být empatický a hlavně trpělivý. Měl by znát rodinné prostředí žáka, popř. čím konkrétní žák prochází a s čím „bojuje“. Také by podle toho měly být kladeny nároky na žáka. Ve výuce jsou důležité zásady posloupnosti, přiměřenosti a soustavnosti. Učitel by měl také využívat metody názoru a zážitku. Pedagog, který vzdělává žáky se SPUCH by měl také respektovat tempo a individualitu žáka. „Žák s problémovým chováním je žák, který svými výkony ve školní práci, popř. svým chováním nesplňuje očekávání učitele“ (Bartoňová, Vítková, 2007, s. 89). Svými reakcemi, postoji znamená pro učitele přítěž, protože vyžaduje jeho speciální pozornost. V rámci úspěšného zařazení žáků do vzdělávání je významné využití speciálních pedagogických metod a forem práce a menší počet žáků ve třídě. Dalšími podmínkami jsou: odpočinkový kout pro relaxaci sportovní aktivity zajištění vhodné dopravy žáků, aby se předcházelo záškoláctví zájmové činnosti
17
Pokud se jedná o silnou poruchu chování, může být na základě vyšetření vypracován individuální vzdělávací plán, o který by měli rodiče požádat a také se na něm určitou měrou podílet. Individuální plán by se měl v průběhu roku měnit podle potřeb žáka. Pedagogickopsychologická poradna by měla zhodnocovat jeho plnění a postupy. Učitel, který pak žáka vzdělává, by měl dostat konkrétní doporučení: chválit za vhodné chování a pokroky nekárat dítě za projevy, které jsou typické pro LMD, ADHD, ADD pracovat v kratších úsecích žák nebude vystavován takovým činnostem, ve kterých díky své poruše nemůže podávat optimální výkon umožnit pohyb, pohybové hry v průběhu vyučování umožnit krátkou relaxaci, odpočinek umožnit změnu pracovní polohy nehodnotit to, co žák nestihl dokončit preferovat ústní zkoušení, před psaným posadit žáka před sebe, nejlépe samotné nebo vedle klidného dítěte umožnit zrakovou oporu u diktátu, dát zadání předem předepsané zkrácený diktát, diktovat ob větu, používat doplňovačky seznamte i ostatní učitelé se specifiky jeho poruchy, metodami hodnocení a tolerance při vysvětlování látky, volte jasná, srozumitelná slova a krátké věty mějte trpělivost s jeho pomalým tempem neporovnávejte výsledky žáka s ostatními žáky, ani nesrovnávejte výkony s SPU mezi sebou (stupně poruch se mohou odlišovat) naučte žáka systematicky pracovat, objevovat své schopnosti dohlédnout na plnění domácích úkolů
18
chválit za malé pokroky, motivovat, dejte žákovi možnost zažít úspěch při klasifikaci použít specifický přístup vytvoření vstřícné atmosféry ve třídě Velmi významný je přístup a spolupráce rodičů. Pro učitele je nezbytná velmi dobrá znalost žáka, jeho rodinné prostředí a práce. V současné době je však mezi školou a rodiči stále komunikační bariera, která souvisí s nedostatkem vzájemné důvěry. Nezbytnou podmínkou je vhodné materiální vybavení školského zařízení. Jde o zajištění dostupnosti žáka do školy a využívání technických i didaktických pomůcek při výuce. Významné požadavky jsou kladeny i na pracovníky školy. Úloha ředitele je důležitá v rozhodování o přijetí žáka a zajištění všech nezbytných podmínek pro jeho vzdělávání. U ostatních pedagogických pracovníků je důležité pochopení a respektování potřeb žáka se SPUCH. Důležitý je také počet žáků ve třídě. Do skupiny specifických poruch učení patří i žáci se sociálním znevýhodněním. Jsou to žáci z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním a ekonomickým postavením, žáci z minoritní romské populace a z přistěhovaleckých rodin. U žáků cizinců je nedostatečná znalost cizího jazyka. Proto věnujeme pozornost osvojení českého jazyka, seznámení s českým prostředím, tradicemi a kulturními zvyklostmi. Na druhé straně se seznamujeme a respektujeme jejich tradice a zvyky. Možnosti, jak pomoci žákům se SPUCH: uvolňovací cvičení před psaním aplikovat zásadu „často, ale v menším rozsahu“ používat vhodné psací náčiní umožnit změnu pracovní polohy, krátkou relaxaci využívat potřebné pomůcky
19
využívat v sešitech pomocnou liniaturu diktát nahradit doplňovacím cvičením, psaním ob větu, popř. psát pouze část cizí jazyk – upřednostňovat ústní projev matematika – odlišit chyby způsobené nedostatečným zvládnutím učiva od chyb vzniklých nesprávným opisem naukové předměty – při ověřování hodnotit pouze obsahovou správnost, umožnit alternativní formy zápisu učiva (kopie zápisů od spolužáků, zápis učiva nahradit tištěnou verzí nebo hlasovou). respektovat pomalejší tempo psaní – upřednostnit kvalitu před kvantitou respektovat sníženou kvalitu grafického projevu, ocenit snahu, hodnotit s tolerancí při ověřování vědomostí preferovat ústní projev v písemném ověřování volit spíše práce menšího rozsahu
3.1 Jsou učitelé dobře připraveni na práci s žáky se SPUCH? Integrovat dítě s SPU je možné v případě, že má velmi inteligentní a skvělou učitelku, která má zvládnuté metodiky práce s těmito dětmi. V případě těžší formy poruchy je dobré, když mohou chodit děti do třídy s menším počtem žáků a se speciálním pedagogem. Je to lepší, než když opakovaně selhávají a putují ze školy na školu. Učitelé by měli vědět jak s žáky pracovat, co tolerovat, co vyžadovat, měli by rozlišit důsledek specifické poruchy učení a třeba problémy v rodině od obyčejného lajdáctví. Na druhé straně – pokud v běžné třídě s pětadvaceti žáky je pět těžších dyslektiků, nemá učitel nejmenší šanci jim poskytnout takovou péči, jakou potřebují. Snížit počet žáků ve třídě není finančně udržitelné. Ale nejde jen o peníze, jde i o efektivitu a náročnost práce ve třídách. Kdo v takové třídě neučil, nedovede si představit, jaká je to práce. Učitelé z pedagogických fakult, kteří do školy nově přicházejí, by měli mít všeobecný přehled o specifikách dětí s SPU, schází jim ale nedostatečná praxe.
20
Připravují tedy pedagogické fakulty dostatečně pedagogy pro práci s dětmi s SPU? Zda jsou absolventi v této oblasti připraveni, se ale nedá jasně říci. Záleží jen na nich a na jejich zájmu, jestli tuto oblast preferují. Záleží také na nabídce v předmětech, ze kterých si mohou vybírat. Co se praxe týká, rozsahem i kvalitou je v současnosti praxe studentů v MŠ a ZŠ na velmi vysoké úrovni. A při ní se v rámci inkluzivního trendu studenti setkávají i s dětmi se speciálními potřebami a mají možnost vyzkoušet si tak jiné metody a formy práce. Vzdělávání pedagogům nabízí DYS-centrum o.s. i řada dalších vzdělávacích organizací.
3.2 Využití ICT, iPadů a interaktivní tabule ve výchovně vzdělávacím procesu u žáků se speciálními potřebami Učitelé mohou žákům nabídnout mnohem zábavnější a méně stereotypní formu výuky, z nichž nejčastěji je využívaná interaktivní metoda. Speciální softwarové programy by měly být běžnou součástí výukového prostředí žáků se speciálními potřebami, a to na všech typech škol. Tyto programy lze považovat za významný motivační prvek pro školní práci a zároveň zvyšují samostatnost žáků při plnění dílčích úkolů na počítači. Výběr speciálního softwaru záleží na vzdělanosti a přehledu vyučujícího. Je na učiteli jakým způsobem zakomponuje využití výukového či jiného speciálního programu do vzdělávací jednotky. Pedagog musí sledovat vytyčené vzdělávací cíle ale i možnosti a specifické zvláštnosti žáků se speciálními potřebami. Pokud výběr softwaru proběhne optimálně, stává se významným prostředkem edukace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Využití IT na podporu rozvoje znalostí dětí se SPU jsou volně dostupné výukové hry www.dys2.org, které využívají především speciální pedagogové. Na stránkách je k dispozici téměř 300 her zaměřených na sluchové, zrakové vnímání a prostorovou orientaci.
21
Výhody interaktivní tabule Práce s interaktivní tabulí může být pro žáky se specifickými poruchami učení a chování určitou výhodou. Lze totiž vhodným způsobem lépe motivovat k učení. Učivo lze lépe vizualizovat, je možné využít animace, přesouvat objekty, uplatňuje se tak hlavně zásada názornosti. Pozornost studentů s poruchami učení i chování lze udržet déle, ale i ta po čase opadá. Další výhodou je, že vytvořené materiály učitelů lze snadno upravit a použít opakovaně ve výuce. Nezpochybnitelnou výhodou je, že žáci si rozvíjí informační a počítačovou gramotnost, která je pro dnešní život nezbytná. Trend dnešní doby má za následek skutečnost, že se s interaktivní tabulí setkáváme ve škole stále častěji. Instalací tabule do třídy však není automaticky zajištěn pozitivní přínos pro vzdělávání. Velkou roli hraje přístup učitele. Nevýhody interaktivní tabule Nebezpečí pro žáky je zahrnutí nadměrným množstvím informací, než kterým tradičně zahrnovaly klasické didaktické prostředky. To může vést k přetížení u některých žáků. Navíc výuka s interaktivní tabulí může, ale nemusí být pro žáky interaktivní. Někdy totiž dochází k pouhému promítání. Někdy nastane situace, že učitelé upřednostní „virtuální svět“ před reálným. Klasickým případem je odklon od oblíbených experimentů např. ve fyzice či chemii a časté sledování bezpečných prezentací či videí. K podpoře edukace a procvičování mohou sloužit různé programy nebo elektronické učebnice. Jedná se o elektronickou obdobu tištěných učebnic, které jsou uzpůsobeny tak, aby minimalizovaly problémy, které vznikají dyslektikům. Je zde vytvořen prostor pro skupinovou i samostatnou práci a kladen důraz na sluchovou analýzu a syntézu. Součástí programů jsou nápovědy, pokud si žák neví rady se zadaným úkolem, využije nápovědy, aby neudělal chybu.
22
Využití iPadů ve výuce Žáci, kteří nemohou využívat mluvenou řeč, využívají různé podoby aplikace pro alternativní komunikaci (AAK) dostupné pro iPad. Využívají různé podoby obrázkových papírových komunikačních tabulek, zjednodušený znakový jazyk, drahé PC programy nebo pomůcky s hlasovým výstupem. Aplikace pro alternativní komunikaci (AAK) dostupné pro iPad jsou snadno použitelné i pro uživatele s tělesným postižením, pro osoby s autismem a všechny stupně mentálního postižení. Jednoduché dotykové ovládání umožňuje práci i dětem s těžkým tělesným a mentálním postižením. U žáků tak stoupá zájem o činnosti, které jinak nejsou tolik oblíbené.
3.3 Legislativní rámec základního vzdělávání v České republice Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami upravuje: (1) zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejm. úplné znění - zák. č. 317/2008 Sb., a zák. č.49/2009 Sb., (§16, §40 a §48) (2) vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhláška č. 116/2011 Sb., (3) vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů, zejména vyhláška č. 147/2011 Sb. Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) jsou považováni všichni žáci se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním, případně i žáci s mimořádným nadáním.
23
Do kategorie žáků se zdravotním postižením jsou zařazováni žáci s mentálním, tělesným, zrakovým a sluchovým postižením, s poruchami autistického spektra, s poruchou dorozumívacích schopností, se souběžným postižením více vadami a vývojovými poruchami učení a chování.
24
4. INKLUZE JE VZÁJEMNÁ CESTA Cílem inkluzivního vzdělávání je, aby všechny děti byly schopné žít v prostředí, ve kterém žijeme my, aby dokázaly žít spolu a učily se od sebe navzájem. Je nutné pochopit, že všichni jsme součástí naší společnosti a všichni zodpovídáme sami za sebe. Každý přispívá tolik, kolik zvládne. Pokud přijmeme všechny děti takové, jaké jsou a podporujeme-li jejich rozvoj ve společnosti, nikoliv jejich oddělováním, pak jsme na správné cestě k inkluzi. Co je vlastně inkluzivní vzdělávání? V inkluzivním vzdělávání se mezi skupinou dětí normálně pohybují jedinci neodpovídající normě. Jednoduše řečeno-inkluze znamená být spolu, učit se spolu, pracovat spolu. Vychází z předpokladu, že všechny děti se chtějí učit a rozvíjet, bez ohledu na to, jaké jsou a jaké mají schopnosti či nedostatky. Všechny děti se snaží dosáhnout samostatnosti a nezávislosti a my máme povinnost jim v tom pomoci. Nová definice WHO Skupina evropských vědců věnujících se neurologii, psychologii a etice se velmi intenzivně zabývá tím, co znamená „být postižený“. Připravila nové znění definice. Její podstatou je, že člověk se nerodí s postižením, ale s odlišností. Každý z nás má nějakou odlišnost, nějaký nedostatek. Máte-li trpělivost, např. když scházím ze schodů a dopřejete mi dostatek času na sestoupení, pak se mohu se svým nedostatkem docela dobře vyrovnat a bez problémů s ním žít. Postiženou se stávám v případě, když mi lidé nedají dostatek času, abych mohla svým tempem sejít ze schodů. K postižení dochází kvůli okolí. Je to velmi důležitá myšlenka! Všichni bychom měli žít takovým způsobem, abychom se velmi důkladně zamýšleli nad tím, kdy vytváříme postižení někoho jiného!
25
PRAKTICKÁ ČÁST 5. KAZUISTIKY ŽÁKŮ 1. Jméno žáka: AB Osobní anamnéza: 1997, muž, nematurant Klešťový porod, odklad PŠD, ZŠ ukončena 9. ročníkem, s dostatečným prospěchem. Rodiče rozvedeni, žije s matkou. Nástup do školy 2012 září, obor truhlář. Diagnóza: ADHD, dyslexie, dysortografie Rozbor problémů: Velká míra absence, slabá docházka do školy. Žák nastoupil v řádném termínu. Patřil mezi tiché žáky, nijak nevynikal ani pracovní aktivitou ani motivací zvládnout zadané úkoly. V průběhu 2. pololetí se začala stupňovat jednorázová absence. Přes neustálé výzvy a upozornění žák nedokládal omluvenky. S matkou byla situace probírána na rodičovské schůzce. Matka žáka přislíbila nápravu a větší dohled nad synovou docházkou. Pracuje tedy na směny a nemá tedy přesný přehled o tom, zda syn do školy chodí nebo ne. Situace se krátkodobě zlepšila v jarních měsících, ale opět se na dlouhou dobu zhoršila. Hrozilo, že žák nebude moci být klasifikován. Edukace (náprava), příklady z praxe: Škola se snažila s matkou komunikovat alespoň formou korespondence. Ta synovu absenci omluvila. Podány informace o studijních výsledcích žáka. Z pěti předmětů klasifikován nedostatečnou, ze tří předmětů neklasifikován. Žákovi byl nabídnut přestup na obor
26
truhlářské práce. Matka na konci školního roku požádala o přijetí syna do 1. ročníku – obor truhlářské práce. Škola přestup umožnila. Žák nastoupil do nového oboru v září 2013. Jeho absence se zmírnila, do školy dochází pravidelně a zlepšil se i studijní prospěch. Potíže v prvním roce studia přisuzovány náročnosti oboru, nízké sebevědomí i motivace obor zvládnout. Druhý obor neklade takové nároky na přípravu žáka a eliminuje riziko studijního neúspěchu. Díky tomu je problém absence do školy vyřešen. 2. Jméno žáka: BC Osobní anamnéza: Muž, 16 let, obor – truhlář, rodina úplná. Diagnóza: ADHD Rozbor problémů: Žák není příliš pohybově ani zručně nadaný. Jeho paměť je krátkodobá, mezerovitá a špatně se delší dobu soustředí. Pokud neplní zadaný úkol, má sklon spíše pospávat a vyučujícího nevnímat. Mnohem horší výsledky než v teoretickém vyučování má žák na odborném výcviku. Chodí pozdě, neplní zadané úkoly, schovává se, aby nemusel pracovat, často odchází dřív a má i značný počet zameškaných celých dnů. Veškerou absenci má od rodičů omluvenou. Reálně hrozí, že žák nebude v pololetí klasifikován z odborného výcviku, protože celková absence převyšuje polovinu odučených hodin. Matka se žákem byla pozvána na výchovnou komisi, abychom společně hledali řešení, jak docházku zlepšit.
27
Edukace (náprava), příklady z praxe: Matka byla informována o celkové situaci. Ta se začala vyptávat přítomného učitele odborného výcviku, jak dlouho žáci na OV pracují. Učitel odpověděl, že denně jde o pět hodin a žáci mají jen přestávku na svačinu. Učitel odborného výcviku se matce snažil přiblížit, jak probíhá celý den na výcviku. Podrobně vysvětlil jednotlivé části výcviku a dodával příklady (teoretická část, praktická, ukázky a úklid). Toto vysvětlení matku neuspokojilo. Shrnula, že její syn nemůže být tolik hodin na pracovišti a v dílně. Dodala, že nikdy nebyl zvyklý tak dlouho pracovat. Závěrem dodala, že nedovolí, aby někdo takovým způsobem přetěžoval jejího syna, a tak trvá na odchodu ze školy. Naše přemlouvání a vysvětlování bylo naprosto marné, matka trvala na svém a žák radostně přitakával. Na naši otázku, co bude dělat, matka odpověděla: „No, bude přeci doma“! V tomto případě naše výchovné úsilí naprosto zklamalo, mnohdy je rodinná výchova účinnější než naše snažení. 3. Jméno žáka: CD Osobní anamnéza: 1990, muž, čtvrté z pěti dětí. Rodiče rozvedeni, žije s matkou, která je v invalidním důchodu, a dalšími dvěma sourozenci, rodina sociálně velmi slabá. Nástup do 1. ročníku až 17. 10. 2006, obor zedník, prvním rokem nematurant. Diagnóza: neuvedena Rozbor problémů: Žák se jevil jako příjemný a tichý hoch. Vzhledem ke své drobné malé postavě působí dětským dojmem. Byl velmi milý, ochotný, živý, temperamentní, neustále by s něčím rád pomáhal. K učitelům úslužný, není vulgární. Chování ke spolužákům kamarádské, neměl ve škole nepřátele. Ačkoliv žák nastoupil do školy až v říjnu 2006, hned tentýž týden měl několik zameškaných hodin. Protože nepřinesl omluvenku ani po delší době, byly hodiny považovány
28
jako neomluvené (ačkoliv byl seznámen s principy omlouvání). Následující celý týden mu matka absenci omluvila z důvodu nemoci. Problémy s absencí ovšem pokračovaly v listopadu i v prosinci 2013. Neomluvené hodiny byly zapsány až na začátku ledna, aby měl žák čas na doložení omluvenek. Absence žáka byla s matkou řešena. Uvedla, že netušila, že její syn do školy nedochází. Po rozhovoru s matkou bylo zjištěno, že žák si vymýšlí a doma velmi barvitě vypravuje, jak ten den na praxi probíhal, co se naučil, jakou práci dělali a co on sám měl za úkol. Sám tvrdil, že práce jej baví a nechce přejít na jiný obor. Žák slíbil, že bude docházet do školy a s matkou byl probrán postup nápravy. Žák ale i nadále na praxi nedocházel (v lednu 3 dny, v únoru nebyl vůbec, v březnu 4 dny, v dubnu 2 dny). Učitel OV uvedl, že právě proto ani nebyl za 3. čtvrtletí klasifikován. Matka dostávala veškeré informace o nedocházce syna, ale všechny zameškané hodiny mu postupně omlouvala. (Jedna z originálních omluvenek: Jakub nemohl do školy, protože si nabarvil vlasy načerno). Edukace: Na konci školního roku nebyl klasifikován, protože chtěl propadnout, aby mohl ročník opakovat a navštěvovat jej se svým mladším bratrem. Byl mu dokonce umožněn přestup na obor zednické práce. Opět sliboval docházku, matka souhlasila. K nápravě bohužel nedošlo, oba sourozenci do školy a zvl. na praxi chodili sporadicky. Vymlouvali se na absenci pomůcek, přezůvek atd. Matka postupně rezignovala, přestala se školou komunikovat s tím, že je na syny krátká. Přestěhovali se na ubytovnu, sociální úroveň se ještě snížila. Oba chlapci ukončili školní docházku na vlastní žádost a přihlásili se na úřad práce. Žák si práci nenašel, matka ho musela živit, přičemž ona nemá ani na zaplacení poplatků a hrozí jí exekuce. Žák se později stal otcem dvojčat nějaké dívky z Teplic – k nimž se jako partner ani jako otec nehlásil.
29
4. Jméno žáka: DE Osobní anamnéza: Žák 2. ročníku oboru zednické práce, 16. let, fyzicky vyspělý, statné postavy, potíže s jemnou motorikou. Paměť je krátkodobá, špatně se soustředí, úkoly plní lépe, pokud jsou z oblasti jeho zájmů. Diagnóza: Porucha chování, začlenění do kolektivu Rozbor problémů: Tento žák nastoupil v loňském roce do 1. ročníku oboru zedník. Již od pololetí bylo zřejmé, že jeho výsledky jsou velmi slabé, neprospíval z několika předmětů. Často měl konflikty s vyučujícími, reagoval hrubě až vulgárně na jakoukoliv kritiku nebo napomenutí. Zadané úkoly plnil buď částečně, nebo vůbec ne. Nevycházel dobře ani se svými spolužáky. Po určité době si přišla žákova matka stěžovat, že je ve třídě šikanován. Po podrobném vyšetřování bylo zjištěno, že někteří spolužáci se k němu opravdu nechovají pěkně, ale všichni shodně tvrdili, že z jejich strany jde pouze o reakci na jeho velmi hrubé chování a vulgární vyjadřování. Tuto zkušenost s žákem měli i vyučující, proto bylo těžké jednoznačně tvrdit, že je žák ve třídě šikanován. Vzhledem ke zmírněným okolnostem bylo matce navrženo, aby žák přestoupil na obor zednické práce, kde je méně žáků ve třídě a učivo není tak náročné. Matka však nesouhlasila, podle jejího názoru je syn schopen se vyučit v oboru. Ve třídě bylo provedeno několik pohovorů se žáky o tom, jakým způsobem by měli své chování změnit, aby si žák nepřipadal šikanován. Situace se opravdu uklidnila, ale navázání přátelských vztahů mezi žákem a třídou nedošlo. Spolužáci se mu spíše vyhýbali, aby se nedostali do problémů. Ani učební výsledky se v druhém pololetí nezlepšily. V červnu došlo k tomu, že žák napadl fyzicky žáka z jiné třídy. Při opětovném jednání s matkou, kdy jsme se snažili najít řešení celé situace, přiznala, že žák měl potíže se šikanou už na základní škole.
30
Poté, kdy jsme probrali jeho slabé výsledky, připustila matka, že přeřazení do oboru zednické práce by mohlo být řešením. Edukace: Žák nastoupil do druhého ročníku, ale do jiné třídy. Počet žáků je dvanáct, učivo je méně náročné a žák nyní prospívá velmi dobře. Jeho výsledky ve většině předmětů jsou průměrné až nadprůměrné. Zmírnila se jeho agresivita vůči spolužákům a konflikty s vyučujícím jsou ojedinělé. Chování žáka se výrazně zlepšilo. Zadané úkoly zvládá. Dostává se mu častěji individuální pomoci od vyučujících a zlepšil se i prospěch. Nabyli jsme dojmu, že žákova agresivita pramenila ze stresu, z neschopnosti plnit nároky náročnějšího oboru a z nedostatku pozitivního hodnocení. Také pomohlo přeřazení do nízkopočetné třídy, kde se vyučující mají možnost věnovat žákům individuálně. 5. Jméno žáka: EF Osobní anamnéza: Žák, 17. let, žák 2. ročníku OU stavebního, obor zednické práce. V šesti letech byl vyšetřen v PPP, kde bylo rozhodnuto o odkladu školní docházky. Na počátku 2. třídy byl přeřazen na ZVŠ. Po celou dobu docházky do ZVŠ byl prospěchově velmi dobrý. V deváté třídě byl chlapci doporučen tříletý učební obor. Zvolil si obor zednické práce. Diagnóza: neuvedena Rozbor problémů: U žáka se vyskytují problémy s chováním a to hlavně v hodinách jiných učitelů. Ostatní učitelé si stěžují na agresivní chování, výbušnost a používání vulgárních výrazů. U sledovaného žáka se jedná o kombinaci nižšího nadání s výchovně nepříliš podnětným prostředím. Z rozhovoru bylo zjištěno, že žák si přeje vylepšit své vrstevnické vztahy a neví, jak na to. Má potřebu udělat dojem na žáky a získat pocit vlastní ceny. Matka chlapce
31
nevede k samostatnosti a odpovědnosti. Zhoršený prospěch přičítá sám sobě. Neučí se, je líný. Edukace: V tomto případě je považováno za prvořadé zvyšovat úroveň socializace z hlediska míry zapojení do společnosti. Kompenzační možnosti je třeba hledat v senzomotorické oblasti. Pomocí ní je třeba rozvíjet osobnost, formovat zájmy, kde se uplatní manuální činnost, zúčastnit se sportovních akcí, soutěží zručnosti, poznávacích zájezdů a pobytových exkurzí. Pro odbourání agresivity a afektního jednání doporučuji klidný postup při jednání s žákem, odvrácení pozornosti k jinému cíli činnosti, nepoužívat potlačující prostředky a vést k sebeovládání. Je třeba dát chlapci možnost pocítit úspěch a pochválit, aby se posílila motivace k činnosti a působit tak na zlepšení rozvoje mezilidských vztahů. K odbourání neurotických projevů bylo rodině doporučeno pravidelný denní režim, podporovat vytváření dynamických stereotypů. Aby se mohl žák dobře uplatnit v budoucím povolání a v životě, je třeba přihlížet k jeho intelektové úrovni, k motorice a sociální adaptabilitě. Učební obor si vybral sám. Je spokojený a dosahuje v odborném výcviku velmi dobrých výsledků. Má dobrou perspektivu zapojit se do pracovního procesu. Pod dohledem mistra může vykonávat velmi dobrou práci. Záznam rozhovoru s žákem: Jsi šikovný v hodinách TV, děláš nějaký sport? No, fotbal. Chodíš do nějakého oddílu? Ne, jenom s klukama za barákem a dřív ve škole. Takže asi máš dost kamarádů. No. Já měl vždycky kamarády.
32
A máš nějakého opravdového kamaráda, kterému můžeš říct a spolehnout se na něj? To ani ne. A ve třídě, jak vycházíš s klukama? Dobře. Co tě nejvíc baví ve škole? Tělák, matika, občanka. A co tě nebaví? Technologie. Vždyť ti to v práci jde a technologie s tím souvisí? Ty tomu nerozumíš? Jo, ale jsem líný se to učit. Když máš špatné známky a něco doma provedeš, tak tě doma potrestají nebo ne? Máma mi někdy dá pár facek, táta mě nikdy nemlátil. Až budeš mít jednou dívku, jaká by měla být? Taková sympatická, měla by mít smysl pro legraci. Musí být krásná? Tak akorát, hlavně aby byla veselá. Chtěl bys ve svém životě něco změnit? Ne, proč? 6. Jméno žáka: GH Osobní anamnéza: Muž, narozen 1991, studoval učební obor automechanik, žil ve společné domácnosti s babičkou, rodinné zázemí není známé, nechtěl se k němu vyjadřovat. Dojížděl z okresu Děčín.
33
Diagnóza: Velké poruchy učení, značné problémy v oblasti morálně volných vlastností, sklony k agresivitě, dysporuchy nebyly shledány, navštěvoval pedagogicko-psychologickou poradnu, měl vlastního kurátora. Rozbor problémů: Žák k nám do školy nastoupil v roce 2009. Bylo mu umožněno pokračování studia v oboru, který si zvolil na jiné střední škole v sousedním okrese, ze které byl vyloučen pro závažné porušení školního řádu. Napadl spolužáka, kterému způsobil vážné zranění. Byl přijat do 1. ročníku, kde se již během studia začal projevovat nevhodně a arogantně vůči UOV a hlavně spolužákům. Dával jim najevo, že je starší a „chytřejší“ a že probíranou látku zná. Spolužáci se s ním moc nebavili a nesouhlasili s jeho názory, tím pádem se stal vlastně samotářem v kolektivu. Začal zanedbávat školu i dílny. Nasbíral přes 200 neomluvených hodin. Postupem času se začaly objevovat drobné krádeže nářadí a věcí spolužáků, které se nepodařilo objasnit. Žák se cítil ukřivděný a neprávem osočovaný, i když ho nikdo nikdy neobvinil. Většinou, když se něco ztratilo, druhý a následující dny nepřišel do školy nebo dílen. První ročník ukončil s velmi slabým prospěchem a stupněm z chování 3. Ve druhém ročníku se problémy začaly stupňovat hlavně v odborném výcviku. V dílnách měl přístup k nářadí a vybavení pro opravy vozidel. Opět docházelo k ztrátám. Vždy, když se náhodou zúčastnil OV, začaly se ztrácet i osobní věci spolužáků (telefony, boty). Spolužáci s ním přestali už úplně komunikovat pro důvodné podezření z krádeží. První pololetí ukončil s prospěchem: 1 x 5; 3 x 4; 2 x neklasifikován a 42 neomluvených hodin. Tudíž ho čekaly opravné zkoušky. Známka z chování 3. stupeň. Druhé pololetí pokračoval v nastoupeném trendu a vždy, když se dostavil do dílen, tak se něco ztratilo. Poškodil úmyslně vybavení a zcizil věci, které se nechaly snadno zpeněžit. Bylo s ním několikrát probíráno jeho jednání a důvodné podezření z krádeží a poškozování věcí s VUOV autooborů. Výchovná komise neproběhla. Žák po dohodě s kurátorem vysvětlil, že se na škole necítí dobře.
34
Dne 19. 4. 2010 přerušil studium s tím, že bude pokračovat od 1. 9. 2010. Do školy však už nenastoupil. Edukace (náprava), příklady z praxe, zkušenosti: Dle mého názoru se jedná o nedostatečnou výchovu mladého muže, který byl svěřen do péče babičky. Tíživá finanční situace a snaha vyrovnat se svým vrstevníkům ho zavedla na scestí. Pomocnou ruku nechtěl přijmout, nikdy neuznal, že chyba je hlavně na jeho straně. Měl pocit, že mu všichni křivdí. Přes veškerá výchovná opatření nedošlo k nápravě - byla téměř zbytečná. 7. Jméno žáka: HCH Osobní anamnéza: Muž, narozen 1991, nematuritní obor, úplná rodina. Diagnóza: Bez diagnostikovaných poruch Rozbor problémů: První rok ve 2 SM, kdy jsem ho učila na ekonomiku, bylo jeho chování téměř bezproblémové. Pokud v hodinách občas vyrušil, byla možná domluva. Jelikož však neplnil zadané úkoly, na konci roku byl ohodnocen nedostatečně. Následující rok se jeho chování z důvodu neúspěchu změnilo. Nerespektoval přezouvání, které jsem opravdu vyžadovala, mluvil o mně záměrně nahlas na chodbě i ve výuce před svými spolužáky, odmítal respektovat pokyny během výuky, odmítal na vyzvání opustit třídu s tím, že se mu tam líbí a má právo na výuku, používal mobilní telefon. Jako vůdce třídní skupiny nabádal ostatní, aby zadané úkoly neplnili, že je jim ekonomika na nic a nepotřebují ji. Zajímavé však bylo, že pokud zrovna chyběl, byla práce se třídou bezproblémová a dalo se i navzájem úspěšně diskutovat.
35
Edukace (náprava): Ve druhém ročníku stačilo vzít si žáka stranou, připomenout mu, že známku z ekonomiky také potřebuje. Vysvětlila jsem mu, že například také pracovní smlouvu, práva a povinnosti pracujícího aj. musí také do života znát. Zároveň jsem ho chválila za jeho rozumný názor. Tímto se také mohl předvádět před třídou. Petr se ale neučil a úkoly neplnil. Na konci roku zaujal postoj, že jsem ho touto hrou vlastně „zneužívala“ a přesto mu dala na konci roku nedostatečnou. Nicméně toto vzal jako velkou křivdu. Ve třetím ročníku byl již vůči mně od začátku v opozici a choval se problémově. Každý měsíc tedy probíhaly pravidelné osobní výchovné schůzky o jeho chování. Tyto rozmluvy se konaly pravidelně po měsíci, jelikož delší dobu se chovat bezproblémově nezvládal. Na konci roku byl ekonomikou ohodnocen dobře, jelikož zadané úkoly někdy splnil. Na konci roku mi přinesl sám květiny a rozloučil se jménem třídy. Nyní pracuje úspěšně v lukrativním podniku. 8. Jméno žáka: CHI Osobní anamnéza: Muž, 22 let, úplná rodina, rodina ovšem nefunguje dobře, otec chtěl od rodiny několikrát odejít, se školou komunikuje matka, oba rodiče jsou zaměstnáni, ukončené středoškolské vzdělání bez maturity. Diagnóza: Porucha chování, začlenění do kolektivu Rozbor problémů: Žák byl průměrný student maturitního oboru, byl komunikativní, slovní zásobu měl průměrnou, v cizím jazyce spíše podprůměrnou, sociální kontakty navazoval bez problémů, do kolektivu se začlenil dobře, učil se málo a novou látku ne vždy pochopil. Ke zpracování kazuistiky jsem si vybrala záškoláctví. Na naší škole je to problém, který řešíme téměř každý den. Je celkem běžné, že ve třídě chybí třetina žáků, někdy i více. Nevím, v jaké
36
míře se na záškoláctví podílí náročnost školy, rodinné prostředí či samotní žáci. Jistě jsou však tyto tři faktory se záškoláctvím propojeny a současně se prolínají. Chtěla bych popsat příběh studenta, který byl přijat na střední školu do prvního ročníku maturitního oboru. První dva ročníky absolvoval bez větších problémů. Měl zvýšenou absenci, která nebyla zaviněna záškoláctvím. Žák byl často nemocný a musel pak učební látku dohánět sám, a to se projevilo i na jeho hodnocení. Žák patřil v prvních dvou ročnících k průměrným žákům ve třídě, v některých předmětech byly jeho výsledky i podprůměrné. Nebylo mu uděleno žádné výchovné opatření. Větší problémy se objevily ve třetím ročníku, žák chyběl stále častěji. Jeho omluvenky byly potvrzené lékařem nebo podepsané matkou. Nebyl klasifikován v několika předmětech. Třídní učitel kontaktoval rodiče a pozval je do školy. Matka vůbec netušila, že syn tolik chybí. Několik omluvenek bylo zfalšovaných. Říkala, že se syn často vyjadřuje o škole negativně. Škola ho nebaví a učení je příliš těžké. Matka také naznačila problémy v rodině, především nezájem otce o výchovu. Žáku byla snížena známka z chování a bylo domluveno, že pokud bude nemocen, matka ho bude telefonicky omlouvat. Edukace (náprava): Výchovná komise rozhodla, že bude pokračovat ve studiu třetího ročníku. Na konci třetího ročníku žák neprospěl z jednoho předmětu, reparát však úspěšně složil. Ve čtvrtém ročníku se problémy opět opakovaly. Žák se stále častěji vymlouval na svůj zdravotní stav. Matka ho ve výmluvách pravděpodobně částečně podporovala. Omluvenky stále podepisovala. Žák čtvrtý ročník dokončil, ale u maturity propadl ze dvou předmětů a v září na další pokus nedorazil. V současné době je zaměstnán.
37
9. Jméno žáka: IJ Osobní anamnéza: Muž, narozen 1992, učební obor, neúplná rodina – žije s otcem a bratrem. Občas u nich v bytě bydlí některý ze spolužáků. Diagnóza: Porucha učení, spíše pak problémy v oblasti volních vlastností a emoční inteligence. Žádné dysporuchy nebyly u žáka diagnostikovány, nikdy nenavštěvoval žádnou pedagogicko-psychologickou ambulanci. Rozbor problémů: V roce 2010 přestal žák chodit do školy. Byl ve třetím ročníku učebního oboru elektrikář. Podařilo se mi (přes spolužáka, protože nereagoval na moje telefonické výzvy) se s ním zkontaktovat. Přišel do školy a řekl mi, že se „nemůže přinutit“ přijít do školy. Ráno že třeba i vstane, ale potom se (oblečený) zase vrátí do postele. Nevyučil se a po roční pauze nastoupil opět do třetího ročníku stejného oboru (ale k jiné třídní). Zprvu měl vzornou docházku, ale během dvou měsíců opět absentoval a školu ukončil na vlastní žádost. V letošním roce opět přišel do mojí třídy. V prvním čtvrtletí chodil do školy „vzorně“, ale potom se opakoval stejný scénář jako v předchozích letech. Není možné ho nějak motivovat, aby školu dokončil. Edukace (náprava), příklady z praxe, zkušenosti: Poprvé jsem použila metodu rozhovorů. Snažila jsem se zjistit, proč žák do školy nechodí. Řekl mi, že jeho otec ani bratr nemají stálou práci a většinou ráno spí a nikam nevstávají. I přes veškerou moji snahu žák do školy chodit přestal. Podruhé (po třech letech) jsem se snažila hned od začátku pracovat s pochvalou, protože žák opět „ vzorně“ chodil první dva měsíce do školy. Dokonce dostal ve čtvrtletí pochvalu za vzorný přístup k práci od učitele odborného výcviku. Když byl ve škole, spolupracoval, plnil všechny zadané úkoly. Bohužel,
38
opět během druhého čtvrtletí, přestal chodit pravidelně do školy a reagovat na moje výzvy, aby do školy přišel. Přes veškerou snahu zástupkyně ředitele, všech učitelů v teorii i odborném výcviku, žák nejspíš nedokončí třetí ročník a nepůjde k závěrečným zkouškám. 10. Jméno žáka: JK Osobní anamnéza: Muž, narozen 1993, nematuritní obor, žije společně s rodiči, studium SŠ technický obor, přestup na jinou SŠ obor obráběč kovů, změna oboru ve 3. ročníku před závěrečnými zkouškami a nástup do 2. ročníku zcela odlišného oboru - operátor skladování, prospěch žáka byl dobrý především ve všeobecně vzdělávacích předmětech, v odborných předmětech dosahoval výsledků výrazně horších. Diagnóza: Žádné dys-poruchy nebyly u žáka diagnostikovány, nikdy nenavštěvoval žádnou pedagogicko-psychologickou poradnu. Rozbor problémů: Chování žáka bylo celkem bez problémů. V situacích, kdy nesouhlasil s názorem nebo s úkolem, vystupoval odmítavě a bylo nutno důrazně vysvětlit, že musí úkol splnit. Ve třetím ročníku oboru operátor skladování byl od října v rámci odborného rozvoje umístěn do supermarketu Tesco. Žák na odbornou praxi nedocházel. Přišel pouze jednou a ostatní dny měl neomluvenou absenci. Ve škole vysvětlil tuto situaci tak, že mu není dobře mezi velkým množstvím lidí, že chce vykonávat praxi ve škole, např. u zástupkyně ředitele. Jeho řešení problému bylo ovšem pomalé a vznikla neomluvená absence. Mezi spolužáky se vyjadřoval tak, že nebude na praxi docházet, že ho práce nebaví, je šikanován ze strany zaměstnanců supermarketu a musí plnit nesmyslné úkoly. Strhl na svoji stranu většinu žáků třídy a ti poté odmítali rovněž docházet na odborný výcvik.
39
Situace se začínala vyhrocovat. Žák přestal plnit povinnosti i v teoretickém vyučování. Odmítal vypracovávat úkoly, které souvisely se závěrečnými zkouškami. Začal tvrdit, že odejde ze školy a půjde studovat na jinou školu. Vyskytl se názor, že blížící závěrečné zkoušky v něm vyvolávají obavy a on opět chce od zodpovědnosti utéct. Stejně to vyřešil před několika lety u oboru obráběč kovů, kdy před závěrečnými zkouškami změnil obor. Edukace (náprava), příklady z praxe, zkušenosti: Proběhl pohovor žáka s učitelkou odborného výcviku. Žák vysvětlil svoji situaci a přislíbil, že se pokusí na praxi docházet. Učitelka OV zajistila v supermarketu práci na samostatném pracovišti, bez přítomnosti ostatních lidí. Žák porušil dohodu a na praxi nepřišel. Po rozhovoru s třídním učitelem nastala stejná situace, přislíbil nápravu, ale nesplnil. Bylo uděleno výchovné opatření. Zástupce ředitele upozornil třídu, že pokud se nechají strhnout a nebudou docházet na praxi, budou mít nařízenou praxi ve škole, bez finančního ohodnocení (2000,- za měsíc). Řada žáků se začala bránit a přislíbila, že se vzpamatují a do supermarketů docházet budou. U žáka nedošlo ke zlepšení a přestal plnit veškeré zadané úkoly. Pravděpodobně se skutečně rozhodl, že nechce jít k závěrečným zkouškám, že chce zkusit jinou školu. Byla sestavena výchovná komise - třídní učitelka, výchovná poradkyně, zástupci ředitele. Žák s ulehčením přijal rozhodnutí a ukončení studia v oboru operátor skladování a napsal žádost o ukončení studia z osobních důvodů. Považuji to za úplně zbytečné, nezodpovědné a hloupé rozhodnutí jednadvacetiletého muže. Nezvládl situaci (blížící se zkoušky) a nedokázal se koncentrovat, nedokázal si přikázat, aby „vydržel“. Dle mého názoru se opět jedná o případ nedostatečné odolnosti mladého muže. Ve škole s ním bylo jednáno jako s dospělým mužem, ale on se choval jako dítě.
40
11. Jméno žáka: KL Osobní anamnéza: Žena, narozena 1996, 18 let, maturantka – stavební obor, rozvedená rodina, studentka žije s matkou a sestrou, s otcem a jeho nynější rodinou se pravidelně navštěvuje. Diagnóza: Porucha chování, začlenění do kolektivu Rozbor problémů: Žákyně si opakovaně stěžuje na sexistické verbální útoky ze strany chlapců na škole a charakterizuje je jako druh šikany. Není schopna však určit původce těchto útoků. Vždy se jedná o anonymní útoky z davu na chodbách školy. Přesto dokáže označit potencionální viníky. O útocích informuje své rodiče, kteří chtějí situaci řešit rázně a nekompromisně. Otec požaduje po zástupkyni školy okamžité vyloučení jmenovaných chlapců. Tento způsob se mu jeví jako vhodné řešení celé situace. V případě, že škola nedokáže verbální útoky sama vyřešit, chce, aby situaci převzala Policie ČR k vlastnímu šetření. Při prošetřování událostí popsaných žákyní bylo zjištěno, že jeden z označených chlapců nebyl v uvedenou dobu přítomen ve škole, další dva popřeli, že by se této nebo jiné podobné činnosti dopouštěli. Dívka navštěvuje školu od 1. 9. 2012. Od začátku pobytu nemá ve třídě žádné kamarádky ani kamarády. Kolektivu se straní. Se svými vrstevníky si nerozumí. Ve třídě sedí sama v přední lavici. Její společenské chování ve třídě lze charakterizovat jako pasivní. Udržuje intimní vztah s chlapcem, který je starší než ona a studuje vysokou školu. Dívka je atraktivní, štíhlá dívka, chodí moderně oblékaná a dbá na svou úpravu. Její studijní výsledky jsou velmi dobré.
41
Edukace (náprava), příklady z praxe, zkušenosti: S otcem i matkou žákyně byla celá situace podrobně rozebrána. Bylo jim vysvětleno, že jejich dcera je ostatními žáky školy vnímána jako velmi atraktivní dívka, což sama zdůrazňuje svým stylem oblékání, líčení atd., a musí tedy počítat se zvýšenou pozorností chlapců, ale i možnou averzí ze strany dívek, které ji mohou vnímat v tomto vztahu jako konkurenci. Třídy byly svými třídními učiteli opakovaně proškoleny o společenské etiketě a vhodných způsobech chování. Výchovná poradkyně školy s dívkou pohovořila o vhodnosti jejího chování, vystupování a oblékání. Rodičům bylo vysvětleno, že by bylo vhodné posilovat sebedůvěru jejich dcery. Situace je dále monitorována výchovnou poradkyní, třídním učitelem a preventistou školy. 12. Jméno žáka: LM Osobní anamnéza: Narozen 1996, žák byl přijat v roce 2012/13 na obor obráběč kovů. V současné době navštěvuje druhý ročník, obor strojní mechanik. Mimo školu se věnuje hře na kytaru. Vyrábí si plakáty na své koncerty. Matka se školou spolupracuje a dochází pravidelně na třídní schůzky. Diagnóza: Na základní škole docházel do pedagogicko – psychologické poradny. Z vyšetření: chování se známkami hyperaktivity, inteligenční výkony v pásmu hraničního defektu. Rozbor problémů: Během prvního pololetí se u žáka projevily poruchy chování. Patrné to bylo především v hodinách odborného výcviku. Svým chováním byl nebezpečný nejen pro své spolužáky, ale i sám sobě. Nedokázal se plně soustředit na svou práci. Proto jsme kontaktovali matku a navrhli jí změnu oboru. Studijní výsledky má slabé, ale prospívá. Ve škole má snahu na sebe upozorňovat, např. se neustále otáčí, co se děje za ním. „Donáší“ na své spolužáky a slovně je napadá. Kouří marihuanu. Situace se řešila s paní zástupkyní a výchovnou
42
poradkyní. Ve třídě žák ukradl kšiltovku a sportovní boty. Žák se ke krádežím přiznal. V ukradených věcech dokonce přišel i do školy. Z rozhovoru vyplynulo, že kradl už na základní škole. Bylo domluveno, že při dalším prohřešku bude podán návrh na ukončení studia. Edukace (náprava): Je potřeba být s ním v kontaktu, sledovat zda pracuje, upozornit co má udělat. Žák musí sedět v přední lavici sám, aby se nestačil rozptylovat. Práce ve dvojicích je různě úspěšná. Osvědčila se i práce ve skupině. Umí pracovat s informacemi v sešitech. Potřebuje pochvalu a pozitivní hodnocení za práci, pak pracuje téměř celou hodinu. Byl veden pohovor s třídou – neprovokovat, brát žáka takového jaký je. Každý má své chyby. Do školy byla pozvána i matka. Škola projevila zájem o větší spolupráci s matkou. Dále bylo matce doporučeno, jak má k synovi přistupovat a řešit zátěžové situace. 13. Jméno žáka: MN Osobní anamnéza: Narozen 1993, muž, 18 let, žák tříletého učebního oboru, žák žil s otcem i matkou, v popisovaném období odešel od rodičů, velmi dobrý hráč basketbalového týmu. Diagnóza: Porucha učení či chování není ve škole známa Rozbor problémů: Žák nastoupil v září 2010 do prvního ročníku tříletého učebního oboru. Předtím navštěvoval jinou střední školu. Jeho chování i prospěch nevybočovaly ze školního průměru. Problémy nastaly po dosažení plnoletosti, tedy na konci ledna 2011, kdy žák vzal „život do svých rukou“. Začal častěji chybět ve škole bez řádné omluvy, přičemž se počet hodin absence s přibývajícími měsíci navyšoval. Od jeho spolužáků se nám donesla informace, že žák získal značnou finanční výhru. Tu využil na zaplacení pobytu pro sebe a svou přítelkyni v hotelu.
43
Podle dostupných informací jsme dokonce měli podezření, že za výhru nakupuje a užívá návykové látky. Jeho přítelkyně byla též žákyní naší školy a informace, které jsme měli od žákových spolužáků, později potvrdila. Přes žákovu plnoletost byla svolána výchovná komise, které se měl sám účastnit a také oba rodiče. Dostavil se ale pouze otec. Vzhledem k nepřítomnosti žáka se komise domluvila s otcem, že se pokusí syna přimět k návštěvě školy na pohovor se školním preventistou. Edukace (náprava): Žák se již ke školnímu preventistovi nedostavil a na závěr prvního ročníku nebyl díky velkému množství absencí klasifikován z většího množství předmětů. V dalších předmětech byl hodnocen stupněm nedostatečně. Domníváme se, že nad jeho školní docházkou zvítězily návykové látky. Žák se ještě od září 2011 pokusil o opakování 1. ročníku, ale bohužel s nepříznivým výsledkem. Opět přestal docházet do školy a na telefony ani emaily nereagoval. Z těchto všech důvodů mu byla školní docházka ukončena. 14. Jméno žáka: NO Osobní anamnéza: Muž, nar. 16 let, žák tříletého učebního oboru, 1. ročník, žije s matkou, rodina neúplná. Diagnóza: Na základní škole docházel do pedagogicko – psychologické poradny, dyslexie. Rozbor problémů: Hned, jak žák nastoupil do prvního ročníku, jeho učební výsledky byly spíše podprůměrné. Nedostatečně se koncentroval, pracovní rytmus byl pomalý, velmi často vyžadoval v hodinách ČJ individuální přístup a pracoval bez rozmyslu. Konkrétně se chyby projevovaly hlavně v psaní. Žák vynechával některá písmena, a tím se dopouštěl chyb v diktátech a při čtení. Měl špatnou analýzu a syntézu slov. Většinou si přečetl i zadání špatně a pak úkol
44
nesplnil celý nebo s chybami. Díky tomu špatně zvládal školní prospěch a neměl motivaci k učení. Od pololetí často chyběl. Absence díky školnímu prospěchu začínala být častější. Žák nestíhal osnovy učebního oboru a navíc ztratil motivaci chodit do školy. Edukace: Učitel přistupoval k žákovi individuálně, pokud to situace vyžadovala. Snažil se respektovat poruchu žáka, a proto měl diktáty zkrácené. K výuce mohl používat tablet pro vyhledávání informací. Pro žáka se vytvořil nový individuální plán ve výuce českého a anglického jazyka. Žák často pracoval s doplňovačkami. Kvůli snížené motivaci k učení byla do školy pozvaná matka. Matka slíbila spolupráci se školou a také, že dohlédne na častou absenci svého syna. Byla seznámena s novým individuálním plánem a slíbila spolupráci ve všech různých směrech. Školní docházka zatím ukončena nebyla, škola chce dát žákovi šanci a vyjít mu vstříc. 15. Jméno žáka: OP Osobní anamnéza: Muž, nar. 17 let, žák tříletého učebního oboru, 2. ročník, obor zednické práce, neúplná rodina. Diagnóza: Porucha chování, začlenění do kolektivu Rozbor problémů: Žák se projevuje jako vysoce problémový s poruchami chování, které se týkají hlavně záškoláctví, drobných krádeží a především agresivity. Vyrůstá v rodině, kde sociokulturní prostředí ani ekonomické zázemí není na optimální úrovni. Hlavním problémem žáka je tendence k šikanování. Byl několikrát vyšetřován pro agresivní projevy vůči spolužákům. U chlapce je patrná impulsivnost, tendence k nepromyšlenému jednání, které velmi špatně ovládá. Matka synovi prohřešky omlouvá a viníky hledá hlavně v obětech. Žák velmi obtížně
45
vychází s ostatními spolužáky i s pedagogickými pracovníky ve škole i při vyučování. Často nezvládá komunikaci, objevují se výbuchy vzteku, které jsou provázeny verbální i fyzickou agresí, směřovanou zvláště na slabší spolužáky i na učitele. Těžce se zapojuje do vrstevnické skupiny, nerespektuje obecně přijímaná pravidla ve škole. Edukace: Rozhovorem jsem se snažila o získání informací a vytvoření klidného a přátelského prostředí. Podle očekávání byl kontakt navazován velmi obtížně. Chlapec neměl zájem odpovídat. S prodlužujícím se časem, který jsme spolu strávili, však došlo alespoň k částečné spolupráci. Otázky byly směřovány na následující oblasti: vztah ke vzdělávání, životní perspektivy, vztahy se spolužáky, šikana. Vztah k učebnímu oboru není dle žáka jednoznačně negativní. V tématu životní perspektivy se ale projevovala bezradnost a pasivita. Mnohem aktivnější byl žák při rozhovoru o vztazích. Silně převládaly negativní postoje. Žák popisoval konflikty a opět se při popisu projevovala jeho zvýšená agresivita. V tématu šikana však okamžitě popřel, že on sám by někdy někoho šikanoval, přestože tomu tak není. Obhajoval své chování, oběť označil za provokatéra, který ho neustále obtěžuje. U žáka se projevila impulsivnost a tendence řešit vztahy násilím. Tato tendence se projevila i v závěrečné části rozhovoru. Rozhovor využil především k sebeospravedlnění a přesunutí viny a odpovědnosti na jiné. Žákovi byl udělen zhoršený stupeň z chování. Zatím byl ponechán na tříletém učebním oboru. 16. Jméno žáka: PQ Osobní anamnéza: Muž, nar. 16 let, 1. ročník maturitního oboru, rodina úplná. Diagnóza: Porucha chování, začlenění do kolektivu
46
Rozbor problémů: Žák začal mít problémy ve škole kvůli drogám. Jeho chování se změnilo. Střídal se útlum až nekontrolovatelné výbuchy smíchu. Při vyučování začal mít velmi pomalé pracovní tempo, někdy usnul a nebyl schopen myslet. Žák začal mít i velké zdravotní problémy. Narostla mu struma a byl velmi vyčerpaný, neschopný pak dodržovat školní docházku. Postupně ztrácel i své kamarády ve škole, jelikož pro něho existovala jenom parta, která začala brát i tvrdé drogy. Edukace: Situace byla konzultována s rodiči, kteří si sami s tímto problémem neumí poradit. Poslali žáka do nemocnice ohledně špatného zdravotního stavu. Po návratu z nemocnice se žák zúčastnil párty se svoji skupinou, která brala drogy. Protože žák přišel pozdě na setkání, byl ještě při smyslech. Mezitím nějaký kluk z party zkolaboval a spadl z 1. patra balkonu. Všichni utekli a žák zraněnému zachránil život. Došel tak v tu chvíli k rozhodnutí přestat brát drogy. Také později dodal, že nechtěl být hloupý, neoblíbený a bezmocný. V současné době drogy rozmlouvá jiným mladým lidem. Cituji: „Když někdo říká, že ho druzí donutili, je to jen výmluva a neschopnost stát si za svým názorem. Nesmysl je, že to zbystřuje mysl, naopak ji to otupuje“. Škola žáka v tomto postoji velmi podporuje a snaží se ho využít v prevenci proti drogám. Jedná se např. o účast na přednášce nebo výtvarné soutěži. Chování i prospěch žáka se výrazně zlepšil. Je to jeden z mála případů, který má dobrý konec. 17. Jméno žáka: QR Osobní anamnéza: Muž, nar. 16 let, 1. ročník učebního oboru, rodina úplná. Diagnóza: Dysortografie, dyslektické obtíže
47
Rozbor problémů: Žák se projevuje jako vysoce problémový, s poruchami učení. Na základní škole, měl individuální plán z ČJ, AJ a M. Byl u něho uplatňován speciální pedagogický přístup. V hodinách je velmi nejistý, má pomalé pracovní tempo, jeho komunikace je velmi úsporná, což způsobuje i nedostatek slovní zásoby. Problémy začínají být v jiných předmětech, jelikož žák nerozumí písemným instrukcím a slovním úlohám. Čtení má velmi neplynulé, porozumění čtenému textu vázne a reprodukovat text nedokáže. Prospěch žáka se postupně zhoršuje. Velmi šikovný je pouze při odborném výcviku, kde ho učitel stále chválí. V poslední době se na základě školního neúspěchu, začala objevovat častá absence ve škole. Edukace: Učitelé předmětů byli upozorněni na poruchy žáka a všichni se snaží uplatňovat individuální přístup a úlevy vyplývající z poruch žáka. Je potřeba být s žákem stále v kontaktu, sledovat, zda pracuje, upozornit co má udělat. Je nutné a potřebné žáka neustále motivovat a povzbuzovat. Třídní učitel vypracoval společně s ostatními učiteli individuální plán, podle kterého se žák vzdělává. Žákovi se musí poskytovat více času na zpracování úlohy a hodnotit pouze to, co stihl. Také se u něho toleruje zhoršená úprava v sešitech. Prospěch žáka byl konzultován s rodiči, kteří slíbili větší spolupráci se školou. Také přislíbili, že žákovi zaplatí doučování z předmětů, u kterých je to potřeba. S rodiči se řešila i častá absence žáka ve škole. Rodiče slíbili, že na pravidelnou docházku žáka dohlédnou. Také uvedli, že se jejich syn v poslední době necítil dobře a když měl jít do školy, udělalo se mu špatně. Změnou přístupu ze strany školy doufáme, že se situace s žákem výrazně zlepší a s tím i jeho prospěch a psychika.
48
18. Jméno žáka: RŘ Osobní anamnéza: Muž, 20 let, 3. ročník učebního oboru kuchař – číšník, žák v péči babičky. Diagnóza: ADHD, těžká kombinace poruch učení – dyslexie, dyskalkulie a dysortografie. Rozbor problémů: Žák je dlouhodobě veden na dětské psychiatrii pro nerovnoměrné funkční dozrávání CNS, poruchy koncentrace pozornosti, impulzivitu, výkyvy ve výkonu a poruchy chování na podkladě ADHD. Chlapec opakoval druhý ročník pro neprospěch v německém jazyce, výrazné obtíže byly i v anglickém a českém jazyce. V rámci opakování se v 1. pololetí opět objevuje nedostatečná z německého jazyka. Z podnětu babičky bylo provedeno kontrolní vyšetření, které potvrdilo těžkou kombinaci poruch učení. Na základě nařízení vedení školy je hodnocení přezkoumáno a žák je hodnocen známkou dostatečnou. Během opakovaných neúspěchů se však u žáka objevují, zejména v rámci teoretické výuky, potíže s chováním, neomluvená absence. V rámci praktické přípravy se žák jeví jako bezproblémový, práce ho baví. Ve třetím ročníku žák prospěl ve všech předmětech a došlo i ke zlepšení chování. Edukace: Žákovi bude zřejmě třeba v rámci závěrečných zkoušek prodloužit čas na písemnou část zkoušky a dovolit mu používat počítač k jejímu zpracování. V rámci praktické části bude třeba s ohledem na dyskalkulii a dyslexii připravit názorný materiál, např. při normování pokrmů. Při obhajobě práce bude třeba zaměřit se na ústní projev nikoli písemné vypracování. Při práci s žákem je třeba pozitivní motivace, chválit za úspěch, ale i snahu.
49
19. Jméno žáka: ŘS Osobní anamnéza: Muž, 19 let, 3. ročník učebního oboru kuchař – číšník, chlapec žije pouze s matkou, výrazný podíl na výchově má i babička. Diagnóza: Dlouhodobě veden v pedagogicko-psychologické poradně pro nerovnoměrné vyzrávání CNS, poruchu koncentrace pozornosti, výkyvy ve výkonech a diagnostikovanou kombinaci poruch učení – dyslexie, dysortografie. Rozbor problémů: Chlapec opakoval 2. ročník. V průběhu studia vykazuje obtíže v rámci teoretické výuky, ale obtíže se promítají i do odborné přípravy. Vázne pochopení čteného textu, žák není schopen reprodukovat přečtené, nerozumí písemným pokynům a instrukcím. Sekundárně se začínají objevovat problémy s chováním. Uzavírá se sám do sebe a přestává komunikovat se spolužáky i pedagogy. Matka uvedla, že žádnou změnu v chování svého syna nezaznamenala. Edukace: Žáka je taktéž třeba často pochválit, povzbuzovat, aby neztratil zájem o práci. V rámci závěrečných zkoušek bude třeba dbát doporučení poradny, je možné že nestačí prodloužit čas na vypracování písemné části, ale že žák bude potřebovat někoho, kdo by mu text přečetl a pomohl pochopit podstatu. V rámci vypracování písemné části bude potřebovat počítač, který mu dá k dispozici škola. Už nyní škola vypracovala individuální plán a snaží se podle toho vzdělávat. Ve vyučovacích hodinách uplatňuje žák úlevy, které odpovídají jeho poruchám.
50
20. Jméno žáka: SŠ Osobní anamnéza: Muž, 19 let, 3. ročník učebního oboru kuchař - číšník, úplná rodina. Diagnóza: Veden ve speciálně pedagogickém centru pro ADHD a poruchy učení - dyslexii a dysortografii. Rozbor problémů: U žáka bylo pozorováno zhoršení v prospěchu v AJ i NJ. Plete si písmena b-d, p-b. Čtení má velmi neplynulé, porozumění čtenému textu vázne a reprodukovat text nedokáže. U některých slov si nedokáže představit správný význam. Žák v rámci těchto předmětů je hodnocen nedostatečně. V těchto předmětech odmítá pracovat v hodinách, plnit úkoly a na hodiny dochází nepřipraven. Žák zcela ztrácí zájem a motivaci téměř ve všech hodinách a také v odborných předmětech. Ve škole zažívá spíše neúspěch, a proto se objevily problémy s jeho chováním, návaly vzteku, výbušnost, impulzivní chování, vulgární chování nejen ke spolužákům, ale i k pedagogům. Edukace: Pohovor s rodiči nepřinesl očekávané zlepšení. Otec sám vykazuje známky impulzivity, problémy syna bagatelizuje. Je třeba důsledně dbát na dodržování pokynů a plnění úkolů. V rámci závěrečných zkoušek bude třeba prodloužit čas na písemnou část zkoušky, zohlednit zejména verbální výkon, k projevům chování být tolerantní, situace řešit s nadhledem a časovým odstupem, aby nedocházelo k vyhrocení situace.
51
21. Jméno žáka: ŠT Osobní anamnéza: Žena, 20 let, 2. ročník učebního oboru kuchař - číšník, úplná rodina Diagnóza: Veden v pedagogicko-psychologické poradně pro nevyrovnaný výkon, poruchu koncentrace pozornosti a dyslektické obtíže. Rozbor problémů: U žákyně došlo k zhoršení prospěchu, a to hlavně v oblasti jazykového vzdělávání, ale i tam, kde je třeba chápat přečtený text. Nerozumí významům slov a text nedokáže reprodukovat. Díky tomu se žákyně začala zhoršovat ve všech předmětech. Nerozumí písemným pokynům, úlohám a instrukcím. Pro opakovaný neúspěch dochází k neurotizaci, objevují se psychosomatické obtíže v podobě bolestí hlavy, nevolnosti, bolestí břicha. Žákyně také přestala školu pravidelně navštěvovat a začala často chybět. Žákyni ale velmi chválí učitel odborného výcviku. Na praxi je velmi šikovná a bezproblémová. Ve třídě přátelská a ochotna pomoci ostatním spolužákům. Situace byla konzultována s rodiči. Rodiče slíbili více se školou spolupracovat a dceři více pomáhat v přípravách na vyučování. Škola vytvořila individuální vzdělávací plán, se kterým se rodiče seznámili. Edukace: Při práci s žákyní je třeba opět použít pozitivní motivaci, chválit i za projevy snahy, dodávat odvahu věci zkusit. V rámci odborné přípravy ji nechat pracovat ve dvojici, aby texty mohla slyšet od spolužačky a nebyla vystavena zbytečnému stresu. Učitelé ve všech předmětech se snaží uplatňovat jiné metody práce vycházející z individuálního plánu. Nutná je také každodenní příprava, což nebude problém, protože rodiče spolupracují a snaží se žákyni pomoci. Je třeba co nejvíce využívat názorný a didaktický materiál. V rámci hodnocení je nutné volit spíše formu individuálního přezkoušení, či zkoušení formou otázek v průběhu činnosti.
52
22. Jméno žáka: TŤ Osobní anamnéza: Žena, 17 let, 2. ročník učebního oboru kuchař - číšník, úplná rodina Diagnóza: Dyslektické a dysortografické obtíže. Rozbor problémů: Dívka nastoupila do 1. ročníku pedagogické školy obor vzdělání předškolní a mimoškolní pedagogika. Žákyně je velmi zodpovědná, snaživá, přípravě do školy věnovala maximální úsilí. Přes všechnu snahu opakovaně selhává v cizím jazyce, i výsledky v českém jazyce jsou velmi slabé. Žákyně nestíhá zaznamenávat myšlenky, poznatky, učivo, a to ani při opisu z tabule. Písmo je nečitelné a neúhledné. Snaží se psát tiskacím písmem, aby předešla vybavování si tvarů psacích písmen. Dívka nedosahuje očekávaných výsledků, dochází k následné neurotizaci. Ve 2. ročníku si třídní učitelka vyžádala vyšetření v pedagogickopsychologické poradně, kde se prokázaly hlavně dysortografické i dyslektické obtíže. Na doporučení školy dívka ve 2. ročníku mění obor vzdělávání na obor kuchař-číšník. Složí rozdílové zkoušky a postupuje dál v tomto oboru. Ve třídě v tomto jiném oboru patří mezi nejlepší žáky, aspiruje na vyznamenání. Zatím se však nedaří zvládnout psychické obtíže – snížená sebedůvěra, stavy úzkosti. Edukace: Dívka potřebuje časté povzbuzení a pochvaly, protože si nevěří. Vzhledem k jejímu původnímu zaměření jsme jí povolili vykonávat odbornou praxi v kuchyni mateřské školy. Cítí se tam velmi dobře, kolektiv kuchyně si ji chválí. Do budoucna by zde chtěla pracovat. Pro výkyvy nálad a časté stavy úzkosti ji výchovná poradkyně nasměrovala do pedagogickopsychologické poradny, kam dochází na skupinovou terapii. Díky změně oboru a značnému úsilí dívky se žákyni daří úskalí zvládat bez velkých obtíží. Velkou pomoc dívce také poskytla její rodina, která pomáhá v přípravě na vyučování a dívku stále povzbuzuje.
53
23. Jméno žáka: ŤU Osobní anamnéza: Muž, 16 let, 1. ročník učebního oboru kuchař - číšník, úplná rodina Diagnóza: V péči pedagogicko-psychologické poradny pro dyslektické a dysortografické obtíže. Rozbor problémů: Žák má oslabenou sluchovou analýzu a syntézu, verbální složku, jeho pracovní tempo je velmi pomalé a má krátkodobou mechanickou paměť. Rychlost čtení je velmi snížená, dochází k záměně tvarově podobných písmen a domýšlí si konce slov. Potíže má zejména v oblasti vypracování písemných prací, nejvíce se obtíže projevují v jazycích a matematice, ale i v ostatních předmětech má velmi slabé výkony. V některých předmětech žák odmítá pracovat, některým předmětům se cíleně vyhýbá. Bez povšimnutí není ani jeho logopedická vada – špatná výslovnost, pro kterou bývá někdy terčem posměchu spolužákům. Tato vada vede k tomu, že žák se verbálnímu projevu před druhými uzavírá a začíná být agresivní. Tato vada vede k tomu, že se žák často uzavírá do sebe a začíná si vymýšlet důvody, proč nemůže daný úkol vypracovat. Zhoršila se i docházka do školy. Žák často ve škole chybí. Edukace: Výchovný poradce doporučil žákovi logopedickou péči. Záleží na žákovi, zda s nápravou začne. Při prověřování učiva učitel volí formu individuálního zkoušení, eventuálně volí formu doplňování. Při písemných pracích je nutné žákovi umožnit psát na počítači. Spolužáci spolupracují a pomáhají tím, že chlapci kopírují zápisy z výkladů všech předmětů. Žákovi se upravil učební plán, toleruje se pomalé pracovní tempo, horší úprava v sešitech, zadávají se mu přiměřené domácí úkoly. Pokud žák píše, využívá linkovaných sešitů. Ústní zkoušení probíhá individuálně. Žák potřebuje více chválit, povzbuzovat a motivovat k práci. Kvůli zhoršené docházce ve škole byli do školy pozvání rodiče. Škola rodiče seznámila s úpravou
54
učebního plánu a přesně ukázala jednotlivé změny v plánu i v přístupu v hodinách. Rodiče svého syna spíše omlouvali a poukazovali na vážnost jeho situace, ale přesto slíbili více spolupracovat. Žákovi byla doporučena i návštěva v psychologické poradně, jelikož začíná mít problém v sebepojetí. 24. Jméno žáka: UV Osobní anamnéza: Muž, 19 let, 3. ročník oboru vzdělávání sociální činnost, maturitní obor, rodina úplná. Diagnóza: Žák veden od útlého věku na neurologii pro DMO, později veden na SPC pro poruchy koncentrace pozornosti a SPU - dyslexii, dysgrafii, dysortografii, dyskalkulii a dyspraxii. Rozbor problémů: Žák patří mezi průměrné žáky ve třídě, jeho dobrý prospěch je ovlivněn jeho velkou houževnatostí, pílí a velmi dobrým rodinným zázemím. Větší potíže se projevují v matematice, anglickém jazyce, i když ani z těchto předmětů žák nepropadá. U žáka jsou sledovány i poruchy koncentrace pozornosti. Žák nerozumí čtenému textu, nedokáže text reprodukovat a jeho slovní zásoba je velmi chudá. Při vyšetření se také zjistily obtíže ve sluchové percepci řeči, a to ve sluchové diferenciaci měkkých a tvrdých slabik. V anglickém jazyce je proto pro chlapce velmi těžké zapamatování si zvukovou podobu slov. V českém jazyce je pro žáka náročná převážně psaná forma jazyka. Chlapec nestíhá vyřešit stejný počet příkladů v matematice jako ostatní žáci. Slovní úlohy musí někdy číst s pomocí učitele. V kolektivu patří mezi oblíbené, rád každému pomůže, je empatický ke spolužákům. Respektuje pravidla daná školním řádem, ve škole téměř nechybí.
55
Edukace: Ve škole vyučující dodržují pravidla přístupu k žákům se SPU. Někteří vyučující dávají přednost individuálnímu zkoušení, v jazyce volí formu doplňování, často žáka chválí. Učitelé jednotlivých předmětů se snaží i o konkrétní nápravná cvičení, která dle vhodnosti zařazují do výuky. Žákovi bylo umožněno psát zápisky na počítači. Chlapec má sníženy nároky i v matematice - méně příkladů, upřednostní ústní zkoušení, při kterém může mluvit a tím sám sebe vede při řešení úloh. Učitelé často žáka chválí i za snahu. Rodiče velmi dobře spolupracují se školou, s přístupem k jejich synovi jsou spokojeni. Tento příklad potvrzuje, že pokud jsou respektována pravidla individuálního přístupu, může být úspěšný i žák, který má kombinaci SPU. V příštím roce je třeba zajistit úlevy pro vykonání maturitní zkoušky. 25. Jméno žáka: VW Osobní anamnéza: Muž, 19 let, 3. ročník oboru vzdělávání sociální činnost, maturitní obor, rodina úplná Diagnóza: Žák veden od útlého věku na neurologii pro DMO a EPI, dlouhodobě veden na SPC pro kombinaci SPU - dyspraxie, zraková dysgnozie, těžká dyslexie, dysgrafie, dysortografie a těžká dyskalkulie. Rozbor problémů: V rámci základního vzdělávání navštěvoval druhý stupeň ZŠ při Jedličkově ústavu v Praze. Vzhledem k tomu, že třídy ZŠ při Jedličkově ústavu byly méně početné, chlapec byl zvyklý na pomalé pracovní tempo, nadměrnou pomoc ze strany dospělých. Po nástupu do střední školy, přestože vyučující respektovali zvláštnosti jeho postižení, jsme naráželi na to, že žák nebyl zvyklý na systematickou celodenní přípravu. Nebyl zvyklý na větší zátěž, nemusel vypracovávat domácí úkoly a neuměl překonávat překážky. Jelikož žák má potíže ve
56
formulaci myšlenek, nastaly zpočátku problémy i v komunikaci se spolužáky. Žák má také problémy porozumět základním informacím, které jsou přenášeny smysly. Velmi často se u chlapce objevují deficity v prostorové orientaci – často se ztrácí a nedokáže přejít z jedné třídy do jiné učebny. Je nutné, aby měl vždy doprovod spolužáka, který ho nasměruje. Edukace: Tyto obtíže se nám díky přístupu všech vyučujících podařilo v průběhu prvního ročníku odbourat. Zpočátku byla velmi obtížná spolupráce i s rodiči, ani oni nebyli zvyklí na to, že se s žákem musí pravidelně připravovat. Učitelé se do hodin snaží zařazovat různé metody a cvičení na jemnou i hrubou motoriku. V průběhu 1. ročníku chlapec neprospíval ze dvou předmětů. Na konci 1. ročníku dělal jednu opravnou zkoušku. V dalších ročnících vzdělávání patří již mezi slabší průměr třídy, ale z jiných předmětů už nepropadá. K jeho socializaci výrazně přispělo, že si žák ve druhém ročníku našel přítelkyni z řad spolužaček. V rámci hodnocení respektujeme pravidla nastavená pro hodnocení žáků se SPU. Výhledově budeme žádat úlevy pro maturitní zkoušku. 26. Jméno žáka: WX Osobní anamnéza: Muž, 16 let, 1. ročník oboru vzdělávání sociální činnost, maturitní obor, rodina úplná. Diagnóza: Kombinace SPU - dyslexie, dysortografie, veden v pedagogicko-psychologické poradně. Rozbor problémů: Žák je velmi neklidný, ale bystrý. Má potíže s gramatikou a čtením. Dalším problémem žáka jsou opakované problémy s kázní (lhaní, kouření). Při porušování školního řádu dostal třídní důtku. Nezvládl zvýšené nároky na učení, zanedbával domácí přípravu, neměl v pořádku
57
sešity a zapomínal pomůcky. Nedocházel na cvičení se speciálním pedagogem. Ve vztahu k učitelům byl zdvořilý, ale neupřímný. Emoční nestabilita, školní neúspěšnost a neschopnost z ní vybřednout vedly žáka ke zkratkovému jednání. Situaci řešil útěkem z domova. Rodičům vzal velkou částku peněz a svedl k útěku ještě jednoho spolužáka. Byli vypátráni policií a po dvou dnech absence se vrátili do školy. Edukace: Učitelé probrali s žákem příčiny neúspěchu a dohodli se na nápravných opatřeních. Důraz byl položen na celkové zklidnění, na zvyšování důvěry ve školu a v rodinu a na posílení sebedůvěry. Škola konzultovala chování i prospěch s rodiči. Po zhoršení synova prospěchu pravidelně navštěvovali školu, vyslechli rady učitelů a souhlasili s návrhy na zlepšení prospěchu i chování. Žákovi byly zjednány úlevy, což mělo pozitivní vliv na jeho chování, zlepšily se i vztahy s vrstevníky. Nyní se zdá žák být spokojenější, ožil, jeví se šťastnější. Snížení učebních nároků mělo pozitivní vliv po všech jeho stránkách. 27. Jméno žáka: XY Osobní anamnéza: Žena, 16 let, 1. ročník oboru kuchař-číšník. Diagnóza: Kombinace SPU - dyslexie, dysortografie, veden v pedagogicko-psychologické poradně. Rozbor problému: Žákyně vedena v pedagogicko-psychologické poradně od základní školy pro dyslexii a dysortografii, intelektové schopnosti se pohybují v pásmu průměru. Žákyně se pravidelně připravuje na výuku, je velmi snaživá, ale málo samostatná a pracovní tempo je pomalé. Hůře se soustředí, pozornost osciluje. Její vyjadřovací schopnosti jsou chudé. Psací písmo je neúhledné a psaní pomalé. Pravopisná chybovost je zapříčiněná
58
neupevněnou znalostí mluvnického učiva a nižším jazykovým citem. Technika čtení je průměrná. Porozumění čtenému textu je úměrné obsahové náročnosti a rozumovému potenciálu. V kolektivu zpočátku tichá a nenápadná. Žákyně je velmi šikovná v praktickém výcviku. Učitel na praktický výcvik žákyni chválí spolehlivost a šikovnost. Edukace: Učitelé poskytují žákyni dostatek času. Tolerují horší úpravu, nehodnotí kvalitu a rychlost práce. Učitelé v hodinách využívají názorné pomůcky, grafy, tabulky i jiný didaktický materiál. Dívka může v hodinách využívat počítač. Žákyně dostává přiměřené dlouhé školní i domácí úkoly. Učitelé se snaží dívku nepřetěžovat, nepodceňovat a stále motivovat. Preferují ústní zkoušení před písemným. Spolupráce s rodinou je na dobré úrovni. Rodiče se pravidelně informují o školních výsledcích žákyně. Ve výchově a přípravě do školy se snaží uplatňovat jednotnost a důslednost. Dívku velmi motivují a povzbuzují. Doma využívají výukové programy, jako doplněk ke studiu. Snaží se pomáhat jí při přípravě do školy. Rodiče často školu navštěvují, kde se jim dostává pravidelných informací, jak s dívkou pracovat a co konkrétně procvičovat. Škola se konkrétně snaží žákyni vest k větší samostatnosti. 28. Jméno žáka: YZ Osobní anamnéza: Muž, 16 let, 1. ročník oboru malířské a natěračské práce. Diagnóza: Vegetativní a psychosomatické příznaky, léčen na psychiatrii, rodina úplná. Rozbor problému: Žák patří ve školním prospěchu k lepšímu průměru. V průběhu studií na škole začal bydlet na internátu. Jeho psychický stav se zhoršil. Byl nervózní, špatně se soustředil, objevily se poruchy spánku a svíravě úzkostné sny. Pro tyto obtíže navštívil lékaře. Na učilišti se stal terčem nevybíravých až vulgárních vtipů zvláště ze strany starších spolužáků. Když se mu
59
začaly ztrácet věci, stěžoval si vychovateli. Když se náhodně jeden z učňů dozvěděl o jeho stížnosti, trápení se zvýšilo. Plivali na něho a nazývali ho „bonzákem“. Vyhrožovali mu bitím, jestliže se něco podobného bude opakovat. V dílně mu starší učeň nastavil nohu tak, že spadl ze schodů, poranil se na hlavě a zlomil si předloktí. O původu úrazu mistrovi zalhal, protože se bál pomsty. Z učiliště odejít nechtěl, obor se mu líbil. Pokusil se o sebevraždu léky, které mu byly předepsány od lékaře. Edukace: Škola spolu s výchovným poradcem začala řešit agresivní chování spolužáků jako šikanu. Probíhalo vyšetřování ze strany školy. Agresoři dostali dvojky z chování a v případě pokračování šikany jim hrozilo ukončení učebního oboru ze strany školy. Chlapec se však po uzdravení do učiliště vrátit nechtěl. Ukončil školní docházku a přešel do jiné školy na jiný obor. Škola dále zajistila preventivní program pro žáky, který byl nasměrován proti šikaně. Žáci učiliště shlédli povinně i filmy, zaměřené na šikanu. Na konci filmových dokumentů se konkrétní případy rozebíraly s žáky. Důraz byl kladen i na správné chování žáků, kteří o šikaně vědí a nic neřeší. Situace byla probrána s rodiči. 29. Jméno žáka: ZŽ Osobní anamnéza: Muž, 16 let, 1. ročník oboru pedagogické lyceum. Diagnóza: Poruchy chování, poruchy socializace, rodina neúplná, žije s matkou. Rozbor problému: Celkově bystrý hoch, nejeví odpovídající zájem o učení. Má četné pozdní příchody a neomluvené absence. Časté je u něho též nevhodné a provokativní chování vůči dospělým autoritám. Kromě toho, je nemotivovaný a drzý, je jako sprejer vyšetřován policií pro vandalismus a krádeže. Ve škole přibývají stížnosti pedagogů na jeho klackovité
60
a provokativní chování. Žák zaujímá mezi spolužáky rozpornou roli. Je obdivovaný i odmítavý zároveň. Vystupuje jako „rebel“, rád bývá středem pozornosti a připadá si vtipný se svými vulgárními výrazy. Je-li napomenut, reaguje velmi nepřiměřeně. Výuce příliš nevěnuje pozornost. Selhává v písemných pracích, chybí mu příslušné znalosti, neučí se. Do budoucna má velké plány, odmítá je sdělit a specifikovat. Podle něj by to potřebovalo spoustu času na objasnění a stejně by mu nikdo neporozuměl. Škola žáka kázeňsky potrestala zhoršeným stupněm z chování. Situace se však nezměnila, a proto škola poslala oznámení o podmínečném vyloučení syna ze studia. Důvodem vyloučení nebyly jen problémy ve škole, ale hlavně krádeže a vandalství, což nekoresponduje se studiem pedagogického lycea. Edukace: Matka byla vyzvaná do školy. Nedostavuje se. Drobné přestupky žáka ignoruje a po snížené známce z chování a oznámení o podmínečném vyloučení syna ze studia se dostavuje do školy. Žádá pomoc při řešení situace chlapce, argumentuje jeho nezralostí. Škola se nebrání nabízené pomoci a doporučuje poradnu. Většina starších členů pedagogického sboru je velmi skeptická. Důležitá bude jeho celodenní náplň, zájmy, důvěra vůči spolehlivým dospělým osobám, hledání možnosti sociálně prospěšného sebeuplatnění a vytvoření zdravého sebeobrazu. 30. Jméno žáka: ŽA Osobní anamnéza: Žena, 25 let, maturitní obor - zkoušky Diagnóza: Neuvedena
61
Rozbor problému: Žákyně je z Nigérie. Do České republiky přijela před pěti lety, když jí bylo 20 let a před dvěma lety zde získala azyl. Po vyřešení pobytových záležitostí, bydlení a toho nejdůležitějšího si chtěla najít práci a pokračovat ve studiu. Z pochopitelných důvodů nemohla kontaktovat úřady v zemi původu, a tak měla cestu za dalším vzděláním poněkud více komplikovanou. Od sociální pracovnice v pobytovém středisku dostala kontakt na sdružení META, které jí může pomoci s výběrem dalšího studia, uznáním střední školy a s hledáním práce. Pracovník METY jí asistoval i v průběhu celého procesu uznávání jejího vzdělání ze střední školy (nostrifikace). Jelikož nebylo možné pravost razítek a podpisů na jejím maturitním vysvědčení ověřit, musela žákyně napsat čestné prohlášení a k žádosti přiložit notářsky ověřené kopie diplomů. Odbor školství krajského úřadu jí pak v rozhodnutí předepsal celkem sedm zkoušek pro ověření jejích znalostí a tyto zkoušky bylo potřeba vykonat do určitého data, kdy měla předložit protokol o vykonání zkoušek. Ve škole, kam se šla domluvit kvůli termínům, dostala okruhy otázek, které může z jednotlivých předmětů čekat a seznam doporučené literatury. Edukace: Asi není třeba dodávat, jak je obtížné připravit se na sedm zkoušek, které probíhají podobně jako maturitní zkouška. Dívka navíc ukončila školu před pěti lety, od té doby do školy nechodila a v předmětech jako je zeměpis a dějepis se učila úplně jinou látku. Veškerý volný čas od té doby věnovala přípravě ke zkouškám, ale věděla, že se nestihne naučit všechno. Kromě samostudia jí pomáhali i dva dobrovolníci a stážistka z METY. Z každého předmětu měla jeden řádný a jeden opravný termín. Některé dny měla naplánované zkoušky dvě. Stačilo, kdyby z jediného předmětu zkoušku neudělala a musela by vše opakovat od začátku. Největší trému měla před první zkouškou, protože si neuměla představit, jak to bude probíhat. Jedinou věcí, která žákyni trochu uklidňovala, bylo to, že mohla zkoušku skládat v angličtině za přítomnosti soudního tlumočníka. Postupně, jak přibývala jedna úspěšně
62
absolvovaná zkouška za druhou, začínala dívka věřit, že by to mohla zvládnout. Ze dvou předmětů musela dělat zkoušku v opravném termínu, ale nakonec to dokázala. 31. Jméno žáka: ZB Osobní anamnéza: Žena, 18 let, 3. ročník oboru pedagogické lyceum. Diagnóza: Dyskalkulie, dyslexie, rodina úplná Rozbor problému: Žákyně vedena na prvním stupni ZŠ pro obtíže v nácviku čtení. Od té doby bez obtíží. Podnět k vyšetření vzešel od třídní učitelky pro opakované obtíže v předmětu matematika. Na základě vyšetření byla prokázána dyskalkulie. Vzhledem k přetrvávajícím obtížím byla zjevná i neurotizace a strach z tohoto předmětu. Bohužel v tomto případě máme velké podezření, že si žákyně řeší SPU své neuspokojivé výsledky, které možná tak nesouvisí s poruchou učení jako s nedostatečnou pílí a schopností překonávat potíže. V rámci hodnocení respektujeme pravidla nastavená pro hodnocení žáků se SPU. Edukace: Třídní učitelka vypracovala ihned individuální plán, byla přijatá určitá opatření v rámci hodnocení výkonů v matematice. Žákyně má snížené nároky – méně příkladů, dostává jednodušší slovní úlohy a navíc má více času na jejich vypracování. Učitelka při hodnocení hodnotí pouze to, co žákyně stihne a zadává žákyni kratší a jednodušší úkoly. Dále preferuje ústní zkoušení, při kterém žákyně může mluvit, tím sama sebe vede při řešení úloh. Učitelka často žákyni chválí za snahu, což jí motivuje k dalším výkonům a postupně se nám daří odbourat i strach z předmětu. Žákyni bylo již ve třetím ročníku doporučeno, aby v rámci maturitní zkoušky nevybírala jako předmět matematiku. 32.
63
Jméno žáka: YC Osobní anamnéza: Žena, 16 let, 1. ročník oboru pedagogické lyceum. Diagnóza: Adolescentní krize, jídelní porucha. Rozbor problému: Žákyně je sestrou o šest let mladší nevlastního bratra. Matka – zdravotní sestra, otec dívky úspěšný lékař – nyní má novou rodinu. Nevlastní otec je středoškolský učitel – autoritativní. Ten se vůči dívce nijak emočně neangažoval, spíše ji odmítal formou striktní výchovy a neustálých zákazů. Žákyně je trochu silnější, svědomitá dívka s vynikajícím školním prospěchem a se zájmem o krásnou literaturu a společenské vědy. Sama se přihlásila do dobrovolnického psychosociálního programu pro středoškoláky. Dívka spíše uzavřená, ve skupinových hrách nenápadná, někdy až plachá. Problémem žákyně je, že prožívá často útrapy a deprese, při kterých se přejídá. Žákyni byla psychiatry diagnostikovaná bulimie, pro kterou byla hospitalizovaná na speciálním nemocničním oddělení. Její psychický stav má vliv i přístup k ostatním žákům. Edukace: V programu se žákyni podařilo odžít si některé pro ni bolestné momenty vývoje v rodině i zakusit zkušenost s terapeuty v roli rodičů a přijetí skupiny vrstevníků. Teprve po skončení programu žákyně dokázala sdělit celé komunitě diagnostikovanou bulimii. Sdělila také, že se nyní cítí v pořádku. Hlavní roli přičítá nikoli pobytu v nemocnici, ale silným prožitkům ve skupině. Lépe tak porozuměla rodičům i sobě. Cítí, že je schopna se více přiblížit otci a odpustit mu. Výcvikový proces byl zážitkem, který ji umožnil najít svou identitu a zařadit se do života. U dívky se velmi zlepšil vztah sama k sobě, ale i k ostatním spolužákům. Začala se angažovat i v organizování různých soutěží a akcí probíhající ve škole. Její diagnóza byla dlouho nenápadná a zastírána dobrým vzhledem dívky. 33.
64
Jméno žáka: XD Osobní anamnéza: Žena, 19 let, 4. ročník maturitního oboru, dívka bydlí sama v Domě na půl cesty, rodina neúplná, od 15-ti let byla v DD. Diagnóza: Závislost na alkoholu, drogách. Rozbor problému: Ve 13 letech dívku a její sestry opustila matka, otec začal pít a byl agresivní. Sourozenci včetně žákyně skončili v DD. Dívka se pod tíhou stresu a depresí stala alkoholičkou, ale prospívala stále průměrně. Sama pak pod tlakem učitelky (ZŠ školy) toho nechala. Další věc, kterou dívka nechtěla absolvovat, bylo užívání antabusu. Na střední škole v 19 letech, začala žákyně brát pervitin kvůli depresi ze svých rodičů a ze své nadváhy. K drogám ji přivedl její kamarád, který bral pervitin už nějakou dobu. První dávku měla zadarmo, a pak se skládala s kamarádem. Žákyně začala brát drogu dlouhodobě, jelikož po ní zhubla pár kilo a zapomněla na věci, které ji trápí. V konečné fázi brala 1x za dva týdny. Kvůli drogám zhubla o 5 kilo, měla menší deprese a větší sebejistotu. Neměla pocit, že ji droga něco sebrala. Problémy začala vnímat, až když se dostavily zdravotní potíže a problémy s docházkou ve škole. Zdravotní problémy se začaly projevovat ve formě dušnosti. Edukace: Rozhodnutí přestat brát drogy ovlivnil zájem paní učitelky a trochu nečisté svědomí. Následně byla paní učitelkou odeslána k odbornému lékaři a snaží se pod jeho dohledem přestat brát. Dívka již prošla různými terapiemi a sama si začíná uvědomovat, že alkohol a fetování ji postupně ničí. Sama pronesla větu: „Změnila bych svou rodinu a můj začátek s fetováním, nechtěla bych to začít brát znova“. Žákyně se začala připravovat na maturitu a je nyní více motivovaná. Všichni ve škole včetně spolužáků ji vycházejí vstříc. 34.
65
Jméno žáka: WE Osobní anamnéza: Muž, 16 let, 1. ročník učebního oboru Diagnóza: Poruchy učení – dyslexie v kombinaci s dysortografií, rodina úplná. Rozbor problému: Žák má dlouhodobé výukové problémy. Jeho vyjadřovací schopnosti jsou chudé, nepohotové, delší věty se složitými slovy komolí. Přetrvává dyslexie. Obtíže přetrvávají v zapamatování a pochopení učiva ve všech předmětech. Jeho pracovní tempo je pomalé až bradypsychické, výrazná je sekundární neurotizace a tikové reakce. Rychlost čtení je snížená, objevuje se výrazná nejistota, domýšlí konce slov a někdy se ztratí. Reprodukce čteného textu je nepřesná. Žák potřebuje návodné otázky. Oslabení žáka se jeví i v logickém úsudku a krátkodobé mechanické paměti. Jeho písmo je nečitelné a úprava neúhledná. Žákovi hrozí několik dostatečných z více předmětů. Mimo jiné žák začal být agresivní na autority. Stres přichází na základě nezvladatelnosti úkolů. Škola připravuje pro žáka úpravu učebního plánu a uplatnění individuálního přístupu, které vychází z jeho diagnózy. Edukace: U žáka začali vyučující tolerovat horší úpravu v sešitě a jeho pomalé pracovní tempo. U chlapce se preferuje ústní zkoušení, zadávají se přiměřené domácí úkoly a nehodnotí se chyby v písemném projevu. V písemném projevu píše pouze krátkou odpověď. V samostatných pracích se hodnotí pouze to, co žák stihne. Nepíše časově omezené práce. Respektuje se jeho individuální tempo. Žák je ze strany školy motivován a povzbuzován ke školní práci. U žáka se upravil individuální plán a uplatnil individuální přístup. To velmi ovlivnilo i jeho chování. Chlapec se zklidnil a přestal být agresivní. Má dokonce k dispozici využívat názorné pomůcky, jako např. PC, tabulky s vytvořením názorných představ, interaktivní tabuli a jiné… Velmi se osvědčila pochvala. 35.
66
Jméno žáka: VF Osobní anamnéza: Žena, 15 let, 1. ročník střední školy. Diagnóza: Bez poruchy Rozbor problému: Žák žije v pěstounské péči u prarodičů. Své vlastní sourozence vídává 2x do roka, údajně mu to vyhovuje a stačí. Chlapec je silný kuřák, marihuanu vyzkoušel a jednou za čas si ji dá. Jinak žádné další drogy nezkoušel a ani nemá zájem. Nemá psané žádné poruchy chování či cokoliv jiného. Prospěch průměrný, ze střední školy má obavy, je toho moc a neví, zda to zvládne s učením. Velmi aktivní, kamarádský, cholerický ve velké míře – vytočí ho maličkosti. Rád navazuje vztahy a objevuje nové věci. Žák začal mít vážné problémy se střední školou, nebaví ho to a chce školní docházku ukončit. Na konci měsíce září dostal ředitelskou důtku za rozbíjení věcí, lhaní a zničení nově vymalovaného pokoje. Chlapec je velmi citlivý. Během měsíce mu umřela babička, zhroutil se, ale nyní se snaží situaci zvládat. Nyní bydlí na domově mládeže. Ve svém volném čase hodně tráví chvíle se svým spolubydlícím, venku na cigáru, popřípadě v tělocvičně na trampolíně. Při svém trávení volného času není až tak problémový. V současné době zanedbal spoustu hodin kvůli nemoci a ruce v sádře. Edukace: Po ředitelské důtce a upozornění o vyloučení z intru se dost zklidnil, začal se víc učit, začal být slušnější a poslouchá své vychovatele. Omlouvá se za své chyby a dokáže přijít, aby se poradil v době potíží. Občas, ale však když padne pochvala, je schopný „vymastit“ s partou nějakou blbost, které následně lituje. Uvědomuje si, že dělá něco špatně. Potřebuje přísnější dohled na domově mládeže.
67
36. Jméno žáka: UG Osobní anamnéza: Žena, 16 let, 1. ročník, rodina úplná Diagnóza: Bez poruchy Rozbor problému: Žákyně přijela z Vietnamu, když jí bylo 12 let. Rodiče ji přihlásili do školy, do které patřila podle svého bydliště. Česky neuměla. Na jazykovou přípravu nebyl čas. Rodiče se totiž pro odjezd do ČR rozhodli celkem rychle. Když přišla poprvé do školy, bylo pro ni všechno nové a cizí prostředí ji děsilo. Všichni mluvili naprosto nepochopitelnou řečí, která jí připadala jako shluk nesrozumitelných zvuků. Na přijímací pohovor vzali rodiče na radu strýce, který pracoval v ČR už 5 let. Žákyně již ve Vietnamu absolvovala šest let školní docházky a vždy patřila mezi nejlepší žákyně. Na její vysvědčení byla hrdá celá rodina. Ve škole se pan ředitel na vysvědčení ani nepodíval a strýci řekl, že to pro něj nemá žádnou vypovídající hodnotu. Všichni byli pak překvapeni, když zjistili, že druhý den nastoupila žákyně do třídy, ve které byly o mnoho let mladší děti. Rodiče se snažili protestovat, ale bylo to marné, nerozuměli nikomu. Žákyně tedy chodila do třídy s malými spolužáky. Ředitel to zdůvodnil neznalostí češtiny, a tím, že bude mít více času se ji naučit. Dívka chodila do třídy, ve které těžko hledala kamarády nejen pro jazykovou bariéru, ale i kvůli velkému věkovému rozdílu. Chodit do třídy s malými dětmi, bylo pro dívku stresující. První rok měla žákyně velký problém s učením, ale po roce to bylo lepší. Edukace: Po roce a půl získala žákyně jazykové znalosti v ČJ a znalostmi v matematice mnohonásobně převyšovala své spolužáky a to i v ostatních předmětech. Učivo pro ni bylo příliš jednoduché a nepodnětné, a tak se brzy začala nudit. „Časem začaly být problémy s docházkou. Proč
68
chodit do školy, když mě tam stejně nic zajímavého nenaučí?“ V 15 letech opustila školu, splnila totiž devět let povinné školní docházky, ovšem v 6. ročníku ZŠ. Jaká ji tedy čeká budoucnost? A je to skutečně pouze „její problém?“ Neměly by mít školy vypracován postup, jak vyrovnávat sociokulturní znevýhodnění dětí? A mají vlastně šanci zvrátit chybné rozhodnutí vedení školy a nechat se zařadit do odpovídajícího ročníku? 37. Jméno žáka: TH Osobní anamnéza: 1997, muž, nematurant. Klešťový porod, odklad PŠD, ZŠ ukončena 9. ročníkem, s dostatečným prospěchem, rodiče rozvedeni, žije s matkou. Nástup do školy 2012 září, obor truhlář. Diagnóza: ADHD, dyslexie, dysortografie. Rozbor problémů: Velká míra absence, nedocházka do školy. Žák nastoupil v řádném termínu. Patřil mezi tiché žáky, nijak nevynikal ani pracovní aktivitou ani motivací zvládnout zadávané úkoly. V průběhu 2. pololetí se začala stupňovat jednorázová absence, přes výzvy a upozornění žák nedokládal omluvenky. S matkou situace probírána na rodičovské schůzce, matka přislíbila nápravu a větší dohled nad synovou docházkou, ale s tím, že je samoživitelka a pracuje na směny – nemá tedy přesný přehled, jestli syn do školy chodí nebo ne. Situace se krátkodobě zlepšila, v jarních měsících ale opět absence již dlouhodobě. Hrozilo, že žák nebude moci být klasifikován.
69
Edukace (náprava), příklady z praxe, zkušenosti: Korespondence s matkou, která absenci omluvila. Podány informace o studijních vyhlídkách žáka – z pěti předmětů klasifikován nedostatečnou, ze tří předmětů neklasifikován. Nabídka přestupu na obor truhlářské práce. Matka na konci školního roku požádala o přijetí syna do 1. ročníku obor truhlářské práce. Škola přestup umožnila. Žák nastoupil v září 2013. Jeho absence se zmírnila, do školy dochází, mírně se zlepšil i studijní prospěch. Potíže v prvním roce studia přisuzovány náročnosti oboru, nízké motivaci obor zvládnout. Druhý obor neklade takové nároky na přípravu žáka, eliminuje riziko studijního neúspěchu, díky čemuž snad je problém nedocházky do školy vyřešen. 38. Jméno žáka: ŠI Osobní anamnéza: 23 let, muž, nevyučený zedník, rodina neúplná. Diagnóza: Porucha chování, začlenění do kolektivu. Rozbor problémů: Už jako malý reagoval neadekvátně na zklamání. Rozšvihal nožem rybičky v akváriu, rozřezal vzteky sedací soupravu v obývacím pokoji, rozšlapal hračky. Matka v kontaktu s vyšetřujícím psychologem tichá, nenápadná, působí unaveným dojmem. Žák dochází na psychoterapii, kde vzpomíná, jak ho matka fyzicky trestala. Zvláště když zapomněl udělat nějakou práci nebo když ztrácel věci. Bila ho tak dlouho, dokud se nepomočil či nezačal krvácet. Krátce ambulantně léčen na dětské psychiatrii. S vrstevníky dobře nevycházel, pro všechno se hned naštval. Kamarádů měl málo. Chtěl se vyučit automechanikem, na tento obor se však pro slabý prospěch nedostal. Začal se učit zedníkem. V prvním ročníku první zkušenosti s alkoholem. V době nástupu do oboru se přestěhoval na internát, aby odešel z rodiny. Rád začal jezdit městským autobusem a využíval tlačenice k fyzickému kontaktu s ženami. Na
70
internátě si ulevoval masturbací. Prvním excesem byl nezdařený pokus vynutit si násilím v opilosti pohlavní styk, k čemuž nedošlo. Jeho porucha se objevila po roce, po vypití šesti piv a několik rumů při taneční zábavě. Zbil do bezvědomí dívku, kterou s ním nechtěla souložit v parku. Stalo se to po vypití šesti piv a několika rumů při taneční zábavě. Poté, co znásilnil její kamarádku, která se vydala přítelkyni hledat, byl zadržen policií. Ze školy byl ihned vyhoštěn a obor tak nedokončil. Edukace: Byl přeložen na oddělení léčby sexuálních deviací, kde se podrobuje psychoterapii a současně i další předepsané léčbě. Nynější spolupráce je na dobré cestě. Nepřátelství a agresivita podle psychiatrů kompenzují pocity nedostatečnosti. U žáka nebyla škola schopna pomoci nebo vymyslet jinou alternativu. Nutností bylo začít s léčbou sexuálních deviací. Pokud se chlapec nějakým způsobem stabilizuje, je možnost pokračovat ve výuce. 39. Jméno žáka: SJ Osobní anamnéza: 17 let, žena, studentka střední školy, rodina úplná. Diagnóza: Adolescentní krize, neurotické prvky v chování, školní a rodinné obtíže, úplná. Rozbor problémů: V pololetí druhého ročníku u dívky navržena trojka z chování a nepodmíněné vyloučení pro nekázeň, nerespektování příkazů vyučujících a ignorování pravidel školy. Žákyni je opakovaně vytýkáno kouření na zakázaných místech, nevhodné oblékání, provokativní účesy, vulgární chování. Je zdůrazňováno záporné ovlivňování norem celé třídy. Žákyně má dvě dostatečné z technických předmětů. Jednu z nich má od učitelky, kterou neustále provokuje, veřejně kritizuje a činí jí naschvály. Na hodině se prý nemusí připravovat, stačí ji látka, kterou pochytí ve škole. Rodina s disharmonickými rysy, s velmi přísnou a potlačující
71
výchovou. Čeká na chyby vyučující a ty demonstrativně komentuje. Na pedagogické radě byly názory na potrestání dívky nejednotné. Úvahy o vyloučení se školy pokládá několik pedagogů za nesprávné. Dívka je totiž osobnost inteligentní, s vynikajícím logickým a analogickým myšlením. Edukace: Ředitel školy pozval psychologa z poradny, aby se případ projednal. U psychologa chování ve škole žákyně hodnotí sebekriticky, ale ještě více kritizuje nezáživné výukové metody a nedostatek znalostí vyučujících. Také si stěžuje na otce, který ji pravidelně bezdůvodně tvrdě trestá. Nepřemýšlí, kam uhodit. Absolvuje v poradně opakované dialogy, terapeutická sezení a nácviky autogenního relaxačního tréninku. Ve spolupráci se školou dochází ke zklidnění dívky. Výchovná poradkyně vypracuje pro žákyni plán, jak zlepšit chování i známky z technických předmětů. Dívka překonává překážky a postupně se stává jinou osobou. Časem přestává provokovat i ostatní vyučující. Nakonec je schopna omluvit se i učitelce, se kterou měla konflikty. Plní podmínky školy. Připravuje se na maturitu. 40. Jméno žáka: ŘK Osobní anamnéza: 18 let, žena, studentka střední školy, rodina neúplná. Diagnóza: Smíšená psychóza Rozbor problémů: Žákyně jeví zájem o krásnou literaturu a sama se pokouší o básnickou tvorbu. Také ráda maluje. Opakovaně se umístila v řadě výtvarných soutěží. Otec ji v zálibě podporoval a byl na ni hrdý. Od puberty dochází mezi žákyní a matkou k řadě konfliktů. Nesváry vrcholí nyní před maturitou. Dívka odešla z rodiny kvůli domnělému těhotenství se ženatým mužem. Gynekologické vyšetření ukázalo, že menstruační cyklus se opozdil v důsledku stresu. Žákyně
72
přesto začala bydlet u rozvedeného přítele. Její psychické potíže začínají být před maturitou velmi vážné. Přestala malovat, zlhostejněla vůči okolí, cítí se stále unavená, vše ji vyčerpává, není schopna se na nic soustředit. Dokonce přestala i vařit. Začala odmítat jídlo. Značně zhubla. Nemá zájem o učení a už vůbec o přípravu na maturitní zkoušku. Edukace: Žákyně v posledních dnech byla na doporučení lékařky hospitalizovaná v léčebně. Vyšetření ukázalo nadprůměrnou inteligenci, sklon k nereálným obavám a k sebeobviňování. Rovněž byla zjištěna potlačená agrese. Dívka nemá zájem o léčbu ani o jinou spolupráci, která by ji přivedla zpět do života. Začíná být neklidná a otevřeně nepřátelská vůči okolí. Jediné co chce, vrátit se zpět ke svému příteli. Školu musela přerušit. Ze strany školy má ještě šanci na dokončení roku a maturitní zkoušku. Škola se snaží být vstřícná a soustředí všechny učební materiály pro žákyni ke zkoušce. Spolužáci se snaží žákyni pozitivně motivovat pohledy a dopisy, které jí zasílají. Rádi by žákyni navštívili v léčebně osobně, ale zatím to není možné, jelikož dívka má tendence k útěkům.
73
ZÁVĚR V objevování postavení, které žáci se SPUCH zaujímají ve společnosti, tato příručka ukazuje na nelehkou situaci žáků či studentů ve společnosti, ale také na nelehkou situaci samotných pedagogů, kteří se snaží jejich nedostatky napravovat. Naštěstí existuje mnoho středoškolských pedagogů, kteří dosáhli „osvíceného“ myšlení a s těmito jejich nedostatky dokáží velmi dobře pracovat. Nebo se o to alespoň snaží. Hledají cesty, rady, metody a jiné možnosti, jak s žákem se SPUCH nejlépe pracovat a rozvíjet ho. Řešení pedagogů, ale ne vždy končí pozitivně. Je jasné, že v tomto „boji náprav“ pedagog nemá šanci něco udělat, pokud chybí zájem, motiv, podpora samotného žáka a jeho rodiny. Tato příručka poskytuje mnoho užitečných návodů, rad a doporučení, jak s žáky pracovat a co víc, přináší praktické příklady ze školní praxe v podobě kazuistik. Věříme, že bude prospěšná hlavně pedagogům ale i celé veřejnosti a povede nás všechny cestou k inkluzi. Je třeba, abychom se od dětství učili poznávat své dary, ale zároveň i odlišnosti. Všichni, hlavně žáci se SPUCH by měli zažít to, že jsou cenní. Každý z nás, ať s poruchou či bez poruchy, je zodpovědný k sobě samému, k druhým, k okolnímu prostředí a životu vůbec.
74
Poznámky Zde máte prostor pro Vaše poznámky: ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
75
………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………………..
76
