ÚVOD DO VEŘEJNÉHO SEKTORU

ÚVOD DO VEŘEJNÉHO SEKTORU

ÚVOD DO VEŘEJNÉHO SEKTORU Ing. Martin Musil FM VŠE J. Hradec e-mail: [email protected] tel.: 384 417 245

K čemu / o čem tento předmět – co se naučíte: tento předmět je o veřejném sektoru jako o části ekonomiky vyspělých států, o jeho roli, úloze a fungování seznámíte se se základními principy smíšené ekonomiky a pochopíte, proč/jak se některé věci kolem nás dějí

A proč: každý student VŠ by měl mít alespoň základní představu o ekonomických principech, na nichž je založena smíšená ekonomika, ve které žije, neboť to vše se dotýká každého z nás. i základní znalost procesů může přispět k lepší orientaci v životě.



Literatura

Podmínky k ukončení

Půjde o vybrané základy ekonomiky veřejného sektoru, proto informace hledejte zejména v literatuře jako:

Napsání písemného testu s min. úspěšností 60%.

Bailey, S.J. Veřejný sektor: teorie, politika, praxe. Praha: Eurolex Bohemia. 2004. ISBN 80-86432-61-0 Duben, R. Veřejný sektor I. (charakteristika a teoretická východiska), kapitoly I, III, VI, VII, IX, XII. Fakulta managementu VŠE Praha v Jindřichově Hradci, 2003. ISBN: 80-245-0588-6 Rektořík, J. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. Praha: Ekopress. 2007. ISBN: 978-80-86929-29-3 Stiglitz, J.E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: GRADA Publishing. 1997. ISBN 80-7169-454-1 Strecková, Y., Malý, I. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. Praha: Computer Press. 1998. ISBN: 80-7226-112-6

V případě neúspěchu je možné test 1x opakovat.

Forma testu bude především esejová, nikoliv zaškrtávací.

Výsledkem bude zápočet za 3 kredity. Veškeré informace, včetně termínů a výsledků testů, najdete na K:/PED/SOPFM/verejny/spolecnavyuka_CB/1_rocnik/uvod do verejneho sektoru

→ Neznalost informací zde uvedených neomlouvá!

1



Termíny testů

ZÁKLADNÍ POJMY

Řádný termín: Na FM v J. Hradci 17. 1. 2008 od 16:30 hodin, uč. bude upřesněna Na PedF v Č. B. 18. 1. 2008 od 12:00 hodin na uč. D321 Dodatečný a opravný termín: Na PedF v Č. B. 25 1. 2008 a 8. 2. 2008, čas a místnost budou upřesněny Vše bude uvedeno na K:...



ZÁKLADNÍ POJMY

ZÁKLADNÍ POJMY

Ziskový (tržní) sektor

státní

oproti tomu

Veřejná ekonomie: vědní disciplína, která zkoumá příčiny existence a zákonitosti fungování veřejného sektoru.

(vč. výsledků)

EKONOMIKA (národní hospodářství) – jednokriteriální model

soukromý

Veřejná ekonomika (= ekonomika veřejného sektoru) = část ekonomiky, která je financována převážně z veřejných financí, je řízena a spravována veřejnou správou, rozhoduje se v ní veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole. Subjekty veřejné ekonomiky mohou být ve veřejném vlastnictví státním (orgány státní správy) či nestátním (orgány samosprávy, soukromé veřejné instituce, jako jsou školy atp. atp.). Veřejná ekonomika pracuje zpravidla na neziskovém principu.

veřejný samosprávný

Neziskový sektor

veřejný státní

soukromý

samosprávný

Příklady: Ziskový soukromý sektor - obchodní společnosti, živnosti Neziskový soukromý sektor - soukromoprávní neziskové organizace (občanská sdružení, nadace ...), lze sem zařadit i domácnosti Neziskový veřejný sektor - orgány státní správy a samosprávy (a jimi vytvářené orgány či instituce) Ziskový veřejný sektor - státní podniky apod. - přechodný typ mezi ziskovými a neziskovými organizacemi

2



Veřejný sektor v ekonomice formální sektor neformální sektor

NEZISKOVÝ VEŘEJNÝ SEKTOR

Základem moderní moderní společ společnosti a její její ekonomiky zů zůstá stává soukromé soukromé podniká podnikání a individuá individuální lní rozhodová rozhodování. veřejné organizace

NEZISKOVÝ SEKTOR DOMÁCNOSTÍ

neziskové organizace

NEZISKOVÝ SOUKROMÝ SEKTOR

soukromé organizace ZISKOVÝ SOUKROMÝ SEKTOR

ziskové organizace hraniční organizace

smíšené organizace

Existují však případy, kdy tržní mechanismus nedosahuje nejefektivnějšího výsledku. Trh selhává → existence externalit, veřejné statky, monopol, asymetrické informace. Stát také selhává → existence časových zpoždění, omezené informace, teorie volby, lobby, byrokracie. Tržní selhání jsou hlavním, nikoliv jediným důvodem pro možnost/nutnost státních zásahů do ekonomiky.



Tržní selhání

Tržní selhání

= stav, kdy samotný tržní mechanismus není schopen efektivně alokovat zdroje tak je tomu v reálném životě.

Proč monopol? Ekonomické subjekty mohou uplatnit určitou monopolní sílu při určování ceny i množství produkce.

Za hlavní příčiny jsou považovány: - existence monopolu - existence veřejných statků - existence externalit - působení asymetrických informací.

Produkce monopolní firmy je často charakterizována menším množstvím za vyšší jednotkovou cenu, než v případě (dokonalé) konkurence.

Protože tím může docházet k nechtěným jevům, je třeba se pokoušet tato selhání napravovat.

Vysvětlení poskytuje mikroekonomie, nám však postačí toto. Najdete příklady..?

3



Tržní selhání

Tržní selhání

Proč veřejné (= kolektivní) statky? Existuje několik základních typů statků: - soukromé (privátní) - smíšené kolektivní statky - čisté kolektivní statky. Veřejné statky mají jisté charakteristiky (vlastnosti), které znemožňují jejich optimální alokaci tržním mechanismem → tím dochází na trhu k nerovnováze. K veřejným statků se ještě vrátíme později...

Dochází k nezamýšleným nákladům či prospěchu jiných subjektů, kteří za tyto náklady neplatí či prospěch nezískají. Trh nedokáže takovéto aktivity ocenit → dochází k nerovnováze. K externalitám se také ještě vrátíme později...



Tržní selhání

Tržní selhání - shrnutí

Proč asymetrické informace? Při rozhodování subjektů hraje důležitou roli informační bariéra. Většina rozhodování probíhá v podmínkách nejistoty – neznáme všechny informace o daném výrobku/službě, jeho/jejím výrobci či poskytovateli... Jedna strana ví často více než druhá – informace je asymetrická. Trhy statků a práce – informací mívá více strana prodávající. Trhy úvěrů a pojištění – informací mívá více strana kupující. Najdete příklady..?

Proč externality? Když výroba nebo spotřeba nějakého statku produkuje náklady nebo naopak užitek (prospěch), které dopadají na subjekty, jež se těchto aktivit neúčastní.

Mikroekonomické příčiny tržních selhání: - nedokonalá konkurence, monopol, externality, veřejné statky, nedostatek informací, příp. nekomplexní trhy. Makroekonomické: - nedostatečné využívání zdrojů a lidského potenciálu; - oscilace základních makroekonomických veličin a potřeba jejich stability. Mimoekonomické: - spravedlnost – zmírnit nerovnosti; - potřeba zvýšit kvalitu lidského potenciálu; - kvalita životního prostředí.

4



Tržní selhání - shrnutí

Funkce veřejného sektoru

Trž Tržní selhá selhání je mož možné teoreticky „odstraň odstraňovat“ ovat“ pomocí pomocí stá státní tních zásahů sahů. Neznamená to však automaticky právo pro realizaci příslušných zásahů, spíše jen podnět k tomu, aby se o nich začalo uvažovat.

Pro své hlavní poslání - předcházení a řešení důsledků selhávání trhu - musí VS plnit určitou soustavu funkcí: 1) ekonomickou (zajištění produkce kolektivních statků, vytváření podmínek pro produkci soukromých statků, dotace cen, redistribuce příjmů)

Dáváme-li přednost TM, je třeba respektovat zásady: • ponechat působení trhu všude tam, kde jeho mechanismus bezporuchově funguje; • uvažovat o případném státním zásahu v případech, kde je funkčnost trhu značně omezena a použití státních zásahů pravděpodobně pomůže situaci řešit; • realizovat přiměřený rozsah redistribuce příjmů, aby umožnila zajistit slušný a důstojný život každému občanu.

2) sociální (vytváří podmínky pro kvalitu lidského života, redistribuuje příjmy, vytváří podmínky pro dobré sociální klima) 3) politickou (vytváří předpoklady pro rozvoj demokratických prvků ve společnosti, podporuje rozvoj občanské společnosti) 4) etickou (podmínky pro dodržování etických zásad pro zajištění morálky ve společnosti).



Rozsah veřejného sektoru

Rozsah veřejného sektoru

Vyjadřuje se pomocí ukazatelů, které dávají šanci na srovnatelnost. Lze porovnávat rozsah v čase (vývoji), i v prostoru, mezi jednotlivými zeměmi... Hlavní ukazatele: 1) podíl veřejných výdajů na hrubém domácím produktu - vyjadřuje se procentem z HDP. Říká, kolik procent HDP bylo určeno k přerozdělování. 2) podíl příjmů veřejných rozpočtů na HDP.

Hodnoty ukazatelů v ČR: Podí Podíl veř veřejných výdajů výdajů na HDP: postupný růst až do roku 2005, ke 46 % k HDP dále se předpokládá pokles (reformy) -> rok 2006 = kolem 43% Podí Podíl veř veřejných př příjmů jmů na HDP: postupný pomalý růst ke 42% k HDP předpokládá se mírný pokles (reformy) -> rok 2006 = kolem 40% Problém: vysoké tempo růstu (výdajů), vysoké mandatorní výdaje.

5



Co vše může ovlivňovat rozsah a strukturu VS?


faktory ekonomické (-> fáze a bariéry ekonomického rozvoje) faktory mimoekonomické (-> geopolitické, historické, kulturněnáboženské, politické).

Faktory mimoekonomické: 1) Geopolitické: - souvisejí s umístěním země, s přírodními podmínkami, se soustavou sousedících zemí, se strategickým významem země i se strukturou a kvalitou přírodních zdrojů. Čím více jsou tvrdší přírodní podmínky a čím více se cítí země ohrožena, tím více je kladen důraz na VS a zejména na část související s blokem existenčních jistot a společenských potřeb.

2) Historické: - souvisejí se vznikem státu a historií jeho vývoje. K většímu podílu VS mají tendenci státy, které prošly fázemi s feudálními charakteristikami, s výraznou etapou řemeslné výroby a při vzniku kapitalismu prošly procesem původní akumulace. To se přičítá jevu zvanému paternalismus (spočívá v ochranářství majitele – feudála – ve vztahu k lidem jako svému majetku, v lidech vypěstoval nárok, aby se silný a bohatý staral o chudé a slabé).





3) Kulturně-náboženské: - většina náboženství je svojí ideologií nakloněna VS, s rozdílnými nároky. V silně katolických zemí lze pozorovat zdůraznění těch prvků VS majících spíše charitativní charakter (sociální podpory a služby). Protestantství více zdůrazňuje odpovědnost člověka sama za sebe, hluboké sociální rozdíly nepovažuje (na rozdíl od katolicismu) za zcela nežádoucí jev. Upřednostňuje dostatek pracovních příležitostí a kvalitu člověka.

4) Politické faktory: - politické uspořádání společnosti a zejména rozdíly mezi režimy. Spíše totalitní režimy – centralizace moci je využívána k manipulaci s lidmi a VS k tomu vytváří vhodné podmínky. V demokratických systémech existují různé postoje k VS díky různě zaměřeným politickým seskupením (obecně: pravice – méně VS, levice – více VS).

6





Faktory ekonomické: 1) bariéry ekonomického rozvoje bariéra spotřeby bariéra výkonnosti 2) fáze ekonomického rozvoje = v jakém stádiu rozvoje se daná země nachází (rozvojové, industriální atd. My si to ale nebudeme blíže rozebírat)

Bariéra spotřeby: snaha o co nejvyšší výkonnost ekonomiky -> proto nízká míra přerozdělovacích procesů -> sociální rozdíly dosáhnou takové úrovně, že začne klesat spotřeba -> stoupá míra nezaměstnanosti, úroveň podpory je však nízká -> klesají průměrné příjmy zejména v nižších příjmových skupinách -> existuje nebezpečí, že ekonomika narazí na bariéru potřeby; nízká spotřeba je příčinou ekonomické stagnace, která celkovou situaci ještě zhorší; bude nutno zvýšit míru přerozdělovacích procesů, a to cestou zvýšení míry zdanění (velmi nepopulární pro politický systém který je u moci).




Příčiny existence VS

Bariéra výkonnosti: vysoká míra přerozdělovacích procesů -> tendenci k poklesu výkonnosti (závislá pracovní síla nemá důvod k vyšší výkonnosti, je o ni postaráno cestou přerozdělování, ztrácí motivaci; podnikatelské kruhy nevidí kvůli vysoce progresivnímu zdanění důvod k vyšší výkonnosti, často dochází k přelévání kapitálu do zemí s nižší mírou zdanění) -> klesají příjmy veřejných rozpočtů a klesá i možnost přerozdělovacích procesů; vlády nemohou naráz podstatně snížit daňové zatížení ani podstatně snížit míru přerozdělovacích procesů.

Existence a rozsah VS závisí na vládách jednotlivých zemí (pravice – více ziskový sektor a naopak). Také na faktorech, které jsme si ukázali před chvílí. Objektivní příčiny existence a rozsahu VS = selhání trhu.

Cíl: vést takovou politiku a najít takovou velikost VS, která nevystavuje národní hospodářství nebezpečí nárazu na jednu z těchto bariér.

7





Důvody selhávání trhu: • tržní mechanismus (TM) vede k efektivnosti využívání zdrojů pouze v podmínkách dokonalé konkurence a při dokonalé znalosti trhu (v praxi neexistuje). Trh má tendenci spíše k monopolizaci, v konkurenčním boji zabraňuje dosažení plné informovanosti výrobců a spotřebitelů; • TM je spjat s konkurencí, která ale také tenduje k polarizaci bohatství a chudoby a tím i k nevyužívání zdrojů a ke zdražování; tím omezuje spotřebu jednotlivců; • TM tenduje ke krátkodobému horizontu, k dosažení krátkodobého zisku. Je méně citlivý na negativní důsledky určitého ekonomického chování z hlediska dlouhodobějších horizontů. Málo citlivý je také k ekonomickému rozvoji s prvky kvalitativního charakteru (živ. prostředí, lidský potenciál, etika);

Důvody selhávání trhu: • TM sám o sobě nezajišťuje dostatečné množství statků, z jejichž existence objektivně nemá užitek pouze spotřebitel, který si jej koupí (= veřejné statky) • TM selhává i ve vztahu ke kultivaci některých složek lidského potenciálu – to přináší etické i ekonomické důsledky, které se nakonec projeví jako důsledky politické.

VS může tržní selhání obecně napravovat zejména: - zajištěním statků, na jejichž produkci nemá ziskový sektor zájem - zajištěním kultivace lidského potenciálu - řešením polarizace bohatství a chudoby.



Příčiny existence VS dle teorie potřeb


Potřeba v ekonomii = pociťovaný nedostatek Nejdůležitějším znakem pro třídění potřeb je úloha vyprodukovaného statku: ⇒ potřeby výrobní ⇒ potřeby finální (konečné) individuální společenské

Finální potřeby: (vycházíme z teorie potřeb a např. Maslowovy pyramidy) Finá Finální lní společ společenské enské potř potřeby: - doménou VS (proč?) - někdy se částečně prosazuje i TS (kdy?)

Výrobní potřeby: - pociťuje je výrobce - doména ziskového sektoru - výjimka: statky technické infrastruktury (zejména dopravní, spojové, rozvodné a transformační sítě) => ziskovému sektoru se nevyplatí do nich investovat

8




Příčiny existence VS na kultivaci LP

Finá Finální lní individuá individuální lní potř potřeby: - spor o rozsah a strukturu VS x TS - obecně platí:

Čím více klesá míra existenční naléhavosti pociťování potřeby ze strany jedince a čím více stoupá intenzita existenční naléhavosti pociťování potřeby ze strany společnosti, tím více se prosazuje tendence uspokojování této potřeby cestou VS.

Lidský potenciál předpoklady člověka k činnostem, které realizuje ve všech svých základních sociálněekonomických funkcích (občana, člena rodiny, pracovníka, spotřebitele, vlastníka).

Jednotlivec má zájem na uchování a kultivaci svého vlastního potenciálu, zvláště potenciálu zdraví. Jestliže si však vytváří vlastní hierarchii uspokojování svých potřeb, potřeby výživy, odívání a bydlení budou prioritní -> základní existenční potřeby občana. Společnost má zájem, aby její členové byli nasycení, oblečení a měli kde bydlet.



Příčiny existence VS na kultivaci LP

Polarizace bohatství a chudoby jako příčina exis. VS

Při uspokojování „nižších“ potřeb může společnost počítat právě s velkou mírou individuální existenční naléhavosti potřeb, ze které vyplývá i velký zájem na spotřebě a ta vyvolává zájem tržního sektoru na produkci. VS zde (skrze veřejné finance) přebírá úkol vytvá vytvářet podmí podmínky pro rovnost šancí ancí členů společnosti, aby mohli spotřebovávat statky, které především působí na uchování a kultivaci lidského potenciálu.

Polarizace = vysoká koncentrace v „rukou“ části obyvatelstva. Chudoba – problémy: • chudý člověk je špatným spotřebitelem, nízkou spotřebou nepodněcuje ekonomický růst ani rozvoj; • chudý člověk nemá prostředky na uchování a kultivaci vlastního LP a tím snižuje úroveň LP celé společnosti; • chudý člověk nízkou kvalitou svého potenciálu není připraven na spotřebu, ani tvorbu některých statků; • chudý člověk je brzdou ekonomického rozvoje a brzdou v dosahování pozitivních parametrů úrovně sociální a politické.

9





Bohatství – problémy: • bohatý člověk vytváří tlak na koncentraci vlastnictví a tedy na monopolizaci na trhu; • bohatý člověk tenduje ke zbytkové spotřebě a tedy k plývání zdroji; • bohatý člověk není náchylný k sociálnímu smíru cestou přerozdělování bohatství a obecně tenduje spíše k násilnějšímu řešení jeho projevů; • bohatý člověk ovlivňuje politické procesy aby probíhaly příznivě k jeho bohatství.

Možnosti řešení: 1) likvidace trž tržního mechanismu a fungování ekonomických systémů na bázi „společenského vlastnictví“ 2) přerozdělování určité části bohatství ve prospěch chudých za účelem řešení ení následků sledků chudoby 3) přerozdělování určité části bohatství ve prospěch vytvá vytváření ení předpokladů edpokladů, aby nebylo chudých (prevence) -> rovnost šancí



Vztahy veřejného a tržního sektoru

Vztahy veřejného a tržního sektoru

oba sektory se vzájemně podmiňují, jejich vztah je komplementární; ve vztahu k NH hraje TS úlohu vůdčího činitele. Faktor zisku je agresivním hnacím motorem. Vede k výkonnosti, inovacím i produktivitě, na druhou stranu ale za cenu obětování dlouhodobého efektu ve prospěch krátkodobého. VS hraje v tomto vztahu roli sektoru přebírajícího úlohu předcházení negativním důsledkům a to i za cenu obětování krátkodobé efektivnosti ve prospěch dlouhodobé.

Absolutní odstranění sociální nerovnosti není možné. Lze ji ale snižovat (přístup ke službám, nabídka práce …)

oba sektory se vzájemně ovlivňují ve svém chování. TS tlačí VS k výkonnosti a efektivnosti (vlastním příkladem, tlakem podnikatelských subjektů – jsou rozhodujícími plátci daní). VS vnucuje TS určité etické normy, dlouhodobější pohled na důsledky svých aktivit a respektování lidské dimenze. TS produkuje i pro VS statky, které vytváří jeho materiální základnu. VS produkuje pro tržní sektor především kultivovanou pracovní sílu, podílí se na vytváření podnikatelských podmínek a tam, kde trh selhává, přispívá k sociálnímu smíru.

10



Úloha státu v ekonomice

Důvody státních zásahů do ekonomiky

Rozhodují Rozhodující ekonomické ekonomické aktivity stá státu v ekonomicky a sociá sociálně lně vyspě m na: vyspělých zemí zemích se orientují orientují předevší edevším tvorbu právního systému pro zabezpečení svobodné podnikatelské činnosti; stabilizační vývoj základních makroekonomických ukazatelů; zajištění optimální alokace zdrojů s cílem zabezpečit ekonomickou efektivnost; redistribuci příjmů pro realizaci dobré sociální politiky.

Ekonomická ujíící dosá Ekonomická teorie zná zná 2 modely umožň umožňuj dosáhnout rovnová rovnovážného stavu: 1) Centralizovaný plánovací mechanismus – realizován v bývalých socialistických zemích. Neúspěšné, centrální plánovací orgán nemohl objektivně zjistit skutečné potřeby spotřebitelů a při výrobě, prodeji a spotřebě nevyužíval dostatečně finanční nástroje. 2) Tržní mechanismus - dosahuje ekonomické rovnováhy pomocí nabídky a poptávky. Vývoj prokázal nedostatky tohoto modelu, musí být splněna řada podmínek a předpokladů (mimo jiné i neexistence veřejných statků a externalit). Ani jeden z nich v reálu nefunguje.



Veřejný zájem

Veřejný zájem

Pojem úzce spjatý s veřejným sektorem. Pojem, který je hodně problematický. Definice veřejného zájmu neexistuje. Veřejný zájem nemá historicky neměnnou platnost, vždy vyjadřuje to, co právě podporuje většina(?!) členů společnosti. Veřejný zájem se vždy týká společnosti, i když si jej uvědomuje jen menšina této společnosti – ostatní většinou nemají dostatek informací.

- týká se zajišťování a rozdělování veřejných statků; - je snahou jednotlivých subjektů společnosti dosáhnout těch hodnot a uspokojení těch potřeb, které uvedené subjekty považují za prioritní v daném období; - jako určitý celek je formulován jen v dokumentech obecného charakteru (ústava, programy polit. stran) - předmětem a obsahem praktické veřejné politiky se stávají veřejné zájmy jen v tom případě, jsou-li jako veřejné zájmy skutečně uznány!

Veř eme chá Veřejný zá zájem můž můžeme chápat jako zá zájem urč určité ité kvalifikované kvalifikované většiny obč občanů anů dané daného mí místa.

11



Veřejný zájem

Externality

Podstata realizace veřejného zájmu jednotlivců je v tom, že jsou schopni vyvinout takový tlak na příslušné mocenské struktury státu, že jsou jejich zájmy uznány potvrzeny a stávají se veřejnými politickými programy. Snazší je vždy dosáhnout uznání veřejných zájmů týkajících se aktuálních hodnot, než hodnot dlouhodobého charakteru. Nejdůležitější roli při formulování a prosazování veřejných zájmů v demokratické společnosti hrají politické strany. Máme příklady..?

Externalita nastává v případě, když někdo nenese plné náklady své činnosti nebo když nezískává úplné výnosy své činnosti. Různé druhy. Dělení: Dle efektu, kterým působí na okolí: - pozitivní - nějakému subjektu vznikají určité výhody, aniž by za ně zaplatil - negativní - subjekt je poškozován nějakou transakcí nebo mu z ekonomické aktivity okolí vznikají dodatečné náklady. Ztráta nebo užitek, které z externalit plynou, nemají tržní ohodnocení, protihodnotu.



Externality

Externality

Ne všechny negativní externality jsou škodlivé (přesto že z mikroekonomického hlediska vždy způsobují nerovnováhu). Existují i takové, které přináší nové objevy a nové poznatky širokému okruhu lidí (vynálezy). Za nejdůležitější pozitivní externality je možné považovat ty spojené s informacemi a znalostmi člověka a jejich produkcí. Inovace a objevy se přelévají v mnohanásobně větší prospěch celé masy spotřebitelů než ve prospěch autorů těchto objevů.

Dochází-li k externalitám, není alokace zdrojů efektivní. Úroveň produkce komodit, které generují negativní negativní externality, bude nadměrná. Proč? Úroveň produkce komodit způsobujících pozitivní pozitivní externalitu bude naopak nedostatečná. Proč?

12



Externality

Externality

Externality je možné řešit: - v některých případech si pomůže trh sám bez vnějšího zásahu, - jindy je zapotřebí intervence veřejného sektoru. 1) Tržní řešení Dochází-li k externalitě a zúčastněné strany se mohou spojit a vyjednávat a vzájemně se odškodňovat k dosažení efektivního řešení (bez ohledu na to, na čí straně je zákon), mluvíme o Coaseho teorému Musí být splněny dvě podmínky: musí být přesně definována vlastnická práva společně s jejich obsahem (jsou známi vlastníci všech statků a je vymezen obsah ochrany vlastnictví) transakční náklady vyjednávání mezi jednotlivými vlastníky musejí být relativně nízké.

2) Veřejné řešení • Ukládání pokut • Dotace výdajů na snížení dopadů negativních externalit • Vydávání regulačních předpisů nařízení ve smyslu zákazu negativních externalit působících na jistou skupinu • Využívání právních norem (zákazy, příkazová řešení, státní regulace, jednorázová podpora) • Vlastní činnost.

Zkusme příklady obou typů řešení ze života kolem nás.



Externality

Externality

Veřejné zásahy v případě existence negativních externalit jsou vyžadovány ze 3 důvodů: • problematika spojená s existencí veřejných statků – mnoho externalit přináší poskytování veřejných statků • velikost transakčních nákladů - náklady jednotlivců bývají vysoké • charakter vlastnických práv - soubor uplatňovaných vlastnických práv dává možnost vzniku neefektivnosti. Některá práva mohou být přijata pouze na základě zvykového práva a nikoliv vydáním legislativy. Důležité je proto precizní vymezení vlastnických práv.

Výhodou vládních intervencí při odstraňování negativních důsledků externalit jsou úspory z transakčních nákladů a schopnost odstranit několik druhů externalit najednou. Nevýhodou vládních intervencí je skutečnost, že politický mechanismus nefunguje dokonale + byrokracie.

13



Veřejné statky

Veřejné statky

Jedna z klíčových kategorií pro analýzu příčin, forem a důsledků státních zásahů do ekonomiky. Zvláštní objektivní charakteristiky jejich spotřeby vylučují, aby se při alokaci zdrojů mohl uplatnit tržní mechanismus.

Kolektivní (veřejný) statek: užitek ze spotřeby je sdílen určitou skupinou jako celkem ve chvíli, kdy je statek poskytnut nebo spotřebován alespoň jednou osobou.

Veřejný statek nerovná se statek veřejně poskytovaný!

Základní vlastnosti: nerivalitní spotřeba (nedělitelnost) nevyloučitelnost ze spotřeby

Ekonomické kritérium dělení statků: Všímá si způsobu, jakým jsou statky spotřebovávány: -> čisté kolektivní statky -> smíšené kolektivní statky -> soukromé (privátní) statky

Nerivalitní spotřeba = spotřeba jednou osobou nesnižuje dostupnost statku nebo služby komukoliv jinému.



Veřejné statky

Čisté veřejné statky

Nevyloučitelnost ze spotřeby: = nemožné nebo obtížné vyloučit jednotlivce z využívání KS. Statek může používat i ten, kdo za něj nezaplatil. Problém černého pasažéra: jednotlivec může spoléhat na to, že bude mít užitek ze spotřeby těch osob, které projeví ochotu zaplatit (=> nutnost daňového financování produkce veřejných statků). Všechny statky, u nichž dochází k nerivalitě spotřeby, nemusí nutně vykazovat i nevyloučitelnost ze spotřeby.

- nerivalitní ve spotřebě pro celou populaci spotřebitelů, - splňují charakteristiku nevyloučitelnosti ze spotřeby. 2 případy ČKS: • s automatickou spotřebou = jakmile jsou vyprodukovány, jsou zcela spotřebovány všemi členy společnosti (národní obrana, bezpečnost, veřejné osvětlení) • s fakultativní spotřebou = člen daného společenství má možnost určité volby a může odmítnou veřejný statek spotřebovávat (masmédia, kultura …). Absolutní nevylučitelnost platí pouze pro ČKS s automatickou spotř spotřebou. ebou

14



Čisté veřejné statky

Smíšené veřejné statky

Čistých veřejných statků je poměrně málo, obzvláště těch s automatickou spotřebou. Úkol: 1) podívejte se kolem sebe a zkuste najít další čisté kolektivní statky 2) u příkladů, které najdete, se podívejte, kdo vlastně tento statek poskytuje a kdo jej pravděpodobně financuje.

- spotřebovávaná kvantita může být rozdělena mezi individuální spotřebitele a je tedy dělitelná - kvalita je nedělitelná (služby veřejných zařízení, jež mají omezenou kapacitu; komunikace; mosty; přístavy; kulturní zařízení; sportoviště apod.) Některé nadbytečné spotřebitele lze vyloučit ze spotřeby pomocí administrativního nebo cenového systému, přičemž za daného stavu kvantity poskytované služby (statku) zůstává kvalita pro všechny stejná.



Smíšené veřejné statky

Volné statky

Může se zde ale projevovat jev přetížení: = s růstem spotřebovávané kvantity klesá často kvalita poskytované služby. (např. silnice: bezpečnost silničního provozu klesá s hustotou provozu, nejdříve pomalu, poté velice rychle až se dostává k absolutnímu objemu provozu). Výjimečně existují i případy, u kterých kvalita SKS roste se spotřebovávanou kvantitou (např. zdravotnictví – hromadné očkování, kvalitou je zde imunita; dále asanační služby – kanalizace, ČOV).

Někdy se lze setkat s kategorií tzv. volných statků = statky, za které se neplatí a jsou k dispozici všem. Jejich existence a využívání vyžaduje určité náklady, které hradí buď stát nebo municipalita z prostředků daňových poplatníků (např. vzdělání na veřejných školách). U některých volných statků jsou náklady na jejich provoz hrazeny příslušnou pojišťovnou (např. zdravotní péče). V důsledku omezených kapacit ale může vznikat nedostatek této péče.

15



Statky pod ochranou

Praktický příklad - Externality

Mohou být další kategorií statků: v některých případech sahají vlády při ovlivňování výsledné alokace až k tak krajním metodám, jako je: • zákaz spotřeby některých statků (řízení motorových vozidel pod vlivem, drogy apod.) • nebo naopak přikazují spotřebu jako povinnou (školní docházka, očkování). Příčinou bývá mimořádný zájem společnosti (ochrana těch, kteří se nemohou suverénně rozhodovat - děti, postižení; prevence, resp. snižování rizika ohrožení významných společenských hodnot). = tzv. stá státní tní paternalismus. paternalismus

Stá Státní tní intervence v podmí podmínká nkách externality – ZDAŇ ZDAŇOVÁ OVÁNÍ Východisko: vznikla negativní externalita Možnosti: zásah státu, konkrétně zdaněním produkce Princip: daň zvýší cenu produkovaného statku a takto uvalená daň bude moci být použita na odstranění následků spojených s externalitou. Tato (tzv. Pigouova) Pigouova) daň daň se jeví jeví v př případě padě existence negativní negativních externalit jako velice efektivní efektivní nástroj. Její praktická implementace však naráží na různé problémy. Největším je ten, že neumíme přesně určit velikost daně.





Příklad: znečištění způsobené automobily Daň by se měla v principu vybírat podle počtu najetých kilometrů, administrace by však byla nemožná, příp. nevhodná. Proto se raději používají substituční metody (daň z prodeje motorových vozidel, spotřební daně z PHM, poplatek za vlastnictví auta) – teoreticky nejsou ale tak efektivní. Mohou přispět ke snížení rozsahu dopravy motorovými vozidly – není-li ale jiná možnost dopravy...? Jsou pak tyto daně korektivní, nebo mají jen příjmový charakter?

Objevují se snahy nahradit tradiční formy korektivního zdaňování negativních externalit, např. prostřednictvím aukčního prodeje povolení na znečišťování: Stát vyhlásí, že bude prodávat povolenky na znečišťování. Všechny firmy musí podat nabídky, kolik jsou ochotné zaplatit a povolení se pak prodávají podle pořadí jejich výše.

Praxe ani teorie však dosud neposkytla definitivní odpovědi na to, který systém a za jakých podmínek je efektivnější.

16



Praktický příklad – veřejné statky


Obecné způsoby financování KS: • dobrovolná výměna (často není efektivní) • zdanění • (tržní mechanismus zde většinou selže). Principy veř veřejné ejného poskytová poskytování a financová financování KS vš však mohou v praxi selhá selhávat. Typický příklad selhávání státních intervencí u nekonkurenčních statků, u kterých je možné vyloučení ze spotřeby (SKS a některé ČKS) – „tragédie společného vlastnictví“.

Př.: pastviny přístupné každému - každý majitel dobytka se bude snažit pást co nejvíce zvířat (čím víc zvířat, tím větší zisk, nikde neexistují omezení počtu);

- OK dokud je počet vlastníků a dobytka < kapacita pastvin; - „den poznání“ – vnitřní logika společného vlastnictví způsobí tragédii; -> vlastník dobytka – racionálně – snaha o maximalizaci zisku -> „jaký bude můj užitek ze zvětšení stáda o 1 zvíře?“ - pozitivní prvek: nárůst počtu zvířat, z prodeje získá víc a sám - negativní prvek: nárůst využívání pozemků – tento efekt se ale rozdělí mezi všechny vlastníky a dopad na jednoho je tedy malý.





=> racionální úvaha - zvyšovat počty zvířat, užitek > újma -> všichni tak budou zvyšovat počty zvířat Volnost využívání veřejného vlastnictví zruinuje všechny.

Příklad s majákem: Maják = ČKS (vyloučit ze spotřeby je nákladné a složité) Východiska: roční N na maják = 1000 peněz přínos pro 1 loď = 20 peněz za rok

Řešení: - kolektivní rozhodnutí – vlastníci sami nebo prostřednictvím státu → bude limitovat rozsah využívání společného majetku. - výjimečně! řešení tržní – vlastníci se omezí sami.

⇒ pokud bude maják využívat 100 lodí ročně, je provoz efektivní. Rozhodnutí, zda bude provozován, však závisí na mnoha faktorech:

17





1. Budou-li lodě rozptýlené mezi mnoho malých vlastníků a ti nebudou schopni financovat maják individuálně nebo na zákl. společné dohody, nebude maják bez státní intervence provozován. Vlastník malého počtu lodí, kterého nelze vyloučit ze spotřeby, přijme strategii nespolupracovat.

Potenciální úloha státu: Pro všechny bude výhodné, vybere-li stát prostřednictvím zdanění 1300 peněz, z nichž 1000 půjde na provoz majáku a 300 na administrativu spojenou se státní intervencí.

2. Pokud bude větší společnost s více loďmi, pravděpodobně bude provozovat maják a malí vlastníci jej budou využívat bez placení.

Spoluexistence a spolupůsobení selhávání trhu a státu vyžaduje při existenci KS analyzovat tyto základní otázky: • jaký má být podíl veřejných a soukromých zdrojů při financování KS • kdo má produkovat KS – státní sektor, soukromý nebo nestátní neziskový, či všechny tři formy. Definitivní Definitivní odpověď odpověď neexistuje.



Rovnost a efektivnost ve veřejném sektoru


Ve VS objektivně působí tendence k neefektivnosti, což však neznamená neznamená, že veřejný sektor musí být sám o sobě neefektivní. Tendence VS k neefektivnosti: nepůsobí zde kategorie zisku, která je základním hnacím motorem optimalizace vztahů mezi vstupy a výstupy v tržním sektoru; subjekty VS nejsou ve své existenci závislé na dosahování zisku; není hrozba bankrotu. Nenutí VS poměřovat náklady - zisk. To vytváří sice určitou atmosféru klidu, možnost koncentrace na užitek, hlavní to smysl VS. Přináší však s sebou méně náročný vztah jak k alokaci zdrojů, tak i ke kvalitě užitné hodnoty produkovaných statků.

Tendence VS k neefektivnosti: při neexistenci kategorie zisku je možné ve VS zjišťovat efektivnost poměřováním dvou veličin, které ale nejsou vyjádřeny ve stejných veličinách; vstupy je možno vyjádřit v kvantitativně přesných veličinách (naturálních nebo finančních), jsou nakupovány na trhu za tržní cenu, výstupy VS se však neprodávají za tržní cenu. musíme pracovat s poměřováním nákladů na produkci statků s užitky těchto statků. Ve VS musí na rozdíl od tržního sektoru najít vyjádření užitku producent statků. v TS tlačí na míru užitku sám kupující. Ve VS je intenzita tohoto tlaku velmi zprostředkovaná a tím i nedostatečná.

18





Tendence VS k neefektivnosti: vysoká míra zprostředkovanosti tlaku kupujících je násobena tím, že mezi platbou daní a spotřebou statků, které produkuje VS, není rovnovážný vztah. Není zde bezprostřední závislost mezi nákladem a užitkem. Skutečnost, že si velkou část statků, které produkuje VS, může spotřebitel obstarat i cestou trhu, ještě snižuje tlak na užitek produkovaných statků. V TS je žádoucí konkurence, ve VS se tato tendence neprojevuje. Zakládání subjektů VS vyvolává nároky na veřejný rozpočet a tím i na daňovou soustavu –> tendence k úsporám veřejných výdajů a tím i k nevytváření podmínek pro konkurenci.

Důsledky selhávání VS: (co se může stát, když VS selhává) Hrozí nebezpečí chybné alokace veřejných financí. V TS je takováto hrozba rychle odhalena, ve VS je to zdlouhavější. Menší intenzita tlaku na růst užitku a snižování nákladů se projevuje v menší inovační aktivitě při vyhledávání nových způsobů uspokojování potřeb, které zvyšují užitek při stejných nákladech nebo naopak snižují náklady při stejném užitku (nebo obojí). Ve VS se projevuje určitá pohodlnost a princip „natažené ruky“ = tlak na zvyšování příjmů z veřejných rozpočtů, aniž by bylo obecně považováno za nutné argumentovat vyšším dosaženým užitkem.





Důsledky selhávání VS: Projev tendence k neefektivnosti je těsně spjat se sklonem k byrokratizaci. Sklon k byrokratizaci se projevuje v tendenci k celkové těžkopádnosti subjektů a procesů. Ve fungujícím TS musí být kupující respektován. Ve VS není vazba úspěšnosti objektů a subjektů tak těsná. To může vést až k přehlížení.

Základní kladním faktorem efektivnosti jest VELIKOST A STRUKTURA VS. Jak najít optimum? Těžko! „Bod optima velikosti a struktury VS se nachází v prostoru, kdy dlouhodobé makroekonomické ztráty, vyplývající z toho, že určité ekonomické aktivity jsou zabezpečovány trhem, jsou větší než ztráty, které vyplývají z toho, že určité ekonomické aktivity jsou zajišťovány veřejným sektorem.“

19





Jednotlivé faktory efektivnosti si nebudeme rozebírat, zmíníme jenom, že:

Důležitým faktorem je kvalifikace, motivace a ocenění pracovníků ve VS spolu s financováním za výkony a odpovědností. a zeptáme se na Vaše názory a zkušenosti...

Jednou z možných cest zvyšování efektivnosti VS je zvyšování morální a vzdělanostní úrovně pracovníků ve veřejné správě spolu se zvyšováním jejich odpovědnosti. Efektivnost veřejného sektoru je závislá také na politickém procesu.

Při přípravě veřejných projektů musíme často vážit důsledky těchto programů pro ekonomickou efektivnost a na rozložení příjmů (tedy rovnost ve společnosti). Proč? Mezi efektivností a rovností existuje vzájemný substituční vztah = abychom dosáhli vyšší rovnosti, musíme se vzdát části efektivnosti. Hlavní problém:

Co je „důležitější“, co největší rovnost nebo efektivnost? A jak je měřit?





Maximalizace efektivnosti se většinou ztotožňuje s maximalizací národního důchodu. Rovnost pak podporují programy přesunující zdroje od bohatších k chudším.

K měření ekonomické neefektivnosti lze využít tzv. nadmě nadměrné rné daň daňové ové břemeno (neboli umrtvenou ztrátu – podstatu rozebírat nebudeme).

Je možné vymyslet soubor vládních opatření, který by byl Pareto zlepšením (=stav, kdy již nelze někomu přilepšit, aniž bychom jinému pohoršili) pro celou společnost jako celek. Mnohdy je ale třeba kompenzovat něčí ztráty.

Všechny daně kromě paušální mají za následek umrtvené ztráty (neboť nutí spotřebitele vzdát se oblíbeného zboží ve prospěch jiného, méně zdaněného, chtějí-li se vyhnout placení daní).

V praxi k těmto kompenzacím dochází zřídka. Proč?

Daň, která by vládě nepřinesla žádné příjmy (lidé by se zcela vzdali spotřeby zdaněného zboží), by do ekonomiky také vnesla podstatnou deformaci.

Ideální stav = minimalizovat umrtvenou ztrátu.

20





Nepaušální daně (např. progresivní) - lépe slouží k přerozdělování - jsou tedy vhodnější pro řešení problému rovnosti - generují umrtvenou ztrátu, nejsou tedy z mikroekonomického hlediska efektivní. Paušální daně - každý platí stejně bez ohledu na jeho možnosti - hůře je lze využít k přerozdělování - nevytvářejí mrtvou ztrátu, jsou efektivní.

Problém rovnosti a efektivnosti se odráží v dvojakosti většiny vládních (politických) rozhodnutí. Při realizaci a hodnocení vládních programů je nezbytné zvažovat následky jak pro efektivnost, tak i pro rovnost ve společnosti a vzájemně je vyvažovat. Z praktických důvodů nezkoumáme při hodnocení alternativních programů jejich vliv na každého člena společnosti, ale omezujeme se na vliv programů na určitá měřítka nerovnosti (nebo na dobře definovatelnou sociální skupinu) a na vývoj efektivnosti. Řada nástrojů poskytuje užitečný návod, používají-li se ovšem s vědomím jejich nedokonalosti!

Rovná daň neznamená daň paušální!



Zabezpečování veřejných služeb


Do poskytování některých veřejných služeb se postupně zapojují soukromé firmy (z předchozího výkladu již částečně víme, ve kterých případech to bude pravděpodobnější a ve kterých ne).

Rozvoj využívání alternativních metod při poskytování veřejných služeb je podmíněn a stimulován mnoha faktory: - fiskální nedostatečností veřejných rozpočtů (není dostatek prostředků na zabezpečení všech služeb); - málo efektivní fungování vlastních veřejných organizací.

Stát nadále odpovídá za to, že služba bude poskytnuta, konkrétním producentem může být soukromá organizace. Existuje několik různých forem participace soukromých firem při zabezpečování veřejných služeb. Spolupráce se soukromými firmami pozměnila také způsoby řízení ve veřejném sektoru a jeho organizacích a přispívá ke zvýšení efektivnosti.

Spotřebitel v některých případech vůbec nemusí vědět a poznat, že došlo k oddělení funkce poskytovatele a producenta, jindy si spotřebitel sám dodavatele služby vyhledává. Máme příklady?

21




Veřejná kontrola

Nové formy uplatňování alternativních metod zabezpečování veřejných služeb jsou velmi často spojeny s poskytování SKS, které mají některé vlastnosti soukromých statků.

Konkrétní formy zde ale řešit nebudeme. Důležité je, aby veřejný sektor byl schopen zajistit - že služba bude poskytnuta v určité míře; - a požadovanou minimální kvalitu služby.

Občanská a profesionální. Občanská kontrola Každý občan má právo i povinnost ji provádět buď svojí účastí na zasedání zastupitelstva nebo prostřednictvím svých zástupců. Občanská kontrola je zaměřena na ty statky a činnosti, které občan-laik může posoudit. Jeho poznatky pak musí být předávány orgánům, které jsou profesionálně kontrolou pověřeny.



Veřejná kontrola

Veřejná kontrola

Profesionální veřejná kontrola provádí odborné kontrolní orgány a to jednak ze zákona, jednak z podnětů občanské kontroly a také ze své vlastní iniciativy.

Obě formy mají svá úskalí. Občanská kontrola v neprofesionalitě, nedostatku informací, v subjektivním přeceňování nebo podceňování apod. Profesionální kontrola se může snadněji stát objektem mocenských sporů, může přeceňovat některé problémy v důsledku skladby pracovníků kontrolních orgánů atd.

Ideální stav: - laická kontrola především podněcuje, dává impuls PK - profesionální kontrola je pod kontrolou samosprávných orgánů vyššího stupně - výsledky profesionální kontroly jsou zveřejňovány; zásadní význam zde má etické chování masmédií. Neochota využít práva (a tím i povinnosti) veřejné kontroly: • neochota věnovat svůj čas • neochota vstupovat do vztahů, které přinesou nepříjemnosti • obecně malá víra ve smysluplnost takového jednání. Veřejnou kontrolu je proto třeba organizovat.

22



Veřejná volba

Veřejná volba

Rozhodování o alokaci zdrojů ve VS se neřídí pravidly trhu, ale je závislé na rozhodování voličů, politiků a úředníků = veřejná volba.

Ve vzájemném střetávání lobystických skupin ztrácejí často skupiny značně početné a bodují spíše menší zájmové skupiny. Proč?

Jedním ze základních problémů a úkolů politického rozhodování je volba (rozhodování) mezi veřejnými a soukromými statky.

Praxe ukazuje, že tlaky silných zájmových skupin jsou pro ekonomický vývoj země nepříznivé.

Veřejná volba je ovlivněna nejen preferencemi voličů, ale i zájmy politiků. A rozhodování politiků je do značné míry ovlivněno tlakem zájmových skupin.

Problematika veřejné volby je spojena také s otázkou tzv. „racionální neznalosti“ = získávání informací vyžaduje určitou námahu, náklady; = vzniká, jsou-li náklady na získání znalostí vyšší než výnos z této znalosti.



Veřejná volba

Veřejná volba

Většinový hlasovací systém: při volbě mezi alternativami vítězí ta, jež dostane více hlasů. Většinové hlasování se stává pravidlem politického rozhodování v demokratické společnosti. Hlasování: - přímé (přímá demokracie) - nepřímé (reprezentativní demokracie). Při velkém množství voličů a řešených otázek je přímá demokracie nerealizovatelná. Voliči si proto volí reprezentanty svých zájmů - z nominace politických stran.

Hlasovací (volební) paradox: = jedním z problémů většinového rozhodování je možnost neexistence rovnováhy. Příklad: 3 voliči (V1, V2, V3) a 3 alternativy (A, B, C) V1 preferuje A před B a B před C V2 preferuje C před A a A před B V3 preferuje B před C a C před A Hlasujeme-li na A proti B, vítězí A, pro které hlasují V1 a V2. Hlasujeme-li na A proti C, vítězí C, pro které hlasují V2 a V3. Hlasujeme-li na B proti C, vítězí B, pro které hlasují V1 a V3.

23



Veřejná volba

Veřejná volba

Použijeme-li hlasování prostou většinou, bude zde důležité kontrolovat pořadí volby. Vítěz voleb je určen pouze pořadím v jaké spolu jednotlivé páry variant budou soutěžit. Zastánci určitého projektu mohou mít tendenci prosazovat takový pořad jednání, který tento projekt upřednostňuje.

Arrowův zákon nemožnosti (Arrowův teorém): Za určitých podmínek nezajišťuje většinový volební systém nalezení rovnovážného řešení. = neexistuje způsob, který by uspokojil všechny požadované charakteristiky. Nelze stanovit pořadí společenské preference na základě pořadí preferencí individuálních. Kolektivní rozhodování tak nemůže být objektivní.

Tento teorém platí obecně (nejen) ve veřejném sektoru. Říká nám, že optima dosáhnout nikdy nelze.



Veřejná volba

Veřejná volba

Role politiků: Ekonomická teorie chápe motivaci politiků zjednodušeně jako snahu udržet se na privilegovaném mocenském postavení a z toho plyne motivace zavděčit se voličům, resp. některým skupinám. Downs např. tvrdí:

„Politické strany se prioritně nezajímají o to, aby zabezpečily efektivní využívání zdrojů, ale aby získaly dostatek hlasů pro své znovuzvolení.“

Role Byrokracie Úspěšnost státních intervencí je závislá na kompetentnosti, výkonnosti a motivaci úředníků. Co je obsahem užitkové funkce úředníků? Odpověď, zda budou dělat vše ve prospěch úspěšnosti státního zásahu nebo zda je bude zajímat jejich osobní prospěch, není zcela jednoznačná. Určitý trend: bude zřejmě směřovat k neefektivnosti, neboť cílem byrokracie je i maximalizace rozsahu úřednických činností (Parkinson). Podle Niskanena se byrokracie bude zaměřovat na maximalizaci rozpočtu své instituce. Z něho je pak odvozena individuální prestiž a také příjmy jednotlivců.

24


Veřejná volba Míra aktivity voliče: Volič maximalizující svůj užitek bude aktivní jen tehdy, pokud jeho užitek bude vyšší než náklady spojené s aktivitou. V situaci, kdy předpokládá, že i bez jeho aktivity bude dosaženo stejného výsledku, nepotřebuje být politicky aktivní. Předpokládá, že to nebude mít žádný vliv -> nízká účast ve volbách.

25

ÚVOD DO VEŘEJNÉHO SEKTORU

Recommend Documents