Úvod do studia odborné literatury (Projekt probíhal od druhého pololetí do konce školního roku)
Nikola Havlová 2.ročník
Dr. Thomas Röder/ Volker Kubillus
Muži za Hitlerem (Vydalo nakladatelství Votobia s.r.o. v Olomouci roku 2000)
Thomas Röder
Volker Kubillus
Kniha má 367 stran, je rozdělena do dvou částí, přičemž první část má 6 kapitol a druhá 10. Ilustrací je v knize mnoho a také v ní nechybí tabulky a kopie dopisů a lékařských zpráv. 1. Část knihy mluví o lidech, kteří vnukli Hitlerovi jeho ideje a těch, kteří stáli za ním.
2. Část knihy je o potlačené minulosti, tj. jak se mohli dostat zpět do společenského života bez jakýchkoliv postihů.
Obsah knihy: Je těžké napsat obsah knihy, protože nemá souvislý děj. Jedná se spíše o kapitoly, přičemž každá se zabývá trošku jiným tématem. Přitom je ale vše obaleno v ideologii sociálního nacionalismu, psychologii, psychiatrii a taktice Hitlera. V knize je velké množství informací. Zmiňuje se o lidech, kteří byli v té době přímo u věci - o lékařích, psychiatrech, pracovnících v koncentračních táborech. Na začátku se kniha zabývá lidmi, kteří Hitlera nevědomky „inspirovali“- například Malthus (bál se přelidnění = nedostatek potravin, proto by raději uvítal války, hladomor a epidemie), Darwin (všichni známe Darwinův „Přirozený výběr“- přežívají jen ti nejsilnější a nejschopnější se přizpůsobit), Nietzsche (zastával názor toho, že jsou jisté rasy nadřazené druhým, popíral jakékoliv sociální chování), Chamberlain (byl proti míšení ras a nadřazoval árijskou rasu). Nacionální socialismus při své vyvražďovací míře není myslitelný bez psychiatrie. Psychiatři té doby ustanovili základy německé rasové hygieny – zbavování se „méněcenných“ (národní škůdci, nedokonalí, choří, postižení, starci, tbc-pacienti, tuláci, alkoholici). Psychiatričtí vědci dali všemu mírný ráz a dělali, jako kdyby věda, která pohrdá lidskými právy, byla pro dobro všech – vlasti – světa. V knize se také mluví o eutanazii. Byly ústavy eutanazie, do kterých se transportovali pacienti na odpis a děti s těžkými dědičnými a dispozičními nemocemi. V druhé části knihy se řeší téma zamlčování osob, které sehrály velkou roli při masovém vraždění při nacismu. Někteří lidé sice byli popraveni nebo se sami zavraždili, ale došlo i k takovým případům, že psychiatři se vrátili zpět do normálního života bez jakýchkoliv trestů a mohli dokonce nadále vykonávat své povolání. Lidé, kteří stáli za sterilizací méněcenných a za pozdvižením jedné rasy nad všechny, dopouštěli se hrozivých výzkumů na lidech, používali mozky eutanazovaných dětí! Někteří se opravdu dostali zpět do běžného života! Byl vynalezen nový pojem psychohygiena, který je spjat s rasovou hygienou. Prováděla se na jedincích zcela zdravých a byla prováděna jako „prevence“. Vědci se snažili ji prosadit ze zákona. Když se to vzalo kolem a kolem, psychiatři mohli úplně všechno. Když byli jednou zvoleni jako posudkáři, mohli ukázat na kohokoliv a označit ho za méněcenného nebo dědičně poškozeného a nebezpečného. Rozmnožování mělo být dovoleno pouze vyvoleným jedincům, mít děti byla státní záležitost. Opět docházelo k neuvěřitelné manipulaci. Vojáci byli „léčeni“ elektrickým proudem, aby
se stali opět bojeschopnými. Nejhorší zjištění je, že brutality jsou v psychiatrii běžné a přežily i Třetí říši. Ke konci světové války byly používány psycho farmaka jako nekrvavá metoda v psychiatrii. Mělo to však fatální následky na fyzickém a psychickém stavu pokusných jedinců.
Myšlenky: Nenazvala bych to přímo myšlenkou, ale to, co mne zaujalo, bylo, jak to všechno za druhé světové války bylo promyšlené a zmanipulované. Například když nacistům někdo politicky překážel, označili ho jako duševně chorého, který (jako duševně chorý) spadal pod moc psychiatrů, kteří spolupracovali s Hitlerem.
Ukázka: Již v roce 1935, tedy tři roky před nasazením elektrošokové terapie, používali psychochirurgové skalpely. Byl to Portugalec, kdo poprvé uskutečnil tento pozoruhodný zásah. Obětí byla jakási prostitutka. Popis: „Chirurg vyvrtal lokálně anestezované pacientce dva nebo více otvorů do lebky, vrazil do mozku naslepo nástroj podobný kuchyňskému noži a prořízl nebo rozmělnil krouživými pohyby, jako bychom zbavovali jablka jaderníku, nervové dráhy v oblasti čelního laloku.“ Výsledek byl přesvědčivý: nemocný upadl do stavu apatie. Psychiatr Egas Moniz to hodnotil jako léčebný úspěch a rozřízl přední čelní lalok další stovce pacientů. Nakonec na tohoto „řezníka duší“ vypálil jeden z jeho pacientů pět kulek – Moniz byl od té doby ochrnutý. Jako odměnu za svůj velkolepý objev obdržel v roce 1949 Nobelovu cenu! (str. 281)
Reflexe procesu:
•
Knihu jsem si vybrala, protože mě asi nejvíce zaujala z nabídky – Byla jsem zvědavá o čem bude, protože obálka a popis knihy je takový tajuplný – „Muži za Hitlerem“. Vybrala jsem si jí čistě ze zvědavosti.
•
Nejdříve jsem ji sháněla v knihovně, ale jelikož jsem nevěděla jak vypadá, zdálo se, že ji tam nemají. Strávila jsem tam dobrou hodinu – bez úspěchu. Ale naštěstí ve škole ke mně přišel Martin Pavlata (měl číst tu samou knihu a půjčil si jí z knihovny pana profesora Kraemera), že si to rozmyslel, jestli si ji nechci půjčit místo něj. Takže dík Martinu Pavlatovi!
•
Ze začátku jsem knihu četla každý den a všude v metru, doma, než jsem šla spát, potom se nadšení vytratilo a četla jsem ji parkrát v týdnu na cestách. Přibližně v půlce jsem si dala pauzu a několik týdnů jsem ji nečetla. Když jsem se k ní vrátila četla se mi velmi obtížně zjistila jsem třeba že jsem přečetla stránku a vůbec jsem nevěděla o čem.
•
Očekávala jsem informace o tom, kdo Hitlera „inspiroval“, které se v knize objevilo hned v úvodu.
•
Kniha byla zajímavá, možná tam bylo až mocinformací a byla napsána vědeckým jazykem, což mi v malé míře četbu ztěžovalo. Kniha mi otevřela trochu více oči v ohledu na zmanipulovanost při druhé světové válce. Většinou když se mluví o nacismu, koncentračních táborech a praktikách v nich, nedokážu se do toho vžít a vnímám to jen z nadhledu. Při četbě (hlavně v přímých řečích) mi někdy dokonce i vyhrkly slzy, cítila jsem zlost a pozastavovala jsem se nad tím, jak mohl být někdo tak krutý. Knihu bych určitě doporučila pro ty, kteří se zajímají o nacismus, Hitlera a druhou světovou válku vůbec. Naopak bych upozornila, že místy je kniha opravdu krutá.
