Úvod do problematiky ŽP Nauka o životním prostředí
1
Co to je životní prostředí ŽP je místo – prostor, ve kterém působí všechny vnější i vnitřní činitelé tak, že organismus v něm může žít, vyvíjet se a rozmnožovat ŽP je souhrn podmínek umožňujících existenci, vývoj a reprodukci živých organismů. Zákon č. 17/1992 Sb.: Zákon o ŽP „Životní prostředí je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“ 2
ŽP ČLOVĚKA K ŽP člověka patří i lidská společnost a výsledky jejího civilizačního a kulturního rozvoje • - lze rozlišit dílčí prostředí: 1. Přírodní prostředí 2. Společenské (pracovní, obytné, rekreační) ŽP podle vzájemných vztahů člověka + přírody: a) HARMONICKÉ (zdravé, neporušené) b) NARUŠENÉ (nesoulad) c) POŠKOZENÉ (až nevratně) 3
Vliv člověka na přetváření jeho původního životního (přírodního) prostředí: - přímé a nepřímé - transformace ŽP dle potřeb člověka (tvorba kulturní krajiny – denaturizace ŽP) ale někdy až devastace nutná ochrana krajiny a ŽP nástroje používané k ochraně a rozvoji ŽP: 1) environmentální výchova 2) přímé hospodářské opatření (dotace hlavně na technologie šetrné k ŽP) 3) právní nástroje (= přijímání předpisů a zákonů –a jejich dodržování x sankce – pokuty) 4) svědomí každého z nás 4
Přímé působení člověka na ŽP • 3 kategorie (spojeny s odpady): • 1) ZNEČIŠTĚNÍ (KONTAMINACE) - ovzduší (smog, emise, imise, prach, freony, radon, hluk) - vody (biologické, chemické, fyzikální) - půdy (přehnojení, pesticidy, eroze, zhutnění, těžba, navážky, zástavba) • 2) OKYSELENÍ (ACIDIFIKACE) – do ovzduší emise ze spalování (sloučeniny C, S, N) – v atmosféře reakce a vznik kyselin – srážky (imise) do vody a půdy
• 3) EUTROFIZACE = velký rozvoj sinic a řas ve vodních nádržích - kvůli zvýšené koncentraci živin (hl.fosforečnanů) ze splašků z obcí (praní, mytí – detergenty), ornice z polí (hnojiva) x čistírny odpadních vod
5
Nepřímé vlivy lidské činnosti na ŽP • spojeny s rostoucí populací v rozvojových zemích 3 hlavní důsledky: 1) POTŘEBA ZVÝŠENÍ PLOCHY ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY - kácení, žďáření pralesů => snížení biodiverzity 2) URBANIZACE (růst městského obyvatelstva) - nuzné podmínky bez hygieny v okrajových čtvrtích obřích aglomerací 3) DESERTIFIKACE (růst pouští) - zejména rozšiřováním pastvin pro dobytek (nadměrná pastva – eroze půdy) 6
Historické souvislosti vývoje ŽP v ČR
-
Středověk: výstavba rybničních soustav rozsáhlé odlesnění (narušení hydrolog. režimu, vliv klimat. faktorů, snižování biodiversity) introdukce nových druhů živočichů a rostlin obnova zalesnění (smrkové monokultury) Výrazný zlom – průmyslová revoluce v 19. století: Čechy patřily mezi nejprůmyslovější země Evropy (těžba uhlí, rud, prům. výroba) silné znečištění ovzduší
7
Nejvýrazněji utrpělo ŽP ČR v období let 1948 – 1989 (výstavba soc. ekonomiky): orientace na těžký průmysl, strojírenství, bezohledná těžba nerost. surovin, zeměděl. velkovýroba) vysoké narušení kvality ŽP - Ostravsko, sev. Čechy zhoršení kvality ovzduší (SO2, NOx, CO2, pevné a organ. látky) acidifikace srážek narušení vodní složky ŽP (úpravy vodních toků, vypouštění nečištěných odpadních komunálních a prům.vod, ztráty na vodní fauně a flóře, eutrofizace povrch. vod) škody při rekultivacích (zánik či poškození mokřadních a prameništních biotopů) povrchová a důlní těžba – degradace přírodního reliéfu krajiny – pokles biodiversity, ztráty na genofondu bezohledná těžba neobnovitel. přírodních zdrojů + plýtvání 8
Obrat po r. 1990: Ustaveno Ministerstvo životního prostředí, vznik ČIŽP
Definována ekologická politika státu (v souladu se zásadami TUR) Formulován právní rámec péče o ŽP – složkové a další zákony – jejich následná transpozice dle přístupů EU Zavedeny ekonomické nástroje řízení péče o ŽP Zahájena likvidace starých ekolog. zátěží Zajištěna programová podpora péče o ŽP (SFŽP, využití fondů EU) 9
Slabá místa a nedostatky péče o ŽP po r. 1990: Přílišný důraz na makroekonomický rozvoj Nedostatek investic Nízké ekologické vědomí (jedinec – společnost) Přetrvávání plýtvání s neobnovitelnými přírodními zdroji (štěrkopísky, kámen) Růst produkce odpadů a problémy s jejich likvidací ŽP ČR je nutno rovněž uvažovat v evropském kontextu – znečištění nezná hranic (migrace a dálkový přenos škodlivin) depozice kyselých srážek, znečištěné vodní toky apod.
10
Nauka o životním prostředí (environmentalistika) není ekologie!
11
Ekologie a environmentalistika Ekologie: Biologický obor zkoumající obecně vztahy mezi organismy a jejich prostředím. Šířeji se ekologie zabývá i vztahy člověka k prostředí a ostatním organismům. Životní prostředí a jeho ochrana: Obor zkoumající přírodu (organismy, prostředí, člověka) v okamžiku nežádoucí změny (negativních jevů) a hledání způsobu jejich řešení (např. odumírání lesů vysazování odolných dřevin, odsíření elektráren) včetně doporučení preventivních opatření (např. úspora energií). Paralela vztahu Anatomie (ekologie) – Medicína (ochrana ŽP) 12
Základní ustanovení zákona č. 17/1992 Sb. (o životním prostředí)
1. Preambule zákona: Člověk je spolu s ostatními organismy neoddělitelnou součástí přírody
Člověk má právo přetvářet přírodu v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, Člověk je odpovědný za zachování příznivého ŽP budoucím generacím Mezi základní práva člověka náleží právo na příznivé ŽP.
13
2. Účel zákona: Vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady ochrany ŽP. Stanovuje povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu ŽP a při využívání přírodních zdrojů. Stanovuje odpovědnosti za porušení povinností při ochraně ŽP a související sankce za poškozování ŽP.
Stanovuje ekonomické nástroje za znečišťování ŽP (daně, poplatky, odvody apod.).
14
3. Zásady ochrany životního prostředí Území nesmí být zatěžováno nad míru únosného zatížení. Přípustnou míru znečišťování ŽP určují mezní hodnoty. Lze-li předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození ŽP, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit. Každý se může stanoveným způsobem domáhat svých práv u příslušného orgánu. Výchova a vzdělávání musí vést k myšlení a jednání, jež je v souladu s principem TUR, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality ŽP a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. 15
4.1 Základní povinnosti při ochraně ŽP Každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování ŽP a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na ŽP. Každý, kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na ŽP a zatížení území. Každý, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, je povinen zabezpečit, aby technologie, výrobky a látky splňovaly podmínky ochrany ŽP a aby v případech stanovených tímto zákonem a zvláštními předpisy byly posouzeny z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí. 16
4.2 Základní povinnosti při ochraně ŽP Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky. Právnické osoby a fyzické osoby jsou povinny v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy poskytovat informace o svém působení na ŽP – zákon č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí.
Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození ŽP nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy. 17
Trvale udržitelný rozvoj • začátky v 70. letech 20.století, kdy Římský klub uveřejnil zprávu s výsledky počítačově simulovaného vývoje lidské populace a využívání přírodních zdrojů do roku 2100 během 21. století dojde k brutálnímu populačnímu pádu v důsledku znečištění, vyčerpání úrodnosti obdělavatelných půd a nedostupnosti energetických zdrojů (především fosilních paliv)
• na Summitu Země (konference OSN, každých 10 let) v Riu de Janeiru v roce 1992 přešel tento termín do širokého povědomí • v září roku 2002 na Summitu v Johannesburgu více než sto hlav států a několik desítek tisíc zástupců světových vlád ratifikovalo dohodu vyjadřující zájem o zachování přírodních zdrojů a planetární biodiverzity. 18
TUR
• Cíl: „Udržitelný rozvoj je takovým rozvojem, který naplňuje potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím.“ • Heslem tohoto pojetí udržitelného rozvoje se stal citát Antoina de Saint-Exupéry: „Nedědíme Zemi po našich předcích, nýbrž si ji vypůjčujeme od našich dětí.”
nesnižovat životní úroveň lidstva a zároveň neprohlubovat poškozování přírody a ŽP • pro uvedení do praxe – nutné propojení 3 složek lidské společnosti: 1) hospodářská vyspělost 2) společenská odpovědnost 3) odborné znalosti o ŽP • • • •
při OSN – Program pro ŽP = UNEP a Komise pro TUR = UNDP Celosvětový fond pro přírodu = WWF hnutí Greenpeace, Přátelé Země, …. 22.duben – Den Země, 5. červen – Den ŽP
19
ŽP A ČR • 5 hlavních zákonů: Ústava ČR Listina základních práv a svobod Zákon o ŽP č. 17 / 1992 Zákon o ochraně přírody a krajiny č.114/ 1992 Sb. Zákon o hodnocení vlivů činnosti staveb a výrobků na ŽP • Státní dozor – Ministerstvo ŽP + orgány státní správy (KÚ…) • Organizace a hnutí: ČSOP (Český svaz ochránců přírody), Brontosaurus, Děti Země, Ekologický kruh, Hnutí Duha, …… • Státem řízený program ochrany – soustava CHKO • vstupem do EU – NATURA 2000 (zařazení do evropské soustavy CHÚ) 20
• V EU: 253 typů přírodních stanovišť 381 druhů živočichů (181 ptáků) 434 druhů rostlin • V ČR: 58 typů přírodních stanovišť 120 druhů živočichů (65 ptáků) 16 druhů rostlin • zvláště významné typy stanovišť jsou tzv. prioritní (suťové lesy, jasanovo-olšové luhy) • znamená možnost zachování biodiverzity (biologické rozmanitosti) v nadnárodním měřítku 21
Chráněná území v ČR Kategorie: • národní parky (NP) – Krkonoše, Šumava, Podyjí, České, Švýcarsko • chráněné krajinné oblasti (CHKO) – 25 území, př. Beskydy, Jeseníky, .. • národní přírodní rezervace (NPR) – 110, př. Boubín, Praděd, Černé jezero • národní přírodní památky (NPP) – 193, př. Babiččino údolí, Kozákov • přírodní rezervace (PR) – 809 • přírodní památky (PP) – 1357, př. památný strom Vyhlášeny: NP- zákonem, CHKO – vládou, NPR + NPP - Ministerstvem ŽP, PR + PP – kraje, města, správy CHKO
5 oblastí ČR = biosférické rezervace (genofond) – Pálava, Křivoklátsko, Třeboňsko, Krkonoše, Šumava 22
23
Historie ochrany přírody • Středověk – 13.st. kníže Boleslav Mazurský – ochrana pratura před vyhubením (do 16.st) • Novověk: 1838 – Žofínský prales a Hojná voda v Novohradských horách (2. v Evropě – po rezervaci na ostrově Vilm v Baltském moři), založil ji hrabě Jiří František August Buquoy 1858 – Boubínský prales • Nejstarší NP na světě: 1872 -Yellowstoneský národní park v USA
24
