ÚVOD: Jak již název této práce napovídá, jejím cílem je vytvoření komplexní studie orgánu Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, která má nastínit podmínky, za jakých byl tento úřad založen, cíle, které mu byly vytyčeny, prostředky, které mu byly dány k efektivnímu vykonávání jeho činnosti, a v neposlední řadě i hodnocení této instituce a jejích profesních výsledků. V průběhu této práce se budeme postupně seznamovat s MMR krok za krokem, tedy od jeho založení (r.1996), budeme dále postupovat vývojem MMR, jeho výzvami, cíli a výstupy. V práci je rovněž uveden seznam jednotlivých ministrů (včetně jejich stranické příslušnosti a vlády konkrétního ministerského předsedy), který má sloužit pro představu, k jakým krokům se MMR uchylovalo pod konkrétním politickým vedením a jaký vliv tato zastoupení měla na činnost ministerstva a na směr, kterým se ubíralo (tedy jak se měnily jeho preference). Dále práce uvádí jednotlivé konkrétní výstupy ministerstva a jejich dopady a vlivy na regionální rozvoj v ČR. Můžeme zde najít i způsoby a formy, jakými MMR komunikuje s odbornou veřejností a jak samo hodnotí svou činnost. V neposlední řadě pak samozřejmě nechybí ani stručné shrnutí, které z této práce vyplývá.
1. ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE Jelikož cílem této práce je detailní seznámení se s institucí „Ministerstvo pro místní rozvoj“ (dále jen MMR), a to jak s její historií, vývojem a agendou, konkrétně od jejího počátku až do dnešních dní, bude nejdříve zapotřebí vysvětlit si několik pojmů, které jsou základem pro pochopení a vymezení činností tohoto orgánu a jeho působnosti. V následujících řádcích tedy jejich výčet a stručná definice.
1.1 Region - jako pojem může mít několik významů. V prvním případě může být region subnárodním celkem, tedy částí jednoho státu či jednoho národního hospodářství od ostatních oblastí oddělenou určitými formálními hranicemi a obvykle s nimi spojenou ekonomickými vztahy (Maier, Tödtling 1997). V druhém případě můžeme region vidět jako území s definovanými
7
prvky, ve kterém existuje určitá specifická, funkční a další související infrastruktura a kde se prosazuje společný zájem na rozvoji regionu, což má vést ke zlepšení životní úrovně občanů v tomto regionu žijících (Skokan 2003). Pro účely této práce bude stačit, když region vymezíme jako komplex vznikající regionální diferenciací krajinné, ekonomické a veřejně správní sféry (Grospič, Viturka 2008).
1.2 Regionální rozvoj – regionální rozvoj, tedy rozvoj regionů. Jde o takové centrálně řízené chování státu, které má za úkol vést k úspěšnému a dlouhodobému rozvoji jednotlivých regionů, ze kterých se daný stát skládá. Nejedná se o nikterak novou myšlenku, i když pojem jako takový je stár pouze 40-50 let. (Patočka a kol. 2006). Naopak, v historii můžeme sledovat až tisíce let před naším letopočtem snahy vládců o co nejúspěšnější rozvoj jejich říší jako celku, ale s důrazem na konkrétní jednotlivé části (jako patřičný příklad může sloužit starověký Egypt a jeho tzv. „Třetí přechodné období“ z let 1070 až 712 př.n.l.) (www.dejinysveta.cz).
Regionální rozvoj můžeme rozdělit na dvě hlavní části:
a) akademický regionální rozvoj: tento přístup k regionálnímu rozvoji lze pojmout jako „aplikaci dílčích vědeckých disciplín, jejímž cílem je hledání zákonitostí v regionálním rozvoji, a hledání nástrojů jeho ovlivnění.“ (Krejčí a kol. 2010, str. 15),
b) praktický regionální rozvoj: praktické hledisko regionálního rozvoje můžeme chápat jako cílenou, strategicky zaměřenou a koordinovanou snahu místních aktérů, orientovanou na zlepšení místní sociální, ekonomické a environmentální úrovně a celkové kvality života obyvatel žijících v daném regionu (Krejčí a kol. 2010).
Dále pak praktický přístup můžeme definovat jako „schopnost vyššího užívání a zvyšování potenciálu daného prostoru, a to v důsledku prostorové optimalizace socio-ekonomických aktivit a využití přírodních zdrojů (Wokoun, Malinovský, Damborský, Blažek a kol. 2008). Jako průnik těchto dvou pojetí regionálního rozvoje poté můžeme chápat regionální politiku.
8
1.3 Místní rozvoj (local economic development – LED) - chceme-li pro účel této práce vysvětlit pojem místní rozvoj, můžeme ho definovat jako součást ekonomické a regionalistické argumentace. Přívlastek místní upřesňuje, že jde o rozvoj sledovaný či realizovaný na území menším než je region, tj. přesněji pouze v části regionu. Pojem tak lze chápat jako označení pro rozvoj obce či města. (Kašparová, Krumpolcová a kol. 2009).
1.4 Územní rozvoj pojem územní rozvoj je definován jako: „cílevědomé zhodnocování území“, tzn. záměrnou změnu způsobu využívání území a staveb takovým způsobem, který bude přinášet větší užitek (výnos) (Maier, Čtyřoký 2000).
1.5 Udržitelný rozvoj (růst) – pojem udržitelný rozvoj je definován jako a) Takový rozvoj, který zachovává současným i budoucím generacím možnost uspokojovat jejich základní potřeby a zároveň nesnižuje rozmanitost přírody a který rovněž dále zachovává přirozené funkce ekosystémů, b) Taková symbióza lidské společnosti s životním prostředím, která neustále hledá a nalézá rovnováhu rozvoje lidské společnosti, umělých a přírodních ekosystémů, c) Udržitelný rozvoj je podmíněn takovou změnou materiálových a energetických toků mezi lidskou společností, umělými a přirozenými ekosystémy, která povede k dynamické rovnováze bez katastrofických výkyvů a nezvratných negativních změn v celém systému biosféry (Beran, Dlask 2005).
Lze identifikovat čtyři na sebe vzájemně působící dimenze udržitelného rozvoje, a to I.)
ekonomickou,
II.)
lidskou,
III.)
technologickou,
IV.)
ekologickou.
9
Tyto vzájemně provázané roviny nám poté pomáhají při analýze a následné aplikaci takových přístupů, které nám umožní realizovat myšlenku udržitelného rozvoje v praxi. (Žák a kol. 2002).
1.6 Regionální disparita - rozdílnost nebo nerovnost znaků, jevů či procesů v rámci regionů nebo mezi regiony (Stejskal, Kovárník 2009).
1.7 Regionální politika – taková politika státu, která vede k rozvoji jeho jednotlivých regionů, a to v pokud možno dlouhodobém horizontu. Regionální politika státu je prováděna prostřednictvím veřejné politiky, která je jak výslednicí soutěže alternativních konceptů, tak i dílem četné interakce mnoha aktérů a rovněž průsečíkem působení mnoha zřetězených faktorů rozložených na širokém sociálním prostoru (Potůček, Purkrábek, Háva a kol. 1994). Regionální politiku můžeme rovněž chápat jako součást hospodářské politiky, tedy činnost státu, jež se zaměřuje především na ovlivňování veřejných věcí, a to bez ohledu na to, kým je uskutečňována. Můžeme tak bezpečně konstatovat, že hospodářská politika je nástrojem, který řeší meziregionální nerovnováhu a stejně tak i disproporce uvnitř jednotlivých regionů (Stejskal, Kovárník 2009).
Jednotlivé způsoby a formy, jakými je regionální politika prováděna, jsou poté vyhodnocovány pomocí analýz a metodik k tomu určených, což vede k následné větší míře efektivity rozvoje v daných regionech (Nekola, Geissler, Mouralová a kol. 2011).
Regionální politika může být uskutečňována na třech úrovních (nadnárodní, národní a regionální). Pro účely této práce bude význačná především úroveň národní (Grospič, Viturka 2008).
1.8 Veřejná politika – veřejnými politikami rozumíme výstupy politického procesu, tzn. politická opatření a jejich následnou implementaci. Budeme-li chtít něco označit jako veřejnou politiku, je nutné, aby bylo přijato formální a politicky legitimní rozhodnutí, tedy přesněji řečeno politika.
10
Charakteristické rysy veřejné politiky: a)
RP je výsledkem jednání státních orgánů, které k němu mají legislativní, politické a
finanční oprávnění. Z toho též vyplývá, že jakákoli politika, včetně její tvorby a následné implementace, nebude nikdy věcí pouze jediné instituce, ale velmi pravděpodobně bude výslednicí jednání řady veřejných (rovněž však i soukromých) institucí. b)
RP Reaguje na konkrétní a jednotlivé potřeby nebo problémy společnosti či skupin,
které ji tvoří. Řešení těchto potřeb je poté předmětem zájmu jednotlivých politických aktérů. c)
RP se snaží o dosažení souboru cílů, které dohromady představují pokusy o řešení
konkrétních společenských problémů. Tyto cíle pak nejsou diktovány ničím jiným než potřebami, které má politika za úkol řešit. d)
RP není obvykle tvořena pouze jedním rozhodnutím či událostí, ale bývá zpravidla
tvořena výsledkem řady rozhodnutí, která je možno v budoucnu revidovat. e)
RP obsahuje specifikaci důvodů, proč byla přijata. Mluvíme-li o veřejných politikách,
máme tím na mysli jejich obsah. Tento obsah je pak podmíněn nastavením institucí a konfigurací politických aktérů (Balík, Císař, Fiala 2010). 1.9) Veřejná správa – Veřejnou správou rozumíme: a) materiální pojetí - určitý druh činnosti (spravování veřejných záležitostí), b) formální pojetí (koncept) - instituce (organizace, úřad), které veřejnou správu vykonávají. V materiálním (funkčním) pojetí je veřejná správa činností státních nebo jiných veřejných institucí, která svým obsahem není ani činností zákonodárnou, ani soudní. Ve formálním (institucionálním, organizačním) pojetí je veřejná správa definována jako činnost orgánů označených jako správní úřady. Pojem veřejná správa je termínem společným (nadřazeným) pro pojem státní správa (která je vykonávaná především stáními orgány), samospráva (která je vykonávaná orgány územních samosprávných celků či orgány zájmové/profesní samosprávy) a ostatní veřejná správa (která je vykonávaná zejména institucemi s právní subjektivitou – např. VZP, ČNB, ČT, ČTK) (Potůček a kol. 2010)
11
2. VZNIK INSTITUCE A VÝČET HLAVNÍCH ČINNOSTÍ MMR ČR spadá do systému ústředních orgánů státní správy České republiky. Jeho působnost je dle příslušných oblastí vymezena příslušnými právními dokumenty. Objemem svých pravomocí, kompetencí a odpovědností za správu finančních prostředků hraje ve státní správě významnou roli. MMR bylo zřízeno s účinností od 1. listopadu 1996 zákonem č. 272/1996 Sb. (novela zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a dle § 14 je ústředním orgánem státní správy ve věcech: regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu, nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování, stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu, veřejné dražby a v neposlední řadě pohřebnictví (www.mmr.cz, 1998).
Kromě výkonu výše uvedených kompetencí MMR: - spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, - plní roli Národního koordinačního orgánu (NOK), který stanovuje jednotný rámec pro řízení a provádění pomoci poskytované ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti v České republice, - zabezpečuje činnosti spojené s Kohezní politikou EU v ČR, která je zaměřena na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů ČR a na sbližování ekonomické úrovně ČR s EU, - zabezpečuje účast ČR v Územní agendě EU, která vytváří strategický a akční rámec územního rozvoje Evropy s vazbou na národní koncepce územního rozvoje,
12
- poskytuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením a zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur (www.mmr.cz1 2011).
3. ŘÍDÍCÍ STRUKTURA ORGÁNU MMR
Co se týče řídící struktury MMR, v jeho čele stojí ministr pro místní rozvoj. Ten má k dispozici celkově 568 interních zaměstnanců ministerstva, kteří se starají o chod této instituce, a dva externí zaměstnance, jimiž jsou poradci ministra pro místní rozvoj (elektronická korespondence s tiskovou mluvčí MMR). V nejužším vedení ministerstva je dále 5 náměstků, které jmenuje sám ministr. Jsou jimi: -
1. náměstek ministra,
-
náměstek ministra pro územní a bytovou politiku,
-
náměstek ministra pro řízení úřadu,
-
náměstek ministra pro regionální rozvoj a cestovní ruch,
-
náměstek ministra pro veřejné investování a legislativu (www.mmr.cz2, 2011).
Přehled ministrů MMR od počátku fungování a jejich příslušnost k politické straně
Pořadí
ministr
strana
funkční období
vláda
1.
Jaromír Schneider
KDU-ČSL
2.
Tomáš Kvapil
KDU-ČSL
12. května 1997 – 2. ledna 1998
druhá vláda Václava Klause
3.
Jan Černý
ODS
2. ledna 1998 – 22. července 1998
vláda Josefa Tošovského
4.
Jaromír Císař
ČSSD
5.
Petr Lachnit
ČSSD
6.
Pavel Němec US-DEU
7.
Jiří Paroubek ČSSD
8.
Radko Martínek
ČSSD
do 2. května 1997, demisi podal 12. dubna druhá vláda Václava Klause
22. července 1998 – 26. srpna 2000 27. srpna 2000 – 15. července 2002 15. července 2002 – 4. srpna 2004 4. srpna 2004 – 25. dubna 2005
vláda Miloše Zemana vláda Miloše Zemana vláda Vladimíra Špidly
vláda Stanislava Grosse
25. dubna 2005 – 4. září vláda Jiřího Paroubka 2006
13
od 16. srpna vláda Jiřího Paroubka v demise
9.
Petr Gandalovič
ODS
10.
Jiří Čunek
KDU-ČSL
4. září 2006 – 9. ledna 2007 od 11. října první vláda první vláda Mirka Mirka Topolánka v demisi Topolánka 9. ledna 2007 – 7. listopadu 2007 7. listopadu – 12. listopadu 2007 pověřen výkonem funkce 12. listopadu 2007–2. dubna 2008 pověřen výkonem funkce (1. náměstek)
druhá vláda Mirka Topolánka druhá vláda Mirka Topolánka
—
Milan Půček
—
—
Jiří Vačkář
—
11.
Jiří Čunek
KDU-ČSL
12.
Cyril Svoboda
KDU-ČSL
13.
Rostislav Vondruška
nestraník, navržen ČSSD
8. května 2009 – 13. července 2010
vláda Jana Fischera
14.
Kamil Jankovský
Věci veřejné
od 13. července 2010
vláda Petra Nečase
druhá vláda Mirka Topolánka
2. února 2008 - 23. ledna druhá vláda Mirka 2009 Topolánka 23. ledna 2009 - 8. května 2009
druhá vláda Mirka Topolánka
4. POPIS A DĚLENÍ JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ (hlavní 4 pilíře působnosti MMR) Má-li být činnost MMR rozdělena do základních kmenových pilířů, jež tvoří náplň jeho práce, bude se jednat o celkem čtyři základní pilíře. Každý z těchto pilířů se samozřejmě skládá z dalších jednotlivých dílčích oddělení a disciplín, o jejichž členění a činnostech se dozvíme v následujících řádcích.
4.1
Regionální rozvoj a cestovní ruch
4.1.1 Regionální politika V oblasti regionální politiky má MMR za úkol průběžné a soustavné vypracovávání koncepčních dokumentů a strategií a jejich následné uvádění do praxe. Rovněž pak poskytuje pomoc žadatelům o podporu ze strukturálních fondů EU prostřednictvím svých jednotlivých 14
podpůrných programů. V případech, kdy nastanou živelné či jiné pohromy mimořádného rozsahu a charakteru, MMR připravuje strategie obnovy těchto postižených území. Mezi základní cíle regionální politiky patří rozvoj regionů zaměřený na jejich soudržnost a zvyšování jejich konkurenceschopnosti. To v praxi znamená, že každý region by měl mít příležitosti ke svému vyváženému rozvoji odpovídajícímu jeho potenciálu a specifickým stránkám. Základním nástrojem regionální politiky, za niž ze zákona odpovídá MMR, je aktuálně Strategie regionálního rozvoje České republiky platná pro období 2007–2013. Tato norma zabezpečuje provázanost národní regionální politiky s regionální politikou Evropské unie a také s ostatními odvětvovými politikami ovlivňujícími rozvoj území. Dále z ní vycházejí regionálně zaměřené rozvojové programy, jejichž financování pochází převážně z národních zdrojů, nebo které jsou spolufinancované ze zdrojů Evropské unie. Zvláštní pozornost věnuje regionální politika specifickým problémům rozvoje měst a venkovských oblastí. K podpoře regionálního rozvoje patří také poskytování státní pomoci po živelních a jiných pohromách v souladu se zákonnou úpravou ČR. MMR připravuje z podkladů od postižených krajů návrhy strategií na obnovu území, které slouží po schválení vládou jako výchozí rámcové dokumenty k uvolňování programové pomoci jednotlivými ministerstvy, v souladu s jejich kompetencemi (www.mmr.cz3, 2011)
4.1.2 Cestovní ruch MMR je hlavním metodickým a koordinačním orgánem pro všechny subjekty, které v ČR působí v oblasti cestovního ruchu. Nezbytným nástrojem pro efektivní činnost ministerstva v oblasti cestovního ruchu je „Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007-2013“. Tato představuje střednědobý strategický dokument vycházející především z rozvojových možností cestovního ruchu na území celé České republiky. Důležitým cílem ministerstva je efektivně využívat legislativní nástroje při vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu v České republice a následně pomocí jasných pravidel
15
dosáhnout dokonalejší ochrany spotřebitele a stanovit pravidla pro provoz cestovních kanceláří a agentur. Ministerstvo se významným způsobem zapojuje do aktivit mezinárodních organizací v oblasti cestovního ruchu a svoji činnost prezentuje na odborných konferencích a veletrzích cestovního ruchu (např. HOLIDAY WORLD, 21. středoevropský veletrh cestovního ruchu v Praze, 02/2012). Prostřednictvím České centrály cestovního ruchu (CzechTourism) je Česká republika prezentována v zahraničí i na domácím trhu jako zajímavá turistická destinace pro soukromé osoby i právní subjekty. Ministerstvo realizuje řadu projektů financovaných ze strukturálních fondů EU, které přispívají a v budoucnu budou dále přispívat k rozvoji cestovního ruchu v České republice (www.mmr.cz4, 2011).
4.1.3 Veřejné dražby Mimo jiné své aktivity je MMR v rámci svých kompetencí pověřeno i dohledem nad činností dražebníků a současně kontrolou dodržování zákona o veřejných dražbách. Pracovníci MMR neprovádějí kontrolu pouze přímo na dražbách, ale vykonávají i následnou kontrolu dokumentace, kterou má za povinnost každý dražebník důsledně archivovat.
Každý subjekt má možnost pro zpeněžení svého (případně svěřeného) majetku zvolit formu veřejné dražby. Současný zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, specifikuje veřejné dobrovolné a veřejné nedobrovolné dražby. Dobrovolnou dražbu navrhuje vlastník majetku nebo také likvidátor obchodní společnosti, či správce konkurzní podstaty (insolvenční správce) úpadce. Nedobrovolnou dražbou je pak zpeněžována zástava, která slouží k zajištění pohledávky věřitele. Dražbu
organizuje
dražebník,
který provádí
dražební
činnost
na
základě
živnostenského oprávnění. Vlastník, případně věřitel vystupují v dražebním procesu jako navrhovatelé dražby. Vlastní průběh dražby řídí licitátor, jímž může být sám dražebník nebo třetí osoba, která je přímo dražebníkem k tomu pověřená.
16
Ministerstvo dále vyřizuje stížnosti a podání fyzických i právnických osob a provádí metodickou, konzultační a poradenskou činnost v oblasti veřejných dražeb. Veškeré informace o dražebnících a o dražbách jsou veřejně přístupné na portálu Centrální adresa (pod odkazem www.centralniadresa.cz/cadr). Tímto má být zajištěna široká publicita a transparentnost veřejných dražeb. MMR zajišťuje trvalou a průběžnou aktualizaci údajů o dražebnících a dohlíží také na provozovatele portálu Centrální adresa, kterým je Česká pošta, a.s. (www.mmr.cz5, 2011).
4.1.4 Pohřebnictví Další povinností MMR je zodpovědné vykonávání funkce ústředního orgánu státní správy v oblasti pohřebnictví, což činí v souladu s platnou právní úpravou. MMR dále rovněž zpracovává a publikuje důležitá doporučení a komentáře, v neposlední řadě pak také řadu vzorových materiálů pro správu pohřebišť a krematorií, a uvádí i přehled veřejných a neveřejných pohřebišť na území celé České republiky. Právní úpravou této oblasti je zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění zák. č. 479/2001 Sb., 320/2002 Sb., 274/2003 Sb., 112/2004 Sb. a 67/2006 Sb. (dále jen zákon o pohřebnictví).
Zákon o pohřebnictví reguluje a konkrétně vymezuje postupy od předání těla zemřelého až k jeho následnému pohřbení, včetně např. podmínek provozování pohřebních služeb, krematorií a pohřebišť, převozu lidských pozůstatků či nájmu hrobového místa. Na úrovni krajských úřadů jsou pak vydávány souhlasy k provozování konkrétního pohřebiště, k vydání řádu pohřebiště a k uskutečňování změn v tomto řádu. Řada problematik je v zákonu o pohřebnictví upravena odlišně oproti původním předpisům, a proto je nutné se podrobně seznámit se zněním zákona a jím se řídit (www.mmr.cz6, 2011).
4.2 Evropské fondy 4.2.1 Strukturální fondy Kromě jednotlivých národních zdrojů členských zemí EU fondy EU představují hlavní nástroj realizace evropské politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Právě jejich
17
prostřednictvím se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi členskými státy a jejich regiony (Stejskal, Kovárník 2009). Evropská unie disponuje a hospodaří se třemi hlavními fondy: A) Strukturální fondy: - Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) Cílem tohoto fondu je postupné snižování rozdílů v rozvoji mezi jednotlivými regiony členských států a co největší omezení těchto rozdílů v nejzaostalejších regionech. Tento fond byl založen již roku 1975 a objemem svých prostředků je nejvýznamnějším a největším strukturálním fondem vůbec. Jeho cílem je vytvoření pracovních míst pro trvalý a udržitelný rozvoj. Dále rozvoj infrastruktury, podpora konkurenceschopnosti malých a středních podniků, podpora vzdělávání a zdraví a podpora zlepšování stavu životního prostředí (Stejskal, Kovárník 2009). - Evropský sociální fond (ESF) ESF byl založen roku 1960 s cílem podporovat rozvoj sociální politiky na území členských států. Cílem fondu je podpora opatření na omezení nezaměstnanosti, rozvoj lidských zdrojů, vytvoření rovných příležitostí pro muže i ženy atd. Fond se zabývá vzděláváním a zapojováním do pracovního procesu mladých lidí, stejně tak jako sociálně vyloučených skupin (Boháčková, Hrabánková 2009).
B) Fond soudržnosti (FS) FS je fond, který je určen k podpoře jednotlivých států. Z fondu jsou financovány projekty na podporu zlepšení životního prostředí a budování transevropských dopravních sítí. Prostředky jsou poskytovány státům, jež svým HDP nepokrývají 90% průměru společenství. Podmínkou je snaha těchto států o splnění konvergenčních kritérií nutných pro členství v měnové unii EU (Stejskal Kovárník 2009).
18
Prostředky pro ČR Česká republika má možnost v aktuálním období (2007-2013) z evropských fondů získat prostřednictvím jednotlivých operačních programů (v ČR možno čerpat celkem z 26 OP) částku až ve výši 26,69 miliard EUR, což je pro bližší představu suma srovnatelná se třemi čtvrtinami ročního státního rozpočtu celé ČR (ČESKÁ REPUBLIKA V PROGRAMU ESPON, 2010.)
4.2.2 Kohezní politika EU Pod pojmem kohezní politika si můžeme představit politiku hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Tato myšlenka, respektive uplatňování kohezní politiky, je pak spolu se společnou zemědělskou politikou nejvýznamnější politikou Evropské unie. Podíl kohezní politiky z výdajového hlediska činí v aktuálním programovém období 2007 - 2013 35,7 % z celkového rozpočtu EU. Ten činí 347,410 mld. €.
Obecným cílem kohezní politiky je podle článku 174 Lisabonské smlouvy (konsolidovaného textu Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy) snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem harmonického vývoje Evropské unie.
Klíčovým nástrojem k provádění a uplatňování kohezní politiky jsou strukturální fondy EU a Fond soudržnosti, jejichž prostřednictvím mohou žadatelé čerpat finanční prostředky z rozpočtu EU. Česká republika má v současném programovém období 2007 2013 možnost vyčerpat v rámci této politiky 26,7 mld.€. (www.mmr.cz7, 2011).
19
4.2.3 Územní agenda EU Dokument: ÚZEMNÍ AGENDA EU
První z dokumentů upravujících problematiku územní agendy evropské unie „Územní agenda EU“ byl přijat na konci května roku 2007 v Lipsku, kde se v té době konala neformální konference ministrů odpovědných za rozvoj měst. Portugalské předsednictví v Radě EU navázalo později na tuto aktivitu přijetím tzv. „Prvního akčního programu pro implementaci Územní agendy EU“.
„První akční program pro implementaci Územní agendy EU“ je dokument, kterým Portugalsko v době svého předsednictví v Radě EU navázalo na materiály „Územní agenda Evropské unie“ a „Lipská charta o udržitelných evropských městech“, schválené v Lipsku v květnu 2007. Jeho přijetí bylo stěžejním bodem jednání ministrů odpovědných za územní a regionální rozvoj ve dnech 23. a 24. listopadu 2007 v Ponta Delgada na Azorských ostrovech.
Přijetím “Prvního akčního programu” se zde ministři zavazují k prosazování cílů a priorit Územní agendy EU v rámci jejich kompetencí na národní, regionální a místní úrovni, ale i prostřednictvím spolupráce mezi jednotlivými ministry. Hlavním cílem akčního programu je poskytnout konkrétní rámec, který umožní implementaci dokumentu. V dokumentu je dále identifikována i potřeba zohlednění územní a urbánní dimenze při tvorbě a vyhodnocování politik evropských institucí. Aktivity stanovené v Prvním akčním programu jsou vymezeny na období 2007 – 2011 (www.mmr.cz8, 2011). Účelem Územní agendy EU je vytvoření strategického a akčního rámce územního rozvoje Evropy. Vychází mimo jiné z informací vzešlých z projektů ESPON a Interreg a má vazbu na národní koncepce územního rozvoje. V rámci této agendy se hovoří o tzv. "územní soudržnosti", která je v rámci EU chápána jako třetí dimenze politiky soudržnosti a má sloužit pro lepší zacílení intervencí politiky soudržnosti, coby průřezové rozvojové politiky EU. Cílem je tedy více zohlednit územní aspekty i dalších evropských oborových politik, včetně vazeb na lisabonské a göteborské cíle” (PROJEKTY PROGRAMU ESPON, 2010). ÚZEMNÍ AGENDA EU 2020
20
Dokument Územní agenda EU 2020 (poslední aktualizace dokumentu územní agenda EU) je jedním z
významných výstupů maďarského předsednictví v Radě EU v oblasti
otázek územní soudržnosti.
Tento dokument představuje strategický rámec pro vymezení priorit územního rozvoje EU v blížícím se následujícím programovém období 2014+. Práce na nové Územní agendě probíhala na půdě několika pracovních skupin, ve kterých byla patřičně zastoupena také Česká republika. Konkrétně se jednalo o přípravnou pracovní skupinu (tzv. drafting team), dále národní kontaktní místa k územní soudržnosti (NTCCP) a pracovní skupinu k urbánním záležitostem (UDG). Za účelem zpracování finální verze dokumentu proběhla ve dnech 29. a 30. března 2011 v Budapešti diskuse mezi vrchními řediteli, kteří se zde vyjadřovali k územní soudržnosti (www.mmr.cz8, 2011).
4.2.4 NOK – Národní orgán pro koordinaci NOK, tedy „Národní orgán pro koordinaci“, vznikl za účelem zastřešování všech operačních programů v ČR, které jsou financovány z evropských zdrojů (tzn. strukturálních fondů a kohezního fondu). Orgán funguje v rámci MMR ČR, které bylo ustanoveno jako zodpovědný metodický a koordinační orgán pro období 2007-2013. Centrální metodická a koordinační role NOK vychází ze čtyř základních principů efektivního řízení. Jsou to:
-
existence jednoho oficiálního partnera vůči Evropské komisi (EK) v otázce realizace politiky HSS,
-
existence jednoho správce monitorovacího systému,
-
existence jednoho centrálního metodického orgánu v oblasti implementačního prostředí, finančních toků a kontrol,
-
existence jednoho centrálního orgánu pro oblast publicity a budování absorpční,
-
kapacity s dobře fungující regionální sítí (www.strukturalni-fondy.cz).
21
4.3 Územní a bytová politika 4.3.1 Územní plánování a stavební řád
MMR je ze zákona pověřeno výkonem státní správy na úseku územního plánování, územního rozhodování a stavebního řádu. Kromě toho se rovněž podílí na přípravě a tvorbě základních právních norem v příslušných oblastech a dále také na realizaci programů nadnárodní a meziregionální spolupráce. MMR je vykonavatelem funkce ústředního správního úřadu ve věcech územního plánování včetně územního rozhodování podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (tzv. „stavební zákon“) a podle dalších právních předpisů. MMR dále vykonává metodické činnosti, usměrňuje a sjednocuje výkon státní správy a praxi orgánů územního plánování a stavebních úřadů na úseku územního plánování a územního rozhodování. Odborné útvary ministerstva provádějí přezkoumávání činnosti a rozhodnutí správních orgánů (tzn. krajských úřadů a Magistrátu hlavního města Prahy) na úseku územního plánování a stavebního řádu, konkrétně v odvolacích nebo přezkumných řízeních. Dále tyto útvary provádějí kontrolu činnosti a zabývají se i vyřizováním uplatňovaných nároků na náhradu škody, které byly způsobeny nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správních orgánů v působnosti dané stavebním zákonem. MMR je také vykonavatelem metodické činnosti na úseku územního plánování a urbanismu, územního rozhodování, stavebního řádu a vyvlastnění, usměrňuje a sjednocuje výkon státní správy a praxi orgánů územního plánování a stavebních úřadů. Pověřené odborné útvary ministerstva zabezpečují rovněž úkoly v systému ověřování zvláštní odborné způsobilosti úředníků krajských a obecních úřadů na všech výše uvedených úsecích. Ministerstvo mimo jinou svou činnost na úseku územního plánování a stavebního řádu také pořizuje politiku územního rozvoje, vede evidenci územně plánovací činnosti nebo zajišťuje činnost Poradního sboru pro aplikaci stavebního práva. Dále posuzuje návrhy Zásad územního rozvoje pořizovaných kraji a vykonává státní dozor ve věcech územního plánování (www.mmr.cz9, 2011).
22
4.3.2 Bytová politika
Z hlediska státu jsou principy a cíle bytové politiky zejména vytváření: a) vhodného právního prostředí, b) vhodného institucionálního prostředí, c) vhodného fiskálního (rozpočtového) prostředí. To vše je nutné pro vznik bezproblémového prostoru pro aktivity všech aktérů na trhu s byty. Stát by se neměl snažit překážet ekonomickému fungování trhu s byty, zároveň však musí činit i podpůrné kroky zacílené na ty skupiny domácností, které se samy o své bydlení na trhu postarat z ekonomických důvodů nezvládají. Koncepce bytové politiky schválená vládou představuje pro jednotlivé resorty závazný strategický dokument, v němž jsou stanoveny základní směry vývoje i konkrétní cíle v oblasti bydlení. Cíle bytové politiky z hlediska aktérů na trhu s byty jsou: - fungování trhu s byty včetně odpovídající právní úpravy pro vlastnické, nájemní i družstevní bydlení a včetně vymahatelnosti práva, součástí tohoto cíle je i odstranění cenových a právních deformací v segmentu nájemního bydlení, - zvyšování finanční dostupnosti bydlení pro domácnosti, včetně sociálních dávek v oblasti bydlení kompenzujících celkové výdaje na bydlení domácností s nižšími příjmy, - zvyšování nabídky bydlení, a to i prostřednictvím podpory nové výstavby včetně výstavby bytů se sociálním určením, - zvyšování kvality bydlení, včetně podpory vlastníků při správě, údržbě, opravách a modernizaci jejich bytového fondu, - průběžný monitoring trhu s byty i monitoring účinnosti a efektivity jednotlivých podpůrných nástrojů a jejich korekce,
23
- aplikace nediskriminačních pravidel společného trhu Evropské unie včetně podmínek hospodářské soutěže a slučitelnosti veřejných podpor s komunitárním právem.
Uvedené cíle jsou konkrétně naplňovány legislativními normami (občanský zákoník obsahující informace o nájmu z bytu, zákon o jednostranném zvyšování nájemného, zákon o vlastnictví bytů, zákon o podpoře výstavby družstevních bytů apod.) a dále pomocí podpůrných nástrojů v oblasti bydlení. Jedná se o programy financované ze státního rozpočtu prostřednictvím MMR ČR a o podpory financované z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení na základě jednotlivých nařízení vlády, obsahujících podmínky a rozsah jednotlivých forem podpory (www.mmr.cz10, 2011).
4.3.3 Státní fond rozvoje bydlení
Jedním z nástrojů realizace státní bytové politiky je dnes již dvanáctým rokem Státní fond rozvoje bydlení. Tento byl zřízen zákonem č. 211/2000 Sb. ze dne 21. června 2000. Úkolem Fondu je vytvářet, akumulovat a rozšiřovat finanční prostředky určené na podporu investic do bydlení a používat je v souladu se zákonem na podporu především v následujících třech směrech: a) na podporu výstavby bytů, z toho především bytů nájemních , b) na podporu oprav bytového fondu, z toho především na podporu oprav domů vystavěných panelovou technologií, c) na podporu výstavby technické infrastruktury v obcích, tedy na zainvestování pozemků vhodných pro budoucí bytovou výstavbu. Státní fond rozvoje bydlení je samostatnou právnickou osobou. Majetek Fondu je součástí majetku státu. Státní fond rozvoje bydlení umožňuje předem určit objemy prostředků na konkrétní cíle. Finanční prostředky navíc přecházejí vždy do dalšího kalendářního roku a nemusí být ke
24
konci roku vráceny do rozpočtu. Tato skutečnost je skoro důležitější než celkový objem prostředků. Umožňuje totiž překonat celou řadu nesnází, které automaticky provázejí poskytování dotací ze státního rozpočtu, a které vedou k určitým nehospodárnostem a nižšímu efektu využití státních peněz. Státní fond rozvoje bydlení je řízen výborem Fondu, v jehož čele stojí ze zákona ministr pro místní rozvoj. Ostatní členové výboru jsou jmenováni vládou. Činnost a vnitřní organizace je upravena statutem, který byl přijat usnesením vlády č. 948 ze dne 27. 9. 2000 (www.mmr.cz11, 2011).
4.4 Řízení úřadu a legislativa 4.4.1 Veřejné zakázky a PPP MMR ČR je pověřeno prováděním metodického řízení procesu zadávání veřejných zakázek v ČR. Rovněž spoluzajišťuje přípravu souvisejících právních norem. Dále se také MMR podílí na tvorbě celostátní koncepce v oblasti spolupráce veřejného a soukromého sektoru (Public Private Partnership - PPP). Mimo jiné je též MMR správcem „Informačního systému o veřejných zakázkách“ a Portálu o veřejných zakázkách a koncesích. Komplexní informace, jež se týkají veřejných zakázek a koncesí, je možné dohledat na webových stránkách Portálu o veřejných zakázkách a koncesích, kde je možné najít jak potřebné české, tak i mezinárodní předpisy upravující tuto problematiku. (www.portal-vz.cz).
4.4.2 Legislativa Platné právní předpisy – aby MMR mohlo účinně a efektivně vykonávat svoji činnost, je zapotřebí mít vypracovanou konkrétní a jasnou právní úpravu, podle níž se může tento úřad řídit a která bude určovat mantinely, které budou jasně definovat a specifikovat pravomoci a povinnosti tohoto ministerstva. Tento přehled právních předpisů je uspořádán podle hlavních tematických kompetencí ministerstva:
25
- oblast investiční politiky, - oblast regionální politiky, - oblast pohřebnictví, - oblast územního plánování a stavebního řádu, - oblast politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a nájmu bytů a - nebytových prostor, - zákon o veřejných dražbách č. 26/2000 Sb., - oblast cestovního ruchu, (www.mmr.cz12, 2011).
4.4.3 Databáze dokumentů Na webových stránkách MMR je rovněž možné pomocí relativně zdařilé aplikace vyhledat i konkrétní publikace upravující problematiku týkající se nebo související s jeho působností, ale i dokumenty upravující komplexně evropské právo v této oblasti (www.databazedokumentu.mmr.cz)
4.4.4 Správa majetku MMR, jako orgán k tomu pověřený, spravuje řadu budov a pozemků, které se nacházejí v majetku ČR. Převážně jde o budovy, které MMR slouží jako sídlo v centru Prahy a v nichž pronajímá nebytové prostory. K tomuto majetku má ministerstvo za úkol přistupovat s maximální možnou zodpovědností a dosahovat pokud možno optimálních výnosů. Veškeré podklady a potřebná dokumentace je zveřejněna také na stránkách MMR, konkrétně na portálu EZAK (www.mmr.cz13, 2011).
26
5. VÝSLEDKY / VÝSTUPY MMR ZA TRVÁNÍ JEHO PŮSOBNOSTI
Koncepce a strategie – pro bližší představu o dosavadních aktivitách MMR jsou jako hlavní výstupy činnosti MMR za dobu jeho působení níže uvedeny přehledy nejvýznačnějších schválených koncepčních a strategických dokumentů ministerstva v oblastech regionální politiky, strukturálních fondů, územního rozvoje, cestovního ruchu, bydlení a veřejných zakázek. Tato legislativní opatření, návrhy a koncepce státní politiky v oblastech regionálního rozvoje pak mají za úkol vytvořit pokud možno ideální podmínky pro všechny aktéry, kteří se na regionálním rozvoji v ČR podílejí. Tedy pro obce, města, kraje, ale i jednotlivé investory a jejich podnikatelské záměry, stejně tak jako pro obyvatele žijící na území celé ČR.
5.1.
Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013 Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007–2013 schválila vláda
usnesením č. 1239 ze dne 7. listopadu 2007. Tato koncepce je strategickým střednědobým dokumentem, vycházejícím v první řadě z rozvojových možností cestovního ruchu na území ČR. Úkolem této koncepce je pomocí patřičných nástrojů podněcovat další rozvoj cestovního ruchu v ČR. Koncepce se soustředí především na ta odvětví cestovního ruchu, kde hlavním aktérem na trhu je privátní sektor, který své investice soustředí do oblasti rozvoje cestovního ruchu v jednotlivých lokalitách celé ČR. Další významnou částí koncepce je krok, ve kterém se soustředí na vznik a rozvoj systémového a koncepčního přístupu veřejné správy, a to na všech jejích úrovních, což má vést k dalšímu rozvoji konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a hospodářského růstu zejména v územích s vhodným potenciálem pro efektivní rozvoj odvětví cestovního ruchu. Máme-li shrnout nejvýznamnější cíle strategické cíle koncepce, jsou jimi: - Priorita 1 - Konkurenceschopnost národních a regionálních produktů cestovního ruchu,
27
- Priorita 2 - Rozšiřování a zkvalitnění infrastruktury a služeb cestovního ruchu, - Priorita 3 - Marketing cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů, - Priorita 4 - Vytváření organizační struktury cestovního ruchu.
Základem systému priorit této koncepce je předpoklad, že odvětví cestovního ruchu je pouze jedním z mnoha nástrojů regionální politiky. Koncepce je rovněž jakýmsi základním kamenem, na jehož základě je zpracován Integrovaný operační program (IOP) a regionální operační programy (financované ze strukturálních fondů EU) v oblasti cestovního ruchu, jež tvoří významné nástroje její realizace. Současně bude sloužit k inovaci rozvojových programů cestovního ruchu v jednotlivých krajích ČR. (www.mmr.cz/Koncepce-statni-politiky)
5.2. Prováděcí dokument ke Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 - 2013 Prováděcí dokument ke Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 – 2013 schválila vláda ČR usnesením č. 913 ze dne 23. července 2008. Tímto prováděcím dokumentem se rozumí akční plán střednědobého charakteru, ve kterém jsou blíže rozepsány konkrétní nástroje k dosažení realizace záměrů koncepce.
V příloze tohoto dokumentu můžeme nalézt i tabulku s rozdělením odpovědností subjektů za plnění opatření koncepce. Toto rozdělení je však bohužel jen velmi rámcové a nezahrnuje tak odpovědnosti za konkrétní aktivity koncepce. Cílem Prováděcího dokumentu je pak další rozpracování jednotlivých aktivit, ke kterým jsou následně stanoveny konkrétní nástroje nutné pro jejich realizaci. Dále je zde určen způsob realizace a doba realizace, a to včetně stanovení realizátora, který bude zodpovědný za plnění dané konkrétní aktivity.
Další významnou součástí Prováděcího dokumentu je i souhrn finančních tabulek k jednotlivým operačním programům, ze kterých je v období let 2007 – 2013 možné cestovní ruch na území ČR podporovat a které jsou tedy jedním z hlavních nástrojů realizace koncepce. Na realizaci jednotlivých aktivit koncepce budou rovněž použity finanční prostředky MMR, stejně tak jako dalších resortů a institucí jako je například ČSÚ, ale i
28
jednotlivých krajů a obcí, v neposlední řadě pak i peníze z privátního sektoru k provádění jednotlivých podnikatelských záměrů. Z dlouhodobého hlediska ovšem není možné konkrétní hodnoty těchto investic jednotlivých zdrojů vyčíslit, a proto nemohou být součástí výše uvedených tabulek.
Implementace Prováděcího dokumentu ke koncepci bude realizována prostřednictvím nástrojů v něm uvedených (Operační programy EU, rozpočty jednotlivých orgánů státní správy a samosprávy atd.). Aktuálně schválený Prováděcí dokument tak představuje významný nástroj, který má za úkol vést k postupnému naplnění a dosažení všech cílů koncepce, jejíž úspěšná realizace je z hlediska dalšího rozvoje cestovního ruchu na území ČR velmi důležitá (www.mmr.cz/Provadeci-dokument-ke-koncepci-statni-politiky).
5.3. Národní strategický referenční rámec pro čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti Evropské unie v letech 2007 až 2013 Při přípravě a vypracovávání dokumentu „Národního strategického referenčního rámce“ byl plně respektován princip partnerství, a to v souladu s článkem 11 nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, dále Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a se zrušením nařízení (ES) č. 1260/1999.
Úkolem MMR bylo kompletní zajištění koordinace přípravy ČR na programové období 2007-2013, a to včetně zajištění Národního rozvojového plánu (NRP) a Národního strategického referenčního rámce (NSRR). Během tohoto procesu bylo hlavní náplní práce MMR zajistit maximální a bezproblémovou funkčnost partnerství, na jejímž základě je možné efektivní využívání pomoci finančních prostředků ze strukturálních fondů a Fondu Koheze EU.
Nejvýznamnějším nástrojem koordinace se stal Řídící a koordinační výbor (ŘKV). Prostřednictvím této instituce bylo možné do procesu čerpání z prostředků fondů EU zapojit všechny relevantní partnery. V čele tohoto výboru stanul ministr pro místní rozvoj, členy jsou pak zástupci jednotlivých věcně příslušných resortů, územní samosprávy (reprezentované
29
kraji včetně hl. města Prahy a zástupci Svazu měst a obcí), hospodářských a sociálních partnerů, vzdělávacích institucí i neziskového sektoru (NÁRODNÍ STRATEGICKÝ REFERENČNÍ RÁMEC 2007-2013).
5.4.
Koncepce bydlení ČR z r. 2011
Jelikož mezi uživatele bydlení můžeme zařadit drtivou většinu populace žijící v ČR, je zapotřebí se touto problematikou podrobně zabývat. Právě kvalita bydlení totiž často bývá poměřována jako hodnotící kritérium určující životní úroveň populace na území daného státu. I přesto ovšem bydlení zůstává zbožím, jako jsou potraviny, léky nebo oblečení.
Je zapotřebí si uvědomit, že situace jednotlivce v oblasti bydlení je odrazem jeho schopností, finanční situace, ale stejně tak i odrazem sociálního prostředí, ze kterého pochází, či ve kterém se pohybuje. Většina obyvatel ČR je v obstarávání a financování bydlení finančně soběstačná, avšak v každém státě existuje i určitá skupina obyvatel, která není a nebude z prokazatelných a objektivních důvodů schopná být v této oblasti soběstačná. Na základě principu solidarity je potom odpovědností každého státu se o tyto skupiny postarat. To však zdaleka nemusí znamenat, že daný potřebný jedinec bude pouhým poživatelem prostředků, což ho bude udržovat v pasivní roli a nebude ho nutit aby se sám jakkoli na financování svých potřeb bydlení podílel. Naopak, hlavním cílem státu je maximální zapojení tohoto jedince (respektive skupin) do aktivní role, ve které se bude sám, avšak s pomocí státu, snažit o maximální možnou míru samostatnosti.
Co se týče mezinárodního hodnocení politiky bydlení, jednání ČR v tomto směru je hodnoceno jako pozitivní. Budeme-li sledovat parametry jako je dostupnost a kvalita bydlení, v rámci EU se umísťuje Česká republika na prostředních příčkách.
Hlavními úkoly v oblasti politiky bydlení na území ČR je soustředit se na: -
současnou situaci v oblasti bydlení, zejména pak zmapování problematických oblastí a vyhodnocení finanční situace,
-
současnou situaci v oblasti stavebnictví se specifiky pro bytovou oblast,
30
-
zmapování a porovnání zkušeností s nástroji bytové politiky na území ČR i v zahraničí,
-
poptávku po nástrojích uplatňovaných státem pro podporu bydlení a jejich efektivita (Koncepce bydlení ČR do roku 2020, MMR).
5.5.
Strategie regionálního rozvoje ČR pro léta 2007–2013
Strategie regionálního rozvoje ČR (dále jen SRR ČR) je základním dokumentem politiky regionálního rozvoje na území ČR (§ 5 zákon č. 248/2000 Sb.,o podpoře regionálního rozvoje). Tento dokument, přijatý dne 12.7. 2000 usnesením č. 682 ,je prvním materiálem upravujícím koncepčně odvětví regionální politiky v ČR. Tato strategie regionálního rozvoje tak vytvořila základní rámec pro formování regionální politiky ČR, a to v souladu s regionální politikou Evropské unie.
Hlavním cílem aktualizace SRR ČR je zohlednění nových nařízení EU v oblastech politiky hospodářské a sociální soudržnosti do strategie, priorit a opatření české regionální politiky. Tento dokument má za cíl určovat orientaci politiky regionálního rozvoje ČR v období let 2007–2013. Vychází ze "Strategie udržitelného rozvoje ČR" a v ekonomické oblasti ze zpracovávané "Strategie hospodářského růstu". V oblasti politiky soudržnosti naváže SRR ČR na její základní programové dokumenty na národní úrovni - "Národní rozvojový plán" a "Národní strategický referenční rámec". Zpracovatelem SRR ČR je MMR, odbor regionálního rozvoje. Cílem strategie je formulování témat a aspektů významných pro podporu regionálního rozvoje a zahrnutí regionální dimenze do těchto politik tam, kde je to účelné a potřebné. Strategie regionálního rozvoje tak představuje strategickou orientaci pro budoucí programy regionálního
rozvoje
na
centrální
i
regionální
politika/Koncepce-Strategie).
31
úrovni
(www.mmr.cz/Regionalni-
5.6.
Politika územního rozvoje ČR Politika územního rozvoje ČR je celostátním nástrojem územního plánování, který
slouží zejména pro účel koordinace územního rozvoje na celorepublikové úrovni a pro koordinaci územně plánovací činnosti krajů, současně pak také jako zdroj důležitých argumentů při prosazování zájmů ČR v rámci územního rozvoje Evropské unie.
Dokument Politika územního rozvoje ČR (dále jen PÚR ČR) určuje a konkretizuje požadavky na vymezení jednotlivých úkolů územního plánování v republikových, mezinárodních, nadregionálních a přeshraničních souvislostech. Rovněž určuje strategii a základní podmínky pro naplňování cílů těchto úkolů a stanovuje republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území. V PÚR jsou rovněž vymezeny oblasti obsahující zvýšené požadavky na změny na územích, která svým významem přesahují území jednoho kraje, a dále stejně významné oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy, a koridory a plochy dopravní a technické infrastruktury. Pro vymezené oblasti, koridory a plochy se stanovují kritéria a podmínky pro rozhodování o možnostech změn v jejich využití.
5.7. Národní plán zavedení elektronického zadávání veřejných zakázek pro období let 2006 až 2010 Elektronické zadávání veřejných zakázek je v ČR umožněno od roku 2006, a to zákonem č.137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (respektive od nabytí jeho účinnosti k 1.7. 2006). V tomto dokumentu je komplexně zpracován rámec elektronického zadávání veřejných zakázek na území ČR. Tento vychází ze „Zadávacích směrnic ES“.
Tento národní plán vychází z potřeb ČR řešit systémově oblast zavádění a implementace moderních informačních a komunikačních technologií do procesu zadávání veřejných zakázek a do procesu veřejného investování všeobecně. Tento plán je možné rovněž vnímat jako snahu vlády v ČR o zásadní navýšení nákupů „online“, čímž má následně přimět dodavatele i zadavatele těchto zakázek k přijetí odpovídajících obchodních praktik
32
(Národní plán zavedení elektronického zadávání veřejných zakázek pro období let 2006 až 2010).
5.8. Strategie elektronizace zadávání veřejných zakázek pro období let 2011 až 2015 Strategie zadávání veřejných zakázek pro období let 2011 až 2015 (dále jen „Strategie elektronizace“) je dokumentem, upravujícím všechny kategorie veřejných zakázek, soutěže o tyto zakázky a jejich zadávání. Dokument navazuje na předchozí „Národní plán zavedení elektronického zadávání veřejných zakázek pro období let 2006 až 2010“ a rovněž navazuje na zákon č. 137/2006 Sb. Působnost tohoto zákona ošetřuje zejména:
-
nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky,
-
nadlimitní a podlimitní zakázky zadané na základě výjimek (zadavatel si je vědom, že zadávání některých zakázek nebude možno zadávat elektronicky – např. veřejné zakázky související s ochranou základních bezpečnostních zájmů státu),
-
veřejné zakázky malého rozsahu,
-
soutěže o návrh.
Strategie elektronizace se zabývá i koncesními smlouvami (dle zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Koncesní zákon“) jež stanovuje, že zadávání veřejných zakázek se vztahuje i na koncesní zákon (Strategie elektronizace zadávání veřejných zakázek pro období let 2011 až 2015).
6. NEJVĚTŠÍ VÝZVY MMR DO BUDOUCÍCH LET Jelikož hlavním úkolem a nejčastější činností MMR je vypracovávání a příprava legislativních opatření, která mají za úkol vést ke zjednodušení a zlepšení situace v oblasti
33
jeho působnosti, tedy v regionálním rozvoji na území ČR, nebude překvapením, že i největší a nejambicióznější projekty a výzvy do budoucích zhruba pěti let budou pro MMR opět v podobě vytváření nových, případně aktualizace několika stávajících zásadních legislativních norem. Níže je uveden výčet těch nejvýznačnějších, respektive nejakutnějších a v současné době nejpotřebnějších: Novely zákonů:
6.1.
Zákon o veřejných zakázkách Jelikož Zákon o veřejných zakázkách v dnešní podobě (zákon č. 137/2006 Sb.) je pro
dnešní potřeby značně nedostačující a umožňuje tak svými nedostatky umělé navyšování ceny veřejných zakázek v řádech desítek, někdy i stovek procent, zdá se na první pohled novela, která nabývá účinnosti již od 1.4.2012, být nástrojem, který by měl tomuto v ČR často vídanému jevu zamezit. (Novela Zákona o veřejných zakázkách, účinnost k 1.4.2012).
Avšak o skutečné užitečnosti tohoto zákona mají pochybnosti i někteří pracovníci MMR. Sám náměstek ministra pro místní rozvoj (Jan Sixta) se vyjadřuje k novele zákona spíše jako ke kompromisu, který má sice v některých situacích možnému uplácení úředníků a umělému navyšování cen těchto zakázek zabraňovat, na druhé straně však přiznává, že v mnohých případech půjde o zbytečné a nadměrné administrativní zatěžování státu i firem, které často povede k dalším významným výdajům spojeným s těmito zakázkami. Navíc problematika, kdy je veřejná zakázka předražena již v samotném zadání, a tak i při výběru cenově nejpřijatelnější nabídky je celková cena zbytečně vysoká, není zákonem vůbec řešena. Další pochybnosti poté rovněž vzbuzuje prohlášení náměstka Sixty, který tvrdí, že i přes novelu nabývající účinnosti již k 1.4.2012 bylo již MMR vládou pověřeno k vypracování další novely. Celkový dojem z novelizace Zákona o veřejných zakázkách tak může působit značně nejistě. (Gintner, Právo 28/3/2012).
6.2.
Zákon o vyvlastnění (viz stavební zákon) Účinné a efektivní legislativní opatření, které má za úkol ošetřit vyvlastňování
pozemků v případě, že si to žádá veřejný zájem, je v ČR dlouhodobě očekávaným dokumentem. Tento zákon však nebude samostatným právním předpisem (původně byla
34
zamýšlena úprava samostatného Zákona o vyvlastnění), avšak bude součástí nově vznikajícího Stavebního zákona (který je novelou zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu).
6.3.
Stavební zákon Skutečnost, že potřeba novelizovat Stavební zákon (respektive zákon č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu) je v ČR velmi silná již po delší dobu, je známa odborné veřejnosti již několik let. Samo MMR vidí v novele Stavebního zákona možnost, jak podstatně zkrátit dobu výstavby a finanční zatížení staveb, které jsou významné pro jednotlivé regiony, či dokonce celou ČR. Typickým příkladem má být výstavba dálnic. V tomto případě má být dosaženo významné časové úspory, ke které má dojít prostřednictvím urychlování procesu vyvlastňování pozemků ve veřejném zájmu. K tomuto urychlení dojde rozdělením vyvlastňovacího procesu na dvě části. V první fázi se bude rozhodovat, zda majitel daného pozemku s vyvlastněním souhlasí, či nikoli. V případě souhlasu pak bude možno rovnou přejít k fázi druhé, ve které se bude řešit finanční vyrovnání. Rovněž má dojít k omezení byrokracie, která je s prováděním těchto staveb (respektive staveb ve veřejném zájmu) spojena. Dnes se často k jedinému záměru má vyjadřovat a udělovat svůj souhlas až čtyřicet institucí. Dále má být složitější záměr stavby typu dálnice právně napadnout, jelikož dle MMR tak kvůli často bezpředmětným žalobám kromě několikaletých průtahů dochází i k prodražování o stovky milionů korun až miliardy. (Návrh na změnu Stavebního zákona, respektive zák. č. 183/2006 Sb.).
Na druhou stranu se tato novela stává trnem v oku ekologickým sdružením (např. Arnika), která upozorňují, že stát se tímto způsobem snaží zbavit tyto organizace možného vlivu na průběh a realizaci těchto záměrů. Další kritiku zákon sklízí od svých odpůrců také za zvýšení cen za udělování stavebních povolení na stavby menších rozměrů (jako garáže a rodinné domy). Na druhou stranu MMR uvádí jako výhodu jednodušší agendu, kdy kvůli stavbě typu rodinného domu nebude zapotřebí již navštěvovat několik úřadů, ale veškerá administrativa má být vyřízena na jednom místě. Jako další klad novely zákona je pak možné uvést větší kontrolu instituce Autorizovaného inspektora, která často supluje rozhodnutí stavebních úřadů a na níž se v posledních letech hromadí velké množství stížností (mmr.cz/novela-stavebniho zakona).
35
Vznik nových zákonů:
6.4.
Zákon o cestovním ruchu Jelikož v ČR neexistuje komplexní a ucelený zákon, který by ošetřoval problematiku
cestovního ruchu (a podnikání v něm), ale pouze několik zákonů, které jsou pro dnešní účely často nedostačující a nutně spolu nemusí přímo korespondovat (mezi nejvýznačnější patří zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů), je vznik „Zákona o cestovním ruchu“ více než žádoucí. To si v posledních letech uvědomuje i MMR a dle informací od tiskové mluvčí MMR (Alena Jabůrková) je jednou z největších priorit tohoto ministerstva právě vznik výše zmiňovaného zákona. (Bandúrová, 2009), (Písemná komunikace s tiskovou mluvčí MMR).
6.5.
Zákon o realitním trhu Zákon, který bude na území ČR komplexně upravovat problematiku realitního trhu a
chování jednotlivých aktérů pohybujících se na tomto trhu, je v ČR očekáván již dlouhá léta. Žádný takovýto plošně působící zákon zde totiž doposud neexistuje, což v mnohých případech napomáhá vyhýbání se odpovědnosti za své jednání mnoha realitních kanceláří s ne zcela čistými obchodními praktikami. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že návrh „Zákona o realitních kancelářích“ z března 2011 by se mohl jevit jako dobré řešení dlouhodobě opomíjené situace na realitním trhu v ČR.
Jako jeho klady je možné uvést povinnost realitních kanceláří mít zřízeno pojištění proti úpadku, které má ochránit klienty těchto kanceláří v případě úpadku společnosti, které svěřili své finanční prostředky nebo majetek. Jako klad můžeme rovněž uvést i povinnost realitních kanceláří mít striktně oddělen majetek vlastníků a klientů těchto kanceláří. Na druhou stranu má ovšem vést případné schválení tohoto zákona k razantnímu omezení konkurence na realitním trhu, a to z tisíců na pouhé asi dvě stovky, což je dnešní počet členů ARK (asociace realitních kanceláří). Vznik tohoto zákona tedy může mít dopady:
a) Na trhu zůstanou pouze ty společnosti, které jsou maximálně profesionální a kvalitní a svým jednáním dopomáhají ke zvýšení standardů na českém realitním trhu, což povede ke zlepšení služeb pro koncového zákazníka těchto společností. 36
b) Na českém realitním trhu dojde ke značnému omezení konkurence, což povede ke kartelizaci tohoto trhu. Snížení konkurence rovněž povede k dalšímu snižování standardů, jelikož výrazně snížený počet hráčů na trhu bude udávat zcela nová pravidla hry. (Masopustová a kol., 2008).
Dle tiskové mluvčí MMR je vznik tohoto zákona záležitostí, kterou je zapotřebí řešit napříč ministerstvy, což znamená, že samotné MMR není jediným orgánem, který má vznik tohoto zákona na starosti, na základě čehož konečná podoba zákona a termín jeho přijetí v platnost (respektive účinnost) není zatím znám. Tento cíl MMR do budoucích let (o vzniku nového „Zákona o realitním trhu“) je tedy cílem spíše dlouhodobým, než aktuálním. (elektronická korespondence s tiskovou mluvčí MMR ze dne 4.4.2012)
7. KOMUNIKACE MMR S VEŘEJNOSTÍ (ve spolupráci s regionálními agenturami) Jelikož snahou MMR je spolupráce a komunikace s co možná nejvyšším počtem regionálních agentur i agentur s celorepublikovou působností a rovněž se snaží mít o komunikaci instituce co nejpreciznější přehled (ať už směrem komunikace MMR směrem ven k ostatním subjektům, jako je odborná veřejnost, ale i běžný občan zajímající se o činnost tohoto orgánu, tak i směrem k samotnému ministerstvu), je zapotřebí mít k dispozici nástroj, který bude tuto oboustrannou komunikaci podrobně a dlouhodobě monitorovat a hodnotit.
V momentě, kdy by MMR tímto nástrojem nedisponovalo, nemělo by možnost například zpětně dohledávat, prověřovat, hodnotit a řešit problematické situace a ověřovat fakta, která s MMR úzce souvisí. To ve zkratce znamená, že chce-li MMR mít kdykoli k dispozici přístup k informacím, které kdy samo vygenerovalo, či ke skutečnostem, které byly kdy vyneseny či namířeny na jeho adresu, je zapotřebí tyto informace pečlivě zpracovávat, vyhodnocovat a rovněž přehledně archivovat. Jelikož vzhledem k počtu zaměstnanců, kterými MMR disponuje (568 interních a 2 externí zaměstnanci), není možné za
37
současné situace tyto kapacity pokrýt uspokojivým způsobem, zvolilo si ministerstvo cestu outsourcingu.
To znamená, že si pro sběr a zpracování informací, jejich vyhodnocování a archivaci vybralo externí agenturu (v tomto případě NEWTON Media a.s.), která pro MMR tyto služby zajišťuje. Tuto činnost NEWTON Media a.s. provádí prostřednictvím pravidelných měsíčních reportů, ve kterých podrobně popisuje a vyhodnocuje oboustrannou komunikaci týkající se MMR, tedy jak prohlášení, vyjádření a stanoviska jednotlivých odpovědných představitelů a pověřených odborů MMR, tak i stejné informace plynoucí k ministerstvu ze strany odborné veřejnosti. Z těchto informací agentura dále vypracovává statistiky, ve kterých popisuje jednotlivé úspěchy i neúspěchy ministerstva za příslušné období. To má za cíl vést k lepší představě MMR o tom, jak je veřejností (odbornou, ale i neodbornou) tato instituce a její činnost vnímána, případně co je zapotřebí učinit k tomu, aby došlo ke kladnějšímu vnímání tohoto orgánu a zefektivnění jeho práce.
Pro bližší představu o těchto výstupech je níže uveden graf, jenž popisuje vývoj medializace MMR a reakce, které byly touto medializací vyvolány. (Pro detailnější a preciznější představu je uvedena legenda vysvětlující jednotlivá hodnocení).
7.1 Hodnocení: Ke každému jednotlivému příspěvku je přiřazeno patřičné hodnocení z hlediska mediálního dopadu na MMR podle následujících pravidel:
- pozitivní:
- pochvala služeb, dotačních programů a jejich managementu, - pochvalné komentáře odborníků k MMR, - ostatní pozitivní zmínky (např. konstatování o obdržení dotace z MMR v pozitivním kontextu),
- neutrální:
- informativní nehodnotící příspěvky obsahující pouze kusé a nijak hodnotově nezabarvené informace,
- ambivalentní:
- příspěvky obsahující pozitivní i negativní aspekty, - hodnotové zabarvení příspěvků je nejednoznačné, dvousečné,
38
- negativní:
- kritika služeb, dotačních programů a jejich managementu, - kritika hospodárnosti MMR, úvahy o nepotřebnosti MMR, - zřetelný negativní kontext informace (např. téma korupce).
7.2 Témata: U každého zaznamenaného výroku bylo pomocí provedení obsahové analýzy určeno jeho téma. Jednotlivé osobnosti se mohli zároveň vyjadřovat k libovolnému počtu témat.
Sledovaná byla témata:
-
evropské fondy – např. spolufinancování projektů dotovaných EU, schválení deseti tzv. velkých projektů Evropskou komisí,
-
regionální rozvoj a cestovní ruch – např. pomoc obcím postiženým povodněmi, podpora Horské služby
-
Veřejné zakázky a PPP - např. plán elektronizace veřejných zakázek, příprava novely zákona o veřejných zakázkách, e-tržiště,
-
územní a bytová politika – např. cenové mapy, podpora sociálního bydlení nebo regenerace panelových domů,
-
image – např. příspěvky poškozující mediální obraz ministerstva (aktuálně např. studie FSV UK mapující neprůhledné veřejné zakázky, v níž MMR „nedopadlo dobře“),,
-
Personálie – akcent na představitele MMR
-
Návrhy zákonů ze strany MMR – např. příprava novely zákona o veřejných zakázkách, příprava Občanského zákoníku, příprava novely stavebního zákona
39
- Stanoviska k jiným návrhům zákonů
- Okrajové zmínky
7.3 Vývoj medializace MMR dle hodnocení – meziroční srovnání 2700
339 77 221
300
136 364 86
47
117
45
444
1017
1128 1005 41 130
928 49 36
842 56 60
231 1205 1621
151
54 40
153
57
95
144
67 67
červen
2011
1021
843
57
116 79
817
124 129
79 233
1030 1187
187 2010
2009
2011
2009
2011
2010
2009
2010 květen
1437
350
0
duben
206
36
44
29
1400
180
141 741
60
59 75 2011
600
829
450
260
2010
1089
72
35
135
červenec
srpen
2009
70
2011
900
97
2010
1749
216
140
2011
1500
2009
1800
2010
počet příspěvků
2100
1200
pozitivní neutrální ambivalentní negativní
234
2009
2400
září
Zdroj: Newton Media a.s. Ve výše uvedeném grafu můžeme sledovat pohyby počtů příspěvků týkajících se MMR, a to v období od dubna do září ve třech po sobě jdoucích letech (2009-2011). Z grafu lze vyčíst i zabarvení jednotlivých příspěvků, tedy jakým způsobem práci MMR hodnotí.
40
7.4 Publicita jednotlivých témat MMR 13 28
Územní a bytová politika
264
Image MMR obecně
2
Evropské fondy
33
3
1 1
0 32
99
33
1 94
Ostatní
19
Stanoviska k (jiným) návrhům zákonů 0
11 63
0
26
10 4 45 7
65 12
0 2
7
99
2
43
10
20 12 60 11
Veřejné zakázky a PPP
4
3 13
21 13
Regionální rozvoj a cestovní ruch
29
79
Návrhy zákonů od MMR
negativní
1
65
2
7 13 97
Personálie
1 37
20
4
1 49
7
0 20 2
3 počet příspěvků
70 140 210 ambivalentní
280 350 neutrální
34 0
mediální dopad (GRP)
30 60 90 pozitivní
120 150 180
Zdroj Newton Media a.s. Grafy znázorňují tematické rozložení medializace MMR, a to včetně hodnotového vyznění daného tématu vůči ministerstvu. V jednom příspěvku přitom může být zmíněno více témat. Na grafu vlevo je zobrazen prostý počet příspěvků, graf vpravo pak uvádí jejich mediální dopad.
41
7.5 Autoři nejčastěji referující o MMR 1
Jan Drahorád (Mediafax)
3 2
Daniel Novák, dnv (ČTK)
8 2
1
Petra Hrubá (Mediafax)
3
Jiří Nováček (Mediafax)
1 1 1
Jan Rychetský (parlamentnilisty.cz)
1
4
3
3
1
negativní ambivalentní neutrální pozitivní
4 2
1
2 2
Igor Záruba (E15)
1 3
Image MMR obecně
3 11 2 11
3
3
3
3
Aleš Sosnovský, sos (ČTK)
3 0
Stanoviska k (jiným) návrhům zákonů
111
1 3
Návrhy zákonů od MMR
1
Jana Štroblová (Deníky)
Ondřej Vaněk (parlamentnilisty.cz)
Personálie
2 2 1 2
1
Kateřina Menzelová (ceskapozice.cz)
3
Veřejné zakázky a PPP
2
Územní a bytová politika
3
zr (Právo)
3
11 2 1
1
2
Regionální rozvoj a cestovní ruch
1 3
Hana Jakubcová (Deníky, denik.cz)
Kamil Jankovský (parlamentnilisty.cz)
Evropské fondy
5
4
Petr Holub (aktualne.cz, Čro 6)
3
2 2 1
2 1 3
2
3
2
2 2 2
6
3
lko (ČTK, ceska-media.cz)
4 4
4 5
4
Jakub Dospiva, jd (ČTK) mib (Deníky, Naše Valašsko)
2
4
1
Libor Popela (Mediafax)
4
4
5
2
Radek Kedroň (HN, iHNed.cz)
1 2
8
Jan Kálal (Mediafax) Eva Jarešová (ceskapozice.cz)
2
8
Okrajové zmínky
2 1 počet výskytů
2 11
počet příspěvků
1 2 3
6
9
12
15 0
5
10
15
20
Zdroj: Newton Media a.s. Graf uvádí autory nejčastěji publikující o MMR. Jejich přispívání je zde zobrazeno včetně hodnotového a tematického vyznění příspěvku. Jeden příspěvek často může obsahovat více témat. Zohledněny jsou pouze unikátní příspěvky, tzn. totožný nebo jen nepatrně upravený příspěvek publikovaný na více místech je v grafu započítán pouze jednou. Graf zachycuje autory se třemi a více příspěvky.
42
25
7.6 Představitelé MMR a osobnosti vyjadřující se k MMR
226
Kamil Jankovský, ministr pro místní rozvoj 95
Miroslav Kalous, náměstek pro územní a bytovou politiku 39
Jan Sixta, náměstek ministra pro veřejné investování a legislativu Jana Jabůrková, mluvčí
31
Jan Dvořák, mluvčí
26
Daniel Braun, náměstek ministra 12 Vladimíra Sedláčková, odbor stavebního řádu
2
Hana Pejpalová, odbor koncepce bytové politiky
2
Pavel Telička, skupina pro vyjednávání evropských dotací
1
Michal Koláček, náměstek pro legislativu a řízení úřadu
1
Michal Klusák, oddělení publicity EU
1
Marcela Pavlová, odbor stavebního řádu
1
Kateřina Kolářová, odbor publicity NSRR
1
Jana Machačková odbor stavebního řádu
1
Alois Kopecký, oddělení činností FS
1 0
počet příspěvků
40
80
120
160
200
Zdroj: Newton Media a.s. Graf podává přehled o představitelích MMR, kteří ministerstvo nejčastěji reprezentovali prostřednictvím svých výroků v médiích. Veškerá média (v ČR i okolních zemích), jejichž stanoviska jsou společností Newton Media a.s. sledována a následně vyhodnocována, čítají stovky subjektů. Proto jejich výčet není uváděn jako součást práce, avšak jejich kompletní seznam je přístupný na webových stránkách společnosti, konkrétně pod odkazem http://www.newtonmedia.cz/monitorovanamedia (Analýza mediálního obrazu MMR 9/2011).
43
240
8. ZÁVĚR Úkolem řádků poslední kapitoly této práce bude ve stručnosti shrnout konkrétní zjištění této práce a její výstupy. V průběhu jednotlivých kapitol jsme se seznamovali s pojmy, které vymezují činnost orgánu MMR a jeho působnost. Dozvěděli jsme se kdy, proč a za jakých okolností MMR vzniklo a jaké jsou jeho úkoly. Rovněž bylo vymezeno, jaké prostředky a možnosti má MMR k dispozici při vykonávání své činnosti. Byly shrnuty výstupy ministerstva za dobu jeho působnosti a rovněž vytyčeny jeho cíle do let budoucích. V neposlední řadě potom byla popsána komunikace MMR směrem k veřejnosti a jeho sebeprezentace ve sdělovacích prostředcích. Má-li tato práce ve stručnosti, ale efektivně shrnout a vyhodnotit činnost tohoto orgánu, nejúčinnější bude zaměřit se na silné i slabé stránky tohoto úřadu, stejně tak jako na výzvy, které na ministerstvo čekají a hrozby, které ho ohrožují. Závěrem tedy stručná SWOT analýza.
Mezi silné stránky MMR bezpochyby můžeme zařadit vhodnost a aktuálnost témat, které si vybírá k řešení. Jinými slovy se MMR snaží řešit aktuální, silná a dlouho opomíjená témata, která v ČR dlouho nebyla řešena, popřípadě jejichž způsob řešení je nevhodný či v lepším případě nedostatečný (mezi tato vhodně vybraná témata můžeme počítat novelu „Stavebního zákona“ či vznik nového „Zákona o cestovním ruchu“). Jako další silnou stránku MMR je rovněž možno vnímat způsob prezentace své činnosti, kdy se snaží každý výstup své práce pokud možno co nejefektivněji prezentovat ve sdělovacích prostředcích.
K slabým stránkám MMR pak můžeme přiřadit efektivnost některých legislativních výstupů, kdy i přes aktuálnost daného tématu nemusí být konkrétní řešení to nejvhodnější, respektive zcela dostačující (viz kontroverzní novelu „Zákona o veřejných zakázkách“ či vznik nového „Zákona o realitním trhu“).
K nejvýznačnějším výzvám MMR můžeme bezpochyby zařadit rychlé a efektivní dotažení plánovaných novel stávajících zákonů a vzniku nových zákonů (viz kapitola 6.). 44
Jako význačné hrozby pro MMR je pak možno vnímat případnou neefektivnost či změnu preferencí při vytváření nových legislativních výstupů, která může v budoucnu souviset se změnou politické reprezentace, a tím i priorit tohoto ministerstva. Další hrozbou pro ministerstvo může být rovněž skutečnost, kdy v médiích zazněla zpráva, že současná vláda ČR přemýšlí o zrušení tohoto ministerstva, popřípadě jeho sloučení s jinými ministerstvy. Tyto teorie jsou ovšem zatím pouze beztvaré a velice nekonkrétní, takže jejich existence sice může působit jako jev znepokojující, nicméně alespoň v dohledné době ne velmi aktuální.
Za předpokladu, že se i do budoucna bude MMR snažit držet svých zmiňovaných silných stránek a bude uvádět v planost i své výzvy a zároveň vyvaruje-li se hrozeb a vynasnaží-li se omezit své slabé stránky, bude možné činnost tohoto orgánu hodnotit jako přínosnou a efektivní a další působení tohoto úřadu vnímat jako kladné a potřebné.
45
46
