Lingvistická terminologie

Po íta ové zpracování p irozeného jazyka

Lingvistická terminologie Daniel Zeman http://ckl.mff.cuni.cz/~zeman/

Slovní druhy slovní druh

part of speech

podstatné jméno

substantivum

noun

p ídavné jméno

adjektivum

adjective

zájmeno

pronomium

pronoun

íslovka

numeralium

numeral

sloveso

verbum

verb

p íslovce

adverbium

adverb

p edložka

prepozice

preposition

spojka ástice citoslovce

conjunction partikule

particle

interjekce

interjection

len 4.11.1999

determiner, article http://ckl.mff.cuni.cz/~zeman/

2

Rody a ísla rod mužský

gender maskulinum

neživotný

masculine inanimate

ženský

femininum

feminine

st ední

neutrum

neuter

íslo

numerus

number

jednotné

singulár

singular

dvojné

duál

dual

množné

plurál

plural

4.11.1999

http://ckl.mff.cuni.cz/~zeman/

3

Pády a osoby pád

case

1.

nominativ

nominative

2.

genitiv

genitive

3.

dativ

dative

4.

akuzativ

accusative

5.

vokativ

vocative

6.

lokál

local

7.

instrumentál

instrumental

osoba

person

1.

1st

2.

2nd

3.

3rd

4.11.1999


4

asy, vidy, zp soby as

tense

p ítomný

prézens

present

minulý

préteritum

past

budoucí

futurum

future

neur itek

infinitiv

infinitive

vid

aspect

dokonavý

perfektum

perfect

nedokonavý

imperfektum

imperfect

zp sob

modus

mode

oznamovací

indikativ

indicative

rozkazovací

imperativ

imperative

podmi ovací

kondicionál

conditional

4.11.1999


5

Slovesné rody, v tné zp soby, stupn , zápory slovesný rod

voice

inný

aktivní

active

trpný

pasivní

passive

tázací (zájmeno, v ta…)

interrogativum

interrogative

(ne)ur itý

(in)definite

zápor

negativeness

kladný

afirmativ

affirmative

záporný

negativ

negative

stupe

degree (of comparison)

1.

pozitiv

positive

2.

komparativ

comparative

3.

superlativ

superlative

4.11.1999


6

V tné leny p ísudek

predikát

predicate

podm t

subjekt

subject

p edm t

objekt

object

p íslove né ur ení

adverbiale

adverbial

p ívlastek

atribut

attribute

p echodné sloveso

tranzitivní verbum

transitive verb

nep echodné sloveso

intranzitivní verbum

intransitive verb

4.11.1999


7

Po íta ové zpracování p irozeného jazyka

Roviny zpracování p irozeného jazyka Daniel Zeman http://ckl.mff.cuni.cz/~zeman/

Popis jazyka • Gramatika – soubor pravidel, popisujících, co je v jazyce p ípustné

• Klasické gramatiky – ur eny lidem, kte í daný jazyk znají – definice a pravidla na základ p íklad – (skoro) žádné nástroje pro formalizaci; nelze naprogramovat

• Explicitní gramatiky (CFG, HPSG, závislostní gramatiky, spojové gramatiky, …) – formální popis – lze naprogramovat a testovat na datech (textech) 4.11.1999


9

Jazykové roviny – – – – – –

pragmatika (znalost sv ta…), logika aj., meziv tné vztahy… sémantika (hloubková syntaxe, význam) syntaxe (povrchová) morfologie fonologie, morfonologie fonetika / pravopis

syntéza

analýza

• Základní roviny, vícemén spole né všem teoriím

• Každá rovina má vstupní a výstupní reprezentaci – výstup z nižší roviny je vstup do následující vyšší roviny – n kdy je vhodné n které roviny dále rozd lit, nebo naopak slou it i p esko it 4.11.1999


10

Vztahy mezi rovinami vyšší rovina

jednoduchý

C

složený

R

nižší rovina Nižší je formou vyššího. Vyšší je funkcí nižšího. Shora dol = od významu k výrazu. 4.11.1999


11

Fonetická rovina • Vstup: – akustický signál

• Výstup: – posloupnost fón (zvuk — vektor r zných charakteristik, rys , které lze vysledovat ve vstupním signálu)

• Obsah: – základní: charakteristiky (nap . délka samohlásky); silový slabi ný p ízvuk, tóny, délka samohlásek – složené: fóny (kombinace hodnot) zapsané fonetickou abecedou – suprasegmentální: intonace (v tný p ízvuk) – klasifikace hlásek ve vztahu k tvaru a pozici jazyka apod. 4.11.1999


12

Fonetická rovina rys 2

rys 3

Cp Cp

rys 1

fonetika

Cp fón

s b a

k o u

akustický signál

4.11.1999


13

Fonetická rovina • „Nelingvistická“ rovina. Nejde o funkci a formu, pouze o konverzi akustického signálu na adu charakteristik: – – – – –

samohláska / souhláska dlouhá / krátká tón vysoký / nízký / klesající / … zn lá / nezn lá nosová / nenosová

• Ne všechny zjišt né rozdíly jsou v daném jazyku relevantní. Tedy: ne všechny mají funkci. Ty, které ji mají, nazýváme distinktivní rysy. 4.11.1999


14

P íklad: distinktivní rysy • Zn lost je v eštin distinktivní rys: t i – d i. Odlišuje r zné hlásky, zde t/d. • Podobn v angli tin je distinktivní rys i rozdíl mezi n a ng: thin (tenký) – thing (v c). • Tento rozdíl však není distinktivním rysem v eštin : rána – ranka. Nejde o dv hlásky, ale o dv pozi ní varianty jedné hlásky! • V n m in je distinktivní rys rozdíl mezi ü a ie: Abfahrt der Züge (odjezd vlak ) – Abfahrt der Ziege (odjezd kozy). V eštin tento rozdíl neodlišuje dv hlásky, pro nás je obojí i. 4.11.1999


15

Fonologická rovina • Vstup: – posloupnost fón zapsaných ve fonetické abeced

• Výstup: – posloupnost hlásek (foném — zvuk majících „význam“ (funkci), zapsaných písmeny abstraktní abecedy — t eba podmnožiny té fonetické)

• Obsah: – základní: distinktivní rysy – složené: hlásky (fonémy) – vztah R mezi fóny a fonémy (jednotky, které mohou mít n jakou funkci na vyšší rovin ) 4.11.1999


16

Fonologická rovina distinktivní rys 3 distinktivní Cp Cp rys 2 distinktivní rys 1

Cp

fonologie fonetika

4.11.1999

foném

s b a n k o u

R s b a


k o u

17

Fonologická rovina • Žádné složené struktury, jen jednoduché symboly. • Krom symbol , které popisují ur itý úsek výpov di a jdou za sebou, i takové, které se vztahují k celé posloupnosti úsek : v tná intonace. • I u v tné intonace pouze takové rysy, které v daném jazyce rozlišují význam.

4.11.1999


18

Pravopisná rovina • Vstup: – text (posloupnost písmen — grafém — symbol abecedy konkrétního jazyka)

• Výstup: – posloupnost symbol abstraktní abecedy, použitelná na fonologické rovin

• Obsah: – normalizace, interpunkce, konce slov a v t

4.11.1999


19

Pravopisná rovina fonémy fonologie pravopis

j a b l o

e

R j a b l o n

grafémy 4.11.1999


20

Nestejná informace v psaném a mluveném vstupu

fonologie pravopis

4.11.1999

v i l y

R

v i/y l i/y

R v i l y

v i l i


fonetika

21

Opa ný p ípad: stejný zápis, jiná výslovnost

fonologie pravopis

4.11.1999

r e d r í d

R

r í d

R r e a d

r í d


fonetika

22

Opa ný p ípad: stejný zápis, jiná výslovnost

fonologie

k u t u b k a t a b

knihy psát

R

pravopis

4.11.1999


23

Morfonologická rovina • Vstup: – posloupnost foném zapsaných v abstraktní abeced

• Výstup: – posloupnost morfoném

len ná do morf

• Obsah: – – – –

4.11.1999

základní prvky: morfonémy složené prvky: morfy morfoném víc než foném : vedle k|c| nadále existuje i k, c a morfy = kmeny a afixy (= koncovky, ale i p edpony, p ípony a infixy)


24

Morfonologická rovina morf

morfoném

Cs

mat(k|c| ) a

morfonologie fonologie

4.11.1999

m a t k|c|

…

R m a t k a m a t c e m a t i n


25

Morfematická rovina • Vstup: – posloupnost morf

• Výstup: – posloupnost slovních tvar spolu s lexikální (významovou) a gramatickou informací

• Obsah: – základní prvek: séma (lexikální nebo gramatické) – složený prvek: morfém (lexikální / gramatický (sklo ovací / asovací)) – složený prvek: formém – nejen ohýbání, ale i odvozování a skládání 4.11.1999


26

Morfematická rovina Cs

[k,R3] ([zdravý,A(M|N)S33N])

morfematika morfonologie

sémata

formém

morfémy

rod = M|N íslo = S pád = 3

Cp

k nej ne zdrav

jší mu

k nej ne zdrav

jší mu

R

morfy

4.11.1999


27

Morfematická rovina • Formém zhruba odpovídá slovnímu tvaru, ale po morfologické analýze jde hlavn o dvojici [lemma, zna ka]. • Morfémy jsou lexikální (nap . kmen „zdrav“) a gramatické (nap . koncovka „ jší“). • Sémata jsou lexikální (nap . kmen „zdrav“, slovní druh „p ídavné jméno“, „zájmeno osobní“) a gramatická (nap . „mužský rod“, „3. stupe “). • Morfém n kdy ~ 1 séma (aglutina ní jazyky), ast ji více sémat. 4.11.1999


28

Odvozování × ohýbání • Odvozování slov je spolu s ohýbáním sou ástí morfologie. • N které pravidelné zp soby odvozování lze stejn jako sklo ování, asování apod. ešit automaticky: – d lat → ud lat, p ed lat, dod lat, odd lat, prod lat, vyd lat, zad lat, p id lat, pod lat… — sta í vyjmenovat povolené p edpony. – d lat → d lávat, d lání, d lající, ud lavší, ud laný, d lný, d lník → d lník v, d lnický, d lnice; dílo, dílna → dílnový… – u it → u itel, ale ne d lat → *d latel, ani u it → *u itník! (u edník ano, ale význam je jiný než u „d lník“)

4.11.1999


29

Syntaktická (povrchová) rovina • Vstup: – posloupnost formém (obvykle [lemma, zna ka])

• Výstup: – v tná struktura (strom) s ozna ením v tných vztah

• Obsah: – – – –

4.11.1999

základní prvek: tagmém (v tný len) složený prvek: syntagmém (v ta: strom + povrchový slovosled) vztah mezi morfologickými kategoriemi a v tnou strukturou syntaktické kategorie (podm t, p ísudek, p edm t…)


30

Syntaktická rovina p ísudek

syntagmém p edm t p edm t p ívlastek

tagmémy syntaxe

psát dopis sv j VPS3A NIS4A PSRMS3

. Z

…

…

R

morfematika … 4.11.1999

p ítel NMS3A

…

…


31

Syntaktická rovina • Tagmém je v tný len, tedy nejen slovo, ale t eba i n kolik slov: „v dom “, „d lal jsem“. • Nepraktické: uzel stromu by musel být strukturovaný, aby uchoval informace o více slovech — protože nechceme zapomenout informaci z nižších rovin.

4.11.1999


32

Sémantická (tektogramatická, hloubková) rovina • Vstup: – v tná struktura (strom) s pojmenováním vztah

• Výstup: – rovn ž stromová struktura, ale: hloubkové funkce, odstran ná pomocná slova

• Obsah: – základní prvek: sémantém (odpovídá tagmému) • sémoglyf (lexikální sémantém: synonyma jedním symbolem, syntaktické odvozeniny (nominalizace)) • typ dopln ní (sémantický v tný len)

– složený prvek: propozice (strom, hloubkový slovosled) – vztah mezi povrchovými kategoriemi jako „podm t“, „p edm t“ a 4.11.1999 http://ckl.mff.cuni.cz/~zeman/ 33 hloubkovými kategoriemi jako „konatel“, „trpitel“

Sémantická rovina žít, V, F 23 (v)

slu ovací Jana, N, T

36

bratr, N, T 35

ona, PP, T

založit, V, F 3

jenž, WH, T

Praha, N, F 30

rodina, N, F

Jana a její bratr, jež založili rodinu, žijí v Praze. 4.11.1999


34

Sémantická rovina • Koordinace – pom r slu ovací (a, i, ani, nebo) – pom r odporovací (ale, avšak, nýbrž) – pom r vylu ovací (bu -nebo)

• Koreference – n co jako shoda podm tu s p ísudkem, ale na jiné úrovni (na dlouhé vzdálenosti) – zvratné zájmeno

• Hloubkové × povrchové funkce: „Pavel vid l Petra.“ „Petr byl vid n Pavlem.“ 4.11.1999


35

Aktuální len ní v ty • V ta se d lí na téma (základ, východisko, topic) a réma (jádro, ohnisko, focus). – Východisko: to, co už víme. – Ohnisko: to, co o tom známém nového sd lujeme.

• Podrobn jší len ní: kontextová zapojenost len frází: východisko je kontextov zapojené, ohnisko je kontextov nezapojené. • V rámci východiska nebo ohniska se leny adí do tzv. systémového slovosledu daného daným jazykem. • Dohromady jde o hloubkový slovosled (× povrchový). 4.11.1999


36

Rovina diskurzu • Vstup: – posloupnost v t (propozic) pat ících k sob (nap . jeden lánek) = diskurz

• Výstup: – diskurz s vy ešenými meziv tnými vztahy

• Obsah: – nap . anafora, katafora: „Pavel p išel po desáté. Dala jsem mu ve e i.“

4.11.1999


37

Pragmatická (logická) rovina • Vstup: – hloubková struktura v ty (propozice)

• Výstup: – logická forma, která m že být vyhodnocena (pravda/nepravda)

• Obsah: – – – –

p i azení objekt reálného sv ta uzl m v tné struktury mimolingvistický obsah: znalost sv ta („o i barvy nebe“) kvantif. („mnoho knih te málo lidí“ × „mnoho lidí te málo knih“) nap íklad (já/Sg/Pat/t (vid t(Past/Pred/t) babi ka/Sg/Ag/f) ~ vid t(babi ka-BN[SSN:…],N mcová[SSN:…])[ as:p ed 26.10.2004 21:32][místo:mezi (50°20’00”N15°30’00”E,51°00’00”N16°30’20”E)]

4.11.1999


38

Teorie a praxe • N které roviny jsou zbyte n podrobn len né, aniž to konkrétní aplikace pot ebuje: nap . skládání morfoném , pravopisná pravidla e = d apod. lze ešit najednou. • N které roviny lze n kdy vypustit, nap . asto máme text a fonetické problémy odpadnou. • N která len ní p inášejí technické obtíže, nap . u syntaktických strom je lepší pracovat se slovy než s formémy.

4.11.1999


39

Zjednodušený systém rovin • tektogramatická – hloubkový slovosled (aktuální len ní) – koordinace – koreference, dopln ní vypušt ných len , spojování len

• analytická (syntaktická) – posloupnost dvojic → stromová struktura

• morfologická – slovní tvar → dvojice [lemma, zna ka]

• p edzpracování – posloupnost znak (písmen) → posloupnost slov (a interpunkce) 4.11.1999


40

Lingvistická terminologie

Recommend Documents