Úvaha na zahájení Dne přemýšlení 2006 v Praze na Vyšehradě dne

OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * knihovnička * informace * příběh * kompetence výchovy * indiáni * poezie _______________________________________________________________________________________________________________________________

Úvaha na zahájení Dne přemýšlení 2006 v Praze na Vyšehradě dne 25. 2. 2006 Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku.

Přísloví 14, 23

Milé sestry a milí bratři, dnešní setkání*/ začalo bohoslužbou k uctění památky ses. Anny Švecové, která prožila mnoho trápení pro svůj skautský styl života. Když na ni sám vzpomínám, vybavuje se mi jen málo jejích slov, ale vždy to bylo „k věci“ – ať už to bylo ke skautským věcem nebo k věcem víry či o tom, co podle ní obojí zvláštním způsobem spojovalo: totiž když mluvila ve prospěch Liliového kříže. Pravda, kdyby nebylo televizních pořadů, nevěděli bychom příliš mnoho o Aničce stejně jako o mnoha dalších, kdo trpěli pro skauting, protože oni raději mluví o budoucnosti skautingu a konkrétně jejich skautských oddílů, středisek i celého Junáka. Ale jaký užitek mělo tedy jejich trápení – zvláště ve vězení – když o tom nemluví? Že by znali tento verš z knihy Přísloví a báli se nějakého nedostatku? Jaký nedostatek by to byl? Náš oldskautský klub, pocházející z pražského střediska Ječná, navštěvuje br. Eda MarekHroznýš a my navštěvujeme jeho. Když on vzpomíná na svoje muklovské */ roky, opravdu velmi často říká, že mu byly k velkému užitku. Také z televizních vzpomínek – třeba ses. Skálové-Rakšy a dalších – víme, že skautky a skauti využili vězení jako svoji „universitu“ a někdy jaksi „nesměle“ připomenou, že když snášeli ponížení od bachařů, učili se pokoře. A ještě jedna věc: dle mého mínění jsou tito vězňové svědomí povětšinou optimisté – možná to vyplývá z toho, že když přečkali tato trápení, nebojí se „obyčejného života“. Nicméně vraťme se k našemu citátu a řekněme si ho „obráceně“: pouhé mluvení vede k nedostatku, ale každé trápení je k užitku. Myslím, že tato tisíciletá moudrost bere na vědomí jako fakt, že mezi námi lidmi se hodně mluví. A že mluvíme o všem, tedy i o nejrůznějším trápení. Ba dokonce, že mnoho mluvení může přinášet další trápení. Až potud s tím můžeme souhlasit. Zarazí nás však asi, že tato moudrost tvrdí, že každé trápení je k užitku. Měl by snad ten „nedostatek“ znamenat, že není k užitku, když člověk nemá žádná trápení, když „žije jako v bavlnce“? Že by dnešní ideál „být v pohodě“ snad byl přímo špatný proto, že má dát lidem dostatek a ne nedostatek? Prostě: propagovat dnes nějaký nedostatek, uskrovnění, dobrovolné odříkání jako ideál života – to je dnes předem odsouzeno k nezdaru. Jenže: odkud se tedy berou „adrenalinové sporty“ všeho druhu až po životu nebezpečné vyklánění ze dveří metra v tunelu a podobně? Odkud pramení až zrůdná snaha některých lidí, že těm kdo jsou (třeba zdánlivě) v pohodě, tu pohodu chtějí zkazit? Víme přece, že u zrodu terorizmu při nejmenším částečně působí také závist a nepřejícnost. Řekněme si ještě jednou celý citát a přemýšlejme nad ním: „každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku“. Vysvětlivky: */ viz str.11 NDS č.146; **/mukl=muž určený k likvidaci _____________________________________________________________________________________ 1

– –

V dubnu odbor duchovní výchovy projednal hlavní témata: poznatky z ÚLŠ Junáka, konané v Praze - zprávu br. Bárty, Jecha a Zajíce o setkání s ÚDR bisk. Lobkowiczem a dalšími DR dne 4. března 2006 CŘkat v Brně, rozpracování kompetencí v novém - odznaky pro soutěž Stezka písmáků 06. výchovném systému Junáka

_______________________________________________________________________________________________________________________________

ÚSTŘEDNÍ LESNÍ ŠKOLA se konala v Praze dne 4. března 2006 1. Každý účastník měl možnost se při ranní prezenci zaregistrovat podle vlastního výběru do jednotlivých dílen, jež proběhly během dne několikrát, aby se všichni zájemci mohli účastnit. 2. Po úvodním přivítání ses. náčelní a br. náčelníkem a po ranním zamyšlení proběhly prezentace: a) O práci na novém skautském programu Br. Bobo představil, co se na novém vzdělávacím programu udělalo „od Charty dále“.

c) Lesní vzdělávací akce roku 2006 Br. Op presentoval přehled hlášených akcí. d) Nabídka vzdělávacích programů na lesní akce - br. Op představil nabídku již vyzkoušených programů, které vedení kterékoliv akce může zařadit včetně lektorů.

b) O činnosti skupiny Řád Ses. Safari seznámila s činností Metodické skupiny NJ pro novelizaci ŘVČČJ formou krátké prezentace, která obsahovala „filosofii“ úprav tohoto řádu.

e) Možnosti vzdělávání pro instruktory Br. Op shrnul možnosti vzdělávání skautských instruktorů.

3. Střídavě navštěvované dílny Kompetence výchovy Br. Víťa presentoval výsledky práce metodické skupiny NJ pro nový skautský program a vysvětlil, že základem tvorby nového programu Junáka je vymezení a rozpracování výchovných cílů – tzv. „kompetencí“. Na několika příkladech ukázal, jak se jednotlivé kompetence rozpracovávají a kudy vede cesta od rozpracovaných kompetencí ke stezce a k programům v oddílech. V diskusi se mj. probíral vztah nově vytvářeného skautského programu vůči vzdělávání činovníků, především vůdců oddílů. Charakteristika skautingu Br. Bobo podrobně uvedl „Charakteristiku skautingu“, vysvětlující, jak a proč předávat poslání, principy a metodu skautingu. Program souvisí s nově vydanou přílohou Skautingu - publikací Tichou poštou, kterou obdrželi přítomní účastníci. Zdůraznil, že pro to, abychom mohli skauting měnit v závislosti na měnící se společnosti, je potřeba znát základní kameny na kterých naše hnutí stojí. Dílna umožnila dozvědět se, jak základy skautingu zprostředkovávat ve svých oddílech, na vzdělávacích kursech atd. Vzdělávání činovníků ve vedení organizačních jednotek Br. Johan účastníky dílny seznámil se současným stavem a možnostmi vzdělávání činovníků ve vedení organizačních jednotek a navrhovanými změnami, které připravuje Metodická skupina pro novelizaci ŘVČČJ. Následně probíhala diskuse k předloženým materiálům formou kulatého stolu. Víc hlav víc ví... Ses. Safari moderovala diskusi nad Návrhem principů vzdělávání v Junáku a společné hledání odpovědí na otázky jak metodické skupiny tak účastníků. Jednalo se o okruhy problémů: Vzdělávání jako povinnost nebo jako nabídka? Kterou cílovou skupinu se nám nedaří oslovit a proč? Jak to můžeme změnit? Lze vzdělávat celá střediska? Lze dělat vzdělávání „na klíč“? Co všechno musí být pevně zakotveno v řádu? K čemu potřebujeme kvalifikace? Jaké formy vzdělávání dosud nevyužíváme?

2

Vůdcovská zkouška nestačí... Ses. Safari vedla diskusi nad vzděláváním všech, kteří se podílejí na vedení oddílu a výchově dětí. Podkladem k diskusi byl materiál: Návrh principů vzdělávání v Junáku, oblast Oddíl. Probírané otázky byly: Kde má vzdělávání začínat, koho chceme vzdělávat? Jaký je význam Čekatelské zkoušky? Co má předcházet Vůdcovské zkoušce a co na ni má navazovat? Čekatelská zkouška jako současné primární skautské vzdělání – zkušenosti a perspektiva Br. Datel vedl diskusi o dvou problémových částech: 1) Zkušenosti: Co v praxi očekáváme od čekatelů? Jaké úkoly a odpovědnost jim svěřujeme – jak vypadá „spolupůsobení při vedení oddílu“? Jak obsahově odpovídá čekatelská zkouška očekávaným požadavkům na čekatele – nakolik ke spolupůsobení při vedení oddílů získají kompetence pomocí ČZ a nakolik „jinak“? Jak vyhovují další nastavení stávající ČZk - vstupní podmínky, věk, přípravy a ověřování? 2) Perspektiva: Jak dál u skautského vzdělávání opravňujícího ke spolupůsobení při vedení oddílu? Má se stávající ČZk zcela zrušit nebo zachovat či nahradit něčím jiným? Pokud nějak ČZk zachovat, jaký má být obsah požadovaných znalostí? Jaké mají být vstupní podmínky, věk, forma přípravy a ověřování? Vzdělavatelé aneb IK a OČK v budoucím vzdělávacím řádu Ses. Fidla a br. Jerry moderovali diskusi k otázkám: Kdo je instruktor? Kdo je lektor? Co mají umět? Kde a jak se to naučí? Jak se to ověří? K čemu mají a nemají IK a OČK opravňovat? Máme mít „obecné“ instruktory a „instruktory s kvalifikací“? Mají být OČK dvojího druhu – pedagogická pro další vzdělávání činovníků, a nepedagogická jako „odborky pro dospělé“? Má se zavést zvláštní funkce „gestora výchovné akce“? Je třeba vzdělávání rádců zmínit v Řádu? Diskuse proběhla na základě materiálu, který předložila skupina pro novelu řádu pro vzdělávání. Připomínky a náměty k činnosti odboru a kanceláře Br. Op probíral všechny problémy, které je třeba vyřešit, vyjasnit, náměty, stížnosti... Závěrem br. Op shrnul jednání ÚLŠ, v němž zdůraznil, že výchova v Junáku musí především pamatovat na vůdce a vůdkyně oddílů, ovšem na jejich straně musí dojít nejen k řádnému pochopení, co jsou principy, cíle, metoda a prostředky výchovy v Junáku, ale také k jejich důslednému naplňování. Všechny lektory i instruktory vyzval, aby šli v této snaze příkladem a nezapomínali „pěstovat plamínek nadšení“. Výsledky diskusí přislíbila ses. Safari s metodickou skupinou vypracovat a dát k dispozici do měsíce od konání ÚLŠ.

_____________________________________________________________________________________

„Klíčový citát“ ze závěrečného slova br. Pavla Černého – Opa: Znám jedno magické slovo, které mi hodně pomáhalo při vedení skautské družiny. Říkal jsem si je, když jsem narazil na zdánlivě nepřekonatelné překážky, když jsem byl něčím zklamaný, znechucený, když se mi do duše plížila únava a rozmrzelost - takové chvilky občas přicházejí na každého rádce. Hned jak jsem cítil, že moje nálada klesá, že ztrácím chuť do práce s družinou, začal jsem si potichu říkat to magické slovo: Nadšení. Nesmíš ztratit nadšení, bez nadšení by se ti nic nepodařilo, honem zas v sobě probuď nadšení, nadšení, nadšení! Vždyť jsi nepoznal nic tak zajímavého, krásného a vzrušujícího, jako je skauting. A pak jsem ještě znásobil svoje úsilí, už mi nestačilo jen říkat nadšení, nadšení, nadšení, snažil jsem se z jisker zasutých kdesi hluboko v nitru rozfoukat aspoň malý

plamínek, přivolával jsem si nejkrásnější chvíle, které jsem prožil s družinou a oddílem. Zavřel jsem třeba oči a přenesl se do Údolí racků, spali jsme tam v září s družinou jen pod širákem, po kmenech borovic stékalo tajemné měsíční světlo, peřeje říčky hučely a my jsme si povídali skoro do půlnoci, co budeme s družinou dělat v novém pracovním roce, měli jsme plno nápadů a plánů, bylo v nás tolik nadšení, že jsme nemohli usnout, po jedenácté jsme vylezli ze spacáků a šli jsme se koupat, byla nádherně teplá noc a v říčce teklo místo vody roztavené měsíční stříbro na ty kouzelné chvíle nezapomenu. Miloš Zapletal „Rádce skautské družiny“ 2002

3

K O M P E T E N C E Ve školství v současné době pro­ bíhá zavádění tzv. kompetencí ve výchově. Při přípravě výchovného systému Junáka „pro 21. století” je nutné provést „systémovou analýzu” toho, co má zůstat nebo být dopl­

V Ý C H O V Y něno ke stezkám, odborkám a do dal­ ších metodických materiálů. V rámci těchto prací jsou kompe­ tence chápány jako soubor ověřitel­ ných znalostí a dovedností, které lze ve skautingu získat.

Odbor duchovní výchovy rozpracovává následující dílčí okruhy (sub-kompe­ tence): 1. naučit se vytvářet mezilidské vztahy a žít ve společenství 2. opírat své mravní rozhodování o živé, dialogické svědomí 3. rozvíjet a prohlubovat vlastní duchovní život 4. rozvíjet globální zodpovědnost. Příklad zadání pro takové rozpracování uvádíme pro téma „respektovat řád a pravidla”, které je zahrnuto v 1. subkompetenci „naučit se vytvářet mezilid­ ské vztahy a žít ve společenství”: Sub-kompetence 1.1Respektovat řád Poznávat a do­ držovat řád uvnitř skaut­ ského hnutí obdobně jako v rodině či škole 1.2Respektovat pravidla Učit se dodr­ žovat pravidla komunikace s druhými jako předpokladu pro harmonické vztahy

1 x

2 x

3 x

4 -

ZS x

UČ o

T o

Sy -

Př o

D x

Sl -

R o

x

x

x

-

o

x

x

o

o

x

o

x

Vysvětlení ke sloupcům: ke značkám: • 1 = první princip skautingu x = plně využito • 2 = druhý princip skautingu o = vazba na jinou kompetenci • 3 = třetí princip skautingu - = netýká se • 4 = skautské heslo • SZ = skautský slib a zákon jako vyjádření životního stylu a hodnotového systému • UČ = učení se prostřednictvím praktických činností a her • T = týmová práce v malých skupinách (obvykle družinách), rozvíjející spolupráci, vůdčí schopnosti a odpovědnost za druhé • Sy = symbolický rámec, nabízející pro určitou věkovou skupinu výchovnou motivaci a inspiraci k využívání skautské symboliky ve výchovném pro­ středí • Př = pobyt a činnost v přírodě, její poznávání a ochrana • D = podpora mladých lidí dospělými, vzájemná spolupráce • Sl = služba společnosti • R = zájem a spoluúčast každého mladého člověka na jeho osobním rozvoji, postupné stimulující programy

4

Rozvíjení kompetence v podle věku: Sub-kompetence 1.1 1.2

5 – 8

8 – 10

11 –13

14 – 15

16 – 18

nad 19

Vysvětlení k políčkům: kompetence se rozvíjí hlavně za vedení dospělého vůdce / vůdkyně kompetence se rozvíjí převážně již z vlastního popudu, spolu s následováním kladných vzorů

Skautská výchovná metoda jako organická součást kompetencí: Skautská výchovná metoda vede mladého člověka na cestě osobního růstu, je soustavou výchovy a sebevýchovy vedoucí k upevňování charak­ teru, vytváření hodnotového systému, rozvoji dovedností a znalostí. _____________________________________________________________________________________

Za Jarkou Peškovou Dne 3. února 2006 nás opustila po dlouhé nemoci, při níž do poslední chvíle vědomí nepřestala přednášet, psát i být v kontaktu s lidmi, naše milá sestra Jarka. Ve svém občanském životě byla PhDr. Jaroslava Pešková, CSc., profesorkou University Karlovy v Praze a váženou i milovanou učitelkou. Hodnocení její vědecké práce budou s lítostí nad jejím odchodem psát jiní. Nám zbývá vzpomenout na její činnost skautskou. Jako by to bylo včera, vidím ji jako Jarku Bělohoubkovou na DLŠ v Černošicích 1946 i jako naši první poválečnou "Juliette Low Girl", která se vrátila ze semináře v Naší chatě nejen s popsaným zápisníkem, ale i s přesvědčením, že svůj volný čas bude vždy věnovat práci pro skautky. Svoje předsevzetí plnila. Nejen vedla oddíl, jehož členky se dodnes jednou za rok scházejí, ale v r. 1947 se zúčastnila tábora s šestnácti francouzskými skautkami na Střeleckém ostrově v Praze při prvním Festivalu mládeže a vedla jejich putování po Beskydech. Můj novoroční pozdrav pro ni obsahoval jako přílohu kopii vzpomínky na vůdkyni této skupiny - Dinu Brandel - s popisem našeho "Ostrova klidu", kterou otiskl časopis starých členek FFE (Federace francouzských skautek). Když jsme v roce 1968 opět začínaly pracovat, nemohla chybět. Na sněmu byla zvolena místonáčelní. Stejně tak tomu bylo v r. 1990, kdy se věnovala nejen práci na fakultě, ale kromě činnosti v náčelnictvu DK se zúčastňovala i schůzí společných, kde se diskutovalo o příštím profilu Junáka. Absolventky dívčích lesních škol, též instruktorských, nemohou zapomenout na její přednášky. V r. 1992 byla zvolena náčelní Dívčího kmene. V této funkci pracovala do roku 1995. Sborníček "80 let českého dívčího skautingu" obsahuje jak její vzpomínky na pobyt v Naší chatě, tak projev na sněmu, kdy svoji činnost skončila. Mnoho našich sester a bratrů ji naposled vidělo na členské schůzi SO v září minulého roku. Byla to "žena statečná, jejíž cena byla nad perly", ale nezapomeňme, že stejnou měrou i žena skromná, obětavá a laskavá. Bude všem, kdo ji měli rádi, velice chybět. Vlasta Macková _______________________________________________________________________________________________________________________________

5

Tři pacienti V nemocničním pokoji leželi tři pacienti. Čekali, až přijde hlavní lékař, který měl určit jejich další léčení. „Říkám vám,“ ozval se první pacient, „že jsem tu omylem. Já jsem totiž úplně zdráv. Na vás dvou vidím, že jste nemocní. Ale mně nic neschází. Já jsem, díky Bohu, v pořádku. Lékař by musel být hlupák, aby nepoznal, že jsem zcela zdravý.“ A odtáhl se od dvou ostatních pacientů. „Mně není pomoci,“ zaúpěl druhý pacient. „mám nevyléčitelnou nemoc. Cítím to. Každá pomoc je marná …“ V tu chvíli se otevřely dveře a vstoupil lékař. První pacient se vztyčil na lůžku a dříve než lékař cokoliv řekl, spustil: „Doufám, pane doktore, že mi jdete oznámit propuštění z nemocnice. Jsem přece úplně zdráv.“ „Nikoli,“ překvapeně odpověděl primář. „Vy jste naopak vážně nemocen.“ „Cože!“ vykřikl první pacient. „Já jsem vážně nemocen? Já se cítím zdráv! Rozumíte? Zcela zdráv!“ „Jenomže rentgenové vyšetření ukazuje něco zcela jiného,“ pevně odpověděl lékař - a dodal: „Zhoubný nádor poblíž srdce.“ „Hlouposti!“ rozzlobil se první pacient. „Já o žádném nádoru, nic nevím. Zbytečně tu s vámi ztrácím čas. Vy nejspíš nerozeznáte srdce od plic. Jak byste tedy mohl poznat, jestli jsem zdravý!“ Na nic již nečekal a vyběhl ven, přestože primář za ním zoufale volal: „Vraťte se! Pokud se nebudete léčit, zemřete v hrozných bolestech…“ Druhý pacient ležel bez hnutí na lůžku. Na lékařovy otázky neodpovídal, pouze stále tvrdil: „Všechno je zbytečné. Mně už nikdo nepomůže.“ „Ano, jste opravdu vážně nemocen,“ řekl mu nakonec hlavní lékař, „ale vaše skutečná nemoc se jmenuje nedůvěra. Kdybyste mi důvěřoval, mohl bych vám opravdu pomoci. Chcete to zkusit?“ „Ne ...“ zamumlal druhý pacient, „mně už nikdo nepomůže,“ - a odvrátil se ke stěně. Třetí pacient lékaře nejprve pozdravil a po pravdě mu řekl vše, co sám o své nemoci věděl. A nakonec dodal: „Vím, že moje nemoc je vážná, a že bez vaší pomoci bych se neuzdravil. Ale já se chci uzdravit, protože na mě čekají lidé, které mám rád. A věřím, že i když to nebude snadné, s vaší pomocí se uzdravit mohu.“ „Dobrá.“ odpověděl mu hlavní lékař, „můžeme začít s léčením.“

Příběh ze sborníku „Večerníček“, Praha 1987 6

JUNÁK – komise pro OČK-„Myšlenkové základy skautingu a historie” vyhlašuje pro další zájemce zahájení XI. zkušebního období na rok 2006 Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 6. října 2006 od 17.00 do 18.00 hodin v zasedací síni ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám.24, Praha 1. Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 24. listopadu 2006 rovněž v budově Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétném přihlášeným zájemcům. K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka (str. 62 a 63) a dále obsah tohoto oboru v příručce „Vůdcovská zkouška”. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurz, uchazeči se připravují sami anebo mohou využít konzultace se členy komise. Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kapitoly 7.6 Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 29. září 2006 dle vzoru „For-ock-04-01.xls” z webových stránek Junáka, kterou doplní kopií svého vůdcovského dekretu, a to na adresu: Miloš Blažek, Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241 441 806), nebo na e-mail: [email protected] (dotazy též na mobilu 737 537 534). Miloš Blažek – Merkur, předseda komise

K N I H OV N I Č KA Jak již vědí čtenáři našich webových stránek, podařilo se splnit jeden bod z dlouhodobějšího programu Odboru duchovní výchovy - vydat první díl metodické příručky k duchovnímu životu. Vyšla jako tématické číslo Skautingu těsně ke konci r. 2005 a obdrželi ji všichni registrovaní vůdci oddílů. Je možné si ji dokoupit stejně jako jiné publikace TDC. Uveďme si výňatek z jejího úvodu: „…Ano: proč vlastně se ve skautingu zabýváme problematikou duchovního života? Samozřejmě – existuje rychlá a jednoduchá odpověď: vyplývá to ze základních principů skautingu, zejména z toho prvního - odpovědnost a služba skutečnosti, která nás přesahuje. A takováhle odpověď se mi docela dobře hodila před patnácti lety, když pro drtivou většinu mých starších spolubratří a spolusester byla jakákoliv zmínka o duchovním životě neklamnou známkou toho, že se katolická církev snaží uchvátit československý skauting pro sebe… Dneska jsme ovšem podstatně dál – nejen proto, že všichni už dobře vědí, jak nereálné byly výše zmíněné obavy, ale hlavně proto, že rozhodující slovo při výchově v oddílech mají ti, kteří už dospívali v polistopadové svobodě – a kteří už sami na sobě zažívají, že vláda neviditelné ruky trhu může být stejně krutá a bezohledná jako „vláda jedné strany“, a že základní úkoly – a tím i porážky a vítězství – výchovy a sebevýchovy závisí podstatně i na jiných faktorech, než je politicko-ekonomický rámec, ve kterém žijeme. Možná k nim patříš i Ty. A právě pro Tebe nabízím – i hledám – odpověď, která by zasahovala pře­ ce jenom hlouběji, než je jen odvolávka na to, že jsme se jako organizace přihlásili k určitým prin­ cipům – a tak bychom je měli brát vážně. Odpověď, která na jedné straně vychází z poslání každého, kdo se pustil do krásného a současně přetěžkého úkolu doprovázet jako starší bratr svěřené děti či dospívající na cestě za zralou dospělostí, a která na druhé straně odpovídá ověřené a zakusitelné zku­ šenosti těch, kteří se kardinální otázkou správného života zabývali před námi…“ 7

K uvedení této metodiky „do života“ se budou konat dva semináře, které se budou věnovat řešení „případů“, které si účastníci přivezou ze své praxe, sdílení zkušeností s vlastními úspěšnými postupy, metodami i programovými prvky, týkajícími se rozvoje

duchovního života. Bude zde možnost prodiskutování použití konkrétních programových prvků (povídka, soutěž, hra, pantomima apod.) ve prospěch rozvoje určitého předpokladu či prvku duchovního života.

Semináře jsou dosud připraveny: 22. 4. 2006 v Praze a 3. 6. 2006 v Olomouci. Zájemci, hlaste se na e-mail: [email protected] , příp. prostřednictvím naší redakce. ____________________________________________________________________________________

7. ROČNÍK STEZKY PÍSMÁKŮ 2006 K březnovému číslu Na dobré stopě jsme přiložili jeden leták, avšak máme připraveny další letáky pro každého ze čtenářů, kdo by chtěl a mohl šířit známost o této naší celostátní soutěži. Prosíme, zavolejte na tel. 281 865 223 nebo 737 537 534 (kam lze poslat i SMS) a redakce obratem zašle další výtisky ! _____________________________________________________________________________________

Duchovní rozměr skautingu a co ty na to? Do základů skautského hnutí položil jeho zakladatel angličan Lord BadenPowel 3 principy a na nich stojí skautské hnutí všude ve světě. Tyto základní kameny jsou zakotveny také ve stanovách Junáka a doslovně zní takto: „Skautské hnutí je založeno na třech základních principech: - povinnost k Bohu, chápaná jako povinnost hledat v životě vyšší hodnoty než materiální; - povinnost vůči ostatním, chápaná jako věrnost své vlasti, která je v souladu s úsilím o mír, o vzájemné pochopení a spolupráci mezi lidmi, národy a různými sociálními skupinami; je pojata jako závazek účastnit se na rozvoji společnosti, jako úcta a láska prokazovaná bližním a přírodě; - povinnost vůči sobě, chápaná jako odpovědnost za rozvoj sebe sama.” Naplňovat v dnešní době tyto požadavky není jistě jednoduché a snadné a tak je neustále potřeba se k těmto kořenům vracet a hledat cesty jak v tomto duchu vychovávat mládež ve 3. tisíciletí. Abychom pomohli vedoucím v tomto nelehkém úkolu, a především v oblasti duchovní výchovy, začala se v naší diecézi scházet neformální skupina skautských činovníků s diecézním duchovním rádcem P. Josefem Kopeckým SDB a společně se snaží hledat tyto cesty. Prvním počinem byl jednodenní seminář k této problematice, který se uskutečnil 4. března v Hradci Králové – Pouchově, pod titulem „Duchovní rozměr skautingu a co ty na to?”

8

Seminář se konal pod záštitou Lesní školy Jiráskovy oblasti. Již z názvu semináře vyplývá, že nechceme předkládat hotové odpovědi, ale společně hledat způsoby jak co nejlépe a přístupně dnešnímu mladému člověku, který třeba není ani „věřící”, přiblížit duchovní rozměr lidského života. Seminář byl zahájen přednáškou br. PhDr. Jana Šolce, který nás uvedl do tajů etiky. Myslím, že nebudu přehánět, když napíši, že nás br. Kol, což je jeho skautská přezdívka, svým projevem natolik uchvátil, že zdánlivě suché téma bylo pro nás téměř dobrodružstvím. Uvažovali jsme nad tím, co je člověk, jak je důležité mít správně nastavený řebříček hodnot a cítit co je správné a co nesprávné, jak hledat smysl svého života, co je jeho cílem.

svěřené na tento krok. Je to náročné, ale stojí to za to, tento moment se jenom takto může vtisknout hluboko do dětské duše. Abychom jenom pasivně nepřijímali, následovala odpoledne diskuse v kroužcích. Povídali jsme si o tom co to pro nás znamená žít skauting se vším všudy, jak se nám daří naplňovat odpovědnost k Bohu v našich oddílech, jak bychom potřebovali v této oblasti pomoci. Debata byla ve většině případu živá a čas na ni vymezený ani nestačil k tomu, abychom si sdělili vše, co jsme chtěli.

V druhém dopoledním bloku byl naším hostem br. Mgr. Petr Hájek -Balů. Velkou příležitostí k rozhovoru o životě mladého člověka je příprava skautíka na složení skautského slibu. Tuto příležitost je možné vzít jen tak povrchně, v duchu „hlavně, abys ho uměl dobře nazpaměť”. Nebo také úplně z jiného konce a uvést své svěřence na cestu služby. Bratr Balů nám tedy vyprávěl o tom jak je důležité, abychom věděli komu slibujeme - sami sobě, ostatním, Bohu.

Poslední host našeho semináře připutoval až z Brna a byl jím kněz a biolog br. Mgr. Marek Vácha -Orko . Bratr Orko se jako biolog zabývá vznikem a vývojem života na zemi a jako kněz dokáže vědecké poznatky nahlédnou také z pohledu duchov­ ního. Perfektně připravená před­ náška včetně projekce přes dataprojektor byla „bonbónkem” na závěr našeho semináře. Nad složitostí a nádherou naší planety, nad rozmanitostí přírody a důmyslností života zákonitě člověk hledá odpovědi na to co je příčinou. Snad „jenom” evoluce, snad Inteligentní design, nebo Stvořitel. Kdo zná odpověď? Nepochybně je to, ale okamžik k zastavení se a k úvaze o tom, jaký je smysl našeho lidského bytí na naší krásné Zemi.

O tom, že slib je vlastně jakýsi způsob „zasvěcení”, mezníkem na naší skautské cestě, na cestě po které nejdeme sami, ale společně s ostatními kamarády v oddíle. Slibem nic nekončí, ale teprve začíná, nová kvalita, nová cesta. To vše by měl mít na paměti každý vedoucí, který připravuje své

Jak je tedy vidět skauti v zimě nespí, ale hledají cesty životem a to je vlastně určitá charakteristika skautingu: -hledáme cestu k Bohu, k něčemu co nás přesahuje -hledáme cestu jeden k druhému, abychom tvořili společenství v lásce, -hledáme cestu také k sobě, hledáme cestu jak být dnes lepší než včera. Rádi bychom pokračovali v naší činnosti a doufáme, že budou následovat další akce podobného charakteru jako byla tato. Vybízíme také všechny, kterým leží na srdci směřování našeho skautského hnutí a výchova mládeže, aby se zapojili do činnosti naší skupiny, rádi Vás přivítáme mezi sebou. Zájemci se mohou ozvat na moji emailovou adresu: [email protected] Václav Nádvorník-Tapin Duchovní zpravodaj ORJ Chrudim

9

Ještě něco ze ZPRÁV duchovní rady brněnské diecéze, No. 70, leden 2006

Další Balúovo dílo… Před třiceti lety jsem napsal úvahu o skautském zákonu, inspirovanou stromy. Byla určena mým skautům. Rozloučili jsme se obrazem kvetoucího stromu. Odkvětem život stromu nekončí, po něm přijde čas zrání. Ve skautské symbolice je to rovering, který má zralý plod za svou barevnost. Je čas zrání. Jemu adresuji tyto kapitolky. Jak šťastný příměr vybrali zakladatelé, jak nádherný symbol! Život jde ale dál. Roweři odložili dvojité „w” ve svém označení, mnozí z těch dnešních nikdy nedrželi v ruce roverskou hůl s vidlicí cest na vrcholu. Zato mnozí podali volnou ruku při hledání cest té „své” rangers a bylo by ochuzením nenajít pro takové rukoudání odpovídající symbol. Znamená to urostlému hlohu najít mezi dřevinami krasavici podobných vlastností. Nehledal jsem ani dlouho, ani těžce. Leckde v blízkosti, ba v sousedství hlohu ze stejně chudé a kamenité půdy vyrůstají keře trnek. Patří neodmyslitelně k české krajině, zvláště z jara, kdy spatřujeme okouzlenýma očima v rašící zeleni Seifertovy "chomáčky trnek na mezích". Spojeni a okouzleni tou krásou můžeme vyjít, přijmete - li mé pozvání. Půjdeme mezi stromy, půjdeme strmou cestou vzhůru. Už Vám neříkám, že půjdeme ke stromům, jako tomu bylo v povídání pro skautíky. Rovering je přece cesta mezi lidmi, je to čas hledání místa v jejich pospolitosti. Vidlice roverské hole k tomu zve a říká: Poznávej svět a podle svých sil usiluj o jeho zlepšení. Máme putovat časem a světem, snažit se ten první naplnit a ten druhý zlepšit.

10

Pojď se mnou, bratře, pojď se mnou, sestro! Pojď vedle mě, nebo raději krok přede mnou, aby můj stín nepadal na Tvou stezku vpřed a nepokřivil výhled pro Tebe tak důležitý, jak se píše v záhlaví. Prosím Tě, zkusíme na té cestě jen číst, zkusíme oba m1čet místo m1uvení. Bude to dobré vybavení, až se otevře netušený úsek stezky, ať krásný ve své nádheře, ať krásný ve své obtížné neschůdnosti. Takový už je život.

H L E D Á N Í

P R A V D Y

Pojďme spolu k našim urostlým keřům v dáli. Pravdivost nám ukazují nejen ony, ale i roz1ožitý javor na rozcestí. Posaďme se na chvíli, můžeme i lehnout do nízké trávy, kterou proráží nizoučké rdesno truskavec, aby nabídlo svou léčivou sílu k pročištění krve. Takové zahledění vzhůru budeme potřebovat častěji, koruna javoru je jako lidské nitro. Jen pohled vzhůru ji ukáže zevnitř. Je to, jako bychom se dívali do skrytostí vlastního života. Patří k němu všechno, jako to všechno, co vidíme v koruně javoru: Krásu koruny netvoří jen silné a zdravé větve. Patří k ní i suché, nalomené, ohlodané a houbovinou nakažené až k vyhnívání. Kolik jen životadárné síly musel ten strom užit, aby všechnu tu tíži unesl a neztratil na kráse! Je to dar kořenů a ty něco chtějí říci i nám. Také k našemu životu kořeny patří. Mají svá jména: předkové, rodný kraj, krajina dětství, přátelé, bližní, škola (ta zděná i ta životní), čas, do kterého jsme se narodili a vyrůstáme. K Životu neodmyslitelně patří pravda. Říká mi, že mne chce vysvobodit z labyrintů bludných cest. Zve mne tiše a vlídně, jako když kapky rosy probouzejí zrána listí bratra javoru a dává první radu:

náhlá výhoda - vzájemné zrcadlení. Radí nám, abychom se ptali navzájem, pak nejsnáze zjistím, zda má pravda nenaráží na pravdu toho druhého, či zda ji dokonce neuráží. Učí ochotě naslouchat a učit se rozlišovat. Zvědět pravdu uprostřed dialogu, je osvobozující a má dva stupínky. Jakmile znám pravdu o sobě, uschopňuje mne k hledání pravdy o druhých, o životě, protože jsem zakusil umění pravdivosti, kterému se říká dialog.

Začni u sebe. Usiluj o pravdivý pohled na svůj život, na svou osobnost. K tomu je dobré zrcadlení. Jenže hlohu ani trnce, našim společným symbolům, není dopřáno shlížet se v hladině studánek. Rostou na suchých místech. Z té nevýhody je tu ale

____________________________________________________ Pod čarou je tu čtení pro ty, kdo mají rádi zkratku:

11

"Vitam impendere vero = Zasvětit Život pravdě", řekl J. J. Rousseau "Skautovi je slovo svaté", tak 1. bod Zákona formuloval A. B. Svojsík "Pravda je obecná, nemám já ji, ale ona mne", tvrdil filosof Herbart "Dej mi zahlédnout tvář pravdy, ukaž mi, jak vypadá pravda", tak toužil Američan, "námořník na koni" J. London "Pravda vás vysvobodí" - tou parafrází biblického textu burcoval svědomí národa před sametovou revolucí moudrý stařec František kardinál Tomášek, pražský arcibiskup. "Veritas omnia vincit = ve všem vítězí pravda, též i nade vším vítězí pravda" rytířské heslo Jiřího z Poděbrad užívají v jednodušší podobě českoslovenští, teď čeští presidenti. Dvě lidová přísloví na závěr: "Lež má krátké nohy, daleko nedojde." "Pravda vyjde najevo, jako olej na vodu." Petr Hájek, Balú – ILŠ Collegium _____________________________________________________________________________ Setkání je spojeno s burzou klatovských filatelistů a filokartistů a výstavou sběratelských kuriozit. Místem konání je Kulturní dům V Klatovech. Srdečně zvou: To t o t r a d i č n í s e t k á n í

Klub skautských sběratelů Junáka, Klub OS č. 365 „Šipka“, Klub OS č. 361 „Královák Klatovy“ a Městské kulturní středisko Klatovy.

se letos uskuteční 15. dubna 2006

_____________________________________________________________________________________ V naší televizi přece čas od času můžeme vidět pěkné pořady; mezi ně patří poslední pořad o „slovanském“ papeži Janu Pavlu II. Ale on měl daleko všeobsáhlejší vizi: smířit všechny duchovní směry národů ve prospěch pokoje a míru v lidstvu. K jeho

„zamilovaným“ patřili také Indiáni. Také u nás patří idea „Indiána – lesů pána“ k nepřehlédnutelné „výbavě“ z dětských let. I proto jsem z časopisu Slovenského skautingu MÉDIUM z března 2006 vybrali článek:

I N D I Á N I Začiatkom 17. storočia prenikli k indiánom Severnej Ameriky cez východné pobrežie prví Európania. Boli medzi nimi aj misionári. Keď sa obrátiť Indiánov na kresťanstvo, zistili, že ich náboženské zvyky sú pevne zakotvené v ich spoločenskom živote.

Severoamerickí Indiáni - Náboženstvo prírody Indián je animista: na všetky prvky prírody sa díva ako na živé bytosti obdarené dobrým alebo zlým duchom. Celý jeho život sa krúti okolo uzmierovania týchto duchov, okolo ich uctievania a odvracania neblahých síl. Nad vesmírom panuje n a j v y š š í d u c h, tajomný a neprístupný, do diania na Zemi však zasahuje veľmi málo. Siouxovia ho nazývajú W a k a n, Irokézi M a n i t o u. Prejavuje sa ako vietor, čo čerí hladinu jazera, alebo ako dunenie hromu na prérii.

12

Indián musí rešpektovať zvyky kmeňa: ich nedodržiavanie privolá chorobu, útek zveriny, neúrodu. Na poľovačke možno uloviť zviera iba so súhlasom Pána zvierat, mýtického zvera, čo stráži svoj druh zveriny. Bobra možno, napríklad, rozštvrtiť iba určitým spôsobom a jeho kosti treba uchrániť pred psami.

Ochranný duch Zoči-voči množstvu duchov Indián potrebuje ochranu. Poskytuje mu ju jeho ochranný duch, ktorého si musí každý mládenec v puberte sám vyhľadať: odíde do lesa, postí sa a fajčí tabak. Po niekoľkých dňoch strádania sa mládencovi ukáže duch v podobe zvieraťa alebo bytosti blízkej človeku. Naučí mladého muža magické výroky a magickú pieseň, ako je, napríklad, pieseň smrti, ktorú si bojovník začína pospevovať vo chvíli nebezpečenstva. Odhalí mu aj obsah medicínskeho vrecúška - viditeľného dokladu ich spojenectva. Vo vrecúšku si Indián ukrýva posvätné predmety, ktoré nosí vždy so sebou...

Šaman V niektorých prípadoch dá ochranný duch človeku nadprirodzené schopnosti: môže poznávať svoj osud, skrotiť duchov, cestovať do krajiny mŕtvych. Indián obohatený takouto skúsenosťou sa stáva šamanom, medicinmanom, teda čarodejníkom, schopným nadviazať kontakt s nadprirodzeným svetom. Uzdravuje chorých a vyháňa zlých duchov.

Amazonskí Indiáni Údolie rieky Amazonu pokrýva veľký rovníkový prales, ktorým prechádza najdlhšia rieka sveta a tisíce iných vodných tokov. Indiáni tu pestujú maniok a kukuricu, poľujú, zbierajú korene a divé ovocie.

Duchovia Pre Indiánov je príroda obrovským chrámom, v ktorom bývajú duchovia. Duchovia sa zmocnia rastlín, zvierat a niekedy aj ľudí a môžu im spôsobiť chorobu. Duchov si treba udobriť a polichotiť im početnými sviatkami. Indiáni uctievajú ducha manioku, kukurice, tabaku a prosia ich, aby i naďalej slúžili ľuďom. Ak nebezpeční duchovia niekoho ohrozujú, musí zasiahnuť šaman. Zje omamnú drogu a vtelí sa doňho duch. Jeho oslobodená duša sa vydá hľadať dušu, ktorú uniesol zlý duch.

Obrady Určujú Indiánov život a jeho včleňovanie do kmeňa. Ako novorodenca ho čaká obrad pomenovania. Dostane ochranné meno; v puberte mu urobia tetovania a podstúpi skúšku, niekedy veľmi krutú, v ktorej má ukázať svoju odvahu. Sobášom sa môže spojiť s iným kmeňom. Po smrti sa telo spáli. 0 niekoľko mesiacov zas iný obrad oslobodí živých od prítomnosti duše mŕtveho, ktorá blúdi pri dedine. Spevy, tance a nárek ju zaženú, aby dosiahla nebo. Pri niektorých obradoch majú dôležitú funkciu masky. Nimi sa duch privolá k životu, dá sa kmeňu spoznať a komunikuje s ním. (z knihy Svetové náboženstvá) Tresko Plesk, časopis 13. zboru v Bratislave - Petržalke

13

Setkání zástupců Odboru duchovní výchovy Junáka a Ústředním duchovním rádcem církve Římskokatolické br. bisk. Fr. Lobkowiczem ve farnosti DR brněnské diecéze br. P. Opatřila. Ve středu 22. března se konala pravidelná porada Ústřední duchovní rady skautů Katolické církve, na níž byli v jejím závěru přizváni zástupci ODV. Br. Jiří Zajíc - Edy informoval Radu o publikaci „Nikdy nekončící dobrodružství“, upozornil na to, že byla rozeslána všem registrovaným vůdcům a vůdkyním oddílů v Junáku a předal jeden její výtisk. Uvedl také, že ODV pracuje na druhém, praktickém díle, a vyzval DR Katolické církve, aby se dle svých možností k této práci přidali. Br. Marek Bárta informoval o rozpracování „Kompetencí výchovy v Junáku“. Br. Bárta a Zajíc poté podrobněji vysvětlili způsob jejich

rozpracovávání i očekávaný výstup do nových stezek a dalších metodických pomůcek. Br. Edy podle e-mailových adres ze Sítě adres DR CŘkat rozešle pro tento účel potřebné podklady. Informoval také o novém systému publikací v rámci Junáka. Br. Vladislav Jech - Kamzík předal ÚDR br. Lobkowiczowi CD s jedním vzorem Kompetencí, elektronickou versí měsíčníků „Na dobré stopě“ (vydaných od r. 1997) a s informacemi o významných aktivitách ODV od r. 2005. Bylo dohodnuto, že br. A. Mikula, tajemník ÚDR, bude elektronicky dostávat až do jmenování stálého zástupce ÚDR v Odboru duchovní výchovy zápisy z jeho jednání.

Ústřední duchovní rada převzala také 500 ks letáků Stezky písmáků 2006, pro kterou br. ÚDR Lobkowicz vyslovil svoji stálou záštitu, již potvrdí ještě písemně. _____________________________________________________________________________________

KLASOBRANÍ Kdo sleduje pravidelně Ebenovy rozhovory „Na plovárně“, jistě poslouchal také besedování s prof. Janem Hellerem – bylo to právě k osmdesátým narozeninám této autority v oblasti starozákonní teologie. V 6. čísle Evangelickém týdeníku Kostnické jiskry z tohoto roku k jeho jubileu i k vydání knížky br. profesora „Podvečerní děkování“ (vydal v r. 2005 Vyšehrad) píše známý psycholog Jaro Křivohlavý. Připomíná, že jednak autor v této knížce podává vlastní „klasobraní“ – pohled zpět k tomu, co sám považuje za nejdůležitější ve své službě, a také upozorňuje na hodnocení díla prof. Hellera od jiných autorit. Přebíráme z článku něco z toho, co v knížce prof. Heller říká: „Základní poselství Písma je zřetelné. Je tu Bůh, který nás má rád. A i když o něm víme maličko, tak o něm víme z křesťanského poselství a z celku Písma dost, abychom se na něho mohli spolehnout, abychom se v něm mohli radovat, to stačí…“ Na otázku co je hlavní zdroj nemoci dnešní doby jubilant říká: „Z Bible vyčteme, že jde vlastně o opak lásky, čili sebestřednost. Víte, jestliže řešením je láska k Bohu a k bližnímu, pak opakem lásky je sobectví, sebestřednost a z ní roste agresivita. Čili vystupňované sobectví je agresivita, snaha, abych se sám prosadil. Jejím opakem je Ježíšovo sebezřeknutí…“ a také zdůrazňuje: „Naše úkoly ve světě a vůči lidem i ostatním tvorům jsou podivuhodně podobné“ je to osvobození od „já“, od sebestřednosti, od sobectví, od ulpívání na sobě samém ve prospěch

14

těch, kteří jsou se mnou. Někdo řekne kříž, někdo sebeoběť, někdo pokora a někdo láska. Všichni mají pravdu…“ K našemu „skautskému tématu“ (i když mu nebyla taková otázka položena) tento opravdový „milovník“ Starého zákona připomíná: „Různá náboženství jsou proudy, jak se vztahovat k tomu, co člověka přesahuje… Člověku byla dána nová, vnitřní dimenze. Řekl bych, že je to potřeba vertikálního vztahu, nejen horizontálního. Zřetelně se ozývá tato potřeba v žalmech, když žalmista «žízní» po Bohu. Ne po štěstí, ale po tom, kdo by mu odpověděl věrohodně na poslední otázky života… Máme se vůbec po smyslu života ptát? Když se neptáme, když si to dokonce zakazujeme, vracíme se zpět na úroveň zvířat…“

_____________________________________________________________________________________

XVII. MEMORIÁL XVIII.RNDr. Rudolfa PLAJNERA Středisko Junáka v Holešově oznamuje: další ročník této vzpomínkové akce se bude konat dne

20. května 2006. Podrobné informace lze získat u bratra Stanislava Š t ě p á n a, tel. 573 397 180. _____________________________________________________________________________________ VŠEC HNA ROČNÍ O BDO BÍ Jsem jako všichni ostatní možná trochu odlišný Denně myji nádobí a vynáším odpadky

Všechna roční období mě nechávají v klidu Je to trochu zvláštní ale já na to přijdu

Jsem obyčejný člověk jsem jako všichni ostatní Mám obyčejné problémy možná trochu odlišný

Až se ráno probudím bude zase jaro Až se ráno probudím bude zase úterý

Ráno vstávám brzy denně myji nádobí Chodím do práce a vynáším odpadky

Jsem obyčejný člověk mám obyčejné problémy Ráno vstávám brzy a chodím do práce

Až zase jednou vstanu bude úterý a bude jaro …

Polibek múzy 2005, příspěvek „POS11“ _____________________________________________________________________________________ O P R A V A V NDS č.145 jsme uvedli naši naději, že jakmile Ekumenická lesní škola vydá sborník z lednového semináře roku 2006, budeme moci uveřejnit další informace, které na semináři zazněly. Tato naše naděje patrně nebude naplněna, neboť se organizátorům nedaří získat od přednášejících podrobné znění jejich referátů. Vzhledem k poklesu účasti zvláště od roku 2005 také museli poněkud omezit výdaje, takže další sborníky, bohužel, nelze očekávat. Redakce se všem čtenářům omlouvá. 15

VELIKONČNÍ VAJÍČKA Na Velikonoce se připravily také naše klubovny – vyzdobili jsme je někde pomlázkou s pentlemi, jinde také větvičkami Zlatého deště nebo snítkami s kočiček (nebylo jich letos zdaleka tolik jako jindy) a nechybí jistě malovaná vajíčka. Vyprávíme si s dětmi při tom o velikonočních zvycích, které především vyjadřují radost z neodvratného konce dlouhé vlády zimy a nezadržitelného příchodu jara, a také připomínají další symboly Velikonoc. Jaké že to jsou další symboly? Například zajíčkové – jsou v krámech pěkně „vyvedení“ z čokolády stejně jako velikonoční vajíčka. Třeba v Německu dětem právě zajíčci schovávají vajíčka do trávy nebo je přinášejí v košíčcích na zádech – pak ovšem nejsou z čokolády ani vajíčka ani zajíci. Ale málo platno, malování velikonočních vajíček je nejvhodnějším „zaměstnáním“ pro naše malé nebo větší děti. Pravda – šikovné nalepení obtisků vyžaduje velkou pečlivost, ale ručně malovaná vajíčka – to je to pravé! Vajíčka na rozdíl od snítek a pomlázek jsou – totiž ta natvrdo uvařená – užitečná k jídlu, obdobně jako jsou čokoládoví zajíčci dobří jako pamlsek. Jenže vajíčko je daleko významnějším symbolem, obrazem pokračování života – totiž to syrové. Řada našich dětí možná nikdy neuvidí sedět kvočnu na vejcích a tak ani dobře neví, že tak jako semeno je i vajíčko symbolem skrytého zdroje nového života. Všechna zrna ukazuji na to, že aby přišel nový život, chce to čas: jak se praví v Bibli, zrno musí napřed „umřít“ – být „pohřbeno“ do země, aby vyklíčilo a proměnilo se v rostlinu. Dokáže vyklíčit i po staletích! Je jistě jen dobře, jestliže se o Velikonocích opatrují také sazeničky různých květin, které budou brzo z jarního slunce čerpat sílu u oken našich příbytků. Vajíčko však ukazuje ještě jinou stránku, jinou realitu nového života: totiž zranitelnost životního zdroje – přece z rozbitého vajíčka už nemůže kvočna vysedět kuře! I když je mnoho vajíček tvorů naší země chráněno – pevnými skořápkami, vrstvou písku nebo dokonce tělem matek - jsou přece jen všechna velmi zranitelná. Potřebují ochranu – snad proto už od samého počátku, už před „probuzením“ života, jako by se jejich „ochránci“ připravovali na starost, která bude nutně následovat brzo potom. Ta ochrana bude totiž znamenat také dlouhotrvající oběť rodičů a láskyplnou péči širšího okolí, kteří tím většinou „v tichosti“ potvrzují, že všechno stvoření by si při svém zrodu nemohlo předat ani tělesné znaky, kdyby neplatily tyto stálé, věčné hodnoty! -Jh-

NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 150 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech ([email protected]), Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281 865 223, Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). * * Technické zázemí: Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2006 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 120,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč ; sponzorské předplatné je neomezeno. * www.skaut.cz/duchovni * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16