Ročník 2006 V Praze dne Číslo 2 TAKÉ AMATERSKÉ DIVADLO REPREZENTUJE SOKOL NA XIV. VŠESOKOLSKÉM SLETU

Ročník 2006

V Praze dne 30. 5. 2006

Číslo 2

TAKÉ AMATERSKÉ DIVADLO REPREZENTUJE SOKOL NA XIV. VŠESOKOLSKÉM SLETU

Co nám ukázaly oblastní slety a veřejná cvičení ( Pár dnů před XIV. sletem)

Každý všesokolský slet byl vždycky příležitostí k posouzení úrovně všech našich tělocvičných jednot. Není a nebude tomu jinak ani v letošním roce. Naše česká veřejnost je zvědavá na výsledky naší sokolské práce a bude ji z mnoha hledisek. přísně posuzovat. Bude hledat odpověď na otázky, kam směřuje Sokol, jaký je zájem mladých lidí o členství a činnost v sokolských jednotách, jaký je zájem o sletové skladby a vystoupení vůbec a kam se bude činnost Sokola ubírat v příštích letech. Odpovědět na tyto otázky nebude snadné, ale již dnes víme, že se nám v Sokole podařilo podchytit zájem o společná cvičení při hudbě, že existují v  mnoha jednotách skupiny cvičenců a cvičenek, které se scházejí nejen v tělocvičnách při nácviku vystoupení, ale také docela pravidelně při různých společenských příležitostech. Činnost v uplynulém „předsletovém“ roce ukázala, že máme bohatou programovou nabídku pro všechny věkové kategorie od rodičů s  dětmi od dvou let, že naše tělocvičny vyhledává velký počet žen

SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS

mladšího i středního věku, že naši cvičitelé a cvičitelky i autoři dovedli najít skladby přitažlivé pro „...náctileté“ , které jsme nazývali dorostem, a že existují i docela početné skupiny mužů, kteří chtějí předvést své pohybové dovednosti a umění, i když nejde o sportovní rekordy na mezinárodní úrovni. Podařilo se nám opět získat cvičitelky a  cvičitele, kteří jsou ochotni věnovat svůj volný čas výchově těch mladších v duchu sokolských tradic. Zásluhu na propagaci sletu má celá Česká obec sokolská. První propagační akcí byla sletová štafeta, která se rozběhla z Tyršova domu v Praze již 23. – 25.. září minulého roku do všech sokolských žup. Akce „Kameny“ byla připomínkou toho, že byly do Tyršova domu při jeho budování dovezeny kameny ze šesti významných míst slovanských zemí a byly zabudovány do nádvorní zdi velké tělocvičny. Expedice Kameny tak přivezly další kameny z těchto míst : Radhošť, Kriváň (Slovensko), Triglav (Slovinsko), Lysá hora, Říp a Černig (býv. Podkarpatská Rus). Další propagační akcí bylo 14 turistických setkání „Po stopách sokolských výletů“. Tak se přípravy a propagace našeho XIV. všesokolského sletu mohlo zúčastnit i mnoho z těch, kteří ani hromadné skladby nenacvičovali, kteří však chtěli přispět svým dílem k podpoře sokolských myšlenek a propagaci sletu. Ve sportovním kalendáři soutěží pořádaných v souvislosti se sletem byla uvedena řada sportovních odvětví: atletika, národní házená, TeamGym, bojové sporty, badminton, sportovní gymnastika, basketbal, jachting, házená, estetická sportovní gymnastika, volejbal a basketbal. Z mnoha obcí i měst, kde se konala veřejná cvičení a župní nebo oblastní slety, máme zprávy o tom, že záštitu nad jejich konáním převzali čelní představitelé státní správy – starostové obcí a měst, primátoři a krajští hejtmani. Jistě tomu napomohla i skutečnost, že záštitu nad XIV. všesokolským sletem v Praze převzal prezident republiky pan Václav Klaus a záštitu nad sletovým průvodem primátor Prahy pan Pavel Bém. Je potěšitelné, že ve srovnání se slety a veřejnými cvičeními v roce 2000 věnují naší činnosti zvýšenou pozornost i novináři a redaktoři rozhlasových stanic i České televize. Zdá se, že bude záležet jen na nás, jaký dojem zanecháme u diváků i celé veřejnosti svými vystoupeními ve vrcholných dnech č. 2 / 2006

XIV. všesokolského sletu. O to, aby ten celkový dojem byl co nejlepší bychom se měli přičinit všichni – svým odpovědným přístupem, radostnou atmosférou, překonáním všech rozmarů počasí i ukázněným vystupováním. Právě tím si můžeme získat širokou veřejnost, přízeň rodičů dětí i do našich řad nové aktivní členy. Díky všem cvičitelkám a cvičitelům, díky všem činovníkům, díky všem cvičencům a zúčastněným sportovcům, díky národopisným souborům, díky všem návštěvníkům za přízeň. Vítejte na XI. všesokolském sletu v Praze, vítejte v sokolském prostředí ! Krásné zážitky v Praze vám přejí jménem všech pořadatelů členové vzdělavatelského sboru České obce sokolské. Jarek Nešpor

Vzdělavatelé sletu, slet vzdělavatelům, aneb co mohou vzdělavatelé věnovat sletu a slet poskytnout vzdělavatelům. Již mnoho desetiletí patří vzdělavatelé k Sokolu, jako k němu neodmyslitelně patří všesokolské slety. Připomeňme si proto, jaký je vztah těchto sokolských aktivit jedna k druhé. Co tedy mohou vzdělavatelé dát sletu? Za prvé by se všichni, jimž nebrání některé zdravotní potíže, měli sami zapojit do cvičebních aktivit, nyní tedy do nácviků na slet. Protože taková připomínka je už nyní trochu pozdní, předpokládám, že se již většina vzdělavatelů k přípravě sletu zapojila. Za druhé je sletové období, t. j. období příprav (nácviků, secvičných apod.) obdobím častých setkání nacvičujících hromadných skladeb. Je zde tedy velká příležitost působení zejména na mládež. Nikoliv školometským poučováním, mentorováním, ale i s využitím třeba různých technických pomůcek hledat cesty, kterými by dětem vštěpovali pravidla slušného chování, poukazovali na nebezpečí, která je mohou v Praze čekat, připravili program využití skulinek volného času, která se jim v Praze naskytnou apod. Za třetí by měli vzdělavatelé jít příkladem k zabezpečení nutných organizačních opatření při organizaci sletu. Mnohé zvládnou i ti, co sami na slet nacvičují. Zejména bude nezměrná potřeba členské aktivity pro pořa2

SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS

datelskou službu. Víme, jak malá je obecná ochota pro tyto aktivity. Konečně by vzdělavatelé měli být schopni (což vyžaduje i přípravu předem), nabídnout cvičencům svých jednot nebo žup program využití volného času, stráveného ve sletových dnech v Praze. A naopak. Slet se musí stát inspirací a podporou při výchovné práci s mládeží. Všichni víme, že kolektivy, které se připravují na strahovská vystoupení, ale i na župní slety, prožívají zvláštní atmosféru, ve které jsou ochotni leccos dříve odmítaného přijmout. Tím se může stát slet pomocníkem vzdělavatelů v jejich výchovné práci.

Dále uvádí, že státní symboly lze užívat jen v souladu s tímto zákonem, a to vhodným a důstojným způsobem. V jiných dokumentech a pravidlech pak najdeme další údaje o státních symbolech z nichž vyjímáme: Státní vlajka ČR se skládá ze spodního pole červeného a vrchního bílého, mezi něž je vsunut modrý klín sahající od žerdi do středu vlajky. Poměr stran – šířky ku délce je 2 : 3. Při slavnostních příležitostech může být např. v čele sokolského průvodu nesena státní vlajka na žerdi. V takovém případě má být střežena dvoučlennou stráží.

Slet poskytne mnoho dokumentačních materiálů, kterých mohou využít vzdělavatelé i v budoucích letech pro propagační působení dovnitř i směrem ven našeho spolku.

Je-li vlajka nesena ve vodorovné poloze, je modrý klín vpředu, bílý pruh vpravo (červený vlevo) podle směru pochodu a je nesena ve výši ramen vlajkonošů. (Vlajka musí být čistá a vyžehlená!)

Slet se stane velkým místem setkání činovníků a tedy i vzdělavatelů nejen domácích, ale i zahraničních. Neměli bychom vynechat jedinou příležitost k výměně zkušeností, protože problémů dnešního Sokola je nemálo.

Občané vzdávají úctu vlajce, která je nesena kolem v okamžiku, kdy je míjí tak, že se zastaví, smeknou a zaujmou postoj POZOR čelem k ní. Sokolové v krojích – s čapkou zdraví vojenským způsobem (salutují).

Slet nám musí poskytnout inspirace pro další naší činnost A proto ZDAR XIV. všesokolskému sletu!!! Vladimír Šilhán

Užívání státních symbolů České republiky a sokolských praporů Správné zacházení se státními i sokolskými symboly je projevem úcty k nim, projevem vážnosti ke státu, jehož jsme občany i k organizaci, jíž jsme členy. Projev úcty ke státním  symbolům je výrazem vztahu každého jednotlivce ke státu a jeho tradicím a podobné je to se vztahem členů k naší sokolské organizaci. Abychom mohli své členy v tomto duchu řádně vychovávat, musíme znát platná pravidla a musíme jich správně používat. Zákon 352 ze dne 18.září 2001 upravuje užívání státních symbolů České republiky. Uvádí, že státními symboly jsou : a) velký státní znak a malý státní znak, b) státní vlajka, c) vlajka prezidenta republiky, d) státní pečeť a e) státní hymna. 3

Vztyčení vlajky Vztyčení vlajky se má provádět s náležitou úctou. Čestné místo pro vlajku je uprostřed, případně vpravo z pohledu budovy (hlediště). Pokud se vztyčuje více vlajek, vztyčuje se státní vlajka jako první, při spuštění jako poslední. Vztyčuje se na stožár rychle, přitom je třeba dbát na to, aby se nedotkla země. Vlajka se vztyčuje po východu slunce a spouští před jeho západem. Pokud je výjimečně vztyčena v noci, musí být osvětlena a střežena. Příklad povelů: Cvičenci – POZOR! K vlajce – HLEĎ! Cvičenci otočením hlavy sledují následující pohyb vlajkové čety. Vlajková četo – VCHOD! Vlajková četa pochoduje směrem ke stožáru. K zastavení pochodem vlajkové čety velí jeden z jejích členů. Vlajku VZTYČ! Členové vlajkové čety řádně vlajku připevní a (za doprovodu prvních taktů státní hymny) ji plynule rychle vytáhnou na vrchol stožáru. Potom zaujmou postoj Pozor vedle stožáru. Odchod vlajkové čety se provede po skončení hymny a slavnostního ceremoniálu na povel jednoho z jejích členů. č. 2 / 2006

SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS

Spuštění vlajky Vlajková četa nastoupí ke stožáru na povel jednoho z jejích členů. Vlajka se spouští pomalu. Vlajková četa dbá, aby se vlajka nedotkla země. Vlajková četa zaujme postavení před stožárem, klínem vlajky ve směru odchodu ze cvičiště. Vlajka opouští plochu v doprovodu stráže nejlépe v čele odchodového proudu s cvičenci poslední skladby. (Byla by to velká neúcta pro vlajku, kdyby cvičiště opouštěla osamoceně a jako poslední.) Po nástupu vlajkové čety ke stožáru velíme tyto povely: Cvičenci – POZOR! K vlajce – HLEĎ! Cvičenci otočením hlavy sledují činnost vlajkové čety Vlajku – SPUSŤ! Členové vlajkové čety zvolna spouští vlajku za doprovodu státní hymny nebo jiného vhodného hudebního doprovodu, přitom dbají, aby se vlajka nedotkla země. Potom zaujmou s vlajkou postavení ve směru odchodu. Vlajková četo, pochodem - VCHOD! Vlajková četa pochoduje smluveným směrem v čele odchodového proudu. Sokolské prapory Praporečník: je v kroji, má na rukou bílé rukavice, nejlépe kožené s manžetou. Bývá uváděno, že v případě, že by byl ve cvičebním úboru (na cvičišti, sletišti apod.) má mít sokolskou krojovou čepici. Držení praporu na místě: Praporečník stojí v základním postoji v pozoru, prapor drží pravou rukou, žerď ve svislé poloze hrotem vzhůru, pata žerdi stojí na zemi vedle špičky praporečníkova pravého chodidla. Před pochodem a za pochodu: Praporečník zvedne prapor ve svislé poloze a vloží patu žerdě do toulce, jehož řemen má přes rameno. Žerď drží jednou nebo oběma pažemi ve svislé poloze. Při slavnostním pochodu nese prapor s patou žerdě v toulci, hrotem vzhůru. (Pokud praporečník nemá toulec, má patu žerdě opřenou o tělo a pažemi drží prapor ve svislé poloze.) Většinu těžkých historických praporů není možné nosit bez toulce a jeho použití je nezbytné. Pozdrav praporem : Praporem se vzdává pocta jen při hraní hymny, před státní vlajkou, před čestnou č. 2 / 2006

tribunou, při spouštění rakve do hrobu apod. Provedení: Žerď praporu drženého v pochodové poloze praporečník skloní pod úhlem 45 stupňů kupředu tak, aby se prapor nedotýkal země. Po pozdravu zvedne prapor zpět do svislé polohy a zvolna spustí patu žerdi na zem. Pozor !! Státní vlajka se nesklání před ničím a před nikým !!! Stráž praporu: Stejně jako praporečník je i stráž praporu ve slavnostním (historickém nebo současném) kroji. Praporečník se stráží tvoří trojici, členové stráže mají bílé rukavice s manžetou a drží (podle možnosti) v pravé ruce šavli. Praporečník s praporem jde zásadně uprostřed, vedoucí stráže po jeho pravé ruce a vlevo zástupce praporečníka. Je-li stráž tvořena více členy, jdou ostatní v další trojici. Předložený text zpracovali s použitím starších i současných pokynůBohuslav Bubník, Jiří Pracný a Jaroslav Nešpor Praha, červen 2006

Několik doplňujících pokynů a informací: Vlajka je symbolem státu a požívá plné právní ochrany. Na vlajku nesmí být umisťovány žádné nápisy, symboly, znaky, vyobrazení, stuhy apod. Vlajka ČR (původně ČSR) vznikla na návrh J.Kursy v květnu roku 1919. - Na stejné žerdi se státní vlajkou nesmí být umístěna žádná jiná vlajka! - Rozdíl mezi státní vlajkou a praporem je v poměru šířky a délky. Státní vlajka má poměr šířky k délce zásadně 2 : 3 a modrý klín do středu vlajky. Prapor je zpravidla delší – nedodržuje uvedený poměr, klín praporu nemusí sahat až do jeho středu. Pro použití praporu k výzdobě jsou pravidla volnější, ale důstojnost jeho umístění a užívání musí být dodržena. - V případě, že je na znamení smutku vztyčena státní vlajka „do poloviny žerdi“, má být nejdříve vytažena až na vrchol stožáru (žerdi) a potom spuštěna do jeho poloviny, na delších stožárech ve vzdálenosti tří šíří vlajky od vrcholu stožáru. - Při smutečním obřadu musí být prapor z rakve sejmut před jejím spuštěním do hrobu nebo žároviště. Na rakev se klade tak, aby modrý klín byl u hlavy zemřelého a bílé pole u jeho pravé ruky. - Při umístění praporů a vlajek v jedné řadě je nejčestnější místo uprostřed a pak střídavě na levé a pravé straně od středu. Při sudém počtu vlajek či praporů je nejčest4

SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS

nější první místo vpravo od středu (osy) umístěných vlajek či praporů – z hlediska budovy, objektu či nastoupeného útvaru. Společně vyvěšované vlajky (států) musí být stejných rozměrů a provedení. Státní vlajce náleží vždy nejčestnější místo. - Sokolskou červenomodrobílou vlajku s logem je vhodné umístit tak, aby byl červený a bílý pruh v poloze vodorovné, logo na modrém poli ve svislé poloze.

- PAMATUJ: Užívání státní vlajky má být přiměřené tak, aby nadměrným užíváním nezevšedněla. Autoři pravidel použili několika rozdílných podkladů : a) Používání vlajky a praporu. – strojopis. Podle Zbyška Svobody 1991 FMO. Čs. státní a vojenská symbolika. Předložila společenská komise a schválilo předsednictvo VS ČOS. b) Držení a nošení sokolských praporů. Zkrátil a upravil v květnu 2006 S.V. c) Vlajky, prapory, praporky. Strojopis. Zpracoval Jiří Pracný - podzim 2005. Použité podklady: Jiří Žižka: Pořadová cvičení, Olympia, Praha 1991, Zdeněk Svoboda. Pořadová cvičení – učební text ÚŠ ČOS Jaroslav Janko, Václav Sochor. Vlajky a prapory. Učební text župy Jana Máchala. d) Zákon č. 352/2001 Sb. o užívání státních symbolů České republiky .

V čele průvodu nesli tři dorostenci sokolskou vlajku, za nimi byly neseny prapory obou brněnských žup – župy Dr.Jindry Vaníčka a župy Jana Máchala. Praporečníky v historických krojích doprovázela čestná stráž v krojích a se šavlemi. Následovala skupina praporečníků s prapory zúčastněných sokolských jednot. Za nimi pochodovala skupina sokolek a sokolů ve slavnostních krojích vedená činovníky obou žup a členy náčelnictva ČOS. V průvodu pak byli seřazeni cvičenci všech skladeb (s výjimkou rodičů s dětmi a nejmladšího žactva). Pochodovou hudbu zajistily tři dechové kapely, z nichž byla nejpočetnější hudba České armády z Olomouce. Ohlas u přihlížejících diváků sklidili jak všichni cvičenci, tak 320 tanečníků lidových souborů v národních krojích.

Text upravil v červnu 2006 J.Nešpor

Jako v minulých letech, předcházely i letos hlavním sletovým událostem regionální slety ať již na úrovni žup, oblastí nebo celých krajů. Jediným oblastním sletem, na kterém se v předpremiéře představila folklorní skladba, byl slet brněnský. Proto za všechny ostatní přinášíme krátkou reportáž s několika obrázky právě z této předsletové události. Redakce

Oblastní sokolský slet v Brně V neděli 11. června vyvrcholil sokolský život jihomoravských sokolských žup konáním oblastního sletu v Brně. Po sobotních zkouškách a nedělní dopolední „projížděčce“ se za nádherného počasí shromáždili účastníci sletu na Zelném trhu a v pestrém průvodu prošli středem města přes Moravské náměstí, ulicemi Kounicovou a Sokolskou na stadion Sokola Brno I. 5

Již před příchodem průvodu na stadion byly jeho tribuny zaplněny diváky. Přesně ve 14 hodin zazněla sletová znělka a za zvuků státní hymny, kterou s doprovodem hudby zazpívali všichni nastoupení cvičenci i publikum,byla vztyčena státní vlajka. Po umělecké recitací veršů Jana Nerudy, které přednesla paní Zdena Herfortová - významná česká herečka - a po přivítání hostů starostou župy, následovalo pásmo 15 skladeb, ve kterém se vystřídaly všechč. 2 / 2006

SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS

Kalendář nejdůležitějších českých a sokolských výročí 1. 7. 1981 zemřel světoznámý malíř a ilustrátor Zdeněk Burian 8. 7. 1926 zemřel spisovatel Karel Václav Rais 8. 7. 1891 narodil se básník, literární kritik a publicista Josef Hora

ny kategorie cvičenců. Na ploše stadionu vystoupilo 2580 cvičenců a tanečníků. Byly předvedeny všechny sletové skladby s výjimkou skladby Pozdrav Tobě. V jednotlivých skladbách vystoupili nejen cvičenci a cvičenky obou pořádajících žup, ale i devíti dalších sokolských žup : Dr. Bukovského, Havlíčkovy, Hanácké, Krále Jiřího, Pernštejnské, Plk.Švece, Slovácké, Valašské a župy Masarykovy z Bratislavy. Tribuny stadionu byly zcela zaplněny přihlížejícími diváky, kteří odměňovali předvedená cvičení častým potleskem. Jejich počet dosáhl asi 2000 osob. Mezi čestnými hosty byl přítomen hejtman jihomoravského kraje pan ing.Juránek, poslanec NS pan Ladislav Šustr – starosta čs. Orla, další osobnosti brněnského politického a kulturního života, náčelnice ČOS sestra Jarina Žitná, 1. místonáčelník ČOS bratr Petr Svoboda a několik autorek sletových skladeb – sestry Irena Drábková, Vlasta Třešňáková, Eva Číháková a Anna Jurčíčková. Jedinečné vystoupení krojovaných tanečních souborů ve skladbě Tance domova bylo velkým obohacením programu brněnského sletu. Bylo předvedeno ve stejném rozsahu jako na XIV. všesokolském sletu. pod vedením Miloše Vršeckého, manželů Buroňových a Jany Rychtové. Závěr pásma tvořila skladba mužů Chlapáci po jejímž ukončení byla za zvuků písně Moravo, Moravo ... sejmuta státní vlajka. Oblastní slet v Brně měl tentokrát opět lepší propagaci : Vyšly informace tiskem v měsíčníku „KAM“ i v několika zpravodajích brněnských městských částí i v dalších okolních městech již v během května a začátkem června, Český rozhlas Brno zařadil několik relací o sletu do svého programu. Velké sletové plakáty byly umístěny na mnoha plakátovacích plochách, menší ve vozech tramvají. I brněnské deníky věnovaly sletu pozornost. Jaroslav Nešpor č. 2 / 2006

1891 konal se v Královské oboře II. všesokolský slet, jako součást Jubilejní světové výstavy. Prostná již byla doprovázena hudbou, na podiu byli předcvi-čovatelé, 2473 cvičících 1901 konal se na Letné IV. všesokolský slet, poprvé zde cvičily ženy (s kužely), 9560 cvičících, bohatý kulturní program 4.- 6.7.1926 konal se poprvé na Strahově VIII. všesokolský slet, 143 863 cvičenců, účast prezidenta T. G. Masaryka, v rámci sletu se uskutečnily II. středoškolské hry 11. 7. 1856 zemřel v Plzni spisovatel-buditel Josef Kajetán Tyl (autor slov národní hymny) 29. 7. 1856 zemřel v Praze politik a spisovatel-buditel Karel Havlíček Borovský 31. 7. 1796 narodil se v Kolíně slavný mim Jan Kašpar Dvořák, známý ve Francii pod jménem Debureau (román Fr. Kožíka: Největší z Pierotů) 17. 7. 1876 narodil se přední čs. historik a diplomat meziválečného období Kamil Krofta 1. 8. 1696 narodil se v Žamberku kněz a vynálezce hromosvodu Prokop Diviš 10. 8. 1296 narodil se významný panovník Jan Lucemburský, otec císaře Karla IV. 22. 8.1891 zemřel na Novém Městě pražském velký český básník Jan Neruda 23. 8.1851 narodil se v Hronově spisovatel Alois Jirásek 28. 8.1876 zemřel v Turnově spisovatel a Jan Neruda pedagog Josef Wenzig (napsal libreta např. k operám Dalibor a Libuše B. Smetany) 6

SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS

Vzpomínka ze sletového roku 1938 V letošním roce 2006 oslavila sestra Jos. Bláhová, členka Sokola Karlovy Vary, svých 85 let, mj. při zpěvu a ve společnosti Věrné gardy Sokola K. Vary. Při té příležitosti se vzpomínalo na příjemné chvíle minulých let, a také na to, jak Jožka, jak se jí vždy mezi známými přátelsky říkalo, popisovala jednu sletovou akci, které se zúčastnila. Dříve, než si přečteme tehdy psanou zprávu, je nutno se zmínit o Jožce jako dobré vlastence a velmi dobré sportovkyni. Do sokolské jednoty v Karlových Varech ji přihlásila vlastenecky založená maminka již ve 4 letech jako žákyni v r. 1925. Jednota byla poměrně malá, ale velmi čilá i v tom nepříznivém německém prostředí. Jožka, která se tehdy jmenovala Josefína Rempferová, když povyrostla do dorosteneckých let, již začala závodit v různých atletických disciplinách, cvičeních na nářadí, různých sportech aj., vždy se umisťovala na nejlepších místech i v rámci Sokolské župy Plzeňské, ke které tehdy patřily jednoty i z celého severozápadního pohraničí. Jožka Bláhová je sokolkou 81 let přesto, že byly doby, kdy byl Sokol násilně zrušen. Zvlášť zajímavou okolností je i to, že kromě krátké doby na začátku války, kdy musela uprchnout z Karlových Varů a stala se členkou Sokola v Praze, byla vždy, před válkou, po válce, v r. 1968, i od roku 1990 dosud stále členkou sokolské jednoty v Karlových Varech, a to s opravdovým sokolským i vlasteneckým zanícením. To je opravdová věrnost Sokolu, jednotě a sokolským ideálům! Mezi její vzpomínky patří i zpráva, kterou Jožka – dorostenka sepsala v r. 1938 o své účasti ve sletové delegaci, která se při sletu zajela poklonit ke hrobu T. G. Masaryka v Lánech. Následuje doslovný text její zprávy z roku 1938, protože je velmi hezky napsaný a dává zajímavou představu o jedné tehdejší všesokolské akci. Můj zájezd do Lán.

dorostenky a dorostenci ze všech žup, i Slovensko a Morava byly zastoupeny. Jihoslovanský dorost jel také s námi navštíviti hrob našeho milého tatíčka Masaryka. Byli jsme si hned všichni tak blízcí, jako bychom se již znali velmi dlouho. Vzájemně jsme si vyprávěli o svých sokolských radostech, takže nám cesta uběhla velmi rychle. Než jsme se nadáli, objevilo se před námi městečko Lány. U hřbitova jsme vystoupili a vzorně seřazeni jsme zamířili k prostému hrobu, ve kterém odpočívá tatíček Masaryk. Jihoslovanský bratr, jenž nám byl vůdcem, pronesl krásnou řeč, načež byl na hrob položen věnec, který byl věnován sokolským dorostem. Po smutečních projevech bylo několik minut ticha, ve kterém jsme se mohli nerušeně oddati pietní vzpomínce. A v této chvíli, u prostého hrobu, porostlého trávou, jsem si teprve správně uvědomila, čím pro nás byl tento vynikající muž, který stál pevně v čele nás všech, aniž by se bál i té nejhorší bouře. Po návštěvě hřbitova zavedli nás do lánské sokolovny, kde byl vystaven obraz pana presidenta – Osvoboditele. Pan president byl vyobrazen v životní velikosti, sedící na svém nejmilejším koni. Autor obrazu nám zajímavě vylíčil vše, co s obrazem souviselo, a popsal nám též několik veselých chvilek, prožitých ve společnosti pana presidenta. Když jsme si prohlédli obraz i sokolovnu, odebrali jsme se na lánský zámek. Do budovy nás nepustili, ale mohli jsme si prohlédnouti ohromný park a zahradu, kde pan president trávil své volné chvíle. Zahradník pana presidenta líčil nám jeho život na lánském zámku a ukázal nám též okna pokoje, v němž pan president zemřel. Když jsme si vše důkladně prohlédli, vrátili jsme se ke svým autobusům, abychom se dostali včas zpět do Prahy. Zájezd se nám všem velice líbil. Nikdy nezapomenu na dojem, který jsem si z Lán odnesla a jsem šťastna, že jsem se mohla zúčastniti tohoto krásného poslání. Jožka Rempferová Podle podkladů sepsal Vlastimil Baumgärtl, župní vzdělavatel Sokolské župy Karlovarské

Stále aktuální T. G. M.

Jako jistě na každého z Vás, působil i na mne X. všesokolský slet mohutným dojmem. Nechci se rozepisovati o tom, co jste většinou také zažili, ale chtěla bych Vám vylíčiti zájezd k hrobu pana presidenta – Osvoboditele do Lán. Byla jsem poslána jako delegace za župu Plzeňskou, neboť jsem získala první místo v župních vylučovacích závodech.

„..Snad nic není pro politiku, ale i pro život tak důležité, jak poznávat lidi. Poznat ty pravé a povolané, ale také prokouknout ty nesprávné a neprávem se deroucí na veřejnost. Každý úspěšný převrat vynese na povrch mnoho povýšenců, křiklounů a falešných proroků. I my máme své: po ovoci poznáte je, a poznají je konečně všichni. Vždyť přese všecko, co nás dělí v tábory a strany, chceme snad všichni politiku rozumnou a poctivou, a dvakrát dvě i v politice jsou a zůstanou jen čtyři.“

Časně zrána, v pondělí 27. června, bylo na sletovém stadioně již dosti živo. Sešli se tam

T. G. Masaryk v knížce Karla Čapka: Nové hovory s T. G. M. (např. na str. 156 z vydání RIOPRESS r. 92)

7

č. 2 / 2006

Vydává: Vzdělavatelský sbor ČOS Prozatímní redakční rada: J. Nešpor, Z. Sekalová, V. Šilhán, K. Volková Odborná konzultace: J. Sobota-vzdělavatel ČOS, Z. Mička, O. Mach

Prahou sokolskou a historickou Jako přílohu k 2. č. časopisu Sokolský vzdělavatel ročníku 2006 a pro potřeby návštěvníků Prahy u příležitosti XIV. všesokolského sletu v r. 2006 vydal v červnu 2006 Vzdělavatelský sbor ČOS

se zapsal především jako spoluzakladatel Sokola spolu s Jindřichem Fügnerem (16. 2. 1862). Tyrš vytvořil české tělocvičné názvosloví. Stal se rovněž iniciátorem prvního všesokolského sletu v r. 1882. Byl docentem estetiky a dějin umění na pražské technice. Podílel se jako člen komise na výběru návrhů na výzdobu Národního divadla. Přál si, aby sokolství v duchu starořeckého ideálu kalokagathie – harmonie ducha a těla - pěstováním tělesné zdatnosti přispívalo k harmonickému rozvíjení lidské osobnosti a národní kultury. Svoje myšlenky o programu Sokola shrnul v díle Náš úkol, směr a cíl.

Naše putování začneme u sochy Dr. Miroslava Tyrše na nádvoří Tyršova domu, kam se dostaneme, vystoupíme-li z tramvaje č. 12, 20, 22, 23 v zastávce Hellichova. Tyršova bronzová postava je oděna do sokolského kroje, v pravé ruce drží šavli, která naznačuje, že šerm byl jedním z nejoblíbenějších sportů zejména v počátcích sokolského spolku. Pomník vytvořil v r. 1926 Ladislav Šaloun a byl odhalen v roce 1926 u příležitosti VIII. všesokolském sletu. Za nacistické okupace byla socha zničena, poté odlita znovu podle dochovaného modelu. Naproti bronzovému Tyršovi byl nedávno odhalen pomník sokolským účastníkům I., II, a III. odboje – poraněný sokol od sochaře Josefa Nálepky. Stejný autor vytvořil i pamětní desku obětem války z ústředí ČOS umístěnou na arkádovém nádvoří Tyršova domu

Od Tyršova domu zamíříme směrem na Petřín. Na jeho úpatí téměř proti Tyršovu domu vedle stanice lanové dráhy je sokolovna Sokola Malá Strana. Byla postavena roku 1897 ve stylu české renesance. Má tělocvičny a hřiště. Zde cvičil v mladých letech Tomáš Garrigue Masaryk a jeho děti. Masaryk i Beneš byli členy Malostranského Sokola až do své smrti. 8. prosince 1937 byla v budově Malostranského Sokola odhalena pamětní deska. Slavnostní projev pronesl starosta Československé obce sokolské Dr. Bukovský. Na bronzové desce s věrným reliéfem presidenta Masaryka jsou uvedena jeho slova z 6. února 1919: „Každý pravý opravdu uvědomělý sokol bude strážcem, tedy politickým a sociálním pracovníkem naší republiky, naší demokracie“.

Mladý Miroslav Tyrš, student Malostranského gymnázia, bydlel v letech 1841-52 v Karmelitské ulici 18/379 asi 200 m vpravo od Tyršova domu. Malostranský Sokol umístil na tomto domě pamětní desku, připomínající pobyt Miroslava Tyrše. Dr. Miroslav Tyrš se narodil 17. 9. 1832 v Děčíně a tragicky zemřel 8. 8. 1884 u obce Oetz v Tyrolsku. Velmi aktivně se účastnil českého kulturního a politického života. Od r. 1869 byl volen (jako člen strany svobodomyslné) poslancem zemského sněmu, v r.1873 i do říšské rady. Do české historie A

Masaryka se zasloužil o vznik samostatné Československé republiky. V letech 1918-1935 byl ministrem zahraničí. Řadu let působil jako náš zástupce u Společnosti národů v Ženevě. Zde začíná jeho spolupráce s generálem Aloisem Eliášem, který zastával funkci vojenského přidělence na odzbrojovací konferenci. Presidentskou funkci zastával v letech 1935 - 1938 a 1945 - 1948. Za 2. světové války jako člen československé exilové vlády vedl náš boj v zahraničí a spolupracoval s domácím odbojem.

Veřejného cvičení Malostranského Sokola se 29. května 1947 jako hosté zúčastnili president Beneš s chotí paní Hanou Benešovou. Dále pokračujeme vzhůru do Petřínských sadů, k soše Karla Hynka Máchy. Karel Hynek Mácha (16. 11. 1810 Praha - 6. 11. 1836 Litoměřice) byl českým básníkem romantikem. Napsal m.j. lyrickoepickou báseň Máj, klenot české poezie nad jiné vzácný. Petřínskými sady půjdeme jihozápadním směrem do Kinského zahrady, až dojdeme k letohrádku Kinských, kde je národopisné muzeum. Letohrádek Kinských je empirová stavba z let 1827 až 1831 a pochází od architekta Jindřicha Kocha. Národopisné sbírky, umístěné v 1. patře, jsou rozděleny do tří okruhů. Ukazují na život prostého lidu na vesnici, na jeho bohaté tradice. Projdete-li tyto sbírky, uvědomíte si, odkud čerpalo síly naše národní obrození.

Po rozbití Československa a okupaci v březnu 1939 byl předsedou vlády generál Eliáš. Udržoval styky s londýnskou vládou a podporoval domácí odboj. Byl zatčen 27.9.1941 ihned po nástupu Heydricha, a popraven za stanného práva na kobyliské střelnici. Je to jediný premiér z vlád zemí okupovaných Němci, který byl popraven. Vydáme se dále Loretánskou ulicí na Hradčanské náměstí, kde se tyčí socha Tomáše Garrigue Masaryka, našeho prvního presidenta osvoboditele. 7. března 2000 při příležitosti 150. výročí narození T. G. M. byla bronzová socha odhalena. Tento veliký státník, filozof, spisovatel a hluboce věřící člověk se narodil v chudé rodině 7. 3. 1850 v Hodoníně. Dne 14. září 1937 „tatíček“ zemřel a celý národ ztratil symbol morální velikosti a velké autority. Masarykova osobnost byla spojována s obdobím první republiky, ačkoli minimálně polovinu všeho, co vykonal, realizoval již před ní. Byl osobností s obrovským významem pro nově se rodící Československo, rozvoj demokracie v něm a pro charakter národa, který se vytvářel v duchu jeho hesla „Nebát se a nekrást“. Byl také členem Sokola Malá Strana, kam chodil „sokolovat”.

Odtud půjdeme vzhůru severním směrem ke Štefánikově hvězdárně, kde stojí socha Milana Rastislava Štefánika. Dvou a půlmetrovou bronzovou sochu astronoma, politika a generála - diplomata, který se významnou měrou zasloužil o založení československého státu, vytvořil Bohumil Kafka. Milan Rastislav Štefánik se narodil 21. 7. 1880 v Košarisku na Slovensku. Po studiích v Praze odešel do Paříže. Jako astronom. pracoval na observatoři na Mont Blancu. V té době lanovka nebyla a tak musel vystupovat na observatoř, která je ve výšce 3613 m.n.m., jako horolezec. Později pracoval na hvězdárnách v Tichomoří a v Jižní Americe. Po vypuknutí 1. světové války prodělal pilotní výcvik jako letec. Zúčastnil se bojů na francouzské a srbské frontě. Navázal styk s prof. Masarykem. Společně s Dr. Benešem, jedním z jeho nejbližších spolupracovníků, se jako diplomat velice zasloužil o vznik československých legií ve Francii, Itálii a Rusku. Byl prvním československým ministrem vojenství. Tragicky zahynul při leteckém neštěstí ve Vajnorech 4. 5. 1919.

Z Hradčanského náměstí již vstupujeme do objektu Pražského hradu. Projdeme I. nádvořím a Matyášovou bránou vstoupíme do II. nádvoří a přes něj dojdeme na III. nádvoří s nádhernou katedrálou sv. Víta. Rozhodneme se, zda půjdeme zpět na Hradčanské náměstí a ulicí Ke Hradu do Nerudovy ulice nebo se vydáme přes Pohořelec na Strahov..

Z hvězdárny se ulicí Strahovská dostaneme na Pohořelec k Památníku národního písemnictví ve strahovském klášteře. Klášter byl založený v roce 1140 Vladislavem II. pro řád premonstrátů.

V Nerudově ulici si všimneme mimo jiné domu U dvou slunců čp. 233, s pěknými raně barokními štíty z  roku 1673. Tady bydlel od r. 1845 Jan Neruda, jemuž zde byla r. 1895 odhalena pamětní deska.

Dále budeme pokračovat přes Pohořelec až na Loretánské náměstí. Tam stojí socha druhého československého presidenta Dr. Edvarda Beneše. Narodil se 28. 5. 1884 v Kožlanech a zemřel 3. 9. 1948 v Sezimově Ústí. Jako jeden z nejbližších spolupracovníků presidenta

Jan Neruda ( 9. 7. 1834 - 22. 8. 1891) byl český básník, prozaik, novinář, fejetonista, divadelník, literární a výtvarný kritik, hlavní představitel generace májovců. Ve svých verB

olympiády v roce 1936 v Berlíně. Byl mistrem ČSR v běhu na 400 metrů a měl několik čs. rekordů v bězích na střední tratě. Po okupaci se zapojil do odboje a za svou činnost byl v červnu 1942 popraven na střelnici v Kobylisích. Jeho otec se zasloužil o vytvoření vojenského letectva v Československu v roce 1918.

ších vyzdvihoval sebedůvěru českého národa („Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádru.”). Nerudovou ulicí půjdeme dolů, až se dostaneme na Malostranské náměstí a zpět k Tyršovu domu. nebo tramvají na Pohořelec a dále na Strahov. Cestou k Rošického stadionu, kde budete cvičit, procházíte kolem Masarykova sletového stadionu. Tento stadion, nyní v neutěšeném stavu, byl postaven v neuvěřitelné krátké době v roce 1926 k VIII. Všesokolskému sletu. Před tím na tomto prostranství byla pustina a strahovské lomy. Záměr vybudovat na Strahově důstojný sportovní a tělocvičný areál vznikl již v roce 1913. Přípravné práce přerušila 1. světová válka.

Ze Strahova zamíříme do Dejvic. V parčíku na Prašném mostě si povšimněte malého pomníčku. Je to místo posledního boje štábního kapitána Václava Morávka, jednoho z legendární odbojové skupiny Tří králů (Balabán, Mašín, Morávek). Padl zde v boji s gestapem 11.března 1942. Ze stanice Hradčanská zamíříme k dejvické sokolovně. Tato sokolovna má zajímavou historii. Původně to byl činžovní dům s hostincem U krále Jiřího. V sále tohoto hostince cvičili dejvičtí sokolové od roku 1906. V roce 1921 dejvická jednota dům zakoupila a přestavěla na sokolovnu. Vznikl rozsáhlý sál s velkým jevištěm. Plastiku sokola nad průčelím vytvořil akademický sochař Karel Pavlík. Pamětní deska v dejvické sokolovně připomíná 49 obětí okupace, sokolů, kteří za vlast obětovali své životy.

Po skončení války byl VII.všesokolský slet v roce 1920 ještě uspořádán na Letenské pláni. (Letenská pláň byla významná konáním těchto všesokolských sletů: III. roku 1895 – 5000 cvičenců, IV. roku 1901 – 9560 cvičenců, V. roku 1907 – 12900 cvičenců, VI. roku 1912 – 32527 cvičenců a VII. roku 1920 přes 100 tisíc cvičenců.) V té poválečné době se lidé zotavovali z útrap válečných časů a sokolové byli varováni, že slet skončí fiaskem. Pravý opak byl pravdou. Slet byl úspěšný a zaznamenal velký finanční přínos pro Sokol. Z toho byla mimo jiné financována přestavba Tyršova domu. Málokdo ví, že přítomnost Sokolů zabránila bolševickému puči, který byl načasován právě na sletové dny.

Další naše zastavení je v sokolovně  v ulici U Studánky v Praze 7. Holešovicemi procházeli karlínští sokolové na výlet do Tróje a to upoutalo holešovické občany natolik, že se rozhodli ve své obci založit sokolskou jednotu. To se stalo roku 1884. Původně se cvičilo v hostincích, jak bylo tehdy obvyklé. Pro vzrůstající počet cvičenců se rozhodla jednota postavit sokolovnu. K jejímu otevření došlo 9. září 1906. Její novorenesanční budova stojí na rohu ulic U Studánky a Strojnické. Pamětní deska nese jména sokolů umučených v koncentrácích nebo padlých na bojištích 2. světové války.

Ihned po skončení sletu počaly projektové práce na zamýšleném stadionu. Ty byly velice pečlivě provedeny až do těch nejmenších detailů. Náčelnictvo ČOS stanovilo podmínky pro velikost plochy pro veřejná vystoupení. Bylo určeno, že plocha má pojmout 14400 cvičenců cvičících ve 160 zástupech v 90 řadách, při rozestupu 1.80m. Na okrajích plochy se plánovala ještě nářadiště, takže celková plocha pro veřejná vystoupení činila 62 620m2. Aby nedošlo na ploše při dešti k vytvoření jezera, měly plocha sklon do jednoho rohu s převýšením 1m. Podobně byla projektována seřadiště, tribuny, nástupové a odchodové brány na plochu a mnoho dalších detailů.

Nyní se vydáme z levého břehu Vltavy na pravý a zamíříme do ulice Malého, ve které stojí sokolovna karlínského Sokola. Cestou již na pravém břehu procházíme Těšnovem. Zde stálo Denisovo nádraží, které muselo ustoupit dálničnímu průtahu Prahou. Neslo jméno po francouzském historikovi Ernestu Denisovi, pokračovateli díla Palackého. Napsal díla Konec samostatnosti české a Čechy po Bílé hoře. Za 1. světové války podporoval úsilí prof. Masaryka a jeho spolupracovníků E. Beneše a M.R.Štefánika o vytvoření samostatného Československa.

Díky této důkladné projektové přípravě byl stadion vybudován v rekordně krátkém čase. Počátkem února 1926 počaly práce na úpravě terénu a 28. června bylo slavnostní zahájení sletu. Pokračujeme dále k Rošického stadionu, kde budou probíhat vystoupení XIV. všesokolského sletu. Stadion je pojmenován po Evženu Rošickém, běžci na střední tratě. Účastnil se mistrovství Evropy v roce 1934 a

Karlínská sokolovna byla postavena v roce 1887, je tedy druhá v Praze a osmá v celém C

bronzová medaile v oboru architektury akad. architektovi Františku Markovi. V Sokole Královské Vinohrady také působil olympijský vítěz br. Alois Hudec.

sokolském hnutí. Karlínská sokolská jednota byla těžce postižena za okupace. Řada jejích členů byla zapojena do přípravy atentátu na Heydricha. Pamětní deska, umístěná v tělocvičně, nese jména 38 padlých, popravených a umučených bratří a sester. Mezi nimi je také jméno Františka Pecháčka, autora slavné sletové skladby mužů z X.sletu v roce 1938 „Přísaha republice“. Oni svoji přísahu neporušili. Budova sokolovny byla velice poškozená za povodně v roce 2002, ale podařilo se úsilím karlínských sokolů veškeré škody odstranit.

Půjdeme-li do Vršovic, blízko vinohradské vodárny budeme míjet moderní budovu Husova sboru Církve československé. Za Pražského povstání 5. až 9. května 1945 bylo do tohoto kostelíku přestěhováno rozhlasové pracoviště z budovy rozhlasu na Vinohradské třídě, ve které se bojovalo. Vysílání vysílače „Praha na vlně 415 metrů“ pokračovalo z tohoto provizorního studia a každé hlášení bylo zahajováno sokolským pochodem „Lví silou vzletem sokolím“.

Pokračujeme přes Palmovku a dále Zenklovou ulicí k libeňské sokolovně. Ta byla postavena v roce 1910 známým pražským architektem E. Králíčkem. Sokolovna byla v minulých letech celkově opravená. Budova je typickou představitelkou secesní architektury let z přelomu 19. a 20. století... Proto je zařazena mezi památkově chráněné objekty v Praze.

Došli jsme nyní k vršovické sokolovně. Opět se jedná o moderní budovu. Přestože byla vršovická jednota založena v roce 1870, ke stavbě vlastní sokolovny došlo až v letech 1932 – 1933. Po dokončení stavby byli prvními hosty 6. prosince 1933 pražští novináři, kteří ve svých článcích oplývali chválou na moderní koncepci vršovické sokolovny..

Sokolové ve východní oblasti Prahy – Libeň, Karlín, Prosek, Vysočany - pracovali za okupace v odboji. Zúčastnili se s parašutisty jak příprav, tak i provedení atentátu na říšského protektora Heydricha a po provedení atentátu pomáhali parašutisty ukrývat. V kuželníku v sokolovně na Proseku byla ukryta bomba, kterou Kubiš vrhl na auto s Heydrichem. Zradou se jim dostali na stopu a celé sokolské rodiny z těchto jednot byly pozatýkány a 24.10.1942 popraveny v Mauthausenu. Na Tyršově cvičišti je pietně upravené místo s pomníčkem, na kterém jsou jména těchto obětí uvedena. V libeňské sokolovně je deska s jmény obětí a padlých umístěna nad schodištěm před vstupem do tělocvičny.

Na letním cvičišti je pomníček Lumíra Březovského, nejmladšího vojáka české roty Nazdar ve Francii. Přes vrch Bohdalec, respektive přes cvičiště Sokola Michle na Tyršově vrchu, dojdeme do sokolovny Sokola v Michli. Michelská sokolská jednota, založená v roce 1887, dokázala postavit dvě sokolovny a vybudovat krásné letní cvičiště. První sokolovnu otevřeli rok po VII. sletu v roce 1921 v ulici Na Jezerce. V roce 1930 byl založen fond na výstavbu nové sokolovny a byla vypsána soutěž. Vítězně ze soutěže vyšel návrh architekta Jana Zázvorky, autora Památníku národního osvobození na Vítkově. Slavnostní otevření nové sokolovny se konalo 1. ledna 1938. Je to moderně vybudovaná sokolovna s prostorným sálem, jevištěm a kompletním zázemím.

Sokolská jednota na Královských Vinohradech vznikla v únoru 1887. Původně měla cvičiště u vinohradské vodárny, ale v roce 1924 vyměnila toto cvičiště s obcí za pozemky v Riegrových sadech. Bylo přikročeno k projektování stavby sokolovny. Byla vypsána soutěž a z ní vyšel návrh moderní budovy s plaveckým bazénem a s příslušným zázemím. Projektové práce trvaly velice dlouho, protože se jednalo o stavbu v parku a stavba sokolovny a cvičiště vedla k odstranění velkého množství stromů a zeleně. K stavbě bylo přikročeno v roce 1938. Po okupaci a zákazu Sokola byla sokolovna a cvičiště obsazeny vojsky SS a po osvobození v roce 1945 zase našimi zahraničními vojáky. Za projekt vinohradské sokolovny byla udělena na Olympijských hrách v Londýně roku 1948

Od michelské sokolovny je to jen pár kroků do ulice Čapkovy. V této ulici, která nese jméno po svém rodákovi, se narodil 17. června 1876 Jan Čapek. Vyučil se rukavičkářství, ale za prací odešel až na Těšínsko. Tady se vypracoval až na místo důlního dozorce v Orlové. Od svých 15 let byl členem Sokola, nejdříve na Královských Vinohradech. Také na novém působišti se zapojil do sokolské práce a byl zvolen náčelníkem župy Moravskoslezské. Vzhledem ke germanizačnímu tlaku v tomto kraji ( viz Bezručovu báseň Markýz Gero) pracoval také v dalších vzdělávacích spolcích. D

Zítka. Jsou v ní dvě tělocvičny a kompletní zázemí.

V červnu 1915 narukoval do rakouské armády. Zprvu byl na ruské frontě, později na italské. Tam padl do italského zajetí v říjnu 1915. V zajateckém táboře S. Maria Capua Vetere u Neapole se mu podařilo zorganizovat Československý dobrovolnický sbor. Zavedl v něm sokolský řád, členové si tykali, oslovovali se bratře a zdravili sokolským pozdravem Nazdar! Čapek se zastával svých krajanů před šikanou italských důstojníků, od členů vyžadoval pořádek a kázeň. Dne 21. dubna souhlasila italská vláda s vytvořením Československých legií. Dohodu podepsali italský ministerský předseda Vittorio Orlando a Milan Rastislav Štefánik. Legie byly samosprávné jednotky Československé armády pod vrchním italským velením. Před odjezdem na frontu proběhly v táboře 8. až 9. dubna 1918 velké sokolské slavnosti pod názvem Den československé revoluce.

Naše putování zakončíme v sokolovně Sokola Pražského. Budova se nachází na rohu Sokolské a Žitné ulice. Je nejstarší sokolovnou v celé naší vlasti. Na průčelí je deska osvětlující její historii. Byla vybudována v roce 1863 v rekordním čase osmi měsíců. Finančně ji zajišťoval Jindřich Fügner. Na její výstavbu obětoval svoje nemalé jmění. Dvacet let tu bydlel Dr. Miroslav Tyrš. Bohužel byla za minulého režimu necitlivě přestavěna, původní zůstala jen Fügnerova tělocvična. Svého času to byla největší tělocvična na světě. Tato sokolovna je kolébkou celého sokolského hnutí. Zde v Sokolské ulici končí naše dnešní putování Prahou sokolskou a historickou. Možná, že někteří z vás se budou vracet do svých domovů vlakem z Hlavního nádraží. Pozor, ono se vždy nejmenovalo Hlavní a také jím procházely dějiny. V roce 1871 zde bylo vybudováno nádraží Praha císaře Františka Josefa. V letech 1900-1901 bylo přestavěno v secesním slohu do nynější podoby. Po vzniku republiky dostalo nádraží jméno Wilsonovo na památku amerického presidenta Woodrowa Wilsona. Tento americký president byl přítelem prof. Masaryka a má zásluhu na uznání nově vytvořené Československé republiky. Na Wilsonovo nádraží se vrátil do Prahy prezident Masaryk v roce 1918, v roce 1945 z exilu prezident Beneš. Po okupaci za protektorátu, kdy nic nesmělo připomínat naši republiku, byl název změněn na Praha hlavní nádraží. Po osvobození v roce 1945 se na tři roky vrátilo jméno Wilsonovo, ale s nástupem komunistického režimu bylo toto jméno vymazáno a vrátil se protektorátní název Hlavní nádraží. Za návštěvy amerického prezidenta Bushe v listopadu 1990 se dostalo do názvu nádraží opět Wilsonovo jméno.

Jan Čapek byl na své přání zařazen jako vojín k 1. praporu 33. pluku, který byl odvelen na frontu na Piavě. Čapek padl třetí den ofenzívy 17. června v den svých narozenin. Jeho jméno nesla po osvobození Župa moravskoslezská a 34. pěší pluk . V sobotu 12. června 1926 v průběhu VIII.všesokolského sletu byla na rodném domku Jana Čapka odhalena pamětní deska s nápisem: „Jan Čapek vzorný Sokol a organizátor italských legií narodil se v tomto domě 17.VI,1876, padl u Tossalty 17.VI.1918“. Sokolská jednota v Nuslích byla založena roku 1888. Tato sokolská jednota je druhá v Praze, která za poměrně krátkou dobu svého trvání postavila dvě sokolovny. První sokolovnu postavili v letech 1899-1900 v ulici Palackého, nyní Táborské. V roce 1923 sokolovna nepostačovala počtu cvičenců, tak se jednota rozhodla postavit novou budovu. Původní sokolovnu prodali Církvi československé a vystavěli novou prostornou sokolovnu v letech 1924 – 1925 v ulici Na Květnici. V budově je prostorná tělocvična s jevištěm, venkovní cvičiště dovoluje provozovat nejrůznější sporty.

S úctou se musíme obdivovat práci našich otců, dědů a pradědů, kteří za neskonale primitivnějších technických podmínek to všechno dokázali. Byl to výsledek pracovní kázně, výborných organizačních schopností a hlavně zájmu a nadšení pro sokolskou myšlenku všech, kteří se na budování těchto sokolských budov podíleli. Musíme se také s úctou poklonit před památkou všech, kteří obětovali za vlast to nejcennější, svůj život. Podržme v paměti jejich odkaz a předejme ho i našim potomkům.

Za okupace byla sokolovna obsazena wehrmachtem a za pražského povstání probíhaly v blízkosti urputné boje Od nuselské sokolovny zamíříme směrem k Vltavě do vyšehradské sokolovny blízko železničního mostu. Vlastní sokolovna je moderní budova postavená v letech 1866– 1933. Vyšehradští sokolové dokázali ušetřit 1 300 000 Kč, a za tyto peníze postavili sokolovnu. Stavěl ji František Roith, žák Josefa

Ivo Antušek, Otakar Mach 6.6.2006 E

Druhou zajímavou sokolskou památkou na tomto konci Prahy je pomníček br. Karla A na závěr jen krátká zmínka o dvou Vaníčka (10.2.1860 – 24.6.1926) v Divoké dalších zajímavostech ze sokolské Prahy, Šárce (konečná tramvají „Divoká Šárka“). které leží hodně stranou od uváděných tras Lze k němu dojít po žluté značce a o nichž možná ani mnozí pražští z blízkosti konečné a byl libockými Sokoly Sokolové nevědí. zbudován v místech, kde K. Vaníček na První je sokolská mohyla na Bílé Hoře, své procházce Šárkou skonal. upomínající na historickou bitvu na Karel tvoří se svým bratrem Jindřichem tomto území, která měla pro náš národ slavnou dvojici sokolských činovníků, on osudové důsledky. S myšlenkou jako starší byl po smrti otce i vychovatelem připomenout si tuto událost jako porážku Jindry. Zatímco ten se stal slavným a znamenající žalostný konec jedné ze nezapomenutelným náčelníkem ČOS a slavných epoch českého národa přišel v r. pořadatelem slavných sletů i zahraničních 1904 starosta župy Podbělohorské Jan výprav, zasloužil si Karel titul „sokolský Kolátor, který byl zároveň starostou písmák“. Byl propagátorem sokolského Břevnova. Byl založen mohylový odbor slibu i spolkového Sokolského domu, župy, který začal nejrůznějšími cestami kterým se nakonec stal Tyršův dům, byl shromažďovat potřebné finanční otcem sokolského musea jako institutu pro prostředky. I když své návrhy pomníku uchovávání sokolských památek. Svými zpracovali i čeští sochaři a architekti spisy byl svého času jediným z nejvýznamnějších (Sucharda, Bílek, představitelem mravní výchovy v Sokole Gočár), byl nakonec (především (léta 90. v 19. stol.). Do předsednictva ČOS z finančních důvodů) realizován původní vstoupil v r. 1889 a v r. 1902 se ujal vedení záměr br. Kolátora na prostou mohylu prací vzdělavatelských. z tesaného kamene a hlíny. 7.listopadu Alois Soppe 1920 odevzdali Sokolové na veřejné slavnosti svůj pomník národu. Další zajímavé kulturní a jiné V současné době plánuje městská část události, které se uskuteční ve urbanistické řešení celého okolního sletovém týdnu prostoru, které bude výrazně ovlivněné existencí sokolské mohyly. Jako součást programu sletových dní Nejpravděpodobnější cesta k mohyle vede uskuteční kolem břevnovského kláštera, jednoho Sokolská župa Beskydská Jana Čapka z nejvýznamnějších historických míst Sokolská župa Jana Podlipného v Praze. Byl založen Boleslavem II. a sv. Vojtěchem 14. 1. 993, přestavěn Československá obec legionářská Břetislavem I. kolem r. 1040 a znovu raně slavnostní položení věnce u pamětní goticky za opata Bavora z Nečtin kolem r. desky Jana Čapka 1300. Dnešní barokní komplex vznikl na jeho rodném domě v Praze 4-Michli, postupně v letech 1708 - 45 podle projektu ulice Jana Čapka c. 176. Kryštofa Dienzenhofera a jeho syna Kiliána Slavnostní akt se koná Ignáce. Patří k ukázkám českého v pondělí 3.7. v 16,30 hod. vrcholného barokního stavitelství. Je prvním pražským kostelem, kterému papež Pius XII. v roce 1948 propůjčil Výstavy (výběr) čestný titul Basilica minor, který se uděluje Štíty Viléma Heckla - Komorní galerie Josefa Sudka - do 2. 7. pouze chrámům výjimečným. Jan Šibík: Stories - Staroměstská radnice Přímo na Bílé Hoře nelze v bezprostřední - do 6. 7. blízkosti konečné tramvají minout barokní Na čtyřech nohách - Letohrádek královny poutní komplex Panny Marie Vítězné, Anny - do 16. 7. který zde byl církví postaven v letech 1704 Stanislav Tůma: Pražské fragmenty – 1740 rovněž na památku – tentokrát Muzeum hl. m. Prahy - do 31. 7. vítězné bitvy katolických vojsk (jiný úhel Stopy & znamení - Galerie Langhans pohledu na jednu a tutéž událost). do 20. 8. Dodatek

F

Rineke Dijkstra: Portréty - Galerie Rudolfinum - do 27. 8. Zapomenutá Praha - Clam-Gallasův palác - do 31. 8. Psi jsou bez vyznání - České muzeum výtvarných umění - do 3. 9. Art brut - Dům U Kamenného zvonu  10. 9. Němí svědkové vlády Lucemburků Lapidárium - do 30. 9. Krajiny, ptáci a květiny - NG Zbraslav  prodlouženo do 1. 10. Podzemní Praha - štola na Petříně - do 31. 10. (so+ne)

11. 4. - 16. 7. 2006 Na čtyřech nohách - sedací nábytek Pražského hradu

Výstava představí na 180 exponátů převážně z fondu uměleckých sbírek Pražské hradu - židle, pohovky, křesla a trůny; Letohrádek královny Anny. Pořadatel: Správa Pražského hradu, Praha - Hrad, tel.224 372 356 www.hrad.cz

26. 4. - 3. 9. 2006 Secese v Chorvatsku Výstava v prostorách Obecního domu představuje chorvatské umění na přelomu 19. století, od r. 1897 do konce první světové války. Obsáhlý soubor bezmála tisíc exponátů představí malbu, sochařství, grafiku, fotografii a užité umění. Pořadatel: Obecní dům, nám. Republiky 5, Praha 1, tel. 222 002 101 www.obecnidum.cz

Připravuje se Albrecht Dürer: Růžencová slavnost Valdštejnská jízdárna - 21. 6. - 1. 10. Stálé expozice Příběh Pražského hradu - Starý královský palác  Mořský svět - Výstaviště Musaion - národopisná expozice v Letohrádku Kinských Věčné léto v římské vile - Zámek Troja

Pražská turistická informační střediska: Staroměstské nám. 1 - Staroměstská radnice duben - říjen: po - pá 9 - 19, so, ne 9 - 18

Přehled kulturních akcí 2006, konaných po celý rok

Hlavní nádraží - vestibul duben - říjen: po - pá 9 - 19, so, ne 9 - 16 Malostranská mostecká věž duben - říjen: po - ne 10 - 18

Rok s židovskou kulturou - 100 let Židovského muzea v Praze

Poskytujeme turistické informace a zajišťujeme turistické služby:  v e š k e r é informace o P r a z e (kultura, cestovní ruch, orientace po městě, doprava, ubytování a stravování, obchod a služby, příroda, sport, důležité adresy aj.), základní turistické informace o České republice (památky, hrady a zámky, muzea aj.), ubytování Last Minute (středisko ve Staroměstské radnici), vstupenky Ticketpro (kromě střediska na Hlavním nádraží), okružní jízdy Prahou a výlety (Karlštejn, Kutná Hora, Terezín, Karlovy Vary aj.), měsíční přehled kulturních pořadů v Praze (Č, A), základní informační brožury o Praze, velký výběr map Prahy i ČR, turistické průvodce, knihy o Praze v mnoha jazycích, videokazety, CD-romy, DVD o Praze i ČR, jízdenky MHD včetně vícedenních turistických, telefonní karty, pohledy, známky, Prague Card  - čtyřdenní vstupenka do více než 50 památkových objektů Prahy.

Celoroční projekt Židovského muzea v Praze -akce divadel, muzeí, galerií, filmové a hudební přehlídky, jejichž společným jmenovatelem je židovské umění a kultura; akce se uskuteční v Praze i ČR pořadatel: Židovské muzeum v Praze, U Staré školy 1, Praha 1, tel. 221 711 511,

12. 1. - 14. 12. 2006 Mozart Praha 2006 I Praha se připojí k celosvětovým oslavám 250. výročí narození hudebního génia W. A. Mozarta, jehož životní osudy, umělecké inspirace i samotná tvorba jsou neodmyslitelně spojeny také s Prahou. Celoroční projekt bude zahrnovat více než 150 koncertů, operních představení, výstav, filmových projekcí a hudebních festivalů.

16. 3. - 4. 9. 2006 Hudba v Praze 1760 - 1810 Výstava v Českém muzeu hudby se koná v rámci celoroční akce Mozart Praha 2006. Je koncipována jako komplexní pojednání o hudebním životě v Praze mezi lety 1760 - 1810. Představí v Praze žijící skladatele a virtuózy, rovněž připomene významná hudební centra. G

SOKOLSKÝ VZDĚLAVATEL - VĚSTNÍK VZDĚLAVATELSKÉHO SBORU ČOS

PRAHA

Hlavní město České republiky je naší nejvýznamnější městskou památkovou rezervací. Od roku 1992 je historické jádro Prahy o rozloze 866 hektarů zapsáno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. „Praga caput regni“ má Praha vepsáno ve svém znaku. A jistě plným právem. Od svého vzniku hrála vždy důležitou úlohu v dějinách národa, země i Evropy. Od středověku měla pověst jednoho z nejkrásnějších měst na světě a byly jí dávány přívlastky „zlatá“, „stověžatá“, „koruna světa“, „kamenný sen“. Po staletí vzdávaly Praze hold významné osobnosti. Z okouzlení její krásou a výstavností se vyznal W. A. Mozart, L. van Beethoven, G. Apollinaire, P. I. Čajkovskij, F. M. Dostojevskij, A. Rodin, O. Kokoschka i britská královna Alžběta II., papež Jan Pavel II. aj. Rodná Praha se promítla do tvorby Jana Nerudy, Jaroslava Haška, Jaroslava Seiferta, Franze Kafky, Maxe Broda nebo Egona Erwina Kische. Praha představuje jedinečný komplex památek, jemuž vysoko nad městem vévodí Pražský hrad. Je ukázkou všech uměleckých slohů a směrů. Historické jádro města se rozkládá na obou březích řeky Vltavy a tvoří je 6 částí, kdysi samostatných měst, v 18. století sjednocených. Jsou to: Staré Město, Josefov (dochovaná část bývalého Židovského Města - dnes součást Starého Města), Nové Město, Malá Strana, Hradčany a Vyšehrad. Zde je také soustředěno největší množství památkových objektů, muzeí a galerií. Praha je jedním z devíti měst, kterým Evropská unie udělila titul Evropská metropole kultury roku 2000. Nejkrásnější vyhlídky na město: Smetanovo nábřeží - Novotného lávka, věž Staroměstské radnice, Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, Malostranská mostecká věž, věž katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, rampa Pražského hradu na Hradčanském náměstí, Petřínská rozhledna, Letenský park Hanavský pavilon, zvonice chrámu sv. Mikuláše, Televizní vysílač na Žižkově, Vyšehrad. Základní údaje o Praze rozloha: 496 km čtverečních počet obyvatel: 1 181 610 (stav k 31. 12. 2005) zeměpisná poloha: (střed města) 50°05'19" severní šířky a 14°25'17" východní délky Prahou prochází tzv.pražský poledník znázorněný odlišně dlážděnou čarou na Staroměstském nám.poblíž Husova pomníku ( 14°25'17" východní délky ) Čas - středoevropský (GMT + 1), letní čas - středoevropský + 1 (GMT + 2) nadmořská výška: průměrná 235 m (Bílá Hora 381, Děvín 310 m, Petřín 318 m, Vítkov 270 m, Vyšehrad 231 m) podnebí: průměrná roční teplota 9,0°C v letním období - červenec 19,0°C v zimním období - leden -0,9°C hlavní řeka: Vltava protéká Prahou v délce 31 km, v nejširším místě má 330 m, řeka má 9 ostrovů mosty přes Vltavu: po proudu řeky - Závodu míru, Branický, Barrandovský, Železniční, Palackého, Jiráskův, Legií, Karlův, Mánesův, Čechův, Štefánikův, Hlávkův, Negrelliho viadukt, Libeňský, Holešovický železniční, Barikádníků, Holešovický tramvajový, Trojská lávka - celkem 18 mostů Údaje o kulturních zajímavostech i základní údaje o Praze převzaty z internetových stránek Pražské informační služby: www.pis.cz č. 2 / 2006

H

16