ÚTERÝ, 25. ZÁŘÍ 2007

25-09-2007

Debates of the European Parliament

CS

ÚTERÝ, 25. ZÁŘÍ 2007 PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MARTÍNEZ MARTÍNEZ Místopředseda

1. Zahájení zasedání (Zasedání bylo zahájeno v 9:00)

2. Předložení dokumentů: viz zápis 3. Rozhodnutí o naléhavém postupu Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, pokud jde o půdu vyňatou z produkce na rok 2008 (KOM(2007)0523 - C6-0302/2007 - 2007/0194(CNS)) Neil Parish (PPE-DE). – Pane předsedající, včera uspořádal můj výbor mimořádné zasedání, aby prozkoumal návrh Komise a žádost o nakládání s tímto návrhem jako s naléhavým. Můj výbor souhlasil s tím, že by měla být žádost o naléhavý postup schválena. Návrh byl schválen jednomyslně. Komise navrhuje stanovit pro rok 2008 povinné procento pro vynětí půdy z produkce ve výši 0 %. Tento návrh musí být přijat co nejdříve – tedy do konce tohoto měsíce – abychom umožnili zemědělcům rozhodnout se ohledně pěstování plodin na půdách vyňatých z produkce v roce 2008. Dotyčná půda musí být vrácena zpět do výrobního procesu, protože špatná sklizeň v roce 2008 ve spojení s 10 % půdy vyňatými z produkce vystaví vnitřní trh potenciálním závažným rizikům. Trh s obilovinami je na počátku hospodářského roku 2007/08 charakterizován historicky nejvyššími cenami v rámci Společenství i celosvětově. Sklizeň na rok 2007 zůstává pravděpodobně na podobné úrovni jako v předchozím roce, což do konce hospodářského roku 2007/08 povede k dalšímu snižování soukromých zásob obilovin v EU. Předpokládá se, že v celosvětovém měřítku klesnou konečné zásoby v období 2007–2008 na historicky nízkou úroveň, zejména v zemích, jež jsou hlavními vývozci. V této souvislosti by běžná sklizeň na rok 2008 s výnosy odpovídajícími trendům a odchylkou pro vynětí půdy z produkce na rok 2008 v Evropské unii umožnila pouze částečnou obnovu soukromých zásob, takže žádám o naléhavé projednání. (Parlament schválil naléhavý postup)(1)

* * * Martin Schulz (PSE). – (DE) Pane předsedající, chtěl bych se zmínit o včerejším plenárním zasedání a o jednominutových projevech, které byly předneseny na jeho začátku. Během těchto jednominutových projevů došlo k incidentu. Jeden polský poslanec (nevím, do které skupiny patří), kritizoval našeho předsedu způsobem, který je v této sněmovně nepatřičný. Hájil jsem předsedu naší sněmovny tak, jak jsem považoval za nezbytné. Měl jsem dojem, že mnozí kolegové v této sněmovně vidí věci stejně jako já. Následkem toho můj kolega poslanec Markus Ferber později prohodil na moji adresu poznámku, jejímž jádrem bylo to, že si osobuji právo komentovat v této sněmovně všechno, což rozhodně není pravda. Lituji, že nemám právo toto činit, ale vše nekomentuji. Následkem toho jsem urazil pana Ferbera v celkově vypjaté situaci dvěma německými výrazy, které bych zde nerad opakoval a které rovněž nejsou pravdivé. Proto je beru zpět a vyslovuji své politování a byl bych vděčný, kdybyste sdělil mému kolegovi poslanci panu Ferberovi, že by měl moji omluvu přijmout a že jej jinak považuji za velmi zábavného kolegu poslance. (Potlesk) Předsedající. − Pane Schulzi, zahrneme vaše poznámky do zápisu z jednání a vezmeme je na vědomí.

(1)

Více podrobností: viz zápis

1

2

CS


4. Restrukturalizace cukrovarnického průmyslu – Společná organizace trhů v odvětví cukru (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem programu je společná rozprava o - zprávě, kterou vypracovala Katerina Batzeliová za výbor pro zemědělství a rozvoj venkova o restrukturalizaci cukrovarnického průmyslu (KOM(2007)0227 - C6-0176/2007 - 2007/0085(CNS)), a - zprávě, kterou vypracovala Katerina Batzeliová za výbor pro zemědělství a rozvoj venkova o společné organizaci trhů v odvětví cukru (KOM(2007)0227 - C6-0177/2007 - 2007/0086(CNS)). Mariann Fischer Boel, členka komise. − Pane předsedající, dovolte mi, abych nejprve poděkovala paní Batzeliové a členům výboru pro zemědělství a rozvoj venkova za všechnu práci, kterou odvedli na tomto návrhu. Nyní začnu dávat tento návrh do souvislostí. Jak víte, po vcelku slibném prvním roce nesplnil restrukturalizační fond v druhém roce restrukturalizačního období naše očekávání. Jak si možná vzpomínáte, očekávali jsme, že v prvním roce se podniky v rámci kvót vzdají přibližně 1,5 milionu tun a ve druhé roce více než 3 miliony tun. Ve skutečnosti došlo se za první dva roky zřekly celkově pouze 2,2 milionu tun oproti očekávaným 4,5 milionům tun. Jsem stále přesvědčena, že restrukturalizační fond je v podstatě dobrým nástrojem, který by měl být posílen a vylepšen s přihlédnutím ke zkušenostem, které jsme dosud získali. Pokud jde o návrh, který máme projednávat dnes, ráda bych jasně řekla, že nejednáme znovu o cukrovarnické reformě z roku 2005. Vzhledem k nedostatečnému výsledku dosaženému v rámci restrukturalizačního fondu za poslední dva roky jeho fungování je cílem dosáhnout úspěšného působení tohoto fondu v posledních dvou letech jeho existence. Jinak v roce 2010 dojde ke konečnému nevykompenzovanému snížení kvót. Tento návrh se snaží předložit velmi lákavou nabídku těm podnikům a těm pěstitelům, kteří se chtějí vzdát výroby v rámci kvót v hospodářském roce 2008/09, a zároveň v zásadě zachovat beze změny podmínky platné v minulém roce restrukturalizačního období. Poprvé budou moci pěstitelé spustit restrukturalizační proces, avšak pouze do hranice ve výši 10 % kvóty, která danému podniku náleží. Procento restrukturalizační pomoci vyhrazené pro pěstitele bude stanoveno na 10 % a tato platba bude poté doplněna doplňující částkou ve výši 237,5 EUR na tunu kvóty cukru, přičemž v součtu to bude činit 300 EUR na tunu. Myslím, že je to pro pěstitele velmi zajímavá nabídka, a nemyslím, že je zapotřebí zacházet ještě dále. Proto nebudu moci podpořit pozměňovací návrhy ve zprávě o restrukturalizačním fondu, která žádá o změny vyplácených částek, například 6, 7 a 12, nebo změny procenta, které je určeno zemědělcům: konkrétně se jedná o pozměňovací návrh 8. Prvek zpětné platnosti zajistí, že ty podniky a ti pěstitelé cukrové řepy, kteří se již účastní restrukturalizačního programu, nejsou a nebudou kvůli této účasti znevýhodněni. Jak je to požadováno v pozměňovacím návrhu 9, bude v konečném znění výslovně zmíněna oprávněnost nároků výrobců inulinového sirupu a pěstitelů čekanky na platby se zpětnou platností. Navíc podnikům, které budou restrukturalizované v hospodářském nebo pěstitelském roce 2008/09, by mohly být odpuštěny restrukturalizační poplatky uplatňované na množství podle preventivního stažení v roce 2007/08, pokud se příslušným způsobem zřeknou své kvóty. A v neposlední řadě bude další pobídkou pro podniky to, že bude vzata v úvahu jejich individuální restrukturalizační snaha v případě povinného konečného snížení kvót. Aby bylo usnadněno dosažení rovnováhy na trhu během restrukturalizačního období, navrhuje se učinit z preventivního stažení trvalý nástroj, a to nejen na dobu restrukturalizačního období, přesně jak to navrhuje paní Batzeliová ve své zprávě. Předložené návrhy nařízení se snaží vytvořit bezpečné prostředí a odstranit ze systému stávající překážky. Všechna tato zlepšení by měla zajistit úspěšnost fondu ve třetím roce jeho existence, aniž by změnila společnou organizaci trhu pro cukr, které vychází z reformy, na níž jsme se dohodli v roce 2005. Navrhovaná opatření jsou vyvážená tak, aby vytvořila silné pobídky pro všechny strany, které se účastní tohoto restrukturalizačního procesu.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Chci vám poděkovat za vaši dobrou spolupráci, která nám umožňuje dodržet napjatý harmonogram, podle něhož musíme pracovat, a zajistit, aby byl tento mnohem efektivnější systém uplatňován pro hospodářský rok 2008/09. Vím, že tento fond musí být vylepšen, aby naplnil svůj účel, a pokud toto není možné, jsem si zcela jista, že z toho nikdo nevyjde vítězně. Všichni pouze prohrají, a proto jsem velmi vděčná za podporu, s níž jsem se setkala ze strany výboru pro zemědělství a ze strany poslanců. Katerina Batzeli (PSE), zpravodajka. – (EL) Pane předsedající, paní komisařko, dovolte mi nejprve připomenout, že ve svém původním stanovisku ke společné organizace trhu (SOT) v oblasti cukru Evropský parlament uvedl, že návrhy Komise by měly přispět k základní životaschopnosti nového systému a k ochraně pěstitelů cukrové řepy, pracovníků v cukrovarech a v oblasti výroby, kteří budou všichni postiženi zrušením kvót. To byl náš politický úkol a politická dohoda, na jejímž základě jsme dali svůj souhlas Komisi. Konečná rozhodnutí, která Rada přijala v roce 2005 ohledně přezkoumání sektoru cukru, však nemohla tato velká očekávání naplnit. Tento sektor je obzvláště důležitý pro vyrovnávání trhu s kulturními plodinami, dodávky evropského cukru a továrny na biolíh a rovněž pro prosazování nového rámce politik pro pozměnění dalších společných organizací trhu, které jsou přezkoumávány v rámci nové společné zemědělské politiky Zdálo se, že rozhodnutí Rady jsou již od počátku odsouzena ke krátkému životu a k vytlačení na okraj, protože nebyla ničím jiným, než směsicí národních požadavků a složitých mechanismů. Toto rozhodnutí a způsob, jakým je uplatňováno na národní úrovni, vedl k tomu, že dosud nebyla výroba snížena o více než 2,2 miliony tun, zatímco cílem je snížení o přibližně 6 milionů tun do roku 2010. Ráda bych vám připomněla, že za jakékoli snížení výroby po roce 2010 neobdrží produkující regiony, pracovníci a výrobci žádnou kompenzaci z restrukturalizačního fondu, který je financován zcela samostatně. Takovýmito důležitými politickými otázkami jsme se tedy zabývali ve výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, když jsme museli rozhodovat o zprávě, s níž jste seznámeni. Paní komisařko, v zemědělském výboru jsme uskutečnili významná vylepšení pro hladké uplatňování rozhodnutí Společenství na vnitrostátní úrovni. Nesnažili jsme se radikálně pozměnit společnou organizaci trhu s cukrem, což ostatně uvádíte ve své zprávě. Nesnažili jsme navrhnout vícerychlostní přezkum, neboť v mnoha regionech, například v Irsku, již byla výroba cukru částečně snížena nebo zcela zrušena. Kromě toho odhadujeme, že stávající rozpočtové úspory činí přibližně 3 miliony EUR. Pokud nebudou tyto peníze využity, nebudou investovány zpět do tohoto sektoru, nýbrž budou použity k financování jiných projektů nebo budou vyplaceny zpět. A konečně také vzhledem k principu proporcionality a rovnosti ve vztahu k pěstitelům cukrové řepy musíme všichni souhlasit s principem zpětné platnosti navrhovaných opatření, abychom nevytvořili nespravedlivé prostředí pro výrobce, cukrovary a regiony, které již vstoupily do nového systému. Ráda bych také poukázala na to, že nás znepokojuje neúčinnost způsobovaná velkým rozsahem flexibility a subsidiarity členských států. Tato flexibilita se stala neoficiální nacionalizací opatření: členské státy mají volnost uplatňovat novou společnou organizaci trhu, jak se jim zlíbí, a zmírňují tlak, který je na ně vyvíjen kolektivními orgány a regionálními úřady. Způsobem, jakým členské státy zacházejí s koncepcí a politikou flexibility, bychom se měli zabývat v budoucích přezkoumáních, stejně jako otázkou toho, jak má být tato politika uplatňována v rámci rozhodnutí o kontrole. Paní komisařko, musíme nyní přejít od politických otázek k technickým otázkám, které také rozhodnout o průběhu přezkoumání společné organizace trhu. Pokud jde o pozměňovací návrh nařízení č. 318/2006, domníváme se, že je zapotřebí spravedlivějšího uplatňování závěrečných lineárních snižování kvót v roce 2010. Pokud se má za to, že je v roce 2010 nezbytné přímé snížení kvót, náš výbor se domnívá, že toto snížení by mělo být provedeno ve dvou fázích. Během první fáze by mělo být provedeno lineární snížení o 13,5 %. Během druhé fáze by měl být realizován návrh Komise; v souladu s tím by byly ty členské státy a ty podniky, které se zřekly kvót v průběhu restrukturalizačního režimu, zproštěny souvisejícího snížení. Toto zproštění bude v souladu se snahami vynaloženými na národní úrovni. Ráda bych však sdělila Komisi a Radě, která se dnešní rozpravy neúčastní, že musíme pamatovat na snížený příspěvek podniků, které buď dobrovolně snížily své kvóty účastí na restrukturalizačním režimu nebo které se účastnily mechanismu preventivního stažení. Navrhujeme širší a dlouhodobější uplatňování preventivního stažení, což pomůže k hladšímu přizpůsobení sektoru budoucím náročným podmínkám. Protože téma preventivního stažení dosud nebylo v kompromisu na úrovni Rady obsaženo, ráda bych jej zahrnula, pokud s tím, paní komisařko, souhlasíte.

3

4

CS


Pokud jde o pozměňovací návrh nařízení č. 320/2006 o restrukturalizačním režimu, který je v každém případě ústředním aspektem reformy, má zpráva navrhuje: – za prvé, zvýšit paušální částku 237 EUR za tunu, kterou výrobci obdrží, na částku 260 EUR za tunu. Na tomto trváme i přes váš nesouhlas, paní komisařko, protože se domníváme, že je to významnou motivací pro výrobce, aby přešli na koncepci 10% dobrovolného zřeknutí se; – za druhé, zvýšit na 50 % jednorázovou částku kompenzace pro výrobce z restrukturalizační pomoci, která je v současné době stanovena ve výši 10 %. Tento nárůst je politickým závazkem Evropského parlamentu; ukazuje, že by dotace měly být poskytovány hlavně výrobcům. Účel je spíše politický než finanční; – za třetí, kompenzace vyplacená podnikům pro výrobu biolihu by měla být zvýšena ze 35 % na 100 %, neboť podle našeho názoru by měla být zajištěna významná motivace k přispívání do sektoru obnovitelných zdrojů energie; – za čtvrté je zde otázka, která je obzvláště důležitá pro regiony, a sice zachování pomoci pro diverzifikaci v regionech, v nichž byly cukrovary zrušeny: měla by zůstat na úrovni 109,5 EUR za tunu snížení výroby cukru až do období 2009–2010. Paní komisařko, částečně se snažíme zlepšit financování, abychom snížili dopad na regiony a rovněž abychom poskytli další motivující pobídky. Účelem přezkumu není pozměnit některá obecná ustanovení, nýbrž posílit motivační pobídky; – za páté by zřeknutí se 10 % kvót mělo platit v první řadě pro malé nebo méně konkurenceschopné výrobce; – za šesté musí být zvýšena restrukturalizační pomoc za částečné zrušení, a to z 218,75 EUR na 625 EUR pro období 2008–2009. Musím připustit, že stanovisko zpravodajky je při podporování záležitostí tohoto druhu obzvláště významné. Ráda bych jako zpravodajka uvedla, že některé návrhy zemědělského výboru by měly být přezkoumány, aby byla nalezena správná míra. Z tohoto důvodu se domnívám, že bychom měli vzít v úvahu financování z restrukturalizačního fondu a také další financování z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Jako zpravodajka bych proto ráda podpořila pozměňovací návrhy 27 až 30, které zavádějí tři základní principy: – za prvé, zpětnou platnost, protože výrobci, podniky a regiony, které splňovaly požadavky postupně již od počátku nové společné organizace trhu, nemohou být trestány; – za druhé, částka pomoci musí být přiměřená a přijatelná pro všechny strany (a nikoli 625 EUR za jeden rok); – za třetí je důležité zvýšit se zpětnou platností, a to až do konce přechodného období, částku pomoci poskytovanou cukrovarům za částečné zrušení výroby. Závěrem mi dovolte vyslovit varování. Jednání, která Komise vede se zeměmi AKT v rámci dohody o hospodářském partnerství, pokračují. Zdá se, že Komise je připravena zrušit bezpečnostní klauzule co se týče celkového množství cukru, které mohou do Společenství dovézt jednotlivé partnerské země, a klauzuli o minimálně ceně dováženého cukru. Kromě toho se také navrhuje, aby byl přístup na trh Společenství liberalizován pro šestnáct zemí, které podepsaly Protokol o cukru, podobným způsobem. Paní komisařko, domnívám se, že je po nás žádáno, abychom zde zajistili významný kus práce. Takováto rozhodnutí mimo institucionální rámec by neměla být platná: zpochybňovala by politickou a institucionální úlohu, kterou plní Evropský parlament. László Surján (PPE-DE), autor stanoviska rozpočtového výboru. – (HU) Pane předsedající, děkuji vám za možnost promluvit. Rozpočtový výbor tento návrh v zásadě podporuje. Dovolte mi také osobně pogratulovat paní zpravodajce. Za jakýchkoli okolností je velmi obtížným úkolem snažit se přesvědčit pěstitele v určitém sektoru, aby snížili svoji produkci. Ani v očích evropských občanů nás to nestaví do velmi dobrého světla, když podporujeme a financujeme takovouto věc. Nicméně, pokud se stane, že je nezbytné takto zasáhnout, a navíc to nemá větší dopad na celkový rozpočet Evropské unie než současná opatření, pak je na místě, aby to bylo lépe cílené a aby byla určitá kompenzace a podpora věnována těm, kteří skutečně podnikají nějaké kroky v této věci v oblasti výroby, jak je tomu v tomto případě.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Je však velkým problémem, že existují případy, kdy se země již zřekly některých ze svých kvót, a později zjistily, že se předpisy následně změnily. Tato zpráva navrhuje způsoby, jak toto vyřešit, a já žádám Parlament, aby je v této podobě podpořil. Děkuji vám za vaši laskavou pozornost. Albert Deß, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, rád bych zde přednesl stručnou rekapitulaci poslední reformy. Mnozí pěstitelé cukrové řepy se ptají, proč je vůbec zapotřebí reformy této regulace trhu, která obstála ve zkoušce času po celá desetiletí. Existují dva hlavní důvody, proč tato reforma byla a je nezbytná. Za prvé před několika lety bylo rozhodnuto, vzápětí po iniciativě týkající se zbraní, že od roku 2009 může být do Evropy dodáváno z nejchudších zemí vše kromě zbraní. To se týká také odvětví cukru. Druhým důvodem je to, že existuje určité rozhodnutí Světové obchodní organizace a my musíme odstraňovat přebytky. To znamená, že výrobu snížit o více než 6 milionů tun cukru. Paní komisařko, v roce 2005 jsme předložili návrhy Parlamentu a vy jste právě řekla, že restrukturalizační fond nesplnil naše očekávání. Dnes bych zde chtěl říci, že kdyby se Komise a Rada v roce 2005 řídily návrhy Parlamentu pečlivěji, došlo by pravděpodobně k dobrovolnému zřeknutí se větších objemů výroby cukru. Nyní máme možnost provést nápravu tak, aby byly zajištěny lepší motivační pobídky. Já mohu pouze požádat Komisi a Radu, aby se těmito návrhy řídily. Rád bych poděkoval zpravodajce paní Batzeliové za zprávu, kterou předložila. Zemědělský výbor se těmito návrhy z velké části řídil – s malými opravami – a jsem přesvědčen, že pokud se bude Komise těmito návrhy řídit, budou motivační pobídky zvýšeny do takové míry, že dojde k dobrovolnému zřeknutí se mnohem větších objemů výroby cukru. Rád bych uvedl, paní komisařko, že je zde mnoho členů zemědělského výboru, kteří pozorně naslouchají pěstitelům cukrové řepy. Jsem přesvědčen, že pokud budou zde stanovené požadavky splněny, bude tato reforma úspěšná. Csaba Sándor Tabajdi, jménem skupiny PSE. – (HU) Paní Fischer-Boelová, myslím si, že zpráva Kateriny Batzeliové a názor Surjána László jsou technicky solidní a politicky správné. Je důležité obnovit rovnováhu na trhu a my máme ještě stále daleko k tomu, aby se nám podařilo dosáhnout rovnováhy na trhu v roce 2010 co se týče evropské výroby cukru a pěstování cukrové řepy. Nezávidím Komisi ani Parlamentu, protože není snadné vytvořit pořádek a rovnováhu v deformovaném, nadměrně komplikovaném a přehnaně dotovaném systému. Toto odvětví bylo koneckonců milovaným dítětem společné zemědělské politiky v porovnání s jinými, méně zvýhodňovanými odvětvími. Plně souhlasím s tím, že je zapotřebí zajistit vyrovnání. Pokud uskutečníme další 10 % snížení, v systému bude stále nadbytek 2,1 milionu tun, a pokud se nám to nepodaří vyřešit do roku 2010, budeme muset provést další snížení o 14 %. Domnívám se, že je to nespravedlivé – a chtěl bych požádat paní komisařku a Komisi, aby toto pečlivě zvážily – že země, které již provedly velká snížení, zejména Itálie, Portugalsko a Finsko, budou muset provést společně se všemi ostatními další snížení o 10 %. To není spravedlivé. Také souhlasím s tím, že bychom se měli více snažit chránit zájmy malých a středních pěstitelů, protože pravidlo „kdo dřív přijde, ten dřív bere“ je staví do informační nevýhody v porovnání s nadnárodními podniky. V Maďarsku ukončil provoz každý pátý cukrovar. Nejlepší výrobce cukru ukončil činnost, avšak ani výrobce ani pěstitelé z toho nevyšli špatně. Jedinou věcí, která nebyla v dřívějším nařízení dostatečně vyřešena, byla kompenzace pro zaměstnance, myslím kompenzace pro zaměstnance výrobce cukru. Závěrem bych chtěl říci, že si myslím, že je velmi důležité, aby podniky nemusely platit restrukturalizační poplatek, pokud svoji kvótu sníží. V tomto smyslu byl vznesen požadavek. Žádám paní Fischer-Boelovou, aby jej podpořila, neboť by to napomohlo dalšímu snížení a pomohlo by to obnovit rovnováhu na trhu. Znovu bych chtěl zopakovat, že pomoc malým a středním pěstitelům je proto velmi důležitá, neboť má na evropské pěstitele cukrové řepy významný sociální dopad. Děkuji vám za pozornost. Andrzej Tomasz Zapałowski, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, reforma odvětví výroby cukru je ve své stávající podobě nepřijatelná. Zasahuje zejména výrobce řepy a pracovníky cukrovarů. Výjimečná aktivita, kterou projevily evropské koncerny při skupování cukrovarnických podniků ve východní Evropě před jejím přistoupením k EU, vyvolává podezření, že tato reforma byla plánována již tehdy, přičemž majitelům cukrovarů, kteří je budou zavírat, budou vyplaceny v podobě odškodnění obrovské částky. V nových členských státech zemědělci v období po přistoupení investovali velké částky do modernizace svých zemědělských podniků, včetně výroby řepy. O dva roky později se ukázalo, že výroba musí být

5

6

CS


omezena, přičemž hlavními příjemci kompenzace za zrušení výroby cukru budou noví majitelé cukrovarů. Odhaduje se, že jen v Polsku bude zrušeno přibližně deset cukrovarů. Navrhované úpravy, které přidělují vysoké částky z restrukturalizačního fondu pěstitelům, jsou dobré. Avšak jímají mne pochybnosti ohledně podpory výrobců, kteří skupovali v posledních několika letech cukrovary, neboť nemůže tomu být tak, že je kupovali za tím účelem, aby je mohli se ziskem zrušit? Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, paní komisařko, regulace trhu s cukrem není zrovna výkladní skříní Komise a Rady! Pan Deß již řekl, že kdybyste jen trochu více vyslyšeli návrhy Parlamentu, k některým problémům by nedošlo. Když máme nástroj jako je například kvóta, musíme jej používat, a ne jej ohrožovat pro rok 2010, a musíme provádět paušální nebo odstupňované snížení a poskytovat za ně kompenzaci. Váš způsob, kterým to provádíte, tedy prostřednictvím cen, skončil neúspěchem, protože jste pak najednou zvýšili kvótu o milion tun tím, že jste přeměnili cukr C na cukr, na který se vztahují kvóty. Dále financování prostřednictvím spotřebitelů pomocí cen vedlo k tomu, že cukrovarnický průmysl neměl žádný zájem na restrukturalizaci. Vývozní dotace nebyly radikálně sníženy. Toho bylo také zapotřebí. Tyto chyby by měly být konkrétně vyjmenovány a ani nyní nejsou napravovány. Restrukturalizační fond a restrukturalizační pomoc v podstatě představují ukončení. Regiony, odborové svazy i pěstitelé jsou proti nim. Nebyla přijata žádná diverzifikace, jak Parlament požadoval, s cílem ochránit společensko-ekologický rozvoj regionů. Ani všechny tyto chyby nejsou nyní napravovány. Proto léčíme špatné symptomy. Dalším důležitým bodem je to, že nyní chcete omezit restrukturalizační pomoc určenou pro pěstitele na 10 %. Bývalo tomu tak, že země si mohly stanovit vyšší cenu. Předkládáme zde další návrh a já doufám, že tentokrát jej s referenčním nástrojem Parlament přijme, protože sliby, které jste nám dali při posledním hlasování, jste nedodrželi, ale nyní se k nim vracíte. Diamanto Manolakou, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Pane předsedající, nové nařízení pro odvětví cukru přijaté v roce 2006, které je již uplatňováno, je hořkou pilulkou a již si vyžádalo své první oběti. My jsme proti ní samozřejmě hlasovali, a to právem: cukrovary jsou zavírány a mnozí pěstitelé cukrové řepy skončili jako nezaměstnaní. Dostávají nicotné odškodnění, které má umlčet jejich nesouhlas a protesty. V mé zemi, v Řecku, pěstování cukrové řepy dříve zaručovalo, že lidé byli soběstační co se týče cukru; dávalo to mnoha dělníkům a zemědělcům práci a vdechovalo to hospodářský život do zanedbávaných regionů. Dnes jsou dva z pěti cukrovarů zrušené, výroba klesla o 50 %, nezaměstnanost v tomto odvětví stoupla, zemědělci jsou zbídačení a celé regiony byly zdevastovány. Pozměňovací návrhy, které jsou dnes předkládány, si kladou za cíl uplatňování nového nařízení v plném rozsahu. Nemá dojít k žádnému zastavení poklesu výroby, stanovenému na 2,2 miliony tun a plánovanému na 6 milionů tun. To představuje ještě větší dopad, než kterého jsme dosud byli svědky. Vítězně z toho vyjdou potravinářští průmyslníci, kteří budou dovážet levný cukr; prohrají pracovníci cukrovarnického průmyslu, neboť se zavře více cukrovarů a budou vymazány další řady malých a středních pěstitelů cukrové řepy. Nesouhlasíme s tím a budeme hlasovat proti dalším opatřením: urychlují dokončení základní regulace a jsou jen dalším zločinným krokem v tažení proti evropskému cukrovarnickému průmyslu a jeho pracovníkům. Hélène Goudin, jménem skupiny IND/DEM – (SV) Pane předsedající, evropský cukrovarnický průmysl je uměle udržován při životě. Respirátor, kterým je nyní EU, každým rokem vydává miliony eur v podobě přímé pomoci a intervence ve prospěch evropských pěstitelů cukrovarnických plodin. Daňoví poplatníci EU financují zastaralý systém, jehož časy již minuly. Naneštěstí návrhy výboru znamenají vyšší náklady a pomalejší tempo reformy, což je přesný opak přizpůsobení se trhu, což je to, co toto konkurenceneschopné odvětví tolik potřebuje. Zemím mimo EU vyrábějícím cukr musí být poskytnut přístup na vnitřní trh bez omezení. Mezinárodní obchod založený na spravedlivějších podmínkách je prostředkem pro méně rozvinuté země, jak konkurovat na globálním trhu. Liberalizace cukrovarnického průmyslu by také prospěla evropským spotřebitelům. Nemuseli by svými daněmi financovat umělý systém podpory výrobců a navíc by se dočkali nižších cen v obchodech. Prospěch by z toho měl každý.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Jean-Claude Martinez, jménem skupiny ITS. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, společná organizace trhu s cukrem fungovala. Byla levná a umožňovala zemím z oblasti Afriky, Karibiku a Tichomoří přístup na náš trh. Při jednáních Světové obchodní organizace však Thajsko, Austrálie a zejména Brazílie trvaly na cukrovém monopolu. Zároveň nabídl Pascal Lamy, který byl tehdy evropským komisařem pro obchod, aby získal spojence během kola jednání z Dohá, zrušení cel pro 49 nejméně vyvinutých zemí v rámci programu Všechno kromě zbraní. V letech 2009–2010 se Evropa dočká dovozů cukru, který teoreticky pochází z chudých zemí, avšak který byl vyroben v Súdánu nebo jinde za použití kapitálu z Kuvajtu, Saúdské Arábie nebo jiného podobného kapitálu. Evropští pěstitelé řepy a výrobci cukru v nejodlehlejších regionech proto musí být obětováni ve prospěch Brazílie a jiných zemí, proto ona reforma v roce 2006. Totéž platí pro obiloviny a mléko. Brzy to bude platit pro víno. Naši výrobci zmizí, což v Evropě nazýváme „restrukturalizací“. Samozřejmě, platíme pěstitelům obilovin, aby přestali pěstovat své plodiny: nazýváme to „restrukturalizační pomoc“, stejně jako platbu za vynětí půdy z produkce nebo prémie za klučení. Avšak 18 měsíců poté, co byl tento program pomoci zahájen, již nefunguje. Paní komisařko, vy nám zde říkáte ty stejné staré výroky o horách zrní a jezerech mléka. Říkáte, že v letech 2007–2008 bude nadbytek ve výši 4 milionů tun, a proto jsou dnes předkládány dva návrhy na regulaci, abychom se zbavili přebytku, který zřejmě činí téměř 4 miliony tun cukru. Zvyšujeme finanční motivační pobídky a každoroční stahování a další platby a dotace. Samozřejmě, tato pomoc skončí po roce 2010 a naši zemědělci budou zrušeni, stejně jako výrobci ze zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří, nemluvě o dělnících. Jedinými vítězi budou dovozci. Tato maltuziánská politika byla od roku 1993 uplatňována na obiloviny. V devět hodin nám pan Parish řekl, že je nedostatek pšenice, že ceny raketově rostou a že se musíme zřeknout půdy vyňaté z produkce. Takže máme alespoň nějakou naději: v roce 2011 bude přijato nové nařízení, které nám bude říkat, že existuje nedostatek cukru a že musíme znovu začít pěstovat cukrovarnické plodiny! Jana Bobošíková (NI). – (CS) Dámy a pánové, jako poslankyně za Českou republiku, která už svůj trh s cukrem restrukturalizovala, nemohu souhlasit s předkládanými změnami. Jsou nesystémové a nespravedlivé. Jak se ukazuje, reforma nevede k selekci ekonomicky nekonkurenceschopných podniků. Vede k disproporcím, ze kterých profitují výhradně velké evropské cukrovarnické společnosti, ale už vůbec ne spotřebitelé a pěstitelé. Neumím vysvětlit občanům, jak je možné, že řada zemí vůbec neodevzdala své cukerné kvóty nebo jen v malém rozsahu a my ostatní jim nyní máme zaplatit za nedodržení dohod více peněz. Konkrétně: zaprvé zásadně nesouhlasím s navýšením podpory v případě částečné restrukturalizace na úroveň podpory pro plnou restrukturalizaci. Zadruhé navýšení části restrukturalizační podpory z 10 % na 50 % určené pro pěstitele cukrovky a smluvní poskytovatele strojů je naprosto neodůvodněné. Zatřetí nepodporuji zvyšování dodatečné platby pro pěstitele a jakékoliv zvyšování dočasné restrukturalizační částky a rovněž nepodporuji rozšíření dodatečné platby pro dodavatele. Začtvrté za dokonale absurdní považuji návrh, aby demontáž zařízení, která proběhla v loňském roce, byla považována za uskutečněnou v hospodářském roce letošním a letech dalších. Dámy a pánové, za naprosto klíčové naopak považuji, aby bylo zohledněno odevzdávání kvót po celou dobu restrukturalizačního procesu v celkové výši. V žádném případě nepodporuji změnu, podle které by se měly zohlednit pouze kvóty, jichž se podniky vzdaly od hospodářského roku 2008–2009. Domnívám se, že pokud Komise nemá v úmyslu upustit od ryze administrativního a navíc velmi nespravedlivého způsobu řízení cukrové reformy, bude nejlépe prosadit co nejrychlejší zrušení kvót cukru a liberalizovat cukerný trh. Kyösti Virrankoski, jménem skupiny ALDE. – (FI) Pane předsedající, politika EU týkající se cukru je v podivné situaci. Kvóty cukru byly sníženy o 2,2 miliony tun, avšak Komise zároveň prodává miliony tun nových kvót. Čisté snížení tudíž činí pouhý jeden milion tun, zatímco cílem šestinásobek tohoto čísla. Zároveň země s velkými výrobci pouze zvýšily svoji výrobu. Například Německo zvýšilo svoji výrobu z přibližně 240 000 tun za rok a Francie z přibližně 350 000 tun za rok. Výrobu snížily především malé země.

7

8

CS


Z největších zemí snížila svoji výrobu výrazně pouze Itálie. Výsledkem toho je, že svoji výrobu cukru musely snížit malé země a ty země, které jsou na tom hůře z hlediska svých přírodních podmínek. Současně se v restrukturalizačním fondu znovu nahromadilo více než 3 miliardy EUR – tři tisíce milionů EUR – z nichž v současné době zůstává neutracených přibližně asi 2 000 EUR. Tyto peníze pocházejí především od spotřebitelů, protože spotřebitelské ceny klesají pomaleji než výkupní ceny výrobců, a tento rozdíl se nahromadil ve fondu. Na druhé straně pocházejí také od zemědělců, jejichž výkupní ceny, které jim platí výrobci, klesly. Tyto peníze byly a jsou vypláceny především do dotyčného průmyslu, a to v podobě masivních částek kompenzací okolo 730 EUR za tunu, zatímco zároveň pouhých 10 %, maximálně 20 %, je z této hotovosti vynakládáno za změnu průmyslové struktury a na demolici továren. Celá politika v oblasti cukru je varovným příkladem toho, co se může stát, když začneme uplatňovat zemědělskou politiku podle podmínek, které si diktuje daný průmysl. Tomuto průmyslu jsou vypláceny obrovské částky v podobě kompenzací a my za to dostáváme jen velmi málo. Je třeba doufat, že v budoucnu bude zemědělská politika praktikována jako zemědělská, a nikoli jako průmyslová politika. Obzvláštní pozornost bychom měli zaměřit na význam solidarity. Ta by měla být také vzata v úvahu, protože všechny země, včetně těch, které snížily svoji výrobu cukru, stále musí za cukr platit ceny, které jsou vyšší než ceny na globálním trhu, avšak není jim jednoduše dovoleno cukr vyrábět, protože se tak průmysl rozhodl. Stejně tak budeme muset v budoucnu zajistit, abychom nezačali uplatňovat podobný systém v jiných oblastech zemědělské výroby. Neil Parish (PPE-DE). Pane předsedající, musím panu místopředsedovi Frattinimu poděkovat za jeho slova. Rád bych také velice poděkoval panu Deßovi za to, že fungoval pro tuto zprávu jako stínový zpravodaj pro skupinu PPE-DE. Myslím, že to byla Margaret Thatcherová, která jednou řekla „trhům nemůžete vzdorovat“ a problém s celým režimem cukru spočívá v tom, že to je přesně to, o co jsme se celá ta léta snažili. Chválím paní komisařku a její práci, protože stojíme před velmi složitou situací, kterou musíme vyřešit. Musíme vzít více cukru z tohoto systému a musíme zajistit, aby byla Evropa ve výrobě cukru mnohem více konkurenceschopná. Veškerá hnací síla reformy společné zemědělské politiky je nyní napřena k tomu, aby byla poskytována zemědělcům podpora z ekologických důvodů, avšak také velice výrazně k tomu, aby je dotlačila k výrobě pro trh. Myslím, že letošní reforma odvětví cukru bude možná snadnější než v předchozích letech, a to z toho jednoduchého důvodu, že nyní jsme zaznamenali ceny obilí, které jsou třikrát vyšší, než byly v minulém roce. Proto se někteří výrobci cukru možná rozhodnou, že si vezmou peníze poskytnuté v rámci restrukturalizace a že mohou pěstovat obilniny nebo řepku olejku a že se tím mohou dobře živit. Protože ať už uděláme s cukrem cokoli, musíme si být jistí, jak jsem řekl, že postupujeme směrem ke snížení množství produkovaného v Evropě – avšak zároveň musíme zemědělcům umožnit, aby je půda uživila. Rovněž musíme myslet nejen na vyvážení výroby cukru v Evropské unii, avšak také na skutečnost, že zde existují země AKT, z nichž dovážíme cukr. V mé zemi, ve Velké Británii, firma Tate & Lyle dováží více než jeden milion tun cukru. Velmi se snaží zajistit, aby mohla získat přístup k tomuto cukru zároveň s tím, jak snižujeme a reformujeme cukerní pořádek. Rád bych požádal paní komisařku, aby hleděla se soucitem také na argumenty na této straně. María Isabel Salinas García (PSE). – (ES) Pane předsedající, paní komisařko, před téměř dvěma lety byl přijat pro reformu odvětví cukru legislativní balíček s cílem přizpůsobit toto odvětví globalizovanému trhu, který skutečně nechal našim zemědělcům jen málo možností. Jak si dobře pamatujete, paní komisařko, byla to traumatická reforma a bylo obtížné dosáhnout ohledně ní v Parlamentu shody. Nyní se zdá, že cílů týkajících se snižování kvót není dosahováno; proto Komise předkládá tento nový návrh, jehož účelem je napravit situaci, než bude příliš pozdě. Domníváme se, že v zásadě je návrh Komise pozitivní, neboť do určité míry poskytuje zemědělcům příležitost, aby se chopili iniciativy a zřekli se kvót. Domníváme se však rovněž, že v některých aspektech, paní komisařko, je tento návrh nedostatečný a že může v některých zemích, například ve Španělsku, vést k nežádoucím účinkům.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Proto bych ráda zdůraznila dva body, o kterých se domnívám, že jsou velmi důležité. Za prvé bych ráda podtrhla význam pozměňovacích návrhů předložených Socialistickou skupinou a ráda bych poděkovala naší zpravodajce Katerině Batzeliové za její práci týkající se potřeby – v některých případech – rozšířit dodatečnou pomoc za stažení pro zemědělce na hospodářský rok 2009-2010. Domníváme se, že tato změna je životně důležitá, aby toto opatření nezklamalo a aby byla očekávání výrobců naplněna. Za druhé bych ráda upozornila na pozměňovací návrh, který byl přijat ve výboru mým jménem a který se na plenární zasedání dostává jako pozměňovací návrh 11. Týká se toho, že zařízení upravená na výrobu biolihu budou považována za kompletně zdemontovaná. Toto opatření má dvojí účel: na jedné straně podporuje zřeknutí se kvót a poskytuje těmto zařízením cestu na jiné trhy a na straně druhé podporuje sektor biopaliv v době, kdy se tolik hovoří o potřebě zvýšit nabídku. Paní komisařko, tato reforma již byla traumatická pro mnoho zemí, například pro moji zemi; myslím, že by měly být dány k dispozici peníze a příležitosti k udržení příjmů zemědělců, kteří si přejí zřeknout se kvóty, avšak také především pro zemědělce, kteří si přejí pokračovat. Janusz Wojciechowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, reforma trhu s cukrem je jednou z těch reforem, jejichž smysl je velmi obtížné vysvětlit zemědělcům v Evropské unii, včetně zemědělců v mé zemi, v Polsku. Administrativní a finanční tlak na snížení výroby cukru z 18 na 12 milionů tun není přesvědčivě zdůvodňován. Hovoří se zde o potřebě solidarity se zemědělci na jiných kontinentech, přestože je jasné, že tady nejde o jejich zájmy: nejde ani tak o zájmy zemědělců, jako o globální zájmy velkých koncernů. Ve jménu těchto zájmů se Evropská unie pod záštitou po sobě jdoucích „reforem“ postupně zbavuje svého zemědělství a vydává se po velmi nebezpečné cestě vytvoření závislosti na dodávkách potravin zvenčí. Tato politika vede ke ztrátě jistoty dodávek potravin, což je jistota, která má pro budoucí generace velký význam. Obávám, že zanedlouho budou všichni, a nikoli jen zemědělci, litovat těchto nezodpovědných reforem, které dnes probíhají a jejichž škodlivé důsledky všichni brzy poznáme. Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Jak je dobře známo, k této reformě odvětví cukru se stavíme velmi kriticky. Vždy prosazujeme potravinovou samostatnost, a proto si myslíme, že je nepřijatelné, aby musela země jako Portugalsko, jedinou továrnou na cukr v Coruche a jednou malou továrnou v Săo Miguel na Azorských ostrovech, jež stěží pokrývá polovinu spotřeby v zemi, čelit povinnosti snížit svou kvótu cukru vyráběného z cukrové řepy. Je jasné, jaké následky to bude mít: zemědělci a podniky zruší výroby, čímž vytvoří větší nezaměstnanost a nepříznivě ovlivní rozvoj venkovských oblastí. Je proto nezbytné – jak 17. září, když v Portugalsku zasedala Rada ve složení pro zemědělství, tvrdily v ulicích Porta tisíce malých a středních zemědělců – změnit politiku tak, aby byla zohledněna specifická situace v každém členském státě a jeho vlastní potřeby co se týče výroby a spotřeby, a musí se zajistit příjmy zemědělců a rozvoj venkovských oblastí. To paní komisařce znovu navrhujeme. Kathy Sinnott (IND/DEM). – Pane předsedající, než začnu, ráda bych všem připomněla, že toto není otázka řepy nebo obilí. V Irsku byla řepa pěstována v rámci oboustranně prospěšného střídání s pšenicí. Paní komisařko, restrukturalizace odvětví cukru v Irsku byla katastrofa. Společnost Greencore i náš ministr zemědělstvím ji moc nezvládli. Mnozí z občanů v mém volebním obvodu utrpěli újmu a došlo k významným nepříznivým sociálním dopadům, což je důvod, proč to nejmenší, co můžeme udělat, je znovu těmto lidem věnovat pozornost a tyto lidi odškodnit. Naplnění naše naděje na to, že budeme mít racionální průmysl s biopalivy, který by byl začleněn do výroby potravin, spíše než aby výrobě potravin konkuroval, bylo pozdrženo o celá léta, pokud nebyla tato naděje přímo zmařena. Když jsem se obrátila na Komisi a snažila se katastrofu odvrátit, bylo mi řečeno, že plán je již daný a že kdyby se do něj zasahovalo, byť z dobrého důvodu, celá věc by se rozpadla. Avšak nyní ten plán záplatujeme. Není možné v této fázi úprav učinit něco s tou spouští, která byla zanechána v Irsku? Ioannis Gklavakis (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, paní komisařko, paní Batzeliová a pane Deßi, všichni víme, že předkládané pozměňovací návrhy k nařízení o společné organizace trhu s cukrem se snaží učinit účast na cukrovém průmyslu Společenství lákavější v rámci restrukturalizačního režimu tak, aby bylo dosaženo cíle v podobě snížení výrobu cukru ve Společenství. Dovolte mi k tomu pronést tři poznámky. Za prvé: přístup Komise je pozitivní. Zejména to platí pro její návrh poskytnout – dokonce se zpětnou platností – zvýšenou podporu příjemcům, kteří již splnili požadavky nařízení č. 318/2006, a umožnit jim

9

10

CS


získat pocit, že s nimi nebylo nespravedlivě zacházeno přestože k restrukturalizaci tohoto odvětví přispěli jako první. Za druhé se domnívám, že bylo zcela jasně řečeno, že pokud nebude dosaženo žádoucího sníženého objemu výrobu, budou budoucí opatření pro lineární snížení platit pouze pro ty členské státy, které nevynaložily snahu tohoto cíle dosáhnout. Na druhé straně toto nařízení zohlední ty země, které provedly významné snížení a jejichž zbývající průmyslová zařízení nyní dosáhla kritické úrovně. Je to obzvláště důležité pro země jako je ta moje, aby měly jistotu, že toto stanovisko nebude zapomenuto, když budeme projednávat budoucnost společné organizace trhu s cukrem pro období po roce 2010. Za třetí bych se rád zmínil o otázce biolihu. Využijme této příležitosti k tomu, abychom se vážně zabývali možností, že nakonec možná naše nadšení pro biolíh opadne a že mnohé z továren, které jej vyrábí, možná nakonec nebudou životaschopné. Jakou budou mít pak budoucnost pracovníci z tohoto průmyslu a co se stane se zemědělci? Budeme si muset znovu poradit s armádou nezaměstnaných? Gábor Harangozó (PSE). – (HU) Děkuji vám, pane předsedající. Paní komisařko, dámy a pánové, restrukturalizace trhu s cukrem žel nepřinesla výsledky, ve které jsme doufali. Při pozměňování restrukturalizačního plánu je třeba vzít v úvahu, že některé členské státy se již zřekly podstatné části své kvóty. Maďarsko se zřeklo 27 % své kvóty, zatímco průměr pro Evropskou unii jako celek činí pouze 10,5 %. Přimlouvám se proto za to, aby při stanovování konečných snížení kvót byl vzat v úvahu rozsah výroby v každém členském státě. Nebylo by správné, kdyby bylo stejné snížení předepsáno současně pro všechny členské státy Evropské unie, neboť charakteristiky výroby jsou v každé zemi jiné. Navíc změna restrukturalizačního plánu by neměla mít negativní dopad na ty členské státy, které již provedly nadprůměrné snížení kvóty. Z tohoto důvodu nesouhlasím, aby byly při výpočtu poměru kvóty, které se daný stát zřekl, k původní kvótě, sloučeny kvóty pro řepu a izoglukózu. Současně by také měla být poskytnuta maximální částka restrukturalizační pomoci v případech, kdy nejsou zařízení demontována, nýbrž upravena pro alternativní použití jako je například výroba biomasy nebo bio-ethanolu. Děkuji vám za pozornost. Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN). – (PL) Pane předsedající, skutečnost, že v rámci reformy trhu s cukrem klesla v posledních dvou letech nabídka cukru o 0,2 milionu tun, což je množství, které se značně liší od navrhované úrovně, by neměla nikoho překvapit. Polští poslanci Evropského parlamentu tento výsledek předvídali, o čemž svědčí naše projevy jak před výborem pro zemědělství a rozvoj venkova, tak na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Nedosažení zamýšlených cílů ukazuje, že nebyly zajištěny dostatečná motivace a pobídky, včetně příležitostí pro pěstitele řepy, aby se pustili do jiné výroby. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova toto uznal, když mimo jiné navrhl zvýšit částku pomoci vyhrazenou pro pěstitele a subjekty poskytující služby z 10 % na 50 % pomoci přidělené cukrovarnickému průmyslu a zvýšit dodatečnou platbu pro pěstitele na hospodářský rok 2008/09 z částky 237,50 EUR na 260 EUR za tunu kvóty, které se zřekli. Je rovněž třeba poukázat na to, že Komise v současné době neuplatňuje principy reformy, jejímž cílem je zachovat výrobu v nejvíce konkurenceschopných regionech. Tyto navrhované změny nečiní nic v souvislosti s dotyčnými problémy, natož aby je řešily; tyto navrhované změny situaci zhoršují. PŘEDSEDAJÍCÍ: MECHTILD ROTHE Místopředseda Carmen Fraga Estévez (PPE-DE). – (ES) Paní předsedající, děkuji velice paní komisařce za to, že zde je přítomna. Myslím si, že paní komisařka, paní zpravodajka a mnozí z řečníků poukázali na problémy, které existují v souvislosti s realizací reformy odvětví cukru z roku 2005, a na skutečnost, že rušení výroby je poznamenáno prodlevami, které způsobují, že ještě zdaleka nebylo dosaženo cílového snížení o 6 milionů tun, které je obsaženo v plánu této reformy. Proto se domnívám, že všichni vítáme návrh, který Komise nyní předkládá a který dodá nový podnět k rušení výroby. Také toto odvětví, zejména odvětví pěstování řepy, je velmi potěšeno, že je restrukturalizace urychlována, vzhledem k tomu, že – jak také uvedla paní komisařka – jinak dojde v roce 2010 k paušálnímu snížení kvót, za něž nebudou vyplaceny žádné pomocné finanční prostředky jako kompenzace. Myslím, že pozměňovací návrh, který jsem předložila za skupinu Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) a Evropských demokratů je v souladu s touto filosofií a tímto novým návrhem. Mám na mysli

25-09-2007

25-09-2007

CS


pozměňovací návrh 31, který požaduje vypracování zprávy hodnotící reformu a v případě potřeby předložení návrhů na prodloužení existence tohoto pomocného fondu o jeden rok, tedy o hospodářský rok 2010/11. Původně byl tento fond plánován na dobu čtyř let; toto opatření by vykompenzovalo počáteční prodlevu v realizaci této reformy, jak jsem se zmínila. Je to věc, kterou požadují výrobci, a myslím, že by měla být podpořena, zejména vzhledem k tomu, že tento fond je financován výhradně dotyčným sektorem, a proto nemá žádný finanční vliv na rozpočet Společenství. Paní komisařko, žádám, aby tento pozměňovací návrh schválila Komise a samozřejmě také mí kolegové poslanci. Závěrem bych jen ráda poděkovala paní Batzeliové za její práci, její zprávy a za vylepšení, která navrhla s podporou celého výboru pro zemědělství, a za návrh předložený Komisí. Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, není pochyb o tom, že odvětví cukru v Evropské unii, aby si udrželo svoji úspěšnou budoucnost, potřebuje projít dalekosáhlými reformami. Součástí těchto reforem je i nezbytné snižování produkce. Toto snižování by však mělo postihnout především ekonomicky nekonkurenceschopné podniky. Skutečnost bohužel je však často jiná. Například v mé mateřské zemi, České republice, došlo k uzavření nových, výkonných a ekonomicky prosperujících cukrovarů a odevzdání kvót na nadnárodní producenty. Samozřejmě s velmi negativními dopady pro domácí pěstitele a spotřebitele. Chtěl bych proto vyzvat Komisi, aby při nezbytných reformách cukerního pořádku zohledňovala mnohem více než doposud principy ekonomické konkurenceschopnosti a mnohem více než doposud je nutno věnovat pozornost také rozvoji sektoru biopaliv. Zde se podle mého názoru nachází pro pěstitele cukrovky nové možnosti a také se otevírá nová budoucnost. Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). – (PL) Paní předsedající, paní komisařko, reforma trhu s cukrem, která byla zahájena v roce 2005 nedosahuje očekávaných výsledků, navzdory obrovským finančním výdajům. I přes velké finanční motivační pobídky ve výši 730 EUR za tunu snížení výroby cukru klesla výroba cukru ve Společenství jako celku stěží o 1,1 milionu tun, namísto očekávaných 6 milionů. Další soubor změn ve fungování trhu s cukrem, který navrhuje Komise, nejenže situace nezlepšuje, ale dokonce ji zhoršuje, neboť tyto změny nejsou v souladu s hlavním principem této reformy, jinými slovy s udržením výroby cukru v těch nejvíce konkurenceschopných regionech. Podle mne je zapotřebí za prvé vytvořit podmínky pro stabilní rozvoj nejvíce konkurenceschopných výrobců cukru ve Společenství s cílem umožnit výrobě EU konkurovat na stále otevřenějším světovém trhu. Za druhé musíme maximálně využít potenciálu pro vývoz cukru v rámci limitu dohodnutého se Světovou obchodní organizací. A konečně za třetí: pokud tato řešení nepřinesou výrazné zlepšení na trhu s cukrem, bude zapotřebí snížit výrobu, avšak za použití lineárního koeficientu, který je stejný pro všechny členské státy. Vladimír Železný (IND/DEM). – (CS) Vážená paní předsedkyně, jsem poslancem za zemi, která vynalezla kostku cukru. Kvalitní cukr patřil k naší pýše a tuto pýchu nám Evropská unie bezohledně vzala. Pokud by bylo nařízení 320 uplatněno, pak by Česká republika byla kromě jiného potrestána za to, že se chovala korektně vůči zahraničním investorům z původních zemí EU a umožnila jim ovládnout cukrovarnický průmysl v naší zemi. Nařízení je nesystémovým pokusem, který vychází vstříc zájmovým skupinám velkých evropských cukrovarnických společností a ignoruje zájmy tradičních pěstitelských a producentských zemí. Je proto třeba, jak uvádí pozměňovací návrh kolegy Fajmona a dalších, umožnit členským státům vyřadit body a) a b) a ponechat na členské zemi řešení kritické situace, která by vznikla poklesem kvóty o 20 % a více. Jinak hrozí, že se po staletích Česká republika nesmyslně stane dovozcem svého tradičního produktu. Až jednou budou naše vnučky a vnuci shromažďovat důvody, proč má Česká republika vystoupit z Evropské unie, bude cukerná politika a nařízení, o kterých jednáme, na předních místech seznamu. Ville Itälä (PPE-DE). – (FI) Paní předsedající, paní komisařko, chápu velmi dobře, že kvóty cukru musí být dále sníženy a souhlasím s tím. Také chápu, vzhledem k číselným údajům, které máme k dispozici, že předchozí reforma nebyla úspěšná.

11

12

CS


Otázkou však je, jak bude tato budoucí reforma prováděna. Měla by být spravedlivá vůči všem členským státům a pokud to zvážíme z hlediska mé země, Finska, tak například v této zemi byly dva cukrovary a předchozí snížení kvót, v praxi snížení o 40 %, vedlo k ukončení provozu jednoho z nich. Pokud by mělo v rámci této reformy dojít k dalšímu snížení o 13 %, v nejhorším případě by to znamenalo, že veškerá výroba ve Finsku by skončila, protože by musely být zavřeny oba cukrovary. To je zjevně nespravedlivá situace pro finské pěstitele cukrových plodin a pro finský cukrovarnický průmysl. Proto podporuji pozměňovací návrh, který předložil můj kolega pan Fajmon a který uvádí, že tento návrh by se neměl žádným způsobem vztahovat na členské státy, jejichž kvóty již byly sníženy o více než 20 %, pokud se samy tyto státy nerozhodnou jinak. Budu doufat, že paní komisařka také pochopí situaci, v níž se nacházejí malé země. Zatímco zde nyní diskutujeme o tématu snížení pomoci pro jih země podle článku 141 Smlouvy o přistoupení, důvěra venkovské populace v Evropskou unii je velmi slabá. Je zapotřebí určitý záblesk naděje a především to, aby byly tyto reformy provedeny spravedlivě tak, aby bylo vůči všem členským státům jednáno stejným způsobem. Mariann Fischer Boel, členka komise. − − Paní předsedající, za prvé bych chtěla vám všem poděkovat za vaše cenné komentáře. Myslím, že z komentářů, které zde dnes zazněly, vidíme složitost této problematiky. Ráda bych k tomu vyslovila jen několik málo poznámek. Za prvé jsem přesvědčena, že to, co je nyní navrhováno – a co bych označila za velkou mrkev pro dotyčné odvětví – bude fungovat. Tato mrkev je dosti lákavá, protože nyní dáváme zemědělcům možnost obdržet 10 % restrukturalizačního fondu a restrukturalizační fond pro rok 2008/09 činí 625 EUR. Tedy 62,5 EUR plus doplnění, které platíme z restrukturalizačních peněz – 237,5 EUR – je celkem 300 EUR za tunu, které zemědělci posílají zpět Komisi. Za nejdůležitější považuji to, že zemědělci mohou poprvé spustit restrukturalizační fond. To dříve nebylo možné. Dříve to byl pouze průmysl. Nyní mohou zemědělci říci: „Chci odejít a chci svých 300 EUR za tunu a k tomu dostanu navíc kompenzaci za snížení cen“. A to není jednorázová platba: to pokračuje. Naprosto souhlasím s panem Parishem. Myslím, že alternativa k výrobě cukrové řepy je nyní mnohem atraktivnější, než byla v posledních desetiletích, vzhledem k cenám obilí a cenám řepky olejky. Proto předpokládám, že zemědělci provedou své výpočty a podívají se na výnosnost toho nejlákavějšího způsobu, jak si zařídit svoji budoucí výrobu. Když jsem prve mluvila, zmínila jsem zpětnou platnost. Zpětná platnost je zde proto, aby ti, kteří plnili již od samého počátku, nebyli trestáni; obdrží kompenzaci. Je to pro pěstitele řepy, pro výrobce inulinového sirupu a pro pěstitele čekanky. Není tedy žádný rozdíl mezi různými druhy řepné výroby. Takže jsem si jista a jsem velmi vděčná za rychlou reakci Parlamentu, která nám, jak doufám, umožní nalézt zítra v Radě politickou dohodu, abychom mohli vyslat jasný signál odvětví, pěstitelům řepy, aby mohli začít plánovat svojí příští pěstitelskou sezonu. Jsem si zcela jistá, že toto bude prospěšné pro celý sektor, protože – jak zde již bylo dnes také zmíněno – alternativou k nevyužití této možnosti bude lineární snížení bez kompenzace. Takže jsem si dosti jistá, že na různých statcích a v oblastech, kde toto může být lákavé, bude provedena spousta výpočtů a bude dosaženo snížení o takový počet tun, jak to potřebujeme pro dosažení rovnováhy v našem odvětví cukru. Ještě jednou vám velice děkuji – zejména zpravodajce paní Batzeliové – za veškerou práci, kterou jste odvedli na této obtížné záležitosti. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat zítra. Písemná prohlášení (článek 142) Béla Glattfelder (PPE-DE), písemně. – (HU) Paní předsedající, v rámci svého současného přezkoumávání reforem odvětví cukru Evropská komise požaduje po evropských zemědělcích a po evropském cukrovarnickém průmyslu, aby podstoupili ještě další nepřiměřené oběti ve jménu obnovení rovnováhy na trhu s cukrem. Ve svém stanovisku ke zprávě Evropského parlamentu, jejíž návrh byl vypracován před určitou dobou za výbor pro mezinárodní obchod, jsem poukázal na to, že nebude možné dosáhnout žádoucí rovnováhy na evropském trhu s cukrem, dokud nebude existovat legislativa umožňující účinnou ochranu před dovozy. Ve své zprávě Evropský parlament také předložil návrhy Evropské komisi a Radě ministrů

25-09-2007

25-09-2007

CS


zemědělství, aby byly omezeny dovozy cukru ze třetích zemí. Nakonec zákonodárce tyto návrhy do závěrečného dokumentu nezačlenil. Souhlasím s předloženým pozměňovacím návrhem k současnému návrhu, který navrhuje, aby ty členské státy, které se již zřekly nejméně 20 % své kvóty, nemusely provádět další snížení kvót. To by bylo spravedlivé a fér vůči zemím, které již vynaložily vážnou snahu realizovat reformy v odvětví cukru. Zároveň se však domnívám, že je důležité, aby přezkoumání reforem v sektoru cukru rovněž zahrnovalo opatření, která zvýší konkurenceschopnost cukrovarnického průmyslu. S touto myšlenkou jsem předložil pozměňující návrh poskytující členským státům volnost se rozhodnout, zda zřeknutí se práva na přepravu řepy umožní nejprve menším, méně konkurenceschopným pěstitelům cukrové řepy. To je významná výhoda pro menší, hůře informované pěstitele, avšak současně to pomůže evropskému cukrovarnickému průmyslu, aby se také zvýšila jeho mezinárodní konkurenceschopnost. Mairead McGuinness (PPE-DE), písemně. – Je politováníhodné, že se Komise vrátila v tak krátké době s druhým balíčkem pro restrukturalizaci odvětví cukru, aby o něm Parlament hlasoval. Původní balíček způsobil zánik irského cukrovarnického průmyslu k újmě Irska, zemědělců a pěstitelů. Naneštěstí balíček kompenzací se dodnes nedostal v plném rozsahu dolů až na úroveň zemědělců nebo dodavatelů. Nesouhlasím se snahou Komise omezit v současném balíčku kompenzace vyplácené pěstitelům a dodavatelům na pouhých 10 % – přidělit zbývajících 90 % zpracovatelům se mi zdá být nepřiměřené. V původním plánu restrukturalizace bylo pěstitelům a dodavatelům přiděleno minimálně 10 %, přičemž členským státům byla poskytnuta možnost rozhodnout se o přesném podílu, avšak tímto balíčkem Komise velmi pevně stanoví, jak by měla být kompenzace přidělena. Je jasné, že pro dosažení cílů Komise je zapotřebí vyšších objemů restrukturalizační pomoci. Vítám, že bude zvýšený objem restrukturalizační pomoci vyplacen těm, kteří již výrobu řepy ukončili. Ráda bych naléhavě vyzvala k tomu, aby byly kompenzační částky splatné irským zemědělcům a dodavatelům naléhavě vyplaceny – tato sága již pokračuje příliš dlouho. Witold Tomczak (IND/DEM), písemně. – (PL) Pane předsedající, pravidla společné zemědělské politiky jsou na mnoha trzích tohoto průmyslového odvětví již určitou dobu flagrantně porušována. Trh s cukrem je toho jen dalším hanebným příkladem. Reforma tohoto trhu, přijatá před stěží dvěma roky, obsahovala nespravedlivá řešení pro nové členské státy, neboť zvýhodňovala několik málo starých členských států, které vyrábějí nadbytky v takzvaných B kvótách, které jsou pro daňového poplatníka nákladné. Jedním z cílů této reformy bylo zlepšit v tomto odvětví konkurenceschopnost. Ti, kteří měli zůstat na trhu, byli ti, kteří jsou nejvíce konkurenceschopní. Změna, která je nyní navrhována, je zaměřena na potrestání těch, kteří jsou nejvíce konkurenceschopní. Toho přece bude dosaženo zavedením nových faktorů a zvýšené kompenzace se zpětnou platností. Lze v tom, co se zde děje, nalézt nějakou logiku? Když jsou ohroženy zájmy staré EU, na principy se zapomíná. Solidarita nebo rovná šance konkurovat již neznamená nic. To platí pro celé zemědělské odvětví, v němž bohatší země dostávají větší dotace. Všechny snahy odstranit diskriminaci chudších nových členských států narážejí na odzbrojující upřímnost zástupců starších států – máte pravdu, říkají, ale my Pandořinu skříňku nebudeme otevírat. Avšak nyní, v souvislosti s odvětvím cukru, může být mechanismus, který byl schválen poměrně nedávno, změněn! Jen proto, že se dotýká zájmů starších členských států a velkých koncernů.

5. Nebezpečné hračky vyrobené v Číně (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem programu je prohlášení Komise o nebezpečných hračkách vyrobených v Číně. Promluví dva komisaři. Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Paní komisařko, dámy a pánové, hračky nejsou jako jakýkoli jiný výrobek. Jsou určeny té nejzranitelnější skupině spotřebitelů ze všech a je proto naprosto jasné, že pro hračky, kde jde o bezpečnost dětí, musíme mít ty největší nároky. Byla zde zmíněna celá řada velmi závažných

13

14

CS


otázek v souvislosti s posledními akcemi pro stažení výrobků jednoho amerického výrobce, který ze své vlastní iniciativy stáhl vadné výrobky z trhu. Nejprve bych chtěl říci, že oba tyto případy se týkají výrobků, které nejsou licencovány podle evropských právních předpisů pro evropský trh. Hračky s olovnatou barvou jsou v Evropě samozřejmě již dlouho zakázány, na rozdíl od Spojených států amerických. Hračky s magnetickými součástkami nebo jinými nebezpečnými součástkami, které by se mohly uvolnit, jsou samozřejmě v Evropě také již dlouho zakázané. Nejde zde tedy o problém rozhodného práva (i když později se k rozhodnému právu dostanu, neboť je to oblast, v níž musí být provedeny změny), nýbrž jde o problém týkající se uplatňování a dodržování rozhodného práva. Výrobky, se kterými přicházíme každý den do styku, nemohou být na sto procent bezpečné. Ani ten nejlepší zákonodárce na světě nemůže zaručit, že ve výrobě nedojde k žádným závadám. Ani ten nejlepší zákonodárce na světě nemůže zaručit, že dodavatelské řetězce, které jsou nyní organizovány na globálním základě, nenarazí v kteroukoli chvíli na nějaký problém. A rovněž ani nejlepší zákonodárce na světě nemůže zabránit obchodování prováděnému se zločinnými nebo podvodnými úmysly. Rád bych vám připomněl případ, kdy v Řecku zemřely tři osoby po použitý vadné napařovací žehličky. Tato žehlička nejenže měla evropské označení CE, nýbrž také měla specifický německý symbol bezpečnosti. Nicméně tento spotřebič nebyl bezpečný, pravděpodobně proto, že byl padělaný. Žádný zákonodárce na světě nemůže udělat nic pro to, aby tomuto zabránil. To je odpovědnost výrobce a odpovědnost těch, kteří musí zajišťovat, aby výrobci dodržovali existující předpisy. Existují zde orgány členských států pro dohled nad trhem. Neexistuje žádný systém pro dohled nad evropským trhem. Toto spadá výhradně do odpovědnosti členských států. Rád bych poukázal na to, že ve skutečnosti se zde potýkáme s problémem, který je velmi těsně spojen s ekonomickou globalizací. Dnes to znamená, že se musíme zabývat celosvětovými dodavatelskými řetězci. Musíme se zabývat společnostmi, které provozují svoji činnost pod tlakem na snižování nákladů, což znamená, že také na své dodavatele neustále vyvíjejí tlak na snižování nákladů, čímž přispívají k neustálému snižování cen. Existuje velmi velké riziko, že v určitém okamžiku bude tento tlak na snižování nákladů vyvíjen na úkor bezpečnosti. Proto neustále opakujeme, že čím mezinárodnější a rozsáhlejší je řetězec dodavatelů, tím větší je povinnost firem zajistit, aby byly stávající předpisy dodržovány v každé jednotlivé fázi dodavatelského řetězce. Tak tomu například nebylo v případě olovnaté barvy na hračkách vyrobených americkým výrobcem. Čínský dodavatel zde dodal barvu, která neměla být dodána. To je pravdivé jádro tohoto případu. Prvořadá je odpovědnost firem. Firmy nesou odpovědnost za to, aby byl jejich výrobek v souladu s aktuálními evropskými předpisy. Pak přichází na řadu odpovědnost členských států. Musí zajistit, aby fungoval dohled nad trhem. A pak je to na evropských zákonodárcích. My musíme zajistit, aby byla naše legislativa aktuální a aby byla možná rizika včas rozpoznána a zohledněna v právních předpisech. Proto Komise zahájila před více než dvěma lety důkladné přezkoumání stávající směrnice o bezpečnosti hraček. Směrnice o bezpečnosti hraček je jednou z nejstarších směrnic vycházejících z „nového přístupu“ Je jasné, že trh s hračkami se v posledních 20 letech dramaticky změnil, a tato nová směrnice se proto bude zabývat celou řadou nedávno rozpoznaných rizik a nebezpečí a velmi přísnými předpisy – například o používání chemických látek v hračkách – zajistí, aby bylo nebezpečím zabráněno. Tato směrnice bude zákonodárnému sboru předložena do konce tohoto roku. Na počátku tohoto roku jsme vám již předložili celý balíček opatření pro posílení dohledu nad trhem pro lepší ochranu označení CE. Dovolte mi v této chvíli říci něco o označení CE. Označení CE znamená, že výrobce (ať už evropský výrobce nebo výrobce mimo Evropu, který chce prodávat v Evropě) poskytuje absolutní záruku, že jeho výrobek je v plném souladu s předpisy platnými v Evropě. Toto výrobce zaručuje označením CE. Takový je význam označení CE. V celé řadě případů není výrobci dovoleno používat symbol CE na základě jeho samostatného prohlášení a jeho vlastních důkazů, nýbrž výrobek musí být certifikován třetím orgánem, zejména tehdy, když mohou být uživatelé ohroženi nesprávným fungováním výrobku. Certifikace třetím orgánem je nyní ve všech takovýchto případech povinná. Způsob, jakým fungují tyto orgány, jež nazýváme orgány pro posouzení shody, lze výrazně zlepšit. Předložili jsme příslušné návrhy, které máte jako evropští zákonodárci k dispozici. V souvislosti s hračkami je nyní zapotřebí rozhodnout o otázce, která je pro Komisi a pro vás jako zákonodárný sbor velmi obtížná: chceme přistoupit k tomu, že budeme nechávat každou jednotlivou hračku přicházející

25-09-2007

25-09-2007

CS


na trh certifikovat třetím orgánem, nebo to chceme ponechat tak, že výrobci poskytnou záruku za použití označení CE a tím také přijmou odpovědnost – k čemuž musím také dodat, že výrobci musí být schopni kdykoli prokázat a předložit kompletní dokumentaci podle dnes platných předpisů, že používají označení CE v souladu se zákonem? Nebo chceme třeba jít třetí cestou a stanovit určité typy hraček v nové směrnici o bezpečnosti hraček, pro něž určíme povinnou certifikaci třetím orgánem? Nechci skrývat, že k posledně zmíněnému řešení chovám velké sympatie. Rád bych vám představil příklad: co děláme se všemi hračkami, které obsahují čipy? Když je děti strčí do pusy, jsou čipy nebezpečným předmětem. Musí proto existovat záruka, že tyto díly hraček nemohou za žádných okolností představovat pro děti hrozbu. Pokud nechceme dětem vzít elektronické hry Game Boys – a nemyslím si, že by to měl někdo v úmyslu – je pak jedinou možností v této chvíli zavést povinnou certifikaci třetím orgánem. Myšlenky Komise se ubírají tímto směrem a já rovněž očekávám, že z této debaty získám dojem o tom, jak o této problematice smýšlí Parlament. Posledním bodem, kterých bych chtěl zmínit je žádost adresovaná výrobcům a spotřebitelským organizacím. Výrobci si musí být vědomi skutečnosti, že tlak na snižování nákladů, jakkoli je velký, je nezbavuje odpovědnosti za kompletní kontrolu každé jednotlivé části jejich výrobního procesu a jejich dodavatelského řetězce. Čím mezinárodnější se výroba a dodavatelské řetězce stávají, tím větší je odpovědnost firem působících na trhu. Dále bych chtěl říci, že spotřebitelské organizace by vykonaly velký čin, kdyby vytvořily povědomí o tom, že levné není vždy totéž jako dobré. To není jen otázka bezpečnosti, ale také kvality, protože jak často jste byli svědky toho – i s hračkami, které si dítě rozbalí pod vánočním stromkem –, jak si dítě s hračkou pohraje jen jednou, než se rozbije. Hračka byla sice levná, ale nebyla dobrá! Levné neznamená vždy dobré a rovněž tak levné neznamená vždy bezpečné. To znamená, že spotřebitel si musí uvědomovat, že cena výrobku má přímý vliv na kvalitu a bezpečnost výrobku. V souvislosti s ideologií nízkých cen, která se šíří přinejmenším v některých členských státech, je toto téma, které mne stále více znepokojuje. Závěrem chci říci, že evropské zákony jsou dnes v každém případě lepší, než zákony, které spatřujeme v jiných částech světa, a že mohou být zlepšeny a jsou zlepšovány a že pokud jde o hračky, jsou a musí být uplatňovány ty nejpřísnější požadavky. Meglena Kuneva, členka Komise. − − Paní předsedající, je to pro mne opravdu čest a potěšení stát zde s místopředsedou Verheugenem a hovořit k Parlamentu o kriticky důležité problematice nebezpečných výrobků a bezpečnosti výrobků. Jak vidíte, Komise je v řešení této otázky zajedno a ráda vám poskytne své stanovisko ze dvou vzájemně se doplňujících úhlů pohledu. Naše otevřená společnost a naše otevřená ekonomika nabízí občanům možnosti výběru, které by byly před pouhou jednou generací finančně nedostupné a/nebo nepředstavitelné. To je velký pokrok, avšak s ním přichází také určitá výzva, jak jsme zaznamenali v posledních měsících. Narážím samozřejmě na obavy o bezpečnost výrobků a zejména o bezpečnost dětských hraček. Občané potřebují vědět, že jejich bezpečnost je podepřena solidními předpisy, efektivními a energickými orgány a odpovědným podnikáním. Zahájím toto stručné exposé několika slovy o zákonech a jejich vynucování, protože to je kriticky důležité. Jsem přesvědčena, že současný rámec právní úpravy pro bezpečnost spotřebitelských výrobků v EU je v zásadě solidní a bude ještě posílen projednávaným návrhem Komise o směrnicích nového přístupu. Narážím konkrétně na směrnici o obecné bezpečnosti výrobků s jejím systémem RAPEX založeným v zásadě na solidním rámci. Již máme právní rámec pro to, jak se vypořádat s nebezpečnými výrobky vyrobenými v Číně nebo kdekoli jinde. Úkol zajištění vnitřního trhu s bezpečným zbožím spočívá především v účinném vynucování současného právního rámce a pokud si zmíněnou směrnici znovu pozorně přečteme, tato vynucovací pravomoc náleží členským státům. Orgány členských států pro dohled nad trhem a celní kontroly mají za povinnost zajišťovat, aby nebyly na trh uvedeny nebezpečné výrobky nebo aby byly staženy z obchodů nebo od zákazníků. Členské státy musí mít v platnosti účinné, přiměřené a odrazující tresty za porušení předpisů a v článku 7 směrnice o obecné bezpečnosti výrobků se píše, že tuto odpovědnost mají skutečně členské státy. Samozřejmě vynucování státními orgány je pouze doplňkem k tomu, že podniky mají respektovat své zákonné a etické povinnost, jak před několika minutami uvedl pan komisař Verheugen. Je povinností výrobců, dovozců a distributorů zajistit, aby na trh dávali pouze bezpečné výrobky a aby přijali potřebná opatření v případech, kdy se dozvědí o riziku pro bezpečnost spotřebitelů.

15

16

CS


Jen několik slov o nedávných případech stažení výrobků, což je samozřejmě předmětem našeho velkého zájmu. V souvislosti s otázkou těchto nedávných případů stažení nebezpečných výrobků by byla Komise více znepokojena tichem než aktivitou a transparentnost budí důvěru. Proto mohu jen vyzvat národní orgány, aby posílily svůj dohled a informovaly Komisi o nebezpečném zboží a nemlčely z toho či onoho důvodu, například z toho důvodu, že nechtějí obtěžovat lidi před Vánocemi nebo že se snaží problém vyřešit v tichosti. Určité otázky samozřejmě zůstávají. Oznamují provozovatelé problémy dostatečně rychle a jsou jejich interní audity bez poskvrnky? Jak můžeme zajistit dřívější a účinnější zásah ze strany orgánů pro dohled nad trhem a lepší kontrolu nad stahováním výrobků? Nicméně nedávné případy stažení výroků ukázaly, že lze provést zlepšení a že by zlepšení měla být provedena v celém dodavatelském řetězci pro dodávání výrobků, což mimo jiné zahrnuje projektování výrobků, subjekty zajišťující řízení dodavatelů, dále kontroly výrobního procesu a testování hotových výrobků. Ráda bych chvíli pohovořila o vztazích s Čínou a Spojenými státy. Komise také pochybuje o tom, zda Čína podniká dostatečné kroky. Během mé nedávné návštěvy v Číně bylo mým hlavním poselstvím to, že Evropa nečiní a nebude činit kompromisy v oblasti bezpečnosti spotřebitelů. Toto jsem zdůraznila a získala závazek čínských představitelů ohledně konkrétních cílů pro dosažení pokroku. Ze strany trhu neexistují žádný argument, který by mohl být pádnější než bezpečnost výrobků a bezpečnost lidských životů. Jsem připravena je pokárat, pokud nesplní své sliby. V říjnu očekávám zprávu od čínských úřadů a skutečně činím všechno možné, abych je ujistila, že nebudu váhat podniknout příslušná opatření, pokud nesplní své sliby. Konstruktivní spolupráce s Čínou již přinesla výsledky – zrušené vývozní licence na určité podřadné výrobky. Musím říci, že jsem strávila v Číně čtyři dny a během těchto čtyř dní došlo k odebrání licencí dvou největších výrobců hraček. To staví Evropu se značným náskokem před ostatní rozvinuté země, které se potýkají s podobnými otázkami. Jak víte, 16. září pracovní skupina zřízená prezidentem USA, vydala zprávu s velmi podobnými opatřeními, jako jsou ta, která Evropa již podnikla, aby zajistila bezpečnost a nezávadnost zboží. Rovněž jsme v kontaktu s úřady USA pro bezpečnost spotřebitelských výrobků a s tvůrci politik za účelem vzájemného posilování našich poselství, která dáváme čínské vládě. Již jsem hovořila s předsedkyní výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, paní McCarthyovou, o výsledcích jejich návštěvy ve Spojených státech. Příští týden, až budu v USA, zjistím, jak bychom mohli spolupracovat. Účelem je dát Číňanům naprosto jasný signál. Dostatečné záruky bezpečnosti nebudou fungovat jako vyjednávací argument při vztazích s tím či oním hospodářským blokem; jsou bezpodmínečně nutné pro přístup k oběma blokům. Ráda bych uzavřela svůj projev tím, jaké další kroky plánujeme. Komise je pevně rozhodnuta vynaložit veškerou snahu, aby zajistila, že hračky prodávané pro vánoční sezónu nezpůsobí nepříjemná překvapení, a toto odhodlání je velmi jasné. Možná potřebujeme jakousi vánoční smlouvu s výrobci, s dovozci, se všemi úřady v členských státech, které by měly zajistit energické uplatňování předpisů, a se spotřebitelskými organizacemi. Komise bude Parlament pravidelně informovat o vývoji, zejména o ukončení inventury mapující silné a slabé stránky současného mechanismu pro zajišťování bezpečnosti spotřebitelských výrobků v polovině listopadu a po nadcházejícím summitu EU-Čína na konci listopadu. Na počátku příštího měsíce, třetího, se bude v Bruselu konat setkání všech národních orgánů, na kterém porovnáme své názory na to, jak jsou všude uplatňovány směrnice o bezpečnosti. Již jsme měli rozsáhlé rozhovory se všemi výrobci hraček, včetně společnosti Mattel, ohledně sdílení postupů. Jak jsem nedávno informovala výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, není doba vhodná pro unáhlené reakce. Společně s místopředsedou Verheugenem a celou řadou kolegů komisařů zajistíme potřebnou, přiměřenou a vhodnou reakci na problémy, které se vynořily v souvislosti s důvěrou veřejnosti ve správu globální bezpečnosti výrobků. Přestože pan komisař Verheugen podal ve svém exposé vcelku vyčerpávající vysvětlení, dovolte mi říci, že co se týče přepracování takzvaného balíčku pro nový přístup, vynaložení obzvláštní péče o zdraví a bezpečnost evropských občanů vyžaduje, abychom zachovali specifický a úspěšný systém zřízený směrnicí o obecné bezpečnosti výrobků. Do konce tohoto roku vypracujeme první ze zpráv, které jsme povinni vypracovávat podle této směrnice každé tři roky, a uvidíte, že tento mechanismus je skutečně účinný a založený na společenství, solidaritě a proporcionalitě. Jsem rovněž přesvědčena o vašem názoru co se týče požadavku, aby byla bezpečnost upřednostněna před paušálním zefektivňováním a aby byl příznivě posouzen návrh nařízení tak, jak jej původně navrhovala Komise. Také musíme pamatovat na to, že se to nestalo poprvé. Když to porovnáte s tím, jaké všechny nepříjemné události jsme zažili a zažíváme a jaké se dějí na trhu co se týče bezpečnosti potravin, můžeme opravdu vylepšit naše institucionální srovnání a vynaložit maximální snahu v oblasti bezpečnosti výrobků, protože v tomto globalizovaném světě nemůžeme být jen ostrov. Musíme uplatňovat naši kontrolu a ujišťovat

25-09-2007

25-09-2007

CS


evropské občany, že pozornost ze strany orgánů Společenství je všude stejná a doplňuje snahy členských států. Malcolm Harbour, jménem skupiny PPE-DE. – Paní předsedající, existuje jedno japonské přísloví (a kvůli souvislostem této otázky zdůrazňuji, že je japonské, a nikoli čínské): „Problém je hora pokladů“. Myslím, že problém společnosti Mattel opravdu způsobil zaměření pozornosti na důležitou práci, kterou v této sněmovně vykonáváme, zejména mí kolegové z výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, v oblasti, která je tradičně považována za poněkud suchopárnou, a sice v oblasti týkající se regulace výrobků, dohledu nad trhem a hodnocením shody. Tak nyní veřejnost ví, proč je to důležité, a doufám, že se na to bude nadále zaměřovat. Chci poděkovat oběma členům Komise za to, že sem dnes přišli, avšak rád bych jim případně nejprve připomenul, že byl položen ústní dotaz, který myslím očekávali, a odpověděli na většinu našich otázek, avšak také se myslím, že jsme před nimi trochu napřed. Zítra se seznámíte s usnesením, o kterém budeme hlasovat, což vyžaduje široký přehled o bezpečnosti výrobků, a zejména hraček, v globálním kontextu. Je zde řada bodů adresovaných oběma členům Komise. Jsem potěšen, že pan komisař Verheugen nám potvrdil, že směrnice o hračkách zde bude ke konci roku, o což jsme žádali. Jsem potěšen, že trochu odklopil pokličku a ukázal něco ze způsobu uvažování, avšak vyzýváme jej, aby se s námi podělil o trochu více. Není nám zcela jasné, jakým směrem se ubírá. Snad hovoří o určitých diferenciovaných normách pro konkrétní oblasti. Chtěl bych jej předtím jen varovat. Nejsem zcela přesvědčen, že například hračka obsahující mikročip je nebezpečnější než bicykl, ale nechám jej o tom přemýšlet. Dovolte mi jen zdůraznit některé z bodů, kterými se chceme zabývat. Za prvé je velkým zklamáním tohoto rána, že zde není nikdo z Rady. Přitom – jak víme – plní kriticky důležitou úlohu co se týče shody výrobků a hodnocení. Za druhé souhlasím s hodnocením obou členů Komise, že výrobci musí nést hlavní část odpovědnosti za řízení dodavatelského řetězce, v němž provádějí kontroly kvality, a že oni zajišťují, aby vyráběli výrobky, které budou důsledně splňovat vysoké požadavky. Závěrem chci říci, že si myslím, že spotřebitelé mají nárok na více informací a na lepší informaci. Nedokážu pochopit, proč se tak zdráháme říci spotřebitelům, kde jsou výrobky vyráběny. V současné době Rada projednává o návrhu ve vybraných oblastech. Domnívám se, že hračkářský průmysl se musí skutečně vážně zabývat žádným označením bezpečnosti hraček, kterou si sám vytvoří a bude spravovat tak, aby spotřebitelé skutečně obdrželi ujištění, že když si přijdou koupit hračky o letošních Vánocích, budou mít bezpečné a kvalitní hračky. Evelyne Gebhardt, jménem skupiny PSE. – (DE) Paní předsedající, domnívám se, že jsme v Evropské unii ve všech směrech dosáhli velmi vysoké úrovně bezpečnosti výrobků. Souhlasím s panem Verheugenem, když říká, že nikdy nemůžeme dosáhnout 100% bezpečnosti, avšak naším cílem v Evropě musí být, abychom měli nejvyšší možnou úroveň bezpečnosti, a tohoto cíle jsme dosud nedosáhli. Stále je před námi ještě mnoho práce, kterou musíme vykonat, abychom tento cíl uskutečnili. Tyto akce pro stažení výrobků (nejde jen o společnost Mattel, v posledních měsících tyto akce prováděly i jiné firmy) ukazují, že v Evropské unii existuje velmi velká potřeba podniknout kroky s cílem zaručit, že je bezpečnost výrobků na té nejvyšší možné úrovni. Tři měsíce před Vánoci samozřejmě bedlivě sledujeme hračky, u kterých je zapotřebí, aby byly obzvláště bezpečné. Naše děti jsou naše budoucnost, proto musíme věnovat obzvláštní pozornost jejich bezpečí. Proto jsme již velmi znechuceni tím, že Evropské komisi trvá přepracování směrnice o hračkách tak dlouho. Doufám, že je pravdou, že tato směrnice bude přepracována koncem tohoto roku nebo dokonce dříve než koncem tohoto roku, abychom ji mohli skutečně v plném rozsahu aktualizovat. Rovněž s velkou nedočkavostí očekávám, jaké návrhy budou předloženy, protože to je dosud stále velmi nejasné. Je zde jeden další bod, který je dosti důležitý, a to uplatňování tohoto zákona. Členové Komise se tímto také zabývali a také toto představuje problém. V pondělí jsem měla možnost navštívit certifikační institut a podívat a zeptat se, jaké problémy se objevují. Jeden velmi zřetelný problém, na který bylo poukázáno, je to, že označení CE neobsahuje to, co vlastně slibuje. Na tom musíme pracovat, a proto požadujeme, aby rovněž existovalo další bezpečnostní označení, zejména pro hračky, aby mohla být zaručena také bezpečnost. Nestačí provádět kontroly, když jsou výrobky již v prodejnách; tyto kontroly musí být prováděny předem. Potřebujeme tyto kontroly prováděné předem a tyto kontroly také musí být povinné v případech, kdy je to nezbytné, a to platí obzvláště pro hračky.

17

18

CS


A třetí a závěrečný bod: je zapotřebí vylepšit systém RAPEX. Když se podíváme na číselné údaje, vidíme, že aktivita v této oblasti se mezi jednotlivými členskými státy značně liší. Myslím si, že musíme v tomto směru na členské státy apelovat, aby tento systém vylepšily a prosazovaly, abychom byli skutečně schopni provádět potřebná stažení výrobků a rovněž uplatňovat zákazy výrobků. Toine Manders, jménem skupiny ALDE. – (NL) Paní předsedající, jsem potěšen, že jsou zde dva členové Komise. Je to důkazem dynamického přístupu k nedávnému problému v souvislosti s firmou Mattel. Tento problém je samozřejmě dvojí, o čemž nyní také svědčí skutečnost, že je méně závažné, když se týká Číny, a také skutečnost, že rovněž firma Mattel se dopustila chyby. Jak jsem řekl, tento problém je dvojí. Za prvé se domnívám – a zde bych rád zopakoval Clintonova slova – že politici musí nejprve myslet a teprve potom jednat. To byla slova prezidenta Clintona, která pronesl v loňském roce na předvolebním setkání, na kterém rovněž řekl, že nemusíme být hned vystresovaní, když se zmáčkne tlačítko, jako v případě hraček. Já sám se tohoto občas dopouštím. Když se něco stane, my politici se dostáváme do stresu a chceme ihned přísnější opatření a náročnější předpisy. Domnívám se, že nejprve musíme zapřemýšlet, než podnikneme nějaké kroky. Naštěstí jsme takto v případě našeho usnesení postupovali. To mne přivádí k druhému bodu, tedy k tomu, proč má problém s firmou Mattel rovněž pozitivní důsledek; konkrétně jde o to, že cíleně zvážíme význam označení CE, kvalitativní označení, které vypovídá o bezpečnosti, a způsob, jak můžeme toto označení vylepšit. Plně souhlasím s tím, že říká pan komisař Verheugen o tom, že 100% bezpečnost a jistota nemůže být nikdy dosažena; avšak přesto – a nyní navazuji na paní Gebhardtovou – o dosažení 100% bezpečnosti musíme usilovat. Pokud je na výrobku označení CE, vyvstává tím otázka 100% odpovědnosti, což je samozřejmě pro spotřebitele velmi důležité. Když je na výrobku označení CE, tak spotřebitel ví, že když bude s výrobkem, který si zakoupil, něco v nepořádku, vždy se bude moci na výrobce nebo dovozce obrátit se žádostí o nápravu. Usnesení, o kterém budeme zítra hlasovat, paní předsedající, se týká obzvlášť této záležitosti. Mám dojem, že jsme vypracovali výborné usnesení; pokud jde o dohled – a v tomto naprosto souhlasím s paní komisařkou Kunevovou, která říká, že nepotřebujeme více legislativy, nýbrž že spíše musíme regulovat stávající legislativu účinněji a efektivněji – tam existuje prostor pro zlepšení. Nemůžeme ponechat na jednotlivých členských státech, aby prováděly kontrolu ve třetích zemích. Domnívám se, že koordinovaný evropský přístup ve spolupráci se členskými státy je nezbytný pro dosažení tohoto cíle, a doufám, že Komise vynaloží snahu o zavedení takovéhoto mechanismu. Dále, paní předsedající, musí být také spotřebitelům jasné, jaká označení existují. Máme označení CE a v usnesení požadujeme také označení bezpečnosti hraček, přinejmenším jako náhradu za všechna stávající národní označení. Cílem není vytvořit škálu označení, neboť to by vedlo k tomu, že by spotřebitel již nemohl pro stromy vidět les, a proto by již nebyl schopen jasného výběru; mám dojem, že tím bychom přestřelili branku. Věci musí být jasnější díky menšímu počtu předpisů, které však budou vylepšeny. Domnívám se, že toto je velice důležité. Dále doufám, že se nám podaří zavést tato označení na dobrovolném základě, neboť si to trh vynutí. Pokud budeme vytvářet povinnosti, my jako úřad musíme provádět kontrolu a myslím si, že trh, spotřebitel, bude upřednostňovat především bezpečnost a jasné označení. Pokud by k tomuto došlo, moje skupina a já bychom byli s rozhodnutím zcela spokojeni. Těšíme se na přepracovanou verzi směrnice o hračkách, kterou jste již zmínili. Hiltrud Breyer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, kontroly a houština nových symbolů – to míří zcela mimo jádro problému! Kontroly jsou dobré, zákony jsou ještě lepší! Nepotřebujeme více pseudobezpečnosti nebo více pseudopolitické akce pro akci, nýbrž lepší zákony a lepší normy. Z dětských hraček dosud nebyly odstraněny látky, které jsou karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci. Hračky by se neměly stát toxickou pastí na děti. Jed nepatří do rukou dětí, ani v malých množstvích. Pane Verheugene, považuji za netolerovatelné, jak omlouváte své vlastní selhání tím, že káráte výrobce a spotřebitele. My víme, že právní základ, směrnice o hračkách, neposkytoval po celá léta dětem žádnou ochranu před toxickými hračkami. Komise toto ví. Ze své vlastní zprávy z roku 2004 můžete získat informace, které jsou pro vás jako hlasitou fackou na tvář. V této zprávě se uvádí černé na bílém, že směrnice o hračkách selhala. Posíláme připomínky k přepracování této směrnice již od roku 2001 a tyto připomínky jsou opakovaně zakládány ad acta. Není pravdou, že je olovo v hračkách zakázáno. Olovo samo o sobě jednoduše podle směrnice o hračkách zakázáno není! Nebo nám snad může Komise vysvětlit, proč neiniciovala žádnou akci na stažení výrobků ze zákona a proč došlo k dobrovolné akci na stažení výrobků, kterou provedli výrobci hraček?

25-09-2007

25-09-2007

CS


Neměli bychom tedy již spotřebitelům tvrdit, že máme problém pod kontrolou. Potřebujeme lepší ochranu. To musí zcela jasně znamenat, že musíme změnit základy a nahradit chybějící normy jasnými zákony a zákazy. Je přímo absurdní, že je dovoleno, aby se karcinogenní látky dostaly do rukou dětí. Proto nám zde lepší kontroly nijak nepomohou. Nyní tedy musíme zpřísnit zákony a pak provádět lepší kontroly. Neměli bychom dopustit, aby se naše děti při hraní otrávily jedy! Eva-Britt Svensson, jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Paní předsedající, v rozpravě o dotyčném stažení hraček často zaznělo, že odpovědnost za skutečnost, že jsou nebezpečné hračky na trhu, padá na zemi výroby, tedy v tomto případě na Čínu. Lituji, že se rozprava nezaměřila více na odpovědnost, kterou mají firmy, které zadávají výrobu do zemí jako je Čína, tedy v tomto případě se jedná o firmu Mattel. Nechci se v kritice zaměřovat pouze na tuto konkrétní firmu, neboť do jiných zemí zadává výrobu velké množství firem. Činí tak, protože chtějí udržet ceny co nejníže. Chtějí zvýšit zisky. Avšak odpovědnosti, kterou nesou tyto firmy, musíme věnovat mnohem více pozornosti. Tyto firmy se snaží udržet náklady na co nejnižší úrovni a zároveň nepřebírat žádnou odpovědnost ani za bezpečnost spotřebitelů, ani za zaměstnance, kteří pracují s těmito nebezpečnými výrobky. Musíme vyvinout tlak na firmy, abychom je přiměli k tomu, aby pochopily, že jako spotřebitelé požadujeme bezpečné výrobky, kterým můžeme důvěřovat. Také požadujeme, aby byly výrobky vyráběny ve slušných pracovních podmínkách bez rizik ohrožujících zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Je to samozřejmě obzvlášť tragické, když nebezpečné výrobky ublíží dětem. Je jasné, že musíme spojit své síly, abychom tomuto učinili přítrž. Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM – (NL) Paní předsedající, Evropská unie a Čína jsou významnými obchodními partnery, kteří spolu vzájemně obchodují. To znamená, že po Číně může být požadováno, aby se zodpovídala za kvalitu dodávaných výrobků. Evropská unie nemůže přistoupit na nebezpečné oděvy nebo nebezpečné hračky. Unie by nikdy neměla dopustit, aby její ekonomické zájmy v Číně převážily nad zájmy evropského spotřebitele. Tato debata znovu ukazuje, že evropský spotřebitel stojí nejen o nízké ceny, ale mnohem více o kvalitu a bezpečnost, jak to uvedl také pan komisař Verheugen. To platí ještě více, pokud jde o bezpečnost dětí. V této rozpravě bych se chtěl zabývat nejen dovozci, avšak zcela jistě také čínskými výrobci. Bezpečnost se nestává problémem pouze tehdy, když výrobky dorazí do Evropy. Ohled na bezpečnost musí tvořit základní princip již v co nejranější fázi výrobního řetězce. Koneckonců, bezpečnost není luxusem nebo hezkým přídavkem, ani zde a ani v Číně. Vyzývám Radu a Komisi, aby toto poselství předaly našim čínským obchodním partnerům jasně a energicky, a zejména slova paní komisařky Kunevové mne naplňují jistotou, že k tomu skutečně dojde; přeji jí v tomto obtížném úkolu velkou vytrvalost. Luca Romagnoli, jménem skupiny ITS. (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, Čína věděla a ví o nebezpečnosti mnohých svých výrobků, nejen hraček. Čína nás mnohokrát ujišťovala, že drtivá většina jejího vyváženého zboží je v souladu s evropskými normami, avšak spotřebitelé nemají v čínské výrobky velkou důvěru. Zpráva komise z roku 2006 o nebezpečných výrobcích důrazně poukazuje na nárůst případů nebezpečného porušení předpisů v oblasti hraček, fénů na vlasy a zapalovačů. Hračky představují ve skutečnosti výrobky s největším počtem pochybení a Čína je zemí původu většiny porušení předpisů. Paní komisařka Kunevová varovala, že pokud Čína nezareaguje na požadavky EU, bude dalším krokem zákaz dovozu některých čínských výrobků. Domnívám se, že bychom měli posílit celní bariéry, protože EU by měla chránit nejen spotřebitele, nejen svůj průmysl, neměla by jen podporovat svobodnou hospodářskou soutěž prostřednictvím rovných příležitostí pro přístup na trh, nýbrž měla by také podnikat kroky ze sociálních a ekologických důvodů pokud jde o velmi spekulativní produkci čínského průmyslu. Potřebujeme kontrolní mechanismy zaměřené nejen na konečnou kvalitu výrobky, ale také na jasné označení původu a kontrol před tím, než je dovolena distribuce čínských výrobků na vnitřním trhu, a také kontrolní mechanismy zaměřené na bezpečnostní normy a podmínky, v nichž jsou výrobky vyráběny v místech původu, jinak zůstanou instituce spolupachateli ekologických katastrof, sociálního vykořisťování a nekalé soutěže prováděné čínským průmyslem. Jim Allister (NI). – Paní předsedající, je nesporně správné, že firma Mattel tyto nebezpečné hračky stáhla. Vyvolává to však celou řadu dalších otázek.

19

20

CS


Za prvé, přes všechny naše zákony na ochranu spotřebitele to nebyla EU ani to nebyl orgán EU, který toto nebezpečí zjistil, ale mateřská firma výrobce v USA. Nevypovídá to cosi důležitého o efektivnosti a spolehlivosti našich vlastních ochranných mechanismů? Za druhé, na náš vlastní domácí průmysl klademe ve všech oblastech přísné normy a požadavky, od zdraví a bezpečnosti až po emise CO2. A přesto otevíráme dveře čínskému zboží, které je výsledkem žalostných pracovních podmínek, jež ani zdaleka nesplňují to, co požadujeme po našich továrnách, a které pochází z továren, které vypouštějí emise tak, jako kdyby měl zítra nastat konec světa. Není divu, že jsme způsobili, že tak velká část výroby byla přesunuta na Dálný východ! Já se však ptám, s jakým globálním ziskem? V rámci spravedlnosti pro pracovníky a spotřebitele v Evropě je na čase, abychom do svého přístupu vnesli určitý smysl a řád. Kdybychom nezdecimovali svůj vlastní výrobní průmysl trestajícími předpisy, tak bychom možná nyní nebyli tak závislí na Číně a jejím podřadném zboží. Marianne Thyssen (PPE-DE). – (NL) Paní předsedající, členové Komise, nedávná akce pro stažení výrobků provedená výrobcem hraček zafungovala jako poplašný alarm, a to právem. Nyní je na nás, abychom se s tímto problémem vypořádali racionálním a promyšleným způsobem. Pokud po mnoha letech snahy dosáhnout vysokého stupně ochrany spotřebitelů, a to co se týče také bezpečnosti výrobků, jsme stále čas od času konfrontováni se situacemi, v nichž je zboží nesplňující příslušné předpisy vyráběno, dováženo a uváděno na trh, tak to samozřejmě není ideální situace. Možná však není zcela možné zabránit tomu, aby se toto dělo. Přesto však mohou od nás evropští občané a evropští spotřebitelé očekávat, že nadále budeme vyvíjet maximální úsilí, abychom tomuto učinili přítrž. V případu, který se stal bezprostřední příčinou této rozpravy, jsou dotyčnými výrobky hračky z Číny. Přesto bych ráda apelovala na to, abychom se neomezovali na tuto skutečnost – na to, že pocházejí z Číny, protože nebezpečné zboží přichází na trh také z jiných zemí. V některých případech toto zboží vyrábíme my sami. Je lepší dospět k účinným dohodám, než zahájit protekcionistické kampaně. Také se nesmíme zaměřovat pouze na hračky, přestože hračky tvoří jednu čtvrtinu výrobků, u nichž je zjištěna vada. Musíme zajistit, aby byla bezpečnost výrobků zaručena na globální úrovni. Nemusíme vynalézat nový přístup jako takový; spíše musíme vyplnit mezery ve stávajícím systému. Snažíme se tohoto dosáhnout pomocí návrhů z balíčku vnitřního trhu pro zboží. Ráda bych všem jasně řekla, tyto návrhy byly vypracovány s cílem umožnit vnitřnímu trhu účinněji fungovat. Do těchto návrhů vždy zapracováváme jako cíl vysokou úroveň ochrany spotřebitele a nyní se zdá, že tomu tak skutečně je. Vnitřní trh a ochrana spotřebitelů tedy nejsou protichůdné záležitosti, spíše jsou zcela ve shodě a toto je cesta, po které musíme dále kráčet. Mám na Komisi pouze jeden dotaz, paní předsedající: v našem společném usnesení požadujeme, aby bylo provedeno hodnocení s cílem prozkoumat, zda je k dispozici jiné dobrovolné označení bezpečnosti kromě označení CE. Ráda bych se zeptala členů Komise, jaká je jejich reakce na toto. Erika Mann (PSE). – (DE) Paní předsedající, členové Komise, dámy a pánové, bavila jsem se tím, že jsem vkládala slova „hračky“ a „Čína“ do Googlu. Doporučila bych vám to všem také udělat. Získáte tak celý seznam dodavatelů, subjektů čínského dodavatelského průmyslu a čínských výrobců a uvidíte, co vše si tam můžete koupit. 80 % hraček z Číny končí na internetových stránkách Komise a opačně Evropský trh dováží 80 % svých hraček z Číny. Když si dáte tato dvě čísla dohromady, získáte představu o tom, jaký je rozsah problematiky, kterou se zde zabýváme. Samozřejmě, je třeba vidět, že na jedné straně jsme nyní v mezinárodním kontextu, kdy se světová ekonomika propojuje a evropský průmysl a evropská pracovní místa jsou přirozeně závislá na dodávkách z Číny. Na druhé straně je však třeba také říci, že toto celosvětové propojování v průmyslu funguje pouze tehdy, pokud existuje důvěra. Tato důvěra je založena na určitých aspektech, které také musí být zachovávány. Důvěra roste, když probíhá spravedlivá hospodářská soutěž. Spravedlivé hospodářské soutěže je dosaženo tehdy, když je získáno ujištění od Číňanů a také od výrobců a dodavatelského průmyslu, že mají příslušné know-how a jsou skutečně schopni provádět všechny potřebné kontroly pro vývoz jejich výrobků do Evropy podle kritérií evropského trhu. Důvěra však samozřejmě roste a spravedlivou hospodářskou soutěž lze vytvořit pouze tehdy, když výrobci a v tomto případě konkrétně čínská vláda zaručí, že Číňané budou také postupně zavádět ve stejném rozsahu ekologické, sociální a pracovní podmínky, jaké máme my, neboť jinak se dostaneme do situace nekalé hospodářské soutěže. Nekalá hospodářská soutěž má vždy vliv na schopnost této země provádět kontroly. Vidíme to, protože všechny údaje ukazují na to, že většina problémů, které máme s nebezpečnými hračkami z Číny, nevznikají

25-09-2007

25-09-2007

CS


nezbytně u výrobců velkých značek, nýbrž u těch, kteří jsou zapojeni do dodavatelských řetězců, které se nevyznačují bezpečností. Proto musí Číňané tento kontrolní mechanismus výrazně rozvinout. Ctihodní členové Komise, také my si samozřejmě musíme zamést před vlastním prahem a domnívám se, že v Evropě je ještě mnohé v nepořádku. Nechtěl bych opakovat to, co již řekli mí kolegové poslanci, ale namísto toho bych rád zmínil několik bodů týkajících se výboru pro mezinárodní obchod a zejména povinnosti evropských dovozců zavést pohraniční kontroly, dále potřeby zahájit akce pro stažení výrobků ze zákona a otázky, kdy přistoupit k paušálním zákazům dovozu a dovozním omezením a za jakých podmínek. Brzy budeme mít potíže – přinejmenším v určitých sektorech, například v textilním sektoru – neboť platnost ochranných mechanismů, které v současné době máme, se blíží ke konci. Pak budeme mít další problémy přinejmenším v tomto odvětví. Frédérique Ries (ALDE). – (FR) Paní předsedající, jaké poučení bychom si měli odnést ze záležitosti s firmou Mattel? Musím na počátku vyslovit určitou poznámku, která bude jistě odbočením, avšak je to důležité, jak již bylo řečeno. Pokud má tato obchodní sága šťastný konec, je tomu tak částečně díky smyslu pro odpovědnost, který projevili ředitelé této firmy, kteří přijali potřebná rozhodnutí: masové stažení a účinná komunikace. Za druhý bych rád pogratuloval paní komisařce Kunevové, která splnila naše očekávání tím, že požaduje účinné využívání systému RAPEX, který by samozřejmě mohl být dále vylepšován, a tím, že vyslala jasný signál čínským představitelům. Za třetí bych rád vyjádřil svoji frustraci. Ve skutečnosti je záležitost s firmou Mattel téměř příběhem o předpověditelném selhání: o selhání dohledu nad výrobky s označením CE v Evropské unii, v tomto případě hraček, avšak týká se to nejen těchto výrobků. V roce 2004 jsme během rozpravy o směrnici o ekodesignu výrobků já i další poslanci, kteří jsou zde dnes ráno přítomni – vidím Karin Scheeleovou, Petera Lieseho, Clauda Turmese – kritizovali přítomnost dalších nebezpečných výrobků s označením CE na evropském trhu. Naše společné usnesení jistě obsahuje zajímavé možnosti: přepracování stávajících směrnic, zlepšení spolupráce – v tomto případě s Čínou – více prostředků vyčleněných pro celní orgány a pro orgány národního dohledu. Dva členové Komise, kteří jsou zde dnes přítomni, tento důležitý bod zdůraznili. Přál bych si, aby zde dnes ráno byl někdo z Rady: potřebovali jsme je zde. Závěrem bych chtěl říci, že pokud si Evropa přeje chránit zdraví a bezpečnost spotřebitelů, musí vypátrat a odsoudit podvodníky, jak to činila a činí, avšak také zakázat prodej spotřebitelských výrobků obsahujících nebezpečné látky jako jsou například karcinogenní a mutagenní látky a látky toxické pro reprodukci a látky narušující funkci žláz s vnitřní sekrecí. PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN BIELAN Místopředseda Heide Rühle (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, vítám význam, jaký dnes Komise přikládá tomuto tématu. Skutečnost, že s projevem vystoupili dva členové Komise, jasně ukazuje, že konečně dokonce i Komise chápe, že zde musíme jednat. Přetrvávají však pochybnosti ohledně těch výroků, které se zmiňují v první řadě o odpovědnosti členských států a výrobců. Členské státy jistě nesou velký díl odpovědnosti a dohled nad trhem byl v posledních letech v mnoha členských státech utlumen. To je špatná reakce na výzvy, které globalizace přináší. Nicméně toto samo o sobě nestačí. Je naléhavě zapotřebí přepracovat směrnici o bezpečnosti hraček. Když si uvědomíme, že tato akce pro stažení výrobků je již čtvrtá od listopadu 2006, vyvolává to otázky jako například: kdo ve skutečnosti kontroluje situaci po provedení těchto akcí? Čeho dosahují sankce v členských státech a zákon o odpovědnosti dovozců a výrobců? Naléhavě potřebujeme přepracovat směrnici o bezpečnosti hraček, což také bude na místě, vzhledem k novým výzvám. Tato směrnice na tyto nové výzvy nereaguje. Musíme se zabývat tématy jako je například zákon o hromadné žalobě. Pane Verheugene, správně jste zmínil skutečnost, že musíme dát spotřebitelům jasně najevo, že kvalita je také důležitá a že toto se musí odrážet v cenách a kvalitě. Avšak také se samozřejmě sama sebe ptám, proč již nemají spotřebitelé k dispozici možnosti, například podle evropského zákona o hromadné žalobě, k tomu, aby trvali na tom, že něco by se zde mělo v souvislosti s náklady změnit?

21

22

CS


Ráda bych se dále věnovala tématu označení CE. Diskutovali jsme o tom již rozsáhle a komplexně a jsme seznámeni s neúspěchy a omezeními tohoto označení CE. Myslím, že je nesprávné, když je spotřebitelům naznačováno, že označení CE je jasným signálem, že je výrobek bezpečný. Označení CE je především prohlášením o tom, že tato značka je v souladu s evropskými směrnicemi. Může se týkat určitých částí výrobku, může se týkat celého výrobku, avšak neříká nic o bezpečnosti výrobku jako celku. . Zde máme nedostatek, který musí být naléhavě odstraněn novou směrnicí o bezpečnosti hraček. Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, 65 % hraček dovážených do Evropské unie je vyráběných v Číně. V srpnu jedna konkrétní hračkářská firma z USA stáhla z celého světa přibližně 18 milionů hraček vyrobených v Číně. Problémem je vysoký obsah olova v barvách používaných v těchto hračkách. To vyvolává vážnou otázku, jakou budoucnost chceme pro své děti. Nadnárodní firmy ve své zoufalé snaze snížit výrobní náklady ignorují újmu, jakou to způsobuje na zdraví veřejnosti. Paní komisařka Kunevová uvedla, že hodlá právní předpisy o hračkách přepracovat. Gratuluji ji k takové iniciativě, avšak současně lituji skutečnosti, že Komise je opět vyzývána, aby zavřela dveře poté, co kůň utekl, namísto, aby takovýmto nešťastným incidentům preventivně zabraňovala. Andreas Mölzer (ITS). – (DE) Pane předsedající, když slyšíme o toxických látkách v ubrouscích pro děti, v oděvech a hračkách pro děti nebo i v samozapalovacích bateriích, je jasné, že náš systém kontrol nefunguje správně. Téměř všichni evropští výrobci si nechávají přinejmenším část svých výrobků vyrobit v Číně nebo jiných nízkonákladových zemích, kde jsou používány levnější výrobky, aby bylo dosaženo většího zisku, i přes vyšší ceny surovin a vyšší mzdy. Je samozřejmě povinností dovozců zajistit soulad se zákonnými požadavky a toto tudíž závisí na jejich normách a kontrolách. Máme zde nebezpečný problém týkající se mentality, kdy je odpovědnost přenášena na výrobce několika málo slovy, a výrobci raději zaplatí pokuty, než aby zahájili akce na stažení výrobků. To je podle mého názoru oblast, kde by EU měla začít, možná zvýšením pokut tak, aby představovaly větší trest, pokud není informace ihned předána dále a výrobky nejsou staženy. Kromě toho se musí podle mého názoru označení CE stát něčím více, než jen samoregulací prováděné průmyslem. Robert Sturdy (PPE-DE). – Pane předsedající, žijeme a pracujeme v globální tržní ekonomice a nemůžeme očekávat, že zavedeme právní předpisy, které toto budou narušovat. Paní komisařko Kunevová, nemám nic, co bych mohl říci k tomu, co jste již řekla. Naprosto souhlasím se vším, co jste řekla – gratuluji; jen zajistěte, aby to bylo uskutečněno. Pokud jde o pana komisaře Verheugena, musím s lítostí říci, že tato věc má své meze a že pro Komisi je sice velmi dobré, že nadále deleguje odpovědnost na členské státy či jinak, ale ve skutečnosti vy musíte uplatňovat právní předpisy, které schvaluje tento Parlament Proto se domnívám, že je povinností vašeho resortu zajistit, aby výrobky, které přicházejí do Evropské unie, byly přinejmenším tak bezpečné, jako výrobky, které v Evropské unii vyrábíme. Paní Breyerové, člence výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, která zcela správně hovoří o právních předpisech: nemá příliš smysl zavádět v Evropské unii právní předpisy, když to jediné, co činíme, je dovoz výrobků, které nesplňují normy, jež prosazujeme v Evropské unii. Například jsme zavedli právní předpisy o barometrech. Kolik dětí jí barometry? A přesto jsme výrobu barometrů zastavili. Přibližně před 10 minutami jsme zastavili výrobu cukru v Evropské unii a říkáme, že musíme podporovat firmu Tate & Lyle, která jej dováží. Máme záležitosti jako je slintavka a katarální horečka, které se dostávají do Evropské unie, protože žijeme v prostředí globálního trhu, a přesto nevynucujeme dodržování právních předpisů v dovozním přístavu dostatečným způsobem tak, abychom zajistili bezpečnost výrobků. Skutečně žijeme v prostředí globálního trhu a to poslední, co bych chtěl zažít, jsou právní předpisy, které budou obchodně obranné. Musíme akceptovat skutečnost, že k nám přichází výrobky ze zbytku světa, avšak musí být na stejné úrovni. Chci zajistit bezpečnost občanů z mého volebního obvodu – dětí a vnuků lidí, kteří mne zvolili – když si jdou koupit své vánoční hračky; chci zajistit a zaručit, že nezemřou na nějakou olovnatou barvu. Závěrem bych rád vyslovil jednu myšlenku. Jako zemědělec jsem viděl účinky olovnaté barvy, kterou dobytek slízal a která tam byla po celá léta, a ta barva je prostě zabíjí velmi pomalým a ošklivým způsobem. Zajistěte a zaručte, pane komisaři, že mé děti a mí vnuci a děti a vnuci mých voličů budou v bezpečí.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Anna Hedh (PSE). – (SV) Pane předsedající, jako rodič, který má sám mladé děti, považuji tuto záležitost za velmi důležitou. Upřímně řečeno, nepřemýšlím vždy o tom, jaké chemické látka hračka obsahuje nebo jakou normu bezpečnosti splňuje, když kupuji hračky pro své děti. Pro mne je samozřejmé, že hračky, které kupuji ve Švédsku, Bruselu nebo Štrasburku, jsou bezpečné. Možná si myslíte, že jsem naivní, ale nejsem sama. Když jsem před třemi týdny provedla prohlídku krabice s hračkami své dcery a vytáhla z ní některé věci, ptala jsem se sousedů ve své ulici, co si o tom myslí, když kupují hračky. Všichni řekli, že pokud jsou hračky prodávány v hračkářských obchodech a mají označení CE, neměli v podstatě žádné obavy. Takže naši spotřebitelé jsou ukolébáni do falešného pocitu bezpečí. Nyní je naší povinností zajistit, aby tento pocit bezpečí již nebyl nadále falešný. Proto vyzývám Komisi, aby přezkoumala směrnici o bezpečnosti hraček co nejdříve. Co může mít vyšší prioritu než naše děti? Mimo jiné musíme zajistit, aby hračky neobsahovaly karcinogeny. Musíme zavést zákaz všech karcinogenních a jiných toxických látek. Mnohé takovéto látky se v těle hromadí. Děti, které jsou vystaveny těmto látkám, je budou mít ve svých tělech po zbytek života. Tato odpovědnost nemůže být ponechána na rodičích. My nemáme potřebné odborné znalosti. Kdo by si koupil hračku s vědomím, že obsahuje karcinogeny? Musíme změnit a posílit systém označení CE. Spotřebitelé se dnes domnívají, že označení CE znamená, že je výrobek bezpečný, avšak pokud tomu tak má být, musíme mít dobře rozvinutý systém dohledu nad trhem a jednotný testovací systém. Musíme také zajistit, aby maloobchodní prodejci a dodavatelé nebezpečných výrobků nesli plnou odpovědnost. Rovněž vítám přezkoumání systému RAPEX. Poté, co jsem hovořila se švédskými poradci pro záležitosti spotřebitelů, je mi jasné, že je to velmi důležitý nástroj a že je běžně využíván. Nebude však úplný, dokud jej nebudou všechny země EU naplno využívat a naplno do tohoto systému přispívat. Závěrem chci znovu zdůraznit, že naši spotřebitelé musí být upřednostněni, protože bez spotřebitelů, kteří mají bezpečí a jistotu, nebudeme mít prosperující vnitřní trh. Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Pane předsedající, dámy a pánové, vytvořením vnitřního trhu EU především a maximálně efektivně uskutečňuje svobodný pohyb zboží. EU uplatňuje směrnice nového přístupu s cílem ochraňovat spotřebitele. Směrnice o bezpečnosti hraček je jedna z nich. Výrobci EU nesou odpovědnost za bezpečnost zboží, které vyrábějí. Nesou za bezpečnost zboží odpovědnost dovozci? Situace na evropských a globálních trzích s hračkami se velice liší. Jen v průběhu loňského srpna firma Mattel, výrobce hraček se sídlem v USA, stáhl více než 19 milionů hraček vyrobených v Číně. Hračky značky Mattel se prodávají také v EU. V roce 2006 polovinu všech výrobků prodávaných v EU, které byly považovány za nebezpečné pro zdraví, tvořily výrobky vyrobené v Číně. Stejné bezpečnostní požadavky by měly platit nejen pro výrobce EU, ale také pro vývozce v zemích mimo EU, kteří hodlají prodávat své výrobky na vnitřním trhu EU. Domnívám se, že výrobci, kteří převádějí výrobu z EU do Číny, mohou učinit mnoho, aby ovlivnili tuto problematiku, a musí převzít plnou odpovědnost. Nemůžou jednoduše jen tak využívat levné pracovní síly v Číně, ale měli by také jednat čestně vůči svým spotřebitelům – občanům jejich zemí. Ráda bych vyzvala Komisi, aby směrnici o bezpečnosti hraček přezkoumala co nejdříve, zavedla jasná kritéria pro bezpečnost hraček a kontrolu označení CE a ochránila naše děti před nebezpečnými hračkami dodávanými na trh EU. Dále bych ještě k tématu certifikaci institucí chtěla říci, že se domnívám, že by výrobci a dovozci měli povinně přijít o certifikaci své výroby, pokud je u výrobků, které dodávají na trh, uznáno, že jsou nebezpečné, tedy pokud dojde ke ztrátě důvěry. Carl Schlyter (Verts/ALE). – (SV) Pane předsedající, kupujeme hračky pro naše děti, aby si s nimi mohly užít zábavy a aby byl stimulován jejich vývoj. Rodiče bez výjimky očekávají, že společnost bude děti chránit, avšak současná legislativa nám umožňuje vkládat do rukou našich dětí toxické bomby. Pan Verheugen říká, že olovo je v hračkách zakázáno, avšak pravdou je, že zákon povoluje příjem 0,7 mikrogramu denně. Zákon však ponechává na průmyslu, aby stanovil normy pro to, jak má být bezpečnosti dosahováno, a to je ta oblast, kde přestává existovat ochrana našich dětí. Norma říká, že údaje o toxicitě z roku 1985 jsou dostatečné. Vlastní odborníci Komise chtějí její aktualizaci. Norma říká, že celý denní příjem mohou pokrýt hračky. Odborníci říkají, že hračkám lze připisovat maximálně 10 %, což by znamenalo, že požadavek by měl být desetkrát přísnější. Norma předpokládá, že žádné dítě

23

24

CS


nespolyká z hračky více než 8 miligramů. Odborníci si myslí, že je to absurdní. Norma požaduje, aby byla testována pouze jedna hračka z každé kategorie, nikoli každý výrobek. Odborníci si myslí, že je to absurdní. Vlastní odborníci Komise považují tuto ochranu za katastrofu a to je jen začátek. Třicet čtyři vůní, které jsou zakázány v kosmetice, je u hraček povoleno. Karcinogeny, mutageny a látky toxické pro reprodukci, které jsou zakázané v kosmetice, jsou u hraček povoleny. Také alergeny jsou u hraček povoleny. Komise ví o tomto problému deset let. Nyní chceme legislativu, zákon, který ochrání naše děti na papíře i ve skutečnosti. Proč tyto dokumenty dostává hračkářský průmysl a vlády, avšak Parlament nikoli? Françoise Grossetête (PPE-DE). – (FR) Pane předsedající, 65 % hraček distribuovaných v Evropě, prodávaných v Evropě, je vyrobeno v Číně, a přítomnost našich dvou členů Komise ukazuje, jak závažný tento problém je. Není to pouze otázka bezpečnosti, nýbrž také otázka zdraví, která se týká specifické skupiny spotřebitelů, a sice našich dětí. Když jde o velmi malé děti, je problém ještě závažnější. Nemůžeme činit kompromisy v oblasti bezpečnosti, zejména tehdy, když jde o výrobky určené pro malé děti. Obzvláště mne znepokojuje, že členské státy neprovádějí potřebné kontroly. Víme, že mnohé výrobky vyráběné v Číně jsou nebezpečné, avšak to se netýká jen hraček, také se to týká textilií a nyní vozidel. Je to proto obrovský problém a Evropská komise se musí touto problematikou řádně zabývat. Proto souhlasím se zpřísněním bezpečnostních norem – onoho slavného bezpečnostního označení CE – abychom mohli snížit riziko, že budou ve výrobcích přicházejících z Číny obsaženy nebezpečné látky. Zejména mám na mysli chemikálie, o kterých jsme rozsáhle diskutovali. Je to otázka odpovědnosti firem, přestože firma Mattel ukázala, že tuto odpovědnost přijímá. Odpovědnost členských států je ještě důležitější: je ještě důležitější z toho důvodu, že jsem hluboce znepokojena tím, co se stane s prodeji přes Internet. Jak si můžeme být jistí, že hračky stažené firmou Mattel nebudou prodávány evropským spotřebitelům přes Internet? Jakou kontrolu máme? Informovanost spotřebitelů je důležitá: spotřebitelé musí vědět o rizicích spojených s kupováním těchto výrobků a musí si uvědomit, že nízké ceny a levné zboží nejdou ruku v ruce se zdravím a bezpečností. Je také důležité, abychom zavedli kontroly – kontroly ve výrobních zařízeních, kontroly prováděné nezávisle a samostatně – a abychom zabránili tomu, aby tyto zásoby vadných výrobků zaplavily trh a napáchaly další škody. Karin Scheele (PSE). – (DE) Pane předsedající, pan komisař Verheugen řekl, že téma, které nás dnes zaměstnává, je zejména problém nedodržení stávajících zákonů. To je pravda jen částečně. My jako Evropský parlament bychom měli vyslat jasný signál členským státům, že nemůžeme požadovat stále přísnější evropské zákony a poté si nevzít doma dostatek peněz na zaručení jejich uplatňování. Bylo však také řečeno, že bychom měli v sektoru hraček uplatňovat ty nejpřísnější normy. To je oblast, ve které musí být přepracována směrnice o bezpečnosti hraček, která již existuje dlouhou dobu. Až bude tato směrnice přepracována, očekávám jasné stanovisko v tom smyslu, že budou uplatňovány ty nejpřísnější normy a chemické látky klasifikované jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci budou zakázány. Dnes doufám, že my zde v Evropském parlamentu budeme toto stanovisko v rozhodnutích, která přijímáme, zastávat. Nejen tato diskuse o hračkách poskytuje důkaz, že označení CE je zavádějící, tyto důkazy poskytují také mnohé diskuse s našimi občany, které s nimi vedeme doma. Podle mne doufáme, že budeme mít k dispozici buď informaci o původu nebo přinejmenším určitou úroveň kvality. Myslím, že v rámci tohoto přepracování bychom měli znovu uvažovat o tom, jak méně mýlit své občany. Mohu přímo říci, že nedokážu zcela pochopit ani dobrovolné označení bezpečnosti. V Evropě a Evropské unii se musíme zlepšit v dodržování předpisů, avšak nedává žádný smysl vytvářet specifické označení jako odměnu za skutečnost, že již dlouho dodržujeme existující zákony. Stavím se k tomuto velmi skepticky a domnívám se, že je důležitější zaměřit se na kontrolu uplatňování přísných pravidel. Dirk Sterckx (ALDE). – (NL) Pane předsedající, členové Komise, jako předseda delegace pro vztahy s Čínskou lidovou republikou bych rád řekl, že spolupráce mezi Evropskou komisí a Čínou má samozřejmě výjimečný význam a že sledujeme aktivity Komise co nejpečlivěji. Také bych se však rád zeptal na aktivity našich čínských kolegů v Číně. Mohu vám říci, že je zde náhodou tento týden čínská delegace, neboť zítra a pozítří

25-09-2007

25-09-2007

CS


se koná naše meziparlamentní setkání, a že jedním z bodů programu jednání je právě bezpečnost výrobků a způsob, jak můžeme v tomto směru účinněji spolupracovat. Pokud by paní komisařka měla nějaké další návrhy na body programu jednání – shodou okolností jsme již v tomto ohledu obdrželi od Komise memorandum – samozřejmě tyto návrhy přivítáme, neboť je samozřejmě jasné, že spolupráce mezi Čínou a Evropou je obzvláště důležitá. Rád bych poukázal na to, že paní komisařka již během léta vynaložila v tomto smyslu určité snahy a že další následné kroky jsou očekávány v říjnu. Pokud jde o spolupráci v rámci našeho systému RAPEX, ve kterém si vyměňujeme informace s Číňany a čínskými představiteli Generální správy pro dohled na kvalitu, inspekce a karantény, musí záležitosti běžet co nejhladčeji. Nicméně nemůže to dojít do situace, kdy my – tedy státní orgány, státní správa – převezmeme odpovědnost za výrobky. Pokud máme kontrolovat každý výrobek, výrobci by měli být schopni říci „jen ať se do toho pustí a udělají to, my víme, co dodáváme na trh“. Odpovědnost musí zůstat na bedrech výrobce. To se také zcela jasně ukázalo v případu firmy Mattel. Výrobci musí pomocí výzkumu a kontrol zajistit, aby byly jejich výrobky bezpečné. Navíc musíme zajistit, aby byly tyto kontroly prováděny co nejúčinněji v rámci celé Evropy a Číny a abychom mohli zjistit, co se děje, pomocí kontrol prováděných přímo na místě. Andreas Schwab (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane místopředsedo, paní komisařko, dámy a pánové, tato dnešní ranní rozprava je skutečně velmi klidná. Velice to vítám, avšak je to velmi problematické téma. Celkem máme tři problémy se spotřebitelskými výrobky a zejména s hračkami a o těchto problémech již bylo rozsáhle diskutováno. Za prvé jde o dohled nad trhem – a vy, pane komisaři Verheugene, jste zmínil skutečnost, že na žehličce byla neprávem dvě různá označení bezpečnosti na evropském vnitřní trhu. To je samo o sobě dost špatné, avšak nejhorší je, že jeden členský stát se dozvěděl o této žehličce a ostatní členské státy o ní informoval až o rok později. To je zapotřebí změnit, zejména v Radě. Za druhé jde o odpovědnost dovozců, která již byla řešena. Mohu jen podpořit to, co zde zaznělo. Domnívám se však, že kriticky důležitý problém – a to je můj třetí body – spočívá ve skutečnosti, že máme na evropské úrovni různé přístupy. Na jedné straně máme směrnici o obecné bezpečnosti výrobků, která platí pro veškeré spotřebitelské zboží, a na druhé straně máme Nový přístup. Tento různý přístup ke spotřebitelským výrobkům není stále ve všech bodech zcela bezchybný. Proto se domnívám, že potřebujeme označení CE, které platí v novém přístupu jako základ bezpečnosti a pro všechny výrobky vstupující na vnitřní trh, a že potřebujeme další certifikaci pro všechny ty výrobce na evropském vnitřním trhu i mimo něj, která musí být dobrovolná a která poskytne evropským výrobcům možnost zvýšit požadavky jako celek v globální konkurenci – protože evropský vnitřní trh je celosvětově největší vnitřní spotřebitelský trh, větší než v USA a větší než všechny ostatní v tomto výrobním odvětví. Toto řešení – dobrovolné řešení se základním principem legislativně upraveným nařízením na evropské úrovni – poskytuje spotřebiteli jistotu toho, že ví, co bylo přiřazeno výrobku daným certifikátem. Takto máme řešení přívětivé k vnitřnímu trhu i řešení pro vypořádání se s globalizací. Jeden další bod k hračkám. Existuje mnoho druhů hraček. Je mi zcela jasné, že plyšový medvídek, kterého si děti strkají do pusy, musí samozřejmě splňovat jiné podmínky, než počítačová klávesnice, a že bychom toto rozlišení měli také zohlednit v uplatňování právních předpisů. Proto vyzývám naše poslance: Přemýšlejme o tom, že bychom označení CE vzali jako základ pro veškeré zboží přicházející na vnitřní trh a že bychom pro spotřebitelské zboží zavedli další, dobrovolnou certifikaci. Béatrice Patrie (PSE). – (FR) Členové komise, dámy a pánové, stažení několika milionů hraček vyrobených v Číně, které provedl výrobce hraček Mattel se sídlem v USA, je významné ze tří důvodů. Za prvé potvrzuje naléhavou potřebu přepracovat směrnici o hračkách z roku 1988. Za druhé tato událost ukazuje na to, že je zapotřebí zavést větší kontrolu a dohled nad trhem a že je zapotřebí učinit z označení CE povinné označení a zajistit, aby bylo toto označení skutečně věrohodné. A za třetí máme právo, aby v nás neúspěchy současného obchodního globalizačního modelu vyvolávaly pochybnosti a abychom se sami sebe ptali, jak to, že celosvětově přední výrobce hraček nemohl pracovat se spolehlivými subdodavateli. Evropská unie musí být nesmírně ostražitá, jak z hlediska norem pro zdraví a bezpečnost, tak z hlediska dodržování základních pracovních norem Mezinárodní organizace práce ve všech zemích, které podepsaly partnerské dohody, dohody o spolupráci nebo dohody o volném obchodě. Jorgo Chatzimarkakis (ALDE). – (DE) Pane předsedající, nejprve děkuji místopředsedovi Verheugenovi a paní komisařce Kunevové za to, že jsou zde a obohacují tuto rozpravu. Pokud obchodní a hospodářská politika má skutečně významný úkol, je tímto úkolem právě bezpečnost našich dětí. Dětské hračky v posledních desetiletích stále zlevňují a čím levnější hračka je, tím je větší pravděpodobnost, že nebyla vyrobena v EU. Musím říci i jako liberál, že existují důvodné pochybnosti o

25

26

CS


tom, zda rodiče při nákupu hraček vždy nejlépe vědí, co je dobré pro jejich děti. Sortiment je obrovský a nezvládnutelný. Kvalitní hračky vyráběné v Evropě jako je například Lego, Playmobil, Märklin, dřevěné vláčky Brio nebo umělohmotné hračky Wader jsou také odpovídajícím způsobem drahé. Hospodářské soutěžení vyžaduje lidi, kteří mohou a chtějí převzít odpovědnost. Každý, kdo svým dětem kupuje ty nejlevnější, podřadné a netestované hračky, nechce tuto odpovědnost! Také musíme zvážit, zda by Komise neměla pro takovéto rodiče zahájit informační kampaň. Ano, jsem pro volný obchod, avšak ne za každou cenu! Jako Evropané máme určité požadavky a – což zde bylo opakovaně zmiňovaného – musíme je jasněji uplatňovat. V tomto okamžiku bych rád znovu upozornil na kampaň „Vyrobeno v …“. Po současných událostech možná nastal čas zavést povinné označení původu, přinejmenším u hraček. Znám snahy paní komisařky Kunevové v této záležitosti a mohu ji v tom jen podpořit. Označení na výrobku musí být dostatečně velké. Přestože nejsme schopni změnit výrobní podmínky v Číně, takto by alespoň občané byli o této záležitosti informováni na dostatečné úrovni. Nickolay Mladenov (PPE-DE). – (BG) Pane předsedající, paní komisařko Kunevová, pane komisaři Verheugene, kolegové, rád bych navázal tam, kde předchozí řečník skončil. Domnívám se, že všichni v tomto Parlamentu se shodnou na tom, že nejlépe ochráněný spotřebitel je pouze informovaný spotřebitel. Pokud je pro nás pro všechny prioritou bezpečnost výrobků dodávaných na trh, je bezpečnost dětských hraček dvojnásob důležitá, protože děti jsou tou nejzranitelnější skupinou spotřebitelů. Všichni bychom rádi viděli na trhu pouze bezpečné dětské hračky, a proto se často spoléháme na označení CE. Většina výrobců mimo Evropskou unii pochopila, že evropští dovozci již nebudou riskovat tím, že by nabízeli na trhu výrobky, které nejsou v souladu s tímto označením. Současně naši občané pevně věří, že toto označení je zárukou kvality a zejména zárukou bezpečnosti. Právě v tomto smyslu, pane předsedající, má pro nás pro všechny uznání přesného významu označení CE obzvláštní význam. Mnohé průzkumy odhalují, že naneštěstí mnozí spotřebitelé, zejména v nových členských státech, neznají skutečný význam tohoto označení. Proto bych rád vyzval Komisi k následujícímu: Uspořádat osvětovou kampaň pro veřejnost poté, co Evropský parlament přijme rozhodnutí o novém přístupu, informovat evropské občany o skutečném významu označení CE, protože jedním z nejlepších způsobů, jak ochránit práva 500 milionů spotřebitelů na evropském trhu, je zvýšit jejich informovanost, protože pouze informovaný spotřebitel je nejlépe chráněný spotřebitel. Joan Calabuig Rull (PSE). – (ES) Pane předsedající, stažení nebezpečných hraček v srpnu a září vyvolalo mezi veřejností zděšení. Nemyslím si však, že bychom měli toto zděšení ještě více stupňovat, protože obecně jsou hračky prodávané v Evropě jistě těmi nejbezpečnějšími na světě. Realita nám však ukazuje, že musíme zlepšit evropské bezpečnostní normy, zejména pro ty výrobky, s nimiž spotřebitelé přicházejí přímo do styku, což se týká například hraček nebo textilních výrobků. Situace, která vznikla, by měla vést k většímu dohledu nad trhem, k větší kontrole a k zákazu nebo stažení nebezpečných výrobků. Někdy je však jedinou prioritou zvyšování ziskových marží, vytváření rostoucího tlaku na podniky a zvyšování rizik. Musíme požadovat, aby Čína zlepšila bezpečnost, avšak pro dosažení těchto cílů je nezbytné s nimi spolupracovat. Před vánočním obdobím, kdy se v Evropě kupují miliony hraček, musí všechny zúčastněné subjekty od Komise až po místní úřady a rovněž firmy vyrábějící a prodávající hračky jednat odpovědně, maximálně zpřísnit preventivní opatření a klást důraz ve své činnosti na zaručování bezpečnosti hraček. Všichni máme velký zájem na tom, aby byla evropským spotřebitelům nabízena transparentnost, bezpečnost a důvěra. Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Vážená paní komisařko, musíme vrátit důvěru rodičům v evropský trh. A protože jde o zdraví dětí, tak chceme co nejrychlejší akci. Teď diskutujeme o tom jak. Dámy a pánové, nemyslím si, že když se objeví problém, tak máme hned mít nový zákon nebo dokonce novou značku. Nejdříve musíme přimět země, aby prověřily své kontrolní mechanismy na bezpečnost výrobků. A za druhé musíme jednat se třetími zeměmi, aby i ony zavedly standardy bezpečnosti pro výrobky, které vyvážejí do naší Unie.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Brzy nám Komise dá analýzu, která odhalí trhliny v kontrole bezpečnosti výrobků v členských státech, možná se dozvíme, proč třeba Dánsko či Rakousko málo zachycuje nebezpečné výrobky na rozdíl od Německa, a to i přesto, že mají stejné zákony. Paní komisařko, nesmírně oceňuji, jak jste nekompromisně zahájila jednání s čínskou vládou, a to je konečně ten správný směr a já doufám, že si i ostatní komisaři z něj vezmou příklad. Ale zpět do Evropy. Apeluji na Komisi, aby se zaměřila na prevenci před zneužíváním značky, která informuje občany, že kupují nezávadný výrobek. To nevyřeší nová značka kvality. Potřebujeme jen dostatečné sankce za zneužití dnešní značky CE. Tím bez velkých nákladů docílíme, že výrobci zlepší vnitřní kontrolu a tak urychlíme stažení dalších nebezpečných výrobků z trhu. Nejen hraček. Například Slovensko má v zákoně o hračkách vysokou sankci. Česká republika nikoli. Ale i podle obecných zákonů mají státy ukládat pokuty za nepravdivé údaje na hračkách či obuvi a dalších výrobcích. Proto žádám Komisi, aby členské státy k této odpovědnosti důrazně přiměla. Elisa Ferreira (PSE). – (PT) Téma, které je zde dnes probíráno, bylo na pořadu jednání stále od té doby, kdy gigant Mattel se sídlem v USA stáhl 21 milionů hraček, protože byly nebezpečné. Dnes bych ráda pogratulovala paní komisařce za její příslib pevnosti a činů. Jen doufám, že bude jednat účinně předtím, než kombinace silného eura a vánočního období způsobí, že bude evropský trh zaplaven nebezpečnými dovezenými hračkami. Stále však potřebujeme jasné odpovědi na dvě otázky. Za prvé, kdyby nedošlo k aféře firmy Mattel, může nás Komise ujistit, že by byla bezpečnosti evropských spotřebitelů věnována takováto pozornost? Jaké konkrétní poučení si Komise odnáší z této záležitosti ohledně významu označení „CE“, ohledně odpovědnosti za kontrolu delegované na výrobce a dovozce a obecně ohledně účinnosti vynucovacích mechanismů na evropském trhu? Za druhé chci říci, že toto není krátkodobý problém. To, co se děje s hračkami, se děje také s oděvy a mnohými dalšími výrobky. Vysoké normy Evropské unie co se týče životního prostředí, zdraví a kvality jsou v praxi neustále porušovány dovozy, subdodavatelskými zakázkami a stěhováním evropských podniků. Jak hodlá Komise překonat tento zásadní rozpor na dnešním globálním trhu? Děkuji vám. Zita Pleštinská (PPE-DE). – (SK) Hračky jsou tím nejcitlivějším zbožím, které má vliv na zdraví lidí již od jejich útlého věku. Zpráva, že americký výrobce hraček společnost Mattel stahuje z trhu miliony čínských hraček kvůli vysokému obsahu olova a odpadávání malých magnetů mne jako tvrdou zastánkyni ochrany spotřebitelů velmi znepokojila, ale zároveň i povzbudila k legislativní práci. Problematiku magnetek, podotýkám, že jde o nové riziko nebezpečnosti, které by se mělo urychleně řešit i ve směrnici o bezpečnosti hraček, je zapotřebí bez dlouhého meškání předložit do Evropského parlamentu. V systému Rapex je zapotřebí vyjasnit jeho cíl tak, aby byl chápaný stejně všemi členskými státy. Jde o to, jasně deklarovat, zda Rapex má prioritně za účel informovat o riziku konkrétního nebezpečného výrobku nebo je jeho přednostním účelem informovat o zjištěných tocích, kterými přicházejí nebezpečné výrobky na jednotný evropský trh, což je časově velmi náročné. Praxe ukazuje, že označení shody CE nedává dostatečnou jistotu, že jde skutečně o bezpečný výrobek. U hraček je situace složitější i z toho důvodu, že výrobce nemusí vydávat prohlášení o shodě. Označení CE je pro orgán dohledu jediným ukazatelem, zda shoda, de facto bezpečnost, byla posouzena. V diskusi, zda je žádoucí podpořit nebo zrušit další používání značky CE podporuji její zachování pod tou podmínkou, že orgány dozoru členských států budou systematicky sledovat oprávněnost jejího používání. Podotýkám, že spotřebitelská veřejnost začíná tuto značku vnímat jako určitý technický cestovní pas pro všechny výrobky vstupující na jednotný evropský trh. Při přípravě legislativního balíčku revize směrnic nového přístupu známého jako Goods Package, na kterém se intenzívně podílím jako jedna ze stínových zpravodajců za naši politickou skupinu EPP-ED, je zapotřebí ještě důkladně prodiskutovat nutnost uvádět na výrobcích další značky, např. už používanou značku kvality K-markt, případně nové značky, které by na podnikatele, hlavně malé a střední podniky, kladly příliš velké břemeno a zároveň by pro konečného spotřebitele mohly být matoucí. Věřím, že společně se nám podaří vytvořit účinné a efektivní nástroje, aby tento rok všechny děti dostaly na Vánoce jen bezpečné hračky.

27

28

CS


Daciana Octavia Sârbu (PSE). – (RO) Pane předsedající, poslední dobrovolné stažení nebezpečných výrobků vyrobených v Číně vyvolává závažné otázky týkající se správného uplatňování evropských právních předpisů o ochraně spotřebitelů. Tyto výrobky jsou opatřeny označením CE, čímž usnadňují čínským výrobcům vývoz těchto hraček na evropský trh. Mnozí spotřebitelé špatně chápu význam tohoto označení a domnívají se, že tento symbol je zárukou toho, že tyto výrobky byly vyrobeny v Evropě. Nicméně vzdát se označení CE není reálným řešením, protože představuje výhodu pro evropské výrobce v mezinárodním obchodě. Je zapotřebí nalézt další označení, které by existovalo vedle již existujícího označení a které by zavedlo povinné kontroly a drastické pokuty pro subjekty zneužívající označení CE. Aby bylo zabráněno budoucímu dodávání potenciálně nebezpečných výrobků na trh, je důležité, aby národní orgány pro ochranu spotřebitele zlepšily svá opatření v oblasti kontrolování a vyšetřování souladu s právními předpisy EU. Národní orgány navíc musí ujistit spotřebitele, že mají právo na to, aby jim byly vráceny peníze za nebezpečné výrobky, které si koupili. Bogusław Sonik (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, většina událostí, která byla spojována se stažením hraček čínské výroby, se zaměřovala na nadměrně vysoký obsah olova. Krátkodobé řešení tohoto problému je stáhnout post factum veškeré zboží, které dává důvod ke znepokojení. Avšak to je řešení, které je účinné krátkodobě, a navíc řešení s mnoha tragickými důsledky jako byla například sebevražda šéfa jednoho ze společností, která tyto hračky vyrábí. Mnohem lepší a mnohem perspektivnější řešení je stanovit bezpečný limit pro množství olova při výrobě hraček i jiného zboží. Předchozí mechanismy byly založeny na doporučujícím vzorci, který měl zanedbatelnost platnost, jak o tom svědčí velké rozdíly mezi povolenými množstvími olova v různých členských státech. Musíme zavést skutečně závazné limity, které budou platit pro všechny země EU. Dále bych chtěl říci, že navzdory tomu, jak moc schvaluji systém RAPEX, zastávám názor, že tou nejdůležitější věcí v souvislosti s bezpečností dovážených hraček je zaměřit se na koordinaci akcí na úrovni celého Společenství. V souvislosti s tím bych rád poukázal na to, že by EU měla provádět důkladné sledování všech výrobků dovážených z Číny. Téma hraček je pouze jedním prvkem v širší problematické oblasti. Rád bych využil této debaty k tomu, abych upozornil na něco, na co zřejmě zapomnělo. Neslyším příliš hlasů hovořících o bezpečnosti dětí v Číně. Děti z této země jsou často vykořisťovány a využívány k práci v nelidských podmínkách. Zaměstnávání dětí, které jsou často mladší deseti let, se děje všude, jde například o práci v cihlárnách. Je to mimořádně živá záležitost, zejména vzhledem k nadcházejícím olympijským hrám. Podle zprávy Mezinárodní konfederace odborových svazů je továrnám vyrábějícím věci pro tyto olympijské hry dovolováno porušovat zákony o zaměstnání, včetně využívání malých dětí jako otroků. Přestože mezinárodní organizace jako například Fair Play Alliance se zaměřují na podmínky výroby suvenýrů pro olympijské hry, které mají konat v příštím roce, jsem toho názoru, že Evropský parlament by měl k této záležitosti zaujmout stanovisko. Christel Schaldemose (PSE). – (DA) Pane předsedající, ráda bych řekla těmto dvěma členům Komise, že souhlasím s vaším názorem, že zde máme problém s dozorem nad trhem. Ten dnes představuje slabinu na vnitřním trhu. Iniciativy členských států týkající se dozoru nad trhem jednoduše nejsou dost dobré. Například v mé zemi, v Dánsku, došlo ke snížení finančních prostředků vyčleněných na sledování obecné bezpečnosti výrobků. Naléhavě žádám, abyste použili všechny finanční prostředky, které máte k dispozici, abyste vyvinuli tlak na členské státy, aby činily více v oblasti dozoru nad trhem. Je naprosto životně důležité, abychom tento dozor zajistili a posílili. Samotný dozor nad trhem však nestačí. Potřebujeme také lepší předpisy a to je něco, na čem v současné době pracujeme; patří mezi to balíček pro výrobky pro vnitřní trh a následně směrnice o hračkách. Potřebujeme určité minimální předpisy pro dozor nad trhem. Potřebujeme zavést přísnější požadavky na výrobce a dovozce a musíme vynucovat vyvozování důsledků z nedodržení předpisů platných pro daný trh. Pracujeme však na tom a doufáme, že to začne být brzy uplatňováno v praxi. Corien Wortmann-Kool (PPE-DE). – (NL) Pane předsedající, je dobré, že jako Parlament pozvedáme svůj hlas v diskusi, která již probíhá v médiích, neboť bezpečnost výrobků se přímo týká našich občanů a našich dětí.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Pane předsedající, zastávám pozitivní postoj, protože mezinárodní obchod přispívá k lepší prosperitě, zde i jinde ve světě. Čína je významným obchodním partnerem. Z tohoto důvodu musíme investovat do silných kontaktů a spravedlivých obchodních vztahů, které prospívají Číně a také našim občanům v Evropě. Proto nemůžeme a nesmíme tolerovat, když výrobky našich obchodních partnerů nesplňují bezpečnostní požadavky, které jsme stanovili v právních předpisech. Přibližně polovina varování ohledně nebezpečných dovážených výrobků se týká výrobků z Číny, a to nejen hraček, nýbrž také zubní pasty, pleťového mléka, postelí, přelivů, krmení pro psy a kočka a dokonce i srdečních stimulátorů. Pane předsedající, my v Evropě musíme zlepšit pořádek v našich předpisech a kontrolách a vynaložit příslušné snahy tak, aby byly v Číně a třetích zemích vyráběny bezpečné výrobky. To je samozřejmě jedna z povinností samotných výrobců, kteří nesmí usilovat pouze o co nejnižší cenu, avšak je to také povinnost našeho komisaře pro obchod, pana Mandelsona. Mám dojem, že je chvályhodné, že jsou zde přítomni dva členové Komise, avšak poprosila bych vás, abyste také zajistili, aby pan komisař Mandelson přikládal na programu jednání obchodních konferencí mnohem větší význam bezpečnosti výrobků, protože právě na těchto konferencích můžeme vymáhat opatření a musíme bojovat. Musíme samozřejmě také nabídnout technickou pomoc, avšak bezpečnost výrobků musí například s Čínou představovat významný prvek v obchodních dohodách. V případě potřeby zde máme motivační pobídku – jinými slovy sankce. Proto, paní komisařko Kunevová, zaujměte pevné stanovisko také v našich obchodních vztazích; zapojte do toho pana komisaře Mandelsona, protože on dosud naneštěstí neprojevil uznání významu tohoto tématu. David Martin (PSE). – Pane předsedající, jeden z prvních projevů, které jsem v této sněmovně před 23 lety přednesl, se týkal návrhu směrnice o bezpečnosti hraček. Nyní vítám plány na posílení této směrnice. Řekněme si to však jasně: problém firmy Mattel by nás téměř jistě potkal s posílenou směrnicí o bezpečnosti hraček i bez ní. Domnívám se, že musíme podniknout kroky na třech frontách, které dnes ráno již zmínili jiní kolegové. Za prvé musíme tlačit na výrobce, aby se více zajímali o svůj dodavatelský řetězec a v případě potřeby musíme uplatnit penalizační opatření proti těm, kteří se takto zajímat nebudou. Za druhé potřebujeme, aby Komise sjednotila členské státy v tom, aby zajišťovaly přísnější kontroly v Evropě, aby zajišťovaly dostatečnou celní kontrolu a aby zajišťovaly uplatňování zákonů Evropské unie. V případě Číny víme, že nereaguje na obavy týkající se zdraví a bezpečnosti, avšak reaguje na ekonomické hrozby. Měli bychom zvážit zákaz používání označení CE na všech výrobcích z Číny, dokud Čína nezřídí jasně nezávislé, kvalitní akreditační a testovací středisko či střediska v Číně. Pouze pak můžeme mít určitou důvěru ve zboží, které přichází z Číny, a na takovéto kroky bude Čína reagovat. Bernadette Vergnaud (PSE). – (FR) Pane předsedající, členové Komise, dámy a pánové, firma Mattel v létě stáhla 20 milionů hraček z Číny, čímž znovu otevřela debatu o hodnotě označení CE a o sankcích proti subjektům, kteří nesplňují evropské normy. Co je potřeba k tomu, aby EU zareagovala? Brazílie již dovozy zakázala. Spojené státy a Kanada zahajují vyšetřování. Pokud jde o nás, my debatujeme. Komise musí jednat. To znamená: přepracovat do Vánoc právní předpisy EU o hračkách, trvat na nutnosti maximální harmonizace; zajistit, aby výrobci dodržovali bezpečnostní normy i sociální a ekologické normy – proč nezavést nové evropské označení a tak posílit označení CE?; přezkoumat účinnost kontrol a v případě potřeby potrestat výrobce; vyjasnit povinnosti výrobců a dovozců; zintenzívnit dozor nad trhem prostřednictvím skutečné celní spolupráce mezi členskými státy. V sázce je odpovědnost a věrohodnost EU v očích spotřebitelů. Jak můžeme chtít po spotřebitelích, aby měli pozitivní představu o Evropě, když nedokážeme obnovit jejich důvěru? Anne Ferreira (PSE). – (FR) Pane předsedající, členové Komise, dámy a pánové, po celém světě je bezpočet bezskrupulózních výrobců a ředitelům firem, kteří obchodují v rámci Světové obchodní organizace. Nezáleží jim na životním prostředí o nic víc než na zdraví jejich zaměstnanců a zákazníků nebo na tom, že jejich zákazníky mohou být děti. Podle nich musí být zisky dosaženy za každou cenu. Nejedná se jen o čínské firmy a neprodávají jen hračky. Musí být konfrontováni s institucemi a legislativou schopnou učinit přítrž jejich podvodným – dokonce zločineckým – praktikám. Musíme uznat slabost našich kontrolních systémů a zkoumat význam označení CE na výrobcích prodávaných v Evropě. Toto označení by mělo znamenat, že výrobky jsou v souladu s evropskou legislativou a ne že jsou možná v souladu s touto legislativou, což je pro spotřebitele zavádějící. Označení CE je bezvýznamné, pokud

29

30

CS


nevychází ze skutečné bezpečnosti výrobku. To je to, co požadují evropští spotřebitelé, stejně jako požadují, aby bylo jejich zdraví upřednostňováno před zájmy trhu. Za tímto účelem musí být Evropská unie ve svých jednáních se Světovou obchodní organizací pevnější. Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Pane předsedající, dnes zde reagujeme na kritickou situaci, neboť máme strach o život a zdraví našich dětí. V navrhovaném usnesení se soustředíme zejména na bezpečnost výrobku, přičemž tímto výrobkem je hračka. Snažíme se o to, aby byl tento výrobek vyroben podle evropských norem. Chceme lepší kontrolu, chceme bezpečný výrobek, protože evropští spotřebitelé, ať už jsou velcí nebo malí, se musí cítit bezpečně. To však není jediná možná reakce. Kolegové poslanci, hračka není jen tržním výrobkem a nahlížet na něj pouze z hlediska bezpečnosti a ceny nestačí. Hračka je něco mnohem více než druh zboží – utváří myšlenky dítěte, pomáhá mu rozvíjet se, má vliv na jeho vzdělávání – proto požaduji po Komisi, aby při přezkoumávání směrnice o bezpečnosti hraček pamatovala i na tyto věci. Paní komisařko, využíváme toto přezkoumání k tomu, abychom našim dětem poskytli něco více, než čínský produkt odrážející americkou pop kulturu. Naše děti musí mít širší výběr hraček, včetně hraček, které pro ně mají evropského ducha. Zaslouží si to. Mia De Vits (PSE). – (NL) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, u řady hraček dovezených z Číny se ukazuje, že nejsou bezpečné. To vyžaduje spolupráci s čínskými úřady. Je zapotřebí zaměřit práci na začátek výrobního řetězce, kde k tomuto dochází. Nadnárodní firmy nejsou bez viny. Investují do určité země z důvodu levné pracovní síly. Očekávám, že Komise přijme komplexní a kvalitní politiku pro bezpečné výrobky, která bude založena na následujících opatřeních. Souhlasím s tím, co řekli mí kolegové poslanci co se týče zavedení přísné přepracované verze legislativy týkající se označení CE, současně s předpisy o odpovědnosti dovozců a výrobců a o sankcích pro ty, kteří tyto předpisy poruší. Firma Mattel prohlásila, že se dopustila chyby, a proto očekávám, že Komise udělí firmě Mattel přísnou důtku. Musí být uzavřena dohoda v rámci Světové obchodní organizace o boji proti nebezpečným výrobkům z Číny nebo jiných zemí, a to i u výrobků určených k dalšímu vývozu. Je zapotřebí většího rozsahu přeshraniční spolupráce ze strany úřadů pro dozor nad trhem a celních orgánů. To vyžaduje politickou vůli a finanční prostředky. Ty již existují pro bezpečnost na pracovišti a pro nezávadnost potravin, tak proč ne také pro bezpečnost výrobků? Roberto Musacchio (GUE/NGL). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, v posledních letech se přístup uplatňovaný vůči „volnému“ obchodu zcela ideologizoval: jde o jediné dogma globalizace laissez-faire. Nyní se ocitáme v situaci, kdy se potýkáme s problémy jako jsou nebezpečné výrobky, což je obzvláště znepokojující v tom, že jde o hračky. Je zde problém s Čínou? Ano! Jde o záruční předpisy, které musí být dodržovány. A přesto uvažujeme o účinném záručním označení, které by existovalo vedle označení CE, a pro výrobky pocházející z jiných než evropských zemí dokonce uvažujeme o možnosti rozpoznávacího označení, tedy označení „vyrobeno v“. Je zde však také problém se západními nadnárodními firmami, které vyrábí výrobky v Číně nebo jinde a které nesou velkou odpovědnost za bezpečnost a kontrolu, mimo jiné i v případě hraček; také je zde ten problém, že výrobky, o kterých se prohlašuje, že jsou vyrobeny v Evropě, by skutečně měly být vyrobeny v Evropě. Nemůžeme požadovat po Číně, aby dodržovala pracovní práva a ekologické normy, a zároveň skrývat skutečnost, že naše nadnárodní firmy se také dopouštějí podobných porušení. Meglena Kuneva, členka Komise. − Pane předsedající, byla to skutečně velmi zajímavá a velmi hluboká diskuse a jsem vám všem vděčná. Tato diskuse přinesla mnoho pochyb a mnoho konkrétních opatření, která Komise určitým způsobem již anticipovala. Jsem ráda, že to mohu říci, protože – jak můžeme potvrdit – na těchto opatřeních probíhají práce společně s Parlamentem. Domnívám se, že ať už vyšleme jakékoli signály, jako je například usnesení, které jste vypracovali, nebo návrhy Komise, nebo se budeme snažit zasáhnout do referenčních kritérií ze strany Komise s cílem porovnat, jak v terénu pracují různé členské státy, můžeme uspět pouze tehdy, když bude existovat společná vize pro budoucnost, vize, která je založena na otevřených společnostech a volném trhu a která v první řadě – když hovoříme o spotřebitelům – nebude činit kompromisy v oblasti bezpečnosti spotřebitelů. Závěrem bych ráda ještě jednou zopakovala, že toto je pro mne velice důležité a že v této otázce nebudu přistupovat na kompromisy. Někteří z vás se zmínili o systému RAPEX. Systém RAPEX funguje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, což znamená, že při oznámení prostřednictvím systému RAPEX nedochází k žádné prodlevě. A byla bych ráda,

25-09-2007

25-09-2007

CS


kdybyste hovořili se svými místními občany, abyste propagovali RAPEX, protože prostřednictvím těchto oznámení jsme již mnoha způsoby zabránili dodání nebezpečného zboží na trh. Je velmi důležité zopakovat, že stažením zboží ekonomické subjekty plní povinnost vyplývající z evropské legislativy. Není to otázka dobré vůle: je tomu tak proto, že v evropských právních předpisech existuje obecná bezpečnost výrobků. Olovnatá barva v případě firmy Mattel byla zjištěna poprvé při testech prováděných pro evropského distributora. Nikdy bychom proto neměli podceňovat efektivnost našeho systému RAPEX. Rovněž rozšiřujeme systém RAPEX o Čínu, což je velmi důležité. Ještě předtím, než skončím, bych vás chtěla informovat, že jsem se ptala firmy Mattel, co provedla se staženými hračkami. Konkrétně jsem myslela na Internet a na to, jak by toto zboží mohlo být dostupné prostřednictvím Internetu. Ctěla bych vám říct, že všechny tyto hračky byly zničeny, což mi firma Mattel potvrdila. Myslím, že všichni z nás bychom měli plnit své povinnosti a jedině tímto způsobem může Společenství postupovat. Günter Verheugen, místopředseda Komise. − – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych rád přednesl dvě další faktická objasnění. Za prvé: evropské předpisy o kvalitě výrobků a bezpečnosti výrobků platí pro každý výrobek, bez ohledu na to, kde je vyroben. Bez ohledu na to, zda je výrobek vyroben v Číně či Evropě, pokud je dodán na evropský trh, tytéž předpisy platí na 100 %, neboť zde se vůbec nijak nerozlišuje. To je samozřejmé. Za druhé bych chtěl ještě jednou říci: je jasné, že i stará existující směrnice o bezpečnosti hraček zakazuje dovoz nebezpečných hraček. Hračky, které firma Mattel stáhla, nebyly v souladu s evropskými předpisy a nemohly být v Evropě prodávány. Nyní se dostávám ke dvěma významným složitým otázkám, které sehrály v této debatě kriticky důležitou úlohu. Za prvé jde o směrnici o bezpečnosti hraček. Komise, jíž jsem členem, oznámila na počátku roku 2005 přepracování této směrnice. Na počátku roku 2005! Od té doby je to součástí legislativního programu Komise. Tento legislativní program byl projednáván v tomto Parlamentu. Neslyšel jsem, že by kterýkoli poslanec Parlamentu požadoval, že musí být nová směrnice o bezpečnosti hraček zavedena dříve. Ani by to nebylo možné. Jde o tak komplikovaný a nesmírně obrovský trh, že s tím nelze přijít jen tak ze dne na den. Znovu zaručuji: tato nová směrnice o bezpečnosti hraček bude zavedena do konce roku. Strategické pokyny úředníkům, kteří na ní pracují, jsou tyto: nejpřísnější možné předpisy pro bezpečnost hraček, „nejpřísnější možné“. To například výslovně zahrnuje – protože několik lidé to zde řeklo – skutečnost, že jsem vydal pokyny, a je tomu již dlouho, nestalo se to až nyní, že karcinogenní a mutagenní chemické látky a chemické látky toxické pro reprodukci by neměly být v hračkách používány. Ještě stále jich existuje více než 900. O tom všem již bylo rozhodnuto. Pak je zde otázka dozoru nad trhem a označení CE. Chtěl bych říci, pane Sturdy, že skutečně není správné vyčítat Komisi, že respektuje v zákonech zakotvenou dělbu práci mezi evropskou úroveň a členské státy. Dozor nad trhem je výhradně v kompetenci členských států. Co můžeme učinit – a to také činíme – je posilovat a zlepšovat spolupráci, avšak nemůžeme přebírat odpovědnost. Byla zde vznesena celá řada žádostí ohledně toho, jak bychom mohli systém zlepšit. Jsem těmito žádostmi velmi potěšen, protože ukazují přesně na to, co vám Komise předložila na počátku tohoto roku v souvislosti s reformou vnitřního trhu. Požadovala, aby členské státy byly povinny provádět dozor nad trhem vnitřně i na vnějších hranicích – a to je přesně obsaženo v našich návrzích. Členské státy by měly být přinuceny poskytnout k dispozici příslušné prostředky – to je obsaženo v našem návrhu. Členské státy by měly být povinny vyměňovat si důležité informace neprodleně – to je obsaženo v našem návrhu. A závěrem chci říci, že bylo navrženo, aby byly proti těm, kteří tyto předpisy poruší, uplatněny přísné pokuty a sankce – to je také obsaženo v našem návrhu. Proto vás, Evropský parlament a Radu, která zde není přítomna, naléhavě žádám, abyste neprodleně projednali a schválili návrhy Komise z počátku tohoto roku. Pak bude již uskutečněna velká část z toho, co zde bylo dnes právem požadováno. (Potlesk)

31

32

CS


Předsedající. − Obdržel jsem pět návrhů usnesení(2) předložených v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu. Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve středu 26. září 2007. Písemná prohlášení (Článek 142) Małgorzata Handzlik (PPE-DE), písemně. – (PL) Pane předsedající, pohyb zboží je samoregulační systém. Nebezpečné hračky vyrobené v Číně jsou problémem pro nás pro všechny. Mnoho milionů těchto hraček se dostalo z Asie do Evropy a USA. Kdo je za to zodpovědný? Výrobce? Subdodavatel? Dovozce? Všichni? Nebo nikdo? V současné éře progresivní globalizace není nic nesprávnějšího než myslet si, že problémy ostatních se nás netýkají. EU se snaží čelit těmto výzvám, a proto navrhla nařízení o dodávání zboží na trh. Do konce tohoto roku mělo být rovněž navrženo přezkoumání směrnice o bezpečnosti hraček. Podle mého názoru je problém s dodáváním výrobků na trh spojen s několika dalšími otázkami, a tyto je zapotřebí zdůraznit: - informace pro spotřebitele o zboží, které kupuje; dobré informace jsou tou nejlepší ochranou spotřebitele, – dozor nad trhem prováděný členskými státy, – lepší spolupráce mezi státy, – nový přístup k označení CE, které je symbolem pro bezpečný výrobek, jenž splňuje požadavky EU. To jsou jen některé z mnoha návrhů na zlepšení současné situace co se týče dodávání výrobků na trh a ochrany spotřebitelů. Jsme právě na začátku dlouhé cesty, na jejímž konci je trh, který je bez nekontrolovaného a nebezpečného zboží. Před námi je ještě mnoho práce, avšak právní předpisy EU jsou tou správnou cestou kupředu a dávají nám naději, že budoucnost bude zbavena nebezpečí, spojenými s předměty každodenní potřeby, a že jimi nebudeme ohrožováni my, ani naše děti. Gábor Harangozó (PSE), písemně. – Bezpečnost spotřebitelů vyvolává mezi našimi občany vážné obavy, když lze rozpoznat rizika, která ohrožují ty nejzranitelnější, a to naše děti. Měli bychom proto tyto obavy řešit rychle a transparentně, neboť nemohou existovat kompromisy tam, kde jde o bezpečnost spotřebitelů. Evropská unie by měla skutečně důkladně zajišťovat dodržování svých přísných norem při dovozu zboží ze zemí s nižšími normami pro kvalitu výroby jako je například Čína. V tomto ohledu je velmi důležitá úloha systému RAPEX, tedy systému pro rychlou výměnu informací o nebezpečných nepotravinových spotřebitelských výrobcích (včetně nebezpečných hraček), neboť tok dovozů ze zemí jako je Čína je obrovský. Proto potřebujeme podrobné a pravidelné výkazy a musíme poskytovat našim partnerům potřebné požadavky na bezpečnost spotřebitelů, aby mohli účinně vypátrat potenciálně nebezpečné výrobky. Důvěra spotřebitelů je nezbytná, a proto se musíme dále zaměřovat na prevenci, mechanismy rychlé reakce a účinné vynucování požadavků stanovených v normách Unie. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Nedávné stažení milionů hraček vyrobených firmou Mattel, výrobcem se sídlem v USA, ze zdravotních důvodů, včetně obsahu olova, rozeznělo poplašné sirény po celém světě. Tato otázka se týká všech, protože v sázce je zdraví a bezpečnost veřejnosti. Pro ochranu našich domácích zájmů a zdraví dětí je kriticky důležité přijmout aktualizovanou směrnici. Vyzývám Komisi, aby podnikla příslušné kroky v souvislosti s problémem nebezpečných výrobků a aby zvážila alternativní regulatorní přístup. Čínské orgány musí podniknout příslušné kroky, aby zlepšily úroveň své výroby, avšak stejně důležitá je také povinnost hračkářských firem, které objednávají výrobky z Dálného východu, aby využily nižších nákladů, zajistit dodržování bezpečnostních norem. Bezpečnost výrobků je otázkou zdraví veřejnosti a tato záležitost si vyžaduje okamžitou pozornost.

(2)

Viz zápis.

25-09-2007

25-09-2007

CS


PŘEDSEDAJÍCÍ: HANS-GERT PÖTTERING Předseda

6. Hlasování Předsedající. − Nyní přistoupíme k hlasování. (Pro výsledky a další detaily hlasování viz: zápis.)

6.1. Dohoda ES-Panama o některých aspektech leteckých služeb (hlasování) – Zpráva: Paolo Costa (A6-0306/2007)

6.2. Dohoda ES-Kyrgyzstán o některých aspektech leteckých služeb (hlasování) – Zpráva: Paolo Costa (A6-0305/2007)

6.3. Dohoda ES-Jordánsko o některých aspektech leteckých služeb (hlasování) – Zpráva: Paolo Costa (A6-0304/2007)

6.4. Dohoda o vědeckotechnické spolupráci mezi ES a Izraelem (hlasování) – Zpráva: Angelika Niebler (A6-0316/2007)

6.5. Účast Bulharska a Rumunska na dohodě o spolupráci a celní unii mezi EHS a San Marinem (hlasování) – Zpráva: Helmuth Markov (A6-0324/2007)

6.6. Státní podpora, kterou Finsko poskytuje v oblasti setby a osiva obilovin (hlasování) – Zpráva: Neil Parish (A6-0311/2007)

6.7. Spotřební daň z rumu (hlasování) – Zpráva: Gerardo Galeote (A6-0318/2007)

6.8. Ruční držadla pro spolujezdce na dvoukolových motorových vozidlech (kodifikované znění) (hlasování) – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0331/2007)

6.9. Stojany dvoukolových motorových vozidel (kodifikované znění) (hlasování) – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0332/2007)

6.10. Zadní registrační tabulka dvoukolových a tříkolových motorových vozidel (hlasování) – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0329/2007)

33

34

CS


6.11. Uplatňování pravidel hospodářské soutěže v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách (hlasování) – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0333/2007)

6.12. Zpětná zrcátka kolových zemědělských a lesnických traktorů (hlasování) – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0330/2007)

6.13. Ochranné konstrukce chránící při převrácení kolových zemědělských a lesnických traktorů (hlasování) – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0334/2007)

6.14. Statistiky o vzdělávání a celoživotním učení (hlasování) – Zpráva: Nikolaos Sifunakis (A6-0307/2007)

6.15. Rozvoj železnic Společenství (hlasování) – Zpráva: Georg Jarzembowski (A6-0314/2007)

6.16. Vydávání osvědčení strojvedoucím hnacích vozidel a vlaků (hlasování) – Zpráva: Gilles Savary (A6-0315/2007)

6.17. Práva a povinnosti cestujících v železniční přepravě (hlasování) – Zpráva: Dirk Sterckx (A6-0313/2007)

6.18. Restrukturalizace cukrovarnického průmyslu (hlasování) – Zpráva: Katerina Batzeli (A6-0309/2007) - Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 8: Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf, (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, tento návrh se týká podílu zemědělců do restrukturalizačního fondu a výbor schválil znění: „…50 % příslušné restrukturalizační pomoci..“ Rád bych to změnil na 25 %. Úprava byla dohodnuta s ostatními skupinami a doufám, že bude přijata. (Ústní pozměňovací návrh byl přijat.) – Před hlasováním o legislativním usnesení: Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf, (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, jménem naší skupiny bych rád v souladu s čl. 168 odst. 2 jednacího řádu požádal o vrácení návrhu do výboru. Důvodem je, že jsme právě odsouhlasili 25 % příspěvek pěstitelů cukrové řepy do restrukturalizačního fondu, ale Komise trvá na 10 %. V nejnovější verzi mohly členské státy tento podíl překročit. I to bylo nyní zrušeno. Již jsme o tom minule uvažovali, zda nepožádáme o vrácení do výboru, a spokojili jsme se s 10 %. Neměli bychom to připustit znovu! Vzhledem k probíhajícímu konzultačnímu postupu je naše jediná možnost, jak vstoupit do diskuse s Komisí, vrátit zprávu zpět a jednat s Komisí a Radou.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Neil Parish (PPE-DE), Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova. – Pane předsedající, nemyslím, že je správné vracet zprávu do výboru. Myslím, že chceme přijmout rozhodnutí. Potřebujeme pokračovat s restrukturalizací, a proto bych ji nerad vracel výboru a obávám se, že jsem proti tomu, co chce pan Graefe zu Baringdorf udělat. Katerina Batzeli (PSE), zpravodaj. – (EL) Pane předsedající, nesouhlasím s návrhem pana Graefe zu Baringdorf. Ráda bych sněmovně své stanovisko vysvětlila: odhlasovali jsme návrh, na základě kterého poskytnou poprvé všichni producenti celkovou sumu 260 EUR plus 25 EUR. Čili celková dotace je tedy téměř 400 EUR. Z finančního hlediska je to vyrovnané a domnívám se, že to pomůže odvětví jako celku. (Návrh na vrácení zprávy do výboru byl odmítnut.)

6.19. Společná organizace trhů v odvětví cukru (hlasování) – Zpráva: Katerina Batzeli (A6-0310/2007) - Před hlasováním o pozměňovacím návrhu 1: Katerina Batzeli (PSE), zpravodajka. – (EL) Pane předsedající, dovolte mi přeskočit čtení technického znění pozměňujícího návrhu, pochopitelně za předpokladu, že nesouhlasíte s politickou otázkou, kterou vám předkládám: Čl. 10 odst. 2 nařízení č. 318/2006 se týká zavedení možného dalšího snížení kvót cukru na období po roce 2010. Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova předložil pozměňovací návrh v předstihu, dříve, než jsme vůbec mohli znát výsledky uplatňování nové společné organizace trhu v členských státech a v podnikatelském prostředí. Pozměňující návrh spočívá v lineárním snížení podílu v období po roce 2010 o 13,5 %. Pokud například Komise navrhne snížení 10 % podílu v období po roce 2010, bude to problém. Můj ústní pozměňující návrh chtěl pouze vyslat zprávu a poskytnout základní metodologii, která by měla být přijata pro období po roce 2013 při případném dalším snižování. Pozměňující návrh zohlední řízení podnikání, tzn. jaký rozsah obchodů se přizpůsobil statu quo a situaci v členských státech. (Ústní pozměňovací návrh nebyl přijat.)

6.20. Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie v Evropě (hlasování) – Zpráva: Britta Thomsen (A6-0287/2007) – Před hlasováním o legislativním usnesení: Britta Thomsen (PSE), zpravodajka. – Pane předsedající, ráda bych jen řekla, že doufám, že všichni budou hlasovat pro toto usnesení, protože je velmi důležité, abychom všichni zde v Evropském parlamentu měli k této otázce stejné stanovisko.

7. Vysvětlení hlasování − – Zpráva: Angelika Niebler (A6-0316/2007) Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. Hlasoval jsem pro zprávu své německé kolegyně Angeliny Nieblerové týkající se návrhu rozhodnutí výboru o uzavření dohody o vědeckotechnické spolupráci mezi Evropským společenstvím a státem Izrael. Upřímně blahopřeji Evropské komisi k vyjednání této smlouvy vycházející z principů společných výhod a vzájemných možností zapojit se do programů a aktivit jednotlivých stran v oblastech, které dohoda pokrývá, z principů nediskriminace, skutečné ochrany duševního vlastnictví a spravedlivého sdílení práv na duševní vlastnictví. – Zpráva: Gerardo Galeote (A6-0318/2007) Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro zprávu svého španělského kolegy Gérarda Galeoteho týkající se návrhu rozhodnutí Rady, podle kterého bude mít Francie právo uplatnit nižší spotřebitelskou daň na „tradiční“ rum vyráběný v zámořských departmentech, jímž se ruší rozhodnutí Rady z 18. února 2002.

35

36

CS


Podle tohoto návrhu bude mít Francie právo uplatnit od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2012 nižší potravinovou daň na velkou část „tradičního“ rumu vyráběného v zámořských departementech. Rozšiřuje objem a dobu platnosti současného daňového režimu, vztahujícího se na tradiční rum, neboť v posledních letech došlo ke zhoršení situace. Je to vynikající zpráva pro odvětví řetězce třtina – cukr – rum, jež má pro zachování hospodářské a sociální rovnováhy v těchto oblastech zásadní význam. Jsem rád, že toto hlasování v prvním čtení bez pozměňovacích návrhů otevírá cestu k rychlému přijetí tohoto návrhu a vítám práci, kterou zde odvedla má francouzská kolegyně Margie Sudreová při obhajobě této otázky ve výboru pro regionální rozvoj. Margie Sudre (PPE-DE), písemně. – (FR) Nový daňový režim bere v úvahu to, že se od roku 2001 výrazně zhoršila konkurenceschopnost tradičního rumu v zámořských departementech a to, že pro hospodářskou a sociální rovnováhu v těchto regionech je podpora řetězce třtina – cukr – rum nezbytná. Opatření je úměrné vícenákladům, které tento řetězec musí hradit kvůli nevýhodám spojeným s jejich statutem nejodlehlejších regionů, jako je především odlehlost, úzký trh a obtížný terén, které vysvětlují vyšší cenu cukrové třtiny. Komise správně přihlédla k tomu, že je zde v 5 500 farmách přímo či nepřímo 40 000 pracovních míst závislých na pěstování třtinového cukru. Nový daňový režim by měl rovněž přispět k udržení 10 palíren na Guadelupu, 9 na Martiniku, 3 na ostrově Réunion a 1 na Francouzské Guyaně, a přibližně 22 000 pracovních míst přímo spjatých s výrobou rumu. Evropská pomoc umožní zajistit obchodní odbyt rumu ze zámořských departementů, který odolá konkurenci producentů ze zemí AKT, a pomůže místním výrobcům, kteří čekali na pozitivní signál, dobře si vědomi extrémních obtíží, jimž budou pro nadcházející roky čelit, zejména kvůli ničivému cyklónu Dean, který se přehnal před měsícem v Antilech. Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. − (SV) Hlasoval jsem dnes proti zprávě Gerarda Galeotea (A6-0318/2007). Francii nesmí být dovoleno podporovat výrobce rumu v zámořských departementech nižšími daněmi, než je povoleno. Nejlepším způsobem, jak pomoci zemědělství v nejméně rozvinutých zemích, jsou cla na zemědělské výrobky ze všech zemí a zrušení společné zemědělské politiky. Spotřební daň na alkohol navíc slouží cíli na snížení spotřeby alkoholu. Škodlivé účinky alkoholu jsou naprosto stejné, je-li alkohol vyráběn na Guadelupu, Martiniku nebo kdekoliv jinde. – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0331/2007) Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro zprávu našeho německého kolegy pana Mayera ohledně pozměněného návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se stojanů dvoukolových motorových vozidel (kodifikované znění). Využívám tohoto vysvětlení hlasování ke kritice toho, jak se zpožďuje práce na kodifikaci evropského práva. Tato záležitost sahá až do 23. března 2003, kdy Evropská komise předložila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se kodifikuje směrnice Rady 93/32/EHS o ručních držadlech pro spolujezdce na dvoukolových motorových vozidlech. Poradní pracovní skupina právních služeb vytvořená na základě interinstitucionální dohody ze dne 20. prosince 1994 o zrychlené pracovní metodě pro úřední kodifikaci právních předpisůve svém stanovisku ze dne 26. června 2003 prohlásila, že výše uvedený návrh se omezuje pouze na prostou kodifikaci bez změny podstaty dotčených předpisů. A o této kodifikaci hlasujeme až v září 2007. To není normální. Vyzývám Evropskou komisi, aby urychlila proces kodifikace evropského práva. – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0332/2007) Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro zprávu našeho německého kolegy pana Mayera ohledně pozměněného návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o stojanech dvoukolových motorových vozidel (kodifikované znění). Využívám tohoto vysvětlení hlasování ke kritice toho, jak se zpožďuje práce na kodifikaci evropského práva. Tato záležitost sahá až do 28. března 2003, kdy Evropská komise předložila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se kodifikuje směrnice Rady 93/31/EHS o stojanech dvoukolových motorových vozidel. Poradní pracovní skupina právních služeb vytvořená na základě interinstitucionální dohody ze dne 20. prosince 1994 o zrychlené pracovní metodě pro úřední kodifikaci právních předpisů ve svém stanovisku ze dne 26. června 2003 prohlásila, že výše uvedený návrh se omezuje pouze na prostou kodifikaci bez změny

25-09-2007

25-09-2007

CS


podstaty dotčených předpisů. A o této kodifikaci hlasujeme až v září 2007. To není normální. Vyzývám Evropskou komisi, aby urychlila proces kodifikace evropského práva. – Zpráva: Hans-Peter Mayer (A6-0329/2007) Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem pro zprávu našeho německého kolegy pana Mayera ohledně pozměněného návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se místa pro montáž zadní registrační tabulky dvoukolových a tříkolových motorových vozidel (kodifikované znění). Využívám tohoto vysvětlení hlasování ke kritice toho, jak se zpožďuje práce na kodifikaci evropského práva. Tato záležitost sahá až do 5. září 2006, kdy Evropská komise předložila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se kodifikuje směrnice Rady 93/94/EHS z 29. října 1993 týkající se místa pro montáž zadní registrační tabulky dvoukolových a tříkolových motorových vozidel. Nezjistil jsem, zda byla v této věci konzultována poradní pracovní skupina právních služeb vytvořená na základě interinstitucionální dohody ze dne 20. prosince 1994 o zrychlené pracovní metodě pro úřední kodifikaci právních předpisů. V každém případě o této kodifikaci hlasujeme až v září 2007. To není normální. Vyzývám Evropskou komisi, aby urychlila proces kodifikace evropského práva. – Zpráva: Nikolaos Sifunakis (A6-0307/2007) Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Víme, že statistiky Společenství o vzdělávání a celoživotním učení se v posledních deseti letech vytvářely na základě neformální dohody mezi členskými státy jako reakce na usnesení Rady z 5. prosince 1994 o podpoře statistik o vzdělávání a celoživotním učení v Evropské unii. Komise (Eurostat) shromažďuje roční údaje o vzdělávání od členských států na základě dobrovolnosti prostřednictvím společné akce prováděné společně se statistickým úřadem při Unesco a s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jež je obvykle označována jako „sběr údajů UOE“. Komise (Eurostat) vedle dat o odborné přípravě v podnicích shromažďuje také údaje o vzdělávání, odborné přípravě a celoživotním učení prostřednictvím dalších šetření. Nyní se pokouší získat nový právní rámec pro úpravu a formalizaci vytváření statistik Společenství, pokud to má být funkčně schopný systém pro vytváření statistik v těchto odvětvích, ale existují zde mezery a nejasnosti, které je nutné během parlamentní rozpravy vysvětlit. Konečný text by proto měl zajistit větší průhlednost; doufáme také, že si uplatnění směrnice nevyžádá zbytečné administrativní nebo finanční náklady. Milan Gaľa (PPE-DE), písemně. – (SK) Gratuluji panu poslanci Nikolaosovi Sifunakisovi za dobře připravenou zprávu. Ve svém hlasování jsem jednoznačně podpořil předložený dokument. Jako zpravodaj za Výbor pro kulturu a vzdělávání k návrhu na vytvoření Evropského kvalifikačního rámce pro celoživotní vzdělávání tuto legislativní iniciativu Komise vítám. Považuji za důležité, aby při úsilí, které vynakládáme na zdůrazňování vzdělávání, odborné přípravy a též celoživotního vzdělávání v kontextu cílů Lisabonské strategie, existovala i tzv. zpětná vazba – jako odezva na toto úsilí a konkrétní kroky v oblasti vzdělávání v Evropské unii. Srovnatelná statistika zavede životaschopný systém do shromažďování statistických dat pro oblast vzdělávání a celoživotního vzdělávání. Budeme mít k dispozici statistické údaje s co největší výpovědní hodnotou, které nám pomohou soustředit pozornost na nedostatky nebo chybně stanovené cíle při realizaci politik Společenství pro oblast vzdělávání. Hélne Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Strana Junilistan souhlasí s návrhy Komise a pozměňujícími návrhy Evropského parlamentu za předpokladu, že Evropské instituce vezmou ohled na to, že vzdělávací politika je vnitrostátní otázka. V pozměňovacím návrhu 7 výboru Evropského parlamentu pro kulturu a vzdělávání se však objevuje návrh, aby byl odkaz včleněn i do Listiny základních práv Evropské unie. Nic takového. Členské státy EU žádnou takovou listinu nepřijaly. Odkaz na takový dokument se objevil v návrhu Ústavní smlouvy, která byla v létě 2005 v rámci demokratického procesu zamítnuta. Na druhé straně podepsaly všechny členské státy EU Evropskou úmluvu o lidských právech Rady Evropy. To znamená, že všichni občané EU mohou uplatňovat své základní svobody a práva u Evropského soudu pro lidská práva.

37

38

CS


Listina EU představuje opak „menší, ale horlivější“ EU, o níž se často hovoří ve slavnostních projevech o subsidiaritě. EU by se měla soustředit na přeshraniční otázky, a neměla by se míchat do otázek, o kterých mohou rozhodnout samy členské státy, nebo které již řeší jiné mezinárodní úmluvy. Z toho vyplývá, že Listina základních práv Evropské unie by měla být zamítnuta, pochopitelně spolu s „novou“ Smlouvou o EU. Andreas Mölzer (ITS), písemně. − (DE) Statistiky dokazují to, co všichni víme: dobré vzdělání je příslibem vyššího příjmu a ochranou proti nezaměstnanosti. Po této stránce je od EU neodpovědné, že neustále umožňuje příliv obrovského množství nekvalifikovaných přistěhovalců, kteří jsou odsouzeni k životu v nezaměstnanosti a práci na černo, což vede k tomu, že se odvětví s nízkými příjmy ocitá pod ještě větším tlakem, který vede ke kriminalitě nebo „jen“ zatěžuje sociální stát. A pokud je skutečně nedostatek kvalifikované pracovní sály, měli bychom své lidi adekvátně vzdělávat, místo abychom lákali na jejich místa levnější pracovní sílu ze zahraničí se zelenými nebo modrými kartami, která stlačuje příjmy dolů. V tomto smyslu je důležité mít statistická data, abychom mohli reagovat na nežádoucí tendence. – Zpráva: Georg Jarzembowski (A6-0314/2007) Andreas Mölzer (ITS), písemně. – (DE) Pane předsedající, zdržel jsem se hlasování o zprávě pana Jarzembowského, protože v posledních letech byly v Evropě rozšířeny vysokorychlostní tratě, zejména mezi velkými městy, a kratší tratě byly trestuhodně opomíjeny, navzdory tomu, že 90 % cest probíhá na kratší vzdálenosti. Na jedné straně Brusel žádá, aby byli lidé mobilnější, a chce cestování přesunout ze silnic na železnici, ale na druhé straně zkouší se svým zaklínadlem privatizace zavést přesně opačný trend. EU musí zajistit, aby společné normy a systémy usnadnily přeshraniční cestování po železnici a aby byly v rámci hlavních tepen podpořeny velké projekty. Je však nutné pochopit, že soukromí investoři nemyslí na blaho země a obyvatel, ale skutečně jen na svůj prospěch a návratnost svých investic. Carlo Fatuzzo (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, hlasoval jsem pro zprávu George Jarzembowského, částečně proto, že doufám, že náš skvělý zpravodaj vyslyší důchodce v Římě, kteří mi, když viděli, že odjíždím do Štrasburku, kde se bude o této zprávě hlasovat, řekli: „Ale pane Fatuzzo, už dlouho jste své hlasování nevysvětloval! Chtěli bychom, abyste to Evropskému parlamentu řekl, i když při vaší řeči všichni odejdou a budou myslet na své záležitosti a budou si povídat, chtěli bychom, abyste řekl panu předsedovi, který vás pozorně poslouchá, že by se konečně měly vydat průkazy pro důchodce k volnému pohybu po celé Evropě, aby mohli cestovat a na vlastní oči vidět Evropu, po všech těch letech, které strávili prací na jejím vybudování.“ Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Výsledkem procesu jednání mezi Evropským parlamentem a Radou o tom, čemu se eufemisticky říká „rozvoj železnice Společenství“, je zahájení liberalizace mezinárodní osobní železniční dopravy od 1. ledna 2010. Rádi bychom zdůraznili, že jsme při předchozím čtení v Parlamentu předložili návrhy na zamítnutí této iniciativy Evropské komise. Většina poslanců však volila pro urychlení liberalizace (a privatizace) osobní železniční dopravy a pokusila se zahrnout vnitrostátní osobní železniční služby od roku 2017. Tento pokus však nebyl úspěšný a nezískal většinu nutnou k přijetí. Liberalizace železniční dopravy je pokus předat (nejvýnosnější) tratě velkým soukromým zájmům cestou privatizace provozování těchto tratí (zejména prostřednictvím koncesí) a podporou vytvoření monopolů za státní peníze. Železniční doprava představuje pro rozvoj země strategické odvětví kvůli své významné roli v pohybu zboží a mobilitě pracovních sil a obecně obyvatel a je velkou výhodou pro životní prostředí a společenskou a územní soudržnost. Je nutné podpořit rozvoj veřejných železničních systému v různých zemích, a ne jejich privatizaci. Proto jsme hlasovali proti. Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem pro liberalizaci mezinárodní přepravy od roku 2010. Nejpozději dva roky poté, co zákon vstoupí v platnost, by Evropská komise měla přezkoumat dopad směrnice a diskutovat o jejím dalším otevírání.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Hospodářská soutěž tak bude umožněna jen v omezeném rozsahu a vnitrostátní poskytovatelé nebudou ohroženi. Ulevilo se mi, že se Evropský parlament vyslovil proti automatické liberalizaci vnitrostátních železnic od roku 2017. Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasuji pro zprávu pana George Jarzembowského o společném návrhu schváleném dohadovacím výborem směrnici Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 91/440/EHS o rozvoji železnic Společenství a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury a zpoplatnění železniční infrastruktury. Třetí železniční balíček představuje důležitý prvek nařízení o dopravních službách. Mezinárodní osobní dopravní sítě se musí otevřít a Evropská komise musí provést analýzu situace na trhu s mezinárodní osobní dopravou, aby mohla rozhodnout o další liberalizaci, která zahrne i vnitrostátní dopravu. Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. − (SV) Vítám možnost přeshraniční železniční dopravy, ale aby trh řádně fungoval, musí hospodářská soutěž fungovat za stejných podmínek. Je proto nešťastné, že EU prosazuje právní předpisy, podle kterých mají státy, jež zatím svou železniční dopravu nederegulovaly, dostat právo soutěžit s provozovateli na deregulovaném trhu, pokud jde o mezinárodní železniční dopravu. V praxi dává tento návrh státem podporovaným železničním společnostem možnost soutěžit na trhu, kde je volná soutěž, což z dlouhodobého hlediska znamená riziko přerušení tržních mechanismů. Budu proto hlasovat proti této zprávě. Státem dotované železniční společnosti by neměly dostat možnost soutěžit na trhu, kde vládne volná hospodářská soutěž. – Zpráva: Gilles Savary (A6-0315/2007) Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Návrh směrnice o vydávání osvědčení strojvedoucím hnacích vozidel a vlaků v železničním systému Společenství je součástí třetího železničního balíčku, jehož cílem je především podpora liberalizace mezinárodní osobní železniční dopravy. I zde by se měl především zdůraznit, že základním cílem této směrnice bude cestou harmonizace odstranit všechny překážky liberalizace mezinárodní osobní železniční dopravy, které by mohly být způsobeny různými normami týkajícími se odborných požadavků na pracovníky v tomto odvětví v jednotlivých zemích. Opatření také podpoří mobilitu pracovních sil v odvětví. Kromě řady otázek, které takováto směrnice vyvolává, je nutné zdůraznit, že přijetí harmonizovaných pravidel na úrovni Společenství ve věci vydávání osvědčení pracovníkům v železničním odvětví nijak neohrozí progresivnější práva nebo normy, které již jednotlivé členské státy přijaly, ani neodepře výsadu každého členského státu tato práva či normy přijmout. I zde realita ukazuje, že práva pracovníků ohrozila právě liberalizace a privatizace železniční dopravy, která také zapůsobila snížení počtu pracovních míst v železničním odvětví, se závažnými důsledky na úrovni poskytovaných služeb. Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasuji pro vydávání standardizovaných osvědčení pro strojvůdce. Harmonizace odborného vzdělávání pro řidiče také v budoucnu zajistí vyšší bezpečnost na železnici. Podmínkou přijetí na místo strojvůdce na mezinárodních železničních tratích je nyní povinný minimální věk 20 let a příslušné školní vzdělání a jazyková příprava. Sjednocení vzdělání je pro vytvoření evropského železničního prostoru nezbytné. Osvědčení pro strojvůdce, které vydá jeden členský stát, budou v budoucnu uznávat všechny ostatní členské státy. – Zpráva: Dirk Sterckx (A6-0313/2007) Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Třetí železniční balíček, jehož cílem je především podpořit liberalizaci mezinárodní osobní železniční sítě, obsahuje nařízení o právech a povinnostech cestujících na železnici . Měli bychom především stanovit, že hlavním cílem nařízení je odstranit všechny překážky liberalizace mezinárodní osobní železniční dopravy, které by mohly být způsobeny rozdílnými pravidly týkajícími se práv a povinností cestujících v jednotlivých zemích.

39

40

CS


Kromě toho, že zdůrazníme tento první bod, který je nejdůležitější, rozhodně se domníváme, že je velice důležité zajistit práva cestujících, počínaje právem na veřejnou železniční dopravu, kterou zajišťuje v každé zemi státní podnik. Skutečnost ukazuje, že liberalizace a privatizace práva cestujících ohrožuje: vedly ke zhoršení služeb poskytovaných veřejnosti a podmínek pro mobilitu cestujících a ke zvýšení cen jízdného; znamenaly ztrátu stovek kilometrů drah, uzavření nádraží, snížení počtu zaměstnanců na železnici a hrozbu pro jejich mzdy a pracovní práva. Jde o ničivou politiku, která jde proti pracovníkům a veřejnosti. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Podpořil jsem zprávu o dohodě dohadovacího výboru o nařízení o právech a povinnostech cestujících na železnici. Původně se měla týkat jen cestujících na mezinárodních tratích a jsem rád, že jsme byli pozorní a pravidla se nyní budou vztahovat i na vnitrostátní jízdy. Od roku 2009 bude platit přiměřená řada základních práv včetně práva na přístupnou dopravu pro osoby se sníženou pohyblivostí. Dále vítám zavedení plánu náhrad v případě zpoždění. Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem nové nařízení týkající se cestujících od roku 2009. Toto nařízení upravuje kromě jiného i náhrady v případě velkých zpoždění, odpovědnost společností za cestující a jejich zavazadla, přepravu invalidních osob a informace, které musí železniční společnosti podávat. Z praktického hlediska to znamená, že když v budoucnu dojde ke zpoždění přeshraniční dopravy od 60 do 119 minut, budou mít zákazníci právo na vrácení 25 % jízdného. Tato částka stoupne u zpoždění delších než dvě hodiny na 50 %. Bude to znamenat více právních nároků, ale také větší jistotu pro zákazníky. Nyní je na členských státech, aby tato pravidla rozšířily na své vnitrostátní přepravní sítě co nejdříve, a ne až za 15 let. Catherine Stihler (PSE), písemně. − Tuto zprávu o právech a povinnostech cestujících na železnici bychom měli uvítat. Lars Wohlin (PPE-DE), písemně. − (SV) I když poslední návrh nepřináší tak přísné požadavky na provozovatele železniční dopravy jako předchozí, stále zahrnuje mnoho příliš obsáhlých ustanovení, od toho, jak se mohou prodávat jízdenky (telefonicky, po internetu a pomocí automatů) po odpovědnost provozovatelů železnice za škody na zavazadlech cestujících. Jsou zde i podrobně vypsány různé formy odškodnění v případě zpoždění (úrovně odškodnění, nároky na jídlo, atd.) a minimální požadavky na informace o tom, co může být příčinou zpoždění. Rozhodl jsem se hlasovat proti návrhu, protože provozovatelé musí mít možnost rozvíjet své služby na základě ochrany, kterou požadují sami cestující (a jsou připraveni za to platit ve formě vyššího jízdného). Kromě toho nejsou předpisy velkého rozsahu úměrné k přidané hodnotě, jež vznikne nahrazením předpisů, jež již existují na úrovni členských států v zemích, které si již zvolily přijetí vnitrostátních právních předpisů. – Zpráva: Jarzembowski (A6-0314/2007), Savary (A6-0315/2007) a Sterckx (A6-0313/2007) Mathieu Grosch (PPE-DE), písemně. − (DE) Liberalizace železnic není sama o sobě cílem; musí posloužit uživatelům a zlepšit efektivnost. Liberalizace mezinárodní dopravy je přirozenou věcí, protože žádná země se nemůže uzavírat před ostatními. Ve vnitrostátní přepravě nemůže být smysl ani účel v tom, aby se ziskové trati během liberalizace vystavovaly konkurenci a ztrátové trati se přitom ponechávaly bez kompenzace státnímu sektoru. V tomto smyslu napjatě očekávám uplatnění nedávno přijatého nařízení o veřejné osobní dopravě. Parlament byl schopen čelit členským státům a železničním společnostem a zastat se práv cestujících, což je obrovský úspěch pro občany EU. Zejména v tranzitních zemích jako je Belgie by nemělo smysl rozlišovat mezi mezinárodní a vnitrostátní dopravou a nebylo by to fér. V tomto směru představuje třetí železniční balíček krok správným směrem, i když nebude určitě poslední. Brian Simpson (PSE), písemně. − Budu hlasovat pro kompromis, kterého dosáhli naši zpravodajové s Radou ministrů, protože se domnívám, že jde o krok směrem k železničnímu průmyslu celé Evropské unie a jde o nejlepší dohodu, kterou má v současnosti Parlament k dispozici.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Pomalé tempo práce železničního průmyslu však není jen frustrující, ale funguje i jako velmi účinná brzda vůči radikálnímu postupu, který je vyžadován pro oživení železnic v mnoha našich členských státech. Existuje hluboká propast mezi železnicemi třeba ve Francii a Německu a v Bulharsku a Rumunsku. Tuto propast je nutné zaplnit, pokud chceme opravdu rozvinout celoevropský systém železnic. A konečně i když vítám dohodu o tom, že by do 15 let měly být všechny železnice dostupné, není smutným faktem a obžalobou našeho odvětví železniční dopravy, že mnoho lidí s omezenou hybností nemá ve 21. století přístup na železnici? Železniční odvětví se lapilo do filozofie „nejde to“ místo „jde to“. Doufám, že tento balíček opatření nás přinejmenším vytrhne z negativity a odstartuje pozitivnější období našich železnic. (Vysvětlení hlasování zkráceno podle článku 163) – Zpráva: Katerina Batzeli (A6-0309/2007) a (A6-0310/2007) Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – (PL) Vyslovili jsme se ke změnám předchozí reformy o trhu s cukrem v EU. Tato reforma byla vypracována v roce 2005 a měla na tomto trhu nastolit rovnováhu. Bohužel jsem měl dojem, že všechny tyto návrhy značně omezily růst cukrovky, aby vzniklo místo pro cukrovou třtinu. Proti tomu jsem zcela zásadně. Nemůžeme dovolit, aby se v Evropské unii zrušila produkce tradiční řepy cukrovky a výroba cukru. Myslím, že nový návrh, který Evropská komise předložila v květnu 2007, jenž by měl poskytnout pobídky pro vynětí nejméně 3,8 milionů tun cukru z trhu EU, také nepřinesl očekávané výsledky. Pokud bude ohroženo povinné snížení kvót v roce 2010, nemohou omezení kvót brát v úvahu změny v objemu kvót, kterých jsme se dobrovolně vzdali i kvůli placení do restrukturalizačního fondu, protože v souladu s cílem reformy došlo po přijetí odpovídajících finančních kompenzací ke snížení výroby v nejméně konkurence schopných regionech. Jan Březina (PPE-DE). – (CS) Pane předsedající, navržená cukerná reforma bohužel nepřináší výsledky. Je totiž zdánlivě založena na ekonomice, ale při úvahách o odchodu z trhu hrají roli jiné než ekonomické faktory. V České republice, která vyrábí cukr ekonomicky, jsme přesto odevzdali 22 % kvóty. Tato kvóta je vlastněna západoevropskými vlastníky. Navrhovaná opatření bohužel mohou negativně zasáhnout Českou republiku. To, co je naší výhodou při ekonomické výrobě cukru, větší průměrná výměra u jednotlivých pěstitelů řepy, se navrženým způsobem může projevit jako nevýhoda, budou-li mít právo iniciovat odchod z trhu i zemědělci. Není přece žádoucí, aby odešli z trhu ti, kteří by na něm bez dotací přežili. Z tohoto hlediska reforma běží opačným směrem. Proto jsem u obou zpráv paní zpravodajky Batzeli hlasoval proti. Hynek Fajmon (PPE-DE). – (CS) Dámy a pánové, při dnešním hlasování jsem stejně jako další poslanci Občanské demokratické strany z České republiky hlasoval proti zprávám paní zpravodajky Batzeli o reformě cukerného pořádku. Dosavadní reforma cukerného pořádku přinesla v České republice škody v podobě mnoha uzavřených cukrovarů a znehodnocené techniky a technologie. Moje země byla po dlouhá století tradičním výrobcem a exportérem cukru a nyní se v důsledku špatné politiky Evropské unie stáváme čistým dovozcem cukru na základě nekompetentních úředních rozhodnutí z Bruselu. Česká republika již snížila svou produkci cukru o více než 20 % a nyní je řada na ostatních státech Evropské unie a hlavně na těch, které dosud nesnížily svou produkci vůbec. Z těchto důvodů jsem hlasoval proti reformě. Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Dámy a pánové, je nutné provést restrukturalizaci cukrovarnictví a změny v organizaci trhů v cukrorvarnickém odvětví. Je však možné, že návrh Komise problém nevyřeší, ale vytvoří dokonce nové problémy v zemích s cukrovarnickým trhem. Pokud není země sama schopná stanovit prioritní pořadí kritérií přijetí žádostí pěstitelů, s ohledem na produktivitu farmy a objem produkce, je možné, že cukrovku přestanou produkovat nejen farmy s nejnižší produktivitou, ale i konkureceschopní pěstitelé. V Litvě musí cukrovary čelit nedostatku surového cukru, což bude mít negativní hospodářské a sociální důsledky. Kromě toho nezvážila Komise návrh Litvy na snížení kvóty do roku 2010, s ohledem na to, zda členský stát dobrovolně snížil výrobní kvótu, ale také zda nakoupil další výrobní kvóty.

41

42

CS


Chtěla bych doporučit Komisi, aby tyto připomínky vzala v úvahu. Mimochodem jsem se u této otázky zdržela hlasování. Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh a Inger Segelström (PSE), písemně. − (SV) My, švédští sociální demokraté, jsme volili proti zprávě Parlamentu o společné organizaci trhu v cukrovarnickém odvětví (A6-0310/2007). V zásadě se k reformě cukrovarnického odvětví ve Společenství stavíme kladně. Nedomníváme se však, že navržené pozměňovací návrhy Parlamentu jsou pro návrh Komise pozitivní. Domníváme se, že představují riziko zvýšení nákladů v zemědělském odvětví, které jsou již příliš vysoké, což je něco, co švédští sociální demokraté nemohou podpořit. Navíc se domníváme, že je nutné dotace na vývoz cukru dlouhodobě zcela odstranit. Dotace, jež jsou dále vypláceny do zemědělství, by se měly dát formou přímé pomoci, zcela odděleně od výroby. Marie-Arlette Carlotti (PSE), písemně. – (FR) Evropská unie chtěla v rámci reformy společné organizace trhu v odvětví cukru napomoci přizpůsobení rafinérií restrukturalizaci evropského cukrovarnictví, a to pomocí „přechodné pomoci“ ve výši 150 milionů EUR. Měla jsem to potěšení podpořit tuto iniciativu, která by měla pomoci marseilleské rafinerii Saint-Louis Sucre, aby mohla čelit novým podmínkám na trhu s cukrem, aniž by musela přistoupit k propouštění. Upozornila jsem však současně kompetentní francouzské a evropské orgány na nedostatečnou průhlednost v kritériích přidělování této pomoci, jež je v kompetenci členských států. Dnes není tato pomoc udělována s úmyslem udržení rafinérské činnosti a zachování pracovních míst. Nic také nemůže zaručit, že nebude tato pomoc využita jako „pobídka k přesídlení“ do zemí mimo EU. Tato nová reforma by se měla využít k vyjasnění této otázky. Bohužel tomu tak není. Věc je dnes v rukou Rady. Vyzývám ji, aby jednala co nejobezřetněji, a to především francouzské orgány, aby byla tato otázka, jež se týká pracovních míst našich občanů, konečně řádně vyjasněna. Hélčne Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Strana Junilistan podporuje radikální reformu trhu s cukrem v EU, aby došlo k jeho rychlé liberalizaci a země mimo EU, které produkují cukr, měli možnost soutěžit za férových podmínek. Pozměňovací návrhy, které v této zprávě předložil výbor pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu, není nic víc než další pokus co nejvíc zabránit postupu reformy, aby mohla pokračovat ochranářská politika trhu. Pozměňovací návrhy by rovněž znamenaly zvýšení nákladů na průmyslovou restrukturalizaci existujících rafinérií, které by chtěla reforma dosáhnout, a rovněž větší přímé kompenzace pro subjekty na trhu s cukrem. Junilistan nemůže dát podporu zprávě, která maří cíle reforem trhu s cukrem v EU a která by tyto reformy nevyhnutelně zmírnila a ohrozila by jejich dokončení. Stavíme se proti nestoudným pokusům porušit závazky, které jsme dali méně rozvinutým zemím. Z uvedených důvodů proto hlasujeme proti této zprávě. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Skutečnost ukázala, že v tomto i jiném odvětví má přesvědčování malých pěstitelů, aby se vzdali kvót a zanechali výroby, jako je navrhováno v případě pěstitelů cukrové řepy a výrobců cukru, za účelem podpory konkurence, opačný efekt; zvýrazní se tím nerovnosti ve vývoji a zvýší chudoba a exodus z venkova. Proto vystupujeme proti návrhům Evropské komise a zdůrazňujeme nutnost tuto politiku změnit a vzít v úvahu konkrétní realitu členských zemí a jejich výrobních potřeb. Proto podporujeme potravinovou suverenitu a považujeme za nepřijatelné, aby musela země jako Portugalsko, které má jen omezenou produkci cukru, jež stěží pokrývá polovinu spotřeby v zemi, čelit povinnosti snížit svou kvótu cukru vyráběného z cukrové řepy. Domníváme se, že je nutné změnit liberalizující tendence, které vidíme v postupných reformách společné zemědělské politiky, a musí být přijata opatření na podporu pěstování cukrové řepy v jednotlivých zemích, čímž se podpoří zemědělství, které je v podstatě zaměřené na výrobu potravin, a to pomůže zachovat jak výrobu, tak pracovní místa.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. − (CS) Evropská unie je často oprávněně kritizována za zasahování v řadě odvětví. Zvláště kontroverzní jsou zásahy v oblasti potravinářství. Je pravda, že za některé potíže si mohou členské státy. Zde je typickým příkladem křečovitá snaha řady států střední a východní Evropy zlikvidovat v zemědělství prosperující zemědělská družstva. V České republice k tomuto cíli směřovalo několik novel zákona o družstevnictví. Řada družstev se rozpadla, jiná se transformovala na jiné právnické subjekty. Přitom proběhla redukce výroby v řadě oborů, mj. i v pěstování cukrovky. Zároveň se podařilo velmi nešťastně odtrhnout provedenou privatizací zpracování od prvovýroby. Cukrovary tak vesměs získaly zahraniční subjekty a jedním z výsledků je doslova katastrofický stav cukrovarnictví v Čechách. Zisky z této tragické situace shrabují zahraniční subjekty, ztráty subjekty české. Jde o více než 20 % snížení výroby cukru v zemi, která 150 let cukr vyvážela. Nyní jej musí začít dovážet a zároveň hledat nové uplatnění pro zemědělské podniky, které se dosud pěstováním cukrovky zabývaly. Tento neudržitelný stav zprávy Kateriny Batzeli neřeší. Přesto jsme hlasovali pro, neboť alespoň na neuspokojivý stav upozorňují. Chtěl bych varovat ty, kteří považují dnešní dohodu za řešení problému. Věřím, že se k cukru opět vrátíme, a že výsledek bude bližší potřebám našich zemědělcům. David Martin (PSE), in writing. − Podporuji zprávu o reformě v cukrovarnictví, ačkoliv mě v této zprávě některé věci znepokojují. Nesouhlasím se zprávou pokud jde o záměr uplatnit postup stahování nadbytků cukru u cukrových rafinérií. Je to v kontrastu s návrhem Komise vyřadit rafinaci cukru z uvedeného postupu stahování. Vzhledem k tomu, že rafinérie nejsou přímou součástí režimu restrukturalizace, nemělo by mít snížení tradiční potřeby zásobování rafinérií stažením vliv na snížení přebytkového cukru na trhu v EU, protože EU musí nadále dodržovat mezinárodní povinnost dovážet určená množství surového cukru ze zemí AKT. Pozměňující návrh by však směřoval k oslabení dopadu opatření kvůli pobídkám pro zpracovatele cukrovky, aby své podniky zavřeli. Brian Simpson (PSE), písemně. − Budu hlasovat pro zprávu paní Batzeliové, protože je celkem zřejmé, že restrukturalizace cukrovarnického průmyslu je nutná. Má jediná obava se týká pozměňovacího návrhu 31, který, pokud by prošel, by měl za následek to, že by si Evropská komise zachovala existující fond do roku 2011, a měl by negativní dopad na postup restrukturalizace. Tato zpráva sice není dokonalá, ale shrnuje potřeby výrobců a zřejmou potřebu reformy tohoto odvětví. Mé jediné obavy se týkají účinku, jaký by jakákoliv restrukturalizace měla na producenty cukrové třtiny v rozvojových zemích. Musíme se každou cenu vyhnout restrukturalizaci, která chrání producenty cukrovky na úkor producentů třtiny a měl bych rád naději, že Komise zajistí, aby k tomu nedošlo, a přitom by to bylo stále spravedlivé vůči našim zemědělcům. Catherine Stihler (PSE), písemně. − Při hlasování o zemědělských zprávách jako je tato zpráva o cukru by měly oznámit členské státy, které na tom mají finanční zájem, že tomu tak je, nebo by se měly vzdát hlasování. – Zpráva: Britta Thomsen (A6-0287/2007) Bernadette Bourzai (PSE), písemně. Musíme podpořit snahu Evropské unie dosáhnout do roku 2020 ambiciózního cíle, podle kterého bude 20 % z celkově spotřebované energie v Evropě pocházet z obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje energie znamenají pro Evropu mnoho výhod: nižší emise CO2, snížení evropské závislosti a příspěvek k vytváření pracovních míst a růstu. Rozvoj všech obnovitelných energií však musíme monitorovat z hlediska udržitelnosti a pochopitelně v závislosti na schopnostech členských států, a dále musíme dbát na úspory energií cestou nižší spotřeby a vyšší energetické účinnosti. Lituji, že podle směrnice o elektrické energii z obnovitelných zdrojů není kombinovaná výroba tepla a elektřiny povinná a povede k vytváření obrovských elektráren využívajících biomasu bez kombinované výroby tepla a elektřiny, které nejsou z energetického hlediska výkonné a destabilizují trh s dřevem pro průmyslové a energetické účely. Příklady mohu ukázat v mém vlastním regionu Limousin. Jsem proto ráda, že Evropský parlament požádal, aby byla v centru zájmu budoucí rámcové směrnice o obnovitelných energiích otázka kombinované výroby tepla a elektřiny, a proto jsem hlasovala pro zprávu paní Thomsenové. Edite Estrela (PSE), písemně. – (PT) Hlasovala jsem pro zprávu paní Thomsenové (A6-0287/2007) o pracovním plánu pro obnovitelné zdroje energie pro Evropu, protože se domnívám, že rozsáhlejší investice

43

44

CS


do obnovitelných energií jsou nezbytné pro snížení externí energetické závislosti Evropské unie, snížení emisí CO2, a tedy pro pomoc s bojem proti změně klimatu. Tato zpráva zdůrazňuje význam udržitelného využití biopaliv v odvětví dopravy, aby se snížila závislost na ropě a emise skleníkových plynů a zmírnil se dopad na životní prostředí. Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Jde o velice nevyrovnanou zprávu, i přes některé pozitivní změny ve srovnání s předchozí zprávou, zejména pokud jde o to, že připouští, že zdroje fosilních paliv se v blízké budoucnosti nevyhnutelně vyčerpají – přestože zde není žádná zmínka o vysokých cenách ropy – a o tom, že se uznává, že nedávno zbožštělá bioaliva přináší škody na životním prostředí a sociální problémy. Zapomíná však na nutnost stanovení různých priorit energetické politiky zaměřených na snížení nákladů pro spotřebitele, racionalizaci spotřeby s cílem jejího snížení (a nejenom cestou energetické účinnosti), méně znečišťující veřejnou dopravu, a veřejnou politiku, která je opravdu v zájmu občanů. Myšlenka na vytvoření společné evropské energetické politiky je pokus o nalezení cest pro větší podporu pro soukromé finanční skupiny, které fungují v tomto odvětví, přesahující suverénní práva každého členského státu na stanovení své vlastní energetické politiky. Chybí zde také analýza plynných biopaliv; není zde zdůrazněna potřeba podpory výzkumu a vývoje bioplynu a nenajdeme zde zmínku o programu Cíl 2020. Důvodem je to, že hlavním cílem zprávy je zaručit větší zisky, především využitím trhu s obchodováním s emisemi skleníkových plynů. Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu, která vyzývá členské státy k přijetí opatření ke zvýšení podílu obnovitelných energií ve své skladbě energetických zdrojů. Obnovitelné zdroje se musí stát odrazovým můstkem k dosažení cíle zvýšit bezpečnost dodávek a současně snížit emise skleníkových plynů. Cíl energetické účinnosti by neměl být považován za podmínku nutnou k dosažení cíle 20 % obnovitelných energií do roku 2020, ale za podmínku samu o sobě. Vzniknou tak nová pracovní místa a podpoří se výzkum a inovace v energetickém odvětví. Myslím například na hledání širšího přístupu k ekologickým materiálům pro stavbu domů. Obnovitelné zdroje jsou jednou z nejlepších cest k ochraně spotřebitelů a průmyslů před dopadem zvýšení vývozu energií a zvýšení cen paliv. A konečně vítám svobodu zvolit si nejvhodnější obnovitelné zdroje energií, neboť potenciál vytváření některých energetických zdrojů se liší podle specifických geologických, hydrogeologických a klimatických podmínek v každém členském státě. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Podpořil jsem zprávu paní Thomsenové a skutečně se domnívám, že by mělo být vyvinuto vyšší úsilí k podpoře obnovitelných zdrojů energií. V mé zemi, ve Skotsku, je na poli obnovitelných energií obrovský potenciál a skotská vláda nedávno oznámila svůj úmysl podpořit co nejširší škálu obnovitelných technologií. Domnívám se, že úsilí Skotska má zásadní úlohu v cílech EU pro nalezení obnovitelných technologií. Hlasoval jsem proti stanovení 10 % cíle pro rostlinná paliva a pro úplné posouzení vlivů před tím, než se bude zvažovat jakýkoli možný cíl v oblasti biopaliv. Výroba biopaliv může urychlovat globální oteplování kvůli rychlejšímu ničení lesů, rašelinišť, zdravé půdy a dalších ekosystémů, které představují propady uhlíku a napomáhají regulovat klima. Jaromír Kohlíček (GUE/NGL), písemně. − (CS) Zbožňuji laická vystoupení. Je vcelku jedno, v jakém oboru se laik s ideologickými klapkami na očích pohybuje. Výsledek je vždy stejný. Černobílý popis reality, nadšené závěry odtržené od skutečností tohoto světa. V některých oborech při realizaci navíc obrovské náklady a „nečekané problémy“. Zvláště okouzlující jsou vystoupení některých kolegů v oblasti tak lákavé, jako je biomasa a biopaliva. Elementární pravdou prověřenou praxí je v této oblasti fakt vysoké energetické náročnosti dopravy surovin, jejich zpracování a distribuce produktů.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Abychom tyto náklady snížili, je vhodné budovat malé výrobní jednotky, které alternativním palivem zásobují blízké okolí. Předpokládám, že z těchto poznámek je jasné, že tyto zdroje nemohou být řešením zásobování energiemi. Jde o relativně malé vylepšení dnešní bilance. Podobnou váhu mají rychle se rozšiřující kolektory pro předehřátí teplé užitkové vody a některé jiné obnovitelné zdroje energie. Zásadní bude pro zásobování velkých měst a průmyslu v nejbližších 10 letech, velká výroba elektrické energie a dodávky zemního plynu. Pokud chceme plnit závazky Kjótského protokolu, potom je nezbytné u zemí s vysokým růstem HDP budovat i velké zdroje elektrické energie. A to mohou být pouze další bloky jaderných elektráren. Jinak se Evropská unie stane brzy silně závislou na dovozu elektřiny. Na tom romantické blouznění laiků nic nezmění. Romano Maria La Russa (UEN), písemně. − (IT) Zprávu paní Thomsenové, která potvrzuje nutnost dosáhnout do roku 2020 podílu 20 % energií z obnovitelných zdrojů, jsem podpořil. Bude to velká výzva pro všechny evropské země a nesmíme se již dál snažit této výzvě vyhýbat nebo požadovat, aby ji plnily jen nejčestnější a nejprozíravější země. Myslím, že je nutné stanovit odlišné národní cíle, rovnoměrně rozdělené s ohledem na existující úrovně obnovitelných energií, skladbu energetických zdrojů a různý potenciál rozvoje, který plyne z různých klimatických, geologických a územních podmínek v členských státech. Obnovitelné zdroje představují budoucnost. Do inovací a technologií bude nutné věnovat obrovské investice, aby mohla Evropa vyřešit v rozumném čase problém energetické závislosti a přitom zajistit pro uživatele přijatelné ceny. Domnívám se však, že bychom měli uvažovat pragmaticky a vyhnout se tomu, abychom podlehli pokrytectví. Myslet si, že výroba obnovitelných energií nám sama o sobě umožní tyto ambiciózní cíle splnit, je nereálné, i když nás mohou předsudky a často ideologické názory některých levicových a zelených politiků přesvědčovat jinak. Ze střednědobého hlediska může Evropu zachránit smíšená skladba energetických zdrojů, která bude zahrnovat i ne zcela obnovitelné energetické zdroje jako je atomová energie, jež, ať chceme či nechceme, tvoří třetinu produkce elektřiny v Evropě. (Vysvětlení hlasování zkráceno podle pravidla 163 jednacího řádu) Kartika Tamara Liotard (GUE/NGL), písemně. − (NL) Vzhledem k tomu, že naše strana, nizozemská Socialistická strana, přikládá velký význam obnovitelným zdrojům energie a cítí, že je toho nutné podniknout víc na širší rovině, nehlasovali jsme proti návrhu. Obsahuje však několik velice negativních bodů. Naprosto odmítáme atomovou energii jako udržitelný a obnovitelný zdroj energie. Navíc nesouhlasíme s myšlenkou, že na evropské úrovni je nutné liberalizovat energetické trhy. A konečně jsme toho názoru, že solární, větrná a vodní energie jsou lepší alternativy než biopaliva. Diamanto Manolakou (GUE/NGL), písemně. – (EL) Návrh Komise stanovit 20 % cíl výroby energie z obnovitelných zdrojů, kterého musí dosáhnout všechny členské státy a který musí být začleněn do národních akčních plánů, by byl přijatelný, pokud by jeho cílem bylo splnit potřeby obyvatel, snížit energetickou závislost, ušetřit energie, ochránit životní prostředí a potvrdit, že jsou energetické produkty veřejným jměním, a ne komoditou. Hlavní směry EU však směřují k rentabilitě pro investory a využití obnovitelné energie k vydláždění cesty pro soukromý kapitál, při zaručení rentability obnovitelné energie. Jakkoliv jsou obnovitelné zdroje energie přirozené a nevyčerpatelné a přispívají ke snížení využití znečišťujících látek, životní prostředí je dál ruinováno ve jménu zisku. Příkladem je nekontrolovaná podpora větrných elektráren pro soukromý zisk, a to i v oblastech, které jsou pod ochranou programu NATURA. Životní prostředí je tedy pokrytecká záminka maskující liberalizaci energetického odvětví a její dopady na zájmy obyvatel. S energií se zachází spíše jako s komoditou, než s běžným aktivem. A pokud jde o biopaliva, je provokace využívat potravinové produkty k výrobě energie, a ne k nakrmení milionů lidí, kterým hrozí smrt hladem. Andreas Mölzer (ITS), písemně. − (DE) I když je požadavek obnovitelných energií důležitý, nesmí rozhodně sloužit k tomu, aby v souvislosti s ústavou EU byla zadními vrátky ještě více okleštěna suverénní práva

45

46

CS


členských zemí. Vzhledem k tomu, že tento bod zatím nenašel do této zprávy cestu ani k tomu nebylo podáno vysvětlení, musím zprávu odmítnout. Soustředění se na nákladné atomové elektrárny zabrzdilo na příliš dlouhou dobu rozvoj ostatních energetických technologií. Rozpočet na výzkum v oblasti jaderné energetiky je stále sedmkrát až osmkrát vyšší než částky určené na obnovitelné energetické zdroje a energetickou účinnost. Pokud to Evropská unie myslí s obnovitelnými zdroji energie ve svém plánu vážně, musí zajistit spravedlivější rozdělování dotací, ale o tom není ve zprávě, o které hlasujeme, ani zmínka. Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Nárůst spotřeby je známkou celkového (i když ne vždy vyrovnaného) zlepšení životních podmínek. Opatření zaměřená na potírání negativních efektů zvyšující se spotřeby by proto měla myslet na to, že jedním z faktorů rovnováhy je, že růst se nesmí změnit. To potom nechává možnost jednat na dvou frontách: racionalizovat spotřebu a zlepšovat účinnost (především energetickou účinnost) toho, co vyrábíme. Znamená to, že mnoho z toho, čeho se musíme pokusit dosáhnout, závisí na výzkumu a inovacích. Schválené usnesení zcela oprávněně podtrhuje, že „obnovitelné zdroje energie jsou základním prvkem udržitelné smíšené energetické skladby, které přispívají k: snížení dovozní závislosti a diverzifikaci skladby používaného paliva; snížení emisí CO2 a jiných emisí; rozvoji nových inovativních technologií; a poskytování příležitostí k zaměstnání a regionálního rozvoje“; z toho kromě jiného vyplývá, že by se mělo více využívat programů EU v oblasti výzkumu a vývoje, aby se podpořil rozvoj technologií využívání energie z obnovitelných zdrojů. Takže když si to zrekapitulujeme: souhlasím s přijatým přístupem a podporuji vyšší investice na tyto účely. To je hlavní důvod, proč jsem hlasoval pro zprávu. Lydia Schenardi (ITS), písemně. – (FR) Plně podporujeme prosazování obnovitelných energií, ať už to bude na dopravu, vytápění budov nebo výrobu elektrické energie. Jako všichni naši kolegové zde v ní vidíme cestu, jak ochránit životní prostředí, ale také jak snížit naši energetickou závislost. Nemůžeme však podpořit zprávu paní Thomsenové. Především proto, že jeho skutečný cíl není ekologický nebo ekonomický, ale dogmatický: Jak se uvádí ve zdůvodnění, cílem je zavést na evropské úrovni společnou energetickou politiku a tento cíl musí mít přednost před vším ostatním. Energetická politika, otázka suverenity a nezávislosti, však musí spadat pouze do vnitrostátní kompetence. Nesmí to v žádném případě znemožňovat spolupráci a solidaritu. Návrhy ve zprávě nám navíc nepřipadají dostatečné k zajištění toho, že se skutečně bude přihlížet k národním zvláštnostem: nejen k zeměpisným vlastnostem, ale také ke specifickým hospodářským omezením. Text rovněž mlčí ke způsobům pomoci zemím, které jsou v této oblasti nejméně rozvinuté, aby mohly dosáhnout závazného univerzálního cíle. Říkám ano obnovitelným energiím, ale ne jako zámince pro rozšířené pravomocí Evropské unie. Brian Simpson (PSE), písemně. − Obnovitelná energie v Evropě je důležitá otázka, které se podle mého nedostává takového uznání, jaké by si zasloužila. V tomto období energetické krize, globálního oteplování a klesajících zásob nejtradičnějších fosilních paliv, je správné, že bude Parlament zkoumat lepší využití obnovitelné energie. Rád bych nicméně také zdůraznil, že máme v Evropě stále velké zásoby uhlí a s rozvojem čistých uhelných technologií kladu otázku, zda nebylo naše upuštění od využití uhlí jako zdroje energie předčasné? Zprávu podpořím, ale myslím si, že musíme být realističtí v tom, čeho lze dosáhnout s větrnou energií nebo energií vln, zejména když v EU čelíme stále rostoucím energetickým požadavkům. Myslím, že je správné požadovat po Komisi, aby vypracovala akční plány zahrnující obnovitelné energie včetně větru, vln a slunce a aby rozvíjela strategie pro biopaliva. Ačkoliv pokud jde o tuto otázku, musíme dohlédnout na to, abychom ekologicky nezachraňovali planetu a nedívali se, jak lidé umírají hlady, proto je správným postojem požadavek výboru dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi produkcí potravin a energie. Kathy Sinnott (IND/DEM), písemně. − V mé zemi, Irsku, představuje energie spojená s bydlením přibližně 25 % celkové konečné energetické spotřeby. Velká část této počítané energie byla spojena se spotřebou energie na vytápění. Energetická spotřeba v domácnostech je vyšší než je nutné, protože lidé žijící v nehospodárných obydlích musí spotřebovat na vytápění víc energie.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Zlepšení energeticky efektivního bydlení lze často dosáhnout několika realitně jednoduchými a nepříliš nákladnými kroky, jako je namontování termostatů na radiátory nebo používání spotřebičů s menší spotřebou. Další opatření zahrnují instalaci systémů ústředního topení, izolace dutých zdí nebo podkroví. Posledně zmíněná možnost může představovat z krátkodobého pohledu problém, ale její dopad je dlouhodobý. Chtěla bych vyzvat vlády, aby propagovaly izolaci domů a další opatření, která jsem zmínila. Podporou těchto opatření lze ušetřit náklady na energii a pomoci životnímu prostředí. Vlády by mohly podpořit snížení DPH na stavební úpravy. Lepší izolace by mohla snížit spotřebu energie v domácnostech až o 5 %. Peter Skinner (PSE), písemně. − Budu volit pro tuto zprávu a domnívám se, že její celkové cíle se dobře vyrovnávají s horizontem trvalých obav o energetickou bezpečnost. Energie z obnovitelných zdrojů jsou významnou stránkou naší výroby elektřiny v budoucnosti, ale nyní musíme stále pracovat s existující výrobou energií. Dokáže-li Evropská unie položit důraz na technologie, které ji přenesou do 21. století, bude také v nadcházejících letech využívat konkurenčních výhod v tomto odvětví. Bart Staes (Verts/ALE), písemně. − (NL) Zpráva o Pracovním plánu pro obnovitelné zdroje energie je výborná věc. Jasně říká, že příští roky jsou nesmírně důležité a že potřebujeme právní rámec na podporu postupu spolurozhodování, aby se zvýšil současný podíl energie z obnovitelných zdrojů ve skladbě využívaných energií ze 7 % na 20 % v roce 2020. Zpráva správně poukazuje na obrovský potenciál pobřežních zdrojů využívajících energii větru: ta by mohla představovat 15 % z celkové energetické poptávky EU v roce 201, čímž by se rovněž vytvořilo 368 000 nových pracovních míst. Nutný otazník byl právem položen k otázce rozvoje biopaliv, samozřejmě s ohledem na nutnost trvale udržitelných výrobních metod a přiměřené rovnováhy mezi výrobou potravin a energií. Skupina Zelených / Evropské svobodné aliance by to řekla poněkud ostřeji, a proto žádá provedení seriózní analýzy týkající se účinků biopaliv na klima, životní prostředí, sociální strukturu a zajištění potravin. Je škoda, že ve zprávě zůstal cíl biopaliv nezměněný, ve výši 10 %. Dalším minusem zprávy je bod E, ve kterém zájmové skupiny z jaderného odvětví navrhují jadernou energii jako jakousi „přemosťující“ technologii. S tím Zelení nesouhlasí, a proto předkládáme pozměňovací návrh 2. Obecně jde o pečlivou zprávu, která si zaslouží naši podporu.

8. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis (Zasedání bylo přerušeno ve 12:35 a pokračuje v 15:00.) PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS Místopředsedkyně

9. Schválení zápisu z předchozí schůze: viz zápis 10. Provádění rozhodnutí Rady o moratoriu na trest smrti (rozprava) Předsedající. −Dalším bodem je prohlášení Rady týkající se provádění rozhodnutí Rady o moratoriu na trest smrti. Manuel Lobo Antunes, Úřadující předseda Rady – (PT) Paní předsedající, s velkou radostí zde dnes vystupuji k otázce, která stojí v samém jádru našich společných evropských hodnot. Boj proti trestu smrti je nedílnou součástí politiky lidských práv EU a byl cílem prvních hlavních směrů Evropské unie v oblasti lidských práv. Tyto směrnice, jak dámy a pánové dobře víte, stanovily v roce 1998 hlavní stránky přístupu Evropské unie k této otázce a tehdy se také vykrystalizoval náš dobře známý záporný postoj k otázce trestu smrti. Mohli bychom připomenout cíle Unie v otázce trestu smrti, uvedené v hlavních směrech. Prvním cílem je směřovat k všeobecnému zrušení trestu smrti, což je politický postoj, který schválily a striktně dodržují všechny členské státy EU. Druhým cílem je požadovat v zemích, kde trest smrti stále existuje, jeho postupné zrušení a to postupem, který bude splňovat minimální mezinárodní normy. S velkým potěšením vás dnes v této sněmovně chci seznámit s posledním vývojem v našem boji o zrušení trestu smrti. Jak víte, nedávno jsme spustili významnou iniciativu na podporu těchto cílů EU. Odvolávám se pochopitelně na rozhodnutí Rady z 18. června tohoto

47

48

CS


roku, ve kterém se sama zavázala, že na 62. schůzi Valného shromáždění OSN zavede usnesení proti trestu smrti jako součást meziregionální aliance. Parlament vyzval ve dvou usneseních přijatých tento rok v únoru a dubnu Evropskou unii, aby se v této věci chopila iniciativy. Vzhledem k tomu, že se rychle blíží třetí zasedání Valného shromáždění Spojených národů, uvědomuji si, že chcete vědět, jak se Rada na tuto chvíli připravila. Řeknu vám teď něco o tom, co jsme doposud udělali. Napřed mi dovolte krátce shrnout téměř desetileté období od okamžiku, kdy byly hlavní směry týkající se trestu smrti přijaty. Ráda bych také zdůraznil, že jsme toho od roku 1998 udělali opravdu hodně. Rozvinuli jsme v naší kampani proti trestu smrti řadu nástrojů, od politického jednání cestou demarší, prohlášení a vícestranné diplomacie po finanční podporu prostřednictvím Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva, což je nástroj vytvořený především díky úsilí Evropského parlamentu. Od 1. července 2006 do 30. června 2007 například Evropská unie podnikla obecné demarše věnované trestu smrti ve 28 zemích od Bahrajnu po Zambii; podnikli jsme i demarše v konkrétních případech v různých zemích od Jemenu do Írán; navíc se této otázce věnovala řada prohlášení EU. Uvedu příklad, kterému se média docela věnovala: v srpnu tohoto roku vydala Evropská unie prohlášení ke 400. popravě v Texasu. Rád bych také upozornil, že trest smrti je také na pořadu dne při dialogu o lidských právech a při konzultacích, které jsme vedli se třetími zeměmi, a nevyhýbáme se diskusi o této otázce při setkání s představiteli jakékoliv této země. Naše důvěra v účinný multilateralismus se také projevuje formou neúnavného jednání proti trestu smrti v rámci Spojených národů a jiných mezinárodních orgánů. Evropská unie předkládala od roku 1997 do roku 2005 každoročně usnesení věnované trestu smrti Komisi OSN pro lidská práva. V prosinci 2006 jsme se k této činnosti vrátili a na Valném shromáždění Spojených národů jsme přeložili prohlášení o trestu smrti, které mělo na začátku 85 podpisů a nakonec ho podepsalo 10 dalších zemí. Předsednictví Evropské unie toto prohlášení z prosince 2006 znovu zopakovalo při zahájení čtvrtého zasedání Komise pro lidská práva v březnu 2007. I přes přetrvávající obavy o použití trestu smrti s radostí konstatujeme obecnou tendenci trest smrti rušit nebo na něj zavádět moratorium. Více než polovina zemí ve světě již trest smrti zrušila buď zákonem, nebo v praxi: podle Amnesty International jde o 133 zemí. Rád bych věřil, že v této tendenci k rušení hrála i třeba jen skromnou roli Evropská unie pochopitelně včetně Evropského parlamentu, a to díky naší mnohaleté systematické a vytrvalé činnosti. Heslovitý seznam akcí Evropské unie proti trestu smrti je důkazem našeho závazku v této věci a dovolte mi, abych zdůraznil, že uznáváme, že Evropský parlament nám byl v naší práci loajálním spojencem, čímž se vracím zpět k našemu aktuálnímu bodu jednání, jímž je usnesení pro Valné shromáždění Spojených národů vyzývající k přijetí moratoria a ke zrušení trestu smrti. Tato iniciativa potvrzuje, že Evropská unie stojí v čele celosvětových snah o zrušení a že bude stát proti trestu smrti ve všech případech a za všech okolností, protože ho považuje za krutý a nehumánní trest. S touto iniciativou toho můžeme hodně získat, ale také hodně ztratit, pokud neuspějeme. Nesmíme zapomínat, že jde o náš třetí pokus, opakuji, náš třetí pokus o to, aby Valné shromáždění OSN přijalo usnesení k trestu smrti, po našich dvou neúspěšných pokusech v letech 1994 a 1999. V sázce není nic víc a nic míň než naše věrohodnost jako hlavních představitelů světových snah o zrušení trestu smrti. Rada proto pokládala za nutné být dobře připravena a mít dost času na nadregionální dohodu. To nebylo bývalo možné během 61. Valného shromáždění, jak by si někteří z vás byli přáli. Nebyl to názor jen expertů Rady. Mnoho nevládních organizací, kteří vedou boj na tomto poli, jako je Koalice proti trestu smrti, nás žádalo, abychom předkládání příliš nechvátali, ale abychom vyčkali dost na to, aby bylo možné zajistit její úspěch. Právě touto cestou jsme se vydali. Rozhodnutí Rady z 18. června předložit usnesení na 62. Valném shromáždění Spojených národů poznamenalo začátek nové fáze v multilaterální oblasti. V zavádění rozhodnutí Rady do praxe hrála svou roli Rada, předsednictví i členské státy. Pracovní skupina Společné zahraniční a bezpečnostní politiky pro lidská práva rozhodla ještě před letními prázdninami, jaký přístup je nutné zaujmout, tzn. že členské státy nejprve schválí návrh textu a v druhé fázi najdou spoluautory z různých částí světa; až se toto podaří, bude se koncem srpna konat první setkání všech spoluautorů v New Yorku. Dohody o znění textu bylo dosaženo během dvou týdnů. Nyní spouštíme lobbistickou kampaň, abychom našli k návrhu usnesení spoluautory. Ve chvíli, kdy mluvím, hledají naše velvyslanectví po celém světě možné podporovatele naší iniciativy. Dělám všechno možné, abychom získali maximální podporu a naše usnesení uspělo.

25-09-2007

25-09-2007

CS


V tomto duchu vás dámy a pánové žádám o důvěru a podporu, abychom byli schopní tento proces zrealizovat. Jistě si uvědomujete, jak složitá mohou politická jednání být. Proto jistě pochopíte, že předsednictví potřebuje určitý stupeň flexibility a manévrovacího prostoru k připravení vhodného harmonogramu pro takto složitou iniciativu, protože jde o meziregionální iniciativu a spoluautoři musí také text a strategii usnesení zrevidovat; kromě toho musíme rychle zkontaktovat velký počet možných spolusponzorů, aby tato iniciativa získala na váze. Pustili jsme se do kampaně, která také představuje velkou výzvu, ale jsem přesvědčen, že pokud budeme jednat ve shodě, setká se naše iniciativa s úspěchem. Laima Liucija Andrikienė, jménem skupiny PPE-DE. – (LT) Paní předsedající, pane komisaři, pane státní tajemníku, dámy a pánové, vracíme se dnes v Evropském parlamentu k otázce moratoria na trest smrti. Touto otázkou jsme se za poslední rok věnovali již dvakrát a byla přijata dvě usnesení o uplatňování celosvětového moratoria na trest smrti (z 1. února a z 26. dubna). Můžeme jen litovat, že se v případě těchto usnesení Evropský parlament obrátil na Radu, aby je předložila Valnému shromáždění OSN, ale ta to neudělala. Rada to bývala mohla udělat před zahájením 62. Valného shromáždění Organizace spojených národů a usnesení bývala mohla být přijata do konce roku. Trest smrti je krutý a nehumánní trest porušující jedno ze základních lidských práv, právo na život. A my skutečně nemůžeme tolerovat situaci, kdy jsou každoročně popraveny v Íránu, Číně a dalších zemích tisíce lidí. Proto je uplatnění celosvětového moratoria na trest smrti usilující o jeho úplné zrušení jeden z nejdůležitějších politických cílů a proto v této věci požadujeme nejen konsensus našich parlamentních skupin, ale i konsensus všech členských států. Jsem si jistá, že by Evropský parlament přijetím tohoto usnesení mohl prokázat mimořádnou solidaritu a i přes rozdílnost názorů schopnost konsensu, například i tím, že prohlásí 10. únor Evropským dnem proti trestu smrti. Evropský parlament má přijetím rozhodnutí o politické otázce, která má jasnou přidanou hodnotu, drahocennou možnost převést Radě svou soudržnost a solidaritu. Politiky bez hodnoty jsou jen laciným politikařením a populismem, zatímco lidský život je cenný nám všem, bez ohledu na zeměpisné či kulturní rozdíly. Upřímně vyzývám všechny své kolegy ve všech skupinách, aby toto významné usnesení přijali. (Potlesk) Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedající, státní tajemník Lobo Antunes zde přesvědčivě ukázal, jaké úsilí Rada vyvíjí. Nemám, co bych ke slovům pana ministra dodal. Naše skupina vás plně podporuje ve našich snahách jasně ukázat, že Evropská unie chce poskytnout silnou oporu nejen moratoriu, ale i cíli zrušit trest smrti po celém světě. Jak řekla moje předřečnice, Evropský parlament to již v tomto roce řekl dvakrát: tento parlament je průkopníkem v boji za zrušení trestu smrti. Pro nás, Evropské sociální demokraty, zaujímá trest smrti místo zcela na dně lidské morálky. Pocházím ze země, ve které je lidská důstojnost zahrnuta do prvního článku ústavy. Povinnost úplně každého vládního nařízení je chránit a obhajovat ji. To je poselství ústavy mé země. Na základě tohoto poselství jsme v Evropské unii sestavili Listinu základních svobod, jejíž základní poselství zní: lidská důstojnost je hlavním vedoucím principem Evropské unie. Jenomže trest smrti je opak lidské důstojnosti. Představuje ponížení lidské bytosti do nejnižšího bodu její existence. Povinnost úplně každého demokrata, který se řídí morálkou, je zavrhnout ho. Bojujeme za to, aby Evropská unie toto moratorium podpořila. Proč tedy v této věci neexistuje konsensus v Radě? V Radě existuje jeden členský stát, který společné usnesení Evropské unie bojkotuje. Nebudu se rozpakovat a vyslovím zde veřejně jeho jméno. Je to polská vláda, kdo nechce, abychom toto zásadní rozhodnutí vydali. Spojuje otázku trestu smrti s jinými otázkami a říká: když jiní spojují svůj názor na tuto otázku s otázkou potratů a eutanazie, potom i my budeme připraveni argumentovat proti trestu smrti. To je záminka! Proč? Velmi rád vám to řeknu. Chtěl bych vám přečíst citát z rozhovoru v rádiu, který byl vysílán letos 28. července. Cituji: „Já osobně jsem byl, jsem a budu zastáncem trestu smrti. Návrat k tomuto trestu není dnes možný, ale počítám, že v budoucnu v EU převládne příznivější klima.“ Lech Kaczyński, prezident Polské republiky.

49

50

CS


To je důvod, proč dodnes Evropská rada nevydala k tomuto memorandu usnesení. Polský prezident je zastánce trestu smrti a doufá, že v Evropě nastane příznivější klima pro jeho znovuzavedení. Proto říkám: tento parlament je zde na to, aby zajistil, že klima v Evropě zůstane proti trestu smrti. To je zásadní bod. (Potlesk) Pokud máme my jako evropští socialisté vliv, musíme takto jednat. Rád bych však položil Radě jednu otázku: Pane Lobo Antunesi, neptám se vás osobně, ale vás jako hlav států a vlád ostatních 26 zemí. Jak dlouho bude ostatních 26 hlav států a vlád toto snášet a mlčet k tomu, že jeden zastánce trestu smrti, který to o sobě klidně prohlašuje, je schopný v této otázce paralyzovat Evropskou radu? I na to potřebujeme odpověď. (Potlesk) Marco Pannella, jménem skupiny ALDE. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, prohlášení, která za poslední rok předsednictví udělalo před tímto parlamentem, by vypadala – kdybychom byli parlament jako je například britský parlament nebo parlament USA – jako urážky nejen pravdy, ale také parlamentu. Ne, pane úřadující předsedo, myslím, že jste dostal nesprávné informace od aparátu a struktury, které za vámi stojí a které mají od roku 1994 ostudný a nepochopitelný přístup, za něž jsou odpovědná předsednictví, která se střídají každých šest měsíců! V roce 1994 jsme byli na pokraji vítězství. Prohráli jsme o 8 hlasů, protože 20 evropských zemí, které jsou dnes členy Evropské unie, se spolu domluvilo a zdrželo se hlasování. Po celém světě by bývalo mohlo být vyhlášené všeobecné moratorium a nedošlo by k takovéto ostudě, kterou se nám nedaří odstranit: 20 zdržení se hlasování ze strany Evropy v roce 1994, s Radou, která byla naprosto a pokrytecky spoluvinná. Vy, pane úřadující předsedo Rady, jste měl tu drzost, že jste v roce 1999, kdy bychom bývali podle všech evropských velvyslanců vyhráli, protože vládla absolutní většina, řekl ráno před hlasováním, že z Bruselu přišel telegram, který nám nařídil, abychom se stáhli. To bylo nevysvětlitelné! V roce 2003 prohlásil italský ministr zahraničních věcí, který tehdy Radě předsedal, že z důvodu absenci dohody v Evropské unii nebude Itálie usnesení, které mělo opět většinu, předkládat. A nyní je situace ještě ostudnější. Chápete, pane Antunesi? V jaké zemi bychom mohli takovouto historku vyprávět? Řekl jste, že 173 ze 192 členských zemí OSN zrušilo fakticky i právně trest smrti. A jak vás to vyčerpalo! Usnesení jste měl předložit na předchozím 61. zasedání, měl jste ho předložit na začátku tohoto zasedání, tedy včera, a zprávy, které k nám dnes přišly z New Yorku, říkají, že zase došlo k odkladu. Uvedl jste další malou nebo velkou nepravdu: je pravda, že 95 zemí prohlášení podepsalo a že jsme 28. prosince my jako italská vláda měli již 85 signatářů, takže jediné, čeho jste společně dosáhli, je tedy jen 11 dalších. Takže jestli chcete prohrát, do toho, ale je to ostuda, uděláme… (Předsedající řečníka přerušil) Konrad Szymański, za jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, snaha o humanizaci při vykonávání spravedlnosti je jedním z hlavních úkolů Evropy. Musíme se postavit proti veřejným popravám, ve kterých jsou ostatky popravených osob chorobným vzrušujícím předmětem pro davy. Musíme udělat vše, co můžeme proti popravám z politických důvodů, které provádí vlády Číny nebo Íránu. S čím však nemůžeme souhlasit, je úzké chápání celého problému. Zejména nemůžeme souhlasit s ukončení diskuse na toto téma. Nemůžeme souhlasit s cenzurou, kterou navrhnul ve své řeči pan Schulz. Nezáleží na něm, jak dlouho bude Lech Kaczyński polským prezidentem, ať si přeje, co chce. Záleží to na Polácích, kteří mají své vlastní pochybnosti. A nejen Poláci mají pochybnosti o globálním moratoriu nebo o propagandistických a sociálních kampaních, které Komise navrhuje. Mám otázku – je opravdu možné apelovat z pohodlné vládní sedačky v Paříži nebo Lisabonu na zrušení trestu smrti v regionech plných krutosti a násilí? Není pokrytecké očekávat zrušení trestu smrti v dnešním Iráku nebo Afghánistánu a nedělat nic proti nastolení bezpečnosti a spravedlnosti v těchto zemích? Nesdílím přesvědčení, že zrušení trestu smrti v jiných částech světa vyřeší násilnosti a brutalitu. Polsko v každém případě zrušilo trest smrti v roce 1988, tedy před téměř 20 lety. Udělali jsme to proti vlastnímu veřejnému mínění. Udělali jsme to ve jménu evropské jednoty. Chceme toto rozhodnutí dál podporovat.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Může se stát, že ve skutečnosti naše část světa přinese sama alternativy k trestu smrti. Chceme v této věci solidárně spolupracovat, a to i na fóru OSN, ale nemůžeme přistoupit na evropskou cenzuru v otázce trestu smrti, jak navrhuje pan Schulz. Návrh usnesení zbytečně odkazuje na otázku evropského dne proti trestu smrti. Mohu vám připomenout, že trest smrti není jediné místo, kde se v politice a právu dotýkáme otázky života a smrti. Pokud máme v Evropě vést dialog o současných výzvách k humanitarismu, nemůžeme se sami omezovat na trest smrti, na který máme konec konců společný názor. Nemůžeme se vyhnout diskusi o dobrovolných potratech, což je otázka, kterou tento Parlament a klub pana Schulze v Evropě a po celém světě nadšeně obhajuje. Nemůžeme se vyhnout diskusi o eutanazii, o zárukách pro lidskou důstojnost nebo o vzkvétajícím rozvoji biomedicíny. Má-li být jeden den v evropském kalendáři dnem úvah nad humanitárním aspektem práce zákonodárců, tedy i nás, nemůžeme nad tím vším zavírat oči, nebo se budeme dopouštět pokrytectví. Monica Frassoni, jménem skupiny Verts/ALE. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, ráda bych navázala na panu Pannellu a ráda bych vyzvala předsednictví o odpověď, je-li to možné. Chtěla bych vědět, proč předsednictví vzalo zpět požadavek nebo návrh na zřízení evropského dne proti trestu smrti. Nikde není psané, že tento návrh musí být přijat jednomyslně. Pokud mi můžete ocitovat pravidlo, kde je toto stanoveno, budu vám vděčná – ačkoliv od té doby, co diskutujeme o politické spolupráci, jsem pevně přesvědčená, že pokud byste býval chtěl, byl byste býval schopen prosadit hlasování a získal drtivou většinu, minus jeden hlas. Myslím, že by to byl pro Evropu velký den. Takto se promarnila příležitost. Za druhé jsem také, pane Antunesi, velice rozpačitá z vaší rekonstrukce smutné historie různých předkládání a stahování usnesení o moratoriu. Chtěla bych vás požádat o odpověď na jednu otázku: vzhledem k tomu, že jste se vy jako portugalské předsednictví rozhodli jednat prakticky sami a vyloučili jste ostatní země jako je i má země z jednání v Organizaci spojených národů – ale to není otázka na toto fórum – chtěla bych vědět, kdy usnesení předložíte. Tato otázka není jasná a pokud ho předložíte příliš pozdě, bude to naprosto zbytečné. Za třetí jste prohlásil dvě věci, které mě poněkud znepokojily. Neseděla jsem na místě, protože jsem měla nějaký problém, ale slyšela jsem vás v originále, ve vašem krásném jazyce. Řekl jste, že je nezbytné být flexibilní a mít prostor pro manévrování a to je něco, co mě velice znepokojilo. Co tím chcete říct? Také jste mluvil o takzvané frontě, která chce zrušení a nevěří moc v moratorium. To je ještě víc znepokojující, protože právě kvůli takové falešné dichotomii jsme dosud prohrávali. Proto bych od vás chtěla slyšet konkrétní odpovědi a doufám, že je uslyšíme brzy. Luisa Morgantini, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, byla jsem zabraná do řeči paní Frassoniové, jejíž otázky a zaujetí zcela sdílím, a také sdílím to, s čím vystoupil pan Pannella. Jsem dnes velmi smutná; vystoupení pana Szymańského mě opravdu zarmoutilo. Myšlenka na to, že Evropa, pro kterou jsme všichni bojovali a věřili v ní, zažívá takovéto překážky, takovéto postoje, je pro nás všechny opravdu smutná. Dnes jsem však smutná i proto, že v Gaze zemřel na rakovinu velký muž, historická palestinská osobnost, a nebylo možné ho vyléčit. Gaza je v obležení, ale on by pravděpodobně zemřel v každém případě, protože byl velmi starý. Byl to muž, který hluboce věřil v mír, v demokracii, v demokratickou a sekulární Palestinu bez násilí. Jmenoval se Haider Abdel Shafi a ráda bych mu zde vzdala hold, protože ve světě je tolik trestů smrti, proti kterým musíme bojovat. I já podporuji ostatní poslance v tom, co řekli. Zasedání začalo a doufám, že 28. září, až se portugalské předsednictví a italská vláda sevšemi setkají, skutečně se rozhodnou předložit usnesení ve prospěch všeobecného moratoria o trestu smrti. Je pravda, že za posledních 14 let bylo usnesení ohroženo omyly a zpožděními, pokud ne přímo obstrukcionismem. Tentokrát můžeme a musíme uspět. Itálie vybuduje společně s Evropou síť aliancí spojujících všechny kontinenty. Široká většina mezinárodní komunity je tomuto usnesení nakloněna, zatímco zemí podporujících trest smrti je velmi málo. A určitě by se nemělo využívat dichotomie mezi moratoriem a zrušením trestu smrti. Jsme pro zrušení trestu smrti, ale dnes nás může spojit a prosadit vítězství moratorium. Víme, že je to obtížné, víme, že to nemůžeme považovat za samozřejmé, což vidíme i na interních stanoviscích nejen Polska, ale i mezi obyvateli po celém světě i mezi politickými vůdci, kteří volají po trestu smrti. Pokud se však náš pohled na mezinárodní vztahy opírá o morální rámec hodnot, ve kterých má hlavní slovo lidský život, spravedlnost a práva, potom musíme vyhrát. Proto bude následujících několik týdnů klíčových a moratorium je skutečně

51

52

CS


základní etapou v odmítnutí barbarských praktik, které zaměňují pomstu za spravedlnost, ze strany mezinárodního společenství. Musíme skutečně uspět a hlasy, které říkají „ne“, izolovat. Jean-Claude Martinez, jménem skupiny ITS. – (FR) Pane předsedající, členové Rady, v roce 1977, za vlády prezidenta Cartera, byly do vesmíru vypuštěny dvě sondy, Voyager 1 a Voyager 2. Asi si myslíte, že to s naší debatou nemá nic společného. Zesnulý fyzik Carl Sagan, však do těchto dvou sond umístil poselství prezidenta Waldheima, obrázek muže a ženy, hlavní matematické vzore, které na Zemi známe, a nahrávku se zvuky větru, traktoru, žvatláním malého dítěte a úryvky z Mozarta, Beethovena a Chucka Berryho. V loňském roce tyto dvě sondy opustily sluneční soustavu, čili heliosféru, a vydaly se na cestu dlouhou 42 000 světelných let k nejbližší hvězdě; to znamená 200 000 kilometrů krát 3 600 krát 24 krát 365 krát 42 000. Během 30 let tyto dvě sondy nevyslaly zpět žádný signál, který bychom zachytili. V současnosti je život prokázán pouze na Zemi. Z této perspektivy je jasné, že trestní zákoník Texasu nebo Číny, který umožňuje ukončit něco tak vzácného jako je život, je skutečný nesmysl. Naopak portugalský návrh na konferenci o životě a lidské důstojností odráží perspektivu tohoto národa objevitelů, protože být proti trestu smrti je pouze jeden aspekt problému a politické teleologie. Cílem každé politiky může být pouze bohatý a mnohotvárný život. Být proti trestu smrti je bezpochyby výborné, ale je to jen jeden aspekt, jako ostatně eutanazie, základního politického problému: jaký je účel politiky? Vytvářet hospodářské, společenské a materiální podmínky pro rozvoj té mysteriózní záležitosti, které říkáme „život“, nebo malthuziánská politika typu no future, přísné smlouvy, přídělový systém, zákazy, kácení, Herodesovy prémie a britská jatka se slintavkou a kulhavkou? To je podstata problému a skutečný rozměr trestu smrti: to je politická volba mezi no future a životem. Irena Belohorská (NI). – (SK) Jednoznačně podporuji iniciativu na zavedení Evropského dne proti trestu smrti, i když to nebude jednomyslné rozhodnutí 27 států. Vítám zavedení tohoto zákazu, který částečně i na nátlak Evropské unie nedávno provedly některé státy afrického kontinentu, nedávno byl například trest smrti zrušený v Rwandě či Gabonu. I tyto státy přišly na to, že trest smrti v demokratické společnosti nemá své místo. Myslím si, že je potřebné vyvíjet tlak i na ostatní státy, jako je například Amerika a Čína, aby zařadily tento institut do historie. Na druhé straně je potřebné poukázat i na některé evropské země, které stále neratifikovaly protokoly, které zakazují vykonávání trestu smrti. Protokol č. 6 Evropské úmluvy o lidských právech, který bezpodmínečně zakazuje trest smrti v době míru, ratifikovalo všech 27 členských států. Avšak protokol č. 13, který zakazuje trest smrti ve všech případech, sice podpsalo všech 27 států, avšak je tu ještěstále 5 států, které tento protokol neratifikovaly a to jsou: Francie, Itálie, Polsko, Španělsko a Lotyšsko. Takže, i když se dnes hlavní kritika ohledně zavedení Evropského dne proti trestu smrti obrátila proti Polsku, s čímž já plně souhlasím a podpořím i pana Schulze, i paní Frassoni a Morgantini, je potřebné zdvihnout ukazovák i nad těmito zeměmi. Ráda bych zdůraznila, že neexistuje důkaz, který by potvrdil, že trest smrti má odstrašující účinek na páchání násilných trestných činů. Jeho nezvratitelnost znamená, že justiční omyly, kterým sa nedá vyhnouz v žádném právním systému, nelze napravit. Maria da Assunção Esteves (PPE-DE). – (PT) Ráda bych vám připomenula, co řekl Victor Hugo o krvi, která se smívá slzami, a ne krví. Když Evropa definuje své hodnoty a ze zrušení trestu smrti učiní jednu z podmínek příchodu a setrvání v ní, definuje kodex principů, které ji vymezí jako osvícené území a oblast, kde neexistuje právo bez morálního základu vznešené lidské důstojnosti. Boj proti trestu smrti je boj civilizace proti barbarství. Boj proti oficiální, organizované, vykalkulované a chladnokrevné smrti. Smrti podle pravidla, ne podle zákona, protože trest smrti nespadá do rámce hranic zákona, který si zasluhuje své jméno. Smrt prostřednictvím brutálního nebo nelegálního pravidla. Boj proti trestu smrti je otázka univerzální spravedlnosti, protože se dotýká podstaty lidskosti a určuje naše vztahy se světem. Evropa proto nemůže přehlížet fakt, že země jako Čína, Írán, Pákistán, Irák, Súdán a Spojené státy tento barbarský mechanismus tragicky sdílejí. Evropa nemá právo o tomto mlčet. Nemůže ani mlčet ke své vlastní interní dynamice. Evropa musí Polsku připomenout, že boj proti trestu smrti patří mezi a priori principy spravedlnosti, které jsou podmínky sine qua non Evropanů. Pokud jde o Evropský den proti trestu smrti, bylo by vhodné se ptát a já se ptám portugalského předsednictví, za jakých podmínek je stát oprávněný přijmout rozhodnutí proti společným hodnotám v článku 6 Smlouvy o Evropské unie? Ráda bych se zeptala portugalského předsednictví, zda by

25-09-2007

25-09-2007

CS


bylo možné jednomyslnost použít na oblasti konsensu týkající se pravidel, na jejichž základě je Unie vystavěna. Je jednomyslnost určená jen na otázky, které nás rozdělují, spíše než na základní konsensus, na němž je Unie vytvořená? To jsou mé otázky na předsednictvo a mé úvahy na téma Evropského dne proti trestu smrti. Pasqualina Napoletano (PSE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropský parlament se otázkou moratoria tento rok zabývá již potřetí. Myslíme si, že je tohoto cíle možné dosáhnout do konce roku, a proto urgentně žádáme portugalské předsednictví, aby tento text předložilo v následujících několika hodinách příslušnému výboru Organizace spojených národů. Žádáme ho, aby tak učinilo v úzké spolupráci s Itálií, zemí, která kampaň vyvolala, a aby se spojilo nejen se státy Evropské unie, ale také se všemi těmi, kdo ukázal ochotu být spolusponzory a spoluautory. Ráda bych ještě jednou vysvětlila, že cíl moratoria není v konfliktu s obecnějším cílem zrušení a v každém případě chceme dnes dosáhnout moratoria, částečně jako prvního konkrétního kroku ke zrušení. Nic z toho nesmí umožnit pošpinění vod! A konečně sdílím se svými kolegy pochybnost, že by tak významná evropská země jako Polsko se mohlo samo oddělit od vyhlášení 10. října Evropským dnem proti trestu smrti, a že by se proto tento den zrušil. Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, žádáme vás, abyste tento cíl neztratili ze zřetele. Prosím nepromarněte tohoto ducha, kterého se nám podařilo dostat do Evropy, jež je stále příliš silně ovlivněná ekonomickou politikou, merkantilismem a monetarismem. Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Paní předsedající, každoročně stoupá počet zemí, které trest smrti zavedou, nebo na něj uvalí moratorium. Lidé váhají, dokonce i ve státech, které si stále trest smrti zachovávají, jako jsou Spojené státy, a v muslimských zemích vznikají koalice. Každý den jsou podnikány kroky ke zrušení trestů smrti. V mnoha zemích se smrtí stále trestá homosexualita a současná situace v Evropě nám bohužel připomíná, že boj je stále velmi obtížný. Pokud jde o moratorium a Valné shromáždění OSN, Parlament vás vyzývá, pane úřadující předsedo Rady, již potřetí a co nejslavnostněji: Musí se provést vše proto, abychom co nejrychleji, a to do konce roku, získali usnesení Valného shromáždění OSN týkající se moratoria a strategie pro dosažení zrušení trestu smrti. Myslím, že zde všichni říkáme totéž: Teď je řada na vás, abyste se zmobilizovali. Pokud jde o Evropský den proti trestu smrti, jak vysvětlíte, že jste neřekli ani slovo k dnešní situaci v Evropě? Copak je myslitelné, aby jedna země využila této otázky k politickým cílům, aby se postavila mimo evropský projekt, mimo článek 2 Úmluvy o lidských právech, a mimo možná nejstarší společné cíle své zahraniční politiky? Instituce Evropské unie a vy jako úřadující předseda Rady nemůžete tuto situaci tolerovat. Světovým dnem proti trestu smrti bude 10. říjen. Evropský parlament se sejde na mini zasedání v Bruselu. Je důležité, aby Parlament tuto událost označil za co nejslavnostnější a co nejpevnější. Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). Paní předsedající, s velkou radostí jsem přivítala iniciativu Komise na vyhlášení 10. října Evropským dnem proti trestu smrti a plně ji podporuji a naléhám na všechny kolegy, aby ji podpořili, jak již v této debatě několikrát zaznělo. Šokovalo mě, když jsem zjistila, že ne všechny země EU tuto iniciativu podporují. Stanovisko Polska ohrožuje věrohodnost EU jako základní síly ke zrušení trestu smrti a upřímně doufám, že polská vláda svůj postoj ještě znovu uváží. Trest smrti je kruté a nehumánní potrestání. Je pro lidskou důstojnost zhoubný a není vůbec žádný důkaz, že by trest smrti sloužil jako zastrašující prostředek proti trestné činnosti. Tendence ve světě je dnes naštěstí směrem k jeho zrušení. Na naší straně je již celá Evropa s výjimkou Běloruska a stále více zemí ze všech kontinentů se přidává ke stále rostoucímu seznamu zemí, které trest smrti zrušily. Myslím také, že bychom měli dál naléhat na naše americké kolegy, aby trest smrti jednou provždy také zrušili. Prvním krokem ke zrušení je moratorium o trestu smrti. EU musí dále naléhat na všechny státy, které ještě mají trest smrti, aby k moratoriu přistoupily. Usnesení Valného shromáždění OSN proti trestu smrti bude v tomto ohledu hrát doufejme významnou roli. Měli bychom však mít na paměti, že se situace nevyvíjí stejně jako v roce 1999, kdy se má země, Finsko, pokusila přimět Valné shromáždění OSN, aby přijalo usnesení o trestu smrti. Bylo tolikrát rozmělněno, že ve věci bylo učiněno víc škody než užitku. Nyní, když Itálie vrátila otázku zpět na program jednání OSN, doufám, že EU jako celek návrh podpoří a předložíme Valnému shromáždění OSN v této věci usnesení.

53

54

CS


Józef Pinior (PSE). – (PL) Paní předsedající, pane komisaři, pane ministře, musím svůj projev začít osobní úvahou. Když jsem před chvílí poslouchal projev Konrada Szymańského, který zde zastupuje polské pravicové křídlo, vzpomněl jsem si na scénu ze včerejšího projevu prezidenta Ahmadínedžáda na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Pane Szymański, vláda vaší strany Právo a spravedlnost dostala mou zemi, mou mateřskou zemi do společnosti takových zemí jako je Írán a Bělorusko. Prezident Ahmadínedžád se včera hrdě odvolával na příklad Ameriky jako na zemi, která stále provádí trest smrti. Polské veřejné mínění je pobouřeno tím, že se vládě ve Varšavě daří blokovat Evropský den proti trestu smrti. Koneckonců je to otázka, která spojuje Evropskou unii, která spojuje evropské veřejné mínění, která spojuje evropské politické strany a která vytváří demokraticko-liberální konsensus, bez ohledu na ideologické rozdělení v Evropě. Domnívám se, že blížící se volby v Polsku ukážou polskou společnost jako společnost, jež je přesvědčená, že by Evropská unie mohla společně vystoupit na fóru Organizace spojených národů s iniciativou proti trestu smrti. Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Má země, Portugalsko, byla průkopníkem v otázce zrušení trestu smrti, ke kterému došlo v roce 1867, a jsem proto velmi hrdá na to, že se portugalské předsednictví chopilo této iniciativy na ustanovení Evropského dne proti trestu smrti, v souladu s portugalskými akcemi na mezinárodní úrovni, v rámci evropského rámce a rámce OSN proti trestu smrti a na protest proti vládám, které nejvíc provádí tyto nehumánní praktiky, zejména proti Číně, Spojeným státům a Íránu. Byla jsem naprosto v šoku, když jsem zjistila, že by polská vláda chtěla zkusit zablokovat tuto iniciativu s tak oportunistickými a protikladnými argumenty. Polský lid se musí dozvědět, že Kaczynského vláda prokazuje nejen špatnou službu Evropské unii a jejím základním hodnotám, ale strašně také ubližuje dobrému jménu a prestiži Polska. V sázce jsou nejzákladnější hodnoty, kterými se civilizace odlišuje od barbarství. Portugalské předsednictví se nesmí nechat zastavit, nesmí se nechat zastrašit odporem polské vlády. Musí návrh udržet, rychle ho předložit hlasování Radě ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, nechat polskou vládu v izolaci, kterou si zvolila, a pokračovat v oslavě Evropského dne proti trestu smrti dne 10. října. Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Pane předsedající, distancuji se od projevu svého kolegy Konrada Szymańského a plně se solidarizuji s tím, co řekl pan Pinior. Polsko podepsalo šestý protokol rušící trest smrti a vzalo na sebe právní povinnost vymýtit tuto formu trestu ze svého území. Ve dnech 17. – 18. června loňského roku schválili v Lucemburku evropští ministři zahraničních věcí, všichni evropští ministři zahraničních věcí včetně polského ministra, že má Evropská unie předložit návrh usnesení proti trestu smrti. Co se stalo od 17. července, že Polsko změnilo v září svůj názor? Očividně to musí být domácí situace a očividně to musí být volby. Můžeme však skutečně říct, že Polsko změnilo názor? Ne Polsko, ale polská vláda. Poláci nejsou barbaři, nesouhlasí s trestem smrti. Poláci stáli proti trestu smrti při mnoha příležitostech. A mohu vám říct, zejména panu poslanci Szymańskému, že výzkumy veřejného mínění ukazují, že 57 % Poláků si trest smrti nepřeje. Myslete na to prosím, když zastupujete Polsko, a když mluvíte o tom, co si myslí polská společnost, berte na tyto tendence zřetel. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Děkuji vám, paní předsedající, dámy a pánové, za vaše myšlenky, komentáře a otázky. Byla to, a věděl jsem, že bude, v Radě snadná diskuse. Snadná proto, že se Rada a Evropský parlament dohodly na tom, co je nejdůležitější, a to získat na následujícím zasedání Valného shromáždění OSN usnesení o moratoriu na trest smrti a o zrušení trestu smrti; jsem pochopitelně rád, že jsme v hlavním cíli debaty jednotní a že společně uděláme vše proto, aby se to podařilo. Jak uvedla portugalská poslankyně, jsem také velmi hrdý na to, že jsem součástí této diskuse jako představitel Portugalska, protože jsme byli první zemí v Evropě, která trest smrti zrušila. Jde o téma, o otázku, o problém, na který je Portugalsko obzvlášť citlivé, a jsem hrdý, že to zde mohu říct a že mám možnost vést snahy Rady v Organizaci spojených národů s cílem dosáhnout cíle, který jsme si stanovili. Nejsem zde proto, abych mluvil o minulosti. Z minulosti se pochopitelně musíme poučit, a proto se musíme přirozeně vyhnout omylům, které jsme mohli udělat a které nám v minulosti neumožnili stanoveného cíle dosáhnout. Minulost je minulost; pojďme se zaměřit na budoucnost. Pojďme se na ni zaměřit s odhodláním, rozhodně, s tím, že víme, že úkol není politicky řečeno snadný, ale možný. Když mluvíme o flexibilitě, mluvíme o důvěře v práci předsednictví. To, co hledáme a požadujeme – a jsme si jistí, že nám to Evropský parlament poskytne, protože chápe, že jde o politicky složitou a někdy i obtížnou otázku – je přirozeně důvěra Evropského parlamentu v předsednictví a v jeho snahy, tak abychom mohli tento cíl nakonec přivést k úspěšnému závěru.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Předložíme návrh usnesení na začátku října, do poloviny října. Takový je náš záměr a mohu mám sdělit, že řada provedených kroků a kontaktů nám dala určitou naději. Doufáme, že naše naděje časem poroste, protože naše věc je správná věc. Rád bych také nakonec řekl, že Evropská unie již má spoluautory, kteří tento návrh usnesení podepíšou s námi; musím vám také říct, že jsem velmi hrdý na to, že jsou mezi těmito spoluautory portugalsky mluvící země z Afriky, Asie a také Latinské Ameriky – země, které se stejně jako my, stejně jako Portugalci upsali k respektu k celkové hodnotě života. Opakuji, že jsme přesvědčeni, že s vaší podporou a důvěrou portugalské předsednictví dosáhne cíle, který jsme si stanovili pro 62. schůzi Valného shromáždění OSN, a že budeme mít usnesení ve znění, kterého by Evropský parlament a Rada chtěli dosáhnout. Martin Schulz (PSE). – (DE) Paní předsedající, rád bych připojil podle článku 145 osobní komentář. Polský poslanec, který hovořil jako zástupce Skupiny UEN, mě v komentáři ke svému projevu zcela chybně citoval a chtěl bych to uvést na pravou míru. Ptal jsem se Rady, jak dlouho si chce nechat líbit postoj polské vlády pana Kaczyńského. Citoval jsem pana Kaczyńského, který chce dosáhnout lepší atmosféry na znovu zavedení trestu smrti v Evropě. Má otázka na Radu tedy zněla: Jak dlouho si to chce nechat Rada líbit? Jak dlouho bude k tomu zbývajících 26 vlád mlčet? Tím, co jsem řekl, jsem si nikterak nedovolil rozhodovat (jak bych mohl?) o tom, jak dlouho bude pan Kaczyński prezidentem Polska. Volba vlády a prezidenta je absolutně svrchovaným právem polského lidu. Vyzývám nicméně polský lid, aby se zachoval moudře a co nejrychleji zbavil tuto vládu moci! Předsedající. − Děkuji vám za tuto objasnění. Monica Frassoni (Verts/ALE). – (PT) Ptala jsem se na jednu konkrétní věc. Ráda bych věděla, z jakého článku předsednictví vychází, když říká, že k tomuto typu otázek jako je například rozhodnutí o ustanovení Dne proti trestu smrti je nutný jednomyslný postoj a proč netrvá na hlasování v Radě. Ráda bych věděla, proč k tomuto bodu, o němž se zmiňovali všichni řečníci, předseda nic neřekl. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Výklad Rady je, že k rozhodnutí takového druhu je potřeba jednomyslnost. Předsedající. − Obdržel jsem pět návrhů usnesení(3) předložených v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu. Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve středu 27. září 2007.

11. Meziregionální dohoda o přidružení s Mercosurem a dohoda s Brazílií (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise, která se týkají jednání o meziregionální dohodě o přidružení se skupinou zemí Mercosur a novém dvoustranném strategickém partnerství s Brazílií. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Chápeme, že dohoda o přidružení mezi Evropskou unií a skupinou zemí Mercosur musí být ve všech směrech vyčerpávající, to znamená dohoda a spolupráce politická i ekonomická, která má za cíl nejen podporovat obchod a investice, ale také významnou měrou upevnit strategické vztahy mezi Evropskou unií a daným regionem. Tato dohoda vytvoří největší oblast volného trhu mezi dvěma regiony se zhruba 700 miliony obyvatel a zároveň umožní ekonomickou a sociální integraci, usnadní investování a významně podpoří ekonomický růst v obou regionech. Je pravda, že výsledky jednání o rozvojové agendě z Dohá ovlivnily vyjednávací proces. Nemůžeme však dohodu o přidružení nahlížet z čistě ekonomického hlediska; musíme zdůraznit i její politický rozměr. Pro zlepšení vztahů mezi Evropskou unií a skupinou zemí Mercosur, což je naším společným cílem, je nezbytné přihlédnout k vyváženosti politických a ekonomických složek. Musíme si však uvědomit, že po sedmi letech vyjednávání jsme ve slepé uličce. Tato bezvýchodná situace je výsledkem nesouladu či rozporů v prezentovaných návrzích.

(3)

Viz zápis.

55

56

CS


Na jedné straně návrh učiněný Evropskou unií zahrnoval veškerá odvětví, na straně druhé návrh skupiny zemí Mercosur opominul odvětví pro Evropskou unii důležitá. Portugalské předsednictví čeká na politický závazek skupiny Mercosur představit vylepšený návrh, aby Komise mohla opět začít jednání s vidinou rychlého uzavření dohody, která je spravedlivá a vyrovnaná pro obě strany. Strategické partnerství mezi Evropskou unií a Brazílií, které bylo ustanoveno na summitu v Lisabonu 4. července, musí být chápáno nejen jako prostředek pro upevnění vztahů s Brazílií, ale také jako způsob posilování strategických meziregionálních vztahů mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou, zejména při jednáních se skupinou Mercosur. Společné prohlášení vydané po summitu s Brazílií jednoznačně dokládá závazek ke konečnému jednání o dohodě o přidružení mezi EU a skupinou zemí Mercosur. Co se týče Brazílie, nezapomínáme-li na její rostoucí strategický význam na mezinárodní scéně, partnerství uzavřené během portugalského předsednictví znamená začátek nových vztahů mezi Evropskou unií a Brazílií, stejně jako v případě Ruska, Indie a Číny. Partnerství se bude rozvíjet na základě akčního plánu, který zahrnuje podporu dialogu a spolupráce v oblastech společných zájmů, které byly prezentovány ve sdělení Komise Radě o strategickém partnerství EU a Brazílie, jehož součástí je i pořad jednání o skupině Mercosur. Jan Figel, člen Komise. − Paní předsedkyně, jsem vděčný za možnost diskutovat o tomto závažném tématu. Jak bylo správně zdůrazněno, rozhodnutí ustanovit strategické partnerství s Brazílií se vrací k prvnímu sdělení Komise o Brazílii, kde jsme navrhovali postup vpřed v našich vztazích s Brazílií, a první summit EU a Brazílie v Lisabonu tento nový vztah potvrdil a upevnil. Proč užší vztahy s Brazílií? Strategické partnerství EU a Brazílie je přirozenou reakcí na geopolitická fakta. Brazílie se dnes stává mezinárodním hráčem s důležitým významem pro globální témata jako změny klimatu, boj proti chudobě, mír, bezpečnost a multilateralismus. Je uznávána i v rozvojovém světě, jak to dokazuje její předsednictví G20 v rámci WTO, a aktivně se zasazuje za rozhovory Jih−Jih. Navázala partnerství se všemi důležitými zeměmi: Čínou, Ruskem a Spojenými státy. Evropská unie může z užšího partnerství s Brazílií získat velmi mnoho pro řešení globálních témat, která se týkají všech. Strategické partnerství poskytuje příslušný rámec, jak ukazuje zkušenost všech dalších členů skupiny BRICS. Jaký vliv bude mít partnerství na Latinskou Ameriku a zejména na skupinu Mercosur? Podpora regionální integrace je jedním ze základních pilířů partnerství. To je jasně uvedeno ve sdělení Komise a Brazílie to tak také vnímá. Prezident Lula to důrazně potvrdil na prvním summitu EU a Brazílie v červenci. Jižní cíp je pro Evropskou unii bezpochyby velmi důležitý. Mimo společných kulturních a politických hodnot, jako jsou demokracie, lidská práva a sociální spravedlnost, představuje i obrovský ekonomický potenciál, který mohou oba ekonomicky se doplňující regiony využít. EU je pro skupinu Mercosur nejdůležitějším obchodním a investičním partnerem. Ročně putuje za oceán zboží a služby v hodnotě 50 bilionů EUR. Celková hodnota investic EU ve skupině zemí Mercosur pak byla zhruba 100 bilionů EUR v roce 2005. Skutečně věříme, že potenciál ekonomicky a politicky integrované skupiny Mercosur je obrovský. Nedávný vznik Strukturálního konvergenčního fondu a Parlamentu Mercosuru je velmi povzbudivým signálem. EU samozřejmě tento proces integrace podporuje nejen slovy, ale i konkrétními činy. Evropská unie byla a bude napůl výhradním sponzorem integrace skupiny Mercosur. Za posledních 5 let byla poskytnuta částka ve výši 50 milionu EUR a stejná částka je k dispozici pro současný finanční výhled (2007−2013) na podporu výstavby institucí skupiny Mercosur, upevnění občanské společnosti a urychlení ekonomické integrace. Uzavření dohody o přidružení mezi EU a skupinou zemí Mercosur by bylo obrovským krokem vpřed v integračním procesu regionu. Evropská unie má proto velký zájem na uzavření jednání a chce pokračovat až budou jasnější jednání o rozvoji z Dohá. Strategické partnerství s Brazílií je rozhodnutí pro Brazílii i skupinu Mercosur výhodné. Obě roviny vztahů − vnitrostátní a regionální − se budou vzájemně doplňovat a podporovat se. Partnerství v žádném případě nenahrazuje meziregionální jednání mezi EU a skupinou Mercosur. Plně souhlasíme s Brazílií, že skupina Mercosur je a nadále bude jedinou oblastí dvoustranných ekonomických a obchodních vztahů. Jsem přesvědčen, že vytvořením závazků s Brazílií, největším členem skupiny Mercosur, můžeme regionální integrační proces ještě více podpořit. Sdílená zkušenost díky společnému pořadu jednání

25-09-2007

25-09-2007

CS


s EU dodá Brazílii odvahu více podpořit snahy skupiny Mercosur při tvorbě společné obchodní a politické unie. PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN GÉRARD ONESTA Místopředseda Daniel Varela Suanzes-Carpegna, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedající, úřadující předsedo Rady, pane komisaři, dámy a pánové, nejdříve bych chtěl poděkovat portugalskému předsednictví a panu komisaři za jejich důležité komentáře k textu jednoznačné otázky položené Výborem pro mezinárodní obchod. Je všeobecně známo, že Brazílie je obrovskou a velkolepou zemí s velikým potenciálem, která je v rozhodující fázi politického a ekonomického vývoje. Náš vzájemný vztah je silný a měl by být stále posilován. Mimořádné vazby Brazílie na Portugalsko a Portugalska na Brazílii jsou rovněž známy, uznávány a všemi respektovány. – (PT) Velmi dobře chápeme postavení našich dobrých a vážených portugalských přátel spolu s jejich zájmy a obavami, protože je s nimi sdílíme. (ES) Evropská unie, Komise, Rada a Parlament však vždy vyjadřovaly podporu upevňování regionální integrace skupiny Mercosur, jednání s oblastí a maximálnímu slučování regionu. Jak již zde bylo zmíněno, Brazílie má pro to klíčové postavení. Pokud se sdělení Komise a navrhovaný strategický vztah s Brazílií ubírají tímto směrem, je to jenom dobře. Vše by se dělo za podpory Evropského parlamentu, který se v této rozpravě vyjádřil stejně jako při hlasování o zprávě o jednáních EU a skupiny Mercosur, které jsem měl tu čest být zpravodajem a která byla před rokem přijata a ke které odkazuji. Vzhledem k nejasnostem vyplývajícím z tohoto sdělení potřebuje být Parlament ujištěn, že tento bod bude vyjasněn a že budeme informováni. Jsme si také vědomi, že očekávání uzavření ambiciózní dohody mezi Evropskou unií a skupinou Mercosur nemůže trvat věčně a že pokud sama skupina Mercosur neučiní kroky směrem k integraci a jednání mezi Evropskou unií a skupinou Mercosur budou stagnovat, ať už s dohodou z Dohá či bez ní, rozhodnutí musí být na nich a nejdůležitější věcí bude efektivita: dvoustranná dohoda s Brazílií. Pokud se tak ale nestane, pane předsedající, dámy a pánové, cílem je dosáhnout dohody se skupinou Mercosur. Stručně řečeno, ano Brazílii, ale jen pokud nebudou narušena jednání s celou skupinou Mercosur. Erika Mann, jménem skupiny PSE Group. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo Rady, jménem Výboru pro mezinárodní obchod jsme žádali tuto rozpravu, protože jsme velmi znepokojeni stavem, kdy se uzavírá stále více a více nejrůznějších dohod, které ovlivňují naši práci ve vnějším ekonomickém sektoru a které samozřejmě obsahují složku týkající se zahraniční politiky. Máme dvoustranné dohody o volném obchodu, regionální dohody o volném obchodu, dohody o partnerství a strategické dohody a my se obáváme, jak je všechny skloubit dohromady, abychom zajistili konzistentní přístup Evropy k výzvám, které globalizace vnáší do zahraniční politiky a vnějšího ekonomického sektoru. Pane komisaři, správně jste uvedl, že Brazílie je pro nás důležitou zemí. Jsem rovněž rád, že je přítomen úřadující předseda Rady a že všichni tento názor sdílíme. Brazílie není jen důležitou zemí; je v mnoha ohledech zemí úžasnou. Otázka zní jednoduše: jak můžeme rozumně sloučit tuto strategickou dohodu a zároveň ideu uzavření regionální dohody se skupinou Mercosur, která sama se již dostala do velkých problémů? Není pravda, že jednání probíhají výborně. Jsou velmi komplikovaná. Vedle toho chceme také uzavřít multilaterální dohodu při jednacím kole z Dohá. Nezdá se však vůbec pravděpodobné, že bychom tuto dohodu nějakým významným způsobem zachránili, pokud ji vůbec zachráníme. Jak tedy chcete toto vše spojit v danou chvíli dohromady? Tak zní naše otázka. Samozřejmě, že hovoříme i o strategické dohodě. Co je podstatou strategické dohody? Pokud si ji prohlédnete, obsahuje mnoho. Mnoho politických prohlášení zaměřených na Brazílii, která jsou všechna velmi rozumná. Opakuji, že naše skupina je velmi potěšena, že jsou zahrnuta, ale jak je chcete navázat na ostatní členy, např. v Latinské Americe, se kterou máme dohody o volném obchodu? A jak chcete získat odezvu, aby naše obchodní politika byla prostoupena jednotnou evropskou politikou do té míry, že to všichni partneři také pochopí?

57

58

CS


Ignasi Guardans Cambó, jménem skupiny ALDE. – (ES) Pane předsedající, úřadující předsedo Rady, pane komisaři, Mercosur dluží Evropské unii mnoho. Mercosur je nepochybně plodem svobodného a svrchovaného rozhodnutí svých členů a je zřejmé, že místo čtyř plnoprávných členů bude brzy pět, pokud, jak doufáme, nenastanou žádné komplikace při očekávané ratifikaci žádosti o členství Venezuely. Je samozřejmé, že je tedy plodem svých členů. Je také zřejmé, že od jejího vzniku v roce 1985 deklarací z Foz de Iguazúu a smlouvou z Asunciónu z roku 1991 byla vždy blízko Evropské unii, která byla svědkem přerodu skupiny od prvních krůčků k dnešnímu stavu. Byla velmi blízko, pomáhala a bránila samu existenci skupiny Mercosur a její cíle, protože jsme věděli, že meziregionální vztah je přínosem jak pro ni, tak pro nás. Z tohoto důvodu Evropský parlament vždy vynakládal maximální úsilí na dohodu o přidružení mezi Evropskou unií a skupinou zemí Mercosur. Dohoda, která musí obstát, která je ambiciózní a vyvážená. Dohoda, která kromě obchodního rozměru, kromě striktně obchodního rozměru, má rovněž rozměr politický a institucionální, stejně jako kapitolu zamířenou na podporu udržitelného ekonomického a sociálního rozvoje. Toto jsou hodnoty, které po celou dobu trvání vztahu se skupinou Mercosur Evropský parlament obhajoval. Proto jsou členové Parlamentu, kteří se v rámci Výboru pro mezinárodní obchod zabývají problematikou vnějšího obchodu, soudě dle jejich projevů překvapeni vyhlášením dvoustranné dohody s Brazílií. Vždy jsme byli přesvědčeni, že regionální rámec je nejefektivnější způsob, jak těchto cílů dosáhnout, a zároveň základní pilíř pro naše vztahy. Je jasné, že upevňující se pozice Brazílie si kromě respektu zaslouží i gratulaci. Prezident Lula se svou vládou upevňují vůdčí roli země a přispívají tak k větší stabilitě oblasti a k pokroku pro miliony lidí. Při pohledu na čísla si každý uvědomí, jak důležitý je vliv Brazílie na naše obchodní vztahy s touto cennou částí světa a jak jeho důležitost bude stále narůstat. Strategický vztah mezi Evropskou unií a Brazílií, který byl vyhlášen 30. května, však naráží na riziko, že bude narušen regionální vztah mezi Evropskou unií a skupinou Mercosur. Ministr zahraničí a komisař se nás stále snaží uklidnit a obdrželi jsme příslušná vysvětlení. Přesto žádáme, aby byl o těchto jednáních Parlament stále informován, protože chápeme, že teoreticky je určitá dohoda s Brazílií možná, ale nepřijali bychom ani nepodpořili cokoli, co by oslabilo regionální vztahy. Liam Aylward, jménem skupiny UEN. – Pane předsedající, problém brazilského hovězího masa stále plní titulky novin, protože to je záležitost, která se týká zemědělců a spotřebitelů v celé Evropě. Jako poslanec irské vlády jsem se letos v květnu a ještě jednou na konci srpna setkal s velvyslancem při Evropské unii, abych zdůraznil své obavy týkající se vývozu brazilského hovězího do EU. Zejména se jedná o nelegální odstraňování štítků, pašování dobytka z oblastí zasažených kulhavkou a slintavkou a řádné testování dobytka. EU zcela správně přijala politiku regionalizace, díky které je v případě propuknutí kulhavky a slintavky vyloučena z exportu hovězího pouze postižená oblast. Tato politika se osvědčila v Irsku v roce 2001 a letos ve Velké Británii, protože byla ihned v platnost uvedena přísná pravidla pro sledování. Tato úroveň sledování v Brazílii neexistuje, což je z pohledu EU nepřijatelné. V EU musí zemědělci dodržovat přísné normy zavedené Komisí. Naléhám na Komisi, aby zajistila, že ty samé normy a opatření budou zavedeny i v Brazílii, aby byla situace vyrovnaná pro všechny. Jsem rád, že komisařka Fischer Boelová navštíví příští měsíc Brazílii a doufám, že po této návštěvě nám bude moci vyvrátit oprávněné obavy, které zemědělci a spotřebitelé v Evropě mají. Alain Lipietz, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, úřadující předsedo Rady, pane komisaři, myslím, že bychom neměli chodit kolem horké kaše. Problém není respekt, který dlužíme této úžasné zemi, Brazílii, problém je směr, kterým se nyní mezinárodní vztahy ubírají. Pan Mandelson a zdá se, že i generální ředitelství pro obchod opustili myšlenku multilateralismu a zaujímají bilaterální přístup jako Spojené státy. Co bývalo obchodní značkou evropského postavení v mezinárodním obchodě bylo, že jsme alespoň chtěli biregionalizmus, jinými slovy, diskutovat o problémech region od regionu. Slyšeli jsme, že právě jednáme s Brazílií, právě jednáme s Indií: jako bychom určitým způsobem chtěli kompenzovat vzpomínku na britský imperialismus vzpomínkou na imperialismus portugalský či španělský. Indie je dvaapůlkrát větší než Evropa včetně Turecka. Indie je třikrát větší než Latinská Amerika. Naším cílem je vytvořit multipolární svět. To znamená, že nejdříve musíme napomoci sjednocení skupiny Mercosur a Andského společenství a následně sjednocení celého Jihoamerického společenství národů. V tomto směru nic nenamítáme proti rozhovorům, ať s Bolívií či Brazílií, nesmíme však zapomínat, že chceme sjednocovat, ne rozdělovat. Skupina Mercosur musí být na našem seznamu priorit před Brazílií a

25-09-2007

25-09-2007

CS


až začneme jednání s Brazílií, musíme zvážit důsledky, které by mohla mít mimo jiné na naše jednání o cukru s organizací ASEAN. Helmuth Markov, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, úřadující předsedo Rady, pane komisaři, i přes skutečnost, že jednání se skupinou Mercosur postupují pomalu, měla by EU vyslat jasný signál brazilské vládě a dalším partnerům, že nebude uzavírat žádné dvoustranné dohody s jednotlivými vládami, které odporují integraci příslušných regionů: ne s Brazílií, která je členem skupiny Mercosur a v budoucnu možná členem skupiny Unasur, ne s Kolumbií či s Peru, které jsou členy Andského společenství a v budoucnu možná členy skupiny Unasur. Obtíže při jednáních se skupinou Merosur nejsou malicherné. Budoucnost zemědělství, ne pouze budoucnost agribusinessu a oblasti služeb, industrializace, transfer technologií, přístup k lékům, to vše jsou otázky, na které musíme spolu s jihoamerickými partnery nalézt odpověď, pokud chceme s tímto regionem opravdu spolupracovat. Naším cílem by měla být spolupráce, při které jsou nejdůležitější zájmy občanů. Spolupráce by neměla být omezena pouze na rozdělení podílů na trhu a přístupu k energiím a vodě či na udělování patentů týkajících se duševního vlastnictví. Má skupina uvítala skutečnost, že Brazílie, stejně jako Thajsko, podnikla významné kroky pro zlepšení přístupu k lékům, i přes námitky farmaceutického průmyslu. Tyto kroky by Komise a Rada měly podporovat. Rovněž vítáme skutečnost, kdy Brazílie již oznámila, že chce hovořit o problému ničení deštných pralesů v Amazonii, protože to je zásadní pro stabilizaci klimatu. I přesto, že se ničení za poslední dva roky zpomalilo, stále pokračuje. Nátlak Evropské unie, USA a dalších důležitých aktérů na přístup k biopalivům, zejména etanolu, namísto důkladnější kontroly chování spotřebitelů, je dalším nebezpečím pro deštné pralesy a zabezpečení potravinami. Často slýcháme od brazilských představitelů, že zemědělský průmysl v zemi se musí rozšiřovat, aby vylepšil finanční situaci, zejména v souvislosti se zahraničním dluhem. Jak jistě víte, nové vlády v oblasti se snaží hledat další cesty, jak tento problém vyřešit. Bolívie, Ekvádor, Nikaragua, Venezuela, Paraguay a Argentina spojily své síly k vytvoření Banky jihu, čímž se staly nezávislé na Světové bance a MMF. To je dobrá zpráva i přesto, že jako Evropská unie jsme akcionáři v dalších bankách a tímto ztrácíme přidělené úvěry. Musíme si však přestat klást podmínky. Evropská unie by neměla jen pasivně přihlížet, ale měla by být aktivnější a rozvíjet tyto přístupy, které jsou zcela v souladu s našimi vlastními cíli spolupráce a ochrany životního prostředí. Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, často slýcháme, že nového dvoustranného strategického přátelství s Brazílií bylo dosaženo za portugalského předsednictví. Oceňuji skutečnost, že každý členský stát má prostor, aby během svého předsednictví zanechal v politice EU svou stopu. Rád bych však dodal, že členské státy by tento volný prostor měly využívat jen po posouzení kontinuity současného pořadu jednání EU. Právě z tohoto důvodu sdílím obavy, které se týkají tématu, o kterém zde hovoříme. Evropská unie chce již nějaký čas uzavřít meziregionální dohodu o přidružení se skupinou Mercosur. Tato vize je mařena dvoustranným strategickým partnerstvím s Brazílií. Zaprvé, země skupiny Mercosur se cítí Evropskou unií podvedeny. Místo meziregionální dohody dává Unie jasně přednost dohodě dvoustranné. Proto bych se rád Komise zeptal, jaké kroky podniká, aby rozptýlila tyto obavy v zemích jako Argentina, Uruguay nebo Paraguay. Obchodní vztahy s těmito zeměmi jsou pro Unii stejně důležité. Dalším důvodem mých obav ohledně skupiny Mercosur je stabilita a politické směřování této spolupráce. V posledních letech je zřejmé, že se Brazílie energičtěji snaží vyprofilovat na globální úrovni jako přirozený vůdce kontinentu. Ukazuje se nejen v asertivní roli například ve WTO, ale rovněž se snaží získat členství v Radě bezpečnosti. Brazílie se pak méně stará o svou roli přímo na kontinentu. Skupina Mercosur tvoří nakonec jen 10 % exportu Brazílie. Země pak není ochotna příliš do dalších zemí skupiny Mercosur investovat. Vstupem na globální scénu dává Brazílie najevo, že ze své role v regionu vyrostla. Odvrácenou tváří brazilské politiky je ohrožení stability a politického směřování skupiny Mercosur. Po odstoupení Brazílie se snaží v rámci skupiny Mercosur a tím i celého kontinentu získat vůdčí roli Venezuela. Chávez se pokouší posílit svou pozici v oblasti díky zásobám ropy a protizápadní rétorikou. Venezuela

59

60

CS


provádí ochranářskou, vnitřně ekonomicky orientovanou politiku, kde jsou důležitá odvětví ohrožena opětovným znárodněním. Není přitom prostor pro volný obchod a otevírání nových trhů. Domnívám se, že Rada a Komise jsou si vědomy skutečnosti, že tento vývoj má důsledky pro země Jižní Ameriky a zcela určitě také důsledky pro ekonomické a obchodní zájmy Unie v této oblasti. Vyzývám proto Radu a Komisi, aby využily skutečnost, že strategické partnerství s Brazílií existuje, a zvrátily tak trend, který jsem právě popsal. Unie musí na Brazílii naléhat, aby využila svůj nový politický význam díky bilaterálnímu partnerství s EU a dala najevo svou vůdčí roli v rámci skupiny Mercosur i na kontinentu. Nakonec bych, pane předsedající, okomentoval náplň partnerství. Jsem toho názoru, že náplň partnerství EU s Brazílií se nesmí soustředit pouze na témata jako bioetanol, ale rovněž na počátek jednacího kola z Dohá. Přeci jen byla dosud pozice Brazílie dosažena převážně díky individuálním úspěchům v oblasti zemědělství, zatímco země ve skutečnosti není připravena dělat kompromisy, co se týče trhu nezemědělských výrobků (NAMA) a služeb. Małgorzata Handzlik (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, jsem přesvědčena, že jednání mezi Evropskou unií a skupinou Mercosur by pro naši práci v následujících měsících měla být prioritní. I přes mnoho problémů, na které v současné době narážíme, přináší multilaterální spolupráce v tomto regionu spoustu výhod, protože umožní spolupráci v rámci všech přidružených států ve skupině Mercosur, udrží ji a zároveň prohloubí, bez ohledu na ekonomické postavení jednotlivých států v regionu. Úspěšné uzavření jednání mezi Evropskou unií a skupinou Mercosur by mohlo vést ke vzniku největší zóny volného obchodu na světě, která bude mít za následek nárůst objemu obchodu a posílení pozic obou partnerů, Evropské unie i zemí skupiny Mercosur, ve světovém hospodářství. Je zřejmé, že největší užitek z této dohody budou mít malé a středně velké podniky, jak v EU, tak v Latinské Americe, a my všichni jsme si vědomi toho, že pokud malé a středně velké podniky prosperují, zvyšuje se nabídka pracovních míst a zlepšuje se kvalita služeb a blahobytu ve společnosti. Myslím, že partnerství s naším největším partnerem v regionu Brazílií je velmi důležité a že bychom ho měli rozvíjet, ovšem pod záštitou skupiny Mercosur, což znamená, že nejdříve musíme vytvořit přidružení v rámci skupiny Mercosur, a pouze na základě této skutečnosti bychom měli budovat další bilaterální spolupráci s jednotlivými zeměmi Latinské Ameriky. Budování spolupráce s jedinou zemí v regionu může zničit shodu, které bylo již dříve dosaženo, a může se stát činitelem, který zvrátí úsilí vynaložené na dohodu o přidružení se skupinou Mercosur. Proto si myslím a rád bych opětovně zdůraznil, že uzavření ambiciózní dohody se skupinou Merosur je výhodné pro všechny – EU i státy Latinské Ameriky, které se spojily ve skupině Mercosur, a mělo by pro nás být prioritní a Brazílie jako nejsilnější stát tohoto regionu by měla být hnací silou vyjednávacího procesu. Edite Estrela (PSE). – (PT) Pane předsedající, pane ministře zahraničí, pane komisaři, dámy a pánové, strategické partnerství EU a Brazílie neohrozí regionální rovnováhu ani ekonomické a obchodní vztahy EU a dalších latinskoamerických partnerů. Může být naopak pro tyto vztahy přínosné, jak bylo zmíněno ve společném prohlášení ze summitu EU a Brazílie 4. července. Dnešní otázka vyvolává diskuzi na téma vztahů mezi EU a Latinskou Amerikou a EU a Brazílií, které jsou velmi důležité. Jak již zde bylo řečeno, partnerství EU a Brazílie vyplní prázdné místo. Nebylo přijatelné, aby strategické partnerství Evropské unie a zemí BRIC vynechalo písmeno B za Brazílii. Portugalské předsednictví mělo tehdy pravdu, když podporovalo summit EU a Brazílie v řadě za prvním summitem EU a Indie v roce 2000, který vztahy v tomto regionu nijak nenarušil. Nyní má proto EU lepší podmínky pro nový impuls ve vztazích se skupinou Mercosur a při jednáních z Dohá. Posilování rozhovorů mezi EU a Brazílií má smysl, protože pozvedne spolupráci v důležitých odvětvích jako zabezpečení energií, udržitelný rozvoj, biodiverzita, změny klimatu a boj s chudobou a sociálním vyloučením, podpora demokracie a lidských práv, atd. Velikost Brazílie a její hospodářský rozvoj z ní činí důležitého hráče na mezinárodní scéně. Evropa může jen získat, pokud bude považovat Brazílii za svého strategického partnera. Jak zde již řekl ministr zahraničí, vztahy mezi Evropskou unií a Brazílií nemohou být nahlíženy pouze z ekonomického hlediska. To je příliš úzký pohled, který přehlíží historické vazby, kulturní a jazykové podobnosti, spolupráci mezi univerzitami a spoustu společných zájmů v nejrůznějších oblastech. Johan Van Hecke (ALDE). – (NL) Pane předsedající, dámy a pánové, stále Jihoameričané věří v mezinárodní dohodu mezi EU a skupinou Mercosur? To je dle mého názoru otázka, kterou si musíme položit. Obchodní

25-09-2007

25-09-2007

CS


strategie zemí skupiny Mercosur se ubírá dvěma různými směry, na jedné straně umožňuje skupině Mercosur další rozvoj, na straně druhé, jako v případě Brazílie, uzavírá co nejvíce bilaterálních obchodních dohod, aby zajistila pozice na trhu pro jednotlivé země, pokud je to nutné i na úkor ostatních členů skupiny Merosur. Situace někdy připomíná argentinské tango a brazilskou sambu. Přesto však za předpokladu, že EU i skupina Mercosur stále věří v přínos, který široká spolupráce přináší, zůstává naděje, i přes nátlak amerického prezidenta Bushe ustanovit oblast volného trhu v obou Amerikách. Nadšení skupiny Mercosur spolu s 34 státy není příliš veliké. Jsou zklamány nedostatečnou podporou, kterou Spojené státy během nedávné vážné hospodářské krize poskytly. Nyní je nejdůležitějším obchodním partnerem skupiny Mercosur Evropa, stále je však v obou obchodních blocích obrovský potenciál růstu. Pokud můžeme něco učinit, abychom vyřešili vzájemnou neshodu mezi zeměmi skupiny Mercosur, například prostředky spolupráce při multilaterálních obchodních jednáních jako WTO, ve které EU a skupina Mercosur mají často společné zájmy, snad bychom se mohli někdy přiblížit dosažení meziregionální dohody. Seán Ó Neachtain (UEN). – (GA) Pane předsedající, chtěl bych zmínit jednu skutečnost ohledně obchodu mezi Evropou a Brazílií a to jsou normy týkající se produkce masa a přísná pravidla, která jsou pro evropský trh s masem stanovena. Nehledě na to, přijímáme maso dovezené z Brazílie, místa, kde taková pravidla neplatí. Myslím si, že je na čase, aby se Komise zajímala o tuto záležitost a kladla si otázky. Proč je tak veliký rozdíl mezi přísnými normami dodržovanými zde v Evropě a normami v Brazílii, které se týkají možností sledování masa, štítků a kulhavky a slintavky? Je na čase, aby se Komise těmito problémy začala zabývat, protože obrovský rozdíl v oblasti norem je příčinou znepokojení mezi spotřebiteli. Obchod je jedna věc, zdraví druhá. José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, úřadující předsedo Rady, pane komisaři, myslím si, že je jasné, že Brazílie díky své velikosti, populaci, přírodním zdrojům a především své roli na mezinárodní scéně – myslím na roli, kterou hraje v reformě OSN, roli, kterou hraje ve vztahu celého tématu změny klimatu a rozpravy o zdrojích energie – zcela ospravedlňuje sdělení představené Komisí, které se týká možnosti získat prospěch ze strategického partnerství mezi Evropskou unií a tak velikou zemí, jakou je Brazílie. A toto strategické partnerství se dle mého názoru musí odehrávat na třech úrovních: z globálního, regionálního a dvoustranného hlediska. Jedna věc však je zacházet s Brazílií tak, jak si zaslouží, druhá věc je, pokud Evropská unie nebude pokračovat ve svých závazcích, které učinila kvůli uzavření dohody mezi ní a skupinou Mercosur. Nemyslím si, že toto by bylo záměrem Komise v jejím sdělení; věřím, že z tohoto sdělení můžeme jasně vyvodit, že tyto dvě hypotézy jsou zcela slučitelné: na jedné straně strategický rozměr s Brazílií a na straně druhé odhodlaná podpora integračního procesu, kterého je Evropská unie dokonalým a jasným příkladem. Dalším tématem je, že dohoda o přidružení mezi Evropskou unií a skupinou Mercosur nebude uzavřena za podmínek, které bychom všichni uvítali a že tato dohoda se již příliš zpožďuje. Zcela logická otázka zní: jak dlouho bude Evropská unie na uzavření této dohody čekat? Myslím si, že potřebujeme podpořit regionální integraci, a to pouze s touto vidinou, pouze v tomto ohledu, že pochopíme výhody unie a integrace. David Martin (PSE). – Pane předsedající, priority této sněmovny při obchodních jednáních jsou jasné. Zaprvé, požadujeme úspěšné multilaterální jednání. Zadruhé, požadujeme biregionální uspořádání a jako nouzové řešení – ale opravdu jen nouzové řešení – očekáváme zlepšení bilaterálního uspořádání. Musím přiznat, že když jsem poprvé slyšel o prioritě udělené dohodě o strategickém přátelství s Brazílií, měl jsem pocit, jako bychom oceňovali zemi, která je jedním z našich nejsložitějších partnerů při multilaterálním kole jednání z Dohá. Měl jsem rovněž pocit, že by to zničilo skupinu Mercosur, protože bez Brazílie není Mercosur. Avšak poté, co jsem si toto ráno vyslechl Radu, jak promlouvá k mým portugalským kolegům, jsem přesvědčen, že existuje možnost, kdy úspěšná dohoda o strategickém partnerství s Brazílií může vše při kole jednání z Dohá usnadnit, pokud budeme rozvíjet porozumění mezi námi a důležitými hráči z Dohá. Můžeme snadněji uzavřít dohodu se skupinou Mercosur, pokud najdeme řešení některých složitějších ekonomických problémů, a dobrá dohoda s Brazílií by ukázala, že podporujeme v daných zemích řešení problémů jako sociální vyloučení a chudoba. Nejsem tedy přesvědčen zcela, ale chápu, že dohoda mezi EU a Brazílií je nyní potřebnější než byla před několika týdny.

61

62

CS


Nathalie Griesbeck (ALDE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v tomto měnícím se celosvětovém geopolitickém kontextu ukázal náš Parlament při několika příležitostech, že je pevně odhodlán posilovat partnerství mezi oběma kontinenty. Za prostředek pro dosažení tohoto cíle považuji Mercosur. Může nám pomoci nalézt ambiciózní, vyvážené a politické řešení problémů dodávek energií, snižování skleníkového efektu či dokonce zlepšující se kvalitu zemědělských výrobků. Regionální integrace Jižní Ameriky nemůže mít podporu a nemůže být účinná, pokud si zvolíme jednání s jednou ze zemí skupiny Mercosur před spoluprácí v rámci partnerství se skupinou jak celkem. Co se mne týče, vedu kampaň za regionální integraci, kterou považuji za prostředek pro zajištění stability a prosperity v této části světa i u nás a která by měla být podporována a sledována. Myslím si také, že by bylo pro skupinu Mercosur ostudné, pokud by dané země musely od tohoto hlavního projektu odstoupit kvůli nedostatku politického úsilí a nevyužily tak šance pro oba kontinenty, Latinskou Ameriku a Evropu. To by nás určitě oddálilo od politiky USA, která se snaží o vytvoření obrovské ekonomické oblasti volného obchodu pro celý americký kontinent. Luís Queiró (PPE-DE). – (PT) Pokud si položíme otázku, jaký přínos může strategické partnerství mezi Evropskou unií a Brazílií přinést rozvoji vztahů mezi EU a skupinou Mercosur, mimo jiné z hlediska uzavření očekávané a dlouho oddalované dohody, myslím si, že existuje pouze jediná odpověď: přínos velmi důležitý. Zároveň musíme zmínit, že strategické partnerství mezi EU a Brazílií by vždy mělo být odůvodněno a že v tomto případě je jedinou chybou čas, který již byl promrhán. Ze čtyř zemí skupiny BRIC – Brazílie, Ruska, Indie a Číny – byla Brazílie jedinou, se kterou nebylo do summitu 4. července uspořádáno setkání na vysoké úrovni. To je více než neobvyklé, vezmeme-li v úvahu, že Brazílie je hlavní regionální mocností v Jižní Americe. Je to demokracie se všemi chybami nových demokracií, která sdílí náš hodnotový systém. Je to tradiční a spolehlivý spojenec a důležitý ekonomický partner na regionální i globální úrovni. Ze všech těchto důvodů je strategické partnerství s Brazílií oprávněné, protože tato země je pro Evropskou unii vhodným strategickým partnerem. Existují však další důvody pro posilování vztahů a rozvíjení strategického partnerství s Brazílií. Jak bylo uvedeno ve sdělení Komise, tento vztah musí být hnací silou rozvíjejícího se dialogu se skupinou Mercosur. Obě tato partnerství nejsou v opozici, ale doplňují se. Vztah musí být příznivým činitelem při hledání řešení v rámci WTO. Právě tak jako musí být známkou toho, že Evropská unie uznává mimořádnou důležitost této země pro mezinárodní vztahy a hodlá vzít tuto skutečnost v úvahu při jednáních o reformě OSN. Pane předsedající, pro Evropskou unii je stále důležitější, aby jednala jako partner na celosvětové úrovni, a strategické partnerství je známkou toho, že se touto cestou chceme vydat. Proto musíme postupovat, pokud chceme dosáhnout dohody se skupinou Mercosur. Vyloučit Brazílii s výsadních bilaterálních vztahů by bylo nespravedlivé a především naprosto politicky chybné. Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Pane předsedající, ráda bych zdůraznila důležitost tohoto dokumentu a jako členka delegace EU-Mercosur bych ráda zdůraznila i důležitost tohoto regionu. Je to obrovský region s vysokou populací, který je velmi nadějný a kterému musíme pomáhat směřovat k ekonomickému růstu. Je to region s mnoha přírodními zdroji a Evropská unie ve skutečnosti přijímá 25 % vývozu zemí skupiny Mercosur. Je důležité pomáhat ekonomickému rozvoji regionu, průmyslovému rozvoji, role, kterou region má pro změny klimatu, je velmi důležitá, a proto musíme podporovat integraci regionu. Ve strategii pro období 2007–2013 jedna pětina rozpočtu určená na vztahy se skupinou Mercosur bude financovat vzdělání a budování informační společnosti, což je velice důležité, vezmeme-li v úvahu, že míra negramotnosti v Brazílii je 90 %.Věřím také, že Brazílie hraje důležitou roli díky skutečnosti, že skoro polovina populace regionu Mercosur žije v této zemi. Opakuji, že klimatické změny jsou velmi důležité a tento region hraje důležitou roli. Georgios Papastamkos (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, není pochyb, že Brazílie má důležitou obchodní roli na světové scéně. Je proto velmi žádoucí posilovat ekonomické vztahy mezi EU a Brazílií. EU je hlavním obchodním partnerem Brazílie, zatímco Brazílie se mezi obchodními partnery EU řadí až na 12. místo. Strategické partnerství mezi EU a Brazílií by dle mého názoru nemělo být příčinou rozporů v celkovém přístupu k regionu Mercosur.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Tento vztah nicméně hraje doplňující roli ve dvou oblastech: multilaterálních jednáních při WTO a oblasti volného obchodu mezi EU a skupinou Mercosur. Tato oblast bude největší oblastí meziregionální spolupráce; zdůrazní nedostatečný posun ve zmíněných multilaterálních jednáních a v mezinárodních jednáních. Posun v obou oblastech jednání je do velké míry propojen. Oblast volného trhu mezi EU a skupinou Mercosur, stejně jako kolo jednání z Dohá při WTO, se dostaly k tématu obchodu se zemědělskými produkty. Role Brazílie je zde obzvlášť důležitá: vezmeme-li v úvahu její vliv na ekonomickou stabilitu a integraci v širším regionu, měla by se Brazílie aktivně podílet na dosažení vyrovnané a ambiciózní dohody mezi EU a skupinou Mercosur. Na úrovni WTO nemůže Brazílie očekávat, že se budou dále otevírat pouze trhy se zemědělskými výrobky rozvinutých členských států. Pane komisaři, úřadující předsedo Rady, Brazílie jako všechny nové ekonomiky musí přijmout náležitý podíl odpovědnosti za kolo jednání z Dohá pomocí skutečných závazků a otevírání ochranářských trhů a dodržování pravidel stanovených WTO. Józef Pinior (PSE). – (PL) Pane předsedající, pane komisaři, pane ministře, úvodem bych rád vyjádřil své přesvědčení, že portugalské předsednictví se ubírá správným směrem, co se týče dosažení strategického partnerství mezi Evropskou unií a Brazílií. Myslím, že Evropská unie by měla zahájit i dovést do konce toto partnerství co nejrychleji. Role Brazílie v moderním globalizovaném světě je jasná, ekonomická a kulturní, stejně jako role, kterou má Brazílie v OSN. Strategické partnerství mezi Evropskou unií a Brazílií oživí vzájemné vztahy a dobře poslouží dnešnímu politickému a kulturnímu uspořádání ve světě. Opakuji, že bude dobře sloužit politické harmonii ve světě. Nemyslím si, že by se toto partnerství projevilo jako určitá překážka rozvoje strategického partnerství se skupinou Mercosur. Partnerství se skupinou Mercosur potřebuje strategické partnerství s Brazílií. Vasco Graça Moura (PPE-DE). – (PT) Od samého začátku byl na programu portugalského předsednictví summit s Brazílií. Bylo zřejmé, že obě strany budou chtít položit základy strategického partnerství. Nedává proto příliš smysl projevovat úžas či obavy spojené s přehlížením skupiny Mercosur a nemístnou či unáhlenou přízní věnovanou Brazílii. Rozsah obchodního trhu Brazílie pro Evropské vývozce nesmí být podceňován. Evropská unie nesmí propásnout příležitost uzavřít strategické přátelství s Brazílií. Skutečnost ukazuje, že vztahy Evropské unie se skupinou Mercosur, zejména s Brazílií, se budou ubírat rozdílnou rychlostí. Není to sice ideální, ale neexistuje žádný důvod, že ten, který bude postupovat rychleji, poškodí ten druhý. Mohl by se naopak stát silným podnětem, který by běh věcí urychlil. Brazílie dnes představuje novou světovou mocnost. Jediný stát skupiny Mercosur, jehož trh tvoří 85 % trhu všech členských států dohromady. Brazílie je zastupitelská demokracie. Je jedním z hlavních obchodních partnerů Evropské unie, je to země, jejíž 200 milionů občanů hovoří jedním z ve světě nejrozšířenějších evropských jazyků – portugalštinou – a jehož kultura a hodnoty jsou velmi blízké Evropě. Aniž by byly dotčeny výhody, které by skutečný postup ve vztazích se skupinou Mercosur přinesl EU, nemyslím si, že existuje pádný důvod pro odklad posilování našich vztahů s Brazílií. Evropská unie by ani neměla dohlížet na vnitřní výkyvy mezi členy skupiny Mercosur. Nahlížet situaci z jiného hlediska a odkládat na neurčito dosažení cílů pro Unii důležitých by se, se vší úctou, rovnalo oddávání se plané naději, která je se současnou situací zcela neslučitelná, a předstírání, že se naše plány a přání vyplnily, i přesto, že nevíme, kdy se tak stane. Sérgio Sousa Pinto (PSE). – (PT) Pokus o regionální integraci skupiny Mercosur byl skutečným úspěchem na ekonomické i politické úrovni. Přínos skupiny Mercosur k upevnění demokracie v regionu a růstu objemu obchodu v této oblasti je nezpochybnitelný. Je pravda, že jednání mezi EU a skupinou Mercosur jsou v současné době ve slepé uličce, protože jsou očekávány závazky a dohody vyplývající z kola jednání z Dohá, které by mohly sloužit jako východisko pro naše bilaterální obchodní jednání. Nechci znít příliš pesimisticky, ale podstupujeme riziko, že jediným výsledkem kola jednání z Dohá bude ztráta drahocenného času. EU by měla napomoci úspěchu regionální integrace Jižní Ameriky tím, že veškeré své úsilí věnuje do jednání mezi oběma bloky. Naše vztahy musí být rozsáhlejší než pouhá dohoda o volném obchodu. Právě zde jednáme o globální dohodě, která sahá mnohem dál než čísla a množství obchodovaného zboží. Dohoda o přidružení zahrnuje i spolupráci a politický dialog, což jsou základní pilíře našich budoucích vztahů.

63

64

CS


Nikdo dnes nepochybuje, že Evropská unie potřebuje iberoamerickou oblast a její obrovský nástroj, Mercosur, aby splnila svá předsevzetí vybudovat vyváženější a multilaterální mezinárodní uspořádání. Společné prohlášení předsedy Evropské komise a úřadujícího předsedy skupiny Mercosur, prezidenta Uruguaje Tabardé Vásqueze, po setkání 19. září je příslibem společného veřejného prohlášení obou bloků na konci tohoto roku, které se týká životního prostředí a klimatických změn a které je důležitým příkladem takové politické spolupráce. Mercosur nabízí obrovskou naději, co se týče ekonomické integrace a posilování politické role Jižní Ameriky na mezinárodní úrovni, neznamená to však, že můžeme přehlížet a ignorovat to, co je před námi – nezaměnitelné politické vystupování Brazílie jako vůdčí mocnosti Jižní Ameriky, což je nezpochybnitelný fakt. Brazílie je duší a hnací silou skupiny Mercosur. Se 190 miliony obyvatel a hospodářstvím, které představuje zhruba 75 % HDP skupiny Mercosur, je Brazílie jedinou zemí skupiny BRIC, se kterou Unie ještě neuspořádala summit. Dámy a pánové, bylo by pošetilé se domnívat, že Evropská unie může Brazílii učit o důležitosti skupiny Mercosur nebo se považovat za důležitějšího partnera skupiny Mercosur než Brazílie. To je naprosto směšné. Brazílie je jediným členem skupiny Mercosur, který usiluje o místo v Radě bezpečnosti, což si určitě zaslouží a což zároveň dodá celé Latinské Americe právo vyslovit se v tomto důležitém orgánu. Charles Tannock (PPE-DE). – Pane předsedající, dříve jsem byl zastáncem Evropskou unií řízené regionální integrace Latinské Ameriky díky výhodnější podpoře multilaterálních bloků, jako je skupina Mercosur. Bohužel však i přes kulturní podobnost zakládajících členů (Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay) zůstává skupina Mercosur politicky příliš slabá vůči národním zájmům, čímž v regionu ohrožuje jednotný trh jako v EU – přestože ten by měl být samozřejmě naším dlouhodobým cílem. Činnost skupiny Mercosur je zhoršována nedávným rozhodnutím Venezuely připojit se, protože Chávezova rétorika namířená proti svobodnému trhu vede k ještě většímu ochranářství ve skupině Mercosur, jejíž jednání s EU se nyní zastavila. Vítám proto skutečnost, že EU namísto toho usiluje o strategické bilaterální partnerství s Brazílií – jak bylo odsouhlaseno v červenci – která je ekonomickým obrem, avšak její podíl na celosvětovém trhu je stále malý ve srovnání s jinými rozvojovými zeměmi, zejména proto, že Brazílie neuzavřela výhodné bilaterální dohody o volném obchodu, protože příliš spoléhala na skupinu Mercosur. Na rozdíl od Mexika, které již uzavřelo dohodu s EU a stalo se dalším důležitým hráčem současné Latinské Ameriky, Chávezova štědrost založená na petrodolarech směřující k Argentině přiměla brazilského prezidenta Lulu ignorovat témata spojená se skupinou Mercosur a umožnila argentinskému prezidentu Kirchnerovi podporovat tento ochranářský postoj. Populistický Ekvádor se rovněž vyjadřuje o přidružování ke skupině Mercosur, i přes skutečnost, že se přidal k protiamerickému obchodnímu uskupení Bolivarská alternativa pro Ameriky, v jejímž čele je Venezuela. Nedávný spor mezi Argentinou a Uruguají jasně dokazuje nedostatečnou efektivitu skupiny Mercosur při řešení sporu mezi partnery o výstavbu celulózky, kterou staví finská společnost z EU, Botnia, na březích řeky Uruguay. Prezident Kirchner nedokázal projekt zastavit a zároveň popudil sousední zemi – a partnera skupiny Mercosur – Uruguay tím, že nedovolil nadnárodním institucím skupiny Mercosur tento spor rozhodnout. Co místo toho udělal? Povolal španělského krále, aby rozhodl. David Casa (PPE-DE). – (MT) Pane předsedající, máme dnes před sebou dohodu, která znovu potvrzuje a upevňuje důležitou roli Evropské unie na celém světě – roli, které bychom měli přikládat velký význam, protože je součástí úspěchu této unie států. Tato dohoda zdůrazňuje posilování vztahů nejen se sousedními zeměmi, ale i se zeměmi z jiných kontinentů, zejména zemí, kde našlo domov mnoho milionů lidí evropského původu, jako je Latinská Amerika a Střední Amerika. Je v zájmu obou stran, aby tyto vztahy byly posilovány za pomoci rozhovorů a výměny idejí. Musíme však zajistit, aby demokracie v zemích, kterým poskytujeme pomoc, byla zajištěna. Měli bychom rovněž zajistit, že veškerá přímá i nepřímá pomoc je směřována na snižování chudoby, zvyšování rovnoprávnosti a v neposlední řadě na snižování nerovnosti mezi oběma světovými regiony. To by mělo probíhat v mezích transparentnosti a odpovědnosti. Ochrana svobody slova a základních lidských práv by rovněž měla být prioritou pro všechna jednání. Zatímco by Evropská unie měla v příslušném období poskytovat pomoc každé zemi, která vyžaduje zvláštní pomoc, my musíme zajistit, že se tak děje prostřednictvím strukturovaného rámce, aby nikdo nebyl opomenut a bohatství bylo rozdělováno spravedlivě. Jako členové tohoto Parlamentu musíme maximálně podporovat vztahy mezi Evropskou unií a skupinou Mercosur a stanovit, jak posilovat jakákoli slabá místa, abychom co nejvíce zajistili efektivnost a úspěch v těchto vztazích. Tím, že na pořadu jednání získávají stále větší důležitost nová témata jako klimatické změny, měly bychom tyto vztahy považovat za počátek strategického partnerství,

25-09-2007

25-09-2007

CS


které povede k zabývání se problematikou životního prostředí a udržitelného rozvoje, které jsou příčinou vzájemného bohatství. Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, děkuji mnohokrát za vaše příspěvky. Již dříve jsem měl příležitost vysvětlit, odůvodnit a sdělit Evropskému parlamentu informace o prvním summitu EU a Brazílie, jeho výsledcích a cílích. Význam tohoto strategického partnerství s Brazílií byl dnes navíc dostatečně zdůrazněn mnoha členy a já mohu pouze uvítat skutečnost, že ti členové, kteří nejdříve pochybovali a působili nerozhodně ohledně portugalského podnětu, jsou nyní nakloněni této strategické volbě, kterou předsednická země Portugalsko a zároveň celá Evropská unie jako celek učinili ohledně Brazílie. Hovoříme a hovořili jsme zde o politickém a ekonomickém významu Brazílie, co se týče životního prostředí a energie, což jsou rozhodující skutečnosti dnešního světa, které nemůžeme přehlížet. Bylo by zvláštní, jak zde již bylo zmíněno, pokud by Evropská unie udržovala strategická partnerství s Ruskem, Indií a Čínou, ale ne s Brazílií. Věříme, že jsme překlenuli tuto propast, a věříme také, že během několika let budou všichni jednoznačně souhlasit s tímto podnětem portugalského předsednictví. Také jsme však jasně vysvětlili, že toto strategické partnerství, které by dle našeho názoru Evropská unie měla s Brazílií uzavřít, v žádném případě nevylučuje ani neomezuje jiné vztahy, které jsme rovněž se skupinou Mercosur chtěli prohlubovat na ekonomické i politické úrovni. Musím říci, dámy a pánové, že se toho opravdu neobávám, protože Portugalsko se vždy řadilo mezi ty země EU, které usilovaly o užší a hlubší solidární vztah se zeměmi skupiny Mercosur ve všech směrech. Proto neváháme a nechceme, aby vznikl dojem, že partnerství s Brazílií vylučuje nebo by mohlo vylučovat úzké partnerství se zeměmi skupiny Mercosur. Takový přístup, který vylučuje, místo, aby doplňoval, pro nás není žádným přínosem a především neodpovídá skutečnosti – právě naopak. Navíc, jak zde již bylo uvedeno, se v samotném prohlášení ze summitu EU a Brazílie zcela jasně a jednoznačně uvádí, že Evropská unie a Brazílie budou pracovat společně, aby se dohoda o přidružení se skupinou Mercosur stala skutečností. Jsme si vědomi výkyvů, kterými dohoda o přidružení mezi EU a skupinou Mercosur prošla. Opravdu jsme ve slepé uličce, jak všichni víme, převážně kvůli problémům obchodu mezi Evropskou unií a skupinou Mercosur. Mezitím začalo kolo jednání z Dohá a tamní dění zřetelně ovlivnilo obchodní rozměr jednání mezi EU a skupinou Merdosur. Chtěl bych vám však vysvětlit, že jakmile portugalské předsednictví uváží, že minimální podmínky pro opětovné zahájení rozhovorů a vztahů jsou stanoveny, neměli bychom váhat; ujišťujeme vás také, že pokud se tak nestane během portugalského předsednictví, pak Portugalsko jako členský stát – jak vždy činilo a vždy si kladlo za cíl – nepřestane směřovat pozornost svých partnerů ke skutečné potřebě znovu zahájit jednání o dohodě o přidružení se skupinou Mercosur na všech úrovních. Závěrem vám musím sdělit, že zvažujeme, pokud to bude možné již během portugalského předsednictví, uspořádání schůzky na vysoké úrovni se zeměmi skupiny Mercosur. Zvažujeme tuto možnost a, jak říkám, jako možnost pořadu jednání portugalského předsednictví, které je, jak jistě všichni víte, naprosto plné, ale měli bychom udělat vše, co je v našich silách, abychom – i na politické úrovni – obnovili tato jednání se zeměmi skupiny Mercosur. Ján Figel, člen Komise. − Pane předsedající, jsem rovněž velmi vděčný za atmosféru, rozpravu a opravdovou otevřenost ohledně této problematiky. Musíme vnímat existenci času a naštěstí si uvědomujeme, že dnes máme mnohem více důležitých partnerů pro multilaterální spolupráci než před zhruba 10 či 20 lety. Skutečnost je také fakt, že Brazílie je jedinou chybějící zemí skupiny BRICS, jedna z pěti zemí, které jsou pravidelně zvány na summity G8 a země, do níž proudí investice EU, které se rovnají narůstajícím investicím zemí EU v Rusku, Číně a Indii, takže Brazílie je skutečně důležitý partner. Je nezbytné dodat, že strategické partnerství doplňuje celkové širší priority, včetně spolupráce s Latinskou Amerikou a skupinou Mercosur: v rámci samotného partnerství je jedním ze společných strategických bodů podpora regionální integrace a dohoda o přidružení mezi EU a skupinou Mercosur. O významu i obavách již bylo řečeno mnoho. My se s tím vypořádáme. Například v oblasti nezávadnosti potravin byl během první poloviny tohoto roku proveden intenzivní program inspekcí zaměřených zejména na hovězí, rybí produkty a drůbež. Byli jsme svědky významného zlepšení v oblasti nezávadnosti potravin a mnoho nedostatků bylo odstraněno, samozřejmě však budeme v práci pokračovat dokonce i na politické

65

66

CS


úrovni, jak již někteří z vás zmínili. Paní komisařka navštíví příští měsíc Brazílii, aby jednala o této oblasti, která je důležitá pro užší spolupráci. Je naší společnou záležitostí a v našem společném zájmu, aby rozvojové kolo jednání z Dohá bylo úspěšně uzavřeno. Uděláme v tomto směru vše, co je v našich silách, abychom toho dosáhli, nejlépe ještě tento rok. Rád bych učinil malou poznámku o tom, co by se dalo učinit, abychom podpořili spolupráci s dalšími zeměmi. Existuje oblast, která poslouží jako dobrý příklad. Brazílie je první zemí Latinské Ameriky, která spolupracuje na výzkumných programech a díky této zkušenosti a spojení si myslím, že můžeme postupně učinit víc v dalších zemích. Není to namířeno proti nim; je to jedna z vůdčích ekonomik a partnerů v oblasti a spolupráce se šíří všude. Významně to doplňuje naše snahy o větší integraci na latinskoamerickém kontinentu. Komise vás bude náležitě informovat o průběhu, jak jste žádali. Nyní očekáváme politickou reakci na sdělení brazilské strany. Na základě této reakce se vzájemně pokusíme navrhnout akční plán a následně tento plán odsouhlasit a uskutečnit. V neposlední řadě bych chtěl vyjádřit vděk předsednictví za jeho závazek a velmi pozitivní přístup nejen ohledně prvního historického summitu, ale i rozvoje spolupráce mezi EU a Brazílií a EU a skupinou Mercosur jako širší oblasti. Předsedající. – Mnohokrát děkuji, pane komisaři. Rozprava je ukončena.

12. Zelená kniha o městské dopravě (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je sdělení Komise o zelené knize o městské dopravě. Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, již dříve jsem představil tyto návrhy k městské mobilitě Sdružení komisařů a jsem potěšen, že je mohu poprvé uvést i před Evropským parlamentem. OSN se připravuje na mezinárodní konferenci o změnách klimatu, která se bude konat v prosinci na Bali. Včera byla v New Yorku uspořádána přípravná schůze hlav států a vlád, na které Evropská unie odhalila svůj velmi ambiciózní návrh: snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů na polovinu. Městská doprava je jednou z oblastí, kde musíme vynaložit snahu. Znečištění ze soukromé i veřejné osobní a nákladní dopravy představuje 40 % CO2 a 70 % dalších znečišťujících látek pochází z našich silnic. zelená kniha, kterou vám dnes představuji, je výsledkem počáteční intenzívní diskuze, která začala v lednu a pokračovala až do června a během které byly konzultovány úřady, městští zástupci, zainteresované strany i občané. Z této diskuze jsme převzali obrovskou snahu zainteresovaných stran dostat toto téma městské mobility na evropský pořad jednání. Místní úřady a města v Evropě by neměly řešit tuto problematickou situaci samy. Nemám v úmyslu zavádět centrální řešení, která jsou nevhodná do místních poměrů. Role Unie je spíš v partnerství se všemi stranami, kdy může odhalovat problémy v městské mobilitě a nacházet pro ně řešení. Evropská unie musí zvyšovat povědomí o této problematice a v případě nutnosti určovat směr. Jakým způsobem bychom měli přehodnotit městskou mobilitu? Osobně si myslím, že je dáno pět základních cílů. Za prvé, pane předsedající, dámy a pánové, plynulý dopravní provoz ve městech. Napříč Evropou způsobuje houstnoucí doprava permanentní zácpy. Ekonomické důsledky tohoto jevu se odhadují na 1 % hrubého domácího produktu EU. Zkušenosti ukazují, že neexistuje jediné řešení pro snížení počtu zácp. Alternativy soukromého používání automobilů, jako je hromadná doprava, chůze či cyklistika, musí být bezpečnější a atraktivnější. Spolujízda, sdílení automobilů a efektivnější systém nákladní dopravy mohou pomoci zvyšovat dopravní průjezdnost měst. Za druhé, zelenější města díky efektivnějšímu využití energií a využívání alternativních paliv. Dopravní omezení ve městech a městských centrech, vytvoření zelených zón a zavedení zpoplatnění městských komunikací by mohlo představovat řešení, infrastruktura veřejné dopravy však musí být rozvíjena a modernizována.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Města by měla být inteligentní. Evropská města v současné době čelí narůstající poptávce po nákladní a osobní dopravě. Inteligentní přepravní systém a systém pro řízení provozu a satelitní navigace nabízejí dostatek možností pro vylepšení mobility, za předpokladu, že je opravdu budeme využívat. Zajišťování organizace ve městech by mohlo být zlepšeno díky používání informací ze satelitní navigace. V současné době se jedná o GPS, ale v budoucnosti to bude Galileo. Za čtvrté, město musí být dostupnější. Dostupnější především pro postižené občany, občany se sníženou pohyblivostí, rodiny s malými dětmi. Každý musí mít do našich měst přístup. Je nezbytné, aby urbanistické plánování bylo efektivní a vše pečlivě zvažovalo. Lidé žijící na předměstí samozřejmě také potřebují přístup, což znamená zajistit efektivní návaznost městské a příměstské dopravy. Potřebujeme podpořit vysokou kvalitu městské dopravy, dokonce i chartu práv cestujících. Za páté, potřebujeme města bezpečnější. Měl bych zmínit, že dvě třetiny dopravních nehod se stanou ve městských oblastech. Jedna třetina úmrtí – jedno úmrtí ze tří – se přihodí v městské oblasti. Pokud chceme zachránit životy, potřebujeme přijmout opatření, která učiní chování, prostředky a infrastrukturu bezpečnější. Potřebujeme zvážit potřebu podporovat ekologický aspekt řízení při školení budoucích řidičů. Celkově potřebujeme zajistit, aby byla pravidla silničního provozu více dodržována. Pane předsedající, dámy a pánové, tato zelená kniha nám umožní zahájit širší diskuzi s vládami, podnikateli a občany do 15. března 2008. Dokument bude obsahovat 25 jasně položených otázek. Po účasti na rozpravě mám v úmyslu na podzim roku 2008 předložit akční plán navrhující konkrétní opatření a představující jasnou vizi úkolů a závazků, maje na vědomí zásadu subsidiarity. Navrhnu také příslušný kalendář. Během tohoto konzultačního procesu hraje Evropský parlament a váš Výbor pro dopravu a cestovní ruch důležitou roli. Jsem přesvědčen, že my všichni jsme si díky této široce pojaté rozpravě o městské mobilitě vědomi toho, že je opravdu dotčen každodenní život občanů a že, i když evropské občanství znamená cokoliv, musíme vykročit směrem k městské mobilitě, která je více v souladu s normami pro životní prostředí. Pane předsedající, dámy a pánové, předem děkuji za vaše cenné příspěvky. Nyní žádám o vaše komentáře. Prezentace byla sice stručná, ale jsem přesvědčen, že zcela jasná. Měl bych vysvětlit, že dokument bude k dispozici všem poslancům EP. Právě byl přijat Společenstvím komisařů. Přijal jsem veškerá dostupná opatření, abych zajistil, že se vše dozvíte, jakmile to bude možné. Předsedající. – Mnohokrát děkuji, pane komisaři. Jen zřídka bývá rozprava tak aktuální, vzhledem k tomu, že jste právě přišel ze schůze. Děkuji, že jste mi dodal kopii zelené knihy tak rychle. Pravidla znáte, dámy a pánové: budeme pokračovat dle postupu zvednuté ruky. Georg Jarzembowski (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane místopředsedo, dámy a pánové, mnohokrát děkuji jménem své skupiny. Je to výborný nápad – podporovat mobilitu prostřednictvím opatření na zabraňování katastrofám a znečišťování životního prostředí. Vy jste však zmínili, že se chcete řídit zásadou subsidiarity. Pokud si knihu pročteme, přinášíte velmi praktické návrhy, které se týkají například zavedení mýtného a dalších otázek. Jak chcete zaručit, že vaše dobré návrhy a rozprava, kterou očekáváme a která bude probíhat v průběhu celého roku, nepovedou k tomu, že budeme městům nařizovat, co mají dělat, ale pouze k tomu, že jim budeme napomáhat, aby sama přijala ty nejlepší postupy? Shodneme se, že pro města musíme něco udělat a zavést nejlepší postup. Je nám známa statistika dopravních nehod. V mnoha městech a velkoměstech je vysoká nehodovost, v jiných však ne. To je způsobeno rozdílným přístupem v dané lokalitě. Jak potom chcete zvládnout rozvíjet společné myšlenky, aniž by města a regiony měly pocit, že je Evropa ovliňuje? Saïd El Khadraoui (PSE). – (NL) Pane předsedající, pane komisaři, chápeme, že jsme stále na začátku celého procesu, a já se proto těším na reakce zainteresovaných stran a konkrétní činnosti, které plánujete na příští rok. Jsem však přesvědčen, že je velmi důležité, aby se téma dostalo na pořad jednání, aby bylo jasné, že je pro Komisi a Evropskou unii jako celek prioritní, a aby bylo dosaženo udržitelné mobility a dohod vztahujících se k řízení klimatu. Myslím, že jednou z nejdůležitějších věcí je ustanovení nástroje, jehož prostřednictvím by již existující dobré příklady v mnoha městech mohly být vyměňovány tak, abychom se z nich mohli poučit. Každé město je jiné a každý problém je jiný, přesto věřím, že se podaří ustanovit účinné mechanismy,

67

68

CS


a jsem zvědav, co si o tom myslíte vy. Jak si můžeme vyměňovat dobré nápady, které jsou základem sdružování v malých i velkých městech, tak, abychom se z nich mohli poučit? Jean Marie Beaupuy (ALDE). – (FR) Pane předsedající, jsem velmi potěšen, pane komisaři, ohledně pěti cílů, které jste právě definoval, přestože, jak jste později zmínil, konkrétní opatření vyplynou z diskuze, která skončí v březnu. Pokud mi dovolíte, pane komisaři, rád bych zopakoval, co členové naší Urban Housing Intergroup již zmínili: konkrétně potřebu zaujmout jednotný přístup nejen ve městech, ale, jak jste již dříve řekl, i na předměstí. Součástí tohoto jednotného přístupu, bereme-li na vědomí, že Evropská unie financuje regionální fondy – ERDF, ESF a EAFRD, z nichž poslední zmíněný pokrývá i venkovské a příměstské oblasti – se nám zdá, že vy a kolegové komisaři musí vzít tyto rozdílné aspekty v úvahu, aby mohl být jednotný přístup ve městech i obcích skutečně realizován. Proto dnes znovu žádám, aby byl tento jednotný přístup vzat do úvahy v souvislosti s problematikou městské dopravy. Jacques Barrot, místopředseda komise. – (FR) Pane Jarzembowski, toto jsou návrhy. Nejsou úplné. V rámečku pod skupinou otázek se ptáme, jakou roli by měla Evropská unie mít. Nebudu proto předvídat výsledek této rozpravy. Otázka je otevřená a skutečnost musí ukázat, že existuje opravdová evropská přidaná hodnota. Nechceme si dělat nároky na kontrolu nad evropskými městy a velkoměsty. Pane El Khadraoui, myslím, že jste uhodil hřebíček na hlavičku: chceme, aby se téma stalo politickou prioritou. Vyjádřil jste mé myšlenky ohledně tohoto tématu. Byl bych rád, kdyby zvolení zástupci díky vzájemné podpoře, vhodným postupům a sdílení nejlepších zkušeností přesvědčili své krajany, aby se jakkoli angažovali v této odvážnější a k životnímu prostředí přátelštější městské politice. Pan Beaupuy shrnul, co jste řekl, když poukázal na to, že opravdu uspět můžeme pouze díky jednotnému přístupu, což také znamená, že městští plánovači budou muset navrhovat města a velkoměsta určitým způsobem, maje na mysli požadavky na mobilitu v budoucnosti a zejména budování příměstských oblastí: to by se nemělo dít náhodně. Rád bych poděkoval zejména panu Beaupuymu i skupině městské mobility, která zcela určitě bude cenným přínosem. Jan Olbrycht (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, nejdříve bych rád poděkoval za zájem o téma městské dopravy. Jedná se o velmi závažný a složitý problém, zejména proto, že EU se zabývá městskou politikou. To, že bylo téma, které se vztahuje k městům, vzneseno na úrovni Evropské komise, ukazuje, že se zde zabýváme velmi zajímavou interpretací zásady subisidiarity. Skutečně souhlasím s kroky Komise v této oblasti. Abych podpořil kroky Komise v tomto směru, rád bych se pana komisaře zeptal, přestože je tato otázka možná poněkud předčasná, nicméně, jak máme rozumět uspořádání, podle něhož bude Komise zavádět princip partnerství v této oblasti, jinými slovy, jaké jsou možné nástroje partnerství? Hovoříme o výměně zkušeností? Hovoříme o partnerovi, který v určitém smyslu činí víc, než, že pouze navrhuje, ve skutečnosti však požaduje? V souvislosti s projevem pana Jarzembowskiho bych také rád požádal o podporu Výboru pro regionální rozvoj, pokud jsme podpořili spolupráci v této oblasti s Výborem pro dopravu a cestovní ruch. Ulrich Stockmann (PSE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, mnohokrát děkuji za vaše projevy a za zelenou knihu, jejíž podrobnosti ještě neznáme. Je pravda, že stále více lidí žije ve městech a městských aglomeracích, objevují se však samozřejmě i problémy se zmenšujícími se městy, které by neměly být přehlíženy. Má první otázka zní: jsou také v centru naší pozornosti? Centra jsou přetížena, zejména co se týče soukromé individuální dopravy, což má za následek zvyšování emisí, větší množství jemných částic, hluku a také problémy s bezpečností. Zadruhé, pokud chceme rozšířit veřejnou dopravu a vytvořit sítě, které hrají při řešení důležitou úlohu, samozřejmě vyvstává otázka, zda vůbec budeme schopni využít pro tento účel peníze ze strukturálních fondů. Zatřetí, co se týče mnoha individuálních návrhů ohledně logistiky nákladní dopravy, atd.: máme také fórum pro vyměňování nejlepších postupů, ve kterém tato výměna může organizovaně probíhat? Michael Cramer (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedajíví, pane komisaři, děkuji za zprávu. Píšete zde, že chcete podporovat alternativy k automobilům, konkrétně autobusovou a železniční dopravu, kolo a chůzi. Víte však také, že 95 % spolufinancování EU, o které města žádají, jde výhradně na automobilovou dopravu.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Proto zvažujete, zda byste měli říci, že nejméně 50 % musí v budoucnu směřovat na tyto alternativy, protože mé domovské město Berlín například tvrdí, že peníze z fondů EU by neměly být utráceny za místní veřejnou dopravu. Myslím, že to je šílené! Pokud nezměníte financování, nikdy nedosáhnete úspěchu. Jak potom chcete zajistit, abychom v budoucnu o alternativách EU uvažovali? Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane Olbrychte, partnerství může být vyjádřeno sdílením dobrých postupů a na žádost měst i prostřednictvím směrnic, které se týkají například využívání ústřední infrastruktury, nebo prostřednictvím ujednocených informací: někdy se značky pro silnici pro motorová vozidla ve městech nebo jednotlivých členských státech liší. Měli bychom přemýšlet, jak informace ujednotit. Myslím si proto, že toto partnerství vezme v úvahu záměry regionů a že najdeme součinnost pro vytváření zdrojů. Pane Stockmanne, strukturální fondy jsou k dispozici pro některé zkušební podněty. V rozpočtu trans-evropských sítí a v rozpočtu generálního ředitelství pro energetiku a dopravu máme zdroje pro sledování zkušebních projektů, zejména prostřednictvím iniciativy Civitas, kterou určitě všichni znáte. Je pravda, že také potřebujeme dále ujasnit další využívání strukturálních fondů, což mě nutí zmínit, že připomínka pana Cramera je oprávněná a že v některých případech musíme pečlivěji sledovat, jak jsou strukturální fondy využívány. Je pravda, že Evropská unie nestanovila procento pro využívání strukturálních fondů: rozhodnutí závisí na městech, velkoměstech a regionech. Z tohoto důvodu věřím, že díky zelené knize a rozpravě bude naším úkolem města, velkoměsta a regiony přesvědčit, aby lépe využívaly fondy. Myslím, že vámi uvedený příklad je velmi zajímavý. Jörg Leichtfried (PSE). – (DE) Pane předsedající, pane místopředsedo, zcela souhlasím s některými body, které jste zmínili. Zdůraznili jste modernizaci hromadné dopravy, větší bezpečnost na silnicích, problémy týkající se životního prostředí při výchově řidičů a satelitní navigaci. Toto vše je spojeno s určitými problémy – je to velmi drahé. Pan Cramer již předvedl jednu z podob dohodnutého jednání. Rád bych navrhl další, která ještě nebyla zmíněna. Máme v rukou zázračné řešení. Máme před sebou možnost internalizace externích nákladů. Slyšíme, že tento způsob kalkulace je hotov a oblasti v městské dopravě, které nelze jinak zaplatit, mohou být dotovány a zaplaceny prostřednictvím komplexní internalizace externích nákladů. Dvě otázky k této problematice: v jakém časovém horizontu můžeme očekávat představení předběžného modelu, který můžeme následně rozšiřovat a rozvádět? Můžete rovněž nastínit využití těchto peněz na podobné projekty? Gilles Savary (PSE). – (FR) Pane předsedající, osobně jsem stejně nadšený jako pan Jarzembowski ohledně skutečnosti, že místní úřady by měly vládnout svobodně, a nemyslím si, že můžeme zavádět jakoukoli politiku týkající se dopravy pro nezávislé a řádně zvolené místní představitele. To by byla špatná cesta. Zdá se mi, že přidaná hodnota Komise je nezpochybnitelná, protože se pokoušíme vypořádat se se skleníkovým efektem. Soustředíme se na produkci znečišťujících látek, zejména na regionální úrovni, kvůli dopravě, která je, jak všichni víme, hlavním zdrojem znečišťujících látek a skleníkového efektu. Proto si myslím, že není přehnané, pokud se Evropská unie angažuje, a to i z důvodů ochrany přírody. Na druhou stranu však věřím, že se tak nemůže dít prostřednictvím nátlakové politiky. Měla by to být politika motivační, pane komisaři. Někdy si rád představuji, že dosáhneme obrovského úspěchu, pokud budeme mít například program Urban pro dopravu; jinými slovy, program, který podpoří místní představitele při zapojování do udržitelné mobility založené na souboru směrnic pro udržitelnou mobilitu. Nevím, zda si to dokážete představit. Inés Ayala Sender (PSE). – (ES) Pane předsedající, ráda bych poblahopřála panu komisaři za jeho politickou odvahu při řešení těchto problémů a návrh, že decentralizace je možnost. V Petičním výboru se neustále setkáváme s peticemi občanů, kteří na místní úrovni žádají o pomoc a ochranu Evropské unie, zejména při řešení problémů, které již místně vyřešeny být nemohou, protože se jedná o problémy, které je třeba řešit globálně, jako je mimo jiné problematika životního prostředí a bezpečnosti. Ráda bych se pana komisaře zeptala, zda je v rámci inteligentního systému brána do úvahy problematika sdělování informací občanům, které by významně snížilo napětí ohledně dezinformací. A také, zda jsou vzaty do úvahy problémy spojené s bezpečností na silnicích při každodenním dojíždění, protože to je jedna z nejproblematičtějších oblastí. A také, jaké jsou plány pro zhospodárňování rozvozu zboží, což také často bývá příčinou dopravních zácp.

69

70

CS


Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Pane předsedající, pane komisaři, vývoj Evropské unie se zakládá na mobilitě a volném pohybu osob a zboží. 80 % evropských občanů žije ve městech a 40 % ve velkoměstech. 60 % z nich je ve skutečnosti přesvědčeno, že na místní úrovni dochází k zácpám a ke znečištění, a 70 % z nich očekává, že EU podnikne příslušné kroky. Věřím, že zelená kniha o městské dopravě také vyřeší, musí vyřešit, problémy 40 % obyvatel, kteří nevlastní automobil a žijí ve městech, a zejména zapojení postižených občanů do ekonomického a občanského života. Urbanistické plánování je velmi důležité a já také žádám využití určitých fondů – strukturálních fondů, iniciativy JESSICA, regionálních fondů – pro rozvoj městské dopravy. Podporuji využívání projektů a rozšiřování projektu CIVITAS a CIVITAS+ a zejména podporu členských států při získávání prostředků z těchto fondů na rozvoj městské dopravy. Brigitte Douay (PSE). – (FR) Pane komisaři, pouštíte se do ambiciózního projektu, který se týká nás všech. Skutečně doufám, že v této rozpravě o dopravě nezapomeneme na důležitou roli, kterou doprava má pro územní celistvost. Hovořili jste o přístupu do měst a velkoměst prostřednictvím městské dopravy. Doufám, že v této významné rozpravě nezapomeneme zmínit venkovské oblasti a, jak jste zmínil, podněty pro místní zastupitele týkající se venkovské dopravy, která je často přehlížena. Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pane předsedající, nejdříve bych rád poděkoval všem poslancům EP, kteří vyjádřili své prvotní reakce. Bylo velice zajímavé je poslouchat. Pane Leichtfriede, ve skutečnosti máme opravdu problém s regionálním „disc scheme“ či „euroznámkou,“ která je testována v rámci studie plánované na rok 2008 v souvislosti se směrnicí o silniční „euroznámce.“ Datum je stanoveno směrnicí a práce již probíhá. Myslím si, že potřebujeme zvážit městské poplatky i využití získaných výnosů. Myslím, že je to velice důležité téma, protože pokud budeme mít k dispozici právní rámec, mohlo by to umožnit starostům tento nástroj v některých případech využívat a zároveň sledovat rozdělení získaných zdrojů. Do určité míry nám závěrečná otázka vašeho dotazníku dává i odpověď na sdělení pana Savaryho. Cituji: „Z dlouhodobějšího hlediska, jakou přidanou hodnotu lze získat z cílené evropské podpory financování čisté a energeticky úsporné městské dopravy?“ Otázka v podstatě kopíruje dotaz pana Savaryho; konkrétně, zda lze nakonec dosáhnout programu pro společenství. Je příliš brzy na odpověď, ale je důležité si tuto otázku klást. Rád bych panu Savarymu poděkoval za zmínku, že Komise má určitou přidanou hodnotu pro tuto důležitou politiku v budoucnosti. Paní Ayalo Senderová, veřejná informace je samozřejmě velmi důležitým faktorem pro inteligentní mobilitu a my víme, že v tomto ohledu musí satelitní navigace a rozvoj nových informačních a komunikačních technologií zajistit, aby se například autobusová zastávka mohla stát informačním bodem pro cestující. V této oblasti nás čeká spousta práce a je nutné, aby pro města a velkoměsta byla k dispozici nejefektivnější technologie. Zmínili jste rovněž hospodárnost rozvozu zboží v centrech měst: i zde se dá stále udělat spousta práce. Paní Ticau, děkuji za zmínění problému občanů postižených a občanů se sníženou pohyblivostí obecně. Myslím, že to je další důležitý aspekt tohoto tématu. Musíme dát „evropskému občanství“ náplň a já osobně vidím pouze výhody, pokud budeme mít chartu práv a povinností cestujících, která by pro tyto občany byla rovněž přínosem. Paní Douayová nám správně připomněla, že mobilita musí být nahlížena jako celek. Existují lidé, kteří žijí ve městech a velkoměstech, lidé, kteří do měst jezdí za prací, a musí existovat i jednotný přístup. Zakončím však slovy k vám všem, paní Douayová a všichni poslanci EP: vytvořili jsme velmi hrubý nástin, protože jsme nechtěli v této fázi uzavřít odpovědi určitými omezujícími pravidly. Otázky jsou záměrně otevřené. Zvažuji také veškerou snahu potřebnou k dosažení soudržného a efektivního akčního plánu, protože jinak nemůžeme o žádné evropské přidané hodnotě hovořit. Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, a velice se těším na pokračování této podnětné rozpravy o městské mobilitě v následujících měsících.

25-09-2007

25-09-2007

CS


PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS místopředsedkyně

13. Doba vyhrazená pro otázky (otázky na Komisi) Předsedající. − Dalším bodem jsou otázky položené Komisi (B6-0316/2007). Komisi jsou položeny tyto otázky. První část Předsedající. − Otázka č. 32, kterou pokládá Richard Corbett (H-0607/07) Předmět: Respektování specifičnosti sportu Souhlasí Komise s tím, že podnět UEFA týkající místních hráčů podnítí sportovní solidaritu a bude pro evropský fotbal určitou zárukou? Jaké kroky plánuje Komise při vytváření legislativních návrhů a výkladu stávajících předpisů EU pro respektování specifičnosti sportu? Ján Figeľ, člen Komise. − Paní předsedající, rád přispěji svými odpověďmi týkajícími se specifičnosti sportu. Bylo by aktuální diskutovat o této otázce podrobněji ne nyní ale později, protože 11. července tohoto roku přijala Komise bílou knihu o sportu. Byla významným příspěvkem, který zdůraznil význam podpory řádných podmínek pro přípravu mladých lidí, talentovaných sportovců a sportovkyň, což je pro udržitelný rozvoj sportu na všech úrovních zásadní. Tato kniha byla institucionálním a velmi politickým příspěvkem k této otázce a spolupráci v této věci. Cituji z této knihy: „Pravidla požadující po týmech zavedení určitých kvót stanovujících zastoupení místních hráčů lze přijmout jako slučitelné s ustanoveními Smlouvy o volném pohybu osob, pokud nepovedou k přímé národnostní diskriminaci a pokud bude případné důsledky nepřímé diskriminace z nich vyplývající možné obhájit jako přiměřené vzhledem k sledovanému legitimnímu cíli, jakým je například zlepšení a ochrana přípravy a rozvoje talentovaných mladých hráčů.“ Myslím, že toto jasně ukazuje, jak má být tato otázka vykládána. Komise v současné době hodnotí slučitelnost opatření UEFA týkajících se místních hráčů s právem Společenství, abychom nastolili rovnováhu mezi potřebou dodržení práva Společenství na jedné straně a autonomií sportovních organizací a zájmů evropského fotbalu na straně druhé. Hodnocení probíhá ve světle prohlášení, které je přílohou Amsterodamské smlouvy, takzvaného Niceského prohlášení Evropské rady z roku 2000, a bílé knihy o sportu, která výslovně zmiňuje, podobně jako akční plán Pierre de Coubertin v bodu 9: „dokončit analýzu pravidel po týmech zavedení určitých kvót stanovujících zastoupení místních hráčů“. Tyto obšírné srovnávací informace o fotbalových akademiích v členských státech a o místních hráčích nejsou v současné době k dispozici. V roce 2006 zadala Komise vypracování studie o sportovních akademiích v členských státech, včetně otázky místních hráčů. Očekává se, že výsledky této studie vhodně přispějí k její analýze. Pokud jde o druhou část otázky – vzhledem k tomu, že se skládá ze dvou částí týkajících se specifičnosti sportu – kapitola 4 bílé knihy pracuje s pojmem specifičnosti sportu v rámci mezí stávajících pravomocí EU. Jak je podrobněji uvedeno v našem pracovním dokumentu a jeho přílohách, rozhodnutí Evropského soudního dvora a Komise ukazují, že specifičnost sportu byla v minulosti uznávána a brána v úvahu. Komise sdílí názor, že určité hodnoty a tradice evropského sportu je třeba podporovat, a nadále bude při respektování práva EU uznávat specifičnost tohoto odvětví. Přístup případ od případu však zůstává základem pro kontrolu uplatňování práva EU, zejména pravidel upravujících hospodářskou soutěž a vnitřní trh ze strany Komise. To je v souladu se současnými ustanoveními Smlouvy. Abychom všem zainteresovaným účastníkům poskytli právní jistotu a přispěli ke zlepšení řízení evropského sportu, vysvětluje výše zmíněný pracovní dokument a jeho dvě přílohy podrobně otázku specifičnosti. Týká se sportu a pravidel EU upravujících hospodářskou soutěž a sportu a svobody vnitřního trhu a poprvé rekapituluje judikaturu Evropského soudního dvora a rozhodnutí Komise v oblasti sportu. Chci zdůraznit, že poprvé je v našem politickém dokumentu poukazováno na specifičnost sportu mnohem více kdykoliv předtím v kontextu EU. To je nejvýznamější příspěvek k podpoře sportu v Evropské unii, a dává odpověď na tuto otázku.

71

72

CS


Richard Corbett (PSE). – Účelem pravidel UEFA, která vyžadují, aby v klubech hrálo určité procento místních hráčů, je, aby se kluby nespoléhaly pouze na svou finanční sílu na trhu s přestupy, ale aby musely investovat do tréninku místních hráčů. To je základním záměrem. Přesto Komise v této otázce ve své Bílé knize nepřekročila svůj stín a neřekla, že to je záměr, který je v souadu se Smlouvou; a nyní pane komisaři říkáte, že by to tak mohlo být, pokud... – a stále tuto otázku zkoumáte. Mohu se zeptat Komise, proč to trvá tak dlouho? Kdy bude Komise schopná tento žádoucí záměr podpořit? Ján Figeľ, člen Komise. − Chtěl bych víc, než jenom dát odpověď, ale je zde již určitý krok kupředu, pokud si pamatujete naše rozpravy před rokem, alespoň z pohledu Parlamentu. Myslím, že odpověď, kterou jsem citoval, která je součástí sdělení – tohoto politického dokumentu – je důležitým ujištěním, že chceme podporovat specifičnost sportu, zejména fotbalu, pokud jde o ochranu a podporu mladých lidí, jejich přípravu a investice do mladých lidí. Studie dosud nebyla dokončena, protože dosud nemáme všechny údaje, které bychom chtěli. Doufám, že se nám podaří pomocí dodatečného dotazníku, na kterém teď pracujeme, získat chybějící údaje. Je velmi důležité, aby s námi spolupracovali partneři z asociací, federací, klubů a lig z členských států. Doufejme, že v dohledné budoucnosti – byl bych rád, kdyby to bylo počátkem příštího roku – budeme schopni dát definitivní odpověď. Za dva týdny se setkáme se všemi zainteresovanými účastníky ze světa sportu v Bruselu, abychom projednali obsah a provádění bílé knihy. Věřím, že tato část bude zásadní pro konkrétní akce a podporu hodnot sportu. Jménem Komise vám mohu říci, že se nadále těmito otázkami pečlivě zabýváme, ale je třeba je řešit citlivě. Než přijmeme jakékoliv rozhodnutí, nejen v této oblasti, která je zcela specifická, musíme provést důkladnou analýzu a pak přijmout skutečná rozhodnutí. Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane komisaři, aniž bych chtěl urazit Komisi či Soudní dvůr, mám pocit, že ani naši soudci ani komisaři či komisařky nejsou moc často vidět na fotbalovém hřišti. Pokud by se tam vyskytovali častěji, všimli by si, že nám začíná sezóna evropských pohárů, kde hrají týmy proti sobě a kde často jen jeden hráč je členem národního týmu. Jsme proto svědky toho, jak se zanedbává péče o novou krev a všemu se přisuzuje pouze hospodářský rozměr. Fotbal je více než jen vnitřní trh a není pouhou soutěží v právním smyslu. Fotball je sportovní soutěž mezi týmy na celostátní, regionální a místní úrovni. Něco se tu musí stát, a to rychle. Může Komise slíbit, že se něco opravdu děje kromě toho, že se vypracovávají studie? Ján Figeľ, člen Komise. − Jsem si jist, že něco bude opravdu učiněno. Použiji jako výborný příklad fotbal, neboť svým způsobem je Evropa ve fotbalu nejlepší na světě. Myslím, že můžeme být nejlepší v mnoha jiných oblastech, například vysokoškolském vzdělávání, které obvykle v Evropě není považováno za nejlepší. Ne, to, co Evropa potřebuje, není pouze odkaz na její úspěchy nebo odkaz na význam fotbalu nebo sportu pro její historický vývoj a současné úspěchy, ale také pro budoucnost. Jedním řešením je vyvážený přístup ke sportovním aktivitám, což znamená, že sport není především o penězích ale o pravidlech a hodnotách, kterými se řídí svět, a peníze mají jen podporovat zdravé investování. Vím o nevyváženosti, problémech a pochybnostech o důvěryhodnosti soutěží a o korupci a také o mnoha penězích, které rozhodují, kdo je skutečně silný partner či silný soutěžitel. Od roku 1999 se stala Helsinská zpráva – a možná, jak si pamatujete – Niceské prohlášení novým impulsem. Komise nikdy nepředložila politický dokument. Pokud nejen předložíme dokument, ale také budeme jednat – a podle akčního plánu nesoucího jméno Pierra de Coubertina je stanoveno 53 akcí – můžeme učinit mnoho. Pokud zůstaneme důvěryhodní v jejich provádění, myslím, že můžeme také připravit první článek Smlouvy o sportu, protože nyní nám chybí právní základ, a proto nemůžeme definovat některé akce a musíme přijímat rozhodnutí o jednotlivých problémech případ od případu. K této odpovědi se váže mnoho souvisejících záležitostí, takže k větší důvěryhodnosti potřebujeme spolupráci orgánů EU, zákonodárců jednotlivých členských států, ale i řídících orgánů v oblasti sportu. Oni stanovují pravidla, oni řídí, a proto musí být důveryhodní při řízení jednotlivých disciplín, her či soutěží. Řekl bych, že sportovní fóra, která budeme pořádat pod portugalským předsednictvím, by mohla být jednou z odpovědí na stálý či pravidelný transparentní a důvěryhodný dialog o problémech a možných řešeních, ať v malém měřítku, evropském měřítku nebo v rámci širší mezinárodní spolupráce. Manolis Mavrommatis (PPE-DE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, předseda UEFA Michel Platini, žádá ve svém dopise hlavy států 27 členských států EU, aby zasáhly proti rostoucímu bohatství fotbalových

25-09-2007

25-09-2007

CS


klubů, které ještě více utrácejí za hráče a jiné nákupy, a tím vytvářejí z fotbalu byznys a nikoliv sport založený na hodnotách. V jeho prohlášení, které předcházelo tomuto dopisu, však předseda UEFA žádal politiky, aby nezasahovali do fotbalu. Řekl, že EU a Evropský parlament by se měly omezit na svou politickou roli a zůstat mimo sport. Souhlasíte s těmito názory, které zastává předseda UEFA, a do jaké míry? Bude bílá kniha o sportu dobrou příležitostí pro osvětlení těchto nevyřešených otázek? Ján Figeľ, člen Komise. − Děkuji za váš zájem a nepřímo i za vzkaz od předsedy UEFA, Michela Platiniho; vícekrát jsme se setkali a mám k dispozici i popis návrhu o místních hráčích. Nyní naléháme na přijetí společné akce, včetně možného zahrnutí sportu do Reformní smlouvy – je to v mandátu i v návrhu. V bílé knize nežádáme o pravomoci, žádáme o spolupráci při konkrétních akcích, které se liší oblast od oblasti – vzdělávání, příprava, sociální zapojení, veřejné zdraví – ale také na straně druhé potlačování jevů jakými jsou násilí, rasismus, korupce ve sportu nebo v jednotlivých organizacích nebo při jednotlivých událostech. Nemůžeme jen čekat na další smlouvu ani brát shodu dosaženou dnes za zaručenou pro zítřek. Pro lepší budoucnost bychom měli jednat dnes, ať ve fotbale nebo v jiných oblastech. Myslím, že Evropský parlament, Komise a Rada mohou vyřešit mnohé z těchto problémů, a jak jsem řekl, společně můžeme dokázat mnoho. Neznamená to, že musíme činit opatření na úrovni EU. Například, pokud se v říjnu dohodneme na ministerské úrovni na obsahu pozměňovacího návrhu nebo zlepšení k našemu kodexu antidopingových úmluv nebo pravidel v rámci Světové antidopingové agentury, bude se jednat o akci proti dopingu. Připomínám, že pan Mavrommatis a mnozí kolegové požadovali okamžitou akci Unie proti dopingu, když jsem se stal komisařem v roce 2004, což byl problém olympijských her. Doping je ve sportu jevem velmi viditelným, škodlivým a vlivným. Můžeme v této oblasti mnoho dokázat, ale musíme jednat, nikoliv pouze diskutovat a takový je nyní náš přístup. Předsedající. − Otázka č. 33, kterou pokládá Chris Davies (H-0618/07) Předmět: Biopaliva Kdy Komise předpokládá přijetí návrhů na certifikaci plodin určených pro výrobu biopaliv nebo samotných biopaliv, abychom zajistili, že poptávka po těchto produktech nezvýší ničení tropických pralesů? Andris Piebalgs, člen Komise. − Komise v současné době dokončuje práce na směrnici o podpoře obnovitelných zdrojů energie a mým cílem je, aby byla tato směrnice přijata do konce roku. A jednou z významných otázek v této směrnici bude řešení udržitelnosti biopaliv, přijaté zásady a způsoby, jak zajistit, aby biopaliva neměla negativní vliv na životní prostředí. Z tohoto důvodu bude určitě navrženo přijetí zvláštního systému, který bude možné použít a který jistě použit bude – jak u biopaliv produkovaných zde, tak dovážených. Chris Davies (ALDE). – Souhlasí pan komisař, že naše záznamy o kontrole dovozu tropického dřeva z ilegálních zdrojů jsou politováníhodné – prostě otřesné? S ohledem na zkušenosti a možnosti korupce a padělání dokumentů, jak můžeme věřit, že certifikace plodin pro biopaliva je to pravé? Nemůže to skončit tak, že problém jen zhoršíme? Andris Piebalgs, člen Komise. − Za prvé, nemohu potvrdit, že se do Evropské unie dováží mnoho ilegálního tropického dřeva, ale co mohu říci jistě, je, že dosud se do Evropské unie dováželo velmi omezené množství biopaliv. Nezaznamenali jsme žádný vliv, pokud jde o negativní důsledky pro deštné pralesy. Systémy certifikace, které jsou navrhovány, budou uplatňovány. Nemám o nich pochybnosti, protože obecně jsou zkušenosti s celní správou v Evropské unii, velmi dobré. Jörg Leichtfried (PSE). – (DE) Pane komisaři, to, co jste právě zmínil, je problém. Dalším problémem zjevně je, že kvůli rostoucí spotřebě biopaliv začínají růst ceny výrobků běžné spotřeby, zejména v zemích, kde se to může opravdu stát problémem, a mnoho lidí, zejména v těchto zemích, již není schopno dovolit si základní potraviny. Jste si tohoto problému vědom? Pokud ano, co si o ně myslíte a co s tím děláte? Andris Piebalgs, člen Komise. − (DE) Hlavním důvodem současného růstu cen potravin je rostoucí poptávka, zejména v Číně, Indii a též v jiných státech. Ta je hlavním důvodem zvyšování cen. Můj kolega, který bude mít slovo po mně, vysvětlí, jaká opatření musíme přijmout. Je jasné, že musíme více produkovat, protože poptávka musí být také uspokojena.

73

74

CS


Pokud jde o biopaliva, je v současnosti jejich vliv na ceny potravin zcela okrajový, neboť v globálním měřítku je spotřeba bioplaiv stále nízká. Samozřejmě, že to musíme vzít v úvahu, protože nyní se ve Spojených státech využívá velké množství kukuřice pro výrobu biopaliv. To může mít vliv na některá odvětví, ale existují způsoby, jak uspokojit rostoucí poptávku. Mám za to, že Komise musí nalézt řešení ohledně cen na světovém trhu. Můj kolega již k tomu připravil některé návrhy. Georgios Papastamkos (PPE-DE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, objevuje se názor, že rostoucí výroba biopaliv a obchodování s nimi může absorbovat nadprodukci rozvojových zemí tím, že použijí biopaliva pro vlastní potřebu nebo je vyvezou. Věří Komise tomu, že by odvětví biopaliv mohlo odblokovat jednací kolo z Dohá v rámci Světové obchodní organizace? Andris Piebalgs, člen Komise. − Jsou samozřejmě země, které mají větší zájem o mezinárodní obchod s bioplivy − zejména Brazílie; to je pravda, ale jednací kolo z Dohá se týká širšího okruhu otázek než jen této. Nejedná se zde pouze o biopalivech, která tvoří jen malou část, a měli bychom se rozhodně shodnout na širším okruhu otázek. Řekl bych, že biopaliva budou mít stále jen nepatrný vliv na výsledek kola jednání z Dohá. Předsedající. − Otázka č. 34, kterou pokládá Brian Crowley (H-0630/07) Předmět: Současný stav jednání v rámci WTO Může se Evropská komise obšírně vyjádřit k současnému stavu jednání v rámci WTO? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Jedná se o běžný severský přístup, který je stručný, ale jde přímo k věci. Mohu zcela jasně říct, že následující dva měsíce budou vývoj kola jednání z Dohá zásadní. Na základě návrhů předložených v červenci předsednictvy vyjednávacích skupin o zemědělství a průmyslových výrobcích nyní znovu začala jednání. Předsedové při vypracování návrhu pro jednání odvedli velkou práci. Myslím, že můžeme říci, že spravedlivě rozložili břemeno. Vytvářejí nátlak na každého klíčové hráče, na každou otázku takzvaného vyjednávacího trojúhelníku – AMA, NAMA a domácí podpory – které jsou pro jednotlivé hráče velmi citlivé. Je také jasné, že znění předsednictví není vytesáno do kamene. Členové WTO měli před letní přestávkou možnost na tyto texty předběžně reagovat. Ale nyní se jednání musí skutečně zaměřit na specifika. Další kolo diskusí o modalitách začne počátkem září v Ženevě. Cílem generálního ředitele WTO, Pascala Lamy, a předsedů je, aby mohli v říjnu vydat revidovaný dokument, který bude nejpozději letos na podzim sloužit jako základ pro konečnou dohodu o modalitách. Zda tomu tak bude, zda bude předložen konečný dokument, zcela závisí na zapojení jednotlivých hráčů do vyjednávání. Spojené státy by nyní měly převést politický závazek prezidenta Bushe učiněný na summitu zemí APEC do konkrétních návrhů na jednání a pokusit se o uzavření dohody. Je nezbytné, aby bylo vidět, že se Spojené státy angažují a abychom se posunuli v otázce zemědělských subvencí, nejen pokud jde o cíl, kterým je zajištení přístupu na zemědělské trhy rozvojových zemí. Brazílie, Indie a také jiná rozvíjející se hospodářství se musí vydat správným směrem a splnit své závazky, což znamená, že musí do určité míry snížit svá současná cla na průmyslové výrobky. Realita těchto jednání je taková, že vzdálenost od cíle, pokud použijeme ekonomické termíny, je v tomto stadiu docela krátká, a ve srovnání s cestou, kterou jsme dosud urazili, zcela jistě velmi krátká. Význam zbývajících ústupků, které jak rozvinuté, tak některé rozvojové země musí nakonec učinit je malý ve srovnání s výsledkem dohody, zejména proto, že globální podmínky na trhu jsou stále nejistější. Ale hodiny tikají. Pokud nedojde k dohodě o modalitách do podzimu, je velmi nepravděpodobné, že se podaří uzavřít jednání z Dohá. Prezidentská kampaň ve Spojených státech se zintenzivní a jednání by pak mohla být na mnoho let zcela zmrazena.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Aby bylo toto kolo jednání nyní úspěšné, musí všechny strany ukázat flexibilitu a ochotu ke kompromisu. Evropská unie bude pokračovat v tom, aby se dostala i do jiných oblastí, které řeší WTO a jeho klíčoví členové, a konstruktivně se do nich zapojila. Brian Crowley (UEN). – Chtěl bych poděkovat paní komisařce za její odpověď. Byl bych rád, kdyby zde byl i komisař Mandelson, neboť vím, že měl minulý týden v Americe schůzku, a byl zklamán reakcí. Ale budu velmi stručný, zmínila jste rozvojové země, konkrétně Brazílii a Indii. Z hlediska průmyslu a vývozu je nelze řadit k rozvojovým zemím. Přesto jsou z kulturního hlediska zároveň řazeny k rozvojovým zemím, pokud jde o výhody, kterých se jim dostává. Měla by Evropa vydávat více prostředků na zemědělství, zejména, pokud se podíváme na návrh zákona Spojených států o zemědělství, který byl nyní předložen, navrhující více subvencí než bylo původně vyjednáno, k čemuž Evropa k tomu poskytuje plný prostor, zatímco Amerika nesdílí nevýhody? Je správné takto pokračovat? A nakonec, pokud je lhůtou podzim, je konec října podzim. Zima začíná 1. listopadu. V jakém časovém rámci lze očekávat dosažení úspěchu? ariann Fischer Boel, členka Komise. − Podle mého kalendáře začíná zima v prosinci, ale to je jedno. Za prvé, pokud se podíváme na směr, kterým se ubírá návrh zákona Spojených států o zemědělství, není v souladu s dohodou dosaženou v rámci kola jednání z Dohá, ale těžko můžeme předvídat, jak nakonec rozhodne Senát. Nehodlám se pouštět do diskuse, zda je Brazílie rozvinutá nebo rozvojová země, mluvíme-li o zemědělství a průmyslových výrobcích, ale je zřejmé, že v oblasti zemědělství – a biopaliv, o kterých jsme diskutovali před pár minutami – je Brazílie velmi konkurenceschopná země. Biopaliva z cukrové třtiny jsou na globálním trhu velmi konkurenceschopná. Marian Harkin (ALDE). – Děkuji paní komisařko za odpověď. Řekla jste, že je velmi důležité, aby Spojené státy učinily nabídku. V minulých dnech se zdůrazňovalo, že Spojené státy ve skutečnosti učinily velmi významnou a velmi zajímavou nabídku v oblasti domácích podpor trhu. Chtěla bych se jen zeptat, zda tomu tak je, a pokud ano, mohla byste o tom poskytnout více infromací? Moje druhá otázka zní: Nemáte pocit, že jsme to my, kdo dělá ústupky? Můžete potvrdit, že komisař Mandelson navrhl snížení podpory evropským zemědělcům o 70 % a, pokud je tomu tak, souhlasíte s tímto návrhem? Nemáte pocit, že by takové škrty zničili evropské zemědělství, a zejména odvětví hovězího masa? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Za prvé, pokud se podíváme dokumenty k jednání předložené oběma předsedy, pan Falconerem, který je odpovědný za odvětví zemědělství, předložil dokument, který má mezi čísly mezery. A pokud se podíváme na domácí podporu, která je pro Američany nejsložitější záležitostí, je jasné, že nyní naznačili, že budou schopni v rámci mezer a v rámci dvou čísel uvedených v dokumentu pana Falconer fungovat. Jednání a diskuse pokračují, proto bude nesmírně obtížné říci, kdy skončí. Ale musím říct, že pro Evropskou unii jsou, alespoň pokud jde o zemědělství, složitou otázkou samozřejmě cla. Ale ještě důležitější než cla je způsob, jakým nakládáme s našimi citlivými produkty. Ten je prostě klíčový a důležitější než snížení cel v jednotlivých pásmech, ve kterých se pohybujeme. Mohu vás tedy pouze vyzvat k tomu, abyste dávali pozor na způsob, jakým nakládáme s citlivými produkty, neboť to bude klíčem pro rozhodující bitvu. Jörg Leichtfried (PSE). – (DE) Chápu, že se musíme zabývat těmito jednáními o cenách kvót atd., ale to, co mi tu chybí, je jednání o tom, co Evropa představuje, tj. šíření našeho životního stylu. Paní komisařko, moje otázka zní, zda do těchto jednání vstupujete s tím, že říkáte, že odmítáme výrobky vyráběné dětmi! Že nechceme výrobky vyráběné prostřednictvím nucené nebo otrocké práce! Že nechceme výrobky, při jejichž výrobě nebyly dodrženy základní pracovní normy! Jedná se o tom a zasazujete se o to, aby se o tom jednalo? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Opravdu jsme se snažili zahájit diskusi o tom, co normálně nazýváme neobchodní zájmy, ale bylo velmi složité tuto diskusi s některými činiteli znovu zahájit. Jsem si zcela jistá, že otázka produktů, u kterých žádáme určitou úroveň péče, pokud jde o živobytí zaměstnanců a samozřejmě o jejich zdraví, myslím si osobně , že je zde závazek společností, které z těchto zemí zboží dovážejí. Můžete

75

76

CS


mluvit o ručnících z Indie, které jsou barveny způsobem typickým pro určitou oblast. Myslím si tedy, že pokud všichni potáhneme za stejný provaz, můžeme najít rozumné řešení. Druhá část Předsedající. − Otázka č. 35, kterou pokládá Georgios Papastamkos (H-0594/07) Předmět: Kolo jednání z Dohá o zemědělství Jak Komise hodnotí průběh kola jednání z Dohá o zemědělství a „nabídky“ při vyjednávání ze strany partnerů EU? Je pravda, že má EU ve srovnání s nabídkou z října 2005 učinit velkorysejší nabídku v odvětví zemědělství, zejména, pokud jde o přístup na trh? A byla provedena studie dopadu na evropské zemědělství? Jaké jsou v případě neúspěchu jednání v rámci WTO priority Komise při dvoustranných jednáních a na (mezi)regionální úrovni v oblasti obchodu se zemědělskými produkty? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Komise stále zastává stanovisko, že je zde naděje na to, že jednání z Dohá skončí v brzké budoucnosti pozitivně, jak jsem uvedla v předchozí odpovědi. Mohu pouze říci, že pokud nedojde do konce roku k zásadnímu pokroku ve věci, bude dle mého názoru vzhledem k nadcházejícím prezidentským volbám ve Spojených státech velmi těžké jednání dokončit. Současným nabídkám učiněným našimi partnery při vyjednávání však stále chybí to, co by bylo možné žádat, abychom dospěli k vyváženému výsledku jednání. Pokud jde o konečnou nabídku ze strany EU, stávající reforma společné zemědělské politiky výrazně omezuje mandát Komise k vyjednávání, což znamená, že nemůžeme akceptovat dohodu, a musíme tedy znovu zreformovat naši společnou zemědělskou politiku. Je to zcela v souladu s mandátem, který dala Komisi Rada, a omezený mandát k jednání, který budeme mít, bude samozřejmě vyžadovat odpovídající ústupky ze strany našich partnerů ve WTO v oblasti zemědělství i jinde, což povede ke zlepšení tržních příležitostí pro naše vývozce. Když hovoříme o snížení cel, někdy se bojíme, že se naše odvětví zemědělství dostane pod obrovský tlak dovážených komodit. Musíme mít na paměti, že každá mince má dvě strany, což znamená, že také dojde ke snížení cel na nových rozvíjejících se trzích, což by mohlo velmi zajímat, a já jsem si jistá, že bude, evropské producenty, kteří budou moci vstoupit na tyto trhy, například čínský a indický. Stále tedy ještě usilujeme o pozitivní výsledek kola jednání z Dohá. Je jasné, že dáváme přednost řešení přijatelnému pro všechny strany, ale řešení přijatelné pro dvě strany by mohlo doplnit mnohostranné diskuse. V tomto stadiu se snažíme co nejvíce, ale je zásadní, pokud najdeme řešení, aby to bylo vyvážené řešení − v rámci tří pilířů zemědělství ale také mezi zemědělstvím, průmyslovými výrobky a službami. Georgios Papastamkos (PPE-DE). – (EL) Děkuji Vám za odpověď, paní komisařko. Mám pocit, že mluvíte spíše jako komisařka pro mezinárodní obchod než jako komisařka pro zemědělství. Sdílí také pan Mandelson, komisař odpovědný za mezinárodní obchod, vaše stanovisko, že reforma společné zemědělské politiky nebude škodlivá? Sdílí názor, že přijetí modalit z července 2007, které jdou nad rámec nabídky učiněné EU v říjnu 2005, nepřekročí mandát k jednání daný Radou ministrů v roce 2005? Pokud ano, než se jakkoliv zavážete vůči našim obchodním partnerům, nemusíte žádat o nový mandát od Rady. Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Když se v roce 2003 ministři v Radě dohodli na reformě společné zemědělské politiky, jednalo se o mandát daný komisařům odpovědným za obchod a zemědělství. V rámci tohoto mandátu jsme mohli jednat. To, co nyní představujeme nebo to, co budeme představovat 20. listopadu, je kontrola „zdraví“ zemědělské politiky. Nejedná se o novou reformu, proto nemám dojem, že ať v Dohá dosáhneme dohody nebo ne, bude to mít vliv na to, co navrhujeme jako kontrolu „zdraví“ společné zemědělské politiky. Nebude to tedy mít vliv na mandát, který již máme. Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Paní komisařko, genetické inženýrství v oblasti potravin mnoho lidí v Evropě znepokojuje, děsí a naplňuje obavami. Hraje toto téma opět nebo bude nadále hrát větší roli v jednacím kole z Dohá? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Je jasné, že to, co jsme zaznamenali v posledních několika měsících, pokud jde o růst cen v Evropě, zejména, jak uváděly noviny v Německu, během léta, vzbudilo mnoho otázek.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Jedná se o zcela nové otázky týkající se evropské zemědělské politiky, kde jsme dříve bojovali proti přebytkům, intervenčním zásobám a myslím, že díky rozdělení přímých plateb zemědělcům tu máme vyváženěnjší trh, který umožňuje zemědělcům udržet se na trhu a nikoliv počítat se šekem z Bruselu. Je jasné, že v jednacím kole z Dohá není samo o sobě otázkou priorit Společenství či zajištění bezpečnosti dodávek potravin. Pro každého na světě je samozřejmě důležité, aby si mohl být jist, že bude mít potraviny pro své obyvatelstvo, ale nejedná se o zvláštní kapitolu našich vyjednávání. Jim Allister (NI). – Kromě toho, že bych chtěl vyjádřit znepokojení nad dalšími ústupky, které poškozují naše zájmy v oblasti zemědělství, bych se vás chtěl zeptat, jaká pozornost byla při jednáních věnována zlepšení standardů produkce hovězího masa u těch, kteří chtějí získat přístup na náš trh, abychom zabránili dovozům potravin, u kterých prokazatelnost původu a kvalita zdaleka zaostávají za standardy, které očekáváme od našich producentů? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Myslím, že už to tu zaznělo. Možná se mýlím, ale připomíná mi to trochu otázku položenou irským ministrem a některými irskými poslanci Evropského parlamentu týkající se dovozu z Brazílie, prokazatelnosti původu a názoru irských zemědělců na nedostatek prokazatelnosti původu. Je jasné, že tento případ bedlivě sledujeme a vím, že můj kolega, komisař Kyprianou bude mít schůzku s příslušným výborem Parlamentu. Chceme zajistit spravedlivý obchod, což znamená, že dovozci do Evropské unie nebo vývozci z ní musí splnit stejné normy kvality jako naši producenti. Příští měsíc navštívím Brazílii a přesvědčím se, zda mi mohou ukázat to, co chci vidět: tj. jak v Brazílii funguje možnost zjištění původu produktů, které se dovážejí do Evropské unie. Předsedající. − Otázka č. 36 je nepřípustná, neboť její autor již není poslancem. Otázka č. 37, kterou pokládá Ioannis Gklavakis (H-0636/07) Předmět: Pozměňovací návrh ke společné organizaci trhu s vínem Dne 4. července 2007 předložila Komise návrh nařízení Komise o společné organizaci trhu s vínem (KOM(2007)0372). Prostředky určené pro „národní obálky“ jsou přidělovány podle klíče, který je založen z 50 % na historickém vkladu členských států, z 25 % na oblasti a 25 % na produkci. Navíc došlo k úpravám ve prospěch některých členských států. Sdělí Komise, jaká byla použita kritéria při výběru zvláštního klíče přidělování a proč nejsou prostředky přidělovány na základě historických plateb členských států v referenčním období, jak tomu bylo v případě všech společných organizací trhu, u kterých již došlo ke změně? Dále, vzhledem k tomu, že celková výše prostředků je omezená, jak bylo rozhodnuto o úpravách ve prospěch některých členských států, které nutně vedou k odpovídajícímu snížení prostředků pro jiné? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Aby bylo rozdělení celkové částky, která bude přidělena do národní obálky, a částky na naši politiku rozvoje venkova mezi členské státy navrženo rovnoměrně, skutečně používáme tři různá kritéria: u vinařských oblastí vycházíme ze všech dostupných historických údajů, které máme k dispozici; za druhé: u produkce vycházíme z objemu založeného na historických průměrech; a za třetí: u výdajů vycházíme z historického průměru s výjimkou Bulharska a Rumunska, kde byly použity rozpočtové požadavky vypočtené v rámci přistoupení, neboť to byly jediné spolehlivé údaje, které jsme mohli použít. Váha přisouzená těmto různým faktorům je tato: 25 % připadá na oblasti, 25 % na produkci a 50 % na prostředky určené na obálky a politiku rozvoje venkova. 50 % z částky na oblast a 50 % z částky na produkci z této části obálky je určeno na podporu třetích zemí, což považuji za novou a velmi důležitou prozíravou politiku v odvětví vína. Když jsme diskutovali o přerozdělování mezi obálky členských států, učinili jsme korekce ve prospěch tří členských států, abychom omezili snížení produkce vzhledem k jejich podílu na výdajích v minulosti a jejich podílu vzhledem k ostatním dvěma kritériím. Tato korekce nebyla v neprospěch částek přidělených jiným členským státům, což znamená, že jsme ostatní částky nesnížili a pro získání peněz pro tyto tři členské státy jsme prostě navýšili rozpočet. Tak je možné rozdělit podporu Společenství spravedlivě a vzít v úvahu kapacity každého členského státu a zároveň účinně uplatňovat nová opatření navržená v rámci reformy. Ioannis Gklavakis (PPE-DE). – (EL) Paní předsedající, paní komisařko, v době, kdy Komise věří, že je nezbytné v rámci právních předpisů přijmout v některých členských státech strukturální změny, zabývá se také tím, jak by bylo možné podobným způsobem pomoci řeckým vinařům, kteří byli nedávno postiženi

77

78

CS


katastrofálními požáry? Jejich příjem se v následujících letech značně sníží. Obrovské oblasti s tisíci hektary vinic byly spáleny; vinaři tedy utrpěli škodu a jejich rostliny byly poškozeny. Hodlá Komise s ohledem na tyto skutečnosti ukázat svou solidaritu a pomoci těmto lidem? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Především se domnívám, že každý, kdo v televizi viděl ničivé požáry v Řecku, přemýšlel, co se stane s poškozenými oblastmi. Když jsem tam přicestovala, abych nalezla řešení, měla jsem možnost o tom diskutovat s řeckými poslanci, ministry, ministerstvy a také s řeckým mistrem hospodářství. Jsou zde různá řešení, která uvedu v odpovědi na další otázku. Mohu jen říci, že nemůžeme problém lesních požárů vyřešit společnou organizací trhu s vínem. To je vyloučeno. A řeknu vám, že pokud znovu přerozdělíme prostředky mezi obálky a členské státy, bude to jako bychom otevřeli Pandořinu skříňku, a já nemám pro odvětví vína k dispozici více peněz než ty, které jsou v současné době v rozpočtu, tj. přibližně 1.3 miliard EUR na každý rok. Musíme najít řešení následků požárů v rámci politiky rozvoje venkova a financování regionů a jsem si jistá, že bude nalezeno vhodné řešení. Předsedající. − Vzhledem k tomu, že se následující otázky vztahují k jednomu tématu, budou projednány společně: Otázka č. 38, kterou pokládá Katerina Batzeli (H-0655/07) Předmět: Platby podpor ze společné zemědělské politiky území zasažených požáry Nedávné požáry v Řecku měly katastrofální dopad na zemědělskou činnost, zejména na produkci olivového oleje, ovoce, zeleniny a vína, ale také na životní prostředí a rozvoj těchto oblastí a představují hlavní hrozbu pro pokračování zemědělských činností. Jak je třeba předefinovat uplatnění odlišení, aby bylo zajištěno vyplacení oprávněných oddělených plateb podpory postiženým zemědělcům? Jak bude zajištěno provádění nové organizace trhu s vínem v oblastech zasažených požáry, zejména pokud jde o návrh Komise na poskytnutí přímé podpory pěstitelům vinné révy, kteří používají postupy šetrné k životnímu prostředí? Jaká další ustanovení a vysvětlení se vztahují na nový žežim rozinek, aby bylo možné okamžitě přijmout opatření pro zvládání krize? Je možné zvýšit zdroje fondů, aby bylo možné financovat tato opatření v případě výjimečných událostí? Je možné vypracovat zvláštní národní program na podporu zemědělců, který bude financován ze společné organizce trhu s ovocem a zeleninou a vínem? Otázka č. 39, kterou pokládá Georgios Karatzaferis (H-0661/07) Předmět: Financování nevládních organizací a subjektů za účelem okamžitého znovuzalesnění v Řecku Řecko v nedávné době utrpělo největší přírodní katastrofu ve své historii. Mnoho řeckých institucí ochrany životního prostředí a klášterů nacházejících se na spáleném území má k dispozici know-how a vědce pro zorganizování rychlého znovuzalesnění těchto oblastí pomocí rozsáhlých operací. Jakým způsobem může Komise poskytnout prostředky přímo nevládním organizacím, klášterům, institucím ochrany životního prostředí atd. (tj. mimo rámec třetího CSF), aby mohly okamžitě obnovit prostředí řeckých lesů poškozených požáry? Jaká iniciativa Společenství bude použita pro tento účel? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Především mohu pouze znovu vyjádřit soustrast všem lidem, kteří se potýkají s důsledky požárů. Myslím, že je třeba říci, že jenotné zemědělské platby – přímé platby zemědělcům − nejsou ohroženy. Možné zničení úrody, zvířat či budov nemá žádný vliv na oddělené platby, neboť neexistuje povinnost produkovat. Pokud jde o odlišení, je jedním důležitým pravidlem, že o snížení přímých plateb v rámci společné zemědělské politiky podle odlišení může být rozhodnuto pouze na základě konání či opomenutí zemědělce. Proto nebudou mít lesní požáry, které jsme zaznamenali toto léto v Řecku, za následek snížení přímých plateb.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Pokud jde o víno, v případě částečného zničení mohou vinice získat podporu v rámci režimu restrukturalizace podle stávajícího nařízení a v rámci národních obálek, které budou stanoveny v nové úpravě společné organizace trhu. Reformovaná společná organizace trhu s ovocem a zeleninou stanoví nové předcházení krizím a nástroje řízení. Toto nové nařízení vstoupí v platnost až v roce 2008 a neobsahuje ustanovení o zpětné působnosti. Pokud jde o poslední otázku, finanční pravidla neumožňují Komisi převést případné úspory z rozpočtu určeného na organizaci trhů do zvláštních programů určených na podporu řeckých zemědělců. Ohledně konkrétní otázky týkající se nevládních organizací, klášterů či institucí ochrany životního prostředí nemá Komise možnost poskytnout jim přímou podporu na činnosti určené na obnovu životního prostředí. Pomoc Evropské unie je možná pouze prostřednictvím zvláštních cílených programů, které vypracovávají členské státy dle zásady subsidiarity a předkládají Komisi, aby je spolufinancovala. Chci zmínit jen některé konkrétní možnosti naší politiky rozvoje venkova, které lze také použít. Uvedla jsem je v mé předchozí odpovědi. První možnost se týká programu 2000–2006 a může zahrnovat změny programů, které doplňují národní operační programy a regionální operační programy na obnovu zemědělství, vedle vnitrostátních opatření na zvládání katastrof. To může například znamenat, že zemědělec může obdržet peníze určené na koupi skotu, ovoce, a olivovníků či na obnovu zničených budov. Musím však důrazně zopakovat, že není možné v rámci politiky rozvoje venkova nahradit zemědělcům ušlý zisk. Druhou možností je nový program rozvoje venkova 2007–2013, který obsahuje opatření na obnovu možností zemědělské produkce i možnostiílesnictví, po přírodních katastrofách. Je třeba poznamenat, že zásahy prostřednictvím těchto dvou možností by se omezily na znovuzalesňování a obnovu produkčního potenciálu, a opět je nelze použít na náhradu ušlého zisku. Chtěla bych své vystoupení uzavřít tím, že jsou zde k dispozici možnosti v rámci režimu státních podpor. Katastrofa, jakou byly požáry v Řecku, je normálně považována za výjimečnou událost, která umožňuje členským státům poskytnout podporu za učelem náhrdy hmotných škod. Pomoc určená zemědělství a lesnictví financovaná z prostředků členských států může být poskytnuta po oznámení plánu státní podpory, který vyžaduje následné schválení ze strany Komise. Také bych chtěla připomenout, že zde existuje mnohem jednodušší možnost, kterou nazýváme státní podporou de minimis, což znamená, že členské státy mohou po zavedení nových změn vyplatit zemědělcům 6 000 EUR − a tu lze využívat každé tři roky. Takže, aniž bychom se kohokoliv ptali, můžeme ve skutečnosti vyplatit zemědělci přímo až 6 000 EUR na okamžitou pomoc, pokud je to nezbytné. Stavros Arnaoutakis (PSE), zastupující autora. – (EL) Paní komisařko, chtěl bych se zeptat, zda jste obdržela konkrétní plán obnovy oblastí postižených požáry. Jak bude vypadat postup schvalování takového plánu? Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Jak jsem již uvedla, v rámci programů existují dvě možnosti. V rámci programu rozvoje venkova je možné získat podporu na koupi nových olivovníků a vinné révy. Dále zde je regionální politika, která spadá do pravomoci mé kolegyně komisařky Hübnerové. Vím, že se lze na komisařku Hübnerovou obrátit, neboť byla nominována, aby držela otěže. Jsem si jistá, že probíhá mnoho konstruktivních diskusí. Předsedající. − Otázka č. 40, kterou pokládá Maria Panayotopoulos-Cassiotou (H-0601/07) Předmět: Financování výzkumu Která odvětví výzkumu považuje Komise za odvětví, která zaostávají za ustanoveními o financování podle plánů pro programové období 2007 – 2013? Jaká kritéria určují priority fiancování? Jak ovlivňuje hodnocení užitečnosti a účinnosti výzkumu, který byl financován dle šestého rámcového programu pro výzkum, výběr nových výzkumných projektů? Jaká kritéria určují priority financování v jednotlivých odvětvích výzkumu? Janez Potočnik, člen Komise. − Paní předsedající, jsem rád, že tu jsem znovu. Chtěl bych poděkovat váženému panu poslanci za otázku týkající se financování výzkumu. Její otázka se zjevně týká především výzkumu financovanému Evropskou unií a v mé odpovědi se budu těmito stránkami zabývat. Potřeba zvýšených

79

80

CS


investic do výzkumu na úrovni členských států in a úrovni EU, soukromých ještě více než veřejných je pro dosažení lisabonských cílů zásadní. Zároveň se musíme přesvědčit, že tyto peníze budou vynaloženy tak, aby se dosáhlo co největšího účinku. Otázka se v podstatě skládá z čtyř částí, a já na všechny odpovím. Zároveň musíme mít na mysli, že je příliš brzo na učinění konečných závěrů a vzetí si poučení z šestého a sedmého rámcového programu. Ale než začnu odpovídat na čtvrtý aspekt otázky váženého pana poslance, chtěl bych připomenout, že politika soudržnosti Evropské unie, zejména Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond také výrazně přispívají k rozvoji oblasti evropského výzkumu. Komise odhaduje, že podpora výzkumu a inovacím poskytovaná podle politiky soudržnosti se v programovém období 2007–2013 ve srovnání s obdobím 2000–2006 více než ztrojnásobí. Vrátím se teď k první části otázky, která odvětví výzkumu považuje Komise za odvětví, která zaostávají za ustanoveními o financování podle plánů pro programové období 2007–2013? Komise věří, že mezi tématickými oblastmi uvedenými v programu odshora dolů a jinými uvedenými odzdola nahoru v rámcových programech, jakými jsou hraniční výzkum a spoluúčast, existuje rovnováha. Nebylo by vhodné vybrat konkrétní oblasti, které obzvlášť potřebují prostředky. Čím blížeji se podíváme na našich 10 tematických priorit, tím je zřetelnější, že potřebujeme více prostředků a výzkumu prakticky ve všech z nich. Ale abych vám uvedl příklad, uvedu výzkumné infrastruktury celoevropského zájmu, u nichž je objem přidělených prostředků podle sedmého rámcového programu mnohem menší, než původně navrhovala Komise. Je to významná oblast, kde Evropa skutečně získává přidanou hodnotu. Usilujeme o kombinaci financování z mnoha zdrojů, zejména celostátních a regionálních zdrojů a z Evropské investiční banky. Je také zřejmé, že po první výzvě Evropské rady pro výzkum k podávání návrhů jsme zavaleni bávrhy. Obdrželi jsme mnohem více výborných návrhů týkajících se základního výzkumu, než jsme schopni financovat. Podíváme-li se na tématicky orientovaný výzkum, jasně vidíme potřebu lepší podpory oblastí výzkumu, jakými jsou energetika a změna klimatu. Zde mohou členské státy pomoci nejen zvýšením investic do výzkumu, ale také prozkoumáním způsobů, jak kombinovat výzkumné úsilí a nedovolit jeho roztříštění. To je také jedna z oblastí, které jsme podporovali v naší Zelené knize o Evropském výzkumném prostoru . Když se podíváme na obecná kritéria, jsou tématické priority financování stanovené v zvláštním programu „Spolupráce“. Tyto oblasti výzkumu, jsou oblastí, které získají podporu v soutěžích konaných v období 2007–2013. Návrh jsme vypracovali prostřednictvím evropských technologických platforem po obsáhlých konzultacích s dotčenými stranami během roku 2004, včetně internetových konzultací o tématech spolupráce a příspěvku subjektů z oblasti průmyslu. Návrh je také založen na širokém předchozím hodnocení dopadů. Výsledky následného hodnocení sledování jsou také významným prvkem pro určení priorit financování výzkumu. Toto poučení z předchozích zkušeností bylo opravdu klíčovým prvkem pro vymezení priorit v rámcovém programu, jak naznačujete ve třetí části vaší otázky, kterou teď zodpovím. Ptala jste se, jak ovlivňuje hodnocení užitečnosti a účinnosti výzkumu, který byl financován dle šestého rámcového programu pro výzkum, výběr nových výzkumných projektů. Zde musíme rozlišovat mezi dvěma různými způsoby. Zaprvé je tu podrobnější operační úroveň, kde několik tisíc projektů podle šestého rámcového programu sledují útvary Komise. Tito kolegové jsou často v kontaktu s výzkumnou obcí a jejich proniknutí do problematiky těchto projektů významně přispívá k přípravě pracovních programů dle sedmého rámcového programu. Ale je zde také globálnější úroveň, na které bude Komise v roce 2008 organizovat následné hodnocení šestého rámcového programu. Toto hodnocení celkového dopadu různých výzkumných činností budou provádět odborníci na vysoké úrovni. Výsledky tohoto následného hodnocení šestého rámcového programu budou hlavním příspěvkem pro nadcházející přezkum sedmého rámcového programu v polovině období v roce 2010. A nakonec, pokud se vrátím k poslední části otázky, vezmeme-li v úvahu priority financování v každém odvětví výzkumu, témata, která jsou předmětem financování, jsou stanovena v programech a výzvách k podávání návrhů. Každoročně konzultujeme při přípravě programů mnoho různých subjektů. Vyzýváme také k podpoře ze strany poradních skupin, klíčových specialistů v této oblasti, kteří zajistí, že pracovní programy budou obsahovat nejdůležitější oblasti výzkumu a vezmou v úvahu probíhající projekty, které byly financovány v předchozích soutěžích. Jakmile obdržíme jednotlivé návrhy do soutěže, hodnotí je odborníci pomocí standardního souboru hodnotících kritérií. Financovány jsou pak ty návrhy, které obdrží celkově nejlepší známku v soutěži nebo části soutěže. Závěrem bych chtěla říci, že věřím, že je správné říci, že pro výzkum finacovaný nástroji Společenství máme transparentní systém, který přiděluje prostředky nejvýznamějším oblastem a zajišťuje, že jsou směřovány k nejlepším návrhům.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Maria Panayotopoulos-Kassiotou (PPE-DE). – (EL) Děkuji vám za poučnou odpověď. Vzhledem k tomu, že žijeme v globalizovaném světě, bych se chtěla zeptat, zda, když přijímáte rozhodnutí o různých akcích, berete v potaz mezinárodní pokrok ve výzkumu. V jakém rozsahu jsou mladým lidem poskytovány prostředky, aby se mohli podílet na výzkumu? Janez Potočnik, člen Komise. − Neexistuje samozřejmě jiný způsob, než se na tuto otázku podívat v globálních souvislostech. Jestliže se v praxi podívate, na co jiné hlavní komunity na světě soustředí svůj výzkum, je to to samé, jako naše. My navíc vyvíjíme úsilí v mnoha oblastech. Jednou z věcí, které jsme posílili v sedmém rámcovém programu, byla právě mezinárodní spolupráce. Financujeme ji a podporujeme ji a v budoucnu ji budeme financovat a podporovat ještě více, protože věříme, že v globalizovaném světě jsou výzvy, které leží před námi, ať jsou to potraviny, zdraví, pitná voda, změna klimatu, bezpečnost nebo energetika, globální a je na nás všech, abychom na ně odpověděli správně. Justas Vincas Paleckis (PSE). – Pane komisaři, mezi základními prioritami jste zmínil tématické okruhy energetiky a změny klimatu. To jsou správné priority a Evropská unie zde potřebuje dosáhnout průlomu. Jak Komise zamýšlí organizovat spolupráci mezi nejlepšími mozky v EU, které mají pracovat v této oblasti nebo spíše, jak zamýšlí podporovat spolupráci mezi nejlepšími mozky na světě? Neboť tato otázka je zásadní. Janez Potočnik, člen Komise. − Ano, opravdu se na to zaměřujeme. Šlo v podstatě o tuto filozofii – objevuje se ve stávajícím rámcovém programu – ale je pravda, že se nyní zaměřujeme na přípravu strategického technologického plánu pro Evropu. Komise by ho měla přijmout do konce roku. Přitom samozřejmě v Evropě konzultujeme každého v této oblasti. Takto jsme konzultovali všechny technologické platformy, které již existují. Hovořili jsme s nimi velmi otevřeně. Prakticky všechny jsou zahrnuty v našich činnostech a snažíme se najít vhodný způsob jejich koordinace. Správně jste řekl, že je také důležité, abychom co nejlépe řešili tyto otázky v mezinárodním měřítku. Ale v tomto ohledu jsou zde podstatné dvě věci: pokud se snažíte řešit tyto otázky také z pohledu soukromého sektoru, musíte to dělat vyváženě a předtím, než začnete spolupracovat nebo soutěžit, případně v jejich průběhu, a to je přesně to, co se snažíme vzít v úvahu. Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Pane komisaři, Rada snížila pro rok 2008 financování výzkumu. Jak se připravujete na kontrolu zdraví finančních výhledů a jejich přezkum v polovině období? Věříte, že v této oblasti můžeme předkládat nové iniciativy a návrhy, které budou význam výzkumu odrážet také v evropském rozpočtu? Janez Potočnik, člen Komise. − Myslím, že je to spíše otázka principu, jak daleko by měl tento přezkum v polovině období zajít. Myslím, že je to otázka, na kteou musíme odpovědět. Pokud je odpověď, že vzhledem k naléhavosti musíme řešit některé otázky, které se ýají již schváleného finančního období, pak jsem si jist, že oblast vědy a výzkumu bude jedním z kandidátů. Předsedající. − Otázka č. 41, kterou pokládá Esko Seppänen (H-0640/07) Předmět: Projekt ITER ITER je ambiciózní projekt, u kterého nás bezpochyby potkalo jisté vědecké štěstí: můžeme najít věci, aniž bychom věděli, jak je hledat. Do projektu je zapojeno i mnoho zemí, které nejsou členy EU. Splnili již partneři řádně své závazky, ať hospodářské nebo jiné? Janez Potočnik, člen Komise. − Projekt ITER, jak vážený pan poslanec ví, je mezinárodní pilotní projekt světového programu jaderné syntézy. Od doby, kdy se začalo o této myšlence mluvit na summitech na konci 80. let 20. století, hrála Evropa vedoucí roli v následujících přípravných stadiích projektu. Komise může být právem hrdá na důvěru, kterou v něj vložili partneři v projektu ITER, a na ústřední roli Evropy jako hostitele tohoto projektu. Zařízení JET, která byla navržena a zřízena společnou akcí Euratomu, jsou výborným příkladem toho, čeho lze dosáhnout, pokud vedoucí organizace zabývající se výzkumem jaderné syntézy dají dohromady své zkušenosti a zdroje. Projekt ITER rozšiřuje tuto zásadu z evropské na globální úroveň spolupráce. Technické cíle projektu ITER a jeho plány jsou založeny na stálém a vědecky důsledném procesu rozvoje výzkumu jaderné syntézy na celém světě, který v posledních desetiletích zaznamenal ohromný nárůst v počtu zařízení, která pracují v atmosféře mezinárodní vědecké spolupráce překračující politické bariéry.

81

82

CS


Vedle projektu JET rozšiřuje projekt ITER experimentální stránku na úroveň, kde lze demonstrovat vědecké a technologické možnosti energie získané jadernou syntézou. Od podpisu dohody o projektu ITER v listopadu 2006, všichni partneři řádně plnili své závazky, které přijali v rámci jednání o tomto projektu. Na politické úrovni usilovali všichni partneři o splnění svých ústavních požadavků nutných pro ratifikaci či přijetí dohody, která byla přijata a má oficiálně vstoupit v platnost v říjnu tohoto roku. Partneři mezitím řádně dostáli svému závazku řídit se v co největší míře ustanoveními dohody, než vstoupí v platnost. Nyní se s představiteli všech současných partnerů vybírá personál mezinárodního týmu ITER a buduje lokalita ITER v Cadarache ve Francii. Partneři poskytují své finanční příspěvky do rozpočtu organizace ITER a svědomitě pracují na na nezbytných společných technických přípravách pro technické a vědecké příspěvky, ke kterým se zavázali. V Evropské unii byl společný podnik pro projekt ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy zřízen rozhodnutím Rady ze dne 27. března 2007. Jeho úlohou je připravit a koordinovat činnosti pro výstavbu demonstračního reaktoru pro jadernou syntézu a souvisejících zařízení. Dosud se jeho dozorčí rada a správní rada sešly dvakrát a přijaly první pracovní program a administrativní rozhodnutí nezbytná proto, aby mohl na počátku roku 2008 společný podnik začít fungovat Zejména byla se Španělskem podepsána dohoda o sidle. Správní rada také jmenovala ředitele, hlavního vedoucího představitele, společného podniku. Projekt ITER je skutečně ambiciózní projekt. Abychom využili jeho výhod, budeme muset odstranit překážky vyplývající ze zkušeností ve vědecké, technologické a organizační oblasti. Pokusům je vlastní, že jejich výsledky nelze s jistotou odhadnout. Ale projekt ITER není podnik, do kterého jsme vstupovali s lehkostí nebo v očekávání toho, že budeme mít štěstí. Projekt ITER spočívá na dlouhodobých mezinárodních partnerstvích a závazcích, který spojuje partnery, jež zastupují více než polovinu světového obyvatelstva, aby se v zájmu lidstva zabývali otázkami, které jsou zásadní pro naši budoucnost a rozvoj udržitelných a neznečišťujících zdrojů energie. Vyhlídky projektu ITER spočívají na silných vědeckých a technických základech a na nadšení a oddanosti našich partnerů, spíše než nás samých. Na světě nikdy nedocházelo k takové spolupráci, jaká je v projektu ITER. Esko Seppänen (GUE/NGL). – (FI) Pane komisaři, naše zkušenosti s jedním konkrétním projektem spolupráce, Galileem, jsou špatné. Oproti původnímu plánu jej Evropská unie musela financovat, zatímco ne všechny strany se podílely na financování, jak bylo plánováno. Máme si vykládat odpověď pana komisaře tak, že nemohou nastat problémy s projektem ITER, pokud jde o splnění učiněných závazků, tj. Nebudeme mít s projektem ITER stejný problem jaký jsme měli s Galileem, kde dotčené strany nedbaly na odpovědnost, ke které se zavázaly? Janez Potočnik, člen Komise. − To je jistě správné. Mohu mám to v krátkosti vysvětlit. Závazky, které byly učiněny, učinily vlády. Ve všech případech se jedná o veřejné závazky. Tedy závazky, které se týkaly projektu Galileo, které učinily veřejnoprávní subjekty, nikdy nebyly zpochybňovány. Problém, který nastal u Galilea skutečně u projektu ITER nenastane. Předsedající. − Otázka č. 42, kterou pokládá Carl Schlyter (H-0643/07) Předmět: Nanotechnologie Nanotechnologie je nové odvětví technologií, která skýtá mnoho příležitostí, ale nese s sebou i zvýšená rizika. Podle projektu Nano Dialog, chce 48 % lidí v EU moratorium na používání nanotechnologií ve výrobcích určným spotřebitelům, dokud nebudou známy jejich účinky na lidi a životní prostředí. Jaké právní předpisy se připravují pro odvětví, ve kterých se používají výrobky obsahující nanomateriály a jsou již na trhu, např. kosmetické výrobky, výrobky pro péči o pleť, léčiva, čisticí prostředky a jiné spotřební zboží? Předpokládá Komise přístup zaměřený na jednotlivá odvětví nebo horizontální právní předpisy o nanotechnologii ve výrobcích určeným spotřebitelům?

25-09-2007

25-09-2007

CS


Janez Potočnik, člen Komise. − Především bych chtěl poděkovat za Vaši otázku z oblasti nanotechnologie. Komise bere otázku bezpečnosti a ochrany spotřebitele velmi vážně a pracuje na tom, aby zajistila, že veřejnost bude mít prospěch z inovací, které s sebou mohou přinést nanotechnologie, a zároveň bude chráněna před jejich škodlivými účinky. Velká pozornost se věnuje otázkám bezpečnosti. Kolem 28 milionů EUR z pátého rámcového programu a šestého rámcového programu bylo vynaloženo na projekty, které se u nanotechnologií výslovně zaměřují na aspekty životního prostředí a zdraví, a plánuje se, že tento výzkum značně vzroste take v sedmém rámcovém programu, jak, pokud jde o počet, tak pokud jde o rozsah. Jak víte, přijala Komise akční plán o nanovědách a nanotechnologiích pro Evropu na období 2005–2009 a Parlament o něm přjal usnesení, ve kterém byl akční plán dobře přijat. Ve sdělení zveřejněném tento měsíc o provádění akčního plánu o nanotechnologiích, dáváme jasnou odpověď na druhou část vaší otázky. Používá se široký rozsah evropských a mezinárodních přístupů, zejména přístupů OECD and ISO, které jsou jak právní tak neprávní, abychom se vypořádali s možným negativním účinkem nanotechnologií. Komise provádí hodnocení právních aspektů u výrobků obsahujících nanotechnologie, pokud jde o zdraví, bezpečnost, životní prostředí. Předběžné výsledky ukazují, že celkově stávající právní rámec Společenství dostatečně pokrývá nanotechnologické výrobky, které se vyvíjejí nyní. Různé aspekty výroby a výrobků, třeba u těch zmíněných v otázce, tedy kosmetických výrobků a léčiv již právní předpisy Společenství upravují, i když nikoliv konkrétně, pokud jde o nanotechnologie. Tudíž se dnes zdá, že není třeba přijímat nové právní předpisy, která by regulovaly rizika spojená s nanotechnologiemi, nebo předkládat pozměňovací návrhy. Avšak na základě vědeckého vývoje či potřeby právní úpravy v jednotlivých oblastech, které Komise pečlivě sleduje, mohou být případně předloženy pozměňovací návrhy. Nikoliv nanotechnologie jako taková, ale nanotechnologické výrobky by měly být předmětem právních předpisů. Komise je přesvědčena, že moratorium uvalené na nanotechnologie by bylo kontraproduktivní. Kromě toho, že by byly společnosti odňaty případné výhody těchto technologií, mohlo by vést k tomu, že by mimo Evropu, kde nejsou inovace a výzkum svázány právním rámcem, vznikaly technologické ráje. Závěrem bych chtěl zmínit další průzkum Eurobarometru týkající se nových technologií provedený na 25 000 lidech. Srovnáte-li ho s výsledky NanoDialogu, který jste zmínil ve vaší otázce, ten byl založena na 700 odpovědích. Eorobarometr zjistil, že celkově Evropané podporují vývoj nanotechnologií přibližně z 55 %. Tyto technologie jsou vnímány jako užitečné pro společnost a morálně přijatelné. Pochopitelně až 42 % dotázaných si nebylo jisto účinky těchto nových technologií, ale podle průzkumu téměř 70 % dotázaných, kteří se vyjádřili k jejich účinkům, bylo optimistických. Carl Schlyter (Verts/ALE). – (SV) Myslím, že jsem se shodli na tom, že pro nanotechnologie by bylo nejhorší, pokud by výrobky, které produkujeme nyní, nebyly dostatečně sledovány, a poškodily tak pověst této technologie na samém počátku. Nevěřím, že tradiční testy toxicity vyhodnotí rizika nanotechnologií dostatečně spolehlivě, právě naopak. Myslím si, že testy toxicity vyžadované platnými právními předpisy je třeba aktualizovat. Myslím, že potřebujeme systém označování, aby si spotřebitelé mohli sami vybrat, a mě by zajímalo, zda má Komise přijetí takových právních předpisů v plánu. Janez Potočnik, člen Komise. − Zcela souhlasím s vámi a s prvním výrokem. Nejhorší by bylo, pokud by se něco stalo, proto tomu musíme zabránit a musíme zajistit bezpečnost. To je základ a já s vámi plně souhlasím. Předkládání legislativních návrhů nespadá do mé pravomoci, ale do pravomoci mých kolegů z Komise odpovědných za ochranu. Jsem si jistý, že tuto otázku řeší velmi pečlivě. Mohu říci jen to, že děláme v oblasti výzkumu vše pro to, abychom analyzovali možná rizika, o kterých jste se zmínil, ze což jsem odpovědný. Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Pane komisaři, kde se obkeví odvětví nanotechnologií v sedmém rámcovém programu pro výzkum? Obyvatelsto zde má velká očekávání, zejména v odvětví zdravého životního stylu. Vidíte také zcela nové možnosti v oblasti lékařství pro prodloužení života a zdraví? Janez Potočnik, člen Komise. − Ano, odpověď je zcela jistě kladná. Je to jedna z oblastí. Nanotechnologie, pokud potřebujete srovnání, jsou trochu jako informační technologie, neboť horizontálně ovlivňují mnoho

83

84

CS


odvětví. Jedním z odvětví, kde jsou výsledky velmi slibné, je zdravotnictví, proto je i to součástí našeho výzkumu, který se bezpochyby orientuje i tímto směrem. Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). – Pane komisaři, děkuji za Vaše odpovědi. Velmi mě potěšilo, když jsem slyšela, že si myslíte, že společný právní rámec se vyvíjí správným směrem, a také, že zpochybňujete projekt NanoDialog a závěry jeho studie, kterých se tato otázka týká. Myslím, že Eurobarometr jasně ukazuje, že evropští občané jsou pro rozvoj nanotechnologií. Jak uvedl ve své otázce pan Schlyter, nanotechnologie představují zvýšené riziko, moje otázka na vás tedy zní, zda máte k dispozici nějaké údaje, které by ukazovaly, že nanotechnologie představují takové riziko, které, jak se zdá, považuje pan Schlyter za existující? Janez Potočnik, člen Komise. − Bezpochyby je to oblast, které je třeba věnovat pozornost nejenom, pokud jde o možné riziko. Vstupujeme-li do oblastí, kterým je tento potenciál vrozený, musíme být opatrní. Pokud nechceme, aby lidé zavrhli něco, co jim při uvážlivém používání přinese jistě užitek, musíme udělat vše pro to, aby se to nestalo. Přesně takový je náš přístup. Dosud samozřejmě nedošlo v této oblasti k žádným nehodám, ale jedná se zjevně o oblast, kde je lepší zaujmout obezřetný přístup. Obezřetný přístup je správná cesta vpřed. Předsedající. − Otázky 43 a 44 budou zodpovězeny písemně. Otázka č. 45, kterou pokládá Sarah Ludford (H-0595/07) Předmět: Londýnské autobusy Podle údajů zveřejněných v červnu Greater London Assembly se takzvané „harmoniky“ (dlouhé nepatrové autobusy se dvěma vozy), které fungují v mnoha evropských městech a které byly v Londýně zavedeny v roce 2002, se v roce 2006 podílely na 1 751 nehodách. To je o 75 % více než u jiných typů autobusů a znamená to, že v průměru dochází téměř k pěti nehodám denně a více než pěti nehodám ročně u každé „harmoniky“ v londýnském vozovém parku. S ohledem na tuto zcela nepřijatelnou situaci, zejména ve srovnání s jinými typy autousů, jaké činí Komise kroky, aby zajistila, že budou u „harmonik“ přijata vhodná bezpečnostní opatření pro jejich provoz a pro školení řidičů? Jak mohou být považovány za bezpečné pro provoz v přeplněných městských podmínkách? Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Komise si není vědoma jiných znepokojivých statistik z jiných evropských měst, ve kterých se používají kloubové autobusy. Právní předpisy Společenství však tento problem řeší několika způsoby. Směrnice 97/27/ES o hmotnostech a rozměrech určitých kategorií motorových vozidel a jejich přípojných vozidel stanoví jak obecné normy pro manévrovací schopnosti autobusů, tak zvláštní normy pro kloubové autobusy. Cílem směrnice 2003/59/ES o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu je zlepšení přípravy řidičů. V tomto ohledu by bylo při provádění směrnice vnitrostátními předpisy žádoucí přijmout ustanovení o zvlášních přípravných programech pro řidiče kloubových autobusů, Pokud jdeo o výhled řidiče, evropské právní předpisy řeší problém těžkých nákladních vozidel ve směrnici 2007/38/ES o dovybavení těžkých nákladních vozidel registrovaných ve Společenství zrcátky. Komise si je však vědoma potřeby vzít v úvahu jiné kategorie vozidel, například městkých autobusů. Proto, jak je vyžadováno ve výše uvedené směrnici, Komise předloží, až nastane vhodná doba, zprávu o získaných výsledcích, kterou bude případně doprovázet návrh změn stávajících právních předpisů. To jsou mé odpovědi pro baronku Ludfordovou. Sarah Ludford (ALDE). – Myslím, že je moje otázka dobře načasovaná, neboť právě dnes zveřejnila Komise svou Zelenou knihu o městské mobilitě. Neočekávám, že Komise bude řešit moji nostalgii po malebných patrových londýnských autobusech, které byly nahrazen těmito nízkými kontinentálními „harmonikami“ (či „kloubovými“ autobusy, jak je nazývá Komise), ale jsem ráda za vyjmenování jednotlivých právních předpisů, které by se měly aplikovat.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Mohu ho požádat, aby se spojil se starostou Londýna a londýnským dopravním podnikem, aby zjistil, proč je u těchto autobusů o 75 % horší nehodovost než u jiných autobusů a zda jsou tyto směrnice ve Spojeném království, a zejména v Londýně řádně uplatňovány? Jacques Barrot, místopředseda Komise. − (FR) Je správné, že poukazujete na bezpečnost těchto autobusů. Pokud souhlasíte, dotážeme se londýnských úřadů na tento problém. Je pravda, že kloubové autobusy se možná snadněji řídí než běžné autobusy, ale jakmile řidič pozná, jak vozidlo funguje, má tendenci řídit troche rychleji a cítí se jistěji při zahýbání, někdy však nemá štěstí. Upozornila jste na tento probém a my se pokusíme, jak jsem uvedl, zjistit, zda je třeba stávající právní předpisy změnit. Měla jste také pravdu, že v praxi dochází ke dvěma třetinám nehod ve městech, a že je proto třeba zabývat se příčinami těchto nehod. Na jednu z nich jste poukázala. Předsedající. − Otázka č. 46, kterou pokládá Silvia-Adriana Ticau (H-0598/07) Předmět: Připojení Bukurešti, Constanze a Sofie na evropskou vysokorychlostní železniční síť Jedním z 30prioritních projektů trans-evropské dopravní sítě je prioritní osa č 22, která zahrnuje tyto železniční úseky: Atény-Sofie-Budapešť-Vídeň-Praha-Norimberk/Dřážďany. Rumunsko je součástí tohoto projektu s 480 km železničního úseku z Curtici do Brašova. Vzhledem k tomu, že přistoupením Rumunska a Bulharska získala Evropská unie přístup k Černému moři a počet jejího obyvatelstva se zvýšil přibližně o 30 milionů obyvatel, chtěla bych se zeptat Komise, co musí Rumunsko a Bulharsko učinit pro připojení měst Bukurešti a Konstance v případě Rumunska, a Sofie, v případě Bulharska na evropskou vysokorychlostní železniční síť pro cestující a zboží? Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Paní Ţicăuová, prioritní železniční osa č. 22 musí opravdu spojit Německo s Řeckem přes Prahu, Vídeň, Budapešť a Sofii. Odbočka na sever této osy povede přes Curtici a Brašov do Bukurešti a KConstanze. Rumunsko a Bulharsko i jiné dotčené země vyvíjejí značné úsilí, aby vybudovaly tuto železniční trasu, aby se jejich hlavní města a přístav Constanza napojily na železniční síť zbytku Evropské unie. V tomto úsilí by měly pokračovat i v období 2007–2013. Tyto projekty mohou být případně financovány z prostředků Společenství z Fondu soudržnosti nebo ze strukturálních fondů, či dokonce z prostředků určených na transevropské sítě. Pro Rumunsko je konkrétní prioritou rozvoj železniční trasy Curtici-Brašov-Bukurešť-Constanza. Úsek dlouhý 92 km na sever od Bukurešti již byla postaven. Připravují se projekty pro trasu mezi Bukureští a Constanzou. Ty by měly být postupně dokončeny do roku 2010. Rumunsko ve svém dopravním operačním programu na léta 2007–2013 naznačilo, že plánuje rozvoj trasy Curtici-Brašov-Predeal za pomoci 1.1 miliardy EUR získané z Fondu soudržnosti. Pokud jde o připojení Sofie na síť EU, hlavní krok byl učiněn podepsáním smlouvy o výstavbě silničního a železničního mostu nad Dunajem ve Vidin-Calafatu, který je financován z fondu ISPA. Most by měl být dokončen v roce 2010. Bulharsko navíc plánuje ve svém dopravním operačním programu na období 2007–2013 rozvoj trasy Vidin-Sofie. Náklady na stavební práce do roku 2013 budou činit 320 milionů EUR, přičemž celá trasa bude stát 1 380 milionů EUR. Rumunsko se zavázalo dokončit do roku 2013 všechny přípravné studie pro modernizaci trasy Craïova-Calafat severně id mostu nad Dunajem, aby mohlo dokončit stavební práce krátce po roce 2013. To je moje odpověď. Omlouvám se, že vám podávám všechny tyto informace ústně, ale v případě potřeby je můžeme doplnit i písemně, pokud to paní Ţicău požadujete. Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Pane komisaři, pokud je to možné, opravdu bych ráda dostala tyto informace i písemně. Chtěla bych vás požádat o uspořádání semináře o strukturálních fondech v Rumunsku, protože si myslím, že je třeba nové členské státy podporovat v tom, aby byly schopné získat přístup ke strukturálním fondům a rozvinout vlastní dopravní infrastrukturu. Přístup Evropské unie k Černému moři je důležitý, a z tohoto důvodu věřím, že rozvoj železnice je důležitý také pro mobilitu cestujících a zboží. Vracím se k otázce týkající se vysokorychlostních vlaků: mobilita

85

86

CS


cestujících je důležitá, proto požaduji, aby byl zahájen dialog, abychom postupně mohli dosáhnout toho, co je pro tyto důležité projekty nezbytné. Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Paní Ţicău, jsem stejně znepokojen jako vy. Byl bych opravdu rád, pokud by nové členské státy, zejména v tomto případě Rumunsko a Bulharsko co nejlépe využily prostředky z Fondu soudržnosti. Jistě musíme dávat přednost železniční dopravě, kdykoliv je to možné, což nám umožní vyhnout se později velkým problémům v oblasti životního prostředí a problémům s kolonami na evropských dálnicích. Děkuji vám za otázku. Požádám kolegy, aby vám odpověděli podrobněji. Jakmile budu mít možnost navštívit tyto země, budeme samozřejmě moci poskytnout více informací. Předsedající. − Otázka č. 47, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0600/07) Předmět: Vysokorychlostní železniční spojení Paříž-Budapešť a Štrasburk-Brusel Jak se dívá Komise, poté, co bylo dosaženo základní dohody o projektu Stuttgart 21, na časový rozvrh výstavby jednotlivých úseků „Evropské magistrály“ z Paříže přes Štrasburk a Mnichov do Vídně a Bratislavy nebo Budapešti? Jaké vidí Komise možnosti pro rozšíření této trasy vysokorychlostní železnicí mezi třemi hlavními městy Evropy, Štrasburkem, Lucemburkem a Bruselem? Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Odpovím panu Posseltovi. Železniční trať Paříž-Štrasburk-Stuttgart-Vídeň-Bratislava č. 17 je jedním z 30 prioritních projektů transevropské dopravní sítě. Projekt 21 Stuttgart, který jste zmínil, je hlavním úsekem tohoto prioritního projektu. Dne 19. července 2007 byla podepsána dohoda mezi panem Tiefensee, německým ministrem dopravy, a orgány spolkového státu Bádenska Würtenberska, regionem a městem Stuttgart a Deutsche Bahn. Tato dohoda je klíčovou fází pro odstranění dopravní překážky, kterou představuje úsek Stuttgart-Ulm, neoť poskytnuté prostředky umožní, aby stavební práce začaly v roce 2010. Komise bedlivě sleduje modernizaci úseků mezi Stuttgartem a Ulmem. V červenci roku 2005 jmenovala evropského koordinátora pro tuto trasu, pana Pétera Balázse, který již předložil druhou zprávu. Tato zpráva byla zaslána předsedovi parlamentního Výboru pro dopravu a cestovní ruch. Je k dispozici internetových stránkách Generálního ředitelství pro energetiku a dopravu. Koordinátor Balázs nadále věnuje velkou pozornost úseku Stuttgart-Ulm, kde je třeba odstranit překážky. Ve své zprávě analyzuje pokrok dosažený v projektu Paříž- Bratislava a dochází k závěru, že velká část projektu by mohla být dokončena v roce 2015. Avšak vzhledem ke složitosti úseku Stuttgart-Ulm nebude tento úsek vybudován do roku 2019. Je jasné, že součástí prioritního projektu není pokračování do jiných cílových míst. Další prioritní projekty, například osa Atény-Sofie-Budapešť-Vídeň-Praha-Norimberk-Drážďany rozšíří projekt Paříž-Bratislava až k Černému moři a do Řecka, zatímco priorita projektu Eurocaprail č. 28 spojí Brusel se Štrasburkem přes Lucemburk. V červenci 2007 předložily členské státy návrhy na spolufinancování ze strany Společenství. Tyto návrhy se nyní hodnotí. V závislosti na tomto hodnocení navrhne Komise Evropskému parlamentu a Radě přidělení prostředků z rozpočtu RTE-T na období 2007–2013. To jsou dvě odpovědi, které jsem vám chtěl dát, pane Posselte. Osobně se nadmíru zajímám o osu Paříž-Budapešť a mohu vám říct, že pan Balázs a já vyvíjíme obrovské úsilí pro dokončení tohoto důležitého projektu. Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Pane komisaři, patří vám historický kredit za to, že uskutečňujete to, o čem rozhodli pánové Kohl a Mitterrand v roce 1982, a co se nyní konečně stává skutečností. Mám dvě stručné otázky. Za prvé: přeshraniční projekty Strasbourg-Kehl-Appenweier a Mnichov-Mühldorf-Salzburg jsou velmi komplikované. Je v těchto projektech něco nového? Za druhé: můžete ještě jednou apelovat na železniční společnosti – když už vynakládáme tolik evropských prostředků na přeshraniční trasy – a požádat je, aby přestaly omezovat přeshraniční spojení? Rozšiřujeme pomocí našich peněz železnice a zárovň železniční společnosti kouskují dopravu svými vnitrostátními jízdními řády.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Samozřejmě jsem připraven zasáhnout. Můžete mi tuto otázku podat písemně, abych se mohl obrátit na Deutsche Bahn? Podívám se, jak bychom mohli v tomto stadiu věci zlepšit, protože to je také součást mé práce: nejen plánovat hlavní koridory pro budoucnost, ale take zlepšit situaci nyní. Budu se těšit na vaše sdělení, abchom mohli začít jednat. Předsedající. − Otázka č. 48, kterou pokládá Dimitrios Papadimoulis (H-0606/07) Předmět: Pravomocný rozsudek řeckého soudu týkající se Olympic Airways (OA) V diskusi o mé ústní otázce H-0091/07 ze dne 13. března 2007 o rozhodnutí soudu o započtení pohledávky řeckého státu vůči Olympic Airways (OA), řekl komisař Jacques Barrot toto: - „Rozhodnutí soudů je novým aspektem, který nyní zkoumáme“. A nedávné zprávy v řeckém tisku (3. června 2007) uvádějí, že komisař Barrot ve styku s vysokými úředníky řeckého ministerstva hospodářství a financí během jeho poslední návštěvy v Řecku umožnil do jisté míry započtení pohledávek, pokud dojde v privatizaci OA k nějakému pokroku“. Co přesně Komise analyzuje? Zkoumá, zda je pravomocné rozhodnutí rozhodčího soudu v souladu s právem Společenství? Může Komise potvrdit, že jedná o uznání rozhodnutí soudu, pokud budou řecké orgány pokračovat v privatizaci Olympic Airways? Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Pan Papadimoulis mi položil otázku, na kterou nyní odpovím. Komise vzala na vědomí rozhodnutí řeckého rozhodčího soudu ze dne 13. července 2006 o letech uskutečňovaných ve veřejném zájmu a rozhodnutí ze dne 6. prosince 2006 o přemístění sídla Olympic Airways na aténské mezinárodní letiště. Řecké orgány již ohledně těchto rozhodnutí o odškodnění, která byla předmětem předběžného šetření, neformálně konzultovaly Komisi. Na základě tohoto předběžného šetření a dokumentů předložených v tomto stadiu řeckými orgány není dosud Komise podle pravidel EU o státní podpoře schopna zaujmout postoj k povaze tohoto rozhodnutí. Pokud by byla na základě těchto rozhodnutí poskytnuta další podpora, musela by být oznámena podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Útvary Komise informovaly řecké orgány o tomto předběžném hodnocení a nyní čekáme na odpověď. Obecně řečeno dělá Komise vše, k čemu má oprávnění, aby zajistila, že podpora, kterou nařídila vrátit, bude skutečně vrácena. To je informace, kteou vám mohu pane Papadimoulisi poskytnout. Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, nejsou to jen Olympic Airways, které dluží státu. Stát také dluží peníze Olympic Airways, a to velmi vysokou částku. Celková pohledávka Olympic Airways za řeckým státem činí vice než 1 miliardu EUR. Chtěl bych se Vás zeptat, zda má Komise v úmyslu čekat na pravomocné rozhodnutí příslušných řeckých soudů, a zejména, zda jej hodlá respektovat. Mám informace, že přístí týden se máte setkat s příslušným řeckým ministrem, se kterým budete tuto záležitost projednávat. Můžete nám nastínit, v jakých bodech se v této věci s řeckou vládou shodujete a v jakých se neshodujete? V Řecku panuje značné znepokojení a značná část veřejného mínění viní z likvidace Olympic Airways Komisi, která je prodala za symbolickou cenu jejich konkurentům, když ještě fungovaly. Jakou můžete dát na toto odpověď? Jacques Barrot, místopředseda Komise. – (FR) Zatím čekáme na to, až řecké orgány rozhodnutí rozhodčího soudu vysvětlí. V poslední době jsme nebyli ohledně privatizačních plánů s řeckými orgány v kontaktu. Otázka nezní, zda rozhodčí soud přijal správné rozhodnutí, ale zda smluvní vztahy, které vzal jako východisko, jsou v souladu s právem Společenství. Nemohu k tomu říct o mnoho více, pane Papadimoulisi, neboť, jak jste sám uvedl, právě jsme se dohodli na schůzce s novým řeckým ministrem. Myslím, že budeme mít příležitost o tom jednat.

87

88

CS


To je vše, co v tuto chvíli mohu říci. Než přijmeme nezbytná rozhodnutí, budeme potřebovat od řeckých orgánů více informací. Předsedající. − Děkuji, pane komisaři, a děkuji za zodpovězení poslední otázky. Na otázky, na které se vzhledem k nedostatku času nedostalo, bude odpovězeno písemně. (viz příloha). Tím končí doba vyhrazená pro otázky. Jörg Leichtfried (PSE). – (DE) Paní předsedající, dovolte mi prosím, abych se vyjádřil k Jednacímu řádu. Mluvil jsem se svou kolegyní paní Madeirovou a samozřejmě jsme také poslouchali odpovědi pana komisaře. Otázky pokládáme již tři roky, ale nepodařilo se nám, abychom dostali ústní odpověď na jednu jedinou otázku. Samozřejmě, že je písemná odpověď také velmi podrobná a správná, ale je snažší ptát se a pokládat otázky ústně, a i výsledek je potom mnohem zajímavější. Můžete nám dát nějakou radu nebo doporučení, jak toho můžeme v budoucnu dosáhnout? Předsedající. − Pane Leichtfriede, děkuji Vám za připomínky. Vše, co mohu říci, je že v Pracovní skupině pro vnitřní reformu Parlamentu je průběh doby vyhrazené pro otázky velmi pečlivě zkoumán, a vaše připomínky tam budou předneseny. (Zasedání bylo přerušeno v 19:30 a pokračovalo v 21:00) předsedající: PAN VIDAL-QUADRAS Místopředseda

14. Evropský technologický institut (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem je zpráva Reina Paasilinny za Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku o návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský technologický institut (KOM(2006)0604 - C6-0355/2006 - 2006/0197(COD)). Ján Figeľ, člen Komise. − Pane předsedající, jsem rád, že tu dnes jsem a mohu podniknout velmi důležitý krok nejen s vaším souhlasem, ale také s vaší účastí k navržení a založení Evropského technologického institutu (ETI). Jak všichni víte, v minulém měsíci bylo v souvislosti s tímto návrhem díky společně vynaloženému úsilí dosaženo velkého pokroku. Chtěl bych poděkovat zejména panu Paasilinnovi, zpravodaji pro tuto záležitost; předsedající Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, paní Nieblerové; paní Hennicotové-Schoepgesové z Výboru pro kulturu a vzdělávání; a také panu Bögeovi z Rozpočtového výboru za jejich vytrvalé úsilí a velmi hodnotné příspěvky. Bez nich bychom nikdy nedosáhli stávajícího postavení a možných výsledků. Zpráva přijatá výborem pro průmysl a text obecného přístupu přijatý Radou mají očividně tentýž směr. Myslím si, že to je velmi důležité. Nepochybně je díky tomu jednodušší postupovat dále ke kompromisnímu textu. ETI poskytne prostředí, v rámci něhož mohou partneři z podnikatelství, výzkumu a vysokoškolsky vzdělaní, kteří mají vynikající výsledky ve své oblasti, pracovat společně a podporovat svůj inovační potenciál. Shodli jsme se na tom, že ETI by se měl postupně vyvíjet. V takzvané počáteční fázi budou ustaveny dvě až tři znalostní a inovační komunity. Poté se ve druhé fázi rozvinou další znalostní a inovační komunity, které budou podléhat hodnocení ETI a spadat pod činnosti znalostních a inovačních komunit. Parlament a Rada poskytnou prostřednictvím přijetí strategického inovačního plánu dlouhodobé strategické činnosti či politické vedení. Vaše parlamentní zpráva obsahuje užitečné pozměňovací návrhy, jež tento návrh zřetelně obohacují, a já vám za ně děkuji. Abych uvedl příklad, vítám návrh podávat zprávu Evropskému parlamentu a Radě ohledně postupu výběru členů rady, aby se zajistil jeho transparentní průběh. Je zde rovněž návrh pozměnit název ETI na „Evropský inovační a technologický institut“, avšak ponechat jeho zavedenou značku „ETI“. Vítám také pozměňovací návrhy, jejichž cílem je zmodernizovat finanční řízení ETI a v nichž se objasňuje, že se na toto založení uplatňuje postup stanovený v článku 47 interinstitucionální dohody. Komise rovněž může podpořit velmi mnoho vašich pozměňovacích návrhů, ať už v jejich navrhované podobě, nebo pokud jde o smysl pozměňovacích návrhů, jejichž znění musíme upravit. Máme však obavy

25-09-2007

25-09-2007

CS


v souvislosti s některými vašimi pozměňovacími návrhy, které navrhl výbor pro průmysl. Zaměřím se na čtyři hlavní problémy. Zaprvé, jde o hlediska vzdělávání. Musíme být opatrní a zamezit oslabení vzdělávacího rozměru ETI, jenž je základním kamenem a představuje jeden z nejinovativnějších prvků návrhu. Sdílíme s Parlamentem názor, že mobilita vědeckých pracovníků a mobilita studentů bude mít největší význam, a proto by na ni měl být kladen důraz. Pevně však věřím, že znění spojené se stupni vzdělání a diplomy zůstane nedotčeno. Zadruhé, prezentace ETI je založena na základě pilotní fáze. Mám za to, že se všichni shodneme na tom, že ETI by se měl postupně rozvíjet a měl by podléhat neustálému hodnocení. Nemělo by však být pochyb o dlouhodobé vizi a závazku Evropské unie spojenými s touto iniciativou. Nejistota ohledně tohoto bodu – a zejména v počáteční fázi – zcela ohrozí životaschopnost tohoto projektu. Zatřetí, účast třetích zemí: plně souhlasíme se zásadou usnadnění účasti třetích zemí v rámci ETI – to je jedna z velmi důležitých podmínek. Musí však jít ruku v ruce se zásadou přednosti členských států EU. ETI je iniciativou pod vedením Evropy a měl by jí zůstat. Začtvrté, účast ETI a znalostních a inovačních komunit na programech Společenství: tento bod by měl být bez stínu pochybností. Samotný ETI nebude usilovat o účast na programech Společenství ani jimi nebudou financovány jeho administrativní náklady. Na druhou stranu znalostní a inovační komunity budou oprávněny k žádostem o finance, avšak nebudou mít v žádném ohledu z výsadního přístupu prospěch – neplatí zde žádné přednostní zacházení. Abych to uvedl na pravou míru, domnívám se, že správným přístupem je, aby se orgány za tímto účelem dohodly na politickém prohlášení, které se připojí k návrhu. Financování ETI je nyní zásadní nedořešenou otázkou. Jak víte, minulý týden Komise přijala návrh k přezkumu víceletého finančního rámce k uspokojení potřeb programu Galileo i ETI. Doufám, že tím vznikne pevný základ diskusí a do konce tohoto roku také dohoda rozpočtového orgánu. To v červnu požadovala Evropská rada. Těším se na diskusi. Reino Paasilinna (PSE), zpravodaj. – (FI) Pane předsedající, Evropský technologický institut se připravuje více než rok a čas plynul, protože původní návrh Komise musel být výrazně vylepšen. Parlamentní výbory, v čele s Výborem pro průmysl, výzkum a energetiku, tento návrh přepracovávají do nové podoby. Parlamentu a Radě byl v této otázce zaručen větší vliv, aniž by se ohrozila autonomie ETI. Volba řídící rady ETI zřejmě do značné míry připomíná způsob, jakým se volila Evropská rada pro výzkum, a tak vědecký svět o tomto postupu vedl spory. Byly učiněny pokusy k zvětšení příležitostí případné účasti malých a středních podniků. Přesně v tom spočívá největší vliv na zaměstnanost a přesně zde rychle nacházíme pružnost k provádění inovací. Evropský inovační a technologický institut se bude, jak název napovídá, zaměřovat na inovace. Další dva prvky „trojúhelníku znalostí“, vzdělání a výzkum, zde zůstanou, nicméně inovace jsou samozřejmě vrcholem tohoto trojúhelníku a prioritou. Inovacím musí být přikládána zvláštní pozornost, protože právě inovace jsou Achillovou patou Evropy. Je neuvěřitelné, že Američané předkládají Evropskému patentovému úřadu, našemu vlastnímu patentovému úřadu, o více než třetinu žádostí o udělení patentu více než my. Tady bychom mohli začít. Skeptici by se mohli ptát, zda bude Unie konkurenceschopná bez inovací nebo bez přibývajících inovací. My zde tedy hovoříme o vynálezech a procesech, které mohou být do velké míry zaváděny ve světě podnikání. Potřebujeme víc? Měli bychom postoupit dál, protože Spojené státy jdou rázně kupředu a Čína za námi není daleko. Rychlost si žádá i Lisabonská strategie. Jak to, že nevěříme ani ve svá vlastní strategická rozhodnutí? Výzkum a vývoj představují stále menší podíl HNP Unie než v ostatních světových hospodářských mocnostech. Vynaložíme na ně méně než 2 %, zatímco Spojené státy na ně dávají téměř 3 %, Japonsko více než 3 % a samotné Švédsko a Finsko téměř 4 %. Naše vysoké standardy vzdělávání, odborné přípravy a výzkumu však přinášejí příliš málo komerčního využití, nebo alespoň není realizováno v Evropě, ale ve Spojených státech – tam především. Tento problém má samozřejmě mnoho hledisek a částečně souvisí s tím, jak jsou vysoké školy a zařízení vyššího vzdělávání ochotné spolupracovat se světem podnikání, ale i s tím, že náš patentový systém je těžkopádný a tak dále.

89

90

CS


ETI samozřejmě tyto problémy neodstraní, nicméně je může do určité míry zjednodušit. Měli bychom brát vážně odliv mozků. Proč? Protože usilujeme o to, abychom se stali přední světovou ekonomikou založenou na znalostech, a dochází u nás k odlivu mozků! ETI nabídne soukromému sektoru nový způsob styků se vzdělávací a výzkumnou komunitou. Díky němu vzniknou nové příležitosti komerčního využívání výsledků výzkumu a prohloubí se obousměrná spolupráce. Institut nebude jakousi superuniverzitou, jež okrádá špičkové univerzity o nejlepší výzkumníky a odborníky. O to bude postaráno v pozměňovacích návrzích Parlamentu. ETI bude moci nejlepším vysokým školám a zařízením vyššího vzdělávání poskytovat novou trvalou příležitost úzce spolupracovat se společnostmi, které prahnou po inovacích. Může pomoci nejlepším vysokým školám přitáhnout nejlepší a nejschopnější studenty, odborníky a výzkumníky, aby mohli rozvinout a využít výzkum a inovace, postupy a metody používané v jeho řízení ve spolupráci se špičkovými společnostmi. Nelze popřít, že jsou v návrhu obsaženy oblasti, jež se kryjí se stávajícími nástroji. Technologické platformy v rámci sedmého rámcového programu a rozsáhlejší společné technologické iniciativy jsou, za předpokladu, že jsou uvedeny do provozu, do značné míry založeny na týchž zásadách, jaké jsou nastíněny pro ETI. Totéž platí pro rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci. Možná že zde do určité míry dochází k překrývání, ale Evropa není svědkem příliš velkého množství inovací, ale naopak příliš malého, a tak je zde prostor pro nový konkurující podnik. Všechno záleží na tom, jak ETI zapadá do stávající skládačky. Domnívám se, že lze zařídit, aby zapadl do evropského prostředí výzkumu, aniž by je narušoval. K projektu jsme přidali zkušební fázi s hodnoceními a větší pravomoci Parlamentu. Před týdnem Komise oznámila návrh odebrat finance administrativní byrokracii a podporovat zemědělství, nebo chcete-li víno a brambory, a dát je do inovací. Neměli bychom to udělat? Je to zajímavá myšlenka. Zásadní otázkou osudu ETI je ochota členských států jej financovat, tedy členských států, které neinvestují dostatečně. Stojíme všichni za lisabonskými cíli? Tímto se to prověří. ETI by mohl přinášet přidanou hodnotu, co se týče dosažení lisabonských cílů, avšak pouze v případě, že nerozloží lisabonské programy. Unie potřebuje inovace, dámy a pánové. Lidé je potřebují; potřebuje je naše budoucnost. Proč bychom neměli podporovat to, co je nezbytné? Nina Škottová (PPE-DE), navrhovatelka stanoviska Rozpočtového výboru. – (CS) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropský institut technologie je předkládán Komisí jako projekt významné evropské instituce integrující výzkum, vzdělávání a inovace a umožňující transformovat inovativní objevy do komerčních příležitostí. Proto Rozpočtový výbor zkoumal velmi pozorně návrh financování. Ukázalo se, bohužel, že návrh kombinovaného financování nese řadu rizik a nejasností. Hlavní problém spočívá v tom, že financování nebylo explicitně uvedeno v multianuálním finančním rámci pro roky 2007 až 2013. Jedná se o sumu 308 milionů. Další pochybnosti, a to o přísunu 1,5 miliardy, vyvstaly s návrhem financovat instituci z jiných programů, a to hlavně ze strukturálních fondů a ze sedmého rámcového programu pro výzkum. I když po přijetí stanoviska Rozpočtového výboru proběhla řada diskusí s Komisí i Radou, financování institutu není dosud uspokojivě vyřešeno. Takzvané čerstvé peníze by ovšem mohly přijít, jak již bylo naznačeno, pouze v rámci revize finančního rámce. O výkonnosti a úspěšnosti EIT se samozřejmě nedozvíme, pokud nebude založen. Svou životaschopnost však musí prokázat také tím, že přitáhne, jak je navrhováno i Komisí, peníze z privátní sféry, a to se může podařit jen na základě kvality a aktuálnosti projektů a úspěšnosti výsledků. A to bych institutu opravdu přála. Umberto Guidoni (GUE/NGL), navrhovatel stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, Evropský parlament ve své zprávě o politických strategiích na rok 2007 vyjádřil svou skepsi vůči Evropskému technologickému institutu, zdůraznil přitom riziko zdvojení již stávajících struktur a obával se, že by tento institut mohl konkurovat již tak omezenému financování rozpočtu. Jistě je třeba zlepšit úsilí Společenství, co se týče výzkumu, inovací a vzdělávání, vytvářet partnerství soukromého a veřejného sektoru, a především usnadnit přístup malých a středních podniků k novým znalostem. Nemůžeme však opomíjet rychlost, s jakou byl institut, který má dlouhodobý vliv, navržen. To jsou všechno ty očividnější prvky, co se týče současného zavedení nových strategických nástrojů jako Evropská rada pro výzkum.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Rovněž bychom měli brát v potaz, že finanční prostředky sedmého rámcového programu byly na základě dohody o finančním výhledu sníženy o 30 %. S ohledem na omezení financování výzkumu na evropské úrovni je třeba, abychom zajistili, že Evropský technologický institut nebude získávat prostředky, které by jinak byly určeny pro jiné činnosti v tomto odvětví. Financování by mělo být přidáno jako dodatek ke stávajícímu finančnímu výhledu a nové prostředky by měly pocházet z různých zdrojů – ze Společenství, z vnitrostátních, regionálních a soukromých zdrojů. Zaprvé je třeba zajistit transparentní postup výběru do řídícího výboru, v rámci něhož by měla být ve správný okamžik přizvána Komise, aby informovala ostatní orgány. Kromě toho musí mít Evropský parlament a Rada možnost vyjádřit před konečným schválením Komise svůj souhlas, pokud jde o strategické priority Evropského technologického institutu. A rovněž by mělo být účetnictví institutu plně dostupné Evropskému parlamentu a Účetnímu dvoru. Mám za to, že pouze po důkladném přezkumu pilotního programu na základě nezávislého vnějšího hodnocení bude možné určit, zda je vhodné Evropský technologický institut založit jakožto stálou instituci Společenství nebo zda by mohla mít Evropa větší prospěch z toho, že nasměruje finanční prostředky do jiných činností Společenství spojených s výzkumem a vývojem. Erna Hennicot-Schoepges (PPE-DE), navrhovatelka stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání. – (FR) Pane předsedající, je ostuda, že Komise zahájila projekt Evropského technologického institutu, aniž by pro něj zajistila financování. Výbor pro kulturu a vzdělávání tento návrh schválil poté, co objasnil některé body, jako například udělování odborných kvalifikací. To ve skutečnosti zůstane v pravomoci členských států a partnerských instituci vysokoškolského vzdělávání. Tyto odborné kvalifikace budou nést označení ETI jako evropské značky vynikající úrovně, přestože cílem odborné kvalifikace bude zohledňovat rozmanité prostředí vysokoškolského vzdělávání v Evropské unii. ETI navíc musí konstruktivně přispět k mobilitě studentů. V tomto ohledu je ještě třeba vyřešit problém převoditelnosti grantů. Žádám poslance, aby hlasovali pro pozměňovací návrh 36 a podpořili tak mobilitu studentů. Věděli jste, že pouhá 3 % studentů evropských vysokých škol dosud využila mobility? ETI je fascinující budoucí projekt spolupráce, inovací a výzkumu a soukromý sektor pomůže zajistit, že jsou do něj zapojeny instituce vysokoškolského vzdělávání. To bude do budoucna skutečná výzva pro evropskou konkurenceschopnost. Chtěl bych blahopřát panu zpravodaji Paasilinnovi a rád bych poděkoval Komisi a německému předsednictví, které mi skutečně pomohly s textem pokročit. Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE), navrhovatelka stanoviska Výboru pro právní záležitosti. – (PL) Pane předsedající, myšlenka založit Evropský technologický institut, jež byla předložena v roce 2005, si ve všech směrech zaslouží podporu. Navrhovaná struktura sítě znalostních a inovačních komunit má naději stát se vynikajícím stimulátorem inovací v celé EU. Jako navrhovatelka výboru, která byla požádána o stanovisko za Výbor pro právní záležitosti, bylo mou prioritou poskytnout náležitý právní základ institutu a následně umožnit jeho stálé financování. V této souvislosti udělit institutu status agentury na základě interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006, a konkrétně její částí C a článku 47, má nezměrný význam, stejně jako návrh Výboru týkající se zvýšení rozpětí v oddílu 1A rozpočtu na období 2007–2013, čímž se institutu zajistí 309 milionů EUR. Vznik ETI je zvláště důležitý pro vědecké prostředí nové části sjednocené Evropy, jež má neodmyslitelný velký a dosud nevyužitý potenciál. Proto srdečně podporuji rozhodnutí orgánů města Wroclavi, jež se snaží přimět řídící radu či jednu ze znalostních komunit, aby si zřídily kanceláře v tomto městě, kde studuje až 140 000 studentů. Na závěr bych ráda vyjádřila své vřelé blahopřání a díky Reinu Paasilinnovi za vynikající spolupráci a také blahopřání ke skvělé zprávě. Romana Jordan Cizelj, jménem skupiny PPE-DE. – (SL) Pane předsedající. Náš přehled byl zahájen zprávou Wima Koka. Jeho sdělení bylo jasné. Máme odpovědnost za vedení Lisabonské strategie k jejím nejdůležitějším cílům a za to, aby nabyla náležitého obsahu. Společně jsme navrhli sedmý rámcový program a rámcový program pro konkurenceschopnost a inovaci. Tím jsme dodali výzkumu a podnikání evropský rozměr.

91

92

CS


Nejsme jsme si však jisti, jestli to k nárůstu evropských inovací stačí. Jsme si vědomi, že je v Evropě nedostatek inženýrů a výzkumníků, že jich chybí přibližně 100 000 a že nemůžeme stimulovat inovace jako takové pouze přímými pobídkami a projekty. Stále nemáme spojení s vysokými školami, a tedy ani řízení lidských zdrojů. Tento nedostatek řeší ETI. Jeho přidaná hodnota je spojením, které vytváří mezi odvětvím výzkumu a vysokoškolským a podnikatelským světem. Výzkumné a vysokoškolské skupiny, jež se stanou členy znalostní a inovační komunity v rámci ETI, budou muset prokázat své vynikající schopnosti. Značka ETI, kterou budou moci účastníci používat, se tak stane vnější značkou kvality této skupiny. Očekávám, že účastníci budou toto označení používat ke svému prospěchu jako značku své kvality. Zároveň by značka ETI měla také napomáhat možným obchodním zákazníkům. Musí poskytovat kritickou míru náležitě odborně vyškolených zaměstnanců a reagovat na krátkodobé a dlouhodobé problémy spojené s projekty výzkumu a vývoje. Značka ETI usnadní výběr partnerů nebo řídících pracovníků v souvislosti s projekty odborné přípravy a výzkumu. Poskytnutí náležitých finančních prostředků na provoz ETI je těžkopádným prvkem, na němž uvízla předchozí jednání. Věříme, že v zajištění veřejných finančních prostředků budeme úspěšní, ale to je jen malá část. Brzy bude řada na podnicích, soukromém sektoru, aby reagovali na globalizaci se stejným závazkem, jaký jsme prokázali my. Hannes Swoboda, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, samozřejmě bych nejprve rád blahopřál svému kolegovi, panu Paasilinnovi, k této namáhavé práci. Je to skutečně velmi obtížný zrod – nejen pokud jde o zprávu pro tento parlament, ale i o institut jako takový. Popravdě je smutné, že ETI musí zahájit tak důležitý úkol s tak malým nadšením, zejména ze strany některých členů Rady a možná i ze strany Komise. Plně souhlasím s podstatou připomínek pana komisaře, a to i těch, které se týkají znalostních a inovačních komunit. Jak pan Paasilinna, jemuž vřele blahopřeji k jeho práci, rovněž navrhl, potřebujeme omezený počet, abychom vůbec dali dohromady nějaké pilotní projekty. To je naprostá pravda. Doufám, že projekty také přinesou pozitivní výsledky. Co se týče financování, s tím také souhlasím. Někteří členové Rady velmi lehkovážně řekli: chcete dělat něco nového, dobrá, ale nedostanete nic z nových financí. Vezměte si zkrátka peníze, které máte k dispozici v rámci rozpočtu. Musí-li se vytvořit něco nového, nemělo by se k tomu přistupovat lehkovážně. Skutečnost, že využíváme v zásadě finanční prostředky na výzkum, je zcela přijatelná, nicméně je naprosto správné hledat nové příležitosti financování, a to jak pro tento projekt, tak i například pro Galileo, částečně v souvislosti s přebytečnými rozpočtovými prostředky, tedy prostředky, které nemusí být utraceny, a částečně s novými závazky jednotlivých členských států. Jedním důležitým bodem – a pan Paasilinna to také uvedl – je skutečnost, že ETI a znalostní a inovační komunity nám pomohly k tomu, abychom si v Evropě ponechali, ale také získali zpět vysoce kvalitní zaměstnance. Z řady rozborů víme, že lidé odcházejí nikoli nutně kvůli financím, ale za příležitostmi. Dokážeme-li prostřednictvím těchto institucí znovu vytvořit nové příležitosti tak, aby vysoce kvalitní zaměstnanci zůstali v Evropě nebo se vrátili z Ameriky či jiných zemí, bude to pro Evropu podstatný přínos a znovu se stane centrem nových technologií. Jorgo Chatzimarkakis, jménem skupiny ALDE. – (DE) Pane předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat panu Paasilinnovi za jeho velmi efektivní spolupráci. Byla to velmi obtížná práce, ale vy jste byl vždy ochoten spolupracovat. Rovněž bych rád poděkoval panu komisaři za houževnatost, kterou po mnoho měsíců projevoval, a jeho oddanost tomuto projektu. Uvidíte, pane komisaři, že se vaše vytrvalost nakonec vyplatí, navzdory všemu odporu, s nímž jste se od samého počátku setkával, zejména co se týče světa vědy. Vzhledem k tomu, že předseda Barroso se očividně inspiroval Massachusettským technologickým institutem a rozséval myšlenku vytvořit Evropský technologický institut, byl tento nápad, tento projekt, přetvořen. Jeho dnešní podoba je velmi odlišná od té původní. To je jedině dobře, protože na počátku jsme si nebyli zcela jistí, co se týče jeho struktury. Nyní zde vzniknul evropský projekt a vyvinulo se něco nového. Jsme kontinentem myšlenek. Jsme si toho vědomi. Jsme velmi dobří ve výzkumu; jsme velmi dobří ve vědě; máme však potíže s přeměnou těchto úžasných myšlenek, jež zásadně převrátily svět, do hmatatelných produktů. V tom spočívá náš problém. Proto pokud definujeme výzkum jako finanční investici do znalostí, byly by inovace opačným procesem. Ze znalostí vzejde produkt, licence, patent, který se zase promění v peníze. To je v Evropě naše slabina a

25-09-2007

25-09-2007

CS


přesně v tom by nám ETI, Evropský technologický institut, mohl pomoci. Znění tohoto nařízení samozřejmě nepředstavuje bezvýhradný úspěch. To můžeme říci hned. Je to však dobrý kompromis a nyní je na nás, abychom jej předložili lidem, a zejména jej se všemi zúčastněnými objasnili. Zpravodajové společně pracují velmi dobře. Tento skvělý cíl bychom jako celek neměli pustit ze zřetele, protože cílovými subjekty tohoto ETI jsou konkrétně malé a střední podniky. Záměrem je také zpřístupnit znalosti ve vysokoškolských institucích, ale především to zahrnuje tento proces vytváření sítí, který pro nás nefunguje příliš dobře. Rád bych reagoval na několik sporných bodů. Komise navrhuje, že by sama měla stanovit strategický program ETI. K tomu bych chtěl říci, že bychom to tak neměli dělat. I zde musí být autonomie, stejně jako v případě Evropské rady pro výzkum. Jinak má soukromý sektor jen nepatrnou příležitost. Poté je třeba vyřešit otázku duševního vlastnictví, a to takovým způsobem, aby i pro střední podnik začalo být přitažlivé se na ETI podílet. Samozřejmě potřebujeme ETI, což je značka a obchodní název. Chceme, aby ETI byl významný, a nechceme jenom pilotní projekt, protože by to také odradilo mnoho investorů, a my investory potřebujeme. Dovolte mi, abych k otázce financování ještě něco dodal. Osobně se už nějakou dobu zabývám otázkou „lisabonizace“ našeho rozpočtu. To znamená, že můžeme „lisabonizovat“ ten velký rozpočet, který máme v odvětví zemědělské a regionální politiky, a očividně se nacházíme v bodě, kdy hovoříme o Galileu a ETI dohromady. To už se velice přibližuje „lisabonizaci“, zejména pokud jde o naše investování do inovací. A proto v tom pokračujme. Vyzývám Parlament, aby tento kompromis zítra podpořil valnou většinou. Ještě jednou vám, pane Paasilinno, blahopřeji k vaší práci. Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, je výborné, že nyní máme navzdory dřívějším pochybnostem v Parlamentu příležitost ke konstruktivním připomínkám ohledně otázky založení Evropského technologického institutu. Velice bych si přál, aby to byla skutečně evropská iniciativa. Domnívám se, že bychom měli klást důraz na zásadu rovného zeměpisného rozmístění znalostních a inovačních komunit. Měli bychom se snažit zajistit, aby evropské financování tohoto projektu bylo prioritou z celé řady důvodů, zvláště pak kvůli slabé ochraně patentů v Evropě. Toto břemeno nebudeme moci přesunout na soukromé podnikání. Evropa tuto instituci potřebuje. Nejlepším důkazem toho jsou živé reakce podnikatelů, místních orgánů a vědecké komunity v Dolním Slezsku. Než byl v souvislosti s touto otázkou završen legislativní postup, máme tu již zvlášť založenou společnost, ETI+, jsme ochotní zapojit strukturální fondy, máme k dispozici prohlášení o záměru od největších podniků Dolního Slezska, jež požadují, aby tento institut nebo instituce, jež jsou jeho součástí, měly sídlo ve Wroclavi. David Hammerstein, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Pane předsedající, skutečně nás to mrzí, ale tento návrh není seriózní. Evropa si znovu přeje jednat, ale nemůže. Zelení byli pro projekt institutu, ale pro skutečný projekt a návrhy, které zde mámě na stole, jsou nepřiměřené a nesourodé. Po našich jednáních není stále vyřešena otázka financování. Evropský návrh 308 milionů EUR je očividně nepřiměřený a kromě toho je to mnohem mnohem nižší údaj, než kolik samotná Evropská komise na základě svých studií navrhovala. Máme tu tedy před sebou výzvu k pohlcení a oslabení dalších evropských projektů jako sedmý rámcový program pro výzkum. Chce-li Evropská komise skutečně institut založit, jako to chceme my, bude třeba znovu zahájit jednání o finančním výhledu a vytvořit reálný rozpočet, tedy velký rozpočet přesahující 2 miliardy EUR, protože tolik je k tomu potřeba. Chceme-li zkrátka prosazovat výzkum a technologie, musíme je podporovat. Nemůžeme dávat euroskeptikům potravu pro děla, jak prostřednictvím takového nesourodého projektu činíme. Jsou zde rovněž problémy, co se týče jeho obsahu. Odstranili jsme horní hranici administrativních výdajů; pro všechny projekty jsme požadovali horní hranici, avšak v tomto případě jsme ji odstranili. Odebrali jsme také jednu z obecně nejpřednějších životních otázek – změny klimatu – což měla být jedna z uvedených otázek, ve skutečnosti jedna z těch hlavních otázek, a byla odstraněna. To je velmi šokující, velmi šokující. Máme zde zkrátka projekt, který očividně nemá žádné ambice, nestojí za ním žádné peníze ani soudržný projekt, čehož hluboce litujeme.

93

94

CS


Derek Roland Clark, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, přidat ke stávajícím univerzitám technologický institut zní jako dobrá myšlenka, ale to se zde nenabízí. Navrhuje se založit instituci, jejíž radu má prověřovat Komise, jež má vybrat znalostní a inovační střediska, s nimiž bude nejdříve pracovat, ale která časem zahrne do své struktury. Dokonce bude vydávat kvalifikace s logem EU, aniž by se odkazovala na univerzity, které využila. Jistě se zde jedná o inovace, ale těch nedosáhneme na základě přání. Zejména touto skutečností, zasahováním do univerzit, se podnikání potlačí, a nikoli podpoří. Chcete-li povzbuzovat inovace, vzhlížejte k jednotlivcům, kteří prochází vysokými školami. Obracejte se na jedince v malých a středních podnicích a nabídněte jim prostředky k rozvinutí a prosazení jejich myšlenek. Navrhujete-li síť, v rámci níž by se podporovaly a rozšiřovaly myšlenky, neobtěžujte se tím. Toto společenství již komunikuje s celým světem. Dobré myšlenky se brzy dostávají na mezinárodní úroveň. Odhoďte, proboha, tento pokus o sladění vysokých škol a zvažte hodnotu různorodých příspěvků těchto různých institucí. Máte-li peníze nazbyt, podporujte jimi inovátory. Pracují jednotlivě nebo v rámci malých kolektivů. Evropany, jako byli Archimédes, Newton, Pasteur, Ehrlich, Röntgen, Fermi, Teller a Watson-Watt, nepřinesl žádný institut. Potřebovali jen čas a prostor, aby mohli přemýšlet a provádět výzkum. Lydia Schenardi, jménem skupiny ITS. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, jedna z několika oblastí, v souvislosti s nimiž uznáváme, že by Evropská unie mohla nabídnout skutečnou přidanou hodnotu v porovnání s vnitrostátními iniciativami, je výzkum. Z tohoto důvodu jsme pro založení Evropského technologického institutu. Rovněž s panem zpravodajem sdílíme obavy nebo spíše otázky. Budoucí ETI musí být doplňkový a nesmí konkurovat iniciativám, které již na evropské úrovni v oblasti výzkumu a inovací probíhají. Především nesmí vyčerpávat rozpočet přidělený na sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj – který je už beztak skromný – ale měly by mu být přiděleny další finanční prostředky. S ohledem na jeho navrhovanou podobu, jež spočívá v sdružování partnerů ze soukromého a veřejného sektoru, by bylo mnohem lepší, kdyby prostředky na něj pocházely především ze soukromého financování a z jeho provozních příjmů. To by byla známka jeho užitečnosti a efektivity. Evropská unie by měla kromě toho dávat podněty spíše než vytvářet ještě další byrokratickou organizaci, která zatěžuje evropské daňové poplatníky. Z těchto důvodů se zdá být jako lepší nápad označení ETI než možnost, že by institut vydával své vlastní tituly a diplomy. V tomto ohledu EU musí také nabízet přidanou hodnotu, a ne se snažit nahrazovat něco, co již existuje. Navíc tento strach z nesmyslného zdvojení, stejně jako konkurence s jinými programy z finančního a funkčního hlediska, nás vede k podpoře hodnocení v dřívější fázi než v té, kterou navrhuje Komise, přestože se frekvence po sobě jdoucích hodnocení, prodloužená na každých sedm let, se zdá být příliš dlouhá. Promění-li se naše obavy ve skutečnost, museli bychom jednat rychle a podniknout potřebné úpravy nařízení, nebo dokonce podstatné změny. Nebo, přestože to není pro Evropu obvyklá situace, bychom tento experiment museli ukončit. Roger Helmer (NI). – Pane předsedající, zase jsme u toho: další arogantní snaha s ještě větší přetvářkou o napodobení Ameriky. Spojené státy mají dolar, a tak my musíme mít euro; Spojené státy mají systém GPS, my musíme mít Galileo; Spojené státy mají MIT, my tedy musíme mít ETI. Možná jsme zapomněli, že Massachusettský technologický institut je financován ze soukromých zdrojů, a nikoli státem, což je zásadní důvod jeho úspěchu. Velké akademické instituce rostou zdola nahoru, nikoli odshora dolu. Neobjevují se zčistajasna v úplné podobě škrtem pera nějakého byrokrata. Nikdo v Evropě nepochybuje o potřebě inovací a výzkumu, ale tohle je špatné řešení. Státem vnucená řešení nebudou fungovat. Navrhovaný ETI bude zdvojením stávajících programů EU, jako je rámcový program pro výzkum, program pro konkurenceschopnost a inovaci a program celoživotního vzdělávání, a bude s nimi v rozporu. Tento návrh je mimo stávající finanční výhled a jeho financování není žádným způsobem zajištěno. Není divu, že zavedené a vynikající akademické instituce v Evropě mají obavy, že by ztratily finanční podporu, že by ztratily klíčové zaměstnance a že by přišly kvůli ETI o výzkumné projekty.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Plně chápu předsedu Barrosa, že pomýšlí na svůj odkaz, ale my nesmíme dovolit, aby jeho odkaz poškodil evropské vysoké školy a výzkumná zařízení. Gunnar Hökmark (PPE-DE). – Pane předsedající, v celé Evropě musíme podporovat inovace a výzkum. Je to zásadní úkol života podniků, vysokých škol a výzkumných institutů, členských států a Unie. Ten bude vyžadovat mnohem více finančních prostředků na výzkum a inovace. Proto bych chtěl zdůraznit to, co komisař uvedl dříve – že, co se týče ETI, je nyní zásadní otázkou financování a finanční podpora. Musíme totiž zajistit nejen to, že bude ETI financován, ale také to, že není financován a nezískává finance z peněz, které by jinak byly určeny na financování výzkumu a inovací v souvislosti s jinými programy a projekty. Zdůraznění této skutečnosti nelze přecenit, protože finanční prostředky na ETI musí pocházet z jiných rozpočtových položek než z těch, jež v současné době přispívají ke snaze spojené s inovacemi a výzkumem v sedmém rámcovém programu, programu pro konkurenceschopnost a inovaci nebo dalších položkách v rámci kapitoly 1A. Dokážeme-li to, pak dokážeme dodat na inovace a výzkum v Evropě další prostředky a přispět k inovacím. Z hlediska své skupiny bych chtěl poukázat na to, že se jedná o rozhodující zkoušku, kterou musí Komise splnit a k níž musíme my přispět, protože bude-li tomu tak, můžeme všichni podíl na více a lepších inovacích v Evropě. Podaří-li se nám to, budeme mít úspěch i s inovacemi. Robert Goebbels (PSE). – (FR) Pane předsedající, zdůvodnění Evropského technologického institutu je dobré: tedy že výzkum je nezbytný pro veškerý hospodářský pokrok. Výzkum závisí na vědcích, kteří prošli vzděláním na předních univerzitách. Vysoké školy musí mít možnost počítat s výrazným a předvídatelným veřejným a soukromým financováním. Ve všech těchto oblastech je Evropská unie pozadu. Naše financování výzkumu je, v průměru celé EU, daleko za rozpočtem výzkumu z veřejných – a především soukromých – prostředků Japonska a Spojených států. EU – s 500 miliony obyvatel – má 1,2 milionu zaměstnanců ve výzkumu. Spojené státy – s 300 miliony obyvatel – jich mají 1,3 milionu. V Evropě průměrně veřejné a soukromé financování vysokoškolského vzdělávání představuje 1,3 % HDP, v porovnání s 3,3 % ve Spojených státech. Evropa vynaloží na jednoho studenta méně než 10 000 EUR, Spojené státy více než 35 000 EUR. Na druhé straně Atlantiku však není všechno procházka růžovým sadem. Z 2 500 univerzit je jen přibližně 100 skutečně výborných a ty se každoročně dělí o finance na výzkum čítající 32 miliard EUR. Tento údaj by měl být srovnán s ubohými finančními prostředky, jež se navrhují pro ETI. Nevyhradí-li naše vlády na výzkum více peněz, nebudou ETI a jiné plány úspěšné. Ve Spojených státech každoročně přibude přibližně 40 000 doktorů. Jedna třetina z nich pochází ze zbytku světa. Co se týče fyzikálních a přírodních věd, podíl osob pocházejících mimo Ameriku je více než 50%. Proč tomu tak je? Protože Spojené státy stále věří ve vědecký pokrok. Tam, kde Evropané hned vidí rizika a strachy se schovávají za zásadu obezřetnosti, Američané vidí nové příležitosti. To platí pro biotechnologie, nanotechnologie, a dokonce i pro řešení změn klimatu. Zatímco Evropa se soustředí na lítost, Spojené státy vychvalují vědeckotechnický pokrok. Jádrem evropských selhání je strach z budoucnosti a strach z pokroku. Nezměníme-li svůj postoj, pane předsedající, pak ETI nic nezmění. Grażyna Staniszewska (ALDE). – (PL) Pane předsedající, ráda bych vyjádřila své přání, aby znalostní a inovační komunity, jež tvoří Evropský technologický institut, byly rozloženy rovnoměrně po celé Evropské unii. To je obzvláště důležité, protože tento institut by měl být nástrojem, jimž se jednotně mobilizuje celé Společenství, a měl by podporovat konkurenceschopnost a technický pokrok, s následným hospodářským rozvojem celé Evropské unie, a nikoli pouze starých členských států. Tuto příležitost bych rovněž chtěla využít k vyjádření plné podpory polskému návrhu umístit kanceláře řídící rady institutu ve Wroclavi. Je to rychle se rozvíjející město na hranici mezi starou a novou Evropou, na hranicích čtyř států: Polska, Německa, Rakouska a České republiky. Je to město se skutečně výbornými institucemi vysokoškolského vzdělání a téměř 150 000 studenty. Polská vnitrostátní správa i místní správa ve Wroclavi, ale i polský akademický svět jsou na realizaci tohoto úkolu plně připraveny. Chtěla bych zdůraznit, že umístění řídící rady institutu a znalostní a inovační komunity do Wroclavi nebude nijak v rozporu se zásadním kritériem ETI, kritériem odbornosti; ve skutečnosti tomu bude právě naopak. Polský výzkum a vysokoškolsky vzdělaní jsou na vysoké evropské úrovni, a v mnoha případech mají ve světě čelné postavení.

95

96

CS


Institut se musí stát nástrojem, jímž se prosazuje vyšší úroveň inovací v celé Evropské unii. To je pro nás jediný způsob, jak získat příležitost dostát výzvám světové ekonomiky založené na znalostech. Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Pane předsedající, ještě předtím, než Evropský technologický institut vůbec vznikl, bylo již změněno jeho jméno na Evropský inovační a technologický institut. Má-li to pomoci jeho vzniku, jsem si jist, že proti tomu nebude nikdo nic namítat. Stojí za zdůraznění, že souběžně s prací probíhající ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku se některé důležité otázky spojené s Evropským inovačním a technologickým institutem dostaly i k našemu Rozpočtovému výboru. Bylo ujednáno, že za tímto účelem bude na příští rok vyčleněno přibližně 400 milionů EUR a do roku 2013 tento rozpočet bude šestinásobně větší. Problém je však následující: komu odebereme prostředky, abychom je mohli dát na tento institut, protože v rámci sedmiletého rozpočtu nebylo přijato žádné ustanovení; nebylo přiděleno jedno jediné euro. Je to, jako bychom si mysleli, že Lisabonská strategie, jejíž podstatnou částí měl tento institut být, je nějaký další papír a že to jsou jen další pohádky politiků. Komise tedy předem informovala Parlament, ať už formálně či neformálně, o úmyslu institut založit a my jsme na něj zároveň nepřidělili ani pět eur. To potvrzuje určitou nedostatečnou slučitelnost, xxx nebo dokonce jakousi schizofrenii. Mé město Wroclav splňuje všechna kritéria, aby se stalo ústředím řídící rady Evropského technologického institutu. Evropská komise by ohledně toho měla co nejdříve přijmout rozhodnutí. Alyn Smith (Verts/ALE). – Pane předsedající, v moderní politice je jistě pro politika jednou z nejtěžších věcí, aby řekl – kromě „mýlil jsem se“ – „zamysleme se nad tím znovu“. V této rozpravě by to přišlo vhod. Jako první uznávám tvrdou práci, jež byla vykonána v této sněmovně, ale i jinde na tomto návrhu a této zprávě, a k mé velké lítosti ji konečný výsledek neospravedlňuje. Je mi to osobně velice líto, protože jsem na začátku byl z tohoto návrhu velmi nadšený. Sám jsem o něm přesvědčoval naše vysoké školy ve Skotku, naše malé a střední podniky, různé další strany a díval jsem se, jak je návrh čím dál tím slabší, rozdrobenější, zmatenější, nejistější a jaký je v jeho souvislosti stále větší nedostatek financí. Jistě se v této sněmovně všichni shodneme, že Evropa náš výzkum dostatečně obchodně nevyužívá. Shodli jsme se na potřebě s tím něco dělat, ale logika „musíme s tím něco udělat, je to něco, a proto musíme udělat tohle, je zcela jistě špatná a na jejím základě vznikne umělý slabý výtvor EU, který nenaplní naše naděje. Buďme tedy stateční, roztrhejme to a začněme znovu a inovujme a vyzkoumejme lepší ETI pro budoucnost Evropy. Angelika Niebler (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, nejprve upřímně děkuji našemu panu zpravodajovi, svému kolegovi poslanci panu Paasilinnovi, všem stínovým zpravodajům a kolegům poslancům ve výborech, jež byly požádány o stanovisko, kteří v posledních měsících velmi konstruktivně pracují, aby ETI nabyl podoby, o níž všichni můžeme zítra valnou většinou rozhodnout. Evropský inovační a technologický institut má šanci a potenciál stát se evropským majákem. Jsem o tom pevně přesvědčena a lituji, že jsme naplánovali rozpravu o tomto významném projektu na tak pozdní denní dobu. Tato záležitost si skutečně zasloužila diskusi v ranních hodinách. Velmi však doufám, že pozměňovací návrhy, kterými se odmítá celý návrh Komise, zítra nezískají většinu. Ve stanovení cílů spojených s Evropským technologickým institutem jsme vždy byli zajedno: chceme podpořit inovační schopnost Evropy. Musíme rovněž zlepšit přenos technologií a know-how z výzkumu a odborné přípravy do průmyslu a hospodářství – i v tomto bodě jsme vždy byli zajedno. Stěžejní otázkou vždy bylo: může k tomu Evropský technologický institut hodnotně přispět? Domnívám se, že ETI v té podobě, jakou má dnes ve zprávě pana Paasilinny, skutečně má možnost tento úkol splnit a vytvořit evropskou přidanou hodnotu. Udělali jsme to zkrátka po svém, ne jako Američané, a institut jsme se rozhodli postavit na zelené louce a investovat do něj mnoho financí. Ne, my to děláme svým způsobem, evropským způsobem a stavíme zde strukturu sítě, prosazujeme a podporujeme vysoké školy, vysoké technické školy, výzkumná zařízení a pedagogické instituce, jež zde již máme. Poté, doufejme, vytvoříme prostřednictvím inteligentní síťové struktury evropskou přidanou hodnotu. Jsem přesvědčena o tom, že ETI bude úspěšný, a jsem ráda, že k tomu mohu přispět. Nebudu zde nyní mluvit ve prospěch Mnichova, který také samozřejmě lobbuje za ústředí ETI. Důležité je, abychom zítra dali tomuto projektu valnou většinou své požehnání.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Gyula Hegyi (PSE). – Pane předsedající, podle vyprávění vědci v Los Alamos, kteří vyvinuli během druhé světové války ve Spojených státech v rámci projektu Manhattan atomovou bombu, mezi sebou hovořili maďarsky. Angličtinu používali pouze v přítomnosti Roberta Oppenheimera. Edward Teller, E. P. Wigner a Leo Szilard se skutečně narodili v Maďarsku a studovali v Budapešti. My Maďaři jsme poměrně malý národ, ale jsme hrdí, že máme 50 držitelů Nobelovy ceny, zejména v přírodních vědách. Vzhledem k tomu, že je náš jazyk izolovaný, mladí talentovaní Maďaři, již se zajímají o přírodní vědy, se snaží provádět činnosti, v souvislosti s nimiž neexistují jazykové bariéry. Naši vědci a mladí výzkumníci, zejména co se týče matematiky, fyziky, chemie a přírodních věd, jsou po celém světě velmi respektováni. Proto má země, mí krajané i já jsme rádi, že můžeme nabídnout Budapešť jako sídlo řídící rady a centrum Evropského technologického institutu (ETI). Samozřejmě naléhám na to, aby bylo rozhodnutí o sídle přijato co nejdříve. Jako hlavní město nového členského státu, v němž jednak nesídlí žádná instituce EU, a jednak má velmi bohaté zkušenosti v přírodních vědách, by byla Budapešť ideálním sídlem ETI. Plně podporuji zprávu pana Paasilinny. Nepotřebujeme ohromnou byrokratickou organizaci, pouze síť znalostních komunit. Velmi důležitý je také otevřený a transparentní postup výběru těchto komunit založený na konkurenceschopnosti. Vysokoškolská výzkumná centra a podniky by měly spolupracovat a my se musíme snažit ze všech sil, abychom do práce ETI podniky zapojili. Zviditelnit ETI označením kvalifikací získaných prostřednictvím takových znalostních komunit pravděpodobně přinese další přidanou hodnotu. Co se týče financování, nepodporuji myšlenku financovat ETI z fondu společné zemědělské politiky, protože nikdo nemůže předvídat zemědělskou sklizeň v příštím roce. Kyösti Virrankoski (ALDE). – (FI) Pane předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat panu Paasilinnovi za jeho výbornou zprávu. Myšlenka Evropského technologického institutu vznikla v Komisi až poté, co byl přijat víceletý finanční rámec EU. Proto bylo jeho financování sporadické a formulace jeho hlavního cíle neurčitá. Po parlamentní rozpravě byl návrh výrazně vylepšen, ačkoli je v něm ještě třeba mnohé objasnit. Problematické je i nadále financování EU. Jak uvedla paní Škottová, většina financí má pocházet ze strukturálních fondů a výzkumných programů EU. To však vůbec není jasné, protože o tom, na co se strukturální fondy využívají, rozhodují členské státy na základě svých priorit. Většina finančních prostředků na výzkum je zaručena z důvodu hospodářské soutěže. Navzdory ujišťování Komise by mohlo být obtížné dodržovat zásadu spravedlivé hospodářské soutěže, je-li dotyčným subjektem něčí „dítě“. I financování sítí znalostních a inovačních komunit ETI je v zásadě otevřené. Mají-li se finanční prostředky zajistit z programů EU, měly by znalostní a inovační komunity také poskytovat vlastní finance. Peníze z rozpočtu EU na to nemohou být použity – prostředky musí vzejít odjinud. Ani to, jak se to provede, není jasné. Částečným řešením těchto problémů je pozměňovací návrh finančního výhledu, jejž minulý týden navrhla Komise. Doufejme, že vše může být jen lepší. Rozvoj EU do životaschopné evropské instituce bude stát hodně práce. Toho nelze dosáhnout pouze penězi. Proto tomuto projektu přeji do budoucna úspěch. Vasco Graça Moura (PPE-DE). – (PT) V březnu 2006 Rada uznala, že Evropský technologický institut navrhovaný předsedou Barrosem bude představovat důležitý krok k překonání propasti mezi vysokoškolským vzděláváním, výzkumem a inovacemi. To je pochopitelné. Vzhledem k tomu, že o evropském výzkumu a inovacích se ví, že jsou horší než v Severní Americe, bylo by vhodné vymyslet nástroje, jež nám umožní v této oblasti Spojeným státům efektivně konkurovat. Všichni víme, že výzkumníci mají ve Spojených státech mnohem lepší pracovní podmínky a platy a také že investice do veřejného sektoru, zejména v souvislosti s odvětvím obrany, vysokých škol a soukromého sektoru jsou zde nesrovnatelně vyšší než v Evropě. K tomu, abychom mohli být konkurencí, tedy potřebujeme skutečný evropský motor, s nímž bude možné tohoto cíle dosáhnout, a tomuto motoru musíme dát dostatek paliva, to jest dostatečné rozpočtové prostředky. V plánu proto bylo identifikovat a vybrat veřejné a soukromé investory, přičemž část bude pocházet z vlastních zdrojů EU, ale Parlament se tohoto návrhu zalekl. Přestal brát v potaz základní cíle a obrátil svou pozornost k tomuto bodu, do jisté míry to vzal za opačný konec. Co se týče příspěvku Unie, měli bychom dát Radě zodpovědnost za zajištění prostředků potřebných pro ETI. Celou diskusi ochladil odvážný rozpočet a pravděpodobně nějaké firemní akademické zájmy. Kdyby se základní otázky spojené se vznikem MIT řešily tímto způsobem, žádný MIT by doposud neexistoval.

97

98

CS


Proto se, pane předsedající, velmi obávám, že zatímco Komise navrhovala vysoce výkonné Ferrari, Parlament dodal pouze malou šlapací tříkolku. Budu hlasovat pro toto usnesení, protože to je jediné usnesení, které máme, protože nám jako jediné zbylo, ale je mi líto, že se nedostalo mnohem dál do podoby, v jaké by nám mohlo přinést zvláštní přidanou hodnotu, dámy a pánové, protože budova, kde pořádáme naše zasedání, by se stala sídlem ETI a tím by se provždy skoncovalo s politickým, soudním, funkčním a finančním zmatením spojeným s tím, že se musíme každý měsíc dostavit do Štrasburku na tato plenární zasedání. Jerzy Buzek (PPE-DE). – (PL) Pane předsedající, doufám, že budu moci hovořit dvě minuty. Blahopřeji panu zpravodaji k vyrovnané zprávě a děkuji panu komisaři za dva a půl roku tvrdé práce. Tento projekt se v porovnání s počáteční podobou výrazně změnil a tyto změny jsou velmi pozitivní. Nejdůležitějšími otázkami každého dalšího předsednictví byly v poslední době konkurenceschopnost a inovace v Evropě. A my zde hovoříme přesně o této budoucí konkurenceschopnosti Evropy, kterou má vznik Evropského technologického institutu prosazovat. K této záležitosti mám čtyři poznámky. Zaprvé, Evropská unie už má Společné výzkumné středisko, má vlastní radu pro výzkum a v současné době podněcuje společné technologické iniciativy. Je velmi důležité, abychom nedopustili, že se evropská věda a inovace na evropském trhu rozdrobí. Tyto instituce nesmí začít pracovat jen samy za sebe, odděleně. To je rovněž velmi důležitý úkol Evropské komise. Zadruhé, musíme mít na paměti, že instituce, o nichž jsem hovořil, nemohou smazat rozdíly, jež mezi nimi jsou. Nezapomeňme tedy, že Evropský technologický institut má sloužit plnému trojúhelníku znalostí. Je třeba klást zvláštní důraz na spolupráci v souvislosti se vzděláním/inovacemi, protože tomu se žádná evropská instituce fakticky nevěnuje. To znamená, že musíme prosazovat vzdělání k inovacím, protože výzkum koneckonců není pro jednotlivé zvláštní inovace požadován. Někdy je třeba jen dobrý inženýr. Zatřetí, podporuji vytvoření institutu, ale všechny tyto vědecké, výzkumné a vývojové instituce nebudou moci vyřešit každý problém, protože slouží jen k tomu, aby se čerpaly inovace do hospodářství. Je třeba věnovat péči tomu, abychom zajistili, že tento mechanismus funguje v jiném směru, a to záleží na tom, zda je náš trh otevřený, zda budeme mít účelně omezené veřejné poradenství. Jinými slovy, záleží na tom, jak bude fungovat společný a volný evropský trh. A začtvrté, věda, výměny studentů, výměny kvalifikovaných inženýrů a inovací byly vždy základem integrace národů a zemí. Totéž se může stát i v tomto případě, a proto by měly mít instituce spojené s Evropským technologickým institutem sídlo v nových členských státech. Rád bych vyjádřil svou naléhavou žádost, aby tomu tak bylo. Teresa Riera Madurell (PSE). – (ES) Pane předsedající, blahopřeji panu Paasilinnovi k jeho vynikající práci. Nebylo to snadné. Bylo vynaloženo značné úsilí k navržení životaschopného institutu, který je inspirován jinými modely vynikající úrovně, avšak s nezbytným přizpůsobením složitému a rozmanitému rázu Evropy. Výsledkem je, že nyní mohu vyjádřit svou podporu ETI, vzhledem k tomu, že je to nový slibný nástroj k integraci tří os znalostí: vzdělávání, výzkumu a inovací, který, jak doufáme, přidá hodnotu stávajícím nástrojům. ETI by rovněž měl být ohniskem odbornosti založeným na modelu integrace výzkumných institucí se společnostmi, který, jak doufáme, bude sloužit jako katalyzátor kultury inovací, jež je tolik nezbytná pro zvětšení naší konkurenceschopnosti. Financování ETI představuje velkou dohodu, k níž ještě musíme dospět. Souhlasím s tím, že počáteční financování a jeho řídicí struktura by měly vzejít z rozpočtu Společenství a že příspěvky z veřejných zdrojů členských států a ze soukromých zdrojů by se měly použít k rozvinutí inovačních a znalostních komunit, jež jsou v souladu s prioritami institutu. Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). – (NL) Pane předsedající, my ve Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku jsme prostřednictvím výborné spolupráce a konzultací přidali k názvu institutu inovace do nynější podoby Evropský inovační a technologický institut. To je vynikající. Komisař Figeľ mě také přiměl k tomu, že jsem pochopil, že by to Komise rovněž chtěla přijmout. Skutečně se zde celkově jedná o zavedení a) vzdělávání, akademických pracovníků, inženýrů a b) inovací ze znalostních institucí a společností na trh. Řetězec tvořený znalostmi, dovednostmi a pokladnou se střetává se stále silnější celosvětovou konkurencí a vyžaduje ještě inteligentnější uspořádání. Musíme uzavřít tuto evropskou mezeru inovacemi a nesmíme dopustit, abychom zůstali zabředlí pouze ve vzdělávání. Pan Paasilinna upoutal naši pozornost při diskusi o tomto tématu ohromným nadšením.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Druhou připomínkou je, že není špatně, že se nyní rozhodujeme pro omezené uspořádání a omezený finanční základ. Bude-li tento plán úspěšný, uvidíme také z podnikatelského společenství, že partner z veřejného sektoru společně s partnerem z veřejného sektoru členských států začne poskytovat finanční podporu prostřednictvím strukturálního financování či jinak. Titul ETI musí být žádaný. V tomto případě „odbornost“ znamená „světové prvenství“. Sem chceme patřit a pro to je zde také podpora. Budete-li naslouchat osobám z vysokých škol, odvětví nanotechnologie a nově vznikajícího odvětví spojeného s klimatem, zjistíte, že mají širokou podporu. Poslechl jsem si tu řadu argumentů pro Wroclav a ptám se také, zda již bylo učiněno rozhodnutí ohledně založení kontrolního střediska v efektivním místě ve střední Evropě. Všiml jsem si, že v tomto směru panuje nadšení v mnoha místech. A konečně, pane předsedající, je zde skutečná mezera, rozdíly v rámci toho, co máme v předcházejících nástrojích a vzdělávacích programech, mezi různými programy. Musí být vytvořen s odvahou a ambicemi. Je potřeba silný vůdce. Něco z toho opravdu musí vzejít a pak, v roce 2010, si řekneme: to byl skutečně dobrý tah. Investice se postupem času vyplácí. Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Pane předsedající, pane komisaři, nejprve blahopřeji panu zpravodaji Paasilinnovi, který téměř zcela přepsal dokument Komise, díky čemuž je funkční. Trojúhelník znalostí – inovace, výzkum a vzdělávání – tvořený vysokými školami, výzkumnými centry, institucemi a společnostmi je nepostradatelný pro dosažení cílů Lisabonské strategie, konkrétně to, aby byla 3 % hrubého domácího produktu investována do výzkumu, z nichž by dvě třetiny měly pocházet ze soukromé sféry. Znalostní a inovační komunity budou mostem mezi soukromým sektorem a akademickým a výzkumným společenstvím. Jsem přesvědčena, že pilotní projekty, jež pan Paasilinna navrhuje, jsou nezbytné, a doufám, že takový pilotní projekt budeme mít i v Rumunsku. Celý proces, od výroby po šíření a používání výsledků výzkumu a inovací, vyžaduje investice. Financování tohoto institutu je prvním krokem, ale potřebujeme také investice v oblasti malých a středních společností a v soukromém sektoru, protože tam jsou lidé a prostředky na spolufinancování výzkumných projektů. Musíme mít dlouhodobou strategii. Duševní vlastnictví je důležité, ale musíme být opatrní, aby se tato iniciativa nekryla se společnými iniciativami, společnými podniky. Doufám, že tento institut bude více působit v oblasti změn klimatu, informační společnosti a nanotechnologií. PŘEDSEDAJÍCÍ LUISA MORGANTINI Místopředsedkyně Józef Pinior (PSE). – (PL) Paní předsedající, pane komisaři, plánovaný Evropský technologický institut, o němž se často hovoří jako o vlajkové lodi evropských inovací, spojuje tři prvky trojúhelníku znalostí: inovace, výzkum a vzdělávání. Klíčem úspěchu tohoto podniku je, dle mého názoru, dobrá spolupráce akademických center a podnikatelského prostředí. Evropský technologický institut musí být na prvním místě v pozici, díky níž nahromadí velké sumy financí ze soukromých zdrojů. Dnes bych chtěl obrátit pozornost Evropského parlamentu k přípravám spojeným s tím, aby se Wroclav stala ústředím institutu nebo jedním z center jeho znalostních a inovačních komunit. Wroclav by mohla být symbolem evropské historie; často se označuje jako Štrasburk střední a východní Evropy. Ve Wroclavi v současné době studuje více než 140 000 studentů; toto město je v Polsku jedním z hlavních výzkumných center. Vzniklo v něm Centrum pro inovace a technologii ETI+, které lobuje za to, aby měl institut sídlo ve Wroclavi. Ještě poslední poznámka. V posledních deseti letech se z Wroclavi stalo město moderních finančních služeb, místo, které přitahuje kapitál z celého světa, symbol evropské tvůrčí energie a rozvoje a pozitivní symbol globalizace. Dorette Corbey (PSE). – (NL) Paní předsedající, máme tu další nový institut. To by také mohl být závěr dnešního večera. Kromě Evropské rady pro výzkum a technologických platforem, společných technologických iniciativ, Eureky, programu pro konkurenceschopnost a inovace, sedmého rámcového programu a Společného výzkumného střediska tu máme další znalostní institut. Jeho přidanou hodnotou jsou inovace, protože to nám v porovnání se Spojenými státy, Japonskem a Čínou chybí. Myšlenkou tohoto projektu je to, že je v Evropě dostatek dobrých myšlenek a vědeckého přehledu, ale nejsou z nich vyvíjeny konkrétní produkty. Otázkou samozřejmě je, zda v tomto procesu může nový institut něčemu pomoci. Otázkou také je, zda si mohou malé a střední podniky mezi všemi těmito znalostními a výzkumnými instituty nalézt cestu. Nedostatek inovací by možná měl být přičítán spíše složité legislativě, jež brání inovacím, než nedostatku

99

100

CS


institutů. Nový institut by nicméně se svými znalostními a inovačními komunitami mohl přispět a já doufám, že ETI může přispět zásadním způsobem a že bude vynikat v oblasti politiky spojené s klimatem, protože v této oblasti je potřeba hodně reforem a inovací. Navzdory svým pochybnostem přeji ETI skvělý start a úspěšnou budoucnost. Ján Figeľ, člen Komise. − Paní předsedající, děkuji, že jste mi předala slovo, ale i za možnost zde být při této zajímavé rozpravě, protože když se podíváme o dva roky zpět – nebo alespoň o rok a půl – můžeme konstatovat naprostý rozdíl. Chci jen reagovat na některé body a připravit se na další spolupráci, protože nejsme u konce. Jsme daleko od konečného založení, ale v Radě a Parlamentu jsme již dosáhli něčeho velmi významného. Nejprve k menšímu bodu, o němž se zmínili někteří kolegové ze skupiny Verts/ALE: podle pana Hammersteina se změny klimatu zmenšily. To si nemyslíme. V současné podobě návrhu je mimo jiné zahrnuta oblast obnovitelných energií a změn klimatu. Nechceme být neústupní, nechceme to vymezovat velmi zúženě, protože rozhodnutí a definování je na řídící radě. Světové problémy nebo velmi náročné záležitosti, kterým nyní čelíme, jsou jedním z důvodů, proč o ETI hovoříme, protože je třeba, abychom shromáždili prostředky a dali dohromady síly, jež máme k tomu, abychom nějakým způsobem reagovali. Pane Smithi, navštívil jsem Královskou společnost v Edinburghu a měl tam proslov o vysokoškolském vzdělávání a ohledně ETI tam probíhala velmi živá, zajímavá debata, která byla rovněž pro obě strany inspirací. Nenechal bych se takovými zprávami z Edinburghu nebo rektory, jež jsem potkal, odradit, ale tento plán je samozřejmě ve fázi příprav. Účast je dobrovolná a já se domnívám, že bychom to měli chápat jako společnou zodpovědnost, avšak s plnou svobodou zaujímat nějaká stanoviska. Co se týče celkového obsahu, chtěl bych poznamenat čtyři věci. Zaprvé, děkuji inovativní náladě v tomto parlamentu, protože, jak jste někteří z vás řekli, jde zde o inovace a s inovacemi musíte začít tak, že uchopíme způsob, jak s nimi zacházet. Nedochází k nim pouze prostřednictvím technologií; nejprve musí přijít jako nový přístup, nový způsob komunikace a sdružování institucí, podmínek mobility, pro uznání kvalifikací a tak dále – a samozřejmě jde o peníze, ale to není rozhodující prvek. Není to prvořadý prvek. Tím je mentalita, přístup, samozřejmě společně s určitým přiměřeným financováním. Od jara 2005 jsme od myšlenek došli ke koncepci a návrhu a vy jste vždy byli u toho. Nejedná se pouze o Komisi a byrokraty a podobně, je to určitá společná práce, a proto bychom si měli být vědomi, že budeme-li se snažit něčeho dosáhnout společně, budeme mnohem úspěšnější než bez takto odhodlaného přístupu, jakého jsme zde svědky. Pokud si vzpomínáte, před dvěma lety se v médiích hovořilo o Štrasburku nebo o něčem falešném, nikoli o skutečném závazku Evropy spojeném s inovacemi. Nyní zde máme mnoho vážných kandidátů. Jenom tento večer byly zmíněny Wroclav, Budapešť, Mnichov a mnoho dalších – nechci na ně zapomenout. Obdržel jsem více zpráv z různých vysokých škol. To je dobře, protože se ukazuje, že nyní té myšlence alespoň věříme nebo chceme nabídnout něco velmi důležité. To Evropa potřebuje. Nejsme „Spojené státy evropské“. Nejsme v Massachusetts. Jde o to, jak vytvoříme lepší podmínky a jeden konkrétní projekt pro inovativnější Evropu. ETI není absolutním řešením. Je to jedno z řešení. Někteří lidé řekli, že je to vlajková loď. Já bych řekl, že je to spíše ledoborec směřující k inovativnější Evropě, k vytvoření lepších podmínek duševního vlastnictví – víte, jak dlouho to trvá a jak slabí jsme – a lepšímu přijímání a uznávání diplomů, titulů atd., což je mnoho záležitostí. Nestanou-li se tři zmíněná města sídlem, měly by být alespoň znalostními a inovačními komunitami. Chci ale říci, že bylo v počátku špatně tvrdit, že jde o peníze a místo. Ne, to přijde jako součást návrhu, ale nejedná se o nejdůležitější část. Řešení přijde do 12 měsíců poté, co se definitivně dohodneme na založení. Jsem skutečně rád, že nyní máme velmi důvěryhodné kandidáty, ale to přijde, až se shodneme na právním základu. Rada se bude snažit vybrat ze stávajících vážných kandidátů toho nejlepšího. Zadruhé, co se týče peněz: minulý týden jsme navrhli způsob, jak bychom se mohli dostat do konečného bodu, kdy řekneme, o kolik peněz se bude jednat, ale i z jakého zdroje tuto instituci budeme moci do roku 2013 financovat. Je to na základní činnosti, ale musí se, jak řada z vás uvedla, mobilizovat mnohem více peněz. Není, řekl bych, rozhodující, co se týče celkového objemu, ale přesvědčivého příspěvku Unie. Nemůžeme očekávat, že nám někdo dá bianko šek nebo nám něco slíbí, pokud nepřijdeme s něčím přesvědčivým. Je zde ale řada konkrétních reakcí, záměrů investovat, dokonce i ze strany podniků a sdružení podniků, ale my musíme vytvořit úplný návrh.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Nebo, jak řekl pan Buzek k iniciativám či společným technologickým iniciativám, sítím a platformám, tento návrh nekonkuruje. Je to návrh, jenž doplňuje stávající politiky a iniciativy, a dokážeme si představit, že některé stávající modely spolupráce zesílí intenzitu spolupráce a spojí se s nějakými jinými partnery, ať už z vysokých škol či z podniků, a budou se ucházet o své místo v rámci ETI. Domnívám se tedy, že dostat platformy, iniciativy, sítě do integrovaného partnerství je odpovídající změna způsobu, jakým provádíme inovace. Nakonec jsem se chtěl zmínit o kroku k nové kultuře inovací. To je ten správný přístup. ETI tolik nesouvisí s místem, jedním sídlem a radou, ale s novou a lepší kulturou pro inovace v Evropě. Mám za to, že to jsou všechny body, které jsem mohl nebo chtěl ve své odpovědi zdůraznit, ale velice vám děkuji za velmi pozitivní a konstruktivní atmosféru zde na tomto plenárním zasedání. A také znovu děkuji zpravodaji, panu Paasilinnovi, protože vím, že to nebylo snadné a že to stále není snadné a že ještě nejsme u konce. Tento návrh ale můžeme dokončit. Těším se na to. (Potlesk) Paasilinnova zpráva (A5-0293/2007) Komise může přijmout pozměňovací návrhy 3, 12, 14, 18, 20, 23, 38, 44, 45, 46, 48, 49, 50, 63, 64, 65, 66, 67, 68, 72 a 73. Komise může věcně přijmout pozměňovací návrhy 7, 16 a 28. Komise může přijmout, po přepsání, pozměňovací návrhy 2, 15, 17, 26, 39, 29, 30, 32, 36, 37, 41, 42, 43, 51, 52, 53, 54, 56, 57, 59, 60, 61, 62, 70 a 74. Komise si vyhrazuje stanovisko k pozměňovacímu návrhu 21 o finančních hlediskách až do dohody o financování. Komise nemůže přijmout pozměňovací návrhy 1, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 11, 13, 19, 22, 24, 25, 27, 31, 33, 34, 35, 47, 55, 58, 69, 71, 75, 77, 78 a 79. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve středu. Písemná prohlášení (Článek 142) Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE), písemně. – (RO) Evropský technologický institut má schopnost zmenšit rozdíly mezi Evropskou unií a jejími vnějšími konkurenty spojené s inovacemi a přitáhnout zájem milionů mladých výzkumníků z celé Evropy. K tomu, abychom těchto cílů dosáhli, je nezbytné zajistit, aby byl tento projekt realizovatelný. ETI, v podobě, jakou navrhuje Komise, využije 1,2 miliardy z fondů určených na politiku soudržnosti a prostředky programů, jež fungují úspěšně, aby bylo dosaženo Lisabonské strategie. To by předpokládalo soustředit prostředky na výzkum do jediného evropského projektu a omezit finanční možnosti otevřené soukromým společnostem. ETI by měl být v Evropě doplňkovou inovační institucí, nikoli náhradou malých výzkumných a vývojových center. Z tohoto důvodu musíme, společně s Radou, pro tento projekt najít jiné finanční řešení. V jednom z ustanovení zprávy je uvedeno, že je nezbytné, aby byl institut založen v zemi Evropské unie, kde jsou „centra, která mají z akademického hlediska evropskou vynikající úroveň a pověst“. V Rumunsku jakožto zemi s velkou tradicí výzkumu a inovací jsou významná centra vysokoškolského vzdělání a vysoce kvalifikovaná řada absolventů oboru technologie. Vybrání Rumunska jako země, která hostí Evropský technologický institut, by stimulovalo hospodářský rozvoj celého regionu a přispělo by k vyrovnání rozdílů, jež v Evropské unii stále jsou. Alexander Stubb (PPE-DE), písemně. – Vzdělávání, výzkum a inovace jsou okna do budoucnosti. Jsou to stavební kameny tak zvaného trojúhelníku znalostí. Je třeba, abychom byli konkurenceschopní. Trojúhelník znalostí je jedním z klíčů. Proto vnímám Evropský technologický institut (ETI) jako investici do budoucnosti. Panuje zde skepticismus v souvislosti s tím, jakou přidanou hodnotu by ETI mohl přinést. Síťová struktura, jež je v této zprávě pana Paasilinny podporována, bude dobrým řešením. Odbornost spočívá v zúčastněných univerzitách a institucích vysokoškolského vzdělávání. Proto se bude ETI snažit být spíše než tak zvanou

101

102

CS


vlajkovou lodí, jak jej označil předseda Komise pan Barroso, značkou evropského výzkumu. Tuto myšlenku podporuji. S ohledem na vzpomínky na svá vysokoškolská léta také podporuji myšlenku obsaženou ve zprávě, aby „znalostní a inovační komunity“ ETI byly autonomní. Tímto způsobem znalostní a inovační komunity ETI nejlépe povzbudí evropské inovace.

15. Směrem ke společné evropské vnější energetické politice (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem je zpráva Jacka Saryusze-Wolského za Výbor pro zahraniční věci o společné evropské vnější energetické politice (2007/2000(INI)) (A6-0312/2007). Jacek Saryusz-Wolski (PPE-DE), zpravodaj. – Paní předsedající, předkládám vám zprávu z vlastní iniciativy, kterou doporučuje Výbor pro zahraniční věci drtivou většinou. V naší zprávě podporujeme společnou vnější energetickou politiku EU k tomu, abychom čelili problémům týkajícím se zabezpečení energie. Přineslo by to nezbytnou a podstatnou přidanou hodnotu úsilí podnikanému na vnitrostátní úrovni, v souladu se zásadou subsidiarity, a umožnila by se tak lepší ochrana zájmů Evropy spojených s energetikou. Jaká by tato politika měla být? Měla by být založena na těchto čtyřech zásadách: diverzifikace; jednotné definování zájmů EU a jednotný hlas EU; solidarita v krizi; a prohloubená spolupráce s partnery. Je třeba, abychom rozvinuli proaktivní rozsáhlou diplomacii pro energetiku zaměřenou na prohloubení naší spolupráce se všemi velkými zeměmi výroby, transitu a spotřeby energie a vytvořili trh s energií založený na zásadě vzájemnosti. Ve zprávě vítáme návrhy třetího energetického balíčku, který minulý týden přijala Komise, který je zaměřen na tyto obavy a je v souladu s touto zprávou. EU musí být aktivní, odhodlaná a sjednocená. Geopolitický rozměr zabezpečení energie byl až doposud zanedbáván a nyní je nejvyšší čas tento rozpor vyřešit. Doufejme, že nová Smlouva dá EU právní základ energetické solidarity a tím umožní institucionální pravomoci EU vyjednávat o rámci zabezpečení energie se třetími zeměmi. Ve zprávě se doporučuje zahrnout do našich dohod se zeměmi výroby a transitu tak zvanou doložku o zabezpečení energie, v níž se stanoví kodex chování a výslovně se nastiňují opatření, jež se mají uplatnit v případě přerušení dodávek. Měli bychom nahradit upřednostňování jednostrannosti stávajících členských států EU ve vztahu k energii novou společnou politikou energetické solidarity založené na mnohostranném přístupu. Na druhou stranu je zde potřeba zavést osvědčené postupy vzájemné konzultace členských států o strategických rozhodnutích, která by mohla mít vliv na EU nebo jednoho z jejích členů. Nová společná vnější energetická politika musí být v souladu se všemi politikami EU zahrnujícími vnější hledisko, co se týče např. vnitřního trhu, hospodářské soutěže, dopravy, obchodu, životního prostředí, ochrany spotřebitelů, rozpočtu a dalších. Nemůžeme vytvořit novou společnou politiku ze dne na den. Proto navrhujeme, abychom zaujali postupný přístup a dále, aby to bylo efektivnější, by tuto novou politiku měly doprovázet náležité nástroje. Navrhujeme, aby byla poté, co nová Smlouva – doufejme – vstoupí v platnost, byl vytvořen nový post vysokého představitele pro vnější energetickou politiku. Tento úřad by umožnil koordinaci všech výše zmíněných odvětvových politik Unie, a zejména těch hledisek, která jsou spojena s vnější stranou zabezpečení energie, a jeho činnost by probíhala pod vedením vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, jenž by byl v budoucnu rovněž místopředsedou Evropské komise. Tím by se podpořila spolupráce v rámci Unie. Tato institucionální novinka tedy představuje důležité ukotvení nového přístupu. Rovněž navrhujeme vypracovat přesný plán, v němž se stanoví krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle se zvláštním časovým rozvržením jejich provedení a jenž bude samozřejmě podléhat kontrole Evropského parlamentu. Abychom byli úspěšní, musíme zapojit vnitřní dynamiku EU a zajistit potřebnou podporu veřejnosti. V zájmu občanů je jistá a cenově dostupná energie. Tento zájem našich občanů by měl být těžištěm tohoto projektu, a tudíž i jedním z cílů našeho přístupu „Evropy výsledků“. Na základě společného ohrožení zabezpečení energie Evropě by tedy mělo dojít ke společné reakci. Mohli bychom však dosáhnout víc: nová společná politika se může stát spouštěčem další evropské integrace, dát

25-09-2007

25-09-2007

CS


jí nový impuls a novou sílu EU jakožto světovému činiteli. Ambicí Evropského parlamentu by měl být náročný a odvážný přístup. Dnešní Evropská unie začala s energetikou před mnoha lety. Poté naší rekonstrukci dalo počáteční popud uhlí. Neměli bychom zmeškat příležitost, aby k tomu došlo znovu. Pro Evropu skutečně potřebujeme energii, což platí jak doslovně, tak obrazně. Andris Piebalgs, člen Komise. − Paní předsedající, velmi vítám iniciativu Výboru pro zahraniční věci, a zejména pana předsedy Saryusze-Wolského, který navrhl zprávu o společné evropské vnější energetické politice. Poslední vývoj potvrdil, že se jedná o velmi příhodnou iniciativu. Zpráva slouží ke zdůraznění rostoucího významu energetických otázek v souvislostech Společenství, zejména vnějších hledisek a významu toho, aby Evropská unie hovořila o vnějších energetických otázkách jedním hlasem. Oceňuji, že se ve zprávě jasně klade důraz na to, že za poslední rok Evropská unie a její orgány učinily velký pokrok směrem k cíli hovořit jednotně. K tomu patří i založení Sítě zpravodajů v oblasti energetické bezpečnosti (NESCO), kromě stávající koordinační skupiny pro zemní plyn a skupiny pro dodávky ropy. NESCO funguje od počátku léta, díky čemuž je umožněna velmi užitečná a včasná výměna informací spojených s energetikou mezi členskými státy. Nicméně by stále byla velmi vítaná včasnější výměna informací týkajících se plánovaných iniciativ jednotlivých členských států. Proto, jak se ve zprávě zdůrazňuje, nám ještě zůstává mnoho práce. Žádost spojená s vhodným základem Smlouvy pro energetiku a zabezpečení energie je obzvláště důležitá a příhodná, stejně jako požadavek konkrétních ustanovení ve Smlouvách, která povedou k vytvoření společné evropské vnější energetické politiky. Tento přístup velmi vítám, nevyjímaje návrh Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, aby byly zásady společné energetické politiky zahrnuty na nadcházející mezivládní konferenci do Smlouvy ES, aby vznikl pevný základ společné činnosti v energetice vůči třetím zemím. Rovněž jsem zaznamenal, že Výbor dále uvažuje o návrhu, co se týče pevnějšího ukotvení vnějších energetických politik jak v Komisi, tak v Radě. O tomto důležitém tématu bude ještě třeba dále uvažovat. Domnívám se, že tato verze zprávy je vyrovnaná také ze zeměpisného hlediska, neboť se v ní uznává význam prohloubení našich energetických vztahů nejen s východními sousedy, ale i s našimi partnery ze Středomoří, Středního východu, Asie a dalšími. Již nyní mě těší to skutečné energetické partnerství se Spojenými státy, ale věřím, že v této oblasti toho můžeme dosáhnout ještě víc. Rovněž se domnívám, že je třeba, abychom pokračovali ve spolupráci s podobně smýšlejícími energetickými partnery, jako je Norsko, Kanada a Austrálie, abychom podpořili konsenzus ohledně hodnoty otevřených, transparentních a konkurenceschopných mezinárodních trhů s energií. Uznávám hodnotu Smlouvy o energetické chartě a souhlasím s Výborem, že její ratifikace Ruskem by byla velmi významná. Zároveň jsem však pevně přesvědčen, že zásady charty musí být rovněž zahrnuty do větší dohody o energetice v rámci dohody s Ruskem navazující na dohodu o partnerství a spolupráci. Mám však praktické obavy spojené s počtem zpráv, které se doporučují v Komisi vypracovat. Vím, že každá z nich je sama o sobě důležitá, ale mám za to, že většina zmíněných otázek bude pokryta v rámci pravidelného přezkumu akčního plánu pro energetiku nebo jsou již zahrnuty ve výročních zprávách Komise o uplatňování práva týkajícího se hospodářské soutěže. Upřednostňuji však větší zapojení Parlamentu a prozkoumám návrhy svých kolegů z kolegia, abych přesně zjistil, co může Komise k řešení zmíněných obav prakticky udělat. Na závěr, s ohledem na podstatu, Komise má v úmyslu pokračovat v práci, jíž se účastníme od začátku minulého roku a v níž je zahrnuta většina priorit vymezených ve zprávě, zejména co se týče studie proveditelnosti k prošetření stávajících právních ujednání v EU v případě, že odvětví energetiky jejích sousedních zemí nedosahují dané úrovně, a toho, jak tato ujednání podpořit. Rovněž je důležité předložit konkrétní návrhy týkající se vzájemnosti a já vítám skutečnost, že se ve vaší zprávě uznává význam opatření o vzájemnosti zaměřených na ochranu našeho vnitřního trhu s energií. Je to velmi příhodná zpráva, jak z politického hlediska, tak co se týče jejího obsahu. Komise v uplynulém roce a půl aktivně pracovala na tom, aby se prohloubila vnější energetická politika EU a, jak se ve zprávě uznává, bylo dosaženo řady podstatných úspěšných výsledků.

103

104

CS


Nicméně opravdu musíme jít dál, a proto plně podporuji požadavek této zprávy spojený s konkrétními ustanoveními ve Smlouvách, jejichž výsledkem bude společná evropská vnější energetická politika. Co se týče zabezpečení energie, hovoříme zde o bezpečnosti našich ekonomik a našeho způsobu života. Vzhledem k tomu, že je EU stále více závislá na dovozu energie, je zásadní, abychom měli soudržnou a soustředěnou reakci na problémy, jaké to představuje, co se týče zejména našich vztahů s našimi hlavními vnějšími dodavateli energie. To je již zahrnuto v posledním balíčku Komise spojeným s vnitřním trhem s elektrickou energií a zemním plynem a já velmi vítám vaše ocenění tohoto návrhu. Mohu rovněž oznámit, že Komise bude provádět rychlý a podrobný přezkum širších hledisek vnější energetické politiky EU a že výsledky této práce jistě zveřejníme. Chtěl bych poděkovat Výboru pro zahraniční věci, a zejména jeho předsedovi panu Saryuszovi-Wolskému, že tuto iniciativu podnikl a že dal Parlamentu příležitost diskutovat o tomto tématu, které je pro Evropu nesmírně důležité, a těším se do budoucna na naši další spolupráci. Jean-Pierre Audy (PPE-DE), navrhovatel stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, má první slova budou určena mému kolegovi a příteli, panu Saryuszovi-Wolskému, kterému blahopřeji k vynikající práci. Nyní je načase, aby Evropa hovořila o energetice jedním hlasem, protože čelíme vážným hrozbám spojeným se zabezpečením dodávek, transitem a investicemi. Je však škoda, že odstavec 62 této zprávy je příliš kategorický, co se týče plného vlastnictví odděleného od výroby energie, přenosu a rozvodu, protože existují jiná řešení ke sladění vytvoření evropského trhu s energií se zásadní politickou bezpečností, jíž musíme v rámci našich sítí zachovat. Pokud jde o mezinárodní obchod, je třeba, abychom trvali na začlenění kapitol týkajících se energetiky do veškerých nových obchodních dohod. Na mezinárodní úrovni musí být zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž, zejména prostřednictvím a na základě dohledu Světové obchodní organizace. A musíme také podporovat mezinárodní vědecké iniciativy jako program pokusného termonukleárního reaktoru ITER, do něhož je kromě Evropské unie rovněž zapojena řada dalších partnerských zemí z celého světa. Umberto Guidoni (GUE/NGL), navrhovatel stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, vyčerpávání fosilních paliv a změny geopolitické situace postavily zabezpečení energie na vrchol politického programu Evropské unie. Kvůli stále větší závislosti Evropské unie na vnějších dodávkách energie, zejména z nestabilních zemí, narůstají obavy spojené s hospodářskými a politickými zájmy členských států, ale i celkovou bezpečností EU. Nevěřím však, že na tyto problémy a potíže můžeme reagovat pouze zvýšením výroby a dodávek ze zahraničí, ale odezvu na poptávku energie bychom měli hledat spíše v rámci Evropy. Právě proto Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vybízí k tomu, abychom se v příštím desetiletí zaměřili na energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie jako na hlavní způsob zmenšení závislosti na ropě a zemním plynu. Vzhledem k tomu, že výroba a spotřeba energie jsou hlavními zdroji emisí skleníkových plynů, požaduje se k dosažení cílů udržitelné energetické politiky integrovaný přístup k životnímu prostředí a energetice. Proto by boj proti změnám klimatu neměl zůstat doménou politik životního prostředí, ale měl by být v jádru politik Evropské unie, a to jak vnitřních, tak obchodních. Pokud jde například o biopaliva, je nezbytné, aby Evropská unie zajistila, že neohrozí zabezpečení dodávek potravin po celém světě a nevznikne v jejich důsledku tlak na hospodářství zemí Jihu, v důsledku něhož se v nich bude rozšiřovat monokultura a odlesňování. Podpora rozvoje a využívání obnovitelných zdrojů by může zajistit spravedlivý převod technologií do zemí mimo EU a přinést výhody, co se týče evropského vedení v rozvoji mezinárodních trhů. Návrh partnerství s Afrikou v energetice je tedy důležitý a měli bychom přidat podobná partnerství s Čínou a Indií s ohledem na růst těchto zemí. Prioritou je dosažení cílů tisíciletí rozvojových zemí. Lena Ek (ALDE), Navrhovatelka stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. – Paní předsedající, úhelnými kameny energetické politiky Evropské unie jsou transparentnost, vzájemnost a zákonnost. A jak jsme všichni

25-09-2007

25-09-2007

CS


v posledních dvou letech zažili, jedná se také o životně důležité téma, pokud jde o energetiku a zahraniční vztahy. V Evropě již máme problémy, co se týče zabezpečení dodávek, práv spotřebitelů a hledisek životního prostředí, a musíme také něco udělat se skleníkovým efektem. Jde také o vážné narušení trhu, na něž ve své zprávě velmi jasně poukázala Neelie Kroesová a vznesla v ní potřebu oddělení vlastnictví, což je také záležitost zahraničních vztahů. To je velmi důležité hledisko tohoto problému. V Evropě tedy musíme přebudovat náš systém energetiky s ohledem na výrobu, rozvod a spotřebu. Ráda bych poděkovala panu zpravodaji Saryuszovi-Wolskému za velmi dobrou spolupráci. Vzal v potaz všechny texty Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Tolik se mi už ale nelíbí jeho dodatek týkající se nové solanovské funkce, tedy moci hovořit za Evropskou unii jedním hlasem. Tato nová instituce by, z mého pohledu, způsobila nejistotu ve vnímání rolí, situaci podobnou principu „rozděl a panuj“ a jedná se o přístup, jenž je zcela protichůdný úhelným kamenům naší energetické politiky. S takovou institucí nemůžeme prověřovat vzájemnost, je vypuštěna transparentnost a jsou zmenšeny pravomoci Parlamentu, což také zcela protiřečí tomu, čeho chceme dosáhnout ve všech ostatních oblastech. Proto jsme požádali o to, aby zítra o tomto tématu proběhlo oddělené hlasování. Na závěr chci říci, že souhlasím s panem komisařem, že je nezbytně důležité, abychom otázku energetiky přidali do nové Smlouvy. Christopher Beazley, jménem skupiny PPE-DE. – Paní předsedající, tato zpráva představuje seriózní, pečlivou a inspirativní práci. Zpravodaj shromáždil podporu celého Výboru pro zahraniční záležitosti, ale i ostatních čtyř výborů, jejichž zástupci zrovna hovořili. Dle mého názoru se zítra setká se všeobecným souhlasem, včetně mé podpory, a k mé velké radosti i mých britských kolegů. Pane komisaři Piebalgsi, váš úvod byl velice důležitý pro podporu iniciativy, jíž předseda Výboru pan Saryusz-Wolski navýšil, jak říkám, o mnoho inovací a znalostí, protože pro mnohé to představovalo problémy. Mám dvě konkrétní otázky, na něž byste mi mohl možná odpovědět. Uvedl jste, v souvislosti s jedním z našich hlavních dodavatelů, Ruskem, že se těšíte na novou dohodu v rámci akčního plánu. Co je špatného na staré dohodě, kterou Rusko skutečně podepsalo, energetickou chartou, včetně protokolu o transitu? Protože, jestliže naši sousedé a dodavatelé, s nimiž nás váže vztah vzájemné závislosti, setrvale nedodržují dohody, jakou můžeme mít důvěru v budoucnost? Snažíme se o harmonické vztahy, ale musíme si bránit své místo, a ne jen souhlasit s těmi, kteří jsou v pozici dodavatele. Nesouhlasím s paní Ekovou a jejími výhradami – možná mě poslouchá – ohledně vysokého představitele. Mám pocit, že pan Saryusz-Wolski má naprostou pravdu, že musíme mít institucionálního zástupce, ať už jde o vás, nebo, jak plánujeme, o dvojí zodpovědnost – Komise, ale i Rady. S paní Ekovou zcela nesouhlasím. Tím se zvětší transparentnost, protože by měl Parlament přímé kontakty v podobě místopředsedy Komise v úloze tohoto vysokého představitele. Mohl byste se ve své odpovědi trochu věnovat tomuto institucionálnímu tématu, jež je z mého pohledu nesmírně důležité a na nějž bude Parlament klást velký důraz? Justas Vincas Paleckis, jménem skupiny PSE. – (LT) Paní předsedající, chtěl bych blahopřát zpravodaji a vyjádřit své díky za dobrou spolupráci na koordinaci změn zprávy o tomto novém odvážném tématu. Evropská unie s obtížemi provádí svou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a právě začíná s utvářením energetické politiky. Navrhuje jít ještě dál, tedy vytvořit společnou evropskou vnější energetickou politiku. Domnívám se, že je to správný krok, protože provázanost zahraniční a energetické politiky je stále patrnější a my se musíme dívat do budoucnosti. Země, které spravují zdroje energie, mohou podlehnout pokušení řídit celý svět nebo alespoň mít zvláštní vliv na určité regiony. V této zprávě se představují způsoby, jak tomu zamezit, a to uplatněním oprávněného opatření EU – solidarity. Jsem si jist, že vytvoření postu vysokého představitele pro vnější energetickou politiku s dvojí podřízeností je velmi důležité. Připomenu-li známý výrok Henryho Kissingera, úředníci zemí dodávajících zdroje, zemí tranzitu a zástupci velkých společností by mu zavolali a on by nebyl schopen zarazit telefonáty z hlavních měst členských států EU. Poslanci Evropského parlamentu by očekávali od Evropské komise zprávy o uplatňování navrhované politiky a hodnocení, jak třetí země plní zásady transparentnosti a vzájemnosti. Bude-li tato politika pro Evropskou

105

106

CS


unii přijatelná, vyhneme se všem klopýtnutím při uzavírání dvoustranných dohod a obcházení jejich sousedů v Evropské unii EU a Rusko jsou na sobě z hlediska dovozu a vývozu energie vzájemně závislé. Obě hledají možnosti diverzifikace a s tím nepřestanou. Zůstanou však na dosti dlouhou dobu přirozenými partnery ve vzájemných dodávkách. Je velmi důležité, aby dohody mezi EU a Ruskem byly založeny na mezinárodním právu a byly transparentní a jasně kontrolované. Cesta k tomu je v této zprávě rovněž představena. (Potlesk) István Szent-Iványi, jménem skupiny ALDE. – (HU) Paní předsedající, pane komisaři, nejprve bych chtěl blahopřát panu Saryuszovi-Wolskému k tomu, že napsal vynikající zprávu o velmi důležitém a aktuálním tématu, a chtěl bych vám poděkovat za společnou práci, za vaši spolupráci a vůli dosáhnout kompromisu. Není pochyb, že otázka zabezpečení energie je jedním z největších problémů, kterým Evropská unie čelí. V současné době se nejedná v prvé řadě o technickou stránku, hospodářskou stránku nebo dokonce záležitost spojenou s řízením odvětví energetiky. Ve své podstatě je to strategický problém. Celá Evropská unie nyní plní 50 % ze svých požadavků na energie ze zemí mimo EU. Podle odhadů odborníků bude do roku 2030 dovážet 70 % požadované energie. To znamená, že její závislost na zdrojích energie je velmi velká. I nyní je řada členských států mnohem více závisí na dodávkách energie ze zahraničí a hezkých pár nových členských států je závislých na jediném vnějším dodavateli. Kromě toho tento dodavatel stále více využívá energii jako prostředek prosazování svých vlastních politických zájmů. Někdy se rozhodne trestat členské státy, jindy je zase rozdělovat. Dámy a pánové, hovořím o Rusku. Naléhavě potřebujeme společnou energetickou politiku, energetickou politiku založenou na jednotě a solidaritě, přesně, jak pan Saryusz-Wolski právě vysvětlil. Je nezbytné, abychom diverzifikovali své zdroje a dopravní koridory, protože oblasti světa, jimiž se zabýváme, jsou v obou případech nestabilní, nebo do značné míry nestabilní, a to znamená i ohrožení našeho zabezpečení dodávek. Ve zprávě se navrhuje jmenovat vysokého představitele pro vnější energetickou politiku, ale skupina ALDE to nepodporuje. Máme obavy, že by to mohlo vést ke sporům o pravomoci; obáváme se, že pravomoc Evropského parlamentu spojená s kontrolou by byla omezena, a bojíme se, že by to nepředstavovalo skutečnou přidanou hodnotu. Zároveň se však domníváme, že velmi důležitým hlediskem zprávy je to, že zdůrazňuje význam energetických projektů, zejména projektu Nabucco, jako hlavního energetického podniku Evropské unie, což by mohl být první krok ke skutečné společné vnější energetické politice. Zpráva, a také pan Saryusz-Wolski, si zaslouží zvláštní uznání za to, že upozorňuje na obavy spojené s plynovodem Nord Stream. Tyto obavy jsou zčásti spojeny se životním prostředím, ale přinejmenším stejnou měrou také s politikou a tento plynovod bude moci být postaven, nalezneme-li pro všechny tyto obavy uspokojivá řešení a uspokojivé odpovědi. Smlouva o energetické chartě je obzvláště důležitá, protože se jedná o základ evropské spolupráce na poli energetiky a Rusko ji také musí ratifikovat. Děkuji vám. Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Máme velkou naději, že dosáhneme společné energetické politiky. V nejnovějším sdělení Komise se naznačuje, že jsme na správné cestě. Zpráva pana Saryusze-Wolského je rovněž důležitým krokem tímto směrem. V prvé řadě zde máme odpovídající přehled problémů obchodu s energií v souvislosti se zahraniční politikou. Evropská unie se tomu dlouho vyhýbala. Kvůli nepřátelskému zneužití energie Ruskem jsme si uvědomili, že obchod s energií se stal úzce politickým nástrojem. Touto zprávou se zabezpečení energie začleňuje do bezpečnostních priorit EU. Nalézáme v ní dobře definovanou zásadu solidarity a požadavek na diverzifikaci dodavatelů a dopravních koridorů. Narazíme na velmi pochopitelné pochybnosti spojené s plynovodem Nord Stream, požadavek, aby Rusko dodržovalo zásady energetické charty, zapojení WTO a rozšíření naší energetické politiky do souvislostí přesahujících členské státy Evropské unie. Vzhledem k těmto všem důvodům tuto zprávu naše politická skupina ráda podpoří. Blahopřeji panu zpravodaji. Rebecca Harms, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, souhlasím s hodnocením pana zpravodaje Saryusze-Wolského, co se týče problému závislosti na dovozu a stále větší závislosti na

25-09-2007

25-09-2007

CS


dovozu paliv, a do určité míry s ním nesouhlasím – ve zprávě je to velmi dobře popsáno. Nesouhlasím však s řešeními, která se v této zprávě předkládají, a jsem toho názoru, že v této zprávě měly být zahrnuty důležité strategické cíle vnitřní, vnitroevropské energetické politiky. Podle mého mínění je nejdůležitějším nástrojem ke snížení této rostoucí závislosti na dovozu snížení spotřeby energie ve všech oblastech a jsem také toho názoru, že 20% nárůst energetické účinnosti, jehož se Evropa zavázala do roku 2020 dosáhnout, musí být cílem, který se musí podepsat na strategické vnější energetické politice. Uvědomíme-li si, že v samotném odvětví stavebnictví v Rusku se zbytečně spotřebuje tolik zemního plynu, kolik se jej jinak z Ruska dováží do Evropské unie, je potom jasné, kolik toho můžeme získat, budeme-li u nás uplatňovat své strategie účinnosti a změníme-li poté vnější energetickou strategii Evropské unie v realizovatelnou metodu Ruska. To by tedy také zahrnovalo ovlivnění vnitřní energetické politiky Ruska prostřednictvím příkladu. Co se týče ropy – závislost na OPEC je v perspektivě vzrušené debaty o Rusku vždy nevýhodou – řekla bych toto: podaří-li se Evropě vyrábět hospodárné, účinné automobily na pilotním modelu a zavést daň na letecká paliva pro letecký benzin, získáme tím víc než v rámci vzrušených debat s OPEC ohledně trhů a vývozních příležitostí. Pane Saryuszi-Wolski, některé části podporujeme, ale jiné ne! Tobias Pflüger, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Paní předsedající, tato zpráva je v některých ohledech velice otevřená. Její znění je jasné. Dosud nemáme základ této energetické politiky v žádné Smlouvě. Správně! Pro mě je pak otázkou, proč tuto iniciativu podnikáme. Tuto iniciativu podnikáme – nyní jsme to slyšeli v ústních příspěvcích jasněji, než se lze dočíst v samotné zprávě – kvůli energetické politice Ruska. Přesně tato linie se táhne jako vlákno celou zprávou. Jedná se o protiruskou zprávu – jak je jasně různými způsoby v různých bodech formulováno – a je to zpráva, v níž se jasně uvádí, že Evropská unie chce být světovým aktérem a že vnější energetická politika je prakticky prostředkem k dosažení této pozice. To je v některých ohledech také otevřené a mohlo by to být či nemuselo z politického hlediska žádoucí. To nechceme! V souvislosti s některými projekty se předkládají jasné požadavky. V této zprávě rovněž narazíme na politiku lobbování za projekt plynovodu Nabucco, která se rovněž uplatňuje zde v Parlamentu. O zemích se pojednává souborně: Turecko je téměř výhradně vnímáno jako transitní centrum dodávek energie. Turecko je však víc než jen to. Znění týkající se USA považuji za obzvláště dobré. Uvádí se zde: „klade důraz na význam prohloubeného dialogu o energetice se Spojenými státy a dalšími ústředními partnery v oblasti energetiky, kteří sdílí hodnoty EU.“ Chtěl bych vám jen připomenout, že USA vede válku v Iráku s řadou spojenců, mimo jiné kvůli záležitostem spojeným s energetikou. Jedná-li se o tytéž hodnoty, musíme tomuto vývoji velice jasně říci „ne“! Znění je jasné v tom směru, že různé zúčastněné členské státy G8 budou podporovat zájmy v odvětví energetiky a vytvoří se vztah s vojenskými složkami. Jak jsem řekl: v některých ohledech je to velmi otevřená zpráva. Jeden z mých kolegů ji popisuje takto: tato zpráva má v sobě závan studené války. Domnívám se, že to je pravda, a proto moje skupina tuto zprávu zamítne. Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – Paní předsedající, čas nás tlačí k podniknutí konkrétních kroků k evropské vnější energetické politice. Ve zprávě pana Saryusze-Wolského se neprosazuje zejména projekt Nabucco bez dobrého opodstatnění. Náš komisař pro energetiku, pan Piebalgs, tento plynovod výmluvně přezdívá „ztělesněním existence společné evropské energetické politiky“. Slova však zcela jistě musí činy, a právě proto také velice vítáme jmenování Joziase van Aartsena do pozice koordinátora EU projektu Nabucco. Nedávná britská a rakouská mise, jež byly zaměřeny na potenciální dodavatele zemního plynu pro Nabucco, Turkmenistán a Ázerbájdžán, mohou být rovněž důkazem evropské rozhodnosti. V každém případě kladné reakce Ašchabadu a Baku nám nabízí vyhlídky. Zásadní význam pro efektivní pokračování projektu Nabucco, jehož náklady jdou do miliard eur, mají dvě otázky. Zaprvé, mezi stávajícími společnými vlastníky musí panovat soulad. Stručně řečeno, rakouský manažer projektu OMV musí okamžitě přestat s tvrdohlavými pokusy o agresivní převzetí partnera skupiny, maďarské ropné a plynárenské společnosti MOL. Pro nového koordinátora projektu Nabucco pana Van Aartsena ve jménu EU bude skutečně naléhavým úkolem být také ve střehu, co se týče dalších pokusů Ruska proniknout do tohoto zajímavého projektu zaměřeného na diverzifikaci energie.

107

108

CS


Paní předsedající, budou-li projekt Nabucco a podobné evropské plány neúspěšné, bude diverzifikace energie pro nové členské státy EU nedostatečná. V důsledku toho dojde k roztříštění evropského trhu s energií a za evropskou vnější energetickou politikou bohužel spadne diplomatická opona. Evropské orgány nesmí dopustit, aby k tomu došlo. Alessandro Battilocchio (NI). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, společně s panem zpravodajem se také domnívám, že je nezbytné a důležité propojit zahraniční politiku s energetickou politikou. Doufám, že není třeba rozvádět, jak by náležitá soudržnost těchto dvou politik, jež by se prostřednictvím společné strategie obě prohloubily, vedla k hospodářskému růstu a prosperitě evropských občanů, ale i k větší politické stabilitě na celém světě a pravděpodobně i k dominovému efektu u našich hlavních evropských partnerů. Priorita by se ovšem neměla spojovat výhradně se zabezpečením dodávek, ale měli bychom se zároveň soustředit na udržitelnou účinnou energetickou politiku, díky níž bude Evropa stále více soběstačná, co se týče energie, a tudíž i nezávislá na vnějších tlacích, které by mohly mít vliv, někdy i silný vliv, na závazek EU spojený s prosazováním demokracie, lidských práv a míru. Účinná společná politika musí být založena na vyšších prostředcích na výzkum obnovitelných energií i na investicích do jaderné energie, a proto bychom se měli zaměřit na to, co máme: znalosti, profesionalitu a technologie. Přidáme-li k tomu politickou vůli, můžeme přeměnit evropskou energetickou krizi v jedinečnou příležitost: získat plnou výhodu technologií k tomu, abychom v tomto hospodářském problému, jakmile dojde k hrozící světové energetické krizi, porazili své hlavní konkurenty. Tunne Kelam (PPE-DE). – Paní předsedající, dnešní rozprava by klidně mohla být pojmenována jako „Kdo bude mít vedení nad prováděním zahraničních politik EU?“ Budou to velké korporace a třetí země, nebo to budou orgány EU? Díky vytvoření společné energetické politiky, jak navrhuje pan Saryusz-Wolski, se EU stane mnohem silnějším hráčem na světové scéně a bude mít lepší podmínky k hájení zájmů všech svých členských států. Společná energetická politika se musí stát zásadní součástí naší společné bezpečnostní politiky. Až v lednu 2006 si země EU začaly uvědomovat, že Rusko energii používá a bude používat jako hlavní nástroj své zahraniční politiky. Prezident Putin tuto roli otevřeně přisoudil státem vlastněné společnosti Gazprom. Pro mou zemi, Estonsko, to není nic nového: Estonsko zažilo před 16 lety celkovou blokádu energií, kdy Rusko trestalo svou někdejší kolonii za to, že se pokouší dosáhnout plné nezávislosti. V této zprávě se ukazuje, že je nejvyšší čas zaujmout jednotný přístup. Dvoustranné dohody ve skutečnosti příliš často vedou k odhlížení od demokratických standardů a způsobují skutečné poškození jednoty a důvěryhodnosti EU. Například projekt plynovodu v Baltském moři by měl být v prvé řadě vnímán jako politický nástroj, jenž umožní Putinovu Rusku dále rozdělovat EU stavěním určitých států proti ostatním. Proto důrazně podporuji dvě ústřední myšlenky této zprávy: vytvoření zvláštního úředníka EU ke koordinaci vnějších energetických politik a zahrnutí doložky o energetické solidaritě do budoucích Smluv. Obzvláště mě ale povzbuzuje pan komisař Piebalgs svým vysoce profesionálním, konstruktivním a vstřícným přístupem a těším se na naši dobrou spolupráci. Hannes Swoboda (PSE). – (DE) Paní předsedající, nejprve bych chtěl poděkovat panu zpravodaji Saryuszovi-Wolskému za příležitost, že jsem s ním mohl dobře pracovat a že jsme mohli dosáhnout kompromisu. Jeden z těchto kompromisů byl právě zmíněn a znepokojuje ty, kteří jsou zodpovědní za vnější energetickou politiku. Vím, že se jedná o složitou oblast, nikoli nekontroverzní, a pan komisař jí ještě bude muset věnovat mnohem více práce. Co se toho týče, budou se muset zapojit nejen politici pro zahraniční věci, ale také politici Komise pro otázky energetiky. Jedním z důležitých cílů naší vnější energetické politiky je diverzifikace. To neznamená, že chceme podnikat kroky proti zemím, od nichž získáváme nezpracovanou ropu nebo zemní plyn, ale skutečně chceme odčerpávat jiné zdroje. Dokonce i Rusko se snaží získat přístup ke zdrojům, aby mohlo dodávat nezpracovanou ropu nebo zemní plyn do Evropy. Je naším opodstatněným právem pokusit se takový přístup také získat. Kromě toho je důležitým hlediskem souvisejícím s Ruskem otázka vzájemnosti. Pro naši skupinu to neznamená politiku vůči Rusku, ale politiku rovných práv. Otevírá-li Rusko své trhy, uděláme to také. Nemohou po nás však chtít, abychom všechno otevřeli, zatímco Rusko vše zavírá. To nám nedává smysl.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Poslední bod, o němž bych se chtěl zmínit, je velmi složité téma, které je rovněž v pozměňovacím návrhu obsaženo, a tím je vztah energetické politiky a politiky lidských práv. Když jsem byl se svými kolegy na krátkou dobu v Ázerbájdžánu, hovořili jsme o tom. Většina našich zdrojů dodávek se bohužel nachází v zemích, kde otázka lidských práv nemá největší prioritu. Kvůli tomu nemůžeme říci, že si již nebudeme zajišťovat zdroje z těchto zemí. Musí to však znamenat – chceme-li být i nadále důvěryhodní – že uděláme obojí: energetickou politiku, ale také politiku lidských práv a zlepšíme stav lidských práv v těchto zemích. Nemůže to znamenat, že si řekneme „čerpáme energii, nic jiného nás nezajímá“. Musíme nabídnout souběžnou strategii. Jedině to je důvěryhodné. Samuli Pohjamo (ALDE). – (FI) Paní předsedající, já bych také rád blahopřál panu Saryuszovi-Wolskému k vynikající zprávě o velmi důležitém tématu. Ve zprávě se ukazuje, že má Unie před sebou k vytvoření společné energetické politiky ještě hodně práce. Chtěl bych poukázat na význam obnovitelné energie jako cesty ke zlepšení soběstačnosti v souvislosti s energií, diverzifikaci zdrojů energie a potlačení změn klimatu. Máme-li zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů, je stále třeba, abychom výrazně investovali do výzkumu a vývoje produktů. Členské státy musí mít možnost zachovat si právo rozhodovat o energetice a využívat vlastní zdroje energie, ale zároveň je potřeba, abychom spolupracovali, vyměňovali si osvědčené zkušenosti a měli také společné předpisy a nařízení k podpoře vytvoření společné energetické politiky. Je rovněž důležité, abychom prováděli společné projekty týkající se obnovitelné energie ve spolupráci se sousedními zeměmi Unie, aby bylo možné všechny obnovitelné zdroje energie Evropy využívat účinněji, efektivněji a udržitelnějším způsobem. Inese Vaidere (UEN). – (LV) Dámy a pánové, nejprve bych chtěla poděkovat panu zpravodaji Saryuszovi-Wolskému za jeho velmi podrobnou a nesmírně aktuální zprávu. Energetika je oblastí, v souvislosti s níž EU sdílí pravomoci s členskými státy. Je jasné, že za těchto okolností není snaha o společnou vnější politiku v oblasti energetiky snadným úkolem. Co nejrychlejší vyřešení této situace nás však činí závislými, z hlediska našich dodávek energie, na nestabilních zemích s pochybnými demokratickými doporučeními. Zabezpečení dodávek energie je důležitým prvkem celkové bezpečnosti. Ze zkušeností se nám doposud potvrzuje, že energetika může být velice účinným nástrojem politického nátlaku. Jediným protiopatřením je společná politika a solidarita. Jedním z největších dodavatelů Evropské unie je Rusko, s nímž se v současné době připravuje nová dohoda o partnerství a spolupráci. Do této dohody musí být zapracovány zásady energetické charty a Rusko samozřejmě chartu musí ratifikovat. Co se týče zemí mimo EU, u nichž je patrná rostoucí potřeba energie, měla by Evropská unie zajistit, že jim je technologie spojená s obnovitelnými zdroji energie dodávána za preferenčních podmínek. To se v budoucnosti v mnoha směrech rozhodně vyplatí. Minulý týden Komise zveřejnila návrh další liberalizace trhu. To se bohužel okamžitě setkalo s odporem některých členských států a Ruska. Je příznačné, že odpor vychází z těch zemí, kde se podniky v nedávné době pokusily těžit z vytvoření zvláštních dvoustranných vztahů a opomíjely přitom práva a zájmy jiných členských států, jako je tomu například v případě projektu severoevropského plynovodu. Ráda bych doufala, že se přesto budeme moci dohodnout a že díky tomu budeme silnější, co se týče zahraničních vztahů. Děkuji vám. Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – (FR) Paní předsedající, chtěla bych poděkovat našemu zpravodaji. Energetika se znovu stala geostrategickou záležitostí. Je to rovněž Achillova pata Evropské unie. Vzhledem k tomu, že EU nemůže splnit své potřeby spojené s energií sama, snaží se diverzifikovat zdroje dodávek v rámci obchodních dohod podepsaných se zeměmi Latinské Ameriky, Afriky a Eurasie. Nedávná neshoda mezi Evropskou unií a Ruskem týkající se energetické charty je znamením toho, že zabezpečení energie vstupuje do nové éry. Vzhledem k tomu, že čelíme ztenčujícím se zásobám ropy, všudypřítomnému jadernému riziku nástupu energetických velmocí, jako je Rusko a Brazílie, je rovněž nezbytné lépe zformulovat politiku udržitelného rozvoje EU. V tomto ohledu bude soudržná zahraniční politika odrážet cíle obnovitelné energie stanovené na jarním zasedání Evropské rady. V důsledku toho také bude předpokladem našich vnějších vztahů energetická účinnost. Nestačí trvat na zárukách nepřerušených dodávek z jiných zemí, zejména sousedních zemí. Musíme také zajistit, že mezi 27 členskými státy skutečně funguje koordinace. Zabezpečení energie ve skutečnosti znamená ztrátu suverenity v evropském odvětví, jež se nyní stalo strategickým bodem. Tlak, jaký dodávky energie kladou na vlády, by nás neměl nutit ke spěchu s těmito rozhodnutími nebo k opomíjení zásad, na nichž společně pracujeme. Jak předchozí předseda Evropského

109

110

CS


parlamentu připomněl prezidentu Putinovi, lidská práva nemohou být vyjednávána výměnou za naše potřeby spojené s energií. Naopak, naše dodávky musíme podmínit dodržováním lidských práv. Miguel Portas (GUE/NGL). – (PT) V této zprávě se na začátku uvádí skutečný problém – závislost Unie na energii – ale dochází se v ní k chybnému závěru. Nepřítelem není Rusko, ať už je náš názor na Putina jakýkoli, ani Alžírsko, ať už jeho ozbrojené složky schvalujeme, či nikoli. Změny klimatu, břemeno fosilních paliv a způsob života spojený s velkou spotřebou energie, to jsou naši protivníci – vnitřní i vnější. Neporazíme je tak, že se soustředíme na otázky bezpečnosti spadající do období studené války. Posedlost bezpečností podrývá spolupráci a vede k vnitřní politice „všechno je přijatelné“: od jaderné fúze po spoléhání na biopaliva. Teprve včera byly v Le Monde odhaleny závěry Paula Crutzena: litr zemědělského paliva může přispět ke skleníkovému efektu až dvojnásobně více než tentýž objem fosilního paliva. Na závěr bych rád parafrázoval Josého Sócratese: Možná by spíše stálo za to znovu začít poslouchat vědce a ekonomy než geostratégy usazené na pohovce. Thomas Wise (IND/DEM). – Paní předsedající, hovoří-li EU o společné vnější energetické politice, musíme si být dobře vědomi toho, s kým přesně hodláme obchodovat. Prezident Putin na záznam řekl: „Komise by neměla mít žádné iluze. Chce-li nakupovat ruský zemní plyn, musí jednat s ruským státem.“ Gazprom není soukromá společnost. Je to státem kontrolovaný nástroj ruské zahraniční politiky. Kromě toho je v rukou politických nohsledů prezidenta Putina, a údajně i subjektů organizované trestné činnosti. Vezměme si třeba Ališera Usmanova. Tento džentlmen, syn komunistického aparátčíka, je předsedou Gazprom Invest Holdings, skupiny, která ovládá obchodní aktivity společnosti Gazprom mimo Rusko. Právě s tímto člověkem obchodujeme. Je to člověk, jenž odřízne dodávky zemního plynu, odváží-li se zákazník zpochybňovat požadavky společnosti Gazprom. Údajně je to gangster a podvodník, v osmdesátých letech si v Sovětském svazu odpykával šestiletý trest odnětí svobody a nakonec došlo k jeho omilostnění na rozkaz šéfa uzbecké mafie a heroinového vládce Gafura Rachimova, který je označován jako Usmanovův rádce. Usmanov koupil noviny Kommersant. O tři měsíce později novinář Ivan Safronov, kritik Putinova režimu, jehož jen několik týdnů předtím důrazně vyslýchala FSB, jak se nyní říká KGB, za záhadných okolností zemřel po pádu z okna svého bytu, přičemž v ruce stále svíral tašku s nákupem, kterou si chvíli předtím přinesl. Podle Craiga Murraye, bývalého britského velvyslance v Uzbekistánu, právě Usmanov nařídil později v tomto roce odříznutí dodávek do Gruzie. Všimněte si prosím, paní předsedající, že Kreml nyní odmítá udělit sankce za stavbu plynovodu přes gruzínské území do EU. To jsou lidé, s nimiž chcete obchodovat. To jsou lidé, kolem nichž chcete utvářet vaši vnější energetickou politiku. Hodně štěstí, pane komisaři. Budete ho potřebovat. Godelieve Quisthoudt-Rowohl (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, nejprve bych chtěla složit poklonu panu zpravodaji Saryuszovi-Wolskému. Z této velice velké účasti v tak pozdní hodinu vidíte, jak důležitá tato zpráva je, a je také slyšet, jak citově nabitá atmosféra zde je, když posloucháme různé příspěvky lidí různých národností a skupin. Proto je poklonou, že byla zpráva skutečně sepsána a přijata. Jako zpravodajka pro obchodní a hospodářské vztahy mezi EU a Ruskem bych chtěla zmínit dvě hlediska a poté přednést obecnou připomínku. První hledisko se týká dvoustranných dohod o energetice. Pokud to chápu správně, zpráva pana Saryusze-Wolského je „ke společné evropské vnější energetické politice“. Jinými slovy, tato společná vnější energetická politika ještě neexistuje. Jestliže dosud ještě neexistuje, musí být tedy možné najít jiné způsoby, jak o energetice hovořit. Členské státy jsou skutečně schopny se mezi sebou dohodnout – to je velmi žádoucí, není to povinnost. Není možné vetovat dvoustranné dohody. Je to ke cti zpravodajovu realistickému přístupu – protože vím, že si přál něco jiného – že tuto zprávu napsal tímto způsobem. Zadruhé: spojení energetické charty se členstvím Ruska ve WTO. Spojování energetické charty se vstupem do WTO je krokem zpět. Pro EU bude vždy výhodné, bude-li Rusko členem WTO. Navíc nejsme o tomto schopni rozhodnout sami. Zpravodajova zpráva ve prospěch společné energetické politiky se přiklání k Rusku, ale to je zkrátka v souladu s dnešní situací.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, Evropská unie je stále více závislá na dodávkách tradičních energií, především ropy a zemního plynu. Aby bylo možno tuto závislost omezit a snížit, je nutno provést mnohá důležitá opatření. Je nutno například zavést výrazné úspory energií i posílení výzkumu v této oblasti. Je nutno zavést výraznější využívání alternativních paliv od větru, vody, biomasy až po atomové reaktory. Je nutno provést teritoriální diversifikaci zdrojů dodávek mezi více zemí a více tras. Všechny tyto výzvy a úkoly nelze řešit osamoceně, pouze na úrovni jednotlivých národních států. Ukazuje se, a začínají to chápat i politici v mnohých euroskeptických zemích, že řešení je nutno hledat společně, prostřednictvím společných evropských politik. A nejinak je tomu i na poli společné evropské zahraniční politiky v oblasti energií. Vítám proto zprávu Saryusze-Wolskeho jako nezbytný krok a základ do debaty o vytvoření této politiky. Zpráva obsahuje důležité zásady a doporučení, kterými by se měla Evropská unie řídit, aby byla schopna jednotně hájit zájmy svých členů, aby byla schopna, a to i navenek, mluvit jedním hlasem. Mezi tyto zásady a důležité principy patří i velmi důležitý princip solidarity – solidarity v krizových situacích. Se všemi těmito zásadami a principy je možno souhlasit. K jejich naplnění však potřebujeme také nový, posílený smluvní základ – jinými slovy potřebujeme reformní smlouvu. Já myslím, že i tento aspekt bychom měli při diskusích o vytvoření společné zahraniční politiky v oblasti energií mít na paměti. Henrik Lax (ALDE). – (SV) Paní předsedající, děkuji panu zpravodaji za to, že se snaží učinit z rusko-německého projektu Nord Stream společný zájem EU. Tak tomu ve skutečnosti opravdu je. EU potřebuje zemní plyn a Rusko potřebuje příjmy z vývozu. Zároveň tento projekt vzbuzuje obavy a úzkost u obyvatel baltského regionu a chápou jej jako hrozbu. K rozptýlení této nedůvěry potřebujeme opatření ke zvýšení důvěry. Rusko nemůže dále rozdmýchávat plameny nepřátelství panujícího mezi ním a národy v okolí jeho nejvýznamnější vývozní cesty. Jedině sjednocená EU však může proměnit to, co je nyní vnímáno jako hrozba, v příležitost a krok kupředu v rámci vztahů s Ruskem. Aby tento projekt dostal zelenou, musí EU požadovat následující: spolehlivé hodnocení jeho důsledků pro životní prostředí, záruk náhrad v případě nehod spojených s plynovodem a plný dozor nad činnostmi prováděný kontrolním orgánem se zástupci zemí při Baltském moři. Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). – (PL) Paní předsedající, pane komisaři, chtěl bych poukázat na to, že z hlediska jednotlivých zemí a společností jsou prvořadé tři typy zabezpečení: zabezpečení energie, zabezpečení potravin a osobní bezpečnost. Mé díky tedy patří autorovi zprávy o evropské vnější energetické politice, panu Saryuszovi-Wolskému, za to, že vypracoval tuto složitou řadu myšlenek týkajících se zabezpečení energie v Evropské unii. Zároveň mi dovolte vyjádřit naději, že společná energetická politika bude zapracována do reformní smlouvy Evropské unie. Polsko, které zastupuji, samo zakouší účinky rozdílných názorů na energetickou politiku mezi jednotlivými členskými státy. Toho je pozoruhodným příkladem způsob, jakým Rusko a Německo provádějí jejich investice do plynovodu v Baltském moři na úkor zájmů Polska, ale i ostatních pobaltských států. Před dvěma lety, na schůzi Rady EU, Polsko oznámilo návrh společné energetické politiky, jenž by se dal popsat heslem „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Je dobře, že zpráva, o níž zde dnes diskutujeme, se pohybuje tímto směrem a nabízí se v ní společná řešení, jimiž by se výše zmíněná zásada realizovala. Koneckonců nemůže být pochyb o tom, že bez jednotného chránění zájmů Evropské unie spojených s energetikou, bez dodržování zásady solidarity v krizových situacích nebude Evropská unie vnímána jako jediná instituce. Jana Hybášková (PPE-DE). – Paní předsedající, pane komisaři, chtěla bych vám a panu Saryuszovi-Wolskému poděkovat za vaši stávající práci a úspěchy a blahopřát vám k nim. Dovolte mi dnes zahájit rozpravu ohledně nového návrhu, nikoli ohledně vysokého komisaře, ale zcela nové záležitosti. Vytvořme evropský fond pro alternativní zdroje energie. Možná vás udivuje, proč o této věci hovořím. Slyšeli jste někdy o jedné děsivé noci roku 1965 ve zmrzlých Spojených státech, která vedla k baby boomu? Zcela jistě si vybavujete počátek května 1986 v Černobylu a hodiny, dny a měsíce, které tomu následovaly. Pane komisaři, pravděpodobně jste také neměl příležitost přistát a být v roce 1991 v Kuvajtu, kde hořelo 300 ropných polí. To všechno jsou případy nedostatečné energetické bezpečnosti. Proč takto nedostatečnou energetickou bezpečnost máme? Protože nemáme svobodu volby; jsme velmi závislí. Jako vnučka zakladatele společnosti ČEZ vím, že můžeme říkat, že Česká republika už není „Česká“, ale „ČEZká“!

111

112

CS


Když jste žádali do roku 2020 20 % energie z obnovitelných zdrojů, přišel k nám premiér Topolánek a řekl, že by to mohl podepsat, protože je to naprostý nesmysl. S tímto přístupem nebudeme i nadále zabezpečeni, protože nebudeme mít svobodu volby. Jak toho dosáhnout? Samozřejmě nejen vnější diverzifikací – my Evropané si musíme najít své vlastní zdroje. Proto nám může pomoci používání sazebníků energie k vytvoření evropského fondu pro alternativní zdroje energie, nikoli k vytvoření další Lisabonské strategie na rok 2020, ale k tomu, abychom se skutečně spojili s takovými lidmi jako pan Topolánek a získali možnost mít nové zdroje, a tedy nebýt závislí. Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Toto usnesení odhaluje do očí bijící nedostatky evropských politik týkajících se energetiky. Evropská unie ve skutečnosti v těchto souvislostech není světovým činitelem. Ti, kteří se jako já domnívají, že by si Evropská unie měla zajistit minimální strategickou autonomii, jen konsternovaně sledují naši zranitelnost v těchto záležitostech. Není to otázka usilování o utopickou soběstačnost, ale spíše uznání potřeby lepší koordinace vnitrostátních politik, zajištění, že mezi členskými státy panuje solidarita, a rozvíjení vztahů se světovými partnery, již jsou méně asymetričtí, avšak předvídatelní a mají základ ve skutečně evropském přístupu. Například je na nás Evropanech působit proti přístupu „rozděl a panuj“, který poznamenal vztahy s Ruskem v této oblasti. Ve zprávě se zdůrazňuje politický rozměr evropského trhu s energií. Dokud členské státy, s přístupem srovnatelným s tím, který byl přijat pro evropský trh s obranným vybavením, budou nadále trvat na vnitřním prosazování suverenistického a anachronického protekcionismu a vnějším liberalismu nikoli Adama Smitha, ale spíše „smithovském“, bude mít Evropa i nadále jiné názory ve světě, v němž všichni hlavní činitelé vnímají energetiku jako nesmírně politickou a strategickou záležitost. Návrh zpravodaje na vytvoření postu vysokého představitele je tedy užitečný a měli bychom podle něj co nejrychleji jednat. V této oblasti však EU nejen čelí strategickému imperativu záruk zabezpečení dodávek. Skutečná udržitelnost evropské energetické politiky a důsledky nedostatečné diverzifikace našich zdrojů energie pro životní prostředí vyžadují naléhavou změnu směru. Evropa proto nemůže dále podporovat zkorumpované a represivní režimy zemí vyrábějících ropu. Vnější energetická politika EU musí zahrnovat požadavky spojené s lidskými právy, řádnou správou věcí veřejných a udržitelností životního prostředí. A na závěr, znečištění a scénář následující po Kjótském protokolu, ceny ropy, požadavky na morální a lidská práva, politická a hospodářská nestabilita v důsledku závislosti na uhlovodících, potenciál nových technologií šetrných k životnímu prostředí k povzbuzení nové průmyslové revoluce v Evropě i v celém světě, to vše kolem nás znamená, že EU musí vyvinout mnohotvárnou, a přesto soudržnou vnější politiku. Na závěr bych, paní předsedající, ráda blahopřála panu zpravodaji Saryuszi-Wolskému. Šarūnas Birutis (ALDE). – (LT) Dámy a pánové, chtěl bych poděkovat panu zpravodaji k vynikající zprávě. Budu se znovu opakovat a řeknu, že je velmi nezbytná a přichází v pravý čas, není-li příliš pozdě. Již několikrát jsem zdůraznil otázky společné energetické politiky a zabezpečení dodávek energie, protože se pro Litvu a ostatní pobaltské země jedná o záležitosti rozhodujícího významu. Vzpomeňte si na zprávu paní Laperrouzeové týkající se hlavních směrů transevropských sítí, zvažovanou před dvěma lety. Zde v Parlamentu se bohužel setkala se zcela jiným pochopením a v některých zemích je tomu tak i nadále, například co se týče projektu Nord Stream. Život nám ukáže, kdo má pravdu. Dnes je potěšitelné, že se situace mění a Evropská komise přijala odvážné iniciativy. Dne 19. září balíček obsahující tuto zprávu konečně začal splňovat naše očekávání. Anna Ibrisagic (PPE-DE). – (SV) Paní předsedající, dovolte mi, abych nejprve blahopřála panu zpravodaji k jeho zprávě, jež není pouze velice dobrá, ale také příhodná. Pan Saryusz-Wolski provedl nesmírně důležitý úkol tím, že přesunul pozornost z vnímání energetiky jako záležitost vybavení energií k otázce geopolitického významu. Jedná se právě o geopolitický a bezpečnostní rozměr, jenž je na prvním místě smýšlení těch z nás, kteří jsme se narodili za železnou oponou, ale jejž západní Evropa po dlouhou dobu opomíjela. Proto se možná jedná o nejdůležitější prvek, který pan zpravodaj do této rozpravy vnáší. Je třeba, abychom vyvinuli společnou politiku k lepší ochraně svých společných zájmů v této nesmírně důležité strategické oblasti. Jsem panu Saryuszovi-Wolskému vděčný za to, že měl tu odvahu předložit zprávu, která obsahuje řadu důležitých a inovativních nápadů. Měli bychom mít skutečně na paměti, že bezpečné dodávky energie jsou v životně důležitém zájmu stovek milionů občanů Evropy. Pan Saryusz-Wolski má také naprostou pravdu, když říká, že o této záležitosti musíme hovořit jedním hlasem, a to proto, že otázka energetiky je rovněž zcela jasně otázkou bezpečnosti. Všechny naše zkušenosti

25-09-2007

25-09-2007

CS


spojené se zahraniční a bezpečnostní politikou nám ukazují, že pokaždé, když nehovoříme jednotně, na to doplácíme a naši občané za to vždy musí platit. Proto mohu jenom vybídnout k tomu, abychom zprávu pana Saryusze-Wolského jako celek podpořili. Adrian Severin (PSE). – Paní předsedající, zpráva pana Saryusze-Wolského je důležitá a příhodná. Energetika je dnes pro Evropskou unii strategickou záležitostí, jako tomu bylo před desítkami let v případě uhlí a oceli. Ano, Evropská unie potřebuje společnou evropskou vnější energetickou politiku. V souvislosti s tímto prohlášením se domnívám, že vyvstávají dvě opodstatněné otázky. Zaprvé, jak bychom mohli mít společnou vnější energetickou politiku bez společně vnitřní energetické politiky? Potřebujeme společnou agenturu pro rozvoj technologií v této oblasti; potřebujeme evropský rozpočet financovaný náležitým způsobem a z náležitých zdrojů; potřebujeme soudržnou strategii výroby energie; potřebujeme integrovanou síť dopravy energie, slučitelné systémy rozvodu a politiku Evropské unie k vyvážené spotřebě a výrobě. Potřebujeme skutečně volný vnitřní trh s energií. Zadruhé, jak bychom mohli mít společnou vnější energetickou politiku bez všeobecné společné zahraniční politiky? Ruský faktor je zásadní. Rusko bohužel vnímá jakoukoli společnou evropskou energetickou strategii tak, že je namířena proti jeho zájmům. Jak můžeme v rámci našich vztahů s Ruskem přijít na přesvědčivou zaručeně úspěšnou energetickou strategii? Současné chování Ruska je nepřijatelné. Neměli bychom však Rusku jen říkat, jak se má chovat, musíme je k určitému chování motivovat. Proto se domnívám, že bychom měli zprávu pana Saryusze-Wolského přivítat, ale měli bychom ji vnímat jako jeden nezbytný důležitý krok na dlouhé cestě k našemu společnému cíli. Alejo Vidal-Quadras (PPE-DE). – (ES) Paní předsedající, měli bychom panu Saryuszovi-Wolskému blahopřát, protože se v jeho zprávě jasně uvádí zásadní body, jež by Unie měla brát v potaz při vytváření skutečné společné vnější energetické politiky: vzájemnost s dovážejícími zeměmi, potřeba lepší koordinace naší diplomacie spojené s energetikou na evropské úrovni a význam vytvoření integrovaného a konkurenceschopného trhu. Co se týče vnější energetické politiky, je zásadní pamatovat na to, že podnik, jenž má pod kontrolou trh od výroby po konečný prodej, jako je tomu v případě elektřiny, není stejný jako jiný podnik, jehož produkt závisí na faktorech, které do značné míry pod kontrolou nemá, jako je tomu v případě zemního plynu. Kromě toho bychom neměli zaměňovat protekcionismus, jejž odsuzujeme, s ochranou, což je obezřetné opatření. Je třeba, abychom se na tento problém zaměřili jinak, z hlediska vzájemné závislosti, protože Unie představuje přibližně 500 milionů spotřebitelů, díky čemuž máme značný vliv na světovém trhu. Opakujeme však tu chybu, že neslaďujeme diplomatickou činnost na vnitrostátní a evropské úrovni, což nás hospodářsky i geopoliticky oslabuje. Musíme zajistit, aby dvoustranné dohody mezi členskými státy a třetími zeměmi neohrožovaly činnost prováděnou na evropské úrovni. Značný počet členských států závisí na dovozech, co se týče více než 90 % jejich spotřeby energie, vzhledem k čemuž musíme zachovávat dobře fungující a stabilní vztahy s výrobními zeměmi. Někdy se však kvůli neočekávaným událostem vztahy oslabí, což obvykle vede k negativním důsledkům pro obchod mezi regiony, jakými nyní trpíme ve Španělsku a jakých jsme byli ve velmi nedávné době svědky v Polsku a dalších členských státech. Na závěr bych chtěl, paní předsedající, říci, že podobným situacím se v budoucnu budeme moci vyhnout pouze díky skutečné evropské vnější energetické politice, a proto každý nový právní základ a každý nový institucionální nástroj, který k jejímu vytvoření napomáhá, musí být... (Předsedající řečníka přerušila) Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Dámy a pánové, nejprve bych chtěla blahopřát panu zpravodaji k jeho namáhavé práci a otevřenosti, jakou prokázal svým přístupem k řadě hledisek společné evropské politiky týkající se energetiky. Jedno z těchto hledisek, o němž bych se chtěla ve svém příspěvku zmínit, je význam černomořského regionu pro uvedenou budoucí politiku. V posledních letech jsme byli svědky několika energetických krizí, jež rovněž zasáhly Evropskou unii. Cíle spojené se zajištěním stabilních dodávek energie, ale i transparentní trh jsou již nezpochybnitelnou prioritou Evropské unie.

113

114

CS


V této souvislosti představuje černomořský region důležitý klíč k zabezpečení evropského odvětví energetiky prostřednictvím diverzifikace zdrojů energie a transitních sítí a za tímto účelem by měla být do nejvyšší míry uplatňována evropská iniciativa ke konsolidaci regionální spolupráce v černomořské oblasti pomocí vytváření synergií. Zvláště zdůrazňuji strategický význam projektů Nabucco a Konstanca–Terst. Dále vítám, že je těmto projektům, stejně jako nedávnému jmenování evropského koordinátora projektu Nabucco, ve zprávě pana Saryusze-Wolského věnována pozornost. Neméně důležité jsou i cíle spojené s konsolidací sítě energetických koordinátorů a uplatňováním Smlouvy o Energetickém společenství. Doufám, že tyto iniciativy budou následovány ještě pevnějšími kroky v rámci utváření společné energetické politiky, při nichž se dobře využije černomořský region a díky nimž se položí základy dialogu s vnějšími partnery, a to na základě vzájemnosti a vzájemné důvěry, společných hodnot, a samozřejmě i v souladu s mezinárodními závazky. Bogdan Klich (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, touto výbornou zprávou pana Jacka Saryusze-Wolského se ukazuje, že nejdůležitějším hlediskem energetické politiky EU je v současné době zabezpečení dodávek. Jsme již z poloviny závislí na zahraničních dodávkách: v případě zemního plynu je to ve skutečnosti 57 % a v případě ropy 82 %. To znamená, že jakákoli krize, jež zasáhne jednoho z dodavatelů a Evropskou unii nebo jednoho z dodavatelů a transitní zemi, by mohla mít katastrofální dopad na naše ekonomiky a naše občany. Vzhledem k tomu je ještě mnohem důležitější zavést zásadu solidarity mezi členskými státy v případě krize společně s reformní smlouvou do našeho právního řádu. K tomu, aby tato zásada byla pozorovatelná v praxi, je však zásadní, abychom vytvořili systém strategických zásob, zvýšili počet spojů mezi dopravními sítěmi a zkrátka vybudovali fungující mechanismus reakce, díky němuž by měly země, které v důsledku krizí trpí nejvíce, technickou podporu. Solidarita mezi členskými státy se musí rovněž projevovat v podobě společné vnější energetické politiky a je dobře, že nás Komise ujišťuje o tom, že má v záměru takovou politiku vytvořit, jak jsme slyšeli z úst pana komisaře Piebalgse. Ještě je třeba, aby se o tom členské státy přesvědčily, aby upustily od svých vlastních zájmů ve prospěch společného přístupu a společného dobra. Je důležité, aby tato politika byla založena na zásadě diverzifikace zdrojů i dodavatelů, ale také cest a způsobů dodávek energie. Proto je nezbytné zajistit politickou a finanční podporu novým infrastrukturním projektům jako plynovod Oděsa–Brody–Płock nebo plynovod Nabucco. Jsme však povinni zakročit proti rozvratným projektům, jako je například baltský plynovod. Navíc by neměnným prvkem ve hře, již Evropská unie hraje se svými sousedy, zejména s těmi nejbližšími, měla být jako součást evropské politiky sousedství doložka o energetice založená na modelu protiteroristických doložek, v souvislosti s kterými zde, v Evropském parlamentu, trváme na tom, aby byly začleněny do dohod s třetími zeměmi. Andris Piebalgs, člen Komise. − Paní předsedající, na začátek chci poděkovat panu zpravodaji. Mám za to, že víte, o jak složitý problém se jedná, a je velmi obtížné zabývat se všemi hledisky, ale je dobré se pokusit zabývat se tímto problémem v celé jeho složitosti. Ve své práci nepředstírám, že jsem „Pan Energie“. Co se týče vnějších energetických vztahů, jsou tvořeny třemi pilíři: prvním je transit dodávek (a na tom spolupracuji se svými kolegy Benitou Ferrerovou-Waldnerovou a Peterem Mandelsonem); druhým pilířem je čistá energie a energetická účinnost jako zavedení světové platformy energetické účinnosti (na tom spolupracuji se Stavrosem Dimasem a Janezem Potočnikem); a v rámci třetího pilíře se zabýváme energetickou chudobou (na té spolupracuji s Louisem Michelem). Tím se potvrzuje, o jak složitou otázku se jedná, a k tomu ještě máme členské státy. Ve Smlouvě, ale také v reformní smlouvě se uvádí velmi důležitá věc: každý členský stát je zodpovědný za svou skladbu energetických zdrojů. Domnívám se, že právě z tohoto důvodu se ve zprávě žádá, abychom hovořili jedním hlasem. To je z mého pohledu hlavní poslání, které jsem si ze zprávy vzal. To zdaleka není jednoduché a my jsme toho ještě zdaleka nedosáhli. Myslím si, že tato zpráva dává celé Unii dobrou příležitost na této cestě dále pokročit. Nyní se dostávám k otázce pana Beazleyho, protože mám za to, že se týká jádra celého procesu. Proč je třeba se zabývat otázkami energetiky v rámci dohody o partnerství a spolupráci, dohody s Ruskem navazující na dohodu o partnerství a spolupráci, máme-li energetickou chartu? Energetická charta je mnohostranný nástroj. Pokud jde o Rusko, naše vztahy spojené s energetikou jsou rozhodně mnohem významnější. Investujeme do Ruska. Rusko investuje zde. V Bělorusku bude možná postaven ruský jaderný reaktor. To znamená, že je třeba, abychom na obou stranách vybudovali důvěru, a

25-09-2007

25-09-2007

CS


té je možné dosáhnout, pokud existují velmi jasné zákonné požadavky popisující povinnosti, ale i práva obou stran. Budou-li popsány, můžeme rovněž dojít k závěru, že zde existují oblasti, v nichž je také třeba vnější zástupce pro otázky energetiky. Jsem si vědom této žádosti dalších partnerů spojené s vysokým představitelem. Budeme-li mít ustanovení Smlouvy, jimiž se zajistí vývoj Unie, měli bychom se dohodnout na mandátu – a mandátem myslím na základě podobném výboru 133 pro vnější obchodní politiku – a na základě tohoto mandátu by mohla delegovaná osoba hovořit s vnějšími dodavateli, transitními zeměmi nebo všemi ostatními účastníky trhu s energií. Budeme-li se tím zabývat odděleně, rozhodně se tím ztratí veškerá moc. Měli bychom to chápat jako symbiózu, protože to není záležitost oddělená od toho, abychom hovořili jedním hlasem. Nemluví-li se jedním hlasem, není třeba posel. Mluví-li se jedním hlasem, pak posla rozhodně potřebujeme. U tohoto postoje tedy zůstanu. Chtěl bych vám poděkovat za velmi dobrou rozpravu. Byla velmi zajímavá. Poté, co Komise vytvoří tuto zprávu o vnějších energetických vztazích, mám za to, že se Parlament k této záležitosti vrátí, protože tento problém nelze vyřešit pouze jednou zprávou. To by bylo příliš optimistické. Ještě jednou bych rád poděkoval panu zpravodaji za velmi dobrou práci. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve středu. Písemná prohlášení (článek 142) John Attard-Montalto (PSE), písemně. – Dnes se více než kdykoli předtím hospodářské velmoci ženou za zdroji energie. Čína poskytuje nesmírnou podporu rozvojovým zemím výměnou za dodávky energie bez jakýchkoli podmínek. Rusko uplatňuje svou moc spojenou s ropou a zemním plynem, aby se znovu stalo světovým aktérem. Spojené státy si plánují budoucnost s větší závislostí na jaderných technologiích. Kdy to Evropskou unii opustí? Pro dodávky a zabezpečení energie začalo být nezbytné uzavírat spojenectví. Problémy, kterým čelí země EU mající potenciál stát se dodavatelem energie, jako je Malta, musí řešit Evropská unie jako celek. Stejně jako v případě nezákonného přistěhovalectví by i v záležitostech spojených s energetikou měla zasahovat EU. Společná vnější energetická politika by se neměla omezovat pouze na dodávku a zabezpečení, ale musí rovněž zahrnovat dva zásadní prvky: emise skleníkových plynů, ale také hledání alternativních energií. Společná vnější energetická politika může mít smysl pouze v těchto širších souvislostech, v rámci trojúhelníku s dodávkou a zabezpečením v horní části a se základnou tvořenou změnami klimatu a alternativními zdroji. Avril Doyle (PPE-DE), písemně. – V rámci našich snah o řešení změn klimatu bychom neměli ohrožovat úsilí spojené s ochranou biologické rozmanitosti, ekosystémů a zabezpečení potravin v Evropě. V závěrech zasedání Rady ve dnech 8.–9. března se stanoví, že 10% cíl pro biopaliva je přiměřeným cílem, pouze pokud je spojen s udržitelnou výrobou. Dopady biopaliv první generace mohou být horší, než se původně předpokládalo, například v důsledku přání USA používat bioetanol se v rámci výroby biopaliv značně zvětšilo používání obilovin. Tato poptávka má negativní účinek na evropské dodávky obilovin a předpovídá se, že se to mnohem více zhorší, jakmile se ve Spojených státech sníží přebytek obilovin. OECD a FAO předvídají výrazný vliv výroby biopaliv na ceny zemědělských komodit s možnými řetězovými reakcemi v zemích dovážejících potraviny. Proto je třeba komplexní mezinárodní systém osvědčení pro biopaliva – jak se uvádí ve zprávě pana Saryusze-Wolského, ale i paní Thomsenové – v rámci něhož by se udělovala osvědčení na vývoz i dovoz EU. Kritéria udělování osvědčení by měla být navržena tak, aby se zajistilo, že biopaliva přinášejí v rámci celého životního cyklu podstatné úspory skleníkových plynů a že jejich výroba nevede ke ztrátám biologické rozmanitosti nebo výrazným socioekonomickým problémům jako závažná inflace cen potravin. András Gyürk (PPE-DE), písemně. – (HU) Ve zprávě nazvané Ke společné evropské vnější energetické politice se zmiňuje důležitá skutečnost, že dodávky energie do Evropy závisí do stále větší míry na nestabilních a nedemokratických zemích. Tato stále patrnější závislost se zhoršuje tím, že se energie čím dál častěji používá jako prostředek vyvíjení politického nátlaku. Vzhledem k těmto procesům je mnohem naléhavější vyvinout společnou evropskou energetickou politiku založenou na solidaritě. Rozsáhlé evropské projekty hospodaření s energií by mohly představovat cestu k uplatňování společné politiky v praxi. Nedávné jmenování koordinátora k vedení nejdůležitějšího z těchto projektů, projektu

115

116

CS


Nabucco, Evropskou unií bychom tedy měli uvítat. To by mohlo, společně s tím, že se doposud neochotná maďarská vláda rozhodla podpořit stavbu plynovodu, znamenat, že plynovod spojující evropské spotřebitele se zdroji energie v regionu Kaspického moře by se nyní namísto toho, že byl znakem zaváhání, mohl stát symbolem úspěšné společné energetické politiky. Do několika let by se v souvislosti s plynovodem Nabucco, jenž představuje diverzifikaci jak ve smyslu zdrojů, tak dopravních koridorů, mohlo potvrdit, že společná činnost znamená větší zabezpečení dodávek a ceny dostupné pro spotřebitele. To je v zájmu všech členských států, ale obzvláště důležité je to pro Maďarsko, které je v současné době závislé výhradně na ruském zemním plynu. Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), písemně. – (RO) Evropská energetická politika je zaměřena na vytvoření, stabilizaci a regulaci vnitřního trhu, což je také očividný trend spojený s nejnovějším energetickým balíčkem Evropské komise. Panovalo zde přesvědčení, že díky liberalizaci vnitřního trhu se EU stane významným hráčem na mezinárodní scéně energetiky, ale ve skutečnosti se zjistilo, že Unii chybí vnější a stejnorodá dimenze energetické politiky. V nové realitě, v souvislosti s níž je hospodářská soutěž a liberalizace spojena se změnami klimatu a zabezpečením zdrojů, vznikají nejen vnější problémy (strach z energetické závislosti na jediném dodavateli, jenž své postavení využívá jako politickou zbraň), ale také významný vnitřní problém, prostřednictvím něhož se zkouší schopnost členských států klást své státní zájmy na druhé místo, aby vznikly předpoklady pro rozvoj společné a soudržné energetické politiky. Dalším krokem je diverzifikace zdrojů prostřednictvím prohloubené spolupráce se sousedními zeměmi, zejména se zeměmi východní Evropy a střední Asie. Tímto způsobem se zajistí sbíhavý rozvoj členských států a jejich sousedních zemí a povzbudí se regionální a meziregionální spolupráce, která je nezbytná k zefektivnění evropské vnější energetické politiky. Rozšíření Evropského energetického společenství směrem na východ by podnítilo dovršení liberalizace energetiky a to by zároveň přineslo společnou výhodu budoucímu možnému rozšíření Evropské unie. Gay Mitchell (PPE-DE), písemně. – Je nezbytné, abychom zajistili, že jsou prostřednictvím opatření plánovaných v rámci energetiky a zahraniční politiky dodržovány a podporovány zásady a cíle rozvojové politiky EU. Přístup k energii je zásadní zmocňovací činitel pro hospodářský růst a k zajištění základních životních podmínek pro všechny lidské bytosti. Členské státy EU a evropské energetické společnosti v rámci energetiky do značné míry spolupracují s rozvojovými zeměmi, avšak není vždy jasné, do jaké míry mají občané z těchto zdrojů skutečně prospěch. Z tohoto důvodu podporuji všechny kroky směřující k prosazování transparentnosti, zákonnosti a lepší správy v rámci odvětví energetiky. Hospodářský rozvoj nemusí předpokládat opakování činností průmyslových zemí vedoucích ke znečištění. Řada rozvojových zemí je do velké míry závislá na zdrojích energie spojených s vysokými emisemi uhlíku. Potřebují pomoc k tomu, aby diverzifikovaly zdroje energie k dosažení udržitelnější skladby těchto zdrojů. Odsuzuji rozsáhlé využívání uhelných elektráren v Číně. Měli bychom podniknout veškeré odpovídající kroky k podpoře jejich přechodu na čisté technologie prostřednictvím budování udržitelné energetické kapacity a usnadnění převodu čistých technologií.

16. Vynětí půdy z produkce pro rok 2008 (rozprava) Předsedající. − Dalším bodem je návrh nařízení Rady, kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, pokud jde o půdu vyňatou z produkce na rok 2008 (KOM(2007)0523 - C6-0302/2007 - 2007/0194(CNS)), jejž přezkoumává Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova. Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Paní předsedající, mohu vám říci, že vyhlídky spojené s trhem s obilím jsou v našem smýšlení jednoznačně na předním místě, protože se nyní nacházíme v situaci, kdy v posledních měsících došlo k nebývalému nárůstu cen. To neplatí pouze pro Evropskou unii, ale pro celý svět. Vzhledem k tomu, že v některých částech Evropy příliš pršelo a v jiných částech Evropy byla sucha, nebyly v tomto roce klimatické podmínky našich regionů příznivé výrobě obilí a s odhadovanou produkcí ve výši

25-09-2007

25-09-2007

CS


258 milionů tun byla sklizeň v roce 2007 podprůměrná. Povinné vynětí půdy z produkce odpovídající v současné době 10 % ve starých členských státech, EU-15, není slučitelné se stávající situací na trhu. V těchto souvislostech Komise navrhla pro sklizeň na podzim 2007 a pro osetí na jaře 2008 stanovit 0% vynětí. Podle našich odhadů to bude znamenat v rámci Evropské unie dodatečnou výrobu 10 až 17 milionů tun a já se domnívám, že to bude pro toto odvětví pozitivní signál, a doufám, že to také přispěje ke stabilizaci odvětví obilí. Samozřejmě je třeba v této záležitosti učinit rychlé rozhodnutí, aby zemědělci mohli rozhodnout o svém příštím výrobním roce a v této souvislosti jsem skutečně velmi vděčná za to, že Parlament očividně pochopil naléhavost této záležitosti a souhlasil s rychlým postupem. Skutečně jsem velice vděčná. Náš právní návrh bude co nejkratší a co nejjednodušší a nebude předpokládat žádnou novou administrativní zátěž. Podíváme-li se do budoucna, je nezbytné v rámci kontroly stavu dobře prošetřit, zda je ještě vynětí půdy z produkce za současných a budoucích podmínek na trhu vhodným nástrojem. Musíme rovněž zvážit, jak můžeme v rámci našeho systému vynětí půdy z produkce zachovat přínosy pro životní prostředí, jako je zachování stálých pastvin, ochrana pobřežních pásů a opatření, která se také týkají změn klimatu. Děkuji vám tedy za rychlou reakci. Je hezké vidět, že se Parlament skutečně může pohnout, je-li to naléhavě potřeba. Neil Parish (PPE-DE), předseda výboru AGRI. – Paní předsedající, paní komisařko, ano, Parlament skutečně umí jednat velmi rychle. Myšlenka, že by mohl být Parlament obviňován z toho, že zemědělci nebudou vědět, co tento rok na své půdě vysázet, samozřejmě naši mysl dost zaměstnávala, a tak jsme měli radost, že můžeme pracovat s vámi a dosáhnout tohoto pevného rozhodnutí. Rovněž blahopřeji svému výboru, Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova, k jeho jednomyslnému rozhodnutí. Chtěl bych poukázat vlastně na to, jaký význam má jeden rok. Před dvanácti měsíci jsme hovořili o 90 EUR/tunu za pšenici. Nyní mluvíme o 250–270 EUR, ta cena je tedy trojnásobná. Proto je nyní načase vážně se zabývat snížením vynětí půdy z produkce na 0 %. Dokonce bych šel ještě dál. Něco přes 20 let v Evropě v podstatě hovoříme o přebytku potravin, že zemědělci vlastně nejsou potřeba, že musíme přeměnit půdu v něco jiného a že na zabezpečení potravin vlastně nezáleží. Najednou na zabezpečení potravin záleží. Domnívám se, že zde jde i o morální stránku věci. Má-li svět dostatek potravin, možná Evropa vůbec nepotřebuje mít svůj podíl produkce, ale má-li svět nedostatek potravin a ceny rostou, je Evropa morálně povinna potraviny vyrábět. Evropa nebude nikdy trpět hladem, ať bude cena potravin jakákoli, protože my jednoduše máme peníze, abychom za ně zaplatili, ale v mnoha částech světa trpět hlady budou. Z čista jasna se nacházíme v jiném světě, jemuž také musíme čelit. Komise navrhuje na rok 2008 vynětí půdy z produkce ve výši 0 % a na začátku hospodářského roku 2008, jak jsem uvedl, má trh příznačně vysoké ceny. Jak paní komisařka řekla, v některých částech Evropy bylo sucho a v jiných zase byly povodně. V celém světě jsme také svědky toho, jak se mění stav obilovin, kdy v Austrálii půdou stoupá sůl a je tam velmi těžké vysázet plodiny. Pozorujeme také Čínu a Indii, kde přijímají vzhledem k jejich růstu hospodářství nebývalé množství potravin a požadují více potravin. To vše si vybírá svou daň po celém světě na produkci pšenice a obilovin. Nyní jsme pravděpodobně na přibližně polovině zásob, které historicky máme, a zásoby se tenčí, a tak je nyní načase to udělat. Domnívám se, paní komisařko, a jsem si jist, že vy také, že budeme-li mít společnou zemědělskou politiku oddělenou od produkce, nemůžeme v mnoha ohledech skutečně dosáhnout vynětí půdy z produkce, protože pokud by kdy nějaká politika měla být spojena s produkcí, pak to musí být vynětí půdy, takže je nyní nejvyšší čas je odstranit. Jakmile odstraníme vynětí půdy z produkce, musíme mít na paměti, že mělo jisté přínosy pro životní prostředí, a musíme také pamatovat na to, že zemědělci tak budou mít na výběr, zda vyňatou půdu zorat, či nikoli. V rámci systému jednotných plateb zemědělských podniků by ji i nadále mohli používat, pokud se tak rozhodnout, ale ekonomické výhody vlastního pěstování obilovin předpokládají, že řada z nich půdu zorá. Pořád můžeme mít šestimetrové pruhy kolem polí a živých plotů v zájmu životního prostředí a já mám za to, že je to také velmi dobře. Nejedná se o něco, o čem bychom měli dnes večer diskutovat, ale domnívám se, že v rámci kontroly stavu se budeme zabývat tím, že nepochybně budeme muset přejít na biopaliva druhé generace a nepoužívat jako

117

118

CS


biopaliva pšenici a řepku olejnou. Ano, před rokem jsem toho opravdu byl velkým zastáncem, když byly ceny nízké, ale nyní jsou ceny vysoké, takže tomu jen doslova přidáme palivo. Doporučuji Parlamentu, abychom tuto záležitost rychle vyřídili. Děkuji všem skupinám za jejich podporu a velmi děkuji paní komisařce za její rychlou reakci. Domnívám se, že společně můžeme dojít ke správnému řešení. Máme zde několik pozměňovacích návrhů skupiny PSE a skupiny Verts/ALE, z nichž většinu budeme moci podpořit. Nemohu však přijmout jeden z nich – a tím je daň na vývoz obilovin, protože zemědělci v minulosti trpěli nízkými cenami. Jakmile se ceny zvednou, neuvalujte na ně prosím daň, protože to by podle mého názoru nebylo zcela správné. Máme-li se zabývat tržními silami, budeme muset čelit realitě života. Esther de Lange, jménem skupiny PPE-DE. – (NL) Paní předsedající, nejprve bych chtěla poděkovat paní komisařce za to, že tu s námi dnes ráno byla a že tu s námi je nyní při této rozpravě, která byla přidána na pořad dne v posledním okamžiku. Nejvíce bych jí však chtěla poděkovat za její návrh odstranit povinné vynětí půdy z produkce pro příští období. Blahopřála nám k naší rychlosti, ale Komise také ukázala, že je schopna reagovat poměrně rychle na vývoj trhu, jenž nyní prochází obdobím tenčících se dodávek obilovin v EU. Očekává se, že zásoby dosáhnou na konci tohoto období rekordního minima také ve světě. Nástroj ke kontrole dodávek, jakým bylo povinné vynětí půdy z produkce zavedené v roce 1992, již tedy nemá žádný smysl. V důsledku toho je jen logické, že Komise navrhuje, aby byl tento závazek nyní odstraněn. Je také logické, že Komise zachovává systém vynětí půdy z produkce a jen snižuje povinný podíl ze stávajících 10 % na 0 %. Díky tomu půjde rozprava dál správnou cestou. Koneckonců až v okamžiku, kdy je čas na kontrolu stavu, je čas na diskusi o možné změně stávajících předpisů a struktur. Dále chápu, že dohodneme-li se na tomto návrhu a přijme-li Rada rychlé rozhodnutí, pravděpodobně zlomíme rekord v rychlém přijímání právních předpisů. Tím také vyšleme signál občanům, a zejména zemědělcům, že je-li to třeba, dokáže EU přijímat rychlá rozhodnutí. Chtěla bych se však vyzpovídat z jedné věci, paní předsedající – nikoli jako řečnice za PPE, ale jako členka CDA v Evropském parlamentu z Nizozemska. Existují ještě další odvětví, v nichž, s ohledem na stávající vývoj trhu, by se zdála být vhodná určitá míra pružnosti. Podívejme se například na odvětví mléka, v němž prudce narůstá poptávka a Evropa zřejmě nevyužívá co nejlépe jeho plného potenciálu. Jednou z možností je pravděpodobně učinit kvóty, které některé členské státy plně nevyužívají, prodejnými přes hranice nebo 1. dubna 2008 kvótu ještě zvýšit o několik procent. Na závěr bych, paní předsedající, tedy chtěla osobně vyzvat Evropskou komisi, aby projevila také v dalších odvětvích tentýž elán, jaký je patrný v souvislosti s obilovinami, jakmile to bude třeba. Luis Manuel Capoulas Santos, jménem skupiny PSE. – (PT) Já jsem také rád, že zde paní komisařku vidím, a chtěl bych říci, že stávající podmínky trhu s obilovinami nás nutí k tomu, abychom uvažovali, ale především jednali, a blahopřeji Komisi k jejímu proaktivnímu přístupu. Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu souhlasí s komisařčinou analýzou stávající situace a s tím, že v rámci kontroly stavu budeme mít příležitost tuto záležitost do hloubky prozkoumat a přijmout do budoucna vhodnější konečná rozhodnutí. Jsme si také plně vědomi, že problém, jemuž čelíme, nelze vyřešit pouze odstraněním vynětí půdy z produkce v souvislosti s přechodnými opatřeními, která se chystáme přijmout, ale souhlasíme, že by mohly v nadcházejícím roce do značné míry pomoci k nápravě rovnováhy trhu. Souhlasíme s názorem, že tímto opatřením by se mohla, v pesimistické variantě, minimálně polovina stávajících 3,89 milionů hektarů vrátit do produkce, což by mohlo v roce s normálními klimatickými podmínkami představovat další produkci ve výši přinejmenším 5 až 10 milionů tun, přestože některé typy půd jsou méně plodné, a proto je zemědělci přirozeně vyjímají z produkce. Myslíme si však, že k tomu, abychom tohoto cíle dosáhli, bylo by vhodné, aby Komise tuto odchylku poněkud rozšířila, to jest aby prodloužila platnost tohoto opatření z jednoho roku na dva; a je pochopitelné, že by mělo být prodlouženo, protože v zemědělství očividně chybí plánování a na začátku příštího období podzim–zima ještě nebudeme mít konečné rozhodnutí o výsledku rozpravy, jež se bude konat v rámci kontroly stavu. Proto vyzývám Komisi, aby vzala v potaz pozměňovací návrh, který za tímto účelem předložíme a který si, jak jsem si jist, zaslouží na zítřejším plenárním zasedání většinu. Na druhou stranu jsme si všichni vědomi toho, že vracení celé této oblasti do produkce bude mít jasné negativní dopady, co se týče uvolňování CO2 ze země, ale i biologické rozmanitosti, protože nyní každý uznává přidanou hodnotu pro životní prostředí, jíž vynětí půdy z produkce přineslo. Proto se domníváme,

25-09-2007

25-09-2007

CS


že by bylo vhodné, aby Komise co nejdříve provedla dopadovou studii, abychom měli k dispozici všechny příslušné faktory k přijetí rozhodnutí o této záležitosti, jež budeme muset do roka přijmout. Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf (Verts/ALE). – (DE) Paní předsedající, paní komisařko, ano, jednali jsme rychle, ale Komise se také opozdila s předložením návrhů. O této záležitosti se diskutovalo dlouho a netrpělivost pěstitelů do značné míry podněcovala otázka, kdy to konečně bude za námi. Nic jsme nezdržovali, to je pravda, ani jsme nic zdržovat nechtěli. Vaše odůvodnění je takové, že ceny jsou vysoké a je zde třeba určitá stabilizace. Doufám, že jsme oba spokojeni – a zejména váš manžel se svým podnikem – že se nakonec dostanou peníze k podnikům. Je to již dlouho opožděno a měli bychom být opatrní s tím zde říkat, že něco musíme udělat a snížit ceny. Navíc to do jisté míry odporuje vašemu dnešnímu rannímu prohlášení týkajícímu se cukru. Jistě si vzpomínáte, že jste řekla: se stávající cenou obilí nyní se lidé možná rychleji dají na obiloviny a upustí od cukru. Jestliže nyní znovu stlačíte ceny obilí, vaše logika a váš záměr by tím mohly být narušeny. Uvádíte to, že v důsledku toho se střídají plodiny. Ano, to je pravda. Původně bylo toto opatření spojeno se střídáním plodin, protože střídání plodin také vyžadovalo vegetaci. To znamená, že musíme věnovat pozornost hledisku životního prostředí, přestože bylo v posledních letech velmi opomíjeno, jednoduše tím, že se umožnilo trvalé vynětí půdy z produkce, čímž by se značný podíl dostal do produkce energetických výrobků. V pozměňovacím návrhu vás žádáme, abyste se nejen zabývala tím, co máte na rok 2008 v plánu, ale také abyste nám v Parlamentu řekla, jak má probíhat střídání plodin s ohledem na ochranu životního prostředí. Vincenzo Aita, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že Parlament by měl tuto záležitost chápat jako nový prvek, který otvírá nové období reflexe a novou rozpravu o zemědělské produkci v Evropě. Nejde jen o to, že dochází ke změnám klimatu a že v některých oblastech venkova produkci provází obtíže. Jedná se o to, že celý systém zemědělské produkce v této oblasti se mění, protože – padlo o tom několik zmínek v předchozí rozpravě – se dnes řada plodin vyrábí za použití různých systémů produkce, jak jsme slyšeli. Měli bychom totiž nyní přezkoumat politiku uplatňovanou pro zemědělskou produkci v posledních letech v Evropském společenství. Problémem není pouze obilí, ale do několika měsíců rovněž budeme muset řešit problém produkce masa a produkce mléka, protože v této oblasti již dochází ke změnám a poklesu produkce. Proto se domnívám, že by paní komisařka a Komise měli mít důkladné období reflexe a umožnit Parlamentu na tyto problémy definitivně reagovat, abychom se vyhnuli stávající situaci: nárůst nákladů na potraviny, který pro řadu rodin v Evropě i jinde představuje problémy. Jim Allister (NI). – Paní předsedající, v době spirálově stoupajících a trestných nárůstů cen krmiv, jež tolik škodí našemu intenzivnímu odvětví, by bylo trestuhodné oddělit půdu, díky níž bychom mohli snížit naši závislost na dovozu ze zahraničí, od produkce. Proto musí vynětí půdy z produkce zmizet a musí k tomu dojít teď. Je toho však třeba víc, nevyjímaje proaktivní plán řešení rýsující se krize v našich intenzivních odvětvích. Z mého pohledu to musí zahrnovat praktický tlak na mnohonárodní řetězce supermarketů, aby upustily od strategie tvorby cen, kterou se utlačují výstupní ceny zemědělské produkce. Pokud k tomu nedojde, stojí před námi srovnání velké části našeho intenzivního odvětví se zemí. To by byla největší prohra zemědělské politiky naší doby a tím se, paní komisařko, musíte naléhavě zabývat. Esther Herranz García (PPE-DE). – (ES) Paní předsedající, v úvodu chci říci, že vítám rozhodnutí Evropského parlamentu přijmout v rámci naléhavého postupu okamžité zrušení povinného vynětí půdy z produkce. Domnívám se, že hlavními oběťmi ohromného nárůstu cen zemědělských surovin jsou evropští spotřebitelé a zemědělci. Mám za to, že stávající situace by nás měla vést k tomu, že podnikneme podrobnou diskusi o změně, k níž nyní dochází v rámci společné zemědělské politiky, a měli bychom zajistit, že rozhodnutí přijatá v této oblasti je v souladu se světovými souvislostmi, kdy narůstají ohromující měrou požadavky třetích zemí, zejména kvůli zvětšující se spotřebě v zemích jako Indie a Čína, jež hrají rozhodující roli ve světovém hospodářství. Bude-li tento schodek pokračovat, měla by dle mého názoru Evropská unie zvážit vytvoření nových mechanismů k zamezení neudržitelným nárůstům cen potravin.

119

120

CS


Již roky posloucháme, že společná zemědělská politika přináší nadměrné náklady pro evropské daňové poplatníky, ale já bych nyní chtěla, aby vlády občanům vysvětlily, proč teď budou muset za chléb a mléko platit víc. Ráda bych také, aby vlády vysvětlily opatření, jež plánují přijmout k tomu, aby zaručily spotřebitelům spravedlivé ceny a zamezily nadměrnému zatížení výrobců, které by ohrozilo výdělečnost mnoha zemědělských podniků. Svět potřebuje stále více potravin a exponenciální nárůst spotřeby se nevyřeší zemědělskou politikou, jež by byla čím dál skoupější a lakomější vůči evropským výrobcům. Mám za to, že evropští představitelé by se měli ještě jednou zamyslet, než dostanou výrobce mezi mlýnské kameny. Evropská unie by podle mého názoru měla uplatnit na společnou zemědělskou politiku kontrolu stavu k zavedení mechanismů, prostřednictvím nichž se do budoucna zamezí závažným schodkům, nechceme-li, aby světoví výrobci na mezinárodních trzích získali monopol. Rosa Miguélez Ramos (PSE). – (ES) Paní předsedající, je pravda, že zásoby obilovin se v posledních letech zmenšily, a slyšeli jsme již některé důvody spojené se stávajícím klimatem – rostoucí spotřeba v rozvíjejících se zemích, nepříznivé klimatické podmínky ve výrobních zemích nebo vymezení produkce ve vyvážejících zemích pro domácí spotřebu. Nemůžeme také opomenout vliv některých spekulativních aktivit na dotyčných trzích, jako například v Paříži nebo Chicagu. Všechny tyto problémy přispívají k tomu, že ceny dosahují historicky nejvyšších hodnot. Podle údajů Mezinárodní rady pro obiloviny (International Cereals Council) máme však kromě problému dodávek také problém zásob: světových zásob, které jsou nižší než 17 %, jež jsou podle organizace FAO zárukou zabezpečení potravin, a zásob Společenství, jež jsou prakticky vyčerpány s trhem, jehož ceny přesahují mezinárodní úroveň. Z mého pohledu, paní komisařko, bychom měli, co se týče kontroly stavu, přemýšlet o úloze neexistence nástrojů Společenství k regulaci trhu v rámci této krize. Evropská unie je posedlá náklady na řízení zásob a tlakem Světové obchodní organizace; přeorientovala svou zemědělskou politiku na zahrnutí produkce a liberalizaci trhů a obrátila se zády k výrobcům a spotřebitelům, přičemž upustila od hlavní zásady SZP: zajištění soběstačnosti. Bernadette Bourzai (PSE). – (FR) Paní předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, nejprve bych chtěla vyjádřit svou podporu rekultivaci, dobrovolné povahy, půdy, která je nyní vyňata z produkce k podpoře evropské produkce obilovin a olejnin, k doplnění zásob, a tedy i k zajištění soběstačnosti. Zdá se však, že zemědělci potřebují k tomu, aby se této změně přizpůsobili, dva výrobní a hospodářské roky. Je rovněž důležité, abychom uplatnili kvóty na vývoz obilovin, aby byly nejprve uspokojeny potřeby Evropy. Naopak jsem obezřetnější, co se týče návrhu opatření, jímž se zruší daně na krmiva. Jsem si dobře vědoma, že nárůst cen potravin přináší zemědělcům velké potíže, ale nechtěla bych, aby se tímto opatřením otevřela stavidla dovozu geneticky modifikované sóji a kukuřice. Podporuji však prosazování a podněcování rozvoje evropského odvětví krmiv neobsahujících geneticky modifikované organismy, které by nabylo lepšího postavení k zajištění našeho zabezpečení potravin a naší nezávislosti. Ráda bych také poukázala na to, že přestože vynětí půdy z produkce již není z hospodářského hlediska opodstatněné, je nezbytné pro biologickou rozmanitost a ochranu půdy a řek a to by mělo být uznáno a zachováno. Skupina sociálních demokratů proto žádá Komisi, aby provedla dopadovou studii účinků zrušení systému vynětí půdy z produkce na životní prostředí. Přemýšlím především o důsledcích, které by zrušení vynětí půdy z produkce mělo pro nezbytnou rozmanitost zdrojů pylu a nektaru pro včely v době, kdy toto odvětví prochází vážnou krizí. Nynější zrušení vynětí půdy z produkce nám také nepomůže vyřešit všechny problémy v rámci přezkumu SZP v letech 2008 a 2009. Mariann Fischer Boel, členka Komise. − Děkuji vám, paní předsedající, a ráda bych také velmi poděkovala poslancům za všechny pozitivní připomínky, za veškeré snahy stabilizovat náš trh s obilovinami. Nyní se cítím docela dobře připravená na to, abychom v této rozpravě zítra pokračovali s členskými státy v Radě, a doufám, že právní akt budeme moci rychle zveřejnit. Jsem si docela jista, že budou zemědělci sledovat, jaké rozhodnutí zde v Parlamentu a v Radě zítra přijmeme.

25-09-2007

25-09-2007

CS


Pohovořím jen krátce o čtyřech různých skupinách pozměňovacích návrhů. Co se týče myšlenky prodloužit toto roční 0% vynětí půdy z produkce na dva roky, musím říci, že budeme mít možnost o sdělení diskutovat v zimě a o právních návrzích příští jaro a léto, kdy budeme mít jasno, jakým směrem se ubíráme. Nápad prodloužit roční lhůtu tedy nebudu moci podpořit, ale k této záležitosti se vrátíme. Co se týče přínosů vynětí půdy z produkce pro životní prostředí, je zřejmé, jak jsem uvedla ve svém prvním příspěvku, že se tím budeme muset zabývat v rámci kontroly stavu, abychom zjistili, zda se nám podaří najít řešení k zachování přínosů otázky biologické rozmanitosti životního prostředí v rámci vynětí půdy z produkce. Co se týče sledování trhu s obilovinami, je zřejmé, že budeme dělat vše pro to, abychom udržovali prohloubený dialog s členskými státy, zúčastněnými subjekty a širokou veřejností, abychom věděli, jakým směrem se trh vyvíjí. Pokud jde o pozměňovací návrh 8 týkající se omezení a možného zavedení vývozní daně, musím říci, že touto cestou se nechceme ubírat. V důsledku toho bychom trhu vysílali zcela odlišné a špatné signály. Dostali bychom se tak do situace podobné jako v Rusku a na Ukrajině, které jsme vinili z toho, že tento nástroj používají k tomu, aby si nechaly svou produkci pro sebe, a proto bychom se touto cestou neměli dát. Co se týče další zmíněné myšlenky spojené s dovozem, podíváme se na přerušení dovozních daní z obilovin – a ve skutečnosti jsme s tím již začali. Nezapadají do stávající situace. Změna celé politiky, politiky zásob, by pro nás, dle mého názoru, byla možností, o níž budeme diskutovat v rámci kontroly stavu, abychom zjistili, jak nejlépe provádět řešení na míru jak pro zemědělce, tak pro subjekty zúčastněné na produkci obilovin, pro odvětví obilovin. Ještě jednou vám velmi děkuji. Skutečně si cením nadšení, s jakým Parlament a Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova v tomto případě jedná. Předsedající. − Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve středu. Písemná prohlášení (článek 142) James Nicholson (PPE-DE), písemně. – Prostřednictvím rostoucích cen obilí v celé Evropské unii, k čemuž došlo v důsledku vysokých cen ve světě, postupně došlo k závažné situaci. Je nezbytné, abychom v našem zabezpečení potravin měli jistotu. Tu již nemáme. Ceny obilí nadále šplhají nahoru. To se dá řešit jedině zvedáním cen pro spotřebitele. Australská vláda v minulém týdnu uvedla, že australská produkce bude tento rok o 30 % nižší. Musíme mít přístup na trh náhražek obilovin ze Spojených států, nebo budou dodávky hovězího, skopového a kuřecího masa obtížnější. Vyzývám Radu ve složení pro zemědělství a odborníky EU, aby rychleji schválili nové obiloviny a zajistili nám tak zabezpečení dodávek.

17. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis 18. Ukončení zasedání (Zasedání bylo ukončeno v 00:00)

121

ÚTERÝ, 25. ZÁŘÍ 2007

Recommend Documents