ÚSTAVNÍ VÝCHOVA INSTITUTIONAL UPBRINGING

Techni cká u ni verzit a v Li berci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Sociálních studií a speciální pedagogiky

Katedra:

Studijní program: Speciální pedagogika Studijní obor:

Speciální pedagogika pro vychovatele

ÚSTAVNÍ VÝCHOVA INSTITUTIONAL UPBRINGING Bakalářská práce:

10-FP-KSS-1021

Autor:

Podpis:

Jakub Bernášek

Vedoucí práce: Mgr. Jana Pittnerová Konzultant:

Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

72

4

0

18

32

1

V Liberci dne: 25. dubna 2013

Čestné prohlášení

Název práce:

Ústavní výchova

Jméno a příjmení autora:

Jakub Bernášek

Osobní číslo:

P10000031

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji- li bakalářskou práci nebo poskytnu- li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 25. Dubna 2013 Jakub Bernášek

Poděkování Chtěl bych poděkovat vedoucí práce Mgr. Janě Pittnerové za ochotné, podnětné a trpělivé vedení při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat všem svým spolupracovnicím a v neposlední řadě patří mé poděkování rodině, která mě v mé práci po celou dobu podporovala.

V Liberci dne 25. dubna 2013: ……………………………………….

Název bakalářské práce:

Ústavní výchova

Jméno a příjmení autora:

Jakub Bernášek

Akade mický rok odevzdání bakalářské práce: 2012/2013 Vedoucí bakalářské práce:

Mgr. Jana Pittnerová

Anotace: Bakalářská práce se zaobírala problematikou ústavní výchovy realizované ve školských ústavních zařízeních. Cílem bakalářské práce bylo analyzovat příčiny nařizování ústavní výchovy nad dětmi, které jsou následně umístěny v dětských domovech. Bakalářskou práci tvořily dvě části, část teoretická a část praktická. Teoretická část byla zaměřena na základní terminologii, která je spojena s problematikou ústavní výchovy a poskytuje informace o jednotlivých faktech, které mají souvislost s umístěním dětí do dětských domovů. Teoretická část bakalářské práce se rovněž zabývala institutem náhradní rodinné péče, kdy byla popsána tato forma péče o děti a uvedeny jednotlivé možnosti. Empirická část byla zaměřena na ověřování předem stanovených hypotéz a jejich vyhodnocení prostřednictvím dotazníku a studia spisové dokumentace. Zabývala se počtem umisťovaných dětí do ústavní výchovy a současně mapovala důvody, pro které došlo k nařízení ústavní výchovy. Přínosem práce bylo seznámení se s problematikou ústavní výchovy z hlediska školské ústavní praxe a zjištění zda v posledním pětiletém období vrůstá nařizování ústavní výchovy či nikoliv. Klíčová slova: ústavní výchova, rodina, legislativa, zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy

Thesis topic: Institutional Upbringing Author: Jakub Bernášek Academic year of thesis submission: 2010/2011 Thesis lecturer: Mgr. Jana Pittnerová

Annotation: In the B. A. thesis, the author analyzed problems regarding upbringing of children placed in a children's home. A goal of the thesis was to identify reasons as to why children are placed under the state's care and why they are eventually placed in children's homes. The research was conducted in an orphanage and school cafeteria in Lipová near Šluknov. The thesis contains two major components – theoretical and practical. In the theoretical component, the author explained basic terminology regarding problems in the children's homes. Also, the author provided detailed facts about the placement of children into an orphanage in Lipová. The author used specialized literature and the Internet as sources for his thesis. In the practical component, the author researched documentation in the files of children at the orphanage in Lipová and provided an overview of his findings. The author also focused on validation of presumptions, presentation of diagnosis, and recommendations of practical use. Keywords: state child care, family, legislation, children's homes and orphanages

Obsah Úvod ................................................................................................................................10 1

2

Právní úprava problematiky ......................................................................................12 1.1

Zákony upravující práva dětí a ústavní výchovy ...............................................12

1.2

Ústavní předpisy v České republice...................................................................14

1.3

Mezinárodní smlouvy ........................................................................................14

Ústavní, ochranná výchova a problémy v ústavní péči .............................................15 2.1

Ústavní výchova.................................................................................................15

2.1.1

3

4

Nejčastější kritéria k návrhu ústavní výchovy............................................17

2.2

Ochranná výchova..............................................................................................18

2.3

Základní problémy ústavní péče ........................................................................18

Členění ústavních zařízení v České republice ...........................................................19 3.1

Diagnostický ústav .............................................................................................20

3.2

Dětský domov ....................................................................................................20

3.3

Dětský domov se školou ....................................................................................21

3.4

Výchovný ústav..................................................................................................22

3.5

Středisko výchovné péče....................................................................................22

3.6

Ostatní zařízení ..................................................................................................23

3.6.1

Klokánek.....................................................................................................23

3.6.2

SOS vesničky..............................................................................................23

Rodina .......................................................................................................................24 4.1

Funkce rodiny ....................................................................................................25

4.2

Typy rodin a jejich zastoupení v populaci .........................................................26

4.3

Typy problémově zatížených rodin....................................................................29

4.4

Rodina jako zdroj sociálně patologických jevů .................................................32 8

5

4.4.1

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN) ............32

4.4.2

Domácí násilí ..............................................................................................36

Poruchy chování ........................................................................................................36 5.1

Klasifikace poruch chování................................................................................37

5.1.1

Disociální, asociální a antisociální .............................................................37

5.1.2

Symptomatické, vývojové a výchovně podmíněné ....................................38

5.1.3

Poruchy chování s lepší a špatnou prognózou............................................39

5.2

Příčiny vzniku poruch chování ..........................................................................40

5.3

Typy poruch chování .........................................................................................41

EMPIRICKÁ ČÁST ........................................................................................................44 6

Cíl a hypotézy............................................................................................................44 6.1

6.1.1

Analýza spisové dokumentace ...................................................................45

6.1.2

Standardizovaný dotazník ..........................................................................45

6.2 7

Základní metody a techniky práce .....................................................................45

Charakteristika zkoumaného vzorku a technika sběru dat.................................46

Vyhodnocení průzkumového šetření.........................................................................48 7.1

Vyhodnocení výsledků zjištěných dotazníkem..................................................48

7.2

Vyhodnocení analýzy spisové dokumentace .....................................................60

7.3

Vyhodnocení hypotéz ........................................................................................61

Závěr ................................................................................................................................64 Navrhovaná opatření do praxe.........................................................................................66 Seznam použité literatury ................................................................................................67 Seznam příloh ..................................................................................................................70 Příloha č. 1 Dotazník pro sociální pracovnice dětských domovů ...................................71

9

Úvod Pracuji jako jako učitel ve Speciální základní škole a Praktické škole Šluknov. Jedná se o školské zařízení pro výkon povinné i nepovinné školní docházky pro dětské klienty od 6 do 15 let na speciální základní škole a od 15 let výše na škole praktické. Klienty tohoto zařízení jsou jak děti s nařízenou ústavní výchovou, tak i děti z klasických rodin. Ovšem mnoho těchto rodin je sociálně slabých nebo znevýhodněných. U většiny dětí, které navštěvují naši školu, byla diagnostikována některá z poruch chování nebo poruchy učení. Součástí speciální základní školy a praktické školy je i přípravná třída pro děti s odkladem povinné školní docházky. Vzdělávání dětí ze školských ústavních zařízení je jeden z náročnějších úkolů, proto je třeba této problematice věnovat naši pozornost. Bakalářská práce se zabývá tématem ústavní výchovy a to nejen proto, že je nám tato problematika blízká vzhledem k náplni učitelské profese. Také ale proto, že se neustále ze sdělovacích prostředků dovídáme, že je příliš mnoho dětí umisťováno do ústavních zařízení. Veřejnost často zdůrazňuje, že by se takové děti měly spíše umisťovat do pěstounské péče. Málo však čteme o tom, proč a z jakých důvodů se děti do školských ústavních zařízení umisťují. Co je důvodem nařizování ústavní výchovy. Česká republika patří mezi státy, které mají nejvyšší počet dětí, které vyrůstají mimo svou rodinu. Cílem bakalářské práce bylo analyzovat příčiny nařizování ústavní výchovy nad dět mi, které jsou následně umístěny v dětském domově. Jako hlavní metoda pro získávání dat je dotazování a analýza spisové dokumentace. Práce je rozdělena tradičně na dvě základní části, teoretickou a empirickou. Teoretická část je řazena do kapitol, ve kterých jsou shrnuty informace související s problematikou ústavní výchovy, legislativy, dělení zařízení, které patří do školské ústavní sítě. V teoretické rovině analyzujeme současnou rodinu a vlivy, které ji ovlivňují ve svém vývoji. Rodině věnujeme pozornost především proto, že dle našeho názoru stále sehrává nezastupitelnou úlohu ve vývoji dítěte. Empirická část je zaměřena na samotné průzkumové šetření, které směřuje k vytyčenému cíli bakalářské práce. To znamená analyzovat důvody nařizování ústavní výchovy nad dětmi za poslední pětileté období. V předkládané práci se snažíme o zmapování důvodů nařizování ústavní výchovy zejména proto, že chceme posoudit, který 10

faktor je rozhodující a důvodný k nařízení ústavní výchovy. Průzkumové šetření jsme zaměřili na období posledních pěti let. Doufáme, že zpracovaný materiál pomůže přiblížit problematiku nařizování ústavní výchovy nad dětmi a pomůže ke kvalitnějšímu vzdělávání dětí z dětských domovů.

11

1 Právní úprava problematiky 1.1 Zákony upravující práva dětí a ústavní výchovy  Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Zákon číslo 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nám určuje, jaký způsob opatření mohou orgány sociálně-právní ochrany učinit, aby vše sloužilo k ochraně dítěte. V zákoně je dále uvedeno, kdy se tato opatření použijí. Zákon se také věnuje právu dítěte, které může samo o pomoc orgány sociálněprávní požádat, a v neposlední řadě také právu rodičů, kteří též mají právo na základě svých rodičovských povinností požádat (zákon č. 359/1999 Sb., online).  Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon vymezuje účel a působnost školských zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy pro preventivně výchovnou péči. V tomto zákoně jsou také zakotveny typy ústavních zařízení. Dále je zde popsána činnost konkrétních ústavních zařízení, jako diagnostických ústavů, dětských domovů, dětských domovů se školou a výchovných ústavů. V zákoně jsou také obsažena práva a povinnosti dětí umístěných v ústavních zařízeních. Nalezneme zde také práva a povinnosti osob, které jsou odpovědny za výchovu dítěte v ústavním zařízení, práva a povinnosti dětí umístěných v zařízení ústavní výchovy, pedagogických i nepedagogických pracovníků, a také ředitele ústavního zařízení (žákon č. 109/2002 Sb., online). Zde jistě není od věci uvést §1, odstavec 1 tohoto zákona, který je jistě velice důležitý v oblasti sociální práce s dětmi umístěných v ústavní výchově. Ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a ve školských zařízeních pro preventivně výchovnou péči, kterými jsou střediska výchovné péče, musí být zajištěno základní právo dítěte na výchovu a vzdělání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimž je celá (žákon č. 109/2002 Sb., online)

12

Česká republika vázána, vytvářeny podmínky podporující aktivní účast dítěte ve společnosti. S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na potřeby osoby jeho věku. Jistě nemůžeme ve spojitosti s tímto zákonem č. 109/2002 Sb. opomenout zákon č. 383/2005 Sb., který do daného

zákona přináší určité úpravy, které vznikly

z mnohaletých praktických zkušeností. Hlavním cílem těchto změn bylo zkvalitnit systém náhradní výchovy (žákon č. 109/2002 Sb., online)  Zákon o rodině Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Co se ústavní výchovy týče, hovoří o ní daný zákon ve své druhé části, kde je mimo jiné uvedena úprava vztahů mezi rodiči a dětmi, dále pak úprava rodičovské zodpovědnosti, vyživovací povinnosti, pěstounské péče, výchovného opatření, určení rodičovství, osvojení, poručnictví, opatrovnictví a v neposlední řadě také ústavní výchovy, kde je uvedeno, za jakých podmínek může být ústavní výchova u dítěte nařízena, co je povinen soud prozkoumat než nařídí ústavní výchovu, a kdy může být ústavní výchova zrušena (zákon č. 94/1963 Sb., online).  Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Jak už je z názvu zákona patrné, upravuje podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy, které jsou uvedené v trestním zákoníku, a kterých se dopustily osoby mladší patnácti let a mladiství. Opatření ukládá za takové protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže. Daný zákon obsahuje jak hmotněprávní ustanovení tak procesní úpravu řízení s osobami mladšími patnácti let a mladistvými. V zákoně bychom rovněž našli úpravu sankcí, které je možno dítěti uložit (zákon č. 218/2003 Sb., online).  Občanský soudní řád Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Někdy je nutné rozhodnout o umístění dítěte do ústavní výchovy neprodleně rychle, jelikož 13

v prostředí, kde se právě nachází, je ohroženo. V občanském soudním řádu je na to pamatováno formou předběžných opatření, která jsou zakotveny v paragrafu §76, kde se uvádí: Ocitlo-li se nezletilé dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, předseda senátu předběžným opatřením nařídí, aby bylo na nezbytně nutnou dobu umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí. V náhlých případech je soud povinen rozhodnout do 24 hodin (občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., §76a, odst. 1, online).  Další zákony, které se v této problematice dají rovněž aplikovat Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění novely č. 472/2011 Sb.

1.2 Ústavní předpisy v České republice Listina základním práv a svobod Listina základních práv a svobod je součást ústavního pořádku České republiky. V listině jsou uvedena práva a povinnosti rodičů a dětí. Můžeme zde uvést například právo dětí na rodičovskou výchovu a péči.

1.3 Mezinárodní smlouvy V souvislosti s problematikou ústavní výchovy nemůžeme opomenout mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána na základě čl. 10 Ústavy České republiky.  Evropská úmluva o výkonu práv dětí Tato úmluva byla přijata v roce 1996 ve Štrasburku a vyhlašujícím orgánem byla Rada Evropy. V platnost úmluva vstoupila v roce 2000, pro Českou republiku 2001. Hlavním účelem této úmluvy je podporovat práva dětí, dále jim poskytnout procesní práva a usnadnit jejich výkon tím, že bude zabezpečeno, aby dítě bylo buď přímo nebo prostřednictvím jiných osob či orgánů informováno o soudních řízeních, která se ho týkají, 14

a mohlo by se jich zúčastnit. Dítě má také během procesu, který se ho týká, právo na informace a vyjádření svého názoru ( Evropská úmluva o výkonu práv dětí, online).  Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod  Daný dokument byl sjednán v roce 1950 v Římě. V platnost pro tehdejší ČSFR vstoupila v roce 1992. Tento dokument se netýká jen dětí, ale všech, tedy i dospělých. Našli bychom zde jak práva státu, tak i jednotlivců. Pokud se jednotlivci, nevládní organizace, nebo skupiny osob považují za poškozené v důsledku porušení těchto práv, mohou po vyčerpání všech rozhodnutí soudu obrátit na soud pro lidská práva, jehož rozhodnutí je pro Českou republiku závazné (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, online).  Úmluva o právech dítěte Úmluva byla přijata v roce 1989 v OSN a v platnosti vstoupila v roce 1991 a po té prošla ratifikací v ČSFR. Základní pilíř této úmluvy tvoří „tři P“: – Provision – zahrnuje přežití dětí, zabezpečení a zajištění jejich vývoje – Protection – ochrana dětí – Partipication – jedná se o účast dětí ve společenském životě a jejich právní subjektivita. Touto úmluvou se zavázali státy k tomu, že budou upřednostňovat zájmy dítěte při všech jeho činnostech. Dítě má také právo se svobodně vyjádřit ke všemu, co se ho týká, a těmto názorům musí být věnována patřičná pozornost. Povinností státu je ochraňovat dítě před všemi druhy násilí a špatného zacházení. Další povinností státu je poskytnout dítěti zvláštní ochranu v případě, že selže původní rodina, a to v podobě poskytnutí náhradní rodinné péče, nebo umístění v příslušném zařízení (Úmluva o právech dítěte, online).

2 Ústavní, ochranná výchova a problémy v ústavní péči 2.1 Ústavní výchova Pokud bychom se měli zabývat historií ústavní výchovy, tak zjistíme, že první zařízení pro výkon ústavní výchovu, které byly budovány pro společensky hendikepované lidi, neměly specializaci. K většímu rozmachu specializovaných ústavů pro mládež docházelo v západoevropských zemích po roce 1848. U nás byly zakládány až v druhé polovině 15

19. století. Předpisy v té době však byly hodně obecné, což mělo za následek velkou pestrost vychovávaných jedinců i výchovných režimů. To byl jeden z důvodů, proč se zařízení ústavní výchovy se ve srovnání s těmi dnešními lišily, například v organizaci režimu či velikosti skupin. Pobyty v těchto ústavech byly až do druhé světové války delší než dnes. Výsledkem toho byla vazba svěřenců na vychovate le daleko silnější, než je tomu v současné době. Svěřencům ústavu poskytoval personál péči i po propuštění a byly i případy, kdy s nimi zůstával v dlouhodobém kontaktu. V padesátých letech vznikla jednotná síť ústavů pro děti a mládež, která po určitých změnách názvů existuje dodnes. V tehdejší době nesly ústavní zařízení jako záchytné dětské domovy a dětské domovy se zvýšenou výchovnou péčí, záchytné domovy mládeže a výchovné ústavy pro mládež (Matoušek, aj. 1998, s. 157). Ústavní výchova představuje v naší zemi jeden z typů náhradní rodinné výchovy a jedná se o krajní výchovné opatření. Měla by sloužit pouze jako přechodný institut, což znamená, že by zde dítě nemělo pobývat dlouho. Jejím úkolem je zajistit momentální krizovou péči dítěti po jeho odebrání z rodiny až do doby, kdy se bude moci vrátit zpět, nebo do doby, kdy bude umístěno do náhradní péče. Ústavní výchova přichází na řadu v případech, kdy rodina z některých důvodů v péči o dítě naprosto selhává a není možné či vhodné zvolit osvojení nebo pěstounskou péči. Je proto potřeba zajistit dítěti jiné výchovné prostředí (Průcha aj, 2003, s. 266). Ústavní výchovu upravuje zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Ústavní výchova má sloužit k preventivně výchovným účelům a měla by zajistit každému dítěti právo na výchovu a vzdělání, vytvářet podmínky podporující sebedůvěru, rozvíjet osobnost dítěte a udělat vše proto, aby se dítě zapojovalo co nejaktivněji do společnosti. S dítětem musí být zacházeno tak, aby se nenarušil jeho harmonický rozvoj, a také s ohledem na jeho věk a potřeby ( zákon č. 109/2002 Sb., online). Ústavní výchova je nařizována soudem podle § 46 zákona o rodině č. 94/1963. Jedná se o takové případy, kdy je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. V takovém případě může soud nařídit ústavní výchovu

16

nebo dítě svěřit do péče pro děti, které vyžadují okamžitou pomoc (zákon č. 359/1999 Sb, §42a, odst. 1-2; zákon č. 94/1963, §46, odst. 1, online). Obec s rozšířenou působností má podle platných předpisů navrhovat ústavní výchovu u těch dětí, o něž rodiče náležitě nepečují a žádná jiná alternativa výchovy dítěte se buď nejeví jako žádoucí, či není dostupná (Matoušek, aj. 1998, s. 157). V oblasti ústavní péče se v naší zemi prolínají činností tří orgánů státní správy: o Ministerstvo zdravotnictví České republiky – Zajišťuje ústavní péči dětem od narození do jednoho roku života v kojeneckém ústavu, od jednoho do tří let v dětském domově. o Ministerstvo školství, mládeže

a tělovýchovy

České republiky – Spravuje

diagnostické ústavy, dětské domovy od tří do osmnácti let, dětské domovy se školou, výchovné ústavy pro mládež, střediska výchovné péče. o Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky – Zodpovídá za ústavy sociální péče pro výkon ústavní a ochranné výchovy dětí tělesně nebo mentálně postižených (Matoušek, aj. 1998, s. 157-158).

2.1.1 Nejčastější kritéria k návrhu ústavní výchovy Tesařová dle svého šetření určila kritéria, která podle kurátorů vedou k návrhu ústavní výchovy. Nejčastějšími kritérii jsou:  protiprávní jednání (přestupky a trestná činnost)  začínající závislost na drogách, alkoholu, automatech  útěky z domova  množství výchovných opatření uplatněných před návrhem ústavní výchovy  zahálčivý způsob života  nerespektování rodičů  sexuální promiskuita  členství v závadové partě (Tesařová in Matoušek, aj. 1998, s. 159) Dlouhodobý pobyt v ústavním zařízení je pro dítě i mladistvého hendikepující. Dochází k deprivaci jedince v důsledku neplnění psychologických a sociálních potřeb. Následky 17

ústavní deprivace si s sebou jedinec nese celý život a jsou patrné i na jeho potomcích (Matoušek, aj. 2005, s. 269)

2.2 Ochranná výchova Ochranná výchova je u dítěte mladšího 18 let řešena soudem pro mládež podle §22 Zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Soud přistoupí k ochranné výchově u mladistvého v případě, že uložení ústavní výchovy by bylo nedostačující v následujících případech: rodina o mladistvého dostatečně nepečuje, chybí mu řádná výchova a tento problém nelze v rodině odstranit, výchova mladistvého byla zanedbána, prostředí, ve kterém žije, není vhodné a neposkytuje záruku řádné výchovy a nepostačuje uložení ústavní výchovy dle zákona o rodině ( zákon č. 218/2003 Sb., §22, online). Ochrannou výchovou se rozumí druh ochranného opatření, který je definován trestním zákonem a má účel preventivní v tom smyslu, že má izolovat a resocializovat toho, kdo se společensky nebezpečného činu dopustil. Toto opatření se ukládá v občanskoprávním řízení osobám, jež spáchaly ve věku mezi 12. a 15. rokem čin, který trestní zákon u právně odpovědných osob umožňuje stíhat výjimečným trestem. V trestním řízení může být ochranná výchova uložena jen mladistvým ve věku 15 – 18 let (Matoušek, aj. 1998, s. 158). Ústavní i ochranná výchova mohou být ukládány jen osobám, které jsou mladší než 18 let. Ovšem ve výjimečných případech mohou být prodlouženy do 19 let. Dle Tesařové byla ústavní a ochranná výchova nařizována soudem v letech, které následují po roce 1989 u 1900 - 2000 dětí a mladistvých ročně (Tesařová in Matoušek, aj. 1998, s. 158).

2.3 Základní problémy ústavní péče V ústavní péči nemá dítě svého jednoho konkrétního vychovatele, ke kterému by bylo trvale přiřazeno. Dítě má poté problém vytvořit si trvalejší citový vztah k pečující osobě. Osoby, které dítě vychovávají, mají pouze částečno u a nejasně vnímanou zodpovědnost za jeho výchovu. To vše ovšem není závislé jen na střídání vychovatelů, ale záleží také na ústavních zařízeních (Matoušek in Fischer, aj. 2009, s. 144). 18

Dalším problémem dětí v ústavní péči je velmi malý počet podnětů ve srovnání se životem dítěte v klasické rodině. Následkem toho chybí dítěti trvalost mezilidských vztahů, osobní identita a modelové vzory chování, které také najdeme v běžné rodině. V neposlední řadě problémů ústavní péče je její ukončení v 18 letech, protože dosažením tohoto věku neznamená, že je člověk skutečně dospělý a zralý na to, aby mohl opustit ústav a začít se o sebe naplno starat. Právě období po opuštění ústavní péče je velmi rizikové z hlediska patologického chování (Matoušek in Fischer, aj. 2009, s. 144). Pobyt v ústavní péči často znamená separaci od běžného prostředí, citové strádání, omezení a odlišnost zkušeností. Děti, které jsou v ústavní péči umístěné dlouhodobě, mají v mnoha v případech opoždění vývoj ve srovnání s dětmi z klasických rodin a jejich vývoj je různým způsobem narušen (Švingalová, 2006, s. 40).

3 Členění ústavních zařízení v České republice Dle Zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, se výkon ústavní výchovy vykonává v následujících zařízeních:  diagnostický ústav  dětský domov  dětský domov se školou  výchovný ústav (zákon č. 109/2002 Sb., online). Co se vztahu k dětem týče, plní zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy zejména tyto úkoly: sociální, výchovně a vzdělávací. Ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a ve školských zařízeních pro preventivně výchovnou péči musí být zajištěno:  Základní právo každého dítěte na výchovu a vzdělávání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána.  Vytváření podmínek podporující sebedůvěru dítěte.  Rozvíjení citové stránky jeho osobnosti a umožňující aktivní účast dítěte ve společnosti.

19

 S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na potřeby osoby jeho věku. Účelem zařízení je zajišťovat nezletilé osobě od 3 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let, na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo ochranné výchově nebo o předběžném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jejího zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání (zákon č. 109/2002 Sb., §2, odst. 1, online).

3.1 Diagnostický ústav Jedná se o vstupní diagnostické zařízení, do kterého jsou děti přijímány buď na základě žádosti rodičů, zákonných zástupců nebo na základě rozhodnutí soudu. Během pobytu, který trvá zhruba 8 týdnů, je dítě komplexně vyšetřeno z hlediska psychologického, sociálního, výchovného a zdravotního. Na základě tohoto vyšetření zpracuje diagnostický ústav zprávu, kde navrhuje umístění do konkrétního ústavního zařízení – dětských domovů, výchovných ústavů nebo dětských domovů se školou. Společně s umisťovaným dítětem předá ústav konkrétnímu zařízení, do kterého je dítě umístěno, komplexní diagnostickou zprávu s programem osobnosti dítěte. Na základě této zprávy sděluje příslušným orgánům sociálně-právní údaje o dětech, které jsou vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče. Ovšem výše zmíněné neplatí pro případy, kdy je dítě umístěno na základě žádosti zákonných zástupců (Jedlička, aj. 2004, s. 308). Diagnostický ústav plní úkoly diagnostické, výchovně vzdělávací, terapeutické, organizační, metodické a koncepční. Diagnostické ústavy jsou děleny podle věku svěřenců popřípadě pohlaví. Pro mladistvé svěřence, kteří neplní školní docházku, jsou zřizovány diagnostické třídy, v nichž probíhá příprava na budoucí povolání. Počet v takové třídě se shoduje s počtem v diagnostické skupině (Jedlička, aj. 2004, s. 308).

3.2 Dětský domov Dle Pedagogického slovníku je dětský domov školské internátní zařízení pro výkon ústavní výchovy mládeže. Zajišťuje výchovnou, hmotnou a sociální péči mládež s normálním duševním vývojem, která ze závažných důvodů nemůže být vychovávána ve

20

vlastní rodině a nemůže být osvojena nebo umístěna v jiné formě náhradní rodinné péče. (Průcha, aj. 2003, s. 41) Do dětských domovů jsou přijímány tělesně i duševně zdravé děti ve věku od 3 do 18 let bez výraznějších výchovných problémů, kterým byla soudně nařízena ústavní výchova, a to především ze sociálních důvodů. Do dětského domova se umisťují nezletilé matky společně s dítětem. Klienti dětského domova se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova (Průcha, aj. 2003, s. 41) V dětském domově je základní organizační jednotkou rodinná skupina děti obvykle různého věku a pohlaví. Struktura, denní režim, systém komunikace, včetně hospodaření se svěřenými prostředky, má za úkol přizpůsobit dětský domov co nejvíce zvyklostem klasické rodiny. V dětském domově je možné zřídit nejméně 2, nejvíce 6 rodinných skupin. Výjimky v tomto ohledu uděluje ministerstvo. Dosažením zletilosti dítěte, popřípadě dosažením 19 let, končí jeho pobyt v dětském domově. Odchod ze zařízení však může být prodloužen do doby, než dítě dostuduje, nejdéle však do věku 26 let (Jedlička, aj. 2004, s. 310).

3.3 Dětský domov se školou Dětský domov se školou pečuje o děti s nařízenou ústavní výchovou, uloženou ochrannou výchovou, o děti, u kterých se vyskytly závažné poruchy chování, přechodná či trvalá duševní porucha vyžadující léčebnou péči (zákon 109/2002 Sb., online). Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů říká, že dítě může být propuštěno z dětského domova se školou v případě, že mu byla zrušena ústavní výchova, nebo na základě podmínečného propuštění, o kterém rozhoduje ředitelství ústavu na základě kladných výchovných výsledků a se souhlasem orgánu sociálně právní ochrany dětí. V případě veškerého nezdaru se jedinec vrací zpět do zařízení. Pokud se však stav jedince nezlepší do doby, kdy by měl zařízení opust it, putuje do výchovného ústavu (zákon 109/2002 Sb., online).

21

3.4 Výchovný ústav Zabezpečuje dlouhodobou péči o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Zařízení se při péči o děti zaměřuje na oblast výchovnou, vzdělávací i sociální. Podle zákona 109/2002 Sb. může být do zařízení umístěno i dítě starší 12 let s uloženou ochranou výchovou, v jehož chování se objevují tak závažné poruchy, pro které nemůže být umístěno v dětském domově se školou. Při výchovném ústavu se zřizuje buď základní, nebo speciální škola, takže můžeme říci, že se zde klienti připravují na budoucí povolání (zákon 109/2002 Sb., online). Základní organizační jednotkou ve výchovném ústavu je výchovná skupina, ve které mohou být umístěny různého věku a pohlaví. Výchovná skupina má nejméně 5, nejvíce 8 svěřenců (Jedlička, aj. 2004, s. 311).

3.5 Středisko výchovné péče Střediska výchovné péče pro děti a mládež jsou organizační součástí diagnostických či výchovných ústavů, nebo mohou být zřizována i samostatně. Poskytují všestrannou preventivně výchovnou péči dětem a mladistvým s negativními a patologickými projevy chování, pokud nejsou důvody pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy přímo v zařízení (Jedlička, aj. 2004, s. 311). Dle zákona 109/2002 Sb. střediska poskytují konzultace, odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu, pedagogickým pracovníkům předškolních zařízení, škol a školských zařízení v oblasti výchovy a vzdělání dětí s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a při jejich integraci do společnosti (zákon 109/2002 Sb., §16, online). Úkoly střediska výchovné péče z hlediska prevence spočívají v rozvíjení komunikace a pozitivních vztahů v rodině, protože právě rodinné vztahy jsou v případě problému dítěte nejvíce zatěžovány. Střediska realizují ambulantní, celodenní a lůžková pracoviště (Jedlička, aj. 2004, s. 312).

22

3.6 Ostatní zařízení Dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, mohou tuto sociálně-právní ochranu poskytovat i další právnické nebo fyzické osoby, pokud jsou výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny. Pokud bychom měli uvést nějaký konkrétní příklad vztahující se k naší zemi, bude to jistě Klokánek či SOS vesničky (zákon č. 359/1999 Sb, online).

3.6.1 Klokánek Klokánek je projektem Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je nahradit ústavní výchovu. Jedná se o přechodnou rodinnou péči do doby, než se dítě bude moci vrátit do své rodiny, nebo dokud se pro něj nenalezne trvalá náhradní rodinná péče. Klokánek je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zařízení může přijmout dítě na žádost rodičů na základě rozhodnutí soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí i na žádost dítěte samotného, nebo také osoby, která dítě nalezne opuštěné. Dítě může v Klokánku setrvat i v případě, že rodiče s tím nesouhlasí. Do daného zařízení se dostanou děti, které jsou například zanedbávané, týrané, zneužívané, nebo když rodiče či jiná fyzická osoba pověřená výchovou nejsou schopni zajistit řádnou péči, nebo nastaly jiné důvody, díky kterým je dítě sociálně ohroženo (Ústavní péče – Klokánek, online).

3.6.2 SOS vesničky Jedná se o poměrně velkou mezinárodní organizaci, jejímž cílem je poskytnout nový domov dětem, o které se jejich rodina nedokázala nebo nechtěla postarat, a tyto děti nemají možnost být umístěny v adoptivní či individuální pěstounské péči. V současné době působí tato organizace ve 132 zemích světa. Když se ohlédneme do historie, tak první SOS vesnička vznikla v roce 1949 v Rakousku. V České republice se myšlenka SOS dětských vesniček objevila ve 2. polovině 60. let, kdy se začalo s jejich postupným budováním. V roce 1968 vznikl Kruh přátel SOS dětské vesničky. Ovšem v roce 1974 ale byly SOS dětské vesničky převedeny pod pravomoc státu a činnost občanského sdružení SOS dětských vesniček byl obnoven až po roce 1989. V současné době bychom v České republice nalezly 3 SOS dětské vesničky, kdy nejstarší z nich vznikla v roce 1969 (SOS dětské vesničky, online). 23

Model, kterým provádí tato organizace náhradní rodinnou péči, stojí na čtyřech pilířích:  1. pilíř - Matka Základem je SOS matka – pěstounka, která si vytváří s dítětem a poskytuje mu bezpečí, lásku, stabilitu, kterou dítě potřebuje. SOS matka směřuje vývoj dítěte a řídí chod domácnosti.  2. pilíř – Bratři a sestry V daném pilíři jde o to, že děvčata a chlapci odlišného věku spolu žijí jako bratři a sestry. Dbá se také na to, aby biologičtí sourozenci byli spolu v jedné skupině – SOS rodině.  3. pilíř – Dům Každá pěstounská rodina má v SOS vesničce dům, ve kterém žije a hospodaří. Děti zde mají pocit bezpečí, mají také určitou zodpovědnost a prožívají radosti i starosti života.  4. pilíř - Vesnička SOS rodiny spolu tvoří vhodné prostředí k tomu, aby si děti mohli společně hrát a navazovat s ostatními dětmi přátelství. Zde si také rodiny vyměňují své zkušenosti a nabízejí si vzájemnou pomoc (SOS dětské vesničky, online).

4 Rodina Dle Pedagogického slovníku je rodina nejstarší společenskou institucí, která plní funkce socializační, ekonomické, sexuálně-regulační, reprodukční a další funkce. Dále také vytváří emocionální klima, formuje interpersonální vztahy, hodnoty a postoje, základy etiky a životního stylu. Ze sociologického hlediska je formou začlenění jedince do sociální struktury. Za nejběžnější model rodiny je považována rodina nukleární, ktero u tvoří nejbližší příbuzní, to znamená oba rodiče a děti. Rodina spolu se školou plní významné výchovné funkce, které lze chápat jako komplementární (Průcha, aj. 1995, s. 189-190). Matějček pojímá rodinu jako systém a tvrdí, že členové tohoto systému nejso u jednotlivý lidé, ale lidé ve vzájemných interakcích a vztazích. Autor mluví o sítích vztahů, protože chování jednotlivce ovlivňuje všechny ostatní. Rodina je dle autora jako systém zapojena do širšího společenského systému, který nazývá mezosystém. Do to hoto systému řadí příbuzné, sousedy, přátelé a všechny ostatní, kteří jsou s rodinou ve styku. Rodina je však také součástí širšího systému sociálních vztahů, které ji obklopují zvenčí. Jsou to například školy, různé služby, poradny či soudy (Matějček., 1992, s. 34). 24

Rodina má klíčovou roli v utváření dlouhodobého vztahu k sobě. Je určitým zrcadlem, v jehož odrazu může člověk spatřit sám sebe. Zde si dítě ověřuje, jak je akceptováno druhými lidmi, co je žádoucí a co ne. Rodina má také značný vliv na sebevědomí, které se rozvíjejí díky akceptaci rodičů a jejich hodnocení (Sedláčková, 2009, s. 41 - 42). K tomu, aby rodiče s láskou pečovali o své děti, potřebují mít vidět v dítěti něco, co uspokojuje jejich hluboké životní potřeby, které se u rodičů musí objevit ještě před narozením potomka (Matějček, 1986, s. 15 - 16). Mezi tyto potřeby patří:  Stimulace – vede živý organismus k činnosti, důležité jsou podněty z okolí.  Potřeba učení – nabývání zkušeností, které se naučíme v životě použít.  Bezpečí a jistota – je dána citovými vztahy s lidmi, kteří nás mají rádi.  Společenské uznání, hodnoty a uplatnění – důležité je být někým uznán, z čehož se poté odvíjí naše sebevědomí.  Potřeba otevřené budoucnosti – jde o to mít před sebou nějakou perspektivu, která napomáhá k plodnému žití a práci (Matějček, 1986, s. 15 - 16). V rodině však nejsou uspokojovány pouze citové a psychické stránky dítěte, ale i rodičů. V kdysi provedeném výzkumu se ptali, matek, jaký podle nich hlavní důvod, proč lidé chtějí mít děti. Odpovědi zněly následovně: celých 34 % procent volilo náplň života, 22 % uspokojení citových potřeb, 19 % náplň a pouto manželství a 25 % zábavu a radost s dítětem (Matějček, 1992, s. 41).

4.1 Funkce rodiny 1) Biologicko-reprodukční – funkce spočívá v početí a porození potomka a následné zabezpečení podmínek pro jeho další život a vývoj. 2) Ekonomická – jedná se o hmotné zabezpečení, jako je například příprava stravy, úklid či vedení domácnosti. 3) Výchovná – Zájem o dítě pečovat, obstarávat jeho vývoj a porozumění jeho vývoji, dbát na nejlepší zájem dítěte. 4) Emocionální – Zde se klade důraz na soudržnost rodiny, aby se zde dítě mělo pocit jistoty a bezpečí (Rodina, základní charakteristika, online) 25

Matějček uvádí 2 základní funkce rodiny: zajištění citového zázemí všem svým čle nům a přípravu dětí na život ve společnosti. Přičemž obě tyto funkce mohou být ohroženy nedostatkem času, který hrozí zejména v neúplných rodinách (Matějček in Matoušek, aj. 2005, s. 45). Dle Heluse má rodina následující základní funkce:  Uspokojování základních, primárních potřeb dítěte v raných stádiích jeho života (jídlo, pití, pohyb).  Uspokojení potřeby organické přináležitosti dítěte (potřeba domova, své matky a otce).  Poskytování prostoru aktivní projev dítěte, seberealizaci a součinnost s druhými (prožitek „já jsem a jednám“).  Uvádění dítěte do vztahu k věcem rodinného vybavení (zařízení domácnosti, předmětům).  Určuje u dítěte prvopočáteční prožitek sebe sama jako chlapce/dívky.  Rodina poskytuje dítěti vzory a příklady (napodobování rodičů, dítě se učí vidět v druhém člověku osobnost a samo osobností touží být).  Další funkcí je v dítěti rozvíjet vědomí povinnosti, zodpovědnosti, ohleduplnosti a úcty jako samozřejmost (dítě je nenásilně zapojováno do společenských činností rodinného kolektivu)  Rodina otevírá dítěti možnost projít do mezigeneračních vztahů, čímž dítě může proniknout do chápání lidí různého věku či postavení (rodina včleňuje dítě nejen do kontaktu s rodiči, ale i s prarodiči a dalšími členy).  Prostřednictvím rodiny i přátel, navozuje rodina dítěti představy o světě a společnosti (například problémy a povinnosti v životě).  Rodina poskytuje prostor, kde se jak dospělý, tak děti mohou svěřit. Výsledkem pak může být poskytnutí rady nebo pomoci (Helus 2007, s. 149 - 151).

4.2 Typy rodin a jejich zastoupení v populaci Rozlišujeme následující typy rodin: Funkční rodina – tato rodina zajišťuje dítěti dobrý vývoj. Dle Vágnerové má správná rodina

poskytovat

svým

jednotlivým

členům 26

zázemí,

uspokojuje

potřeby

a zprostředkovává zkušenosti, které nelze nikde jinde získat (Vágnerová 2008, s. 589). Každý jedinec má v rodině určité role, které jsou součástí jeho identity. Funkčních rodin je v populaci většina – 85 % (Fischer, aj. 2009, s. 143) Problémová rodina – rodina, kde se vyskytují závažnější poruchy některých funkcí, někdy dokonce i všech funkcí. Dané poruchy však nemají závažnější dopad na rodinný systém či vývoj dítěte. Rodina je schopna tyto problémy sama řešit nebo využije spolupráci zvenčí. Tyto rodiny potřebují zvýšenou pozornost a sledování od pracovníka sociálněprávní ochrany dětí. Takových typů rodin je v populaci 12 -13 % (Fischer, aj. 2009, s. 143). Dysfunkční rodina – rodina již má vážné poruchy některých nebo všech funkcí. Poruchy již dosahují takové vážnosti, že ohrožují nebo poškozují rodinu jako celek a hlavně vývoj a prospěch dítěte. Rodina již tyto problémy sama nevyřeší a potřebuje nutný zásah zvenčí. Zde nastává problematika, do jaké míry podporovat takovou rodinu a od jaké chvíle zaujmout postoj proti ní, aby se uchránil zájem dítěte. Dysfunkčních rodin je v populaci zhruba 2 % (Fischer, aj. 2009, s. 143). Afunkční rodina – rodina již přestala plnit základní účel, pro dítě je škodlivá a pro jeho existenci ohrožující. Práce s takovou rodinou je bezpředmětná a zbytečná a je nutné přistoupit k odebrání dítěte a jeho umístění do náhradní rodiny nebo do ústavní péče. Takové typy rodin jsou zastoupeny v populaci 0,5 % (Fischer, aj. 2009, s. 143). Helus vyčlenil pět kategorií rodin podle jejich funkčnosti vzhledem k dítěti:  Rodiny stabilizačně funkční Jsou to rodiny, které ve všech důležitých oblastech zajišťují svým dětem kvalitní socializační podmínky.  Funkční rodiny s přechodnými, více či méně závažnými problémy Tyto problémy však tyto rodiny dokážou vždy vyřešit a díky nim se také pozitivně rozvíjejí a upevňují. Z těchto problémy stojí vlastnosti jejích členů, vnější okolnosti osobní selhání i různé negativní události, které přináší život. Ohrožení některých funkcí rodiny si její členové uvědomují a chtějí je dát co nejdříve do pořádku (Helus 2007, s. 151-153).

27

 Rodiny problémové Jedná se o rodiny, kde je problematické plnění jejich funkcí. Členové dané rodiny čelí krizi, která může rodinu dovést až k rozpadu. Členové však vyvíjejí úsilí dát vše do pořádku, a když jejich síly nestačí, hledají pomoc zvenčí, která má však účinek pouze dočasný. Velmi častou alternativou bývá rozchod a nacházení způsobu, který by byl pro děti co nejlepší (Helus 2007, s. 151-153)  Rodiny dysfunkční Některé rodinné funkce jsou vážně a dlouhodobě narušeny. Situace se rodině vymkla takovým způsobem, že to již vážně ohrožuje děti. Nastává nutnost zásahu vnějších institucí, které rodině poskytnou poradenství. Avšak rodina se těmito radami ne vždy řídí, protože nechápe učiněná opatření. Mezi dysfunkční rodiny patří například rodiny postižené alkoholem, rodiny s dlouhodobými krizemi (podprůměrný příjem či psychické problémy) (Helus 2007, s. 151-153). Děti z dysfunkčních rodin se velmi často potýkají s pocity psychické deprivace, která vzniká na základě dlouhodobého neuspokojování citových potřeb. Takové děti se poté velmi často vyznačují různými psychickými zvláštnostmi a někdy poruchami, které jim brání postupné zařazování do společnosti. Jedná se o děti, kterým se rodiče věnovali málo a výchovná opatření již nemají účinnost. Důsledkem toho, že děti při řešení obtížných životních situací selhávají a důsledkem mohou být například alkoholismus či drogy (Fischer, aj. 2009, s. 144).  Rodiny afunkční Taková rodina, která neplní vůči dítěti svůj účel a dítě vysloveně ohrožuje. Děje se tím v případě, kdy se v rodině postupně hromadí různé patologické projevy, které vedou k nezájmu o dítě a postupně přerůstají v nenávistný postoj vůči němu. V dané rodině již nemůžeme hledat nápravu. Zde tedy nastává hledání řešení mimo rodinu, což se většinou děje na základě rozhodnutí soudu o zbavení rodičů rodičovských práv a umístění dítěte v dětském domově nebo v některém zařízení náhradní rodinné péče (Helus2007, s. 151153).

28

Dle Vágnerové ne všichni lidé mají předpoklady k plnění rodičovské role, protože určité vlastnosti rodičů zvyšují riziko špatného zacházení s dítětem. Mezi tyto vlastnosti můžeme zařadit: nedostatky v sociální orientaci, problematické sebehodnocení, rizikové chování či špatná zkušenost z vlastního dětství (Vágnerová 2008, s. 592) Selhávání rodiny v jejích základních funkcích vystavuje děti situacím, které mohou přesahovat jejich adaptační možnosti. Zmíněné selhávání je nejvíce pravděpodobné v rodinách, kde jeden nebo oba rodiče jsou nezletilí, dítě vychovává jen jeden rodič. Selhávání se také projevuje během rozvodu, dále tehdy, kdy je rodič nebo rodiče zejména duševně nemocný či závislý na návykových látkách nebo hracích automatech. Rodič může před dítětem selhat i osobnostně a to v případech, kdy například nezvládá svou zlost, čímž dítě deptá a poskytuje špatný příklad pro řešení konfliktů. Pokud je rodič nespolečenský, je velmi pravděpodobné, že tuto vlastnost bude mít i jeho potomek. Špatná ekonomická situace a s ní spojená nízká kvalita bydlení, nedostatečná výživa a špatná hygiena, jsou pro děti ohrožující (Matoušek, aj. 2005, s. 269).

4.3 Typy problémově zatížených rodin Rodinu je důležitá sociální skupina, která plní celou řadu biologických, ekonomických, sociálních i psychologických funkcí. Poskytuje svým jednotlivým členům zázemí, uspokojuje potřeby a zprostředkovává zkušenosti, které nelze nikde jinde získat. Každý jedinec má v rodině určité role, které jsou součástí jeho identity. Mezi jednotlivými členy se vytváří rozmanité vztahy, pro které je charakteristické určité chování a styl komunikace. Každá rodina má svůj určitý hodnotový systém, který ovlivňuje chování svých členů a pomáhá ve strategii zvládání problémů. Jestliže je však rodina v nějakém směru dysfunkční, důležité potřeby zůstanou neuspokojeny, což vede k tomu, že se rodina stává pro jedince spíš zátěží (Vágnerová, 2008, s. 589) Charakteristiky nejčastějších typů problémově zatížených rodin popisuje Helus následovně:  Nezralá rodina Jedná se o rodinu, kdy dítě na svět přivedou nezralí a nezkušení lidé na to, aby mohli být ve všech žádoucích aspektech dobrými a spolehlivými rodiči. Mnohdy tyto rodiny 29

rodičovství nepříjemně zaskočí a dítě je poté přijímáno jako nechtěné, kdy je matka kvůli němu do situace, kterou nebude zvládat. i když se postoje k dítěti postupem času upraví, nezralost rodičů se jen tak vymazat nedá (Helus, 2007, s. 153 – 161). Nezralost má existenci v následujících podobách: Nezralost v oblasti životních hodnot a životního způsobu – mladí mají problémy sami se sebou, se svými city, s partnerskými vztahy či životními plány. Nezralost v oblasti zkušeností – mladí toho málo vědí, což vede ke zlehčování toho, co by mohlo dítěti uškodit, protože se nedokážou do něj vcítit. Nezralost v oblasti citů – mladí rodiče snadno propadají afektům, proto nedokážou okolo dítěte vytvořit klidnou atmosféru (Helus, 2007, s. 153 – 161).  Přetížená rodina Často se jedná o rodiny, kde mají rodiče nadprůměrné vzdělání, nepostrádají vychovatelskou zralost, o výchovu mají zájem, dítě milují a s láskou o něj pečují. Přesto všechno se dítěti nedostává v oblasti uspokojování jeho důležitých potřeb. Důvod je v přetíženosti matky nebo otce, nebo obou, což se výrazně promítne do soužití rodiny (Helus, 2007, s. 153 – 161). Zdroje přetíženosti: Přetíženost konflikty – konflikty v rodině, v zaměstnání či se sousedy. Přetíženost rodičů narozením dalšího dítěte – roste, obava, že už rodiče nebudou zvládat povinnosti, jak je zvládali dříve. Přetíženost starostmi způsobenými nemocí v rodině – stavy úzkosti a obavy rodiče naplno psychicky postihnou a ostatním záležitostem se nevěnuje téměř žádná pozornost. Přetíženost citovým strádáním – může se jednat o pocity osamocení po rozvodu, po úmrtí rodičů či přestěhování (Helus, 2007, s. 153 – 161).  Ambiciózní, perfekcionistická rodina Problém v této rodině spočívá v tom, že rodiče jsou nadměrně pohlcováni potřebami, které mají spojitost s jejich vlastním uplatněním a seberealizaci. Ovšem vše se děje na úkor rozvoje osobnosti jejich dětí. Rodiče sice dětem dopřejí, ale většinou pouze materiální hodnoty. Z hlediska citového děti strádají (Helus, 2007, s. 153 – 161). 30

 Perfekcionistická Rodiče staví své dítě do situací nátlaku podávat vysoké výkony, perfektní výsledky a být vždy lepší, než je ten druhý. Dítě se tímto dostává do permanentní zátě že, kdy poté vzniká vyčerpanost či úzkost. Když dojde k selhání, dítě to bere jako katastrofu (Helus, 2007, s. 153 – 161).  Autoritářská Vztahy k dítěti se projevují neustálými příkazy a zákazy, čímž dochází k frustraci seberealizačních potřeb, které se mohou například projevit rezignujícím nezájmem dítěte o cokoliv (Helus, 2007, s. 153 – 161). Autoritářští rodiče jsou přesvědčeni, že poslušnost tvoří základní ctnost dítěte (Jedlička, aj. 2004, s. 39).  Rozmazlující (protekcionistická) rodina Zde je tendence vždy dítěti vyhovět, dát mu za pravdu a řídit se tím, jak si samo žádá. Existují následující formy rodinného protekcionismu: Útočný, ofenzivní – rodiče vystupují bojovně na ochranu svého dítěte všude, kde se podle nich děje určitá křivda. Jedná se o situace, které nejsou ve prospěch jejich dítěte. Rodiče se tímto stylem často dostávají do konfliktu. Soucítící – rodiče zde nejsou tak útoční jako v předchozím případě, ale podléhají pocitům ukřivděnosti tím, že vidí ve světě určitou nepřátelskou sílu, která jejich dítěti ubližuje. To vše se odráží ve vztazích dítěte ke škole, světu a druhým lidem. Služebný – rodiče jsou podřízení dítěti, chtějí mu ve všem vyhovět a posloužit, a také mu vše usnadnit. Díky tomuto přístupu se stává z dítěte diktátor, kdy dítě ovládá rodiče a diktuje jim (Helus, 2007, s. 153 – 161).  Odkládající rodina V tomto typu rodiny mají rodiče tendenci dítě neustále někomu svěřovat. Za vážnou situaci je považováno to, kdy rodiče téměř vnucují dítě každému, kdo je alespoň trochu ochoten jim pomoci. Výsledkem toho je narušení osy citového zrání u dítěte, těžko si vytváří vztah ke svému domovu či věcem. Existuje zde také nebezpečí citového strádání (Helus, 2007, s. 153 – 161). 31

 Disociovaná rodina Charakteristikou disociované rodiny jsou vážně narušené důležité vztahy, na jejichž spolehlivosti a obsáhlosti záleží psychologické fungování rodinného prostředí. Narušení se může týkat vnějších i vnitřních vztahů. Vnější vztahy a jejich narušení – do této skupiny řadíme izolovanost rodiny od vnějšího prostředí, anebo její konfliktní chování ve styku s ním. Vnitřní vztahy a jejich narušení – jedná se o vztahy mezi členy rodiny. V rodině může nastat izolovanost jedněch členů od druhých nebo konflikty mezi jednotlivými členy (Helus, 2007, s. 153 – 161). Lauster upozorňuje na fakt, že zhruba 90 % rodičů, učitelů a dalších vedoucích osob, uplatňuje ve výchově autoritářský styl, který vede k podlamování rozvoje a sebejistoty dítěte (Lauster in Sedláčková, 2009, s. 46).

4.4 Rodina jako zdroj sociálně patologických jevů Sociálně patologické jevy patří mezi důvody, pro které může být dítě umístěno do ústavní péče. Rodina plní řadu důležitých funkcí, jako uspokojování fyzických potřeb či rodinné zázemí a další. V životě jedince hraje velmi důležitou roli. Ovšem existují případy, kdy rodina nefunguje tak, jak má a může se stát zdrojem různých psychologických problémů z nich následně vyplývajících patologických jevů. Může dojít k narušení psychosociálního vývoje, fungování všech členů, ale zejména se to nejvíce do tkne dětí (Fischer, aj. 2009, s. 140).

4.4.1 Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN) Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte je definován jako poškození tělesného, duševního i společenského a vývoje dítěte, které vznikne v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo i jiné dospělé osoby, jež je v dané společnosti jako nepřijatelné. Hrubé předpoklady říkají, že syndromem CAN trpí v současné době 1 – 2 % dětí (Vágnerová, 2008, s. 593).

32

Dle Vágnerové se z hlediska charakteru strádání, k němuž závadové jednání vede, rozlišují 3 základní varianty, které mohou mít odlišné příčiny i následky:  Zanedbávání dítěte Vede k poškozování, které vzniká v důsledku nedostatečného uspokojování potřeb dítěte, což má za příčinu omezení interakce mezi rodičem a dítětem. Pro tuto je charakteristický určitý nedostatek něčeho, což lze označit za strádání, které vede k deprivaci (Vágnerová, 2008, s. 594). Dle Traina bývá dítě zanedbáváno v rodinách, kde jsou rodiče dlouhodobě vystaveni materiálnímu a vztahovému tlaku (Train 2001, s. 42). Klasickým případem dětí zanedbávaných jsou děti z tzv. špatných rodin, což znamená rodiny s nízkou socioekonomickou a kulturní úrovní (Langmeier, aj. 2000, s. 301). Mezi formy zanedbávání řadíme například neuspokojování fyzických a emocionálních potřeb, nedostatek jídla, ponechávání bez dozoru, zanedbávání výchovy a vzdělání (Fischer, aj. 2009, s. 147). Zanedbávání, zejména to výchovné, postihuje povrchové stránky osobnosti dítěte, jako jsou hygienické návyky, způsoby životosprávy, osvojování si kulturních dovedností (Langmeier, aj. 2000, s. 301). Matějček popisuje rodiče, jednající tímto způsobem jako lidi, jež nemají: o pro rodičovskou roli dostatečné kompetence o k rodičovství potřebnou motivaci Na straně druhé stojí děti, které se stávají zanedbávanými a které nedovedou své rodiče dostatečně zaujmout nebo jsou jinak znevýhodněné (Matějček in Vágnerová, 2008, s. 594).  Týrání fyzické či psychické Riziko týrání dítěte je zvýšené v rodinách, kde jsou vztahy mezi jednotlivými členy narušené (Vágnerová, 2003, s. 40). Fyzické týrání přestavuje nepřiměřené akty násilí vůči dítěti, jehož důsledkem může být tělesné zranění, trvalé poškození nebo smrt dítěte. Zahrnuje také tělesné trestání dítěte jako převažující prostředek výchovy. Mezi takové tresty řadíme například bití rukou či různými nástroji, škrcení, dušení a další (Fischer, aj. 2009, s. 146). 33

Pokud bylo dítě v útlém věku tělesně týráno, existuje zde velké nebezpečí, že bude v pozdějším věku agresivní a násilné, že se z něj stane společensky nepřizpůsobivý a delikventní jedinec (Train, 2001, s. 42). V případě psychického týrání se jedná o takové chování vůči dítěti, které má negativní vliv na jeho citový vývoj, chování, osobnost a vztahy. Za psychické týrání se nejčastěji považují například nadávky, ponižování, citová deprivace a další (Fischer, aj. 2009, s. 146). Problémovými faktory se mohou stát rodiče, kteří mají: o zvýšený sklon reagovat násilím o lidé soustředění na své problémy nebo zájmy o lidé, kteří o děti obecně nestojí, mají potřebu moci nad dítětem nebo mají negativní zkušenosti z dětství Dalším problémovým faktorem mohou být děti, které: o mají nesrozumitelné chování o rodiče nadměrně zatěžují, dráždí a vyčerpávají o nesplňují očekávání rodičů a vymáhají uspokojení svých potřeb (Fischer, aj. 2009, s. 146).  Sexuální zneužívání Sexuálním zneužíváním je míněno každé vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování, jehož účelem je uspokojení sexuálních potřeb zneuživatele (Fischer, aj. 2009, s. 147). Formy sexuálního zneužívání: o Nekontaktní sexuální aktivity, mezi něž řadíme například komentář se sexuálním obsahem, exhibicionismus, voyeurismus či obnažování dospělých před dětmi. o Kontaktní sexuální aktivity, které zahrnují fyzický kontakt agresora a zneužívaného dítěte. Mezi tyto praktiky můžeme zařadit například osahávání, mazlení se s dítětem či pohlavní styk. o Sexuální využívání dětí k výrobě pornografických materiálů nebo prostituci (Vágnerová 2008, s. 618).

34

Stane-li se dítě obětí sexuálního zneužití, může se v jeho hrách i ve vztazích k ostatním dětem objevit nepřiměřený zájem o sex (Train, 2001, s. 43). Sexuálního zneužívání se dopouštějí nejčastěji morálně narušení, sexuálně nevyzrálí muži i ti, kteří ztrácejí kontrolu nad svým pudovým jednáním (Vágnerová, 2003, s. 40). Mezi děti, které jsou nejvíce zneužívané, patří především dívky, děti postižené nebo znevýhodněné (Vágnerová, 2008, s. 596). Sexuální zneužívání bývá často skrýváno všemi členy rodiny, protože je chápáno jako „skvrna“ na celé rodině. Následky sexuálního zneužívání: Děti mohou trpět nočními můrami či poruchami spánku. Událost se jim neustále vrací ve vzpomínkách, což má za následek jejich ustrašenost. Mezi další následky patří například nechuť k jídlu, noční pomočování nebo pokálení či sebepoškozování (Train, 2001, s. 43). Sexuální zneužívání je pro dítě traumatizující, vyvolává u něj negativní citovou reakci, pocity studu, viny, ponížení či pocity beznaděje (Vágnerová, 2008, s. 624). Zanedbáváním či deprivováním dítěte si rodiče nebo jiný vychovatelé častou nejsou vědomi. Ovšem trápení nebo soustavné zneužívání je prováděno cíleně a to vyspělejšími jedinci, na nichž je dítě závislé (Langmeier, aj. 2000, s. 310)  Citová deprivace Matka (případně jiná osoba) představuje pro dítě v klasické rodině zdroj jistoty a bezpečí. Poskytuje mu tím zkušenost prožitku mezilidského vztahu. Tím umožňuje dítěti získat základní důvěru ve svět, pocit sebedůvěry a životní jistoty (Vágnerová, 2008, s. 597). Citová deprivace vzniká za takových podmínek, kdy potřeba citové jistoty a bezpečí není uspokojována v dostatečné míře po dostatečně dlouhou dobu (Langmeier, Matějček in Vágnerová, 2008, s. 597). Citová deprivace má svůj největší význam v raném dětství a jejím vyústěním bývá nedostatek pocitu jistoty a bezpečí a narušení psychického vývoje jedince v různém rozsahu a patologické variabilitě (Švingalová, 2006, s. 38). Důsledky psychické deprivace: o Nedostatečné využívání rozumových schopností. 35

o Stižená orientace ve vlastních pocitech, nedůvěra, agresivita. o Omezené jazykové kompetence a neschopnost jejího sociálního využití. o Nápadně vlezlé chování (Vágnerová 2003, s. 74 – 75).

4.4.2 Domácí násilí Násilí páchané doma může mít několik podob. I když samo dítě není vystaveno fyzickému násilí, může být svědkem násilného chování rodičů a opakovaně postihováno jejich extrémní hrubostí. V důsledku rodičovských osobních frustrací se dítě stává obětním beránkem nebo je, díky snaze rodičů prosadit své, vystaveno nadměrnému napětí. Děti také bývají týrány od svých bratrů a sester. Osmdesát procent dětí mezi třemi a patnácti lety se nejméně jednou v roce dostane do násilného konfliktu se sourozenci (Train, 2001, s. 45 - 46).

5 Poruchy chování Poruchy chování můžeme charakterizovat jako odchylku v socializační oblasti tehdy, kdy jedinec není schopný respektovat normy chování na úrovni, která odpovídá jeho věku, popřípadě na úrovni svých rozumových schopností (Vágnerová, 2008, s. 779). Symptomy poruch chování dle MKN – 10: Agrese k lidem a zvířatům:  častá šikana, vyhrožování nebo zastrašování druhých  vyvolávání pranic, bitek  nadměrné rvačky  jako zbraně jsou použity předměty, které mohou těžce zranit druhé (například cihly)  projevy fyzické agrese a hrubosti k lidem  projevy fyzické agrese a hrubosti ke zvířatům  při krádežích střety s obětí  vydírání  vynucování si sexuální aktivity (Pešatová, 2006, s. 28).

36

Destrukce majetku a vlastnictví:  zakládání ohně se záměrem vážného poškození  závažné ničení majetku druhých (Pešatová, 2006, s. 28). Nepoctivost nebo krádeže:  vloupávání se do domů, budov a aut  opakované lhaní k získání prospěchu, výhody nebo vyhnutí se povinnostem, závazkům  krádeže bez konfrontace s obětí  padělání peněz, listin (Pešatová, 2006, s. 28). Vážné násilné porušování pravidel před třináctým rokem:  opakované opouštění domova v noci i přes zákazy rodičů  útěky z domova (nejméně dvakrát), toulky  opakované záškoláctví  velmi časté a intenzivní výbuchy zlosti  vzdorovité a provokativní chování  trvalá silná neposlušnost O poruchu chování jde v tom případě, že je chování u konkrétního jedince extrémní, což znamená, že porušuje sociální očekávání přiměřené věku (Pešatová, 2006, s. 28).

5.1 Klasifikace poruch chování 5.1.1 Disociální, asociální a antisociální Dle stupně společenské závažnosti uvádí Michalová následující kategorie poruch chování:  Disociální chování Vyskytuje se především u dětí mladšího věku. Jedná se o chování, které se vymyká běžným sociálním normám, s normami a hodnotami společnosti se rozchází. Projevem takového chování je neposlušnost, vzdorovitost či lhaní (Michalová 2008, s. 60-61).

37

 Asociální chování Objevuje se u dětí starších. Jde o nespolečenské chování, které je v rozporu s mravními hodnotami společnosti, ovšem nejsou zde ničeny společenské hodnoty. Mezi základní znaky tohoto chování můžeme zařadit útěky, záškoláctví či toulky (Michalová 2008, s. 6061).  Antisociální chování Projevuje se zejména u starších dětí a mládeže. Jedná se o protispolečenské chování kriminálního charakteru, kdy jedinec porušuje zákony dané společností a je si toho vědom. Toto chování zahrnuje různé druhy protispolečenského jednání, které jsou dány trestním řádem ve společnosti. Jde například o krádeže loupeže či vandalství (Michalová 2008, s. 60-61).

5.1.2 Symptomatické, vývojové a výchovně podmíněné Mezi kategorie poruch chování řadímě:  Symptomatické poruchy chování Jedná se o poruchy chování, které jsou součástí psychických poruch, jejich motivace k nim je nejistá nebo složitá. Někdy se jedná o iracionální pohnutky, které se vymykají rozumu. Tyto poruchy je potřeba spojovat s poruchou, ke které skutečně patří, jako například syndrom hyperaktivity spojený s ADHD (Špitze a Lesný in Pešatová, 2006, s. 31).  Vývojové poruchy chování V dětském věku mohou mít poruchy chování vývojový (přechodný) charakter. To znamená, že jsou součástí jednotlivých vývojových období například vzdor v předškolním věku. Lze je očekávat u každého dítěte a jejich zvládnutí je podmínkou zdravého vývoje osobnosti. Vývojové poruchy chování mohou být také signálem poruchy osobnosti, představující zvýšené riziko budoucího problematického chování (Špitze a Lesný in Pešatová, 2006, s. 31.

38

 Výchovně podmíněné poruchy chování Jsou

důsledkem

nevhodně

působících

výchovných

postupů

a nedostatečného

výchovného působení v rodině, ale i širším sociálním prostředím. Bývají často důsledkem fixace vývojových poruch chování, které nebyly správně zvládnuty například sekundární projevy u lehké mozkové dysfunkce ADHD, ADD, které mohou vzniknout tehdy, není- li adekvátní přístup k primárním příznakům (Špitze a Lesný in Pešatová, 2006, s. 31).

5.1.3 Poruchy chování s lepší a špatnou prognózou Dle Malé, která vychází z MKN – 10, lze dělit poruchy chování:  Poruchy chování s lepší prognózou Poruchy s lepší prognózou se objevují buď jako reakce na určitá prostředí například porucha chování ve vztahu k rodině, nebo při skupinových aktivitách například socializované poruchy chování (Malá in Pešatová, 2006, s. 33).  Porucha chování ve vztahu k rodině (F91.0) Poznávacím znamením této poruchy chování je agresivní či disociální chování omezené na domov nebo na členy rodiny a v neposlední řadě se jedná o poškozování majetku patřícího rodině. Velmi často tato porucha vzniká v souvislosti s konfliktem s novým nevlastním rodičem (Malá in Pešatová, 2006, s. 33).  Socializovaná porucha chování U dané poruchy se jedná o zapojení do skupiny zhruba stejného věku. V těchto skupinách jsou páchány například krádeže či záškoláctví. Tuto poruchu také charakterizují špatné vztahy k autoritám (Malá in Pešatová, 2006, s. 33).  Poruchy chování s lepší prognózou K těmto poruchám řadíme nesocializovanou poruchu chování, poruchu opozičního vzdoru a dezinhibovanou příchylnost v dětství (Malá in Pešatová, 2006, s. 33). Poruchy se špatnou prognózou jsou trvalého rázu a jdou od poruch chování v předškolním věku, přes disharmonický vývoj osobnosti s nesocializovanou poruchou chování v adolescenci do disociální psychopatie osobnosti. V každém vývojovém období je při vzniku specifické symptomaticky důležitý souhrn: osobnostních faktorů, organického 39

postižení a zevních vlivů. Z posledních výzkumů bylo zjištěno, že ne všechny přítomné symptomy musí vést k poruchám chování a fixaci antisociálních rysů. Vypovídající hodnotu o trvání poruchy má spojení tří symptomů: rvaček, šikany a lží (Pešatová, 2006, s. 36-37).  Nesocializovaná porucha chování (F91.1) Tato

porucha

zahrnuje

poruchu

chování

samotářského

agresivního

typu

a nesocializovanou agresivní poruchu. Jedná se o kombinaci trvalého disociálního nebo agresivního chování s narušením vztahů jedince k ostatním dětem. Mezi znaky této poruchy patří například nedostatek přátel, neoblíbenost, izolace či trvalé narušené vztahy k vrstevníkům. Při těžké formě dané poruchy se agrese kumuluje, což má za následek vážná ublížení na zdraví, dochází k loupežným přepadením se všemi druhy násilí (Pešatová, 2006, s. 37 – 38).  Porucha opozičního vzdoru (F91.3) Používá se u poruch chování mladších školáků ve věku do deseti let. Jedná se o porušování sociálního chování, které je však přeměřené věku jako například vzdor, neposlušnost či provokativní chování (Pešatová, 2006, s. 40).  Dezinhibovaná příchylnost v dětství (F94.2) Jedná se o zvláštní druh abnormálního sociálního zapojování, který vzniká během prvních pěti let života a který většinou trvá i poté, co se životní podmínky změní. Nejčastěji je tento syndrom prokázán u dětí, jejichž výchova probíhala od útlého věku v ústavní péči (syndrom ústavního dítěte), ale vznik může být i za jiných okolností. K tomuto syndromu dochází tehdy, má- li dítě nedostatek příležitostí k rozvinutí selektivních vztahů, které jsou důsledkem časté změny osob starajících se o něj (Pešatová, 2006, s. 40).

5.2 Příčiny vzniku poruch chování Příčiny mohou být různého charakteru, obvykle se zde spojí větší počet rizik, což znamená, že jde o multifaktoriální podmínění. Tyto faktory mohou být jak biologického, tak sociálního charakteru a působí ve vzájemné interakci (Vágnerová, 2008, s. 781). 40

Genetická dispozice – projevuje se především na úrovni temperamentu, rizikovým faktorem je dráždivost, impulzivita, potřeba vyhledávat vzrušení, malý sklon k úzkostnému prožíváni či lhostejnost k pozitivnímu sociálnímu hodnocení. Potíže se projevuje v raném věku a výchovně jsou velmi málo ovlivnitelné. Typickým příznakem je odmítání postoje k běžným normám a preference vlastních pravidel chování, které je většinou zaměřené na uspokojování vlastních potřeb. V dospělosti se u těchto jedinců velmi často projeví porucha osobnosti (Vágnerová, 2008, s. 781). Biologické dispozice – může vzniknout na úrovni narušení struktury centrální nervové soustavy, které může mít různý původ jako například úraz hlavy či zánětlivé onemocnění mozku (Vágnerová, 2008, s. 781). Vliv sociálního prostředí – je z pohledu poruch chování velmi významný. Život v nevhodném nebo nepodmětném prostředí představuje riziko z hlediska rozvoje nežádoucího chování. Nejdůležitějším sociálním prostředím je rodina, kde je dítěti poskytována základní sociální zkušenost a může si zde pomocí nápodoby nebo identifikace s rodiči osvojit poruchové chování. Negativně může na jedince působit další sociální skupina, kterou je skupina vrstevníků se specifickými normami a hodnotami (Vágnerová, 2008, s. 781). Rizika působení rodinného prostředí lze rozdělit na následující kategorie: o Rodiče jsou anomální osobnosti, proto nejsou schopni v uspokojivé míře plnit rodičovskou roli. o Rodina neplní všechny své funkce a dítěti neposkytuje všechny potřebné podněty, i když je úplná (Vágnerová 2008, s. 782).

5.3 Typy poruch chování Typy poruch chování lze diferencovat podle jejich závažnosti, míry kontinuity nebo charakteru poruchového chování. Poruchy v oblasti chování lze rozlišit také podle toho, zda se projevují všude nebo jen s vazbou na určité prostředí (Vágnerová 2008, s. 792) Z hlediska charakteru poruch chování poruchy dělíme na agresivní a neagresivní. 41

Agresivní Toto chování ve vysoké míře porušuje a omezuje práva jiných lidí, a z tohoto důvodu je lze považovat za závažnější. K těmto poruchám řadíme například šikanu, rvačky či vandalismus. Může jít o způsob k dosažení obecně přijatelného cíle nebo uspokojení nějaké potřeby (Vágnerová 2008, s. 792)  Neagresivní Jedná se o poruchy sociálních norem jako například záškoláctví, lži či útěky. Dle Vágnerové jsou vymezeny následující typy poruch chování:  Lhaní Jeden ze způsobů úniku z osobně nepříjemné situace, kterou dítě jinak vyřešit nedovede. Jde o branný mechanismus s cílem vyhnout se potížím, nebo získat nějakou výhodu, která není zasloužená. Zvláštní kategorií jsou lži, které jsou zaměřené na poškození jiné osoby nebo na dosažení osobního prospěchu, které znevýhodní ostatní děti. Při hodnocení dětských lží je důležitá frekvence, jak často dítě lže a účel, který ke lhaní vedl (Vágnerová 2008, s. 792 – 801). Záškoláctví Je tendence utíkat ze školy a bývá spojeno s negativním postojem ke škole, ke vzdělání, ale může být i reakcí na prospěchové selhání. Při hodnocení záškoláctví je třeba zjistit příčinu, a jaký má dítě ke škole vztah. Záškoláctví se nejvíce dopouštějí dětí z dysfunkčních rodin, které mají pozměněný vztah k běžným hodnotám (Vágnerová 2008, s. 792 – 801)  Útěky Tímto způsobem řeší děti problém v prostředí, které je ohrožuje nebo je pro ně jinak nepřijatelné (Vágnerová 2008, s. 792 – 801). Útěky lze dělit na následující kategorie: Reaktivní, impulzivní: jedná se o zkratkovou reakci na nezvládnutou situaci doma nebo ve škole.

42

Chronické: útěky opakované, často plánované a připravované, které vyplývají z dlouhodobých problémů (Vágnerová 2008, s. 794)  Toulání Jedná se dlouhotrvající opuštění domova, které ve většině případů navazuje na útěky. Bývá spojeno s dalšími variantami poruchového chování, jako například krádeže, prostituce či užívání drog (Vágnerová 2008, s. 792 – 801).  Krádeže Lze chápat jako porušení normy respektu k vlastnictví jiné osoby. Jedná se o záměrné jednání. Krádež může být spojena i s projevy násilí například loupeže či přepadení. Pro posouzení významu krádeže je podstatný způsob provedení, kdy menší význam mají krádeže neplánované a příležitostné, které jsou zejména u mladších dětí a jsou způsobena z nerozvážnosti. Závažnější jsou krádeže plánované a předem promyšlené, vyskytující se ve starším školním věku a spojeny s dalšími variantami poruchového chování například se šikanou (Vágnerová 2008, s. 792 – 801)..  Šikana Lze definovat jako násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který nemůže ze situace uniknout a není schopen se účinně bránit. Jedná se o závažnou agresivní poruchu chování, která se objevuje nejen v dětském věku. Je projevem zneužití a postavení moci. Důležitým faktorem, který pravděpodobnost šikanujícího jednání zvyšuje, je anticipace beztrestnosti (Vágnerová 2008, s. 792 – 801). Šikanu můžeme dělit na následující varianty: Šikanování skryté : projevuje se sociální izolací, vyloučením oběti ze skupiny. Šikanování zjevné : do této kategorie řadíme fyzické násilí a ponižování, psychické ponižování a vydírání, destruktivní aktivity zaměřené na majetek oběti (Olweus in Vágnerová, 2008, s. 801). Důsledkem šikany je silný sociální stres, který může vést k ohrožení psychického i somatického zdraví oběti (Vágnerová, 2008, s. 801).

43

EMPIRICKÁ ČÁST 6 Cíl a hypotézy Základním cílem bakalářské práce bylo zjistit a analyzovat příčiny, pro které jsou děti umísťovány do dětských domovů. Zaměřili jsme se na tři dětské domovy severočeského regionu. Vybrali jsme si Dětský domov a Školní jídelnu v Lipové u Šluknova, Dětský domov a Školní jídelnu v Krásné Lípě a Dětský domov v Jablonném v Podještědí. Účelem průzkumu bylo rovněž zmapovat za posledních pět let počet dětí, které byly do zařízení umístěny a důvod ústavní výchovy, pro který se zde ocitly. Dále jsme stanovili hypotézy, které budeme ověřovat v empirické části a které souvisí s analýzou důvodů umístění v dětských domovech. H1: Počet dětí, které byly umístěny do sledovaných dětských domovů z důvodu zanedbání péče, je vyšší než počet dětí umístěných z důvodů týrání. Hypotézu jsme stanovili na základě studia odborné literatury a naší profesní praktické zkušenosti, kdy víme, že ve většině případů jsou v dětských domovech umístěny děti, jejichž rodinné zázemí nese znaky sociálně slabých rodin. H2: Počet dětí, které byly umístěny v dětských domovech z důvodu týrání, je vyšší než počet dětí umístěných z důvodů zneužívání. Druhou hypotézu jsme postavili na základě dostupných zdrojů ohledně syndromu CAN, které jsme již nastudovali a popsali v teoretické části bakalářské práce, viz kapitola č. 4.4.1, s. 32. H3: Počet dětí, které byly umístěny do sledovaných dětských domovů z důvodu závislosti rodičů, je nižší než počet dětí přijatých z důvodů nízkého ekonomického a sociálního statutu rodiny. Poslední hypotézu jsme stanovili na základě zjištění, že všechny typy zanedbávání dětí jsou velmi úzce spojeny se špatným sociálně ekonomickým postavením rodiny a s její chudobou. 44

Chudobu vidíme jako hlavní důvod nefunkčnosti rodiny. Proto je někdy obtížné rozlišit, zda schopnost rodičů poskytovat dětem odpovídající péče je snížena v důsledku jejich špatné sociálně ekonomické situace nebo například odlišných kulturních norem, nebo zda jde o cílené a chtěné zanedbávání péče. Nízký sociální a ekonomický statut bude dle našeho názoru velmi četným důvodem pro nařizování ústavní výchovy, to znamená, že může korelovat s počtem dětí, umístěných z důvodů zanedbání.

6.1 Základní metody a techniky práce Stanovené hypotézy byly ověřovány analýzou dostupné dokumentace dětí a dotazníkem vlastní konstrukce

6.1.1 Analýza spisové dokumentace Studium spisů dětí a následná analýza dat byla získána z dostupné dokumentace z období let 2008 – 2012. K potřebám praktické části byla využita především metoda studia spisů vedených v Dětském domově a Školní jídelny v Lipové u Šluknova, Dětském domově a Školní jídelny v Krásné Lípě a v Dětském domově v Jablonném v Podještědí. Zaměřili jsme se především na rozsudky o ústavní výchově, kde je stanoven důvod soudního nařízení ústavní výchovy. Dokumentací nás provázely sociální pracovnice již zmíněných dětských domovů. Získané údaje jsme schromažďovali a snažili jsme se je roztřídit tak, aby nám pomohly přiblížit problematiku umisťování dětí do dětských domovů. Výše zmíněný sběr dat a informací probíhal u dětí, které byly přijaty do těchto zařízení od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012 buď na základě usnesení o předběžném opatření, nebo rozsudku o nařízení ústavní výchovy. Byly sledovány skutečnosti, které se týkaly zejména důvodů umístění do zařízení.

6.1.2 Standardizovaný dotazník Formou standardizovaného dotazníku byla oslovena tři školská ústavní zařízení. Jednalo se o dětské domovy Severočeského regionu, Dětský domov a Školní jídelna v Lipové 45

u Šluknova, Dětský domov a Školní jídelna v Krásné Lípě a Dětský domov v Jablonném v Podještědí. Dotazy v dotazníku se týkaly otázek souvisejících s umístěním dětí do dětského domova. Konkrétně jsme sledovali důvody, pro které děti jsou v posledních pěti letech umisťovány do zmíněných školských ústavních zařízení. Dotazník vlastní konstrukce obsahoval celkem 11 otázek. Otázky byly ve většině otevřené s cílem zmapovat počty dětských klientů přijatých do dětského domova na základě roszduků o ústavní výchově. Dotazy se týkaly důvodů nařizování ústavní výchovy v jednotlivých dětských domovech. Použity však byly i polozavřené otázky, na které pracovníci dětských domovů mohli reagovat vysvětlením, či názorem na danou problematiku.

6.2 Charakteristika zkoumaného vzorku a technika sběru dat 

Dětský domov a Školní jídelna v Lipové u Šluknova

Dětský domov a Školní jídelna v Lipové u Šluknova je zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Jedná se o zařízení s kapacitou 56 dětí. Zařízení je koedukované a disponuje sedmi rodinnými skupinami. Zmiňujeme, že nedávno jedna skupina zanikla a to z důvodu odchodu 6 sourozenců zpět do rodiny po zrušení ústavní výchovy soudem. Skupinu tvoří maximálně 6 až 8 dětí. Děti jsou do zařízení přijímány na základě usnesení o předběžném opatření nebo na základě rozsudku o nařízení ústavní výchovy, příslušným soudem. Data, která mapujeme, se týkají období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012. Jedná se o 50 dětí, které byly v průběhu těchto let umístěny do Dětského domova a Školní jídelny v Lipové u Šluknova. 

Dětský domov a Školní jídelna Krásná Lípa

Dětský domov a Školní jídelna v Krásné Lípě je zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Jedná se o zařízení s kapacitou 24 dětí. Zařízení je koedukované a disponuje třemi rodinnými skupinami, Děti jsou do zařízení přijímány na základě usnesení o předběžném opatření, nebo na základě rozsudku o nařízení ústavní výchovy a to příslušným soudem.

46

Zkoumaná data se týkají období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012. Jedná se o 28 dětí, které byly v průběhu posledních pěti let umístěny do Dětského domova a Školní jídelny v Krásné Lípě. 

Dětský domov v Jablonném v Podještědí

Dětský domov v Jablonném v Podještědí je zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Zařízení má kapacitu 48 dětí. V zařízení bychom našli 6 rodinných skupin, ve kterých je maximálně 8 dětí věkově i pohlavně odlišných a přihlíží se rovněž na sourozenecké vazby. Děti jsou do zařízení přijímány na základě usnesení o předběžném opatření nebo na základě rozsudku o nařízení ústavní výchovy příslušným soudem. Zkoumaná data se týkají období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012. Jedná se o 44 dětí, které byly v průběhu těchto let umístěny do Dětského domova v Jablonném v Podještědí. Získali jsme tak celkový soubor 122 dětí, které byly umístěny během posledních pěti let na základě soudního rozhodnutí o ústavní výchově do dětských domovů. Domníváme se, že celkový soubor je dostatečný, abychom mohli ověřit pravdivost stanových hypotéz. Na jmenovaná zařízení jsme se osobně obrátili s žádostí o spolupráci při sběru dat dotazníkovovou metodou. Následně jsme si domluvili možnost studia dokumentace dětí. Neopomenuli jsme ani etický aspekt našeho průzkumového šetření a písemně jsme se zavázali mlčenlivostí vzhledem k získaným důvěrných materiálům. Sběr dat se týkal období od roku 2008 do 2012. Informace z jednotlivých dětských domovů jsme získávali v průběhu ledna 2013. Dotazník jsme v počáteční fázi pilotně vyzkoušeli nejprve v Dětském domově a školní jídelně v Lipové u Šluknova. Sociální pracovnice zmíněného zařízení neměla problémy s vyplněním našeho dotazníku. Odpovědi, které jsme takto získali, byly srozumitelné a jednoznačné. Proto jsme požádali o vyplnění dota zníku i další dva dětské domovy, v Jablonném v Podještědí a v Krásné Lípě.

47

7 Vyhodnocení průzkumového šetření 7.1 Vyhodnocení výsledků zjištěných dotazníkem Dotazníkové šetření bylo zaměřeno na počty dětí umístěných v letech 2008 – 2012 a důvody umístění v těchto letech. Byl zpracován standardizovaný dotazník, který posloužil k ověření našich hypotéz. Dotazníkem byly osloveny 3 sociální pracovnice z Dětského domova a Školní jídelny v Lipové u Šluknova, Dětského domova v Jablonném v Podještědí a Dětského domova a Dětského domova a Školní jídelní v Krásné Lípě. Pro dobrou přehlednost získaných dat je počet odpovědí a poměr odpovědí v procentech vyčíslen v tabulkách a grafech. Přehledně jsme graficky zaznameli poznatky a informace za jednotlivá školská ústavní zařízení a po té jsme je shrnuli do jednoho celku, souboru o 122 respondentech. 

Počet dětí umístěných v Dětském domově a Školní jídelně v Lipové u Šluknova

V kalendářním roce 2008 bylo do Dětského domova a Školní jídelny v Lipové umístěno celkem 13 dětí, z toho 6 chlapců a 7 dívek. V roce 2009 bylo umístěno též 13 dětí, z toho 6 chlapců a 7 dívek. V kalendářním roce 2010 bylo do zařízení umístěno 10 dětí, z toho 6 chlapců a 4 dívky. V roce 2011 bylo umístěno 8 dětí, z toho 4 chlapci a 4 dívky. V kalendářním roce 2012 bylo do zařízení umístěno celkem 6 dětí, z toho 2 chlapci a 4 dívky. Za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012 bylo umístěno celkem 50 dětí. Tabulka č. 1: Počet dětí, které byly v období let 2008 až 2012 umístěny v Dětském domově a Školní jídelně v Lipové u Šluknova ROK

POČET DĚTÍ UMÍSTĚNÝCH V DĚTSKÉM DOMOVĚ A ŠKOLNÍ JÍDELNĚ V LIPOVÉ U ŠLUKNOVA

%

2008

13

26

2009

13

26

2010

10

23

2011

8

16

2012

6

12

CELKEM

50

100

48

Tabulka č. 2: Počet chlapců a dívek umístěných v období let 2008 – 2012 v Dětském domově a Školní jídelně v Lipové u Šluknova ROK

DÍVKY

%

CHLAPCI

%

CELKEM

%

2008

7

54

6

46

13

100

2009

7

54

6

46

13

100

2010

4

40

6

60

10

100

2011

4

50

4

50

8

100

2012

4

67

2

33

6

100

Celkem

26

52

24

48

50

100

14 12 10

Dívky

8 6

Chlapci

4

Celkem

2 0

2008

2009

2010

2011

2012

Graf č. 1: Počet dětí, které byly umístěny v letech 2008, 2009, 2010, 2011 a 2012 v Dětském domově a Školní jídelně v Lipové u Šluknova Z tabulky a grafu vyplývá, že v roce 2008 bylo do Dětského domova v Lipové umístěno 13 dětí, z toho 6 chlapců a 7 dívek. Chlapci zaujímali 46 % a dívky 54 %. V roce 2009 bylo do zařízení umístěno opět 13 dětí, z toho 6 chlapců a 7 dívek. Chlapci zaujímali 46 % a dívky 54 %. V roce 2010 bylo umístěno 10 dětí, z toho 6 chlapců a 4 dívky. Chlapci zaujímali 60 % a dívky 40 %. V roce 2011 bylo do zařízení umístěno 8 dětí, z toho 4 chlapci a 4 dívky. Chlapci zaujímali 50 % a dívky též 50 %. V roce 2012 bylo umístěno 6 dětí, z toho 2 chlapci a 4 dívky. Chlapci zaujímali 33 % a dívky 67 %. Co se týče poměrů chlapci/dívky je počet přijatých téměř vyvážený. Rozdíl najdeme v umístění do zařízení v jednotlivých letech, kdy v roce 2008 bylo přijato celkem 13 dětí a o 4 roky později v roce 2012 byl příjem dětí poloviční. 49



Počet dětí umístěných v Dětském domově a Školní jídelně v Krásné Lípě

V kalendářním roce 2008 bylo do Dětského domova a Školní jídelny v Krásné Lípě umístěno celkem 8 dětí, z toho 3 chlapci a 5 dívek. V roce 2009 bylo umístěno 6 dětí, z toho 2 chlapci a 4 dívky. V kalendářním roce 2010 byly do zařízení umístěny 3 děti, z toho 1 chlapec a 2 dívky. V roce 2011 bylo umístěno 7 dětí, z toho 4 chlapci a 3 dívky. V kalendářním roce 2012 byly umístěny celkem 4 děti, z toho 3 chlapci a 1 dívka. Za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012 bylo umístěno celkem 28 dětí.

Tabulka č. 3: Počet dětí, které byly v období let 2008 až 2012 umístěny v Dětském domově a Školní jídelně v Krásné Lípě. ROK

POČET DĚTÍ UMÍSTĚNÝCH V DĚTSKÉM DOMOVĚ A ŠKOLNÍ JÍDELNĚ V KRÁSNÉ LÍPĚ

%

2008

8

29

2009

6

21

2010

3

11

2011

7

25

2012

4

14

CELKEM

28

100

Tabulka č. 4: Počet chlapců a dívek umístěných v období let 2008 – 2012 v Dětském domově a Školní jídelně v Krásné Lípě ROK

DÍVKY

%

CHLAPCI

%

CELKEM

%

2008

5

63

3

38

8

100

2009

4

67

2

33

6

100

2010

2

67

1

33

3

100

2011

3

43

4

57

7

100

2012

1

25

3

75

4

100

Celkem

15

13

50

28

8 7 6 5 4 3 2 1 0

Dívky Chlapci Celkem 2008

2009

2010

2011

2012

Graf č. 2: Počet dětí, které byly umístěny v letech 2008, 2009, 2010, 2011 a 2012 v Dětském domově a Školní jídelně v Krásné Lípě Z tabulky a grafu vyplývá, že v roce 2008 bylo do Dětského domova v Krásné Lípě umístěno 8 dětí, z toho 3 chlapci a 5 dívek. Chlapců 38 % a dívek 63 %. V roce 2009 bylo do zařízení umístěno 6 dětí, z toho 2 chlapci a 4 dívky. Chlapci zaujímali 33 % a dívky 67 %. V roce 2010 byly umístěny 3 děti, z toho 1 chlapec a 2 dívky. Chlapci zaujímali 33 % a dívky 67 %. V roce 2011 bylo do zařízení umístěno 7 dětí, z toho 4 chlapci a 3 dívky. Chlapci zaujímali 57 % a dívky 43 %. V roce 2012 byly umístěny 4 dětí, z toho 3 chlapci a 1 dívka. Chlapci zaujímali 75 % a dívky 25 %. Co se týče poměrů chlapci/dívky je počet přijatých opět téměř vyvážený. Rozdíl najdeme v umístění do zařízení v jednotlivých letech, kdy v roce 2008 bylo přijato celkem 8 dětí, avšak o 2 roky později v roce 2010 byl příjem dětí méně než poloviční. Ovšem rok 2011 znamenal narůst oproti roku 2010 více jak 100 %. 

Počet dětí umístěných v Dětském domově v Jablonné m v Podještědí

V kalendářním roce 2008 bylo do Dětského domova v Jablonném v Podještědí umístěno celkem 7 dětí, z toho 5 chlapců a 2 dívky. V roce 2009 bylo umístěno 12 dětí, z toho 7 chlapců a 5 dívek. V kalendářním roce 2010 bylo do zařízení umístěno 7 dětí, z toho 3 chlapci a 4 dívky. V roce 2011 bylo umístěno 8 dětí, z toho 5 chlapců a 3 dívky. V kalendářním roce 2012 bylo umístěno celkem 10 dětí, z toho 2 chlapci a 8 dívek. Za období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012 bylo umístěno celkem 44 dětí.

51

Tabulka č. 5: Počet dětí, které byly v období let 2008 až 2012 umístěny v Dětském domově v Jablonném v Podještědí ROK

POČET DĚTÍ UMÍSTĚNÝCH V DĚTSKÉM DOMOVĚ V JABLONNÉM V PODJEŠTĚDÍ

%

2008

7

16

2009

12

27

2010

7

16

2011

8

18

2012

10

23

CELKEM

44

100

Tabulka č. 6: Počet chlapců a dívek umístěných v období let 2008 – 2012 v Dětském domově v Jablonném v Podještědí ROK

DÍVKY

%

CHLAPCI

%

CELKEM

%

2008

2

29

5

71

7

100

2009

5

42

7

58

12

100

2010

4

57

3

43

7

100

2011

3

38

5

62

8

100

2012

8

80

2

20

10

100

Celkem

22

22

44

12 10 8

Dívky

6

Chlapci

4

Celkem

2 0

2008

2009

2010

2011

2012

Graf č. 3: Počet dětí, které byly umístěny v letech 2008, 2009, 2010, 2011 a 2012 v Dětském domově a Školní jídelně v Krásné Lípě 52

Z tabulky a grafu vyplývá, že v roce 2008 bylo do Dětského domova v Jablonném v Podještědí umístěno 7 dětí, z toho 5 chlapců a 2 dívky. Chlapci 71 % a dívky 29 %. V roce 2009 bylo do zařízení umístěno 12 dětí, z toho 7 chlapců a 5 dívek. Chlapci zaujímali 58 % a dívky 42 %. V roce 2010 byly umístěny 7 dětí, z toho 3 chlapci a 4 dívky. Chlapci zaujímali 43 % a dívky 57 %. V roce 2011 bylo do zařízení umístěno 8 dětí, z toho 5 chlapců a 3 dívky. Chlapci zaujímali 62 % a dívky 38 %. V roce 2012 byly umístěny 10 dětí, z toho 2 chlapci a 8 dívek. Chlapci zaujímali 20 % a dívky 80 %. Co se týče poměrů chlapci/dívky, je počet přijatých opět téměř vyvážený. Nejméně dětí bylo přijato v letech 2008 až 2010. Naopak nejvíce v letech 2009 až 2012.  Věkové rozhraní umístěných dětí v dětských domovech Tabulka č. 7: Otázka týkající se věkového rozhraní umístěných dětí v letech 2008 - 2012 DDŠ Lipová

%

DDŠ K. Lípa

%

DD v J. v P.

%

Děti od 3 do 6 let

5

10

8

29

12

27

Děti od 7 do 10 let

23

46

9

32

10

23

Děti od 11 do 14 let

12

24

11

39

17

39

Děti od 15 do 18 let

10

20

0

0

5

11

Celkem

50

100

28

100

44

100

53

25

DDŠ Lipová

20 15

DDŠ Krásná Lípa

10 5 0

3 - 6 let

7 - 10 let

11 - 14 let

15 - 18 let

DD v Jablonném v Podještědí

Graf č. 4: Věkové rozhraní dětí, umístěných v letech 2008 - 2012 Z tabulky a grafu vyplývá, že z celkového počtu dětí, umístěných do DD a Školní jídelny v Lipové v letech 2008 – 2012, bylo nejvíce ve věku od 7 do 10 let, celkem 23, což představuje 46 %. Do DD a Školní jídelny v Krásné Lípě bylo za stejné období přijato z celkového počtu dětí, nejvíce v kategorii od 11 do 14 let, celkem 11, což činí 39 %. Do DD v Jablonném v Podještědí bylo přijato z celkového počtu dětí, nejvíce v kategorii od 11 do 14 let, celkem 17, čož činí 39 %.



Umístění dětí v dětských domovech z důvodu zanedbání péče.

Z tabulky č. 8 je patrné, že nejvíce dětí bylo přijato z důvodů zanedbání péče v DD a Školní jídelně v Lipové u Šluknova, a to 50 z celkového počtu 89 dětí přijatých z téhož důvodu ve všech zkoumaných dětských domovech, což činí 56 %. V DD a Školní jídelně v Krásné Lípě bylo přijato z téhož důvodu 28 dětí, což činí 32 % z celkového počtu 89 dětí přijatých z téhož důvodu ve všech zkoumaných dětských domovech. Naopak nejméně dětí bylo z tohoto důvodu přijato v DD v Jablonném v Podještědí. Jedná se o 11 dětí, což činí 12 % z celkového počtu 89 dětí přijatých z téhož důvodu ve všech zkoumaných dětských domovech.

54

Tabulka č. 8: Umístění z důvodu zanedbání péče Důvod umístění: zanedbání péče

%

DDŠ Lipová

50

56

DDŠ K. Lípa

28

32

DD v J. v P.

11

12

Celkem

89

100

 Umístění dětí z důvodu týrání Z tabulky č. 9 vyplývá, že 8 dětí, což představuje 50 %, bylo umístěno v DD a Školní jídelně v Lipové u Šluknova a v Dětském domově v Jablonném v Podještědí. V DD a Školní jídelně v Krásné Lípě nebylo za stejné období umístěno ani jedno dítě z důvodu týrání. Tabulka č. 9: Umístění z důvodu týrání Důvod umístění: týrání

%

DDŠ Lipová

8

50

DDŠ K. Lípa

0

0

DD v J. v P.

8

50

Celkem

16

100

 Děti umístěné z důvodu zneužívání Z tabulky č. 10 vyplývá, že žádné dítě se ve zkoumaných dětských domovech nenachází z důvodu sexuálního zneužívání. Tabulka č. 10: Umístění z důvodu zneužívání Důvod umístění: zneužívání

%

DDŠ Lipová

0

0

DDŠ K. Lípa

0

0

DD v J. v P.

0

0

Celkem

0

0

55

 Děti, umístěné z důvodu nízkého sociálního a ekonomického statutu rodiny Z tabulky č. 11 vyplývá, že 47 dětí, což představuje 57 % z celkového počtu 82 dětí umístěných do dětských domovů na základě nízkého sociální a ekonomického statutu rodiny, bylo umístěno do DD a Školní jídelny v Lipové u Šluknova. V DD a Školní jídelně v Krásné Lípě bylo přijato z téhož důvodu 21 dětí, což činí 26 % z celkového počtu 82 dětí přijatých z téhož důvodu ve všech zkoumaných dětských domovech. Naopak nejméně dětí bylo z tohoto důvodu přijato v DD v Jablonném v Podještědí. Jedná se o 14 dětí, což činí 17 % z celkového počtu 82 dětí přijatých z téhož důvodu ve všech zkoumaných dětských domovech.

Tabulka č. 11: Umístění z důvodu nízkého soc. statutu rodiny Důvod umístění: nízký soc. statut rodiny

%

DDŠ Lipová

47

57

DDŠ K. Lípa

21

26

DD v J. v P.

14

17

Celkem

82

100

10. Otázka týkající se umístění z důvodu závislosti rodičů (drogy, alkohol a jiné) Z tabulky č. 12 vyplývá, že 12 dětí, což představuje 46 % z celkového počtu 26 dětí umístěných do dětských domovů na základě závislosti rodičů, bylo umístěno do DD a Školní jídelny v Lipové u Šluknova. V DD a Školní jídelně v Krásné Lípě bylo přijato z téhož důvodu 8 dětí, což činí 31 % z celkového počtu 26 dětí přijatých z téhož důvodu ve všech zkoumaných dětských domovech. Nejméně dětí bylo z tohoto důvodu přijato v DD v Jablonném v Podještědí. Jedná se o 6 dětí, což činí 23 % z celkového počtu 26 dětí přijatých z téhož důvodu ve všech zkoumaných dětských domovech 56

Tabulka č. 12: Závislosti rodičů (drogy, alkohol a jiné) Důvod umístění: závislost rodičů (drogy, alkohol a j.)

%

DDŠ Lipová

12

46

DDŠ K. Lípa

8

31

DD v J. v P.

6

23

Celkem

26

100

 Umístění dětí na základě jiných skutečností Odpovědi jednotlivých sociálních pracovnic dětských domovů se lišily. Sociální pracovnice v DD a Školní jídelny v Lipové u Šluknova prostřednictvím dotazníku sdělila, že přijaly 3 děti, ale že neexistuje jeden důvod přijetí, nýbrž jde o jejich souhrn. Například rozpad rodiny, kdy se děti s touto skutečností nevyrovnají, což má za následek útěky z domova, kde před tím ukradly peníze a včleňují se do různých "part", kde hledají to, co jim rodina nemůže nabídnout. V DD v Jablonném v Podještědí bylo mezi jinými důvody jmenováno například výkon trestu odnětí svobody rodičů, kdy z tohoto důvodu přijali 2 děti, či závažná nemoc rodičů a tím jejich neschopnost postarat se o děti. Pro tento důvod přijali 3 děti. Bohužel DD a Školní jídelna v Krásné Lípě zůstala tato otázka nezodpovězena. Proto není možné v tomto zařízení jiné důvody umístění dětí do dětského domova pod ústavní výchovu určit. Sumarizace výsledků dotazníkového šetření, zjištěných ze všech tří dětských domovů Tabulka č. 13: Celkový počet dětí, přijatých do sledovaných dětských domovů Celkový počet přijatých dětí v DD za období 2008 -2012

%

DDŠ Lipová

50

41

DDŠ K. Lípa

28

23

DD v J. v P.

44

36

CELKEM

122

100

57

Tabulka č. 13 dokládá, že za pět posledních let bylo do všech tři dětských domovů umístěno 122 dětí. Tímto jsme získali dostatečný soubor respondentů, na kterém můžeme ověřovat stanovené hypotézy. Tabulka č. 14 Celkový počet dětí, které byly umístěny v období let 2008 až 2012 ve všech zkoumaných dětských domovech z důvodu zanedbání péče Celkový počet přijatých dětí v DD za období 2008 – 2012 z důvodu zanedbání péče

%

DDŠ Lipová

50

41

DDŠ K. Lípa

28

23

DD v J. v P.

11

9

CELKEM

89

73

Celkový počet přijatých dětí

122

100

Výše uvedená tabulka č. 14 dokladuje, že z celkového souboru 122 dětí je až 89 dětí umístěno do dětských domovů z důvodů zanedbání péče, což představuje 73 % z celku. Výsledky ověřují pravdivost H1 Tabulka č. 15: Celkový počet dětí, které byly umístěny v období let 2008 až 2012 ve všech zkoumaných dětských domovech z důvodu týrání Celkový počet přijatých dětí v DD za období 2008 – 2012 z důvodu týrání

%

DDŠ Lipová

8

7

DDŠ K. Lípa

0

0

DD v J. v P.

8

7

CELKEM

16

14

Celkový počet přijatých dětí

122

100

Tabulka č. 15 ukazuje, že z celkového počtu přijatých dětí (122) je celkem 16 týraných, což představuje 14 % z celku. 58

Výsledky ověřují pravdivost H1 a současně H2 Tabulka č. 16: Celkový počet dětí, které byly umístěny v období let 2008 až 2012 ve všech zkoumaných dětských domovech z důvodu zneužívání Celkový počet přijatých dětí v DD za období 2008 – 2012 z důvodu zneužívání

%

DDŠ Lipová

0

0

DDŠ K. Lípa

0

0

DD v J. v P.

0

0

CELKEM

0

0

Celkový počet přijatých dětí

122

100

Výše uevedená tabulka č. 16 vypovídá o zneužívaných dětech, jejich počet z celkového souboru je 0. To znamená, že žádné dítě nebylo do jmenovaných dětských domovů za posledních pět let umístěno z důvodu zneužívání. Výsledky ověřují pravdivost H2 Tabulka č. 17: Celkový počet dětí, které byly umístěny v období let 2008 až 2012 ve všech zkoumaných dětských domovech z důvodu nízkého sociálního a ekonomického statusu rodiny Celkový počet přijatých dětí v DD za období 2008 – 2012 z důvodu nízkého sociálního a ekonomického statusu rodiny

%

DDŠ Lipová

47

39

DDŠ K. Lípa

21

17

DD v J. v P.

14

11

CELKEM

82

67

Celkový počet přijatých dětí

122

100

59

Tabulka č. 17 vypovídá o přijatých dětech z důvodu nízkého sociálního a ekonomického statutu rodiny, celkem takových dětí pod ústavní výchovu bylo přijato za posledních pět let 82, což představuje až 67 % z celku. Výsledky ověřují pravdivost H3 Tabulka č. 18: Celkový počet dětí, které byly umístěny v období let 2008 až 2012 ve všech zkoumaných dětských domovech z důvodu závislosti rodičů Celkový počet přijatých dětí v DD za období 2008 – 2012 z důvodu závislosti rodičů

%

DDŠ Lipová

12

10

DDŠ K. Lípa

8

7

DD v J. v P.

6

5

CELKEM

26

22

Celkový počet přijatých dětí

122

100

Tabulka č. 18 ukazuje na počet dětí, které se dostaly do dětských domovů za posledních pět let z důvodu závislostí jejich rodičů. Celkem jich je 26, což představuje 22 % z celku. Výsledky ověřují pravdivost H3

7.2 Vyhodnocení analýzy spisové dokumentace Další doplňkovou metodou pro nás byla metoda analýzy spisové dokumentace. Společně se sociální pracovnicí v dětských domovech jsme zjišťovali, jaké jsou důvody umísťování dětí do dětských domovů. Studovali jsme usnesení o předběžném opatření nebo přímo rozsudky příslušných soudů o nařízení ústavní výchovy. Zaznamenali jsme různé důvody, na jejichž základě soudy nařizují ústavní výchovu. Opakujícím se důvodem pro podání návrhů na nařízení ústavní výchovy jsou poruchy chování nezletilých dětí, dále pak nepříznivá situace rodiny a děti ocitající se bez potřebné péče. Z naší analýzy vyplynulo, že důvodem ohrožujícím, vážným pro vývoj dítěte, je sociálně tíživá rodinná situace, která by však mohla být řešena v rámci ekonomické pomoci rodině a tím by se dalo zabránit umístění dětí např. do dětského domova. Pokud rodina není dostatečně 60

finančně zajištěná, dostává se do finančních potíží a dluhové pasti. Pokud si rodina vezme půjčku, při ztrátě zaměstnání není možné hradit dluh a úroky, z půjčky vyplývající. Pokud je rodina sociálně a ekonomicky slabá, často je i proto výchovně nepodnětná, pak může v praxi docházet i k tomu, že děti přestávají docházet do školy, mají časté neomluvené absence, přestávají respektovat autority, stávají se obtížně zvladatelnými. Tak, jak se začínají projevovat poruchy chování dětí, rodiče nezvládají jejich výchovu. Sami nemají dostatek prostředků ani znalostí k vyřešení problémů a děti bývají umisťovány do ústavních zařízení. Nejvyšší procento takových dětí končí v dětských domovech, což potvrzuje skutečnost, že jeden z hlavních důvodů pro umístění dětí je nepřiznivá sociálně ekonomická situace, rodina má nízký sociálně ekonomický status. Tento pojem má pak velmi blízko a váže se na faktory, které nasvědčují pro možné zanedbávání dětí. Metoda analýzy spisové dokumentace upřesňovala a objasňovala fakta zjištěna dotazníkem vlastní konstrukce. Uvědomujeme si, že všechny typy zanedbávání dětí jsou velmi úzce spojeny se špatným sociálně ekonomickým postavením rodiny a s její chudobou. Chudobu vidíme v této problematice, jako hlavní důvod nefunkčnosti rodiny. Proto je někdy obtížné rozlišit, zda schopnost rodičů poskytovat dětem odpovídající péči, je snížena v důsledku jejich špatné sociálně ekonomické situace nebo například odlišných kulturních vzorců chování, nebo zda jde o cílené a chtěné zanedbávání péče.

7.3 Vyhodnocení hypotéz Tato část bude zaměřena na vyhodnocení předpokladů H1, H2, H3, které směřovaly k cíli práce. Cílem práce bylo zjistit a analyzovat příčiny, pro které jsou děti umísťovány do dětských domovů. Hypotézy byly ověřovány metodou dotazníku vlastní konstrukce, studiem a analýzou spisů vedených v DD a Školní jídelně v Lipové u Šluknova, Dětském domově a Školní jídelně v Krásné Lípě a v Dětském domově v Jablonném v Podještědí. Jednalo se o děti, které byly v období 2008 – 2012 umístěny v DD a Školní jídelně v Lipové u Šluknova, Dětském domově a Školní jídelně v Krásné Lípě a v Dětském domově v Jablonném v Podještědí. Celkový vzorek respondentů činil 122 (100%). 61

H1: Počet dětí, které byly umístěny do sledovaných dětských domovů z důvodu zanedbání péče, je vyšší než počet dětí umístěných z důvodů týrání. Počet dětí, které byly v posledním pětiletém období do dětských domovů přijaty z důvodu zanedbání péče je celkem 89, což představuje až 73% z celku 122 přijatých dětí. Viz Tabulka č. 14, s. 58. Naproti tomu za stejné období bylo do sledovaných dětských domovů pod ústavní výchovou umístěno 16 týraných dětí, což představuje pouze 14 %, viz Tabulka č. 15, s. 58 z celkového počtu 122 dětí.

H1 je pravdivá H2: Počet dětí, které byly umístěny v dětských domovech z důvodu týrání, je vyšší než počet dětí umístěných z důvodů zneužívání. Jak jsme již jednou napsali, do sledovaných dětských domovů pod ústavní výchovou bylo za posledních pět let umístěno 16 týraných dětí, což představuje pouze 14 % z celkového počtu 122 dětí. Viz Tabulka č. 15, s. 58. Průzkumným šetřením jsme zjistili, že v posledních pěti letech do sledovaných dětských domovů nebylo umístěno ani jedno dítě, které bylo zneužíváno, viz Tabulka č. 16, s. 59.

H2 přijímáme jako pravdivou H3: Počet dětí, které byly umístěny do sledovaných dětských domovů z důvodů závislosti rodičů, je nižší než počet dětí přijatých z důvodů nízkého ekonomického a sociální statutu rodiny. Počet dětí, které se ocitly ve sledovaných dětských domovech z důvodů závislosti rodičů, bylo za posledních let celkem 26, což představuje z celkového souboru 122 dětí, téměř 22 %, viz Tabulka č. 18, s. 60.

62

Počet dětí, které se ocitly ve sledovaných dětských domovech z důvodů nízkého materiálního a sociálního statutu rodiny, bylo celkem 82 dětí, což představuje 67 % z celku, viz Tabulka č. 17, s. 59.

H3 je pravdivá

63

Závěr Bakalářská práce se zabývla problematikou dětí v ústavní péči. Práce sledovala počty dětí, u kterých bylo rozhodováno o nařízení ústavní výchovy v posledním pětiletém období, tj. od roku 2008 až do roku 2012. Cílem bakalářské práce bylo analyzovat příčiny nařizování ústavní výchovy nad dětmi, které jsou následně umístěny v dětském domově. Jako hlavní metoda pro získávání dat byla stanovena metoda dotazování a analýza spisové dokumentace. To znamená, že jsme šetřením zjišťovali, pro které důvody jsou k soudu podávány návrhy na nařízení ústavní výchovy nad dětmi. Práci jsme rozdělili tradičně na dvě základní části, teoretickou a empirickou. V teoretické rovině, mimo jiné, analyzujeme současnou rodinu a vlivy, které ji ovlivňují ve svém vývoji. Rodině věnujeme pozornost především proto, že dle našeho názoru stále sehrává nezastupitelnou úlohu ve vývoji dítěte. V empirické části jsme analyzovali data získaná studiem dokumentace dětí, přičemž jsme se opírali i o názory zkušených odborníků z dětských domovů, kterými sociální pracovnice dětských domovů zcela určitě jsou. Hlavní metodou práce pro nás byl dotazník vlastní konstrukce, který jsme zaměřili na sociální pracovnice tří dětských domovů Severočeského regionu. Podařilo se nám tak získat soubor 122 dětí, které byly v posledních pěti letech přijaty do dětských domovů na základě vyslovení ústavní výchovy soudem. Na celkovém souboru 122 přijatých dětí na základě soudní ústavní výchovy jsme verifikovali stanovené hypotézy. Výsledky našeho průzkumu nám odhalily mnohé údaje a informace, které jsme interpretovali v empirické části. Vedle ověření našich hypotéz jsme zjistili i další důležité poznatky, které bychom chtěli v naší bakalářské práci prezentovat. Důvodem pro podání návrhů na nařízení ústavní výchovy jsou mírnější poruchy chování nezletilých dětí, dále pak nepříznivá situace rodiny a děti ocitající se bez potřebné péče. Z našeho průzkumného šetření vyplynulo, že ohrožujícím důvodem je sociálně tíživá rodinná situace, která by však mohla být řešena v rámci sociální politiky. Například ekonomickou pomocí rodině, a tím by se dalo zabránit umístění dětí do dětského domova. Pokud rodina není dostatečně finančně zajištěná, má nízký sociálně ekonomický statut, který ovlivňuje i sociální postavení rodiny ve společnosti Náš průzkum odhalil, že téměř 70 % dětí z takových rodin bylo umístěno na základě ústavní výchovy do dětských 64

domovů za posledních pět let. Na tento závažný problém, může navazovat spousta dalších problémů, kdy děti přestávají docházet do školy, mají časté neomluvené absence, přestávají respektovat autority, stávají se obtížně zvladatelnými. Rodiče pak pod tíhou problémů nezvládají jejich výchovu. Sami nemají dostatek prostředků ani znalostí k vyřešení problémů a dětí bývají umisťovány do dětských domovů. Což potvrzuje skutečnost, že hlavním důvodem pro umístění dětí je nepříznivá sociální situace rodiny. Dalším častým důvodem je zanedbání péče rodiči. Až 73 % dětí bylo za poslední pětileté období umístěno do sledovaných dětských domovů. Domníváme se však, že právě zanedbání péče je úzce spjato s nízkým sociálním a ekonomickým statutem rodiny. Oba důvody mají mnohdy společný základ a to je nedostatek finančních prostředků, nezaměstnanost, ztráta bydlení, zadluženost atd. Dalším důležitým zjištěním pro nás je, že z celkového souboru 122 dětí bylo pouze 14 % týraných dětí a zneužívání dětí jsme vůbec nezaregistrovali. Z důvodu závislostí rodičů na drogách, alkoholu, automatech, jsme také průzkumným šetřením nezjistili. Občas se objevily důvody, které nejsou tak časté pro nařizování ústavní výchovy, tj. například výkon trestu odnětí svobody otce nebo matky, nemoc rodičů či celý komplex důvodů, který později vedl k rozvodu a následnému rozpadu rodiny.

65

Navrhovaná opatření do praxe Cílem bakalářské práce bylo analyzovat příčiny nařizování ústavní výchovy nad dětmi, které jsou následně umístěny v dětském domově. Průzkumem byly zjištěny různé důvody, na jejichž základě soudy nařizují ústavní výchovu. Průzkumovým šetřením jsme zjistili, že nejčastějším důvodem pro podání návrhů na nařízení ústavní výchovy jsou poruchy chování nezletilých dětí, dále pak nepříznivá situace rodiny a děti ocitající se bez potřebné péče. Rodiny jsou často sužovány tíživou finanční situací, která se přenáší na děti, jelikož se o ně rodiče nemohou dostatečně postarat. V takových případech bývá nařízení ústavní výchovy jedním z možných řešení. Z analýzy poznatků průzkumového šetření vyplývají určitá doporučení do praxe školských ústavních zařízení: 

Příprava dětí na rizikové životní situace a jejich řešení dle zákona.



Neustálé zdokonalování programů volnočasových aktivit dětí.



Větší spolupráce školských ústavních zařízení a rodičů při výchově dětí.



Přípravovat programy, jejichž účelem je příprava dětí do života.



Zúčastňování se sponzorských akcí nebo spolupráce se sponzory, především k profinancování lepších podmínek v ústavních zařízeních.



Spolupráce ústavních zařízení s orgány státní správy a rodiči za účelem vrácení dítěte zpět do funkčního rodinného prostředí.



Částečná podpora dětí i po opuštění ústavního zařízení.



Účastnit se výměných pobytů dětí z dětských domovů, jejichž účelem je výměna zkušeností.

66

Seznam použité literatury FISCHER, S., ŠKODA, J., 2009. Sociální patologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2781-3. HELUS, Z., 2007. Sociální psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978- 80-247-1168-3. JEDLIČKA, R., et al., 2004. Děti a mládež v obtížných životních situacích. I. vyd. Praha: Themis. ISBN 80-7312-038-0. LANGMEIER, J., BALCAR, K., ŠPITZ, J,. 2000. Dětská psychoterapie. 2. rozšiř. a přeprac. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-38-1. MATĚJČEK, Z., 1992. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 80-04-25236-2. MATĚJČEK, Z., 1986. Rodiče a děti. 1. vyd. Praha: Avicenum. ISBN 08-011-86. MATOUŠEK, O., KODYMOVÁ, P., KOLÁČKOVÁ, J., 2005. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367-002-X. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A., 1998. Mládež a delikvence. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-226-2. MICHALOVÁ, Z., 2008. Speciální pedagogika, 2. díl. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-376-7. PEŠATOVÁ, I., 2006. Vybrané kapitoly z etopedie: 1. díl Klasifikace a diagnostika poruch chování. 2. upravené vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN: 80-7372-0867-6. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J., 1995. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-029-4. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ J., 2003. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-772-8. SEDLÁČKOVÁ, D., 2009. Rozvoj zdravého sebevědomí žáka. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2685-4 ŠVINGALOVÁ, D., 2006. Kapitoly z psychologie – psychologie osobnosti. 2. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7372-043-4 TRAIN, A., 2001. Nejčastější poruchy chování. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178 5032.

67

VÁGNEROVÁ, M., 2008. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-414-4. VÁGNEROVÁ, M., 2003. Psychopatologie pro sociální pracovníky, 2. díl. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7083-730-6. Rodina, základní charakteristika [online]. [vid. 16. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.sosub.cz/prevence/hyp24a.pdf. SOS dětské vesničky [online]. [vid. 16. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.sosvesnicky.cz/nase-cinnost/sos-detske-vesnicky/ Ústavní péče – Klokánek [online]. http://www.fod.cz/stranky/klokanek/pece.htm

[vid.

16. 10. 2012].

Dostupné

z:

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 1999 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1999-359 Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 1999 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-109 Zákon č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 2005 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-383 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 1963 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-94 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 2003 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-218 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 1963 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 2004 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-500 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 1961 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-140

68

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 2004 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561 Předpis č. 2/1993 Sb., Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky. In: Sbírka zákonů ČR [online]. 1993 [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2 Evropská úmluva o výkonu práv dětí. [online]. [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005020109 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí ve znění Sdělení č. 41/1996 Sb. [online]. [vid. 22. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochrane-lidskych-prav-a-svobod.html Úmluva o právech dítěte. [online]. [vid. 22. 9. 2012]. http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf

69

Dostupné

z:

Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník pro sociální pracovnice dětských domovů

70

Příloha č. 1 Dotazník pro sociální pracovnice dětských domovů Vážený pane řediteli/paní ředitelko, obracíme se na Vaše sociální pracovnice s otázkami, které se týkají důvodů umístění dětí do Vašeho dětského domova za posledních pět let. Odpovědi nám pomohou zmapovat danou problematiku. Výsledky budou sloužit pro účely bakalářské práce. Děkujeme Vám za vyplnění dotazníku a těšíme se na kkspolupráci. Na analýze uvedené problematiky se podílí tři dětské domovy severočeského regionu, získané poznatky pak budou zpracovány do jednoho celku. 1. Napište název Vašeho školského ústavního zařízení: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ………… 2. Napište kapacitu zařízení: ………………… 3. Ude jte počet dětí, které byly přijaty do Vašeho dětského v posledních pěti letech Od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012: …………………… 4. Celkový počet dětí doplňte do tabulky v je dnotlivých položkách. a) Ude jte počet chlapců a počet dívek, které tvoří počet přijatých dětí od roku 2008 do 2012: (od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2012) rok 2008

rok 2009

chlapci dívky

71

rok 2010

rok 2011

Rok 2012

5. Celkový počet dětí za pět let rozdělte do připravené tabulky dle je jich věku: děti od 3 let do 6 let děti od 7 let do 10 let děti od 11 let do 14 let děti od 15 let do 18 let 6. Ude jte počet dětí, které byly umístěny do dětského domova především z důvodu zanedbání péče: ……………………………………………………………………………………………. 7. Ude jte počet dětí, které byly umístěny za posledních pět let do dětského domova z důvodu týrání: ……………………………………………………………………………………………. 8. Ude jte počet dětí, které byly za posledních pět let umístěny do dětského domova z důvodu zneužívání: ……………………………………………………………………………………………. 9. Ude jte počet dětí, které byly za posledních pět let umístěny do dětského domova z důvodu nedostatečné ekonomické situace v rodině (dlouhodobá ztráta zaměstnání, tím nízký sociální statut): ……………………………………………………………………………………………. 10. Ude jte počet dětí, které byly za posledních pět let umístěny do dětského domova z důvodu alkoholis mu rodičů nebo drogové či jiné závislosti ……………… 11. Ude jte počet dětí, které byly za posledních pět let umístěny do dětského domova z jiných důvodů, než kte ré byly jmenovány. Stručně prosím popište další možné důvody umístění dětí do Vašeho dětského domova …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Děkujeme Vám za Vaši pomoc při zmapování problematiky umisťování dětí do dětských domovů. Bernášek Jakub, Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědněhumanitní a pedagogická, Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky. Dne: 4. 1. 2013 72