Ústav hudební vědy Srovnávací uměnovědná studia

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Srovnávací uměnovědná studia

Lucie Pavlíková

Retrománie – návraty do minulosti jako inspirace pro současný životní styl Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Dagmar Koudelková

2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………………

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kdo mi pomáhali radami i svými názory k tématu diplomové práce. Dále pak hlavně rodičům za podporu při studiu i v ţivotě, babičce, Zbyňkovi a přátelům za přísun pozitivní energie nejen ke studijním účelům.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 1 1. Co je retro a jeho historie .................................................................................................. 3 1.1 Typologie retra............................................................................................................ 4 1.2 Redesign ................................................................................................................ 5 Shrnutí ..................................................................................................................... 7 2. Exkurze do dějin designu .................................................................................................. 7 Shrnutí ................................................................................................................... 11 3. Styly padesátých a šedesátých let.................................................................................... 12 3.1 Materiály, tvary a vzory ............................................................................................ 13 3.2 Šedesátá léta ............................................................................................................. 13 4. Bruselská výstava Expo 1958 ........................................................................................ 14 Shrnutí ................................................................................................................... 17 5. Módní doplňky ................................................................................................................ 17 5.1 Botas ......................................................................................................................... 18 5.2 Hodinky Prim .......................................................................................................... 19 Shrnutí ................................................................................................................... 21 6. Porcelán .......................................................................................................................... 22 6.1 Vzor cibulák ............................................................................................................. 22 6.2 Nejen cibulák v díle Maxima Velčovského ......................................................... 23 6.3 Jiří Pelcl ............................................................................................................... 26 Shrnutí ................................................................................................................... 28 7. Reedice hraček ................................................................................................................ 28 7.1 Hračky ...................................................................................................................... 29 7.2 Libuše Niklová a nafukovadla ............................................................................. 29 7.3 Současnost ........................................................................................................... 31 Shrnutí ................................................................................................................... 32 8. Ohýbaný nábytek ............................................................................................................ 33 8.1 Michael Thonet a ohýbaný nábytek ......................................................................... 33 8.2 Thoneta ţidle číslo 14 ............................................................................................... 34 8.3 811 a 911 .............................................................................................................. 35 8.4 Spojené UP závody a Jindřich Halabala .................................................................. 37 8.5 Halabalovy ţidle a křesla ..................................................................................... 39 8.6 Modernista ........................................................................................................... 40 Shrnutí ................................................................................................................... 43 9. Veletrh Mobitex ............................................................................................................... 43 9.1 Craftsmanshipforever ............................................................................................... 45 10. Světové retro ................................................................................................................. 46 10.1 Experimentování..................................................................................................... 47 10.2 Skandinávský design ............................................................................................. 47

Arne Jacobsen................................................................................................................. 47 Verner Panton............................................................................................................. 48 Charles a Ray Eamesovi ............................................................................................ 50 10.3 Retro „na druhou― ....................................................................................................... 52 Shrnutí ................................................................................................................... 52 Závěr ................................................................................................................................... 53 Resumé ................................................................................................................................ 58 Resümee ......................................................................................................................... 60 Summary ........................................................................................................................................ 63 Literatura a zdroje ............................................................................................................... 65 Příloha ................................................................................................................................ 73

Úvod „Minulost pro lidi znamená - romantiku, jistotu, ztracený řád, mládí, dávné ideály, první lásky a podobné věci, na které rádi vzpomínají. Kdyţ o tom přemýšlím, je to trochu kýč. A ten se vţdycky líbí.“ Jiří Pelcl V moderní době se většinou dává důraz na novost výrobků. Většinou si však neuvědomujeme, ţe to co pokládáme za nové, je v podstatě starý návrh přetvořený do moderní podoby. Ze všech oblastí designu si toho lze jistě všimnout u módy, která čerpá s oblibou nejčastěji z let šedesátých a v současné době i z let sedmdesátých. Odborníci z oblasti hudby mohou sledovat podněty z minulých dob převáţně v popové hudbě. Nejen v českém filmovém prostředí se neustále setkáváme s náměty z minulého století, za všechny jmenujme seriál České televize Vyprávěj, snaţící se popsat naši historii od počátku šedesátých let. Nakonec i dokument Retro se snaţí pamětníkům připomenout a mladší generaci ukázat ţivotní podmínky a fenomény druhé poloviny dvacátého století. Pokud se chceme o problematice retrodesignu dozvědět něco hlouběji, zjistíme, ţe vlastně neexistuje publikace, která by se jím zabývala. Na začátku si však řekněme, ţe hledání inspirace

u starších návrhů není pouze záleţitostí dnešní doby. Pokud se

podíváme na římské dějiny, vidíme inspiraci v řeckých vzorech. Proto můţeme říci, ţe lidé vţdy navazovali a určitým způsobem přetvářeli známé návrhy. Hlavním cílem tohoto dokumentu bude shromáţdění poznatků, co to vlastně retro je. Na několika vybraných fenoménech si ukáţeme, jak se přetvořily a převzaly modernější podobu. Zaměříme se na důvody dnešních firem, proč se nesnaţí o svěţí nové návrhy, vynakládají energii do znovuobnovení starého designu a příčiny k vytváření reedicí. V prvním kroku si vytyčíme charakteristiku samotného slova retro. V krátkosti se seznámíme s retro prvky, především padesátých a šedesátých let – tvary, dekory látek, nové materiály, technologiemi, střihy, ornamenty. Samostatnou kapitolou bude chápání designu jako redesignu ve stejnojmenném článku Jana Michla. V krátkém exkurzu do dějiny designu si ukáţeme, ţe retro není záleţitostí pouze posledních let, ale je tu, jak i Jan Michl říká, jiţ od počátku lidského tvoření. Následující kapitoly se věnují samotným ikonám, které byly vzory pro reedice nebo 1

redesign. Nejdříve si detailněji popíšeme zástupce českého designu z několika oborů – porcelánu, hraček, módních doplňků a sedacího nábytku. Oslovením několika návrhářů a firem se dozvíme jejich osobní názory k jejich práci, v níţ se podle mého názoru vyskytují znaky retra, a důvod, proč je podle nich stále retro design v současnosti módním a oblíbeným stylem. Ze světového designu vytyčíme jen sedací nábytek vyrábějící se od svého vzniku bez přestávky aţ do dnešních dob. Jak jiţ na začátku bylo řečeno, retro design je soudobou záleţitostí. Proto není lehké objevit příslušnou literaturu věnující se ve větší míře tématem retro v ucelené formě, taková publika vlastně neexistuje. Podklady práce budou vyhledávány převáţně v časopisech: důleţité ikony, vzory a fenomény, odrazy či přesahy předchozích dob v dnešním moderním designu. Pro detailnější rozšiřování informací se vyuţijí designové encyklopedie. Pro větší podrobnost se pokusím oslovit firmy či designéry s otázkami ohledně důvodů zařazení retro designu do jejich sortimentu. Důleţitými podklady budou nejen katalogy firem, ale i publikace k proběhlým výstavám, zaměřeným na retro design či období, které je pro retro inspirující. Takovým příkladem za všechny můţe být výstava Bruselský sen, představující nejen výstavu Expo 58, kde československý pavilon získal mnoho ocenění. Publikace ukazuje ţivotní styl šedesátých let na našem území. Doplňkový materiál poskytnou televizní dokumenty české televize Retro. Moderní práci designérů a současný design vystihuje televizní magazín Styl, jako ostatně i jiné umění a designu věnující se pořady České televize jako Kultura.cz nebo Artmix. Práce se bude s pomocí výše uvedených odkazů zabývat hledáním určitých rysů retra v různých odvětvích lidské umělecké činnosti, důvody okouzlení retro stylem a jeho moderností v dnešní době. Metodou, jejíţ pomocí si tyto otázky zodpovím, bude komparace, srovnávání starého s novým, podpořená dotazy a zkoumáním samotných tvůrců a firem produkující tento styl. Hlavním cílem je zaměření se na slavné ikony a promítnutí se do dnešního moderního designu.

2

1. Co je retro a jeho historie Co označuje krátké slovíčko retro? V kaţdém slovníku nalezneme krátkou definici, označující tento pojem jako něco minulého, dávno zaniklého, cokoli, co ukazuje na styl z dřívějška. Vysvětluje návrat do minulých časů. V dnešní moderní době se objevuje ve všech sférách lidské činnosti. Nejvíce je samozřejmě zřejmé v módním odvětví, odkazující se převáţně na šedesátá léta minulého století, ale inspirace je viditelná jiţ od dvacátých let. „Ne zcela správně se slovo retro spojuje v současné době pouze s érou padesátých a šedesátých let 20. století. ... retro si libuje například také v normalizačních létech sedmdesátých, v období mezi dvěma světovými válkami, v romantickém přelomu devatenáctého a dvacátého století...“1 Tématika minulého je zahrnuta kamkoli se podíváme. Projevuje se v bytovém designu a automobilové výrobě. Televize a filmový průmysl nás zahrnuje filmy z dob totalitních, v rádiích slyšíme nové remaky slavných písní, na trh se dostávají hračky okouzlující v dětství naše rodiče. Je nutno zdůraznit, ţe hledání inspirace z minulých let není jen záleţitostí naší moderní doby. Kaţdý historik umění toto tvrzení okamţitě vyvrátí. Historismus byl dříve v umění prokazatelný, začal uţ inspirací římského umění řeckým a pokračoval nadále. Jedinou výjimkou se stalo hledání nových poznatků umělců v modernistických kruzích, kdy se jakékoli navazování na minulost nedovolovalo či dokonce odsuzovalo. Převáţně nástupem postmoderny v šedesátých letech nastalo znovu hledání inspirace v minulosti. „Historismus je nejen legitimní oblastí pro čerpání zdrojů k tvůrčí činnosti, je to nedílná součást dnešní vizuální kultury.“2, jinak řečeno: včerejšek se obohatí, a s novým pohledem se obrací k zítřku. Designéři a umělci dnes mají nesmírnou volnost pro svoji tvorbu, kterou jim poskytuje nejen svobodné myšlení, pokrok v technologiích, větší informovanost, moţnostmi nových materiálů, ale vědomí toho, ţe pro „...hledání budoucnosti mohou míchat a spojovat minulost s přítomností.“3 Proto by pro nás neměl být překvapující zájem o retro a jeho výskyt téměř na kaţdém kroku. Inspiracemi z minulosti se můţeme dopracovat několika druhů transformace objektů. Jak z 1 Domov : kultura bydlení, architektura, umění, design, styl. Praha : Economia, 2010, č. 10. ISSN: 00125369. str. 21. 2 BHASKARANOVÁ, Lakshmi: Podoby moderního designu : inspirace hlavních hnutí a stylů pro současný design . Praze : Slovart, 2007. ISBN 80-7209-864- O. str 9 3 Tamtéţ str. 9

3

uměleckých slohů víme, určitá věc můţe pouze navázat a pokračovat vlastním směrem, kdy vůbec nelze zjistit, ţe je pokračováním něčeho. Nebo mohou nastat případy, kdy minulost je v novém přítomna v maximální výši, vidíme přímou návaznost, pozměněnou jen novým materiálem. Příkladem toho mohou být v módě šaty s puntíky, velké sluneční brýle celé završené objemným natupírovaným účesem. Druhá moţnost můţe nastat, pokud staré ovlivní nové nově, vzniknou takzvané reedice. Příkladem je potom stohovatelná ţidle Vernera Pantona, dánského architekta a designéra, Panton Chair. Ale rovněţ retro má své odpůrce, kteří tvrdí, ţe je jen pouhým kopírováním. „Proč se ohlíţet zpět do dob, které nikdo z nás ani nezaţil? Troufám si říct, ţe současná fascinace RETREM je touha proţít dobu naplněnou pocity, ať uţ pozitivními nebo negativními, kaţdopádně ale pravými.―4

1.1 Typologie retra Existuje několik moţností, v jakých formách se retro, tedy návrat do minulosti, můţe projevit nebo jakým způsobem s minulostí designéři pracují. Na tomto místě by mělo být uvedeno několik názorných ukázek. Nejvíce prokazatelná a nejvíce viditelná je jistě reedice. Jedná se o znovuzavedení známých produktů do výroby. Tyto objekty nemusely být dlouho uvedeny na trh nebo existovaly původně ve formě návrhu, který se po letech objevil a konečně se začal vyrábět. Příkladem klasické reedice mohou být ţidle ze školy Bauhaus nebo prvorepublikové objekty vyráběné firmou Modernista. Redesign přetváří existující objekt za účelem formálního či funkčního zlepšení. Objevuje se u skupiny Alchimia, která se snaţila o ironické vyrovnání se s historizujícími styly či objekty dějin designu. V redesignu se projevuje i vlastní přístup autora. V objemné publikaci Design se objevuje jméno holandského designéra Maartena Baase upravujícího existující nábytek. Mění vzhled nalezených předmětů vlastní autorskou technikou, kdy předmět opálí plamenometem. Svým tvůrčím přístupem mění pohled na pojetí krásy. Předměty poznamenané časem nebo ty, na nichţ je vidět něčí zásah, jsou pro Basse zajímavější neţ dokonalý předmět, který vzniká v továrně. „Pro umělé vytvoření tohoto efektu zkoušel ţidle máčet, škrábat nebo házet dolů z vysokých budov, neţ přišel na to, ţe

4 MATYÁŠOVÁ, Jana. RETRO(spektiva) (2010). In Hybrys, Časopis DAMU pro kritiku a divadlo. Praha: Katedra teorie a kritiky Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, č. 9. ISSN 1804-1744. str. 39.

4

jim můţe dát zcela nový charakter, kdyţ je opálí.“5 Kolekci Smoke vytvořil jako absolventskou práci, kdy vyuţil barokní styl nábytku, ale opálil i levné kusy z IKEA. Baasovou technikou opálení nábytek získává zajímavou dekorativnost. Tento princip se začal vyrábět i sériově, kdy firma Moooi v Indonésii vyrobí nový originální objekt a následně jej opálí. Na konečné destrukci, v tomto případě totální, je postaven i další příklad. Autor Fredrikson Stallard odlil původní svícen po své prababičce. Designér s pomocí kolegy Iana Stallarda nejdříve silně poškozený svícen zrestauroval a následně vyrobil formu – svícen propojil s násadou od koštěte a vytvořil nový svícen. Po zapálení se roztaví nejen svíčka, ale rovněţ celý svícen. O výjimečném úspěchu navrhovaného svícnu nemůţe být jistě pochyb. Vţdyť i velké hvězdy showbyznysu objevily kouzlo divadelního představení roztékajícího se objektu a hojně jej vyuţívají na svých večírcích. I v České republice vznikají fenomény redesignu. Celosvětově uznávaný Maxim Velčovský, kterému bude věnována jedna samotná kapitola, proslul svými Digi hodinami. Porcelánové hodiny jsou opatřeny digitálním displejem na místo hodinového číselníku a ručiček. Hodiny byly původně zdobeny modrými ornamenty a ciferník doplněn rustikálními ručičkami. U Velčovského ornamenty chybí. Hodiny jsou součástí Bílé kolekce sloţené z porcelánových nezdobených předmětů dostávajících zásahem Velčovského nový význam. Do série patří Pokladničky, leckdy kýčovité sošky zvířat s vyříznutými otvory na hlavě a stávají se v podstatě novými předměty. Aby se vhozené mince z pokladny dostaly, musí se soška rozbít. Konečně, citace (ve velké míře pracující s historizujícími styly) se objevují převáţně v celém období postmoderny, ale i v jiných předchozích obdobích, jakými jsou například art deco.

1.2 Redesign Jan Michl se ve svém článku Vidět design jako redesign věnuje fenoménu redesign, který je podle Michla součástí samotného designu. Přestoţe svým článkem dává důraz na pedagogickou činnost učitelů, zdůrazňující přístup k designu jejich studentů, svým způsobem poukazuje na pojetí redesignu v dějinách designu i v novodobém přístupu. Na daných příkladech i z teorie přírodního výběru dokazuje, ţe práce designéra je vţdy 5 OLIVETI,Chiara, UZZANI, Giovanna. Design. Praha : Slovart ; Warszawa : Solis ; Budapest : Vince kiadó, c2009. 672 s. ISBN 978-80-7391-330-4. str. 151.

5

redesignem předmětů a ty nejsou a nemohou být obsaţeny ve své konečné podobě. Výsledky jsou proto povaţovány za nedokonalé, lépe řečeno nedokončené. V dlouhé řadě výrobků různých autorů se totiţ vţdy pracuje s nějakým výrobkem, kterému se zanechávají nejlepší vlastnosti, a horší nebo ty špatné se návrhář snaţí vylepšit. Michl taktéţ poukazuje na to, ţe s ţádným výrobkem nelze začínat od nuly, vţdy se začíná na vytvořených předmětech věcí. „Design se vlastně týká uţ zlepšování uţ existujících produktů a řešení, tj. zlepšování předchozích řešení předchozích designérů, a ţe designeři jsou takto... spojeni s uţ existujícími objekty a s uţ existujícími řešeními, ať uţ jsou to jejich vlastní předchozí řešení, či předchozí řešení jejich kolegů.“6 Designér se vţdy inspiruje minulostí. Lze říci, ţe navrhování nikdy nekončí výsledným produktem, jenţ je stále potřeba zlepšovat a dávat mu dokonalejší podobu. Tvůrčí činnost má tudíţ povahu postupných proměn, zlepšování nebo kombinování minulých řešení. Návrhář pracuje s řadou řešení, která má k dispozici od předcházejících designérů a jejichţ řešení přijal za svá, na nichţ staví, kombinuje je s jinými a potom dále rozvíjí. Při práci designéra by se mělo brát na zřetel, ţe výtvarník nemusí být neovlivněný. V podstatě není bezvýhradně originální a nezačíná od nuly. Nakonec můţeme konstatovat, ţe vţdy staví na minulosti a stále tyto výrobky vylepšuje. Totéţ potom platí i u designu, který výtvarník navrhl sám. „...člověk přebírá a osvojuje si přístupy, metody a řešení jiných a ţe se snaţí dostat na jejich odbornou úroveň,… nevyhnutelně ovlivňován a formován jinými lidmi.“7 Potom by se neměl dávat takový důraz na to, zda je konečný výsledek jen originální, ale zda je kvalitní. Redesignu se věnovalo více autorů, Michl zmiňuje několik z nich. George Kubler v knize Tvar času z roku 1962 se domnívá, ţe vše dnes vyráběné je replikou nebo pokračováním dříve vytvořeného. Na Kublera poté navázal George Basall v publikaci Vývoj technologie (1988), kde rozebírá klíčové jevy dějin technologie, jimiţ jsou rozmanitost předmětů, spojitosti, novost a výběr. Také Basall shodně jako Kubler staví teorii na předpokladu, ţe nová věc je pokračováním uţ minulého předmětu a stejně tak nová technologie vychází z předchozí. Podobné úvahy potom sledují i Donald Norman v knize Design kaţdodenních věcí a Bryan Lawson v Jak designéři myslí. Michl také uvádí několik argumentů, proč se v dnešním designu snaţí návrhář potlačit 6 MICHL, Jan. Vidět design jako redesign. In Marta Filipová, Matthew Rampley (eds.). Moţnosti vizuálních studií obrazy, texty, interpretace.1. Vyd. Brno : Barrister & Principal, 2007. 254 s. ISBN 97880-87029-26-8.str. 64. 7 MICHL, Jan. Vidět design jako redesign. In Marta Filipová, Matthew Rampley (eds.). Moţnosti vizuálních studií obrazy, texty, interpretace. Opak. cit. str.72.

6

vědomí společné spolupráce s předchozími designéry. Podle Michla nelze z různých hledisek označit, co patří nebo nepatří do přítomnosti prostřednictvím nových pojetí moderního člověka a potom i zařazení moderní doby. „...křesťané za dobu nového, moderního člověka povaţují dobu po narození Krista… zatímco antropologové rozumí pod pojmem moderní člověk typ člověka postneandrtálského. V závislosti na kontextu existuje tedy moderní či dnešní člověk posledních 15, 80, 600, 2000 nebo 4000 let- a stejně rozdílné je i časové rozpětí tzv. „moderní“ doby.“8 V závislosti na těchto faktech nelze přesně určit pojem přítomnosti, který vţdy určitá skupina vnímá v jiných souvislostech a v rozličném časovém rozhraní. Dalším, pro běţného uţivatele mnohdy důleţitějším důvodem, je fakt, ţe naše společnost klade velký důraz na novost výrobků. Reklama výrobků upřednostňuje rysy, které poukazují na nové pojetí designu, ale nezveřejňuje návaznost na předchozí verze objektů, „...popisuje nový výrobek jako zlepšení výrobku předchozího, ačkoli je zřejmé, ţe nové věci kupujeme často právě v naději, ţe nás uspokojí lépe neţ výrobky předchozí.“9 Rovněţ důleţitým faktorem je prodej designérova jména. V době, kdy značka prodává určitou „kvalitu―, se není v podstatě čemu divit. Designérovo jméno má jistou trţní hodnotu. U takového výrobku se předpokládá, ţe má pouze jediného autora a výrobky potom mohou být prezentovány jako umělecká díla. Přesto můţeme poukázat na fakt, ţe se jako návrhář předmětu uváděl pouze jediný autor, i kdyţ spolupracoval s několika dalšími tvůrci. Příkladem nám můţe být známý Alvar Aalto, ale jiţ podstatně méně zmiňovaná manţelka Aino Aalto, Le Courbisier, ale spolupracovnice Charlotte Perriandová není jiţ tak proslavená a nakonec Charles Eames, jemuţ pomáhala s návrhy jeho ţena Ray, ale její význam byl z počátku taktéţ potlačován.

Shrnutí Retro hledá inspiraci v objektech z minulých let. Principy vidíme nejen v reedicích, stejných výrobcích v jejich znovuobnovené formě. Taktéţ redesign se soustředí na inovace starých objektů, při zanechání kvality s vloţením něčeho nového. Podle Jana Michla redesign není samostatnou jednotkou oblasti designu, ale jeho pevně spjatou součástí. Návrháři nikdy nemohou začínat od úplného začátku, spíše navazují na existující objekt, ať svých předchůdců nebo jejich vlastní starší návrh. 8 Tamtéţ str.79. 9 Tamtéţ str. 82.

7

2. Exkurze do dějin designu Pokud se chceme zabývat retro stylem či retro designem, měli bychom udělat krátký exkurz do dějin designu. Potom totiţ zjistíme, ţe retro, tedy návraty do minulosti, není pouze novodobým trendem nebo lépe řečeno převratně moderním, jak by se mohlo na první pohled zdát. V době průmyslové revoluce design začal obohacovat svět o zajímavé návrhy. V období rozkvětu společnosti se však objevovali odpůrci moderních trendů, a proto se i v tomto období nahlíţelo a inspirovalo minulostí. Vznikl eklekticismus vzhlíţející se v historických slozích, které přetvářel, a oproti moderním trendům byl velmi dekorativní a překypoval zdobností. Naopak v příkladu práce Michaela Thoneta sledujeme tendence přechodu od ještě stále zdobeného sedacího nábytku k paralelně vyráběným jednoduchým nezdobeným ţidlím, které se staly ikonami a módními i v dnešní době. V této části práce se vrátíme opět k historickému pohledu na design a Thonetovi se budeme věnovat aţ v samotné kapitole. Na výsluní zájmu se navrátily ornamentální a historizující styly, které zanedlouho převzaly i niţší vrstvy společnosti a cílovou skupinou byly domácnosti přesycené nekvalitními výrobky ve vzorech různých historických stylů. Přítrţ tomuto trendu učinila aţ londýnská Světová výstava v roce 1851. Protiklad moderním principům je vyjádřen ve francouzském art decu. Cílem nebyla masová výroba, naopak důkladně řemeslně vytvořené vzácné kusy z drahých materiálů. Art deco se opět navracelo k historizujícím formám, ale i tyto formy pod vlivem kubismu a futurismu upustily od oblých ke geometrizujícím. Styl vyuţíval drahé materiály, byl závislý na zákaznících a naprosto se neslučoval se sériovou výrobou. To se mu nakonec stalo i osudným, protoţe jej překonal modernější design. Pokud překleneme období secese a art deca, stále ještě dekorativních stylů, dostaneme se k době práce slavné světové školy Bauhaus, stojícího v centru moderny a funkcionalismu. Cílem Bauhausu bylo překonání historismu a vytyčení jasného tvarosloví. Nejdříve se vyučovalo pojetí expresionismu a k reformě se mělo dojít skrze obrat ke středověku. Posun nastal ve dvacátých letech po nastoupení Moholy-Nagye a výuka se přiklonila k tendencím funkcionalismu. Právě v této době byl studentům doporučován odstup od klasických materiálů a na výsluní se dostala ocel. Hlavním cílem výuky se staly

8

návrhy, formované pro průmyslový design, vytvářející levné výrobky pro masovou výrobu. „Myšlenkové dědictví Bauhausu se … stalo mezinárodně uznávaným. Nové materiály – sklo a ocel – představovaly stejně jako typické jednoduché, geometrické formy významné podněty pro mezinárodní styl.“10 Zřeknutím se dekorativních prvků, pouţíváním nových materiálů, především oceli, zaručující elegantnost a určitou racionalitu, vznikl mezinárodní styl, který předurčila německá škola Bauhaus. Le Courbusier, jeden z předních zakladatelů mezinárodního stylu, navrhoval mimo jiné nábytek obsahující popisované prvky a stal se klasickou ikonou pro modernu. Nejen ocel byla předpokladem pro úspěch mezinárodního stylu. Kde jinde neţ v oblasti Skandinávie, kde vznikaly nadčasové návrhy nábytku, Alvar Aalto navrhoval nábytek z ohýbaného vrstveného dřeva. Mezinárodní styl se „... vyznačoval geometrickým formalismem, pouţíváním průmyslových materiálů jako sklo a ocel a velkou oblibou bílé omítky. Pozdější návrháři, například Eero Saarinen a Charles Eames, pokusili mezinárodní styl zlidštit pouţitím skulpturálních tvarů a zmírnit kontrast mezi geometrickými a organickými tvary, kdeţto jiní... dovedli mezinárodní styl k nevyhnutelnému konci a dospěli k brutalismu, stavebnímu stylu, který pouţíval při povrchové úpravě hrubou maltu a hájil přísnou geometrii.“11 12 Další vývoj designu byl ovlivněn celosvětovými událostmi. Rozvoj v Evropě byl omezen díky první světové válce, naopak v USA se design utvářel konzumním chováním a vyspělým technickým pokrokem. Za druhé světové války se rozvoj v Evropě logicky pozastavil. Design, stejně jako veškeré oficiální umění, v Německu podporoval nacistickou ideologii, pouţívající historizující i moderní formy designu a umění. Proto se vedle neoklasicistních budov objevovaly funkcionalistická jednoduchost, hromadná výroba, ale i „bioforma― automobilu Volkswagen. Padesátá léta pak představovala změny ve všech oblastech. Hlavní rozvoj se poté rozvíjel ve Spojených státech. Ovlivnily především poraţenou Itálii a Německo. Ve třicátých letech vyhlásily USA soutěţ o návrhy nových forem pro veškerý design. Důraz měl být kladen ne na funkcionalistické, nýbrţ na organické linie. Vítězi se stali Eero 10 HAUFFE, Thomas. Design. 1. vyd. Brno: Computer press, 2004. 192 s. ISBN 80-251-0284-X.str. 79. 11 FIELLOVI, Charlotte & Peter. Design 20. století. Praha : Slovart, c2003. 191 s. ISBN 3-8228-2575-1. str. 79. 12 „V poslední době lze pozorovat návrat k racionální estetice v designu nábytku a průmyslového zboţí a výrobci hledají globální řešení, která by stejně jako mezinárodní styl přesahovala hranice různých kultur. Pojem „mezinárodní styl“ označuje na jedné straně jedno období a jeden směr moderny, na straně druhé estetiku, která vychází z funkcionalistického pojetí designu, jehoţ původ leţí v začátcích moderny“ tamtéţ str. 80

9

Saarinen a Charles Eames, jejichţ návrhy se začaly vyrábět aţ po druhé světové válce. Organický design se projevil v Evropě v hlavním centru – Itálii. V Německu se styl stal rovněţ oblíbeným, ale designéři se přikláněli k navázání na předválečné období. Opět se tu ač na krátkou dobu, otevřel Bauhaus, a nově Vysoká škola návrhářství v Ulmu. Tato škola měla navazovat na dvacátá a třicátá léta a dospět k vlastnímu modernímu pojetí. Vyučovaly se funkcionalistické tendence, jejímiţ prvky byly jednoduché formy nebo zdrţenlivá barevnost. Ve Skandinávii, stejně jako ve Spojených státech, se mnoho návrhů z třicátých let realizace dočkalo aţ po válce. Finští návrháři získali náskok a vznikaly obdivuhodné a stále moderní výrobky. Hlavním materiálem bylo dřevo. Nezpracovávalo se jen tradičně, ale také novými technologiemi, potom vrstvením dřeva vznikaly organické tvary. Právě zde se setkaly tradice s pokrokem, příkladem je ţidle Arne Jacobsena Mravenec propojující dřevo s ocelí. Šedesátá

léta

jsou

dalším

významným

mezníkem

důleţitým

pro

design.

Funkcionalismus byl zavrhován a nahrazován novými formami designu. Společnost si připustila omezující stavy vyčerpatelných zdrojů v současném průmyslu a případné následky. Designéři navrhovali různé alternativy. Mnoho z jejich návrhů ale bylo nerealizovatelných. Hlavními protagonisty se v tomto desetiletí stala mládeţ určující ţivotní styl a ve spojení s pop artem se ukázala jako největší hybatel a ovlivňovatel designu, který se jí musel přizpůsobovat. Nezanedbatelný vliv se projevil v technickém pokroku ve spojení s dobýváním vesmíru, odráţejícím se samozřejmě v celém designu. Boj proti konzumní společnosti se projevoval nejen ve Spojených státech, kde s tímto fenoménem měli a mají problémy neustále, ale odrazil se i do dějin designu v Itálii. Různé objekty se nevyráběly, protoţe základem „antidesignu― byla antikomerčnost. Napětí trvalo aţ do sedmdesátých let, kdy skupina Memphis upoutala pozornost uměleckého světa. Na konci šedesátých let nastal na poli designu další zlom. Zásadními problémy jako oddělování nízkého a vysokého, kvalita a kýč, vznešené a nízké či důraz na funkci a formu se postmoderna dále nechtěla zabývat. Proti vyjmenovanému se stavěla citací historizujících slohů, barevností, pouţívala dekorativnost a symboliku. Nejznámějšími jsou především práce italských skupin Alchimia a Memphis. Určujícím pro skupinu Alchimia „... bylo nastolit nový citový vztah mezi uţivatelem a objektem oproti chladné 10

funkčnosti moderních hromadně vyráběných produktů. Proto se neusilovalo o sériovou výrobu produktů. Pouţitelnost výrobků nehrála ţádnou roli.“13 V souvislosti s Alchimií mluvíme o redesignu, kdy jsou přetvářeny známé moderní objekty a současně ironizované, například ţidle Mackintoshe nebo křeslo Wassili. Skupina Memphis, vzniklá v roce 1981, nechtěla pouze intelektuálně rozebírat problémy funkcionalismu, jak tomu bylo u Alchimie. Chtěli naopak navrhovat pro sériovou výrobu. Hlavním tématem se stal všední den, objekty byly pestré, hravé, ne však vţdy funkční. Skupina Memphis se stala předstupněm antifunkcionalistických hnutí. Vznikaly nové skupiny nezávislé na průmyslu, pracovaly se střídáním módních trendů a nově spolupracovaly s médii. Práce s materiály byla jiná – propojující dříve k sobě zvláštních a neslučitelných materiálů, díky tomu se zrodil ready-made. V devadesátých letech nastalo určité zklidnění, mnozí teoretici se domnívají, ţe extravagantnost předchozích let skončila. Dnešní design je mimo jiné zaloţen na nových technologiích. Nejznámější a asi nejvíce viditelné tendence jsou zrychlování a zmenšování, dokazující se nejlépe v oblasti elektroniky. Přístup k samotnému designu se změnil. Je povaţován za součást kultury a stojí ve stejné řadě vedle divadla, hudby a výtvarného umění. Změna nastala i na straně nakupujících. „Mnoho kupců dnes uţ nehledá nápadné a reprezentativní výrobky, ale vedle uţitné hodnoty poţaduje i individualitu, autentičnost a smysl ţivota. Klasika a archetypy jsou po desetiletí plném provokací, zárukou orientace a jistoty.“14 Shrnutí Od devatenáctého století sledujeme vývoj designu odkazující k návratům k předešlým objektům, které nejsou jen aktualitou posledních let v moderní době. I kdyţ se v pravidelných cyklech vyskytovaly styly odvracející se od svých předchůdců, většinou se za krátký čas určité prvky vracely. Odvrat od historizujících detailů vedl ke zjednodušení, poté znovu přišla na řadu dekorativnost. V meziválečném období vznikly nadčasové návrhy, na které se opět navázalo v poválečné době. Výsledkem návratu a jeho zdokonalení vznikly ikony povaţované za symbol moderních tendencí. Šedesátá léta poskytla příleţitost vylepšování návrhů a vývoji designu skrze objevy nových materiálů a umoţnila zrod designových objektů vyrábějících se aţ doposud. Postmoderna se k minulosti postavila po svém a pomocí citací a redesignu je ironizovala a 13 HAUFFE, Thomas. Design. Opak. cit. str. 152. 14 HAUFFE, Thomas. Design. Opak. cit. str. 175.

11

stavěla do nových kontextů. Od devadesátých let dvacátého století jsou vidět tendence k návratům pojmenované jako retro styl nebo retro design. Označení je ale v mnoha případech jen dobře se prodávající a skrytá reklama, protoţe i samotní designéři si principy retra nepřipouští, spíše se návrhy zabývají jako dalším přirozeným vývojem designu. Tato kapitola práce ukazuje na dějiny designu, nejsou však kompletní. Je zde převáţně brán ohled na předměty a autory, významově se hodící k tématice retro designu, mohou, ale nemusí se v dalších kapitolách znovu objevit a ve větší míře rozebírat.

3. Styly padesátých a šedesátých let V padesátých letech se designéři začali dostávat do podvědomí široké společnosti. V knize Styly 50. a 60. let autorek Lucy Peelové a Polly Powellové se v krátkosti shrnují téměř veškeré skutečnosti ovlivňující vývoj společnosti – politika, umělecké ikony a samozřejmě design. Moderna byla v USA během druhé světové války utuţena německými emigrujícími výtvarníky z Bauhausu hledajících zázemí mimo svou vlast. Design výrobků byl jednoduchý a přímočarý. Místnosti určené jedné činnosti zanikaly a obecně se interiér stával otevřenějším. Do popředí se dostalo rozlišování prostorů pomocí barev, vzorů a materiálů. Vzorník tapet byl plochý a s geometrickými obrazci. Nábytek se vyznačoval asymetričností, vyráběl se z netradičních materiálů a barev. návrháři projevovali snahu o jednoduché, hladké linie a výrazné tvary. I v této době ale existovaly interiéry, jejichţ majitelé vyţadovali repliky starého nábytku, který se často k novým materiálům moderního nábytku nehodil. Oblastí, kde design v padesátých letech vzkvétal, byla Skandinávie. Jak bylo v dřívější kapitole poznamenáno, návrhy vznikaly ve třicátých letech, ale samotná výroba začala aţ na konci čtyřicátých a převáţně aţ v padesátých letech. Design byl postaven na přírodních materiálech a tradiční technologie se spojovala s moderními tendencemi. Dřevo bylo často doplňováno kůţí a sklem, ale u finských návrhářů se můţeme setkat i s propojováním dřeva s kovem nebo pouze s návrhy objektů z plastů. Vedoucí úlohu USA ohrozila pouze Itálie určující módní vlnu ve všech oblastech. Nábytek tvořila čistá a jednoduchá linie, v módním průmyslu se pouţívaly jasné barvy.

12

Italské filmové hvězdy stříbrného plátna nastavily siluetu přesýpacích hodin, která se ve velké míře objevovala na rozličných výrobcích.

3.1 Materiály, tvary a vzory Během druhé světové války vznikaly nové materiály převáţně v oblasti textilu. Na běţný trh po válce pronikaly novinky jako melanin, polyethylen, polystyren a nylon. S oblibou se začaly propojovat i přírodní materiály se syntetickými vlákny. Obecně měly tyto novinky zajímavé vlastnosti, napomáhaly kvalitnějšímu ţivotu, a proto se staly velmi oblíbenými. Nejen v módě, ale i v nábytkovém designu se nové materiály rychle usídlily a ve velké míře měly velké zásluhy na zajímavých kreacích. Do kuchyní pronikl umakart, odolávající vysokým teplotám. Stejně oblíbeným se stal melanin, který téměř nahradil porcelán, protoţe byl nerozbitný a k dostání v mnoha barvách. Oblíbenými tvary v padesátých letech byla uţ zmiňovaná silueta přesýpacích hodin a rovněţ organické tvary. Často se setkáme s tvarem ledviny, květů nebo vajíčka. Vzory poukazovaly na primitivní kultury, surrealistické umění, ale i geometrické obrysy.

3.2 Šedesátá léta Šedesátá léta oproti předcházejícím desetiletím byla mnohem svěţejší. Proměny ţivotního stylu zasáhly všechny oblasti kultury a designu. Hlavním cílem stejně jako v mnoha případech dnes bylo nakupování. Vznikaly výrobky, které se ani nesnaţily zakrývat svoji dočasnost. Kritik P. Reyner Banhan tuto skutečnost dokonce nazval „Estetikou na vyhození―. Nejen konzumace, ale také nový ţivotní pocit – uţívat si – se odráţela ve stylu 60. let. „Šedesátá léta byla charakterizována především pocitům rozhodujícího odtrţení se od minulosti. Oblečení, nábytek a výrobky vůbec vypadaly nověji, světleji a více „pro zábavu“.“15 Na konzumní společnost muselo reagovat umění. Pop kultura, jeţ ironizovala společnost, byla k vidění v galeriích a ukazovala koláţe z reklamních symbolů. Práce Andy Warhola a Roy Lichtensteina snad není třeba představovat. Potenciál pop kultury vystihl právě Warhol, který stál u dalšího fenoménu – kultu osobnosti. Do interiéru se nenápadně dostal mezinárodní styl. I skrze úspěšný skandinávský 15 POWELLOVÁ, Polly PEELOVÁ, Lucy. Styly 50. a 60. let. 1.čes. Vyd. Praha : Svojtka & Co., 1998. 128 s. ISBN 80-7237-018-9. str. 72.

13

nábytek se projevoval stále více styl, vkusně kombinující jak italské a americké kusy nábytku, tak znovu vyrábějící design Bauhausu. Pop kultura měla na interiéry svůj vliv. Nové myšlení mělo za následek vytváření levného nábytku, který se po pár měsících dal vyhodit, jak to můţeme vidět u lepenkových ţidlí. Objevil se dnes opět oblíbený pytel ve tvaru fazole přizpůsobující se tělu sedícího. Díky pouţití nových materiálů vznikaly jiné druhy nábytku. Z plastické hmoty se zhotovovaly sedací soupravy, které stačilo pouze nafouknout. Šedesátá léta přispěla i jinými „výstřelky―. Ţidle získala tvar umělého chrupu nebo nábytek podobu ţenských postav. Všeobecně se dá říci, ţe se tvary objektů zaoblovaly a výrobky zintenzivněly jasnou barevností. Interiéry se vyznačovaly nápadnými znaky, závěsy a přehozy byly velmi pestré a dojem dolaďovaly plakáty nahrazující obrazy. Vše podtrhovala bodová světla. I přesto, ţe se moderní principy rychle rozšiřovaly, v lidech se probouzela nostalgie po minulosti. Na konci šedesátých let se proto na trhu opět objevovaly předměty se znaky typickými pro art nouveau a art deco. Můţeme mluvit o oblíbenosti návratů – retra. Dotklo se to převáţně oblasti grafického designu, ale nábytkovému designu se většinou tyto styly vyhnuly.

4. Bruselská výstava Expo 1958 Uvedené znaky padesátých a šedesátých let platí téměř pro celý euroamerický svět. Přesto pokládám za nutné popsat i situaci Československa. Nejpříhodnější a zásadní vliv na vývoj designu měla Světová výstava v Bruselu Expo 58. Její průběh, vystavené exponáty, dobovou situaci i následný vliv na design popisuje publikace vydaná k výstavě Bruselský sen. Světová výstava Expo 58 se stala jednou z nejvýznamnějších výstav nejen pro celý svět, ale hlavně pro československý stát. Kvůli odmlce, kterou zapříčinila druhá světová válka i politické změny, se výstava po dlouhá desetiletí nekonala, a proto byla s nadšením očekávána. Symbolem výstavy se stalo Atomium, odkazující na snahy o ovládnutí vesmíru, které vynakládaly Spojené státy a Sovětský svaz. V podstatě celý tehdejší svět s napětím sledoval vyslání lodi Sputnik s prvním ţivým tvorem na palubě. Veškeré dění o ovládnutí vesmíru se zákonitě promítlo i do kultury. V našem státě se dlouhý čas uvaţovalo nad účastí a následně nad vizuálním stylem a produkty vystavovanými na Expo 58. Nakonec československý pavilon nereprezentoval

14

stát jako socialistický, spíše se předvedly skvosty a absolutní špička designu, neodpovídající takzvanému socrealu. Navazoval na předválečný a meziválečný design mající v Československu velmi vysokou úroveň. Publikum okouzlil nejen Trnkův Strom hraček, ale i divadlo Emila a Alfréda Radokových a Josefa Svobody Laterna magika. Za zmínku stojí restaurace, představující tradiční česká jídla a pivo, a doplňovala motto výstavy Jeden den v Československu. Velkou kvalitou se mohla chlubit expozice skla, jeţ dokázala oprávněné zařazení českého skla mezi světovou špičku. Tehdejší komunistický reţim však z počátku nevěděl, jak na úspěch pavilonu zareagovat. Autoři si nejprve vyslechli kárná řízení, s postupem se politický přístup změnil, přehodnotil situaci a úspěch výstavy chtěl vyuţít pro svůj prospěch a propagandu. Výborným výstavnickým počinem, dobrými nápady pro přilákání diváků, jakými bylo divadelní představení či restaurace, a samozřejmě kvalitními výrobky, se pavilon stal nejen nejnavštěvovanějším, ale dokonce všechny expozice dostaly ocenění a současně jako celek byl československý pavilon oceněn nejvyšším oceněním – Zlatou hvězdou. Celá výstava měla vliv na další dění v našem státě. Přispěla k novému ţivotnímu stylu, jenţ se u nás začal objevovat. Charakteristické tvarosloví se projevovalo v téměř kaţdém odvětví, ať se jednalo o sklo, nábytek nebo fotografii. V největším rozsahu se bruselský styl projevil ve sklářství, nejen v dekorativních výrobcích, ale i v mnoharozměrných plastikách.

Po oslabení socialistického realismu se kultura snaţila navázat na tendence předválečného období. V uţitém umění se projevovaly účelnost, jasné formy a čisté barvy. Do funkcionalismu se postupem dostalo změkčení a zaoblení forem. U nábytku se oproti předchozím slohům a pomocí nových technologií dospělo ke snadno přemístitelným objektům. Období padesátých let inspirovaly výstavy a publikace z třicátých let. V poválečném období nebylo příhodné a snadné na předválečné období navázat, aţ určité uvolnění po roce 1956 dovolilo výtvarníkům odklonit se od „socrey― a pokusit se o kvalitní práci po vzoru svých předchůdců. Stejně jako v ostatních zemích i v Československu se projevily tendence mezinárodního stylu – nové tvary, vyuţití novinek v materiálech a pouţívání barev. Právě mezinárodní styl a inspirace předválečným obdobím se ukázaly na výstavě v Bruselu jako rozhodující. Eva Novotná, recenzentka knihy Bruselský sen, v článku pro časopis Umění zdůrazňuje fakt, kterým bruselská výstava pro Československo musela a chtěla být výjimečná. „…tvůrčí duch pavilonu a expozice v 15

Bruselu vděčí za svoji realizaci hlavně propagandě a politické ambici vyrovnat se Západu... Pavilon včetně expozice převzal v duchu hesla dohnat a předehnat nejen výtvarné prvky internacionálního stylu a abstrakce, ale pochopitelně musel odpovědět také na ţivotní styl Západu.“16 Po ukončení výstavy se zvedla vlna zájmu o design, který byl k vidění v oceňovaném pavilonu, avšak výroba na ni nebyla připravena a většinou se bohuţel předměty z bruselské výstavy na československý trh nikdy nedostaly. Bruselský styl nejvíce poznamenal nový směr ve výstavnictví a realizaci interiérů. Samotné studium bruselského stylu je ztíţeno nedochovaností objektů, které jsou sice vyfotografovány, ale objevují se jen fragmenty, s nimiţ nelze mnoho pracovat. Samotný pojem bruselský styl lze s těţkostmi formulovat. Definice Rostislava Šváchy jej popisuje jako mezinárodní styl padesátých let, kdy se české umění dostalo do nejbliţšího kontaktu se světovým uměním při přípravě výstavy Expo 58. Přínosem pro styl bylo mimo získávání informací ze světového vývoje umění samotná výstava s její atmosférou. Pro dnešní pohled jsou důleţité dobové souvislosti. Rozvoj věd a techniky, humanismus a vesmírný výzkum tvořící zásadní prostředí pro nový typ myšlení. „...proti temnotě, tíţi a statičnosti stavěl nový styl vzdušnost, pohyb, jas barev a neonů. Ovládaly ho tvary sputniků a raket, elipsy oběţnic a spirály s planetkami i motivy dobově populárního mikrosvěta nukleární chemie a genetiky- molekuly, atomy, šroubovice a chemická schémata. Úspěšnost nového tvarování byla mimo jiné dána propojením technologie a emocí... i zdůrazněnou dynamikou moderní doby.“17 Velký vliv na vývoj měly i objevy nových materiálů. Snoubily se s inovativními kombinacemi barev a jejich odstínů. Bruselský styl nepopisuje pouze výstavu Expo 58, ale v převáţné míře to, co po něm bezprostředně následovalo a bylo inspirací pro lidovou tvořivost. „...vzhledem k mnoţství realizací a často neodborné mechanické alokaci stylových prvků došlo však v krátké době nutně k tomu, ţe se z původně invenčního principu stalo klišé. Necitlivé uţití barvy a samoúčelné členění prostoru nejen odporovalo účelu, ale překročilo hranici kýče.“18 Bylo jen otázkou času, kdy se označení „brusel― stane přímo uráţlivým pojmem pro nové, ale nesprávně a nevkusně pouţívané tvarosloví stylu. 16 NOVOTNÁ, Eva (2009). Bruselský sen. Československá účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a ţivotní styl 1. poloviny 60. let. In Umění: časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, roč. LVII, č. 4, s. 419- 410. str. 410. 17 HAVRÁNEK, Vít. Bruselský sen : československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a ţivotní styl 1. poloviny 60 let. Praha : Arbor vitae, 2008. 367 s. ISBN 978-80-87164-03-7.str. 228. 18 Tamtéţ str. 227.

16

Co bylo příčinou pro nadšené přijetí stylu na našem území? Domácnosti po nesnadné poválečné situaci nebyly schopné vynakládat velké výdaje na nové zařízení bytu. Zůstávaly dlouhou dobu zařízené meziválečným, někdy dokonce starším nábytkem, který mohly modernizovat pouze drobnými nákupy. Protoţe ani samotný trh neodpovídal potřebám a poptávce zákazníků, nastalo období domácích kutilů. Svépomocí se snaţily podle vzorů zmodernizovat své domácnosti, tato aktivita se ne vţdy povedla. Například moderní výmalby bytů v pastelových barvách s geometrickými tvary se nehodily do kombinace se starým nábytkem. „V lidové produkci se „brusel“ stal fenoménem oblasti moderního kýče a nalezl široké uplatnění ve specifické domácí oblasti chatařství a chalupaření, kde v transformované podobě přeţívá mnohdy aţ do současnosti.“19

Shrnutí Po překonání krize se v padesátých letech pomalu rozvíjel válkou narušený rozmach ve všech oblastech. Vývoj se zákonitě nemohl vyhnout ani designu. V USA se navazovalo na kvalitní evropský design skrze emigranty z bauhauské školy. Postupem času se prosazovaly nové materiály dovolující odváţnější nápady a následně jejich realizace. V návrzích se odráţelo postupné uvolňování myšlení ve společnosti. Objevovaly se nové typy levného nábytku, elegantní i výstřednější motivy. Andy Warhol svojí prací pomohl ke vzniku kultu osobnosti, filmové hvězdy udávaly módní trendy. Přes moderní a oblíbené návrhy se v lidech probouzela nostalgie po minulých časech, která dospěla na konci šedesátých let v jakési „retro― s prvky art deca a art nouveau. Mezníkem pro československý design se stala bruselská výstava Expo 58 ovlivňující hlavně výstavnictví a podnítila zájem o domácí kutilství. Kvalitní výrobky byly u nás nedostatkovým zboţím, lidé si začali vypomáhat svépomocí, zkrášlovali své domácnosti a chaty, leckdy však s ne příliš zdařilými výsledky.

5. Módní doplňky Retro návraty jsou nejvíce patrné v oblasti módního designu. Móda se neustále vrací, vyuţívá detaily a inspiraci z různých období. Navíc je velmi proměnlivá, kaţdou sezonu se objevují nové návrhy s odkazy do minulosti. Obchodní značky zákazníkům přináší

19 Tamtéţ str. 232.

17

nejvíce retro design z šedesátých let. Hlavními událostmi v módní oblasti byly zrození minisukně nebo hnutí hippies. Setkat se můţeme se šaty, botami a doplňky – kabelky, sluneční i dioptrické brýle, deštníky – jaké nosily naše babičky a rodiče. Móda by jistě zasluhovala samostatnou práci, mnohé publikace se jí zabývají, ale jako jinde v designu, retro móda zpracována není. Do hloubky se zaměříme jen na dva u nás významné a zajímavé retro počiny, které otřásly módním designem, jako je příklad botasek Classic 66. Dalším klasickou ukázkou jsou hodinky Prim. Snad většina obyvatel Československa nějaký typ vlastnila, a dokonce ještě nyní některým lidem stále ukazují přesný čas díky kvalitní výrobě.

5.1 Botas20 Pokud se ptáme, co Česká republika dala světu, vedle fenoménů, jakými jsou slovo robot Karla Čapka, čočky Otty Wichterleho, vyrobené dětskou stavebnicí Merkur, Resslův lodní šroub, plastickou trhavinu Semtex Stanislava Brebera a kostkový cukr Jakuba Kryštofa Rada, nesmíme zapomenout ani na „botasky―. Moţná se vedle těchto významných jmen krčí v koutě, ale význam firmy Botas stále roste. Důkazem pro toto tvrzení můţe být i to, ţe název společnosti se promítl do označení výrobku. Botaskami se nazývají i jiné sportovní boty cizích značek. Pro tuto práci hledající nových výrobků pomocí inspirací starého, je v souvislosti s firmou Botas důleţitá kolekce Classic z roku 1966. Obuv, jeţ navrhl Marcel Scheinpflug, má své typické znaky – svislý zoubkovaný pásek a logo botas se třemi hvězdami. Design poté ještě zmodernizoval Milan Mlynář v roce 1978. Retro kolekce Botas Classic 66 vznikla v podstatě náhodou. Na praţské VŠUP zadal v roce 2007 profesor Rostislav Vaňka studentům klauzurní práci na téma sportovní obuv. Jan Kloss a Jakub Korouš nepracovali na fiktivním produktu, převzali osvědčený model boty Botas z šedesátých let a přetvořili jej do modernějšího zpracovaní. Inţenýr Petr Lajţner, předseda představenstva Botas a. s., se k jejich počínání v katalogu Czech grand design v rozhovoru vyjádřil. „Chtěli navázat na charakter našeho stále vyráběného klasického modelu Botas z 60. let a stavět na 20

Podívejme se nejprve na historii výroby. Firma byla zaloţena v roce 1949 pod jménem Botana a byla předurčena tradiční výrobou. Začátky firmy se ubíraly na výrobu pánské obuvi a dále se zaměřením pro sport, které bylo v pozdějších letech upřednostňováno. Od roku 1963 je firma přejmenována na nám jiţ známou Botas, tedy zkratku pro bota sportovní. Výroba byla postupně zdokonalována, vyráběly se nové kolekce a o úrovni firmy svědčí i mnohá ocenění z veletrhů,uţivatelů- profesionálních sportovců, dokonce i některých designérů.

18

barevnosti, strukturách a materiálech jednotlivých modelů. Vytvořit tak kolekci nových podob tohoto modelu jen čistě na základě jeho grafického pojednání.“21 Nepracovali jen s produktem, ale vytvořili ucelený vizuální styl – obaly, tiskoviny i doprovodný materiál. Za úspěchem se neskrývá jen práce studentů, ale i fakt, ţe Classic 66 má zavedené místo na trhu a je ozvláštněná retro designem, který je moderní. Kloss a Korouš vytvořili dvanáct plus jeden výroční model chráněný novou ochrannou známkou botas classic a novým logem, tvořeným dvěma tečkovanými šestkami, umístěné na jazyku a patě boty. Zanechán je retro pásek Marcela Scheinpfluga. Mladí designéři dále navrhli nejen balicí papír, samozřejmě opatřený logem, přidány jsou materiály a plakáty týkající se historie modelu a mladou generací oblíbené „placky―. Výsledkem nebyla pouze spolupráce s významnou firmou, ale i mnoho ocenění.

5.2 Hodinky Prim Továrny se sériovou výrobou hodin v českých zemích se vyskytovaly uţ od devatenáctého století. V jejich produkci byly skoro všechny druhy hodin, mechanické i elektrické. Kapesní a náramkové se nevyráběly a český trh byl závislý na dovozu hlavně ze Švýcarska. Móda se odrazila i na hodinkách. Lidé chtěli praktičtější náramkové, kapesní se staly zastaralými. Je potřeba říci, ţe v dnešní době je však opět módní a prestiţ zaručující vlastnit kapesní hodinky. V knize Zdeňka Martínka Dějiny československého hodinářského průmyslu I a II, popisující hodinářský vývoj na našem území, je obsaţen rozvoj společnosti Elton hodinářská s. r. o. Po roce 1948 se zavedením „ţelezné opony― pro hodinářský průmysl nastala změna. Hodinky se staly nedostatkovým zboţím a konkurenční firmy nedodávaly na trh zboţí. Nastaly příznivé podmínky pro rozvoj hodinářského průmyslu. Slavná historie hodinek Prim začala roku 1949 v Novém Městě nad Metují. 22 Přes obtíţe vyplývající z nedostatku zkušeností a problémů s technologií, výroba začala a brzy se objevilo pět prototypů hodinek Spartak. Hodinky Prim, značka nahrazující označení Spartak, se na běţném trhu se neobjevily. Na několik let byly odevzdány odborníkům i laikům, čímţ došlo k odstranění všech závad a do obchodů se dostaly pouze kvalitní výrobky. Běţný spotřebitel je mohl koupit aţ v roce 1958. Zajímavým, ale pro 21 Czech Grand Design 2008.1. vyd. Praha : Profil Media, 2009. 143 s. ISBN 978-80-904300-2-0.str. 89. 22 Do roku 1989 byly hodinky od roku vyráběné v závodě Elton – jediný na československém trhu. Nejen díky původnímu ojedinělému postavení na trhu jsou nyní známé a vyhledávané. Samotná tradice a historie hodinek je zajímavá. Navíc se Československo stalo teprve osmou zemí na světě, která výrobu hodinek zvládla.

19

svou náročnou výrobu nevyráběným typem hodinek, se staly ladičkové náramkové elektricky poháněné hodinky. Vydávaly jemný bzučivý tón, čemuţ odpovídal i název Elton. Pojmenování se od roku 1969 dostalo aţ do názvu společnosti. Za zmínku stojí i mnohem pozdější výrobek z roku 1984, velký mechanický budík Golem. Firma pracuje nejen na zdokonalování, oţivování zájmu o hodinky, především se svým zákazníkům snaţí splňovat a vyhovovat ve všech jejich přáních. Po roce 1989 měla společnost jako většina firem problémy a rozhodla se vrátit od výroby levných sérií k draţším, ale kvalitnějším výrobkům. „...zvaţovala moţnosti, jak uspět v tvrdé konkurenci. Padlo rozhodnutí opustit sektor dosud vyráběných hodinek levných a přejít do segmentu hodinek drahých. Místo galvanicky pokovených pouzder z mosazi začít vyrábět pouzdra nerezová, zlatá a platinová. Zároveň se daleko větší měrou orientovat na své zákazníky a nabízet renovaci starých hodinek, při které se opotřebované díly strojku a pouzder nahrazují novými.“23 Elton spolupracuje s řadou vynikajících designérů, mimo jiných například s Lenkou Súkupovou či studiem Olgoj Chorchoj. Vytváří hodinky v moderním designu i nové řady známých hodinek jako Pavouk, Linea či Diplomat, vyrábějící se v padesátých a šedesátých letech. V loňském roce se dokonce vyrobila limitovaná série modelu Prim Orlík, která byla vyráběna v roce 1965 pro vojenské speciály. V roce 2007 se začaly vyrábět reedice hodinek Prim Pavouk 40 C, které navazovaly na model z šedesátých let, dostaly své jméno podle pouzdra s lomenými noţkami. I ciferník s plastickým reliéfem je vytvořen podle historického vzoru. Prim Diplomat 40 C je opět inspirován modelem z šedesátých let Prim Repre s rozdílnou velikostí pouzdra a hlavně pouţitím materiálů. Prim Diplomat 34 C je replikou původního modelu s pouţitím jiných materiálů opět z šedesátých let. Zajímavostí je umístění samotného loga u číslice 9 i to, ţe logo je jiné, neţ jaká byla norma. V podstatě můţeme říci, ţe celá výroba hodinek, kromě opravdu moderních řad Sport Arteu a Speciálů, jsou všechny inspirována tradicí vycházející z padesátých a šedesátých let. V e-mailové korespondenci jsem oslovila pana inţenýra Libora Hovorku. Poloţila jsem mu několik otázek týkajících se retra. Proč se Vaše firma zabývá výrobou hodinek, které mají za vzor výrobky z padesátých a 23 MARTÍNEK, Zdeněk. Dějiny československého hodinářského průmyslu I a II. 1.vyd. Brno : Technické muzeum, 2009. 245 s. ISBN 978-80-86413-63-1. str. 128.

20

šedesátých let? „Je to dáno tím, ţe naprostá většina obyvatel v ČR středního a vyššího věku má doma v šuplíku nějaké primky z dřívější doby, které uţ nenosí, protoţe jsou opotřebené, sklíčko poškrábané a moţná ani nejdou. Pokud však na trhu uvidí nově vyrobené hodinky Zn. Prim, které budou svoji velikostí odpovídat dnešním poţadavkům a tvarem budou blízké tomu, na co byl člověk zvyklý, tak se stávají zajímavým zboţím. Navíc design hodinek z 50. aţ 60. let se mezitím stal klasickým a všechny firmy na světě z toho čerpají. To není jen záleţitost hodinek Prim, ale i drtivé většiny klasických švýcarských hodinářských značek.“

24

Další otázkou jsem zjišťovala, proč firmy přebírají vzory z minulých dob a nevydávají energii pro nové výrobky. „Moţná tím chtějí ukázat, ţe jejich tradice je delší neţ u jejich konkurentů a chtějí tento argument podpořit občasnou reedicí starších modelů. Navíc tím svým zákazníkům říkají:"Podívejte, jak jsme dobří, uţ jsme na trhu x let. Kdybychom to dělali špatně, tak tu uţ dávno nejsme."“

25

Nakonec jsem se ptala na osobní názor, proč je retro u spotřebitelů stále oblíbené. „Moţná jim to připomíná jejich mládí, které se jim s odstupem jeví jako nejlepší úsek jejich ţivota, kdy mohli ţít bezstarostným způsobem, nemuseli splácet hypotéku, chodit do práce.... Tato nostalgie se projevuje nejen u průmyslového spotřebního zboţí, ale i u módy, populární hudby viz Michal David apod.“

26

Shrnutí Retro móda je fenoménem sama o sobě. Návraty a inspirace z předchozích stylů jsou stále aktuální a neustále se navrací. Kaţdou sezónu se navrhují nové kolekce, mimo jiné inspirované šedesátými léty. Klasickou dokonalost ţenské linie podtrhující oblečení nebo oblíbený hippie styl. Tato kapitola byla zaměřena na módní doplňky. Věnovali jsme se reedici Botas Classic 66 navrţené podle existujícího modelu z šedesátých let, vycházející

24 E-mailová korespondenceze dne 20. dubna 2011 25 tamtéţ 26 tamtěţ

21

z návrhů Jana Klosse a Jakuba Korouše. Společnost Botas navázala na úspěch reedice Classic 66, a proto dnešní novinkou na trhu jsou další sportovní boty vycházející z kolekce z osmdesátých let, zmodernizované materiály a barvou. Hodinky Prim společnosti Elton prošly také svým vývojem a stále se vyrábí podle starších návrhů z šedesátých i pozdějších let. V devadesátých letech dvacátého století došlo ke změně strategie. Výroba začala být zaměřena na vyšší cenovou kategorii vyuţitím kvalitnějších materiálů. Přestoţe společnost spolupracuje s designéry navrhující moderní hodinky, stálé oblibě se těší zmodernizované kolekce jako Pavouk. Elton vyrobila také limitovanou, sběrateli vyhledávanou edici vojenských hodinek Orlík. Jak inţenýr Libor Hovorka řekl, tvary šedesátých let se staly klasickými, a nejen hodinářství, ale dá se říci, ţe všechny oblasti designu z nich čerpají a dále vyvíjejí.

6. Porcelán Porcelán se vyrábí ze směsi kaolínu, ţivce a křemene27 vypalované za vysoké teploty, polévá se glazurou a nakonec zdobí. Přestoţe se český porcelán povaţuje za křehký, je kvalitní a dostatečně pevný. Pokud se zaměříme na dekorování, zjistíme, ţe kaţdá země má svůj vlastní styl. V Čechách se pouţívá tradiční

cibulový vzor. Ačkoli výroba

porcelánu a skla značně klesá, stále se ještě několik firem snaţí udrţet tradici nadále ţivou. Napomáhá jim v tom spolupráce s návrháři a zaměření se na mladou generaci. Vznikají výrobky moderní s jednoduchým tvarem, ale v produkci se vyskytují i starší vzory.28 Známými velkými firmami produkující kvalitní porcelán jsou Český porcelán Dubí a Thun. Druhá jmenovaná mimo jiné vyrábí sady pro sběratele. Právě v sadách lze často naleznout typické tvary inspirované bruselskou výstavou Expo 58.

6.1 Vzor cibulák Historie českého porcelánu je mnohaletá, stejně jako jeho dekor cibulák obdivovaný i zatracovaný nejednou generací. Hlavními motivy jsou květy aster, doplňované dalšími

27 V pořadu Styl věnovaný porcelánu mluvil o výrobě porcelánu dozorčí rady Vlastimil Argman o postupu vypalování porcelánu. Porcelánka Karlovy Vary vyuţívá nejstarší technologii vypalování porcelánu. Samotné sloţky mají specifickou funkci: kaolín je plastifikátor, ţivec tavidlo a konečně křemen stavitel střepu. Způsoby lití se liší v době výpalu. Při klasické technologii vypálení trvá přibliţně hodinu, v takovém lití se jedná o minuty. Po vypálení následuje lisování a finální podobu zaručuje glazování. Porcelán neurčuje pouze tvar, ale i pouţití dekoru, jehoţ se dociluje jak klasickou malířskou prací nebo obtiskem. 28 http://www.zabydleni.cz/cesky-porcelan-moderni-i-tradicni/

22

květinovými motivy stejně jako stylizacemi granátových jablek, podobající se cibuli, odtud vyplývá i název vzoru. Typologie vzoru se po desítky let neměnila. Jednoduchá modrá barva na bílém porcelánu zobrazuje tvarosloví rostlinného světa a celek působí harmonicky. Právě cibulový vzor byl velmi oblíbeným v období normalizace v Československu, proto se k němu vrátil i Maxim Velčovský. Tento designér je známý svými provokativními pracemi. Cibulový vzor proto umísťuje na busty vůdců, pověstné vázy – holínky nebo porcelánové odlitky různých materiálů, jakými jsou plastové lahve či papírové podnosy. Velčovský tím dává najevo své znechucení konzumní společností, která nevyţaduje natolik hodnotné věci, aby byly inspirací a dědictvím pro další generace. Nakonec cibulák získává v jeho podání ironickou formu. Jiným způsobem pracuje Jiří Pelcl u svých návrhů. Pro Český porcelán v Dubí posunul cibulový vzor k modernějšímu vzhledu, kdy na materiál usazuje drobný, ne jiţ tolik přezdobený vzor, zaručující potom finálnímu výrobku moderní a romantizující, do minulých dob odkazující detail. Ačkoli jsou Maxim Velčovský a Jiří Pelcl klasiky českého porcelánu, také další generace designérů pracuje s cibulovým vzorem.29 Za všechny jmenujme alespoň Viktora Chalepu.

6.2 Nejen cibulák v díle Maxima Velčovského Maxim Velčovský, absolvent ateliéru keramika a porcelán VŠUP v Praze, vedoucí znovuobnovených UP závodů a designér studia Qubus, je známým návrhářem nejen v České republice, ale sebe i český design proslavil rovněţ ve světě. Uţ jako student navrhl porcelánový kelímek Pure (1999). Jedná se o tvar plastového kelímku známý z automatů na kávu. S podobným návrhem potom pracovalo více designérů jako například Marcel Newson. Při studiu na VŠUP v Praze vznikla řada návrhů překvapujících nejen řešením neobvyklých nápadů, ale i určitým filozofickým pohledem. „Kaţdá svým způsobem představuje problematiku vztahu k předmětu, designu, volnému umění, ale i sociologického průzkumu...uvědomuje si řadu souvislostí, kdy se na jedné straně vytvářejí jakési neurčité pofidérní hodnoty designu, který se tvoří především proto, aby se jako módní zboţí prodával a nebo se nakonec stal relikvií...“30 Na stejném principu odlití předmětu do porcelánu pracoval s takovými fenomény, jako je lahev od coca coly. 29

I kdyţ je typický český vzor stále oblíbený, klesá počet porcelánek rapidním způsobem. Cibulák produkují uţ jen čtyři. 30 FREISLEBEN, Zdeněk. Bílé konfrontace (2004). In: Keramika a sklo: časopis pro design a umění, roč. 4, č. 2. Hradec Králové : Vega, 2001-2009. str. 10-11. ISSN: 1213-5240. str. 10.

23

Velčovský se snaţil upozornit na konzumnost současné doby. Do ušlechtilého materiálu přetransformoval fast foodové „nádobí―. Jak v rozhovoru pro magazín Kultura.cz uvedl, vytvořil zvláštní servis pro novou generaci, fosílie doby s tvaroslovím blízké „rychlé generaci―. Proto přetvořil uţití ušlechtilého materiálu jinak, neţ jsou tomu lidé zvyklí. Vytváří novou svěţest, kdy staré techniky vyuţívá novým způsobem. Jeho tvorba je zaloţena na provokaci, transformaci předmětů do nových forem a netradičních kontextů. Toto lze vidět na i na příkladu vázy Waterproof (2001). Váza je odlitkem klasické holínky. V knize Terezy Bruthansové Český design 01 uvádí několikrát opakovaný citát. „Pokusil jsem se převrátit známé Sullivanovo klišé ,Forma sleduje funkci´. Obrátil jsem osudovou roli objektu chránícího před vodou ve funkci předmětu vodu obsahujícího. Fascinují mě triviální předměty s praktickými a estetickými kvalitami. Jedná se mi také o psychologický náboj designu, o kontrast láce gumy versus drahocennost porcelánu.“31 Velčovský si pohrává s předměty, jenţ má široká veřejnost spojené s kýčem. To lze spatřit na Digi clock (2002). Jedná se o klasické rokokové porcelánové hodiny, které doplnil o digitální displej. Velčovský jimi na sebe opět upozornil a hodiny byly dokonce zařazeny mezi deset nejinovativnějších předmětů na výstavě 100% designu v Londýně v roce 2002. Novou funkcí obdařil i porcelánové sošky zvířat. Vytvořil z nich vyříznutím díry na hlavičkách pokladny. Mince z jejich útrob majitel sošky získá, jen pokud je rozbije. Velčovský si pohrává s otázkou, jaký je vlastně vztah dnešního člověka k umění. Pro tématiku retra jsou kromě Digi clock důleţité i objekty dekorovány typickým českým vzorem hojně pouţívaného na porcelánovém nádobí – cibulákem. Český designér jej hojně umísťuje do svých objektů. Na busty Lenina, nalézá se i na váze Wateproof, na sérii fast foodového „nádobí― a jiných. Pro Qubus navrhl i kolekci Cathastrophe. „...jsem se inspiroval nálezy stovky let starých nádob, které byly také jednou designem. Začal jsem vyrábět anonymní tvary pokryté vrstvou nánosů a vznikla série nových vykopávek.“32 Pro rozhovor magazínu Artmix (23. 2. 2008) i Kultura.cz Velčovský uvedl názor na práci designérů. Stejně jako Jan Michl v článku Vidět design jako redesign připouští snad jistou nemoţnost odpoutání se od předchozích designérů a jejich práce. Dnešní návrhář předělává dříve vynalezené předměty, přidává novou hodnotu. Předměty jsou pro ně jakousi surovinou. Mimo jiné tento princip Velčovský předvedl na známém odšťavňovači od Philippa Starka a vytvořil z něj svícen. Podobně mohl pracovat i na souboru suvenýrů,

31 BRUTHANSOVÁ, Tereza. Český design 01 = Czech design 01. 1.Vyd. Praha : Prostor - architektura, interiér, design, 2007. 279 s. ISBN 978-80-87064-01-6. str. 48. 32 Czech Grand Design 2007. 1. vyd. Praha : Profil Media, 2008.172 s. ISBN 978-80-239-8825-3. str 15.

24

kdy vznikla mísa ve tvaru České republiky. Určitou podobnost potom vidíme s mísou Alvara Aalto. Jinou formou spolupráce je výsledek návrhu Vázy váz. Pouţil osm váz propojených do kruhu, mezi které byla vlita sádra. Odlitek získal dekor váz a stal se novou samostatnou vázou. Přestoţe vytváří návrhy velmi dekorované, uvědomuje si výhod minimalistického řešení. V rozhovoru také řekl, ţe právě minimalistické tvary jsou věčné a vţdy velmi módní. Maxim Velčovský se ve své tvorbě zabývá kromě návrhů na porcelánové objekty i návrhy instalací, interiérů, nábytku a svítidel. Jak sám řekl, nechává se inspirovat vším, co kolem sebe vidí. V rozhovoru pro Czech grand design v roce 2007 se přiznal k fascinaci internetem a prohlíţením portálu youtube.com. Vlastní sbírky všemoţných předmětů – ovladačů, skla i porcelánu, které nakupuje v bazarech. Svými sbírkami se nechává inspirovat. Hraje si s objekty, skládá dohromady několik předmětů, vyuţívá materiál, dosahuje jiných kontextů, vytváří věci s příčinou. Designéru Maximu Velčovskému jsem poloţila také několik otázek. Sám Maxim Velčovský se problematikou redesignu, jak v e-mailu napsal, zabýval. „Lidé mají často tendenci označovat věci inspirované minulostí za retro, Nemyslím si, ţe je to úplně ideální pojmenování. Jako designér se prostě zabývám věcmi, které byly v minulosti vytvořeny. Nic jiného nám

také

nezbývá.

Mluvil jsem v minulém e-mailu o Janu Michlovi, jehoţ knihu jsem si přečetl v době, kdy jsem řešil podobné věci, které on v ní popisuje. Moje gumáky jsou předmětem, který v jiném kontextu dostává jiný význam. Předmět chránící před vodou prostě najednou vodu obsahuje a dostává jiný účel. Co se týká cibuláku, tak na ten člověk samozřejmě narazí, protoţe je to český fenomén, ačkoli jeho vznik je sloţitý proces sahající aţ do Číny. Ne náhodou je to takový hybrid, který během stovek let zmutoval do podoby, jak jej známe. Na té bizarní rostlince totiţ najdeme květy slivoně, broskvoně a lotosu po

hromadě

na jedné

větývce.

Já jsem cibulák dal poprvé na Lenina a nazval jsem jej Ornament a zločin, coţ byl název eseje Adolfa Loose, ve kterém píše o "škodlivosti" ornamentu. V mém případě jsem chtěl parafrázovat procesy, které v designu fungují. Lenin jako symbol komunistické ideologie je pokryt jakýmsi tetováním z cibuláku, který se stal součástí kaţdé rodiny v podobě svátečního servisu. Lidé, kteří pozorují tuto ikonu komunismu, se velmi často začnou soustřeďovat na povrch hlavy – tedy na ornament – a zapomenou na obsah ideologie, kterou Lenin symbolizuje. Jednoduše řečeno pozorovatel velmi často zapomene na obsah a upne se na povrch. A já se tedy ještě mimochodem

25

tázal,

jestli

můţe

mít

objekt

ještě

jiný

smysl,

neţ

jen

býti

dekorativním.

V další fázi jsme začali cibulák aplikovat na ostatní předměty – holiny, republiku, Coca Colu. Je zajímavé, ţe na kaţdém z těchto předmětů působí pro mne rozdílně. Mým nejoblíbenějším je právě Coca Cola pokrytá cibulákem. V tomto případě se pro mne stal tento tvar jakousi zdomácnělou zkamenělinou konzumu – fast food se prostě stal klasikou, součástí naší kultury.“

33

Samozřejmě jsem se zajímala i o jeho názor na retro. „Retro samo o sobě není designem, to je pojem. A v tomto kontextu můţete najít milion rychlokvašek, které existují jen pro to, aby se rychle prodaly. Mnoho obchodníků má zaručenou reklamu

pouhou

reedicí

daného

předmětu.

Troufám si říct, ţe mé objekty do této skupiny nepatří. Za jejich existencí je schována ještě jiná myšlenka neţ udělat něco retro. To mne vůbec nenapadlo, naopak ty věci jsou z období fast foodových. A jak jsem řekl, jestli je cibulák retro, tak je retro jiţ pár stovek let a já jsem pouze další v řadě, který

s

ním

pracuje.

Nutno říct, ţe některé aplikace cibuláku se pouţívají, aby se opravily drobné chyby v glazuře. Takţe historicky mnoho dekorů vzniklo jen proto, aby zakryly chyby. To jsou třeba brouci nebo kytičky na starém porcelánu. Pod kaţdým z nich je často ukryta chyba v glazuře. V některých případech to tak bylo i u mých věcí, ale kontext doby jim přisoudil ještě další významovou rovinu. Konstelaci cibuláku jsem tedy upravil tak, aby nepůsobil přeplácaně a kýčovitě.“

34

6.3 Jiří Pelcl Jiří Pelcl je významná osobnost českého designu. Zkušenosti sbíral jiţ ze studií architektury na VŠUP v Praze a designu nábytku na Royal College of Art v Londýně. Od roku 1987 byl členem skupiny Atika35. Zaloţil vlastní studio Ateliér Pelcl, kde spolupracuje s jinými designéry. Vyučuje na své alma mater a byl jejím rektorem (2002 – 33 Emailová korespondence 34 Emailová korespondence 35 Atika byla postmoderní skupinou. V Anglii a Francii postmodernismus vycházel z nechuti návrhářů ke sterilnímu designu bez emocí. V Československu se postmoderna bouřila proti určité nehybnosti. Designéři nemohli pracovat na malých sériích, vše podléhalo návrhům pro průmyslovou výrobu. Atika nenavrhovala jen předměty hravé, symbolické a fantazijní, důleţitým jako forma výrobků byl sdělovaný obsah.

26

2005). Za svoji dlouhou kariéru se věnoval téměř všem odvětvím designu: architektuře, navrhování nábytku, porcelánu a skla. Z Pelclových návrhů lze vysledovat určitou hravost. Pozornost na sebe strhl porcelánovou lţičkou Aneţka (1993). S vizualitou si pohrával u dalších porcelánových návrhů šálků. Šálek Punk se charakterizuje ouškem ve tvaru lidského ucha s náušnicí, přírodními motivy inspirovaná ouška mají šálky Novita a Květ. „... Pelcl je zastáncem uţívání dekorů. Souvisí to s jeho přesvědčením, ţe funkcionalismus a jeho principy jsou poněkud vyčerpanou odbočkou vývoje designu a je třeba se vrátit k bohatším výrazovým prostředkům. Nápojový soubor White z roku 2000 – s prostými obrysy a ouškem v podobě čtverečku bez otvoru- v kontrastu s tímto tvrzením ale dokazuje, ţe autor postupem času přece jen poněkud zváţněl, přestoţe v jeho tvorbě nadále nacházíme lehkost vzdáleně upomínající na postmoderní hrátky z dob Atiky.“36 K tematice retro stylu se vztahuje Pelclova práce s porcelánem a dekorem cibuláku.37 Jiří Pelcl český fenomén přetavil do moderního měřítka. Pro porcelánku Český porcelán navrhl dvě tvarem stejné nápojové sady: čistě bílou Bohemia White a Bohemia Cobalt, zdobenou fragmenty cibuláku. V rozhovoru pro magazín Styl popsal práci se známým porcelánovým vzorem jako velmi namáhavou. Nejdříve chtěl původní vzor aktualizovat, po několika měsících zjistil, ţe přidat nelze nic, jelikoţ v dekoru vznikne jen zmatek. S původním vzorem z roku 1729 pracuje jako s tapetou, nezabýval se jednotlivými detaily. Porcelán zanechal v jeho klasické povaze, nehledal novou barevnost, ale ponechal jej v klasickém provedení – modrobílý. Tímto způsobem vznikl soubor s moderně tvarově pojednaným dekorem. Rovněţ Jiřímu Pelclovi jsem v e-mailové korespondenci poloţila několik otázek. Nejdříve jsem se ptala, jak pracoval s cibulovým vzorem. V podstatě mi potvrdil, co jiţ výše bylo řečeno. 36 KOUDELKOVÁ, Dagmar. Jiří Pelcl x design : subjective x objective. Brno : ERA, 2006. 199 s. ISBN 80-7366-066-0. str. 38. 37 Historie cibuláku začala jiţ začátkem výroby u čínského porcelánu. Dnešní podobu dostal v Míšni 1727 – 1729, kterou mu dal Johann Daniel Krečman. Lidový název cibulák je vlastně posměšný, nepřesný, protoţe cibule je odvozena od granátového jablka. Vzor se za celá léta nezměnil, mluvíme tak o porcelánu generací, většinou o porcelánu babiček. V magazínu Styl z roku 2006, zaměřeného právě na porcelán, mluví několik pracovníků společnosti Thun. Porcelán se dováţí do celého světa, kde v různých zemích mají různá specifika poptávky. Hlavní odběr je zaměřen do Japonska. Inspiraci a podobnost s cibulákem vidíme u Hirotoshi Maruwaka, který verzi japonského porcelánu Kutani převedl do moderního hávu a propojil tradiční prvky s vyhledávaným moderním pojetím. http://www.homemag.cz/729/japonsky-porcelan-kutaniv-duchu-ceskeho-cibulaku/

27

„S dekorem cibulového vzoru jsem pracoval pouze jednou a to při objednávce nového designu souboru porcelánu pro firmu Český porcelán a. s. Firma chtěla navrhnout nový soubor za pouţití klasického vzoru, takzvaně přiblíţit porcelán-cibulák mladším zákazníkům. Původně jsem chtěl cibulový vzor nějak upravit a aktualizovat, ale ukázalo se, ţe nově vstupovat graficky do vzoru by bylo jeho negací, a proto jsem ho ponechal beze změny a pouze jsem ho jinak aplikoval na objemech porcelánu. Pouţíval jsem ho více jako koláţ z jednotlivých znaků vzoru.“

38

Dále jsem se ptala, proč si myslí, ţe je retro stále tak oblíbené nejen u spotřebitelů, ale i u designérů. „Minulost pro lidi znamená – romantiku, jistotu, ztracený řád, mládí, dávné ideály, první lásky a podobné věci, na které rádi vzpomínají. Kdyţ o tom přemýšlím, je to trochu kýč. A ten se vţdycky líbí.“

39

Shrnutí Maxim Velčovský pojem retro příliš nepropaguje a neschvaluje. Jako pro Jana Michla podle něj designér navazuje na v minulosti vytvořené předměty. Sám v návrzích pracuje s přidáváním nebo se změnou kontextu. Na příkladu Digi clock vidíme proměnu, zmodernizování a zironizování přidáním k rokokovému základu digitální displej hodin. Dekor cibulák je pro Velčovského jakýmsi hybridním, zmutovaným do dnešní formy. Často jej vyuţívá ve svých objektech. V Ornament a zločin je cibulák zasazen do zajímavého kontextu. Lidé se zaměří na povrch a pozapomenou na ideologii, jakou Lenin předkládal. Cibulák umísťuje rovněţ na vázy nebo fat foodové „nádobí―. Maxim Velčovský sám přiznává překrývání nedokonalostí porcelánu právě dekorováním, stejně jak to dělali i jeho předchůdci. Další způsob vyuţití fenoménu cibulák vyuţil v jednom svém souboru Jiří Pelcl. Moderní podobu dekor získal formou koláţe na porcelánu. Porcelán a cibulový vzor jsou fenomény a tradicí v české výrobě porcelánek. Cibulák je charakteristickým českým dekorem. Velčovský podotkl, je jedním z řady stejně jako Jiří Pelcl, kdo se jím zabývá. Tito dva mu dokázali vtisknout moderní podobu provokativním pouţitím na zvláštních předmětech a osvěţeným čistým motivem porcelánové soupravy.

38 Emailová korespondence 39 Emailová korespondence

28

7. Reedice hraček Uvedeme si nyní příklady hraček s dlouholetou tradicí. Nejedná se o medvídky Teddy, dospělé panenky Barbie nebo sběrateli oblíbené porcelánové panenky. V pořadu Retro díl Hračky je vyjmenována řada fenoménů, s nimiţ si v dětství hrálo několik generací. V době, kdy si u nás děti hrály se stavebnicí Merkur, sbíraly céčka, pozorovaly sklíčka krasohledu nebo trávily dny venku s badmintonem nebo na koloběţkách, četly Pionýra, Sedmičku, Ohníček nebo Mateřídoušku, byly v oblibě i jednoduché plastové nafukovací hračky Libuše Niklové nebo dnes se objevující v novém modernějším hávu figurky igráček. Igráček je původním produktem firmy IGRA návrhářů Jiřího Kaliny a Marie Krejchové. Postavičky představovaly náhradu za originální hračky společnosti Geobra. Jejich figurka Playmobil nebyla na našem trhu v socialistických dobách dostupná. Igráček byl vyráběn v různých verzích, ale vţdy se jednalo o zástupce pracujících – kuchaře, policisty, zdravotní sestřičky a jiných. Výjimečným se stal díky jednoduchému designu, kdy základem byla figurka, které se s různým povoláním měnily jen barevnost a výbava. Jediným konkurentem igráčka byla postavička hejrupáčka. V loňském roce se igráčka opět snaţí probudit k modernímu ţivotu firma Efko- karton s.r.o. Pod jejím vedením figurka neprošla velkými změnami. Igráček je doplněn řadou doplňků, jinak nic neztratil ze svého kouzla.40

7.1 Hračky Na začátku dvacátého století se druţstvo Artěl snaţilo přenést kvalitní zpracování návrhů do mnoha oblastí designu stejně jako do návrhů hraček. Hračkám se měl navrátit původní smysl, odstranit přílišný naturalismus a hlavně podporovat dětskou fantazii. Mezi jinými návrháři vynikal na počátku století Ladislav Sutnar, průkopník moderních hraček. Své dřevěné návrhy zvířat do sériové výroby však nedokázal prosadit. Stejný osud čekal nemalé mnoţství návrhů hraček. Nemoţnost sériové výroby zapříčinily vysoké finanční nároky při výrobě dřevěných nebo kovových předmětů, které nakonec mnohokrát zůstaly pouze v prototypovém tvaru. S nástupem plastických hmot, jako v jiných odvětvích designu, i v hračkách nastal čas pro pouţití nového materiálu a práce s jeho tvarem.

40 Čerpáno z pořadu Retro díl Hračky a http://www.igracek.cz/index.php

29

7.2 Libuše Niklová a nafukovadla Návrhářka

vystudovala

obor

tvarování

plastických

hmot

na

Střední

uměleckoprůmyslové škole ve Zlíně a Uherském Hradišti. Pracovala nejdříve v Gumotexu Břeclav a od roku 1961 ve Fatře Napajedla, kde působila aţ do konce ţivota v pozici návrhářky hraček. V šedesátých letech Niklová navrhla polyethylenová zvířátka s harmonikovým trupem a slavné nafukovací hračky – slona, buvola a ţirafu. Výroba těchto hraček musela být však v devadesátých letech ukončena, protoţe obsahovaly nebezpečné ftaláty. Po nedávné výstavě Libuše Niklová: Hračky v praţském Uměleckoprůmyslovém muzeu, kdy vystavené exponáty vyvolaly nadšení dětí i dospělých, se společnost Fatra opět pomalu pustila do výroby nafukovacích výrobků Niklové, ne však v produkci závratných čísel. Libuše Niklová započala se svými návrhy hraček v padesátých letech, kdy plastové hmoty zaţívaly svůj rozvoj a prosazovaly se ve většině návrhů, a proto jim ani hračky nemohly uniknout. Podobně jako Sutnar se snaţila hračce vtisknout nejen estetickou moderní podobu a rozvíjet dětskou fantazii. Ale aţ Niklová mohla díky plastickým hmotám uvést návrhy hraček do sériové výroby. Na začátku kariéry Libuše Niklová navrhovala pískací gumové figurky a zvířata. Učila se poznávat moţnosti a technologie plastických hmot. Potom zvládla „...maximálně vyuţít jejich výhod – měkkosti, lehkosti a ohebnosti, hygienické nezávadnosti a výrazné barevnosti...“41 Jako vţdy, kdyţ se objevují nové postupy, i o nové výrobě hraček se vedly spory. Roland Barthes například kriticky hodnotil novinky v oblasti hraček. Podle něj se vyráběly pouze zmenšeniny předmětů ze světa dospělých, hračka jen napodobovala svět dospělých. Děti nebyly samotnými tvůrci svých her, jen pouhými vlastníky a uţivateli. Niklová svojí prací popřela všechny vlastnosti Barthesem tolik vytýkané. Návrhářka vyuţila hmotu v maximální míře, dala jí novou formu a člověk hračce v podstatě vdechl „ţivot―. Její hračky byly dětmi oblíbené díky barvě, dekoru a zvukům, které po stlačení hračky vydávaly. Navrhla oblíbeného kocoura (i jiná zvířata), v jehoţ návrhu vyuţila vlastností harmonikově tvarované ohebné trubky. „Vytýčila jsem si úkol navrhnout hračku, která by

41 BRUTHANSOVÁ, Tereza. Libuše Niklová- dědicové, 2010. 1.vyd. Praha: Arbor vitae, 2010 . 280 s. ISBN 978-80-904534-1-8. str. 12.

30

byla řešena tak, aby vyuţívala téţ pruţnosti a ohebnosti polyetylenu, coţ jsou vlastnosti typické pro plastickou hmotu a které jiný materiál jako například dřevo nebo kov nemůţe docílit.“42 Stejně jako v zahraničí i česká designérka se zabývala návrhy sedacího nábytku. Nejdříve se pokoušela navrhnout klasická křesílka, ale brzy je přetransformovala do podoby zvířete. Od křesel odstoupila, jelikoţ se jí nezamlouvala jejich funkce omezující dítě pouze na pasivní sezení. Děti na nich nemusí jen odpočívat, ale slouţí i hře. Po nafouknutí se na těle zvířete můţe manipulovat, pohupovat nebo obkročmo sedět.

7.3 Současnost Fatra Napajedla vyráběla nafukovací hračky ještě dlouho po autorčině smrti. Osudným se jim stal rok 2000, kdy inspekce zjistila v obsahu plastu nebezpečné ftaláty. V roce 2010 byla uspořádána retrospektivní výstava Libuše Niklové. Ve Fatře vyrobili limitovanou edici sedacího nábytku Buvol, podle původního návrhu. Přesto se s další výrobou váhalo kvůli tvrdé konkurenci na trhu s hračkami. Nakonec se výroba spustila. Po zkouškách nezávadnosti materiálu v Institutu pro testování a certifikaci ve Zlíně, lidé mohou v obchodech najít opět hračky buvola, slona a ţirafy. Hračky jsou uloţeny v novém obalu odkazující na retro charakter.43 Jako u předchozích témat jsem se obrátila s dotazy na Fatru Napajedla. Na mé otázky reagoval inţenýr Tomáš Dočkal. Proč jste se vrátili právě k výrobě těchto hraček? Přispěla tomu i retrospektivní výstava tvorby Niklové? „Určitě ano. Organizátoři výstavy přišli s mnoha dobrými nápady, jak dnešní generaci prezentovat tvorbu této významné designérky a konstuktérky v oblasti dětských hraček a dalších nafukovacích předmětů. Jako symboly celé akce, které byly vyobrazeny na většině propagačních materiálů, vybrali právě buvola nebo ţirafu. Hned po zahájení první z výstav v nedalekém Zlíně se také zvedla velká vlna zájmu o tyto výrobky. Dospělým se vybavilo jejich mládí a díky své nadčasovosti tyto hračky zaujaly i dnešní děti. Druhým důvodem obnovené premiéry tří nafukovacích hraček byl fakt, ţe Fatra oslavila v loňském roce 75. výročí zaloţení firmy a výroba retroedice byla vhodnou 42 Tamtéţ str. 22. 43 http://www.fatra.cz/cz/fatra/aktuality/vyroba-hracek-startuje.html, http://www.fatra.cz/cz/fatra/aktuality/fatra-uvazuje-o-obnoveni-tradice-vyroby-hracek.html.

31

propagací této významné události.“

44

Myslíte si, ţe i přes velkou nabídku hraček v obchodech i „nafukovadla― znovu najdou své příznivce a z jakého důvodu? „Také tady jsem optimistický, i kdyţ ta cesta bude trnitá. Za dobu, kdy Fatra opustila výrobu nafukovacích hraček, se vše změnilo. Domácí výrobce vytlačila asijská produkce, pouţívají se nové materiály, potisky, efekty, původní distributory nahradily nadnárodní obchodní řetězce a e-shopy. Musíme tedy začít od nuly, ale máme několik silných argumentů: díky negativním zkušenostem i mediální kampani dnes lidé často preferují tuzemské výrobce, kvalitní materiály, bezpečné a certifikované výrobky. To vše jim svými hračkami můţeme nabídnout. Navíc velké sedací hračky, které se po pouţití dají vyfouknout a sloţit na minimální rozměr, kaţdý racionálně uvaţující rodič jistě ocení. Nezanedbatelná je také tradice a vlastní zkušenost, protoţe výrobky pocházejí z doby, kdy nabídka zdaleka nebyla tak široká a proto si je téměř všichni pamatují. Ba co víc - ozvala se nám řada lidí, kteří je i po několika desítkách let stále mají doma plně funkční.“

Proč

si

myslíte,

ţe

je

retro

mezi

spotřebiteli

stále

45

tak

oblíbené?

„Podle mého názoru prostě proto, ţe se tolik odlišuje od výrobků, kterých je dnes všude plno. Navíc má na co navazovat - v retro stylu lze stejně jako u našich hraček pojmout i balení, reklamní kampaň, apod. A pokud byl nějaký výrobek "bombou" ve své době, má i v dnešním přetechnizovaném

světě

potenciál

k

tomu,

aby

byl

46

úspěšný.“

Shrnutí I přes velké mnoţství na trhu znovuoţívají hračky oblíbené v dobách dětství našich rodičů. Je nutno dodat, ţe některé si udrţují oblibu více neţ padesát let, například panenka Barbie. Hračky Libuše Niklové vynikají originálním pojetím, pestrostí a nápaditostí, rozvíjející dětský intelekt. Po úspěchu výstavy a nadšených ohlasech se firma Fatra Napajedla rozhodla znovu zavést do výroby nafukovala – nafukovací sedací nábytek pro děti. Je vidět moderní přístup Niklové, protoţe ve světě se začal navrhovat nafukovací nábytek pro dospělé, i kdyţ s nevalným úspěchem. 44 Emailová korespondence ze dne 2. května 2011. 45 Tamtéţ 46 Tamtéţ

32

Dnes se Fatra snaţí opět zasáhnout mladou generaci kolekcí zvířátek pomocí kvalitního zpracování materiálu a vzpomínek lidí vyrůstajících s hračkami zlínské designérky. Můţeme proto tvrdit, ţe retro móda zasáhla do designu hraček jako v jiných oblastech.

8. Ohýbaný nábytek Ohnout nebo zlomit47 Nábytek byl vţdy v popředí zájmu designérů. Lze na něm rozpoznat nové tendence historických slohů. Celosvětová oblíbenost starých návrhů je jistě zřejmá. V kapitole bude popsána činnost dvou velkých společností se sídlem na Moravě. Michael Thonet, legenda mezi výrobci ohýbaného nábytku a na něj navazující česká firma TON a. s.. Dále budou představeny Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně s neméně významným Jindřichem Halabalou, hlavním návrhářem, teoretikem zabývajícím se výrobou nábytku. UP závody se staly vzorem pro novodobou výrobu. Na jejich původní výrobu navázal galerista Modernista v čele s Jankem Jarosem. Především se ale UP závody opět probudily k ţivotu pod uměleckým vedením Maxima Velčovského.

8.1 Michael Thonet a ohýbaný nábytek Výroba ohýbaného nábytku má dlouhou tradici. Od devatenáctého století se výrobci snaţili dosáhnout co nejlepší a nejefektivnější technologie. Kolář Melichar Fink z Bregenzu vynalezl způsob ohnutí loukotí z jednoho kusu dřeva, Američan E. Raynolds stroj na ohýbání loukotí. Nezávisle na předchůdcích pracoval Michael Thonet na rozvoji této techniky. Nejdříve se soustředil na díly nábytku z navzájem sklíţených dýh, později pouţíval formu z plechu, v níţ ohýbal bukové dřevo. Po mnohaleté zkušenosti vznikla ţidle číslo 14, která se stala ikonou ohýbaného nábytku. Její jednoduchý tvar, oproštěný od všech ozdob, je vzorem pro designéry, a její tvarosloví se neustále opakuje na dalších výrobcích. Samotná produkce Thoneta a v jeho šlépějích pokračující firma TON svojí aktuálností provokuje k publikacím, vyprávějící nejen historii, ale i kritické hodnocení, přednáškám a pořádáním sympozií, kde je fenomén ţidle rozebírán z různých úhlů pohledu. 47 Heslo Michaela Thoneta

33

8.2 Thonet48a židle číslo 14 Za celou dobu výroby se stala nejprodávanější ţidle číslo 14. Navrţena byla pro tovární výrobu samotným Michaelem Thonetem, vyráběna byla od roku 1859. První ocenění získala v roce 1867 na výstavě v Londýně. Vyniká všemi svými vlastnostmi, pověstná je i skladebností při převozu. Skládá se z šesti dřevěných částí, kdy zadní nohy vytváří oblouk a k sedadlu se připevňují šroubky. Kvalitní, jednoduchá ţidle odpovídá dnešním moderním poţadavkům. Setkat se s ní můţeme po celém světě v různých interiérech od domácností počínaje, knihovnami, ale především kavárnami konče. „Spolu s několika modely (zejména osmnáctka) se stala vlastně archetypem ţidle, je ideálním spojením čistoty tvaru a formy i univerzálnosti pouţití.“49, popisuje PhDr. Tomáš Mikulaštík v příspěvku Ohnout nebo zlomit na sympoziu pořádaného k dvoustému výročí narození Michaela Thoneta. Současná výroba firmy TON umoţňuje plně vyhovět, pokud je to v technických moţnostech, přáním a zadání zákazníka. Existuje nepřeberné mnoţství variant nejen ţidle čísla 14, například s normálním sedákem, ale i čalouněným, v klasické nebo moderní pestré barevnosti. Inţenýr Jan Reisner ve svém referátu Produkce ohýbaných ţidlí v minulosti ve světle moderních poţadavků na sedací nábytek na sympoziu „Téma ţidle― zkoumal, v čem vyhovoval a v dnešní době vyhovuje nábytek z výroby firmy Thonet a jestli tehdejší produkce můţe obstát poţadavkům současného spotřebitele. Michael Thonet přes počáteční záludnosti zvládl a vytvořil základ moderní sériové výroby ohýbaného nábytku. Při zkoumání technologie ohýbání dřeva pátral po vhodném materiálu. Kdyţ odcházel na Moravu, nevyuţíval pouze levnější pracovní sílu. Do výroby ve velkém začal zařazovat 48 Historie jedné z nejznámějších ţidlí začala narozením jejího výrobce Michaela Thoneta 2. července 1796 v Boppardu nad Rýnem. Vyučil se truhlářem, z počátku sám vyráběl nábytek mnohem levnější neţ nabízela konkurence. Po celý ţivot se věnoval myšlence nejefektivnějšího ohýbání dřeva. Z počátku mu však byl překáţkou nedostatek financí. Velkou příleţitost a dá se říci i zásadní změnu mu poskytla podpora rakouského státního kancléře Metternicha. Michael Thonet získal mnoho zakázek pro šlechtitelské paláce a mohl se věnovat i objevování nových technologií ohýbání dřeva. Po působení ve Vídni se výroba stávala finančně náročnější i nedostatek bukového materiálu začínal být alarmující a sídlo nyní jiţ firmy Gebrüder Thonet (1853) se přestěhovalo do Koryčan na Moravě. Hlavním sortimentem byly ţidle a křesla, ačkoli se vyráběla například zvláštní kola pro děla a vojenské povozy. V Koryčanech byla v roce 1859 zahájena výroba ţidle číslo 14. I tamější koryčanské lesy však nebyly nevyčerpatelné, proto v Bystřici pod Hostýnem Thoneti postavili největší továrnu na ohýbaný nábytek. Vznikaly tu ţidle, které odpovídaly vlastnostem dokonalého ohýbaného nábytku, „... mimořádně pevná konstrukce, trvanlivost, elegance, snadné provedení v jakékoli barvě, tvary skýtající neomezené moţnosti dalšího vývoje, a hlavně nízká cena,...“ Čerpáno z knihy : HEJCHAN, Pavel. Dílo rukou i ducha : sto let výroby ohýbaného nábytku v n. p. TON v Bystřici pod Hostýnem. 1. vyd. Praha : Práce, 1961.138 s. 49 JABŮRKOVÁ,Hana. (ed.) Sborník materiálů ze sympozia [Téma ţidle], pořádaného u příleţitosti 200. výročí narození Michaela Thoneta. Vsetín : Okresní vlastivědné muzeum, 1997. 73 s. 10.

34

málo zpracovávanou bukovinu- materiál do té doby slouţící jako palivo. Thonet

povýšil

na hlavní surovinu do výroby klasického nábytku. Pro moderní poţadavky vyhovuje jednoduchý tvar v neutrálním výrazu, kdy lze kombinovat s ostatním nábytkem v místnosti. Lehkost zajišťují výplety nebo tenké překliţky sedáku. „Právě Thonetové mají zásluhu na zavedení překliţkových sedáků. Jedná se o tvarové, navíc často reliéfové výlisky, nikoliv o plochou překliţku, se kterou se můţeme setkat u nekvalitně opravené ţidle. … samozřejmostí je sférický tvar opěradlové části ţidle, včetně příslušného sklonu opěradla a přizpůsobení tvaru zad... Varianty výrobků s područkami pro pohodlné odpočinkové sezení byly od počátku výroby samozřejmostí. Přizpůsobení sedáku sedacím hrbolům těla je rovněţ samozřejmostí...“50 Výroba zajišťovala vytváření sestav, typ nábytku se vyráběl jako ţidle, křeslo i vícemístné křeslo. Thonet neopomněl ani výškovou nastavitelnost pracovních ţidlí. Do restauračních prostor společnost dodávala jiţ od roku 1873 vysokoopěradlové ţidle s područkami, dokonce v některých případech byly ţidle skládací. Další sortiment zahrnoval speciální křesla pro nemocné, křesla pro holiče a dětský nábytek. „...při podrobném pohledu na dnešní produkci domácích i zahraničních firem, která je na našem i zahraničním trhu, jen těţko bychom dokázali jednoduše splnit všechny uvedené poţadavky zákazníka, kdyby se náhodou objevily najednou. Většina firem vyrábějící ohýbaný nábytek to dokázala uţ koncem minulého století, a to komplexně.“51

8.3 811 a 911 Tom Kelley je německý návrhář. Pro firmu TON pracuje několik let. Stál u rekonstrukce vily Michaela Thoneta v Bytřici pod Hostýnem, navrhuje nejen katalogy, věnuje se i designu ţidlí. Upravuje starší výrobky, na které se téměř zapomnělo, a pomocí nových barev je uvádí do moderního hávu. Ačkoli se věnuje přepracovávání starých vzorů, sám se pojmu retro brání. „Oţivování starých vzorů nebylo dlouhou dobu správně chápáno ani oceňováno. Přesto slavní designéři... velmi důrazně prokázali hodnotu a smysl takové činnosti, která zejména mladým lidem otevírá oči a umoţňuje nový pohled na minulost, který se úzkostlivě vyhýbá hloupému a zbytečnému sentimentálnímu ohlíţení na zpět.“52 Ţidle číslo 811 uváděná jako návrh Josefa Hoffmanna v dnešní době láká mnoho 50 Tamtéţ str. 66. 51 Tamtéţ str. 66. 52 TON katalog. Bystřice pod Hostýnem: TON, 13.1. 2009. str. 4.

35

designérů k inspiraci a novému zpracování. Dřevěná ţidle je vyráběna z masivu bukového dřeva, sedák a opěradlo vytváří rákosový výplet. Několik designérů se inspirovalo Hoffmannovou předlohou, Vica Magistretti pro DePadova , Antonio Citteria pro Halifax. Významnou je bezpochyby ţidle Toma Kelleyho 911. Právě Kelly se začal zabývat redesignem některých starších modelů. 911 se stala novou ikonou firmy a reprezentuje v plné síle moderní klasiku. Při výrobě se pouţívají tradiční i současné technologie, při nichţ se vyuţívá ohýbané i řezané dřevo. V rozhovoru pro katalog TONu Kelley popsal, co je hlavním záměrem ţidle 911. Chtěl ocenit historickou předlohu, ale nevytvořit retro ţidli. Nejdříve se vytvořil ţidle Net, Boston a konečně 911. Vzhledově mají více neţ jen opěradlo a sklon dřeva. Nakonec dodává, ţe 811 je stále atraktivní téma i po více neţ osmdesátileté existenci, ačkoli stále není jisté, zda autorem je právě Josef Hoffmann. Nakonec v krátkosti ještě několik dalších ţidliček od firmy TON doplňujících téma retro. Ţidle z kolekce Punton odkazuje ke klasice čísla 14 a její kruhový sedák. Kelley opět odkazuje nejen na minulost týkající se sedacího nábytku, ale i soukromé, kdy ze vzpomínky získala své jméno. Novinkou TONu je také křeslo Wave Michala Riabice. Zvítězilo v soutěţi o redesign klasického houpacího křesla. Na „čtrnáctku― navazuje i další výrobek bystřické společnosti, sklízející ocenění na designových výstavách, němý sluha Petalo italské designérky Eugenie Minervy. S několika otázkami jsem se obrátila na vedení firmy TON. Odpověděl mi marketing manaţer Jan Juza. V čem podle Vás je natolik úspěšná (ţidle číslo 14), ţe se od svého vzniku neustále vyrábí? „Ţidle č. 14 byla malou revolucí ve světě sezení. V době kdy byly kolem ní vyráběny honosně zdobené a komplikované tvary, přinášela zajímavé odlehčení a hlavně zjednodušení – sestává pouze z 6 komponentů. Navíc díky své výrobní technologii, ohybu dřevěných hranolků, je velmi lehká a při tom však maximálně pevná. Traduje se, ţe Michael Thonet demonstroval její pevnost shozením z Eiffelovy věţe během světové výstavy v Paříţi (můţeme povaţovat za počátky reklamy). Ţidle tímto zcela vyhovovala kavárenskému pouţití. Navíc, nebyla úplně tou nejpohodlnější ţidlí, coţ zajišťovalo provozovateli kavárny dostatečnou fluktuaci lidí (lidově řečeno, nikdo se na ní moc

36

neohřál – dát si kávu a přenechat místo dalším zákazníkům). Díky mnoţství stylů (a jejich vzájemné kombinaci), které v dnešních interiérech můţeme najít, je proto stále oblíbena i dnes.“

53

Vyvíjí firma nějaký tlak na své designéry, aby se zabývali předlohami minulých období, nebo na ně rádi navazují sami? „Co se týče designérů, v minulosti jsme organizovali několik soutěţí o redesign daného produktu, můţeme to tedy povaţovat za jakési vodítko pro jejich tvorbu. Mnohdy ale sami cítí, ţe jsme firma zakládající si na lidské práci se dřevem (ruční výrobě) a sami přicházejí s návrhy, pro které se dá toto uplatnit.“

54

V čem podle Vás tkví snahy firem (nejen Vaše) přejímat i vzory z minulých dob a nerozvíjet dále jen nová řešení výrobků? „Jak se říká všechno jiţ bylo vymyšleno – proto je někdy návrat k věcem z archivu velice jednoduchý a účinný a mnohdy také levnější – firmy vědí jak vyrábět (produkt nemusí procházet sloţitým vývojem) – je třeba však zjistit, zda jej bude trh akceptovat a poptávat. Někdy však dojdeme i k novým věcem, byť vycházejícím z tradice – nyní se nám podařilo ještě více umocnit zjednodušení Michaela Thoneta – právě u ţidle č. 14 (jak jsem psal výše – sestává z šesti dílů) – dnes se nám podařilo vytvořit ţidli označenou č. 002, která sestává pouze ze 3 dílů (navrhoval český designér Jaroslav Juřica)“

55

Poslední otázkou jsem se ptala na jeho osobní názor. Proč si myslíte, ţe je retro nyní tak oblíbené u spotřebitelů? „Kaţdá doba hledá nové směry, nyní je to retro. Člověk je tvor sentimentální, coţ také hraje roli, tak proč nezopakovat to, co jednou fungovalo a líbilo se. Navíc mnoho „retro“ věcí s sebou nese jistou kvalitu.“

56

8.4 Spojené UP závody a Jindřich Halabala Nábytek z meziválečného období povaţujeme za jednu z hlavních inspirací pro dnešní nábytkový design. Mnoho samotných designérů a kritiků doby povaţovalo za hlavní 53 54 55 56

Emailová korespondence Tamtéţ Tamtéţ. Tamtéţ.

37

principy krásy přesnost a úspornost, účelnost, jednoduchost bez zbytečného dekoru. Všechny znaky podle nich šlo skloubit sériovou výrobou. Kromě na Moravě působící firmy Thonet – Mundus se těmto ideálům snaţily vyhovět Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Dosahovaly kvalitního zpracování nábytku jiţ od dvacátých let. Vznikly v roce 1921 spojením šesti podniků, velkými byly v Brně působící firmy K. Slavíček, umělecké, nábytkové, a stavení stolařství, spol. s.r.o., a třebíčské Uměleckoprůmyslové dílny Jana Vaňka. Hlavní důvod pro vznik UP závodů byla podpora rozvoje moravského nábytkářství.57 Velká osobnost Jindřicha Halabaly nastoupila do firmy v roce 192858, kdy vedl jednu z praţských prodejen. V roce 1930 se stal díky znalostem a talentu vedoucím architektem v Brně. Spoluprací Marečka a Halabaly se závody staly nejen samostatnými, co se týká dodavatelů dřeva, ale i schopnými úspěšné propagace výrobků. K hlavním novinkám ve výrobě patřil sestavovací nábytek, v nabídce se vyskytoval od roku 1928. Oproti svým historizujícím předchůdcům odpovídal modernímu pojetí nábytku. Nutno dodat, ţe sestavovací nábytek navazoval na Vaňkem navrţený „přistavovací― nábytek tvořící různé skřínky s hladkou stěnou s moţností přistavět je k sobě k získání jednoduché sestavy.59 Sestavovací nábytek umoţnil rozšiřování a kombinace jednotlivých kusů, dovoloval různé sestavení jednotlivých komponentů. Aby se tohoto stavu dalo docílit, musel se nábytek oprostit od dekoru, stal se univerzálním. Dřívější přesné určení do jakých místností se má postavit zmizela, protoţe nábytek se mohl sestavit v jakékoli místnosti. Uţivatel si sám mohl rozhodnout, zda do skříně v loţnici uloţí oblečení nebo stejnou skříň postaví v kuchyni a do ní umístí jídelní sady. Na konci dvacátých let vznikla sestava H, v dalších letech potom další sestava E60 s větším mnoţstvím komponentů. Po druhé světové válce navrhl Halabala sérii U-I, která byla předlohou pro v českých domácnostech velmi rozšířený systém U-100. 57 Počáteční tvorbu dvacátých let vedenou ředitelem i návrhářem Janem Vaňkem prezentovaly řady nábytku především historizujících forem. Právě řízení Vaňka bylo pro Spojené UP závody (název se začal pouţívat od roku 1922) zásadní. Modernizoval a navazoval spolupráci s významnými architekty, coţ bylo ve své době velmi překvapivé. Jmenujme pouze některé z nich, kteří jsou jen drobnými střípky z dlouhé řady návrhářů pracujících pro UP: Pavel Janák, Josef Gočár, František Krupka, Adolf Loos nebo Josef Hoffmann. Právě Jan Vaněk dokázal dospět k počátkům typového nábytku, vhodného pro sériovou výrobu, odpovídající vlastnostem jako snadná manipulace, různé moţnosti sestavování i důleţitá nízká finanční nákladnost. Po odchodu Vaňka převzal vedení Závodů Vladimír Mareček, při němţ se od ještě historizujících tvarů přešlo k nábytku hladkých tvarů. 58 V tomto roce vznikla i značka podniku. Návrh vymyslel Ivan Kadlčík, graficky ztvárnil písmena UP v kruhu. Značka vznikla v roce 1928, ale stálejší vyuţívání nastalo aţ v roce 1930. 59 http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=2096&lang=1. 60 Nábytek sestavovaný z elementů

38

Pro naše téma je důleţitou oblastí UP závodů hlavně sedací nábytek. Jak se uvádí v knize Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně, v produkci UP závodů nemůţeme objevit ţádnou ţidli, která by nebyla plně funkční nebo neestetická. Křesla vznikala podle návrhů Jindřicha Halabaly. Výroba byla sloţena z minimálně pěti variant, samozřejmě nelze opomenout ani velmi oblíbené rozkládací křeslo Siesta. Problémem se pro dnešní historiky stala nemoţnost určit autora návrhů. Samotné autorství Jindřicha Halabaly se s určitostí přisuzuje většinou výrobkům ze začátku třicátých let, například kovové křeslo s dvojím pruţením a pruţící ţidle. Nejprodávanější Halabalova varianta ze série křesel bylo křeslo s nezávisle polohovatelným sedákem a opěrákem navrţené v roce 1931. Základna a područky vytváří aerodynamické dřevěné smyčky. V krátkosti se zmiňme ještě o zásadním kovovém nábytku, splňující poţadavky avantgardy i funkcionalismu. V době kdy se Halabala stal návrhářem UP závodů, byl novinkou ocelový trubkový nábytek. Nelze dohledat, zda UP závody přišly s tímto druhem ţidlí a křesel na trh návrhy od Halabaly, ale víme, ţe právě Halabala výrobu hojně rozšířil. „...jeho autorství však není doloţeno u všech modelů. V roce 1932 navíc došlo k úmluvě mezi UP závody a Halabalou o publikování výrobků firmy výlučně pod firemním jménem, coţe jejich identifikaci ztěţuje. Některé kusy nábytku jsou kopiemi běţných modelů jiných výrobců, u některých se zatím nedá autorství přesně zjistit, protoţe podnikové a osobní archivní údaje chybí.“61

8.5 Halabalovy židle a křesla Kromě jedné ţidle jsou všechny „vorderbeinlos― – dvounohé bez předních nohou. Pouţívají princip, v němţ se vyuţívá elasticita trubky, kdy od sanice směřuje nejdříve dopředu a poté se navrací k zadnímu opěradlu a vznikne dvojí pérování. Ideální novou ţidli i křeslo s pouţitím jen jiných proporcí navrhl Halabala následovně. „... od sanic na podlaze se trubka zdvíhá kolmo nahoru, pak se ohýbá, jde dolů, jde dopředu a vytváří boční opěradla, potom se otáčí dolů, jde dozadu a tvoří sedadlo a nakonec vybíhá opět nahoru ve formě zadního opěradla. Tak vznikla nakonec ţidle z jediné uzavřené trubkové linie včetně bočních opěradel, coţ se tehdy povaţovalo za designérský ideál.“62 Nadčasovost a originalita je skryta v pruţících vlastnostech ocelové trubky, její lehkostí a transparentností. Moderní vzhled zaručuje jednoduchost tvaru jedné linie. Vlastnostmi a 61 HALABALA, Jindřich. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Brno : ERA, 2003. 135 s. ISBN 80-86517-65-9. str. 87. 62 Tamtéţ str. 90.

39

nadčasovým designem se nábytek z produkce UP závodů v Brně stal právem vzorem, inspirací a často napodobovaným uţ ve své době, ale rovněţ v dnešním moderním světě, jak sledujeme u českého galeristy Modernista.

8.6 Modernista63 O retro design se začala zajímat firma Modernista, jejímţ majitelem je Janek Jaros. Počátky firmy se datují od roku 1999. Modernista nejdříve začínal jen restaurováním starých kusů nábytku, postupně začal spolupracovat s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze na reprodukcích předmětů. Z počátku se produkoval jen český kubismus, návrhy od významných návrhářů, jimiţ byl Pavel Janák, Josef Gočár či Vlastislav Hofman. Kolekce jsou sledovány zrakem odborníků a repliky výrobků do detailu kopírují svoji předlohu. Vyrábějí se shodnými technikami s pouţitím stejných materiálů. Z nábytku nabízí Modernista hlavně výrobky z třicátých let. Kubistické období obsahuje ţidle Hofmana a Janáka. Sortiment zahrnuje i lehátko architekta Adolfa Loose. A nakonec ve spolupráci s dědici Jindřicha Halabaly mohl začít s reedicí několika křesel a jiného sedacího nábytku z produkce Spojených UP závodů v Brně. První křesla od Jindřicha Halabaly v nové produkci byla uvedena v roce 2003. Výrobě předcházelo i hledání vhodného výrobce. Jaros se nejdříve informoval u společnosti TON, kde neuspěl, a obrátil se na italskou firmu. Ta nebyla schopna dodávat kvalitní výrobky. Rozhodl se přejít od technologie ohýbání masivu a nyní se křeslo vyrábí z lamel. Výroba je návratem do minulosti nejen vlastním návrhem Halabalova křesla, ale ještě starším technologickým návratem aţ k výrobě Michaela Thoneta.64 Jmenované produkty se vyrábí na zakázku, kdy si zákazník můţe určit některé detaily, co se týče textilie a podobně. Modernista vyrábí velkou řadu výrobků, jaké v minulosti dotvářely ţivotní styl. V nabídce Modernisty jsou kromě reedicí originální předměty, renovované a v perfektním stavu.

V kapitole knihy nazvané Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně popisuje Janek Jaros svou práci pro galerii Modernista. Jako odborník v oboru tvrdí, 63 Www.modernista.cz. 64 Článek „Částečně“ ohýbaný nábytek v produkci UP závodů k dispozici na http://www.designcabinet.cz/castecne-ohybany-nabytek-vprodukci-spojenych-umeleckoprumyslovychzavodu-vbrne

40

ţe zájem Čechů o meziválečný design nastal o několik desítek později, neţ jak tomu bylo v USA a v Západní Evropě. U nás můţeme sledovat větší zájem teprve v posledních letech, kdy na Západě končí v zastoupení autorů jako Charles Eames nebo Arne Jacobsen – se zástupci skandinávsko-amerického designu. Největší poptávka je po objektech z třicátých let, kde UP závody dominují, oblíbené jsou i kubistické a rondokubistické předměty. Jaros v publikaci upozornil na tendence, které ve třicátých letech byly nastavené. Lidé přišli do obchodu s jasným záměrem – zařídit si interiér v jednotném stylu. Dnes je tomu úplně jinak, jak dokreslují designové časopisy. „Dnešní trend jde zcela opačným směrem a ze zkušenosti mohu říci, ţe nejpříjemnější a nejzajímavější interiéry vznikají kombinací stylů a přístupů a čím více je v nich předmětů, ke kterým má obyvatel osobní vztah, nehledě na to, jestli se stylově liší od ostatních, tím lépe se v nich ţije.“65 „...heslo dne v zařizování interiérů je: míchat, kombinovat a obklopovat se věcmi, ke kterým máme vztah či se kterými se pojí nějaký příběh.“66 Stejným způsobem, kompletní zařízení se nakupovalo u UP závodů, převáţně zařízení jídelen a loţnic. Z praxe Jaros vyvozuje, ţe UP závody spolupracovaly se soukromými architekty. Setkáváme se s kusy nábytku, který není uveden v ţádném katalogu firmy. Zajímavostí také je, ţe výroba jednotlivých kusů z jedné série není jednotná. Nábytek se od sebe liší v mnohých detailech. Nejţádanějším sortimentem jsou podle Jaroše polohovací křesla a trubkový nábytek podle návrhů Jindřicha Halabaly. Hlavní úspěch je skryt nejen v zajímavém typu sezení, ale především v originálním designu. Problémem, se kterým se galerie Modernista potýká, je renovace. Modernista si zakládá na precizním stavu produktů, snaţí se co nejlépe dospět k původnímu stavu. Komplikace nastávají například při opravě dýh. V některých případech nelze pouţít stejná technologie jako při výrobě, jelikoţ je velmi nákladná. Přistupuje se k takzvanému rajblování. Dýha je válečkem natlačena na lepidlem natřený povrch. Podobnou potíţí se stává pouţití shodného materiálu. Ve třicátých letech se hojně vyuţívala dřeva, která v dnešní době nejsou ve stejné míře umoţněna těţit, nebo prostě materiál jiţ neexistuje. Pro renovaci se přistupuje k metodám, kdy se materiál dokonce dokresluje.

65 HALABALA, Jindřich. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Brno : ERA, 2003. opak. cit. str. 96. 66 Tamtéţ str. 99.

41

Změny v technologii zasáhly také kovový nábytek. Dnešní technologie či omezení se kvůli ochraně ţivotního prostředí i zdraví dělníků nedovoluje a zakazuje. Musí se opouštět dlouhý proces, na jehoţ konci vzešel dokonalý předmět. „...chromování je... oblastí, ve které dnes není moţno... dosáhnout kvality práce běţné ve třicátých letech. Naši předkové totiţ nejdříve ocelovou trubku dokonale vybrousili a vyleštili a potom ji pokovili mědí, která se dobře pojí s ocelí a niklem. Měděný základ vyleštili a posléze pokovili niklem. Nikl opět vyleštili a pak teprve nanesli finální vrstvu chromu, který opět vyleštili. Takto perfektně provedené pokovení přeţilo sedm desítek let kaţdodenního pouţívání.“67 Také renovace většího předmětu se stává zapeklitým úkolem. V minulosti se různé technologické pomůcky prostě bez omezení přizpůsobily vytvářenému předmětu. Můţeme říci, ţe předměty z meziválečného období byly kvalitnější díky nezmodernizované technologii. Dnes se sice firmy snaţí vyrábět dokonalé či lepší výrobky neţ dřívější produkce, leckdy však s nevalným úspěchem. Přes veškerou snahu neobstojí v porovnání se staršími vzory, při níţ se vyuţívaly byť nové technologie, avšak propojené s ruční prací. Na výrobu Spojených UP závodů v Brně nenavazuje pouze Modernista. V roce 2007 znovu vznikly nové UP závody pod vedením Maxima Velčovského. Chtějí znovu obnovit slávu světové značky. Pro znovuobnovené UP závody se spojili jedni z nejlepších designérů spějící k výrobkům s kvalitní řemeslnou výrobou. Velčovský navrhl knihovnu Fabrika, charakteristickou zkosením vrchní police. „...v případě knihovny Fabrika jsem se snaţil, aby lidé nemohli na vrchní polici vystavovat ţádné domácí ozdoby. To je český fenomén. Díky horní šikmé ploše zůstane tvar navţdy čistý.“68 UP závody vyrábí nejen vlastní nový nábytek, ale ve spolupráci s Modernistou obnovily i Halabalův nábytek z třicátých let.

69

Na milánském veletrhu v roce 2008 bylo

představeno křeslo Kubikula od Vladimíra Ţáka, absolventa VŠUP v Praze. I Kubikula byl oceněn na Czech grand design v roce 2007. Pro nové UP závody navrhuje i studio Olgoj Chorchoj. Jejich realizace inspiruje „...především technologie a nové materiály, hlavní hybatelé pokroku ve vývoji designu i při hledání nových formem.“70 Olgoj Chorchoj prezentují Michal Froněk a Jan Němeček. Spoluprací hledají a určují nový názor na český design a samotnou výrobu. Vzorem jim bývají stylové formy minulých období, často 67 Tamtéţ str. 102. 68 Czech Grand Design 2007.1. vyd. Praha : Profil Media, 2008. opak. cit. str. 83 69 Chtěla jsem čerpat přímo z webových stránek UP závodů, ale asi probíhá údrţba a nelze je zobrazit. http://www.designmagazin.cz/interier/26-nabytek-legendarnich-up-zavodu-vraci-uder.html 70 Czech Grand Design 2007.1. vyd. Praha : Profil Media, 2008. opak. cit. str.19.

42

opomíjené a zapomínané. Zabývají se zvláštními technologiemi vzniklé v Čechách, například lití skla za studena. „Je to spojení minulosti se současností, co činí řadu jejich prací tak zajímavými... ať jde o laserem řezané ocelové police nebo šperky vyráběné špičkovými technologiemi z lehkých leteckých slitin. Jan a Michal se vţdy snaţí stavět designérský problém na hlavu a vytvářet předměty zřetelně české, moderní a „technologické“.“71

Shrnutí Nábytek patří mezi nejvíce popisovanou a rozvíjenou kapitolu designu. Michael Thonet jistě netušil, jaké jeho ţidle, především číslo 14, budou slavit úspěchy aţ do dnešních dob. Svými vlastnostmi vyhovuje moderním poţadavkům a skvěle doplňuje interiéry. Oblíbenost jeho nábytku dokládají obrazy a fotografie známých osobností vyuţívající ţidli číslo 14 jako rekvizity, za všechny jmenujme Charlie Chaplina nebo Pabla Picassa. Elegantní a jednoduchá ţidle se oprávněně zařazuje na přední místa oceňovaného nábytku. Nejen „čtrnáctka― vytváří dědictví Michaela Thoneta. Společnost TON přichází s redesignem jiných slavných ţidlí. Dlouhodobý spolupracovník firmy TON, návrhář Tom Kelly znovuoţivil ţidli 811 připisovanou Josefu Hoffmannovi. Samotná TON nejednou vyhlásila soutěţ o redesign klasického nábytku a přispívá na rozvoj návrhů návrhářů z počátku dvacátého století. Rovněţ UP závody s Jindřichem Halabalou obohatily svět moderním nábytkem. Halabala mimo jiné navrhoval křesla či ţidle z ohýbané ocelové trubky hodící se současného interiéru. Z oblíbenosti a nadčasového nábytku čerpá firma Modernista. Při výrobě se setkal s nedostatky moderní technologie nezaručující výsledky, jak tomu bylo u meziválečného nábytku. Po zkušenostech byl nucen se navrátit ke starším principům vyuţívaných Michaelem Thonetem. Na UP závody navázaly stejně nazvané závody v čele s Maximem Velčovským, snaţící se o navrácení kvalitních tradic v českém nábytkovém designu podle vzoru svých předchůdců.

9. Veletrh Mobitex Na stavitelském veletrhu brněnského výstaviště probíhala kaţdoroční výstava Mobitex. Zde bylo k vidění několik ukázek retra u známých i méně známých firem. Proto jsem 71 FRONĚK, Michal. Olgoj Chorchoj : Michal Froněk, Jan Němeček : design 1990-1997. Brno : Moravská galerie, 1997. str. 75. str. 2.

43

několika vystavovatelům poloţila otázku, proč si myslí, ţe je o retro nábytek stále zájem. V čem tkví jeho úspěšnost. První zastavení proběhlo u stánku, který vypadal jako část pokoje ze zámku, i název Zámecký nábytek tomu odpovídal. Ochotná paní vystavovatelka mi v dlouhém rozhovoru odpověděla. Přestoţe není o přímo zámecký typ nábytku příliš velký zájem, stále existuje dostatečné mnoţství zákazníků vyţadující určitou exkluzivitu, netuctovost a schopnost nábytku být sám o sobě kreativním. Podle ní spočívá určité kouzlo v samotné klasice. Nábytek je vyráběn z přírodních materiálů, ručně vyřezávaný a v podstatě kaţdý kus je originál. Proč si zvolili k výrobě právě zámecký nábytek? Důvodů bylo několik. Sama paní vystavovatelka je velkou obdivovatelkou tohoto druhu nábytku, vlastní dům má takto zařízený a cítí se v něm sama dobře. V porovnání s moderním nábytkem, který je studený a běţný, zámecký je ověřený léty, vzbuzuje v ní důvěru i návštěvy jsou prý nadšené. Na počátku výroby nejdříve hledali na trhu a zjistili, ţe nemohou nic, co by uspokojilo jejich poptávku najít, tudíţ se rozhodli pro vlastní výrobu. Protoţe jako jiné firmy hledali výrobce, který by dokázal vyhovět jejich náročným představám, v naší republice nikoho nemohli najít. Proto se rozhodli pro výrobce v Indonésii. Co se týká samotné práce s návrhy, vyhovují samotnému zákazníkovi, pokud přinese návrh, jsou schopni jej vyrobit a poté i zařadit do katalogu výrobků. Stejnou otázku jsem poloţila paní hostesce u porcelánové firmy Thun. Podle ní se lidé k retro designu rádi vrací i co se týče například při dědictví po prarodičích. Firma Thun dokazuje, ţe pokud nalezneme jeden kus porcelánového výrobku s dekorem z první republiky, můţeme v sortimentu firmy najít podobně laděné sady. Pokud tedy zájemce není sběratel a nevyhledává v aukcích mnohonásobně draţší výrobky, aby mohl sladit svůj nález se stejně starými výrobky, nalezne u současných firem sice bez dobové hodnoty, ale pro běţného uţivatele vhodné předměty sladěné do stejného stylu. Thun zařadil do své výroby předměty, které vyhovují poptávce, lidé o ně mají stále zájem a jsou vhodnými doplňky k uţívání. Při práci s návrhy hledají designéři inspiraci například z dobou ověřeného dekoru, ale i z předmětů, které dříve byly plechové dózy na čaj a nyní zpracované v novém materiálu. Při stejné otázce poloţené dalším vystavovatelům mi většinou odpovídali ve stejném duchu. Retro nábytek je kvalitnější, pohodlnější a účelnější. U stánku s doplňky (kování) se mi dostalo odpovědi, kdy právě tyto detaily jsou stále oblíbené a zútulňují interiér. U většiny dotazovaných se stále opakovalo, ţe retro je oblíbené u generace čtyřicet let a výše, jedna dotazovaná mi sdělila, ţe se jedná o určitou prestiţ doktorů a právníků. Nejkratší a nejvýstiţnější odpověď mi řekl výrobce Dědečkových hodin. Lidé jsou prostě 44

zhnuseni nábytkem z IKEY. Na veletrhu nevystavovaly jen renomované firmy. Místo se našlo i pro studenty středních a vysokých škol. Většina studentů navrhovala vkusné a zajímavé předměty s vyuţitím klasických technologií. Návštěvníci veletrhu mohli zhlédnout a obdivovat drátenické i krajkové výrobky. Na této expozici sledujeme návraty ke starým technologiím. Jiří Pelcl snad i s politováním v mnoha rozhovorech tvrdil, ţe design se bude podřizovat novým technologiím. Jak lze vidět na studentských pracích z veletrhu, i designéři se cíleně navrací ke starým technologiím s nostalgií a chutí moderně s nimi manipulovat.

9.1 Craftsmanshipforever V souvislosti s projekty studentů, kdy se navrací k tradičním technologiím, je třeba zmínit projekt se zvláštním a krkolomným názvem Craftsmanshipforever. Za nápadem stojí známá dvojice Michal Froněk a Jan Němeček, designéři Olgoj Chorchoj a vedoucí ateliéru Design III. VŠUP v Praze. Pět studentů dostalo moţnost spolupráce se sklárnou Květná72, ve které vzniká tenkostěnné sklo vyuţíváním tradičních technologií. Michal Froněk v rozhovoru pro Český rozhlas73 zdůvodnil vznik a ideu projektu jako způsob záchrany tradičních technologií i skláren samotných. Se sklárnou Květná sami s Olgoj Chorchoj spolupracují a sklárna jim ráda vyšla vstříc. Navíc společnost disponuje velkým mnoţstvím tradičních způsobů dekorování i řemeslníků, kteří patří ke špičce v oboru. Studenti měli v projektu moţnost během tří týdnů projít archiv sklárny, zdokumentovat jej a vnést do návrhů svých starších kolegů modernost. „Zadáním byla „Reinkarnace“ tvarů skla, které pro Květnou v minulosti navrhli různí výtvarníci a dále byl dán prostor jejich vlastním experimentům v tvorbě designu uţitkového skla.“ 74 Současně „... studenti dostali příleţitost podívat se, jak sklárna ve skutečnosti funguje, pochopit nejrůznější vazby a technologie a v neposlední řadě také zaţít specifickou atmosféru a porozumět tak lépe práci sklářů.“75 V projektu vznikly nové reedice – pět nových kompletních kolekcí nápojového skla po deseti kusech. Jedním ze studentů byl Vladimír Ţák. Vybral si vzor z 72 Vznikla v roce 1794. Vyrábí se tenkostěnné sklo, takzvaná kalíškolina tedy nápojové sklo. 73 V pořadu Mozaika, dostupné na http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/craftsmanshipforever—338524. 74 http://www.czechdesign.cz/index.php?clanek=1291&lang=1&status=c. 75 Tamtéţ.

45

roku 1948 set Helené. Původní podoba byla sice jemná, ale vyrobená z tlustého skla. Ţák jej odlehčil vyuţitím technologie typické právě pro sklárnu v Květné.

10. Světové retro Vychází velké mnoţství designových časopisů dokazujících stálou oblíbenost doplňků a samotných produktů designu inspirující se v minulých časech. Ve všech oblastech vidíme kaţdou novou sezónu návratů jak v módě nebo nábytku. Rovněţ filmový průmysl stále divákům předkládá filmy nebo v televizi seriály představující ţivot v šedesátých letech, nejen u nás ale i ve světě. V časopise Design & Home (květen 2010) je část věnována právě návratům v designu nábytku. Proč se stále designéři navrací k návrhům svých předchůdců? Jedním z důvodů můţe být jiţ dosaţení vrcholu, v nábytku se nedá mnoho vymyslet. Další důvod je ověřenost časem nebo emocionální hodnota předmětu. Klasické náměty jsou praktické a interiér ozvláštní, navíc bývají velmi moderní, ani časem neztrácí nic ze své kvality. Především se však hodí do současného směšování stylů nábytku. Největší vliv na design měl bezpochyby funkcionalismus vyznačující se jednoduchostí, přitom však dokonalostí a reprezentativností. Dodnes se vyrábí předměty z Bauhausu, buďto v přesných replikách nebo v napodobeninách či variantách na jedno téma. Samotné návrhy (nejen) Bauhausu, kdy vznikaly za pouţití tvarované oceli trubkovité konstrukce, byly symboly pro eleganci a pohodlí. Jak bylo několikrát napsáno, vliv na vývoj měla druhá světová válka, při níţ se vyvíjely nové materiály. V padesátých a šedesátých letech vznikla dvě centra světového designu– Skandinávie a Itálie. Skandinávské návrhy charakterizuje vztah k přírodě, přirozeným barvám a tvarům. Naproti tomu v Itálii nastalo uvolnění, vznikaly nové nápady, doplněné velmi pestrými barvami. V Československu, kde vládl socialistický realismus, byla mezníkem výstava Expo 58 určující na domácí půdě spíše fenomén bruselský styl vyznačující se dynamickou barevností a zvýraznění tvarů. V šedesátých letech ve světě v čele s USA nastalo uvolňování a nástup konzumismu. Design vycházel z objevů nových materiálů, rozvoje vědy a techniky a novým moţností v průmyslu. Do popředí se dostaly plasty v rozličných podobách. Od sedmdesátých let potom bylo v designu moţné všechno, ale k nám se tento princip dostal aţ v devadesátých letech. Mnoho firem se zaměřuje na výrobu přesných kopií ikon světového designu, například

46

Vitra, Knoll, Fritz Hansen nebo Cassina. Z českých ve světě uznávaný TON nebo Modernista vytvářející reedicí slavných českých originálů. U tvorby Itala Mendiniho pracuje s principem hraní si s návrhy starších kolegů. Není zajímavé navrhnout něco nového. Důleţitou součástí je zaměřit se na povrch a jeho proměnu. Samotné vyuţití nového dekoru ukazuje na duchovní obsah designu. Samotná hra a zaměňování identity rozvíjí design stále dál.

10.1 Experimentování Po druhé světové válce designéři pracovali na nové formě předmětů. Nový styl se zabýval ohebností a určitou svobodou. Začalo se preferovat neformální sezení, kdy ţidle nebo křeslo umoţňovalo několik poloh pro sezení. Eero Saarinen navrh ţidli Lůno, „...která byla jedním z prvních kusů nábytku, jenţ neurčoval uţivateli, jak má přesně sedět. Bylo moţno na ní sedět, stočit se do klubíčka nebo se jen tak válet s nohama přes bok ţidle. Eero Saarinen zdůraznil fakt, ţe „při navrhování ţidlí se často zapomíná na jeden důleţitý faktor, a tím je potřeba měnit polohu“.“76 Nedlouho po Saarinově Lůně vzniklo La Chaise manţelů Eamesových v čisté nepolstrované formě, biomorfní křeslo ve strohém tvaru z laminátového sedla. Dalším příkladem je stále se vyrábějící návrh Gaetana Pesce z roku 1969 UP 5/6. Křeslo je tvořeno stylizací ţenského těla s podnoţkou ve tvaru míče připoutaného k tělu řetízkem nebo lankem. „Křeslo připomíná tvarem leţící ţenu. K němu patří také sedam, který pro změnu připomíná kulatého, zdravého potomka. Oba jsou pak spolu spojeni pupeční šňůrou....Gaetano Pesce ...měl ale naprosto jinou interpretaci. Koule na řetězu, přivázaná na noze jako zajatec a zároveň se tím dala komentovat role ţeny ve společnosti.“77 Křeslo vyráběla firma B&B Italia uţ od roku 1969, znovu se začalo vyrábět v roce 2000 v jiných materiálech.

76 překlad MATYSOVÁ, Veronika. Nábytek – encyklopedie. dotisk 1. českého vyd. 1.vyd. Praha : Svojtka & Co., 2008. 448 s. ISBN 978-80-256-0104-4. str. 478. 77 H.O.M.I.E.: bydlení - architektura - technologie - jízda. Praha: Aheadmedia s.r.o., 2010, č.3. ISSN 1802758X. Str. 016.

47

10.2 Skandinávský design Arne Jacobsen Jacobsenův rukopis je zaloţen na sloučení ladnosti a přesnosti. Stohovatelná ţidle, model 3100 proslavená jako Mravenec, má tvar hmyzího těla. Podstavec tvoří tři ocelové noţky, podsedák tvarovaná překliţka. Návrh odpovídá svým jednoduchým tvarem potřebám sériové výroby. Samotný tvar se stal základem pro další Jacobsenovy návrhy. „Na konstrukci mravenčí ţidle je jasně vidět vliv designu Eera Saarinena a Charlese a Ray Eamesových. I kdyţ Jacobsen nepouţil překliţku jako první, stal se stejným mistrem tohoto materiálu jako Eamesovi.“78 Kaţdý návrh Arne Jacobsena je určen pro své předem vytyčené místo, v němţ dokonale promýšlel do detailu osvětlení, popelníky nebo textilie. Další stále ţádaná čalouněná křesla vynikají svým moderním vzhledem. Vajíčko nebo Labuť jsou vytvořeny novou technologií, kdy horká pára přemění polystyrenové kuličky na pěnu, s níţ se dá pracovat stejně jako s hlínou. Křesla se stala inventářem SAS Royal Hotelu v Kodani, konkrétně Vajíčko pro pokoj 606, který je stejně zařízen jako v roce 1960. Křesílko Vajíčko v roce 2009 slavilo svou padesátiletou existenci. Za celou dobu se nezměnila technologie výroby, neproběhly ani ţádné změny ve vzhledu. Výjimečné podoby se dosahuje mistrným zpracováním, potah je ručně šit. K výročí vznikla nová limitované edice. Vyrobilo se padesát křesel s patchworkovým potahem podle návrhu Dána Tal R. K vidění byla na výstavě Pocta Arne Jacobsenovi.79 Další edice 999, křesla byla potaţena hnědou kůţí s bronzovou podnoţí. Nakonec je třeba v krátkosti připomenout nejvíce prodávanou, často kopírovanou Serii 7 navrţenou v roce 1855. Jednoduchý tvar ohýbané překliţky ţidle na čtyřech ocelových noţkách vyráběnou firmou Fritze Hansena, tvůrce Jacobsenových návrhů. „Jacobsen spojoval skulpturální a organické formy s tradičními charakteristickými znaky skandinávského designu- čistotou materiálu a struktury, a tak jsou jeho jednoduché elegantní návrhy aţ překvapivě nadčasové.“80

78 Tamtéţ str. 464. 79 http://designguide.cz/index.php?lang=2&page=detail&item=951 80 FIELLOVI, Charlotte & Peter. Design 20. století. opak. cit. str. 83.

48

Verner Panton Dánský designér spolupracoval na počátku kariéry s Arne Jacobsenem. Společně vytvářeli experimentální nábytek, příkladem je Jacobsenova ţidle Mravenec. Panton vynikal také v jiných oblastech – osvětlení, textilie i samotné zařizování interiérů. Jeho série svítidel rozvířila zaţité trendy. „Charakteristickou pro něj byla především víra v neomezené moţnosti tvarů. Úspěšně navíc vypracoval několik nových teorií o funkci světla v interiéru a jeho vlivu na okolí.“81 Vynikající návrhy textilií vyuţívaly výrazné barevnosti a geometrických vzorů. Novým tvaroslovím ţidlí Verner Panton osvěţil svět sedacího nábytku. Styl šedesátých let nezapře ţidle Heart Cone, jak název napovídá v typické siluetě srdce. I v současné době vyrábí v reedici ve společnosti Vitra. Tvar se nezměnil, jen ve struktuře se objevily drobné změny. Místo ocelové vnitřní konstrukce je vyuţit sklolaminát, statičnost vystřídala otočnost ţidle. Na okraj je třeba zmínit i spolupráci Pantona s Gebrüder Thonet. V roce 1967 navrhl dřevěnou ţidli klíţenou ve vrstvách kombinující prvky pérovací ţidle s Rietveldovou ţidlí Cik Cak. Nejvýznamnější ţidle nesoucí autorovo jméno byla navrţena na přelomu let 1959 – 1960. První prototyp byl navrţen uţ v roce 1960, neţ se dočkal své finální podoby, uplynulo dalších sedm let. V rozmezí těchto let se Panton s Vitrou pokoušeli o efektivní technologii zaručující precizní výrobky vyrobené z jednoho kusu plastu zařaditelné do sériové výroby. K tomu napomohlo objevení technologie vstřikování plastů. Panton Chair, oceňována cenami, symbol „...pozitivního postoje vůči experimentu jako takovému“82, je vyráběna firmou Vitra více neţ padesát let. Reedici navrhl sám Panton v roce 1990, ţidle je nazvána Panton Chair a vyráběna od roku 1999 z polypropylenu. Tvarově se opět nezměnila, nabízena je v šesti barevných kombinacích v saténové úpravě. Originální lesklá Panton Chair Classic je oproti mladší verzi shodná s původní technologii z tvrzené pěny. Ve spolupráci Vitry s Pantonovou manţelkou se v roce 2004 na trhu objevila i zmenšená verze Panton Chair Junior v šesti různých dětských barvách. Nakonec v roce 2008 spoluprací s Vitra Design Museum vznikly maximálně zmenšené, sběratelské dekorační ţidle Panton Chair Mini. Do nového kontextu klasiku Panton Chair uvedl Fabio Novembre. Pro společnost

81 http://www.earch.cz/clanek/4911-navrhy-designerske-ikony-vernera-pantona-ozivaji-v-dansku.aspx. 82 H.O.M.I.E.: bydlení - architektura - technologie - jízda. Opak. cit.tr. 061.

49

Casamania vytvořil návrh dvě verze ţidle Jeho & Její. Předloha z čelního pohledu není rozpoznatelná od své předchůdkyně, zato pohled vedený zezadu či boku ukazuje tvar nahého lidského těla – svalnaté muţské nebo s ladnými křivkami ţenské. Vidět lze odhalená záda, hýţdě a nohy opřené o špičky. Fabio Novembre předpokládá a demonstruje, ţe Verner Panton ve své ţidli viděl totéţ, jen Novembre ţidli vtiskl uţ neodhalený tvar.83

Charles a Ray Eamesovi84 Charles Eames studoval architekturu na Washington univerzity v St. Louis. Při cestě do Evropy objevil evropskou modernu Le Corbusiera nebo Ludwiga Miese van der Rohe. Eames nejprve zaloţil firmu projektující soukromá sídla, ale díky hospodářské krizi nebylo zakázek. Po čase stráveném v Mexiku zaloţil opět novou firmu. Eamesovi bylo nabídnuto stipendium designu a architektury na Cranbrook Academy of Art. S budoucí manţelkou Ray Kaiserovou se seznámil při studiu, pomáhala Charlesovi a Eero Saarinenovi s designem nábytku pro soutěţ Organic Design in Home Furnishig v MoMA v New Yorku. V návrzích se objevovaly přístupy v nových technologiích „...tvarování překliţky do komplexních křivek a prstencové svařování, elektronický způsob spojování...“85 Po svatbě pracovali na způsobech ohýbání vrstvené překliţky do komplexních forem. Na výstavě Eames by Vitra, pořádanou Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze v roce 2008, byla k vidění expozice z muzea Vitry. Vystaveny, jak je psáno na webových stránkách designmagazin.cz, byly originály mnoha slavných ikon nábytku designérské dvojice. „Je to organický design, jakýsi kompromis – souhra mezi dokonalým technickým provedením a přitom krásným vzhledem. Takové tendence od hranatého, racionálního funkcionalismu byly patrné uţ před 2. světovou válkou, v jejich díle se to rozšířilo a odstartovalo to u nás Bruselský styl. V Anglii se mu také říkalo ‘cherry cocktail style’. Byl to styl, který ovládal interiér v 50. a 60. letech,...“

86

řekla k designu kurátorka výstavy

Daniela Karasová. Hlavním záměrem designérské dvojice bylo navrhování nábytku ve vysoké kvalitě za přijatelnou cenu. Vytvořili tvarované ţidle ze skleněných vláken. Nečalouněný typ nábytku byl první na trhu vyráběn v masovém měřítku. Od poloviny čtyřicátých let 83 84 85 86

http://www.designmagazin.cz/interier/2326-jeho-a-jeji-zidle-tvarovana-podle-naheho-tela.html. http://www.czechdesign.cz/index.php?lang=1&status=c&clanek=534. FIELLOVI, Charlotte & Peter. Design 20. století. Opak. cit. str. 62. http://www.designmagazin.cz/udalosti/3969-levitujici-nabytek-na-vystave-eames-by-vitra.html.

50

experimentovali s ocelovými trubkami a konstrukcemi z drátů doplňující plastové ţidle. Eames navrhl univerzální sedák, s nímţ se dalo propojit nespočet spodních částí často z chromovaných drátů. Výsledkem byl velký počet kombinací sedáku s podnoţím. V průřezu vytvořeného díla Eamesových lze rozpoznat hodnoty, jichţ se celý ţivot drţeli. „…přiměřenost, sociální morálku, snahu o maximální rovnost všech, optimismus, neformálnost

a

dematerialismus....Jejich

objekty

přesvědčovaly

svou

hlubokou

lidskostí.“87 Eamesovi, zástupci organického designu, kam se zařazují po boku Alvara Aalta, Eera Saarinena, pracovali jako tým. Charles design vnímal z hlediska technologie a materiálu, Ray se zabývala formou a estetickou povahou věcí. Stejně jako slavná ţidle Panton nebo Vajíčko před několika lety slavila půlstoletí existence i ţidle Eamesových Aluminium Chair.88 V nezměněné formě a bez přestávky se vyrábějící ţidle byla navrţena v roce 1954. Návrháři se rozhodli ţidli oţivit změnou klasického tvaru sedáku, vsadili mezi bočnice síťovinu nebo kůţi. Vitra nově přinesla na trh v pozměněné podobě jinou ţidli Plastic Chair89, výše popisované jako kombinací schopná – univerzální sedák a mnoho druhů podnoţí. Dodnes se vyrábí i s vnitřním polstrováním v osmi barvách, samotné polstrování aţ se třinácti barvami. Další klasické křeslo Lounge Chair, navrţené v roce 1956, se přizpůsobilo většímu vzrůstu lidí přidáním několika centimetrů na sedáku i do výšky. Jinak se nezměnilo, vyrábí se stále v klasice mořeného buku a černé kůţe, základnu tvoří pět noţiček z hliníkové konstrukce. Samozřejmě Vitra umoţňuje vytvoření nového vzhledu pozměněním barevnosti kůţe a jiného druhu dřeva dle přání zákazníka. Na stránkách czechdesign.cz je uveden článek vztahující se k výstavě, na které byla představena stolička Plywood Elephant. V roce 2007 proběhla ve společnosti Vitra výstava „The furniture of Charles and Ray Eames. Products, Processes, Prototypes―, oslavující spolupráci Eamesových se společností a sté výročí narození Charlese Eamese. K této události byla vyrobena limitovaná edice Plywood Elephant. Designérská dvojice obdivovala slony, o čemţ přesvědčuje jejich sbírka fotografií slonů a dokumentací o indické kultuře. Ve čtyřicátých letech Eamesovi pracovali na vytvoření efektního principu ohýbání překliţky dovolující velkou tvarovou škálu nábytku. Díky tomuto objevu vytvořili nový nábytek, který nebylo dosud moţno z technologického hlediska vyrábět.

87 FIELLOVI, Charlotte & Peter. Design 20. století. Opak. cit. str. 65. 88 http://www.designmagazin.cz/interier/2582-vitra-slavi-padesat-let-od-prvni-aluminium-chair.html. 89 http://www.designmagazin.cz/interier/14504-vitra-uvadi-sedaci-popruh-chairless-a-novy-nabytek.html.

51

V polovině čtyřicátých let manţelé navrhli hlavně dětem určenou stoličku. Uţ v roce svého vzniku byl plně připraven k sériové výrobě, ale bohuţel nebyl vyráběn. Představen veřejnosti byl na výstavě v MoMa New Yorku ve dvou modelech. Aţ v roce 2007 při jmenovaném výročí a k výstavě společnost Vitra vytvořila limitovanou edici čítající 1000 kusů slonů podle původního návrhu v přírodní a červeně barvené překliţce. Edice je ve specifickém sběratelském obalu, výrobek pak opatřen certifikátem. V současné době je sloní stolička vyráběna z plastu hlavně jako hračka pro děti nebo doplněk pokojíčku. „Plywood Elephant je v první řadě hračkou pro děti, ale také neobyčejným sochařským objektem, který svým delikátním tvaroslovím inspiruje a dotváří charakter interiéru.“90

10.3 Retro „na druhou“ Jak bylo napsáno v jedné z úvodních kapitol o redesignu, návrháři vychází vţdy z předcházejícího nápadu svého staršího kolegy nebo vlastního návrhu. V dějinách designu vidíme, ţe se výtvarníci snaţí o dosaţení co nejlepšího výsledku, reakcí buďto protichůdnou předchozímu stylu, nebo na něj přímo navazují. V ELLE DECOR (zima 2010) bylo uvedeno několik propojení slavných ikon z designu. Pro retro tematiku se nejvíce hodí dva příklady z několika jiných uvedené v časopise. První, můţeme říci, dokazuje rozvoj technologie a podobnost prvků na výrobcích. Ţidle GJ Chair navrţené v roce 1963 designérkou Grete Jalk je ukázkou dokonalého tvarování překliţky a oprávněně se stala ikonou skandinávského designu. Určitou zajímavostí je, ţe bylo doposud vyrobeno jen tři sta kusů kvůli náročné výrobě. Jmenované křeslo v sobě nese odkaz manţelů Charlese a Ray Eamesových, bez kterých by se náročné tvarování ţidle GJ Chair nedalo zvládnout. Pohodlná a dokonalý tvar skýtající ţidle DCW byla po stránce technologie jistě příkladem pro ţidli Grety Jalk. Tvarovou podobnost GJ Chair vidíme u čalouněného křesla Ribbon návrháře Pierra Paulina. Forma křesla vychází z předlohy přeloţené stuhy. Druhým nemálo zajímavým příkladem je propojení dvou jiţ klasických ikon ţidle Panton a La Chaise. Ţidle Panton po několikaletém zápolení s technologií se chlubí dokonalým tvarováním a jako první výrobou z plastu v jednom kusu. Eamesovi svoji ţidli 90 http://www.czechdesign.cz/index.php?lang=1&clanek=1350&status=c.

52

La Chaise navrhli podle sochařského aktu Gastona Lachaise. Tento kus nábytku laminátové skořepiny podporuje různé druhy sezení. Konečně propojení obou ikon, jejich typické znaky lze vidět u ţidle Eames/Panton Bertranda Laviera z roku 2001. Ţidle má typický tvar ţidle od Vernera Pantona, kdy v opěradle je stejný otvor jako u La Chaise.

Shrnutí Ve světovém měřítku rovněţ nacházíme ikony udrţující si na trhu vysoké pozice v oblíbenosti. Jména Panton, Eames, Saarinen, Jacobsen, van der Rohe, Le Courbusier a další jsou návrháři nábytku, který je vzorem a těţko překonatelnou hranicí novodobých designérů. Většina jimi navrţených objektů oslavuje někdy i více neţ padesátiletou existenci. V podstatě nemění navrţený tvar, k drobným změnám nastává v pouţití jiných materiálů nebo jiných úprav. Zajímavou proměnou prošla Panton Chair, od svého vzniku v roce 1960 nebyla změněna aţ do roku 1997, kdy samotný Verner Panton navrhl její reedici. Vyrábět se začala i ve zmenšené verzi pro děti a pro sběratele jako Panton Chair Mini.

Závěr Retro styl protkává všechny oblasti designu, od módy, přes nábytek, hračky, automobily a spousty dalších. Samostatnou kapitolou jsou umělecké směry, kde se návraty k předešlým stylům rovněţ objevují, například v hudbě. Umělecká produkce do velké míry zmiňována není, domnívám se, ţe hudbě nebo filmu se věnují samostatné publikace, ale v designu s ohledem na retro ţádná souborná práce neexistuje. Diplomová práce se zabývá jen nepatrným zlomkem designérských oblastí. Téměř kaţdá vybraná ikona by zasluhovala detailnější zpracování, ale snaţila jsem se ukázat širší spektrum, kde se retro prvky objevují a jsou nejvíce patrné. Na začátku práce jsem se zabývala samotným pojmem retro a jeho typologií. Jedná se o jakoukoli inspiraci z minulých let nebo odkaz na minulé, většinou přenesené do moderního stylu. Projevuje se několika způsoby, ve formě citace, reedice či redesignu. Reedice je znovu zavedená výroba předmětu podle návrhu z minulosti a vytvořena co nejlepší replika (Modernista). Redesign naopak vybraný předmět pozmění do modernější podoby a můţe jej funkčně vylepšit (postmoderna, Velčovský). 53

Redesignu se věnoval v článku Vidět design jako redesign Jan Michl. Na příkladech rozebírá postupy designérské práce. Domnívá se, ţe kaţdý nový návrh je dalším pokračováním předešlého. Designérská činnost je proto nikdy nekončícím procesem, výsledný projekt se dále rozvíjí, dostává dokonalejší podobu. V kapitole věnující se náhledu do dějin designu lze vidět, jak se v designu a umění na sebe neustále navazuje a dále se rozvíjí. V období průmyslové revoluce se začalo projevovat moderní myšlení, upouštělo se od nákladného na zakázku vyráběného zboţí a přešlo se na levnější sériovou výrobu. Té se nakonec přizpůsobovala většina designérů, snahou o nalezení nejdokonalejší formy, kterou se uspokojí co největší počet zákazníků při zanechání nejvyšší kvality produktu. Tyto principy vyvrcholily v šedesátých letech, načeţ zareagovala postmoderna odsuzující konzumismus a orientovala se na originály ironizující předchozí styly. Od devadesátých let dvacátého století se inspirace a navázání na minulost dostalo do zájmu sběratelů a běţných spotřebitelů. Poptávka po kvalitním zpracování výrobku s perfektním designem s odkazem na minulost se chopily firmy a znovuoţivily časem prověřené návrhy. Pojmenování retro není v mnohých případech zaměření na určení stylu, spíše jen označení výrobku mnohdy odkazující na styl, ale nezaručující kvalitní vyhotovení výrobku a můţe se jednat pouze o reklamní tah firmy. Další kapitola popisuje nejčastěji viditelné a napodobující styly padesátých a šedesátých let, po mnoho let slavící svoji renesanci. Vyuţíváním nových materiálů ve své době se návrhy stávaly odváţnějšími a inspirativnějšími. V šedesátých letech se objevily ikony, které se nepřestávají vyrábět ještě dnes. Na československý vývoj designu měla vliv bruselská výstava Expo 58. Po jejím skončení z ní čerpaly především výstavnictví a kutilství, protoţe výroba exkluzivních návrhů z Bruselu byla nepřiměřená poptávce nebo většinou vůbec nenastala. Bruselský styl je českým fenoménem, spíše neţ o stylu by se mělo hovořit o atmosféře výstavy, rozvoji a návaznosti na úspěšný meziválečný design. Rostislav Švácha bruselský styl definoval jako nejbliţší kontakt se světovým uměním při přípravě výstavy Expo 58. Nakonec je třeba říci, ţe na celé výstavě se odráţely dobové tendence, myšlení a zájem o humanismus, rozvoj věd a techniky, dobývání vesmíru a mírové principy. V hlavní kapitole věnující se ikonám designu, které se s úspěchem navrátily nebo se stále drţí na výsluní zájmu, byly vybrány převáţně designérské návrhy oceňované nejen kritikou, ale jsou

známé široké laické veřejnosti, oblíbené nejen provokací, ale i

výborným moderním přepracováním. Ironie, nové kontexty se nalézají v díle Maxima Velčovského. Mladý návrhář propaguje nejen sebe, ale i český design v zahraničí. Jeho 54

návrhy často vyuţívají fenomén českého porcelánu s cibulákem, dekor osvěţuje a obohacuje předměty o nové kontexty. Jiří Pelcl s cibulákem pracoval pouze jednou v servisu Bohemia, ale dodal dekoru novou moderní podobu. V souboru pouţil pouze fragmenty cibuláku a koláţovitě jím doplnil jednoduché a čisté tvary nádobí. Módní oblasti jsem se věnovala jen okrajově při popsání doplňků – sportovních bot firmy Botas a opomíjených hodinek, z českého prostředí slavných Primek. Botasky dostaly novou tvář díky návrhům klauzurní práce studentů Klosse a Korouše. Při zachování původního jen málo zmodernizovaného tvary a dodáním několika prvků a barevnosti vznikla kolekce Classic 66. Hodinky Prim čerpají ve svých retro kolekcích z úspěšných verzí převáţně z šedesátých let. Právě z tohoto období byl design hodinek na kvalitní úrovni, bohuţel následující roky tolik úspěšné nebyly. Elton po roce 1989 hledala způsob, jak se v konkurenci udrţet, přešla proto od levných hodinek ke známým modelům ve velmi kvalitním zpracování za pouţití ušlechtilých materiálů. Přestoţe jsou jejich hodinky finančně náročné, uţivatel má zaručenu kvalitu s dnes jiţ klasickým odkazem na šedesátá léta. Oblast hraček je zastoupena nafukovacími hračkami Libuše Niklové, opět vyráběné firmou Fatra Napajedla. Hračky zlínské návrhářky se těšily velké oblibě a po úspěchu výstavy se Fatra zabývala myšlenkou návratu dětských produktů na běţný trh a po nadšených ohlasech je opět k sehnání kolekce zvířat podle původních návrhů Niklové, za pouţití zdravotně nezávadných materiálů. Můţeme doufat v návrat jejích dalších hraček, mezi kterými vyniká pískací kocour s harmonikovým tělem. Poslední část se věnuje retro stylu v nábytku. Právě nábytek je nejčastěji komentován v designérských časopisech a různých publikacích. Z českého prostředí byl dán důraz na UP závody s Jindřichem Halabalou a moravskou firmou TON s odkazem továrníka Michaela Thoneta. UP závody v čele s Halabalou za svou dlouhou činnost obohatily a přivedly na trh velké mnoţství sedacího nábytku, ze kterého čerpá galerista Jan Jaros – Modernista. Jeho reedice Halabalových křesel jsou oblíbené, stejně jako jiné objekty z kubistického a futuristického období. Na tradici českého nábytku se snaţí navázat znovuobnovené UP závody pod vedením Maxima Velčovského, podporující svojí tvorbou kvalitní český design. Rovněţ práce Michaela Thoneta jsou stále aktuální. Svědčí o tom nejen trvající výroba klasických ţidlí v produkci firmy TON, ale neutuchající zájem se odráţí v mnoţství publikací a sympozií. Příspěvek Jana Reisnera sympozia „Téma ţidle― se snaţí 55

popsat, v čem tkví kvalita a nadčasovost ţidlí Thoneta. Jednoduché tvary přizpůsobené pro pohodlné sezení, tvarování opěradla a sedáku, doplnění područkami, nezapomenutí na potřeby pro nemocné a děti. To vše splňuje přání a vyhovuje poţadavkům zákazníků. TON se nezabývá pouze produkcí klasických ţidlí. Designéři přicházejí s návrhy redesignu nábytku, který k němu sám vybízí ( 911 Toma Kellyho), ale vznikají po vyhlášení soutěţe o redesign určitého předmětu (Wave Michala Riabice). Světový nábytkový design byl představen na pracích známých návrhářů převáţně z šedesátých let: Verner Panton, manţelé Eamesovi a Arne Jacobsen. Všichni vytvořili dnes uţ klasické ţidle a křesla, velmi moderní i po více neţ padesáti letech. Panton sám navrhl po téměř dvaceti letech reedici vlastní ţidle Panton Chair Classic, společnost Vitra potom na základě úspěchu „pantonky― přizpůsobila velikost pro dětské zákazníky. U příkladu Arne Jacobsena a Eamesových sledujeme návrhy křesel, která se neustále vyrábí ve stejném znění. Křeslo Vajíčko Jacobsena nedávno slavilo padesát let. Při této příleţitosti byla navrţena limitovaná edice s patchworkovým potahem a edice 999 potaţená černou nebo hnědou kůţí. Další „jubilant― Alluminium Chair se dočkala drobné změny v materiálu sedáku vypnutého mezi bočnicemi. Pro uvědomění si nezávislého pohledu jsem se ptala přátel a známých, zda vůbec vidí v produktech v obchodech nebo při procházkách nějaké návaznosti na retro design. Většinou bohuţel připustili, ţe retro nevnímají, v horším případě ani neví, co si pod pojmem retro mají představit. Jediným kladným přínosem byl rozhovor s kolegou, který zaregistroval návrat botasek, ale nijak jej neoslovily. Upozornil mě spíše na hudební návraty v populární hudbě a na výrobu léty osvědčených hudebních nástrojů. Při poloţení podobné otázky odborníkům a vedení firem, kdy jsem se ptala na to, proč je retro podle nich oblíbené, jsem měla odpovědi jasnější. Většinou se shodují v odkazu na tradici, nostalgii a sentimentalitu, obecně by retro mělo připomínat „staré dobré časy―. Pro práci jsem oslovila designéry a vedoucí zaměstnance firem a mohu z jejich odpovědí vyvést několik dalších poznatků. Pro firmy můţe opakování a modernizování předmětů navrţených v minulosti znamenat jednodušší a méně finančně náročnou výrobu. Principy technologií jsou jasné, navíc vyuţitím tradičních předmětů někdy vzniknou nové modely. Mnohdy k nápadu oţivení zapomenutého návrhu přispěje výstava nebo výročí firmy, jak tomu bylo u hraček Libuše Niklové. Někdy firmy cíleně vyţadují redesign na zakázku pro upoutání mladších ročníků, proto prvky přecházejí na modernější vzhled. Takto vznikl servis Bohemia Jiřího Pelcla. Nakonec redesignem výrobků navíc firmy mohou odkázat na 56

své tradice a kvalitní zpracování. Označení retro stylu se brání Maxim Velčovský, odkazující se na Jana Michla. Odmítá pojmenování retro design, spíše jej pokládá za pojem. Návraty a postupné vylepšování předmětů je nikdy nekončící práce designérů, jejichţ návrhy se budou snaţit překonat budoucí generace. Pokud tedy nevytvoří nestárnoucí a nadčasovou novou „čtrnáctku―. Pokud mám objektivně zhodnotit napsanou práci, domnívám se, ţe jsem dostatečně odpověděla na v úvodu poloţené otázky. Samotná práce by se měla do budoucna stát upozorněním na zaměření se na současný design a detailnější zpracování uvedených, ale rovněţ záměrně či nezáměrně opomenutých oblastí kultury. Přestoţe jsem se snaţila uvádět výjimečné osobnosti a jejich dnes jiţ klasické ikony designu, uvědomuji si velkou řadu nedoceněných výrobků, které tím pádem čekají na své další zpracování. Časem se také můţe posoudit, zda není retro pouze nedostatečnou chutí firem inovovat svou produkci a nesází pouze na tradicí a časem ověřené výrobky.

57

Resumé Diplomová práce je zaměřena na retro design, autorka se porovnáváním starých vzorů s novými snaţí o přiblíţení problematiky návratů v designu prostřednictvím známých a někdy méně známých ikon prověřených časem. Popisuje stále se vyrábějící předměty, od jejichţ vzniku mohlo uběhnout padesát i více let, naopak některé zapomenuté návrhy se dočkaly znovuoţivení, jak tomu bylo u projektu Craftsmanshipforever známé dvojice, tvořící základnu designérského studia Olgoj Chorchoj, Michala Froňka a Jana Němečka. Kaţdý z pěti vybraných studentů praţské VŠUP vybralo z archivu sklárny Květná jeden soubor a navrhli jeho redesign, který se dočkal svého vypracování. Kapitola zabývající se článkem Jana Michla předchází krátkému exkurzu do dějin designu, kde lze vidět, co Michl myslel, kdyţ redesign nepokládal za samostatnou část designu, ale naopak jeho pevnou součást. Návrháři podle něj nemohou nikdy začínat se svou prací od úplného začátku. Vţdy na něčí předešlou práci (i svůj vlastní návrh) navazují a neustále zdokonalují poslední provedení. Jedna z částí práce se zabývá retro designem nejčastěji propojovaného s obdobími padesátých a šedesátých let, nejen ve světě, ale i v Československu, prostřednictvím bruselské výstavy Expo 58. Hlavní kapitoly se věnují samotným vybraným ikonám českého a následně v krátkosti světového retro sedacího nábytku. České ikony jsou rozděleny podle oblastí na podkapitoly. Módu zastupují doplňky sportovní boty z šedesátých let firmy Botas a jejich redesign Botas Classic 66 studentů Jana Klosse a Jakuba Korouše. Dalším zástupcem jsou hodinky Prim společnosti Elton hodinářská. Následuje odvětví porcelánu s českým fenomenálním dekorem cibulák ve dvou rozdílných přístupech Maxima Velčovského a Jiřího Pelcla. Oba cibulák pojali po svém, Jiří Pelcl mu dodal moderní formu pomocí výběru fragmentů decentně umístěných na částech souboru. Velčovský si, jako u dalších svých objektů, pohrával s novými kontexty. V oblasti hraček se neopomenulo na významnou zlínskou návrhářku Libuši Niklovou, která navrhovala inovativní hračky a nafukovací dětská křesílka ve tvaru zvířat. Po nuceném ukončení

58

výroby, kdy pouţitý plast obsahoval zakázané ftaláty, Fatra Napajedla znovuoţivila sérii nafukovadel. Konečně oblast nábytku zabírá největší kapitolu práce. Nejvýznamnější je jistě celosvětově známá ţidle číslo 14 Michaela Thoneta. Jeho dědictví dále rozpracovává moravská firma TON, udrţující tradiční výrobu, a ačkoli se věnuje i novému designu, neustále se snaţí designéry provokovat k redesignu významných objektů. Tom Kelly, jeden z hlavních návrhářů TONu, navrhl ţidli číslo 911 podle vzoru starší ţidle Josefa Hoffmanna 811. Světový retro nábytek se soustředil na několik významných jmen – Verner Panton, Arne Jacobsen a manţelé Eamesovi. Všichni jmenovaní v minulosti navrhli dnes jiţ klasické ţidle, mnohé z nich se dočkaly reedice. Verner Panton sám v devadesátých letech vytvořil reedici vlastní ţidle Panton Chair, vycházející z předlohy z šedesátých let. Společnost Vitra později dokonce začala vyrábět klasickou „Pantonku― rovněţ pro děti ve zmenšené verzi. Arne Jacobsen v šedesátých letech navrhl mimo jiné ţidle a křesílka Mravenec, Labuť a Vajíčko. K padesátiletému výročí posledně jmenovaného vznikla reedice, kdy potah křesla byl v patchworkovém vzoru podle návrhu Dána Tal R a další reedice elegantně 999 obalila Vajíčko do černé nebo hnědé kůţe. Eamesovi navrhovali kvalitní designové objekty, přičemţ se snaţili o dostupnost téměř pro kaţdého. Z jejich prací se reedice dočkalo Alluminium Chair, v několika barevných variacích a v čalouněných potazích. Za zmínku stojí rovněţ dětská stolička Plywood Elephant, vyrábějící se podle návrhu Eamesových aţ v současné době, u příleţitosti stého výročí narození Charlese Eamese. Poslední krátká podkapitola se věnuje retro nábytku, kde lze vidět propojování dvou slavných ikon v jednu. Příkladem je křeslo Panton/Eames, ve tvaru klasické Panton Chair, ale s otvorem stejným, jako je u ţidle La Chaise. Přínosné jsou názory oslovených designérů a vedoucích pracovníků firem, vysvětlující cíle výroby nebo pojetí prvků pro návrhy. Autorka se zabývala i názory „lidu― z okruhu známých, ale rovněţ poznatků vystavovatelů na veletrhu Mobitex, kde vystavovaly známé i méně známé nábytkářské firmy. Výsledkem je práce, která by měla být základem pro další výzkum retro tematiky, rozšířenější a detailněji zpracované rozbory nejen z dějin designu, ale inspirovat by mohla i nejmenované nebo lehce naznačené oblasti designu, jakými jsou ku příkladu móda nebo z

uměleckého

prostředí

59

hudba.

Resümee Die Diplomarbeit orientiert sich an das Retrodesign, die Autorin bemüht sich um die Annäherung der Problematik der Rückkehr im Design durch den Vergleich der alten Muster mit neuen – durch Vermittlung der bekannten und irgendwann weniger bekannten Ikonen kontrollierten durch die Zeit. Die Autorin beschreibt immer die herstellenden Gegenstände, von denen Entstehung 50 Jahre auch mehr entfliehen konnte. Im Gegenteil werden die einige vergessene Vorschläge die Wiederbelebung erwartet, wie es das beim Projekt Craftsmanshipforever des bekannten Paares wurde, bildende die Plattform des Designstudiums Olgoj Chorchoj, Michal Froněk und Jan Němeček. Jedes von 5 ausgewählten Studenten Prager VŠUP wählte von dem Archiv des Glaswerks Květná einen Komplex aus und schlugen sie sein Redesign vor, der seiner Aufstellung erwartet wurde. Das beschäftigte Kapitel durch den Artikel von Jan Michl geht dem kurzen Exkurs in der Designgeschichte vor, wo man sieht, was Michl glaubte, als er das Redesign für das selbständige Teil des Designs nicht gehalten, aber er hielt umgekehrt für seinen festen Bestandteil des Designs. Die Designer können niemals nach seiner Meinung mit ihrem Arbeit vom vollständigen Anfang beginnen. Die Designer verbinden auf die jemandes vorgehende Arbeit (auch ihnen eigenen Vorschlag) und sie verbessern immer die letzte Führung. Einen von den Arbeitsstellen wird durch das Retrodesign befasst, das man am meisten mit den Perioden 50. und 60. Jahre verdrahtet. Das Retrodesign ist bekannt nicht nur in der Welt, sondern auch in der Tschechoslowakei durch Vermittlung der Brüsseler Ausstellung Expo 58. Die Hauptkapitel werden den einzelnen ausgewählten Ikonen tschechische und folglich in aller Kürze des Weltformats Sitzelement Möbel widmet. Die tschechischen Ikonen werden nach Umgebungen in die Unterkapitel eingeteilt. Die Mode wird von den Beiwerken wie zum Beispiel die Sportschuhe von 60. Jahren der Firmen Botas und ihnen das Redesign Botas Classic 66 von Studenten Jan Kloss und Jakub Korouš vertritt. Der weitere Vertreter ist die Uhr Prim der Gesellschaft Elton Hodinářská. Nun folgt der Sektor Porzellans mit dem tschechischen phänomenalen Dekoren – Cibulák in der zweiten

60

unterschiedlichen Zugänge von Maxim Velčovský und Jiří Pelcl. Die beide Männer fassten Cibulák nach ihrer Meinung, Jiří Pelcl beigefügte ihm die moderne Form mit Hilfe der ausgewählte Fragmente, die auf den Teilen der Komplex unaufdringlich gelegt wurden. Velčovský arbeitete wie bei seinen weiteren Objekten mit neuen Kontexten. Die Designer Libuše Niklová wurde in dem Spielzeuggebiet vergessen, die schlug die innovativen Spielzeuge und auch die Kindersessel in Form der Tieren vor, kam sie aus Zlín. Nachdem die Herstellung zwangsweise geschlossen wurde, kam Libuše Niklová zurück in Serien der Schlauchboote. Während des benutzten Plasts haben die verbotenen Phthalsäureester, Fatra Napajedla enthält. Schließlich das Möbelgebiet nimmt die größte Kapitelarbeit ein. Der bekannteste Stuhl ist sicher der weltweitberühmte Stuhl Nummer 14 von Michael Thonet. Die mährische Firma TON gliederte sein Erben auf. Die Firma TON erhält die Traditionellherstellung weiter, und obgleich widmet sich sie auch dem neuen Design, so bemüht sich sie immer die Designer zu dem Redesign der bekannte Objekte zu provozieren. Tom Kelly, eine von den primären Designern der Gesellschaft TON schlug den Stuhl Nummer 911 nach dem Muster des älteren Stuhls von Josef Hoffmann 811 vor. Das Weltretromöbel wurde auf ein paar bekannten Namen – Verner Panton, Arne Jacobsen und das Ehepaar Eames konzentriert. Alle genannte schlugen heute schon die klassischen Stühle in Vergangenheit vor – viele von ihnen wurden Reedition erwartet. Verner

bildete in 90. Jahren die Reedition des eigenes Stuhl Panton Chair aus,

ausgehende von der Vorlage 60. Jahre. Die Gesellschaft Vitra begann später sogar eine klassische „Pantonka― herstellen, ebenfalls für die Kinder in der kleineren Version. Arne Jacobsen schlug in 60. Jahren unter anderem die Stühle, Sessel – Ant, Swan und Egg vor. Die Reedition wurde zum 50. Jahrestag der letztere entstand, wann der Sesselbezug in dem Patchwork-Muster nach dem Vorschlag des Dänen Tal R wurde. Und die weitere Reedition schlug das Ei elegant 999 in die schwarze oder braune Haut um. Die Eames schlugen vor die hochwertigen Designobjekte vor, wobei sie sich um die Zugänglichkeit fast für jeden bemühten. Die Reedition ist von ihnen Arbeit Alluminium Chair gekommen worden; in einigen Farbenvariationen und in der Polsterüberzeuge. Der Kinderhocker Plywood Elephant ist ebenfalls wichtig, diese Kinderhocker wird nach dem ehemaligen Vorschlag Eames bis zum jetzt produziert, anlässlich des 100. Jahrestages der Geburt von Charles Eames. Die kurzletzte Unterkapitel wird dem Retromöbel widmet, wo man die Drahtung der zwei berühmten Ikonen ineinander sehen kann. Zum Beispiel das Sessel Panton/Eames, das in der Form klassisch Panton Chair ist, sondern dass Sessel hat das Loch gleich wie 61

beim Stuhl La Chaise. Die wichtige Stellung nahmen der angesprochenen Designer und der Leiternehmer der Firma, die die Herstellungsziele oder das Verständnis der Elemente für die Vorschläge erklärt werden. Die Autorin beschäftigte auch durch die Ansichten „Volks― von dem Kreis Bakanter, aber sie beschäftigte ebenfalls mit den Erkenntnissen der Aussteller auf der Messe Mobitex, wo Möbelfirma von der Autorin ausgestellt werden. Das Ergebnis ist die Arbeit, die durch die Grundlage für die weiteren Erforschungen der Retrothematik sollte sein. Diese Arbeit konnte, nicht nur die detaillierterer verarbeitete Analysen Designgeschichte inspirieren, sondern sie kann auch angeführte oder die leichte angedeutete die Designgebieten inspirieren, wie gibt es zum Beispiel: die Mode von der Kunstumgebung der Musik.

62

Summary

The diploma thesis is focused on a retro design. The author is comparing the old design with new one trying to approach the issue of returns in the field of design to more or less well-known icons from the past. It describes products made constantly for last fifty years or more, but also some forgotten ideas that are produced again. For example a project known as Craftsmanshipforever from Michal Froňka a Jana Němeček from designer studio

Olgoj

Chorchoj.

Each of the five selected students at the Prague Academy of Arts had to choose one file from the archive of glass plant Květná and propose a set of its redesign that was also realized later on. The chapter dealing with Jan Michal’s article is a brief excursion into the history of design, where you can see what Michal thought when he did not consider redesign for a separate part of the design, but rather integral part of design itself. Following his ideas designers could never start their work from the very beginning. They always follow one's previous work (including his or her own proposal) and continuously improve the latest version. One part deals with retro design connected to the periods of the fifties and sixties in 20th century, not only in the world, but also in Czechoslovakia via the Brussels Exhibition

Expo58.

The main chapters deal with retro sitting furniture made by successful designer icons from the Czech and then generally from all over the world. Czech icons are divided to subchapters by areas of their interest. Mode is represented by accessories and athletic shoes from the sixties of 20th century produced by company Botas and by its redesign Botas Classic 66 made by students John Kloss and James Korous. Next subchapter is about watch design Prim directly by watchmaker Elton. The following subchapter is about the porcelain decorated with Czech Onion decor. The onion decor is presented by two different approaches of Maxim Velčovský and Jiří Pelcl. Jiří Pelcl formed modern shapes by selecting delicately placed fragments on parts of product. Velčovský was playing with new contexts that are typical for his other objects as

63

well. I n subchapter about toys we have to mention Libuše Niklová from Zlin. She is an important designer of innovative toys and inflatable children's chairs in the shape of animals. After the forced termination of production due to use of prohibited plastics containing phthalates, Fatra Napajedla revived series of inflatable children chairs. Furniture occupies the largest subchapter. The most important is chair number 14 by Michael Thonet known all around the world. Moravian company TON is still keeping this heritage and the traditional production. Although they produce also new design products, designers are constantly trying to provoke a major redesign of objects. Tom Kelly, one of the main designers of TON, designed the chair 911 according to the older model of Joseph Hoffmann chair 811. World retro furniture is focused on several major names: Verner Panton, Arne Jacobsen and Eames and spouse. All of them designed chairs that become classics and many of them were subject to reissue. In the nineties of 20th century Verner Panton created a reissue of his own Panton Chair based on original from the sixties. Later on company Vitra even began producing a classic chair "Panton" also in children size.Arne Jacobsen designed also chairs such as Ant, Swan and Egg. At its 50th anniversary there was a reissue of the Egg chair where the seats were covered by the patchwork pattern designed by Dane Tal R and other reissue number 999 elegantly wrapped egg in black or brown leather. Eames suggested quality design objects, while trying to make his products accessible for almost everyone. Out of their work Alluminium Chair has been reissued using several colour variations and upholstered seats. It is worth mentioning also highchair Plywood Elephant produced nowadays according to the original proposal of the Eames at the occasion of the birth centenary of Charles Eames. Last subchapter is devoted to retro furniture where one can see linking of two famous icons into one. An example is the chair with classic Panton Chair shape but at the same time

with

hole

typical

for

La

Chaise

chair.

Also views on topics about productions goals or about attitude to projects from approached designers and company managers are very useful. The author also discussed the views of "the common people" but also of Mobitex exhibitors – more or less known furniture companies. The result of this diploma thesis is to provide basics for further research in the field of retro theme and to provide widespread and elaborated analyzes about history of 64

design. Other goal is to inspire other not or just slightly mentioned fields of design such as illustrated fashion or music from an artistic environment.

Literatura a zdroje Bhaskaranová, Lakshmi. Podoby moderního designu : inspirace hlavních hnutí a stylů pro současný design. Praha : Slovart, 2007. Bruthansová, Tereza. Český design 01 = Czech design 01. 1.Vyd. Praha : Prostor architektura, interiér, design, 2007. Bruthansová, Tereza. Libuše Niklová- dědicové, 2010. 1.vyd. Praha: Arbor vitae, 2010 . Fiellovi, Charlotte & Peter. Design 20. století. Praha : Slovart, c2003. Froněk, Michal. Olgoj Chorchoj : Michal Froněk, Jan Němeček : design 1990-1997. Brno : Moravská galerie, 1997. str. 75. Halabala, Jindřich. Jindřich Halabala a Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Brno : ERA, 2003. Halabala, Jindřich. Výroba nábytku : Tvorba a konstrukce.2. Vyd. Praha : SNTL, 1975. Hauffe, Thomas. Design. 1. vyd. Brno: Computer press, 2004. Havránek, Vít. Bruselský sen : československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a ţivotní styl 1. poloviny 60 let. Praha : Arbor vitae, 2008. Hejchan, Pavel. Dílo rukou i ducha : sto let výroby ohýbaného nábytku v n. p. TON v Bystřici pod Hostýnem. 1. vyd. Praha : Práce, 1961. Jabůrková, Hana. (ed.) Sborník materiálů ze sympozia [Téma ţidle], pořádaného u

65

příleţitosti 200. výročí narození Michaela Thoneta. Vsetín : Okresní vlastivědné muzeum, 1997. Kamerová, Daniela, Skálová, Vanda. Bruselský sen : československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a ţivotní styl 1. poloviny 60. let Praha: Arbor vitae, 2008. Kolesár, Zdeno. Kapitoly z dějin designu. 2.vyd. Praha : Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2009. 172 s. ISBN 978-80-86863-28-3. Koudelková, Dagmar. Téma ţidle : katalog sbírky ohýbaného nábytku: výstava a sympozium k dvoustému výročí narození Michala Thoneta (1796-1871). Vsetín : Okresní vlastivědné muzeum, 1996. Koudelková, Dagmar. Jiří Pelcl x design : subjective x objective. Brno : ERA, 2006. Přeloţila Veronika Matysová. Nábytek – encyklopedie. dotisk 1. českého vyd. Praha : Svojtka & Co., 2008. Martínek, Zdeněk. Dějiny československého hodinářského průmyslu I a II. 1.vyd. Brno : Technické muzeum, 2009. Michl, Jan. Vidět design jako redesign. In Marta Filipová, Matthew Rampley (eds.). Moţnosti vizuálních studií obrazy, texty, interpretace.1. Vyd. Brno : Barrister & Principal, 2007. Miller, Judith. Nábytek : [světové slohy od antiky aţ po současnost].1. vyd. Praha: Slovart, 2006. Oliveti,Chiara −Uzzani, Giovanna. Design. Praha : Slovart ; Warszawa : Solis ; Budapest : Vince kiadó, c2009. Pelcl, Jiří. Český design 1995-2000. Praha : Prostor, 2001. Pese, Claus − Petersová, Ursula. Princip Thonet : od ohýbaného dřeva k trubce. Nürnberg 66

: Germánské národní muzeum, 1989. Pospíšil, Zdeněk. Kaleidoskop estetiky. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. Powellová, Polly − Peelová, Lucy. Styly 50. a 60. let. 1.čes. Vyd. Praha : Svojtka & Co., 1998.

Sparkeová, Penny. Století designu : průkopníci designu 20. století.1. čes. vyd. Praha : Slovart, 1999.

Časopisy Freisleben, Zdeněk. Bílé konfrontace (2004). In Keramika a sklo: časopis pro design a umění, roč. 4, č. 2. Hradec Králové : Vega, 2001-2009. str. 10-11. H.O.M.I.E.: bydlení - architektura - technologie - jízda. Praha: Aheadmedia s.r.o., 2010, č.3. H.O.M.I.E.: bydlení - architektura - technologie - jízda. Praha: Aheadmedia s.r.o., 2010, č.11. Domov : kultura bydlení, architektura, umění, design, styl. Praha : Economia, 2010, č. 10. ELLE DECOR. Praha: Hachette Filipacchi 2000, [2010] , s.r.o., č. 7. Matyášová, Jana. RETRO(spektiva) (2010). In Hybrys, Časopis DAMU pro kritiku a divadlo. Praha: Katedra teorie a kritiky Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, č. 9. Dostupné na Koudelková, Dagmar (1991). Thonet- od ohýbaného dřeva k trubce. In Bulletin Moravské 67

galerie v Brně, č. 47. Novotná, Eva (2009). Bruselský sen. Československá účast na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a ţivotní styl 1. poloviny 60. let. In Umění: časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, roč. LVII, č. 4.

Katalog TON katalog. Bystřice pod Hostýnem: TON, 2011. TON katalog. Bystřice pod Hostýnem: TON, 13.1. 2009. TON katalog. Bystřice pod Hostýnem: TON, 10.10.2009. TON katalog. Bystřice pod Hostýnem: TON, 2010 Czech Grand Design 2007.1. vyd. Praha : Profil Media, 2008. Czech Grand Design 2008.1. vyd. Praha : Profil Media, 2009. Televizní magazíny Retro dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/. Styl dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/porady/10098875020styl/307295350200025-fotografovat-modu/. Kultura.cz dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/porady/1183619616-kultura-cz/. Artmix dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123096165artmix/210562229000002/. Rozhlas rozhlasový pořad Mozaika - český rozhlas dostupné na http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/craftsmanshipforever--338524. Webové odkazy http://www.botas.cz/

http://www.czechdesign.cz/ http://www.czechdesign.cz/index.php?clanek=1291&lang=1&status=c http://designguide.cz/ http://www.designpropaganda.com/ 68

http://www.dumporcelanu.cz/page_3.html www.modernista.cz http://www.moravskesklarny.cz/ http://www.olgojchorchoj.cz/?id=79 http://www.pelcl.cz/ http://www.ton.cz/ http://www.vitra.com/

http://www.archinet.cz/index.php?mode=article&art=13596&sec=10027&lang=cz -pai-/architektura.aspx?c=A090701_175544_architektura_rez http://bydleni.idnes.cz/unikatni-vyroba-thonetek-je-dnes-jako-exkurze-do-19-stoleti http://www.czechdesign.cz/index.php?clanek=1291&lang=1&status=c http://www.czechdesign.cz/index.php?clanek=1291&lang=1&status=c

http://www.czechdesign.cz/index.php?lang=1&clanek=1350&status=c http://www.czechdesign.cz/index.php?lang=1&status=c&clanek=534 http://www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=2096&lang=1 http://www.designmagazin.cz/interier/14504-vitra-uvadi-sedaci-popruh-chairless-a-novy-nabytek.html

http://www.designmagazin.cz/interier/2326-jeho-a-jeji-zidle-tvarovana-podle-nahehotela.html http://www.designmagazin.cz/interier/2582-vitra-slavi-padesat-let-od-prvni-aluminium-chair.html http://www.designmagazin.cz/interier/26-nabytek-legendarnich-up-zavodu-vraci-uder.html http://www.designmagazin.cz/udalosti/3969-levitujici-nabytek-na-vystave-eames-by-vitra.html

http://www.designmagazin.cz/interier/7379-cappellini-uvadi-nabytek-od-bugatti-imondriana.html http://designguide.cz/index.php?lang=2&page=detail&item=951

http://designretrospective.blogspot.com/2010/09/panton-chair-by-verner-panton-1960.html http://www.earch.cz/clanek/4911-navrhy-designerske-ikony-vernera-pantona-ozivaji-v-dansku.aspx http://www.fatra.cz/cz/fatra/aktuality/fatra-uvazuje-o-obnoveni-tradice-vyroby-hracek.html http://www.fatra.cz/cz/fatra/aktuality/vyroba-hracek-startuje.html,

http://www.glassrevue.com/news.asp@nid=4316&cid=26.html http://www.homemag.cz/729/japonsky-porcelan-kutani-v-duchu-ceskeho-cibulaku/ http://www.igracek.cz/index.php

http://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/163449-designer-maxim-velcovskykombinujte-stare-nabytkove-kousky-s-novymi.html http://www.novinky.cz/ekonomika/141181-vyberte-nezapomenutelnou-hracku69

socialismu.html http://www.novinky.cz/kultura/111090-jiri-pelcl-snobsky-design-me-stve.html http://www.odpovedi.cz/otazky/co-je-retro-styl http://www.prague-art.cz/katalog/autori/41-jindrich-halabala/ http://www.realit.cz/clanek/expo-58-po-padesati-letech-stale-inspirativni http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/craftsmanshipforever--338524

http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/10843/bruselsky-sen-vzpominky-i-inspirace/ http://www.stylehunter.cz/tagy/jakub-korous/ http://www.techo.cz/o-spolecnosti/designeri/1/jiri-pelcl/ http://www.zabydleni.cz/cesky-porcelan-moderni-i-tradicni/

70

Příloha Seznam vyobrazení (řazeno podle pořadí kapitol, přímé odkazy na fotografie jsou součástí popisky) Módní doplňky Sportovní boty Botas 1. Botas Classic z roku 1966, návrh Marcela Scheinpfluga, typické znaky- svislý zoubkovaný pásek a logo Botas se třemi hvězdami.Design v roce 1978 zmodernizoval Milan Mlynář. http://www.nezapomente.cz/zobraz/trinact_skutecnych_vystava

2. Retro design kolekce Botas CLASSIC 66 z roku 2007 studentů Jana Klosse a Jakuba Korouše. http://bydleni.idnes.cz/designovy-nabytek-doplnky-i-moda-vtrhly-na-tyden-do-prahy-i-zavyhodne-ceny-1ub-/architektura.aspx?c=A091005_174643_architektura_rez

Hodinky Prim 3. Původní model hodinek Prim Diplomat http://www.ceske-kralovstvi.cz/files/prim-diplomat3.jpg

4. Retro design hodinek Prim Diplomat http://www.prim.cz/hodinky-detail.php?id=4298&men=1

Porcelán 5. Ukázka krbových hodin v rokokovém stylu http://www.vernerporc.sk/hodiny-krbove-363-32-cm-sk

6. Digi clock Maxima Velčovského, hodiny oceněné na výstavě 100% designu v Londýně http://www.designpropaganda.com/shop/contents/cs/d1726_QUBUS_DIGI_CLOCK_WHITE.htm l#p1215

7.Ukázka klasického českého porcelánu http://www.papilio.cz/cz/archiv.phpaukce=a7&pol=1424&PHPSESSID=6d0e24af75771fe 9abbfbcdbb3c4e3d7 8. Porcelánový soubor Bohemia Cobalt Jiřího Pelcla s cibulovým dekorováním v moderním pojetí. http://www.pelcl.cz/cze/design/porcelan/bohemia-cobalt-2

Hračky 9. Sedací nafukovací nábytek pro děti, slouţící rovněţ jako hračka, návrh Libuše Niklové http://kultura.idnes.cz/ja-jsem-tvuj-zajic-rika-petr-nikl-v-autobiograficke-zpevohre-prk/divadlo.aspx?c=A110505_124743_divadlo_ob

Ohýbaný nábytek Michael Thonet a TON (Továrna ohýbaného nábytku) 73

10. Ţidle 14 vyráběná od roku 1859 podle návrhu Michaela Thoneta http://layfor.blog.cz/1009/historie-designu-dizajn-diazjner-dizajneri

11. Němý sluha Petalo od Eugenie Minervy s typickým tvaroslovím ţidle číslo 14 http://www.ton.cz/ostatni-2/detail1/petalo.html

12. Ţidle 811, uváděná jako návrh Josefa Hoffmanna http://sypka.cz/zidle-typ-a-811-1--2-ks/a7/d5763/

13. Redesign Hoffmannovy ţidle 811, návrh Toma Kelleyho, ţidle číslo 911 z roku 2009 http://www.bydleni-iq.cz/inspirace-pro-bydleni/nabytek-doplnky/design-na-imm-cologne/

Jindřich Halabala a UP závody, Modernista 14. Polohovací křeslo Jindřicha Halabaly http://www.sypka.cz/polohovaci-kreslo-h-70-1ks/a5/d5907

15. Halabalovo polohovací křeslo z produkce Modernisty http://www.modernista.cz/czech/f004.html

16. Původní ţidle z ohýbané trubky, Jindřich Halabala http://www.modernista.cz/czech/ma_halabala.html

17. Ţidle z ohýbané ocelové trubky podle návrhu Jindřicha Halabaly, v produkci galeristy Modernista http://www.modernista.cz/czech/f005c.html Světový sedací retro nábytek Verner Panton 18. Ţidle nesoucí stejné jméno jako její designér z roku 1960-1967 Panton Chair Classic, vpravo a uprostřed Panton Chair Junior, rovněţ Panton Chair Mini jako dekorativní záleţitost. http://www.modernhomeidea.com/modern-furniture/panton%E2%80%99s-plastic-chair-modernfurniture/attachment/50-years-panton-chair/

19. Jeho a Její návrháře Fabia Novembre z roku 2008 pro společnost Casamania, navázání na Panton Chair. http://3rings.designerpages.com/2009/02/10/fabio-novembres-himher-chair/

Arne Jacobsen 20. Křeslo Vajíčko (vlevo) nestárnoucí návrh Arne Jacobsena, vpravo jeho křeslo Labuť. http://www.studiocomo.com/journal/2010/11/3/i-love-paris.html

74

21. Reedice křesla Vajíčko v patchworkovém čalounění navrţeného dánským návrhářem Tal Rem. http://www.trendir.com/archives/003352.html Manţelé Charles a Ray Eamesovi 22. Aluminium Chair z roku. http://www.basisdesign.com/2011/04/the-eames-aluminum-group-chairs/

23. Plywood Elephant navrţený v roce 1945, ale do výroby zaveden aţ v roce 2007 k výročí narození Charlese Eamese. http://www.bonluxat.com/a/Charles_and_Ray_Eames_Eames_Plywood_Elephant.html

24. Původní Plastic chair. http://www.vitra.com/en-cz/home/products/eames-plastic-side-chair-dsx-d/overview/

25. Plastic Chair v redesignu, který uvedla Vitra, plastový sedák je doplněn čalouněným potahem. http://utilitydesign-newsdailymusings.blogspot.com/2010/05/2010-reissue-vitra-eamesupholstered.html

Retro „na druhou“ 26. Propojení vzorů čalouněného křesla Ribbon návrháře Pierra Paulina s technikou ohýbání překliţky, ke kterému došli Eamesovi experimentováním, se odráţí v GJ Chair navrţené v roce 1963 designérkou Grete Jalk http://www.architonic.com/ntsht/grete-jalk-s-gj-chair-back-in-production/7000149

27. Inspirace pro GJ Chair- Pierre Paulin a jeho křeslo Ribbon http://www.bauhaus2yourhouse.com/products/pierre-paulin-ribbon-chair

28. Ukázka principu ohýbání překliţky, které dovedli dovést Eamesovi téměř k dokonalosti ţidle LCW http://www.apartmenttherapy.com/ny/good-questions/good-questions-how-can-i-properly-stain-this-chair033448

29. Spojení dvou známých ikon sedacího nábytku Panton Chair a La Chaise Eamesových se projevilo v ţidli Panton/Eames Bertranda Laviera z roku 2001 http://www.frac-bourgogne.org/scripts/fiche_oeuvre.php?id_oeuvre=403&id_lang=2

30. La Chaise manţelů Eamesových inspirováno aktem Floating Figure od sochaře Gastona Lachaise http://www.turbosquid.com/FullPreview/Index.cfm/ID/303190

31. Panton Chair http://www.connox.com/categories/furniture/chairs/vitra-panton-chair.html

75

Módní doplňky

1. Původní Botas Classic z roku 1966

2. redesign Botas CLASSIC 66, Jan Kloss a Jakub Korouš

76

3. Původní Prim Diplomat

4. Hodinky Prim Diplomat

Porcelán

5. Krbové rokokové hodiny, produkce Verner a syn

77

6. Digi Clock, Maxim Velčovský

7. Klasický český porcelán s cibulovým vzorem Pelcl Hračky

9. Nafukovací hračky, Libuše Niklová Ohýbaný nábytek

78

8. Bohemia Cobalt, Jiří

10. Ţidle 14, Michael Thonet

11. Němý sluha Petalo, Eugenie Minerva

12. Ţidle 811, Josef Hoffmann

13. Ţidle 911, Tom Kelley

79

14. Polohovací křeslo, Jindřich Halabala Modernista

15. Polohovací křeslo, produkce

16. Původní ţidle z ohýbané trubky, Jindřich Halabala Modernista Světový sedací retro nábytek

18. Ţidle Panton, Verner Panton

80

17. Ţidle, produkce

19. Ţidle Jeho a Její, Fabio Novembre

20. Křesla Vajíčko a Labuť, Arne Jacobsen

21. Patchworkové křeslo Vajíčko, Tal R

81

23. Elephant Plywood, manţelé Eamesovi

24. Původní Plastic Chair, manţelé Eamesovi

25. Plastic Chair s čalouněným potahem, produkce Vitra Retro „na druhou―

26. GJ Chair, Grete Jalk

82

23. křeslo Ribbon, Pierre Paulin

24.

ţidle LCW, manţelé Eamesovi

25. Panton/Eames, Bertrand Lavier

26. La Chaise, manţelé Eamesovi

27. Panton Chair, Verner Panton 83