Uspořádali členové mezinárodního týmu editorů sítě Partners for Democratic Change International:

Co se osvědčilo Úspěšné romské projekty ve střední a východní Evropě Uspořádali členové mezinárodního týmu editorů sítě Partners for Democratic Change International: Tibor Kertész (Partners Hungary) Ogniana Naidenova (Partners Bulgaria) Romana Vylitová (Partners Czech) Ivana Tóthová (Partners Slovakia) Simona Pascariu (Partners Romania) Vydání této knihy podpořila nadace Charles Stewart Mott Foundation © Partners Hungary Foundation, 2003 © Překlad: Partners Czech 2003, Ondřej Pilný Editorka české verze: Romana Vylitová ISBN 80-239-0362-4

AUTOŘI BULHARSKO Viktor Djorgov ČESKÁ REPUBLIKA Anna Gorniaková Štěpán Moravec David Murphy Dana Rabiňáková Alena Kosková MAĎARSKO László Bihary Istvan Herbai, PhD Tibor Kertész SLOVENSKO Natálie Kušnieriková Dušan Ondrušek Peter Robl Dana Silanová RUMUNSKO Mihai Neacsu Letitia Mark Simona Pascariu Gelu Duminica

2

OBSAH 1. Předmluva

5

2. Bulharsko 2.1. Situace romské menšiny v Bulharsku 2.2. Co se osvědčilo: úspěšné romské projekty v Bulharsku 2.2.1. Romské poradny 2.2.2. Přístup k sociálním službám 2.2.3. Pomoc při řešení sociálních problémů v komunitě

7 11 13 16

3. Česká republika 3.1. Situace romské menšiny v České republice 3.2. Co se osvědčilo: romské projekty v České republice 3.2.1. Lidé v naší společnosti 3.2.2. Terénní programy v sociálně vyloučených lokalitách 3.2.3. Podpora romských pedagogických asistentů 3.2.4. Romská střední škola sociální v Kolíně

20 26 30 35 41

4. Maďarsko 4.1. Situace romské menšiny v Maďarsku 4.2. Co se osvědčilo: úspěšné romské projekty v Maďarsku 4.2.1. Kancelář právní ochrany pro národnostní a etnické menšiny 4.2.2. Efektivnější prosazování práv romské komunity v Nagykanizse 4.2.3. Řešení konfliktů pomocí kooperativního plánování

46 52 60 67

5. Rumunsko 5.1. Situace romské menšiny v Rumunsku 5.2. Co se osvědčilo: úspěšné romské projekty v Rumunsku 5.2.1. Podpora zaměstnávání romských státních úředníků 5.2.2. Výstavba sociálního bydlení v Nusfalau 5.2.3. Romský slabikář a učebnice aritmetiky

73 82 86 91 3

6. Slovensko 6.1. Situace romské menšiny na Slovensku 6.2. Co se osvědčilo: úspěšné romské projekty na Slovensku 6.2.1. Nezávislé společenské a kulturní romské noviny na Slovensku 6.2.2. Romská pořádková služba v Luníku IX 6.2.3. Cyklus vzdělávacích školení zaměřených na zlepšení organizace romských projektů

95 102 104 106

7. Členové sítě PDCI

110

8. Příloha

111

4

1. PŘEDMLUVA Takzvaný romský problém je jedním z nejzávažnějších problémů transformujících se demokracií střední a východní Evropy. Na romskou menšinu se pohlíží jako na oběť předsudků a diskriminace v regionu, neboť je nejvíce znevýhodněnou sociální skupinou ve všech těchto zemích a proces přechodu k demokratické společnosti jí přináší mnoho nevýhod. Ačkoli za socialistického režimu existoval silný tlak na asimilaci Romů, plná zaměstnanost poskytovala Romům za socialismu pracovní příležitosti i základní míru sociálního zabezpečení a začlenění do společnosti. Po změnách v letech 1989–90 romská menšina jako první začala přicházet o práci, a to z mnoha důvodů: Romové měli nižší úroveň vzdělání, žili v ekonomicky znevýhodněných oblastech a podléhali diskriminaci dané předsudky neromského obyvatelstva. Důsledkem toho se ve všech zemích regionu staly sociální nejistota, rostoucí chudoba, život na sociálních dávkách, neobyčejně vysoká nezaměstnanost, nedostatečně placená práce načerno, diskriminace ve vzdělávání a potíže s bydlením. Proto je integrace Romů do společnosti obtížná. Zároveň ale v těchto zemích existují velmi významné domácí i mezinárodní občanské iniciativy jako programy bytové výstavby, hnutí za práva Romů, programy zaměstnanosti, programy výstavby domů romskou komunitou atp. Obecný přehled o nich postrádáme – nemáme dokonce ani přehled o těch nejlepších z nich. Proto organizace Partners Hungary vytvořila projekt zaměřený na shromáždění a publikaci informací o těchto iniciativách. Na přípravě této publikace úzce spolupracovaly organizace sítě Partners v Bulharsku, České republice, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku. V knize najdete vždy stručný nástin situace Romů v dané zemi. Za ním pak následují studie úspěšných romských projektů. V Budapešti, prosinec 2002 Janos Wagner ředitel Partners Hungary Foundation

5

6

Bulharsko

2. BULHARSKO 2.1

SITUACE ROMSKÉ MENŠINY V BULHARSKU

Výsledky posledního sčítání lidu v Bulharsku v roce 2001 přinesly následující čísla: • Počet obyvatel uvádějících bulharský původ – 7 271 185 • Počet obyvatel uvádějících turecký původ – 800 052 • Počet obyvatel uvádějících romský původ – 365 797 Podle tohoto sčítání v Bulharsku žije ještě dalších 27 etnických skupin: Tataři, Židé, Arméni, Albánci, Anglosasové, Vietnamci, Řekové, Maďaři, Němci, Slovinci, Slováci, Kurdové, Poláci, Češi, Chorvaté, Bosňáci, Karačajevci, Gagauzové, Čerkesové a další. V Bulharsku najdete překrásnou přírodu, která dokonale kontrastuje s národním hospodářstvím. Bulharsko je – stejně jako jiné východo a středoevropské země – zemí v přechodovém období, která podniká mnohé nepopulární kroky spojené s transformací plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku. Z toho důvodu se zavírají neefektivní průmyslové podniky, které nevyhovují trhu. Důsledkem tohoto procesu je vysoká míra nezaměstnanosti. Nejnovější údaje Úřadu práce z prosince 2001 udávají 18% nezaměstnanost. Je nutné si uvědomit, že toto číslo zahrnuje pouze osoby registrované Úřadem práce. Ze statistik uváděných Úřadem práce vyplývá, že jím registrované osoby nemají vyšší vzdělání ani žádnou kvalifikaci. Bulharský Úřad práce nevede údaje o etnickém původu svých klientů. Vydá-li se ale člověk do této instituce, snadno etnickou příslušnost klientů rozpozná. Většinou se jedná o občany romského původu. Romové jsou tradičně nejvíce marginalizovanou skupinou bulharské společnosti. Podle posledního sčítání jich v Bulharsku žije 365 797, ale neoficiální údaje uvádějí přes 650 000. Romská komunita je nejnesourodější menšinou v Bulharsku. Podle údajů průzkumu z roku 1994 nazvaného „Cikáni v období transformace“ se dělí na čtyři hlavní a 56 menších podskupin. Je možné, že počet menších podskupin je dokonce větší. Jednotlivé podskupiny se liší náboženstvím (muslimové, pravoslavní křesťané, příslušníci různých protestantských církví, judaisté), mateřským jazykem (v různých skupinách se mluví různými dialekty romštiny, turecky, bulharsky či olašskými dialekty), tradičními řemesly, dobou, kdy se v zemi usadili, i způsobem života. 7

Bulharsko

Romové na Balkáně byli vždy obětí diskriminace a pohrdání ze strany okolního obyvatelstva, ačkoli se tomu tak dělo v menší míře než v západní a střední Evropě. S modernizací bulharské společnosti a prudkým snížením potřeby služeb poskytovaných Romy se negativní stereotypy vůči nim posílily. Společenské rozdíly mezi Romy a jinými etnickými skupinami jsou velmi vysoké a neustále rostou. Rozsah marginalizace této třetí největší etnické skupiny v Bulharsku je jasně patrný. Bohatých Romů je pouze velmi malá část, přibližně 1 %. Většina romského obyvatelstva žije ve fyzicky izolovaných komunitách, které se nacházejí na předměstí téměř každého bulharského města či vesnice. O těchto čtvrtích se často hovoří jako o ghettech. Přebývá zde značná část Romů. Romové čítají průměrně 6,9 osob na jednu domácnost, oproti průměrným 2,6 osobám žijících v jedné bulharské domácnosti. Romové jsou jedněmi z prvních, kdo přicházejí o práci, když se zavírají státní továrny. V důsledku toho zůstal velký počet romského obyvatelstva bez jakéhokoli příjmu. Tito lidé se začali spoléhat na Úřad práce a sociální služby, díky kterým dostávají sociální dávky. Nevládní organizace Partners Bulgaria uskutečnila průzkum ve třech regionech Bulharska se silnou koncentrací romských obyvatel. Jednalo se o města Vidin, Kjustendil a Lom. Lom a Vidin leží na severozápadě země na břehu Dunaje. Lom je u hranic s Rumunskem, Vidin u hranic s Rumunskem a Srbskem. Kjustendil se nachází u hranic s Makedonií. Přestože města leží na hranicích země, díky čemuž zde vzkvétá příhraniční obchod, Romové zde žijí v chudobě. Při mapování současné situace Romů v uvedených třech městech, vyplynuly následující problémy: • Bohatých Romů je zde minimální počet. Většina žije v bídě a je do značné míry závislá na sociálních dávkách poskytovaných státem. • Romové jsou mezi prvními, kdo přijde o práci, když se zavře státní podnik. Nezaměstnaní přežívají díky výdělkům z příležitostné práce či sběru recyklovatelného odpadu. Dlouhodobá nezaměstnanost postihuje široké spektrum Romů, kteří tvoří přes 75 % práceschopných členů této etnické skupiny. Statistické údaje ukazují, že nezaměstnanost v romské komunitě je trvalým procesem, jenž se týká přibližně 70–80 % osob. Jediným funkčním celostátním programem orientovaným na Romy je „Program krátkodobé zaměstnanosti“. Ten zaručuje nezaměstnaným Romům, zaregistrovaným nejméně před rokem právo na práci v oblasti služeb po dobu pěti měsíců za minimální mzdu. • Romové čelí také problémům v oblasti vzdělávání: děti při nástupu do školy špatně ovládají bulharský jazyk a mají problémy se zajištěním učebnic. Podle 8

Bulharsko

oficiálních statistických údajů z roku 1992 o struktuře vzdělanosti ekonomicky aktivního obyvatelstva (tj. věk 18–60 let) má pouze 0,9 % Romů vyšší nebo vysokoškolské vzdělání. Středoškolské vzdělání má 7,8 %, základní 46,2 %, neukončené základní 36,7 % a 8,5 % Romů je negramotných. Pokud romské děti nedocházejí do školy, má to obvykle vážné následky. Například policejní záznamy z Kjustendilu ukazují, že více než 60 romských dětí žije na ulici. Nechodí ani do první třídy, ani do vyšších ročníků. Podle policie se tyto děti velice často stávají terčem útoků. Kriminalita mladistvých je u Romů vysoká. Polovina dětí umístěných v místních výchovných ústavech pro mládež a ve zvláštních školách je romských. • Pro romskou komunitu jsou příznačné brzké sňatky. Po vstupu do manželství mladí lidé končí se školní docházkou. Podstatná část mladých romských svobodných matek s větším počtem dětí žije v nedostatečných podmínkách a živí svou rodinu pouze ze sociálních dávek. Časté předčasné porody a potraty v prvních měsících těhotenství vedou ke zdravotním problémům u mladých romských žen. Úmrtnost u žen ve věku plodnosti (14–40 let) je proto vysoká. • Romů, kteří si uchovali své tradiční řemeslo nebo kteří ho mohou nadále provozovat, je velmi málo – kolem deseti procent. Pouze 8,5 % romských rodin vlastní zemědělskou půdu; obvykle se jedná o malý pozemek v těsné blízkosti domu. Za takové situace postupně narůstá počet romských domácností, které jsou zcela závislé na systému sociálních dávek. Kvůli dlouhodobé nezaměstnanosti či kvůli tomu, že mladí lidé trvalou práci vůbec nenajdou, nemá naprostá většina Romů možnost pobírat měsíční podporu v nezaměstnanosti. Na základě zjištěných údajů jsme identifikovali tyto základní potřeby: • Vytvoření dlouhodobějších, stálých pracovních příležitostí jako jednoho z praktických prostředků zlepšení životních podmínek Romů. • Rozšíření vzdělávacích možností pro Romy, včetně programů gramotnosti pro dospělé. • Vybudování programu sociální podpory. • Posilování kapacity a podpora úsilí škol, místních samospráv, médií a obchodního a neziskového sektoru. V Bulharsku existuje instituce, která se zabývá otázkami menšin. Je jí Národní výbor pro etnické a demografické otázky (NVEDO). Tato instituce pracuje s menšinami a s Bulhary žijícími v cizině. Jejím úkolem má být zprostředkovávání konzultací, spolupráce a koordinace aktivit mezi vládními institucemi a nevládními organizacemi s cílem utvářet a uskutečňovat celostátní politiku v oblasti etnických a demografických problémů a migrace. Kromě toho koordinuje NVEDO spolu se 9

Bulharsko

státními institucemi a nevládními organizacemi konkrétní kroky při aplikaci Bulharskem přijatých mezinárodních závazků týkajících se práv bulharských občanů, kteří jsou příslušníky menšinových skupin, a jejich integrace do společnosti. NVEDO sehrálo zásadní roli při vyjednávání mezi vládou a romskými komunitami v době, kdy se utvářel Rámcový program pro rovnou účast Romů v bulharské společnosti. Tento program počítá se založením vládní instituce, jež se bude zabývat etnickou diskriminací a bude mít značnou moc: bude například moci ukládat pokuty jednotlivcům i pracovníkům soudů za diskriminaci z důvodu etnické příslušnosti. Má také přinést desegregaci romských škol, regulaci romských čtvrtí a osad a legalizaci domů postavených bez povolení úřadů. Měl by systematicky zavádět romský jazyk do státních škol a vytvořit zvláštní vládní fond na podporu firem zaměstnávajících příslušníky menšin. Zatím však k realizaci tohoto programu nebyly podniknuty žádné legislativní ani jiné kroky. I přesto však byly některé body programu použity jako východisko pro některé pilotní projekty bulharského neziskového sektoru.

10

Bulharsko

2.2

CO SE OSVĚDČILO: ÚSPĚŠNÉ ROMSKÉ PROJEKTY V BULHARSKU

2.2.1

ROMSKÉ PORADNY

V roce 1994 začala organizace C.E.G.A. (Creating Effective Grassroots Alternatives – Budování efektivních alternativ v komunitě) spolu s romskými aktivisty ze Sofie hledat nový přístup k podpoře emancipace a společenské integrace romských komunit. Tato snaha vyústila v založení romských či komunitních poraden na různých místech Bulharska: v Sofii (1994), Plovdivu (1995), Lomu (1996), Slivenu (1996) a Montaně (1998). Specifické v případě Bulharska bylo, že všechny poradny vznikly z iniciativy místních romských organizací snažících se o emancipaci romské komunity a zlepšení situace v ní. Od té doby z Romské nadace v Lomu a ze Stolipinovské poradny v Plovdivu vyrostly silné komunitní organizace spojené pomocí strategické sítě partnerství zprostředkované C.E.G.A. s dalšími občanskými organizacemi (Nevo Drom – Kjustendil; Budešte – Rakitovo; Alternativa – Biala Slatina). Tyto organizace společně pracují už více než pět let. Společně se tak učí během nového rozvojového experimentu, který C.E.G.A. nazvala Projekt pro změnu v komunitě (The Project for Community Change). Od roku 1995 ji podporuje především Novib, částečně Phare Lien (Stolipinovo), v letech 1998–2001 to byl také Novib spolu s Matrou (integrovaný velkoplošný program). Problémy Odhaduje se, že romská populace v Sofii čítá přibližně 100 000 osob žijících převážně ve čtyřech čtvrtích. Dvě z nich jsou rozsáhlé – Faculteta (42 000) a Hristo Botev (45 000). Ve snaze vyrovnat se s rostoucími materiálními problémy se mnoho lidí uchyluje k tomu, že prodávají svůj majetek a vracejí se do „ghett“. Čtvrť Stolipinovo je největší „chudinskou čtvrtí“ v Plovdivu (žije zde přibližně 45 000 lidí). Narozdíl od Sofie zde 80 % obyvatelstva tvoří muslimové, kteří se hlásí k turecké národnosti. Zbylých 20 % jsou křesťané, kteří se hlásí k národnosti romské. V Lomu bylo v době realizace projektu 12 500, což představovalo třetinu obyvatel města. V současné době tvoří Romové 50 % populace města. Žijí ve čtyřech oblastech situovaných na předměstí – Stadiona (4 000), Mladenovo (5 000), Humata (3 000) a Momin Brod (500). Zmíněné komunity se navzájem liší velikostí a situací v rámci města, v němž sídlí (různý ekonomický profil, velikost vzhledem k celkovému počtu 11

Bulharsko

obyvatel, postavení vzhledem k ekonomickým prioritám, „mapa“ samosprávy atp.). Plovdiv, který je velkoměstem s relativně vysokou ekonomickou dynamikou, skýtá větší možnosti přežití v podobě dalšího potenciálního zaměstnání či příjmu. Romské čtvrti jsou tu však rozlehlé, podobají se izolovanému městu ve městě a samy se skládají z rozličných skupin a menších komunit. Lom je menší město, kde mezi odlišnými skupinami obyvatelstva existují mnohem těsnější komunitní vazby. Romové sami žijí ve čtyřech komunitách, které se liší původem, ekonomickou úrovní a úrovní vzdělání. Všechny nicméně čelí tomu, že jsou marginalizovanou komunitou na malém městě strádajícím hlubokou hospodářskou krizí. I přes uvedené rozdíly trpí Romové v Lomu a Romové a Turci ve Stolipinovu velice podobným problémům spojeným se společenskou izolací: • Mají velmi omezený přístup k sociálním, zdravotnickým a administrativním službám. • V těchto lokalitách roste nezaměstnanost, která v některých místech dosahuje více než 90 %. • Rapidně klesá hodnota přisuzovaná vzdělání. • Rychle se hroutí infrastruktura. Alternativa Na základě diskusí s vlastními komunitami identifikovaly Romská nadace v Lomu, Stolipinovská poradna a partnerské romské organizace tři základní problémové oblasti: • Přístup ke vzdělávání. • Přístup k pracovním příležitostem a generování příjmů. • Přístup k sociálním službám. Protože problémy v jednotlivých oblastech jsou kvůli společenské marginalizaci navzájem propojeny, nelze žádný z nich samostatně. Je proto třeba vyvinout nový celkový přístup, v jehož nutno podnikat kroky ve vybraných prioritních oblastech. Základní musí být dána důrazem na přístup komunity k vlastnímu rozvoji.

převládající řešit pouze rámci bude perspektiva

Jádrem tohoto přístupu je budování romských organizací tak, aby fungovaly jako silné komunitní instituce a působily jako iniciátor při řešení místních problémů, a zároveň byly schopné zastupovat zájmy komunity v dialogu s institucemi na místní, regionální i celostátní úrovni.

12

Bulharsko

I přes rozdíly v profilu aktivit jednotlivých komunit se přístup romských partnerských organizací v uvedených třech problémových oblastech zakládal na následujících principech: • Aktivní práce v komunitě: mobilizování místních občanů, aby se činně zapojili do identifikování problémů a potenciálních kroků k jejich řešení; • Koalice/spolupráce: spojování různých zájmů v komunitě tak, aby pojmenovaly společný téma, a následně postupovaly ve spolupráci s dalšími skupinami či nevládními organizacemi; • Partnerství: vytváření ustálených postupů pro vedení konstruktivního dialogu a spolupráci s místní samosprávou a příslušnými institucemi, obrana zájmů občanů; • Dialog mezi kulturami: vzdělávání těch, kterých se romský problém přímo netýká (tj. okolní komunity nebo celé společnosti), prostřednictvím zapojování příslušníků většinové společnosti do konkrétních iniciativ nebo ukázek pracovních postupů v médiích. Všechny aktivity jsou navzájem propojeny dlouhodobou strategií, která je podpořena procesem posilování kapacity. Tento proces kombinuje školení, individuálně koncipovanou technickou pomoc a propojování a sdílení informací a zdrojů s podobnými organizacemi v jiných regionech v rámci důrazu na učení prostřednictvím praxe a institucionalizaci postupů, které se osvědčily. Naše strategie stavěla na dvou zásadních předpokladech: 1. Řešení problémů komunity nelze vnucovat komunitě shora, je nutné je postupně vytvářet v rámci komunity samotné. 2. Problémy menšiny jsou také problémy většiny – většinová společnost má na řešení problémů spojených se společenskou izolací menšin stejný zájem jako menšina sama.

2.2.2 PŘÍSTUP K SOCIÁLNÍM SLUŽBÁM Pomoc při řešení jednotlivých sociálních problémů Většina rodin v romských čtvrtích a osadách je zcela závislá na sociálních dávkách. Pravidelný přístup k nim pro ně znamená otázku holého přežití. Proto romské organizace identifikovaly zlepšení sociálních služeb jako počáteční bod své činnosti. Hlavním cílem bylo překonat komunikační bariéru mezi romskou komunitou a institucemi a sloužit jako prostředník při řešení sociálních problémů a případů. 13

Bulharsko

Prvním krokem bylo vyškolit Romy, aby byli schopni pomáhat ostatním splnit požadavky sociálních služeb. V podstatě se jednalo o „model prostředníka“. Některé z týmů daných organizací prošly za pomoci místních úředníků sociální správy intenzivními úvodními kurzy sociální práce. Aby organizace mohly sloužit většímu počtu lidí, vytvořily síť dobrovolníků čítající 10 až 50 mladých Romů, z nichž někteří prošli řádným školením poskytovaným organizacemi a/nebo zaměstnavateli v úřadu sociální správy. Školení byla zaměřena prakticky – jak pomáhat lidem žádat o příslušné sociální dávky, jak vyplňovat formuláře, jaké formuláře je třeba vyplnit v případě těch či oněch problémů atd. Pomoc byla zpočátku poskytována v kancelářích romských organizací. Ve Stolipinovu se kancelář nachází přímo v komunitě. V Lomu, kde se služby poskytují většímu počtu lokalit, se kancelář nalézá v místě přístupném všem obyvatelům. Kromě praktického objasňování požadavků úřadů a pomoci s podáváním žádostí měly organizace pravidelnou otvírací dobu pro veřejnost a zdarma nabízely právní a odborné poradenství. Na jednotlivé případy se dohlíželo až do úspěšného konce a v případě potřeby byl občanům poskytnut doprovod na městský úřad sociálního zabezpečení, aby skutečně došlo k jejich vyřešení. Díky úspěšně vyřešeným případům začal postupně narůstat počet návštěvníků kanceláří. Zvláště v zimních programech na propagaci sociální podpory navštívilo některé organizace více než 100 lidí denně. Aby měla tato služba ještě širší dopad, začaly romské poradny hledat způsoby, jak ještě více přiblížit své služby komunitě. Byly vytvořeny letáky s radami „jak na to“, které se následně šířily v romských čtvrtích. Dobrovolníci navštěvovali občany v jejich domácnostech nebo poskytovali informace na místech, kde se lidé neformálně scházejí, např. ve školách na třídních schůzkách i během dalších místních setkání a událostí. Romská nadace v Lomu otevřela přijímací kanceláře ve všech čtyřech romských čtvrtích města. Romské poradny začaly pracovat na zlepšení sociálních služeb, aby tak vytvořily alternativu státním institucím. Konečným cílem ale nebylo státní instituce nahradit, nýbrž je podpořit, aby pracovaly lépe a aby zacházely s Romy jako s plnohodnotnými místními občany. Velice důležité bylo vybudovat důvěru místních institucí v to, že spolupráce s romskými poradnami je také v jejich zájmu a že jim pomůže efektivněji vykonávat jejich práci. Počáteční fáze tohoto procesu se v jednotlivých lokalitách lišila. Stolipinovská poradna čelila během svých prvních krůčků (1995) značné skepsi a pochybnostem. Ačkoli místní sociální pracovníci byli již „otrávení ze všech těch 14

Bulharsko

band Romů, co jim hulákají u dveří a neznají předpisy“, někteří z nich přesto zpochybňovali účel romské poradny i její užitečnost. Protože Nikolaj Kirilov, prezident Romské nadace v Lomu, působil jako romský poradce na magistrátu, byla na samém počátku projektu spolupráce s místními institucemi v Lomu mnohem lepší. Budování důvěry je vzájemný proces, který si žádá čas a spoustu práce: bylo nutno dokázat, že zapojení Romů do poskytování sociálních služeb přinese užitek. Toto úsilí se vyplatí, neboť důvěra je dlouhodobým přínosem. Na konci prvního roku své působnosti začaly romské poradny podepisovat dohody o spolupráci s místními úřady sociální správy. Během posledních tří let se tato spolupráce stala běžnou praxí: • Podepsané dlouhodobé dohody jsou každoročně obnovovány. Úřady sociální správy a romské poradny jsou v každodenním styku a společně pracují na zlepšování služeb a řešení jednotlivých případů. • Zaměstnavatelé z místních institucí poskytují poradenství přímo v romských čtvrtích v kancelářích romských poraden (v případě Stolipinova), v přijímacích kancelářích jednotlivých čtvrtí (v případě Lomu) a na místních setkáních organizovaných romskými poradnami. • Romští dobrovolníci z poraden v Lomu a Stolipinově nabízejí pomoc u vchodu do kanceláří státní sociální správy během programů na propagaci sociální podpory – především v zimě – a pomáhají vyplňovat a zpracovávat žádosti. Státním úředníkům také vypomáhají s návštěvami v domovech občanů, aby vyhodnotili sociální situaci a nároky osob žádajících o patřičné dávky. • Lomské poradně se podařilo přesvědčit místní sociální správu, aby najala mladé Romy z řad školených dobrovolníků na práci sociálních pracovníků, kteří provádějí návštěvy v romských čtvrtích. Jedná se o jeden ze vzácných případů, kdy místní orgány najímají na poskytování služeb romským lokalitám Romy. • Stolipinovské i lomské poradně se na základě neutuchajících aktivit na podporu Romů podařilo přiblížit státní sociální služby obyvatelům romských čtvrtí. V dubnu 1999 se sociální správa přestěhovala přímo do Stolipinova a stala se tak přístupnější místním občanům. Přijímací kanceláře založené Romskou nadací v Lomu ve čtyřech čtvrtích jsou využívány jako pobočky místní sociální správy, které zde pomáhají občanům se žádostmi o podporu.

15

Bulharsko

Pomoc poskytnutá romskými poradnami a vyřešené případy (1998-2001) Druh pomoci Sociální oblast Vyžádaná pomoc při řešení jednotlivých sociálních problémů Pomoc s jinými problémy (právní pomoc, bydlení, atp.) Technická pomoc a poradenství

Počet osob, jimž byla poskytnuta pomoc 11 200 7 800

Počet osob, jejichž problémy byly vyřešeny 9 650 6 450

3 400

3 200

20 300

2.2.3 POMOC PŘI ŘEŠENÍ SOCIÁLNÍCH PROBLÉMŮ V KOMUNITĚ Spolu s řešením individuálních případů potřeby sociální pomoci byly romské poradny vysoce efektivní při řešení problémů komunity prostřednictvím vyjednávání s příslušnými úřady (na místní, regionální i celostátní úrovni). Tady je několik příkladů tohoto typu práce: Stolipinovská romská poradna • • • •

Zorganizovala koalici více než 11 organizací v komunitě a zvrátila rozhodnutí magistrátu o přestěhování místní nemocnice z jejich čtvrti jinam (1997). Zabránila rozhodnutí starosty o demolici černých staveb ve čtvrti prostřednictvím mobilizace místních skupin a celostátních organizací zabývajících se lidskými právy (1998). Sloužila jako mediátor v četných případech přerušení dodávek elektřiny a přivedla do lokality místní pobočku státních energetických závodů. Zorganizovala v komunitě pracovní čety, které pomáhaly uklidit čtvrť, opravit některé ulice a zabránit tak zaplavování domů.

Romská nadace v Lomu •

16

Odklad státních dotací v roce 1998 způsobil, že Lom zůstal téměř rok bez finančních prostředků na sociální dávky a podporu. Situace vedla k masovým demonstracím romského obyvatelstva. Romská nadace v Lomu během

Bulharsko

•

•

konfliktu působila jako mediátor a podařilo se jí docílit toho, že za komunitami přijel vyjednávat vicepremiér země. Výsledkem bylo urychlené odeslání dlužné částky určené na sociální dávky ze státní pokladny městu (1998). Romská čtvrť Humata v Lomu byla za neplacení vodného a stočného potrestána montanskou okresní pobočkou státních vodáren. Čtvrť tak zůstala sedm měsíců horkého léta bez vody. Rodiny a děti používaly neregulované vodní zdroje, a tím se zvýšila hrozba epidemie v lokalitě. Konflikt byl vyřešen mediací Romské nadace v Lomu, která místním obyvatelům vyjednala s vodárnami odklad splátek (1997). Většina domů ve všech čtyřech romských čtvrtích Lomu jsou tzv. černé stavby. Vlastně ani tyto čtvrti samotné nebyly ve stavebních plánech městských úřadů. Na základě více než ročního úsilí se nadaci podařilo zapsat romské čtvrti do plánů města a dosáhnout toho, že magistrát poskytl z městského rozpočtu prostředky na infrastrukturu a komunální problémy.

Efektivní prosazování změny přístupu státu Obvykle se soudí, že místní organizace mohou jen stěží ovlivnit politiku státu, a to především ve společnostech, ve kterých je stále silná tradice centralizace, jako v Bulharsku. Romské partnerské organizace v Lomu, Romská poradna ve Stolipinovu, Nadace Alternativa – Biala Slatina, Nadace Budešte – Rakitovo a sdružení Nevo Drom – Kjustendil mohou sloužit jako dobrý příklad efektivního působení na stát. Klíčem k úspěchu je, aby se veškeré návrhy změn formulovaly na základě zkušenosti získané z aktivit v komunitě. Dalším důležitým faktorem je skutečnost, že romské poradny a C.E.G.A. pracují jako neformální síť, která k řešení problémů často zve další občanské organizace. Během posledních několika roků se síti místních romských organizací výrazně dařilo prosazovat zájmy Romů na celostátní úrovni. Tady je několik případů, kdy se povedlo ovlivnit přístup státu k daným problémům: • V roce 1998 se síť romských poraden ve spolupráci s dalšími nevládními organizacemi účastnila diskusí o novém sociálním zákonu. Čtyři ze šesti navrhovaných změn ve znění návrhu zákona, které se částečně týkaly najímání nevládních organizací v oblasti sociální práce, byly přijaty. • Na základě prokázané účinnosti modelu romských asistentů ve výuce, který praktikuje síť poraden, byl model přijat ministerstvem školství a stal se součástí Státního programu integrace Romů vedeného Radou ministrů. • V roce 1998 bylo vedení Romské nadace v Lomu a Stolipinovské romské poradny vyzváno, aby se stalo členem Skupiny romských poradců Národního výboru pro menšiny a demografické otázky (při Radě ministrů). 17

Bulharsko

•

•

C.E.G.A. a síť poraden od roku 1998 aktivně prosazuje zařazení romských problémů do programů regionálního rozvoje. Na setkáních zástupců radnic organizovaných Nadací pro reformu místní samosprávy, setkáních členů parlamentu i na setkáních na okresní úrovni jsme prezentovali naše aktivity. Zkušenosti sítě poraden nadto slouží jako základ pro změnu přístupu sponzorů i jako impuls pro vznik komplexnějšího pojetí místního rozvoje s ohledem na zařazení Romů do společnosti a na jejich emancipaci. Nikolaj Kirilov z Romské nadace v Lomu se stal členem Speciální romské skupiny při Radě Evropy a Mezinárodní skupiny pro práva menšin v Londýně. C.E.G.A. během uvedeného období propagovala zkušenosti romských partnerských organizací na mnoha mezinárodních fórech a setkáních sponzorů.

Aktivity romských poraden v Bulharsku představují dobrý příklad efektivní práce v lokalitě. Nový, rozvoj zdůrazňující přístup, který kombinuje a podporuje různorodé aktivity a je veden důrazem na posílení romské komunity, již přinesl pozitivní výsledky. Získané zkušenosti • Aby podobný přístup fungoval, je zapotřebí dlouhodobá pilná práce a řada koordinovaných drobných kroků. • Je důležité podporovat takové lokální struktury, v nichž Romové pracují pro Romy a jež jsou zároveň otevřené komunikaci a partnerství s institucemi většinové společnosti. • Otázka kapacity je klíčová. Nestačí pouze mít romskou organizaci – je nutné jí pomoci rozvinout se v místní občanskou instituci, která bude schopná urychlovat snahy komunity o změnu prostřednictvím vzdělávání a aktivního zapojování lidí. Neznamená to jenom pracovat pro Romy a s Romy, ale také stimulovat účast celé komunity na řešení problémů a budoucím rozvoji. • Místní komunity a jejich lokální struktury je třeba podporovat v tom, aby se z nich stávali skuteční nezávislí účastníci místního rozvoje, kteří budují partnerství s místními úřady, místními soukromými firmami a dalšími místními nevládními organizacemi. Toto je nejefektivnější způsob, jak určovat priority a jak z nich činit součást plánů rozvoje lokality. • Partnerství s místními vládními institucemi je proces. Vyžaduje namáhavou práci a čas a každý jeho účastník by se měl postupně učit, jak s druhou stranou pracovat. Partnerství je také nástroj, který napomáhá demokratizaci místních institucí. Místní instituce se s jeho pomocí stávají otevřenější a zodpovědnější vůči občanům a zároveň se začínají zabývat i zájmy marginalizovaných skupin společnosti. Romové se mohou stát 18

Bulharsko

•

•

•

rovnoprávnými účastníky dialogu s institucemi o změnách, pouze pokud si budou vědomi, že skutečně zastupují zájmy své komunity. Podpora v tomto vědomí by však neměla být chápána jen jako záležitost několika zákonů či existujících organizací. Měla by být procesem. Pokud je uplatňována „shora“, je vedena nabídkou a nikoli potřebou, a nemůže být efektivní. Místní komunity by neměl nikdo „organizovat“ – je potřeba napomáhat jim při rozvoji vlastní kapacity, aby se tak organizovaly a posilovaly své sebevědomí samy. Místní iniciativy v komunitě mohou vznikat jako alternativy k existujícím mechanismům institucí. Je to důležité z několika důvodů. Za prvé, přístup zavádějící alternativní poskytování služeb s sebou nese prvek konkurence a zvyšuje tím efektivitu práce úřadů. Za druhé, tento postup přináší nové myšlenky a občanské zkušenosti a utužuje partnerství na mnoha rovinách. Za třetí, tento postup přispívá k legitimizaci aktivit komunity v očích veřejnosti a napomáhá další efektivní spolupráci. Stejně důležité je však na konci každé fáze uvést do praxe získané zkušenosti, konkrétně prostřednictvím snahy o změnu celkového přístupu státních institucí na místní, regionální i celostátní úrovni. Zkušenosti romských partnerských organizací také dokazují strategickou roli stálého prosazování práv menšin na základě aktivit působících přímo v komunitě a společného kódu komunikace. Dobrá komunikace je zde přitom klíčovou věcí. Zkušenosti romských organizací také zpochybňují vžitý pohled na komunity jakožto na spotřebitele, kteří se mají řídit pouze existujícími pravidly celostátního přístupu k problémům. Vzhledem k tomu, že naše snahy o změnu zákonů a předpisů v celé země byly vzhledem ke zkušenostem z lokalit obývaných Romy úspěšné, přináší tento projekt optimistické vyhlídky pro občany usilující o vyváženou demokratickou 1 samosprávu.

Další informace o aktivitách a ostatních projektech organizace najdete na internetové adrese www.cega.bg.

1

19

Česká republika

3. ČESKÁ REPUBLIKA 3.1

SITUACE ROMSKÉ MENŠINY V ČESKÉ REPUBLICE

Novodobá historie Většina Romů, kteří dnes v České republice žijí, přišla do země ze Slovenska v letech 1945–1993 (po rozdělení České republiky od Slovenska byl ztížen dříve častý pohyb Romů v rámci obou zemí). Odhaduje se, že po druhé světové válce přežilo z původních romských obyvatel Čech a Moravy jen necelých 600 osob. První vlna Romů, kteří se do Čech a na Moravu přistěhovali z okolních zemí (zejména Slovenska) po druhé světové válce, přišla s celými velkorodinami za bydlením i prací, zejména do příhraničních oblastí, odkud bylo vysídleno německé obyvatelstvo. Tyto rodiny zachovávaly své tradice i jazyk. Někteří se sžili s tamějšími obyvateli majoritní společnosti a v soužití těchto kultur nebývají velké problémy. Místní o těchto Romech hovoří jako o starousedlících. Druhá vlna romských obyvatel přišla v 50. a 60. letech, kdy byly organizovány velké nábory dělníků do těžkého průmyslu a stavebnictví (zejména severní a západní Čechy, dále severní Morava). V této druhé vlně přišli často mladí, zdraví a silní muži se svými ženami, často Romové z mnoha různých osad, s odlišnou kulturou a zvyky, nepsanými zákony. Zakládali nové rodiny a společenství, spíše se snažili splynout s okolím, dobrovolně asimilovat. Toto soužití však vyvolávalo mezi majoritní společností i romskou menšinou řadu potíží, mnohé z nich přetrvávají dodnes. Sami příslušníci romské menšiny nebyli schopni svoje problémy řešit. Tradiční rodové zvyklosti neudržovali v takové míře jako dříve, protože byli vyčlenění ze svých původních velkorodin do malých izolovaných skupinek. Majoritní společnosti nerozuměli, nebo nebyli schopni se přizpůsobit odlišným kulturním zvykům a pravidlům. Tito Romové již mnozí neovládají svůj mateřský jazyk, nebo jen velmi omezeně. Podle zákona č. 74 přijatého tehdejší vládou roku 1958 o „trvalém usídlení kočujících osob“, kočovní Romové museli opustit jeden z klíčových atributů jejich kultury – kočovný způsob života (týkalo se to asi 28 000 osob). Tímto zákonem byl přijat názor, že integraci romského obyvatelstva do všech částí československé společnosti brání jejich kočovný 20

Česká republika

způsob života: totiž ten, kdo kočuje, nemůže být trvale zaměstnán, tzn. vyhýbá se poctivé práci, nemůže posílat děti do školy, bydlet v bytě, apod. Povinnost usadit se byla vymahatelná sankcemi. Zákon sice nemluvil o Romech, ale hlavně vůči nim byl používán. Přestože podle tehdejších odhadů kočovalo jen asi 6 % Romů, je tento akt deklarován často jako začátek ničení romské kultury u nás. Uvedený zákon byl Parlamentem České republiky zrušen až v r. 1998 po velkém tlaku ze strany Evropské unie, ale v té době již žádní Romové dávno nekočovali. Proto zrušení uvedeného zákona nemělo jiný než morální dopad na reálnou situaci. V období let 1945 až 1967 tehdejší československé vlády provedly několik pokusů o tzv. „vyřešení cikánské otázky“. Tato přijatá „řešení“ měla za cíl nejprve zmapovat situaci romského etnika, zejména v oblastech východního Slovenska. Romské obyvatelstvo bylo nejen sčítáno, ale také děleno do 3 kategorií podle způsobu života a jejich zapojení do většinové společnosti (do 1. kategorie bylo zařazeno 30 % romské populace, do 2. kategorie 48 % a do třetí, nejhorší, 22 %). Dále tu pak byla snaha v několika etapách zvládnout tzv. „rozptyl cikánského obyvatelstva“, spočívající v přesunu romského obyvatelstva ze slovenských osad do českých zemí, do oblastí průmyslových, kam byli přesídlováni tzv. za prací. Nakonec se měl uskutečnit plán na „zlepšení hygienického a kulturního prostředí“, který spočíval jednak v tom, že za státní peníze byly romské osady elektrifikovány, měly být hloubeny studně, přístupové silnice, budována kanalizace. Řada romských žen byla sterilizována bez jejich souhlasu. Ve svých důsledcích však šlo o násilně asimilační tlaky, protože problém byl řešen jen jako otázka sociální a nebyla respektována etnická specifika. U romského etnika však vzrůstala sociální závislost na dávkách státní podpory, v řadě lokalit, kam se přesunulo velké nesourodé množství romských obyvatel narůstala sociální a rasová nevraživost, nenávist, napětí a konflikty. Naštěstí se nepodařilo uskutečnit všechny původně plánované vize lidově demokratického a později socialistického státu, avšak řada tehdy přijatých opatření způsobila základy pozdějších obtížně řešitelných situací, konfliktů a problémů v soužití většinové společnosti a romských občanů. Třetí vlna Romů se stěhovala do Čech a na Moravu v 70. letech v akci zvané „Rozptyl cikánského obyvatelstva“, většinou ze slovenských osad. Byli násilně přestěhováni a jejich původní osady byly rušeny. Často se stěhovali do míst, kde neměli vytvořené zázemí, kde byli sestěhováni do bytovek neodpovídajících jejich původnímu stylu života, museli tak radikálně změnit nejen prostředí, ale i styl bydlení, trávení volného času, způsob obživy, atd. Takto vykořeněni z velkých rodin ztrácejí nejen svoji kulturní identitu 21

Česká republika

a tradice, ale i jazyk. Právě tato skupina Romů má v ČR největší potíže v soužití s majoritní společností. Vnitřní struktura K romskému etniku je třeba ještě připojit informaci o jejich tzv. „vnitřní struktuře“. Romové se mezi sebou dělí do různých skupin. V České republice žijí celkem 4 větve Romů: slovenská (¾ z celkového počtu), maďarská (necelá ¼), olašská (Vlachike Roma - asi 30 000) a RomaSinti (jen několik rodin). Znamená to celkem asi 14 velkorodů. Romové sami velmi těžko nesou, že majoritní společnost nedělá rozdíly mezi těmito skupinami. Uvedené skupiny mezi sebou nekomunikují, navzájem si do svých vnitřních záležitostí nezasahují. Mají odlišné historické zázemí a zkušenosti, nepřipadá vůbec v úvahu, že by se příslušníci těchto skupin navzájem mísili (sňatky nebo jinými společenskými kontakty). Dokonce se stává, že vzájemné vztahy mezi některými romskými skupinami mohou být až nesmiřitelné, dokonce horší, než s příslušníky většinové společnosti. Tradičně byli příslušníci romského etnika zařazeni do různých kast (což je asi ještě pozůstatek z života v jejich prapůvodní indické vlasti). Pohled příslušníka majority tyto rozdíly přehlíží, což je často příčinou selhávání vzájemné spolupráce a způsobuje problémy úspěšnosti některých projektů, které byly původně založeny proto, aby romské menšině pomohly zvládnout klíčové problémy, ať už se týkající nezaměstnanosti, bydlení, školní docházky nebo bezpečnosti v lokalitě. Počet Romů v České republice Dnešní odhad o velikosti romské populace v ČR se odhaduje na množství od 200 do 250 tisíc obyvatel. Toto číslo nelze zjistit přesně z řady důvodů. V souladu s doporučeními OSN bylo pro sčítání lidu v r. 1991 poprvé u nás našim obyvatelům doporučena nová možnost svobodně vyjádřit svoji příslušnost k národu podle svého vlastního uvážení a přesvědčení. Národnost dětí do 15 let se řídila podle rodičů (v případě rozdílné národnosti rodičů záleželo na jejich dohodě, kam děti přihlásí). Seznam národností byl ve srovnání se sčítáním v minulých letech rozšířen, poprvé od konce 2. světové války mohli občané uvést i národnost romskou a jako mateřský jazyk romštinu. Řada z nich tuto volbu ale nevyužila: u některých to byl strach z toho, že budou později diskriminováni podle své národnosti, někteří chtěli naopak splynout s majoritní většinou, jiní o této možnosti nevěděli vůbec, někteří se ji rozhodli bojkotovat. Proto jsou údaje o velikosti romské menšiny žijící u nás, 22

Česká republika

uvedené v posledních sčítáních lidu, velmi sporné. Proto jsou do výsledků sčítání zahrnuti pouze ti Romové, kteří deklarovali příslušnost ke svému etniku. Při sčítání lidu v roce 1991 se k romské národnosti přihlásilo pouze 32 903 osob a v roce 2001 dokonce jen 11 746 osob.2 Postoj státní administrativy Úvahy několika posledních let ze strany státní administrativy týkající se romského obyvatelstva (zejména statistiky jeho počtů v lokalitách), se ale vedou ve zcela jiném smyslu. Pro úspěšné řešení problémů v lokalitě není nutné znát přesné počty romského obyvatelstva, protože vůči všem obyvatelům je třeba přistupovat zejména z následujících rovin: • kdo z občanů je předmětem diskriminace (může být celá řada důvodů: věk, pohlaví, národnost, sociální status atp.). Podle našeho právního systému by tito lidé měli mít proti diskriminaci zaručenou ochranu. • koho rozumíme jako „občana v sociální nouzi“, ten pak mám právo bez rozdílu na přiměřenou státní podporu. • kdo jako člen různých organizací a spolků, žádá o finanční podporu státu pro aktivity spojené s udržením kulturních tradic (taneční aj. kulturní soubory, divadla, vydavatelství atp.). Situace posledních 12 let Začátkem 90. let se situace v celé zemi začala razantně měnit ve všech oblastech (politicky, společensky, hospodářsky, ekonomicky). Stát přestal praktikovat svoji dominantní roli, zejména na trhu práce a sociální péče. Romské etnikum tyto změny zasáhly velmi zásadním a ničivým způsobem, naprosto nepřipravené. Romové byli jako první propouštěni ze zaměstnání, což vedlo k obrovskému nárůstu nezaměstnanosti a totální závislosti na státních dávkách. Podstatně se také zvýšila nezaměstnanost romské mládeže (z důvodů rušení řady dříve státem podporovaných dělnických profesí). Na trhu práce velmi těžko hledají uplatnění lidé s nízkou kvalifikací, což se týká především Romů. V porovnání se situací majoritní společnosti mají Romové daleko horší výchozí podmínky pro získání zaměstnání, nebo provozování samostatné výdělečné činnosti. Na druhé straně je tu i neochota majoritní společnosti tyto problémy systematicky řešit.

2

Zdroj: Český statistický úřad 23

Česká republika

Školní docházka Téměř všechny romské děti přestaly chodit do mateřských škol (do té doby měly docházku zdarma, plně dotovanou státem). Školní docházka romských dětí byla také velmi dlouho z pohledu státu přehlížený problém, k jehož řešení se systematicky přistoupilo velmi pozvolna až v druhé polovině 90. let, a to zejména zásluhou velkého úsilí, obrovské práce a tlaku nevládních organizací. Kulturní identita, jazyk a kulturní hodnoty romských dětí a jejich rodičů nejen že nebyly respektovány, ale v mnoha případech byly dokonce potlačovány jako nežádoucí. Bohužel, tento přístup k romským dětem ve velké většině českých škol dosud přetrvává. Díky „jednotnému přístupu“ ke vzdělávání všech dětí, byly romské děti vydělovány z přirozených kolektivů, většina z nich byla pro jazykové, kulturní a sociální potíže přeřazována do tzv. zvláštních škol, které mají pomáhat dětem mentálně zaostalým nebo jinak handicapovaným. Nebylo výjimkou, že tyto školy dosud mají více než polovinu (některé téměř 100 % žáků romských). Pozdější uplatnění těchto žáků na trhu práce je velmi limitované. Bydlení Pro neplnění povinností spojených s užíváním bytů Romové přicházeli často o byty a jejich úroveň bydlení se zhoršila. Nutno říci, že všechny uvedené změny se nedotýkaly jen Romů, ale všech obyvatel, kteří byli dříve na státu závislí (tj. všechny sociálně slabé skupiny obyvatel). V té době se projevily velké rozdíly mezi Romy, kteří žijí jako „integrovaní“ členové společnosti a těmi, kteří „nejsou integrovaní“ (ve druhé skupině je velmi významné procento výskytu sociálně patologických jevů, jako např. vysoké procento kriminality, problémy s bydlením, vysoká nezaměstnanost, nedostatečná péče o děti, včetně špatné školní docházky). Zaměstnání Zaměstnatelnost Romů na trhu práce je mnohem nižší než u členů majoritní společnosti. Míra nezaměstnanosti je třikrát vyšší než v ostatní populaci. Ze statistických údajů vyplývá, že minimálně 47 % romské populace v produktivním věku je plně závislých jen na finančních dávkách státu. Většina příjmů těch, kteří si vydělávají, je však bohužel jen ze sezonních prací nebo termínovaného pracovního poměru. Jen malá část Romů má trvalý zaměstnanecký pracovní poměr nebo podniká na základě živnostenského listu. Určitá část příjmů se pohybuje na hranici legálnosti nebo ji překračuje, zejména v oblasti daňových úniků. Poměr mezi legálními a nelegálními příjmy 24

Česká republika

lze jen velmi obtížně stanovit. Často se příjmové činnosti kombinují a vzájemně kompenzují různými sociálními dávkami. Objektivní důvody nízké zaměstnanosti Romů jsou způsobeny především nízkou úrovní vzdělání (86 % Romů žádajících o práci na úřadech práce jsou bez dokončeného základního vzdělání, nebo jen se základním vzděláním), kdy z celkového počtu volných pracovních míst jsou k dispozici jen 3 % z celkového počtu volných míst pro lidi bez vzdělání nebo jen se základním vzděláním. Jen 12 % Romů v produktivním věku má výuční list (což v celkovém počtu profesí nabízených volných míst na úřadech práce činí 56 %). Na trhu práce vzniká převaha poptávky po řemeslných a podnikatelských profesích (40 %) nad nabídkou romských uchazečů na pomocné a nekvalifikované profese. Celkové zhoršení životních podmínek romské komunity, které byly „vyrovnávány“ bohužel nezákonnými způsoby obživy, nebo přestupkovou a kriminální činností, se zpětně odrazilo ve zvýšeném napětí ze strany většinové společnosti a v jejím nezájmu něco řešit. Dalšími důvody znevýhodnění Romů na trhu práce byla jejich často odlišná pracovní morálka, způsobená jednak tradičními kulturními rysy (neschopnost setrvat delší dobu na jednom pracovišti vycházela patrně ze staletého způsobu kočovného života, také tím, že tradičně se zabývali jen sezónními pracemi), dále systémem zaměstnanosti v socialistické společnosti, kdy řada Romů si zvykla na bezstarostné časté měnění pracovních míst spolu s nereálnými požadavky na zaměstnavatele současně s vysokými sociálními dávkami (podle tehdy platných zákonných norem). Dalším handicapem uplatnění Romů je i výrazně horší zdravotní stav romského obyvatelstva (způsobený u starších jednak tím, že vykonávali fyzicky namáhavé práce v nevyhovujících pracovních podmínkách, u mladých dále i špatnou životosprávou, silným kouřením a nedodržováním zdravotní léčby a zneužívání drog). Navíc je známa i antropologická odlišnost romského etnika, která spočívá v tom, že jen asi 6 % romské populace se dožije penzijního věku (oproti 25 % z řad majoritní společnosti). Výzkumy zdravotního stavu obyvatel potvrdily, že Romové bývají šestkrát častěji nemocní než je průměr ostatních obyvatel. Aktivní politika zaměstnanosti V posledních asi 7 letech přistoupila řada státních institucí k provádění programů tzv. aktivní politiky zaměstnanosti, týkající se i znevýhodněných skupin na trhu práce. Jejich cílem je podpořit vytváření stálých či alespoň jednorázových pracovních příležitostí a zlepšit šance 25

Česká republika

žadatelů při hledání zaměstnání. Realizace těchto programů však vyžaduje úzkou spolupráci těchto institucí s představiteli romských komunit, poradci pro minority, zástupci neziskových organizací i dalších subjektů, které v daných lokalitách vytvářejí ucelený systém opatření i konkrétních aktivit vedoucích k vytvoření pracovní motivace, ke zvýšení vzdělanosti a klimatu tolerance a spolupráce. V rámci existující legislativy je třeba vytvářet takové podmínky při zadávání veřejných zakázek, které by umožnily účast příslušníků romských komunit na pracích ve prospěch dané lokality. Tyto zakázky by pro Romy zvládnutelné, a měly by je postupně zapojovat do života v lokalitě a odpoutávat od totální závislosti na sociálních dávkách. V současné době se na řešení romských otázek podílí samotní Romové, kteří pracují jako: • sociální asistenti (pracovníci na místních úřadech zprostředkující pomoc romské komunitě v obci, je jich v republice asi 50) • romští poradci (na krajské úrovni, je jich v současné době okolo 80) • pedagogičtí asistenti ve školách (přes 300) • terénní sociální pracovníci (streetworkeři, cca 100) • policisté (asi 20) • romské nevládní neziskové organizace (asi 200 organizací po celé ČR) • dobrovolníci pracující v komunitách (jde o nový fenomén posledních několika málo let) Řada těchto lidí byla přijata na výše popsaná místa pod podmínkou, že pokud pro danou práci nemají dostatečné formální vzdělání, doplní si kvalifikaci na požadovanou úroveň dálkovým studiem.

3.2

CO SE OSVĚDČILO: ÚSPĚŠNÉ ROMSKÉ PROJEKTY V ČESKÉ REPUBLICE

3.2.1

LIDÉ V NAŠÍ SPOLEČNOSTI3

Program Lidé v naší společnosti je pardubickou částí rozsáhlého mezinárodního programu Roma Rights and Access to Justice in Europe (Práva Romů a jejich přístup ke spravedlnosti v Evropě - zkráceně RrAJE) britské nevládní organizace European Dialogue (Evropský dialog). Kromě 3

http://www.mmp.cz/lide. Kontaktní osoba Alena Kosková, koordinátorka programu, odbor sociálních věcí, Magistrát města Pardubic, tel. 466 716 338, e-mail: [email protected]

26

Česká republika

České republiky, kde probíhá od roku 2001, realizují tento program také v Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku. Cíl programu Program Lidé v naší společnosti se v Pardubicích soustřeďuje na vytváření podmínek pro dlouhodobé zlepšování soužití většinové společnosti a etnických menšin ve městě, z nichž se zvláště zaměřuje na menšinu romskou. Podporuje úzkou spolupráci a komunikaci romské komunity a města. Historie programu a) Utváření programu (1997 – 1999) Počátky programu Lidé v naší společnosti sahají do roku 1997. Jeho podoba se utvářela dlouho a doznala mnohých změn. Nicméně díky výborné spolupráci několika partnerů mohl být program po bezmála dvou letech zahájen. b) Přípravná fáze (2000) Proběhla mezi prosincem 1999 a prosincem 2000. V tomto období nezávislá česká odbornice z Univerzity Karlovy za poradenství britského experta s bohatými zkušenostmi v oblasti rasové rovnosti na místní úrovni zmapovala situaci ve městě v oblasti interetnických vztahů. Výstupem je publikace Zpráva o interetnických vztazích v Pardubicích obsahující kromě popisu situace také mnohá doporučení.. V této fázi byla přijata Veřejná deklarace vůle města činit další aktivní kroky k vytvoření prostředí příznivého pro pokojné spolužití občanů ve městě Pardubice. Jejím přijetím dne 27. 6. 2000 Zastupitelstvo města Pardubic vyjádřilo programu svou podporu. c) První rok realizace programu (2001) V prvním roce realizace programu se uskutečnil nejprve přípravný seminář pro Romy, na kterém lektorky připravily budoucí účastníky tréninkového cyklu na možná úskalí, která s sebou mohou přinést společné semináře s příslušníky majority, vysvětlily některé pojmy, které budou na seminářích používat, zjistily jejich potřeby a motivaci. Celkem se přípravného semináře zúčastnilo 25 Romů.

27

Česká republika

Více než 240 osob z řad úředníků magistrátu, strážníků městské policie, učitelů a Romů se zúčastnilo osmi tříhodinových informačních setkání. Účastníci byli seznámeni s programem Lidé v naší společnosti, proběhla diskuse nad některými pojmy (jako např. xenofobie a rasismus), základním právním rámcem (Česká republika, Evropská unie), hlavními úskalími komunikace a spolužití, a také etnickými specifiky romské komunity. Dále následovalo pět čtyřdenních workshopů pro vybrané zájemce z řad účastníků informačních setkání. Cílem workshopů bylo přispět ke zvýšení profesionálního přístupu v poskytování služeb veřejnosti pomocí hledání zdrojů případných nedorozumění, a to prostřednictvím vzájemného působení skupiny i odborných znalostí zkušených lektorů. Tak účastníci získali možnost k zamyšlení se nad vlastním jednáním při vykonávání své práce a k nalezení způsobu řešení někdy až stresujících situací. Hlavními tématy seminářů byla efektivní komunikace, konflikty a metody jejich řešení a informace o historii, současnosti a etnických specifikách Romů, dále prezentace vietnamské a ukrajinské komunity a etický kodex. Na seminářích bylo vyškoleno celkem 100 lidí. V rámci programu Lidé v naší společnosti se na sklonku léta uskutečnil také první ročník multikulturního festivalu Ethno Pardubice 2001. Na náměstí se během tří tematických večerů vystřídaly hudební skupiny z České republiky a Velké Británie, které ve své převážně rockové či folkové tvorbě využívají různé etnické vlivy (klezmer, balkánské, ukrajinské, romské motivy) i tradiční moravské melodie. Hlavním mottem festivalu bylo doprovodit spíše verbální, teoretickou a odbornou část programu Lidé v naší společnosti také přímými ukázkami toho, jak může být multikulturní společnost přínosná a obohacující. V červnu roku 2001 se ve Velké Británii uskutečnila pětidenní pracovní stáž ředitele Městské policie v Pardubicích a jeho zástupce. Cílem návštěvy bylo podrobně se seznámit s úkoly a metodami práce britské policie, zejména v oblasti rasové rovnosti, komunitní práce a při násilí na ulicích. Aby bylo možné dosáhnout jednoho z cílů programu, tedy povzbudit pardubické Romy ke strukturalizaci a institucionalizaci své komunity, a tím připravit partnery pro komunikaci s městem, bylo vhodné ukázat jim, jakými formami toho lze docílit a jaké možnosti se díky tomu otevírají. Na desetidenní pracovní stáž do Velké Británie v říjnu 2001 odcestovalo nasbírat cenné zkušenosti od svých kolegů, celkem 15 zástupců romské komunity v Pardubicích. 28

Česká republika

Koncem prvního roku projektu se uskutečnilo setkání u kulatého stolu, kterého se zúčastnili zástupci institucí veřejné správy a neziskového sektoru a také romských komunit pardubického regionu. Společně diskutovali o vytváření místních strategií multietnického soužití a antidiskriminační politiky. d) 2002 - Druhý rok realizace programu

Podpora romské komunity.

Cílem programu v druhém roce realizace je, aby sama romská komunita mohla, prostřednictvím svých zástupců, vyjadřovat své potřeby a ve spolupráci s dalšími organizacemi, především magistrátem města, pomáhala svým členům. Proto program podpořil vznik romského občanského sdružení Darjav (Oceán). Program Lidé v naší společnosti umožnil zaměstnat na částečný úvazek dva romské terénní pracovníky. Jejich úkolem je mimo jiné podporovat komunikaci uvnitř romské komunity, ale také s okolními institucemi a jednotlivci. Hlavní náplní jejich práce je angažovat romskou komunitu k účasti v programu a působit jako komunikační most a zázemí pro koordinátora programu a občanské sdružení Darjav. Darjav Na základě zkušeností získaných z pracovního pobytu ve Velké Británii v roce 2001 vyjádřili Romové potřebu vytvořit organizaci, která by oproti doposud existujícím měla širší záběr činnosti, fungovala na jiných principech a dovolila Romům z mladší generace spolupodílet se na její činnosti. Počáteční snahy transformovat některou z existujících organizací tak, aby lépe naplňovala tuto vizi, se ukázaly nevyhovující. V současnosti má Darjav 14 aktivních členů a jeho činnost a rozvoj (především školení a odborné poradenství) finančně podporuje program Lidé v naší společnosti. K činnostem Darjavu patří: • práce v komunitě s dětmi předškolního a školního věku (volnočasové aktivity a doučování) • poradenská činnost pro dospělé (bydlení, sociální a zdravotní otázky) • kulturní a společenské aktivity pro dospělé a děti • komunikace a spolupráce s dalšími romskými organizacemi a aktivisty • informace a osvěta 29

Česká republika

Politika rovných příležitostí

Program Lidé v naší společnosti se ve druhém roce program také soustředil na přijetí politiky rovných příležitostí. To představovala především tvorba a přijetí Etického kodexu výkonu veřejné správy a ustavení pracovního orgánu k dozoru nad aplikací kodexu. Etický kodex, který např. svými částmi o zákazu diskriminace, rovných příležitostech a kontrolních mechanismech, nemá v České republice obdoby, byl přijat zastupitelstvem města Pardubic 14. září 2002.

Pracovní stáž ve Velké Británii

V listopadu 2002 proběhla další pracovní návštěva Velké Británie. Účastníci, především členové romského občanského sdružení Darjav, během svého pětidenního pobytu hovořili se zástupci řady organizací, seznámili se s postupy používanými pro usvědčení rasistického chování, seznámili se s pravidly, podle jakých se ve Velké Británii rozdělují byty a splácejí dluhy, setkali se s tradičními anglickými kočovnými romskými rodinami v kempové oblasti, kde jsou nyní usazeny. Nejpodrobnější rozhovory probíhaly v průběhu celé doby s různými pracovníky Afrokaribské asociace, která se stará o potřeby afrokaribké komunity od nejmladších až po seniory. Její zaměstnanci a dobrovolníci, kteří mají mnohaleté zkušenosti (i více než dvacetileté), se členy Darjavu hovořili jako přátelé i jako mentoři.

Kulatý stůl v roce 2002

V rámci informační kampaň o programu Lidé v naší společnosti se koncem roku 2002 uskutečnil také kulatý stůl, u něhož se sešli pardubičtí romští aktivisté a zástupci občanských iniciativ, aby diskutovali o možnostech společného postupu při vyjadřování potřeb a zájmů pardubické romské komunity.

3.2.2 TERÉNNÍ PROGRAMY V SOCIÁLNĚ VYLOUČENÝCH LOKALITÁCH Cílová skupina Projekt je realizován ve dvou desítkách lokalit obývaných komunitami, jimž hrozí společenská izolace. Tamější obyvatelé jsou především Romové, kteří mají ztížený přístup k podpoře poskytované státem či nestátními institucemi. Jedná se o rodiny s nejnižší kategorií příjmů závislé na dávkách sociálního zabezpečení a stereotypně označované okolní populací 30

Česká republika

jako „cikáni“. Závažným problémem dospělých příslušníků těchto komunit je dlouhodobá nezaměstnanost. Označení „sociálně vyloučené lokality“ se vztahuje převážně ke geograficky vymezeným oblastem, v nichž žije několik desítek rodin (což představuje padesát až tři sta osob) v jediném nebo (a to v lepším případě) ve dvou velkých panelových domech. Společnost Člověk v tísni4 také působí ve dvou čtvrtích s čistě romskými obyvateli – kterých je zde přes jeden tisíc. Taková koncentrace romské populace se v posledních letech ve většině českých měst obvykle objevuje v místech, kam se magistrát rozhodl vystěhovat neplatiče nájemného. Na povrch se zdá, že se tak městské úřady zbavují „problematických“ nájemníků, avšak ve skutečnosti se vystavují riziku, že budou muset čelit mnohem vážnějšímu, dlouhodobému a možná neřešitelnému sociálnímu problému. Život v těchto lokalitách je bezútěšný a pro samotné jejich obyvatele bezvýchodný. Lidé tu žijí ve stavu celkové letargie, nejsou ochotní cokoliv udělat, nějak si pomoci. Volí krátkodobé životní cíle zaměřené jen na uspokojení základních potřeb. Nerozumějí prostředí kolem sebe, cítí se v něm ztracení. Žijí v pocitu ohrožení a strachu ze změn a nových věcí, s nedostatkem životního rozhledu a kreativity. Byli zbaveni společenských vazeb se vším pozitivním, co tyto vazby znamenaly, včetně nepsaných pravidel sociální kontroly. V rámci takových subkultur pak vzniká svět pravidel a hodnot, které jsou daleko vzdáleny od hodnot většinových. Děti, které v těchto lokalitách vyrůstají, automaticky přejímají uvedené modely jednání a celá situace se tak mezigeneračně reprodukuje. Většina romských dětí navštěvuje zvláštní školy. Na vyučování se připravují málo nebo vůbec, volný čas tráví na ulicích, některé do školy ani nechodí. K práci je nemotivují ani jejich rodiče, ani žádný jiný podnět z komunity, ve které žijí. Státní systém sociální ochrany se míjí účinkem, protože neposkytuje možnost porozumět individuální situaci klientů. Důvodem je skutečnost, že sociální práce prováděná státními institucemi má hlavně administrativní povahu. Orgány místní samosprávy obvykle pro zlepšení situace nic 4 Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni při České televizi je jednou z nejznámějších nevládních neziskových organizací v České republice. Realizuje humanitární pomoc, dlouhodobé rozvojové projekty, zvyšuje zájem veřejnosti o dění v zahraničí a podporuje snahy o demokratizaci a dodržování lidských práv ve světě. Kontaktní adresa: Člověk v tísni – společnost při České televizi, o.p.s., Sokolská 18, 120 00 Praha 2, tel. 226 200400, fax: 226 200 401, e-mail: [email protected]

31

Česká republika

nepodnikají. Obecně se dá říci, že instituce přistupují ke svým klientům více méně represivně: hlavním nástrojem, který používají, je potrestání neplatičů tím, že jim nechají vypnout elektřinu a vyhrožují jim vystěhováním. Cíle projektu Cílem projektu je především poskytnout těmto komunitám pomoc terénních sociálních pracovníků (streetworkerů), kteří by působili jako konzultanti, poradci, mediátoři, organizátoři, komunitní plánovači a autority. V nejobecnějším smyslu mají tito pracovníci za úkol zvyšovat schopnost svých klientů zvládat vlastní život a vyhýbat se sklouznutí na šikmou plochu. Od terénních sociálních pracovníků se také očekává, že svým klientům zprostředkují přístup ke službám a aktivitám, které jsou v lokalitě k dispozici, ale jejichž poskytovatelé neznají své klienty ani oni je. V neposlední řadě by streetworkeři měli v místní komunitě iniciovat strukturální změny a ozdravné procesy. Ve městech, kde neexistují organizace, které by nabízely návazné programy, musí streetworkeři – ve spolupráci s dobrovolníky – zajistit, aby byly k dispozici zájmové a vzdělávací aktivity, především pro místní děti. Cílem je zapojit do takových aktivit co největší počet místních občanů, protože jim jejich účast může pomoci překonat subjektivní pocit vykořenění a nepotřebnosti. Fáze projektu Všichni streetworkeři prošli v roce 2001 celkem 90 hodinami školení. Byli vyškoleni v příslušné legislativě, komunikačních dovednostech, organizování zájmových aktivit pro děti a řešení drogových problémů na lokální úrovni. Podstoupili také psychosociální trénink. Školicí programy byly realizovány v rámci projektu „Varianty“ a byly financovány ze zdrojů programu PHARE. Ze 30 terénních pracovníků je 19 Romů. Za přímou koordinaci momentálního počtu třiceti streetworkerů ve 21 lokalitách (v pražském, severočeském a severomoravském regionu) jsou zodpovědní 3 koordinátoři (sociální pracovníci). Koordinátoři sídlí v Praze a pravidelně navštěvují terénní pracovníky v regionech. Tato struktura přinesla jak nesporné výhody (především možnost shromažďovat informace o problémech v sociálně vyloučených lokalitách různých měst a regionů), tak i zásadní omezení. Koordinátor nemůže provádět přímý dohled nad terénním pracovníkem, protože lokalitu nezná z vlastní zkušenosti. Z tohoto důvodu se společnost Člověk v tísni rozhodla tuto strukturu během dvou let změnit. Cílem této změny je vytvoření komunitních a regionálních týmů složených 32

Česká republika

z jednotlivých terénních pracovníků a nadřízeného sociálního pracovníka, který žije přímo v lokalitě. Jedním z prvních kroků tohoto plánu je pořádat „regionální porady“, které se již v současné době jednou měsíčně konají. Na tyto porady jsou zváni zástupci okresních i místních úřadů, aby byla posílena efektivní spolupráce.

Supervize

Systém supervizí, čili možnosti konzultací a odborného dohledu nad prací terénních pracovníků, je organizován tak, aby byl co nejvíce otevřený a flexibilní. Supervize jsou velmi potřebné, užitečné a pro úspěšnost práce terénních pracovníků klíčové, vezmeme-li v úvahu, že většinu členů týmu tvoří romští pracovníci, kteří dosud nemají vysokoškolské vzdělání v oblasti sociální práce. Externí supervizor má vzdělání v oblasti psychoterapie a má zkušenosti s prací s menšinami. Týmová supervize se odehrává každý měsíc na „regionálních poradách“, které probíhají bez účasti koordinátorů, kteří v hierarchii projektu zaujímají nadřízené pozice. Existuje také možnost individuální supervize. Základní metody terénní sociální práce • Rozhovory s klienty, které představují hlavní nástroj práce v terénu. Účelem je získat od klientů informace, podpořit je a motivovat je k tomu, aby učinili určité rozhodnutí či podnikli určitou věc. Jedná se o běžný hovor, jehož záměrem často bývá udržování vztahů mezi pracovníkem a klientem. • Pomoc s listinami, která obnáší zkoumání písemných materiálů klientů, vyplňování formulářů nebo pomoc při vyplňování, psaní žádostí a oznámení nebo pomoc při jejich psaní, vysvětlování klientům, co znamená obsah doručených úředních dopisů. Když se po klientovi požaduje, aby podepsal nějakou úřední listinu, pracovník má za úkol zajistit, aby klient tomu, co má podepsat, skutečně rozuměl, a vyhnul se tak poškození svých zájmů z důvodu nevědomosti. • Vyjednávání: pracovník se účastní vyjednávání mezi klientem a úřady (příp. dalšími subjekty) nebo toto jednání sám vede, nebo pouze klientovi radí, jak jednání vést, nebo ho pouze podporuje. To vše v závislosti na schopnostech klienta. • Doprovod: když je to nutné, pracovník doprovází své klienty do kanceláří veřejných úřadů, škol, nových zaměstnání atp. Tento doprovod je efektivní, dočasný a nemanipulativní způsob, jak docílit, aby se klient někam dostavil.

33

Česká republika

• •

•

Koordinační činnost: pracovník koordinuje činnosti, do kterých se zapojují klienti (např. brigáda na úklid okolí domu), vyhledává pomáhající dobrovolníky, nejlépe z cílové komunity, a dohlíží na jejich činnost. Konzultace s odborníky v oboru, do něhož spadají vybrané sociální, právní a zdravotnické problémy, konzultace s rodinnými či pedagogickými poradnami, konzultace s odborníky na protidrogovou problematiku a léčení závislostí atd. Kontakt s dalšími institucemi a organizacemi včetně center pro drogově závislé, občanských poraden, dobročinných organizací, útulků pro bezdomovce, komunitních center, škol, pedagogicko-psychologických poraden, nemocnic, sanatorií, ústředních i místních vládních úřadů, center pro prevenci sociálních problémů a probační služby.

Výsledky a závěry Celková úspěšnost projektu se hodnotí podle úspěšnosti zásahů v jednotlivých konkrétních případech. Ze svého subjektivního hlediska hovoří členové týmu pracujícího na projektu (jednotliví pracovníci a koordinátoři) i ostatní zúčastnění (zaměstnanci úřadů veřejné správy i lidé žijící v okolí „problémových“ lokalit) o významných pozitivních pokrocích, kterých bylo dosaženo u nejobtížnějších situací, jež je třeba na místní úrovni řešit.

Objektivní kritéria úspěšnosti

Počet klientů zapojených do různých aktivit; počet dobrovolníků v jednotlivých lokalitách a jejich hodnocení tamější situace; úroveň komunikace s dalšími nevládními organizacemi, školami a republikovými i místními vládními úřady; zlepšená školní docházka dětí z „problémových“ komunit a jejich školní výsledky; a vzhled lokality, tj. schopnost a ochota klientů udržovat společné okolí svého bydliště v čistotě a pořádku. V těchto ohledech přináší terénní sociální práce viditelné výsledky, které se dostavují v období mezi šesti měsíci a jedním rokem.

Příklady hmatatelných výsledků

Sdružení Člověk v tísni se na většině míst podařilo zprostředkovat náležité placení nájemného i nesplacených dluhů. Jedná se o tato města: Most, Chomutov (po vyrovnání dluhů bylo klientům umožněno se odstěhovat z lokalit s vysokou koncentrací neplatičů zpátky do jiných částí města), Prostějov (magistrát slíbil postupně poskytnout klientům nové byty, současná kolonie zanikne). Poté budou místní terénní pracovníci moci facilitovat soužití svých klientů s novým okolím. V Kmochově ulici v Praze se pracovníkovi 34

Česká republika

podařilo různým způsobem zajistit bydlení většině klientů, kteří byli ochotni spolupracovat, a podařilo se mu i úspěšně urovnat občanské spory. Podařilo se veřejně otevřít dosud přehlížené téma lichvy v chudých lokalitách. Ve většině lokalit si klienti půjčují peníze na 100% i vyšší úrok za měsíc (!) od organizovaných skupin lichvářů, které vymáhají splátky násilím. Půjčka na tak vysoký úrok rychle vede k rychlému vzniku závislosti dlužníků na věřitelích, z níž se dlužníci nikdy nevymaní. V Ústí nad Labem bylo díky pracovníkům projektu žalováno 12 lichvářů; bludný kruh půjček se tak podařilo přerušit. Udržitelnost a dopad na přístup státu Když byl projekt v roce 1999 zahájen, působili jeho pracovníci v pěti lokalitách. V roce 2000 v deseti. Současný počet 21 lokalit neplánujeme rozšiřovat. Projekt momentálně financují především zahraniční sponzoři a z české strany také příspěvky Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva kultury ČR. Postupně bude nutné přejít na financování ze státního rozpočtu a z dotací vyčleněných orgány místní samosprávy na sociální programy. Významným úspěchem je, že tyto i jiné projekty realizované dalšími nevládními organizacemi již ovlivnily přístup státu k daným problémům. Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity zahájila podobný projekt v roce 2000, v jehož rámci momentálně na různých místech České republiky působí přibližně 30 terénních sociálních pracovníků. Ti jsou zaměstnanci městských nebo okresních úřadů a jejich práce je dotována ze státního rozpočtu.

3.2.3 PODPORA ROMSKÝCH PEDAGOGICKÝCH ASISTENTŮ Romský pedagogický asistent Počátkem 90. let byla v České republice kategorie pomocného pedagogického personálu ve školách kategorií neznámou, zatímco v zemích západní Evropy pracovali pomocní pedagogové na všech typech základních škol již mnohem dříve. První romský pedagogický asistent začal pracovat na

35

Česká republika

Soukromé základní škole Přemysla Pittra v Ostravě v roce 1993 díky iniciativě Biskupství ostravsko - opavského. Poměrně brzy (1994-1995) se přidalo k dobré myšlence zaměstnávání pedagogických asistentů na školách také Společenství Romů na Moravě v Brně a obecně prospěšná společnost (v té době nadace) Nová škola v Praze. Společným, několik let trvajícím, úsilím jednotlivců i organizací se podařilo přimět státní úředníky k tomu, aby zaměstnávání romských pedagogických asistentů na školách převzal stát. Napomohlo tomu zveřejnění pozitivních výstupů z několik let trvajícího experimentu práce pedagogických asistentů na školách v tzv."Bratinkově" zprávě o situaci romské komunity v ČR z roku 1997. Na základě usnesení vlády ČR č. 686 z 29. 10. 1998 byly poprvé vyčleněny prostředky ze státního rozpočtu k hrazení mzdových nákladů pedagogických asistentů, nejprve jen pro asistenty v přípravných ročnících později pro všechny pedagogické asistenty pracující ve státních i nestátních školách. Cíl projektu Cílem programu je vyškolit, zaměstnat a podporovat romské pedagogické asistenty ve školách s vysokým procentem romských dětí. Úkolem pedagogických asistentů je podporovat romské děti, aby dokončily vzdělání ve většinovém systému školství. Toho lze dosáhnout přímou prací s dětmi a nepřímo prostřednictvím zlepšování vztahů a budování důvěry mezi romskými komunitami a školami. Romským i neromským dětem je třeba poskytnout pozitivní romské vzory ve třídách a vytvořit při výuce pozitivní atmosféru. Program také řeší otázku nezaměstnanosti prostřednictvím získávání a rozšiřování kvalifikace dospělých členů romských komunit. Projekt poskytl členům romských komunit různé formy odborného vzdělávání, aby jim umožnil pracovat jako romští pedagogičtí asistenti ve třídách s romskými žáky. Romští asistenti pracují s dětmi přímo ve třídách a poskytují pomoc všude, kde je to zapotřebí, především při hodinách matematiky a českého jazyka. Romský asistent může působit jednak jako bilingvní pomocník učitele – pokud asistent hovoří romsky a užívá romštinu v hodině, pomáhá romsky mluvícím žákům – jednak jako asistent učitele, který pomáhá jednotlivým žákům či skupinkám žáků lépe pochopit běžnou výuku.

36

Česká republika

Fáze projektu

a) Kurz pedagogického minima

Organizace Nová škola5 spolu se skupinou odborníků v roce 1996 vytvořila první dvaasedmdesátihodinový kurz pedagogického minima určený pro přípravu Romů na práci romských pedagogických asistentů. Kurz, který měl 18 účastníků, se soustředil na základy pedagogiky, psychologie dítěte, matematiky a českého jazyka. V roce 1998 kurz akreditovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT). V tomtéž roce byl kurz rozšířen, tak aby obsahoval mezinárodní prvek financovaný Novou školou z programu Evropské unie CEREP (Central European Romany Education Project – Projekt vzdělávání středoevropských Romů). Kurz absolvovalo celkem 35 českých a 6 bulharských Romů, 3 maďarští a 4 slovenští Romové. Čeští účastníci získali oficiální akreditaci MŠMT ČR pro práci romských pedagogických asistentů.

b) Finanční podpora romských pedagogických asistentů

Skutečnost, že asistenti nebudou pracovat jako dobrovolníci, ale jako placení zaměstnanci konkrétní školy, byla důležitou podmínkou pro to, aby program uspěl. I když MŠMT funkci romského pedagogického asistenta akreditovalo, neposkytlo asistentům plat. Proto Nová škola v letech 1997 a 1998 částečně či plně ze soukromých zdrojů sponzorovala 15 romských asistentů. Prostřednictvím programu CEREP Nová škola podpořila dalších 18 romských asistentů v Bulharsku, na Slovensku a v Maďarsku. V roce 1998 Nová škola úspěšně lobovala u české vlády, která díky tomu vydělila ze státního rozpočtu prostředky na platy všech romských asistentů působících v České republice. V letech 1999 a 2000 Nová škola nadále poskytovala příplatek devíti nejhůře placeným asistentům. Dnes v českém školství pracuje přes 300 romských asistentů (údaj z března 2003).

c) Dálkové studium

Ve školním roce 1999/2000 zahájila Nová škola ve spolupráci s Evangelickou akademií experimentální program dálkového studia dalšího vzdělávání romských pedagogických asistentů. Tento kurz byl koncipován na základě požadavků a podle potřeb romských asistentů a ředitelů škol. Cíli Nová škola je nevládní a nezisková organizace založená v roce 1996 a v roce 1999 přeregistrovaná jako obecně prospěšná společnost. Od svého založení se Nová škola stala přední organizací v oblasti romského vzdělávání, školení a podpory romských asistentů ve školách, tvorby alternativních vzdělávacích programů pro studenty se zvláštními potřebami a propagace multikulturalismu v systému českého školství. Kontaktní adresa: Nová škola, Na Poříčí 30, 112 86 Praha 1, tel.: +420-221 73 30 67, +420-221 73 31 67, tel. – fax: +420 221 73 30 68. 5

37

Česká republika

kurzu bylo prohloubit a rozšířit znalosti získané v základním pedagogickém kurzu, aby bylo možno zužitkovat zkušenosti z praxe, a také posloužit jako pilotní projekt pro zavedení dálkového středoškolského studia. Do kurzu se ve školním roce 2000/2001 zapsalo 24 asistentů.

d) Kurz dalšího vzdělávání pro 100 romských asistentů

V roce 2001 zorganizovala Nová škola kurz dalšího vzdělávání pro přibližně 80 romských pedagogických asistentů z celé České republiky. Kurz se zaměřoval na obohacení teoretických znalostí pedagogiky a zprostředkování praktických dovedností romských asistentů, a také na zlepšení komunikace a spolupráce mezi romskými asistenty a učiteli. Kurz byl rozdělen do tří třídenních seminářů pro čtyři skupiny po 15-20 účastnících. Byl součástí širšího programu „Zlepšení vztahů mezi romskou a českou komunitou“, který byl realizován ve spolupráci se společností Člověk v tísni a podpořen z programu Evropské unie PHARE Democracy. Výsledky a závěr Projektu Podpora romských pedagogických asistentů se podařilo vytvořit řadu základních i navazujících školení, jejichž účelem bylo připravit dospělé Romy k podpoře učitelů, naučit Romy, jak pracovat se žáky a zprostředkovat komunikaci mezi školou a romskými rodiči. Projekt uspěl konkrétně tím, že se mu podařilo během dvou let vyškolit 65 romských pedagogických asistentů s předpokladem, že během dalších dvou let bude školeno dalších 108 romských asistentů. V neposlední řadě byl projekt úspěšný v tom, že získal podporu oficiálních míst, včetně aktivní podpory, kterou si myšlenka romských pedagogických asistentů získala u MŠMT ČR. Na základě jednotlivých úspěchů projektu došlo ve školách, které se projektu zúčastnily, k podstatným změnám, nevyjímaje to, že se do nich hlásí vyšší počet romských dětí, realizují se zde přípravné programy vedené učiteli, kteří používají nové metody výuky, a rozvíjí se mimoškolní pomoc učitelů dětem i mnohostranné aktivity pro romské děti. Mimo to zlepšila přítomnost romských pedagogických asistentů vztah některých romských dětí ke škole a zlepšila komunikaci mezi romskými rodiči a státními školami. Individuální pomoc poskytnutá rizikovým romským žákům romskými asistenty pomohla také přispět ke zlepšení jejich školních výsledků.

38

Česká republika

Udržitelnost Výdaje projektu na jednoho žáka jsou relativně malé. Vytvořit přesný odhad nákladů projektu na jednoho žáka bylo obtížné, neboť role romských pedagogických asistentů se na jednotlivých školách, i v rámci té které školy, značně různí. Přesto se dá konstatovat, že školicí program pro 20 romských asistentů je v České republice možno realizovat přibližně za 5000 USD. Průměrný roční plat romského pedagogického asistenta je přibližně 2 700 USD, což znamená celkem 59 000 USD na 20 asistentů ročně. Pokud každý asistent pracuje minimálně se dvěma třídami (s průměrným počtem žáků 20), dají se náklady na jednoho žáka vyčíslit přibližně na 74 USD ročně. Vládní podpora projektu Úspěšná vyjednávání organizátorů projektu s MŠMT ČR vedla ke značné vládní podpoře umístění romských pedagogických asistentů do českých škol. Oficiální uznání této funkce znamenalo, že česká vláda převezme zodpovědnost za financování mezd pro romské asistenty. Nízké platy Plat poskytovaný romským asistentům Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy činil pouze něco mezi třetinou a polovinou průměrné mzdy v České republice. Ředitelé škol, učitelé i romští asistenti během programu uváděli konkrétní případy, kdy romský asistent musel svou funkci po krátké době opustit z důvodu nedostatečného příjmu. Jeden z asistentů doslova prohlásil, že z takového platu „rodinu neuživí“. Takto vzniklé změny na pozici romského asistenta narušily vztahy, které si asistenti musí budovat s učiteli, žáky a rodiči. Časté výměny asistentů také omezily úroveň dovedností a zkušeností, jež se romským asistentům podařilo nabýt v praxi. Tím došlo také k mnohem většímu zatížení vedoucích pracovníků škol a učitelů, kteří museli opakovaně informovat a zacvičovat nové asistenty. Někteří ředitelé a učitelé vypověděli, že tato situace ve svém důsledku ohrožuje umisťování romských asistentů do škol i jednotlivých tříd.

39

Česká republika

Hodnocení a doporučení V závěrečné části kapitoly uvádíme doporučení, jak projekt vylepšit při jeho replikaci v dalších lokalitách: 1. Zásadní věcí pro realizaci programu romských pedagogických asistentů je: • Popis této funkce (či funkcí) a toho, za co je asistent zodpovědný. • Vytvoření vhodného základního a návazného školicího programu. • Vytvoření patřičného systému mezd. • Požadavek, aby každá škola předložila plán využití romského asistenta, a teprve na jeho základě asistenta umístit. • Vytvoření patřičného školicího programu pro vedení škol a učitele. 2. Každý program romských pedagogických asistentů by měl jasně definovat roli těchto asistentů a na tomto základě postupně vytvořit tři kategorie romských asistentů, aby se asistenti mohli profesně rozvíjet: • Romský asistent v zácviku – asistent bez certifikátu, který ještě prochází základním školením. • Certifikovaný romský asistent – asistent, který dokončil základní výcvik, ale ještě se zúčastňuje školení pro pokročilé. • Odborný romský asistent – certifikovaný asistent, který dokončil základní výcvik i školení pro pokročilé a který působí ve funkci asistenta nejméně tři roky. • Zodpovědnost, autorita a finanční ohodnocení by se u jednotlivých kategorií měly zvyšovat, aby se tak zohledňovala vyšší kvalifikace i praktické zkušenosti ze škol. 3. Každý program romských pedagogických asistentů by se měl aktivně snažit o to, aby získal oficiální uznání jako dlouhodobý a flexibilní školicí program pro romské asistenty. Tento program by měl zahrnovat jak základní úroveň školení (z níž vycházejí certifikovaní romští asistenti), tak i úroveň pro pokročilé (z níž postupně vycházejí odborní romští asistenti). Projekt by měl aktivně pracovat s ministerstvem na otázce finančního zajištění školicího programu. 4. Program pracující s romskými pedagogickými asistenty by si měl vytvořit trvalou proceduru pro hodnocení jednotlivých asistentů. Aby mohla škola

40

Česká republika

zaměstnat romského pedagogického asistenta, musí vypracovat plán, který: • Definuje konkrétní měřitelné cíle týkající se využití romských asistentů, a to na základě studijních i dalších potřeb romských dětí a jejich rodin. • Definuje konkrétně roli každého romského asistenta, včetně toho, za co zodpovídá. • Definuje autoritu zaměstnanců školy (obzvláště učitelů) a romských asistentů, i jejich vzájemný vztah.

ROMSKÁ STŘEDNÍ ŠKOLA SOCIÁLNÍ V KOLÍNĚ Nadace dr. Rajka Djuriče6 založila Romskou střední školu sociální (RSŠS) v Kolíně, asi 60 km na východ od Prahy. RSŠS vznikla jako soukromá škola, získala plnou akreditaci MŠMT a povolení přijímat až 50 studentů ročně. První ročník byl otevřen v září 1998 (se 42 studenty). Obecným cílem školy je poskytovat romské mládeži zoufale potřebné vzdělávací nástroje, jež by jim umožnily nastoupit uspokojivou a integrovanou pracovní dráhu v oblasti České republiky. Konkrétněji se jedná o poskytování úplného středoškolského vzdělání romským dětem prostřednictvím odborné školy s Romům vyhovujícími učebními osnovami. Pro absolvování školy byl zaveden program odborného studia oficiálně nazvaný „Sociální práce pro etnické skupiny“. Cílové skupiny Romská střední škola sociální byla navržena tak, aby uspokojila potřeby mladých Romů v České republice, kteří si přejí pracovat v oblasti sociální pomoci romské komunitě. Škola se zaměřuje na studenty vycházející ze základní školy, jimž je tedy přibližně šestnáct let. Jednotlivé předměty dávají studentům po absolvování školy potřebné znalosti pro to, aby mohli nastoupit na pracovní místa ve státních a místních úřadech, organizacích poskytujících veřejné služby i v soukromých a neziskových organizacích a institucích 6 Nadace dr. Rajka Djuriče byla založena v roce 1992 jako nezisková a nevládní organizace. Sídlí v Praze, je vedena Romy a zaměřuje se na zlepšování podmínek Romů v České republice a na kulturní a vzdělávací metody Romů v zemi. Adresa: Romská střední škola sociální, s.r.o., Macharova 1376, 280 02 Kolín V. Tel.: +420-321-724 661. E-mail: [email protected].

41

Česká republika

v oblasti sociálních služeb, a to jak při přímém poskytování služeb, tak i v administrativě. Cíle projektu: • Poskytovat úplné středoškolské vzdělání až padesáti mladým romským studentům (do věku 16 let) ročně, jimž precizní dovednosti a osobní kapacita napomohou nalézt smysluplnou práci. • Nabízet studentům prezenční i dálkové studium oboru „Sociální práce pro etnické skupiny“. V současném systému studium trvá čtyři roky, dálkové studium pět let. Oba typy studia jsou zakončeny závěrečnými zkouškami. • Poskytovat studentům dovednosti a zkušenosti potřebné k tomu, aby mohli působit jako sociální pracovníci pro své vlastní komunity nebo aby se stali státními úředníky v oblasti sociálních služeb. • Vštěpovat studentům i jejich rodičům vědomí důležitosti vzdělání. • Vštěpovat studentům vědomí předsudků vůči jejich etnické identitě a pocit zodpovědnosti jak za svou, romskou komunitu, tak i za širší českou společnost. • Zapojovat studenty do různých mimoškolních aktivit, aby si rozšířili obzory a uvědomili nové možnosti. Fáze projektu Pravidlo školy pro přijetí uchazeče: úspěšní uchazeči se vybírají na základě výsledků u přijímacích zkoušek a výsledků na základní škole. Přijímací zkoušky se skládají z testů z českého jazyka a testů obecných znalostí (dějepisu, zeměpisu, občanské nauky a literatury). Výuka je organizována tak, aby vyhovovala nárokům na středoškolské studium, a je ukončena maturitní zkouškou. Mezi předměty, z nichž studenti musí vykonat zkoušku, je několik vzdělávacích předmětů (například český jazyk a literatura, angličtina, matematika, dějepis, exaktní vědy), odborných předmětů (psychologie, právo, sociální politika, ekonomie atd.) a praktických předmětů (romština, romistika, pedagogika, komunitní práce, multikulturní soužití, veřejná správa atd.). Studenti byli ve škole rozděleni do dvou tříd po pětadvaceti studentech, což umožňuje o něco bližší vztahy učitelů ke studentům, než je tomu na normálních školách. Studentům je tak věnována individuálnější pozornost než na běžných státních školách, které mají v současné době průměr třicet žáků na jednu třídu. Studenti si této individuální pozornosti 42

Česká republika

velice váží. Malá velikost tříd je vyzkoušenou funkční metodou nápravy problémů s nedbalostí žáků a pomáhá pomalejším studentům osvojit si obtížnější učivo. Škola studentům nabízí měsíční a roční stipendia, aby je motivovala k dosahování co nejlepších studijních výsledků. Studenti s výjimečnými výsledky mají možnost studovat v zahraničí a prohloubit si znalost jazyků. Závazek RSŠS věnovat obzvláštní pozornost studentům je patrná na tom, jak je organizován jejich volný čas. Jde o nesmírně důležitou součást celkového programu školy: škola pořádá širokou škálu mimoškolních aktivit a tvořivě zaměstnává studenty takovým způsobem, který je pro ně zajímavý. RSŠS zavedla pestré spektrum aktivit od vzdělávacích kursů (jazyky, hudba, informatika) po sportovní aktivity a týmy a zájmové kroužky typu vaření, zpěv, drama, tanec, modeling atp. Některé z těchto kurzů probíhají ve školním internátě, jiné v přilehlé budově. Výsledky a závěry Tento projekt poskytuje dvojí přínos Romům v České republice, jednak na individuální úrovni – studentům, kteří získají vzdělání – i na úrovni komunity, jelikož ti samí studenti se vracejí do romské komunity, aby jí vypomáhali praktickým a konkrétním způsobem jako sociální pracovníci. RSŠS má oproti běžným českým školám z hlediska výuky romských dětí mnoho výhod: • Překonává bariéry předsudků, které znamenají neúspěch u přijímacích zkoušek. • Poskytuje osnovy, jejichž součástí jsou romská historie, kultura a jazyk, ale také dovednosti, které studenty připravují na budoucí práci v jejich komunitách. • Získává si důvěru studentů i jejich rodičů. • Zapojuje do vzdělávacího procesu rodiče a získává si jejich zásadní podporu. Jak je dobře známo, úspěšnost studentů v mnoha případech závisí na tom, jaké podpory se jim dostává ze strany rodičů. Existence pro Romy pozitivní atmosféry ve školách pomáhá zmírnit obavy mnohých romských rodičů, že se jejich děti mohou stát terčem útoku spolužáků (tyto obavy sdílí i značný počet romských dětí).

43

Česká republika

Udržitelnost a dopad na přístup státu Co se finančního zabezpečení školy týče, jak škola roste, snižují se náklady na jednoho studenta. To je důležité, neboť finance poskytované státem se odvíjí od počtu studentů. Prvním významným zdrojem příjmů byl George Soros, který v prvním roce škole poskytl nezbytnou a štědrou pomoc, s jejíž pomocí byla zakoupena budova, která slouží jako škola i internát. George Soros také zajistil část nezbytných nákladů na provoz školy. Druhý zdroj financí představuje státní rozpočet. Ačkoli se jedná o soukromou školu, stát nabídl, že pokryje její náklady v České republice minimálně padesáti procenty průměrné částky. Tato norma je však založena na nákladech existujících škol, které fungují v dlouhodobém nájmu a mají minimální investiční náklady. Poskytnutá částka tak pokrývá přibližně 20 % skutečných nákladů na provoz školy, zvláště pokud škola není plná. Mimo to stát poskytuje finance na pokrytí přibližně 40 % nákladů na ubytování a stravování. Znamená to, že celková podpora státu kryje asi 25 % celkových nákladů. Třetím zdrojem příjmů jsou místní úřady ve městech, odkud studenti pocházejí. Náklady v rámci jednotlivých regionů jsou minimální, protože studenti přicházejí z celé republiky. Potenciál pro získávání menších finančních částek touto cestou je tedy značný. Čtvrtým zdrojem prostředků jsou studenti. Určitý objem finančních prostředků lze získat při různých veřejných aktivitách a představeních. Přestože je tato částka vzhledem k celkovým nákladům zanedbatelná, studenti tak získávají zkušenosti a mají pocit, že se účastní práce školy. Pokud se studenti budou cítit zodpovědní za materiální zajištění školy, vznikne tím dobrý základ pro budoucí podporu ze strany jejích absolventů. Výlučnost této školy by měla značně přispět k utváření takového pocitu sounáležitosti se školou. Hodnocení Úspěšnost škol je velmi dobře zmapovaným teritoriem. Výsledky studentů, zvláště to, jak se zlepšili za rok studia, totiž velmi jasně indikují pokroky, které škola dělá. Úspěšnost školy zanesená do grafů a tabulek

44

Česká republika

umožňuje sponzorům, rodičům i studentům prohlédnout si přesné výsledky studia. Hodnocení učitelů ze strany studentů je velmi důležitým prvkem. V podobném prostředí musí být proces učení obousměrný, protože učitelé se prostřednictvím svých studentů musí také mnoha věcem přiučit. Aby vznikla tato zpětná vazba, všichni studenti pravidelně vyplňují hodnocení svých učitelů, která jsou pak ve škole k dispozici veřejnosti. Toto hodnocení využívá ředitel a vedení školy jako významný nástroj při plánování a realizaci rozvoje školy. Hodnotit další názory na školu je složitější. Veškeré zájmové činnosti a účast na nich jsou sledovány a pečlivě zaznamenávány, aby bylo možno posoudit zájem a přizpůsobit jednotlivé aktivity potřebám a přáním studentů. Nepřímým měřítkem zájmu je monitorování rozsahu a typu kontaktu se školou iniciovaného rodiči. Během průběhu studia se i rodiče postupně začínají ztotožňovat s procesem výuky a účastnit se ho, a zároveň roste jejich zájem o studijní složku výchovy jejich dětí.

45

Maďarsko

4. MAĎARSKO 4.1

SITUACE ROMSKÉ MENŠINY V MAĎARSKU

Historické pozadí Romové do Maďarska nepřišli v jediné vlně: jejich usídlení v této zemi se odehrávalo po několik století. Větší stěhování Romů do Maďarska lze datovat přibližně do doby kolem počátku 15. století. V porovnání s jinými zeměmi poskytoval feudální systém v Maďarsku Romům poměrně lepší a jistější zázemí. V průběhu 16. a 17. století jim ochranné dekrety zaručovaly možnost volně kočovat, nebyli nuceni se integrovat a nebylo jim ani zakazováno držet se své tradiční kultury. Během 17. a 18. století se jednotlivé skupiny usadily, avšak nadále si udržovaly některé své zvyky a tradice. Práce, které tito usedlí Romové obvykle vykonávali, sloužila potřebám měst a vesnic. V době otomanské nadvlády v Maďarsku přišla do země z Moldávie nová vlna takzvaných olašských Romů, která byla součástí širšího pohybu obyvatelstva, jež mělo znovu osídlit vylidněný venkov. Ve srovnání s částečně usedlými a integrovanými „maďarskými Romy“ byli tito olašští Romové v mnoha ohledech znevýhodněni. V letech 1758-1783 byla vydána nařízení, která měla za cíl především donutit migrující „kočovné Romy“, aby se usadili (tím, že jim bylo zakazováno nosit lidové kroje, užívat vlastní jazyk, byla jim odebrána povolení cestovat, nesměli chovat koně, provozovat romskou hudbu ani užívat romská jména). 20. století Počátek 20. století přinesl obrovské sociální změny a transformace, jejichž výsledkem bylo sociální napětí, v rámci něhož vzrůstalo negativní veřejné mínění o Romech. Koncem 19. století se Romové stali díky svým dovednostem (v oblasti hudby, výroby hliněných cihel, kovotepectví, korytářství a obchodu) významným činitelem v maďarské společnosti. Toto tradiční postavení se v důsledku masové výroby, která následovala po průmyslové revoluci, zhroutilo a Romové se stali nepotřebnými. Během 1. světové války a po 2. světové válce prošla země řadou silných otřesů, jejichž dopad se v případě romské komunity pokaždé ještě násobil. Po roce 1945 socialistický režim přistupoval k romské otázce jako 46

Maďarsko

k problému určité společenské vrstvy. Znění příslušných vyhlášek upíralo takřka všem Romům jakoukoli účast na pozemkových reformách. Dospělé obyvatelstvo v produktivním věku přitahovala větší centra průmyslu a stavebnictví, která ležela daleko od jejich domovských osad, poněvadž nabízela pracovní příležitosti. Někteří Romové dokonce začali do těchto oblastí dojíždět. Socialistická industrializace a plná zaměstnanost zajistily mnohým Romům práci. Většina jich byla zaměstnána na sezonních, dočasných pracích, které byly vhodné pro osoby s omezenými schopnostmi či kvalifikací. Nízká úroveň vzdělání Romům umožňovala pobírat pouze omezené příjmy a přinesla jim nízké postavení na společenském žebříčku. Maďarské socialistické hospodářství se během 80. let ocitlo na pokraji bankrotu, byly pozastaveny rozsáhlé státní investice i stavební projekty a továrny začaly propouštět dělníky. I přes přechod k demokracii a ustanovení ústavního státu po roce 1989 se tento proces zrychlil a marginalizace romského obyvatelstva jenom dále narostla. Romové se po změně režimu stali jednou z ekonomicky nejvíce postižených skupin. Sociální ukazatele Romové představují největší národnostní menšinu žijící v Maďarsku. Při sčítání lidu v roce 1990 uvedlo 142 683 maďarských občanů romskou národnost. Nicméně odhady říkají, že Romů je v Maďarsku 400–600 000, a některé menšinové organizace se domnívají, že skutečný počet Romů je až 700–800 000. Rozložení v rámci regionů Romové jsou rozptýleni po celém území Maďarska, avšak jejich koncentrace není stejnoměrná. Pohled na mapu rozložení obyvatelstva ukazuje, že největší počet Romů žije ve třech severních krajích. Naopak na západě země žije Romů podstatně méně. Kultura Z hlediska jazyka a kultury představuje romské obyvatelstvo silně rozvrstvenou menšinu, a proto je třeba dbát na zachování několika jazyků a kultur. V podstatě se dá říci, že ty romské komunity, které zachovávají své tradice, jsou posledními skupinami maďarské společnosti, pro něž lidové umění představuje nedílnou součást každodenního života. Z kulturního

47

Maďarsko

a lingvistického hlediska se Romové žijící v Maďarsku dělí na tři hlavní skupiny: První a největší skupinu tvoří maďarští Romové. Jejich mateřským jazykem je maďarština. V období před 1. světovou válkou se tito lidé živili jako hudebníci, výrobci hliněných cihel, štukatéři, dělníci v cihelnách, avšak nejčastěji jako nádeníci pracující v zemědělství. Maďarští Romové představují více než 70 % veškerých Romů v Maďarsku. Druhou největší skupinu tvoří romsky mluvící olašští Romové, kteří se v době mezi dvěma světovými válkami živili jako kočovní řemeslníci, výrobci zvonů a kravských zvonců, mědikovci, obchodníci a částečně jako nádeníci. Představují přibližně 20 % romské populace. Třetí skupinou jsou rumunští Romové - Rudarové, kteří žijí převážně na jihozápadě země a hovoří archaickou formou rumunštiny. V meziválečném období přežívali jako korytáři, výrobci předmětů ze dřeva i jako nádeníci. Tvoří 10 % romského obyvatelstva. Vzdělání Podle statistik Ministerstva kultury a školství za školní rok 1992/93 – před tím, než vešel v platnost Zákon o ochraně osobních dat a zveřejňování údajů veřejného zájmu, podle něhož se národnost stala údajem podléhajícím ochraně dat – docházelo do základních škol 74 241 romských žáků. 7,12 % všech žáků základních škol bylo romského původu. 91,4 % neromských žáků pokračovalo studiem na institucích středního vzdělávání, zatímco u Romů to bylo jen 33,6 %. 13 % romské populace má výuční list a 1 % maturitu. Výuční list však nutně neznamená, že jeho romský držitel lépe hledá pracovní uplatnění, protože struktura učňovských oborů se jen minimálně přizpůsobila změnám, které se odehrávají na trhu práce. Za neúspěchy ve školách a předčasným opouštěním vzdělávacího procesu ze strany mnohých Romů leží sociální důvody. Zkušenosti několika posledních desetiletí ukazují, že romské děti, které pravidelně po tři roky navštěvují mateřskou školu, jsou poté schopny postoupit do základní školy a úspěšně ji dokončit.

48

Maďarsko

Situace na trhu práce Studie zaměstnanosti provedené v 70. letech, které se zaměřovaly na poměr počtu aktivních osob k počtu osob neaktivních, dokazují, že situace je u Romů obdobná jako u Neromů. V roce 1989 mělo 60–80 % romských mužů zaměstnání, u romských žen toto procento činilo 35–40 %. Po společenské a ekonomické transformaci byli Romové z trhu práce vytlačeni, a to takovým tempem a v takovém rozsahu, že to nikdy v minulosti nemělo obdoby. Během vlny změn přišlo o práci 72 % dříve zaměstnaného a práceschopného romského obyvatelstva. Bydlení a zdravotní stav Zhruba 14 % romských obyvatel dnes žije v izolovaných, částečně přestavěných koloniích s nízkou úrovní infrastruktury. Údaje o zdravotním stavu romské populace ukazují, že její situace je horší než celostátní průměr. Výskyt chronických nemocí je u Romů mnohem vyšší než u ostatního obyvatelstva. Mnozí bydlí ve vlhkých, tmavých, špatně vytápěných domech či bytech bídné kvality, kde se jen těžko udržuje běžná hygienická úroveň a kde nadměrný počet osob v domácnosti i jejím okolí zvyšuje riziko nákazy. Diskriminace Události posledních několika let prokázaly, že naprostá většina společnosti nemá o problémech, kterým Romové čelí, ani tušení, a zlepšení jejich situace ji nezajímá. Existence předsudků v maďarské společnosti musí být brána jako životní realita. Parlament na ochranu ústavních práv menšin zvolil parlamentního komisaře pro práva národnostních a etnických menšin. Zprávy vypracované parlamentním komisařem pro práva menšin, které analyzují situaci Romů, také poukazují na existenci diskriminace. V systému školství se romští žáci a studenti stávají obětí diskriminace, jež pramení ze segregace a nepatřičných učebních metod používaných v hodinách. V roce 1997 byl zaveden nový předpis, který má skoncovat s diskriminací v oblasti zaměstnávání. Ukládá tvrdé sankce zaměstnavatelům, u nichž se zjistí, že zaměstnance diskriminovali.

49

Maďarsko

Romové jsou také diskriminováni při jednání s policií; počet stížností tohoto druhu je stále ještě vysoký, ačkoli již lze sledovat první známky příznivějšího vývoje, který vzniká na základě následujících centrálních kroků: • Zavedení opatření sloužících na ochranu a podporu národnostních a etnických menšin žijících v Maďarsku. • Opatření na ochranu a podporu menšin se týkají tří oblastí: legislativy, ustanovení nových legislativních institucí a finanční podpory menšin. Legislativa Klíčovou součástí provádění legislativních úkonů je zabezpečení základních ústavních a lidských práv a monitorování toho, jak jsou realizována v praxi. V oblasti zacházení s menšinami měl zásadní význam okamžik, kdy v roce 1993 vešel v platnost zákon číslo LXXVII o právech národnostních a etnických menšin. V souladu s ústavou a zákonem číslo LIX z roku 1993 o zmocněnci pro občanská práva byla zavedena instituce parlamentního zmocněnce pro ochranu práv národnostních a etnických menšin. Tento ombudsman pro menšiny zodpovídá za prošetření jakéhokoli porušování práv národnostních či etnických menšin, o němž je zpraven. Na rovině administrativy vznikla v roce 1990 nová instituce s celostátní působností – Úřad pro národnostní a etnické menšiny. Tento úřad připravuje analýzy, na jejichž základě vláda rozhoduje v otázkách menšin a navrhuje obecné strategie přístupu k menšinám. Úřad pomáhá koordinovat realizaci úkolů vládního programu práce s menšinami a pečlivě sleduje realizaci úkonů a povinností, které v oblasti menšin přináleží státním institucím. Na činnost úřadu dohlíží ministr spravedlnosti. Zákon o menšinách umožnil vytvořit systém menšinových samospráv, který je v mezinárodním měřítku ojedinělý. S ustanovením systému menšinových samospráv získaly v Maďarsku žijící menšiny právo oficiálně se integrovat do systému místní samosprávy. Při řešení veřejných záležitostí regionálního zájmu je tak zajištěno, že menšinové samosprávy dohlédnou na práva národnostních a etnických menšin žijících v dané lokalitě.

50

Maďarsko

Systém menšinových samospráv Zákon číslo LXXVII o právech národnostních a etnických menšin zabezpečuje, že 13 menšin, které v Maďarsku žijí, se těší individuálním i kolektivním menšinovým právům – právu na osobní nezávislost a právu zakládat orgány místní samosprávy. Zákon poskytuje menšinám právo utvářet místní i celostátní vládní instituce. Menšinová místní samospráva je zcela novou právní entitou a nejnovějším prvkem systému maďarského veřejného práva. Co se menšinových samospráv týče, získání kulturní autonomie znamená právo rozhodovat nezávisle o zakládání, přejímání a působnosti institucí, zvláště v oblastech místního veřejného školství, regionálního tisku a elektronických médií, péče o tradice a v oblasti kultury. Celostátní menšinové orgány zastupují danou menšinu na celostátní úrovni. V otázkách týkajících se menšinových skupin mohou požadovat informace od veřejných institucí a mohou nastolovat doporučení a iniciovat opatření. Je možné konstatovat, že systém menšinových samospráv v Maďarsku je funkčním a efektivním prostředkem zastupování minoritních zájmů, který menšinám zaručuje širokou účast na záležitostech regionálního i celostátního rozsahu, jež se jich dotýkají.

51

Maďarsko

4.2

CO SE OSVĚDČILO: ÚSPĚŠNÉ ROMSKÉ PROJEKTY V MAĎARSKU

4.2.1

KANCELÁŘ PRÁVNÍ OCHRANY PRO NÁRODNOSTNÍ A ETNICKÉ MENŠINY (NEKI)

Kancelář právní ochrany pro národnostní a etnické menšiny (NEKI)7 byla založena v roce 1994 Maďarskou humanistickou společností v rámci nadace Jinakost (Otherness). Zakladatelé NEKI byli toho názoru, že v Maďarsku je potřeba založit nevládní organizaci na ochranu a pomoc osobám, jejichž práva jsou trvale porušována a kterým se děje i jiné bezpráví. Obecně se ví, že romské obyvatelstvo představuje jednu z nejzranitelnějších skupin v celém Maďarsku. Zakladatelé proto vytvořili nadaci Jinakost, jejímž primárním cílem je poskytovat právní ochranu členům kterékoli národnostní či etnické menšiny v zemi, včetně Romů. NEKI je jako nevládní organizace zcela nezávislá na dalších organizacích, politických stranách i na vlivu vlády. Tato nezávislost stála u zrodu NEKI jako jedna ze základních zásad, kterou zastává doposud. Zaručuje totiž to, že organizace vykonává svou misi nestranně a profesionálně. Nezávislost NEKI přesto není absolutní. Organizaci ovlivňují četné vnitřní i vnější faktory, a také pravidelně spolupracuje s jinými organizacemi. Tyto skutečnosti nevyhnutelně ovlivňují její činnost, i když je pravdou, že statutární nezávislost zůstává nedotčena (tj. sponzoři nemohou zasahovat do aktivit NEKI, do právní strategie uplatňované u jednotlivých případů, ani do její odborné práce). Základní zásady Jak již bylo zmíněno výše, nezávislost tvoří jednu ze základních zásad NEKI. To však platí o veškerých nevládních organizacích. Co činí NEKI mezi neziskovými organizacemi výjimečnou jsou základní zásady, které náleží právní ochraně a organizaci NEKI samotné. V každodenní práci NEKI se uplatňují tyto základní zásady:

7

Podrobnější informace naleznete na internetové adrese www.neki.hu.

52

Maďarsko

a) Kontinuita

Jednou ze základních podmínek a zásad práce NEKI je, že Kancelář právní ochrany musí působit trvale. Organizace a její zaměstnanci tak budou schopni poskytnout stěžovatelům právní pomoc vždy – tedy za podmínky, že jejich stížnosti lze vyřešit prostředky, jež má NEKI k dispozici, a že stížnosti splňují požadavky vypsané níže. Kontinuita se však nedá zabezpečit, pokud neexistují patřičné finanční a personální podmínky.

b) Osoby, jimž je právní ochrana poskytována

Zakladatelé NEKI si dali za cíl vytvořit organizaci, jež by poskytovala právní ochranu a právní zastoupení občanům, kteří se stali obětí diskriminace nebo kterým bylo způsobeno příkoří z důvodu jejich národnostního či etnického původu. Působení NEKI vždy bylo a nadále zůstává vymezeno tímto cílem: NEKI poskytuje právní pomoc pouze obětem případů, kde se údajně jedná o diskriminaci. Další podmínkou je, že k domnělé diskriminaci muselo dojít v Maďarsku u osoby či osob příslušejících k národnostní či etnické menšině, jak je definuje Zákon o národnostních a etnických menšinách z roku 1993 (1993, LXXVII.).

c) Diskriminace

Přestože podrobná analýza diskriminace není cílem tohoto článku, bude i tak užitečné podat stručné vymezení tohoto termínu. Diskriminace je nezákonnou formou odlišného zacházení. Pokud se s určitou osobou či skupinou zachází jinak než s jinou osobou či skupinou na základě libovolnosti, jejímž důsledkem je porušení zákonných práv této osoby či skupiny, jde o diskriminační jednání. Takzvaná struktura diskriminace spočívá na třech pilířích nerovné účasti: určitá osoba, v jejíž kompetenci je rozhodovat, zachází s druhou osobou bez oprávněného důvodu odlišně než s jinou a tímto způsobem ji znevýhodňuje. Ačkoli se jedná o přibližnou a schematickou definici diskriminace, v praxi je tato definice velmi dobře využitelná. Ke konceptu diskriminace lze přistupovat jak teoreticky, tak prakticky. I když teorii a praxi od sebe nemůžeme jednoduše oddělit, rozdíl mezi nimi způsobuje, že tento koncept je obtížné definovat a poté aplikovat patřičným způsobem. Na jedné straně jsou teoretické definice obtížněji aplikovatelné. Na straně druhé bývají definice založené na právní praxi snáze prakticky použitelné – avšak chybí jim úplnost definic teoretických. Definice, se kterou NEKI vstupuje do jednotlivých případů a poskytuje právní pomoc na obranu před diskriminací, může být také problematická: neexistence podrobného a přesného vymezení diskriminace nám může překážet v práci, neboť

53

Maďarsko

v některých případech nemusí být zřejmé, zda spadají do našeho pole působnosti.

d) Kontrola

Dvěma hlavními zdroji přímé kontroly nad činností NEKI jsou správní rada nadace Jinakost a maďarská veřejnost. Správní rada nadace vykonává odborný a finanční dohled: dohlíží na aktivity NEKI, může určovat její budoucí aktivity a úkoly, ačkoli v praxi rada pouze poskytuje rady a schvaluje návrhy učiněné v tomto smyslu. Dohled veřejnosti má zcela odlišnou povahu: vztahy s veřejností mohou odrážet efektivitu práce a míru vlivu jednotlivých akcí na život občanů. Většina práce se doposud setkávala s kladným přijetím.

e) Uznávání zákona

Jednou z nejdůležitějších základních zásad činnosti NEKI je, že organizace smí řešit případy jen a pouze zákonnými prostředky. Díky tomu může NEKI pomáhat jenom tam, kde pro vyřešení případu existují zákonné prostředky. Ačkoli to neznamená, že každý případ skončí soudním řízením, veškeré zásahy jakékoli jiné povahy pramení výlučně ze zákona a zákonné argumentace. V důsledku toho NEKI nesmí iniciovat řízení ani poskytovat právní pomoc, pokud v daném případě neexistují zákonná ustanovení či pokud postup či rozhodnutí, na něž si daná osoba stěžuje, je v souladu se zákonem. NEKI se věnuje všem případům, do nichž se zapojí, až do jejich konce, bez ohledu na délku řízení. Organizace se ujímá každého případu, kde existuje podezření na diskriminaci, a nebere zřetel na to, zda je nebo není pro veřejnost zajímavý. Jinými slovy, hlavním cílem NEKI není publicita, ačkoli pokud to danému případu nemůže uškodit, používá organizace média jako prostředek, s jehož pomocí informuje veřejnost a poukazuje na diskriminační praktiky. Na základě nařízení o ochraně dat je možné jména klientů zveřejňovat pouze na jejich výslovnou žádost. Jména nelze zveřejnit ani na výslovnou žádost v případě, kdy by jejich zveřejnění mohlo porušit práva či zákonné zájmy klienta nebo jeho rodiny. Proto jsou ve výroční zprávě – nazvané „Bílá brožura“ – případy zveřejňovány s iniciálami, a to jak u klientů, tak i dalších osob, orgánů či úřadů, jichž se daný případ týkal. Jak již bylo řečeno výše, NEKI se ujímá pouze případů, u nichž je možno pozorovat diskriminaci. Také již bylo naznačeno, že uplatňování této 54

Maďarsko

zdánlivě jednoduché zásady v praxi není snadné. Kromě obtíží týkajících se teoretických definic diskriminace je nutno zdůraznit také nedostatky maďarské legislativy v této oblasti a neexistenci ustálené právní praxe, především na poli uplatňování zákonů. To vše může působit vážné obtíže při zkoumání a třídění případů a rozhodování, zda NEKI může zahájit řízení. Nadto mohou zmíněné překážky působit značné potíže při řešení jednotlivých případů a často si vynucují použití „netradičních“ a inovačních prostředků právního zastupování. Právní zastoupení nelze poskytnout u konfliktů mezi příslušníky stejné národnostní či etnické menšiny. Pomoc není poskytována v případech konfliktu mezi menšinovými organizacemi ani konfliktů v rámci rodiny. Ačkoli některé situace mohou vyžadovat techniky řešení konfliktu nebo mediaci, k řešení případů založených na těchto technikách nemá organizace odborný mandát.

f) Právní ochrana

Právní ochrana je složitou aktivitou. Jejím primárním cílem je poskytnout pomoc v individuálních případech. Jak již bylo řečeno, právní ochrana příslušníků národnostních či etnických menšin nemůže být účinná, pokud je poskytována ad hoc – stálé působení organizace je předpokladem dlouhodobého úspěchu. Na druhou stranu však právní ochrana může být také součástí mise: může být směřována k informování a poučování většinové populace o záležitostech týkajících se menšin a diskriminace. Tato mise se realizuje především tím, že se v případech diskriminace podávají žaloby s primárním cílem zefektivnit a posílit dopad právní ochrany jak u daných jednotlivých případů, tak i z dlouhodobé perspektivy u případů diskriminace obecně. Zaměstnanci NEKI provádějí širokou škálu aktivit. V současné době má NEKI osm zaměstnanců na plný úvazek, jimž vypomáhá větší počet advokátů, odborníků a studentů. Stížnosti dostává kancelář poštou i telefonicky. Důležitou zásadou je, že organizace sama případy nevyhledává: klienti nejsou vybíráni, ani nedochází k výzvám, aby určitý člověk využil jejích služeb. NEKI se angažuje pouze v případech, kdy obdrží stížnost a kdy ji navrhovatel nebo žalobce výslovně požádá o pomoc. Zaměstnanci NEKI často navštěvují klienty v místě jejich bydliště. Důvodem pro to je, že většina klientů nemůže sama navštívit kancelář kvůli omezeným finančním možnostem a dlouhému trvání cesty. U některých případů může také být nezbytné zjistit fakta přímo na místě.

55

Maďarsko

NEKI má tři „partnerské kanceláře“ a zaměstnance mimo Budapešť. Přestože tyto kanceláře nejsou regionálními pobočkami organizace a místní zaměstnanci pracují pouze na částečný úvazek, umožňují, aby práce na případech pocházejících z dané lokality probíhala efektivněji. Průměrně NEKI obdrží 100–150 stížností ročně. Pokud se skutečně prokáže přítomnost diskriminace – což se týká přibližně jedné třetiny stížností – zjišťují zaměstnanci NEKI fakta přímo na daném místě. Pečlivě se samozřejmě prověřují všechny stížnosti obdržené organizací. V průběhu zjišťování fakt navštíví zaměstnanci NEKI navrhovatele a – pokud je to třeba – promluví s odpovědnými osobami na místních úřadech. Pokud je pomoc vyžádána u probíhajících případů, je nezbytné shromáždit patřičné dokumenty z kanceláří prokurátora a soudu. Proto příprava případů neodmyslitelně obnáší stálý kontakt s dotyčnými úřady. NEKI si také často žádá vyjádření odborníků, má-li zkoumat kontroverzní záležitosti či záležitosti vyžadující zvláštní expertizu. Tato vyjádření mohou být vyžádána před učiněním oficiálních kroků, během nich či souběžně s nimi. Pokud je třeba danou věc postoupit soudu, pověří NEKI advokáta, aby se ujal zastupování klienta. Mimo to mají právo u soudu a jiných úřadů zastupovat klienty i advokátní koncipienti působící v NEKI. Role NEKI se může podstatně změnit se vstupem Maďarska do Evropské unie. Směrnice Evropské unie č. 43/2000 požaduje, aby členské státy umožnily některým nevládním organizacím poskytovat přímé právní zastoupení u soudů a dalších úřadů. V současné době NEKI jako organizace, ani její zaměstnanci či ředitel nemohou podle platných maďarských zákonů právně zastupovat své klienty u soudu ani na jiných úřadech: organizace si pro každý případ musí advokáty najímat. Zjišťování fakt na místě je pro práci NEKI velmi významné, neboť se během něj dá určit, zda má předmět stížnosti spojitost s národnostním či etnickým původem navrhovatele. NEKI tudíž zjistí, může-li se případu ujmout a jaké zákonné opravné prostředky má k dispozici. Vybrané případy NEKI Jedním z primárních cílů NEKI je věnovat se případům, u kterých se dá zdůraznit diskriminační povaha daného opatření nebo činu. Je nutné na tomto místě konstatovat, že v současné době se soudy zdráhají podobnými případy zabývat, bez ohledu na to, zda je podává NEKI, jiné nevládní organizace či nezávislí advokáti. Posoudit, zda je určité jednání nebo opatření 56

Maďarsko

diskriminační, není samozřejmě snadné a v mnoha případech se jedná o otázku právního přístupu. Maďarské soudy nicméně často odmítají stížnosti týkající se diskriminace, aby si udržely své zaběhané postupy. Většina soudních řízení iniciovaná NEKI je občanskoprávní povahy. Především se jedná o porušení práv člověka. Pro zahájení řízení mohou být různé důvody: diskriminace při vstupu na veřejná místa, jako například bary a restaurace, diskriminace při poskytování sociálních dávek (zvláště dávek poskytovaných městskými úřady) a diskriminační zacházení ze strany policie. NEKI také zastupuje případy vzniklé v soukromé sféře a podává stížnosti nejen tehdy, když vládní či městské orgány nebo jejich zaměstnanci někoho diskriminují, ale také pokud zaměstnanec určitého klubu anebo novinář porušuje základní práva osoby příslušející k menšině. Mezi typické patří situace, kdy je romským občanům odepřen vstup do barů, klubů či restaurací nebo je na takových místech odmítají obsloužit pouze z důvodu jejich romského původu. NEKI se v podobných případech podařilo dosáhnout významných úspěchů, včetně případu pana Gómana z Pětikostelí, či v nedávné době v případu malé vísky v Nógrádském kraji, kde do jednoho místního baru nebyl dlouhá léta povolen vstup romským občanům. Soud uznal žalobu podanou NEKI, ačkoli případ ještě nebyl uzavřen. Pracovní právo představuje další významnou oblast, které se týká diskriminace Romů. Ačkoli pracovní právo je s ohledem na obranu proti diskriminaci jedním z nejpropracovanějších, je také oblastí, v níž se nejobtížněji uplatňují platné zákony. Význam maďarského pracovního zákona spočívá v tom, že v případech domnělé diskriminace se povinnost podat důkazy obrací: povinností zaměstnavatele je dokázat, že určité jednání či opomenutí, kterého se stížnost týká, nebylo diskriminační. Toto opatření se týká i postupů uplatněných při žádosti o zaměstnání. Většina případů NEKI spadá právě do posledně jmenované kategorie. Zkušenosti ukazují, že když už se dnes určité – řídké – případy dostanou k soudu, soud často požaduje, aby důkazy o faktech předcházejících diskriminačnímu jednání podával navrhovatel, tedy klient. Tento požadavek je v souladu s předpisy, jimiž se řídí soudní řízení, avšak taková fakta se jen velmi obtížně dokazují. V typických případech vede přijímací pohovor se žadatelem o zaměstnání jediný člověk, a tudíž neexistují žádní svědci diskriminačního rozhodnutí. Navrhovatelé v těchto případech musí poskytnout důkazy o celé řadě věcí: zda u potenciálního zaměstnavatele bylo volné pracovní místo, zda se navrhovatel dostavil k přijímacímu pohovoru u tohoto zaměstnavatele, zda k přijímacímu pohovoru došlo, zda měl navrhovatel pro dané pracovní místo patřičnou kvalifikaci atp. 57

Maďarsko

U podobných případů uplatňuje NEKI zvláštní metodu, takzvané „testování“, s jejíž pomocí dosahuje toho, že diskriminační jednání či opomenutí je později možné prokázat. Testování provádí dvě skupiny osob, jedna náležející k menšině, druhá k majoritě. Tyto dvě skupiny krátce po sobě navštíví místo, kde k domnělé diskriminaci došlo, ať už se jedná o klub, kavárnu či pracoviště. Obě skupiny pečlivě sledují, zda se zde zaměstnanci dopouštějí porušování zákona, čili zda jednají diskriminačně. Poté členové testovacích skupin vyplní na základě svého pozorování a zkušenosti dotazník. Dotazníky pak NEKI přikládá jako přílohu k soudnímu podání u následně iniciovaných žalob. Organizace si u příslušných orgánů také vyžádá předvolání členů testovacích skupin jako svědků. Maďarská soudní praxe se k přípustnosti podobné formy důkazu nestaví jednotně. Některé soudy ji přijímají, jiné nikoli. Přesto však metoda testování v mnoha případech pozitivně ovlivnila případy řešené NEKI. NEKI dále iniciuje řízení týkající se domnělé diskriminace při úředním jednání či diskriminačního zacházení ze strany policie. Pokud organizace obdrží stížnost na diskriminační rozhodnutí úřadů (tato rozhodnutí se většinou vztahují k vydávání povolení či oprávnění, nebo jde o rozhodnutí týkající se poskytování sociální podpory), vyžádá si soudní přezkoumání daného úředního verdiktu. Řadu podobných žalob již NEKI podala u Ústavního soudu Maďarska. Řízení iniciovaná u Ústavního soudu mohou spíše než u jednotlivých případů přinést úspěch v obecné rovině. Pro další velkou skupinu případů je typická také nepřímá diskriminace, úřední jednání nevyjímaje. V takových případech nedochází k otevřené diskriminaci osob: jednotlivá opatření mohou být uplatněna v souladu se zákonem, nicméně konečný výsledek přesto může být diskriminační. V podobné situaci se diskriminace i úmysl diskriminovat prokazují jen obtížně. Také nepřímá diskriminace ze strany úřadů může mít v praxi formu odlišného zacházení s klienty příslušejícími k národnostním či etnickým menšinám. Je třeba se zmínit též o přístupu NEKI k případům trestního práva. Pachatele trestných činů organizace zastupuje, pouze pokud se takový pachatel stal obětí fyzického násilí či jiného porušení zákona ze strany odpovědných orgánů, a pouze pokud k tomuto přestoupení zákona došlo z důvodu pachatelova národnostního či etnického původu. Nejčastěji NEKI zastupuje oběti zločinů, kde se navrhovatel stal obětí pro svůj národnostní nebo etnický původ. NEKI klade zvláštní důraz na zastupování klientů 58

Maďarsko

patřících k menšinám, s nimiž úřady, zvláště pak policie, špatně zacházely či je týraly. Naší praxí je, že jakmile dojde k vynesení trestního rozsudku, je podána občanskoprávní žaloba se žádostí o náhradu materiálních a psychologických škod utrpěných navrhovatelem. Další aktivity Jak bylo nastíněno výše, NEKI si klade za cíl hledat rozličná řešení případů, na nichž pracuje, tak aby v případě selhání jedné procedury stále zbývaly další postupy, s jejichž pomocí lze případ úspěšně dovést do konce. Obecně se dá říci, že pokud řízení na území Maďarska nepřinesou patřičnou nebo uspokojivou nápravu, předkládá NEKI případ mezinárodním institucím, obzvláště Evropskému soudu pro lidská práva. Takový postup musí být samozřejmě výslovně odsouhlasen klientem. Náklady podobných mezinárodních řízení vždy nese NEKI, podobně jako tomu je u vnitrostátních soudních řízení. NEKI se také pravidelně účastní konkrétních výzkumných a dalších projektů. K nejvýznamnějším výzkumným projektům patřily projekty týkající se odškodnění nefinanční cestou, zkoumání činnosti úřadů práce a zkoumání zneužívání pravomocí ze strany policie. Všechny výzkumné projekty jsou ukončeny vydáním podrobné studie, která shrnuje závěrečné poznatky. Výše zmíněné tři výzkumné projekty byly nejúspěšnější a výsledkem každého z nich byla obsáhlá studie. Kromě svých základních aktivit se NEKI účastní i celé řady projektů. Některé z nich propagují spolupráci mezi různými nevládními organizacemi v oboru, jiné nám umožňují zastupovat případy, do nichž bychom se zřejmě nemohli v rámci svých základních aktivit pustit, a to především z finančních důvodů. Tyto projekty také umožňují zaměstnancům NEKI publikovat studie a odborné články o poznatcích z jednotlivých případů (zastupovaných v rámci těchto projektů) či z nich vyplývajících důsledcích, i o celkových odborných zkušenostech organizace. NEKI vydává výroční zprávu nazvanou Bílá brožura, která popisuje nejvýznačnější případy řešené v daném roce. Vydávání Bílé brožury je jednou z metod, jež umožňují veřejnou kontrolu nad činností organizace: případy zastupované NEKI jsou v knížce podrobně zdokumentovány a rozebrány s nejvyšším ohledem na odbornou a faktografickou přesnost. Tato publikace nepředstavuje jeden každý případ, na němž organizace pracovala. Místo toho jsou vybírány ty nejvýznamnější, u nichž jsou popsány veškeré důležité rysy 59

Maďarsko

a na základě dostupných dokumentů detailně prezentována daná fakta. Uvádí se zde též právní argumentace ze strany NEKI i dalších zúčastněných stran, která je doplněna odborným komentářem, kritikou nebo i – v případě potřeby – vyvrácením argumentů. Vzhledem ke své odborné povaze tato publikace nepochybně osloví jen poměrně malý okruh odborníků, přestože je distribuována všem v ní uvedeným klientům i početným orgánům a organizacím, které jsou v profesním styku s NEKI. Prvořadým úkolem je zabezpečit a řídit provoz a činnost NEKI. S ohledem na to, že NEKI není tržně orientovanou organizací, pracuje za mnohem nižší než tržní ceny. Proto může její činnost probíhat, pouze je-li zajištěno dostatečné financování. Doposud se naštěstí vždy našli sponzoři, kteří si práce této organizace cení a kteří ji finančně podpořili. Potřebu organizaci neustále udržovat v činnosti navíc dokládá i to, že nepřetržitě působí již deset let a její kvalitní práce je stále žádána. Žádosti o pomoc NEKI stále přicházejí i přesto, že na právní podporu Romů a jiných menšin vznikla mezi tím řada dalších nevládních organizací a také Ministerstvo spravedlnosti založilo ve spolupráci s Celostátní romskou menšinovou samosprávou síť právní ochrany. Existence zmíněných organizací je nezbytná, avšak vliv NEKI se dá snadno posoudit podle skutečnosti, že ačkoli uvedená síť právní ochrany má již pobočky v každém kraji, NEKI stále dostává velký počet stížností podobné povahy jako dříve. Skeptik by mohl namítnout, že počet stížností obdržený každý rok může také být důkazem toho, že činnost NEKI nepřinesla pozitivní změny. Přesto je možné konstatovat, že tyto stížnosti dokazují, že občané příslušející k národnostním či etnickým menšinám začínají být informovanější o soudních procesech a více jim důvěřují, a místo toho, aby přijímali příkoří, která se jim dějí, anebo aby brali zákon do vlastních rukou, jsou ochotni domáhat se svých práv soudní cestou. Pro potenciální klienty i pro organizaci samotnou se jedná o dlouhý, avšak poučný proces, který se podobá dlouhému procesu postupného dospívání.

4.2.2 EFEKTIVNĚJŠÍ PROSAZOVÁNÍ PRÁV ROMSKÉ KOMUNITY V NAGYKANIZSE Cílová skupina Město Nagykanizsa se nachází v Zalském kraji, který oplývá přírodním bohatstvím. Výhody Nagykanizse přináší také blízkost jezera

60

Maďarsko

Balaton a čilý turistický ruch. Další výhody městu skýtá přítomnost průmyslu, zejména ropného průmyslu. Nagykanizsa je se svými 55 000 obyvateli druhým největším městem kraje. Romská populace kraje činí 20 000 osob, což je 20% z celkového počtu obyvatel v kraji. V Nagykanizse a okolí žije přes 4 000 Romů. Romská menšinová samospráva v Nagykanizse – první kroky Romská menšinová samospráva (CKÖ, dále zkráceně Romská samospráva) byla v Nagykanizse založena po volbách v lednu 1995. Zvolení zástupci v Romské samosprávě nebyli, stejně jako jinde, dostatečně připraveni na složitý úkol, před nímž se ocitli. Aby mohli efektivněji zastupovat zájmy Romů při vytváření plánů rozvoje města, založili Romskou samosprávu, která měla za úkol podpořit spolupráci s vedoucími představiteli města. Aby vykonávali svou práci efektivně, potřebovali zástupci Romské samosprávy získat nové znalosti a dovednosti. Nadace Partners Hungary8 pomohla Romské samosprávě překonat první obtíže: zaměstnanci nadace zorganizovali školení a facilitovali společnou plánovací schůzi členů Romské samosprávy. Cílem těchto aktivit bylo, aby se její pracovníci naučili využívat získaných dovedností při řešení konfliktů, vyjednávání a při prosazování práv své komunity. Fáze projektu

1995

V prvním roce zahájily organizace krajské Romské samosprávy jednání o rozsahu celého projektu. Vedoucí představitelé romských samospráv působících v Zalském kraji se zúčastnili facilitovaných jednání. Na jednání přišel i poradce pro Samosprávu Zalského kraje, který má na starosti otázky menšin. Výsledkem jednání bylo rozhodnutí, že pracovníci vzdělávací organizace Partners Hungary Foundation vyškolí zástupce Romské samosprávy. Na základě toho se v roce 1995 uskutečnilo několik seminářů. Během nich se účastníci seznámili s vyjednáváním a komunikačními dovednostmi. Ve stejném roce proběhly také kurzy pro romské děti ze Zalského kraje zaměřené na rozvoj komunikačních dovedností.

Další informace naleznete na webové stránce www.partnershungary.hu nebo na e-mailové adrese [email protected].

8

61

Maďarsko

1996–1997

Činnost Romské menšinové samosprávy začala přinášet první výsledky. Byla uspořádána konference ke Dni tolerance. Pokračovaly kurzy pro romské děti a semináře pro sociální pracovníky spolupracující s romskými samosprávami. Díky získaným finančním zdrojům mohli nagykanizsští začít uvažovat o stále významnějších cílech rozvoje do budoucna: jejich výsledky upoutaly pozornost krajských romských samospráv i jejich příznivců a podporovatelů. Tyto aktivity pokračovaly i v roce 1997 letními kurzy pro romské děti, které byly zaměřené na rozvoj dovedností. Některé z nich nyní studují na střední škole nebo již získaly středoškolský diplom.

1998

Rok 1998 byl rokem voleb, od nichž si vedoucí představitelé i členové Romské samosprávy mnoho slibovali: především očekávali, že místní romská komunita zhodnotí práci, kterou Romská samospráva se svými partnery tři roky dělala. Práce to byla obtížná, neboť cílem zmíněných aktivit bylo vyvést romské komunity z izolace a nalézt způsob komunikace s místní většinovou společností. Aby se tohoto cíle dalo dosáhnout, byly potřeba nové dovednosti a znalosti, protože bez efektivního prosazování práv není podobný cíl dosažitelný. Nadace Partners Hungary měla v úmyslu podpořit vznik a udržitelnost dalších romských samospráv, a proto se zaměřila na programy zvyšování efektivity krajských institucí, které byly základem pro úspěšné vybudování spolupráce. První částí programu, který podpořila Evropská unie, bylo setkání za účelem stanovení potřeb města. Setkání se zúčastnili jak starostové tak vedoucí činitelé romských samospráv ze Zalského kraje. Cílem schůzky bylo také připravit kandidáty na nadcházející volby. Účastníci měli možnost se seznámit s příčinami předsudků, osobnostními předpoklady pro posilování důvěry, s povahou konfliktů a metodami jejich řešení. Obdrželi také informace týkající se zákonů o menšinách, samosprávách a volbách a byli poučeni o věcech, které je třeba udělat před volbami. Pracovníci nadace Partners Hungary a romských samospráv pečlivě připravili podrobný plán předvolebních i povolebních aktivit. Společně zvážili povinnosti a možnosti romských samospráv, což jim umožnilo se dobře připravit na volby. Jejich příprava byla po volbách odměněna: V kraji bylo 62

Maďarsko

založeno 38 nových romských samospráv. Většina jich vytvořila první romskou občanskou organizaci v kraji nazvanou „Nostru“. Období mezi lety 1995 a 1998 přineslo důležité výsledky: • Zástupci Romské samosprávy se naučili základní dovednosti efektivní komunikace, vyjednávání a prosazování práv, které pak byli schopni velmi dobře využít v praxi. Proto romské samosprávy mohou pracovat efektivně a systematicky, což přináší rychle rostoucí uznání jejich práce ve městě i v kraji. László Teleki, znovuzvolený vedoucí představitel Nagykanizské romské menšinové samosprávy, byl zvolen za člena místního zastupitelstva v Nagykanizse. • Byl zaveden každodenní kontakt s vysoce postavenými činiteli místních samospráv a se starosty. • Organizace romských komunit se zdokonalila, díky volbám v roce 1998, kdy vzniklo více romských samospráv než v roce 1994. Utvořila se romská organizace pro prosazování občanských práv. • Při své práci byla organizace Partners Hungary v kontaktu také s romskými představiteli ze sousedních krajů, kteří též uvítali její pomoc. Komunitní centrum a jeho programy – Nagykanizsa Plány realizovat dvouletý program vznikly v roce 1998 s pomocí nadace Partners Hungary. Jeho cílem bylo podpořit činnost romského Komunitního domu založeného v Nagykanizse. Místní samospráva poskytla pro Komunitní centrum budovu staré školy a ke přislíbila platit náklady na plat jednoho zaměstnance. Na základě předchozích zkušeností se stanovily tři problémové oblasti, na které se nově založené Komunitní centrum zaměřilo: • Vzdělání • Zaměstnanost • Diskriminace Mladým Romům je v Komunitním centru k dispozici speciální doučování na kurzech Víkendové akademie. Uspořádaly se kurzy práce se dřevem a šití, pro jejichž absolventy byly zajištěny nabídky pracovních míst. Činnost Komunitního centra finančně podpořila místní samospráva a spolupracující organizace. Jedním z nejúspěšnějších programů romského Komunitního centra byl 160hodinový podnikatelský kurz pro Romy. Účastníci se naučili základům 63

Maďarsko

strategického a obchodního plánování. Na základě kurzu založilo 8 mladých Romů vlastní firmy. Kromě podnikatelských kurzů byly v Komunitním centru zahájeny i další, například kurz programování pro romské děti. Pracovníci Partners Hungary vedli kurzy v Komunitním centru mezi nimi byl kurz řešení konfliktů, interkulturní kurzy a kurzy vyjednávání a kooperativního plánování. I v roce 2000 probíhala školení zaměřená na podnikání, trh práce a kulturu práce. Tato školení byla považována za nejvýznamnější, neboť byla zacílena na zlepšení situace Romů v oblasti zaměstnanosti. Jelikož Nagykanizská romská menšinová samospráva považuje za jeden ze svých nejdůležitějších cílů snižovat znevýhodňování romských dětí, vznikla poptávka po školení, jež by poskytlo užitečné informace a dovednosti učitelům mateřských škol pracujících s romskými dětmi. Školení mělo za úkol pomoci učitelům pochopit důvody, které se skrývají za jejich konflikty s rodiči, a poskytnout jim metody, s jejichž pomocí je možné podobným konfliktům zamezit nebo je řešit. Celkem pětiletý projekt měl být podle plánu ukončen mezi srpnem a zářím 2000, ale vzhledem k rozsahu započatých aktivit prodloužilo nizozemské Ministerstvo zahraničních věcí svou podporu o další půlrok, do března 2001. Hlavním úkolem pro období 1998–2000 byl přesný odhad potřeb komunity, dále strategické naplánování rozvoje Komunitního centra a pokračování v již odstartovaných školicích programech zaměřených na rozvoj dovedností. Komunitní centrum poskytuje rozličné druhy služeb: • Nabízí vzdělávání současným i potenciálním členům romských samospráv, romským podnikatelům, talentovaným romským dětem. • Pořádá kurzy tradičních romských řemesel • Pronajímá své prostory nejrůznějším občanským sdružením, Klubu romské mládeže aj. V tomto smyslu instituce splnila své cíle: hraje ústřední roli v regionu, je dobře známá a vysoce ceněná.

64

Maďarsko

Víkendová akademie Problém výuky romských dětí byl řešen v rámci výše zmíněné Víkendové akademie. Romské děti mají doma často nedostatečné podmínky k tomu, aby se mohly učit. Romská samospráva proto zorganizovala pro děti z jeslí, mateřských, základních a středních škol tzv. Víkendovou akademii, která má následující cíle: • Připravit děti pro základní školu. Kurz podává dětem základní znalosti, s jejichž pomocí budou moci bez jakýchkoli větších problémů absolvovat první čtyři roky základní školy. • Zamezit tomu, aby žáci základních škol odcházeli ze školy před jejím dokončením, ať už kvůli příliš pokročilému věku či špatným známkám. • Připravovat děti na reparáty či komisionální zkoušky. • Připravovat žáky na nástup na střední školu po úspěšném dokončení školy základní. • Poskytovat speciální kurzy talentovaným dětem. Kromě programů pro talentované děti a pro pomalejší žáky poskytuje akademie zdokonalení znalostí a dovedností nad rámec školních osnov. Nedostatečné jazykové znalosti jak romštiny, tak maďarštiny představují pro členy romské komunity častou nevýhodu. Proto se na akademii také vyučuje romština. Mimo výuku je dětem poskytována také strava zdarma. Výsledky činnosti akademie zatím poukazují na její veliký úspěch: díky výuce místních učitelů dochází do Komunitního centra 85–90 dětí a 105 dětí nastoupilo do škol ukončených závěrečnou zkouškou. Žádné z dětí, které se účastní programů Komunitního centra nepropadlo, a dva romští mladíci se dostali na střední školu. Kromě literárních večerů a folklorních setkání, jež měly posílit vědomí vlastní identity, byla uspořádána také výstava produktů romských řemesel. Důležitost pochopení a udržování romské kultury uznali i ředitelé místních škol, a proto se výstava stala součástí školní výuky. Výsledkem je, že žáci pátých až osmých tříd ve městě (tj. přibližně 5 000 neromských dětí) mají možnost seznámit se s romskou kulturou a historií. Tento program začal již na šesti místních středních školách. Kultivována jsou také tradiční romská povolání. Byly uspořádány bezplatné kurzy práce se dřevem a výroby hraček a romským rodinám jsou nabízeny teoretické i praktické kurzy chovu zvířat a zahrádkářství. 65

Maďarsko

Obeznámenost s těmito tradičními činnostmi a jejich provozování může významnou měrou napomoci k uchování romské kulturní identity. Koncem roku 2000 se práce na místní a krajské úrovni rozšířila na úroveň celostátní: za aktivní účasti romských představitelů z Nagykanizsy byla založena Národní asociace romských organizací. V roce 2001 se předseda Celostátní romské menšinové samosprávy (který je zároveň předsedou romské organizace Lungo Drom) spojil s pravicovou vládou. Maďarští Romové se tak politicky rozdělili. Ve volbách do menšinových samospráv (které se konají ve stejné době jako komunální volby) se Národní asociace romských organizací stala druhou nejsilnější romskou organizací za Lungo Drom. Výsledky a závěry Příklad Nagykanizsy začal být dobře známý a romskou komunitou velice ceněný. Není tedy divu, že našel mnohé následovníky v regionech (jako například Tiszavasvári a Ózd), kde se Romové setkávají s podobnými problémy. Je to velice významný krok, neboť zkušenosti získané v jedné lokalitě mohou mít značnou cenu i pro další komunity. Pokud určitá romská komunita pomůže jiné tím, že jí předá své zkušenosti a pracovní metody, je trvalý úspěch pravděpodobnější, přičemž sociální prospěch je nasnadě. Případ Nagykanizsa ukázal, že je možné v romských komunitách společně projednat a poté realizovat úspěšné programy. Je patrné, že místní projekty, do nichž se zapojují všichni zainteresovaní, jsou mnohem účinnější než projekty mající podobu celostátní kampaně. Zásadním předpokladem úspěchu je, aby se romské komunity dokázaly přenést přes tradiční sváry a vůdčí osobnosti dělaly vše pouze pro svou komunitu, bez ohledu na vzájemné soupeření a osobní konflikty. Tam, kde existují znesvářené skupiny a vzájemná rivalita, nemohou Romové počítat s podporou místních menšinových samospráv. Příklad Nagykanizsy dokazuje, že pokud Romové cítí, že jejich názor má váhu a že je jim nasloucháno, vezmou koncepci vystavěnou na jejich názorech za své a chopí se aktivní role při její realizaci.

66

Maďarsko

4.2.3 ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ POMOCÍ KOOPERATIVNÍHO PLÁNOVÁNÍ Cílová skupina Tiszavasvári je město s téměř 15 000 obyvateli ležící v severovýchodním Maďarsku (kraj Szabolcs-Szatmár-Bereg). Tento region byl celkově nejvíce postižen socioekonomickými změnami, neboť mnoho továren založených v éře socialismu bylo uzavřeno či transformováno. V 90. letech přesahovala nezaměstnanost 20 % (oproti celostátnímu průměru 10 –11 %) a od 80. let zde nevznikly žádné pracovní příležitosti. Navíc došlo k privatizaci významné farmaceutické společnosti, která pak propustila stovky lidí včetně značného počtu Romů. Romové představují 15–20 % obyvatelstva kraje, což je nejvyšší procento v celé zemi. Romští obyvatelé Tiszavasvári (přibližně 1 200–1 600 osob) tvoří dvě komunity. Menší komunita maďarských Romů (přibližně 400– 600 osob) žije v takzvané čtvrti Büdi na jednom okraji města, větší olašská komunita (přibližně 800–1 100 osob) žije na druhé straně města v ulici Széles. Tyto dvě skupiny jsou jen v minimálním kontaktu a panují mezi nimi veliké sociální i kulturní rozdíly. Smíšená manželství mezi jednou a druhou komunitou téměř neexistují, a jelikož žijí i ve fyzickém slova smyslu odděleně, chodí jejich děti do jiných škol. Socioekonomické rozdíly mezi těmito romskými skupinami jsou také značné. V současné době je nezaměstnanost u Romů žijících ve čtvrti Büdi velice vysoká, přestože před změnou režimu byla zaměstnanost téměř stoprocentní. Díky tomu se životní úroveň ve čtvrti Büdi téměř neliší od většiny maďarské společnosti: typické jsou zde velké rodinné domy se zahradami a silnicemi. Ačkoli dochází k určité míře kontaktu mezi Romy a Maďary na jejich pracovištích, jiné formy společenského kontaktu mezi nimi téměř nejsou. Olašští Romové oproti tomu žijí v otřesné bídě a jsou zcela odloučeni od většinové společnosti. Před rokem 1989 pracovalo pouze 30 % dospělých olašských mužů, a to jako nekvalifikovaná pracovní síla ve dvou velkých průmyslových odvětvích, které nejvíce postihly ekonomické změny – v zemědělství a ve stavebnictví. Přišli o práci jako první, a ani dnes nemají žádné možnosti práci získat. V důsledku toho olašská komunita téměř bez výjimky hospodaří pouze ze státních sociálních dávek. Střechy domů v Széles jsou často děravé, v oknech chybí sklo, domy nemají rozvod vody a v zimě 67

Maďarsko

jsou vytápěny malými kamny, na ulicích se válí špína a toulaví psi představují neustálé hygienické riziko. V takových domech žijí velké rodiny se spoustou dětí. Část těchto problémů není žádnou novinkou, protože existovala i za socialismu. Životní podmínky olašských Romů byly vždy v každém ohledu horší než u zbytku populace, avšak v 90. letech se dokonce ještě zhoršily, jelikož nezaměstnanost dosáhla téměř 100 %. Za socialismu měli tito lidé možnost přijít do styku s většinovou společností na pracovištích či ve školách. To se teď změnilo a olašští Romové žijí téměř v izolaci od většiny společnosti. V roce 1996 situace dostoupila tak daleko, že se „romská otázka“ stala hlavním problémem, jemuž musely místní úřady čelit. Závratný nárůst kriminality přilil do ohně nepřátelských předsudků vůči Romům ze strany okolního obyvatelstva. Ve městě více méně došlo k určité segregaci (byly odděleny školní třídy a jídelny), neboť rodiče požadovali, aby jejich děti byly z hygienických důvodů odděleny od romských. Následkem toho u Romů rostl pocit zoufalství: Romům připadalo, že se je „Maďaři snaží odevšad vystrnadit“. Celá jedna generace romských dětí dospěla, aniž by kdy viděla své rodiče pracovat. Fáze projektu Učitel, který pracoval na vysoké škole v hlavním městě kraje, kontaktoval nadaci Partners Hungary. Popsal situaci v Tiszavasvári a v květnu 1996 zorganizoval schůzku se starostou. Místní úřady souhlasily se spoluprací a požádaly Partners Hungary o pomoc za dvojím účelem: „zformovat místní zastoupení obou romských komunit a získat romského partnera, s nímž by městský úřad mohl vyjednávat.“ Po několika oficiálních i neoficiálních schůzkách s místními úřady a s Romy identifikovala nadace Partners Hungary následující problémy: 1. Nedostatečná spolupráce mezi Romy (tj. mezi olašskými a maďarskými Romy) 2. Problémy s komunikací i spoluprací a existence otevřených konfliktů mezi Romy a místní většinovou maďarskou společností. Mezi květnem a listopadem 1996 uspořádala nadace Partners Hungary několik společných plánovacích schůzek s místními organizacemi, zástupci Romů a dalšími vybranými osobami. Aby na toto setkání byli účastníci připraveni, uskutečnil se před ním školicí seminář pro 15 účastníků zaměřený na zlepšení komunikačních dovedností, spolupráce a technik vyjednávání. Jednalo se o kolegy z městského úřadu, učitele, zástupce občanských 68

Maďarsko

organizací a šest členů romských komunit – čtyři ze čtvrti Büdi a dva z ulice Széles. Nadace Partners Hungary facilitovala všechna setkání. Názory účastníků se často lišily a v některých případech došlo i ke shodě. Při práci v malých skupinkách vypracovali účastníci dlouhý seznam konkrétních návrhů, jak zlepšit vztahy mezi romskými komunitami a mezi Romy a Maďary ve čtyřech různých oblastech: 1. Konkrétní zlepšení životních podmínek v ulici Széles a čtvrti Büdi. 2. Kroky, které je třeba podniknout pro zlepšení vyhlídek Romů v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti. 3. Kroky, které je třeba podniknout pro očkování romských dětí. 4. Kroky, které je třeba podniknout pro sjednocení a aktivaci romské komunity, aby bylo možno založit Romskou samosprávu pro volby v roce 1998. Krátce po tomto setkání byla dvanácti příslušníky komunity maďarských Romů založena první místní romská organizace, Unie Romů v Tiszavasvári. Jejími hlavními cíli bylo pořádání kulturních a sportovních aktivit pro obě romské komunity a podpora zastupování zájmů Romů. Starosta poskytl Unii finanční podporu z rozpočtu města, čímž jasně ukázal, že se Unie těší dobré vůli oficiálních představitelů města. V květnu 1997 uspořádala nadace Partners Hungary v reakci na projevený zájem dvoudenní seminář pro členy Unie Romů zaměřený na rozvoj komunikačních a vyjednávacích dovedností. Po semináři si romská unie ujasnila své cíle: podporovat vyšší vzdělání Romů, udržovat romské čtvrti v čistotě, intenzivně spolupracovat s městským úřadem a realizovat v Tiszavasvári volby do Romské samosprávy

Skandál se školními oslavami Zanedlouho nato se však Tiszavasvári dostalo do popředí zájmu celého Maďarska, protože maďarský tisk zjistil, že jedna ze základních škol v Tiszavasvári uspořádala oddělené oslavy ukončení základní školy pro 17 dětí olašských Romů. Tisk také objevil, že Romové se většinou učili v oddělené školní budově a nesměli využívat školní jídelnu ani tělocvičnu. Zaměstnanci školy navíc potvrdili, že tímto způsobem chránili neromské děti před infekcemi přenášenými romskými dětmi. Městský úřad se dostal pod celostátní i mezinárodní tlak.

69

Maďarsko

Nová Unie Romů v Tiszavasvári zpočátku zaujímala k úřadům radikálně negativní postoj. Nicméně po několika konzultacích s Partners Hungary změnila Unie přístup: přestaly dominovat emoce a do popředí se dostaly zájmy a potřeby romské komunity. Unie zmíněnou záležitost se školními oslavami prozkoumala, k aktivitě podnítila obecní úřad, a pokusila se nasměrovat pozornost veřejnosti ke zlepšení zdravotních a hygienických podmínek romských dětí. Během této snahy také objektivně informovala celostátní média o problémech Romů v Tiszavasvári. Fungovala jako mediátor (prostředník), který medioval jednání zástupců Unie Romů se starostou a zástupci olašské komunity. Vezmeme-li tyto skutečnosti v úvahu, posílila negativní publicita úsilí místních úřadů o zlepšení životních podmínek romské komunity v Tiszavasvári. Bylo například dosaženo dohody mezi Unií Romů v Tiszavasvári, místní samosprávou a školou, že v roce 1998 se všichni žáci zúčastní oslav ukončení školní docházky společně, pokud: 1. Úspěšně dokončí školní rok. 2. Splní minimální hygienické požadavky. Rodiče i děti byli s tímto řešením spokojeni, a to jak ze strany olašské komunity, tak ze strany maďarského obyvatelstva. Fáze projektu v období 1998–2000 Nadace Partners Hungary nadále pokračovala v intenzivní práci v Tiszavasvári. Před volbami do Romské samosprávy uspořádali seminář zaměřený na komunikaci a řešení konfliktů, během něhož podávali kandidátům do Romské samosprávy informace o nadcházejících volbách. V roce 1998 byla vytvořena Romská samospráva. Všichni zúčastnění se shodovali na tom, že Romská samospráva ještě nepředstavuje skutečné zástupce místního romského obyvatelstva; čtyři z pěti členů Romské samosprávy pochází z komunity maďarských Romů a jen jediný z mnohem větší komunity olašských Romů. Po vytvoření menšinové samosprávy uspořádala nadace Partners Hungary další seminář o právních, finančních a administrativních stránkách působení Romské samosprávy. Mezi účastníky semináře byli také zástupci místní samosprávy, kteří se tak seznámili novou Romskou samosprávu. Významným projektem tohoto typu byl projekt vzniklý z iniciativy Unie duševní podpory osamělým lidem žijícím u Tiszy (TELSE): 70

Maďarsko

Projekt TELSE zaměřený na potřeby olašských Romů

V polovině května 2000 se nadace Partners Hungary zúčastnila nové místní iniciativy zaměřené na problémy olašského romského obyvatelstva. Setkání facilitoval pracovník nadace Partners Hungary. Celý proces začal dvěma společnými setkáními na radnici v ulici Széles (zúčastnil se jich dříve nevídaný počet obyvatel z řad olašských Romů). Olašští Romové se celkem setkali s odpovědnými činiteli města čtyřikrát či pětkrát. Na prvním setkání účastníci obecně zhodnotili problémy, následovalo strukturování těchto problémů a poté čtyři tematická plánovací setkání zaměřená na řešení problémů. Všech setkání se vždy účastnili představitelé města zodpovědní za danou oblast, aby mohli podávat přímé konzultace. Protože zájem města o oblast romských otázek byl nyní téměř nepřetržitý, nebylo obtížné podniknout další významné kroky ke spolupráci s předními místními odborníky. V roce 2001 vznikl při jedné základní škole ve čtvrti Büdi klub pro romské rodiče. V klubu se pravidelně scházejí rodiče a učitelé, pořádají se programy, na něž jsou zváni přednášející, organizují se výlety. Činnosti klubu se účastní i ředitel školy. Na konci roku 2001 byla poprvé uspořádána debata u kulatého stolu za účasti institucí a organizací zapojených do řešení romských otázek ve městě. Patnácti až dvacetičlenná skupina, v níž pravidelně spolupracují ředitelé škol a jeslí, vedoucí úřadu práce, Centrum sociálních služeb, zástupci samosprávy, policie, církve, občanské organizace, pozvaní hosté a samozřejmě romští představitelé, se nyní schází každý měsíc. Účastníci považují za svou povinnost se navzájem informovat, hledat řešení pro vzniklé problémy a objevovat nové nabídky sponzorů. Tyto schůze facilituje pracovník z nadace Partners Hungary. Důležitým výsledkem této spolupráce vůdčích představitelů města je, že její účastníci založili romsko–maďarskou občanskou organizaci, která má vzájemnou spolupráci zefektivnit. Rok 2002 byl rokem nových voleb do Romské samosprávy. Nadace Partners Hungary pořádala přípravný seminář pro kandidáty. Nedocenitelným výsledkem zmíněné víceleté spolupráce bylo složení nově zvolené Romské samosprávy. V nové menšinové samosprávě zasedli kromě dvou maďarských Romů také tři členové z řad olašské komunity. Partners Hungary organizuje pro novou Romskou samosprávu školení zacílená mimo jiné na zvyšování efektivity každodenního prosazování práv romské komunity.

71

Maďarsko

Výsledky a závěry

Konkrétní výsledky:

1. Vytvoření romské občanské organizace. Jednalo se o první krok při formování a konsolidování schopnosti prosazovat práva romské komunity. 2. Vytvoření a činnost romské menšinové samosprávy. Úspěch Romské samosprávy je nasnadě, ačkoli romská komunita to takto vždy nevidí. Jelikož zastoupení olašských Romů v této instituci není dostatečně početné, nepovažují Romové mimo to Romskou samosprávu za plnohodnotnou reprezentaci romského obyvatelstva. 3. Účast Romů na věcech veřejných se zvýšila. 4. Konkrétní a podrobný projekt na zlepšení životních podmínek Romů. Místní úřady tvrdí, že jim tato setkání pomohla zapracovat názory Romů do Projektu aktivit z roku 1997, který obsahoval detailní kroky pro zlepšení podmínek Romů žijících ve městě. Tento projekt je v regionu ojedinělý a slouží ostatním regionálním komunitám jako model. 5. Konkrétní změny v olašské romské čtvrti týkající se hygieny a školství. Byla vybudována nová škola, romské děti se třikrát denně stravují, v ulici Szélés byla opravena silnice a byla podniknuta hygienická opatření. V obecním domě, který již s určitou pravidelností fungoval, jsou k dispozici zdravotnické služby a prádelna. Místní úřady aktivně jednají ve prospěch Romů. Ve čtvrti Büdi bylo vydlážděno několik ulic, zlepšil se odvoz odpadu. V olašské komunitě však stále přetrvávají nesplněné nároky. Vznikl například návrh vybudovat speciální školu pro romské děti, která by poskytovala řadu služeb (koupání, stravu, vzdělání, programy pro rozvoj dovedností, rozvoj dovedností potřebných pro vedení domácnosti a výchova k samostatnému životu). Město tomuto návrhu nevyhovělo z důvodu vysokých nákladů (a argumentovalo též skutečností, že by se romské děti dostaly do segregace); několik respondentů však nad touto situací vyjádřilo zklamání. 6. Zvýšená ochota učitelů zabývat se romskou kulturou a jazykem. Podle městských úředníků se učitelé v Tiszavasvári účastní školení v oboru romistiky a chodí na hodiny romštiny. 7. Pokles incidentů mezi Romy a Maďary. Mezi Romskou samosprávou a místní policií byl vybudován institucionální vztah. 8. Zlepšení vztahu mezi oběma skupinami Romů. Romské unii se podařilo zapojit olašskou komunitu a komunitu maďarských Romů společně do několika sportovních a kulturních aktivit. 9. Zlepšení školní docházky u romských dětí. Prezident Romské samosprávy se domnívá, že projekt dosáhl úspěchu, neboť do škol nyní dochází více dětí než dříve. 72

Rumunsko

5. RUMUNSKO 5.1

SITUACE ROMSKÉ MENŠINY V RUMUNSKU

Obecný přehled Hlavní část romské menšiny a romských komunit v Rumunsku se stále potýká se závažnými problémy spojenými s chudobou a obtížným zajišťováním obstojných životních podmínek. Trpí diskriminací i přesto, že rumunská vláda podnikla významné kroky pro překonání této situace. Podle Národního statistického institutu žije v Rumunsku 535 250 romských obyvatel (podle údajů sčítání lidu z března 2002), což představuje 2,5 % celkové populace. Romové tak tvoří třetí největší etnickou skupinu po Rumunech (89,5 %) a Maďarech (6,6 %). Před deseti lety – při sčítání lidu v roce 1992 – byl celkový počet těch, kteří se sami prohlásili za Romy, nižší: 134 163 osob. Tato čísla nadále zůstávají pochybná; několik průzkumů podniknutých v období 1992–2000 uvádí, že romská etnická skupina čítá něco mezi 1,5 milionu (Výzkumný ústav kvality života) a 2,5 milionu osob (romská sdružení). Romské komunity existují v Rumunsku na celém jeho území, 60 % romské populace hovoří romsky,9 ať už příležitostně, ve smíšených komunitách, anebo dokonce denně (např. děti ve školách). Pro tuto významnou skupinu obyvatelstva je nesmírně důležité, aby jí bylo zaručeno právo na vlastní jazyk a na překonání historických problémů, které se většinou vztahují k romskému otroctví, které v Rumunsku existovalo až do poloviny 19. století, v neposlední řadě k udržované marginalizaci a diskriminaci této menšiny za všech režimů panujících v Rumunsku. Jako uznané národnostní menšině však Romům skýtají ochranu ústava a zákony státu. Práva jim také zaručují mezinárodní dohody podepsané Rumunskem. Od roku 1990 navíc vznikl značný počet romských sdružení.

Nicolae Gheorghe, “Roma-Gypsy Ethnicity in Social Research” [Etnicita Romů-Cikánů v sociálním výzkumu], Romanian Journal of Sociology 58.4 (1995), http://www.sociologieromaneasca.ro. Viz též informace na webové stránce www.rroma.ro/info_osce_events.htm.

9

73

Rumunsko

Právní a institucionální rámec Rumunsko akceptovalo, že situace menšin je součástí složité situace, na niž má rumunská společnost reagovat evropským způsobem. Prvním krokem procesu potvrzení existence specifických identit a propagace a podpory interkulturní a multikulturní podoby Rumunska bylo uznání – kromě maďarské a německé menšiny – i jiných menšin žijících v zemi. Posledních dvanáct let mělo pro všechny zúčastněné, od státu po vedoucí představitele romských komunit, zásadní význam. Revoluce v roce 1989 přinesla všem romským občanům klíčové změny a vyhlídky a romská menšina poprvé získala oficiální uznání jako etnická skupina. Na základě tohoto uznání mohla rozvíjet svou vlastní identitu. Ústavní zákon z roku 1991 v tomto ohledu povoluje přihlásit se k určité etnické skupině, přestože existující legislativa postrádá jasný proces pro vyjádření statutu určité národnostní menšiny. Do roku 2001 přišlo z vládního sektoru jen minimum reakcí na „romský problém“ a většinou k nim docházelo na doporučení mezinárodních institucí (jako Evropské unie, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě atd.). Účinná byla ale i silná lobbyistická kampaň romské občanské společnosti. Vláda přijala vládní nařízení č. 137/2000 o prevenci a boji proti všem formám diskriminace, jehož výsledkem bylo omezení diskriminačního jednání všech forem. Nejpodstatnější však bylo přijetí Strategie pro zlepšení situace Romů v Rumunsku, rovněž formou vládního nařízení (č. 430/2001). Tato strategie zavedla nový přístup k řešení problémů romské menšiny, který na všech úrovních řešení (při utváření, realizaci a hodnocení strategií, programů a akcí) zapojuje zástupce romských sdružení, přičemž každý krok se vyznačuje cíleným jednáním, jasně vymezenou zodpovědností a časovým termínem. Strategii rumunské vlády pro zlepšení situace Romů rozpracovalo Ministerstvo veřejných informací, které v ní zohlednilo ústavu Rumunska a evropskou a mezinárodní legislativu (jako například rezoluci č. 3 Evropské komise proti rasismu a intoleranci, doporučení č. 1203 parlamentního shromáždění Rady Evropy, konvenci Organizace spojených národů o eliminaci diskriminace atp.). Strategie byla přijata 25. dubna 2001 a zveřejněna v Úředním zpravodaji dne 16. května 2001.

74

Rumunsko

Tento dokument10 představuje první vládní pokus o ucelený přístup k řešení problémů a obtíží, jimž musí čelit romská menšina. Během přípravy strategie byly prováděny rozsáhlé konzultace s romskými organizacemi, především s koalicí nevládních organizací známou pod jménem Pracovní skupina romských sdružení a s Romskou stranou. Strategie obsahuje 11 hlavních oblastí působnosti (veřejná správa, sociální zabezpečení, zdravotnictví, spravedlnost, ekonomika, veřejný pořádek, ochrana dítěte, školství, kultura, komunikace a občanská účast) pro následující desetiletí (2001–2010) a podrobný celkový plán pro příští 4 roky. Struktury zapojené do realizace této strategie (ve všech případech jde o smíšené skupiny, jejichž členy jsou Romové a romští odborníci) jsou následující: 1. Společný výbor pro realizaci a monitoring, ustanovený rozhodnutím vlády č. 430/2001 a výnosem Ministerstva veřejných informací č. 259/2 07 2001. 2. Národní kancelář pro Romy, při Ministerstvu veřejných informací. 3. Romské ministerské komise vytvořené při každém zainteresovaném ministerstvu; zasedají v nich romští odborníci (přidělení a schválení zástupci romských sdružení) a odborníci ministerstev. 4. Krajské romské kanceláře založené při každé krajské prefektuře. 5. Místní odborníci z místních úřadů, kteří jednají s místními romskými komunitami. Odborníci z prefektur a ministerstev byli vyškoleni podle pokynů strategie, aby dosahovali vyšší efektivity, ale také aby nalezli funkční systém a navrhli vhodnou síť, které dokáží podpořit soulad všech podnikaných aktivit. Tento dobře přizpůsobený (avšak také zbrusu nový a nezaběhnutý) institucionální rámec musel čelit nesmírně rozdílným a složitým problémům, což místy vedlo – v kombinaci s nedostatkem potřebných prostředků a/nebo lehkovážným řízením – k formálnímu a konformnímu jednání. Nejdůležitější obtíže romské menšiny11 představují a) socioekonomické problémy b) vztahy s místními i centrálními úřady c) problémy spojené s obranou etnické identity. 10 Oficiální verzi dokumentu v angličtině najdete na internetové adrese www.rroma.ro/gov_whitepaper.htm. 11 Viz M. Ionescu, S. Cace, Best Practices in Roma Communities [Co se osvědčilo v romských komunitách] (Bucuresti, 2000).

75

Rumunsko

Tyto problémy rozebíráme v rámci následujících kapitol. Kapitola věnovaná projektům obsahující závěry přiblíží okolí projektů a jejich dopad. Problémy, jež je třeba řešit

Socioekonomická situace

Většina romských občanů i domácností v Rumunsku se potýká se značnou chudobou, jejíž součástí je nízká úroveň příjmů, nízká odborná kvalifikace a zvýšená míra neúčasti na trhu práce. K tomu se přidává slabá úroveň vzdělání a svízelné životní podmínky. Zdrojem informací a dat je zde studie Výzkumného ústavu kvality života z roku 2000. Nejčastější zdroj příjmů romských domácností – 66,2 % – tvoří přídavky na děti (u romských rodin je zvykem mít velký počet dětí). Zisky z pravidelných mezd přispívají k příjmům domácností pouze ve čtvrtině případů a starobní důchody obnáší 11,7 % příjmů. 9,5 % domácností je příjemcem měsíčních dávek v nezaměstnanosti. Invalidní důchody pobírá 4,7 % (invalidní důchod pro postižené) a 5,8 % (invalidní důchod pro dlouhodobě nemocné) členů domácností. Celková zaměstnanost u romského obyvatelstva činí 47 %, oproti celostátnímu průměru, který je 61,7 %. Většinu pracujících Romů tvoří muži, kteří představují dvě třetiny (65 %) celkového počtu pracující romské populace. Další statistiky říkají toto: 1. 80 % nekvalifikované populace nemá úroveň vzdělání vyšší než 8 tříd základní školy. Většina kvalifikovaných zaměstnaných osob absolvovala alespoň odborné učiliště (57 %) a zbylých 43 % dokončilo druhý stupeň základní školy či školu střední. 2. Zaměstnaní Romové obvykle pocházejí ze smíšených komunit (kde žije rumunské i romské obyvatelstvo). Tyto komunity vykazují vyšší stupeň integrace Romů a přijetí životního stylu a chování relativně podobných většinovému obyvatelstvu. 3. Většinu romských obyvatel Rumunska tvoří osoby samostatně výdělečně činné (71,7 %). 4. Zvýšené procento příležitostné zaměstnanosti (tj. nádenické práce, 41,7 % celkové populace) ukazuje, že romští občané nemají stálá zaměstnání. Důsledkem je obtížně dosažitelná kontinuita zaměstnanosti, což má vliv na výši důchodu, platby za zdravotní pojištění a další otázky týkající se každodenního života. 5. I přes to, že o většinu tradičních romských povolání nebyl v posledních deseti letech zájem, tato povolání přetrvávají, ovšem nejsou spojena 76

Rumunsko

s žádným trendem či příbuznými aktivitami a nejsou vykonávána kontinuálně.

Rozvoj lidských zdrojů

Profesní vzdělávání a výchova je důležitým ukazatelem účasti romské menšiny na rumunském společenském a ekonomickém životě. Romští pracovníci mohou být na základě úrovně vzdělání snadno integrováni na trhu a postarat se o zabezpečení své rodiny.

Téměř polovina romských pracovníků nemá žádnou pracovní kvalifikaci anebo vykonává pracovní činnost, k níž kvalifikaci nepotřebuje. 33,5 % Romů nemá žádnou odbornou kvalifikaci, 14,3 % tvoří zemědělci a 4,6 % nádeníci. 37,3 % Romů má kvalifikaci moderní (stvrzenou diplomem či výučním listem) a 10,3 % kvalifikaci tradiční. Povaha kvalifikace romských obyvatel se silně váže na typ komunity, v níž žijí. Čím tradičnější je daná komunita, tím méně moderní kvalifikaci mají její členové. Naopak ve smíšených a méně tradičních, periferních či odlehlých oblastech bývají kvalifikace moderní a konkurenceschopné.

Vzdělání

Romské děti jsou jednou z nejvíce znevýhodněných skupin v oblasti vzdělávání. Předškolní výchovy se účastní pouze jedna třetina romských dětí (17,2 % oproti celkovým 60,4 %). Pouze polovina těch, kteří začnou školní docházku, dokončí první stupeň základní školy. Romské děti tvoří nejpočetnější skupinu v dětských domovech, centrech pro postižené děti a ve zvláštních školách. Méně než 10 % navštěvuje střední školu. Vzrůstá segregace romských dětí. Situace ve vzdělávání romských dětí v kategorii 7–16 let12 Romské děti ve věku 7–16 let

Zapsaných (%) 67,4

Opustilo školu (%) 13,5

Nenavštěvovalo školu (%) 19,1

Velké procento dětí, které z celkového počtu dětí ve školním věku nechodily do školy (19,1 %), ukazuje, že současný systém školství neodpovídá vzdělávacím potřebám Romů. Romské obyvatelstvo je mladé, jednu třetinu

12 Zdroj: M. Ionescu, S. Cace, Best Practices in Roma Communities [Co se osvědčilo v romských komunitách] (Bucuresti, 2000).

77

Rumunsko

tvoří věková skupina pod 15 let, oproti jedné pětině u většinového obyvatelstva. Negramotnost u dospělých Romů je široce rozšířeným jevem, zvláště u romských žen. Běžně se již nyní objevuje vzdělávání a výchova rodičů i plány na rozvoj komunity. Finanční zdroje vyčleněné na vzdělávání však vyžadují silnou podporu, která musí zahrnovat formální i neformální školicí programy, šíření etnické tolerance a občanských hodnot a také propagaci historie romské menšiny, její kultury a tradic, propagaci partnerství a aktivní účasti a maximální rozvoj komunity prostřednictvím účasti místních romských osobností na výchově romských dětí. Iniciativy, projekty a aktivity Ministerstva školství a výzkumu v oblasti zlepšování vzdělávacích podmínek romských dětí přinášejí důležité výsledky, jsou trvale udržitelné, ale na všech úrovních vyžadují zvýšenou podporu všech zúčastněných.

Bydlení

V rámci celkové krize v oblasti bydlení v Rumunsku žije romské obyvatelstvo v neuvěřitelně špatných podmínkách: přetrvávají obtíže s hledáním a finanční dostupností řádného bydlení, bídné základní služby (elektřina, vodní zdroje, systém kanalizace), vlastnická práva a příslušenství jsou špatně dostupné. Většina romských domácností trvale trpí nepohodlím a žije ve špatných hygienických podmínkách v nebezpečí chorob, nehod a požárů. Některé z příslušných ukazatelů říkají, že 80 % romského obyvatelstva žije ve stísněných podmínkách, kde na osobu připadá méně než 11,9 m2 (což je celostátní průměr). U 25,4 % romských domácností připadá průměrně 3,01 osob na jednu obytnou místnost, oproti celostátnímu průměru, který činí 1,7 osob na jednu obytnou místnost. Politika sociálního bydlení na sídlištích s vysokými panelovými domy, donedávna podporovaná rumunskými vládami, nepřinesla řešení. Naopak: z těchto oblastí se stala „ghetta“, upadly do žalostného stavu a romské domácnosti nebyly schopny platit účty za provoz a opravy bytů, což významně zhoršilo životní podmínky domácností i komunit. Byla vyhlášena Celostátní politika bydlení (na období 2000–2004), jejíž součástí je zvláštní program vyhovujícího a finančně dostupného bydlení

78

Rumunsko

pro romské obyvatelstvo, avšak tento program může přinést skutečné změny pouze v dlouhodobém horizontu. Některé z úspěšných romských projektů byly prospěšné: od začátku zapojily Romy do stavby vlastních domů, umožnily jim pracovat v rámci projektu vzniklého v komunitě, na každém kroku také do projektu zapojily místní úřady. Hodnota projektů se zvýšila i tím, že díky novému vlastnictví a pocitu přináležitosti k rozvíjející se společnosti Romové stoupli ve vlastních očích v ceně. Projekty navíc pomohly zvýšit počet osob, které se rozhodují samy za sebe. Tyto programy bytové výstavby (včetně těch, jež jsou zahrnuty v Celostátní politice bydlení), které již prokázaly svou účinnost, nezbytně vyžadují – zvláště v případě projektů velkého rozsahu – podporu externích sponzorů.

Systém zdravotnictví

Jedním z faktorů, které ovlivňují celkový vývoj zdraví romské menšiny v Rumunsku, je podvýživa. Jedná se o vliv kvantitativní i kvalitativní, neboť podvýživa je jednou z příčin nedostatku vitaminů (avitaminózy), chudokrevnosti, dystrofie, křivice a většiny případů růstových problémů a problémů s váhou. Tyto obtíže postihují značnou část romských dětí. K dalším chorobám, jimiž trpí velký počet romských občanů, patří střevní koliky a otravy jídlem. Děti, které žijí ve státních ústavech (dětských domovech) těmito chorobami netrpí, neboť většinu potřebných výživných látek dostávají v podobě denního stravování. Tato situace má bohužel nepříznivý vliv na snahy děti z ústavů dostat. Další zvýhodněnou kategorií romských dětí jsou kojenci. Podle statistik se více než dvě třetiny matek rozhodnou své děti kojit déle než 9 měsíců. Najít řešení problémů v oblasti zdravotnictví neznamená pouze získat finanční zdroje, ale také vytvořit úzce zaměřené programy proti nezaměstnanosti, chudobě, nevzdělanosti a obecnému chování pracovníků ve zdravotnictví. Samozřejmě je navíc nezbytně nutné zajistit zvýšený přístup romské menšiny k informacím a vzdělání v oblasti hygieny. Sektor zdravotnictví také vyžaduje souběžné aktivity Ministerstva zdravotnictví, místních úřadů, spolupráce místních obyvatel se samosprávou a odhodlání všech členů romské komunity vzít život do vlastních rukou. Zdravotní obtíže

79

Rumunsko

Romů i přes svou složitost v poslední době nejsou etnickým problémem, ale problémem spojeným s životní úrovní a chudobou. Možné řešení (které již bylo vyzkoušeno v mnoha romských komunitách v Rumunsku) představuje aktivní účast Romů, kteří by měli působit jako komunitní mediátoři v oblasti otázek hygieny a zdravotnictví. Tato úspěšná iniciativa romské občanské společnosti již byla realizována a formalizována prostřednictvím partnerství s Ministerstvem zdravotnictví.

Vztahy a spolupráce s místními a centrálními úřady

Těsně po roce 1990 se romští představitelé pokusili vytvořit a zavést vhodný mechanismus, který by přispěl k tomu, aby jejich etnická menšina byla společenskými, ekonomickými a politickými strukturami Rumunska uznána za hodnou zájmu. Pokrok nastal v následujících směrech: • Uznání romské menšiny. • Politické zastoupení vyjádřené ve volebním zákoně. • Vystoupení řady militantních zastánců romských práv, kteří byli ochotni na sebe vzít zodpovědnost za zastupování menšiny při plánování aktivit různého druhu (na poli politiky, kultury i školství). Neziskový sektor se zpočátku vyvíjel pomalu a neměl jasnou strukturu ani jednotný hlas. Avšak přesto, že na počátku 90. let byl počet romských nevládních organizací velmi nízký, v poslední době značně vzrostl a v roce 2001 již činil více než 125 organizací. Jenom 15–20 jich nicméně působí aktivně, má skutečnou perspektivu a možnost rozvoje a jsou uznávány romskými komunitami. Činnost těchto organizací představovala v období 1998–99 kvalitativní krok kupředu, jemuž napomohla i mezinárodní podpora. Oblastmi s největším počtem romských nevládních organizací jsou Bukurešť a Cluj. Klíčovou otázkou pro činnost romských nevládních organizací jsou vztahy a spolupráce s místními a centrálními úřady. Jen tak mohou tyto organizace pracovat koordinovaně v dlouhodobém procesu zlepšování situace Romů v Rumunsku. Tato spolupráce navíc započala teprve velmi nedávno. I přes značné obtíže jsou však výsledky spolupráce a partnerství již velmi významné, především na poli identifikace problémů a priorit, plánování nejvhodnějších aktivit a přímé účasti na realizaci projektů. Nevládní organizace například poskytují odborníky a konzultanty pro realizační struktury zmíněné státní strategie (společně s Romskou stranou, která se jako partner účastnila přípravy zákona a účastní se i jeho uplatňování v praxi). Nevládní organizace v praxi představují flexibilní pojítko mezi účastníky 80

Rumunsko

procesu. Velmi často disponují nejpříhodnějším přístupem do samého srdce komunit a jsou schopny navazovat vztahy s jinými zúčastněnými neziskovými organizacemi, které nutně nemusí být romské. V nedávné době došlo k realizaci zásadních kroků v oblasti boje proti institucionalizované diskriminaci romské menšiny, negativním předsudkům, stereotypům, a diskriminačnímu chování ve veřejných úřadech a službách. Účelem bylo rozšířit přístup romských pracovních sil na trh práce a jejich možnosti na něm. Jednou z nejdůležitějších aktivit bylo vytvoření určitých institucí schopných propagovat zájmy romské menšiny, jako například Centrum veřejné politiky pro Romy.

Romské projekty a další kroky

Romské projekty mají důležitý dopad na společnost, jsou trvale udržitelné, a proto jsou pro zlepšení situace Romů v Rumunsku nezbytně nutné. Staví na schopnostech a vzájemné důvěře, identifikují nové metody a zdroje, vytváří strategická partnerství a přispívají k zavádění demokracie a decentralizace. Co se týče rozdílu mezi inovací a modelem intervence (vnějšího zásahu), nemá tento rozdíl ještě zásadní význam, neboť úspěšných projektů s udržitelnými výsledky je zatím poměrně málo a hlavním cílem zůstává hledat způsoby, jak uvést do praxe to, čeho je projekt schopen dosáhnout. Stále přetrvává potřeba bojovat s „netečností státních struktur“ na úrovni ústředních i místních úřadů, a co je možná ještě důležitější, činit totéž u některých klíčových romských účastníků procesu. Měnit mentalitu lidí prostřednictvím konstruktivních příkladů efektivních romských projektů má veliký význam, protože se tím celkově pozměňuje rumunská společnost ku prospěchu všech občanů, ať už přísluší ke většině či k menšinám.

81

Rumunsko

5.2

CO SE OSVĚDČILO: ÚSPĚŠNÉ ROMSKÉ PROJEKTY V RUMUNSKU

5.2.1

PODPORA ZAMĚSTNÁVÁNÍ ROMSKÝCH STÁTNÍCH ÚŘEDNÍKŮ

Tento projekt byl realizován v následujících oblastech: Ialomita (3,22 % z celkového počtu romského obyvatelstva podle údajů sčítání lidu v březnu 2002), Buzau (2,12 %), Iasi (0,82 %), Cluj (2,24 %), Timis (2,17 %), Dolj (2,37 %) a Bukurešť (1,41 %). Obecně platí, že počet osob, jichž se projekt dotkne, je přímo úměrný dané romské komunitě, jejíž členové jsou nebo budou najímáni jako státní úředníci místními úřady. Cílová skupina I přes snahy vyvinuté během posledních desetiletí čelí romská menšina stále podstatným obtížím. Jednou z nich je nízká společenská a profesní integrace. Tato situace je problémem také u většinového obyvatelstva; u romské etnické menšiny je však ještě palčivější. Informace, které máme o romském obyvatelstvu k dispozici, jsou dosud většinou neúplné a kusé, což přímo vyplývá z nedostatečného respektu, jemuž se romští občané těší. Projekt byl realizován Aliancí pro romskou jednotu – Rumunsko, spolu s pobočkami v Bukurešti, Buzau a Ialomitě. Cílová skupina projektu zahrnuje mladé romské absolventy škol hledající zaměstnání, romské studenty v posledním roce školy (celkově 146 mladých Romů) a místní úřady veřejné správy v šesti krajích a Bukurešti. V důsledku toho jsou cílovými skupinami romské komunity ve výše zmíněných vybraných oblastech. Liší se z geografického hlediska, ale trpí stejnými problémy: • Nízká úroveň vzdělání. • Stereotypy a předsudky vůči romské etnické menšině jako takové. • Nedostatek důvěry ze strany státních institucí a struktur občanské společnosti týkající se schopnosti Romů profesionálně vykonávat povinnosti spojené s veřejnou funkcí. • Dobrovolná marginalizace a izolace jednotlivých Romů i romských komunit s ohledem na účast ve veřejném životě.

82

Rumunsko

Místní situace Vzhledem k nízké úrovni příjmů, nedostatku pracovních příležitostí a nízké úrovni vzdělání je interakce mezi romským obyvatelstvem a institucemi poskytujícími sociální podporu velmi častá. Proto právě romské obyvatelstvo tvoří největší část příjemců sociálních dávek. Provedené průzkumy také prokázaly výraznou izolaci romských komunit. Místní úřady a instituce poskytující veřejné služby musí při výkonu svých funkcí v romských komunitách čelit stále rostoucím problémům. Mimo to nedostatek komunikace prohlubuje proces izolace romského obyvatelstva, především ve venkovských a odlehlých oblastech, avšak také u velkých městských komunit Romů. V celkovém společenském a ekonomickém kontextu mladí romští absolventi škol (ve většině případů s bakalářským diplomem) musí čelit větším obtížím se společenskou a profesní integrací, než je tomu u většinového obyvatelstva. Vezmeme-li v úvahu také situaci mnoha lokalit s velkým a neustále rostoucím počtem romských obyvatel, představuje konkrétně proces podpory zaměstnanosti Romů nezbytnou nutnost. Jejich přítomnost v rumunských veřejných službách na místní úrovni přispěje ke zvýšení důvěry v tyto instituce ze strany romských komunit, a přitom také povede k efektivnějšímu řešení specifických problémů romské menšiny. Projekt si kladl za cíl iniciovat změny v institucích a zároveň podporovat budování partnerských vztahů mezi romskými sdruženími a rumunskými úřady na centrální, krajské i místní úrovni. Jak již bylo řečeno, potřeba realizovat tento projekt vyšla přímo z problému nedostatečného zastoupení romské menšiny v místní i centrální správě. Z těchto důvodů bylo uspořádáno školení pro potenciální úředníky veřejné správy, které pokrývalo oblasti dohodnuté mezi státními úřady a romskými organizacemi účastnícími se projektu. I přes počáteční omezený rozsah vzájemné spolupráce byly po diskusích a dohodách s místními úřady účastnícími se projektu určeny jako vhodné následující funkce: 1. Sociální pracovník na odboru péče o dítě. 2. Sociální pracovník na odboru sociální péče, veřejný opatrovník na opatrovnickém úřadě. 83

Rumunsko

3. Zvláštní inspektor s vyšším vzděláním na prefektuře. 4. Pracovník monitorující trh práce (zajišťující romskému etniku spojení mezi žádostmi o zaměstnání a nabídkami pracovních příležitostí) na odboru práce a sociální ochrany. 5. Zástupce pro rozdělování veřejných prací osobám pobírajícím podporu v nezaměstnanosti anebo sociální dávky na odboru práce a sociální péče. 6. Právní poradce (poskytující informace o legislativě, pomáhající romským občanům vyplňovat různé formuláře) na radnici, prefekturách, odboru práce a sociální péče. 7. Kulturní školitel a inspektor (zodpovědný za oblast uchovávání etnických tradic) na kulturním inspektorátu. 8. Pracovník zodpovědný za plánování v oblastech rodinných problémů, AIDS a drogových problémů na krajských zdravotnických zařízeních, odborech péče o dítě, radnici, prefektuře a odboru práce a sociální péče. 9. Sociální pracovník a asistent v Centru pro ochranu nezletilých, v krajských inspektorátech pro postižené. 10. Místní odborník v krajské radě (ve smyslu implementace vládní Strategie pro zlepšení situace Romů), zvláštní inspektor odboru obchodní inspekce. Díky realizaci Strategie pro zlepšení situace Romů mohou romští místní odborníci v krajích a na radnicích kombinovat tuto svou funkci romského odborníka s výše zmíněnými funkcemi 1–10. Fáze projektu

1. fáze: Vytvoření podpůrných a monitorovacích skupin

Byly vytvořeny skupiny složené ze zástupců místních úřadů, institucí poskytujících veřejné služby a romských komunit. V rámci tohoto kroku byly do projektu zapojeny klíčové osoby z místních úřadů a institucí poskytujících veřejné služby (starostové, prefekti, sekretáři, prezidenti krajských rad, ředitelé úřadů práce). Aby byl zajištěn plynulý chod programu a dosažení navrhovaných cílů jednotlivých aktivit, naplánovaly monitorovací a podpůrné skupiny sérii pracovních schůzek. Četnost těchto schůzek se řídila jednotlivými fázemi projektu.

2. fáze: Nábor a výběr kandidátů

Proběhl nábor mladých absolventů s minimálně 12 ročníky školy, a to za pomoci následujících prostředků: místní a celostátní média (místní i celostátní tisk, regionální televizní stanice), neformální jednání na úrovni 84

Rumunsko

místních úřadů, inzeráty na veřejných místech v oblasti působnosti projektu (úřady práce, vyšší odborné školy a střední odborná učiliště, univerzity atd.). Na základě výběrového řízení bylo vybráno 146 mladých Romů, kteří se měli následně zúčastnit školení.

3. fáze: Školení kandidátů

Místní zástupci byli vyškoleni v následujících oblastech: • legislativa v oblasti místní správy a veřejných služeb, včetně organizační struktury těchto institucí, • mezilidské vztahy a komunikační dovednosti, prvky rozvoje komunity, • teorie a praxe sociální pomoci, • zacházení s kancelářskou technikou, práce sekretářky a organizační administrativa. Školiteli byli vysokoškolští učitelé, odborníci z institucí účastnících se projektu a výzkumní pracovníci v sociální oblasti a oblasti veřejných strategií. Přednášky probíhaly po dobu čtyř měsíců. Na základě závěrečné zkoušky obdrželi účastníci certifikáty schválené Ministerstvem práce a sociálního zabezpečení a Ministerstvem školství a výzkumu. Během školení bylo účastníkům poskytováno měsíční stipendium.

4. fáze: Zaměstnávání / najímání romských absolventů a podpora jejich práce po dobu průběhu programu

Na konci každého školení – po fázi věnované praktickým zkušenostem – uspořádaly úřady účastnící se projektu veřejné konkurzy, jichž se mohli zúčastnit absolventi projektu. Výsledek a závěry Podle hodnocení provedeného v polovině projektu (projekt se nachází v závěrečné fázi realizace) jsou jeho hlavní výsledky tyto: • Vyškoleno bylo 146 mladých Romů v oblasti veřejné správy a otázek týkajících se občanské společnosti. • Přibližně 40 % z nich získalo pracovní místa ve všech lokalitách projektu. • Rozšířil se názor, že je třeba najímat romské státní úředníky mezi širší počet zástupců místních úřadů a poskytovatelů veřejných služeb. • Romští absolventi získali sebedůvěru a víru ve vlastní odborné dovednosti.

85

Rumunsko

• •

Prostřednictvím romských státních úředníků se vytvořily účinnější a spolehlivější komunikační kanály mezi romskými komunitami, veřejnou správou a veřejnými úřady. Významná část populace získala lepší zastoupení v rumunské veřejné správě.

Dopad na přístup státu Romské nevládní organizace a strany sledují aktivní a udržitelnou účast romských státních úředníků v místní správě na základě poptávky ze strany romských komunit v Rumunsku. Rumunská vláda podnikla významný krok vedoucí ke zlepšení situace Romů. Přesto se však jedná o složité a problematické partnerství, v němž musí být obě strany (vláda i romská sdružení) aktivní a navzájem si vycházet vstříc. V tomto smyslu se počítá se společnými školicími programy pro odborníky působící v realizačních strukturách projektu, aby došlo ke zvýšení jejich efektivity a bylo dosahováno lepších výsledků. Další dopad na přístup státu potenciálně představuje vztah mezi tímto projektem a hlavním plánem Strategie. V tomto ohledu je možno hovořit o mnoha důležitých výsledcích, jako například: • Národní agentura úředníků veřejné správy zavedla zvláštní program prevence a boje proti diskriminaci mezi úředníky veřejné správy, zvláště při jejich styku s osobami příslušejícími k národnostním menšinám. • Ministerstvo pro veřejnou správu začalo mapovat současnou situaci Romů prostřednictvím místních a krajských úřadů, profesionálních romských státních úředníků a také přímých vztahů s romskými komunitami.

5.2.2 VÝSTAVBA SOCIÁLNÍHO BYDLENÍ V NUSFALAU Projekt byl vytvořen v Nusfalau, které leží v Salajském kraji v severozápadní Transylvánii (Rozvojový region 6 na úrovni NUTS II). Lokalita se nachází 110 km od Cluje-Napocy, největšího městského centra v regionu. Romská komunita žije na periferii města a je soustředěna ve třech obytných čtvrtích – Brazilii (325 romských domácností), Bacosu (66 romských domácností) a Garii (26 romských domácností) – v okolí místního nádraží.

86

Rumunsko

Cílová skupina Podle údajů sčítání lidu v březnu 2002 činí průměrný počet romské populace v Salajském kraji 57 318 obyvatel, což představuje 5,1 % celkové populace kraje (248 407 obyvatel). Romskou menšinu žijící v Transylvánii ovlivnili maďarští obyvatelé. Romové v tomto historickém regionu proto žijí méně kočovným životem než v jiných oblastech Rumunska. Romské nevládní organizace se v západním Rumunsku v poslední době značně rozvinuly a poskytují dobré zastoupení romských zájmů vzhledem k místním úřadům. Čtvrt Brazilia byla za Rakouska-Uherska kolonií, kam bývaly „izolovány“ osoby nakažené morem. V oblasti se postupně začali usazovat romští cihláři najatí baronem Bamfim, kterému patřily místní pozemky. Baron Bamfi poté pozemky Romům daroval. Romská menšina je baptistického, pravoslavného a protestantského vyznání. Komunitu řídí cikánský baron, tzv. bulibasa, jménem Victor Kallay. Romové hovoří maďarsky a romsky. Přestože romské děti jen špatně ovládají rumunštinu, do maďarských základních škol mají omezený přístup. Celkově se dá říci, že školní docházka je dobrá, avšak je motivována peněžními dávkami, které rodiče za školních docházku svých dětí dostávají. Většina romských obyvatel pracuje sezonně pro jiné členy místní populace (Maďary a Rumuny), ale mzda u rodin s mnoha dětmi (což je případ většiny domácností) nestačí na pokrytí nákladů. Domy jsou zde většinou jednopokojové, zděděné po třech generacích, což má za následek stísněné a nehygienické podmínky. Místní situace Nedostatek pracovních příležitostí a pravidelných příjmů, omezená úroveň vzdělání a sociální podpory spolu s výsledky místních voleb zhoršily problémy komunity a měly za následek nespokojenost a napětí mezi romským obyvatelstvem a místními úřady. Zákon o pozemkovém fondu na romskou menšinu v Nusfalau nebyl aplikován a Romům není poskytována žádná sociální podpora, neboť v místním rozpočtu chybí finance a romské obyvatelstvo do něj nepřispívá. Projekt vznikl z iniciativy agentury pro romskou komunitu v Nusfalau „Impreuna“ a byl orientován na rozšíření možností místní finanční struktury a vytvoření struktury nové. Zaměřoval se na výstavbu sociálního bydlení. 87

Rumunsko

Dalším významným rysem místní situace bylo založení Místního romského sdružení v Nusfalau. Prezidentem sdružení se stal pan Victor Kallay. Projekt sociální bytové výstavby nebyl v Nusfalau jediným. Dalším projektem je výstavba budovy Komunitního centra, jehož účelem je poskytnout vhodné přístřeší velkým skupinám klientů a četným aktivitám (např. předškolní výchova, učňovský výcvik, zdravověda, kulturní události, diskuse o opětovné začlenění do společnosti). Tento projekt byl vytvořen pro téměř tutéž skupinu účastníků, avšak týká se jiných problémů romské menšiny. Po obtížné úvodní fázi na počátku roku 1999 se diskuse zaměřily na využití cihel vyrobených romskými dělníky a na nákup zvířecí farmy do místního vlastnictví. Účastníci diskusí však brzy dospěli k závěru, že hlavní prioritou je výstavba sociálního bydlení, tj. domů pro romskou menšinu, která se má stát základem rozvoje lokality a jíž se mají aktivně zúčastnit všechny patřičné instituce, organizace i jednotlivci. Poté, co bylo dosaženo dohody mezi Místním romským sdružením a místními úřady, zaměřil se dohodnutý projekt na výstavbu deseti sociálních domů místní pracovní silou a za použití cihel vyrobených místními občany. Projekt byl předložen na jednání krajské rady v květnu 1999, kde byl přijat, schválen a kde došlo k vymezení role jeho jednotlivých účastníků. Fáze projektu Hlavní kroky projektu po dosažení dohody byly následující: • Koupě pozemků pro výstavbu sociálních domů (finanční prostředky pocházející z výtěžku za prodej cihel vyrobených v roce 1998 pro tuto operaci byly dále podpořeny Místním romským sdružením v Nusfalau). • Výroba 250 000 cihel pro výstavbu deseti sociálních domů místní pracovní silou. • Stanovení kritérií pro výstavbu těchto domů na základě dohody mezi členy romských komunit a Místním romským sdružením. Proces trval tři měsíce. Kritéria byla následující: aktivní zapojení do projektu a dobrovolná práce, velké rodiny s mnoha dětmi, přispění cihlami k výstavbě, podpora dalších dvou domácností z řad komunity (které

88

Rumunsko

• •

nebyly schopny samy vyrobit potřebné cihly, tj. vdova se čtyřmi dětmi a rodina s tělesně postiženými členy). Podepsání smlouvy s romskou stavební firmou ze Slobozie (v jihovýchodním Rumunsku), která souhlasila s najmutím dalších osmnácti místních romských dělníků (červen 1999) na stavební práce. Veškerá stavební povolení byla schválena s podporou prefektury Salajského kraje.

První fáze projektu skončila na konci srpna 1999 – 6 domů bylo z 80 % hotovo. Projekt byl dokončen na konci roku 1999. Vlastníkem sociálních domů je Místní romské sdružení. Výsledky a závěry I přes to, že počet vybudovaných domů je oproti obrovské a naléhavé potřebě jen malý, stal se tento projekt prvním svého druhu, jenž získal celostátní uznání. Nejdůležitější mezi výsledky projektu je: • Podpora a účast romské komunity (prostřednictvím sdružení, ale i jednotlivců). • Vytvoření přibližně 100 pracovních míst pro Romy v lokalitě a založení místní firmy (na výrobu cihel pro výstavbu domů). • Přispění ze strany komunity v podobě peněz i práce. • Finanční dostupnost domů pro chudé členy komunity. • Zvýšení sebedůvěry Romů a možnost pokračovat v projektu bez podpory zvnějšku. Hodnocení Poznatky do budoucna: potřeba partnerské práce s místními úřady; potřeba vystupovat jako jednotná skupina, jak při určování potřeb a priorit, tak i při aplikaci společných rozhodnutí a při identifikaci možností, jak nacházet nové místní zdroje. Relativně rychlé výsledky také vytvořily základ pro budoucí pokračování v projektu. Nejvýznačnějším prvkem projektu byla uplatněná pracovní metoda: vytvoření udržitelného partnerství mezi romským sdružením a úřady na místní i krajské úrovni. I když začátky nejsou jednoduché, spolehlivost účastníků buduje důvěru potřebnou pro pokračování procesu i po ukončení projektu. 89

Rumunsko

Projekt byl, co se účasti na něm a výsledků týče, hodnocen médii jako první v celém Rumunsku. Pro zahájení projektu byla rozhodující finanční podpora poskytnutá v rámci holandského projektu MATRA. Sloupek v místním tisku konstatoval: „Místní radní se stydí, poněvadž jejich problémy řeší Bukurešť a zahraniční snahy. Starosta se k celé věci zpočátku nestavěl kladně.“ Jak již bylo řečeno, hlavní obtíž pro proces výstavby sociálního bydlení představovalo přesvědčit místní úřady, aby proces podpořily, a založit Místní romské sdružení. V tomto případě situaci vyřešilo plánování za účasti všech, jichž se projekt týkal. Toto plánování charakterizovala komunikace a stálá účast zainteresovaných, spolu s přehledným a průhledným řízením všech operací ze strany místních úřadů, Místního romského sdružení a agentury „Impreuna“, a mimo to i finanční podpora zvnějšku. Dopad na přístup státu Problémy spojené s bydlením jsou v Rumunsku dobře známé nejen u romské menšiny, ale i u velké části populace obecně. Romští obyvatelé však čelí specifickým podmínkám, a proto také vyžadují zvláštní pozornost. Strategie pro zlepšení situace Romů v tomto ohledu přináší zvláštní opatření pro urychlení tohoto procesu a zlepšení efektivity a účinnosti programů. Procesu se přímo účastní řada ministerstev (jako Ministerstvo veřejných prací, dopravy a bydlení, Ministerstvo zdravotnictví či Ministerstvo práce a sociálního zabezpečení) prostřednictvím svých smíšených Romských komisí, které tvoří síť na úrovni prefektur, krajů a magistrátů. Projekt sociálního bydlení v Nusfalau slouží z hlediska aktivní účasti a výsledků jako model. Po svém úspěšném dokončení byl v téměř totožné podobě přenesen do dalších lokalit jako Deva, Hunedoarský kraj, Traianu, Ialomitský kraj, Cetate a Bistritský kraj. Romský nevládní sektor se těchto projektů účastní spolu s odborníky, ale i jako nezávislá vůdčí síla tím, že identifikuje, podporuje a propaguje tento typ projektů a poskytuje školení a znalosti romským komunitám, které to potřebují.

90

Rumunsko

5.2.3 ROMSKÝ SLABIKÁŘ A UČEBNICE ARITMETIKY Cílovou skupinu projektu představují romské komunity v oblastech se zvýšeným počtem romských žáků: Mangalia, Caracal, Coltau, Cluj, Slobozia, Iasi, Bacau, Bukurešť a velká oblast Maramureského kraje. Těžit z projektu by mělo přibližně 1 000 romských žáků, 50 učitelů a romské komunity v místech, kde se vyučuje romský jazyk. Cílová skupina Projekt nepokrývá jeden region, ale větší počet lokalit, kde žije ucelená romská komunita a kde je značný počet romských žáků. Má se za to, že i přes relativně snadný přístup ke vzdělávání, které odpovídá potřebám menšiny, nereaguje systém institucí na potřeby menšiny uspokojivým způsobem. Jelikož cílovou skupinou jsou romské děti ve školním věku, cílem projektu je iniciovat a podpořit vydání dvou školních učebnic: trojjazyčné aritmetiky (v rumunštině, romštině a maďarštině) pro druhou třídu základní školy a trojjazyčný romský slabikář pro první třídu základní školy. V posledních několika letech povolil rumunský systém školství vydávání alternativních učebnic a příruček. Je nezbytně nutné, aby se romské děti naučily základním věcem potřebným pro následnou lepší a obstojnější účast ve společnosti, než jak tomu momentálně u jejich komunit bývá. Budouli se romské děti moci učit základům gramotnosti a aritmetiky z trojjazyčných učebnic, dostanou tak do ruky další nástroj, s jehož pomocí budou moci pochopit chování a problémy smíšených komunit, a také lépe porozumět romské kultuře a tradicím. Místní situace Iniciátor tohoto projektu, nadace Fénix z Bukurešti a Baia Mare (Maramureský kraj) má ve své misi podporu školních aktivit, profesní a vzdělávací výchovy dětí, žáků a mládeže a také podporu aktivit směřujících k rozvoji a modernizaci vzdělávacích institucí. Cílem projektu bylo podpořit výuku mateřského jazyka, zlepšit komunikaci mezi žákem a učitelem, který nehovoří romsky, ale pouze rumunsky či maďarsky (v určitých oblastech Transylvánie), a konečně 91

Rumunsko

uchovávat tradice komunity a její další typické rysy. V případě učebnice aritmetiky bylo cílem projektu také distribuovat učebnici do oblastí, jež si to vyžádají, a propagovat ji v rámci celostátních i mezinárodních seminářů. Učebnice aritmetiky se týká i další cíl: většina romských dětí nemá trpělivost učit se všechny složité operace, a tak se tvůrci učebnice snažili zaměřit na logické myšlení. Vzhledem k tomuto cíli se koordinátoři projektu zaměřili na to, aby učitelé respektovali určitou tradici kultivace jazyka, dodržovali principy logiky, a konečně aby používali problémy a cvičení zasazené do kontextu tradičních řemesel – v učebnici byly použity příklady ze života výrobců lžic (lingurari), dělníků zpracovávajících měď (caldarari), obchodníků s hedvábím (matasari) atp. Udržování a kultivaci mateřského jazyka a témat spojených s identitou nelze provádět bez přímé společné účasti Ministerstva školství a výzkumu, místních úřadů a škol. Jen tak lze do budoucna zajistit finanční prostředky pro výuku romských žáků v rámci rumunského školského systému. Z tohoto hlediska bylo velmi důležité, že se podařilo iniciovat rozhodnutí Krajského školského inspektorátu, v němž se povoluje zavedení předmětu romský jazyk v lokalitách, kde je to považováno za přínosné. Velká role při identifikaci a propagaci těchto lokalit nyní připadla místním odborníkům na romské otázky při radnicích a prefekturách. To samé platí i o Romské ministerské komisi při Ministerstvu školství a výzkumu. Fáze projektu Hlavní aktivity projektu představovalo: • Určení obsahu učebnic a jeho přizpůsobení specifickým potřebám žáků. Pro tento účel bylo testováno několik různých témat, aby byla získána zpětná vazba od budoucích uživatelů učebnic. • Identifikace a soupis lokalit, kde by se učebnice mohly úspěšně využít, na základě ochoty romských žáků a existence učitelů způsobilých vyučovat v romském jazyce. • Práce na učebnicích (výroba 1 000 učebnic pro romské žáky). • Výběr účastníků a uspořádání první celostátní soutěže „Romština jako mateřský jazyk“.

92

Rumunsko

Výsledky a závěry Hlavní výsledky projektu představuje vytvoření, výroba a distribuce obou učebnic v různých romských komunitách a vydání nařízení Ministerstva školství a výzkumu (35/1999), které zaručuje, že se romské děti mohou učit svou mateřštinu, pokud s tím budou souhlasit jejich rodiče a pokud existuje minimální počet 7 žáků na jednu skupinu. Odhaduje se, že bylo dosaženo zlepšení komunikace mezi žáky, jimž jsou tyto učebnice určeny, a jejich učiteli. Tento úspěšný projekt vděčí za své výsledky obsáhlému procesu konzultací s jeho účastníky, především odborníky a vedoucími představiteli romských komunit, bez nichž by veškerá snaha o publikaci a distribuci učebnic nedosáhla cíle informovat romské žáky a připravovat je na budoucí život. Projekt byl vybrán především díky přístupu použitému k dosažení svého zásadního cíle – ovlivnit proces rozhodování v institucích, které mají rozhodující slovo na poli vzdělávání romského obyvatelstva ve školním věku. Tato snaha bude pokračovat prostřednictvím partnerství s Ministerstvem školství a výzkumu v rámci Strategie pro zlepšení situace Romů. Jisté nebezpečí představuje možná izolace určitých komunit, která by mohla nastat místo toho, aby se informace šířily za hranice romských komunit. Další podstatnou záležitostí je, že proces se týkal značně rozsáhlých a odlišných regionů obývaných romskými komunitami a probíhal za podpory celostátní sítě kulturních a školských inspektorátů. Hodnocení Cíl iniciovat některé změny struktury systému školství pro romské děti si vyžadoval účast organizací, které rozhodují na centrální úrovni (Ministerstvo školství a výzkumu), i krajských inspektorátů. Aktivity započaly s obtížemi a jejich výsledky se projevují jen s postupem času. Schopnost některých veřejných institucí reagovat je v mnoha případech slabá a aktivity podniknuté ve spolupráci se zástupci občanské společnosti se také obtížně rozvíjejí. Konečně je třeba podotknout, že ministerstvo tento projekt nemohlo nikterak finančně podpořit, poněvadž nemá podobné prostředky k dispozici. Proto se této podpory zhostila Sorosova nadace, díky jejíž finanční pomoci bylo možno distribuovat učebnice zdarma. 93

Rumunsko

Dopad na přístup státu Projekty obdobného typu vždy obnášejí důležitý prvek lobování, s jehož pomocí lze ovlivnit přístup státu v oblasti vzdělávání romských dětí. Webové stránky Ministerstva školství a výzkumu (www.edu.ro/invrrom.htm) obsahují podrobné informace o vzdělávacích programech vytvořených v duchu boje proti diskriminaci, a to jak pro Romy, tak i Neromy. Došlo také k následujícím změnám v oblasti vzdělávání Romů, které byly iniciovány na úrovni institucí a systému vyššího školství: • Vytvoření funkce romského inspektora na krajské úrovni. • Přidělení kvóty pro romské studenty na fakultách, jež jsou součástí větších universitních měst (Bukurešť, Cluj, Iasi, Timisoara). Po vzoru tohoto projektu tvorby učebnic vznikla řada podobných projektů: projekt vedený Etnickou federací Romů v Mangalii, projekt temešvárského Sdružení cikánských žen – Pro naše děti, projekt Humanitární nadace ochrany a projekt Philipova centra „Podpora osiřelých, chudých a opuštěných dětí menšin“.

94

Slovensko

6. SLOVENSKO 6.1

SITUACE ROMSKÉ MENŠINY NA SLOVENSKU

Slovenská republika vznikla 1. ledna 1993 na základě rozdělení Československé federace. Čtyřicetileté dědictví socialismu pomalu mizí z mnoha oblastí každodenního života a Slovenská republika se snaží stát moderní zemí s fungující demokracií a přechází k západním normám. Podle údajů ze sčítání lidu v roce 2001 má Slovensko 5,3 milionu obyvatel a rozlohu 45 035 km2. 85 % populace je slovenské národnosti, 9,7 % tvoří Maďaři a 1,7 % Romové. 69 % obyvatel Slovenska se hlásí k římskokatolickému vyznání, 7 % k luteránské církvi, 4 % k řeckokatolické, 2 % k reformní a 1 % k pravoslavné církvi. 13 % populace se nehlásí k žádnému náboženskému vyznání.13 Situace Romů obecně Na Slovensku žije odhadem 350–400 000 romských obyvatel, což představuje jednu z největších romských populací v Evropě. Odhadovaný počet Romů na Slovensku (8–9 %) se během druhé poloviny dvacátého století čtyřikrát zvětšil. Nicméně podle oficiálních statistických zdrojů je romská menšina na Slovensku méně početná. Při sčítání lidu v roce 2001 pouze 89 920 osob (1,7 %) uvedlo romskou národnost, sčítání osob provedené v roce 1989 místními a městskými úřady ukázalo, že Romů je celkově 253 943 (4,8 %). Velká část romské menšiny na Slovensku bohužel žije ve znevýhodněných podmínkách, které charakterizuje vysoká míra nezaměstnanosti, nízké vzdělání, různé sociální problémy a negativní předsudky většinového obyvatelstva. Stále větší počet politiků, odborníků i běžných občanů začíná vnímat romskou otázku jako jeden z nejpalčivějších problémů v životě a rozvoji společnosti. Romská komunita byla vždy heterogenní a rozvrstvená. I na Slovensku lze v některých komunitách pozorovat určité pozůstatky 13 M. Kollár, G. Mesežnikov, Slovensko 2001 – Súhrnná správa o stave spoločnosti (Bratislava: Inštitút pre verejné otázky, 2001), 18.

95

Slovensko

kastovního systému. Romské komunity se liší dialekty, způsobem života (usazený život versus život kočovný), příslušností k určitým regionům a městským či venkovským okolím. Vzájemné rozdíly a bariéry mezi různými romskými podskupinami (olašští Romové, Bihariové, maďarští Romové a němečtí Romové Sinti atd.) jsou v některých případech větší než rozdíly mezi romským a neromským obyvatelstvem. Protože romská komunita byla vnímána jako homogenní a na tyto rozdíly se nebral zřetel, došlo v sociální, školské a kulturní politice k některým závažným chybám. Většina romského obyvatelstva žije na území východního a jižního Slovenska. Část romské populace (především obyvatelé měst a vesnic) je silně integrovaná a životní úrovní, vzděláním a zaměstnaností se nikterak neliší od okolního obyvatelstva. Část romské populace (přibližně 126 000 obyvatel), která trpí společenskými problémy, žije převážně ve více než šesti stech chudých osadách (bez patřičné infrastruktury), jež jsou odděleny od okolních vesnic a nacházejí se většinou na východním Slovensku. Společenské struktury Romů se zakládají hlavně na rodinných vztazích. Iveta Radicová14 popisuje přetrvávající tradiční povahu romské rodiny, která je vyjádřena širšími rodinnými pouty a absencí rozdílu mezi soukromou a veřejnou oblastí. Charakterizovat ji lze také vnímáním domova jako něčeho dočasného, jasným vymezením role mužů a žen a velkým počtem rodinných příslušníků.15 Romská komunita a postoj většinového obyvatelstva k Romům Přezíravý, ba dokonce i xenofobní přístup k Romům je mezi ostatními slovenskými občany doposud široce rozšířený. Podle průzkumu provedeného výzkumným institutem IVO v roce 2000 se 42 % slovenských občanů nelíbí, že na Slovensku žijí Romové a 78 % by si nepřálo, aby v jejich sousedství Romové bydleli. Zajímavé je, že tyto údaje jsou podstatně nižší u osob, které s Romy pracují – 65 % respondentů v této skupině nevadí, že Romové na Slovensku žijí a 28 % by nevadilo bydlet v sousedství Romů. Pouze 21 % z celkového počtu obyvatel se domnívá, že jejich romští spoluobčané mají obtížnější podmínky pro osobní rozvoj. 27 % si dokonce myslí, že Romové se těší větším výhodám než zbytek populace.

14 Radicová, I.: Hic Sunt Romales. Bratislava: Nadácia Space (Centrum pre analýzu sociálnej politiky). 2001, s. 171 15 To se odráží i na vztahu k majetku. Zde je možno spatřovat kořeny toho, že Romové mají pověst nenapravitelných zlodějů.

96

Slovensko

Kromě evidentních obtíží v oblasti sociálních a zdravotních podmínek (bydlení romského obyvatelstva, jeho životní úroveň atd.) jsou kořeny problémů spojeny se vzděláním a zaměstnaností Romů. Problém vzdělání je jedním z nejvážnějších. Jeho řešení může mít vliv na úspěšnou či neúspěšnou pozici Romů na trhu práce, kterou nyní charakterizuje vysoká nezaměstnanost. Podle posledního sčítání lidu téměř 77 % Romů dokončilo pouze základní vzdělání a 8 % absolvovalo odborné učiliště. Méně než 2 % dokončila střední školu a/nebo školu vysokou. Romské děti nastupující do základních škol často nerozumí slovensky (nebo maďarsky), což představuje závažný handicap. Mnoho jinak velmi nadaných a inteligentních romských dětí proto skončí ve zvláštních školách. Přípravě pro základní školu napomáhá takzvaná předškolní výuka. Ačkoli pro tento „experiment“ dosud neexistuje opora v zákoně, probíhá již na 61 základních školách v 85 třídách. „Nultý ročník“ základních škol v současné době navštěvuje více než 10 000 romských dětí. Výsledky projektu Lidského rozvoje Romů potvrdily, že romští občané si rozhodně nepřejí být izolováni od většinového obyvatelstva. Chtějí, aby jejich děti chodily do stejných škol jako Neromové, což znamená, že si nepřejí, aby jejich děti vypadly ze školského systému. Podle jejich názoru je to jediná cesta, jak dosáhnout rovného přístupu ke vzdělání. Historický přehled Romové přišli do Evropy ve skupinách. V 15. století jedna ze skupin migrovala přes území současného Slovenska. Vedl ji „král“ Sindel a „vévodové“ Panuel, Michal a Ondřej. Během posledních sedmi století zažila romská komunita úctu i zavržení, kladné přijetí i odpor. Romové si vytvářeli přirozené vztahy se zbytkem populace. V době, kdy tyto vztahy a svazky doplňovalo základní vzájemné porozumění, nedocházelo k žádným větším konfliktům ani k napětí. Poté, co byly tyto vztahy narušeny a zpřetrhány, nastoupila na jejich místo izolace, segregace a posílení stereotypů. To samozřejmě přineslo sváry, nepřátelství a (často dobře opodstatněné) obavy a nebezpečenství. Narůstal společenský odstup mezi Romy a ostatním obyvatelstvem. Marginalizace a dobrovolná marginalizace mají za následek, že se romská komunita chová jako ohrožené uskupení. Zaujímá poté buď eskapistické (tj. připravenost k odchodu) či naopak agresivní postoje. Podobné chování je možné pozorovat i dnes.

97

Slovensko

Nová vlna Romů přišla na slovenské území v 17. století ze západní Evropy. Po reformách Marie Terezie a Josefa II. v 18. století se v Uhrách postoje k Romům změnily. Přišly snahy romské obyvatelstvo asimilovat a emancipovat, aby se „trvale usadilo a účastnilo ekonomického života“. Podle sčítání lidu z roku 1893 žilo na území dnešní Slovenské republiky 36 000 Romů. První světová válka a založení první Československé republiky v roce 1918 také změnily život romských rodin. Romové měli možnost se při sčítání lidu přihlásit k romské národnosti. V roce 1927 přijal parlament „Zákon o potulných Cikánech“. Sociální situaci Romů zhoršily ekonomické potíže. Mnoho rodin se stalo závislých na státní sociální podpoře. V roce 1940 bylo na Slovensku registrováno 10 763 žebráků. 7 599 z nich byli Romové. Druhá světová válka a holocaust navždy zůstanou nejtragičtější kapitolou romské a židovské historie. Byly vydávány „cikánské průkazy“ a vznikl Centrální registr Cikánů. Když někdo zaměstnával Romy, musel získat zvláštní povolení. V rámci tohoto procesu musel uvést, že na danou práci není v regionu dostatek pracovníků a že ihned, jak to bude možné, bude romský pracovník propuštěn. Od roku 1942 byli Romové a Židé posíláni do pracovních táborů. Romové z jižní části Slovenska, která v té době patřila Maďarsku, byli transportováni do koncentračních táborů. Počet Romů v poválečném Československu se snížil. Přežil jich pouze přibližně jeden tisíc v celém Československu. Jejich tradiční způsob života byl vážně narušen. Během poválečného politického režimu v Československu komunistická ideologie odmítala uznat identitu Romů, jejich etnickou příslušnost, mateřský jazyk, kulturní tradici, hodnotový systém i specifická povolání. Tato situace postihovala Romy následujících 50 let. Romové byli komunistickými vládci i většinovou společností označováni za „sociálně patologickou skupinu“. Stát si vzal za své „vyřešit“ tento problém, a to často nehumánními a nepřípustnými prostředky. Dobrým příkladem toho může být projekt „společenské asimilace olašských Cikánů“ z roku 1958. Proklamovaným cílem bylo násilné usazení a totální asimilace s ostatním obyvatelstvem. Nejběžnějším koncepčním nástrojem užívaným k „řešení cikánského problému“ bylo takzvané „sociální inženýrství“. Došlo k několika pokusům vystěhovat Romy ze Slovenska a „rozptýlit“ je po Čechách. Tyto pokusy radikálně zpřetrhaly rodinné a ekonomické vazby. Z venkovských oblastí bylo přesunuto přibližně 15 000 lidí do velkých měst. Měli zakázáno udržovat své lidové zvyky a nemohly být dokonce vysílány ani romské

98

Slovensko

pohádky. Romská literatura – nevyjímaje gramatiky a slovníky – nesměla vycházet. Romové se stali „tématem“, o který pečoval zejména státní systém sociální podpory. Týkalo se to všech oblastí života jako například bydlení, zdravotnictví a školství. Tento nepřirozený vztah měl za následek patologickou závislost na podpoře státu. Stát jednou rukou rozdával svým občanům materiální zisky, ale druhou rukou jim bral zodpovědnost za vlastní blaho. Tento přístup vedl k izolaci, intoleranci a xenofobii. Idealistický obraz usmívajících se pionýrů a zdravých kypících dělníků zmizel. Většina obyvatelstva začala být přesvědčena, že Romové jsou neprávem podporováni a že dochází k jejich „pozitivní diskriminaci“. V 80. letech se životní podmínky Romů zdánlivě zlepšily, avšak jejich kulturní a společenské postavení bylo nadále potlačováno. Lepší zdravotní péče v 80. letech snížila kojeneckou úmrtnost, zlepšila hygienu i celkový zdravotní stav romské populace. Povinná školní docházka značně přispěla ke snížení procenta negramotných. Socialistické školství naučilo děti číst a psát, avšak nepodpořilo jejich zdravou sebedůvěru. Mnoho romských dětí pohlíželo na svou romskou identitu jako na něco negativního a bezcenného. Žily ve dvojím světě. Vnější svět je učil nový jazyk a nové pojmy. Chápaly, že jejich svět, jejich způsob života i jejich jazyk širší společnost zavrhuje. Ztrácely úctu samy k sobě a chápaly své neúspěchy jako důsledek své etnické identity. Situace se změnila po sametové revoluci v roce 1989. Romové byli tou dobou již silně navyklí na způsob života v komunistickém režimu. Přijímali jeho pravidla. Nízké vzdělání spojené se špatnou pracovní morálkou nebyly dobrým „počátečním kapitálem“ do svobodného světa. Sociální dávky zmizely v nenávratnu. Romové byli první, kdo přišel o práci a o bydlení. Napětí mezi Romy a ostatním obyvatelstvem začalo být viditelné a zřejmé. „Romský problém“ nabral na intenzitě. Na druhou stranu však změna politického režimu přinesla i četná pozitiva. Vznikly anebo byly obnoveny nové kulturní organizace a politické strany. Romové se stali členy parlamentu. Při sčítání lidu v roce 1991 se mohli přihlásit k romské národnosti. Začaly vycházet romské časopisy, literatura i učebnice. V roce 1990 navštívil československý prezident Václav Havel romské vesnice v Letanovcích a Spišských Tomašovcích. Jednalo se o vůbec první návštěvu prezidenta země v romských osadách. Zástupci vlády, parlamentu a církve spolu s prezidentem uctili památku romských obětí 2. světové války. 99

Slovensko

Institucionální a právní rámec Na Slovensku v současné době působí 18 registrovaných romských politických stran. Po mnoha rozepřích a střetech mezi romskými politickými představiteli se v březnu roku 2001 uskutečnila Konference romského národa na Slovensku. Na této konferenci byl zvolen Parlament Romů. Ten se poté stal nejvyšším romským politickým orgánem na Slovensku, k němuž přísluší 156 organizací včetně Romského soudu. Nejnovější politickou organizací registrovanou v roce 2001 je Strana romské koalice, která zastupuje 11 politických stran. Součástí slovenské vlády je Úřad vládní zmocněnkyně pro romské komunity. V roce 2001 byla otevřena jeho regionální kancelář v Prešově na východním Slovensku. Cíli této instituce je spolupracovat s odborníky, komunikovat s médii a iniciovat a koordinovat projekty, které podporují program vlády a přispívají k řešení „romského problému“. Romský jazyk byl na Slovensku kodifikován v roce 1971. Přesto se romština ve školství neužívá. Pouze 11 % romských občanů se domnívá, že by se všechny předměty měly vyučovat v romském jazyce. 45 % romských občanů romský jazyk zcela odmítá. Podle neoficiálních odhadů pouze přibližně 30 % romského obyvatelstva považuje romský jazyk za svou mateřštinu. To ale neznamená, že o svůj vlastní jazyk nemají zájem. 45 % účastníků průzkumu (provedeného v letech 1996 a 1997) uvedlo, že je důležité a užitečné se romský jazyk učit. Spolupráce s místními a regionálními úřady Několik neziskových organizací se věnuje rozvoji vzdělávání Romů a snaží se tak pokrývat oblast, do níž nevstupuje žádný státní úřad. Kupříkladu nadace Romské dítě zakládá centra integrovaného vzdělávání, kde děti docházejí do školy spolu se svými matkami. Sdružení Nádej děťom vytvořilo program nazvaný „Romské dítě v přípravných školách“. Sdružení Pro familia zahájilo program „Hej rup“ pro domácí předškolní přípravu. Cílem projektu „romských asistentů“ je poskytnout učitelům v prvních ročnících základní školy pomocníky ve výuce. Sdružení SPOLU působí v oblasti školství, sdružení Partners for Democratic Change Slovakia se zaměřuje na výchovu k demokratickému fungování společnosti, komunikaci mezi kulturami a vzájemné porozumění s menšinami. Nadace Sándora Máraie pracuje v pilotním projektu nazvaném „Asistenti – mluvčí romských komunit“.

100

Slovensko

Zmínit se lze i o mnoha dalších sdruženích: Občan a demokracie, Dobrá rómská víla Kessaj, InfoRoma atd. Existuje tendence k užší spolupráci mezi státními školami a vzdělávacími organizacemi, církvemi a nevládními organizacemi. Například Nadace Milana Šimečky a Metodické centrum v Prešově školí učitele v oblasti lidských práv. Občanské sdružení Orava za demokracii ve školství spolupracuje se Státním školským institutem v Bratislavě a školí učitele romských dětí. Nadace Škola dokořán spolupracuje s katedrou pedagogiky Prešovské university. Chybějící strategie pro spolupráci místní samosprávy s komunitami při řešení romských otázek tvoří pravděpodobně nejslabší článek veškerého úsilí o decentralizaci na Slovensku. Tato skutečnost představuje velkou výzvu, avšak také dobře realizovatelný směr všech budoucích snah vládního, neziskového i soukromého sektoru.

101

Slovensko

6.2

CO SE OSVĚDČILO: ÚSPĚŠNÉ ROMSKÉ PROJEKTY NA SLOVENSKU

6.2.1

NEZÁVISLÉ SPOLEČENSKÉ A KULTURNÍ ROMSKÉ NOVINY NA SLOVENSKU16

Mnoho Romů na Slovensku mělo pocit, že většinová média nedostatečně informují o jejich životě. Mnozí snili o tom, jak by média mohla napomáhat odstraňování bariér ve vzájemném porozumění, předsudků a odloučení obou kultur a pomoci ke smíření a odstranění etnického napětí a rasových konfliktů tím, že by šířila pozitivní informace o společných aktivitách Romů a Neromů. Snížilo by to počet negativních událostí v obou komunitách, které vznikají na základě vzájemných stereotypů vnímání, a odstranilo informační šumy (v neromských médiích), které jsou často způsobeny nedostatečnou znalostí historického kontextu. Z tohoto důvodu na Slovensku proběhla řada pokusů vydávat noviny pro Romy. Většina pokusů zanikla kvůli finančním potížím. Časopis Romano nevo lil přežil neodmyslitelné problémy, úspěšně vychází už více než 10 let a během této doby zvýšil počet svých čtenářů téměř o 200 %. Jeho zakladatelé, členové sdružení Jekhetane – Spolu, se rozhodli založit profesionální, nestranný, svobodný a otevřený mediální prostor, v němž budou sdělovat pouze objektivní informace o životě Romů na území Slovenské republiky (i v cizině) a kde se budou ukazovat všechny roviny kulturního, společenského, intelektuálního a politického života Romů i Neromů. Úsilí zakladatelů se zaměřovalo jak na Romy, tak i na neromské obyvatelstvo Slovenska, a to s různými cíli. Co se romské populace týče, autoři projektu chtěli Romům poskytnout noviny, které by posílily jejich lidskou, občanskou, národní i profesní sebedůvěru. Ambicí periodika bylo sloužit jako zdroj nezkreslených a spolehlivých informací a zprostředkovat Romům možnost pozitivní prezentace a aktualizace svého etnika. Zakladatelé doufali ve zvýšenou účast Romů na tvorbě novin a v rozvíjení jejich novinářské profesionality. 16 Prezentované projekty vedou tři organizace: v případě projektu novin Romano nevo lil je to Jekhetane – Spolu z Prešova, v případě projektu pořádkové služby v Luníku IX je to Centrum pro rozvoj komunity a místní správa v Luníku IX a konečně v případě cyklu vzdělávacích školení zaměřených na zlepšení organizace romských projektů je to Centrum pro prevenci a řešení konfliktů (Partners for Democratic Change Slovakia – PDCS).

102

Slovensko

Mimo to bylo cílem také poskytovat ucelené informace co do kvantity, rozmanitosti a originality, které by vzbudily zájem neromských čtenářů o romskou komunitu a její umění a kulturu obecně. Po deseti letech má Romano nevo lil 8 600 předplatitelů a internetovou verzi, která je k dispozici na adrese www.rnl.vadium.sk. Podařilo se mu zůstat nestranným, získat si důvěru, iniciovat partnerské vztahy mezi kulturami, zapojit Romy do tvorby médií pokrývajících celé Slovensko, stát se spolehlivým zdrojem informací o Romech, a v neposlední řadě i získat řadu ocenění. Na základě informací publikovaných v těchto novinách získal rekordní počet romských studentů stipendia a rekordní počet uměleckých souborů vyhrál konkurzy. Řada osobností získala možnost zúčastnit se místních projektů. Čtenáři žádají prostřednictvím dopisů a telefonátů zaměstnance redakce o radu a rozvinula se spontánní korespondence, která nyní čítá 30 až 70 příspěvků ročně. Přípravy každého čísla se účastní 2 romští zaměstnanci a 10 externích romských zpravodajů. Časopis pomohl mnoha romským novinářům k větší profesionalitě – dnes působí v několika neromských tištěných i elektronických médiích. Redakce přivedla na svět projekt nazvaný „Romská putovní výstava“, jenž prezentuje práce bývalých talentovaných čtenářů Romano nevo lil. Jejich tvorba byla prezentována v období mezi lednem 2001 a lednem 2002 na osmi výstavách po celém Slovensku a připravuje se i internetová výstava. Redakce představila projekt „Romská kniha“, jenž je kompilací rukopisů různých romských spisovatelů, kteří se obrátili se svými literárními díly na Romano nevo lil a získali tak možnost publikovat poprvé. Mimo svou redakční práci vytvořili zaměstnanci novin prostor pro vyjasnění rozličných nedorozumění: projekt MÝTY a FAKTA (o Romech) nabízí neromským novinářům diskusní kluby zaměstnanců redakce a odborníků. Diskusní kluby se týkají témat jako nárůst počtu romského obyvatelstva na Slovensku, postoj Romů ke vzdělání či vliv životního stylu romských žen na ostatní obyvatelstvo. Předplatiteli jsou kromě jednotlivců také knihovny, radnice velkých měst a další magistráty, školy a neromská periodika. Přibližně 30 % z celkového počtu předplatitelů tvoří Neromové.

103

Slovensko

Noviny přispěly k mediální kultuře a etice a k porozumění mezi kulturami na Slovensku, za což obdržely řadu cen. Mezi nejvýznamnější z nich patří Cena za rozvoj demokracie a občanské společnosti z roku 1998 (udělená za vydávání novin) a Čestná medaile udělená týmu Romano nevo lil prezidentem republiky v roce 2001 za aktivity Romano nevo lil proti rasismu a za informování o holocaustu. Budoucnost projektu nelze zajistit samofinancováním, neboť romští předplatitelé nejsou dostatečně solventní a soukromé firmy a instituce nejsou ochotny kupovat si inzerci v romských novinách. Finanční náklady týdeníku s nákladem 8 600 výtisků a s profesionálně vybavenou redakcí dosahují 4 milionů slovenských korun za rok. Dnes zůstává vydávání Romano nevo lil jako týdeníku stále ještě snem, ale díky doposud dosaženým úspěchům existuje velká šance, že se tento sen brzy vyplní.

6.2.2 ROMSKÁ POŘÁDKOVÁ SLUŽBA V LUNÍKU IX17 Košice jsou druhým největším městem na Slovensku a mají přibližně 240 000 obyvatel. Nacházejí se ve východním Slovensku. V Košicích leží největší romské předměstí, Luník IX, kam byla během posledních patnácti let přestěhována většina Romů z košického regionu. Největší část obyvatel košické městské části Luník IX – přibližně 3 900 osob – tvoří nezaměstnaní Romové, kteří neplatí nájemné. Městská část je známá vysokým výskytem kriminality a často se o ní hovoří jako o ghettu. Špatný obraz Luníku IX – který je spojován s rušením veřejného pořádku, odpadky na ulicích a každodenní drobnou kriminalitou – i přes opakované snahy přetrvává. Městskou část pravidelně navštěvovali nejvyšší političtí představitelé Slovenska i Evropské unie. Každou takovou návštěvu provázela intenzivní pozornost médií, jež vždy kladla důraz na zaujaté sdělení: situace je neřešitelná, místní Romové jsou zdrojem problémů a nikdy se nezmění. V dubnu roku 2000 přijala radnice v Luníku IX novou strategii. Přestala spoléhat na ostatní, přestala obviňovat úřady z toho, že situaci neřeší, a rozhodla se hledat viditelné řešení svépomocí. Radnice dosáhla dohody s občanským sdružením Centrum pro rozvoj komunity v Luníku IX.

17 Projekt realizují občanské sdružení Centrum pro rozvoj komunity v Luníku IX a radnice Luníku IX.

104

Slovensko

Tvořivou odpovědí na uvedené problémy se stala myšlenka občanských bezpečnostních hlídek. Radnice se spolu s občanským sdružením rozhodla založit dobrovolnou romskou pořádkovou službu. Od jejích členů se očekávalo, že se budou aktivně účastnit řešení místních problémů. Z padesáti místních kandidátů bylo vybráno dvanáct mužů. Ti splnili tyto základní požadavky: mít čistý trestní rejstřík, těšit se neformální autoritě mezi obyvatelstvem a být známý svými morálními kvalitami. Městská policie připravila pro vybrané kandidáty školení, na kterém jim byly vysvětleny pravomoci a povinnosti pracovníků pořádkové služby. Členové romské pořádkové služby úzce spolupracují se státní i městskou policií. Cíle projektu Romské pořádkové služby v Luníku IX se netýkaly pouze bezpečnosti. Stejnou hodnotu měla od začátku výchova okolí. Romská služba do jisté míry učí obyvatele předměstí udržovat pořádek, dodržovat hygienu, dobré vztahy mezi lidmi, zákony, pomáhá omezit záškoláctví dětí ve školním věku a přispívá ke snížení počtu osob, které čichají anebo jinak užívají drogy. Obecné hodnocení projektu je výtečné: založení a provoz Romské pořádkové služby v Luníku IX romský problém úplně nevyřeší, avšak částečně napomáhá zlepšit sociální situaci v rodinách zaměstnanců služby a jasně dokazuje, že některé problémy si vyřeší Romové sami. Romská služba dosáhla toho, že lidé přestali vyhazovat odpadky z balkonů a čichat na veřejných prostranstvích. Pomohla vyšetřit některé krádeže. Všech dvanáct členů Romské služby jsou Romové žijící přímo ve čtvrti Luník IX. Jsou velkým vzorem pro ostatní. Projekt získává pozitivní zpětnou vazbu od médií i neromských košických komunit. Během posledních tří let došlo ke snížení počtu kriminálních činů v této oblasti a děti jsou stále více motivovány zúčastnit se volnočasových aktivit zorganizovaných členy pořádkové služby. Kromě hlavního cíle projektu lze pozorovat i další pozitivní účinky: • Zlepšení pořádku a čistoty okolí: je zjevné – většina občanů používá popelnice a odpadkové koše. • Protidrogová a protialkoholní prevence pro romskou mládež: v Klubu správných romských kluků a správných romských děvčat se odehrává neformální preventivní protidrogová výchova. Tento populární volnočasový program pro romské děti založili čtyři členové romské pořádkové služby. Program „Správný romský kluk a správná romská dívka“ funguje již tři roky a nedávno byl přenesen do čtyř dalších lokalit – dvou košických a dvou prešovských čtvrtí.

105

Slovensko

• •

Dodržování zásad dobrých mezilidských vztahů: obyvatelé se postupně učí zachovávat noční klid. Hlučné noci již nejsou každodenním zážitkem. Zlepšení situace ve školách: v mateřské a základní škole v městské části se zvýšila disciplína. Díky výchovné práci s rodiči bylo možno dohlédnout na školní docházku a doprovázet děti do školy. Pořádková služba také obě místní školy v noci stráží.

Aby mohla Pořádková služba nadále působit, jsou zapotřebí dva miliony slovenských korun ročně. Dlouhodobé financování z rozpočtu radnice představuje celých 50 % ročního rozpočtu pro celou městskou část. Doposud je financování zajišťováno z grantů a darů nevládních organizací a z přímé podpory Úřadu vlády Slovenské republiky. Velmi brzy se objevila myšlenka tento program rozšířit do okolních oblastí. Ale skutečnost je mnohem komplikovanější. Program romské pořádkové služby byl pokusně založen v jiných lokalitách, ale narazil na problémy, které se většinou týkaly spolupráce s místní radnicí a policií. I přes tyto potíže však stále probíhají snahy myšlenku realizovat.

6.2.3 CYKLUS VZDĚLÁVACÍCH ŠKOLENÍ ZAMĚŘENÝCH NA ZLEPŠENÍ ORGANIZACE ROMSKÝCH PROJEKTŮ Většina snah o podporu Romů se zaměřuje na přímou humanitární pomoc, podporu znevýhodněného romského obyvatelstva či změnu přístupu na nejvyšší úrovni. Organizace PDCS18 se pokusila identifikovat oblast, kde by pomoc mohla mít dlouhodobý účinek, kde by Romové nebyli jen v pozici příjemce, ale také v pozici aktivního pomocníka a kde by mohl přirozeně pokračovat dialog mezi Romy a Neromy. Organizace PDCS se rozhodla zaměřit na romské i neromské řídící pracovníky romských projektů. Tato orientace vychází ze zkušenosti, že projekty cílené na pomoc Romům a zlepšení vztahů mezi romským a neromským obyvatelstvem obvykle nejsou dlouhodobě úspěšné. Důvodem není nedostatek tvořivosti, ale skutečnost, že aktivisté velmi často nejsou schopni vytvořit a řídit dlouhodobě udržitelné projekty. Proto se pracovníci PDCS zaměřili na posílení dovedností, s jejichž pomocí lze činit klíčové a dlouhodobě udržitelné změny. 18

PDCS = nevládní nezisková organizace Partners for Democratic Change Slovakia

106

Slovensko

Zájmem organizace PDCS bylo najít přirozené cesty, které by zprostředkovaly vzájemný dialog mezi etniky tak, aby se rozvíjela spolupráce mezi kulturami. Sdružení PDCS se snažilo vyvarovat krátkodobých jednorázových aktivit a pro dosažení cílů projektu se rozhodlo pracovat v dlouhodobém rámci a využít zároveň několika různých formátů školení. Cíli projektu bylo posílit schopnost organizací uskutečňovat udržitelné projekty na pomoc Romům a vytvořit síť členů nevládních organizací, které se navzájem podporují a projekty realizují. Informovat jednotným a spravedlivým způsobem o možnostech vzdělávání bývá v romské komunitě někdy obtížné. Různé romské podskupiny spolu nespolupracují a školit společně zástupce různých romských podskupin může někdy představovat problém. Proto PDCS vytvořilo sbor poradců projektu (jehož členy se stali i romští poradci), shromáždilo kontakty na romské organizace, aby z lokalit získalo doporučení pro výběr účastníků a školitelů, a v širokém rozsahu zveřejnilo informace o chystaném cyklu školení – v neziskovém sektoru, na nevládním serveru www.changenet.sk a v časopise Sama Daj. Poté byla uspořádána tři jednodenní konkurzní setkání v Bratislavě, Prešově a Banské Bystrici, na nichž byli vybráni nejvhodnější účastníci pro dlouhodobé školení. Školení se sestávalo z pěti třídenních školicích seminářů, dvou dvoudenních supervizních setkání, série konzultací, konference a vlastní práce na projektech umožňujících přípravu „praktikantů“. Školená skupina čítala 28 účastníků z celého Slovenska (Romů i Neromů), a to z řad nevládních organizací, okresních úřadů, charit, magistrátů a dalších organizací a institucí. 20 účastníků dlouhodobého cyklu školení získalo po splnění všech požadavků certifikát akreditovaný Ministerstvem školství Slovenské republiky. Hodnocení Po skončení školicího programu byl program hodnocen nezávislou externí hodnotitelkou. Její komentář obsahoval následující postřehy o kladných výsledcích projektu: • Projekt měl velmi významný dopad na tvorbu vztahů mezi organizacemi (networking). 13 účastníků zahájilo spolupráci s dalšími organizacemi či různými kancelářemi a úřady. 12 účastníků zažádalo o grant a 6 z nich uspělo. 11 účastníků uvedlo konkrétní aktivity. Šlo například o uspořádání táborů pro děti, přednášek o Romech pro děti z dětských domovů na něž navazovala návštěva romské komunity, 107

Slovensko

•

•

• • •

• 108

o výstavu dětských uměleckých prací, sportovní den pro děti, představení lidových tanců a večer na památku romského holocaustu. Mezi dalšími aktivitami byl bašavel (besídka), fotbalové zápasy, soutěž Miss Roma (vybrané peníze byly použity na nákup učebnic pro základní školu a jesle), benefiční koncert (vybrané peníze budou použity na mikulášskou besídku), veřejná prezentace nevládní organizace, přednáška o plánovaném rodičovství a antikoncepci určená romským ženám a dívkám, koncert, otevření centra pro aktivity, projekt pro představitelky romské komunity a Dny romské kultury. Jeden z respondentů uvedl, že ho školení inspirovalo k tomu, aby byl aktivnější při řešení krizové situace v jisté romské rodině. Do školy, kde pracuje, docházelo dítě, které rodiče zanedbávali. Učitelé ani vychovatelé nevěděli, co dělat – celou věc oznámili, ale nic se nestalo. Při pomyšlení na to, co se naučil na školení, se respondent rozhodl zkusit situaci vyřešit. Vydal se po stopách oznámení a zjistil, že problém spočívá v tom, že rodičům byla zaslána jen jedna kopie oznámení. Romové však často nereagují, pokud je jim oznámení posláno pouze jednou. Je třeba jim zaslat oznámení větší počet, než je začnou brát vážně. Díky zásahu respondenta se škola naučila, jak s rodiči efektivněji komunikovat, a rodiče se dozvěděli, jak závažné důsledky jim hrozí, pokud nebudou reagovat. Čtyři účastníci školení založili dvě nová občanská sdružení. Jiný z účastníků se chystá založit další organizaci. Tři účastníci již v občanských sdruženích působí a pomáhají zavádět nové občanské instituce. Tři respondenti založili různá neformální sdružení – lidový soubor, posilovnu, dětský klub a romský klub – a jeden z nich dokonce založil podobná sdružení dvě. Jeden z účastníků začal pracovat jako dobrovolník pro dvě občanská sdružení. Čtyři účastníci (ze tří organizací) získali pro svou organizaci kancelář a dvěma z nich se podařilo zajistit i technické vybavení – počítače, tiskárny atp. Dva respondenti školili ostatní v rámci projektů organizací PDCS a DOMKA. Dva účastníci našli zaměstnání – jeden ve veřejných pracích a druhý jako romský asistent. Třem respondentům se podařilo získat více spolupracovníků, dva najali pracovníky na veřejné práce. Jedna organizace najala celkem 17 lidí – dva na administrativu, šest na vnější i vnitřní údržbu organizace a devět jako terénní pracovníky na pomoc školám (především poskytováním asistence žákům prvního ročníku) a na mapování situace v komunitách. Ne všichni účastníci ve svých snahách uspěli. Všichni se ale naučili, že vlastní snaha o zlepšení situace se obvykle vyplácí. Dva účastníci uvedli,

Slovensko

že v dané oblasti nemohou aktivně působit – jeden z nich je student v posledním ročníku školy, a proto se podílí na aktivitách své organizace pouze jako účastník, a druhý opustil organizaci, která ho na školení vyslala, a začal docházet do kurzu s jiným zaměřením. Další respondent přímo nevyužívá znalosti získané během školení, avšak ve volném čase pomáhá ve svém městě zakládat romský klub. Zkušenosti získané v tomto projektu budou využity v projektech následných. Jsme přesvědčeni, že vytváření smíšených skupin (v etnickém smyslu, ve smyslu zástupců různých sektorů i regionů a osob s různým rozsahem zkušeností) představuje nejlepší možný přístup. Je třeba tímto způsobem podporovat účastníky, aby lépe spolupracovali, a zvát osoby, jež mohou poskytnout pozitivní příklad. Jednou z nejprospěšnějších věcí, kterou projekt přinesl, bylo, že jeho organizátoři získali přátele a romské kolegy, s nimiž budou moci pracovat na budoucích projektech. Během tohoto projektu byly vytvořeny podmínky pro vybudování sítě, v jejímž rámci se budou sdílet informace a vznikne spolupráce mezi romskými a neromskými organizacemi. Zásady pro nejefektivnější práci s touto cílovou skupinou byly shrnuty v brožuře, která je k dispozici dalším nevládním organizacím. Řada účastníků projektu dnes pracuje ve své lokalitě jako konzultanti a vedoucí romských projektů a uskutečňuje tak přirozené pokračování projekt

109

7.

ČLENOVÉ SÍTĚ PDCI

Členové mezinárodní sítě Partners for Democratic Change International (PDCI), kteří se podíleli na přípravě této publikace: Partners Bulgaria 66, Ljuben Karavelov St., Floor 2, Sofia 1000 Tel.: (359 2) 963 29 77, 963 26 88 Fax: (359 2) 963 47 99 E-mail: [email protected] Web: http://www.partners-bulgaria.dir.bg Partners Czech Lomená 515/9, 162 00 Praha 6 Tel.: (420) 233 321 503, 233 326 542 Fax: (420) 224 316 630 E-mail: [email protected] Web: http://www.partnersczech.cz Partners Hungary Foundation Keleti Károly utca 15/B, 1024 Budapest Tel.: (36 1) 315 0168, 315 1333 Fax: (36 1) 316 5721 E-mail: [email protected] Web: http://www.partnershungary.cz Partners Romania – Partners Foundation for Local Development Str Piata Amzei 7-9, sc D, et 6, ap 34, Bucharest Tel.: (40 21) 314 1966 Fax: (40 21) 313 5664, 313 5668 E-mail: [email protected] Web: http://www.fpdl.ro Partners for Democratic Change Slovakia (PDCS) – Centrum prevencie a riešenia konfliktov Štúrova 13, 811 02 Bratislava Tel.: (421 2) 5292 5016, 5263 3851 Fax: (421 2) 5293 2215 E-mail: [email protected] Web: http://www.pdcs.sk

110

Příloha

8.

PŘÍLOHA

111

112