Urgentní příjem nemocnice jako kritické rozhraní při hromadném neštěstí. Zkušenosti z Love Parade 2010

1 Název článku: Krankenhausnotaufnahme als kritische Schnittstelle beim MANV.

Erfahrungen mit der Loveparade 2010 Autor: Ackermann O, Marx F, Vogel T et al. Zdroj: Notfall + Rettungsmedizin 2012; 4: 313-318

Urgentní příjem nemocnice jako kritické rozhraní při hromadném neštěstí. Zkušenosti z Love Parade 2010 Urgentní příjem nemocnice je rozhodující propojující článek záchranného řetězce, protože zde se rozhoduje o další diagnostice a léčebné péči. Zatímco v běžném provozu může probíhat poskytování péče podle standardizovaných postupů a strukturované předávání pacienta mezi lékaři s včasným upozorněním, při hromadném příjmu pacientů musí zdravotníci řešit nepřehlednou situaci, kdy je nutno se soustředit na řešení nejdůležitějších problémů a změnit postup při předávání pacientů mezi lékaři. Na příkladu zkušenosti z neštěstí při Loveparade 2010 lze poukázat na možné postupy při plánování a řešení mimořádné události, které jsou zde popsány a analyzovány. Metody Hromadné neštěstí při Love Parade 2010 je analyzováno retrospektivně z hlediska medicíny katastrof. Jako databáze byly použity údaje ze statistiky příjmů k hospitalizaci a statistiky ICD (mezinárodní klasifikace chorob) nemocnic v Duisburgu. Do souboru byli zahrnuti všichni pacienti, kteří byli v těchto nemocnicích léčeni a dle anamnézy nebo dle zprávy o jejich transportu byli do nemocnic dopraveni z prostor, kde se konala Love Parade. Statistický význam mají pouze data z nemocnic, které se na péči o tyto pacienty podílely větší měrou, proto byly do studie zařazeny jen nemocnice pečující během 24 hodin nejméně o 40 pacientů postižených při tomto neštěstí. Dalšími důležitými parametry jsou závažnost poranění a náročnost lékařské péče. Vzhledem k tomu, že šlo o hromadné neštěstí, byla pro účely studie k dispozici pouze neúplná zdravotnická dokumentace, kterou nebylo možné statisticky vyhodnotit. Proto byli pacienti rozděleni retrospektivně podle jejich nejzávažnější diagnózy do 5 třídících kategorií dle třídícího systému Manchester (MTS), který se v Německu používá nejčastěji /3/. Příklady diagnóz a jejich zařazení do třídících skupin ukazuje Tabulka 1. Třídící systém Manchester /3, 4, 19/ hodnotí prioritu ošetření pacienta podle stanovených symptomů za pomocí indikátorů (např. ohrožení života, bolest, stav vědomí), které jsou sestaveny do 52 vzorových diagramů. Diagramy zahrnují komplexy klinických symptomů, např. „bolesti břicha u dospělých“, „poranění hlavy“ apod. Pacienti se zde dělí do 5 skupin, označených barevně jako červená, oranžová, žlutá, zelená a modrá, pro každou ze skupin je určen maximální možný čas čekání na ošetření (viz Tab. 2) /3/. Oběhová zástava je tak řazena do skupiny 1 (okamžité ošetření), distorze kotníku do skupiny 4 (čekací doba až 90 minut). Tyto získané údaje pro studii byly dány lékařům i zdravotnickému personálu urgentních příjmů zúčastněných nemocnic k diskusi, aby zvážili, zda realisticky informují o proběhlém hromadném příjmu. Přitom se ukázalo, že retrospektivní rozdělení do třídících skupin dle Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113



MTS je z pohledu interního lékařství realistické, chirurgické případy jsou však podhodnoceny, protože mnohým potenciálně závažným případům poranění, které bylo nutno z tohoto hlediska vyšetřit, byla nakonec přidělena relativně nezávažná hlavní diagnóza jako např. výron nebo pohmožděnina. Tyto případy pak byly dle MTS retrospektivně vyhodnoceny mnohem mírněji než během hromadného příjmu. Aby byly chirurgické případy přesněji vyhodnoceny, hodnotil se zde jako další parametr počet pacientů ošetřených na resuscitační péči. Všichni pacienti s akutní stresovou reakcí, tupým nebo ostrým poraněním páteře, pánve, hrudníku nebo břicha, nebo vícečetným poraněním, byli klasifikováni jako potenciální těžké poranění a tím jako pacienti na resuscitační péči. Při závěrečném pohovoru pracovníků zdravotnické záchranné služby a zúčastněných nemocnic, který se konal 3 týdny po události, byly stanované hodnoty ještě jednou probrány, zda byly parametry počet pacientů, závažnost poranění a priorita péče realisticky stanoveny. Dále se v diskusi hovořilo o hlavních problémech při hromadném neštěstí a jejich řešení ze strany záchranné služby i nemocnic. Při závěrečném zhodnocení se došlo ke shodným závěrům. Takto se dospělo ke kvantitativnímu a kvalitativnímu profilu zatížení urgentních příjmů s přihlédnutím k postupům zdravotnické záchranné služby. Výsledky Vyhodnocení se účastnilo všech 12 nemocnic (100%), které se na záchranné akci podílely, i Zdravotnická záchranná služba města Duisburgu. V 5 nemocnicích bylo léčeno více než 40 pacientů; jedna nemocnice, kde bylo ošetřeno 68 pacientů, nedala k dispozici žádné bližší údaje, takže do vyhodnocení nemohla být zahrnuta. Na místě neštěstí bylo zřízeno 30 obvazišť vždy pro 10 pacientů a dvě ošetřovací místa pro 50 pacientů, bylo zde celkem ošetřeno za 24 hodin 5600 pacientů. Ve 4 nemocnicích (všechny s chirurgickou specializací: ortopedie / traumatologie a všeobecná chirurgie) bylo léčeno celkem 388 pacientů. Graf 1 ukazuje profil počtu pacientů ošetřených v průběhu dne na urgentním příjmu. Příjem s nutností resuscitační péče byl zaznamenán u 72 pacientů (19%). Grafy 2 a 3 ukazují detailní denní profil pacientů léčených v nemocnici 1 a 2 s odlišením ambulantní a stacionární péče. Přehled o počtu pacientů podle specializace oddělení, kde byli hospitalizováni a podle zpětně určené třídící skupiny dle MTS udává Tabulka 4. Za nejzávažnější problémy vzniklé při zvládání hromadného neštěstí na rozhraní přednemocniční a nemocniční péče byly považovány:

Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113



Velké množství pacientů – nalezené řešení: navýšení počtu personálu i ošetřovacích prostor, rychlé techniky pro ošetření ran, odebrání krve již záchrannou službou, 30 obvazišť a 2 velká shromaždiště pro 50 raněných Přesun hlavních těžišť diagnostiky a terapie k chirurgickým oborům s častým směšováním diagnóz interních (např. omamné prostředky) a chirurgických (zhmožděniny) - nalezené řešení: interdisciplinární urgentní příjem Velký počet příjmů na resuscitační péči - nalezené řešení: zřízení dalšího resuscitačního pracoviště, stálé týmy Průběžné problémy s komunikací a příjezdy vozidel ZZS s potenciálně těžce raněnými pacienty bez ohlášení předem - nalezené řešení: druhé resuscitační pracoviště Personál záchranné služby z jiných míst, který se zde nevyznal - nalezené řešení: flexibilní postupy při předávání pacientů, zřetelné označení míst urgentního příjmu Příliš časté navážení pacientů a nadměrnou zátěží chirurgických pracovišť způsobené často nejasným způsobem poranění postižených - nalezené řešení: dostatečně velké kapacity chirurgických pracovišť, plánované pro tyto situace Všechny zmíněné problémy lze řešit vhodnými opatřeními v rámci plánů pro mimořádné situace. Diskuse Love Parade 2010 byl jednodenní festival (technopárty), který se dosud každoročně konal v různých městech za účasti asi 800 tisíc návštěvníků. V Duisburgu se po zkušenostech jiných měst v Porýní (Essen 2007, Dortmund 2008) předpokládal při této akci výskyt 80% interních a 20% chirurgických zdravotních problémů. Zpočátku byl průběh normální, ale při postupném nahromadění účastníků došlo na zúženém přístupovém místě poblíž hlavního pódia k hromadné panice. Události při Love Parade 2010 v Duisburgu měly za následek hromadný výskyt postižených stupně 4 (podle definice Adamse /1/). K podobným událostem existuje sice rozsáhlá literatura /6, 7, 8/, avšak pro hodnocení málo konkrétní /12/. U této události je však významné, že zdravotnická záchranná služba i nemocnice v blízkosti místa neštěstí počítaly se zvýšeným příjmem pacientů ve srovnání s běžným provozem. Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu podobných velkých shromáždění je nutno s podobnou situací počítat i v budoucnu. Předpokládané počty pacientů a jejich diagnózy byly extrapolovány dle analogických předešlých shromáždění v Dortmundu a Essenu v minulých letech; především se proto Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113



počítalo s diagnózami interními. Přípravy se proto zaměřily hlavně na odlehčení urgentního příjmu, který v nemocnici tvořil jakési „úzké hrdlo“. Tudy procházeli všichni pacienti a rozhodovalo se, zda jde o potřebu ambulantní péče či hospitalizace, ošetření probíhalo v prostorách, které nebyly určeny pro tak velké počty pacientů. Proto byla hladká spolupráce pracovníků záchranné služby a urgentního příjmu tak zásadně důležitá, šlo o to cíleně a rychle pacienty vyšetřit a co nejrychleji uvolnit kapacity pro další postižené. Muselo se zamezit případnému zdržení transportů pacientů kvůli příliš pomalému ošetření na urgentním příjmu. Částečně to bylo řešeno zřízením mobilních ošetřovacích míst pro lehčí případy, které nepotřebovaly pro ošetření lékaře. Zde bylo dle záznamů prohlédnuto a ošetřeno asi 10x více pacientů než přímo v nemocnicích. To ukazuje velký význam těchto polních ošetřoven, které ulehčí práci urgentních příjmů v nemocnicích díky ošetření nevýznamných poranění. V dalším průběhu řešení této mimořádné události bylo zřízeno více obvazišť přímo na místě neštěstí /9, 11, 18/. Pro nemocniční péči o očekávané pacienty při hromadném příjmu se v plánech předpokládá dvojnásobný až trojnásobný počet lékařů i zdravotnického personálu oproti běžnému provozu. Počítá se také s rozšířením počtu lůžek o 20-30 dle kapacity nemocnice, vč. resuscitační a intenzivní péče. Využívají se přitom i náhradní prostory, ambulantní zákrokové sálky, dvě nemocnice mají pronajaty i velké stany. Pro rychlé chirurgické ošetření lze použít předem připravené polstrované sádrové obvazy a jednorázové šicí soupravy. Je třeba také počítat se zvýšenou potřebou běžných ortéz, (Gilchristův obvaz, vzduchové dlahy, „ruksakový“ obvaz s kruhy apod.). K urychlení ambulantního ošetření byly prvotní odběry krve prováděny už záchrannou službou. To při zavedení žilního vstupu na místě neštěstí znamenalo jen nevelkou zátěž navíc, klinické ošetření to však značně urychlilo. Potřeby k odběrům poskytly nemocnice. Vlivem hromadné paniky došlo neočekávaně k významnému nárůstu chirurgických pacientů, byli přiváženi zdravotníky a lékaři, kteří měli při Love Parade službu, řada z nich se v místních nemocnicích příliš nevyznala. Aby bylo možno adekvátně ošetřit všechny pacienty, kteří potřebovali resuscitační péči, bylo třeba v nemocnicích zřídit další resuscitační pracoviště v ambulanci, v prostorách u zákrokového sálku nebo v přijímací místnosti oddělení intenzivní péče. Současně byly také ustaveny stálé týmy pro tuto péči /14/ tvořené chirurgem, chirurgickou sestrou, anesteziologem, anesteziologickou sestrou a sanitářem. Členové týmu přebírali svého pacienta již na příjezdové cestě z vozidla záchranné služby, stanovili základní diagnózu a poté se společně vrátili zpět na urgentní příjem. Takto byl zajištěn odborný dohled u příjmu potenciálně těžce poraněných pacientů i v případech neohlášených transportů z místa neštěstí. Interdisciplinární spolupráce u smíšených chirurgicko-interních diagnóz byla bezproblémová, protože byla zahájena už při plánovaných domluvách postupů. Také kapacity pro nemocniční péči byly dimenzovány dostatečně.




Ve velkých nemocnicích vznikal někdy pro cizí zdravotnický personál přivážející pacienty problém s orientací. Zde je velmi důležité dostatečně zřetelné značení přístupu při nájezdu sanitek i uvnitř budov. Předávání pacientů probíhalo zpravidla hladce, při hromadném příjmu je velmi důležitá flexibilita ze strany pracovníků ZZS i nemocnice. Záchranná služba se musí připravit na místní zvyklosti v nemocnici i na to, že situace zprvu vypadá nepřehledně. Pak se často stane, že je pacient předán nikoli lékaři ale střednímu zdravotnickému personálu. Také se může stát, že v této nouzové situaci není personál předpisově oblečen ani označen jmenovkou. Zde je pak nutná při spolupráci vzájemná důvěra na základě odborné kompetence. Na druhé straně však nemocnice musí zajistit plynulé přebírání přivážených pacientů. Nikdy nesmí být po personálu ZZS požadováno, aby přechodně dohlížel na přivezeného pacienta (např. kvůli nedostatečným prostorám), protože se nesmí blokovat transportní kapacity, které by chyběly jinde. Proud přivážených pacientů u dvou nejvytíženějších nemocnic je zřejmý z grafů 2 a 3. Druhá nemocnice (Graf 3) je nejblíže místu neštěstí, proto zde byl ošetřen vyšší podíl ambulantních pacientů (69%, Tab.3), protože sem došli pěšky. To vysvětluje rychlý nárůst počtu pacientů brzy po neštěstí, sem směřující proudy pacientů nebylo možné ovlivnit /2, 5, 10, 13, 15, 16/. V první nemocnici byl naopak zaznamenán nižší podíl ambulantních pacientů (55%) a počet pacientů postupně klesal. Částečně to bylo způsobeno i delší vzdáleností pro transport (3,9 km oproti 1,6 km), hlavně však zvoleným postupem pro ošetření na místě neštěstí /20/. Nejprve zde proběhlo třídění a transport těžce poraněných, potom teprve došlo k regulovanému transportu lehčích případů. Podle denního profilu ambulantních i stacionárních ošetření lze vidět masivní navýšení zátěže urgentních příjmů až o 20 nových případů za hodinu. Přes toto zatížení nedocházelo k významnějším prodlevám v ošetření, všichni pacienti byli od ZZS včas převzati do nemocnic. To svědčí o efektivitě uvedených opatření. Kromě počtu pacientů dodávají přehled o zátěži v den hromadného neštěstí také údaje o zařazení do skupin dle třídícího systému MTS (Tab. 4) a o počtu pacientů s potřebou resuscitační péče (72 pacientů). Podle zpětné rozpravy na urgentních příjmech zúčastněných nemocnic jsou tato data reálným vyjádřením situace dne 24.7.2010 a upřesňují požadavky kladené na nemocnice. Popsaná metoda je tedy vhodným postupem pro odhad nutných kapacit při velkých shromážděních, přesné rozložení pacientů však touto retrospektivní technikou není možno stanovit. Dělení do skupin dle MTS nedává reálný přehled o chirurgické oblasti. Zde je retrospektivní pohled nepřesný. Zatímco řada interních diagnóz jako dechová nedostatečnost a záchvat křečí se také retrospektivně řadí do skupiny MTS 1, u pacientů potřebujících resuscitační péči a přivezených např. s diagnózou „oběti paniky“ se nakonec stanoví diagnóza“výron kotníku“. Tato slabina se částečně vyrovnává tím, že se přihlédne k nutnému vyšetření pacienta na oddělení resuscitační péče.




Oba postupy slouží k odhadu zátěže. Bylo by žádoucí získat více přesnějších dat z protokolů přednemocniční péče i nemocničních záznamů. Tato dokumentace byla však v dané situaci natolik neúplná, že pouze z ní nebylo možné situaci vyhodnotit. S přihlédnutím k (medicínsky korektnímu) zkoumání souvislostí ohledně tohoto hromadného neštěstí je možné využít i tuto redukovanou dokumentaci. Výše uvedené údaje ukazují, že je nutno zvládnout velký počet pacientů procházejících urgentním příjmem a přitom hraje velkou roli časový faktor. V každém resuscitačním týmu by měl proto měl mít vůdčí postavení lékař se zkušenostmi v oboru urgentní medicína, který zajistí hladký chod práce týmu. Pokud má tento lékař zkušenosti interdisciplinárního charakteru, není nutno, aby to byl traumatolog. /17/ Týmy musí jednoznačně rozhodnout, zda je nutno pacienta operovat, sledovat na intenzivní péči, hospitalizovat na standardním oddělení nebo zda stačí ambulantní ošetření. Toto pravidlo analogicky platí i interní specializace, zde je správné klinické zhodnocení stavu pacienta eminentně důležité. Všechna podstatná rozhodnutí by měla být dána už na urgentním příjmu, protože dle našich zkušeností už podrobnější vyšetření při příchodu pacienta na oddělení není kvůli vytíženosti lékařů v této situaci možné. Práce koordinátora se v podobné situaci omezuje na neustálý přehled o celkové situaci v nemocnici, předávání informací s vedením nemocnice a rámcová organizační opatření. Proto je důležité vytvořit samostatné pracovní celky se svou vnitřní organizací práce. Lze mezi ně zařadit zde zmíněné funkční resuscitační týmy, také lze organizovat činnost urgentního příjmu odděleně do několika jednotek (prostorově mohou a nemusí být odděleny). Nové pomocné síly na místě nemusí být podrobně obeznámeny, stačí jim přidělit pracovní oblast (např. transport, péče, příjem pacientů ..). Dle posledních zkušeností si už pak pracovníci dokáží v nutné míře poradit. Závěr pro praxi V případě hromadného výskytu postižených je urgentní příjem klíčovým místem při poskytování lékařské péče v nemocnici. Pomocí uvedeného postupu lze stanovit potřebné údaje nutné pro plánování těchto situací. Kromě předem plánovaných opatření (zvýšení počtu personálu a kapacity pro nemocniční příjem, využití rychlých ošetřovacích metod, odběr krve již na místě neštěstí záchrannou službou) byly účinně využity nouzové postupy jako alternující převzetí pacientů pevně sestavenými lékařskými týmy, otevření dalšího resuscitačního oddělení a vytvoření samostatně pracujících ošetřovacích jednotek. Pro orientaci pracovníků ZZS v nemocnici je vhodné využít přehledné a zřetelné místní a směrové označení.




Tabulka 1. Diagnózy a retrospektivní skupiny dle třídícího systému Manchester Diagnóza

Skupina

I46.9

Reanimace

1

J96.0

Respirační insuficience

1

S06.1

Traumatický mozkový edém

1

S06.4

Epidurální krvácení

1

S36.13

Tržné poranění jater

1

F19.1

Vícečetná intoxikace

2

R07.4

Bolest na hrudníku nespecifikovaná

2

S02.0

Zlomenina lebeční klenby

2

S39.88

Poranění břicha

2

S82.18

Zlomenina bérce

2

F41.9

Úzkostná porucha

3

S01.0

Poranění hlavy

3

S02.2

Zlomenina nosu

3

S20.2

Zhmoždění hrudníku

3

S02.3

Zlomenina orbity

3

M25.51 Bolest ramene

4

S33.50

Podvrtnutí a natažení bederní páteře

4

S40.0

Zhmoždění ramene a nadloktí

4

S80.7

Vícečetné povrchové poranění bérce

4

S93.2

Traumatická ruptura vazů kotníku

4

E10.9

Diabetes bez komplikací

5

F10.1

Poruchy duševní a poruchy chování vlivem alkoholu: škodlivé použití

5

F19.1

Abusus vícečetný

5

F19.2

Závislost vícečetná

5

I10.00

Primární hypertenze bez krize

5




Tabulka 2. Priority ošetření u třídícího systému Manchester /3/ Skupina

Barevné značení

Priorita ošetření

Max. možné čekání (min.)

1

červená

okamžitě

0

2

oranžová

velmi nutné

10

3

žlutá

nutné

30

4

zelená

normální

90

5

modrá

nespěchá

120

Tabulka 3. Přehled 4 nejvytíženějších nemocnic Zdrav. zařízení

Status

Vzdálenost Ambulantní od místa pacienti/24h neštěstí (km)

Hospitalizace / 24h

Celkem pacientů / 24h

Podíl amb. pac. (%)

1

superspecial. péče

3,9

108

87

195

55

2

spádová nemocnice

1,6

72

32

104

69

3

superspecial. péče

9,1

25

20

45

56

4

spádová nemocnice

7,6

12

32

44

27

Vzdálenost v km – po silnicích; sledovaná doba 24 h. –od 24.7.2010 9h. do 25.7.2010 9h.




Tabulka 4. Počet pacientů na odděleních dle specializace – retrospektivní rozdělení do třídících skupin dle systému MTS a jeho zhodnocení Počet pacientů (n) Oddělení

Celkem MTS 1

MTS 2

MTS 3

MTS 4

MTS 5

Hodnocení

Chirurgie (všeobecná a úrazová)

210

1

25

57

112

15

podhodnoceno

Interní medicína

123

5

95

14

2

7

realistické

Pediatrie

9

0

7

1

1

0

realistické

Neurologie

6

2

2

2

0

0

realistické

Neurochirurgie

6

1

3

2

0

0

realistické

ORL

5

0

2

2

1

0

realistické

Čelistní a obličejová chirurgie

5

0

0

5

0

0

realistické

Oftalmologie

8

0

0

4

4

0

realistické

Psychiatrie

16

0

2

11

1

2

realistické




Grafy (kolmice označuje čas vzniku hromadného neštěstí)

Graf 1. Počet ošetřených ambulantních pacientů/hod. ve 4 nejvíce vytížených nemocnicích

Graf 2. Přehled ošetřených v nemocnici č.1 za 24 hodin – světlá plocha – ambulantní pac. tmavá plocha - hospitalizovaní

Graf 3. Přehled ošetřených v nemocnici č.2 za 24 hodin – světlá plocha – ambulantní pac. tmavá plocha - hospitalizovaní




Literatura 1. Adams HA, Mahlke L, Lange C, Hemming A (2005) Medizinisches Rahmenkonzept für die Überortliche Hilfe beim Massenanfall von Verletzten (Ü-MANV). Anäesthesiol Intensivmed 46:215-223 2.

Anteau CM, Williams LA (1997) the Oklahoma bombing. Lessons learned. Crit Care Nurs Clin North Am 9: 231-236

3.

Bonk A, Siebert H, Seekamp A, Hoffmann R (2009) Triage-Systeme in der zentralen Notaufnahme. DtschArtztebl 107:892-898

4.

Christ M, Grossmann F, Winter D et al (2010) Triage in der Notaufnahme. Dtsch Ärztebl 107: 892-898

5.

Gutierrez de Ceballos JP, Turegano Fuentez F, Perez Diaz D et al (2005) Casualties treated at the closest hospital in Madrid, March 11, terrorist bombings. Crit Care Med 33 (Suppl 1):107-112

6.

Hill IR, Howell RD, Jarmulowicz M (1988) Identification in Manchester air disaster. Br Dent J 165: 445446

7.

Holzer FJ, Patscheider H (1966) Das Flugzeugunglück in Innsbruck. Dtsch Z Gesamte Gerichtl Med 57: 133-144

8.

Hüls E, Oestern HJ (1999) Die ICE-Katastrophe von Eschede, Erfahrungen und Lernen – Eine interdisziplinäre Analyse. Springer, Berlin Heidelberg New York

9.

Kanz KG, Hornburger P, Kay MV et al (2006) mSTaRT-Algorithmus für Sichtung, Behandlung und Transport bei einem Massenanfall von Verletzten. Notfall Rettungsmed 9:264-270

10. Lockey DJ, MacKenzie R, Redhead J et al (2005) London bombings July 2005: the immediate prehospital medical response. Resuscitation 66: 9-12 11. Luiz T, Kumpch M, Laux T et al (2006) Medizinische Fussballweltmeisterschaft 2006. Notfall Rettungsmed 9: 248-257

Gefahrenabwehr

anlässlich

der

12. Oestern HJ, Hüls E (1999) Frühere Katastrophen im Vergleich zu Eschede. Notfall Rettungsmed 2: 349-352 13. Peter H (2004) Terroranschläge in Madrid im März 2004. Welche Lehren sind daraus zu ziehen? Teil 2. Im Einsatz 11:303-305 14. Probst C, Hildebrand F, Gänsslen G et al (2008) Der Notfallplan des krankenhauses bei Massenanfall von Verletzten (MANV). Intensivmed 45: 40-50 15. Redhead J, Ward P, Battrick N (2005) Prehospital and hospital care. N Engl J Med 353: 546-547 16. Rodoplu U, Arnold JL, Yucel T et al (2005) Impact of the terrorist bombings of the Hong Kong and Shanghai Bank Corporation headquarters and the British Consulate on two hospitals in Istanbul, Turkey, in November 2003. J Trauma 59: 195-201 17. Schröter C, Reiss G, Klein W et al (2010) Entwicklung eines Schockraumalgorithmus für die Polytraumaversorgung. Unfallchirurg 114: 452-457 18. Sefrin P (2005) Die Rolle des Behandlungsplatzes bei Massenanfall von Verletzten. Am Beispiel der Vorbereitungen für die Fussballweltmeisterschaft 2006. Notarzt 21: 189-194

19. Sornasundaram R, AleAbaei A, Koch M (2009) Triage in zentralen Notaufnahmen. Mode oder Notwendigkeit? Notfall Rettungsmed 12: 250-255 20. Wolf S, Partenheimer A, Lill H (2010) Überregionaler Massenanfall an Verletzten. Trauma Berufskrankh 12: 410-415


Urgentní příjem nemocnice jako kritické rozhraní při hromadném neštěstí. Zkušenosti z Love Parade 2010

Recommend Documents