Masa rykova un iverz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa
ÚZEMNÍ A STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ NA PŘÍKLADU MĚSTA LITOMĚŘICE Urban planning: The case of Litoměřice town Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Petr Tonev, Ph.D.
Autor: Michal Krajíček
Brno, 2014
J mé no a p ř í j mení aut or a:
Michal Krajíček
Ná z e v di pl omové pr áce:
Územní a strategické plánování: na příkladu města Litoměřice
Ná z e v pr ác e v angličt i ně:
Urban planning: The case of Litoměřice town
Ka t e dr a:
Regionální ekonomie a správy
Ve douc í di pl omové pr áce:
Mgr. Petr Tonev, Ph.D.
Rok obha j oby:
2015
Anotace Předmětem bakalářské práce „Územní a strategické plánování na příkladu města Litoměřice“ je zkoumání charakteristik územního a strategického plánování a jejich vzájemných vztahů v oblasti teorie i na praktickém příkladu vybraného města. Oba přístupy jsou vyuţívané pro vytyčení směru územního rozvoje. Územní plánování se zaměřuje především na racionální rozvoj konkrétního území, strategické plánování nahlíţí na rozvoj v širších souvislostech socio-ekonomické problematiky.
Annotation The aim of the thesis „Urban planning: The case of Litoměřice town“ is to investigate the characteristics of spatial and strategic planning and their interrelationships in theory and also practical example in case of selected city. Both approaches are used for defining direction of the local development. In general, spatial planning focuses mainly on the rational development of a specific territory, strategic planning looks at development in the broader socio-economic context.
Klíčová slova Územní plánování, strategické plánování, rozvoj prostředí, Česká republika, Litoměřice
Keywords Spatial planning, strategic planning, development of environment, Czech Republic, Litoměřice town
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Územní a strategické plánování na příkladu města Litoměřice“ vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Petra Toneva, Ph.D. a uvedl v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 14. prosince 2014 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce Mgr. Petru Tonevovi, Ph.D. za odborné rady a připomínky. Dále bych chtěl poděkovat zaměstnancům Městského úřadu Litoměřice za ochotu poskytnout cenné informace vztahující se k problematice této práce.
OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................................11 1.
2.
3.
4.
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ .................................................................................................13 1.1.
Historie .......................................................................................................................13
1.2.
Subjekty územního plánování ....................................................................................14
1.2.1.
Orgány územního plánování ...............................................................................14
1.2.2.
Dotčené orgány ...................................................................................................14
1.2.3.
Veřejnost .............................................................................................................15
1.3.
Cíle a úkoly územního plánování ...............................................................................16
1.4.
Nástroje územního plánování .....................................................................................17
1.4.1.
Územně plánovací podklady ...............................................................................17
1.4.2.
Politika územního rozvoje ..................................................................................17
1.4.3.
Územně plánovací dokumentace ........................................................................18
1.4.4.
Územní plán ........................................................................................................18
1.4.5.
Ostatní nástroje územního plánování ..................................................................19
STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ ....................................................................................22 2.1.
Historie strategického plánování ................................................................................22
2.2.
Metody tvorby strategického plánu ............................................................................23
2.2.1.
Expertní metoda ..................................................................................................23
2.2.2.
Komunitní metoda ..............................................................................................24
2.3.
Charakter strategického plánu ....................................................................................24
2.4.
Průběh zpracování ......................................................................................................25
ÚZEMNÍ VERSUS STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ ..................................................27 3.1.
Odlišnosti územního a strategického plánování .........................................................27
3.2.
Vztahy územního a strategického plánování..............................................................28
MĚSTO LITOMĚŘICE.................................................................................................30 4.1.
Základní údaje ............................................................................................................30
5.
4.2.
Historie města ............................................................................................................ 31
4.3.
Současnost .................................................................................................................. 33
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ V LITOMĚŘICÍCH ............................................................ 35 5.1.
Územní plán ............................................................................................................... 35
5.1.1. 6.
STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ V LITOMĚŘICÍCH................................................ 39 6.1.
7.
Vyhodnocení územního plánu ............................................................................ 37
Strategický plán města Litoměřice ............................................................................. 39
6.1.1.
Fáze pořizování a struktura strategického plánu ................................................ 39
6.1.2.
Aktualizace strategického plánu v roce 2012 ..................................................... 40
6.1.3.
Vyhodnocení strategického plánu....................................................................... 41
VZTAH ÚZEMNÍHO A STRATEGICKÉHO PLÁNU NA PŘÍKLADU MĚSTA
LITOMĚŘICE ........................................................................................................................ 44 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 45 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ....................................................................................... 47
ÚVOD V průběhu vývoje lidstva a socioekonomických změn vznikla potřeba směrovat a alespoň rámcově regulovat rozvoj území. Pro tyto účely bylo postupem času vytvořeno mnoho nástrojů. V současnosti lze mezi nejdůleţitější zařadit územní a strategické plánování. Územní plánování jakoţto metoda slouţící k efektivnímu rozloţení různorodých typů aktivit v prostoru měst a obcí jiţ několik staletí přispívá k rozvoji území ve všech částech světa. Jeho význam zásadně vzrostl především v 19. století spolu s rozvojem měst v době průmyslové revoluce. Názory a chuť aplikovat principy plánování se v průběhu času značně lišily. Na konci 20. století bylo územní plánování v Evropě na území bývalého východního bloku, tedy i v České republice, negativně spojováno s modelem centrálního plánování a z toho důvodu panovaly dokonce tendence se od něho úplně odklonit. Postupně byla prokázána jeho nezbytnost a v současné době je územní plánování neodmyslitelnou součástí veřejné správy. Plánování rozvoje území za účelem vymezení prostoru pro průmyslové, zemědělské, sociální a jiné oblasti, se díky zapojení subjektů státu, podnikatelů a občanů ukázalo jako stabilní a dlouhodobě vyuţitelné řešení daného problému. Strategické plánování je z historického pohledu mladší disciplínou. Pomáhá tvořit koncepci efektivního rozvoje nejen z hlediska území, ale i celospolečenského směřování. Vzhledem k významnosti územního a strategického plánování v dnešní společnosti si tato bakalářská práce klade za cíl prozkoumat fungování a vztah obou těchto typů v teoretické rovině a zároveň na konkrétním příkladu města Litoměřice. Pro úspěšné naplnění cíle je nutné definovat základní rámec a postupy při procesu plánování rozvoje a vytváření výstupů v podobě územního a strategického plánu. Dále zhodnotit jejich vazby či naopak odlišnosti. Územní plán má svou přímou oporu v legislativě a je i přes svůj nepovinný charakter a finanční nákladnost jeho pořízení zpracován nadpoloviční většinou obcí v České republice. Strategický plán svou zákonnou oporu nemá a jeho podoba je tudíţ velice různorodá. Strategický plán není i přes určité logické předpoklady územnímu plánu nadřazen a v praxi dokonce obvykle nebyl ani zpracován jako první z této dvojice dokumentů. Bakalářská práce je členěna na 7 kapitol, z nichţ první dvě zahrnují teoretickou část kladoucí si za cíl popsat základní pojmy územního a strategického plánování včetně stručné historie. Základní vazby ale i odlišnosti jsou předmětem zkoumání ve 3. kapitole. V následující 4. kapitole je obsaţeno seznámení s městem Litoměřice, které byly vybrány pro prozkoumání
11
problematiky plánování rozvoje na konkrétním příkladu. Tyto poznatky ze studia příslušných dokumentů a jejich komparace jsou obsahem praktické části v kapitolách 5 aţ 7. Základní pramen pro vypracování této práce představoval zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon), který je legislativním ukotvením územního plánování v České republice. V teoretické části je dále pro kapitoly týkající se územního plánování vyuţito především Maiera (2004), v jehoţ publikaci je obsaţen základní pohled na tuto problematiku. Šilhánková (2007) poskytuje zdroj informací o rozvoji regionů, urbanizaci a regionální politiky. Dobrucká a Coplák (2007) jsou dalším významným zdrojem pro zodpovězení otázek strategického plánování, Perlín a Bičík (2006) navíc přinášejí podrobnější pohledy na procesy plánování na úrovni mikroregionů. V praktické části je vyuţito výstupů územního i strategického plánování města Litoměřic, tj. územního a strategického plánu včetně aktualizací či změn. Dále se text opírá o informace poskytnuté Městským úřadem Litoměřice a v neposlední řadě o osobní zkušenosti a znalosti místa.
12
1. ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ Územní plánování je v České republice uplatňováno na všech územních úrovních, tím jsou myšleny úrovně národní (republikové), regionální (nadmístní, tj. kraje, správní obvody obcí s rozšířenou působností) a místní (obce). Působnost ve věcech územního plánování, jeho cíle, metody a nástroje jsou upraveny stavebním zákonem a příslušnými vyhláškami. (Maier, 2012)
1.1.
Historie
Počátky prvků územního plánování lze spatřovat uţ od období neolitu, kdy lidé začali vyhledávat místa vhodná k dlouhodobému osídlení a zemědělské činnosti. Na těchto místech pak určovali oblasti pro pěstování plodin či chov zvířat. Postupem času jiţ vznikla v příhodných oblastech plnohodnotná sídla s naplánovanou infrastrukturou. Jako příklady lze uvézt starověké civilizace a jejich důmyslné zavlaţovací systémy, řecké městské státy či propracovaně organizované tábory římských vojsk. (Maier, 2004) Za „otce“ územního plánování je povaţován řecký filozof, matematik a architekt Hippodamos z Milétu, který ţil v 5. století př. n. l. a jehoţ jméno je spojeno s plány půdorysů měst zaloţených na principu řádu pravoúhlých ulic zformovaných do podoby šachovnice. (Hrůza, 2011) V Evropě stabilní sídelní struktura vznikala ve středověku, kdy byla postupně sídla zakládána na výhodných místech (ať uţ z hlediska zemědělského, strategického či obchodního) na základě vědomého plánování. Zakladatel města (panovník a později šlechta či církev) jmenoval vytyčovatele a lokátory měst. Právě osoba lokátora byla odpovědná za přípravné práce před samotným zaloţením města a následnou organizaci výstavby a zajištění osídlení. (Kejř, 1998) Výraznou změnu a větší důraz na důkladné plánování sídel přinesla průmyslová revoluce, během které došlo k nezanedbatelným společenským změnám. Především ve městech vznikaly nové pracovní příleţitosti, coţ způsobovalo přesun obyvatelstva z venkovských, převáţně zemědělsky orientovaných, sídel do měst. Zároveň probíhal výrazný populační růst, který vyvolával potřebu tvorby nových či důkladnějších předpisů, především otázka zajištění hygieny, prostoru, problematika dopravy atd. (Maier, 2004) Na základě těchto změn a větší důleţitosti lze od konce 19. století mluvit o územním plánování jako o samostatné plnohodnotné vědní disciplíně. Největšího vyuţívání principů 13
plánování územního rozvoje bylo vyuţíváno od 50. do 70. let minulého století, ve kterých bylo plánování vyuţíváno jako prostředek k budování blahobytu státem. Po následných společenských i ekonomických krizích, jejichţ efekt dopadal i na Evropu, došlo k růstu nedůvěry ke státem řízenému plánování a na následující dvacetiletí napříč státy stoupla preference trţního mechanismu. Brzy se ale ukázalo, ţe upuštění od centrálního systému plánování rychle způsobovalo diverzifikaci mezi jednotlivými regiony, coţ mělo za následek vznik nových problémů (sociální, ekonomické). Řešení otázky, jakým způsobem přistupovat k plánování rozvoje území, se tak našlo v kombinaci obou přístupů, kdy stát (veřejná správa) je navrhovatelem směru a změn a snaţí se nalézt konsenzus se zainteresovanými subjekty z řad veřejnosti a podnikatelské sféry. (Maier, 2004)
1.2.
Subjekty územního plánování
Územní plánování představuje výkon veřejné správy (státní správa a samospráva) v přímé i přenesené působnosti. Na procesu územního plánování se podílejí následující subjekty zmiňované stavebním zákonem a) Orgány územního plánování b) Dotčené orgány c) Veřejnost Nezanedbatelný není ani vliv ekonomických subjektů jako jsou nejrůznější zainteresovaní podnikatelé či majitelé nemovitostí, představující směsici zájmů trţní ekonomiky. Právě na ochotě těchto subjektů investovat často závistí moţnost úspěšné realizace výsledků územního plánování.
1.2.1. Orgány územního plánování Orgány územního plánování a jejich působnost definují paragrafy 5 aţ 17 stavebního zákona. Jedná se o orgány obcí, orgány krajů, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo obrany. Orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. (§ 4 stavebního zákona)
1.2.2. Dotčené orgány Dotčené orgány jsou kromě stavebního zákona zmiňovány i § 136 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu a dále vyhláškami č. 500/2006 Sb. a č. 503/2006 Sb. Jedná se o veškeré instituce, kterým je právními předpisy uloţena ochrana veřejných zájmů a jejichţ vyjádření k problematice je nutné získat pro zpracování, projednání a schválení územně plánovací 14
dokumentace.
Oblastmi
působnosti
dotčených
orgánů
se
zabývá
tabulka
č.
1.
(Šilhánková, 2007) Tabulka č. 1: Oblasti působnosti dotčených orgánů 01 ochrana životního prostředí 02 ochrana přírody a krajiny 03 ochrana vod 04 ochrana ovzduší 05 ochrana zemědělského půdního fondu 06 ochrana lesa 07 ochrana ložisek nerostných surovin 08 odpadové hospodářství 09 ochrana veřejného zdraví 10 veterinární péče 11 památková péče 12 doprava na pozemních komunikacích
13 doprava drážní 14 doprava letecká 15 doprava vodní 16 energetika 17 využívání jaderné energie a ionizujícího záření 18 obrana státu 19 civilní ochrana 20 požární ochrana 21 pozemkové úpravy (jen u územně plánovací dokumentace, dále jen ÚPD) 22 elektronické komunikace (u ÚPD ne) 23 bezpečnost státu (u ÚPD ne) 24 bezpečnost práce. (u ÚPD ne) Pramen: Blažková (2006)
Dotčené orgány mohou vydávat závazná stanoviska dle § 149 zákona 500/2004 Sb. a stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichţ obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a opatření obecné povahy podle stavebního zákona. Odstavec 4 v § 4 zákona č. 183/2006 Sb. upozorňuje, ţe vydaným stanoviskem nebo závazným stanoviskem je dotčený orgán vázán a nové můţe ve shodné věci vydat pouze na základě nově zjištěných a doloţených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a které změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko vydáno. U takto vydaných stanovisek či závazných stanovisek začleněných do úkonu územního plánování dotčený orgán kontrolovat jejich dodrţování.
1.2.3. Veřejnost Veřejnost má ve fázi projednávání stavebním zákonem (§ 20 - 23) zajištěno právo vyjádření a připomínkování projednávaný proces územního plánování. Moţnosti a způsoby veřejnosti připomínkovat projednávání jsou ve stavebním zákoně uvedeny v § 37 aţ 39 pro zásady územního rozvoje a v § 47 a § 50 pro územní plán. Silnější mandát pro hájení zájmů veřejnosti můţe získat dle zástupce veřejnosti zmocněný dostatečným počtem občanů. Minimální počet občanů pro zmocnění je dán § 23 stavebního zákona, pro přehlednost jsou uvedeny v tabulce č. 2.
15
Tabulka č. 2: Počet občanů potřebný pro zmocnění zástupce veřejnosti Zásady územního rozvoje 1/10 občanů obce na území kraje s méně než 2000 obyvateli nebo 200 občanů obce na území kraje s 2000 a více obyvateli nebo 500 občanů kraje
Územní plán obce 1/10 občanů obce s méně než 2000 obyvateli nebo 200 občanů obce s 2000 a více obyvateli
Pramen: Zahumenská, Jarmič (2010)
Informace o projednání dokumentů územního plánování se zveřejňuje vyhláškou, která musí být v kaţdé obci umístěna na úřední desce a zároveň včetně projednávané dokumentace zveřejněna způsobem umoţňujícím dálkový přístup, tedy na internetových stránkách (kraje, obce, ministerstva). Veřejnost má oprávnění připomínkovat projednávání, vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení a určený zástupce veřejnosti mohou podat námitku, o které má pořizovatel ze zákona povinnost rozhodnout. V samostatné části odůvodnění musí uvést, zda námitku akceptoval celou, nebo jen z části či vůbec a zmínit zákonné důvody, které k tomu pořizovatele vedly. Tento návrh rozhodnutí o námitkách schvaluje zastupitelstvo kraje nebo obce.
1.3.
Cíle a úkoly územního plánování
Stavební zákon v prvním odstavci § 18 vyjadřuje primární cíl územního plánování a to: „…vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.“ Ihned ve druhém odstavci je ale zmíněn další z cílů a to „zajistit předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Za tím účelem sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje.“ Maier (2012) k tomu dodává, ţe cíl územního plánování je tedy vlastně dvojaký – je jednak nutné vytvářet vhodné předpoklady pro výstavbu, ale zároveň musí být brána na zřetel myšlenka trvale udrţitelného rozvoje daného území. Aby mohly být výše zmíněné cíle naplněny, § 19 zákona č. 183/2006 Sb. stanovuje celkem 15 úkolů územního plánování jako je zjišťování a posuzování stavu území, určování koncepce 16
jeho rozvoje, posuzování potřeb a poţadavků na změny nebo stanovování podmínek pro naplnění těchto změn.
1.4.
Nástroje územního plánování
Pro dosaţení cílů a splnění úkolů územního plánování tak, jak byly zmíněny v předchozí části, stavební zákon definuje v § 25 aţ § 102 nástroje územního plánování.
1.4.1. Územně plánovací podklady Územně plánovací podklady (dále jen ÚPP) jsou definovány v § 25 aţ § 30 stavebního zákona. ÚPP zahrnují dva typy dokumentů a to územně analytické podklady a územní studie. ÚPP jsou podkladem pro pořízení politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a pro rozhodování v území. Územně analytické podklady (dále jen ÚAP) zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území. Povinnost pořízení vyplývá z § 26 aţ § 29 stavebního zákona platí pro všechna území obcí s rozšířenou působností a všechny kraje. Struktura ÚAP je legislativně ukotvená vyhláškou 500/2006 Sb. ÚAP obsahují podklady pro rozbor udrţitelného rozvoje území (vyhodnocování stavu a vývoje území, limity vyuţití, vyhodnocení záměrů) a rozbor udrţitelného rozvoje území (SWOT analýza v tematickém členění a určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích). Územní studie (náhrada urbanistické studie, územního generelu a územní prognózy dle původního stavebního zákona č. 50/1976 Sb.) představuje prověření a posouzení všech moţných řešení problém v řešeném území. Pořizovatel nechává vypracovat územní studii z vlastního či cizího podmětu.
1.4.2. Politika územního rozvoje Celostátní nástroj politika územního rozvoje (dále jen PÚZ) byla ustanovena novým stavebním zákonem (§ 31 aţ § 35 stavebního zákona) jako základní podkladový a závazný materiál pro pořizování územně plánovací dokumentace a pro rozhodování v území. V PÚZ jsou definovány priority územního plánování pro zajištění udrţitelného rozvoje, určuje strategii a podmínky pro naplňování úkolů územního plánování, koordinuje tvorbu zásad územního rozvoje atd. V rámci PÚZ je vypracováno vyhodnocení vlivu na udrţitelný rozvoj území s popsanými zjištěnými a předpokládanými vlivy PÚZ na ţivotní prostředí a zároveň se stanoví přijatelné alternativy. 17
1.4.3. Územně plánovací dokumentace Soubor územně plánovací dokumentace (dále jen ÚPD) je ve stavebním zákonu definován v § 36 aţ § 75 a tvoří ho dokumenty s poţadavky na uspořádání a regulaci ve sledovaném území. Vydávají se jako opatření obecné povahy1 podle § 171 aţ § 174 správního řádu s přihlédnutím k § 68. Mezi dokumenty ÚPD náleţí: a) Zásady územního rozvoje b) Územní plán c) Regulační plán Zásady územního rozvoje rozvíjejí a zpřesňují celostátně platnou PÚZ na úroveň kraje. Zásady územního rozvoje stanovují základní poţadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezují plochy nebo koridory nadmístního významu a určují poţadavky na jejich vyuţití, respektive poţadavky na moţnosti změn tohoto vyuţití. Vymezují také plochy a koridory, u nichţ nesmí být dosavadní vyuţití změněno tak, aby bylo znemoţněno nebo ztíţeno předpokládané budoucí vyuţití (územní rezervy dle § 36 stavebního zákona). Tímto se dokument stává závazným podkladem pro tvorbu územních plánů obcí ve sledovaném kraji. Územnímu plánu představuje dokument stanovující základní prostorovou a funkční koncepci rozvoje území. Územnímu plánu se dále podrobněji věnuje samostatný pododdíl 1.4.4. Regulační plán stanovuje podmínky pro vymezení a vyuţití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření. Dokument je závazný pro rozhodování v celém projednávaném území, tzn. ţe regulační plán vydaný krajem je závazným dokumentem i pro územní a regulační plány vydané obcemi.
1.4.4. Územní plán Uzemní plán je součástí územně plánovací dokumentace. Tento dokument stanovuje základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Vymezuje zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému vyuţití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro vyuţití těchto ploch 1
Opatření obecné povahy definuje § 171 správního řádu jako "závazné opatření obecné povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím"
18
a koridorů. Územní plán ani vyhodnocení vlivů na udrţitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náleţející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím. (§ 43 stavebního zákona) I přes důleţitost územního plánu správní zákon nestanovuje povinnost jeho zpracování, tudíţ se v České republice nachází významný počet především malých obcí, pro jejichţ území dokument zpracován není (mezi důvody patří mimo jiné velké časové i finanční náklady na pořízení územního plánu). Způsob pořizování územního plánu je konkrétně vytyčen platnou legislativou. O pořízení územního plánu rozhoduje dle § 44 stavebního zákona zastupitelstvo obce. Podmět k pořízení územního plánu můţe předloţit: a) Samotné zastupitelstvo obce b) Orgán veřejné správy c) Občan obce d) Fyzická nebo právnická osoba s vlastnickými právy k pozemku nebo stavbě na území obce e) Oprávněný investor Postup pořízení územního plánu je definován stavebním zákonem v § 45 aţ § 57. V rámci procesu je stěţejních následujících pět kroků: a) Zadání územního plánu b) Návrh územního plánu c) Řízení o územním plánu d) Vydání územního plánu e) Vyhodnocování územního plánu a jeho změny Při hlavních etapách pořizování – tj. zadání a návrh - se provádějí dílčí úkony jako je příprava dokumentu, projednání předloţeného dokumentu, vypořádání podmínek a následné schválení.
1.4.5. Ostatní nástroje územního plánování Mezi další nástroje územního plánování patří: a) Vymezení zastavěného území b) Územní řízení c) Územní rozhodnutí a souhlas d) Veřejnoprávní smlouva 19
e) Územní opatření o stavební uzávěře f) Úprava vztahů v území g) Územní opatření o asanaci území V případě, ţe není vydán územní plán, můţe jeho funkci částečně nahradit dokument vymezení zastavěného území, které se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu. (§ 59 stavebního zákona) Územní řízení je proces vedoucí k vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. (§ 84 aţ § 96a stavebního zákona) Pouze na základě územního rozhodnutí či územního souhlasu, jak udává § 76 aţ § 83 stavebního zákona, je moţné umisťovat stavby či konkrétního zařízení do území. Tyto dokumenty řeší také následné změny ať uţ samotných staveb, či změny vlivu na vyuţití území. Ve stavebním zákoně je stanoveno těchto pět druhů územního rozhodnutí. a) rozhodnutí o umístění stavby, b) rozhodnutí o vyuţití území, c) rozhodnutí o chráněném území nebo o ochranném pásmu, d) rozhodnutí o stavební uzávěře, e) rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků. Územní rozhodnutí se nemusí vydávat pouze v případě, pokud je k projednávané oblasti vydán regulační plán, jelikoţ tento dokument ze své podstaty územní rozhodnutí nahrazuje. Místo územního rozhodnutí je moţné vydat územní souhlas a to v tom případě, pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyţaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Veřejnoprávní smlouvou je moţné nahradit územní rozhodnutí, ale pouze v těch případech, kdy se jedná o umístění stavby, o změně vyuţití území a změně vlivu stavby na vyuţití území. Veřejnoprávní smlouvu uzavírá stavební úřad se ţadatelem s výslovným souhlasem dotčených orgánů. (§ 78 a § 78a stavebního zákona) Územní opatření o stavební uzávěře je vydáváno pro moţnost omezení nebo přímo zákaz stavební činnosti v nezbytném rozsahu ve vymezeném území, pokud by mohla ztíţit nebo znemoţnit budoucí vyuţití území. (§ 97 aţ §100 stavebního zákona)
20
Územní opatření o asanaci území je vydáváno na území postiţeném ţivelní pohromou nebo závaţnou havárií, v jejímţ důsledku došlo k podstatnému zásahu do vyuţití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů ţivelní pohromy nebo havárie a pro další vyuţití území. (§ 97 aţ §100 stavebního zákona) Úpravy vztahů v území jsou ve stavebním zákoně definovány jako předkupní právo a náhrady za změnu v území. Účelem je bránit spekulacím s pozemky vymezených územním či regulačním plánem pro veřejně prospěšné stavby a zároveň kompenzují vlastníkům ztráty nemovitostí. (§ 101 a §102 stavebního zákona)
21
2. STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ Strategickým plánováním se označuje proces, při kterém je posuzován současný stav města, situace v jaké se nachází a jeho ţádoucí vývoj do budoucna. Účelem tohoto je příprava návrhu vize zkoumaného města a souboru cílů. (Půček, Koppitz, 2012) Na rozdíl od problematiky územního plánování není v českém právním prostředí strategické plánování ani samotný výstup, tj. strategický plán, definován závazným předpisem. Z časového hlediska je strategické plánování zaměřeno na dlouhodobé cíle a je orientováno celistvě, tj. předmětem zájmu je fyzický rozvoj území i společenské a ekonomické změny či procesy. (Maier, 2012) Strategické plánování je ovšem zmiňováno v zákonu č. 128/2000 Sb., o obcích, respektive v zákonu č. 129/2000 Sb, o krajích pod pojmem „program rozvoje obce, kraje“. Další zákon zabývající se touto tematikou je zákon č. 284/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje.
2.1.
Historie strategického plánování
Pokud se na obě slova ve spojení strategické plánování podíváme samostatně, je jasné, ţe se objevovala jiţ v tisíci lety v historii všech národů. Zřejmě nejčastěji jsou obě slova spojována s vedením války, kdy byla nutnost plánování a strategie na denním pořádku. Jako spojení strategické plánování se tato slova objevují poprvé během 2. světové války v armádě Spojených států. V soukromém sektoru je za počátek strategického plánování uváděno pouţití těchto myšlenek harvardskou Business School v sedmdesátých letech 20. století. Dalším milníkem bylo začlenění principů strategického plánování do problematiky rozvoje území ústavem mezinárodních vztahů na Stanfordu. Ve veřejné správě se zmiňované přístupy začaly rozvíjet aţ o desítku let později, kdy se po roce 1980 ve Velké Británii začínají uplatňovat formy strategického plánování v podobě prvních strategických dokumentů. (Maier, 1997) Na území České republiky se vzhledem k politické situaci aţ do roku 1989 vyuţívalo socialistické centrální plánování. V devadesátých letech 20. století bylo strategické plánování na okraji zájmu, právě z důvodu negativních asociací předchozích desetiletí. Obrat v přístupu nastal na přelomu tisíciletí. Maier (1997) uvádí tyto důvody: a) Potřeba existence dlouhodobého dokumentu rozvoje obce b) Snaha o doplnění územního plánování jako reakce na neúspěšné realizace opatření zmiňované v územních plánech
22
c) Čerpání prostředků z fondů Evropské unie podmíněné existencí strategického dokumentu d) Popularizace strategického plánování na příkladech úspěšného pouţití strategických plánů
2.2.
Metody tvorby strategického plánu
Jak uvádí Půček (2009), strategické plánování nemá přesně stanovený postup zpracování dokumentu. Podle způsobu, jak jsou do tvorby strategického plánu zainteresováni občané a další relevantní strany, lze rozdělit přístupy ke tvorbě strategického plánu do dvou metod, konkrétně na expertní metodu a komunitní metodu. V praxi avšak nejčastěji dochází ke kombinaci obou přístupů.
2.2.1. Expertní metoda Definičním prvkem tohoto přístupu je ten fakt, ţe strategický plán zpracovávají externí konzultanti (především odborníci, experti oboru) bez přímého vztahu k oblasti. Jak je vidět na obrázku č. 1, externí konzultant můţe získávat poznatky od osob zainteresovaných v řešeném území. Do výsledného dokumentu se ale primárně promítne stav a problémy místa v takové podobě, v jaké je na základě podrobné analytické přípravy vnímá právě tato skupina odborníků. Obrázek č. 1: Schéma expertní metody
Pramen:Berman Group (2009)
Mezi výhody zpracování strategického plánu expertní metodou lze uvést fakt, ţe dokument je zpracováván pomocí zavedených postupů. Zpracování dokumentu externím konzultantem zpravidla zajišťuje nezávislost výstupů bez ovlivnění moţných vlivů plynoucích z místního prostředí. Naopak jako nevýhodu lze vidět moţné problémy plynoucí z malé komunikace mezi konzultantem a místními představiteli, přílišné kladení důrazu na analytickou část a tím vzniku nesrozumitelnosti dokumentu běţné veřejnosti nebo malé moţnosti pro prosazení 23
zájmů veřejnosti do výsledného dokumentu. (kombinace Perlín, Bičík, 2006 a Dobrucká, Coplák, 2007)
2.2.2. Komunitní metoda Při vyuţití komunitního přístupu je plán zpracováván s výrazným zapojením místních odborníků, znalců prostředí, občanů a dalších zainteresovaných stran. Obrázek č. 2 zobrazuje schéma zpracování strategického plánu komunitní metodou. V takovém případě externí odborník pouze diskutuje o svém pohledu na problematiku řešeného místa s místními experty. Výsledná podoba plánu pak odpovídá právě pohledu zainteresovaných osob. Obrázek č. 2: Schéma komunitní metody
Pramen: Berman Group (2009)
Zapojení místních odborníků a aktivních občanů má za následek orientaci na konkrétní problémy zkoumané lokality, coţ lze spolu s větší srozumitelností dokumentu pro veřejnost zahrnout mezi hlavní výhody tohoto přístupu. Na druhé straně ale mohou být prosazeny především individuální potřeby zájmových skupin na úkor všeobecné prospěšnosti. Stejně tak některé z důleţitých problémů z obecného hlediska nemusí být strategický plán vůbec obsahovat. (kombinace Perlín, Bičík, 2006 a Dobrucká, Coplák, 2007)
2.3.
Charakter strategického plánu
Při zpracování strategického plánu je pro zabezpečení smysluplnosti a pouţitelnosti dokumentu důleţité dodrţovat několik kritérií. Perlín a Bičík (2006) uvádějí následující kritéria: a) Dlouhodobost – Tvorba plánu minimálně pro jedno volební období (tj. 4 a více let). Běţné jsou strategické plány na střednědobý a dlouhodobý časový horizont, tedy nejčastěji na 10 aţ 15 let. Beran et al (1999) zmiňuje, ţe strategické plánování má ale
24
sledovat
kromě
dlouhodobého
strategického
horizontu
i
horizont
taktický
s konkrétními opatřeními na krátké časové období. b) Systematičnost – Systematické mapování relevantních odvětví a oborů. c) Selektivnost – Zpracování pouze vybraných prioritních bodů a ty následně podrobně řešit. d) Provázanost – Nahlíţení na problém v souvislostech. e) Soustavnost – Pravidelné aktualizace a vyhodnocování dokumentu. f) Otevřenost – Plán má být otevřený vůči veřejnosti z hlediska podmětů i kritiky. g) Reálnost – Příprava dokumentu v reálném a proveditelném rámci.
2.4.
Průběh zpracování
Proces tvorby strategického plánování má obvykle čtyři fáze (Půček, 2009). První z nich je analytická fáze, obnášející zjištění limitů území, sběr dat, identifikování vize atp. Během této fáze je často vyuţívána tzv. SWOT analýza2. Následujícím krokem je fáze zpracování plánu, jejíţ výstupem je vytvořený strategický plán. Ten je pak ve fázi implementace zaváděn do reality, coţ by mělo vézt ke splnění cílů a dosaţení hodnot stanovených plánem. Poslední fáze strategického učení či zlepšování jiţ připravuje nové kolo strategického plánování s novými poznatky. Poslední fázi ale zmiňuje Šilhánková (2007) podrobněji. Zde se setkáváme s označením monitorovací a hodnotící fáze, kdy je poukazováno na fakt, ţe během průběhu realizace strategického plánu se často zjistí nové dříve neprověřené skutečnosti. Je také moţné, ţe se prokáţe nerealizovatelnost projektů v praxi. Proto je zapotřebí strategický plán neustále aktualizovat. Při hodnocení a zkoumání průběhu plánu je důleţitá také evaluace, zodpovídající otázky na základě čtyř hlavních principů a to věcnosti, účinnosti, výkonnosti a dopadu. Výstupem je pak navrţení moţných zlepšení. Flexibilita strategického plánu je zajištěna vyhodnocováním plánu, kdy jsou sledovány dopady a v případě problémů je tak moţné zareagovat. Z čehoţ vyplývá, ţe strategický plán by neměl zůstat neměnný, ale naopak by měly být zajištěny pravidelné aktualizace. (Šilhánková, 2007) Konkrétnější průběh zpracování je vidět v následující tabulce na příkladu zpracování strategického plánu v 8 krocích podle metodiky Berman Group.
2
Zkratka anglických slov Strengths, Weaknesses, Opportunities, Threats, čili analýza silných a slabých stránek, příležitostí a rizik.
25
Tabulka č. 3: 8 kroků strategického plánování Krok Organizace a příprava Zkoumání prostředí Kritické oblasti a strategická vize SWOT analýza Akční plány Strategický plán Implementace Monitorování a aktualizace
Aktivita Výběr externího konzultanta, ustanovení Komise, stanovení harmonogramu Zjištění profilu města, průzkum podnikatelského prostředí Nalezení kritických oblastí, dohoda o strategické vizi Stanovení silných a slabých stránek, analýza příležitostí a hrozeb Vytvoření skupin pro kritické oblasti, návrh řešení kritické oblasti a stanovení strategií k dosažení cílů Zkoumání akčních plánů Komisí, určení termínů a priorit cílů Hodnocení a analýza, stanovení měřitelnosti úspěšnosti a účinku Zajištění monitorovacího systému, stanovení Komise pro řízení realizace Pramen: sestaveno dle Berman Group, 1999
26
3. ÚZEMNÍ VERSUS STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ V případě, ţe pro dané území je zpracován územní a strategický plán, ideální situace je samozřejmě taková, ţe se oba dokumenty doplňují. Nejjednodušeji lze zaměření dokumentů vystihnout tak, ţe v problematice rozvoje území strategický plán stanovuje odpovědi na otázku „co?“ z hlediska širokého záběru problematických oblastí a územní plán navrhuje řešení z pohledu „kde a za jakých podmínek“ v otázce moţností vyuţití území a stanovení limitů jeho rozvoje. (Perlín, Bičík, 2006)
3.1.
Odlišnosti územního a strategického plánování
Ač by se mohlo na první pohled zdát, ţe je moţné územní a strategické plány zaměnit, vykazují tyto dokumenty řadu zásadních odlišnosti. Pro lepší přehlednost jsou hlavní rozdíly mezi oběma dokumenty uvedeny v tabulce č. 4. V první řade je to zákonné ukotvení územního plánu, dále jeho restriktivní charakter proti pouze iniciačním strategickým plánům a především zaměření na jednoznačné vymezení ploch jednotlivým aktivitám. Strategický plán se naopak zaměřuje právě na tyto aktivity a řeší jejich potenciální rozvoj v daném regionu (Perlín, Bičík, 2006). Tabulka č. 4: Hlavní rozdíly mezi strategickým a územním plánem Oblast Legislativa Zaměření
Strategický plán nepřímo sociálně ekonomický rozvoj
Charakter Postup zpracování Projednávání Schvalování Závaznost
Vyhlášení
iniciační volný nespecifikováno obecní zastupitelstvo Závazný pouze pro složky podřízené tomu, kdo schvaloval: a) vláda – ministerstva a jimi zřízené organizační složky státu b) kraj = krajský úřad a krajem zřízené organizace nevyhlašuje se
Řešené území Časové horizonty
sídlo, obec, mikroregion Nejčastěji 10 - 15 let
27
Územní plán zákon č. 183/2006 Sb. využití plochy včetně environmentálních ekonomických a sociálních souvislostí viz § 18 odst. 1 SZ převážně regulační předem definovaný zákonem jasná a závazná pravidla obecní zastupitelstvo Závazný dle správního řádu
Jako opatření obecné povahy vyhláškou obce, kraje obec, kraj Většinou do 15 let, zákon ale
Rychlost zpracování
1 - 2 roky
Změny, aktualizace
průběžně bez procedurálního postupu
platnost nestanovuje 2 - 3 roky, v případě velkých měst a ZÚR může být i déle předepsaný procedurální postup
Pramen: upraveno a doplněno autorem dle Perlín, Bičík (2006)
3.2.
Vztahy územního a strategického plánování
Přestoţe součinnost při zpracování územního a strategického plánu není pevně zakotvena, pro účelnost a smysluplnost práce je ţádoucí, aby oba typy dokumentů vykazovaly určité vztahy a především aby jednotlivé části jednoho dokumentu nebyly v přímém rozporu s druhým. V případě, ţe strategický a územní plán vzniká naprosto samostatně bez jakékoli koncepce, můţe dojít kromě zbytečných finančních ztrát při pořizování k nekoordinovanému a zpomalenému rozvoji daného území proti situaci, kdy by mezi dokumenty existovala spojitost a podpora. Doporučení na optimalizaci postupů při tvorbě obou typů plánovacích dokumentů navrhuje například Šilhánková (2007). Pro dosaţení nejvyšší efektivity při dosaţení ekonomických úspor zmiňuje následující kroky: a) Synchronizovat proces zjišťování data a podkladů o území a získané informace vyuţít pro oba typy plánování rozvoje. b) Ze získaných poznatků a dat formulovat vizi, jakoţto určení základního směru a cílení rozvoje území. c) Z přijaté vize navrhnout a zpracovat zadání a následně návrh územního plánu. d) Formulovat cesty pro řešení definovaných problémů ve strategickém plánu. e) Pro problematické oblasti definované strategickým plánem a návrhem územního plánu sestavit akční plány s konkrétními úkoly včetně navrţeného financování. f) V případě provázanosti projektu z akčního plánu s fyzickým rozvojem území, vypracovat regulační plán s definicí limitů a regulativů. Ideální situace vedoucí k nejvyšší efektivitě, tedy ţe územní a strategický plán vznikají současně při společném zadání, není ale v českých podmínkách příliš častá. Jak jiţ bylo zmíněno v oddílu 2.1., v počátcích vzniku samostatné České republiky aţ do konce tisíciletí panovala negativní asociace snah o plánování s centrálním plánování socialistického reţimu. V relativně krátké době se ale ukázalo, ţe otázky územního rozvoje jsou specifickým problémem, který nelze řešit pouze trţním způsobem a je tudíţ potřeba existence určitého rámce. Opět tak začaly být vypracovávány územní plány, které v podmínkách České 28
republiky mají historicky větší tradici neţ plány strategické. Důleţitým faktorem bylo také legislativní ukotvení územního plánování. V praxi proto většinou nastává situace, kdy existuje územní plán a následně je dopracováván plán strategický.
29
4. MĚSTO LITOMĚŘICE 4.1.
Základní údaje
Litoměřice se nachází na jiţním úpatí Českého středohoří v Ústeckém kraji a plní úlohu obce s rozšířenou působností. Litoměřicemi protéká řeka Labe, do které se poblíţ centrální části vlévá Ohře. Na rozloze 17,987 km² zde ţije 24 316 obyvatel (Český statistický úřad, 2013). Litoměřice se člení na 4 městské části (Litoměřice – Město, Pokratice, Předměstí, Za nemocnicí) a 2 katastrální území (Litoměřice, Pokratice). Správní území Litoměřic spadá dle Politiky územního rozvoje ČR do rozvojové osy OS2 „Rozvojová osa Praha – Ústí nad Labem – hranice ČR/Německo (-Dresden)“ Městský úřad Litoměřic je členěn na několik odborů a oddělení. Vzhledem k tématu této práce je z daných odborů důleţitý odbor územního rozvoje, konkrétně úsek územního plánování, jehoţ hlavním úkolem je pořizování územně plánovací dokumentace a územně analytických podkladů. Dále je to oddělení projektů a strategií spravující strategické rozvojové dokumenty města. Obrázek č. 3: Město Litoměřice
Pramen:Mapy CZ
30
4.2.
Historie města
První stopy osídlení na území dnešního města se datují jiţ do období neolitu. Během 4. aţ 1. století př.n.l. sem přicházeli Keltové, Germáni a v důsledku tzv. stěhování národů v 6. století n.l. se v Čechách usazují Slované, jejichţ první osady se na katastru Litoměřic datují do 8. století. Na počátku raného feudálního státu pod vládou Přemyslovců byl v místě dnes pojmenovaném Dómský vrch vystavěn hrad, který slouţil jako nejvýznamnější správní centrum v Čechách. Do roku 1057 se dle Zakládací listiny kapituly litoměřické datuje zaloţení kapituly s kostelem sv. Štěpána kníţetem Spytihněvem II. Okolo tohoto centra se v následujících obdobích vytvářely sídla a roku 1228 je poprvé zmíněna ves Litoměřice. V průběhu 13. století pak docházelo k přeměně sídelní aglomerace v město, v druhé polovině století lze jiţ doloţit výstavbu gotických kamenných domů. Obyvatelé se ţivili řemeslnou výrobou, obchodem, lodní dopravou a díky příhodnému podnebí se v blízkosti města také pěstovala vinná réva. Litoměřice se stejně jako další města na severu Čech a Moravy řídilo magdeburským právem, které stanovovalo jako odvolací soud Magneburg. Města náleţící pod českou korunu měla od 14. století zakázánu moţnost odvolání se do zahraničí. Nejvyšší instancí pro města řídící se magdeburským právem v rámci Čech se tak staly právě Litoměřice, čímţ vzrostly na význam. Litoměřice se dále rozrůstaly a ve 14. století bylo také vystavěno důkladné opevnění. Význam a bohatství města bylo upevněno dálkovým obchodem vyuţívajícím protékající řeku Labe. Význam měšťanského stavu narostl po husitských válkách, kdy se Litoměřice se staly nejdůleţitějším územím na severu Čech. (kombinace Kotyzová, Kotyza; 2011 a Smetana, Tomas, Benešová, Kotyza; 1997) Po velkém poţáru města roku 1537 byla řada gotických staveb přestavována do renesančního slohu. Významnou budovou z této doby je radnice na dnešním Mírovém náměstí, která svému účelu slouţila do roku 1839. V budově má nyní sídlo Oblastní vlastivědné muzeum. Období rozmachu bylo zastaveno poráţkou českých vojsk na Bílé hoře roku 1620 a následnou třicetiletou válkou. Litoměřice byly pustošeny neustálým střídáním armád, které jej vyuţívaly pro příhodnou strategickou polohu jako základnu. Roku 1655 zde však bylo zřízeno biskupství a město se začalo proměňovat pod vlivem baroka. Tento pozvolný rozvoj trval aţ do válek císařovny Marie Terezie o dědictví, kvůli kterým na území přicházela francouzská, saská či především pruská vojska. (kombinace Kotyzová, Kotyza; 2011 a Smetana, Tomas, Benešová, Kotyza; 1997) Na počátku 19. století dalšímu územnímu rozvoji města bránilo historické opevnění, jehoţ část tak bylo nutné zbourat. Doba průmyslové revoluce se pak v Litoměřicích projevuje 31
zřízením podniku z bývalého městského mlýna a rozmach zaţilo například také pivovarnictví. V porovnání s jinými městy však průmyslový přerod zasáhl město jen mírně a Litoměřice si udrţely pověst zemědělského a kulturního centra. (kombinace Kotyzová, Kotyza; 2011 a Smetana, Tomas, Benešová, Kotyza; 1997) V první polovině dvacátého století historii města stejně jako celého státu ovlivnily světové války. V období nacismu bylo nechvalně proslulou Mnichovskou dohodou obsazeno české pohraničí, do kterého patřily i Litoměřice. Temné období navíc umocnilo vytvoření koncentračního tábora nacisty v nedalekém Terezíně, k čemuţ poslouţila tamní tereziánská pevnost a kasárna. (kombinace Kotyzová, Kotyza; 2011 a Smetana, Tomas, Benešová, Kotyza; 1997) Po skončení války byl zahájen organizovaný odsun obyvatel německého původu. Během pěších a vlakových transportů v letních měsících roku 1945 bylo z Litoměřic odsunuto přes 3500 lidí. Dalších více neţ 4300 Němců bylo soustředěno do internačních středisek v litoměřickém okresu a následně během roku 1946 transportována do americké a sovětské zóny v Německu. (Oberhel, 2010) V Litoměřicích se současně s odsunem usidlovalo české obyvatelstvo přicházející především z Poohří. Ihned byl zahájen zápis do českých škol, opět se přejmenovaly ulice českými názvy a jiţ na podzim 1945 zahájilo činnost české divadlo. (Smetana, Tomas, Benešová, Kotyza; 1997) Od poloviny 50. let aţ do osmdesátých let minulého století v Litoměřicích, stejně jako na ostatních místech republiky, docházelo k mohutné panelové výstavbě, která výrazně ovlivnila vzhled města. Stejné období je spojené s populačním růstem ve městě, kdy počet obyvatel v Litoměřicích postupně dosáhl a později i převýšil předválečné hodnoty, jak dokládá následující graf.
32
Graf č. 1: Vývoj počtu obyvatel v Litoměřicích
26,081 23,730 20,597
1900
1930
24316
2001
2013
19,999 15,619
14,811
24,877
1950
14,782
1961
1970
1980
1991
Pramen: kombinace ČSÚ (2013) a Regionální rozvojová agentura Ústeckého kraje (2006)
4.3.
Současnost
Díky bohaté historii města se Litoměřice mohou pyšnit řadou pamětihodností, které napomáhají rozvoji turismu. Cenné stavby jsou v největší koncentraci zastoupeny na centrálním Mírovém náměstí, kde lze nalézt v předchozí kapitole zmíněnou starou radnici, dům „Kalich“, který je výrazný vyhlídkovou terasou ve tvaru kalichu, barokní dům „U pěti Panen“ či kostel Všech svatých. Výraznou dominantou Litoměřic je pak Dómský pahorek, na kterém se týčí katedrála sv. Štěpána. Město je známé jako centrum zemědělského regionu, zemědělství a ovocnářství se rozvíjí díky úrodné krajině Polabí a Pohoří v celém okolí Litoměřicka. Z hlediska hospodářského významu i v otázce prestiţe je důleţité výstaviště pojmenované Zahrada Čech, které hostí řadu výstav v průběhu celého roku. Nejdůleţitější místní událostí, která sklízí ohlas po celé zemi i v zahraničí, je stejnojmenně nazvaná výstava konající se kaţdoročně na podzim. Významným projektem na území Litoměřic je snaha o výstavbu geotermální elektrárny. Projekt z roku 2005 počítá se s vyuţitím tepla z horké skály Vyuţití geotermální energie je v aktualizovaném strategickém plánu pro rozvoj města z roku 2012 zahrnuto mezi základní strategické cíle v rámci rozvojové oblasti „Litoměřice – město inovací: energeticky nezávislé a nízkoemisní město“. Zatím posledním vývojem je získání povolení pro první z několika 33
plánovaných vrtů do hloubky aţ pět kilometrů od báňského úřadu ze září letošního roku. Práce na vrtu jsou prozatím plánovány na rok 2016 a náklady na tuto akci se odhadují na půl miliardy korun. Zda se podaří opravdu celý projekt realizovat, se nyní nedá odhadnout, překáţkou jsou vysoké finanční náklady. Celková suma potřebná k dokončení projektu vyuţívání geotermální energie se podle informací poskytnuté společností 1. Geotermální Litoměřice a.s. odhaduje aţ na 2,5 miliard korun. Z dopravního hlediska je pro Litoměřice důleţitá blízká dálnice D8, která spojuje hlavní město Prahu s Německem (byť v současnosti se stále nedokončeným úsekem). Hlavními trasami vedoucími přímo přes město jsou silnice I/15, II/261 a II/247. Poslední jmenovaná splňuje funkci dálničního přivaděče. V rámci této silnice byl vybudován nový most generála Chábery přes řeku Labe, čímţ bylo zajištěno významné urychlení dopravy. Tato stavba přes řeku výrazně ulehčila sto let starému Tyršovu mostu a zároveň umoţnila jeho generální opravu, která je naplánovaná na rok 2015. Dopravní infrastruktura města je však stále problematická. Frekventované hlavní tahy od dálnice D8, na Ústí nad Labem či na Českou Lípu jsou vedeny širším centrem města, coţ způsobuje neexistence obchvatu města. Návrh na jeho realizaci se objevuje v územním plánu města, vyřešení této otázky je ale stále v nedohlednu. V Litoměřicích je taktéţ dostupná ţelezniční doprava nabízející spojení ve směrech Ústí nad Labem, Kolín, Liberec. Hlavní tratí přes Děčín do Ústí nad Labem umoţňuje přímé spojení s Německem. V průběhu dějin měla pro Litoměřice stěţejní význam říční doprava zajišťující plynutí obchodu, dnes se ale místní přístav vyuţívá spíše pro výletní lodě. V Litoměřicích mají dominantní zastoupení podnikatelské subjekty z nevýrobního sektoru, podíl na celku přesahuje 70 % (Regionální rozvojová agentura Ústeckého Kraje, 2006). Velké průmyslové podniky v Litoměřicích zcela chybí, největším zaměstnavatelem na území města je nemocnice.
34
5. ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ V LITOMĚŘICÍCH V rámci Městského úřadu Litoměřice se o problematiku územního plánování stará odbor územního rozvoje, který je rozčleněn na úsek územního plánování a úsek investic. Mezi hlavní úkoly odboru patří pořizování ÚPD a ÚAP, zajišťování dotačních titulů, příprava projektů a jejich dokumentací či studií k plánovaným stavbám v Litoměřicích. Odbor dále zajišťuje výběrová řízení a realizaci staveb, koordinuje a kontroluje práce technických sluţeb města, zajišťuje odtahy vozidel, správu místních komunikací a má na starosti program obnovy městské památkové rezervace. Do odboru územního plánování je začleněna funkce městského architekta. Město Litoměřice má, jakoţto obec s rozšířenou působností, stavebním zákonem danou povinnost pořizovat územně analytické podklady. Územně analytické podklady ORP3 Litoměřice byly zpracovány brněnským Institutem regionálních informací s.r.o. a vešly v platnost v roce 2009. Od té doby byly dvakrát aktualizované, naposledy v roce 2012, přičemţ aktuálně (konec roku 2014) se projednává třetí úplná aktualizace dokumentace. Aktuálně platný územní plán města Litoměřice zpracoval urbanistický atelier Ing. arch. Pavel Koubek, UK-24 Urbanistická kancelář. Zastupitelstvo Města Litoměřice dne 20.11.2009 vydalo dokument pod názvem Územní plán Litoměřice za pouţití § 43 odst. 4 stavebního zákona, § 13 a přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, § 171 a následujících zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, v platném znění a § 84 odst. 2 písmene y) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), v platném znění. Územní plán byl vydán před novelou stavebního zákona č. 350/2012 Sb., budoucí aktualizace tak bude muset být upravena ve smyslu této novely. Územní plán obsahuje všechny obvyklé sloţky tohoto typu dokumentu. Konkrétně se jedná o textovou část územního plánu města Litoměřice společně s 9 výkresy a Odůvodnění územního plánu v podobě textové části a 3 výkresů. Ukázka z výkresové části územního plánu, konkrétně výkres urbanistické koncepce, je uvedena v příloze č. 1.
5.1. Územní plán Práce na územním plánu byly započaty v roce 2006 a dokončeny o tři roky později na podzim roku 2009. Aktuálně platný územní plán je tak zpracován dle nové legislativy a dle náleţitostí 3
Obec s rozšířenou působností
35
nového stavebního zákona. Územní plán na rozdíl od předcházejícího plánu z roku 1998 plně digitalizovaný a to jak v textové, tak výkresové části. Územní plán je zpracován v duchu respektu k bohaté historii osídlení a existenci četných kulturních a historických památek především v městské památkové rezervaci a k přírodním hodnotám chráněné krajinné oblasti České středohoří. Zároveň je podpořena úloha města jakoţto střediska litoměřicko – lovosické aglomerace, s čímţ souvisí vyšší zastoupení nevýrobních aktivit. Územní plán člení zastavěná území a zastavitelné plochy města Litoměřic do tří skupin: a) území rozvojová, která se převáţně nachází mimo zastavěné území města a jsou plánované pro novou výstavbu b) území přestavbová s plochami určenými ke změně stávajícího vyuţití c) území stabilizovaná Jedním z hlavních témat, kterých se územní plán dotýká a která jsou pro podobu města zásadní, je revitalizace území bývalých kasáren v lokalitě Pod Radobýlem. Toto území je dokumentem navrţené jako přestavbové a zároveň je s ním v rámci urbanistického členění počítáno jako jedním z lokálních center městských částí. Územní plán navrhuje vyuţít lokalitu především pro bydlení (obytné a rodinné domy) a pro zajištění veřejné vybavenosti (vznik areálů pro vzdělání, zařízení sociálních sluţeb, zařízení pro kulturní účely a jiné). Nutno podotknout, ţe tato část města na své nové vyuţití čeká jiţ od roku 2004, kdy objekt přestal být vojensky vyuţíván. V současné době se tato otázka dostává opět do středu zájmu. V říjnu letošního roku vyhlásilo město Litoměřice se Společností Petra Parléře architektonickou soutěţ, ze které by měl na jaře roku 2015 vzejít vítězný návrh na podobu tohoto území. V prosinci 2014 byl vedením města schválen rozpočet na rok 2015, ve kterém se počítá s investicí 400 000 Kč na realizaci zmiňované soutěţe. Načasování obnovení zájmu a rozpoutání diskuzí o tomto problematickém místě vyvolává asociaci s podzimními volbami do zastupitelstva a snahou vyvolat dojem, ţe se vedení města v daném problému angaţuje. Odhadovat, kdy se opravdu představí konkrétní plány včetně zajištění financování, je v tuto chvíli velmi sloţité. Z hlediska dopravní infrastruktury je důleţitý návrh na dobudování obchvatu města. Územní plán počítá pro tyto účely s vyuţitím komunikace II/247, která má od Mostu generála Chábery pokračovat v těsné blízkosti s ţelezniční tratí za účelem sníţení potřeby průjezdu
36
centrem města. Navrţená varianta ovšem představuje výrazný zásah v obydlené zóně a v případě přípravy realizace tak lze očekávat výrazný odpor dotčených obyvatel. Téměř okamţitě po vydání dokumentu v roce 2009 bylo zahájeno projednávání první změny územního plánu. Z doručených návrhů byl pro první změnu schválen návrh na rozšíření plochy na levém břehu Labe v Ţeleticích pro komerční účely, navazující na jiţ existující zástavbu prodejny Interspar. Ačkoli je takto rychlá návaznost změny dokumentu neţádoucí, v územním plánování větších měst je podobný vývoj běţnou praxí a případ Litoměřic tak není významnější výjimkou. Od zadání do schválení územního plánu je zpravidla několikaleté rozmezí (v případě Litoměřic jsou to 3 roky), během kterého se mohou průběţně objevovat další poţadavky na území, ale do procesu tvorby původního dokumentu se je jiţ nepodaří promítnout. Následně je nutné vyčkat na vydání územního plánu města a podat návrh na změnu dokumentu. V současnosti probíhá příprava druhé změny územního plánu, jejíţ návrh by měl Úřad územního plánování města Litoměřice zveřejnit v průběhu prosince 2014.
5.1.1. Vyhodnocení územního plánu Územní plán města Litoměřice plní své funkce dle očekávání a město ani veřejnost k němu z celkového hlediska nemá výraznějších výhrad. V průběhu času se objevují nové poţadavky na vyuţití území a další potřeby, které jsou zpracovávány formou změny územního plánu. Dokument odpovídá vytyčenému směru, kterým se město řídí a chce řídit. Město preferuje rozvoj v rámci jiţ v minulosti zastavěného území, například přeměnou specifikace vyuţití či revitalizací lokalit. Zcela novou zástavbu podporuje pouze ve formě stanovení lokalit především pro individuální bydlení v rodinných domech v okrajových částech města. Na základě územního plánu takto v posledních letech vzniklo satelitní městečko v lokalitě Miřejovická stráň. Rozšiřování zastavitelného území je v ostatních případech omezováno a ani do budoucna se nepočítá se změnou přístupu. Oficiálního zhodnocení úspěšnosti a funkčnosti územního plánu je definováno stavebním zákonem. Dle platné legislativy má být nejpozději do 4 let od vydání zpracováno vyhodnocení naplňování územního plánu V případě města Litoměřic tato zákonná povinnost dodrţena není. Úřad územního plánování v současné době dokončuje práce na 2. změně územního plánu a tato skutečnost je důvodem, proč není vyhotovena Zpráva o naplňování územního plánu města Litoměřice (Kříţ, 2014). Dle informací poskytnutých úřadem města bylo rozhodnuto, ţe přestoţe nebude splněna zákonná povinnost vydání hodnotící zprávy do 37
4 let od schválení územního plánu, přistoupí se k vypracování hodnocení aţ po dokončení procesu schvalování druhé aktualizace. Zpráva o naplňování územního plánu by podle představ úřadu měla být vyhotovena na jaře roku 2015.
38
6. STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ V LITOMĚŘICÍCH Myšlenky na vytvoření dlouhodobého strategického rámce se v Litoměřicích začaly objevovat po roce 2000. V průběhu let se přistoupilo ke komplexnímu strategickému plánování, jehoţ výstupem se v roce 2006 stal strategický plán. Cílem bylo definovat problematické oblasti města, navrhnout způsob a opatření pro vypořádání se s těmito problémy a zajistit tak dlouhodobý pozitivní rozvoj Litoměřic. Zpracování a správa strategických rozvojových dokumentů města spadá v Litoměřicích pod oddělení projektů a strategií. Mezi další kompetence oddělení náleţí problematika dotací a aktuální projekty. Aktuálně největší je projekt Zdravé město iniciovaný Světovou zdravotnickou organizací a program místní Agenda 21 představující plán pro zamezení devastaci ţivotního prostředí za současného zlepšování hospodářských i sociálních podmínek.
6.1. Strategický plán města Litoměřice Přípravné práce na tvorbě Strategického plánu rozvoje města Litoměřice (dále jen strategický plán) začaly na konci roku 2005. Proces tvorby a financování probíhal v rámci projektu Europodnikatelka 21. století. Strategický plán zpracovala Regionální rozvojová agentura Ústeckého kraje, a.s. Agentura zde působila především jako moderátor pracovních schůzek, zajišťovala metodické řízení projednávání a zapracovávala výstupy a připomínky. Dokument byl zpracován převáţně komunitní metodou, přestoţe například analytická fáze obsahuje prvky typické pro expertní metodu. Vedoucí úlohu v procesu přípravy a projednávání strategického plánu měli zástupci samosprávy města a městského úřadu v Litoměřicích, kteří byli sdruţeni v rámci Řídící skupiny. Konkrétnější dílčí problémy byly projednávány na jednáních Akčních skupin, které byly sloţeny převáţně z místních zástupců odborné veřejnosti a aktivních občanů.
6.1.1. Fáze pořizování a struktura strategického plánu Analytická fáze zahrnovala podrobný průzkum zkoumaného prostředí. Tato první fáze probíhala v prosinci 2005 a v lednu 2006 a její zahrnovala především: a) Vypracování profilu města – dokument obsahující základní informace o obyvatelstvu, o místní ekonomice, podnikatelském prostředí, infrastruktuře atd. b) Průzkum názoru občanů – dotazníkové šetření názorů obyvatel na problémy a potřeby města. Celkem sebíráno 2162 dotazníků
39
c) Průzkum podnikatelského prostředí – dotazníkové šetření specifik podnikatelského prostředí v Litoměřicích Po vyhodnocení získaných dat byla na jednání Řídící skupiny projednána vize města4 a proběhlo vymezení kritických oblastí. Pro kaţdou z těchto oblastí byla ustanovena Akční skupina, na jejichţ jednáních byly následně na základě SWOT analýz definovány strategické cíle a opatření k dosaţení těchto cílů. Obrázek č. 4: Struktura Strategického plánu rozvoje města Litoměřice (2006)
Pramen: Regionální rozvojová agentura Ústeckého kraje, 2008
Strategický plán v této podobě definoval dlouhodobou rozvojovou vizi, ovšem konkrétní program rozvoje města byl zpracován jako střednědobý rozvojový dokument pro roky 2007 aţ 2013.
6.1.2. Aktualizace strategického plánu v roce 2012 Strategický plán prošel od doby vzniku v roce 2006 dvěma aktualizacemi. Po dílčí aktualizaci v roce 2008 byla významná aktualizace dokumentu v roce 2012, která dokument zcela přeformulovala a významným způsobem přepracovala jeho strukturu. Zpracovatelem aktualizace byl pověřen Milan Půček. Součástí projednávání návrhu aktualizace bylo veřejné fórum s názvem „Jaké budou Litoměřice v roce 2030“, kde veřejnost získala moţnost přímé diskuse o podobě dokumentu, konkrétních problémech a návrzích řešení s odpovědnými představiteli města. Tato aktivita byla organizátory vyhodnocena jako úspěšná. Potěšující byl zájem veřejnosti, akce se zúčastnilo přibliţně 150 občanů. 4
„Litoměřice – královské město – Zahrada Čech – město vzdělanosti, kultury, zdravého životního prostředí, zdravého životního stylu a turismu“
40
Na základě jednání odpovědných osob v Řídicích a Akčních skupinách prošla úpravou textace základní vize, definice kritických oblasti i strategických cílů. Nově vzniklo pět hlavních oblastí (ve strategickém plánu označeno velkým písmenem A aţ E, viz příloha č. 2), do kterých je rozděleno celkem 17 dlouhodobých cílů (označení písmenem dle oblasti a pořadovým číslem v rámci oblasti). Nově zpracovanou strukturu strategického plánu ukazuje obrázek č. 5. Z něho je patrné, ţe aktualizovaný dokument zahrnuje pouze základní úrovně Vize – Oblasti – Cíle. Původní strategický plán pak stanovoval i nejniţší úroveň obsahující krátkodobé konkrétní opatření a projekty. Ty se v rámci nové koncepce strategického plánu objevují v pravidelných Akčních plánech spolu s tzv. Měřítky, coţ jsou indikátory pro sledování plnění konkrétních cílů. Akční plány mají být vydávány vţdy na jeden kalendářní rok, přičemţ po uzavření období bude hodnocen radou města. Obrázek č. 5: Struktura Strategického plánu rozvoje města Litoměřice (2012)
Pramen:Půček, 2012
6.1.3. Vyhodnocení strategického plánu Vyhodnocení úspěšnosti původního strategického plánu z roku 2006 probíhalo v rámci Akčních skupin zodpovědných za jednotlivé kritické oblasti a výstupy z těchto jednání nejsou veřejné (Kalinová, 2014). Zde vidím prostor pro zlepšení v komunikaci ve směru od úřadu města k veřejnosti. Dostupnost zpráv o naplňování podobných dokumentů by měla být samozřejmostí. V této otázce je ale předpoklad na zlepšení, pravidelné vyhodnocování ročních Akčních plánů, které zmiňuje aktualizace strategického plánu, má být veřejným výstupem z projednávání zastupitelstva města. 41
V aktualizaci strategického plánu z roku 2012 byly odděleny krátkodobé konkrétní cíle a projekty do ročních Akčních plánů. Jako první období pro tvorbu Akčního plánu stanovil aktuální rok 2014, vyhodnocení úspěšnosti tak ještě není dostupné. Ukázka aktuálních projektů Akčního plánu města Litoměřice je uvedena v příloze č. 3. Akční plány mají předpoklad ještě lépe pomáhat v řešení konkrétních problémů města. Město se ve strategickém plánu zavazuje, ţe akční plány budou projednávány spolu s rozpočtem města na aktuální rok a tak ţe bude zabezpečeno přijetí realistických návrhů a bude moţné jasně určit prioritní cíle a projekty. Já zde ale vidím moţnost budoucího problému a to konkrétně právě ve finančních otázkách města. Strategický plán dle mého názoru převáţně odpovídá základním rysům tohoto typu dokumentu tak, jak byly zmíněny v podkapitole 2.3. Faktorem k diskusi ale můţe být poţadavek reálnosti. Potencionální hrozba můţe plynout z přílišného počtu projektů, které se město snaţí paralelně vést. V současné chvíli není patrné, ţe by existovalo rozdělení projektů dle opravdových priorit s přihlédnutím k finančním moţnostem města. Přes obtíţnou měřitelnost faktické úspěšnosti plánu, se lze ztotoţnit s postojem města, které povaţuje původní text strategického plánu za dobře zpracovaný a vyhovující potřebám pro pozitivní rozvoj lokality. Během daného období byla úspěšně dokončená řada projektů, které pomáhají naplňovat předpoklad Litoměřic jakoţto příjemného místa k ţivotu a atraktivního cíle cestovního ruchu. Z nejdůleţitějších lze zmínit vybudování nového mostu v rámci dálničního přivaděče silnice II/247, rekonstrukce historického objektu (tzv. hradu) na víceúčelové zařízení s expozicí vinařství, vznik parku Václava Havla v těsné blízkosti hlavního náměstí nebo revitalizace Jiráskových sadů. Všechny vyjmenované projekty jsou obecně pozitivně přijímané, coţ je moţné doloţit podzimními volbami do zastupitelstva města, ve kterých post starosty obhájil Ladislav Chlupáč a z větší části i hlavní politické strany. Minimálně ve stádiu příprav je ale spousta dalších projektů, které předpokládají další vysoké investice. Aktuální otevřenou otázkou jsou projekty obnovení pivovaru, revitalizace bývalých vojenských objektů (lokalita Pod Radobýlem, Kasárna Dukelských hrdinů), vybudování sportovní haly a především geotermální projekt. Všechny z těchto projektů počítají s přijetím dotací, ale i tak je nutná finanční participace města, která můţe být značná. Jako konkrétní případ lze uvést vypracování projektové dokumentace za 2,5 miliony korun pro rekonstrukci pivovaru, jak je uvedeno ve schváleném rozpočtu na rok 2015.
42
Za prospěšnou shledávám snahu zástupců města komunikovat s veřejností pomocí moderních informačních kanálů. Strategický plán je kromě tištěné podoby na úřadu veřejnosti snadno dostupný v PDF formátu na přehledných internetových stránkách města. Stejná situaci je u Akčního plánu, který je navíc zpracován v elektronické verzi a je umístěn Portálu pro strategické řízení a udrţitelný rozvoj obcí a regionů DataPlán zřizovaném organizací Národní síť Zdravých měst České republiky. Ukázka podoby aktuálního Akčního plánu a konkrétních projektů je v příloze č. 4. Dle informací, které byly poskytnuty oddělením projektů a strategií městského úřadu, je na tomto portálu plánováno propojení akčních plánů s ostatními strategickými a rozvojovými dokumenty a jejich návaznost na rozpočet města. Po dokončení těchto cílů by tak měl vzniknout komplexní informační zdroj o strategickém plánování a záměrech města.
43
7. VZTAH ÚZEMNÍHO A STRATEGICKÉHO PLÁNU NA PŘÍKLADU MĚSTA LITOMĚŘICE Příklad města Litoměřice lze předloţit jako ukázku dobré provázanosti územního a strategického plánu. Město disponuje oběma typy dokumentů a věnuje jim náleţitou pozornost. Vedení města je v případě územního i strategického plánování otevřené měnícím se potřebám, dokumenty tak nejsou pouze statické, ale dynamicky aktualizované. V případě strategického plánu proběhly dvě aktualizace (2008 a 2012), úřad územního plánování pak v současné chvíli (konec roku 2014) dokončuje přípravy pro vydání 2. změny územního plánu. Provázanost obou prvků plánování rozvoje je patrná na mnoţství shodných témat, které jsou řešeny jak v územním, tak strategickém plánu. Nevzniká tak roztříštěnost návrhů a je patrné, ţe při přípravách dokumentace byly správně definovány nejdůleţitější potřeby pro pozitivní rozvoj města. Za příklad můţe poslouţit zahrnutí podpory pro výstavbu společenských ploch (sportoviště, domov důchodců, cyklostezky), obnovu brownfields města nebo zlepšení dopravního napojení města. Město také při projednávání strategického plánu definovalo rámec pořízení nového územního plánu, jehoţ schválení bylo přijato jako jeden ze strategických cílů v rámci kritické oblasti s názvem Bydlení a územní rozvoj. Z obou dokumentů je patrná vize, kterou se vedení města v posledním desetiletí snaţí naplňovat. Město se dlouhodobě prezentuje jako místo k příjemnému ţivotu, se zdravým ţivotním prostředím, plné vzdělanosti a kultury a podporující turistický ruch. Strategický plán v případě Litoměřic plní svůj účel vytyčení ţádoucí a všeobecně přijímané cesty k dalšímu pozitivnímu rozvoji města. Územní plán pak pro toto směřování tvoří rámcovou oporu. V dokumentu je tak zanesena řada lokalit určených k přestavbě či revitalizaci a vymezeny zastavitelné plochy ve vnějším prstenci města převáţně k vyuţití pro bydlení v rodinných domech a pro zakládání městských parků. Dokument naopak nepřiděluje nové plochy pro velké komerční stavby. Výjimkou bylo přijetí změny č. 1 územního plánu, která zavedla novou lokalitu přestavby na území Ţeletic s vyuţitím pro velkoplošný maloobchodní prodej, čehoţ bylo záhy vyuţito a na sklonku roku 2013 byla otevřena nákupní galerie Na Soutoku.
44
ZÁVĚR Územní a strategické plánování je především v posledních dvou dekádách hojně vyuţívaným prvkem pro stanovení koncepce rozvoje území. V českých podmínkách je z historického hlediska lépe zavedené plánování územní, které má jasnou oporu v legislativě. V poslední době ale stále více měst a obcí pořizuje i strategické plány s vidinou pozitivních efektů účelného stanovení dlouhodobých cílů a směřování v rozvoji jejich území. Rozvoj území dle promyšlené koncepce bez náhodných výkyvů má pozitivní efekt jak ve společenském tak ekonomickém měřítku. Teoretická část práce se zaměřila na vymezení teorie obou typů plánování rozvoje s důrazem na výsledek procesu plánování v podobě územního a strategického plánu. Druhá část práce se věnuje analýze územního a strategického plánu města Litoměřic, které aktivně vyuţívají oba druhy plánování a disponují aktuálními verzemi územního i strategického plánu. Město dlouhodobě preferuje rozvoj v rámci jiţ dříve zastavěného území a podporuje revitalizaci vytyčených ploch. Nová výstavba je městem podporována pouze v případě rodinných domů na okraji města. Na tomto základě bylo v nedávné době vybudováno v lokalitě Miřejovická stráň satelitní městečko. Město ani v budoucnu nechce od této strategie ustoupit. V práci také docházím k faktu, ţe Litoměřice neplní zákonnou povinnost, podle které musí být do 4 let od vydání územního plánu uveřejněno oficiální zhodnocení jeho úspěšnosti a funkčnosti. Město dalo v tomto případě přednost aktualizaci současného územního plánu, po které pak následně chce přikročit ke zpracování tohoto zhodnocení. Ke splnění této povinnosti by mělo dojít začátkem roku 2015. Strategický plán z roku 2006 vymezil nutnost zastavení devastace ţivotního prostředí a potřebu podpory hospodářských a sociálních podmínek. Na základě vytčených cílů jsou městem podporovány projekty aktivity Zdravé město a místní Agendy 21. Strategický plán jiţ prošel dvěma aktualizacemi, z nichţ hlavní proběhla v roce 2012. Tato aktualizace čerpala mimo jiné i z veřejného fóra zástupců města s občany s názvem „Jaké budou Litoměřice v roce 2030“. Nově bylo ve strategickém plánu vyčleněno 17 dlouhodobých cílů, kterým se město hodlá v dlouhodobém horizontu věnovat. Krátkodobě město bude naplňovat stanovenou koncepci v rámci akčních plánů, pro jejichţ zpětné posouzení zavedlo měřítka hodnocení. V minulosti nebyly zprávy o plnění strategického plánu veřejnosti dostupné, ale tento z mého pohledu velký nedostatek má být nyní napraven a první vyhodnocení akčního 45
plánu je plánováno na začátek roku 2015. I kdyţ se město zavázalo v aktualizovaném strategickém plánu projednávat nový akční plán spolu s rozpočtem města na další rok, v současné době město tento svůj závazek nesplnilo a uveřejnilo pouze rozpočet města. Nový akční plán plánuje město zpracovat aţ na základně zhodnocení současného akčního plánu, které má být provedeno na začátku roku 2015. Na základě komparace územního a strategického plánu docházím k závěru, ţe oba dokumenty jsou vzájemně provázané a nedochází mezi nimi k výrazným rozporům. Strategický plán je v aktuální podobě zpracovaný jako funkční dlouhodobý dokument určený nejen pro účely vedení města, ale i veřejnosti a podnikatelských subjektů. Strategický plán má srozumitelnou podobu a jasně definuje oblasti pro ţádoucí sociální i ekonomický rozvoj města. Územní plán pak plní svoji funkci na navrhování vyuţití území a stanovuje limity pro pozitivní území rozvoj. Návrhy na vyuţití území v něm obsaţené podporují realizaci projektů z platného strategického plánu. Město neustále vyvíjí iniciativu ke zlepšování a aktualizaci dokumentů pro zajištění pozitivního rozvoje. To vše napomáhá dobrému obrazu města, kde se obyvatelům dobře ţije.
46
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura BERAN, V. et al. Strategie rozvoje území: Promítnutí do zadání ÚPD. Praha: ČVUT, 1999. 75 s. ISBN 8001019837 BERMAN, N. L. et al. Strategické plánování a ekonomický rozvoj. Moderní obec, 1999, ročník V., č. 3, s. 8. BLAŢKOVÁ, M. Dotčené orgány v procesu územního plánování [online] Vyd. 3. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj – Ústav územního rozvoje, 2006. 197 s. [cit. 2014-01-10]. Dostupné z:
DOBRUCKÁ L., COPLÁK J. a kol. Tvorba strategického rozvojového plánu obce. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, 2007, 151 s. HRŮZA, J. Stavitelé měst, Vyd. 1. Praha: Agora, 2001, 191 s., ISBN 978-80-86820-08-8 KEJŘ, J. Vznik městského zřízení v českých zemích, 1.vyd. Praha: Karolinum, 1988, 345 s., ISBN 80-7184-515-9 KOTYZOVÁ, I., KOTYZA, O. Zmizelé Čechy – Litoměřice, 1. Vyd. Praha: Paseka, 2011, 88 s., ISBN 978-80-7432-091-0 MAIER, K. Strategické plánování a programové rozvojové dokumenty obcí a regionů. Územní rozvoj. 1997, roč. IV, č. 6, s. 7-9 MAIER, K. Územní plánování. Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické, 2004. 85 s. ISBN 80-903093-0-5. MAIER, K. a kol. Udržitelný rozvoj území. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 253 s. ISBN 978-80247-4198-7 OBERHEL, H.. Léto 1945 v českém pohraničí na příkladu okresu Litoměřice. Diplomová práce, Brno 2010 PERLÍN, R., BIČÍK, I. Strategický plán mikroregionu, metodická příručka pro zájemce o strategické plánování ve venkovských mikroregionech a obcích, Praha: Přf UK, 2006, 76. str. (VaV)
47
PŮČEK, M. Strategické versus územní plánování. Urbanismus a územní rozvoj, 2000, ročník XII – číslo 1–2/2009 PŮČEK, M., KOPPITZ, D. Strategické plánování a řízení pro obce, města a regiony. Vydání 1. Praha: NSZM, 2012, 196 s. SMETANA, J., TOMAS, J., BENEŠOVÁ, M., KOTYZA, O. Dějiny města Litoměřic. Litoměřice: Město Litoměřice, 1997, 479 s., ISBN 8023843575 ŠILHÁNKOVÁ, V. Teoretické přístupy k regionálnímu rozvoji. Vyd. 1. Pardubice: Universita Pardubice, 2007. 129 s. ISBN 978-80-7395-019-4. ZAHUMENSKÁ, V., JARMIČ, L. Zástupce veřejnosti aneb efektivní účast v územním plánování. [online] Brno: Ekologický právní servis, 2010. [cit. 10.12.2014]. Dostupné z:
Internetové zdroje BERMAN GROUP [online prezentace]. Úvod do strategického plánování rozvoje území. 2009 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z : ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Demografické údaje za vybraná města – časová řada 2003 – 2012,
město
Litoměřice
[online]
[cit.
2014-10-13].
Dostupné
z:
KOUBEK, P., Územní plán města Litoměřice včetně změny č.1 ÚP Litoměřice [online]. Odbor územního rozvoje, Městský úřad Litoměřice, 2009 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z: MĚSTO LITOMĚŘICE, Akční plán ke Strategickému plánu rozvoje města Litoměřice – Rozpočtový rok 2014 [online]. Oddělení projektů a strategií, Městský úřad Litoměřice, 2014 [cit.
2013-12-18].
Dostupné
z:
dokumenty/Akcni_plan_2014_text_grafika_FINAL.pdf>
a
PŮČEK, M., Strategický plán rozvoje města Litoměřice, Aktualizace 2012 [online]. Oddělení projektů a strategií, Městský úřad Litoměřice, 2012 [cit. 2014-01-28]. Dostupné z:
48
REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA ÚSTECKÉHO KRAJE, Strategický plán rozvoje města Litoměřice, Aktualizovaná verze 2008 [online]. Oddělení projektů a strategií, Městský
úřad
Litoměřice,
2008
[cit.
2013-12-18].
Dostupné
z:
REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA ÚSTECKÉHO KRAJE, Strategický plán rozvoje města Litoměřice, Profil města [online]. 2006 [cit. 2013-12-18]. Dostupné z: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Předpis č. 500/2006 Sb., Vyhláška o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích Zákon č. 284 č. 284/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje
Rozhovory Rozhovor s Ing. Michalem Kříţem, Odbor územního rozvoje, Městský úřad Litoměřice 3.12.2014, Litoměřice Rozhovor s Terezou Kalinovou, Oddělení projektů a strategií, Městský úřad Litoměřice 27.11.2014, Litoměřice
49
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Schéma expertní metody Obrázek č. 2: Schéma komunitní metody Obrázek č. 3: Město Litoměřice Obrázek č. 4: Struktura Strategického plánu rozvoje města Litoměřice (2006) Obrázek č. 5: Struktura Strategického plánu rozvoje města Litoměřice (2012)
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Oblasti působnosti dotčených orgánů Tabulka č. 2: Počet občanů potřebný pro zmocnění zástupce veřejnosti Tabulka č. 3: 8 kroků strategického plánování Tabulka č. 4: Hlavní rozdíly mezi strategickým a územním plánem
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Vývoj počtu obyvatel v Litoměřicích
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Ukázka Územního plánu města Litoměřice - Výkres urbanistické koncepce Příloha č. 2: Ukázka z Akčního plánu města Litoměřice pro rok 2014 Příloha č. 3: Ukázka z Akčního plánu města Litoměřice pro rok 2014 a konkrétních projektů v rámci cíle „C.II“ na serveru DataPlán – portálu pro strategické plánování a udrţitelný rozvoj obcí a regionů
50
Příloha č. 1: Ukázka Územního plánu města Litoměřice - Výkres urbanistické koncepce
Pramen: Koubek (2009)
Příloha č. 2: Strategický plán rozvoje města Litoměřice - Oblasti a cíle strategického plánu
Pramen: Půček (2012)
Příloha č. 3: Ukázka z Akčního plánu města Litoměřice pro rok 2014 – Nové investice a projekty
Pramen:Město Litoměřice (2014)
Příloha č. 4: Ukázka z Akčního plánu města Litoměřice pro rok 2014 a konkrétních projektů v rámci cíle „C.II“ na serveru DataPlán – portálu pro strategické plánování a udrţitelný rozvoj obcí a regionů
Pramen:Město Litoměřice (2014)
