Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA DIDAKTICKÝCH TECHNOLOGIÍ
Úrazy dětí ve věkové skupině 15 – 19 let v Pardubickém kraji Bakalářská práce
Brno 2011
Vedoucí bakalářské práce: MUDr. Petr Kachlík, Ph.D.
Vypracovala: Zuzana Koudelková, DiS.
Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby byla práce uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
-------------------------------------------------V Pardubicích dne 31. ledna 2011
Zuzana Koudelková, DiS.
Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce panu MUDr. Petru Kachlíkovi, Ph.D. za vstřícnou a podnětnou pomoc při tvorbě této práce. Dále patří můj dík MUDr. Janě Daňkové za odbornou konzultaci, Ing. Jaroslavu Štefkovi, MUDr. Vladimíru Šeclovi a Ing. Bartošovi za poskytnutí dat z registru.
OBSAH ÚVOD ...............................................................................................................................3 1 ZÁKLADNÍ POJMY ...................................................................................................4 1.1 Definice úrazu .........................................................................................................4 1.2 Epidemiologie úrazu ...............................................................................................4 1.3 Úrazová rizika z pohledu tělesného a duševního vývoje ........................................7 1.4 Úrazy ve škole.......................................................................................................11 1.5 Prevence vzniku úrazu ..........................................................................................17 2 ÚRAZY DĚTÍ VE VĚKOVÉ SKUPINĚ 15 – 19 LET V PARDUBICKÉM KRAJI ............................................................................................................................20 2.1 Metodika sběru a zpracování dat...........................................................................20 2.2 Stanovení hypotéz .................................................................................................26 2.3 Interpretace výsledků ............................................................................................26 2.4 Souhrn ...................................................................................................................54 3. DISKUSE ...................................................................................................................57 ZÁVĚR...........................................................................................................................60 RESUMÉ........................................................................................................................62 SEZNAM LITERATURY A ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ ..............................63 SEZNAM PŘÍLOH.......................................................................................................66
ÚVOD Dětské úrazy patří v dnešní době mezi největší veřejně-zdravotnické problémy dětského věku v současnosti. Úrazy se dostávají do popředí celospolečenského zájmu ve všech vyspělých zemích světa. V mnoha státech je četnost úrazů a úmrtnost na úrazy nízká z důvodu dobře organizovanému systému prevence. I přes úsilí různých organizací skupin a jedinců zatím nepatří Česká republika k takovým státům. U nás jsou dětské úrazy na přední pozici nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých. Každoročně v ČR pro úraz umírá cca 300 dětí, cca 30 000 dětí je hospitalizováno a dalších 15-20% dětí je v důsledku úrazu ambulantně ošetřeno. (Kolektiv, 2006) Všechny věkové skupiny dětí, všechna prostředí, ve kterých se pohybují, všechny činnosti, které mohou úraz způsobit, se musí dostat do centra naší pozornosti. Prevence úrazů je jedním z hlavních cílů programu WHO Zdraví 21, cíl č. 9 „Snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy“ – do roku 2020 zajistit, aby počty zranění, postižení a úmrtí, která jsou důsledkem nehod a násilných činů trvale a výrazně poklesly. (Zdraví 21, 2003) Cílem této bakalářské práce je přinést základní informace o problematice úrazů dětí, o situaci v České republice, o možnostech, jak úrazům předcházet. Zmapování možných zdrojů dat týkající se dětské úrazovosti a na jejich základě analyzovat současnou dětskou úrazovost v Pardubickém kraji. Z těchto dat zjistit nejčastější typy úrazů u dětí školního věku a připravit tak podklady pro vhodné a smysluplné preventivní činnosti v této oblasti. Tato práce může být využita pro místní orgány státní správy, mnohé instituce pracující s dětmi, jako jsou školy, i pro širokou veřejnost. Problematika, jako jsou úrazy dětí, si zaslouží pozornost všech, kdo se na jejím snížení mohou podílet.
3
1 ZÁKLADNÍ POJMY 1.1 Definice úrazu „Úraz je jakékoli neúmyslné či úmyslné poškození organizmu, ke kterému došlo následkem akutní expozice termální, mechanické, elektrické či chemické energie a z nedostatku životně nezbytných energetických prvků či veličin, jako jsou kyslík či teplo.“ (Dětství bez úrazu, 2006, s. 3) „Úraz je definován jako poškození zdraví, které vzniká většinou náhle, působením vnější síly, která přesahuje svojí intenzitou adaptační možnosti lidského organismu.“ (Grivna, 2003, s. 12)
1.2 Epidemiologie úrazu Epidemiologie je vědecká disciplína, která se zabývá studiem výskytu onemocnění a úrazů v populaci, jejich příčin a rizikových faktorů jejich vzniku. Epidemiologie pracuje s fakty metodou deskriptivní nebo analytickou. Deskriptivní epidemiologie vyhledává specifická onemocnění nebo úraz a monitoruje jeho výskyt a jeho závažnost v určitém čase, místě a v určité skupině lidí. Analytická epidemiologie se snaží najít rizikové faktory, které ovlivňují výskyt a závažnost nemocí a úrazů.
Surveillance
v epidemiologii úrazů zahrnuje monitoring úmrtnosti na úrazy a otravy, nemocnost, invalidizaci a výdaje spojené s řešením úrazu. Pomocí surveillance je možné identifikovat rizikové faktory, které způsobují vznik úrazu, nebo činí člověka zranitelnějším. Je potřeba identifikovat osoby a situace, které jsou rizikové, typy úrazů, které se dají očekávat, a kde, kdy a za jakých podmínek vznikají. Pak je možno navrhovat intervenci, zavést ji do praxe a sledovat její účinnost. (Grivna, 2003)
4
Úrazy vznikají spolupůsobením 4 faktorů (Grivna, 2003): 1. Hostitel – osoba, které se stal úraz. Záleží na věku, pohlaví, vzdělání, schopnosti, fyzické zdatnosti, psychickém stavu, alkoholu, drog, rizikovém chování. Dítě má řadu vlastností, které jej predisponují k určitým druhům úrazů. Stupeň psychomotorického vývoje zásadním způsobem ovlivňuje riziko úrazů. V různých věkových skupinách se setkáváme s typickými úrazy pro dané období. 2. Činitel – přenos abnormálního množství energie – mechanické, tepelné, chemické, elektrické, radiační. Tedy energie úraz působící ovlivňuje epidemiologii úrazovosti. Pády jsou nejčastější příčinou úrazu dětí obvykle při výškách od 1 do 2 metrů. 3. Přenašeč – design výrobků může zásadním způsobem ovlivnit přenos energie např. air-bag v autě, cyklistická přílba, rychlovarná konvice, schody jsou rizikové nejen pro batolata, ale i menší děti, pokud spadne osoba, která je nese. 4. Prostředí – zásadním způsobem ovlivňuje úrazovost, ale protože jeho změna je obvykle časově i finančně náročná, bývá často bezpečnost prostředí nahrazována jiným preventivním zásahem, obvykle výchovou k bezpečnému chování a zvládání rizikových situací. U dětí zůstává bezpečné prostředí nejúčinnější ochranou před úrazem.
HOSTITEL Motocyklista PROSTŘEDÍ Kluzká silnice ÚRAZ
PŘENAŠEČ Motocykl
ČINITEL Kolize (mechanická energie)
Obr. 1: Epidemiologický model úrazu (Grivna, 2003, s. 13)
5
Využití epidemiologického modelu úrazu pomáhá identifikovat všechny faktory, které se na úrazovém ději podílejí a které se dají vhodnou intervencí ovlivnit. Dále můžeme analyzovat úrazy pomocí úrazového spektra.
expozice
událost
riziku
(nehoda)
ÚRAZ
invalidizace
smrt
Obr. 2: Úrazové spektrum (Haddon, 1970)
Úraz se stane během minuty, ale jeho následky pak mohou být trvalé, někdy i na celý život. Úrazové spektrum zobrazuje úrazový děj v průběhu času, počínaje expozicí hostitele k riziku, následuje událost, která vede ke vzniku úrazu. Dalším stupněm je invalidizace a popřípadě smrt. Je patrné, že ne každá expozice riziku vede k úrazové události a vzniku úrazu, stejně ne každý úraz má za následek invalidizaci či smrt. Úraz ale nikdy není náhodný, má své příčiny a vždy je možné mu zabránit. Dalším model hodnocení úrazů je tzv. Haddonův model (MUDr. William Haddon, r. 1970), kde se promítá model epidemiologický a časový (úrazové spektrum). Užívá se k rozboru jakéhokoliv typu úrazu a k identifikaci možnosti intervence k zabránění vzniku úrazu, anebo ke snížení jeho následků. (Haddon, 1970)
6
SocioÚrazový
Člověk
Přenašeč
Fyzikální
ekonomické
děj
(hostitel)
(vektor)
prostředí
prostředí
Je prostředí před
Je hostitel vystaven
Je přenašeč
Má prostředí
hazardní?
prvky snižující
riziku?
prostředí rizikové chování?
riziko?
Je hostitel schopen v průběhu
Podporuje
rizikové?
tolerovat přenos energie?
Přispívá
Přispívá
Umožňuje
prostředí
prostředí
přenašeč
v průběhu
v průběhu
ochranu?
úrazů?
úrazů?
Přispívá po
Přispívá
Jak je zranění závažné?
přenašeč ke zranění?
nějakým
Přispívá
způsobem
prostředí
prostředí
k uzdravení?
po úrazu?
Tab. 1: Haddonův model hodnocení úrazů (Grivna, 2003, s. 17)
Pro epidemiologii úrazů je důležité pochopit, klasifikovat a systematicky analyzovat data jednotným způsobem.
1.3 Úrazová rizika z pohledu tělesného a duševního vývoje Dětské úrazy souvisejí se stupněm tělesného a duševního vývoje v jednotlivých věkových obdobích. Dětské úrazy vznikají nejen v dopravě, ale i v domácím prostředí, sportu nebo ve škole. V jednotlivých vývojových obdobích dítěte se tím předisponuje možná incidence nehod, úrazů a otrav. K úrazům dochází nejčastěji v prostředí, které dítě moc dobře nezná a při samostatné činnosti, která přináší určitou míru rizika (sport). (Benešová, 2003)
7
Jednotlivá vývojová období z pohledu úrazu a rizika (Škodáček, 2003): Novorozenec (do 28. dne života) • nepohyblivý z místa. Vrtí se, kroutí se, ale je bezmocný. • pokud dojde k úrazu, je to většinou zavinění úrazu jinou osobou. • rizika: utopení, opaření vařící vodou, pád z výšky, udušení, dopravní nehoda – automobilový úraz. Kojenec (do konce 1. roku) •
lezení po zemi, otáčení, snaha postavit se na nohy, manipulace rukama – vše si dává do úst.
•
od 4. měsíce má dítě tendenci si všechno dávat do úst. Od 7. měsíce se dítě stává čilejším: leze, snaží se postavit na vlastní nohy, i když jeho koordinace ještě není plně rozvinutá. Koncem prvního roku má dítě radost z ničení předmětů → rozvoj inteligence, hrozí riziko poranění pořezáním. V tomto období se u nich projevuje velký zájem o elektrické zásuvky.
•
rizika: pády z výšky, poranění rtů hračkami, aspirace předmětů a udušení, opaření, dopravní úrazy, otravy, poranění elektrickým proudem.
Batole, předškolák • první samostatné kroky, zbrklé utíkání, velká zvědavost, použití tříkolky. • batole (od 1. roku do 3 let)- reaguje velice živě → živé citové reakce, hazardní chování, které může vést k úrazu. Jedná se o projevy hněvu a zloby s ublížením. Napodobuje dospělé, rádo zkoumá věci – otvírá zásuvky, dveře, okna. Nemá vypěstovaný pocit nebezpečí (až kolem 8. roku života). Ve 2 letech rozumí slovnímu zákazu „nesmíš“. • předškolák (4 až 7. rok) – rozvoj představivosti a tvořivosti. Děti jsou impulzivní, egocentrické a agresivní. Mají rády společnost jiných dětí a rády se seznamují. V tomto období je patrný velmi rychlý rozvoj pohybových schopností, hrají si s přístroji. • rizika: zhmožděniny, utonutí, dopravní úrazy, úrazy elektrickým proudem, pády, otravy, opaření, popálení, mechanická poranění.
8
Mladší školní věk (6 – 10 let) •
větší nezávislost, velmi snadno přeceňuje své schopnosti, jízda na kole.
•
dítě je společenské, navazuje kontakty se skupinou vrstevníků. Děti jsou odvážnější, dominují kolektivní hry – rády mezi sebou soutěží a soupeří. Dochází ke sportovním úrazům (fotbal). V tomto období vzrůstá ostrost zraku a sluchového vnímání. Rády experimentují (chemikálie), v domácnosti, kde se nachází zbraň, hrozí postřelení, zastřelení.
•
rizika:
zlomeniny,
zvrtnutí,
dopravní
úrazy,
utopení,
experimenty
s pyrotechnikou. Starší školní věk (11 – 15 let) •
společenské dozrávání, naučení se pravidel správného chování a zodpovědnosti.
•
mladý jedinec se stává aktivnějším a zodpovědnějším. V období puberty se pohlavní vývoj úzce spojuje se zdůrazněním vlastního subjektu a až agresivním vzdorem vůči okolí. Děti chtějí zažít pocit uznání při hrdinských hazardních akcích. V období pubescence se mohou stáhnout do ústraní, mít sklony k depresi. K hazardnímu chování může přispívat vliv televize, PC her. Oslabují se sociální vztahy.
•
rizika: zranění střelnou zbraní, dopravní nehody: při jízdě na kole, řízení motocyklů. Utonutí, rizika popálení, nehody při sportu, sebepoškozování, sebevraždy.
Dospívající (od 15 let) •
stává se nezávislým, často riskuje a vystavuje se nebezpečí drog. Je ovlivněn svými vzory.
•
snaha emancipace od rodiny, která je nahrazována vrstevnickými vztahy. Vytvářejí se přátelství, erotická sblížení, tvoří se smíšené party (tam, kde je vedoucím členem jedinec s psychopatickými sklony, pod jeho vedením se ostatní členové mohou chovat asociálně, ubližovat jiným). Probíhá zde rozumový rozvoj: zdokonalují se poznávací funkce – děvčata dospívají dříve než chlapci. Chlapci jsou méně zodpovědní a více riskují.
•
rizika: nebezpečí silničního provozu, alkohol a řízení, utonutí, sportování (extrémní sporty, skoky do neznámých vod)
9
Vývoj smyslů z hlediska rizika úrazu (Škodáček, 2003): Novorozenec zpočátku rozlišuje pouze světlo a tmu, umí sledovat pohybující se světlo. Ostrost vidění dosahuje ve 3 letech úrovně dospělého člověka. První 3 roky se jeví jako kritické období pro vývin binokulárního vidění. Později se vyvíjí schopnost hloubkového stereoskopického vidění, a to do 10 let (příčina vysokého počtu chybných odhadů vzdálenosti). Dítě považuje velké dopravní prostředky za bližší a malé za vzdálenější. Odhad rychlosti je kognitivní schopnost spojení vidění velikosti, formy pohybu a času. U malých dětí je zorné pole asi 30% užší ve srovnání s dospělým, což zpomaluje postřeh toho, co se děje vzadu. To je důvod, proč děti předškolního věku neumějí bezpečně odlišit stojící auto od jedoucího. Vnímání barev se děje velmi brzy (již kolem 2 měsíců). Vnímání hloubky je směsí vrozených schopností a naučených odpovědí, protože nejmenší děti nejeví zpočátku známky strachu. Perspektiva malého dítěte a jeho zorné pole nejsou vzhledem k rozdílné výšce identické s dospělým člověkem. Proto mnohá nebezpečí, která dospělý člověk vidí, jsou pro dítě naprosto neviditelná. Reakční doba je u dítěte významně prodloužená, u pětiletého dítěte je rovna dvojnásobku doby dospělého. U děvčat je tato doba ještě o něco delší. Také se vyvíjí koordinace vjemu a motorické reakce, a to velmi pomalu. Rovně běžící dítě se dívá pouze dopředu, a nevnímá nebezpečí ze stran. Přitom směr běhu či jízdy se automaticky řídí nahodilými pohyby hlavy. V průběhu dětství se zdokonalují funkce smyslů – jsou jemnější a vzájemně se doplňují (např. hmat se zrakem, zrak se sluchem). Také motorika hlavy, rukou, prstů se upravují účelně v souladu se smyslovým vnímáním. Tento vývoj z hlediska jedince trvá dlouho a fyziologický výcvik smyslů není dokončen ani při započetí školní docházky. Z toho plyne význam harmonického rozvoje těla s psychickými výkony při diferencovaném uplatňování smyslů v rámci tělesné výchovy, což představuje i bázi prevence úrazů nedospělého jedince. Dítě vnímá tok zvuků. Sluchové vnímání je u dítěte snížená o 10 decibelů v porovnání s dospělým člověkem. Schopnost odlišit vedlejší zvuky v předškolním věku a kognitivní odlišení nedůležitých zvuků od důležitých (např. zvuk motoru jedoucího auta) je jen málo rozvinutá. Malé děti si již známé zvuky neuvědomují, neboť mají fenomén habitace, tedy navyknutí si na zažité zvukové podněty. Nejdůležitější je hlas matky, který bezpečně rozeznávají. V období docházky do mateřské školky vnímá dítě běžně signál jen ve 30° úhlu a signály ze strany a zezadu jsou posuzovány chybně. 10
Čich je silný komunikační prostředek už hned po narození. U dítěte je 10-20 miliónů čichových receptorů rozložených na 5 čtverečných centimetrech plochy. Tímto mají děti zabezpečené lepší rozlišování a brání se páchnoucím předmětům. Dokáží zkonzumovat a otrávit se pouze při navedení staršími dětmi. K nehodám a úrazům dětí dochází jejich přirozenou živostí, zvýšenou motorickou aktivitou, díky které poznávají okolí, ale i bolest z nešťastného pohybu. Motorika těla se vyvíjí současně s funkcemi smyslů, psychiky a morfologickým dospíváním. Postupně získává kontrolu nad všemi pohyby. Těžiště těla je v dětství umístěno výrazně výše než u dospělého člověka, a proto dítě snadněji ztrácí rovnováhu a padá. Schopnost chůze a úchopu jsou dvě nejvýraznější motorické schopnosti člověka. Vědomí rizika pochází většinou z vlastní zkušenosti, předvídání nebezpečí se začne vyvíjet až okolo 8. roku života, lehce se potlačí aktuálním zájmem o jinou událost. Nedostatečná opatrnost a předvídání rizika se vyskytují mnohem častěji u dětí a mladistvých se syndromem poruchy pozornosti a hyperaktivitou (dříve označované jako lehká mozková dysfunkce). Děti jsou více aktivní a nepozorné.
1.4 Úrazy ve škole Úrazovost, zejména úrazy dětí a mládeže, se dostává do popředí celospolečenského zájmu ve všech vyspělých zemích světa. Nejčastějším typem úrazu ve škole jsou pády a poranění způsobená rozbitým vybavením nebo pomůckami, zhmoždění způsobené jiným dítětem. Neúmyslné úrazy ve školním prostředí se nejčastěji stávají ve třídách, na chodbách, v tělocvičnách a na školních hřištích, při nekontrolovaném pohybu žáků, obvykle za nepřítomnosti dozoru. Sezení téměř bez pohybu v průběhu vyučovací hodiny představuje pro dítě značnou statickou zátěž, kterou pak o přestávkách, pokud se naskytne příležitost, kompenzuje zvýšenou aktivitou. Při uspokojení této své zcela přirozené potřeby by měli mít žáci k dispozici zcela bezpečné prostředí. (Marádová, 2007) Každou přestávku je proto vhodné vyplnit volným pohybem. O velké přestávce by potom měla být dána možnost realizovat pohyb intenzivní, nejlépe venku, v prostorách dostatečných rozměrů, přehledných, umožňujících aktivitu žáků řídit a soustavně
11
dohlížet na jejich bezpečnost. Cílené vedení potřebují zejména děti fyzicky zdatné, přirození vůdci skupiny, event. děti s agresivními projevy chování a děti se sklonem vyvolávat konflikty. Úmyslné úrazy jsou většinou následkem násilí jednoho dítěte proti druhému. Stávají se v místech, kam nesahá dohled pedagogů, v nepřehledných situacích při nahromadění žáků, pokud je dohled nedostatečný. Významná je skutečnost, že ve školním prostředí utrpí úraz častěji chlapci než dívky. Mají sklon řešit rozepře násilím, mají větší tělesnou aktivitu, pohybují se rychleji a jsou méně pozorní. Má-li být prevence úrazovosti dětí prováděna v rámci školní výuky efektivní, je třeba podpořit její význam především dodržováním základních zásad bezpečného provozu, které se promítají do všech oblastí života školy. (Marádová, 2007) Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních Podle Školského zákona je povinností škol a školských zařízení zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáků při činnostech, které přímo souvisejí s výchovou a vzděláním. Školy vycházejí z vyhledávání, posuzování a zhodnocení rizik spojených s činnostmi a prostředím v celém režimu žáka ve škole (při výuce jednotlivých předmětů, přestávkách, při přesunech žáků v obci v rámci školního vyučování, při účasti žáků školy na různých akcích pořádaných v areálu školy i mimo školu). S ohledem k věku žáků, jejich schopnostem, fyzické a duševní vyspělosti, zdravotnímu stavu a ukázněnosti vytvářejí podmínky pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků a kontrolují dodržování bezpečnostních opatření. Zároveň by školy měly poskytovat dětem potřebné poznatky (poučení o možném ohrožení zdraví a bezpečnosti) a vychovávat je k chápání významu pravidel bezpečného chování při všech činnostech ve škole i mimo školu. Konkrétní úkoly a podrobnosti v péči o bezpečnost a ochranu zdraví žáků stanoví obecně platné prováděcí předpisy MŠMT pro jednotlivé typy škol a školských zařízení. (Věstník, 2001)
12
Prevence úrazů ve škole spočívá (Marádová, 2007): • v bezpečném školním prostředí: o nábytek, pomůcky a veškeré vybavení z odolných materiálů, při poškození nesmějí vznikat ostré hrany a hroty; o školní prostory a hřiště dostatečně dimenzovány s ohledem na počet dětí a provoz školy tak, aby se v některých místech žáci nekumulovali, aby se nekřížily trasy při přecházení velkých skupin žáků a aby se nemísili žáci nižších ročníků se žáky z ročníků vyšších. • v bezpečném chování ve škole: o zvládat konfliktní situace, ovládat hněv, odmítat fyzické násilí, vyvarovat se zneužívání alkoholu, drog; o podporovat rozvoj projektivních faktorů proti vzniku úrazů, jako jsou kladné osobnostní rysy (sebekontrola, sebeuvědomění, pozitivní myšlení, základy sociální komunikace (asertivita, důvěra k druhým a schopnost spolupráce); o rozvíjet správný vztah ke škole, k vlastní rodině. • v bezpečném okolí školy: o přístupové cesty ke škole nemají křížit rušné komunikace, musí být odděleny bariérou s jasně vyznačenými a bezpečnými přechody; o vymezit větší chráněnou plochu před hlavním vchodem pro přirozené shromažďování žáků. (Dítě opouštějící školu je spontánně pohyblivé, ale i psychicky unavené, tedy nepozorné. Dítě snažící se přijít do školy včas má větší strach z pozdního příchodu než z možnosti úrazu). • v připravenosti pedagogů na realizaci programu prevence: o znát možná rizika ve vztahu k věkovým zvláštnostem žáků; o mít schopnost vyvarovat se situací, které riziko přinášejí (svým chováním být pro žáky příkladem); o zvládat životní problémy bezpečným způsobem; o vysvětlovat zásady bezpečného chování úměrně k věku a individuálním potřebám žáků.
13
Dozor nad žáky Školy jsou povinny vykonávat nad nezletilými žáky náležitý dohled, který zahrnuje kromě hledisek bezpečnostních i hledisko výchovné (tzv. dozor). Jedná se o dozor v průběhu výuky, při praktickém vyučování, při sportovních akcí, výletech, v internátech, ve školách v přírodě, apod. O způsobu zajištění dozoru nad žáky rozhoduje ředitel, a to v souladu s platnými právními předpisy a vyhláškami MŠMT. (Věstník, 2001) Po dobu vyučovací hodiny je pedagogický pracovník povinen zabezpečit kázeň ve třídě a zabránit případnému ohrožení zdraví a života žáků. Není oprávněn libovolně se během vyučování z učebny vzdalovat. V případě oprávněných důvodů pro dočasné opuštění učebny musí být zajištěn náhradní dozor. Pedagogický pracovník koná dozor nad žáky také před vyučováním, po vyučování, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, při přechodu žáků z jedné školní budovy do druhé, do školní jídelny, do školní družiny, apod. Dozor ve škole začíná 15 minut před začátkem dopoledního nebo odpoledního vyučování a končí odchodem žáků po vyučování ze školy. I na akcích konaných mimo školu, kde místem pro shromažďování žáků není škola, počíná dozor na určitém místě 15 minut před dobou shromáždění. Podle rozhodnutí ředitele školy mohou dozor konat i jiné zletilé osoby, které byly řádně poučeny, a o jejich poučení je pořízen záznam. Opatření k zajištění bezpečnosti žáků při některých činnostech (např. při praktickém vyučování, tělesné výchově, koupání, plaveckém a lyžařském výcviku, sportovních a turistických akcích, při soutěžích a přehlídkách, při zahraničních zájezdech) jsou specifikována ve vyhláškách a pokynech MŠMT. (Metodický pokyn MŠMT) Školní úraz Školním úrazem se rozumí úraz, který se stal žákům při vyučování ve školách, nebo při výchově v předškolních a mimoškolních zařízeních, nebo při činnostech přímo souvisejících (při pobývání žáka přímo ve škole, a to od vstupu žáka do školy až do odchodu z ní, a dále při účasti žáka v činnostech konaných mimo školu, ale školou organizovaných (výlety, exkurze, školy v přírodě, kurzy). Za školní úraz se nepovažuje úraz žáka, který se mu stane při cestě do školy a zpět. (Marádová, 2007)
14
První pomoc a ošetření Škola zajistí, aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních (vhodné rozmístění lékárniček s potřebným vybavením, seznamy telefonních linek). Každý školský pracovník, který je svědkem školního úrazu, anebo se o něm nejdříve dozví, provede veškerá opatření k zajištění první pomoci a zařídí, aby byl o úrazu neprodleně informován ředitel školy nebo jiný vedoucí pracovník pracoviště, na němž k úrazu došlo. Podle charakteru úrazu, vzhledem k věku postiženého a dalším okolnostem musí být zajištěn přiměřený doprovod zraněného do zdravotnického zařízení a zpět, nebo domů. O události a provedených opatřeních je neprodleně informován zákonný zástupce žáka. (Věstník, 1998) Evidence a registrace školních úrazů Vedoucí pracovník, kterému byl školní úraz hlášen, zařídí hned, aby byly objektivně zjištěny příčiny úrazu. Všechny úrazy jsou evidovány v Knize úrazů. Jde-li o úraz, který způsobil, že žák se neúčastní činnosti školy nejméně jeden den (kromě dne, kdy k úrazu došlo), je třeba sepsat o výsledku šetření do dvou dnů po ohlášení záznam o školním úrazu. Kniha úrazů je zpravidla uložena ve školní lékárničce první pomoci, nebo u pracovníka, který je vedením knihy pověřen. Kniha úrazů musí být uspořádána tak, aby listy se zápisy nebylo možno dodatečně vkládat nebo odstraňovat. Záznamy jsou pořadově číslovány. V každém zápise do Knihy úrazů má být uvedeno: osobní data zraněného žáka, doba a místo, kde došlo k úrazu, druh zranění, stručný popis, jak k úrazu došlo, podpis školského pracovníka, který byl svědkem úrazu, nebo jemuž byl úraz nahlášen, zda a kým byl úraz ošetřen, podpis osoby pověřené vedením Knihy úrazů, která zápis provedla. Zápisy v Knize úrazů slouží jako podklad pro stanovení opatření úrazové prevence a pro pozdější sepsání záznamu o úrazu, jestliže se jeho následky projeví později. Veškeré údaje o úrazech na školách se statisticky vyhodnocují. (Horská, 2002)
15
Prevence úrazovosti jako součást výukového programu Výchova k ochraně zdraví a bezpečí žáků by měla mít v každé škole nezastupitelné místo. Základním preventivním opatřením je poučení žáků na začátku školního roku, které provádí většinou třídní učitel. Seznamuje žáky se školním řádem, se zásadami bezpečného chování ve třídě, na chodbách, schodištích, v šatnách, při příchodu do školy a odchodu ze školy a na veřejných komunikacích, se zákazem přinášet do školy předměty, které nesouvisejí s vyučováním, s nebezpečím vzniku požáru a postupem v případě požáru. V prvních vyučovacích hodinách některých předmětů, provádí poučení o specifických rizicích, která se mohou při výuce vyskytnout (tělesná výchova, pracovní vyučování, chemie, apod.). (Marádová 2007) O provedeném poučení žáků učiní škola záznam. Všechny akreditované vzdělávací programy poskytují prostor pro systematickou výchovu ke zdravému životnímu stylu. Záleží pouze na jednotlivých školách, jakými formami a metodami budou v jejím rámci realizovat prevenci úrazovosti. V současné době existuje již celá řada materiálů, které mohou pedagogům pomoci – např. soubor výukových a herních pomůcek „Hrou proti úrazu“, který zahrnuje videopořady a Knihu her a soutěží. (Marádová, 1998) V závislosti na zvýšeném výskytu určitých druhů úrazů během roku je vhodné vřazovat do výuky odpovídající prvky ochrany před úrazem, např. •
po návratu z prázdnin se soustředit na dopravní výchovu (bezpečná cesta do školy);
•
na začátku zimy a před zimními prázdninami se věnovat prevenci úrazů při zimních sportech a hrách;
•
před Vánocemi a koncem kalendářního roku (Silvestr) upozornit na nebezpečí zábavné pyrotechniky;
•
v jarních měsících se připravit k bezpečné jízdě na kole, kolečkových bruslích, skateboardech, aj.;
•
v létě varovat před nerozvážným chováním při koupání a vodních sportech;
•
průběžně zvyšovat úměrně věku dětí tělesnou kondici a obratnost cvičením při hudbě.
16
V souladu s pokynem MŠMT je do výuky začleněno téma ochrany člověka v případě mimořádných událostí (živelné pohromy, havárie s únikem nebezpečných látek, teroristické akce apod.), kde výchova k sebeobraně a vzájemné pomoci hraje nesmírnou roli. (Horská, 2002) K přímému zařazení do výuky lze doporučit takové aktivity, které pedagogům pomohou vytvářet v podvědomí dětí návyky vedoucí k opatrnému, uvážlivému, rozhodnému chování, jímž neohrozí ani sebe, ani zdraví ostatních. S dětmi je možno pracovat formou situačních didaktických her, skupinové práce, s využitím výtvarných technik i individuálního řešení zadaných úloh (Marádová, 1999). Škola, která (v souvislosti s realizací programu prevence úrazovosti ve výuce) dokáže vytvořit atmosféru bezpečí a pořádku, přátelské prostředí v rámci třídy i celé školy, a zároveň poskytne dost možností uvolnit energii fyzickým pohybem, bude mít zcela jistě menší problémy s úrazy svých žáků. Dosavadní zkušenosti ukazují, že k tomu, aby programy prevence dětské úrazovosti byly skutečně efektivní, je třeba do jejich realizace zapojit celou řadu dalších subjektů. Pouze mezirezortní spoluprací lze zajistit pro děti bezpečné prostředí, a zároveň jim umožnit osvojit si základní návyky bezpečného chování.
1.5 Prevence vzniku úrazu Cílem prevence je úspěšné předcházení úrazům. Účelem je, aby k úrazu vůbec nedošlo, a pokud dojde, tak aby byl úraz dobře a včas ošetřen. Základem je sběr validních dat o místě, času, typu úrazu o příčinách a souvislostech úrazového děje. Základním předpokladem účinné prevence úrazů dětí v rámci rodiny, předškolní a školní výchovy je znalost věkových zvláštností a přirozených způsobů chování dětí v různých vývojových obdobích. Vytipováním a rozborem rizik, jimž mohou být děti různého věku vystaveny (doma, ve škole, na ulici), můžeme vysledovat příčiny vzniku úrazů a jejich odstraňováním pak bezpečně děti chránit. (Marádová, 2007) Dle úrazového spektra, které zobrazuje úrazový děj, dělíme prevenci na primární, sekundární a terciární.
17
•
Prevence primární – je zaměřená na to, aby k události vůbec nedošlo, nebo aby událost nevedla ke vzniku úrazu (např. okenní zábrany, oddělení cyklistů od ostatní dopravy, ochranné bariéry kolem bazénů). Vychází z podrobného rozboru příčin úrazů, rizikových činností, prostředí i charakteristik postižených jedinců. Její zaměření je na intervenci technologickou, zdravotně-výchovnou a legislativní. o Intervence technologická – není závislá na změně lidského chování (např. bezpečné výrobky (dětské pojistky u lékovek, zbraní…), architektura prostředí (domov, škola). o Intervence zdravotně-výchovná – výchova, která zahrnuje informace o rizicích z prostředí, podporu průmyslu k vývoji nových a bezpečných technologií i výrobků. Osvojování a posilování dovedností, jak řešit nejčastější rizikové situace, včetně přípravy na poskytování první pomoci. o Intervence legislativní – vyhlášky a úpravy zákonů je nutné navrhnout tak, aby přispěly ke snižování úrazovosti, je důležitá kontrola jejich dodržování.
•
Prevence sekundární – zahrnuje kvalitní záchranný systém, poskytnutí první pomoci, snížení dopadu úrazu, snížení nákladů, urychlení návratu k plnému zdraví a předcházení invalidizace a trvalých následků (ochranné přílby).
•
Prevence terciární – zajišťuje zařazení trvale poškozených do běžného života. (Grivna, 2003)
Intervence se mohou provádět na úrovni individuální, komunitní, i populační. •
úroveň individuální – zajišťuje působení na rodiče, děti, osoby zodpovědné za výchovu dětí. Péče odpovídající věku, bezpečné prostředí a znalost rizik.
•
úroveň komunitní – preventivní opatření zaměřené na cyklistické stezky, přechody pro chodce, bezpečné komunikace. Projekty zaměřené na lokální prevenci úrazů, na všechny věkové kategorie a využívající spolupráce mezi sektory podporuje Světová zdravotnická organizace (WHO) pod názvem Bezpečná komunita.
•
úroveň populační – zahrnuje zákonná opatření, výchovu školní, rodinnou a mediální o prevenci a první pomoci (projekt Bezpečná škola – viz kapitola Bezpečná škola). (Čelko, 2006)
18
Vysvětlení pojmů v textu •
Úmrtnost - vyjadřuje počet zemřelých v populaci za určitou dobu, nejčastěji za rok na 100 000 obyvatel. Standardizovaná úmrtnost zohledňuje věkovou strukturu obyvatel sledovaného území.
•
Prevalence - udává počet existujících onemocnění v dané populaci a čase v přepočtu na stanovený počet obyvatel (nejčastěji na 100 000).
•
Incidence - vyjadřuje počet nově hlášených onemocnění k určitému datu v přepočtu na stanovený počet obyvatel (nejčastěji na 100 000, 10 000 nebo 1 000).
•
Intervence - představuje vnější zásah do nějakého procesu za účelem jej ovlivnit, změnit.
•
Nemocnost - vyjadřuje se poměrným číslem jakožto poměr počtu nemocných jedinců vůči počtu všech (zdravých i rozličně nemocných) jedinců.
•
Prevence - soustava opatření, která mají předcházet nějakému nežádoucímu jevu (nemocem).
•
Invalidita – ztráta či snížení pracovní činnosti. Obvykle vzniká buď v důsledku vážného onemocnění, nebo úrazu. Mnoho lidí se stává invalidními v důsledku havárií, zejména při dopravních nehodách.
•
Surveillance – monitorování nemocí, nebo indikátorů, které jsou závislé na zdraví.
•
Expozice – vystavení se, míra působení látky na živý organismus.
•
Hospitalizace – je obecné označení pro delší vícedenní léčbu osob resp. pacientů v lůžkovém zdravotnickém zařízení, které nelze léčit ambulantně. (Výkladový slovník, 2005)
19
2 ÚRAZY DĚTÍ VE VĚKOVÉ SKUPINĚ 15 – 19 LET V PARDUBICKÉM KRAJI 2.1 Metodika sběru a zpracování dat Zdroje volně dostupných plošných a validních dat V současné době jsou v České republice poskytovateli plošných a validních demografických a zdravotnických dat Ústav zdravotnických informací a statistiky v Praze (ÚZIS) a Český statistický úřad (ČSU). U školních úrazů toto zajišťuje Ústav pro informace ve vzdělání a Česká školní inspekce. Pro identifikaci druhu poranění při úrazu, místa a příčiny vzniku úrazu je Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN), 10. revize. (MKN – 10, 1993) Úrazy jsou zaznamenávány kódy dvou kapitol: 1. XIX. Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin (S00 –T98) • je použit S-oddíl pro zařazování různých typů poranění spojených s jednotlivými částmi těla a T-oddíl k pokrytí poranění mnohočetných nebo neurčených částí těla i otrav a některých jiných následků vnějších příčin. (MKN – 10, 1993) XIX. Kapitola: Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin (S00-T98) S00-S09
poranění hlavy
S10-S19
poranění krku
S20-S29
poranění hrudníku
S30-S39
poranění břicha, dolní části zad, bederní páteře a pánve
S40-S49
poranění ramene a paže (nadloktí)
S50-S59
poranění lokte a předloktí
S60-S69
poranění zápěstí a ruky
S70-S79
poranění kyčle a stehna
S80-S89
poranění kolena a bérce
20
S90-S99
poranění kotníku a nohy pod ním
T00-T07
poranění postihující více částí těla
T08-T14
poranění neurčené části trupu, končetiny nebo části těla
T15-T19
účinky cizího tělesa vniklého přirozeným otvorem těla
T20-T32
popáleniny a poleptání
T20-T25
popáleniny a poleptání povrchu těla, určené podle lokalizace
T26-T28
popáleniny a poleptání omezené na oko a vnitřní orgány
T29-T32
popáleniny a poleptání mnohočetných a neurčených částí těla
T33-T35
Omrzliny
T36-T50
otrava léky, léčivy, návykovými a biologickými látkami
T51-T65
toxické účinky látek ze zdrojů převážně mimo lékařství
T66-T78
jiné a neurčené účinky vnějších příčin
T79
některé časné komplikace úrazů
T80-T88
komplikace zdravotní péče nezařazené jinde
T90-T98
následky poranění, otravy a jiných následků vnějších příčin
Tab. 2: Obsah XIX. Kapitoly (MKN – 10, 193)
2. XX. Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti (V01 – Y98) • umožňuje klasifikaci vnějších příhod‚ okolností a stavů. Tam‚ kde přichází v úvahu kód z této kapitoly‚ počítá se s tím‚ že ho bude použito jako doplňku ke kódu z jiné kapitoly Klasifikace (MKN)‚ udávajícímu povahu onemocnění. Příčiny smrti by měly být tabelovány nejraději podle obou kapitol. Bude-li se však tabelovat pouze jedním kódem‚ potom by se měl přednostně použít kód z kapitoly XX. (MKN - 10, 1993)
21
XX. Kapitola: Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti (V01-Y98) V01-X59
NEHODY
V01-V99
dopravní nehody
V01-V09
chodec zraněný při dopravní nehodě
V10-V19
cyklista zraněný při dopravní nehodě
V20-V29
jezdec na motocyklu zraněný při dopravní nehodě
V30-V39
člen osádky tříkolového motorového vozidla zraněný při dopravní nehodě člen osádky osobního automobilu zraněný při dopravní nehodě
V40-V49 V50-V59 V60-V69
člen osádky dodávkového nebo lehkého nákladního automobilu zraněný při dopravní nehodě člen osádky těžkého nákladního vozidla zraněný při dopravní nehodě
V70-V79
člen osádky autobusu zraněný při dopravní nehodě
V80-V89
jiné nehody při pozemní dopravě
V90-V94
nehody při vodní dopravě
V95-V97
nehody při dopravě vzduchem a vesmírným prostorem
V98-V99
jiné a neurčené dopravní nehody
W00-X59
JINÉ VNĚJŠÍ PŘÍČINY NÁHODNÝCH PORANĚNÍ
W00-W19
pády
W20-W49
vystavení neživotným mechanickým silám
W50-W64 W65-W74
vystavení životným mechanickým silám (zasažení, úder, kopnutí, kousnutí, poškrábání) náhodné (u)tonutí a potopení (ve vaně, v bazénu, v přírodní vodě)
W75-W84
jiná náhodná ohrožení dýchání (zadušení, (u)škrcení, oběšení, vdechnutí)
W85-W99 X00-X09
vystavení elektrickému proudu, ozáření a extrémní okolní teplotě a tlaku vzduchu vystavení kouři, ohni, dýmu a plamenům
X10-X19
kontakt s horkem a horkými látkami
X20-X29
kontakt s jedovatými živočichy a rostlinami
X30-X39 X40-X49
vystavení přírodním silám (oběť blesku, oběť zemětřesení, výbuchu sopky, laviny, povodně) náhodná otrava škodlivými látkami a expozice jejich působení
X50-X57
přetížení, cestování a strádání (nedostatek potravy, nedostatek vody)
X58-X59
náhodné vystavení jiným a neurčeným faktorům
X60-X84
ÚMYSLNÉ SEBEPOŠKOZENÍ
X85-Y09
NAPADENÍ (ÚTOK)
22
Y10-Y34
PŘÍPAD (UDÁLOST) NEZJIŠTĚNÉHO ÚMYSLU
Y35-Y36
ZÁKONNÝ ZÁKROK A VÁLEČNÉ OPERACE
Y40-Y84
KOMPLIKACE ZDRAVOTNÍ PÉČE
Y40-Y59
léky, léčiva, návykové a biologické látky jako příčina nežádoucích účinků při léčeném použití nehody u pacientů při zdravotní péči
Y60-Y69 Y70-Y82 Y83-Y84 Y85-Y89
Y90-Y98
nežádoucí příhody související s použitím lékař. přístrojů při dg. výkonu nebo léčebné péči operační a jiné vyšetřovací a léčebné výkony jako příčina abnormální reakce pacienta či pozdější komplikace, bez zmínky o nehodě při výkonu NÁSLEDKY VNĚJŠÍCH PŘÍČIN NEMOCNOSTI A ÚMRTNOSTI (následky dopravních nehod, následky úmyslného sebepoškození, napadení, následky při zdravotní péči jako vnější příčině, následky jiných vnějších příčin) DOPLŇKOVÉ FAKTORY TÝKAJÍCÍ SE PŘÍČIN NEMOCNOSTI A ÚMRTNOSTI
Tab. 3: XX. Kapitoly (MKN – 10, 1993)
Pokud se stane úraz, který svou závažností vyžaduje lékařské ošetření, je zaznamenán. Zdroje dat pro hodnocení úrazovosti v určité lokalitě lze čerpat z různých databází (vycházejících ze systému sběru dat). • Databáze zemřelých, kdy se vyplňuje „List o prohlídce mrtvého“. Údaje o počtu úmrtí eviduje Český statistický úřad, který eviduje počty zemřelých podle základní příčiny vedoucí ke smrti. Je možné zjistit kód diagnózy ze skupiny XIX. a XX. MKN 10. revize. (Metodika NZIS, 2001) • Databáze
hospitalizací
se
zaznamenávají
v rámci
povinného
hlášení
do tiskopisu NZIS 002 5 – „Hlášení hospitalizace“ 1x za měsíc. Databáze slouží k hodnocení zdravotního stavu hospitalizovaného obyvatelstva a k analýze dat pro řízení nemocnic a zdravotnictví. Hospitalizovaní jsou evidováni dle trvalého bydliště i místa zdravotnického zařízení (ZZ). (Metodika NZIS, 2001)
23
• Databáze ambulantně ošetřených úrazů, kdy se vyplňuje Roční výkaz o činnosti zdravotnického zařízení. Záznam úrazu se eviduje odděleně od ostatních ošetření dle věku, pohlaví a místa, kde se úraz stal (dopravní, pracovní, školní, sportovní, domácí a další obytné instituce, ostatní a vliv alkoholu nebo drogy)1. Ambulantní ošetření jsou zaznamenávána dle umístění zdravotnického zařízení, kde došlo k ošetření. To znamená, že zde mohou být ošetřeni také lidé z jiných okresů, kterým se stal úraz a byli ošetřeni ve zdravotnickém zařízení sledovaného okresu (např. příbuzní na návštěvě, turisté,…). Členění dle věku je zaměřené na 3 věkové kategorie (0 - 14 let, 15 - 19 let, 20 a více let). Není možné zjistit kód diagnózy. • Databáze DPS, která je volně dostupná na internetu, jejímž poskytovatelem je ÚZIS. Poskytuje souhrnné informace o zdravotnické situaci v krajích České republiky. Nenabízí však rozdělení na věkové skupiny, nelze vybírat jednotlivé diagnózy. Lze nahlédnout na trendy nemocnosti v časové řadě 1995 – 2009 a porovnávat s republikovými údaji. Je vhodná pro orientační informace2. Většinu dalších informací týkající se úrazovosti (Česká republika x kraj) poskytují webové stránky ÚZIS. (UZIS [online], 2006) • Česká školní inspekce – organizace, která disponuje informacemi o úrazech pouze na školách. Vyhláška č. 57/2010 Sb., O evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, stanovuje, že záznamy o úrazech budou zasílány České školní inspekci v elektronické podobě, kdy je formulář ještě před odesláním opatřen elektronickým podpisem dané školy. Na internetu se dají nalézt všechny potřebné informace k vyplnění záznamu o úrazu. Formulářová data odešle škola přímo do informačního systému ČŠI. (ČŠI [online], 2008)
1 2
Statistický formulář A (MZ) 1-01: Roční výkaz o činnosti zdravotnických zařízení pro obor chirurgie. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, DPS kraj, DPS okres: http://www.uzis.cz/cz/dps/index.html
24
Zdravotní pojišťovny a Policie ČR jsou další organizace, které pracují s informacemi o úrazech dětí. Data od nich nejsou však plošná. Soustředí se vždy jen na určitý výběr z populace, nebo neshromažďují celé spektrum úrazů. Data použitá pro hodnocení úrazovosti dětí v kraji Základní požadavky na data: • sledované období: rok 2001 až 2009; • věková skupina: 15 až 19 let; • členění dat: dle dostupnosti dat – XIX. a XX. kapitoly MKN 10. revize; • prostorové rozložení dat: jsou užívána data na úrovni kraje, pokud byla data dostupná, použila jsem srovnání s ČR. Úmrtí pro úraz Zdrojem poskytnutých dat byl ÚZIS. Databáze DPS neumožňuje v tomto ukazateli vyčlenění dětské věkové skupiny, proto ji nelze v této práci použít. Hospitalizace pro úraz Jedná se o individuálně vyžádaná data a zdrojem poskytnutých dat byl ÚZIS. • sledované období: rok 2001 až 2009; • věková skupina: 15 až 19 let; • členění dat: od diagnostických skupin až na jedinečnou diagnózu XIX. a XX. kapitoly MKN 10. revize; • prostorové rozložení dat: k dispozici byla data krajské i okresní úrovně, data za ČR. Ambulantně ošetřené úrazy Zdrojem dat byla regionální pobočka ÚZIS, která mi na žádost poskytla informace pro Pardubický kraj a Českou republiku. Data o ambulantně ošetřených úrazech jsou k dispozici pouze v rozsahu informací, které poskytuje Roční výkaz. • sledované období: rok 2001 až 2009; • věková skupina: 15 až 19 let; • členění dat: předem stanovené úrazy (dopravní, školní, sportovní a ostatní); • prostorové rozložení dat: k dispozici byla data krajské a okresní úrovně. Autorka pracovala s aplikací Microsoft Office Excel 2003.
25
2.2 Stanovení hypotéz Cílem kvantitativního výzkumu bylo zmapování možných zdrojů dat týkající se dětské úrazovosti, na jejich základě analyzovat současnou dětskou úrazovost v Pardubickém kraji v letech 2001 – 2009 a z těchto dat zjistit nejčastější typy úrazů u dětí ve věku 15 – 19 let. K získání odpovědi na výzkumné šetření stanovíme tyto hypotézy: 1. hypotéza Předpokládám, že u věkové skupiny 15 – 19 letých v Pardubickém kraji budou nejčetnější ze všech druhů úrazů úrazy dopravní. 2. hypotéza Celková úrazovost dětí 15 – 19 let je v Pardubickém kraji dlouhodobě vyšší než průměr v ČR. 3. hypotéza V rámci Pardubického kraje je nejvyšší úrazovost ve věkové skupině 15 – 19 let v období let 2001 – 2009 v okrese Pardubice.
2.3 Interpretace výsledků Úmrtnost Následující tabulky a grafy popisují počet úrazů s následkem smrti a úrazovou úmrtnost dětí ve věkové skupině 15 – 19 let v letech 2001 až 2009. Získaná data umožňují porovnávat tuto skutečnost v Pardubickém kraji a v ČR. Rovněž je sledovaný ukazatel porovnáván s celkovou úmrtností v této věkové skupině. V Pardubickém kraji se počty úmrtí dětí 15 – 19 let pohybovaly ve sledovaném období v rozmezí 6 – 16 případů za rok (celkový počet úmrtí byl 12 – 18 případů). Úmrtnost pro úrazy na 100 000 dětí ve věkové skupině 5 – 19 let byla ve sledovaném období 17,8 – 46,6 případů/100 000 dětí (celková úmrtnost kolísala mezi 35,8 a 52,5 případy/100 000).
Při porovnání úmrtnosti pro úrazy u dětí 15 – 19 let v ČR a
Pardubickém kraji bylo shledáno následující: ve sledovaném období 9 let byl celorepublikový průměr překročen 6x v průměru o 4,4 případu úmrtí/100 000 dětí (max. o 14, 4 v roce 2006). Také celková úmrtnost byla v Pardubickém kraji v průměru vyšší než průměr ČR – o 3,1 případu/100 000.
26
Podíl úmrtí pro úrazy u 15- 19 letých se v Pardubickém kraji pohyboval mezi 43 – 89%; v ČR to bylo 66 – 74%. Velké rozmezí podílu úmrtnosti dětí pro úraz na celkové úmrtnosti v Pardubickém kraji je dáno malým počtem případů v kraji, kdy každý případ úmrtí má velkou váhu. Celková úmrtí, úmrtí pro úraz - absolutní počty; úmrtnost na 100 000; děti 15 – 19 let Pk celková
úmrtí pro
úmrtnost
% úmrtí na
úmrtnost
úrazy
pro úrazy
úrazy
18
52,46
16
46,63
89%
2002
14
41,54
6
17,80
43%
2003
12
35,84
9
26,88
75%
2004
16
48,07
13
39,06
81%
2005
16
48,37
14
42,33
88%
2006
16
48,51
14
42,45
88%
2007
16
48,56
12
36,42
75%
2008
12
36,54
6
18,27
50%
2009
14
43,57
11
34,24
79%
rok
celková úmrtí
2001
Tab. 4: Úmrtí dětí v Pardubickém kraji celkem, úmrtí pro úraz a úmrtnost pro úraz
Celková úmrtí, úmrtí pro úraz - absolutní počty; úmrtnost na 100 000; děti 15 – 19 let ČR celková
úmrtí pro
úmrtnost
% úmrtí na
úmrtnost
úrazy
pro úrazy
úrazy
321
47,19
223
32,78
69%
2002
319
47,65
231
34,50
72%
2003
288
43,36
210
31,62
73%
2004
295
44,70
206
31,22
70%
2005
274
41,82
194
29,61
71%
2006
248
38,03
183
28,06
74%
2007
252
38,88
181
27,93
72%
2008
255
39,71
169
26,32
66%
2009
210
33,50
138
22,01
66%
rok
celková úmrtí
2001
Tab. 5: Úmrtí dětí v ČR celkem, úmrtí pro úraz a úmrtnost pro úraz
27
ú m rtn o s t n a 1 0 0 0 0 0
Úmrtnost dětí 15 - 19 let pro úrazy ČR a Pk 60 50 úmrtnost pro úrazy ČR
40 30 20
úmrtnost pro úrazy Pk
10 0 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
20012009
roky
Graf 1: Porovnání úmrtnosti dětí 15 – 19 let pro úraz v ČR a Pardubickém kraji, 2001 – 2009
úmrtnost na 100 000
Úmrtnost dětí 15 - 19 let celkem ČR a Pk 60 úmrtnost celkem ČR
50 40 30
úmrtnost celkem Pk
20 10 0 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
20012009
roky
Graf 2: Porovnání celkové úmrtnost dětí 15-19 let v ČR Pardubickém kraji, 2001 – 2009
podíl úmrtí pro úraz v %
Podíl úmrtnosti pro úrazy na celkové úmrtnosti ve věkové kategorii 15 - 19 let 100% 80% 60%
ČR Pk
40% 20% 0% 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
roky
Graf 3: Porovnání podílu úmrtnosti pro úrazy na celkové úmrtnosti u dětí 15 – 19 let; ČR a Pardubický kraj v období 2001 – 2009
28
Dále se práce zabývá zjišťováním vnějších příčin vzniku úrazu s následkem úmrtí. Dle Mezinárodní klasifikace nemocí 10 revize – XX. Kapitoly, jsou vnější příčiny úrazu rozčleněny do následujících skupin, viz tabulka č. 3. podrobnější členění a obsah jednotlivých skupin diagnóz viz kapitola 4 „Metodika sběru a zpracování dat“. Název
kód
dg
dopravní nehody
V01-V99
200 01
pády
W00-W19
200 02
vystavení neživotným mechanickým silám
W20-W49
200 03
náhodné (u)tonutí a potopení
W65-W74
200 04
vystavení životným mechanickým silám
W50- W64
200 05
kontakt s jedovatými živočichy a rostlinami
X20 - X29
200 06
W85 - X19
200 07
X60 - X84
200 08
napadení (útok)
X85 - Y09
200 09
komplikace zdravotní péče
Y40 - Y84
200 10
Y85-Y98
200 11
vystavení el. proudu, ozáření,kouři,ohni,dýmu, plamenům, horkým látkám úmyslné sebepoškození
ostatní (= následky vnějších příčin nemocnosti a úmrtnosti + doplňkové faktory týkající se příčin nemocnosti a úmrtnosti zařazených jinde) Tab. 6: Skupiny diagnóz - příčin , pro které došlo k úmrtí (MKN – 10, 1993)
Největší podíl na úmrtí pro úrazy ve věkové skupině 15 – 19 let v Pardubickém kraji měly za sledované období 2001 – 2009 dopravní úrazy – 58%. Následovala skupina ostatní – 18%, úmyslné sebepoškození – 17%, pády – 4%, vystavení neživotným mechanickým silám – 2% a náhodné utonutí a potopení – 1%. Ostatních 5 skupin vystavení životným mechanickým silám, kontakt s jedovatými živočichy a rostlinami, vystavení elektrickému proudu, ozáření, kouři, ohni, dýmu, plamenům, horkým látkám, napadení (útok), komplikace zdravotní péče se na úrazové úmrtnosti 15 – 19letých v Pardubickém kraji v letech 2001 až 2009 nepodílelo. Viz graf 4.
29
Tabulka počtu úmrtí pro úraz, děti 15 – 19 let, Pardubický kraj Dg/rok
2001 2002 2003 2004 2005
2006 2007 2008 2009 celkem
200 01
10
5
7
8
7
8
7
2
5
59
200 02
0
0
0
1
1
1
0
0
1
4
200 03
0
0
0
1
1
0
0
0
0
2
200 04
0
0
0
1
0
0
0
0
0
1
200 05
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
200 06
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
200 07
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
200 08
4
0
1
1
3
2
0
4
2
17
200 09
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
200 10
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
200 11
2
1
1
1
2
3
5
0
3
18
16
6
9
13
14
14
12
6
11
101
18
14
12
16
16
16
16
12
14
134
úmrtí pro úraz - celkem úmrtí celkem
Tab. 7: Úmrtí dětí 15 - 19 let v Pardubickém kraji pro úraz a celkem, skupiny příčin úmrtí absolutní hodnoty
úmrtí pro úrazy - podíl jednotlivých skupin dg. věková skupina 15 - 19 let Pk (2001-2009)
18% V01-V99 W00-W19
58%
W20-W49 W65-W74 X60-X84 Y85-Y98
17% 1% 2%
4%
Graf 4: Podíl jednotlivých příčin úmrtí dětí 15 – 19 let pro úraz v Pardubickém kraji v letech 2001 - 2009
30
podíl jednotlivých skupin příčin úmrtí pro úraz, děti 15 - 19 let, Pk 100%
80%
procenta
Y85-Y98 X60-X84
60%
W65-W74 W20-W49 40%
W00-W19 V01-V99
20%
0% 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
roky
Graf 5: Podíl jednotlivých příčin úmrtí dětí 15 – 19 let pro úraz v Pardubickém kraji v jednotlivých sledovaných letech (2001 – 2009)
Porovnání podílu jednotlivých příčin úrazové úmrtnosti s ČR: Největší podíl na úmrtí pro úrazy ve věkové skupině 15 – 19 let v ČR měly v letech 2001 – 2009 dopravní úrazy – 50%. Následovala skupina úmyslných sebepoškození – 20%, ostatní – 17%, náhodné utonutí a potopení – 5%, pády – 4%, napadení (útok) - 2%, vystavení elektrickému proudu, ozáření, kouři, ohni, dýmu, plamenům, horkým látkám- 1,5% a vystavení neživotným mechanickým silám – 0,75%. Ostatní 3 skupiny - vystavení životným mechanickým silám, kontakt s jedovatými živočichy a rostlinami, komplikace zdravotní péče se na úrazové úmrtnosti 15 – 19letých v ČR v letech 2001 až 2009 nepodílelo. Viz graf 5.
31
Tabulka počtu úmrtí pro úraz, děti 15 – 19 let, ČR Dg/rok
2001
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 celkem
200 01
117
115
118
100
101
89
89
74
61
864
200 02
11
8
4
8
3
5
7
7
11
64
200 03
2
0
1
4
2
1
2
1
0
13
200 04
14
10
6
5
11
12
14
4
8
84
200 05
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
200 06
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
200 07
2
6
4
2
2
3
3
1
3
26
200 08
39
44
43
43
37
42
29
42
31
350
200 09
8
7
2
3
4
2
2
4
1
33
200 10
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
200 11
30
41
32
41
34
29
35
36
23
301
223
231
210
206
194
183
181
169
138
1735
321
319
288
295
274
248
252
255
210
2462
úmrtí pro úraz - celkem úmrtí celkem
Tab. 8: Úmrtí dětí 15 – 19 let v ČR pro úraz a celkem, skupiny příčin úmrtí absolutní hodnoty
úmrtí pro úrazy - podíl jednotlivých skupin dg. věková skupina 15 - 19 let ČR (2001-2009)
17%
V01-V99 W00-W19
2%
W20-W49
50%
W65-W74 W85-X19 X60-X84 X85-Y09 Y85-Y98
20% 1%
1% 5%
4%
Graf 6: Podíl jednotlivých příčin úmrtí dětí 15 – 19 let pro úraz v ČR v letech 2001 - 2009
32
podíl jednotlivých skupin příčin úmrtí pro úraz, děti 15 - 19 let, ČR 100%
80%
Y85-Y98
procenta
X85-Y09 X60-X84
60%
W85-X19 W65-W74 40%
W20-W49 W00-W19 V01-V99
20%
0% 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
roky
Graf 7: Podíl jednotlivých příčin úmrtí dětí 15 – 19 let pro úraz v ČR v jednotlivých sledovaných letech (2001 – 2009)
Nemocnost Dalšími daty, která popisují problematiku úrazů dětí ve věkové skupině 15 – 19 let v Pardubickém kraji, jsou údaje získané z databáze ÚZIS. Jedná se o případy úrazů, které si v letech 2001 – 2009 vyžádaly hospitalizaci – tedy závažnější úrazy. Informace o ambulantně ošetřených úrazech nejsou jednotlivě k dispozici. Prezentované údaje jsou k dispozici pouze za Pardubický kraj a jeho okresy. Počet hospitalizací pro úraz u dětí 15 – 19 let s trvalým bydlištěm v Pardubickém kraji dosáhl ve sledovaném období čísla 7 350, tj. průměrně 816 hospitalizací pro úraz za rok. Nejméně hospitalizovaných úrazů bylo zaznamenáno v roce 2009 (774), nejvíce v roce 2008 (868). Relativní hodnota tohoto ukazatele – nemocnost dosahovala v průměru 2 461 případů na 100 000 dětí dané věkové skupiny. rok/ 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 ukazatel počet 807 782 838 857 792 818 814 868 774 případů nemocnost 2352,1 2320,4 2503,0 2574,7 2394,5 2480,3 2470,4 2643,3 2409,0 na 100 000 Tab. 9: Počet hospitalizovaných dětí 15 – 19 let pro úraz v Pardubickém kraji a přepočítaná nemocnost na 100 000 dětí dané věkové skupiny
33
900
3000
750
2500
600
2000
450
1500
300
1000
150
500
0
nemocnost na 100 000
počet
počet hospitalizovaných pro úraz a hospitalizovaná nemocnost pro úraz, Pk, děti 15 - 19 let
0 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
roky Celkem
hospitalizovaná nemocnost
Graf 8: Počet hospitalizací pro úraz a hospitalizovaná úrazovost u dětí 15 – 19 let, Pardubický kraj v jednotlivých sledovaných letech (2001 – 2009)
V jednotlivých okresech Pardubického kraje byla situace týkající se sledovaného ukazatele následující (pro možnost srovnání situace v jednotlivých okresech kraje je ukazatel vyjádřen v relativních číslech): Průměrná hospitalizovaná nemocnost pro úraz byla ve sledovaném období (2001 – 2009) nejvyšší v chrudimském okrese – 2 806 případů/100 000 dětí dané věkové skupiny, následovaly okres Pardubice – 2 644 případů, okres Svitavy – 2 350 případů a okres Ústí nad Orlicí – 2 127 případů. Nejvíce hospitalizací pro úraz bylo na Chrudimsku v roce 2008 – 216 případů tj. v přepočtu na 100 000 – 3 168 hospitalizovaných úrazů. Téměř v celém sledovaném období byla hospitalizovaná nemocnost pro úraz nejnižší v okrese Ústí nad Orlicí.
34
rok / okres CR
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
187
178
201
214
218
198
200
216
168
PA
298
304
277
256
255
249
221
240
235
SY
133
138
166
168
138
159
188
205
159
UO
189
162
194
219
181
212
205
207
212
CR
2576,1 2490,9 2784,3 2980,1
3069,1 2791,1 2862,5 3167,6 2533,2
PA
2911,9 3019,8 2772,5 2598,9
2600,7 2550,5 2277,4 2501,0 2561,3
SY
1877,2 1985,6 2399,5 2469,5
2055,7 2367,8 2716,8 2953,5 2321,2
UO
2011,9 1743,3 2084,2 2344,8
1930,7 2253,9 2180,4 2239,1 2358,7
Tab. 10: Počet hospitalizovaných dětí 15 – 19 let pro úraz v okresech Pardubického kraje a přepočítaná nemocnost na 100 000 dětí dané věkové skupiny
hospitalizovaná nemocnost pro úraz, děti 15 - 19 let, okresy Pardubického kraje, 2001 - 2009 3200
nemocnost na 100 000
2800 2400 2000 1600 1200 800 400 0 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
roky Chrudim
Pardubice
Svitavy
Ústí n.Orlicí
Graf 9: Hospitalizovaná úrazovost u dětí 15 – 19 let, okresy Pardubického kraje v jednotlivých sledovaných letech (2001 – 2009)
Porovnání podílu jednotlivých příčin úrazů, které si vyžádaly hospitalizaci: Největší podíl ve věkové skupině 15 – 19 let měly v letech 2001 – 2009, v Pardubickém kraji pády – 43%. Následovala skupina dopravních nehod – 26%, vystavení neživotným mechanickým silám – 6%, vystavení elektrickému proudu, ozáření, kouři, ohni, dýmu, plamenům, horkým látkám - 5%, vystavení životným mechanickým silám – 5%, napadení (útok) - 4%, úmyslné sebepoškození – 3% ostatní – 7% - viz tabulka 11.
35
Skupiny příčin hospitalizace pro úraz
celkem
%
3169 1933 444 383 373 280 251 136 118 86 49 47 40 21 13 7
43,12 26,30 6,04 5,21 5,07 3,81 3,41 1,85 1,61 1,17 0,67 0,64 0,54 0,29 0,18 0,10
pády dopravní nehody neživotné mechanické síly elektrický proud, ozáření, kouř, oheň životné mechanické síly napadení (útok) úmyslné sebepoškození otrava škodlivými látkami případ nezjištěného úmyslu ostatní vnější příčiny úmrtí komplikace zdravotní péče vystavení jiným,neurčeným faktorům jedovatí živočichové+ rostliny přetížení, cestování a strádání náhodná ohrožení dýchání vystavení přírodním silám
Tab. 11: Skupiny diagnóz – příčin úrazu, která si vyžádala hospitalizaci, řazeno sestupně (MKN – 10, 1993)
hospitalizované úrazy dětí 15 - 19 let dle příčin, Pk, 2001-2009
0% 1% 2%
3%
5% 26%
0%
5% 43%
1% 6% 1% 2%
1% 0% 4%
dopravní nehody
el. proud, ozáření, kouř, oheň
jedovatí živočichové+ rostliny
komplikace zdravotní péče
náhodná ohrožení dýchání
napadení (útok)
neživot. mechanické síly
ostatní vněj. příčiny úmrtí
otrava škodlivými látkami
pády
přetížení, cestování a strádání
případ nezjištěného úmyslu
úmyslné sebepoškození
vystavení jiným,neurč. faktorům
vystavení přírodním silám
život. mechanické síly
Graf 10: Příčiny úrazů, které si vyžádaly hospitalizaci
36
Počet hospitalizovaných úrazů u dětí ve věku 15, 16, 17, 18, a 19 let jednotlivě se v Pardubickém kraji pohyboval mezi 1 355 u 15-ti letých a 1 556 u 18-ti letých. Přepočet na 100 000 dětí daného věku ukázal, že nejvyšší hospitalizovaná nemocnost byla v období 2001 – 2009 zaznamenána u 16-ti letých (2 594 případů), nejnižší u 19-ti letých (2 275 případů). Viz tabulka 12. Podíl jednotlivých ročníků na hospitalizaci pro úraz v letech 2001 až 2009 je vyrovnaný (18 – 21%). Viz graf 11. věk
počet případů
počet případů na 100 000
15
1355
2343,28
16
1534
2594,06
17
1525
2557,35
18
1556
2591,99
19
1380
2275,43
Celkový součet
7350
12362,11
Tab. 12: Počet hospitalizovaných úrazů a hospitalizovaná úrazovost na 100 000 u dětí ve věku 15, 16, 17, 18 a 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
Hospitalizovaná nemocnost pro úraz ve věku 15, 16, 17, 18 a 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 15 let
16 let
17 let
18 let
19 let
Graf 11: Hospitalizovaná nemocnost u dětí ve věku 15, 16, 17, 18 a 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
37
Dopravní úrazy Jednou z nejčetnějších skupin příčin úrazů s nejzávažnějšími následky (viz oddíl Úmrtnost) jsou dopravní úrazy. Na celkové úmrtnosti pro úrazy se ve věkové skupině 15 – 19 let, v Pardubickém kraji, v období 2001 – 2009 podílely 58%, v hospitalizované nemocnosti potom 26% tj. v absolutních číslech to bylo 59 případů úmrtí a 1933 případů hospitalizací. Proto je jim věnována další pozornost a podrobnější rozbor. Následující tabulka udává přehled jednotlivých typů dopravních úrazů. Pro lepší přehlednost jsou v dalších zpracováních uvedeny skupiny „chodec“, „cyklista“, „motocyklista“, „řidič nebo člen posádky“ a „ ostatní dopravní nehody“. Jedná se vždy o pozici zraněného – např. skupina „chodec“, tzn. zraněným byl chodec. V01 - V09 chodec zraněný při dopravní nehodě „chodec“
V01 chodec při srážce s kolem V02, V03, V04 chodec při srážce s motorovým vozidlem V05, V06, V07, V08, V09 chodec jiné dopravní nehody V10 cyklista při srážce s chodcem V11 cyklista při srážce s jízdním kolem
V10 - V19 cyklista zraněný při dopravní nehodě „cyklista“
V13 cyklista při srážce s motorovým vozidlem V17 cyklista při srážce s pevnou překážkou V18 cyklista zraněný při dopravní nehodě beze srážky (pád, shození) V15, V16, V19 cyklista jiné dopravní nehody V20 motocyklista zraněný při srážce s chodcem V21 motocyklista zraněný při srážce s cyklistou
V20 - V29 motocyklista „motocyklista“
V22, V23, V24 motocyklista zraněný při srážce s motorovým vozidlem V27 motocyklista zraněný při srážce s pevnou překážkou V28 motocyklista zraněný při dopravní nehodě beze srážky V25, V26, V29 motocyklista zraněný při ostatních dopravních nehodách
V30 - V79 motorové vozidlo V30 tříkolové V40 osobní automobil V50 lehký nákladní automobil
V40 motorista zraněný při srážce s chodcem nebo zvířetem V41 motorista zraněný při srážce s cyklistou V42, V43, V44 motorista zraněný při srážce s motorovým vozidlem V47 motorista zraněný při srážce s pevnou překážkou
38
V60 těžký nákladní automobil
V48 motorista zraněný při dopravní nehodě beze srážky
V45, V46, V49 motorista zraněný dopravní nehodou z jiných příčin V80- V89 jiné nehody při pozemní dopravě V80 – V99 V90 - V99 jiné (vodní a letecká doprava, jiné a neurčené „jiné dopravní nehody“ dopravní nehody V70 autobus
Tab. 13: Dopravní nehody - skupina diagnóz dopravních nehod z pohledu zraněného (MKN – 10, 1993)
Celkem bylo v Pardubickém kraji ve věkové skupině 15 – 19 let, v letech 2001 až 2009 hospitalizováno 1 933 dětí pro příčinu úrazu dopravní nehoda. Nejvíce úrazů bylo zaznamenáno při dopravní nehodě, kdy byl zraněn řidič nebo člen posádky vozidla (celkem 810 hospitalizovaných, tj. 155 případů na 100 000). Následovaly nehody, při kterých byl poraněn cyklista (461 hospitalizovaných), poranění chodce a motocyklisty byla téměř ve shodném počtu (288 a 289 hospitalizací). Jiné dopravní nehody si vyžádaly 85 hospitalizací, viz tabulka 14. skupina
počet celkem
cyklista
461
Nemocnost na 100 000 155,08
chodec
288
96,88
jiné dopravní nehody
85
28,59
motocyklista
289
97,22
řidič nebo člen posádky
810
272,48
Celkový součet
1933
650,25
Tab. 14: Dopravní nehody, počet případů v jednotlivých skupinách příčin a nemocnost, Pardubický kraj, věková skupina 15 – 19 let, 2001- 2009
Nejvyšší nemocnost pro dopravní úrazy byla v Pardubickém kraji, v letech 2001 – 2009 zaznamenána u dětí ve věku 18 let – 828 případů na 100 000, nejnižší u dětí ve věku 15 let – 436 případů na 100 000. Viz graf 12. V rámci okresů Pardubického kraje byla v letech 2001 - 2009 nemocnost pro dopravní úrazy nejvyšší na Chrudimsku - 777 případů na 100 000, nejnižší v okrese Svitavy 572 případů na 100 000. Viz graf 13.
39
Dopravní nehody, distribuce dle věku, Pardubický kraj, 2001 - 2009 900
nemocnost na 100 000
800 700 600 500 400 300 200 100 0 15
16
17
18
19
věk
Graf 12: Hospitalizovaná nemocnost pro dopravní nehody u dětí ve věku 15- 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
Dopravní nehody, distribuce dle okresu, Pardubický kraj, 2001 2009 900
nemocnost na 100 000
800 700 600 500 400 300 200 100 0 Chrudim
Pardubice
Svitavy
Ústí nad Orlicí
věk
Graf 13: Hospitalizovaná nemocnost pro dopravní nehody v okresech Pardubického kraje u dětí ve věku 15- 19 let, 2001-2009
40
V jednotlivých ročnících je zastoupení příčin úrazů pro dopravní nehody odlišné. Nejvýraznější je dvojnásobný nárůst počtu hospitalizovaných úrazů pro dopravní nehodu, kde zraněným byl řidič nebo člen posádky v 18. a 19. roce života (zhruba 400 hospitalizovaných na 100 000). Ve věku 15, 16 a 17 let jsou úrazy ze skupiny „řidič nebo člen posádky“ také časté, ale jejich počty se pohybují kolem 200 na 100 000 dětí dané věkové skupiny, další početnou skupinou u těchto dětí jsou úrazy, kde zraněným byl cyklista (160 – 187 úrazů/100 000 dětí). Viz graf 14.
Dopravní nehody - nemocnost u dětí 15 - 19 let, Pardubický kraj 450 400 nemocnost/100 000
350 300 250 200 150 100 50 0 15
16
17
18
19
věk chodec
cyklista
motocyklista
řidič nebo člen posádky
jiné dopravní nehody
Graf 14: Dopravní nehody, hospitalizovaná nemocnost v jednotlivých skupinách příčin úrazu, děti 15, 16, 17, 18 a 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
Úmyslná sebepoškození Další skupinou příčin úrazů s nejzávažnějšími následky (viz oddíl Úmrtnost) jsou úmyslná sebepoškození. Na celkové úmrtnosti pro úrazy se ve věkové skupině 15 – 19 let, v Pardubickém kraji, v období 2001 – 2009 podílely 17%, v hospitalizované nemocnosti potom 3% tj. v absolutních číslech to bylo 17 případů úmrtí a 251 případů hospitalizací. Následující tabulka udává přehled jednotlivých typů úmyslných sebepoškození, která se ve sledovaném období 2001 – 2009 u dětí ve věku 15 – 19 let v Pardubickém kraji vyskytla. Viz tabulka 15.
41
ÚMYSLNÉ SEBEPOŠKOZENÍ X60 – X84 X60, 61, 63, 64 úmyslná otrava léky X62 úmyslná otrava narkotiky X65 úmyslná otrava alkoholem X66 úmyslná otrava organickými rozpustily X69 úmyslná otrava jinými a neurčenými chemickými látkami X70 úmyslné sebepoškození oběšením X72 a X74 úmyslné poranění střelnou zbraní X78 a X79 úmyslné poranění ostrým nebo tupým předmětem X80 skok z výšky Tab. 15: Úmyslná sebepoškození – podrobnější členění (MKN – 10, 1993)
Dle věku docházelo v Pardubickém kraji, ve sledovaném období 2001 – 2009 nejčastěji k sebepoškození u 15 ti letých dětí (97 případů na 100 000 dětí), nejméně často potom u 17 ti letých (76 případů na 100 000). Viz graf 15. Dle okresů byla tato hospitalizovaná nemocnost zaznamenána nejvyšší v okrese Chrudim (139 případů na 100 000), nejméně případů bylo v okrese Pardubice (65/100 000). Viz graf 16.
Úmyslné sebepoškození, distribuce dle věku, Pardubický kraj, 2001 - 2009
nemocnost na 100 000
120 100 80 60 40 20 0 15
16
17
18
19
věk
Graf 15: Hospitalizovaná nemocnost pro úmyslná sebepoškození u dětí ve věku 15- 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
42
Úmyslné sebepoškození, distribuce dle okresu, Pardubický kraj, 2001 - 2009 160
nemocnost na 100 000
140 120 100 80 60 40 20 0 Chrudim
Pardubice
Svitavy
Ústí nad Orlicí
věk
Graf 16: Hospitalizovaná nemocnost pro úmyslná sebepoškození v okresech Pardubického kraje u dětí ve věku 15- 19 let, 2001-2009
Nejčastěji z prostředků k sebepoškozování používaly děti léky – 69%, následoval alkohol – 9%, narkotika - 6%, jiné chemické látky a střelná zbraň po 4%, skok z výšky, ostrý předmět a jiné po 2%, oběšení a organická rozpustidla po 1%. Viz graf 17.
Úmyslná sebepoškození, dětí 15- 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009 4% 2% 4% 9%
2%
2%
1%
1%
6% 69%
léky organická rozpustidla střelná zbraň jiné
narkotika jiné chemické látky ostrý předmět
alkohol oběšení skok z výšky
Graf 17: Druhy úmyslných sebepoškození, které si vyžádaly hospitalizaci
43
Ve všech ročnících dominuje způsob sebepoškození pomocí léků (nemocnost se pohybuje od 50 do 68 případů na 100 000osob dané věkové skupiny). U 15-ti letých dětí je druhým nejčastějším způsobem sebepoškození prostřednictvím střelné zbraně (14 případů na 100 000), u 17-ti letých jsou to narkotika (12 případů na 100 000). Podrobněji v jednotlivých ročnících viz graf 18.
Úmyslná sebepoškození - nemocnost u dětí 15 - 19 let, Pardubický kraj 70
nemocnost/100 000
60 50 40 30 20 10 0 15
16
17
věk
18
19
alkohol
léky
narkotika
jiné chemické látky
ostrý předmět
střelná zbraň
skok z výšky
oběšení
organická rozpustidla
jiné
Graf 18: Úmyslná sebepoškození, hospitalizovaná nemocnost v jednotlivých skupinách příčin úrazu, děti 15, 16, 17, 18 a 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
Pády Nejpočetnější skupinou hospitalizovaných úrazů v Pardubickém kraji, v letech 20012009 u dětí 15 – 19 let byly pády – celkem 3 169 případů. Co se týká počtu úmrtí, byla v Pardubickém kraji ve stejném časovém období a věkové skupině zaznamenány 4 případy úmrtí následkem pádu. Následující tabulka udává přehled jednotlivých typů pádů, která se ve sledovaném období 2001 – 2009 u dětí ve věku 15 – 19 let v Pardubickém kraji vyskytla. Viz tabulka 16.
44
PÁDY W00 - W19 W00 pád na rovině na ledu, sněhu W01 pád na rovině - uklouznutí, zakopnutí W02 pád na ledních bruslích, lyžích W03 pád ze srážky, strčení W04 pád při nesení, podpírání W05 pád z invalidního vozíku W06 pád z postele W07 pád ze židle W08 pád z jiného nábytku W09 pád z vybavení hřiště W10 pád ze schodů W11 - W12 pád na, ze žebříku, lešení W13 pád z budovy W14 pád ze stromu W15 pád ze skály W16 skok do vody, potopení W17 jiný pád z jedné úrovně na druhou W18 jiný pád na rovině W19 neurčený pád Tab. 16: Pády – podrobnější členění (MKN – 10, 1993)
Dle věku docházelo v Pardubickém kraji, ve sledovaném období 2001 – 2009 nejčastěji k pádům u 15 ti letých dětí (1 138 případů na 100 000 dětí), nejméně často potom u 19-ti letých (928 případů na 100 000). Hodnoty nemocnosti pro tento typ úrazu byly ve sledovaném období v jednotlivých ročnících poměrně vyrovnané. Viz graf 19. Dle okresů byla tato hospitalizovaná nemocnost zaznamenána nejvyšší v okrese Pardubice (1 348 případů na 100 000), nejméně případů bylo v okrese Svitavy (785/100 000). Viz graf 20.
45
Pády, distribuce dle věku, Pardubický kraj, 2001 - 2009 1200
nemocnost na 100 000
1000 800 600 400 200 0 15
16
17
18
19
věk
Graf 19: Hospitalizovaná nemocnost pro pády u dětí ve věku 15- 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
Pády, distribuce dle okresu, Pardubický kraj, 2001 - 2009 1600
nemocnost na 100 000
1400 1200 1000 800 600 400 200 0 Chrudim
Pardubice
Svitavy
Ústí nad Orlicí
věk
Graf 20: Hospitalizovaná nemocnost pro pády v okresech Pardubického kraje u dětí ve věku 15- 19 let, 2001-2009
46
Nejčastějším typem pádu byl „pád na rovině, uklouznutí“ – 31 %, následoval „jiný pád na rovině“ – 18 %, „neurčený pád“ – 12%, „pád na bruslích“ – 8 %, „pád na rovině, na ledu“, „pád z jedné úrovně na druhou“ a „pád ze schodů“ po 7 %. Podrobněji viz graf 21. Pády, dětí 15- 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009 1% 0% 1% 7%
2%
2%
0%
0%
0%
0%
0%
7%
18%
1% 12%
1%
8% 31%
jiný pád na rovině pád na bruslích pád na rovině uklouznutí pád při nesení pád z invalidního vozíku pád z jiného nábytku pád z vybavení hřiště pád ze skály pád ze stromu skok do vody, potopení
7%
neurčený pád pád na rovině na ledu pád na, ze žebříku, lešení pád z budovy pád z jedné úrovně na druhou pád z postele pád ze schodů pád ze srážky, strčení pád ze židle
Graf 21: Typy pádů, které si vyžádaly hospitalizaci
Ve všech ročnících byl nejčetnějším typem pádu, který si vyžádal hospitalizaci „pád na rovině, uklouznutí“ (nemocnost se pohybovala od 303 do 373 případů na 100 000 osob dané věkové skupiny), následoval „jiný pád na rovině“ (nemocnost mezi 152 a 240 případy na 100 000 osob dané věkové skupiny). „Pád na bruslích“ byl nejčastěji zaznamenán u 15-ti letých (152/100 000), „pád ze schodů“ u 16-ti letých (93 případů na 100 000), „pád ze srážky, strčení“ nejčastěji u 15-ti letých (47 případů na 100 000) a „pád z vybavení hřiště“ také u 15-ti letých (38 případů na 100 000). Podrobněji viz grafy 22 a 23. Pro přehlednost byly použity 2 grafy se samostatnými měřítky.
47
Pády (1) - nemocnost u dětí 15 - 19 let, Pardubický kraj 400
nemocnost/100 000
350 300 250 200 150 100 50 0 15
16
17
věk
18
19
jiný pád na rovině
neurčený pád
pád na bruslích
pád na rovině na ledu
pád na rovině uklouznutí
pád z jedné úrovně na druhou
pád ze schodů
Graf 22/ Pády (1), hospitalizovaná nemocnost v jednotlivých skupinách příčin úrazu, děti 15, 16, 17, 18 a 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
Pády (2) - nemocnost u dětí 15 - 19 let, Pardubický kraj 50 45
nemocnost/100 000
40 35 30 25 20 15 10 5 0 15
16
17
věk
18
19
pád na, ze žebříku, lešení
pád z budovy
pád z jiného nábytku
pád z vybavení hřiště
pád ze srážky, strčení
pád ze stromu
pád ze židle
skok do vody, potopení
Graf 23: Pády (2), hospitalizovaná nemocnost v jednotlivých skupinách příčin úrazu, děti 15, 16, 17, 18 a 19 let, Pardubický kraj, 2001-2009
48
Školní úrazy Údaje evidované Ústavem pro informace ve vzdělání a Českou školní inspekcí se týkají úrazů, ke kterým došlo při vzdělávání ve školách a školských zařízeních, při poskytování školských služeb a s tím přímo souvisejících činnostech. Předkládané souhrnné údaje o úrazovosti dětí, žáků a studentů jsou zpracovány do tabulek ve věkové skupině 15 – 19 let za školní roky 2006/2007, 2007/2008, 2008/2009 a 2009/2010. Získaná data umožňují porovnávat Pardubický kraj s Českou republikou. Do souboru dat k analýze jsou zařazeny pouze ty úrazy, o kterých byl vyhotoven záznam. (Vyhláška č. 64/2005 Sb.; § 2) Základní informací byla vyšší úrazovost u chlapců ve srovnání s děvčaty ve věkové skupině 15 – 19 let v letech 2008 – 2010 v České republice a naopak tomu bylo v Pardubickém kraji, kde byla vyšší úrazovost u dívek - viz tabulka 17.
Školní rok 2008/2009 až 2009/2010 – Počet úrazu podle pohlaví ČR Pardubický kraj pohlaví 15 16 17 18 19 15 16 17 18 19 muž 4453 3329 3153 2501 1754 388 251 248 191 131 žena 3300 2686 3065 2585 1767 334 271 283 270 154 Tab. 17: Počet úrazů podle pohlaví (ČŠI, 2011)
Analýza údajů dále ukázala, že nejkritičtějším dnem v týdnu byl v Pardubickém kraji čtvrtek, na který připadalo 1 276 úrazů, v České republice to bylo úterý (13 392 úrazů) – viz tabulka 18.
Školní roky 2006/2007 až 2009/2010 – Počet úrazu podle dne v týdnu ČR Pardubický kraj den 15 16 17 18 19 15 16 17 18 19 pondělí 3010 2658 2873 2546 1594 296 255 253 234 173 úterý 3271 3070 2887 2497 1667 350 294 268 214 152 středa 3104 2795 2877 2561 1609 307 260 284 255 155 čtvrtek 3326 2921 2890 2469 1584 358 264 302 222 130 pátek 2010 1891 1866 1703 1136 177 171 156 139 111 sobota 117 92 108 69 52 9 7 7 6 2 neděle 112 107 163 62 48 9 11 10 3 2 Tab. 18: Počet úrazů podle dne v týdnu (ČŠI, 2011)
49
Ze statistického zpracování údajů v doručených záznamech vyplývá, že v absolutních hodnotách došlo k nejvyššímu počtu úrazů dle hodiny v 11:00 a to jak v České republice (10 568 úrazů), tak i v Pardubickém kraji (983 úrazů) – viz tabulka 19.
Školní rok 2006/2007 až 2009/2010 – Počet úrazu podle denní hodiny ČR Pardubický kraj hodina 15 16 17 18 19 15 16 17 18 19 1 4 2 4 7 4 0 0 0 3 1 2 5 0 1 1 4 1 0 0 0 1 3 3 2 3 4 2 0 0 0 2 0 4 5 5 3 1 5 1 0 0 0 1 5 7 2 6 3 2 1 1 2 1 1 6 15 11 7 9 1 1 1 1 1 0 7 430 357 300 253 168 35 33 20 14 18 8 952 853 842 815 558 81 69 55 56 32 9 1767 1636 1702 1679 1251 177 143 159 152 118 10 2196 1980 2226 2057 1496 223 187 210 188 151 11 2307 2213 2390 2136 1522 226 180 240 191 146 12 2180 2119 2149 1999 1132 210 207 208 214 112 13 2002 1762 1838 1466 602 181 164 170 122 63 14 1443 1246 923 699 439 191 148 104 73 46 15 839 735 641 334 163 112 80 56 26 11 16 224 199 184 126 103 17 19 13 10 9 17 105 96 99 89 65 11 8 5 5 5 18 81 67 71 55 48 6 6 10 4 2 19 95 58 57 30 27 10 6 4 0 3 20 68 31 40 37 18 6 1 7 6 1 21 46 30 25 12 10 2 4 2 0 1 22 27 5 14 5 3 3 0 0 0 0 23 8 4 4 4 0 0 0 1 0 0 24 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0 Tab. 19: Počet úrazů podle denní hodiny (ČŠI, 2011)
Podle ročního období je nejvyšší výskyt úrazů v jarních měsících nejvíce pak v březnu. Za Českou republiku 8 379 úrazů a v Pardubickém kraji 813. Ve sledovaných školních letech vzrostla úrazovost především v lednu v důsledku úrazů, které si žáci přivodili při pobytu na lyžařském výcviku. S ohlédnutím na počet úrazů, které spadají do školní úrazovosti i v prázdninových měsících, je nejbezpečnější měsíc srpen. O výsledcích vypovídá tabulka č. 20.
50
Školní roky 2006/2007 až 2009/2010 – Počet úrazu podle kalendářních měsíců ČR Pardubický kraj měsíc 15 16 17 18 19 15 16 17 18 19 9 1264 1120 1015 753 528 138 124 104 72 41 10 1589 1349 1207 1054 665 187 140 117 95 58 11 1551 1401 1315 1165 696 165 157 124 114 72 12 1089 869 875 755 458 121 90 80 82 43 1 1568 1413 1632 1153 780 142 120 162 118 80 2 1524 1442 1564 1174 759 143 119 127 100 49 3 1945 1777 1866 1768 1023 211 148 196 158 100 4 1606 1479 1457 1428 951 159 131 119 121 98 5 1471 1426 1438 1416 994 140 135 140 122 104 6 1313 1243 1271 1231 812 101 99 110 93 80 7 17 11 17 11 13 1 0 3 0 0 8 18 9 12 3 12 1 1 0 0 0 Tab. 20: Počet úrazů podle kalendářních měsíců (ČŠI, 2011)
Z hodnocení podle zraněné části na těle je za období let 2006 – 2010 za Pardubický kraj nejčastěji poraněnou částí těla končetiny: na prvním místě poranění ruky (3 273 úrazů), poté nohy (1 623 úrazů) a hlavy (665 úrazů), nejméně poraněná část na těle je břicho (21 úrazů). V České republice je situace obdobná, kdy je na prvním místě poranění ruky (32 969 úrazů), na druhém místě je poranění nohy (18 018 úrazů) a třetí pozici zaujímá poranění hlavy (7 176 úrazů), nejméně zraněnou částí těla je břicho (233 úrazů) – viz tabulka č. 21. Školní rok 2006/2007 až 2009/2010 – Počet úrazu podle zraněné části těla ČR Pardubický kraj zraněná část 15 16 17 18 19 15 16 17 18 19 ruka 7469 7174 7377 6635 4314 787 715 718 617 436 noha 4873 4050 3932 3237 1926 458 362 353 281 169 hlava 1704 1493 1536 1395 1048 181 144 127 120 93 krk 252 225 211 152 96 30 12 22 11 11 jiné 258 244 229 187 131 10 5 11 7 6 záda 217 178 193 147 88 20 14 18 17 9 hrudník 106 102 99 86 44 15 9 19 10 1 břicho 44 46 61 51 31 3 1 8 6 3 Tab. 21: Počet úrazů podle zraněné části těla (ČŠI, 2011)
51
Z hlediska činností spojených se vzděláváním a poskytováním školských služeb se nejvíce úrazů stalo v letech 2006 – 2010 v hodinách tělesné výchovy a to jak v Pardubickém kraji (3 251 úrazů), tak v České republice (33 342 úrazů). O přestávkách si žáci přivodili 1 485 úrazů za Pardubický kraj a za ČR 15 462 úrazů. U 16 a 17-ti letých zaujímá třetí místo lyžařský výcvik, u zbývajících věkových skupin pak převažuje úraz, který se stal ve třídě při výuce. Školní rok 2006/2007 až 2009/2010 – Počet úrazu podle popisu činnosti, při které k úrazu došlo ČR Pardubický kraj kde se stal úraz 15 16 17 18 19 15 16 17 18 19 při tělesné výchově 8663 7499 7041 6321 3818 905 721 664 571 390 o přestávce 3017 3275 3435 3455 2280 310 292 338 328 217 v mimoškolní výchově 252 197 172 194 159 7 5 4 8 1 při sport. soutěž. poř. školou 651 414 349 296 216 38 39 19 23 15 při lyžařském výcviku 551 643 1084 118 58 63 48 98 8 3 školním výletu 242 202 240 214 139 17 15 22 15 9 práci na školním pozemku 37 26 32 22 9 1 2 1 1 1 v praktickém vyučování 177 37 61 67 34 9 3 6 4 2 ve třídě při výuce 347 371 341 336 198 38 23 22 26 18 pobytu ve školním domově 75 17 22 30 11 11 1 0 1 2 pobytu ve školní družině 7 11 10 68 117 0 0 0 0 6 práci ve školní dílně 54 23 23 32 3 3 0 2 0 0 pobytu ve školní jídelně 24 27 18 25 23 2 4 0 3 1 pobytu ve školní laboratoři 13 3 0 1 1 0 0 0 0 0 exkurzi 29 25 37 33 16 7 5 5 3 0 při plaveckém výcviku 31 23 22 31 39 3 1 1 4 10 školní brigádě 6 3 4 4 2 0 0 0 0 0 jiné 637 585 555 546 501 79 90 87 66 52 Tab. 23: Počet úrazů podle popisu činnosti, při které k úrazu došlo (ČŠI, 2011)
Jako nejčastější příčinu úrazu školy uváděly nešťastnou náhodu – Česká republika 29 524 případů, v Pardubickém kraji 1 485 případů. Nekázeň žáků měla za následek 18 069 úrazů v ČR a v Pardubickém kraji se dostala do popředí s počtem 2 566 případů.
52
Školní rok 2006/2007 až 2009/2010 – Počet úrazu podle příčiny úrazu ČR Pardubický kraj příčina úrazu 15 16 17 18 19 15 16 17 18 19 nešťastná náhoda 7517 6649 6697 5249 3412 410 354 326 285 192 nekázeň zraněného 4447 4003 3913 3333 2373 664 566 567 456 313 zavinění jinou osobou 1096 1114 1195 1114 749 79 61 81 69 54 vadné nástroje - nářadí 25 13 19 11 9 1 1 3 0 1 nedodržení pravidel BOZP 104 85 78 79 41 15 9 7 8 3 zavinění zvířetem 3 2 5 3 4 0 0 0 0 0 zavinění přířodním živlem 9 8 13 3 1 0 1 4 0 0 jiné 480 387 401 818 233 59 42 48 43 30 Tab. 22: Počet úrazů podle příčiny úrazu (ČŠI, 2011)
53
2.4 Souhrn Stěžejním a téměř jediným zdrojem validních dat o dětské úrazovosti byly databáze Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Bylo však nutno respektovat možnosti, které jsou dány jejich systémem sběru dat. Doplňující údaje, týkající se zejména věkového složení obyvatelstva v regionu, byly poskytnuty regionální pobočkou Českého statistického úřadu. Komunikace s poskytovateli dat (regionální pobočkou ÚZIS a ČSÚ) byla velmi dobrá. Nejzávažnějším následkem úrazu je úmrtí. Úmrtnost pro úrazy byla ve sledovaném období 2001 – 2009 v Pardubickém kraji srovnatelná s Českou republikou. Mezi nejčastější příčiny úmrtí dětí pro úraz v Pardubickém kraji v letech 2001 - 2009 patřily dopravní nehody (58%), na druhém místě úmyslná sebepoškození (17%). Na základě podrobného rozboru individuálně vyžádaných dat o hospitalizovaných úrazech (zdroj: regionální pobočka ÚZIS) bylo zjištěno, že nejčastěji hospitalizovaným typem úrazu z hlediska příčiny ve věkové skupině 15 – 19 let v Pardubickém kraji jsou pády. Dalšími četnými či závažnými skupinami příčin úrazu se ukázaly dopravní nehody, neživotné mechanické síly, vystavení elektrickému proudu, napadení (útok), úmyslná sebepoškození a ostatní. Pády tvořily nejvyšší počet ze všech hospitalizovaných úrazů. Nejčastějším typem pádu byl pád na rovině (uklouznutí, zakopnutí). Dále převažovaly jiné pády na rovině a neurčené pády. Dle věku docházelo v Pardubickém kraji, ve sledovaném období 2001 – 2009, nejčastěji k pádům u 15-ti letých dětí (incidence těchto úrazů dosahovala 1 138 případů na 100 000 dětí). Hospitalizovaná nemocnost byla zaznamenána nejvyšší v okrese Pardubice (1 348 případů na 100 000). Druhou nejčetnější skupinou hospitalizovaných úrazů byly úrazy způsobené dopravní nehodou. Dopravní nehody jsou pro dospívající typickou příčinou vzniku úrazu; nejvyšších incidencí dosahovaly nehody řidičů nebo členů posádky motorového vozidla, typické jsou také nehody cyklistů (nošení cyklistické přílby je v dnešní době uzákoněno dětem do 18-ti let – zákon 361/2000 Sb. §58). Pro danou věkovou skupinu (15 – 19 let) nabývají na významu dopravní úrazy, kde mladí figurují jako řidiči, nebo členové posádky motorového vozidla. Příčiny těchto dopravních nehod byly – srážka s jiným motorovým vozidlem, srážka s pevnou překážkou, jiné příčiny, dopravní nehoda beze srážky. 54
Nejvyšší nemocnost pro dopravní úrazy byla v Pardubickém kraji, v letech 2001 – 2009, zaznamenána u dětí ve věku 18 let (828 případů na 100 000), v rámci okresů byla nejvyšší na Chrudimsku. Skupina úmyslných sebepoškození je závažná z hlediska vysoké mortality a je typickým úrazem dospívajících. Nejčastěji byly hospitalizovány případy úmyslných otrav léků (69%), následovaly otravy alkoholem, narkotiky, střelná zbraň a jiné chemické látky. Nejčastějšími skupinami léků, které byly použity k sebevraždě, byly nesteroidní antirevmatika a benzodiazepiny. Dle věku docházelo v Pardubickém kraji, ve sledovaném období 2001 – 2009, nejčastěji k sebepoškození u 15-ti letých dětí (97 případů na 100 000 dětí), nejvyšší nemocnost byla zaznamenána v okrese Chrudim (139 případů na 100 000). Co se týkalo školních úrazů, byla data získána od České školní inspekce. Ústav pro informace ve vzdělávání shromažďuje celková data, Česká školní inspekce pouze typy úrazů stanovených vyhláškou č. 64/2005 Sb., O evidenci úrazů dětí, žáků a studentů. Při sledování úrazovosti dětí ve sledovaném období ve školním roce 2006 – 2010 za Pardubický kraj a Českou republiku by se zjištěné skutečnosti měly významně odrazit v přístupu škol a školských zařízení k programům prevence úrazovosti. Aby se žáci mohli rozhodovat v zájmu podpory a ochrany zdraví, je důležité poskytnout jim dostatek potřebných informací a zároveň vytvářet ve školách a při akcích organizovaných školou podmínky pro bezpečné prostředí.
55
Analýza vytýčených hypotéz 1. hypotéza Předpokládám, že u věkové skupiny 15 – 19 letých v Pardubickém kraji budou nejčetnější ze všech druhů úrazů úrazy dopravní. Dopravní úrazy budou v této věkové skupině dominovat z důvodu získání řidičských průkazů a nezkušeností ovládání motorových vozidel, ať už jednostopých nebo vícestopých. Dále z důvodu agresivity a zvýšeného adrenalinu při řízení motorových vozidel. Z výzkumu vyplývá, že na celkové úmrtnosti pro úrazy se ve věkové skupině 15 – 19 let, v Pardubickém kraji, v období 2001 – 2009, podílely dopravní úrazy v 58%, v hospitalizované nemocnosti 26% tj. v absolutních číslech to bylo 59 případů úmrtí a 1933 případů hospitalizací. (viz graf 4). Hypotéza byla potvrzena. 2. hypotéza Celková úrazovost dětí 15 – 19 let je v Pardubickém kraji dlouhodobě vyšší než průměr v ČR. Myslím si, že počet školních úrazů v Pardubickém kraji převyšuje průměr ČR. Předpokládám, že tento jev není omezen na školní prostředí a úrazovost v Pardubickém kraji ve věkové kategorii 15 – 19 let je celkově vyšší než v ČR. Tato práce prokázala, že se má hypotéza potvrdila a skutečně byla celková úrazovost v Pardubickém kraji vyšší než v České republice, což dokazuje tabulka č. 4 a 5. Grafy č. 1, 2 a 3. 3. hypotéza V rámci Pardubického kraje je nejvyšší úrazovost ve věkové skupině 15 – 19 let v období let 2001 – 2009 v okrese Pardubice. Domnívám se, že úrazovost sledované věkové skupiny bude v rámci Pardubického kraje nejvyšší v okrese Pardubice, protože je zde nejvyšší počet dětí sledované věkové skupiny. Výsledky ukázaly, že ve sledovaném období, byla nejvyšší hospitalizovaná nemocnost v okrese Chrudim (2 806 případů/100 000 dětí), na druhém místě okres Pardubice s 2 644 případy/100 000 dětí (viz graf 9). Hypotéza byla vyvrácena.
56
3. DISKUSE Poskytovatelem zdravotnických informací o úrazech plošného charakteru je v České republice v současnosti pouze Ústav zdravotnických informací a statistiky. Metodickým nástrojem jednotného záznamu úrazového děje – příčiny úrazu i jeho následku a prostředí, kde k úrazu došlo, je Mezinárodní klasifikace nemocí. Informace o zraněném (věk, pohlaví) jsou samozřejmostí. Systém sběru dat je kompromisem mezi technickopersonálními a časovými možnostmi poskytovatelů prvotní informace a snahou získat co možná nejpodrobnější validní data. Systém tedy umožňuje poskytnout podrobné informace o úmrtí či hospitalizacích (1 případ = 1 záznam), ale ambulantní ošetření jsou z důvodu velkého množství zaznamenávána souhrnně. Souhlasím s Doc. MUDr. Veronikou Benešovou, CSc., že zcela chybí plošné informace o dětech ošetřených v ordinacích praktických lékařů a dalších pediatrických ambulancích. U ambulantně ošetřených úrazů chybí podrobný rozbor mechanismu vzniku úrazu i vnějších příčin. Tento rozbor lze získat u úrazů hospitalizovaných. Není však rutinně zpracováván pracovníky ÚZIS a tudíž není jednoduše k dispozici. Předkládaná práce prokazuje, že lze získat podrobné informace o příčinách a následcích úrazu. Z hlediska statistického jde o vybraný vzorek populace. Nízkou četnost některých druhů úrazů lze řešit kumulací případů za několik let. Z hlediska vývoje změn v charakteru úrazů (příčiny, prostředí, druhy poranění) je nutné sledovat změny celospolečenské – např. legislativní a uvádět je při hodnocení do souvislosti. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se změní incidence nitrolebních poranění u dopravních úrazů mladých cyklistů jako odezva na silniční zákon. Používání cyklistických příleb u dětí a mladistvých není ani po roce platnosti zákona stoprocentní, ale nárůst používání této ochranné pomůcky se oproti minulosti viditelně zvýšil. (Zákon 361/2000 Sb.) Podrobné informace o ambulantně ošetřených úrazech je v současnosti možné získat z lokálních projektů, ovšem za předpokladu přesnějšího nastavení sběru dat a jejich zpracování. (Zdravé město Kroměříž [online], 1995) V současné době je tu Národní registr dětských úrazů České republiky, který vzešel z platformy Úrazového registru České republiky, který byl vytvořen v roce 2004. Od roku 2008 jsou všechna data o polytraumatech dětí zadávána do Národního registru dětských úrazů z Center dětské traumatologie. Tak vzniknul první ucelený soubor dat, který bylo možné podrobit analýze. Cílem bylo vytvořit základní platformu úrazové databáze, která by byla dostupná na bezpečném serveru, a poskytovala by odborná
57
výstupová data. Bylo potřeba sestavit jednotlivé moduly, aby tak mohly být použity pro prevenci úrazovosti i hodnocení kvality zdravotní péče. Děje se tak na základě naplňování Národního akčního plánu prevence dětských úrazů na léta 2007 – 2017, který předkládala do vlády mezirezortní pracovní skupina pro prevenci dětských úrazů zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví ČR. Myslím si, že registr dětských úrazů značně přispěje ke zviditelnění a systémovému řešení závažné problematiky dětských úrazů. Kromě dat o úmrtí, hospitalizacích a ambulantních ošetřeních bude shromažďovat také další důležité informace např. ekonomické. Díky nim bude lépe a snadněji zdůvodnitelná primární prevence a edukace v dané problematice pro danou finanční nenáročnost. Informace z registru zpracované jednotnou metodikou budou věrohodné, aktuální a dobře dostupné odborné i laické veřejnosti, častěji potom proniknou do médií a do povědomí společnosti. Věřím, že díky celé strategii Národního akčního plánu dojde ke koordinaci a systémovému řešení celé problematiky úrazů nejen dětí. Současně si uvědomuji, že stejně jako tato práce i informace z registru potvrdí již známé skutečnosti o příčinách úrazů a typech poranění u dětí různých věkových skupin. Domnívám se ale, že jeho pozitivita – komplexnost, dostupnost, validita dat a další z nich vyplývající, budou velkým přínosem pro řešení tohoto problému ve společnosti. Otázkou zůstává, jak rychle se podaří tuto aktivitu politicky prosadit a legislativně zakotvit, zda bude uvolněn dostatek financí a jak kvalitně se ho podaří zrealizovat. Komplexně a celorepublikově se prevencí úrazů zabývá Centrum úrazové prevence při FN Motol – shromažďuje data, provádí a hodnotí epidemiologické studie, navrhuje preventivní opatření na základě rozboru dostupných informací o příčinách a mechanismech úrazu. Pořádá odborné semináře, vydává publikaci „Aktuality v prevenci úrazů“ a další zdravotně-výchovné materiály. Sběrem informací, designem a hodnocením epidemiologických studií a zabývá se také Centrum zdraví a životních podmínek Státního zdravotního ústavu v Praze; vydává rovněž zdravotně-výchovné materiály. Obecně prospěšná společnost Dětství bez úrazů vytvořila projekt „Dětství bez úrazů“ t.č. realizuje projekt pod názvem „Bezpečí dítěte“. Projekt Bezpečí dítěte je pokračováním kampaně za snížení počtu a závažnosti úrazů dětí a mladistvých. Projekt zahrnuje edukaci učitelů či jiných osob, které pracují s dětmi, distribuuje metodiky a pomůcky tzv. „balíčky“ pro výuku od mateřských škol až po střední školy. V roce 2007 obohatila „svou“ cílovou skupinu o rodiny s dětmi a vytvořila pro ně tzv. „rodinné balíčky“. Podílí se také na propagaci této problematiky v médiích, vytváří televizní pořady pro děti. Prevenci úrazů ve svém projektu pojímá jako celek a zaměřuje se na co 58
možná nejširší spektrum příčin úrazů. Relativně komplexně (z hlediska spektra úrazů) je vypracován také projekt Zdravotního ústavu se sídlem v Jihlavě „Dětství ve zdraví a bez úrazů“, který je určen dětem mateřských škol a 1. a 2. tříd základních škol. Tradičně je u nás v republice kladen důraz na dopravní výchovu. Je zajišťována různými organizacemi – Policií ČR, Městskou policií, nadací BESIP, aktivitami z Centra dopravního výzkumu (Projekt Bezpečná cesta do školy). Na dopravní výchovu jsou zaměřeny i kampaně, které probíhaly především ve Zdravých městech: „Na kolo jen s přílbou“ a „Pásovec“. Tradicí je v ČR také výuka první pomoci, kterou zajišťuje Český červený kříž. Tyto aktivity jsou dětem předkládány většinou přitažlivou formou aktivní výuky. Mnoho programů či aktivit primární prevence, které se v Pardubickém kraji realizují, je zaměřeno na děti školního a předškolního věku. Až na výjimky (lokální aktivity) nejsou žádné preventivní činnosti zaměřeny na skupinu nejmenších dětí 0 – 3 roky. Souvisí to zejména s malou dostupností této skupiny; jedná se převážně o děti s rodiči na rodičovské dovolené. Část této skupiny je možné oslovit prostřednictvím mateřských center či zájmových kroužků. Málo preventivních programů či aktivit je připraveno pro věkovou skupinu dospívajících (15 – 19 let). Zde je možné působit prostřednictvím školských zařízení, ale je nutné zvolit specifickou, pro tuto věkovou skupinu poutavou, formu intervence.
59
ZÁVĚR Vhodným a nejlépe dostupným zdrojem dat o úrazech zůstává Ústav zdravotnických informací a statistiky. Je však nutno respektovat jeho možnosti systému sběru dat. Data o úmrtnosti a hospitalizované nemocnosti jsou dostatečně podrobná – na úrovni jedinečného případu. Data o ambulantním ošetření jsou dostupná pouze v kumulativní formě. Pardubický kraj je krajem, kde je již více než 10 let vysoká hospitalizovanost dětí. Pardubický kraj byl v tomto ukazateli po celou dobu sledování vždy na jednom z předních
míst
mezi
kraji
České
republiky.
Nejvyšší
hodnoty
incidence
hospitalizovaných poranění dětí byly nalezeny v okrese Chrudim a Pardubice. Otázka, proč tomu tak je, zůstává zatím nezodpovězená. Pro její rozklíčování bude třeba zhodnotit více faktorů. Související demografické údaje jako jsou nezaměstnanost, rozvodovost, vzdělání korespondující s průměrem ČR. V kraji je poměrně nízký příjem financí na domácnost i jednotlivce (10. a 12. místo v České republice). Je zde třetí nejhustší síť dálnic a silnic 1. třídy v České republice. Ani statistické ukazatele z oblasti zdravotnictví nenaznačují souvislost s vysokými počty hospitalizovaných úrazů dětí. Jedním z prvních kroků k zodpovězení otázky proč, bude tedy třeba porovnat získaná podrobnější data s daty republikovými, abychom zjistili, v kterých příčinách úrazů či typech poranění se Pardubický kraj odchyluje od republikového průměru. V této bakalářské práci se podařilo z dostupných zdrojů dat provést analýzu úrazovosti v Pardubickém kraji a rozkrýt hlavní příčiny závažných úrazů dětí ve věkové skupině 15-19 let včetně míry jejich závažnosti. Výsledky analýzy jednotlivých příčin úrazů v této práci odpovídají teoretickým východiskům. Informace současně poskytují odbornou záštitu pro pokračování již probíhajících preventivních aktivit v této oblasti v kraji a jejich další plošné rozšiřování. Na jejich podkladě bude možné kvalifikovaně posuzovat nově vznikající projekty v oblasti primární prevence úrazů a možnosti jejich využití pro edukaci dětí a dospívajících v Pardubickém kraji. Výsledky současně akcentují naléhavost zaměřit další preventivní aktivity na konkrétní příčiny úrazů – prevence sebevražd, dopravních nehod.
60
Seznam zkratek: ¾ MKN 10: Jednotlivé případy infekčních onemocnění jsou statisticky sledovány a v publikaci prezentovány dle třímístných či čtyřmístných kódů Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10). Klasifikaci nemocí lze definovat jako soustavu kategorií, do kterých jsou zařazovány chorobné jevy podle zavedených kritérií. ¾ ÚZIS: Ústav zdravotnických informací a statistiky ¾ NZIS: je systém, určený ke sběru a zpracování zdravotnických údajů a informací, k vedení Národních zdravotních registrů, k poskytování informací v rozsahu určeném právními předpisy při respektování podmínek ochrany dat a k využití informací v rámci zdravotnického výzkumu. ¾ MZ ČR: Ministerstvo zdravotnictví České republiky ¾ ZZ: Zdravotnické zařízení ¾ A (MZ) 1-01: slouží k získání základních informací o zdravotnických zařízeních a o činnosti jednotlivých oborů z hlediska zajištění a potřeby zdravotní péče, pro zjištění vybraných údajů o zdravotním stavu obyvatelstva. Tyto informace slouží pro zpracování podkladů při stanovení zdravotní politiky státu na různých úrovních řízení a pro hodnocení objemu zdravotní péče. ¾
Databáze DPS (Data Presentation System) - účelem systému je předkládat statistické údaje přehledným a pro uživatele snadným způsobem. Varianta programu DPS-k, ze které jsou aktivní tabulky připraveny, je určena pro ty uživatele, které zajímá zdravotní a zdravotnická situace v krajích České republiky. Aktivní tabulky obsahují zdravotnické ukazatele za čtrnáct krajů (regionů) a Českou republiku Ukazatele jsou rozčleněny do šesti tématických okruhů (skupin): Demografie, Zdravotní stav, Zdravotnické služby, Výdaje na zdravotnictví, Ekonomická situace, Životní prostředí a Novotvary. Program ÚZIS.
¾ ČSI: Česká školní inspekce ¾ ČSÚ: Český statistický úřad ¾ MŠMT: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ¾ SY: Svitavy ¾ CR: Chrudim ¾ PA: Pardubice ¾ ÚO: Ústí nad Orlicí
61
RESUMÉ Práce se zabývá problematikou dětských úrazů ve věkové skupině 15 – 19 let – jejich epidemiologií, specifickými rizikovými faktory a obecnými možnostmi prevence. Z dostupných zdrojů dat hodnotí dětskou úrazovost v Pardubickém kraji v letech 2001 – 2009 a v některých ukazatelích ji porovnává se situací v České republice. Cílem práce je vytipování stabilních zdrojů kvalitních dat o úrazech pro Pardubický kraj, z těchto dat zjistit nejčastější a nejzávažnější typy úrazů ve věkové skupině 15 – 19 let a připravit tak podklady pro vhodné a smyslu plné preventivní činnosti v této oblasti. Klíčová slova: dětské úrazy, prevence úrazů
SUMMARY This work is focused on injuries of children in the age group from 15 to 19. It also deals with epidemiology, specific risk factors and general prevention possibilities. Using available information sources, it evaluates children accident rates in the years 2001 – 2009 in Pardubice district. In some parts, it is compared to the situation in the rest of the Czech Republic. The purpose of this thesis is to point out first-rate information sources concerning children injuries in Pardubice district, using them to find out the most common and severe types of injuries of children in the age group 15 to 19 and to prepare information data for appropriate meaningful preventive work within this area. Keywords: Children injuries, prevention of injuries
62
SEZNAM LITERATURY A ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ 1. BENEŠOVÁ, V., Bezpečný domov pro děti: rady jak zabránit úrazům. 1. vyd. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003. 14 s. ISBN 80239-2062-6 2. BENEŠOVÁ, V., ČELKO, A., GRIVNA, M. Perspektiva v prevenci dětských úrazů v České republice. Československá Pediatrie, [s.l.] : [s.n.], 2006., roč. 61, č. 6, s. 374 – 378. 3. Centrum epidemiologie a prevence dětských úrazů. 1. Aktuality v prevenci dětských úrazů. Centrum epidemiologie a prevence dětských úrazů . [s.l.] : [s.n.], 1997. ISSN 1213-2179. 4. Česká školní inspekce ČR [online], 2008, [cit. 2011-03-24]. Dostupný na www:
. 5. Český statistický úřad [online], aktualizováno 2009, [cit. 2011-03-24]. Dostupný na www: . 6. HADDON, M. – Dětství bez úrazů o. p. s. [online], Úrazy dětí. 2006. Dostupný na www: . 7. HOLDER, Y., PEDEN, M., KRUG, E. et al. Indry surveillance guidelines. Geneva: Word Health Organization 2001: 5-10. 8. HORSKÁ, V., MARÁDOVÁ, E., SLÁVIK, D. Ochrana člověka za mimořádných událostí: sebeochrana a vzájemná pomoc. 1 vyd., Praha: Fortuna, 2002, 39 s. 9. GRIVNA, M., Dětské úrazy a možnosti jejich prevence. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003. 144 s. ISBN 80-239-2063-4. 10. GRIVNA, M., Metodika prevence úrazů na komunitní úrovni. Praha: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, [s.l.] : [s.n.], 1999. 35 s. ISBN 80-238-4154-8. 11. KOLEKTIV AUTORŮ, Úrazy dětí. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 36 s. ISBN 80-86991-72-5. 12. KOLEKTIV, Zdraví 21: Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2003. 124 s. ISBN 80-85047-99-3. 13. MARÁDOVÁ, E. aj., Kniha her a soutěží. Praha: Akademos, 1998 63
14. MARÁDOVÁ, E., Ochrana dětí v každodenní práci školy. 1951, Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 36 s. ISBN 978-80-86991-33-7. 15. MARÁDOVÁ, E., Rodinná výchova. Zdravý životní styl I, II. Praha: Fortuna, 1999 16. METODIKA
NZIS.,
Informační
zprávy
1/2001.
Praha:
Ministerstvo
zdravotnictví. 2001, ISSN 0862-5875, s. 317-324, s. 51-52 17. Metodický pokyn k personálnímu zabezpečení lyžařských výcvikových zájezdů pořádaných základními a středními školami a ke vzdělávání instruktorů školního lyžování pro lyžařské výcvikové zájezdy čj. 25 861/93-50, Věstník MŠMT sešit 12/1993. 18. Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních. MŠMT čj. 29 159-26, Věstník MŠMT sešit 12/2001. 19. Metodický návod k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v regionálním školství čj. 10 007/98-26, Věstník MŠMT sešit 4/1998. 20. Metodický pokyn MŠMT k organizaci lyžařského výcviku žáků čj. 24 799/93-50, Věstník MŠMT sešit 12/1993 21. Metodický pokyn MŠMT k organizování sportovně turistických kurzů čj. 18 338/94-50, Věstník MŠMT sešit 9/1994 22. Opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při výuce tělesné výchovy na školách spravovaných národními výbory čj. 12 967/87-42-20 23. Pokyn MŠMT k začlenění tematiky ochrany člověka za mimořádných situací do vzdělávacích programů čj. 34/98-22776 24. ŠEJDA, J. a kol., Výkladový slovník epidemiologické terminologie. Praha: Grada, 2005. 120 s. ISBN 80-247-1068-4. 29.ŠKODÁČEK, I., Dětské úrazy a možnosti jejich prevence. Praha: Centrum úrazové prevence UK 2. LF a FN Motol, 2003. 144 s. ISBN 80-239-2063-4. 25. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: Rychlé informace – E-knihovna [online]. 2006 [cit. 2010-12-02]. Aktuální informace č. 52/06 – Úrazy v roce 2005
z hlediska
příčiny
a
místa
vzniku.
Dostupný
na www:
. 26. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online]. 2006 [cit. 2010-12-02]. Aktuální informace č. 55/06 – Úrazy v roce 2005 z hlediska věku postižených. Dostupný na www: . 64
27. Ústav zdravotnických informací a statistiky v Praze. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění 10. revize. [s.l.] : [s.n.], 1993. 779 s. 28. Zdravé město Kroměříž [online], 1995, [cit. 2011-02-09]. Dostupný na www: . 29. Zákon č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích [online], [cit. 2011-02-09]. Dostupný na www: .
65
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Záznam o úrazu Příloha č. 2: List o prohlídce mrtvého Příloha č. 3: Statistický formulář A (MZ) 1-01:Roční výkaz o činnosti zdravotnického zařízení – obor chirurgie
PŘÍLOHY
66
Příloha č. 1
Příloha č. 2
Příloha č. 3
