občasník čáslavské farnosti
ÚNOR 2015
Posledním svátkem, kterým se loučíme s vánoci, je svátek Uvedení Páně do chrámu neboli Hromnic. Při tomto svátku se žehnají a zapalují svíce – hromničky. Jejich světlo nám připomíná samotného Pána Ježíše – světlo světa. Skrze evangelium si připomínáme dvě postavy, které jediné dokáží toto světlo vnímat, rozpoznat a radovat se z něho – Simeona a Annu. Nepatří mezi oficiální představitele, či lidi, o nichž se ví a mluví. Jde spíše o lidi starší, možná zapomenuté. Písmo svaté však zdůrazňuje jednu jejich důležitou kvalitu – působí v nich Duch svatý. Duch svatý vede člověka k poznání a lásce k Ježíši Kristu. Tyto dvě postavy nám mohou být stálým příkladem pro náš život. Možná si někdy rádi odškrtneme nějakou další aktivitu, kterou jsme uskutečnili a máme z toho dobrý pocit. Ano, to patří k životu. Ale to, na čem nejvíce záleží, se nedá odškrtnout, to důležité je Duch svatý v nás. Je krásné a nesmírně důležité, když v našich společenstvích nechybějí lidé, kteří se radují z Ježíše Krista skrytého v eucharistii, z toho, že mohou být v jeho přítomnosti a poznávat jeho lásku. Tito lidé se podobně jako Simeon a Anna nechávají vést Duchem svatým. Právě v letošním roce, kdy se připravujeme na eucharistický kongres, můžeme si připomínat postoj Simeona a Anny. Na lidech, kteří objeví světlo eucharistie a budou z něho žít, závisí budoucnost církve a vlastně celého světa. V tomto týdnu jsme si připomenuli Pannu Marii Lurdskou, její přímluvu za zdraví duše i těla a povzbuzení k denní modlitbě růžence. Nechme se touto modlitbou provázet i v době postní, do které vstoupíme už ve středu 18. 2. Její dobré prožití Vám přeje P. Bohuslav
DĚKANSKÝ CHRÁM SV. PETRA A PAVLA V ČÁSLAVI Dr. V. V. Kremer (1981) Z kapitoly O katolických děkanech v Čáslavi – dokončení, část IV. Na snahy děkana Dostála o vnitřní povznesení chrámu upomíná roku 1924 do kostela daný a posvěcený velký kříž při příležitosti misie pořádané pražskými dominikány, dále socha sv. Terezičky od Ježíška, pořízená z milodarů a v roce 1932 pořízený nový zvon Pavel na místo zvonu roku 1916 zrekvírovaného. Administratura čáslavského děkanství posledním Dostálovým kaplanem Antonínem Kosíkem trvala od smrti děkana Dostála necelý rok, do 2. března 1941. Není zde možno opomenout významnou mariánskou oslavu, uspořádanou administrátorem Kosíkem. Od nepaměti, asi od roku 1850, tedy pravděpodobně také z iniciativy děkana Pečenky, bylo konáno vždy kolem mariánského svátku 8. září z děkanského chrámu čáslavského procesí věřících ke kapličce Panny Marie Pomocné v Nazaretě. Kaplička sama vznikla někdy v době barokní a roku 1850 byla městem opravena. Ačkoli to bylo v době protektorátu, odhodlal se administrátor k uspořádání velkého procesí a slavnosti na den 8. září 1940. Ten den pršelo od rána až do odpoledne tak, že se procesí zdálo nemožným. Odpoledne přestalo pršet a ačkoli byla cesta rozbahněná, došlo procesí v obrovském množství čáslavského občanstva až ke kapličce, kde byla konána pobožnost, vedená tehdejším strahovským opatem Dr Boh. Jarolímkem a vrátilo se do děkanského chrámu, kde byla pobožnost zakončena promluvou páně opata. Připomenul dávné spojení čáslavského chrámu s kanonií strahovskou. Tato oslava byla zajímavou i z toho důvodu, že uvedené procesí šlo ke kapličce z kostela přes čáslavské náměstí kolem sousoší mariánského, u kterého zástupce města, ředitel chlapecké školy v Čáslavi Jan Sedláček, který ač nebyl katolického vyznání, přednesl obsažný projev o mariánské úctě v Čáslavi a přijal jménem města trvalý slib zasvěcení města a jeho obyvatel P. Marii. Slavnou instalací dne 2. března 1941 byl uveden v děkanský úřad a správu čáslavského chrámu dovršitel slavné éry silných děkanů, nový děkan Josef Zapletal, do té doby děkan v Heřmanově Městci. Uvedením tohoto v úřad nastala vlastně nová éra v dějinách čáslavského kostela. Tento kostel byl obětavostí farníků a jeho snahou povznesen tak, že se stal pravým skvostem české země. Děkan Zapletal chtěl, a to také se mu s pomocí čáslavského archiváře, správce muzea a památkového konservátora prof. Dr. Františka Škrdle podařilo, učinit z prostory čáslavského chrámu opravdový salon umění a krásy. V ohledu vnitřních úprav dal kostelu nejprve jasný a čistý vzhled jeho novým vymalováním, které roku 1942 provedla firma Břetislava Kafky z Č. Kostelce. Při té příležitosti byly také vzorně opraveny a zabezpečeny všechny již dosti chátrající nástěnné fresky. Také provedl novou úpravu elektrické instalace a osvětlil vnitřek kostela spíše reflektory, než elektrickými svíčkami a světly. Také nově uspořádal rozvěšení obrazů, když dal sedm obrazů křížové cesty zavěsit na jižní stěně chrámu a v podkruchtí a sedm jich ponechal v přístavku a kapli P. Marie Bolestné, čímž oživil dosud dosti strnulé zdivo chrámu. Bohužel však i on byl svědkem zničení kostelních zvonů, které padly za oběť druhé světové války v roce 1942 a to všechny z roku 1847 a 1932; zůstaly zde zachovány pouze zvony Václav, umíráček, kdysi na věž umístěný z Otakarovy bašty, a Bojánek, Dr. Škrdlem objevený na věžičce kostela sv. Alžběty. Tuto ztrátu se mu v roce 1945 podařilo částečně
vyplnit zavěšením zvonu Gerald, který získal ze zrušeného kostela redemptoristů v Karlových Varech. Děkan Zapletal pořídil pro kostel i novou sošku Pražského Jezulátka, kterou umístil na oltář sv. Josefa, dále pořídil nové a umělecky velmi hodnotné jesličky, které jsou ozdobou kostela v době vánoční. Podle návrhu Dr. Škrdle dal zřídit nový oltář sv. Kříže, na který umístil kříž z původního oltáře sv. Anny, a vytvořením náznaku Kalvárie umístil zde dvě barokní sochy P. Marie a sv. Jana Evangelisty, stávající původně v čáslavském kostele a nyní jako součást sbírek čáslavského muzea byly sem výměnou za prapor válečných vysloužilců, který býval zavěšen nad pontifikálním křeslem u hlavního oltáře, do kostela vráceny. Vedle těchto soch byly z muzea vráceny i tři sochy andělů, které byly rozvěšeny jednak jako adorující anděl u obrazu Ukřižovaného nad vchodem do podvěžní kaple, jednak jako dvě ozdobné sochy na pilíři u choru. Mimo to pak dal ozdobit vnitřek chrámové prostory i dalšími barokními sochami sv. Anny s protějškem sv. Jáchyma, dále sv. Vojtěcha s protějškem sv. Prokopa, jež získal po zrušení špitální kaple v Kutné Hoře a umístil je velmi vkusně na konzolách na pilířích hlavní kostelní lodi; podobně umístil na pilíř proti oltáři sv. Josefa barokní sochu sv. Alžběty, původem z kostela sv. Alžběty. Z Kutné Hory získal při zrušení uvedené kaple i oltář s obrazem Nalezení sv. Kříže, zasazeným ve velmi pěkném rozvilinovém rámu barokovém. Děkan Josef Zapletal zemřel dne 30. června 1967 a byl za velké účasti čáslavského obyvatelstva pohřben na hřbitově v Čáslavi tehdejším kapitulním vikářem královéhradecké diecéze Javůrkem dne 5. července 1967, v den 52. výročí své primice.
POVÍDÁNÍ O VARHANÁCH – ZÁVĚR Při rozhodování jak opravit již skoro nehrající varhany, se uvažovalo mezi několika variantami: 1. varhany restaurovat, a to včetně problematické traktury. 2. ponechat pouze skříně, a do nich vestavět nový pouze dvoumanuálový mechanický nástroj, asi s polovičním počtem rejstříků. 3. provést celkovou generální opravu, s návratem k dispozici a zvukovému obrazu původního Petrova nástroje, a přestavbou pneumatické traktury na elektrickou, se zachováním Paštikova III. manuálu a několika dalších přidaných rejstříků. Zvažovala se také možnost opravit varhany svépomocí ze strany farnosti, ale tato varianta nebyla nakonec akceptována. Po náročném rozhodování nakonec zvítězila třetí varianta. Tato varianta byla rozdělena na několik dílčích etap.
Nastavené píšťaly rejstříku Cello 8 (pedál)
V první etapě byl opravován III. manuál (přistavěný Paštikou na bočním kůru). Celý manuál byl demontován, včetně žaluziové skříně. Všechny píšťaly byly vyčištěny a opraveny, dřevěné byly navíc konzervovány proti dřevokaznému hmyzu.(Většina píšťal byla poškozena od neodborného ladění a pokusů o intonaci.) Vyrobena a postavena byla nová nosná konstrukce, na tuto konstrukci pak byla postavena nová vzdušnice, protože stará vzdušnice nebyla pro svůj zchátralý stav opravitelná. Vzdušnice pak byla obestavěna opravenou a rozšířenou žaluziovou skříní. (Rozšíření bylo nutné z důvodu jiného rozměru vzdušnice a zlepšení přístupu k jednotlivým píšťalám kvůli ladění.)Nově byla zbudována také vzduchová soustava k III. manuálu. Na vzdušnici bylo osazeno několik rejstříků, a připojena provizorní klaviatura, aby bylo možné alespoň částečně doprovázet liturgii po dobu opravy ostatních částí varhan. Po zprovoznění III. manuálu mohly být započaty práce na ostatních částech varhan. Postupně byly vyjmuty všechny píšťaly a zdokumentován jejich stav, demontována byla pneumatická traktura, lavičky píšťalnice, pneumatické lišty, hrací stůl atd. Dolní vzdušnice I. manuálu s novými mixturami
Při postupné demontáži se stále více ukazoval špatný stav varhan, takže muselo být demontováno stále více dílů, až nakonec zůstaly pouze prázdné skříně. (Podle původního záměru měly být vzdušnice ponechány na svých místech a opraveny na místě, ale po zjištění jejich skutečného katastrofálního stavu musely být demontovány a odvezeny do dílny k důkladné opravě.) Píšťaly III. manuálu Všechny demontované díly byly postupně odváženy do dílny, kde byly vyčištěny a potom důkladně opraveny, všechny dřevěné díly byly následně konzervovány. Část kovových píšťal bylo nutno vyrobit nově, uřezané dřevěné píšťaly byly nastaveny na původní délku. Pouze velké pedálové píšťaly byly opravovány na místě. Stejnými procedurami prošly i obě skříně varhan, které byly posunuty o půl metru dopředu, aby se získal lepší přístup k jednotlivým vzdušnicím a píšťalám. Opravené díly byly postupně montovány do připravených skříní, byla vyrobena a namontována řídící elektronika celých varhan a vzdušnice s elektronikou postupně propojovány kabeláží. Současně probíhaly práce na montáži a kompletaci hracího stolu. Všechny vzdušnice byly nově propojeny vzduchovody a napojeny na opravený měch. Po oživení elektroniky a zprovoznění hracího stolu byl I. manuál osazen několika rejstříky a III. manuál odpojen od provizorní klaviatury a přepojen na hrací stůl. Dále byly osazovány další rejstříky na vzdušnice manuálů a pedálu a probíhala nejdůležitější práce, a to intonace a ladění jednotlivých píšťal. Výsledek této naší práce můžete nyní slyšet při každé bohoslužbě. Věřím, že varhany Vám budou po této náročné rekonstrukci sloužit po mnoho desetiletí, pokud budou mít samozřejmě pravidelný odborně prováděný servis a ladění. Petr Fischer – varhanář
PŮST – ZBRAŇ DUCHA „Žijte duchovně a nebudete plnit žádosti těla! Neboť tělo si žádá, co je proti duchu, a duch to, co je proti tělu. Vzájemně si odporují, abyste nedělali to, co chcete.“ (1 Gal 5, 16-17) A tak duch musí bojovat s tělem celý život, protože si „navzájem odporují.“ Z duchovního hlediska probíhá v nás boj, zápas o naši spásu, nebo zatracení. Ďábel samozřejmě využívá zbraně tohoto světa, aby „uspal“ ducha. Duch, pokud má žít, musí bojovat proti pokušením. Půst ducha rozvazuje. Půst je potrava ducha. Rozhodujícím jazýčkem na váze je naše rozhodnutí. Ďábel nabízí všechny rozkoše světa. Kupuj, užívej, opíjej se, přejídej, hřeš! Neposlouchej Boží přikázání! I v ráji nabídl jablko. „ A žena viděla, že strom je na pohled krásný a na poznání líbivý, vzala z jeho ovoce a jedla.“ (Gen 2,6). Pokračování známe. Totéž probíhá dnes - obrovská podpora žádosti očí, žádosti těla a pýchy života, až zuřivý nátlak ze strany ďábla. „Ježíš odešel na poušť, kde se postil čtyřicet dní a byl pokoušen ďáblem“ (Mat 4, 1-2) Proč se Ježíš postil? Proč Boží Syn, ten to určitě nepotřeboval! Ale tak jako dobrovolně vzal na sebe kříž, tak se i dobrovolně postil, a jako Nový Adam odmítl pokoušení ďábla, a tím zrušil prokletí neposlušnosti našich prarodičů. Je psáno: „Pánu, svému Bohu se budeš klanět a jen Jemu budeš sloužit." (Lk 4, 1 - 13) Na kříži nám všem ukázal cestu, která jediná vede ke spáse. Ale ti, kteří jsou Kristovi, ukřižovali své tělo i s jeho vášněmi a žádostmi. "(Gal 5, 24) Pozor! Tady nejde o to, abychom nejedli, nepili, neradovali se v tomto životě. Ale pokud užívám život na tomto světě jako Boží dar, vždycky budu chtít znát i to, co mé duši škodí a co jí prospívá. Půst je však nejen potrava ducha, ale i zbraň proti démonům! Ježíš řekl: Tento druh /démona/ nelze vyhnat ničím, jen modlitbou a postem. (Mk 9, 29) A Panna Maria v Medžugorji říká: „Modlitbou a postem lze zastavit i války a změnit přírodní zákony." Až takovou velkou zbraň máme k dispozici! Zda ji použiješ na záchranu svou i jiných - záleží jen na rozhodnutí, mém, tvém, každého člověka dobré vůle. Antonín Selecký
SVATÝ TIMOTEJ – BOHUSLAV O svátku našeho pana faráře máme příležitost alespoň trochu mu projevit svou lásku a vděčnost. Gratulací jménem farníků, všech, kdo mají P. BOHUSLAVA rádi, jsem se o to pokusila, ale bez mikrofonu mi asi málokdo rozuměl. Naštěstí to GABRIEL pomůže napravit. Zaznělo asi toto: Chci Vám popřát za všechny farníky k svátku! Dostal jste od rodičů krásné jméno, které se k Vám velice hodí! Přejeme Vám, abyste od Pána Boha dostal vše, co potřebujete, abyste to jméno ve svém životě dokonale naplnil! Náš společný dárek má několik částí: něco na přípravu teplých večeří (el. toustovač), fin. příspěvek na obnovu sil – exercicie, či aspoň týden pobytu někde mimo Čáslav, dále jsou to naše MODLITBY za Vás a také - SALVE REGINA od našich zpěváků! Děkujeme P. Bohu za všechnu lásku a dary, které skrze Vás dostáváme! Gabriela Vavřínová
Listopadový výlet: Hodkov - Bohdaneč – Zbraslavice Odjezd vlakem do Kutné Hory, přestup na lokálku směr Zruč n. Sázavou. Ze stanice Hodkov se třináct účastníků + jeden pejsek odhodlaně vydává na letošní již druhou cestu zbraslavickým krajem, směrem k obci Hranice. Dále silnicí K. Hora–Zruč n/Sáz., a po turistické značce lesem. Kopcovitý terén, po nočním dešti je mokro, předpověď počasí nevlídná, zataženo, déšť skoro na spadnutí. Míjíme samotu Jamné a následuje obec Ostrov. Zde jsme již měli zastávku minule, ale
Zataženo? Nevadí, pan farář se usmívá!
Zdá se, že koně by rádi šli s námi...
tentokrát jdeme jinou trasou. Po krátkém občerstvení se vydáváme hezkou přírodou, částečně podle Ostrovského potoka. Míjíme rekonstruovaný Beránkův mlýn a už je tu Bohdaneč. U kostela Zvěstování Panny Marie se setkáváme s p. Veletou, otvírá kostel a doprovází na varhany Mši svatou, slouženou zde naším p. farářem. Temné nebe se v tu chvíli nečekaně a pro nás symbolicky rozjasňuje a do kostela zazáří sluníčko! Rádi pak přijímáme pozvání p. Velety a na slunném zápraží jeho domku si opékáme buřtíky. Obsadili jsme pěkný nový pomník zbraslavických Posilněni se vydáváme k rozhledně myslivců. Bohdanka. Ta ale je již po sezoně pro turisty uzavřena. Škoda, je slunečno a nejsme sami, kdo by se rád potěšil rozhledem do okolí. Naše cesta pokračuje loukou a přes pole, k obci Šlechtín. Nedaleko se pase stádo koní... a najednou jsou ti koně mezi námi! Chovají se však přátelsky a my máme z tohoto setkání pěkné překvapení a velkou radost.
Unese nás vůbec ta lávka?
Další obcí na cestě jsou Radvančice a podél zbraslavického letiště se blížíme do cíle výletu. Ještě zastavení a společné foto u pěkného pomníku věnovaného myslivcům, s nápisem: „Co stvořil Bůh, to cti a opatruj. To myslivče buď provždy zákon Tvůj!“. Ve Zbraslavicích navštívíme hřbitov, a protože je dušičkový oktáv, modlíme se společně za
duše v očistci. Díky Bohu, že jsme i toto mohli splnit. Čas, zbývající do odjezdu posledního vlaku patří zaslouženému občerstvení a zhodnocení dvacetikilometrového pochodování v hospodě U Datla. Máme radost, vždyť že by se to zamračené dušičkové ráno změnilo v prosluněný den, nečekali ani velcí optimisté!
Novoroční pochodování do Žlebů Po ranní Mši svaté o první sobotě nového roku se scházíme u fary a nestačíme se divit, kolik lidiček ta pozvánka na výlet oslovila! Mladí, starší, děti i turisté čáslavští i z okolí a dva pejskové společně tak s panem farářem vycházejí docela spořádaným průvodem za město, a po cyklostezce míří na Koudelov a Skovice. Na kraji bažantnice zastavujeme Tolik lidí? A některé ani vůbec neznám… u památníku tří místních občanů, kteří v říjnu 1941 pomohli s ukrýváním parašutisty kpt. Fr. Pavelky a byli za to nacisty popraveni. Cesta bažantnicí výpravu poněkud rozptýlí; nemrzne, je plná bláta, někdo proto raději volí jít po silnici. Ti zablácení pak však mohou obdivovat pěkné stromy, hlavně ten krásný, snad prý 400 let starý dub! Pozdravíme se i s kozičkami v ohradě u skovického statku a pokračujeme do Markovic, do statku manželů Vavřínových. Už nás čeká paní Gabriela a celá jejich zoo: koně, kravička s teletem, ovečky, husy i prasátka potěší nejen děti. Pro ty je Někteří pod dubem, největší atrakcí povozit se na oslících. někteří za dubem!
No nevím, snad to ta paní zvládne!?
Kostelík sv. Marka
I my bychom si rádi někam vyjeli!
S díky se loučíme a odcházíme ke kostelíku sv. Marka, který se nachází na kopečku, obklopený starým hřbitovem. Hned za vstupní branou spatříme náhrobek se jménem armádního generála Aloise Eliáše, který však zde údajně nebyl nikdy uložen. Prohlížíme si zajímavý interiér kostelíka, nedávno obnovený; historické nástěnné fresky a do obvodních zdí zasazené náhrobní kameny rodu Auerspergů ze zničené hrobky tohoto rodu, která musela ustoupit kamenolomu.
Modlíme se za všecky desátek slavného růžence. Pokračujeme areálem kamenolomu Markovice, a nad obří jámou lomu žasneme, jaké je to veliké dílo nedaleko od našeho města. Jsme na vršku, blízko místa, kde se nacházel kostelík a ona hrobka. V zamyšlení pomalu scházíme krásnou alejí hodně letitých lip, vysázenou k původnímu kostelíku sv. Anny, o němž jsme si nedávno mohli číst v Gabrielu. K jídlu toho moc nemají, ale tekutý chléb vše spraví!
Už víme, kde se vzal název ŽLEBY!
Jsme ve Žlebech. Po novém chodníčku a schůdkách sejdeme do první serpentiny a s pohledem na zámek docházíme k hospůdce „U Kosů“. (Pocházela odtud naše milá farnice, paní Danuška Podzemská, roz. Kosová.) Je nás tu plno, dáváme si občerstvení a hodnotíme náš výlet. Je pohoda, dopřáli jsme si 11 km dlouhý novoroční pochod vhodný pro všechny a ještě za příznivého počasí. Děkujeme všem 35ti zúčastněným, děkujeme našim průvodcům. Hodně zdraví, síly a Boží ochrany do nového roku a dalších výletů! Marie Prášková, Marie Rumlová
POMOC OD SVATÉ TEREZIČKY Už to bude téměř deset let, co se mi stala tato příhoda. Před pobytem v porodnici jsem si z knihovny u mých rodičů vybrala náhodně dvě knížky. První z nich mě nijak nezaujala, byla od Ivana Olbrachta. Název druhé knížky Terezka Martinová mi nic neříkal. Pak jsem ale zjistila, že je to příběh svaté Terezie z Lisieux! Zrovna jsem v porodnici prožívala strach, úzkost z prvního porodu. Všechny maminky kolem mne už přivedly svá děťátka na svět, jen mému miminku se i po 14 dnech přenášení stále nechtělo. Tak jsem se začetla do řádků o Terezce Martinové. Byla jsem dojata její láskou k Bohu a k lidem, ve kterých se snažila vidět Pána Ježíše. Jako nejmladší z pěti dcer, už od malinka prožívala víru tak silně, tolik jí záleželo, aby se její chování líbilo Ježíškovi. Po přečtení příběhu o mládí a životě svaté Terezie jsem našla v sobě více síly, důvěry a radosti z víry a hlavně, nebyla jsem v porodnici na vše sama. Terezička, která prohlásila před svou smrtí, že sešle na zem déšť růží, mi velice pomohla! Po všech komplikacích, které nakonec přišly v den mého prvního porodu, se mi díky Bohu narodil zdravý chlapeček. maminka Eva
ZTRÁTA SVOBODY VE JMÉNU SVOBODY Kniha, která varuje Gabriele Kuby je německou socioložkou a spisovatelkou. Přednáší na téma nebezpečí genderové ideologie, kterou nadnárodní lobby protlačují do legislativy všech států světa. Jde o zákony povolující potraty, homosexuální sňatky s možností adopce dětí a promiskuitní sexuální výchova na školách, jež je de facto výchovou ke smilstvu. Paní Kuby napsala o tom knihu „Globální sexuální revoluce“, jež byla vydána i česky. Výmluvný je již podtitulek: Ztráta svobody ve jménu svobody. Všechny světové revoluce totiž propukly „ve jménu svobody“. Velká francouzská revoluce, bolševická v Rusku a nacistická v Německu proběhly ve jménu ideálů „svobody“ a lepší budoucnosti. Výsledkem všech byla nakonec totalitní diktatura a zástupy povražděných nevinných obětí. Paní Kuby přesvědčivě dokazuje, že současná tzv. sexuální revoluce, jež probíhá ve většině zemí světa, skončí stejně. Již nyní vidíme jasné příznaky. Parlamenty zemí, jež se hrdě hlásí k demokracii a lidským právům, legalizují homosexuální sňatky s možností adopce dětí. Jakýkoliv odpor je a bude trestně postihován jako útok proti „lidským právům“. Úředníci, kteří nechtějí z důvodu svědomí sezdávat homosexuální páry, nebo kazatelé, citující biblické výroky proti sodomskému hříchu, končí jako tzv. „homofobové“ před soudem. Katolické adopční agentury ve Velké Británii musely ukončit svoji činnost, protože nauka Církve nedovoluje poskytovat děti homosexuálním párům. V Německu se octli před soudem rodiče jen proto, že si nechtěli nechat znemravnit děti tzv. sexuální výchovou, která nabádá k sexuálně motivovaným hrátkám děti již od útlého věku. Kniha cituje hrůzné detaily z dokumentů OSN a Evropské unie, které takovou formaci dětí přímo vyžadují jako jejich údajné „právo“. Dozvídáme se, že dítě již od 12 let by mělo mít „nárok“ na sexuální život apod. Odmítnutí a nesouhlas jsou nepřípustné a mají být tvrdě trestány. Nejhorší ale je legální vraždění nenarozených dětí, které probíhá už několik desetiletí a stálo lidstvo již miliardu životů. Čím dál více „demokratických“ států trestá protest proti tomu, i jen modlitbu před potratovou klinikou, pokutou nebo dokonce vězením, jak dokazují případy z Kanady a USA. Autorka popisuje, jak postupně a nenápadně bylo toto zákonodárství celosvětově připravováno; taktikou „malých krůčků“ se homosexuální svazky staly rovnocennými s řádným manželstvím ve jménu „lidských práv“. A již se ozývají s týmiž nároky pedofilové, transsexuálové aj. Významným negativním zlomem se stal rok 1968, studentská tzv. sexuální revoluce. Západní neomarxisté navázali na Sovětský svaz éry Lenina a Trockého, který jako první stát na světě legalizoval umělý potrat. Paní Kuby poukazuje na historii: vždy, když nějaká civilizace propadla sexuálním neřestem - polygamii, promiskuitě či sodomii, vždy to s ní špatně dopadlo. Zanikla, nebyla schopna se bránit náporu jiných civilizací. Není žádný racionální důvod, proč by naše civilizace měla v tomto být výjimkou. Závěr knihy je však optimistický, i když s podmínkou. Závisí to na tom, jestli katolíci – a katolická nauka je jediným silným argumentem proti této nové revoluci – budou schopni vytrvat, řídit se ve svém životě Božím přikázáním a klást těmto projevům náležitý odpor. Pokud si tak budou počínat, o ostatní se už postará Bůh, vítěz nad všemi ideologiemi. dr. Radomír Malý, z recenze pro Immaculatu Knihu G. Kuby „Globální sexuální revoluce“ si lze zapůjčit ve farní knihovně. Stejná témata pojednává i brožura GENDER, jež je k dispozici v našem kostele.
POUŤ DO HRADCE KRÁLOVÉ V sobotu 22.11. 2014 se vydalo asi 30 poutníků z Čáslavi a okolí na zakončení jubilejního roku 350. výročí založení královéhradeckého biskupství do katedrály sv. Ducha v Hradci Králové. Sešli jsme se na autobusovém nádraží a v devět vyrazili na cestu, přes Nový Dvůr a Přelouč přímo do Hradce. Cestou jsme společnými silami zadýchali studený autobus, pomodlili se růženec a v deset hodin vystoupili na Smetanově nábřeží v Hradci Králové. Svižně jsme se přesunuli do katedrály, která však již ve čtvrt na jedenáct byla téměř zaplněna. Někteří z nás se proto přesunuli před velkoplošnou obrazovku do kostela P. Marie či do sálu v Novém Adalbertinu. Připojili jsme se k modlitbě růžence a vyzkoušeli zpěvy na mši svatou, které ač překrásné, byly dosti náročné (nezvyklé nápěvy, latina). A v 11 hodin už začala slavnostní Mše svatá. Nádherná, prostě povznášející zážitek. Ani se při pohledu na hodinky nechtělo věřit, že trvala dvě hodiny. Završením bylo slavnostní zakončení na náměstí, kde promluvili biskup Jan Vokál, primátor Hradce Králové a kardinál Dominik Duka, který předal překrásnou zlatou bibli dlouholetému správci katedrály sv. Ducha a ocenění in memoriam P. Josefu Toufarovi. Svoji zdravici přednesl i kardinál Meisner z Kolína nad Rýnem. A pak si už celé společenství za zpěvu "Živió, živió" připilo dobrým vínem a ochutnalo připravené dobroty. Poté byla možnost prohlídky výstavy dějin KH diecéze od středověku po současnost, biskupské knihovny či interaktivní výstavy o sv. Klementu v katakombách pastoračního centra v Novém Adalbertinu. V kostele Panny Marie a v kapli sv. Josefa probíhaly přednášky. Leč času bylo velmi málo. Ještě rychle nakoupit něco hezkého v Knihkupectví u Katedrály a již před čtvrtou hodinou jsme se sešli na ukončení pouti v katedrále, kde proběhla krátká adorace a požehnání. Pouť skončila, krásné zážitky zůstaly... a snad i nějaké to semínko našlo v srdíčku mnohých z nás tu správnou půdu. Květa Štikovcová
LETOŠNÍ TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA byla v Čáslavi rekordní. Připravujeme se ke startu... Organizovalo ji opět středisko oblastní charity Domek ve spolupráci se střed. Kopretina. Organizátoři si pochvalovali, že se letos na sbírku hlásily samy celé skupinky, některé dokonce přišly ve vlastních královských pláštích. Dostavil se i pan farář Stařík s požehnanou křídou a požehnal na cestu všem připraveným koledníkům a koledníčkům. Do ulic se vydalo 14 skupinek, a jedna pokladnička byla umístěna v našem kostele. Vybralo se celkem 41 756,- Kč, jistě i zásluhou některých dárců, kteří darovali ne mince, ale i hodně velké bankovky. Výtěžek Tříkrálové sbírky bude tentokrát použit na úhradu nákladů letního tábora pro děti ze sociálně slabých
rodin a dobrovolnickou činnost v Městské nemocnici Čáslav na odděleních LDN a dětském oddělení a rovněž v Domově důchodců v Čáslavi. Martina Šímová
VÁNOČNÍ VARHANNÍ KONCERT na svátek sv. Štěpána byl uspořádán v kostele Všech svatých v Dolních Bučicích. Začínal v 17 hod a sešlo se nečekaně hodně lidí, přišly i celé rodiny. Po úvodním slovu P. Bohuslava Staříka jsme se zaposlouchali do tónů varhan a vánoční hudby barokních skladatelů. Na varhany hrál František Novák, několik skladeb doprovázela zpěvem jeho manželka Ludmila Nováková. Další skladby provázela trubka Tomáše Větvičky a lesní Betlém v bučickém kostele roh Veroniky Větvičkové. Na závěr byli účinkující odměněni dlouhotrvajícím potleskem. A nakonec jsme si všichni s chutí zazpívali „Narodil se Kristus Pán“! Odcházeli jsme domů v pravé vánoční sváteční náladě. Podle ohlasů různých účastníků se koncert líbil a byli spokojeni. Byla to pěkná tečka svátečních dnů. Děkujeme! Helena Koutná, Vrdy-Bučice
ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVU v naší farnosti vedl v sobotu 6. prosince P. Filip Foltán. Obnovy se zúčastnilo asi 25 farníků. Jejím zakončením pak byla Mše svatá, kterou P. Foltán sloužil v našem kostele. (red)
SVATÝ MIKULÁŠ V KOSTELE Jako každý rok, opět se v předvečer 6. prosince v našem kostele sv. Petra a Pavla konalo setkání se sv. Mikulášem a jeho anděly. I bez zvláštního pozvání či plakátů dorazilo opět plno dětí. Naučily se a zazpívaly Mikulášovi písničku, za kterou dostaly i malý perníkový dáreček. Nakonec se všichni společně pomodlili. Venku čekali i čerti, avšak všecky tyto dětičky byly hodné a žádné si čerti neodnesli. Monika Stajnerová ...a další košík perníčků!
Nebeská návštěva v plné kráse!
FINANČNÍ HOSPODAŘENÍ FARNOSTI V ROCE 2014 Příjmy: dary farníků 257 400,- Kč, dary od města Čáslav 62 400,- Kč dotace Minist. kultury 228 000,- Kč, sbírky farnosti (Čáslav, Bučice, Krchleby) 377 113, -Kč Hlavní výdaje: oprava varhan 283 832,- Kč, truhlářská oprava varhan. skříní 49 328,- Kč restaurování a zlacení varhanních skříní 135 000,- Kč oprava věže – 173 941,- Kč, oprava - restaurování - kamenných prvků věže (sokl) – 48 000,- Kč oprava oltáře Panny Marie Čáslavské (2 andělé) 170 000,- Kč
Z FARNÍ MATRIKY Křty: Antonín Trtík, 19. 10. 2014, Čáslav Alžběta Marie Minaříková, 15. 11. 2014, Čáslav Alena Libuše Horváthová, 15. 11. 2014, Třemošnice Andrej Martin Hořák, 15. 11. 2014, Vrdy Sofie Čiháková, 23. 11. 2014, Čáslav Lukáš Jakub Jan Konvička, 11. 12. 2014, Čáslav Tomáš Marek Čarny, 13. 12. 2014, Vrdy Jakub Aleš Vaněk, 13. 12. 2014, Mladá Boleslav Ludmila Václava Petráčková, 20. 12. 2014, Čáslav Sabina Bolková, 27. 12. 2014, Paběnice Tomáš Jiří Rakaš, 7.2.2015, Třemošnice Pohřby: Vladimír Hamral, 13. 11. 2014, 67 let, kostel sv. Petra a Pavla Adam Laci, 24. 11. 2014, 87 let, kostel sv. Petra a Pavla Anděla Žůrková, 27. 11. 2014, 89 let, kostel sv. Petra a Pavla Marie Heinischová, 17. 12. 2014, 78 let, kostel sv. Petra a Pavla Marie Macháčková, 30. 12. 2014, 79 let, obřadní síň Čáslav Bohumil Vobořil, 9. 1. 2015, 85 let, obřadní síň, Čáslav Eva Matičková, 15. 1. 2015, hřbitov, Čáslav
FARNÍ KALENDÁŘ SO 14. 2. Turist. výlet na Železné hory, viz plakátek na nástěnce Dětský karneval na faře, viz plakátek na nástěnce ST 18. 2. POPELEČNÍ STŘEDA, začátek doby postní, Mše sv. 18.00 NE 22. 2. 1. NEDĚLE POSTNÍ SO 14. 3. DUCHOVNÍ OBNOVA + promítání (Etiopie) s P. J. Linhartem, viz ohlášky PO 16. 3. Úklid kostela, po ranní Mši sv. (a Sv. růženci), v 8h ČT 19. 3. SLAVNOST SV. JOSEFA, Mše sv. 18.00 SO 21. 3. POCHOD PRO ŽIVOT, Praha, viz plakátky a ohlášky NE 22.3. 5. NEDĚLE POSTNÍ, po ranní Mši sv. MISIJNÍ JARMARK ST 25. 3. SLAVNOST ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ, Mše sv. 18.00 NE 29. 3. KVĚTNÁ NEDĚLE, Mše sv. s průvodem 9.00 ČT 2. 4. ZELENÝ ČTVRTEK, Mše sv. 18.00, poté ADORACE do 21h PÁ 3. 4. VELKÝ PÁTEK, Křížová cesta 6.00, obřady velkopáteční 18.00, noční adorace SO 4. 4. BÍLÁ SOBOTA, VIGILIE 20.00 (odpo 13.30 žehlení pláten, úprava oltářů) NE 5. 4. BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ, Mše sv. 9.00 a 18.00 PO 6. 4. Pondělí velikonoční, Mše sv. 9.00 Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti Čáslav Kontakt: Římskokatolická farnost, děkanství Čáslav Kostelní nám. 186, 28601 Čáslav, tel. 327 312 907 P. Bohuslav Stařík, tel.: 728 501 043, e-mail:
[email protected] Redakce: Marie Rumlová (
[email protected]), Martin Jusko, Jan Špaček.
Děkujeme za Vaše náměty, příspěvky a fotografie! Foto v tomto čísle: B. Novák, J. a M. Práškovi, P. Fischer, V. Stajner, K. Štikovcová, farní archiv.
