POD
VĚŽEMI
Zpravodaj
Římskokatolické farnosti duben - květen
1 / 2014, ročník I.
Foto: Marek Olšar
V konání dobra neumdlévejme, neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry.
(Gal 6, 9-10)
2
POD VĚŽEMI
Úvodník Milí farníci, sousedé, přátelé, představujeme vám nový farní zpravodaj. Chceme v něm shrnout dění v naší farnosti, provést vás právě probíhajícím liturgickým obdobím, obohatit o nové či zapomenuté poznatky a v neposlední řadě také trochu pobavit. Vše je ale teprve na počátku. Než se z naší představy „vyklube“ to pravé, bude to chtít hodně trpělivosti, hledání a také pokory. Jak příhodné pro postní dobu, kterou právě prožíváme. Protože si přejeme mít zpravodaj skutečně farním, nebude to jen naše záležitost. A tak hned na začátku výběr názvu jsme nechali na vás. S radostí jsme sledovali, jak jste se s nadšením do tohoto úkolu zapojili. Pro další spolupráci přivítáme vaše příspěvky, postřehy, příběhy a náměty, ale i dobře míněnou radu či kritiku. Můžete také touto cestou oslovit ostatní farníky svou myšlenkou. I když vše se do zpravodaje nevejde, budeme se snažit vám vyjít vstříc. Příjemné chvíle při čtení přeje redakce POD VĚŽEMI Zpravodaj Římskokatolické farnosti Orlová Dvouměsíčník, 1/2014, ročník I., Vydání: 6. 4. 2014 Redakce: J. Dvořáková, M. Kuhajdová, R. Olšarová Grafická úprava: J. Dvořáková Foto: M. Kuhajdová, M. Olšar Jazyková korekce: J. Hlosta Odborný dohled: P. Dr. M. Puvák Email:
[email protected] Vydává: Římskokatolická farnost Orlová, Lidická 770, 735 11 Orlová-Město,
[email protected] www.farnost-orlova.cz Tel. +420 596 531 028 Tisk: Charita Hrabyně, Hrabyně 212 747 67 Hrabyně 3 www.dilnyhrabyne.charita.cz Počet výtisků: 250 ks Redakce si vyhrazuje právo úpravy článků. Náklady na tisk hrazeny z dobrovolných darů. Pán Bůh zaplať za finanční podporu! Příští vydání: 1. 6. 2014 Uzávěrka: 18. 5. 2014
Z obsahu: Rozhovor………………………….………..…..4 Otec Rafael - Modlitba .….…………......7 Duchovní obnova …………………………..8 Neposkvrněná a její medailka ……...10 Boží milosrdenství ………………………..12 Mariánské poutě …. ……………………..13 Noc kostelů …………………………...…….14 Společenství …………….…………………..15 Události ve farnosti ……………………...16 Kratochvíle, farní web …………..……..18 Informace ........................................19
POD VĚŽEMI
SLOVO FARNÍKŮM Dočkali jsme se Částečně už teď, ale zvláště za několik týdnů, bude Jan Pavel II. nejvíce skloňovaným jménem na planetě. Jistěže se radujeme, vždyť byl jedním z nás, a to není málo hledět vzhůru s vědomím, že mezi svatými je někdo, koho jsem znal osobně. A radujeme se o to víc, že se tak děje velmi blízko velikonočních svátků, kdy rozjímáme nejenom nad Ježíšovým vítězstvím, ale i nad smyslem utrpení, které Kristus posvětil a které Jan Pavel II. prožil až do krajnosti. Vždyť to, jak před našima očima před devíti lety odcházel, svědčilo o tom, jaký byl. Nestyděl se za své stáří ani za slabost. Žehnal třesoucí se rukou, mluvil nesrozumitelným hlasem, díval se unaveným zrakem, klesal pod tíhou svého těla, neovládal už ani svůj úsměv, ale právě proto, že nic z toho neskrýval, byl silnější než blížící se smrt. Ano, byl to první mediální papež, ale právě svým umíráním ukázal, že nikdy nebyl celebritou. Světu, který ctí krásu, slávu a moc, ukázal na svém konci sílu své slabosti. Věděl, že k životu patří smrt. Dlouho, velmi dlouho jí vzdoroval, ale když přišla, nepolekal se. Když zjistil, že nadešla jeho chvíle, odmítl jít do nemocnice. Toto byl jeden z nejsilnějších momentů jeho posledních dnů. Člověk, který nejhlasitěji odmítal euthanasii, způsobem své vlastní smrti nakonec nejlépe ukázal, jak chápal přirozenost. Odmítal, aby člověk smrt sám přivolával, ale když přišla ta jeho, neutíkal před ní. Ovšem nejenom umíráním odhalil před námi cosi podstatného. Když se narodil, byla v módě víra v člověka. Byla to doba vědy, pokroku a moderny, jejímž ovocem měl být lepší svět. Ale nebyl. Byly jím pohromy komunismu a fašismu. Jeho země, hrdé Polsko, neuvěřitelně trpělo, a on se tak od svého dětství učil, jaký je svět, který přetne své vlastní kořeny. Když vyrostl, oběma pohromám se postavil na odpor. Komunismu vzdoroval tak, že dnes ho považujeme za jednu z příčin pádu celé té strašné říše zla. Toto je jeden z klíčových odkazů jeho života – on, obyčejný Polák, jeden z nás, se stal klíčovou osobností dvacátého století tím, že navzdory módním trendům stál za svým „nemoderním“ přesvědčením. Jeho skutečná síla nespočívala v technologii, strategii či moci, ba ani ve strukturách Vatikánu. Jeho silou byla křehká citlivá víra, kterou se snažil následovat svého Boha. Karol Wojtyla byl konzervativním papežem. Podle mnohých až příliš. Jeho dychtivá, nezlomná obrana života, manželství a církevních tradicí však nepramenila z omezenosti, ale z přesvědčení, že svět i církev potřebuje pevné body, protože bez nich je lidstvo unášeno ničivým proudem relativismu. Tento papež poznal, čeho je schopna vykořeněná lidská duše. Přežil světovou válku, dvě ďábelské ideologie i atentát na sebe. Zblízka, i ve vlastní církvi, viděl nesčetné množství selhání. Od malička poznával, že pokud se člověk zbaví Boha, zůstane v něm nebezpečná díra. A proto tak úzkostně bránil ověřené věci. I to zůstalo jeho důležitým odkazem světu – reformy a změny jsou jistě pro život důležité, ale je třeba bránit i neměnné pravdy, protože jinak se svět vymkne z kloubů. Kdosi řekl, že smrtí Jana Pavla II. neskončil pouze jeden lidský život. Jeho odchodem teprve skončilo 20. století. My, jeho děti, musíme teď s odvahou kráčet po cestě, kterou nám vytýčil. A nebojme se. Vždyť z Otcova domu nám posílá svůj úsměv a požehnání. P. Dr. M. Puvák
3
4
POD VĚŽEMI
ROZHOVOR Na konci prázdnin jsme se v naší farnosti rozloučili s otcem Martinem Pastrňákem, předtím ještě s otcem Jozefem Kankarou. Vzápětí na to jsme přivítali jejich nástupce. Dnes vám nabízíme rozhovor s prvním z nich. Je ním nový správce orlovské farnosti, otec Rafał Józef Wala. Otče, mohl byste nám na úvod Můžu jen říct, prozradit něco o sobě, o své rodině a že k rozhodnutí stát se knězem své cestě ke kněžství? přispělo i to, že od dětství jsem miNarodil jsem se v roce 1970. Své nistroval s bratrem, a že s naší skupidětství jsem prožil v Bielsku-Biale. nou ministrantů byl vždy spojen jeden Pocházím ze silně věřící rodiny. Mám kněz. A my jsme měli to štěstí, že to jednoho bratra, se kterým jsme od byl výborný kněz. Jako ministrant jsem dětství ministrovali. V Polsku mám potkal mnoho dobrých a kvalitních velmi početnou rodinu, kterou podle kněží. A když dozrávalo moje povolání možností navštěvuji a která je pro mě ke kněžství, mohl jsem s nimi řešit radostí a oporou. Prostě rád se tam některé těžké otázky a problémy. vracím. O povolání a cestě ke kněžství Právě tito kněží byli pro mě oporou. nerad mluvím, protože ať řeknu Imponovala mi na nich jedna věc. Že cokoliv, skutečnost je jiná. Bůh je totiž vždy zůstali lidmi se vším, co to slovo tak úžasný, že jeho působení v srdci znamená. Samozřejmě, že to byli člověka nedovedeme slovy vystihnout. vzorní kněží po každé stránce, ale na prvním místě lidé! Byli to lidé, o kterých já říkám: srdcem u Boha, nohama na zemi. Chtěl jsem být jako oni. Kde všude jste působil po svěcení? Na kněze jsem byl vysvěcen v roce 1995 v Bielsku-Biale. V Polsku jsem byl kaplanem ve dvou farnostech. A v roce 1998 jsem se rozhodl jít do Čech. První 3 měsíce jsem byl kaplanem v Litvínově. A protože mi poměrně dobře šla výuka češtiny, otec biskup Josef Koukl mě jmenoval farářem v Klášterci nad Ohří. Tam jsem působil 11 let. Musím říct, že to byla moje nejlepší léta a velmi oblíbené místo. S Kláštercem jsou spojeny mé nejkrásnější vzpomínky
POD VĚŽEMI
Rozhovor dodnes! V roce 2009 jsem kvůli zdravotnímu stavu rodičů požádal otce biskupa Františka v Ostravě, zdali bych mohl působit v ostravsko-opavské diecézi. Totiž z Klášterce jsem měl domů do Bielska 600 km; z Ostravy je to jen 60 km. Otec biskup souhlasil a poslal mne do farnosti Libhošť u Nového Jičína. Na tuto farnost také velice rád vzpomínám. Mám tam spoustu dobrých přátel a známých a rád se tam vracím.
jen pro sebe. Na pocity se mě zeptejte, až když budu odcházet z farnosti. Můžu jen říct, že to byla nejistota, jaké to všechno bude. Bylo to i velké překvapení. Proto denně prosím Pána, ať mi dá potřebnou sílu všechno zvládnout.
Co je pro Vás nejlepším relaxem? Jsem typ člověka samotáře. Cítím se velmi dobře, když mám kolem sebe mé oblíbené knihy a časopisy a svou oblíbenou hudbu. V mém životě hraje důležitou roli také film. S jakými pocity jste přišel do Orlové?
Co byste chtěl na závěr vzkázat místním farníkům? Snažme se dělat všechno tak, aby naše životy přinášely plody. Abychom se stali těmi, kdo pro Ježíše opravdu táhnou. Neměli bychom být stojícími lokomotivami, co jen pasivně vypouštějí páru. Přál bych si, abychom se všichni snažili být pravdiví a upřímní. Abychom otevírali svá srdce jeden druhému s vědomím, že jsme na jedné lodi a potřebujeme se navzájem. Děkuji za rozhovor Pocity? Ne, na tuto otázku neodpovím. Aspoň ne teď. Všechno si nechám
-elpFoto: M. Olšar; farní web
5
6
POD VĚŽEMI
ZAMYŠLENÍ Modlitba - slovo znamé i malo pochopéné Co přesně si vybavíme, když se řekne modlitba? Bezmyšlenkovité odříkávání předepsaného textu, vyslovení kouzelných formulí s okamžitým výsledkem, nebo srdceryvné volání k Bohu v případě krajní nouze, když už není jiné východisko? Všechny tyto představy jsou naprosto mylné. Skutečná modlitba je rozhovor s Bohem - přirozený a upřímný. Je to oboustranná komunikace, která může mít mnoho podob. Prostřednictvím modlitby poznáváme Boha a budujeme s Ním vztah. Modlitba bývá nejčastěji prosebná, děkovná, chválící, ale správně by to mělo být v opačném pořadí. V duchovním životě platí jednoduché.pravidlo - pokud mluvím s Bohem, tak Bůh mluví se mnou, pokud nemluvím s Bohem, tak ani On nemluví ke mně! Je to stejné jako v osobním životě. Skrze rozhovor poznáváme své protějšky, známé, přátele. Jakmile s lidmi přestaneme komunikovat, vztahy dříve, či později zaniknou. Na duchovním životě by rozhodně nemělo být nic magického a tajuplného. Bůh hraje s otevřenými kartami, nic neskrývá, nedělá se nedosažitelným a slyší kdykoliv k němu voláme. Ježíš nás povzbuzuje k neustálé modlitbě. Vidíme to na příkladech evangelijních postav, které prosily Ježíše - modlily se k němu a vzývaly ho. Povzbuzuje nás k neustálé modlitbě vždy a všude, na každém místě, v každém životním postavení, za každých životních podmínek. Ujišťuje nás, že je možné modlit se vždy. Chce, abychom se modlili při každé příležitosti. Mnozí si však
můžeme položit otázku, zda neustálá modlitba nedělá z člověka podivína, jestli ho neochuzuje, zda takový člověk „nelétá v oblacích“. Jak je možné, aby křesťan mohl spojit své každodenní povinnosti s příkazem Pána o neustálé modlitbě? Není lepší říkat častá modlitba místo neustálá modlitba? Je v tom velký rozdíl. Člověk neustálé modlitby musí projít určitou cestou pomocí časté modlitby. V dějinách byli lidé, ale i dnes jsou takoví, kteří pomocí časté modlitby dosáhli vysokého stupně neustálé modlitby. Je možné, aby se člověk mohl ztišit a soustředit se k modlitbě, aniž by žil v tichu kláštera, kde je vytvořeno prostředí pro modlitební život, se mohl ztišit a soustředit, aby se mohl často modlit? Je to možné. Aby se člověk modlil, musí nejprve chtít se modlit. Člověk je stvořen tak, že bez modlitby neobstojí. Modlitba je pro člověka existenční otázkou. Ten, kdo se nemodlí, je nezakotvený. Modlitba je lidská prapotřeba. V modlitbě se člověk svěřuje Bohu, odevzdává se mu. A to je u Něho to úžasné: On nejenže slyší, ale i naslouchá, napíná uši, má o můj problém
POD VĚŽEMI
Modlitba vřelý zájem, bere si k srdci to, co od srdce přichází. Když Bohu něco řekneme, On to nevezme jenom na vědomí, ale stane se to jeho záležitostí. Člověk se velmi mýlí, když si myslí, že při modlitbě musí jen mluvit. Pokud si lidé dobře rozumějí, nemusí si jen stále něco říkat. To podstatné při modlitbě je mlčení a naslouchání, co mi teď řekne Bůh. Kolik lidí v dnešní době říká: nemám čas se modlit. Opravdu? Někteří lidé se domnívají, že naše aktivní činnost je neslučitelná s modlitbou. Toto je blud, neboť modlitba má proniknout celý náš život i naši práci. Vhodnou chvílí k modlitbě jsou také všechny situace našeho života, které prožíváme. Například máš starosti, těžkosti, tak je svěř v modlitbě Bohu. Máš z něčeho radost, i toto mu řekni. Dobře to pochopila jedna naše sestra, která mi řekla: otče, moje nejkrásnější modlitba je v autobuse, když jedu do práce. Tam si s Pánem povídám, využívám každou volnou chvíli, děkuji za lidi, s nimiž se setkávám, a v duchu jim žehnám. Mluvím s Pánem o těchto lidech a svěřuji Mu své i jejich starosti! Ano, je to pravda! Nemusíme být vždy v kostele, abychom byli s Bohem. Ze svého srdce si můžeme udělat kapli, do níž se z času na čas stáhneme, abychom si mohli s Bohem povídat. Takové modlitby, i když jsou krátké, jsou Bohu velmi milé. V modlitbě nehledejme něco složitého. Naopak. S Bohem můžeme
mluvit jako s přítelem, od srdce k srdci. Při modlitbě můžeme dělat v podstatě cokoliv. Například: můžeme Bohu děkovat za vše, co nám dává. Můžeme také číst Písmo nebo jinou knihu, jejíž úryvky nám v modlitbě pomohou. Na závěr můžeme Boha prosit o věci, které bychom rádi. Zde se můžeme modlit také za blízké lidi. Nikdy nezapomeňme dodat: ať se to stane tak, jak Ty Pane chceš. Bůh ví totiž lépe než my, co je pro jednotlivé lidi dobré. Nemějme strach, že naše modlitba zůstane bez odpovědi. Ona je vždy vyslyšena! Bůh vždy vyslyší modlitby - někdy však jinak, než bychom očekávali. Bůh není básník, který potřebuje naše básně, aby nám porozuměl. On je především náš Otec. A proto důležitost naší modlitby nespočívá ve stylu, který při modlitbě používáme, netkví v pěkných slovech, která vybíráme, ale v tom, co prožíváme v srdci. P. Mgr. Rafał Józef Wala farář farnosti Použitá literatura: J. Philippe: Čas pro Boha, Jak se modlit srdcem Josef Havelka: Rozmlouvej s Bohem
7
8
POD VĚŽEMI
DUCHOVNÍ OBNOVA Půst jako césta k radosti évangélia Ve dnech 14. – 16. března vedl v naší farnosti duchovní obnovu P. Petr Smolek z Rychvaldu. Slavil s námi eucharistii, modlil se křížovou cestu a v sobotu dopoledne přednášel o radosti, hlavním tématu obnovy. Radost evangelia naplňuje srdce i život těch, kdo se setkávají s Ježíšem a kdo se od Něho nechávají vysvobodit... S Ježíšem Kristem se vždycky rodí a obrozuje radost“, těmito slovy papeže Františka z apoštolské exhortace Evangelii gaudium zahájil P. Petr Smolek svou sobotní promluvu.
V době půstu, pokání, zříkání se životních potěšení, jídla, sladkostí, televize, piva či cigaret - a o. Petr mluvil o radosti? Rychle to ale „napravil“, když pokračoval: „Opakem radosti je smutek. A když trvá příliš dlouho, přeroste v depresi, která může vést až k smrti.“ Deprese je čtvrtá nejčastější příčina smrti v současnosti a odhaduje se, že do deseti let bude těžký smutek větším zabijákem než rakovina. Málo se radujeme. Říkáme, že dnes je přece tak těžké se radovat...
Kde radost hledat? V Písmu svatém najdeme mnoho textů o zdrojích radosti: z Božího díla (Ž 96), z víry, z plodnosti, z vydařených dětí, z práce, odpočinku, jídla, sklizně, vína, ze svatby, vítězství, z návratu zajatců, z dobrého slova, úsměvu, překonání překážek, ze společenství. Celé stvoření se raduje ze svého Stvořitele. Nade vše je však radost z Hospodina, zvláště ta prožívaná při bohoslužbě. Bůh je vždy věrný, vždy odpouští. Radostí proto je i překonání zápasu o věrnost Bohu. „Celým Novým zákonem protéká řeka radosti,“ říká papež František. Např. anděl Marii zvěstuje: „Raduj se!“ Jan Křtitel se radostí pohne v lůně Alžběty, duch Mariin plesá v Bohu, Spasiteli, Ježíš u poslední večeře hovoří o dovršení své radosti a o budoucí radosti učedníků, kteří po jeho smrti jedí „pokrm radosti“ a kteří se radují dokonce i v mučení. Kam učedníci přišli, tam zavládla velká radost. Radost přináší život s Kristem. Ale je to tak opravdu? „Jak jsme na tom s radostí my, křesťané?“ ptal se o. Petr.
Proč nám radost schází? Příčinou smutku je soustředění se na sebe. Říká se: Usměj se na dítě, a usměje se na tebe. Usměj se na dospělého, a hned se ptá: Co je na mně k smíchu? Podle papeže smutek člověka vždy vychází z lakoty, z touhy po věcech marnosti. Když vysněné věci
POD VĚŽEMI
Důchovní obnova dosáhnu, zjistím, že je prázdná. Začnu toužit po jiné. Jsem tak neustále nespokojen. Podobně i církev je smutná, protože je uzavřená do sebe. Oslavujeme sami sebe místo, abychom sloužili Bohu a vycházeli k lidem. Nedělíme se o radostnou zvěst. Nemusíme přece čekat, až budeme plní
radosti, abychom radost hlásali! Také kněží jsou smutní, protože se soustředí na svou svobodu a relaxaci. „Kněžská práce je náročná. Abych se vám mohl dobře věnovat, potřebuji si od vás odpočinout, potřebuji čtyři týdny kvalitní dovolené,“ zamířil o. Petr odvážně do vlastních řad. „Sloužíme
špatně, protože máme špatné důvody, oslavujeme sebe, hledáme uspokojení z práce a ne z Boha...“ Není divu, že nás pak ovládá pesimismus. Ale ono to v církvi lepší nebude – i v Orlové bude čím dál méně lidí a jednou vám bude stačit kaple,“ prorokoval o. Petr a my s mrazením v zádech v duchu přiznávali, že se jeho slova blíží pravdě...
„Radost pramení ze setkání s Kristem“, shrnul krátce o. Petr. Radost mějme z církve, z místa přijetí a milosrdenství, radost čerpejme ze vzkříšení, radujme se z toho, že Ježíš vstal z mrtvých a že jeho síla skutečně působí v tomto světě. Radost přináší hlásání evangelia, dělení se o Boží věci, o evangelium.
Co radost přináší?
Ankéta: Co vas pri obnové oslovilo? V. K. Radost. Mám tolik radostív životě! Mám radost z otce, z kněze, ze mše, kterou v poslední době prožívám s opravdovou radostí! M. O. Zaujal mě příklad rozdílu, jak vnímá radost dítě a jak dospělý.
F. F. Že jako společenství jsme tu dnes spolu jako křesťané, že se učíme o radosti a že se jí možná i naučíme... K. K. Těší mě, že po čtvrt roce konečně prší! E. P. Že Bůh je s každým člověkem - i s nevěřícím.
E. L. Že jsme sebestřední a chceme dělat věci často jen po svém. L. P. Potěšily mě koláče! M. H. Že celým Novým zákonem protéká řeka radosti. Připravila: R. Olšarová Foto: M. Olšar
9
10
POD VĚŽEMI
ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ
NEPOSKVRNĚNÁ A JEJÍ MEDAILE Úvod
Zázračná medailka a jiné medailky Již několik let, zvláště po koncilu, jsou velmi kritizovány všechny posvátné znaky i medailky. Tyto kritiky jsou většinou negativní. Mají snahu vše zesměšňovat, ničit, bez ohledu na pozitivní hodnoty těchto projevů lidové zbožnosti, které jsou uznávány i Církví. Je samozřejmé, že Církev žádá, aby v křesťanském životě všechno to vedlejší nenahradilo podstatné a potřebné, aby pobožnosti neškodily zbožnosti, která je zvýrazněná liturgií a svátostmi. Jejím středem je Kristus. K němu mají vést všechny pobožnosti i mariánská úcta. Církev ani po koncilu nezavrhuje posvátné znaky. V Konstituci o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium) jsou doporučovány svátostiny (č. 6061). Mezi ně patří i předměty posvěcené dle církevního schválení či obřadu, které mají oživovat víru a zbožnost jejích dětí. Církev není v žádném případě proti nošení posvěcených medailek, když jsou nošeny a chápány v duchu pravé zbožnosti. Naopak. Mezi medailkami má zvláštní a dá se říci, že první místo „Zázračná medail-
ka“. Církev uznala její nadpřirozený původ. Potvrdily ho nespočitatelné milosti obrácení a obnovy křesťanského života. Toto vše bylo konstatováno mnoha knězi a biskupy po roce 1830. Bylo prokázáno i mnoho tělesných uzdravení, která se nedala popřít. Ten, kdo se snaží poznat medailku zblízka ví, že je souhrnem celé mariologie, takové, jak ji formuluje věroučná Konstituce o Církvi (Lumen gentium) v osmé kapitole. Medailka a zjevení z roku 1830, při kterých nám byla medailka dána, jsou souhrnem kristocentrické a v duchu Církve hlásané mariologie. O tom se přesvědčíme. Zjevení vyžadují pozorné zkoumání. V tomto dílku uvádíme: Krátký životopis nositelky poselství, sv. Kateřiny Labouré (laburé) Popis zjevení na Rue du Bac (rü dü bak) Jaké úmysly měla Neposkvrněná Pastorační poselství Odkaz Panny Marie: „Noste medailku!“
POD VĚŽEMI
Néposkvrnéna a jéjí médailé. 1. kapitola - 1. část
Nositelka poselství, svatá Kateřina Labouré Kateřina se narodila 2. 5. 1806, v malé vesničce FainlesMoutiera (fen le mutijé), v kraji Côte -ď Or (kot dór). Byla devátá z jedenácti dětí. Její rodiče, Peter Labouré a Lujza Magdaléna Gontard, samostatní rolníci, byli hluboce věřící křesťané. Svoji početnou rodinu vedli a vychovávali v bázni Boží a v lásce k Bohu. Prokvétala v ní úcta k Panně Marii. Bohužel, paní Labouré v roce 1815 zemřela. Kateřina měla jen 9 let. Dítě, sirotek bez pozemské matky, hledalo matku v Panně Marii. Několik dní po matčině smrti byla pomocnice v domácnosti velmi překvapena, když uviděla, jak se Kateřina vyškrábala na stůl, vzala z krbu sošku Panny Marie a silně ji sevřela ve své náruči. Když měla Kateřina 12 let, její starší sestra odešla do Společnosti dcer křesťanské lásky sv. Vincenta. Vedení domácnosti svěřil otec Kateřině. Pomáhala jí jejich stará pomocnice a mladší sestra Antónie. Říkali ji
Tonka. Svědkové při procesu blahořečení dosvědčili, že svoje povinnosti si Kateřina plnila vzorně. Tonka prozradila, že se Kateřina již jako 14-ti letá, začala i při vyčerpávajících pracích pravidelně postit každý pátek a sobotu a chodívala i během týdne na mši svatou do chudobince v Moutiers Saint Jean (mutijé sen žan). Ten byl vzdálen od domu asi tři kilometry. Do školy nechodila. Číst a psát se naučila později, ale velmi špatně. Při prvním svatém přijímání uslyšela Boží volání. Chtěla se stát řeholnicí. Vícekrát odmítla nabídku k sňatku. Neměla však jasno v tom, ve kterém řeholním společenství by chtěla působit. Pomohl jí sen. Ve snu viděla ctihodného kněze. Ten jí řekl: „Jednou budeš šťastná, že jsi mou duchovní dcerou. Pán Bůh má s tebou zvláštní úmysly.“ Po nějakém čase navštívila Společnost dcer křesťanské lásky sv. Vincenta v Chätillonsur-Seine (šatijon sür sén). Při vstoupení do hovorny spočinula zrakem na obraze, který visel na stěně. „Aha, to je ten kněz, kterého jsem viděla ve snu. Jak se jmenuje?“ Bylo jí řečeno, že je to svatý Vincent de Paul. Od té chvíle se již nerozmýšlela. 21. dubna 1830 byla přijata do noviciátu na Rue du Bac. Pokračování příště… Zdroj: www.immaculata.minorite.cz
11
12
POD VĚŽEMI
BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ S čím se nám spojuje a co pro nás znamená?
S obrazem Ježíše Krista a nápisem „Ježíši, důvěřuji Ti!“? Se sestrou Faustýnou a jejím Deníčkem? S Korunkou Božího milosrdenství a modlitbou za umírající? S Janem Pavlem II, který vyhlásil den Božího milosrdenství na neděli následující po Velikonocích, nebo se smrtí tohoto papeže, který odešel právě v předvečer tohoto svátku? Asi si každý najde to své, ale myslím, že jedno je společné a to je LÁSKA. Možná si řeknete, nic převratného, každý ji známe, máme rádi jiné a oni nás, tak o čem je řeč? O lásce Boží…
Starosti přenechej Bohu Bohu velice záleží na tom, abychom se zbavili zbytečných starostí a naučili se mu důvěřovat. Nepřeje si, abychom utráceli čas v trápení, ale chce, abychom jej více chválili a těšili se v radostném společenství s ním. Jako malý chlapec jsem jednou dostal od svého tatínka čtvrtdolar. Radostí jsem mu padl kolem krku a děkoval mu. Když viděl moji vděčnost, vyměnil mi čtvrtdolar za půl dolaru. A to už byly nějaké peníze! Moje vděčnost byla pohnutkou, že tatínek svůj dar zdvojnásobil. Nemyslíš, že i náš nebeský otec jedná právě tak? B. Scott
Lásce, která je trpělivá, laskavá, nezávidí, nevychloubá se, nepovyšuje, není hrubá ani vznětlivá, nehledá svůj prospěch, není škodolibá, nepočítá křivdy. Všechno snáší, všemu věří, vždy doufá a všechno vydrží. Nikdy nezanikne! Všechno odpouští. Taková je Boží láska k nám. K nám všem bez rozdílu. Nemáme se tedy čeho bát, Bůh na nás trpělivě čeká i s našimi chybami. Čeká každý den i každý okamžik, aby nás objal a zaplavil svou láskou. Nabídněme svá srdce, aby byla naplněna i očištěna Boží láskou. Nebojme se tedy vykročit vstříc našemu milosrdnému Otci a vstupme do jeho školy. S radostí i trpělivostí nás bude učit a vnímavý žák si jistě jednou odnese červený diplom. e.p.
Oslava života Jaro. Příroda se probouzí ze zimního ticha a chladu. S vděčností přijímáme první hřejivé paprsky slunce a těšíme se z jeho rostoucí síly. Se stejnou nadějí v postní době nastavujeme tvář „slunci“ – našemu Bohu. Postní doba, tato každoroční, věky ověřená a moudrá příležitost k pokání a ztišení, probouzí stejně jako půdu s rostlinami i naše duše do jara víry – radosti ze vzkříšení Božího Syna. Jako květy brzy pokryjí zelenající se zem, může i nás ozdobit nádhera Božího milosrdenství a lásky. Mezi těmi květy jsou nejkrásnější růže, ale jen jediná růže - Panna Maria, Prostřednice všech milostí nám ukazuje cestu ke Světlu. jadv
POD VĚŽEMI
MARIÁNSKÉ POUTĚ CZESTOCHOWA - 8. května 2014 Již se můžeme těšit na společný poutní zájezd do Čenstochové. Víkendy na poutním místě jsou naplněné návštěvníky. Ovšem my máme státní svátek a Poláci běžný pracovní den. To nám přináší mimořádnou příležitost k nerušené návštěvě a klidnému rozjímání před tváří Matky Boží. V Čenstochové sídlí duch a víra Polska. Každoročně se sem vypraví miliony poutníků a turistů z celé Evropy. Zdejší klášter Jasná Gora založený v roce 1382 je nejslavnější mariánskou svatyní v zemi. Program zájezdu organizuje otec Rafael. Podrobnosti naleznete na vývěsce před kostelem. Nástup do autobusu na běžných zastávkách, dle domluvy. V ceně 500,- Kč bude zahrnut průvodce a oběd. Přihlášky u p. Hlosty po mši v kostele, nebo tel. 737 335 102 Duchovní správa poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor ve spolupráci s Centrem pro rodinu ostravsko-opavské diecéze pořádá
DIECÉZNÍ POUŤ RODIN - 10. května 2014 Farnost Orlová s otcem Rafaelem povede pobožnost křížové cesty. Bude proto zorganizována pouť naší farnosti. P. Hlosta zajistí autobus.
ZLATÉ HORY (Maria Hilf) - s výjezdem na Rejvíz Cena 250,- Kč, pro rodiny s dětmi sleva. Přihlášky u p. Hlosty po mši, nebo tel. 737 335 102
13
14
POD VĚŽEMI
PŘIPRAVUJEME Nejkrásnější věci přicházejí „náhodou“ Jeden vídeňský kostelník v roce 2004 zatoužil ještě po chvíli klidu nočního kostela. Hudba a světlo však přilákalo i několik náhodně kolemjdoucích. Pro zvídavé příchozí kostelník udělal komentovanou prohlídku a pro úspěch akci brzy zopakoval. Přidalo se pět kostelů, pak dvě stě, nakonec celé Rakousko. V roce 2009 se přidala i Česká republika a nyní už akce probíhá na Slovensku, v Německu, Estonsku a Nizozemí a každým rokem dále roste. Loni u nás více než 450 000 návštěvníků navštívilo přibližně 1 300 modliteben. Spolu s evangelickým kostelem Slezské církve evangelické augsburského vyznání a s Husovým domem farního sboru Českobratrské církve evangelické se v pátek 23. května od 18:00 do 24:00 hodin otevře každému i náš kostel Narození Panny Marie. Už potřetí nabídneme kulturní program, prohlídku kostela a věže, ale také možnost nezávazného setkání s křesťanstvím, prostor k diskuzi a povídání o věcech, které nás přesahují. Přijďte, dveře jsou otevřeny všem! Bližší informace o programu najdete na www.nockostelu.cz.
Divadlo sv. Anežky České opět zve První divadelní představení, které nás před třemi léty spojilo, jsme nabídli v našem kostele právě u příležitosti Noci kostelů: „Dcera královská“. Na chvíli jsme se přenesli do 13. století, kdy v Praze vládl rod Přemyslovců. Ponořili jsme se do drsné doby plné intrik, bojů, závisti i nenávisti, ale také se nám představila Anežka, dcera Přemysla Otakara I., která vnesla Boží světlo i Božího ducha do svého okolí. V letošním roce nacvičujeme nové představení o sv. Václavu a jeho bábě sv. Ludmile. Znovu budeme mít možnost vstoupit na knížecí dvůr. Tentokrát půjdeme až do 10. století. Doby kruté, válečné, plné bídy a utr-
pení. Doby pohanské i doby poznávání Ježíše Krista, jeho učení, nekonečné lásky i odpuštění. Už brzy potkáte moudrého Václava či jeho bratra Boleslava ve válečné zbroji. Zaslechnete rozhovor dvou vládkyní - Ludmily a Drahomíry, možná se připojíte k modlitbě otce Pavla, nebo zahlédnete zvídavou otrokyni. V tanci se představí i věrný přítel Václavův Podiven, ale hlavně nás vždy a všude budou doprovázet svým šepotem a návnadou dva stíny - Dobro a Zlo. Komu dáte přednost vy? Budeme se na vás těšit, přijďte nás určitě podpořit… Za všechny vás zdraví rejža e. p.
POD VĚŽEMI
SPOLEČENSTVÍ nebo sdílení zkušeností z osobního života. Na stole nechybí i něco dobrého k občerstvení. Scházíme se již čtvrtým rokem. Nyní je nás 17 - ženy i muži. Jezdíme také na různé akce pro seniory pořádané ostravsko-opavským biskupstvím v naší diecézi. Navštívili jsme spolu například Sv. Kopeček u Olomouce, Frýdlant nad Ostravicí apod. Je to fajn společenství. Přijďte se po Už jste oslavili šedesátiny? Nebo vám občas říkají babičko či dívat. Jsme otevřeni pro nové přátele nejen křesťany, ale každého, kdo upřídědečku? mně hledá Boha nebo smysl života A od ledna máte zvýšený důchod? Pak jste věkově ve stejné kategorii a touží po přátelství. jako já. Říká se jí senioři. Nemusí chodit Jste v našem klubu srdečně vítáni. Jan Hlosta do práce, mají dostatek volného času, a protože nejsou rádi sami, vytvořili seniorský klub. Jednou měsíčně se scházejí v sálce fary. Program pro ně připravuje naše šéfová Alžběta Džurinová. Zhruba dvouhodinové setkání obsahuje společnou modlitbu, katechezi a volné povídání o dění ve farnosti,
Křesťanský klub seniorů
Foto: M. Olšar
Amatérská divadelní společnost označili za blázny naší doby, jsme na sv. Anežky České vznikla v naší farno- správné cestě a dílo se nám daří. sti v únoru 2011. Tedy držte nám palce, můžete přidat Svůj název si vybrali podle první uve- i modlitbu za zdar našeho díla. e. p. dené hry. Bylo nás 12 členů, kteří si s velkým nadšením vyráběli rekvizity, šili kostýmy a do umění vložili ze sebe vše, co v nich ještě do toho dne nikdo neobjevil. Stali se apoštoly dnešních dnů, s odvahou oživující téměř zapomenuté postavy z historie naší země. Vybíráme postavy, které se nebály jít proti všem a svým životem oslavovaly Boha. Často byli za blázny tehdejší doby. A pokud se podaří i nám, aby nás Foto: archiv
15
16
POD VĚŽEMI
UDÁLOSTI VE FARNOSTI Volit se bude i v kostele Ano, je to tak. A pokud se nic nezmění, tak to stihneme ještě před letními prázdninami. Vřele se totiž doporučuje, aby v každé farnosti byla ustanovena farní rada. Už v dobách apoštolských „měla obec věřících jedno srdce a jednu duši" (Sk. 4,32). Vzájemná důvěra, ochota ke spolupráci, spoluzodpovědnost za to, co se děje; asi tak by se ve zkratce daly shrnout důvody, pro které se naši otcové rozhodli, že farníci sami určí ze svého středu ty, k nimž chovají důvěru, a kteří by spolu s kněžími posuzovali otázky, týkající se života a chodu farnosti. A protože to budou zástupci celého společenství, je dobré, aby všichni dostali prostor se k tomu vyjádřit.
Dle stanov pastorační rady, které před léty připravil olomoucký arcibiskup Jan Graubner, právo volit má každý katolík starší 15-ti let příslušející do farnosti; a právo být zvolen má každý katolík starší 18 -ti let, který má právo volit, a je ochoten plnit úkoly pastorační rady. Jelikož farní rada má právo a povinnost zabývat se otázkami týkajícími se liturgie, stavebních oprav, akcí a vůbec celkového chodu farnosti, je dobré, aby ji tvořili lidé, kteří zastupují různá společenství a svou odborností budou farnosti k opravdovému užitku. Kdy a jak se bude volit, bude v kostele včas oznámeno.
Potřebuje farnost další prostory? I takto se dá nadepsat článek o tom, co v měsíci únoru zaměstnávalo mysl našich kněží a posléze i některých farníků. Město Orlová přišlo totiž s nabídkou, že by objekt bývalého kontaktního pracoviště úřadu práce na ul. Energetiků dalo za výhodných podmínek do pronájmu naší farnosti. Jednalo se v podstatě už o druhou nabídku v pořadí, protože pár měsíců předtím byla „ve hře“ šedá budova bývalé spořitelny u schodů vedoucích do kostela. Je pravda, že mít k dispozici prostory v městské části Lutyně či Poruba by nebylo špatné, protože velká vzdálenost kostela a neuspokojivá autobusová dostupnost ztěžuje jakoukoli pastoraci. Na druhou stranu bylo jasné, že možností případného využití by bylo
mnoho, avšak jakákoli z nich by kromě ceny za nájem a energii obnášela nemalou investici na nezbytnou rekonstrukci a fungování samotných aktivit. Po poradě s farníky na setkání v neděli 2. února a po následné obhlídce a pak návštěvě městského úřadu se nejlepším řešením zdálo za nabídky slušně poděkovat a odmítnout je. Vedení města mezitím vytipovalo další dva možné objekty, ale ani ty nebyly natolik zajímavé, že by stály za naši pozornost. Místem pro naše společné setkávání zůstává tedy i nadále sál v přízemí fary. Každopádně si vedení města zaslouží poděkování za pozornost a ochotu. Snad příště. Stranu připravil: o. Marcel
POD VĚŽEMI
Vy se ptáte – kněží odpovídají Vždy uvažuji, když vejdu do chrámu, ponořím prsty do svěcené vody a žehnám se: co si mám vlastně přitom říct? Jen „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého?“ o. Marcel: U vstupu do kostela vždy nalezneme nádobu s požehnanou vodou. Ponoříme do ní prsty a máme se přežehnat. Teprve potom poklekneme, ne souběžně se žehnáním. Voda v liturgii, zejména svěcená, se užívá při žehnáních obecně. V tomto kontextu nám připomíná náš křest a zároveň vstupem do sakrálního prostoru člověka upozorňuje na to, že přichází na místo Boží a že tomu má přizpůsobit i své chování. Naopak, když z kostela odcházíme, sice opět poklekáme, ale už je lepší se nežehnat, protože jsme požehnání a úkol svědčit o Bohu přijali v závěru mše svaté; bylo by to zkrátka nesmyslné zdvojení žehnání. Často si říkám když si nemáme Boha zobrazovat, jak to, že v našem kostele je zcela nahoře socha Boha a je i na velké fresce? V jiných chrá-
mech a kostelích je zobrazeno třeba jen oko v trojúhelníku. o. Marcel: Samozřejmě, Bůh je duch a nelze jej zobrazit; to lidé věděli už ve Starém zákoně, kdy to bylo dokonce přímo zakázané. Teprve s rozvojem umění v renesanci a hlavně v baroku začali lidé Boha vyobrazovat prostřednictvím symbolů, připomínajících spíše Boží vlastnosti, než Boha samotného. Například vševědoucnost a všudypřítomnost znázorňovalo ono „oko“ coby symbol Boha, který všechno a všude vidí. Personifikace Boha zejména v osobě muže s dlouhými bílými vousy vychází zase z biblické představy starce na trůnu, soudce světa (viz knihu proroka Daniela nebo Janovo Zjevení). Jistě to není k pohoršení, ale v minulých staletích, kdy lidé nežili v kultuře obrazu jako my (televize, snadný přístup k umění, internet apod.), byly sochy a obrazy v kostelích téměř nutností, protože sloužily k hlubšímu emočnímu prožívání víry a Božích tajemství.
V období od 1. 1. do 18. 3. 2014
Milí farníci, své případné dotazy, týkající se čehokoli z oblasti víry, náboženství, morálky nebo života farnosti posílejte do termínu redakční uzávěrky na emailovou adresu
[email protected]. Svátostí křtu jsme do společenství církve přijali: Tereza Rašínová Matyáš Jan Ivan Veronika Laštůvková S křesťanskou nadějí jsme se rozloučili se zemřelými: + 9. 1. 2014 Marie Solichová (87 let) + 23. 2. 2014 Zdeňka Koláčková (90 let) + 23. 2. 2014 Dalibor Skiba (46 let)
17
18
POD VĚŽEMI
KRATOCHVÍLE 1. Jak se nazývá týden před Velikonocemi? a) Slavnostní týden b) Svatý týden
Co řekl bl. Jan Pavel II. o Velikonocích?
2. Proč je Velký pátek „velký“? Připomínáme si: a) Ježíšovu velkou oběť na kříži b) Ježíšovu velkou večeři 3. Kolik mší svatých může kněz sloužit na Velký pátek? a) výjimečně až tři b) žádnou Člověk, kte 4. Co znamená rý nedokáže mlu slovo „vigilie“? mu ostatnvit tak, aby a) noční bdění li, je idiot. í rozuměChápeš?" b) ranní kuropění "Ne, tati."
(Správné odpovědi najdete na str. 20)
Naše farnost už druhý rok provozuje své vlastní webové stránky: www.farnost-orlova.cz. Na začátku stál hlavně úmysl informovat o bohoslužbách, na které se lidé mimo farnost často ptali. Stránky ale chceme dále rozšiřovat, aby si o nás mohli přečíst i ti, kteří se do kostela nedostanou anebo se přijít ostýchají.
FARNÍ WEB
V hlavním menu proto najdete nejprve něco o nás: O NÁS, O KOSTELE. Následují záložky, jejichž názvy volně parafrázují čtyři hlavní úkoly církve ve světe: Martyria - svědectví víry, Leiturgia - bohoslužba, slavení, Diakonia - služba druhým a Koinonia - společenství. Podle příkazu Ježíše (Mt 28,19-20) chceme svědčit o důvodech naší víry a naděje: katechezí, výkladem Písma a výukou náboženství UČÍME, slavením liturgie a udělováním svátostí SLAVÍME, službou a pomocí potřebným POMÁHÁME, vlastním životem našeho společenství ŽIJEME. Můžete nám v tom hodně pomoci i vy, např. příběhem o svém setkání s Bohem (viz. rubrika SVĚDECTVÍ v záložce O NÁS), vtipnými zážitky, náměty na zlepšení, informací o vašich společenstvích, texty, fotografiemi z vašich akcí, obrázky a určitě také modlitbou. Příspěvky posílejte nejlépe na adresu
[email protected]. Děkujeme!
POD VĚŽEMI
REDAKCE Městská knihovna Orlová, Římskokatolická farnost Orlová a Moravskoslezská křesťanská akademie vás zvou na zajímavé přednášky:
8.4. v 17.00: Půst a Velikonoce v dějinách křesťanství (přednáší P. PaedDr. ThLic. Marcel Puvák, farnost Orlová)
29.4. v 17.00:
Můj Jan Pavel II.
Vzpomínky na nového světce Jana Pavla II. (přednáší Ing. Pavel Jajtner, bývalý velvyslanec ČR ve Vatikánu)
20.5. v 17.00: Vliv rodičů na děti (přednáší psycholog P. PhLic. Lukáš Engelmann, farář Ostrava - Třebovice)
Besedy se konají vždy v úterý v přednáškovém sále Městské knihovny v Orlové - Lutyni, Masarykova třída 1324. Vstup volný. Srdečně zveme!
Představujeme se:
IMMACULATA V ORLOVÉ
V naší farnosti je mnoho věřících, kteří jsou členy Rytířstva Neposkvrněné. Škoda, že o sobě navzájem nevíme. Bylo by možná dobré, kdybychom se občas sešli a povzbudili k dalšímu duchovnímu růstu. Jste-li stejného názoMarta Kuhajdová a Jana Dvořáková. ru, dovoluji si vyzvat Znáte nás ze sboru, kde obě zpíváme. orlovské členy Rytířstva Jsme vyučené krejčové a matky čtyř dětí. Neposkvrněné, prosím, Nyní pracujeme jako pečovatelky v do- přihlaste se na email: mově pro seniory.
[email protected] Naší životní náplní je činorodost. nebo sms na 739 001 759. Marta s velkou oblibou fotí a cestuje. Svými fotkami doplňuje farní web. Touží poznávat země za dalekým obzorem. Už se těšíme na její reportáže z cest. Jana ráda kreslí a píše. Baví ji šití textilní dekorace a divadelních kostýmů. Hraje i v našem farním divadle. S činností redaktorek nemáme žádné zkušenosti. Rády však přijímáme výzvy a učíme se nové věci. Jak vidíte, jsme amatérky, takže jestli cítíte touhu se zapojit, přivítáme Vás v našem týmu. Kontaktovat nás můžete emailem, nebo do nás drcněte při cestě z kostela.
19
VELIKONOCE V NAŠÍ FARNOSTI Příležitost ke svátosti smíření 10. 4. čtvrtek
17:00 - 19:00 kostel
11. 4. pátek
17:00 - 19:00 kostel
14. 4. pondělí
17:00 - 19:00 kostel
17. 4. Zelený čtvrtek
17:00 - 18:00 kostel
Bohoslužby 13. 4.
KVĚTNÁ NEDĚLE
10:00 kostel - čes.
14. 4.
Pondělí Svatého týdne Mše sv. v kapli v 18:00 hod není
18:00 kostel - čes.
15. 4.
Úterý Svatého týdne
7:00 kaple - pol.
16. 4.
Středa Svatého týdne
7:00 kaple - čes.
17. 4.
ZELENÝ ČTVRTEK - mše svatá Adorace v Getsemany s knězem Tichá adorace farníků Noční bdění s Pánem
18. 4.
VELKÝ PÁTEK - památka utrpení Páně Pobožnost křížové cesty Začíná Novéna k Božímu Milosrdenství.
19. 4.
BÍLÁ SOBOTA - adorace u Božího hrobu Mše sv. v kapli v 18:00 hod není
18:00 19:00 - 20:00 20:00 - 24:00 24:00 - 7:00
kostel - čes. kostel kostel doma
18:00 kostel - čes. 17:15 kostel 9:00 - 19:00 kostel
Vigilie slavnosti s křtem dospělých
20:00 kostel - čes.
20. 4.
NEDĚLE - SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ
9:00 kostel - pol. 10:00 kostel - čes.
27. 4.
NEDĚLE - SVÁTEK BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ 2. neděle velikonoční Pobožnost k Božímu milosrdenství
9:00 kostel - pol. 10:00 kostel - čes. 15:00 kostel
Správné odpovědi ze str. 18: Test: 1b, 2a, 3b, 4a. Vajíčko: Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach.
