Cislo _. : Cena knihy $^ KNIHOVNI RAD SOKOLA SLAVSK^HO

1

,i '-

0032 Cislo _.

:

Cena knihy $^

KNIHOVNI RAD SOKOLA SLAVSK^HO

1. Knihy Jfee pujcuji od do

na dva tydny.

2. Pri knize vetsiho obsahu mozno po uplynuti dvou tydnii pozadati o prodlouzeni Ihuty o dalsi dva tydny. 8. Kdo vypujcenou knihu v case zde uvedenem nevrati, plati za kazdy ^Pden, at' dokonceny neb nedokonceny. 2 centy pokuty. 4. Kazdy clen jest opravnen vzdy jen o knihy najednou si vypujciti a tyto nesmi jinym osobam pujcovati. 5. Kdo by vypujcenou knihu poskodil neb ztratil, jest povinen plnou cenou v seznamu zanesenou, ji nahraditi.

323

ARBESOVY

SEBRANE SPISY

J. ARBES:

SEBRANE SPISY. DIL XXI.

NESMRTELNI PIJACI.

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE, H., KARLOVO NAMfiSTf 34.

NESMRTELNI- PIJACI, NOVELLA A POVAHOPISNE STUDIE.

NAPSAL

J. ARBES,

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE,

VESKERA

PRAVA VYHRA.ZENA

Tiskem ,,Unie" v Praze.

PRITELI

EMILU PRINCOVI V BERLtNE.

CESK^ PAGANINI. NOVELLA.

(Psano a poprve ti§t6no 1884.)

Zadumcivy vecer podzimni. Slunce prave 'zapadlo ; puvodne zhave purpurova 'zaplava na zapade v nxatnych odstinech oranzova jiz hasne a tu a tarn vucihlede zloutne ... Nekolik jen jeste minut a oslfiujici prechod slunneho dne v tichou, hvezdnou noc jest dokonan ... Vsak co to ? — Neslehnul tamo pod skalou, za kterouz bylo slunce zapadlo, z temneho krovi rudy, plamen ? Slehnul do vyse jak ohnivy jazyk a zase se skryl — nejinak, nez jako kdyz doskova chatrc Ale tamo pod skalou neni chatrci... Neco ruzneho chrasti obklopuje vfesoviste na upati starych kamennych lomu, jichz skalni pitoreskni steny chrani jen pfed dechemi severu ... A pfece objevil se ohnivy jazyk po chvili nad krovim poznovu. Vzplanul vysoko a hned se zase pfikrcil, jakoby byl tlumen provazejicim jej belavym kou?em-, ale hned po te I'ze i z dali pozorovati, ze to klidne hofici plamen, podobny ohnum, jez'si pastuchove rozdÛvaji, J, Atbes: Sebrane s,pisy. XXI.

2

10

Kdo by tomu venoval pozornosti? V nejblizsim, asi deset minut cesty vzdalenem statku Fiirstenberskem jievsimfnul si toho aspon nezli maly, sotva osmilety plaviovlasy klucik, ktery pfed vraty statku bezmyslenkovite lelkuje, nahodou vonu stranu pohlednull V klidne, jasne a pfece jaksi v'zdorovite jeho tvafi nejevilo se nejnepatmejsi hnuti. Temnemodre vyrazne oko spocinulo na plameni jaksi apathicky a hned zase zakrou'zilo po nejblifsiml okoli, kde jevi se obraz nejv'sedniejsi: husy a kachtiy splouchajici se v malem, mielkem rybnicku. Skoro se zda, ze prave jen tento obraz hocha fcajima. Divat' se sice i na husy a kachny jaksi tupe ^ be'zmyslenkovite; ale ■ V torn objevil se pfim|o proti nemu celedin, hranaty to chlap s pdulou tvafi a bodavyma cernyma ocima. Hoch upfel zrak svuj na celedina, k-teryz loudave se blizi a z dali uz se ustniva ... Take klidna tvaf hosikova pfici se mimodek k usmevu; ale nezlli se usmal {do opravdy, o'zval se celedin: „Videls, Kubicku?" „Co?" opacil hoch, vyceniv na celedina obe fady bilych zoubku. „Hm — to jsou ti cerni, jakoby je z komina vytah," zahuhnal s komickypnl pathosem celedin, jakoby hosikovi strachu nahaniel. „Kdo ? Co ?" o'zval se hosik, a usmivava tVaf jeho se protahla ve vyraz mirhieho udiveni a zvedavosti zaroveii. „Nu cikanj!" odvjetil celedin s tajemnym1 pfizvukem, a bodavy zrak jeho zabofil se v oci ho-

11

sikovi s onou kdmickou prisnosti, jakou dobromyslni lide zertem <±eti skadlivaji. Avsak odpoved i provaêjici ji mimofadny pohled minuly se na hosika skoro uplne ucinku. Zamrkal jen ocima a dival se pak celedinovi upfene do oci, jakoby ocekaval jeste nejakeho vysvetleni. ,,Tys tedy nevidel?" ozval se po chvili celedin, zmeniv vyraz tvafe v dobromyslnou laskavost. „Nevidel." A nechces videt ?" „Proc bych nechtel! ?" ,Jdi se tedy podivat 1" „Ale kam?" Celedin napolo se obrativ, mavnul rukou smerem ku skaline, pod kterouz byl pfed chvili ohnivy jazyk z temneho chrasti vyslehnul, a odpovedel lakonicky: "Tav17l!" Hosik obratil zrak svuj naznacenym smerem. Po plameni vsak ani pamatky — pattrne se byl pfi¬ krcil ; nebot' ze posud hofel, toho dukazem byl lehky belavy kouf nad chrastim se vznasejici. Chvili diva se hosik mlcky na belavy kouf; ale i nyni jeste se zda, ze jej vse to nehrube zajima. Stojit' ro'zkrocen a s napjate do dali upfenym zrakem, ale v tvafi zraci se Ihostejnost. „Podivej se tedy zejtra!" dolozil celedin, nacez se obratil, vesel do dvora a ubiral se dale do celedniku. Hoch zustal pfede vraty. Zdanlive vsedni, ba nejvsednejsi p'fipad tento mel v dobe, kdy se udal — roku 1767 — vyznam zcela jiny nezli za nasich dob.

12

Cikan v minulem stoleti byl s mista na misto stvany paria b'e'z vlasti a domaciho krbu; kdykoli a kdekoli dopaden, vzdy byl krute potrestan ba utrar cen — nejinak nez jako lesni selma. Pfi vsech silnicich a stezkach vedoucich pfes hranice Cech staly v tu dobu vysoke sloupy s tabulkami, na nichz byl primitivniim stetcem ve tfech skupenich znazornen zakonny trest pro cikany, ktefi by se odvazili j>fekrociti hranic zeme ceske a byli dopadeni. Uprostfed tabulky visel dorostly cikan na sibenici — po leve strane byla vymalovana cikanka s dorostlym pacholetem, kterymz bifici prava ucha ufezavaji, na pravo pak cikanka s nedospelym cikanetem, jez bifici metlami mrskaji Obraz sam o sobe byl dosti vymluvny; pfes to stala pod nim v jazyku ceskem i nemeckem slova: ,,Tato jest pokuta sem do Cech se vluzujicich cikanu" a to proto, jak v zakone z roku 1710 dbslovne se pravi, ,,ponevadz ta cikanska luâ obycejne âpira, jakoby nevedela, zejim tato neb ona zeme zlapiovezena jest." Kruty tento trest vykonavan na ubohych psancich s veskerou pfisnosti, ba brutalnosti, jakou se justice minulehb veku vyznamenavala. Zacaste podnikany nâ cikany prave hjojnby jako na dravou ^vef. Dopaden-li cikan na ceske pude, propadl be'z milosrdenstvi hrdelnimu soudu. Avsak exemplarni tyto tresty, kterymiz mela byti cikanum na vzdy zahtiana chbutka k potulkam po Cechach, neprospiyaly v te mlife, jak si zakonodarce pfal. Pfes cetne odstrasujici exekuce, kter6 na cikanech na namestich i na navsich vyktonav^riy, vluztovali se cikani po tajnych stezkach dosti houfnS

13

db Cech a zili zde, ovsem, v ustavicnych smrtelnych uzkbstech, v lesich a nedostupnejsich horach nebo skalach, obzvlaste tarn, kde lid — v tu dobu ovsem nepbmerne nev'zdelanejsi nezli nyni, ale pfece milosrdnejsi samehb zakona — nepropujcoval se strazcum zakoha za bifice a na cikainy aspoh stvanic neppdinikal. Pravpu pficinou, pro kterou se lid cesky nechoval tu a tarn k ubohymi psancum neznameho puvodu tak krute, jak zakoji pfedpisoval, nebyla vsak lidskbst, jak ji pojima nas vek, nybr'z pouha povercivtost a vse, co souvisi s tajemnou moci cloveka, o nemz se domnivamje, ze dovede nam z tvafe vycisti nejtajnejsi myslenky, ze z prolpletenych ryh dlane nasi dovede nam neomylne pf edpovedeti, jaky osud nas ocekava ... Kdb by se nezachvel, kdyz objevi se nepfedvidane v chatrci nebo statku sneda, cernovlasa zena v hadrech acarech sjiskrnym, prionikavym a pfece nevylicitelne plachym zrakem, nebb kdyz kdesi u lesa nebo na rozcesti z temneho housti jako duch nahle se vynof i a cloveku cestu zastoupi, by nan upfela vyrazny, ba tajemny svuj zrak a zablabblila nesmele vyzvani, aby si dal hadati! Avsak — kdo osmeliv se, nepbdal by ubohe zene s tim zvlastnim, plase zadumcivym a trpce bblestr nym vyrazem v snede tvafi — byt' i zdrahave ■— ruky sve, aby mu z ryh jejich pbviedela^ co mu nemohl az dosud nikdo povedeti, aby mu prozradila, co taji pfisti dnove blaheho nebo neblaheho? A jedine tomuto tajemnemu um£ni dekovali cikani, obzvlaste cikanky, ze tu a tarn trpeno, kdyz zabihaly bud samy nebo s cikahaty z lesu do vsi,

14

aby tu vestily pfisti osudy a po pfipade take — kradly... Z vetsi casti pbtulovali se ubo'zi tito piariove, jak pfirozeno v krajinach pohranicnich, aby mohli po pfipade pronasledovatelum svym snaze pfes hra¬ nice uniknbuti. Nicmene ta neb ona tlupa odhodlanejsich, obzvlaste kdyz na sve 'bludne pouti z lesa do lesa zavadila nahodou o nekolik osa'di s obyvatelstvem snaselivejsim, odvaîla se hloubeji do zeme a vnikla zacaste az k srdci Cech, ku Praze, ba jednotlivi odvazlivci vkradali se v nocni dobe jako kuny do hlavnibo mesta a pfed svitanim zase je tajne opoustivali. Podobne stalo se na ppdzim pfipomenuteho jiz roku 1767, kdy smelejsi a zaroveh take stastnejsi jedna tlupa cikanu, nebyvsi na svych potulkach pfllis obtezovana, sourala se pomalu z lesa do fesa vzdy hloubeji do stfedu Cech, az octla se kone&ie v okoli Rakovnika nedaleko Fiirstenberskeho statku Vsetatskeho. Ky div, ze od okamziku, kdy se v bkoli objevila, bylo ve vsi i ve statku tajemne septano, ,,ze jsou zde" — — — I hoch, jejz jsme byli pfed vraty zustavili, byl o nich uz neco zaslechl, ale jen tak ledabylo, mlhav6. A jenom tim Ize vysvetliti Ihostejnost, s jakou byl vyslechl slova celedinova. Chvili stal i nyni jeste pfede vraty jako pfed tim, ale zrak jeho jest mimodek upfen v dali, kde nad temnym kfovim v ruznotvarych kotou£ich vzndsi se belavy kouf. Mlhave, neurcite pfedstavy o cikanech, o nichz byl slysel vypravovat, vyhupujou se v dusi jeho

15

s veskerymi bizarrnimi pfivesky bujne mladistve obraznosti. Zda se mu, ze to ani lide nejsou. Domniva se tarn v dali pod belavym koufem, videti hloucek netvoru, zpola lidi, zpola jestery a jinak jeste znetvofene. Chvili se mu zda, ze to jsou obfi, ale hned zase — ze pidimuzici —a mimovolne zapasi v dusi jeho pocit mime uzkostlivosti s pocitem probuzene zvedavosti. Krajina — melka a siroka to kotlina, obklopena nevysokymi, tu ,a tarn zalesnenymi pahorky — hali se znenahla v nocni hav. I viska Vsetaty, v jejim^ bez^rostfednimi blizku rozklada se Fiirstenbersky statek, byla jiz ztichla. Kolkolem panuje hluboke ticho, rusene jen obcas zasteknutim psa, jenz byl nekym z klidu vyrusen. A nade vsim klene se vzdy! vice se cernajici bezoblacna obloha, na ktere pocinaji uz vyskakovati hvezdy, a mlhavy pruh mlecne drahy vzdy vice belavi... Vse to a mnohe jine, co poutava za ticheho podzimniho vecera na vsi pozornosc vnimavych dusi, nema vsak pro hosika pfed vraty Furstenberskeho dvora nejmensi zajimavosti. Stojit' rozkrocen a nepohnute jako socha; zrak jest upfen, ba skoro moz¬ no^ fici vytfesten do dali, kde nad temnym1 chrastim plapolavy plamen jako ohnivy had se kroute brzo do vyse vySlehuje, brzo se pfikrcuje, by hned na to provazen spoustou jisker znovu do vy&e vyslehnul. Nahodila a v celku vsedni tato hficka pusobi v§a.k na dusi hosikovu onou magickou silou jako tajuplny pohled chfestysuv; divat' se upfene, aniz by vedel proc a nemuze zraku svych odvratiti, ba

16 nepozoruje ani, ze neni vice sam, ze se byl nekdo az tesne za nej pfiblizil. V torn plamen pod belavym koufem vysoko vyslehnul a vybihaje v plapolavou spicku, hofi nyni za panujiciho prave bezvetfi jako pochodeh. — V seru pozdniho vecera jest ohnivy jazyk nad tem¬ nym chrostim tim zhavejsi a obrazi se od tmaveho pozadi vzdy zfetelneji. Obcas vyslehne z neho spousta jisker a rozleti se na vse strany jako roj svatojanskych musek... Vse tak proste a pfece svymi svetelnymi effekty tak vabive ... Nahle zasteknul kdesi na blizku pes, jakoby byl zvetfil cizi osobu. Hosik mimodek se otociv, spozoroval, ze neni vice sam. Dva kroky pfed nim stoji male .devcatko asi tehoz stafi jako on. Je boso, v jedine jen sukence a bez kosilky. Plef jeho jest sneda, pocuchany vlas cerny a oci se lesknou v seru vecernim jako dva zhave uhly. Stoji nesmele, skrousene, s hlavou ponekud ku strane naklonenou a se sepjatyma rukama, jakoby za neco prosilo; ale vyraz pravidelne, ba skoro moz¬ no fici slicne tvafe jevi pfimo nevylicitelnou trpkost. Tak stoji obe deti chvili proti sobe bez po hnuti. Konecne hosik, neveda patrne ani proc, o krok couvnul a zaroven se ozval: ^Ci pak jsi?" „C] pak bych byla?" zni naivni odpoved zvonivym hlaskem. „Nu — neci jsi pfec," hosik na to skoro drsnaf Trpkost s tvafe devcatka nahle zmizela. Usmalot: se a mezi kyprymi rty objevily se dve fady snehobilych zoubku.

17

..Snad nejsi cikane?" ozval se hosik. „Jsem," zni lakonicka odpoved. V torn. rozstekal se ve dvofe na fetezu uvazany hafan. Cikane stfelhbite se otocilo a dalo na utek. Z pocatku utika podle 'maleho rybnika, potom stromofadim, vedoucim ode dvora smerem ke skaline, pod kterouz plapola ohefi, jenz byl pfed chvili veskerou pozornost hosikovu upoutal. Hosik diva se za prchajicim devcetem s vyra¬ zem nerozhodnosti v tvafi. Vidi, jak zahyba do stromofadi; vidi, kterak zpocatku zfetelna postava vzdy vice se temni, stavajic se neurcitou a splyv^jic skoro jiz s temnymi kmeny stromu, podle kterychz prcha. V nekolika minutach se mu zda, jakoby v dali jiz jen matny stin kmital podle stromu, az pak z{m,izel i stin, zabociv za huste kfovi na konci stromofadi. Co delo se v nekolika tech! minutach v hosikove dusi, nelze skoro ani nastiniti. Bylo mu tak podivne, jako posud jeste nikdy. Bylo mu, jakoby jej cosi neodolatelne vabilo za devcetem, a zase se mu zdalo, ze nemruze se hnouti. Pfed dusevnim zrakem jeho kmitlo take uzasne rychle nekolik mlhavych pfedstav o cikanech; ale nikoli jiz v puvodni neurvale pfisernosti, jak mu je pfedvadela pfed tim pouha obraznost nemajici pro pojem ten zadne positivni opory, nybrz jiz jen jako pouhe lidi, jakym bylo prchajici cikane — ale pfece zase lidi tak zvlastni, tak podivne, ze — nemohl odolati — — Mimodek pustil se za zmizelym cikanetem. Bezi uprkem. Zda se mu, ze musi cikane stuj co stuj dohoniti, ze se mu musi jeste jednou podivati v ty jiskrne

18

zhave oci, ze se ho musi na neco zeptati, ale nevi, proc je chce dohoniti, proc se mu, chce zadivati je§t6, jednou do oci a na co se ho chce zeptati; slovemf pouhy mlhavy pud jej zene za cikanetem. Bezi minutu, dve, tf i... Bezi znamyml stromo¬ fadim, kterymz byl za dne nekolikrate probehnul; ale po devcatku ani stopy. B$zi ctvrtou, patou mi¬ nutu, az dospel na konec stromofadi, kde pocina cesta ohranicena po obou stranach pouhym kfovim. Bezdeky se zastavil a zrak jehoi zakrouzil po nej¬ blizsim okoli. Nevidi vsak poli, jez se pfed nim rozprostiraji, aniz v dali temnych, zalesnenych vrsin; pohled jeho jest pf imo pf imrazen ohnivymj jazyk em vyslehujicim nyni z husteho kfovi nepomerne intensivneji nezli pfed chvili, dokud se nan dival ode dvora. Kazdou chvili se plamen jaksi u^kostlive pfikrci, ale hned zase vyslehne bud' pine nebo zouzen, tak ze jse zda, jakoby pod.raMeny ohnivy had se vztycoval a vychrliv spoustu jisker, zase k zemi se spoustel. Puvodne matne a neurcite pozadi jest nyni zfetelnejsi. Tesne za plamenem vypina se kolma, pitoreskne roztrhana skalni stena, od jejichz zarudlych, mi¬ sty hnedych ploch odrazi se rudy plamen v nescetnych odstinech. Brzo zhave a jiskrne, brzo matne a. jaksi zamzene; brzo kmitne po nich tahly neb fantasticky. omezehy stin, brzo ta neb ona plocha zazdf i a hned zase se ztemni, slovem nevylicitelna mosaika lesku a barev, kaleidoskop vsech moznych svetelnych odstinu od zhaveho ruda az po cire temno.

19

Tu a tarn, kde se bylo v skalnich rozsedlinach trochu prsti nahromadilo, videti zakrnely kef nebo trsy rozlicnych rostlin, jichz zelene a misty prozloutle listi tvofi zvlastni, v celku bezleskle a jenom tu a tarn jako rosou skropene^ oasy. Nekdy, prave kdyz plamen mocneji vyslehne, zda se, jakoby byla cela skalni stena obroVskym zrcadlem, — vzplanet' v jedinem rudemj oblacku; ale hned po te, kdyz se plamen ipfikrci, opakuje se stfidava hra nescetnych odstinu. A nad skalinou klene se temna jiz obloha s nescetnymi, vzdy jasneji kmitajicimi hvezdami — nad plamenem vznasi se k obloze belavy kouf — a kolkolem hluboke tajemne ticho ... Chvili stoji hosik jako u videni. Divuplne divadlo svetelneho kaleidoskopu bylo jej k mistu, na kterem se byl zastavil, v pravSn slova smyslu pfimrazilo. Diva se — ale nesnadno fici, mysli-li pfi torn. Jinak by mu musilo napadnouti, zet' pozdni vecer a ze jej mohou doma pohfesovati. Carokrasny obraz ma tajemnou mbc; v&bit: jako bludicky. Mimodek ucinil hoch po chvili nekolik kroku ku pfedu a zabociv na polni stezku, plizi se pomalu vzdy blize k ohni. Nihle, takfka beze v§i pficiny ztnocnila se ho lizkost. Obratil se a uprkem bezel nazpet. Po chvili zastavil se na tem£e miste, kde byl pfed tim stal, a zase se diva na plamen plapolavy a carokrdsne jeho pozadi. Zde, na konci stromofadi zda se mu byti bezpe£no. Mimovolna uzkost zcela pfirozene zase mizi a hosik po chvili plizi se bezdSky op£t ku pfedu vzdy

20

blize k ohni, az octnul se skoro na temze miste, kde se ho byla poprve uzkost zmocnila. V torn vzruseno hrobove ticho vecerni zvlastnimi tony. Jasny tahly zvuk, podobny zvuku stfibrneho zvonku, zaznel jasave, ale lined po te tetelily se vzduchem zadumcive tony, jako kdyz v hlubinach duse roztruchleny slavik zanotuje posledni svou pisen. Nebyl to zpev, ani ptaci, tim mene lidsky; nebyl to napev zadne pisne, slovemi nebylo to podobno nicemu, co byl hosik az dosud slysel. Nekdy to kviklo, jako kdyz se zpivajici zajikne, nekdy vrzlo, a hned plynuly tony volne, bud jasave nebo zadumcive, jako kdyz zpiva nekdo pfimo zazracnym hlasem nejmilejsi dojemnou piseh. Hosik nasloucha se zatajenym dechem. — V nekolika okamzicich byl uplne zapomnel na plamen a skalni" stenu, jez byly az dosud veskerou jeho pozornost poutaly, ba zapomneil i, kde se naleza. Podivne tony pusobily nan pfimo neodolatelne. Napjate nasloucha je plizil se tise jako stin vzdy blize, az octnul se tesne u husteho chrosti, za kte¬ rymz plamen slehal vzdy intensivneji do| vyse. Posavadni vecerni ticho, rusene jen divuplnymi harmonickymi zvuky, ruseno nyni take zvuky jinymi. llosik slysel i praskot ohne a podivny sevel, jako kdyz nekolik osob v dali jdvaceti az tficeti kroku zive rozmlouva. Pro huste neproniknutelne kfovi, kterymz ani plamen neprorazel, nevidel vsak niceho; ale zdalo se mu, ze pfitlumeny sevel a sum ten prave tak jako divuplne zvuky zazniva od ohne. Chvilemi sevel pfestal, a vecernim, vlastne jiz nocnim tichem tetelily se br'zo jasave, jfrrzo jzadumciv6

••21

tony nastroje, o jakemiz nemelo klouce posud jeste ani poneti. Nekolik okan^ziku postal hoch u chrosti pfikrcen, nacez pomalu se plizil podle kfovi, vzdaluje se vzdy dale od ohne a zfidla divuplnych tonu. Posleze se octnul u mlista, kde se kfovi ponekud rozstupovalo, a pfes nocni temno poznal, ze naleza se na nejake stezce. Zabociv na stezku do chrosti, loudal se plizive dale. V nekolika okamzicich minul kfovi, ale octnul se v skalnate uzlabine, kterouz vedla stezka klikate na skalinu. Bez rozmysleni ubiral se po stezce v'zhuru a v nekolika okamzicich se zastavil. Rudy plamen, jejz mu byly. pfed tim chrosti a pozdeji skala skryvaly, slehnul jej pfimo do obliceje: spatfil nyni oheh od zeme az k poslednimu zhavemu vybezku. Nalezalt' se na skalni strani, s ktere byl volny pohled na prostranstvi mezi skalni stenou a hustym kfovim na upati starych kamennych lomu. Spatfil, co byl posud jeste nevidel — tabor ci¬ kanu ... Vsedni, obycejny tabor: oheh a na nem rozeh, kolem ohne nekolik snedych muzu, zen a deti v rozedranych satech, opodal pak maly vozik — nic vice a pfece vse to v plapolave zafi ohne rovnez tak poeticky divokrasne jako pfiserne. Zachvel se ... Mraz mu pfejel pfes zada; uzkost, nevyslovna uzkost zmocnil(a se ho tak nepfedvidane, ze zouzil se mu dech. A pfece stal jako pfimrazen, updraje zrak svuj vytfestene na podivne fantasticke skupeni, v kterem!z domnival se poznavati i devcatko, s nimz se byl pfed vraty rodneho dvoru tak nenadale setkal.

22

Sedelo na bobecku u ohne, majic pravou ruku opfenu o rame osklive stafeny a divajic se, jak se zdalo, upfene k mistu, s kterehoz se hosik prave dival. Tajemne, divuplne nezname tony, o nichz se byl hoch domnival, ze pfichazeji od ohne, nahle utichly a k uchu hosikovu dora;zel jen mirny praskot ohne a pfitlumeny sevel zive hovoficich cikanu. Avsak hned po te tajemne zvtiky poznovu se zatetelily vzduchem a teprve nyni si hosik vsimnul zfidla jejich. Opodal ohne o skalni stenu opfen stal mlady cikan, hrajici na housle. Stal tarn v pine zafi ohne, tak ze mohl hosik kazdou podrobnost rozeznati. — Vsimnul si cikanovy tvafe i hadru, v ktere byl oblecen — vsimnul si podivnych posunku jeho pfi hfe, ba vsimnul si i nastroje, z kterehoE tak divuplne tony vyluzoval. Avsak vsemu tomu, co budilo prave uzas jeho, nemohl venovati pozornosti nezli nekolik okamziku. Vecne bdele ostrovidove oko cikanci bylo jej shledlo na skaline. Zvlastni, pronikave zahvizdnuti a divoke houknuti zaznelo z taboru. Houslista pfe¬ stal hrati. V mzik'nuti oka byl cely tabor na nohou. Drsne, hulakajici hlasy, vyhruzn^ i bazliv6 posunky a vubec bezpfikladny poplach v tabofe, kde meli patrne za to, ze byli pfepadeni, pusobil na ho¬ sika jako nepfedvidana boufe. Zmocnil se ho strach, ba uzkost pfimo nevy¬ licitelna. Dal se na utek. Nekolik okamziku spechal na¬ zpet po stezce, po ktere byl pfisel, ale zanedlouho zabocil v zrhatku a strachu do rokle a prchal pak uzkou skalnatou uzlabinou smerem opacnym, az octnul se kdesi na planine obklopen6 lesem.

23

Na okamzik se zastavil a rozhledl kolem; ale domnivaje se slyseti za sebou kroky a hlasy pronasledujicich jej cikanu, prchal dale pfes planinu a octnuv se na pokraji lesa, unaven sklesl. Noc byla zatim valne pokrocila. Na temne, skoro cerne obloze tfpytily se miriady hvezd, kolem panovalo temno a zaroveh hlu¬ boke nocni ticho. Nahle vzruseno ticho pfisernym hlasem suvy. Hosik znovu ,,se vzchopil a prchal beze cile dale. Z pocatku podle lesa. V brzku octnul se v mlazi a za nedlouho v hustem lese ve tme pfimo nepro¬ niknutelne. Prchal nyni lesem. Byl to utek pro dite jeho stafi rovnez tak desny jako nebezpecny. Kazdou chvili klopytl, kazdou chvili narazil o nejaky kmen nebo vetev. Az posud byl prchal mlcky, nyni zacal vzlykati a pozdeji hofce plakati. Obcas za^piel bolesti, kdy2 nekde prudce narazil o kmen nebo vetev; jincly bolesti pfimo zafval... Avsak coz platen pla$ 3, lipeni, kdyz neni vyvaznuti ?... Bylte zbloudil — — Ve Fiirstenberskem dvofe byli hosika pohfesili prave v okamziku, kdyz byl probehnul stromofadi a zabocil na cestu ohranicenou po obou stranach pouhym kfovim. Volali jej k vecefi; ale hosik se neozyval. „Kubi£ku, Kubicku!" volano za nedlouho ve dvofe i mimo dvur, ba i ve visce; ale po hosikovi neni ani pamatky! Otec, pansky ufadnik, ppbiha po dvofe i pfede dvorem, matka v uzkosti suka s mista na misto, neustale svehp jedinacka volajic; ale hosik se neozyva.

24

Cely dvur jest na nohou. Kde kdo, kazdy pomaha hledati a volati. Celedin Matej Vasu sice ujisthije, ze videl ho¬ sika pfed chvili pfede vraty, ze neni ani mozno, aby byl nekam zabehl nebo docela nekde zbloudil, jak kdosi neprozfetelne podotknul; ale coz vse to platno, kdyz se volany neozyva, kdyz po nem neni ani stppy. Uzkost rodicu se vzmaha. Ve ctvrt hodine takmef uz ani nevedi, co mluvi a podnikaji. Sukani a spech byly se zmenily v divoky chvat. Cely dvur prohledan, kazdy koutek propatran — otec i rukama lomici matka litaji uz jako smyslu zbaveni, avsak hosik beze stopy zmizel. Veskere ufednictvo jest poboufeno a sam feditel panstvi byl vysel ze sve) loznice, by se na vlastni oci pfesvedcil, co se deje. Povedeli mu, co se bylo stalo, a on, muz chladnokrevny, ihned jal se udileti rozkazy, jak ma byti po zmizelem patrano. Celed vyslana na vse strany kolem statku, do vesnice a bezprostfedniho okoli jejiho. Ale po ctvrt hodine vratili se vsickni a nikdo nemohl udati, ze by byl po hosikovi aspoh stopy nalezl. Bez rady i bez pomoci stoji zdrceny otec a hof¬ ce placid matka pfede vraty dvora na temze miste, kde se byl hosik jejich s cikanetem setkal — ko¬ lem rodicu skupeni ufedniku a celedi, ba i jednotlivych vesnicanu, jez sem byla zvedavost pfivabila. V torn kdosi pfipomenul cikany. Osudnc slovo! Dusi matcinou slehlo strasne podezfeni. S hroznym, srdoeryvnym vykfikem: „M£ dite — ukradeno! — Cikany ukradeno!" sklesla beze smyslu k zemi. Otec zatipel1 a zraky .vSech

25

obratily se smerem k mistu, kde pod skalou nad hustym chrostim vyslehoval mensi jiz plamen, brzo zase jak ohnivy jazyk do vyse se vztycuje. Bez vybidnuti pustili se nektefl z celedinu sme¬ rem k ohni, o nemz kazdy vedel, ze to oheh cikanuv. Nektefi se dali stromofadim pfimb, jini oklikami pfes pole a luka — zbylym pak udelil feditel, jen^ byl v bezpfikladnem zmatku jediny zachoval uplnou chladnokrevnost, pfimefene rozkazy. Omdlela matka odnesena do sveho bytu a svefena peci nekterych zen, ostatni muzskai celed i ufed¬ nictvo konali ihned k rozkazu feditelove pfipravy k stihdni cikanuv. Divokou nocni honbu sorganisoval feditel, jak bylo vubec ve spechu mozno. Rozdeliv celed, ktera se byla die moznosti ruznym zpusobem! na rychlo ozbrojila, na nekolik tlup, jimz velel vzdy nektery ufadnik, rozkazal, kterym smerem; se ma ta neb ona tlupa dati a kde se maji sejiti. V nekolika minutach bylo vse pfipraveno a tlupy, rozdelivse se po pfikladu honcu pfi honbe, vydaly se takmef uprkem1 na cestu ku stihani ci¬ kanuv. Tlupe stromofadim spechajici, ktere se byl pfidruzil i otec zmizeleho hocha, velel sam feditel. — Avsak sotva se tlupa ta octla na konci stromofadi, zvestovali od ohne cikanuv jiz se vracejici celedinove, zet? oheh i tabor opusten a po cikanech ani pa¬ matky. Posavadni strasna domnenka, ze byl hosik ci¬ kany unesen, zpravou tou zji^tena — a v nocni honbe na hnedou zvef v podobei lidsk6 pokracovano s rozhofcenim a pomstylacnosti pfimo neuvefitelnou. J. Arbes: SebranS spisy. XXI.

^

26

Za nedlouho postoupil cely fete^ honcu aiz k ppustenym kamennym lomum a postupoval vzdy dale. Nahle zadunela nocnim tichem rana bud z ruenice nebo bambitky — stopa zvefe byla vypatrana... Cely fetez honcu zatacel se ve velkem oblouku vzdy vice kolem mista, kde byla rana padla. V brzku padlo nekolik ran soucasne a s mista, kde se bylo nekolikrate zablesklo, zaznel divoky, ba zoufaly ryk a fev. Cast cikanu byla dopadena. Nastal zapas — kru¬ ty, zoufaly zapas muze proti miuzi — zapas bezbrannych zen i deti s ozbrojenou celedi... Jini z cikanuv se rozprchli... Honci se zenou za nimi... Obcas zahoukne nocnim tichem jednotliva rana, obcas surove zakleni, plac a nafek — v honbe vsak se pokracuje se zufivosti pfimo zvifeckou. Hrozna honba trva celou noc; nebot' teprve za svitani cikani, cikanky i cikanata do jednoho schytani. Dva starsi cikani v zapasu podlehli — jednomu prostfelena hrud, druhy bodnut nozenu do krku... Ostatni, obzvlaste muzi jsou strasne zohaveni: stluceni a ztyrani do krve —■ jen t cikahat, patrne nahodou, ani jedine nezraneno. Vsickni zjimani, svazani a odvleceni rano do Furstenberskeho dvora, aby byli vydani pravu ... Avsak po zmizelem hosikovi posud jeste ani stopy. Cikani i cikanky se sice bohem zafikaji, ze hocha ani neshledli — ale kdoz by vefil prolhan6 cerne zbefi? Ujist'uji a zapfisahaji se, ze jsou zji¬ mani vsickni — ale kdo vi, zdali snad pfece nektery neuprchl a hocha nekam nezavlekl?

27

Nezbyva nezli patrati po zmizelem i v lesich. K polednimu hosik konecne nalezen beze smy¬ slu pod nevysokou skalni strani, s ktere byl patrne v noci spadl — rozedran a pokrvacen... Vedle hocha sedelo na bobku cikane, divka tehoz stafi jako on. Hoch vzkf isen a on i cikane, ktere se nebranilo, dopraveni do Furstenberskeho dvora, kde zjimanym cikanum dokazano, ze pfece jen lhali, kdyz tvrdili, ze jsou zjimani vsickni... Hosik odevzdan .rodicum a na cikaneti vyzvidano, co ,a jak se bylo stalo. Ale cikane, bud ze nemohlo nebo nechtelo povedeti, stalo na svem, ze utikajic jako ostatni, v lese izbloudilo a z rana omdleneho hocha pod skalinou nalezlo. Die slov cikanete a pozdeji i podle slov zpamatovavsiho se hosika, ktery naivnim, ale zaroveh po¬ nekud pomatenym izpusobem vypravoval, co a jak se bylo pfihodilo, bylo zjisteno, ze jsou cikani tip'lne nevinni. Pfes to vse byli jiz pouhym objevenim se v Cechach propadli hrdelnimu pravu a byli mu take do frahy dodani. Byli postaveni pfed soud a do jednoho stihl je trest krutym 'zakonem vymefeny: dorostli cikani na tak zvanem „Sibenicnim vrchu" pfed byvalou, Novou branou popraveni; cikankam a statnejsim jiz pacholatum ufezana prava ucha, kdezto matky s cikaaaty nedospelyini vymrskahy z 6ech az za hranice. Strasna, ale y one dobe obvykla exekuce vykonana pfed tvafi ohromneho zastupu lidu, jenz se byl z Prahy i okolnich osad na popraviste sebehl. Mezi divaky byl nahodou take mravni puvodce popravy a ztrestani nevinnych cikanu — celedin Furstenberskeho dvora Vsetatskeho, Matej Vasu.

28

Meskalt' prave za jakousi zcilezitosti v Praze a nemohl odolati zvedavosti, aby se na popravu nepodival. Byl clovek otupely, ba surovy; ale kdyz pfivedli pod sibenici mladeho cikana a dfive nezli jej obesili, o hlavu mu housle roztloukli — nemohl snesti pohledu na mimofadny tento trest... Odvr^til se; ale v .torn se mu zatocila hlava — a beztnala by byl sklesl. Vzpamatoval se sice v nekolika okamzicich; ale vytratil se z davu divaku ...

Od strasne nocni honby na „hnedou zvef" v okoli vsetatskem, o ktere po nejaky cas den co den vypravovany nejake episody, minulo nekolik tydnu. Ve Fiirstenberskem statku bylo vse jiz zase v starych kolejich. Ufadnici a pochopove jejich dohaneli poddane ku praci a karabac tancival po zadech domnele Jinych jako kdy jindy. Na dobrodruznou udalost znenahla zapominano. I rodicove hosikovi, kteryz byl hral v dobrodruzstvi torn ulohu hlavni, byli jiz pozapomneli na smrtelnou uzkost a bezpfikladna dusevni muka, jez byli v osudne one noci pfetrpeli. Otec, kteremuz byla one noci nekolikrate slehla dusi myslenka, ze zmizeni synkovo jest vlastne bozim trestem za bezcitne chovani jeho k poddanym, a kteryz se byl v smrtelne uzkosti sve sam sobe zapfisahal, ze — bude-li ztraceny hosik nalezen — zmeni posavadni svuj zivot a bude lidst^jsim neb aspoh milosrdnejsim ku v§em, jez mu byl osud podfidil, zapominal jiz na sv6 pfedsevieti

29

a stdval se zase bezcitnym karabacnikem, jakym druhdy byval. Toliko s hochem stala se podstatna zmena. Po nekolik dni vznasel se mezi zivotem a smrti; prudka horecka byla pfirozenym nasledkem bezpfikladneho rozcileni a smrtelne uzkosti, jimiz nocni dobrodruzstvi jeho provazeno bylo. Cela soustava civni byla vzrusena. V horecnych snech svych vidal nejobludnejsi postavy a blabolil o nich nejnesmyslnejsi feci. Houzevnaty organismus jeho vsak pfece odolal. Horecka pominula a hosik se pocal znenahla pozdravovati, az konecne k radosti svych rodicu pozdravil se telesne uplne. Nebyl to vsak jiz onen klidny, spise povaze flegmaticke nezli cholericke nachylny hosik jako druhdy. Bylte nyni nepomerne cile jsi, ale zaroveh take drazdivejsi nezli jindy. Pfechody mezi klidem a zivosti byvaly nahlejsi, nepfedvidanejsi) a mnohdy skoro nevysvetlitelne, slovem posavadni, spise jeste pouze vegetabilni zivot byl se skoro nahle zmenil v zivot pfevahou dusevni. Hosik, jenz dovedl druhdy cele dny zdanlive bezmyslenkovite prolelkovati, .nemel nyni zacaste ani chvilky stani. Bylte pravy pudivitr, pravy vsudybyl. Skotacil a hral s zivosti temperamentu nejsankvinictejsiho. Zpival, vyskal a behal jako o zavod. Byl jako srnka. Tu zde, tu onde, a vsady zdal se miti pro vse, co videl nebo slysel, zvlastni interes. Na vsechno se vyptaval, vsechno chtel vedet a videt, vsechno jej zajimalo, slovem cilost jeho byla neobycejna, ba zacaste skoro az chorobna. Mnohdy vsak nahle a zdanlive beze vsi pfi¬ ciny ochabla. Hoch zacaste v nejlepsim zpevu ustal

30

zpivati a zamyslil se.; v nejzivejsi feci se zajikl a odmlcel, v nejprudsim behu se zastavil a zadival se upfene kamsi v neurcite prazdno. A kdyz se nekdo zeptal, proc pfestal zpivati, proc se odmlcel, proc zastaviv se zadival se do dali, nevedel, co odpovedeti. Obycejne neco zablabolil, nacez pohodil hlavou, zalusknul prsty, nekdy i zavysknul a pokracoval pak v torn, v cem byl pfed chvili ustal. Takofka permanentni tato zivost a cilost mela vsak take, ovsem velmi f idke sve pausy oddechu ... Mnohdy po nekolikadennim skotaceni procitl hosik zrana jaksi nevrly a znaveny. Vyraiz obycejne zive tvafe byl snivy, zacaste zadumcivy neb i truchlivy. V takovych dnech byval nemluvny, odpovidaje na vsechny otazky jednoslabicne a vyhledaval samotu, v ktere mnohdy stravil cely den, zapominaje i na jidlo a na ostatni vsedni, ale nutne veci. Za takovychto mimofadnych dnu uchyloval se obycejne do nedalekeho lesa, kde na pokraji jeho sede nebo leze, po cele hodiny dival se snive k ob¬ loze nebo kamsi do dalky. Nekdy jej take nalezli u osudnych kamennych lomu, kde byl tabofici cikany nenadalym objevenim svym vyrusil a jim mimodek pfipravil neb aspoh uspisil kruty osud, jenz je stihl. Nekdy prodlel o samote az pozde do vecera; musil byti hledan a v pravem toho slova smyslu domu doveden. Vyjimaje vsak tuto jedinou, ovsem vy'znacnou odchylku od normalniho zivota, kterouz pusobival rodicum svym obcas starosti, nejevil hosik nizddne jine vlastnosti, ktera by byla zasluhovala pokarani nebo docela potrestani.

31

Smich i plac mival sice nyni, jak bezna fraze di, „na krajicku", ale byl povahy mekci, dpbromyslnejsi a tklivejsi nezli druhdy; slovem tempe¬ rament puvodne skoro az flegmaticky byl se v uzasne kratke dobe, ba skoro nahle zmenil v sankvinicky, jejz jen obcas vystfidaval na kratkou dobu temperament melancholicky. Nasledek nepomerne vetsi zivosti a chapavosti byl pfirozeny a zaroveh take potesitelny. Ve skole a vubec v uceni prospival hosik merou tak pfekvapujici, ze pusobil uciteli i rodicum ne"malou radost, tak ze tito Jiz nekolik tydnu po uzdraveni jeho nebo spravneji feceno: j>o dostavivsi se zmene povahy pevne na torn se ustanovili, ze daji hocha pozdeji na studie. V ohledu psychologickem jest take zajimavo, ze hosik, kteryz byl po prvnim vzkfiseni z mdlob o svem dobrodruzstvi s cikany zcela souvisle a dosti plasticky vypravoval, po uplnem uzdraveni svem na dobrodruzstvi to skoro uplne zapomnel. Mel o nem jistou, ale nad miru mlhavou pfedstavu a kdykoli byl pozdeji matkou, otcem nebo nekym jinym na udalost tu tazan, nedovedl o ni vice vypravovati, nefku-li aby ji byl vylicil jako poprve, Pamatovalt: se pouze na dva vyznacne momenty: na pfimo nevylicitelny svetelny effekt, jaky poskytovala skalni stena v zafi plapolav6ho ohne, kdyz se k taboru cikanuv pfiblizil, a na divuplnou hru cikanovu na housle. Ale ni o torn, ni o onom nedo¬ vedl vice povedeti, nezli ze skalni stenu vidi pfed sebou prave tak, jakoby pfed ni stal, a ze sly si v duchu kvilive a hned zase jasave tony, jakoby byly prave vyluzovany.

32

Dusevni i telesny stav hosikuv byl tedy v pine mife uspokojivy, tak ze î rodicove vubec ani nepfdli, aby byl snad nekdy jinym. Hoch byl pfece jeste dite s veskerou naivnosti sveho veku. Nejpadnejsim toho dukazem byla hficka, pfi ktere jej kdysi otec pfekvapil. Vstoupiv prave v den kdy jevil hosik zase docasnou snivost a zadumcivost, neocekavane do pokoje, jejz byl hosik po cely den neopustil, zastal jej pfi zvlastni primitivni hfe. Spatfilt' jej stati rozkrbceneho pfed oknem. — V leve ruce drzel hoch pod bradou podepfeny kus dfeva, pfes kteryz byl napnut motouz, v praVe ruce pak mel delsi proutek, kterymz pfejizdel pfes mo¬ touz, nejinak, nez jako by na housle hral. Chvili diva se otec na hocha, ktery'z obracen tva¬ fi k oknu otce nepozoroval, za to tim usilovneji „hral". I vidi hosikovy posunky: videl, jak kloni hlavu brzo v pravo, brzo v levo a hned zase ku pfedu, aby ji opet vztycil; vidi, kterak brzo hbite, brzo zvolna jezdi delsim proutkem! po dfeve pod bradou, snaze se, jak se zdalo, vylouditi na primitivnim panastroji nejake zVuky, ovsem jen zvuky snad pouze sobe srozumitelne a pro kazdeho jineho nelibe a nelahodne, ba odporne ... „Co pak to tropis, mily'Kubicku ?" ozval se otec po nekolika minutach tonem pfivetive karavym. Osloveny prudce se obratil. Obe ruce mimodek mu sklesly, v zrudl6 tvafi jeho jevily se rozpaky a skoro zahanbeni. Upiraje ponekud rozjiskfeny zrak neodvratne na otce, mlcel. „Co pak to d£las, mily hochu?" optal se otec po kratke pomlcce.

33

„Hraju," odvetil na to hoch lakonicky, tonem nesmelym, jakoby byval pfi hfichu postizen. Tvaf otcovu pfeletel utrpny usmev. „A na co pak vlastne hrajes ?** tazal se dale. Beze slova zvedl hoch panastroj svuj ponekud do vyse, jakoby jej otci podaval. Otec vzav nastroj do ruky, nemohl se ubraniti usmevu vice neiz utrpnemu. Drzelt v ruce kus dfeva, pfes kteryz bylo po delce natazeno a asi v polovici kouskem dfivka podlozeno kus motouzu. „Nejsou to housle ?" optal se tonem ironickym. „Housle," dotvrdil hoch temne. „A kde nias smycec?" ,,Tady!" zni odpoved a hoch podava otci prostinky proutek vrbovy. Â na to dovedes timhle hrati?" pfipomenul otec, zvednuv napfed „housle", pak nsmycec" do vyse. „Proc bych nedovedl?" opacil hosik sebevedome. „Kdyz na to doved hrat cikan a kdyz: na to do¬ vede hrat pan ucitel, proc bych nedovedl, az se naucim, take ja?" „A hraje to?" t „Jakz by to nehralo!" „Snad jen drnka?" ?,Trochu drnka, trochu susti, trochu skfipe, tro¬ chu ..." „Ale ty mas na svych houslich jen jednu strunu," pferusil otec synkuv vyklad. Hoch se zapyfil. „A prave housle maji ctvero strun," jal se otec poucovati, „kazdou jinou — jednu tenkou, ktera vyddvd tony jasne, druhou tlustsi — tfeti" a neveda patrne jako nehudebnik, jak ruznost strun

34 :

slovy oznaciti, skoncil vysklad svuj slovy: ,,a jednu ctvrtou nejtlustsi, ktera vydava tony temne ..." V rozpacite tvafi hosikove jevilo se pfi tomto vykladu mirne zahanbeni... „A take tvuj smycec za nic nestoji," pokracoval otec, „pravy smycec je ze zin^ a musi se natirat kalafunou." Po te podal hosikovi pahousle i pasmycec. Hoch obe vâl; tvaf jeho hanbou hofela. Chvili stal bez pohnuti, upiraje zrak svuj k zemi, na to pohodiv hlavou, zvedl nastroj do vyse a vyhodil ,,housle" i „smycec" otevfenym oknem do zahrady. Otec se nad rozhodnosti synkovou rozesmal. „Dobfe tak, Kubicku," pravil. „Radeji si sedhi ke knize a uc se!" Tim byla prostinka tato episoda odbyta. Hoch uposlechl. Vzal knihu a ucil se, cemu se mel nauciti. V pul hodine vsak byl hotov; umel vse, co mu bylo ulozeno, ba vice — o vlastni ujme pfiucil se jeste nekolika strankam !z pilnosti. Co ted? Vybehl si do dvora, pak do poli a loudal se az k lesu, kde na pokraji usedl a zahledel se do ddli. Nemyslil sice na nic, ale bylo mu nevylicitelne podivno. Nevyslovne pusto bylo opanovalo jeho du§i. Nalezal se y onom zvlastnim dusevnim' stavu, jejz bychom snad mohli nazvati zabyvanim se bezpfedmetnos'ti. Necht' zadival se kamkoli a na cokoli, nic nebudilo v dusi jeho ozveny, ba snad ani zadne nebo jen tak matne pfedstavy, ze vse kolem neho zdanlive takmef ani neexistovalo.

35

Obcas kmitla dusi nejaka vzpominecka, ale. jen tak, jako kdyz lehynky stin pfeletne — a ze vsech zpominecek tech ani jedina nemela tolik intensivnosti, aby podrazdila obraznost a vyloudila obraz novy neb aspoh polonovy. Hosik tudiz ani nesnil, nedumal — duse jeho, mozno-li tak fici, podfimovala. . Podivny tento -dusevni stav potrval po nekolik dni. — Hoch odbyv sobe s vzornou spravnosti sve uce¬ ni, vyhledal si osamele nejake misto, kde v du¬ sevni dfimote stravil nekolik hodin, a vratil se pak zcela instinktivne domu, by zde konal, co kdykoliv jindy konaval. Avsak kdysi zrana procitnul zase zcela svezi a vesel, jako v dnech normalni sve cilosti; zpival i skotacil s detmi a samoty nevyhledaval. Nasledujiciho dne vsak byl zase zamlkly a jaksi sukavy. Nehral si, ba tentokrate zapomnel i na svou lekci a k veceru pf ekvapil jej otec poznovu pfi hfe na „pahousle". Vstoupiv nepfedvidane do komnaty, zastal jej u otevfeneho okna v teze posici, jako minule s „pahouslemi" pod bradou a „pasmyccem!" v prave ruce „v pine praci..." Oslovil jej. Hoch se ohledl, ale tentokrate nejevil nejmensiho pfekvapeni, tim mene leknuti. Tvaf jeho byla sice ponekud rumena, oko rozjiskfeno, ale ve vyrazu tvafe jevilo se skoro az hrde uspokojeni. „Drnka to, drnka, Kubicku?" rozesmal se otec. Hoch chvili mlcel, pak sebevedome odpovedel : „Nedrnka — ale hraje!" „Ze to hraje?" zvolal oted s licenym podivenim.

36

„Jakz by nehralo?!" odvetil hosik sebevedome. „Poslechni!" Po te obrativ se k otci uplne, pfejel nekolikrate „pasmyccem" pfes struny svych „pahousli" a vyloudil, vlastne vyvzdoroval na svem pfimitivnim nastroji nekolik vice mene drsnych, vrzavych a drnkavych tonu. „Slysis?" pravil skoro vitezoslavne. „Slysim, slysim," odvetil otec s ironickym usmevem. „Vrza to jako nenamazane kolo." „Ale, ale, jsou to pfece prave housle/' ozval se hosik, nedbajici usklebku, kterymz byl otec odpoved svou zakoncil. „Podivej se!" I podal svuj instrument otci. K nemalemu podiveni svemu shledal otec, ze to nastroj jiz „zdokonaleny". Nebyl to jiz kousek dfeva s jedinou jen ,,strunou" ; „housle" vyfiznuty byly dosti nemotorne zkusu tenkeho prkna a mely ctvero ruznych strun; zini, reznou nit', motouz a tkalounek; a „kobylku" zastupovalo kratke, nevysoke dfivko. Take smycec mel zcela jinou podobu; nebyl to jiz pruzny proutek, nybrz delsi, pevne, ploche dfevo, pfes ktere bylo po delce natazeno nekolik bilych zini. — Otec obraceje „zdokonaleny" nastroj naivSe stra¬ ny, mlcky, ale bedlive jej prohlizi. Hosik upira na otce zrak svuj s dychtivosti cloveka, kteryz byl cosi kloudneho provedl a oce¬ kava zaslouzene pochvaly. '„A kdo ti to urobil?" optal se po chvili otec. „Nikdo," zni kategoricka odpoved. „Tedy sam?" ,,Jd sam •— jenom zine mi dal Matej Vasu..."

37

„A cim pak jsi namazal smycec ?" optal se otec, zpozorovav, ze je smycec necim natfen. „Kalafunou," zni lakonicka odpoved. „A kdes ji vzal?" „Otlouk jsem ji ze sudu ve dvofe." „Aj, aj!" podivil se otec, jeve poteseni z hosi¬ kovy cipernosti. Po te se .zamyslil; dusi jeho slehla myslenka. Vrativ hochovi primitivni nastroj, pf esel nekolikrate mlcky pfes komnatu, nacez zastaviv se pfed synkem, chvili se nan upfene dival. „Prave mi neco napadlo," pravil posleze, jakoby posud jeste byl na rozpacich, ma-li myslenku svou pronesti îli nic, nacez urcite dodal: „i>Jechtel bys se ucit na housle?" „Chtel," byla jedina odpoved, ktera septmo a nesmele splynula s hosikovych rtu. Tvaf hosikova zazafila vsak pfi torn nevylicitel¬ nou radosti. Tim byla vazna zalezitost tato rozhodnuta. Otec zustaviv hocha o samote, poradil se jeste s manzelkou a poslal pak bez odkladu pro kantora. Za tehdejsich spolecenskych pomeru, kdy byl pansky ufednik svrchovanym panem a kazdy poddany vubec takofka jeho otrokem, nebylo radno otaleti, kdyz si „svrchovany pan" neco pfal: kantor dostavil se bez odkladu. ; Vesel do komnaty krokem plizivym| a nesmele; nemelt' ani tuseni, proc jest tak na kvap povolan. „Chci, abyste ucil meho hocha na housle," byla jedina slova, kterymiz „pan Franc" kantora oslovil. „S nejvetsi radosti, milostivy pane," odpove¬ del kantor, jehoz tvaf se vyjasnila. „Kdy si pfejete, bych zacal?"

38

,,Dnes, tfeba hned!" veli pansky ufadnik. „A budete ho ucit kazdy den odpoledne od pate do seste hodiny — rozumite?" „Rozumim, milostivy pane," odpovida kantor, hluboce se uklaneje. „Ted' dojdete pro housle a zacnete!" veli lifadnik drsnym tonem. Ucitel, muz jiz pokrocileho (Stafi a dobry, ba vyborny hudebnik, uposlechl. Pospisil idomu, Vzal housle pod pazi a vratil se do panskeho dvora, by zahajil prvni lekci na ^housle. Tvaf uchova zafila po celou hodinu nevylici¬ telnou radosti. Kantor v nekolika okamzicich poznal, ze ma ucne jeviciho k uceni chut' pfimo zimnicnou a byl tim uspokojen; nebot' uciti synka panskeho ufadnika proti jeho vuli a nedociliti zadnych nebo jen nepatrnych uspechu, bylo v tehdejsi dobe skoro nebezpecno. Pfizeh vsemohoucibo ,,pana France" balansovala v takovych pfipadech, ;abychom tak fekli „na konci karabace" — a beda poddanemu, ktery tfeba bez viny pfizne te pozbyl! Kantor jiz o prvni lekci seznal, ze pfizne te nepozbude, a venoval se choulostivemu vyucovani, z cele duse... • j Tak zacal se Schelleruv Kubicek uciti na housle. — — —■ V nekolika tydnech mohli i laikove pozorovati, ze cini hoch rychle, ba netusene pokroky. Cviceni na housle stalo se mu nejmilejsi zabavou. Otci nezbylo nezli poslati kantora schvalne do Prahy, by tarn pro hocha koupil nejake housle, coz kantor take ucinil.

39

Maje vlastni housle, hraval nyni hosik tako¬ fka po cely den, Bez housli nebyl by ,ani pul dne vydrzel. Jakmile procitl, sahl po houslich a zahral si. Hral pfed skolou i po skole, hral pfed obedem i po obede, od¬ poledne i pod vecer, a zacaste, kdyz uz si byl ulehl, zase vstal, vzal housle # zahral si. Mnohdy mu musili rodice vziti housle z ruky a. kategoricky rozkazati, aby ulehl... A podivno — pfes vasnivost k hudbe vucihlede jiz klicici nezanedbaval hoch ani dost malo uceni jineho. Ve skole byval vzdy mezi prvnimi, ackoli uceni skolnimu nevenoval mnoho pile. Nebylo take tfeba; neobycejna chapavost a pfedevsim vyborna pamet' usnadhovaly mu uceni v nemkle mife. Take co do povahy nestala se s hochem nizadna podstatna zmena. Zustalt' v celku takovym, jakym byval, nezli vzal poprve prave housle do ruky.

Minulo asi pet roku ... Ve Fiirstenberskem statku Vsetatskem v do¬ be te takofka pranic jineho se nezmenilo, nezli ze nektefi zemfeli, jini o neco sestarli a v te neb one rodine nejaky ten „cervicek" pfibyl. Fiirstenbersti pani Francove vsech odrud a tu¬ diz i otec hocha, z jehoz zivota jsme byli prave vypravovali nekolik episod, praskali poddane jako kdy jindy. Karabac byl posud jeste alfou a omegou pomeru mezi lidem a zfizenci privilegovaneho stavu slechtickeho.

40

Z desnych t&chto nepomeru vsak pfirozene plyne, ze pravo na zivot v pravem toho slova smyslu, na zivot odusevnelejsi meli v te dobe v prvni fade privilegovane kasty a jejich „karabacnici", ktefi ta¬ ke z pravidla snazili se svym ditkajn urovnati drahu zivota co mozna nejpohodlneji. . Studie byly vyhradnim pravem privilegovanych a poloprivilegovanych kast; dite z lidu bylo odsouzeno k cire nevedomosti, z kterez vynikala cela iada nehrube lichotivych vlastnosti, jako: uplne oddani se V domnele jie^bytny trudny osud, nelisici se valne tod osudu /vifete ve sluzbe brutalniho clo¬ veka, jednak servilnost a zaroveh potmesilost, povercivost skoro az neuvefitelna ^. jine. Neni tudiz divu, ze kasty poloprivilegovane, t. j. karabacnici a vubec sluhove privilegovanych snazili se ze vsech sil .urovnati svym ditkam zivotni drahu co mozna nejsnesitelnejsi a zabezpeciti je pfed trudnym osudem deti z lidu, coz bylo ovsem mozne,, jen tim, kdyz postarali se aspoh o porherne vtzdelani jejich. A tak bylo i na paseho Kubicka pamatovdno dfive, nezli jevil jakekoliv schopnosti. V rodine bylo jiz v okajnziku, kdy se narodil1, v zdsade rozhodnuto, ze casern svym bude dan na studie. Otci -arci netanul pfi torn na mysli zadny ideal vzdelance, nebo snad do konce nejakeho ucence; nepfalf si vice — a v dobe, kdy stacilo nekolik drobtu vseobecneho vzdelani, aby clovek nad sv£ okoli vynikl, nebylo take vie jineho tfeba — nez aby hosik probehl nejakou nizsi skolou a udelal tutez neb aspoh podobnou karieru jako otec, t. j.

41

stal se taktez nejakym „panem Francem", kterazto kariera byla v one dobe! pfimo zavideni hodna. A v tomto smyslu byl hosik take v prvnich letech vychovavan. Avsak kdyz pozdeji, obzvlaste po svem dobro¬ druzstvi s cikany, sacal jeviti neobycejnou chapa¬ vost a vubec fidke vlohy1, obratil na sebe i pozor¬ nost farafovu, kteryz z ochoty k otci, kteremuz byl pfitelem, pfevzal pozdeji v prazdnych chvilich literni vyucovani hosikovo. Pfipad takovy nebyl v one dobe osamelym. Katolicke duchovenstvo uprostfed nevzdelaneho, ba suroveho lidu bylo na venkove z vetsi casti odkazano na spolecnost polovzdelanych vrchnostenskych ufadniku, s kterymiz, any se konecne snahy obou stavu neprotinaly, zili ve shode nejpfatelstejsi, tak stal se Vsetatsky faraf z vlastniho popudu soukromym ucitelem naseho Kubicka. Pomer mezi zakem a duchovnim ucitelem ne¬ byl sice vzorny, nebot' duchovni jako pedagog nevynikal a mel na zfeteli spise katolicke proselytstvi nezli reelni vzdelani; ^vsak pruzna, ynimava duse chapaveho hosika pokladajic vse, co ji bylo jakozto zivotni pravdy ucitelem hlasano, za neomylne, jevila ve ysem fidkou povolnost â tak stal se pomer mezi zakem'i ucitelem takofka pfatelskym. V uceni reelnim hosik zdarne prospival; v uce¬ ni abstraktnim ovsem jevil jako vsickni zaci jeho stafi jakousi nemotornost, ba zacaste i tupost. Nicmene vyborna pamet' jeho vypomahala mu i zde aspoh tim zpusobem, £e dovedl recitovati zcela spravne a bezvadne vety, ba cele clanky o abstraktnich pojmech, jichz nechapal a kterymz naprosto nerozumel; slovem, ze dovedl vzorne papouskovati. J. Arbes: Sebrane spisy. XXI.

4

42

V nekolika letech stal se z neho dobry, tichy, ba snivy a zaroveh pravovefici mladenecek, kteryz maje jako skoro kazdy zbozny katolik one doby sve skapulife, modlil se dennei sve ruzehce, pfed kazdym obrazem nebo sochou svateho nebo svetice uctive smekal a kfizem se znamenal, den co den do kostela chodil, obcas panu farafi jako ministrant pfi msi pfisluhoval a o zadnych svatcich neopomenul jiti ke zpovedi a ku pfijimani. Pozdeji, kdyz se byl jiz obstojne pfiucil hfe na housle, zahral si take obcas na kruchte, obzvlaste o zpivane msi o vetsich svatcich — a k jeho cti budiz podotknuto, ze sola jeho na housle budila jiz tenkrate pozornost znalcuv, ackoli ten neb onen znalec pfece jeste ve hfe postradal nutne jistoty a lehkosti. Otci bylo vse to vice mene Ihostejno. Pokladalt' hru za pouhou hficku, ktera casern svym postoupi mista hfickam jinym; zboznost jinochova pak mu byla zcela pfirozenym prvnim stadiem vychovani, do ktereho musi kazdy mlady clovek vstoupiti, ale v kteremz nevytrva. Zcela jinak nezli u svetackeho otce bylo u zbozne a povercive matky. Synkove hfe na housle ovsem ani ona nepfikladala zadne zvlastni vahy, ale cinilo ji poteseni, kdyz synek hraje na kruchte, byl pfedmetem skoro vseobecne pozornosti. Nepomerne vetsiho poteseni vsak ji pusobila hosikova zboznost. Vidouc jej kleceti jakozto ministranta a slysic jej odfikavati confiteor nebo jine latinske „fikani", pocit'ovala svrchovane uspokojeni, ackoli vsim tim nikdy nikomu ani slovem se nezminila...

43

Za takovych pomeru ukoncena posleze pfedbezna pruprava hochova a melo byti definitivne rozhodnuto, jakou zivotni drahu ma si zvoliti. Jakoubek sam nebyl posud rozhodnut; nebo spravneji feceno, neznaje zivota, nemel o zivotnich ukolech ani poneti a bylo mu Ihostejno, kterou drahu nastoupi. Otec navrhoval drahu, kterou se byl pasem ,svym sam ubiral — ale matka, ktera se byla az dosud se svymi zamysly pfed celym svetem tajila, vystoupila nyni rozhodne. Se slzami v ocich vypravovala, jak strasna mu¬ ka dusevni byla pfed lety vytrpela, kdyz hosik vyvaben cikany ztratil se; jak bezmerne hofe ji pusobilo, kdyz bdic u churaveho hocha, videla jej vznaseti se mezi zivotem a smrti, jak v zoufalych oka¬ mzicich tech obracela se V modlitbach! s upenlivou prosbou k maticce bozi, aby ji hosika na zivote zachovala, a ktera^k v desnych onech okamzicich hocha sveho — „svate cirkvi zaslibila". „Ty si tedy pfejes," pfipomenul otec, kdyz tklive a dojemne vypravovani sve skoncila, „aby se stal nas Jakoubek knezem?" Matka beze slova pfikyvla a upfela zaroseny zrak svuj s vyrazem neme prosby na synka. „Souhlasis?" optal se otec syna. ,,Souhlasim," odpovedel tazany septmo a sklesl rozradostnene matce do naruci. Tim byl osud jinochuv rozhodnut. V nekolika dnech vykonany vsechny pfipravy a otec zavezl Jakoubka do Prahy, aby zde zahajil u 00. Jezovitu studie na kneze.

44

Osveta tehdejsi doby, mozno-li totiz slova toho uziti o desnem dusevnim poklesnuti naroda ceskeho po bitve na Bile Hofe, nelisila se hrube od primitivniho stavu polodivochu. Po sto a vice roku po nest'astne bitve belohorske pracovano s napetim veskerych sil o vyvraceni zakladu pfimo zavideni hodne osvety ceske z dob pi'edbelohorskych, najme Rudolfinskych, kdy zad¬ ny narod evropsky nehonosil se tak vybornymi skolami jako narod cesky, kdy nebylo v Cechach mestecka bez uspofadane skoly, kdy v ^ceskych mestech snadno bylo nalezti mest'any, ktefi Virgilia, Ovidia, Horacia, ano Homera, Anakreona atd. citali a sami latinske a fecke basne skladali", kdy vedy a umeni vysinuly se na takovou vysi, ze vek ten pravem nazyvan ,,zlatou dobou". Ve stu a nekolika letech nebylo v Cechach po torn ysem takmef ani pamatky. Ceho nedocileno utracenim a vypovezenim kvetu intelligence a dragonadami Liechtensteinskymi, dokonano jednak krutou tficetiletou valkou a pusobenim jezovitu. Zeme ceska spustosena a narod uveden na pokraj zahuby. Charakterisovati upadek naroda ceskeho neko¬ lika slovy jest naprosto nemozno. Po bezpfikladne martyrologii celeho naroda nadesli dnove upln6 ochablosti, a prave v dobe, kdy Jan z Nepomuku za svateho prohlasen, dostoupil desny tento stav, abychom tak fekli, kulminacniho bodu sveho. Hloubeji, nezli byl narod cesky do one doby poklesl, vubec jiz snad ani poklesnouti nemohl... Na doklad bezpfikladneho upadku toho uvddi Jungmann ve sve Historii literatury cesk6 uryvek

45

kazani na novy rok 1723 od jakehosi Bilovskeho. Prupovedi kazani toho jest: „Nazvano jmeno Jezis." Pf istup nasleduje tento : „Requiem aeternam! dona ei, Domine. Odpocinuti vecne dej mu (t. j. roku pfedeslemu), Pane, a svetlo vecne svet' j_emu. Reguiscat in pace, at' odpociva y pokoji se vsemi svymi zemfelymi rok 1722, rok stary, jenz dnes asi pfed desiti hodinami, prave in puncto o pul noci posledni konec vzal: cursum consumniavit! Kdoz by se nadal, ze tak nahle umfe atd." Potom chvali dale ten rok, ze pana boha nerozhneval, £.le doklada, ze nevi, zdaliz mu kdo rozhfeseni dal a zdali posledni pomazani dostal atd. Obsah kazani toho vsak byl: „V torn jmenu Jezis dosti lekafstvi" ,— ale nemysli, jak by se snad kdo domnivati mohl, mravneho lekafstvi duse, ale ve vlastnim smyslu lekafstvi proti rane sipbve, proti hlizam, moru atd. V dobe, kdy bylo vubec mozno neco podobneho s kazatelny hlasati a. ,,kazani" takova i tiskem vydavati, bylo zajiste v ohledu dusevnim vsechno mozno a neni divu, ze i bohoslovi, jakoz i pedagogie byly vubec v stavu pfimo politovani hodnem. Uceni Kristova nevazeno si v te mife jako slov Tomase Aquinskeho a jinych „svatych otcu", jichz vykladum pfikladana neobmezena vira. Theologicke spory a hadky jednotlivcu a celych korporaci byly na dennim pofadku; ale spor neveden b veci zavazne, nybrz v nejvyssi mife malicherne, jako na pfiklad: Ktereho roku, ktereho dne a v kterou hodinu nadejde posledni soud ? Slavi-li andele v nebi take svatek boziho tela? atd. ,,S podivuhodnou duslednosti," pravi duchaplny jeden historik Takousky o Jezovitskych skolach teh-

46

dejsich, „vyvijeli jezovite obzvlaste pamet na titraty rozumu, samostatneho pfemitani ,a vynalezani a to k tomu .cili, aby bezvyminecnou, naprosto pasivni poslusnost a slepe podrobeni se v zalezitostech cirkevnich i statnich tim pevneji zalozili. Na utraty pfemitani a vynalezavosti tfibili rafinovanym zpusobem pamet', napodobeni, dialektiku, mimiku — na utraty myslenek kultivovali jazyky. Ucili bohoslovi a filosofii toliko onoho druhu, jake papezska kurie a absolutismus, na zficeninach starych ustav narodnich vzdy hlubsi kofeny zapoustejici, potfebovaly a trpeti mohly. Jezovite vedli ve velkem i m'aleml dusledny boj proti vsem narodnostem ta vsem fecem m'atefskym, rovnez tak proti feci ceske, jako nemecke, madarske a jinym. Na miste feci matefskych zavedli svou nefimskou latinu a na miste stare jadrne domaci litera¬ tury, pfipominajici nejvelkolepejsi baje a slavne dny naroduv z doby novejsi, zavedli sve skomolene klassiky, svou od zacatku az po konec sfalsoyanou hi¬ storii a to nikoliv snad dejiny rozvoje naroduv, nybrz suchoparnou kosmiku dynastii, v kterez byli vsichni panovnici, ktefi jezovitum nenadrzovali, mlcenim pominuti nebo nekolika mrzkymi slovy odbyti, kdez¬ to panovnici, ktefi se byli jezovitum podrobili, ucelum jejich slouzili, odznaky jejich se zdobili a fadum a bratrstvim jejich jako cleraove nalezeli, az do nebe vychvalovani a celemu svetu jako jedine vzory doporucovani. Cele generace obtocili tradicionelnim, z otce na syna a vnuka dedenym kruhem vedeni, ktery po¬ dle potfeby, t. j. podle nedostatecnych schopnosti uchuv mohl byti .sice zouzen, ale nikdy nesmel byti

47

rozsifen nebo pfekrocen, i kdyz se mezi ucni mimo nadani vyskytly talentove. , Jezovite dali vefejnemu vyucovani temize uci¬ teli, zevnejsi formou i zpusobem vyucovani vubec raz co mozna ^nejjednolitejsi a zaroveh ryze vojensky, pfi cemz (neopomenuli osobni jesitnost, horlivost v zavodeni a okazalost jakozto mocne pruziny vsemoznym zpusobem podnecovati." Z toho, co prave uvedeno, mozno si aspoh pfiblizne uciniti pojem o tehdejsich prupravnich sko¬ lach bohosloveckych, y nichz mladez pfipravovana k pochopeni veci naprosto nepochopitelnych, v nich2 doslovne memorovani vyroku pochybnych autorit bylo alfou a omegou veskereho uceni a v kterychz bezduchost slavivala prave triumfy ... A v takoveto skole razu kasarnicky- zelotickeho octnul se chapavy, snivy a zbozny mlady Jakub Scheller, aby pe pfipravoval k budoucimu svemu povolani. Z pocatku byl v novem ovzdusi jaksi omamen. Nechapal t: a prece se mu zdalo, ze vse, co sly si a vidi, nemuze byti bezucelno, ba vice — ze vse to musi miti ucel uslechtily a jedine opravneny, ale ze on v mladistve nezkusenosti ucelu toho posud jeste nechape. Den vsak mijel po dni, tyden po tydnu, mesic po mesici, aniz by se v bezpfikladne jednotvarnosti neco menilo. Jinocha, kteryz byl doma uvykly zivotu volnemu, opanovala v temne cele, v ktere s nekolika soudruhy bezradostny zivot travil, za nedlouho ne¬ vylicitelna sklicenost.

48

Spanek pocal mijeti jeho vicka a za bezesnych noci hrouzival se v vzpominky. Pocalo se mu styskati po vsem, co druhdy V mla¬ distve nezkusenosti podcehoval, ponevadz pro to ne¬ mel smyslu; pocalo se mu styskati po volnosti... Za nedlouho pfidruzily se k pouhe dusevni sklicenosti a k touze po volnosti take jeste jine nepfijemnosti. [ Pfisna, zeloticka kazeh jezovitska lezela jako neviditelny balvan na prsou mladikovych; servih nost, udavacstvi a jine nectnosti, jakymiz se nektefi soudruzi snazili zalichotiti svym pfedstavenym, slo¬ vem vsechny pfirozene vystfelky jezovitsko-kasarnick^ho vychovani budily v dusi jeho uzkost a nechut' ku vsemu, co jej obklopovalo. Skolni uceni mu ovsem i nyni v nemale mife usnadhovala pfirozena jeho chapavost. . Pfes to, ze nerozumel a nechapal vse, cemu byl ucen, dovedl pfece vetsi cast pfednasenych nemotornosti memorovati a takofka do slova recito¬ vati, tak ze byl z uchu vMy mezi nejpfednejsimi. Tim vsak vzbudil zarlivost mene chapavych a mene pilnych, ktefi se k nemu zacali chovati chladne a Jhostejne a pozdeji jej take vsemoznym zpu¬ sobem osocovali, tak ze cim| dale, tim vice se citil osamelym a opustenym. Za takovych pomeru neni divu, ze v prazdnych chvilich casteji nez kdy jindy bral utociste ku svym houslim, jez si byl z domova pfinesl a kterez mu pfes pfisny fad domaci jakozto „nastroj neprofanni" ponechany jen z te pficiny, ze se na nem jiz vyznal a o zpivanych msich na kruchte hraval. V prvni dobe byla hra na housle soudruhum v cele vitana,

49

Ale pozdeji, kdyz mladistvy houslista hraval ta¬ kofka bez oddechu, znechutila se jim; pocali reptati a z houslisty zacaste pusty smich si tropivali. Mlady Scheller snazil se soudruhum vyhoveti aspoh tim zpusobem, ze hraval co mozna piano, sotva smyccem strun se dotykaje; ale kdyz ani tak nevyhovoval, nezbylo mu nezli uchylovati se s nastrojem svym do pustych korridoru kolleje, do nejzazsich koutu zahrady, ba i na pudu, kde ovsem cvicival se zcela vblhe... v Tak minul rok prvni, druhy i tfeti v bezpfiklad¬ ne jednotvarnosti. Za celou tu dobu nesparf il mladik otce a matku nez tfikrate, kdyz jej navstivili — s ostatnim sve¬ tem pak nemel nizadnych styku. Vedlt' zivot v pravem slova smyslu klasterni a o navstevach svych rodicu ani sluvkem si neposteskl, ze jest vlastne jiz v hlubinach duse roztrpcen, ze nezije, nybrz zivofi a nema ijne touhy, nez vymaniti se z okovu, v kterychz se byl po pfani vlastni matky a z casti take t vlastni vule octnul. Ku cti pfimo jobovske povahy jeho budiz pfipomenuto, ze snasel dusevni muka sva s vzornou trpelivosti. Nikdo nezvedel, ba ani netusil, co deje se v jeho dusi. Zatim.menila se vsak znenahla i jeho povaha. Druhdy jen v delsich intervalech se dostavujici na¬ hle pfechody veselosti v zadumcivost a truchlivost dostavovaly se vzdy casteji a poslednejsi mely nyni pfevahu: zadumcivost stala se takofka permanentni. Ze zakladnich techto rysu zmenene povahy vznikaly znenahla i vlastnosti jine. Nesdilnost zmenila se v uzavfenost a tato v jisty druh zarputilosti,

50

z kterez zase vznikla chladna pycha a opovrhovani nicotnym okolim, a ponevadz okoli to znamenalo pro nej svet, tedy se svetem vubec. Zaroveh pfibyvalo drazdivosti, az stal se popudlivym v mife az povdzlive. Mnohdy pouhe slovo, pouhy posunek, ba zacaste pouhy pohled vehnal mu krev do blede, unyle tvafe, ruka tiskla se kfecovite v pest a z oci srsely blesky; avsak posud jeste mel i nejprudsi vybuchy tohoto druhu uplne ve sve moci, dovedl je ukrotiti neb aspoh zmirniti. Nicmene vsim tim nezjednaval si nikterak pfiz¬ ne a pfichylnosti svych kolegu, ktefi ho nemilovali, ba vice mene nenavideli, a pro ktere on sam nemohl miti nez tiche opovrzeni. I osocovali jej u pfedstavenych, kdykoli vubec jen bylo mozno; tropili si z neho pfi kazde pfilezitosti posmech, ba vsemoznym zpusobem jej tyrali. Pfes to vse v hrozne mucirne vytrval. Jedinou utechou, ba mozno fici spasou jeho byly housle. Jakmile zacal hrati, zapomnel v nekolika okamzicich na vse, co bylo mimo neho, ponofil se ve hru a krome tonu, jez vyluzoval, pranic pro n^j neexistovalo. Hral-li, byl spokojenym, ba st'astnym — duse jeho zdala se rozplyvati v tonech... Neni tudiz divu, ze mival nyni housle v rukou casteji nezli jindy, ba ze jich zacaste po cely den nedal z rukou. Nasledek toho byl pfirozeny; zrucnosti jeho vucihlede pfibyvalo, ba zrucnost menila se jiz ve virtuosnost, a posavadni pfichylnost a laska k hou¬ slim stala se pfimo vasni...

5t

Avsak vaseh ta mela zcela pfirozene take jiny nasledek. Soudruhove jiyni jiz pfi kazde pfilezitosti si stezovali, ze jich vasnivy houslista vyrusuje ze zbozneho pfemitani a zadali, aby mu bylo hrani na hou¬ sle pfedstavenstvem proste zakazano. Z pocdtku nedocilili stesky svymi nic vice, nezli ze byl Scheller napomenut, aby se v cviceni svem „moderoval"; avsak kdyz stesky neumlkaly, nybrz jeste se mnozily, vasnivemu houslistovi zakazano cviciti se v cele a ke cviceni vykazana mu zahrada a korridory. ' Avsak i tim nebylo nespokojencum vyhoveno. Styskali si, ze i ze zahrady a z korridoru zaznivaji zvuky housli do eel — a aby steskum tern dodana byla inalezita vaha, ziskani uchove vsech eel ku spolecnemu
52

Scheller byl zdrcen. Nicmene i tento trest, ba pokofeni byl by snesl s pfimo jobovskou oddanosti — ale nebylo mozno. Z pocatku oddal se v nezbytnost s resignaci malomocneho otroka a ulevoval si v ustrani tichym placem. Bylot; mu, jakoby byl ztratil bytost po matce nejmilejsi. Stkal a plakal jako clovek, ktery se za sve hofe stydi a slzy sve taji, a prave proto snad nenalezal v placi ulevy, bolest jeho stavala se vzdy palcivejsi. Byl v nejvyssi mife rozcilen, hlava rozpalena, tepny v pravem slova smyslu busily. Prodlenim prvniho dne utisilo se hofe jeho aspoh tak dalece, ze k veceru pfestal stkati a pla¬ kati; ale chodil jako pomateny a bylo mu, jakoby mel na prsou balvan. Ulehl na loze; ale na usnuti nebylo Ize ani pomysliti. Rozcilenim rozpoutana obraznost pfedva¬ dela mu pbrazy takofka horecne. Brzo! sse domnival stati na vysoke skale na po¬ kraji bezedne propasti, kde jej pojimala zavrat brzo se jnu zdalo, ze leti jiz do propasti, a hned mu bylo, jakoby lezel kdesi na studene zemi uplne bez vlady a otupely. Nekolikrat seskocil s loze, by se pfesvedcil, bdi-li ci sni, a vzdy se mu zdalo, ze rozhupuje se pod nim podlaha, tak ze nemohl stati a musil zase ulehnouti. Teprve k ranu zdfimnul; ale rozpalena obraz¬ nost mucila 'jej nejdesnejsimi sny beze vsi souvislosti s tim, co bylo pficinou jeho rozcileni a hofe. Procitl seslaben a zemdlen jako po nadlidsk&n namahani.

53

Hlava byla tezka, nohy jako oloveny, ruce tako¬ fka bez vlady. Potacel se jako namesicnik a soudruzi tropili si z neho sasky rozpustileji nez kdy jindy. Mlcel, ale hekticka rudost jeho lici a kfecovite poskubavani kolem pevne sevfenych rtu byly neklamnym svedectvim dusevni 'boufe, ktera v jeho nitru buracela. Tak minulo nekolik dni a noci... Skolni rok, kterymz mel Scheller skonciti stu¬ die humanitni a vstoupiti po pfani matcine do seminafe, chylil se ke konci. Spoluzaci Schellerovi zabyvajice se nyni pfipravami k poslednim zkouskam, pozapomneli po¬ sleze i na uboheho houslistu, kteryz se byl konecne tak dalece vzpamatoval, 2e dusevni boufe jeho nejevila se aspoh tak napadne. Avsak kdyz kdysi z rana spoluzaci, ktefi s nim obyvali jednu celu, procitli, nalezli loze Schellerovo — prazdne... Ihned ucineno o torn pfedstavenstvu oznameni a cela kollej propatrana; ale po Schellerovi nebylo nikde ani pamatky, bylte beze stopy zmizel.

V tu dobu arci jeste nemel nikdo ani tuseni, ze muze byti hudebni svet nekdy nekym pfekvapen netusenou virtuosnosti na housle, jakou na pocatku minuleho stoleti svetoznamy ,Nicolo Paganini tak nadseny obdiv vzbuzoval. Avsak housle byly jiz tehda v Cechach nastrojem netoliko pouze oblibenym, nybrz nad jine na-

54

stroje hudebni cenenym; n^bot' pravem mozno fici, ze v 'dobe nejvetsiho dusevniho upadku v Cechach byla hudba jedinym jazykem, kterymz mluveno ze srdce k srdci. Nejlepsim dokladem toho jest, ze na pfiklad o korunovaci cisafe Karla VI. v Praze roku 1723 provedena byla pod sirym nebem opera, pfi kterez nemene nez sto zpevaku a dve ste hudebniku z cele Evropy ucinkovalo. Dukazem pblibenosti housli pak jest, ze povolan ke korunovaci te take z Italic do Prahy znamenity houslista Tartini, kteremuz se od Prazanu dostalo tak nadsene pochvaly, ze dal se pohnouti k trvalemu pobytu v Cechach a vstoupiv do sluzby knizete Kinskeho, po tfi leta v "Cechach setrval. Tartini byl umelec pfimo nepfekonatelny. Krajane jeho jej nazyvali „il maestro delle nazioni", ponevadz netoliko Italie, nybrz i Francie, Anglie, Nemecko a jine zeme jedine jemu dekovaly netuseny pokrok ve hfe na housle. Nejlepsi housliste a houslistky, jako: Nardini, Alberghi, Bini, Ferrari, Carminati, Capuzzi, Sirmanova, Lahoussage a jini byli jeho zaky, slovem byl to umelec par excellence. Tfilety pobyt jeho v Cechach nezustal, jak pfi¬ rozeno, na houslisty ceske bez blahodarneho vlivu. Umeni to pfimo zbozhovano. Vytecny neb aspoh dobry "houslista byl vsady vitan a 'za dobre housle nebo za housle vyteenych umelcu plativany zacaste summy skoro bajecne. Tak zakoupil roku 1730 hrabe Vacslav z Trautmannsdorfu od jisteho sumafe housle po Jakubovi Steinerovi za 300 zlatych na hotovosti a za deputdt, ktery v sestnacti letech, po ktera jej sumaf a teta

55

jeho pozivali, v penezich vyznacen, cinil uhrnem summu asi '8000 zlatych.' V dobe, kdy Jakub 'Scheller cvicil se na housle a pro cviceni to byl dohnan opustiti tajne jezovitskou kollej, Tartini ovsem jiz davno v Praze a v "Ce¬ chach nepusobil; ale umeni jeho bylo doposud v do¬ sti zive pameti a o nem, i hfe jeho vypravovdny nescetne anekdoty. Slovem Tartini hebyl v Cechach zapomenut a sime, jez byl rozsel, klicilo vzdy uteSeneji. Houslistu pfibyvalo, umeni jejich se zdokonalovalo; ale pfes to Vse nepodafilo se nikomu mistra pf ekonati... V takovemto umeleckem ovzdusi octnul se mla¬ dy Scheller po nprchnuti z kolleje jezovitske. On sam nemel o 'torn vsem, co zde prave naznaceno, ani tuseni. Pfichylnost jeho k houslim byla pfirozena a ebudil-li ji nekdo, nenalezela zasluha ta ani Tartinimu, ani dobe, nybrz vyhradne jen nest'astnemu cikanu, kteryz jej byl pfed lety svou hrou ;pfimo okouzlil a za to s ostatnimi svy¬ mi druhy 'strasne pykal... Octnuv se za cire noci mimo kollej, byl Schel¬ ler bez rady a pomoci. Bejze cile bloudil ^ ulice do ulice. Z pocatku citil se neobycejne volnym; bylot' mu nejinak nez jako cloveku, ktery se byl po krutem boji 'razem zbavil henavidenych pout a vedel, zet' od okamziku toho uplnS volnym a st'astnym. Ale kdyz probudilo se jitro a puste az dosud ulice pocaly se ozivovati, kdyz zlutavy lesk slunce zaplasil nocni stiny, pocitil mladik prvni nasledky nerozvazneho sveho kroku — stud a litost.

56

Zdalo se mu, ze kazdy, koho potkal, upira nan zrak svuj 's vycitkou a ousmeskem. I opustil mesto a bloudil 'po okoli prazskem neveda, kam se obratiti. Dusi jeho vifily tisicere myslenky a zamysly. Brzo se chtel vratiti do kolleje a poprositi za prominuti pfenahleneho kroku, brfeo chtel rovnou cestou zamefiti k domovu, padnouti otci a matce k noham a upfimne se jim vyztpovidati. = Avsak oba tyto hlavni zamysly provazela takpva spousta vedlejsich myslenek, ze ubohy mladik nemohl se rozhodnojiti ni pro ten, ni pro onen. Mi¬ modek vtirala se do popfedi jakasi hrdost provazena skoro zarpfutilosti, az pak konecne hrdost — zvitezila. ,,Nevratim se ani dp kolleje, aniz domu," byla posledni myslenka, ktera se z chaotickeho viru myslenkoveho vyhoupla na povrch a opanovala pole. ,,Zbaviv se jednou kletych pout, mel bych je znovu a dobrovolne zase na 'sebe brati ?! Ne, ne — nikdy!" byl zaverecny refrain definitivniho rozhodnuti. Avsak co v neznamem meste pociti ? O torn mladik uvazoval; ale necht polozil si v ohledu torn otazku jakoukoli, na zadnou nedovedl si odpovedeti. I zmocnila se ho uzkost a definitivni rozhodnuti jeho zacalo se kolisati; ale po nejakem case uzkost zase ponekud pominula a Scheller byl opet domnele pevne rozhodnut nevratiti se ani do kolleje, ani domu a zahajiti na vlastni vrub novy zivot, o nemz ovsem nemel ani tuseni. Tak bloudil brzo loudave, brzo krokem kvapnejsim po cely den v okoli Prahy po cestach i neschudnych stezkach, slezaje i vrsiny a rozhlizeje se po okoli.

57

Nekolikrat jej pohled na Prahu pfimo uchvatil, zejmena k veceru, kdyz octnuv £e jiz unaven na temene zalesneneho tehdaz Zizkova, upfel zrak svuj k zapadu, kde bylo uz slunce v zlate zaplave zaslo a Praha leskla se ve snive carokrasnem odlesku slunecnini... Dlouho dival se na uchvjacujici obraz. Chaoticke vlneni myslenkove, kterymz byl po cely den mucen, menilo se znenahlaj v jasnejsi proud. Z pocatku pocitil jakousi ulevu v horecne palcivosti; bylo mu jako cloveku, kteryz prahna nevyli¬ citelnou zizni, znenahla citi, ze pocina jej pvivati jemny, svezi vanek. , Takfka minibdek se shybl a usedl — po chvili ulehl, nacez opfev si hlavu o dlah, zadival se v ne¬ urcite prazdno ... Avsak â nedlouho dostavily se nasledky unavenosti. Pfemitani pfeslo v dumani a toto v dfi'motu — konecne usnul... Vecer byl tichy a, teply. Nebylo divu, ze po celodennhn blezucelnem bloudeni usnuv na suchem vfesovisti, spal Scheller tak tvrde, jako druhdy, dokud bez prudkych dusevnich boufi Jihaval na nehrube friekkem lozi v koleji je¬ zovitske. Neni pochybnosti, ze by 'byl prospal celou nocj avsak asi po hodine pfihnal svezi vanek vychodni lehky jnrak — pocalo prseti... Scheller procitnul. Vukol bylo jiz sero. V prvnim okam'ziku ani nechapal, kde se naleza a jak se tu byl octnul. Vyskociv, rozhledl se ko¬ lem. ]. Arbes: Sebrane spisy. XXI.

5

58

Misto carokrasneho obrazu videl pfed sebou jen temne pbrysy hradeb mestskych, za nimi Sedave obrysy domu a y vdali ruzne, skoro pitoreskne lomeny, ale jiz jen jako zamlzeny obzor: Petfin, Hradcany a sareckopodbabske vrsiny. Valne jiz ukonejsenou dusi slehla jasna my¬ slenka. . Pochopil stav veci takfka okamîte a bez od¬ kladu pospisil s vrsiny, aby se dostal jeste do me¬ sta, nezli zavrou brany. Stesti mu bylo pfiznivo. Probehl neschudne, misty krkolomne, v svrcho¬ vane mife puste tehda prostranstvi mezi Zizkovem a nejblizsi (Novou) branou v nekolika minutach; kvapnym krokem prosel i branou, a teprve kdyz se octnul ve tneste, oddechl si a zmirnil krok. Avsak kam se obratiti? Sel na zdaf buh vzdy. vice pustnoucimi ulicemi, slovem bloudil zase jako minule noci z ulice do vulice. Noc nebyla nepfijemna; nebylat' temna, nybrz jen sera a dosti vlazna. Nicmene bezucelne blo.udeni po ulicich, tehda fteosvetlenychf a z vetsi cdsti nedlazdenych, nebylo prave zadnou rozkosi. Scheller bloudil hodinu, dv6, aniz by se byl k necemu rozhodnul. Brzo ,se zastavil, brzo zrychlil krok, brzo se zase loudal, skoro vravorave jako napily a hned zase ndhle prudce a statne vyskocil, jakoby mel pevny a k tomu blizky cil pfed ocima, a ubiral se qhvat^ nym krokem dale, aby se po chvili znovu zastavil a zamyslil. Co vifilo v dobe te jeho dusi, nelze ani vzd£lene naznaciti.

59

Byla to jedna z oneich podivnych dusevnich, boufi, ktera pozbyvsi prodlenim casu na sve pu¬ vodni prudkosti, pocinala jiz ochabovati, ale pfece jeste byla od uplneho utiseni neb aspoh od pouhe resignace Jak vzdalena, ze doposuid plodila nevyslov1nou tiseh a mucivou palcivost. Nebohy mladik sice pocinal jiz stav veci chapati, ba pocinal se y nej i vpravovati; ale coz platno poznavati a vedeti, ze nelze vice odciniti, co se bylo stalo, kdyz nezname prostfedku, kterymiz by bylo mozno v novych poniierech jen existovati. Nevyslovna litost a nevylicitelna bazeh, ba za¬ caste skoro smrtelna uzkost ouzily mil stfidave srdce. ; Mnohdy, obzviaste kdyz byl po delsi cas kvap¬ nym krokem ulicemi kracel, zatajil se mu dech. Nohy pocaly klesati, tak ze se musil zachytiti zdi, by neklesl. Pfes to pfece vzdy se zase vzmiuzil a bloudil na zdaf buh ulicemi dale. Z pocatku po Novem meste, pak zabocil do uzkych ulicek staromestskych a jeste pozdeji do tesnych a klikatych ulicek y „Zidech". Skoro jiz k smrti znaven bloudil ulickami i zde, neveda, kde se naleza — ba dusevni stav jeho byl jiz tak povazlivy, ze zabociv na kamenny most pfesel jej, aniz by byl Vedel, ze pfes nej sel. Tak octnul se na Male Strane. I zde jeste po nejaky cas bloudil z ulice do ulice; ale sil jeho Vzdy vice ubyvalo a nohy mu pocaly yypovidati sluzbu castSji. Octnuv se konecne v jizniml podloubi malostranskeho pdmesti, zastavil se a opfev se o jeden pilif, setrval bez hnuti.

60

Bylo mu, jakoby byl dosel cile — ale stal bez rady a pomoci a jaksi otupely. Bylo mu skoro Ihostejno, zustane-li Vz'pfimen stati nebo-li sklesne. , Po chvili mimbdek se pfikrcil a usedl, nace2 pfimhoufiv oci, setrval tak v tupe bezmyslenkovitosti po nekolik minut. Kolem panovalo hluboke nocni ticho. Jen obcas zasvistel vetfik nebo zaznel v dali duty ohlas kroku. Nahle se Schellerovi zdalo, jakoby byl k uchu jeho zalehi pfitlumeny sum a ruch, nejinak nez ja¬ koby byl nekdo na blizku otevfel dvefe jiz by, v kte¬ re se zive bavi nekolik lidi. Mimodek otevfel oci a zbystfil sluch. Ale nevidel nezli temne obrysy pfedmetu; ko¬ lem panovalo tote2 hluboke nocni ticho jako pfed tim. — Vsak co to ? Nocnim tichem zaznela nahle podivna smesice tonu. Scheller jako zazracnym dechem ovanut prudce vyskocil a naslouchal. Tony k uchu jeho dorazejici byly sice pfitlumeny; ale naslouchajici pfece rozeznal smyccove kvarteto hrajici kdesi na blizku v uzavfene mistnosti. Bez rozmysleni dal se loubim smerem, odkud zvuky zaznivaly. Po nekolika jen krocich octnul se pfed hospudkou, vlastne pfed poloserym prujezdem', kterymz se vchazelo do hospudky, v niz jeste panoval zivy ruch a sum. Dfevene okenice byly sice zavfeny, ale sterbi-

61

nami prokmitavaly uzke prouzky svetla jako dlouhe zlate vlasy. Nekolikrate pfesel Scheller podle prujezda i oken, naslouchaje vabnym pfitiumen^m zvukum z krcmy zaznivajicim. Slysel znatoou zadumcivou piseh, kterou byl sam jiz nescetnekrate na sve housle hral, azname, ba skoro [mozno fici zamilovane tony pusobily na zemdlenou dusi jeho osvezujic. Zastavil se pfed prujezdem a videl, jak lide z krcmy vychazeli a zase se do krcmy vraceli; zastavil se i pfed jednim z obou oken a napjate naslouchal, ba snazil se uzkou sterbinou nahlednouti do vnitf. V torn hudba umlkla. Z krcmy zaznel vifivy ruch a sum potlesku a pochvalnych vykfiku. Scheller stal pfed oknem bez pohnuti, jakoby byl k mistu pfimlrazen — boufliva, skoro jasava pochvala z krcmy pfitlumene zaznivajicipusobila nan neodolatelnym kouzlem. Nahle, zdanlive skoro beze vsi pficiny odstoupil od okna a zahnuv do prujezda, poposel nekolik kroku ku dvefim; spatfiv je skoro dokofan c tevfeny, vklouznul plizive do krcmy. Octnul se v klenute podlouhle jizbe s peti nebo sesti podlouhlymi stoly, za kterymiz sedeli hoste obojiho pohlavi, bavice se prave kazdy svym zpu¬ sobem. Nektefi tleskali, jini hlucice nebo pokfikujice davali slovy i posunky . radost a spokojenost svou na jevo. Nektefi stali, jini vstavali, slovem v jizbe pa¬ noval onen nevylicitelny chaoticky ruch a sum, jaky zavlada v rozjafenych spolecnostech ve vyznacnej-

62

sich momentech, kdy byla vseobecna veselost ne¬ kym nebo necim' zvysena. Pro kouf a hlusivy zmatek Scheller v prvnich okamzicich vice nerozeznal, nez co jsme byli prave naznacili; avsak panujici prave hluk a zmatek byly pficinou, ze si i z hostu Schellera nikdo hrube ani ne vsimnul. Zastavil se hned u dvefi, postal tu Scheller ne¬ kolik vtefin; zahlednuv pak opodal v koute prazdny stul, poposel k nemu a zasedl zah. Podepfev hlavu obema rukama, nevenoval okoli svemu v prvnich okamzicich nejmensi pozornosti; teprve kdyz sklepnice postavila pfed nej mlcky a bez vyzvani dzban piva, rozhledl se kolem sebe. Nalezal se v rozveselene, ba rozjafene spolecnosti nejruznejsiho stafi i vzezfeni, na pohled mensich femeslniku se svymi zenami, synky a dcerami. Zabava byla jiz velice nenucena; ten a onen z hostu byl jiz napily, vsickni pak rozveseleni, ba rozjafeni. Znatel hospodskych spolecnosti byl by na prvni pohled poznal, ze to spolecnost uvykla zahy z ve¬ cera se rozchazeti, ktera vsak nahodou dele nez obyj cejne se pozdrzela a rozjafivsi se, na domov takmef zapomnela. Pficinu toho ovsem bylo nesnadno uhodnouti; avsak toliko zdalo se byti i Schellerovi jisto, ze pfispela k tomu nemalo take hudba. Hudebnici — obstarozny muz s dvema mladiky a divkou sedeli za stolem v koute pfimo naproti Schellerovi a z usmevneho vzezfeni jejich dalo se souditi, ze jsou s vdecnym posluchac'stvem svym uplne spokojeni.

63

Scheller venoval vsak okoli svemu pozornost pouze nekolik okamziku. Zrak jeho pfeletl spolecnost, zaletel i k hudebnikum a svezi se zase ku stolu, vlastne k neurcitemu bodu na stole. Unavenost byla se pfihlasila ku svemu pravu. Apathie, ba is'koro Ihostejnost opanovaly jeho dusi. Mimodek sklonil hlavu v obe dlane a setrval tak bez hnuti. Spolecnost bavila se zatim po svem zpusobu dale. Mluveno zvave i pfipitomele, ba hloupe. Obcas zbudil nejaky vtipecek neb i hruby vtip smich a chechtot. Obcas nekdo zavysknul, jiny zanotoval ne¬ jakou piseh, slovem hluciva, skoro bezuzdna zabava byla v plnem proudu. Scheller vsak nemel pro vse to nejmensiho smyslu. Upiraje zrak svuj neodvratne pfed sebe, ne¬ videl, co se kolem neho deje a na pul ucha naslou¬ chaje, nepostihoval, o cem jest fee. Bezstarostne, bujne veseli hostu budilo v dusi jeho sklicenost a vzdy vice se zmahajici uzkost. Mimodek vyhupovaly se v dusi jeho vzpominky trpke a myslenky nejcernejsi — bylo mu jako clo¬ veku, ktery spachav nejaky zlocin, pfi prvni vzpoimince skutku sveho upfimne lituje. V nevyslovne trapnem tomto dusevnim stavu zapomnel, ze byl vesel do krcmy bez penez, ze nema cim fad svuj zaplatiti; ba zapomnel i na hlad a zizeh, jez se jiz po nejaky cas hlasily ku svemu pravu; slovem sedel zde v zastoli zdanlive jako bezduchy automat, kdezto v pravde zil dusevne zrychlenym tem'pem.

64

Ndhle mimodek sahl po dzbanu a pfihnuv si, svlazil vyprahle jiz hrdlo statnym douskeml a v temze okamziku, kdy stavel dzban zase na stul, pocitil mile ochlazeni a obcerstveni. Rychle sahl po dzbanu jeste jednou a pfihnul si, abychom tak fekli „z cele duse", div ze dzban jednim douskem nevyprazdnil... V torn kmitla podle stolu sklepnice. Stave dzban na stul, upfel na ni Scheller zrak svuj tak vymluvne, ze divcina zastavivsi se. optala se, pfeje-li si neceho. i,Kousek chleba — prosim," zaseptal nesmele, ba skoro bazlive. Tvaf sklepnice pfeletl utrpny usmev. Micky odkvapila a v nekolika vtefinach lezel pfed Schellerem krajic chleba. Vztahl po nem ruku a hltave zacal jisti. V ne¬ kolika minutach dojedl a zapil nov^m, ale jiz mensim douskem, nacez opfev hlavu o obe dlane, za¬ dival se upfene pfed sebe na stul. A podivno! V nekolika jen minutach pocitil takofka zazracnou zmenu. Bylo mu jako cloveku, kteryz byl nucen po delsi cas tajiti dech a nahle muze si volne oddechnouti. Oddechl si nekolikrate z hluboka. Beznadejnost zacala se rozptylovati, jakoby ji tajemna moc zaplasovala. Scheller zacal znenahla nabyvati mysli a pozdeji skoro i jisteho druhu zmuzilosti. Myslenky jeho zacaly se jasniti. Napadlot' mu, ze snad pfece jestS neni vse ztraceno, ■ «

65

V torn spustili hudebnici jednu z onech bujnych a ohnivych melodii, kterymz ani nejzadumcivejsi clovek nedovede na dlouho odolati. Ruch a sum na nekolik okamziku ponekud se pfitlumil, nacez skoro cela spolecnost dala se do zpevu. Scheller pozorne poslouchal a neni divu, ze po¬ zornost jeho poutaly v prvni fade zvuky housli, jez jako znalec vytfibeneho sluchu hudebniho zcela zfetelne rozeznaval, i kdyz chaoticka vfava stavala sie takmef ohlusujici. V nekolika okamzicich nabyl pfesvedceni, ze hrajou zde dobfi, ba vyborni hudebnici. Obzvlaste obstarozny houslista pfejel nekdy smyccem tak zrucne a dovedne pfes struny, ze vyloudil pfimo zavideni hodne odstiny tonu, pro ktere ma nalezit6ho smyslu toliko ucho hudebnich labuzniku. Scheller chvili napjate naslouchal, pak pomalu vstal a ucinil nekolik kroku smerem ke koutu, kde hudebnici hrali. V okamzicich tech nemel pro nic jineho smyslu nezli pro tony housli. Upiraje zrak svuj neodvratne na obstarozneho houslistu, postal nekolik vtefin, na¬ cez krok za krokem plizil se dale, az se octnul u stolu muzikaritu. Za panujici vfavy zpivajicich a hrajicich nikdo si ho hrube ani nevsimnul. Tak postal tesne u stolu, az po nekolika minu¬ tach hudebnici dohrali a zpivajice dozpivali. Obstarozny houslista, jenz byl po dobu sve hry v popfedi /s:tolu stal, usedl a polozil housle na stul. Rozjafeni hoste vypukli v jasot provazeny hlucnym potleskem a volanim ^yborne!"

66

Vfava byla pfimo ohlusujici. Scheller nahnuv se k houslistovi, zaseptal : ,,Dobra — vyborna hra!" ,,MysIite ?" opacil houslista s onim neduvefive uspokojivym usmevem, jakymz provazivaji nesmeli a vykonu svych nejisti umelci lichotive poznamky svych ctitelu. ,.Jat' podobne posud jeste neslysel," Scheller na to. JOpravdu?" optal se houslista a necekaje odpovedi, dodal: ,,Patrne jste take muzikant?" 1 ,Jsem." ,,Snad houslista?" „Ano — houslista..." 4'Tak, tak!" zahucel hudebnik a odmlcel se, jakoby nevedel, nac se dale ptati. Take Scheller stoje s upfenym na housle zra¬ kem, nevedel, co fici. ,,Nechcete si snad zahrat?" optal se houslista po chvili jen tak mani. „Kdybyste dovolil" odvetil Scheller nahle rozradostnen, ale pfece dutym tonem, jakoby se hlas jeho dral ze stisnenych prsou. .VAch — s radosti!" houslista na to. ,Jsem iiz unaven, a cizi solo zajiste pobavi." Po te vstal a promluvil k rozjafenym hostum: ,i,(Vzacna spolecnost! Dovoluji si oznamiti, ze tento pan" — pfi torn ukazal na Schellera — „bude miti cest zahrati z ochoty solo." Pro panujici hluk vsak slov tech skoro nikdo si nevsimnul.

67

Kdosi zasipal sice „Pst!" a jiny zvolal katego¬ ricky „Tise!"; ale ostatni nedbajice toho, bavili se hlucive dale. Scheller zvedl pomalu a opatrne housle i smy¬ cec a hotovil se ku hfe. „Jen spust'te!" vyzyval obstarozny houslista sedaje. „Vzdyt' snad pfece upoutate k sobe pozor¬ nost ..." A Scheller „spustil" ... Beze vseho ladeni pfejel nevylicitelne jemne smyccem nekolikrate pfes jedinou struhu a vyloudil z nastroje nekolik tak podivnych tonu, ze vlastnik housli pfimo s udivenim jal se naslouchati. V panujici vfave jemhoucke, abychom tak fekli skoro dechove preludium ovsem upme ianiklo — a vfava trvala dale. Scheller vsak toho nedbaje, ve hfe pokra¬ coval. Hral pouhou fantasii — tudiz cosi, co ma v umeni jen jaksi opravnenost sekundami, ale poskytuje nejsirsi pole k rozvinuti sil a k pTokazani virtuosnosti. Vlastnik housli po prvnich tonech nabyl pfe¬ svedceni, ze nehraje to pouhy dilettant, nybrz vyskoleny jiz a zaroveh vasnivy virtuos, ktery jen nerad dava nastroj svuj z ruky. Smycec v ruce Schellerove zdal se byti pouhym pirkem. Lehce a piece jiste pfejizdel pfes struny, ja"j koby jim nevladl clovek, nybrz neviditelna a zaro¬ veh kouzelna nejaka moc. Pouhe divani bylo pro znalce pravou rozkosi.

68

Hudebnici aspoh nespustili s hrajiciho svych oci, sledujice s nejvetsim interesem kazdy jeho pohyb, ba kazdy hmat. Hralte z cele duse a skoro bychom fekli „celym telem". Vyraz tvafe, zejmena oko, ba i pohyby tela korespondovaly s tony, jez vyluzoval, tak pfipadne, ze zdalo se, jakoby k porozumeni mu nebylo ani tfeba, by skutecne hral. Fantasie sama byla nadmiru vymluvna. Nebyla to melodie urcita, nybrz zdanlive chao¬ ticke a pfece harmonicke tony pfimo okouzlujici lahody. Po jemnem preludiu nasledovala fada temnejsich, zdanlive monotonnich, ale sladce sevelivych tonu, jako kdyz zvonek cinka, nacez tetelily se vzdu¬ chem divuplne tony, jako kdyz slavik v dali jasa... Nic vice, nezli co jsme byli prave malomocnymi slovy pouze naznacili... Ale zakladni tato hudebni myslenka rozvedena byla v tolik harmonickych variaci, ze by byla vzbiidila pravy uzas vnimavych znalcu; nebot' tony, jez mlady houslista vyluzoval, nebyl az dosud jeste ni¬ kdo houslim vyloudil — bylyl: to tony zcela nove, samostatne a posud neslychane ... Pfes to vse zustalo hlucici posluchacstvo uplne nedotknuto. > Nekolikrat zaznelo sice z vfavy osamele karajici „Pst!" ale nikdo toho nedbal — Scheller hral — hluchym ... Toliko hudebnici, zejmena obstarozny housli¬ sta, naslouchali zpocatku napjate, pozdeji pak tako¬ fka se zatajenym dechem. Avsak pfes vsechnu lehkost a zavideni hodnou virtuosnost, s jakou nezna-

69

my mladik nastroj ovladal, bylo vycvicenemu sluchu jejich zfejmo, ze zde pfece jeste neco schazi... Tony samy o sobe a v harmonickem slouceni svem budily sice obdiv a naslouchajici hudebnici, tudiz znalci, ani nechapali, jak jest vubec mozno takove tony houslim vylouditi, ale zaroveh jim neuslo, ze byly podivne tony ty houslim jaksi vyvzdorovany. Z pocatku nebyla jim pficina toho dosti jasna, pozdeji pak se jim zdalo, ze vtehledem ku zcela novym tonum schazi zde pfece jeste vetsi, dokonalejsi technika, inez jakou mlady houslista prave osvedcoval. Scheller hral asi po pet minut. Z pocatku mela tvaf jeho vyraz zadumcivy; pozdeji vsak, kdyz necinila hra na posluchacstvo zadneho dojmu, kdyz i nejpuvodnejsi a nejsmelejsi tony, k jichz vylouzeni bylo tfeba nejvetsi, nejnamahavejsi zrucnosti, zanikaly v ohlusujici vfave, jako kdyz o pomoc volajici dite snazi se pfehlusiti zbesile fvani boufe, pocala tvaf jeho rudnouti a je¬ viti uzkostlivost. Oko, z pocatku klidne, vzdy vice se rozjiskfovalo; svaly v tvafi vzdy silneji pocukavaly, az pak posleze cela tvaf jevila hnevny, ba medusovity vyraz — bylot' jisto, ze v dusi jeho propuka onen druh boufi, jejz rozdmychava urazena pycha ... Nahle — bud ze se zrak jeho setkal s utrpnym neb usmesnym vyrazem v tvafi nektereho hosta nebo z jine nejake pficiny — Scheller pfejel divoce pfes struny a ustav hrati, mrstil houslemi i smyccem na stul. Tvaf jeho mela v okamziku torn vyraz v nejvyssi mife bolestny.

70

Mimodek popadl se obema rukama za hlavu jako zoufalec a zustal chvili jako v strnuti... Prvni jeho debut pfed vefejnosti skoncilo uplnym fiaskem. Hluciva vfava trvala beze zmeny dale. Z hostu nikdo ani si nevsimnul, ze houslista pfe¬ stal hrati. Nikdo nezatleskal, nikdo nedal ni slo¬ vem ni posunkem libost nebo nelibost svou na jevo. I muzikanti, ktefi byli Schellerovu hru sledovali s nejvetsim napetim, ba s obdivem, byli nahlym pferusenim hry jaksi zarazeni. Prvni vzpamatoval se vsak vlastnik housli. Vstav, polozil Schellerovi ruku na ramena a pravil: ,.,Vybome, pfiteli, vyborne! Tartini sice nejsi, ale muzes jej casern svym — pf ekonati..." Scheller, jehoz tvaf byla poznovu zmenila svuj vyraz, jevic nyni nevylicitelnou trpkost, vytfestil nja houslistu oci. 1 ,,Tartini — Tartini?!" zamumlal po chvili, jako by si chtel pfipamatovati osobu, o ktere byl jiz nekdy slysel vypravovati. ,,Ano, Tartini," dolozil houslista. ,,Coz pak's jej neslysel?" Scheller zavrtel zaporne hlavou. „Nikdy?" vyzvidal houslista. ,,Nikdy!" zamumlal Scheller rozhodne. „A ja bych se s kymkoli o cokoli zalozil," ujal se po chvili slova houslista, „ze byl Tartini — je¬ dine Tartini tvym ucitelem." „Tartini — Tartini!" zamumlal opet Scheller, jakoby se ze sna probouzel. ,,Vzdyt' ani nevim, kdo to je!" „Neni mozno! Neni mozno!" zadivil se housli¬ sta. „Kazdy tvuj hmat, kazdy tvuj ton jest duka-

71

zem, ze byl tvym ucitelem nejvetsi mistr naseho veku..." Po techto slovech se houslista zarazil a zaklepav si prsty na sve celo, dodal: „Ah, pravda, pravda — jaky jsem to bloud! Vzdyt: jsi mlad; nemohl jsi tudiz slyseti Tartiniho, ktery zde v Praze hral pfed vice nez padesati lety... Ale nektery zak Tartiniho byl tvym ucitelem najisto." „Ne, ne! Nebyl — nebyl! Neznamf ani mistra, ani kterehokoli z jeho zaku," zamumlal opet Scheller jaksi nevrle; ale hned jakoby byla dusi jeho slehla myslenka, zahadny stav veci vysvetlujici, dodal trpce bolestnym tonem': „Ah — netropte si ze mne sasky! Vzdyf pfece vidite, ze hra ma zustala bez ucinku. Jsemt: diletant, pouhy — hudlaf..." „Aj! tot' nevcasna skromnost!" mini dobromyslne houslista. „Tak mluvi kazdy pravy talent, do¬ kud jej samo obecenstvo bouflivou pochvalou nepf esvedci o opaku ..." „Ale mne pfec dalo obecenstvo zcela srozumi¬ telne na jevo, co o me hfe soudi," odvetil Scheller, zacinaje se jaksi s resignaci vpravovati v novou situaci. „Eh, coz obecenstvo!" pohodil hlavou housli¬ sta. „Co pak jsi, kamarade, nezpozoroval, jakou pi¬ seh jsme hrali my? Dnes a zde musis hrati neco veseleho, bujneho, divokeho a chces-li, tfeba neco z.besileho ... Jemnost a prave umeni zde pada na skalu; zdet' jen virtuosnost muze slaviti triumfy. Umis-li n6co, zkus to!" „Ne, ne! Neni mozno!" odporuje Scheller.

72

,,Neumis tedy — neni liz pravda?" mini dobrosrdecne houslista. ,,Vsak jsem to pfedvidal! Pravy umelec jako ty nebefe nikdy utociste k dryacnictvi, byl: melo sebe vdecnejsi obecenstvo ..." Scheller pokrcil pfi slovech tech mlcky ramenoma. ,,Rozumim, rozumim," pokracoval houslista. ,,Chces tim fici, ze i pravy umelec musi se nekdy sniziti a hluboce sniziti — jinak ze atd.... Ale ty — ty to vubec ani neumis — nedovedes ..." Osudna slova: ,,Neumis, — nedovedes!" Na Schellera pusobila jako rozpialovaci epitheta. Vypjal prsa a z oka slehl mu blesk pychy. ,,Jakze, ty umis ? — Ty dovedes?!" zvolal polohlasite houslista, nemoha zatajiti sveho podiveni. ,,Umimi dovedu," zamumlal Scheller. „Zkus to tedy a pfesvedcis se!"'vybizel dobrodusny a obecenstva znaly hudebnik. ,,Zahrej neco rozpalujiciho nebo neco k smichu — k popukani!" Scheller vaha. V jizbe panuje taz hluciva vfava, jako kdyz se byl poprve pokousel obratiti k sobe pozornost hrou jemnou a uslechtilou. ,,Zkus to, zkus to, kamarade!" vybizi soudruh. V torn kdosi z rozpustilejsich hostu nahodou pronikave zapisknul. Scheller se rozhodnul... Ruce sahl po houslich a smycci. Podobne jako poprve pfejel i nyni smyccem pfes jedinou strunu a vyloudil z ni tahly, pronikavy ton, podobny pisknuti, jez byl prave z obecenstva zaslechl... Drsny, skoro mozno surovy tento ton vsak mel na hlucici spolecnost ucinek takofka zazracny. Ne-

73

ktefi se ohledli k Schellerovi, jini volali „Pst!" a ,,Tise!" — nebot' po prvnim pronikavem tonu linuly se z housli Schellerovych drsne a surove tony v tak rychlem tempu, jako kdyz cele hejno kosu unisono pohvizduje. Bylo to cosi tak noveho a pfekvapujiciho, ze hluciva vfava v nekolika okamzicich utichla a v jizbe nastalo hrobove ticho, rusene jen Schellerovou hrou. Byla to hra, o kterez jest naprosto nemozno uciniti. nekomu pouhymi slovy praveho pojmu. Scheller hral opet z cele duse a zaroveh take „celym telem". Kazdy hmat, kazdy ton byl provazen korespondujicim pohledem nebo posunkem. Brzo se klonil ku pfedu, brzo zase na zad, brzo se pfikrcil a hned zase bud rychle vztycil nebo po¬ malu vztycoval. Brzo pohodil hlavou na pravo nebo na levo nebo na zad; brzo stahl brvy nebo se usmal, brzo pfimhoufil oci a hned je zase takofka vytfestil — slo¬ vem; 'osvedcil se byti netoliko hudebnikem, nybrz i mimem, tudiz umelcem majicim v moci netoliko pouhe tony sveho nastroje, nybrz i svaly sveho obliceje a. to v moci tak fidke, ze ton odpovidal vyrazu a posunku a vyraz i posunek zase tonu, jakoby mely jedno a totez zfidlo. Scheller nehral vsak zadnou melodii, aniz fan¬ tasii; vyluzovalt' houslim tony zdanlive zcela nahodile a piece v podivuhodne vzajemne souvislosti, tony kfiklave, vulgarni a trivialni, ale s obdivuhodnou virtuosnosti. Byla to chaoticka smesice fla.geoletovych tonu, kterymz se byla struna az dosud houzevnate vzpirala, a jake bylo az dosud Ize vyluzovati pouze z nastroju foukacich. J. Arbes: Sebrane spisy XXI.

^

74

Byl to v pravem slova smyslu harlekynsky rej dechovych tonu hvizdavych a pistivych. Brzo, jako jako kdyz vlast'ovice jemne svitofi, brzo jako kdyz penkava dojemne a tklive cifika a hned zase jako kos nebo drozd table zahvizdne a cele hejno cimcarujicich vrabcu vpadne. Brzo jako kdyz cervenka tise cvrlika, brzo jako kdyz modfinka finkave tika a sykorka ji doprovazi; brzo jako kdyz z dali sova houka a hned zas jako kdyz vrana kvika a krkavec skfehota. Brzo jako kdyz sladce a nehyplne slavik tluce a hned zase jako kdyz kukacka kuka nebo kanar pronikave finci, brzo jako kdyz kfepelka vola nebo kulich t'uvika, brzo jako kdyz slepice kdace, az pak posleze — kdyz byl slavik, penkava, kanar, krkavec a kukacka soucasne propujcili hlasu svych k napodo¬ beni chaoticke vfavy v podobe zaverecneho sboru — ukoncil Scheller originelni svou produkci vfestivym a skoro ohlusujicim zakokrhanim. Dojem hry na posluchacstvo byl bezpfikladny. Kdyz byl Scheller ukoncil a ukloniv se, jak dobry mrav mhzikantsky tehda pfedpisoval, housle a smycec odlozil, setrvalo posluchacstvo chvili v mlceni; avsak po te vypukla boufe pochvaly. ,,Vyborne! Znamenite! Da capo!" voldno se vsech stran. Takmef vsechny ruce pracovaly, by daly podivnemu virtuosovi bouflivym potleskem pochvalu svou na jevo. Scheller stal v^fimen; rozjiskfene oko jeho tekalo vitezoslavn^ s jednoho hosta na druh^ho. Byla-li vfava pfed zahajenim hry divoka, byla nyni pfimo zbSsila.

75

Nebylo snad pfikladu, by byla v mensich roz¬ jafenych spolecnostech prazskych hra na housle zpusobila takovou boufi jasotu a pochvaly jako tentokrate. Z pocatku se zdalo, ze hoste ani nevedi, jak se neznamemu hudebniku odmeniti; avsak v brzku dal vlastnik housli jaksi heslo — objal Schellera a na celo jej polibiv. Na znameni to hoste — muzsti i zenstiny, mladi i stafi Schellera obklopili jako u vytrzeni. „Vyborne! Da capo! Slava!" zaznivalo ze vsech stran, pfehlusujic divokou vfavu neartikulovanych zvuku a tonu, kterymiz davana svrchovana spokoje¬ nost na jevo. Scheller chtel pfani valne casti hostu vyhoveti a jeste jednou zahrati. Jiz bral housle... V "torn jej dva z hostu vzali pod pazi a v pravem slova smyslu odvlekli od stolu hudebniku ke stolu, za kterymz sedel patrne „vykvet" spolecnosti. V nasledujicim okamziku sedel jiz Scheller za stolem, maje po prave ruce mladeho muze, po leve pak v balovych satech oblecenou mladou divku. Ostatni hoste hlucice nebo „Slava" a „Vy¬ borne!" provolavajice, zasedali na sva mista. V nekolika okamzicich bylo vse zase v starych kolejich, toliko s tim rozdilem, ze pfed chvili jeste ubohy, ba pfeubohy mlady muz sedel nyni na pfednirp miste a se vsech stran davano mu vsemoznym zpusobem na jevo, jak si ho spolecnost v&zi. Ze vSech stran dorazeno nan nejlichotivejsimi epithety a nejpochlebnejsimi frasemi; ten a onen odvdzil se i k nesmele nejake otazce, nektefi zacali pfipijeti na jeho zdravi a nejstarsi z hostu zvednuv

76

piny dzban, podal jej Schellerovi vybizeje, by si zavdal. Scheller sam skoro ani nechapal, jak a proc se vse to deje. Bylte jaksi pomaten a na otazky, jez mu kladeny, nemel ani odpovedi; ale kdyz mu podavan dzban, chopil jej a statnym douskem svla¬ zil vyprahle hrdlo. Opakovati slova, jez byla pfi torn a pozdeji rozjafenymi hosty pronesena, bylo by podnikani na¬ prosto nemozne a vzhledem k jadru veci zbytecne; z te pficiny zmihujeme se o dalsim jen povsechne. Scheller vpravil se v novy stav veci dosti rychle;. ale choval se i na dale skoro jen trpne. Teprve pozdeji z ruznych prohozenych poznamek se dovtipil, ze octnul se ve spolecnosti svatebnich hostu, 'a to po boku nevestinky a zenicha.. .t Avsak k reflexim druhu jakehokoli nezbylo mu casu; bylit' jej pf ijali do sveho kruhu jako stareho a nadmiru vazeneho znameho a take tak se k nemu chovali. Scheller y brzku take poznal, ze nenaleza se v kruhu Vzdelancu, nybrz ve spolecnosti nehrube za'moznych femeslniku, ktefi nedbajice obvykle etykety a spolecenskych formalnosti, chovali se vubec a tudiz i k nemu z pocatku nenucene, pozdeji pak, kdyz se osmelili, skoro az kamaradsky. Zavdavali si s nim, nutili jej piti a dali mu pfinesti take nejaky zbytek jidla. Scheller sice se zpecoval, omlouvaje se, ze pry jiz jedl a ze nema hladu; ale kdyz jej, jak byvd u lidu tohoto druhu ve zvyku, nepfestali nutiti, dal si fici a zacal jisti. K nemalemu pfekvapeni mnohych, ktefi si to¬ ho vsimli, jedl dosti neopatme, vlastni Jako vlk",

77

jak kdosi ze spolecnosti k sousedu svemu podotknul — coz vsak vse, jakoz i mnohe jine, cimz se ve sve nemotomosti prohfesoval i proti zvykum amravum nizsich tfidj „mladistvemu mistru" ani dost malo ve zle nevykladano. Spolecnost bavila se vzdy nenuceneji, ba roz¬ pustileji. Schellerovi pfipijeno kazdou chvili, kdezto na novomanzely skoro zapominano. Hudba hrala, hoste zpivali a vyskali; zertovali a vtipkovali a vsim tim znenahla i Scheller osmelen a rozjafen. A kdyz pak bujne veseli dostoupilo nejvyssiho stiipne, kdyz pro hluk a vfavu nebylo jiz takofka vlastniho slova slyseti, zvedl se Scheller a zvucnym hlasem pfipil na zdravi — nevestincino. Vfava na chvili ochabla a hoste s jasotem a s ruznyrni vykfiky po pfikladu Schellerove neveste pfipijeli, nacez zavladla taz ohlusujici vfava jako pfed tim. Po nekolika minutach zvedl se Scheller pozno¬ vu a zvucnym hlasem prohlasil, ze zahraje neveste — ukolebavku... Novy jasot, novy hluk a pokfikovani... Scheller pfistoupiv ponekud jiz nejistym kro¬ kem ku stolu hudebnikuv, zvedl housle a smycec ... V temze okamziku vfava utichla, v jizbe zavladlo hrobove ticho. Scheller zacal hrati. Hra jeho nebyla sice jiz pro znalce ani tak jista jako dfive; ale razovitosti a originelnosti svou byla by pf ekvapila i hudebni gourmandy; — napodobilf tlukot slavika ...

78

Hned po prvnich tonech zakrouzil zrak Schelle¬ ruv po hostech a utkvel na tvafi nevestinky, ktere2 byl az dosud venoval pozornost jen nepatrnou. Nyni Vsakv kdyz stoje proti ni3 videl ji pfimo do tvafe; kdyz spatfil jemny, skoro bychom fekli idealni oblicej nevylicitelne dobrych rysu, kdyz vi¬ del, kterak sedic nepohnute jako socha, upira nan sve snive modre oci s nehyplnou dychtivosti, kdyz vsimnul si pekne vyklenuteho cilka, bohatych rusych kadefi aruzovych pootevfenych rtiku, slovem kdyz poprve v zivote svem stal s houslemi v ruce tvafi v tvaf spanile bytosti zenske, ktera, jak se zdalo, nemela prave pro nic jineho smyslu, nezli pro nej a jeho hru, pocitil zvlastni uspokojeni. Bylo mu, jakoby byl se sebe setf asi vsechny sta¬ rosti, jakoby byl na vse, co se bylo stalo, uplne zapomenul, kratce pocitil ono nevylicitelne blaho, je2 ovlada cloveka., ovsem vzdy jen na kratky, ba kratinky cas — v okamzicich svrchovaneho stesti... V nekolika vtefinach zmocnil se ho zvl&stni pocit sladke uzkosti; vyrazne, hluboke a nehyplne oko nevestino pusobilo nan nevyslovnym kouzlem. Hra jeho, z pocatku pfes vsechnu nejistotu pfece aspoh obstojna, pocala byti Vzdy nejistejsi. Prvni akkordy zpevu slaviciho napodobil skoro vzorne; ale kdyz chtel napodobiti table nehypln^ tony, jez bylo Ize vylouditi toliko nejobratnejsikn uzitim smycce a nejvirtuosnejsim hmatem, stal se hmat i smycec nevernym a misto jemneho, sladkeho tonu touhy vyloudil drsne skfipaVy "ton, kterym^ sama sebe pomatl. Pfes to vse hral dale. V nasledujicich okamzicich, kdyz napodobil jdsave zafinkani tetelivymi tony, osvedcil se poznovu

79

nedostizitelnym. Avsak hned po te, kdyz tetelive tony mely pfejiti v tony chvejive, kdyz chtel na¬ podobiti pfechod z jasotu v sladke zadumcive zalovani, zaskfipla struna tak vrzave a odporne, ze ne¬ bylo Ize disharmonii vice napraviti. NicmenS ami nyni jeste nepozbyl Scheller duchapfitomnosti. Uziv skfipaveho akkordu, rozvedl jej v drsne, skuhrave tony krkavciho skfehotani a ukoncil divokym finalem, napodobe odporne slepici zakvakani... Avsak prave tim ziskal si vdeku posluchacstva, jez vypuklo v ohlusujici jasot. Toliko nevestinka sedela posud jeste bez po¬ hnuti, ale v tvafi jeji jevilo se nevylicitelne sklamani. Vyraz nehyplne dychtivosti, s jakou byla Schellerovu hru sledovala, zmenil se ve vyraz skoro truchlive trpkosti... Mozna, ze si vseho toho nebyla ani vedoma; mozna, ze oddavsi se bezprostfednimu dojmu hry, nemela ani potuchy o torn, ze dojem ten mozno z jeji tvafe vycisti; avsak Schellerovi dojem ten neusel a pusobil nan mrazive ... Odlozil housle, chtel se odebrati na sve misto, ale zavravoral... V temze okamziku pocitil mirnou tiseh, ba uzkost; pfed ocima zacaly se mu delati mzitky... Citil, ze v dusne, koufem nasycene atmosfefe ne¬ muze dele setrvati. I napjav veskere sve sily, snazil se pokud mozna pevnym krokem dostati se ke dvefim. Po nekolika potacivych krocich konecne se mu •o podafilo; octnuv se za ustaviCneho jasotu a po¬ tlesku spolecnosti u dvefi, musil se zachytiti dvefeji. —

80

I ohledl se jeste jednou — zrak jeho setkal se s truchlivym, ba. bolestnym pohledem nevestinym. I napjav veskere sve sily, vykrocil pevnym krokem a pfekrociv st'astne prah, vravoral do prujezdu. Cerstvy vzduch nocni pusobil hah v prvnim oka¬ mziku osvezujic, ovanult' jej chladne a mile. V na¬ sledujicim okam'ziku pojala jej vsak mirna zavrat', tak ze se musil zachytiti steny, by neklesl. Pocitil horko, pfed ocima se mu zajiskfilo a hned zase ztemnilo, jakoby se dival skrze hustou mlhu. Chvili zustal uplne apathickym, nejinak, nez jakoby byl pozbyl vedomi. Opfen o stenu, setrval po nekolik minut bez hnuti. Nahle slehla dusi matna vzpominka. Vzmuziv se, chtel nazpet do hospudky pro klobouk, avsak misto nazpet vravoral z prujezdu. Octnuv se pod loubim pfed okny hospudky, slysel temnou vfavu z hospudky a po chvili volani: „Kde je houslista ? Kde je mlady mistr, ktery nas svym ptacim koncertem tak rozjafil?" Osudna slova ta pusobila na Schellera pfimo zazracne. Tajuplne omamujici kouzlo pochvalneho potle¬ sku — kterymz byl asi pfed hodinou poprve v zi¬ vote svem rozechven — lichotivymi slovy temi oziveno. Zaroveh dotvrzeno jimi mlhave posud vedo¬ mi talentu — zmuzilost, sebevedomi a opravnena hrdost vynofily se z polosera Schellerovy duse tak nahle na povrch, ze jej takofka oslnily. Vsechny pochybnosti, veskera bazeh a vse, co jej bylo az dosud tizilo a hnetlo, slovy temi nahle u kofene podt'ato.

81

Scheller citil se dusevne dosti silnym vzdorovati vsem protivenstvim a svesti se zivotem, byt' sebe svizelnejsim, boj na zivot a na smrt. Avsak telo jeho bylo kfehko, slabo, ba malomocno. Dokud stal a slova „mlady mistr" a „ptaci koncert" s veskerou svou silou na dusi jeho pu¬ sobila, zdal se byti obrem; ale jakmile si pfipomenul skutecnost a ucinil prvni krok, aby se zase vratil do krcmy, pocitil bezpfikladnou svou malomocnost, pfirozeny to nasledek zavislosti duchS, na tele. Zavravoralt; a duch jeho poznovu se zatemnil; opet se dostavila apathie a to mocnejsi nezli poprve — vse mu bylo Ihostejno ... Avsak 'pfece jeste slehla dusi jeho jako voditko myslenka, vratiti se; nicmene misto aby byl za¬ bocil zase do prujezda, ucinil nekolik potacivych kroku smerem opacnym a octnul se mimo loubi. Zaismal se polo trpce, polo sardonicky. Zastaviv se, zadival se nazpet k oknum krcmy, z ktere doposud k uchu jeho zalehala temna vfa¬ va; avsak ponekud jasnejsi vedomi trvalo opet jen nekolik vtefin. Nahle zase vykrocil, jakoby chtel nazpet do prujezdu; ale zavravorav, dal se smerem mimovolnym a potacel se podle loubi k mbstu. Nekolikrate se zastavil, nekolikrate se pitome rozhledl kolem, nekolikrate se zdalo, ze jest si aspoh mlhave vedom, ze nejde smerem, kterymz chce jiti, a ze by rad nazpet; ale vzdy zase misto k loubi potacel se, chytaje se obcas domu, podle ktery ch vravoral, dale smerem k mostu. Cim dale se vzdaloval od loubi a krcmy, tim fidceji se zastavoval, az pak posleze, octnuv se na

82

moste, potacel se jiz jen jednim, ovsem klikatym smerem dale, jakoby {mel zcela urcity cil pfed sebou. Potacive sel po liduprazdnem moste, nemaje smyslu ni pro temny hukot Vltavy, ni pro jemny svetlejsi pruh na vychode, vestici jiz jitro. Pfesed most, zabocil mimodek kolem kfizovnickeho klastera do uzkych klikatych ulicek Stareho mesta. A prave kdyz chtel z jedne z nejuzsich ulicek zabociti do ulice sirsi, vyjel z teto nejaky povoz. Scheller se mu chtel vy hnouti. Konim i pfednimu kolu st'astne se vyhnul; ale zadni kolo zachytlo jej zakolnikem za kabat a povalilo na zem. Vozka si toho nevsimnul, Scheller zustal na zemi lezeti — — Tak vsedne, tak smutne skoncil prvni vefejny debut Jakuba Schellera.

Teprve k veceru vracen Scheller zase k zi¬ votu. Procitnult' z tvrdeho, takofka bezvedomi po¬ dobneho snu. Rozhlednuv se kolem, shledal, ze na¬ leza se oblecen na prost&n lozi v cizim byte — v tesne komurce o jedinem jen okenku a s jednoduchym, skoro chudobnym nabytkem. Jak se zde octnul, o torn nem£l ani tuseni. Rov¬ nez si nemohl pfipamatovati, co se s nim bylo bezprostfedne pfed usnutim delo. Tezka, skoro bychom fekli olovena hlava a palciva zizeh byly by jineho, zkusen&j£iho ihned poucily; ale Schellerovo nocni dobrodruzstvi bylo

83

prvni jeho vystfednosti toho druhu a jedine proto trvalo vzpominani o neco dele. V prvnich okam!zicich napadlo mu to a ono; ale vse zdalo se mu byti pravde nepodobno, nejmene pak mlhava vzpominka pravde nejblizsi: ze byl kdesi v krcme, ze tarn hral a ze se spil.. Vztyciv se ponekud na lozi, dival se chvili tupe kolem sebe. Slunce patrne prave zachazelo; zhave zluty re¬ flex jeho dodaval pfedmetum v komurce zvlastniho poetickeho nadechu. Zrak Schelleruv tekal s pfedmetu na pfedmet; ale nikde neutkvel na dlouho. Konecne svezi se nejblize k posteli a zahledl zde stolici a na ni dzban... Ruce sahl po dzbanu a nezkoumaje ani, co obsahu je, pfihnul si — vlazne jiz vody, cimz vy¬ prahle hrdlo ponekud svlazil a palcivou zizeh aspoh na chvili zmirnil. Teprve nyni pomalu s loze slezl. Nekolikrat zavravoral, nebot: nohy byly takofka zdfevenele, nicmene po nekolika potacivych kro¬ cich se pfesvedcil, ze to slabost pomijejici. I vy¬ krocil pevneji a poposed k okenku, vyhledl ven, aby.se orientoval, kde se naleza. Vyhlidka byla obmezena; videlt' neznamy pu¬ sty dvorek s kulnickami a nad nimi vysokou ohnivzdornou zed domu sousedniho, pfes kterouz vnikal reflex slunecni zaplavy do dvora a okenkem do komurky. Dlouho dival se oknem jaksi tupe v neurcite prazdno. Zddnlive byl opet zase uplne apathickym; vsak duch jeho pracoval usilovneji, snaze se z mlhavych

84

vzpominek vyloviti aspoh jedinou jasnejsi z mi¬ nule noci. Nepfipomenul si vsak vice nezli, ze prchnuv z kolleje, bloudil po okoli prazskem, ze kdesi na vrchu usnul a procitnuv, vratil se do Prahy a blon¬ de ulicemi, ze octnul se pfed nejakou krcmou, do ktere vesel a v ktere pak hral na housle ... Jak a co hral a s jakym vysledkem — jak se dostal z krcmy a co se's nim vubec dale delo, o torn vsem nemel' ani tuseni... Za to tanuly mu zive na mvysli tahy a zejmena vyrazne snive modre oci rusovlase divky s nevylicitelnym vyrazem dobroty ... Avsak kde a kdy tvaf a oci ty spatfil, nemohl se upamatovati... Nahle beze vsi pficiny se ohledl a zrak jeho zakrouzil po komurce. Ale opet jaksi tupe; pfeleth i pfes protejsi ste¬ nu, na ktere visely housle, tak ledabylo, jakoby byla stena uplne prazdna, a utkvel na dzbanu u loze. Pohled na dzban malatnou dusi Schellerovu ponekud ozivil. Chvatne pfikrocil k lozi, Vzal dzban do obou rukou a zacal piti, aby palcivou zizeh aspoh jaks taks zmirnil. Pil po nekolik vtefin, upiraje pfi" torn zrak svuj vytfestene do prazdna. V torn zrak jeho zase pfeletl pfes stenu, ku ktere byl obracen, a utkvel na houslich... Ruce se dzbanem mimodek sklesly — Scheller zustal jako zalekly... Chvili se dival nerozhodne na housle, potom pomalu a opatrne postavil dzban na stolici a^ pli¬ zive se soural ku stene.

85

Nicmene i zde nerozhodne chvili postal, jakoby se bal housli jen se dotknouti. Po te vsak sahl ruce a dychtive po houslich a shal je i se smyccem se steny. Chvili drzel nastroj v rukou jako nejdrazsi klenot, upiraje nan zrak vzdy radostneji se rozjiskfujici. — V okamzicich tech uplne, zapomenul na vse, na co byl pfed tim vzpominal — v okamzicich tech nemel pro nic jineho smyslu nezli pro housle, ktere byl tak bolestne a tak dlouho postradal. Konecne nasadiv housle pod bradu, pfejel leda¬ bylo smyccem pfes struny, jakoby teprve ladil; ale housle byly naladeny a Scheller zacal hrati... Sotva vsak vyloudil asi deset nebo patnact tonu, byl vyrusen ... Dvefe vrzly a na prahu objevil se obstarozny muz s pololysou hlavou a s vyraznou, vraskovitou, ale dobromyslnost jevici bezvousou tvafi. Scheller spustiv smycec, ustal hrati; ale housli z podbradi am neposunul, nybrz' upfel jen zrak svuj tazave a jaksi pfipitomele na vstoupivsiho. „Dobry vecer, mlady mistfe," pravil neznamy dobrodusne. „To jsme si chrupli — co?" „Kdo — co?" optal se Scheller jako ve snach; lee teprve vlastnim hlasem svym se uplne vzpama¬ toval. Spustiv i housle z podbradi, poposel k nezna¬ memu a pravil: „Ah, odpust'te, prosim... Nevim kdo jste — nevim, ba nemajm ani tuseni, jak jsem se zde octnul..."

86

„To vefim, to vefim!" vpadl neznamy, pfekro¬ civ prah a pfiviraje za sebou dvefe. „Byl jste bez sebe, kdyz jsme vas nasli lezet uprostfed ulice." ,,Mne?!" vyrazil ze sebe Scheller a krev se mu hnala do tvafe. „Ano, vas," dolozil neznamy. ,,Zvedli jsme vas a namahave dovlekli az sem — a zde uz spite od boziho rana do boziho vecera... Coz pak nepozorujete, ze se pocina smrakat?" „Ale ja posud — nechapu," ozval se Scheller tonem mirne omlouvavym. ,,Ah, co se bylo stalo," ujal se slova nezna¬ my, „nemusite si, mily pf iteli, nikterak brati k srdci! Vse bylo tak proste a pfirozene, ze ani jinak skon¬ citi nemohlo. Muzikantska krev jina neni; ta se nikdy nezapfe. Ja byl z mladi take takovy, take jsem si rad pfihnul; ted vsak, kdyz uz mam hnedle sedmy kfizek na krku, arci jsem opatrnejsi..." „Ale dovolte, prosim, jen jednu otazku," ozval se nyni Scheller ponekud osmelen. „Jaf posud nemam ani tuseni, kdo jste. Zda se mi sice, ze jsem vas nekdy jiz nekde videl; ale nemohu se upamato¬ vati, kdy (& kde." Dobromyslnou tvaf neznameho pfeletl dvojsmyslny usmev podiveni a neduvefivosti. „Kdoz jsem?" opacil po kratinke pomlcce, na¬ cez rozhodne dodal: „Jsem kantor pfi zdejsim chramu sv. Petra. Ale ze se na mne jiz nepamatujete, jest skoro ai vife nepodobno. Videlit' jsme se v£era, vlastne dnes, a byli jsme skoro po tfi nebo ctyfi hodiny pod jednou stfechou. Jeste se nepa¬ matujete?" Scheller zavrtel zdporne hlavou.

87

„Podivno, podivno," zamumlal neznamy nedu¬ vefive, ale ihned dodal: „AIe proc byste tak houzevnate zapiral? Nemate pficiny — a proto nelze jinak, nezli souditi^ ze trpite zvlastnim dusevnim neduhem — bud slabou nebo vubec abnormalni pameti." JVlozna, mozna!" pfipomenul Scheller jako v myslenkach. „Ale prave proto," pokracoval neznamy, „nemalo se diviml, jak to miozna, abyste si pfi tak slabe pameti pamatoval nescetnou spoustu i ne j jemne j sich odstinu ptaciho zpevu vseho druhu, kterymz jste dnes v noci pravou sensaci zpusojbil..." Scheller pokrcil ramenoma. Neznamy se odmlcel, jakoby pfemital — po chvili zvolal: „Aj, uz vim! Ano, ano — tak a nejinak to jedine mozne. Cviciyial jste patrne pouze jediny druh pameti na utraty ostatnich. Tak vyvinul se nadmiru smysl pro tony, kdezto pro plkstiku, pro barvy a jine skoro az otupel; slovem pamet' vase pro odstiny tonu vytfibena na utraty pameti pro fysiognomie a jine." Scheller naslouchal psychologickema vykladu tomu s nejvetsim podivenim. Zaroveh nabyl take pfesvedceni, ze stoji pfed muzemj vzdelanejsim, nez byl az dosud soudil. „Neinafmb Vsak casu, mily pf iteli!" ozval se po chvili kantor. „Vecefe jest pfichystana a pfi jidle muzeme si o podobnem vice pohovofiti." Scheller byl jako v udiveni, V§eho toho, co se s nim prave dalo, nebyl by se ani ye snu nadal. Chtel se omluviti, chtel neco promluviti; ale dfive, nezli pronesl slova, vzal mu kan-

88

tor pfatelsky housle i smycec z rukou a odloziv obe na zidli, vzal Schellera za ruku a vtahl jej do mist-, nosti, z ktere byl pfed chvili vysel. Octnuv se v prostrannejsim, utulnem pokojiku s obvyklym u lidi nehrube zamoznych nabytkem — po nekolika vtefinach sedel jiz Scheller s hostitelem svym za kulatym stolem uprostfed jizby, maje pfed sebou talif s dobfe vypecenou hovezinou a chu¬ te, ba skoro hltave pojidal. Korbilek fizneho malvazu hash zizeh a doda¬ val zaroveh chuti k jidlu. Stara hospodyne pfisluhovala. Z pocatku jedli a popijeli host i hostitel skoro mlcky, vlastne jednoslabicne, vymiehujice toliko ob¬ vykle frase konveniencni; kdyz vsak hlad a zizeh aspoh zmirneny, rozhovofili se. Hovor zahajil tentokrate sam Scheller, podekovav prostymi, ale srdecnymi slovy za laskavost, kte¬ rou hru hostitel prokazoval. Tento zase zdvofile diky zamitl a tak rozpfedl se v brzku dosti zivy, skoro duverny hovor. Z pocatku hovofeno arci o vecech vsednich, ba nejvsednejsich; ale za nedlouho zabocila rozpravka — jak take jinak ani byti nemohlo — k udalostem minuleho dne, vlastne miinu'le noci, na ktere se Schel¬ ler, jak vime, jen mlhave pamatoval. Hostitel opakoval v strucnosti, jak si Scheller v malostranske krcme pocinal, jak z prvu jemnou, uslechtilou hrou nedocilil zadneho uspechu, kdezto drastickym quodlibetiem' zbudil pravou boufi po¬ chvaly. Vypravoval, jak si pfi hfe i po ni pocinalo posluchacstvo, jak vzali Schellera do sveho stfedu, jak mu pfipiijeli a jak pak posldze jiz napily chopil se jeste jednou housli a zahral, ovsem jiz spise sko-

lacky, originelni ukolebavku, kterou vsak drsnou disonanci zakoncil. Na vetsinu toho pa'matovalj se Scheller jen mlha¬ ve; ale pfece mel o torn1, kdyz mu to hostitel nyni opakoval, aspoh pfiblizne jasnou pfedstavu, avsak asi od okamziku, kdy chopil se housli naposledy, by zahral ukolebavku, az po okamzik, kdy procitl v bytu hostitelove, naprosto na nic jineho se nepamatoval, nezli na divci tvaf a pfedevsim na vyrazne, snive modre oci. „Ale jak octnul jsem se zde nebo vlastne na ulici, kde jste mne, jak jste jiz pfipomenul, beze smyslu nalezli?" optal se Scheller, kdyz byl hosti¬ tel prvni cast vypravovani sveho ukoncil. Hostitel pokrciv ramenoma, pravil: ,,Jak jste se octnul zde u mne, vim; ale co se s vami delo, kdyz jste opustil krcmu, nevim a sotva vam bude moci nekdo povedeti. Vim jen, ze kdyz jste dohral, soural jste se vravorave ke dvefim a zmizel. Z pocatku si toho snad ani nikdo nevsimnul; ale kdyz jste se nevracel, pohfesili vas a nektefi vo¬ lali: ,5Kde je koncertista ?" Nicmene shlednuvse klo¬ bouk vas na skobe nad stolem, za kterymiz jste byl puvodne sedel, mieli za to, ze se zase vratite. I cekano dele pul hodiny; kdyz vsak jste se nevracel, zacala zabava napadne vaznout. Nahle zvedla se nevestinka a s vyrazem ustrasenosti v tvafi zvolala: ,,Pro buh, snad se koncertistovi ne pfihodilo neco nemileho ?" Nektefi hoste odpovedeli: ,,Mozna! A nebylo by take divu!" na¬ cez nevestinka: ,,Probuh vas prosim, kdo muze, pospes za nfrn — pfispej mu!"... J, Arbes: Sebrane spisy. XXI.

7

90

Nekolik hostu pospisilo vas hledat, ale nenaleznuvse vas, vratili se. Tim byla zabava u konce. Ne¬ kolik minut hovofeno jeste vyhradne o vas, nacez se spolecnost, jak snad vite, z vetsi casti jiz napila, rozesla. Tak bylo i nam muzikantuml umozneno vratiti se domu. Dva, ktefi bydli na Male Strane, rozloucili se hned pfed krcmou, kdezto ja se svym, synovcem ubiral jsem se pfes most a zabocil, abych si nadesel, do uzkych klikatych ulicek za kfizovnickym klasterem a zde — prave kdyz slunce vychazelo — na¬ lezli jsme prave na pocatku Kaprovy ulice lezeti na zemi nejakeho m'uze. Byli bychom sli mimo jako obycejne,- nebot' v techto mistech nebyvd nelco podobneho nic; zvlastni¬ ho ; ale nahodou Ibzel jste na znak a ja vas poznal. Namahave dovlekli jsme vas v pravem toho slova smyslu z Kaprovy ulice az sem do ctvrti svatopetrske a ja vam poskytl pfistfesi. Tot' vse, co vam mohu, o smutnem dobrodruzstvi povedeti." Scheller naslouchal vypravovani tomu stydlive jako panenka; kdyz kantor dokoncil, byl cerveny jako pivohka a teprve po chvili nesmele a pfece srdecne se ozval: ,,Ach, diky, stere diky, vzacny muj dobrodince! Rcete, prosim, jak se vam odmenim? Rcete, cim zaslouzil jsem tolik laskavosti od va!s ja — clovek zcela neznamy?" Dobrodusnou tvaf kantorovu pfeletl zvlastni usmev trpkosti, kdyz mavna odmitave pravou rukou, pravil: ,,Na odmenu a vubec podobne zatim, mily pfiteli, nemysleme! Bylot' by to take zbytecno; nebot' jak vidim, nej ste prave v takovych okolnostech,

91

abyste mohl odmeny udelovati. Na druhy dotaz ovsem uz vam odpovedeti mohu a take vam a to zcela upfimne odpovim. Ptate se: Cim ze jste si ode mne zaslouzil tolik laskavosti ? Nuze vezte : nicim jinym, nezli svym talentem..." ,,Talentem?!" zvolal v radostnem udiveni Schel¬ ler, kteremuz s durazem pronesene slovo „talent" projelo dusi jako nenadala zvest o bezpfikladnem stesti. ,,Ano, svym v'zacnym!, ba smele mozno fici, svym fenomenalnim talentem," odpovedel kantor s dura¬ zem jeste vetsim nezli s jakym byl pfed tim vetu ukoncil, nacez pokracoval: ,,Nemyslete. mily pf iteli, ze naleznuv tak fidky talent, jako jest va!s, byl bych vas pustil se zfetele. Ne, ne. Byl bych vas, i kdybych se s vami nebyl setkal nahodou, hledal tak dlouho, az bych vas byl nalezl a byl bych se vam pak nabidl k sluzbam..." Scheller naslouchal s rostoucim udivenim a neodvazil se, kdyz kantor na chvili ustal, aby si od¬ dechl, ani odpovedeti; hostitel pak pokracoval: ,,Vyznam se vam v strucnosti upfimne. Jsem nezamozny kantor a zaroveh regenschori u sv. Petra. Obe mista ta vsak nevynaseji ani tolik, abych mohl byti slusne ziv a proto si musim sumafenim pfivyd&Iavat. Na'zyvam to sumafeni pfes to vse, ze netfeba mi tvafiti se licomerne skromnym, jako bych byl spatny muzikant. Jsem vasnivy a proto take obstojny, ba dobry hudebnik; ale skoro vylucne theoretik. K vycviceni praktickemu nemel jsem jednak casu, jednak take nevyhnutelne potfebne vytrvabsti. Nej sem tedy zadnyrti virtuosem a take jim uz

92

vice nebudu; ale v theorii, trvam, ze mohu se mefiti s tak mnohym, kdo poziva povesti a slavy svetove. Z te pficiny snazil jsem take vedomosti sve aspoh ponekud zuzitkovati tim zpusobem, ze vyucoval jsem hudbe, kde a jak se naskytla pfilezitost, zejmena ze snazil jsem se vypatrat talenty a prospel pak jednak radou, jednak vyucovanim k rozvoji vypatraneho talentu. Mohu se pochlubiti, ze podafilo se mi to ne¬ kolikrate; ale az dosud nepodafilo se mi vice nezli vypatrati a vypestovati talenty pouze prostfedni. S talentem tak eminentnim a jak jsem uz pfipome¬ nul, s talentem pfimo fenomenalnim, jaky jsem se¬ znal ve vas, posud jsem se neisetkaj" ... Zardivajici se Scheller chtel neco pronesti; ale kantor jsa v proudu, pokracoval: ,,Odpust'te me upfimnosti! Neznam vas; nevim, jaka nahoda zavala vas do malostranske krcmy; ale die vseho zda se mi, ze ire jste z tech, ktefi by mohli opovrhovati cizi pomoci. Zda se mi, ze jste opusten, ze nevite, kam hlavy poloziti, a proto nabizim vam jednak sve pohostinstvi, jednak — az se blize seznamime — sve pfatelstvi" ... ,,Diky, tisicere diky!" zvplal Scheller, uchopiv umlknuvsiho za ruku a vdecne mu ji stiskl. ,,Dovolte jen jeste nekolik slov," ujal se znova slova kantor. ,,Nemohu ustati, dokud vam nepovim vse, co mam prave na srdci. Chci vam take vyloziti cely plan, jak jsem jej byl zosnoval. Neznam vasi minulosti a vefte, ie nemam ni¬ kterak v umyslu vtirati se do rodinnych vasich tajnosti, mate-li jakych; slovem nechci na vas nalehati, byste mi snad vypravoval o svych osudech, co pfe¬ jete si snad, aby zustalo tajemstvim.

93

Nemate-li Vsak ve svete nikoho, kdo by vam mohl byti v pfirozenem rozvoji vaseho talentu jakymkoli zpusobem napomocen, zustahte u mne! Pf icinim se ze vsech sil, abych vam, sec jsem, dalsi cviceni usnadnil a po pfipade i upfijemnil. Nej sem zamozny a nemohu vam ustlati na ruzlch; ale spokojite-Ii se prostou, obycejnou stravou a komurkou, v ktere jste byl dnes pfespal, bude vam vyhoveno. Pfejete-li si, abych pfevzal dozor nad vasim dalsim cvicenim — nebot' slovo ,,vyucovati" jest v tomto pfipadu naprosto nepfipadne — jsem ochoten tak uciniti. A za to vse nezadam nic vice, nez abychom pfedne zustali pfateli, za druhe abyste dfive vefejne ne¬ hral, az ja sam uznam za dobre, a za tfeti abyste, pokladaje mne za otce, byl mne vzdy a ve vSem poslusen. Muzete-li k podminkam tern pfistoupiti, jsem vas a vy muj!" Scheller byl prostymi slovy temi tak hluboce dojat, ze vstoupily mu slzy do oci. Chvili zustal jako v ztrnuti, nacez chopiv po¬ znovu ruku kantorovu, kfecovite ji stiskl a chteje pronesti nekolik slov diku, toliko neco zamumlal — srdce jeho pfekypelo citem vdecnosti. Se zfejmym zalibenim spocinul zrak hostiteluv na tvafi mladistveho umelce. Nekolik okamziku oba mlceli, pak ujal se slo¬ va Scheller. Z pocatku mluvil nesmele chvejicim se hlasem, pozdeji se osmelil a mluvil tonem pevnym a rozhodnym. Pfedevsim vzdal hostiteli svemu dik za laska¬ vost, kterouz jej v pravem slova smyslu zasypaval.

94

Pravil •— jak za takovych okolnosti ani jinak,byti nemohlo — ze podobne laskavosti vubec ani nezasluhuje, ze nechape, jak vse se sbehlo a ze skoro ani nevi, jak odpovedeti... Ale naleza je se prava v pomerech nad miru kritickych, ze nemuze jinak, nez nabidnuti s vdecnosti pfijmouti a jeste jednou co nejvfeleji podekovati za otcovskou dobrotu a laskavost, s jakou se ho hostitel ujima. Po te — kdyz byli jeste nekolik vice mene bezvyznamnych konveniencnich frasi vymenili — jal1 se Scheller proste a upfimne vypravovati, kym jest a co se mu bylo pfihodilo. i Byla to zpoved, jake hostitel posud jeste nikdy neslysel. Zajknala jej, netoliko obsahem, nybrz i for¬ mou, nebot' Scheller rozpovidav se, osvedcil se byti podobne dobrym, ba vybornym vypravovatelem, ja¬ ko byl houslistou. Vypravoval podrobne a zejmena vyliceni ruz¬ nych dusevnich stavu, v kterychz se byl v posledni dobe octnul, podafilo se mu takovou merou, ze ho¬ stitel s nejvetsim napetim naslouchal. Kdyz pak Scheller skoncil, kdyz dopovedel, ze pro okamzik nema ve svete nikoho, kdo by mu po¬ dal pomocne ruky, opetoval hostitel s durazem, ze postara se o nej jako vlastni otec ... A dlouho sedeli jeste host i hostitel pospolu, vypravujice si ruzne episody ze sveho zivota, az pak posleze pfesunula se rozmluva mimodek opet na ab¬ normalni pamet: Schellerovu, na kterou byl jiz dfive hostitel upozornil. Scheller pfipomenul, ze mu sice bylo casto napadno, ze po vzrusujicich udalostech nemohl se za¬ caste upamatovati ani na momenty nejhlavnejsi; nic¬ mene ze z minuleho dne, vlastne vecera, kdy k du-

95

sevnimu vzruseni vubec pfidruzilo se jeste opojeni napoji, pfece podrzel aspoh jedinou fysiognomii tak verne v pameti, ze vidi ji pfed dusevnim zrakem svym i nyni tak zive, jakoby osoba ta skutecne pfed nim stala. Hostitel se zamyslil; nebot' vykladem Schellerovym byl nahled jeho o hostove pameti jaksi paralysovan; po chvili vsak se piece optal, na kterouze fysiognomii Scheller tak ziVe se pamatuje. Scheller pokrciv ramenoma, odpovedel: „Nesnadno fici. Pfed dusevnim zrakem mym vznasi se zcela jasne divci tvaf nevyslovne dobrodusnych tahu " ,,Patrne nevestincina!" Vpadl zive kantor. ,,Mozna — ba nejst>ise," dolozil Scheller. Tim zdala se byti zalezitost tato zatim projednana; nebot' hostitel neodpovedev, zamyslil se, jakoby o zahade te pfemital. Nahle vsak se ozval, fka: „Namitkou vasi, mily pfiteli, vlastne faktem, jez jste byl uvedl, na veci same v podstate pfece se nic nemeni. Pfemitam prave o torn a jsem toho nahledu, ze muze byti faktum to pouze zdanlivym." „Jak to?" optal se zvedave Scheller. „JestIize jste sobe nevstipil rnoji fysiognomii aspoh tak dalece v pamet:, abyste mne po nekolika hodinach zase poznal," vykladal klidne kantor, „neni vubec ani mozno, by se tak bylo stalo s fysio¬ gnomii jinou." „AIe tvaf ta," namitl Scheller, „tane mi, jak uz jsem byl pfipomenul, tak zive na mysli, jakoby osoba skutecne pfede mnou stala." Klidny kantor nedal se vsak ani touto opetovanou namitkou ve sve psychologicke kalkulaci zmasti.

96

,,Mozna," pravil po kratke pomlcce tonem pev¬ nym a rozhodnym; ,,ale kdo vam, mily pfiteli, za to ruci, ze tane vam prave nyni na mysli tvaf, kte¬ rou jste byl veer a .vecer skutecne videl ? Kdo vam za to ruci, ze nekouzli vam abnormalni obraznost, jakou jakozto pravy hudebnik vubec miti musite, na zaklade mlhavych vzpominek obraz zcela jiny ? Jakasi podobnost ovsem jest mozna; ale po uvazeni vseho toho, co o vas vim a co jste byl sam pfipomenul, jsem skoro jist, ze byste neveistinku, kdybyste se s ni bud nyni nebo docela pozdeji znovu setkal, prave tak jako mne — nepoznal. Scheller zavrtel sice hlavou, ale nemohl jinak nezli pokreiti take ramenoma na dukaz, zet provedeni dukazu zatim aspoh naprosto nemozne. ,,AIe pro to vse," ujal se zase slova kantor, ,,nemusite se, mily pfiteli, nikterak rmoutiti. Naopak — jako hudebnik musite byti vdecen, ze vyvijela se pamet; vase snad jiz1 od nejutlejsiho veku timto, zvlast¬ nim, skoro bych fekl jednostranne chorobnym sme¬ rem. Coz by vam bylo platno, kdybyste si pamatoval kazdou fysiognomii, kazdy vyjev, kazdy dum, ba snad i kazdy kamen, jemuz byste jen po nekolik okamziku pozornost venoval, kdybyste nebyl v stavu vstipiti si v pamet' ten neb onen odstin t6nu neja¬ keho ani tenkrate, kdyby vam jej nekdo sto i vicekrate opakoval? Mozna, ze byste se stal i tak snad hudebnikem dobrym; nebot' pilnost a vytrvalost lidska vyvadi zacaste prave divy, ale virtuosem v pra¬ vem toho slova smy$lu nestal byste se nikdy." Po tomto vykladu hostitel na chvili se odmlcel, jakoby v duchu rekapituloval, co byl prave pronesl; ale kdyz Scheller setrval v mlceni, dodal jeste:

97

„Vse to arci neni nizadnym zakonem, ktery by nepfipoustel vyminky. Jsou hudebnici a virtuosove, ktefi maji pamet' vsestranne vyvinutou — jakojria pfiklad ja, ktery si pamatuju zacaste nejnepatmejsi podrobnosti; avsak pokud jsem byl sam syedkem, nejvetsi virtuos naseho veku, slavny Tartini, mel prave tak chorobne vyvinutou pamef jako vy." Scheller naslouchal s nejvetsim interesem; pfi zaverecnych slovech tvaf jeho nahle zrudla a oci se rozjiskfily. Zrak hostiteluv spocinul opet se zalibou a jakymsi uspokojenim na tvafi Schellerove, nejinak nezli jako zrak cloveka, kteryz mel v umyslu zbuditi v nekom nejaky dojem a pozoruje, ze dojmu toho docilil dfive, nezli se byl nadal. ,,Tim vsim arci vam nechci, mily pfiteli, nikte¬ rak lichotiti," pokracoval hostitel po kratke pomlc¬ ce, „aniz tim chci fici, ze vyrOvnate se jiz nyni slavnemu mistru. Bylo by to nepromijitelnym hfichem, spachanym na tak zvlastnim a eminentnim talentu, jaky jevite. K mistrovstvi vubec, nefku-li k mistrovstvi toho druhu, jakym slynul Tartini, jest daleko. Pouha dobra vule, pouha pilnost, a vytrvalost nestaci; zdet' tfeba pfi stejnem nadani nadlidskeho namahani a bezpfikladneho sebezapirani. Zdet: tfeba nemiti pro nic jineho smyslu nezli pro housle a tony, jez jim vubec Ize vylouditi, vlast¬ ne neziti pro nic jineho nezli pro nescetne odstiny tonu, jez jsou v nastroji torn skryty, a to netoliko pro odstiny tonu, jez uz byly smyccem na strunach vyvzdorovany, nybrz i pro ony, jez bud vubec jeste neexistujou nebo jiz v pfirode existujou, ale az do¬ sud jeste nikym houslim vyloudeny nebyly.

98

Tot: ukol, ktery vas ocekava. Domnivate-li se miti dosti sily, pokusiti se aspoh o provedeni ukolu toho, t. j. tihne-li duch vas smerem, jejz jsem byl naznacil, jest mozno, ba pravde podobno, ze po pfekonani nescetnych pfekazek, ze po bezpfikladne pil¬ nych, namahavych a po leta trvajicich studiich mi¬ stra Tartiniho dostihnete neb i pfekonate. Talent a vubec vse, cim Tartini jako pfiroze¬ nym! vlastnostmi yynikal, mate — a proto: Hlavu vzhuru, pfiteli, a chute do pfipravnych systematickych studii!" Az dosud nebyl Scheller v zivote svem jeste ni¬ kdy slysel fee tak obsaznou jako tentokrate. Otviralat' mu zvlastni, posud ani netusenou perspektivu jednak do duse lidske vubec, jednak do umeni, kteremuz se byl venoval a o nemz pfes to vse, ze byl jiz, abychom tak fekli, instinktivne na¬ byl zavideni hodne zrucnosti, pfece jeste nemel pra¬ veho poneti. Bezduchost vyucovani v koleji jezovitske byla nan pusobila umrtvujic; ale pfece jeste neumrtvila zarodku vsech, slovem Scheller poprve v zivote svem pocal tusiti, zet' take jeste jiny nejaky svet nezli onen, jejz byl az dosud seznal, a ze existujou tak6 zcela jini lide, nezli byli posavadni jeho jezovitsti ucitele a spoluzaci. Slov pro to vse ovsem nemel a setrval, kdyz hostitel domluvil, v mlceni. Nicmene v duchu pohlizel na hostitele sveho jako na nejakou zazracnou bytost. Bylo mu tak milo, tak sveze jako zfidka kdy v zivote. Citil se jaksi uvolnenym, ba povznesenym a veda, ze vse to dekuje vyhradne jen podivnemu muzi, s kterymz se byl nahodou setkal, citil k nemu

99

neobmezenou uctu a nepfal si pro okamzik jineho, nez aby s nim mohl byti neustale. Bezprostfedne nasledujici rozmluva o vecech vi¬ ce mene vsednich byla tudiz se strany Schellerovy jaksi reservovana, nesmela; nicmene pozdeji, kdyz' hostitel' staval se vzdy srdecnejsim a duvernejsim, kdyz Schellerovi brzo vykal a brzo tykal, jakoby byli od davna dobrymi pfateli, pozbyl i Scheller nesmelosti skoro uplne. Tak sedeli pfi korbeliku, jejz stara hospodyne nekolikrate znovu.naplnila, dlouho do noci bavice se a vypravujice si rozlicna dobrodruzstvi, az pak po¬ sleze pfemetl se hovor opet na proslaveneho mistra Tartiniho. A od toho okamziku mel slovo vyhradne jen hostitel, kdezto host byl pouhym, ovsem v nejvys¬ si mife pozornym, ba skoro naboznym posluchacem. 2ive a zajimave vypravoval hostitel jednak z Vlastniho nazoru, jednakidle tradice faduvpoutavych i pikantnich anekdot jak ze zivota umeleckebo, tak i soukromeho. Bylte to z pocatku pestry kaleidoskop namnoze pfekvapujicich episod, budicich v dusi naslouchajiciho nezkusence nejzivejsi interes. Skoro vse zdalo se mu byti jako z jineho sveta. Vypravovani o mistrove ruznem podivinstvi, o jeho bezpfikladne, skoro bajecne zrucnosti v ovladani housli, o jeho skvelych triumfech pfed obecenstvem nejvybranejsim, jakoz pfed lidem vubec, obzvlaste pak vypravovani o romantickem zivote je¬ ho, nezli se stal umelcem — vse to budilo v dusi Schellerove ohlas pfimo neuvefitelny. Mimodek hrouzil se v duchu v podobny zivot — zddlo se mu, ze vse, co byl az dosud zazil a co

loo by die posavadnich svych nazoru o svete vubec jeste zaziti mohl, nevyrovna se ani z daleka nejnepatmejsi episodce ze zivota Tartiniho. ,,Nadani hudebni," vypravoval hostitel mimo jine, ,,jevil sice mistr Tartini velmi zahy; avsak zda se, ze ho z mladi ani ve snu nenapadlo istati se hu¬ debnikem. Skoro k neuvefeni a pfece ryzi pravda — houslistou se stal jen z dlouhe chvile ... Byvalt' to bujny, divoky mladik, jehoz smelost a odvaznost budivala u obycejnych smrtelniku uzkost a postrach. Siroko daleko nebylo muze hrdejsiho, prudsiho, svehlavejsiho, ba pravem o nem v rodisti jeho Pise tvrdivano, ze povestnejsiho rvace nad neho Italie posud jeste nezplodila ... Ze mladik takovy nelekal se zadnych pfekazek, kdykoli slo o provedeni jeho zamyslu, netfeba, tusim, ani dokladati — a neni take divu, ze vasnive, divoke srdce jeho zahofelo, kdyz zil v Padove, prudkou naruzivosti prave k divce, o ktere se vseobecne vedelo, ze nemuze se nikdy stati manzelkou muze tak povestneho, jakym byl mlady Tartini. Milovalt' slicnou a duchaplnou pfibuznou padovanskeho biskupa, kardinala Jifiho Cornara, od kte¬ rehoz mel si vyprositi svoleni k shatku. Avsak Tartini kardinala a vubec veskereho mocneho pf ibuzenstva sve milenky nedbal, ba jednal jim ve vsem na vzdor. Shodnuv se s milenkou svou. dal se s ni tajne oddati a zil, ovsem jen prakraticky cas blazene. Tajemstvi to vsak prozrazeno a Tartini, jenz byl pfibuzenstvo sve manzelky jiz pfed tim dosti casto podrazdil, zbudil nyni hnev a nenavist jeho v takove mife, ze jej pronasledovali s veskerou urjputnosti nejzarytejsich nepfatel.

101

Kdyz pak posleze i o torn mluveno, ze pfibuzni najali „brava", by Tartinimu dykou dokazal, ze pomstylacnost manzelcina pfibuzenstva neleka se ani krve, nezbylo Tartinimu pfes veskerou odhodlanost a smelost jeho nic jineho, nezli dati Padove vale a uprchnouti. Podafilo se mu to ovsem jen ztezi; nebot' ostrazitost po pomste prahnoucich nepfatel byla ucinila vsechna potfebna opatfeni, aby nemohl uniknouti. Avsak Tartini pfes vsecko stfezeni unikl pfece v zakukleni prosteho poutnika, konajiciho pout' do Rima. Padovanskym nepfatelum svym sice st'astne unikl; ale kam se obratiti, co pociti ? I putoval od visky k visce, od mesta k mestu beze cile, nemaje nikde stani a pokoje, ba nejsa take nikde bezpecen. Nepfatele jeho byli totiz vyslali najate vrahy za nim do kraje. ' Pevny a odhodlany duch jeho pocal jiz malomyslneti. V kazdem druhem, tfetim cloveku, ktereho na ceste potkal, domnival se poznavati nektereho z najatych zlosynu, jehoz ukolem bylo vraziti mu ze zadu dyku k srdci; kazdemu tfetimu, ctvrtemu clo¬ veku vyhybal se z daleka z cesty, po kazdem patem, sestem dlouho se ohlizival, nevraci-li se, aby na nem vykonal skutek pomsty. Lehaje ku spani, nebyl ni¬ kdy jist, ze nebude pfepaden, a nespaval nikdy jinak nez s dykou po boku. Tak bloudil po delsi cas, az pak posleze octnul se pfed klasterem tak zvanych ,,mensich bratfi" v Assisi. I zaklepal na fortnu a bylo mu otevfeno. Pozadal za nocleh a nocleh mu byl poskytnut...

102

A pod vecer, kdyz — jsa aspoh na cas v uplnem bezpeci — bavil se s klasternimi bratry, poznal v kvardianovi jednoho ze svych vzdalenych pfibuznych. Prohlasil se mu a povedel upfimne, co a proc se bylo stalo, a kvardian poskytl mu utulek v klastefe na tak dlouho, dokud toho sam uzna potfebi. Tim zbaven Tartini dusevnich muk, jez ho byly na bludne jeho ceste trapily, a snazil se vpraviti v jednotvarny zivot klasterni. Pro prudkou, divokou povahu jeho byl to ukol nad miru nesnadny; ale Tartini uznav nezbytnost, nap jal veskere sve sily a pfekonal sama sebe. Klasterni bratfi fidice se pfisne die pfedpisu sveho fadu, konavali po cely den sve povinnosti a Tartini zustaven samu sobe. Z pocatku byla mu samota pfimo nesnesitelnou; zacaste si pfal opuistiti zase klaster a vratiti se opet mezi lidi, byt' i s vedomim, ze nan mimo klaster ciha v kazdem kfovi smrt. Na stesti nalezl v klastefe housle a zacal si nemotornym vyluzovanim tonu kratiti dlouhou chvili. Bylte sice jiz z mladi hraval na housle; ale cemu se byl takofka jako dite naucil, byl uz skoro vse davno zapomnel, takze zde skutecne braval z pocatku housle do rukou jako zacatecnik. Nicmene talent jeho v brzku se osvedcil; housle staly se mu milymi a za pfispeni vytecneho klasterniho varhanika, patera Boema, zacal hru na housle pestovati systematicky a za nedlouho tak6 k nemale radosti ucitelove s pfekvapujicim uspechem. Nemaje jineho na praci, hraval z pocatku denne po nekolik hodin. Avsak pozdeji, kdyz cine ocividne a pfekvapujici pokroky, zamiloval si nastroj

103

naruzive, nedaval housle zacaste po cely den z ru¬ ky a casto, pfecasto hraval az do pozdni noci. Housle staly se mu za nedlouho jedinou za¬ bavou, ba potfebou a nutnosti — tak ze se zdalo, ze nema jiz skoro pro nic jineho smyslu... Tak zil po cele dva roky skoro vyhradne jen sobe, vlastne svym houslim. Svetu a jeho rozkosem byl aspoh na cas uplne odumfel. Avsak vasnive pestovani umeni v klidnem zatisi klasternim nezustalo take bez vlivu na jeho po¬ vahu. Jemne tony housli budily v dusi jeho ohlas vzdy hlubsi a po case splynula, abych tak fekl, duse housli s dusi jeho vlastni — z divokeho, neurvaleho, prudkeho mladika stal se prodlenim casu klidny, mirny, roztomily imlady umelec^kteremnzibylo umeni alfou a omegou zivota. Po dvou letech, kdyz smifiv se s rodinou sve zinky, opustil klasterni zatisi a vratil se zase do zivota, nikdo ho co do povahy nepoznal. Z prudke¬ ho, nezkrotitelneho vasnivce byly housle ucinily po¬ vahu takmef andelskou ..." Slovy temi skoncil hostitel sve vypravovani, kte¬ remuz byl Scheller se zatajenym dechem naslouchal. Chvili setrval mlady houslista v mlceni, jakoby ocekayal, brzo-li hostitel znovu zacne vypravovati; ale kdyz tento mlcel, ozval se konecne Scheller sam. ,,Dle toho, co jste byl prave, vazeny pfiteli, vypravoval, maji housle na umelce, jenz si je vas¬ nive zamiluje, pfimo zazracny vliv, menice divo¬ kou povahu v mirnou. Myslite, ze mohou miti po¬ dobny vliv i na mne?" „Mozna," odvetil hostitel; ,,ale zakonem to ne¬ ni. Mozna, ze casern povaha vase se zmeni, mozna take, ze hlavne vlivem hry na housle.

104

Nikdo vsak nemuze pfedvidati, zjemni-li se po¬ vaha vase, nebo-li zldivoqi; nebot: krojme jemnych, neznych, abych tak fekl sladkych tonu, taji divuplny tento nastroj take tony temne a zadumcive, tony prudke, drsne, divoke a neurvale; slovem vliv tohoto druhu nelze po mem nahledu nikterak pfedvidati." „Ostatne," skoncil hostitel, ,,|nepfejte si ani, mily pfiteli, aby se povaha vase jakymkoli zpu¬ sobem jeste vice zjemnila, neboli jinymi slovy zzenstila; nebot' jak jsem vas byl za tech nekolik hodin, co jsme pohromade, seznal, zda se mi, ze jste az nazbyt — zzenstily... Pfal bych vam tudiz z cele du¬ se, aby na vas mely pfedevsim vliv tony opravdove a drsne, to jest, abyste zmuzhil, ba po pfipade i po¬ nekud zhrdnul, jak slusi kazdemu pravemu umelci. Skromnost, zejmena nezna, zzenstila skromnost jest sice vzacna okrasa lidi zijicich v soukromi; ale umelci slusi vedomi nadani a dovednosti, slovem umelec bez sebevedomi nadani a bez pychy umel¬ cem takofka ani neni. Sam Tartini nebyl nikdy titerne skromnym; a proto " Hostitel nedokoncil. Zrak jeho, jenz byl zakrouzil po jizbe, utkvel na hodinach, kde rafie ukazovaly jednu s pulnoci. ,,Ah, prosim vas, pfiteli," pravil, ukazav ru¬ kou k hodinam, „hodina duchu v nekolika vtefinach odbije — jet' svrchovany cas odebrati se na luzko." Slovy temi byl hovor takofka nasilne pferusen. Hostitel vstal, host ucinil po jeho pfikladu — a nekolik minut po te nalezal se Scheller v t£ze komnate, v ktere byl pfespal minuly den Octnuv se o samote, pfechazel chvili po jizbS. V hlave jeho vifily nescetne myslenky, z po^dtku chaoticky; pozdeji se zacaly krystalisovati.

105

Pfed rozmluvou s kantorem. tak tezka hlava byla nyni lehka a volna, jako v stavu. normalnim — Schel¬ ler citil neobycejnou pruznost dusevni. I pfipomenul si mnohy zavazny moment z bez¬ prostfedne pfedchazejici rozmluvy a rekapituloval v duchu nejdulezitejsi yyroky hostitelovy — a vse, at vazne a dulezite, at' vesele nebo titerne, otviralo mu zcela novou perspektivu do zivota. Bylo mu, jakoby si byl dusi svou, az dosud tak jemnou a bazlivou, vymenil s nekym, jehoz duse ne¬ byla sice jemnosti nepfistupna, ale vynikala roz¬ hodnosti. Takofka mimodek a skoro mozno fici proti vlastni sve vuli byl rozhodnut, ze — zustane a stuj co stuj venuje se umeni. V tu chvili nemyslil jiz ani na kolej a utrapy v ni zazite, ani na otce, ba aini na matku, ktera jej tak vfele milovala a ktere byl i on z cele duse oddan — myslenky jeho krouzily vyhradne jen kolem housli a Tartiniho ... Konecne asi po hodine pocitiv unavenost, vysvlekl se a ulehl — avsak na usnuti nebylo Ize ani pomysliti. Podrazdena, ba rozpalena duse ostatne odpocinku nepotfebovala; rozechvene nervy pracovaly s dvoj-, ba trojnasobnou rychlosti a obraznost Schellerova kouzlila mu nejpestfejsi smesici pfedstav z vet¬ si casti razu subjektivniho. Brzo se videl v duchu s houslemi v rukou v bidne nejake krcme v koufi a dymu, jako minule noci, brzo stdl pfed pultem na nejake kruchte a hluboke zvuky varhan pfehlusovaly jeho hru; brzo stoje sam a sam na jakemsi podiu, hral solo pfed vybranym obecenstvem, jel z pocatku hfe jeho naslouchalo J. Arkes: Sebrand spisy. JCX1.

g

106

se zatajenym dechem, a kdyz pak skoncil, vypuklo v hf imavy potlesk pochvaly .., V brzku po te zahrouzil se v pfedstavu zivota oplyvajiciho leskem a nadherou. Videl se v carokrasne ville, pak ve stinu jasminoveho loubi a hned zase ve stinnem stromofadi lip nebo na bfehu klidneho jezirka... V nekolika okamzicich pfedstava ta zmenila svou fysiognomii — obraz ztracel se v mlze ... Nahle objevil se pfed dusevnim zrakem Schellerovym zcela jasne a zfetelne obraz novy: Videl se uprostfed veselych a bujnych pfatel nejakych v nadheme vykraslene dvorane pfi plnych poharech — pfipijenot' prave jemu a umeni jeho ... Avsak hned po te obraz ten vymenen za novy: Scheller se videl v bidne jakesi jizbe lezeti na hrstce slamy — po jeho boku klecela jakasi zenstina v ha¬ drech ... Chtel vzkfiknouti, ale hlas mu selhal — Zenstina zvednuvsi k prsoum naklonenou hlavu, zadivala se mu s nevylicitelnou nehou do oci. Schel¬ ler poznal rusovlasou nevestinku, kterez byl minule noci ukolebavku zahral a jejiz obraz, jak se domni¬ val, doposud jeste tak! zive mu na mysli tanul, jakoby skutecne pfed nim stala Takove a podobne obrazy mihaly se kaleidoskopicky pfed dusevnim zrakem Schellerovym. Byla to fantasmagoricka hra fantasie, fizene posud jeste vedomim, ale pfece jiz tak odpoutane, ze vule byla skoro uplne latentni a obraznost jiz bezmala podobne pracovala jako ve skutecnem snu. Polosneni pfeslo znenahla v skutecny sen — Scheller usnul... Pfechod ten byl tak nenahly, ze frnnost fantasie zustala, abychom tak fekli, takmef v stejnem tem-

107

pu ... Obrazy, jez Schellerovi pfedvadela, byly vlast¬ ne jen pokracovanim obrazu, jez mu tanuly na mysli v polosneni... I videl ve snu zcela jasne a zfetelne Vsetat¬ sky statek, v nemz byl stravil sve mladi; videl mat¬ ku i otce, videl i davne spoluzaky sve a pfedevsim kantora, ktery jej prvni ucil hfe na housle — vse tak mile a pf ijemne ... Tvaf kazdeho byla tak klidna a jasna, jako byvala v okamzicich neskaleneho stesti; kazdy zdal se byti spokojenym... A dlouho mihaly se obrazy techto osob pfed dusevnim zrakem Schellerovym v nejruznejsich stycich — brfto jakoby byly kdesi u lesa nebo na louce, brzo jako v kostele nebo ve Vsetatskem statku nebo jinde na znamem nejakem miste, az pak po¬ sleze z osob tech jedna po druhe mizela, az zbyla jen matka, klecici kdejsi v temne mistnosti pfed obra¬ zem rodicky bozi, pfed kterymz hofelo krvave „vecne svetlo" ... Modlila se ... Scheller domnival se slyseti septmo pronasena slova — a zaslechl i sve jmeno ... Nahle obraz se ztemnil a zmizel... Schellerovi se zdalo, jakoby se byl octnul v cire tme... A dlouho, dlouho t'apal kolem sebe, neveda, kde a proc se naleza, a co vlastne chce ... Bylo mu jaksi teskno a uzko; ale pfece mel tolik duchapfitomnosti, ze nezustal stati, nybrz fapaje kolem sebe, vzdy dal a dale se ubiral, az se pocalo temno z nezname pficiny meniti v sero, a toto zmenilo se posleze ve vecerni pfisvit jako po zdpadu slunce ... V torn videl zase zcela jasne...

108

Zdalo se mu, ze stoji pfed vraty Vsetatskeho statku ... Nahle scena se zmenila ... Byla sera noc. V dali yyslehl nad temne chrasti plapolavy rudy plamen, kteryz brzo jak ohnivy had se kroute do vyse vyslehuje, brzo se pfikrcuje, aby hned na to provazen spoustou jisker znovu do vyse vy¬ slehnul ... Nahle plamen ten napadne se pfikrcil a hned zase vysoko vyslehnuv, vybiha v plapolavou zhavou spicku, z kterez kazdou chvili yylitne spousta jisker a na vse strany jako roj svatojanskych musek se rozleti... V dusi Schellerove obrozuje se osudny vyjev doby, kdy poprve spatfil tabor cikanuv a zaslechl cikana na housle hrati... V torn meni se scena poznovu. Scheller vidi kolmou, pitoreskne roztrhanou skalni stenu, od jejichz zarudlych, misty zlutavych, misty hnedych ploch v nescetnych odstinech rudy plamen se odrazi. Brzo zhave a jiskrne, brzo matne a jaksi zamzene; brzo kmitne po nich tahly neb fantasticky omezeny stin, brzo ta neb ona plocha zazafi a hned zase se ztemni, slovem Scheller vidi pfed sebou onu ne¬ vylicitelnou mosaiku barev, onen kaleidoskop vsech moznych svetelnych odstinuv od zhaveho ruda az po cire temno, jez jej byli pfed lety pfed taborem ci¬ kanu k jedinemu mistu takofka pfimrazily ... A opet videl cikany kolem ohne, a slysel divu¬ plnou hru na housle; ale hrajiciho cikana nevidel. Zdalo se mu, ze tony pfichazeji odkudsi s hury. Byly tak jemny, tak nezny, tak nehyplny, ze se srdce zachvivalo.

109

Naslouchal se zatajenym dechem — v torn za¬ znela divoka piseh... Jako orkan zahucely temne tony uvodni, nacez se z housli linuly tony jasne a rozplamehujici. Byla to piseh, jake byl Scheller posud neslysel. Zdalo se mu, ze to tataz, jakou byl slysel pfed lety, ale hned zase byl pfesvedcen, ze to piseh nova, posud jeste nikdy a nikym nehrana... V torn kdesi kdosi zahouknul a — scena se zme¬ nila. Ohlusujici potlesk zazniva se vsech stran. Schel¬ ler naleza se kdesi v bohate vysperkovane komnate. Drze housle a smycec v rukou, kleci a nekdo mu klade prave ruku na hlavu. Chvili nevi, co a proc se s nim deje — az pak nahle kdosi zvolal: ,,Tartini zehna mlademu mistru!" Teprve nyni zvedl Scheller hlavu a zadival se v tvaf muze pfed nim stojiciho. Nevidi vsak Tartiniho, jak mu tanul na mysli die vypravovani hostitelova, nybrz mladeho cikana s nevyslovne trpkym vyrazem v snede tvafi a domniva se v nem poznavati cikana, kteryz jej byl pfed lety hrou na housle tak okouzlil. — Chtel vzkfiknouti — v torn procitl... Prvni zasvit budiciho se jitra vnikal prave do jizby. Scheller z hluboka si oddechl a probrav se uplne ze sna, vztycil se na lozi. V nekolika okamzicich vpravil se v pravy stav veci a pocal o zmotanem snu svem pfemysleti. Ale duse jeho byla plna divoke, rozplamehujici pisne, ktera mu byla ve snu srdce tak rozvlnila ... I se¬ skocil s loze a chopiv se housli a smycce, jez posud jeste lezely na zidli, na kterou je byl hostitel vecer polozil — a zacal piseh tu hrati...

no A podivno! Co se mu nebylo posud jeste nikdy podafilo, by totiz zahral piseh nejakou zcela spravne po prvnim vyslechnuti — podafilo se mu tentokrate. Hral — tak se aspoh domnival — prave jen tak, jak byl ve snu slysel; hral, vlastne improvisoval, s bezpfikladnou jisto tou a lehkosti; hral ohnive po nekolik minut, aniz byl pozoroval, ze se dvefe z vedlejsi jizby zlehka otevfely a na praha ze se objevil^ taktez jeste vysvlecen, hostitel s vyrazem nejvetsiho udiveni v tvafi. ,,Co to hrajete?" ozval se po chvili hostitel, kdyz byl Scheller na okamzik ustal, aby si oddechl. Scheller prudce se obratil a spatf iv, kdo se tak pta, povedel, ze improvis'uje cikanskou piseh... ,,Hrejte, hrejte!" zvolal hostitel, nacez pospisiv do sve komnaty, hned se zase vratil s nacinim ku psani. ,,Hrejte, hrejte!" vyzyval Schellera jako v pomateni. ,,Ja Jo aspoh zaznamenam ..." Scheller uposlechl a hostitel, usednuv za stolek, kvapne pise ... Nekolikrate musil Scheller piseh opakovati, nezli byla napsana definitivne. Konecne ucinil hostitel i posledni opravu a zved¬ nuv popsany notovy papir do vyse, zvolal: ,,Vite, pfiteli, co jste zahral?" ,,Improvisaci, jak mi tanula ve snu na mysli," odpovedel Scheller. ,,Ale zaroveh pfeeh," dolozil hostitel, „jakou po¬ sud jeste nikdy nikdo neslysel, piseh, ktera sehrana pfed obecenstvem nejvytfelejsiho vkusu, musi uci¬ niti nejvetsi sensaci. A proto — na ma prsa, st'astny, pfesfastny, ba zazracny mistfe!"

in Objali se, a polibenim na celo zasvetil stary regenschori Schellera umeni definitivne — — —

Povaha Schellerova, jak se nam byl az dosud jevil, byla jeste neustalena. Bylte to mladicek, ktery nemel o fidkem svem talentu skoro ani zdani; po¬ vaha jemna, citliva, zzenstila,.'skoro jeste detinska. A proto tolik neduslednosti, tolik nerozhodnosti, a skoro bychom fekli, potaciveho kolisani. Teprve seznamenim se se zkusenym theoretikem, ktery mel o umeni take sve zvlastni nazory, nalezl Scheller ponekud pevne jsi pudu. Zil nyni v celku klidne a vyhradne jen svemu umeni, vlastne svym studiim a cviceni. Dohodnuv se se svym dobrodincem, napsal svym rodicum list, v kteremz jim vylozil pficiny, pro ktere byl opustil jezovitskou kolej. Zaroveh jim oznamil, aby byli o nej uplne bez starosti, ze nastoupil drahu umeleckou; ale ze jest okolnostmi nucen neprozraditi, kde meska. Ujistiv otce, obzvlaste pak matku, synovske sve lasky, skoncil list slibem, ze — jakmile se v umeni zdokonali aspoh tak dalece, by mohl s rozhodnym uspechem vefejne yystoupiti — da o sobe vedeti. Po odeslani listu toho, kterymz pfetrzeny jaksi posledni svazky, jez Schellera k domovu poutaly, vedl mlady umelec zivot,, jak uz pf ipomenuto, v celku klidny a spokojeny. Dobrodincovy housle, na ktere hraval, byly mu vsim — prosta komurka, v ktere byl po rozhodne noci pfespal, stala se mu utulkem, jejz aspoh z po£dtku zfidka kdy opoustel.

112

Pilnost a vytrvalost jeho byly pfimo bezpfiklad¬ ny, tak ze dobrodinec a zaroveh ucitel jeho nemival zacaste dosti slov k vyjadfeni sve spokojenosti. Za takovych pomeru neni take divu, ze cinil Scheller v umeni svem ocividne, pozdeji pak i pfe¬ kvapujici pokroky. Byval-Ii jiz druhdy smycec v ruce jeho „jako pirko", stal se prodlenim jen nekolika mesicu, jak stary kantor tvrdival, pouhym „vlaskem". Nejjemnejsi takofka dechove tony vyluzoval Scheller z nastroje zdanlive s touze hravou snadnosti, jako tony nejobycejnejsi, nejvsednejsi. Vsak netoliko tony jemne, Scheller dovedl hou¬ slim v pravem slova smyslu vyvzdorovati celou fa¬ du tonu, jake jim po nahledu ucitelove az dosud jeste nikdy a nikym vylouzeny nebyly — tony rov¬ nez tak pfekvapujici, jako originalni, slovem tony, ktere v souladu musily pfekvapiti kazdeho, kdo se o tento druh umeni vubec jen ponekud zajimal. Nejtezsi, nejobtiznejsi skladby hraval Scheller za nedlouho- ,,z listu" bez odkladu s pfekvapujici virtuosnosti a sotva !ze pfehral jakoukoli novou skladbu jen jedinkrate „z listu", jiz ji take mohl a to zacaste zcela spravne opakovati bez not. Nejlip vsak, jak jfz z toho, co jsme byli o jeho talentu az dosud napovedeli, vysvita, dafily se mu improvisace. V tech stal se za nedlouho mistrem nepfekona¬ telny m. V improvisacich, v nich'z mohl zvlastnimu talen¬ tu svemu u vyluzovani zcela novych, posud neslysanych tonu uplne uzdu popustiti, byl vyhradne svuj, puvodni, pfekvapujici.

113

V improvisacich jeho byla hloubka i harmonie, o jakychz se az dosud jeste zadnemu improvisatom hudebnimu ani nesnilo; zaroveh vsak take lehkost, graciesnost, oheh a vedle toho mnohdy effekty tak pfekvapujici, ze drsnost a vulgamost tonu, jichz k tomu cili uzito bylo, zacaste ani nejvybrousenejsi ucho hudebni nepostihlo. Nejradeji improvisoval Scheller, abychom tak fekli, „hudebni pele-mele", v nemz mel neobmeze¬ nou volnost pfechazeti die libosti z tonu nejhlubsich v tony nejvyssi, z tonu smyccovych v tony flageoletove, z vazneho, grandiosniho zakladniho tonu je¬ dinym tahem v ton jasave ctveracivosti a komicnosti. V tomto druhu improvisace provadel v pravem slova smyslu zazraky, tak ze ucitel zacaste skoro az v strnuti naslouchaval. ^Z te pficiny neni take divu, ze piseh cikanska, jak ji byl ve snu slysel a pozdeji improvisoval, nedafila se mu pozdeji v te mife, jak si pfal. ^ Stary regenschori byl ji sice zachytil spravne, a ni on, ni Scheller nemohli v notach najiti nejmen¬ si nespravnosti; ale kdykoli Scheller pozdeji piseh tu zanotoval a to tfeba z not, nikdy ho neuspokojila v te mife, jako kdy'z ji byl sehral poprve z pa¬ meti, vlastne kdyz ji byl improvisoval. A jak uz mezi umelci, ktefi mivaji obycejne sve libustky, casto se deje, star emu regenschorimu, jak se zdalo, zalezelo prave na teto pisni nejvice. Byl s ni, jak ji Scheller obycejne sehral, v cel¬ ku ^spoko jen; ale pfes to vse nemohl zamlceti, ze muze ji Scheller vzhledem k fenomenalnimu talentu sv6mu pfece jen zahrati lip, a nalehal na Schellera, by svou pili a vytrvalost zdvojnasobil.

114

Scheller uposlechl. Bylte doposud jeste ve vsem povolnym ucnem a nedoVedl uciteli svemu niceho odepfiti. I cvicil se s bezpfikladnym sebezapfenim a pfemahanim; ale vysledek byl pfece jen u vetsi nebo mensi mife neuspokojujici. Neuspokojilt' ucitele, nefku-li sebe uplne — ale pfes to vse ve sve horlivosti neustal a cvicil se, kdy¬ koli se naskytla pfilezitost i dale. Tak minul rok a nekolik mesicu. Ucitel i zak byli s vysledkem v celku spokojeni a ucitel jiz pomyslel na to, poskytnouti zakovi pfi¬ lezitost k prvnimu vefejnemu vystoupeni pfed vy¬ branym obecenstvem. Kdy a kde se tak melo stati, bylo posud jeho tajemstvim; ale pfipravil jiz na to ucne sveho a po¬ lozil mu jiz jen jedinou podminku: ,,docviceni cikanske pisne". Scheller pocinal jiz sam byti netrpeliv. Neustale cviceni v tiche komurce nebo na osamelejsich mistech v okoli Prahy, zejmena za. bra¬ nou pfed Zizkovem a na navrsich na blizku Zizkova, jez se mu byly staly milymi od okamziku, kdy tarn byl pod vecer usnul — neustale toto hrani bez obe¬ censtva a posluchacstva, bez potlesku a pochvaly vu¬ bec konecne i vzorne trpeliveho Schellera unavovalo a budilo v dusi jeho vzdy palcivejsi jKanij aby se mohl jiz aspoh jedinkrat vefejne osvedciti. Ale ucitel byl neuprosny. Podmince musilo byti vyhoveno — a Schellerovi nezbylo nezli pili svou zdvoj-, ba ztrojnasobiti. I hraval nyni skoro vyhradn£ jen pfipomenutou piseh ...

115 Hj*aval ji doma i na svych odpolednich a vecernich potulkach po okoli Prahy, slovem hral ji ustavicne... Kdysi — bylo to na sklonku mesice fijna — zdrzel se Scheller na sve vychazce za branou na svem zamilovanem miste dele nez obycejne. V tu dobu bylo prostranstvi pfed nekdejsi No¬ vou branou, jak uz jednou pfipomenuto, nad miru puste a osamele. Obzvlaste tak zvany Sibenicni vrch na blizku napotomnich Kfenovych sadu osamelosti a pustotou svou kazdeho Prazana odstrasoval. Bylte skoro uplne lysy, jen tu a tarn bylo nejake kfovisko nebo vycnivajici skalina — vse ostatni pouhe vfesoviste. Vsak prave pro tuto svou osamelost, ale zaro¬ veh take pro peknou vyhlidku na Prahu vabila pusta tato vrsina Schellera, kteryz ovsem nemel ani zdani o torn, ze to vlastne popravni misto. Byval tu dosti zhusta a zanotoval si zde zacaste mnohou bujnou a veselou piseh, mnohou ze svych nej smele j sich improvisaci, ba obcas take skladbu truchlivou, bolestnou, ba srdceryvnou. Obycejne vracival se domu za nedlouho po za¬ padu slunce; avsak tentokrate zdrzel se zde nepo¬ merne dele z pficiny zcela proste: bylte prave je¬ den z onech zadumcive krasnych lunojasnych ve¬ ceru, za ktery ch se tak mile a pfi jemne v pfirode sni a duma ... Unaven hrou usedl na skalisko nedaleko vetsi¬ ho kefiska a dlouho dival se na Prahu stapejici se v magickem osvetleni luny. Vecer byl tichy a vlazny; kolkolem panovalo hluboke ticho — vse tak mile, tak pfijemne zadum¬ cive ...

116

Dlouho kochal se Scheller carokrasnym pohle¬ dem. Dlouho vzpominal tech a onech milych i nepfijemnych mpmentii sveho posayadniho zivota, az pak posleze pfipomenul si osudnou cikanskou piseh, jejimuz nastudovani byl jiz tolik casu venoval. Skoro mimodek se sehnul, zvedl vedle skaliska lezici housle a smycec, a zacal hrati. Mekce a nevyslovne jemne zatetelily se zadum¬ cive tony vecernim tichem. Scheller hral s citem a z cele duse ... Hral ctvrt hodiny, hral i pul hodiny — a byl by zajiste i dele hral... mimovolne vsak se ponekud otocil a spatfil za sebou "za kfoviskem pfikrcenou lidskou postavu. ,,Kdo zde ?" houknul ustav hrati. Pfikrcena postava se vztycila — avsak pfes to vse, ze stala jen asi deset kroku od Schellera a mesic byl skoro v uplhku, nerozeznal Scheller v prv¬ nim okamziku vice, nezli ze to nejaka zenstina v carovitych satech. Zdalo se, ze byl zenstinu houknutim svym za¬ razil; stalaf vzpfimena a bez hnuti jako socha — toliko zrak byl jaksi rozjiskfen... ,,Kdo jsi a co chces ?" houknul Scheller drsne ji nez pfed tim. Misto odpovedi dala se postava na utek sme¬ rem s vrsiny. Bez rozmysleni pustil se Scheller s houslemi i smyccem za ni. Zenstina vsak prchala lehce jako lahka. Vzdalenost mezi prchajici a pronasledujicim byla vzdy vetsi. Nahle se octla zenstina na pfikrem svahu, tak ze ji nezbylo, nezli bezeti ve velkem, oblouku zase do vrchu.

117

V nekolika vtefinach ji Scheller nadebehl; ale i tak by mu byla pfece unikla, kdyby ji nebyla stihla nehoda: klopytlaf ... A dfive nezli se zvedla se zeme, Scheller ji dostihl. ,,Kdo jsi a co chces?" opakoval, sotva dechu popadaje. „Milosrdenstvi! Milosrdenstvi!" zaupela prosebne, zakryvajic si tvaf cipem caroviteho satku, kte¬ rymz byla zahalena, tak ze nebylo videti nez dve jiskrnych oci. Prosebny ton chvejiciho se hlasu pusobil na Schellera jaksi umirhujic; ale pfece pravil dosti drsne: „MIuv! Kdo jsi!?" ,,Milosrdenstvi! Pro vse, co ti draheho — smiluj se, pane!" upela zenstina. ,Jsemf ubohy, pfeubohy tvor!" Scheller byl chvili na rozpacich, jak se zachovati. . t Tklivy hlas nezname jej hluboce dojimal; pfes to se ozval skoro rovnez tak drsne jako dfive: ,,Proc upis a stenas ? Neboj se! Nejsem clovek zly a neublizim ti —■ ale odpovez pfec, kdo jsi —a co zde v tak pozdni hodine chces ?" Pfes vsechnu drsnost, s jakou byla slova ta pronesena, nabyla neznama odvahy; ale misto odpo¬ vedi odkryla jen svou tvaf, na kterou prave padala plna zaf mesice. Scheller spatfil snedy, jinak dosti pravidelny oblicej mlade cikanky, jejiz jiskrne oko bylo nan nyni patrave, ba skoro bodave upfeno. Chtel neco pronesti; ale cikanka poznavsi pfiznivy stav veci, jej pfedesla.

118

Ôdpust', pane, vyrusila-li jsem te!" pravila ulisne. ,,Propust' mne — prosim te! — Ah — vzdyt pfec vis, co mne ubohou ocekava, kdybych byla postizena ..." ,,Vim, vim," pfikyvnul Scheller v myslenkach a jiz jiz chtel fici: ,,Jdi!" — kdyz cikanka nabyvsi pfesvedceni, ze ji pro okamzik nehrozi zadne nebezpeci, ucinila smele ji krok ku pfedu a vztahla k nemu pravou ruku, fkouc: ^,DovoI — prosim! — Dej si hadat!" Nenadaly obrat ten Schellera jeste vice pfekvapil; nemohl se ubraniti lehynkemu zamrazeni. Pfes to se po chvili rozhodl. Vzav smycec i housle do jedne ruky, podal druhou cikance. Chopila ji jaksi prudce, skoro vasnive. Nekolik okamziku divala se patrave v plochou dlah, potom septmo, tajemne promluvila: „Ctu v ryhach tve ruky stesti i nestesti. Jako zvitezi kazdy, kdo Vytrya, zvitezis i ty; ale prave tak jako kazdy, kdo zviteziv ve sve snaze ochabne, ochabnes, ba. zmalatnis i' ty a stesti zvrhne se v nestesti. Chtej, co chtej — cih, co cih — osudu svemu neujdes — jako mu neusli ti, kdoz trpeli a trpi tvou vinou!" Temna slova ta padala pfes vsechnu svou vseobecnost do duse Schellerovy jako trpka vycitka. Pfi prvnich slovech tanula mu na mysli vlastni vytrvalost v cviceni se na housle, pfi poslednich pak rodice. Slova cikancina shodovala se tudiz v podstate s pravym stavem veci, coz melo za nasledek, ze naslouchal dalsimu proroctvi s napadnou napjatosti. — Cikanka mluvila temne a vseobecnS,

119

Dve, tfi vety zdaly se byti pfipadny, dalsi dve, tfi tajemny nebo naprosto nepfipadny, nacez nasle¬ dovala zase veta zdanlive zcela pravdiva, jakoby hadajici znala minulost i budoucnost Schellerovu dopodrobna a ostychala se jen pronesti vse tak, jak se s pravdou srovnavalo. Zaverek vsak Schellera v nejvyssi mife ofekvapil. „Bud, jak bud," koncila cikanka, „osud tvuj ti pfedpisuje bludnou cestu zivota. Budes putovati s mista na misto! Nikde nebudes miti klidu, nikde stani... Putuj tedy, putuj! Ale do Vsetat, do Fur¬ stenberskeho statku se nevracej!" Posledni slova pusobila na Schellera pfimo pfi¬ serne. Mimodek utrhl ruku a couvnul; ale v temz oka¬ mziku slehlo dusi jeho vysvetleni. „Ty mne znas?" zvolal tonem polo tazajicim a polo tvrdicim. ,,Neznam," odpovedela cikanka rozhodne; ,,ale domnivam se te poznavati... Znas-Ii visku Vsetaty a Fiirstenbersky statek — muzes se i na mne upa¬ matovati ... Cim dele se ti divam v tvaf, tim vice nabyvam pfesvedceni, ze jinak ani byti nemuze ... Pfiznam se ti, pane, upfimne! Jsemf cikane, ktere jsi pfed lety pfed vraty Vsetatskeho statku Fursten¬ berskeho sam oslovil; ono cikane, ktere te casne z rana po osudne noci nalezlo V lese beze smyslu krvi zbroceneho a nevedouc sobe co pociti, zustalo u tebe sedet, az nas oba hledajici te lide nalezli." „Ty mne tedy znas — ty vis, co konam a jaky osud mne ocekava?" optal se Scheller, jehoz udiveni rpstlo,

120

,,Neznam, vef! Nevim o tobe a tvem zivote vi¬ ce, nezli co jsem byla prave povedela," odtusila ci¬ kanka pevnym hlasem. ,,PoznaIa jsem nebo sprav¬ neji feceno, domnivala jsem se te poznavati teprve, kdyz jsi mi podal ruku, bych' ti hadala a ja ti z blizka a bystfe pohledla v tvaf..." ,,Ale jak pfichazis sem v tak pozdni chvili? Co zde chces?" optal se Scheller. ,,Nic, pranic, vef mi!" odpovedela cikanka. ,,Ale kdykoli tlupa nase dorazi na sve bludne cestq svetem ku Praze — coz se stalo jiz tfikrate — nemohu odo¬ lati, bych nenavstivila misto pro mne a nas vsechny tak smutne a zaroveh posvatne misto, na kterem byli pfed nekolika roky nektefi z nasi rodiny popra¬ veni; misto, kde jsem byla i ja s matkou svou mrskana, az mi krev potuckem po zadech tekla..." Teprve nyni Scheller pochopil. Prosta slova cikancina ucinila vsak na nej hluboky dojem; chvili setrval v mlceni — dusi jeho vifily podivne myslenky. ,,Pochopuju, pochopuju," zahucel posleze, jako¬ by mluvil sam k' sobe, nacez dodal tonem skoro soucitnym: ,.Jdi, jdi! Nenit' zde bezpecno!" Cikanka vsak vyzvani neuposlechla. Zustala bez pohnuti, jakoby se hrouzila v davne trpke a bolestne zpominky. ,,Jdi, jdi!" yybizel Scheller, jakoby mii byla blizkost ubohe odporna. ,,Pujdu — musim jit," odpovedela nyni cikdnka trpce a rozhodne; po kratkd pomlcce vsak ne¬ smele dodala;

121

„Ale muzes-li, dobry pane, —:muzes-lr a tchces-li mi prokazati jeste jedinou laskavost — prosim te za. to snazne." . ,,Ceho si pfejes?" optal se.Scheller tonem, zkte rehoz bylo zfejmo, zet' ochoten vyhoveti. „Zahrej mi, prosim," odpovedela cikanka smeleji, „tutez tklivou a pfece ohnivou piseh, kterou jsi hral, nez jsi mne shledl.... Naslouchalat: jsem ji pfed chvili se zatajenym dechem... Bylo mi tak slastno jako pfed lety, kdyz jsem ji tak casto a tak rada naslouchavala." Scheller chvili vahal. Pfani cikancino bylo vsak tak proste a.oduvodneni tak pfirozene, ze se rozhodl vyhovejti. Nasadiv housle pod bradu, zacal hrati. . . Z pocatku hral jaksi nejiste; bezprostfedne pfed¬ chazejici hovor byl jej ponekud pomatl; ale po neko¬ lika minutach nabyla hra jeho uplne jistoty; hralt' aspoh k vlastni sve spokojenosti. Pfed nim stojici cikanka pozorne, ba napjate naslouchala. Po chvili sklonila ponekud hlavu, zakryla si obema rukama tvaf a setrvala bez hnuti, az Schel¬ ler skoncil. ,,Jsi spokojena?" optal se Scheller, kdyz byl dohral a cikanka posud neme a bez hnuti stala. Spustivsi ruce s tvafe, zavrtela cikanka'hlavou. „Podivno, podivno!'" zamumlala. ,,Je to tataz piseh — tataz — a pfece ji neco schazi..." „Ale co — co?" vpadl Scheller, jenz si byl vedom, ze doposud jeste nehraje piseh tu tak, jak si pfal. Cikanka pokrcila rameny; ale hned kvapne od1-. povedela: *' ' ;. . J. Arbes: Sebrane spisy, XXL

o

122

„tJbofry muj bratr, ktery ji hral naposled pod skalni strdni nedaleko Vsetat, hraval ji sice take tak, jako ji hrajes, pane, ty; ale pfece to neni tataz pi¬ seh... Ale odpust', pane, ze prave zde, kde bratr zivot svuj dokonal " Nedomluvila; slzy yyhrkly ji z oci — zacala stkati... Scheller nevedel, co odpovedeti. Drze housle v jedne a smycec v druhe ruce, dival se na cikanku s vyrazem utrpnosti a soucitu. Za chvili ujala se cikanka poznovu stkave slova. ,,Ach, odpust', pane, ze te tak dlouho obtezuju... Nechaput' ani, proc se chovas ke mne tak lidsky... Srdce me jest litosti tak sevfeno, ze ani nevim, co mluvim ... Byla to hrozna, desna chvile, kdyz nas tp pfed lety ortelovali... Mysli si — zde a zde a zde" — pfi torn mavia rukou kolem sebe, jakoby naznacovala mista — „staly sibenice... Ja s matkou. stila tarn" — a zase mavla rukou — „a vsechno, vsechno jsem videla na vlastni oci... Pod jednou sibenici stal bratr... Housle, ktere tak miloval a na ktere z cele nasi tlupy jen on do¬ vedl tak hrati, ze jsme zacaste se zatajenym dechem naslouchali — podivne, zazracne ty housle dali mu do ruky, by s nimi zemfel smrti potupnou... Mas-li, pane, srdce, ktere jest pf istupno soucitu, prosim, Vmysli se v desne ony okamziky, kdyz na matku i na mne upiral smutne sve o£i — vmysli se, prosim, v strasny nd§ dusevni stav, kdyz jsme vid£Ii, kterak kat jednoho cikdna DO druhem odpravo-

val!.,,

123

Bratr, jakozto hlavni vinnikv ba puvodce mel byti odpraven posledni... Do posledni chvile kojila matka sebe i mne nadeji, ze snad bude aspoh bratrovi pro jeho dovednost na housle prominuto, ze mu bude milost udelena — — — A tak jsme cekali... Konecne nadesel okamzik nejhroznejsi... Zda se, jako bych vyjev ten podnes videla prave tak, jak se byl udal... Kat pfiblizil se k bratrovi, kteryz stal pod sibenici bez hnuti jako socha — nekolik okamziku se mu dival pevne do oci... A nyni, pane, prosim jeste jednou — vprav se v duchu v desnf stav me i matciny duse!... Nahle vytrhl kat bratrovi housle prudce z ruky a udefil jej jimi do hlavy... Bratr bblesti zaupel, tvaf jeho zbarvila se krvi. Po prvni rane padla druha, tfeti... Rany dopadaly na hlavu tak prudce, ze jich nikdo nescetl... Bratr vsak vice nehles. Videla jsem jen, jak se byla zkrvacena tvaf jeho bolestne skfivila; zhader nevydralo se mu vsak vice ani vzdechu... A kat — jak bylo nafizeno — mlatil a busil houslemi do hlavy bratrovy, az o ni housle na kusy rozbil... Po te pokynul svym pacholkum a v neko¬ lika minutach — — — bylo po vsem..." .Cikanka na okamzik ve sv6m prostem a pfece tak desnem liceni ustaki, nacez dodala: „Po torn dosla sice fada na nas — na zeny a cikdhata ... Byly jsme mrskany Ale po torn, ceho jsme byly pfed tim ocitymi svedkynemi — ach! vsak ty mi, pane, uz rozumi§!" „A kam se podely housle?" optal se Scheller, kdyz byla cikdnka umlkla. Cikanka pokr£iv§i ramenoma, odpovMSla:

124

,,Nevim, pane, vef! Ale tolik se jeste pamatuju, ze jsem si, kdyz nas katovi pacholci mrskali, vsimla, kterak sam kat pod bratrovou sibenici rozbite kusy housli sbiral..." v;Housle ty snad tedy posud existujou!" zvolal Scheller tonem skoro jasavym, jakoby byla dusi jeho nahle slehla pfekvapujici myslenka. ,,Nevim — mozna," odtusila cikanka, jakoby ani nevedela, na co vlastne odpovida. Scheller se zamyslil — cikanka setrvala v ml¬ ceni. Tak stali chvili proti sobe, jakoby chteli i nechteli jeste neco pronesti. Nahle ozvala se cikanka tonem nesmele pro¬ sebny m. ,,Podivno, pane," pravila trhave. ,,Ani bys nevefil — jak mi prave jest... Zda se mi, jako bys byl jediny clovek, ktery ma s nami cikany utrpnost, ktery by komukoli z nas nedovedl ani niceho ode¬ pfiti ..." ,,Proc bych odpiral?" odpovedel Scheller v my¬ slenkach, aniz by byl uvazil dosud svych slov. ,,Neodepfes mi tedy ani prosby posledni?" zvo¬ lala cikanka napadne chvatne. ,,Ceho si pfejes?" optal se Scheller mekce. ,,Zahrej, prosim, jeste jednou bratrovu piseh!" Pfemitavost jevici tvaf Schellerovu pfeletl zvlastni, polo soucitny, polo usmesny usmev. Pfes to vse pfani cikancinu i tentokrate vyhovel. Beze slova nasadil housle pod bradu a zacal hrati. A podivno! Tentokrate byly hned prvni tony jiste a sprav¬ ne. Seheller hral s chuti, s citem a ohn£m.. <

125

V nekolika minutach nemel vice pro nic. smy¬ slu, nezli pro svuj nastroj a pro tony, jez z neho vyluzoval. Nevsimnul si ani, ze cikanka pomalu couva a. vzdy vice se vzdaluje.... A kdyz pak konecne dohral a duse. jeho zase byla pfistupna dojmum zevnejsim, shledal, ze byla cikanka zmizela. Neveda hrube ani proc, vybehl rychle o neco vyse na misto, odkud byl volnejsi rozhled; ale po cikance. nebylo nikde ani. pamatky., Bylat' zmizela prave tak tajemne, jako se byla objevila — Scheller pobyl na vrsine jen jeste nekolik minut, nacez uloziv housle do kozeneho vaku, obratil se k domovu. Na stesti pfibyl k byvale Nove brane v oka¬ mziku, kdy propousten z Prahy povoz s vzacnou ne¬ jakou osobou. Proklouzhul branou (jinak by se byl snad vubec ani do Prahy nedostal nebo by byl mu¬ sil po nekolik hodin,cekati, az by byli nahodou otevfeli, ponevadz v te dobe otvirany v noci brany prazske toliko pfi zvlastnich pfilezitostech) a ubiral se v myslenkach loudave k.domovu. . ,• Nahodily vystup s mladou. cikankou. a vubec strucne a pfece tak zvlastni vypravovani jeji rozpoutaly vdusi jeho spoustu vzpominek a myslenek, krouzicich skoro vyhradne kolem nest'astneho cika¬ na, kteryz byl Schellera pfed lety svou hrou na housle tak okouzlil a kteremuz za trest housle jeho pfed popravou o hlavu otluceny. — _Take.piseh cikanska, o jejiz pfesne nastudovani byl se Scheller jiz tolik nalopotil, a. zejmena urcite prohlaseni cikancino, ze to sice tataz piseh,. kterou byl nest'astny_bratr jeji tak virtuosne hraval, ale ze

126

ji pfece jeste cosi schazi — tanula Schellerovi na mysli. Nekolikrate pfemyslel o slovech cikancinych po nekolik minut; ale vzdy zase odbocily myslenky a vzpominky jeho k jinym momentum, vzdy zase videl v duchu uboheho cikana, stojiciho pod sibenici s houslemi v ruce nebo prave v okamziku, kdy mu housle ty kat o hlavu rozbiji... ..Tak loudal se pomalu ulicemi, niceho kolem sebe si nevsimaje^ az' octnul se pfed domem sv6ho dobrodince. Jiz v£al za kliku, by zkusil, nejsou-li dvefe otevfeny (jak y one dobe, kdy skoro polovice domu prazskych vubec ani nezavirana, zacastd se delo) a pocitil chladny kov; avsak v temze okamziku slehla dusi jeho pfekvapujici myslenka. „Proc by byl kat pod sibenici, na kter6 byl ubohy cikan zivot svuj dokonal, sbiral trosky a zbytky rozbitych housli?" napadlo ho a skoro sou¬ casne s otazkou slehla dusi take jiz zcela pfiroze¬ na a logicka odpoved: „Zajiste jen proto, aby je dal znovu skliziti, — a ponevadz housle prave tim, kdyz byvse rozbity, znovu nalezite se sklizi, nabyvaji zacaste vetsi ceny, nezli puvodne mely, neni skoro nizadne pochybnosti, ze housle ty a sice zlepseny a zdokonaleny snad po¬ sud jeste existujou..." „Ale kde? Kdo je ma? Kdo o nich vi?" byly otazky, jez se naskytly bezprostfedne. Odpoved byla opet zcela pfirozeni a logicka: „Kdoz jiny mohl by o nich podati zpravu nezli kat, jenz byl cik&na odpravil ?" ,,A mozna," byla dal§i myslenka, kterd du£i Schellerovbu zavifila, ,;mozna, ze prdvg jen na

127

onech houslich Ize zahrati cikanskou piseh tak, jak ji Hrdval cikan a jak posud i mne na mysli tane..." Vse to zavifilo dusi Schellerovou v nekolika jen vtefinach, v kratinke chvilince, co byl ruku polo¬ zil na kliku; nebot' dvefe nebyly zamceny, klika povolila a Scheller v pravem slova smyslu letel po rupavych dfevenych schudkach k bytu sveho dobro¬ dince. Vrazil do jizby takfka bez dechu. Stary regenschori, sede za stolem v myslenky pohfizen, upfel v nejvetsim udiveni zrak svuj na sveho chranence. „Probuh — co se stalo?" zvblal netuse nic dobreho. „Znas — kata — prazskeho ?" vyrazil Scheller zajikave ze sebe a zrak jeho zakrouzil pomatene, ba divoce po komnate. „Neznam," odtusil tazany, vstavaje od stolu. „Proc se ptas? — Co se stalo? Jsi tak pomaten, rozcilen!" „A nevis ani — kde — bydli?" optal se trha¬ ve Scheller, aniz by byl na ostatni otazky odpo¬ vedel. „Nevim," odpovedel regenschori s klidem clo¬ veka, kteryz si nemuze chovani dotazujiciho se vy¬ svetliti. Scheller sklesl po slove torn jako zdrcen na stolici, u ktere prave stal. Ale hned na to zase vyskocil a se slovy: „Nevis-li ty, snad bude vedeti nekdo jiny!" chtel opustiti jizbu. Regenschori v§ak uciniv rychle krok ku pfedu, Schellera zadrzel.

128

,,Probuh, co tropis?" zvolal. ,,Nechapu — rterozumim ti! Vyslov se jasneji! Snad ti budu moci poraditi." . ... Vznetlivy temperament Schelleruv konejsivymi slovy temi ponekud se umirnil. Scheller postal chvili jako clovek, jenz jest ne¬ jakou myslenkou tak zaujat, ze ani nechape, co se kolem neho deje, bat skoro ani neni sobeivedom vlast¬ niho jednani, — nacez trhane dobrodinci svemu po¬ vedel, co jej bylo tak vzrusilo. Regenschori jej vyslechl klidne a trpelive. Kdy2 pak ukoncil, odpovedel: ,,Ah, mily pfiteli! Vse, co pravis, vlastne, ce¬ ho se domnivas, ze totiz jedine na cikanovych hou¬ slich mozno zahrati cikanskou piseh, zda se byti se stanoviska praktickeho velice pravdepodobno : ne¬ bot' ne kazde housle hodi se ke kazde hfe, a obzvlaste skfipky, na ktere hrajes a na ktere jsem i ja po leta hraval, nejsou prave nastrojem, jejz by bylo Ize prohlasiti za dokonaly, nefku-li za vzorny; — avsak coz vse to platno, kdyz po nastroji, po kte¬ rem prahnes, neni snad ani pamatky; nebot' prazsky kat, jenz byl, jak pravis, pfed nekolika roky popra¬ vu cikanu vykonal, jest mrtev a nahrazen v loni katem novym, ktery o houslich cikanovych zajiste niceho nevi." , Slova ta pusobila na Schellera jako neocekavana, vsak nevyvratitelna zvest o zmafene nadeji; ale jako kazda jistota pusobila i tato zaroveh take po¬ nekud konejsive. Nabyv pfesvedceni, zet' aspoh pro okamzik vse marne, pocal se.Scheller s resignaci oddavati vne-zbytnost, obzvlaste kdyz regenschori dolozil, ze se tu a tarn pppta a vubec ze ucini vse, ceho jest tfe-

129

ba, by byly housle ty — vubec-li jeste existujou — vypatrany; ale ze nekoji se nizadnou nadeji ve zdar z prostinke pficiny, ze dobre nebo docela vyborne housle sotva by byly zustaly nepovsimnuty a ne¬ byly uz davno nekomu odprodany, kdo by jich nyni za zadnou cenu neprodal. Scheller byl duvody temi pfesvedcen. Ale coz platno pfesvedceni, kdyz utkvela my¬ slenka pali v dusi jako rozzhaveny kov! ? Hovofil se svym ucitelem jeste chvili, a navecefel se; ale kazde slovo, ba kazde hnuti jeho bylo zfejmym dukazem, ze duch jeho zabyva se necim zcela jinym. Konecne — byla prave jedna hodina s pulnoci — odebral se do sve komurky a ulehl; ale na usnuti nebylo Ize ani pomysliti. Pfes vsechno pfesvedceni, zet' skoro naprosto nemozno osudne housle vypatrati, mucily jej nejruznejsi a skoro bychom fekli, nejfantastictejsi pfed¬ stavy, ze nastroj ten pfece jeste existuje. Brzo se hrouzil v myslenkach v tajemnou katovnu, o ktere nemel z vlastniho nazoru nejnepatrnejsi pfedstavy a kterou mu obraznost pfedvadela jednak v nejromantictejsim, ale zaroveh take nejhruznejsim ovzdusi; brzo krouzily myslenky jeho okolo neznameho houslisty, kteryz nabyv housli tech, vyluzoval jimi tony nejoriginelnejsi; brzo mu bylo, jakoby housle ty skutecne jiz mel, ale pfesvedciv se, ze jsou to prave jen takove skfipky, jako ony, na ktere se cvicival, pocitil chvili trpke zklamani. Ale hned po te zahajily fantasii vzpruzene my¬ slenky a nadeje poznovu svuj harlekynsky rej, kte¬ rymz spanek s vicek Schellerovych vytrvale zahanely.

130

Slunce bylo jiz davno nad obzorem, kdyz Schel¬ ler unavenim konecne usnul; ale rozohnena fantasie mucila jej nejfantastictejsimi, ba nejdesnejsimi sny, takze nepospav ani pul hodiny, s vykfikem hruzy a zdeseni procitl a vice neusnul... A podivno — i stary regenschori uloziv se ku spani, dlouho nemohl usnouti, zabyvaje se v duchu myslenkami, jez v nem byl Scheller svym vypravovanim o cikance, o poprave cikanu a cikanovych houslich zbudil. Pfemital — ovsem nepomerne stf izliveji nezli Scheller — o tehoz domnence, ze k spravnemu sehrani cikanske pisne patfi pfimefene housle. Nemohl si popfiti, ze ma domnenka ta mnoho pravde podobnosti do sebe; nicmene jako znalec konecne pfece jen dospel k vysledku toho smyslu, ze nejde a nemuze tu jiti o zadnou snad zazracnost nastroje, nybrz o jeho vhodnost a vybornost, slo¬ vem, ze neni prave potfebi housli cikanskych, nybrz vybornych housli vubec. Zaroveh ho pfi kalkulaci te napadla zcela pfi¬ rozene logicka toho duslednost: Bylo-li by mozno dopiditi se cikanskych onech housli a bylo-li by na nich mozno sehrati zcela precisne i cikanskou piseh, o jejiz nastudovani Scheller na svych, jinak dosti dobrych skfipkach jiz tak dlou¬ ho marne se pokousel, byl by to nevyvratitelny du¬ kaz, ze jsou to housle netoliko pouze vyborne, nybrz pfimo neocenitelne, slovem, ze kazdy, kdo by takovyto nastroj nazyval svym, mel by skvost representujici pfimo bohatstvi, nefku-li kdyby jej nazyval svym virtuos tak fenomenalnibo talentu jako Scheller. Neni tudiz divu, ze rozhodl se stary regenschori vynaloziti na vypatrani cikanovych housli vse, co jest v jeho moci; ale ze zdroveh uznal za dobr£, ba

131

za nutne pocinati si pfi patrani po vzacnem a mozna i neocenitelnem skvostu co mozna nejopatrneji, nejobezfeleji. Z te pficiny nezminil se o torn vice ani Schel¬ lerovi a zahajil hned z rana obezfele sve patrani —

Minulo nekolik dni. V dobe te rozcileni Schellerovo hlavne nasled¬ kem toho, ze nebylo nicim ziveno, ba spise jeste pfi kazde pfilezitosti starym regenschorim moznou beznadejnosti konejseno, vlastne tlumeno, znenahla mijelo, az nastoupil u Schellera skoro tyz normalni stav dusevni jako pfed nocnim dobrodruzstvim na Sibenicnem vrchu. Za to mnozilo se v teze skoro mife napeti a rozcileni Schellerova dobrodince, kteryz byl hned prvniho dne pfisel houslim zatim aspoh na stopu. Vyzvedelt' totiz, ze asi pfed rokem zemfely kat prazsky skutecne mel housle, o nichz sla v sousedstvu povest, ze jsou to housle vzacne a dobrev ba snad i vyborne; avsak kam se nastroj ten po smrti katove, jenz nezustavil zadnych pfibuznych, podel, nemel nikdo ani tuseni. Ve dvou, ve tfech dnech dovedel se vice. Kdosi, jenz pfed lety casteji s katem se stykal, vypravoval totiz, ze byly to skutecne znovu sklizene housle, jez byly pfed popravou cikanovi o hla¬ vu roztfiskany, kterazto okolnost podrazdila stareho regenschoriho tou merou, ze zanedbavaje nynij sve povinnosti, slidil po houslich s horlivosti skoro az zimnicnou.

132

Nicmene veskere jeho slideni bylo marne. Vypatralf, kdo byl pfi smrti katove, kdo odkoupil po katovi zbyly nabytek, slovem dovedel se takmef o osudu kazde nepatrnosti z katovy pozustalosti; toliko o houslich nezvedel nic vice, nezli ze je kat mel jeste nekolik dni pfed svou smrti A jiz jiz se vzdaval veskere nadeje, kdyz kdysi podvecer, vrativ se ze slidive sve potulky v hlubokem pfemitani ve sve jizbe za stolem sedel, Scheller jako zbesily vrazil do jizby a zvednuv do vyse housle, jez drzel v ruce, takfka bez dechu volal: .„Mam — cikanovy housle! ... Mam — housle, ktere byly cikanovi — o hlavu rozbity a zase sklizeny!" Podiveni regenschoriho bylo k nevypsani. V prvnim okamziku ani nechapal, ze to vubec mozno; v nasledujicim okamziku nechapal, jak to mozno, a bezprostfedne po te ho napadlo, ze to nejspis nejaky klam, nejake nedorozumeni nebo cosi podobneho. Avsak vzezfeni a vubec chovani Schellerovo by¬ lo neklamnym dukazem. V rozpalene tvafi jeho zracila se bezmerna radost; oko bylo rozjiskfeno, prsa mocne se dmula... „Probuh, jak jsi pfisel k houslim? Vypravuj!" byla prvni slova, jez stary regenschori pronesl, kdyz se byl z podiveni sveho ponekud vzpamatoval. Scheller vsak nebyl takofka ani mocen souvisle vety. Chtel povedeti, nac byl tazan; ale .misto vet splyvala s rozechvenych rtu jen jednotliva slova, ostatni bylo pouhe blaboleni. „Ah, ani bys nevefil... Pouha nahoda... Ja sam ani nechapu — vef! A jaky to zvuk! — Kaz¬ dy ton tak cisty, tak jasny jako stfibro... A ona

133

— ona — oh — byl to hrozny okamzik... Bylo mi ji z cele duse lito. Tfasl jsem se na celem tele... A pfece nebylo jinak mozno!... Musil jsem — mu¬ sil jsem ji odkopnouti ...As houslemi pak — oh! byl to utek! ale nikoli... ja letel — letel..." Tak snazil se rozcileny Scheller vypravovati; ale vse to, co jsme byli prave citovali, jakoz i dalsi jeho podobne nesouvisle blaboleni regenschoriho udiveni nikterak nezazehnalo, tim mene aby jej bylo poucilo, jakym zpusobem octly se housle v rukou Schellerovych. Chvili regenschori vyckal, doufaje, ze se Schel¬ ler utisi; ale tento snazil se ze vsech isil povedeti, co mel. prave na srdci, az pak posleze uznav sam toho naprostou nemoznost, zvolal: ,,Ne, ne, mily dobrodince! Nemohu — nejsem v stavu ... Promih! Pozdeji ii povim vse ... Zatim poslys a sud sam, jake to housle!" A necekaje ani odpovedi, nasadil housle pod bradu a zacal hrati. Pfes bezpfikladne rozcileni sve hral spravne, ackoli ne uplne bezvadne — a sice tutez cikanskou piseh, o kterouz se byl jiz tolikrat pokousel. Vzorne yycvicene ucho regenschoriho hned po prvnich tonech poznalo, ze hraje Scheller na housle v pravde vzacne — a v nekolika minutach byl pfe¬ svedcen, ze tento nastroj v rukou tak fenomenalniho talentu, jakym byl Scheller, jest a zustane skvostem naprosto neocenitelnym, zfidlem nehynouci slavy, jakoz i nevycerpatelneho bohatstvi. Scheller hral s ohnem; ale jak jiz pfipomenuto^ nikoli bezvadne. Pfes to Vse, kdyz dohral, musil stary regenschori s-potesenim vyznati, ze sehral cikanskou piseh jako

134

posud jeste nikdy, slovem, ze teprve nyni a s timto nastrojem muze se odvaziti pfed vefejnost. „Vyborne! Znamenite, Jakoubku!" volal jiz mezi hrou, la? kdyz pak Scheller skoncil, vyskocil a objav jej, zvolal: „Nepf ekonatelne!" V jedinem slove torn, jehoz nebyl posud jeste nikdy o hfe Schellerove vyslovil, spocivalo vse: konecne vitezstvi i slava a bohatstvi budoucnosti... Scheller vsak byl mimo nadani nahledu opacneho. „Nikoli, mily, dobry dobrodince muj!" vzlykal radosti na prsou regenschoriho. „Slova toho nemuzete, nesmite o me hfe pronesti... Nenit: nepfekonatelnou! Teprve nyni citim, jak jsem posud jeste vzdalen dokonalosti. Teprve tyto housle, ackoli jsem na ne nyni zahral teprve po druhe, teprve tyto housle mne po¬ ucily, jake asi tony budu z nich moci vyluzovati, az je dovedu ovladati uplne, az nabudu one zrucnosti, ktere jest nevyhnutelne tfeba k vyvzdorovani nejjemnejsich a po pfipade i nejdrsnejsich tonu, jez jsou v zazracny ch techto houslich zaklety ... Teprve nyni pocinam chapati, co jest prav6 umeni, jakeho cviku, jake pile, jake vytrvalosti jest potfebi, nez dovede umelec ovladati takovyto na¬ stroj s nalezitou zrucnosti nebo-li jak jsi, mily do¬ brodince, sam pravil, se zrucnosti nepfekonatelnou!" V nejvyssi mife uspokojeny regenschori nad touto feci Schellera pfimo zasl. Nyni pocalo se i jemu v dusi rozbfeskovati... I polibiv Schellera na celo, vyvinul se mu z n£ruci a s vyrazem otcovske Idsky jej pozoroval. ,,Tak a nejinak si t£ pfeju!" zvolal po chvili. „Tak a nejinak dosahnes, po £em prahneS; nebot'

135

umeni, o nemz snad teprve nyni pocinas nabyvati jedine spravneho pojmu, vyzaduje netoliko talent, nybrz i pravy nastroj — a ponevadz obe mas, neni nizadne pochybnosti, ze v nejkratsi dobe budes sla¬ viti triumfy, jake pfed tebou dosud jeste nikdo neslavil." Po techto slovech oba se odmlceli. Trvalo pfece jeste hezkou chvili, nezli Schelle¬ rovo rozcileni aspoh tak dalece se utisilo, ze mohl vypravovati, jakym zpusobem byl zazracnych housli nabyl. Poloziv nastroj pfed sebe na stul, usedl a nespousteje z pocatku oci s housli, jal se, ovsem vice mene nesouvisle vypravovati: „Po svem zvyku bloudil jsem dnes po okoli prazskem. Byl jsem smuten a nevrly. Pfemyslel jsem o sve minulosti, o cikance a houslich, o nichz mi byla vypravovala — a tak jsem se roztruchlil, ze mi nekolikrate vstoupily slzy do oci... „Ale coz naplat!" pomyslil jsem si konecne, a cite jiz mirnou unavenost, obratil jsem se k navratu do Prahy. Tak octnul jsem se pfed Strahovskou branou a za nedlouho na Pohofelci. Nikoho a niceho si nevsimaje, ubiral jsem se po uzke stezce, vedouci podle skalnateho livozu od Strahovskeho klastera dolu. Na stezce te nikoho jsem nepotkal, az teprve na konci stezky, kdy jsem spatfil mladickou jakousi zenstinu, ubirajici se vol¬ nym krokem pfimo proti mne. ^Vijd'el a pozoroval jsem ji zdali nekolik kroku a neuslo mi, ze iona mne bystfe pozoruje... V torn vidim, ze se cervenala a sklopila zrak. Bylo mi to ndpadno, Zadival jsem se ji v tvaf skoro az smele;

136

ale ona nezvedla zraku, nybrz ubirala se podle mne dale ... Mimodek jsem se zastavil a ohledl se ... Videl jcvom ji dale jiti — v torn se ohledla ona a mne nezbylo, nez obratiti se a jiti svou cestou. Zveda¬ vost vsak mi nedala. Po nekolika krocich jsem se poohledl, aniz bych se byl zastavil. Spozoroval jsem, ze zenstina zastavivsi se, diva se za mnou. Byl jsem tim nemalo pfekvapen; nicmene ani nyni jsem kroku svych nezastavil ■ —• a po chvili opet jsem se poohledl... A co byste fekl — zen¬ stina vice nestoji, nybrz ubira se za mnou! ..." ,,Aj, tote vie nez dobrodrume!" zvolal regens¬ chori. ,,A nevis, kdo byla?" „V tu chvili," jal se Scheller dale vypravovati, ,,nemel jsem nejmensiho tuseni. Byla to zenstina uplne neznama. Mne aspoh se zdalo, ze jsem jipo-. sud jeSte nikdy nespatfil a proto mi bylo chovani jeji tim napadnejsi. I zmirnil jsem ponekud krok. Po nekolika vtefinach mne zenstina dohonila a sla chvili podle mne, upirajic na mne zrak svuj tak smele, ze jsem se nyni sam' az zardel. Tvafe se, jako bych ji nevenoval nejmensi pozornosti, sel jsem dale. I pfesla mne a zmirnila zase krok, potom sla chvili podle mne a zase mne pfedesla, nacez zasta¬ vivsi se prave pfed Kajetanskym kostelem, vyckala, az jsem ji dosel, a oslovila mne: ,,Odpust'te, prosim, pane," pravila tonem skoro rozechvenym, ,,ze odvazuju se vas osloviti. Nejste vy onen mlady mistr, kteryz pfed rokem a nekolika mesici zde na Male Strane ptacim koncertem na housle svatebni spolecnost —" „Jsem, jsem," vpadl jsem: ji do feci a upiraje na

137

ni zrak svuj tak zkoumave, ze byla nucena skfopiti oci. — Zrumenena tvaf jeji zrudla — a misto odpovedi neco zamumlala... „A kdo jste, prosim, vy?" optal jsem se po chvili. „Coz pak mne vice neznate?" zaseptala v nej. vyssi mife rozechvenym hlasem, zvednuvsi oci a upfevsi je na mne. ,,Neznam, neznam!" odvetil jsem. „Ja jsem ona nevesta, ktere jste byl tenkrate ukolebavku zahral," odpovedela tise a nesmele, ja¬ koby se pfiznavala k nejakemu hfichu. „A tys ji nepoznal!?" zvolal regenschori pfipomenuv si, ze byl pfed rokem o zvlastnim druhu Schellerovy pameti sife vykladal. „Nepoznal," odpovedel Scheller, ,,ba nepoznaval jsem ji anj, kdyz se mi prohlasila.. Tak napadne lisila se skutecna podoba od obrazu, ktery, mi tanul na mysli — —" „Tedy jsem se nemylil," vpadl regenschori, „kdyz jsem na tvou abnormalni pametL upozornil." ,,Nemylil, nemylil — vse se shoduje," odpove¬ del Scheller, nacez jal se dale vypravovati: „Chvili stal jsem pfed nevestinkou mlcky neve¬ da, co promluviti. Take ona, jak se zdalo, nemela slov. Konecne jsem se pfece pzVal, fka: .„A jak se vam yede? Jste sfastna, spokojena?" Zadivala se mi do oci se zvlastnim vyrazem v tvafi. Zdalo se mi, ze se byla nahle zasmusila, ba ze ji i slzy vstoupily do oci. NeodpovedSla; nfbrz pdvrativsi se ode mne, divala se chvili kamsi do ulice, J. Arbes: Sebran6 spisy. XXI.

10

138

„Tedy jste nespokojena, nest'astna?" ozval jsem se, neveda, jak zahajiti pferusenou rozmluvu. Obrdtila se zase ke mne a nyni jsem v ocich je¬ jich skutecne spatfil slzy. Bylo mne ji lito a jiz jsem chtel neco pronesti k jeji uteSe, kdyz se skoro zajikave ozvala: „Ach, prosim vas — nevzpominejte toho! Nerozdirejte mi srdce! Ani byste nevefil — ale coz v§e platno!" Ucimvsi kratickou pomlcku, dodala septmo a tkliv£: „Ja na vAs casto — casto vzpominala." „Na mne ? Na mne ?" optal jsem se v udiveni. ,,Ano —- na Vcis!" odvetila hlasiteji, ale zaro¬ veh napadne stydlive. Cht£I jsem odpovedeti; ale ona mne pfedesla, fkouc: „Ba vice jeste — ja vas chtela i vyhledati, ale veskere patrani po vas bylo marne, jako byste se ziimyslne skryval." „Neni mozno!" zvolal jsem. „Pfala jste si snad neceho ode mne?" „Ach — nikoli!" dela zajikave a rozpacite. „ChteIa jsem vam jen fici, ze matne doma{housle —" Slovo „housIe" pusobilo na mne jako blesk. Chvili jsem zustal jako v ustrnuti; ale pak se mi vydralo ze stisnenych prsou: „Housle? Jak6 housle? Od koho je mate?" Upfela na mne zrak s nejv£t§im podivenim; nechdpalat:, proc jevim rozcileni, a odpovedela klidnS: „Nu — star6 n£jak6 housle — zdSdSne po otci. A jak^ jsou ? Tomu jd nerozumim... Viseji u nas na ptid£ v star£ armafe..."

139

Po techto slovech pocitil jsem zklamani a zasmusil se; ona pak, kdyz jsem neodpovidal, dodala: „Ostatne muzete se na ne podivat — muzete si na ne i zahrat a zalibeji-Ii se vam, dam vam| je darem..." ! ' ■' Slovy /temi bylo me sklamani dotvrzeno; nic¬ mene pfece jsem se rozhodnul, ze se na housle podivam. „A kdy vas mohu navstiviti — kde bydlite?" optal jsem se. „Kdykoli vam libo — tfeba hned," odpovedela skoro radostne. „Bydlim na Pohofelci; ale muz muj, ktery jest lokajem, neni doma — meskaf s vrchnosti svou na venku " „Nenamitate-Ii tedy niceho," pravil jsem, „podivam se na housle hned." Po techto slovech jsme se obratili a sli nazpet touze cestou, kterou jsem byl s Pohofelce sesel. Na ceste jsme o vselicem rozmlouvali. Vypra¬ vovala mnohou, ale nehrube zajimavou episodu ze sveho zivota a v brzku jsem poznal, ze to zenstina nespokojena, ba nest'astna. Tak octli jsme se na Pohofelci. Ale i zde musili jsme pfejiti cely Pohofelec, az pak u posledniho domu na levo od brany Strahovske se zastavila. Vesli jsme uzkym prujezdem na temnou cliodbicku, po te jsme sli po rupavych dfevenych schodech a v nekolika vtefinach vesel jsem v prvnim patfe do nizke, male a cist'oucke sednicky s ne£etnym, ale dosti vkusnym nabytkem. Bylo tu milo a utulno. Avsak misto aby mi byla nevestinka ihned hou¬ sle pfinesla, zacala o vsem jinem Stebetati, vybidla

140

chvili setrvati, ze mne musi pohostiti atd., jak uz byva, kdyz chceme hosta pozdrzeti. Nemoha jiz z pouhe zdvofilosti odfici, zustal jsem. , | * |' | *! Nevestinka pfinesla z kuchyne studenou peceni a k nemalemu podiveni memu i vino — a v neko¬ lika minutach sedel jsem jiz za stolem, pojidaje a pfipijeje vina. — Mluvili jsme o vsem moznem. Vypravovala mi o svem mladi a podobnem. Muzete. si pomysliti, jak asi jsem aspoh z pocatku naslouchal, kdyz mi jineho netanulo na mysli nezli housle. Avsak cim dale, tim zajimaveji nevestinka vy¬ pravovala, neopomijejic mne i sobe nalevati a mne pobizeti k piti. V brzku pocalo vino ucinkovati. Naslouchal jsem vypravovani, jez pfechazelo vzdy vice v zajimave stebetani, s vetsi zalibou nez z pocatku — ba vice, ja sam zacal vypravovati ledacos ze sveho zivota. Tak jsme se bavili vzdy ziveji, az pak jsem skoro uplne i na housle zapomnel. Minula hodina, druha i tfeti — a ja posud se¬ del, posud se bavil — bud naslouchal nebo sam vypravoval. Vsak ceho bych se byl nyni ani ve snu nenadal, stalo se ... Nevestinka, ktera byla vzdy duvernejsi, zacala vypravovati o svem nestesti. Vypravovala, jak trpce, bolestne se byla zklamala — jak jest jeji muz prudky, nesnaselivy, ba surovy — ba jak i ruku na ni vztahl... Nemohl jsem se ubraniti upfimn&mu soucitu a kdyz dodala, ze na ni i ruku vztahl — vyskocil

141

jsem... Ale v temz okamziku lezela nevestinka v mych rukou... V tu chvili nebyl jsem jiz svrchovanym panem svych smyslu. Vse, co se prave delo, ovsem jsem nechapal; ale zdalo se mi, ze vyklada si nevestinka inoje po¬ hnuti za projeveni naklonnosti k sobe. Vzdy jindy byl bych si snad zcela jinak po¬ cinal; ale v mimofadnem stavu, v kterem jsem se nalezal, a prave v tomto okamziku, nevedel jsem, co pociti. Zustal jsem stati a zadival se na neve¬ stinku. Nekolik vtefin upirala i ona ke mne mlcky a prosebne svuj zrak. Byla v nejvyssi mife rozcilena; chvela se na celem tele, tvaf jeji hofela, oci byly rozjiskfeny. Nepozorujic vsak v tvafi me zadne podstatne zmeny, zacala blaboliti: „Ach, pro vse, co ti bylo, duse draha, mile — odpusf mi, ze takto se chovam!... Od okamziku, co jsem te spatfila, vlastne od okamziku, co jsem te poprve slysela zahrati, nemyslila jsem na nikoho tak casto a tak vroucne jako na tebe ... Ty's mi vsim — miluju te... Vyzpovidala jsem se ti — ty's slysel, jak jsem nesfastna ... Nezadam, neprosim o nic vice, nez abys mne aspoh neodkopnul..." Vse to a podobneho vice mluvila tak rozjitfene a vasnive, ze jsem se domnival miti pfed sebou zenstinu na smyslech pomatenou. Bylo mi ji lito, nevyslovne lito; ale pfes to vse me ani nenapadlo, dati tfeba posunkem nebo jen pohledem na jevo, ze ji navidim, zet' mi pocinani jeji vhod. ,

142

Sti.1 jsem jako pfimrazen, az mi obemkla ru¬ kama kolena a v nejprudsim navalu vdsne chtela mi nohy .zulibati... Couvnul jsem prudce a ona zavravoravsi, byla by sklesla, kdybych ji nebyl zachytil. Vztycila se v mem naruci; ale prudce, skoro divoce — zadivala se mi do oci, nacez vytrhnuvsi se mi, sklesla na zidli, u ktere jsme stali, a zakryvsi si obema rukama tvaf, vypukla v usedavy plac... Stal jsem pfed ni, neveda, co pociti. Mlcel jsem, divaje se na ni... Ndhle zvedla hlavu; ale v temz okamziku jsem si pfipomenul, proc jsem byl vlastne pfisel... „A coz housle ?" ozval jsem se, nedbaje, ze ne¬ jsou slova ma v nizadne souvislosti s tim, co prave pfedchazelo. „Odpustis mi? Muzes mi prominouti — ne¬ pfedlozeny skutek, jehoz jsem se byla — prave dopustila?!" oslovila mne zajikave a tfesoucim se hla¬ sem, v kteremz se zachvivala bolest i urazena py¬ cha. — „Odpustim!" pravil jsem pevne. „Tedy jsme smifeni!" zvolala. „Smifeni!" opakoval jsem. Kdyz vsak mlcela, dodal jsem: „A coz housle, pro ktere jsem byl vlastnp pfiSel?" Po techto mych slovech pomalu se vztycila; ale z tvafe jeji jsem vycetl mirn6 rozpaky. Vdhala — po chvili se rozhodla. „Pfinesu ti je!" pravila pevnejsim hlasem a vravorave odkvapila ... Nekolik minut jsem zustal sam.

143

Pfiznam se, ze teprve nyni pocal jsem pravy stav veci chapati a prave proto asi rozcileni m£ se zmahalo. Nevedel jsem, co pociti. Chtel jsem prchnouti, a take jsem ucinil nekolik kroku kb dvefim, ale vzpominka na housle mne zastavila, V torn vesla nevestinka s houslemi v rukou. Prudce jsem po nich sahl a takofka ji je z ru¬ kou vytrhl — a hned nasadil... Pfejel jsem smyc¬ cem pfes struny — — ale beda! desne, hrozne tony!... V mimofadnem stavu, v kterem jsem se na¬ lezal, ani me v prvnim okamziku nenapadlo, co pfece musi napadnouti kazdemu zacatecnikovi: ze — ne¬ jsou naladeny. Zustal jsem nekolik okamziku, jakoby mi byla zvestovana zdrcujici zprava... V torn me napadlo, co me melo napadnouti hned — a bez odkladu po¬ cal jsem housle laditi, nedbaje vice zeny, ktera mi byla nastroj pfinesla. Vim jen, ze zustala stati u dvefi, kde opfena o dvefeje divala se na mne a podivne moje pocinani. Ja pak, jak uz pfipomenuto, nedbal niceho ko¬ lem sebe. Maje housle v rukou, nemel jsem pro jineho smyslu. Naladiv housle, nasadil jsem je pod bradu a pfejel smyccem pfes struny ... A div divpuci! Tony jako stfibro — jasne, ciste a neskonale spravne... Hned po prvnich tonech jsem nabyl pfesvedceni, ze jsem takoveho nastroje posud jeste v rukou nemel.,. HrdI jsem ... Nevim ani, co a. jak; ale citil jsem, ze hraju z cele duse ...

144

: Byla .to hra, jake jsem byl posud jeste neslysel. Byl jsem jako u vytrzeni. Krev prudce, ba divoce vifila. zilami — citil jsem, jak mi stoupa k hlave a hned zase k srdci... nepfipomenul jsem si ani jednou, jsou-li ci nejsou-li to ony housle, o nichz mi byla cikanka vypravovala — ale byl jsem pfesved¬ cen, ze drzim v rukou pravy skvost, nastroj pfimo zizracny ... Jak dlouho jsem asi hral, nevim — ale kdyz jsem posleze skoncil, spozoroval jsem, ze jsem v nej¬ vyssi mife rozcilen, ze mi pot tece po skranich — a kdyz pak jsem se rozhledl kolem, spatfil jsem nevestinku o dvefeje opfenou stati jako zkamenelou r . Teprve tim jsem se zase vzpamatoval. ,,Date mi ty housle ?" zvolal jsem prudce, skoro divoce. • Neodpovedela. ■ Probirala se z udiveni sveho pomalu; zdalo se mi, jakoby i ona ani nevedela, kde se naleza a co se s ni prave deje ... ^Date nebo nedate?" houknul jsem drsne. Teprve nyni jsem spozoroval, ze jevi se v tvdfi jeji rozpaky. Vahalat:... Nahle poposla a zvolala: ,,Odpustis-li mi — jsou tvoje!" Ôdpu^tim — v'se tiodpustim!".odpovedel jsem chvatne a jiz jsem se chystal k odchodu. Vzav klobouk, ucinil jsem krok smerem ku dvefim.. Zastoupila mi cestu. - „Ne, ne!" zvolala. „Rozhodla jsem se jinak! Nedarn ti jich!" Zustal jsem jako v ztrnuti.

145

Toho jsem se byl nenadal. V prvnim okamziku jsem nevedSI, co pociti. „Nedam ti je!" opakovala rozhodne, vztahujic, ruce po houslich. Utrhl jsem housle skoro surove. Ona vsak vztahla po nich ruce poznovu a zachytila je... Tak jsme chvili postal! nerozhodne... Nahle jsem se rozhodnul ja. Vytrhnuv ji hou¬ sle, chtel jsem vyraziti z jizby; ona mne pfedesla a zastoupila mi poznovu cestu. • Chtel jsem ji odstrciti; ale ona mne obemkla obema rukama tak kfecovite kolem pasu, ze jsem se nemohl vymknouti. Napnuv veskere sve sily, zalomcoval jsem ji tak prudce, ze popustila a klesla na zem; ale i tak mela jeste dosti duchapfitomnosti a sily, ze me za¬ chytila za nohu ... Neveda ji£ vubec ani, co cinim, odkopnul jsem ji a vyrazil z jizby... „Tys tedy zazracne ty housle ukradl?!" zvolal regenschori, kdyrbyl Scheller na okamzik ve svem vypravovani ustal, aby si oddechl. Slovo „ukradl", pronesene napadnymi pf izvukem trpkosti, projelo dusi Schellerovou jako dyka. Sklopil rozjiskfeny zrak a zbledl; ale ihned polil tvafjeho zase rumenec studu. Chvili mlcel, jakoby o osudnem slove pfemital; po te se ozval temne: „Ano — ukradl jsem je ... Odpust', drahy do¬ brodince! Kdyz jsem skutek ten pachal, nebyl jsem si ho vubec ani vedom. Ale pfejes-li si, rozkazes-li, vratim housle okamzite..." Skrousenost Schellerova ucinila na stareho re¬ genschoriho hluboky dojem. Bylot: mu jako clove-

146

ku, jenz byl jedinym rozkazem zbaven nejsladsi na¬ deje. Chvili byl sam na rozpacich; ale jako vasnivy umelec konecne se rozhodl... ,Jakze!?" zvolal prudce. ,,Vratit?! Tyto housle vratit?! Ne, ne! Nikdy! nikdy! A kdybys mel pro ne vrazdu spachati — housle ty nesmeji z tvych1 rukou!" Po techto slovech jevil zase Scheller nejvetsi pfekvapeni... V nekolika jen okamzicich vsak pochopil jiz slov tech dosah; pochopil, ze skvostu toho, jehoz byl tak zvlastnim a nenadalym zpusobem nabyl, ne¬ smi se vzdati za zadnou cenu; nebot jen timto nebo podobnym nastrojem v rukou mohl byti tim, cim prave byti chtel — bez neho byl a zustal by navzdy talentem fragmentarnim Pochopenim stavu veci se strany Schellerovy bylo take vse ostatni definitivne vyfizeno —

Od te doby zil Scheller v uplnem zatisi a zfid¬ ka kdy vychazel. Stalo-li se tak, stalo se to vzdy jen v noci nebo za soumraku — a tu vzdy vyhleda¬ val ulice odlehl6 a pustd. Myslenka, ze byl nabyl housli zpusobem nepoctivym, jakoz i myslenka, ze jich mohl, at: jiz zpu¬ sobem jakymkoli, zase pozbyti, mucily jeho du§i a byly pficinou, ze braval housle ty i na osamele prochdzky, ze lehaje na loze kladl je vedle sebe, slovem, ze stfezil je, jako stfeziva lakomec sye klenoty. i

147

Zaroveh pak zdvoj-, ba ztrojnasobil svou pili v cviceni. Byl-Ii az dosud naruzivfrn a vdsnivym, byl nyni pfimo zufivym. Zacaste hraval po cely den; nejedl, nepil a vubec na nic nemyslil a jineho necitil nezli dojem tonu, jez z housli vyluzoval. V horecnych snech jeho pronasledovaly jej hou¬ sle a zacaste jediny ton jejich tak houzevnate, ze mnohdy nekolikrat za noc procitl a sahl po houslich, nalezaji-Ii se jeste na miste, kam je byl polozil, nebo vyskociv z loze jal se zkouseti jednotlivy tort taki dlou¬ ho, az se? Jo levou ruku pokousela kfec neb az mu zemdlenim smycec v pravem1 slova smyslu z ruky vypadl... Naruzivost a vaseh byla pfesla takofka v silenost... Za to nabyvala hra jeho vzdy vetsi dokonalosti. Byval-Ii dobrodinec jeho az dosud svrchovane spokojen, nemohl se nyni, kdyz nekdy hfe Schel¬ lerove naslouchal, ubraniti svrchovanemu obdivu. Zdavalof se mu, ze nemluvi z housli k srdci vice duse vasniva a naruziva pouze, nybrz pfimo demonicka; Schellerova hra rozplamehovala a dusila, povznasela a ouzila srdce, budila nevyslovnou slast a rozkos a hned zase uzkost a strach naprosto nevvlicitelne. • i . i Pro znalce, jakym byl Schelleruv dobrodinec, byly pocity. prave pfipomenute ovsem mirnejsi; ale budily se v nem pfece. Jej zajimala pfedevsim umelecka stranka hry a tu pak nemohl vice nopfiti, ze byval kazdy ton jasny a cisty i v nejrychlejsich a nejobtiznejsich smycich a hmatech. Od nejjemnejsiho sveho pianissima az po di¬ voke, drsn6 fortissimo nebo kdyz zvucnym vibran-

148

tem snazil se Scheller dociliti dojmu nejmocnejsiho — ve vsem jevil takovou virtuosnost, ze se zdalo, jakoby proh technicke pfekazky vubec ani neexistovaly. Kazdy ton a kazda fada postupne do vyse jdoucich nebo klesajicich tonu, ba tony zdanlive beze vsech pravidel pfekvapujici, tony vyzadujici nejjem¬ nejsiho a tudiz nejobtiznejsiho hmatu a smyku, ja¬ koz i tony, ke kteryrhz bylo tfeba vyvinuti nejvetsi sily — vse v celku i jednotlivostech vyznivalo ze zazracnych housli prave jen tak a nejinak, nezli jak si mohlo nejvytfibenejsi ucho znalecke pfati. Nikdy nejevila se nejnepatmejsi nucenost; vse tak hladke, ciste. jasne, slovem pfirozene. Nejobtiznejsi hmaty a chromaticke smyky v nej¬ vyssi polohy, staccati, trilky, smyccove pfeskoky a pfedevsim tony flageoletove, jichz nebylo Ize od tonu nastroju foukacich naprosto rozeznati — vse provadel Scheller netoliko s bravourou a virtuosno¬ sti, nybrz s pfirozenou eleganci nedostizitelneho mi¬ stra. — Stary regenschori naslouchaval zacaste se za¬ tajenym dechem a mnohdy, kdyz jiz byl Scheller davno dohral, stal nebo sedel jako socha bez po¬ hnuti, nemoha se vybaviti z carovne site pocitu a myslenek, do ktere jej byla Schellerova mistrovska, mnohdy demonicka hra zapletla — a teprve kdyz byl necim vyrusen, vypukl v jasot a pochvalu, pro kterou zacaste ani slov nenalezal. Zimnicna tato cinnost Schellerova nezustala vsak bez nasledku pro jeho telesny organismus. Neustale dusevni a telesne napeti zrodilo nervosu, tudiz drazdivost a popudlivost, z nichz pak se vyvijely i iine nehrube pfijemn£ vlastnosti.

149

Druhdy skoro vzdy aspoh pomerne klidny, mir¬ ny a po volny uceh jevil nyni nad miru casto nespokojenost, rozhorcenost, ba roztrpcenost. Pfechody z klidnejsiho stavu v zadumcivost ne¬ bo naopak z mracne zachmufenosti ve veselost, ba rozpustilost byvaly nyni napadnejsi, rychlejsi a za¬ caste naprosto nevysvetlitelne. Avsak stav rozhorcenosti a trpkosti pfevladal. Mnohdy se mu zdalo, jakoby mu lezel balvan na prsou; hlava tezka jak olovo, ale srdce nepokojne, uzkostlive tlouklo, tepny busily a zrak byl zimnicne rozjiskfen; avsak mnohdy jen po nekolika mi¬ nutach pocitil zmalatnelost a upadal v Ihostejnost, ba otupelost. Byl bled jako stin a vychrtly. Druhdy pruzny krok byl plizivy; druhdy tak jas¬ ny, ba pfijemny hlas brzo seplavy, brzo zase drsny, ba skfehotavy. Nekdy, obzvlaste kdyz byl dlouho do noci hral nebo po nekolik dni nejaky obtiznejsi, vlastne ori¬ ginelni toî zkousel, pocitil nevylicitelnou zizeh. Zacaste ho ovsem ani nenapadlo, zizeh uhasiti; ale kdyz tak nekdy pfece ucinil, nestacil mnohdy cely dzban vody. Pivalt' v takovych okamzicich hl¬ tave. — Obycejne pocitil v prvnim okamzeni osvezeni; ale v brzku dostavila se zizeh palcivejsi nezli pfed tim a tu pak hasival vzdy vetsim kvantem cerstve vody, zacaste tak dlouho, az se mu i piti znechutilo. Tak minulo zase nekolik mesicu, v kterezto do¬ be stary regenschori ucinil konecne vsechny pfi¬ pravy k prvnimu vefejnemu vystoupeni sveho svefence.

150

Podminka, kterou byl pfed nabytim zazracnych housli kladl, „nacviceni cikanske pisne", byla jiz davno netoliko vy pin ena, nybrz i jinymi bravournejsimi vykony pfekonana. Ucitel vahal jiz jen z te pouhe pficiny, ze se mu zdalo zahodno poskytnouti zakovi pfece jeste casu k uplnemu „seznameni se s novym nastrojem", aby jej, jak fikaval, ovladal Jako vzorny ucitel nejvzomejsiho sveho zaka". Konecne nadesla doba rozhodna. Bylo na pocatku Noveho roku za krute zimy, kdyz regenschori Schellerovi zvestoval, aby se pfi¬ pravil, ze nasledujiciho dne vecer vystoupi poprve vefejne pfed vybranym, ba nejvybranejsim obecen¬ stvem. Udal mu, co a v jakem pofadku ma hrati, pfi¬ pomenul, jak se ma pfi te neb one pfilezitosti zachovati, slovem dal mu nalezitou instrukci, ale kde vystoupi — zatajil... Napovedel toliko, ze uznal za dobre vymoci vy¬ stoupeni mimofadne, ze tedy Scheller nevystoupi v nizadnem vefejnem koncerte a pfed obecenstvem smisenym, pfed znalci i laiky zaroveh, nybrz pfed obecenstvem vyhradne znaleckym v malostranskem palaci jednoho z nejnadsenejsich slechtickych mecenasu, kolem nehoz se byl utvofil zvlastni kruh nejlepsich virtuosu a znalcu. S jakymi pocity asi Scheller ocekaval rozhodny okamzik, mozno se domysliti. Pfes vsechnu dovednost a pfimo fenomenalni zrucnost, jakou byl tak casto osvedcil, pocitil, jako kazdy pravy umelec, nevysvetlitelnou a nevylicitel-. nou tesknost a uzkostlivost sv6 nedostatecnosti. Byl v nejvyssi mife rozcilen.

151

Rozohnena obraznost pfedvadela mu nejkfiklavejsi kontrasty: brzo se domnival slyseti omamu¬ jici freneticky potlesk pochvaly, brzo zase se mu zddlo, ze nastoupilo hrobove ticho a hned zase sly¬ sel v duchu onen desny zvuk, jen2 srdce proboda: sykot a pronikavy piskot, jakymz se dava na jevo svrchovana nespokojenost a opovrzeni. Po celou noc ani oka nezamhoufil. Nescetnekrate vyskocil z loze a popadnuv hou¬ sle, chtel zahrati; ale vzdy zase — jsa, pametliv ucitelova pfisneho napomenuti, aby vice ani jedinkrate pfes struny^nepfejel — housle odlozil a oddal se s re¬ signaci obetniho beranka mucivym myslenkam a kombinacim o moznem vysledku prvniho sveho vy¬ stoupeni. V podobnem rozcileni stravil cely nasledujici den a teprve kdyz se pocalo smrakati, pocitil z na¬ prosto nezname pficiny jakesi pchladnuti, vlastne zmalatneni, pfirozeny to nasledek dlouheho dusev¬ niho napeti. Za nedlouho bylo mu skoro jiz Ihostejno, s ja¬ kym vysledkem potka se prvni jeho vystoupeni — ba vice, v podivnem tomto dusevnim stavu pocinal se jiz pfateliti i s myslenkou mozneho nezdaru. V takovem rozpolozeni mysli se nalezal, kdyz vstoupil do jizby stary regenschori, by mu zvesto¬ val, zef prave cas odebrati se ku produkci. Nalezl Schellera uplne nepfipraveneho. Teprve k dutklivemu nalehani Scheller rychle se^pfevlekl v novy salonni oblek, nacez vzav housle, sesel se svym dobrodincem po schodech. Pfed domem cekal pansky kocar. Oba usedli a v nasledujicim okamziku ujizdel povoz tryskem smerem k Mate Strane.

152

Oba byli zamlkli. Schellerovi bylo Ihostejno, kam vlastne jede a pfed jakym obecenstvem ma se produkovati; bylte skoro apathickym. Ani si nevsimnul, kterymi ulicemi povoz jel, a teprve na moste vyhledl nahodou z vozu a nespozoroval vice, nezli ze mihaji se kolem kamenne sochy svatych a svetic jako temne silhouetty. Regenschori prohodil jen nekolik vsednich a bezvyznamnych poznamek. Asi po dvaceti minutach tryskem ujizdejici vuz zmirnil jizdu, nacez vjel s drkotaveho dlazdeni na temne dunici pudu dfevenou a zastavil v jasne osvetlenem prujezde panskeho domu. Kdosi pfiskocil k vozu a otevfel dvifka. Scheller vyhlednuv ven, spatfil livrejovaneho lokaje. Vystoupil a za nim regenschori, nacez oba lokajem vedeni ubirali se po sirokych mramorovych schodech, az octli se na siroke, klenute a jasne osvetlene chodbe, po ktere mihalo se sluzebnictvo vseho druhu. Panoval zde jen mirny sum, podobny pfitlumenemu sumu, jaky panuje v palacich, v kterychz ne¬ kdo stune. Prosli celou chodbou; u poslednich dvefi lokaj se zastavil a otevfel dvefe, vpustil Schellera i je¬ ho pruvodce, nacez dvefe zase zavfel. Skoro tajemne toto uvedeni vsak nemelo na Schellera nejmensiho ucinku; bylte v takovem roz¬ polozeni mysli, ze by se byl dal v6sti, kamkoli by jej byli uvedli. Octnuli se v prostranne komnate skoro beze vseho nabytku. Stul, pohovka a nekolik zidli bylo vse, co zde spatfili. Krome dvefi, kterymi vesli, byly

153

zde dvefe jeste jedny, vedouci patrne do komnaty vedlejsi. Jakmile se vsak zastavili, zaslechl Scheller tem¬ ny sevel jako bzukot vzdaleneho roje vcel. Mimodek upfel zrak svuj na druhe dvefe. ,,Ano — tarn je koncertni sin a obecenstvo jest patrne jiz z vetsi casti shromazdeno," vylozil regens¬ chori bez vyzvani svemu uchovi. Scheller beze slova pfikyvl jen hlavou, nacez upraviv si ponekud toilettu, pokrocil ku dvefim, za kterymi mel koncertovati, a tise, opatrne je pootevfel.Az dosud temny sevel zmenil se sice okamzite v temny, bzucivy ruch a sum, jaky vydava cetne shromazdene obecenstvo; ale pfede dvefmi bylo skoro tma — Scheller aspoh, ackoli byl dvefe tak pootevfel, aby mohl do koncertni sine nahlednouti, nevidel pfed sebou nezli temnou plochu. ,,Co to?" obratil se udiven k svemu pruvodci. ,,Nediv se!" vylozil regenschori. ,Jdet' o pfe¬ kvapeni obecenstva. Mezi tebou a obecenstvem jest opona..." ,,A proc?" optal se Scheller nahle tonem tak zpurnym, jakeho byl ucitel jeho az dosud od neho jeste nikdy neslysel. Avsak i tuto podivnost regenschori vylozil ne¬ kolika slovy, fka: ,,Shodli jsme se s hlavnimi aranzery, bys ku zvyseni dojmu sehral improvisaci, v kterez pfevladaji zvuky flageoletove. Sehrajes ji za oponou od obecenstva neviden — — —" ,,A co kdybych nesehral?" ozval se Scheller tonem zarputilym. ,Jak to?" optal se vlidne regenschori. J. Arbes: Sebrane spisy-XXI.

H

154

„Zcela proste," odtusil Scheller temne. „Coz kdybych k takove hficce, ktera jest umelce nedustojna, vubec ani nepf ipustil ? Coz kdybych v posled¬ nim okamziku odfekl?" Regenschori byl v nejvyssi mife pfekvapen. Takto mluviti byl Schellera posud jeste nesly¬ sel; prava pficina: podrazdenost nasledkem pfilisneho pfepinani sil byla mu neznama... V prvnim okamziku chtel uziti sveho prdva ja¬ kozto pestoun a ucitel a Schellerovi proste vyloziti, ze musi se nyni chovati prave jen tak, jak mu bude rozkazano; avsak pozoruje skutecne napadnou zme¬ nu v blede, unyle tvafi Schellerove, pravil tonem nad miru laskavym, ba skoro ulisnym: „Ah, toho muj dobry Jakoubek snad pfece neucini! A proc by take cinil ? Vse deje se na jeho prospech — vse — —" Nedofekl. Dvefe z koncertni sine se otevfely a vstoupil lokaj — mlady jeste muz dosti vyrazne tvafe. Regenschorimu bylo vyruseni to prave vhod; ale upiraje zrak svuj na Schellera, nevenoval lokajovi nejmensi pozornosti a zaslechl jen slova: ,,Jmenem pana hrabete pfichazim se optati, niam-li jiz dat prvni znameni?" ,,Dejte!" odpovedel regenschori rozhodne. Lokaj beze slova zase zmizel a zavfel za sebou dvefe, kterymiz byl vstoupil. Hned na to bylo slyseti prudke zazvoneni. „Prvni znameni jest dano, mily Jakoubku," ozval se regenschori. „NaIad' si tise a opatrne hou¬ sle — na druhe znameni musis byti na podiu a na tfeti zacnes svuj ptaci koncert..."

155

Scheller postal chvili v myslenkach se svesenou hlavou, jakoby vahal, ale mimo nadani — po¬ drazdenost byla patrne rovnez tak nahle minula, jako jej byla pfed chvili opanovala — vyhovel jako vzdy jindy ochotne pfani sveho dobrodince. Naladil opatrne housle, vlastne naladeny nastroj jen lehynkym pfejizdenim smyccem vyzkoumal, nacez temne pravil: ,,Jsem pfipraven!" ,,Vyborne, Jakoubku!" zvolal pfitlumenym hla¬ sem regenschori, nacez uciniv nekolik kroku ku dvefim, otevfel je. Pomalu a plizive jako matny stin loudal se Scheller ku pfedu a vystoupil na podium pfed maly pulpit, na kterem hofely nyni dve svice, jez byl lokaj pfed chvili rozsvitil. V temze okamziku dal lokaj, stojici v koute tesne u opony, znameni druhe. Sum a ruch v sale napadne se ztisil, ale pfece jeste dorazel k uchu Schellerovu, jako vzdaleny sevel. Scheller stal pfed pultem bez hnuti jako socha. Zrak jeho byl upfen do jednoho svetla, housle drzel pod pazim, smycec v ruce ... Regenschori vesed za nim, zavfel dvefe a zaujal mlcky misto nedaleko lokaje. Co delo se v okamzicich v dusi Schellerove, nelze vypsati. Bylo mu teskno a uzko a pfece se mu sifilo srdce pychou a hrdosti. Mimodek a zcela beze vsi souvislosti s tim, co bylo prave pfedchazelo, slehla dusi jeho vzpominka na okamziky. kdy poprve zaslechl carovny zvuk housli cikanskych; pfipomenul si cikana i jeho sestru, pfipomenul si jejich osud, ba pfipomenul si

156

i nevestinku, kterou byl o housle pfipravil, a srdce se mu zouzilo uzkosti skoro smrtelnou. • Na steisti zavifilo vse to dusi jeho v nekolika jen vtefinach — ale melo svuj pfirozeny ucinek: vzpruzilo apathickou jeho dusi... Po chvili vztycil hlavu, rozhledl se plase kolem, nacez nasadil housle a zvedl smycec. Lokaj dal zvonkem znameni tfeti a pfitlumeny sevel v sale ztichnul — kolkolem rozhostilo se hro¬ bove ticho a po nekolika vtefinach pfejel Scheller poprve smyccem po jedine strune. Vyloudil jasny, ale pronikavy ton, jako kdyz v bezprostfednim blizku drozd zapiskne, nacez linuly se z housli jeho v harmonicke posloupnosti nejruznejsi tony ptaciho zpevu. Hral s jistotou pfimo obdivuhodnou. Kazdy ton byl jasny jako stfibro, kazdy smyk smyccem, kazdy hmat vzorne spravny. Regenschorimu neuslo, ze klade Scheller do svych kadenci obtize, jakych nebyl u neho az do¬ sud nikdy pozoroval; avsak obtize ty pfekonaval s tak hravou a elegantni lehkosti, jakoby bral tony nejsnazsi, nejprimitivnejsi. Razne pfebizky s dvema i vice dvojhmaty v nej¬ vetsi rychlosti, tercove pasaze nejruznejsiho druhu, pfebizky v pultonech po celych houslich, pfemetani tonu z nejhlubsi polohy v polohu nejvyssi a na¬ opak, lomene a tekave pasaze, slovem kazdy, byt' sebe obtiznejsi ton vyluzovan z nastroje s tak vzor¬ nou spravnosti a zaroveh lehkosti, ze sam regens¬ chori, kteremuz Schellerova hra a zejmena jeho do¬ vednost v neslychanych posud zvucich flageoletovych nebyla neznamou, naslouchal se zatajenym de¬ chem a pfimo s uzasem.

157

Scheller hral z cele duse. Nebyl to pouze umelec s onou naucenou chlad¬ nokrevnost!, jake jest ku vzornemu provadeni umeleckeho dila nevyhnutelne potfebi, nybrz umelec, jehoz duse byla, abychom tak fekli, uplne splynula s tajemnou dusi nastroje, umelec, ktery citil kazdy ton, kazdy z jeho nescetnych zachvevu, umeleCj jehoz duse vlastne hraje ... Hral sice tutez zdanlive spise dryacnickou a sumafskou nezli v pravde umeleckou improvisaci, s kterou se byl poprve pfed obecenstvem produkoval; avsak arangement jeji byl nepomerne dokonalejsi a skoro bychom fekli opravdove umelecky. Bylte to skutecne koncert ruzneho ptactva; ale nikoli nahodily, jak jej za krasnych letnich jiter slychame v stinnych parcich nebo v lesich a zahradach ptactvem ozivenych, nybrz koncert harmonictejsi, nezli jaky kdy ucho lidske ve skutecnosti slyselo. Divuplnou hrou tou byla i pfiroda pfekonana. Byla to improvisace v svrchovane mife promyslena. Nikde nic nahodileho, vse v nejvzornejsi, tudiz nejpfirozenejsi souvislosti — kazdy ton, kazdy pfe¬ chod, kazda zdanliva odchylka od pravidelnosti byla oduvodnena. Naslouchajicimu se zdalo, jakoby se byl za sere jeste noci octnul nahle kdesi na blizku zahrady, kde jej vyrusilo pronikave zahvizdnuti drozda, kte¬ remuz ihned odpovida kos a z dali penkava zarmci. Avsak cesta vede vzdy dale do poli — skfivanek vznasi se k obloze a tetelivy jeho zpev provazi

158

naslouchajiciho ... Hned po te i jine polni ptactvo se ozyva: kfepelka a jine a jine ... Na to jakoby se naslouchajici blizil skalinam, kde skalni vrabec a jini se ozyvaji, pak jakoby se ubiral lesem a po te jakoby ze zahrady vchazel do parku, z kterehoz se vsech stran zazniva nejruznejsi, ale harmonicky zpev ptactva. A prave v okamziku, kdyz zahajil Scheller zvu¬ ky .jednak nejsympatictejsi, jednak pro houslistu bezpfikladne obtizne — kdyz za hroboveho ticha, jez bylo po celou jeho hru panovalo, zacal napodo¬ biti tlukot slavika, dal regenschori sluhovi umluvene znameni. Opona takofka mzikem se rozhrnula. Oslhujici svetlo, kterymz byl prostranny sal, nejvybranejsim obecenstvem naplneny, osvetlen, slehlo Schellerovi, kteryz se byl zmeny te nenadal, tak neocekavane do oci, ze mimodek misto tonu svr¬ chovane jemnych a sladkych vyloudil houslim svym nekolik tonu odporne drsnych. Avsak tony ty zanikly uplne v boufnem aplausu, jakymz bylo rozhrnuti opony provazeno; nebot' z obe¬ censtva, jez bylo naslouchalo, nebyl ani jediny, jenz by se byl domnival, ze sly si ze zaoponi hru na housle — kazdyf byl pfesvedcen, ze produkuje se za opo¬ nou umelec na nastroj novy, zcela neznamy... Pfi vyloudeni drsnych tonu zrumenena tvaf Schellerova nahle zbledla a rovnez tak rychle zase zrudla. Nicmene Scheller hral dale se stejnym ohnem, s touze bravourou a virtuosnosti jako dfive. Vseobecny obdiv a boufliva pochvala ustoupily vsak v nekolika vtefinach zase hrobov£mu tichu — a Scheller hrdl po nekolik minut, napodobe prdv£ nejsladsi, nejtouznejsi zvuky slavi£i...

159

Nahle zaznel z obecenstva, bud nahodou nebo zumyslne, podivny jakysi zvuk. Osudny zvuk ten nebyl nepodoben zasyceni podrazdene zmije ... Pro jel dusi Schellerovu jako dyka. Scheller spustil housle i smycec a ustal hrati. Z obecenstva zaznel sice hf imavy potlesk a bouf¬ liva pochvala; ale Schellerova tvaf byla mracne zakabonena. Stal vzpfimen, upiraje rozjiskfeny zrak svuj z pocatku kamsi do prazdna. Ve zrudle jeho tvafi svaly prudce poskubavaly, rty byly zarputile sevfeny. Co delo se v dusi jeho, podobalo se nejprudsi dusevni boufi, jaka kdy zvlnila prsa urazeneho umelce. Bylo mu jako cloveku, jejz byli v prvnim oka¬ mziku vyhoupli do zavratne vyse a v nasledujicim okamziku jej srazili do bezedne propasti. Zdalo se mu, ze se podlaha pod nim propada — oci se mu zakalily — smyslove vypovedeli mu sluzbu... Za ohlusujiciho aplausu zakrouzil nahle Schel¬ leruv zrak plase po aplaudujjcim obecenstvu, ale hned po te srsely mu z oci blesky pfimo silene roztrpcenosti. Postal sice jeste nekolik vtefin nepohnute jako socha, po te chtel couvnouti, ale zavravorav, sklesl na podium, az z hluboka zadunelo. Smycec drzel kfecovite v pravici, ale housle mu vypadly z ruky. Z obecenstva zaznel vykfik zdeseni a pfekva¬ peni, nacez nasledoval bezpfikladny hluk a hlomoz. Se vsech stran volano: „Pomoc! Pomoc!"

160

Stary regenschori a lokaj, jenz byl oponu rozhrnul, vyskocili na podium; regenschori pospisil k Schellerovi, by mu poskytl pomoci. Scheller byl se zatim tak dalece vzpamatoval, ze nadzvedl se na podiu a opiraje se jednou rukou o podlahu, snazil se vstati, coz se mu za pfispeni regenschoriho take podafilo. < Lokaj zdvihl zatim housle a drze je v ruce, di¬ val se na vstavajiciho Schellera, kteryz mlcky, ale s nevylicitelnym vyrazem v tvafi vztahoval ruce po houslich. Lokaj jiz ucinil krok ku pfedu, by Schellerovi housle podal; ale v torn padl zrak jeho na housle ■— as vykfikem: ,,Probuh — to jsou ■— moje hou¬ sle!" zvedl nastroj do vyse. V tvafi Schellerove jevilo se po tomto vykfiku zdeseni. S napjetim veskerych svych sil potacel se k lokajovi a vztahl ruce po houslich; ale lokaj drze nastroj vysoko nad svou hlavou, volal: ,,Ne. ne — to jsou moje housle, ktere mi byly ukradeny — ukradeny — ukradeny! . .." Lomoz a hluk v obecenstvu zmenil se v divo¬ kou vfavu, tak ze nebylo slyseti vlastniho slova. Scheller vsak vice nepromluvil. Prudkym pohybem ruky zachytil housle nad hlavou lokajovou a vytrhnuv mu je, vyrazil divoce temize dvefmi, kterymiz byl vesel, do pfedpokoje, z tohoto na chodbu, pak sebehl po schodech a jako sileny vybehl z prujezdu. Lokaj byl prudkym trhnutim zavravoral a sklesl na jedno koleno. Nezli se vzpamatoval, byl jiz Scheller zmizel. Chtel za nim. ale regenschori jej zadrzel. Ovsem

161

jen na chvili; nebot' lokaj nejsa jiz panem sveho konani, vytrhl se mu a padil za Schellerem Co se delo v koncertni sini, kterouz byl Scheller tak nenadalym zpusobem opustil, jest zajiste skoro az Ihostejno. Podiveni a rozmrzelost byly vseobecny; hluk a lomoz pfimo bezpfikladny. Se vsech stran vo¬ lano : ,,Co to ? Co se stalo ? Co se deje ?" Ba kdosi pronesl s rozhofcenim i slova: „Tot: nestydaty skandal!" Z posluchacstva snad ani jedina osoba nezustala sedeti; vetsina opoustela -sva mista nebo je byla jiz opustila. Nektefi, zejmena ze sedadel nejpfednejsich, vystoupili na podium a obklopivse regens¬ choriho, dotirali nan vsemi moznymi dotazy, zadajice vysvetleni tak pohorsliveho vystupu. Ubozak vypomohl si v trapne, ba choulostive situaci, v jake se byl mimo nadani octnul, jak vubec bylo mozno, tvafe se nevedomym a ujist'uje, ze sam ani nechape, co a proc se bylo stalo a podobne. Pozdeji sice to a ono, nac byl tazan, zdanlive vysvethl neb aspoh dal pomerne uspokojujici od¬ poved; ale pfekvapujici a pohorslivy vystup zustal pfece jen zahadou. Koncert byl pferusen a tim take zabava, ktera mela nasledovati, pokazena. Nektefi sice zustali, by se pobavili; ale vetsina, jsouc rozmrzena a nemohouc najiti na zcela vsedni zabave zadneho zalibeni, v brzku se rozesla nebo rozejela. Take regenschori, jenz byl posleze i vlastniku palace podal zdanlive uspokojujici, v pravde vsak jen maskujici vysvetleni toho smyslu, ze stalo se

162

zde patrne nejake nedorozumeni — vyzadal si dovoleni odstraniti se, aby'zahadu vysetfil — a pospisil domu •— — — Zatim Scheller a lokaj bloudili ulicemi... Scheller vyraziv bez klobouku a s houslemi v ruce jako zbesily z prujezda, pfebehl prostran¬ stvi pfed palacem a zabocil na zdaf buh do jedne z nejblizsich a nejtesnejsich ulicek, kterouz prchal f dale. i i ' [ ! ! ' i . Kam — nevedel a bylo mu take v prvnich oka¬ mzicich zcela Ihostejno. Vedelt' toliko, proc prcha; vedel, ze musi prch¬ nouti stuj co stuj a proto nedbal, kterym smerem a kam prcha. i i i ' '.''-' Zabocil z prostranstvi pfed palacem do ulicky, poohledl se sice k palaci, ale nevida, nezli portyra stojiciho mezi vraty a udivene za nim zevlujiciho, zmirnil ponekud krok. Avsak po nekolika jen vtefinath zaslechl od palace zaznivajici hulakave hlasy. Pravem se domni¬ vaje, ze jest pronasledovan, dal se opet na utek. Lokaj vyraziv za Schellerem a byv portyrem poucen, kterym smerem se prchajici dal, pustil se za nim. Scheller, ackoliv prchal, sec mu sily stacily, zaslechl v brzku za sebou dunive kroky sveho pronasledovnika. V behu se poohledl, ale nevidel za sebou nikoho. V torn — prave v pravy cas zabocil do ulice pficni — v nasledujicim okamziku byl by jej pronasledujici, jenz byl prave zabocil kolem rohu, za¬ hledl ... Scheller slysel sice i nyni dunive kroky pro-

163

nasledovatelovy, ale jiz matneji — bezelt' vzdy rychleji... Po chvili zabocil opet do ulicky jine a po ne¬ kolika vtefinach letel jiz pfes jakesi namesti a pfebehnuv je, zabocil zase do tesne jakesi ulicky, kde jiz neslysel za sebou zadnych kroku. A jiz jiz chtel zmirniti svuj beh, kdyz odkudsi zaznel drsny hlas: „Kdo zde ? Stuj, darebo!" Nedbaje ani, odkud hlas zaznel, letel Scheller temnou ulickou, az octnul se asi po pul hodine v siroke ulici, po jejiz jedne strane tahla se vysoka zed. Teprve zde zmirnil svuj krok; bylte jiz skoro bez dechu. Neustale se ohlizeje, ubiral se volneji dale a nabyl tak zase ponekud sil. Nahle zabociv kolem rohu, octnul se na vet¬ sim, ponekud osvetlenem prostranstvi. Pfimo proti nemu stal velky posmurny palac s osvetlenymi okny a dokofan otevfenymi vraty — Scheller domnival se videti palac, z kterehoz byl uprchl. Chvili byl na rozpacich, co pociti, a uznal ko¬ necne za rtejlepsi Vratiti se touze cestou, kterou byl pfisel. Ale sotva se octnul asi v polovici ulice, za¬ slechl pfed sebou rychle se blizici kroky. Zastaviv se, napjate naslouchal — kroky blizily se Vzdy vice, byly to kroky cloveka padiciho ... Schellerovi nezbylo nez vratiti se ... Bezel opet uprkem ... Musil pfes prostranstvi pfed palacem. Pfebehl je jako stihany jelen; ale sotva byl na konci, zaslechl od palace nekolikero hlasu a hned po te kroky nekolika osob.

164

Na stesti zabocil, jak se mu zdalo, do jine ulicky, nezli do ktere byl vebehl poprve, a utikal s na¬ petim veskerych svych sil dale. Chvili slysel za sebou hlasy i kroky nekolika padicich lidi; ale v brzku byly zvuky ty vzdy mat¬ ne jsi, a kdyz by* Scheller probehl nekolik ulic, umlkly uplne . .. Scneller zmirnil opet ponekud krok; ale prchal pfece dale — beze cile z ulice do ulice ... Tak bloudil skoro hodinu, az octnul se posleze kdesi na bfehu Vltavy. Tim dostalo se mu aspoh pfiblizene regulativu, kde asi se naleza a kterym smerem se ma dati, by se dostal na Stare mesto. Drze se nejblize bfehu, prchal ulickami, o nichz se domnival, ze nevedou od feky, az octnul se konecne u malostranske Mostecke veze. S jakym chvatem pfebehl most, mozno se domyslitL Teprve na Starem meste si oddechl; ale i zde neustale se ohlizeje, neni-li pronasledovan, chvatal dale, az octnul se pfed domem sveho dobrodince. Domovni dvefe byly jen pfivfeny. Scheller, jenz
165

tazy sveho dobrodince v souvislosti odpovidati a vypravovati, jak se dostal domu. Navzajem vypravoval pak strucne i regenschori, co se bylo sbehlo v palaci, nacez nasledovala, jak pfirozeno, dlouha porada, co ma byti nasledkem pohorsliveho vystupu, jenz sotva bez nasledku zu¬ stane, ucineno. Scheller si rady nevedel a nalezal se posud je¬ ste v tak mimofadnem dusevnim stavu, ze mu byly nasledky vystupu, ba i nasledky, jez mohlo miti ukradeni housli, vice mene Ihostejny. Chladnejsi a stfizlivejsi regenschori \sak byl stav veci jiz pfed pfichodem Schellerovym zrale uvazil, a dospel k vysledku pro Schellera nehrube pfijemnemu. Muz, kteremuz byly housle odcizeny, vedel, kdo je ma; bylo tudiz snadno Schellera stihati a housle mu vyrvati... Avsak cim byl Scheller bez techto housli?... Co tedy pociti? Jedine mozna odpoved byla pfirozena a regens¬ chori se ji konecne po dlouhem otaleni odvazel, fka: „Neni pomoci, mily Jakoubku? Byt' i nabyti housli nemelo snad pro tebe zadnych krutych na¬ sledku, tobe hrozi pohroma pro tebe pfimo zdrcu¬ jici : ztrata housli... Avsak tyto housle, jak sam vis, nesmeji se vice dostati z tvych rukou — tyto housle, kterymiz muzes casern svym v hudebnim sv£te konati prave zazraky a bez kterychz bys byl zase jen tim, cim jsi byval, nezli jsi jich nabyl: talent jen fragmentarni — tyto housle musis si zachovati stuj co stuj a za cenu nejvyssi... A po¬ nevadz jinak neni mozno — nezbyva, nez abys opu¬ stil Prahu a prchnul do ciziny."

166

Scheller sice i nyni jeste to ja ono namitl, ale konecne uznav duvody sveho dobrodince, rozhodl se zachovati po jeho rade. A bez odkladu cineny pfipravy a dokonany pfed svitanim. V pfestrojeni femeslnickeho vandrovnika — v tu dobu byval podobny mumraj pbliben a za¬ caste nebo vlastne skoro vzdy konal dobre sluzby — vydal se Scheller s pytlovitym, na rychlo sesitym pinklem na zadech a s houslemi y kozenem vaku pod pazim na cestu. Slunce prave vychazelo, kdyz octnul se pfed Novou branou, kterou byli teprve pfed pul hodinou otevfeli. Prosel branou, aniz by si ho byl kdo vsim¬ nul a ubiral se zpocatku volnym krokem po videhske silnici, aby nevzbudil nizadneho podezfeni. Teprve kdyz byl od mesta vzdalen, zrychlil krok a chvatal po silnici dale — k Vidni... Byla to cesta, o jake za nasich dob nemame jiz skoro ani poneti. Za nejtuzsich mrazu cestovati s vakem na zadech po zasnezene silnici pesky po deset dnu, neni malickost. Scheller vsak pfekonal st'astne vsechny svizele a pfekazky, a k veceru desateho dne dorazil ko¬ necne do Vidne. Ale v jakem stavu ? Vysilen, s omrzlym nosem1, s omrzlyma usima a s oznobenymi prsty na obou rukou — — — Jak opilec vravoral ulicemi videhskymi, az kdesi sklesl... Neznami lide se nad nim ustrnuli a dopravili jej do spitalu .. . Polezel tu nekolik tydnu. Kdyz pak se ponekud

167

zotavil a spital opustil, nalezal se v stavu politovani hodnem. Po cely rok a nekolik mesicu nebyl s to vy¬ louditi ani zazracnym svym houslim nezli tony nejprimitivnejsi; nemohlt' nezli sumaf iti. Prsty jeho byly takofka bez citu a zfidka kdy mohl dele nepfetrzite hrati nezli hodinu ... Co v dobe te trpel, nelze ani nastiniti. Trpel hlad i bidu; ale pfece nezoufal. Pomalu, bezpfikladne pomalu se uzdravoval — a kdyz pak se posleze uzdravil a cit v prsty zase se vracel, shledal, ze byl pozbyl .skoro sve zruc¬ nosti ve hfe, slovem, ze musi se zacit cviciti skoro jako zacatecnik ... Tak skoncilo prvni a nejdulezitejsi obdobi Schel¬ lerova umeleckeho rozvoje. V tak beznadejnem stavu byl by si z tisice umelcu sotva jediny — nezoufal... Scheller vsak byl jednou z onech bezpfiklad¬ ne houzevnatych povah, ktere pfes vsechno protivenstvi jednou vytknuteho cile nikdy nespousteji se zfetele a proto nejen nezoufal, nybrz s obvyklou svou pili a vytrvalosti zacal se znovu cviciti DalSi zivot Schelleruv poskytl by latky k ce¬ lemu romanu. V uzkem ramci pouhe povidky nezbyvd nezli se obmeziti na registrovani zivotopisnych dat, jak je uvadi Schellerovi zivotopisci. Skoro vse, co nasledovalo, zalozeno jest vice mene v torn, co jsme byli jiz vypravovali; slovem dalsi p'rubeh zivota iSchellerova byl jen pfirozenym nasledkem dusevniho a umeleckeho rozvoje jeho. Ve Vidni Scheller dlouho nepobyl.

168

Zive se sumafenim, studoval a cvicil se po ne¬ jaky cas s vzornou pilnosti; avsak za nedlouho byl nucen opustiti Videh z podobne pficiny, pro kte¬ rou byl prchnul z Prahy. Vraceje se kdysi podvecer z jakesi potulky po okoli Vidne domu, potkal nahodou zenstinu, ktera shlednuvsi jej, zastavila se a chvili se za nim di¬ vala. Scheller ji nevenoval takofka zadne pozornosti a ubiral se svou cestou. Zenstina vsak1 jej nasle¬ dovala — a sotva byl vstoupil do sveho bytu, ote¬ vfely se dvefe a na prahu objevila se taz zenstina, ktera jej byla nasledovala. Poznal „nevestinku", ktere byl pfed rokem a nekolika mesici zazracne housle z rukou vyrval... Bylo to setkani rovnez tak romanticke jako osudne. Uboha zena nemohouc vaseh svou ukrotiti, byla se na zdaf buh vypravila do sveta, by zmizeleho z Prahy Schellera vypatrala. Nahoda ji byla pfizniva. Nema jic ani tuseni, kam se byl Scheller obratil, navstivila celou fadu mest v Cechach i v Nemecku, az octla se ve Vidni, kde po nekolikamesicnim marnem patrani konecne Schellera nahodou stihla ... Vyzpovidala se mu upfimne — vypovedela mu vse, co mela na srdci: povedela, ze opustila muze, ze snasela bidu a hlad, ze pfetrpela muka — slo¬ vem, ze stal se ji Scheller idolem, bez''nehoz nemuze ziti..." Scheller zachoval se k ubohe s taktem. Necite k ni nejmensi naklonnosti, zustal chladnym; ale pfece byl aspoh tak dalece vlidnym, ze uboha nevzdavala se aspoh nadeje ...

169

Nicmene kdyz po prvni navsteve odesla a Schel¬ ler jal se o stavu veci stfizlive pfemitati, uznal za dobre, ba za jedine spasne opustiti tajne i Videh. Kdyz pak ,,nevestinka" po nekolika jen dnech dostavila se, jak bylo umluveno, po druhe, nalezla byt prazdny. Po Schellerovi ani pamatky... Scheller prchnul do Nemecka a uchylil se pfe¬ devsim do Mnichova, kde po nejaky cas pokraco¬ val ve svych hudebnich studiich u znameniteho teh¬ daz mistra Gronera, kteryz seznav fenomenalni ta¬ lent Schelleruv, pficinil se ze vsech sil o jeho vypestovani a zdokonaleni. Nicmene ani zde jeste nedosahl Scheller one ryzi umelecke dokonalosti, po jake prah'nul. Z Mnichova odebral se do Manheimu, kde po¬ byl asi dva roky jako clen divadelniho orkestru, a po cely ten cas venoval veskeren svuj prazdny cas cviceni a studiim. Teprve odtud vydal se na umeleckou cestu po svete. Pfedevsim zavital do Svycar, pak do Italie, a vsady: kde se objevil a hral, budil svou virtuos¬ nosti sensaci pfimo bajecnou. Dalsi zivot jeho byl dlouhou fadou skvelych. ba nejskvelejsich triumfu. Bylte to umelec, jakernu nebylo rovno — nebot' v dobe, kdy byly housle takofka nejoblibenejsim nastrojem hudebnim, zbuditi obdiv i ve vlasti Tartiniho, zda se byti skoro nemoznym; ale Scheller toho docilil. — Z Italie odebral se Scheller do Pafize. I zde byl uvitan s nadsenim. Koncertovalt: s nejproslavenejsimi mistry, jako na pfiklad s Viottim, Saint Georgem a jinymi, ktefi pokladani tehdaz za nedostizitelne, a pfekonal je v nescetnych odstinech tonu, J. Arbeg: Sebrane spisy. XXJr

12

170

jez jen on dovedl zazracnym svym Jiouslim' vylou¬ diti, vlastne vyvzdorovati. Nemene nezli tfi roky slavil v Pafizi nej skvelej si triumfy a vedl zivot 'pfimo knizeci. Nastroj jeho zustal mu idolem. I nyni jeste hrdval a cvicival se den co den a zacaste no celou noc housli jneodloEil; hraVaK do unavy, ba do zemdleni... Avsak jako by byl druhdy, dokud chud a ne1znam cvicival se u sveho dobrodince v Praze, pocit'oval palcivou zizeh, kterouz hasivaval pouhou vodou, tak stavalo se nyni casteji, ze k uhaseni zizne sahl k poharu vina ... Zizne tim 'sice neuhasil, nybrz jeste podrazdil; ale v takovych chvilich hraval s bezpfikladnym ohnem a improvisace jeho budily obdiv kazdeho kdo hfe jeho naslouchal. Bursikosni spolecnost umeleckych bbnvivantu, v ktere se nyni skoro vyhradne pohyboval, nezu¬ stala bez vlivu na jeho povahu. Byl jednim z nejveselejsich, rtejcharmantnejsich, ba nejbujnejsich z nich. Pil z poharu zivota a irozkose plnymi dousky; ale pfes to nezapominal na umeni... Zaroveh byl si uplne vedom sve nedostizitelnosti a nezapomnel na pouceni prvniho sveho ucitele prazskeho, ze netfeba mru byti skromnym. Byl hrd a pysen na sve um&ni, na svuj nastroj a na svuj talent. Z pocatku byla to hrdost ryze umelecka; ale pozdeji — kdyz nasledkem nekolikaleteho dusevniho napeti a bujneho, rozkosnickeho zivota dostavila se drdzdivost — zvrhla se v hrdost titernou.

171

Nasytiv se konecne zivota pafizskeho, odebral se Scheller po tfech letech (roku 1785) do Nemecka, kde vstoupil do sluzby vevody virtenberskeho ja¬ kozto koncertmistr vevodske domaci kapely v Monspelgardu. Po sedm roku vedl zde pfimo zavideni hodny! zivot ^ umeleckeho rozkosnika. Zil umeni a pfece si nedal ujiti nejmensi pfi¬ lezitosti k uzivani. Byl cten a vazen pfes ruzne sve rtiarotty, v ktery ch si liboval a jez mu promijeny. Pro jzazracne jeho housle byli, by mu snad Korazidu prominuli, nefku-li abymunebyliprominuli bizarrni chovani v koncertni sini. Nebylo-li ticho pfimo hrobove, Scheller nehral. Pfi nejmensim hluku, ba i selestu ustal vfe hfe a. vyckal, az se hluk nebo selest utisil. Zacaste napominal i obecenstvo k tichosti; jindy zlostne dupal nohama nebo s vyrazem opovrzeni opustil kon¬ certni sin. ZnaK svuj nastroj snad lepe nezli svou dusi a sama sebe. Vedelf, ze dovede vylouditi ton tak jemny, ze jej nejnepatmejsi sramot pferusi nebo i nejpozornejsi posluchac pfeslechne, a proto nestrpel nejnepatmejsi nepozornosti, nejnepatrnejsiho vyruseni a selestu. On prvni a sveho casu jediny' dovedl koncer¬ tovati na jedine strune. Pfed niim nebyl se toho nikdo ani odvazil... Avsak po sedmilete sluzbe jakozto koncertmistra hvezda jeho nahle zbledla. Roku 1791 byl vevoda virtenbersky vpademj vojska francouzskeho nucen prchnouti a Scheller, kteryz byl ve sve bezstarostnosti nedbal budoucnosti, byl — bez chleba.

172

Tim konci druhe, skyele obdobi zivota geniaJfniho muze toho. — Scheller vsak i nyni nezoufal. Vydal se na cestu po Nemecku; zahajil zivot kocovnicky. Z pocatku drzel se na vysi umeni. Koncertovalt' v cetnych velkych i mensich mestech s uspechem: sensacnim. Ale kocovnicky zivot, umelecky na sklon¬ ku minuleho stoleti byl i pro talenty tak fenome¬ nalni, jakym byl Scheller, trudny a svizelny. V brzku pocalo se Schellerovi nedostavati pro¬ stfedku k skvelemu zivotu, jaky byl uvykl vesti —■ Scheller pomalu, ale vzdy hloubeji — klesal... Jeden z nejvetsich talentu sve doby, nepfeko¬ natelny umelec, zacal nyni vzdy casteji brati uto¬ ciste k nejrozmanitejsim virtuosnostem, aby pfilakal obecenstvo do svych koncertu. Svym „ptacim koncertem" delal i nyni vsude furore; ale posleze genru toho obecenstvo pfece se nasytilo. Vecne 'ziznivemu a po rozmafilem zivote prahhoucimu virtuosovi nezbylo nezli brati utociste i ku dryacnictvi. Provadelt' na svych zazracnych houslich nejbizarrnejsi .'avantury umelecke. Napodobilt' tony vsech moznych zvifat, tak ze se zdalo, jakoby byl v nastroji jeho cely zvefinec zaklet. Kuhkami izlab, odvirani a pfirazeni; dvef i, prskani, kychani, smich a vadu — vse to a podobne provadel nyni casteji a virtuosneji, nezli Ize s pravym umenirti srovrtati. Co'melo zustati pouhou hfickou, stalo se znena¬ hla dulezitym a pozdeji podstatou Schellerovycli koncertu. Z umelce stal se pouhy virtuos.

173

Avsak ve virtuosnosti byl i nyni nepfekonatelnym. Nejsmelejsi tony linuly se z housli jeho rovne^ tak hraye, lehce, pfirozene a jasne, jako tony nejdrsnejsi; plactive trilky, hukot vetru, cvakani a zvonive tony vsech odstinu — vse to, co Idruhdy byvalo jen jaksi humoristickym zakoncenim, tvofilo nynii hlavni program. Zaciti tony nej jemne jsimi, nejsentimentalnejsimi — hrati chvili tak neznela dojemne, 2e posluchacum az srdce usedalo, a pfejiti pak v tony tak divne, ze posluchacstvo, ktere bylo az dosud jeh stezi slzy zadrzovalo, musilo vypuknputi v fehtavy smich — dovedl jen Scheller a opakoval podobny druh dryacnicke virtuosnosti tak casto, ze se zdalo, jakoby byl uplne zapomnel na minule doby ryze umeleckeho pusobeni sveho. Pfes to vse nemel ze svych koncertu takoveho vytezkU; by byl mohl byti ziv po svem zpusobu, a klesal vzdy hloubeji. Nezf izeny zivot staval se znenahla pustym... Scheller napinal vsak i nyni veskere sve sily,. by se udrzel aspoh „nad vodou". Zivotopisci jeho vypravuji, ze bral utociste i ke komediantstvi, koncivaje bizarrni koncerty sve tim zpusobem, ze „odsrouboval ismycec, dal zine pfes struny a dfevenou cast pod kobylku a nechal po¬ moci bulky a tabaterky, taktez na houslich lezici, vsecky ctyfi struny najednou v zdlouhavych, dobfe seladenych akkordech a modulacich po nejakou dobu zvuceti." Tento zaverek koncertu svych nazyval harmonikou a dociloval jim pfed obecenstvem nekladou-

174

cim na jeho vykony mefitka pfisne umeleckeho effektu pfimo neuvefitelneho. Avsak i nyni jeste budival obdiv i znalcu, kdy¬ koli se pokusil o vykon umelecky, kdykoli — co# se ovsem dalo vzdy fidceji — zahral aspoh pfiblizne tak, jako hraval za st'astny ch dob minulych. Hrdost a pycha jeho zustaly vsak, abychom tak fekli, v permanenci; ale titemost jejich zmenila se zacaste az v smesnost. ,,Jef jen jeden buh, ale take jen jediny Jakub Scheller," fikaval podivuhodny tento;muz i v dobach nejkrusnejsich, kdy nevyziskal svymi koncerty ani tolik, aby se uhajil pfed nedostatkem a bidou nejtrpci. v.Zajiste jste v lipskych novinach o mne ctli," pravi se v jedne z koncertnich ceduli Schellerovych. „Jmeno me jest velice znamo — jsemt: Jakub Schel¬ ler. Jest sice na svete mnoho Schelleru; ale Jakuba Schellera neni. Neumimt' mezli trochu usi podraz1dit... Vyslechnete mne a sud'te, zdarli jste kdy rteco podobneho slyseli." Titerna vychloubavost ta byla vsak ryzi prav¬ dou — posluchacstvo, rtecht' druhu jakehokoli, sku¬ tecne se nemohlo pochlubiti, ze by bylo kdy neco podobneho slyselo Pfes to vse, ze byl a zustal Scheller jedinym Virtuosem sveho druhu, pfes to vse, ze snazil (se vyulzitkovati kazdy moment a nestitil se ani prostfedku nejdryacnictejsich, upadal vzdy hloubeji v bidu, az pak posleze rozmrzen a roztrpcen spustil umeni se zfetele hplne a stal se ptustym pijikem. Nemene nez devet roku trvala desnd tato tfeti fase jeho zivota, v kterez byl zazil strasnd muka dusevni...

175

Jako bludny stin plouzil se posleze od mesta k mestu, od vesnice k vesnici — zbidacen a roze¬ dran, roztrpcen, hladov a zizniv... Zacaste hraval v krcmach nejbidnejsich a pfed obecenstvem nejtupejsim — a jedinou futechou, vlastne jedinou ulevou mu byla sklenka... A tak se stalo, ze kdysi, nalezaje se prave v bide, nejtrpci, V nepficetne'm okamziku prodal i \— 'za¬ zracne sv6 housle ... Od toho okamziku byl ztracen ... Chtel-li si vydelati skyvu chleba kuhajeni se smrti hlady, musil se v£dy housle vydluziti. Tak hraval nyni, vlastne sumafil v nejbidnejsich krcmach pfed nejbidnejsim obecenstvem — od ce¬ leho sveta opusten a nejbeznadejnejsimu osudn sv6mu ponechan... Hrdost jeho, az do nedavna titerna, byla vsak nezlomna. ZustaK hrdym a pysnym i v zoufalych okamzicich sveho zivota ... Muz ten nikdy nezebral — Avsak roku 1800 byla by nezmerna bida pychu jeho pfece snad zlomila. Kdysi pod vecer byl by snad pfece zaklepal na dvefe bidne nektere chyse a chyejicim se hlasem poprosil' p pf istfesi a skyvu chleba... Plizilt' se hladov a zizniv, rozedran a v nejvyssi mife zbidacen potacive po hrbolate silnici. Byltei tak vysilen, ze musil po kazdych sto nebo padesati krocich usednouti nebo se aspoh zastaviti, aby si odpocinul. Putovalf jiz od casneho rana a chtel pod vecer doraziti do nejblizsiho mesta; ale kdyz slunce zaslo a vecerni stiny pocaly se rozkladati po krajine, ne-

176

byl jeste ani v polovici cesty, kterou si byl £ rana vytknul. Vedel, ze mu jiz nezbyva, nezli doraziti aspoh do nejblizsi frisske vesnice a poprositi o pfistfesi tfeba na hrstce slame — proto snazil se zrychliti vravoravy svuj krok. Byl vsak jiz celodenni, namahavou cestou tak unaven, hlady a chorobou tak vysilen, ze vlekl se po silnici jako plz. Na stesti nebyla viska jiz daleko. Vystoupiv na mirny kopec, s nehoz byla volna vyhlidka do okoli, spatfil v dali jen asi peti nebo sesti set kroku nejblizsi visku. Ale zrak jeho byl zakalen; pfes to vse, ze bylo slunce prave zapadlo, nevidel pfed sebou nezli temne obrysy — i belava silnice se stromofadim ovocnych stromu pfed zrakem jeho jaksi se jen mihala... Vravoral dale ... V torn klopytl a sklesl... V brzku vsak se vzpamatoval a s napetim ves¬ kerych svych sil znovu se vztycil; ale po nekolika jen krocich, aniz by byl klopytl, sklesl poznovu. Tfikrat sklesl a zase vstal — a vzdy ucinil nekolik krokii ku pfedu; ale kdyz sklesl po ctvrte, zustal lezeti.... Narazilt' hlavou o zem a zbaven na chvili smyslu. Po nekolika minutach vsak se vzpamatoval. Vztycil ponekud hlavu — matny, vyhasly zrak jeho zakrouzil plase a nevyslovne uzkostlive kolem — uvadle zmodrale rty cosi zaseptaly — nacez hlava zase sklesla ... Po chvili bylo Ize pozorovati, ze napina vsechny sve sily, aby vstal; ale nebylo mozno ... Prsa se mu mocne dmula, dech byl tezky a chroptivy.

177

PosMze cosi zaupel, jakoby volal o pomoc; ale septavy hlas jeho nebylo ani na deset kroku slyseti... Po te zustal lezeti bez hnuti... Zatim byl svezi vetfik pfihnal temne friraky, ktere se po' o bloze valily jako obrovske vlny. Upenlive sviste ovival vetfik na smrt bledou tvaf Schellerovu. Asi po pul hodine, kdyz se bylo skoro jiz setmelo, pohnul se ubohy Scheller poznovu, a byl by s napetim poslednich svych sil pfece vstal, kdyby jej nebyl nenadaly vyjev skoro az postrasil. Na kopci objevil se dav osob ... Scheller ovsem rozeznal pouze mlhave obrysy, ale neocekavany vyjev ten pusobil nan tak mocne, ze napolo jiz vztycen znovu sklesl a zustal lezeti... Po Inekolika vtefinach daVI lidi se pfiblizil; Schel¬ ler poznal tlupu cikanuv... Zablabolil cosi — ale z cikanu nikdo si ho ani nevsimnul. Jen posledni cikan zastaviv se u neho, chvili se nan dival, nacez cosi zamrucel a kopnuv jej, sel svou cestou... Scheller bolestne zaupel... Zbidacela tvaf jeho desne se zkfivila, obe ruce zafaly se v ppste; ale po chvili se zase otevfely aj tvaf nabyla dfive jsiho bolestneho vyrazu. Po nekolika minutach pozoroval, ze stoji tesnei vedle neho nejaka zenstina — poznal cikanku... Chvili se nan divala, potom poklekla, by mu lepe videla do tvafe ... ,,Tys Scheller — Jakub Scheller — poznavam te pfece," zvolala pfitlumenym hlasem. Scheller upfel vyhasly zrak na cikanku a cosi zablabolil.

178

,j,Ty mne neznas ?" optala se po kratke pomlcce cikanka. „Neznam," zaseptal namahave Scheller. /.Pravda, pravda, vzdyf tomu jiz pfes dvacet let, co jsme se v noci videli naposled na Sibenicnem vrchu u Prahy," pravila cikanka. Scheller chtel neco odpovedeti, ale hlas mu vypov£del sluzbu. Zablabolil cosi naprosto nesrozumitelneho, z cehoz cikanka ani nevyrozumela, poznava-li ji, cili nic. Chvili byla cikanka na rozpacich, co pociti. Po te se rozhodla — snazilat' se uboheho Schellera zved'nouti; ale nemela dosti sil... I nechala jej lezet a pospisila za ostatnimi cikany do visky a v nejblizsi chate oznamila, ze lezi na silnici nejaky polomrtvy muz. Po nekolika minutach vydali se tfi muzi na cestu, by nest'astnika vyhledali... Nalezli jej, ale kdyz jej zvedli, shledali, zet' — mrtev — Tak zahynul v 41. roce veku sveho jeden z nej¬ vetsich virtuosu sve doby, kteryz byl prvni vyloudil a vyvzdoroval houslim tony, o jakychz se houslistum druhdy ani nesnilo — fenomenalni talent, kteryz byl na sklonku minuleho stoleti nepfekonatelnou svou hrou na housle podobny obdiv vzbuzoval, jako ctvrt stoleti pozdeji — na pocatku naseho veku — Niccolo Paganini Smrt Schellerova byla v cetnych tehdejsich no¬ vinach konstatovana a fenomenalnimu talentu jeho dostalo se zaslouzeneho uznani, ovsem jen potud, pokud se Imluvilo o ryze umeleckych vykonech jeho. Zaroveh s politovanim pfipominano, ze i talent

179

tak obroVsky braval, obzvlaste v posledni dobe, tak casto utociste k umeleckemu dryacnictvi

Pravda sice, ze jiz pfed Schellerem pokouseno se o hypervirtuosnost v umeni hudebnim. Dejiny umeni zachovaly mnohe toho doklady. Tak na pfiklad slozil jiz za dob langlickeho -satyrika, Swifta jakysi Ircan Ecclin kantatu, kterou se snazil zbuditi pocit rozechyeni a hruzy, napodobe zvuky pfirody a snaze se — jak pravil — tony znazorniti ruzne pojmy a konani, jez Ize toliko slovy nebo jinym umenim vyjadfiti. Avsak teprve za Schellera a po nem vypukla prava hudebni horecka toho druhu, jakoby byl on jediny zavdal k tomu pficinu. I nejvetsi geniove hudebni, jako Haydn a Bee¬ thoven, pokusili se v tomto smeru. Haydn snazil se totiz ve svem „Stvofeni sveta" znazorniti „lezeni cervu", „padani snehovych vlocek" a podobne, coz bvsem bylo nepomerne nesnadnejsi, nezli oc pokusil se se zdarem Beethoven, jenz prvni znazornil hfimani del. Jini ovsem zabihali v novem smeru hypervir¬ tuosnost! v zamezi zacaste az smesne. Tak Kaner ve Vidni, jenz roku 1801 vydal skladbu na piano s pruvodem housli a violoncella, v kterez vylicena „namofni bitva u Abukiru" a snazeno vyliciti tony take hofici korab, ba desne velkolepy okamzik, kdy korab ten vylitl do povetfi a podobne. V£hlasny skladatel a virtuos Bohner provedl roku 1815 na varhanech vlastni svou fantasii, v kte-

180

rez jnapodobil zpev rozlicnychjptaku, pastyfskepisne; boufi, blesk a hromobiti; napevy cinske ahotentotske, ba i „jasnou oblohu" a podobne. Houslistum ovsem otevfeno nove, skoro mozno fici, nejsirsi pole ... Stuttgartsky rodak Petr Kappes, jejz zvali nemeckym Casirolou, nehral smyccem na housle, nybrz1 naopak houslemi na smycci. Ba vice — dal si smy¬ cec pfivazati na zada a tance pfejizdel houslemi po smycci... Po te takto hraje skakal pfes zidle a stoly, ba i kozelce metal, aniz by byl hrati iustal... Podobne produkoval se Kappesuv vzor Angelo Casirola z Tortoni J'arco fermo", t. j. „houslemi na smycec". Upeynilt' smycec kolmo ke stolu a pfe¬ jizdel po nem houslemi nebo si na stole vodorovne pfisrouboval hlavami k sobe dvoje housle a dvema smycci, v kazde ruce jeden, na oboje housle zaroveh hral. Konecne objevil se k uzasu vseho sveta Niccolo Paganini, kteryz jako pfed ctvrt stoletim nas krajan Scheller — hral na jedine strune. I on dovedl vylouditi houslim zvuky pfimo neuvefitelne; napodobilt' st'astne hlasy vsech moznych zvifat — posluchacstvo slyselo stfibrne tony zvon¬ ku, cvrkani, stebetani, sevel vetru, stekot, mhoukani, vrzani a pfirazeni dvefi, kokrhani a podobne. Ale Paganini, ackoliv i on zacaste bral utociste k ruznym druhum, ovsem rafinovanejsiho, tudiz, mene napadneho dryacnictvi, byl opatrnejsi naseho Schellera. Onte skoro vzdy, kdykoli se touto hypervirtuosnosti produkoval, prosil za prominuti, aby se na umelecke tyto sprymy a zerty nekladlo pfesneho mefitka umeleckeho, a tim zachranil svou po¬ vest: jakozto umelec, kteryz dovede ryzi a jedin£

181

prave umeni pfesne odlouciti od vystfelku pouhopouhe virtuosnosti. ' I Paganini vydal se na umeleckou cestu sve¬ tem. V Praze koncertoval, jak znamo, roku 1828, tudiz vice nezli ctvrt stoleti po smrti Schellerove. Co Vsak krajanu nasemu; Schellerovi od kritiky skoro nikdy nepromijeno — hypervirtuosnost, kladeno Paganinimu i od kritiku nej pfisne] sich za nedostizitelnou zasluhu a budilo u obecenstva bezpfi¬ kladny enthusiasmus. Kdyz hral svou vlastni, originelni skladbu; „Tanec carodejnic", naslouchano vzdy se zatajenym de¬ chem. Paganini hraval Ivzdy za hroboveho ticha a nikdy nebyl nucen vyzyvati posluchacstvo k pozor¬ nosti nebo je napominati, aby bylo ticho; ale kdy2 skoncil, v^dy odmehovan pochvalou pfimo neuvefitelnou a to netoliko v Praze, nybrz vsady, kde se produkoval. V celku — co do ducha i techniky byl vsak Paganini pfece jen podobny talent jako nas kra¬ jan Scheller, ba mozna, ze jej Scheller^ V mnoheml i pfedcil. Pfes to vse, — jak u nas v Cechach ca¬ sto se deje — jest Jakub Scheller uplne zapomenut, kdezto jmeno cizince Paganiniho znau nas takofka kazde dite ... •

ADRIAN BR0UWER. »Mne je v§ecko jedno — at' mam pengz neho ne . . .« Holandska pisen pijacka.

(Psano a poprve tiSteno 1876; po druhe ti§t6no 1884,

Okoli starozitnych Antverp stapi se v zlate zapadajiciho slunce letniho. Kypra zeleh luk a haju, rozkladajicich se v jed¬ no tvarne, ale utesene rovine kolem mesta, vabi k odpocinku v chladu vecernim. Panuje skoro uplne bezvetfi. Ve vrcholcich stin¬ nych stromofadi a boustin, jez v dlouhych fadach' tahnou se k mestu a toto takfka uplne obklopuji, zaselesti jen iobcas mirny vanek a zadumcive k jasne obloze trcici vysoke mlyrty vetrni mohutnymi ra¬ meny svymi ani nehybaji. Zapad rdi se v plamenne zaplave. Paprsky slunce, loucice se s krajinou, laskujou v hustem listovi, naposled pohravaji belouckoui penou sirokych, melkych potoku, naposled libaji bile domky a cervene stfechy, vycnivajici z tmave zeleni a naposledy zlati v dali hf ebeny nevysokych budov a vysokp veze chramu starobyleho mesta. Cela krajina dyse klidem, mirem a stestim. V tu dobu —bylot' to roku 1634 — blizil se k mestu po siroke rovne silnici amsterodamske zvMstni poutnik. Byl to mlady, na ejVys sestadVacetilety muz v satech rozedranych, poprdsenych a poblacenych J. Arbes: Sebrane spisy. XXI.

13

186

— zjevne to znamky dlouhe cesty a noclehovani pod sirym nebem. Tvaf jeho neni neslicna, ale pouvadla, vyraz oka mdly a v celem vzezfeni jevi se zfejme stopy spustleho, prostopasneho zivota. Ruce maje v kapsach a Ihostejnost v tvafi ubira se rozedrany poutnik po silnici krokem volnym, ba loudavym. Nevsimi, si niceho kolem sebe; krasa letniho vecera ho nezajima. Potka-li nekoho, svrast'uje mrzute celo, ohlizi se jinam nebo si pohrdlive chodce mefi. Zda vi, zda tusi .rozedranec ten, ze blizi se prave k proslavene metropoli holandskeho umeni? Zda tane mu na mysli, ze v meste, kam jej prave, kroky vedou, v nadhefe a pfepychu knizecim zije nejslavnejsi a zaroveh nej st'astne jsi malif nizozemsky, Petr Pavel Rubens? Ze vzezfeni poutnika arci o.tom souditi nelze. Nasvedcujet' ono spise vsemu, jenom ne smyslu pro umeni, ba zda se, ze by spustleho poutnika jstokrat vice zajimala pitka a rvacka v nektere £ nejbidnej¬ sich krcem, nezli nejkrassi obraz slavneho Rubense nebo nejspanilejsi madonna bozskeho Rafaela v nekterem z nejvelkolepejsich chramu. Posleze zahnul poutnik ze Stromofadi lip v stro¬ mofadi jasanu a spatfil nekolik set kroku pfed sebou do kof an otevfenou branu mesta. Az dosud nevlidnou, mrzutou tvaf jeho pfeletl zablesk radosti, cimz nabyla tvaf ta na nekolik oka¬ mziku vyraz ctveracive dobromyslnosti. Poskocil si, zrychlil krok; ale nez dosel ku bra¬ ne, mela tvaf jeho zase dfiv&jsi vyraz mrzute jnevlidnosti, krok jeho byl opet matny a loudavy. Jenom Izaspoulena usta, pohvizdujici starou pijackou piseh, a

187

ruce misto v kapsach na zadech kfizem slozene nasvedcovaly dusevni zmene, ktera se v nem byla stala. Prosel branou bez zayady, aniz by si byl fvsimnul, ze spocinul na nem neduvefive zrak straze. Avsak hned za branou se zastavil a rozhledl se kolem sebe. « Rozhlednuti to stalo se mu osudnym. „Hola bej!" zaznel za nim drsny hlas straze. Rozedranec se ohledl. „Kdo pak jsme a kam pak jdeme ?" taze se straz, ktera byla rychle poposla a nyni otrhanka od hlavy k pate mefila. Rozedranec, strciv Ihostejne obe' ruce do kapes, upfel zrak svuj na vojina, ale neodpovedel. „Nu, tak pfece mluv! Odkud, kam a proc?" taze se vojin. „Z mesta do mesta a jen proto, ponevadz — chci..." zaznela po chvili; odpoved hlubokym basem. Vyhybava tato bdpoved straznika popudila. „Ted' chci yedet, kdo'jsme?" v^kfikl urputne. „Umelec." „Jak! ? — Umelec a snad malif — ne ?" „Pravda, — malif jsem ..." „U nas a k nam nechodi malifi v hadrech..." „Mozn^!" „Otrhanec jsi a zadny malif!" „Pravda — jsem otrhan, ale malif jsem pfece ..." „Tulakjsi!" „Mozna." „A bys vedel — tulak jsi a vyzvedac a zadny malif....." „Take mozna," vece Ihostejn^ rozedranec netu§e, ze Ihostejnost jeho budi vMy vetsi podezfeni.

188

„Nu, tak tedy, — a ted'hajdy nazpet do brany 1" vzkfikl straznik rozhorlen. Rozervanec sice se zpecoval, udal take sve jmeno a jmenoval sve rodiste, Jm i celou fadu svych pfatel a znaimych; ale vse marne. Byl zatknut a zavleoen na.straznici. Odtud dopraven z rozkazu velitele straze do citadely a tarn jako vyzvedac uveznen.

Divne city vifily dusi rozedraneho umelce, kdyz travil prvni noc ve vlhkem vezeni antverpske citadely. Nebylo mu vsak jako krahujci, uvyklemu bezmezne volnosti, ale zaroveh take samote, kdyz jej uzavrou v tesnou klec, nybrz;jako dobromyslnemu, spo¬ lecnosti bezstarostnych stebetavych soudruhu uvyk¬ lemu vrabciku za parneho letniho dne. Netrapilat' ho ztrata volnosti sama o sobe, nybrz samota a nesnesitelna — zizeh ... Bylte po cely den v letnim vedru putoval, po cely den trpelive snasel zizeh, kterou doufal aspoh na vecer v Antverpach v kruhu rtahodile vesele spo¬ lecnosti uhasiti a ted — lezel na slame ve vlhkem sklepeni v trapii6 osamelosti nejen hladov, nybrz i s hrdlem vyprahlym... Vedle vezne stala sice velka hlinena nddoba s vodou; ale voda nebyla pro nej napojem k uhaseni zizne a zustala po celou noc nedotknuta. Nahoda byla ziznivemu umSlci-otrhanci pfi¬ zniva.

189

V tu dobu v citadele uvSzneny a pomjSme Vol¬ nosti pozivajici vevoda arembbrsky; dovedel se casne, z rana o novem vezni, jenz se vydaval za vytecneho malife, kterehoz vevoda aspoh die jmena a obrazu jeho pfedobfe znal. Nalehdni vevodove podafilo se pfimeti velitele citadely k pokusu, kterym se melo nabyti uplneho pfesvedceni, je-li otrhanec skutecne, jak ubezpecoVal, umelcem. Bez odkladu zaopatfeno potfebne ndcini malifske a dfive jeste, nezli zalafnik pfinesl v^-zni k snidani kus cerneho chleba a cerstvou vodu, vstoupil k nemu do zalafe %elitel citadely. Malif-otrhanec lezel na slavne a splatf iv Vstoupiv¬ siho dustojnika zvedl jen hlavu, by se podival, kdo jej tak casne z rana vyrusuje. „Pfichazim se pfesvedciti, jsi-li skutecne umel¬ cem tak vybornym, jak ubezpecujes," vece velitel. „Dobfe, pfesvedc se, pane!" „Dal jsem pfinesti, ceho je tfeba..." „Dobfe, nech to zde, pane!" „Dej se tedy hned do prace a vymaluj, cb ti libo — tfeba nejakou bitvu, bud na mofi anebo na zemi..." „Neumim bitev," zni odpoved, „leda bys neja¬ kou rvacku v krcme nebo pfed krcmou za bitvu pokladal." . . „Vymaluj tedy nektereho z nasich nebo cizich generilu " „Neznam jich a neumim jich m'aloVat," „Co tedy umis, kdyz nedovedes, ani co by kazdy bfMil dovedl ?" „Dovedu vsechno, co chci malovat z vlastniho popudu, ale nedovedu pranic na zakazku."

190

„Namaluj tedy, co ti libo.". Po te velitel pokynul vojinum, ktefi pfinaseli malif ske ncicini, aby je ve vezeni postavili. Malif-otrhanec line vstal a mlcky, apathicky di¬ val se na platno. „Nu — jsi spokojen?" taze se velitel. „Nejsem," zni lakonicka odpoved. „Neni tu snad dosti svetla?" „Coz jest o svetlo ! Nemaluju nikdy ve svetle pfiznivejsim; jsem poloseru uvykly..." ,,Co ti tedy jeste schazi?" „Co mi schazi?" opacil pO'<#ivny umelec. „Vse, cfeho je mi k praci nevyhnutelne potfebi: uplna svoboda, pak spolecnost a konecne — vlastne pfede¬ vsim — dostatek vina Velitel citadely srdecne se rozesmal.. „Dobfe, dostane se ti Vseho, ceho ku sve praci potfebujes," pravil po chvili. ,,Vezeni tve zustane otevfeno, nekolik vojinu bude tvymi spolecniky a vina dostanes, co hrdlo j-aci." Dav pfimefene rozkazy opustil ivelitel vezeni. I pfineseno vina a nekolik vojinu zasedlo v kobce zalafni, jejiz zelezne dvefe zustaly do kofdn otevfeny. Avsak umelec svlaziv si vyprahle hrdlo nekolika notnymi dousky nedal se do prace, nybrz zvatlaje po¬ cal podavati nadobu s vinem vojinum nute s nejspokojenejsim vyrazem v tvafi, by si die libosti pfihybali. ' Vojini nedali se dlouho pobizet a v.brzce rozhostila se v druhdy smutne kobbe zaldfni bujara veselost.

191

Hluk se vzmahal, zpev zaznel z nekolika hrdel, zatim, co jedni zpivali a druzi se hadali a hastefili, usedli jini na zem a zacali hrat v kostky. Vina cbylo, jak byl velitel citadely pfislibil, vskutku tolik, co nejen hrdlo umelcovo, nybrz1 co vsechna hrdla jeho spolecniku racila. A tak vfcala na se kobka zalafni za nedlouho tvafnost krcmy s nejveselejsi, nejbezstarostnejsi, ale zaroveh take nejsurovejsi spolecnosti. Vfava !napilych nebo jiz uplne zpitych vojinu byla vzdy vetsi; zpev jejich vzdy sprostsi, vtipyyzdy kluzci a nemotornejsi a nekolikrate doslo mezi vojiny, ktefi v kostky hrali, i k rvacce; ale podivny hostitel pfepodivne teto spolecnosti doposud jeste k praci nezasedl, a jak se zdalo, byl jiz sam tak na¬ pily, ze nemohl na praci ani pomysliti. Pfechazeje s mista na misto, laskoval a zertoval s vojiny. Vtip jeho byl fizny, satira perna, ale dobromyslna. Nute spolecniky sve neustale k piti nezapominal take na sebe. Nadoba s vinem byla skoro bez pfestani v jeho pravici. Podati dukaz, ze neni vyzveldacem, nybrz umel¬ cem, jak se zdalo, uplne zapomnel. Nahle vsak se zastavil pfed pfipravenym platnem. Opovrzlivy usmev pfeletel vinem rozpalenou jeho tvaf, ale hned na to chopil se palety i stetce a mumlaje pocal malov'ati. Byly to prapodivne kliky haky, ktere nekolikerym unavnutim stetce na platne vykouzlil. Nekolik car a skvrn skoro bez ladu a skladu.

192

Rozjafeni vojini vidouce, ze vesely kumpan ko¬ necne se odhodlal k praci, a spatf ivse na platne prabidnou mazanici, dali se do svefepeho smichu a po¬ hrdlive i jizlive vtipy jejich byly nejlepsim duka¬ zem, jak smysleji o umelecke dovednosti chvastaveho otrhance. Mrzute mrstil umelec stetcem i paletou o zem a pocal — Izpivat. Sbor vojinu vpadl chraplavymi hlasy a kobkou zalafni zaznela pusta piseh pijacka, jakou se baviyaly spolecnosti nejbidnejsich krcem. A uprostfed takfka pekelneho hluku chopil se rozedranec opet stetce a palety a pocal malovat. Usmesky zaznely poznovu, ale malif toho jiz nedbal. Brucel sice na bidne barvy, huboval na mizerne svetlo a klel na spolecniky i cely svet, od prace sve vsak jiz neustal, leda kdyz sahnul po vine, aby si svlazil vecne vyprahle hrdlo. Nemotornych tahu a skvrn na platne pfibyvalo. Umelec pracoval s uzasnou rychlosti a v pfekratke dobe vystupovaly na platne vzdy ^fejmeji a urciteji obrysy obrazu. Bylo to skupeni vojinu holandskych, sedicich na zemi a hrajcich V kostky. Jiz z prvnich techto crtu bylo zjevno, ze umelec pracuje tak snadno a rychle, jako jini umelci dychaji; a znalec byl by na prvni pohled poznal, ze podivnemu malifi tomu nebylo nikdy tfeba dfive pfemitati a kombinovati, nybrz ze mu vMy uplne do stacilo, postaviti se k platnu, vziti stetec a pocit pracovati. Cim urciteji vystupovaly na platne obrysy ob¬ razu, t^m vice ubyvalo usmesku a za nedlouho po¬ caly se ozyvat i jednotlive hlasy pochvaly. Malif pracoval s u'zasnou rychlosti dale a

193

v brzk.u bylo Ize pozorovati nejen obdivu hodnou jeho zrucnost, ny:br2 i dovednost. Jednotlive postavy obrazu pocaly nabyvati vy¬ razu a zivota. Za nedlouho byl vyra£ v tvafich i pohybech tak zivy, ze divaci s pfekvapenim pozorovali dalsi rychly postup prace a v brzku po te poznali, ze 'roze¬ drany umelec byl si za pfedmet zvolil sve spolecniky, jak hrali v kostky, Puvodni skizza genroveho obrazu toho arci ne¬ mela daleko ke karikatufe a proto zbudila take jen smich u divaku; ale kdyz umelec vhodnym upor tfebenim barev a svetla tvrdost puvodni skiz'zy zmir¬ nil, nemohl se obraz jeho minouti ucinkem. Charakteristika osob byla ostra; V tvafich vyznaceno bylo vse, co delo se asi V dusich, slovem rozpolozeni mysli zracilo se s podivuhodnou vernosti v tvafich i pohybech. Krome toho byla kazda figura tak samostatna, ze kazdy z veselych spolecniku, jenz ji slouzil za vzor,1 poznal v ni sama sebe ... Obraz byl hotoy a malif 'odhodiv paletu i stetec s usmevem na tvafi rozhledl se vitezoslavne kolem sebe. Soudruzi, ac vesmes opili, stali kolem obrazu v nemem uzasu; nebof mrtz takovych schopnosti, jako tento rozedrany 'vesely kumpan, imponovalj i povaham tak surovym, jakymi byli nynejsi jeho soudruzi. Bez odkladu oznameno veliteli citadely, Ee jest umejec se svym dukazem hotov. Obraz byl z kobky zalafni odnesen a k nemalemu pfekvapeni umelce — dvefe zas zavfeny a on zusta¬ ven opet o samote.

194

Nesl to sice tezce, ale trpelive. Na stesti itrapny tento stav dlouho netrval.iV brzku otevfely se dvefe a vstoupil velitel citadely. „Jste na svobode, vazeny mistfe," pravil hlu¬ boce se uklaneje. „Odpust'te, ze nedorozumenim stalo se vam pfikofi." Umelec vesele poskocil a zalusknuv prsty po¬ cal bûceti jakousi rozmarnou piseh. ,,Obraz vas," pokracoval velitel, ,,dopraven byl k slavnemu mistru Rubensovi, by o nem rozhodl, ma-li skutecne cenu umeleckou. A Rubens sotva ze obraz shlednul, radostne vzkfikl: „Obraz ten ne¬ mohl nikdo malovati nez genialni Adrian Brouwer, nejslavnejsi genreista holandsky. Rychle sdelte ve¬ liteli citadely, ze zarucuju se za jeho vezne, jen2 byl tento obraz maloval, ze neni zadny vyzvedac, nybrz mistr na slovo vzaty. Zaroveh povezte, ze pro¬ sim, aby byl mistr bez odkladu na svobodu propusten a mym jmenem snazne pozadan, aby byl mym bos tem." Udivene dival se malif na velitele, kteryz vsak pokracoval: „Sluhove Rubensovi s nejvetsi rychlosti pfinesli mi tuto zpravu a ja nelenim pfani slavneho mistra vyhoveti. Povoz ceka^ pfed'citadelou, libo-li tedy ..." Rozedrany umelec nedal se dlouho pobizeti. Podekovav veliteli vyrazil ze zalafe a za ne¬ kolik okamziku sedel jiz v pohodlnem poyoze, jenz tryskem uhanel k rozkosnemu sidlu nejslavnejsiho a v kralovske nadhefe zijiciho malife ^nizozemskeho.

195

V stinne besidce rozkosneho parku, jenz obklopoval Rubensuv letohradek v Steenu, sedeli druheho dne po propusteni podivneho umelce z cita¬ dely antverpske v duvernem! hovoru dva muzi: mla¬ distvy Adrian Brouwer, jehoz umelecke vytvory pocinaly teprve na sebe pozornost poutati, a skoro sedesatilety Rubens, jeho2 slava byla jiz pfed lety na vzdy pojistpna. Brouwer vystfizlivev z posledni sve opilosti dal se bez namitky od sluhu Rubensovych vysvleknouti ze svych hadru a obleci v sat novy, cisty, ba jdrahocenny, jakymz se odivali v one dobe jen bohatci. V zazloutle, ponekud odule tvafi jeho jevily se zfejme stopy spustleho, divokeho zivota, lee pfes to mela tvaf ta vyraz ctveracive dobromyslny. Jen z placheho oka slehnul obk:as podivny jakys zablesk, prozrazujici jakousi nevolnost nebo nespokojenost. Soudruh a hostitel jeho oblecen byl V sat cerny.. V doposud neobycejne slicne, ac jiz ponekud pouvadle tvafi jeho jevila se resignace choreho, ale pfece spokojeneho kmeta, v chovani pak uhlazenost dvofana a nenucenost sfastneho, slavou a bohatstvim oplyvajiciho umelbe. Vetsich protiv zfidka kdy stavi nahoda podle sebe. Jeden z nejsfastnejsich, nej slavnej sich a nejbohatsich malifu vsech veku, jehoz cely zivot byl (tak¬ fka nepfetrzitou fadou nejskvelejsich uspechu a roz¬ kosi, sedel tu za stolem naproti mladiku, kteryz az dosud nebyl poznal nez klopotnou praci, utrpeni a nejtrpci bidu, kte ryzi octnaise mimodek v kruzich nejspaistlejsich a nejednou na pokraji, zoufalosti po delsi cas byl vedl beznadejny zivot pusteho pijaka.

196

Muz, kteryS se byl proslavil takfka ve v§ech oborech malifstvi nescislnymi vytvory, umelec, je¬ hoz idealem byla krasa, velikost a vznesenost, ho¬ vofil tu s mjladikem, jenz byl sice v svetlejsich oka¬ mzicich s uzasnou zrucnosti vytvofil celou fadu ob¬ razu, ale obrazu jineho druhu, jejichz originaly byl hledal i nalezl v pustych krcmach a ve spolecnosti lidi nejsuroveijsich. Jeden z nejvsestranejsich a nejidealnejsich mi¬ stru rozmlouval tu jako duverny pfitel s jednostran^ nym zacatecnikem, jehoz umeleckym idealem byla skaredost, ohyzdnost, sprosta vaseh a v prvni fade1 — opilost.., A pfece cenil si prvni praci druheho neobycejne vysoko. Nestite se sam umeleckeho provedeni nekrasy, pochopoval Rubens neodolatelnou silu, ktera se jevila v ob'razech1 Brouwerovych a pfes to vse, £e pfedmety, jez si Brouwer volil, samy o sobe odpuzovaly, nemohl slavrty mistr krasy, vznesenosti a velikosti v Brouwerove umeleckem provedeni ohyzd¬ nost i zneuznati neodolatelny humor a genialnost. Dlouho sedeli tito dva muzi v duvernem ho¬ voru pohromade, rozmlouvajice o malifstvi. Na stole pfed nimi rozlozeno bylo mnozstvi map s rytinami a uprostfed staly dve velke stfibrne konvice s vi¬ nem. Bylo opet tak parne odpuldne, jako kdyz byl Brouwer putoval do Antorfu. Ale tentokrate nebyl tak zizniv; sluhove Rubensovi pilne toho dbali, by nezustaly konvice ani pa okamzik prazdny. Pficinu Brouwerovy nynejsi nevolinosti a nesmelosti poznal 'Rubensthrt'eidjpO prvnijm setkani se fs nim. Spatfiv genialniho genreistu, kterdhoz byl dfive jen die vytvoru jeho znal, v hadrech a opildho, hned

197

uhodl, v jak podivnych kruzich Brouwer doposud se byl pohyboval. Pfes to choval se k nemn is vzor¬ nou setmosti; ani sluvkem, ba ani pohledem nedal znati, ze v zivote a pojimani zivota panuje mezi nimi rozdil nejaky. Brouwer, zpocatku ostychavy, nesmely a malomluvny, staval se znenahla sdilnejsim. Usudky jeho o umeni prozrazovaly sice naturalistu, ale byly trefny a ackoliv nekdy pfilis smele, pfece pravdivy. „Teprve nyni," pravil Brouwer v proudu feci, „kdyz jsem poznal, mistfe, tebe a tve okoli, po¬ chopuju uplne rozdil mezi tvym i mym! idealem ume¬ leckym; zaroveh jest mi take jasno, proc jsem (se musil stati tim, cim prave jsem — opovrzeni hodnym, ba nejbidnejsim tvorem..." „Jen pak se stale nepodcehuj, mily Adriane, prosim te snazne, a nemluv jiz; o mpm mistrovstvi," di Rubens vazne a pfivetive. „Jsmef pfatele od oka¬ mziku, co stiskli jsme si poprve vzajemrte ruku -— a co do umeni, vef, ze nemohu se s tebou am zdaleka porovnavat. Neni to licena skromnost snad, nybrz uplne me pfesvedceni. Nikdo pfed tebou pemohl a nikdo po tobe nemuze byt tim, cim jsi ty! Ty's original a proto nedostiîtelny." Brouwer se zapyfil. „Mio'zna„ ze mistr Hals, jemuz dekujes prvni navod k malifstvi, tvafival se byti ponekud jineho ismysleni," pokracoval Rubtens, „ale za tak neschopneho pfece ho nepovazuju, aby byl nadani tve nepoznal, byt' je (byl nedovedl pochopiti a oceniti uplne." „Ty znas mistra Halse, mistra FrantiSka Halse ?" zvolal Brouwer a ponekud trpky tismev pfeletl jeho tvaf.

198

„Jakz bych ho neznal!" opacil Rubens. ,,Jet: malif nadany, ale nema dosti sily, by mohl dati vytvorum svym vyrazu bezprostfednosti. Neni tudiz divu, ze obrazy jeho jsou chladny, ba dfeveny, £e zastinilyje zivejsi vytvory jinych, i mene nadanych genreistu, nebot' bezvyznamne figury skrobenych statniku s rovnez takovym vyrazem v tvafi nemohou ani obecenstvo, tim mene znalce tak zajimati jako svezi, zivotem kypiici postava nejaka, byt' i z kruhu nejni'zsich, s. tvafi nepravidelnou, nehezkou, ba ohyzdnou, ale charakteristickou." „Souhlasim uplne s tvym usudkem," vece Brou¬ wer; „ale znas Halse take osobne?" „Neznam, leda jen povest, a ta neni pfilis chvalna," odpovida Rubens. „Slysel jsem, zet' clo¬ vek ziskuchtivy, hyfivy a marnotratny..." „Povest ta neklame," di Brouwer a sahnuv po konvici s vinem, pfihnul si, jakoby chtel zapit trudnou vzpominku. „Zakusil jsem toho vice, nezli jsem zaslouzil," pokracoval po chvili. „Pfiself jsem do uceni k Halsovi co hosik patnactilety. Byl jsem dite prachudickych rodicu a die toho bylo se mnou take|zachazeno. Byl jsem pilen a svedomit a v brzku nabyl jsem takove zrucnosti, ze maloval jsem daleko rychleji a spravneji nezli sam mistr. Spekulativni Hals poznav, ze mu mohu byti vhodnou silou vypomocnou, nepfipoustel, abych mohl vynalezavost svou osvedciti, nybr'z ukladal mi stale jen pensa. Musil jsem pracovati ve dne v noci. V prabidne zacmoudle komurce podkrovni m'alovaval jsemi neunavne, nedbaje v lete parna a~v zime mrazu.

199

Obrazy sly na odbyt. Avsak mistr muj nikdy mi o torn nefekl, ba naopak neustale je hanil a kazdy den 'mne pobadal k pilnosti jeste vetsi. Niceho netuse mel jsem'skutecne za to, ze jseim clovek obmezeny a bez talentu. Zdvojnasobil jsem svou pili, pracoval bez oddechu. Trpelive snasel jsem hlad i zizeh, trpelive vy¬ slechl jsem vzdy vytky i hrozby mistrovy, ba byl jsem i spokojen, ze mne mistr stfezil jako divoke zvife nejake, ze nesmel jsem s nikym obcovati, ba ani jinak vychazeti nezli ve spolecnosti stareho podomka, kteryz k rozkazu Halsovu nedovolil, abych s nekym promluvil. Tak zil a pracoval jsem dlouhy cas, a zatim, co much jsem se o hladu a zizni mizemymi pensy, vedl zbohatly mistr muj zivot sybarity; obcoval a hyfil s bohatymi slechtici, rozhazoval a prohraval penize, slovem, ,zil kavalirsky jako knize a teprve pozdeji dovedel jsem se, ze ziskuchtivy lenoch ten tyl vlastne z meho potu, ze vydaval obrazy me za vlastni vyrobky..." „Tot: vice nezli nesyedomitost!" zvolal rozhorlene Rubens. „A ty's to snasel, Adriane?" „Jakz jinak! nemohl jsem si pomoci a nesve,domity Hals nevedomost a nesnaz moji die libosti vykofistil. Nejvetsi starost jeho byla, bych se nesetkal se svymi spoluzaky, ktefi by mne byli ftnohli o stavu veci pouciti. V tu dobu nemel jsem sice mnoho pfatel a z teph obzvlaste vesely Isak Ostade a jeho bratr nejvice mne navideli. Avsak Hals roztrousil povest, a take sam v kruhu mych pfatel vypravoval, ze ne¬ jsem vice u neho, ze utekl jsem jiz davno k svym

200

rodicum nebo do sveta a tim se stalo, ze &,ni nejlepsi pfatele moji o mne se nedovedeli. Pozdeji dovedeli se bratfi Ostadove, kde a jak ziju. a poznavse meho mistra usnesli se, ze mi ho ukazou v pravem svetle. 'Podstrcili mi anonymhi listek, v kteremz me upozornili, ze Hals prodaya draze me obrazy jako vlastni sve vyrobky, a radili, bych vzhledem k tomu, ze obrazy me povazujou se za dila mistrovska, zadal od Halse pfimefene jsi od¬ menu. Obsah listku toho me pfekvapil a dlouho ne¬ chtel jsem vlastnim ocim u vef iti. Stav muj vsak byl nesnesitelny; proto uposlechl jsem rady neznamych pfiznivcu. Odebrav se k mistrovi, bych ho pozadal za zlepseni trudnych pomeru svych, zastal jsem jej prave, an vrativ se z prochazky hovel sobe v pohodlne lenosce. Nesmele pronesl jsem svou prosbu za skrovne zvyseni platu, upozorniv pfi torn nekolika slovy na domnelou cenu mych obrazu. Hals svrastiv hnevive celo popuzen vyskocil. Misto odpovedi udefil mne pesti do tvafe a uchopiv v koute stojici hul pocal mne biti. Na takovou odpoved nebyl jsem pfipraven a teprve po chvili misto obrany zvolal jsem upenlive: „Ale probuh, mistfe, Vzdyt' jsem nic nezavinil!" Hals ustal na okamzik v biti, a zlosti na celem tele se tfesa pocal fvati: Jakze! Ty ze's nic inezavinil, ty, ktereho musim zivit, ty — nejvetsi, nioetna a darmochleb!..." A jako by si byl poslednimi slovy dodal zmuzi¬ losti, zvedl opet hul, aby svuj experiment opakoval. Tentokrat jsem se Vzepfel. Zpocatku brdnil jsem se pestmi; ale kdyz na mne Hal's v£dy ,zufiv£ji do-

201

tiral, vyrval jsem mu hul z ruky a — promih, {mistfe, prvni mladistve poblouzeni! — vratil jsem mu vse¬ chny rany, kterymiz mne byl oblazil, i s uroky —" „Vyborne! Vyborne!" zvolal Rubens. ,,Takovy ziskuchtivec nezasluhuje, nez... Ale vypravuj dale, jsem dychtiv!..." Brouwer, kteryz si byl mezi vypravovanim casto z konvice pf ihybal, svlazil si hrdlo opetnym dous¬ kem a pocal: „Dostav se z bytu mistrova pod sire nebe, pocal jsem pfemysleti o svem skutku. Byl to prvni muj hfich; ky div, ze zmocnila se mne bazeh pfed tre¬ stem. Pospisil jsem do sve podkrovni komurky, svazal nektere nejrtutnejsi veci do ranecku a nezli se Hals uplne vzpamatoval, byl jsem jiz mimo dum a za rtekolik minut v bytu Isaka Ostade a jeho bratra, ktefi mi poskytli utulku. Zde doveidel jsem se, kdo mi byl zaslal anonymni listek. Mezi tim, co mne Hals po celem meste dal hledati, zaopatfili mi mladistvi moji pfatele neco penez a tak vydal jsem se za nekolik dni pesky na cestu do Amsterodamu. Tehoz vecera dorazil jsem do mesta, ale skoro jiz bez penez. Ubytoval jsem se v jednom hostinci1 a raduje se ze sve nenadale volnosti dal jsem se ob sluhovati jako velky pan, pil jsem a jedl, co Hirdlo racilo a za vse zustal jsem — dluzen. Hostinsky, prave to dobrotisko, zamilovav si moji bezstarostnost a veselou mysl, stal se za ne¬ dlouho nejlepsim, nejupfimnejsim mym pfitelem. Tak zil jsem nejaky cas. Dluhu, kterymiz jsem byl hned prvniho vecera v Amsterodame neodvisly J. Arbes: Sebran^spisy.

14

202

zivot zahdjil, pfibyvalo a nikdy jsem se jich uz nezbavil. Pfitel hostinsky vedel, ze praci jedineho dne, ba nekolika hodin mohu mu zaplatiti fad nekolika tydnu a proto na zaplaceni dluhu nenalehal. Shovivavost ta stala se mi osudnou Brouwer pferusiv sve vypravovani pfihnul si poznovu, nacez pokracoval: ,,Pocal jsem pracovati pilne a svedomite. V nej¬ blizsim okoli svem nalezl jsem mnozstvi originalu pro sve obrazy a maje originaly ty stale pfed ocima shotovil jsem celou fadu obrazu, kterymiz jsem na sebe upoutal pozornost. Libily se a byly kupovany i stedfe honorovany/ Za to, ze volil jsem si latky bizarni, ze vzdy a ve vsem mel jsem na zfeteli nekterou z veselych vlastnosti sveho originalu, ovsem nemohu; malovalt: jsem vzdy jen to, co odpovidalo rozmarnemu rozpolozeni me mysli, a v te dobe zil jsem vesele, bujne, ba divoce ... Heslem mym stal se zacatek zname pisne pijacke: „Mne je Vsechno jedno — at' mam penez nebo ne" a mnoho mych obrazu nebylo vlastne nez illustracemi teto me devisy ... Chci byti, mistfe, upfimnym a proto odpust', ze povlim ti i svoje hfichy. i Zpocatku byl jsem s pracemi svymi spokojen; ale v brzku jsem zpozoroval,, ze pozbyvam vuci svym originalum objektivnosti. Zije s nimi neustale v po¬ meru nej duvernejsim pival a hyfival jsem s nimi a pfedcil jsem i nejhyfivejsi. Za nedlouho jsem se z hospody vubec ani ne¬ dostal. >.Stal jsem se pi jakem a pfivedl jsem to v ohledu torn skoro k mistrovstvi.

203

Pocal jsem malovati na zakazku, bych si zjednal prostfedku k hyfeni nebo k uplaceni svych dluhu. Od te doby zil jsem vyhradne jen v hospode. Spo¬ lecnost zvavych pijaku stala se mi nejmilejsi. Ne¬ mohl jsem bez lidi tech byti ani bkamzik a tak pracovaval jsem mezi nimi v koufi a hluku pfi plnych d^banech. Humor, kterymz prvni me obrazy amsterodam¬ ske vynikaly, ovsem znenahla vzdy vice z vytvoru mych mizel; za to maloval jsem k uzasu napilych svych kumpanu vzdy s vetsi rychlosti, ale zaroveh! take lehkomyslnosti a povrchnosti. Ky div, ze tyto me obrazy jiz neuspokojily znalce a ze musil jsem je prodavati lidem, ktefi mi k nim byli za vzor slouzili. Prodaval jsem je lacino, mnohdy za nekolik lahvi vina nebo za nekolik dzbanu piva, mnohdy i lacineji. Tak zabfidal jsem vzdy hloubeji v trudne beznadejne pomery. Hostinsti amsterodamsti, nabazivse se me dobrosrdecnosti i lehkomyslnosti, pocali me vypovidati „z bytu"; stal jsem se v Amsterodame clovekem povestnym a nechybelo mnoho, ze bych byl v rozmrzelosti a v navalu okamzite tezkomyslnosti zivotu svemu nasilne konec ucinil. Vefitele moji pocali mne pronasledovat. Musil jsem se pfed nimi skryvati a v trudne osamplosti vznikla v dusi me spasna myslenka. „Vymah se z dosavadnich pomeru — prchni!" pravil jsem sam k sobe a take jsem tak ucinil. Tajne vydal jsem se na cestu z Amsterodamu. Tak octnul jsem se v Antorfu a nyni, mistfe, u tebe. Tva dobrota a laskavost, tva velkodusnost mne pfekonaly..."

204

„Zadrz, Adriane!" zvolal Rubens. ,,Slov, kte¬ rymiz chces sve vypravovani zakoncit, nemohu vyslechnout bez uzardeni... Zustaneme pfateli a na torn dosti!" „Vsak vez, ze od okamziku, kdy jsem se s tebou setkal," pravil Brouwer, ^stala se se mnou neoby¬ cejna zmena. Chci nastoupiti novou drahu zivota, chci ziti po tvem pfikladu klidne a tise vyhradne jen umeni..." Micky podal Rubens kajicimu hyfilu ruku a srdecne ji stiskl. V torn objevil se pfed besidkou sluha a ohlasoyal jakousi navstevu. Rubens opustil besidku, zanechav v ni Brouwera o samote. Tento nejsa samote uvykly nevedel, co pociti; i pf ihybal si nyni z konvice casteji nez dfive, a kdyz se Rubens opet vratil, spatfil pfitele sveho v tvrdem. spanku pohf izieneho — pod stolem ... Byl to prvni a posledni poklesek Brouweruv v dome Rubensove. Od te doby vedl v dome torn, v nem^1 se rtiu dostalo vseho pohodli, zivot vzorny. Pocal opet pracovat svedomite, zil s Rubensem v nejsrdecnejsi shode a jiz jiz mel hostitel za to, ze yyvazl pfitel jeho z mravniho nebezpeci. Po n&kolika tydnech pocal vsak Brouwer dliti casteji mimo dum, pozdeji nevracel se ani v noci a konecne —- nemoha demonicke sile dfive jsiho nefestneho zivota sveho odolati — opustil Rubensuv dum, aniz by se byl s pfitelem rozloucil —navzdy ...

205

Zatim, co obrazy Brouwerovy dochazely vzdy vetsiho zaslouzeneho uznani, zatim, co ustaloval se usudek, ze nalezi Brouwer mezi nejgenialnejsi genreisty vsech veku a sifilo se pfesvedceni, ze mimo Brouwera nebylo a nebude nikdy malife, kteryz by dovedl s tak genialni puvodnosti znazorniti vseclmy gradace opilosti od pouheho rozveseleni az po di¬ vokou zufivost nebo ztrnulou zhovadilost, zil nesmrtelny tento portretista opilcu opet jen mezi svymi originaly. Bludna hvezda jeho vedla jej opet z krcmy do krcmy a osudne dva, verse pijacke pisne holandske: „Mne je vsechno jedno — at: mam penez nebo ne," staly se opet jeho heslem, kteremu se nikdy yice nezpronevefil. Brouwer byl ztracen. V jedne z nejbidnejsich krcem antorfskych seznamil se s jovialnim, pfistarlym pekafem, jeho^ jmeno bylo Craesbeke. ,,Vyuc mne malifstvi!" pravil vinem rozveseleny Craesbeke k napilemu Brouwerovi; „budu se o tebe starati jako otec, abys mohl ziti uplne beZstarostne." Brouwer se rozesmal, ale pfece navrh' pfi jal a prodlenim kratke doby pfani noveho pfitele vy¬ hovel. : Pekaf Craesbeke stal se skutecne dovednym malifem, jejz zvali obycejne Crabethje nebo Crabbetje; avsak sveziho humoru obrazu mistrovych nedostihl. Dalsi osudy Brouwerovy jsou sice prosticke, ale trudngjsi, nezli sam se byl nadal. x Zamilovah se do zinky obstarleho sveho zaka'

206

a zil s ni v duvernem pomeru. Craesbeke pfepustili mu posleze zenu svou uplne. Povesti o prazvlastnim tomto milostnem po¬ meru poboufily mysli nizsi vrstvy obyvatelstva anttorfskeho. Luza srocovala se pfed domem, vyhrozovala, ze vsechny tfi pokara a nicemnemu trojlistku nezbylo nez — uprchnouti. Putovali do Pafize a v brzku dostavil se za ta¬ kovych pomeru nezbytny host — nejtrpci bida. Obrazy, ktef6 Crabbetje druhdy malovaval, v Pafizi se nelibily; pokusil se tedy o malbu obrazu konversacnich, ale nemel pro tento druh dosti na¬ dani a prace jeho zustaly nepovsimnuty. Brouwer nepracoval skoro pranic. A kdyz pak jej posleze i milenka jeho opustila, vydal se r. 1640 z Pafize na cestu nazpet do An¬ torfu. Pfibyl tarn opet jako poprve v hadrech a bez penez, onemocnel a za nedlouho zemfel v stafi dva a tficeti roku opusten a v nejvetsi bide v nemocnici. Rubens dovedel se o osudech Brouwerovych teprve po jeho smrti. Pospisil k jeho hrobu, dal1 mrtvolu vykopati a xestnym zpusobem v chrame karmelitanskem pohfbiti. Vsak tehoz roku, kdy bidne zahynul genialni portretista opilcu, zemfel i Rubens, nedostizny mistr krasy a vznesenosti.

EDMUND KEAN. »Zalibim-li se — seSilim!« . . . Kean.

(Psano a poprve tisteno 1876; po cruhe tis

V zacmoudle, dusnymi vypary naplnene krcme v St. Georges Fields v Londyne panuje neobycejny ruch. Jef prave vyrocni trh a z blizka i dali byli se tu sesli lide vseho stafi a zamestnani, vesmes z tfid nejchudsich, ba nejbidnejsich. Je pozdni vecer a krcma skoro plna. Hoste jsou z vetsi casti napili. Vfava roste, hluk a lomoz se vzmaha. Casern je slyset zakleni, casern judefi nekdo svalovitou pesti na stul, az d^banky a sklenice poskoci, a hned na to pfehlusi divokou smesici drsnych hlasu na nekolik okamziku pusty zpev. Vsak co to? Divoka vfava nahle utichla a v .nemem udi¬ veni pohlizeji nektefi hoste jeden na druheho, jini zas zvedave se rozhl'izeji kole'm sebe a nikdo si ne¬ muze vysvetliti, nikdo nemuze pochopiti, co se bylo prave stalo. Bylote krcmou znenadani zaznelo table, proni¬ kave a pusty lomoz pfehlusujici zahvizdnuti, jehoz nasledovaly tetelive jemne zvuky ptaciho zpevu. A po prvnich zyucich kazdy poznal, ze to zpev — slavika ...

210

Jctsavy tlukot slavici upoutal pozornost vsech, ackoli si nikdo nemohl vysvetlit, jak to mozno, |by v tak pozdni dobe podzimni slavik jeste Zpival. Zpev zaznival z prostfed krcmy z hloucku opilcu, ktefi stojice se dzbany v rukou pfipijeli si uz na rozloucenou. Tem to pak popfano nej dfive rozfesiti pfekva¬ pujici tuto hadanku. Rozstoupili se a uprostfed krcmy spatfili hoste asi osmileteho, suchouckeho hosika v rozedranem obleku. Bleda slicna tvaf jeho jevila intelligenci; tmavy vlas a!( pfekrasne cerne jiskrne oci dodavaly ji vyrazu smeleho a pfece neobycejne jemneho. Maje obe ruce Ihostejne v kapsach a osumelou capku pod pazim stal utloucky hosik nepohnute jako socha a jen na spoulicich se a takfka kfeco¬ vite se stahujicich a zase roztahujicich ustech jeho bylo Ize pozorovati, s jak velkym namahanim jest spojeno. podivu hodne napodobeni zpevu slavika, jez bylo pustou zdivocilou chasu na nekolik oka¬ mziku k mlceni pfivedlo. „Eh, certuv kluk!" ozval se po chvili z nejzazsiho kouta krcmy hluboky bas. ,,Kde se tomu na¬ ucil?" „Vsak umi jeste vie," vece mladistvy sopran taktez z onoho kouta; ,,videl jsem ho dnes na lulici, jak provadel kejkle vseho druhu." „Ja ho uz taky videl," dodava tfeti host; ;„dnes odpoledne jsem ho videl, jak napodobil opici, kterak se plazil jako had po zemi a jako ve vef ice lezl po zebfiku, jejz jakysi muz na kolene drzel..." „Certuv kloucek!" opakuje zase hluboky bas z kouta. „Tak slaboucke stvpfenicko, ze by je moh' vitr odfouknout a pfece..."

211

„A na koni byste ho meli videt!" pferusil) strucny monolog basisty drsny hlas neurciteho razu. „Na koni je pravy mistr! Meta kozelce tak Jibite a zrucne jako zadny druhy; skace pfes platna a skrze obruce, hazi noze do_ vyse a zase je chyta ..." „Tak, tak!" Certovo klouce!" libuje si bas v koute. Zatim, co taktp oil produkujicim se ,,umelci" rozmlouvano, pokracoval bledy hoch ve sve podivu¬ hodne produkci. Kdyz skoncil, zaznel krcmou hlucny potlesk pochvalny. Hosik stal uprostfed krcmy s ponekud k prsoum nachylenou hlavou a se sklopenytma ocima, jakoby pochvala platila nekomu jinemu. Sotva vsak potlesk ponekud utichl, bylo slyseti temny jakys hlas za dvefmi krcmy. „Proc mne drzite? Pusfte mne, at' to klouce rozsapu!" fval nekdo za dvefmi rozkacenym hla¬ sem. „Je to bidak, nicema, zlodej..." „Jakze?" odpovida zVucny hlas ze stfedu hostu, aniz by kdo pozoroval, kdo to vlastne mluvi. f„Je-li klouce bidak, nicema a zlodej, pak jsme vsickni lotfi! Otevfte dvefe, at' zvime, kdo to za dvefmi" ! A nejblize u dvefi stojici host uposlechnuv to¬ hoto vyzvani otevfel. Pfede dvefmi vsak neni zive duse.,.. Za to kdosi za oknem upenlive naf ika: „Cim jsem vam ublizil, ze jste mi prsa proklali! Probuh! pomozte! Nemohu uz dale, klesam .,.. Pro vse, co vam draheho, pomozte na smrt raner nemu..." V up£nlivem hlase spocivala tak tkliva prosba, ze nektefi z hostu vybehli otevfenymi dvefmi pfed

212

krcmu, ale nespatfivse pfed oknem, kterymz volani o pomoc do krcmy zaznivalo, nikoho, hned se zase vratili... „Hahaha! Jaci vy jste blazni!" smeje se vesely hlas od stropu krcmy. „Jaci jste bloudi, ze chcete kaMemu blaznu pomahat, kdyz si z vas sasky tropi! Hahaha!" Zraky vsech pf itomnych utkvely na strope, ale krome zacmoudle, z casti opadale malty nikdo na strope nic nevidel a krome veseleho smichu nikdo nic neslysel a nechapal. „A ted mne chyt'te, vy hlupaci, vy mezkove!" kfici opet vesely hlas pod podlahou. A hned na to opakuje tyz hlas od kamen: „Tu jsem za kamny," a po te zas od nejzazsiho stolu: „Vzdyt: jsem mezi vami — chyt'te mrte!" Podiveni a uzas pfitomnych rostly a byly by zajiste jeste dele potrvaly, kdyby napodobitel slavi¬ ciho zpevu nebyl se ozval vlastnim svym hlasem: „Moje produkce, vzacni a'cteni gentlemani, je u konce; prosim o maly darecek!" Teprve nyni poznali, ze hosik je take bfichomluvec a opetne zaznel krcmou hlucny, ba bouflivy potlesk pochvaly. Hosik tvafe se, jakoby pochvala platila osobe jine, nastavil capku svou nejblize stojicimu a pak obchazeje od stolu k stolu vybiral odmenu za sve ,,umeni". Tak octnul se take i^ stolu v nejzazsim koute krcmy, od kterehoz byl pfed chvili hluboky bas nekolikrate uryvkovite hosikove dovednosti po¬ chvalu vyslovil. Za stolem sedelo nekolik namofniku.

213

Sotva ze hoch ke stolu pfistoupil, ozval se opetne hluboky onen bas: „Eh, u Vsech vsudy — Vzdyf to klouce zrtam... Heda, ty kloucku, nebyl's v loni — nu, ne v loni — ale letos — tak asi pfed ctvrt rokem v Madeife ?" Hoch pohlednul na tazajiciho se a jakes ne¬ patrne leknuti nebo pfekvapeni jevilo se v blede jeho tvafi. „Byl jsem, pane!" odpovedel po male chvili. „A byval's bit — vid? A utekl's pak — ne?" „Ano, pane!" „Nu, tak — pfece se nemylim," zvolal namofnik. „Jsme stafi kamaradi — snad se na mne pamatujes..." „Pamatuju." „A proto ze jsem ti ani tenkrat neublizil, ne¬ ublizim ti ani ted. — Pojd, posad' se sem ;mezi nas a bud dnes mym hostem..." yybizel stary hosikuv soudruh a povstav vzkfikl na krcmafe: „Hola! Jeste jeden dzban sem — at: se Jklouce napije!" Hosik uposlechl. Zasedl ke stolu, a kdyzimu pfinesen, prvni dzban, pfihnul si, jak se slusi na statneho knuSe. „Byl vam to certuv kvitek," pocal po male chvili pfistarly namofnik vykladat svym soudruhum. „Ani byste nevefili, co ndm na lodi vyvadel! Myslete si jen! Kdysi — uz ani neyi'm kdy — ale lod nase byla prave zakotvena vpfistavu portsmouthsk&n — pfiklusalo k pfistavu slaboucke to stvofeni£ko s malym raneckem na zadech a sukovitou holi v ruce, ptalo se po kapitanovi a kdyz mu kdosi povedel, kdo je kapitanem, zadalo, by je kapitdn pfi jal za — namofnika.

214

Byl jsem prave pfi torn. Kapitan se vesele zachechtal. Klouce stalo vsak jako svicka a kdyz se kapitan trochu ztisil, opakovalo svou prosbu. Povidalo, ze dostalo od matky notny vyprask a proto ze se vydalo na cestu z Londyna do Portsmouthu, aby se stalo namofnikem. Kapitan konecne svolil a pfijal hocha na lod, aby pfisluhoval. „A proc pak klouce od vas uteklo ?" otazal se kdosi ze spolecnosti. ,,Zase jen proto, ze bylo bito," dolozil namofnik. „Stalo se to takto: Nasi hosi tedy ukladali klouceti prace vzdy tezsi. Odpluli jsme do Madeiry. Na ceste bylo klouce pfidrzovano k pracim nejtezsim a byvalo bito, kdy¬ koli se k tomu pfilezitost naskytla, a pfecasto i bez pficiny, jen tak pro obveseleni bijicich. Vedeli jsme vsichni, ze s vyzletem nebylo nikdy lepe zachazeno, ale pfece nas pfekvapilo, ze jinak chytry, vsak di¬ voky, ba i zly nezvedenec trpelive snasel vse, co mu ustedfeno. Nekdy arci zat'al slabouckou svou pest' a zaskfipal bilymi zoubky; ale coz platno, vyprask ho pfece neminul. Kdyz pak biti i prace kazdy den pfi¬ byvalo, pozbyl konecne trpelivosti a napalil nas vsechny..." 3,Jak to ?" ozval se opet nekdo z naslouchaji'cicb hostu. „Zcela jednoduse," pokracoval namofnik. „Kdysi casne z rana volal kapitan klouce, ktere spalo na houni pod hlavnim stS'znem. Klouce sebou nepohnulo. Kapitan se rozkfikl, ale klouce tvafilo se, jakoby neslyselo. Nektefi z namofniku, ktefi byli na blizku, opakovali po kapitanovi klouckovo jm&io, ba jeden

215

z nich pfistoupil az k hochovi a nahnuv se k nemu zahoukl mu cosi do ucha. Vsak ani timto zafvanim hoch neprocitl a teprve kdyz ho namofnik kopnul do zeber, zafval bolesti, vyskocil a vytfestiv oci, tvafil se jako polosileny. Zpocatku jsme nevedeli, co o nahle zmene te soudit; ale pozdeji dalo nam klouce posunky na jevo, ze pfes noc — ohluchlo i onemelo ... Myslete si, co tu bylo smichu! Na korabe ziva duse v nenadalou tuto hluchonemotu nevefila. Kazdy vedel, ze si z nas nezbednik tropi sasky a proto byval od te doby jeste ^casteji bit nezli dfive. Na potkani ho polickovali, kopali a tyrali vsemoznym zpiisobem. Kazdy den, ba pfi ka'zde pfilezitosti cineny mu nastrahy af kladeny lecky, by se prozradil; lee vychytraly kloucek pfe¬ stal vse vzorne. Po dva mesice nepromluvil ani slova, po dva mesice tvafil se hluchym jako poleno a pfestal i zkousku nejteizsi. Kdyz totiz kdysi boufe se rozzufila a lod nase byla jiz blizka ztroskotani, nepo¬ zoroval nikdo z nas na hochovi nejake zmeny a teprv nyni jsme nabyli pfesvedceni, ze hoch, jenz ani nejdesnejsi buraceni boufe neslysel, skutecne jest hluchonemym. Po te chovali se k n,emu aspoh nektefi z na¬ mofniku lidsteji, ba mnojzi s nim m;eli i utrpnost. A kdyz jsme pak za nekolik dni pfistali v pfistavu portsmouthskem, vracena mrzaku svoboda. Dva namofnici vzali hocha do lod'ky a dopravili ho na bfeh. Jakmile lodka pfistala, vyskocil hluchonemy na bfeh a k nemalemu podiveni namofniku pocali tanciti „hornpipe" (tanec namofniku) a vesele prozpe-

216

vuje, zmizel za nedlouho v nejblizsi ulici v davu lidu... Tak — ted jsem vam povedel, co vim, a mu¬ zete si to kvitko z certovy zahradky prohlidnout." Zraky vsech, ktefi byli vypravovani namofnika naslouchali, utkvely na bledem vychrtlem komediantu, ijjenz sede bez pohnuti za stolem dopijel prave prvni svuj dzbanek. „Nu — a ted bysjiam mohl povedit ty," obratil se namofnik k svemu hostu, „jak se ti vedlo od. te doby, co's nam prasknul do bot." Hoch zamzourav ocima do prazdneho dzbanu rozhledl se kolem, jakoby hledal, kdo by mu d^ban znovu naplnil. ^Rozumim!" zvolal obstarly soudruh jeho. „Hola! — jeste dzbanek sem — vyzle ma patrne! zizeh, jako by bylo konalo cestu z Kalifomie do Brasilie..." A nezli dzban naplnen, rozhovofilo se i klouce. „Jak se mi vedlo ?" pocalo vypravovat. „Bidne, prabidne! Kdyz jsem byl sfastne vyvazl z mucimy, klusal jsem pesky z Portsmouthu do Londyna. Myslil jsem, ze tarn naleznu svou matku, ale zklamal jsem se. Matka ma byla se vydala rta cestu s tlupou kocujicich hercu a nikdo nemohl mi fici, kam se byla obratila. Byl jsem bez penez a hladoV. Na zdaf buh zaklepal jsem na dvefe otcova bratra Mojzise, ktery se mne pfatelsky ujal. Take teta, Mistress Peineova, chovala se ke mne jako k vlastnimu ditku a Miss Fidswellova, herecka, podporovala mne, jak mohla." „Kde jsi se ale vyucil komediantem ?" optal se stary namofnik. „Vzdy1: pak jsi pranic tomu podob¬ neho neumel, kdyz jsi byl je§te u nas na lodi."

217

„U stryce!" odpovida hoch. „Stryc muj je „vseumelec":. mimik, komik, komediant, tanecnik, sermif, jezdec, bfichomluvecr slovem ivyzna se ve vsem, v cem. se jini nevyznaji. Za dne chodil jsem do skoly a vecer vyucoval me stryc nebo Miss Fidswellova v prvopocatcich umeni. Tak jsem se naucil tancit, zpivat, sermovat — slovem tak jsem se stal kotnedianJtem..." „To si tedy'vydelas pekny peniz?" otazal se kdosi. „Vydelal bych, — kdybych smel..." „Jak to ? Coz nekomediantujes se svym strycem ?" ,,Nesmim; Miss Fidswellova nedovoli..." „Jak tedy pfichazis sem? Proc zde i po ulicich provozujes kejkle, kdy2 nesmis ?" Hosik, jenz se byl az dosud choval jako Vzrostiy clovekx ponekud se zapyfil; ale v brzku se zase vzpa¬ matoval. Pfihnuv si ze dzbanku odpbvedel pevnym hla¬ sem : „Nemohu doma vydfzet a uklouznu, kdykoli se mi naskytne pfilezitost. Samota je mi protivna; mi¬ luju veselost a kdykoli me doma zavrou, nedam po¬ koje, a2 se dostanu na svobodu. A jakmile 'se pctnu mezi lidmi, musim ukazat, co umim." . Po te podivny hoch opet sahnul po dzbanu a pfihnul si. „Certovo klouce," prohodil kdosi jako mimochodem. „Mluvijjako kniha, rozklada jako muz a pije jako vyprahla houba." „Snad ndmt kloucku, nechces take ukdzat, jak uz umi§ pit?" ozval se jiny host. J. Arbes: SebranS spisy. XXI.

Jg

218

„Proc bych neukazal?" opacil hoch a chopiv dzban, dopil na dno. „Hola! Krcmafi! Jeste jeden!" Vzkfikl pak rozveselen, drze prazdny dzban nad hlavou. „Vyborne!" zaznelo z nekolika hrdel soucasne: Ploch samolibe se usmal a bubnuje prsty po stole chvili mlcel. Kdyz pak pfinesen znovu naplneny dzban, pfihybal si Vzdy casteji, pocal vtipkovat, pak zpivat a konecne pustil .se i do tance. Zpita spolecnost, y jejimz stfedu podivne toto dite neobycejne tyto veci provadelo, mela z toho radost bezpfikladnou. Nikdo nedbal, N2e to jeste dite, ktere potfebuje voditka; pfedcasna vyzralost a nezkrocena divokost zvlastniho toho stvofenicka bavila vsechny, kdoz byli svedky jeho kromobycejneho pocinani si. V [pravde zazracne dite to musilo zpitym ho¬ stum provadet nejsmelejsi kousky sveho „umieni". V pfestavkach podavano hosikovi piti, co hrdlo jeho racilo. Po pive pilo se neco fspatneho vina, po vine rum a puncovina a po te nejsilnejsi kohak. A hosik yyrovnal se i v piti vsem, kdoz s nim byli prave pohromade. „A ted nam zatanci „hornp^pe", zvolal posleze stary jeho soudruh, kdyz uz bylo klouce zpite a produkcemi svymi tak unaven^, ze se sotva (na Snohou drzelo. 'Uposlechlo. Vysvleklo kaZajku a dalo se do tance namofnikuv. Nohy vsak uz mu valne neslouzily; potacelo se, casern zavravoralo a nekdy i skleslo na podlahu.

219

ale vzdy zase k vseobecne veselosti znovu se zvedlo a tancilo vesele pfi torn prozpevujic dale. „Proc pak neshodis ten tlusty satek s krku?" zvolal kdosi. „Vzdyt' jsi cely ficny a satek ti pfekazi." Pfi torn chytil mluvici tanciciho hocha a pfitahnul ho k sobe. Hoch se branil, ale marne; 'satek byl mu nasilne odvazan. „Co to ? Vzdyt' mas kolem krku medeny obojek jako psik!" vykfikl jiny host. „A podivejme se! Na obojku je neco napsano. Kdo umi cist, at: to pfecte!" pravil tfeti, Kdosi pfistoupil, nahnul se k hochovi a nama¬ have pfecetl nasledujici napis na obojku: „Tento hoch patfi do cisla 9. v ulici lisleske. 2ada se, aby tarn byl dodan." ,,Tot' jako dive zvife, kdyz se utrhne od fetezu!" podotknul host, jenz byl hosikovi satek s krku odvazal. I „K smichu!" pravil jiny. ,}Ted' — pfed pulnoci meli bychom je dodat! To by se nam,chtelo! Af si proh pfijdou sami!" „A kdyby i pfisli, nevydame je!" vzkfikl stary hochuv soudruh. „Ted' at' klouce pije a zpiva la tancuje!" „Ted' kloucka nevydame!" zaznelo z nekolika hrdel soucasne. „Ted' nam musi delat jeste k'omedii!" Hochovi bylo toto intermezzo ponekud nepfijemne; ale smyslove jeho byli jiz pozitim silneho kohaku valne ptupeli. Pocal tancovat poznovu.

220

Vyskaje a poskakuje blabolil jiz nesrozumitelna slova, ale zpiti hoste meli i z blaboleni jeho nemalou radost. „A ted bys nam moh' taky jeste zazpivat jako slavik!" Zvolal posleze kdosi. Hoch pfestal tanciti, zaspoulil usta, a pocal napodobit zpev slavikuv. V tomto druhu ,,umeni" nevadila mu napilost skoro pranic, a vykon jeho provazen pochvalnym potleskem. „Vyborne!" zaznelo zase z nekolika ust. „Ale jaky to slavik!" podotknul jeden z hostu, jenz byl az dosud stale mlcel. „Jaky to slavik v ha¬ drech a bez — pefi!..." „Opefme ho tedy! At' je z neho pravy slavik!" vzkfikl od stolu u kamen sipavy hlas. „Opefme ho! Opefme ho!" opakovalo nekolik hlasu soucasne a hned chopili nektefi hoste hocha a pocali jej svlekati. „Kolomaz sem! Kolomaz a pefi!" fvali jini — a dva nebo tfi vyrazili z krcmy na dvur. Hoch se vzpouzel, ale marne. Nekolik svalovitych pesti jej drzelo; jini pak jej svlekali a co nemohli svleci, nasilne s neho strhali. „Ejhle slavik — holatko !" volali posmesne, kdyz byli se svou praci hotovi. Zatim pfinesena kolomaz a stara pefina. Telo braniciho se hocha natfeno kolomazi a z pefiny nasypano nan stareho pefi. .: Hoch prosil, plakal, ba fval; ale radost zpitych kumpanu byla tim zbesilejsi. „Ted' jsi pravy slavik," fvali nektefi, kdyz byla ukrutna tato hficka provedena; „ted' nam zazpivej!"

221

, . Takto tyrany hoch nemoha se pfes vsechno usilij zbaviti svych tryznitelu oddal se svemu osudu a uposlechl i tentokrate. Uimelym zpusobem opefeny pocal surovcum na¬ podobiti zpev slavikuv, ale za kratko sklesl vysilen na podlahu. Nekolikero kopnuti bylo mu odmenou za po¬ sledni nezdafenou produkci. Kdyz vsak ani po te mepovstal, odvlekli jej nektefi z krcmy na ulici, kde jej na 'studenem jdla^deni nechali lezeti a vrativse se do krcmy pokracoyali v puste sve zabave ... Teprye k ranu, kdyz se uz pocinalo na vychodq sefiti, nalezla uboheho hocha pfed krcmou verna! pestounka jeho, herecka Miss . Fidswellova, ktera' jej byla po celou noc po vsech moznych krcmach hledala. Na prvni pohled poznala, ze nest'astne dite jako jiz nekolikrate padlo za obet' sve naklonnosti k lihovinam. Budila je, chtela je odnesti, ale sily ji nedostacily, I vypujcila se u krcmafe stary provaz, obvazala jej hochovi pod pa£i a dovlekla ,,opefeneho slavika" domu, do cisla 9. v ulici lisle-ske ...

V prvnich dnech mesice ledna 1814 setkali se v jedne z nejzivejsich ulic londynskych nahodou dva davni pfatele. „Pfisambuh, Edmunde, ty jsi se zmenil k nepoznani!" podotknul prvni z nich, muz to elegantne obleceny, tiskna pfiteli ruku. „Skoro se mi zda —

222

odpust' staremu pfiteli, ze tak mluvi dfive jeste, nezli jsi se mu byl svefil — skoro se mi zda, ze's mel bidu, a ze i nyni trpis — hlad..." Bledou, utrapenou, 'ale pfece neobycejne slic¬ nou, intelligentni avaf osloveneho, jenz byl oblecen v sat osumely, pfeletl trpky usmev a z cernvch, hluboko zapadlych, povyhaslych oci slehl zasvit radostneho Vzruseni mysli. „Coz pak jsi nevedel, ze zde zije tvuj Isoudruh Drury?" pokracoval prvni, necekaje odpovedi pfitelovy. „Proc jsi mne nevyhledal? Proc jsi se ,mi nesvefil? Proc?" „Odpust, mily doktore," odvetil konecne oslo¬ veny; „sam ani nevim, proc a jak se stalo../' „Ale vzdyt' jsi-tak sesly, ba spustly!" pferusil jej pfitel. „Nemohu jinak nezli za to miti, ze skutecne trpis hlad..." „Nahodou — ale jenom nahodou jsem dnes syt," podotnul osumelec s pf izvukem satiry; „hlad nemam, ale za to tim vetsi — zizeh... a penpz — jako obycejne — neni..." „Nu — zizeh pfece mozno v zime snadnSji zazehnati nezli iza pamych dnu letnich, kdyz jsme ji pfed lety posledne spolu zazehnavali!" vpadl pfitel. „Pojd'! Zasedneme isi do nektereho z blizkych hostincu a pohovofme si pfatelsky a upfimne." „Nahodou" syty, ale ziznivy pfitel nedal se dvakrat pobizet. Za nekolik okamziku sedeli oba V nejzazsim koute nejblizsiho hostince u plnych d'zb&nu v du¬ vernem hovoru. Zpocatku mluvili o vecech skoro Ihostejnych. Drury vypravoval nektere episodky ze sv£ho zivota

223

a ziznivy pfitel, neustale ze dzbanu si pfihybaje po¬ zorne naslouchal. „Tobe se tedy dafilo vyborne!" podotnul, kdyz byl Drury skoncil. „Jsem aspoh spokojen," vece Drury, „a tobe?" „Mne?" opacil osumelec. „Jak se jen muzes ptat! Tot' vis, ze bidne — bidneji, nezli kdykoli jindy!" „Tot' pfece neni mozno!" zvolal pfitel. „Vzdyf jsem te videl pfed nekolika roky ve Windsoru, kde's vystoupil pfed kralem jako clen spolecnosti Richardsonovy. Tenkrate byl jsi jeste mladicek asi sestnactilety a pfece prozrazoVal's nadani tak skvele, ze di¬ vaci nepfestavali apjaudovat. A takovemu talentu ze by se mohlo vesti bidne?" „Mne nevedlo se sice po cely muj zivot jinak ne^li b'idne; ale tak bezpfikladne bidne jako po osvedceni meho talentu nevedlo se mi nikdy pfed tim. U spolecnosti Richardsonovy zustal jsem asi dva roky; po te stal jsem se vpravem slova ismyslu kocujieim hercern a, hraval brzo, v torn, brzo vonom venkoVskem jneste za pranepatmou mzdu hlavne. ulohy komicke. Divadelni feditelove byli sice spokojeni, ale proto pfece nechteli mi'platit vice poukazujice k me slabosti, ze pry rad a na ukor reputace divadla — -pivam... Vsak prava ihida moje pocala po mem shatku. OzeniK jsem se, aniz.bych se byl
224 uAno, pane fediteli," dim na to, „ozenil jsem se." Reditel svrastiv celo pokracoval: „ Pravda! Miss Chamber sova pochazi z pocestne rodiny herecke. Ale tim, ze jste si uvazal na krk zenu, ze stal jste se manzelem a k tomu manzelem Zenstiny devetadvacetilete a chude, pozbyl jste vzdor svemu mladi — my slim, ze nejste starsi dvaceti ,roku — pro publikum, zvlaste pro publikum zenske, ves¬ kere pfitazlivosti a proto vas — propoustim!" Byl jsem slovy temi zdrcen, ale pfece jsem ani slovem, ba ani pohledem nedal na jevo, Sejbych si pfal, ajby feditel posledni osudna slova odvolal. Hrde jako vzdy, kdykoli me stihla nejaka ne¬ hoda, opustil jsem feditele, aniz bych byl tusil, jak strasny osud me a zenu moji ocekava. Ja arci nalezl na ten cas utechy ve vesele spo¬ lecnosti V krcme, ale zena ma trpela nevyslovne ... Vedel jsem to a pfece jsem nemohl jinak. Ba ani pozdeji, kdyz se na mne stesti aspoh na okamzik pousmalo, kdyz jsem byl totiz vybidnut, abych vy¬ stoupil na nekterem z vetsich divadel londynskych, nemohl jsem jinak nez odfici a hrati radeji za tydni honoraf jedne guinee v mestech venkovskych. Vedelf jsem totiz, ze nadani me neni jeste yyspele a ze by kriticke oko nejlepsiho divadelniho obecenstva anglickeho, obecenstva londynskeho to¬ tiz, umeleckemu rozvoji memu jen pfekazek). A je¬ dine 'tim mozno vysvetliti strasny dusevni stav, v kte¬ rem jsem se v tu dobu byl nalezal." Osumely zneuznany Jierec se odmlcel a svlaziv vypravovanim vyprahle hrdlo pokracoval po chvili: „Bida a utrpeni m6 trva jiz po sest roku. K ne¬ uvefeni, co muze vse clovek snesti! A pfece jsem az posud jeste ani na okamzik nepozbyl viry v um6ni,

225

pfece jsem po celou tu dobu bezpfikladne nouze s zeleznou vytrvalosti studoval pfipravuje se svedor mite k vystoupeni pfed obecenstvem nejkritictejsixn. Pravda, ze mine to stalo pfecasto obrovskeho mravniho pfemahani, nebof v dobe te rostla a zmahala se vrozena ma naklonnost k lahvi a pustemu, hyfivemu zivotu v mife uzasne ..,. Staval jsem se clovekem nehodnym, ba suro¬ vym a pfecasto pocinaVal jsem si jako zbesilec ... A pfi torn trpela uboha dobra zinka nejvice! Tyraval jsem ji v opilosti sve mnohdy zpusobem nejbrutalnejsim, ale ona vzdycky zustala mirnou, tichou a trpelivou.., Nejstrasnejsi osud stihl nas v pfimofskem mestecku Svansea. V tu dobu'hral jsem s kocujici spo¬ lecnosti v Birminghamu za prabidnou, skoro nadennickou mzdu, tak ze jsem se po krk zadluzil. Vefitele mne pronasledovali. Na stesti byl jsem yyzvan, abych se odebral do mesta Svansea, kde mi slibovano postaveni vyhodnejsi a vynosnejsi. Zena ma byla tehotna, ale pfece se musila se mnou vydati na cestu pfes dve ste mil (anglickych) dlou¬ hou pesky. , Jak rid bych ji byl tenkrate nechal aspoh ne¬ jaky jeste cas v Birminghamu, aspoh tak dlouho, af by byla slehla. Ale nebylo mozno. Dav zufivych vefitelu vyhnal nas z Birming¬ hamu. Bylo to v mesici cervenci. Vydavse se na cestu pfed vychodem slunce, pu¬ tovali jsme dale za nesnesitelneho parna. Uzkost a starostlivost ma byla bezpfikladna. Obavalf jsem se, ze mi zena slehne nekde na ceste bez pomoci, ze slehne prave v dobe, kdy cekala na

226

mne v stinu stromu pfed nekterou vesnici, v kterez jsem kejklifstvim musil vydelati aspoh na sou'sto chleba, bychom na ceste hlady nezemfeli... Vef, mily Drury, ze nyni ani sam nechapu, jak bylo tenkrate 'mozno, ze jsme kazdodenne pfes dvanact mil cesty urazili! A pfece jsem byl v nadejich svych trpce zklaman. Pfibyv'se do Svansey, shledali jsme, ze pomery nase se zhorsily. Travili jsme trapne dny v nevlidriem, nezdravem bytecku s cihloVou podlahou, za nejz jsme platili tydne jen osm shilinku na jemneho. Bida nase byla vzdy vetsi a casteji nezli v Bir¬ minghamu trpivali jsme hlad. A v nejvetsi teto bide narodil se nam hoch. Nekolik okam'ziku blaha a stesti a pak zas utrpeni a hofe nejdesnejsi... Muj mily, muj drahy toward vsak zemfel! Pamatuju se na strasny onen den, jakoby to bylo dnes — kdy zatlacil jsem mrtvemu prvorozehatku ta mila, sladka ocka jeho! Pfisel jsem domu zpity. Zena £tala u kolebky nepohnute jako zkamenela; slzy, kanouci po bledych jejich licich byly vsak vymluvne jsi. Dech zatajil se y mych prsou a poprve v zivot^ svem zhrozil jsem se myslenky, ze mbhu byti osudem oloupen o bytost nejdrazsi... Matnym krokem pot&cel jsem se ku kol$bce a shlednuv v ni vychladlou jiz mrtvolu sv6ho ditka zachvel jsem se v hlubinach duse. Bylo mi, jako bych byl nahle Vystfizliv£l a bo¬ lest, nevyslovni bolest sevfela md pnsa. Naklonil jsem se ku kol6bce a zulibav ocka svdho ditka za¬ tlacil jsem je na vzdy...

227

A v okamzicich tech pevne jsem si pfedsevzal, ze napnu veskere sve sily, bych vyvaznul z drapu desneho demona sveho ... A pfece nebylo mozno! Po smrti Howardove nastaly nam doby jeste trudne jsi. v A chci-li byti upfimnym, musim ti fici, ze jsem' se tenkrate nalezal takfka na pokraji — §ilenosti... Bidu snasel jsem trpelive; ale pycha ma byla zlomena a ja pfijimal i almrtznu jako zebrak, jen aby zena ma netrpiela hlad tak velky. Nejstrasnejsi muka pusobila mi vsak smrt Howardova. A dodam-li, ze byl jsem tenkrate pfi divadle zamestnan vzdy jen v ulohach vedlejsich, pochopis a vysvetlis si take, proc jsem byval skoro ineustale zufiv a zfidka kdy stfizliv, proc choval jsem se v opilosti i k zene sve ca'sto nesetrne, su¬ rove, ba nelidsky... Osumely herec opet se odmlcel a pfihnul si ze dzbanu, jejz dopil az na dno. Pfitel pozoruje hluboke pohnuti jeho, chvili mlcel, ale pak jen tak jako mimochodem se otazal: „A jak jsi se dostal do Londyna ?" „Ze Svansey vedla me bludna hvezda ma dp Irska, z Irska do Skotska a kdyz ani tu nemohl jsem ziti, odhodlal jsem se k n&vratu do Londyna. Pfatel zde nemam temef prazadnych; nikdo mne nikomu nedbporucil a tak musim vypomahati pfi jednom z mensich divadel zdej§ich ... Vsak nezpominej vice, mily Drury, trudnych tech dob a vy¬ pravuj ted sam neco veselejsiho." Drury pfitelovu pfdni vyhovCl a poCal vypra¬ vovati nekter^ veselejsi episodky ze sveho zivota

228

a nekolikrate pfitele, jenz skoro neustale si pf ihybal, rozveselil. Skonciv podotknul jeste nasledujici: „Podivno, Edmunde! Zname se jiz tolik roku, byvali jsme vzdy pfatele tak duverni, a pfece nevim o tvem dfivejsim zivote takmef pranic vice, nezli co jsi mi byl prave vypravoval. U mladiku tak bez¬ starostnych a veselych, jakyimi jsme pfed lety by¬ vali, ovsem to neni nic divneho; ale nyni, kdyz uz slovem, mozno-li, doplh vypravovani sve jeste vypravovanim o svem mladi." A prave tak jako byl pfed chvili Vyhovel Drury, pfani Edmundovu, vyhovel tento pfani Druryho a vypravoval v tento smysl: „Zajiste ani netusis, ze pochaizim z rodu slav¬ neho. Jeden clen rodiny nasi, Henry Carey, poklada se aspoh za basnika narodni hymny anglicke. Carey byl 'zadumcivec a jelikoz po cely sVuj zivot trpel bidu, ucinil posleze zivotu svemu konec nasilim. Syn 'jeho George sdedil bidu pb otci. Zamestnaval se ledacim; ale nicim nembhl zazehnati bidu, ktera byla v dome jeho hostem kazdodennim. Jedinym potesenim jeho byla dceruska Anna; avsak jen na kratky cas, nebof v patnactem roce veku sveho opustila otcovsky dum, putovala s kocu¬ jici hereckou spolecnosti od osady k osade a vracela se do Londyna jen tenkrate, kdyz spolecnost nehrala. V Londyne zivila se nuzne hokynafstvim a seznamila se zde s jakymsi architektem, Aaronem Keanem, kteremu se Zali|bila. Plodem tohoto zalibeni byl hosik, jenz narodil se dne 4. listopadu 1787. Hosik ten byl jsem ja.

229

Otec muj byl podobne povahy jako matka. Opustilf matku moji kratce po mem narozeni zusta¬ viv ji v bide nejvetsi. Matka peoovala o sve ditko jen asi tfi mesice, pak je ponechala peci a milosrdenstvi cizich lidi, ktefi se o mne po dva roky starali die moznosti. Kde a jak jsem po tu dobu zil, nevim; avsak kdysi za boufliveho vecera v mesici listopadu — jak jsem se pozdeji dozvedel, bylo to roku 1789 — stal jsem zimou skfehly a vyhladovely v prujezde jednoho domu, kde me nalezli jacisi chudicti manzele. Ubozaci smilovali se nad ubozakem a vzali mne domu. Vsak za kratky 'cas pf isla matka ima a zadala za vydani sveho „vlastnictvi". Musilo ji byti vyhoveno a tak vstoupil jsem na jeviste zivota, jenz'stal se mi fadou Fnejdesnejsich utrpeni. Jsa tfilete, utloucke-ditko octnul jsem se poprve na prknech divadla Drury-Lane, kde jsem nvystoupil" jako statista v baletu. Prozrazoval-li jsem uz tenkrate nejake nadani, nevim; ale byl jsem pak dan do uceni .baletnimu mistru, jenz na mych slabouckych nozkach zkousel veskere sve umeni, tak ze mne skoro zmrzacil. Title nozky me musily byti dany do zeleznych desticek, aby neschromly. Matka 'vsak se mnou nemela zadneho milosrden¬ stvi. Se zeleznymi destickami na nohou musil jsem se cviciti v tanci a gymnastice dale. O vzdelani m£ nikdo se nestaral. Teprve po¬ zdeji smilovalo se nade mnou nekolik dobrodincu, ktefi sehnavse neco penez, posilali mne do skoly.

230

Ackoli jsem nebyl jeste zcela osm roku star, prozrazoval jsem pfece neobycejnou chapavost i na¬ dani, ale vrozena vzdorovitost a neposlusnost pfihlasily se za nedlouho'k svemu pravu. Zatouzil jsem po svete, a bez obalu sviefil jsem se matce, -ze bych rad do sveta, vlastne za mofe, o neihz jsem byl tolik zajimaveho a dobfodruzneho jiz slysel vypravovat. Matka nezna jic jineho prostfedku k zazehnani tak ivystfednich zamyslu a planu sveho ditete, vyprask'ala mi, coz melo za nasledek, ze „vzmuziv se", uprchnul jsem z domova. ' Doraziv pesky z Londyna do Portsmouthu byl jsem tarn po velkem namahani pfijat na lod k vypomoci a vykonal jsem tak cestu po mofi do Ma¬ deiry a nazpet. Zkusil jsem strasne; byl jsem bit a tyran vse¬ moznym zpusobem; az posleze vybavil jsem se Isti, tvafe se hluchonemym. Byv nekolika milosrdnejsimi namofniky po opetnem pfistani lodi v Portsmouthu na bfeh dopraven pospisil jsem opet do Londyna. Matku, kterou jsem tarn hledal, nenalezl jsem; bylaf se pozrtovu vydala s kocujici spolecnosti diva¬ delni na cesty po venkove. Na zdaf buh zaklepal jsem u sveho stryce Moj¬ zise Keana, kteryz — ackoli muz potulny a nestaly — ujal se mne a vyucil mne vsemu, co .um&l sam, zejmena kejklum, bfichom|luvectvi, slovem vsemoznemu druhu um£ni, kterymz moftio o jarmarcich, poutich a pfi jinych pfilezitostech n£jaky halif vy¬ delati. Krome stryce Mojzise a tety Mistress Painove ujala se mne take herecka Miss Fidswellova, ktera nedbajic nevizane m£ povahy snazila se se£ byla, nahraditi mi matku a pfivesti m£ na lep§i cestu.

231

Nezkrocena divokost me povahy a naklonnost k piti lihovin jevila se u mne jiz v utlem veku v mife bezpfikladne, nebot' kdyz posleze jako osmilete klouce byl jsem engazovan v divadle Drury Lane pro detske ulohy a jako „Arthur" V „Krali Janu" bouflive mi aplaudovano, byl jsem jiz znam1 jako zrucny kejklif, dobry sermif a — pusty pijak ... Po smrti strycove vzdal jsem se k nalehani sve pfitelkyne Fidswellovy drahy komediantske a pocal jsem horlive a svedomite studovati hry Shakespearovy. A jiz v teto dobe uzral ve mne umysl, veno¬ vati se umeni hereckemu. Opet nalezl jsem dobrodince, ktefi se mne ujali. Zil jsem v dome bohatych manzelu Clarkeovych, ve ,spolecnosti Vzdelanych pfivetivych lidi; ale na¬ sledkem neblaheho nedorozumeni —domnival jsem se totiz byti urazen — opustil jsem dum svych dobro¬ dincu. Odebral jsem se do Bristolu, abych si tarn,vyhle¬ dal zamestnani na nejake .lodi; ale byl jsem tak slab, ze me zadny kapitan nepfijal. Vratil jsem se tedy zase do Londyna, kam jsem pfibyl hladov a tak ztrmacen, ze sklesl jsem na hnojisti a ttam usnul... Opet jsem se stal kejklif em, opet jsem lezl po provaze jako opice a napodobil zpev slavici; opet jsem se zivil produkcemi mimickymi a kejklifskymi po^krcmach a na jarmarcich, opet pocal jsem pit a zil jsem mezi nejbidnejsi chatrou londynskou. Posleze vsak jsem' se zase vzpamatoval a vrativ se k Miss Fidswellove, pocal jsem jejim navodem zase studovat hlavni ulohy Shakespearovy a ackoli teprve ctrnact roku star, jevil jsem pfece nadani co

232

do puvodniho pojimani charakteru, cimz jsem kaz¬ deho, kdo me slysel deklamovati, pfekvapil. Dozvedev se, ze matka ma meska v Portsmou¬ thu vydal jsem se tarn na cestu; ale matky sve jsem tarn nezastal. Nemaje penez na zpatecni cestu do Londyna najal jsem si v jednom hostinci mesta sal a uspofadal v nem prvni sve „pfedstaveni". Deklamoval jsem „Hamleta" a „Richarda III.", zazpival jsem nekolik pisnicek, provedl nektere z kejklifskych kousku a to s takovou zrucnosti, ze jsem mohl pfedstaveni druheho dne opakovati. Prvni tento samostatnyi pokus ve vefejnosti do¬ dal. mi Zmuzilosti. S zeleznou vytrvalosti pocal jsem opet studovat a byl jsem pak engazovan pro dvacet her v divadle v Yorku. Hral jsem s obzvlastnim ohnem a zejmena ori¬ ginelni pojmuti a provedeni Shakespearova ^Shyloka", jez lisilo se zcela od vykonu nej slavne jsich hercu anglickych Kemblea a Cookea, zjednalo mi chvalnou povest a uspokojilo i Miss Fidswellovu, ktera me nepfestala pobadati k vytrvalosti. Od te doby vedl jsem potulny zivotkocujiciho neuznaneho herce; zivot pinyhidy, svizelu a utrpeni, ziyot tak divoky, pusty a dobrodruzny, jaky nevedi snad ani jediny z onech reku, jez jsem bud jiz na prknech divakum pfedvedl nebo teprv pfedvedu." Vypravujici skonciv zapil notnym douskem trpke zpominky na sv6 mladi. A dlouho jeste sedeli oba pfdtele pohromade, V duvernem hovoru o vScech druhu podfizen^ho., Druryho pfitel pil vsak vzdy rychleji. V brzku se rozveselil a zapomenul na titrapy a svizele.' .

233

Avsak cim rychleji pil, tim vice zmahala se neuhasitelna zizeh jeho. A kdyz pak davni tito pfatele se rozchazeli, byl tak zpity, ze nemohl ani na nohou stati a musili byti v povoze domu dopraven ... Nevlidny vecer lednovy snesl se nad Londynem. Prsi a snezi soucasne. Ob cas zahrci po dlaz¬ deni uprkem ujizdejici kocar; nekdy mihnou se na blizku nektere svitilny temne obrysy chvatajici ne¬ jake postavy, ale hned na to jest v ulicich izase pusto a jenom mrazivy vitr severni stenaje a kvile mrska pfed sebou v zbesile rozkosi krupeje deste a sne'r hove chomace. I pfed divadlem; Drury-Lane je tentokrate prtsto. Nejen osoby, ktere obycejne (cekavaji na sve zname, i sjtraze a vubec kazdy, kdo mohl, skryl se pfed destem a mrazivym vetrem a jenom dlouha fada povozu podel divadla nasvedcuje tomu, ze pfedsta¬ veni neni jeste u konce. V divadle samem panuje prave ticho takfka hrobove. Nahle vsak zadunela z prostor divadelnich boufe pochvaly, pfehlusujici i upeni vetru a splounani deste. ^ Obecenstvo hrne se z divadla; lee divadlem otfasajici boufe pochvaly neustava. Nekdy siceochabuje, ale.hned na to hfmi potlesk a pochvala 'znovu, vytrvaleji a jeste boufliveji nezli dfive. Vzdor psotne nepohode tvofi obecenstvo pfed divadlem skupeni a z zive gestikulace rozmlouvajicich je zfejmo, ze udalo se v divadle 'cosi mimofadneho, neobycejneho. Z dvifek, kterymi se vchazi do garderoby a na jevi§te, vyrazil v plasf zahaleny muz. J. Arbes: SebranS spisy. XXI.

jg

234

Z davu lidu, jenz se tu byl shromazdil, Eazn£la se zvlastnim pf izvukem slova: „Tof on — tof Shylokl" Ale muz prodray se davem ani se neohledl; chvatal dale, zabocil do postranni ulice, zrychlil krok jeste vice a za nedlouho bezel jiz skoro uprkem klikatymi, rozlicne se kfizujicimi ulicemi, az se na okamzik zastavil pfed starym, posmournym, vysokym domem, jehoz vratka byla jen pfivfena. Kopnuv do vratek vybehl po schodech vzhuru a skoro bez dechu zastavil se v tfetim patfe v uzke chodbicce pfed nizkymi dvefmi, jez kvapne otevfeL Zustav na prahu stati upfel zrak svuj do jizby. Byla to nevlidna, malym kahankem jen mdle osvetlena jizbicka s necetnym, otfenym nabytkem. Ze vsech koutu zeje chudoba, ba bida. Jenom u velkych, kachlovych kamen, v nichz vsak byl oheh jiz davno vyhasl, jevi se obraz pfiveti¬ ve jsi. Na nizke stolicce sedi tu v chudobnem sate asi ctyficitileta zenstina u kolebky a praye v oka¬ mziku, kdyz se byly dvefe otevfely, procitlo ditko v kolebce a pocalo se libe usmivat. 2ena shlednuvsi pf ichoziho vyskocila. Doposud slicnd jeji tvaf jevi trapnou uzkost¬ livost a bdzeh. Sotva vsak bystfeji pohledla na vyzilou, nyni radostne zaf ici tvaf muze, jenz stoje nepohnute mezi dyefmi nemohl rozcilenim ani slova promluviti, zasvitla nadeje i v tvafi jeji a slza radosti zaleskla se ji v oku. „Marie, draha Marie! Na&e bida — jest u kon¬ ce!" vyrazil posleze muz ze stisn£n£ch prsou.

235

A postoupiv kvapne az ku kolebce vzal ditko do naruci a pocal je vroucne libati... „Karle, Me drahe, milene dite!" zvolal radostne. „Tvuj osud je rozhodnut { Pujdeis do Etonu na studie, az dorostes — a ty, Marie, ty nebudes uz (nikdy vice trpet hlad — koupim ti kocar a budete bydlit v krasnem letohradku..." Vsak nahle, jakoby byla dusi jeho proletla bolestna zpominka, polozil zase ditko do kolebky a sklesnuv na nedalekou zidli zamumlal temne a bolestn^: ; „OhI ze se toho muj Howard nedozil — Muj drahy, mileny, muj ubohy Howard!" A nevyslovna bolest zracila se v zbledle, pfed chvili jeste radosti zafici tvafi muzove. Chvili trvalo trapne mlceni. „0, Marie!" pocal posleze muz. ,Jeste vcera vecer jsem ti fekl, ze se zblaznim, jestli se zalibim. a ted skutecne nevim, jsem-li jeste pfi smyslech... Zmocnila se mne nevyslovna uzkost, nezli jsem vystoupil. Chvel jsem se na celem tele; ruce me byly studene jako led, hlava v plamenu a srdce bouflive mi tlouklo, kdyz stoje za kulisami cekal jsem, az mi da regiseur znameni k vystoupeni. Konecne jsem vystoupil na jeviste. :Nevim, bylo-li divadlo prazdne nebo pine; nevim, bylo-li osvetleno nebo neosvetleno. Zdalo se mi, ze se potacim jako opily. Nohy me byly tezke, jako bych se brodil v hlubokem bahne; rude nemohl jsem zvednouti, hlava klonila se k prsoum, jazyk byl jako ochro'men. Nevim, co se delo pfede mnou a kolem mne. Zddlo se mi, jako bych se byl nahle octnul v huste rteproniknutelne mlze pfed n&jakou propasti, o niz:

236

jsem nevedel, je-li v pravo nebo v levo, pfede mnou ci za mnou. Studeny pot vy vstal mi na cele, krev proudila od srdce k hlave a rovnez tak prudce zas nazpet. Pocal jsem odfikavati svou ulohu ... Ty vis, ze mam vytecnou pamef; ty vis, #6 ulohu Shyloka um,im lip nezli kteroukoli modlitbicku; ty vis, ze uce se casern svym>uloham shakespearovskym nestudoval jsem, nybrz po leta v pra¬ vem slova smyslu jsem dfel, jako snad zadny herec pfede mnou, a pfece jsem tentokrate stal na jevisti jako zacatecnicek, jenz nevi, ma-li se spolehnouti na svou pamef nebo na napovedu. Die vseho mluvil jsem zpocatku pomalu, monotonne, ba nesouvisle; napoveda musil mnohou vetu dva- i tfikrat napovidat, nezli jsem ji pochopil a opakoval. Za nedlouho vsak jsem napovedu jiz neslysel; nevim, napovidal-li ci nic. Mluvil jsem, co mi pfislo na jazyk, ale myslim, ze se mi pamef ma nestala nevemou, ze mluvil jsem jen slova bdsnikova. Vse to trvalo po celou prvni scenu. Kdyz vsak jsem odchazel, vlastne kdyz jsem se skoro bez sebe potacel s jeviste za kulisy, zahfmela divadlem boufe pochvaly, kterou jsem se vzpamatoval. Scena druha i ostatni az do posledni nemely se scenou prvni pranic spolecn^ho. Hralf jsem jiz s uplnym vedomim; videl jsem a slysel vse, co delo se pfede mnou i kolem mne a pfece po kazde scene nova, vzdy dele trvajici boufe jcisave pochvaly.

♦ 237

Dobyl jsem si pfizne obecenstva jednim vecerem, jedinou ulohou a trvam, ze pfizne te nepozbudu, dokud budu tim, cim jsem ..." Zena, ktera byla pozorne a s napnutim naslou¬ chala, neodpovedela, ale radosti zafici tvaf jeji byla zfejmym. dukazem, co delo se v dusi jeji. „Promih, Marie ma draha, draha, cim jsem ti kdy ublizil," pocal po chvili opet muz. ,,Jsem clo¬ vek vasnivy a surovy; stal jsem se tim. ovsem jen spatnym vychovanim, chudobou,. bidou ]a hof em, jez ztrpcujice mi zivot pfivedly me tak casto na pokraj zoufalosti. V chvilich nejtrpci beznadejnosti, kdyz jsem si pfipomenul, ze i po dlouholete vytrvale a namaL have praci odpiraji mi zaslouzeneho uznani, kdyz jsem si pfipomenul, ze s pohrdanim mne odmitaji, hani a kopaji jako psa — nemohl jsem jinak nezli satn nouti vzdy k prostfedku, kterymz jsem zdrave smysly sve aspoh na cas omamil a tak na vsechny utrapy zapomenul. Desny demon zbesile rozkose, jenz dfima v lihovinach, stal se nejvernejsim, nejmilejsim mym pfi¬ telem. Divokost ma menila se casto v surovost zvifeckou a tu — odpusf, draha, verna duse — trpivala's ty nejvice ... Vsak od tohoto vecera, kdy dbstalo se mi uznani, kdy slavil jsem ze vsech hercu vsech veku triumf snad nejskvelejsi, od tohoto vecera, kdy pfestala bida ma jako uboheho kocujiciho herce-proletafe, kterehoz si skoro nikdo nevsimal a zahajeno ryze umelecke snazeni vyssi, od tohoto vecera, kdy nej¬ smelejsi sen meho zivota stal se posleze skutkem — nastoupim novou drahu zivota, budu pracovati s tisilim a vytrvalosti k tomu, abych zustal nejen

233

umelcem, jakym jsem se byl dnes osvSdcil, nybrz1 abych se stal clovekem dobrym a fadnym, jakym jsem jeste nebyl nikdy." „Probuh, Edmunde, jnezachrnufuj mysl svou trudnymi zpominkami a neblahym porovnavanim," zvolala zena. ,,Zapomeh na vse, co jiz minulo a nikdy vice se nevrati!" dodala a se slzami v ocich sklesla do na¬ ruci sveho Edmunda, jemuz (byla uz dayno pfed tim vsechno odpustila... Po chvili podotkla: ,,Alevzdyf jsi mi jeste ani nesdelil, jak se stalo, ze's dnes dosahl tak neobycejneho uspechu. Od smrti Howardovy byl's vzdy malomluvny a zfidka kdy jsi mi neco svefil. Zili jsme skoro jako lide; zcela cizi a tak nevim vie, nezli ze od te doby, co dlime v Londyne, yypomahas pfi malem divadelku a ze's dnes vystoupil poprve pohostinsku v divadle Drury Lane; avsak jak se stalo, ze's byl pfipusten,, neni mi znamo..." „Mne samotnemu to bylo do dnesniho dne hadankou," odpovida muz. ,,Vysed pfed ctyfmi dny z domu potkal jsem jednoho ze svych zhamych, kte¬ ryz s usmeyem pfal mi stesti. „K cemu?" tazu se,udiven. ,,Jak! Ze nevis, k cemu ti pfeju stesti?" opa: cil a beze slova vzal mne pod pazdim a vedl k narozi, na nemz bylo pfilepeno oznameni hry divadla Drury Lane. ,,Zde, viz!" pravil, ukazav holi na konec diva¬ delni cedule, kde stala vytistena nasledujici slova: „Ve stfedu vystoupi v tomto divadle poprve pan Edmund Kean jako „Shylok" v „Kupci Benatsk6m".

239

Nekolik okamzik^ jsem nevedel, jak si to vy¬ svetlit, ale pak jsem si zpomnel, ze stalo se to nejspi§e prostfednictvim dayneho pfitele meho dra. Druryho, s nimz jsem se byl pfed kratkym casern! nahodou setkal a jemuz jsem se byl se vsim, co jsem mel na srdci, upfimne svefil. Teprve dnes pfed pfedstavenim jsem se do¬ zvedel, ze dr. Drury hned po rozmluve se mnou obratil se v pf icine meho vystoupeni k vyboru di¬ vadla toho a ze yymohl mi dovoleni vystoupiti, aniz by mi byl povedel, ze jest v muj prospech cinnym." ,)Tedy pfitel Drury, o nemz jsi mi byl tolikrate vypravoval?" otazala se zena. „Ano, pfitel Drury," opacil muz. „Vsak ne tak jemu, Jako spis nahode, ze jsem se s nim setkal, vlastne neuhasitelne zizni, ktera me v onen den vypudila^z domu a s Drurym svedla, dekuju v prvni fade,^ ze umozneno mi bylo prostfednictvim pfitele prvni vystoupeni v nesnadne uloze na velkem di¬ vadle pfed obecenstvem nejkritictejsim. Lee odpusf, Marie, ma draha! Musim Drurymu podekovat. Slibil jsem mu, %e se jdeme se po pfedstayeni^ v jedne z nedalekych krcem; ale v rozci¬ leni svem jsem uplne na svuj sli'b zapomnel. Drury snad me netrpelive ocekava..." Zinka ne bez starosti vyslechla tato slova. Znalaf sveho muze a vedela, ze sotva se vrati pfede dnem a stfizliv;* lee pfes to vse nenamitala jako obycejne ani slova. .v Polibiv zinku i ditko v kolebce, odesel podivny muz ten, aby^vyhledal v krcme pfitele. Nalezl jej skutecne, podekoval mu, pohovofil s nim a po pul hodine vratil se k sve zipce a ditku svemu.

240

Bylo to poprve v zivote Keanove, ze vratil se z krcmy — stfizliv...

Prvnim uspechem v divadle Drury Lane byla bida Keanova na vzdy zazehnana. Uspech ten nezustal osamelym. Kazdym vystoupenim pfibyvalo genialnimu umelci pfiznivcu a ctitelu, kazdou novou ulohou osvedcoval skvele sve nadani herecke v mife tak netusene, ze stal se milackem nejen divadelniho obecenstva vzdelaneho, nybrz i prosteho lidu, jenz se zatajenym dechem sledovaval vytecne, originelni a az dosud nedostizne vykony jeho. Kdykoli Kean vystoupil, vzdy bylo divadlo v pravem slova smyslu pfeplneno a boufe pochvaly takmef ani nepfestavala. Byvaly „Street-Arab" (gamin londynsky) stal se muzem ctenym a obdivovanym. Kazdy pokladal si za cest, byti mu na blizku, moci jej pozvati do sveho domu nebo mU moci nejak po slo uziti. Soucasne s uspechem na prknech mnozily se i Keanovy pfijmy. Za nedlouho mohl splniti slib zince sve po prvnim vystoupeni ucineny: Keanova manzelka zila se svym ditkem v carokrasnem leto¬ hradku, mela vlastni ekypaz, slovem zila jako knezna. A po letech, kdyz maly Karel dorostl, poslal jej otec na studie do Etonu, kde studovali synove rodin nejvznesenejsich a nejbohatsich. Avsak Kean sam nemohl novemu zivotu nikte¬ rak uvyknouti.

241

Pozvani k navsteve nejvznesene jsich rodin zpo¬ catku sice pfijimal a take se nekdy dostavil; ale pozdeji znechutila se mu tak zvana „vyssi spolec[nost" v nejvyssi mife a znenahla pfesla jeho nechuf v nenavist. Kean nenavidel tak zvanou „vzdelanou spolec¬ nost" z hlubin duse nepokladaje ji za nic vice nezli za „dav lidi bezcitnych, na oko vzajemnym pfatelstvim se rozplyvajicich, ale v srdcich jen zavisti a nenavisti se fidicich sobeckych ctizadostivcu". Nejnadhernejsi sine velkolepych palacu londyn¬ skych velmozu, v nichz byval Kean v prvni dobe vzdy hostem vitanym, staly se mu protivnymi hlavnS osobami, s kterymiz se v nich setkaval. v„Mnozi z nich," pravil kdysi Kean, „mluvivaji o vsem moznem, o politice a jinych pitomostech, cemu nerozumim; ale jakmile pocnou mluviti o di¬ vadle, zvasta jeden vetsi nesmysl, nezli druhy." Tak soudil Kean o spolecnosti, do ktere byl neobycejnym svym nadanim uveden. Ky div, ze zatouzil po spolecnosti jine, po spolec¬ nosti^ v ktere za dob sve bidy pfi plnem dzbanu a bujnem nehledanem vtipu «apominal na vsechny sve utrapy, slovem jaky div, ze mel vetsi zalibeni v obycejne krcme mezi lidmi prostymi, nezli v nadhernych palacich mezi lidmi rafinovanymi. Za nedlouho vratil se^Kean k dfivejsimu svemu zivotu. Na prknech nepfestaval byti milackem obecen¬ stva,^ ale v kruzich slechty a bohacu byval hostem f idkym, kdezto v kruzich proletafu v krcmach casto nejbidnejsich hostem takfka kazdodennim. A casto, pfecasto zpil se po davnem zvyku svem tak, ze zustal beze smyslu na ulici lezeti

242

Povaha Keanova nijak se nezmenila. Vznesenost a surovost bojovaly stale o pfevahu a casteji, nezli bylo zahodno, zvitezila surovost. Ceny penez podivny tento muz nikdy nepoznal. Necenilf si jich a plnyma rukama je vyhazoval. Na davnou pfitelkyni, herecku Fidswellovu, ktera radou a pomoci svou byla polozila zaklad k jeho stesti a slave, ovsem nezapomenul a pfipravil ji zivot bezstarostny. Ale ani nehodna matka jeho nezustala bez po¬ moci. Kean vykazal ji slusny rocni plat a nedbal toho, ze vydirala na nem pfedstiranym pfibuzenstvem castky vzdy vetsi. Podporoval kazdeho, kdo pfisel a proste fekl, ze podpory potfebuje. Rodinneho stesti, po nemz byl v dobach nejtrpci bidy touzival, nepoznal. Pfal sice zene a hochu sve¬ mu vse; zasypal je bohatstvim a nadherou, ale pfes to byl rovnez tak spatnym manzelem jako otcem. Milostny pomer jeho k slecne Coxove mel za nasledek, ze hluboce urazena manzelka dala se s nim rozvesti. A od te doby klesal Kean vzdy hloubeji. Vydal se na cestu do Ameriky, zil po nejaky cas mezi Hurony a po cele fade takmef silenych dobrodruz'stvi vratil se r. 1827 opet do Londyna. Vse to zda se byti takmef pravde nepodobne a nevysvetlitelne; ale Kean sam pfedpovedSl ucinek svych triumfu pfed prvnim svym vystoupenim v di¬ vadle Drury-Lane, kdyz k zene sve pronesl osudna slova: „Jestli se zalibim — zblaznim se!" Nemirnym pozivanim lihovin, bezpfikladnym, takmef nikdy neochabujicim rozcilenim a takovym] tez namdhanim dusevnim i telesnytn pfedr&zdeW

243

nervy nemohly nadlouho vykonavati pravidelne sve funkce, a vsim pravem mbzno souditi, ze Kean, kdyby jej nebyla schvatila nemoc jina, byl by za nedlouho najisto zemfel horeckou opilcu. Delirium tremens vmizsim stadiu aspoh jevilo se u neho dosti casto, zvlaste od fe doby, kdyz vratil se z dobrodruznych cest svych po Americe. Kean vystoupil poznovu jako „Shylok" v diva¬ dle „Drury Lane" a obecenstvo pfijalo jej s jasotem. Melof za to, ze vidi pfed sebou opet Keana, jakym byval, nez odejel do Ameriky — tak £iva, oslhujici byla jeho hra. Ale obecenstvo se mylilo. ' Znalci a vsichni, kdoz byvali podivnemu muzi tomu na blizku, vedeli zcela dobfe, kde jest pramen Keanovy zimnicne Zivosti. Obecenstvo melo za to, 'ze vytvory jeho vznikaji doposud jeste bezprostfedne v jeho duchu; ale sou¬ druhove jeho vedeli ji2 na jisto, ze Kean musil! , vzdycky, kdykoli vystoupil, brati utociste k desnemu demonu, dfimajicimu v lahvi s lihovinami. Od te doby hraval Kean Velmi nestejne a stfizliv nikdy vice nevystoupil. A jedine tim mozno si take vysvetliti zdanlivy nevdek Keanuv k jednomu z nejlepsich jeho pfatel, jehoz novy kus byl pfi proVozovani vypiskan, pone¬ vadz Kean objevil se na, prknech tak opily, ze nemohl takfka ani jedine vety pronesti v souvislosti. Po sest roku zil jeste Kean timto zpusobem, az1 vysilen sklesl na luzko, s nehoz vice nepovstal. Teprve na .smrtelnem lozi, kde opatrovala jej s vzornou peci davna jeho pfitelkyne, Fidswellova, poslal pro svou chof, aby jej navstivila.

244

Marie uposlechla. Vidouc vasnive milovaneho muze na smrt nemocneho, odpustila mu a osetfovala jej s Fidswellovou az do posledniho jeho vzdechnuti. Kean zemfel dne 15. kvetna 1833. Ackoliv pfijmy jeho pouze v Anglii paceny uhrnem na dve ste tisic liber sterlinku, tudiz asi na dva milliony zlatych, nezustavil zene a synu svemu praniceho. Posledni zbytek jmeni jeho zabavili cetni vefitelove a slavny muz, jenz byl genialnosti svou v po¬ merne kratke dobe tak ohromneho jmeni vyziskal, zemfel v podobne bidnych pomerech, v jakych byl stravil cast sveho zivota jako neznamy kejklif a zne¬ uznany kocujici herec.

EDGAR ALLAN POE.

(Psano 1870; poprve ti§t6no 1871, po druhe 1884.)

I. Byl posmurny podzimni vecer, pfedchazejici serou a stfizlivou noc, jak lici ji Poe ve sve balade „Ulalume". V prostrannem pokojiku elegantniho hostince new-yorkskeho shromazdila se vesela spolecnost sestavajici z osob, jez1 pfed casern v Baltimore ca¬ steji se schazivaly a v prubehu nekolika let do No¬ veho Yorku byly se pfestehovaly, I tohoto vecera sesly se jednak proto, 2e schazi¬ valy se tarn skoro kazdy den v poctu dosti cetnem, jednak ze pfed nedavnem do Noveho Yorku pfibyly istary pfitel' poprve ope;t zavital db kruhu starych] pfatel. 'Spolecnpst, zasednuvsi jako pfed lety y Bal¬ timore za jediny, velky, okrouhly stul, v brzku rozVeselila se, a k pestrosti ryze americke zabavy nemdlo pfispSla ruznost povah a zamestnani kazdeho z nich. Bledy, yyzdbly lekaf s ndpadne vysedlymi licnimi kostmi sedel podle svalovit£ho, do hn6da

248

osmahleho namofnika; vedle nakladace, v mozolne praci sesediveleho, jehoz zdivocily pohled pfes vsechnu drsnost jevil neobycejnou dobrosrdecnost a poctivost, hovel sobe, o lenoch zidle se opiraje, Sumalista, jehoz pfizloutla plef pfilis zjevne prozrazovala chorobu jater; naproti lekafi vrtel se nepokojne ruzolici, boubelaty, aspoh o deset roku mladsi doktor prav, ktery s ohnem mladistveho agitatora zastaval naproti obchodniku s kozesinami, ponekud sourem sedicimu, zasadu, ze „pokrok lidstvu bude teprv tenkrate zabezpecen, az stane se prace cestnou a plodnou moci veskereho sveta". Stary general pensylvanskeho pluku nejsa zvykly „tyrati" sve telo dlouhym sedenim, vice stal, nezli sedel dymaje mlcky z kratke drahocenn6 dymky a mruce jen casern polosrozumitelne lakonicke poznamky do husteho, prosediveleho vousu. Vedle neho, ci lepe pod athletickou postavou sta¬ reho vojina sedel, vice sehnut nezli vzpfimen, se sklopenou hlavou muzik hrbacek, jeden z nejvymluvhejsich a nejohnivejsich tribunu lidu, ktery vsak, kdyz mlcel, nesmele, ano bazlive dival se na svet, zardivaje se casto jako devce, jez pfed ne¬ kolika dny opustilo pensionat... Mimo tyto osoby byli tarn jeste nektefi ma¬ lifi, sochafi, hudebnici a basnici, z nichz vsak nikdo nebudil zvlastni pozornosti. Pfitel a Vzacny host sedel uprostfed stolu. Byl to tfiatficetilety, krasny muz, ale doposud tak bledy, tichy a mirny jako pfed lety . Byl oden jednoduse a elegantne; kazdy pohyb! jeho svedcil o povaze neobycejne mirn6. Vsickni, kdoz jej jiz po nekolik roku nebyli videli, shledali, ze vyraz obliceje nebyl se zmSnil. Jenom jiskrnd

249

oci byly ponSkud hloubSji zapadly; druhdy takofka prusvitna plef trochu nasedivela jevic tu a tarn pfirudle skvrrty a nabehlejsi zilky; jasny, zvucny hlas byl hlubsi, temef basovy. Mnozi znali muze toho z dfivejsi jeho cinnosti; znali jej z dob, kdy jako stin vstupovaval do mist¬ nosti redakcnich a mlcky usednuv za gtul, dlouho, pfedlouho pfed sebe se divaval, nezli se uchopil pera, by napsal mnohdy tfeba jen nekolik fadku, jimiz vsak poboufil na sta lidi a kterymiz mnoheho spisovatele na dlouhy cas pfipravil o dobry rozmar, nasledkem cehoz mnozil se prave tak rychle pocet jeho stoupencuv jako nesmifitelnych nepfatel. Bystrost ducha byla jej postavila v fade soucasnych kritiku anglickych na prvni misto; neodo¬ latelny humor a zvlastnij usmesek v jeho uvahach pusobily neobycejnym kouzlem na ctenafe, jenz by byl i bez techto pomucek neodolal pfesvedcujici logice. Mnozi znali jej take z okamziku, kdy ohnive, ba divoce sobe pocinal pfi hajeni nektere zasady estheticke, humanni neb logicke; mnozi znali jej i z trudnych dob poblouzeni, kdy na smrt bled, s yypoulenyma, strhanyma ocima, blabole a potaceje se vrazil do redakce a nikoho neznaje sklesl nekde v koutku. Ano jeden, Ize spolecnosti byl kdysi pfitomen, kdyz podivuhodny tento muz [naj polo mrtev nalezen byl v blate ve strouze... A muz ten nalezel mezi nejgenialnejsi sveho v,6ku, originalnosti svou skvi se mezi nejjasnejsimi hvezdami na obzoru basnickem, (ovsem ponekud opodal a osamele nemaje s nikym nic spolecneho, leda zdanlive jcosi podobneho. J. Arbes: SebranS spisy. XXI.

^

250

Poeticke prace jeho maji velikou podobnost s poesii lorda Byrona; nicmene vanouci jimi vulkanicky duch jest dvojnasob zajimav svou bezpro¬ stfednosti a naivrtosti. Kdo seznal jeho poyidky, basne a po jednani filosoficka, pfesvedcil se, ze neni to prosta krasa dokonaleho dila umeleckeho, ktera mysl ctenafe pfi cteni spisu tech pouta, jako spise demonicka moc mohutne puvodnosti, ktera majic zaklad v jed¬ no strannem vychovani a trudnych pomerech zivot¬ nich, spojila se s nejbystfejsi logikou a nejohnivejsi, obraznosti. Demonicka carokrasa, hruzy, ktera uchvacuje cloveka na strmych nebetycnych ,skalinach, nad hlubokymi, temnymi propastmi, provazi nas jako vemy soudruh pfi cteni poetickych praci podivneho to¬ hoto basnika. Mnohdy zda se nam, ze puda pod nasima nohama ustupuje, ze klesamie a fitime se jiz se zavratne vyse do propasti; ba mnohdy nelze se ubraniti myslence, ze stojime ruku V ruce s basnikem na pokraji desne silenosti. Muz ten nalezel sice mezi nejbystfejsi a spolu nejjizlivejsi kritiky sveho veku. Vedel a znal vse, co psati a vedeti ma, kdo pravem chce se odva¬ ziti k posuzovani cizich plodu; avsak pfes to volil ku svym vlastnim vytvorum basnickym i filosofickym latky, ku kterym by byl sotva sahnul jiny nadany spisovatel, vynikajici i autokritikou. Volilf vzdy latky prave tak zvlastni, jako byla zvlastni Msnicka individualita jeho; nebof latky ty jsou takoveho druhu, ze kdyby soudny ctendf pozrtal chladnou rozvahu a ledovou vypoctenost, v mziknuti by knihu odhodil. Avsak prave proto, ze £tenaf knihu neodkla-

251

da, nybrz s napnutim vMy vid a vice rostoucim dale cisti musi, nabyvaji vytvory podivuhodneho tohoto poety zvlastni ceny lisice se od vytvoru jinych' interpretuv uzkosti, bazrte, hruzy a desnosti, jako lisi se clovek zdravy od mrzaka. Na prvni pohled soudny ctenaf pozna, ze vznikly, ponevadz musily vzniknouti a ze staly se takovymi, jakymi prave jsou, proste proto, ze jinakymi stati se nemohly; slovem, ze vytvory ty maji raz praveho tvofeni. Bezprostfednim vznjknutim a neuv&domelosti svou pfipominaji poesii lidu a z kazde fadky jest patrno, ze basnik zvolivpo sve basnicke individualite tyto latky, musil je prave jen /tim zpusobem spracovati, jakym jsou spracovany. Hlavne z techto pficin vytykala soucasna i pozdejsi kritika vytvorum! bizarrniho poety toho mno¬ ho vad; bylyf chvaleny i zatracovany se stejnou vytrvalosti. I v novejsi dobe mnozi, jichz usudek vazen ze zfidel kritik soucasnych, muzi tomu nepfatelskych, nemohse zminiti se nechvalne o neobycejne zivych a krasnych popisech vyjeVu fantastickych a jinych, originalnosti pfekvapujicich myslenek a podrobnostech: opakujou starou tradicionelni frasi, ze ve Vytvorech tech pry neni ani „stopy mravniho smysleni". Avsak pfes to ivse nemohou ani tito kritikove vice upf iti, ze muz ten nalezi mezi ,,nejznamenitejsi talenty, jez zrodily se kdy na pude americke". Dobry a pfedsudku prosty vkus nesoudi vsak die krasy neb osklivosti zVolene latky, netdze se po torn, li6eno-li jest zdrave nebo chore, nybrz soudi vyhradnS jen die toho, licenp-li jest po pravde ci nic. A proto muzeme smele pfipustiti, co tvrdi nej-

252

pfikfejsi kritikove, muzeme zaVrhnouti vse, co rtiuSi tensepsal: jedinou praci vsak pfece nebudeme moci nikdy zavrhnouti. Dokud bude zdraveho vkusu a zdraveho usudku, jenz nemefi a nesoudi die mnozstvi yytvoru: dotud bude se skviti jmeno nesfastneho muze toho mezi kbryfeji literatury svetove jedinou basni, slavnym „Havranem". II. Za krasneho jitra fijnoveho roku 1833 popochazel mlady clovek po delsi cas podle domu baltimorskeho nakladatele almajitele casopisu „Saturday Visiter", kteryz byl pfed nejakym casern vypsal cenu 100 dolaru za nejlepsi povidku a tolik tez dolaru za nejzdafilejsi baseh pro svhj literarni casopis. Mladik znenadani se zastavil, jakoby se byl k necemu odhodlal, a rozhlednuv se plase kolem sebe vstoupil rychlym krokem do domu. V neko¬ lika okamzicich octnul se v koridoru y prvnim pa¬ tfe, kde bez odkladu u dvefi zazvonil. Sluha otevfel a mladik po zadosti sve uveden k nakladateli. Vstoupiv ostychave do bohate, vkusne vysper¬ kovane komnaty a spatfiv, ze muz, s kterym mu jednati, sede za psacim stolkem pise, chtel nesmele zustat u vchodu, avsak nakladatel zaslechnuv vrznuti dvefi, otazal se ponekud nevrlym hlasem, aniz se byl na pf ichoziho podival: „Co dobreho ?" „Pfichazim si pro honoraf," znela pdpov£d' pfi¬ tlumenym hlasem.

253

Nakladatel ohledna se spatfil nedaleko dvefi clov&ka, jaky snad nikdy jeste nevstoupil na drahocenne indicke tepichy gentlemana duchem anglic¬ kych spisoVatelu spekulujiciho. Stalte pfed nim dvemecitmalety, chory a jako duch bledy mladik v oplchalem fracku, s umolousanymi spodky, bez kosile, v roztrhanych botach, sesly klobouk pod pazdi. Ranpi slunce vrhajic paprsky sve do komnaty ozafoyalo vychrtlou, "bidou a nouzi spustlou postavu. Nakladatel zahlede se v umucehou tu tvaf s licemi ponekud spinave zarudlymi — neodpovidal. Mladik stoje se sklopenyma zrakoma nejevil sice rozpaku. Pozoruje, ze nakladatel neodpovida, pravil hlasem ponekud jasnejsim: „Racil jste pfed nejakym casern vypsati cenu, za baseh a povidku, a ja byl v casopisu vasem vyzvan, abych si pfisel pro cenu." „Ah, Poe!" vzkfikl nakladatel vyskociv se stolice. „K sluzbam! Zovu se Edgar Allan Poe," odvetil mladik. ,,Bud'te mi vitan," vece nakladatel spechaje ku dvefim a podavaje mladikoyi ruku. „Byly vam pfisouzeny obe ceny, pane Poe," pokrapoval s neobycejnou pfivetivosti muz, kteryz byl jeste pfed chvili na pf ichoziho s poloutrpnym a polohsmesnym opovrzenim pohlizel. „Ostatne musim vam: povedeti, ze vase prace, kter£ se mne mimochodem feceno velmi libi, za¬ chranil jen neobycejne, uhledny rukopis vas. Komise, ktere bylo ulozeno skoumati manuskripity, pfiVabena byla fcvlastelkrasnym rukopisem, kterymi byly; psdny yami âslana baseh,,Coliseum"a povidky „M.

254

S. found in a bottle" (Rukopis nalezeny v lahvi), ,,The Visionary" (Visionaf), , .Lionizing" (Lionisovani) a jeste tfi jine, jichz titule mi prave nepfipadaji. Komise, jejimz pfedsedou, byl znamy romalnopisec a;'spiso¬ vatel knihy „Horse-Shoe Robinson", pan Kennedy, starala se jako vsechny podobne sbory velimi malo o ducha a krasu, kdyz tvurce, vylicil je pismem hieroglif iekym; vidouc vsak citelne, ba slicnei p'sane prace, pocala je cisti — docetla i posoudila. Ceny pfifknuty pak j.ednohlasne poyidce „M.iS. found in a bottle" ia basni „Coliseum" — jak komise ve sv6 zprave napsala ,,prvnimu ,geniu, kteryz psal rukou citelnou". Pfi rozpeceteni pfilozeneho listku shle-1 dano, ze prace ty pochazeji od vas, pane Poe, jehoz jmeno, promihte me upf imnosti — v literatufe nasi bylo mne uplne, a clenum komise skoro neznamo, Vyzval jsem vas tudiz hlavne po vybidnuti pfedsedy komise, pana Kennedyho, ktery se o vas patrne interesuje, abyste si pfisel pro honoraf, jednak take proto, bych se s vami osobne seznamil." Po tak neocekavanem pfivitani odpovedel Poe nekolika slovy a v brzku rozpfedl se mezi mladym' basnikem a nakladatelem zivy hovor. Oci Poeovy zazafily dumyslem a citem; hlas, hovor i zpusoby jeho v. kratkem case ziskaly mu pfizeh nakladatelovu v takove mife, ze jej pfatelsky pozval k opetne navsteve. Poe uposlechnuv vyzvani navstivil nakladatele v nekolika dnech a setkal se u neho s romanopiscem Kennedym, kterehoz, prave jako nakladatele, v brzku svym duchem a pf ijemnym 'chovanim' v ne¬ male mife si naklonil. Oba tito novi pf£tel6 po¬ starali se o spustleho a opusteneho bisnika zpuso¬ bem tak jemnocitnym, ze hrdy jinak Poe nemohl od-

255

mitnouti, kdyz mu koupeno satstvo a pfimefena zasoba pradla, by se mohl objeviti i ve spolecnostech slusne jsich. iPusobenim Kennedyho ucineno brzo na to Poeovi vyzvani, aby pfijal redakci casopisu „Sou¬ thern Literary Messenger" (Jizni literarni posel), jeiz byl jakysi J. W. White ku konci roku 1834 zalozil a ktery mel od roku 1835 vychazeti v Richmonde. Poe nabidnuti to pfijal s ochotou a vdecnosti. Nezli se Poe odebral do Richmondu, schaziv'al se s Kennedym, a kdysi byv tazan v duvernem ho¬ voru na Sve osudy, vypravoval pfiteli svemu o dobrodruznem zivote pfiznavaje se ku vsem svym pokleskum -s upf imnosti cloveka, u ktereho pravdomluvnost daleko pfevazila i vrozenou samolibost. Vypravoval asi v tento smysl : ^Rodina ' nase jnalezela mezi nejstarsi a nejvznesenejsi v Baltimore, a dobyla si sveho casu znacnych zasluh v slavtnych bojich za osvobozeni Ameriky. Poslednim clenem rodiny, ktery^ duchem a pfirozenymi vlastnostmi nad jine vynikal, byl otec muj, David Poe mladsi, kterehoz1 otec, tehda dustojnik, urcil ke stavu pravnickemu. Otec muj studoval tedy po nekolik roku prava v Baltimore. V brzku vsak si zamiloval horoucne anglickou divadelni herecku, Alzbetu Arnoldovu, ktera ne^tak pro vlohy jako pro neobycejnou spanilost a zivy temperament byla milackem obecepstva.I znechutilo se mu studium suchoparnych paragrafu v takove mife, ze zakonnikem hodil pod stul, uprchl s milenkou, pojal ji za manzelku a sam stal se hercem.

256

Mozna, ze oba nemeli pro dramaticke umeni nadani; jisto vsak, ze pficineni a namahani jejich nemelo uspechu. Po sest nebo sedm roku vedli ro¬ dicove moji krusny zivot kocovnicky; hrali na divadlech hlavnich mest americkych; pak rychle po sobe v Richmonde zemfeli zanechavse po sobe z romantickeho manzelstvi sveho v nejtrpci bide tfi male ditky: Henriku, mne a Rosalii. Ja narodil se v Baltimore roku 1811. Ze jsem byl hosik slicny a prozrazoval vlohy, pfijal mne po smrti rodicu bohaty kupec richmondsky, John Allan, Senz byl s rodici mymi spfibuznen, za vlastniho. Nemaje sam potomku, ustanovil jiz napfed, ze po jeho smrti stanu se universalnim dedicem ohrom¬ neho jmeni jeho. Allan pfevzav me vychovani ucinil mimo jine take opatfeni v ten zpusob, ze vsecken trest byl u mne naprosto vyloucen, aby pry duch muj v nicerrt nebyl obmezovan. Ja vsak jsa od nejutlejsiho mladi tvrdohlavy a vzdorovity, pozdeji velmi trpce jsem pykal, ze mi za mladi tak mnoho, ba vsech poklesku promijeno, cimz povaha ma velmi jednostranne se vyvinula. Roku 1816 odebral se Allan se svou choti do Anglie, kam jsem je doprovazel. Kdyz jsme byli procestovali nejkrassi krajiny Anglie, Skotska a Irska, byl jsem po nekolik roku posylan do skoly v Stoke Newingtonu, nedaleko Londyna a bydlil jsem v dome doktora Bransby-ho. Vrativ se do Ameriky a straviv nekolik mesicu na akademii dal jsem se zapsati jako posluchac na universitu v Charlottesville, kde v kratke dobe nejen

257

me dobre, nybrz i spatne dusevni i telesne vlastnosti s bajecnou rychlosti se rozvinuly. Co do.uspechu byl jsem sice vzdy mezi prvnimi posluchaci, ponevadz pfirozena ' bystrost ducha usnadnila mi studie v take mife, ze vzdy jeste zbyvalo mi dosti casu k zamestnani vedlejsimu. Musim se vsak take pfiznati, ze prave tak jako bylo malo elevu, ktefi me pfedcili co do uspechu ve skole, nebylo na~ cele universite nikoho, jenz by byl byval neustupnejsim a divocejsim mne. Vsickni, kdoz se na mne jeste z one doby pamatuji, musi vyznati,^ ze jsem! byl nejsmelejsim, nej'silnejsim a nejobratnejsim sûdentem, zaroveh ale take nejnaruzivejsim pi jakem a hracem. Umel jsem vyborne sermovat i boxovat. hadal a rval jsem se s kymkoli a kdykoli kdo chtel, kreslil jsem ^velmi slusne, ba i nadani fecnicke u mne pozorovano, nebof jsem pekne mluvil a pfi¬ jemne pfednasel. Zivota vazil jsem si malo a byly okartiziky, v kterych bych byl nejlehkomyslnejsim zpusobemi podstoupil tfeba v nepatrne sazce skutek nejsme¬ lejsi a nejnebezpecnejsi; plovati na pfiklad za nejparnejîho cervencoveho dne pul osme mile z Rich¬ mondu do Warwicku proti vode, bylo mi hrackou a vykonal jsem to, aniz bych byl citil unaveni. Pestoun rnuj posilal mi sice hojnost penez; avsak nasledkem nezf izeneho a prostopasneho - zi¬ vota meho pfece se mi jich nikdy nedostavaloi Sotva jsem nejakou zasylku obdrzel, jiz rozletely se penize do vsech uhlu sveta. Nezbylo mi tedy nezli posledni utociste vsech lehkomyslnych hyfilu — dluhy, jichz jsem mel v kratke dobe vice, nezli jsem se haddl.

258

Pestoun muj Allan dovedev se o torn, velice se rozhn6val a vypovedev mi svou naklonnost vzkdzal mi, ze smenky me nebude dale vyplaceti a vubec ze zadnych dluhu mych nebude vice platiti. V mladistve nezkusenosti pokladal jsem opa¬ tfeni Allanovo Za neslychane skrblictvi bohacovo a y rozhorlenosti sve sednuv za stul jiapfeal jsem mu list oplyvajici tolika impertinentnostmi, jake muze napsati jen clovek, jemuz diktuje do pera urazena pycha a samolibost. ! Odeslav psudny list a rozmysliv si pozd£ji, co jsem byl napsal, poznal jsem, jake nasledky bude miti ma pfenahlenost. Vlastni vinou zbavil jsem se jednoho z nejlep¬ sich pfatel, kteryz byl o mne peooval jako vlastni otec. Hnev a litost vifily mou dusi. Zdalo se mi, ze beni opustenejsiho, bidnejsiho cloveka laa- sVete, i citil jsem, ze nemohu spatne sve skutky jinak na¬ praviti leda cinem neobycejne slechetnym. Pocal jsem pfemysleti. Nekolik dni a noci potacel jsem se jako ve snu ulicemi mesta, az z nenadani probleskla dusi mou nadejna myslenka. A sotva vznikla, jiz konal jsem pf ipravu k jejimu uskutecneni. V nekolika hodinach byl jsem na palube lodi, bychlse pfepravil do Evropy a bojoval tarn, jako druhy Byron, jehoz duch mocne na mne pusobil, proti svefepym Turkum za osvobozeni Recka. Jakym zpusobem dostal jsem se do vEvropy, veru uz ani nevim. Duch muj byl tak zachmufen a srdce rozlitostneno, ze nemel jsem temef pmyslu' pro sv6 okoli.

259

Do Recka vsak jsem se nedostal a po dnes nemohu udati toho pficinu. Vim jen, ze potloukal! jsem se asi rok po Evrope a ze po rozmanitych dobrodruzstvich octnul jsem se mimo nadani na nejvyse spustly v Petrohrade. Stara prokleta ma najkkmnost k lihovym napo jum vznikla ve mhe! V chlad¬ ny Rusi s obnovenou silou... Bylte jsem opet zabfedl v hfisne sve nectnosti, bida cenila na mne zuby, petrohradska policie mne stihala a pfi jedne pitce byl jsem — zatknut. Straznym ândelem mym V Petrohrade byl vyslanec Spojenych statu .americkych, Henry Middleton z Jizni Karoliny. Vysvobodiv me z drapu po¬ licie pomohl mi z bidy a otcovsky se o mne postaral, abych se mohl opet odebrati nazpet do Ame¬ riky. Vrativ se do Richmondu navstivil jsem sveho pestouna Allana, kteryz me sice nepf iyital zpusobem, jakoby byl jiz na vse, co se mezi nami pfihodilo, zapomenul; ale setkani nase bylo pfece nad miru pfatelske. Allan me ujisfoval, !ze jest hotov i na dale starati se o me vychovani a podporovati me penezi, pfislibim-li, ze se polepsim. Prvrti praci jeho bylo, bych se dostal do nejake skoly, a za nedlouho zaopatfil mi Allan po mem pfani kadetske misto na vojenske akademii ve WestPointe. Vracen sobe oddal jsem se studiu s pilnosti vzornou. Pracoval jsem, sec jsem byl, a bez uzardem mohu fici, fze nebylo pilnejsiho, svedomitejsiho a horlivejsiho eleva nade mne a ze prave tak jako na universite v Charlottesville tnebylo mi na akademii rovno co do snadneho a trefneho rozlusfovani

260

problemu matematickych, cimz pfecasto budil jsem obdiv svych uciteluv. Avsak nestesti pronasledovalo mne i tarn; nebof po nekolika 'mesicich dostal jsem zpravu, ze chof meho pestouna, zena v kazdem ohledu vzorna, kte¬ rou jsem z hlubin duse sve miloval — zemfela. Zal muj nad jeji smrti byl tak fnocny, ze otfasl veskerou mou bytosti. Hloubaje o nevyzpytatelnem problemu smrti odcizoval jsem se vzdy yice skutecnosti, a du'ch muj pocal se zahalovati v temne mraky zadumciyosti. Pozbyv dusevni rovnovahy, klesal jsem, az klesl jsem jeste hloubeji nezli v Petrohrade. Pil a hyfil jsem; stare me pectnosti opet se probudily a vysledek vseho byl, ze po desiti mesicich po mem; pfichodu na akademii byl jsem ,,pro neposlusrtost, nicemnost a zanedbavani povinnosti" s hanbou — vyloucen. Nemaje v sir em svete nikoho krome pestouna vratil jsem se k nemu opet do Richmondu, a dobry muz ft|en, kteryz se byl zatim znova ozenil, pfijal me po tfeti s otevfenou naruci jako v zname biblicke parabole otec ,,ztraceneho syna". S nejvetsi ochotou a laskavosti nabidl Be mi poznovu, ze me bude dale podporovati, nastoupim-li' jinou, mravnejsi drahu zivota, a ja veda, ze nelze mi dfivejsim zpusobem pokracovati, pfedsevzal jsem si polepsiti se. Demon muj mne vsak neopustil. Dum m6ho pestouna po smrti prvni manzelky Allanoyy, m^ druhe matky, zdal se mi byti pustinou. Vse, nac jsem se podival, budilo ve mne nejbolestnejsi upominky. Kazda novota, kterou mlada a slicna zinka Allanova, rozena Patersonova, v dome zavadela, pfipominalja

261

mi hnusnou skutecnost, ze mohl dobry Allan tak zahy na svou vzornou druzku zapomenouti. Osklivost ke vsemu kolem mne a zvlastq k druhe manzelce Allanove vzdy vice ve mne se vzmahala a byly chvile, kdy pocal jsem se novemu shatku sveho pestouna cynickym zpusobem posmivati. Nasledkem byly casto se opakujici mrzutosti, jez byly pro mne velmi osudny. Byl jsem z domu Allanova pfikrym, vsak zaslouzenym zpusobem zapuzen a nesmel jsem vice prah pestounuv pf ekrociti. Bidu, kterou jsem musil snaseti po vyobcovani Z rodiny Allanovy, nelze vyliciti. Neveda, ceho se chopiti, bych se zachranil pfed smrti hladem, vrhl jsem se na drahu spisovatellskou. Byl jsem jiz po svem vylouceni z vojenske akademie ve West-Pointe roku 1829 vydal v Baltimore svazecek basni s titulem „A1 Aaraaff Tamerlane and minor poems", jez jsem byl v 15. a 16. roce veku sveho sepsal, a pfiznive pfijeti, kterehoz se basnickym prvotinam nxym dostalo, zbudilo ve mne neodolatelnou naklonnost k literatufe, ktera mi mela nyni v nejvetsi bide pomoci. I jal jsem se pilne psati; avsak clanku a praci mych v casopisech nikdo si nevsimal, tim mene aby je byl cetl, coz bylo hlavni pficinou, ze pfes vse {me namahani a zelezhou pilnost nevydelal jsem si perem ani tolik, abych se zachranil pfed hladem. Pocal jsem jiz pochybbv'ati sam o sobqa o svem liadani. Neduvera ve vlastniho ducha, v jeho smer a snahu pocala mne szirati palcivosti zlocinu. Vida nezbyti a nemaje nikde pfitele ni utulku, odhodil jsem pero a uchopiv se rucnioe; a savle stal jsem se vojakem. Avsak nektefi dustojnici, ktefi

262

byli druhdy mymi spoluzaky na vojenske akademii ve West-Pointe, poznali mne a poukazujice k memu dfivejsimu zivotu, nechteli se mnou slouziti v temze pluku, ba starali se o me propusteni. Nezli vsak umysl ten mohli provesti, zbavil jsem je sam te sta¬ rosti : uprchl jsem od vojska... A opet uchopil jsem se pera a pracoval dnem i noci s uzasnou vytrvalosti. Nedlouho po te dokoncil jsem rychle nekolik povidek a hledal prave nakladatele pro svuj rukopis „Tales of the Folio Club", kdyz vypsana byla cena sto dolaru za povidku a tolik tez za baseh... Potud Poe o svych osudech.

III. Pestoun a nejvetsi dobrodinec Poeuv, John Al¬ lan, zemfel na jafe roku 1834. Zustavil sice velike jmeni a tfi ditky; o Poeovi vsak, ktereho byl pfece jiz dfive ustanovil univer¬ salnim dedicem, v zaveti sve se ani nezminil. Stav se roku 1835 pusobenim Kennedyho redaktorem casopisu „Southern Literary Messenger", odstehoval se do Richmondu a pocal ziti zpusobem zcela novym. Maje zivot aspoh na cas pojisteny, nabyl jakehos klidu dusevniho. Poe byl vydeden; ale na stesti mel novych pfatel, ktefi ho neopustili. Po nejakou dobu pracoval s Vzornou pilnosti, se zimnicnym chvatem a sepsal mnoho povidek, basni a kritickych clanku; ale v brzku dusevni stav jeho opet se zhorsil.

263

Vratil se k starym svym zlozvykum, pocal hyfiti a opijeti se. Marne bylo setrne napominani nakl'adatelovo. Poe jsa stfizliv vMy slibil, ze nikdy vice nebude pozivati. lihovfch napoju; ale sotva shledl krcmu, jiz zapomenul na vsechna pfedsevzeti. Vy^davatel, White, dlouho vahal, nezli se, odhodlal k rozhodnemu a raznemu kroku; kdyz pak videl, ze marne jest domlouv^lrti a cekani -7- p'ropustil jej. Poe byl opet bez chleba. Tenkrate nestal vsak v sirem svete sam a opusten. Mel po boku carokrasnou mladickou sestfenici svou, Virginii Clemmovu, kterou byl v brzku po svem pfichodu do Richmondu, maje tehda. pfes 500 dolaru rocnich pfijmu, za manzelku pojal. Virginie byla divka nadana a lasky hodna; ale jsouc zcela chudobna pfinesla Poeovi venem, jen svou naklonnost a horouci lasku. Jaky div, ze myslenka na milou druzku, kterou Poe upfimne a ohnive miloval, pfipravovala mu muka Tantalova. Byv zbaven redaktorstvi odstehoval se s choti do Baltimore, pak do Filadelfie a v lednu r. 1837 do Noveho Yorku, kde zivil se velmi bidne pfispivanim do rozlicnych casopisu. Roku 1838 vydal delsi praci, roman ,,The narrative of Arthur Gordon Pym", kteryz oplyva sice mnozstvim seen genru prasilovskeho, ale pfece vynika hlavne podrobpym! a neobycejne zivym i pravdivym licenim zivota namofnickeho. Z Noveho Yorku odebral se r. 1839 do Fila¬ delfie, kde stal se redaktorem Burtonova casopisu „Gentleman's Magazin". Opet vedlo se mu lepe, opet byl na kratky cas velmi pilen. Redakci listui sv6ho venoval denne jen dve hodiny casu za deset

264

dolaru tydenniho honorafe; ostatniho volneho £asu vsak svedomite pouzil k studiu a sepsani mnohych povidek a jinych praci literarnich, z nichz vetsi cast uvefejnil v casopise „Literary Examiner". Z praci te doby dluzno pfedevsim vytknouti novely „The fall of the house of Usher" (Pad domu, Usherskeho) a „Ligeia", y kterychz mistrovskym perem liceny jsou v nejvyssi mife "zajimave obrazy dusevni organisace Poeovy. Vypravujef Poe v prvni novele o velkem zasmusilem dome v nevlidne, zadumcive krajine. V do¬ me torn, jehoz pfedni zed jest shora az po prah roztrzena, bydli o samote bratr a sestra v nejvroucnejsi vzajemne oddanosti a lasce. Sestra mimo nadani zemfe, a bratr pohfbi ji v hrobce pfedkuv. V noci vsak nastane v dome tajuplny selest a hluk. Tezke zelezne dvefe otviraji a zaviraji se. Sestra byvsi za ziva pohfbena povstala v hrobce a blizi se k bra¬ trovi, jenz v silenosti bloudi z mista na misto. V torn zaduni temna rana a s praskotem dum se sesuje. V novele ,,Ligeia" spracoval Poe latku jeste smelejsi a zda se, jakoby byval pfesvedcen, ze po smrti cloveka pfechazi lidska duse do jineho tela a zije dale. Prvni manzelka Ligeia zemfela. Avsak tvaf druhe manzelky jevi v smrti vyraz prvni choti; tahy i oci mrtve jsou tytez, kterymi jiz dfive zemfela Ligeia byla chote sveho okouzlila. Coz vsak jest nekolik slov o obsahu naproti oslhujicimu liceni! V pracich tohoto druhu — ve fantasticke no¬ vele — ustupuje osobnost Poeova jaksi do pozadi, a na ctenafe pusobi toliko malebnost a kouzlo liceni. Tvurci sila Poeova skoro v zadne jin6 povidce nebsyedcila se byti tak intensivni a romanticnost jeho

265

nevystoupila nikde tak smele a pfece zase ve forme estheticky rtak spravne jako prave v techto dvou novelach. V tu dobu byl duch Poeuv jasny jako kfisfal. Laska jeho Virginie a uznani, ktereho dostalo se literarnim pracim jeho, jez az do te doby zustavaly temef nepovsimnuty, mely pa jeho ducha blahodarny vliv. I vydal na podzim roku 1839 sbirku svych po¬ videk pod titulem „Tales of the grotesque and ara¬ besque". V brzku po teysak pocal poznovu moraine klesati a opijeti se. S vydavatelem casopisu „Gentle¬ man's Magazin", Burtonem, casto a prudce se hadaval a nasledek toho byl, ze mu dal i Burton roku 1840 vypoved. Poe jsa odkazan opet jen na sve pero pocal opet pracovati s podivuhodnou vytrvalosti a uvefej¬ nil nektere ze svych nejkrassich povidek v caso¬ pise „Graham's Magazin", jehoz redaktorem po¬ zdeji se stal. i V tu dobu studoval pilne kryptologii a zabyval se umenim dechiffrovacim. Plodem tohoto studia byla pekna povidka ;,The gold bug" (Zlaty chrobak), v ktere dumyslnym zpusobem rozlusten chiffrovany listek, kterymz pak nalezen veliky poklad. Nicmene ani s Grahamem, kteryz (mimocho¬ dem feceno) vyplatil mu za posledne jmenovanou povidku sto dollaru, nemohl se Poe shodnouti a byl pfinucen vzdati se redakce. Nezli opustil Filadelfii, stihla jej nehoda, ktera jednak podryla kofeny jeho zivota, jednak zase byla motivem k nejkrassi jeho basni, ktera co do puvod¬ nosti az dosud zustala jedinou v cele svetove litera¬ tufe. J. Arbes: Sebrand spisy. XXI.

lg

266

Poe miloval svou chof Virginii tak ohnive, ze vskutku bojime se nejakou frasi poskvmiti cisty tento plamen nesfastneho basnika. A nejmilejsi tato bytost jeho onemocnela tak nebezpecne, ze byla jiz blizka hrobu ... Co Poe v dobe te vytrpel, nelze vypsati, Cele noci probdel u loze sve Virginie, az uzkosti a namahanim sam onemocnel. A za jedne z techto noci nejhlubsiho a nejtrpciho zalu slehl dusi jeho zasvit myslenky, kterou pozdeji vtelil v posmurne a pfece carokrasne basni „Havran". Nemaje ve Filadelfii temef zadne pudy vice, pfesidlil se Poe na podzim roku 1844 do Noveho Yorku, kde stav se recensentem a spoluredaktorem casopisu „New-York Mirror", jejz fidil basnik N. P. Willis, zalozil si dosti pfijemnou domacnost, kterou mu fidila tchyne Marie Clemmova. V Novem Yorku pocal vesti zcela jiny zivot: pracoval pilne ji nezli kdykoli a jen zfidka kdy znepokojoval jej pfiserny demon jeho. Prazdne chvile travival Poe z vetsiho dilu v ti¬ chem, klidnem kruhu rodinnem nebo ve spolecnosti osob duchem i postavenim vynikajicich. Povest jeho byla se Valrte zlepsila, a obecenstvo pocalo uznavati originalni basnickou jeho individualitu. A v te dobe vydal svou baseh „The raven" (Havran). Tehoz dne, kdy vydano bylo roku 1844 cislo casopisu „American review", v nemz otistena byla Poeova baseh „Havran", ktera hned prvniho dne po celem Novem Yorku a vubec vsady, kde casopis ten se octl, nesmirnou sensaci zpusobila, sedel Poe jeste pozde vecer uprostfed svych pfdtel za stolem

267

v hostinci, o kterem jsme se byli na pocatku techto nacrtku zminili. Zabava byla %iva a meniva jako duha. Pfes to vse ale platila vetsi cast hovoru nejnovejsimu plodu Poeovy musy a kdykoli od latky te odboceno, stalo se to jen na nejaky cas, nacez baseh poznovu pitvana s bezohlednosti bezpfikladnou. Pfes nejostfejsi usudky vsak pfece nebylo mozno vy¬ tknouti ji nepuvodnost. Poe naslouchal usudkum chvalnym i vytykavym s resignaci cloveka, kteryz byl po zralem uva¬ zeni spachal skutek, o kterem je pfesvedcen, ze nelze ho yice napraviti, ni zhorsiti. Zabava, vice menei duchaplna, stavala se zivejsi, an tu 'z nenadani stary general zabfucel hlubokym svym basem : „Nu, a kdyz tak stale pfemilate basne, toz bych se pfece jednou rad dovedel, kterak takova baseh se sklada." Cela spolecnost vypukla v hlasity, dlouho trva¬ jici smich. i „Jakz jinak by se skladala, nezli vers podle verse, a kdyz jsou hezky podle sebe, pak se napisou," posmival se vychrtly lekaf. „I to, to!" podotknul vaznejsim tonem naproti lekafi ruzolici doktor prav. „To by bylo pfilis nam&have a neni pfece nic snadnejsiho pro skutecn6ho poetu jako baseh. V sfastnem okamziku v'znikne myslenka jako blesk; basnik v blazenem opojeni pfinucen jest sladkym nasilim tvofiti a vida v nadseni svem jiz cely vytvor v duchu pfed sebou, muze jen proste a snadne reprodukovati." „Mylite se, dokturku, velmi se mylite," pravil mlady a nadany basnik nekolika drobnych eroti-

268

ckych hficek. „Kdyz obdivujete se jiz hotov£mu vytecnemu vytvoru umeleckemu, m'uze sje vam1 pvsem Velmi snadno zdati, ze sladka silenost uchvativsi umelce pfinutila jej y plamennem rozcileni tvofiti; ale kdybyste nahledli v dusevni jeho dilnu, soudili byste zcela jinak." „Pravda sice," pokracoval k podiveni skoro Vsech pfitomnych mladicky milacek Apolinuv, ,,ze vznika myslenka v dusi basnikove y sfastnem oka¬ mziku jako blesk; avsak neco podobneho nestava se tak casto, jak se vseobecne za to ma, a mnohy umelec jest rad, vidi-li za cely svuj zivot jednou pfed sebou v magickem osvetleni obraznosti cely Vytvor s veskerymi podrobnostmi. Obycejne puci a zmaha se zarodek zakladni myslenky povlovne, a mnohdy trva to nekolik let, nezli myslenka se vykristalisuje, by vtelivsi se po trapnem a namahavem procesu dusevnim jako hotova, dokonala baseh, svou krasou oslnila." „K cemu ale tolik slov," pferusil rozklada ji¬ ciho poetu tribun lidu. „Ci nemame zde kompetentniho soudce, kteryz byl prave vytvofil skutecnou baseh? Nechf nam povi Poe, jak vznikl jeho „Havran". A jako jednim hlasem zaznelo ze vsech list: „Vypravuj, Poe! Vypravuj!" Poe zamysliv se na nekolik okamziku pocal pak za napnute pozornosti a hroboveho ticha vy¬ pravovati. „Po cely svuj zivot citil jsem v sobe skoro bez ustani neodolatelny pud ku tvofeni; avsak pfi nej¬ lepsi sve vuli mohl jsem pfece jen zfidka kdy tvo¬ fiti. Skoro Vzdy zdalo se mi, ze klici jiz v dusi jme zarodek neznameho budouciho vytvoru, embryo to

269

vsak nemajic jeste prazadneho tvaru zahaleno bylo jeste dlouho v uplne temno. Citil jsem pud k tvofeni, ale nemel jsem latky, neznal jsem zakladni, myslenky, tim mene pfistiho tvaru jejiho. Jenom v fidkych sfastnych okamzicich, citil jsem neobycejne zive, ze myslenka ve mne vznik¬ nouti musi, a jtajuplny plamen rozvifil se mymi zi¬ lami. Tusil jsem, ze vznikajici myslenka musi byti daleko krassi vsech, jez az dosud v me dusi byly vznikly. Avsak temna zadumcivost zastfela v brzku opet mou dusi; pud i vule ku tvofeni byly sice mohutnejsi, ale moznost tvofiti tim vzdajenejsi. V trudnych tech okamzicich zdavalo se mi, ze myslenka nikdy vice ve mne nevznikne, ze draha, kterou jsem byl nastoupil, naprosto je pochybena; ano, ja v dobach tech klnul i umeni i dobe ... Nevyslovna bolest a uzkost naplhovaly mou dusi, a pfece jsem Vzdy citil, jakoby v dusi me pfedtucha nove mohutnejsi cinnosti a tvofivosti bojovala s okamzitou necinnosti a neplodnosti. O tvofeni nebylo vsak jeste ani zdani. Teprve pozdeji, mnohdy za nekolik let proletla chaosem my¬ slenek jako blesk myslenka urcita, a v sfastnem* takovem okamziku byl jsem pfesvedcen, ze prave v me dusi vynikla myslenka jest myslenkou tak dlouho hledanou, nebb myslenkou bez meho vedomii ve mne dfimajici, kterou jsem musil vteliti. Latka byla nalezena." . ^ „Nyni vsak slo tvofeni rychle ku pfedu," pfe¬ rusil Poe-a kdosi ze spolecnosti. „Naopak," pokracoval Poe, ,,nebof teprve nyni naskytly se temef nepfekonatelne pfekazky. Abych v§ak po vasem pfani podal obraz pokud mozna jasny,

270

zanecham theorisovani a uvedu jediny pfiklad. Analysuje vlastni svou praci povim vam v strucnosti, jak vznikla nejnovejsi ma baseh ,,Havran". Mnohem dfive, nezli jsem mel tuseni, o cem a jak mam psati, zpozoroval jsem, ze dospiva ve mrtel umysl vytvofiti baseh, ktera by uspokojila nejen vkus lidu, nybrz i vkus kriticky vytfibeny. Prvni otazkou bylo, jak dlouhou ma byti baseh, aby se neminula ucinkem. Rozumu je o delce basne vubec, nabyl jsem pfesvedceni, ze kazde dilo bas¬ nicke, ktere se musi pro svou delku cisti s pfestavkami, pozbyva zamysleneho ucinku, ponevadz dojem dila toho na ctenafe nikdy nemuze byti celkovity, jsa seslabovan a stiran prosou vsedniho zivota, kte¬ remu ctenaf mezi ctenim vyhnouti se nemuze. Za tou pficinou ustanovil jsem, ze nova moje baseh muze citati jen asi sto fadkuv a take jsem miru tu pozdeji jen o osm fadku pfekrocil. Znaje pfimefenou delku basne musil jsem pfe¬ mitati o ucinku a dojmu, kterych jsem chtel do¬ ciliti, bych dilo sve Ucinil dustojnym vseobecneho uznani. Nechci sice sif iti slov o zakladni vete, ze jenom krasa jest opravnenym pfedmetem basnictvi; mu¬ sim vsak pfece podotknouti, ze aspoh po mem pfe¬ svedceni citivame nejintensivnejsi, nejvznesenejsi a nejcistsi rozkos, kdyz pozorujeme neco skutecne krasneho. Krasa tedy dusi lidskou nejvice povzndsi, a proto zvolil jsem take krasu za pfedmet. Nyni musil jsem vynalezti nejuslechtilejsi zpu¬ sob, v jakem se krasa muze jeviti. Po dlouhem pfe¬ mitani seznal jsem, ze podle veskerych dosavadnich) zkusenosti musi to byti t6n zalosti. Krasa, kter6ho-

271

koli druhu pohne citlivou mysl i k slzam, zalostny smutek jest tedy nejopravnenejsi poeticky ton. Uciniv takto prvni nabeh k basnickemu vy^ tvoru pocal jsem pfemitati o nejake umelecke pikantnosti, ktera by mi pfi vypracovani basne slouzila za zaklad; hledal jsem totiz jakysi bod, kolem ktereho cely muj vytvor otaceti by se mohl. Probrav peclive vsechny mozne efekty ve smyslu divadelnim shledal jsem, ze by se mi nejlepe hodil refren. Bez odkladu jal jsem se jej kriticky rozbirati a zkoumati. Veda, ze ucinek refrenu muze byti variaci my¬ slenky value sesilen a zvysen, rozhodl jsem se po kratkem pfemysleni pro refren a skoumal pak, ja¬ keho refrenu vlastne mam, ci lepe mohu uziti. V brzku nabyl jsem pfesvedceni, ze nejpfimefenejsim muze byti jen refren kratky, aby zmena necinila zadnych obtizi, a skoro soucasne vzrtikla ve mne myslenka, ze nemohu jako refrenu uziti vice nezli jedineho slova. Z rozhodnuti meho, ze uziju refrenu, sestavajiciho z jedineho slova, yyplyvalo rozdeleni basnq v sloky, z nichz kazda musila byti refrenem zakopcena. Po te zkoumal jsem charakter slova, jeho2 jsem chtel jako refrenu pouziti. Vedel jsem, ze mozno uziti jen slova plnozvukeho, durazneho a jadrneho. Po dlouhem pfemitani seznal jsem, ze v slove torn musi byti dlouh6 „6" co nej jasne jsi samohlaska ve spojeni s energickou spoluzvuckou „r" a posleze na¬ padlo mS slovo „nevermore" (nikdy vice), jez: znazorhujic hledany zvuk odpovidalo soucasne bolestn&nu zdrmutku, jenz mel tvofiti zakladni ton m6 basn£.

272

Maje vhodny refren, musil jsem pfemitati dale, jakym Zpusobem mam jej ke konci Jcazde sloky opa¬ kovati. Aby jedine slovo „nevermore" opakovala stale za sebou bytost rozumna, bylo by se pficilo zakonum rozumovym a proto pfemysleje dale uznal jsem za dobre, nechat slovo to opakovati od bytosti nerozumne, nejlepe od nejakeho ptaka. Konecne jsem se rozhodl pro havrana, ktery mnohem vice odpovidal zalostnemu tonu me basne nezli papousek nebo kterykoli jiny ptak. Mel jsem tedy bytost, ktera mela slovo ,êver¬ more" jednotvarne opakovati ku konci kazde sloky zalostne basne asi sto fadku citajici. Nyni pocal jsem pfemysleti o nejzalostnejsim pfedmetu a seznal jsem, ze to smrt. Kdy vsak pusobi smrt nejpoeticteji ? tazal jsem se sama sebe. A po dlouhem pfemysleni nemohl jsem si jinak odpovediti, nez ze jen tenkrate, kdyz jest ve spojeni s krasou. Nasledkem toho uznal jsem smrt slicne zeny za nejpoetictejsi anejtklivejsi pfedmet a rozhodl jsem se pro to, ze pro mou baseh liodi se nejlepe knilenec hofekujici v szirajici touze pro slicnou divku, nelitostnou smrti z jeho naruce vyrvanou. Ted slo mi o spojeni obou tech pojmu. Ze mel havran ku konci kazde sloky slovo „nevermore" opakovati, napadlo me, bych jej nechal v pfiserne jednotvarnosti slovem tim odpovidati na veskere io tazky milencovy a to tim zpusobem, aby byl dojem od jedne otazky k druhe pfimefene stuphovan, az posleze truchlici milenec s chvejicima se rtoma pronese otazku posledni a zaroveh nejzavaznejsi.

273

Teprve nyni, kdyz jsem byl jiz u konce, chopil jsem se pera a napsal prozatim jen jedinou sloku, v ktere obsazena byla nejzavaznejsi otazka milencova, a to proto, bych ustanovil zaroveh formu, rytmus, vers, delku a vubec cele uspofadani basne. Sloka, kterou jsem k tomu cili slozil, zni: Ha, proroku, ptaku cerny, poslc z pekla ty pfiserny! U nebes, k nimz zveda verny verici zbozny zrak svuj, zapfisaham tebe ve vsi strasti duse, jiz netesi nic nez nadej na shledani — fekni, zdali duch muj sejde s Leonorou zas se? Sejde s ni se kdysi duch muj? Na to havran: »Nikdy vic!«

Maje tuto sloku pocal jsem pfemysleti o mist¬ nosti, v ktere by se havran £ milencem setkal^ Les nebo pole zdaly se mi byti misty nejpfirozenejsimi; posleze jsem jich vsak pfece nezvolil. Byl jsem vzdy toho nahledu, ze pohodlny pfehled prostoru jest nevyhnutelny k isolovani licene udalosti, ponevadz tvofi jaksi ramec obrazu a pusobi k tomu, by se pozornost nerozptylovala. Proto rozhodnul jsem se, ze svedu milence s havranem v kompate^ v ktere zvecnela milenka casteji dlivala. Kterak ale se mel havran dostati do komnaty? Po dejsim pfemitani upravil jsem si vse takto: Havran pfileti k oknu za bouflive noci a zasvifi perufmi svymi o okenici. Aby byla zbuzena zve¬ davost, musi se v bolestne zpominky pohrouzeny milenec z^ pocatku domnivati, ze nekdo klepe rta dvefe, nace^ fsie vzchopi a otevfev dvefe diva se v puste nocni temno. Nikoho vsak nevida ani neslyse

274

domniva se pak, ze zaklepal to duch mrtv6 jeho Leonory. Noc je boufliva jednak proto, aby mel havran pficinu z;adati za vpusteni, jednak k vuli efektu, ponevadz boufliva noc tvofi s bohate vykraslenou jizbou kontrast. Pozdeji pozna milenec, ze klepa nekdo na okno. I jde a otevfev okno vpusti zasmusileho havrana, do komnaty. Aby byl kontrastem opet docilen efekt, usedne cerny hayran na snehobile poprsi Pallas Atheny, jez zvoleno jednak co symbol! milencovy vernosti, jednak zase, ze plnozvucne slovo Pallas vy¬ borne se mi ho dilo. Aby mohl havran sve jednotvarne „nevermore" pronaseti, musil se rozpfisti mezi havranem a mi¬ lencem nejaky hovor. Smesne-vazne pocinani si havranovo milence nejprve rozveseli. I taze se ho zertem, aniz by ocekaval nejake odpovedi, jak se jmenu je, nacez havran pronese sve jednotvarne „nevermore", jemuz se byl od sveho pana, kteremu byl ulitl, naucil. Tim pfesel jsem v ton zasmusilosti, ktery die puvodniho umyslu meho mel basni vanouti. Od tohoto okamziku milenec vice nezertuje. Od¬ poved havranova jednotvarne „nevermore", byla ho pfipravila o vesely rozmar, a chmurna zadumcivost pocina zastirati svymi temnymi perufmi jeho dusi. Havran zda se mu byti z nenaddni ptakem demonickym; ba milenci zda se, jakoby zhouci zrak havranuv vnikal do htrob rozervaneho, zoufal^ho srdce jeho. V neobycejnem, vzdy vice se zmahajicim' rozcileni, klade milenec havranovi dal§i otazky, z nichz kazda nasledujici jest vaznejSi otdzky pfed¬ chazejici, az posleze ze stisnenych prsou milencovych

275

vydere se posledni, nejzavaznejsi otazka: zdali se pfece jednou jeste shleda s vroucne milovanou mi¬ lenkou, nacez havran pdpovi ohromujicim ,,never¬ more". Vecne odlouceni od milene bytosti jest vsak milenci mukou nesnesitelnou a proto zda se mu byti proroctvi havranovo nejpodlejsi Izi. V mirnem hnevu vyzve havrana, by se odstranil, avsak cerny havran zustav nepohnute sedeti na poprsi upira na milence demonickym zarem rozjiskfene oci, a stin jeho peruti pohrava si po podlaze ... „Tim dohotovil jsem svou baseh," koncil Poe vypravovani, ,,a jak pozorujete, pesepsal jsem ji v basnicke exaltaci, nybrz vypracoval jsem ji jako se rozlusfuje matematicky problem." Kdyz byl Poe umlkl, trvalo jeste nejakou chvili hrobove ticho, jez se bylo po celou dobu jeho vypra¬ vovani v jizbe rozhostilo, (nacez pfitomni vypukli v hlasitou pochvalu. „Vyborne, Poe! Vyborne!" volano se vsech stran a mnozi podavali basnikovi ruku. Poe mlcky a s usmevem tiskl podavane mu pravice. Z nenadani vsak nekdo prohodil: „Skoda, ze nam Poe jen vypravoval a ze svou analysi nesepsal." Vsichni hrnuli se k Poeovi, a nebylo ani jedi¬ neho, jenz by nebyl na basnika nalehal, aby analysi sveho „Havrana" sepsal a uvefejnil. Poe pfislibil a dostal pozdeji take svemu slovu; nebof mnohem obsirnejsi a. podrobne jsi analyse basne te naleza se mezi jeho spisy pod napisem MFilosofie bdsnickeho tvofeni".

276

Zabava trvala po te dale, aniz by byl kdo z pfi¬ tomnych pomyslil na domov. Po pulnoci vsak z nenadani Poea pohfesili. Bylte se vytratil, aniz se byl s kym rozloucil... Opustiv hostinec bloudil Poe nejaky cas ulicemi. Noc byla chladna, sera a zadumciva. Duch Poeuv, pfed nedavnem jeste tak cily a svezi, pocinal se zachmufovati. Chode beze smeru a bez ucelu ulicemi octnul se mimo nadani V nejodlehlejsi casti mesta pfed krcmou, z ktere zaznivalo skf ipani housli... Zvuky ty mely cosi tajemne vabiveho do sebe. Poe nemoha odolati vstoupil do krcmy. Zasednuv za stul, v brzku nebyl vice panem svych naruzivosti a za nedlouho potacel se blabole v nejstrasnejsi opi¬ losti skrze new-yorkskou Broadway (Siroka ulice). A z rana, kdyz podzimni slunce zlutavymi pa¬ prsky pocalo libati bily domek, v nemz bleda Vir¬ ginie s touhou a starostlivou netrpelivosti cekala na sveho Edgara, kdy na sta lidi chapalo se poznovu casopisu ,,American rewiew", aby se pokochali ori¬ ginalni basni Poeovou „Havran", lezel nesmrtelny tvurce jeji za mestem beze smyslu — v blate.

V. Sepsav a uvefejniv svou baseh „The raven" skoncil Poe jaksi svou literarni cinnost. Bylte do. te doby sepsal hlavni cast svych ohnivou fantasii vynikajicich povidek a vytecnych kritickych clanku; vse, co pozdeji jeste napsal, zda se spise ndlez'eti mezi plody, charakterisujici basnickou individualitu ne-

277

obycejneho tohoto muze, nezli mezi plody v ohledu esthetickem uspokojujici. Od podzimku roku 1844, kdy pfestehovav se do Noveho Yorku stal se spoluredaktorem' Willisova casopisu „New-York Mirror", zil Poe nejaky cas v pomefech dosti utesenych. Psal velmi pilne pro casopisy povidky a hlavne clanky, pojednavajici o mesmerismu, kterymi stale na sebe obracel pozor¬ nost obecenstva, literaturou a filosofii se zabyvajiciho. Z beletristickych praci jeho, ai do te doby dokoncenych, dluzrto jeste pfipomenouti povidky: „The premature burial" (Pfedcasny pohfeb), ,,The purloined letter" (Odcizeny list) a „The murders, of Rue Morgue" (Vrazdy v ulici Morgue), z nichz' zvlaste dve posledni ucinily neobycejnou sensaci. V prvni vypravuje Poe o dvou zamilovanych. Milenka Berenice zemfe. Milenec nemuze se od¬ louciti od mrtvoly. Bylte se silene zamiloval do krasnych alabastrovych zoubku milencinych a kam pohledne, nevidi nezli skvele ty zuby. Kdyz pak Berenice pohfbena, bloudi jmilenec v silenosti, a2 posleze pfikvapiv do hrobky, odtrhne viko od rakve a vytrhne milence zuby. Tato vsak, byvsi za ziva pohfbena, vzkfikne a vztyci se v rakvi. Druhe dve povidky zasahujou do oboru poli¬ ce jni praxe. Neocenitelny list byl odcizen. Vi se sice, kdo jej uzmul; avsak pfedevsim jde o to, by byl opet nalezen. Bystrozraku a uzasne logicke komr binaci hrdiny povidky podafi se ukradeny list nalezti. ^V ulici^Morgue v Pafizi spachana byla strasna; vrazda, jejiz obeti staly se dve osamele zijici zenikiny. Kdo jest vrahem? I zde podafi se reku po-

278

vidky podivuhodnou logickou analysi vypatrati, ze vrazdu spachala — opice. Sest mesicu po svem pfichodu do Noveho Yorku (pfevzal Poe redakci casopisu „Broadway Journal", s jehoz vydavatelem se byl spolcil. V fijnu 1845 pfesel 'casopis ten zcela v jeho vlastnictvi, cimz vyplneno davne pfani Poeovo. Poe stalse tim sice neobmezenym panem vfizeni vlastniho casopisu; avsak casopis pocatkem r. 1846 jiz druhym svazkem zanikl. Cetnymi ostrymi clanky o vynikajicich literatech americkych a jinych osobnostech pfibyvalo Poeovi nepfatel. Po zaniknuti ca¬ sopisu vlastniho musil ise opet obmeziti na pouhe pfispivani do casopisu cizich. Jeho „Literati newyorksti", jez uvefejnil v sesti cislech ,,Godey's La¬ dies Book", zbudili pravou boufi proti spisovateli, ktery jiz dfive sVymi jizlivymi kritikami a pozndmkami velkou cast spisovatelstva byl si znepfatelil. ' Poe vsak malo dbal svych nepfatel, ba ani o sve pfatele se nestaral; oddalf se na podzim rokrt 1846 poznovu stare sve naklonnosti — piti. Klesal a s mraVrtim Hesanim Vracela se takq bida s veskerymi trudnymi nasledky. Poe odstehoval se z Noveho Yorku do Fordhamu, asi sedm mil cesty od me'sta, kde travil smutne dny zivota v churavosti a nejv&tsim nedostatku, ktery vsak netrapil tak Poea sa'meho, jenz byl sviz'elum vseho druhu uvykly, jako slabouckou a £asto postonavajici manzelku jeho, ktera churavic souchotemi, v tu dobu nebezpecne se byla rozrtemohla.; Kdosi z pfatel Poeovych znaje krusny stav ne¬ sfastneho basnika dal v nejlepsim umyslu otisknouti v nekolika novinach vfele provolani k obecenstvu, ku sbirkam ve prospech rodiny Poeovy. Poe viak

279

pfes to vse, ze zil se ,svou rodinou v nouzi nejtrpci, vida takto trudny svuj istav vefejne odhaleny nemohli toho ve sve muzne hrdosti snesti. I sedl, a ackoli vedel, ze pise nepraVdu ve svuj reprospech, sepsal a redakcim rozeslal odvolani, ze zadne pomoci a vubec prazadne podpory nepotfebuje. Brzo po te a sice roku 1847 zemfela Poeovi manzelka. Bolest Poeova byla k nevypsani, a kdo zna z basni, v nichz peje o sve Virginii pod jmenem „Annabel Lee", jeho lasku k manzelce, dovede oce¬ niti stav nesfastneho basnika. Na stesti zbyla mu jeste tchyne, Marie Clem¬ mova, ktera milujic jej jako vlastni dite, starala se a peoovala o nej zpusobem matefskym. Bez zeny te byl by byval Poe zemfel hlady nebo snad smrti nasilnou. Od knehkupce ke knehkupci putovaVala V chatrnem obleku mnohdy za nejkrutejsich mrazu nabizejic ke koupi rukopisy sveho „syna", jehoz vady a naruzivosti mu ptromijela jsouc pfesvedcena, ze to muz neobycejny a jeden z nejznamenitejsich spisovatelu. Smrt manzelcina vyrazila Poeovi take pero z ruky. Vzchopil se sice jeste jednou a sepsal filosoficke po jednani „Eureka; a Prose Poem", (Eureka; baseh v prose), v kterem snazil se smelym a originalnim Zpusobem rozlustiti tajemstvi vsehomira; avsak tuto praci dokonal, jak se zda, jiz s napnutiim veskerych sil do vysileni napnutych, nebof skonciv ji, zachvacen byl poprve ,,deliriem tremens". Po te Poe mnoho nepsal a zadna redakce rtevybizela ho vice k pfispivani a spolupusobeni. Podivuhodne jsve pqjednani „Eureka" pfed¬ nasel Poe poprv6 dne 7. unora 1848 v mistnostech

280

,,Society Library" v Novem Yorku za bouflive po¬ chvaly vybranebo obecenstva. Mimo to uspofadal v Novem Yorku a jinde nekolik jinych pfednasek o kosmologii, cimz vyziskal neco penez; avsak nejsa hospodaf, byl i s tim velmi zahy hotov. Jsa s redaktory skoro vsech ctenych casopisu znepfatelen videl se casto nucena, odprodavati sve clanky Iza nekolik dolaru pokoutnim casopiskum pranepatrne nebo prazadne dulezitosti literarni. V tu dobu pocala v Novem Yorku kolovati po¬ vest, ze Poe hodla se zasnoubiti s jednou z nejznamejsich, nejslicnejsich a spolu nejduchaplnejsich dam Nove Anglie, s Miss Sarah Helen Whitmanovou, a soudime-li die jedne z nejlepsich jeho basni, v kterez pravi, ze spatfil ji poprve za letni noci dfi¬ majici v zahrade ,,pod bilymi ruzemi", zda se, ze k ni citil skutecne vfelou naklonnost. I Whitmanova Poea na'videla a byla ochotna, podati tmu ruku; avsak z neznamych pficin pfal si Poe, aby milostny pomer jeho k dame te jeste pfed shatkem byl pferusen. Vse bylo jiz k svatbe pfipraveno. Ohlasky prosly, pfatele Poeovi pfisli gratulovat; avsak Poe bud v navalu silenosti nebo pfi zpomince na lasku sve Virginie odpovedel chladne: ,,A pfece se neozenim!" S umyslem tim odejeldo mesta, v nemz bydlila nevesta. Druheho dne potacel se opily ulicemi a ode¬ brav se pfed dum sve nevesty zpusobil tarn tak vystf edni pohorseni, ze musila byti povolana ku po¬ moci policie. Milostny pomer Poeuv byl po jeho pfani pfe¬ rusen.

281

Poe zapadal vzdy (hloubeji; naklonnost jeho k lihovinam vzdy vice se zmahala a pfirozena draz¬ divost jeho nervu nemirnym pozivanim lihovin rostla. Americka spisovatelka, Frances Osgoodova, ujavsi se nesfastneho basnika i jako cloveka proti nescislnym nepfatelum, ktefi pfi kazde pfilezitosti nejjizlivejsi hanu na neho kydali, vypravuje, ze „Poe prochazival se po ulici sileny nebo tezkomyslny mu¬ mlaje nesrozumitelna slova, modle se nebo proklinaje a ze za nej^besilejsich boufich bloudival v nej¬ prudsim lijavci casto po cele noci nepokojne uli¬ cemi Jome rukama nad hlavou a mluve s demony sveho nitra." V mesici srpnu 1849 odejel Poe z Noveho Yorku do Virginie. Jeda skrze Filadelfii zastavil se v meste a setkav se tarn s nekolika starymi znamymi, hyfil s nimi po nekolik dni, az veskere penize prohyfil. Nemaje penez na dalsi cestu, musil se od svych! pfatel vydluziti a odejel do Richmondu, kde bez od¬ kladu pfistoupil ke spolku stfidmosti a pocal vesti zivot tak spofadany, ze vskutku se zdalo, ze pfece jest nadeje na polepseni. V Richmondu uspofadal nekolik pfednasek pfed velmi cetnym posluchacstvem a zasnoubil se s damou, s kterou se byl v meste torn za sveho mladi seznamil. Shatek byl jiz ustanoven a Poe odejel dpe 4. fijna na kvap do Noveho Yorku, jednak v zalezi¬ tostech literarnich, jedrtak aby tarn zaroveh ucinil pfipravy k svatbe. Pfibyv do sveho rodiste Baltimore odevzdal slu¬ hovi zavazadla s rozkazem, aby mu je odnesl na rtadraM, odkud mel vlak asi za hodinu bdejeti do Fila¬ delfie. Cit£ se ponekud seslablym a chteje se obJ. Arbes: Sebrane spisy. XXI.

jo

282

cerstviti, vstoupil do jedne krcmy. Setkav se tarn V§ak s byvalymi kumpany, ktefi jej vybizeli k piti, zapomenul na sve pfedsevzeti; i pil po svem zvyku tak, ze v nekolika hodinach temef nikoho vice ne¬ znal. Z rana nalezen byl bez listin a bez penez polo¬ mrtvy na ulici. Ze jevily se u neho znamky silenosti, dopraven do nemocnice, kde lztraviv noc za nejprudcich vybuchuv druheho dne — v nedeli na vecer dne 7. fijna 1849 — v 38. roce sveho veku skonal. VI. Poe jest jako Byron, Heine, Leopardi a jini basnikem bolu. Nedokonalost sveta, okovy, jimiz jest clovek vecne spoutan, tezkopadnost a lenivost letu mysle(nek, hanebnost hfichu a szirajici touha po nezna¬ mem, nikdy nepocitertem, a nedostizitelnem blahu, jez basnikum vsech veku vynutily tolik vzdechu a slzi, tizily a sziraly i ducha Poeova v takove mife, ze vytvory jeho jsou skoro tvesmes jen vzdechy z hlubiny muceneho a strasnou vasni opanovaneho srdce. Zivot Poeuv byl nezfizeny, divoky a pomerne kratky. Pro jeho nestesti vsak pfece pfilis dlouhy; nebof hvezda blaha zazafila mu jen, zfidka kdy a na kratky cas. V brzku zaseLbyl svrzen v naruc chmurne melancholic a beznadejnosti. Nestesti, jez podivujiodneho tohoto muze po cely zivot temef ani neopustilo, vtisklo veskerym vy¬ tvorum jeho raz demonicky. Poesie Poeova pfipomina oblicej Medusin, z nehoz v zkamenel6 hruze zird nevyslovitelna bolest, jakou kdy lidsk^ srdfce

283

pocitilo, bolest, ktera v'zbudivsi v prsou vfely soucit nedovoluje, abychom odVratili zraku svych od desnekrasne tvafe. Jako clovek byl Poe pfes vsechny nefesti a trpkou hanu nepfatel (mu2 slechetny. Laska jeho Virginie, pfichylnost jeho tchyne, oddanost Miss Whitmanovy a vubec vsech, kdoz s nim pfisli v blizsi styk, jsou toho dukazem. Neobycejna muzna krasa, ichevalereskni cho¬ vani a uslechtily mrav jeho ziskaly mu mnoho pfa¬ tel, a v dobach, kdy usetfen byl demonem svym, nebylo cloveka Vzornejsiho. Domacnost jeho vynikala hlavne peci jeho tchyne jednoduchosti a Vzornym vkusem. V dobach klidu zil Poe proste a mirne; ale kdyz nadesla ,jeho doba", pak pival, jak jeden z jeho obdivovatelu di, „jako barbar s ryze americkou rychlosti, aby neztratil casu". Nasledkem inezfizeneho zivota pracoval Poe velmi nepravidelhe. Brzo pracoval pilne nebo se zimnicnym chvatem, brzo zase po cele mesice rtevzal] pera do ruky a hlavne teto nepravidelnosti Ize pficisti, ze nalezal se stale v penezitych rozpacich. Zivot Poeuv ma velikou podobnost se zivotem Byronovym. Prave tak jako Byron prosel Poe jiz za sv^ho mladi veskera stadia nepravosti s neoby¬ cejnou rychlosti; prohyfil a promarnil cele noci, popijeje a hraje s divokou, nevazanou chasou. Casto uprostfed nejbujnejsiho yeseli zimocnila se obou nechuf k radovankam toho druhu a chmurna imelancholie zastfela jich ducha, ze vyhledavali nejosamelejsi mista a bloudice pod sirym nebem, uctovali se svym svMomfm.

284

Jako Byron pokousel se i Poe pfecasto ztneniti zivot svuj a dati mu jiny, urcity smer. Avsak pokusy Poeovy nezdafily se ani v te mife jako Byronovy; zustalf pijakem az do konce zivota. Propadl temne nevysvetlene naklonnosti k lihovinam a naruzivost ta zbavila. "ho zivota. Jako Byron byval i Poe nezny, slechetny a hrdy; i u neho objevovaly se casto Byronovy vlast¬ nosti : rozmafilost, lehkomyslnost a egoismus, a > dobach, kdy vlastnosti tyto pfevladaly, byval Poe prave tak jako anglicky lord nejnesfastnejsim, sama sebe nenavidicim clovekem. Jako Byron byl i Poe spatnym hospodafem. Nevypsal si sice tak znacnych penez jako onen; nicmene mnohdy pracovaval pfece tak pilne, ze vydelal si aspoh tolik, aby mohl byti slusne ziv; avsak. prave tak jako Byron byl i Poe bez pfestani v pene¬ zitych nesnazich. Jen v manzelstvi lisi se Poe od Byrona. Byl sfasten, nevyslovne sfasten, kdezto manzel¬ stvi Byronovo bylo pro anglickeho lorda kalicherrt trpkosti. Pfes to vse, ie mnohdy zvitezila naklonnost Poeova k lihovinam i nad laskou k zene, zbozhoval Poe svou Virginii pfece az do posledniho okamziku. Pfes tuto ohnivou lasku k choti ve svych bdsnich a povidkach pfece o lasce jen malo kdy se zmihuje. Vyjimaje nektere basne, v nichz neobycejn$ nezny cit pfevlada, jako v basnich o Anabel Lee a jinych, zda se, ze jest mu laska pocitem tajem¬ nym, mystickym. ysechrty jeho postavy zenstin maji raz mysticky; jsou to bud' Zenstiny hystericke a cho¬ robne, bud bytosti filosofii a tajemstvim vsehomira se Zabyva jici, bud andilkov6 zvl&^tni fantasie Poe-

285

ovy, ktefi zijou a umiraji zpusobem prave tak zvlast¬ nim, jako jest basnicka individualita Poeova. Rovnez tak nezda se miti Poe smyslu pro roz¬ licne vasne, jako jest nenavist, zarlivost, ctizadost a p. Naruzivosti tyto jsou mu zdanlive zcela ne¬ znamy. Duch Poeuv zaleta na perutich chmurne fantasie v nejzazsi zakouti snu, a nejvzdalenejsi, nejneznamnejsi a nejsmelejsi myslenky jsou mu nejvhodnejsimi nitkami, z nichz s podivuhodnou vir¬ tuosnosti utkava sve vice mene podivne, ale vzdy v svrchovane mife originalrti obrazy. Do hlubin a chmurnych zakouti, kam odvazuje se fantasie Poeova, sotva by se mohl ktery jiny basnik (odvaziti. Poe bestupoval v tajemne fise hruzy a desnosti jen po boku nejvernejsiho spolecnika sveho: ledoveho rozumu, a smele mozno fici, zle veskere jeho vytvory vyplyvaji z dvou kfizujicich se dusevnich schopnosti: z temef bajecne ohnive a smele fantasie a neobycejne bystreho analisuji¬ ciho rozumu. Kdo chce poznati Poeova ducha uplne, nesrtii tak dbati jeho basni, z nichz mnohe zustanou nejskvelejsimi perlami v svetove literatufe, aniz delsich praci jeho belletristickych a filosofickych, jako spise, ba vyhradne drobnejsich povidek, genreovych to obrazku s fantastickym pozadim. V nekterych z techto povidek lici bizarni dobro¬ druzstvi cestujicich. Jiz v povidce „Rukopis nale¬ zeny v lahvi", kterouz byl ziskal poprve cenu, vy¬ pravuje dobrodruzstvi muze, jenz posleze zahynujj v propasti jizniho polu. V jine povidce lici dobro druzstvi Anglicanu v balonu pfes balticky ocean cestujicich, opet v jine vypravuje o ceste do me¬ sice a pod.

286

V jinych povidkach pfevlada bystrozrak, ostrovtip a analysujici rozum. Obrav si za pfedmet} tajemnou vrazdu, lici podrobnosti jeji s mistrnosti budici uzkost a hruzu, ze nenaleznes v svetove lite¬ ratufe nic tomU podobneho. Rek povidky jest zosobnely rozum, a neni divu, ze podivuhodnou kombinaci logickou vypatra, kdo vrazdu spachal. Opet v jinych povidkach analysuje Poe srdce lidske a ponofuje se vzdy hloub v tajemny mysti¬ cism. Brzo po stavi nas k luzku, na nemz po cele mesice vznasi se mezi zivotem a smrti bytost, magnetisovana v okamziku, kdy umirala. Bytost ta mluvi; avsak kdyz sila magnetismu pfestane ucinkovati, lezi pfed nami hnijici mrtvola. Jindy zase uvadi nas Poe v desna sklepeni spanelskych inkvisitoru, kde s lidmi zachazeno hufe nezli s dravou, lidem i zvifatum nebezpecnou zvefi, a lici hruzy a bo¬ lesti s takou vernosti, ze srdce ctenafovo nepfestava se chv6ti. Jaky div, ze soucasna i pozdejsi kritika podivnym tem plodum mrtoho vytykala. Kfive lasudky soucasnikuv, diktovane strannictvim! a psane zluci zavisti a hrtevu, kolportovany dale od lidi nesamostatnych, a trvalo dosti dlouho, nez mohla nestrannost plodum velezajimave basnicke individuality Poe¬ ovy vykazati v literatufe naleziteho mista. Ideal Poeuv, „neobycejnost", zftstal pro tak mno¬ heho nepochopitelnym jiz proto, ze nelze idedlten vubec tak snadno znazorniti. Samemu Poeovi, jenz jest a zustane v torn mistrem, podafilo se znazor¬ niti neobycejnost jen v mensich povidkach fantasti¬ ckych, v nichz nalezime i harmonii, kter6 Poe jako £lovek i bdsnik tak casto postradal.

287

Povidkami temi vane duch brzo vfely a plamenny, brzo chladny a ledovy, a zda se, jakoby vibrace mozkovych nervu Poeovych zachvivala po¬ vidkami temi dale. Ctouclmu mistrovska tato liceni zda se, ze vzna¬ si se nad vonnymi nivami fantastickych raju indickych'; z pocatku nechape, co Poe vypravuje, chveje se, bazeh a uzkost zmahaji se, avsak posleze pfece jest uspokojen, kdy2 vsechno, co bylo pravde ne¬ podobno, co zdalo se byti silenosti, vylozi se ne¬ kolika crty jako vymozenost nebo problem v£dy. A tim prave lisi se Poe od fantastickych basniku vsech veku. V pustych, divokych snech, jez licil krvi srdce sveho, jest vsak tolik hlubokych a smelych myslenek, ze nelze pfecisti jich a ponofiti se v ne, aby ctenaf necitil a nepfemyslel dale. Duch Poeuv, nofe se Vzdorovite v hlubiny ta¬ jemstvi vsehomira, ovsem mrtohdy ztraci kompas a bloudi pak po vlnach sve obraznosti sam a sam, Vefif Poe, ze duse lidska po smrti pfechazi do jineho tela, smeje se blaznum, veficim v pokrok lidstva a domniva se, ze zemekoule vyhlazena bude ohnem, slovem': ztraci se v domnenkach, o kterych zdravy rozum tak dlouho bude mluviti jako o pouhych hypothesach, dokud veda nepoda nezvratnych dukazu. Pravda, ze v mnohych pracich jest take mnoho bludu. AvSak kdo uvazi, ze jsou to vytvory chorobn£ho, zbloudileho a nesfastneho ducha, 2e jsou to price titana ku hroude bidou pfikovanebo, jehoz hlava saha az ku hve^dam, nebude pro to zatracovati ^lov^k'a a bdsrtika tak gertialjniho a originelniho, jakym byl Edgar Allan Poe.

288

Povahopisny tento nastin, sepsany roku 1870 na zaklade pramenu autorovi tehda pfistupnych, vy¬ zaduje nyni v podstatnych nekterych vecech rektifikace. Nove doklady zivotopisne, zejmena Poem psa¬ ne a jemu zaslane dopisy, jez byly asi pfed osmi roky pracne sebrany a tiskem vydany, vrhaji na povahu genialniho basnika nove a nepomerne pfiznivejsi svetlo, nezli v jakem se byl do nedavna jevil na zaklade neuplnych, z casti take hanebne znetvofenych zprav dfive jsich biografu, mezi kterymiz ,,nejcelnejsi misto" zaujimal Rufus Griswold, jehoz ,,material" skoro vylucne slouzil druhdy za podklad vsem essayistum, ktefi o Poeovi vubec psali. Griswold lici Poea proste jakozto kocujiciho literata nejhrubsiho zrna, jako sprosteho opilce a nicemneho zhyralce — a to bar vami co mozna nejcemejsimi. Ctenafi ceskemu zajiste neuslo, ze v pfedeslanem nastinu Griswold ve vsem nenasledovan. Mno¬ he jest zmimeno, jine jinak a pfizniveji pojato a v jinem svetle vyliceno. Autor nastinu toho se pfiznava, ze stalo se tak pfed lety, kdyz tuto crtu psal, z vetsi casti instinktivne. V celku a v hlavnich rysech zustaly vsak pfece jen temne kontury Griswoldova obrazu zakladem a vyzadujou opravy. V posledni dobe staly se v ohledu torn mnohe pokusy. Zejmena pokusili se o to Whitmanova ve svem sipisu „Edgar Poe and his critics" a H. In¬ gram, jenz uspofadav v Edinburku uplne vydani basnickych spisu Poeovych, vyvratil v pfedmluve ce¬ lou fadu nicemnych Izi a hanebnosti, jez byli odpurci a nepfatele basnikovi, zejmena pfipomenuty

289

Rufus Qriswold o Poem roztrousili. Ingram podvolil se take svizelne praci sebrati dopisy, jez byl Poe tfem vynikajicim damam psal a od nich obdrzel, a uvefejnil listy ty v londynskem ,,New Quaterly Magazine". Z pfecetnych rektifikaci uvadime toliko nektere. Griswold pravi, ze Poe navstevoval universitu v Charlottesvillu ve Virginii roku 1822 a choval pry se tarn ,,tak nevylicitelne nezbedne", ze byl pro opilstvi, hru a ,,jeste horsi nemravnosti" relegovan, coz vsak jest proste hanebna lez. Bylof zjisteno, ze Poe na universite te obzvlaste v latine a francine vynikal, a ze uceliste to nenavstevoval r. 1822, nybr2 o ctyfi roky pozdeji, tudiz r. 1826. Kdyby bylo udani Griswoldovo pravdivo, byval by Poe, jakozto ,,akademicky obcan" asi 13 roku star. Griswold take pravi, ze pry Poe zumyslne pfivodil smrt sve manzelky Virginie, aby mel latku ku sve basni „The raven..." I toto tvrzeni jest hanebny vymysl; nebof Poeova baseh ,,Havran" byla sepsana dva roky pfed smfti Virginie, coz! Griswoldovi sotva mohlo byti neznamo. Poe miloval velmi zahy. Jiz v Richmonde za¬ miloval se jako mladicek do sve spoluzacky Elmiry Roysterovy, s kterouz se take pozdeji, kdyz se byl z West-Pointu vratil, zasnoubil. Casto pfipomenuty pfibuzny jeho, Allan, vsak se tomu rozhodne opfel a Roysterova provdala se pozdeji za bohateho Sheltona. Po letech ovdovela. Roku 1849, prave osm dni pfed Poeovou smrti setkala se s Poem v Richmon¬ du poznovu. Poe, jenz byl tuto svou prvni milenku pod jmenem „Egeria" ope val, nyni po letech sam

290

jsa Vdovec zahofel k ni poznovu laskou a napolo se s ni tak6 zasnoubil. Shatek vsak pfekazila Poeova smrt. Pani Sheltonova mluvi ve svych listech o Poem nad miru lichotive; nazyvaf jej ,,gentlemanem vnejuplnejsim toho slova smyslu" — „nejsvudnejsim a nejjemnejsim mrtzem, jakeho byla kdy poznala", coz jest ovsem praVou protivou obrazu, jaky byl Gris¬ wold svetu o Poeovi zustavil. Za sveho mladi zamiloval se Poe v Richmonde take do carokrasne matky jednoho ze svych spoluzaku, Heleny Stannardove a pfimo ji zbozhoval. Stannardova, ktera byla a zustala Poeovi matkou, v brzku vsak zemfela. Poeuv zal byl bezmerny. Po mesice dochazival na hfbitov, kde zacaste i noc u hrobu zbozhovane Hieleny stravil. Myslenky a city, jez vyslovil v mnohych svych spisech, ztejmena v jed¬ nom ze svych dialogu, v nemz lici pocity po smrti, maji, jak Whitmanova pfipomina, zfidlo sve v onom rocniku bdeni u hrobu zbozhovan£ zeny — a na¬ prosto se nesrovnavaji s myslenkami a city, jez Gris¬ wold Poeovi podklada. Byl-li Poe skutecne y Recku, nebylo Ize zjistiti. Ze vydal se na cestu, o torn neni zadne pochybnosti; ale dorazil-li az do Recka, o torn nerti hbdnovemych dokladu, kdezto z mnohych praci jeho, vnichK li£i krajiny fecke, zda se byti nade y§i poch^bnost jisto, ze popisoVana mista take ocite poznal. Rovnez nebylo mjozno zjistiti, pro jak6 prpvineni vlastne byl z vojensk6 akadertiie ve WestPointe jiz sestdho dne po sv6m pfijeti zase propusten. Vi se jen, ze o torn' rozhodnul vojensky soud, jenz se usnesl, aby byl 211ety kadet propuSt&i „pro nedbalost ve sluzbe a neposlu&iost"; ale provin^ni

291

jeho zustalo po dnesni den neznamo, coz odpurcum a nepfatelum jeho zavdalo podnet k domnenkam a vykladum pro basnika a pamatku jeho nehrube pfiznivym. Ku konci nemozno take zamlceti, v jakych po¬ merech nabozenskych Poe zil. Bylte paptheista a jednu ze svych pfednasek v Novem Yorku chtel skon¬ citi smelym pantheistickym vyznanim viry. Jeden z pfatel jeho jej z toho zrazoval, nalehaje, aby aspoh toto zakonceni vypustil; ale Poe odpovedel: ,,Cela moje bytost zpouzi se myslence, ze jest ve vsehomiru bytost mne dokonalejsi" — a pantheisticke za¬ konceni take beze zmeny pfednesl. Mezi nabozenskymi fanatiky Vsech moznych sekt nebylo ani jinak mozno, nezli ze muz takoveho pfe¬ svedceni bhdil hruzu a postrach a neni take divu, ze prave Z techto kruhu rekrutovali se nejuhlavnejsi odpurci a odpurkyne Poeovi, ktefi jej nenavisti a nejcernejsi pomluvou pronasledovali az do hro¬ bu, ba i za hrob ... Zavist, zast a nenavist byly se genialnimu muzi tomu zavesily na paty a neopustily ho po cely zi¬ vot jeho. Prave pficiny vseho toho nejsou vsak po dnes odhaleny. Mozna, ze nektere nalezeji na ucet netolerantnosti nabozenske, — (ostatni vysyetlujou se prave jen tim, ze byl Poe skutecne jednim znejoriginelnejsich a nejgenialnejsich basniku Vsech v£ku.

KRUMLOVSKY. My herci jsme jako karavana v pou§ti. Cas od casu nekter^ klesne, karavana putuje dal a mrtveho zasypava dech pougte pi skem Odhrabuju pisek poutnika . . .

s

mrtvoly herceJ. S 1 u k o v.

(Psano a poprve ti§tgno 1885, po druhe tiSteno 1888.

Divadelni udalost! Ale nikoli takova, o jakych se docitame v zivotopisech proslavenych zpevacek a zpevaku, her¬ cu a herecekj-tanecnic atd., nybrz udalost nepomer¬ ne hlubsi a vyznatnrtejsi, o jake se pfed tim v Praze a v Cechach nikortiu ani nesnilo — udalost netoliko divadelni, nybrz i literarni a pfedevsim narodni — prvni velkolepy projev lidu ceskeho, z kter6ho Ize posouditi, cim by rtamj Cechum divadlo ceske mohlo byti, kdybychom se tesili aspoh one volnosti slova v roce 1848 a kratky jeste cas po nem takovato divadelni udalost zaznamenana bude casern svym v dejinach divadla ceskeho pfi dni 17. listo¬ padu 1850. Jiz nekolik tydnu pfed tim byla Praha, zejmena ceskd intelligence a uvedomelejsi lid, obzvlaste pak kruhy, zajima jici se o divadlo a literaturu v pravem slova smyslu v zimnicnem rozechveni. Vsady mluveno o kuse — o puvodnim kuse cesk&n, jenz 'se prave pfipr'avoval k provozovani v stavoysk6m divadle — a kazdy, komu se postestilo zvedeti o kuse nebo pfipravach aspoh pouhou domnenku, zvestoval ji ochotne pfatelurti! a zinamym — slo¬ vem az dosud nebyl jeste v Praze zadny kus, af cesky, af ne'mecky, sledovan ve svych pfipravach s takovym napetim jako tentokrdte.

296 ,

Pravda — byl to kus vyznamenany akcesitem k cene vypsane stavovskyrti vyborem ceskym, a autor jeho, v tu dobu mUz asi ctyficetilety, vyborny herec, zrtam byl jiz jako vytecny znatel literatur, obratny stylista a velenadejny dramaticky basnik; avsak vse to zajiste nikterak nestaci k vysvetleni zimnicneho napeti, s jakym ocekavano provedeni noveho plodu jeho. Musilof zde byti ve hfe take jeste neco jineho — mocnejsiho, pusobivejsiho nezli umelecky vehlas a genialnost literarni, cosi, co kazdy pochopi, co kazdym pohne, pro co ma kazdy smysl, slovem co¬ si, co dovede elektrisovati cele narody. Zazracnym timto talismanem byl rek dramatu — z pouheho titulu znatelny; rek, jakeho nema a nemel cely svet, rek, o nemz v tradicich naroda naseho jde jeden hlas, ze nebylo, neni a nebude mu rovneho... A rek ten mel byti prave interpretovan v ume¬ leckem rouse. Divak mel jej spatf iti tvafi v tvaf prave tak, jakym asi byl v pravde a skutecnosti, mel slyseti jeho hlas, mel naslouchati jeho slovum a sledovati jeho jednani — divaku mela byti poskytnuta pfile¬ zitost nahlednouti prostfedne i v tu velkou dusi nejpopularnejsiho heroa ceskeho, o nemz kazdy znas ma jinou pfedstavu, ale kteryz kazdemu tane na mysli jako grandiosni postava velkodusnych zameru, nejryzejsi poctivosti a rekovnosti pfimo bajecn6. Jedine tim Ize vysvetliti bezpfikladny ruch v my¬ sl ich Prazanu... Nekolik dni pfed pamatnym dnem byly vlecky

29J loze a vsechna cislovana sedadla v pfizemi i jinde uplne rozprodany. Pfedstaveni ustanoveno bylo na nedeli; ale jiz ve ctvrtek nebylo vstupenky k dostani — a pfece zas a zase hmuly se davy obecertstva ke kase a odchazely — s nepofizenou. Za listky jiz zakoupene nabizena dvoj-, pak troj-, ctvero-, ba pozdeji peti- a sestinasobna cena — a jeste nebyly k dostani. A to pravem; proslychalof se, ze pfedstaveni prvni bude zaroveh poslednim, ze ufadove pfivolili toliko ku pfedstaveni jedinemu a po te ze bude kus ten navzdy zakazan. Konecne nadesla nedele, den pfedstaveni, jez melo pociti o ctvrte hodine. Avsak jiz o polednach — opakujeme: o polednach — byly galerie prostorneho divadla stavovskeho v pravem slova smyslu pfeplneny, hlava vedle hlavy... Cim vice se blizila hodina pfedstaveni, tim vice plnila se i sedadla a o tfeti byly take Vsechny loze, vsechna sedadla obsazena — a pfece jeste tlacili se do pfeplneneho divadla lide Vsech stavu. Nemene nezli dva tisice divaku bylo se seslo — ,,v pravde imposantni divadlo", jak pravi se vnemeekem jednom referatu o tomto pfedstaveni, „netoliko na jevisti, nybrz i v hledisti", kde bylo se seslo z vetsi casti obecenstvo intelligentni a nejintelligentnejsi. A pfed divadlem i kolem neho hlucel ohromny dav lidu, kteryz nemoha se dostati do divadla, chtel byti aspoh co mozna nejblize a pasl po pfilezitosti zvedeti aspoh neco o prubehu pfedstaveni. J. Arbes: Sebrane spisy. XXI.

20

298

Recense o pfedstaveni torn konstatujou, ze co Praha stoji nebyla jeste nikdy takova tlacenice Vdi¬ vadle a pfed divadlem jako tentokrate; ,,i svetove tanecnici Lucile Grahnove," pravi jeden referent, „mohlo se obecenstvo obdivovati, aniz by se bylo vydalo v nebezpeci zivota;" ale pfi tomto pfedsta¬ veni slo v pravem slova smyslu o zivot. Konecne seôpona vyhrnula a zahajen prvni vy¬ stup tragedie ,,Zizkova smrt" od Josef a Jifiho Kolara. Hra sledovarta s bezpfikladnym napetim. a z po¬ catku za hroboveho ticha. Avsak po prvni vyznacnejsi scene zahfmel vse¬ obecny potlesk a hned na to sledovana hra opet s tymz napetim jako z pocatku a jenom cas po case, zvlaste ku konci kazdeho jednani otfasal se dum hromovym potleskem. Kus pfijat s nadsenym jasotem a interpret titulniho reka dosel uztnani vseobecneho. Tak a ne jinak asi mohl mluviti, mohl si pocinati Zizka, jak zije v tradici lidu. Interpret jeho osvedcil genialni jiskru tvurci a vytvofil postavu, jako zadny jiny umelecjpfed nim; slovem, obecenstvo spatfilo tentokrate 2izku, aby¬ chom tak fekli, „tvafi v tvaf" — Nekonecny potlesk byl odmenou netoliko auto¬ rovi kusu, kteryz po pfedstaveni vyznamen&n vavfinovym vertcem, nybrz i jeho choti, k jejiz benefici kus ten proVozovan; ale zaroveh tak6 interpretovi titulniho reka, o nemz se v jedn6 resenci pra¬1 vi, ze „hra jeho zvlaste v poslednich jedninich zvroucrtSla" — Krumlovsk^mu. O dalSim nechceme £ifiti slov.

299

Kus sehran jeste nekolikrat, nacez dalsi provozoVani zakazano — a interpret Zizky nekolik jen mesicu po te vydal se z Prahy na bludnou pouf po Cechach a cizine ... Minulo asi ctvrt veku ... Tichy, pfijemny vecer cervencovy rozklada sve stiny po utesene krajince moravske. Slunce bylo jiz zapadlo, ruzova zaplava na zapade vzdy vice bledne — mir a klid rozhosfuje se i tarn1, kde po cely den panoval ruch a sum. Po silnici, Vedouci z Kojetina do Prostejova, belha se namahave velka, skoro athleticka postava pfihrbeneho starce v zanovnim mysliveckem kabate ze styrske houne, s mysliveckym kloboukem na hlave a s brasnou z motouzu upletenou po boku. V ruce ma tlustou, sukovitou hul, o kterou se opira; ale opora ta zda se byti slabou — krok jeho jest nejisty a casem vravoravy ... Je to stafec asi sedesatilety, vysoke, soumerne postavy, s mocne vyklenutym hrudnikem a Sirokymi plecemi — druhdy patrne postava v pravem slo¬ va smyslu marcialni. Bezvadne modelovana hlava pfipomina tvarlem svym antickou soumernost; ale jest hluboko naklonena k prsum, nyni namahave pracujicim. ^ Vyrazna, pfed lety die vseho muzne krasna tvaf jevi nevyhladitelne stopy nezmernych dusevnich bou¬ fi a telesny ch utrap. Plef jeji jest chorobne zazloutla, skoro zsinala; £elo i skrdne, obzVldstS okoli retnich koutku nescetnymi vraskami rozryto. Proiediv^M velk6 kniry pod soumernym, orlim nosem, skoro az na ramena splyVajici kastanovy,

300

taktez valne prosedively hebky vlas, obla, plna brada a ponekud jiz vysedle licni kosti dodavaji i nyni jeste tvafi vyrazu energickeho, skoro bychom fekli velitelskeho. Avsak temne modre, druhdy ohniv^ a jiskrne oko, ktere pfed lety snad pouhym' mrknutim velivalo, jest kalne a strhane, vicka zanicena a huste dlouhe brvy a oboci jaksi pocuchano, kdezto vous vyrazejici na brade a licich, druhdy casto a peclive holivanych, obzvlaste mracne zakabonene pelo a ne¬ vylicitelna, kfecovita trpkost kolem pouvadlych', zmodralych rtu dodava nyni tvafi vyrazu zdivoceleho, ba skoro spustleho. Obcas — mrtohdy po peti, sesti potacivych kro¬ cich muz ten se zastaVuje, by si oddechl. Nekdy zvedne hlavu a upfe kalny, strhany zrak pfed sebe do dalky, kde uprostfed temneho zelena belaji se domky male osady, ale hrted po te hlava zase sklesne k prsum, a stafec belha se dale — krok za krokem, pomalu, namahave, ba s nape¬ tim veskerych svych sil. Kolkolem panuje hluboke ticho. Jen tu a tarn cvrcek cvrka a nekdy i ptace, hle¬ dajici mista k odpocinku, zasvifi vzduchem a zatika; nekdy i vetfik rozhoupa koruny stromu po obou stranach silnice nebo zasumi v dozravajicich zitnistich a jecmenistich, ale sevel jeho v brzku zase usina. Stafec vlece se belhave dale. Nekolikrate jiz klesl do prachu silnicniho; ale po chvili se zase zvedl a zamumlav cosi potaci se dale — nekdy prostfed silnici, jindy podle melkeho pfikopu chytaje se tfesouci se rukou stromu, aby zas a zase neklesl...

301

Hrozna to pouf... Zda se, ze by rad dorazil pfed soumrakem aspoh do nejblizsi osady, kterou jiz pfes hodinu vidi zdali; — ale cesty ubyVa, jako kdyz se hlexrtyzd vlece — Nekdy se zda, ze jim lomcuje zimnice; chvejef se na celem tele jako osyka. Nekdy se kfecovite rozkasle; ale po nekolika minutach, jakoby byl na¬ byl aspoh ponekud sil — vlece se zase dale, opet se chyta strolrtu, zase klesa a po chvili se zveda, aby Asi pet set kroku pfed osadou nahle napadne zavravoral a chteje se zachytiti stromu, minul kmen rukou a sklesl — hlava narazila o kmen — stafec se svalil do pfikopu a jiz se nezvedl... Zaplava na zapade byla jiz pohasla; smraka se. Kolem jest tiseji nezli dfive; jenom obcas rozvlni vzduch stekot psu v blizke osade ... Nahle zaznel zdah po silnici pfitlumeny, vzdy vice se blizici rachot. Uprkem pfijizdejici lehky ko¬ car duni po silnici. V kocafe sedi elegantne odeny mlady muz s carokrasnou damou — kocar mihnul se podle starce. „Nelezi tamo nejaky clovek?" pfipomenula dama v kocafe k muzi po svem boku. Osloveny se ohledl. Zdalo se mu, ze vidi ve vecernim seru pod stromem lezeti lidskou postavu. j^nad," bylo jedine sluvko, kterymz odpove¬ del. Kocar jel uprkem dale; pro jel osadou a jel pak dale, az asi po hodine zastavil se ve velkem statku. Od te chVile nesla cestou tou ziva duse. Stafec lezel v pfikope beze smyslu. V noci, vlastne k ranu, kdyz zacal vati osvezujici vetfik, nabyl zase smyslu, ale marne se na-

302

mdhal vzty£iti se a dopliziti do osady; vzdy zase klesl a zustal po celou noc v pfikop^ lezeti. Teprve z rana, kdyz se nektefi vesnicane ubi¬ rali na pole, nalezli jej skfehleho a na polo bez sebe. Prokazali mu sluzbu samaritanskou. Dovlekli jej do obce — Palkovice zvane — a kdyz pookfal, dopra¬ vili ubozaka vozrtio do nedalekeho Prostejova do nemocnice milosrdnych bratfi. Co tu vypravovano, udalo se v noci ze dne 19. na 20. cervence roku 1875. V nemocnici stafec ponekud se vzpamatoval, Lekafi konstatoVali zanet plic a nafidili, aby byl peclive osetfovan. Avsak dne 30. cerVence napial ubozak jeste jeldnou veskere sv£ sily a v noci, nejspise v deliriu a prave, kdyz nebyl stfezen, vstal a vysel na chodbu. Zde klesl a nalezen pak — mrtev... V brasne z motouzu spletene, jedindm jeho majetku, nalezeny kuplety, deklamace, pisne a rozlic¬ ne ulohy herecke... Mrtvola pfeuboh^ho muze toho, ktery se byl pfed svou smrti pfevorovi Pfihodovi prohlasil, kym jest a jaky byl jeho zivot, pohfbena na hfbitove mi¬ losrdnych bratfi. Pfevor napsal kratkou zpravu o jeho umrti a zaslal ji do Prahy, kde byla v jednom liste bez pozndmky otistena a nekolika jinymi listy pak proste opakovana. Bez tdto zprdvy nejbyla by ,vefejnost ceskd snad vubec ani zvMSla, ze na druzn6 MoravS zemfel jeden z nejnesfastnejsich geniu cesky ch, posud je§t£ nikym nedostizeny interpret nejpopuldrn^jSich reku

303

£eskych: 2izky a Bfetislava — — — £esky Kean — Krumlovsky.

Byti bez odporu jednim z nejnadanejsich umel¬ cu sve doby, osvedciti mnohostranny, zavideni hodny talent svuj tak castokrat, ze nas a vykony nase znaji tisice krajanu; vesti zivot potulny, piny stradani, ustrkuv a utrap — nebyl a neni ukaz osamely a opakoval se u nas i jinde — a bude se zajiste iv bu¬ doucnosti opakovati... Avsak byti takovym, jak jsme byli prave na¬ znacili — zemfiti — — a nebyti ani po te jeste uznan za hodna, by nas aspoh vfadili do seznamu osob, ktere byly jakymkoli zpusobemj k sobe pozor¬ nost vefejnosti upoutaly, zda se skoro nemoznym — A pfece stihl osud ten nejgenialnejsiho herce ceskeho minuleho pul stoleti. V monumentalnim dile ceskem, o kteremz dile po cele decenium pracovala cela fada nejlepsich spi¬ sovatelu ceskych, v Kobrove „Slovniku Naucnem" — marne bys hledal jmena Krumlovskeho! Pravda — muz ten mel, obzvlaste v pozdejsim veku svem mnohe vady. Jako clovek byl kfehci tisice jinych. Byl umineny, svehlavy a vystfedni; ale srdce jeho bylo demant. Byl prudky, vasnivy, ba snad neurvaly, ve svych pozitcich nemirny a za¬ caste hluboko poklesl, tak ze se mu v poslednich dvaceti letech jeho zivota tak zvani solidni lide vyhybali; avsak muz ten byl poctivec, v lasce k vlasti vyrovnal se kazdemu patriotu, a mimo to, fekneme to jednim slovem — jako umelec byl pfese vsechny sv6 vady pfece jen — titan.

304

Byl to jeden z onech ukazu pfirody, ktere se tak zfidka opakujou, ze jich lidstvo zpocatku ani nechape, nefku-li aby jich dovedlo po zasluze oce¬ niti — duch, ktereho mefili a podnes mefi loktem svych sablon a neimohli se domefiti — a proto ra¬ deji od neho odvratili svych zraku a ponechali jej osudu jeho. A osud jeho bylo desny... Bylo to cosi, jako nejstrasnejsi, skoro po ctvrt veku trvajici mUka pfi uplnem vedomi. . Ky div, ze hledal Lethe pozemske, ze v posled¬ nich dvaceti a nekolika letech svych, kdy jako blud¬ ny Ahasver putoval s mista na misto, snazil se za¬ pomenouti na Vse, co jiz minulo, ze zacaste pokou¬ sel se i o umele uduseni sveho vedomi do budouc¬ nosti ; jaky div, ze v beznadejnych, ba zoufalych onech okamzicich, kdy zmafeny zivot jeho tanul mu zive na mysli a budoucnost sklebila nan sve bezcitne zuby bidy a opovrzeni — ky div, ze v ta¬ kovych okamzicich — — AVs'ak budme milosrdni ku kfehkostem clove¬ ka nesfastneho! Nebof i v dobach nejtezsich, nejbeznadejnejsich vracival se aspoh obcas genius jeho a — oslhoval. Nohy podivuhodneho toho rtluze plouzily se blatem vsednosti; ale hlava jeho dosahovala takmef k nebesum — i v nejzoufalejsich dobach slehnul ca¬ sern velkou dusi jeho nevystihly zasvit genialnosti. Videli jsme muze toho jen jednou a to mimo obor jeho pusobnosti. Bud na sklonku let padesatych nebo na pocatku sedesatych hral u kocujici spolec¬ nosti za Oujezdskou branou v sale ,,u Eggenberku". A kdysi za ticheho letniho vecera stal v osumelem sate staromodniho stfihu nedaleko pfipomenu-

305

tdho hostince, opfen zady o kmen stareho agatu, se zalozenyma rukama, a dival se upfene a s mracnym vyrazem ve tvafi smerem ku Hradcanum, lesknoucim se v matne, vzdy vice hasnouci zaplave ve¬ cerni. Stal nepohnute jako socha dele nezli hodinu — az Hradcany v soumraku jiz jen jako mlhava silhouetta se jevily ... Co delo se v jeho dusi, zustalo jeho tajemstvim. Asi po hodine nahle prudce se obratil a zamefil k Vltave, kde dival se na lasku jici vlny. A druheho dne vecer otfasal se sal, v nemz hral, hromovym potleskem ... Pfatelskou laskavosti byla nam z popisneho ufadu prazskeho dodana nasledujici data: Krumlovsky narozen dne 12. listopadu 1817 v Praze na Novem meste v naroznim dome Smecek a Zitne ulice, druhdy u Kroupu zvanem, nyni c. 606, a pokften byl v chrame u sv. Stepana na jmeno Frantisek. Otec jeho, jmenem Matej, byl hudebnikem a prazskym mesfanem; matka zvala se Josefa. Bratry mel dva: Eduarda a Alexandra; prvni byl klempifem, druhy truhlafem; jedina sestra nazyvala se Bar bora. Na vychovani Frantiska vynalozil stary Krum¬ lovsky vse, co mohl; dal jej na studie a tesil se z cileho hosika, plheho zivota. Avsak zahy — jiz v tfinactem nebo ctrnact&n, roce veku sveho pocal hoch jeviti nech'uf k stu¬ diim. Bezprostfedni zivot zajimal jej nepomerne vi¬ ce a za nedlouho pocala nan pusobiti svudna sir<Sna Thalia neodolatelnym kouzlem.

306

Kdy vznikla v duSi jeho touha stdti se her¬ cem, nelze udati; ale tolik jest jisto, ze v sedmnact&m neb osmnact&n roce nestudoval vice z knih, nybrz ze trmacel se memorovanim uloh, slovem ze stal se hercem. Kdy a kde zahajil svou divadelni drahu, nevime najisto; ale v dobe, kdy Karel Hynek Macha vydal sVuj nesmrtelny ,,Maj", byl jiz asi po dva roky hercem. Nemene nez osm nebo devet roku stravil u mensich a vetsich kocujicich spolecnosti nemeckych, s kterymiz putoval po Cechach, Morave, Nemecku a Uhrach, a teprve na sklonku roku 1842, tudiz1 v stafi 25 roku objevil se v Praze. Kratce pfed tim pokusil se tehdejsi podnikavy feditel stavovskeho divadla Stoger o zbudovani samostatneho divadla ceskeho; nebof az do te doby pofadany hry ceske, jak znamo, toliko v ne¬ deli a ve svatek odpoledne v divadle stavoVskem. Znamy stavovsky privilej, ze nesmi byti v Pra¬ ze nezli jedine divadlo (nyni dve: ceske a nemecke), byl rozvoji dramatickeho umeni cesk6ho nem&lo na pfekazku. Privilej ten zrusiti nebylo za tehdejsich dob naprosto mozno a vymoci povoleni stavu ku stavbe samostatneho divadla druhdho, obzvlaste ce¬ skeho, zdalo se byti ukolem nad m'iru nesnadnym. Bystrozraky Stoger, ktery ze zmahajiciho se narodniho vedomi ceskeho pravem soudil, ze ma samostatn6 ceske divadlo v Praze, kdyz ne prave pro okamzik skvelou, tedy aspoh mnohoslibnou budouc¬ nost, zasadil se o srealisovani myslenky te ze viech sil. — Neni zadne pochybnosti, ze s ukolu takoveho byl jedine on. Jsa u slechty obliben a pfichdzeje

307

s vynikajicimi Slechtici v uz'Si i nejuzSi styk dovedl techto svych konexi vyuzitkovati, t. j. dovedl opatrnym a diplomatickym jednanim svym stavy oblomiti, ze svolili mlcky aspoh k docasnemu suspendovani pfipomenuteho privileje stavovsk6ho. Jak diplomaticky si Stoger pocinal, toho duka¬ zem jest okolnost, ze pfese vsechhu zdanlivou ne¬ moznost vymohl si na neduvefivych a zmahajicimu se zivlu ceskemu nehrube pfejicich stavech ceskychj netoliko povoleni ku stavbe druheho samostatneho divadla vubec, nybrz ku stavbe divadla urceneho vyhradne pro hry ceske. Dosahnuv povoleni, pfikrocil Stoger v tichosti a beze vsi okazalosti ku provedeni. Vyhlidnuv si po svem nahledu nejvhodnejsi mi¬ sto v Ruzove ulici, kde rozkladaly se tehda z Vetsi casti pouhe zahrady, zapocal stavbu noveho velkehb; divadla, jez dal staveti vyhradne z cihel, kdezto az: do t6 doby provadeny byly stavby prazske vesmes z opuky a cihel stfidave. V lete roku 1842 bylo divadlo hotovo. Pfichod k nemu byl dyemja smjery, a to nynejsi ulici Ruzovou, kterou tvofily fady zahradnich zdi a nekolik mensich domku, pak ulici Jerusalemskou, kde staly tfi domky, ktere po ukonceni divadla navozem k upraveni cesty octly se hluboko pod dfivej¬ sim niveau a takofka ze zem6 vycniValy. V „Kvetech" z r. 1842 zachovan nam neuplny sice, ale charakteristicky popis divadla toho Z p|era neznameho vrstevnika. „Abych ti divadlo v dome StogrovS kulisu za kulisou popisoval," piSe anonymrts ten ,v dopisech! pfitelkyni' — „toho nezadej! Na to se di lepe hledeti — a proto ucinis nejlepe, kdyz hezky brzo

308

sezloutl6 a svadl6 sady sve opustis a v zimni zivot nasi hlucne Prahy se potopis. Do te chvile, myslim, budes miti na torn dosti, kdyz ti feknu, ze se v pravde m n o h e m u m e nsimudivadlu dvorskemupodoba, a' mnoh6 svou upravnosti, svymi dekoracemi a ustrojim snad pfedci. Portal )a. prvni oponu — stromovite skupeni z obou 3tran, mezi nimi cesta, na ni Muza vedouci zaka, a do dali ukazujici, l.dez na obzoru staroslavny hrad Prazsky yystupuje — maloval p. Mossner, imejif dekoraci u zdejsiho divadla stavovskeho. Dekorace krajin vytvofila umela ruka pana Neefa z Pesti, starozitne saly a komnaty vykouzlil stetec pana de Piana z Vidne a novokrojni pokoje vyVedl p. Deny, dekoracni malif drazd'ansky. Z ohledu zevnitfrti okrasy divadla sveho vyhovelj podnikatel Vsem pozadavkum. v Obecenstvo naleza mista az tuze hojni6ho — ne snad proto, ze by se po zfidku schazelo — chrani^ buh, toho se nelekej! — az posud pro jevilo nejzi; vejsiho ucastenstvi; ale ohromny sal poskytuje i mimo divadlo a orchestr tolik prostoru, ze se do' neho na prvni misto 700 divaku vejde, nepocitaje 252 pohodlnych, cervene potazenych sedadel. V prv¬ nim ponebi toci se na silnych sloupech 19 lozi, nad nimi je galerie s mnohymi sedadly, a nad tim nadeJ, vs'im visi misto posledni, kterez take asi pul tisice lidu zaujme." ' \ Take DonoVsky ve svych nacrtkach k dejinaml diyadla ceskeho potvrzuje, ze divadlo to nalezelo k nejpohodlnejsim one doby a ze novy u nas zpu¬ sob tak zvanych oteVfenych (povystouplych) lozi a pavlanu dodaval celku pfivetiv6ho rizu.

309

Mimo o pozitek pfisne divadelni postarano bylo, jak Donovsky vypravuje, i jinak o zabavu obecen¬ stva zfizenim pekne upravene divadelni zahrady, kde bylo mozno mimo jine i v zime a v noci pfi osvet-. leni v kuzelky hrati. Z pocatku hrano v novem divadle torn ob den, nekdy az tfeti den a jenom v nedeli a o svatcichl dvakrat po sobe. Hry zahajeny za pfeplneneho domu dpe 28. zafi fizenim Tylovyrti puvodni veselohru ceskou ,,Ma¬ lif Skreta" od Svobody a jiz dne 18. prosincei tudiz po pul tffetirti mesici a, po sehrani jen asi tficeti az petatficeti kusu vystoupil zde poprve po¬ hostinsku Krumlovsky, osvedcil svuj talent a byl Stogrem ihrted pro hry ceske i nemecke engazovan. Vystoupil v titulrti uloze Kotzebueovy cinohry ,,Hrabe Biehovisky" (pfeklad J. ChrtMy) soucasne s dvema jinymi hosty. Divadelni recensent Ceske Vcely psal o tom( teprve v c. S. ze dne 21. ledna 1843 do slova: „Dnies (rozumej 18. pros. 1842) sli tfi hercovej o zavod: pan Krumlovsky (Behovsky), pan Vacek (Stepanov) a pan Ruber (Hetman). Pan Krumlovsky zvitezil nad svymi druhy a ceske divadlo ziskalo v osobe jeho Vybornou pomoc. Cela jeho osobnost a mluva, pravdive ceska, ziskaly mu jiz pfi jeho prvnim vystoupeni lasku obecenstva, ktera se mnohokrate hlasitym vyvolavanim jevila." Nemene pochvalne posoudil Krumlovtek6ho prvni debut recensent KyStu V, c. 104 ze dne 31. prosince 1842, kde do slova pise: ,,Pan Krumlovsky mi peknou postavu, zvucny orgin a zfetelnou, srozumitelnou vyslovnost — tfi hlavni pofcadavky u herce, kteryz prvni milovniky

310

a hrdiny hraje. P. K. umi ale tak6 svych daru a sill upotfebiti, a jiz tato okolnost vykazuje mu pekneho mista v fade naseho herectva. Mimo to pozorovali jsme, ze se host nas i v ducha ulohy sve vpravil, a zamitaje odporneho namahani, snadne a fikaje hrave pekneho ucinku dosahl. Cestina jeho jest plynna, dobra, libezna — ne jako nekterych drcena, lamana, protahovana a opet zkfiVena. I projevujeme zajiste jen zadost velke casti obecenstva, vyslovujice pfani, aby p. K. mezi herce nase pfipocten byl." V tu dobu byla sice divadelni kritika ceska po¬ sud jeste, zejmena co do vyrazu sv^ho (jak i z dalsich citatu pozname) pouhym zacatecnickyirt blabolenim; avsak ku cti jeji nutno podotknouti, zq nebyla pouhou reklamou jako tak zhusta pozdeji, nybrz ze snazila se byti tim, cim byti ma: nestrannou a pfisnou, nasledkem cehoz zacaste upadala v extrem a byla pfikrou, drsnou, ba surovou, kteryzto ton po mrtoho roku zachovala. Zajimavo vsak jest, ze kritika sama nebyla s kritikou tlehdejsi, vlastne is kritikou, jak byla pestovana pfed zahajenim ceskych her V divadle v Ruzovq ulici, naprosto spokojena, ze pokladala ji za nezralouj atd. a doufala, ze casern svym aspoh pomerne se zlepsi a zdokonali. ,,Dockali jsme se radostne promeny divadelnichi pomeru," pise se do slova ve Kvetech ze dne 8. fijna 1842, kratce po zahajeni her v Ruzove ulici, ,,dockame se tak6 jin£ho stavu kritiky — a sice novorozen6, z neoh'fabanych skorni posavadni ledabylosti vyzut£, jasnyma brejlema ozbrojen^ a podfiezanym jazykem hezky vo'ln'6 a rozumn^ mlu¬ vici kritiky.

311

Jen strpeni! Mozna, ze jiz nekde rozoumek vytiri ia pero pfistfihuje, an ja toto vsecko k povazeni uvadim — Pane Boze; dej sveho pozehnani, aby se 6emidlo nasich impressi brzy na neco zraleho a zdra¬ veho spofebovalo." SloVa ta psana byla dfive jeste nezli ve Kvetech! zahajeny recense o pfedstavenich v novem divadle; nebof redakce v temze cisle V poznamce do slova pfipomina: ,,Na vzdor snazeni nasemu nemohli jsme posud zadanych referatu dostati; nyni vsak marne nadeji, ze nam v literatufe na slovo vzaty muz pera sv6ho propujci." Z toho, co tu prave naznaceno a co budertie jeste pozdeji z recensi citovati, mozno si aspoh pfi¬ blizne uciniti pojem o stavu. tehdejsi divadelni kri¬ tiky. Opakujeme jen jeste, ze pfes vsechnu svou primitivnost a nemotornost ve vyrazu kritika bezpro¬ stfedne nasledujici, tudiz kritika, ktera probirala prvni vykony Krumlovskeho, byla pfisnou a zfidka kdy pftes miru shovivavou a jeste fidceji kamaradskou nebo jarmarecne reklamafskou. Vyslovenemu pfani recensenta Kvietu, jak jiz pfi¬ pomenuto, vyhoveno: Krumlovsky engazbvan a vystupuje od te doby velmi casto a skoro vzdy v uk> hach nejdulezitejsich, na mnoze nejtezsichi. O cinnosti jeho v roce 1842 jest jeste zaznamenano, ze hrdl dne 27. listopadu V cinohfe „Oblezem Prahy od Sv&lu" ulohu Koloreda a „byl vyborny", jak recensent C. Vcely pfipomenul. Az do konce roku 1842 hrano v divadle v Ruzov6 ulici pouze 42krate. Neni vsak divu, ze pfes pine domy, pfi kterych se hrdUo, nekryl se naklad1 iapln£.

312

Z te pficiny chtel feditel Stoger v divadle torn pofadati take hry nemecke a sice tak, aby tu hrali nemecti clenove divadla stavovskeho, k cemuz vsak stavove nesvolili. Nasledkem toho pfenechal divadlo sve Lutzove nemecke spolecnosti, ktera tu obcas hrala, aniz by byl nekdo proti tomuto zfejmemu poruseni stavov¬ skeho privileje protestoval. Pfes to vse neustal Stoger ve sve snaze pro¬ vesti svou myslenku a nasledujiciho roku konecne se mu podafilo vymoci si dovoleni, ze v divadle V Ruzove ulici mohli hrati netoliko clenov6 divadla stavovskeho vubec, nybrz i clenoy6 pensijniho fondu divadla toho. < Tim divadlo v Ruzove ulici znacne, hlavne na silach, ziskalo. v ' V roce 1843 sehrano zde celkem 146 kusu ce¬ skych, mezi nimiz byly skoro dve tfetiny novinek* V nasledujicim shrnujeme v chronologickem po¬ fadku aspoh ony drobty, jez nam o prvnich vyko¬ nech Krumlovskeho v uvahach1 divadelnich zachqvany; nebof o herci, jakym byl Krumlovsky, ma, kazde slovo, jez byli vrstevnici jeho o nem pronesli, svou vahu a dulezitost aneb aspoh zasluhuje, aby bylo registrovano. Dne 17. ledna, 1843 provedena „hruzyplna" francouzska cinohra „Blazinec v Dizone", v niz Krunv lovsky (Ewerajd), jak pravi C. VMa, „pocinal ^si m'istrne, a my se vie a vice pfesvedcujeme, ze nase divadlo v osobe jeho velmi obratneho hetce ziskalo". — Kvety pak podotykaji: „RoZmyslene provedl ulohu svou sileneho Eberharda p. Krumlovsky." V Holbeinove rytifsk^ veselohfe „Turnaj na Kraselove", dne 22. ledna poprvd provedeni, Krum-

313

lovsky ,,pfedstavoval udatneho, ale chud6ho rytife vyborne", jak pravi Ceska Vcela, kdezto Kvety pfi¬ pominaji, ze „byl jadrny Konrad". Dne 26. ledna provedena Tylova romanticka ci¬ nohra „Slepy mladenec" (ktera od prvnich dvou pfedstaveni v stavovskem divadle po sest roku neprovozovana) dortijohla se skveleho uspechu. „Dlouhy cas," pravi recensent Kvetu, „nebyla zadna hra s takovym zanicenim od obecenstva pfijata Nejtezsi uloha v cedem kusu je pro vnitfni jeji rozpadani Vit; pozadujef nejen hlubokeho promysleni, ale i fysickou silu, a malo bude, tusim, mladych hercu, ktefi by ji tak dokonale provedli, jako nas p. Kmrtdovsky. Vyobrazilf nevazanost v slepe lasce vychovan6ho rtiladika, divoke pfekypovani rytifskeho lupice a posleze jemnost kajicIneho Imladertce pravymi a zivymi barvami." Recensent Vcely pak o tomto vykonu podotyka, ze ,,toto pfedstaveni ziskalo velice, ze Vit pajneml Krurtilovskym obsazen a chvalitebne vyveden byl". Ai dosud byly recense o yykonech Krumlov-i skeho souhlasne pochvalne; prvrti rozchazejici se kritiky platily jeho vykonu v uloze Vilema v drartiatu „Rod Svojanovsky", Idne 26. unora proven denem. Recensent Ceske Vcely pozrtamenal: „pan Krumlovsky vyznamenal se." Take^recensent Bohemie psal o vfkonu torn po¬ chvalne, cemuz Vsak se referent Kvetu opfel, napsaV do slova: „Pan Krumlovsky hebyl obraz Vilema,, toho krvavou vinou ztizeneho, v divy zijvot upi^chleho a pak i kletbou zdrcen^ho syna; — a co mlu¬ vil ? to vi on sam nejlepe; my to v knize nikde necetli, i nemohli jsme pochopiti, jak vazeny pan reJ. Arbes: Sebrane spisy. XXI.

21

314

ferent v Bohemii, kteryz jindy dosti rad chyby di¬ vadla naseho stiha, o hfe jeho pochvalne se zmi¬ niti mohl." V tu dobu pocalo vsak divadlo v Ruzove ulici klesati. Pozbyvsi puvabu novosti, byvalo zhusta skoroprazdne; a vykony herecke sklesly v celku i pod niveau pozadavku, frake tenkrate kladeny — ba Kvety rozmrzeny po delsi cas nepfinasely zadnych uvah a zprav o divadle, jakolby ho v Praze vubec ani nebylo. O pficinach toho, tudiz take o pficinach klesani divadla ceskeho otiskl list ten dne 8. dubna delsi omluvnou a Vysvetlujici staf, z kterez ku charakteristice tehdejsich pomeru divadelnich vyjimame na¬ sledujici uryvky: ,,Abychom se upfimne pfiznali, nechteli jsme,majioe byti pravdivi, udelati ze sebe ani zvestovatele blizke posledni hodinky tohoto sotva rozkv^,tajiciho, mrazem krutych okolnosti ale jiz zase hynouciho ustavu — ani lekafe, ktefi by snad pfed^ pisovanim pfesilnych', podnecujicich leku jiz jiz' nad [hrobem stojici divaJdlo byli chteli zachytit a zadrzet ■ Ale budme jednou upfimni!" — — Vyloziv ruznici se mineni o novem divadle ce¬ skem, v nemz jedni spatfoVali dhstojny prostfedek' k „oznaceni narodni bytosti" a k uslechteni ja'zyka, kdezto jinym zdalo se byti ,jeste tuze brzkym, nevcasnym krokem — umelcovanym ohrtem vyhnanou kvetinou," pokracuje autor tomluvy do slova:, ,,Pfi vsem tomto rozdilu smysleni nalezlo vsak pfeqe nove divadlo z pocatku velk6 ucastenstvi., Byla-li to zvedavost a puvab novoty nebo vlaste--

315

necka podilnost a slechetne horleni — nemuzeme, zde objashovati — — Zponenahla zacaly ale karty jinak padati. Byla-li! to utuchla zvedavost, zmizela novota; byly-li to z nevhodne horlivosti psane referaty (na nichz veliky1 houf, nemaje Vlastniho soudu a voditka, jako chtive[ mouchy na vejickach se lepi) — byla-li to skutecne1 zde onde prosvitajici slabost v pf edstavenich a tudiz' mezi navstevovateli Vznikla nelibbst a neduvera — byi-li to pfi hubenosti nasi dramaticke literatury nektery nedustatek v repertoiru — byla-li to chladnost naseho obecenstva, jehoz Velky dil vsedniho, dne do divadla chodilt jeste nezvykl, anebo netec nost a Ihostejrtost jine strany, ktera si dulezitost di¬ vadla ani pfedstaviti neumi — byl!a-li to nepfihodna denni hodina nebo Vzdalenost mista — af byla pfi¬ cina jakakoli, my. ji zde nemuzeme vysctfovati; nechf poda hojny a zajimavy pramen pfistimu dejepisci divadla naseho. To bohuzel jest jiste, ze nav'stevy v poslednich mesicich naramne hubenely a ze jsme konecne i ty mezi hostmi pohfesovali, o kterych jsme pravem' sou¬ diti mohli, ze „k udrzeni tak duleziteho vefejneho ustavu nejake obeti litovati nebudou" a jedine proto, ze „tonouce 'mezi nadeji a bazni" o osud je¬ dineho divadla ceskeho, mlcely pry Kvety o divadle vubec, ,,nechtice ani nevedome libeznymi slovy marne saliti, ani vedome bazli'vymi fecmi zarmucovati." Prakticky a podnikayy Stoger vida navstevu di¬ vadla icieskeho ochabovati, odhodlal se vsak ku kroku pfi Ceskych hrach posud jeste neosvedcenemu: vy¬ psal totiz pfedplaceni na hry vsedniho dne (hry nedelni a svatecni v^dy se vyp/lacely), cimz navsteva *

316

zase zvysena a hry cesk6 na vsedni dny na delsi cas zabezpeceny. Od te doby zacaly i Kvety zase o divadle psati a referovati. Zatim byl Krumlovsky vystoupil v nekolika uloj bach; zejmena v uloze krejciho JeMicky v ,,Lumpaci-vagabundu", pokusiv se takto take v uloze ko¬ micke. Avsak Vykon ten rtedosel uznani; referent Ceske Vcely aspoh o nem napsal: ,,P. Krumlovsky ziskal si za kratky cas lasku a naklonnost ceskeho obecenstva a to celym pra¬ vem, ale do ikomiokych uloh toho druhu nepoustej se jiz, zalezi-li mu rta poohvale vzdelaneho obecenstva." Dne 2. dubna pfevzal Krumlovsky, jak se zda na kvap za ochuraveleho Graua, ulohu Partesovu v Klicperove veselohfe ,,Kazdy neco pro vlast"; ale byl, jak referent KVetu pravi, ,,pfi sve vdecne uloze k nasemu podiveni tak mdly, ze jsme onemocnelehcx Graua neradi pohfesovali." V prvni hfe v pfedplaceni, ve veselohfe „Opicka", byl Krumlovsky, jak Kvety napsaly, Jakoby ani do hry byl nepatfil", kdezto v titulni uloze Kornerova ,,Mikulase Zrinskeho" (dne 18. dubna) „se libil; nemohl ale pfi vsech svych peknych prostfedcich rtiladost svou ukryti, abychom byli muzneho reka Sigetskeho cele spatfili". . Dne 23. dubna sehrana cinohra ,,Modrovous". Krumlovsky vystoupil zase v titulni uloze; ale ,,nezdal se byti", pravi recensent Kvetu, ,,s roli svou sjednocen, protoze se take bezpochyby z pameti ucenim tuze netrmacel, an z te rozdrobeniny Modrovousova charakteru zadny celek nalezti nemohl, ani utvofiti si netroufal".

317

V cinohfe „Jan, vevoda Finsky" hral Krumlov¬ sky dne 30. dubna. Die Kvetu „nakreslil Erika zivymi barvami a postavil jej co vyrazuplnou po¬ dobu v ramec teto hry". V Ifflandove cinohfe ,,Kârbanik" hral Krum¬ lovsky dne 11. kvetna zase ulohu titulni. „Mnohe sceny," pravi Vcela, „povedly se mu zdafle." Kvety pisou, ze „hrou obecenstvo uspokojil. Jeho piny, ohebny a zvucny organ konal mu zna¬ menite sluzby, zvlaste ve scenach dutklivych — je¬ nom jedne znamenite vady v deklamaci jeho musime ho pfatelsky varovati. Jesti to jakesi zpevave ppvstavani tonu nejenom pfi otazkach, nybrz i pfi kazde kratsi, v affektu pfednesene sade — jakesi nucene kadencovani, kterez na jistou krajinu v Ce¬ chach, povestnou pro sve zpevave nafeci, upomina. Neni to u neho pouhy zvyk v deklamaci ceske. Melif jsme pfilezitost videti p. Krumlovskeho i v ne¬ kolika pfedstavenich nemeckych — a ta sama vada bila nas v usi. Nejlepe bylo by proh, kdyby u studovani jedne, druhe role zkuseneho pfitele na poradu yzal, jelikoz herci tezko byva chybu svou, ,s by¬ tosti jako srostlou, pozorovati." Dne 23. kvetna hral Krumlovsky v dramatu ,,Hluchonemy" ulohu Franvala. Riecensentu Kvetu „zclal se byti pfi nepevne, pameti; ze v torn na pevne provedeni charakteru pomysliti trudno, kazdy nahlidne". Take Krumlov¬ skeho kniry referentovi vadily; ponechalf herci i feditelstvu rozhodnouti, nosili-li v dobe, do ktere dej spada, advokati v Tuluse kniry cili nic. V Klicperove dramatu ôbSslav a Bedfich"

318

hral Krumlovsky dne 28. kvetna zase jednu z uloh nej hlavne j sich, Sobeslava. „Plny, Izvucny, i v nejjertirtejsich odstinech libezny a srozumitelny hlas pana Krumlovskeho", pravi recensent Kvetu, „hodil se dobfe k vymalovani vasnemi stisnene a rozvetfene duse Sobeslavovy. Do j imavy svou pravdi vosti byl hned prvni vystup — — pak rozmluva jeho s Vladislavem a Bedfichem. Pekne jednotlivosti mely vsechny vyjevy u zbofene obetnice — jenom zaverek jejich, odhodlani Sobeslava brannou rukou k Vysehradu tahnouti, mel snad ziveji a vfeleji vystfeliti — jako klokot z vrouciho pramene, jako let z davnych okovu utrzene vasne — ne jako vazny, padny chod studeneho rozmyslu, ktery vubec nikdy u Sobe¬ slava mevladrte. Vsechny kroky a ciny jeho jsou plod oka¬ mziku. Z tohoto stanoviska vyvinula se i dalsi hra pana Krumlovskeho. — Toto jest nase zdani; proto je ale zadnemu nevnucujeme, nybrz' jen ze duveru v opravdive snazeni p. Krumlovskeho k cili umeleckemu marne, klademe zde toto sve mineni k obadani pravdy. Z te pfi¬ ciny nemuzeme take zatajiti, ze by se nam prvni objeveni Sobeslava v dlouhem a tmavejsim rouse bylo vice libilo. Prvni kroky jeho z vezeni zobrazuje nam bisnik jako zbozne puto vani bosyma nohama k do¬ movu otcu svych — pfede tvaf vecneho slitovnika. Tak, jakz pan K. vypadal, mohl1 Sobeslav z ve¬ zeni arci vybehnouti — i vousy jeho mohly byti tak naramne, pfirozene; ale i vsecka pfiroda nehodi se v rdmec umeni, jehoz hlavni ou£el jest a

319

zustane krasa. Pochvala, kterouz p. Krumlovsky behem cele hry ziskal, byla zaslouzena." Dne 5. cervna sehrana Raimundova carodejna hra „Krakonos a nevlidnik". „Krakonose provedl p. Krumlovsky," pravi Kvety, ,,dukladne a ve scenach, kde se po tfestihlavu pitvofi, ziskal hlucne pochvaly"; — referentu C. Vcely nelibily ze dve veci: ,,za jedno, ze jeho Krakonos hlas sVuj do nepfirozene hloubky nutil, za druhe, ze v poslednim jednani jazykem se pfekvapoval". Titulni ulohu hral Krumlovsky opet dne 25. cervna, kdy provedena cinohra ,,Albrecht Bojovny"., Recensent C. Vcely pravi, ze Krumlovsky „sceny, kde Albrecht na jevisti se nam ukaze, jako obycejne, dobfe pfedstavil"; ale doklada, ze z ulohy te neda se nic vyvesti. Dva dni na to opakovana cinohra ,Jan, vevoda Finsky", v kterez die Kvetu Krumlovsky ,,pro sve desne, skoro hnusive vzezfeni zminky zasluhuje". —< ,,Oktavio", konci referent, ,,to nebyl kousek kralovsky!" Referent C. Vcely napsal: ,,jedine p. K. nebyl v celosti svuj ukol promyslil, tak ze se nam mno¬ hem mene nez poprve libil; doufame vsak, ze chvalitcbny ten herec k tomu vice nas nepfivede, vy¬ znati, ze mnohem dokonale ji provedenym hram od neho zvykli jsmfe". V iKotzebueove veselohfe ,,Epigram" hral Krum¬ lovsky dne 6. cervence ulohu Dobroslava, „Mel aspoh," pravi Kvety, „na svuj zevnitfek trochu pece vynaloziti. Setnik Dobroslav nepfichazi do nejvzacnejsich domu v tak osumelem kabate,

320

s rozcuchanymi vlasy a jinymi pfidatky spustiehoi nedbalce." Ve Vcele pak se o tomto vykonu pravi: ,,Pan Krumlovsky pfedstavoval upfimneho, ziveho setnika^ Prvnim dvema vlastnostem ucinil zadost, ne tak tfeti, schazela mu ona ohebnost a mrstnost, jiz tato uloha pozaduje a cele jeho zjeveni velmi malo prozrazovalo muze, ktery ve vyssi spolecnosti se pohybovati umi a tarn i rad viden jest." V melodramatu ,,Galejni otroci", dne 30. cer¬ vence sehranem, pfidelena Krumlovskemu uloha Frangoisova. Recensent C. Vcely pravi o tomto vykonu: ,,Pan Krumlovsky dostal svemu ukolu k nasi spokojeno¬ sti" ; referent Kvetu pak zaznamenal, ze Krumlov¬ sky vypravoval svou historii sve choti (Kolarov^) ponekud chladne. ,,Videli jsme v ,,Krasne pernikafce" a jinde," pravi se v referatu, ,,ze pan Krumr lovsky podobne veci mnohem Mpe pfednaseti umi, paklize mu jen na torn zalezi; ale pozorujeme v po¬ slednim case nezf'idka jakousi chladnost a nedbalost ve hfe i pfednaseni, kteraz by, kdyby se u neho ustaliti mela, pro jeho budouci pokracovani v umeni slabou nadeji podavala. Ostatne hral tentokrate dosti slusne." Dne 15. srpna zahral si KrumHovsky v Raupachove cinohfe ,,Robert d'abel" jzase velkou ulohu titulni. Ulohu tu hraval pfed nim prvni hrdina nerticckebo divadla stavovskeho Fischer, herec vybor¬ ny, ktery ji provadel nad miru uspokojive; bylaf jednou z jeho nejlepsich. Kritika tudiz uznala obtize Krumlovskeho; ale pfece musila doznati, ze pfes to vSe, ze nedostalo

321

se mu tolik pochvaly jako Fischerovi, tomuto pfece yen v malocem zadal. „P,an Krumlovsky," pravi C. Vcela, „nakreslil zivymi barvami divejio Roberta dabla, srdcejimave kajic'iho hfisnika, dustojne hrdinskeho viteze a vfe¬ lou laskou pojateho Normana; zvlaste scena, kde si s Cintii vyznaji, ze se miluji, byla od obou velmi pravdive vyvedena. Pf esvedcili jsme ise zase, jakehd' vyborneho "herce ceske divadlo v p. K. chova; skoda jen, ze se nqvynasnazuje vzdycky sve ulohy die moznosti vyvesti." Referent Kvetu psal takto: „Muzef ulohu tu za jednu z nejlepsich, ne-li nejlepsi svou pokladati, a ubezpecujeme jej, kdyby se povzdy ukolu svemu takto zadost uciniti Isnazil, ze by i pfizeh obecenstva,. kterou si byl prvnimi hrami, zvlaste pak „Slepym mladencem" tak rychle ziskal, vemeji pfi nem stala, rtez se nyni deje, a diti muze. My pak nehledice na minulost, chvalime co dobreho, a budeme i napofad „sine ira et studio" chvaliti, pokud toho p. K. zaslouzi. Tenkrate mimo jine velmi zdafile provedl vyjev, kde se z boje vraci, jakoz mu vubec v mistech', kde cit ukazati tfeba, dojemnym hlasem svym lehko pekneho oucinku dociliti Ize. Ve zlosti pak' a bouflivosti musi se na pozoru miti, aby sam svuj zvucny organ nasilnym slov skrze zuby vyrazenim nedusil, coz n^kdy ve vzteku okamzitem v jednotlivych slo¬ vech misto sve (miti muze, avsak casteji-li se opakuje aneb v delsi feci neustale trvd, na posluchace nemile pusobi a zfetelnosti nemalo na ujmu byva." O prvnim pfedstaveni francouzske veselohry ,,Ona jest silend", dne 31. srpna hral Krumlovsky hlohu lorda Harleigha.

322

,,Hral pekne," pisou Kvety, ,,a mluvil jeste lepe. CMeli jsme jej jiz nekolikrate na jisty nezpusob v pfednaseni pozorna uciniti, ktery jsme na nem jiz ode davna a tenkrate opet pozorovali. Stava se, ze nekdy u velkem affektu, zvlaste kdyz na silence hraje, celou sadu, islovo po slove nasilne ze sebe vyhazuje a sice vse jednim hlasem, tak ze bys, hudebne to pozoruje, sotva fici'mohl, ze se nekterou slabikou o ctvrt tonu vyse nebo nize dostal; pfi cemz pak obycejne jeste posledni slabiku vyrazi. Tato chyba v deklamaci p. K. vubec casteji nepfijemne se vyskyta." . - O hfe same pravi tyz recensent: ,,Nam se zda, ze povaha lordova ve svych zakladech uslechtila, jemna a dobrosrdecna, i v jeho silenosti, zvlaste v pokojnych momentech, v jakychz na nem z po¬ catku ani sam lekaf zadne pomatenosti nepozoruje, ukazovati se musi; procez by mu lepe slusela ticha zadumcivost a jemna, mekka, truchlivost se srdecnosti nezli zasmusilost, ano i urputnost, jezto jsme vetsim di'lem na p. K. videli. Tfeba i uvaziti, ze by pak chvilkove boufe silenosti od techto tichych dob lepe se byly odrdzely a spolu vice dojfmaly; avsak musi se uznati, ze navzdor temto nedostatkuml hra jeho pilna byla a zvlaste v druhem a tfetim jednani mrtohe zdafile momenty objeVovala." Referent C. Vcely pravi, ze byl Krumlovsky v uloze te ,,vyborny" a ze ,,osvedcil se zase co ume¬ lec". — ,,!'nejpfisnejsi kritika ,musila by mu tu samou pochvalu vzdati, jiz od obecenstva tak hojne obdrzel, a nezustalo v jeho hfe nic vice k pozadovani, nez v posledni scene, kde doktor rozhodujici okamzeni pfivadi. Zde musi p. K. jeste krok dale k ouplne dokonalosti uciniti: musi nam ten boj

323

v srdci, tu radost, to ccie pfevraceni od silenosti do blaheho raje rozumu barvami naliciti, jenzto se k skutecnosti a opravdivosti jeste vice pfiblizuji." V dramatu ,,Diedicna smlouva" dne 10. zafi byl Krumlovsky die Kvetu ,,pfilis chladny". Dne 17. zafi zahral vsak zase jiz hlavni ulohu v kuse „Abelino, velky zbojnik". „Nemuzeme fici," pravi kritik Kvetu, „ze by z ulohy teto tak pfevdecne tolik byl ucinil, co se mu uciniti dalo. Mel vubec nektere zdafile sceny, zvlaste co loupezrtik, naopak ale nektere, kdezto feci sve bez dostatecineho vyrazu pfednasel, a co milovniku nedostavalo se mu ponekud vroucnosti." Po ctyfech jen dnech, dne 21. zafi vystoupil Krumlovsky opet ve velke titulni uloze, v Kotzebueove dramatu „Bayard". „Nemuzeme zapfiti," psaly Kvety, „ze se jemu te pfimosti, te prostoty a srdecnosti ponekud nedostaya, bez nichz si dokonaleho Bayarda pomysliti nemuzeme. Jsou to nedostatky v osobnosti jeho za¬ klad majici, jez zouplna odstraniti sotva kdy bude moci. Za to vsak ma pomocnika jednoho — a to mocneho — blahozvucny, do jemny, silny organ, jimz zvlaste v srdecnych scenach mnoho nahraditi muze, kdykoli ho sfastne neb oumyslne dobfe upotfebi. To se i tentokrate opet ukazalo. Mnoho krasne vyvedl, za to vsak zase mnoha krasna mista tak mimo^ sebe pustil, tak vlazne pfednasel, jakoby proh zadneho vyznamu nemela. Litujeme, ze to vzdy opet a opet pozorovati musime, ze nam p. K. oby¬ cejne jen jednotlive sceny hrava, zfidka kdy vsak cely charakter ve vsech castech a odstinech sou¬ merne vyvinuty a pfovedeny podava. Tfeba aby p. K., dokud jeste mlid, veskerou svou pozornost

324

k tomu obratil, nechce-li na vzdy na temze stupni v umeni svem zustati." V nedeli dpe 22. fijna mel Krumlovsky ko¬ necne prvni svou benefici, ku kterez si zvolil romantickou cinohru „Dobyti Smolenska", ,,o ktere", jak pravi Kvety. „neda se nic chvalneho fici". Krumlovsky hral die Kvetu „hlavni, nad jine v tomto kuse pekneji nakreslenou, vdecnou ulohu kozaka Urskova dobfe a dostal hojne pochvaly". Referent C. Vcely naproti tomu nemalo se divi, ze p. Krumlovsky pfedstavoval ,,osobu podrobenou" a pravi do slova: „Pan K. ziskal si jiz zpocatku lasku ceskeho obecenstva a toho mu dnes valny dukaz dalo. Na loze nesmime se ohlizeti, ty se jen zfidka kdy naplni" — — Navsteva byla hojna a pfedstaveni se libilo. Po tomto pfedstaveni az do konce roku nemaji jiz ani Kvety, ani Ceska Vcela skoro zadnych, nebo jen bezvyznamnych referatu; o Krumlovskem aspoh neni vice ani zminky. Tot' v podstate vse, co o cinnosti Krumlovskeho na prazskem divadle za rok a pul mesice pfeslo na nas epigony tistenych usudku ceskych. Nasledujiciho roku (1844) sehrano vsak v di¬ vadle v Ruzove ulici jiz jen 36 kusu. Navsteva her byla zatim napadne ochabla a v kruzich zivlu ceskemu nepfiznivych, ba nepfa¬ telskych zivena oposice usilovala ze vsech sil o zniceni samostatneho divadla ceskeho. Avsak i nemeckym hram, ktere tu Stoger obcas pofadal, nedafilo se valne, ponevadz hrany z vetsi casti nesmyslne feerie. Stoger ruznym zpusobem drdzden a tyran.

325

Do divadla v Ruzove ulici zacaly se dostavovati ruzne ohledaci komise, ktere zjistily celou fadu stavitelskych a jinych nedokonalosti a kladly vahu na to, 2ef neradhoi v staveni torn hrati, dokud nepronesou ufadove sve dobrozdani. Brzo musilo byti siroke schodiste z duvodu pozarnich rozsifeno, brzy musil byti parter prolom'en a zf izeny jeste jedny schody na ulici, slovem Stoger vsemozne drazden a popuzovan vylucne jen k tomu cili, aby se podniku toho vzdal a budovu divadelni k jinym ucelum odprodal. Mimo to mu konecne i zakazano vystupovani stavovskych hercu, coz melo za nasledek, ze Sto¬ ger v tisni sve nevedel si jine rady, nezli hry ceske v divadle svem docasne suspendovati, hrati po cesku zase jen v nedeli a ve svatek odpoledne v di¬ vadle stavovskem a povolati v Budejovicich mes¬ ka jici spolecnost Lutzovu, by hrala v Ruzove ulici po nemecku. Spolecnost ta pfibyla do Prahy a zahajila sve hry; ale hrala den co den pfed prazdnymi lavicemi, tak ze Stogrovi konecne nezbylo, nezli divadlo sve od velikonoc i pro hry nemecke uzavfiti. Za takovych pomeru hral tudiz Krumlovsky v prvnich mesicich roku 1844. Kvety maji rokrt toho pouze nekolik, vice mene bezvyznamnych recensi. O Krumlovskem cini se zminka jen ctyfikrat. Poprve v dlouhem referate o Klicperove cino¬ hfe „Starocesky soud" (dne 7. ledna poprve provedene) a pravi se: „Z hercu vynikl nasledkem sve nejvdecnejsi ulohy p. Krumlovsky (Kozrev). Skoda, ze tento charakter tak casne a divne zrtiizi! Ten prdve mohl cele hfe pekne barvitosti dodati,"

326

Po druhe, kdyz kus ten dne 28. ledna opakovan; pravif se tu: ,,P. Krumlovsky zastal krasnou svou ulohu zda¬ file ; toliko se nam zda, ze jeho, ac ne silne zidovani v feci, zvlaste u tech, ktefi k smichu nakloneni jsou, tragickemu effektu na skodu bylo." Po tfeti, kdyz Krumlovsky dne 3. bfezna zahral poprve pfed ceskym obecenstvem Karla Moora v Schillerovych „Loupeznicich". O tomto jeho vykonu zachovaly nam Kvety obsirnejsi a zaroveh charakteristicky posudek, jejz do slova uvadime: „Pan Krumlovsky ma vsecky fysicke schop¬ nosti k fadnemu provedeni toho charakteru. Tim vice urazela nas v prvnich dvou jedrtanich jeho chladnost, ba jakasi nedbalost. Snad ze se p. K. umyslne pro posledni akty setfil — snad ze mu nejaka osobni, bud dusevni, bud telesni indisposice do ohne pfi jiti nedala — to by mu bylo na omluvu; snad konecne soudil, ze Moor v prvnich jednanich, dokud cit jeho zivo¬ tem loupeznickym neztupi, mirnym1 a mekkym byti musi; dame tomu, ze i tento nahled beze vsi pod¬ pory neni, ano, jsme pfesvedceni, ze i srdecne, pohnutlive proneseni nekterych sad vedle jinych, pla¬ men sopticich, zvlaste v prvnim jednani celku bar¬ vitosti a pravdivosti doda; — ze by vsak Moor v feci, jako je ona ve scene se Spiegelberkem, kde pravi, ,,v naruci me Amalie ceka mne slechetne jsi potecha," jinac pfednaseti nesmel, nez jako nektery venkovan, jenz ponejprv z ochoty Thalii slbuzi — anebo ze by pfisahu svou zrovna tak fikati musel, jakoby ji z prvni strany prazlskych novin pfedcital; o torn nas p. K. sotva pfesvedci.

327

On hral Karla v prvnich dvou aktech nekdy jako kdyby to o probe bylo — nekdy jako kdyby si chieb maslem mazal. Teprva od druhe sceny v 3. jednani pocal p. K. hrati a tu vskutku dokazal, ze jej hrati umi. Tu byl cit, tu byla vfelost a to netoliko v mistech hlucnych, ale i tichych,, tu byl smir a boufe v pravdivem odstihovani. Tu take dosel vseobecneho uznani a prave takoveho, jake nejvetsi cenu miva. Zvlaste to na nem chvaliti mu¬ sime, ze Moora vzdy pfece v jakesi slechetne zafi drzel, aniz ho zbavil te romanticke blouznivosti, jakou jej mladistvy basnik nadal, tak ze pfed nami k sprostote pouheho loupeznika klesnouti nemohl." Po teto recensi maji Kvety a sice v cisle ze dne 14. bfezna jiz: jen jedinou nepatrnou zminku o Krumlovskem, ze totiz v temze mesici o benefici Podhorske, koncertnim to quodlibettu, . vystoupil v jedine scene Schillerova dramatu „Viiem Tell" a to ve scene, jak Tell synkovi svemu jablko s hlavy sestfeli. „Pan Krumlovsky (Tell)", pravi referent, „a mala Mullerova se libili." Od te doby, kdy ceske hry v divadle v Ru¬ zove ulici zastaveny, nepfinasely listy prazske zad¬ nych referatu a zprav, az na sklonku zafi, kdy cini se v Kvetech' zminka, ze ,,na byvaiem jevisti nasi Thalie, ktera se jeste nfjak ze sveho dlouheho spani probuditi nemuze, produkuji se kadahsti kejklifi." Kratce na to konecne se Kvety zmihujou, ze oblekou zase „pohodlny kaftan stareho navyku", t. j. ze budou zase ceske hry provozovany a vypocitavaji take sily zejmena a sice: noveho rezisera Chaura, damy: Forchheimovou, Manetinskou, Majovou a Skalnou, a pany Biela, Hametnera, Grabingra, Graua, Kasku, Kolara, Nikolaie, Schmil-

328

lera — „a nekolik jinych minorum gentium" o Krumlovskem vsak tu ani zminky. Odesel-li z Prahy z vlastniho popudu nebo-li dostal vypoved, — kdy a proc, nelze nam udati. Stopa po Krumlovskem nahle mizi. Tumovsky ve svych zpominkach „Z potulneho zivota hereckeho" zaznamenal, ze Krumlovsky, zmizev nahle z Prahy, ,,toulal se znova po svete", a dodava, ze vladl nemeckym jazykem rovnou obratnosti jako ceskym, ba ze znal take vsechny ne¬ mecke dialekty a dochazel tim zpusobem obliby ve Stutgarte i ve Vidni, v Pesti i ve Vratislavi, kde vsady hraval pbd pfijatym jmenem „Krone", die jinych „Kronau". Ve zprave pfevora prostejovske Ineniocnice o umrti Krumlovskeho (v zafi 1875 v nekterych listech otistene) pravi se, ze Krumlovsky, opustiv Prahu, „byl clenem mnohych divadel v Nemecku, nikde ale pro svuj vysffedne dobrodruzny zivot dlouho nevydrzel a bud odesel po kratkem pobytu sam, bud bylo feditelstvo nuceno jej propustiti." Jisto jest, ze byl po nejaky cas engazovan ve Vidni pfi divadle Carlove; ale pravi se, ze byl donucen Videh na kvap opustiti a to pro jakesi pletky s damou z ,,kruhu tame jsi penezni aristokracie". Sledovati umeleckou cinnost Krumlovskeho i v cizine tim zpusobem, jako pfi diyadle praz¬ skem, jest z pficin na snade lezicich naprosto ne¬ mozno. Nenif pramenu; a byf i byly, jsou nim pro okamzik naprosto nepfistupny. Krumlovskeho herecka cinnost mimo vlast jest nam tudiz naprosto neznama.

329

Zatim, co Krumlovsky bavil cizinu, klesalo ceske divadlo v Praze vzdy hloubeji. Roku 1845 sehrano pouze 48 ceskych her. Majitel divadla v Ruzove ulici drazden a tyran tako¬ vym zpusobem, ze konecne se rozhodl divadlo to prodati. Dne 9. bfezna 1845 hrano v divadle torn na¬ posledy a sice sehrana k benefici Tylovy choti „Pani Marjanka, dcera pluku". Stoger budovu prodal a prvni samostatne ceske divadlo pfemeneno v c. k. zastavamu. Stare mistnosti zastavarny toti2 nevyhovovaly „pozadavkum novejsi doby" a hledany nove. Di¬ vadlo v Ruzove ulici vyborne se k tomu hodilo. Schody do ulice pobofeny a, odstraneny; hlediste divadla rozdeleno dvema podlahami v patra, ktera opatfena ruznyrni pfistavky a mezizidkami — a prvni samostatny chram ceske Thalie zmenen v utu¬ lek prazske chudiny v dobach nejtrudnejsich. Nekolik jen dni po poslednim pfedstaveni v di¬ vadle v Ruzove ulici a sice dne 24. bfezrta 1845 zahajeny opet pravidelne ceske hry v divadle sta¬ vovskem v znamjem pofadku^ v nedeli a ve svatek vzdy o 4. hodine odpoledni. O velikonocich roku 1846 donucen Stoger postoupiti feditelstvi stavovskeho divadla nove jmenovanemu fediteli Hoffmannovi. Tento, jinak muz vzdelany a snazivy, vedl hry ceske po provedeni nekterych dulezitych oprav posavadnim zpusobem az do konce roku 1849. Roku 1846 sehrano 43, r. 1847 pouze 38, r. 1848 pak 70 her. Roku 1846 objevil se Krumlovsky, zase v Praze, J. Arbes: Sebran6 spisy. XXI.

22

330

Kdy pfibyl do Prahy a hral-li, nebylo nam moz¬ no zjistiti. Sledovati cinnost jeho v tomto obdobi jest sko¬ ro naprosto nemozno — ceske divadlo, vlastne ce¬ ske hry v stavovskem divadle nebudily takmef zad¬ neho interesu a byly v celku pode vsi kritikou. Na sklonku roku 1846, patrne kratce pfed tim nezli Krumlovsky zase do Prahy zavital, a bezpochy¬ by v brzku opet Prahu opustil, ospravedlhuje se Havlicek ve Vcele, proc list ten nepodava zadnych referatu o divadle ceskem. , ( Pravi, ze se to nedeje z nevsimavosti, nybrz zumyslne. ,,Divadlo ceske," pise Havlicek do slova, „neni zadny umelecky ustav, nybrz nahodile die pfilezitosti slatane baviste pro jiste tfidy prazskeho obecenstva, herci nejsou a take nemohou byti zvlast¬ ni, nybrz jen takovi od nemeckeho divadla, ktefi na¬ hodou umeji cesky, pfi torn se die chvalitebneho obyceje mysli, ze lee jakys lampaf na ceskem divadle hrdiny a milovniky hrati dovede, snad ponevadz rozeny Cech jest. Letosniho roku nedelali jsme si sice a nemohli si delati zadne nadeje na drama" —. Po pfichodu Krumlovskeho do Prahy arci bylo jiz drama aspoh mozne; ale pomery ceskeho di¬ vadla zustaly pfece jeste po delsi cas v podstate tytez jako dfive. Roku 1847, jak se zda, zustalo vse pfi starem; roku 1848 pak meia Praha a Cechy vubec zcela jine starosti nezli venovati pozornost umeni a divadlu a take casopisectvo tehdejsi doby o divadle zfidka kdy se zmihuje. Teprve roku 1849 stal se obrat k lepSimu. Teh¬ dejsi intendant dr. Pravoslav Trojan slibil fediteli

331

Hoffmannovi, ze mu vymuze subvenci zemskeho vyboru, bude-li* miti vetsi zfetel ku hram ceskym. Hoffmann naiehave fjiz potfebe te vyhovel. Doplniv cesky personal nekterymi cleny, dal ve Pstrosce na kvap vystaveti letni divadlo, v nemz dne 11. srpna zahajeny hry pfimefenym proslovem a Tylovym ,Jifikovym videnim". Tyl jmenovan vedle Chaura vrchnim reziserem. Mezi cleny ceske cinohry jmenuji se vedle Krum¬ lovskeho — Josef Jifi Kolar, Grabinger, Kaska, Simanovsky, Lapil, Sekyra, Grau, Hynek, Chauer, Kramuele, Kftin, Illner, Svoboda, Nikolai a Jezek — Kolarova (Manetinska), Hynkova, Rajska, Skalha a Kralova. Hoffmannovi vymozen drem. Trojanem, jak v pfipisu zemskeho vyboru koncem zafi 1850 Tylovi dorucenem se di, „k zabezpeceni existence" clenu ceskeho divadla „zvlastni pfispevek 4000 zl. ve stfibfe z domesfikalniho fondu, avsak s tou vyminkou, kdyz vsickni dosavadni clenove ceskeho divadla zu¬ stanou engaôvarti." Lee i z tohoto obdobi cinnosti Krumlovskeho pfesly na nas jen spore a kuse zpravicky o jeho vykonech. O prvnim vystoupeni jehb — dne 10. fijna 1849 y Tylove „Slepem mladenci" — psaly Havlickovy „Narodni noviny" do slova: nOb'sah kusu tohoto je obecenstvu ceskemu z dfivej§ich dob jiz zndmy, procez tedy zfetel svuj hlavne rta pfedstaveni obracime. Pan Krumlovsky, z casu ceskeho divadla v Ru¬ zove ulici chvalne znamy a nadany herec, vystoupil ponejprv, jsa opet engazbvan, v hlavni uloze Vita vynasrtaziv se vsemozne, aby chvalne ukolu svemu

332

dostal. Tezkosti, s kterymi kazdy, i sebe dosti sbehly herec v uloze teto zapasiti musi, jsouf zajiste nevsedni. Jmenovite poukazujeme na to, ze prosto^ pasnost mladistveho Vita, na ktere cely charakter tento spociva, jiz ku konci prvniho oddeieni nejvys¬ siho stupne dosahrte, v druhem oddeieni napotom vzdy vie a vice slabne, aniz se ho jina vaseh zmocni, a posiez v oddeieni poslednimi v pouhou zzenstilou sentimentalnost splyne. Tim zpusobem pozbyva take Vit zajimavosti, cim vice se dej ku konci blizi, a proto take herec v uloze 'teto dostatecne pfilezitosti nenabyde, aby sve. umelecke nadani, zvlaste co se plneho pojmuti tyce, osvedciti mohl. Cim ziveji si totez v prvnim oddeieni pocina, tim ochablejsi bude charakter tento v druhem, a nejnepfimefenejsi v tfetim oddeieni, a naopak cim mimeji v prvnim oddeieni vystoupi, tim mene zajimavosti pro sebe v ceiem kusu ziska, ponevadz jak jsme jiz svrchu podotkli, hlavni effekt jiz s prvnim jednanim zmizi. Pan Krumlovsky, znaje obtize dotcene, kracel u pfedstavovani Vita nej vyhodnejsi cestou, vynakladaje hned v prvnim, jednani vsi silu svou na to, aby se mozneho effektu hlavniho neminul, coz se mu take postestilo. Uvazivse, ze p. Krumlovsky po cely cas, co z Prahy vzdalen byl, ulohy zcela jineho druhu hraval, musime vyznati, ze se co zbehly, na¬ dany herec poznovu osvedcil. Obecenstvo se chovalo k nemu velmi pfiznive, po kazdem jednani byl hlucnym potleskem' vyvolan, taktez jej takfka pokazde, kdyz z dejiste odchazel, potlesk dopro¬ vazel." Nejzavaznejsi ovsem jest vykon Krumlovskeho z roku 1850 jako interpreta „Zizky" v Kolarove

333

dramatu „Zizkova s'mrt," o nemz jsme se byli jiz na pocatku teto stati strucne zminili. Avsak recensenti venovali, jak pfirozeno, po¬ zornost svou pfedevsim kusu samemu, a kdyz pak dalsi provozovani jeho zakazano, nebylo pfilezitosti k dukladnejsimu oceneni vykonu hereckych. Jak znamo, byly v tu dobu vsechny neodvisie listy ceske v Praze zastaveny a teprve roku 1851, kdy zacal Mikovec vydavati „Lumir" (prvni cislo vyslo 6. unora), obracovana zase tiskem aspoh po¬ nekud pozornost obecenstva k vefejnym zalezitostem, ovsem' nevinnymj a nejnevinnejsim a tudiz i k divadlu. Do Lumira psal divadelni recense, jak znamo, Mikovec z vetsi casti sam a psal je strucne a usklebrte, ponevadz i tehdejsi repertoire byl pode vsi kritikou. 1 O Krumlovskem naiezame v Lumiru nasledujici uvahy: Dne 13. unora vystou(pil ve Volfove „Preciose". „Vedle p,ani Kolarove", pravi Mikovec, „libil se nejvice p. Krumlovsky (vudce ciganu)". V cinohfe „Markytanka" dne 2. bfezna — ,,pan Krumlovsky Edgara z Bussieresu slusne representoval, v mluve vsak casern se pfenahloval". V recensi o Dumasove veselohfe „Slecny SaintCyrske", drte 28. bfezna provedene, pravi se: „Pan Kolar a pan Krumlovsky (hrabe z St. Herema) hrali velmi zive, jen ze prvni trochu pfehanel a druhemu sem tarn zly navyk zpevave deklamace vadil." Dne 30. bfezna sehrana Schillerova „Marie Stuartka". Mikovec chyali Kolara (Josefa Jifiho), pak pravi: „Meine nas tentokrate uspokojil pan Krumlovsky jako hrabe Leicester, jemuz1 dvorni re-

334

presentace schazela. Zoufalost vsak nad smrti Stuartky se panu Krumlovskemu dobfe podafila, tak ze byl ku konci hlucne volan." Hry tyto pofadany v divadle stavovskem, dalsi pak v arene ve Pstrosce, kde zahajeny Holbeinovou veselohrou „Mistr Martin, bednaf". Krumlov¬ sky hral Konrada a v recensi Lumira uveden jest mezi herci, kterymz ,,nej vetsi pochvaly se strany obecenstva se dostalo". Dne 1. cervna sehran skvar „Pani na Hrube Skale", I tentokrate uvadi Mikovec Krumlovskeho mezi nejlepsimi, ale dodaVa: — „jen kdyby tak nezpival!" A Krumlovsky skutecne dlouho v prazskem di¬ vadle — „nezpival". V cervenci zahral si jeste nejzamilovanejsi ulohu svou Bfetislava v Ebertove dramatu „Bfetislav a Jitka" a Mikovec napsal: „Z hercu vyznamenali se nejvice pani Kolarova a pan Krumlov¬ sky, jen ze tento nekdy zapomnel, ze pfedstavuje knizete." Dne 21. srpna sehrana cinohra „Zivot za pfitele" od Aubignyho. Mikovec napsal: — „pany (zde vyjmenoval nekolik hercu a mezi nimi i Krum¬ lovskeho) pochvaliti slusi". Slova ta jsou posledni, jez byla o vykonech Krumlovskeho na divadle prazskem vytistena. V brzku po te nadesla katastrofa, kterouz opatrny Mikovec v Lumiru temito slovy registroval: „Divadlo nase navrdtilo se do stavu pfedpotopniho; platy pro zvldstni herce pfestaly a na jejich misto nastoupnou benefice co n&hrada za pficineni herecke."

335

Kritisovati opatfeni to tim zpusobem jako mival ve zvyku pfed tim i po te, kdyz slo o herce a jejich vykony — Mikovec se ani neodvazil... Vec mela se takto: Vzdy vice se zmahajici reakce politicka a narodni ucjnila slibnym zacatkum samostatneho divadla razem konec. Misto Trojana stal se intendantem ceskeho di¬ vadla Vaclav Bohus rytif z Ottoschutz — zemsky vybor zastavil vyplaceni subvence ceskemu divadlu, nasledkem cehoz byl feditel Hoffmann nucen platy ceskym her cum jednak zastaviti, jednak sniziti, ufad dramaturga zrusiti a nekterym clenum dati proste vypoved. Opatfeni tomu padlza obet netoliko Krum¬ lovsky, nybrz i Hynkova, Simanovsky, Kaska, Jezek, a Tylova chof i svekru.se. Tylovi, jeho choti a svekrusi nabizel sice Hoffmann polovici platu a rocni benefici, jako mivali pfed rokem 1849; avsak tuha oposice proti Tylovi, zejmena Mikovcova, dohnala Tyla, ze Prahu opustil. Spoiehaje na slibovanou pomoc nekterych pfa¬ tel, rozhodl se duvefivy Tyl zfiditi samostatnou ko¬ cujici spolecnost — (prvni spolecnost toho druhu sestavil, jak znamo, Prokop) — a zadal za koncesi. Avsak mistodrzitelstvi za barona Mecseryho dva¬ krat zadost zamitlo. Tylovi nezbylo nezli vziti uto¬ ciste k obejiti koncese na vlastni jmeno. Pfevzav najemni smlouvou fizeni kocujici spole£nosti Kulasovy, do te doby nemecke, a doplniv spolecnost hlavne nekterymi cleny spolecnosti Prokopovy a herci od divadla prazskeho propustenymi, zejmena Krumlovskym, Simanovskym a pozdeji Kftinem, vydal se na bludnou divadelni pouf po venkove.

336

A timto dnem zacina po boku jednoho z nejpoctivejsich borlivcu pro umeni dramaticke pfimo nevylicitelna potulna pouf nejgenialnejsiho herce — Krumlovskeho. Tyl zamefil se svou spolecnosti pfede vsim do Jindfichova Hradce. Dne 26. fijna opustil Prahu a dne 1. listopadu uspofadano v Jindfichove Hradci prvni pfedstaveni. Hrano zde az do 8. ledna 1852, nacez se spo¬ lecnost odebrala do Tfebone, kde hrala az do 10. bfezna. Byvsi obcanstvem vyzVana, vratila se zase do Jindfichova Hradce, a po nekolika tydnech zamefila do Tabora. Odtud odebral se Tyl se svou spolecnosti do Pisku, kde hrano od 20. kvetna do 5. cervence. Zde zfidil Tyl vlastnim nakladem arepu; ale pro destive pocasi zfidka kdy v ni hrano, cimz octnul se Tyl v peneznich nesnazich. Z Pisku odebral se do Vodhan, kde vypsal pfedplaceni na celou fadu her, cimz penezne zase ponekud se zotavil. Z Vodhan odebral se do Netolic, kam byl ob¬ canstvem pozvan. V Netolicich vsak musila spolec¬ nost po nejaky cas v necinnosti traviti, ponevadz si byl podkrajsky ufad prachaticky vyzadal pfedlozeni pruvodnich listu vsech clenu Tylovy spolec¬ nosti. Pocatkem fijna meskal Tyl se svou spolecnosti v Strakonicich, odkud v listopadu odebral se do Klatov, kde zustal az do ledna 1853. Po celou tu dobu byl Krumlovsky bez odporu nejlepsim a nejsvedomitejsim hercem Tylovy spo¬ lecnosti. l

337

V Klatovech stalo se vsak cosi, co melo pro Krumlovskeho nehrube mile nasledky a zaroveh jej z Klatov a tudiz i od spolecnosti Tylovy vypudilo. Krumlovsky nebyl totiz pouhym umelcem, nybrz i vfelym, ba nadsenym vlastencem, kteryz si ani v dobe reakce nedal nikym pfedpisovati. Neni tudiz divu, ze kdysi v hostinci ani s vladnim komisafem hedelal zadnych cavyku, nybrz jej proste „po staroceskem zvyku a mravu" otevfenym' oknem — vy¬ hodil. ^ Ackoliv si komisaf neublizil — ponevadz byla mistnost v pfizemi — mela pfece vystfedno'st ta pro Krumlovskeho nemiie nasledky. Tyla doslo, jak Tumovsky vypravuje, vyzvani, by Krumlovskeho propustil. Tyl zdrahal se tak uciniti, klada cluraz na to, ze Krumlovsky nepohfesil se proti discipline divadelni a proto ze nema feditel nizadneho prava jej propousteti a to tim mene, ponevadz mimo divadlo jest kazdy herec svym vlastnim. panem a nemuze byti pro sve jednani ja¬ kozto soukromnik feditelstvem k zodpovidani potahovan; slovem Tyl Krumlovskeho nepropustil., Tento vsak za svuj skutek pfece pykal; odsouzenf na dva dny do vezeni. Odbyv si trest ten, pomstil^ ise nejnevinnejsim zpusobem hereckym: ostrou improvisaci na divadle — ale nasledujiciho jitra zmizel z Klatov. Avsak i Tyla stihla v Klatovech nehoda pfimo osudna. v Nektery z „dobrych" jeho pfatel udal totiz pfislusnemu ufadu, ze Kulas divadelni koncesi Ty¬ lovi pouze pronajal. Nasledkem toho dosel Tyla na sklonku prosince 1852 mistodrzitelsky rozkaz, ze maji byti hry ceske spolecnosti Kulasovy pod

338

spravou Tylovou bez odkladu zastaveny, coz se take dne 31. prosince stalo. Tyl. zasazoval se ze vsech sil o zruseni mistodrzitelskeho zakazu a docilil aspoh tolik, ze mu vzhle¬ dem k zoufalym pfimo pomerum1, v kterychz se spo¬ lecnost jeho octla, povoleno hrati jeste aspoh do velikonoc. V Klatovech vsak vice hrati nesmel, a po celomesicni pfestavce zahajil dne 4. unora hry v Domazlicich, ovsem jiz bez Krumlovskeho, ktery byl ode¬ sel ke spolecnosti nemecke. Kde a jak v te dobe Krumlovsky pusobil, ne¬ snadno udati; stopa jeho zase zmizela...

Zatim usiloval Tyl o upraveni pomeru sve spo¬ lecnosti. Chtel najmouti koncesi divadelni od Z611nera, jenz byl v tu dobu reziserem u nemeckeho divadla v Praze, ale koncesi tu najal Standera^ kte¬ ryz Tyla a nektere cleny jeho spolecnosti engazoval. Ale kdyz chtel Standera koncem cervna 1853 V Kralove Hradci hry zahajiti, dosel ho rozkaz podkrajskeho ufadu, ze nesmi se hrati, dokud feditel nedostavi se ku spolecnosti osobne. Zollner Vsak nechtel sve misto v Praze opustiti a toliko k na¬ lehani Tylovu vymohl si v Praze dovoleni a odebral se aspoh na nekolik dni do Kralove Hradce, kde hry dne 29. cervna zahajeny. O spolecnosti te nalezli jsme v Lumiru z roku 1853 nekolik poznamek a sice v cervnu zpravu, ze spolecnost ta do Kralove Hradce pfibrtide v £ervenci, ze jest jiz v Hradci a mezi herci uvadi se take

339

Krumlovsky — a konecne v srpnu, ze spolecnost odebefe se do Kutne Hory; avsak ve zprave z Hory Kutne, v fijnu v Lumiru otistene, Krumlovsky mezi herci jiz se nepfipomina. Na pocatku roku 1854 objevuje se Krumlovsky jako clen spolecnosti Prokopovy v Plzni, kde spo¬ lecnost ta zahajila hry sve v mestskem divadle dne 30. ledna Tylovou „Palicovou dcerou". Ve sve skizze „Ceske divadlo v Plzni" zmihuje se Jaroslav Schiebl take o Krumlovskem takto: „Z roku 1854 zname jeste jednu okolnost, ktera zasluhuje byti trvale pfipomenuta. Krumlovsky uspofadal, — neznamo mi, zdali behem saisony Pro¬ kopovy, ci mimo ni — v mestskem divadle humoristicko-hudebni akademii, ktera je pro Plz,eh( z toho duvodu pamatnou, ze v ni poprve vystoupili dva rodaci plzehsti, ktefi pozdeji tak se proslavili, ze je Plzeh na ne pravem hrda. V Plzni zil totiz za doby te varhanik farniho kostela Hfimaly, ktery mel ctyry syny a jednu dceru. Vsecky tyto jeho deti zahy pfilnuly k hudbe a dodelaly se v oboru torn uspechu zavidenihodnych.*) Z deti tech vystou¬ pili ve zminene akademii dva nejstarsi hosi, Vojtech, jedenactilety, (pozdeji kapelnik zemskeho di¬ vadla v Praze, pak feditel konservatofe v Cernovi.cich — skladatel opery „Zaklety princ") a Jan, deset roku stary (nyni nastupce sveho tchana, slavneho Lauba, jako feditel konservatofe v Moskve). Vojtech hril solovou piegu pro housle, skladbu F. Matesa, plzehskeho chorregenta, kdezto Jan zahral uko¬ lebavku z „Neme z Portici". Ku konci pfednesl *) Varhanik HHmaty mel jeste druhou dceru, ktera vsak hudebne nevynikala.

340

Krumlovsky sve vlastni „Besedni cteni", ci „Zert a pravdu": „Laska a stav manzelsky", „Mudrcove a blazni", „Ceske divky, ceske pisne." Zollnerova spolecnost bez Krumlovskeho ode? brala se z Kutne Hory v lednu 1854 do Chru,dimi, pak do Litomysle a zase do Kralove Hracke? kde meskala od 9. do 27. bfezna. Z Hradce odebrala se do Jicina a zde obje¬ vuje se opet u ni i Krumlovsky. Z Jicina putovala do JTurnova a pozdeji do Mlade Boleslavi, kde hrala v cervnu, cervenci a srpnu. Hral-li Krumlovsky i v techto dvou mestech nevime; ale pravi se, ze asi po dvou mesicich spo¬ lecnost opustil a odesel do ciziny. Stopa po nem zase mizi. Po dvou letech (r. 1856) setkavame se s Krum¬ lovskym zase v, Cechach a to u \teze spolecnosti Zollnerovy, ktera v cervnu, cervenci a srpnu hrala v Plzni. Pfed tim meskala v Tfeboni, pak v Bu¬ dejovicich a konecne ve Vodhanech. V Plzni, jak plzehsky dopisovatel v dopisu ze dne 4. srpna v Lu¬ miru konstatuje, zacala hrati „skoro pfi prazdnych domech." Reziser a duse spolecnosti — Tyl — byl na smrt nemocen a take, jak zmamp, dne 11. cervence v Plzni zemfel. Krumlovsky byl smrti jeho pfitomen a hofce pry bedoval. Teprve umrtim Tylovym a velkolepym pohfbem, jaky uvedomeie obcanstvo plzehske Tylovi uspofadalo, oziven interes pro divadlo takovou me¬ rou, ze pfipomenuty referent Lumiru do slova pravi: „Kdoz vchaziva nyni do zdejsiho divadla, vidi, ze tataz spolecnost (Zollnerova) nyni jiz po delsi cas

341

hraje skoro vzdycky pfi navsteve velmi cetne, kte¬ raz byva jen tehdy slaba, kdyz list divadelni jiz napfed ohlasil kus, ktery za nic nestoji, jakoz jsou nektere frasky vzdelane a slokalisovane die frasek : nemeckych — a nebo kdyz pfizrtiva povetrnost a jine zabavy pfilis ji na ujmu jsou. Take bylo hrano vic^krate v dome pfimo pfeplnenem." Byl-li Krumlovsky v tu dobu engazbvanym cle¬ nem ispolecnosti Zollnerovy nebo-li zavital do Plzne pfed smrti Tylovou nahodou a jenom aby tarn vy¬ stoupil nekolikrat pohostinsku, nevime; ale on hral a hra jeho krome jiz: uvedene pficiny byla zajiste taktez neposlednim faktorem, ze hrano mnohdy pfi plnych domech. O pobytu Zollnerovy spolecnosti v Plztni otisteny v Lumiru toliko dva dopisy a v obou cini se strucna sice, ale jednou nejchvalrtejsi, po druhe aspoh chval¬ na zminka o Krumlovskem. Poprve pravi dopiso¬ vatel: „0 panu Krumlovskem nemluzCme pomlceti, ze hral co hrabe St. Germain (v cinohfe „Slepa nevesta" dne 2. srpna) vytecne." Kratce pfed tim sehrana Ebertova cinohra „Bfetislav a Jitka", v ktere Krumlovsky bezpochyby take hral svou paradni ulohu, Bfetislava, kteryz vykon vsak dopisovatel pomiji uplne mlcenim. Po druhe zmihuje se dopisovatel ten o Krumlovskem y dopise ê dne ,10. srpna fka, ze byl ,,Kral Rudolf" (y Kolarove „Magelone" dne 9. srpna sehrane) „panem Krumlovskym slusne zastoupen". Jinych zprav o hrach Krumlovskeho v Plzni ne¬ mame po ruce. Z Plzne odebrala se spolecnost Zollnerova do Rokycan,. kam pfibyla dne 14. zafi.

342

Provazel-li ji tarn i Krumlovsky, nebo-li se hned z Plzne vydal zase na bludnou pouf po Cechach, nelze udati; ale die nekterych znamek zda se, ze — byl-li u spolecnosti engazovan — i v Rokycanech hral. Rokycansky dopisovatel Lumira pbdrobil v do¬ pise ze dne 29. zafi vykony spolecnosti te pstre kritice, vrhajici charakteristicke svetlo na pomery tehdejsich divadelnich spolecnosti vubec a tudiz i na okoli, v jakem Krumlovsky jako herec po venkove vystupoval. Spolecnost hrala kazdodenne a dochazela pry nad ocekavani velkeho ucastenstvi; avsak — „ona stala," pravi dopisovatel, ,,dokud jeste pfed tim v Plzni hrala, na dobrem stupni, sestavajic z oudu, jimiz i velke divadelni kusy provesti se daly, nebof spolecnost tato mela v te dobe vice skutecnych oudu, ktefizto vzdy zastupovali osoby ve hfe nejpfednejsi. Z techto ale ctyfi pfed odchodem spolecnosti z Plzne od ni odesli. Nastalou tim zmamenitou mezeru feditelstvi ale az' posud nevyplnilo, aniz pry zcela vyplniti hodla. Ve stavu torn, v jakem se tim fecena spolecnost nyni nalezi, neni ona s to vynikati. Pfi voleni kusu, jenz se ma hrati, nemuze reziser (Grau) hledeti k tomu, jaky jest, nybrz pfedevsim k tomu, daji-li se v nem hrajici osoby herci zastoupiti; pfi torn jeste musi v jednom kusu pfedstavovati dve, ano i tfi hlavni osoby. Procez nikdo se nediv, kdo vidis znamenity rozdil mezi hrami pane Zollnerovy tspoleenosti v Plzni a v Rokycanech, i soudime, nepostara-li se feditelstvo o vyplneni dfivejsiho poctu hercu, pfijmutim novych, opet vybor-

343

nych a nebude-li si jednou pfijatych schopnych a hodnych vaziti, ze jeho spolecnost nebude miti dlou¬ heho trvani, anebo ze klesne nekdy v nizke kocourkovstvi, pro kterez ji ale dlouheho trvani upfimny nasinec zajiste by nepfal." Na tuto ostrou kritiku odpovedel Zollner dopisem ze dne 11. fijna, v kteremz konstatuje, ze od¬ chodem Polakovym k nemecke spolecnosti a Kramuelovym do Prahy k pohostinskym hram v na¬ deji, ze tarn bude engazovan, a pfedevsim umrtim „rezisera, basnika a dramaturga J. K. Tyla" spo¬ lecnost jeho v pravde utrpela citelnyth ztrat; avsak pravi take do slova: „odchod druhych dvou oudu neni ani feci hoden". Z toho vseho, zejmena z poslednich slov, zda se vysvitati, ze Krumlovsky v tu dobu jeste v Ro¬ kycanech hraval, nebo ze nebyl ani v Plzni, a vubec u spolecnosti Zollnerovy engazovan; nebof Zollner by jej byl po jeho odchodu zajiste sotva tak bagate^ lisoval, jako ty „druhe dva", ktefi byli spolecnost jeho opustili. 0 Krumlovskem samem Zollner se nezmihuje a o dalsich hrach Zollnerovy spolecnosti v Roky¬ canech neni v Lumiru otistena zadna jina zprava. Zdi se, ze dopisovatel rokycansky otistenim ospravedlhujiciho dopisu Zollnerova podrazden a r6zhof6en, dalsi dopisovani na cas nebo na vzdy zastavil. ,Tof v podstate vse, co nam bylo mozno pracne a namahave shledati o zevnim zivote Krumlovskeho z nejsfastnejSiho obdobi jeho cinnosti umelecke, z doby muzne vyspelosti, kdy skoro kazdy jeho vy¬ kon byl vice mene vykonem ryze umjeieckym. Ovsem

344

jsou to pouhe body, po kterych Ize zevni zivot jeho aspoh pfiblizne stopovati... Ale kde jsou doklady k zivotopisu jeho duse? Doklady a pomucky, na jejichz zaklade bylo by mozno nahlednouti aspoh ponekud jasne v tu vel¬ kou dusi muze, ktery v umeni hereckem nezadal nejlepsim z nejlepsich — kde jsou ty nescetne, vza¬ jemne ise protinajici nitky, z kterychz se spfada zivot dusevni aspoh v pomerne rozeznatelnou sif, by ji clovek pochopil? Skoro vse, vsechny jeho dusevni zapasy, kdyz slo o pojmuti a provedeni ruznych postav, jez po svem individuelnim zpusobu odusevhoval a mnohdy pfimo nepfekonatelne interpretoval, slovem dusevni zivot jeho jest pfed nami skoro uplne zahalen. Pozorujeme jen pouhe kontury, z nichz kazdy z nas spfada si obraz svuj vlastni, ryze individuelni. V tu dobu nebyl Krumlovsky jeste ani ctyficet roku star; ale z toho, co jsme o nem napovedeli, mozno se domysliti, co byl jiz jako umelec vykonal, jak obrovsky kus prace umelecke miei jiz za sebou. Byl v pine muzne sile a posud jeste mu&ie krasny. O osobnosti jeho z doby te pravi Tumov¬ sky, ze mohl byti vzorem .mXmie krasy. „Bujara prokvetala tvaf byla ozdobena silnymi knirami, velke tmavomodre oci jasne zafily, kastanove polodlouhe vlasy splyvaly malebne po skranich, prumerny, po¬ nekud zahnuty nos dodaval tvafnosti vyrazu energie, siroka prsa a mohutne piece svedciiy o sile." O Krumlovskem jako herci pak pravi: „Peknd' postava, mohutny ohebny orgdrt, Vyrazna tvdf a uslechtily pohyb tela ucinily jej milackem obecen¬ stva ... Casto obecenstvo Krumlovskeho jako Bfe¬ tislava (v Ebertove dramatu „Bfetislav a Jitka")

345

jiz pfi prvnim vystoupeni na jeviste bouflive vitalo. Pouhy jeho zjev, jak Jitku na balkone spatfi a v hzasu se zastavi, divaky uchvacoval. To byl rek. jakeho si bujna fantasie pfedstaviti muze. Obecen¬ stvo jevilo mu svou pfizeh velmi stedfe, enthusiaste divadelni pofadali mu na pocest hostiny a pitky - -" Umeiecka draha Krumlovskeho nebyla tudiz jeste ukoncena; mel pfed sebou jeste dosti dlouhou pouf a mnohy problem umelecky, o jehoz rozhfeseni byl by se mohl jedine on pokusiti; — avsak bezpfi¬ kladne trudne pomery, v kterychz posledni dobou zil, pocaly jiz pfed smrti Tylovou vrhati temne, skoro pfiserne stiny v dusi Krumlovskeho. Nespokojenost a roztrpcenost zacaly casteji nezli kdy jindy zatinati sve spary do srdce, jez krvacelo — Krumlovsky zacina vyhledavati pozemske Lethe... Druhdy jeden z nejjovialnejsich umelcu ceskych pocina se vzdy vice vyhybati spolecnosti, vyhledava samotu, ceie hodiny, ba cele dny travi v mracnem dumani a jenom obcas slehne z mraku tech blesk

hnevu...

A jak u kocujiciho umelce, ktery nema vlastniho krbu, ani jinak byti nemuze — Krumlovsky zasedava nyni casteji v hostinci, ale nikoli v hostincich nejzivejsich, jako druhdy, nybrz v osamelych, polozapomenutych krcmach, kde se nesetkava nez s cizimi tviremi — a zde pfemita a duma... Za nedlouho po smrti Tylove jest muz ten skoro k nepoznani. Rozmrzen a roztrpcen pocina i umeni svemu venovati men§i pozornost nez druhdy. ]. Arbes:Sebran6 spisy. XXI.

23

346

Vykony jeho pocinaji byti napadne nestejny. Jednou hraje s napetim veskerych svych sil, pfimo genialne a slavi triumfy; ale hned druheho dne hraje lehkomyslne, aby tf etiho dne zase oslnil; ale hned po te, jak banalni frase recensentska di, hraje „pode vsi kritikou" jako herec naprosto netalentovany neb otupely. Posud vsak jeste jest vetsina vykortu jeho ryze umeleckou. Po mnoho jeste let opousti jej umelecky genius jeho pouze na kratko, posud jeste jest nadeje, ze v jinych, pfiznive jsich pomerech stal by se zase tim, cim byval' druhdy. I tato doba byla proh dobou, kdyz prave ne trvaie nejvyssi slavy a nezkaleneho stesti, tedy aspoh cetnych vybornych, namnoze nepfekonatelnych vy¬ konu ryze umeleckych. I Amor jeste se nan pousmal... Dcera feditelky Sternfeldove zamilovala si Krumlovskeho z ceie duse sve; ale on — bud ze ne¬ mohl vasni vou lasku tu opetovati nebo z jinych pficin nechce osud divcin upoutati k neblahemu osudu vlastnimu a vzdava se j hmotneho prospechu, ktery mu kyne... Divka, jak se pravi, hofem umfela A Krumlovsky ?... ■ Opustiv spolecnost Sternfeldove, putoval od jed¬ ne spblecnosti ke druhe; ale nikde jiz dlouho ne¬ vydrzel. Nestalost a vrtkavost jsou hlavnimi nasledky jeho nespokojenost! a rozfrpcenosti. Sledovati Krumlovskeho na techto potulkach po Cechach i v cizine jest jednak naprosto nemozno, jednak zda se nam byti skoro zbyte£no, ponevadz

347

by vysledek nemohl byti nez pouhe drobty, ktery¬ miz charakteristicka individualita ani neziska, aniz utrpi. Jisto vsak jest, ze Krumlovsky posud jeste ne¬ zoufal, ze kojil se posud jeste nadeji v pfiznivejsi obrat netoliko vzhledem k ceskemu dramatickemu umeni vubec, nybrz i vzhledem' ku sve osobe.

Zatim byly se narodni pomery v Cechach netu¬ sene zmenily. Po roce 1860 pokracovarto y sfaaze zfiditi v Pra¬ ze samostatne divadlo ceske s pfcrtovenou horlivosti a za nedlouho — roku 1862, tudiz jedenact roku po vyobcovani Krumlovskeho z Prahy — snaha ta korunovana uspechem: Praha mela sve samostatne divadlo ceske, v nemz hralo se pozdeji kazdodenne. Z hercu, ktefi byli pfed jedenacti lety feditelem Hoffmannem zaroveh s .Krumlovskym propusteni, engazovani dfive nebo pozdeji vsickni, zejmena Ka¬ ska, Simanovsky, Hynkova, Kftin a Tylova svekruse— toliko Krumlovsky zustal vyobcovan ... Josef Jifi Kolar a Kolarova, Sekyra a cela fada jinych starsich hercu, ktefi druhdy s Krumlovskym hravali, byli engazovani. Bylo-li s Krumlovskym vyjednavano, nevime; ale pochybujeme — a bylo-li pfece vyjednavano, nevime veru, jak vysvetliti, proc prave s nim je¬ dinym nevedlo vyjednavani k cili. VSady jinde bylo by y prvni fade pamatovano na herce tak fidkych pfednosti umeleckych, jakymi se honosil Krumlovsky; ale na genialnich hlavach

348

ceskych (pfipomehme si jen Machu, Manesa a jine) spociva odveka kletba... Po torn, co jsme o Krulmlovskem povedeli, neni nejmensi pochybnosti, ze v samostatnem divadle £eskem v Praze nalezelo vedle Josefa Jifiho Kolara a jeho choti prvni misto Krumlovskemu; ale on — nechf jsou pficiny jakekoli — zustal vyobcovan. Krumlovsky, jehoz talent nedal se s talenty vetsiny hercu tehdejsich ani porovnati, v prozatimnem di¬ vadle prazskem — nehral! V tu dobu byl 45 roku star, tudiz o pet roku mladsi Josefa Jifiho Kolara. Pravda sice, ze byl jiz naklonen piti; ale pro umeni posud jeste nebyl ztracen uplne. Byla aspoh podstatna nadeje, ze jine, pfiznivejsi pomery, ob¬ zvlaste vnimavejsi obecenstvo a jine nezustanou bez prospesneho vlivu na jeho povahu... Pouhy pokus zachraniti tak velky talent pfed uplnym upadkem byval by skutkem nejzasluznejsim; ale pokus ten se nestal — — Mozna, ze by byl Krumlovsky dobfe ucinil, kdy¬ by se byl u tech, kdoz tehda v zalezitostech divadla prozatimniho vedli prvni slovo, pokofil, kdyby byl ponizene poprosil a snad i na kolenou se dozebraval, aby jej z milosti pf ijali tarn, kam pfirozenym pravem sveho talentu nalezel; avsak on toho snad ani neumei... Pycha takovych charakteru byva mnohdy az „urazlivou" a tak zustal Krumlovsky psancem... Byl mravne odkopnut... Takove mravni udefeni pejsiti v tvaf a do srdce, takove pokofeni a zneucteni nemuze, ba nesmi byti umelci nikdy Ihostejno, jinak by ani nebyl umelcem — a nebylo take Ihostejno Krumlovskemu.

349

Co vifilo v tu dobu roztrpcenou dusi nesfastneho genia, zustalo jeho tajemstvim; ale kdo dovede se jen ponekud vpraviti v dusevni stav cloveka, ktery byl, abychom tak fekli, celou spolecnosti lidi brutalne pfimo odkopnut, pochopi aspoh z casti du¬ sevni muka Krumlovskeho. — A od te doby jest ztracen i pro umeni! Nyni se divme, ze v bezpfikladnem roztrpceni, ze v uplne beznadejnosti a zoufalosti sve sahal po sklence s omamlujicim napojem casteji nezli pfirozenost jeho dovolovala! Nekolik jen roku stacilo k upadku skoro jiz uplnemu. Pet roku po zahajeni her v prozatimnem di¬ vadle ceskem, tudiz v 50. roce veku sveho Krumlov¬ sky skoro jen — „krajankuje" ... Lee i nyni jeste budi obcas obdiv vsech, kdoz maji smysl pro prave umeni. Herec Slukov, ktery jej poprve spatfil roku 1867 v Kralove Hradci y garderobe, pise o nem takto: ,Jako bych jej vidlel pfed sebou. Statna postava, vyrazna tvaf, pfimy pohled, dlouhe na zad scesane vlasy a pfistfizene kniry, obe jiz silne prosediveie. V dlouhem hnedem kabate, s tlustou holi v ruce a s Imalym. vakem po boku. Ten vacek byl pf iznakerri tehdejsiho jeho zivota." O Krumlovskem jako herci pak pravi: „Sosnovity vzrust, sfihie pruzne teio, siroka prsa, hlas zvonive dojemny, tvaf krasna a oko plamen — kdo vyprdvi, vypravi s nadsenou upominkou o nem. Bfetislava hral Krumlovsky nade vse rad a s vel¬ kym zapalem. Obecenstvo pokazde jasalo. Byl to v§ak Bfetislav! Byl to hrdina — lepsiho jsem ne¬ znal! V§ak nejen hrdiny, Krumlovsky byl pravy

350

herec z bozi milosti, interpret basnickych postav, nadseny i mohutny, a jeho Lear — v nemecky psanem moravskem listu stalo o nem — budil u neme¬ ckeho obecenstva totez nadseni, ktere Bfetislav u ce¬ skeho ... Videi jsem jej casto hrati a nekolikrate jsem s niim take hral, kdyz nas na svych potulkach u spolecnosti ponavstivil. Na jeho vystoupeni vzdy jsem se tesil." Slukov seznal jej, kdyz jiz putovaval od jedne divadelni spolecnosti ke druhe, aby jednou nebo ne¬ kolikrat pohostinsku Zahral nebo pouhou kolektu uspofadal, t. j. aby sehnal od clenu spolecnosti do¬ brovolne nejake penezni pfispevky a vydal se pak dale na cestu — beze cile... Krumlovsky hraval v tu dobu, jak jiz praveno, vzdy jen dva- i tfikraft, a jenom nekdy'i vicekrat. Jiz r. 1865 pokladano za pravy div, ze v Ne¬ tolicich u spolecnosti Cizkovy vydrzel po ceie tfi tydny. Byl-li disponovan, zastinil obycejne vsechny spoluucinkujici a o vykonech jeho vypravovalo se jako o nejake velke udalosti. „Hral tak krasne, tak uchval¬ ne," pravi Slukov, „ze druheho dne ceie mesto mluvilo jen o nem, bylo pine chvaly a nadseni." O vykonech Krumlovskeho roku . 1865 v Ne¬ tolicich. zachovalo se nekolik charakteristickych zprav tistenych. Krumlovsky zavital tarn bud na sklonku mesice cervence nebo na pocatku srpna. O prvnim jeho vystoupeni napsal tehdejsi do¬ pisovatel Lumira J. P. v. c. 33. do slova : „Zavital do Netolic p. Krumlovsky, znamy za¬ jiste po ceie Cechii i na Morave co vyteeny herec divadelni. Vystoupil poprve co host v „Hadrniku

351

pafizskem" co Jean. Byl pfivitan dlouho trvajicim potleskem obecenstva, kterez zajiste jenom kloudnou vec od neho ocekavalo die zprav, svedcicich o vy¬ tecne hfe jeho. Ocekavani nase bylo jeste pfevyseno jeho v pravde umeleckou hrou a byli bychom panu Cizkovi co fediteli nemalo povdecni, kdyby pana Krumlovskeho ziskal svemu divadlu a tudiz i po delsi eas nam." Od te doby hral Krumlovsky v Netolicich sko¬ ro co den; dne 17. srpna vystoupil jako sikovatel Sekacek v Tylove „Pani Marjance, dcefi pluku". Tyz dopisovatel Lumiru (c. 34.) napsal vsak o nem do slova: „Z dfivejsich her jsme jej seznali co velmi dobrou silu; nemile nas ale dojala nesetrnost jeho k obecenstvu, ze vystoupil, aniz slova mocen byl." Posledni pfedstaveni Cizkovy spolecnosti v Ne¬ tolicich bylo uspofadano dne 24. zafi a zvolen k ne¬ mu kiis: „Vira, nadeje a laska". Pfipomenuty jiz dodopisovatel Lumira napsal v c. 36. do slova: „Palma teho2 vecera pfinalezi vyhradne panu Krumlovskemu, kteryz co pravy umelec „malife Al¬ berta Valtera" nam v tak puvabrtych jednotlivostech podal, ze jsme si charakter poeticky a prav¬ divy lepe provedeny nemohli pfati. Herecka zpusobilost pana Krumlovskeho jest jiz davno uznana i spravedlive ocenena; soustfedilf i zde vybornym zpusobem bodrost a pocestnost muze nesfastneho, a zvM§te ke konci tfetiho jedndni dosel vzornym a opravdivym pocinanim svym boufliveho potlesku, kterezto skveie triumfy slavil pak po ceie pfedsta¬ veni. Pan Krumlovsky opet dokazal, ze muze hrdti y£te£ne, jenom kdyz — chce."

352

Z Netolic odebrala se spolecnost Cizkova do Vodhan, odkud vsak Lumir nema zadnych zprav — Podobne delo se po celou fadu let. Krumlovsky hral a elektrisoval obecenstvo; ale zprav o vetsi casti jeho vykonu neni a toliko v pa¬ meti soucastniku zachovany mdie a mlhave dojmy, ktere vse nicici cas vzdy vice vyhlazuje, takze v ne¬ kolika jen letech nebude jiz nikoho, kdo by mohl o vykonech tech tfeba povrchne referovati. Avsak i v teto dobe, kdy hraval vzdy fidceji a za to tiim casteji svou roztrpcenost v pokoutnich krcmach utapel, pfece jeste nebyl ztracen uplne; mnohdy udrzel z vlastniho popudu neblahou svou vaseh po dels! cas aspoh na uzde. Roku 1867 za zimy, vypravuje Slukov, roznesla se nahle po vsech hereckych spolecnostech nasich zvest, ze „stary tata Krumlovsky se vzpamatoval". Bylf tehda jiz po ceie dva mesice u spolecnosti pani Standerove, hrajici prave v Kromefizi, a cho¬ vani jeho bylo vzorne. Vseobecny udiv a iipfimna radost. Krumlovsky travil take skutecne vesken prazdny svuj cas doma nebo na prochdzkadh.s obema syny f editelcinymli, z inichz hlavne mladsimu byl naklonen. Pil-li, pil doma a zdrzenlive. Az konecne zas nadesel vecer, kdy po pfedsta¬ veni zmizel a Jzapadl -do pokoutni hospody, kde byl jist, ze ho nikdo z ticheho, blaheho popijeni nevyrusi. Teze noci uz se domu nevratil. Take nasleduji¬ ciho dne objev'il se pozde, az zrovna ku zkousee. Zvedev, ze bude prave zas — byla nedele — „Bfetitislav a Jitka" chtel ihned zas „na chvili" zmizet. Domlouvali mu, aby zustal, ze mu pfinesou napoje

353

domu. On tedy ulehli a usnul. I zavfeli jizbu na zamek, dale garderobu na zamek, kterou se slo do jizby te, a konecne i ?al, kterym se slo do garde¬ roby. O nejake dve hodiny pozdeji vypraveii sobe, stojice na namesti, jak ze si pro dnesek Krum¬ lovskeho zajistili... V torn,1 mezi nejlepsim vypra¬ vovanim vidi Krumlovskeho, ubirajiciho se — z "ho¬ spody pfimo k nim. Pfistoupil — a ted jim vypravoval zase on — jak jej ze spanku probudila pekelna zizeh — jak nenased piva, ani vody, sel ku dvefim —: „ale dvefe byly zavfeny na zamky a fetezy — i rozkopnul jsem je jako fvouci lev." .„Rvouci lev nekope!" osmeiil se fici nekdo z pfitomnych. A Krumlovsky podrazden povysil hlas, vypra¬ voval o druhych a tfetich dvefich, jez vesmes byly „na zamky a fetezy" — a slovo „kop" letelo po¬ kazde ndmestim jako hrom. Z „pozehnani" prave se ubirajici lid se zasta¬ voval a kupil. „Tatiku — probuh!" Ale Krumlovsky pohledl s usmevem na lid a spustil fee: vPanove a damy! Zacatek komedie bude az o 7. hodine v. sale pani Muhlmannove ve Vodni ulici — cislo domu nevim, vsak se doptate. Hraju Bfetislava a budu urtaset Jitku, kterou hraje nase roztomila slecna Svetla. Pfechem jest pan Houdek a nemeckym cisafem pan Standera starsi. Ostatni osoby najdete na cedulich a zaj ima vou hru v di¬ vadle! Bude to krasa! Svet takove jeste nevidel! Na shledanou, pdnove a ddmy!"

354

A divadlo bylo natfiskano — Krumlovsky hral znamenite — — Avsak za nedlouho byl Krumlovsky neblahe sve naklonnosti k opojnym napojum zase podlehl uplne. I v tomto vzhlede byl zcela svuj. Vzdy uchyluje se do hospudek pokoutnich, zaseda, sam1 a sam rtebb ve spolecnosti lidi zcela neznamych a dumaje o svem osudu popiji... Zpocatku mirne, jakoby chtel jen palci vy zar ve svych prsou ochladiti; ale pozdeji, kdyz opojny napoj pocina pusobiti, kdyz rozehfiva, ba rozpaluje, kdyz ve snadno vznetne dusi cholerickeho mu¬ ze pocinaji se vyhupovati skveie obrazy minulosti a vedle nich trudne, beznadejne obrazy pfitomnosti a jeste desne jsi obrazy budoucnosti — kdyz rozervanou, roztrpcenou dusi vzdy plameneji rozechviva vedomi, zef vsechno ztraceno a nikde spasy, nikde ani zasvitu nadeje — kdoz medle i z nej chladne jsich, nejstfizlivejsich nesahl by casteji nezli ve stavu normalnim po nadobe s opojnym napojem, aby uhasil palcivy, pekelny zar, kterymz kmitaji jako ohnivi jazykove nejhnusnejsi dusevni hydry: opovrhovani lidstvem a nenavist ke vsemu, co kdy bylo a bude pokladano za nejvzacnejsi yymozenosti ducha Jidskeho — nenavist k umeni?! „Pravda," namitne snad mnohy; „av§ak coz nemei take upominek blahych? Nepfipomenul si ni¬ kdy doby, kdy slavil pfed velkym, intelligentnim obecenstvem zavideni hodne triumfy?" ... Ah, ano, ano — triumfy! Nepochybujeme ani dost milo, ze chmurnou du§i jeho slehnul zacaste jasny a fskvely obraz, jaky zustavuje v piameti mimuv rtadsene: a bbuflive uznani

355

vykonu ryze umeleckeho — ba vice — Krumlov¬ sky i v teto periode zivota sveho slavil mnohdy podobne triumfy i na malych divadlecih a v malych mestech... Avsak nezapomehme, v jakych pomerech! Vpravme se v duchu jen ponekud v kocov¬ nicky zivot divadelni! Vmysleme se v ty nescetne svizele a svizelicky, kterymiz jest provazen od zavitani do nektereho mesta az po okamzik, kdy spo¬ lecnost divadelni zase mesto opusti — aby jinde vyhledavala milovniku a pfiznivcu umeni! Kolikrat asi hraval tento titan, jehoz hlas vystacil hfimati i v divadlech nejprostornejsich — v bid¬ ne, nizke, zacmoudle krcme na malilitkem jevisticku, na nemz sotva ctyfi, pet osob melo mista — pfi cadicich lampach olejovych, tudiz skoro v poloEeru! Kolikrat asi hraval pfed prazdnymi nebo poloprazdnymi lavicemi? Kolikrat asi mrhal velky svuj talent pfed nevnimavym, z casti i tupym obecenstvem, ktere ne¬ melo pro jeho vykony ani smyslu ?! kolikrat asi po namahavych a nejnamahavejsich vykonech, ktere vyzadovaly napeti veskerych du¬ sevnich i teiesnich sil, kterymiz by byl ve velkem divadle tisice intelligentnich divaku do hlubin duse rozechvel a elektrisoval — kolikrat asi po takovem vykonu ani dve rukou se nepohnulo, kolikrat asi misto potlesku, jedine to odmeny pro okamzik, za¬ znel sykot a pfitlumeny smich — kolikrat asi po nejsvedomitejsim, nej genialne jsim vykonu, do kte¬ reho byl vlozil celou svoji dusi, shrabnul politovdni hodny tento muz v odmenu nekolik sestaku a zaskfipav v opravnenem, ale malomocnem hnevu

356

zuby, -zafal ruku v peisf a pohrozil v puste neurcite prazdno!! — — Eh!... Zde stojime nad osudnou spolecenskou propasti, ktera se otvira pfed kazdou genialni hla¬ vou ceskou, pro kterou nemaji vrstevnici porozumeni nefku-li uzrtani. Kolikrat asi tento dusevni obr — kteremu by byli jinde snad pfipravili zivot, jak bezna frase di, pfimo knizeci — spaval v temne vlhke brloze na lozi nejprostsim nebo nejbidnejsim; — kolikrat asi hladovei, — kolikrat asi, potkav zebraka nebo clo¬ veka podobne zbidaceieho jako byl sam, svra§til celo a zamumlal kletbu, ze mu nemohl ani krejcarem pfispeti k uleveni bidy?! Jak proste se fekne: „Vedl potulny zivot piny stradani a utrap" — a pfece taji v sobe jedina tato kratka veta celou skalu nevylicitelnych muk, celou Kalvarii. A podivno — i v okamzicich nej trudne jsich, i v dobach vetsi nebo mensi nepficetnosti, kdy smy¬ slove cloveka skoro jiz opousteji, ozyval se v dusi Krumlovskeho — umelec, Zapomenuv se, popiji, az jest zpit; ale nahle se pamatuje... Opousti krcmu a vravora do zikulisi, aby „dostal sve povinnosti" — i v, nepficetnem stavu citi |se byti dosti silnym provesti, see jini nejsou ani ve stavu pficetnem. Mnohdy se mu to dafi, mnohdy ovsem konei takovyto extravagantni pokus fiaskem, nebo-li — jak to v obycejne mluve nazyvaji — skandalem. Roku 1870 objevil se z cista jasna pod vecer v garderobe spoleenosti slecny Libicke v Tel£i na Morave.

357

Byl pfivitan pfatelsky a bylo na nem pozorovati, ze jej uvitani to tesi. Reditelka jej vybidla k nekolika pohostinskym hram a Krumlovsky svolil. „Na druhy den," vypravuje ocity svedek, Turnovsky, ve svych vzpominkach, „oznamen Klicperuv ,Jan za chrta dan" a ja postoupil Krumlovskemu svou ulohu rytife Sosnomila. Avsak kdyz se Krumlovsky jiz do zkousky do¬ stavil ve stavu ponekud podezfeiem, ujednano, ze v pfipadu potfeby budu hrati ulohu pfece jen ja sam. — Obavy nase nebyly marny. Krumlovsky pfisel do obiekamy v takovem pomateni smyslu, ze nemohl . si sam ani rytifske skorne obouti. Bylo mi chudaka lito a velmi setrne jsem mu domlouval, aby neni-li mu dobfe, nehral, ze budu hrati sam. Ale jeho oci v tu chvili byl bych pfal kazdemu videti! Jiskry z nich zasrsely a duch jeho vzpruzil se k perne satyfe, kdyz sotva blabolici usta vyra¬ zila otazku: „A myslis, chlapce, ze to bude obecenstvu jed¬ no, vystoupi-li stary Krumlovsky nebo herecke nedochudce?" Aby dokazal svou pficetnost7 vzpfimil se v ce¬ ie vysce sve a hfmotne po garderobe pfechazel. „Dei znameni, otroku!" rozkfikl se na napovedu —i a fcny byli pfesvedceni, ze by byly vsechny namitky marny a ze mohly miti i kraval v zapeti. „Sklenici vody sem!" velel Sosnomil-Krumlovsk£, kdyz byl konecne pfece oblecen, a vyprazdniv pohdr na dno, cekal za kulisou, az1 na nej do jde fada. AvSak ta sklenka vody mdlo prospeia.

358

Krumlovsky i na jevisti vravoral a na miste textu Klicperova citoval nam Shakespearea, Schillera a nekolik zcela nepovedomych autoru. Bylo to hrozne pfedstaveni! Prvni akt dalo si obecenstvo libiti, ve druhem pocala jedna cast jeviti nevoli a druha se smala; avsak na stesti vzpamatoval se Krumjovsky v tfetim jednani tak dalece, 2e aspoh zadneho nesmyslu nemluvil. V celku skoncila hra neblaze. O dalsim vystou¬ peni nemohlo bft ani feci. Obecenstvo bylo popuzeno. Krumlovsky to asi uznaval sam nejlepe; nebof rano byl ten t:am a zanechal feditelce jen maly fad v hostinci na pamatku. Za to neodnasel si zad¬ neho honor afe." Pfipad ten arci se datuje z doby nejpozdejsi, skoro jiz uplneho upadku Krumjlovskeho; nebof od te doby, jak se zda, nebyl jiz u zadne spolecnosti a pouze „krajankoval", t. j. zebral..."

V pameti milovniku dramatickeho umeni po ven¬ kove ceskem zachovany cetne charakteristicke epi¬ sody ze zivota Krumlovskeho. Jednu a sice z roku 1872 zvestuje'nam pan Fr. Donat z Nylmburka. Pi$ef v tefcto 'smysl: „Na pocatku pfipomenuteho roku dokoncila obec nymburska pfestaveni stareho klastera v radni dum, v jehoz hofenich mistnostech nalezi se pekne divadeiko, jez bylo nakladem nasich ochotniku zfizeno.

359

V tinoru bylo vse tak dalece upraveno, ze ku -dni 27. ustanoveno zahajovaci pfedstaveni, k nemuz Zvolen znamy kus „Kral' Vaclav a jeho kat". Den pfed tim pod vecer mela byti posledni zkouska. Spoluucinkujici ochotnici dostavili se v cas az na interpreta hlavni hlohy, kteryz po nejakem case dal nim vedeti, ze jest churayj a nemuze hrati. Co pociti ? Programy byly rozeslany, mista skoro vesmes rozprodana a na odroceni pfedstaveni na nejblizsi nedeli nebylo Ize ani pomysliti, ponevadz byl na tyz den ustanoven pies. Nevrlost a rozmrzelost byla vseobecna a oprav¬ nena ; melof se totiz1 za to, ze pficinou odfeknuti neni choroba, nybrz pouha „trema" ochotnika, kteryz pfeVzav hlavni ulohu v poslednim okamziku poznal, ze nema k provedeni dosti sil a routiny. Rozkvasena porada nase trvala dosti dlouho; nicmene posleze pfece nezbylo nezli pfedstaveni pro¬ ste odrociti. Tak jsme se za hlasiteho reptani rozesli. Nektefi z nas zastavili se v hostinci „na bahynku" na blizku divadla, kde — jak se samo sebou rozumi — hovofeno vyhradne o mesnazi, kterou nam interpret krale Vaclava pfipravil. 'Mnohy z Vias ulevoval si po svem zpusobu mru£enim i hubovanim a to dosti hlasite. Za hovoru hrube jsme si ani nevsimli, ze v jed¬ nom koute hospudky sedi za neosvetlenym stolem nezrtdmy muz, kteryz povecefev, pozorne nasemu hovoru naslouchal. Ndhle se neznamy zvedl1 a pfistoupil k nasemu stolu. Byl to muz mohutne, ponekud pfihrbene postaVy> vrdskovite tvafe, ale oka neobycejne bystreho.

360

Sedivy, profidly vlas jeho nasvedcoval, ze to vice nez padesatnik. Mei na sobe hnedy, osumely kabat, jenz nedostatecne zakryval kazajku az po krk zapiatou, pak sedive kostkovane spodky, zastrcene do nizkych holeni zaprasenych bot. Pfes rameno mei zavesenu motouzovou tasku, konajici patrne sluzbu cestovniho vaku. Na stole, od nehoz byl vstal, lezela zrzava capka, tenka hulka a balicek not. Na prvni pohled jsme poznali Krumlovskeho, ktereho jsme byli druhdy vidali casto hrati u spo¬ lecnosti Prokopovy. „Panove!" ozval se Krumlovsky pevnym, pone¬ kud dunivym hlasem. „ Odpusf te, ze se micham do vaseho hovoru. Pozoruju, ze jste divadelni ochotnici a pochopuju va§i nesnaz. Bylo by vskutku skoda, kdyby bylo nezbytno pfedstaveni odrociti, kdyz uz pfipravy tak pokrocily, ze dostaci jen jedina zkouska. Libo-li vam, nabizim vam sve sluzby. Mohuf hrati krale Vaclava kazdou chvili; jef pro mne psan a vam staci jedina zkouska, abyste si na mne zvykli." Rozumi se samo sebou, ze jsme do jednoho s navrhem tim souhlasili. Krumlovsky, mefe jednoho z nas po druhem, na .prvni pohled uhodnul, kterou hlohu kdo bude hrati. I zasedl za nas stul a bavil se s nami az do pozdni noci, kdy vyzadav si knihu, odebral se na loze. Zprava, ze jest pfedstaveni zachraneno a ze bude Krumlovsky hrati krale Vaclava, rozietla se z rana jako blesk po meste. Poptavka po mistech byla neobyeejna a dopoledne jiz byl dum hplne vyproddn.

361

O zkousee, ktera odbyvana pfed polednim, pomlcim. 0 pul seste hodine vecer sesli jsme se v di¬ vadle. Krumlovsky sam kazdeho z nas nalicil a kdyz byl hotov, obiekl se a nalicil i sebe. V novem historickem odevu kralovskem byl k nepoznani a nepfepinam, dim-li, ze byl vskutku vice kralem nezli Krumlovskym. Pfed tim pfihrbena postava byla vzpfimena, kazdy pohyb volny, nenuceny, chuze pfimo majestatni. Pfechazeje po prostrannem jevisti pfi spustene opone nekolikrate polohlasite si opakoval: „Tedy pfece jeste jednou Vaclavem!" a vypravoval nam, ze mei puvodne namifeno na Mladou Boleslav; ale ze jej cosi neodolatelne vabilo do Nymburka, aniz by se byl nadal, ze zde bude hrati krale Vaclava. Davno pfed sedmou hodinou bylo divadllo,' v pra¬ vem slova smyslu pfeplneno. Udefenim sedme ho¬ diny opona se vyhrnula, pfedstaveni zahajeno. Bylo to pfedstaveni, na ktere nikdy nezapomenu ani ja, aniz kdokoli jiny, jenz byl pfitomen bud jako ochotnik nebo docela jako divak. Obecenstvo bylo hrou Krumlovskeho elektrisovano. Netoliko po kazdem aktu, nybrz po kazde tak¬ mef scene, ve ktere vystoupil, otfasalo se divadlo ohlusujicim. potleskem. Hralf, proste feceno, vytecne, ba vzorne a pero me jest malomocno charakteriso¬ vati zpusob jeho hry jen pfiblizne, nefku-li ji po za¬ sluze oceniti. Bylte to die vseho jeden z Inejposlednejsich vy¬ konu jeho, o nemz se nam vyslovil, ze nevi, hral-li vubec nekdy s vetsim zapalem a zdarem ,jnezli tentokrate. J. Arbes: SebranS spisy. XXI.

24

•

362

Pfedstaveni skoncilo i pro nas ochotniky cestne, tak ze nalehano, by byl kus ten opakovan, ovsem s Krumlovskym v uloze krale Vaclava. Zel vsak, ze vseobecnemu pfani tomu nemohlo byti vyho¬ veno. Den po pfedstaveni pfinaseny nam dary pro Krumlovskeho: penezite i satstvo, ba i pradlo, tak ze Krumlovsky odchazeje z Nymburka, pravil k tem, kdoz jej vyprovazeli: „Jako chudas jsem pfisel a jako kral odchazim." Netajil se nam, ze se nabazil beziicelneho plahoceni po svete (v tu dobu zivil se zpivdnim po hospodach) a ze dary, jez mu byly v Nymburce poskytnuty, dostani, aby se dostal ku spolecnosti Svandove. Pfedsevzeti to ovsem neprovedl. Po nekolika tydnech byli viden v nepatrne hospudce nymbrtrske „na Sokolte" v temze stavu, v ja¬ kem jsme se s nim byli setkali pfed pfedstavenim hry „Kral Vaclav a jeho kat". Za nedlouho po te, dne 31. bfezna v pondeli velikonocni hrali nasi ochotnici Samberkovu „Svat0janskou pouf". Nekolik hodin pfed pfedstavenim objevil se v zakulisi Krumlovsky zadaje, aby mu bylo dovoleno v torn kuse vystoupiti, ze neco zazpiva. Zadosti jeho sice vyhoveno; ale zpevem svym nedocilil zadneho ucinku. Obdrzev od spolku a nekterych obcanu nejake penezite darky opustil Krumlovsky Nymburki a vice jsme o nem neslyseli, az kdyz po tfech letech ob¬ jevila se v casopisech strucna, zpriva, ze zemfel."

363

Za dob sve slavy, ba i pozdeji, kdyz s Tylem nastoupil pouf po Cechach, dokud ho nebyl totiz de¬ mon neblahe vasne jeho uplne opanoval, byl Krum¬ lovsky jednim z nejhorlivejsichl a chceme-li nejvasnivejsich proselituv ceske myslenky. ,,Krumlovsky byl," pravi Slukov, ,,i rnimo jeviste hfimajicim apostolem veci narodni. Uchvatnou vymluvnosti rozplamehoval v mladych, vnimavych srdcich ceske omladiny lasku k vlasti a narodu, a padnymi, nepfekonatelnymi duvody porazel odpurce veci, za niz stal. Byl (Jechem, jakych bylo v dobe te velmi potfebi. Doba jeho upadku nastala az po smrti Tylove, jako¬ by byl s Tylem tez vlastni jeho genius prchl." Avsak netoliko vytecnym hercem a horlivym proselitou narodnim, Krumlovsky byl i literatem. V nekrologu jeho, sepsanem pfevorem nemoc¬ nice, v ktere zemfel, aspoh se pfipomina, ze ,,po¬ kusil se take dosti sfastne co spisovatel a nektere kusy jeho ze provozuji divadelni spolecnosti." Nicmene nam pfes vsechno usili nepodafilo se najiti ani stopy po kuseeli! z jeho pera. A srdce jeho bylo pfes vsechnu zpupnou divo¬ kost a neurValost pravy demant. Tylovi byl upfimne pdd'dn a kdyz Tyl zemfel, jak jiz pfipomenuto, hofce bedoval... . Tylove rodine zustal pfatelsky naklonen po ce¬ ly svuj zivot a Tumovsky zaznamenal tklivy a do¬ jemny jeden momlent z roku 1868, kdy hral v Morkovicich na Morave u spolecnosti Muskovy. — „V okoli fadily nestovice," vypravuje, „a zahnizdily fse take v nasi spolecnosti, jmenovite v me ro¬ dine. Tu byl Krumlovsky, nasim utesitelem a snazil se uleviti trampotum. *

364

Muz ten byl hluboce zarmoucen, kdyz nestovicim podlehla mladistva herecka Marie Tylova. Hofe jeho nad zmafenim nadejneho zivota mla¬ de divky bylo hluboke. Lezela jiz v rakvi k pohfbeni pfipravena, kdyz Krumlovsky jeste jednou pfisel, aby ji spatfil. Ote¬ vfeli mu rakev a stary herec poznamenav mrtvolu kfizem, klesl na kolena a dlouho setrval v tichem zadumani. Ty hojne slzy, jez tehdy po osmahie muz¬ ne tvafi kanuly, nebyly vynuceny zadnym umenim, zadnou pfetvafkou. Nebylo pficiny, aby byl chtel licenou soustrasti nekoho si nakloniti; byl to zal z hlubin duse se finouci. „Proc jsi nam sve dite tak zahy odhal, proc je tak brzo k sobe volas, muj Kajetane?" septal, pfipominaje si smrt Tylovu v Plzni... A neme ubiral se pakl v pruvodu pohfebnim a byl z poslednich, ktefi cerstvy rov opousteii." Nechf mei Krumlovsky jako clovek' a umelec sebe vice slabosti a sebe vetsich vad, jednu fidkou, u mimuv nejfidsi ctnost mu nikdo nikdy neupiral: titan ten neznal umelecke zavisti. Znaje svou pfevahu a samorostlost z hlubin vlasfni duse beze vsi imitace vznikajicich vykonu, byl pfesvedcen, ze ho v tomto vzhlede nikdo pfedciti nemuze a pfal uznani jinym z ceieho srdce. Nadejne zacatecrtiky vzdycky povzbuzoval k pi¬ li a vytrvalosti, sleduje vykony jejich s nemalym interesem. „Roku 1867," vypravuje Slukov, „byl jsem se spolecnosti v Kralove Hradci. Strojili jsme se v gar¬ derobe. Pfistfihuju si prave nalepeny vous, v torn otevrou se dvefe do kofah[' a v nich objevi se cizi velky muz.

365

„Servus, deti!" zazni to garderobou mocne a jasne jako zvon. „Tata Krumlovsky jest zde!" — „Ach, Krumlov¬ sky!" pravim sam k sobe' a udivene rtah pohlizim. Starym znamym podaval ruku, nektere libal a mladsi nezname bedlive si prohlizel. Pfisel ke mne, kyvnul spokojene hlavou, poklepal mi na rameno. „Hezky vypadas, hochu; pekna postava, pekne oko. Slysel jsem jiz! o tobe. Uc se, bud pilny!" Tak mluvil a tak se choval, kdyz uz byl ve sparech desneho demona — vzdy jeste mei na zfe¬ teli umeni. — Ku svym kolegum choval se vzdy, obzvlaste byl-li nekteremu zvlaste naklonen, kolegialne a pfa¬ telsky; mnohym zacaste radou i jinak pomahal. Skoro detinsky naivne zni, kterak Turnovskemu, kdyz po delsi pau'se v Zjamestnani hereckem pfi¬ byl roku 1868 s rodinou, svou k herecke spolecnosti Muskove do Korycan na Morave, interpret „Zizky" a .,Bfetislava", jenz byl u teze spolecnosti enga¬ zovan, jal se ihned ochotne hledati obydli a mei z toho nemale poteseni, ze nalezl vhodny byt ve skolni budove, v ktere prave, âny byly prazdniny, nevyucovano — veru, tof pe'ce a starostlivost pfimo otcovskd! A mimo to jal se novemu kolegovi hned vyklddati situaci, aby se dovedl lepe orientovati, slo¬ vem choval se k nemluJa rodine jako vzorny pfitel. Nej char akt eristicte jsim dokladem vzacneho je¬ ho srdce jest jeho pomer k otci, kteryz1 schudnuv a.nemaje odnikud podpory, uchazel se jako prazsky meSfan marrte o utuleikf v fmestskem chudobinci u sv. Bartolpmeje. .. : , .

366

Syn zavital schvalne do Prahy, utulek ten otci vymohl a sam jei do vykazane mu jizby ■ dovedl, nacez se zase vydal na bludnou pouf po Cechach. Otci svemu byl Krumlovsky jiz na pocatku let se¬ desatych slibil, ze nikdy vice v okoli Prahy nevy¬ stoupi, a slovu svemu take — dostal... Jednu z nejcharakteristictejsich episod z nejposlednejsi doby zivota Krumlovskeho vypravoval nam talentovany mlady herec zemskeho divadla pan Rada. Z jara roku 1875, tudiz jen nekolik mesicu pfed smrti Krumlovskeho, meskal pan Rada se spolec¬ nosti Braunovou v Rokycanech. Kdysi zapfijemneho dne odebral se s feditelem do Plzne za dulezitou jakousi vzalezitosti. Odbyvse ji, vraceli se k nadrazi; ano vsak bylo jeste dosti casu, zabocili na cestu k nedalekemu .hfbitovu svatomikulasskemu, by navstivili Tyluv hrob. Octnuvse se na hfbitove a blizlicef se k Tylovu hrobu, spozorovali jiz z dali, ze na hrobe lezl nejaky muz — a po ne¬ kolika krocich poznali Krumlovskeho. Byl oblecen prave tak, jak jsme jej .byli jiz popsali; lezel na pfic pfes hrob a hofce plakal... Byv vyrusen zvedl hlavu. V ocich jeho leskly se slzy. Poznav feditele Brauna, pravil temnym, zajikavym a stkavym hlasem, ale zaroveh obvyklym,' svym pathetickym tonem: „Ah to jsi ty, kamarade fediteli? Odpusf! Ale neni to komedie — vef mi! Viz jen, ze placu" ... A setfev si rukavem slzu, ktera mu prave skanula po vyhubie lici, dodal.: . „Nemohl jsem jinak. Musil jsem sem... Jdu z plzehske nemocnice a — kdyz tu tak u hrobu

367

sto jim, nahle se mi srdce ouz'i a oci se zalijou slzou. Odpusf, kamarade!" Po te podal Braunovi i jeho soudruhovi ruku a srdecne podane pravice tiskl i potfasal. „A kam mas, pfiteli, namifeno?" optal se vlid¬ ne feditel Braun. Krumlovsky pokrcil ramenoma. „Nevim — vzdyf vis, ze se plahocim svetem a nikde, nikde neni stani — nikde se nemohu za¬ chytit." „Vis co, kamarade," Braun na to, „neni-li ti nevhod, pojd s nami do Roky can — ja te engazuju." Ze zaroseneho oka Krumlovskeho slehl zasvit radosti. Chvili vahal, jakoby byl na rozpacich, pak svolil. „Pujdu!" pravil lakonicky a tim bylo engazo¬ vani odbyto Tak octnul se Krumlovsky bud v bfeznu nebo v dubnu v "Rokycanech u .spolecnosti Braunovy a hral tu po nekolik tydnu se vzornou peclivosti, veda zivot nad miru spofadany. Po celou tu dobu ani jedineho pfedstaveni nepokazil, ani jednou se neopil, <slovem byl hercem i clovekem, jakeho si feditel vubec jen pfati mohl. Nahle nadesel vsak obvykly jeho dusevni stav. Zmocnila se ho nespokojenost, jejiz pficiny zu¬ staly kazdemu tajny. Zdanlive beze vsi pficiny dostavil se kdysi k fe¬ diteli a vratil mu ulohu ,,Svycara" z Schillerovych „Loupezniku", jiz meii byti den na to provozovani, fka pathetickym svym tonem: „Pane fediteli, zde ti vracim ulohu — vydej mi, prosim, moje penize!"

368

Po nekolik tydnu, co meskal v Rokycanech, zil totiz Krumlovsky tak skromne, ze mu i z nepatrne gaze zbylo kazdy den nekolik krejcaru, jez si u fe¬ ditele ukladal. Reditel Braun, znaje marotty Krumlovskeho, nebyl zadosti jeho nikterak pfekvapen. Klidne ote¬ vfel suple stolu, kde mel uspory Krumlovskeho schoviny, a vysazel mu na stul osm zlatych a nekolik 'krejcaru. „Tak, mily Frantisku," mluvil pfi torn, „tu mas svoje penize — na krejcar... Jak vidis, byl jsem dobrou spofitelnou a pamatoval na tebe kazdy den." Krumlovsky shrabnuv mlcky penize vstrcil je do kapsy a hrde se vztyciv, zadival se fediteli upfene do oci. „Jednoho vsak pfece lituju, mily pfiteli," ozval se po chvili Braun. „A ceho, pfiteli fediteli ?" joptal se Krumlovsky. „Nevim, kdo bude hrati ,Svycara"\ pfipomenul feditel. „Porad' mi, prosim — porad aspoh!" Krumlovsky pokrcil mlcky ramenom(a a teprve po chvili zamumlal: „Nevim!" Po te pozdravil a sebevedome opustil feditele. Volnym krokem ubiral se do nejblizsi hospody, kde zasedl za osamely stuft a porjucil isi sklenici piva. Kdyz mu pfinesena, hned ji zaplatil. Podal zlaty a drobne Ishrabl do kapsy. Tak popijel sklenici za sklenici a kazdou platil zlatkou a drobne vstrcil do kapsy, az mei vsech osm zlatych vymeneno. Reditel znaje Krumlovskeho ode divna, vedel, jak se k nemu v takovych pfipadech chovati.

369

Po nekolik hodin jej nechal klidne popijeti, na£e2 pozadal pana Radui, o nemz bylo znamo, ze jest mu Krumlovsky nad jine naklonen, aby rozdurdeneho „tatu" usmifil a po pfipade zase pfimel k navratu a ku hfe. Krumlovsky pfivital mladistveho kolegu srdec¬ ne, jakoby se nebylo pranic zvlastniho sbehlo a vse bylo ve vzomem pofadku. Po nejaky cas bavili se ruznyrni vzpominkami, nacez- mlady herec zahajil opatrne svuj ukol. Krumlovsky se zjevnou radosti naslouchal, ze neni nikoho, kdo by mohl ulohu „Svycarovu" pfevziti a provesti tak jako on a konecne dal se oblomiti, ze se zvedl a sel s mladym kolegou k feditelovi. Vesli. Krumlovsky zustal hrde vzpfimen stati v pro¬ stfed^ jizby. Reditel vlidne jej pfivital a mlady kolega po¬ kracoval v provadeni sveho ukolu. ^Myslim, pane fediteli," pravil, „ze ulohu ,Svycara' pfece jen nemuze nikdo hrati nezli pan Krum¬ lovsky ..." „Vim to," feditel na to. „Kdo ji tedy bude hrati?" optal se pan Rada. Reditel, nechte Krumlovskeho pfimo vyzvati, by ulohu pfevzal, pokrcil rameny. Osudne pokrceni! Krumlovsky dutym' hlasem patheticky zvolal: „Bud'tez zde s bohem — odchazim!" Po te se obratil a se svesenou k prsum hla¬ vou volnym krokem odesel, aby se vice nevratil. Opustil Roky cany bez odkladu a zamefil sme¬ rem ku Praze.

370

Stopa jeho sledovana pozdeji az do Berouna, kde mei patrne jeste nekolik krejcaru ze svych hspor, coz soudi se z toho, ze v meste torn nikoho „neobtezoval", ba, ani u divadelnich ochotniku, jak mival v posledni dobe ve zvyku, se nepfihlasil, aby si vyprosil riejaky „krajankovsky gros" k zachraneni se pfed smrti hlady. Neni nizadne pochybnosti, ze v dobe te, kdyz uz demon neblahe vasne uplne jej opanoval, kdyz zklamane nadeje a vubec bfime zivota hrdou druh¬ dy siji hluboko jiz sklonily, kdyz znaven a vysilen stafim i utrapami pfihrbene teio jiz jen po zemi namahave vlacel — zamefil podivuhodny tento muz z Berouna pfimo do Prahy, aby zde stafickeho otce sveho aspoh jeste jednou — spatfil... Co delo se v ty okamziky — bylof to kratce pfed vlastni jeho smrti — v jeho dusi, zustalo jeho tajemstvim... Pfi pfilezitosti te navstivil v Praze take jeste nektere sve stare zrtame; zejmena Turnovskeho a Slukova. „Kdysi," vypravuje Tumovsky, ,,vyfizoval ml sluha redakcni, ze se po mpe kdosi venku pta. Vyjdu a spatf im shrbenou postavu nesfastneho Krumlovskeho. Byl velice sesly; jiskrne druhdy oci vpadie, tvaf vraskami zorana. „Buh te pozdrav!" pravil chraptivym hlasem. „Znas mne jeste?" Mne obesel mraz; zdalo se mi, ze nekdo t hrobu ke mne mluvi. Na okam'zik jsem se zarazil pohle¬ dem na zficeninu nekdejsi slavy herecke..." Podobne dojemne lici Slukov posledni sye se¬ tkani s Krumlovskym.

371

Navstivilf jei v tutez dobu. „Vypadal velmi spatne," pravi Slukov. „Rozhiedl se u tnne'po svetnici, pokyvnul smutne hlavou a oci se mu zarosily. „Jsi zafizen, hochu, proste, ale pohodlne. Cely zivot lezi jeste pfed tebou. Pracuj pilne — ja jsem u konce... Mohl jsem byti sfasten, mohl jsem miti peknou domacnost — i jako kocujici herec — ale vse jest ztraceno ... Vaseh byla mocnejsi nez vu¬ le... Nu, nebudu nafikat, neni to nic platno — i na pokani jest jiz pozde." Zda nezni slova ta jako napomenuti mudrcovo ? Sam zbidacen a na pokraji hrobu, sam v stavu uplne beznadejuem nabada iestie1 k pili a vytrvalosti ve sluzbe svudne sireny Thalie ... Slukov chtei na tato slova neco odpovedeti; ale Krumlovsky zatfasl hlavou, stiskl mu ruku, a — odesel, aby se vice nevratil. Z Prahy odebral se Krumlovsky do Oufihovsi, kam pfibyl dne 7. cervna 1875. Z Oufihovsi odebral se do Rican, kde hrala v tu dobu ispolecnost Faltysova. Zde pravil, ze pujde na Moravu hledat si u nektere nemecke divadelni spolecnosti zivobyti bud jako napoveda nebo jinak — se hrou ze mu to jiz nejde... O poslednich dnech Krumlovskeho sdelil J. Standera Turnovskemu nasledujici: „Kolem vanoc roku 1874 zemfel v Prostejove u milosrdnych bratfi Josef Okenfu;s z Jindfichova Hradce, ktery mei za chof dceru byvaie marionetafky Meisnerove. Brzy po nem zemfela i Okenfusova, nacez se matka jeji uchylila do Tovacova. U teto Meisnerove byl Krumlovsky naposled.

372

Kdyz pak se ji — jak to zvykem — ptal, co deld Okenfus, jeho zena a sestra teto — a odpovedeno, ze jiz zemfeli, tu pry mimodek prohodil slova: „A co ja tu jeste chci?" Meisnerove fekl, ze pujde do Prostejova; ale zda se, ze zamyslel jiti pfes Kromefiz... I vydal se na cestu'; vsak u [Palkovic, jak uz vy¬ pravovano, sklesl a dopraven do Prostejova, kde dne 30. cervence v stafi 58 roku zemfel.

Kdo nikdy nezasedl v divadle na osameie misto v pevnem umyslu, ze nedada se nikym a nicim vyrusovati, bude s napetim, jakeho jest duch jeho vubec schopen, sledovati jednotlivy vykon nekte¬ reho herce, kdo nikdy ,si nepfedsevzal prostudovati vykon jednotliveho herce, tfeba jen v jedine scene a nepokusil se vyjadfiti pfesne a ispravedlive slovy,^ co o torn po pravdief a na zaklade mnoholetych svych zkusenosti a studii soudi; slovem kdo nepokusil se prakticky o poctivou, tudiz jedine opravnenou recensi prchavych umeleckych vykonu hereckych, nemuze si ani zdaleka uciniti poneti o nescetne spouste bezmyslenkovitych frasi, nespravnych, nejapnych vyroku, jakymiz se recense divadelni hemzivaji. Lehkomyslnost a dryacnicka samblibost, ba za¬ caste i drzost a nestoudnost recensentska hraji zde ulohy velice zavazne —i a herec, nechf sebe genialnej$i, vzdy jest vice mene vyddn na milost i nemilost kritiky.

373

Zadny umelec, vyjimaje snad virtuosa, nesdili osud hercuv. Dilo literarni, malif ske a sochafske, hudebni skladba, plan budovy atd., vse to a podobne nemusi okamzite ciniti naroku na spravne oceneni. U'sudek, byf sebe nejspravedlivejsi, na dile sa¬ mem pro budoucnost niceho nemeni. Avsak vykon herecky — mnohdy pouhy vykfik, pouhy krok nebo skok, pouha grimasa nebo docela jen pouhopouhy pohled — takovy vykon — vlastne takovychto vykonu nescetne mnozstvi v pameti za¬ chytiti a posouditi — jest po nasem nahledu jedno z nejnesnazsich umeni, v jakem se lidsky duch az dosud pouze pokousel. Dokonalosti, ovsem jen pomernou, v umeni torn zfidka ktery smrtelnik muze se vykazati — a proto byly a jsou recense divadelni nejnespolehlivejsim kriteriem vykonu hereckych. Nam aspoh, ktefi jsme se po leta snazili vniknouti v podstatu studia tohoto druhu, recense diva¬ delni zfidka kdy imponovaly. Vzdy shledali jsme v nich nepomerne vice leh¬ komyslnych, lacinych frasi nezli vecneho oduvodneneho usudku — a nejfidceji oelistvou a zaroveh pravde odpovida jici charakter istiku toho neb onoho vykonu hereckeho. Rekne-li recensent, ze herec pojal ulohu sprav¬ ne a hral dobfe, uspokojive, yyborne nebo docela genialne, fekl sice dosti, a divak, jenz byl ocitym svedkem vykonu a s recensentem souhlasi, citi tu pravdu s ihim — ale cim medle 'jest vse to a podobne v&em, ktefi vykonu onoho nevideii? Vsim tim recensent nefekl v podstate pranic, z 6ehoz by fefi mohli uciniti aspoh pfiblizene pojmu

374

o vykonu a herci, nefku-li, aby byl podal celistvy, nazorny obraz. A jedine tim, ze zfidka kdy recense divadelni charakterisujou vykony jednotlivych hercui v celku, Ize vysvetliti, ze „slava herecka", t. j. dojem umeni jejich tak rychle mizi a herec mnohdy i genialni nebyva pro epigony, ktefi jeho umeni nesledovali ocite, nicim vice nezli pouhym mlhavym' pojmem, zacaste pouhym zvukem. Recense divadelni v te zpusobe, jak byva az dosud obycejne praktikovana, pase na jednotlivych hercich nepromijitelny hfich — pochvali nebo pohani, ale obrazu aspoh pomerne celkoviteho zfidka kdy podava — — Z te pficiny snazili jsme se sebrati v pfehledny celek vse, ceho jsme se o krumlovskem! v recensich divadelnich dopiditi mohli v nadeji, ze z toho vysvitne aspoh ponekud zaokrouhleny obraz. Avsak jak kuse, nedostatecne — jak ledabyie a lehkomyslne to drobty a zrnecka — a pfece jak vzacne a drahocenne vzhledem k cloveku, ktereho se tykaji! U porovnani s kritikou nasich dnu neni to nez primitivni recensentske blaboleni — v nescetnych punktech nespravne, nejapne, zvracene a mnohdy az smesne titerne —i v nescetnych jinych nespravedlive a urazlive a ve svych pozadavcich mnohdy pfimo nesmyslne. Pokusme se pfedevsim o stfizlivou analysu aspoh nekterych souhlasnych vyroku! Nejnapadnejsi jest, ze tak casto cini se Krumlov¬ skemu vytka toho smyslu, ze muze a dovede vzdy, kdykoli jen — chce.

375

A prave tato vytka jest po nasem nahledu ne¬ klamnym dukazem, jak nespravne byly duch a vlo¬ hy Krumlovskeho od recensentu vrstevniku zneuznavany. Kdyby byl byval Krumlovsky pouhym talen¬ tem, neni nizadne pochybnosti, ze by byl daleko casteji, ba snad vzdycky uspokojil; nebof talent pfiuciv se namahave nebo i hrave tomu, co byli pfed nim jiz jini dobfd a vyborne provadeli, imituje oby¬ cejne vice mene dumyslne, takze imitace jeho zda se byti pravym tvofenim — talent nikdy se nepokousi o nic naprosto noveho, nebyvaieho, on nikdy neexperimentuje, nybrz provadi vse podle osvedcenych tradic a — libi se obycejne vzdy. Avsak Krumlovsky byl clovek genialni. Duch jeho pracoval samostatne a vzdy fidil se jen svymi vlastnimi zakony — a proto tak casta neshoda s usudkem ustalenym, tak caste vyboceni z drahy jinymi vykazane a vyslapane, tak caste klopytnuti. A mluviti o torn, ze by byl mohl vzdy, kdykoli by byl jen chtel, jest u (umielce, jakym byl Krumlov¬ sky, uplne zneuznani genialnosti vubec. Jakoby myslenkove blesky a vubec tvofiva cin¬ nost umelecka byia uplnel v moci umelcove! Jakoby se daly komandovati, kdykoli se umeici nebo docela snad suverennimu panu kritikovi zlibi! Indisposice dusevni zove se v mluve nepfedpojatych osudny kamen, pfes kteryz geniove tak casto klopytaji. V nejpfiznivejsi nalade zapocne a mrtohdy mzi¬ kem pfesune se duch z nej jasne jsich sfer v temno, nebo zahaji vykon v uplne indisposici, ba otupelosti a ukonei jej k vlastnimu i jinych pfekvapeni.

376

Neni-li malif, sochaf, basnik atd. disponovan, nepracuje, ba zacaste vubec ani pracovati nemuze. On muze praci svou na hodinu, na den i na dele odloziti. Pracuje-li v dobe indisposice a nevyhovuje-li mu vykon, muze jej pozdeji zmeniti, pfepracovati, zdokonaliti. Vse to jest u herce naprosto nemozne. Toho a toho dne v urcitou hodinu, ba v pfedepsany okamzik, musis byti — chtej nechte j uplne disponovan... Jednou, dvakrat, snad i dvacetkrat po sobe snad se ti podafi, obzvlaste v mladi, kdy organismus nepodleha jeste tolika vlivum jako ve veku pokrocilejsim; avsak po dvacate a jedne anebo po padesate zpronevefi se ti tvuj genius a disposice jest ta tarn ... Co ti na pfiklad na plat, ze jsi po cely den disponovan, ze citis se byti jeste v zakulisi uplne jistym a — nahle, prave kdyz zaslechnes narazku nebo docela uprostfed sceny na jevisti dostavi se jako blesk indisposice? Vykon herecky jest vzdy vice mene zavislym na okamzite disposici. Budme tudiz k hercum spravedlivejsi nezli snad mivame ve zvyku! Nezadejme od nich veci nadpfirozenych, tudiz nemoznych! A s tohoto stanoviska posuzujme take vykony Krumlovskeho! V prvni dobe herecke jeho cinnosti jest dispo¬ sice jeho skutecne take skoro permanentni. Vidime jei hrati ulohy nejvetsi a nejnamaha¬ ve jsi, mnohdy ovsem take ulohy, z kterychz ani nej¬ genialnejsi herec niceho nevyvede; slovem vidime jej tvofiti postavy pfirozene a vidime i nadlidske

377

namahani, jakymz se snazi pimperlackemu nedochudceti vdechnouti zivot. Po puldruheho roku spociva cely repertoire sko¬ ro vyhradne na jeho bedrach; on a Kolarova jsou hlavnimi sloupy, bez kterychz jsou hry na divadle v Ruzove ulici zhola nemozny. Tu a tarn sice i Josef Jifi Kolar jevi jiz skveie nadani, ale osobnost jeho, ackoli jest o pet roku starsi Krumlovskeho, nevynika jeste tak muznou vy¬ spelosti, jako po desiti a vice letech. Indisposice dostavuje se sice u Krumlovskeho, jak zcela pfirozeno, i v prvnim obdobi jeho cinno¬ sti; ale i kdyz se dostavi, vzdy soudi referentstvo, ze potfebuje Krumlovsky pouze chtiti, aby ji zazehnal a vytvofil vykon vzdy a ve Vsem dokonaly. Tradice i recense, ktere o vykonech Krumlov¬ skeho na nas pfesly, shodujou se uplne v torn, ze vynikal vsemi, pravime vsemi vlastnostmi, jakych mozno na herci zadati. Fysicke prostfedky byly pfimo zavidenihodne — bezvadne teio, takova tez tvar a pfedevsim nejkardinalnejsi vlastnost herecka: organ pfimo divotvorny. Pfipomehme si jen, co pravi o jeho organu re¬ ferent Kvetu, nazyvaje jej „plnym, zvucnym, i v nejjemnejsich odstinech srozumitelnym". Avsak divuplny hlas ten menival v cas po¬ tfeby libeznost svou ve hfimave pathos a dunei pak divadlem, jako kdyz boufe zaburaci. Hned o prvnim vystoupeni svem „zvitezil" Krumlovsky „na ceie cafe". Maf „zfetelnou, srozumi¬ telnou vyslovnost" — ,,cestina jeho jest plynna, do¬ bra, libezna — ne jako nekterych drcena, lamana, protahovana a opet zkfivena." J. Arbes: Sebrane spisy. XXI

25

378

Pravda sice, ze ani tento divuplny organ, ja¬ kymz mozno na jevisti prave zazraky provadeti, ne¬ ni pfece uplne dokonaly. Kritika vytyka Krumlovskemu napadne protahovani a ponekud nespravne akcentovani jednotli¬ vych slabik, pfedevsim pak jistou zpevavost dekla¬ mace. Vytky ty jsou se stanoviska realistickeho a za¬ roveh i se stanoviska nynejsi kritiky, ktera zada vzdy a ve vsem pfedevsim pfirozenost — uplne opravneny. Avsak u Krumlovskeho jakozto herce, ktery se byl vycvicil na jevistich nemeckych, nutno vziti v uvahu polehcujici okolnost, ze byl odchovancem v tu dobu panujici patheticke skoly nemecke, ktera prave v tomto zpevavem zpusobu deklamace vyhleda¬ vala svou slavu. Znamof ostatne, ze nebyl Krumlovsky jedinym hercem ceskym1, kteremuz bylo Ize vadu tu vytknouti. Skoro vsickni starsi herci cesti deklamovali podob¬ nym zpusobem a po dnesni den marne u divadla ceskeho cleny, ktefi si vady te pfi nejlepsi vuli hplne neodvykli. Nekterym arci se to podafilo, ale tech¬ to nebylo mnoho. Vytka zpevave deklamace nalezi po na§em na¬ hledu v prvni fade na ucet ceie skoly z doby, v kte¬ re byla, abychom tak fekli, modou — a zda se nam, ze neodchylimJe se pfilis od pravdy, dime-li, ze by se bylo Krumlovskemu, kdyby byl u divadla praz'skeho setrval, casern svym' podafilo, odloziti vadu tu aspoh podobnou merou jako na pfiklad Koterovi. Av§ak on po kratkem pobytu v Praze pusobil zase v cizine, kde byl tento zpevavy ton obliben

379

a kde by si jej byl Krumlovsky, — i kdyby jej byl jiz uplne odlozil — znovu navyknouti musil. Nicmene zpevavy tento zpusob deklamace jest jedinou hlavni vytkou kritiky a vytka ta nasvedcuje tomu, ze tehdejsi divadelni kritika ceska byla aspoh v nekterych momentech pokrocilejsi kritiky neme¬ cke, ktera vade te netoliko nadrzovala, nybrz ji zacaste na hercich jako kardinalni pfednost vyzadovala. Porozumeni uloze, vpraveni se v jejiho ducha a pfedevsim „snadne, tak fikaje hrave" provedeni konstatuje se v kritikach o Krumlovskem tak casto, ze vskutku nepada na vahu, pfipomina-li se nekdy take opak toho. Neni tudiz nizadne pochybnosti,. ze mei Krum¬ lovsky nad jine otevfeny smysl pro pravou podstatu sveho umeni, ze studoval ulohy sve s lozmyslem a venoval pfimefenou prupravni pili pfede vsim pod¬ state sve ulohy: duchu jejimu, nezli pfikrocil k stu¬ diu povahy v celku a podrobnostech. Byl tudiz po nasem nahledu jednim/ z nejpfednejsich" a nejsvedomitejsich mimuv ceskych. O celkovitych vykonech Krumlovskeho pravi se jednou, ze „hral vyborne", jindy zase, ze ,,mistrne"; jednou docela se konstatuje, ze schazi mu jen „krok k uplne dokonalosti"; po druhe zase se pravi, ze „i nejpfisnejsi kritika musila by mu tu samou chvdlu vzdati, jiz od obecenstva tak hojne obdr¬ zel" Co chceme od herce jeste vice? Dokonalosti absolutni nedosahl zadny umelec a schazi-li umeici, ktery jednou hral „vyborne" a po druhe mistrne — po tfeti jen „krok k uplne do¬ konalosti", a musi-li mu i nejpfisnejsi kritika chyalu

380

vzdati, — nelze jinak nezli za to miti, ze to vskutku jeden z nejlepsich a zaroveh herec v pravde ge¬ nialni. Tolik aspoh zda se nam zcela pfirozene plynouti z kusych, vice mene nepfipadnych a zacatecnickych kritik z prvniho obdobi umelecke cinnosti Krumlovskeho, kdy cital asi 26 roku veku sveho. V tu dobu dafi se mu sceny citove nejlepe. V tech jest pfimo nepfekonatelnym. Pfipomehme si jen slova kritika Kvetu o Krum¬ lovskeho Karlu Moorovi v tfetim jednani: „Tu byl cit, tu byla vfelost a to netoliko v mistech hlucnych, ale i tichych, tu byl smiir! a boufe v pravdivem od¬ stihovani. Tu take dosel vseobecneho uznani a prave takoveho, jake • nejvetsi ceny ma ..." Prosta slova ta vyzadujou po nasem nahledu nejvyssi stupeh dokonalos i herecke v tomto smeru; zde dosahl tudiz Krumlovsky vrcholu, jakeho herec vubec dosahnouti muze. V druhem obdobi, v letech muzne zralosti, kdy bylo Krumlovskemu 31 az 34 roku, zajiste v mno¬ hych pfednostech svych, na ktere jsme ze soucas¬ nych kritik upozornili, nemalo se zdokonalil; avsak z obdobi toho marne tak malo materialu po ruce, ze pfesny usudek celkovity jest skoro zhola ne¬ mozny. Napadno jest, ze v dobe te pfese vsechno uzna¬ ni, jakernu se, jak tradice jednomyslne ujist'uje, Krumlovsky tesil, nedosel uznani takoveho u Mikovce, ktery vykony jeho aspoh v kritikach svych skoro az bagatelisuje. Kdo v§ak si pfipomene, jak casto v kritice pada na vahu individualita kritikova, jak casto mno¬ hy, byf i bystrozraky, pfisny a spravedlivy kritik

381

nemi. k tomu neb onomu, byf sebe nadanejsimu umeici sympatii a posuzuje jej pak nepomerne chladneji neb aspoh vlazneji nezli umelce mene nadaneho, pfizna nam, kdyz dimfe, ze tu a tarn pfikfejsi usudek Mikovcuv pfece nepada tak na vahu, jak se na prvni pohled zda. Pfi torn nesmime zapomenouti, ze byl Krum¬ lovsky vfelym a upfimnym pfitelem Tylovym, proti kteremuz Mikovec ve svem Lumiru zahajil takofka kfizovou valku, takze nemalo take k tomu pfispel, ze Tyl — as nim i Krumlovsky — Prahu opustil. Nemene napadne jest, ze i nektere vady Krum¬ lovskeho, zejmena v deklamaci, jak se zda, v dobe te ostfeji vynikly. Zpevavost tonu Krumlovsky aspoh neodlozil, jak bylo si pfati, a vysvetliti to Ize jen tim, ze si byl u nemeckych divadelnich spolecnosti, kde to bylo nejen modou, nybrz jednim, z nejhla vnej sich pozadavku, prodlenim let ton ten tak osvojil, ze stal se jiz takofka druhou jeho pfirozenosti. K uplnemu vyhlazeni vady te bylo by po na¬ sem nahledu byvalo tfeba delsi pusobnos i pfi praz¬ skem divadle ceskem, coz Krumlovskemu, jak vi me, nepopfano. Nejnesnazsi usudek jest ovsem ze zbylych sou casnych kritik z tfetiho obdobi cinnosti Krumlov¬ skeho, kdy vydal se na bludnou pouf po Cechach a cizine .— tudiz od 34. az do 58. roku veku jeho, — zahmujici dobu skoro ceieho ctvrtstoleti. Pocitame-li, ze hral Krumlovsky v dobe te jen dvakrat nebo tfikrat tydne (coz arci neni mnoho), marne v prvnim pfipadu pfes 2400, v druhem pak vice^ nezli 3600 hereckych vykonu, o nichz na nas nepfeslo takmef zadnych zprav nebo tak sporych

382

a vice mene kusych, ze o Krumlovskem jako herci v dobe te nelze si ani pfiblizne uciniti obraz jen z daleka pravde podobny. Celek podoba se svetelnemu bodu, jednou intensivne, po druhe Islabeji a jindy zase matne zaficimu, jehoz svitivou silu pfesne stanoviti a nescetne, na vse strany rozietie paprsky sledovati neni v lidske moch Ze byly vykony Krumlovskeho v dobe te v nej¬ vyssi mife nestejny — obzvlaste pozdeji, kdyz' v rozporu se svetem a zacaste i sam, s sebou hledal po¬ zemske Lethe, — plyne z podstaty veci zcela pfi¬ rozene. Avsak ze i v tomto obdobi netoliko mnohy jed¬ notlivy vykon jeho, nybr£ cetne, ba pfecetne vy¬ kony meiy raz ryze umelecky, ba zacaste i genialni, v torn shodujou se netoliko vsechny positivni zpravy, ktere o torn zachovany, nybrz v prvni fade i tra¬ dice, ktere jsou zde skoro vyhradne rozhodujicimi. A vsechny tyto vykony, jakymiz Krumlovsky skoro po ctvrt stoleti pusobil na uzoucky krouzek divaku v malych mestech ceskych a nemeckych, byly pro stfed kultury ceske, pro Prahu, uplne ztraceny. Kdo tim vinen, nechf nezapomene, ze dfive ne¬ bo pozdeji nadejde doba, kdy bude nestranna kulturni historie ceska zadati ucty z jednani onech, kdoz si byli osvojovali pravo, fiditi rozvoj osvety ceske — a pfed timto soudcem sotva asi obstoji ti, kdoz byli pficinou, ze nejgenialnejsi herec prvni polovice naseho veku zahynul jako nejbidnejsi vyvrhel. « Pfipomehme si jen, jak ohromne sumy ceskych penez roznesli do vsech uhlu sveta nescetni cizi zpevaci a zpevacky a rozlicni problematicti umeiecti

383

femeslnici, kterymiz divadelni spravy pouze od zaha¬ jeni her v prozatimrtem divadle, tudiz po jeden a dvacet roku, praz'ske obecenstvo — „oblazovaly"... Pro cizi umeni a zacaste i bfidilstvi meli jsme statisice, ale pro jedineho genialniho, tudiz nenahraditelneho. herce ceskeho nemeii jsme ani nekolik stovek rocni mzdy — on musil svuj obrovsky talent rozmrhat a "sam pak zemfiti s nejhlubsi ranou v srdci, jakou Ize umeici vubec zasaditi... Dokud byl ziv, nemeii jsme proh ani chleba, ackoli by "byly stacily penize, za ktere nakoupeno vencft, jez jsme nahazieli k nohoum tak mnoheho umeleckeho pasofitnika'— dokud byl ziv, nenapadlo ani jedinemu z vytvarnych umelcu ceskych, aby byl v osameie chvili podobu jeho aspoh nacrtnul... On sam byl o svou posmrtnou slavu nestarostliv: obraz nebo fotografie jeho, pokud vime, neexistuje a pfece by byla jiz dnes, nefku-li pozdeji, podobizna jeho jednou, z nejhledanejsich ozdob ceskych alb a 'salon u. — Co bylo pa nesfastnem tomto geniu pomijeji¬ ciho, trouchrtivi jiz skoro po ceie decenium na hfbi¬ tove milosrdnych "bratfi v Prostejove. Nevime, bylo-li misto ono necim oznaceno; ne¬ vime, Zabloudil-li k mistu tomu take nekdy nektery Cech a zadumav se, polozil-li si prostinkou a pfece tak zavaznou otazku: „Cim nam muz ten byl a cim nam mohl byti —" Avsak i jakym prave byl, se vsemi poklesky a vadami svymi, zustane Krumlovsky prvnim1 ce¬ skym hercem, z jehoz vykonu slehavaly obcas jiskry gepi^lnosti — jedinym, kteremu mozno po bok po¬ staviti dustojneho soupefe: Josefa Jifiho Kolara.

OBSAH. Strana

Cesky Paganini Adrian Brouwer Edmund Kean .... Egdar Allan Poe Krumlovsky

7 183 -'07 245 293

UNIVERSITY OF CHICAGO

108 504 774

Cislo _. : Cena knihy $^ KNIHOVNI RAD SOKOLA SLAVSK^HO

Recommend Documents