KNIHOVNl RAD. SOKOLA SLAVSKfeHO

Cena knihy $

KNIHOVNl RAD SOKOLA SLAVSKfeHO

1. Knihy se pujcuji od .. do

.

.. „ na dva tydny.

2. I'fi knize vetsiho obsahu mozno po uplynuti dvou tydnu pozadati o prodlouzeni Ihuty o dalsi dva tydny. 8. Kdo vypujcenou knihu v case zde uvedenem nevrati, plati za kazdy tyden, at' dokonceny neb nedokonceny. 2 centy-, pokuty. 4. Kazdy clen jest opravnen vzdy jen o knihy najednou si vypujciti a tyto nesmi jinym osobam pujcovati. 5. Kdo by vypujcenou knihu poskodil neb ztratil, jest povinen plnou cenou v seznamu zanesenou, ji nahraditi.

323

ARBESOVY

SEBRANE SPISY.

J. ARBES:

SEBRANE SPISY DIL

xxvm:

Z DUSEVNI DILNY BASNlKO

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE II., KARLOVO NAMESTI 34.

Z DUSEVN1 DILNY BASNIKO. PRISPEVEK K FILOSOFII A TECHNICE TVORENI.

J. ARBES, I.

NAKLADEM J. OTTY V PRAZE II., KARLOVO NAMESTI 34.

Veskera prava vyhrazena.

Tiskem »Unie« v Prazc.

Slovutnemu panu, panu

MUDm. JANU DEYLOVI, profesoru pfi ceske univ«rsit$.

WILLIAM SHAKESPEARE.

(Psano a poprve tiStgno r. IS/'P.j

Kdo z nas smrtelniku muze se pochlubiti, ze vi, jak vznika prvy zarodek zivota, kterak tajenma sila zivotni ve hmote klici a tuto pronika, az vznikne posleze 2ivy tvor? Kdo dovede fici, jak vznika ruzove poupe a jakd tajemna moc je znenahla rozviji v carokrasnou ruzi? Kdo odva^il by se tvrditi, ze postihnul tajemstvi vzniku umeleckeho dila, necht' ciziho ne'bo vlastniho? Vznikly zivot pozorujeme teprv, kdyz uz byl vznikl. Vidime ruzove poupe, kdyz uz puci nebo rMi, kdyz rozkveta, a, obdivujeme umelecke dilo>, kdyz uz jest hotovo pfed nasima ocima. Ale vznik zivota i umeleckeho dila jest zlahalen v mysticke temno. Jen nekdy zda se Inam, ze tusime, jak asi ume¬ lecke dilo vzniklio neb aspofi — co asi bylo pficinou jeho vzniku; jaky asi byl postup jeho vyvijeni, zda-li a jakou radost nebo dusevni namahani nebo snad muka puvodci zpusobilo, nezli bylo uplne hotovo. O torn vsem panujou, zvlaste vzhledem k umeni basnickemu, nejruznejsi nahledy.

10

Vseobecne se soudi, ze pred dusevnim zrakem basnika vyhoupne se v tak zvanem ,,st'astnem okamziku" nahle jasny, do vsech podrobnosti propracovany obraz, ze tajemna moc nadseni donuti jej tvoriti a ze priznivy tento dusevni stav potrva tak dlouho, az je dilo uplne hotovo. Mnohy zase jest presvedcen, 2e jest na basnikovi, zvoliti si latku, jakou chce a dati ji take formu uplne libovolnou, slovem, ze vse zavisi jaksi na vuli ducha basnikova a proto zef nutno ciniti basnika odpovednym za vse, co byl vytvofil, nejen za formu, nybr'z i za latku ... Vsiak tomu neni vzdycky tak. Tvurci myslenka kliciva v dusi basnikove mnohdy pomalu a nepozorovane pod tisicerym vlivem. Vznik i kliceni jeji zavisi na nejruznejsich podminkach a okolnostech nejen zivota basnikova, nybrz sveta vubiec. ', Pravda sice, ze slehne nekdy zakladni myslen¬ ka dusi basnikovou nahle jako blesk. Casteji vsak timto zpiisobem vznikne pouhy popud ku tvofeni a zakladni myslenka i forma museji byti teprve hledany nebo znenahla v prubehu dalsiho pfemitani pfirozene a logicky se vyvijeji. Jenom v nejfidsich pfipadech vidi basnik pfed sebou plasticky obraz cely. — ^ ^ ' ' ! v ' Nez jak namahava, mozolna pracc dusevni nasta\'a teprve nyni! V nejpfiznivejsim pfipadu muze basnik ihned sahnouti po peril a psati. Nekdy arci leti pero rychle po papife; lee casteji mimovolne vazne. Mnohdy jediny nedostatccny obrat, jedine nepfimerene sluvko zdrzi pero na cele hodiny, ne-li na

11

cele dny, ba tydny a mesicc, nebo mnohdy take celou praci zmari. Jiz tato zpola jaksi jen technicka prace tvofeni spojena jest mnohdy s bezprikladnym namahanim dusevnim. Vypousteni napsanych jiz slov, celych vet nebo slok a odstavcu, pfipisovani, opravovani, pilovani a hlazeni, vse to vyzaduje casto vice prace a namahani, nezli pfedchazejici promysleni. Nepomerne svizelnejsi dusevni prace vsak pfedchazi, musi-li se hledati forma pro zakladni myslenku nebo docela sama idea. Jake mnozstvi myslenek vifi dusi a jak dlouho musi byti mnohdy kazlda zkoumana! Jak casto zda se byti pravO|U, a kdyz pak jest tfeba jiz take osnova promyslena a architektonika dila zhruba i v podrobnostech projektovana, musi byti myslenka — zavrzena!... c , Mnohdy trva dusevni tento proces mesice, ba celou fadu let. i Zfidka kdy krystalisuje se myslenka bezprostfedne. Obycejne musi byti po ni slideno po vsech moznych cestach a vsemi moznymi zpusoby a te¬ prve kdyz je namahavy tento dusevni proces ukoncen, kdyz jest v duchu cele dilo promysleno a ho¬ tovo, nastava vyse pfipomenuta dalsi namahava prace psani. Odhaliti rousku s tajemstvi tvofeni uplne, jest ovsem naprosto nemozno. Pokusme se tudiz, pokud to vubec mozno, aspon o poodhaleni! Provazejme nektere basniky pfi dusevni jejich praci; sledujme vse, co zda se nam byti ve spojeni s tajemnym dusevnim procesem; pozoxuijme, co mozno videt okem fysickym, vyslechneme, co vypravujou basnici bud o sobe neb

12

o jinych, vyslechneme i jine o nich a sud'me pak z toho vseho na tajemny 'proces dusevhi. Prave t^k jako se ve svete individuum nikdy neopakuje, nemuze byti take proces tvofeni jinym, nez individuelnim. Kazdy basnik tvofi jinak, svym vlastnim zpiisobem. A prave v torn spociva nejvetsi obtiz naseho zkoumani. | 1 Material jest tak ohromny, ze by k pouhemu shleddni nejhlavnejsich dat nestacilo snad cel6 stoleti a ze by vysledek zkoumani tvofil celou biblioteku. — A k tomu — jak kusy, nedostatecny to mnohdy material! Vzdyt' pfeslo na nas vek mnohdy pouhe jmeno basnikovo nebo jen jeho dila a z tech casto jen ngktera nebo pouhe zlomky. Mnohdy zase se setkame se spoustou zprav ^ nezarucenych povesti v celku i v jednotlivostech tak sobe odporujicich, ze jevi se nam basnik jen osobou mythickou. Z te pficiny mohou byti i tyto nacrtky spise pouhym nastinenim nahodne sebraneho materialu nezli propracovanim kazde basnicke individuality az do nejmensich podrobnosti. Vsak jiz z techto pouhych nacrtku jest zfejmo, jak neskonale ruzni se zpusoby tvofeni a jak velice lisi se skutecnost od vseobecne panujicich nahledu velkeho obecenstva. Jakym zpusobem to neb ono dilo basnicke vzniklo, bude ovsem mozno jen zfidka kdy udati; snaze bude fici, kdy a kde a za jakych okolnosti nebo jakym popudem se to stalo. Tim nqsnadneji bude Izc postihnouti, jak vznikly zakladni myslenky.

13

Vznik myslenek jest psychologickym tajemstvim. Clovek zvi o myslence teprve tenkrate, kdyz uz byla vznikla a v dusevni dilne na povrch se vyhpupla. Jen zfidka kdy mozno postihnouti do bu, kdy se to stalo neb okolnosti, ktere bud pfedchazely a mohly tak miti vliv na vznik jeji nebo nasledovaly a pusobily na dalsi vyvoj a krystalisaci myslenky zakladni a celeho dila basnickeho vubec. Kdyby ku tvofeni basnickemu dostacil pouze duch, byla, by prace nase nepomerne usnadnena. Ale pfi tvofeni pracujou pfedevsim fantasie a vsechny ostatni faktory, kterymiz jest dusevni ten¬ to proces podminen, soucasne a zfidka kdy pfevlada pouhy duch. A proto podafilo se jen v fidkych pfipadech, kdy pfevladal pfi tvofeni jieobycejne bystry duch ahalyticky, ze basnik postihl pfi tvofeni svem aspoh v hlavnich rysech postup dusevniho procesu toho a potom jej sam vylicil. Pfevladala-li fantasie, jest to velice nesnadne i pro sameho basnika a zbyvaji jenom dila, a zivot jeho, z nichz mozno na zpusob jeho tvofeni jen pfiblizene souditi. Na vycerpani latky ovsem nelze, jak jsme byli jiz pfipomenuli, ani zdaleka pomysliti. Nezbyva nez¬ li vybrati nektere z nejvyznacnejsich pfipadu a z ostatnich nastiniti hlavni rysy nebo nejakou zavaznejsi podrobnost, vrhajici charakteristicke svetlo na zvlastni zpusob tvofeni toho neb onoho basnika.

Obraz ,,sladke labuti Avonske" — William Shakespeare — jest nam vsem, kdoz jsme byli aspoh nektere z nejhlavnejsich spisu o jeho zivote a pusobeni pozorne pfectli, pfes vsechno usili nase mlhavym, kusym a neuplnym. Pomaha-li nam fantasie nase nebo cizi doplniti, pro co nemame zarucenych a verohodnych dokladu, stava se obraz ten vice mene idealnim, ale vzdy zustava nehistorickym, tudiz mythickym a nepravdivym. Jiz z teto pficiny tedy nemuze byti o pfesne odpovedi na otazku: , Jakym zpusobem Shakespeare tvofil?" takmef ani feci. Nemiti pfed rukama verohodnych dat o Sivote zevnejsim, neznati pravdiveho nebo jen pravde podo.bneho obrazu o osobnosti, osudech a ruznych stycich basnikovych se zevnejsim svetem a chtiti sestoupiti v tajemnou dilnu jeho duse, zda se byti aspoii se stanoviska pfisne vedy pocinanim, na pouhych domnenkach zalozenym, tudiz podobne idealnim, jako se nam jevi obraz basnikuv vubec. Pfes to pokusime se o sestaveni on£ch vero¬ hodnych hlavnich momentu ze zivota a spisu

15

Shakespearovych, z kterychz mozno si aspoh pfiblizne uciniti jakysi pojem o jeho zpusobu tvofeni. Pfedevsim nesmime zapomenouti, ze tomu te¬ prv neco pfes sto let, co jest William Shakespeare ,,vzdelanemu svetu" — Shakespearem ve smyslu nejgenialnejsiho basnika dramatickeho. Po staleti byl podcenovan a jeho spisy ppovrhovano; ba vice jeste — byl zapomenut... K nam do Cech pfenesen kultus genia Shakespearova z Nemecka "pfed vice Inezli sto lety. V Nemecku a Anglii pocal byti Shakespeare pravdive pojiman a pfizniveji vykladan o neco dri¬ ve. Vyjimaje vsak nektera celnejsi mesta evropska a severni Ameriky, kde byla dramaticka dila Shakespearova genialnimi neb aspoh vybornymi interprety ku vetsi nebo mensi umelecke platnosti pfivedena, jest Shakespeare vsady jinde posud je¬ ste vice mene cizincem a sirsim kruhum mene znam neb i uplne neznam. Ve Spanelsku, v Italii, v Turecku a mnohych jinych zemich jest genius Shakespearuv posud je¬ ste, kdyz ne prave uplne neocenen nebo neuznan, f edy aspoh nepfistupen, Iponevadz duch Shakes¬ pearuv napadne se lisi |od ducha narodu tech. Vizme dale, cim byl Shakespeare nekterym vynikajicim representantum ruznych narodu. Anglicka skola basnicka, ktera se byla po Shakespearu utvofila a jejimiz hlavnimi representanty byli Addison a Pope, kladouc nemalou, mnohdy hlavni vahu tna formu umeleckeho dila, vytykala pracim Shakespearovym nepravidelnost neurvalost, ba surovost; sam lord Byron byl tehoz mineni. Francouzi v dobe, kdyz bylo u nich „klasicke

16

drama" v nejvetsim rozkvetu, soudili o Shakespearovi podobne a Voltaire na pfiklad, jehoz drama¬ ticka dila nyni sotva Ize jen zbezne pfehlednouti, nefku-li cisti nebo provozovati, nazval Shakespeara, jak znamo, ,,opilym divochem". Romantikove a nemecti esthetikove naproti to¬ mu shledali u Shakespeara vse dumyslnym, ryze umeleckym. Die techto nemeckych esthetiku ma kazda prace Shakespearova nejakou ,,zakladni myslenku" pfes to vse, ze se posud jeste nikomu nepodafilo v kuse ,,Cokoliv chcete" myslenku takovou" nalezti, tak ze musilo byti vzato utociste k sofisticke vytacce, ze pry ,,Shakespeare zajiste mel v umyslu napsati aspoh jeden kus — bez zakladni myslenky". V ocich Schleglovych jest Shakespeare polobohem; Gervinius nezna basnika, ktery by se Shakespearovi jen z daleka rovnati mohl, bai Goethe byl by sotva nekteremu ze svych vrstevniku prominul, kdyby byl nektere z vynikajicich dramat Sha¬ kespearovych nazval nekorektninij nedostatecnym. Tato napadna ruznost v pojimani ducha Shakespearova a v posuzovani jeho praci jest ne¬ malou zavadou pfi odpovedi fra otazku, jakym zpu¬ sobem Shakespeare basnil. Nelze totiz ani nejdulezitejsi data, ktera by poskytla aspoh ponekud svetla, pokladati za uplne verohodna; nebot' kdezto jedni vse, co zda se byti jen zdaleka nejakou vytkou, bud odmitaji jako Izive podezfivani nebo to ospravedlhujou, snazi se druzl, sec jsou, snesti co nejvice vytek, aby doka^ali opak toho, co zbozhovatele Shakespearovi na nem chvali. O vlivech, ktere pusobily v nejutlejsim mladi na ducha Shakespearova a tak polozily zdklad ku

17

pozdejsimu smeru jeho ducha, ovsem nelze udati skoro pranic positivniho. Mnozi domnivaji se vsak videti v kuse ,,Sen v noci Svatojanske" aspoh nekolik psychologickych pokynu, z kterychz mozno souditi na vlivy, ktere na my si Shakespearovu jiz v nejutlejsim mladi pu¬ sobily. Minime zname a rozkosne sceny hercu-femeslniku, ktefi pod sirym nebem ,,umeni" sve provozujou. Nelze pochybovati, ze tento druh her byl vlastne pfed veky pravym zarodkem dramatu, jak se bylo v stfedoveku vyvinulo. Za dob Shakespearovych bylo toto poulicni ,,uineni herecke" jiz v poslednim tazeni. Dramaticka forma basnicka byla jiz neobycejnc vyspela, herecke umeni na vysokem stupni a misto lidu na ulicich pod sirym nebem poskytovalo umeni dramaticke zabavu v divadlech stalych, na hradech a zamcich velmozu, ba i v palaci kralovskem. Ze vsech mest Anglie vynikala dve a sice Chester a Coventry, v kterychz pestovano nejpilneji primitivni dramaticke umeni pod sirym nebem. A Coventry lezi nedaleko rodiste Shakes¬ pearova, Stratfordu. S vrsin obklopujicich Strat¬ ford mozno videti veze mesta Coventry. Zde na vcfejnem namesti jiz od nepametnych dob kazdorocnc na pocatku mesice cervna provozovana ceki f ada primitivnich her divadelnich, s pocatku v Anglii ,,miracles", pozdeji ,,mysterie" zvanych. Soudime-li die blizkosti Stratfordu a Coventry a pfipomeneme-li sobe genialni zpusob Shakespea¬ ruv, jakym byl primitivni toto umeni poulicni ve svem kuse ,,Sen v noci Svatojanske" vylicil, nemuJ. Ai'bes, Sebmne spisy. XXVUI.

o

zeme • jiiiak, nezli domnivati se, ze byval Shakes¬ peare Jiz jako hoch nebo docela jiz jako dite a po¬ zdeji jako mladik casto temto hram v blizkem Co¬ ventry pfitomen. Zda se vsak, ze Shakespeare jiz v utlem mladi videl take prave tehdejsi iimeni dramaticke v cclem jeho lesku a nadhefe pfimo kralovske. Domnenku tu mozno taktez vaziti z pfipomenuteho jiz kusu ,,Sen v noci Svatojanske" a sice z poetickych slov, jez klade Shakespeare do ust Oberonu. Zmihujet se o ,,sirene, kterou delfin na svych zadech nesl", kterazto slova pokl.-idaji mnozi za prime apostrofovani kralovny Alzbety, ktere se tu pfipominaji davno minuli dnove, jez byla stravila na sidle prvniho sveho milacka, Roberta Dudleye, Earla z Leicestru, na zamku Kenilworth, v hrabstvi Warwickshirskem, asi pultfeti hodiny cesty od Stratfordu vzdalenem. Za mladi Shakespearova navstivila kralo\na Alzbeta milacka sveho Leicestra v jeho zamku Kenilworthu. Walter Scott vylicil udalost tu skvelymi barvami ve svem romanu ,,Kenilworth". Uvitani kra¬ lovny bylo tak velkolepe, ze ohromne da\'y lidu hrnuly se do Kenilworthu nebo jeho okoli, by spatfili posud nevidany lesk a nadheru. Obyvatelstvo celeho hrabstvi Warwickshirskeho bylo na nohou Neni pochybnosti, ze take obyvatele Stratfordsti putovali na Kenilworth a mozno, ze byl mezi nimi tez — William Shakespeare a ze videl na vlastni oci divadelni hry, ktere ve velke a nadherne sini zameckc na poccst kralovny Alzbety provozovany.

19

Byly to hry z vetsi casti obsahu allegorickeho a vystupovaly v nich figury mythologicke. V jedne z her tech navstivil ^Triton y podobe mofske panny jeji milost kralovnu" a „AYian objevil se sede na delfinu". Videl-li Shakespeare hry tyto skutecne, nelze, jak uz pfipomenuto, najisto udati; ale Oberonova slova ve „Snu v noci Svatojanske" zdaji se to potvrzovati, Prvni literarni praci Shakespearovu, o ktere vime, ale z ktere se fcachovalo jen nekolik versu, diktovala rozhofcenost. Shakespeare, naruzivy lovec, byl pry pro poruseni zakona honebniho potrestan a pomstil se na puvodci trestu, bohatem velmozi Tomasi Lucym z Charlecotu velmi ostrou satyrickou balladou, kte¬ ra pry velmoze toho tak poprudila, ze Shakespeare musil pfed dalsim pronasledovanim ze Stratfordu uprchnouti. Uprchl do Londyna, zustaviv v rodisti svem zivnost, stare rodice, zenu i ditky sve. Pfisel do Londyna ja^ko mladik asi petmecitmalety^ ale ve vecech divadelnich nikoli jiz ignorant. Znalte herecke umeni ze •sveho rodiste, kde byl ja¬ ko mladik casteji vidal hrati londynske herce, ktefi v tu dobu obcas t hlavniho mesta z^vitavali na venkov. Stratford navstevoval nejcasteji herec Toma^ Greene s dvema krajany stratfordskymi, vytecnymi to umelci Hemingem a Burbadgem. Zda se, ze Shakespeare tyto dva umelce-krajany osobne znal a ze Jiledal u nich po svem pfichodu do Londyna pomoci, ktere mu die vseho neodepfeli.

V brzku shledavame Shakespeara zamestnanym pfi nejznamenitejsim toho casu divadle londynskem, pfi spolecnosti kralovnine na dixadle Blackfriarskem a po tfech letech (asi r. 1589) jest jiz Shakespeare mezi sestnacti podnikateli divadla toho. Cim se Shakespeare z pocatku pfi divadle torn zabyval, vystupoval-li lined jako herec nebo zastaval-li ufad nynejsich inspicientu, ktefi upozoriiujou herce, kdy maji vystoupiti (v Londyne nazyvrin tehdaz nynejsi inspicient ,,call-boy", t. j. vyvolavac), neni zjisteno a zda se, ze prvni prace Shakes¬ pearova byla opisovani a opravovani starych kusu. A v tomto zamestnani, zda se mim, dluzno hle¬ dati pravy puvod pozdejsiho, vlastne bezprostfedne nasledujiciho zpusobu tvofeni Shakespearova. Seznalte die vseho znacny pocet kusu a pilnym ctenim, porovnavanim, rozebiranim a vubec celou procedurou opravovacskou v brzku naucil se pozna\rati a ocehovati pfednosti a vady kusu. Prace ta, na pohled podfizena, byla rovnez tak nesnadnou jako dulezitou. V tu dobu panoval v Londyne a v Anglii pra¬ vy „furor dramaticus". Zadnc umeni nebylo tak \ ysoce cteno a tak vasnive milovano jako umeni dramaticke. Skoro kazdy slechtic \'ydrzoval si svou vlastni hercckou spolecnost. Kazdy, kdo nebyl pra\'e idiot a mrzak, chtel se ,,na prknech" pokusiti, sec jest; kazdy, kdo dovedl vladnouti perem, psal nebo chtel psati divadelni kusy; a kdo ncmohl psati nebo hrati, nedovedl odolati takfka zzirajici touze, ktera roznlamehovala vsechny tfidy obyvatelstva anglicke-

21 ho — musil co mozna nejcasteji divadelni hry aspoh videti. , , Ncjlepsim dukazem teto divadelni manie jest okolnost, ze od zalozeni prvniho staleho divadla v Londyne zfizen byl v meste torn v dobe ctrnacti roku skoro rovnez takovy pocet divadel, jako bylo uplynulo let od zalozeni prvniho divadla, v kte¬ rychz hravano kazdodenne. Za takovych pomeru neni divu, ze byla hojnost dramatickych spisovatelu a ze literatura dramaticka tesila se nemalemu rozkvetu, ze vynikala hojnosti i ruznosti plodii. Vliv italskych basniku Boccaccia, Petrarky, Poggia, Ariosta a jinych na basniky anglicke, jevici se jiz na pocatku sestnacteho stoleti hlavne u anglickych epiku a lyriku, nebyl na basnictvi dramaticke sice bezprostfedni, ale stopy jeho jevi se pfece v cetnych pracich doby pfedshakespearovske. Mocneji nezli duch romansky pusobil na anglickou literaturu dramatickou duch anticky. Jiz v prv¬ ni polovici sestnacteho veku provozovany v Anglii hry Plautovy, pozdeji, za Alzbety, hry Terentiovy a Euripidovy, ba i Seneca byl pfekladan. Duch, ktery prostfednictvim techto spisu pu¬ sobil na dramatickou literaturu anglickou, nebyl arci pfesne antickym; lee vliv jeho byl pfece blahodarnym. Pfedevsim cineny pokusy o slouceni surovych prostonarodnich kusu divadelnich, zejmena frasek, jadrnym, mnohdy arci take sprostym humorem oplyvajicich, s kusy uslechtilejsi formy klassicke. V celku se pokusy ty dafily; ale zustaly pfece jen pouhy mi pokusy.

22

Zivly a forma komedii fecko-latinskych v pro¬ stonarodnich hrach, v starych mysteriich a moralitach dodavaly temto starsim primitivnim druhum dramaticke muzy cizi podivny, mnohdy take nepfirozeny raz. Ale zuslecht'ujici tyto pokusy pfece aspoh castecne se podafily a dukazem toho jsou dramaticke prace cele fady spisovatelu, zejmena Tomase Hughesa, Jifiho WThetstonea, Tomase Kyda, To¬ mase Lodgea, Jifiho Peelea, Roberta Greenea a pfedevsim Kristofa Marlowea. U poslednich tfi, zvlaste u Marlowea, jest pozorovati proniknuti forem klasickych latkou i zivlem narodnim' i modernim. Marlowe (1562—1592), spisovatel genialni, jejz mnozi kritikove nasi doby nazyvaji modernim Aeschylem, byl duch eruptivni. Jako zakladatel historicke cinohry a vazne tragedie pozival velke slavy a slavival svymi kusy prave tiiumfy. Prace jeho arci maji mnoho vad, zejmena oplyvaji neladem, pfepinanim a bombastem; lee vliv jeho na jine spisovatele dramaticke byl velky. Krome Marlowea dluzno z nepfehledne tak¬ mef fady dramatickych spisovatelu uvesti hlavne dva: Roberta Greenea (1540—1592), jakozto zastupce skoly narodni, a Johna Lillya (1554 1600), ja¬ kozto representanta poesie dvorske. Shakespeare, octnuv se \' Londyne, shlcdal te¬ dy dramatickou literaturu u poro\nani s dobou dfivejsi v pomernem rozkvetu; shlcdal ji sice roztfidenu v tre hlavnich skol ruznych smeru, ale pfece kazdou skolu tu jaksi zorganisovanou a videl, kte¬ rak vsechny tfi zapasi o pfizeh londynskeho oby¬ vatelstva.

Vsim pravem Ize se domnivati, ze hlavne triumfy Marloweovy nezustaly bez ucinku na ducha Shakespearova. Zkoumejme vsak, co lezelo pfed Shakespearem a jake bylo Shakespearovo pfedbezne vzdelani. Z del Shakespearovych pfes vsechny anachronismy a poklesky v deje- a zemepisu mluvi k nam spisovatel vsestranne a neobycejne vzdelany, budici svymi vedomostmi ve vsech oborech lidskeho vedeni pravy obdiv. A pfece, jak jest dokazano, nemel Shakespeare zadneho vzdelani vedeckeho, coz mu pozdeji ne¬ jen sokove jeho vytykali, nybrz k cemuz on sam take ve svych znelkach se pfiznal. Rovnez tak jest dokazano, ze v fectine jen malo se vyznal a Plutarcha pouze v anglickem pfeklade cetl — slovem v dobe, kdy zahajil svou cinnost u divadla, jevi se nam byti Shakespeare pou¬ hym naturalistou — ovsem, jak pozdejsimi pracemi svymi dokazal, naturalistou genialnim, ktery bez ciziho navddu dovedl si jako maloktery z jeho vrstevniku osvojiti vedomosti a vzdelani sve doby. A pfed timto genialnim naturalistou lezi nescetna fada dramatickych praci. Ovsem z vetsi casti primitivnich, bud prostonarodne sp'rostych, nebo ucene nesrozumitelnych, bud nemotornych, suchoparnych, pfimo marionetafskych her historickych, bud sprostych, nechutnych a odpornych zertu v neurvalem rouse dramatickem, bud hruznych, desivych tragedii, v kterychz ,,krev tece potokem" a bombasticke frase se surovymi effekty o palmu uspechu zavodi. I vidi hry ty provozovati; vidi uspech nekterych, ba jest svedkem i triumfu, jake slavi na prk-

24 liech celnejsi dramaticti spiso\atele a mezi temi v prvni fade tvurce tragedie, Marlowe. Ky div, ze dusi jeho slehla myslenka, poku¬ siti se taktez v dramatickem spisovatelstvi. Zahajuje (die domnenky asi roku 1586 nebo 1857) tuto novou cinnost svou, citii tak jako prakticky podnikatel pro divadlo se zfetelem k obecenstvu, s jehoz vkusem byl se die vseho v brzku seznamil a v jehoz vkusu take prvni sve hry pise. Vedeckym zkoumanim jest takmef uplne zji¬ steno, ze prvni dramatickou praci Shakespearovou byl ,,Titus Andronicus", sepsany die vzoru krvavych tragedii, v nichz brutalni pomsta hrala ulohu nejhlavnejsi a ktere tehda divadelni obecenstvo k boufim pochvaly strhovaly. Shakespeare vstoupil tedy v slepeje svych vrstevniku, zejmena Marlowea, a osvedcil jiz prvnim svym pokusem vyvinuty smysl pro prakticky ucinek divadelniho kusu. Tez druhy a tfeti pokus jeho nejsou nezli koncesemi panujicimu vkusu — ,,Perikles" nalezikdruhu epickoromantickych kusu, kdezto , Jindfich IV." patfi k tak zvanym ,,historiim" neboli historickym dramatum, jez byly v tu dobu oblibeny. Avsak co do latky a obsahu neni ani jediny z techto kusu dusevnim majetkem Shakespearo¬ vym. ,,Titus Andronicus" jest die vseho zdramatisovani jakesi stare ballady o zalostnem osudu rrita Andronica, ,,Perikles" pouhe pfepracovani starsiho kusu; ,,Jindfich 1\T." dokonce kompilace zbytku ruznych her. Chronologicky pofadek, v jakem byly hry Shakcspearovy sepsany, arci neni uplne authenticky a byl toliko poro\'navacim zkoumanim pfibli-

25

zene stanoven; lee v torn shodujou se nyni takmef vsickni celnejsi vykladiaci del Shakespearovych, ze pfipomenute tfi hry dluzno vfaditi do prvni periody Shakespearovy cinnosti na poll dramatickeho bas¬ nictvi. Nektefi vfad'ujou do teto doby (od roku 1586 az 1591) take jeste veselohry ,,Omylove" a 5,Zkroceni zle zeny". Vsak ani tyto dve hry nejsou dusevnim majet¬ kem Shakespearovym; nebol: ,,Omylove" odpovidaji uplne anglickemu zpracovani Plautova kusu „Menaechrnen", kdezto ,,Zkroceni zle zeny" jest die mnohych zpracovani starsi divadelni hry od neznameho spisovatele a poklada se take od mnohych, jako od Warburtona, Earmera, Beaumonta a Fletschera za praci Shakespearovi podvrzenou. Necht vsak tomu jakkolivek, tolik jest zjiste¬ no, ze prvni dramaticke pokusy Shakespearovy, vesmes tedy prace cizi a pouze zpracovane, nemalo se libily; nebot: v peti nebo sesti letech po pfichodu Shakespearove do. Londyna, tudiz roku 1592 byl Shakespeare jako dramaticky spisovatel milackem londynskeho obecenstva, Mnozi obdivovatele genia Shakespearova arci se snazi zahaliti veskere tvofeni jeho v ethericky lesk nadpozemskosti; ale kdo ma na zfeteli, ze pfirbzeny rozvoj dusevni zajiste ani u Shakespeara nefidil se jinymi pfirodnimi zakony nez u jinych smrtelniku zdravych smyslu, nemuze nikdy zavirati oci pfed pravdami, ktere z toho plynou. Nelze sice udati, byl-li Shakespeare s uspechem svych prvotin uplne spokojen; ale uspech ten byhdle vseho rozhodnym pro dalsi zpusob je¬ ho tvofeni vubec. Docililt' uspechu pouhym zpra-

26 covanim starsich kusu a cizich latek a stal se oblibenym — nebylo tudiz tfeba meniti zpusob tvo¬ feni, nybrz dostacilo pokracovati na nastoupene draze a toliko zpusob produkce zdokonalovati. Mozna, ze kdyby se byly prvni dramaticke po¬ kusy Shakespearovy setkaly s nezdarem, byl by genius jeho nastoupil casern svym jinou drahu a ne¬ byl by se spokojil basnickym pfetVofovanim la¬ tek jiz existujicich, nybrz snazil se snad take jako Homer, Cervantes a necetni jini geniove novou, nikym jeste nezpracovanou latku oditi v neskonale krasne roucho sve poesie a byl by tak dosahl bez odporu nejvyssi dokonalosti, jake v basnictvi a umeni vubec dosahnouti mozno. Shakespeare setrval vsak na draze, kterouz byl prvnimi pokusy svymi s' uspechem nastoupil. Ani jediny z kusu jeho neni co do latky vyhradnim dusevnim jeho vlastnictvim; ku vsem pouzil bud jiz starsi nejake hry nebo vazil latky z kronik, zejmena z kroniky Holinshedovy ,,History of England", z Plutarcha, z rozlicnych novel, hlavne z Boccacciova ,,Decamerona"; pouzil, kde uznal za dobre, povesti a ballad narodnich, slovem ,,bral, kde a co mohl", mnohdy cele sceny z cizich kusu, jindy opisoval cela mista Plutarcha, vsady po svem uznani mene, opravuje, doplnuje nebo vypoustejc. Avsak ani v charakterech neni Shakespeare vcskrzc puvodnim; i embrya k figuram jeho jsou vynalezem cizim. Tak existoval Shylok jiz pfed ,,Kiipcem benatskym". Marlowe byl totiz jiz drive scpsal kus ,,Zid Maltansky", v kteremz vystupuje karikatura Shyloka.

21

kovnez tak neni ani iiejpopularn£jsi komicka figura Shakespearova, prototyp komiky vubec, Falstaff, uplne dusevnim vlastnictvim Shakespea¬ rovym. Latku k Jindfichu IV., v nemz objevuje se Falstaff po prve, vazil Shakespeare, jak vyse pfi¬ pomenuto, ze starsi hry a jiz v teto vystupuje za¬ rodek Falstaffa, ovsem surovy, nemotorny a nepropracovany, pod jmenem Oldcastl. Podobne ma se take se znamou divadelni hrou v ,,Hamletu", s kterou se setkavame jiz pfed sepsanim ,,Hamleta" v spanelske tragedii jedne. Za nasich dnu, kdy zada se na basniku, by podal praci veskrze jen svou, nikym jeste nezpra¬ covanou neb aspoh v hlavnich rysech, v pojmuti, zauzleni, rozuzleni a v charakterech novou; za na¬ sich dnu, kdy o dramatu, zpracovanem die roma¬ nu nebo starsi nejake latky, mluviva se s pokrcenim ramen, zda se byti prave naznaceny zpusob tvofeni nejvetsiho dramatickeho basnika jaksi omluvou, ba uplnym ospravedlnenim vsech vedomych i nevedomych plagiatu, kterymiz byly literatury vsech naro¬ du zaplavovany. Ba nektefi obdivovatele Shakespearovi, ale je¬ ste vice onino plagiatofi, ktefi nemajice vlastni vynalezavosti, drancovali nestoudne cizi basniky, aniz by byli podali praci formou dokonalejsich svych pfedchudcu, sli tak daleko, ze prohlasili zpusob tvo¬ feni Shakespearova za jakesi dogma, platne pro kazdeho a pro vsechny veky. Jiz za dob Shakespearovych bylo v tomto vzhlede stanovisko nekterych spisovatelu angiickych po nasem nahledu uplne spnivne. Dokladem toho jsou slova jednoho vrstevnika Shakespearova, zastupce poesie narodni, Roberta

28

Grecne-a, kteryz ve svem spise ,,Za pet prstu rozumu koupcno za million litosti" (Groatsworth of With bought with a Million of Repentance) upozorhuje sve kolegy, dramaticke spiso\ratele Marlo¬ wea, Peelea a Lodgea na Williama Shakespeara, tvrde o nem, ze ,,je straka, pysnici se jejich vlast¬ nim pefim", ze, ,,ma pod kuzi uhlazeneho herce — srdce tygfi", ze ,,domniva se miti v moci ,,lepsi" vyraz a fee, nez kterykoli z nich..." Mnozi z ctitelu Shakespearovych snazili se si¬ ce tento vyrok Greeneuv podvratiti nebo seslabiti tvrzenim, ze pochazi z pera zarliveho soupefe literarniho, kteremu slo o potupeni Shakespeara a o zajmy sobecke. Necht' vsak o vyroku torn a jeho puvodu soudime jakkoli, tolik jest jisto, ze v nejpfisnejsim slo¬ va smyslu nema zadny spisovatel vlastne prava na nic jineho, nezli na to, co pfed nim jeste nikdo nebyl napsal. Veskera reprodukce myslenek jiz existujicich, latek jiz zpracovanych, nema mimo to take pro vseobecnou osvetu one dulezitosti, jako myslenka puvodni, nebo vhodne zpracovani latky nove, po¬ sud jeste nikym nepouzite. Zpracovani latky cizi ma pak pro vseobecnou kulturu cenu jen potud, pokud byl starsi plod zmenen v plod zralcjsi, uslech¬ tilejsi, umelectejsi. l^mclecke dilo, necht' vazi umclec latku odkudkoli, arci na sve cene nikterak netrpi vhodnej*fin zpracovanim; ale zasluha o provedeni zdokonaleneho umeleckeho dila nenalezi pak vyhradne jen na vrub zpracovateluv, byt byl tento sebe genialnejsi, nybrz i na vrub onoho, v jehoz dusi by¬ lo vzniklo prvni, byt' sebe primitivnejsi embryo, ba

29

na vrub vsech, kdoz byli pfi puvodnim dile jakymkoli zpusobem spolupusobili, ovsem pfi kazdem jen v te mire, v jake byl spolupusobil. A tak take netrpi Shakespearova dila nikte¬ rak tim, ze byla latka k nim vazena z cizich pramenu. Ale mluvi-li se o Shakespearovi jako tvurci techto del, nesmi byti nikdy opomcnuto onech neznamych i znamych dusevnich pfedchudcu, bez jejichz hrubych zakladu nebyl by Shakespeare snad ani jedineho kusu v te genialni forme sepsal, jako se stalo, nebo by byl v pozdejsim veku zralosti se¬ psal kusy, ktere by byly v obou techto ohledech co do .puvodnosti latky i co do puvodni genialni for¬ my uplne uspokojily. Posledni veta zda se byti paradoxem; ale neni nezli logickou zaverkou. Shakespearovo tvofeni mozno vysvetliti toliko dvojim zpusobem: bud mohl si Shakespeare snadno zvoliti nebo vymysliti novou latku nebo byla fantasie jeho v torn ohledu obmezenou, bez vynalezavosti. Jen tyto dva pfipady jsou mozny a pfipad dru¬ hy jest pravde podobnejsi. Zadna prace Shakes¬ pearova ncvynika puvodnosti fabule; kc vsem kusum mel Shakespeare hotovou latku pfed rukama. Zpusob' i vysledek jeho tvofeni v tomto vzhlcde mozno nejlepe studovati na ,,Timonu Athenskem", v kteremz nemaje zadne povidky a hotove jiz lat¬ ky pfed rukama, stoji Shakespeare na svych vlastnich nohou a musi sobe i latku z casti vymysliti. ,,Timon Athensky" jest v celku dejem velice chudy, bez dramatickeho zakonceni, hlavni rek umira za scenou ...

30

Sepsani ,,Timona" klade se arci do doby, kdy pry tvurci duch Shakespearuv jiz ochaboval; ale ze ochabnuti co do tvurci sily dramaticke nebylo pfilis znacne, toho dukazem jest ,,Boufe", jejiz se¬ psani kladou nektefi do roku 1611, pokladajice kus ten za nejposlednejsi praci Shakespearovu vubec, kdezto jini tvrdi tak o ,,Timonu". Byla-li tudiz fantasie Shakespearova co do vynalezavosti latky skutecne obmezenou, potom arci by byl bez pfedchudcu a bez latek starsich vubec ani basniti nemohl, kdezto kdyby byl vynikal tvofivosti co do latky, byl by v pozdejsim zralejsim veku, kdyz mel v dramatickem basnictvi tak nadane, obratne a puvodni soupefe, jakym byl na pfiklad Benjamin Jonson, sotva asi tak duslednc setrval na nastoupene draze a byl by i v tomto vzhlede soupefe sve pfekonal nejen genialni formou, nybrz i puvodni fabuli. Nam zda se byti pfirozeny nedostatek vynalezavosti co do latky u Shakespeara pravde podob¬ nejsi nezli mineni, ze genialni basnik ten pokladal novou latku za uplne zbytecnou, kdyz koryfeove literatur jinych, jako Homer, Cervantes a nektefi jini nejen novou formou, nybrz i novou puvodni lat¬ kou vynikli. A podivno! Pfirozeny tento nedostatek vynalezavosti zda se miti Shakespeare spolecne s nejproslavenejsim dramatickym spisovatelem francouzskym, Molierem. V plagiatu v modernim toho slova smyslu jest Molierc rovnez tak veliky jako Shakespeare. Moliere drancoval basniky antic ke, vlasske, spa¬ nelske i pfedchudce sve francouzske s bezpfikladnou suverennosti a pfimo bozskou naivnosti. Jemu

31

pranic na torn nezalezelo, ze mu to bylo vytykano — odpovedelt' zcela klidne, ze ,,befe, kde co nalezne". ' i Avsak co pronesli jsme jiz dfive o Shakespea¬ rovi, plati take o Molierovi a vsech basnicich, ktefi existujici jiz latky pouze dokonaleji zpracovali. Zasluha o umieleckost jejich del nenalezi vyhrad¬ ne jen jim, jako by jim byla nalezela, kdyby byla dila ta latkou i provedenim veskrze dusevnim je¬ jich majetkem, nybrz take z casti vsem pfedchudcum, ktefi pfi torn jakymkoli zpusobem spolupu¬ sobili. — Tento zpusob tvofiti nejvytecnejsich dramatiku dvou velkych, duchem tak velice se ruznicich narodu, zda se zaroveh nasvedcovati tomu, ze sila basnika epickeho, novellisty a romanopisce spoci¬ va ve vynalezavosti, sila basnika dramatickeho pak v pfetvofovani. A v pfetvofovani v nej sirsim toho slova smy¬ slu jest Shakespeare nedostizny. Upraveni osnovy, zauzleni a rozuzleni ruznych nitek deje ryze dramatickeho; pravdiva, psychologicky prohloubena charakteristika jednajicich osob, odusevneni latky a upraveni celku v te zpusobe, jakoby se clovek dival s jedineho bodu — prave tato fidka dusevni schopnost pfetvofiti hrube surove balvany v umelecka dila neskonale krasy ob¬ jevuje se u Shakespeara v mife jako snad u zad¬ neho jineho basnika. Pravem mozno souditi, ze Shakespeare zaha¬ jil dramaturgickou cinnost svou, jak jsme byli jiz vyse pfipomenuli, jakozto naturalista, ktery mel pfedevsim na zfeteli prakticky ucel divadla: co mozpa nejhojnejsi navstevu, S tohoto hlediste nutno ta-

32

ke pohlizeti na prvni plody Shakespearovy, vkterych cinil koncesi panujicimu vkusu. Avsak dlouho Shakespeare na tomto primitiv¬ nim stanovisku nesetrval. Prace z druheho obdobi jeho tvofeni (asi od roku 1592 az po rok 1598) svedci uz o neobycejne zralosti. Jiz prvni prace tohoto obdobi ,,D\'e slechticu Yeronskych" a ,,Marne lasky snazeni", v nichz byl Shakespeare nastoupil drahu samostatnou, nalezi mezi nejlepsi veselohry tehdejsi doby. O dalsich pracich, jako na pf. ,,Sen v noci Svatojanske",.,Ro¬ meo a Julie", ,,Kupec benatsky", ^Richard III.", ,,Vesele zeny Windsorske" atd. netfeba v tomto vzhlede sifiti slov. Na sklonku tohoto druheho obdobi sveho tvo¬ feni a na pocatku tfetiho, v nemz dospel k nejvys¬ si dokonalosti umelecke, jevi se nam byti Shakes¬ peare rovnez tak velkym nctoliko jako duch tvurci, nybrz i jako theoretik a prakticky znalec divadel¬ nich pomeru a pozadavku. Na doklad toho slouziz zdanlive nepatrna, ale charakteristicka podrobnost. Mlady dramaticky bas¬ nik zadal divadlu prvni plod sve musy, nadepsany ,,Kazdy ve svem rozmaru" (Every Man in his Hu¬ mor), Vsichni, kdoz byli kus ten ctli, \ryslovili se o nem nehrube pochvalue a nikdo ho nedoporu-. cil k provozo\ani. Kus ten mel byti spisovateli vracen s nehrube pochlebnou odpovedi. Nahodou do stal se do rukou Shakespearovych a Shakespeare jej vlivem svym pfes vsechny pfekazky pfivedl na prkna. Pfipad ten sam o sobe arci neznamena nic zvlastniho; ale kus ten byl z pera mladeho Benjamina Jonsona, pozdeji pfitele a zaroveh soupefe

33

Shakespearova, nejnadanejsiho to dramatika za dob Shakespearovych, ktery se svymi stoupenci basnickymi po smrti Shakespearove i prace tohoto s jcviste zatlacil. Shakespeare byl tudiz jiz v prvnich zarodcich, v nichz jini nevideli nezli nezralost, poznal Jonsoniiv neobycejny talent dramaturgicky. Prave tento Ben Jonson zachoval sam taktez zdanlive nepatrnou, ale v podstate dulezitou podrob¬ nost o zpusobu Shakespearova psani. Pravit; ve svych zapiskach doi slova: ,,Pamatuju se, ze herci casto kladli jako na zvlastni pfednost Shakespea¬ rovu duraz na to, ze ve svych manuskriptech ni¬ kdy ani fadky nevyskrtl." Tim zda S;e byti zpusob Shakespearova tvo¬ feni v hlavnim rysu objasnen. Shakespeare propracoval die toho kazdy plod svuj v duchu az do nej¬ mensich podrobnosti a teprve kdyz uz nebylo pra¬ nic vice k meneni, chopil se pera. Pfes to vse nebyla kazda prace Shakespearo¬ va hned v teze dokonalosti sepsana, jak se nam jevi nyni, kdyz byla svedomita porovnavaci kritika ruzna cteni pozdejsich vydani del Shakespearovych puvodnimu zneni vratila. Shakespeare nektere sve prace take pfepracoval. Tak byl na pf. prvni chatrny a nedokonaly nastin veselohry ,,Vesele zeny Windsorske", r. 1603 tisteny, sepsan ve ctrnacti dnech. Asi pet let po te, Shakespeare kus ten uplne pfepracoval a v tomto pfepracovani byl poprve listen teprve po dvaciti letech, ve foliovem vydani z r. 1623. Podobne stalo se s ,,Hamletem", praci to z tfe¬ tiho, nejzralejsiho obdobi literarni produkce Shakes¬ pearovy. J. Arbes, Sebrane spisy. XXVUI.

3

34

Latka jest vazena ze stare latinsky sepsane kro¬ niky danske asi z dvanacteho veku. Roku 1564 vydal jakysi Belleforest v Londyne v jazyku latinskem sbirku novel, v ktere se naleza tez baj o silenem knizeti Amlethovi, vazena z pfipomenute kro¬ niky danske, ale uz ponekud zmenena a basnicky vyshofena. A teto novelly pouzil pry Shakespeare ku sve mistrovske tragedii, jejiz sepsani kladou nektefi do roku 1601—2, kdezto jini tvrdi, ze byla sepsa¬ na dfive, an pry byl ,,Hamlet" Shakespearuv jiz r. 1598 provozovan. Vsak jiz pfed tim a sice roku 1594 byla na londynskem divadle Newington-Batts provozovana podobna lira jako Shakespearuv Hamlet z pera To¬ mase Kyda a zda se, ze Shakespeare teto starsi hry aspoh misty pouzil. Poprve vydan byl „ Hamlet" Shakespearuv tiskem v kvartu r. 1603. Pozdejsi vydani ve folio r. 1623 lisi se valne od vydani prvniho na svuj prospech; dukaz to, ze byl ,,Hamlet" Shakespearem pfepracovan. V prvnim vydani schazi nejen jednotliva, charakteristicka, ba v ohledu psychologickem nevyhnutelna mista, nybrz i monolog druhe sceny tfetiho aktu a cely ctvrty vystup pfedposledniho jednani. Procedura pfi sepsani ,,Hamleta", nezli se stal umeleckym dilem neskonale krasy, byla tudiz dosti slozita. Pokud mozno souditi, byla asi tato: 1. Pfedevsim udal se pfed nekolika veky poCohny pfibeh, jenz tvofi jadro tragedie.

35

II. Kronikaf dansky vazil bud skutecny pfi¬ beh nebo jiz pouhou baj z podani lidu a zaznamenal ji suse, bez ozdoby, primitivnc. III. V riouse novellistickem objevuje se pak baj ta jiz v dokonalejsi umelecke forme a jevi se byti vhodnou ku zpracovani dramatickemu. IV. Nasleduje sepsani divadelniho kusu Tomasem Kydem. V. Bud uspech kusu toho nebo novellisticke zpracovani baje pfimpje Shakespeara ku zpraco¬ vani novemu a konecne VI. castecna nedokonalost prvniho zpracovani nuti Shakespeara ku pfepracovani. Nezli nabyl ,,Hamlet" sve umelecke dramati¬ cke formy, prosla latka jeho naivni mysli lidu danskeho, byla kronikafem zachranena pfed zapomenutim a prosla rukama novellisty a dramatickeho spisovatele, nezli se dostala pod ruce basnika, kte¬ ry ji vtisknul pecet' ryze umeleckeho dila a i zde mnsila projiti dvakrate vyhni genialniho ducha a tvurci fantasie jeho. Zpusob tvofeni Shakespearova byl tudiz pfi¬ rozeny a nevymyka se nikterak zakonum psycholo¬ gickym. V dobe, kdy Shakespeare zil, arci nebyly je¬ ste pfesne formulovany ony pozadavky, ktere se kladou v modernim veku na kazde umelecke dilo a mezi kterymi jsou prvnimi nejen samostatna, lat ce uplne opovidajici forma umelecka, nybrz pfede vsim puvodni, posud jeste nikym umelecky nezpracovana latka a originelni zakladni myslenka. Mnozi ze souvekych dramatickych spisovatelu Shakespearovych arci nad nej v torn neb onom

3G

vzhlede pfedcili; lee v ryze dramaticke forme ume¬ lecke ho doposud jeste nikdo nedostihl. Shakespeare nemaje literarni ctizadosti v mo¬ dernim slova toho smyslu, nemel take zadneho smyslu pro plagi.it, jak jej za naseho veku pojimame. Pracoval pro uspech okamzity, efemerni. Ucelem jeho bylo pobaviti divadelni obecenstvo, skladajici se z prosteho lidu i slechticu a on sam po¬ kladal tuto praci dramaturgickou za vedlejsi, za pouhe zamestnani, kterym se vydelava vezdejsi chleb. Shakespeare napodobil sice soucasne drama¬ ticke spisovatele, ba snazil se pfekonati je; ale vzorem v basnictvi nebyl mu ani jediny z nich, nybrz basnik dvorsky, epik Edmund Spenser, kte¬ ry rovnez tak jako cela fada jinych basniku toho druhu pohlizela s opovrzenim na prace spisovatelu, majicich na zfeteli zabavu suroveho lidu v di¬ vadlech. Z ruznych mist Shakespearovych znelek vyzniva trpkost tvurce jejich, ze byl odsouzen k pracim dramaturgickym, kterych si tehdaz daleko nevazeno \' te mife, jako allegorickych basni epickych, v kterych nejbizzarnejsi nestvurcicky basnicke obraznosti mluvily nejsladsi nesmysl zpusobem comozna nejbombastictejsim. Idealem Shakespearovym bylo basnictvi epicke a lyricke, nikoli dramaticke. Pokusil se i v techto svych idea lech s uspechem rozhodnym, nebot vrstevnici jeho kladli basne Shakespearovy daleko vyse jeho praci dramati¬ ckych ; ba on sam mluvi o techto ve svych znelkach s nehrube velkym uspokojenim.

37

A prave v tomto nepochopeni vlastniho talentu, zda se nam, nutno hledati zfidlo one zvlastni melancholic, kterouz jsou prodchnuty vsechny pra¬ ce Shakespearovy, kterou lisi se od praci vsech soucasniku. ^Shakespeare, pokladaje stav a zamestnani sve tak'mef za snizujici, citil zajiste zahy touhu po samote, v kterez myslenky jeho znenahla dozravaly a nazor jeho o svete se krystalisoval. Casto v zivote svem zklaman, pocal zajiste jiz zahy chapati nicotu vseho pozemskeho. Neni tudiz divu, ze byla zadumcivost zakladnim tonem vsech jeho praci dramatickych; neni divu, ze prodlenim let, nahromadenim trpkych zkusenosti a pokrocilosti veku zadumcivost ta pocina byti vzdy chmurnejsi. Tak shledavame se v tfetim obdobi tvofeni Shakespearova, v obdobi to umelecke zralosti, v kterem sepsana nejdokonalejsi tragedie jeho ,Julius Caesar", pak ,,Vecer tfikralovy", „Coriolan", ,,Boufe" atd., s basnikem, jehoz dusevni obzor byl se znenahla uzasne rozsifil, jehoz nazor v svet byl se stal vseobecnym, ale zaroveh take pessimistictejsim. V 'ohledu umeleckem stoji sice na nejvyssi vy^i; duse jeho vsak je zachmufena. Jeste v ,,Hamletu" pozorujeme vznaseti se chmury ty nad hlavou bas¬ nikovou; lee od te doby sklaneji se vzdy nize, az zahaluji basnikovu dusi. Od te doby nezda se miti Shakespeare smyslu nezli pro latky grandiosni, ale 'zaroveh posmurne, a pro divoke, rozpoutane vasne. Pfed ^Hamletem" jest jeste suverennfm panem svych vytvorii; po ,,Hamletovi" zda se byti strzen v desny proud vasni. Nevyhledava uz vice milych,

?»s fozkosnych latek, jej pouta nejvice latka posmurna nebo nekrocena vaseh (,,Othello", ,,Kral Lear" a „Macbeth"). Vira jeho ve spravedlnost sveta jest zviklana, ba podryta a rozpor ten obrazi se i v jeho dramatech: Desdemona a Cordelie umiraji bez viny, Macbeth klesa jako rek ... Vira v prozfetelnost, z ktere byla vypucela tak zvana ,,basnicka spravedlnost", ustupuje pfesvedceni — basnik, ktery se byl az dosud na svet dival prismatem sve fantasie, diva se nyni na svet okem muze vyspeleho; ale oko to, vidouc nesrovnalosti sveta, vzdy vice se kali. Nicota pozemskeho ziti zaryva vzdy hloub^ji sve spary v srdce basnikovo; rozf eseni problemu zivota a sveta zda se mu byti nemoznym a tak tvofi jeste uprostfed chmurnych mraku pessimismu dve dila ,,Boufi" a ,,Timona Athenskeho", v nichz pfe¬ vlada rozervanost a ktera takmef pfisernou zafi osvetlujou temno jeho duse. Po te louci se s Londynem a ubira se nazpet do sveho rodiste Stratfordu, by tarn — zemfel... Zda dokonal v klidu a spokojenosti, jak ne¬ ktefi ujist'ujou, nebo v rozporu se svetem a vlast¬ nim svym duchem, jak vysvita z poslednich jeho praci, o torn nemuze byt takmef ani pochybnosti...

V teto stati snazili jsme se vystihnouti Shakes¬ pearuv zpusob tvofiti v rysech jen po\ scchnych, abychom tak fekli: lapidarnich.

Nepomerne jasneji a pfesneji vysvitne zpusob ten z nasledujici samostatne a nepomerne objemnejsi studie o jedinem dramatu, ke ktere — jako ke vsem pracim tohoto druhu vazeno ze vsech, autorovi pfistupnych pramenu — a do ktere misty t/pleteny take povysvetlujici vysledky badani o ne¬ kterych jinych dramatickych dilech Shakespearo¬ vych.

ROMEO A JULIE. »Ffi ve&kere uct6 k slavnj'm muzum pfece nepadam pfed jich autoritou proste na kolera .. . Mne majorita nikdy neimponovala. Zalezit' majorita obycejnfe z maleho hloucku lidi mocnjch a rozhodujicich a z ohromne casti druhe, doplnujici se zlidi slabSich, z lidi bez zajmu na veci, ktefi z pohodli s proudem plovou nebo dokonce tak cini z mrzkeho prospechu. MUPr. Josef Schohl r, JSS.V.

(Psano a z casti po rfiznu tisteno 1S90—1898. Pozdfeji valne doplneno a celek zde poprve otist&n 1909.)

Vzdy mohutnejsimi pfivaly hrne se od nejakeho casu umeni cizich narodu k nam do Cech. Zvlastni zemepisne polozeni nasi vlasti v stfedu Evropy melo za nasledek, ze od pradavna kfizovaly se u nas a doposud se kfizuji vsechny cel¬ nejsi osvetove proudy, tak ze prodlenim casu utvafily se u nas pomery kulturni, hlavne umelecke a literarni zcela jinak, nez u kterehokoli jineho naroda. , i i ' ;' ! Snad zadny narod nemel a nema totiz takove vnimavosti pro vytvory ciziho ducha jako nas. Vsady jinde klestiva si cizi umeni cestu svizelneji a s nasazovanim vsech moznych pak. K nam vchaziva zpravidla dokofan otevfenou branou staroceske pohostinnosti obycejne za dithyrambickych zvuku trub a kotlu reklamy, mnoh¬ dy pfimo dryacnicke, a byva — nekdy arcit' jen docasne — hyckano a velebeno, ba namnoze ceskym umelcum i za vzor doporucovano. Vubec cizi umeni, mnohdy i pseudoumeni, u nas daleko casteji triumfovalo nez umeni domaci. V zaniceni nasloucha dnes mnohy (aby¬ chom uvedli aspioh doklad jediny) epochalnim dra¬ matickym skladbdm Wagnerovym.

44

Malo komu vsak napadne, ze prapuvod Wagnerovy hudebni reformy nalezi na ucet C e c h a: ze pfed Wagnerem pokousel se o to Berlioz, pfed Berliozem v nekterych skladbach Beethoven, pfed Beethovenem Haendl svym ,,Stvofenim sveta" a pfed Haendl em — jako prvni z reformatoru tech — genialni nas krajan, Josef Myslivecek, jenz si byl v cizine dobyl zavideni hodneho pfijmi ,,bozskeho Cecha — il divino Boemo ..." Pro nas v Cechach zustal Mysliveckuv reformatorsky genius bez vyznamu. Pfeslo se pfes nej proste k dennimu pofadku — k uznani a velebeni umeleckych vytvoru cizich. Jiny, nemene padny doklad, jak pusobilo cizi umeni na umeni ceske, mozno vaziti z literatury. Nejcelnejsim representantem milostne lyriky byl nam, jak znamo, po dlouhou fadu let a jest nam namnoze i podnes — Petrarca. Nejinak, nez jako by v svetove literatufe nebylo basnika, jenz by se mu v teto odrude basnictvi mohl tfeba jen vzdalene vyrovnati, nefku-li jej pfedciti. Kdyz pfed vice nez pul stoletim zacala se u nas znamost exoticke lyriky Petrarcovy cileji ujimati, nebylo snad v Cechach basnika, jenz by nebyl Petrarcovych sonetu — imitoval. Nevadila obtizna forma, aniz tehdejsi nepruznost a nevybrousenost jazyka ceskeho. Znelkova horecka stala se takofka epidemickou a zplodila tehda i pozdeji die modniho v tu dobu vzoru nepfehlednou spoustu imitaci, formalne snad dobrych, vlastne spravnych; ale bez milostne vroucnosti a bez zaru, tudiz bez vlastni podstaty croticke pisne. Pficinu mozno hledati v ruznych okolnostech. Moznot i uvesti, ze basnici cesti nemeli snad dosti

45

citu nebo ze nedovedli ho pfipadne basnicky vysloviti. ! ' ' ! Druhy moment zda se nam byti pravde podob¬ nejsi prvniho. Mnohy z basniku tech, zejmena po¬ zdeji, kdyz jazyk basnicky se zdokonaloval, vyni¬ kal skutecne citem hlubokym, vfelym, ba zhavym — a pfece mame v poesii eroticke tak malo, tak pramalo praci, ktere by rozchvivaly srdce nase aspoh obdobne onim zarem, jimz bylo rozechveno srdce basnikovo. Nejhlavnejsi pficinou toho byl po nasem na¬ hledu modni tehda vzor sam. I ti, kdoz samostatne tvofili, neodvazili se v zamezi vseobecne velebeneho a skoro za jedine opravneny vyhlasovaneho vzoru. Osudny vzor ten byl jaksi posledni metou, ku ktere skoro kazdy eroticky basnik nas smefoval a neodvazil se uchyliti s cesty k ni vedouci, nefku-li, aby si byl vytknul metu jinou, samostatnou a bas¬ nicke sve individualite lOdpovidajici. A pfece nejen svetova literatura, zvlaste bas¬ nictvi Orientu, nybrz i samo italske pisemnictvi mely jiz davno eroticke basne, s kterymiz — prave co do hlavni podstaty teto odrudy basnictvi: bezprostfednosti citu, pfirozenosti vyrazu, vroucnosti a zaru milosti, — sonety Petrarcovy skoro ani konkurovati nemohou. Abychom neupadli v podezfeni stranickosti ne¬ bo tendencnosti, nevyslovujeme zde ani vlastniho mineni, nybrz uvadime v pfekladu pokud viibec mozna vernem usudek vynikajiciho literarniho historika moderniho. ,,Petrarcova milostna poesie," pravi, ,,jest nabozenska tryzna, rythmicke mrskani ctrnactifadkovymi znelkovymi dutkami. Znelkovy jeho venec jest

46

asketicky, kolem beder ovinuty pichlavy pas, jehoz ucelem jest umrtveni masa a smyslneho pokuseni. Jako zustava chladny, posvatne cudny vavfin bleskem nedotknut a bez pohromy, tak jest i Petrarcova laska k Laufe usetfena zarem pravdive, srdce sezehujici lasky. Srdce jeho leskne se v chladnem, oslavnem pfisvitu metafysickeho plamene la¬ sky, kteryz pouze ozafuje, aniz by rozhfival. Srdce jeho plane; ale jen na povrchu — jako by asi planulo do fosforu ponofene srdce z vyhlazeneho mramoru. • i ' i • Na jisto neplane zhaveji, nezli by planulo v zadumcive posvatnem ruzovem svitu oltafni svetlo, rozzehnute jako ,,vecne svetlo" ye vydutem, chramovou lampu pfedstavujicim srdci z alabastru ... Zcela jinake jsou znelky a jine verse Serafina d' A q u i 1 a, Antonia T i b a 1 d e-a a Bernarda A c o 11 i h o. Zde vfe orientalsky zar ; boufi a kocha se milostna dithyrambika nezkrocene obraznosti dobyvatelskych narodu, od vychodu k nam vniklych ..." S prave naznacenou strucnou parallelou mozno nebo netfeba bud ve vsem nebo v jednotlivostech souhlasiti. Nicmene kazdy, kdo o zalezitost tu vubec se zajimal, vi, ze dele pul stoleti zustal u nas v Ce¬ chach eroticky sonet Petrarcuv vzorem a ze konecny resultat byl pfimo odstrasujici. \retsina basniku nasich potila se do umoru, do vysileni vudnatou kr\a/ imitace a plody jejich zustavuji srdce chladnym nebo pusubi i odpuzujic. Emancipace die vzoru Petrarcova \'yhrazena byla, jak znamo, teprve v dobe nynejsi, kdy vy-

f7

nikajici basnici odpoutali se od vzoru vubec a sna¬ zili se vysloviti, co kype;lo a vfelo v srdci vlastnim. Podobne pusobilo u nas cizi umeni na mnoze ve vsech smerech a jen zfidka kdy objevoval se mezi nasimi talenty talent, odvazujici se na vratke, docasnc nevdecne mofe tvofeni naprosto neb aspoh relativne puvodniho. — Pravda — v jednotlivych pfipadech domohlo se i samostatne umeni ceske uznani take v cizine. .Nicmene konkurence umeni a literatury naroda tak maleho vzhledem ke sve bezpfikladne trudnc minulosti tak nest'astneho, jako jest nas, s umenim a literaturami vsech narodu a veku — jest nemozna. Pomer ctyf a pul milionu dusi (a chceme-li tfeba peti milionu) skoro ke d v a n a c t i stum milionuv — je tak kfiklavym nepomerem, ze netfeba o nem sifiti slov. A pfece — porovname-li nepfedpojate pocet nasich umelcu s umelci kterehokoli naroda vzhle¬ dem ku pomeru obyvatelstva, pfesvedcime se, ze jsme vlastne ve vyhode. Cizina nasich umelcu ovsem tak nezna, jako zname my umelce cizi. Jini narodove o cizi umeni zpravidla nestoji a o umeni ciselne tak nepatrneho naroda, jako je nas, nejmene. Jini narodove vzpiraji se obycejne cizim vli vum umeleckym s napjetim vsech sil a pfijimaji za jistych pfiznivych okolnosti jen dila fenomenalni neb aspoh ve svrchovane mife sensacni. U nas jest, jak znamo, takofka opak toho, zvla¬ ste za doby novejsi, kdy moderni komunikacni prostredky usnadnily styky nase s jiiymi narody vmife dfive netusene.

48

Svetova konkurence oslnuje a zdrcuje svou ohromnosti. Mnohdy ovsem i skutecnou svou cenou, ale da¬ leko casteji svym vyskolenym aparatem nejrafinovanejsi reklamy vsech odstinuv. Uvahy se stanoviska nepfedpojateho a pokud vubec mozno nejobjektivnejsiho, studie bez ohledu na tradice vubec —■ byly a jsou po dnes nad miru vzacny. Cteme zdanlive nejobjektivnejsi studii, mnohdy stfizlivou, chladnou recensi, jindy pouhy zivotopis neobsahujici na pohled nezli zjistena fakta — zatim vse to neni v podstate nezli vedoma nebo bezdecna reklama, at jiz k ucelu jakemukoliv. Tak vkradalo se k nam umeni z ciziny — zpra¬ vidla. Usudky se znenahla ustalovaly, az takofka zkostnately, tak ze skoro kazdy, kdozkoli se u nas zajimal o umeni a literaturu ciziny, byl a zustal mnohdy dosti dlouho ve veku vyrudlych tradic. Mnohdy neodvazili jsme se vuci vseobecne ustalenym nazorum ani samostatneho usudku a opakovali v duvefe v poctivost ciziho usudku i vyctenou nebo slysenou frasi, ktera nam byla v mysli utkvela. Vse to a mnohe jine melo jednak sve dobre, ale v jistem vzhlede — a to pfevahou — take sve ncblahe nasledky v zapeti. Obe jevi se nejnapadneji v literatufe. Problematicky prospech, jakeho povsechne nabyvano pro kulturu narodni obeznamoxanim se s cizimi nazory, cizimi myslenkami a cizimi umeleckymi formami, pfivudil zcela pfirozene, ze samostatne nazirani v svet, samostatne pfemysleni, vubec samo¬ statne tvofeni ustupovalo do pozadi a imitacim

49

vsech odstinu otvirany ochotne fcrany pfimo do kofan. V celem sviete nebujela an^bfuji snad'xenomanie pfekladatelska a ihiitatorska v tak politovani hodne mife jak u nas. Netoliko epochalni vzruchy literarni, jimiz byla cizina prodlenim celeho veku zmitana — u nas buddy vetsi nebo mensi ozvenu vsechny celnejsi, po pfipade sensacnejsi cizi literarni zjevy;, ,a to z pravidla v temze neb aspbh podobnem pomeru jako v cizine. Pfijala-li cizina nektere dilo s vseobecnou pochvalou, delo se tak i u jnas. Setkalo-li se nektere dilo v cizine s odporem a vyvolalo-li literarni boj, vyrojili se i u nas rovnez tak odpurci jako enthusiaste, by svadeli literarni boje. I my prozili, jak znamo, dobu boju klasicismu, romantismu, realismu, atd. Impulsem z ciziny obrozena narodni piseh, povest a pohadka slavily i u nas svuj triumf a povzbudily k imitacim v narodnim duchu starsich dob. My meli sve Homery, Virgily, Ovidy atd., sve Shakespeary, Schillery, Scotty atd.; — eru Byronovu i zapfisahle jeji odpurce; eru LenauovskoHeineovskou s obligatnim odporem. Turgenev, Viktor Hugo a cela plejada jinych a jinych vynikajicich autorii vsech narodu a ta¬ kofka vsech dob slavila u nas postupem casu sve triumfy a zustavila po sobe spoustu vice mene zdafilych, na mnoze ovsem jen pokusovitych imitaci. Za to individualni sveraznost — nejvlastnejsi a nejpfirozenejsi tento zdroj v pravde umeleckych vytvoru — krcivala se v koutku zneuznani. J. Arbes, Sebrane spisy. XXVIII.

4

»

50

Pfivaly z ciziny dusily ji uz v zarodku, a prave proto, ze objevovala se, jako vsady jinde, zfidka, obycejne ji take jiz v prvnim rozpuku udusily. Znamot', ze skoro kazde* desitileti, mnohdy i petileti melo u nas nejakou svou cizi literarni modlu, ktere s fanatickym nadsenim obetovano. V kazdem Lakovem obdobi volano se vsech stran: ,,Ejhle, vzor — ba vzor vsech vzoru! Tak a nejinak nutno literarne tvofiti!" Zapominano, ze v pravde tvofiti nelze jinak nezli vaziti vyhradne z podstaty vlastni sve bytosti; zapominano, ze nikdo, byt' i talent nejfenomenalncjsi, nema v podstate na nic jineho prava, nezli na to, co nebylo pfed nim jeste nikym umelecky zpracovano — kratce pojem tvofeni smehovan s pojmem patvofeni, ba s pouhou imitaci a temto davana i pfednost. V chaosu nejdivergentnejsich nazoru o pod¬ state umeleckeho dila literarniho ztracen i kompas k jedine opravnenemu objektivnimu jich posuzovani. Netazano se, co a v jake mife asi jest v torn neb onom proslavenem dile vlastnim dusevnim ma¬ jetkem autorovym a co snad nalezi na ucet autoru jinych, jichz dila si byl pfibral ku pomoci nebo*do¬ cela za podklad sve prace. Nejvzacnejsiho daru umeleckeho: originality za¬ kladni myslenky a motivu, originality fabule a sujetu, originality komposice a provedeni nevazeno si po zasluze ani tenkrate, kdyz vynikaly. Na nejvys a z pravidla byvalo mefitkem provedeni, tedy pouha forma. V nejfidsich pfipadech snazeno se posuzovati jednotliva dila neb autora viibec se stanoviska pokud

51

vubec mozno nejobjektivnejsiho; ale usudky toho druhu zanikaly v divoke vfave tendencnich dithy¬ ramb. Docasne modni cizi autor byl modlou, pfed kterou se zbozne klekalo a volalo: ,,Ejhle, vzor vzoru! Jedine v tomto znameni zvitezite!" Mnohdy stalo se volani to i manii a neochablo ani za doby nejnovejsi. Jeste pfed nedavnem kymsi volano: ,,Po tolik a tolik roku uz cekame na cesky roman a dosud ho nemame. Necht' nam nekdo napise roman jako Turgenev, jako Dostojevsky nebo jako Zola!" Osudne ,,jako" taji celou stupnici bludu. ,,Jako" — a nic nez ,,jako'M... Z ciziny ozyva se poplach, ze po dlouhe dobe vynikl tarn zase jednou duch sverazny, a v Cechach odpovida klamne svudna ozvena: ,,Tak — jak on — jen j ak on!" Proc prave tak? Proc n e j i n ak ? — Proc ne samostatne? Ovsem! Samostatnost ceska nevzbudi takoveho interesu, nestane se modou snad ani v Cechach, ne¬ fku-li aby se stala literarni modou evropskou a to ani tehda, kdyby byla nahodou podporovana talentem fenomenalnim, jenz by vytvofil dilo, jez by cenou svou umeleckou pfekonalo mnohe velebene dilo cizozemske. Na ceskeho literata se nevoid : ,,Zij — pozoruj — pfemyslej samostatne a snaz se vysledky toho vteliti v dile umeleckem!" Nikoli! Ty, cesky literate, — jen a jen imit u j! Jednou podle toho, po druhe podle onoho a po tfeti i pp ctvrte zase podle jineho vzoru cMho! Puvodnosti bez toho nedocilis niceho a sobe pro-

52

spejes nejmene. Ve fanaticke vfave reklam modnich del ciziny tak jako tak zaniknes" . . . A pfece — prave jen vlastni nase ja, vlastni nase individutalita jest a zustane po vzdy jedinyrhzdrojem, 7 . nehoz mozno vaziti k umeleckym dilum v pravde kulturni ceny. Zadne patvofeni, zadna imitace, byt; sebe slavenejsi, nema a nemuze miti one kulturni dulezitosti jako dila, byt' i neslavena, ktera vynikaji originalinalitou zakladni myslenky, komposice a formy. Jen takovymi vytVory obrozuje se umeni a Ivyhovuje kultUrnimu ukolu svern^, otvirajic nove perspektivy v doposud nevystizena tajemstvi zivota a pfirody. Zmena, po pfipade i zdokonaleni zakladni my¬ slenky, komposice nebo formy vytvoru v umeleckem tvaru jiz existujicich, vyhovuji kulturnimu ukolu svemu jen potud, pokud pfivadeji jadro dila: zakladni kladni myslenku, — t. j. hejvlastnejsi podstatu umefeckeho vytvoru, —■ po pfipade samo sujet, tedy jaksi zakladni kontury umeleckeho znazorneni k vy¬ razu zaokrouhlenejsimu, barvitejsimu, plastictejsimu atd. nebo-li jinymi slovy: k vyrazu, jenz u vetsi mife uspokojuje cloveka nepfedpojateho nazoru v svet a vytfilDeneho vkusu, nezli dilo prvotni, jehoz bylo za podklad uzito. II nas vsak vseho toho a mnohcho jineho z pra¬ vidla nedbano. Dila ciziny posuzovana obycejne die pouheho zvuku, jak k nam zaznival odjinud. A ozval li se ne¬ kdy i hlas nepfedpojate kritiky pfece, zanikl ve fanfarach tradicionelni reklamy. Mnohy, druhdy do nebes vynaseny autor cizi, mnohe, nad jine velebene a napodobovane dilo ci-

53

ziny ovsem jsou take po zasluze jiz davno zapomenuti; nicmene provolavani ,,Ejhle vzory vzoru!" neustava. Mimo to pfibyvaji ku vzorum starym i nejstarsim vzdy zase vzory nove, a nejvlastnejsi kulturne umelecka prace literarni: samostatne tvofeni — krci se doposud v serem koutku zneuznani. Za takovych pomeru, vlastne nepomeru nebude snad na skodu neb aspoh nezajimavo, zadivati se obcas velebene cizine upfimne a nepfedpojate pfimo do oci a snaziti se vystihnouti, vyhovuje-li to neb ono proslavene dilo vsem neb aspoh vetsine kritickych pozadavku, jez s neuprosnou pfisnosti klademe, ba klasti musime na kazde dilo — domaci. Nezli vsak jest mozno zodpovedeti pfesne otaz¬ ku kardinalni: Muze-li a smi-li cesky autor miti nejakych vzoru vubec, nebo-li jinymi slovy: Smi-li i za nasich dob tvofiti, jak tvofil puvodce vzoru — nutno si uciniti o vzoru samem aspoh pfiblizne spravny pojem a zodpovedeti celou fadu jinych zavaznych otazek: Kdy a jakym zpusobem vzor vznikl, jake mel osudy atd. Aby se vsak nezdalo, ze chceme si ukol svuj jakymkoli zpusobem usnadniti, volime k demonstrovani osvedceny velevzor, jedno z nejpopularnejsich del nejproslavenejsiho autora: Shakespearovu svetoznamou tragedii: ^Romep a Julii". Vynasnazime se provesti analysu se stanoviska pokud vubec mozno nejnepfedpojatejsiho(bez ohledu na bezne tradice. Pronasime nahledy, pochybnosti a namitky sve proste tak, jako v nas byly vznikly na zaklade nami i jinymi zjistenych fakt. Nepokladame jich tudiz za nezvratne a take jich nikomu

54

nevnucuj^^/^^opak — pfejeme si, aby kazdy, kdozkoli se '6 vec zajima a ma jakoukoli pochybnost nebtf namitku, neobtezoval si ji vysloviti. Nejdet' nanfhezj) ia*^du samu. Necht' jest — mozno-li toho vubec nek:dy" dosici — aspoh v jistem smeru jasno mezi nami!

v

I. Pfipomehme sobe pfedevsim, cim byl asi Wil¬ liam Shakespeare — tato chlouba hrdeho, druh¬ dy svetovladneho Albionu — svym vrstevnikum a postupem casu dobam pozdejsim. Jako clovek jest a zustane Shakespeare postavou legendarni. Za ziva cenen jako basnik jen pod¬ minen e, po smrti skoro zapomenut. Ale po letech vzletlo jmeno jeho jako Fenix v zavratnou vysi oslavy. Za na'siidh dob poklada se Shakespeare, jak znamo, vseobecne za basnika nepfekonatelneho. Die toho, jake miefitko kdo klade na tvofeni basnicke, mozno s nazor em tim souhlasiti nebo mu odpirati; nicmene nezvratnou pravdou jest, ze slavy Shakespearovy zadny jiny basnik evropsky od dob' Shakespearovych nedosahl. Shakespeare nema tudiz naprosto potfebi, aby bylo na dila jeho z jakekoli pficiny kladeno mefitko samaritansltejsi, nezli na dila kterehokoli ji¬ neho smrtelnika. Pfestalt' zkousky nejkritictejsi. Skivy jeho, sotva jiz pfibude, ale sotva take ubude. Zad¬ na sveta moc neisvrhnQ ho jiz se zavratne vyse osla¬ vy; ale take ho nepoisine vyse.. Stojit' nej vyse, .v. Die toho mel by tudiz byti (prozatim jedinftu vetou oznaceno) takofka souhrnem veskere' yubfec

56

mozne basnicke dokonalosti a dila jeho (ovsem tfe¬ ba jen nejcelnejsi), mela by vynikati vsemi neb skoro vsemi vlastnostmi, jichz vyzaduje nepfedpojata! ajobjektivni kritika na kazdem jinem dile basnickem vubec j, Vizme tudiz aspoh nektere ukazky z temef neproniknutelneho pralesa usudkuv, jez byly o Shakes¬ pearovi ^ jeho dilech pronaseny od Shakespearo¬ vych vrstevniku, jakoz i pozdeji a konecne i za dob nejnovejsich. , Usudek o Shakespearovi jako cloveku jest znesnadnen tim, ze krome nekolika sporych zprav nezjisteno o jeho zivote temef pranic podstatneho. Prubeh zivota jeho, jak se zda, byl dosti vsedni neb aspoh obycejny. Jak znamo, narodil se Shakespeare r. 1564 v Stratfortu na Avonu. Nejspise r. 1585 odesel do Londyna, kde stal se hercem a pozdeji spolupodnikatelem a feditelem divadla. Literarni cinnost jeho pocala okolo roku 1590 a konci asi 1610; trvala tudiz asi 20 roku. ' Postup, jakym dila Shakespearova vznikla, neni pfesne zjisten. Rovnez neni zjisteno, kdy opustil Shakespeare Londyn, aby se uchylil do sveho ro¬ diste ; ale zda se, ze po ukonceni spisovatelske cin¬ nosti sve zil stfidave v Londyne a Stratforte. Vse nasvedcuje tomu, ze byl Shakespeare jinak clovek dosti prakticky. Literarni cinnosti sve valne si necenil. Zda se take, ze nebyl prave zadnym vzo¬ rem ctnosti. V rodisti svem pujcoval i penize na liroky — tedy snad i lichvafil... V prvem desitileti XVII. stoleti opanovala, jak se zda, dramaticka dila Shakespearova jeviste an¬ glicka skoro uplne. Nez jiz od vystoupeni Johna

57

Fletchera, jenz byl o 15 roku mladsi Shakespeara a zahajil literarni cinnost svou r. 1607, zacala dila Shakespearova ustupovati do pozadi. Jiz kratce po torn, kdyz se byl Shakespeare vzdal literarni cinnosti, tedy pO roce 1610, pfipomina vynikajici recensent sve doby, Tomas Nash, po provozovani dramatu ,Jindfich VIE", ze je to kus od jakehosi Williama Shakespeara. Neupira autorovi sice zasluh, ba uznava jeho nadani; nicmene klade duraz na to, ze ,,znalci davaji pfednost jeho basnim pfed jeho divadelnimi kusy." , i Recense Nashova vrha nejen na Shakespeara, nybrz i na souveke dramatiky vubec, zvlaste pak na zpnsob, jakym tvofili (vlastne pfevahou patvofili), nad miru charakteristicke svetlo. „Nebo," pokracuje Nash, ,,divadelni kus jest pouze nervosni kratochvile, davy po torn dychti, ale nesoudi pf iznive o spisovatelich takovych kusu. Z te pficiny si tito vec svou take usnadhuji; drancu j i, kde se co da vydrancovat; pfekladaji, pfepracovavaji a uvadeji na jeviste, co se jim vubec namane: nebe, peklo, zemi — kratce, co jim pfijde pod ruku: pfihody minuleho dne sbehle, kro¬ niky, pohadky a romany. Posmivaji se vsemu, a podafi-li se jim pobaviti nas tim, nezadame od nich niceho vie. TentoShakespeare, o nemz prave mluvim, neni vsak bez zasluhy a ziskal si mezi pfecetnymi dramatickymi basniky nasi doby povesti nejchvalnejsi." \ Ze slov tech jest zfejmo, ze byly Shakespearovy kusy v tu dobu nad jine oblibeny, ale zaroveh, ze o jeho zpusobu tvofiti nesouzeno jinak nezli o zpu-

r>8 sobu, jakym tehda tvofila vetsina dramatiku angii¬ ckych. V celku jevi se u vsech tyz neb aspoh podobny smer ducha, to tez nebo podobne pojimani sveta. Rozdil jest jen v sile, plasticnosti a barvitosti vysloveni se. i Ze vsak cestou, kterouz byl nastoupil Shakes¬ peare a vetsina dramatiku tehdejsich, nebrali se vsichni, nybrz ze mnohy aspoh se snazil take novymi latkami v nove forme, tedy dramatickymi pracemi puvodnimi neb aspoh relativne puvodnimi klcstiti si drahu k mysli po zabave prahnoucich navstevovatelu divadel, toho nejpadnejsim dokla¬ dem zda se nam byti vyrok dramatickeho spisqvatelc Roberta Greenea, jenz v jednom ze svych spisu upozorhuje sve soudruhy v pere — Marlowe-a, Peele-a a Lodge-a — na Shakespeara jako na straku pysnici se jejich vlastnim pefim, ktere ma pod kuzi uhlazeneho herce srdce tigrovo atd. Vrstevnikum nebyl tudiz zpusob Shakespearova tvofeni tajemstvim. Navstevovatele divadla vsak nedbali, provozuje-li se hra absolutne nebo relativne puvodni. Oni take hodnoty a ceny jeji v jinem smyslu nezkoumali. A ponevadz jim o jine neslo, nez o pouhou zabavu a prave Shakespearovy kusy zabavu tu zivosti seen, a jednajicich osob, poutavym dejem a pfimefenym zakoncenim v hojne mife poskytovaly, davana pfednost hram Shakespearo¬ vym pfed jinymi. Shakespearovi soupefi nebyli vsak bez dovednosti, bez ducha a bez talentu. Vizme jen jedineho z nich Ben Jon soma, o nemz i moderni kritikove vyslovuji se velice po-

59

chvalne, a kteryz v mnohem pfedcil i sameho Sha¬ kespeara. Tak pravi o nem H. Taine ve svem spise ,,Zacatky renaissance anglicke literatury", ze vynikal talentem komposicnim. U neho pry poprve se setka¬ me s duslednym rozvrhem, s uplnou intrikou, ktera ma zacatek, prubeh i konec; s fadne urovnanymi, nalezite sloucenymi jednotlivostmi deje, s postupujicim a nezanikajicim interessem, s pfevladajici pravdou^, k jejimuz opodstatneni vsechny v dra¬ matu se sbehnuvsi udalosti piusobi, se zakladni ideou, kterouz vsechny jednajici osoby stavi do popfedi, — kratce s umenim, podobnym onomu, jez Moliere a Racine ucili a take se jim f idili... Jonson umi opanovati sebe i sve osoby; on vi a chce vsechno, co cini, i co ony cini. Tfeba by se v urovnani podobal spisovatelum latinskym, vynika pfece hlavnimi vlastnostmi sveho stoleti a rodaku svych: smyslem pro pfirodu a zivot, nejiiplnejsi znalosti nejjemnejsich podrobnosti, schopnosti pojednati o prudkych naruzivostech smele a nepokryte. Darem tim vynikal kazdy spisovatel one doby; zadny z nich se neostychal pojmenovati vsechno pravym jmenem a uvadeti i nejodpornejsi fysicke a medicinske podrobnosti. Pruderie moderni Anglie a jemnocit monarchicke Francie doposud nezahaluji nahost postav a neseslabuji kolorit obrazu. Oni vidi, jak chtice vznikaji: beze studu, bez pokrytstvi, bez mirneni, a lici je prave jen tak, jak je pozorovali. Jonson pocina si rovnez tak smele jako ostatni, mnohdy i smeleji; opirat' se o svuj jadrny, drsny athleticky temperament, o spravnost a bohatost

00

svych vedomosti a pozorovani. K tomu dluzno jeste pficisti mravni jeho uslechtilost, drsnost, plamenny hnev a nejkrajnejsi rozhofcenost nad nepravostmi, — pychou a evledomim socelovatelou jeho vuli, opovrhovani sprostym patolizalstvim a nadseni jeho pro cistou a uslechtilou muzu ..." Nej chvalne jsim uznanim skoro az dunici tato charakteristika imponuje zajiste kazdemu, kdo ma smysl pro nejvlastnejsi ukol poesie. Dramaticky spisovatel takovychto a tak vyni¬ kajicich vlastnosti, takovychto snah a konecnych cilu, zajiste jest hoden mefiti se s kazdym talentem, ba za nasich dob, kdy pocina se ujimati smysl pro reelni pravdu, pro liceni po pfipade tfeba odporne, ale neuprosnym diktatem umelecke nutnosti nevyhnutelne, za nasich dob bylo by Jonsonovi a mnohym jinym souvekym autorum snaze a lepe porozumeno, nezli jeste pfed nekolika desitiletimi, kdy tento zpiusob pojimani sveta a umeleckeho tvofeni byl jeste v svrchovane mife profanovan. Jonson a vetsina souvekych autoru byli co do nazoru a cilu umeleckych pfevahou realiste nejryzejsiho zrna; nicmene ani nejnadanejsi z nich nevnikla v takove mife v podstatu lidskou a neobdaf il, jak pravi Taine, obraznost lidskou t o 1 i k a novymi postavami, jako Shakespeare. Pfes to vse obratila se pfizeh obecenstva po smrti Shakespearove (1616) k dramatum jinych au¬ torii, zejmena k Fletcherovym. Prodlenim let postoupil Shakespeare misto Fletcherovi. Roku 1868 aspoh, jak Dryden ujist'uje, byl pomer mezi pro|vozovanymi kusy Shakespcarovymi a Fletcherovyvymi jako 1:2.

61

Kratce pfed tim, a nejaky cas po te provozovany nejcasteji kusy Fletcherovy, Massingerovy, Jonsonovy a Shirleyovy. I Shakespearovy hry objevovaly se dosti casto na repertoiru; ale nikoli jiz v puvodnim zneni, nybrz — mnohe v pfepraco¬ vani. Tak provozovan na pf. roku 1661 ,,Hamlet", r. 1662 pak ,,Veta za vetu" pod titulem ,,Law agenst lovers" v pfepracovani Drydenove, a konecne i ,,R ome o a Juli e". Usudky o knsech Shakespearovych nebyly vsak prave lichotivy. Tak nazval Pepy r. 1662 ,,Sen v noci svatojanske" — nejhloupejsim a nejsmesnejsim kusem, jakeho byl kdy videl, ,,Cokoliv chcete" pokla¬ dal za hru naprosto slabou, ,Jindfich VIII." za vyshofene ubozactvi; ,Othello" mu byl oproti jinym hram nove doby nepatrny; ,,Macbeth" se mu jed¬ nou libil, po druhe nan pusobil odporne. Usudky ty sdilel skoro cely tehdejsi elegantni svet anglicky; odpovidalyt' v celku jeho ,,vkusu" uplne. I Milton cenil si, jak znamo, Shakespeara jen podminene. Naproti tomu Dryden ve svem ,,Essay on dra¬ matic poesy" pokladal Shakespeara za nejznamenitejsiho dramatika anglickeho. ,,Ont' znal vsechno jiz od pfirody," pravi mimo jine, ,,a nepotf eboval kneh, aby mohl cisti v knize pfiro¬ dy; on obratil zrak svuj do vnitf a nalezi ji tarn, v sobe sam em." Avsak ani Drydenovi nebyl Shakespeare ve vsem vzorem. Pravi, ze nema mnohdy vkusu, ze nema nekdy dosti hloubky; a vtip ze se u neho ne¬ kdy zvrhava v dvojsmysl, vaznost v bombast.

62

Jinde — v jedne sve obrane (Defence of the Epilogue to the Conquest of Granada), pravi, ze na kazde strance Shakespearovych her postfehne ctenaf nejakou chybu jazykovou nebo zjevny protismysl. Vetsinou jest fabule smesnou, nesouvislou historii.. . Cetne kusy Shakespearovy zakladaji se bud na pravdenepodobnostech (impossibilities) nebo jsou tak ispatne psany, ze komicka cast nebudi na¬ seho smichu, vazna pak naseho interessu (so meanly written that the comediy neither caused our mirth nor the serious part concernment). Od roku 1662 az do konce stoleti toho provedena cela fada her Shakespearovych, hlavne v novem zpracovani. Tak r. 1663 ,,Othello" a .Jindfich IV". 1664 „Macbeth", ,Jindfich VIIL", „Lear", 1667 ,,Zkroceni zle zeny" pod titulem ,,Sauny, the Scot" v prosaickem pfepracovani Lacyho a ,,Boufe" pod titulem ,,The enchanted island" od Drydena a Davenanta, kteremuzto poslednimu na¬ lezi hlavni ,,zasluha" o pfepracovani. V zpracovani torn vystupuje vedle Calibana take jeste Sycorax. Hyppolito (Ferdinand) jest clovek, jenz doposud jeste nikdy zadne zeny neshlcdl. Ve¬ dle Mirandy vystupuje take sestra Dorinda, ktera byvsi vychovana v uplne odloucenosti od sveta, ne¬ zna rozdilu mezi muzem a zenou, cimz znama scena mezi Ferdinandem a Mirandolou nabyva razu smesne smyslneho. Roku 1672 provozovan ,,Macbeth" v pfcpracocovani Davenantove a take jako opera, ovsem ve smyslu zcela jinem, nezli za nasich dob. Bylo to spdse melodrama v rymovanych \ crsich se zpevy a tanci, pruvody a dekorativni vypravou.

63

Rok na to upravena i ,,Boufe" pro pfedstaveni ,,operni". Mela ve forme te neobycejny uspech, jemuz se rovnal jen uspech ,,Hamleta", tak ze po roce vznikla i parodie hry te pbd titulem ,,The mock tempest" od Duff eta. ' Roku 1678 provozovan ,,Titus Andronicus" v zpracovani Ravenscroftove a „Timon Athensky" od Skadwella; r. 1679 ,,Troilus" a ,,Cressida" od Drydena a 1680 ,,Romeo a Julie" v fimskem rouse pod titulem ,,Cajus Marius" od Otwaye. V zpracovani torn vystupovala take countessa Parisova, nejsp'ise Parisova matka. V prvnim zpra¬ covani koncila hra st'astne. Kdyz vsak se zakonceni to obecenstvu nelibilo, pfepracovan konec v intenci Shakespearove a kus provozovan na dale stfidave s tim neb onim zakoncenim. i Vzhledem k intencim, jez v teto stati misty sledujeme, nebude nezajimavo zvedeti, jak soudi o hfe te moderni nemecky literarni historik Robert Prolss. ,,Otwayuv ,,Cajus Marius," pravi, Jest jedna z nejnevkusnejsich adaptaci a jeden z n e j d r z e js ich plagiatu. Cele sceny mezi kojnou, Julii a Juliinou matkou, scena zahradni, Juliin monolog pfed navratem kojne, scena, v -niz se louci Julie s Romeem, monolog pfed vypitim uspavaciho napoje atd. pfesly v havu fimskem do prace Otwayovy." Pfes to nebo snad prave proto udrzelo se zpracovani to na repertoiru az do 11. zafi 1744, kdy provozovana tragedie Shakespearova zase v originalu. Od roku 1680 zajem na Shakespearovych hrach hlavne nasledkem politickych udalosti, divadlu vu-

64

bee nehrube pfiznivych, ocividne chladl. Pfece vsak objevovala se mnoha z jeho her na jevisti a zase hlavne v pfepracovanich. Tak r. 1681 ,,Ri¬ chard 11." pod titulem ,,The Italian usurper", pak ,,Lear" od Tate-ho a ,Jindfich VI." od Crowne-a, r. 1682 ,,Cimbelin" pod titulem ,,The injured prin¬ cess" od Durfey-e; r. 1692 ,,Sen v noci svatojan¬ ske" jako zpevohra pod titulem ,,The fairy queen". Usudky o hrach Shakespearovych byly vsak v^zdy pfikfejsi. Tak pronasi se r. 1693 Rymer ve svem spise ,,A short view of tragedy; with some reflections of Shakespeare" o ,,Othellu" mimo jine takto: ,, ... fehtani kone, khuceni hafana taji aspoh smysl; zde jest zjevny zivotni vyraz — abych tak fekl, vice lidskeho nezli se s tim pfes pfilis casto setkavame v Shakespearovych tragickych tiradach (flights). Sceny, jako vystup mezi Othellem a Jagem nalezi v obor onech, jez pfimely svet k tomu, ze behal za harlekynem a Scaramucciem. Idea kusu je monstresni, provedeni nesoumerne a spinave. Mi¬ sto, aby vzbudil soucit nebo jakoukoli jinou tragickou, rozumnou naruzivost, naplhuje nas jen hruzou, a bdporem. Kdyz pak pfipad jako tento Othello nebo jiny kus nezazitych nebo desne zkomolenych dejin muze si na jevisti drze pfikladati posvatneho nazvu tragedie, — jaky div, ze jest potom divadlo nemravne, ze vzdy JilLmbeji klesa a stara povest a dustojnost basnickeho umeni v opovrzeni upada." Pfes ityto a podobne ,,kriticke" usudky pro¬ vozovany hry Shakespearovy i na dale, ovsem vzdy fidceji a opet jen v pfepracovanich. Tak r. 1696 „Kupec benatsky" pod titulem ,,The Jew of Venice" od Granville-a, 1700 „Vcta za vetu"

65

pod titulem ,, Measure for Measure, or beauty the best advocate (Krasa nejlepsi advokat) od Gildona, ,,Richard III." od Cibbera a jine. Hlavni, a skoro mozno fici jedina zasluha o znovuobnoveni her Shakespearovych v druhe polo¬ vici XVII. Veku fnalezi vynikajicim nekterym hercum a hereckam, ktefi nalezali ve hrach tech pro sebe vdecne ulohy. Zejmena plati to o Tomasi Bettertonovi, jenz v 23. roce veku sveho r. 1661 (v kteremzto roce, mimochodem pfipomenuto, zacaly zenske ulo¬ hy hrati misto mladych hercu damy), hral Hamleta, kdezto herecka Saundersonova, ktera se stala po¬ zdeji Bettertonovou 'mianzelkou, hrala Ofelii. Bet'terton vynikal hlavne jako Othello a Macbeth, pak jako Perikles, Lear, Richard III., Timon, Jindfich VIIL a Falstaff. Pusobil od r. 1659 az do r. 1710 a byl nad jine herce sve doby obliben. Posledne udaneho roku zaznamenal Gildon, ze mezi 73 kusy, v nichz byl Betterton vystoupil, bylo rovnez tolik od Shakespeara jako od Fletchera,; Betterton ze vsak daval pfednost Shakespearovym. Roku 1703 byly v divadle Drurylare poznovu podnetem Bettertonovym provozovany ,,Hamlet", „Lear", ,,Macbeth", ,,Timon", ,,Richard III.", ,,Titus Andronicus" a ,,Boufe". Nemale zasluhy meli vedle Bettertona take he¬ rec da Hart a herecka Barryova, ktera mimo jine Vynikala jako lady Macbethova. I v XVIIL veku pokracovano v uvadeni Sha¬ kespearovych her na jeviste timze zpusobem jako dfive v pfepracovani. Tak provozovany r. 1702 ,,Vesele zeny Windsorske" od Dennise, 1703 ,,Cokoliv chcete" pod titulem ,,Love betrayed" od Barnabyho, 1719 ,,Coriolan" pod titulem ,,The invader J. Arbes, SebraruS spisy. XXVIII.

5

66

of his country" od Dennise a „Richard II." od Theobalda; 1720 .Jindfich VI." od Bettertona, 1722 „Julius Cesar"s dodatkem „a Marcus Brutus"; 1723 ,,Cokoliv chcete" pod titulem ,,Love in a forest" od Ch. Joh'nsoha, druhy dil „Jindficha VI." pod ti¬ tulem „Humphrey, duce of Gloster" od Ambr. Phillipse a , Jindfich IV."; r. 1724 Jindfich V." od Are¬ na Hille-ho, 1738 Perikles pod titulem „Marina" od Lillo-a. Teprve r. 1741 zasadil se herec Macklin o pro¬ vedeni ,,Kupice benatskeho" die Shakespearova originalu. Po tfech letech nasledoval jej v torn Garrick s ,,Macbethem", a roku 1744 Lacy s ,,Boufi". V roce torn a sice 11. zafi provozovana die originalu i tragedie ,,Romeo a Julie", ale nevime udati, kdo se o to pficinil. Original ,,Hamleta" provozo¬ van teprve roku 1780 na vyslovne pry pfani s hercetn Bannistrem v uloze titulni, ,,Lear" pak teprve v stoleti XIX. — r. 1823. ■ Pfes prvni pokusy hrati Shakespearovy kusy die originalu pokracovano i po r. 1741 v uvadeni jich na scenu v pfepracovanich. Tak pokusil se 1742 Gibber o pfepracovani ,,Romea a Julie" die Otwaye a Shakespeara zaroveh. Roku 1746 sehran ,,Kral Jan" pod titu¬ lem ,,Papal tirany in the reign of King John", taktez od Cibbera; r. 1749 pak ,,Romco a Ju¬ lie" v novem zpracovani Garrickove. Jeste roku 1750 mohl Seward v pfedmluve k dramatickym spdsum Beaumontovym a Fletchero¬ vym napisati, ze i nejlepsi hry Shakespearovy museji byti dfive poetickymi krejeimi z'modernisovany (we¬ re forced to be dressed fashionably by the poetic tailors), nezli se mohou provozovati, a ze jeste pfed

67

malo lety Shakespearovy veselohry s velkou pohrdavosti odbyvany. I pokracovano tudiz v pfepracovani. Roku 1754 provozovan ,,Coriolan" die Shakespeara i Thomsonaj s „aneb" — ,,The Roman matron". Garrick pfepracoval celou fadu her: 1755 ,,Sen v noci svatojanske" pod titulem ,,The fairies", 1756 ,,Bou¬ fi", ,,Zkroceni zle zeny" pod titulem ,,Catharine and Petruchio" a ,,Pohadku zimniho vecera". Tehoz roku provozovan ,,Lear" s castecnym pouzitim originalu, taktez od Garricka; 1762 v temze zpu¬ sobu ,,Cimbelin", jenz r. 1759 provozovan jeste v pfepracovani Hawkinsove. Krome toho provozovany jeste: r. 1758 , An¬ tony and Cleopatra" od Capela, 1762 „Dve slech¬ ticu Veronskych" od Victora, 1766 druhy dil Jindficha VI." pod titulem „Falstaff's wedding" od Kernicka, 1763 „Lear" od Colmana a 1790 „Boufe" od Kemble-a. Seznamem tim ovsem jsme vsech zpracova¬ ni Shakespearovych her v Anglii v prvnim a druhem stoleti plo smrti Shakespearove nevycerpali. Usudek o Shakespearovi a jeho dilech zustal vsak i na sklonku stoleti XVIII. upjaty, ba na mnoze i pfikry. Nevazenot' si jich ,ani v Anglii same a to i v kruzich nejvyssich. Tak vypravuje Maucalay ve sve studii o Madame D'Arblay", ze kdyz tato setkala se r. 1758 s kralem Jifim III., tento pronesl take usudek o nekterych spisovatelich. Voltaira nazval obludou, Rousseau byl mu sympatictejsi. O Shakespearovi pak pravil: ,,Ale existovala kdy takova tlachanina, jako vetsi cast Shakes¬ peara? Nesmi se to jen fici! Co o torn soudite vy ? Co? Neni to smutna tlachanice? Co? Co?"

68

Kralovsky usudek, byt' byl kral ten sebe dele panoval, ovsem neni a nemuze byti rozhodujicim; ale charakterisuje 'pomer velke casti anglickeho obe¬ censtva k Shakespearovi.

Jak zcela jinak zneji usudky z doby novejsi! Znenahla zacina jmeno Shakespearovo obstirati gloriola obdivu a nesmrtelnosti, kdezto tu a tarn do¬ posud jeste mnohy tomu odpira. Vybefme z pralesa i nyni jeste vzajemne si od¬ porujicich usudku o Shakespearovi aspoh nektere. Nemec Schlegel ve svych pfednaskach o dra¬ matickem umeni a literatufe zafad'uje Shakespeara pfimo mezi polobohy. Emerson a Carlyle prohlasuji jej za basnika v nej vlastne jsim slova toho smyslu. Z nejnovejsich esthetiku nemeckych ceni jej Gervinius nade vsechny basniky vubec. Zfidka kdy vslak vysla z pera nektereho lite¬ rarniho kritika o nekterem autorovi, ani sameho Shakespeara nevyjimaje, tak panegcricka charak¬ teristika jako z pera J. L. Kleina, spisovatele neko¬ lika svazkoveho dila ,,Geschichte des Drama's". Pojednavaje (v XIII. svazku) o anglickem mest'anstvu za dob pfed Shakespearem, pravi mimo jine: ,,Nejpodivuhodnejsim ukazem vzhledem k an¬ glicke narodnosti vsak zda se nam byti oslavny poeticky lesk, jakymz toto narodne anglicke mestactvo zafi v plodech bud feznikova nebo bavlnafova syna ze Stratfortu naAvone. Je to tfpyt glorioly, jenz an¬ glicke mestactvo znovu anglisuje, v andelske pfe-

69

mehuje; jenz je zuslecht'uje, ze stava se schopnym sluzby u dvora nebeskeho, mene je v High-Aristokraty blazencu, duchu a archandelu. V tomto smyslu jest Shakespeare nejvetsi aristokrat, jakeho narodnost anglicka vubec zplodila; zaroveh vsak take nejvyssi souhrn a vyraz anglickeho narodniho mest'actva v poeticky nejidealnejsi podobe, v kte¬ rez prave obe velke, stato- a narodotvorne kulturni moci: slechta a mest'anstvo se slucuji." SpravnymLli je tento nazor nemeckeho literar¬ niho historika ve vsem, nechceme blize zkoumati. Poukazujeme vsak jen k jedinemu jinemu nemeckemu essayistovi G. Rummelinovi, jenz jest ve svych studiich o Shakespearovi prave v tomto vzhle¬ de zcela jineho nahledu. Jeste panegericteji nezli v uvedenem prave citatu vyslovuje se J. L. Klein o Shakespearovi na jinem miste sveho dila. Pisef v tento smysl: ) ,,Paian! Aplollo! Mesias! Jak onoho dne, kdyz jsi se na plovoucim ostrove Delosu narodil, zaroveh s tebou vznikly labute a sladke pisne oslavy pejice kolebku tvou obletaly, tebe jako boha slunce oslavovaly a luzko tve, luzko nemluvnete, ohnem slunce zlatily, nacez nad to vse snesla se zlata doba lidskeho poznani a osviceni: prave tak slavila jedna z delosskych labuti, ktera jeste zbyla, v nebeske harmonii se stapiejici zpevni labut' ze Stratfortu on Avon vyrocni den sveho narozeni, Paiane! Vykupiteli, Heliosi, majaku sveta!" Dalsi dithyrambicka slova jsou naprosto nepfelozitelna; klademe je zde tedy v puvodnim zneni: „Du mit silbernem Bogen unci Kocher nicht mehr wandelnd auf den Hohen von Choyse, Killa und Tenedos, sondern siisse Schwanenlieder erklingen

10

lassend, als silbernes weithin treffendes Geschoss, Apollon und Dichterschwan in einer gottlichen Personlichkeit. Welche entzuckungsvolle Golddurchlichtung mit den Strahlen der Apollonischen, schwanenholden, dichterischen Wissenschaftserleuchtung und dichterischem Weltbewusstrein, wie ein allgemeiner ausgeschriebener Land- und Reichsfrieden, ruhebeselig, missklanglos, einklangvoll. Oder alcyonischen Tage, die uns der Schwan-Apoll heranfuhren wird, so lange sein Sternbild regiert und iiber Nanserem Horizont schimmert." Nam,-Jak uz pfipomenuto, naprosto nepfelozitelny tento citat budiz zaroveh dokladem, k jak sroubovanym, namnoze nesrozumitelnym neb aspoh temnym periodovym dithyrambam bravali a budou snad nadale brati utociste i jinak objektivni vedatofi, kdykoli jim slo a pnjde o vysloveni svrchovaneho obdivu Shakespearova genia. Zaverek Kleinovy mozolne stylisovane dithyramby pokousime se aspoh v prvni casti podati zase pbkud vubec mozno, v doslovnem pfekladu Zni v tento smysl: ,,Pluj tedy k nam, bozska labuti avonska, kteraz jsi z ostrovni zeme ucinila hnizdo labuti na velkem rybnice sveta! Vznasej se, majic kfidla sva k dvojkfidli Apollovy lyry porozpjata; vznasej se na pfitoku nasich dejin, tahnouc za sebou mocny pruh svetla jako sime hvezd, jako lesk mlecne drahy." Konec vsak jest nam zase naprosto nepfelozitelny. Znit': ,,Und du der alleinige, kcin anderer dir ziiigesellt, ein Ausnahmsschwan, einzig, vereinsamt wie das Sternbild, der auf dem azurnen Teichcnspiegel des himmlischen Avon seine mitternachtlich

71

feierlichen Lieder in Zitterlichtstrahlen singende Silberschwan."1 Jak zcela jinak vedle takovychto vylevu, skoro mozno pfimo fici — chorobneho obdivu zni usudky jinych a jinych literarnich historiku a kritiku: stf izlivych, chladnych, ba zacaste skepticky usklebnych, z nichz mnozi dukladnymi studiemi analytickymi ziskali si svetove povesti. Tak na pf. pfipomenuty G. Rummelin zkouma dila Shakespearova a podstatu ducha jeho se sta¬ noviska naprosto reelniho a pfichazi pak ovsem take k vysledkum zcela jinym. Podobne cela fada jinych. Trvame, ze neni snad ani tfeba ze starsich posuzovatelii Shakespeara pfipominati genialniho Voltaira, jehoz pfikre usudky o Shakespearovi (nazvalt' jej, jak znamo, jednou ,,opilym divochem a nemotornym provazolezcem", jindy ,,velkym blaznem, podobajicim se daleko ca¬ steji pahacum na trzich" atd.), staly se pfimo povestnymi a zavdaValy a zavdavaji adoraterum Shakespearovym zas a zase vhodne latky k posmesnym a usklebnym dissertacim. ' Rovnez, zda se nam, netfeba pfipominati lorda Byrona, kteryz podobne jako Milton vazil si Shakes¬ peara jen podminene, jakoz i dlouhe fady jinych basniku a kritiku, ktefi nenaleZali v dilech Shakes¬ pearovych u vetsi nebo mensi mife zaliby, ba za¬ caste nad Shakespearem pronaseli sve basnicke a kriticke anathema. Z kritiku doby nejnovejsi pfipominame jen jeste H. Tain e-a, kteryz pfes to vse, ze patfi mezi nadseni ctitele Shakespearovy, upira dilum Shakes¬ pearovym veskerou vlastni organisaci a

72

veskerenrozvoijaznenahlapfipravujici mot i vo vani. Po mineni Taine-ov6 uspokojil se Shakes¬ peare tim, ze kronikafsky pfibeh nebo nejakou novellu rozdelil libovolne v akty 'a sceny a da 1 pak temto jednotlive dialogovedramatickouformu. Uhrnnym timto usudkem odpira moderni lite¬ rarni historik Shakespearovi celou fadu dulezitych, ba nezbytnych vlastnosti dramatickeho spisovatele, jez jini prave v Shakespearovych dilech poklada ji zacaste za vzorne. Nejcharakteristictejsi a nejnapladnejsi vsak jest, ze tento nejnovejsi uhrnny usudek o Shakespearovi sonhlasi, ba skoro kryje jeden z nejstarsich zna¬ mych usudku z pera Tomase Nashe.

Bezdeky naskyta se otazka: Kdo z citovanych kritisujicich basniku a kritiku — po pfipade i ji¬ nych — ma pravdu? ' Ma-li ji Voltaire, nemuze ji miti Dryden; ma-li ji Taine, nemuze! ji miti Klein atd. —, a naopak. Odpoved mozno si, ovsem jen sofisticky, usnad¬ niti. Moznot' proste fici, ze ve vsem nema vlastne pravdy nikdo nebo ze ma kazdy nebo skoro kazdy pravdu jen castecne. Sofismem vsak neni zahada rozfesena. Pravda jest jen jedna. Pravde uplne opovidajicim muze byti usudek jen jediny.

73

Zkoumejme tudiz, co jest asi pficinou, ze prave o nejpopularnejsim a nejproslavenejsim autorovi usudky tak diametralhe sq rozchazeji ? Nepfedpojate dejiny umeni vubec neodpovidaji k otazce te nepfimo, ale zcela zfejme: Pficinou jest individuelni zaliba piosuzujicich. Neklamme se! Coz naplat, ze to neb ono dilo vyhovuje vsem nebo skoro vsem nejpfisnejsim pozadavkum nepfedpojate umelecke kritiky, kdyz neni proh poroznmeni nebo kdyz nedomuze se zaliby zlnalcu ? Coz naopiak naplat, tleskaji-li davy pochvalu dilum, jez prohlasuji znalci za poblouzeni nebo tfeba dithyrambami je oslavuji, aby za nedlouho zvrhl se jasot v nejneyysvetlitelnejsi opak? Tak tomu bylo, jest a bude. Osudna individuelni zaliba jest a zustane na vzdy docasnym rozhodcim v zalezitostech umele¬ ckych. Nejgenialnejsi dila umelecka byla zacaste s touze houzevnatosti slapana v prach a blato jako nej primitivnejsi zvrhlosti umelecke do nebes vyna¬ seny. A to nejen velkym davem, mode .holdujicim, nybrz i domnele objektivnimi znalci. Pficiny od veku zas a zase se opakujicich politovanihodnych ukazii tech ruzne se vykladaji. Vet¬ sina vysvetluje je menicim se vkusem a podobne. Nam zda se, ze hlavni pficinou jest pfipomenuta jiz suverenita individuelni zaliby, kteraz se rovnez tak jako cele nase ja bud znenahla nebo rychle, nekdy i nahle nasledkem nevystizitelnych vlivu meniva. Osudna individuelni zaliba, i kdyz neni prave menicim se vkusem nebo modoiu, svrhava nas stale

74

s jedine opravneneho stanoviska v niziny, ano baziny chaoticky se menici subjektivnosti. Skoro se zda, jako by z labyrintu toho nebylo zadneho vychodiste, ba jako |by v nem nebylo ani zadne opory, od kterez bylo by mozno pokusiti se aspioh o prvni kroky k vyvaznuti. V pravde umelecka dila mohou dojiti, byt i ne absolutniho, tedy aspoh relativniho pochopeni a uznani toliko v ovzdusi prosycenem vice mene ryze umeleckym vkusem a takovymi tez nazory. Vsady jinde zustava umelecke dilo pastorkyni, krcici se v zakouti jako politovanihodne, bezucelne poblouzeni tvofiveho ducha. Pfipomehme si jen, cim bylo tak mnohe, elementarni silou uchvacujici umelecke dilo celym narodum zacaste po staleti, kdezto pseudoumeni triumfovalo! Pfipomehme si, kterak mnohe z techto del, domohsi se konecne vseobecneho uznani, nescetnym jednotlivcum pfece neni nicim jinym, nezli nepochopenym objektem, o nemz se mluvi s uzna¬ nim jen proto, ponevadz se tak o nem soudi vse¬ obecne, a kteryz pfes to vse nebo prave proto ne¬ budi ani pouheho interessu, nefku-li zaliby! [ Chaos individuelnich libustek plodi chaos individuelnich pozadavku, doktrin, ba dogmatickych diktatu, z kterychz i pfesne logicky myslici hlavy Dojima zacaste zavrat'. Pfiznejme se, ze veskere nase vychovani, vsechna nase studia, veskera nase nejupfimnejsi snaha chovati se k umeleckym dilum objektivne, neposkytuji nam mnohdy ani tolik opory, abychom sobe byli zcela jasne a nezvratne vedomi prave podstaty umeleckeho dila, a jakych vlastnosti na nem zadati muzeme a mame.

75

Kdo seznamil se, tfeba jen s nemnohymi z nescetnych esthetik vzdelanych narodu, da nam za¬ jiste, byt' i jen podminene za pravdu. Jet' cosi skoro az omamujiciho v te spouste nazoru, vykladu, doktrin a kfivolakych antithes, v torn podivuhodnem, s na¬ pjetim vsech dusevnich sil sestavovanem chaosu povzbuzujicich i odstrasujicich pravidel, logickych duslednosti i neduslednosti atd. Pravy to prales vseho mozneho i nemozneho, pfipadneho, nutneho, zbytecneho i klamneho poucovani. A proderes-li se pralesem tim st'astne aspoh k nejake oase, muzes si gratulovati. Takovou oasou zda se nam byti kardinalni zasada, ze zadny umelec nemuze v umeleckem dile svem podati vice a jine, nezli vysledek sveho vlastniho nazoru v svet v nej sirsim slov tech smyslu a to zpusobem jen sobe jedinemu vlastnim. Znamot' vsak, ze kardinalnich zasad tech setieno bylo tak zfidka kdy, ze za nasich dob neuznavaji se skoro ani za zasady hlavni a postoupily mista zasadam, vlastne pseudozasadam benevolentnejsim, kterym mozno snadneji za dost uciniti. Znamot', ze pfevalna vetsina umelcu — a to nejen pouhych talentu, nybrz i geniuv — nevazila vylucne jen ze sveho ja, ze svych zkusenosti a z vlastniho nazoru, nybrz i z nescetnych jinych zfidel a to nejen elementarnich, nybrz i — umele¬ ckych. Vlastni ja umelcum nestacilo. Otevfelit' si cely svet skutecny £ pomyslovy, ale zaroveh take cely svet umelecky. Vazili ze vsech vubec pfistup¬ nych zdroju vsech dob a vsech narodu — z dejin podani atd.; ale soucasne take z del umeleckych.

76

Ukol umelce stal se tim universelnejsim, zaro¬ veh vsak byl take nepomerne usnadnen. Nebylof tfeba vlastniho hlubokeho dusevniho zivota, vlastnich zkusenosti, vlastnich studii atd. a plynoucich z toho samostatnych resultatu myslenkovych. i Stacil cizi zivot, stacily cizi zkusenosti, cizi na¬ zor, cizi studie atd. Slo tedy jen o to, obeznamiti se s nimi a osvojiti si umeleckou zrucnost jich zna¬ zorneni, coz jest zajiste nepomerne snazsi, nezli pro¬ cedura prvni. Originalita vlastniho ja a z ni vznikajici puvodnost del pfestala byti umelcum kompasem. Umelci nevyzadovali ji na sobe a svet nevyzadoval ji na umelcich. Spokojenot' se dilem samym bez ohledu na jeho vznik a zdroje, z nichz bylo vypucelo. Netazano se, byly-li podkladem zivly a zdroje elementarni, nebo umelecke, nebo docela jiz exi¬ stujici umelecka dila. Vse jedno. Vyhovelo-li dilo, prohlasen puvodce jeho za umelceb v nejvlastnejsim slova toho smyslu. A pfece jest a zustane rozdil mezi umelcem, jenz byl dokonale dilo umelecke vyvazil z praprvku, elementarnich a umelcem, jenz rovnez tak doko¬ nale dilo vazil ze vsech pfistupnych zfidel, obzvla§te, kdyz podlozil dilu svemu jiz existujici dilo umelecke, a toto v jistem vzhlede zdokonalil. Pfi stejne hodnote del nebude zajiste nikdo na rozpacich, komu z obou nalezi palma. A pfece. jak vime, nikdo nebo malo kdo toho dba, coz jest zfejmym dukazem, ze nazor o tvofeni v nejvlastnejsim slova toho smyslu valne se pozmenil,, takze za nasich dob zamehuje se zan V ji¬ stem vzhlede i — patvofeni.

77

Nazory vzhledem ku tvofeni tedy se napadne ■rozchazeji. Jedni — a to pfevalna vetsina — po¬ klada ji zakladni myslenku a sujet za pouhopouhy material, z nehoz umelecke dilo vznika teprve ume¬ leckym zpracovanim, t. j. komposici a formou. Pokladaji tedy zakladni myslenku a sujet jaksi za vseobecny dusevni majetek, kterymz muze ume¬ lec die libosti nakladati — jaksi, abychom se nazorneji vysloviti, za hlinu, z ktere u sochafe vznika model nebo za balvan, z nehoz kamenik vytesava umelecke dilo. Jini — a to pfevalna mensina, — pokladaji zakladni myslenku a zakladni kontury umeleckeho jejiho znazorneni, tedy i sujet za integrujici cast umeleckeho dila, na kterou nema nikdo jiny krome puvodce prava vlastnickeho; a pfivlastni-li si jich nekdo pfece, zmeni-li po pfipade myslenku, sujet, komposici a formu prvotniho dila, ze nema v pod¬ state na jineho prava nezli na zmenu samu, po pfi¬ pade na to, co byl umelecky zdokonalil. Jako neni absolutni dokonalosti ve svete, neni a nemuze ji take byti v umeni. Mefiti a odhadovati pak tfeba jen pfiblizne spravne dokonalost relativni, aby odhadnuti uspokojilo vsestranne, nebylo a neni mozno, dokud se mefi a odhaduje nestejnou mirou a die divergujiA cich zasad. ' Uvazime-li zasady obou pfipomenutych v hlav¬ nich nazoru o tvofeni, musime vyznati, zeji, kdoz kladouce pfevahou duraz na formu, neptajft se po puvodci vlastniho jadra,: myslenky a prvotnich kontur jejich, jsou k ukolu umeleckemu benevolentnejsi, kdezto ti, kdoz kladou duraz nejep na em¬ bryo, nybrz zaroveh i na provedeni a zadaji, ab'y

78

netoliko forma a komposice, nybrz i zakladni my¬ slenka, vubec vse bylo napirostym dusevnim vlast¬ nictvim umelcovym — jsou nepomerne pfisnejsi, ale take v kazdem ohledu spravedlivejsi. Kazdemu jest volno pfidruziti se k te neb one skupine pebo si zvoliti tfeba stanovisko jeste jine: bud mezi obema naznacenymi skupinami nebo moz¬ no-li to vubec, i v zamezi nektere z nich. ^ My vsak, chceme-li, aby nam bylo — (i kdyz s nami nebude souhlaseno), — aspoh porozumeno, musime stanovisko sve vytknouti zcela pfesne. Pfedevsim nenahlizime, proc bychom vuci bas¬ niku, jehoz slava a popularita jest tak zakofenena, ze ji nikdo vice nevyvrati, nemohli voliti stanoviska nejpfisnejsiho a zaroveh nejspravedlivejsiho ? Zadame-li netoliko piuvodnost zakladni myslen¬ ky, komposice i formy, nybrz i celou fadu jinych vlastnosti na dilech ceskych, a jinych basniku, ne¬ nahlizime, proc bychom se nemohli aspoh optati a zkoumati, zclali a pokud vyhovuje pozadavkum tern chlouba Albionu, proslavena labut' Avonska.

v

II. K nam do Cech a na ceske jeviste dostaly se Shakespearovy hry, jak znamo, teprve na sklonku XVII. stoleti. Nez jiz dele sto let pfed timi a sice roku 1658 provozovana v Praze anglickou spolecnosti kocujicich hercu mimo jine take hra ,,0 Juliovi Cesarovi, prvnim zvolenem cisafi," o kterez mnozi se domnivaji, ze byla zpracovana podle dramatu Shakespearova; v Avsak i v Nemecku zacaly se Shakespearovy hry ujimati teprve impulsemf z Anglie, kdyz ve vlasti basnikove pfichazely kusy jeho po delsi pfestavce zase v oblibu a provozovany v ruznych zpracovanich. V Nemecku plokouseno se o takova zpracovani dosti zahy. Tak na pf. naleza se mezi rukopisy cisafske knihovny ve Vidni nemecka divadelni hra bez nadpisu a bez datum, o ktere Ize pravem sou¬ diti, ze jest zpracovanim Shakespearova dramatu „Rohieo a Julie" z prvni polovice 17. veku. Az na nektera mista v alexandrinech jest psana prosou a pfileha vice nez kterekoli jine vzdelani Shakespearovych her k originalu pfes to vse, ze

80

jest myslenkovy rozvoj a postup seen vubec pozmenen. Jiz exposice vykazuje podstatne zmeny. Vzdelavatel zahajuje hru princovym pokusem eelieim ku smifeni hlav obou znepfatelenych rodin, coz se mu podafi. Nasleduje delsi scena Julie a jeji kojne, v zahrade, pak jina mezi Kapuletem a hrabetem, kteryz vsak se jeste o ruku Juliinu neuchazi, nybrz jest Kapuletem pouze pozvan k hostine. Nevyhnutelny ve hrach one doby sasek, — Pikelhering — dostane nafizeni, aby obstaral dalsi pozvani. Na to vystoupi Romeo a Benvolio, jemuz dal vzdelavatel jmeno Penuolo, roztnlouvaji, az se k nim pfipoji Mercutio. Romeo dovedev se o slavnosti, rozhodne se s pfateli svymi, ze se slavnosti sucastni atd. Teprve ve scene, kdy setka se Romeo o slav¬ nosti poprve s Julii, pfileha nemecke vzdelani uzeji k originalu ; ale zaroveh jest dukazem, jak neohrabanym byl jeste jazyk nemeck'y k pfesnemu vyjadfeni dikce originalu. Na doklad citujeme zde jednak uryvek nemeckeho dialogu a hned po nem cesky pfeklad z pera Douchova, kteryz sice, jak znamo, taktez jeste nevystihuje pfesne originalu, ale pfece jest aspoh co do smyslu nepomerne vernejsi nezli kterykoli jiny. V rukopise nemeckem cteme do slova: Romeo: Schonste Dame, die Ehre so ich gehabt, mit ihr zu tantzen, kannweder meine Zung oder Herztz bezeichnen; ich bitte sie vergonen doch einen schambhafftem Pilgramb dero Handt zu kiissen. — ' Julia: Gutter Pilgramb, ihr entheilig euch nicht, denn solche Bilder, wie ich, haben Hande zum fuhlen und Lippen zum kiissen.

81

Romeo: Die Kunheit entschuldigt mich dan (kiiss sie) und nun bin ich aller meiner Siinden loss. Julia: Wie ? so hab' ich euere Sunden empfangen? f ' ' I ) Romeo: Schonste Dame, wenn sie es nicht behalten wil, so gebe sie mir denselbigen wieder. Amme: Holla, was ist das, Frau Muetter sieht's. V pf evodu Douchove Zni misto to takto: Romeo (k Julii): Zneucti-li ma ruka troufaF te schranky svate, bud mi pokutoir by, co pjoutnicky, usty zardela spravila polibenim vinou mou. Julie: Cinis, poutnice, kfivdu ruce sv6 pro toto pozdraveni uctive; i svati tknou se, a ctne d r z e n i je zboznym poutnikum polibeni. R omeo: Svaty tak, jako poutnik, usta ma. Vsak poutnik v proseni je cviciv£. JiLilie:' R omeo: Nech tedy, svata, aby konaly tez usta, co jiz ruce pocaly; usta te pro si, aby o zoufalost se nezvratila viry troufalost. Julie: Svaty nepohnut stava v tichosti, i kdy svoluje k prosby vfelosti. R omeo: Stuj tedy bez hnuti, kdyz usta ma si smele berou, co vyprosila. (Liba jiv Jet' hfich muj usty tvymi odstranen. Julie: Jak maji usta ma hfich pykati? I R omeo: Hfich pykat? Pfestup krasne smysleny! Vrat' mi ho zas! (Liba ji zase.) Julie: Aj, znate libati. Sebrane spisy. XXVIII.

a

82

Teprve po teto scene nasleduje u nemeckeho vzdelavatele scena mezi starym Kapuletem a Tybaldem, po ktere zada za ruku Juliinu. O estheticke cene vzdelani toho, z nehoz jest Vypustena i povidka o vile Mab, vyslovuje se Prolss ve svych ,,Dejinach novejsiho dramatu" v ten smysl, ze postrada vseho poetickeho pelu a vubec veskereho jemnejsiho motivovani a individualisovani.

Prvniho pokusu pfevesti Shakespearovu nekterou hru (ovsem ,,z druhe ruky" a sice die neme¬ ckeho pfevodu Schillerova) odvazil se Karel Hynek Tham. Tiskem vysel tento pfeklad pfekladu „Macbetha" r. 1786 v Praze u J. F. z Schonfeldu a byl take provozovan. Kdy poprve, nebylo nam Ize zjistiti; ale byl na repertoiru divadla u Hybernu v letech devadesatych ... O zpusobu, jakym tehda ukol divadla u nas pojiman, jakoz i o Shakespearovu vyznamu vyslo¬ vuje se Tham v pfedmluve takto: ,,Ze z her di¬ vadelnich cteni mnohotvarny vyplyva uzitek, zadnemu zapirati nelze. Nebot' netoliko pouhe obcerstveni mysli plodi, alebrz i rozum vyjashuje, srdce a mravy vzdelava a lep'si. Vsickni temef her pddobnych skladatele zvlast k tomu smefuji, aby skrze zive vyobrazeni rozmanitych povah, mravu, naruzivosti, cinu a pfibehu lidskych lid k ctnosti a mravopocestnosti probudili, od nepravosti vsak a vystupku vsemozne jej odvratili. Procez ctnost vzdy zvelebiti a nep'ravost v posmech a mrzkost uvesti se vynasnazuji, oboji s nasledky svymi v cele zpu-

83

sobe zivymi barvami nam malujic a co pfitomne pfed oci pfedstavujic. Jestlize se takove hry na divadle od hercu provozuji, tim vice jsouce nam pfitomne, dochazeji a pronikaji k srdci, vselika v nem vzbuzujice hnuti a dobre pusobujice uzitky. Vsi tedy pochvaly zasluhuji oni horlivi, na obecne dobre velmi opatrni vlastencove, jichzto puvodem a pficinenim minuleho roku hry divaci v jazyku ceskem na vefejnem Prazskem vlasteneckem divadle od Bondynskeho tovarysstva nemeckych hercu pfedstaveny byly. A kazdy zajiste, znaje veskeren narod cesky, dosvedciti musi, ze provozovani her v jazyku vlastenskem nejen k rozsifeni a zvelebeni jazyka, ny¬ brz tez k osviceni i vzdelani naroda nemalo by prospelo. Vsak k vyvedeni takoveho pfedsevzeti kdoz jiny nezli zemane a lide mohutni napomocni byti mohou a maji, chti-li pravymi se dokazati vlastenci, dobfe vedouce, k jakemu by prospechu fadne hry divaci slouzily, zvlaste tern, jenz v osvicenem tomto stoleti mnoheho jeste osviceni zapotfebi maji. Tuto smutnohru slozil S h a k e s p e a r, Englican, v feci Englicke, an v skladani cinoher smutnych, rekovnych nade vsecky skladatele vynikl a je pfevysil, nesmrtelnou sobe v potomstvu zpusobiv slavu; pak byvsi tato smutnohra od mnohych z Englickeho v nemcinu pfelozena, tez na nemeckem se uvadela divadle, nyni i v cestine na svetlo vychazi." Die toho Shakespeare jiz hned od prvniho objeveni se v rouse ceskem pokladan za mistra mistriiv mezi dramatiky, ale hram jeho pfece nevenovano one pozornosti, jake die povesti a slavy sve v Cechach zasluhoval. 6*

84

Brzo po ,,Macbethu" pfisel na fadu ,,H amlet", o jehoz pfevod patrne taktez die nemeckeho pfekladu nebo vzdelani, pokusil se Jos. Jakub Tandler, ufadnik pfi administraci bankalni. I o tomto pfekladu nevime, kdy byl poprve proveden; ale provozovan v divadle u Hybernu, tedy taktez jako ,,Macbeth" v letech devadesatych a to s velikym uspechem. Hry Shakespearovy, ackoli provadeny jen jaksi na ukazku, byly tedy jiz tehda oblibeny. Dotvrzenim toho jest, ze provozovany s uspechem i pa¬ rodie her tech. Tak na pf. provedena byla dne 13. listopladu 1796 v divadle u Hybernu parodie ,,Hamlet, princ z Xiliputu", od Majobera, herce, ,,pro ceske pfedstaveni uspofadana", — patrne die cizi prace vzdelana nebo pfelozena. Na divadelnich cedulich pfipomenuto, ze jest to ,,jeste nevidena sprymovna hra v neohrabanych versich se zpevami (!) a kurami" (!); ale zaroveh neopomenuto zminiti se o oblibenosti vShakespearova originalu na prknech ceskych v ten smysl, ze jest ,,Hamlet" vyborna truchlohra, ktera vzdy s velikou pochvalou pfijata byla a kazdeho srdce pbhnula. Jednu z prvnich povsechnych zminek v ceske literatufe o Shakespearovi a jeho dramatech, ovsem jen jaksi na doklad, jaky ukol asi ma divadlo, nalezli jsme v ,,Kratkem po jednani o velikem uzitku vefejneho divadla" od Prokopa Sedivehb z r. 1793. Sedivy pfipomina zde „H ami eta" jako ,,vesmes oblibenou smutnohru". Poukazav pak k to¬ mu, ze mnozi osviceni narodove, ackoli uzitecnost divadla dokazovali, pfece o nem doposud maji velke pfedsudky a tak je nenavidi, ze je i potlaciti usiluji — pise do slova: ,,Nebot' oni pravi: ,,Coz jest

85

Hamlet jineho, nezli kryte vrazedlnictvi, okraslene nepravosti, zenske aneb chlubne cnosti?" Na to proti takovymto nazorum o divadle polemisuje, snaze se uzitecnost divadla v ruznych smerech do¬ kazati. Krome o Hamletu zmihuje se v po jednani svem take o M acb ethu takto: ,,Spiasitelny strach obklici mysl nasi a jeden kazdy bude svedomi sve v tichosti schvalovat, kdyz strasliva pulnocnice Ledy Makbeth vystoupi, a svou nad kralem spachanou vrazdu s ton nejdrazsi vuni z rukou svych smejti nemuze ..." i Konecne p'ise i o L e a r o v i takto : ,,Tak jak nam divadlo cnosti spanile maluje, tak opovrzlive a hanebne ono nam v zrcadle svem nepravosti pfedstavuje. Kdyz sedmdesatilety kral Lir, jenz deeram svym z pouhe dobrotivosti kralovstvi sve podstoupil, nyni je na slovo jejich pamatuje, a ony otce sveho, misto co by mely zadost jeho vyslyseti, nocniho casu v torn nejvetsim hromobiti a boufce, v pfibytku svem nocleh mu odpiraji, a otce, jenz jim vsecko dal, v takove bide zanedbavaji. — O jak osklive ukazuje se tu nevdecnost!! S ve¬ likou vroucnosti pfipominame rodice nase v uctivosti^miti a jim synovskou lasku prokazovati." Sedivy pfelozil pak ,,Krale Leara" do cestiny. Byl-li a kdy asi pfeklad ten provozovan, nevime. Zustal jako Tandleruv pfeklad ,,Hamleta" v ruko¬ pise a bezpochyby ztracen.

Ctvrtou hrou z repertoiru Shakespearova byla tragedie ^Romeo a Julie" v pfekladu Ig. Siess-

86

lera, ktera byla provedena teprve roku 1805. Ne¬ byl to vsak pfeklad hry Shakespearovy, nybrz pfe¬ vod samostatneho nemeckeho zpracovani latky o nestastne lasce Romea a Julie z pera Christiana Felixe Weisse-a. Weisse byl sveho casu jednim z nejpopular¬ nejsich a nejoblibenejsich dramatiku nemeckych. Narodil se r. 1726 a studoval v Lipsku, kde spfatelil se s Lessingem. Oba zabyvali se jiz jako student! pokusy dramatickymi. Pozdeji pfichylil se Weisse ke skole a nazorum Gottschedovym a zavedlvNemcich die vzoru anglickeho (Gay-ovy ,,Zebracke opery") novy genre dramaticky, ,,hry se zpevy" (Singspiele), jez si ziskaly v brzku takove obliby u nejsirsiho obecenstva, ze byla jimi divadla v pravem slova smyslu zaplavovana. Vetsina Weisseovych praci toho druhu ma za podklad prace fran¬ couzske a jen dve v pravde puvodni. Dramatickych praci jineho druhu napsal Weisse celou fadu. Nynejsi literarni kritikove nemecti pro¬ hlasuji je sice vesmes za prostfedni; ale za onech dob mely nektere z nich tak znacny, mnohdy i sensacni uspech, ze ani ostra, odmitava kritika Lessingova, zejmena Weisseovy tragedie ,,Richard III." nepodvratila oblibenosti autorovy u velkeho obecen¬ stva. Weisse zustal veren phvodnimu smeru, v nemz mu byli pfevahou vzorem dramatikove francouzsti. O dramatu anglickem pfilis pf iznive nesoudil; nanejvyse si cenil dramatiku, ktefi psali v duchu francouzskem. Shakespeare jej odpuzoval. Gerstenberguv ,,Ugolino" mu byl protiven, ponevadz v nem autor ,,silene shakespearisoval", ba pfi jiste pfilezitosti dal Weisse obecenstvu i na uvazenou, ne-

87

bylo-li by lepe, kdyby Shakespearova dila vubec ani nebyla pfekladana. Mel-li na zfeteli, ze kazdy pfeklad vynikajiciho nebo jen sensacniho dila miva z pravidla v zapeti celou armadu imitatoru, ktefi daleko casteji napodobuji vady nezli pfednosti vzoru, mozno, ba nutno dati Weisseovi za pravdu. Ale vyborne pfeklady vynikajicich del maji zcela jiny ucel, nezli slouziti kteremukoli umelci za vzor, at' uz v ohledu kteremkoli. Umelci, jehoz snaha ma ve vsem vsudy smefovati k phvodnosti, maji byti pouhymi mefitky vlastniho talentu a vlastnich del s talenty a vytvory cizimi. Nejvlastnejsi kulturne-estheticky ukol pfekladu vynikajicich del cizich narodu lezi jaksi mimo svet umelecky a tyka se nejvitalnejsich zajmu nejsirsich vrstev obecenstva, jez ma pfece nepopiratelne pravo obeznamovati se s kulturne umeleckymi vysledky vsech narodu a vsech dob, aniz by se musilo uciti cizim jazykum. Jedinym obmezenim mohlo by snad byti, zenema se tak diti na ujmu pfirozeneho rozvoje samostatne produkce domaci. Weisse pfes svuj odpor k Shakespearovi sahl k Shakespearovym latkam. O svem ,,Richardu III." pravi, ze kdyz jej psal, Shakespearovy tragedie neznal. Opak tvrzeni toho nelze dokazati, zvlaste kdyz se uvazi, ze ma cele dilo raz stareho alexandrinskeho dramatu. Pfes to nelze popfiti, ze pfes odmitavou kritiku Lessingovu ma dilo to pfec jen mnohe pfednosti, jichz ani Lessing nemohl neuznati. Nicmene mnozi moderni literarni historikove ne¬ mecti p'rave tyto pfednosti pokladaji za takove, ji¬ miz pry by se drama Weisseovo bez vlivu Shakes¬ pearova vubec honositi nemohlo.

88

Podobne ma se s druhou latkou shakespearovskou, kterouz byl Weisse zpracoval — s,,Romeem a Juli i". Dilo Shakespearovo Weisse vsak nejspise znal; vyslot' v pfekladu nemeckem r. 1758 v Basileji mezi pfevody angiickych divadelnich her. Jinak byl by asi sotva mohl v pfedmluve k vlastnimu zpra¬ covani latky te, jez vyslo tiskem r. 1767, pronesti o Shakespearove praci svuj usudek v ten smysl, ze tragedie ta nebyla nikdy triumfem Shakespearo¬ vym, ponevadz pry Shakespeare nejkrasnejsich situaci svych pramenu nepouzil a nahradil je situacemi nevhodnymi. S nahledem tim nebyl Weisse ani v Nemecku osamelym. Jiny souveky dramaticky spas, nemecky Christochval Mylius videl ,,Romea a Julii" provo¬ zovati v fijnu 1753 v Londyne v divadle Coventgarden a vyslovil se o nem takto: ,,Formou i latkou velice pochybena tato vesela truchlohra, kterou zde pfes to vse pokladaji zcela vazne za poctivou tra¬ gedii, byla take cene sve pfimefene provedena. Vetsi cast akteru hrala jak nalezi „reibehandisch heldenactionsmassig". Dluzno vsak pfipomenouti, ze Mylius nevidel hrati vlastni tragedii Shakespearovu, nybrz Cibbe- . rovo zpracovani starsiho vzdelani Otwayova. Weisse p'ojal i zpracoval latku o ,,Romeu a Julii" zcela samostatne. Zjednodusil, jak Minor pra¬ vi, dej v te mife, ze nezbyla nezli obcanska pfihoda lasky, kterou pry take pravem napsal prosou. Obzvlaste splatne pochodil pry Romeo tim, ze jest, ackoli otraven, jeste na zive, kdyz Julie v hrobce procitne. Prvni vydani Weisseovy hry ,,Romeo a Julie" vyslo r. 1768 v „Beitrag zum deutschen Theater"

89

V. Band; druhe r. 1769 v Lip'sku v Dickove knihkupectvi. Titulni list ma motto: ,,Ommia vincit amor" — Ovid. Rudolf Genee ve svych dejinach Shakespearo¬ vych dramat v Nemecku pravi, ze jest kus ten samostatnou praci Weisseovou, ackoli pry mu byl Shakespearuv original znam. Weisse sam udava v pfedbezne zprave Bandella a Luigiho da Porto jako prameny, nacez pokracuje: ,,Shakespeare, jenz pfirodu tak st'astne napo¬ dobil nebo spise, jak Pope pravil: jehoz prostfed¬ nictvim pf iroda sama mluvila — zpracoval ji uz davno a kdoz by take neznal basnika toho ,,Romea a Julietu" ? Zajiste jest velkou opovazlivosti, osmeluje-li se nemecky spisovatel s nim se mefiti. A pfi tak pysnem umyslu by tim take byla. Nicmene pfes nekonecne (unendliche) krasy, jichz je plna, nebyla hra ta nikdy Shakespearovym triumfem. On nevazil fabuli svou z vyse uvedenych originalu, nybrz z prabidneho francouzskeho pfekladu, nebo — coz jest vife jeste podobnejsi, z anglickeho pfe¬ kladu pfevodu francouzskeho. Rozlicne a to nejkrassi situace jsou v ni vynechany, jine, velice nemotorne pfibasneny a hlavni katastrofa pfi Juliinu procitnuti, kdyz jest Romeo jeste na zivu, take v ni schazi: Shakespearovi tedy take neprospela. Naopak, on pfeplnil svuj kus cetnymi trivialnimi, zbytecnymi a k deji nepotfebtnymi vecmi: vtip pak pfekypuje na nekterych mistech takovou merou, ze stava se detinskym. Caste rymy, jez mezi to micha, seslabuji p'ravdepodobnost pfi¬ rozene rozmluvy, ktera jest v dramatickem dialogu tak nevyhnutelna, obzvlaste kdyz scena a dej va-

90

zeny jsou z domaciho zivota: konecne jest hra ta, jak Garrick o ni pravi, tak plna Jingle a Quibble (po woll Jingle und Quibble gepfropt), ze za novejsich dob ani na anglickem jevisti neodvazili se ji provozovati bez velkych a dulezitych zmen. Pfes tyto poslednejsi by se pouhy pfeklad kusu pfece stezi podafil. Nemecky spisovatel pokusil se tedy z hry te udelati zcela novy kus a pfibral si v nem Bandella a Luigiho da Porto za vudce..." Weisseovo samostatne zpracovani latky o,,Ro¬ meo a Julii" melo die souhlasnych zprav z one doby — bezpfikladny uspech. Kritika nemecka smahem je vychvalovala; jediny Lessing' s pochvalnymi usudky nesouhlasil. Vynikajici herecka Kochovy spolecnosti slavila v dramatu torn jako Julie prave triumfy. Bodmer napsal sice na drama to parodii, ale uspechy Weisseovy prace tim nezmirneny. Francouzsky dramatik d'Ozincourt pfelozil ji a sice versem do franciny a byla i v Pafizi s uspechem pro¬ vozovana. O razu a uspechu a vubec o podrobnostech ceskeho pfevodu nebylo nam Ize az dosud niceho zjistiti. Nevime ani dne, kdy byl r. 1805 (jiz po smrti Weisseove) proveden, aniz zname jmena hercu, ktefi v nem hrali. Zajimavo jest, ze 18 roku pfed provedenim pfekladu Weisseova dramatu, r. 1787 napsal proslaveny nas krajan a znamenity houslista Jifi Benda prvni operu ,,Romeo a Julie", jejiz text od F. W. Gottera jest vazen z tragedie Shakespearovy nebo Weisseovy. ,,Obsah i komposice teto prace," pravi R. Genee ve svych dejinach Shakespearovych dramat v Ne¬ mecku, ,5souhlasi v celku s truchlohrou Weisseovou.

91

Take osoby jsou skoro tytez; jen ze Montecchio a pani z Capelletu jsou vynechani a lekaf J3envoglio zamenen jest za ,,domaciho kaplana" Lorenca. Krome toho jest take zmenena zaverecna katastrofa; kus ma vesele zakonceni." Kdyz se Ro¬ meo u rakve Juliiny vymluvi a potom arii zazpiva, chce se probodnouti; ale v temz okamziku pfekazi samovrazdu hlas probouzejici se Julie. Shledna Julii zivou, upusti Romeo dyku, Julie se vztyci, on k ni pfiskoci, ,,oba se obejmou", on ji pomuze z rakve atd. Na to zpavaji nasledujici duetto: Romeo: Julie: Romeo : Julie : Oba: Julie : Romeo: Oba:

Nejdrazsi, zijes, mam tebe zase! Nejdrazsi! Ziju, mam tebe zase! Radostna hruzo ! Sladke mameni! Nebe i zleme tanci kol nas. Podmaniteli smrti! Otce zivota! Blazeni s dikehi velebime tebe!*)

Zpevohra ta provedena byla jiz roku 1777 v Hamburku, pozdeji v Lipsku, v Berline _ a jinde. V kritikach vychvaluji se mnoha cisla jako rozkosna (entzuckend); Juliina arie „Jej zase spatfit, meho Romea", prohlasuje se za ,,zamilovanou arii vsech parterru". Pfi duettu ,Ja, der Lerche frohe *) R.: J.: R.: J.: Beide : J.: R.: Beide :

Beste, du lebst! Dich hab' ich wieder! Bester ! Ich lebe, habe dich wieder! Freudiges Schrecken! Siisse Betaubung. Himmel und Erde tanzen um mich. Todes Bezwinger! Vater des Lebens ! Selig und dankbar preissen wir dich!

92

Kehle" ma Shakespearova poesie jakysi podil. Dia¬ log, jenz ma oproti zpevni casti pfevahu, je tak prosaicky, jako u Weissea; Shakespearova prace nemela na nej zadneho vlivu. Jineho nebylo nam Ize o zajimave praci naseho krajana zjistiti. Teprve po Jifim Bendovi komponovali zpevohry tehoz jmena a latky, bezpochyby vesmes die Shakes¬ pearovy tragedie „Romeo a Julie" skladatele jinych narodu, zejmena Streibel r. 1793, d'Alayrac 1793, Zingarelli 1796, Vaccai 1826, Bellini 1830 a Gounod 1867. .,.',' f Na ceskem jevisti zemskem provozovany z oper tech pouze dve posledne uvedene. Prvni pod nazvem ,,Montechi a Capuletti" (text pfelozil V. Svoboda), poprve 18. unora 1838 v divadle stavovskem; druha pod titulem ,,Romeo a Julie" (text od J. Barbiera a M. Carrea, pfel. E. Ziingel), po¬ prve 29. srpna 1869 v divadle novomestskem. O operu proslaveneho krajana naseho Jifiho Bendy, kterouz rej oper die textu Shakespearovych dramat Zahajen, spravy divadla ceskeho nestaly a obecenstvo ceske ji nepoznalo. Klavirni vytah nad jine zajimave skladby te naleza se v archivu Ume¬ lecke besedy.

Nejblizsi Shakespearova hra ,,Zkroceni zle zeny" provedena pod titulem „Faust II." v stavovskem divadle poprve dne 23. listopadu 1817 v pfe¬ kladu J. N. Stepanka, taktez ,,z druhe ruky" die Schinkova nemeckeho zpracovani. Stepanek zpra-

93

covani nemecke zlokalisoval, pfeloziv dej do Prahy a do Bubence. Pfes to vse, ze mel pokus ten pfiznivy uspech, protheskano zase nemene nezli 18 roku, nezli uvedena dne 13. prosince 1835 ve prospech Josefa Grabingra ve scenu dalsi hra Shakespearova, tra¬ gedie „Kral Lear" v pfekladu J. K. Tyla —■ opet ,,z druhe ruky" die pfevodu nemeckeho. i Tyl zcestil timze pry zpusobem take tragedii ,,Romeo a Julie"; ale pfevod jeho neprovozovan a o dalsim osudu pfekladu neni nam nic znamo. Po ctyf ech letech uveden ve scenu prvni Shakes¬ pearuv kus, pfelozeny pfimo z originalu, takze v nejvlastnejsim slova smyslu naleza se Shakespeare na ceskem repertoiru teprve neco pfes pul stoleti. Roku 1839 dne 20. ledna proveden totiz poprve „Makbeth" v pfekladu Jos. Jifiho Kollara, tehda jeste divadelniho ochotnika. Tehoz roku dne 8. pro¬ since nasledoval od tehoz pfekladatele ,,Kupec benatsky" ve prospech Niny Manetinske, po¬ zdeji choti Kollarovy. Roku 1842 pfisel na fadu ,,Othello" v pfe¬ kladu J. Maleho (poprve 29. kvetna); r. 1847 „Z k r oceni zle z e n y" v pfekladu J. J. Kollara (l. ledna); r. 1850 ,,V e c e r tfikralovy" v pfekladu Fr. Douchy (3. listopadu) a r. 1853 ,,Romeo a Julie", taktez v pfekladu Douchove, vydanem poprve ti¬ skem 1847 nakladem Matice ceske (10. dubna). Tehoz roku proveden take jeste ,,Hamlet" v pfekladu J. J. Kollara (20. listopadu). Roku 1854 doslo na „Richarda III." v pfekladu Douchove (19. bfezna); r. 1855 proveden ,,Sen v n^oci sva¬ tojanske" taktez v pfekladu Fr. Douchy (26. prosince); r. 1856 „Kral Lear" v pfekladu Lad.

94

Celakovskeho (6. ledna) a ,,Vesele zeny Wind¬ sorske" v pfekladu J. Maleho (13. ledna); r. 1857 ,,Koriolan" v pfekladu Douchove (l. bfezna) a ,,Kral Jan" taktez v pfevodu Fr. Douchy (19. dubna); r. 1857 ,Julius Cesar" v pfekladu Dou¬ chove (14. bfezna); r. 1859 ,,Mnoho povyku pro nic za nic" v pfekladu J. Maleho (23. led¬ na),^ ,,Kral Jindfich IV." (1. dil) v pfekladu L. Celakovskeho (20. bfezna) — (v novem pfekladu J. V. Sladka uvedena hra ta znovu ve scenu v Na¬ rodnim divadle dne 16. prosince 1888) a ,,Kral Richard II." v pfekladu Douchove (18. prosin¬ ce); r. 1863 ,,Dve slechticu Veronskych" taktez v pfekladu Douchove (30. dubna); r. 1866 ,,Komedie plna omylu" v pfekladu J. Cejky (5. dubna), ,,Pohadka zimniho vecera" v pfe¬ kladu Cejkove (12. bfezna) a konecne_ 1878 ,,T imon Athensky" taktez v pfekladu Cejkove (30. prosince). Z 36 her Shakespearovi pfipisovanych a ve¬ smes do cestiny pfelozenych provedeno tudiz od r. 1847^—1878, tedy prodlenim 31 let, neco pfes polovic (2l). Ostatnich 15 dor. 1878 ne provedeno, a sice: 1. ,,Cymbelin", 2. ,,Antonius a Kleopatra", 3.-5. „Kral Jindfich VI." dil I., II. a III., 6. „Kral Jindfich V.", 7. ,,Veta za vetu", 8. ,,Konec vse napravi", 9. ,,Kral Jindfich IV." dil II., 10. „Marne lasky snazeni", 11. ,,Kral Jindfich VIIL", 12. ,,Titus Andronicus", 13. ,,Troilus a Kressida", 14. ,Jak se vam to libi", 15. ,,Boufe" a 16. ,,Perikles". Tragedie ,,Romeo a Julie", o niz nam v teto stati hlavne jde, vysla r. 1861 take jeste v pfekladu J. Cejky nakladem Ferdinanda Naprstka; lee v pfe¬ kladu torn neprovozovana.

95

Bezdeky naskyta se otazka: Proc — jsou-li vsechny hry Shakespearovy do cestiny pfelozeny — nebyly jiz davno provedeny take vsechny ostatni? Pada vina toho na spravy divadla, nebo lezi mimo ne ? Nebo snad jsou hry ty samy o sobe nevhodne nebo jest na pfekazku pfeklad? O posavadnich ceskych pfekladech del Shakes¬ pearovych jsou za nasich dnu ucty v podstate uzavfeny. Pokladajh se skoro vesmes vice mene za nedostatecne. Vetsina vytistenych pfekladu lezi v sonkromych knihovnach nerozfezana; nebot' i pou¬ ha cteni, nefku-li studium pfekladu tech jest v pra¬ vem slova smyslu martyrologii. Na nejvyse ctou se jeste, ale z pravidla s nemalym pfemahanim pou¬ ze dila nejznamenitejsi neb aspioh pfeklady snesitelnejsi, po pfipade srozumitelnejsi. Veskera dlouholeta prace vynalozena na pfeklad Shakespearo¬ vych del byla tudiz skoro marna, takze v nejnovejsi dobe provozuji se v Nar. divadle vesmes v novem pfeklade J. V. Sladka. Stalo se v ohledu torn skoro totez jako pfi organisaci ceskeho divadla vubec. Po cele stoleti touzeno a usilovano o samostatne divadlo ceske a bezmala po pul veku soustfedeny veskere snahy v jediny smer celici ku zbudovani dustojneho sa¬ mostatneho stanku ceske Thalie. V dobe te nalehano z mnohych stran a dosti casto na to, ze nutno rozsifiti pfipravy take v ji¬ nych smerech, hlavne vzhledem k pfirozenemu rozvoji phvodni dramaticke literatury, bez kterez jest kazde divadlo, osobujici si nazev narodni instituce, pravym paskvilem na nazev ten. Nicmene v rozhodujicich kruzich nabyl vrchu nahled, ze jest zfizeni samostatneho divadla veci

96

hlavni, a piuvodni produkce ze dostavi se pfirozenl p'ak sama sebou ... A dnes jiz kazdy nepfedpbjaty musi pfiznati, ze sice velkolepe Narodni divadlo mame; ale duch jeho: puvodni dramaticka pro¬ dukce ze se doposud jeste nerozproudila v te mife, jak donfano, ba ze skoro utuchla, jako kdy jindy, kdyz se nalezalo divadlo ceske v nejnehodnejsim podruzi. Rovnez byl a jest i vliv pfekladu a provozo¬ vani nejcelnejsich del Shakespearovych po nasem nahledu v mnohem vzhlede doposud velice imaginerni. Nechf zkoumame vliv ten dosavadni vzhledem k piuvodni tvorbe dramaticke nebo vzhledem k zuslechteni vkusu divadelniho obecenstva, v obou sme¬ rech dospiejeme Jk vysledku vice mene skoro negativnimju. { Zkoumati pficiny a duslednosti techto fakt vedlo by nas vsak v zamezi vlastniho ukolu a proto vrat'me se ku provedeni ,,Romea a Julie" na jevisti — dne 16. dubna 1853 v divadle stavovskem ve pro¬ spech clena nemeckeho divadla, Karla Vilema Fi¬ scher a, jenz po celou fadu let z ochoty vystupoval take v pfedstavenich ceskych. Vhodnejsi doby k uvedeni tragedie te ve scenu na divadle ceskem vubec snad ani byti nemohlo. Nova generace basnicka, ktera pozdeji „Ladou Niolou" vystoupila nakolbiste literarni a svedla pak, sesilena jinymi talenty, pod praporem Machovym vitezny boj s dokonavajicim pseudoklassicismem, brousila jiz zbrane. Ovzdusi bylo naplneno mlunem romantismu. Byron, Lenau, Heine, Viktor Hugo a cela plejada romantiku pfipravovala nejromantictejsi tragedii Shakespearove pudu. Neni tudiz divu, ze tragedie ta pfijata s jasotem,

97

Mikovec v ,,Lumiru" oznacil ji jako ,,arcitragedii lasky" a citoval i ,,trefnou" pry" charakteristiku Schleglovu, ze je to ,,slavny chvalozpev onoho nevyslovneho citu, kterfz dusi k nejvyssimu vzletu uslecht'uje" a zaroveh ,,dumna elegie na jeho nestalost, zakladajici se ve vlastni bytosti i zevnejsich okolnostech a zaroveh zbozneni i pohfeb lasky". Pfesne die originalu vsak tragedie ta neprovedena, nybrz upravena die vzdelani v prazskem diva¬ dle nemeckem zavedenem. Mikovce upraveni to uplne neuspokojilo, ale neopomenul poukazati take k tomu, ze i jina vzdelani pro jeviste naprosto neuspokojuji. Vzdelani, vlastne upraveni Garrickovo nazVal ,,barbarskym", Schroderovo ^neladnym'" a Goetheovo, jez provozovano casern svym ve Vyma/ ru, ,,ukrutnyni". Romea hral o prvnim pfedstaveni Josef Jifi Kollar, v tu dobu muz ctyficetilety, Julii pak jeho chof Anna Kollarova. Merkucia hral Fischer, koj¬ nou Hynkova, Tybalda Simanovsky, Lorenca Lapil, stareho Kapuleta Chauer, stareho Monteka 111ner, hrabete Parise Kollar mladsi a Benvolia Sekyra/ Celnejsi ulohy nektere charakterisoval Miko¬ vec takto: ;,Julie jest piro divadlo jedna z nejtezsich milovnickych uloh vubec. Pro ni a pro Margaretu v Goetheove ,,Faustu" neni tak snadno nalezti herecku, ktera by jim ve vsem uplne dostala. Detskost a vaseh, nevinnost a smyslnost se zapletaji do jedineho, jakoby uliteho, pravdiveho a velkolepeho celku, ktery hereckam velike obtize u prove¬ deni scenickem klade." O Merkuciovi pravi, ze ,,humoristicky a cyJ. Arbes, Sebrane spisy. XXVIII.

7

98

nicky kavalir ten jest pro herce „naramne vdecna parthie"; ale nesouhlasi (jako Gervinus jiz roku 1849) naprosto se Schleglem, Tickem a jich nohsledy, ktefi jsou do Merkucia tak zamilovani, ze tvrdi: ,,Shakespeare ze musil toho Merkucia v tfe¬ tim jednani zabiti, aby tato bytost obrovska neskodila hlavnim osobam a nezmafila ucel celeho kusu". Referent pravi, ze vyrok ten ,,pfevysuje pfemrstenosti svou mnohou jinou nesmyslnou theorii teto pfezile skoly novonemeckoromanticke." O Tybaldovi pfipomina, ze pry ani nejucenejsi komentatofi Shakespearovi, ktefi jej lici jako divokeho surovce, nejsou na prave ceste. Sam Gervinus plry az pfilis vyznacuje zlobu a cernou zluc Tybaldovu, ba nazyva jej pracem z femesla (Raufer aus -Profession). Po nahledu Mikovcove neni vsak Tybald ani surovcem, ani rvacem z femesla. Musil pry by se hned v prvnim svem vystupu rvati razneji a pak pry by se musil v III. jednani pustit dp Merkucia dfive; ale on teprve tasi, kdyz jej Merkucio jiz pfilis byl zneuctil. Montekove arci mluvi o Tybaldovi velmi nepfiznive, o jeho divoke vasni a nazyvaji jej zufivym. Merkucio sam, Montekuv pfivrzenec a Tybalduv nepfitel, dava mu v II. jednani svedectvi, ze je srdnaty kavalir a pak jej Kapuletove vice chvali, nezli Montekove hani. Tybald zaujima pry v tragedii vyssi stanovisko nezli ,,rvace z femesla". Poklada se za hlavu Kapnletuv; nebot' stary otec nema syna, a jest jako ,,detinsky, menivy podagrista" neschopen zastavati se cti sveho rodu proti nepfatelskemu domu Montekuv. Ccst tu zastavati pfed obci vzal na sebe Tybald a proto pry tak na Romea dorazi.

99

O Lorencovi pravi Mikovec, ze jest to ,,zbozny, mirumilovny mnich", o kojne piak, ze je ,,s£rostacka", pfi torn vsak Julii verne a s citem skoro matefskym oddana; a obe ulohy ze jsou ,,dulezite a chonlostive protivy". Lorenco musi byti hran ,,s velkoti dustojnosti, aby se nemyslilo, ze je menivy stafec, pokoutny prostfednik zapovezene lasky a tajnych manzelstvi". On pry jedna naskrze dusledne, ,,krok za krokem cini nucen prvnejsimi, az se vidi nad propasti, v kterouz milujici vpadli". Lo¬ renco je pry veden pfesvedcenim, ,,ze se jednanim jeho aspoh nejaka uzda pfilozi neukrotitelne vasni Romeove", ba hledi pry dale, dobfe znaje smiflivejsi povahn stareho Kapuleta, kterouz tento i o plesu jevi, a nasledkem cehoz sam ctihodny mnich vyslovuje svou nadeji, ze shatek Romea s Julii ucini konec svaru obou rodu. O hrabeti Parisovi pravi recensent, ze to vzor vlasskeho kavalira XIV. veku, v kteremz se vubec cela hra (ackoli je dej mnohem starsi), pohybuje. Pfipomina tez, ze Ulrici o hlubsim vyznamu, o chladnosti i prosaicnosti Parisove mnoho vypravuje, ale neni pry patrno, ze by tento hlubsi vyznam s takovou jistotou plynul ze Shakespeara. Pro herce je pry uloha Parisova tezka; ,,potfebit; k ni velmi mnoho representace zevnejsi a uhlazenosti dvorske". O povaze Romeove nesifi Mikovec slov; zmi¬ huje se obsirneji pouze o jejim provedeni. Pravi, ze uloha ta nenalezi docela do oboru, v nemz in¬ terpret jeji, Josef Jifi Kollar, „nejvice vynika". Ocekaval od Kollara ,,hluboke, dokonale vniknuti" v povahu tu a nebyl zklaman. ,,V provedeni samem," pravi, ,,mekkosti a pokud mozna i neznosti hry mis (Kollar) pfekvapil. Zvlaste podotknouti musime

100

s pochvalou, ze jasne byl vytknul nahly, avsak do¬ cela pfirozeny dusevni pfechod v rozkosne scene na plesu Kapuletuv, kdez chladnou Rozalinu hledal a horouci Julii nalezi. Laska, kteraz az do teto sceny Romea rozpialuje, jest pouze materialni (! ?) pfirozeny paid, chtic neb i romanticka marotta Romeova; plamen lasky te vsak pojednou se cisti, a mocneji rozplapola potkanim se s Julii. Pfechodu toho bylo v pane Kollarove hfe obezfele setfeno. Nejlepe se mu podafily sceny divoke vasne, v kterychz se objevuje cos demonickeho v jinosske te povaze." O Kollarove choti pravi recensent, ze hrala Julii ,,se znamenitym nadsenim a dokazala v kazde nuanci umelost svou". Ze vsech spoluucinkujicich byli Kollar a Kollarova die zasluhy obecenstvem nej¬ vice vyznamenani. Fischeruv Merkucio ,,vynikal raznosti, humo¬ rem a plastikou". Referent jen lituje, ze vadila interpretovi ulohy te (Nemci) tentokrate fee vice nez kdykoli dfive; vadou tou stalo pry se krasne vypravovani o kralovne Mab vetsine obecenstva nesroz¬ umitelnym. , Chauruv Kapulet byl pry dobfe naznacen a zajimave podan; ale nutno pry jej oznaciti starsim, nez byl ucinil Chauer, aby bylo ,,vetsi pravdy a vetsiho effektu" docileno. Uloha stareho Monteka, kterou mel puvodne hrati Nikolaj, ale hral ji Illner, byla tak zkracena, zte nutno ji pokladati pouze za ulohu representacni a o jejim provedeni nelze se vysloviti. Zdanlivou zuf ivosti Tybaldovou byl Simanovsky zaveden ,,ke hfe hfmotnejsi", nezli referent za dobre uznaval. Kollar ml. jako Paris se pficinil, ,,sec jest", ale nebyl pry dosti eleagntne ustrojen. Benvolio

101

jest prime jsi i muznejsi, nezli pry jej mohl Sekyra vyliciti. Lapil hral patera ,,Lorenca" ,,s pilnosti a pfimefenym pathosem"; kojnou mohla pilna Hyn¬ kova pocitati k nejzdafilejsim svym partiim". Re¬ ferent jen lituje, ze nebylo Hynkove dano ,,zvucnejsiho organu, aby zaujimati mohla misto, kterez jeji pilnosti a, svedomitosti v ceskem divadle pfislusi". ' Pfi ostatnich podfizenych osobach pozoroval Mikovec Jeccos chatrneho", coz vsak pry pfi tehdejsim stavu personalu jinak byti nemohlo. i Ulozku knizete veronskeho Eskala mel pinodne hrati Hynek, kteryz vsak, jak se zda, dfive nezli doslo k provedeni, ochuravel, a brzo na to (v prvnich dnech mesice srpna) zemfel. ,,Z ochoty a ucty k veci same" pfevzal ulozku tu vytecny basista Strakaty a ,,pilne ji provedl". Ulohu lekarnika hral Kaska, ulohu Juliiny matky pani Wiedermannova. Balthasara mel p^uvodne hrati Chramosta, jenz vystupoval tehda pod jmenem Chramostskeho. Ale dfive nezli doslo ku pfedstaveni, Chramosta, jehoz pry rezie neumela jak nalezi upotfebiti, odesel od ceskeho divadla a ulozka svefena episodistovi. V celku byla i scenerie dobra, toliko s upravou jizby Juliiny nebyl referent spokojen; nebot' pravi do slova, ,,na miste klosetu postaven prostranny goticky sal".

Na druhe pfedstaveni ,,Romea a Julie" pockalo si ceske div. obecenstvo pfes pet roku. Doslot' k nemu teprve dne 31. fijna 1858 v obsazeni z vetsi

102

casti zcela novem. Romea hral Simanovsky, Julii nad jine nadana mladistva tragedka Albina Heintzova, Merkucia Jos. Jifi Kollar a Tybalda Kollar ml. Z prvniho obsazeni zbyli: kojna (Hynkova), Loren¬ co (Lapil) a stary Kapulet (Chauer). Referent „Lumira" (H-yJ venoval poZornost hlavne obema titulnim uloham. Charakteristicke jest^ ze zacina s „vytkou" o r eal is tickem" sme¬ ru Simanovskeho. Zminil pry se o nem jiz nejednou a pohfesoval v nem casto ,,uslechtilejsi barvitost". Byla^pry to „vada, ktera promyslenym, krasnymi prostfedky fysickymi nesenym a nevsedni pilnosti vytfibenym jeho vytvorum razu umeleckeho odjiinala"; slovem „zpusobile upravenemu celku" schazel pry nadech genialnosti jako i vzlet poeticky." Vsak prave v tomto smeru pfekvapil recensenta Simanovskeho Romeo. „To prvni jeho zjeveni," pise dale, „skromne, jemne. zadumcive, dechem prave poesie provate, zbudilo pozornost velmi cetneho obecenstva. Na torn zaklade rozvinoval dumyslne a beze vseho pfikreho pfechodu dusevni zivot a hluboce skryte harani teto v dejinach lasky nedostihle vasne, jak nam je pevec Strafortsky genialnimi tahy vylicil. Bohate ladeny (!) jeho cit prosel prave v one scene s Lorencem unasejiciho prulivu, kde bolum a dusevni strasti podlehaje, k zemi klesne. Nemene krasne a s nejtklivejsim hereckym taktem kreslil vyjev v komnate Julie pfi rannim louceni. Scena v hrobce uzavfela skvele a v celku dustojne tuto snad nejlepsi ulohu nadaneho herce". O'vykonu Heintzovy (Julie) pravi recensent, ze prave ,,tuto soumernost, toto dumyslne soufadeni vynikajicich momentu v uteseny, umeleckou svou

103

vytfibenosti unasejici celek" (jimiz byl totiz 'Si¬ manovsky ulohu Romea obmyslil), ,,z vetsich dilu" pohfesoval. Uznava nevsedni nadani, vytecne pro¬ stfedky a poctive snazeni mlade herecky; .od prv¬ niho jejiho vystoupeni pry sledoval s napjetim ,,he¬ recky proces, jenz jiz v zarodku neobycejnou sliboval budoucnost". Tim vice vsak pry se citi povolanym zkoumati dukladneji vedle pfednosti take vady v koncepci a v pfedstavovani, a ,,tim pfis¬ nejsi mefitko na dramaticke vyjevy (!) schopne teto herecky poloziti". Je-li pry muz v statnich a politickych dejinach vyhradnim zivlem, jest pry to ( opet zena v pomerech rodiny a lasky. Romeo pry nesmi nikdy prvniho mista zauji¬ mati; je pouze zamilovanym muzem, a ponevadz pry muz v lasce zaniknouti nesmi (!), nemuze pry se tez nikdy hrdinou eroticke basne stati (!!). ,,Na¬ proti tomu," pokracuje recensent (jenz projevuje v cele stati tak kuriosni pojmuti celku i jednotlivosti, ze pokladame za nutne citovati naivni a nemo¬ torne pronasene vyroky doslova), ,,musi se kouzlo a nemilost lasky v zene soustfedit; nevyhnutelnym pozadavkem vsak zustane, by jeji vaseh prvni a je¬ dina byla; smyslny chtic musi se zde jiz ve svem zarodku zastihnout, neb jinak by schazela povaze mravni dustojnost pro tento ucel. Jakmile Julie Romea pfi masVarnim plesu uzfi, nastane^ uplny pfevrat v jeji bytosti, vsecky sily jeji duse dosahnou pfi jarnim dechu lasky nejbujnejsiho kvetu; nezfime (!) pouze bohatost citu, nybrz i podrobene zjevy ducha, praktickou obezfelost, lest a moudre zakryvani tajnych umyslu jednim razem v netusene dokonalosti. Tato doko¬ nalost dovrsuje miru svou konecne v heroicke od-

104

vaznosti, kde divka do hrobky sestoupi, by nebe sve lasky nalicenym umrtim zachranila." Vse to nedoslo pry Heintzovou zadouciho ,,vy¬ obrazeni" atd. Referent ve svem naivnim zvatlani pokracuje; ale nam zda se, ze jest dosti na pouhe ukazce kritickeho pensa, kterymz o druhem pfed¬ staveni „Romea a Julie" tragedie ta a vykony hercu v „Lumiru" odbyty. Konstatujeme jen jeste usudek uhrnny. V prv¬ nim jednani byla pry to ,,divka pekneho zjevu a peknych feci beze vsi dusevni zvlastnosti, konversacni milovnice v odmefenych kruzich socialniho sveho postaveni". Druhym jednanim pocinaje zmocnovala pry se Heintzova vzdy vice Jednotlivych zivlu". Monolog v tfetim jednani svedcil pry ,,o bo¬ hatem zevnejsku a poeticke nadsenosti" interpretcine; naproti tomu pfal si referent ,,pfi tklive pfednesenem epilogu o svatebni noci" — ,,vice smyslne rozharanosti a sniveho unaseni". Nejlip pry se Heitzove dafila mista, ,,kde energie vule a cinu krasnemu jejimu pathosu volny pruchod dovoluje. Nejvice vsak pry vynikla ve. scene, ,,kde odhodlane zoufaly navrh mnicha pfijima f' a v monologu, „kde hruzy hrobky lici. . ." Merkucio Josefa Jifiho Kollara taktez referenta neuspokojil. Nemohlt' vykonu toho ,,k jeho (Kollarovym) lepsirn^ uloham pfipocisti". Merkuciuv ,,pfisny humor" jest pry zcela jiny, ,,nezli ho Kollar obycejne vyvinuje". Pfes to pry Kollar ,,vynikal". Nejlip provedenymi ulohami zdaly se referentovi Tybald (Kollar ml.) a Lorenco (Lapil). Kojna (Hynkova) byla mu pfilis dobrosrdecnou zvatlalkou; Jistou ostrost cynismu" pry nikde nezpozoroval. Chauer (stary Kap-ulet) hral dosti dobfe; ale spat-

105

ne pry mluvil; v prudkosti affektu stal se pry casto nesrozumitelnym. ' Vubec referent byl se vsim moznym nespokojen a ctenaf recense na vzajem zase jest nejspise svrchovane. nespokojen s referentovou ■— recensi... O tfetim pfedstaveni proslavene tragedie te proveden experiment pfimo harlekynsky. Provozovanat' dne 23. cervna 1861 ,,pfi dennim svetle co hruba ironie kouzelne noci pievce Stratfortskeho" — a za tropickeho vedra. Referent ,,Lumira" zmihuje se o pfedstaveni torn jen nekolika slovy. Pravi, ze jest tragedie ta v dobre pameti z dfive jsi cinnosti Heintzove (ktera i tentokrate hrala Julii). Bylo-li pry nynejsi pro¬ vedeni ulohy te vyrovnanejsi a uslechtilejsi. nelze pomlceti, ze dfivejsi melo do sebe vice vfelosti a poeticnosti. Pfes to vse nebo prave proto pry nabyl recensent pfesvedceni, ze engazment Heint¬ zovy (ktera vystupovala pohostinsku) jest pro nase divadlo nevyhnutelno. — (K engazovani tomu vsak nedoslo.) Romea hral Simanovsky, Merkucia Jos. Jifi Kollar a kojnou Hynkova jako o druhem. pfedsta¬ veni ,,zdafile". Souhra nebyla nalezite vyrovnana, navsteva slaba. — Po ctvrte provedena tragedie ta dne 17. cervna 1862 v novem obsazeni obou titulnich uloh. Romea hral mladistvy tehda Samberk ,,s rozvahou a ohnem", Julii Libjcka, kterazto uloha podafila se ji „tak dobfe, jak se ji jen dafiti mohla pfi zvlastnostech organu jejiho a posavadnim navyku klasti v jiste sceny pfilisne pathos". Merkucia Jos. Ji¬ fiho Kollara prohlasuje referent ,,Lumira" za Jary,

106

mistrny nakres", ale pfipomina, ze se Kollar v uloze te ^nevyrovnava — i na znamy poklesek" — Fischerovi, jenz hral ulohu tu, jak vime, o prvnim pfedstaveni r. 1853. \ V obsazeni mensich uloh jevil se nedostatek hereckeho personalu; pfes to byla pry souhra aspoh slusna. Od roku 1853 az do otevfeni divadla prozatimneho (18. listopladu 1862), tedy prodlenim cleviti roku, provedena Shakespearova tragedie lasky pouze ctyfikrat. V divadle prozatimnem provedena poprve dne 31. ledna 1864 ve prospech Otilie Male, ktera byla teprve asi pfed rokem pro obor tragickych milovnic engazovana. ; Mala hrala Julii poprve. ,,Tfeba bychom ne¬ mohli zaznamenati," pravi o vykonu torn referent „Zlate Prahy", ,,ze usplech naskrze byl takovym jako snaha, toz pfece zaslouzi jiz tato snaha sama o sobe vfeleho pznani, zvlaste dojde-li aspoh v ne¬ kterych castech sveho uskutecneni. Nejlepsi cast Julie si. Male byla bez odporu scena na balkone. Zde nasla Mala onen pravy ton panenske nevinnosti smisene jeste s detinskou az nekdy naiv¬ nosti, zde pfedstavila opravdu pekne neznou divku vrhajici se s nadsenim v proud prvni, ohnive lasky. Skoda, ze si. M. nedrzela se tohoto zakladu v dalsich scenach, kde v tichou idyllu lasky vmisi se zivly tragicke. Z dalsich jednani muzeme jmenovati jen jeste scenu s lahvickou, ktera pfedvedla nam opet Julii s balkonu. Ve scenach mezi tim lezicich zabloudila si. Mala dosti patrne v pathos slusici dobfe Debofe neb „panne Orleanske", nikoli vsak Julii.

107

Zvlaste monolog pocinajici slovy: ,,Sestup plamenochode spfezeni k Jasone bytu!" a nasledujici na to dialog s kojnou necht' slecna jednou doko¬ nale promysli a uvesti hledi v lepsi souhlas s podafenym zacatkem. Pfi druhem pfedstaveni (dne 11. unora; nepozorovali jsme v ohledu torn jeste zadneho pokroku; neztracime vsak nadeje, ze se s nim shledame v brzke budoucnosti." Romea hral Samberk, o nemz referent mylne tvrdi, ze hral ulohu tu poprve. ,,Herec ten," pravi pak do slova, rozsifil svuj repertoir za posledni doby tak, ze veru nemozno, aby vse to dustojne zastal, co na se befe. Dnes hrati Romea, dva dni na to Vincka Labut'ku v ,,Pani hospodske", za tyden „Enspigla" a hned na to zase Romea: tot' vskutku ponekud pfilis .mnoho. Doufame, ze takove pfilisne rozsifovani pusobeni jednoho herce nestane se pravidlem. Nebylo by to ku prospechu ani divadlu, ani panu Samberkovi. Necht' rozhodne se pro ten neb onen obor; oba zastavati jest skoro nemozne, trpi tim jeden neb druhy." Referent se domniva, ze by mel Samberk soustfediti sve sily ve veselohfe, kde jedine muze dosah¬ nouti uspechu nevsednich. O vykonu jeho v uloze Romea piak pravi: ,,Romeo jeho byl sice velmi slusne a s pili proveden; avsak schazel mu pfece onen unasejici oheh a roznecujici zapial, ktery mu nalezi. Jevilo se to hlavne ve scene u Lorenca." Simanovsky, jenz hral Romea pfed Samberkem, pfevzal po Jos. Jifim Kollarovi ulohu Merkucia. ,,Provedl ji v celku dobfe, avsak pfece pozorovati bylo, ze pro podobne ulohy nedostava se mu mnoho samorostleho humoru, jakeho vyzaduji... Byl. totiz

108

v humoru svem pfilis nucenym/, v pohybovani svem ponekud malo uhlazenym. Scena souboje s Tybaldem byla pfi druhem pfedstaveni (ll. unora) lepsi nez pfi prvnim (31. ledna)." Chvalne zmihuje se referent jen jeste o kojne, kterou hrala opet Hynkova. O Lapilovi (Lorenco) a Chvalovskem pravi, ze nedostali. V celku bylo pry pfedstaveni to jedno z nejlep'sich posledni doby; „ne snad proto, ze by bylo na skrze dokonale byvalo, nybrz z te pficiny, ze aspoh u vetsiny spoluucinkujicich jevila se snaha po dokonalosti." ' Roku 1864 byla tragedie ta krome reprisy dne 11. unora provedena jeste dne 19. dubna a 4. cervence, tedy uhrnem ctyfikrat. Roku 1865 provedena dvakrat, dne 20. ledna a 16. cervence — po druhe opet v castecne novem obsazeni. Julii hrala zase Mala. O vykonu jejim napsal F. V. Jefabek v ,,Nar. Listech" : ,,S1. M. je znama co dobra, ba skoro co vytecna Julie, kterouz by byla zuplna, kdyby se ji podafilo propujcit prvnimu vystupn jeste vice detinskosti, a scenam v tfetim jednani jeste vice bezprostfednih'o zapalu. Celkem trpi jeji Julie jeste pfilisnou reflexi a vypoctenosti na mnoze ovsem i umeleckou. Scena balkonni zda se nam 'alespoh byt nejkrasnejsi. Ze slecna po hlav¬ nich vystupech svych byla hlucne volana, nepotfebujeme podotykati." Romea hral zacatecnik Klenovsky, jenz poprv>6 vystoupil pfed ceskym obecenstvem. Referent „N. L." poukazav k obtizim, pro zacatecnika vystupujiciho v uloze Romea, pravi, ze byl pfesvedcen, ze

109

se tak odvazny pokus podafiti nemuze, a proto ze byl pfipraven uplne na jisty deklamacni pathos, zacatecnikum tak pfirozeny. ,,Nez i tu byli jsme," pokracuje, ,,ponekud zklamani". Pan Klenovsky Romea bohuzel ani dobfe jjnemluvil". Pronunciace jeho nema dosti lehkosti a pruznosti, a je, jak se nam zdalo, tisnena manyrou. Takz pochybujeme, ze kdo v divadle vsem jeho vetam roznmel, nam alespoh zustaly pfese vseckb namahani velmi mnohe nesrozumitelnymi. Pfi teto nejasne vyfecnosti nese se jeho deklamace jeste jistym plactivym zakladnim tonem, jejz Romeo ani na zacatku nesnese, nefku-li v prostfednich scenach, a k vysi tragickeho pathosu nestaci zase, jak se zda, organ a posa. - Pfese vsecky tyto a jine vady nemohli bychom vsak p. Klenovskemu upirat talent. Misty, kde mu navyk jeho nepfekazel, mela jeho hra stopy uslechtilosti a vubec byla zevnejsi jeho representace dosti slusna az na pfilis castou a ne vzdy pfimefenou akci — obycejnou to ostatne vadu zacatecnikuv. Na kazdy zpusob je potfeba jeste hojneho cviku a pfede vsim k lehkosti a pfirozene plynnosti de¬ klamace." * *

Sledovati podrobne dalsi pfedstaveni ,,Romea a Julie" na ceskem jevisti zda se nam zbytecnym. Podane ukazky zajiste dostatecne charakterisuji, jak byla tragedie ta ceskou kritikou aspoh v prvni dobe v celku i jednotlivostech pojimdna a vykladan a. Dodavame tudiz jen jeste pro

110

ty, kdoz se o tragedii i v tomto ismeru zajimaji, ze prodlenim dalsich dvaatficeti let (od konce r. 1885 az do konce srpna r. 1898) provedena byla osmatficetkrat, a sice r. 1866 (dne 21. unora), 1868 (9. a 16. bfezna), 1869 (l. unora), 1870 (3. ledna a 26. unora), 1872 (ll. bfezna a 2. fijna), 1873 (27. fijna), 1874 (6. fijna), 1877 (5. a 8. bfezna), 1879 (13. a 20. prosince), 1881 (17. a 26. unora), 1882 (24. unora a 31. bfezna) a sice vesmes v di¬ vadle prozatimnem. Tehoz roku (dne 30. dub¬ na a r. 1883 (30. srpna a 10. zafi) v divadle no¬ vomestskem. i Vdivadlenarodnim r. 1884 (6. a 9. bfezna, 2. dubna a 22. cervna), 1885 (5. unora a 3. bfezna), 1886 (6. zafi), 1891 (27. a 30. prosince), r. 1897 (28. a 31. bfezna, 6. a 11. dubna, 19. zafi a 13. pro¬ since), 1898 (19. ledna a 25. kvetna). Od r. 1853 az do konce srpna r. 1898, t. j. prodlenim 55ti roku — provedena pouze 48krat, v prumeru tedy ani ne jedno>u v roce. Julii hrala od r. 1864 skoro vesmes Mala, po¬ zdeji take nekdy Bittnerova; dvakrat vystoupily v uloze te pohostinsku dve cizi tragedky: Deringova r. 1879 a Ruzickova Strozzi r. 1886. Romea hral pozdeji Bittner a po nem Seifert, r. 1883 take Pstros; pozdeji Zelazowski a Vladimir Samberk. ' Ostatni ulohy prodlenim let casto vymehovany; toliko uloha kojne byla v rukou Hynkove od r. 1853 az do jejiho odstoupeni od divadla.

Ill

Podobne jako z citovanych recensi vysvita sko¬ ro ze vsech ostatnich referatu, ze prodlenim let ustalilo se i u nas v Cechach o Shakespearove tra¬ gedii povsechne mineni hlavne na zaklade nazoru, jak se byl ustalil v Nemecku na zaklade cetnych, mnohdy v svrchovane mife panegerickych vykladu enthusiastickych ctitelu Shakespearovych, jejichz cinnost stfizliva a chceme-li, tfeba skepticti komen¬ tatofi (hlavne anglicti a take nektefi nemecti i jini) oznacuji nazvem Shakespearomanie. Obe tyto velke strany svadely, jak znamo, dele celeho stoleti tuhe, houzevnate, namnoze i rozhofcenei a vasnive phtky literarni, nejen o Shakespeara a jeho vyznamu v literatufe svetove, nybrz i o nescetne podrobnosti jeho del ve vsech moznych sme¬ rech. Nam ovsem ani ve snu nenapada sledovati tfeba jen celnejsi tyto boje podrobne. Rovnez nepokladame za povinnost pfidavati se k te neb one strane; pfes to nemuzeme nekonstatovati, ze v Nemecku nabyl konecne pfevahu nazor enthusiastuv a pfe¬ nesen u mensi nebo vetsi mife i k nam do Cech. Jak dalece mnohdy, toho nejpadnejsim dokla¬ dem zda se nam byti nas Neruda, jenz byl jako kritik divadelni bez odporu jednim z nejnepfedpojatejsich. V Nemecku totiz i nyni jeste vystupuje obcas nektery z tak zvanych ,,pochybovacu", ktefi se odvazuji namitek proti tradicionelnimu nazoru. Tak vysla na pocatku let sedmdesatych podobna kniha z pera Edvarda Hartmanna. Neruda roku 1874 ostfe a, bezohledne ji ztepal satyrickou crtou ,,Romeo a Julie — paskvil na lasku" — (viz Nerudovy Feuilletony sv. III.). Nechceme zkoumati, zvitezil-li v tomto pfipadu u Nerudy satyrik nad kri-

112

tikem, a konstatujeme pouze, ze z cele crty Nerudovy vyzniva tyz neb aspoh podobne neobmezeny obdiv Shakespearova genia jako ,,tvurce", jako cele fady enthusiastuv., Vsak prave o tomto poslednim sluvku — ,,tvur¬ ce" — nutno nam vysloviti se zcela nepfedpojate, ze k vetsine nemeckych studii o Shakespearovi jest radno chovati se s vetsi nebo mensi reservou. A to z te proste a pfece zavazne pficiny, ponevadz vet¬ sina esseyistu nemeckych anektuje Shakes¬ peara jako G e r m a n a pro narod nemecky a slavu Shakespearovu poklada jaksi za slavu kmene g'ermanskeho. / Tak na pf. Gervinus (Shakespeare IL, 486 — vydani r. 1849) nazyva Shakespeara pfimo „prvnim ryze germanskym basnikem nove doby" a pravi, ze jevi se u neho poprve ona mnohostrannost aynimavost, ktera pry jest n e m e c k e m u kmenu narodnimu naprosto vlastni; ona objektivnost, ktera pf irozenosti dob i pf edmetu v umeleckem pojmuti ponechava vzdy jejich pravo; dar to, jehoz pozdeji Haendl ve svych oratoriich vyuzitkoval a jenz pak od Haendla pfenesenbyl donemeckehobasnictvinaKlopfstocka, Herdeta a Goethe a. i Nepomerne rozhodneji vyslovuje se v ohledu torn J. L. Klein, jenz anektuje docela i Shakes¬ pearovu lebku pro sve krajany jako lebku ryze germanskou. Na doklad citujeme zde dotycne sofisticko-dithyrambicke misto (Geschichte des Drama's IV. 107.), pokud mozna v doslovnem pfekladu: „Kelticko-normansky neboli skandinavsky, kelticko-teutonsky genius jest bezpochyby ono hofcicne se-

113

minko, z nehoz vyrostl strom, v jehoz rozmanitych vetvich a haluzich hnizdi veskere zpevave ptactvo stfedoveke romanticke poesie, az konecne strom ten splanul (emporloderte) jako fenixovske hnizdo anglonor'manskeho slunneho ptaka dramaticke poe¬ sie. Zarodecnym dfenem, klicivosti a urodnou silou hofcicneho seminka, jez bylo v takovy strom vzpncelo, byl germansky, nemecky duch baji, tvofivy duch vynalezavosti, jenz sidll v pf edni casti (!) lebky. Z te pficiny maji take Nemci mezi vsemi ostatnimi narody nejvetsi lebky, u nichz jest pfipomenuta pfedni cast cela vyvysena a dokona¬ leji (vollkommener) nezli u jinych hlav vyvinuta." ,,Vynikajit' touto zvlastnosti fornfy u vyssi mife nezli Francouzi a Anglicane — coz jim musi i slavny anthropolog anglicky James Cowles Prichad pfiznati. A Shakespearova hlava jevi na prvni po¬ hled nemeckytvar lebky a k tomu take idealni formu jeji..." Potud pfeklad citatu. Lebky Shakespearovy sice, jak znamo, nikdo z tech, kdoz o ni nyni mluvi, nevidel a take ji vedecky nemohl zkoumati. Podob tvafe Shakespearovy zachovano sice nekolik, asi sedm, ale tak ruznych, ze nelze o zadne apodikticky fici, ze jest pravou ... A pfece nemecky literarni historik beze vsech rozpaku (ovsem jen pro ctenafe nejlehkovernejsi) anek¬ tuje lebku Shakesplearovu pro narod nemecky. Avsak — mel-li ci nemel-li Shakespeare lebku ryze germanskou, muze byti nam Cechum rov¬ nez tak Ihostejno jako nepfehledna spousta germanskych domnenek jinych, byt' i byly pseudoduvody sofisticky sebe dumyslneji opodstathovany. J. Arbes, Sebrane spisy. XXVIII.

8

114

Nam slo pouze o strucny pfehled osuduv Shakespearovy tragedie na ceskem jevisti a z casti take o_ to, jak byla tragedie ta kritikou pfijata. Tudiz jen dilo. A jedine na torn chceme logicky demonstrovati, vzniklo-li skutecne vylucne z ducha Shakespearova cili nic. Vse, ceho se tuto dotykame jako charakteristickych znamek nemeckeho komentatorstvi, budiz nam pouze vystrahou, abychom nenasledovali komcntatoru f tech na logicke scesti, po nemz nelze dospieti jinam nezli do labyrinthu, z nehoz neni vyvaznuti. Avsak rovnez tak jako o povsechnem razu Shakespeara vubec rozchazeji se diametralne i mi¬ neni o jeho ostatnich vlastnostech jako basnika. Nektefi prohlasuji jej za tak zvane universalni genie, kteremu ve svete nic nebylo tajno a nevysvetlitelno — za muze nad svou dobu vzclelaneho, ba skoro uceneho, ktery se vyznal ve vsech moz¬ nych odvetvich lidske prace atd. —• za cloveka, ktery vsemu venoval svou pozornost, vsechno stu¬ doval a vsemu pfisel, jak se fika, ,,na kloub", jedine spravny, kratce za inkarnaci universal n ih o v e d e n i. Jini naopiak mu zase prave skoro vse to — odP'iraji, tvrdice, ze vsechny hluboke myslenky, vse¬ chny vedomosti a znalost sveta, lidi, pomeru, veci, umeni atd., jimiz dramata Shakespearova oplyvaji, nejsou vysledkem pfedchazejiciho studia, nybrz zce¬ la proste pfirozenym plodem bezpfikladne d ivinace basnicke, jisteho druhu clair-voyantstvi, v kteremz basnik v nadseni svem dusevnim zrakem svym pronika i sfery jinym smrtelnikiim naprosto neproniknutelne.

115

Jedni mu odpiraji — abychom uvedli take aspoh jednu reelni vlastnost dusevni — veskerou znalost linguistickou, tvrdice, ze byl plnokrevnym Anglicanem, kteryz krome zvukove znalosti latiny a ca¬ stecne i fectiny a nekterych frazi jinojazycnych nevyznal se v zadnem jinem jazyku krome ve sve matefstine, kdezto jini z del jeho zcela pfesne, tu a tarn pfesvedcive dokazuji, ze Shakespearova znalost jazyku byla die vseho podobne bezpfikladna jako jeho basnicky talent a jeho vedomosti vubec. Karel SinTrock (Die Quellen des Shakespeare I.) odpira zcela rozhodne nahledu angiickych badatelu, z nichz mnozi tvrdi, ze byl Shakespeare co do ve¬ domosti a znalosti jazykove skoro az ignorant. Simrock ma za to, ze nebyl sice Shakespeare zadnym ucencem, ale ze zil v dobe a u dvora, kde ucene vzdelani a znalost jazyku byly rozsifeny a ze duch jeho razu v takovemto okoli nemohl zustati pozadu, ba ze by i za nasich dnu byl pokladan za vzdelaneho. Vyznal pry se v latine a ponekud i v fectine; rovnez pry umel dobfe italsky, jak pry u dvora kra¬ lovny Alzbety ani jinak byti nemohlo a o jeho zna¬ losti franciny, ktera byla tehda vzacnosti, nemuze pry nikdo pochybovati, kdo cetl jeho Jindficha V. Na doklad Shakespearovy znalosti italstiny pfi¬ pomina, ze carokrasna slova", jimiz Romeo na ma•skarnim plesu poprve oslovuje Julii, jakoz i jeji od¬ poved nejsou nezli narazkou na Romeovo jmeno, jez znamena v italstine poutnika. Ovsem jest take dosti nestranny a konstatuje, ze bylo nahledu tomu se strany anglicke (Quaterly Review) odpirano atd. Nam a k nasemu ucelu, obzvlaste kdyz si po¬ znovu pfipomeneme, ze nemame ani v nejmensim

16

umyslu zabyvati se jakymikoliv domnenkami, mohou byti vsechny tyto a podobne divergentni nazory uplne Ihostejny. Osobni pomery Shakespearovy jsou az na pranepatrne zarucene rysy neznamy. O jeho vlastno¬ stech jako cloveka — a jeho vedomostech nebo isnoranci nelze tedy disputovati nezli skoro vylucne jen na zaklade jeho spisu. Avsak souditi ze spisu basnickych na reelni ve¬ domosti basnikovy a zejmena na znalost jeho lin¬ guistickou, zda se nam byti kriteriem pad miru nespolehlivym. Ucenost a'vedomosti daji se z cizich zasob nastfadati — a transfigurovati. A frazemi z ci¬ zich jazyku, jez Ize pfece spravne pfepsati, mozno zcela vyhodne manipulovati — jak toho mame nescetne doklady u cele armady spisovatelu. Nam ostatne nejde zatim o to, jakym Shakes¬ peare byl, nybrz proste o logickou a chceme-li. porovnavajici analysi jedine jeho prace, tragedie ,,Romeo a Julie"; jak pfed nami lezi a neda se jinou uciniti, nezli jakou prave jest. Chcemef se vynasnazit zodpovedeti nasledujici otazky: ,,Je tragedie ta vyhradne a naprosto dusevnim majetkem Shakespearovym? A neni-li — kdo a pokud asi participuje na dile Shakespearove ? Teprve po te bude Ize zodpovedeti otazku zaverecnou: jakym Shakespeare asi byla mozno-li zpusob Shakespearova tvofeni nebo patvofeni prohlasiti za vzor, kterymz by se mely pfisti generace basnicke fiditi.

11'

K tomu ucelu nezbyva, nezli se pfede vsim ji¬ nym zabyvati otazkou: jak Shakespearova trage¬ die asi vznikla, neboli jinymi slovy: nahlednouti, pokud vubec mozno, v dusevni dilnu Shakespearovu a zkoumati: vzniklo-li basnicke dilo to z vlastniho nazoru basnikova, — je-li ci neni-li dilem jeho obraz¬ nosti atd.

v

III. Kdy byla Shakespearova tragedie „Romeo a Julie" naps ana, nelze — jako o vsech ostatnich pracich jeho — udati historicky pfesne. Domnenky, oparajici se o ruzne momenty ze zivota basnikova a o zjistene jednotlivosti z dejin jeho del, napadne se ruzni. Dobu vzniku ,,Romeo a Julie" udavaji vsak nektefi aspoh pry ,,pfiblizne spravne" z textu prvni¬ ho vydani tragedie te z roku 1597. Na jednom miste prvniho aktu totiz se pfipomina, ze tomu devet let, co bylo zemetfeseni, z cehoz pry Ize souditi, ze — (vztahuje-li se totiz vyrok ten k zemetfeseni r. 1580) — tragedie Shakespearova vznikla r. 1589. Pfes to mnozi jini, jako na pf. A. Schmidt, uvadeji znamky, z kterychz Ize souditi, ze vznikla o neco dfive. Prolss, jenz nazyva tragedii tu ,,ncjjasnejsi a nejslunnejsi" vsech dramatickych praci Shakespearovych, domniva se, ze byla napsana bez¬ prostfedne po nejkrvavejsim dramate jeho ,,Titus Andronicus", kterymz pry Shakespeare pfekonal i nejpfisernejsi krvava dramata svych pfedchudcu

119

i soucasniku jako Kydovu ,,Spanish tragedy" a Marloweova ,,Tamerlana". \lzme pfedevsim,^ jak soudilo se ^z dosud o vzniku jejim u nas v Cechach! Dr. J. Cejka v poznamkach ke svemu pfekladu (vydanemu r. 1861) pravi: ,,D\e dila byla Shakes¬ pearovi pramenem jeho tragedie. Prvni je epicka baseh, kterou sepsal r. 1562 Arthur Brooke, a druhy pramen je novella ve sbirce ,,The palace of Pleasure" od Paintera. Avsak oba spisovatele vazili opiet z italske novelly od Bandella vydane, jen ze Painter k tomu pouzil francouzskeho pfe¬ kladu novelly Bandellovy, jak ji byl Boisteau v ,,Histoires tragiques" vzdelal. Tesneji drzel se Shakes¬ peare basnika Brookea nez novellisty Paintera. Podrobne a zevrubneji zmihuje se o vzniku, vlastne jen o ,,pramenech" Shakespearovy trage¬ die Fr. Doucha v poznamkach k prvnimu vydani sveho pfekladu z r. 1849. Pfedeslav uryvek z cestopisu Jana Kollara po Italii, pfipomina, ze udalost o Romeu a Julii (ktera die liceni stare povesti na zacatku XIV. veku ve Verone skutecne se sbehla) vypravuje italsky dejepisec Girolamo della Corte ve sve Jstoria di Ve¬ rona" (Dejiny Verony), ale teprve roku 1594 vydane. Dale pfipomina, ze jiz pred vyjitim pfipomenu¬ tych ,,Dejin Verony" pfibeh zvolen byl od nekolika italskych spisovatelu za pfedmet povidky — uvadi jmena autoru i nazvy spisu, zmihuje se o francouzskych a angiickych, prosaickych i basni¬ ckych zpracovanich latky te pfed Shakespearem a dodava, ze pozdeji zvolili si dej ten za kitku ke svym „spisum" Spanelove Lope de Vega a Francisco de las Roxas a Francouz Mercier.

120

Dodatecne uvadi take nektere ,,vzdelavatele" a pfekladatele Shakespearovy tragedie a to nejen anglicke (Howarda, Cibbena: a Garricka), nybrz i ne¬ mecke (Schiilera, Goethea, Vossa, Wielanda, Weisseho, Eschenburga, Schlegla, Ticka) — a konci poznamky sve vytahem Bandellovy novelly, aby „ctenar postup vypravovanych v ni udalosti mohl s dra¬ matickym vyvijenim deje Shakespearova dila srovnati a pfi torn stopovati basnicky oduvodnene uchyleni od latky prvopocatecne podane, z ktere, ve¬ den mohutnym svym geniem, Shakespeare onu krasnou, velkolepou budovu mistrovskou rukou do uzas¬ ne vyse vyvedl." Oba cesti pfekladatele meli tudiz za to, ze Shakespearova tragedie vznikla bezprostfedne z vypravnych pokusu prosou i versem, pfed Shakes¬ pearem sepsanych. Vymsnazme se tudiz uciniti sobe aspoh pfi¬ blizne spravny pojem o casovem postupu pfipravnych techto praci a to nejen co do pouhe fabule, nybrz i co do jejiho umeleckeho rozvoje. Jeden z nejstarsich literarnich plodu, v nemz jest aspoh jednoho z hlavnich rysu fabule o Romeovi a Julii pouzito, jest stfedoveky roman Xenophona Ephesiuse. Rekyne romanu toho, Authia, elitejic ujiti nenavidenemu shatku, vypije uspavaci napoj a da se pohfbiti. Ve hrobce procitne, a lupici, ktefi se byli do hrobky vedrali, by ji vyloupdli, Authii unesou. Mnozi chvali roman ten jako cteni nad miru poutave. Zvlaste liceni lasky stafickeho rybaka k mrtve druzce nalezi plry svou prostou a pfece vyraznou tklivost k nejlepsimu, cim se muze ktcrakoli jina literatura pochlubiti.

121

Souvisleji jest fabule o Romeu a Julii, ovsem s jinymi jmeny, uzito (jak Dunlop ve sve „History of Fiction" 11., 396 pfipomina), v jedne z italskych novel z druhe polovice XV. veku. Roku 1476 vysel totiz v Neapoli pod titulem ,,11 Novellino" svazek padesati povidek, jejichz spisovatelem byl M a s s ucio di Salerno. Autor ujist'uje, ze vsechny tyto novelly zakla¬ daji se na skutecnych pfibezich, coz jest ostatne zcela Ihostejno. Tficata tfeti z nich lici nest'astnou lasku dvou milencu. Pfibeh udal pry se skutecne v Siene a po¬ nevadz dosti napadne pfileha k znamemu deji Shakespearovy tragedie, podavame zde die Simrocka aspoh pouhou kostru. . • V Siene zil mlady muz z dobreho rodu jme¬ nem Mariotto Mignanelli. Mladik ten zamiloval se vfele do divky jmenem Giapozzy a dovedl si ziskati jeji naklonnosti. Jake pfekazky staly v ceste jejich spojeni, nevi se. Nemohouce najiti jine cesty ke svemu spojeni, rozhodli se, ze zasnoubi se tajne, a provedli to tim zpusobem, ze podplatili jisteho mnicha augustianskeho, ktery je tajne oddal. Za nedlouho pfihodilo se Mariottovi nestesti, ze jisteho vazeneho mest'ana sienskeho, s kterymz pfisel do hadky, zabil. Za to odsoudil jej podesta k dozivotnimu vyhnanstvi a Mariotto uprchl do Alexandrie ke svemu stryci, bohatemu kupci Mikulasi Mignanellimu. Kdyz pak se s milovanou Gianozzou loucil, slibila mu, ze mu bude pilne dopisovati, a take jeho bratr jej ubezipecoval, ze mu bude o milovane divce zpravy podavati.

122

Brzo po te vsak Gianozza nemohla odolati nalehani sveho ^otce, jenz ji byl wyhledal zenicha, proti kteremuz nesmela niceho namitati. I ivaiila se, jako by k shatku svolovala; zatim vsak snazila se zpusobem rovnez tak smelym jako nebezpecnym shatku se vyhnouti. I podplatila augustianskeho mnicha, ktery ji byl oddal, aby ji uvafil napoj, po jehoz poziti by po tfi dny byla zdanlive mrtvou — a kdyz bylo pfani jejimu vyhoveno, vypila bez rozpaku napoj a byla v chrame aug;ustianskem pohfbena. Pfed tim svemu manzelovi odeslala list, v kte¬ remz jej uvedomila, co ma v umyslu provesti; .ale list ten manzela nedosel, ponevadz lod, na ktere se nachazel posel s listem, korsary byla zajata. Jiny list, kterymz bratr Mariottuv tomuto zvestoval, ze zemfela nejen jeho milenka, nybrz i jeji otec hofem nad umrtim sve dcery, dosel. Nestastny Mariotto se rozhodl pospisiti hned do Sieny, by na hrobe sve milenky hofem bud ze¬ mfel neb aby byl strazci spravedlnosti polapen, pfed soud postaven a k smrti odsouzen. A skutecne byl take postizen, prave kdyz se chtel do hrobky clobyti, a byl pak k smrti odsouzen. Zatim vsak Gianozza byla jiz hned prvni noci po svem pohfbu z hrobu vyzvednuta. Jakmile zase pfisla k sobe, pfevlekla se v muzske saty a pospisila do Alexandrie, kde s milencem svym doufala se sejiti. Tarn vsak se ke svemu zdeseni dovcdela, ze Mariotto obdrzev zpravu o jeji smrti, odcjcl do Sieny. Rozhodla se ihned vratiti se. Ale pfibyla do Siei'iy tfi dny po poprave Mariottove, a zemfela hofem nad jeho mrtvolou.

123

Od vydani prave zminene novelly uplynulo asi pul stoleti, nezli vznikla jina italska novella pod ti¬ tulem ,,G i u 1 i e 11 a", v ktere se jiz setkavame s tymiz jmeny osob, jako su Shakespeara. Autorem jejim byl Luigi da Porto, r. 1485 ve Vincencii rozeny, kteryz tamze r. 1529 u veku 44 let nasledkem poraneni v bitve zemfel. Luigi da Porto zustavil nekolik svazku rukopisu, mezi nimiz byly take nektere novelly. Tiskem vysel jeden sva¬ zek v Benatkach r. 1539. Obsahoval pfipomenutou jiz novellu ,,Giulietta", pak fadu ,,historickych listii" o souvekych dejinach, sonetty a madrigaly. Nejnovejsi vydani novelly te jest z roku 1831. Vyslo v Pise pod titulem ,,Giulietta e Romeo" peci Alex. Torreho, jenz pfedeslal take biografickou skizzu autorovou die starsiho, r. 1731 vydaneho zivotopisu z pera autorova pfibuzneho. V pfedmluve, vlastne ve venovani prace sve jiste pani, jejiz jmeno bylo Lucina Savorgnana, pfipomina da Porto, ze slysel pfipad ten vypravovati od jisteho lukostfelce Peregrina z Verony rodileho, jenz da Porta v dobe, kdyz byl jeste mlad a vojinem, na jeho sluzebnych cestach provazival. Byl pry asi padesatilety, neohrozeny a zkuseny vojak; pfi torn piny chuti k zivotu a na sve stafi snad az pfes pfilis nachylen k zamilovani, z kterez pficiny pry rad vypravoval a nejradeji o zamilovanych pletkach tak rozkosne, ze da Porto pry nikdy krasneji vypravovati neslysel. Dojemny pfipad, jejz lukostfelec Peregrino vy¬ pravoval, stal pry se ve Verone — tedy prave tarn, kde jedna tragedie Shakespearova. Pravda-li, co pfipomina da Porto, koloval v tu dobu pfibeh o Romeu a Julii jiz jako podani mezi

124

lidem. Tomu zda se aspoii nasvedcovati pfipome¬ nuli jineho italskeho novellisty Mattea Bandella, jenz ctyfi leta po vydani novelly z pera Luigiho da Porto vydal novou novellu o teze latce a ve venovacim pfipisu pravi, ze ji slysel vypravovati poprve v laznich caldierskych. Udani Bandellovo zaklada se vsak na omylu. Ze slysel o udalosti vypravovati, jest mozno; nic¬ mene z vlastniho listu jeho vysvita, ze mohlo to byti asi roku 1528, tedy ctyfi leta po vydani no¬ velly da Portovy. Novella Bandellova jest rozvedenejsi, ziveji a dojemneji vypravovana. Skoro ve vsech podstatnych vecech souhlasi s novellou da Portovou, kdezto misty zase se od ni odchyluje. Jelikoz vsak mnoha mista skoro do slova souhlasi, jest pravde podobnejsi, ze Bandello neslysel pfi¬ behu vypravovati ani die novelly da Portovy, nybrz ze mu byla podkladem novella sama. Z te pficiny, jakoz i proto, ze poklada se novella da Portova za prazfidlo vsech dalsich zpracovani, klademe ji sem u volnem pfekladu. G i u 1 i e 11 a (J u 1 i n k a). V dobe, kdy panoval ve Verone Bartolomeo della Scala, kvetly tarn dva rody, z nichz jeden zval se Capeiietti, druhy Montecchi. Oba tito rodove byli hojne pozehnani vsemi statky nebes, pfirody i st&sti; ale zili od davnych dob v nesmifitelne svarlivosti, kterouz cetni clenove obou roduv smrti zaplatili. Hrozby knizete, jemuz bylo nepfatelstvi to v nej¬ vyssi mife odporno, jakoz i vlastni pfesycenost svaficich se mely za nasledek, ze oba rody znenahla

125

ustavaly vzajemne se pronasledovati a pocinaly spolu zase mluviti. V tu dobu stalo se kdysi o masopnste, ze v do¬ me messera Antonia Capellettibo, nacelnika rodu toho, odbyvany ve dne v noci cetne slavnosti, jichz se skoro cele mesto sucastnilo. Tak octnul se tarn take kdysi v noci mladik jeden z rodu Montecchiuv, jenz byl zamilovan do jiste damy, o kterez se domnival, ze ji tarn nalezne. Byl oblecen jako nymfa, a kdyz pak se po pfikladu ostatnich demaskoval, ne¬ bylo oka, jez by se nan nebylo upfelo a to netoliko pro jeho krasu, pfevysujici spanilost kterekoli zen¬ ske krasky, nybrz i podivenim nad tim, jak se mohl do tohoto domui a k tomu jeste v noci dostati. Pfede vsim vsak ucinil zjev jeho nejhlubsi dojem na jedinou dceru Antonio vu, mladistvou to divku neobycejne spanilosti a zivosti. Sotva ze jej shledla, pocitila ihned veskerou moc lasky; i zdalo se, ze neni takfka ani sama sebe mocna. Jinoch vsak se choval bazlive, jakoby se ostatni spolecnosti stitil; zfidka kdy tancil, a rovnez zfidka kdy se dal s nekym do hovoru, coz dceru Antoniovu pfevelice hnetlo. Zatim byla piulnoc minula a jiz mel byti zahajen tanec s pochodnemi, kterymz obycejne podobne slavnosti koncivaly. Tancici rozestavili se pfi torn do kruhu a kazda osoba tancila stfidave s jinou, jak komu bylo libo. Nahodou stalo se pfi pfilezitosti te, ze octnul se mladik onen vedle dcery Capellettiovy. Po druhe jeji strane stal slechetny jinoch, Marcuccio Guercio, jenz mival od pfirody za nejparnejsiho leta rovnez tak jako za nejtuzsi zimy neustale ruce studene jako led.—

126

Kdyz pak Romeo Montecchi (tak se totiz mladik nazyval), k divce se pfiblizil a krasnou jeji ruku uchopil, pravila: ,,Budte mi vitan, bud'te mi vitan, messer Ro¬ meo." ,,Vitan?" opacil zcela udiven mladik. ,,Skutecne z celeho srdce," odvetila; ,,vyt' mi pfece opet zahfejete tmatnou tuto ruku, ktera by mi byla v ruce Marcucciove skoro jiz zkfehla." Tim povzbuzeny mladik odpovedel: ,.Zahfivam-li ja vasi ruku, rozplamehujete zase vy krasnyma svyma ocima moje srdce." Na to divka poodstoupila, by nebyla nikym zpozorovana a s usmevem odtusila: ,,Ano, pfisaham vam, Romeo, zadna divka ne¬ byla v mych ocich tak krasnou jako vy." Romeo skoro jiz v uplnem zachvatu lasky od¬ povedel : ,,Necht' jsem jakymkoli; neni-li ti nevhod, ja jsem a zustanu vecne nejvernejsim ctitelem tve krasy." Po te radovanky ukonceny. Romeo vratil se domu a zatim, co zde pfemital o ukrutnosti prvni sve milenky, ktera nechavala la¬ sku jeho vzdy neopetovanou, rozhodnul se venovati pro budoucnost cele sve srdce spanile nepfitelkyni. Divka pak zase nemyslila na nic jineho, nezli na nej. ,Jen ta muze byti st'astnou," pravila vzdychajic sama k sobe, ,,ktere bude dopfano zvoliti si jej za manzela. Ale ja blahova! Do jakeho labyrinthu davam se vrhati ? Kdo mne muze z neho zachraniti ? Muze mne Montecchi milovati ? Ci neni ne¬ pf itelem naseho rodu ? Nebude umysl jeho celiti jen

127

k tomu, aby mne oklamal a zahanbil ? A dejme tomu — necht' je viile jeho poctiva svoli nekdy miij otec k tomu, abych se stala Romeovou choti? — A pfece — kdoz pak vi ? Mozna, ze by se ta¬ kovymto shatkem dalo dociliti uplneho usmifeni obou rodu, ktere jiz jevi zemdlenost ve vzajemnem pronasledovani. Ja sama mohla bych jej miti, jak si pfeji." Nadeji tou povzbuzena pocala se k nemu cho¬ vati vzdy laskaveji. A" srdcich obou milujicich vzplanul v brzku stejny zar. La^ka byla jiz kazdemu z nich vryla hluboko v srdce krasne jmeno i obraz druheho a oba neznali vetsiho stesti, nez aby se vidali a mohli si city sve projevovati aspoh pohledy, at jiz v chra¬ me, u okna nebo kdekoli jinde, kde to vubec bylo mozno, a k tomu pokud mozna nejcasteji. Obzvlaste Romeo byl vnady sve milenky tak zcela opanovan, ze s nasazenim sveho zivota travival cele noci sam a sam pfed jejim domem, kdez bud pod jejim oknem sedaval, aniz by o torn ona nebo nekdo jiny vedel, nebo docela i na ulici lehaval, a pokladal se za st'astna, mohl-li z drilky zaslechnouti nekolik zvuku sladkeho hlasu jejiho nebo mohl-li jen upirati neodvratne zrak svuj na misto, kde prodlivala. Kdysi, kdyz mesic jasneji svitil nez obycejne, a Romeo, jak mival ve zvyku, zase se nalezal u do¬ mu, otevfela milenka jeho nahle okno. Mozna, ze tak ucinila nahodou, ale mozna take, ze byla Ro¬ mea jiz v pfedchazejicich nocich zpozorovala. Romeo, domnivaje se, ze je to nekdo jiny, chtel se rychle ukryti do stinu zdi, ale ona jej poznala, zavolala jmenem, a pravila:

128

,,Co pak tu delas tak sam a sam v teto hodine?" ,,Co laska zada." ,,A coz kdyby te zde pfistihli? Nemohl bys to zde snadno zivotem zaplatit?" ,,To bych mohl, velitelko, a najisto se tak za nektere noci stane, nepfispejes-li mi ku pomoci." ,,Ale coz pak toho nemohu uciniti rovnez tak snadno na kteremkoli jinem miste?" ,,Nikoli; jenom zde pfichazim na blizko one, s kterouz pfal bych si byti o samote, kdyby se tak zlibilo^nebesum a ji." ,,0, na mne to zalezet nemuze. Nezalezi-liz to spise jedine na tobe, a na nepfatelstvi mezi na¬ simi rodinami?" ,,Vef mi, nic nelze sobe vfeleji pfati, nezli co si ustavicne pfeji ja. Je-li ti tedy libo, stati se mou, jako ja si pfeji stati se tvym, — potom neni ve svete moci, ktera by mne mohla o tebe oloupiti." Tak spolu milenci rozmlouvali. A kdyz pak se shodli, ze budou spolu jindy klidneji roz'mlouvati, rozloucili se. Mladik navstevoval milenku svou i na dale. Kdysi pod vecer, kdyz bylo mnoho snehu napadlo, setkal se s ni na miste, na nemz si pfal s ni se setkati a pravil k ni: ,,Proc mne nechavas tak dlouho marne prahnouti ? Muzes bez soustrasti videti, kterak zde na ulici cele noci za takove nepohody stojim a na, tebe cekam?" ,,Zajiste, ze je mi te lito, ubohy jinochu," pra-. vila panna. ,,Ale co si mam pocit ? Mam te poprosit, abys odesel? Tot' vse, co mohu."

129

,,Mohla bys mne vpustit do sveho pokoje," odpovedel mladik; ,,tam bychom mohli pohodlne rozmlouvat." Duminkou tou popuzena panna odpovedela: ,,Miluji te, Romeo, tak vfele, pokud se to se cti a svedomim snasi, a mozna, ze jsem jiz uci¬ nila vice nezli jest dovoleno; ale domnivas-li se dosici ode mne vice, klames sama sebe. Slovem, abych te nadale nevystavovala nebezpecim, jezse nad tvoji hlavou neustale vznaseji: stanu se tvou choti, kdykoli si pfejes a jsem ochotna nasledovati te) bez dalsiho rozmysleni, kamkoli ti bude libo."' ,,Tote vse, co si pfeji i ja," pravil mladik. ,,Nevahejme tedy slouciti pasku, ktera by nas na vzdy spojila." ,,Budiz," odtusila divka, ,,ale s jednou podminkou, ze bude totiz spojeni to u pfitomnosti patera Lorenca, meho zp'ovednika, slavnostne posveceno. To mi musis slibiti, pfejes-li si, abych byla spokojena." ,,Pater Lorenco z Reggia," vpadl ji Romeo do feci, ,,zna tedy vsechna tajemstvi tveho srdce?" ,,Ano," dotvrdila divka, ,,a mne naplhuje spo¬ kojenosti, ze pfed nim niceho netajim." Kdyz pak se dohodli o vsem nutnem pro bu¬ doucnost, rozloucili se. Pater Lorenco byl Minorita, vyznal se ve filosofii a pfirodnich vedach a byl take duvernyml pfitelem Romeovym. K nemu se tedy Romeo odebral, vyznal se mu bez rozpakuv ze sveho umyslu a poprosil jej, aby mu byl pfi provedeni napomocen. Pater Lorenco k tomu svolil. Nadesel pust. J. A.ibes, Sebrane spisy. XXVUI.

{)

130

Pod zaminkou, ze jde ku zpovedi, odebrala se milujici panna do klastera patera Lorenca, vstoupila do jeho zpovednice a dala jej zavolati. Jakmile Lorenco o jejim pfichodu zvedel, odebral se ihned s Romeem do zpovednice a zavfev dvef e, pravil: ,,Vidam te, mila dcero, vzdycky rad; ale tento¬ krate vidim te radeji nezli kdy jindy — je-li totiz pravda, ze pfejes si mileho mi messera Romea za manzela." \ ,,Nepfeji si niceho tak vfele, jako to," odpo¬ vedela; ,,a s timto umyslem jsem take pfisla, abyste krome boha i vy byl svedkem naseho slou¬ ceni." i Romeo obdrzel ji pak z ruky paterovy jako svou manzelku. Kdyz piak se byli jen jednou polibili, a shodli, ze se pfisti noci sejdou, opustili klaster. Byli tedy muz a zena a dlouho pozivali tajne stesti sve neznosti, cekajice, nevyskytne-li se ne¬ jaky prostfedek, kterymz by mohli dosici svolcni svych rodin. Zatim na nestesti, nevim ani jakou nahodou, rozdmychana skoro jiz odumfela nesjednocenost mezi obema rody poznovu a prudceji nez kdy jindy. Po mnoho dnu panoval veliky zmatek. Mon tecchiove nechteli ustoupiti Capellettim a tito zase nechteli povoliti onem. Tak pfepadly se kclysi obe strany na vefejne ulici. Romeo byl take pfi torn. Z ohledu na svou milenku stfchl se sice poraniti nektereho z jejiho rodu; nic'mene, kdyz byli koinecne cetni pfivrzenci jeho strany zraneni a skoro vsickni z ulice zaprizeni, pojal jej hnev v takove mife, ze pfepacll Teobalda Capellettiho, jenz zdal

131

se byti ze vsech nepfatel jeho nejvzdorovitejsi, a jedinym bodnutim jej skolil. Skutek ten stal se pfed ocima vsech a ne¬ mohl byti zatajen. Romeo byl obzalovan u kni¬ zete. Cela rodina Capellettiuv volala o pomstu; Ro¬ meo byl na veky z Verony vypovezen. ! V jakem rozpolozeni mysli se nalezala Romeova nest'astna manzelka, kdyz smutnou tuto novinu zvedela, Ize snadneji pocititi, nezli popsati. Nebyla k uteseni, a bolest jeji byla tim vetsi, ponevadz nemela nikoho, pfed nimz by byla mohla srdci svemu ulehciti. Bolest Romeova nebyla mensi; nicmene on si pevne pfedsevzal, ze vlasti sve neopusti, dokud by se se svou manzelkou nerozloucil, necht' uz se stane cokoliv. Jelikoz se nesmel odvaziti k jejimu domu, vzal utociste k pdterovi a prostfednictvim jisteho sluhy jejiho otce, jehoz byl hojnou odmenou ziskal, pozval tarn i ji. Pfisla. Dlouho nemohli oba bolesti a pro slzy slova pronesti. Konecne ozvala se ona: ,,Co ze mne bez tebe bude? Bez tebe nemohu, nechci ziti. Nebylo by lepe, abych sla s tebou, at' jiz jdes kamkolivek? Ano, tak tomu chci, jinak nemohu.^ Tyto sve vlasy si ustfiham a budu te na¬ sledovati vsady jako tvoje otrokyne; nikdo ti ne¬ bude verneji a lepe slouziti, nezli ja." ,,Chraniz buh, ty zivote me duse," odpovedel Romeo, ,,chran.iz buh, abys pro mne vychivala se takovym nebezpecim a mne nekdy jinak provazela nezli moje velitelka. Upokoj se! Stav veci nemuze dlouho zustati, jakym jest. Nase rodiny museji se brzo smifiti; potom nebude mi tezko vymoci si

132

i milost knizete. Jen kratky cas snasej moji ne¬ pf itomnost! Duse ma zustane zatim nerozlucne u tebe. Dejme vsak tomu, ze nesbehne se vse, jak doufam; konecne pfece snadno naleznu prostfed¬ ky, abychom byli opet spojeni." Kdyz ji byl timto zpusobem potesil, rozloucili se posleze za bolestneho place a nescetnekrate se zobjimali. Romeo odebral se do Mantovy, kdyz byl dfive sluhovi sve milenky, jemuz byl buh vi, co slibil, rozkazal, aby mu o vsem, co se ji tyka, prostfed¬ nictvim patera Lorence daval co mozna nejuplnejsi zpravy, a to tak casto, pokud vubec bude mozno. Giulietta (tak nazyvala se Romeova manzelka), travila zatim dny sve v placi a nejtrpci bolesti. Matka jeji, ktera ji nezne milovtala, snazila se dlou¬ ho marne vyplatrati pficinu takoveho hofe. I na¬ padlo ji konecne, ze snad si Giulietta pfeje byti provdana a ze stydlivosti nebo bazne ostycha se to vyznati — a to ze jest nejspise pficinou je¬ jich slzi. I zvestovala duminku svou svemu man¬ zelovi. Messer Antonio mineni to potvrdil, pochvalil nemalo stydlivost sve dcery a v nekolika malo clnech vyhlednul ji jednoho z hrabat Landroneuv za manzela. Zalezitost ta byla s hrabetem tim skoro jiz uplne vyjednana, kdyz matka, domnivajic se, ze tim dcefi sve zpiusobi nemale potescni, jednoho dne ji navstivila a takto ji oslovila: „Nu, tes se jen, mila dcero! V nekolika malo dnech budes za jednoho z ncjdustojnejsich slech¬ ticu provdana. Hied, ja uhodla pficinu tvych slzi, ackoli jsi se mi nechtela svefiti. Z te pficiny jsem

133

s otcem tvym cosi sprostfedkovala, s tim muzes byti spokojena." Jako blesk pusobila zprava na nest'astnou Giuliettu; nemohlat' odpovedeti nezli slzami. „Nejsi snad s tim spokojena, co jsme pro tebe ucinili?" optala se matka. ,,Nejsem," ozvala se konecne, ,,a nikdy, ni¬ kdy spokojena byti nemohu." A co pak si tedy pfejes? Jen mi to povez! Shledas, ze jsem ve vsem ochotna tvym pfanim vyhoveti." ,,Nepfeji si nezli smrt," odtusila nest'astna. Teprve nyni domnivala se matka vyrozumivati, ze jiz jina laska srdce jeji dcery opanovala; i opustila ji, aniz by ji vice domlouvala. Vecer vypravovala svemu manzelu, co se bylo sbehlo, a oba shodli se na torn, ze dfive, nezli se neco dale podnikne, musi byti zalezitost ta vysetfena. ; Nasledujiciho dne dal Antonio dceru svou k sobe zavolat; nicmene ani svymi domluvami, aniz prudkymi vyhruzkami praniceho nedocilil. Dcera setrvala na svem rozhodnuti, ze se za hrabete Lanclronea neprovda; na vsechny dalsi otazky a vyhruzky nemohla jinak odpovidati nezli placem. Otec nevyfidiv niceho propustil ji konecne v nejprudsim hnevu. Sotva se tak stalo, podala Giulietta o torn vsem, co se bylo mezi ni a rodicemi jejimi sbehlo, zpravu duvernemu sluhovi, v jehoz pfitomnosti se zapfisahla, ze radeji jedu pozije, nezli by kdy nekoho jineho krome Romea za manzela pojala a ze by tak ucinila, i kdyby jiz nebyla1 s ^Romeem nerozlucne spojena.

134

Pietro (tak se totiz sluha onen nazyval), zve¬ stoval to ihned paterovi Lorencovi, jenz o torn po¬ dal neprodlene zpravu Romeo\i. Brzo na to dostala Giulietta od Romea list, v kterem ji k dalsi vytrvalosti napominal a zaroveh prosil, aby tajemstvi je¬ jich lasky jeste dlouhy cas zachovala; nebot' nejdele v osmi nebo deviti dnech doufa pry nalezti prostfedky k jejimu uneseni z domu otcovskeho. Rodicove Giuliettini, nemohouce ani laskavym domlouvanim, aniz vyhruzkami vypatrati pficinu, pro kterou se zpecovala svemu zasnoubeni s hra¬ betem Landronem, rozhodli se zatim zamysleny sha¬ tek pokud vubec mozno urychliti. Tim ocitla se Giulietta na pokraji zoufalosti; smrt byla jedinym jejim pfanim, jedinou jeji na¬ deji. Jenom pateru Lorencovi pfala si aspoh jeste zvestovati sve nestesti.s I vymohla si od matky svoleni, aby se mohla k nemu odebrati a to tim, ze pfedstirala, ze pficinou jejich slzi jest jista za¬ dumcivost, kterou si sama nemuze vysvetliti — ze po posledni zpovedi pocitila velkou ulevu a ze by se snad uplne pozdravila, kdyby smela poznovu uziti dusevniho leku toho. ' Pod touto zaminkou odebrala se k pateru Lo¬ rencovi a zapfisahala jej pfi jeho pfatelstvi k Romeovi, aby ji v nejkrajnejsi bide jeji pfispel. I ,,Co mohu pro tebe uciniti, mila dcero?" optal se pater. ,,Ty vis, ze nena\i3t" — ,,Vim, ze mi muzes tisicerym zpusobem po¬ moci," vpadla mu divka do feci, ,,budes-li chtiti; ale nemuzes-li mi zadneho jineho dobrodini prokazati, prokaz mi alespoh toto: Dej mi tolik jedu, mnoho-li staci, bych byla zbavena sve muky a Ro¬ meo ochranen hanby videti mne v loktech jineho.

135

Nemuzes-li tak uciniti, musi mne tato dyka, ovsem s vetsimi bolestmi zbaviti mych muk." Pozoruje zmuzilost a odhodlanost ubohe zoufajici, ujal se piater po kratkem pfemysleni slova: ,,Hled', Giulietto, jakkoli mi muze byti k ne¬ male skode, ze se do zalezitosti te pletu, rozhodnul jsem se z lasky k Romeovi a k tobe pfece neco uciniti, co bych jinak zadnemu cloveku v sirem svete neucinil; jen musis slibiti, ze o torn nikdy nehlesnes." „Ano, tak slibuji," pravila, ,,dej mi jen jedu, a bud ujisten, ze se nikdo niceho ode mne nedovi." L ,,Nikoli, zadny jed, mila dcero, zadny jed," odpovedel pater. ,,Ale jsi-li odhodlana uciniti, co ti poradim, mohu te ubezpecit, ze te najisto svedu s Romeem. Pohfebiste tveho rodu Capellettiuv, na¬ leza se, jak vis, na nasem hfbitove pfed timto chramem. Dam ti prasek, kteryz — pozijes-li ho, uspi te asi na osmactyficet hodin takovym zpu¬ sobem, ze musi te kazdy, byt' i byl nejzkusenejsim lekafem, pokladati za mrtvou. Neni prazadne po¬ chybnosti, ze budes pohfbena (v teto hrobce a ja pak v pravy cas dovedu te jiz vysvobod'hi a s ^Rolmeem svesti. Ale rci mi, nebudes se bati mrtvoly Teobalda, sveho stryce, jenz tarn byl pfed nedav¬ nem pohfben?" ,,Nebojim se niceho na svete; odvazila bych se projiti i peklem, kdybych se jen mohla naditi, ze naleznu sveho Romea." ,,Budiz tedy," pravil pater. ,Jsi-li s timto zpu¬ sobem zachrany spokojena, pomohu ti. Ale pfede vsim jinym musis o torn vsem podati vlastnorucne zpravu Romeovi, aby v domneni, ze's mrtva, z hi-

136

sky k tobe, (nebot' ja vim, jak vasnive te miluje), nebyl snad dolman k zoufalosti. List ten muzes mi jen zaslajt a ja se jiz postaram, aby byl vernym poslem dorucen. Domluviv, pater Lorenco se yzdalil a po chvili pfinesl prasek. Giulietta prasek schovala a vratila se ke sve matce, kterouz ujistila, ze byla paterem Lorencem tak znamenite potesena, ze na svuj smutek uplne zapomnela. I tvafila se skutecne tak veselou, ze rodicove jeji vzdali se veskereho podezfeni, ze by byla zamilovana, a byvali by se tim uspokojili, a nenalehali na ni, by se provdala. Nicmene zalezitost shatku byla jiz tak daleko pokrocila, ze nebylo mozno bez mrzutych nasledku ustoupiti. Kdyz tudiz hrabe Landrone si pfal nevestu svou spatfiti, byla tato dvema ze svych pfibuznych provozena na statek otcuv p'obliz mesta, cemuz se take bez namitky podvolila. Ana vsak se domnivala, ze ji otec jeji tak vbeze vsi pfipravy poslal pryc jen za tou pficinou, by, ji co mozna brzo provdal, vzala s sebou i prasek, jejz ji byl pater Lorenco dal. — Pfibyvsi na statek zavolala v noci k sobe sl-uzku, ktera ji provazela, a vyzadala si sklenici vody. Jakmile ji tato vodu pfinesla, vsypala do ni prasek a vypila. Na to sluzku propustila, shasla svetlo, ustrojila se uplne a ulehnouc na luzko ocekavala ucinek prasku, jepz se take asi ve dvou hodinach dostavil. Kdyz nadeslo jitro, byla nalezena na luzku, jak si byla ulehla. Sluzka ji chtela probuditi, ale veskere jeji usili bylo marne. Shledala, ze je jiz uplne studena a dala se do hrozneho kfiku.

137

„0 madonno," zvolala, ,,to tedy znamenala slo¬ va, jez jste pronesla: ,Proti me vuli nezasnoubi mne otec s zadnym muzem'. Podloudnym zpuso¬ bem vyzadala jste si ode mne cerstvou vodu a ja, bidna, zavinila vasi smrt! O ja pfenestastna! Nad cim mam spise hofekovati, nad mrtvou nebo sama nad sebou? O, nadarmo! Vlastnima rukama pfinesla jsem vam vody, abyste mne, pfenest'astnou, tako¬ vym zpusobem opustila! Ja jedina vas, sebe, vaseho otce i vasi matku jedinou ranou zahubila. Ha, proc jste, zapasic se smrti, opovrhovala spolecnosti jedne ze svych sluzebnic, kterou jste, jak se zdalo, za ziva mela tak rada? Prave tak rada, jako jsem s vami zila, byla bych s vami i umfela." Takto mluvic vystoupila na loze a sevfela zdanlive mrtvou slecnu pevne do naruci. (Messer Antonio, jenz se prave nalezal na blizku, zaslechna tento nafek, rychle pospisil, na ce¬ lem tele se tfesa, do pokoje dcefina. Spatfiv ji tak na lozi lezeti a dozveclev se, co byla v noci vypila, a jaka slova pronesla, poslal, ackoliv dceru svou pokladal za mrtvou, k vlastnimu upokojeni rychle cio Verony pro lekafe, ktereho rovnez tak za velmi uceneho jako zkuseneho pokladal. Lekaf pfisel, pohledl na slecnu a dotknuv se ji prohlasil, ze nasledkem poziteho1 jedu jiz pfed sesti hodinami zemfela. Nesfastny otec vypukl po slovech tech v bezmerny nafek. . Truchliva zprava o torn rozsifila se rychle od ust k ustum a v brzku byla zvestovana i ubohe mat¬ ce, ktera nahle, jako zbavena zivotniho tcpla omdlena sklesla na zem. Kdyz pak se s pronikavym vykfikem z mdloby sve zase probrala, bila se jako

138

smyslu zbavena a volajic milovanou svou dceru jme¬ nem, naplhovala \ zduch svym nafkem. ,,Vidim te mrtvou," zvolala, ,,6 dcero ma, je¬ diny ty poklide meho stafi! A jak jsi mne mohla, ukrutnice, opustid, aniz bys byla nest'astne sve mat¬ ce poskytla pfilezitosti vyslechnouti aspoh jeste po¬ sledni tva slova? Ja bych ti byla aspoh tve oci zatlacila a skvostne tve telo umyla. Jakz jsi mohla jen pfipustiti, bych slysela takoveho neco o tobe? O nejdrazsi pani, jez jste prave kolem mne, pomozte mi umfiti a mate-li jen spetky utrpnosti, necht' mi ruce vase (neni-li sluzba takova pro vas ponizujici), spise svetlo zivota shasnou, nezli by zmirnily moji zalost. A ty vzneseny Otce v nebesich zbav mne, kteraz nemohu tak brzo umfiti, jak si pfeji, sipem tvym sebe same, ponevadz sama sebe tak nenavidim." Hned ji jedna z pani zdvihla a dopravila na loze, kdezto ostatni snazili se ji potesiti. Pfes to neustala plakati a nafikati. Slecna byla zatim ze statku, kde se nalezala, dopravena do mesta, kde ji vystrojen nadherny pohfeb. Za vseobecneho nafku vsech pfibuznych a pfatel byla pak v rodinne hrobce na hfbitove u San Francesca jako mrtva pohfbena. Bratr Lorenco, jenz byl v zalezitostech klasternich mesto na kratko opustil, odevzdal Giuliettin list, jejz mel Romeovi dodati, jistemu mnichu, kteryz se prave ubiral do Mantovy. Pfibyv do mesta toho odebral se mnich ten dvakrat nebo tfikrat do domu Romeova, ale na nestesti ho nikdy nestihl. Jelikoz vsak mel list ten dodati do vlastnich rukou Romeovych, podrzel jej u sebe.

139

Pietro, pokladaje Giuliettu za mrtvou, rozhod¬ nul se v nejvetsi zoufalosti, (ponevadz bratra Lo¬ rence ve Verone nestihl), ze tak strasnou zpravu, jako jest smrt milenky, poda Romeovi sam. Z te pficiny vratil se vecer z mesta do statku sveho pana a putoval pak v noci rychle do Mantovy, tak ze tarn jiz z rana zavcas dorazil. Stihl Romea dfi¬ ve, nezli byl tomu mnichem dodan list jeho manzelky, a vypravoval mu s placem, ze videl na vlastni oci mrtvou Giuliettu pohfbiti. Krome toho mu take podrobne zvestoval, co posledne ucinila a jak mluvila. Romeo, jak Ize se snadno domysliti, div si nezoufal. Jiz vytasil i kord, aby se zavrazdil; ale bylo mu v torn okamziku nasilne zabraneno. ,,0," zvolal, ,,dlouho jiz ziti nemohu, kdyz ze¬ mfela ta, pro kterou jedine pfal jsem si ziti." Po te daroval Pietrovi smutecni sat a pravil k nemu: ,Jdi, mily Pietro, jdi; o mne bud bez starosti!" Jakmile se octnul o samote, zacal pfemitati o zpiusobu, jakym by se zbavil zivota, jenz mu byl bfemenem; nebot' ziti bez Giulietty bylo mu ne¬ mozne. I napadlo mu, by pfevlecen za rolnika odebral se do Verony, dal se zavfiti do hrobky milenciny a tarn po jejim boku zemfel. Za tim ucelem opatfil si jed. , Na vecer dne bezprostfedne po pohfbu Giuliettina pfibyl, aniz by byl nekym poznan, k Ve¬ rone, nesel do mesta a vyckal, az nadejde noc. Jakmile se tak stalo a denni ruch se ztisil, odebral se do hrobky sve milenky, zavfel se tarn a odtrhl viko s jeji rakve. Pamatoval take na svitilnu, kterou

140

nyni rozsvitil. I spatfil milenku svou lezeti mezi mrtvolami a kostmi lidskymi. Kdyz byl dlouho nejtrpci nafky zoufalosti pronasel, milenku svou nescislnekrate zulibal a tvaf jeji slzami svymi smocil, vytahl posleze lahvicku s jedem, jiz si byl pfinesl, a vyprazdnil ji. Na to vrhl se poznovu na svou milenku a pfivinuv ji pevne v name, mluvil: ,,0, posledni ty pojme vsech mych pfani, nepfipust:, kdyz mne vidis tak bolestne umirat, aby se ti protivila obet', jiz ti pfinasim. Viz! Pfisel jsem, abych s tebou zemfel, ponevadz bez tebe ziti ne¬ mohu." A tak drze ji stale v objeti ocekayal smrt. Zatim nadesla hodina, kdy mela pfirozena teplota zivota mlade pani pfekonati mocny ucinek uspavajiciho prasku, a ona zase procitnouti. I procitla skutecne — v naruci sveho milacka. ,,Kde se nalezam?" ozvala se hluboce vzdychnouc. ,,Kdo mne objima? Ja bidna, kdo mne liba?" Kdyz to Romeo slysel, zmocnilo se ho nevylicitclne podiveni a hruza. ,,Coz pak mne neznas?" pravil konecne. Jsem tvuj manzel! Tvuj Romeo! Pfisel jsem, abych s te¬ bou zemfel." Giulietta byla bez sebe. Z pocatku jej od sebe odstrcila, ale kdyz se mu podivala do obliceje, a poznala jej, objala jej a tisickrat jej libala. Kdyz pak se z pomateni gveho ponekud vzpamatovala, pravila: ,,A jakz jsi se mohl odvaziti pfijit sem, kde ti hrozi tak velke nebezpeci? Coz pak jsi z meho li¬ stu nevycetl, co pater Lorenco pfislibil?"

141

„Z tveho listu? 0, ja nejbidnejsi vsech lidi, ktefi kdy zili. Ja zadneho listu od tebe nespatfil." Po te ji vypravoval, co mu byl o ni Pietro zvestoval; dale ze ji pokladal za rchtvou a pfised, aby ji ve smrti b'yl spolecnikem, ze se — otravil. Jiz vsak take citil ucinek jedu ve vsech udech. Nest'astna Giulietta, slysic to, zachvacena nejstraslivejsi bolesti v takove mife, ze v neme zou¬ falosti rvala si vlasy a nevinna sva hadra zufive rozdirala. Romeo byl vsak jiz klesl nazpet; Giulietta vrhla se na nej, neustale jej libala a tvaf jeho slzami svymi skropila. Na sm'rt bleda a na celem tele se chvejic po¬ sleze se ozvala: „V me pfitomnosti a pro mne umiras? 0, ja bidnice! A ja musim — ackoli jen kratky cas — jeste po tobe ziti. — O kez bych ti mohla aspoh vlastni svuj zivot dati a sama zemfiti." ,,Byla-li ti kdy," odpovedel umirajici mladik mrtvym hlasem, ,,vernost a laska ma mila, zapfisaham te: zij! Aspoh proto, bys mohla vzpominati na onoho, jenz zemfel z lasky k tobe." ,,Neni mozno!" odpbvedela. ,Jsem pficinou tve smrti — phjdu s tebou!" Sotva ze to pronesla, sklesla beze smyslu na zem. Kdyz pak se opet ponekud vzpamatovala, za¬ cala draheho 'milence. jehoz posledni okamziky vzdy vice se blizily, vasnive libati a vdechala tak posledni dech z krasnych jeho rtu. V torn, pirave asi hodinu pfed rozbfesknutim blizil se ku hrobce pater Lorenco, provazeny ver¬ nym soudruhem. Kdyz z jiste vzdalenosti zaslechl plac a hofekovani a skulinou hrobky i svetlo zpo-

142

zoroyal, nemalo se podivil: ale napadlo mu, ze snad Giulietta opatfila si ne jakym zpusobem svetlo a nyni, kdyz byla procitla, place a nafika bud z bazne pfed mrtvymi nebo snad uzkosti, ze snad tarn zu¬ stane na vzdy zavfena. Rychle otevfel se svym sondruhem hrobku. Spa¬ tfil Giuliettu ve svrchovane bolesti s rozcuchanym a vytrhanym vlasem a s nejstrasnejsim vzezfenim. Bylat' se ponekud vztycila a drzela nyni jiz skoro mrtveho milence na kline. ,,A mohla jsi se obavati, mila dcero," pravil pater, ,,ze te zde necham umfiti?" ,,Pryc!" vykfikla. ,,Pro milosrdenstvi bozi pryc! Zavfi hrobku a nech mne zde zemfiti! Nebo mi dej dyku^ ano dyku, bych mohla desny stav svuj ukratiti. O, ty's dostal slovu! Poslal's Romeovi list. Jsem s nim zasnoubena. Zde je, vidis jej? Mrtev! Mrtev!" t Pater Lorenco, kdyz to slysel, a videl, byl ztrnuly, jako by jej byl zasahl blesk. ,,0 Romeo!" zvolal konecne, ,,jakou nehodou olupuje mne osud o tebe? Obrat' pfec oci svych ke mne! O Romeo, viz pfece svou milou Giuliettu! Ona te prosi, bys k ni pohledl. Proc ji neodpovidas ?" Romeo zaslechnuv drahe mu jmeno milencino, pootevfel smrtelnym zapasem zamhoufene oci, zadival se na svou milenku, nacez oci jeho na vzdy se zavfely. * Kdyz byl nesfastny milenec timto zp'usobem zemfel, pravil pater v placi, prave kdyz se bylo jiz rozbfesklo: ,,A co ted, pocnes ty, Giulietto? ,,Zemru zde, coz jineho?" zvolala kvapne.

143

,,Nemluv tak, mila dcero! Pojd, pojd se mnou! Snad se pfece nalezne prostfedek, ku tvemu zachraneni a nenalezne-li se zadny, dopravim te do ne¬ ktereho z posvatnych klasiteru, a neustanu se za tebe a za dusi tYeho draheho mrtveho modliti." ,,Nezadam od tebe jineho, nez abys nasi smrt nikdy nevyzradil. A kdyby to pfece snad pfislo nejakou nahodou na jevo, zapfisaham te pfi lasce, kterouz te tento fniloval (pfi torn ukazala na Romea), abys rodice nase poprosil, by nas nest'astne nechali aspoh po smrti ve spolecnem hrobe, kdyz nas za ziva rozloucili." ' Domluvivsi, obratila se zase k mrtvole Romeo¬ ve, zatajila vlastni dech a pio delsi chvili sklesla nahle s pronikavym vykfikem mrtva na sveho mi¬ lence. Pater Lorenco, vida nyni i ji mrtvou, stal bo¬ lesti a hruzou jako zkamenely, neveda si rady, ni pomoci. Zatim byli se soudni sluhove, p'ronasledujici nejakeho zlodeje, nahodou octli na blizku. Spatfivse svetlo a slysice plac a nafek, pospisili hned do hrobky a nalezliuvse zde oba mnichy, chteli je zatknouti. / Kdyz je pater Lorenco shledl, byl leknutim cely bez sebe; ale pfece se vzmuzil aspoh tak da¬ lece, ze na ne zvolal: ,,Nazpet! Nikdo z vas necht' se neodvazi ke nine se pfibliziti. U mne nemate niceho k pohledavani a chcete-li neco ode mne zvedeti, ptejte se z dali." Soudni sluhove chteli vedet, co oba mnichove v hrobce v teto dobe delaji.

144

Mnichove vsak shasli svetlo a odpbvedeli, ze Jim do toho nic neni." ,,Budiz," odpovedeli soudni sluhove, ,,ale my to 'musime ozPamit svemu panovi." ,,Delejte, co chcete," pfipomenul Lorenco, zamkhul hrobku a odebral se se svym soudruhem do kostela. Zatim se bylo uplne rozednilo. Nektefi z onech soudnich -sluhu pospisili ihned k nekterym clenum rodu Capellettiuv a povedeli jim, ceho byli svedky. Capellettiove vedeli, ze jest piater Lorenco jpfitelem Romeovym, i odebrali 'se ihned ku knizeti a prosili jej, aby patera nasilim donutil ku pfiznani. co ve hrobce kutil. Knize dal piatera pfedvolati. Lorenco pfedstiral, ze se u hrobu Giulietty, jejimz zpovednikem byl, modlil. Knize by se byl touto zaminkou uspokojil, nic¬ mene nektefi mnichove, Lorencovi nepfatele, dovedevse se, ze byl v hrobce pfistizen, bez odkladu tarn pospisili a hrobku otevfeli. Spatfivse tarn Romeovu mrtvolu, odebrali se ihned s chvatem ku knizeti, ktery jeste s* paterem Lorencem rozmlouval, a zvestovali, ze v hrobce Capellettiuv, v niz byl pater Lorenco minule noci pfistizen, lezi Ro¬ meo mrtev. Kazdemu zdalo se to byti nemozne, a vsickhi se svrchovane podivili. Pater Lorenco, nahlednuv, ze to, co by si pfal zatajiti, nizddnym zp'usobem vice zatajeno byti ne¬ muze, padl pfed knizetem na kolena a pravil: ,,Promirite mi, milostivy pane, nepodal-li jsem vam pravdivou zpravu o torn, co pfal jste si vedeti. Nestalo se tak v umyslu zlem, aniz z nejake zisku-

145

chtivosti, nybrz jedine proto, ze nechtel jsem zrusiti slibu, daneho dvema nest'astnym a nejsmutnejsim zphsobem zemfelym milencum." Po te vypravoval u pfitomnosti mnozstvi posluchacu celou smutnou pfihodu. Bartolommeo della Scala byl tim az k slzam pohnut a pfal si nest'astne obeti lasky vlastnima ocima spatfiti. Provazen velkym davem lidu ode¬ bral se ku hrobce, dal oba milence dopraviti do chramu sv. Frantiska a tarn vefejne vystaviti. Zatim byli se do chramu dostavili i oba otcove zemfelych, rozplakali se nad mrtvolami svych ditek, a ackoliv se az dosud smrtelne nenavideli, byli bolesti nad smutnym obrazem tak obmekceni, ze si padli do naruci a vsechna pfikofi si prominuli. Tim zp'usobem skoncilo nepfatelstvi, jez bylo po tak dlouhy cas mezi obema rody panovalo, a ni prosbami pfatel, ani vyhruzkami knizete, ani skodou, jakou oba rody tim trpely, ba ani pro¬ dlenim casu nemohlo byti zamezeno a uklizeno, az stalo se tak pfenest'astnou a politovani hodnou smrd obou milujicich. Tito byli knizetem, svymi rodicemi a celym mestem oplakani, pak s velkou nadherou slavnostne pohfbeni a nad jejich kostmi vztycen znamenity nahrobek s napisem, vesticim pfi¬ cinu jejich smrti. Tak skoncila Romeova a Giuliettina nest'astna laska.

Od^ r. 1476 az asi do r. 1530, tedy prodlenim vice nezli padesati let, vzniklo tre italskych novellistickychzpracovani jedn£ a teze latky. J. Arbes, Sebran6 spisy. XXVIII.

JQ

146

Vsechny tfi v podstatnych vecech souhlasi a jenom v nekterych se lisi. Tak na pf. jest zakonceni Massucciovo (jenz, jak vime, take osoby jinak na¬ zyva) jine nezli u Luigiho da Porta a Mattea Bandella. Novelly obou posledne jmenovanych autoru na¬ proti tomu souhlasi i v zakonceni. V obou pochovaji domnele mrtvou Giuliettu do hrobky. Romeo se tarn dostavi a pfesvedciv se, ze je chot' jeho mrtva, pozije jedu. Vsak. dfive, nezli zemfe, Giulietta procitne a oba milenci spolu jeste rozmlouvaji. Giulietta zemfe po Romeovi. Zakonceni Shakespearovy tragedie lisi se na¬ proti tomu, jak znamo, od zakonceni vsech tfi ital¬ skych novel tim, ze Julie procitne v hrobce p o dobrovolne smrti Romeove,. coz zase — (a na to nutno po nasem nahledu klasti vahu) — souhlasi uplne se zakoncenim jinych dvou zpracovani teze latky pfed Shakespearem. Roku 1564 vysel totiz v Lyone francouzsky spis pod titulem ,,Histoires tragiques etc." od Fr. Belleforesta a P. Boisteaua, v nemz je obsazena take ,,Histoire de deux amans" (Historic o dvou milencich), ktera neni nicim jinym nezli zpracova¬ nim latky o Romeu a Julii. * Historii pfelozil pak verne anglicky spisovatel Painter a otiskl roku 1567 ve svem spise vydanem .pod titulem ,,Palace of Pleasure" (Palac zabavy). - Vsak pet let pfed vydanim tohoto anglickeho pfekladu francouzskeho zpracovani, r. 1562, vydal anglicky spisovatel Arthur Brooke baseh pod ti¬ tulem ,,The tragicall hystorie of Romeus a" Juliet", ku kterez vazil die vseho hlavnei z vy§e pfipomenu-

147

teho francouzskeho zpracovani Belleforestova a Boisteauova. Lee ani toto anglicke zpracovani versem, je¬ hoz zakonceni souhlasi podle onoho ve vzdelani francouzskem se zakoncenim tragedie Shakes¬ pearovy, nebylo v literatufe svetove prvni toho druhu. Devet let pfed vydanim anglicke basne vysla (r. 1553) v Benatkach italska baseh pod titulem ,,L'infelice Amore dei due fidelissimi amanti Giulia e Romeo etc." (Nest'astna laska dvou vernych mi¬ lencu Julie a Romea atd.) z pera spisovatelky jme¬ nem Clitia, ktera na titulu knizecky pfipojila ke jmenu svemu slova ,,mobile Veronese". O basnifce neni nic podstatneho znamo. Nektefi vyvozuji z chronologickeho jednoho udaje basne same, ze puvodkyne jeji, prozrazujici basni svou poeticke padani a hluboky cit, basnila nejdele do roku 1530 a byla tudiz souvekou Luigimu da Porto. Nepocitame-li nejstarsi pokus stfedofecky, ma¬ me tedy jiz tfi italske novelly, pak francouzsky pfeklad jedne z nich, dale anglicky pfeklad vzde¬ lani toho a konecne dve basne, italskou a anglickou, tedy zatim nemene nezli s e d m e r o poeticky en' zpracovani jedne a teze latky prodlenim asi feO let — zfejmy dukaz, jak lakavou byla latka sama o sobe. Tim jest (aspoh jedna kardinalni otazka rqz* fesena: latka neboli fabule, tudiz jaksi zaklad¬ ni kontury proslavene Shakespearovy ,,tragedie la¬ sky" — nejsou naprostym dusevnim ma¬ jetkem Shakespearovym. Latka nevznikla v jeho dusi na zaklade jeho vlastnich zkusenosti,

148

on nebyl svedkem udalosti, jez lici atd., ba vice — Shakespeare pouzil k dilu svemu netoliko bsnovy existujici jako pouhe povesti nebo ledabyleho rhapsodickeho vypravovani, nybrz osnovy jiz ume¬ lecky zpracovane. V !tom pfipadu nemame tedy jiz — pfisne lo¬ gicky vzato — co delati s basnikem, jenz nejen za¬ kladni myslenku, nybrz i latku a vubec cele dilo sve vazil z vlastniho dusevniho fondu. Ovsem nesmime zapomenouti, ze' vetsina star¬ sich esthetiku a kritiku neklade na to valne vahy, pokladajic latku za vseobecny majetek, z nehoz tvofivy duch teprve dilo v pravde umelecke prov a d i.

IV I nas jest daleko podcehovati jakymkoli zpu¬ sobem formu nebo docela komposici umeleckeho dila. Jsmet' jen tak smeli, ze stavime formu i kom¬ posici na .uroveh se zakladni myslenkou a vubec se vsemi piodstatnymi znamkami umeleckeho dila. Z dvou nebo vice del — co do formy a kompo¬ sice stejne hodnoty umelecke — nemuzeme totiz jinak, nezli dati pfednost onomu, jez vynika za¬ kladni myslenkou. Avsak i v tech, — prave tak jako v komposici i forme — cinime rozdil, davajice pfednost myslence naprosto puvodni pfed my¬ slenkou relativne originelni nebo docela starou. Transfignrace literarni zi formy epicke basne nebo novellisticke ve formu tak dramaticky ucinnou, jakou vynika tragedie Shakespearova, jest pstatne jiz sama o sobe ukolem tak nesnadnym, ze vyzaduje eminentnihb talentu dramatickeho, jakych bylo, jest a bude pofidku. Nicmene zhstane pfece jen pouhou, byt' sebe genialnejsi transfiguraci a nesmi byti nikdy smiehovana s tvofenim z embrya, tedy s tvofenim v nejvlastnejsim slova toho smyslu.

150

Avsak dfive, nezli se odvazime zkoumati podrobneji „prameny" Shakespearovy tragedie (aby¬ chom aspioh pfiblizne poznali, co asi nalezi na ucet Shakespearovy tvofivosti a na co snad maji pravo jini spisovatele), poohledneme se, nenalezi-li snad tragedii Shakespearove co do vzniku priorita aspoh v jinem vzhlede. Moznot' se totiz na pf. domnivati, ze Shakes¬ peare snad napsal aspoh prvni „drama lasky" vu¬ bec nebo ze snad — tfeba jen ve veku XVI. a XVII. — byl prvnim nebo jedinym, jenz v latce o Romeu a Julii nalezi jadro dramaticke a pfekonal prvni potize dramatickeho zpracovani. Avsak ani tomu neni tak. Prvni vubec zname „drama lasky", v nemz jako v ,,Romeu a Julii" dva milujici proziji fadu slasti a strasti milosti, vzniklo pod zarnym sluncem bajne Indie a to nemene nezli bezmala 900 let — pfed smrti Shakespearovou. Basnik dramata toho: Bhahabhati pochazel ze slavneho rodu braminskeho a narodil se v Jizni Indii. Kdy zil, nelze pfesne udati; ale z ruznych okolnosti se soudi, ze nejspise okolo r. 720 po Kristu. Drama jeho, jez ma nyni ctihodne stafi as 1190 roku, nejen titulem ,,Malati a Madhava" — jmena obou milencu — nybrz i jinak pfipomina tragedii Shakespearovu. Podkladem jest osud dvou milujicich: mladeho studenta, jmenem Madhava, a dcery statniho ministra, jmenem Malati. Fabule nebyla pry odnikud vazena, nybrz basnikem vymyslena. Drama samo, jez jako Shakespearova tragedie kypi milostnym zarem, naruzivosti a vasni, prohla-

151

suji indicke poetiky a rhetoriky za vzor dramat indickych ,,Prakarana" zvanych, coz jest asi tolik jako cinohra obcanska. Otec Madhavy, jmenem Devarata, a otec Malatin, statni ministr Bhusivasu, byli ditky sve zasnoubili bez jejich vedomi jiz z mladi. Pomer otcu jest vuci tragedii Shakespearove opacny. Podobne jest i vznik nepf atelskych motivu, stavicich se v^,Romeu a Julii" na odpor lasce milencu, v dramate indickem jiny. U Shakespeara vznikaji z nenavisti nepf atelskych rodu Kapulletuv a Mon¬ tekuv, v dramatu indickem vsak vyhradne jen vuli panovnikovou. Take zakonceni neni tragicke, nybrz po cele fade utrap pro oba hlavni reky pfiznive. Za to vystupnje v dramatu indickem i pfitel Madhavuv, tedy jaksi indicky Merkucio, a znamy ukol patera Lorence pfebira zde budhisticka knezka Kamandaki. ( O basnicke cene tohoto prvniho indickeho dra¬ matu lasky vyslovuji se i moderni esthetikove a literarni historikove nad miru pochvalne. Tak na pf. Wilson, jen'zj o tomto dramatu obsirne pojednava, charakterisuje tvurce jeho v tento smysl: Basnik libuje si v nepfipadnem rozvijeni ucenosti a uziva zacaste logicke a metafysicke fraseologie tarn, kde by byla pfihodneji na miste fee poeticka a pfirozlena. * Pfes to Imajii pry pfednosti vsech tfi dramat, basniku tomu pfipisovanych, pfevahu nad moznymi vadami, tak ze jej Wilson prohlasuje za vetsiho malife pfirody nezli jest Kalidasa, ba jako basniku d&va mu vubec pfednost pfed Kalidasou.

152

Silou a hloubkou dramaticke naruzivosti, jakoz i sytosti a pfipadnosti charakteristiky pfekonava Bhavabhuti Kalidasu najisto. V nazorech jeho jest cosi Aeschylovske pfirozene sily, liceni vasne pak pfipomina kolorit Shakespearuv. Okolnost, ze ma drama to deset aktu, nepfekvapi, kdyz pfipomeneme, ze stara dramata indicka vubec byla rozdelovana v cetne akty, a kdyz dodame, ze tragedie Shakespearova, ackoliv ma pou¬ ze pet aktu, cita nemene nezli 24 promen. I Nejcharakteristictejsi zda se nam byti zaverek usudku Wilsonova, ze totiz asi 900 roku pfed Shakes¬ pearem napsano bylo drama, jehoz kolorit snese porovnani s koloritem Shakespearovym.

Nicmene i v druhem vzhlede — co do zdramatisovani latky o Romeu a Julii — nenalezi Shakes¬ pearovi priorita. Bylte pfedstizen Francouzem Chateauvieuxem, jenz jiz ve veku XVL napsal drama ,,Romeo et Juliette" (jenze se nevi, v kterem roce), jez nevyslo tiskem, a nejspise i Spanelem Lopeem de Vega, kteryz latku tu rovnez zdramatisoval. Ve veku XVII. pak pokusil se o to jiny Spanel, don Francisco de Rojas Zorilla. Lope de Vega zil, jak znamo, v letech 1562 az 1635 a byl nejen nejplodnejsim basnikem spanelskym, nybrz nejplodnejsim autorem vsech veku a narodu. Cim byl asi vlastnimu svemu narodu, vysvita z nadsene dithyramby jeho rodaka Montalvana, jenz nenaleza skoro ani slov k jeho oslave.

153

Nazyvaf jej zazrakem zemekoule, oslavou sv6ho naroda, slavou sve vlasti, orakulem jejiho jazyka, stfedem veskere slavy, tercem zavisti, milackem ste¬ sti, Fenixem sveho veku, kralem basnictvi, Orfeem vedy, Apollem mus, Horacem mezi basniky, Virgilem mezi epiky, Homerem mezi basniky zpevu hrdinskych, Pindarem mezi lyriky, Sofoklem mezi dramatiky tragickymi, Terenzem mezi komiky — jedinym mezi nejvetsimi, vetsim vsech a velkym ve vsem vsudy .. . Chvalozpiev netfeba sice brati do slova a moz¬ no proti mnohemu pravem protestovati; nicmene Lope de Vega byl a zustane jednim z nejcharakteristictejsich a nejvetsich muzu vsech dob. Plodnost jeho byla, jak znamo, pfimo uzasna. Basniti zacal pry jiz v jedenactem roce veku sveho. Kdyz mu bylo 41 roku, mel jiz nemene nezli — 230 divadelnich kusu ,,na svedomi". V dalsich sesti letech rozmhozil je o tolikez a vice her — uhrnem 483 her. V 56. roce veku sveho mel jiz 14krat vice kusu napsano, nez cital let: 800 totiz. V dalsich dvou letech pfipsal novych sto. Kdyz mu bylo 62 let, pocitano dramatickych jeho praci — 1070. Jako 70tilety stafec mel ,,na svedomi" pfes 1500 dramat, 400 tak zvanych „autos", 10 novel, 10 vetsich a mensich basni epickych, didaktickych a epicko-didaktickych, spoustu epistol, eklog a tak zvanych „entremeses", ,,loas" a ,,sonetos" A mezi touto spoustou dramatickych i jinych del jest take drama ,,Castelvines y Montes e s", jez neni nezli samostatnym zpracovanim latky o nest'astn6 Idsce Romea a Julie.

154

Osoby jsou v podstate tytez a maji skoro ve¬ smes taz neb aspoh podobna jmena jako u Shakes¬ peara. Kapuletove zovou se zde Castelvines, Mon¬ tekove M o n t e s e s. Stary Kapulet je vdovec. Jme¬ no Julie jest nez'meneno; Romeo vsak se zove Ro¬ se 1 o a ma pfitele A n s e 1 m a, jenz odpovida Shakespearovu Merkuciovi, a sluhu Marina, u Shakespeara Baltazar nazvaneho. Shakespearova kojna jest vypustena. Ukol jeji, ovsem jen z nepatrne casti, pfidelen jest Juliine duvernici jmenem C elia. Novou osobou jest Juliina pfitelkyn6 Do ro¬ te a, jejiz bratr Otavio byl starym Kapuletem vyhlidnut za Juliina zenicha. Take Tybalt vystu¬ puje .pode jmenem Teobaldo jako Juliin stryc, t. j. bratr stareho Kapuleta a nikoli jako u Shakes¬ peara jako synovec hrabenky Kapuletove. Rovnez se setkavame s Parisem a s bratrem Lorenzem; s timto ale pod jmenem patera Aur e 1 ia. Snazme se pfedevsim uciniti si die nekterych z hlavnich rysu aspoh povrchne pojem o torn, jak rozviji Lope de Vega dej. K vuli snazsimu porov¬ nani s tragedii Shakespearovou podrzme vsak ne¬ ktera jmena hlavnich osob z dramatu anglickeho. Prvni jednani zacina hned plesem1 v dome Ka¬ puletove (Antonia Castelvina). Romeo Montek (Roselo Montese) s pfitelem Merkuciem (Anselmo) slysi na ulici tanecni hudbu a vyzve sveho sluhu Baltazara (Marina), aby vyzvedel, co se v dome Kapuletove deje. Merkucio radi pfiteli, aby se k navsteve plesu maskovali, a tak objevi se oba maskovdni v zahrad£

155

Kapuletove, kde setkaji se s cleny nepfatelskeho rodu, ktefi vysli do zahrady, aby se ochladili. Mezi temito jest i Julie se svou pf itelkyni Doroteou, stary Kapulet a Juliin stryc Tybalt. Jakmile Romeo Julii shledne, nemuze se ubraniti nejh'lubsimu dojmu a pronasi pro sebe slova: ,,0 nebesa! Ze jsem Montek a nikoli Kapulet!" (Ay, Cielos! que fui Montes! No fuera yo Castelvin!) (Zajimavo jest, ze s podobnym vyrokem setka¬ vame se i u Shakespeara ve scene balkonove [akt II., scena 2.]; ale nepronasi ho Romeo, nybrz Julie sama, ktera pravi: ,,Proc, ach Romeo! Proc Romeo jen?! O zapfi otce sveho, jmeno sve...") Romeo nadzvedne skrabosku. Stary Kapulet jej pozna a vzkypi hhevem. Tybalt Kapuleta konejsi, klada hlavne duraz na to, ze Romeo zna slechticky mrav a ze vesel beze vseho zleho umyslu. (O konejseni torn neni v novelle Luigiho da Porta, jak vime, a vubec ani v jinych novellach italskych zminky. Za to setkavame se s momentem tim u Shakespeara [I., 5.]; jenze nekonejsi Ty¬ balt stareho Kapuleta, nybrz naopak Kapulet Tybalta.) Stary Kapulet si da, fici a tak octne se Romeo s Merkuciem v plesove sini. Novellistickeho podkladu, ze Julie stane mezi Romeem a Merkuciem a vymknouc ruku svou ze studene ruky Merkuciovy, poda ji Romeovi, by si ji zahfala, uzil Lope de Vega zcela jinak, nezli Shakespeare.

156

Stavi Romea vedle Julie, Merkucia vedle Juliiny pfitelkyne Dorotey. Juliin snoubenec Otavio, jemuz neuslo, jaky dojem bylo ucinilo objeveni se Romea na Julii, jeve zarlivost, sleduje rozhovor Julie s Ro¬ meem. Julie oslovi i Otavia a zatim, co s Otaviem vymehuje slova miru, poda Romeovi ruku a ponecha ji v ruce jeho, takze Romeo ze slov Juliinych k Otaviovi pronasenych vyrozumi, ze jsou adressovany vlastne na neho sameho, a take k nim, ovsem pro sebe, odpovida vyrazy jako pfed nim Otavio. Spanelske drama charakterisujici tento dialog zni v pfekladu takto: Julie. Kdo mne miluje upfimne? Otavio. (Tise.) Ja. Romeo. (Taktez tise.) Ja. Julie. Ci jsem? Otavio. Moje. Romeo. (Tise.) Moje. Julie. Uvidim te? Otavio. Uvidis. Romeo. (Tise.) Uvidis. Julie. Mam te ocekavat ? Otavio. Ocekavej. Romeo. (Tise.) Ocekavej. Julie. A kde? Otavio. V zahrade. Romeo. (Tise.) V zahrade. Slibu tomu Julie dostoji. Zvedevsi jmeno i stav Romeuv od sve duvernice Celie, dostavi se do za¬ hrady, kam pfijde i vyzvany Otavio. Julie vsak jej pod nepatrnou zaminkou posle ku svemu ptci. Po odchodu Otavia dostavi se Romeo.

157

Nasleduje vyznani lasky. Julie se z pocatku vzpira, ale konecne pfece se vyzna — a vyjev pferusi volani za scenou. Fechtyfskou scenu mezi sluzebnictvem obou nepfatelskych rodu, kterouz Shakespeare zahajuje svou tragedii, vlozil Lope de Vega do druheho aktu. V no¬ velle neni boji tomu zadna z hlavnich osob pfitomna. Ve spanelskem dramatu utka se Romeo v boji s clenem rodu Kapuletuv; ale nikoli s Tybaltem, jako u Shakespeara teprve v prvni scene III. jed¬ nani ,u pfitomnosti svych pfatel Merkucia a Ben¬ volia, nybrz s Juliinym snoubencem Otaviem. Pficinu k boji zavda Otavio z malicherneho duvodu. Romeo snazi se spor vyrovnati po dobrem, nabizi se k zadostucineni a navrhuje smir, 'aby si vybral Otavio chbt' z rodu Montekuv, a jemu aby pfenechal Julii. Marne. Bojuji. Otavio padne a Ro¬ meo jest vypovezen. Smrt Juliina snoubence ma 'za nasledek, ze urci stary Kapulet za chote sve dcery hrabete Parise. Posle k nemu posla s listem. Paris, jemuz byl Ro¬ meo kdysi prokazal pfatelskou sluzbu, vysvobodiv jej z rukou loupezniku, provazi Romea do Ferrary, kam jest vypovezen, a ukaze mu i list stareho Ka¬ puleta. Nasledkem vybuchu Romeovy zarlivosti, v kte¬ rez tento i chot' svou Julii, s kterouz byl paterem Aureliem tajne oddan, proklina, umihuje si Paris pomstiti se, cimz druhe jednani konci. V nasledujicim aktu Julie si zoufa. DuvSrnice jeji Celia pfinese ji od patera Aurelia uspavajici napoj, Julie jej u pfitomnosti Celiiny vypije a pocitivsi hned jeho nasledky, potaci se s duvernici svou z komnaty.

158

Zarlivy Romeo byl zatim na Ferrafe pomstu svou pro dpmnelou neveru sve choti provedl. Bylte zapfedl milostny pomer se slicnou Ferrarcankou, donnou Silvii, pro kterou se i nekolikrate bil. Po balkonove scene s touto kraskou pfinasi Romeovi pfitel Merkucio zpravu o Juliine smrti. Romeo se rozhodne dostaviti se k Juliinu hrobu. Stary Kapulet, jenz v nasledujici scene s hra¬ betem Parisem nad smrti Juliinou hofekuje, roz¬ hodne se — aby jmeni jeho nepfislo v cizi ruce — pojmouti za manzelku svou netef Doroteu, a vyprosi si k tomu dovoleni ,,piana Verony" (sehor de Ve¬ rona), jenz byl Romea vypbvedel. Nasledujici scena pfedstavuje rodinnou hrobku rodu Kapuletuv. Julie procitne — hruza ji pojima a take se v torn smyslu vyslovuje. Romeo provazen svym sluhou Baltazarem (Marinem) vchazi se svitilnou v ruce. Sluha zakopne a zhasi svetlo. Ve tme domniva se Julie slyseti hlas Otaviuv; ale po nekolika slovech pozna Ro¬ mea a shodne se s nim, ze prchnou do nejblizsi visky, pfestroji se do selskych satu a dostavi se do statku Kapluletova u Verony, kde otec Juliin prave slavi sve zasnoubeni s Doroteou. Za zence pfestrojeni dostavi se Romeo, Julie a sluha Marin do statku, v nemz vifi svatebni veseli. Sluzka Tamar je uvita, ale nepozna. Julie pospisi do komnaty nad tanecni sini, aby otce sveho jako duch polekala, a zaroveh jej tak od jeho planu, ozeniti se, odstrasila. V nejvyssi mife bizarni scena ta, prave to kuriosum spanelskeho vkusu na sklonku 17. veku, pusobi nyni svrchovane komicky.

159

Julie mluvi skrze skulinu v podlaze volajic ,,Ot¬ ce muj I" Otec domniva se poznavati hlas mrtve sve dcery. S hruzou to dava na jevo, Julie to potvrzuje a konecpe jej vyzyva, by se nechoval nepfatelsky k jejimu choti, nybrz aby jej miloval, a neucini-li tak, vyhrozuje mu, ze mu neda pokoje. Otec se pta, kdo je chotem mrtve dcery, a Julie mu to oznamuje. V temz okamziku pfivadeji hoste Kapuletovi Romea, jehoz byli kdesi v ukrytu vyslidili, aby byl rodinnym soudem souzen. Stary Kapulet zvestuje, co byl prave zazil. Bratr jeho, Teobaldo, poklada to vsak za pouhou vymluvu, aby stary Kaphdet nemusil dostati slovu a pojmouti Teobaldovu dceru Doroteu za manzelku; nicmene kdyz mu Kapulet zvestuje, ze se mu duch netefe Julie jeste teto noci zjevi, utisi se. Jako zaruku smiru obou nepfatelskych rodu navrhnou Kapnlet a hrabe Paris Teobaldovi, aby svolil k shatku sve dcery Doroteiy! s Romeem. Julie to zaslechne a ozve se: ,,Ackoli je to pouhy left, umiram pfece zarlivosti" (Aunque esto burda es, de celos muero), a hned na to objevi se mezi ostat¬ nimi — nikoli jako duch, hybrz jako manzelka Romeova. Stary Kapulet manzelum zehna. Julii vsak to nestaci; vyprosuje si jeste, aby byla Dorotea za¬ snoubena Romeovu pfiteli Merkuciovi. Hned po t6 hlasi se i Romeuv sluha o vysluzku, jiz take z ruky Celiiny obdrzi. Mimo to pfislibi mu i Julie presentem tisic dukatu, a opona spadne. Z pOuhe a neuplne teto kostry deje die Schakova pbsirneho obsahu jest zfejmo, ze odchyluje se drama to namnoze od zakladnich rysu novelli-

160

stickeho sujetu a ze naprosto nesnese pfisn6ho mefitka kritickeho. Nalezi take mezi slabsi, ba nejslabsi drama¬ ticke prace Lopeovy. Zvlaste zakonceni, zejmena u porovnani se zakoncenim novelly a tragedie Shakespearovy neuspokoji za nasich dnu snad ni¬ koho. Tragicke zakonceni dojemne pfihody o lasce Romea a Julie zakotvilo se v myslich lidskych s tak elementarni silou pfirozene, z deje i charakteru lo¬ gicky plynouci duslednosti, ze nelze si jineho zakon¬ ceni vubec ani mysliti. A dovede-li to nekdo pfece, bude se jakekoli jine zakonceni zdati nepfirozenym, byt' i takovym snad ani nebylo, nebo — se nebude aspoh zamlouvati v te mife, jako svetozname zakonceni, jak je vypravuje tradice. Osud ten sdili s milostnou pfihodou Romea a Julie po nasem nahledu vsechny obdobne latky jako svetozPame pfihody o i,Tristramu| a Isolde, Jiefe a iLeandru, Abelardua Heloise atd. — ba i ume¬ lecka dila jako Pavel a Virginie nebo eroticky pfipad, jenz jest vylicen v Chateaubriandove „Atale" ... Ve vsech techto a podobnych latkach kazde jine, netradicionalni zakonceni bud urazi »nebo neuspokojuje kazdeho, kdo zna pfipad z tradice, a muze se napejvyse, odpiovida-li totiz lo;gicky no¬ vemu snad zosnovani deje a zmene plovah, zamlou¬ vati jen onem, kdoz puvodniho prub&hu a Izakonceni deje neznaji. A ponevadz techto poslednich jest pofidku, jest kazdy takovy experiment umele¬ cky vzhledem k vysledku vzdycky vice m6ne od¬ vazny. \

.61

Zakonceni, vubec cely posledni akt spanelske¬ ho dramatu, jak jej Lope de Vega scenoval, jest tudiz rozhodne pochyben. Jinak usudky o dramatu samem namnoze dia¬ metralne se rozchazeji. Tak na pf. pravi o nem Schack, bez odporu jeden z nejdukladnejsich znalcu dramatickych praci Lopeovych: ,,Nejslabsi strankou tohoto kusu jest konec ... Pfedchazejici casti Lopeova dramatu obsahuji naproti tomu sceny, kte¬ re co do milostneho zaru, jemnosti a hloubky citu zavodi s odpovidajicimi jim scenami anglicke (rozumej Shakespearovy) tragedie." A dale jeste pfipomina: ,,V kazdem pfipade stoji cinohra Lopeova znacne vyse nezli pozdejsi zdramatisovani teze novelly z pera Francisca de Ro¬ jas, jez vyslo tiskem r. 1645 v druhem dile jeho dramatickych praci pod titulem „Le Bandos de Verona, Montescos y Capletes"." Naproti tomu souhlasi jiny, taktez dukladny znalec svetove literatury dramaticke, J. L. Klein, pouze s prvni vetou Schackova usudku, ze jest to¬ tiz Lopeovo zakonceni nejslabsi casti jeho drama¬ tu, kdezto dalsimu pochvalnemu usudku o pfed¬ chazejicich aktech naprosto se vzpira. Nam mohou byti tytoi a podobne ruzne usudky cpraci Lopeove Ihostejny. Tim vice muze nas £ajimati otazka: Znal-li Shakespeare Lopeovo dra¬ ma nebo naopiak Lope de Vega Shakespearovo ? Kdy bylo drama spianelske napsano, nevi se; ale zjisteno jest, ze nalezi mezi prace Lopeovy, jez byly sepsany do r. 1603, (tedy nemene nezli 19 roku pfed smrti Shakespearovop, kdezto vznik tragedie Shakespearovy, o ktere se taktez najisto nevi, kdy byla napsana, klade se asi do roku 1586. J. Arbes, Sebrane spisy. XXVIII.

IX

162

Vyznal-li se Lope de Vega v jazyku anglickem, nebo bylo-li mu Shakespearovo drama jakymkoli jinym zpusobem pfistupno, neni vylouceno, ze dra¬ ma to zUati mohl. Znal-li je a vazil-Ii z neho, neni sice nicim apo¬ dikticky prokazano; nicmene nektere, zdanlive nepatrne, ale pfekvapujici jednotlivosti, v nichz se drama Shakespearovo shoduje s dramatem spanelskym, jsou tak napadny, ze nelze jich pokladati za pouhou nahodilost, nybrz Ize z nich skoro pra¬ vem souditi, ze vazil Lope de Vega ze Shakespeara nebo docela snad naopak Shakespeare z Lopea de Vega. Tak na pf. konci Lopeuv Antonio Castelvine slaVnost plesovou prave jako Shakespearuv stary Kapulet vykfikem ,,Pochodne sem!" — spanelsky ,,LIachas! Hola!" — u Shakespeara (po cesku) ,,Vice pochodni sem!" (I. akt 8. scena), kterychzto slov v novellach a basnich neni. Rovnez jest napadna shoda Lopeovy milostne sceny zahradni opovidajici zname scene balkonove u Shakesp'eara. Julie ceka v zahrade. Nejdfive dostavi se Otavio; Julie vsak se ho zbavi, posle jej za prostou zaminkou k otci sve¬ mu. Po jeho odchodu dostavi se Romeo-Roselo. Julie z pocatku se vzpira; upozorhuje, ze clena rodu nepfatelskeho nesmi milovati, a zada, by ji opustil. Romeo-Roselo vsak ji ujist'uje sve lasky; Julie se da obmekcit a Ve slovech1 svych pronasenych ve smyslu dotycneho mista jedne novelly italske pronese i dve sluvka ,,N o jures", ktera odpovidaji uplnS slovum Julie Shakespearovy v pfekladu DouchovS: ,,Nech pfisahyl" —

163

Nejnapadnejsi jest dramaturgicka malickost, kterouz konci Lope de Vega prvni akt. Pferusujet: milostnou scenu zahradni ,,vykfikem za scen o u" (dentro) z ust milencova sluhy Marina, kdez¬ to Shakespeare v teze milostne scene (akt II., scena 2.) a s timze umyslem pferusuje laskani milencu taktez „vykfikem za scenou", jen ze z ust koj¬ ne, ktera se ozVe tfikrat. Mezi bezmala puldruhym tisicem divadelnich her z pera spanelskeho dramatickeho divotvorce Lo¬ pea de Vega jest vsaJk take jeste drama ,,E1 Caballero de Olmedo" (Ry;tif 3 Olmeda), v nemz naleza se netoliko misto, pfipominajici napadne prvni sce¬ nu III. aiktu Shakespearovy veselohry ,,Zkroceni zle zeny", nybrz i dve jinych charakteristickych mo¬ mentu, s kterymiz se setkavame take v Shakes¬ pearove tragedii ,,Romeo a Julie". Jako Romeo a Julie vzplanou k sobe zarnou laskou hned po prvnim shlednuti se, tak stane se i donu Alonsovi a |donne Jules v dramatu spanel¬ skem. , Ve vlastnim zdramatisovani novellisticke latky o Romeu a Julii z piera Lopeova neni, jak vime, proslavene sceny Shakespearovy. Za to setkavame se s analogickou scenou v Lopeove „Caballeru de Olmondo". (ill. akt, 13. scena.) Doha Jules objevi se na balkonu, don Alonso pod balkonem na ulici. A oba se louci. Dona Alonse odvolavaji rodice domu; on sam, boje se stesti svych soku, na ktere zarli, nemuze se ubraniti pfedtuse smrti. ,Jsi-li zadumciv ze zarlivosti, pak jest laska tva nevdekem," septa Jules. ,Ja ti rozumim; ale ty me lasce dopiosud nerozumis."

164

Alonso ujist'uje Jules, ze ji nepodezfiva. ,Jedine sny mJe obraznosti zplodily marne tyto pfeludy." A zrovna jako u Shakespeara kojna, pferusuje i zde dona Leonor hovor milencu — ,,za scenou". Milenci vymeni jeste nekolik slov — Jules slo¬ va nadeje, Alonso slova zadumciva, nacez se rozlouci... Kdy byla pro obdobnost pfipomenutych seen s dvema pracemi Shakespearovym! zajimava tato hra Lopeova sehrana, nebylo nam mozno zjistiti. Tiskem vysla teprve r. 1641 v Zaragose, v 24. dile Lopeovych del. Domnenka, ze mohl Lopeide Vega znati dotycne dve prace Shakespearovy nebo naopak — Shakes¬ peare Lopeova ,,Caballera de Olmedo", neni tudiz ani oduvodnena, ani vyloucena. Tim vice nas vsak muze zajimati, ze bylo spa¬ nelske toto drama lasky co do ceny pfirovnavano Shakespearove tragedii ,,Romeo a Julie" a ze fran¬ couzsky literarni historik Eugene Barret dava pfed¬ nost praci — spanelske. Soudi-li tak Barret pravem ci bezpravne, muze nam byti Ihostejno. Ale nesmime zamlceti, ze mnozi z literarnich historiku nemeckych s usudkem tim naprosto nesouhlasi. „Kazde slovo Barretovo," pravi jeden z nich, Jest dokladem, ze Francouzi •— prave tak jako jim schazi veskere mefitko mravni pravdy, prave cti, prave kultury a civilisace, ,prave dustojnosti lidske, svobody & rovnosti, skutecne udatnosti a lasky k vlasti — plozbyli rovnez tak veskeren po¬ jem o kriticke pravde a svedomitem usudku."

165

Podrazdeny a rozdurdeny Nemec nesnazi se tedy vubec ani pfipadnost vyroku Barretovych vyvratiti, nybrz adressuje sve zdrcujici anathema na cely francouzsky narod, upiraje kazdemu jeho clenu smahem a naprosto veskerou soudnost vubec. Pravem-li nebo bezpravne, muze nam byti taktez Ihostejno; ale fz celku povykukuje pfece jen kopejtko ryze germanske arrogance, ktera ve vsem vsudy domniva se miti neobmezene pravo na neomylnost a v domyslivosti sve zabfida zacaste i do zamezi. Tim ovsem nechceme fici, ze nema snad neme¬ cky literarni historik vzhledem k usudku Barretovu vice mene pravdu, ale usudek neopodstatneny neni usudkem, nybrz planou frasi.. .

Posledni pfipomenuli Schackovo, ze jest totiz Lopeovo drama lepsi jineho, pozdeji vznikleho dra¬ matu spanelskeho, pfivadi nas na stopu dalsi. Autor dramatu „Le Bandos de Verona, Montescos y Capletes" (Strany ve Verone, Mon¬ tekove a Kapuletove), don Francisco d e Rojas Zorilla, nalezi do skupiny vynikajicich drama¬ tiku splanelskych, kterymz se vymezuje v starsi dobe misto nejpfednejsi. Spanelsti literarni historikove pokladaji jeho drama „Carcia del Castahar", zname take pod titulem ,,Del Rey,abajo ninguno" (Krome meho krale — nikdo), za jedno ze ctyf mistrovskych „divodramat" spanelske literatury.

166

Drama to, jez fadi se dustojne k nejprosla¬ venejsim tfem dramatum spanelskym, — jako jest Calderonovo ,,Tetrarco", Monetova ,,Doha Diana" neboli ,,E1 Desden con el Desden" (Vzdor proti vzdoru) a Alarconovo ,,La Verdad sospechosa" (I pravda byva podezfelou) — jest pro svuj ryze na¬ rodni raz ve Spanelsku nejpopularnejsi. Literarni historik Ochoa ujist'uje, ze neni ve Spanelsku snad ani jedineho, tfeba jen ponekud vzdelaneho mladika, kteryz by neznal z dramatu toho mista nazpamet. Na stalych divadlech velkych mest provozuje pry se neustale, a jest i v mensich mestechamestysich znamo, ponevadz kocujici spolecnosti, kdy¬ koli se v lete vydaji na bludne sve cesty po venkove, dramatem tim hry sve skoro v kazdem miste zahajuji; slovem drama to jest pry z celeho obrovskeho repertoiru spanelskeho nejznamejsi. I nejznamenitejsi spanelsky dramaturg a lite¬ rarni historik Gil Zarate poklada kus ten za nej¬ znamenitejsi tragedii v jazyku spanelskem. Neobycejnou popularnost svou dekuje pry dra¬ ma, to vedle sve ceny estheticke a narodni hlavne nejvetsimu herci splanelskemu Isidoru Maignezovi, kteryz ulohu svou v kuse torn interpretoval tak du¬ stojne, ze — jak v jedne spanelske studii cteme — dekuje Rojas okolnosti te ,,,posmrtnou svou slavu a vynikajici cest, ze jej povoveci kritikove jednomyslne stavi v prvni fade po bok nasich autoru nejvyssiho fadu" (el postumo renombre y el sin¬ gular honor de ser colocado unanimemente por los modernos Criticos en primera linea al lado de nucstros de primer orden).

167

I nejpfisnejsi kritikove uznavaji uchvacujici za¬ jem cele komposice, jakoz i dramatickou pusobivost a zdrcujici tragickou silu jednotlivych situaci. Mimo 'to jest pry i provedeni ve vsem uplne pfimefene. Idyllicka jemnost prvnich seen stuphuje se znenahla k nejvyssimu stupni energickeho pa¬ thosu a charaktery, zejmena hlavnich tfi osob, jsou pry znazorneny rysy pfimo mistrovskymi. Autor znameniteho dramatu toho narodil se dne 4. fijna 1607 v Tolede. O jeho mladi, pfedbeznych studiich a politicke cinnosti neni nic znamo. Take den a rok jeho umrti jsou neznamy. Roku 1632, tedy jiz v 25tem roce veku sveho, pokladan Rojas ve vlasti svp za kvetouciho, duchaplneho a galantniho basnika (como poeta florido, acertado y galente). Jinak, zda se, byl zivot jeho aspoh v jistem vzhlede dosti pfiznivy. Bylte Rojas jednim z vyni¬ kajicich palacovych a slavnosthich basniku u dvora krale Filipa IV. 1 Kusy jeho byly provozovany i na vefejnych divadlech, ovsem s nestejnym uspechem. Neusel i osudu, ze jeden z nich, komedie „Cada qual loque le tosca" (Kazde, co ji patfi), byl die pfedpisu titulu a zaroveh po zasluze — vypiskan. Nektere hry jeho byly impulsem jinym drama¬ tickym autorum, hlavne francouzskym, jine poskytly latky k plagiatum. Tak pry francouzsky dramatik Rotrou vyozdobil nejlepsi svou praci pefim z Rojasovy jedne komedie a proslaveny romanopisec Le Sage uznal pry jine drama Rojasovo ,,Casarse por vengarse" (Ozeneni za ucelem pomsteni) za tak vyborne, ze je po pfi¬ kladu vsech, ,,kdoz berou, kde co najdou", zcela

168

nonchalantne ve forme novelly vpasoval do sveho svetoznameho romanu „Gil Bias de Santillana". Souborne vydani prvnich dvou dilu dramati¬ ckych svych spisu pofadal Rojas Zorilla sam. Prvni dil vysel r. 1640 v Madride, druhy tamtez r. 1645; tfeti, jenz mel nasledovati, pevysel. Drama ,,Los Bandos de Verona" vyslo tiskem v dile druhem. Z toho, co jsme byli prave o Rojasovi pfedeslali, zda se nade vsi pochybnost vysvitati, ze ne¬ byl ve Spanelsku za jeho dob snad nikdo jiny tak povolan ku vhodnemu, v pravde dramatickemu zpra¬ covani latky o nest'astne lasce Romea a Julie jako prave on. Rojas si take latku tu obral a zpracoval ji ze vsech dosavadnich vzdelavatelu nejsamostatneji. Vsak prave proto skoro naproste toto odchyleni se od puvodni, jiz za onech dob i ve Spanelsku skoro vseobecne zname baje, melo po nasem nahledu v prvni fade za nasledek, ze vznikla dramaticka pra¬ ce, ktera se nemohla naditi zaliby velkeho obecen¬ stva. Nicmene i tak bylo by mohlo vzniknouti pod perem tak znameniteho dramatika drama kdyz pra¬ ve ne genialni nebo znamenite, tedy aspoh pomerne dobre. Rojasuv nepopiratelny velky talent dramaticky byl vsak pfi psani dramatu ,,Los Bandos de, Verona" skoro uplne latentni a tak vznikl netoliko jeden z nejslabsich dramatickych plodu Rojasovych, nybrz i drama, jez nesnese i pfi nejbenevolentnejsim po¬ suzovani skoro ani m£fitka kritickeho.

169

Jmeny svymi pfipominaji osoby puvodni pra¬ meny novellisticke, a tudiz i tragedii Shakespearovu nepomerne vice nezli v dramatu Lopeove. Jmeno Julie jest i zde podrzano; Romeo vsak se zove Alexandre Romero. Jmena obou nepfa¬ telskych rodu, Montescos a Capletes, odpovidaji Montekum a Kapuletum. Stary Kapulet nazyva se jako v novellach Ant on io. Take jmeno hrabete Pa¬ ri s e je podrzano; ale Parisovi pf ibasnena sestra Elena prave jako Romeovi bratr. Zastupce Ro¬ meova pfitele Merkucia ma zde jmeno Carlos; Romeuv sluha Gracioso Guardainfante. Juliin stryc Tybalt zove se Andres. Kostra' deje, v kterez uzivame k snazsimu orientovani se jmen z dramatu Shakespearova, jest asi tato: I. Romeova sestra Elena stala se manzelkou hrabete Parise dfive jeste, nezli mezi Monteky a Kapulety vypuklo nepfatelstvi. Julie se zasnoubila, vlastne provdala tajne za Rorriea pozdeji, kdyz uz bylo nepfatelstvi obou rodu vypuklo a Romeuv bratr jednoho z pfibuznych sta¬ reho Kapuletiho a jeden z Kapuletuv zase jednoho z pfibuzenstva Romeova byl zabil. Julie, Elena a Romeo naslouchaji v ukrytu v jedne komnate v dome Kapuletove rozmluve Juliina otce s hrabetem Parisem, manzelem Eleninym. Ele¬ na miluje manzela sveho upfimne, ale nyni se dovida, ze ji Paris nenavidi, a zanasi se zamyslem, zapuditi ji od sebe, aby mohl pojmouti za man¬ zelku Julii. Zaroveh oznamuje staremu Kapuletovi, jaM opatfeni byl k vyhubeni Montekuv ucinil.

170

Romeuv pfitel Merkucio dovi se o torn od Ro¬ meova sluhy a vyzve hrabete Parise k zodpovidani se. — Nasleduje boj mezi Monteky a Kapulety. Elena prosi Romea za usetfeni sveho chote; Julie pak jej vyzyva, by Parise nesetfil, ponevadz se jako Romeuv sok p jeji ruku uchazi. Juliin otec vola o pomoc proti Montekum, a Romeo pospisi mu ku pomoci. II. Romeo svefi se svemu sluhovi, ze zamysli teto noci Julii unesti. Sluha mu navrhuje, aby pfe¬ strojeni za zedniky nebo pokryvace vnikli na stfechu domu. Romeo odevzda sluhovi list, aby jej dodal Romeove sestfe Elene. Listem tim vyzyva Romeo sestru, ktera chce zustati u Julie pfes noc, aby mu byla pfi uteku napomocna. Sluha skryje se pfed vchazejicim sta¬ rym Kapuletem a vyslechne hovor Kapuletuv s Julii. Otec dcefi sve navrhuje, aby volila jednak mezi hrabetem Parisem a strycem Andresem, nebo mezi cisi jedu, kterou pfed ni postavi, a dykou, jiz drzi v ruce. Po delsi vymene nahledu rozhodne se Julie ku zdeseni sveho otce, jenz ji chtel jenom postrasiti, pro cisi jedu, a take ji vypije. Nasleduje zdanliva smrt Juliina. Hrabe Paris pomuze zarmoucenemu otci donesti( mrtvolu do! hrobkfy chramu spojeneho galerii s domem Kapuletovym. Romeuv sluha opusti svuj ukryt a zvestuje vesedsimu prave Romeovi, co se bylo pfihodilo. Romeo se rozhodne navstiviti Julii v hrobce a vyzve sluhu, by jej nasledoval; ale tento se omlou-

171

va, ze pry v noci dobfe nevidi — (,,no veo bien la noche," odpovida do slova). Jiny sluha, a sice Tybaltuv, jmenem Octavio, dovi se pfed chramem pd sveho pana, ze napoj, jejz Julie vypila, pfipravoval on a ze to nebyl jed, nybrz napoj pouze uspavaci. Zaroveh se Tybalt rozhodne, ze vnikne do hrobky, vycka, az Julie procitne, aby s ni prchl do Spanelska, — a chce take umysl svuj ihned provesti. Ale prave v okamziku, kdyz vstrci klic do klicove dirky chramovych dvefi, pfistihnou jej stary Kapulet a hrabe Paris a odvedou jej, kdezto klic zustane ve dvefich. Hned na to objevi se Romeo pfed chramem, otevfe chramove dvefe klicem v nich trcicim, rozkaze provazejicimu jej a pa celem tele se tfesoucimu sluhovi Guardainfantovi, aby o vecne svetlo oltafni rozsvitil pfinesenou svitilnu, a vstoupi do hrobky. Za pfispeni sluhy vynese mrtvou Julii z hrobky, polozi ji v chrame do zpovednice a vypukne v zalostny nafek. Po chvili domniva se cititi tlukot Ju¬ liina srdce. Sluha snazi se Julii vzkfisiti pokropenim svecenou vodou. Konecne Julie procitne. Romeuv sluha pospisi pro povoz, kdezto Romeo s Julii rozplyvaji se v blazenosti nad opetnym shledanim a opusti pak chram, pfed kterym ceka jiz k uteku pfipravena Romeova sestra Elena s mecem v ruce. Zatim byl Andres staremu Kapuletimu a hra¬ beti Parisovi unikl a vraci se, aby zcjanliv^ mrtvou Julii unesl. V kvapu, v kteremz Romeo s Julii opousti chram, Julie upadne; ale Romeo toho nezpozorujc,

172

nybrz pokladaje sestru svou Elenu za Julii, uprchne s touto. Julie, pokladajic do chramu vniknuvsiho Tybalta iza Romea, uprchne zase s Tybaltem, cimz jed¬ nani konci. III. Romeo, prchaje v noci se svou sestrou, poklada ji stale za Julii. Prchal by s ni zajiste dale, kdyby jej Julie z dali nezavolala jmenem. Poznav omyl, rozhodne se Julii vyhledati nebo zemfiti. Pfitel Merkucio zastoupl mu cestu a zvestuje, ze jej stary Kapulet hleda, chteje jej zavrazditi. V torn zvestuje i Romeuv sluha, ze Julie uprchla s Andresem, a ze tento, byv starym Kapuletem a Parisem znovu stihan, opietne jim unikl, nacez Julie, opustena, uprchla do hor. Romeo vyda se s Merkuciem a sestrou svou Elenou na cestu do hor, aby'uprchlou Julii vyhledal. Tato vystoupi za Romeovymi zady a skryje se'pfed objevivsim se Kapuletem za chrosti. Stary Kapu¬ let se pf iblizi a ulekne se; pokladat' Julii za jejiho ducha. Julie chce domnenky te vyuzitkovati a uprch¬ nouti, ale setka se s hrabetem Parisem, kteryz na prvni pohled pozna, ze neni duchem, a take to otci oznami. Stary Kapulet, chteje se o pravde Parisovych slov pfesvedciti, mavne dykou po Julii. Paris ranu zachyti, nacez stary Kapulet daruje Julii zivot, ale rozhodne se dopraviti ji na skalni hrad^ v nemz by v odloucenosti od celeho sveta mela zivot svuj traviti az do smrti. "Tybalt oznamuje staremu Kapuletovi, ze blizi se Romeo v cele dvou tisic pfivrzencuv. Stary Kapulet jest k boji odhodlan, ale chce dfive jeste dopraviti

173

dceru svou Julii na skalny hrad, kde ma byti na vzdy od sveta odloucena. Romeo byl se zatim s vojem svym pfiblizil ke hradu, jejz mu sluha Guardainfante oznacuje jako misto, kde Julie, at' ziva nebo mrtva, nyni se naleza. Hned na to slyseti z hradu hlas stareho Kapuleta. Zvestuje Romeovi Montekovi, ze Julii usmrtil. Romeovi nezbyva, nezli dobyti hradu utokem. Juliinou smrti, zmizenim sestry Eleny a pfitele Mer¬ kucia v nejvyssi mife rozhofcen, odhodla se k nejkrutejsimu krveprolevani a da rozkaz, aby bylo na hrad stfileno. Stary Kapulet zada aspoh za usetfeni hradebni posadky. Romeo zadost tu zamita. Po te zada za totez hrabe Paris a po nem Ro¬ meova sestra Elena, kterouz byl Paris pfistihl a na hrad zavlekl; ale Romeo i nyni odmita. Konecne objevi se Romeuv pfitel Merkucio a zada za klid zbrani. Romeo zamita i zadost pfitelovu. Teprve kdyz shledne na cimbufi hradu do¬ mnele mrtvou Julii, kaze: ,,Nestfilet!" (No dispareis). Na pfimluvu Julie Romeo konecne pfece se usmifi. Kus konci netoliko Vseobecnym smirem mezi svafivs'imi se a vseobecnym jasotem, nybrz i nevyhnutelnymi shatky . ..

Trvame, ze neni vubec ani tfeba poukazovati zvlast' k napadnym rozdilum mezi obema temitb

174

spanelskymi dramaty a svetoznamou tragedii Shakespearovou. Pfednost nalezi ve vsem vsudy praci anglicke, v kterez provedeny skoro vesmes motivy, ba i za¬ kladni myslenka italskych novel. Mozna — a pfipust'me tfeba najisto, ze obe tato zcela samostatna spanelska vzdelani latky o Ro¬ meu a Julii ve forme dramaticke mela pfes vsechny sve slabosti ve Spanelsku tyz neb aspoh podobny uspech jako casern svym a tfeba i pozdeji trage¬ die Shakespearova v Anglii a jinde. Moznost aspoh neni vyloucena. , Obe zpracovani mohla odpovidati duchu, po pfipade pouze vkusu nebo nevkusu spanelskemu — a veseloherni zakonceni na pfiklad nemusilo jim byti na zavadu. Uvazime-li, ze byla podobnym zpusobem pfepracovana i tragedie Shakespearova, ktera hravana stfidave se zakoncenim tragickym a veselohernim, nelze se zpecovati pfisvedcit. Necht' tedy mela obe tato zpracovani ve Spa¬ nelsku 'uspiech jakykoli, (tfeba sebe stkvelejsi — jednoho nelze ani jedne ani druhe pfiznati: ze byl v nich vystizen duch a kolorit ryze ital¬ sky jako v tragedii Shakespearove. O teto jsou ucty aspoh v tomto vzhlede vse¬ stranne uplne uzavfeny a to eminentne na jeji prospiech. Bezdeky naskyta se otazka: je vubec mozno, by nepomerne chladnejsii Anglican mohl vystihnouti ducha, temperament, kolorit atd., vubec ovzdusi italske lepe nez basnici jizni krve — Spanelove, jejichz jazyk jest mimo to s italskym pfibuznejsi

175

nezli anglicina — a to bez vlastniho nazoru a beze vsech pfipravnych studii? Domnivati se neceho podob'neho zda se nam byti skutecne nepromijitelnym hfichem proti ,,du¬ chu svatemu". Shakespearova tragedie vsak — a na to kla¬ deme poznovu duraz — vynika pfes vsechny do¬ mnele nebo skutecne vady sve nade vsechna jina zpracovani latky te prave tak ryze italskym ovzdusim, italskymi nazory, koloritem atd. — vubec vsim, jakoby byla nejen vymyslena, nybrz i do nejjem¬ nejsich odstinu dialogu plropracovana — basni¬ kem italskym, coz jest take nejhlavnejsi jeji pfednosti pfede vsemi ostatnimi zpracovanimi. Nejnoveji zjistena okolnost, ze pry Shakes¬ peare Italii navstivil a pobyl tarn nekolik dni, na podstate veci skoro pranic nemeni. Ovsem neni tragedie ta psana v duchu historickem. Kazdy znalec pozna, ze z ni nevane duch doby, kdy die povesti pfipad ten se sbehl, nybrz duch renaissance. Ale je to duch renaissance italske, jak jl mohl pojmouti a v umelecke dilo vdechnouti jedine ryzi Ital s temperamentem, nazory a vasnemi jizni, vlastne specificky italske krve. Tak octli jsme se tedy opet pfed zahadou. Logika nam zcela klidne a nepfedpojate pravi: dilo to nemuze byti dilem ohladnokrevneho Anglicana — a literarni historic nade vsi pochybnost zjistila, ze jest dilo to skutecne z pera Anglicana Williama Shakespeara. Nezbyva nam tedy pfece nic jineho, nezli se vratiti zase kpramenum italskym aku Broo kove basni, jez se pokladaji za bezprostfedni zfidlo .Shakespearovy tragedie. '

O pomeru mezi Brookeovou basni, pak basni italske basnifky a italskymi novellami pravem se soudi, ze Veroncanka vazila z novelly Bandellovy a Brooke ze mel k disposici mimo jin£ take basen italske poetky. Ve vsech techto tfech pracich jest dosti mist parallelnich, ovsem transfigurovanych, z kterychz to vysvita. Nam, kterymz zde nejde o fc'odrobne zkoumani, staci snad na ukazku jediny nahodily citat z mista, kdyz Romeo jest na plesu a spatfiv Julii,'tak rychle se do ni zamiluje, ze na svou dfivejsi lasku k Rosalinde uplne zapomene. V nejstarsim z techto tfi pramenu (u Bandella) cteme: i „A tak laska, kterou k one druhe zene choval, pfemozena touto novou ustoupila tomuto zaru, jenz od te doby, leda smrti, vice neochabl." V originalu: E cosi I'amore, che all' altra donna portava vinto da puesto nuovo, diede luogo a queste fiamme che mai piu da poi se non per morte se spes ero.

177

Veronska basnifka vyjadfila to rvmovanvm ver¬ sem asi v tento smysl: „V svem srdci zmenil lasku, daje zezlo, korunu ted milence sve druhe, pak s jeji pomoci ze srdce zahnav tu, ktera byla tyranem dfiv jeho, zfi krasu velkou, jez v nem budi lasku. A vetsi one a ze puvabnejsi, se jemu zda, k ni rozniti se cely, a ze tez ona miluje bo, doufa." V originalu ovsem zni misto to nepomerne lahodneji a klademe je zde aspoh pro znalce na ukazku. Cangio regno nel coor, dandone allora scettro a corona alia seconda amata, poi, ch'aitato da lei, la prima fuora, che tiranna ne fu, n'ebbe scacciata, mira I'alta bella ohe rinnomora. E vie ma^ggior dell' altra e vie piu grata stimandola, di lei tutto s'accende, e che anch' ella ami lui aperanza prende. Arthur Brooke pak obe ta mista v podstatne casti sloucil. Pravif v tento smysl: ,,Nekdejsi laska jeho, pro kterou byl dfive hotov zemfit, byla ted zapomenuta, jak by ji nikdy nebylo." .V originale do slova: „His former love, for which of late he ready was to dye, in now as quite forgotte, as it had woer been..." J. Arbes, Sobrane spisy. XXVIII.

12

178

V nasledujicim pak versi pfipomina zpusob toho obrazne, jak pry ,,pfislovi di" atd. a pravi pak v tento smysl: „A jako z prkna jeden hfebik druhy vyrazi, tak nova laska z duse (mysli) starou vypudila." V originale: \ „And as out of a planke a nayle a nayl doth drive, so novell love out of the mind the auneient love rive..." A konci v tento smysl: „Ten prudce vzhaty pheh vzplal tak mocne, ze jenom smrt a obou krev by mohla zarnou vaseh zkrotiti." V originale ovsem pfipadneji „Thiss sodain kindled fyre in trine that onely death and both theyr quench the

takto: is wox so great, bloods might fiery heate."

Z toho vysvita, ze veronska basnifka Clitia vazila z novelly Bandellovy, Arthur Brooke pak nejen z [veronskie poetky, nybrz i z Bandella a snad l i odjinud;.... ', , v A uvazime-li, k cemu bylo jiz poukazano, ze totiz Bandello vazil z Luigiho da Porta a tento nej¬ spise zase z Massuccia a ze bud originaly nebo pfeklady novell italskych poskytly latky Chateauvieuxovi, Lopemu de Vega a Rojasovi — vidime, ze pokladana latkao Romeuajuliiz^a pravy stkvost umeleckeho zpracovani vubec. O pomeru Shakespearovy tragedie k domnelym jejim prazfidlum — (italskym novelldm a Brookov£

179

basni totiz) — bylo ruznymi vykladaci a srovnavaci ruzne pojednano a nahledy, jako skoro ve vsem, diametralne se rozchazeji. Kdezto nektefi prohlasuji, ze Shakespeare vse¬ ho, co si byl z prazfidel kh sve tragedii osvojil, ve vsem vsady pfimefene uzil, zdokonalil atd., jsou jini nahledu zcela jineho a opacneho. Nam staci k opodstatneni poslednejsiho snad doklad jediny. V italskych novellach, jak vime, Julie procitne ve hrobce dfive, nezli otraveny Romeo zemfe, kdezto v pfekladu Painterove, v Brookove basni a v Shakespearove tragedii procitne az p o smrti Romeove. Dunlop ve sve ,,History of Fiction" (II. 401) k tomu pfipomina: „Brookeovou komposici sveden Shakespeare k politovanihodne katastrofe a dal si ujiti moment, kdy Julie procitne pfed smrti sveho chote — jedinou novou a dojemnou okolnost v povidce Luigiho da Porto, kterouz tento Massuccia pfekonal. Spatne a chybne pfeklady, jichz anglicky dramatik (Shakespeare) pouzil, zavinily, ze take jen zfidka kdy incidence italskych novell st'astne zlepsil (the English dramatist has seldom improved on the incidents of the station novels)." Jini tomu odpiraji a prave zmineny vyrok Dunlopuv zavdal casto pfilezitost k tuhym, tvrdosijnym a urputnym bojum literarnim. Nam muze vsak byti i tento moment zatim uplne Ihostejnym.

180

Vizme nyni, v jakem asi pomeru jest ku praci Shakespearove Brookeova epicka baseh,, kterou nam nelze podati ani u vytahu takoveho druhu, by bylo pfirovnani vubec jen mozne. Obmezime se tudiz na nejstrucnejsi charakte¬ ristiku. Podobne jako nelze ani z nejpfedpojatejsiho sta¬ noviska prohlasiti za bezcennou nebo tfeba pro¬ stfedni rymovanou italskou baseh Veroncanky Gli¬ de, z ktere Brooke, jak vime, vazil, nelze ani baseh Brookeovu pokladati za spatnou. Collier aspoh ve svych ,,Dejinach dramatu an¬ glickeho" o ni pravi: , Je to dilo zvlastni krasy na svou dobu, pine pfimefene a rozkosne obrazno¬ sti," (full of appropriate and graceful imagery) — a stavi Brookeho co do zpusobu psani nad mnoheho autora uznaneho. Nepfedpokladame-li, ze Shakespeare vazil latku pouze z pfekladu italskych, naskyta se otazka, vazil-li a co asi z basne Brookovy, kterou mel k dis¬ posici. K otazce te snad staci citat z Gervinusa, jenz (I., 264.J pfimo pravi, ze Shakespeare najisto Broo¬ keho baseh pfed sebou mel. „Basni Brookeovou," pokracuje, ,,byla latka, ktera jiz v italskych novellach co do skutecneho umeni v motivovani nad miru vyhodne se vyznamenava, z plocheho fecneni jihozemcu do hloub¬ ky severnich citu, z razu romanske elegance v ger¬ manskou mysl, plnou rozryvanych naruzivosti pfesazena. Co do sily a plnosti zustavaji italske novelly daleko za ni, ba i jiste pfeplneni nasvedcuje bas¬ nikove bohatosti citu."

181

Kdybychom i Gervinusovi v torn neb onom ne¬ chteli dati uplne za pravdu, mozno mu uvefiti aspoh v torn, ze Brookeova baseh neni bezcennou a ze v ni bylo oproti puvodnim pramenum mnohe nepomerneji vyhodneji a umelecteji upraveno. Zejmena dluzno si povsimnouti vyroku, ze co do motivovani, vynikaji jiz italske novelly, ze tedy i v tomto vzhlede byla pouha novellisticka latka pro jina zpracovani, tudiz take pro dramaticke nacl jine vyhodnou. K vlastni otazce nasi: c o tedy asi Shakespeare z Brookeovy basne vazil, odpovida Gervinus zcela lapidarne, ze nejen z b a r v e n i ttedy koloritj, nybrz ifabule, bai charaktery, a sice k o j n e, M e rkucia a obou hlavnich osob, tedy Romea a J u1 i e jsou tak pfopraveny, ze basnik (Shakespeare) pfi nepomerne nesnazsi latce mel pfece jen nepo¬ merne snazsi praci nezli pfi kuse ,,Konce vse napravi". Tim pfiblizili jsme se tedy vzhledem k ,,Romeu a Julii" zase o krok k vlastnimu pojmu o Shakes¬ pearove tvofivosti. Prameny jeho nebyly tedy pouhym hrubym materialem, z ktereho pmelec teprve neco provadi, nybrz byly jiz umelecky vice mene upraveny. Tedy netoliko fabule, nebo-li latka, nybrz z casti i motivovani deje a vzajemnych styku jednajicich osob a zaroveh nejcelnejsi charak¬ tery neb aspoh zakladni rysy jejich — nejsou dusevnimmajetkem Shakespearovym. Vse existovalo jiz pfed Shakespearem, bylo mu k disp'osici, a on take prupravnych praci po svem uznani skutecne pouzil.

182

Zbyva tedy forma dramaticka. Nalezi aspoh tato vyhradne na ucet Shakespearuv, nebo i na ni participuji jeste jini autofi ? O dramatu Lopeho de Vega', o nemz, jak vime, Ize se domnivati, ze vzniklo asi v teze dobe jako Shakespearovo, Shakespeare sotva vedel, a take nic nenasvedcuje, ze by ho byl pouzil. Podobne nelze nic podstatneho povedeti o pomeru :k neznamemu dramatu Chateauvieuxove. Dramatu Rojaxova pak vubec pouziti nemohl, ponevadz vzniklo pozdeji. A pfece i v tomto vzhlede, co do formy drama¬ ticke — nenalezi Shakespearovi priorita. Jednoho z hlavnich motivu uzil jiz florentinsky dramaticky spisovatel Rafaello Borgh'ini v jedne ze svych dvou komedii ,,La donna constante" (Vytrvala zena), ktera vysla tiskem r. 1582, kdezto pfi venovani jest pfipsan rok 1578. Titulni rekyne jmenem Elfenia, chtejic se vy¬ hnouti snatku s nenavidenym muzem, odhodla se jako Julie vypiti uspavaci napoj a da se za ziva, vlastne zdanlive mrtva, do hrobky pohfbiti. Prubeh komedie a zakonceni jeji vsak se na¬ prosto lisi od zname fabule Romea a Julie. Vzhledem k nasemu zkoumani vsak jest nad jine zajimavo, co Arthur Brooke pfipomina v pfed¬ mluve ku sve epicke basni, a co nas Doucha a Cejka nevedeli — aspoh se o torn v poznamkach o vzniku tragedie Shakespearovy ani slovem nezmihuji. Brooke totiz pravi, ze latku, kterou byl versem zpracoval a r. 1562 tiskem vydal, totiz Romea a Julii, ^v i d e 1 pfed nedavnem, v dramatickem

83

zpracovani provozovati na jevisti" — do slova: ,,I saw the same argument lately set forth on" — a dodava, ze ,,neplomerne lepe, nezli sam byl s to" — do slova: ,,with more commendation then I can look for, beeng there much better set forth than I have, or can doe." Z toho plyne, ze nemene nezli dvacet let pfed domnelym vznikem Shakespearova „Romea a Julie" existovalo a bylo na jevisti v Anglii provozovano drama teze latky, a to drama, o nemz sam autor epicke basne (z kterez Shakespeare mohl vaziti nebo< vazil nejen fabuli, nybrz i z casti motivovani, ba i zarodky hlavnich charakteru) upfimne pravi, ze byla v nem latka nepomerne lepe zpracovana, nezli jest v jeho vlastni basni. Zde tedy stojime pfimo u bezprostfedniho z d r o j e Shakespearovy proslavene tragedie a to u zdroje, z nehoz by se zajiste nejjasneji dalo poznati, pokud asi jest i dramaticka forma Shakes¬ pearovy truchlohry dusevnim majetkem Shakes¬ pearovym. Avsak prave u nejdulezitejsiho, nejrozhodnejsiho bodu zkoumani nase osudnou nahodou se zarazi. Drama, o nemz se Brooke zmihuje, nevyslo tiskem a rukopis se patrne ztratil. Neexistuje tedy a o pomeru jeho k dramatu Shakespearovu nelze pronesti pranic podstatneho. Kdo byl autorem starsiho dramatu toho, kdy a kde bylo provozovano, (nevi se. Rovnez neni znamo, bylo-li puvodni, t. j. psano Anglicanem, nebo snad zpracovani, nebo docela pou¬ hy pfeklad nejakeho ciziho dramatu — snad italsk6ho. ' ),f'

184

Za dob Brookcovych, v prvnich letech panovani kralovny Alzbety, meskala totiz v Londyne spolec¬ nost italskych hercu, a tesila se prave nejvetsi pfizni. Mozno tudiz, ze ,,dobra divadelni hra" (a good play), kterouz byl Brooke na vlastni oci hrati videl, byla puvodu italskeho a snad i ve vlasskem ja¬ zyku italskymi herci provozovana. Nicmene vse to jsou pouhe domnenky.

v

VI A pfece i z teto zdanlive ,,slcpe ulicky", v ktere jsme se ocitli, vedle uzoucka, sotva pozorovatelna stezka, po kter6 mozno se dostati, kdyz prave ne na vysluni, tedy aspoh na stanovisko, s nehoz Ize ponekud nahlednouti v dusevni dilnu Shakespearovu. Anglicke drama o Romeu a Julii (at' uz original nebo pfeklad nebo zpracovani ciziho nejakeho, nej¬ spise italskeho dramatu), jez byl Brooke videl provo¬ zovati,. jest sice ztraceno. Nicmene badatelum lite¬ rarnim podafilo se vysliditi jine a to italske drama, v nemz jest fabule o Romeu a Julii po¬ uzito — drama ,,Hadriana", jejimz autorem jest Luigi Grotto. V jake souvislosti asi jest nebo vlastne bylo drama t o se ztracenym dramatem, o nemz se Brooke zmihuje, ovsem nelze udati nic podstatneho, leda bychom se chteli upokojiti pouhymi domnenkami. Nam vsak jde ve vsem jen o nepopiratelna fakta. Z te pficiny vizme pfedevsim, kdo a jakym byl autor italskeho dramatu a jakeho asi razu jest jeho drama! Luigi Grotto, jinak take ,,slepec z Adrie" (Cieco d' Adria) zvany, byl bez odporu jednou z nejzajimavejsich literarnich osobnosti sv6 doby.

186

Ackoli od narozeni slepy, vynikl nejen jako spisovatel, nybrz i jako fecnik a herec, ba vynikal takovou pruznosti clucha, ze byl zvolen i pfedsedou ,,Accademie degl' Illustrati" (akademie osvicenych), jejimz zakladatelem byl. Grotto pochazel z rodiny slechticke a narodil se r. 1541 v Adrii nedaleko Benatek. Z mladi dostalo se mu pecliveho vychovani. Vynikalt' pameti i soudnosti; obzvlaste v dialektice byl pry nepfekonatelny. Italsky literarni historik Ghilini nazyva jej docela ,,miracoloso ingegno" (divuplne genie). Jako vyslanec a pfedseda pfipomenute aka¬ demie mival o ruznych pfilezitostech feci, hlavne k doziim benatskym, a vymluvnost jeho slavivala pry vzdycky triumfy. Nad jine proslaveno jest jeho osloveni Jindfi¬ cha III., krale francouzskeho a polskeho, kdyz ubi¬ ral se na sve tajne cestui z Polska pfes Benatky do Francie. " f Jako klassicky vzdelany muz Grotto obiral se pilne literaturou feckou a latinskou a pfelozil i prvni knihu Jlliady". Mimo to vyslo z pera jeho i sest dramatickych praci: pastyfske drama „La Calisto", tfi komedie ,,IL Thesoro" (Poklad), ,,L'Alteria" a jjL'Ermilia" a konecne dve tragedie ,,La Dalila", kterouz ve ve¬ novani z r. 1572 oznacuje jako pr&ci z dob sv6ho mladi, a „La Hadriana". Grotto zil za doby pro vazne drama pfiznivejsi nezli byly doby pfedchazejici. Za jeho doby objevilo se totiz v Italii, skoro nahle tragickych basniku, dukaz, ze vdznd drama zacalo i sirsi obecenstvo u vetsi mife zajimati nezli

187

dfive. Z praci tech dluzno uvesti napodobeni Sofoklova ,,Oidipa na Kolone" od G. A. dell Anguillara a jine drama tehoz druhu od Orsata Giustinianiho, jez vsak neni nezli doslovny pfeklad z feckeho. Provedeni tragedie te ,,Akademii Olympica" ve Vincenzii r. 1585 zavdalo pficinu ku stavbe pro¬ slaveneho pozdeji ,,01ympskeho divadla" v meste torn. Ku provedeni tomu byl pozvan take Grotto jako herec, aby v poslednich scenach, kdy vy¬ stupuje Oidip oslepeny, dohral s pfirozenou vernosti ulohu titulni, kterou v pfedchazejici casti dramatu hral herec jiny. Robert Proelss ve svych ,,Dejinach novejsiho dramatu" omylem pfipomina, ze Grotto sam se pfiznava, ze vazil latku ku sve ,,Hadriene" z novelly „Giulietta" od Luigiho da Porto, kdezto Grotto v prologu vyslovne, ale take nespravne, vlastne nepravdive pravi, ze historii k fabuli sve tragedie vazil ,,z listin sve vlasti". Prace jeho vsak z casti a tu a tarn docela i do slova souhlasi s novellou ,,Giulietta", ze vsim pravem Ize souditi, ze podkla¬ dem dramatu jeho byla mu, jakoz i cetnym jinym zpracovatelum latky t6 novella Luigiho da Porto. O dramatu samem vyslovuje se Proels, ackoli nan klade moderne pfisn6 mefitko, pomerne velmi pochvalne. ,,Volba Grottova," pravi, „byla na kazdy zpu¬ sob velmi st'astna. Take zalozeni hry a uspofadani latky zasluhuje s povsechn6ho stanoviska chvaly. Grottovi nedostava se toliko zive tvofive sily. Mimo to musilo antikujici zpracovani moderne romanticke latky zvlastni pfirozenost a svezest motivu rovnez tak po^koditi, jako se to stalo hledanym umelust-

188

kafstvim slovniho vyrazu, jenz byl tehda jiz v ruz¬ nych basnickych dilech zjevny." Die usudku Proelssova nelze tudiz Grottovu ,,Hadrianu" nikterak pokladati za praci (podfizeneho druhu. Z obsahu dramatu, tim vice z obsahu strucneho. ovsem nelze skoro nikdy pfesne souditi na drama sam6. Pfes to pokusime se zde na zaklade obsirnejsich skizz, z nichz jednu podal Walker jiz r. 1799 ve svem spise ,,Historical Memoir on Italian tragedy" etc., jinou J. L. Klein r. 1867 ve svych „Dejinach dramatu", naznaciti scenicky postup Grottovy ,,Hadriany". Pfedevsim vizme osoby, jez maji zcela jina jme¬ na, nezli v pfipomenutych novellach, basnich a v Shakespearove tragedii, a ziji v jinych spolecenskych pomerech. Julie u Shakespeara (v novelle Massucciove Giannozza, v novellach Luigiho da Porto a Ban¬ della Giulietta) zove se v dramate Grottove Hadri¬ ana (die rodneho mesta autorova Hadria), a jest dcerou kralovskou. Otec jeji (u Shakespeara a Luigiho da Porto pouhy slechtic jmenem messer Antonio Capeiietti) zove se Hadrio a valci s kralem uzemi Latin Mezentiem (v novellach i u Shakespeara hlava ro¬ diny Montechiuv). Romeo (syn Montechiuv u Shakespeara, Lui¬ giho da Porto a Bandella, — Mariotto u Massuccia) zove se princ Latino. Pater Lorenco (u Shakespeara a v novellach, v basni veronske basnifky Frate Balto Tricactio, u prvnich dejepiscu veronske tragedie Msky della

189

Corte a Carliho — Frate Leonardo) jest zde M a g o z Per sie, jenz se v Hadrii zdrzuje a mudrcem sluje. Shakespearuv a Brookcuv Tybald, Luigiho da Porto, Bandelluv a veronske basnifky ,,Tebaldo Capeiietti" vystupuje v dramatu jako ,,Cavalier del Bosco" (rytif z baje). Hrabe Lodrone italskych novell a u veron¬ ske basnifky, jejz Bandello zove ,,Conte Paris di Lodrone", anglicky spisovatel Painter ,,Paris, the Count of Lodrone", Brooke a Shakespeare pak ,,hrabe Paris", jest zde synem krale sabinskeho, spojence Hadrianina otce. Juliina matka, u Shakespeara hrabenka Capullettiova, kterouz Luigi da Porto neuvadi jmenem, zove se v Grottove dramatu O r o n t e a. Kojna u Shakespeara, o kterez v pfipomenute novelle neni zminky, vystupuje v italskem dramatu bezejmenne pod pouhym nazvem ,,nutrice" (kojna}. K ucelu nasemu :k snazsimu srovnani dejov6ho podkladu a nekterych seen dramatu italskeho s tragedii Shakespearovou, bude snad vyhodno, zamenime-li neobvykla jmena hlavnich osob Grottova zpracovani za jmena z tragedie Shakespearovy, cimz po nasem nahledu bude se Ize snadneji orientovati. Drama Grottovo jest rovnez jako tragedie Shakespearova o peti aktech a versovano. Akt prvni. Kral Capullett valci s kralem Montechim, kteryz obleha Capullettovo sidlo. Boj vede se pfed mestem. Chof Capullettova vystoupi s druzinou na vez, aby vysledek boje podporovala svou modlitbou. Pfi pfilezitosti te svefi dcera jeji Julie ,,s oblicejem hanbou zardelym" (di vergogna mi sento arder la

190

faccia) sve kojne tajemstvi sveho srdce. Vypravuje, ze vystoupivsi kdysi za oblehani sama na vez, shledla syna krale nepfatelskeho vojska Romea a pohled ten ze byl smrticim sipem lasky do jejiho srdce. Po te lici kojne dojem slovy, jez pfedkladame pokud mozna verne: Ja shledla prvni a posledni svuj zal... Byl mi rozkosi, vsak bezradostnou; chtenim, jez nas pfemaha, ac boli, myslenim, jez zivime, ac psmrcuje, zal, jejz nam nebe posila k oddechu. A po dalsich nekolika versich konci: Nesmrtelna smrt, plna zivotni sily, peklo podobajici se raji.*) Tys zamilovana... (Tu sei inammorate!) vpadne kojna. Tak pravila's ty a nikoli ja (L'hai detto tu, non io), odpovida Julie obdobne jako Euripidova a Racineova Phaedra, nacez vypravuje, ze svefila se pateru Lorencovi, slynoucimu moudrosti, jenz Ro¬ mea vyhledal a shledal, ze jest rovnez tak zamilo¬ van do Julie. Jak ona s veze Romea, tak byl shledl on Julii z valecneho tabora. Lorenco pfimel Ro*) V originale zni misto to takto: (. Jo vidi il primo, e 1'ultimo mio male . . . Fu il mio mal un piacer senza allegrczza, Un voler, che si stringe, ancorche punga [ Un pensier, che si nutre anchor che ancida, Un aff anno che '1 ciel da per riposo . . . Una morte immortal piena di vita, Un inferno che sembra il Paradise.

191

mea, ze vloudil se tajne a v pfestrojeni v noci do mesta. A z rana vratil se Romeo ze zahrady, v niz se byl s Julii sesel, nepozorovane zase do tabora sveho otce. Zhavymi barvami Julie lici prvni sve setkani s Romeem. Kojna ji pferusuje varovnymi poznamkami. Julie. K noham mi padl, aby mne zbozhoval. Kojna. Jako cini pardal a rovnez i lisak. Julie. Mnohokrat vzdych, a dech mel zhavy jak oheh. Kojna. Neni mozno vylouditi ohne i v nejstudenejsim oblazku? Julie. Navlekl mi prsten a tak se mnou se zasnoubil. Kojna. To znamena byti vazanu tobe a nikoli jemu. Julie (ukazujic ji prsten). A rukou objal ko¬ necne mou siji. Kojna. Posledni pouto, jez jej k tobe vize. Julie. A polibil me jako milcnou svou chot'... Tak stala jsem se jeho uplne az na cudnost, jiz jsem si zachovala. Varovne vytky kojne Julii rozplameni, ze po¬ sleze zvola: O, jak jsem nest'astna! Co pocnu ? Opustit chote sveho, od nehoz doufam byti oplodnena ? Opustit onoho, s nimz sdileti mam loze spolecne? Obmekcena kojna slibi pfispeti Julii pomoci, obzvlaste kdyz se byl Lorenco pod vol il promluviti

192

s Juliinou matkou na prospech Romea a pfim£ti krale Montechia, by od oblehani mesta upustil. V druhe scene Juliina matka lici prubeh bitvy valcicich vojsk. V torn pfichazi posel s radostnou zpravou, ze vojsko Capullettovo zvitezilo. Rytif je¬ den v bilem brneni vyrazil nahle z bojovneho siku a vyzval prince Romea k souboji, v nemz tento rytifi v bilem brneni lebku rozpoltil. Kdyz mrtvemu zdvizeno hledi, poznan syn Capullettuv, bratr Ju¬ liin (jenz je zde touze osobou jako Tebaldo Ca¬ peiietti u Luigiho da Porto, Bandella a veronske basnifky Clitie a Tebald v basni Brookeho a v tragedii Shakespearove, kteryz jej oznacuje jeste jako synovce hrabenky Kapuletove). Akt druhy jest zahajen bezvyznamnou sce¬ nou. V druhem vystupu princ Romeo setkavd se v noci znovu s Julii, ktera jej vyzyva, by se ospravedlnil. On tak ucini dlouhou feci a posleze podava Julii svuj mec, aby sama pomstu vykonala. Julie slovy i chovanim Romeovym se usmifuje. V nasledujici scene milenci se louci. „Milujes-li mne, 6 neodchazej jeste," pocind Julie svou fee, na kterou Romeo odpovida: Nemylim-li se, jiz se rozedniva. Slys slavika, jenz s nami bdi a s nami v kfovi Ika. Viz, jak rosa s nasimi slzami stromy skrapl Ach, obrat'tvaf svou k vychodu! Viz, jak cervanky se probiraji, jak slunce znovu se nad zem vyhupujel Vsak moje slunce pfec zustane vitezem.^ Julie: Ach, zamrazilo me. Ach, jak se chvejil Nacleslaf hodina, jez veskere me blaho

193

navzdy znici. Ach, tot' hodina, ktera mne nauci, co hofe jest. 0, noci, mne tak nepfizniva, zavistna, proc tak rychle mijis, prchas, bys sebe i mne y mofi stopila — sebe v Tibefe, me v mofi slz ? O, zavisti zrychlene cervanky, jez jinym svetlo, mne pak temno vestite; vymehte pro mne ukol, chod i jmeno sve. 0, svetlo, jez mi oci i srdce oslhujes! O, luno, proc tak rychle oblohu opoustis ? Julie mluvi jeste chvili, nacez Romeo se louci: ... Dej se obejmout, 6 sladke srdce srdce meho, zivote ziti meho... A konci: Zij blaze a brzo me ocekavej! Julie (ku kojne): Pfispiej mi, kojna ma, ja umiram. Jiz klesam... Romeo: Zmuz se! Zpruz svou silu zivotni. Viz, ze dlis v naruci sveho Romea, ktery te objima. Zpamatuj se, otevfi sve oci; pro pfiznivejsi zachovej se budoucnost! (Ku kojne.) Odved'te ji, pani; ja nemohu dal meskati a slovy plytvati. S bohem ! Kojna: Jdete! Vsak nezapomeate, y jakem stavu jste ji prave zustavil. Romeo: Omluven jsi, Orfee, ze ohlednutim svym pfisel jsi o svou znovu nalezenou chof. Ja bych ji ztratil tisickrat. Akt tfeti je zahajen scenou, v kterez )po rozloucenji se milencu v aktu pfedchazejicim ozna¬ muje se Julii zasnoubeni jeji s Parisem. Citujeme z vystupu toho jen nektere uryvko-

vite vety. J. Arbes, Sebrane spisy. XXVIII.

13

194

Matka oslovuje dceru: Zapud, dcero, mlhy hofe s tvafe, zapud je i z duse sve. Na slova matcina, ze pfinasi radostnou zvest, odpovida Julie: Nenadaly paprsek radosti muze mi osvitit tak tmavou noc. Kdyz pak matka byla dcefi zvestovala, co ji mi. potesiti, Julie odpovida: ... Provdati — matko a pani ma, s vasim dovolenim, — se nechci. Matka odkazuje dceru na otce: Lee otec a pan tvuj bude chtiti, bys vyhovela jeho a ne svemu pfani. A prave v cas pfichazi s Lorencem — zkus to u neho a vyslechni, co fekne! Pfibyvsi otec oslovuje dceru: Trvam, dcero ma, ze's uz slysela od kralovny, jak jsme o tobe rozhodli. Julie odpovida, jak byla jiz matce odpovedela. Capulletti: Ty nechces? Vsak te donutime. Julie: Neda se (donutit, kdo umi zemfiti. C a p u 1.: Umf es tedy 1 Julie: To chci; chch sloucena byt s bratrem. C^pul.: Co zdrzuje me vytasiti mec a od trupn ti hlavu odetnout, z niz jiz rozum uprchnul?! Nevdecne smela divko, ty odvazujes se zpecovat moci kralovsk>6 i otcovske? Kdybych moh' pochybovat o cudnosti tve matky: pfisahal bych,

196

die tveho chovani, ze nejsi moje dcera — nestoudna devko ty! Matka: Umirnete svuj hnev, pane! Odpusfte detske nezkusenosti! Podvolif se pfani vasemu a provdd se. Capul.: Bud se provda, nebo ji usmrtim. Julie upozorhuje, ze kral a otec ma sice moc nad jejim telem, ale nikoli nad jeji dusi. Capulletti vzplane hnevem: Nechte me, nebrahte mi, bych megeru tu chopil za vlasy a touto rukou ji bohu shatku obetoval! Pater Lorenco snazi se kraluv hnev ukrotiti. Upozorhuje, ze vybuchy hnevu nesrovnavaji se s dustojnosti kralovskou, ktera se zaklada na spravedlivem panovani, kdezto hnev jest nespravedliva poroba. V nasledujici scene Julie radi se s paterem Lorencem, jenz ji jako posledni prostfedek poradi poziti uspavajiciho prasku. Julie pfivoli. Lorenco zavola dvorni damy, by ustrojily nevestu k svatebnimu veseli, a obvykly zaverecny chor pfednese v pravde carokrasny svatebpi zpev. Akt ctvrty zahajuje posel, zvestujici choru truchlivou zpravu, ze se Julie otravila. Lici pfi¬ pad podobne, jak jest vylicen v novellach: jak Julie prosila rodice za odpusteni, jak sla do za¬ hrady, by si natrhala kviti na venec, jak, pfedstirajic spanek, ulehla na luzko a vyzadala si od kojne cerstve vody a kterak z rana nalezena byla v lozi mrtva. ( Z rozkazu kralova ma posel zvestovati Loren¬ covi a jinym knezim, aby pfisli k pohfbu; z roz-

196

kazu kojne pak ma zvestovati Romeovi, jenz byl zatim s vojskem otce sveho odtahl do sve vlasti, ze Julie jest mrtva. Po te objevi se na scene kojna a lici, jak chovali se Juliini rodice u dcefiny mrtvoly. i V tfeti scene vystoupi sam kral provazeny cle¬ nem mcstske rady, jenz se ho snazi ^utisiti. Po te pater Lorenco v zaverecni scen'e fidi pohfeb. Knezi spusti rakev do rodinne hrobky. Kral i kralovna s mrtvou dcerou se rozlouci. Akt p a t y : Pater Lorenco ocekava navrat po¬ sla, jehoz byl na rychlo poslal k Romeovi s listem. Posel se dostavi, ale pfinasi list zpet ia zvestuje, ze Romeo obdrzev jakousi zpravu, opustil vojsko a ze nikdo nevi, kam se odebral. V nasledujici scene Romeo vystoupi s poslem, kterehoz byla vyslala kojna. Stoji nad hrobem Ju¬ liinym, a propousti posla, jemuz daruje svuj plast'. Romeo vypukne v nafek. Mimo jine mluvi: O, mramore, jenz skryva§ krasnou tvaf a veskere me stesti s nebem sdilis, otevfi se soustrastne, bych shledl obraz, jenz jedine dava ocim ceny. Hofekuje, odkryje Romeo viko rakve a vyzvedne mrtvou Julii. Drze ji v naruci, usedne a mluvi: Takovou tedy, ach, je svatebni nase noc? Mramorova hrobka lozem svatebnim, v nemz jsme meli dliti jako manzele ? ... A to jsou ony kadefe, jez rozpusteny me poutaly a sepjaty — me nerozlucnym poutem s tebou sloucily ?... O, tvafi krasna doposud, ac ubledki,

197

nczcl, ze's spocivala na mych hadrech v pine carokrase zivota ,.. A to ze ono jemne, jasne oboci — obloucky lasky kdys a nyni mrtvy ? A to ze jsou ty krasne oci, jez mi kdys mely byt vudcimi hvezdami pro zivot muj, a nyni vyhasle me usmrti ? Ach, proc opovrhujete na mne pohlednout ? Otevf te se, drahe oci! Jen jediny zablesk svetla! A vizte, na jakych hadrech to hadrech spocivate...*) V navalu sileneho hofe Romeo se otravi. Vsak dfive, nezli zemfe, Julie v naruci jeho procitne. V prvnim okamziku se domniva, ze to pater Lorenco se zamysly hnusnymi; ale pOznavsi Romea, vymehuje s nim posledni trapna slova louceni na veky. *) V originalu zni misto to takto: Son queste chisne le nozze, e questo il Ictto, Fatto di duri marmi, ove a giacere Sposi haveremo? e questo il bel convito? Son queste le vivande, onde gli e pieno Le lagrime e '1 veleno? Son questi i crespi crin che mi legaro Sciolti, e legati raddoppiano il nodo? . Bel viso, ancor che sii scolorato, Non ti doler, che nel mio petto siai De' tuoi vivi colori adorno, e vago. Son queste le tranguillc e liete ciglia — Gia d'amor arco, el arco hora di morte? Son questi quei begli occhi, che assignate Fui on fatali stelle a la mia vita Ch'ora adducono la mia morte? Deh, perche di mirarmi hora sdegnate? Apritevi, occhi cari, un sol baleno E rimirate a cui giacetc in seno,

198

Romeo zemfe, Julie vypije zbytek jedu. V torn objevi se pater Lorenco. Julie mu zve¬ stuje! a (prosi jej, aby se o to postaral, by jeji i Ro¬ meova mrtvola pohfbeny byly v jednom hrobe a vyliceni truchliveho osudu jejich aby bylo vryto do mramoroveho nahrobku. Zatim, co Lorenco mrtveho Romea uklada do hrobky, probodne se Julie dratem ku pleteni, jejz ma nahodou pfi sobe. Lorenco rychle ulozi za pomoci pfichvatavsiho posla mrtvolu Juliinu do hrobky, nacez posel zve¬ stuje, ze kral Montecchi, jemuz se zdalo, ^e jej v cizi zemi pohfbeny syn Romeo vyzval k pomste, dal rozkopati pahorek mezi mofem a mestem krale Capullettiho — a nyni ze vali se vlny mofske v patach za poslem. Drama konci chorem, jenz zvestuje, ze Juliina matka pfi pohledu na pbrazy mrtvych svych dvou ditek mrtva sklesla k zemi a pfivalivsi se vlny mof¬ ske jiz jen mrtvolu odplavily . ..

I z uryvkovite, kuse teto kostry Grottova dra¬ matu, jest zfejmo, ze postup deje v tragedii Shakes¬ pearove, ac tu a tarn pozmenen, jest pfece v pod¬ state podrzan. Rovnez i raz dramatu, jakoz i cha¬ rakteristicke odchylky jeho od tragedie anglicke jsou tak napladny, ze neni skoro ani potfeba k nim zvlaste poukazovati. Grotta stihl tyz psud pfi psani dramatu toho, jako statisice jinych autoru, ktefi se pfidrzovali tak zvanych ,,osvedcenych vzoru".

199

Takovymi ,,vzory'* byly za jeho dob mnohym tragedie anticke, a tak vyslo i z jeho pera „antikujici drama" s mnohymi pfednostmi a take s mnozstvim vad dramat antickych, mezi kterez pfede¬ vsim nalezi nedramaticky zivel vypravovani a li¬ ceni a tradicionelni chor. Kdyby byl Grotto pominul vsechny vzory, kdy¬ by se byl pfidrzel vyhradne jen eminentnS dramatickd latky, jak ji byl bud pojal z novell nebo snad z pouheho vypravovani — nebo kdyby byla latka ta ve vlastni jeho obraznosti vznikla a on ji (byl sdramatisoval bez ohledu na dramata, jez byla pfed nim sepsana, neni pochybnosti, ze by bylo i z jeho pera vyslo drama nepomerne dramatictejsi, nez jest ,, Hadriana". Vzory anticke byly pro Grotta tymz uskalim jako jsou vsechny vzory vubec, ba i dila Shakes¬ pearova. Zmamet' i z vlastni literatury nasi celou fadu obdobnych pfipadu, kdy autofi cesti, basnice podle proslavenych vzoru britskeho dramatika, utlumili vlastni svou tvofivost a nesvedli pfi vsi pochvale, kterouz tento druh pseudotvofeni casern svym povzbuzovan, pfece nic jineho nezli pouhe napbdobeni, ba napodobovali zacaste spise povrchne hficky neb i ocividne vady Shakespearovy nezli pfednosti jehb d£l. Podobne Grotto. Hlavni vadou jeho dramatu, kterou patrnS, ba skoro mozno fici najisto, pokladal za pfednost, jest spise epickf nezli dramaticky raz dialogu. Zacast6 ylece se vypravovani, po pfipade liceni nebo fee jedn6 z rozmlouvajicich osob po nekolika strankach. Mnoha z techto mist ovsem sama o sob£

200

jsou cenna; ale zdrzuji dej a cini celek i podrob¬ nosti nedramatickymi. Jista mista dysi poetickou lahodou. Tak na pfiklad chor, svatebni piseh, uzavirajici ctvrty akt, jest pravou perlou lyrickeho vylevu, pfed kterymz die vyroku jednoho z nejnadsenejsich podivovatelu Shakespearovych, J. L. Kleina, musi i Juliin obclobny svatebni monolog v tragedii Shakespearove ustoupiti. Vsak vizme, nenaskytuji-li ^e krome souhlasnosti osob a napadne podobnosti deje jeste dalsi podrobnosti! Pfedevsim upozorhujeme na tfeti scenu dru¬ heho aktu „Hadriany", v nemz Hadriana-Julie louci se s Latino-Romeem (v Shakespearove tragedii III. aktu scena pata), jejiz zacatek, aby mohl byti srovnan s dialogem Grottova dramatu, klademe zde z pfekladu Douchova: Julie: Jiz jiti chces ? Den jeste daleky, s 1 a v i c e k byl to, nikoli skf ivanek, jenz v bazlive tve ucho nyni pel; zpivava v noci na granate tarn: vef mi, mily, ze to slavicek byl. Romeo: Byl to skf ivanek, jitra hlasatcl, a ne slavik; hied, pruhem zehravym jak pfisny oblouk vrouben k vychodu. Jiz svetla nocni shasla; bodry den stoupa povolne k horam mlhavym, bud spechem zivot, neb meskdnim smrt. Na skfivanka, o nemz zde fee, upozornil Welker jiz r. 1799 v pfipomenutem spise ,,Historical Memoir on Italian Tragedy". O slavicku a vubec o vsech ostatnich mistech, jez vice m6ne napadnS

201

pfilehaji ve scene te ku praci Grottove neni v no¬ vellach, aniz v basni veronske basnifky Clitie, ba ani v basni Brookeove zminky. Jvrome slov Shakespearovy Julie, jimiz apostrofuje ,,zavistivou noc", ktera ji tak rychle prcha, a zacatku monologu (III. akt. 2 scena): ^Sestup1, plamenochodne spfezeni k Jasohove bytu ..." a „Rozloz, milostna, noci, svou oponu pfed okem zvedavym" atd., jichz podobnost s obdobnymi misty v drama¬ tu italskeho slepce jest nepopiratelna, upozorhuje¬ me mimo jine jeste na nasledujici mista: V tfetim aktu (scena pata), v kterem Juliina matka oznamuje dcefi, ze ma byti zasnoubena. ,Jeste pofad slzis pro stryce smrt?" atd. pta se matka. A na slova matcina, ze pfinasi radostnou zvest, Julie odpovida obdobne jako v dramatu Grot¬ tove : V tak smutne dobe radost vitana. Jaka to zprava, matko milena? K pfipomenuli mat cinu, ze ji otec mini pro¬ vdati, Julie odpovida: •* .... Prosim vas, otci feknete, ze se nevdam... Slov tech neni ani v italskych novellach, aniz v basni Brookeove. Obdobny vyrok vsak ma, jak vime, Grotto, prave jako v nasledujici odpovedi matcine: Zde otec, povez mu to sama jen; jak mu to bude vhod, hned uvidis. Obdobnost dialogu jest zfejma i ze slov Juliina otce, kdyz se dostavi. Capulletti: ...Kterak, choti, stoji vec? Zjevila jste ji nase mineni?

202

Matka: Ano: vsak nechce a vam dekuje. At' zpozdila se s hrobem snubuje. Capul.: ... Ze nechce, di?... Julie odpira zas. Capul.: ... Uprav se, bys budouci ve ctvrtek k oltafi sla ke shatku s Parisem, sic te tarn povleku sam s nasilim. Jdi, zmamena, mi, jdi, nezvedena i ztrapena. Matka: Jen zvolna, zvolna jen! Julie: Otce drahy, prosim na kolenou, vyslyste laskav slovo jedine. Capul.: Pryc mi odtud, svevolna vzpurnice! Pravim, bud ve ctvrtek do kostela aneb mi nejdi vice na oci. At' mi nespetnes slova! Simra me v ptrstech — Nesli jsme, choti, neblaze, [ ze buh nam dal jen dite jedine; ted vsak vidim, ze bylo jednim dost a zet' jen kletba nas jim potkala. — Jdi, zlotfila! Po dalsich nekolika slovech mezi kojnou a Capullettem matka Juliina oslovuje tohoto karave — jako byla jiz dfive ucinila konejsive u Grotta — slovy: I Jste prchlivy. A Capulletti se rozhoduje. Po n&kolika uvodnich slovech pravi: ... miti bedovalku zpozdilou, titernou placnu, ktera v stesti di: Nechci se vdat, nelze mi milovat, jsem mlada jeste, mejte shoveni. Nechces-li tak, necham po vuli tve: pak si jdi kamkoli, vsak z domu pryc I

203

Vis dobfe, ze v torn nezertuji, Ctvrtek je blizky, se srdcem se rad! Jsi-li ty ma, mejz tebe pfitel muj, a pakli ne, jdi zebrat, hladem mfit; nechci te znati vie — tak pfisaham — i zabraneno ti bud, co sluje mym! Rozmysli se; splnim svou pfisahu. Pfi srovnani techto mist z anglickeho dramatu s citovanymi jiz misty z obdobne sceny dramatu italskeho jest zfejmo, ze Shakespeare vybuch hnevu Juliina otce nepf ejal v neuznale prudkosti originalu, nybrz ze jej povaze sveho Capullettiho pfimefene a na prospech povahy same i cele sceny napadne zmirnil. V celku i v podrobnostech, i v dialogu jevi vsak cela scena tak napadnou podobnost s obdobnou scenou italskeho dramatu, ze neni potfebi k tomu zajiste zvlast' poukazovati. Na konec citujeme jeste cast Romeova mono¬ logu v hrobce (akt ,V., scena 3.) nezli se otravi, aby u pfirovnani s obdobnym monologem v dra¬ matu Grottove vysvitla podobnost celku, ale zaroveh tak6 ruznost vyjadfeni. Romeo, uloziv mrtveho Parise do hrobky, mluvi chvili k nemu, nacez piyslenky jeho obrati se k mrtv£ Julii: ... 0, ma Julie, ptroc posud krasna jsi? Ci vef it mam, ze smrti duch zde k tobe laskou vfe, a v temnu kostlivec ten zhubnuly tebe ukryva jak milenku svou? Bojim se toho, proto zustanu s tebou v palaci noci cernave na vecny cas; ano, zde potrvam

204

s cervy, danynh tobe v posluhu, a vecny stan si zfidim, svrhaje s tela, svetem syteho, jarmo hvezd trudnych. — Pohled'te, oci, naposled! Ber, name, posledni si objimek! Vy usta pak, co dechu vefeje, polibkem pravnym pecet: vtisknete na vecnou smlouvu smrti kupcive. Z vytcenych a mnohych jeste jinych podrobno¬ sti vsickni nepfedpojati badatele pravem soudi, ze Shakespeare Grottovo drama (at' jiz v originalu nebo pfekladu nebo nejakem zpracovani) znal fa ze ho take za podklad sve tra'gedie pouzil. Bezdeku naskyta se otazka: Byla hra, o ktere se Brooke r. 1562 zmihuje, ze ji videl provozovati, sku¬ tecne Grottova ,,Hadriana" — at; jiz original nebo docela nejake zpracovani jeji ? Na otazku tu neni vsak tak snadno odpove¬ deti. ,,Hadriana" vysla tiskem v Benatkach teprve roku 1583. Autor jeji narodil se, jak vime, r. 1541. Pfed rokem 1562, kdy Brooke hru o Romeu a Julii provozovati videl, byl Grotto asi dvacetilety. „Hadriana" by tedy musila byti napsana pfed 21. rokem autorova veku a byla by se musila do¬ stati do Anglie v rukopise. Ze to i ono je mozne, o torn nechceme pochybovati, ackoli bychom spise dali viry domnence, ze Brooke videl zcela samo statne nejake zdramatisovani kitky o Romeu a Julii, a to ze bylo pozdeji vedle Grottova dramatu pod¬ kladem Shakespearovy tragedie. Prvni domnence zda se take nasvedcovati Okol¬ nost, ze jm&na osob,, a mnohe jine v Grottovi dra-

205

matu tak napadne se ruzni od basne Brookeovy a ze on sam o odchylkach tech vubec ani se nezmihuje. Brooke videl drama to, jak vime, provozovati pfed vydanim sveho vlastniho plodu a ponevadz je pokladal za nepomerne lepsi sve basne, jest napadno i podivno, ze nepfejal do sve basne i jmen z „Hadriany". Necht' vsak tomu jakkoli! Pro nas aiesmeji miti domnenky zadne vahy a proto nechme ra¬ deji otazku tu nerozfesenu! Grottovo drama mohlo byti napsano pfed ro¬ kem 1562 a mohlo se take, ovsem jen v rukopise, dostati i do Anglie a mohlo tarn byti provozovano. Collier ve svych ,,Dejinach'dramatickeho umeni v Anglii" (I., 235) aspoh pfipomina, ze jakasi spo¬ lecnost italskych hercu hrala u dvora kralovny Alzbety jiz v prvnich letech jejiho pano¬ vani ve Windsoru, tedy v dobe, kdy Brookeova baseh byla tiskem vydana. Moznost, ze bud tato nebo snad nektera jina spolecnost italskych hercu rukopis Grottova dra¬ matu pfinesla do Anglie, neni aspoh vyloucena, ackoli se pravem pfedpoklada, ze prvni tyto italske spolecnosti provozovaly spise hry improvisovane. Nebot' i pozdeji, v letech 1577—78, meskal v Lon¬ dyne, se svou spolecnosti Ital Dronsino, jejz Col¬ lier nazyva pouhym komediantem (commediante) a dodava, ze spolecnost jeho provozovala nejspise jen hry improvisovane, a jen obcas snad take pravidelne.

206

Nepomerne snaze jest opodstatniti moznost, ze Shakespeare Grottovu ,,Hadrianu" aspoh znati mohl. Bylat jednak jiz vysla tiskem, a z ruznych ji¬ nych her Shakespearovych jest nepopiratelne zfej¬ mo, ze Shakespeare nejen italske novelly, nybrz i italske kusy znal a studoval. I za jeho dob meskaly v Londyne spolecno¬ sti italskych hercu a provozovaly italske kusy ■— Shakespeare tedy mohl poznati dramaticke umeni vlasske aspoh castecne take z vlastniho nazoru. Necht' vsak tomu jakkoli! Z toho, co jiz uvedeno, jest nade vsi pochybnost zfejmo, ze podkla¬ dem Shakespearovy tragedie ,,Romeo a Julie" ne¬ byla novella Bandellova, aniz Brookeova baseh, aniz jine novelly teze latky samy o sobe, nybrz zaroveh take Grottovo drama ,,Hadriana" — at' jiz v anglickem pfekladu, nebo v nejakem zpracovani, nebo docela v originale. A skutecne-li tomu tak, jak jsme na zaklade svedomitych kritickych praci nepfedpojatych ba¬ datelu konstatovali, potom ovsem nelze — aspoh v tomto pfipade — mluviti o tvofeni v nejvlast¬ nejsim toho slova smyslu. O Shakespearove „Romeu a Julii44 nelze tu¬ diz pravem prohlasiti, ze jest to umelecke dilo, na nez autor by mel co do zakladni myslenky, komposice a provedeni sam jediny p r a vo , ne¬ boli jinymi slovy: ze by byl vsechno vazil ze sebe, ba ani — ze prvni pfekonal potize, jez se pfi dramatisovani novell a vubec epickych plodu lite¬ rarnich naskytuji.

207

Prvni potize toho druhu byly jiz pfeci Shakes¬ pearem castecne a to aspoh se adarem pomerne slusnym pf ekonany. Shakespeare tedy z d r a m atisovanou a jiz v novellistickem, po pfi¬ pade epickem jadru svem eminentne dra¬ matickou latku znovu sdramatisoval.

VII V ccm tedy zalezi velebena^ a za nedosazitelnou prohlasovana tvofivost, genialnost, skoro bohorovnost Shakespearova? Opakujeme s durazem: Shakespearova ja¬ ko autora. O dile samem, jak pfed nami lezi z pera Shakes¬ pearova (tedy nikoli v prapuvodni primitivni forme, nybrz nekolika pfedchudci Shakespearovym! a ko¬ necne jim samym vyciselisovaneho), nemluvime. Vynikaf, jak znamo, a jak jsme k tomu take jiz misty poukazali, pfes mnohe nepopiratelne vady celou fadou vzacnych, ba pfimo zavideni hodnych fvlastnosti ryze umeleckeho dila, 'jakych bylo, jest a bude v svetove literatufe po fidku. Ovsem nejvice vlastnostmi, jez odpovidaji hlav¬ ne esthetickym nazorum a vkusu nebo zalibe stfedni Evropy, kdezto jinde, jako na pf. ve Spanelsku, ba v same Francii a jinde, neuspokojuji v te mife jako v Nemecku a u nas. Vynikat' pfedevsim pfes vsechnu rozkouskovanost deje: dramatickou pusobivosti a eminentne, obzvlaste pro mladsi a vznetlivejsi svet sympathickou fabuli. Dale rozmanitosti charakteru jedna-

209

jicich osob, pfimo brilantnimi zapletkami a kontrasty jejich styku, z cehoz z cela pfirozene plyne neobycejny interes nejen na celem dile, nybrz i na hlavnich, nad jine sympathickych osobach, a vytrvalosti v jich provadeni drazdi zvedavost a ^ko¬ necne (nechceme-li totiz uvadeti celou fadu dalsich vlastnosti) ryze tragickou katastrofou, ktera pfes vsechnu svou pravdenepodobnost, nahodilost atd. budi v kazdem soucitnem cloveku soustrast, a vyzni posleze v zaverecny usmifujici akkord. Nas tedy ani ve snu nenapada, a pokladali by¬ chom to za nejdetinnejsi posetilost: upirati Shakes¬ pearove tragedii jakoukoli jeji v pravde vyni¬ kajici vlastnost a dodavame jen jeste, ze vedle vytknutych pfednosti mozno a to s nemalym du¬ razem pfipomenuti take jeste ryze italske ovzdu¬ si a takovy tez kolorit celku i podrobnosti, dale pfipadny, charaktericky dialog, kteryz hlavne v ly¬ ric k y c h partiich zhavou milostnosti pfi¬ mo k podivu strhuje. Bez rozpaku souhlasime na pfiklad i s usudkem Karla Frencla (.,Dichter und Frauen": W. Shakes¬ peare), ze jest to umelecke dilo ,,kypici zivotem a zhavou touhou po uzivani plnymi dousky" —■ ze „neni ^v nem nikde stopy po tezkomyslnosti", ze se cloveku zda, Jakoby se nad nim klenula jasna, usmivava obloha Italic — vsady krasa, svezest, — zert a mladost. . ." Souhlasime i s tim, ze ,,versemi vane vune! a teplotaijihu" —vubec ze'je to ,,bohaty obraz zivota — piny nehy, ruchu 'a vasne — az konecne nadejde zdrcujici katastrofa a provazejici ji usmifeni". Shrneme-li vsak posavadni vysledek sveho zkou¬ mani v zaverecnou pointu, musime pfiznati, ze zpusob J. Arbes, SebranS spisy. XXVIII.

14

210

Shakespearova tvofeni v ,,Romeu a Julii" pfece jen nema na sobe pranic nadpozemskeho. Tajemna Sfinga Shakespeare, ktera byla prave timto svym zpusobem tvofeni tolik hlav pomatla, zacina se nam znenahla jeviti vzdy vice ve svetle rcelnejsim a pOchopitelnejsim. Nedame-li se masti dithyrambickymi vylevy fanatickeho podivu, vyhupuji se pfed dusevnim zra¬ kem nasim vzdy urciteji konturv muze s celou fadou kfehkosti — lidskych i spisovatelskych a — p r o s 1 a v e n a tragedie o d 1 u c u j e s e vzdy vice a napadneji od sveho puvodce. A na tento moment, zda se nam, nutno klasti pfede vsim jinym vahu, ponevadz k nemu nebylo, pokud vime, zadnym z vykladacu Shakespearovych del poukazano. Basnik neboli umelec vubec a jeho dilo po¬ kladaji se vseobecne za identicke. Velke obecenstvo soudi tak z pravidla a to casto pravem, ale jeste casteji — bezpravne. Jsou totiz dila basnicka, ac fidka, na kterych krome autora jejich zadny jinv basnik neparticipuje. Shakespearova tragedie lasky vsak takovym dilem, jak vime. neni. Z te pficiny nutno zde vesti dva rozdilne ucty: jeden na firmu dila, druhy na firmu Shakespearovu —' a 'snaziti se aspoh pfiblizne vysetfiti, v jakem asi pomeru jest Shakespeare ku tragedii, ktera se oznacuje jako jeho hasnicke dilo. Znamenita, pfimo neodolatelna fabule, kteni ve vsech, byt' sebe primitivnejsich formach musi jiz sama o sobe neobycejny zajem vzbuditi — dusev¬ nim jeho majetkem, jak vime, neni.

211

Fabule sama o sobe ovsem jeste netvofi ume¬ leckeho dila; ale jest jeho prazarodkem. Bez vhod¬ ne fabule neboli bez vhodne kostry, myslime, neni umelecke dilo vubec ani mozne. Podcehovati fabuli, obzvlaste tak vzacnou jako jest fabule ..Romeo a Julie", zda se nam byti rovnez tak posetile," jako se domnivati, ze jest snad snad¬ neji vytvofiti vhodnou, originelni fabuli, nezli si z desiti a vice iiz existujicich vybrati k jistemu ucelu fabuli nej vhodne jsi. Ovsem jest k1 tomu i lonomu ukolu potfebi zvlastnich dusevnich vlastnosti: k vymysleni nove fabule bez odporu ^ravetvofivoisti, k vybrani z cizich1 fabuli pak jiz jen intelekt mene vyznacny, ac ni¬ koli piodcehovatelny: dusevni vlastnost rozlisovaci, tedy dar spise kritiky. Kdybv to byla vhodna fabule neboli takove tez sujet cimsi tak ledabylym neb aspoh podcehovatelnym, ze jen vhodnym umeleckym zpracovanim nabyva teprve jakesi ceny, proc medle ijest vei vsech literaturach' tak malo, ba piomern£ pramalo' v pravde umeleckych' del literarnich, jejichz fabule by ve vsem vsudy odpbvidala pozadavkum nejpfisnejsim? K cemu ta konecna honba tisicu a tisicu bas¬ niku po latkach', fabulich, sujetech, impulsech atd. vseho druhu, vsech narodu a vsech veku — tfeba z doby nejstarsi — z pramenu staroindickych po¬ vesti, pohadek, legend atd.? Proc to nemene horccne p'robirani dejin, kronik, povesti, baji atd. —- kdyz'jsou prazarodky
212

hije v umelecke dilo jen a jen udalosti z vlastni zkusenosti ? Odpioved na vsechny tyto, a celou fadu jinych otazek v tomto smeru je prosta: vhodnych fabuli bylo, jest a bude vubec po fidku. . Kdozkoli se jen ponekud poohledl vazne po literaturach ruznych narodu, da nam zajiste za prav¬ du, kdyz dime, ze vhodne originelni fabule del jsou tak vzacny jako v pravde umelecka dila vubec, ktera jsou na mnoze, ba skoro z pravidla podminena jiz pbuhym zarodkem nebo kostrou. Ze neni zarodek ten nebo i fabule vzdy du¬ sevnim majetkem basnikovym, a basnik pfece proslaven. na pojmu samem niceho nemeni. A sujet neni jiz pouhopouhym materialem — sam o sobe nicim nebo skoro nicim. Obzvlaste pak neni r'akovymto hrubvm materialem nebo prostou umeleckou hlinou fabule o Romeovi a Julii, jak ji mel k disposici Shakespeare v italskych novel¬ lach a ieiich francouzskych a angiickych vzdelanich. v italske a anglicke epicke basni (Brookove a Clitiine) a v italskem dramate .,Hadriane" nebo jejim zpracovani. Fabule pak jest a zustane integrujici casti kaz¬ deho umeleckeho dila literarniho. Na jejim razu, po pfipade zpracovatelnosti v torn neb onom smeru zalezi mnohdy v prvni fade uspesnost dila sameho. A prave fabule ,.Romeo a Tulie" jest jednim z onech pravzacnych embryovych, vlastne kostrovych stkvostu, ktere v zadne forme, at' anekdotove nebo v nejhrubsich obrysech jako pouha povest, nebo ve forme novellisticke, nebo jako epicka ba-

213

sen, obzvlaste pak ve forme dramaticke nemuze se nikdy minouti vice mene hlubokym .ucinkem. A na teto pravzacne kostfe sveho dila Shakes¬ peare nema, jak vime, jako tvofivy duch jineho podilu, nezli ze si ji v hlavnich r podrobnych ry¬ sech uplne osvojil a piisty k ucelum dramatickym pozmenil. On pravzacne te fabule nevymyslil, ba nevazil ji ani ze svych vlastnich ani cizich zivotnich zkuse¬ nosti a nema k ni tudiz -prava jako jeji tvurce, nybrz jen jako pouhy jeji vzdelatel. Ze nezmenil ji kazdemu vhod, vime prave tak, jako nas jiz neni tajno, ze opomenul (die ruznych vytek) mnoheho, nebo nevyuzitkoval vhodneho, ba nejvhodnejsiho momentu tabule puvodni, nebo ze jej nahradil slabsim, neucinnejsim, tudiz mene vhod¬ nym. V torn tedy nedostizna bohorovnost Shakes¬ pearova ocividne kolisa. Shakespeare jako dramaticky zpracovatel cizi latky objevuje se nam pfece jen jako kfehky smrteinik, kteryz i v pouhe volbe vhodnych nebo ne\hodnych momentu fabule pochybil. Nuze — zkoumejme ucast Shakespearovu na jeho dile dale! . Neni-li fabule vyhradnim dusevnim jeho ma¬ jetkem, snad ma pravo na formu dramatickou, na ryze italske ovzdusi, na kolorit, dialog, motivovani atd. Snad jsou aspoh tyto vlastnosti jeho tragedie vazeny z jeho ducha ? Kdyby nebylo Grottovy ,,Haclriany", nerozpakoval by se nikdo Shakespearovi pfifknouti aspoh prvenstvi ve veci teto.

214

Kdybychom nevedeli, ze drama Grottovo nebo nejake vzdelani dramatu toho bylo najisto provo¬ zovano v Anglii jiz pfed Shakespearem, ikdybychom se nebyli pfesvedcili, ze Shakespeare drama to nejen znal, nybrz ze si je najisto vzal za podklad sve prace, nemohli bychom jinak, nezli phrknouti Shakespearovi jeste mnohou jinou vzacnou zaslunu, nezli jest pouha priorita zdramatisovani. Lee to vse musime mu, — tfeba proti sve vuli - take odepfiti. Prvnim Shakespearovi vubec znamym umele¬ ckym ztelesnenim latky te ve -forme dramaticke jest drama Grottovo. Siiakespeare tedy mel k dis¬ posici v b a r v a c h uplne provedeny dra m at i c k y obraz, v nemz setfeno pfimefene charakteristicky osob, ktere vystupuji, plastiky atd. Necht Shakespeare vykonal na obraze torn pfemenu jakoukoli, a sebe dokonalejsi, — co z obrazu toho nebo ze skizz, jez slouzily obrazu tomu za podklad, pfevzal do sveho obrazu, na to aspoh jako tvurce prava nema a nikdy miti nemuze., Vizme kolorit a vubec cele ovzdusi tragedie Shakespearovy! Trvame, ze neni vzdelaneho cloveka, jenz by chtel popirati, ze „Romeo a Julie", jak uz jsme k tomu poukazali, co do nazoru, mravu, cilii, jed¬ nani i mluvy jednajicicli osob v celku i podrobno¬ stech neni n e j i t a 1 s t e j s i m k u s e m, jaky si Ize pomyshti. Obzvlaste cit a vaseh jsou die souhlas¬ nych usudku znalcu Italic tak ryze italsky interpretovany, ze sotva ktery jiny kus, vznikly v podnebi neitalskem, muze se Shakespearove tragedii rovnati. Avsak vsem, kdoz maji nepfedpojaty usudek o pravem tvofeni vubec musi byti prave tato

215

okolnost v svrchovane mife napadnou. Nenit moz¬ no, aby chladnokrevnejsi Anglican jako Shakes¬ peare, muz, ktery Italic nepoznal z vlastniho na¬ zoru, mohl neco podobneho svesti bez pfedbezneho, nejdukladnejsiho studia pomeru italskych, beze knih a snad i bez osobnich styku s Italy — vubec jen sam ze sebe. Zazraky takoveho druhu nikdy se nedely a ni¬ kdy se diti nemohou. Shakespeare neni a nemuze byti samojediny vyjimkou. Bud tedy byl s pomery italskymi a vubec s du¬ chem italskym do vsech podrobnosti obeznamep, ze duch ten stal se aspoh docasne nerozdilnou podstatou jeho vlastni bytosti, nebo — coz jest na zaklade toho, co jsme jiz zjistiii, pravde nepo¬ merne podobnejsi — Shakespeare vzav si bud Grottovu ,,Hadrianu" nebo jeji zpracovani za pod¬ klad sveho dramatu, vedl vzornou peci o to, by, pelu italskeho ovzdusi a koloritu italskeho vubec — nesetfel. V torn pfipadu byla by tvurci 'cinnost jeho spise negativni, ackoliv i tak nutno pfedpokladati jistou a to nikoli podcehovatelnou znalost italskeho temperamentu atd, Avsak: kdez medle — tazeme se — jest v torn vsem tvofivost? Kde vazeni z vlastniho fondu dusevniho ? Necht' se tu chovame k tradicionelnim nazo¬ rum o Shakespearovi jako tvurci sebe dobromyslneji, nikdy nemuzeme logicky ^pfipustiti, ze by prave tyto vlastnosti proslavene jeho tragedie mohly byti kladeny na ucet Shakespearuv. Neni a nemuze tedy byti pravda, co pravil o nem Dryden a po nem cela rada bezmyslenkovite

216

papouskujicicfu ze totiz Shakespeare nepotfeboval knih, aby mohl cisti v knize pfirody" —■ ze „obratil zrak svuj do vnitf a nalezi ji tarn — v sobe sa¬ mem ..." Naopak — z jedineho pfikladu naseho jest nade vsi pochybnost zfejmy pravy opak toho. Co do tragedie ,,Romeo a Julie" — a podobne i co do jinych svych praci — Shakespeare necital vyhradne v ,,knize pfirody". Nelicilt' ani deje, ani osob a jich osudu z vlastniho nazoru. Za to tim vice cetl v knihach nejruznejsich narodu a osvojoval sobe k ucelum svym, co vubec za dobre a vhodne uznal. Ze tak necinil, aniz by se byl take v „knize pfirody" poohledl, rozumi se samo sebou. Ale dej, osoby, styky jejich, zapletky a rozfeseni neboli zaverecna katastrofa — ba ani ovzdusi, kolorit a dialog tragedie ,,Romeo a Julie" nejsou vazeny vyhradne z ,,knihy pfirody", aniz z vlastni bytosti Shakespearovy, nybrz valnou pfevahou z ci¬ zich knih, z cizich dramat - at' jiz pouze ctenych nebo docela i na jevisti na vlastni oci videnych. Mozna tedy, ze Shakespeare jest puvodnim aspoh v povahach sveho dramatu, a ze slioduje se s pravdou, co pravi o nem Taine: ze zadny vrstevnik jeho „neobdafil obraznost lidskou tolika novy¬ mi postavami jako on". ,,Tolika" — jest mozno; ale ,,novymi" sotva — aspioh v ,,Romeu a Julii" ne. Nalezlt, jak vime, povahy dramatu sveho skorojjiz hotove v Brookeove basni a, jak nas jiz take neni tajno, nejen v novellach, nybrz i v Grottove „Hadriane". Jakz tedy Ize nazvati tyto povahy „novymi" ?

217

Snad zaokrouhlenejsimi, prohloubenejsimi, nebo jak¬ koli jinak; ale ,,novymi" naprosto nebyly a ne¬ jsou.

Zbyvaji nam tudiz jeste dve z kardinalnich vlastnosti dramatu. — dialog a motivovani. Pokud jest Shakespeare v ,,Romeu a Julii" v tomto ohledu puvodnim, jest ovsem nejnesnadneji zkoumati, kdyz nam neni Ize srovnati drama Shakespearovo s puvodnim podkladem ve vsech po¬ drobnostech, kdyz vubec ani nevime, byla-li imu podkladem Hadriana" nebo jine nejake vzdelani, snad ,,Hadriany" dokonalejsi. Avsak — jak sobe Shakespeare oblibil zachazeti s dialogem sveho podkladu, vime jiz z nekterych momentu pfi srovnavani s ,,Hadrianou". Vime, ze nebyl naprosto skrupulosnim, ze vu¬ bec zcela jednoduse opsal nebo transfig u r o v a 1, co uznal za vhodne, ba vime na pfiklad, zei nejkrassi dialogovy stkvost v „Romeu a Julii" — monolog Juliin — neni nicim jinym nezli trans¬ figuraci jednoho choru Grottovy ,,Hadriany". Jediny doklad ten staci snad k charakteristice proslaveneho dialogu Shakespearova aspoh potud, ze i myslenkovou obsaznost jeho nelze nikterak vzcly klasti na ucet Shakespearova ducha. Nemohouce opfiti tento vyrok po vlastnim pfanii z ,,Romea a Julie", vkladame zde na doklad aspoh jeste jeden pfipad Shakespearova zpusobu tvofeni. ;; , , i Znama veselohra ,,Zkroceni zle zeny" jest toho dukazem tak padnym, ze staci snad proste po-

218

ukazati k tomu, ze si k m Shakespeare pfisvojil nemene nezli celou episodu o lasce Lucentia, a Bianky z Ariostovy komedie ,,11 Suppositi", ktera byla jiz roku 1565 v anglickem pfeklade v prose od G. Gascoignea provozovana. Krome toho existoval jiz pfed Shakespearem kus „The taming of the Shrew", o nemz jest zjisteno, ze ho Shakespeare ku sve hfe pouzil. I nejnadsenejsi nemecti Shakespearian! nemohou jinak, nezli pfipustiti, (jak na pf. Simrock pravij, ,,ze se Shakespeare v t o m o p f i p a d je d o P u s t i 1 skutecneho a tak velkeho plagiat u", jako v zadne jine sve hfe. Ovsem jsou mnozi, ktefi i takovyto plagiat netoliko, ovsem dosti nejapne, vysvetluji, nybrz i Dspravedlhuji. Tak na pf. J. L. Klein (,,Geschichte des Drama's IV., dil 1.) zcela urcite tvrdi, ze pry by byl Shakespeare cely ten ctvrty akt Ariostovy komedie prave tak a ne jinak napsal, jak jest napsan — i kdyby ho nebyl nasel jiz uplne hotovy... To jsou ovsem spletene pojmy o tvofeni a o li¬ terarnim vlastnictvi. Pfipust'me vsak, ze by byl Shakespeare sku¬ tecne episodu tu tak napsal, jako Ariosto (kdyby ji nebyl nalezi jiz uplne hotovou). Nicmene Shakespeare ji n e n a p s a 1,, on ji p r oste opsal a tim jest zajiste Shakespearuv zpusob psani, zde tedy opisovani nebo transfigurace, v ji¬ stem vzhlede dostatecne charakterisovan. Jvomu by nestacily ani tyto doklady, tomu muzeme vzhledem k Shakespearovu dialogu poslouziti jeste jinymi, markantnejsimi. Jak snad znamo, Shakespearuv soucasnik Mar¬ lowe napsal drama „Zid maltansky" (The Jew of

219

Malta), jehoz hlavni rek poklada se za embryo nebo vlastne za „praotce" Shakespearova Shyloka. Nektefi ovsem i to popiraji; ale jmym poda¬ filo se nade vsi pochybnost dokazati, ize Shakes¬ peare, sepisuje sveiio „Kupce benatskeho", mel pred sebou nejen snad italskou novellu Florentinovu ,,'lfi skf inky" z latinske sbirky ,,Gesta Romanorum" ta snad i jednu novellu Boccacciovu, obsahujici fa¬ buli jeho dramatu, nybrz i drama sveho 'vrstev¬ nika Marlowea — ,,Zida maltanskeho". Mnohe podobnosti v obou techto dramatech jsou nepopiratelny. Ale nas zajima zatim jen pouhy dialog a proto dodavame, ze ve Waldronove vydani l^en Jonsonova ,,Sad Shepherda" roku 1783 .uvedena jest cela sbirka parallelnich mist z Marloweova „Zida maltanskeho" a Shakespearova 3,Kupce be¬ natskeho", kterouzto sbirku v nejnovejsi dobe ne¬ mecky 'badatel Elze ve sve studii o dramatUi Shakes¬ pearove („Jahrbuch d. d. Shakespeare Ges." rocnik VI., str. 133.) jeste rozmnozil. Avsak ani v tomto pfipade, z kterehoz rjest nade vsi pochybnost jisto, ze zdroj em myslenkove obsaznosti dialogu Shakespearova nebyl vzdy jeho duch, nybrz dosti casto duch cizi, ^nechceme byti stramckymi. Uvadime tudiz take „omluvu" nebo ,,vyklad" aspoh jedineho Shakespearova vykladace J. L. Kleina, kteryz- v citoyanem jiz dile svem (XllL, b94) vse to odbyva ledabylou poznamkou, ze pry „takoveto dukazy dotykaji se vzdy jen povrchu vzajemnych styku" obou dramat. Hlavnim momen¬ tem studia Shakespearova a Marloweova neni pry ,,dhizeni si" (Lntlehnen) jednotlivych, zevnich rysu a zpusobu mluveni, nybrz atd.

220

Souhlasime sice i s timto vyrokem. Ale nam k doliceni charakteristiky Shakespearova zpusobu ,,dialogisovati" staci, ze ani jeden z nejnadsenejsich podivovatelu Shakespearovych — J. L. Klein — Shakespearovo „dluzeni si" jednotlivych frasi nepopira. Nejpadneji Shakespearuv zpusob dialogisovani illustruji cetne doklady, z kterychz se soudi, ze mel uplne v moci nejen ton a styl dramaticke vas¬ ne, sily, vymluvnosti atd., nybrz i proste, nezne a poeticke tony pisne lidu, tudiz jaksi celou pi imo uzasnou stupnici stylisticke dovednosti. Cetne pisne a ballady, at cele nebo pouhe uryvky \ dramatech Shakespearovych podavaji toho du¬ kaz ; ale ovsem jen — zdanlivy. Nebot i o techto pisnich a balladach jest jiz davno zjisteno, ze nejsou dusevnim majetkem Shakespearovym. Tomas Percy, kteryz, jak znamo, prvni upo¬ zornil na krasu pisni narodnich, a vydal jiz v polo¬ vici minuleho veku prvni sbirku pod titulem ,,An¬ cient Songs and Ballads", otiskl v ni a sice v druhe knize prvniho svazku celou fadu starych narodnich pisni a ballad, jez byl Shakespeare do svych dra¬ mat vpletl, nebo na kterq v nich aspoh narazi. O jedne z ballad tech ,,The Friar of orders gray" (Frantiskan sediveho fadu), ktera byla pod¬ kladem i Burgerove ballade „Bruder Graurock ^nd die Pilgerin", podava Percy nad miru zajimave a Shakespearuv dialog charakterisujici vysvStleni. Pravi totiz, ze ji sestavil z nescetnych malych, v Shakespearovych kusech roztrousenych zlomku sta¬ rych ballad svrchovane krasy a patheticke jednoduchosti — a ze pfibasnil k tomu jen nektere sloky jako nutne pojitko celku.

221

Shakespeare tedy pisni a ballad tech neskladal sam, nybrz si je proste vybral, jak1 zily v ustech lidu, a zapustil je na vhodnych mistech do svych del. Z 't'oho, co tuto obsirneji o myslenkove obsaz¬ nosti, poeticke krase, vyraznosti atd. Shakespearova podivovaneho dialogu tech a onech jeho del vsunuto s hlediste povsechneho, Ize se pravem do¬ mnivati, ze podobnym asi zpusobem pocinal si i pfi dialogu ,,Romea a Julie", t. j., ze 'uzil svych pod¬ kladu bud doslovne, nebo ze cizi myslenky transfiguroval, kdekoli a jak toho uznal za dobre, neboli jinymi slovy: ze i dialog tra'gedie te neni ve vsem vsudy naprostym dusevnim majetkem Shakespearo¬ vym. Obrafme nyni zfeni sve jen jeste k motivum Shakespearovy tragedie a sice 'aspoh k jedne! z (nej¬ hlavnejsich, skoro nejzavidenejsich pfednosti jejich — k usmifujicimu zaverku, kterymz se tak napadne na svuj prospech lisi nejen od dramatu Grottova, nybrz i od basne Brookovy. Z basne i dramatu vyzniva totiz moralka, toho smyslu, aby se divky neprovdavaly proti vuli rodicu, ponevadz pry' takove manzelstvi nemuze byti nezli ,,zkazonosne a smutne44. Shakespearova tragedie vyzni vsak, jak znamo, nade hrobem Julie a Romea v usmifeni obou svafivsich se rodin, tedy v akkord ethicky i mo¬ raine nepomerne hlubsi a sympathictejsi. Z te pficiny tajke se ani dost malo nedivime, ze J. L. Klein na pf. prave tomuto Shakespearovu zakonceni vzdava neobmezenou chvalu. Piset' (V., str. 459.) v tento smysl:

'22

,,Shakespearova moralka jest vlastne oslavou milostneho osudu a proviva jako duse osudu toho celou baseh. Romeove a Julie nemohou se naprosto nicemn jinemu pfiuciti, nezli jak maji sve lasce, ktera jest zivotem jejich vecnym, obetovati zivo1^ po zemsky. Rodicove naproti tomu mohou se z tra¬ gedie te uciti, aby ditek svych k takovym obetem nenutili, tim mene pak aby je k tomu donucovali zaroutilou nenavisti rodinnou. Basnik pfidrzuje se lasky a nikoli nenavisti; moralku nenavisti of enechava prostfednim poetum a onem literarnim historikum, ktefi jako na pf. Gervinus — tuto moralku Shakespearovi podstrkuji." Co tuto proneseno, ovsem se zaklada na na7oru, ze existuje zivot nosmrtny', a vecny, kteremuz milujici maji neb aspoh mohou obetovati zivot svuj pozemsky — a muze tudiz byti od onech,- kdoz jsou nazoru onacneho, prohlaseno za jednostranny nebo mylny vyklad lasky. Nam vsak nejde o to: of iti se o usudky s toho neb onoho stanoviska, nybrz vyhradne jen o to, co z tragedie Shakespearovy nalezi asi na ucet Shakespearuv a co na ucet jinvch autoruv, a proto citujeme jeste nekolik dalsich slov Kleinovych, jenz pravi v tento smysl: ,,Ze spolecneho hrobu obou milencu Shakesnear e necha konecne vystoupiti andela miru,, kteryz hlavy znepfatelenych rodin pfimeje, abv si nade hrobem svych ditek podaly ruce; z rodinne hrobkv, v kterez byla laskoblaha (liebcselige) smrt obetnfmu narku rodinne nenavisti jako v 'svatebnim lozi ustlala, — Shakespeare dal vypuceti usmi¬ feni rodin, podobne jako ruzemi prorostly dvojity

?23

vinny kef, jenz v nerozlucnem objeti vykvetl z hrobu Tristana a Isoldy." Kleinovi stalo se zde 'zdanlive nepatrnei a pfece dulezite nedopatfeni. Srovnavaje zaverky italskeho dramatu a an¬ glicke basne se Zaverkem tragedie Shakespearovy, zapomnel (at' jiz bezdeky nebo zumyslne) na zaver¬ ky italskych novel. Tak na pf. novella Luigiho da Porto konci v tento smysl: ,,Zatim — (kdyz byli totiz oba mrtvi milenci dopraveni do chramu) — ,,dostavili se do chramu i oba otcove zemfelych a rozplakali se nad mrtvo¬ lami svych ditek, a ackoli se az dosud smrtel¬ ne nenavideli, byli bolesti nad smutnym obra¬ zem tak obmekceni, ze si padli do naruci a vsechno pfikofi si 'prominuli... Tim zpu¬ sobem skoncilo' nepfatelstvi, jez bylo po tak dlouhy cas mezi obema rody panovalo, a ani prosbami pfatel, ani vyhruzkami knizete, ani skodou, jakou oba rody tim trpely, ba ani prodlenim casu nemohlo byti zamezeno a uklizeno, az stalo se tak pfenest'astnou a politovani hodnou smrti obou milujicich." Die toho existoval zarodek usmifujiciho, J. L. Kleinem a jinymi tak velebeneho zaverecneho akkorclu Shakespearovy tragedie jiz v novelle italske, tedy dfive, nezli se Shakespeare narodil, a nam zda se, ze nepfedpojateho ctenafe zadna moc sveta nedonuti, aby po torn, co jsme byli uvedli, uvefil, ze zaverecny motiv teh'nalezi na ucet Shakespearuv. O rozvedeni. upraveni a pfizpusobeni motivu toho se strany Shakespearovy ovsem nemluvime. Cim lisi se v tomto vzhlede v tragedii Shakes-

224

pearove od citovaneho mista novelly, ovsem jest zasluhou Shakespearovou, neb aspoh muze za ni byti pokladano, — dokud se neprovede 'opacny toho dukaz. Ale motiv sam o sobe dusevnim majetkem Shakespearovym neni a kdozkoli mu jej, at' jiz z pficin jakychkoli, stuj -co stuj 'pfisuzuje, pase pfi nejmensim nepromijitelnou kfivdu na bas¬ niku, kteremu po pravu nalezi, kdyz uz nic jineho, tedy aspoh priorita. Proto zaverecny motiv Shakespearovy tragedie, pfimo zavideni hodny, nebyl, neni a nebude kul¬ turne poetickou vymozenosti anglickou, nybrz musi byti pfipsan na ucet kultury a poesie italske — aspoh tak dlouho, dokud nebude proveden nezvratny dukaz, ze vypucel snad z kultury nebo z tvurci sily jineho naroda.

VIII. V cem tedy — opakujeme po teto podrobnejsi analysi jednotlivych kardinalnich znamek umele¬ ckeho dila, s durazem — v cem zalezi velebena a za nedostizitelnou pokladana tvofivost Shakes¬ pearova ? C i m chlubi se hrdopysna a druhdy svetovladna Anglie na Shakespearovi, kdyz — (jak jsme byli na ,,Romeu a Julii" demonstrovali a co nelze vyvratiti a take se nikym nevyvraci) — ani fabule, ani drahiaticka forma, ani kolorit a ovzdusi celku, ani charaktery, ani dialog, ani nej¬ hlubsi motiv zaverecni nejsou naprostym jeho du¬ sevnim majetkem ? I v teto zdanlive ,,slepe ulicce", do ktere nas byla neiiprosna logika na zaklade zjistenych fakt zahhala, nerozpakujeme se citovati jako vyklad ne¬ boli povsechnou charakteristiku umeni Shakespearova J. L. Kleina, kteryz pravi: ,, Ja¬ ko v provedeni myslenkoveho thematu, tak jest „Kupec benatsky" take vzhledem k dramaticke tech nice, stavbe a umeleckie forme, aby¬ chom tak fekli, opravne a zdokonalujici drama (Berichtigungs- und Vollendungsdrama) J. Arbes, Sebiano spisy. XXVIII.

15

22P

,,2ida maltanskeho". Tato dokonalost oznacuje v ,,Kupci benatskem", jakoz i ve vsech Shakes¬ pearovych hrach, at' uz die starych kusu zpra¬ covanych nebo volne vytvofenych — umele rozclankovani vsech plastic kych, jakoz i myslenkovych motivu kolem architektonickeho stfedu, o cemz drama pfedshakes¬ pearovske (jehoz zakladni vadou byl prave nedo¬ statek stfedu, rozharanost a naprosty nedostatek dra¬ matickeho rozhledu umeleckeho a umelecke techniky) sotva melo nejake potuchy." Vsak prave z ryze akademicke teto charakteri¬ stiky vycuhuje Achillova pata posuzovatelova. Nebot' — jak srovnaval by se s tim vsim lapidarni usudek T a i n e u v, kteryz dilum Shakes¬ pearovym upira veskerou vlastni organi saci a veskeren rozvoj a znenahla pfip r a v u j i c i motivovani a dodava, ze Shakes¬ peare uspokojil se pouze tim, ze kronikafsky pfibeh nebo nejakou novellu rozdelil 1 i b o v o 1 n e v akty a 's c e n y a dal p a k, t e m t o jednotlive dialogove dramatickou for¬ mu? Slovy temi Taine zcela zfejme a rozhodne popira, co Klein apodykticky tvrdi. Ma-li pravdu Taine, nemMe ji miti Klein a na¬ opak. Kteremu z nich dati viry? Neobfezujme si tedy zkoumati tfeba sebe strucneji i tuto zahadu a zodpov£zme si aspoh nekolik otazek vzhledem k ,,Romeu a Julii". Je tragedie ta skutecne v dramatickem ohledu tak dokonala, ze nelze ji uciniti dokonalejsi? Zajimavost a nusobivost jeji jest nepopiratelna. Ale i Weisseovo (nemecke) samostatne zpracovaip

227

latky te bylo tak pusobivym, ze je ani ostre, odmita ve kritiky Lessingovy nesmetly s jeviste. Mimo to, jak znamo, Shakespearova tragedie ,,Rome'o a Julie" skoro ma zadnem divadle neprovozuje se tak, jak byla napsana, nybrz skoro vsady v nejakem zpracovani neb aspoh ,,pfimefene" opravena. A proc asi, kdyz jest tragedie ta vei vsem vsudy tak dokonalou, pokouselo se jiz tolik autoru, hlavne angiickych a nemeckych, opraviti a zdokonaliti ji? Odpoved na to zda se byti snadnou. Moznot' proste fici, ze ji psal Shakespeare za jinych pomeru divadelnich, kdy nebyla uprava di¬ vadel, vlastne jeviste jako za nasich dob atd. a proto ze jest nutno, uciniti jiste formalni zmeny. Tim take," kdyz se uvazi, ze nebylo za Shakespeara dekoraci jako pozdeji a nyni, Ize vysvetliti
228

Ve svych dvacetictyrech pro men ach totiz Shakespeare mohl osoby sveho dramatu pfedstaviti pfed oci svych divaku- v nepomerne ruznejsich situacich, nezli by to "bylo Ize na pf. v peti aktech beze vsech promen. Shakespearovy charak¬ tery hraji, abychom tak fekli, nepomerne duhovejsimi barvami, nezli by bylo mozno v nekolika malo scenach, kdy by se ncmohly naprosto tak mnohostranne rozvijeti atd. Slovem, kazdym srazenim nekolika seen v jednu trpi charakteristika osob, jez se museji zdati oproti osobam Shakespearovym mdlejsi, matnejsi, bezbarevnejsi. A o tento kamen urazu, zda se nam, rozbijela se az dosud vsechna ,,zdokonalujici" snaha. Shakes¬ peare byl a zustal prave touto kardinalni v a cl o u sveho dramatu (rozkouskovanosti deje v pfecetne sceny) onroti vsem ,,orvravovatelum" v ne¬ pomerne vyhode co do plastiky svych figur. A porusiti kterekoli, byt' sebe znamenitejsi a ucinnejsi drama v tomto ohledu, neni nic jineho, nezli mu zasaditi ranu takfka smrtelnou. O cele fade jinych vad, jez byly Shakespearovu dramatu z ruznych stanovisek vytykany^ nechceme sifiti 'slov. Jednak zakladaji se na individuelnich nazorech a libustkach, nebo jsou vice mene malicherny a k feseni ukolu, jejz jsme si v teto stati vytkli, naprosto nepfispeji. K prvnejsim nalezi, abychom uvedli aspoh do¬ klad jediny, ruznici se nahledy o .zakonceni. Nektefi totiz Shakespearovi vytykaji, ze jeho drama konci smrti obou hlavnich reku, tedy tragicky, kdezto pry by melo vlastne skonciti st'astne, veseloherne. I

229

,,Vytky", tohoto druhu, ovsem nelze ani na¬ zvati vytkami, — to jsou prave nejvsednejsi osobni libustky. Zavaznejsi zda se nam byti jina vytka, pro kte¬ rou svadeny jiz dosti houzevnate boje polemicke: ze totiz Shakespeare odchylil se od svych pramenu, jak novellistickych, tak i od Grottovy ,,Hadriany", v kterychzto Julie v hrobce procitne dfive, nezli Romeo, kdyz byl vypil jed, zemfe, a oba spolu jeste hovofi, kdezto v dramatu Shakespearove Julie pro¬ citne az po smrti Romeove. Lee i tato vytka zaklada se po nasem nahledu spise na individuelni zalibe. Byt i si tim byl dal Shakespeare ujiti znamenity effekt divadelni, mozno naopak zase tymz pravem souhlasiti s protivniky nazoru toho, ktefi pravi, ze dalsich effektu toho druhu nebylo vice potfeba, a proto ze nutno dati v pojeti i provedeni momentu toho pfednost Shakes¬ pearovi. Nepomerne zavaznejsi vytkou vsak jest, kdyz se proste optame: je-li drama Shakespearovo a to tfeba jen co do obou hlavnich osob: Romea a Julie — dramatem pfirozenym? Je mozno nebo jest jakymkoli verohodnym zpu¬ sobem. historicky zjisteno, ze by byli —• co svet svetem stoji — ktefikoli dva milenci tak neb aspoh podobne mluvili a jednali jako Romeo a Julie? Kazdy skeptik muze tu fici,: ,Jdete do sireho sveta apfivedte mi jen jediny parek milencu, ktefi by mluvili tak poeticky, ktefi by jednali podob¬ ne" — a trvame, ze by se sotva kdo takoveho experimetu jen odvazil. Vypiti uspavajici napoj a dati se zdanlive mrtva pohfbiti da hrobky jako Julie, jest sice snad vrcho-

230

lem erotickeho zachvatu, ale pfirozenym a pravdepodobnym neni. A byt' i bylo, v dramate Shakes¬ pearove neni motivovano. Abychom neupadli v podezfeni jakehokoli stranictvi, citujeme zde uryvek z Rumelinovych studii. V „Romeu a Julii" pravi essayista ten, Jsou deje znamenity; nicmene prostfedek, jejz navrhuje pater Lorenco, by zamezii shatek Julie s hrabetem Parisem, (kteryzto prostfedek jedine pfivodi samu katastrofu), jest ze vsech, jez muze i nejsmelejsi obraznost vymysliti, nejpodivnejsi, nejnepfirozenejsi, nejnebezpecnejsi, ba pfimo nepomyslitelny, kdezto tak mnohy, na snade lezici prostfedek ani se nebefe v uvahu. Marne se ptame: proc se Julie proste nepfizna, ze jest jiz provdana, anevzdoruje dalsim nasledkum heroismem sve lasky? Proc neprchne, kdyz pfece muze zcela volne vychazeti a kdyz i prostfedkem Lorencovym jineho nic se nedocili, nezli ze misto z otcovskeho domu vyda se na cestu do Man¬ tovy z nedalekeho hfbitova? Proc nepfedstira nejakou chorobu? Proc nepohnou zenicha (Parise) k ustoupeni prostou zpra¬ vou, ze jest nevesta jeho jiz za jineho provdana? Proc nenapadla zbozneho patera namitka, ktera by pfece mohla napadnouti kazdeho kneze kfest'anskeho, ze za ziva prvniho manzela nemuze nikoho podruhe oddavati ? Tak pfivodi tedy jedine pouha nahoda ve forme nejposetilejsi a k tomu j e js t e v e svem provedeni nejnepfedlozenejsi vsech moznych rad tragicky kone c." Dalsich, at opravnenych nebo neopravnenycb

231

vytek, jich bylo by Ize z ruznych spisu vybrati dosti dlouhou fadu, pomijime mlcenim. Shakespearova tragedie tedy bez jistych a na¬ mnoze i zavaznych vad neni. Kdozkoli by tedy kteroukoli z techto vad odstranil, zdokonalil by samo dilo. A pfece — a tim pfichazime zase k jedne z nejpadnejsich namitek Shakespearovych enthusiastuv — pfece po dnesni den nikomu se nepodafilo Shakespearovo drama zlepsiti a zdokonaliti tou me¬ rou, aby prvotni drama vytlacilo uplne. Pravda — faktum to jest nepopiratelne, nebo, chceme-li, muzeme je za takove aspoh pokladati. Nechceme znovu k tomu poukazovati, ze Shakespearova tragedie ,,Romeo a Julie" provozuje se jiz davno jen -zfidka kdy tak, jak byla napsana, beze zmeny — a stane-li se tak nekdy, ze to spise jen jaksi pfedstaveni raritni, aby obecenstvo poznalo drama to take nekdy v prvotnim jeho tvaru. Vzhledem k modernimu obecenstvu befe se z pra¬ vidla utociste k tomu neb onomu „upraveni" a oby¬ cejne i v tomto jeste dramaturg nebo reziser po svem uznani ryje, meni a „upravuje". Pfipustenim fakta toho mozno take miti na mysli okolnost, ze Shakespearova tragedie tesi se oblibe velkeho divadelniho obecenstva, a v torn ze nutno — tfeba mimo jine — hledati jednu z hlavnich zasluh Shakespearovych. Nicmene ani v teto, aniz ve vyse pfipomenute okolnosti nelze Shakespearovi (ovsem jen se sta¬ noviska nejpfisnejsiho) pfiznati pfednost, v jake by ho nebyli jini dramaticti autofi — pfedstihli. Caste provozovani a tak zvane ,,udrzeni se na repertoiru" neni a nemuze byti spravnym kriteriem

232

zadneho kusu, tim mene mefitkem estheticke jeho ceny se stanoviska nejnepfedpojatejsiho. Zavisif na menivych nazorech a panujicim prave vkusu nebo nevkusu obecenstva, jemuz jest prave jen okamzita nalada a zaliba vice mene hlavni, pmohdy i jedi¬ nou direktivou. Na doklad, na jakem scesti mozno se timto mefitkem octnouti, uvadime jen dve zdanlive ne¬ patrna a pfece pfesvedcujici fakta. Pravzor Tylovy veselohry ,,Nalczenec" — „Le gamin de Paris" — byl sveho casu v Pafizi nemene nezli ctyfi sta a sedesatkrat za sebou pro¬ vozovan, kterazto ,,cest" nestala se zajiste zadne hfe Shakespearove ani v Pafizi, aniz kdekoli jinde. Jeste kfiklaveji objevi se nespravnost mefitka pfi cetnych jinych kusech, jez se co do ceny ani zdaleka nevyrovnaji ani ,,Nalezenci" nebo jeho pravzoru. Tak na pf. i u nas pfed pulstoletim casto provozovany kus Zschokkeuv ,,Abelino, veliky zbojnik" pfelozen byl casern svym do franciny a dockal se v Pafizi nemene nezli 378 repris. A pfece zajiste nikoho nenapadne, tyto kusy pfes veskeren jejich pfimo zarazejici uspech ze¬ vnejsi — se Shakespearovou tragedii co do vlastni ceny vubec jen srovnavati. Vkus, zaliba a usudek velkeho obecenstva di¬ vadelniho tedy nejsou a nemohou byti mefitkem. Za to tim nesnadnejsi zda se byti vyvratna odpoved na faktum: ze nebyla Shakespearova tra¬ gedie ve svem jadru doposud jeste nikym zlepsena a v pravde zdokonalena. Nicmene i na to odpovidaji dejiny dramaticke literatury — v neprospech Shakespearuv.

233

V teze skoro dobe jako Shakespeare, Cervan¬ tes, Lope de Vega a jini vynikajici dramatikove, zil a pusobil ve Spanelsku muz, o nemz podobne jako o Shakespearovi nepfeslo na pozdni doby mnoho verohodnych zprav. Nevit' se ani, kdy se narodil — nejspise pry mezi lety 1577 a 1582. Muz ten — don Juan Ruiz de A1 a r c o n y Mendoza, u nas v Cechach naprosto neznamy — psal komedie, byl od svych vrstevniku z ruznych pficin nenaviden, a ponevadz byl hrbaty, take snadno v po¬ smech uvaden. Nejznamenitejsi hlavy jeho doby a mezi nimi i proslaveny Tirso di Molina, ba i Lope de Vega pronasledovali jej nejjizlivejsimi epigramy — ze zarlivosti a zavisti... Nebot' ,,Alarconovy komedie," cteme v jedne studii, „byly piny novot (extrahezas, ,,zvlastnosti" nazyva je spanelsky autor Montalban) nejen co do formy, nybrz i co do obsahu". Zpusob, jakym za dob Alarconovych a pfed nim psany ve Spanelsku divadelni hry, nebyl zpusobem Alarconovym a Alarconiiv urazel spanelske obecenstvo. Pomer, v jakem muz ten stal k souvekemu obe¬ censtvu, vysvitne snad nejcharakteristicteji z uryvku osloveni, kterymz uznal pfi vydani prvni casti svych komedii (1628) za dobre, obratiti se k tak zvanemu „laskavemu" ctenafstvu. „Autor luze" (El Autor al Vulgo) zni jeho osloveni, nacez pokracuje: „K tobe se obracim, divoka bestie, ku vzdelancum se obraceti bylo by zbytecno, nebot' ti mluvi o mne lip, nez bych mohl sam: zde mas moje komedie; zachovej se k nim po svem zpusobu a nikoli jak toho zasluhuji. Prave

234

tak jako se na tebe divaji s opovrzenim a bez bazne, pfestaly jiz nebezpecenstvi tveho piskani a nemuseji se stititi tveho obydli. Nezalibi-li se ti, bude mi to dukazem, ze jsou dobre, a zalibi-li se ti, bude to dukaz, ze nestoji za nic; ale mne utesi penize, jez za ne vydas." A pfece v komediich Alarconovych Spanelove videli poprve, „kterak dej, rozvoj charakteru a si¬ tuace kupi se umelecky ucelne kolem mravni nejake myslenky. Opakujeme ume¬ lecky ucelne a ucel ten basnik mel v kazsvem kuse na zfeni..." Die toho tento Alarcon byl jednim z onech vzacnych poetu, ktefi neplavou s proudem, nedelaji prave panujicimu vkusu nebo nevkusu velkeho obecenstva a kritiky zadnych ustupku, nybrz jdou svou cestou, jak jim ji ukazuje vlastni jejich ume¬ lecke svedomi ^- a razi tak drahy novym smerum, otviraji perspektivy do zcela jinych svetu, nez jake byly doposud znamy a oblibeny. Za ziva byl podcenovan, nenaviden a pronasledovan ... Vsak po smrti sve roku 1639 byl ihned mezi nejskvelejsi hvezdy spanelskeho Parnasu zafaden... Mezi komediemi muze toho jest take jedna „La Verdad sospechosa" (Podezfela pravda), jedna z nejvzornejsich, jaka byla kdy napsana a nescetne¬ krate provozovana. I tuto komedii pokousela se podobne jako Shakespearovu tragedii „Romeo a Julie" prodlenim casu cela plejada spisovatelu zlepsit azdona1 i t i; ale po dnesni den — nepodafilo se to nikomu...

235

V tomto vzhlede Alarcon tedy stoji na urovni se Shakespearem. Avsak Alarcon nemel ku sve komedii zadnych „piamenu", zadnych novell, aniz nejakeho jiz napsaneho divadelniho kusu jako Shakespeare. Jeho vzorna, nescetnekrat prov ozovana a po dnesni den naprosto nezlepsena komedie jest od zacatku az po konec — fabuli, osnovou, charaktery, intrikou i rozuzlenim atd. naprostym jeho dusev¬ nim majetkem... V tomto ohledu t. j. v dramaticke dokonalosti a zaroveh nezlepsitelnosti Alarconove kusu nalezi tedy pfednosti pfed Shakespearovou proslavenou tragedii ,,Romeo a Julie". A pfece jest a zustane William Shakespeare prvnim a jedinym — nedostizitelnym, nepfekonatelnym, bohorovnym! Nezda se, jako bychom byli s kompasem nejpfesnejsi logiky zabfedli do labyrinthu, z nehoz neni vyvaznuti?... A pfece jest vse tak prostinke! Alarcon, jako tak mnohy jiny autor, nemel „ryze germanske lebky" a nebyl ani prvnim, ba ani poslednim „ryze germanskym" p o et ou ... Vetsina esthetiku a kulturnich historiku neme¬ ckych nepokladala tudiz za svou povinnost venovati mu zvlastni nejake pozornosti, nebo-li jinymi slo¬ vy: Alarcon jako mnozi jini nebyli uznani za hodna vzorne pece, s jakou dele pul druheho stoleti pracuje se v Nemecku na oslave a spopularisovani jmena Shakespearova jako svrchovanem vteleni basnickeho genia — germanske ho.

236

Nase pojmy a vubec pojmy skoro cele stfedni Evropy o Shakespearovi nejsou na mnoze, nezli pouhym ohlasem pojmu nemeckych. U nas aspoh az dosavad nikdo nekonal podrobna a hlubsi studia toho druhu naprosto samo¬ statne a bez ohledu na Nemecko. Branily a brani nam v torn doposud neblahe socialne-literarni pomery, vlastne nepomery, za kte¬ rychz jest skoro kazdy k takove praci schopny literat dfive nebo pozdeji nucen obmeziti se na pouhe dilletovani. V duvefe v poctivou nepfedpojatost nemeckych badatelu pfehledli jsme a pfehlizime i to, kterak horlivci ti i nejprostsi pojmy o tvofeni vubec nejen pletou, nybrz rpfimo na hlavy stavi, jen aby zachianili a udrzeli basnickou reputaci „germanske lebky". Vlastni krajane Shakespearovi nebyli a nejsou v ohledu torn daleko tak „dumyslni", nybrz nepo¬ merne stfizlivejsi a objektivnejsi, cimz drazdivaji ne¬ mecke oslavovatele zacaste k polemikam skoro az fanatickym. Vyhybali jsme se v stati te skoro vsem onem nescetnym momentum, at; jiz pfednostem nebo va¬ dam, o kterez byly — ovsem jen se stanovisek subjektivnich — svadeny houzevnate literarni boje, a vytkli pouze ony, o nichz neni a nemuze byti zad¬ neho sporu. Pfedevsim — ze Shakespearova tragedie „Romeo a Julie" (a podobne skoro vsechna ostatni jeho dila) neni naprostym dusevnim majetkem autoro¬ vym. A k neuvefeni — jak zvlastnim, ba pfimo naiv¬ nim zpusobem mnozi nemecti badatele prave tento,

237

bez odporu jeden z nejkardinalnejsich pozadavku tvofeni v nejvlastnejsim slova smyslu nejen vykla¬ daji, nybrz ospravedlhuji, ba i za zasluh u pro¬ hla s u j i. Gervinus ve svych studiich o ,,Romeu a Julii" pravi, ze pfes pfesny dramaticky dej celku Ize mi¬ sty postfehnouti raz lyricky, zejmena v momentech erotickych a v nejvyznacnejsich tfech mistech Shakespeare ze pouzil tfi starych forem basnickych: sonetu, lyricke pisne svatebni, tak zvane epithalamie (v monologu Julie III. akt, 2. scena) a tak zvane denni pisne ve forme dialogove. A k vysvetleni podotyka: ,,Shakespeare radeji nechtel bvti originelnim, nezli by byl porusil formu (rozumej starou), on si radeji v y d 1 uzil vyraz i druh, jak byly po dlouhe veky pestovany a vypestovany .. ." To je opravdu zvlastni vylozeni fakta, ze Shakespeare originelnim nebyl... My vsak take jiz vime, o cem v studii Gervinusove neni zminky, ze prave v pfipomenutem mo¬ nologu Julie (III., 2.), pocinajicim slovy „Sestup, plamenochodne spfezeni, k Jasone bytu. . ." Ize po¬ stfehnouti mnohy rys z krasneho choru ctvrteho jednani Grottovy ,,Hadriany" a pfipojujeme zde jen usudek J. L. Kleina, jednoho z nejnadsenejsich cti¬ telu Shakespearovych. Pravit', ze tento (Shakespearuv) Juliin monolog jest pouhou nahradou za vypusteny chor. Vlastni formu takoveto pisne svatebni, Grottuv za¬ verecny chor, prohlasuje za vzor lyriky a konci, ze chor ten zastini ijuliin epithalamicky monolog.

238

Monolog Juliin, bez odporu jedno z nejpoetictejsich mist Shakespearovy tragedie, jest tedy netoliko ne puvodni, nybrz i zas tin en erotickym vylevem italskeho slepce! Nemene charakteristicke jsou dalsi dva zasadni vyroky Gervinusovy, jichz nelze pominouti mlcenim. Tak pravi (I., 266.): ,,Shakespeare ukazal v kuse torn dva protivne poly lidske vasne, lasku a nenavist, v nejkrajnejsi jejich sile" ... Avsak prave to jevi se take jiz nejen v Grottove ,,Hadriane" a Brookove basni ,nybrz i v italskych novellach . .. Kde ze v torn jaka obzvlastni zasluha anglickeho dramatika? A dale, srovnavaje Brookovu baseh s tragedii Shakespearovou, di: ,,Tam (v basni Brookove) jest vsechno hrou Stesteny, nahody, osudu, tkliva histo¬ ric dvou milujicich, jez zmena stesti a nestesti tak a tak vedla, ale Shakespearuv kus jest n u t n a, historic kazde mocne lasky, ktera sama v sobe plna zivota, pravdiva a hluboka, nicim krome sama sebou se urcuje a jest fizena ..." A my pfece jiz z pfesvedcujiciho usudku Riimelinova vime, ze — co do katastrofy v Shakes¬ pearove tragedii - tedy v momentu dramaticky nejdulczitejsim, nemuze byti o nejake nutnosti vu¬ bec ani feci, ponevadz katastrofu tu pfivadi pouha nahoda a k tomu jeste nahoda „vc forme nejposetilejsi . Kdez tedy a v cem zalezi po veky slavcna t v u r c i s i 1 a Shakespearova ? Jak malilitkym, trpaslickym musi se jeviti kazdy slovansky a vubec kazdy jiny basnik se svou hrstickou myslenek vlastnich, byt' i byly sebe puvodncjsi, se svymi vlastnimi, nikym jeste umelecky nezpra-

239

covanymi fabulemi, formami, nazory atd. oproti to¬ muto Williamovi Shakespearovi s „ryze germanskou lebkou"!? A kdyz ne prave malitkym a trpaslickym co do ducha, tedy nepraktickym co do vyuzitkovani cizich charakteru, ciziho zpusobu vysloveni se atd. Pfed inkarnaci bezmerneho, nedostizitelneho genia basnickeho, ktereho nebylo pranic tajno, kte¬ ry se ve vsem vyznal jako mistr mistru, (i v torn, o cem nemel z vlastniho nazoru ani poneti), ktery nctvpfil, nybrz patvofil a pfece je prohlasovan za nedostizitelneho tvurce v nejvlastnejsim slova toho smyslu — kteremu se vsechno promiji, jehoz vady a nedostatky prohlasuji se za pfednosti a ctnosti atd. — pfed basnikem polobohem ovsem nelze jinak nezli klesnouti na kolena a zanotovati s celym sve¬ tem oslavnou dithyrambu . .. A pfece i z toho Ize vyvoditi, abychom tak fekli, literarni moralku, ktera snad stoji za to, aby se o ni vazne diskutovalo .. .

IX. Ctenafi zajiste neuslo, ze vyhybali jsme se v cele stati vzdorovite vsem nahledum subjektivnim. Cozkoli jsme pronesli, bylo jen prostou logickou du¬ slednosti na zaklade zjistenych fakt a cizich nazoru. Neslof nam nez o pfesne vytceni stanoviska, s nehoz by bylo mozno nepfedpojate ponahlednouti v tajemnou dusevni dilnu nejpopularnejsiho drama¬ tickeho basnika, abychom mohli aspoh pfiblizne spravne odpovedeti na otazky zaverecne a sice: 1. Jest zpusob, jakym pravde nejpodobneji Sha¬ kespeare pracoval, tvofenim v nejvlastnejsim slova smyslu ? 2. Jest mozno, by i za nasich dnu basnici pracovali tymz zpusobem jako Shakespeare? Neni nizadne pochybnosti, ze jako skoro ve vsem, i vzhledem k temto dvema otazkam nahledy diametralne se rozchazeji. Uchylujeme se tudiz i v tomto pfipade k cizimu substratu, vlastne k cizi charakteristice Sha¬ kespearova komposicniho talentu z pera jiz casto zmineneho kritickeho podivovatele basnikova, J. L. Kleina. Pfedeslav ve svych „Dejinach" dramatu (dil V., cislo 2.) nektere fragmenty z Grotteovy ,,Ha-

241

driany" s glossami, jimiz objashuje pomer dramatu toho k Shakespearove „Romeu a Julii", pravi, ze z toho jiz vylupuje se komposicni talent Shakes¬ pearuv, vzhledem k pouzivani jeho ^zfidlovych la¬ tek" : ze totiz pfi Shakespearovych vytvorech pu¬ sobily stejne mocne obe cinnosti dusevni: kriticka soudnost a svobodne tvofici sila — umelecko-kriticky ^vyber jeho ucelum slouzicich latkovych zivlu a tvofiva obraznost. Slovem: ze ve vecnych jeho dilech pracovali si oba geniove do rukou. Povolane ,,berle kritiky", jez velky jeho soudruh v umeni a prvni, jenz na Shakespeara v Ne¬ mecku upozorhoval, Lessing, z pfespfilis pfisne skromnosti a sebezapfeni vynalezavemu geniu svo¬ bodne pusobici tvofive sily oprotiv stavi, tyto „berly" — pravi Klein svym, misty skoro nepfelozitelnym slohem — jsou pry „spise kfidly poeticke¬ ho, pfedevsim dramatickeho genia, pomoci kterychz v ohni zrozeny zazracny ptak pevne a svetlu pfibuzne (fest und lichtverwandt) povznesenym orlim pohledem pfimo k slunci leti.44 Nekriticky sroubovana tato dithyramba nema vsak pro nas te vahy jako o neco nize polozena slova, jimiz Klein odpira nahledum o jedne znejspornejsich vlastnosti Shakespearovych — ze pry byl totiz Shakespeare, jak nektefi ujist'uji i doka¬ zuji, neuceny a nevynikal vedomostmi. Ndhled ten jest pry nade vsi pochybnost vyvrdcen. ,,Znaci-li dukladne studium pramenu ucence," pravi Klein do slova, ,,znaci-li ucelne a vysledku, jehoz ma byti dosazeno, odpovidajici pouziti pra¬ menu ucence odborneho: musi byti Shakespeare pokl&dan za nejvedectejsiho a nejsectenejsiho baJ. Arbes, Sebranfi spisy. XXVTII.

IQ

242

datele vsech, do jeho umeleckeho oboru nalezejicich pramenu, jez mel k disposici, a za onoho, ktery se veskereho, ucelum svym slouziciho studijniho mate¬ rialu a poznatkove latky (Erkenntnisstoffes) zmocnil — musi byti Shakespeare jako jeden z nej¬ vetsich odbornych ucencu sve doby veleben a prave tak jako byl nejvetsim dramatickym basnikem, musi byti take uznan jako nejucenejsi vsech dramatickych basniku." Kdo chce, muze slovum tern vefiti v torn smyslu, jak byla psana. Ale prave timto vykladem Kleinovym bofi se veskera, umele do nebetycne vyse vztycena soustava basnickeho tvofeni. Shakespeare, jenz byl az dosud prototypem bas¬ nickeho tvofeni — basnik, jenz pry vaiil vsechno z vlastni bytosti, jenz nepotfeboval knih a zadneho pouceni — fenomenalni genius, kteremu jediny po¬ hled stacil ku proniknuti a pochopeni i nejtajnejsich zahad pfirody a bytosti lidske, kratce v ohni zrozeny zazracny ptak, jenz nicim neoslnen leti pfimo slunci vstfic — jest pouhym obrat em ruky, nekolikerym skrtnutim bujneho, skoro bychom fekli Peigasoviteho pera Kleinova — v potu tvafi a mozolne v pramenech se piplajicim knihomolem, jenz probira, zkouma a na zlatych vazkach pfisne vedy vazi kazde vlakenko, kteryz vsechny tak zvane vedecke a odborne vymozenosti sve doby si osvojuje, aby pak ovsem jiz zase jako zazrak zazrakuv — z veskereho toho chaotickeho materialu takofka pouhym zamrk~mtim, nebo tak nejak — tvofil jedno ze svych vec¬ nych, nehynoucich del po druhem. Kdez medle jest k tomu pficina a podnet ? K cemu vsechny tyro a podobne ekvilibricke evoluce, kdyz neni, nebylo a nebude takovych za-

243

zraku vubec a kdyz pf iroda ani Kleinovi a jemu po¬ dobnym, ba ani Shakespearovi k vuli takovych zazraku nedelala a nikdy delat nebude? Kleinovym vykladem strhava se mimo to ve¬ skere vubec tvofeni se sve pfirozene vyse, ktera ovsem neni pfistupna kazdemu, ale ke ktere aspoh dohlednouti muze kazdy, kdo ma jen dobrou vuli: chtit videti jasne, nepfedpojate, bez pfedsudku. Vykladem tim poodhaluje se rouska tajemneho, u kazdeho v pravde tvofiveho talentu individuelniho procesu tvofeni a misto pfirozeneho rozvoje a postupu nebo snad fantasmagorickeho chaosu my¬ slenkovych jisker a mlhavych i jasnych pfedstav atd. — zeje na cloveka z poodhalene vyhne tvofeni — akademicky, skolacky, primitivni nazor o zazracnosti dvou do rukou si pracujicich ,,geniuv", z nichz jeden jako pilna vcelka snasi, rozlisuje a kriticky zkouma material a druhy z materialu toho zazracne tvofi. Avsak i s tim bychom se, vyzname upfimne, na konec usmifili. Nebot' nektera dila umelecka, jako na pf. historicka, kulturne-historicka atd. maji skutecne po¬ dobne, vice mene vedecke studijni pfipravy nevyhnutelne potfebi. Ale ze by byl Shakespeare ta¬ kovymto zpusobem tvofil, jest a zustane klamem, rozhlasovanym na utraty proste a pfirozene pravdy, po pfipade tfeba pouhe pravdepodobnosti. Vsim tim kaci se i vsechny — opakujeme s du¬ razem: vsechny zdrave pojmy o umeleckem tvo¬ feni vubec. Nebot' pravda-li to, co se Klein domniva, potom neni tvofeni basnicke v podstate nicim jinym, nezli svizelnou a piplave namahavou praci ucence,

244

do kterez jen tvofiva obraznost zasahne, aby z ni vykouzlila umelecka dila. Umelec osvojuje a pfivlasthuje sobe tedy vsech¬ no, cozkoli uzna za vhodn6 — vsechny vymozenosti ducha vubec, vsechna umelecka dila, jez se mu zdaji byti k jeho ucelu vhodna. A vybrav si jedno, jez po vytfibenem nebo pfi¬ rozene bystrem kritickem vkusu poklada za nej¬ lepsi, po pfipade nej vhodnejsi, obefe si je za pod¬ klad. A zlepsiv a zdokonaliv je — tfeba ve vsem vubec moznem ohledu — fekne proste: ,,Ejhle! dilo, jez jsem vytvofil — ja!" Procedura, jak jsme ji byli die nahledu Klei¬ nova rozvedli, jest vsak zcela jednoduse procedurou badatelskou, ktera ostatne bez one tajemn6 jiskry, ktera pfi tvofeni umeleckem prave divy konaya, chaos nahle osvetluje a prvky sefad'uje a slucuje, taktez se neobejde. Avsak jak jest vubec mozno, vysvetliti vznik velkych del basnickych, jez co do ceny umelecke, co do hloubky a pravdy myslenkove, vubec v kaz¬ dem ohledu smele mohou byti postaveny aspoh po bok dilum Shakespearovym, jejichz puvodcove ne¬ meli takoveho, ba skoro mozno fici zadneho sujetoveho, charakterniho a myslenkoveho materialu k disposici, jako Shakespeare, nebyli ucenci a badateli, tim mene nejsectenejsimi a veskeren dotycny material co nejpfesneji kriticky ovladajicimi? Kratce — jak bylo by mozno vysvetliti vznik velkych basnickych del davnych nevzdelanych a neucenych dob, a to onech del, ktera vznikla vyhradne jen z popudu svych tvurcu a beze vsech jinych analogickych umeleckych d61 pfedchazejicich a ktera i po tisiceleti pusobi na vzdelane a s veskerym

245

bdsnicko-kritickym aparatem obeznamen6 epigony s tak elementarni silou, ze trneme skoro uzasem. A pfes to vse, ze nas od doby vzniku del tech deli tisiceleti, pfece nedovedeme dilum tern vytknouti zadne odchylky od odvekych zakonu pfirody a po pfipade i umeni? Avsak pfipust'me, ze vsechny nase a snad i jine namitky jsou bez podstaty a ze nutno dati za pravdu Kleinovi a vsem onem, kdoz proceduru Shakespea¬ rovu proklamuji za tvofeni v nejvlastnejsim slova smyslu, pfi nemz oba ,,geniove": badatel a basnik — pracovali si do rukou. Vizme k objasneni zahady na pfiklad jen osoby, vlastne pouha jmena Shake pearovych dramat. Jak dlouha, rozmanita, imponujici galerie! Ku pfecteni pouhych jmen osob vsech 36 her, pocitame-li jen dve, tfi minuty na pfecteni jednoho seznamu osob, potfebi pfes hodinu casu, ba snad i dele. A jak rozmanitymi jevi se jednotlive charaktery jiz jen die pfipojenych k jmenum pfivlastkuv, jaka ruznost mista, deje atd.! A coz, kdyz clovek uvazi, ze jm6na kazdeho se¬ znamu osob jsou v pficinnem a oduvodnenem styku, kdyz venovav pouze jmenum bedlivejsi pozornost shleda, jak peclive jsou volena a jak zfidka kdy, patrne jen nedopatfenim, nektere jmeno se opakuje atd.! Slovem: kdo podrobi pouze jen jmena osob Shakespearovych divadelnich her nejbedlivejsimu zkoumani kritickemu, musi s neobmezenou uctou smeknouti pfed basnikem — a ponevadz pfi pou¬ hych jmenech neslo jest6 o cinnost bdsnickou, tedy jaksi jen pfed badatel em, ze podafilo se mu

246

tak imponujici galerii jmen — v pficinnem styku — pouze jen sestaviti. Avsak kdyz si pfipomeneme, co bylo jiz dfive podrobneji demonstrovano a plati skoro o vsech Shakespearovych pracich: ze totiz Shakespeare skoro zadneho z jmen tech nevymyslil, aniz ho z hrubeho nejakeho materialu jmen vazil, ze skoro zadneho seznamu osob svych kusu nesestavil, slovem, ze nepfedchazela zde prazadna piplave mozolna prace badatelska, nybrz. ze Shakespeare, tento ,,nejucenejsi vsech dramatickych basniku", skoro celou imponujici galerii jmen s nepatrnymi zmenami ze seznamu osob, jejz byli jini basnici, at' novelliste, at' dramatikove, sestavili, zcela jednoduse — opsal, musi byti illuse kazdeho na¬ padne ochlazena. Pfipomeneme-li si z provedenych jiz dukazuv, ze ma se tak neb aspoh podobne i se sujety, de¬ jem, charaktery, a nejen zakladnimi myslenkami, nybrz i s dialogem, ze pfi nescetnych aforismech z del Shakespearovych, o nichz se fika a pise: „napsal Shakespeare44, melo by se spravne psati: „opsal nebo transfiguroval Shakespeare..." Pfipomeneme-li si pak dale, ze pfi zadnem nebo — chceme-li — skoro pfi zadnem dile Shakespearove nepfedchazelo specielni badani ucen¬ ce, ze na pf. Shakespeare nestudoval dfive, nezli zacal psati ,,Romeo a Julii", pomeru italskych a neosvojil sobe dfive vsech vymozenosti ducha ital¬ skeho z doby, do ktere se klade dej atd., aby teprve z praembryi pfedbeznych studii umelecke dilo — at' jiz nahle, zazracne nebo znenahla a klopotne — vzniklo, — neni nizadne pochybnosti, ze kazdy soudny clovek dobre vule musi dospeti ku zcela jinym

247

nahledum, nez jake pronasi J. L. Klein a cela ple¬ jada jemu podobnych. V cem tedy, probuh ! zalezi tajemstvi Shakespea¬ rova nedostizitelneho tvofeni? Na otazku tu bylo tak nescislnekrate odpovidano celymi spisy naprospecha mnohdy i v n eprospech Shakespearuv, ze protivi se nam jiz vylovovati z pralesa pro i proti pfislusne citaty. Jednoho vsak momentu snad pfere neslusi opomenouti. Pfipustime-li — tfeba jen docasne — zasadu, ze zadny umelec nema v podstate na nic jineho p r a v a, nezli c o nebylo pfed nim zadnym jinym umelcem vysloveno, znazorneno a vyliceno, necht' uz jest to zakladni myslenka nebo komposice nebo forma a to bud v celku nebo jednotlivostech — neni snad basnika, jen ponekud popularnejsiho, ktery by vzhledem k zasade te hufe pochodil nezli Shakespeare. Kdyby bylo Ize z Shakespearovych del vyloulouciti vsechno, co Shakespeare od jinych basniku bud proste. nebo transfigurovane pfevzal, nebo kdy¬ by z nich odpadlo jen to, o cem jest nezvratne do¬ kazano, ze bylo z jinych del pfevzato, byl by vy¬ sledek zajiste pfimo pfekvapujici. Jiz beze jmen a pficinn^ho jich styku, nefku-li bez hlavnich rysu deje a praembryi charakteru — bylo by kazde dilo v torn nebo podobnem utvaru, jak na nas pfeslo z pera Shakespearova, naprosto nemoznym. Av§ak i proti tomu maji pfemnozi sve duvody. Z celeho pralesa huci a hfima to do jedine toniny.

248

„Co na torn, co a odkud sobe Shakespeare pfi¬ svojil? Na torn pranic nezdlezi. Delali tak jini pfed nim i po nem a nebudou se ostychati ani v bu¬ doucnosti. Avsak Shakespeare kazde dilo, jez uznal za vhodne podrobiti basnicke operaci, v umelekdm ohledu ve svrchovane mife zdokonalil a to tak, ze podobneho — v celku i podrobnostech — pfed nim i po nem nikdo neprovedl." Pfipust'me tedy i tento nahled! Jakmile tak ucinime, zacina se obzor vyjashovati. Nejde-li pfi jakemkoli umeleckem dile o to, odkud a co umelec z jinych umeleckych del do sveho pfevzal nebo stransfiguroval, nejde-li o to, co jest v dile jeho nejvlastnejsim jeho dusevnim majetkem, tedy puvodniho, a na co jedine on sa¬ mojediny ma pravo a cim on jedine umelecko-kulturni okruh rozsifil a obohatil, nebo-li jinymi slovy: jde-li jen o dilo samo a nikoli o puvodce a jeho vlastnosti dusevni, potom ovsem pfestava diskuse o umelci. Nam vsak zde nejde o pouha dila Shakes¬ pearova, nybrz pfedevsim jinym o jejich pu¬ vodce a jeho dusevni vlastnosti. A prohlasi-li se za platnou zasada, ze na torn nezalezi, odkud a jake dramaticke dilo Shakespeare sobe osvojil — jen kdyzje zdokonalil, potom neni logicky jinak mozno, nezli se pronesti v ten smysl: ze Shakespeare pfestava byti tvurcem ,,Shakes¬ pearovych del", a jest — tfeba nepfekonatelnym — ale pfece jenom pouhym zdokonalovatelem del cizich. A tim by byla tak6 — ovsem jen pro ty, kdoz

249

jsou tehoz nahledu, — domnela zahada definitivne rozfesena. Pozastavme se vsak jen jeste na chvili u zasad prave vytcenych a pfenesme choulostivou theorii tu do nasi doby! Nezalezi-li na torn, kde a co sobe ktery basnik z cizich basnickych del pfisvoji a ktera z cizich umeleckych del uzna za vhodna vziti si za pod¬ klad sveho vlastniho dila — jen kdyz puvodni dilo umelecky zdokonalil —, potom zajist6 take pranic na torn nezalezi, zvolili si kterykoli dramaticky bdsnik nasi doby kterekoli dilo Shakespearovo. Jen kdyz je zlepsi a zdokonali! A ze zdokonaleni takove jest moznym, Ize nejpfesvedciveji demonstrovati na ,,Romeovi a Julii". Oduvodneni na pf., proc pater Lorenco radi Julii vypiti uspavaci napoj a dati se do hrobky po¬ hfbiti, jest, jak vime, tak chatrne, ze cela fada dulezitych a dramaticky v svrchovane mife pusobivych seen postrada pravdepodobnosti. Kdozkoli by tedy kardinalni tuto vadu napravil, zdokonalil by samo dilo. Zajimavo jest, ze prazarodek zdokonaleni toho (jez Shakespeare, mel-li skutecne Grottovu ,,Hadrianu" pebo nejake jeji zpracovani po ruce,- pfehledl) nachazi se jiz v puvodni italske hfe. Tarn totiz Julie, procitnuvsi v hrobce v naruci Romeove, domniva se v prvnim okamziku, ze na¬ chazi se v ndruci M a g a (u Shakespeara pater Lo¬ renco), o nemz pfcdpokladala, ze ma hfisne za¬ mysly. Zmenime-li charakter patera Lorence v muze Ichlipnika, ktery slicne Julii ke vsem tern hyperromantickym extravagancim: dati se jako zddnlive

250

mrtva pohfbiti v hrobce atd. radi jen za tou pficinou, by se mu naskytla vhodna pfilezitost mrzke a hanebne choutky sve ukojiti, nabyla by touto zmenou cela fada dalsich seen pravdepodob¬ nosti a tudiz i dramaticke sily. A podafilo-li by se nekomu take jiz dfive pfi¬ pomenuty chor Grottuv, — jejz byl Shakespeare zmenil v jeden z nejkrasnejsich monologu Julie (tfeti jednani, scena druha) a pfece italskeho basnika nedostihl, — stransfigurovati tak, ze by pfedstihl Shakespearuv monolog, byla by tim tragedie Shakespearova skute£ne zdokonalena. A mohl by — smel by se za nasich dnu ta¬ kovyto skutecny zdokonalovatel Shakes¬ pearova dramatu prohlasiti, ze ,,R omeo a Julie" jest — jeho dilem? Cely svet by se mu proste — vysmal... Kardinalni zasada tedy, ktera se poklada za pravoplatnou pro Shakespearuv zpusob tvofeni, ne¬ ma pro jine autory platnosti — neuznava se. ,,A pravem!" namitne mnohy. ,,Nebot' ojedinelymi zdokonalenimi pranic nebo pramalo se prokazuje. Dramaticky basnik, ktery by chtel ciniti narok na zpusob Shakespearova tvofeni, musil by se osvedciti nejen nekolika zdokonalenimi, nybrz celou fa clou her zlepsenych a zdokonalenych, podobnou vsestrannosti, hloubkou atd. jako sam Shakespeare. Nasledovati Shakespeara v jeho zpusobu tvofiti pfece nikdy nikdo nikomu nebranil! Bylte Shakespeare a jest po dnes vzorem cele plejade dramatickych autoruv a pfece nebyl nikym dostizen, nefku-li pfekonan."— Uznavame pravdivost kazde vety techto na-

251

mitek, ba uznali bychom snad i pravdivost cele fady jinych. Avsak pficina, pro kterou nebyl az dosud Sha¬ kespeare zadnym dramatickym autorem dostizen, jest po nasem nahledu pfece zcela pfirozena. Stalo se tak proste proto, ze byla az dosud z pra¬ vidla vzdy jen vzorem Shakespearova dila a nikoli Shakespearuv zpusob tvofiti. Tim vznikla jen dila vice mene napodobena, kdezto vlastni zpusob Shakespearova tvofeni proste ppomenut a zfidka ve vsem n asledo van. Vmysleme se na nekolik jen okamziku v zivot moderniho Shakespeara ve vsem vsudy — az do poslednich duslednosti v slepejich ,,sladke labuti Avonske" se ubirajiciho a to tfeba jen v stisnenych a nehrube pfiznivych pomerech ceskych! Mysleme si, ze mlady, ovsem ze nadany, byf i neuceny muz bez velkeho balastu vyrudlych tradic a se zdravymi, vnimavymi smysly, jasnym mozkem a vfelym srdcem byl^ by pfed dvaceti lety pfibyl z nektereho zakouti Cech do Prahy, by zde zkusil sv6ho stesti. Mysleme si, ze by si byl vasnive zamiloval di¬ vadlo, ze veskera jeho dusevni cinnost byla by tihla jen k divadlu ve vsech jeho tajich i labyrintech atd. A ze by pfi torn zil, abychom tak fekli, v pra¬ vem slova smyslu, t. j. ze by si vsimal vseho, co mimo nej vifi, ze by o torn pfemital, ba snad i pilne cetl a studoval atd. a to spise po vlastni chuti a naklonnosti, nezli die starych, tak zvanych osvedcenych receptu. — Kratce ze by byl zacal novy du¬ sevni zivot, cily, ale zaroveh aspoh pfiblizne samostatny.

252

Mysleme si dale, ze by se mu bylo podafilo dosici, po cem nejvfeleji prahnul: vejiti v nejuzsi styk s nejzamilo vane jsim ustavem, stati se spolupodnikatelem ceskeho divadla a konecn6 ze by byl — ale ve vsem vsudy podle Shakespeara a uplne v tehoz slepejich — zacal byti pfed dvaceti lety i dramaturgicky cinnym. Opakujeme s durazem: uplne v e slepejich Shakespearovych a nikoli, jak se u nas i jinde uz tak nescetnekrate delo, aby si byl vzal Shakespearova dila za vzor a bud je imitoval, nebo se snazil psati podobne. Nic takoveho! Mysleme si, ze by navstevoval divadlo skoro denne a bedlive studoval provozovane hry co do ucinku na obecenstvo, co do osnov deje, jeho za¬ uzleni, rozvedeni a rozuzleni, co do charakteristiky osob atd. Ze by stale konal pilna studia dramatur¬ gicka. A mysleme si, ze by byval veden nejen svym vlastnim zclravym instinktem, nybrz i vkusem a zalibou divadelniho obecenstva a rozbory kritickymi. Mozno se domysleti, ze by vkus tohoto mla¬ deho, po cinnosti prahnouciho muze nevytfibil se aspoh v ten zpusob, aby ve spouste provozovanych her nedovedl rozpoznati aspoh pfiblizne nejcennejsi neb aspoh dramaticky nej pusobi ve jsi, necht' uz z ovzdusi ryze ceskeho nebo ruskeho, francouzskeho, nemeckeho, italskeho atd. a to nejen moderniho, nybrz i antickeho ? A ponevadz kazda, byt' sebe dokonalejsi stara nebo nova divadelni hra ma vedle svych pfednosti take SY6 slabizny a snese nebo docela i vyzaduje upraveni, zmeny, zlepseni a zdokonaleni, mysleme

253

si, ze by se byl mlady, horiivy snazivec rozhodnul zpracovavati nejlepsi, nejpusobiv6j§i hry bez rozdilu ovzdusi, v nemz byly vznikly. Je mozno mysliti si, ze by si nevybral z nejlepsiho nejlepsi a nejpusobivejsi? Ze by nesahl jednou do literatury francouzske, po druhe do ruske, pak anglicke, italske, norske atd. ? Ze by prodlenim dva¬ ceti let nebyl mohl timto zpusobem zlepsiti a zdoko¬ naliti, ba na mnoze uplne zpracovati nejen tficet sest her jako Shakespeare, nybrz tfeba snad padesat a vice? Dejme tomu, ze by si k ucelu svemu vybral ze Shakespeara pet nebo sest nejdokonalejsich del a zdokonalil i nekolik dramat jinych vynika¬ jicich dramatiku angiickych. Ze by sahl i do zasob staroveku a vybral si tfeba jen po jedinem kuse zAischyla, Sofokla, Euripida — z Plauta, Terence a jinych. Ze by si vybral ze spanelstiny neco z Lopea de Vega, Calderona, Alarcona Morettaa jinych az po nejnovejsi dobu; ze by prokazal podobnou cest i dramaticke litera¬ tufe francouzske a vybral si nejpusobivejsi hry z Moliera, Racina, Corneillea, Viktora Hug a, Scribe a, Au.giera, Sardouaa jinych; dale ze by si vybral i nejpopularnejsi dramata z lite¬ ratury italske — tak neco z Goldoniho, Al fie¬ ri ho, Gozziho a jinych, — pak z literatury ne¬ mecke : z Goethea, Schiilera, Lessing-a, Brachvogla a cele plejady jinych — po te neco z norske, svedske a danske literatury, pak neco z rustiny, polStiny a jinych jazyku slovanskych, ba ze by si vybral take neco i z literatury ceske: z Klicpery, Tyla, Machacka, J. J. Kolara

254

Bozdecha, Jefabka a jinych, tfeba jeste zijicich. Mysleme si dale, ze by snad se byl tak6 tu a tarn pokusil o zdramatisovani nejake novelly, ale ze hlavni, skoro vyhradni cinnost jeho zalezela by ve znovu upravovani, lepseni a zdokonalovani star¬ sich, osvedcenych a pusobivych her a ze by — abychom i na jeden z nejhlavnejsich momentu Shakespearismu nezapomneli! — na veskerou tuto svou cinnost dramaturgickou nepohlizel se zadnym zvlastnim respektem, nybrz jen jaksi na cosi femeslneho, ze by ani neuznaval za vhodne na kusech, jez byl upravil, jmena sveho udavati, nefku-li aby je byl vsechny tiskem vydal.. . A mysleme si, ze by muz ten konecne podlehl neuprosnosti casu, a nekcle v zakouti zemfel — ze by vetsina jeho zpracovani pfestala na cas poutati a nehrala se tak casto jako dfive —, ze by vsak i hry ostatnich dramatiku prodlenim casu ustoupily novym, modnim hram a konecne ze by i hry, jez druhdy oblibenemu a zrucn6mu zpracovateli slou¬ zily za podklad, upadly z vetsi casti v zapomenuti, ze by se skoro jiz ani nevedelo, od koho.ktera hra byla sepsana a jakou byla. A nahle — dejme tomu, ze by si nekolik pfatel zapomenuteho dramaturga pfipomnelo a celou fadu jeho zpracovani tiskem vydalo; ale pfece jineho nedocililo, nezli ze by dila ta na cas upoutala po¬ zornost a zase pozapadla ... A dejme tomu, ze za. sto, za dve ste let —kdyby totiz bylo mozno, by kultura evropska a sve¬ tove dramaticke basnictvi pozahalilo se vice m&ie hustou, mnohdy neproniknutelnou mlhou jako ony z dob Shakespearovych — znenahla jedno dilo

255

davno mrtveho dramat'ckeho zpraovatcle uvadSno bylo vytecnymi, na mnoze i genialnimi interprety na jeviste, ze by ,se dila ita "znovu tiskla a zacala vykladati atd. Jest mozno, aby nebyl uzas nad zazracnym timto fenixem vseobecny? Je mozno, by tajemna tato bytost legendarni nebyla pfedmetem vseobecny ch rozprav, sporu a hadek ? Je mozno, by jmeno jeji neletelo svetem a nehlasalo, kterak pfed dvema veky st'astna zeme ceska zrodila zazracneho basnika, ktery o b s a h n u v duchem svym vsechny doby, vsechny kulturni i nekulturni na¬ rody atd., vznasi se jako orel nad Parnasem vsech narodu a veku? Takoveho neco mohlo se diti druhdy, a take se stalo v Anglii... Shakespeare vsak nebyl osamelym. Kazdy, kdo pfed nim i po nem jeste, zejmena na poli dramatickem, tvofil aspoh podobnym zpu¬ sobem (vizme jen Moliera, ktery taktez b r a 1, kde co vhodneho nalezi,) dopracoval se zdokonalenim cizich basnickych del vice mene stkvelych, ba nejstkvelejsich vysledku. Pozdeji vsak tento ziDusob tvofiti nebo, chce¬ me-li zdokonalovati cizi umelecka dila znenahla vzdy vice profanovan, tak ze za nasich dnu — aspoh v te mife jako za dob Shakespearovych — neni vice mozny. Co druhdy bylo dovoleno Shakespearovi a vsem, kdoz podobne tvofili, neni a nebude nikdy vice dovoleno nikomu.

256

Necht' zdokonali umelec kterekoli cizi dilo ume¬ lecke zpusobem sebe podivuhodnejsim, dilo samo neni a nemuze byti nikdy naprostym jeho dusevnim majetkem. Umelec nema na jineho prava, nezli na to, co byl vlozil do dila sam ze sveho a cim je zdokonalil. Dilo samo jest a zustane dusev¬ nim majetkem vsech, kdoz o nem byli pracovali... Koncime. Vime sice, ze nevycerpali jsme zajimave Idtky uplne a take sobe netajime, ze neuspokojili jsme kazdeho. Avsak takovym neb aspoh podobnym byl asi — beze vseho pseudokritickeho a reklamniho svindlu, die pfirozenych zasad rozumovych zkoumany zpusob Shakespearova tvofeni. Zadny zazrak! Zadny, prazadny div! Vse tak pfirozene, ze pfirozenejsim vubec snad ani byti ne¬ muze. Pro nas Cechy, v jejichz male a svetu skoro nezname vlasti, kde kfizuji se podnes kulturni vy¬ mozenosti takofka vsech narodu, a kde jest smysl pro cizi umeni tak vyvinut jako snad nikde jinde, jest zkoumani tohoto druhu z ruznych pficin i poucno. Vidime, jak zmotany a zmateny jsou ve sv^te pojmy a ndzory o samych rudimentech umeni a jak nebezpecno jest pfijimati vsechna hesla a vsechny sibolety, jez k nam osudny vitr z ciziny tak casto a v takove sile zapasi.

257

Umeni ma zvlastni osud. Ukolem umeleckeho dila neni ani obohaceni, ani oslaveni jeho puvodce. Obohati-li, proslavi-li nektere dilo umelecke sveho puvodce, dekuje 2a to jen nahode a zvlastnimu stavu veci vubec. Umelecke dilo vznika, ponevadz vzniknouti musi, at' jiz z popudu jakychkoli —■ a vznika prave jen tak, jak tomu okolnosti dovoluji. Po staleti zustavaji nejgenialnejsi dila ume¬ lecka nepovsimnuta a po staleti byva pseudoumelecky brak veleben a vynasen a puvodcove jeho oslavovani... Tot; osud umeni a zadna sveta moc ho ne¬ zmeni, prave tak jako zadny sofismus nevyvrati lo¬ gickou pravdu, ze z dvou, v ohledu formalnim pfi¬ blizne stejne dokonalych del umeleckych, nalezi pfednost dilu vynikajicimu puvodnosti. Prave tak jako zadny sofismus nevyvrati za¬ sadu, ze zadny umelec nema v podstate na nic ji¬ neho prava, nezli na to, co nebylo pfed nim zadnym umelcem vytvofeno, a ze jen onen umelec umeni a kulturu v pravde obohatil, ktery vytvofil dilo s puvodni zakladni myslenkou a teto myslence od¬ povidajici puvodni komposici a myslence i kom¬ posici odpovidajici umelecke formy. Tot' ideal umeleckeho dila, jaky snad nebyl jeste zadnym smrtelnikem dosazen; ale jest jedine spravnym kompasem pfi posuzovani hod¬ noty a ceny umeleckych del. Co komu k dosazeni idealu toho schazi, da se snaze zjistiti, nezli z ruznych nahodilosti vyvoditi sofismata, jimiz ma byti na nahodilych okolnostech zavisici proslavenost umelce- stuj co stiij opodstatn&ia. J. Arbes, Sebran6 spisy. XXVIII.

J-J

258

Slava nema s hodnotou umeni pranic nebo pra¬ malo co delati. Proslavenych autoru ma svetova literatura celou armadu. Kazdy je zna, kazdy o nich vi, kazdy do¬ vede vypocisti fadu jejich del — a Vezme-li nektere z nich do ruky, ani je nedocte a zklaman odlozi, ba snad i odhodi... I v samych dilech Shakespearovych kona prave jen puvodnost — ovsem jen zdanliva — prave divy.^ Ctenaf ctouci jeho dila a divak naslouchajici v divadle slovum domnivaji se cisti, po pfipade slyseti Shakespeara a zatim mluvi za Shakespeara dlouha fada jinych neznamy ch basniku a autoru vubec. A to nikoli jen co do mluvenych slov, nybrz i v jinem vzhlede. Kdyby slova ta byla vsedni, obycejna, kdyby nepfekvapovala, ba mnohdy neuchvacovala zdanlivou puvodnosti, t. j. kdyby slovy temi nerozsifoval se dusevni obzor ctenafe a posluchace v divadle, nikdy by nemohla miti ta¬ koveho ucinku, jako mela a budou miti i na dale. A kdyby dila puvodnich basniku a autoru, jez si byl Shakespeare obral za podklad, nevynikala zajimavymi osnovami, dramatickym dejem, zarodky charakteru atd., v ohledu formalnim zdokonalitelnymi, zadny Shakespeare, byf i sebe zazracne jsi, by jim zivotni sily umelecke nevdechl, ponevadz sila ta spociva nebo nespociva jiz v samem prazarodku. Forma jest a zustane jen konecnym znazornenim. A v dilech Shakespearovych Shakespeare ma pfedevsim jinym nehyiiouci zasluhu 'o zdokonaleni

259

a na mnoze i provedeni- tohoto umeleckeho stelesneni cizich umeleckych del a nikoli jich vznik' avytvofeniv pfedbezne, tfeba nedokonale forme umelecke. V tomto vzhlede ovsem jsou dila Shakespearova, (na nichz krome Shakespeara participuje — a to nikoli v bezpodstatnych castech umeleckeho dila — take dlouha fada jinych, na mnoze genialnich basniku ruznych narodu a dob) pfi vsech vadach, jez jim byly, at' pravem nebo bezpravne, kdy vytykany — co do latek, rozvoje deje, charakteristiky osob a vubec dramatickeho provedeni — takoveho druhu, ze uklanime se pfed nimi v neobmezene ucte a pfejeme kazdemu, aby z nich mel at' pfi cteni neb o provozovani v divadle aspoh podobny dusevni pozitek jako my.

MOLIERE.

(Psano a poprve tisteno 1879.)

Jako Shakespeare, je i nejproslavenejsi fran¬ couzsky dramatik, Moliere, postavou polomythickou. Soucasnici jeho zachovali potomstvu jen spore zpravy o jeho zivote a pusobeni, tak ze baj, nazvana ,,zivot Molieruv", jest rovnez tak bohata, ale zaroveh rovnez tak nespravna jako my thus o Sha¬ kespearovi. Hlavnim zfidlem k seznani dusevniho zivota Molierova jsou tudiz jeho dila a jenom na tomto zaklade a s pouzitim sporych zprav o jeho zivote mozno se pokusiti, ovsem jen pfiblizne o rozf eseni otazky, jakym zpusobem as basnil. V jednom ohledu jest podobnost Molierova se Shakespearem az frapantni — v nedostatku vyna¬ lezavosti a v plagiatu, aspoh v prvnim obdobi Mo¬ lierova tvofeni. Veren sve tehdejsi devise ,,Jc prend mon bien, ou je le trouve" (Beru, kde co najdu), drancoval Moliere starsi i soucasne spisovatele bez rozdilu narodnosti. Prvni jeho vetsi prace dramaticka, veselohra „L'6tourdi", ktera byla poprve v Lyone r. 1653 provozovana, prozrazuje sice talent, ale nikoli genidlni silu pozdejsich praci Molierovych.

264

Ani fadkou nejevi se tu pozdejsi Moliere, basnik zadumcivy, filosofujici; dej kusu toho neodehrava se v zadne urcite dobe, aniz na urcite vyznacenem miste a celek neni nez otrocke zpracovani, z casti pak doslovny pfeklad starsi hry italske. Prvni tento dramaticky pokus Molieruv nevznikl tedy v dusi Molierove z pfirozene potfeby a nut¬ nosti; Moliere ho nevytvofil, nybrz zpracoval starsi latku; nejevi se tu tudiz ani vynalezavost, aniz vlastni tvurci fantasie, nybrz pouze onen druh umeni, jenz dovede jiz existujici zarodky latky i formy pfizpusobiti k docileni vetsiho divadelniho effektu. Pfirozeny tento nedostatek vlastni tvurci obraz¬ nosti jevi se v cele fade dalsich praci Molierovych a jenom tim zda se nam mozno vysvetliti, ze vazil Moliere zpocatku tak casto a zcela bezohledne z ci¬ zich pramenu, zejmena ze spisovatelu latinskych, italskych a spanelskych. Jestit' dokazano, ze zpracoval ba proste jen pfepsal nebo pouze pfelozil cela mista, ba cele sceny z del Terenciovych, Plautovych a Aristophanovych, ze pouzil novell Chevalierovych, Scarronovych a Cervantesovy novelly „La Gitanilla de Madrid". Take z Ariostovych „Suppositti" nalezeny v jednom kuse Molierove cele strany vypsany; kus „Le depit amoureux" neni nez napodobenim Terenciova kusu „Adelphi", kus ,,Deniaise" napodobe¬ nim dvou kusu spisovatelu Della Teissoniereho a Bruna Nolana; k jedne scene ve sve veselohfe L'ecole des femmes", kde naivni Anezka vypravuje, jak ji pfinesla jista stafena list od jejiho zbozhotele Horace, vazil Moliere nejen zakladni rysy, nybrz vypsal cele verse z tfi jinych spisovatelu: Regniera, Scarrona a Macchiavelliho ...

265

VSe to arci plati skoro vyhradne o prvnich pra¬ cich Molierovych. Kdyz byl roku 1659 veselohrou ^es precieuses ridicules", kteraz jest praci uplne samostatnou a prvni, kterou dal Moliere vytisknouti, skveleho uspechu docilil, opustil posavadni svou drahu, povesil Plauta, Terencia a starsi italske, francouzske i spanelske novellisty na hfebik a nedbaje ani dost malo literarnich, vlastne dramatickych tradici, po¬ cal vaziti z bezprostfedniho zivota a uvedl tak „vlastni dobu" na jeviste. Zvlastnosti vsak jest — a tim lisi se Moliere od Shakespeara — ze zfidlem neb aspoh hlavni pomuckou vetsi casti Molierovych kusu z doby zra¬ losti byl vlastni jeho zivot.

Moliere zil, dokud se zval jeste po otci Poquelin, v pomerech dosti pfiznivych; mel se stati advokdtem. Ale osudna ,,prkna, ktera se svetem zovou" a dv£ ohnivych oci svedly jej s teto drahy jiz jako tfiadvacetileteho studenta. Na blizku Pont Neuf v Pafizi stala v tu dobu dfevend bouda s pysnym napisem „Illustre theatre" a v boude te pestovano dramaticke umeni neko¬ lika umelci, z nichz nejcelnejsi nalezeli jedne rodine, Bejarduv. Nejstarsi dcera Magdalena, tehdaz asi petadvacetiletd kraska s divuplnym zlatym vlasem, byla feditelkou a hrala jiz po delsi cas ulohy tragicke i ko¬ micka se stejnou zrucnosti. Mlady Poquelin byval

26G

v divadle torn skoro kazdy den a neni divu, ze hra carokrasne feditelky, obzvlaste vsak ona sama, nezustala na nej bez vlivu. Seznamil se s ni a za ne¬ dlouho odhodil expliky a stal se hercem. Hlavnim impulsem, ze stal se Poquelin hercem, byla tudiz — zena... Bez teto zlatovlase Magdaleny, zda se, ze by se byl mladistvy studentik sotva octnul v kruhu lidi, ktefi v tu dobu, v polovici sedmnacteho veku, stall jaksi mimo spolecnost. A kdyby se nebyl stal hercem, sotva by se byl stal tim, cim je — tvurcem moderni veselohry .. . Z casti po davnem zvyku hereckem, z casti pak z ohledu pa svou rodinu, ktera die tehdejsich na¬ zoru pokladala se skoro za zneuctenu, ze clen jeji stal se hercem, pfijal mlady Poquelin take nove jmeno. Vybral si jmeno dosti libozvucne, jez podrzelo se snadno v pameti, jmeno pilne citaneho romano¬ pisce a soucasneho obdivovaneho tanecnika — Mo¬ liera. V brzku stal se Moliere feditelem. Zda se, ze k postaveni tomu dopomohlo mu nejen jeho nadani, nybrz z vetsi casti i slusna-jeho zamoznost. Roku 1646, kdyz bylo obyvatelstvo pafizske v navsteve divadla jeho ochablo, opustil Mo¬ liere se svou spolecnosti Pafiz, aby vyhovel dobrodruznym choutkam svych hercu a herecek po kocovnickem zivote. Po nekolik roku vedl zivot cigansky, pPtuje od mesta k mestu, od vesnice k vesnici, a bave obe¬ censtvo, ktere melo smysl pro tento druh zabavy. Kocovnicky tento zivot, vlastne jeho podrob¬ nosti, jsou uplne neznamy, ba skoro se ani nevi.

267

v kterych mestech Moliere meskal. V archivu mesta Nantes zachovana listina s jmenem Moliere. Mo¬ liere meskal v meste torn v dubnu roku 1648. Za nedlouho vsak byl odtamtud vypuzen jakymsi Benatcanem, jenz putoval od mesta k mSstu s marionettami; obecenstvo mesta Nantes dalo totiz pfednost,,umeni44 Benatcana toho pfed umenim spo¬ lecnosti Molierovy. Stopovati Moliera na teto bludne ceste jest naprosto nemozno a teprv roku 1653 vyskytuje se jmeno Moliere v Lyonu, kde provedena byla poprv6 vyse pfipomenuta prvni jeho veselohra „L'etourdi44. Zda se vsak, ze kus ten byl prvni dramatickou praci Molierovou, ze pokousel se Moliere jiz dfive v dramatickych improvisacich, ktere byly v tu dobu, obzvlaste v jizni Francii oblibeny. Zda se tez, ze v techto improvisacich jevil nemalou zrucnost (ce¬ muz nasvedcuje take pozdejsi jeho rychlost pro¬ dukce), ackoli ani jedina z techto jeho improvisaci nema hlubsi ceny. Tataz zena, ktera byla Moliera svedla k di¬ vadlu, zavdala podnet k druhe samostatnejsi jeho veselohfe ,,Le depit amoureux". Pfetrhnuv milostnou pasku, ktera jej byla po nekolik roku k zlatovlase Magdalene Bejardovc poutala, a zamilovav si zenu jinou, taktez herecku, Katefinu Leclercovu, provdanou za Edmea Wilquina, jehoz divadelni jmeno bylo de Brie, vpletl Moliere v novou svou dramatickou praci nektere milostne so6ny z vlastniho zivota, cimz odchylil se od obvykle sablony a aspoh v techto scenach vy¬ stupuje poprve samostatng.

268

Tato druha zena, ktera se svym chotem v LyonS hrala, kdyz tam Moliere se svou spolecnosti pfibyl, a ktera k vyzvani Molierovu k jeho spolecnosti pfistoupila, byla ze vsech zen, ktere Moliere miloval, zenou nejlibeznejsi a Molierovym idealem. Avsak Moliere zamiloval si ji teprv tenkrate, kdyz byl od jine herecky sve spolecnosti, hrde, chladne, v pravde junonske krasky jmenem Duparcovy odmitnut... Obe tyto zeny podobne jako zlatovlasa Magdalena Bejardova hraly v zivote Mo¬ lierove ulohy dulezite a nezustaly take bez vlivu na jeho tvofeni. Duparcova byla zena carokrasna. Byla cernovlasa a mela ohnive cerne oci, ponekud zahnuty nos a mala vzdorovitost jevici usta. Postava jeji byla majestatni, pohyby graciosni. Byla rovnez tak vybornou hereckou jako tanecnici. Povaha jeji vsak neodpovidala krase tela. Bylaf chladna, nepfistupna, hrda, svehlava a egoisticka; vedelat', ze je carokrasna a z vedomi toho vyvinula se take jeji povaha. Zena ta hrala skoro vzdy jen hrdopysne krasavice. Leclercova byla pravym opakem teto polo an¬ ticke, polo orientalske krasky. Byla to roztomila, modrooka, pfitulnd a v£(hie smava blondynka, vtelena to naivni roztomilost a pfatelska vernost. Molierovi byla po cely jeho zivot tesicim andelem a jenom ona dovedla svym sladkym hlasem zapuditi chmury s jeho cela, jen ona dovedla jej potesiti, kdyz starosti, hofe a zarmutek zivot jeho ztrpcovaly. Zustala az do smrti Molierovi upfimnou a vernou jeho pf itelkyni.

269

Nejroztomilejsi ulohy v pozdejsich veselohrdch Molierovych byly pfimo pro ni psany a od ni poprv6 s uspechem hrany. Bez tohoto sveho idealu byl by Moliere sotva vytvofil tu fadu vybornych zenskych povah, ve¬ smes to jemnych a laskavych pfitelkyh, klidnych, rozumnych, roztomilych to divek, k nimz mu po¬ skytla Leclercova zakladni rysy, jako jest nevinna Isabella v ,,Ecole de femmes", detinska Marianna v „Tartuffu" a roztomila Elianta v „Misantropu", pak Leonora, Elmira a Jindfiska v jinych kusech. Pfi vsech techto postavach tanula Molierovi na mysli pfitelkyne Leclercova, ve vsech zvecnil „vecne sladke tahy" sveho idealu. V dobe, kdy obe tyto zenstiny zasahly tak hlu¬ boko v zivot Molieruv, byl Moliere jedenatficet roku star a slavil se svou spolecnosti v Lyone prave triumfy, tak ze se zdalo, ze mini jiz kocujicimu zi¬ votu na vzdy dati vyhost. 2il v pomerech skoro jiz skvelych, miloval zivot a jeho rozkose, ale pfece nezapfel filosofa, studuje zivot, mravy i fee vyssich vrstev spolecnosti s touze zdlibou jako prosteho lidu. Teprve roku 1658 byl Moliere pfateli svymi vybidnut, aby zkusil sveho stesti v Pafizi. Moliere rady te uposlechl; ale vdha a spolecnost jeho blizi se velkymi oklikami hlavnimu mestu, z ne¬ hoz byla pfed lety nedostatkem navstevy vypuzena. Teprve kdyz se byl bratr Ludvika XIV., vevoda Filip Orleansky prohlasil, ze jest ochoten vziti spolecnost Molierovu do sve sluzby, pfibyl Moli&re do Pafize. Dne 24. fijna 1658 hrala tam jeho spo¬ lecnost poprve, libila se dvoru a byla v^vodou Or-

270

leanskym pfijata do sluzby a zvala se ,,herci vevody Orleanskeho". Sotva se byl Moliere seznamil s tehdejsimi zvracenostmi pafizskeho zivota, sepsal dramaticky pa¬ skvil „Les precieuses ridicules", kterymz mrskal nektera poblouzeni tehdejsi spolecnosti a docilil rozhodneho uspechu. Prace ta arci postrada praveho deje a ma nyni jiz jen cenu tim, ze Moliere odchyliv se v ni od dramaticke tradice sepsal casovou satiru. Poprve provedena byla dne 18. listopadu 1659. Uspech byl tak rozhodny, ze Moliere, jak povest di, zvolal: ,,Nyni nepotfebuju uz cisti Plauta a Terencie nebo se probirati fragmenty Meneandrovymi — jedinym pramenem meho studia bude nyni svet.44 Tim zahajil Moliere druhe obdobi sveho tvo¬ feni. Avsak za nedlouho nadesla v zivote jeho uda¬ lost, ktera mela rozhodny vliv i na jeho dalsi tvo¬ feni. Moliere, skoro jiz ctyficatnik, zamiloval se po¬ znovu a chtel se.ozeniti. Pouhy umysl ten vnukl mu zakladni myslenku k sepsani dalsi prdce, kterouz nazval ,,L'ecole des maris". Kdyz pak umysl svuj provedl a byl v manzelstvi nest'asten, sepsal kus jiny, v kteremz lici svou nevernou zenu a sebe, manzela sklamaneho. A kdyz pak posleze manzelske jho stalo se mu nesnesitelnym, sepsal ,,Misanthropa", v kteremz lici veskere sve hofe a dokazuje nutnost rozvedeni. I opustil svou zenu a od te doby pise jen kusy, v kterychz laska nehraje vice ulohu hlavni, tak ze vsim pravem mozno fici, ze zakladni myslenky

271

k ce\6 fade dalsich praci Molierovych a hlavne z posledni nejzralejsi doby jeho tvofeni, diktovala mu posledni jeho nest'astna laska. Ctvrta tato zenstina, bez jejihoz vlivu Moliere sotva by se byl stal Molierem, jak se nam nyni jevi, byla mladicka, sedmnactileta divcina, taktez he¬ recka Molierovy divadelni spolecnosti, jmenem Armanda Bejardova. Byla to divka zvlastni, vtipna a originelni; za nasich dob by se feklo pikantni. Byla nejlepsi he¬ reckou Molierovy spolecnosti. Hlas jeji byl neoby¬ cejne libozvucny. V dejinach pafizskeho ,,Theatre frangais" je o ni zaznamenano: ,,Kdykoli si upravuje ve svych vlasech nejakou kadef, kdykoli nejaky zahyb sveho satu rovna nebo si zahrava s nekterou svou okrasou, vzdy prokmita z roztomileho zpusobu, jakym to cini, rozkosna, duchaplna a rozumna satira. Pfes to nebyla by se vsak tak nesmirne libila, kdyby ne¬ byla mela tak dojemne liby hlas — ona to take vi zcela dobfe a dovede hlas svuj kazde sve uloze pfizpusobiti." Rozkosny pbraz o ni zachoval sam Moliere. „Ona ma arci ocka mala," pravi, ,,ale ohniva, leskla, zafiva a tak roztomila, jake viibec kdy ne¬ kdo videl. Mozna tez, ze jsou usta jeji ponekud velka; ale maji vnady, jakych nemaji zadna jina na svete. Po¬ stava jeji arci neni velka, ale pekna, pruznd; v feci a pohybech jevi se sice jakasi afektovanost a nenucenci pohodlnost, lee pfi torn vsem je bozska. Svudne pohyby jeji maji kouzelnou vnadu, tak ze se ne¬ pozorovane do srdce vkrade.

272

Duch jeji je v nejvyssi mife delikatni, zabava jeji roztomila. Miva sice vrtochy a byva svehlavd, ale krasna je vzdy a cela slicna a od krasky Clo¬ vek strpi vse .. .44 Moliere znal divku tu jiz jako dite, s kterymz si hraval a jez na svych kolenou hyckaval. Mnozi soucasnici pokladali Armandu za dceru Magdaleny Bejardovy, ktera byla prvni Moliera svou krasou oslnila a tak jeho osud rozhodla; ne¬ ktefi odpurci a nepfatele Molierovi docela ujist'ovali, ze jest Armanda dite lasky a dcerou Molie¬ rovou, ackoli ve svatebni smlouve se pravi, ze jest dcerou Josefa Bejarda a manzelky jeho, Marie, rozene Herveovy. Nechf vsak tomu jakkolivek, tolik je jisto, ze mladi Armandino nebylo poseto ruzemi. Bylaf kdesi v nepatrnem nejakem mCstecku vychovana a. pfisla jiz jako osmilete dite mezi herce, s kterymiz vedla kocujici zivot. Byla pokladana za mladsi sestru Magdaleny Be¬ jardovy, ale tato nechovala se k ni prave laskave, nybrz pfimo nesestersky, bezcitne. Toliko Moliere miloval ditko to, jez rostlo pfed jeho ocima, az rozkvetlo v carokrasne poupe. Pfatelska a otcovska pfichylnost, kterou Mo¬ liere k ditku choval, zmenila se v naruzivost mi¬ lence. Moliere sam sice zcela dobfe stav veci prohlizi; bystry duch jeho vidi smesne, ba nebezpecn6 na¬ sledky, ktere muze miti v zapeti shatek tak mladistve divky s muzem jiz obstarlejsim a pi£e svuj kus — ,,L'6cole des maris'4. Hlavni figurou kusu toho jest Moliere sdm ve dvou osobach. Moliere znazornil v kuse torn duSevni

273

svuj proces. Poblouzeni, smesne zamysly a tajemne pfedtuchy jeho mely pobaviti po zabave lacnici Pafizany a Moliere toho take docilil. Cela Pafiz smala se staremu, vrtohlavemu, neduvefivemu blaznu, kteryz chce pojmouti mladistvou divku za chot', Sganarellovi. V kuse torn znazornil vsak Moliere sama sebe jeste jinou figurou, taktez starsim jiz muzem, jehoz jmeno je Arist a kteryz se uchazi o ruku divciny rozumne a zvitezi. Pafiz vsak se smala posetilemu Sganarellovi, vlastne posetilostem Molierovym. Kus hran byl se skvelym uspechem a mozna, ze prave tento uspech take spolu pfispel k rozhodnuti Molierove; nebot' dne 14. unora 1662, po pfedstaveni kusu toho, dal se Moliere s Armandou oddati. Stesti Molierovo netrvalo vsak dlouho — nej¬ spise jen tak po dobu libanek. Osud, jejz byl Moliere svemu reku v prave uve¬ denem kuse pfedpovedel, stihl Moliera. V sebe uzavfeny, mlcelivy, ba mrucivy ctyfi¬ cetilety Moliere po boku sedmnactilete lehkomyslne kokety vytrpel dusevni muka. Jeho pfedtucha ho nesklamala — ,,bozska Armanda" venovala srdce jinemu... a v dusi Molierove kristalisuje se novy kus „L'ecole des femmes", v kteremz pod jinym jmenem vystupuje mlada neverna zena jeho a on sam — oklamany manzel. Moliere pfetrhl pasku, ktera jej byla k svudne Armande poutala; ale trpkosti naplnene srdce jeho churavi. Timto osobnim nestestim vsak talent Molieruv dozrava. J. Arbes, Sebian6 spisy. XXVIII.

18

274

Hofe a trpkost, jimiz byla Armanda dusi jeho otravila, rod! fadu novych kusu, kterymiz si Mo¬ liere pojistil jmeno tvurce moderni veselohry.. V teto dobe pise Moliere casove satiry na zvrh¬ losti slechty a dvora. Zahajuje je kusem ,,Don Juan" roku 1664 (tudiz dva roky po svem shatku). Po dalsich dvou letech nasleduje ,,Misanthrop" a. po roce ,,Tartuff" (jehoz prvni nastin provozovan byl jiz r. 1664), dve z nejproslavenejsich del Mo¬ lierovych. Moliere hleda a naleza ulevu v praci. Pilne pise. Cela fada kusu vysla v dobe te z jeho pera, zejmena ,,George Dandin" a ,,L'avare'4 (1668), ,,Les bourgeois gentilhomme" (1670), ,,Les femmes savantes" (1672) a konecne ,,Le malade imaginaire", kterymz basnicka cinnost Molierova konci. V kuse torn jest hlavni rek zase jen Moliere sam. Moliere churavi; prudky kasel jej trapi a ztrpcuje mu kazdou chvili. Muz, kteryz byl dfive umeni 16kafske posmevackum na pospas vydal, chape se na pokraji hrobu kazdeho stebla, aby se zachranil a cini se tak die tehdejsich nazoru a die zpusobu, jak to sam vylicil, nevyslovne — ,,smesnym". V tu dobu byl se Moliere v navalu tezkomysl¬ nosti i se svou nevernou Armandou smifil a zil s ni zase pod jednou stfechou. Pfed tim byla mu choroba branila vystupovati pfilis casto na jevisti, ale v teto bujne fraskovite veselohfe, v teto satife na vlastni svuj zivot, musil zase hrati a hral ulohu titulni. Poprve hran byl kus ten dne 10. linora 1673 a clovek ani nechape, jak se mohlo tehdejsi obe¬ censtvo smati a veseliti se, kdyz spatfilo a slyselo

275

slova skutecneho neduzivce, jenz si byl ulohu svou genialnim perem svym pfimo pro sebe napsal. .. Na nas, ktefi jsme videli zvlastni tuto frasku provozovati teprv skoro po dvou stech letech a ti¬ tulni ulohu hrati obycejne od herce uplne zdraveho, ucinila. zajiste vzdy dojem spise trapny nez ko¬ micky; nechapemet' tento druh skoro stfedoveke komiky a nemuzeme se mu take zasmati, ba mnohdy am nejostfejsi satira nebo nejbujnejsi vtip nevyloudi nam nez usmev utrpny ... A pfece byl kus ten nejen poprve, nybrz i po¬ zdeji skoro po cele dva v£ky vice mene* se skve¬ lym uspechem na vsech celnejsich divadlech pro¬ vozovan ! Vmysleme se v duchu v desny stav veci, jak nam jej Moliere v kuse torn lici. Vmysleme se v utrapy a dusevni muka hlavniho reka — Mo¬ liera, pfipomehme si, kterak ubozak pfed smrti se chveje, kterak lekafi jako krvelacni upifi obchazeji svou obet' a bezcitna manzelka jeho ciha na vhodny okamzik, aby vymohla na nem posledni vuli ve svuj prospech ... Opakujeme si dale i nekolik slov z dialogu: Hlavni rek — Moliere — jest k smrti churav. Co ciniti ? ,,Nic!" odpovida jina osoba kusu. ,,Pfirozenosti nelze napomahati. Jsou to pouhe myslenky, kterymi se tesime, domnenky, kterymiz se ukajime v mily sen, ponevadz nam lichoti. S myslenkami toho druhu ma se to rovnez tak jako s libymi sny, ktere ti po procitnuti zustavuji jen bolest, ze's v ne vCfil..." Mluvi se dale ...

27G

,,Podivej se tedy na nejakou komedii Molie¬ rovu!" vybizi druha osoba titulniho reka. A hlavni rek — Moliere sam — odpovida: „0, ten Moliere! Kez bych byl sam lekafem! Jakz bych se na nem pomstil! Nechal bych jej zemfiti bez po¬ moci ! A kdyby mne prosil o lek, odpovedel bych mu: ,,Umfi, umf i! Po druhe nebudes si tropiti sasky z fakulty!" . . . A takovy kus se provozuje a takova slova mluvi sam Moliere ! ... Zda netane nam na mysli hrob, ba vice jeste desny ten zapas posledni, jejz umiranim nazyvame?! A mozno se pfi torn smati?... Ale obecenstvo pafizske se i tenkrate z cele duse smalo — a Moliere byl s uspechem sve prace i s uspechem, jakeho co interpret hlavni lilohy na prknech docilil, uplne spokojen ... Prvnimi tfemi pfedstavenimi byl vsak uplne vysilen. V den ctvrteho pfedstaveni byl bolestmi pfemozen ,a teprv nyni citil uplnou beznadejnost sveho stavu. ,,Dokud bolest a radost v stejne mife v zivote mem byly rozdeleny," pravil, ,,pokladal jsem se za st'astna. Ale dnes, kdyz mne bolesti muci neustale, kdyz nemohu se naditi ani jedineho spokojeneho a potesneho okamziku, pozoruji ze se musim vseho zfici. Muka a uzkost, ktere mi ani minutu nedaji pokoje, chile nesnesu. O, boze! Co musi clovek vse pfetrpeti, nez umf e! Oh, jak je mi blaze, ze citim blizky svuj konec!" I nalehano pa nej. aby jiz ne vystupoval, ale Moliere odpovedel:

277

,,Co mi zbyva jineho? Padesate ubozakii, ktefi nemaji nez svou denni mzdu, ceka na me vystou¬ peni. Co by si pocali, kdybych nevystoupil? Cinil bych si vecne vycitky, kdybych je pfipravil jen o jednodenni mzdu!" A tak vystoupil Moliere dne 17. linora 1673 v titulni uloze posledniho sveho kusu jeste jednou a naposledy. Kdyz pak skoro jiz na konci kusu v scene, v niz uzdravuje se churavec tim, ze stane se sam leka¬ fem, vyslovil slova ,,Pfisaham! juro!", zachvel se na celem tele a tvaf jeho se kfecovite zkfivila. Bylat' se ho dotkla smrt... Ale on se pfece smal veseleji, divoceji nez kdy jindy, a zustal vzpfimen sedeti v lenosce. .. Opona spustena a Moliere odnesen domu, kde za nedlouho v 51. roce veku sveho zemfel.

Z toho, cq jsme byli prave z zivota Molierova vyhali hodnovern^ho, vysvita take zpusob jeho tvo¬ feni. Z pocatku napodobi, jako napodobil Shakes¬ peare, a befe sve latky, kde je nalezne, rovnez tak jako genialni basnik britsky; ale Shakespeare pro¬ vadi svuj ukol objektivneji nez Moliere, kteryz po¬ zdeji vtiska skoro vsem svym vytvorum raz skoro subjektivni, kteryz lici na vetsim dile povahy, ktere byl osobne znal a casto lici sama sebe. V torn zaklada se take rozdil praci obou techto genialnich dramatiku. Kdezto Shakespeare jest nam

278

i nyni jeste pfistupny, jsou dila Molierova formou a casovosti svou zacasto jiz nepfistupna. Umelecka cena jejich arci tim nikterak netrpi: ale tolik jest jisto, ze se nyni Molierovy kusy .daleko vice libi, kdyz se pouze ctou, nez kdyz se provozuji. Okoli a osobni styky mely na Molierovo tvo¬ feni velky, ba rozhodny vliv. Opakujeme zde jeste jednou, ze bez svych styku s zenstinami, o nichz jsme se byli zminili, Moliere nikdy by nebyl psal tytez kusy, ktere napsal, tim mene tymze zpusobem, jakym jsou sepsdny. Laska v ruznych svych obdobach diktovala tudiz Molie¬ rovi zakladni myslenky nejen k onem hram, v nichz lici milostne sceny ze sveho vlastniho zivota, nybrz i k onem, v nichz o lasce neni ani feci. .. Avsak krome jiz pfipomenutych ctyf zenstin uvadeji zivotopisci Molierovi jeste patou, ktera ne¬ mela sice tak rozhodneho vlivu na vlastni jeho tvo¬ feni, ale ktera mu byla jaksi korrektivem, jaky ticinek asi bude miti ten neb onen kus, ta neb ona scena na prostou mysl velkeho obecenstva. Minime sluzku jeho jmenem La Foret, kteraz Molierovi taktez slouzila za model k nekolika peknym figuram. Dobromyslna zenstina ta nemela sice Mdneho vzdelani a mluvila prahanebnou francinou; ale milovala Moliera jako matka sve dite a on braval si s ni radu a pfedcitaval ji sve veselohry dfive, nezli je dal provozovati. Instinktivni usudek jeji byl mu mefitkem, jak asi velke obecenstvo pojme tu neb onu scenu, a smala-li se La Foretova pfi pfedcitani, smdvalo se i obecenstvo pfi provozovani; Moliere mCnil slova i sceny, kterd se proste zene te ne-

279

libily, a byval pry potesen, kdyz pfi opetnem cteni ucinily na ni zmeny dojem pfiznivejsi. Moliere psal mnoho, tfi i ctyry kusy skoro kazdy rok, produkoval snadno a rychle. Positivnich zprav vsak o jeho zpusobu tvofeni neni; hlavnim zdrojem jsou jeho spisy a nektere zarucene podrob¬ nosti z jeho zivota, z nichz jsme byli tuto nejhlav¬ nejsi uvedli.

MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA.

(Psano a poprve tisteno 1881.)

Dusne ticho rozklada se nad zatokou, delici pevninu Recka od poloostrova peloponneskeho ... Jen obcas zavane prudsi vitr a zcefi hladinu mofe . . . V tu dobu — v nedeli dne 7. fijna 1571 —■ nemel jeste nikdo ani tuseni, mnoho-li krve lidske zbarv[ v nekolika hodinach smaragdove vlny mof¬ ske. Ze vsak krev lidska a sice krev saracenska i kfest'anska potece proudem, ze nenasytne mofe pohfbi v klidnych nyni vlnach svych zive i mrtve, o torn byl pevne pfesvedcen kazdy, kdo nalezal se prave na nektere z peti set a nekolika lodi, z nichz vetsina v ohromnem polokruhu v bitevnim siku klidne a hrozive ocekava pomalu se blizici mensinu. Tu i tam jsou pfipravy k boji uz davno skonceny, tu i tam ceka se jiz jen na okamzik, az pfiblizi se lodi na clostfel a dano bude znameni k boji. Kam asi se nakloni vitezstvi? Tu i tam jsou k boji pfipraveni fanatikove: ta¬ mo fanatikove pulmesice, zde fanaticti ctitele kfize. Odvahy, srdnatosti, opovrhovani zivotem Ize se na¬ diti na te i na one strane; na one strane vsak jest ciselna pfevaha: dve ste padesate galeji a sedmdesat fregat i mensich lodi s pulmesicem stoji tu v bitevnim siku proti dvema stum a desiti galejim,

284

dvaciti tfem dopravnim a sesti mensim lodim, na kterych bude co nejdfive vztycen prapor kfizacky — znameni k boji na zivot a na smrt nejen tech, kdoz tu budou bojovati, nybrz obrovskych dvou skupin lidstva, bojujicich uz po staleti o nadvladu: kfest'anu a Saracenu. Lod'stvu kfesfanskemu, skladajicimu se z lodi a bojovniku spanelskych a italskych, zejmena papezskych a benatskych, veli mladistvy, po slave prahnouci Don Juan d'Austria. S hlavniho stezne admiralni lodi vlaje obrovsky prapor s kfizem, pod kterymz jsou vysity obrazy papeze, spanelskeho krale Filipa a dozete benatskeho. Po valecne porade bylo k navrhu admirala po prudkem odporu usneseno, vyplouti na sire mofe a svesti se Saraceny bitvu, kdekoliv se s nimi lodstvo kfesfanske setka — coz stalo se teprve v zatoce u Lepanta ... V dobe, kdy konany na obou stranach pfipravy k boji, lezel v kajute jedne z galeji neapolskych, na pravem kfidle lod'stva kfesfanskeho, mlady, ctyfiadvacitilety vojin spanelsky, jejz sice prudka zimnice uz po nekolik dni poutala na loze, ale ktery rovnez tak jako kterykoli z nejbojechtivejsich soudruhu jeho prahnul po boji. A kdyz pak posleze zaznelo s paluby komando: ,,Vztycte prapor s kfizem!" znameni to k boji — seskocil mlady vojin s loze a rychle se obleknuv, dovlekl se namahave, ale se zaficim oblicejem a planoucim zrakem na palubu, by se postavil v fa¬ dy svych soudruhu. ,,Ne, ne — ty bojovati nemuzes — vzdyt' sotva na nohou stojis," minil hejtman.

285

„Postavte mne na misto nejnebezpecnejsi!" prosi mladik drkotavym a pfece dojemnym hlasem a z oci srsi mu blesky. . . Pfani jeho vyhoveno — postaven na misto nej¬ nebezpecnejsi . .. Stal vsak jen nekolik minut upiraje plamenny zrak svuj pfimo k admiralni lodi turecke, ke ktere se galej vzdy vice blizi. .. Je to nevelky, ramenaty, ponekud ku pfedu nahnuty mlady muz. Postava a drzeni tela nijak neimponuji; i kdyz stoji, jest zfejmo, ze byva chuzc jeho tezka. Obycejne vesele a chytre oci nyni zimnicne planou a cela tvaf hofi nadsenim ... Tak stal drze zbrah svou kfecovite v ruce, kdyz pfiblizila se galej na dostfel k admiralni lodi tu¬ recke a dano znameni k palbe. Prvni vystfely zadunely s obou stran skoro soucasne a prvni tfi kulky z rucnic saracenskych zasahly mladeho vojina: dve zaryly se mu do prsou, jedna mu roztfistila levou ruku. Sklesl... Nesucastnil se dalsiho boje; ale videl prudky, krvavy a ^ufivy boj... Po nekolikahodinnem vrazdeni Saraceni na hla¬ vu p^orazeni; admiral jejich zajat, st'at a hlava jeho vztycena na zerdi admiralni vlajky. .. A po mnoha a mnoha letech, na sklonku sve¬ ho zivota, nemuze prvni raneny u Lepanta zapome¬ nouti na nejslavnejsi tento den kfest'anstva a pise v jednom ze svych spisu (Cesta na Parnas): „Muj pohled utkvel na puste hladine mofe, kte¬ ra mi pfivedla na pamef heroicky skutek rekovneho

286

Don Juana, skutek to, na nemz jsem s muznou odhodlanosti vojaka a prudce tlukoucim srdcem i ja nepatrneho podilu mel..."

Mlady vojin ten jest chudy slechtic spanel¬ sky — (ve Spanelsku jest kazdy druhy, tfeti clo¬ vek slechticem) — jmenem Miguel de Cervantes Saavedra, kteryz se muze sice pochlubiti dlouhou fadou pfedkuy, ale nema, z ceho by zil — sotva byl otec sehnal nejpotfebnejsich prostfedku, by jej mohl poslati na studie. „Od nejutlejsiho mladi sice miloval sladke umeni poesie" a jiz jako student na universite v Salamance vypomahal jednomu ze svych profesoru pfi sepsani smutecnich pisni a elegii na smrt kra¬ lovny Alzbety — prvni jeho prace literarni... Avsak „poesie nezivi", tim mene aby vedla k bohatstvi, ke kteremuz vedly tehda ve Spanelsku jenom tfi cesty: slouziti bud krali nebo cirkvi nebo hledati stesti na mofi, vlastne v zamofskych krajinach „Noveho sveta". Cervantes rozhodl se po ukoncenych studiich pro sluzbu panskou a doprovodil papezskeho vyslance, kardmala Julia Acquavivu, s kterym se byl roku 1568 v Madride seznamil, jakozto komornik do Italic, kde konany prave velkolepe pfipravy k zoufalemu boji proti Saracenum. Republika benatska vedla krutou valku s Turky o ostrov Cyper. Papez nalehal na vsecka kfest'an¬ ska knizata, by poskytla pomoci v rozhodnem tomto boji s pulmesicem, a spanelsky kral Filip, panovnik

>87

nejkatolictejsiho naroda v Evrope, pfispel ku po¬ moci. Zimnicne rozechveni zmocnilo se veskereho oby¬ vatelstva italskeho, spanelskeho a mahomedanskeho. Pfipravy k novemu kfizackemu tazeni proti Sa¬ racenum rozplamehovaly bojechtivost kazdeho, kdo byl vychovan ve vife kfesfanske. Cervantes byl Spanel i katolik. Neodolal tudiz vseobecnemu proudu; opustil sluzbu kardinalovu, vstoupil jako prosty vojin do setniny Diega de Urbina, osvedceneho vudce z Quadalaxary, meskajiciho prave v Neapoli, a sucastnil se bitvy u Le¬ panta ... Tim pocina dobrodruzny zivot Cervantesuv, jenz nezustal bez rozhodneho vlivu na jeho rozvoj dusevni a kterym se vysvetluje tak mnohe v po¬ zdejsim zpusobu jeho basneni. Neodolatelna, plamenna touha po dobrodruzstvi a nadeje v lepsi, sfastnejsi zivot byly Cervantesa v prvni fade pfimely, ze stal se vojakem; ale nadeje ho sklamaly. Byl sice po bitve u Lepanta vrchnim velitelem osobne za svou rekovnost pochvalen a vyplacen mu v odmenu vyssi zold. Po ctyf ech dalsich letech vsak jej nalezame v techze trudnych pomerech. Vyhojiv se ze svych ran ve vojenske nemocnici v Messine, vojacil dale. Konal vzdy a ve vsem svou povinnost, ale stesti jej houzevnate mijelo; zustal prostym vojinem, az konecne rozmrzen nudnou sluzbou vojenskou v nastale dobe miru zadal roku 1575 za propusteni. Zadosti jeho vyhoveno. S pochvalnymi a doporucujicimi listy svych vrchnich velitelu na krale spanelskeho nastoupil Cervan-

288

tes s bratrem svym Rodngem na galeji ,,E1 soL z Neapole zpatecni cestu do Spanelska. Dne 26. zafi byla vsak lod alzirskymi korsary pf epadena, muzstvo i cestujici zajati a dopraveni do Alziru, kde na trhu rozprodani. Tim pocina v zivote Cervantesove nove obdobi, jez melo na rozvoj jeho ducha a pozdeji i na jeho zpusob tvofeni mocny, dulezity a zaroveh prospesny vliv. Jeden z duchaplnych essayistu, z jehoz studie vazime nasledujici liceni Cervantesova nedobrovolneho pobytu v Alziru, trefne pfipomina, ze by poesii Cervantesove schazela nejkrasnejsi perla, kdyby byl nenosil pout otrockych. Na trhu alzirskem prodan Cervantes feckemu renegatu Dali-Mamimu, ktery sonde z listu u Cervantesa nalezenych domnival se, ze koupeny otrok je vzneseneho stavu, a doufal za nej dostati daleko vetsi vykupne nez za kterehokoli jineho otroka. Alzir poskytoval v tu dobu divuplny, fantasticky obraz. Bylof to turecke mesto, do nehoz se vsech pobfezi Stfedozemniho mofe sbihala se holota vsech stavu, ktera pfestoupivsi na viru neveficich o nic jineho se nestarala, nez o ukajeni svych nezfizenych vasni, ktera vedla na vetsim dile dobrodruzny zivot potulny nebo jej travila v zahalce. Byla to smesice vsech narodu, jazyku i nabozenstvi jizni Evropy a severni Afriky, obrovske lupicstvo, nemilujici nic tak vasnive jako prolevani krve a boj na zivot a na smrt. Rvacky, zboufeni a boje namofni byly na dennim pofadku. Osmahle, prachem zcernale a zjizvene tvafe s vy razem surove beznadejnosti a zoufalosti; drzi lupici s nozi a bambitkami za pasem a ve spinavych turbanech pobihali tu divokou smesici tuzemcu a cizozemcii

289

a davy kfesfanskych otroku, jichz pocet pacen na 25.000 a. mezi nimiz nalezali se spanelsti a italsti slechtici, ba i knizata .. . Neustaly pfiliv a odliv lidi... Den co den pfivadeni no\ i otroci a jini zase propousteni za vykupne na svobodu. Bolest a ra¬ dost stfida se tu v nejruznejsich podobach .. . Takovy byl Alzir v dobe, kdyz se v nem octnul Cervantes. S otroky, za kterez douf ano vymamiti znacnejsi vykupne, nakladano jiz z pouhe hamiznosti a lakoty lidsteji neb aspoh mirneji nezli s ostatnimi. Otroci ti prochazeji se bez pout po ulicich, kujou plany k uteku, stykaji se s renegaty, ba mnozi zapfadaji i milostne pletky s maurskymi divkami, jez byli v zahradach nezastfene zahledli, ponevadz divky maurske zastiraji tvafe sve jen pfed Turky. Navzdor utrapam a bide ma i zivot otroku zde svou zvlastni, naruzivou a rozcilujici poesii. Cervantes vsak neni pfitelem milostnych dobrodruzstvi. Jemu jest ,,volnost nejdrazsim statkem, jimz bylo nebe lidi obdafilo; zajeti vsak nejvetsi pohromou, ktera smrtelnika slihnouti muze". A proto jiz v prvnich mesicich rozhodl se, ze s nekolika nesfastnymi soudruhy uprchne po pobfezi do Oranu; ale moufenin, kterehoz byli do sveho tajemstvi zasvetili, a jenz jim mel byti pruvodcem, prchajici zradil. Byli uz pfed mestem donuceni k na¬ vrat u. Pfirozeny nasledek smeleho tohoto pokusu byl, ze dozor nade vsemi zostfen a nakladano s nimi kruteji nezli dfive; avsak Cervantes nabyl svym smelym, rekovnym chovanim neobycejne vaznosti mezi svymi spoluotroky, ktefi jej od te doby poklaJ. A.rbes, Sebrane spisy. XXVIII.

19

290

dali za nejslechetnejsiho a nejlepsiho muze v cel^m Alziru. Roku 1576, kdyz byl jeden z pfatel Cervantesovych propusten z otroctvi na svobodu, odevzdal mu Cervantes listy na sveho otce Rodriga v Alcala de Henares. Otec slozil ochotne vetsi cast sveho jmeni a veno obou svych deer, aby sve syny z otro¬ ctvi vysvobodil. Avsak hamizny Dali-Mami nechtel za tak nepatrne vykupne ani slyseti o propusteni otroka, u nehoz byly nalezeny listy, znejici krali Filipu II.; Miguel Cervantes musil zustati v otroctvi a toliko bratr jeho Rodrigo propusten na svobodu. Nezli se oba bratfi rozloucili, slibil Rodrigo, ze stuj co stuj postara se ve Valencii nebo na Balearskych ostrovech o vyzbrojeni korabu, kteryz by pfistal u pobfezi Afriky a kfesfanskym otrokum poskytl pomoci k uteku. ,,Za volnost a cest,4* pravi Cervantes, ,,smi a musi clovek i zivot nasaditi" — tyrani otroku je vzdy krutejsi, az pak i nesnesitelne — a proto vol¬ nost stuj co stuj! Za nedlouho ziskal Cervantes pro svuj plan ctrnact svych spoluotroku, spanelskych to slechticu, vesmes muzu ocelovych nervu jako jest on sam, z nichz jeden spfiznen jest s rodem vevody Alby. Tajne prchl jeden po druhem z Alziru do letohradku deye Hassana, jehoz dozorce, navarreskeho otroka Juana, byl Cervantes do tajemstvi sveho zasvetil. Letohradek deyuv lezel tfi mile cesty zapadne od Alziru; v parku jeho byla na osamelem miste sluj, v ktere se uprchli skryvali.

291

Na sklonku zafi byli se tam i se Cervantesem jeden po druhem uchylili vsichni, kdoz byli v ta¬ jemstvi zasveceni. Mnozi dleli tu jiz od mesice uno¬ ra. Otrok Juan donasel jim potravu, jiny renegat podayal jim v noci zpravy o vsem, co se v meste delo. Tak dlelo tu v trapnem ocekavani ctrnact spa¬ nelskych slechticu upirajicich touzebne zraky sve k mofi. Konecne v noci na den 28. zafi zahledli na mofi korab, jenz dal umluvene znameni. Byla to fregatta z Majorky; kapitan jeji slul Viana. Na nestesti dlelo na blizku nekolik maurskych rybafu hotujicich se vyplouti v noci na lov ryb. Jakmile shledli ku pobfezi se blizici korab, jenz byl dal napadne znameni, a spozorovali neobycejny ruch v tichem, zfidka kdy nekym navstevovanem parku Hassanova letohradku, probudili pokfikem svym maurske strdze na pobfezi. Cervantes se svymi soudruhy byl uz skoro u mo¬ fe; ale straze se na ne vrhly, tak ze musili ustou¬ piti. — Pfes to pfece jeste nezoufali. Pfi druhem pokusu o pfistani byla lod Maury ztecena, a renegat, jenz byl soudruhum Cervantesovym pfinasel zpravy, boje se kruteho trestu, vrhl se dne 30. zafi k noham Hassan-Agovi a ke vsemu se pfiznal. Hassan, benatsky to renegat, jenz se byl pod velitelstvim slavneho tureckeho admirala Uccialiho ze sprosteho veslafe na korabu k dustojnosti deye v Alziru vysinul, dal uprchle otroky hned schytati. Dobrodruzstvi to bylo mu nadmiru vitano; rozmnozilof pocet vlastnich jeho otroku, nebof kazdy

29!;

uprchly otrok kfesfansky, byl-li chycen, pfipadl v majetek deyuv. Dozorce letohradku Juan byl sice v navalu hne¬ vu panem svym vlastnorucne zardousen; avsak Cer¬ vantes — jenz pfed deye pfedveden, choval se navzdor vyhruzkam tak smele a zaroveh obetave, ze veskeru vinu bral na sebe fka, ze jedine on sam ostatni k uteku svedl — vynutil heroickym vystoupenim svym i obdiv na surovem Hassanovi. Vse to vsak jej pfed okovy a zalafem nezachranilo. Nad hlavou Cervantesovou vznasi se neustale mec. On a nesfastni soudruzi jeho jsou jako Odys¬ seus se svymi spolecniky v sluji kyklopuv. Den co den vidi na vlastni oci, jak jsou pfatele jejich tyrani, bicovani, ba popravovani — avsak pfedkove jejich byli kfesfane prahnouci po korune mucednicke, a po te prahnou i oni — i oni pfejou si zemfiti s vyrazem, kterymz byl Murillo obmy¬ slil sveho umirajiciho svateho Rodriga. Nicmene i v krutem vezeni torn skladi Cervan¬ tes romance a sonetty a provozuje se svymi sou¬ druhy k obveseleni mysli primitivni komedie Lope de Ruedy. Dramaticke hry, zpevy k oslave pfedkuv — pro¬ vozovane a zpivane v zalaf i otroku! Divoka, origi¬ nelni to poesie, ktera dvojnasob dojima v pozdejsich plodech musy Cervantesovy. A pfi torn vsem zanasi se Cervantes neustale myslenkou, jak by uprchl, a kuje nejsmClejsi plany. Nevyvazitelna obraznost cloveka toho zkousi se, abychom tak fekli, napfed v boji s drsnou, ne¬ uprosnou skutecnosti, nezli pocne svou zlatolesk-

293

lou hru s vlastnimi postavami a zbuduje fisi kras¬ neho klamu, v niz by mohly ziti. Avsak osud jej pronasledujici jest ve svych prostfedcich rovnez tak nevyvazitelny: Moufenina, jenz ma odnesti Cervantesuv list kfesfanskemu veliteli v Oranu, Maurove polapi. . . Dominikansky mnich, jemuz se byl Cervantes svefil, ze chce prchnouti, tajemstvi to prozradi. . . Jindy podafi se Cervantesovi z vezeni uprch¬ nouti. Naleza se jiz v bezpecnem ukrytu v dome jednoho svych pfatel. Sotva vsak se dovida, ze byl utek soudruhu jeho strazemi zmafen, nema v bez¬ pecnem svem utulku ani okamzik stani. Marne mu pfitel, kupec z Valencie, domlouva, by zustal v ukrytu; Cervantes neboji se ukrutneho deye, aniz se leka muceni, kterymz obycejne donucujou otroky ku pfiznani se. Jet' doposud jeste muz ocelovych nervu, ktereho kruta ruka osudu a ne¬ stesti nemuze sklatiti — a vraci se nazpet v otro¬ ctvi ... Jiz stoji na popravisti s provazem kolem krku . . . Dey na nem zada, by udal spoluvinniky, slibuje, ze mu daruje zivot — Cervantes hrde mlci a posleze, jako na posmech, uvadi jmena ctyf Spaneluv, ktefi byli jiz pfed nekolika tydny z otroctvi vykoupeni. Po ctyfi roky upi jiz Cervantes v jafmu otrockem; zmuzilost a nadeje jeho vsak pfece jeste neochabuji. Co se nezdafilo Isti a uskokem, muze se poda¬ fiti nasilim. Ci neni v Alziru dohromady 25.000 kfe¬ sfanskych otroku? Coz kdyby se vsickni jednim dnem vzboufili

201

a Alziru dobyli ? Pomalu zraje myslenka ta ve vynalezave hlave Cervantesove ve skutek. Okolnosti jsou pfiznivy: Kruta vlada HassanAgova stava se den ode dne nesnesitelnejsi. Turecky vladaf, jenz nevi, jak by si cas ukratil a nezna jine rozkose nezli bicovani, napichovani na kul, stinani atd., musi konecne i Maurum nahnati strach a zbuditi v nich nenavist k sobe. Pfipravy ku vzpoufe konany obezfele a vykonany tak dalece, ze cekano jiz jen na znameni ku provedeni. Avsak vypuknuti vzboufeni zamezeno. Nevi se jak — mozna, ze mnozi, lekajice se pfed rozhod¬ nym krokem, v poslednim okamziku vahali nebo ustoupili; mozna take, ze Hassan-Aga, jenz, jak se zda, byl dobry vojin, zvedev o pfipravach ucinil pfimefena opatfeni bezpecnosti. Dozvedev se, ze strujcem vseho toho byl Cer¬ vantes, mohl tenkrate dey smele zvolati: ,,Chteje hlavni mesto, otroky a lodi sve zachraniti, musim se pfed zmrzacenym Spanelem tim zabezpeciti..." A take tak ucinil. Cervantes uvrzen do nejhlubsiho vezeni a stfezen pfisneji nez pfed tim. Avsak kdyz uz se mohlo pevne souditi, ze je navzdy ztracen, kdyz Hassan-Aga z rozkazu sultanova hotovil se k odpluti do Cafihradu a rozhodl se, ze dopravi tam i Cervantesa, pfistala kfest'anska lod s dvema mnichy, ktefi pfinaseli vykupne za celou fadu otroku. Take za Cervantesa pfinaseli vykupneho 300 dukatu, jez byla matka (otec byl zatim zemfel) a sestry Cervantesovy sehnaly.

295

Hassan-Aga zadal vsak vice a tepive, kdyz mu jeden z mnichu, slechetny Juan Gil, vyplatil 500 piastru ve zlate, propusten Cervantes po dlouhem vyjednavani dne 19. zafi na svobodu.

Vlasf svou, po kterez byl tak dlouho touzil, spatfil vsak Cervantes teprve na podzim r. 1580. Vratil se neuspokojen a roztrpcen, chud a utrpenim i telesne zmalatnen. Ale sotva ze s lodi, na kterez plul, spatfil bfehy vlasti, zapomnel na vsechny utrapy. Stoje na palube se zaficim zrakem cekal v zimnicnem rozechveni, az lod pfistane, a skocil pak — jsa posud jeste oblecen v sat alzirskych otroku — prvni na bfeh, aby milovanou zemi zulibal... A pfece nebylo ani v tak vroucne milovane vlasti nikoho, kdo by jej byl uvital a pomocne ruky mu podal. Vratilf se rovnez tak chud, opusten a neznam, jako byl vlast svou opustil, a musil po¬ znovu zahajiti kruty boj o nejnutnejsi skyvu chleba. I chopil se opet stareho femesla, stav se vo¬ jakem. Opet vedl nudny i dobrodruzny zivot vojensky, slouzil s bratrem svym Rodrigem ve vojste, jez po smrti Dom Sebastiana dobylo Portugalska, a bojoval na ostrovech Azorskych; avsak o vsem torn nezachovalo se skoro zadnych zprav. Zustal prostym vojinem. Zamiloval pry se do vznesene portugalske da¬ my, ktera pry mu porodila dceru jmenem Isabellu — slovem zil podobnC jako kazdy jiny vojin onech dob.

290

Dusi jeho arci vifily zajiste uz tenkrate zcela jine obrazy a myslenky nez v dusich jeho sou¬ druhu. Obraznost jeho kouzlila mu zajiste v osamelych chvilich, kdyz se hrouzival ve vzpominky na svou dobrodruznou minulost, svezi, plasticke ob¬ razy. Ohnive divky maurske, rekovny Don Juan, valecne sceny a obrazy z otroctvi — vse to mihalo se v chaotickem vlneni pfed dusevnim zrakem jeho ... Cervantes vsak otali chopiti se pera. Obraznost jeho je sice ohniva; ale on sam neni vice horkokrevny, naruzivy mladik, nybrz zraly, zku¬ seny muz, jenz byl uz tolik zakusil, ze nejevi se mu svet jako snivym poetum v ruzovem pfisvitu idealni poesie, nyforz zcela jen tak, jakym skutecne jest. Laska k poesii sice v nem neodumfela; avsak prvni jeho basnicke pokusy: eroticke pisne, romance a selanka ,,Filena" jsou uz davno zapomenuty. On sam je znam jako statny vojak, jenz dovede daleko lepe vladnouti kordem nezli perem. Jakz mohl by zavoditi snad s osvedcenymi a velebenymi basniky, ktefi si byli zatim ziskali pfizeh veskereho obyvatelstva ? Obcas snad kmitne jiz dusi jeho jiskerka sebevedomi, ze snad by i on take neco perem svedl; ale obrazy, ktere mu v chaotickem vlneni naplhujou dusi, jsou naprosto rozdilny od literarnich plodu, tesicich se vseobecne oblibe. Literarni vkus obyvatelstva spanelskeho byl se za jeho nepfitomnosti napadne zmenil. Prostinke primitivni divadelni kusy, jez byl Cer¬ vantes za sveho mladi vidal provozoxati, ustoupily

297

uz davno kusum velkolepym, v kterychz rozvijena druhdy nevidana nadhera. Misto selanek provadi se na prknech pfekva¬ pujici smesice vyjevu z kruhu nejvznesenejsich: kralove, knizata a princezny vystupujou v bohatych kostymech, andele snaseji se s provaziste, na jevisti bojuje se skutecnymi meci a napodobi bitvy. Divadelni technika slavi jiz triumfy ... Lope de Vega, tento bajecne plodny ,,zazrak pfirody", jak jej Cervantes pozdeji nazyva, jeste si nebyl sice svymi zivymi, oslhujicimi a panuji¬ cimu vkusu opovidajicimi kusy proklestil drahu; ale sevillska skola basnicka byla jiz davno pfivedla divadlo k slusnemu rozkvetu, tak ze jen na tomto poli kynula basnikovi nejen slava, nybrz i hmotna odmena. Cervantes vsak posud vaha. Divadelni obecenstvo, tleskajici spise kusum pro oko nezli pro dusi psanym, v kterychz vidi jen odlesk vlastniho sveho zivota, neni obecenstvem, jez by mohlo tleskati kusum, jichz zarodky vifi dusi dobrodruzneho vojina, jenz vidi tak hluboko do dusi lidskych, ze mu ani nejtajnejsi zachvev neujde. Pravda — i Cervantesa vabilo a posud vabi divadlo neodolatelnym kouzlem svym, a mnozi tvrdi, ze jednu z pozdejsich her svych sepsal jiz za sveho bezdecneho pobytu v Alziru; on vsak nezna onoho nadseni, jez tiskne basnikovi pero takofka nasilim ve chvejici se ruku. Nazor jeho v svet je bezmerne siroky. Kam pohledne, vsady vidi pfilis jasne a sotva by vzal pero do ruky bez rozmyslu nebo v dobe

298

horecneho rozechveni. Musa jeho je musou klidne rozvahy; napadne chladnejsi musy jeho soucasniku. Musa Cervantesova nediva se v svet tajuplnymi skly idealismu, jez objevujou vsechno, nechf krasne neb odporne, v onom divuplnem klamnem lesku, jenz zustavuje v dusi jen pfijemny pocit uspokojeni. Musa jeho podoba se vzorne hlazenemu zrcadlu, v nemz obrazi se svet neuprosne verne — prave jen tak, jakym skutecne jest: se vsemi svymi krasami i ohyzdnostmi, radostmi i bolestmi, jasotem, hnevem i placem, nadejnou duverou i beznadejnou zoufalosti, s veskerou svou vznesenosti, ale zaro¬ veh take titernosti a smesnosti. I o zivote z teto doby nezachovalo se o Cervan¬ tesovi skoro zadnych zprav. Teprve roku 1584 vyhupuje se z mlhy. Obje¬ vuje se ve vesnici Esquivias, nedaleko Madridu, kde pojima za manzelku dohu Catalinu di Palacios Salazar y Vozmediano, tudiz slechticmn ale rovnez tak chudickou jako je sam. A teprve nyni chape se pera. Prosty vojak meni se v literata v ,,nejsmelejsim slova toho smyslu"; nechcef pouze psati, aby si dobyl slavy, nybrz chce z vytezku pera sveho take ziti... Po patnacti tedy letech, jez byly uplynuly od otisteni prvnich studentskych pokusu basnickych, vydava Cervantes — muz jiz 37lety — prvni svou praci literarni. Prace ta, prvni dil pastyfskeho romanu ,,Ga¬ latea" v sesti knihach, nejevi vsak mnoho puvod¬ nosti. Jet' to nanodobeni cizich vzoru a to — pokud se tyce vzorii spanelskych - nikoli samostatnych,

299

nybrz jiz odjinud a sice hlavne z Portugalska pfenesenych. Pastyfske romany byly v tu dobu nejen v Portugalsku, nybrz i ve Spanelsku jiz lekturou velmi oblibenou. V Poftugalsku pfivedl tento genre k platnosti Bernardin Ribeyro; sepsalf asi r. 1500 fragment rozhodne dobreho romanu pastyfskeho, jenz nazyvan die zacatecnych slov ,,Menina e Moga", coz jest nejlepsim dokladem oblibenosti jeho i v kruzich nejnizsich, kde neni v obyceji nazyvati knihu die titulu nebo spisovatelu. Do Spanelska pfeneseny pastyfske romany rodilym Portugalcem. lorge de Montemayor sepsal totiz prvni rozhodne dobry pastyfsky roman v jazyku spanelskem ,,Diana enamorada" (Zamilo¬ vana Diana); a Spanel Gil Polo vydal pokracovani romanu toho. Obe tyto knihy byly nadmiru rozsifeny a zamilovanou lekturou Cervantesovou. Cervantes, jenz se byl za sveho pobytu v Portugalsku dukladne seznamil s literaturou portugialskou, zahajuje tudiz literarni cinnost svou genrem v tu dobu jiz i ve Spanelsku oblibenym ; holduje tudiz panujicimu vkusu. PfiCina toho zda se byti na biledni: Cervantes zamilovav si vseobecne oblibeny pastyfsky roman, 'pestuje genre ten hlavne z duvodu vsedne praktickych: chce se stati pokud mozna oblibenym a zaroveh mu j'de o honoraf, na jaky by byl sotva asi mohl v te mife reflektovati, kdyby se byl od¬ vazil k experimentovani a chtel plouti proti proudu. Cervantes vsak sepsal prave tento druh romdnu take jeste z jine pobnutky.

300

Vypravujef se totiz, ze si chtel ;romanem tim ziskati pfizeh sve milenky, a vseobecne ma se za to, ze titulni rekyni ,,Galateou" myslil svou milenku, rek Elicio ze jest on sam a nektefi jini pastyfi ze jsou literarni jeho pfatele, zejmena Luis Barahona de Soto, ktereho si Cervantes jakozto bas¬ nika nadmiru vazil. Cervantes sam pravi v pfedmluve, ze ,,jsou mnozi z pastyfu a pastyfek v tuto kuklu jen zahaleni", dukaz to, ze mu bud skutecne tanuly pfi p'sani tyto osoby na mysli, nebo ze chtel poznam¬ kou tou maskovati nepfirozeny zpusob dialogu sve knihy, nebof vsickni pastyfi a pastyfky mluvi tu nad svuj stav uhlazene a ucene, coz Cervantes za¬ jiste po sepsani knihy jiz tenkrate pokladal za vadu. Roman ten zustal nedokoncen, cimz zajiste mno¬ he, co zda se byti v prvnim dilu jeste nesrozumitel¬ nym, nevylozeno a nevysvetleno. Cervantes, ozeniv se kratce po vydani prvniho dilu, se sepsanim druheho dilu nepospichal, nebof hlavni ucel, jejz mel pfi psani na zfeteli: ziskati si pfizeh sve milenky, byl dosazen. Pfes to nevzdal se umyslu, roman ten dokonciti, po cely svuj zivot. Ctyfi dni pfed svou smrti sepisuje dedikaci k poslednimu svemu romanu ,,Persiles a Sigismunda", pfipomina, ze druhy dil pastyfskeho romanu ,,Galatea4' vyjde co nejdfive. Mimo to zmihuje se o spise torn i ve svem ,,Don Quixotu", umistiv jej do knihovny reka sve¬ ho. -- ,,A jaka je kniha nasledujici?" pta se faraf, nacez lazebnik odpovida: ,,Galatea Miguela de Cer¬ vantes44, nacez faraf di: ,,Tento Cervantes jest od mnoha roku mym pfitelem ; vim, ze jest v nestesti

301

sbehlejsi nez ve versovani. Plan jeho knihy neni spatne zalozen; nicmene on mnohe zacal a nic ne¬ provedl. Musim tedy vyckati, az vyda druhy dil, jejz nam slibuje; kdoz vi, nezaslouzi li pak celek, polepsi-li se, one pochvaly, ktere se mu az dosud odepfiti musi? Ulozte knihu tu zatim doma, pane kmotfe!" Cervantes pokladal tudiz i na sklonku sveho zivota prvni svou literarni praci za cennejsi nezli vskutku jest. Za hlavni nedostatky jeji pokladaji esthetikove neumelou stavbu celku, pomichani pohanske mythologie s kfesfanskou veroukou, nepfimefene vplitani drobnych povidek a cetnych, namnoze nevalne vynikajicich basni, cimz postup deje nemalo trpi, tak ze Dunlop ve sve ,,Historii prosaickych spisu'* bez obalu pravi, ze jest ,,Galatea" dosti velka, ,,aby se mohlo o Cervantesovi fici, ze sepsal knihu nejen nejzabavnejsi (Don Quixota), nybrz i nejnudnejsi, ktera kdy sepsana byla." Pfes to ma i tato prvni prace Cervantesova mnohe pfednosti pera autorova, coz plati zejmena o nekterych drobnych povidkach, pfedevsim o po vidce o Timbriove vazbe mezi Maury, v niz lici Cervantes patrne vlastni sve utrpeni a dobrodruz¬ stvi. Cervantes vazil tudiz jiz k prvni sve praci, ovsem jen poskroynu, z vlastnich svych zkusenosti, kteremuzto zpusobu tvofeni zustal v cetnych jinych pracich svych veren, a skoro vzdy, kdykoli tak cini, vynika.

302

Po prvnim pokusu literarnim pise Cervantes neobycejne pilne, pfedevsim na vydelek. Vrhaf se do naruci dramaticke muse, jedine to, ktera v tu dobu poskytuje moznost vyzivy. Nicmene i za takovych okolnosti vifi hlavou Cervantesovou jiz plany reformacni. Divadelni kusy jsou posud jeste neurvale a surove, Lope de Vega nebyl jeste divadlo opanoval; ale obecenstvo divadelni hry miluje a Cervantes citi v sobe silu ku sepsani her lepsich, nezli jsou kusy prave provadene. Odstehovav se z Esquiviasu do Madridu pracuje s neumornou pilnosti a zda se, ze se slusnym uspechem; nebof po tficeti letech jeste vzpomina Cervantes techto dob v dodatku ke sve satyfe „Viage al Parnaso" (Cesta na Parnas), pokladaje uspech sve cinnosti na poli dramaticke literatury za dosti znacny, by nan mohl i vefejne s chloubou pouka¬ zati. Po tficeti letech sice uz sam nevi ani titule svych kusu, ba nevi ani, kolik jich napsal, a zmi¬ huje se s charakteristickou bezstarostnosti, ze jich do roku 1589 sepsal 20 az 30; ale pfipomina si po¬ sud jeste celkovity dojem jejich na obecenstvo, fka, ze ,,ukoncily svou cestu pfes prkna bez hvizdani, kfiku a hluku, bez obetnich okurek a jinych veci, jimiz mozno hazeti. .." Zda se tudiz, ze vetsina dramatickych praci Cervantesovych tesila se uspechu, a soudime-li die dvou zachovanych praci toho druhu, uspechu zaslouzenemu. Cervantes sam daval ze vsech svych kusu pfed¬ nost kusu ,,La Confusa" (Pomatena), jenz vsak se nezachoval; ale soudime-li die sily jednotlivych vy-

303

stupu zachovanych dvou kusu, muzeme Cervante¬ sovi na slovo uvefiti, kdyz prohlasuje svou ,,Pomatenou" za nejlepsi kus toho druhu vubec a to ni¬ koli snad v dobe, kdy nebyl tento genre pestovan, nybrz v dobe, kdy byl Lope de Vega kusy v narod¬ nim duchu v takove mife zdokonalil, ze pokladany za vzory. Cervantes mel i pozdeji o dramatickych pra¬ cich zvlastni, namnoze spravne, namnoze mylne na¬ hledy. Ani v dobe, kdyz byli Lope de Vega a napodobitele jeho se svymi sdramatisovanymi novellami divadlo uplne opanovali, nedava se Cervantes ve svych nahledech myliti. On miluje vzory fecke, pfeje si toliko nektere zmeny, vypousti chory a dava temto kusum pfed¬ nost pfed kusy z lidu; on trpce nese, ze patheticke kusy jeho se svymi allegoriemi musily postoupiti mista komediim novym, v nichz nescetne promeny, zazraky a pfekvapeni oko divakovo oslhujou; nic¬ mene pfes svou zalibu v kusech kothurnu antickeho nezavira oci svych pfed zjevnymi vadami her holdujicich panujicimu vkusu nebo spravneji fcceno nevkusu. V 48. kapitole ,,Don Quixota" klade farafi do ust tato slova: ...,,kdezto, jak Cicero pravi, ma byti jeviste zrcadlem lidskeho zivota, vzorem mravu a zobrazenim pravdy, nejsou nynejsi kusy nezli zr cadlem blazince, priklady posetilosti a smyslnosti. zobrazeni nemravnosti." Mozno si v oboru, o nemz mluvime, pfedstaviti v6tsi nesmysl, nezli kdyz uvedeme v prvnim jed¬ nani nCjak^ho kusu na jeviste dite v plenkach a nechame je v druhem aktu jiz vystoupiti jako vou-

304

sateho muze? Je-li neco blahovejsiho, nezli pfedstavovati chvejiciho se starce jako mocneho reka, mladika co sketu, lokaje co velkeho fecnika, paze co radce, krale co nosice a princeznu co popelku ? A co mam fici o setfeni doby, v ktere dej, jejz vidime, sbehnouti se mohl, kdyz jsem videl diva¬ delni hry, v nichz prvni akt pocina v Evrope, dru¬ hy pienasi dej do Asie a tfeti jej v Africe konci? Kdyby mel kus jeste ctvrty akt, zajiste by dej skoncil v Americe, abychom se mohli po vsech ctyfech dilech sveta poohlednouti. — Vsechny tyto a po¬ dobne veci nemaji hlavy ani paty a cizinci" — (Cer¬ vantes mini tu patrne Italy) — ,,ktefi uzkostlive dbaji zakonu dramatickych, pokladaji nas pravem za nevedome barbary." Cervantes miluje tudiz i v pozdnim veku svem pfesny akademicky sloh anticky, v nemz byl pa¬ trne vetsinu svych kusu dfive psal. Jeden z dvou zachovanych kusu: ,,Numantia" k temto vzorum napadne pfileha; vynikat' v prvni fade patheticnosti, jakoz i zvlastni naruzivou neurvalosti, pfipominajici v mnohem dramata Aeschylova. Pfes to pocina si Cervantes i v divadelnich pra¬ cich svych dosti samostatne. On dobfe vi, ke komu s jeviste mluvi; zna spa¬ nelsky lid, zna narodni jeho pychu i fanatismus, zna jeho slavylacnost i plamennou nenavist k ncjuhlavnejsim nepfatelum : Maurum. On sam miluje svou vlast s veskerym zarem sve duse, on sam citi, ze nutno na lid spanelsky v tomto smyslu pusobiti a — v tomto duchu a sme¬ ru pi§e sv£ dramatickd hry.

305

Oba zachovane kusy, „La Numantia" i ,,EI Trato de Argel" (2ivot v Alziru), jsou tendencni; oba maji tendenci ryze vlasteneckou, pomerum i dobepfizpusobenou. ,,Numantia" nema patrne jineho licelu nezli hlasati vsemu svetu slavu a fanatismus Spaneluv; je to, jak jeden z biografu Cervanteso¬ vych di, vulkanicky vybuch lasky k vlasti a narodni pychy. Rekove kusu toho mluvi sice patheticky; ale v patheticnosti te jest zar, rozplamehujici narodni hrdost k fanatismu. Rekove ti vedi, ze mluvi k lidu spanelskemu, k narodu, jehoz nejposlednejsi clen poklada se za pana sveta, k narodu, pfed jehoz vojskem tfese se cely svet, a proto, byf si i vykracovali na nemotor¬ nych chudkach dramatickych reku antickych, ne¬ mohla fee jejich zustati na lid spanelsky bez ucinku. Podobnou, ryze spanelskou tendenci one doby ma druhy kus, „Zivot v Alziru". Cervantes chtel patrne kusem tim v lidu spa¬ nelskem vzbuditi soucit k politovani hodnemu osudu kfestanu upicich v otroctvi nevercu a rozplameniti nenavist k nejuhlavnejsim nepf atelum kfest'anstva. V obou kusech ustupuje basnik jednak vlastenci, jednak vojaku a katoliku; v obou vidime spise bojovnika od Lepanta a otroka z Alziru, nezli bas¬ nika; nebof nejukrutnejsi skutek, jejz byl kdy kral nejaky provedl: vypuzeni Mauru ze Spanelska, pro¬ hlasuje Cervantes ,,za velkodusne, smele rozhod¬ nuti", za ,,vnuknuti bozi" a vola ke krali Filipu II.: „Povstah, krali nepfemozitelny, a zapud ze Spa¬ nelska Maury — toto pichlave trni, jez je rozdira; nebof Spanelsko jest na svete jedinym utulkem, kde jest uCeni Spasitelovo jeste v bezpeci a cteno .. ." J. Arbes, Sebran6 spi^y. XXVIII.

20

306

Jediny tento chat vsak jesi zaioveii dokladem, ze basnik ustupuje \ divadelnich kusech svych take katoliku, slovem ze Cervantes nevymanil se z tradicionelnich nazoru sve doby, ze v mnohych dulezi¬ tych, ba nejdulezitejsich zasadach vrstevniky sve nebyl jeste pfedstihl. V obou techto kusech vystupuje tudiz spisovatel Spanel nad basnika cloveka, a to Spanel z doby inkvisice, jenz dovedl se rozehfati jen tenkrate, kdyz videl pfed sebou kfiz nebo slysel kazati ke kfizackemu tazeni proti nepf atelum kfestanstva. Cervantes zakladal si nemalo na torn, ze byl vc svych dramatickych kusech provedl nektere reformy, zejmena ze pet aktu zmenil v tfi, coz jest za¬ jiste nedulezito a bylo jiz pfed nim ucineno; dale ze uvedl na jeviste allegoricke bytosti, coz bylo take jiz dfive ucineno, a konecne ze vazil kc svym pracim dramatickym z \ lastniho zi\ ota. V „Numantii" na pfiklad' vystupuje allegoricka postava Spanelska jako krasna obstarozna ze¬ na a vzyva jinou allegorickou postavu feky Duero, nacez reka ta s tfemi pfitoky svymi odpovida. Krome techto allegorickych postav vystupuje v kuse torn take jeste mrUola, valka, nemoc, hi id a slava, kterezto posledni vlozil Cerxantes do list prolog. Jiz z toho, co jsme byli az dosud o dramati¬ ckych pracich Cervantesovych napovedeli, \ ysvita, ze nelze na ne klasti moderniho mefitka dramatu, ktereho nesnesou. Postradajif dramatickeho zauzleni i rozuzleni; jsou spise fadou vice mene souvislych i nesouvislych vyjevu, z nichz mnohe maji nemalou silu dra¬ matickou.

307

Mnohe sceny a zejmena zaverecna scena ,,Zi¬ vota v Alziru", zajiste se nikdy neminuly ucinku. Vsichni otroci nalezaji se na jevisti; lod, ktera jim nese vysvobozeni ze jha neveficich, se blizi... \rsi ckni klesnou na kolena, vsickni zvednou oci k nebesum a na vsech rtech chveje se modlitba za vol nost... Za dob Cervantesovych musila takova scena uciniti hluboky dojem na divaky a rozcchveti srdce i tech, kdoz znali utrpeni otroku kfest'anskych jen povrchne a jejichz du§e nebyla prave pfilis pfistup¬ na soucitu s cizim utrpenim.

Pfes vsechny vady a nedostatky jevi se vsak po nasem nahledu genius Cervantesuv jiz v techto pracich, jimz tradicionelni esthetika vykazuje v dlou¬ he fade del Cervantesovych misto jen podfizene. Minime Cervantesuv pokus vaziti k pracim svym z vlastniho zivota, z vlastnich zkusenosti a li¬ cit! na vetsim dile, co byl sam videl, slysel, zakusil, procitil a promyslil — slovem ryze realisticke po¬ jmuti sveta, cimz lisi se ve svem tvofeni napadne od jineho soucasneho genia, od Shakespeara. Cervantes neklade velkou vahu ve fabuli a charakteristiku osob, nevyhledava starsich kusu k upraveni pro beznou potfebu divadelni jako Sha¬ kespeare, nybrz voli prostinkou kitku a snazi se dramaticky znazorniti vyjevy z vlastniho zivota, vy¬ jevy to dojemne, uchvacujici, ba zdrcujici svou realistickou pravdou.

Tak jako on je lici, nedovcdc je vyliciti nikdo, kdo jich nezna z \ lastniho nazoru a nevynika po¬ dobnym talentem jako on. Fabule „Zivota v Alziru" je prostinka, nepfirozena, milostna historka; ale jednotlive sceny maji lichvatnou silu. Cervantes nelici tu pouze, co byl videl a zaku¬ sil, on vystupuje sam . . . Vojin Saavedra vystupuje tu s dvema spolu¬ otroky, trpce zeli osudu ubohych otroku a vyzyva vlast svou, aby nejlepsi syny sve osvobodila a vedla vecnou valku s neveficimi. Znazorneni trhu na otroky, zvlaste prodej ditek, jez od matek odtrhujou; liceni mucednictvi kneze spanelskeho, pokusu uprchnouti z otroctvi, cehoz vseho byl Cervantes ocitym svedkem neb ucastnikem, bylo jen zfidka kdy na prknech s tak neupros¬ nou pravdivosti znazorneno. 1 pfi pouhem cteni techto seen neubrani se clo¬ vek dojmu nejhlubsimu. Nejlepsim dokladem toho jest, ze ani Lope de Vega, po Calderonovi a Moretovi nejlepsi drama¬ ticky spisovatel spanelsky, neostychal se, vydluziti si nejlepsi sceny z tohoto Cervantesova kusu ke sve komedii „Los Esclavos en Argel" (Otroci v Alziru), a to nikoli snad jako zacatecnik, nybrz v dobe, kdy - jak sam Cervantes o nem pravi — byl se domohl neobmezeneho panstvi na jevisti a nalezal se na vrcholu sve slavy. - Ostatne i Cervantes pfikladal kusu tomu ne¬ male ceny; zpracovalf latku tu dramaticky jes,te jednou pod titulem ,,Bahos de Argel" (Vezeni v Al¬ ziru) a uzil ji pozdeji k povidce ,,E1 Amante libe¬ ral" (Velkomyslny milovnikj, pfi ^emz zajiste v prvni

309

fade doufal dosici uspechu pfipomenutymi scenami z vlastni zkusenosti vazenymi. Avsak coz platno mnohdy spisovateli, ze jevi neobycejny talent, ze pracuje s napjetim veskerych sil, ze .,pise krvi srdce sveho44, kdyz spiknou se proti nemu tak zvane ,,pomery". AT takovych pfipadech byvaji pfatele hlusi i slepi; tak zvani mecenasi a podporovatele talentu zmizeji s povrchu zeme a tak zvani znalci literatury nezdaji se miti smyslu nezli pro vyrobky prostfedni neb i spatne a ignorujou skutecny talent s nedbalosti pfimo bajecnou. Co platno tomuto Cervantesovi, ze napsal ^• ne kolika malo letech'20 az 30 divadelnich kusu, z nichz mnohe se libily, tak ze autor i po tficeti letech k uspechu svemu poukazuje, coz platno, ze psal mnohe sceny skutecne krvi srdce sveho, coz platno, ze pracuje do unavy — kdyz neni nikoho, kdo by praci jeho hmotne aspoh tak dalece odmenil, aby mohl ziti, kdyz neni nikoho, kdo by mu pomocne ruky podal ? Nezbyva nezli vzdati se ,.sladkeho umeni poe¬ sie" a vymeniti Pegasa za obycejneho tahouna . . . Co zbyva ubohemu, dluhy pfetizenemu Cer¬ vantesovi, nez odloziti pero a odebrati se do soukromi, neboli jinymi slovy: pokusiti se aspoh o zachraneni zivota! . . . Mat' nyni zenu, zivi i sestru, ktera byla pfispela penezi svymi k jeho osvobozeni z otroctvi — musi zmeniti sve zamestnani stuj co stuj. Po nekolika jen letech louci se s Madridem „s bohem, Madride! s bohem vy divadla pro lid, kde se kadi hlouposti a kazdoclenne na statisice

310

pitomosti pronasi!" —- a odchazi do Sevilly, by se stal vybercim dluhu . . . Na dlouhych deset roku — v nejpruznejsim veku svem — odklada pero . . . S resignaci chladnokrevneho gladiatora oddavji se svemu osudu. Nezaluje. nestezuje si; zda se skoro, ze jej byla posavadni napjata cinnost literarni dusevne unavila; nebot ani po techto desiti letech, kdyz vraci se poznovu k poesii, nejevi nejmensi litosti nad ztratou tak drahocenneho casu.. . V Seville pokousi se jeste jednou o zlepseni s\eho postaveni: mysli na Eldorado dobrodruhu — na Ameriku ... Zasiki roku 1590 krali zadost za udeleni neja¬ keho mista v osadach americkych. Lici sva dobro¬ druzstvi, zmihuje se o svych sluzbach, popisuje sva utrpeni, kdyz byl vojinem a otrokem v Alziru. . . Ale nic naplat! Radne dolozena zadost jeho se ufadne proste odmita a Cervantes ponechan sve¬ mu osudu.

() Cervantesove pobytu v Seville nezanechalo se skoro zadnych zpniv. Skoro vse jsou pouhe do¬ mnenky. Zapadlf — az ])ak zase roku 1605, tudiz 17 roku po svem odchodu z Madridu, objevuje se nahle na obzoru literarnim jako meteor... Madridsky nakladatel Juan de la Cuesta odwazuje se totiz vydati prvni dil ,.Don Quixota". K ucelu nasemu: pokusiti se aspoh nahled¬ nouti v dusevni dilnu basnikovu, jest dvojnasob lito-

3!

vati, ze zivot Cervantesuv prave pfed vydanim nej¬ genialnejsi prace jeho ztraci se skoro uplne vmlze. Dalo-li se z dfivejsiho zivota Cervantesova az dosud tvofeni jeho aspoh ponekud stopovati, ztraci se stdpa vuci „Don Quixotu" skoro uplne v pisku. Cervantes sam pravi v pfedmluve k prvnimu dilu ,,Don Quixota", ze pocal spis ten psati ve vezeni, ,,se engendro en una carcel"; ale neni zjisteno, v kterem vezeni a proc byl uveznen. Povest vypravuje, ze vvbiral Cervantes z roz¬ kazu velkopfevora fadu maltezskeho v krajine La Mancha poplatky, ze jej ti, od nichz mel dluzne poplatky vybirati, ruznym zpusobem tyrali a ko¬ necne i do vezeni uvrhli, v kterem pry zacal ,,Don Quixota44 psati a ze msty reka sveho ucinil rodakem svych tryznitelu a prvni jeho dobrodruzstvi do Manchy polozil. Mozno, ba i pravde podobno to jest; ale do¬ kladu neni zadnych. Cervantes byl, jak se zda, dvakrate uveznen. Biograf jeho Navarette vypravuje, ze svefil malou castku vybranych dani jistemu sevillskemu kupci. by ji odvedl statni pokladne; ale kupec ten s penezi uprchl a Cervantes nemoha pro svou chudobu castky te nahraditi, byl pry pro zpronevefeni vefejnych penez obzalovan a uveznen, coz mu ne¬ pfatele jeho nikdy nemohli prominouti. Pozdeji, kdyz se byli zan pfatele zarucili, propusten na svobodu. Po druhe octnul se ve vezeni ve Valladolidu. Nedaleko domu, v nemz bydlil, zabit v nocni rvacce jakysi cizinec, a ponevadz Ipelo na nekte¬ rych osobach z domu Cervantesova podezfeni, ze sucastnily se rvacky, byl die tehdejsich zakonu snanfelskych i Cervantes s ostatnimi hlavnimi svedky

3 12

zatcen a tak dlouho ve vazbe podrzan, az bylo vysetfovani provedeno. Jistoty tedy neni zadne. Zda se toliko, ze mel Cervantes v krajine, kde proslaveny roman jeho pocina, pfatele nebo pfi¬ blizne, ze k nim ob cas zavital a seznamil se tak s lidem, povahou a pamatnostmi krajiny a vazil tudiz i tentokrate ze svych zkusenosti a popisoval z vlast¬ niho nazoru. Rovnez tak zda se byti nepochybne, ze delo se to v dobe od r. 1598, kdy ztracime stopu Cervan¬ tesovi! v Seville, az do r. 1603, kdy objevuje se Cervantes kratce pfed vydanim ,,Don Quixota" ve Valladolidu. Kdy a za jakych okolnosti vznikla v dusi Cervantesove myslenka sepsati ,,Don Quixota", jest na¬ prosto neznamo. Pocal jej psati bez odporu v jedne z nejtrudnejsich dob sveho zivota, v stafi sveho reka, skoro jiz padesatnik, kdyz si byl nastfadal ohromnych zkusenosti zivotnich, v dobe, kdy po tolika nezdarech a zmafenych nadejich snad uz v pranic ncdoufal. Zda se take, ze pocav asi po patnactiletc nebo i delsi pfestavce, v kterezto dobe byl jen nektere pranepatrne drobnosti sepsal, opet vetsi dilo psati necinil si velkych illusi; avsak kdyz praci svou do koncil, ba jiz v prubehu jejim zajiste tusil, ba vedel ze pise neco, v cem zrcadli se opravdovy genius Dukazem toho jsou ruzna mista v romanu torn v nichz vystupuje Cervantes u vedomi sveho ta lentu a sve sily. jakz take jinak?

313

Jakz mohl Cervantes po tolikerem odkopavani mlceti ? Jakz mohl i na dale klidne a mlcky pfihlizeti k tomu, jak jeho prace dramaticke mizeji znenahla s jeviste a misto jejich zaujimaji prace jinych spi¬ sovatelu ? Jakz mohl i nadale trpelive snaseti opovrzeni, jakymz talent jeho odbyvan ? ,Jednou," pravi jisty essayista, ,,musil doka¬ zati, ze jest fee jeho rovnez tak dobry mec jako toledanska ocel visici po jeho boku; pobyt jeho v Seville rozvazal mu jazyk, i pocitil, ze byl znenahla z ucednika dozral na mistra." Avsak tim podivnejsi jest Cervantesova bezstarostnost, jaka se jevi v nejslavnejsim jeho dile vzhledem ku pochvale soucasniku a slave posmrtni: dilo jeho vynika snad vsim, jenom ne tim, co zove se akademickou spravnosti. Za nasich dnu, kdy mnozi kritikove pfihlizeji da¬ leko vice k formalni strance literarni prace, nezli k obsahu, myslenkam, charakteristice, psychologickemu prohloubeni atd., kdy — jako se stalo u nas, ze na pfiklad pro vynechane pismenko upfeno ge¬ nialnimi! Machovi vesker6 nadani basnicke — cisfounce vypulerovana a mnohdy pfepulerovana for¬ ma, tudiz pouhy hav poklada se mnohdy za ne¬ pomerne dulezitejsi sameho jadra, za nasich dnu by ubohy Cervantes s vydanim sveho ,,Don Quixota" zajiste daleko hufe pochodil nez u svych vrstevniku. Oplyvaf genialni dilo to ruznymi nedopatfenimi, lehkomyslnostmi, poklesky a protismysly v ta¬ kove mife, ze by mnohemu zelotickemu stoupenci akademicke spravnosti nabihala pfi cteni pfimo husi kiizc a ze by se ani dost malo nerozpakoval prohla-

31 1

siti pro tyto nedostatky autora za cloveka rovnez tak lehkomyslneho jako netalentovaneho. Osnova romanu. kterouz Cervantes, jak z ruz¬ nych mist zfejmo. pfi psani nekolikrate zmenil, jest jen ledabyhi a skoro az nesouvisla. Sloh Cervantesuv vychvalujou nejlepsi znalci jazyka. spanelskeho pro jeho jasnost a misty kvetnatost, nicmene udalosti a fakta romanu jsou co do letopoctu zacaste tak spletena, ze ceki fada vykla¬ dacu Cervanteso\ ych snazila se nespravno^ti s hlav¬ nim dejem v souhlas pfi vesti. Cetni kritikove nam v ohledu torn pr-ici nad¬ miru usnadnili. A" prvnim dile mluvi se o ,,Don Quixotu" jako o reku minulych dob a osudy jeho lici se tak, jako by byly vazeny ze stareho autora arabskeho, kdezto pfi ohledani jeho sbirky knih zfejme Ays vita, ze zil za dob Cervantesovych, ponevadz ma ve sbirce te, jak uz vyse pfipomenuto, take Cervantesuv prvni literarni plod, roman „Galatea". Prvni dil konci osudy ,,Don Quixotovymi'4 roku 1604. Dej druheho dilu pocina mesic po ukonceni deje prvniho dilu a v druhem dile umistena jest rozmluva o zapuzeni Mauru, coz \ s ik se nestalo roku 1604, nybrz o pet rokii pozdeji. Avsak to neni vse. ,,iv rozmnozeni zmatku a protismyslu," pravi Ticknor, ,,nalezaji se jednotlivosti vymyslen^ho deje velmi casto v prapodiMiem odporu, a to nejen vza¬ jemnem, nybrz i v odporu s hislorickymi udalostmi, ke kterym se poukazuje. Tak vypravuje Cervantes (dil I. kap. 46.) vy-

315

jevy, ktere se udaly jednoho vecera; avsak nasledu¬ jiciho jitra pravi, ze trvaly po dva dni. Na jinem miste zasedne spolecnost pozde na vecer k vecefi a po rozmluvach a udalostech, ktere die vseho skoro cele noci vyzadovaly, pravi basnik, ze pocalo se smrakati. Na nekolika mistech chiva jedne a teze osobe ruzna jmena, jako na pfiklad zene Sancho Pansove, kterouz obmyslil tfemi jmeny. A" prvnim vydani napsal nemene nezli sedmkrate, ze Sancho Pansa sedi na svem oslu, kdezto mu byl osel ten uz clfive ukraden. Poznav odpor ten, zmenil Cervantes v druhem a zaroveh jedinem vydani (z r. 1608), jez sam pfehlizel, nesrovnalost tuto po dvakrate, ale nechal ji na ostatnich peti mi¬ stech zcela bezmyslenkovite stati; v druhem dile sveho romanu (vydani z r. 1615) pak se ^ sem temto svym nedopatfenim i opravam »srdecne vysmal. Soucasna kritika zachovala se ostatne k Cer¬ vantesovi i po vydani ,,Don Quixota" jednak child ne a odmitave, jednak se nan vrhla s bezpfikladnou jizlivosti. Sam Lope de Vega, jenz se nalezal v tu dobu na vrcholu sve slavy a kterehoz Cervantes pozdeji nazyva ,,divem pfirody", vyslovil se o ,,Don Qui¬ xotu", ze to „papir na kornouty, v jakych se pepf a jine kofeni do sveta vysyla." Tento odpor jistych tfid, zejmena literarnich proti ,,Don Quixotu" byl zcela pfirozeny; nebot ucel romanu toho, jak sam Cervantes pravi, nebyl jiny, nezli zniciti popularnost nesmyslnych rytifskych ro¬ manu, jez byly tehdaz v oblibe. Vedle toho obsahujc kniha ta take ostrou, mnohdy i nespravedlivou literarni kritiku, zejmena

3 IG

divadelni. coz soucasni literati a kritikove. byt i mnohe jine prominuli, Cervantesovi naprosto pro¬ minouti nemohli. Nejaky cas po vydani prvniho dilu zustal ,,Don Quixote" nepovsimnut. Cervantes vydal pry nasledkem toho anonymni brozurku. v kterez opatrne, ale pfece dosti zfejme obecenstvo upozorhuje. ze neni ,,Don Quixote" spis pouze pro obveseleni mysli sepsany, ale ze zdan¬ live rozmarny roman ten obsahu je ostrou satyru na nektere rozhodujici osobnosti u dvora. Skoro veskefi vykladaci del Cervantesovych souhlasi v torn, ze za nasich dnu neni uz naprosto mozno. tvrzeni to ani dokazati, ani popfiti. Znalost tehdejsich pomeru u dvora spanelskeho jest uz od davna tak nedostatecna a kusa, ze nelze pa'o to zadnych dokladu uvesti. Nechf vsak tomu jakkolivek — ,,Don Quixote" vnikl do lidu a stal se v kratke dobe nadmiru popularnim. Uspech byl tak rozhodny, ze musilo byti jeste tehoz roku uspofadano druhe vydani v Madride, kdezto dve jina uspofadana na jinych mistech. Ocel knihy, jejz si byl Cervantes die vlastnich slov v prvni fade vytknul, byl zanedlouho dosa¬ zen : po ,,Don Quixotu" nevysel zadny novy rytifsky roman vice a z tech, jez tesily se nejvetsi obli¬ be, bylo jen nekolik malo znovu tisteno. ,,Don Quixote" sifil se s uzasnou rychlosti; ale \- teze mife, jako pfibyvalo knize pfiznivcu, mnozi! se pocet literarnich soupefu, zavistniku a nepfatel Cervantesovych. Nejen Lope de Vega i Gongora, Villegas a jini vynikajici muzi vyslovujou se odmi¬ tave nebo s opovrzenim o podivne knize te a jejim spisovateli. Se vsech stran dorazi se ousmesne a

3J

jizlive na Cer\antesa ; ale kniha jeho jde z ruky do ruky . .. Ky div, ze za takovych okolnosti, kdyz po toli¬ kerem neiispechu domaha se spisovatel po cely svuj zivot zanedbavany konecne uspechu rozhodneho, vznika v dusi jeho poznovu davna, pfed lety jiz skoro utlumena touha venovati se literatufe uplne; avsak ky div take, ze dusi jeho rozdira zalost a trpkost nad neopravnenymi utoky odpurcu a nepfatel, ktefi vzdy s vetsi smelosti nan dorazeji. Cervantes chape se pera poznovu a dopisuje sve novelly, z nichz byl jiz v Seville nektere psati zacal; ale z obavy pfed literarni boufi, kterouz byl ,,Don Quixotem" rozpoutal, neodvazuje se po ce¬ lych osm roku s zadnym novym plodem na vefejnost. Z Valladolidu, kam se byl r. 1603 ze Sevilly odstehoval, ponevadz tam sidlil dvur, odebral se Cervantes po tfech letech, kdyz dvur zase do Ma¬ dridu pfesidlil, do tohoto mesta, kde stravil posled¬ nich deset roku sveho zivota, jejz nyni venoval vy¬ hradne pracim literarnim. Zil tu v pomerech nuznych, nebof v desiti tech¬ to letech byl nemene nezli sedmkrat nucen meniti svuj byt, ponevadz nemohl zaplatiti najemne. Pfed nejtrpci bidou chranila jej jen dobrocinnost nekte rych velkodusnych pfatel, zejmena hrabete lemosskeho Bernarda de Sandoval. Teprve roku 1613 vydal Cervantes dvanact no¬ vel v jednom svazku pod titulem „Novelas exemplares" (Pfikladne novelly), z nichz nektere, jichz byl jako episod uzil v ,,Don Quixotu", byly se¬ psany pfed vydanim ,,Don Quixota", kdezto valna

318

vetsina ma na sobe zfejmy znak puvodu pozdej¬ siho. , V pfedmluve pravi Cervantes, ze novelly ty \ esmes vymyslil, a neni nizadne pochybnosti, ze i k nim vazil z bohateho zfidla sve vlastni zkuse¬ nosti. i Cena jejich je sice nestejna; co do vynaleza¬ vosti kladou je stfizlivi esthetikove lined vedle ,,Doii Quixota", kdezto co do uhlazenosti a propracovanosti mnoha ,,Don Quixota" pfedci. Prace ty maji vesmes ryze novellistickou for¬ mu, jakou se pfed Cervantesem ve Spanelsku nikdo nemohl pochlubiti; jsou to tudiz prvni ryze spa¬ nelske novelly. Nemajice s novellami Boccacciovymi zadne podobnosti, podavaji vedle ,,Don Quixota" nejzfejmeji dukaz o genialnosti sveho puvodce, jejz mozno vsim pravem nazvati nejen zakladatelem spanelske novellistiky, nybrz ve Spanelsku posud jeste nikym nedostizenym novellistou. A jako z ,,Dona Quixota" nade vsechnu po¬ chybnost vys\ita, ze byl Cervantes nadmiru dobfe obeznamen s literaturou romanu rytifskych, vysvita ze vsech techto novell, ze znal rovnez tak, ne-li dukladneji vsechny pomery, zvyky, mravy a zvlast¬ nosti osob, o nichz pise, jakoz i mistnosti, kde se dej odehrava. Charakteristika, vernost a plastika realistickeho, z vlastniho nazoru vznikleho liceni jsou mistrny a podavaji nepochybny dukaz o pilnych a svedomi¬ tych studiich zivota. Cervantes nestiti se ani zkoumani pomeru hanebniku, by mohl liciti verne die pfirody.

310

Novella ,,Riiicoiiete a Cortadillo" jest zfej¬ mym dokladem, jak dukladne byl Cervantes obe¬ znamen s zivotem nicemu sve doby. Vypravujef v ni nadmiru zive zajimave osudy dvou mladistvych tulaku, ktefi vstoupi do organisovaneho spolku zlodejii a zebra ku. Kazda nepatrnost s\'edci o torn, ze znal Cer¬ vantes zivot techto lidi z vlastniho nazoru jeste lip nezli zivot ciganuv, jejz byl vylicil v novelle ,,La Gitanella de Madrid" (Ciganka maclridska), jejiz rekyni jest ,,Preciosa'', ktera byla pozdeji prodle¬ nim let v dramaticke forme na vsech celnejsich divadlech milliony divaku jDobavila. V pfedmluve k temto novellam chiva Cervantes zfejme na jevo, ze se zanasi sepisovanim druheho dilu ,,Don Quixota"; ale clfive nez jej dokoncil, byl poznovu v hlubinach duse roztrpcen hanebnosti a nestoudnosti jednoho ze svych nejuhlavnejsich ne¬ pfatel. \T lete roku 1614 vydana totiz kniha co druhy dil ,,Don Quixota". Spisovatel nazval se Alonso Fernandez de Avellaneda a pokladan za dominikana z Aragonie rodileho. Nektefi pfipisuji knihu tu zpovedniku knilovu, jini dominikanu Pazovi, jenz byl jiz v Alziru zufiv>m nepf itelem Cervantesovym. () pravem puvodci neni vsak hodnovernych zpniv. Y pfedmluve ku knize te mluvi se nicemnym a sprostym zpusobem o Cervantesovi; spisovatel tropi si nestoudne zerty z jeho stafi, chudoby, ba i z jeho ran, jez si byl z bojiste pfinesl. Kniha sama je rozxlacna a nudna a konci tim, ze Don Quixota zavrou do blazince.

320

Kdyz kniha ta \ ysla, psal Cervantes pnive druhy dil sveho ,,Don Quixota", z kterehoz jest zfejmo, ze dostala se mu kniha Avellanedova do ruky, kdyz byl uz 58. kapitolu dokoncil. V nasledujici kapitole vrha se v spravedlivem lme\'u na sveho odpurce, mrska jej i nicemnou praci jeho zhavymi metlami sve satyry, ba klade i Sancho Pansovi do list slova, kritisujici duchaplnym zpusobem pocinani spisova¬ telu razu Avellanedova. Zda se, ze najezdy odpurcovy pfimely Cervan¬ tesa k rychlejsimu ukonceni druheho dilu „Don Quixota". Cervantes ucinil zakoncenim svym dalsi pokracovani romanu cizim nepovolanym perem ne¬ moznym; koncif roman svuj, jak znamo, tim, ze Don Quixote, nabyv po nebezpecne chorobe zase rozumu, zfekne se posetileho dobrodruzstvi a umira - - jak se na praveho katolika slusi — oddan jen do vule bozi na svem lozi... Kratce pfed vydanim druheho dilu ,,Don Qui¬ xota" vydal Cervantes ostrou, v celku vsak slabou versovanou satyru literarni ,,Cesta na Parnas" (Yiage al Parnaso), castecne napodobeni prace ital¬ ske ,,Viaggio in Parnaso" od Caporaliho. K ucelu nasemu jest zajimavy dodatek v prose (Adjunta al Parnaso), rozmluva to, v kterez spi¬ sovatel dotyka se jednak lehce toho, co byl jiz sepsal, jednak zase upozorhuje na nektere drama¬ ticke prace, jez hodla vydati a pro ktere jen stezi nalezi nakladatele, ponevadz jisty vzneseny spiso¬ vatel knihkupce varoval, aby od Cervantesa netiskl nez prosu. Od te doby, co byl Cervantes vydal prvni sve prace dramaticke, pocet dramatickych spisovatelu spanelskvch znacne se rozmnozil; smer, forma i

32 (

raz dramaticke literatury pro nejblizsi cas je v celku ustalen. Lope de Vega jest neobmezenym panem jeviste; vsickni herci jsou jeho sluzebniky, nebof tento „div pfirody", jak jej Cervantes nazyva, obdafil svet desiti tisici archy ,,fadne, st'astne a dobfe psanych divadelnich kusu". Zapas o palmu prace s podivuhodnym muzem tim jest nesnadny. Mnozi arci s nim zapoli; ale kdyby se vse, co tito dohro¬ mady vykonali, porovnalo s praci Lope de Vegy, nebyla by to ani polovice toho, co vykonal on sam. V tomto smyslu vyslovuje se Cervantes o soucasnych dramatickych basnicich. Co zbyva mu nyni? Volnost, s jakou se byl druhdy oddal spisovani dramatickych pokusu, je ta tam; vkus obecen¬ stva byl se zmenil, cela fada spisovatelu vynikla a prace jejich opanovaly jeviste a libi se... Chce-li se tudiz Cervantes jeste jednou odvaziti na kolbiste dramaticke, nezbyva mu — ponevadz pise zaroveh take, vlastne pfede vsim na vydelek — nez pfizpusobiti se panujicim nazorum a psati aspoh v duchu vzoru Lope de Vegovych a napodobitelu jejich. Cervantes vzdava se mnohych svych zasad vzhle¬ dem k dramatickym pracim, ba nefidi se ani zasadami, jez byl pfed desiti lety v prvnim dilu nDon Quixota" tak opravdove vylozil. Vsechny tyto nove dramaticke prace —■ osm her a osm meziher — jsou sepsany v duchu panujiciho vkusu a mnohe, zejmena ,,Sfastny holomek" (El Rufian dichoso) jsou zfejmym dukazem, ze pfe§el Cervantes uplne a vedome k stoupenciim drama¬ ticke skoly Lope de Vegovy. J. Arbes, Sobiano spisy. XXVIII.

21

Nicmene i v tomto novem rouse dramatickem necini Cervantes zadneho nasili sve kardinalni zasade: liciti verne pravdu a vaziti ze svych zkuse¬ nosti. Jedna z divadelnich her tech jest pfepracovani starsi, ne-li nejstarsi jeho dramaticke prace, ,,Zi¬ vota v Alziru", tudiz obraz zakladajici se na zkusenostech autorovych. Take latky jinych kusu, jako jest ,,E1 Gallardo Espahol" (Rekovny Spanel), ,,La Sultana" a pfi¬ pomenuty jiz ,,E1 Rufian dichoso" vazeny jsou pfi¬ mo ze zivota, a Cen antes sam dotvrzuje v nich, zejmena v poslednim kuse slovy ,,Toto esto fue verdad", ,,Toto esto fue ari" atd., ze licene za¬ klada se uplne na pravde. Z posledni teto publikace dava se pfednost mezihram, v kterychz rozvinuje Cervantes neobycejnou znalost spanelskeho zivota, jejz genialnim zpusobem pfimo fotografuje. Vsechny mezihry vynikaji zivosti a pravdou, a byf i spisovatel nebyl vsech licenych pfihod ocitym svedkem, pfeje si, aby byly pokladany za pfihody, ktere se skutecne sbehly a tomto duchu je take lici. Vernost a pravda charakteristiky a liceni zi¬ vota tak, jakym skutecne jest a nikoli, jak se jevi v zrcadle idealni obraznosti, jdou tudiz Cervantesovi nade vsechno i tenkrate, kdyz pfizpusobuje se pa¬ nujicimu vkusu a ustalenym formam. Zivot podivuhodneho muze toho kloni se vsak ku svemu konci. Vydav v fijnu 1615 druhy dil sveho ,,Don Quixota", chape se jeste jednou, naposledy pera. Ale zdravi jeho je uz, jak v dedikaci k druhemu dilu „Don Quixota" pravi, podryto; jet' pfe¬ svedcen, ze nebude uz ziti nez nekolik mesicii.

3'M

Ale piece jeste posledni praci svou, roman ,,Persiles a Sigismunda", dopsal; ale spis ten vysel az po jeho smrti. Na jafe 1616 pfipsal jeste pfedmluvu, v kterez rozkosnym zpusobem vypravuje, jak jeda z Esqui¬ viasu nazpet do Madridu, setkal se s jakymsi studujicim mediciny, kteryz mu dal mnohou dobrou radu, jak by mel ziti, aby navzdor vodnatelnosti kterouz byl stizen, zivot svuj prodlouzil a kteremuz odpovedel, ze mu dava tepna neklamne znameni, ze nebude dele ziti nez do pfisti nedele. Na to konci Cervantes pamatnou tuto pfed¬ mluvu temito slovy: ,,Nuze tedy s bohem, vy zerty, s bohem ty vesela mysli, s bohem vy veseli pfatele! Citimt', ze umiram a nepfeju si vice, nez abych se s vami na onom svete st'astne zase setkal. .." Podivno - genialni ten to muz, kteremuz nelze krome Shakespeara nikoho jineho po bok postaviti, konci literarni drahu svou rovnez tak, jak ji byl zahajil: napodobenim cizich vzoru. Pfed tficiti a dvema lety napodobil oblibene pastyfske romany (Galatea), na sklonku sveho zi¬ vota, kratce po te, kdyz byl sepsal jedno z nejoriginelnejsich del (Don Quixote), pfizpusobuje se v no¬ vych svych dramatickych pracich panujicimu vkusu a konci literarni cinnost napodobenim; nebof ,,Persiles a Sigismunda", neni nez napodobeni feckeho romanu biskupa Heliodora o Theagenu a Charaklee, kteryzto spis byl po cele stoleti zamilovanou lekturou basniku a umelcu. Zda se, ze mel Cervantes v umyslu sepsati vazny roman jakozto pendant ku svemu komickemu ,,Don Quixotu", coz vysvita ze zpiisobu, jakym on sam

324

a. jeho pfatele o praci te se vysloxili. Piset Cer¬ vantes v dedikaci k druhcmu dilu ,,Don Quixota" o novem svem romanu, ze to bude bud nejspatnejsi nebo nejzaba\nejsi kniha v literatufe spanelske, a doda\'a, ze pfatele jeho povazuji praci tu ,,za obdivuhodnou". Neobycejny vypravo\ atelsky talent Cervantesuv jevi se sice i v teto prach hlavne pfekvapujicim mnozstvim deje; ale ze by to byla prace, kterouz — jak jeden z pfatel Cervantesovych po smrti jeho pfipomina — Cervantes vsechny dfivejsi sve prace pfekonal nebo je aspoh dostihl, nelze naprosto tvrditi. Navzdor nejlepsim umyslum napsati roman v pravem toho slova smyslu vzorny, zneuznal i ge¬ nialni Cervantes vlastniho clucha sveho. Opravdu velkym a nedostizitelnym jest Cervan¬ tes jen tenkrate, kdyz stoji na vlastnich nohach, kdyz vazi ze sve obraznosti a vlastni zkusenosti, slovem kdyz duch jeho pracuje beze vsech pout. Jakmile se ohlizi na sve soucasniky nebo tak zvane vzory, slovem jakmile napodobi — nesvcdc ani on, tento obr mezi literaty, nez pouhy odlesk. Nadani imitacni je u Cervantesa nepatrne; ta¬ lent jeho jest ryze tvurci, a proto nemohl vyniknouti nez v puvodnosti. Po dokonceni romanu ,,Persiles a Sigismunda" pfipravoval se Cervantes k smrti u vedomi, ze byl prave dopsal „nejlepsi a nejvytecnejsi sve dilo". Dne 19. dubna 1616 napsal jeste rozmarnou i dojemnou a ryzim katolickym duchem prodchnutou dedikaci sveho romanu, v kterez di: ,,V starych pisnich se jjravi: ,,Nohii v tfemenu . .." Obdobne mohu o sobe fici i ja; citimt bli-

325

zici se smrt. Vcera jsem pfijal posledni pomazani, dnes pisu toto \7am, slechetny hrabe lemossky. Pfal bych si vfele spatfiti Vas jeste jednou v Spa¬ nelsku ; ale cas je kratky, nadeje mizi a bolesti se mnozi..." Ctvrteho cine a sice 23. dubna Cervantes zemfel v stafi 69 roku; ale nikoli, jak se mylne udava, v tyz den, jako Shakespeare, nybrz o deset dni dfiv nez ,,sladka labuf avonska". Datum je sice stejne, ale umrtni clen Cervante¬ suv udava se die zlepseneho kalendafe gregorianskeho, jenz byl roku 1616 ve Spanelsku jiz pfes 40 roku zaveden, kdezto v Anglii pocitalo se v dobe te jeste podle kalendafe stareho.

Shrneme-li posavadni vysledky jen strucne na stineneho zkoumani, shledame, ze neni v svetove' literatufe pfikladu tak zvlastniho zpusobu tvofeni. Spore a nezarucene zpravy o zivote Cervan¬ tesove, zejmena uplny nedostatek zprav o jeho zi¬ vote bezprostfedne pfed sepsanim ,,Don Quixota" cini nahlednuti v tajemnou dusevni dilnu basnikovu nad mini nesnadnym. Mame pfed sebou hlavne nektere doklady ku spisum, v nichz jevi se obrovsky talent Cervante¬ suv, abychom tak fekli latentni, kde pouta se dobro¬ volne k talentu onech spisovatelu, jez napodobi, kdezto spis, v nemz jevi se duch Cervantesuv nej¬ samostatneji (Don Quixote), lezi pfed nami tako¬ fka beze vsech dokladu k tomu, jak vznikl a jak si autor pfi jeho tvofeni pocinal.

326

Skoro vse, co o torn vime, jsou pouhe povesti a domnenky. Cervantesovo tvofeni jevi se nam tudiz jednostranne; neustale vtira se nam Cervantes-napodobitel, Cervantes v poutech cizich vzorii nebo Cer¬ vantes zkousejici genia sveho v pracich talentu jeho mene opovidajicich, kdezto Cervantes v ryzi a nestihle puvodnosti zahalen jest v temno takofka ne¬ proniknutelne. ,,Don Quixote" objevuje se nepfedvidane jako skvely meteor. Ze vsech dfivejsich spisu Cervantesovych ani jediny nicim neprozrazuje, ze autor jeho napise jed¬ nou dilo ,,Don Quixotu" jen podobne. Ze i Cervantes, talent tak eminentni, na po¬ catku sve literarni drahy napodobi, jest vysvetlitelno; ale ze zustava teto sve slabosti veren i po sepsani ,,Don Quixota", jenz byl obecenstvem pfijat pfiznive a jehoz cenu i autor dobfe znal, slo¬ vem ze i po te, kdyz byl konecne po tolika utrapach nalezi st'astne sama sebe, vzdava se mnohych dobrych svych zasad z doby dfivejsi a napodobi i prace svych soucasniku, jest pfimo nepochopitelno. Mnozi vysvetluji to stisnenosti pomeru Cer¬ vantesovych a soudi, ze by se byl v pomerech pfiznivejsich sotva i po ,,Don Quixotu' odhodlal k na¬ podobeni; nicmene nam zda se byti vyklad ten mylny. Pravda, Cervantes byl nucen psati na vyde¬ lek, on tedy pravem mohl ,se pfizpusobiti panuji¬ cimu vkusu; ale domnivati se, ze byla toho pficinou vyhradne jen nouze, zda se nam byti asi tolik, jako

327

zndTiznavaff ducha lidskeho viibec a talent Cervan¬ tesuv zvlasf. I Cervantes byl clovek, i on mel jako kazdy jiny, byf nejgenialnejsi duch, sve vady a stiny i on bloudil a mohl blouditi, jako bloudili jini. Bez svych stinu nebyl by Cervantesem, prave tak jako by Shakespeare a kterykoli jiny genialni basnik bez svych poklesku, poblouzeni a nedostatku nebyl tim, cim prave jest. Jen frasiste, nesvedomiti a nepoctivi chvalofeonici a zaslepeni obdivovatele namlouvaji svetu, ze v pravde genialni duch jevi genialnost svou ve vsem. Cervantes jest a zustane obrem. Stal se jim „Don Quixotem", spisem, v nemz mohl vypravovatelsky talent svuj uplne k platnosti pfivesti. V divadelnich kusech, ku kterymz jej zaliba tahla, v romanech die cizich vzoru nebylo to na¬ prosto mozno, kdezto v novellach ze zivota, tudiz v odrude talentu jeho nejpfimefenejsi, jevi se tento nepomerne pfizniveji. Mani naskyta se otazka : ,,Byl by Shakespeare take vynikl na poli romanu a novelly jako vynikl v dramate?" Shakespeare se o to ani nepokusil; Cervantes vsak, talent eminentne vypravovatelsky, Ine se zvlastni zalibou ku produkci dramaticke, a neni tudiz divu, ze jevi dramaticke plody jeho zfejme stopy obrovskeho talentu vypravovatelskeho. Epicky chod, siroce zalozene liceni a rhetoricky pathos cini z dramatickych praci jeho sdjalo.gisovane novelly.

328

Nazor jeho v svet jest uplne samostatny, ryze Cervantesovsky. A proto vzdy, kdykoli nazor ten pfizpusobuje ndzoru cizimu, t. j. kdykoli ndpodobi, nedostihuje nikdy praci, v nichz jevi se nam v uplne sve ryzosti. Sloh jeho jest puvodni a schopen vsech moz¬ nych odstinu,, ale pfece pfilis jasny, stfizlivy, obsazny a vypravne analysujici, nez aby mohl v hravem dialogu konati sluzby, jake kona sloh lehky, ozdobny, mnohdy i neobsazny. Jakmile vzdava se vlastniho slohu a chce psati na pfiklad jako Lope de Vega, hrave a ozdobnc, zda se byti nesouvislym, povrchnim nebo tezkopadnym. Vetsi cast esthetiku poklada, jak znamo, dra¬ maticke prace Cervantesovy za daleko slabsi praci jeho novellistickych, upira Cervantesovi vice mene talent dramaticky a u porovnani s Lope de Vegou na pfiklad klade tohoto jakozto dramatika daleko vyse nad Cervantesa. Avsak nezapomehme, ze i dramaticke prace Lope de Vegovy nesnesou moderniho mefitka. Z ohromne spousty dramatickych plodu, jimiz byl Lope de Vega sve vrstevniky bavil, sotva vybereme nekolik, ktere by mohly byti i za nasich dob s uspechem provozovany po nepatrne zmene jako na pf. prace Shakespearovy. Upravovani her Lope de Vegovych pro mo¬ derni jeviste vyzaduje daleko zasadnejsich zmen v architektonice, charakteristice i dialogu, nezli upravovani her Shakespearovych. A byf i je upravovala ruka sebe dovednejsi, nikdy nedocili se jimi ucinku her Shakespearovych.

329

Ze libily se dramaticke prace Lope de Vegovy soucasnikum a ze pracim tern musily hry Cervan¬ tesovy ustoupiti, pranic nedokazuje. I Shakespeare nebyl u svych vrstevniku a dlouho po sve smrti tim, cim jest modernimu jevisti. Dramaticky talent Cervantesuv nejevi se vsak tak zfejme v dramatickych pracich jako v pracich novellistickych, nejvlastnejsi forme jeho. Jsou-li dramaticke prace Cervantesovy sdialo gisovane novelly, jsou zase povidky jeho z vetsi casti dramata, kterym schazi jen scenicka uprava a po pfipade vers. Cervantes pocina v povidkach svych skoro vzdy patheticky nejakou romantickou pfihodou. Dej roz¬ viji se pomalu, hlavne nasledkem, abychom tak fekli, vypravneho dialogu; avsak za nedlouho po¬ cina zajimati charakteristika a die skutecnosti tako¬ fka fotografovane jednotlivosti a cele sceny, pro¬ zrazujici mistrovske pero dramaticke. Celek konci pak dojemnym, psychologicky oduvodnenym rozfesenim. V povidkach tech jevi se tez, s cim nesetkavame se u zadneho soucasneho s Cervantesem spi sovatele: mnohy ryze moderni nazor, nezvratny to diikaz sirokeho i hlubokeho rozhledu Cervantesova. Mimo to venuje Cervantes daleko vice mista liceni mravu; mnoha povidka ze zakladu toho pfimo vyrusta, coz jest taktez vymozenosti teprve moderni, nebof Boccaccio na pfiklad vse to pomiji a pouze vypravuje. Nejcharakteristictejsi znamkou techto praci Cer¬ van tesovych vsak jest bez odporu prvni a zajiste

330

nvedomely pokus one pitvy srdce a ducha lidske¬ ho, bez kterez rozhodne dobrych modernich jplodu literarnich, nechf novellistickych nebo dramatickych, nelze sobe ani pomysliti. Pravda, Cervantes pocina si pfi torn jaksi ne¬ motorne; ale zasluha, ze byl prvni, jenz se toho odvazil, nalezi jemu. Nicmene i v dramatickych pracich svych sel Cervantes v mnohem vlastni svou cestou a muze se vykazati, cim nemuze se vykazati zadny ze soucasnych dramatickych spisovatelu, ani Shakespeara ne¬ vyjimaje. Minime dramaticke zpracovani dojmu z vlast¬ niho zivota. Shakespeare jiz dfive sepsane kusy divadelni pouze genialne upravuje a pfetvofuje, Cervantes vsak tvofi z embrya: vazi ze sveho srdce a ducha, ze svych zkusenosti a vzpominek; on nepopousti ob¬ raznosti sve uzdy, nybrz snazi se znazorniti vse die pravdy tak, jak byl videl a slysel, citil a jednal. Ma-li byti divadlo, jak jiz Cicero a po pern Cervantes i Shakespeare opakujou, zrcadlem lid¬ skeho zivota, nalezal se Cervantes na prave ceste. Ze nedocilil jakozto dramatik takovych uspe¬ chu jako Shakespeare neb aspoh Lope de Vega, ruzne se vyklada. Mnozi upiraji mu nejen dramancky talent, nybrz i znalost prostfedku k docileni dramatickeho licinku. ,,Zcla se," pravi Ticknor, ,,ze od te doby, co sepsal „Zivot v Alziru", v nemz znazorneno vlastne jen utrpeni, jehoz svedkem nebo ucastnikem byl, do¬ mnival se, ze vse, co jest pravdive a dojemne, miize

331

byti take s uspechem na je\ isti provozovano. On tudiz michal obor romanu a novelly s jevistem a mel mnohdy za to, ze mozno obycejnymi udalostmi a prostym zpusobem psani dociliti ucinku, jakych mozno dociliti jen sloucenim idealni vyse s udalo stmi k dramatickemu skutku." Jini, jako na pfiklad Bias de Nasarre, jenz byl r. 1749 uspofadal souborne vydani dramatickych praci Cervantesovych, snazi se neuspech jejich na prknech vyloziti zpusobem jinym, ale rovnez ttak nepfipadnym jako v novejsi dobe Ticknor. Bias de Nasarre totiz pravi, ze sepsal Cervantes pozdejsi dramaticke prace jen k tomu ucelu, by podal jaksi pendant k dramatickym pracim Lope de Vegovym a tyto smesnymi ucinil. Po nasem nahledu vsak byla hlavni pficinou neuspechu dramatickych praci Cervantesovych na jevisti okolnost, ze vzdal se Cervantes svych vlast¬ nich nazoru o dramatu a obetovav zasady ty panujici zalibe lidu, kladl sam sobe pouta, v jakychz nikdy nemohl byti tim, cim jest bez pout a jakym se jevi jiz ve svych novellach, kde z vetsi casti tato pouta odpadaji. Ostatne Cervantes odvazil se i v tomto smeru na pole, na ktere se byl pfed nim ve Spanelsku po sud jeste nikdo s rozhodnym uspechem neodvazil: minime realismus na jevisti. Za nasich dnu, kdy po Gogolovi, Dostojevskem, Dickensovi a jinych, Bret-Harte, Zola atd. pfivedli realismus v romanu a novelle k uplne platnosti, kdy snazi se cela fada nadanych spisovatelu dramati¬ ckych, zejmena ruskych jiz v starsi dobe a fran¬ couzskych v dob£ novejsi pfivesti realismus j m)

33:

prknech k platnosti, zda se nam byti cesta, kterou byl Cervantes v svych dramatickych pracich a no¬ vellach zvolil, dvojnasob zajimava Podrobne zkoumani toho vedlo by nas vsak pfilis daleko a proto pfestavame na prostem poukazani k jedne z nejcharakteristictejsich a posud nedocenenych stranek Cervantesova zpusobu tvo¬ feni. Nedostihlym zustava Cervantes pro vsechny veky arci jen ve svem ,,Don Quixotu", o nemz vsak sepsano uz tolik studii, ze ostychame se sifiti o nem slov. V ,,Don Quixotu" a v novellach jevi se Cervan tesuv nazor v svet nejryzeji. Neni pochybnosti, ze ryze humoristicky, dobrosrdecne zertovny ton „Don Quixota" miize se kaz¬ dym okamzikem zmeniti v neurvaly zvuk divokeho fanatismu: nebof Cervantes je Spanel a katolik. Na jedne strane kali nebo zastihujou rozhled jeho vira a narodni pfedsudky spanelske, na druhe strane pak drsna, neuprosna skutecnost, ktera mu byla zasadila jiz tolik hlubokych ran a z kterez nebyl si pranic zachranil nez poctivost. . . Nechf lici lidske vasne nebo smesnosti zpii¬ sobem jakymkoli, vzdy objevuje se clfive nebo po¬ zdeji kfesfan: nepfedpojaty nazor ustupuje nazoru kfesfanske oddanosti do viile bozi.. . Vlastni jeho zkusenosti jej poucujou o nicote vseho pozemskeho; ale jakozto kfesfan odckiva se bez reptani svemu osudu ... On nezoufa; i nejtezsi vinu mozno die zasad katolickeho nabozenstvi smyti upfimnou litosti a pfi-

333

mefcnym pokanim — a proto vyzniva vetsina praci Cervantesovych v usmifovaci akkord tklivosti a dojemnosti. On nezna nahody, nezna dulezitosti a viny lid¬ skeho rozhodnuti a skutku —■ nade vsim vznasi se neviditelna a nevyzpytatelna Prozfetelnost. .. Nechf cinis a podnikas cokoli, vzdy bojujes s drsnou skutecnosti; rozf eseni boje nezavisi na tobe, na tve mravni nebo telesne sile, na tvych pfednostech nebo cemkoli jinem, nybrz vyhradne jen na vuli bozi, ktera pfivadi v chaos ten aspoh obstojnou harmonii. A prave proto, ze i v takovychto pfirozenych i dobrovolnych poutech dovedl napsati bez odporu nejrozmarnejsi a zaroveh nejoriginelnejsi roman, pfekypujici zdravymi nazory v svet, zda se nam byti tento Cervantes vetsim, nezli kdyby byl zil bez techto pout a v pomerech pfiznivych. Cim vice se hrouzime v jeho nazory, tim plasticteji vystupuje pfed dusevnim zrakem nasim polomythicka osobnost jeho, tim jasneji, zda se nam, ze vidime v tajemnou dilnu jeho duse. Zda se nam, ze vidime jej sedeti za prostym stolem v chudobne svetnici, jak pise „Don Qui¬ xota". Telo hluboko nad stul nakloneno; vyrazna, utrpenim a zklamanymi nadejemi rozbrazdena tvaf jevi sice klid, ale z oka miize kazdym okamzikem slehnouti fanaticky blesk ... Vlas i vous jest uz valne prosedively, druhdy jasne celo ponekud zachmufeno, ochromla leva ruka visi bez vlady po jedne strane, kdezto pravice s pe¬ rem brzo pomalu brzo rychle kmita se po papifc.

334

Obcas zvedne hlavu a zadiva se myslive nebo zpominave \' neurcite prazdno, a tu se zda, jakoby se na pouvadlych rtech chvela nevyslo ven a my¬ slenka : ,,Pisii sice historku veselou, ale v dusi me je nevyslovne trudno .. . Cim je tento nas sv£t ? Pouhy pfelud, klam a mam . . . Haraburdi. . .*'

v

OBSAH. Wiliam Scliatvosj'.eai- ■ Romeo a Julie Moliere . . . • M'guel de Cervatcs Saavedra

V

Str 7 41 261 281

West Side Bindery J. Belohldvek, majitel

Cesko-Slovenske Kniharstvi 1445 West 18th Street CHICAGO, ILL., U. S. A.

UNIVERSITY OF CHICAGO

108 504 790