UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Vliv komunikace na vztah mezi zdravotníkem a seniorem

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Fakulta zdravotnických věd

Ústav ošetřovatelství

Bc. Ivana Dvorská II. ročník – prezenční studium Studijní obor: Dlouhodobá ošetřovatelská péče u dospělých

Vliv komunikace na vztah mezi zdravotníkem a seniorem

Diplomová práce

Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

Olomouc 2010

Anotace diplomové práce Název práce: Vliv komunikace na vztah mezi zdravotníkem a seniorem

Název práce v AJ: The influence of communication on the relationship between health worker and senior.

Datum zadání: 13.1.2008 Datum odevzdání: 3.5.2010 Datum obhájení:

Vysoká škola: Ústav ošetřovatelství Fakult y zdravotnick ých věd Univerzit y Palackého v Olomouci

Autor práce: Bc. Ivana Dvorská Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc.

Abstrakt v ČJ: Práce je zaměřena na profesionální komunikaci zdravotníků se

seniory.

V teoretické

části

jsou

popsán y

nejdůležitější

poznatk y

z

gerontologie, dále jsou zde základní informace o komunikaci. Teoretická část je především zaměřena na specifika komunikace se seniory. V praktické části je popsáno v ýzkumné šetření a statistické zpracování v ýzkumného šetření. Nejpodstatnější v ýsledk y jsou shrnut y v diskuzi a v závěru práce.

Abstrakt v AJ: Thesis focuses on professional communication between health worker and senior. Theoretical part describes the most important information from gerontology and also basic information about communication. The main focus of the theoretical part is about communication’s particularities with seniors. Practical part describes research, statistical result of the research. The most important facts are summarized in discussion and conclusion.

Klíčová slova v ČJ: senior, zdravotník, komunikace, gerontologie,

Klíčová slova v AJ: senior, health worker, communication, gerontology

Místo zpracování: Olomouc

Rozsah: 93 s.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. V Olomouci 3.5. 2010

………………………………………………....

Děkuji Doc. PhDr. Janě Kutnohorské, CSc. za lidsk ý přístup, za odborné vedení a za cenné podnět y při zpracovávání diplomové práce. Děkuji Mgr. Kateřině Langové za statistické zpracování. Děkuji všem svým blízkým za podporu během zpracovávání práce.

OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 6 ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 I TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 8 1 GERONTOLOGIE ............................................................................................................. 8 1. 1 Fenomenologie stárnutí ............................................................................................ 12 1. 2 Změny ve stáří .......................................................................................................... 14 1. 3 Stárnoucí smyslové orgány ...................................................................................... 17 2 KOMUNIKACE............................................................................................................... 23 2. 1 Verbální komunikace ............................................................................................... 25 2. 2 Neverbální komunikace............................................................................................ 29 2. 3 Komunikační bariéry ................................................................................................ 34 3 KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICTVÍ....................................................................... 37 3. 1 Komunikace v ošetřovatelství .................................................................................. 39 4. SPECIFIKA KOMUNIKACE SE SENIORY ................................................................. 41 4.1 Naslouchání ................................................................................................................ 42 4.2 Doporučení pro komunikaci se seniory ...................................................................... 44 5 KONCEPCE PSYCHOTERAPEUTICKÉHO PŘÍSTUPU............................................. 45 5.1 Psychologický přístup ................................................................................................ 45 5.2 Psychoterapeutický přístup ........................................................................................ 46 II PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 48 6 Cíle práce......................................................................................................................... 48 6. 1 Metodika práce ............................................................................................................. 49 6. 2 Pilotní studie ................................................................................................................. 50 6. 3 Výběr respondentů ....................................................................................................... 50 6. 4 Organizace výzkumného šetření .................................................................................. 50 6. 5 Statistické zpracování výzkumného šetření ................................................................. 51 6. 6. Statistické zpracování .................................................................................................. 56 III Diskuze ............................................................................................................................... 77 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 83 SEZNAM LITERATURY .................................................................................................. 86 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 90 SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................... 92 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 93

ÚVOD V současné době u nás většina populace stárne. Doufejme, že toto stárnutí je spokojené a šťastné. Můžeme usuzovat, že se prodlužuje střední délka života našich občanů. Tento trend není pouze jen v České republice, ale také v mnoha v yspěl ých zemích, trend stárnutí populace se t ýká také rozvojov ých zemí celého světa. Se stářím a stárnutím jde ruku v ruce také zv ýšená nemocnost starších občanů. S věkem se mění spektrum nemocnosti, narůstají chronické chorob y, orgánová postižení se kombinují a jsou doprovázena celkovou rizikovostí seniora. I přes prodlužování střední délky života se zdravotní stav a invalidita starší populace stále zhoršuje a čím dál častěji se proto setkáváme se senior y právě v ordinacích lékařů a jin ých zdravotnick ých a sociálních zařízení. Proto je především naším cílem zv ýšit šance dnešním seniorům. Musíme se snažit uchovávat jejich fyzickou, ale i ps ychickou zdatnost, dále se musíme snažit o udržení jejich soběstačnosti a nezávislosti na okolí. M y zdravotníci se nejčastěji setkáváme se seniory právě ve zdravotnickém zařízení, proto je pro nás velmi důležité umět komunikovat se seniory. Komunikace se seniory b y měla b ýt zejména citlivá a taktní. Nejdůležitější je chtít komunikovat, to znamená co nejvíce se přizpůsobit stylu a způsobu komunikace seniorů, naladit se na stejnou vlnu. Dnešní senioři se nejvíce rozhovoří o své minulosti a to i často dost vzdálené, rádi dávají rad y do života mlad ým. Často vzpomínají na to, co dělali během svého mládí, kd y měli ještě dostatek sil a chuti. Rádi vzpomínají na města či vesnice, ve kterých v yrůstali, rádi popisují, jak vypadal y během jejich mládí. Ne však každ ý senior je tímto t ypem seniora. Musíme se snažit v ymazat negativní zkušenosti v komunikaci se seniory a snažit se co nejvíce v ytěžit z těch kladn ých zkušeností a snažit se stavět na těchto dobrých a pevn ých základech.

7

I TEORETICKÁ ČÁST 1 GERONTOLOGIE Stáří je nev yhnutelnou perspektivou každého živého tvora (Haškovcová, 1989). O stáří se v poslední době více mluví než píše. Zejména proto, že se mění struktura společnosti. Stárnoucích a starých lidí na celém světě přib ývá. A t yto lidé potřebují pomoc. Medicína se s problémem stáří v ypořádává po svém. Dík y ní víme, jak ý způsob života staří lidé mají vést, co mají jíst, co pít, jak mají cvičit, jaké lék y brát. Ale zůstává nezodpovězena otázka, jak se v yrovnat se stářím, jak jej unést, nebo ještě, lépe jak se na něj připravit (Minibergerová, 2006, s. 5). Stárnutí je chápáno jako komplexní proces s mnoha endogenně i exogenně působícími faktory. Odehrává se v průběhu celého lidského života. Začíná ted y

narozením

dítěte,

pokračuje

pohlavním

dozráváním

v pubertě

a v adolescenci a pokračuje neúprosně až k smrti. Po šedesátce je ovšem proces stárnutí rychlejší, má své t ypické projev y a s přibývajícím věkem se zrychluje. Rozlišujeme dva způsob y stárnutí. Normální stárnutí a stárnutí předčasné, které se neprojevuje u zdravého jedince, ale je důsledkem určité poruch y v biologickém v ývoji. Případ y předčasného stárnutí mohou také probíhat vlivem neúměrného a

dlouhodobého

alkoholismu,

silné

přetěžování kouření,

organismu

přeceňování

(drogové fyzick ých

závislosti a

včetně

ps ychick ých

sil).

Normální zdrav ý člověk má svůj kalendářní věk, který je dán počtem prožit ých let, a věk biologick ý, který se individuálně může lišit od věku kalendářního. Tempo procesu stárnutí je ovlivňováno nejen genetick ými a biologick ými změnami, ale i změnami ps ychick ými a sociálními. Tyto změn y v yvolávají změn y funkční, proto můžeme hovořit i o věku funkčním. Nakolik

je

omezena u

starého

člověka

funkčnost

biologická,

sociální

a ps ychická, je dáno hlavně průběhem a způsobem života, prodělan ými chorobami, stresov ými situacemi, ale i kvalifikací a vzděláním, aktivitou tělesnou a ps ychickou (Šimíčková Čížková et al., 2005, s. 131). 8

Geron znamená řeck y starý člověk. Neumíme dosud uspokojivě definovat stáří. Ab ychom si vůbec rozuměli, pomáháme si konvencemi (Pacovsk ý, 1981, s. 14). Z hlediska rozdílu mezi jednotlivci často neodpovídá biologick ý (skutečn ý) věk kalendářnímu věku. Protože stále neumíme určit funkční věk, dodržujeme schematické rozdělení kalendářního věku podle WHO: od 45 do 59 let je to střední věk, od 60 do 74 let je v yšší (starší) věk neboli rané stáří, od 75 do 89 let vlastní stáří (stařeck ý věk) a nad 90 let dlouhověkost (Navrátil, 2008, s. 337). Starý člověk je geron (geront). Geronti tvořili ve Spartě privilegovan ý „sbor starců“(gerúzia) radících králi. Termín stařec, stařena je odborně správn ý. Laikům se však pod tímto pojmem v ybaví zpravidla člověk těžce stářím zkušen ý. Použijeme-li v knize označení geron, geront, stařec, budeme mít na m ysli starého člověka kteréhokoli pohlaví (Pacovsk ý, 1981, s. 14). Často se mluví o „přestárl ých“. Vondráček vtipně říká, že přestárl ý je strom, který neplodí, kráva, která nedojí, slepice, která nenese, ale člověk nemůže b ýt nikd y přestárl ý. Něco je přesolené, překořeněné, je toho příliš. Geron je ted y příliš dlouho živ, ve slově přestárl ý je obsaženo mnoho urážek a surovostí (Pacovský, 1981, s. 14). Synon ymem pro stáří je senilita. Termín má však hanlivé zbarvení. Přídavné jméno senilní se v praxi často nesprávně volí při nejasn ých stavech starých lidí. Příliš mnoho je posíláno do nemocnic s něčím „senilním“ (senilní marasmus, senilní anémie, senilní anorexie, senilní pruritus). Lékaře to pak svádí k diagnostickému pesimismu a konzervatismu či k terapeutickému nihilismu. Nezřídka unikne poznání choroba, která „senilní“ s ymptomatologii podmiňuje a kterou lze dobře léčit. Označení „senilní“ b y mělo b ýt rezervováno pro patologické stav y, které se v ysk ytují v ýhradně ve v ysokém věku

a

mají

charakteristické

etiopatogenetické,

morfologické,

funkční,

či klinické zvláštnosti (Pacovsk ý, 1981, s. 14).

Fyziologick ý t yp stárnutí je normální součástí života, zákonitou epochou jeho ontogeneze. Problematika fyziologického stárnutí je n yní v popředí zájmu všech gerontologů. Jak dlouho b y žil člověk, jaká b y b yla kvalita jeho stáří a jednou i jeho smrt, kd yb y neb yl postižen patologick ým procesem? Vhodn ým 9

modelem pro studium fyziologického stárnutí a stáří jsou dlouhověcí lidé, protože v ýsledk y pokusů s experimentálními zvířat y, chovan ými cel ý život za uměl ých podmínek, nelze převést do lidské fyziologie. Dlouho žijící lidé jsou vlastně zdraví geronti (Pacovsk ý, 1981, s. 16).

Patologie zasahuje do stárnutí i stáří různ ým způsobem. Příkladem chorobné změn y chronometráže je stárnutí předčasné. Zatím je můžeme klasifikovat pouze empirick y. Přesná definice předčasného stárnutí bude možná teprve tehd y, až budeme schopni měřit věk funkční. Osob y, jejichž kalendářní věk bude nižší než věk funkční, lze označit za předčasně stárnoucí (staré). Příkladem

kvalitativní

změn y

fyziologického

stáří,

jež

přesouvá

stáří

do oblasti patologie je morbidita. Morbidita má ve v ysokém věku některé specifické rys y a podstatně ovlivňuje stáří člověka (Pacovsk ý, 1981, s. 16).

Model y v yrovnávání se se stářím (Pacovsk ý, 1990): 1. Konstruktivnost:

člověk

se

smířil

s faktem

stárnutí

a

stáří,

je

soběstačn ý, verbalizuje přiměřené cíle a plán y. Má v ysokou schopnost přizpůsobivosti tolerance. Se zájmem hledí do budoucnosti, navazuje srdečné osobní vztahy s ostatními lidmi. 2. Závislost: tato strategie směřuje k pasivitě, krédem takového člověka je „ať se ostatní postarají.“Tento člověk je poměrně v yrovnan ý, rád se vzdal své práce a odešel do důchodu. 3. Obrann ý postoj: zaujímají jej lidé, kteří b yli profesionálně nebo společensk y úspěšní. Jsou soběstační a jsou na to hrdi. Často odmítají pomoc, ab y ukázali, že nejsou závislí, že pomoc nepotřebují, nejsou vlastně staří. 4. Nepřátelství: lidé, patřící do této kategorie, měli již během svého aktivního života tendence svalovat vinu za své neúspěch y na druhé, při jednání s lidmi b yli agresivní a podezřívaví. Žijí v ústraní, hrozí jim izolace, dávají najevo svůj odpor k představě stáří. Na všechno reagují svou nevrlou mrzutostí. Závidí mladým nepřátelští.

10

lidem a jsou vůči nim

5. Sebenenávist: reprezentanti této skupin y se liší od předcházející jen tím, že nepřátelství obracejí vůči sobě sam ým. Na svůj předcházející život hledí kritick y a pohrdavě. Zanedbávají společenské st yk y, cítí se osamělí a zb yteční. Mají pocit, že už dost užili života, mlad ým jejich mládí nezávidí (Minibergerová, 2006, s. 8).

Stárnutí ob yvatelstva Stárnutí ob yvatelstva je proces, který vyjadřuje, že populace v yššího věku buď relativně nebo absolutně, nebo relativně i absolutně přib ývá. Proces stárnutí populace se dále prohloubil, a to zejména v důsledku dalšího poklesu počtu dětí ve věku 0-14 let. Podíl dětské populace na celkovém počtu ob yvatel klesl na 12,5%. Podíl osob ve věku 65 let a více zůstal na hodnotě roku minulého, a to 13,9% (Gladkij, 2005, s. 86).

Tabulka č. 1 Počet obyvatel starších 65 let k 1.7. Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Počet ob yvatel starších 65ti let (počet ob yv. starších 65 let k 1.7.) 1 365 698 1 381 578 1 396 316 1 407 921 1 416 012 1 421 853 1 413 214 1 415 632 1 419 767 1 427 886 1 445 219 1 468 857 1 495 670

[Online]. [cit. 2010-04-19]. Dostupné z

11

1. 1 Fenomenologie stárnutí Pro každého zdravotníka, který pečuje o starého člověka, je nutné uvědomit si některé charakteristické rys y procesu stárnutí. Stárnutí má totiž určité postižitelné jev y, fenomén y. Fenomenologie stárnutí je pro praxi velmi důležitá. 1. Stárnutí a stáří má svou anatomii a fyziologii, v yznačuje se určit ými změnami morfologick ými a funkčními. Obecně platí pravidlo, že změna struktury má za následek změnu funkce. Pokles kapacit y některých orgánů nebo orgánov ých s ystémů je možno přičíst na vrub ztrátám anatomick ých

jednotek

těchto

orgánů.

Existuje

paralelita

mezi

anatomick ým a funkčním stárnutím. Z tohoto pravidla však existují důležité v ýjimk y. Týkají se hlavně regulačních a adaptačních funkcí organismu a poznatku, že funkční změn y jsou někd y větší, než odpovídá úb ytku struktur (Pacovsk ý, 1981, s. 57). U některých funkčních soustav je možno zjistit redukci buněk asi o 15-20%, ale funkční kapacita poklesává asi o 40-60%. 2. Stárnutí

je

v podstatě

vžd y

proces

disociovan ý,

dezintegrovan ý,

as ynchronní. Nástup morfologick ých a funkčních fenoménů stárnutí nastává v ontogenetickém v ývoji jedince v různou dobu a pokračuje různou rychlostí. Jednotlivé orgán y ted y nestárnou stejně rychle. Dokonce není shoda v d ynamice stárnutí ani u různ ých funkcí téhož orgánu. Příkladem je kůra nadledvin. Sekrece některých kortikoidů zůstává do pozdního věku zachována, sekrece jin ých klesá. To má klinick ý v ýznam, protože pak převažují (zvláště u žen) steroid y proteinokatabolické nad proteinoanabolick ými (Pacovsk ý, 1981, s. 58). Na základě stárnutí té či oné funkce nelze usuzovat na stárnutí celého organismu. Stárnutí (stáří) organismu jako celku se vžd y jeví jako součet aktuálních ztrát funkční kapacit y jednotliv ých s ystémů a orgánů. Tvrzení, že člověk je tak starý, jak staré jsou jeho cév y, neodpovídá skutečnosti (Pacovský, 1981, s. 59). 3. Každ ý jedinec stárne jinak. Jsou velké interindividuální rozdíl y. Je známou skutečností, že chronologick ý (kalendářní) věk se nekryje 12

s věkem funkčním. Rozpt yl různ ých funkčních hodnot u stejně starých jedinců je v průběhu stárnutí velk ý a teprve vlastní stáří (nad 75 let) se

v yznačuje

relativně

stabilním

funkčním

uspořádáním,

rozpt yl

jednotliv ých hodnot se pak zmenšuje. Zdá se, že to platí hlavně o izolovan ých fyziologick ých funkcích (např. o funkcích motorick ých), které

jsou

více

ovlivněn y

zevními

faktory

než

genetick y

determinovan ým mechanismem. Je však nutno pamatovat, že rozpt yl některých fyziologick ých hodnot se naopak zv yšuje teprve v séniu. Příkladem jsou hladin y některých imunoglobulinů (Pacovsk ý, 1981, s. 59). 4. Praktick y velmi v ýznamn ým fenoménem stárnutí je charakteristika funkčních změn. Typick ý je především úb ytek struktur a funkcí, jejich involuce, regrese. Involuce jako fenomén stárnutí je univerzální v celé živočišné říši. Pochopení její specifické podstat y je klíčem k rozluštění největšího tajemství gerontologie. Jsou asi primární změn y buněk a tkání involučního charakteru, závislé na buňce samé, genetick y zakódované,

změny sekundární, způsobené patologick ým procesem,

který začal v průběhu života. Snad jednou budeme mít jakési „tabulk y stárnutí“,

analogické

„růstov ým

tabulkám“

(Pacovský,

1981,

s. 59).Vedle t ypických involučních, regresivních změn stárnoucího organismu

existují

však

v ýznamné

v ýjimk y.

Jsou

v souladu

s představou o disocovaném stárnutí. Některé vlastnosti organismu se

totiž

s věkem

nemění

(např.

neb ylo

prokázáno

„stárnutí“

deox yribonukleové kyselin y v gangliov ých buňkách CNS a smyslov ých orgánů a jiné se dokonce zlepšují, např. tvorba v ýdej katecholaminů z dřeně nadledvin (Pacovsk ý, 1981, s. 60). Byl y zjištěn y i změn y v kvalitě některých funkcí. Například vylučování magnézia tabulární sekrecí, jestliže je v organismu hořčíku nadb ytek (Pacovský, 1981, s. 60). 5. Za zvláštní zmínku stojí homeostatické mechanism y ve stáří. Živ ý s ystém může správně fungovat jen tehd y, je-li účelně integrován, organizován. U živ ých organismů vžd y nacházíme složitou p yramidu s ystémů,

subs ystémů,

supers ystémů. 13

Stárnutí

znamená

změnu

organizace, udržuje rovnováhu s ystému jin ými, zpravidla mnohem labilnějšími

a

méně

kapacitními

mechanism y.

Labilnost

homeostatick ých mechanismů lze v praxi odkrýt pouze s pomocí tzv. zátěžov ých testů. V klidov ých podmínkách se neprojeví (Pacovsk ý, 1981, s. 60).

Adaptační schopnost obecně řečeno, je ve stáří snížena. Starý organismus má podstatně menší rezervní kapacitu většin y funkcí a podle toho v ypadají též obranné reakce. Starý organismus se nedokonale adaptuje na sníženou tenzi k yslíku, na chlad, trauma. Naproti tomu schopnost adaptace ledvinné, jaterní a srdeční tkáně ke zv ýšenému v ýkonu h ypertrofií ve stáří do stejného stupně jako dříve, i kd yž pomaleji (Pacovsk ý, 1981, s. 61). Kd yb ychom obecn ý poznatek

snížení

adaptačních

schopností

přijali

jako

jedin ý

fenomén

změněn ých homeostatick ých mechanismů ve stáří, b yla b y to představa velmi zjednodušená. Starý organismus si totiž vytváří takové nové, kvalitativně jiné homeostatické mechanism y, jejich prostřednictvím udržuje při měnliv ých podmínkách prostředí rovnovážn ý stav organismu na jiné než původní úrovni (Pacovsk ý,

1981,

s.

59).

Podtrhujeme

velmi

významnou

tezi,

že charakteristick ým fenoménem stárnutí je změna funkční organizace. Homeostatické

adaptační

mechanism y

jsou

nejen

kvantitativně,

ale

i kvalitativně změněn y (Pacovsk ý, 1981, s. 63).

1. 2 Změny ve stáří Je třeba si uvědomit, že úpadek funkcí nezačíná ve stáří, ale již v rané dospělosti, neboť většina tělesn ých soustav v ykazuje po třicátém roce věku každoročně úb ytek funkce přibližně 0,8 až 1 procento. Průběh této degenerace je velmi pozvoln ý, a protože je většina tělesn ých soustav programově předimenzována, nezaznamená běžn ý pozorovatel až do šesté dekád y života žádnou změnu. Dále stojí za úvahu, zda řada změn pozorovan ých u starého člověka není způsobena spíše nemocemi než stárnutím sam ým. Je téměř nepředstavitelné, že b y se člověk v průběhu svého života nesetkal s nějakou chorobou, a proto je obtížné v yloučit možnost, že změn y související 14

se stárnutím jsou alespoň zčásti způsobené kumulovan ými důsledk y infekcí prodělan ých v dosavadním životě (Stuart-Hamilton, 1999, s. 23).

Celkov ý obraz provázejících změn stárnutí těla není nijak povzbudiv ý. Například tělesné tkáně, jako jsou pokožka a sval y, začínají ztrácet elasticitu (molekulární

teorie

stárnutí

nebo

teorie

zkřižování

velk ých

vláken),

na buněčné úrovni dochází ke zhoršení v ýkonnosti mitochondrií, (které jsou pro buňku místem získávání energie), co se t ýče molekulární úrovně, o teoriích stárnutí mutacemi aj. Není asi překvapením, že popisované změn y mají ničiv ý účinek na fungování orgánov ých soustav. Například v ylučovací soustava zpomaluje svou činnost a ztrácí v ýkonnost při exkreci toxinů a dalších odpadních produktů. Trávící soustava je méně zdatná při vstřebávání živin. Dochází k úbytku svalové hmot y a síl y zb ývajících svalů. Dýchací soustava dokáže zajistit jen menší přívod k yslíku než dříve (Stuart-Hamilton, 1999, s. 25). Oběhovou soustavu postihly dvě rán y - srdce ztrácí svoji sílu, a

přitom

v důsledku

zužování

snížení

pružnosti

periferních

cév

je

k rozvádění krve po celém těle třeba daleko více energie. Popsané jev y mají nepřízniv ý vliv na fungování mozku a tudíž i na činnost ps ych ik y. Kupříkladu pokles v ýkonu d ýchací a oběhové soustav y omezuje příjem k yslíku a tím i zdroje energie, nepostradatelné pro činnost mozku. Zpomalení reakční dob y dokonce i u očividně zdrav ých starých lidí může b ýt způsobeno snížením přívodu krve do mozku. Kardiovaskulární chorob y společně s poklesem v ýkonu jednotliv ých soustav obv ykl ých ve stáří mají neblahý vliv na korové funkce.

Nejnápadnějším

příkladem

je

záchvat

mozkové

mrtvice

tzv.

iktus(Stuart-Hamilton, 1999, s. 26).

Pro stáří je charakteristická změna některých ps ychick ých kvalit, takže takovou změnu považujeme za součást stařecké norm y. Je to především snížení v ýbavnosti a vštípivosti paměti (Pacovsk ý, 1981, s. 81). Zhoršuje se zejména krátkodobá paměť, tj. starý člověk si hůře pamatuje nové události. Starší vzpomínk y zůstávají zachován y, ale mohou b ýt emočně i obsahově zkreslen y. Minulé věci b ývají často nadhodnocován y, posuzován y v ýhradně

kladně.

Švancara

(1986)

uvádí 15

Welfordovu

studii

o

učení

se komplexním úkolům u skupin y 24-49let ých a 60-69let ých. Ve srovnání s mladší skupinou potřebují starší lidé 4x více dob y na naučení se úkolu, 2,5x více opakování

k úplnému

naučení

se úkolu

a

udělají

4x

více

ch yb

(Minibergerová, 2006, s. 9). Inteligence měřená běžn ými test y klesá. Je to zejména proto, že běžné test y nejsou vhodné pro osob y v yššího věku. S věkem klesá ps ychomotorické tempo, starší lidé podávají horší v ýk on v časově limitovan ých úkolech. Schopnost práce s čísl y se může udržet bez známek deficitu. Vzestup intelektov ých

schopností

je

možn ý ještě

v období

stárnutí,

ale

záleží

na povaze práce a společenské angažovanosti jedince (Minibergerová, 2006, s. 9). Ochuzení fantazie. Na tom je založena obliba vzpomínek na dávné události, tendence b ýt laudator temporis acti, nechuť sledovat a řešit komplikované aktuální události. Pozoruje se snížená nápaditost, objevnost, v ynalézavost. Geront se nerad rozhoduje, takže působí často dojem bezradnosti. Pomaleji řeší situace a úkol y, ale pokud není deteriorován, vzhledem ke sv ým bohat ým zkušenostem nikoli nesprávně, ba někdy překvapivě geniálně. Emoce jsou labilnější, starší lidé snadno podléhají dojetí. Zv yšuje se sklon k úzkosti až agitovanosti. Velmi častá je deprese a podezíravost. Lze říci, že na podnět y, zážitk y a situace, jež u mladého v yvolávají neurózu nebo ps ychosomatické poruch y,

reaguje starý člověk

depresí

a paranoiditou.

Převládá touha

po soukromí a pohodlí, což má velk ý vliv na chování starců. Raději se vzdají zábav y dříve oblíbené, je-li spojena s nepohodlím a námahou (Pacovsk ý, 1981, s. 81). Všechn y změn y však nesměřují vžd y k horšímu. Často se např. zv yšuje v ytrvalost, zvláště v monotónní tělesné a duševní činnosti. Většinou se také stupňuje trpělivost a pochopení pro motiv y jednání stejně starých nebo jen o málo mladších lidí. Protože u normálního stáří netrpí soudnost a zlepšuje se rozvaha, platí stále staré učení o moudrých starcích. Starý člověk projevuje větší stálost ve sv ých názorech a ve sv ých vztazích. Ve vlastním jednání je opatrnější a obezřetnější. Skoro bez úb ytku je zachována slovní zásoba (Pacovsk ý, 1981, s. 81).

16

Mnoho záleží na povahov ých t ypech a osobnosti. Říká se, že staří karikuje svou vlastní povahu (Pacovsk ý, 1981, s. 81). Jednotlivé rys y osobnosti se stářím prohlubují. Nedůvěřiv ý člověk se např. stává sudičem, citlivý má sklon k depresivním reakcím. Introvertovi se lépe vede v druhé polovině života, extrovertovi v první. Ani zde však není žádné obecné pravidlo. Introverze se může stupňovat v samotářství. Extrovert se často stává povrchním, žvaniv ým, obtížným, stereot ypním. Zůstávají mu ted y nepříjemné

vlastnosti,

ztrácí

zábavnost,

jiskru,

společenské

kouzlo.

Z úzkostného člověka se může ve stáří stát obtížn ý h ypochondr, šetrnost se může stupňovat v lakotu, opatrnost a ostražitost v nedůvěřivost (Pacovsk ý, 1981, s. 82). Není obecná pravda, že se ve stáří stupňuje egocentrismus. To jen u těch, kteří již v mládí b yli sobečtí. Ti pak mají úzké zájm y, vymáhají ohled y, urážliv ými poznámkami v ymáhají posazení v tramvaji, bez rozhledu se vrhají mimo přechod y do vozovk y, nadávají bezdůvodně řidičům, chvástají se, obtěžují opakováním stále t ýchž historek zásluh, v yvolávají scén y, jsou tvrdohlaví. Protože však ne každ ý má stejné stáří, setkáváme se často naopak s obětav ými, činorodými a optimistick ými starci a stařenami (Pacovsk ý, 1981, s. 82).

1. 3 Stárnoucí smyslové orgány Smysl y slouží mozku jako nástroje kontaktu s okolním prostředím, z čehož logick y v ypl ývá, že jak ýkoliv úpadek smyslů přímo ovlivňuje funkci mozku. Stárnutím podmíněné zhoršování vnímání zbavuje mozek možnosti plně prožívat okolní svět. Bylo b y však ch ybné předpokládat, že úpadek začíná až ve stáří. Tyto změn y, stejně jako mnoho jin ých degenerativních procesů tělesn ých orgánů, mají počátek v rané dospělosti (Stuart-Hamilton, 1999, s. 27).

1. 3. 1 Zrak Staří lidé často říkají, že jejich zrak již „není to, co b ýval“. Obv ykle mají pravdu. Stěžují si vlastně na zhoršení akomodace (schopnosti zaostřovat 17

na

různé

vzdálenosti,

především

na

blízko),

které

vede

k presb yopii

(vetchozrakosti, stařecké dalekozrakosti). Ta je pravděpodobně způsobena tím, že stárnoucí oční čočka postupně ztrácí pružnost, a ted y i schopnost zaostřovat. Nejvážnější zrakovou vadou, kterou trpí většina starých lidí, je ztráta zrakové ostrosti (jež je definována jako „schopnost zaostřit na detail“). Bromley (1988) odhaduje, že zhruba 75% starých lidí potřebuje brýle, řada z nich nevidí zcela dobře ani s jejich pomocí (Stuart-Hamilton, 1999, s. 27). Corso (1981) ve svém v ynikajícím přehledu literatury konstatuje zřeteln ý pokles ostrosti vidění v souvislosti s věkem, poznamenává však, že tento problém se do určité míry zmírňuje, mají-li sledované předmět y v ysok ý kontrast luminace čili jasu (např. černé na bílém lze rozlišit snáze než černé na šedém) (Stuart-Hamilton, 1999, s. 28). Věk má vliv i na vnímání intenzit y světla. Vizuální práh (světlo nejnižší intenzit y, které lze ještě spatřit) se s věkem zv yšuje, jin ými slov y, starší lidé vidí pouze intenzivnější světlo. To

je

pravděpodobně

způsobeno

celou

řadou

faktorů,

včetně

snížení

maximální velikosti zornice a zhoršujícího se metabolismu receptorov ých buněk.

Podobně

se

s věkem

snižuje

rychlost,

jakou

se

lidé

dokážou

přizpůsobit horším světeln ým podmínkám, neboli schopnost adaptace oka na vidění za šera. Stejně tak se zhoršuje i opačná funkce – schopnost regenerace oka (schopnost znovu vidět po oslnění), často o několik set procent. Tato skutečnost má zcela jistě své praktické důsledk y, (například na schopnost starších lidí v noci řídit automobil). Další závažnou změnou je posun ve vnímání barev: starší lidé vidí v nažloutlejších odstínech. Starší lidé rovněž pomaleji zpracovávají zrakové podnět y a pro přesnou identifikaci je potřebují pozorovat delší dobu. Tato nevýhoda se navíc nepoměrně zvětšuje, je-li

pozorovan ý

objekt

méně

osvětlen ý.

Ke

zpomalení

dochází

jak

v periferiích (ted y na sítnici a v nervech vedoucích k mozku), tak v částech mozku, které zpracovávají vizuální informace (Stuart-Hamilton, 1999, s. 29). Rovněž zorné pole se zmenšuje. Relativně méně závažn ým problémem je, že starší lidé nemohou v ytočit oční bulv y nahoru stejně jako mladší lidé. Musejí proto zvedat hlav y, ab y nad sebou spatřili předmět y, které mladší lidé zpozorují pouh ým poh ybem očí. Mnohem vážnějším problémem je zhoršení

18

periferního vidění (ted y zúžení zorného pole, které obsáhneme pohledem) (Stuart-Hamilton, 1999, s. 29). Výše uvedené problémy mohou b ýt vážné a mohou staré lidi trápit, ale nemusí je nev yhnutelně ochromovat. Řada problémů se zrakem se navíc objevuje ještě před příchodem stáří, v některých případech již po třicátém roce. Je však třeba si připomenout, že přibližně 7 procent lidí ve věku 65- 74 let a 16 procent lidí starších než 75 let je zcela nevidom ých nebo vážně zrakově postižen ých. Mezi tři nejčastější příčiny těchto problémů patří šed ý zákal, zelen ý zákal a degenerace macul y (Stuart-Hamilton, 1999, s. 30).

1. 3. 2 Sluch Sluch v průběhu dospělosti postupně slábne. Již v padesáti letech má řada lidí alespoň za určit ých okolností horší sluch. Pro některé se může míra zhoršení sluchu stát vážn ým problémem. Stephens (1982) odhaduje, že 1,6 procenta lidí ve věku 20-30 let má vážné vad y sluchu, ve skupině 70-80 let je to 32 procent. Tato hodnota se zv yšuje přibližně na 50 procent u lidí starších osmdesáti let. Míra oslabení sluchu se může zv yšovat vlivem prostředí. Velice dobře

dokumentována

je

hluchota

dlouholet ých

pracovníků

v těžkém

prům yslu. V důsledku toho, že muži pracují v hlučném prostředí častěji než žen y, je oslabení sluchu v ýraznější u mužů než u žen (Stuart-Hamilton, 1999, s. 30). Jedním ze záhadn ých poznatků gerontologie je fakt, že během stárnutí se o několik milimetrů zvětšují ušní boltce. Funkce této změn y zůstává nejasná. Zvukovod starších lidí se může mnohem snáze zanášet ušním mazem, což vede k oslabení sluchu. Vážnější jsou změn y ve středním uchu. Kosti středního

ucha

–

kladívko,

kovadlinka

a

třmínek

s přib ývajícími

let y

v důsledku zvápnění či artróz y často tvrdnou, což má vliv na přenos zvuku, především zvuku o vysok ých frekvencích. Tento problém se může v ysk ytovat v kombinaci se změnami ve vnitřním uchu, kde dochází k úb ytku buněk, který postihuje především receptory zvuků o vysok ých frekvencích. Z vnitřního ucha vede do mozku sluchov ý nerv. Tento svazek se s věkem

neustále ztenčuje.

Atrofie

nervov ých

vláken

je patrně způsobena kombinací

nedostatečného prokrvení a růstu kosti, čímž se zužuje kanálek, kterým 19

procházejí nervová vlákna (Stuart-Hamilton, 1999, s. 31). Nejrozšířenějším typem

oslabení

sluchu

u

starých

lidí

je

stav

naz ývan ý

presb yakuze

(nedosl ýchavost stárnoucích). Tento stav se může projevovat v několika podobách. Všem je ale společné, že dochází k v ýraznějšímu zhoršení vnímání zvuků o v ysok ých frekvencích. Někd y je tento problém ještě v yhrocován jevem zvan ým posilování hluku: postižen ý sl yší zvuk y o vysokém tónu hlasitější než ve skutečnosti, často až v deformované či bolestivé podobě. Nejvhodnějším způsobem, jak komunikovat s člověkem trpícím presb yakuzí, je šeptat (Stuart-Hamilton, 1999, s. 31). Pro mnoho postižených se největším problémem stává obtížné vnímání řeči, někd y je její percepce znemožněna úplně. Mluvená řeč je směsicí tónů o nízkých a v ysok ých frekvencích a tím, co odlišuje jeden zvuk od druhého, jsou obv ykle tón y o v ysokých frekvencích. Tento jev se však neomezuje pouze na těžce sluchově postižené staré lidi. Staří lidé s poměrně dobrým sluchem a pouze průměrnou mírou oslabení vnímání tónů o v ysok ých frekvencích jsou přesto v rozlišování souhlásek v ýznamně znev ýhodněni (Stuart-Hamilton, 1999, s. 32). Jiným problémem, který se t ýká sluchu starých lidí, je další projev protikladu věk versus složitost. Obecně řečeno, čím složitější je jaz ykov ý signál, tím více jsou staří lidé v porovnání s mlad ými znev ýhodněni (Stuart-Hamilton, 1999, s. 32). Průměrní staří lidé mají sluchové vnímání oslabeno i v dalších směrech. Pravděpodobně

nebude

žádn ým

překvapením,

že

dochází

ke

zhoršení

schopnosti určovat v ýšku zvuku a rovněž schopnosti udávat polohu zdroje zvuku. Až deset procent starých lidí navíc trpí tinitem, ted y tím, co je běžně známo jako „zvonění v uších“ (Stuart-Hamilton, 1999, s. 32). Důsledk y b yť jen mírného oslabení sluchu mohou mít velice nepřízniv ý vliv na sociální život starého člověka (Stuart-Hamilton, 1999, s. 32).

1. 3. 3 Ostatní smysly Oslabení ostatních smyslů zajímá ps ychology méně, neboť s činností ps ychik y nesouvisí tak úzce jako oslabení sluchu a zraku (Stuart-Hamilton, 1999, s. 33).

20

Chuť: chutě, které člověk vnímá, můžeme rozdělit na čt yři základní t yp y – hořké, k yselé, slané, sladké. Badatelé nemají jednotn ý názor na míru, v jaké stárnutí ovlivňuje citlivost na t yto chutě. Engen (1977) tvrdí, že přestože obecně lze hovořit o oslabení citlivosti, citlivost na hořkou chuť naopak s věkem stoupá. Weiffenbach a kol. (1982) naopak zaznamenali pokles citlivosti na hořké a slané chutě, ale nepovšimli si žádné změn y v citlivosti na sladké a k yselé. Údaje, t ýkající se komplexnějších chutí, jsou nicméně mnohem přesnější, podle nich jsou starší lidé ve srovnání s mladšími v ýrazně slabší při identifikaci kořeněn ých potravin (Murph y, 1985, Schiffman, 1977) (Stuart-Hamilton, 1999, s. 34). Čich: s chutí související sm ysl – čich je na tom pravděpodobně mnohem lépe, neboť u zdrav ých lidí s věkem v podstatě neslábne. U nemocných starých lidí je však jeho slábnutí citelné (Corso, 1981, Kermis, 1983)(Stuart-Hamilton, 1999, s. 34). Hmat: hmatová čidla jsou uložena v kůži. Bylo b y ted y velmi překvapivé, kd yb y zřejmé ztenčování a vrásnění kůže starých lidí nevedlo ke změnám v citlivosti hmatu. Skutečně je potvrzeno, že staří lidé mají v yšší hmatov ý práh

citlivosti

(

je

ted y třeba

větší

stimulace

kůže,

ab y

b yl

dot yk

zaregistrován). Podobně také klesá citlivost k teplotě předmětů. Tyto změn y však nemusí b ýt zřejmé a v ýrazné. Podobně citlivost k vibracím se liší v závislosti na frekvenčním pásmu. U relativně v ysok ých vibrací (250 Hz) jsou starší lidé v odhadu síl y vibrace horší než mladší lidé. Avšak u nižších frekvencí (25Hz) nelze o v ýznamnějším rozdílu v souvislosti s věkem hovořit (Verrillo, 1982) (Stuart-Hamilton, 1999, s. 34). Bolest: někteří badatelé zjistili u starších lidí zv ýšení prahu citlivosti na bolest – jin ými slov y řečeno, starší lidé jsou údajně schopni snášet intenzivnější podněty, aniž b y je vnímali jako bolestivé (např. Harkins a kol., 1986). Může to souviset se snížením počtu sm yslov ých receptorů ve stáří. Jiné studie však žádné změn y ve vnímání bolesti nezjistil y. K rozdíln ým zjištěním mohlo dojít tím, že experimentátoři v yvolávali bolest na různ ých částech těla (Bromley, 1988). Při zkoumání bolesti narážejí badatelé na vážné metodologické problém y. Škála a intenzita působené bolesti jsou samozřejmě omezen y etick ými hledisk y, a rovněž je problematické v ytvořit vhodné 21

objektivní měřítko pro tak subjektivní pocit jako je bolest (Stuart-Hamilton, 1999, s. 34-5).

22

2 KOMUNIKACE Komunikace

je

prostřednictvím

v obecné signálů

rovině

a

definována

prostředků:

ústně,

jako

sdělování

písemně,

informace

mimikou,

gest y

a dalším neverbálním chováním. Probíhá mezi dvěma a více lidmi, dále pak pomocí tisku, rozhlasu a jin ých médií (Janáčková et al., 2008, s. 11). Komunikovat znamená v ysílat, přijímat a dešifrovat signál y z vnějšího světa. Signál y přijímáme aktivně nebo pasivně a záleží jen na nás, zda v yšleme odpověď.

Všichni

známe

pasivní

příjem

informací

nejen

například

z hromadn ých sdělovacích prostředků, ale také často z běžného přátelského, partnerského či pracovního života. Tato forma komunikace je v mezilidsk ých vztazích

pravděpodobně

nejzásadnějším

zdrojem

nedorozumění,

protože

komunikující nedostává od svého partnera adekvátní zpětnou vazbu. Aktivní forma komunikace představuje obousměrn ý rozhovor dvou či více lidí (Janáčková et al., 2008, s. 11). Žijeme ve světě, který na nás ze všech stran chrlí informace. Žijeme ve světě lidí, kteří čím jsou nám bližší, tím větší mají potřebu s námi rozmlouvat. To, zda budeme prospěšní a úspěšní ve své práci a ve svém životě, závisí nejen na našich znalostech, ale i na tom, zda jsme schopni navázat dobrý kontakt a s lidmi spolupracovat (Janáčková et al., 2008, s. 11). Komunikovat

ve

zdravotnictví

neznamená

pouze

mluvit,

ale

sdělovat

a získávat informace, na nichž závisí naše zdraví a mnohd y i život. A snad právě proto b ychom měli vžd y vědět co chceme říci, a měli b ychom se vžd y umět rozhodnout, kdy, kde a jak informaci nejlépe podat (Janáčková et al., 2008, s. 11). Naše zpráva b y měla b ýt jasná a srozumitelná, měli b ychom ji sdělovat odpovídajícím tónem a přiměřen ým tempem. Lékař b y měl brát v úvahu pocit y pacienta a umožnit mu, ab y se v dostatečné míře v yjádřil (Janáčková et al., 2008, s. 11).Nikd y nezapomínáme kontrolovat, zda b yla informace přijata a správně pochopena (Honzák, 1999) (Janáčková et al., 2008, s. 12).

23

Ontogeneze lidské řeči Ontogeneze lidské řeči je nauka zab ývající se popisem, rozborem, tříděním a srovnáváním

změn

verbálních

komunikačních

dovedností

organismu

od početí do smrti. Z historického pohledu b yl y prvními formami sdělování skřek y a jiné neartikulované zvuky, provázené rozmanit ými gest y a mimick ými poh yb y. U pračlověka, a pravděpodobně již u Parapitheka, se však rozvíjel y specifické hlasové projev y, které v yjadřoval y v mnoha nahodil ých zvucích podobn ých souhláskov ým šelestům i samohláskov ým tónům jak ýsi samoúčeln ý projev vlastní existence, provázen ý libostí z hlasové činnosti. Tento hlasov ý materiál je dosud uchován v broukání nemluvňat v té podobě, jaká vzniká vleže, a stal se v dalších tisíciletích základem lidské řeči (Příhoda, 1971) (Janáčková et al., 2008, s. 12). V současné

lidské

řeči

jsou

zachován y

všechn y

základní

vlastnosti

v ývojového pochodu: je pl ynulá, ale má zřetelná stadia s charakteristick ými znak y, jež se dlouho připravoval y v sporadickém užívání (Janáčková et al., 2008, s. 12). Už na přelomu třetího a čtvrtého roku dítě většinou v yjadřuje své m yšlenk y obsahově i formálně s dostatečnou přesností, je ted y možné považovat pochod učení zhruba za skončen ý. Další pochod jaz ykové ontogeneze se t ýká převážně

kvantitativní

stránk y,

osvojování

nov ých

slov,

prohlubování

a zpřesňování jejich pojmového obsahu, větší v ýrazové obratnosti, schopnosti delších

projevů

a

přizpůsobování

mluvě

dospěl ých.

Z ontogenetického

hlediska potvrzené stálé obohacování slovní zásob y (Janáčková et al., 2008, s. 13). Současn ý jaz yk kulturních národů je velice bohat ý. Kvantitativní stránka naší mateřštin y obsahuje přibližně 54 486 různých slov (Janáčková et al., 2008, s. 13).

24

2. 1 Verbální komunikace Verbální komunikace je sdělování informace pomocí slov. Mluvení lze definovat jako v yjadřování m yšlenek artikulovanou řečí konkrétním jaz ykem. Řeč, tj. schopnost určitého společenství dorozumívat se určitým jaz ykem, je jednou z nejdůležitějších forem sociální komunikace (Janáčková et al, 2008, s. 15). Naše řeč je složená ze slov. Tato slova odpovídají konkrétním v ýznamům. Logikou

řeči

b y b ylo,

kd yb ychom

se pomocí

slov

vžd y jednoznačně

dorozuměli, ale není tomu tak. Různá slova mohou skrývat mnoho v ýznamů. Jazyk, který se přibližuje přesnému jaz yku logik y, je ted y ve skutečnosti jen jedním ze dvou druhů řeči, které ve svém osobním styku používáme (Janáčková et al, 2008, s. 15). Jazyk logik y používáme tam, kde popisujeme skutečnost co nejpřesnějším způsobem a v ystihuje zákonitosti v ní. Jedná se o slovní v yjadřování, které používá přesně definované pojm y. Jaz yk logik y je jaz yk věd y, technik y, matematik y, fyzik y atd. Je neosobní, objektivní a věcn ý. Sděluje data, fakta a údaje. Jde o ryze racionální, rozumem řízené sdělení, nejvýstižnější popis a v yjádření příčinných vztahů. Jaz yk logik y má však pouze omezenou platnost. Platí jen pro oblast neosobních sdělení, nikoli tam, kde jde o sdělování subjektivně zabarven ých údajů, postojů, domněnek, dojmů, zážitků, představ, tušení apod. (Křivohlav ý, 1985) (Janáčková et al, 2008, s. 15). Kd yž někdo řekne, že je „otráven ý“, logick y b y to znamenalo, že například snědl něco jedovatého. Přesto tím m yslí, že nemá dobrou náladu. Kd yž řekne „už letím“, m yslí tím, že jde co nejrychleji apod. Navzdory této nelogičnosti se však dobře dorozumíme a jsme i pochopeni. Jde o jaz yk poezie, který je stejně jako jaz yk logik y legitimní řečí a vnáší do světa abstraktních definic a značek osobní postoje, emoce a nálad y (Janáčková et al, 2008, s. 15). Kromě

obsahu

našich

slovních

sdělení

je

bezpoch yb y

důležitá

jejich

v ýznamová struktura. Pro lepší pochopení uvádíme pětikomponentov ý model v ýznamové struktury sdělení podle Janouška (1984): 1. záměr – strategick ý cíl sdělení 25

2. sm ysl sdělení pro mluvčího 3. věcn ý obsah sdělení 4. sm ysl sdělení pro příjemce – jak tomu, co je sdělováno, rozumí 5. efekt sdělení – jak ý je v ýsledek a důsledek toho, co b ylo sdělováno (Janáčková et al., 2008, s. 16). Ab ychom dosáhli správného porozumění, musíme si nejdříve ujasnit svou motivaci, tj. oč nám jde, a poté zvolit vhodn ý v ýznam použitých slov a vět. Naslouchající sl yší, co je mu sdělováno, ale může si v ykládat v ýznam slov podle svého. Je proto nutné se ubezpečit, zda b ylo naše sdělení správně pochopeno a zda je akceptováno (Janáčková et al, 2008, s. 16). Mezi základní komunikační dovednosti převážně verbálního charakteru přitom Beran (2000) řadí otázk y a v ýzv y, objasňování, souhrn y, výklad a projev y porozumění (Janáčková et al, 2008, s. 16).

Ve věcné části sdělení se dopouštíme mnoha ch yb, a t y pak činí proces komunikace zdravotnického pracovníka s pacientem náročnější, složitější, problematičtější a mohou vést k nepochopení obsahu sdělení. Problém y v obsahové části sdělení

se pochopitelně promítají do

interakce obou

komunikujících, tedy do vztahu sestra – pacient (Špatenková et al, 2009, s 36).

Nejčastější ch yb y ve věcné stránce sdělení •

Neuspořádané m yšlenk y před zahájením komunikace.

•

Nepřesné v yjadřování.

•

Snaha vložit

do

svého sdělení příliš

mnoho informací,

obv ykle

i nepodstatn ých (sdělení pak působí zmateně, neuspořádaně, chaotick y). •

Příliš mnoho informací, které nemají pro příjemce vzájemnou logiku, a tím se stávají nesrozumiteln ými.

•

V nejistotě, zda příjemce chápe sdělení, hovoří sestra dál a dál, a pacienta tak informačně zcela zahltí.

•

Sestra dostatečně neregistruje reakce pacienta a některé podstatné moment y v jeho odpovědích, a hovor se tak nedostává ke svému cíli (Špatenková et al, 2009, s 36). 26

Verbální komunikaci s pacientem mohou komplikovat také další nešvary. •

Přikazování

•

Moralizování, kázání

•

Souzení, kritika, obviňování.

•

Podceňování pacienta.

•

Pov yšování se nad pacienta.

•

Srovnávání s jin ými, nebo dokonce se sebou.

•

Vyrušování soukromými telefonát y.

•

Ironie, nevhodn ý humor.

•

Etiketizace, označování pacientů „nálepkami“ zpravidla negativními.

•

Stereot ypizace, iracionální posuzování jedinců nebo cel ých skupin (Špatenková et al, 2009,s 38).

Dalšími čast ými komunikačními bariérami jsou například: •

Nepozornost, nesoustředěnost na komunikaci

•

Dom ýšlení se v ýraznému sděleného „čtení m yšlenek“

•

Nenaslouchání

•

Skákání do řeči

•

Nedostatek empatie

•

Netrpělivost

•

Lhaní

•

Polemizování v nesprávnou dobu (Špatenková et al, 2009,s 37).

Ch ybná nebo nezvládnutá verbální komunikace může b ýt intenzivním zdrojem sororigenie, ted y poškození pacienta sestrou, resp. jin ým zdravotnick ým pracovníkem. Slovo pak nepůsobí jako lék, ale jako jed. V napětí, nejistotě a obavách je pacient daleko vnímavější na neobratné a znepokojivé v ýrok y o nemoci a léčení než člověk zdrav ý. Slovo totiž, ač se to nezdá, má obrovskou moc. Slova dokážou utěšit, urazit, nebo dokonce ranit. Říká se také:“Horší jaz yk protivníka, než - li kopí bojovníka.“ Jenomže co b ylo jednou v yřčeno, už nelze vzít zpátk y (a nepomáhají ani žádné omluv y) (Špatenková et al, 2009, s 37). 27

Doporučení pro efektivní verbální komunikaci •

Pozorně naslouchejte pacientov ým slovům.

•

Neustále dávejte najevo svůj zájem o to, co pacient říká a také o pacienta jako takového.

•

Pomáhejte pacientovi formulovat obsah jeho sdělení, ale do ničeho ho netlačte.

•

Přání pacienta berte s plnou vážností a respektem, nedevalvujte je, i kd yb y to b ylo cokoliv.

•

Mluvte s pacientem o tom, co potřebuje a co ho trápí. Ptejte se pacienta: „Chcete si o tom pohovořit?“

•

Povzbuzujte pacienta k hovoru vhodn ými otázkami.

•

Buďte pozitivní.

•

Oceňujte pacienta. Pochvala někd y zmůže mnohem více než trest.

•

Všímejte si u pacienta jakékoliv změn y a dejte pacientovi najevo, že jste ji zaregistrovali. Zpravidla každ ý pacient chce b ýt „dobrý“pacient a chce, ab y si toho někdo všimnul a ocenil to.

•

Slova volte vžd y obezřetně. Vyjádření „já vám rozumím,“ nebo „chápu vás“, mohou mít zcela opačn ý efekt, než jste zam ýšleli.

•

Mluvte málo, spíše naslouchejte.

•

Nelitujte času, který věnujete komunikaci s pacientem, ušetříte ho jinde (Špatenková et al, 2009, s 37).

Obecně máme tendenci verbální komunikaci připisovat větší v ýznam než komunikaci neverbální, protože je ve verbální komunikaci obsažena věcnost – onen informační obsah sdělení. Jednotlivé druh y komunikace „jdou však ruku v ruce“, obv ykle se vzájemně doplňují (slova jsou doprovázena gest y, v ýrazem obličeje, jsou podtrhnuta určit ým tónem řeči apod) (Špatenková et al, 2009, s 38).

28

2. 2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace představuje druh sdělení, při kterém si předáváme informace beze slov (Janáčková, 2008, s. 17). neverbální

Při

komunikaci

sdělujeme

v ýrazem

obličeje,

oddálením

či přiblížením, dotekem, postojem, poh yb y, gest y, pohled y, tónem řeči, úpravou našeho zevnějšku apod. Neverbální chování v širším sm yslu můžeme podle Berana (2000) rozdělit na vlastní neverbální chování, které představuje mimika, gesta, pantomimika, a na paraverbální projev y, kam zahrnujeme způsob, jak je verbální informace řečena – patří sem informace řeči, rychlost a hlasitost řeči, pauzy v řeči a tón hlasu. Podle autora mezi převážně neverbální komunikační dovednosti přitom patří pozorování, naslouchání, empatie, projev zájmu a respekt (Janáčková, 2008, s. 17). Mimoslovně: •

sdělujeme emoce – pocit y, nálad y, afekt y,

•

naznačujeme zájem,

•

v ytváříme dojem o tom, kdo jsme,

•

ovlivňujeme postoj komunikačního partnera,

•

řídíme chod vzájemného st yku (Janáčková, 2008, s. 17).

Emoce,

kterou

prožíváme,

je

primárně

určena

tím,

co

se

děje

v neurovegetativním s ystému v našem těle – a také opačně – to, co děláme, ovlivňuje nástup emocionálního stavu. Jinak řečeno, máme například radost, protože se do naší krve v yplavilo větší množství adrenalinu, to pak vedlo ke zv ýšení aktivit y různ ých orgánů a nakonec se projevilo i na našem zevnějšku. Současně však platí, že kd yž například pláčeme, tak posmutníme, pochopíme, že jsou to dílčí příznak y smutku, a zaujmeme proto příslušn ý postoj (Janáčková, 2008, s. 17). Vztah mezi činností vegetativního nervstva a smutkem je ted y dán dvěma proměnnými: 1. jsem smutn ý, a proto pláču, 2. pláču, a to mě vede k tomu, že jsem smutn ý. (Janáčková, 2008, s. 18). V životě se učíme rozeznávat komplexní obrazce neverbálních projevů jako ukazatele různ ých emocionálních stavů lidí, s nimiž přicházíme do st yku. Učíme se chápat jejich v ýznam a sm ysl. Učíme se číst jejich znak y chování, v mimice, v hlase, v poh ybech, pohledech atd. (Janáčková, 2008, s. 18). 29

Neverbální komunikace může dokonce odhalit, že řečená slova nejsou autentická – že se vás někdo pokouší oklamat, že se snaží něco předstírat, nebo naopak zastírat (třeba kd yž se vám pacient s bolestivou grimasou ve tváří snaží namluvit, že ho to vůbec nebolí). Neverbální projev y při komunikaci totiž většinou neb ývají tak přísně kontrolován y jako řeč (většina řeči těla se odehrává na nevědomé úrovni). Pokud ted y umíte dobře číst neverbální projev y a naslouchat svrchním tónům řeči, dozvíte se i to, co slova zakrývají. Prostřednictvím neverbálních projevů lze totiž v yjádřit celou řadu skutečností. Mnohé pocit y a cit y lze v yj ádřit nejv ýstižněji právě nonverbálně – v ýrazem v obličeji a poh yb y těla (Špatenková et al, 2009, s. 29). Specifickou formou neverbální komunikace je vzhled a úprava zevnějšku. Sesterská uniforma je s ymbolem jisté pozice, role, a tedy i kompetence v určité situaci (tím, že ji máte, sdělujete ostatním, že v ykonáváte nebo jste připraveni v ykonávat ošetřovatelskou péči). Sestra, která není adekvátně oblečena a upravena, v yvolává v pacientovi nejistotu a poch yby. Pacienti (ale hlavně zaměstnavatelé) jsou vůbec poněkud konzervativní. Očekávají nejen to, že sestra bude slušně, čistě a pečlivě upravena, ale že se současně také bude v yh ýbat nonkonformním způsobům úprav y těla a zevnějšku (Špatenková et al, 2009, s. 29). Pacienti velmi citlivě vnímají neverbální komunikaci sestry. Všímají si mnohem více toho, co sestra dělá a jak se chová, než toho, co říká. Pro sestru, která chce efektivně komunikovat s pacientem, je proto důležité, ab y ovládala neverbální jaz yk komunikace. Asi největší v ýznam mají pro komunikaci neverbální projev y v oblasti obličeje a hlav y. Na druhém místě jsou poh yb y rukou a paží a teprve pak poh yb y a pozice těla a nohou (Špatenková et al, 2009, s. 30). Ve v ýrazu tváře (mimice) se nejsilněji odráží emoční prožívání. Mimikou v yjádříme radost, smutek, strach, štěstí, neštěstí, překvapení, rozčílení, spokojenost, nezájem apod. Úsměv, pokud se používá za vhodn ých okolností, obv ykle znamená vřelost a radost. Některé v ýraz y obličeje lze číst snadno (např. smutek ve tváři a slz y), jiné (např. prázdn ý v ýraz obličeje), mohou b ýt nejednoznačné. Nedostatek vhodného výrazu obličeje může b ýt součástí 30

s ymptomatologie některých nemocí (např. Parkinsonov y chorob y). Také některé ps ychiatrické poruch y mohou způsobit oploštění afektu a minimální v ýraz obličeje (Špatenková et al, 2009, s. 30). Neméně v ýznamn ým komunikátorem a sdělovačem emocí je řeč očí a pohledů. Očima zahajujeme každ ý sociální kontakt. Pohledem lze někd y v yjádřit více než slov y. V kontextu multikulturního ošetřovatelství je třeba připomenout, že různé kulturní skupin y variují v interpretaci v ýrazů obličeje, zvláště očního

kontaktu.

Co

může

b ýt

přijatelné

v jedné

kultuře,

může

b ýt

nepřijatelné v jiné. V naší kultuře se přímý oční kontakt považuje za sdělení zájmu a důvěryhodnosti. Někd y se delší oční kontakt, zvláště ve spojení s fyzick ým dotekem, považuje za znamení intimit y. Sklopený zrak může b ýt znamením respektu a úct y (např. u Asiatů) (Špatenková et al, 2009, s. 31). Ovšem nejen v ýrazem obličeje nebo pohled y, ale také přiblížením se k druhé osobě, nebo naopak oddálením se od ní si něco sdělujeme. Čím jsou si lidé s ympatičtější, tím kratší vzdálenost při komunikaci udržují (Špatenková et al, 2009, s. 31). Každ ý člověk má určitou stabilní distanci, kterou obv ykle v kontaktu s jin ými lidmi dodržuje a v níž se cítí bezpečně. Každ ý pacient je jedinečn ý, s různ ými požadavk y na svůj prostor kolem svého těla. Jestliže mu někdo do tohoto prostoru vstoupí, může se cítit nepříjemně, nebo dokonce ohroženě a ustupuje dozadu nebo do stran. Jestliže druh ý naopak touží po přiblížení a znovu zmenší vzdálenost mezi nimi, nastává tzv. proxemick ý tanec. Vzdálenost od druhého aktéra komunikace variuje také s t ypem vztahu. Čím důvěrnější je komunikace, tím blíže jsou si aktéři komunikace. Běžně si však „na tělo“ do tzv. intimní zóny, která je přibližně ve vzdálenosti do 15-30cm kolem každého z nás, pouštíme do této zón y jenom někoho – osoby blízké a milé, z cizích osob většinou jen malé děti. A pak do této zón y běžně vstupují také zdravotničtí

pracovníci

při

v ýkonu

ošetřovatelské

péče.

Společenská

vzdálenost mezi lidmi je asi 1-1,30 metru a je obv yklá např. při konverzaci mezi znám ými nebo v pracovním kontaktu. Měli b y ji dodržovat i zdravotničtí pracovníci při komunikaci s pacient y (Špatenková et al, 2009, s. 31). Držení za ruku nebo lehk ý dotek na paži může b ýt pro pacient y během stresov ých situací velmi uklidňující. Fyzick ý kontakt je projevem zájmu 31

o jinou lidskou b ytost. Užití doteku je univerzálním jaz ykem péče. Dotek může snadno překonat jaz ykovou, věkovou ale i jinou bariéru. Může pacient y uklidnit a podpořit. Je to skutečn ý mocn ý nástroj (Špatenková et al, 2009, s. 32). Zdravotničtí pracovníci používají při kontaktu s pacient y různé druh y doteků – některé jsou uklidňující, jiné jsou nedílnou součástí ošetřovatelsk ých intervencí (např. při provádění h ygien y nebo polohování). Některé dotek y (např. při zavádění intravenózního nebo močového katetru) mohou b ýt nepříjemné. Siln ý dotek si může pacient v ysvětlit jako kontrolující nebo hostilní. Proto je nanejv ýš důležité nastolit vztah důvěry před jakoukoli invazivní nebo bolestivou formu doteku. Důvěra snižuje úzkost pacienta a pomáhá udržovat dobrý vztah (Špatenková et al, 2009, s. 32). Význam doteku v ošetřovatelské péči •

Dotek může upoutat pozornost pacientů, kteří jsou nesoustředění nebo příliš ponoření do sebe.

•

Dotek může redukovat úzkost pacientů ve stresov ých situacích.

•

Dotekem mohou zdravotničtí pracovníci v yjádřit zájem o pacientovu zkušenost.

•

Dotek podtrhuje sdílení a blízkost s jin ým člověkem. Je ujištěním „jsem tad y a jsem tu pro vás“.

•

Dotek je projevem péče.

•

Dotek je nedílnou součástí ošetřovatelské péče (Špatenková et al, 2009, s. 32).

Také celkov ý vzhled těla, jeho poh yb y, držení, napětí nebo uvolnění, náklon, poloha rukou, nohou, hlav y nebo konfigurace všech částí těla a směr natočení těla o člověku mnoho prozrazuje. Signalizuje emoční stav, zaujetí, postoj k druhému aktérovi komunikace či sdělení, které je obsahem komunikace (Špatenková et al, 2009, s. 33). Důležitá je také konfigurace (souhlasnost) poloh y těla aktérů komunikace (Špatenková et al, 2009, s 33. Neopominuteln ý v ýznam mají v neverbální komunikaci gesta. Mohou dokonce zcela nahradit verbální sdělení. Běžně se používají při popisování velikosti, tvaru apod., ab y si druh ý aktér komunikace dokázal lépe představit, co je mu 32

sdělováno (např. rybář ukazuje, že ulovil tááákhle velikou rybu). Kromě záměrn ých gest však lidé běžně používají i gesta, která si neuvědomují, proto mohou gesta o člověku mnohé prozradit. Otevřené ruce a paže mohou v yjadřovat otevřenost a upřímnost při komunikaci. Založené paže, překřížené ruce nebo propletené prst y mohou poukazovat na určitou rezervovanost vůči komunikaci nebo opatrnost vůči prozrazení nějak ých osobních informací. Překřížené paže mohou b ýt ale také v ýrazem zranitelnosti a potřeb y ochran y (Špatenková et al, 2009, s. 33). Určit ý vliv na průběh komunikace má i přev ýšení, kd y je jeden z aktérů komunikace v ýše než druh ý. Aktér, který je v ýše, má zároveň ps ychologickou převahu, a tím i větší jistotu, druh ý se naopak cítí podřízen ý, někd y i doslova ponížen ý (Špatenková et al, 2009, s. 34). Paralingvistika představuje přechod od neverbální komunikace ke komunikaci verbální. Zesiluje, nebo naopak zeslabuje obsah sdělení, zpoch ybňuje ho, nebo naopak potvrzuje, dává najevo postoj řečníka k dané věci, jeho zaujetí, vřelost, s ympatii nebo zlobu (Špatenková et al, 2009, s. 34). Paralingvistika zahrnuje např. sílu hlasu, v ýšku tónu řeči (příliš v ysoké tón y řeči – např. fistule posluchače iritují, hlubší tón y naopak uklidňují), rychlost verbálního projevu, objem řeči, pl ynulost a kvalitu řeči, parafrázování, pomlk y, barvu hlasu a třeba také ch yb y v řeči (přeřeknutí). Hlasitá řeč může znamenat vitalitu, sebevědomí, ale také přátelskost a uvolněnost, nebo i špatné sebeovládání. Tichá řeč b ývá projevem nesmělosti, st ydlivosti, ale někd y i rozhodnost a důraz může být proklamován tich ým, pomal ým a důrazn ým projevem za pomoci v ýraznějších neverbálních signálů. Velmi rychlá řeč se obtížně vnímá a je únavná. R ychlé tempo řeči mají lidé impulzivní a temperamentní, ale může b ýt také známkou nevázanosti nebo nervozit y. Pomalé tempo může b ýt projevem věcnosti, rozvah y, v yrovnanosti, nebo celkové pomalosti či váhavosti. Držte se raději“zlaté střední cest y“, ted y že všechno b y mělo b ýt „tak akorát“(ani moc, ani málo, ani příliš hlasitě, ani příliš potichu, ani moc rychle, ani moc pomalu) (Špatenková et al, 2009, s. 35). Nepřejímejte ale interpretaci neverbálních signálů, tak jak předkládají některé publikace, zase tak absolutně. Neverbální chování je sice dobře viditelné, al e 33

nesnadno a

interpretovatelné,

přeceňování

neverbální

a

proto

může

komunikace.

lehce

Buďte

dojít

proto

ke

generalizaci

velmi

opatrní

při

dekódování neverbálních signálů, protože se nedají interpretovat jednoznačně. (Způsob neverbální komunikace je podmíněn celou řadou faktorů, například temperamentem,

situačním

geografickou

etnickou

a

a

zdravotním

oblastí,

sociální

stavem, třídou,

věkem, popř.

pohlavím,

společenskou

skupinou.) Je vžd y třeba v ycházet z kontextu dané situace a posuzovat celkové neverbální i verbální sdělení (Špatenková et al, 2009, s. 35).

2. 3 Komunikační bariéry Při kódování našich myšlenek do slov a vět vstupují do hry filtry, jak ými jsou například naše předsudk y nebo hodnotový s ystém. Při přenosu informace mezi dvěma lidmi pak přicházejí na řadu bariéry, které mohou správné pochopení sdělovan ých m yšlenek ztížit. Tyto bariéry mohou mít různ ý charakter:

2. 3. 1 Prostorové bariéry Jedná se o komplikace čistě fyzického rázu. Komunikační partneři mohou b ýt od sebe vzdáleni, ruší je hluk, komunikují prostřednictvím nedokonal ých telekomunikačních prostředků a podobně. Tyto bariéry lze odstranit, pokud si uvědomíme, že komunikace tváří v tvář má za všech okolností přednost před ostatními druh y komunikace.

2. 3. 2 Emociální bariéry Pokud lidé nejsou „naladěni na stejnou vlnu“, jejich emoce se v ýrazně liší, bude se jim obtížně komunikovat a nebudou se navzájem dobře chápat. Tradiční otázku starostlivé matk y „Jak bylo ve škole?“, kterou v yjadřuje svůj zájem a mohli b ychom ji ted y přeložit ve sm yslu „Cos dělal, jak ses měl?“, může špatně naladěn ý s yn pochopit jako nevhodn ý útok na své soukromí. V tu chvíli chápe otázku ve sm yslu „Tak copak jsi zase v yvedl?“. Různé emociální naladění může komunikaci značně zkomplikovat, možnou prevencí před touto komunikační bariérou je důkladné a aktivní naslouchání

34

komunikačnímu partnerovi, ab ychom byli schopni tento emoční nesoulad odhalit (Šimková et al., 2007, s. 21).

2. 3. 3 Generační bariéry Zatímco slova jako „komoda“ nebo „rukávník“ z aktuálního slovníku populace neodvratně mizí, přicházejí v ýraz y nové. Čeština je jaz yk velmi tolerantní vůči přejímání cizích v ýrazů, proto i v česk ých slovnících dnes najdem e audit y, hackery, gaye, pagery, puzzle nebo třeba gyros. Je zřejmé, že t yto novotvary budeme hledat spíš ve slovní zásobě mladší generace.

2. 3. 4 Kulturní bariéry Jiný kraj, jin ý mrav, jin ý jaz yk a také mnoho různ ých zv yklostí. Jaz yková bariéra je asi nejcharakterističtějším příkladem kulturní překážky, nejedná se ale zdaleka pouze o jaz yk. Mezi kulturní bariéry lze zařadit například i

bariéry

či

profesní

odbornostní

–

rozhovor

počítačového

experta

s veterinárním lékařem na odborné úrovni bude zřejmě obtížně srozumiteln ý pro oba komunikační partnery. Tento druh bariér se ted y velmi aktuálně t ýká práce lékařů a zdravotnického personálu. Nedorozumění, vzniká na základě nepochopení

odborn ých

termínů

a

formulací,

jsou

velmi

jednoduše

odstranitelná – s klient y i jejich příbuzn ými je třeba mluvit jejich jaz ykem a opakovaně ověřovat, zda naše m yšlenk y chápou.

2. 3. 5 Významové (sémantické) bariéry Čeština

je

jaz ykem,

který

záměně

v ýznamu

příliš

nepřeje.

Například

angličtina je na homon yma (slova stejně znějící, ale jiného v ýznamu) velmi bohatá a slovo „stick“ v ní může znamenat kromě hokejk y, lepidla a suché větve desítk y dalších věcí (i sloves), například též šest uzen ých úhořů na dřevěné t yčce. Čeština má homon ym, která b y nám komplikovala porozumění, poměrně málo – například rys (v ýkres, kočkovitá šelma), kolej (železniční

kolej,

studentská

ub ytovna),

ke

skutečn ým

v ýznamov ým

nedorozuměním tak dochází celkem zřídka (Šimková et al., 2007, s. 22).

35

Jinak můžeme bariéry rozdělit a popsat jako: Bariéry v ypl ývající z prostředí – horko, zima, špatné osvětlení, hluk, pach y

Jazykové bariéry – odborné v ýraz y, složitá souvětí, rychlý nebo pomal ý projev, nevhodn ý tón apod. (Šimková et al., 2007, s. 22).

Ps ychologické bariéry – úzkost, frustrace, předsudk y, snížená koncentrace, rozdíl y v postaveních, strach

Fyziologické bariéry – bolest hlav y, nemoc, únava

Bariéry v ypl ývající z rozdílného vnímání – rozdílná očekávání, nečekan ý postoj, vzhled druhého Bariéry v ypl ývající ze sdělovaného obsahu – předmět hovoru mě nezajímá, to jsme již sl yšeli dříve, obsah je moc složitý nebo jednoduch ý, obsah nechceme sl yšet (Šimková et al., 2007, s. 23).

36

3 KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICTVÍ Ve sféře veřejného vztahu mezi zdravotníkem a nemocn ým, ale i ve všech oblastech každodenního života, je nezb ytná správná komunikace (Zacharová et al., 2007, s. 81). Komunikace je v obecné rovině definována jako sdělení informací nebo vzájemná v ýměna informací prostřednictvím různ ých signálů a prostředků (Jarošová, 2000, s. 53). Může se tak realizovat písmem, gest y a jin ými formami neverbální chování, pomocí tisku, rozhlasu a jin ých dalších médií. Kd ykoliv

dochází

mezi

lidmi

k interakci,

nev yhnutelně

dojde

k jisté

komunikaci. Komunikace tvoří základ veškeré ošetřovatelské péče. V rámci profese v yžaduje zcela zvláštní dovednosti, kterým se musí zdravotníci naučit již během příprav y na své povolání (Zacharová et al., 2007, s. 81). Ošetřovatelská praxe klade schopnosti interakce a komunikace s nemocn ými i

spolupracovník y

na

v ýznamné

místo.

Zdravotník

používá

dovednost

komunikovat s pacientem jako součást profesionálního v ybavení. Schopnost komunikovat slouží k navázání a rozvíjení kontaktu s nemocn ým. Komunikace je dovednost, kterou je nutné neustále rozvíjet, jen musíme chtít, umět a moci ji rozvíjet. Nemoc, odloučení od rodin y, nemožnost pracovat – to vše může mít za následek zhoršení pacientov ých komunikačních dovedností. Právě zde je prostor pro práci sestry na jejich rozvoji. Vzhledem ke zdravotnické praxi je nutné, ab y zdravotničtí pracovníci rozlišovali specifika komunikace jednotliv ých skupin nemocn ých (Zacharová et al., 2007, s. 81). Jedná se o specifika v komunikaci podle druhu onemocnění a postižení. Jde například o komunikaci s nemocn ým dítětem, s pacientem se závažn ým onemocněním, s handicapovan ým pacientem, s pacient y starými, nev yléčitelně nemocn ými

a

umírajícími,

s pacientkami

v oblasti

ženského

lékařství,

s pacient y interních nebo chirurgick ých oborů (Zacharová et al., 2007, s. 81). Zdravotnick ý pracovník musí počítat s různ ými zvláštnostmi nemocn ých a musí je respektovat (Zacharová et al., 2007, s. 82).

37

Zásadní v ýznam má komunikace mezi lékařem a pacientem. Je obv ykle velmi mnohotvárná a v průběhu je ovlivňována řadou faktorů. Interakce lékař – pacient pramení z asymetrick ých sociálních vztahů, které jsou dán y: 1. rozlišn ým stupněm vědomostí, kd y je lékař považován za experta a pacient v ystupuje v pozici laika. To dává lékaři určit ý pocit moci 2. rozdílnou sociální rolí, která vede k tomu, že lékař má iniciativu a uznávanou společenskou kompetenci, disponuje mocí, zatímco pacient hledá pomoc 3. moderní technicko-lékařskou aparaturou a rozvojem specializace, kd y lékař

v konkrétní

interakci

s pacientem

v ytváří

řízen ý

rozhovor

(Bártlová, 1996, s. 86). Tato as ymetrie b ývá někd y přenášena na sociální stránku jejich vzájemného vztahu. Nejčastější nespokojenost pacienta v komunikaci s lékařem souvisí s tzv.

„informační

nouzí“.

Častá

komunikační

bariéra

mezi

lékařem

a pacientem pramení z rozdílnosti „jaz yků“, u používání odborného jaz yka ve st yku s laickou veřejností. Rozdílné vzdělání, odlišné sociální vrstv y, ze

kterých

pocházejí

pacienti

a

lékař,

celková

kulturnost,

zkušenost

s nemocemi, to vše v ytváří možnosti pro nedorozumění. Důležité je také vědomí rozdílů mezi lékařem a pacientem v oceňování hodnot celkového životního st ylu a v úrovni slovních abstrakcí. Pacient je většinou schopen pochopit a formulovat nemoc v somatických a fyzick ých projevech. Lékař má proto v procesu léčení brát v úvahu subjekt pacienta a jeho zvláštnosti. Informace jsou pro pacienta velmi důležité, neboť čím lépe je o svém zdravotním

stavu

informován,

tím

lépe

může

s lékařem

spolupracovat

(Zacharová et al., 2007, s. 82). Křivohlav ý, 2002, s. 66 uvádí dvě rovin y interakce mezi lékařem a pacientem, a to: •

rovina profesionální – je uplatňováno hledisko somatické medicín y

•

rovina sociální a ps ychosociální – někd y také obecně nazývána „humanitní“. Jde zde o poznání toho, že mezi pacientem a lékařem se odehrává mnohem víc, než uvádějí tradiční učebnice medicín y (Zacharová et al., 2007, s. 82 ). 38

Vstupem pacienta do ordinace a osobním setkáním s lékařem se utváří určitá sociálně-ps ychologická atmosféra, určitá kvalita vztahu (Zacharová et al., 2007, s. 82). Pacient vstupující do kontaktu a interakce s lékařem nežádá jen, ab y ho lékař v yslechl a porozuměl jeho obtížím. Většinou si přeje, aniž b y o tom hovořil, ab y mu lékař posk ytl určitou sociální oporu. Tu potřebuje nemocn ý člověk i proto, že v období postmoderní společnosti často dochází k radikálnímu omezování rozsahu sociální sítě (Zacharová et al., 2007, s. 81).

3. 1 Komunikace v ošetřovatelství Kvalitní ošetřovatelská péče je nem yslitelná bez komunikace mezi sestrou a nemocn ým

nebo

bez

komunikace

mezi

zdravotník y

navzájem.

V ošetřovatelství ale nev ystačíme jen s komunikací, kterou jsme si osvojili v běžném životě. K ošetřovatelské praxi patří tři druh y komunikace: •

sociální komunikace – je neplánovaná, odehrává se při neformálních setkáních

•

strukturovaná komunikace – má určitou plánovanou náplň, například rozhovor o pooperační péči s nemocn ým před operací

•

terapeutická (léčebná) komunikace – je definována jako proces, který pomáhá překovávat přechodn ý stres, dobře v ycházet s lidmi, přizpůsobit se nezměniteln ým skutečnostem a současně překonávat ps ychické překážk y, které stojí v cestě k seberealizaci. Sestry ji v yužívají v různ ých situacích, například při pomoci nemocnému v yrovnat se se sdělením diagnóz y (Zacharová et al., 2007, s. 90).

V medicíně, zdravotní i ošetřovatelské péči b y se měla uplatňovat etika dialogu, tj. vzájemné v ýměn y názorů a otevřené komunikace. V etickém dialogu je třeba zachovat určitou rovnováhu mezi stanovisk y odborníků a laiků. Lékař zůstává odborníkem v interpretaci klinick ých nálezů a pacient je odborníkem v tom, jak se cítí, jak mu je. Nevhodně vedená komunikace, špatně volené slovo, nedůvěra mohou mít vliv na ps ychiku nemocného. Hovoříme pak o ps ychické iatropatogenii (Zacharová et al., 2007, s. 90). 39

K dosažení kvalitní oboustranné komunikace sestry s nemocn ým je potřebné respektovat obecné požadavk y: •

schopnost empatie je umění vcítit se do toho, co nemocn ý právě prožívá, jak hodnotí sebe a svět, jak ý je jeho vztah k nemoci, jak ji vnímá, co si o ní myslí. Porozumění sestře přináší důležité informace o nemocném, který přestává b ýt subjektivně sám a pociťuje úlevu

•

individuální přístup znamená osobité, aktivní přizpůsobení našeho chování zvláštnostem nemocného. Znamená to, že sestra b y měla znát individuální potřeb y každého nemocného a reagovat na ně. To, co se může zdát jednomu jako nepřijatelné, je pro druhého samozřejmé. Slova, která může před jedním v yslovit, se mohou druhého hluboce dotknout

•

úcta k člověku je základním principem vysoce humánní ošetřovatelské péče. Vážit si každého nemocného, respektovat jeho práva a potřeb y, znamená ponechat mu určitou autonomii – samostatnost

•

pozitivní vztah k nemocnému se projevuje ve všech rovinách lidské činnosti. Vše, co sestra a lékař udělají, ale i neudělají, má svůj ps ychologick ý vliv na nemocného (Zacharová et al., 2007, s. 90).

Specifické komutační technik y a dovednosti Důležitou

podmínkou

pro

průběh

efektivní

komunikace

mezi

a nemocn ým je osvojení si určit ých konkrétních dovedností. •

naslouchání

•

podněcování (stimulace) rozhovoru

•

zrcadlení (sebereflex e) atd. (Zacharová et al., 2007, s. 90).

40

sestrou

4. SPECIFIKA KOMUNIKACE SE SENIORY Při

komunikaci

se

starými

lidmi

přistupují

k obecn ým

komunikačním

problémům specifické potíže. Starý člověk může trpět poruchou sm yslového vnímání,

neurologick ým

onemocněním

s následnou

afázií,

kognitivními

poruchami, ps ychiatrick ými chorobami apod. (Minibergerová et al., 2006, s. 43). Se staršími lidmi se setkáváme při poskytování zdravotní péče často. Je to dáno nejen demografick ým v ývojem naší společnosti, kd y populace stárne a přib ývá starších lidí, kteří potřebují zdravotní péči, ale také tím, že ve v yšším věku se projevují involuční proces y ve stáří a senioři b ývají častěji nemocní. Aktivnější a mobilní senioři mohou v yhledávat ošetření taktéž z důvodů uspokojení sv ých sociálních potřeb – chtějí si prostě s něk ým promluvit, setkat se s jin ými lidmi a alespoň částečně tak prolomit svoji osamělost. Uspokojení své potřeb y sociálního kontaktu očekávají senioři nejen

od

spolupacientů,

ale

především

od

zdravotnick ých

pracovníků.

A pokud toto jejich očekávání není splněno, mohou se cítit neuspokojení, frustrovaní, naštvaní. Zejména starší ženy jsou velmi komunikativní a ochotn é sdělit téměř všechno. Muži senioři b ývají hostilnější, zlobí se na neduh y stáří a na své zdravotní problém y. Mají tendenci srovnávat svůj současn ý stav s tím, co b ylo (a hlavně jací b yli) před x let y, a protože registrují rozdíl (tehd y a teď), značně tím trpí jejich sebevědomí a mohou se chovat až agresivně. Senioři – muži také nezřídka hledají útěchu v alkoholu, žen y – seniork y spíše v medikaci (abúzus analgetik a někd y i ps ychofarmak není ojediněl ý) (Špatenková et al., 2009, s. 76). Komunikace se staršími pacient y představuje pro zdravotnické pracovník y nezřídka velkou prověrku jejich komunikačních dovedností. Involuční proces y ve stáří mohou v yt vářet bariéry efektivní komunikace. Může se stát, že se

senioři

dostaví

do

zdravotnického

zařízení

nepřiměřeně

oblečeni,

zapáchající a ne zcela čistí. (Extrémním příkladem je tzv. Diogenův s yndrom, kd y je inteligence seniora zachována, ale dochází ke krajnímu zanedbávání zevnějšku nebo domácnosti.) Úprava zevnějšku a h ygiena nemusí b ýt pro seniora prioritní záležitostí. Mnozí senioři nemají náhled na svoji situaci. 41

Toto všechno může komunikaci se seniory značně zkomplikovat (Špatenková et al., 2009, s. 76). Komunikace seniorů má svoje specifika. Maria Vágnerová je reflektuje následovně: Starý

člověk

reaguje

pomaleji,

v komunikaci

to

znamená

například

komunikační problémy s příslušník y mladší generace, kteří b ývají netrpěliví a nedočkaví. Poruch y paměti ovlivňují komunikaci seniorů v tom, že si člověk nemůže rychle nebo vůbec vybavit některé situace, čísla, jména atd. Opakování již sděleného je dalším t ypick ým znakem komunikace seniorů, jakob y se senior ubezpečoval, zda naslouchající pochopil, co mu chtěl sdělit, může také jít o pocity nejistot y, snížené koncentrace apod. Senioři v důsledku problémů se sluchem, vkládají do komunikace velké úsilí, přes všechnu jejich snahu se však může stát, že zprávě neporozumí a reagují nepřiměřeně dané situaci. Velmi častá je tendence seniorů komunikovat s ostatními pomocí tělesn ých obtíží, snaží se tímto způsobem upoutat pozornost. Mluví (rádi a často) o sv ých nemocech a potížích. Cílem však není simulace daného problému, ale právě upoutání pozornosti na sebe. Velk ým problémem je pro seniory komunikace ve větší skupině lidí, senior musí v ynakládat velké úsilí, případn ý hluk a šum komplikuje sl yšení starého člověka, který nemusí b ýt schopen vnímat vše řečené, ale obává se opakovaně dotázat, a proto se raději stáhne do pasivit y (Špatenková et al., 2009, s. 76-77).

4.1 Naslouchání Důležitou součástí komunikačního procesu je naslouchání. V naslouchání druhému člověku mohou bránit (z hlediska vzdálenosti v prostoru) dvě různé situace –jsme-li moc blízko nebo příliš moc daleko. Můžeme b ýt od něj fyzick y příliš vzdálení, takže ho pořádně neusl yšíme. Chceme-li po něm, ab y věci několikrát zopakoval, dot yčn ý znervózní nebo to vzdá. Moc vzdáleni 42

jsme také, kd yž si neuděláme dost času, který starý člověk k rozhovoru potřebuje. Nebo pečovatelé mluví spolu a starý člověk zůstává vzdálen stranou.

Také

nemůžeme

b ýt

příliš

blízko,

protože

si

spoust y

věcí

nevšimneme (Minibergerová et al., 2006, s. 44). Zam yslíme-li se nad procesem naslouchání, zjistíme, že je možné najít celou řadu „bariér“, které v naslouchání druhému člověku brání (Minibergerová et al., 2006, s. 44). Při komunikaci se starým člověkem vstupují do popředí prostředk y neverbální komunikace (Minibergerová et al., 2006, s. 45). Např. při komunikaci s nedosl ýchav ým člověkem je třeba se více soustředit na cel ý komunikační proces – hledět druhému do tváře, mluvit pomalu a hlasitěji než obv ykle, ale tónem co nejnižším, pečlivě artikulovat a tvořit krátké vět y (Minibergerová et al., 2006, s. 45). Při komunikaci je důležit ý zrakov ý kontakt, při němž pacient vidí sestře do tváře a naopak. Zdravotník může úsměvem pochválit, povzbudit, uklidnit, pozitivně

naladit.

Centrální

roli

v mimice

hraje

„řeč

očí“,

oči

hrají

nejv ýznamnější komunikační kanál y, které zdravotníka informují o pacientově prožívání, citech, m yšlenkách (Minibergerová et al., 2006, s. 45). Na v ýznamu nab ývá i dotekov ý kontakt. I senior ocení nejběžnější dotekov ý kontakt, kterým je podání ruk y. Tím, že pacienta pohladíme po ruce, položíme mu ruku na rameno, případně vezmeme jeho ruku do sv ých, posilujeme pacientovu důvěru (Minibergerová et al., 2006, s. 45). Starý člověk, zvláště, kd yž je unaven ý, velmi pomalu komunikuje. Potřebuje delší dobu na to, aby sdělen ý obsah sl yšel a porozuměl mu, nalezl odpověď a v yjádřil ji slov y. Zpomalené reakce jsou u starého člověka způsoben y celkov ým zpomalením fungování organismu. Jediná možnost, jak s takov ým člověkem komunikovat, je přizpůsobit se jeho rytmu (Minibergerová et al., 2006, s. 45). Mlčení, ze kterého má tolik lidí strach, může b ýt někd y výmluvnější než všechna slova. Jsou chvíle, kd y nevíme co říct. Můžeme mlčet, protože v yřčená slova nemusí vyjadřovat naše pocit y. Také pohled v yjádří mnohd y víc než slova, je pravdivější, protože slov y můžeme v yjádřit cokoli, ale pohledem se klame hůř (Minibergerová et al., 2006, s. 45). 43

4.2 Doporučení pro komunikaci se seniory Doporučení pro komunikaci se staršími lidmi (podle doporučení Národní rad y zdravotně postižen ých) •

Respektujte identitu pacienta a důsledně jej oslovujte jménem nebo odpovídajícím titulem. Nev yžádaná familiární oslovení „babi“, „dědo“ jsou ponižující.

•

Důsledně se v yh ýbejte infantilizaci starého člověka. Ani se seniory s yndromem demence nehovoříme jako s dětmi (formou ani obsahem).

•

Při

komunikaci

Z komunikace

se

seniory

v ylučte

chraňte

důsledně

podceňování,

devalvaci

jejich a

důstojnost. nepodložené

přisuzování závažn ých funkčních deficitů (např. v kognitivní oblasti). •

Respektujte princip zpomalení a chraňte seniory před časov ým stresem. Počítejte se zpomalením ps ychomotorického tempa a se zhoršenou poh yblivostí a stabilitou.

•

Složitější nebo zvláště důležité informace několikrát opakujte a raději ještě napište na list papíru.

•

Aktivně,

ale

taktně,

ověřte

možné

komunikační

bariéry

a

tomu

přizpůsobte komunikaci. •

K usnadnění komunikace se zdržujte v zorném poli pacienta, mluvte srozumitelně a udržujte oční kontakt. Při poch ybnostech ověřte správné v yužití kompenzačních pomůcek.

•

Nezv yšujte zb ytečně hlas, „neřvětě“ na seniory. Porozumění řeči se ve

v yšším

věku

zhoršuje

především

v hlučném

prostředí,

proto

„nepřekřikujte“ jin ý hovor, rozhlas nebo televizi, ale pokuste se hluk odstranit. •

Jakoukoliv pomoc vžd y nabízejte, ale nevnucujte.

•

Jakákoliv intervence b y měla cílevědomě směřovat k podpoře a udržení (resp. obnově) soběstačnosti (autonomie) seniorů, nikoli předčasně předpokládat její ztrátu, popř. ireverzibilitu (Špatenková et al. 2009, s. 77).

44

5 KONCEPCE PSYCHOTERAPEUTICKÉHO PŘÍSTUPU Ve vztahu mezi zdravotníkem (lékař, sestra, ošetřovatel) na jedné straně a pacientem nebo klientem na druhé straně lze rozlišit dva základní model y (Minibergerová et al., 2006, s. 33). První model je orientovan ý na zdravotníka a nemoc. Je to tradiční model, u nás zatím (zejména chování lékařů) v ýrazně převažuje. Zdravotník v tomto modelu v ystupuje direktivně, jednoznačně pacienta vede. Nev ytváří osobní vztah, ale usiluje o věcn ý, racionální přístup. Pacient nebo klient je „objektem“ péče. Zdravotník v yžaduje pacientovu poslušnost (Minibergerová et al., 2006, s. 33). Druh ý na pacienta orientovan ý model. V rámci tohoto přístupu se zdravotník zajímá o subjektivní prožívání pacienta nebo klienta. Jejich vztah je více partnersk ý, lékař vystupuje spíše nedirektivně. Spolupráce je v ýsledkem vzájemné

dohod y

mezi

rodinou.

Zdravotník

zdravotníkem

se

zajímá

o

a

pacientem,

pacienta

event.

v širších

pacientovou souvislostech

(Minibergerová et al., 2006, s. 33). Kvalita vztahu mezi zdravotníkem a pacientem nebo klientem má na průběh léčb y nebo pob ytu ve zdravotnickém zařízení velk ý vliv (Minibergerová et al., 2006, s. 33). Druh ý model vztahu zdravotník – pacient v ytváří základ pro koncepci ps ychologického a ps ychoterapeutického přístupu (Minibergerová et al., 2006, s. 33).

5.1 Psychologický přístup V oblasti chování zdravotníků zahrnuje tento přístup lidsk y „slušné“chování zdravotníků, jejich schopnost respektovat soukromí, chránit intimitu pacientů a klientů, schopnost akceptovat jejich stud. Představuje lidské zacházení s pacient y, zohledňuje „lidsk ý faktor“ v medicíně. Ps ychologick ý přístup má pomoci v ytvořit dobré pracovní společenství mezi zdravotníkem a pacientem

45

tím, že se zdravotník zajímá o prožívání pacienta, o to, jak pacient svoji situaci zvládá (Minibergerová et al., 2006, s. 33). Zv ýšení zájmu o prožívání pacienta zv yšuje nárok y na způsob zacházení s pacient y a na komunikační dovednosti zdravotníků (Minibergerová et al., 2006, s. 33).

5.2 Psychoterapeutický přístup Je takové chování zdravotníka, které přispívá k záměru léčby. Zdravotník při tomto přístupu používá znalosti a dovednosti z oblasti ps ychoterapie. Vztah zdravotníka k pacientovi nebo klientovi je založen ý na zájmu, respektu a spolupráci (Minibergerová et al., 2006, s. 34). Ps ychologické prostředk y, které zdravotník v rámci tohoto přístupu používá, jsou: •

Slovo, resp. Rozhovor – tím, že se s pacientem mluví je otevřen prostor pro v ytváření vztahu. Do vztahu se promítá celá řada emocí pacienta.

•

Specializované

technik y

–

nácvik y,

trénink y,

učení

se

nov ým

dovednostem.

Ps ychoterapeutick ý přístup je založen ý na porozumění, především se rozumí lidské porozumění. Vychází ze zážitku, který si umíme představit a sdílet s druh ým člověkem, k tomuto porozumění pomáhá empatie (Minibergerová et al., 2006, s. 34). Ps ychoterapeutick ý přístup dále v ychází z respektu k individualitě pacienta nebo klienta. Jde o přístup pln ý tolerance, tento přístup uznává rozdíl y mezi lidmi, odlišnosti akceptuje, i kd yž je nemusíme schvalovat. Pro tento přístup je nezb ytná dobrá informovanost a jasná pravidla spolupráce Pro každého člověka ve zdravotnickém zařízení je velmi důležit ý pocit, že není ve svém trápení sám. Proto je důležité posk ytovat pacientovi ps ychologickou podporu, v yužít

empatie,

abychom

se vcítili

do

prožívání

pacienta.

Rozhovory

o negativních emocích mohou pomoci eliminovat jejich negativní důsledk y, 46

dodávají pacientovi odvahu, sdílí jeho obav y (Minibergerová et al., 2006, s. 34). Cílem ps ychoterapeutického přístupu je pomoci pacientovi zvládat ps ychické nárok y nemoci, v yt vořit prostor a podmínk y pro dobrou spolupráci mezi pacientem a zdravotníkem. Vytvořením dobrého vztahu mezi zdravotníkem a pacientem je dán základ pro to, aby kvalita pacientova života zůstala co nev yšší (Minibergerová et al., 2006, s. 34). Již bylo zmíněno, že péče v rámci ps ychoterapeutického přístupu znamená také vztah. Opravdov ý vztah musí zahrnovat všechn y dimenze jedince: fyzickou, ps ychickou, sociokulturní i duchovní. Člověk v něm musí b ýt pojímán jako jedinečná, svobodná, odpovědná b ytost (Minibergerová et al., 2006, s. 34). A zároveň b ytost s něčím a něk ým spojená – mající konkrétní místo v životě, příslušející k jedné nebo více sociálním skupinám. Bytost s vlastní historií, realizující se skrze vztah y s lidmi, v určitém prostředí. Všichni,

kteří

obklopují

starého

člověka,

mohou

b ýt

pokládáni

za „pečovatele“ v tom sm yslu, že se o něj starají, ab y mu pomohli žít (Minibergerová et al., 2006, s. 35).

47

II PRAKTICKÁ ČÁST

6 Cíle práce Cíl 1) Zjistit úroveň profesionální komunikace mezi zdravotníkem a seniory. H1) 70% zdravotníků si m yslí, že jsou dostatečně připraveni na komunikaci se seniory. Cíl 2) Zjistit, zda úroveň vzdělání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. H 0 Úroveň vzdělání nemá vliv na úroveň komunikace se seniory. H A Úroveň vzdělání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. Cíl 3) Zjistit zda v yznání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. H 0 Vyznání neovlivňuje úroveň komunikace se seniory. H A Vyznání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. Cíl 4) Zjistit zda zdravotníci mají zájem zlepšovat úroveň komunikace se seniory během celoživotního vzdělávání. H1) 60% zdravotníků má zájem zlepšovat se v komunikaci se seniory během celoživotního vzdělávání. Cíl 5) Zjistit zda zdravotníci preferují verbální komunikaci při komunikaci se seniory. H1) Nejméně 60% zdravotníků preferuje verbální komunikaci při komunikaci se seniory. Cíl 6) Zjistit zda se zdravotníci setkali s ps ychickou sorogenií. H1) Nejméně 40% zdravotníků se setkalo s ps ychickou sorogenií. Cíl 7) Seznámení s výsledk y v ýzkumu na konferencích, SVOČ v oblasti demografického v ývoje stárnutí obyvatelstva, s problematikou ageismu a komunikace se seniory během profesionální komunikace u zdravotníků. 48

6. 1 Metodika práce Autorka pro svou práci zvolila metodu kvantitativního v ýzkumu v podobě anon ymního dotazníkového šetření. Dotazník

metoda získávání empirick ých informací, založená na nepřímém

otipováním si respondentů, s použitím dopředu formulovaných písemn ých otázek.

Dotazník

je

jednou

z finančně

nejlevnějších

a

časově

nejekonomičtějších metod, je to vhodná metoda pro hromadný sběr informací u velkého počtu respondentů v relativně krátkém čase. Jedná se o metodu, která je poměrně lehce zpracovatelná a vhodná ke statistickému zpracování (Žiaková et al., 2003, s. 158). Dotazník obsahoval soustavu pečlivě připraven ých otázek, vytvořen ých pro získání specifick ých údajů potřebn ých pro v ýzkumné šetření. V dotazníku b yl y použit y t yto položk y: •

uzavřené -

v yznačuji se tím, že jsou respondentovi předložen y

možnosti pro odpověď a respondent v ybírá jednu nebo více možností. •

polouzavřené - respondentovi se předkládá několik možností pro odpověď, z nichž jednu v ybírá. Pokud mu žádná z navrhovan ých odpovědí nev yhovuje, dopíše svou vlastní odpověď do nabídk y „ jiné“.

•

otevřené - t yto otázk y nenavrhují žádné odpovědi, respondent je musí dopsat sám.

•

škálové - respondent v ybírá určit ý bod na předložené škále. Zde b yl y použit y škál y s hodnotami 1 – 10.

•

v ýčtové - zde respondent v ybírá několik možností (Chráska, 2003, s. 90).

Dotazník měl tři části. V první části byl úvodní dopis autork y, kde b yl y základní informace o v ýzkumném šetření a základní pok yn y pro respondent y. Druhá část obsahovala obecné informativní otázk y o respondentovi. Ve třetí části b yl y položk y ke zjištění v ýpovědí zdravotnického personálu ke zjištění informací o postojích k této problematice.

49

6. 2 Pilotní studie Jednou nezb ytnou součástí v ýzkumného šetření je pilotní studie (předv ýzkum, pilotáž). Cílem je získání většího povědomí o dané problematice. Autorka si zvolila pro pilotní studii rozhovory se seniory. Seniorem autorka rozumí osobu starší 65ti let, autorka si zvolila i další kritéria pro rozhovory se

seniory.

Mezi

tato

kritéria

si

autorka

zařadila

kritérium

aktuální

nepřítomnost seniora ve zdravotnickém zařízení, dalším kritériem b yla zkušenost seniora s pob ytem ve zdravotnickém zařízení. Autorka si zvolila metodu

nestrukturovaného

rozhovoru,

při

kterém

zjistila problematické

oblasti profesionální komunikace zdravotníků se seniory pohledu seniora. Na základě těchto rozhovorů b yl sestaven dotazník.

6. 2. 1 Předtest Další nezb ytnou

součástí

o

které

proceduru,

srozumitelnost,

ve

v ýzkumného

odborníci

jednoznačnost

a

testují

šetření

je

položk y

nesugestivnost

předtest. dotazníku. jednotliv ých

Jedná

se

Zkoumají položek

dotazníku.

6. 3 Výběr respondentů Autorka si

pro kvantitativní

v ýzkumné šetření zvolila záměrn ý v ýběr

respondentů. Cílem tohoto záměrného v ýběru b ylo získat vzorek respondentů z řad zdravotníků, kteří aktivně pracují se seniory. Další kritéria si autorka nevolila.

6. 4 Organizace výzkumného šetření Autorka oficiální cestou, formou žádostí požádala zástupce zdravotnick ých zařízení o spolupráci během v ýzkumného šetření. Autorka si ke spolupráci zvolila různá zdravotnická zařízení, v ybrala si interní oddělení Kroměřížské 50

nemocnice

a.s.,

Nemocnici

Milosrdných

sester

v Kroměříži,

jedná

se

zdravotnické zařízení pro dlouhodobě nemocné, dále Domov pro seniory U Morav y v Kroměříži a Domov se zvláštním režimem v Kroměříži. Autorka osobně rozdala dotazník y do zdravotnick ých zařízení a podala zdravotníkům

základní

instrukce

pro

vyplnění

dotazníků.

Po

domluvě

se zástupci zdravotnick ých zařízení si autorka v yzvedla v yplněné dotazník y.

6. 5 Statistické zpracování výzkumného šetření Během

v ýzkumného

šetření

b ylo

celkem

rozdáno

120

dotazníků,

ke statistickému zpracování se vrátilo 89 dotazníků. Celkem do v ýzkumného šetření b yla zapojena 4 různá pracoviště. Jednalo se o Kroměřížskou nemocnici a.s., Nemocnici Milosrdn ých sester, Domov pro seniory U Morav y v Kroměříži a Domov se zvláštním režimem v Kroměříži. Do v ýzkumného šetření se zapojilo celkem 89 zdravotníků, z toho b ylo 92 % žen a 8 % mužů.

Tabulka č. 2 Respondenti dle zaměstnavatele a věku Místo pracoviště Domov se zvláštním režimem Nemocníce Milosrdn ých sester Kroměřížská Nemocnice a.s. Celkem

Pohlaví

Počet respondentů Průměrn ý věk

žena muž

19

3 6 ,1

2

3 7 ,5

celkem

21

3 6 ,2

žena muž

22

3 8 ,4

2

4 8 ,5

celkem

24

3 9 ,2

žena muž

41

31

3

31

celkem

44

31

89

3 4 ,4

51

Graf č. 1 Složení respondentů na základě pohlaví

Graf č. 2 Složení respondentů dle místa sběru dotazníků

52

Výzkumného šetření se účastnili zdravotníci různého vzdělání, Zdravotníků se základním vzděláním b ylo celkem 5 %, zdravotníků se středoškolsk ým vzděláním

bez

maturit y

b ylo

celkem

zapojeno

17

%,

zdravotníků

se středoškolsk ým vzděláním s maturitou se v ýzkumného šetření účastnilo celkem

64

%,

v yššího

odborného

vzdělání

dosáhli

3

Vysokoškolsk ých zdravotníků se zapojilo 11 % dotazovan ých. Tabulka č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání

Jaké máte nejvyšší dosažené vzdělání?

Počet respondentů

Podíl

4

5%

15

17%

57

64%

3

3%

10

11%

Základní Středoškolské bez maturit y Středoškolské s maturitou Vyšší odborné Vysokoškolské

Graf č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání

53

% zdravotníků.

Během dotazníkového šetření se zdravotnící rozdělili do skupin podle trvání praxe se seniory. Zdravotníků pracujících se seniory do pěti let b ylo celkem 29 %, zdravotníků s praxí mezi pěti a deseti let y b ylo 37 %, zdravotníků s praxí od deseti do dvaceti let b ylo 24 % a nakonec zdravotníků s praxí delší více než 20 let b ylo celkem 10 % dotazovan ých. Tabulka č. 4 Praxe se seniory Praxe se seniory

Počet respondentů

Podíl

0 - 5 roků 5 - 10 let 10 - 20 let 20 a více let

26

29%

33

37%

21

24%

9

10%

Graf č. 4 Praxe se seniory

54

Zdravotníci b yli rozděleni i podle svého v yznání. 39 % dotazovan ých zdravotníků

se

hlásilo

k římskokatolickému

v yznání,

2

%

zdravotníků

se hlásilo k husitskému v yznání. 58 % dotazovan ých uvedlo, že se nehlásí k žádnému v yznání.

Tabulka č. 5 Vyznání

Vyznání

Počet respondentů

Podíl

Římskokatolické Husitské Evangelické Bez v yznání Jiné

35

39%

2

2%

0

0%

52

58%

0

0%

Graf č. 5 Vyznání

55

6. 6. Statistické zpracování Ke statistickému zpracování b yl použit statistick ý software SPSS verze 15. Všechn y test y b yl y proveden y na hladině signifikance 0,05.

Cíl 1) Zjistit úroveň profesionální komunikace mezi zdravotníkem a seniory. H1) 70% zdravotníků si m yslí, že jsou dostatečně připraveni na komunikaci se seniory. Hypotéza b yla ověřena na základě v ypočítan ých absolutních a relativních četností s v yužitím konstrukce 95% intervalu spolehlivosti (95% C I) pro

p ± 1,96 populační pravděpodobnost dle vzorce:

p(1 − p) n

Z četnostní tabulk y b ylo zjištěno, že 49 zdravotníků z celkového počtu 89 odpovědělo „ano“ či „ spíše ano“

na otázku „Připravilo Vás studium

dostatečně pro profesionální komunikaci?“ Předpokládáme ted y, že pouze 55,1 % (95% CI 44,7 % - 65,4 %) zdravotníků si m yslí, že jsou dostatečně připraveni na komunikace se seniory. Vzhledem ke skutečnosti, že interval spolehlivosti obsahuje hodnot y nižší než 70 %, nemůžeme h ypotézu přijmout.

Tabulka č. 6

Připravilo Vás studium dostatečně pro profesionální

komunikaci?

Ano Spíše ano Ne Spíše ne Vůbec ne

Četnost

%

12

13%

37

42%

18

20%

20

22%

2

2%

56

Graf

č.

6

Připravilo

Vás

studium

dostatečně

pro

profesionální

komunikaci? Cíl 2) Zjistit, zda úroveň vzdělání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. H 0 Úroveň vzdělání nemá vliv na úroveň komunikace se seniory. H A Úroveň vzdělání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. O úrovni komunikace se seniory v ypovídají otázka č. 15 a č. 17 v dotazníku. Úroveň vzdělání b yl a zjišťována otázkou č. 3. Pro zjištění vzájemné korelace mezi vzděláním a užíváním jednotliv ých technik při práci se seniorem b yla data uspořádána do kontingenčních tabulek. Následně b yl proveden Fisherův přesn ý test. Každá používaná technika b yla zpracovávána zvlášť.

P o zn. p o u ze čet no s ti a n o

57

Graf č. 7 Techniky používané při komunikaci Tabulka č. 7 Naslouchání

Naslouchání

Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské Celkem

Celkem

NE

ANO

1

18

19

5%

95%

100%

2

55

57

4%

96%

100%

1

12

13

8%

92%

100%

4

85

89

4%

96%

100%

Fisherův přesn ý test Oboustraná exaktní signifikace Počet platn ých případů

1 ,2 0 4 0 ,6 1 1 89

Tabulka č. 8 Stimulace hovoru Stimulace hovoru

Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské Celkem

Fisherův přesn ý test Oboustraná exaktní signifikace Počet platn ých případů

ANO

11

8

19

58%

42%

100%

23

34

57

40%

60%

100%

4

9

13

31%

69%

100%

38

51

89

43%

57%

100%

2 ,5 9 9 0 ,2 8 9 89

58

Celkem

NE

Tabulka č. 9 Zrcadlení Zrcadlení

Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské Celkem

Celkem

NE

ANO

17

2

19

89%

11%

100%

50

7

57

88%

12%

100%

8

5

13

62%

38%

100%

75

14

89

84%

16%

100%

Fisherův přesn ý test Oboustraná exaktní signifikace Počet platn ých případů

5 ,0 5 5 0 ,0 8 3 89

Tabulka č. 10 Mlčení Mlčení

Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské Celkem

Fisherův přesn ý test Oboustraná exaktní signifikace Počet platn ých případů

ANO

17

2

19

89%

11%

100%

46

11

57

81%

19%

100%

8

5

13

62%

38%

100%

71

18

89

80%

20%

100%

3 ,5 3 5 0 ,1 8 0 89

59

Celkem

NE

Tabulka č. 11 Sumarizování Sumarizování

Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské Celkem

Celkem

NE

ANO

19

0

19

100%

0%

100%

50

7

57

88%

12%

100%

11

2

13

85%

15%

100%

80

9

89

90%

10%

100%

Fisherův přesn ý test Oboustraná exaktní signifikace Počet platn ých případů

2 ,9 1 3 0 ,2 2 2 89

Na základě provedených Fisherov ých přesn ých testů se neprokázal vztah mezi nejv yšším dosažen ým vzděláním sester a technikami, které používají při komunikaci

se

seniory.

Oboustranná

exaktní

signifikance

je

u

všech

proveden ých testů větší než 0,05. Úroveň komunikace se seniory b yla zjišťována také otázkou č. 15 „Během neverbální komunikace upřednostňujete?“ U každé nabízené metod y měli respondenti znázornit míru upřednostňování dané metod y na ordinální škále od 1 do 10. Pro ověření závislosti mezi nejv yšším dosažen ým vzděláním a touto otázkou b yli respondenti rozděleni do tří skupin podle svého vzdělání: základní – středoškolské (t yto kategorie b yl y sloučen y, protože základní vzdělání měl y pouze 4 respondenti), středoškolské s maturitou a v yšší odborné – v ysokoškolské (t yto kategorie b yl y také sloučeny, protože v yšší odborné vzdělání měli pouze 3 respondenti). Data b yla popsána pomocí ukazatelů popisné statistik y a Kruskal-Wallisov ými test y b yl y porovnán y medián y míry upřednostňování dané metod y. Test b yl proveden pro každou metodu zvlášť.

60

Tabulka č. 12 Během neverbální komunikace upřednostňujete

Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

Mi mi k a

Hap t i ka

P r o xe mi k a

P o st ur o lo g ie

Ge st i ka

P o hl ed y

P ar ali n g vi s ti k a

19

19

19

19

19

19

19

Minimum

3

4

3

1

3

4

6

Maximum

10

10

10

10

10

10

10

Medián

8

8

6

6

9

10

10

Průměr

7 ,5 3

7 ,8 9

6 ,8 4

5 ,8 4

8 ,1 1

8 ,2 6

9 ,1 6

2 ,3 4 2

2 ,0 2 5

2 ,3 6 3

2 ,7 7 4

2 ,3 7 8

2 ,1 0 4

1 ,2 1 4

57

57

57

57

57

57

57

Minimum

1

1

1

1

1

1

1

Maximum

10

10

10

10

10

10

10

Medián

8

7

5

5

8

9

9

Průměr

7 ,5 4

6 ,6 0

5 ,5 6

5 ,7 2

7 ,6 7

7 ,9 8

7 ,8 6

2 ,3 6 8

2 ,6 5 8

2 ,5 7 7

2 ,5 9 6

2 ,4 8 8

2 ,5 5 3

2 ,3 3 3

13

13

13

13

13

13

13

Minimum

5

5

3

3

4

8

7

Maximum

10

10

10

9

10

10

10

Medián

8

9

8

7

8

10

10

Průměr

8 ,0 0

8 ,2 3

6 ,6 9

6 ,6 2

8 ,1 5

9 ,6 9

9 ,0 8

1 ,4 7 2

1 ,3 0 1

2 ,2 8 7

1 ,9 3 8

1 ,6 2 5

0 ,6 3 5

1 ,1 8 8

89

89

89

89

89

89

89

Minimum

1

1

1

1

1

1

1

Maximum

10

10

10

10

10

10

10

Medián

8

8

6

5

9

9

9

Průměr

7 ,6 1

7 ,1 1

6 ,0 0

5 ,8 8

7 ,8 3

8 ,2 9

8 ,3 1

2 ,2 3 9

2 ,4 6 1

2 ,5 3 6

2 ,5 4 4

2 ,3 4 6

2 ,3 3 6

2 ,0 8 1

N

Základní – středoškolské bez maturit y

Směrodatná o d c h yl k a

N

Středoškolské s maturitou

Směrodatná o d c h yl k a

N

Vyšší odborné – v ysokoškolské

Směrodatná o d c h yl k a

N

Celkem

Směrodatná o d c h yl k a

61

Tabulka č. 13 Kruskal-Wallisův pořadový test Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

Mimika

základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské

N

Průměrné pořadí

19

4 4 ,7 4

57

4 4 ,8 2

13

4 6 ,1 5

celkem základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské

89

celkem základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské

89

celkem základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské

89

celkem základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské

89

celkem základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské

89

celkem základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou Paralingvistika v yšší odborné - v ysokoškolské

89

Optika

Proxemika

Posturologie

Gestika

Pohled y

celkem

19

5 2 ,6 3

57

4 0 ,0 9

13

5 5 ,3 8

19

5 3 ,5 8

57

4 0 ,6 6

13

5 1 ,5 0

19

4 5 ,5 3

57

4 3 ,0 8

13

5 2 ,6 5

19

5 0 ,0 0

57

4 3 ,4 4

13

4 4 ,5 4

19

4 4 ,7 6

57

4 1 ,4 3

13

6 1 ,0 0

19

5 4 ,8 9

57

3 9 ,8 2

13

5 3 ,2 3

89

62

Tabulka č. 14 Testová statistika a Mimika Haptika Proxemika Posturologie Gestika Pohled y 0 ,0 3 2 5 ,9 5 3 Chi-kvadrát Stupně 2 2 dostupnosti As ymptolická 0 ,9 8 4 0 ,0 5 1 signifikace a Kruskal Wallis Test

Paralingvistika

4 ,6 2 5

1 ,4 9 0

0 ,9 6 7

6 ,8 4

6 ,9 5 9

2

2

2

2

2

0 ,0 9 9

0 ,4 7 5

0 ,6 1 7

0 ,0 3 3

0 ,0 3 1

Kruskal-Wallisov ým i test y b yla prokázána závislost míry upřednostňování metod y „pohled y“ a paralingvistik y na dosaženém vzdělání. Následně b yl y proveden y dvouv ýběrové pořadové test y mnohonásobného porovnání MannWhitney, které porovnávají vžd y dvě skupin y respondentů mezi sebou.

Tabulka č. 15 Test Mann-Whitney (pohledy a paralingvistika) – základní, středoškolské bez maturity x středoškolské s maturitou pořadí Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

Pohled y

Paralingvistika

základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou

N

Průměrné pořadí

Součet pořadí

19

4 0 ,5 0

7 6 9 ,5 0

57

3 7 ,8 3

2 1 5 6 ,5 0

19

4 8 ,0 8

9 1 3 ,5 0

57

3 5 ,3 1

2 0 1 2 ,5

celkem základní - středoškolské bez maturit y středoškolské s maturitou

76

celkem

76

63

Tabulka č. 16 Test Mann-Whitney (pohledy a paralingvistika) – základní, středoškolské bez maturity x středoškolské s maturitou – testová statistika

Mann-Whitneyho U Z As ymptotická signifikace (oboustranná)

Pohled y

Paralingvistika

5 0 3 ,5 0 0

3 5 9 ,5 0 0

-0 ,4 7 6

-2 ,2 6 5

0 ,6 3 4

0 ,0 2 3

Tabulka č. 17 Test Mann-Whitney (pohledy a paralingvistika) – základní, středoškolské bez maturity x vyšší odborné, vysokoškolské pořadí Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

Pohled y

základní - středoškolské bez maturit y v yšší odborné - v ysokoškolské

celkem základní - středoškolské bez maturit y Paralingvistika v yšší odborné - v ysokoškolské

N

Průměrné pořadí

Součet pořadí

19

1 4 ,2 6

2 7 1 ,0 0

13

1 9 ,7 7

2 5 7 ,0 0

19

1 6 ,8 2

3 1 9 ,5 0

13

1 6 ,0 4

2 0 8 ,5 0

32

32

celkem

Tabulka č. 18 Test Mann-Whitney (pohledy a paralingvistika) – základní, středoškolské bez maturity x vyšší odborné, vysokoškolské – testová statistika

Mann-Whitneyho U Z As ymptotická signifikace (oboustranná)

Pohled y

Paralingvistika

8 1 ,0 0 0

1 1 7 ,5 0 0

-1 ,8 7 7

-0 ,2 5 5

0 ,0 6 0

0 ,7 9 9

64

Tabulka č. 19 Test Mann-Whitney (pohledy a paralingvistika) – středoškolské s maturitou x vyšší odborné, vysokoškolské - pořadí

Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání? Pohled y

N

Průměrné pořadí

Součet pořadí

středoškolské s maturitou v yšší odborné - v ysokoškolské

57

3 2 ,6 0

1 8 5 8 ,0 0

13

4 8 ,2 3

6 2 7 ,0 0

celkem

70 57

3 3 ,5 2

1 9 1 0 ,5 0

13

4 4 ,1 9

5 7 4 ,5 0

středoškolské s maturitou Paralingvistika v yšší odborné - v ysokoškolské celkem

70

Tabulka č. 20 Test Mann-Whitney (pohledy a paralingvistika) – středoškolské s maturitou x vyšší odborné, vysokoškolské – testová statistika

Mann-Whitneyho U Z As ymptotická signifikace (oboustranná)

Dvouv ýběrov ými

test y

Pohled y

Paralingvistika

2 0 5 ,0 0 0

2 5 7 ,5 0 0

-2 ,6 4 5

1 ,7 6 2

0 ,0 0 8

0 ,0 7 8

Mann-Whitney

b yl y

prokázán y

rozdíl y

mezi

respondent y se základním – středoškolsk ým vzděláním a respondent y se

středoškolsk ým

vzděláním

s maturitou

v míře

upřednostňování

paralingvistik y. Respondenti se základním až středoškolsk ým vzděláním ji upřednostňují více než respondenti s maturitou, p = 0,023. Dále b yl prokázán signifikantní rozdíl mezi respondent y se středoškolsk ým vzděláním s maturitou a respondent y s v yšší odbornou školou nebo s v ysokou školou. Respondenti s v yšší odbornou školou nebo s v ysokou školou

upřednostňují

více

metodu

„pohled y“

než

respondenti

se středoškolsk ým vzděláním s maturitou, p = 0,008. Ostatní skupin y se mezi sebou neliší.

65

Graf č. 8 Rozložení dat (box graf)

66

H 0 Vyznání neovlivňuje úroveň komunikace se seniory. H A Vyznání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. O úrovni komunikace se seniory v ypovídají otázk y č. 15 a č. 17 v dotazníku. Vyznání respondentů b ylo zjišťováno otázkou č. 5 „Jakého jste v yznání?“ Na tuto otázku 35 respondentů uvedlo, že je římsko-katolického v yznání, 2 respondenti se hlásili k husitskému v yznání a 52 respondentů uvedlo, že je bez v yznání. Sloučili jsme ted y první dvě kategorie – římsko-katolické a husitské v yznání a porovnávali jsme respondent y hlásící se k víře s respondent y bez vyznání. Hypotéza b yla ověřována obdobným způsobem jako v předchozím příkladu.

Kontingenční tabulky a Fisherov y přesné test y:

Tabulka č. 21 Vyznání x techniky užívané při komunikaci - naslouchání

Jakého jste v yznání? Římskokatolické - husitské Bez v yznání Celkem

Naslouchání

Celkem

ANO

NE

2

35

37

5 ,4 %

9 4 ,6 %

100%

2

50

52

3 ,8 %

9 6 ,2 %

100%

4

85

89

4 ,5 %

9 5 ,5 %

100%

Oboustranná exaktní signifikace Fisherův přesn ý test Počet platn ých případů

Hodnota

1 ,0 0 0 89

67

Tabulka č. 22 Vyznání x techniky užívané při komunikaci – simulace hovoru

Jakého jste v yznání?

Římskokatolické - husitské Bez v yznání Celkem

Stimulace hovoru ANO NE

Celkem

18

19

37

4 8 ,6 %

5 1 ,4 %

100%

20

32

52

3 8 ,5 %

6 1 ,5 %

100%

38

51

89

4 2 ,7 %

5 7 ,3 %

100%

Oboustranná exaktní signifikace Fisherův přesn ý test Počet platn ých případů

Hodnota

0 ,3 8 8 89

Tabulka č. 23 Vyznání x techniky užívané při komunikaci – zrcadlení

Jakého jste v yznání? Římskokatolické - husitské Bez v yznání Celkem

Zrcadlení

Celkem

ANO

NE

31

6

37

8 3 ,8 %

1 6 ,2 %

100%

44

8

52

8 4 ,6 %

1 5 ,4 %

100%

75

14

89

8 4 ,3 %

1 5 ,7 %

100%

Oboustranná exaktní signifikace Fisherův přesn ý test Počet platn ých případů

Hodnota

1 ,0 0 0 89

68

Tabulka č. 24 Vyznání x techniky užívané při komunikaci – mlčení Mlčení

Jakého jste v yznání? Římskokatolické - husitské Bez v yznání Celkem

NE

28

9

37

7 5 ,7 %

2 4 ,3 %

100%

43

9

52

8 2 ,7 %

1 7 ,3 %

100%

71

18

89

7 9 ,8 %

2 0 ,2 %

100%

Oboustranná exaktní signifikace Fisherův přesn ý test Počet platn ých případů Tabulka

25

č.

Vyznání

Celkem

ANO

Hodnota

0 ,4 3 5 89

x

techniky

užívané

při

komunikaci

–

sumarizování

Jakého jste v yznání? Římskokatolické - husitské Bez v yznání Celkem

Sumarizování

Celkem

ANO

NE

32

5

37

8 6 ,5 %

1 3 ,5 %

100%

48

4

52

9 2 ,3 %

7 ,7 %

100%

80

9

89

8 9 ,9 %

1 0 ,1 %

100%

Oboustranná exaktní signifikace Fisherův přesn ý test Počet platn ých případů

Hodnota

0 ,4 8 1 89

Na základě proveden ých Fisherov ých přesn ých testů se neprokázal vztah mezi nábožensk ým v yznáním sester a technikami, které používají při komunikaci se seniory. Oboustranná exaktní signifikance je u všech proveden ých testů větší než 0,05.

69

Úroveň komunikace se seniory b yla zjišťována také otázkou č. 15 „Během neverbální komunikace upřednostňujete?“ U každé nabízené metod y měli respondenti znázornit míru upřednostňování dané metod y na ordinální škále od 1 do 10. Pro ověření závislosti mezi nejv yšším dosaženým vzděláním a touto otázkou b yl i respondenti rozděleni do dvou skupin podle svého v yznání: na respondent y hlásící se k víře (římsko-katolické či husitské) a na respondent y bez v yznání. Data b yla popsána pomocí ukazatelů popisné statistik y a Mann-Whitneyov ými test y byl y porovnán y medián y mír y upřednostňování dané metod y mezi zkouman ými skupinami.. Test b yl proveden pro každou metodu zvlášť.

70

Tabulka č. 26 Během neverbální komunikace upřednostňujete? Jaké máte nejv yšší dosažené vzdělání?

Mi mi k a

Hap t i ka

P r o xe mi k a

P o st ur o lo g ie

37

37

37

37

37

37

37

minimum

3

2

1

1

2

4

1

maximum

10

10

10

10

10

10

10

medián

8

8

6

6

9

10

10

průměr

7 ,7 6

7 ,3 5

5 ,8 4

6 ,0 5

8 ,0 3

8 ,8 4

8 ,4 6

2 ,0 4 7

2 ,0 4 4

2 ,3 8 6

2 ,2 3 5

2 ,1 6 6

1 ,7 5 6

1 ,9 2 3

52

52

52

52

52

52

52

minimum

1

1

1

1

1

1

1

maximum

10

10

10

10

10

10

10

medián

8

8

6

5

8

9

9

průměr

7 ,5 0

6 ,9 4

6 ,1 2

5 ,7 5

7 ,6 9

7 ,9 0

9 ,2 1

2 ,3 8 0

2 ,7 2 5

2 ,6 5 4

2 ,7 5 7

2 ,4 7 8

2 ,6 2 2

2 ,1 9 9

89

89

89

89

89

89

89

minimum

1

1

1

1

1

1

1

maximum

10

10

10

10

10

10

10

medián

8

8

6

5

9

9

9

průměr

7 ,6 1

7 ,1 1

6 ,0 0

5 ,8 8

7 ,8 3

8 ,2 9

8 ,3 1

2 ,2 3 9

2 ,4 6 1

2 ,5 3 6

2 ,5 4 4

2 ,3 4 6

2 ,3 3 6

2 ,0 8 1

N

Římskokatolické husitské

směrodatná o d c h yl k a

N

Bez v yznání

směrodatná o d c h yl k a

N

Celkem

směrodatná o d c h yl k a

71

Ge st i ka P o hl ed y

P ar ali n g vi s ti k a

Tabulka č. 27 Během neverbální komunikace upřednostňuje? - pořadí

Jakého jste v yznání?

Mimika

Haptika

Proxemika

Posturologie

Gestika

Pohled y

Paralingvistika

římskokatolické husitské bez v yznání

N

Průměrné pořadí

Součet pořadí

37

4 5 ,8 9

1 6 9 8 ,0 0

52

4 4 ,3 7

2 3 0 7 ,0 0

37

4 6 ,1 8

1 7 0 8 ,5 0

52

4 4 ,1 6

2 2 9 6 ,5 0

37

4 3 ,0 4

1 5 9 2 ,5 0

52

4 6 ,3 9

2 4 1 2 ,5 0

37

4 6 ,9 5

1 7 3 7 ,0 0

52

4 3 ,6 2

2 2 6 8 ,0 0

37

4 6 ,6 2

1 7 2 5 ,0 0

52

4 3 ,8 5

2 2 8 0 ,0 0

37

4 9 ,7 7

1 8 4 1 ,0 0

52

4 1 ,6 1

2 1 6 3 ,5 0

37

4 5 ,5 8

1 6 8 6 ,5 0

52

4 4 ,5 9

2 3 1 8 ,5 0

celkem římskokatolické husitské bez v yznání

89

celkem římskokatolické husitské bez v yznání

89

celkem římskokatolické husitské bez v yznání

89

celkem římskokatolické husitské bez v yznání

89

celkem římskokatolické husitské bez v yznání

89

celkem římskokatolické husitské bez v yznání

89

celkem

89

72

Tabulka č. 28 Během neverbální komunikace upřednostňuje? – testová statistika a

Mimika Haptika Proxemika

Posturologie

Mann9 2 9 ,0 9 1 8 ,5 8 8 9 ,5 8 9 0 ,0 Whitneyho U -0 ,2 8 0 -0 ,3 6 6 -0 ,6 1 0 -0 ,6 0 5 Z As ymptotická 0 ,7 8 0 0 ,7 1 4 0 ,5 4 2 0 ,5 4 5 signifikace (oboustranná) a Grouping Variable: Jakého jste v yznání?

Gestika

Pohled y

Paralingvistika

9 0 2 ,0

7 8 5 ,0

9 4 0 ,5 0 0

-0 ,5 1 1

-1 ,5 5 9

-0 ,1 8 7

0 ,6 0 9

0 ,1 1 9

0 ,8 5 2

Test y Mann-Whitney neb yl y prokázán y rozdíl y v míře upřednostňování dané metod y mezi zkouman ými skupinami. Dosažená signifikance je větší než 0,05 ve všech případech. Hypotézu H 0 nelze zamítnout. H1) 60% zdravotníků má zájem zlepšovat se v komunikaci se seniory během celoživotního vzdělávání. Za zdravotník y mající zájem zlepšovat se v komunikaci se seniory během celoživotního vzdělávání jsme uvažovali respondent y, kteří uvedli, že se účastnili nějakého kurzu zaměřeného na komunikaci s pacientem více než dvakrát. Zjistili jsme, že takov ých respondentů b ylo 25, což je 28,1 % (95% CI 18,8 % – 37,4 %). Interval spolehlivosti nepokrývá hodnotu 60 %, proto h ypotézu zamítáme.

Tabulka č. 29 Zúčastnil(a) jste se někdy kurzu, který by byl zaměřen na komunikaci s pacientem.

2x a více Jednou Uvažuji Ne, nemám zájem Celkem

Četnost

%

25

28,1%

28

31,5%

26

29,2%

10

11,2%

89

100,0%

73

Graf č. 9 Zúčastnil(a) jste se někdy kurzu, který by byl zaměřen na komunikaci s pacientem.

H1)

Nejméně

60%

zdravotníků

preferuje

verbální

komunikaci

při

komunikaci se seniory. V dotazníku uvedlo 80 respondentů, což je 89,9 % (95 % CI je 83,6 % – 96,2 %), že preferuje verbální komunikaci. Hypotézu přijímáme.

74

Tabulka č. 30 Při komunikaci se seniory preferujete?

Verbální komunikace Neverbální komunikace Nevím Celkem

Četnost

%

80

89,9%

8

9,0%

1

1,1%

89

100,0%

Graf č. 10 Při komunikaci se seniory preferujete?

H1) Nejméně 40% zdravotníků se setkalo s ps ychickou sorogenií. 36 respondentů, což je 40,4 % (95% C I je 30,3 % - 50,6 %) uvedlo, že se setkalo se sorogenií. Hypotézu zamítáme.

75

Tabulka č. 31 Setkal(a) jste se během svého působení ve zdravotnictví s psychickou sorogenií? Četnost

%

36

40,4%

29

32,6%

24

27,0%

89

100,0%

Ano, setkal(a) Nejsem si jist(a), zda to byla sorogenie Ne, nesetkal(a) Celkem

Graf č. 11 Setkal(a) jste se během svého působení ve zdravotnictví s psychickou sorogenií?

76

III Diskuze Autorka si pro svou práci zvolila 7 cílů. V prvním cíli se chtěla zab ývat otázkou, na

zda

si

profesionální

zdravotníci

m yslí,

komunikaci.

Cíl

že 1)

jsou

dostatečně

Zjistit

úroveň

připraveni

profesionální

komunikace mezi zdravotníkem a seniory. Stanovila si k tomuto cíli h ypotézu: H1) 70% zdravotníků si m yslí, že jsou dostatečně připraveni na komunikaci se seniory. K této zkoumané oblasti se vztahoval y položk y v dotazníku č.23. Chtěla zjistit, jak jsou zdravotníci spokojeni s přípravou komunikace na v ýkon svého povolání. Během v ýzkumného šetření b ylo zjištěno,

že

12

(14

%)

respondentů

je

spokojeno

s přípravou

na profesionální komunikaci, 37 (42 %) dotazovan ých je spíše spokojeno s přípravou, celkem 40 (44 %) respondentů si m yslí, že je příprava ze studií neb yla dostatečná. Z těchto respondentů je spíše nespokojeno s přípravou ze studia na komunikaci 20 (22 %) respondentů a pouze 2 (2 %) dotazovan ých nejsou vůbec spokojeni s přípravou. Komunikaci na středních zdravotnických školách, v yšších odborn ých školách i na v ysok ých školách, kde studují všeobecné sestry je věnována pozornost

a

studuje

se

v teoretick ých

předmětech

a

v praktick ých

cvičeních. Na středních zdravotnick ých školách b y b ylo vhodné zavést nov ý předmět „Komunikace“, který by b yl zaměřen převážně praktick y (Kelnarová, 2007, s. 25). Během práce zjistila, že zdravotníci si převážně m yslí, že jsou dostatečně připraveni

na

profesionální

komunikaci.

Většinou

se

zdravotníci

profesionální komunikaci začínají učit již během studia na střední škole. Základní komunikaci se učíme v rodině, v mateřské škole či základní škole. Často jsme všichni sl ýchávali: „To se nesmí říkat a J ak se říká?“, odmalička se učíme komunikovat, a proto b ychom s učením komunikace neměli přestávat i na střední, v yšší nebo vysoké škole. Výuka komunikace by

se

měla

více

v yučovat

v praktick ých

cvičeních.

Komunikace

neoddělitelně patří k lidskému b ytí, a proto b y se ji měla věnovat pozornost, kterou si zasluhuje. 77

Vzhledem ke zjištěným zkušenostem nemůžeme h ypotézu přijmout. Cíl b yl splněn. Cíl 2) Zjistit, zda úroveň vzdělání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. K tomuto cíli si také zvolila h ypotéz y: H 0 Úroveň vzdělání nemá vliv na úroveň komunikace se seniory. H A Úroveň vzdělání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. K této sledované oblasti b yl y v dotazníku položen y otázk y č. 3, kterou zjišťovala úroveň vzdělání zdravotníků. Dále pak položk y č. 15 a

17, kterými zjišťovala úroveň komunikace se seniory.

Chtěla zjistit, zda je možné v ysledovat rozdíl y v profesionální komunikaci u zdravotníků, kteří mají různé stupně vzdělání a zda stupeň dosaženého vzdělání zdravotníků má vliv na úroveň profesionální komunikace. Během v ýzkumného šetření došla k závěrům, že u zkoumaného vzorku zdravotníků nejsou v ýrazné rozdíl y v profesionální komunikaci. Signifikantní rozdíl y b yl y sledován y v neverbální komunikaci a to u skupin y zdravotníků se středoškolsk ým vzděláním bez maturit y, kde tito zdravotníci častěji během neverbální komunikace upřednostňují mimoslovní v yjádření pomocí paralingvistik y než zdravotníci se středoškolsk ým vzděláním s maturitou. Dále b yl prokázán signifikantní rozdíl v neverbální komunikaci mezi zdravotník y se středoškolsk ým vzděláním s maturitou a zdravotník y v yšším odborn ým a v ysokoškolsk ým vzděláním. Zdravotníci s v yšším vzděláním častěji používají během neverbální komunikace v yjádření metodou pohledů a očního

kontaktů.

Rozdíl y v ostatním

skupinách

neb yly sledován y.

H 0 Úroveň vzdělání nemá vliv na úroveň komunikace se seniory, autorka zamítá. Autorka cíl splnila. Ve třetím cíli chtěla autorka v ysledovat rozdíl y v profesionální komunikaci u zdravotníků různého v yznání. Cíl 3) Zjistit zda v yznání ovlivňuje úroveň komunikace se seniory. Pro tento cíl stanovila h ypotéz y: H 0 Vyznání neovlivňuje úroveň komunikace se seniory. H A Vyznání ovlivňuje úroveň komunikace

se

seniory.

Pro

tuto

sledovanou

oblast

b yly

dotazníku

v ytvořen y položk y č. 5, kterou zjišťovala v yznání zdravotníků a otazk y č. 15 a 17 zjišťovaly úroveň komunikace zdravotníků se seniory. Autorka sledovala rozdíl y mezi zdravotník y s v yznáním a bez vyznání. Větší signifikantní rozdíl y zkoumaného vzorku nev ysledovala. Podle v ýsledků 78

statického zpracování lze říci, že nejsou rozdíl y v komunikaci u věřících zdravotníků a zdravotníků bez v yznání. H 0 Vyznání neovlivňuje úroveň komunikace se seniory nelze zamítnout. Autorka cíl splnila. Ve čtvrtém cíli se chtěla zab ývat otázkou vzdělávání v komunikaci u zdravotníků. Cíl 4) Zjistit zda zdravotníci mají zájem zlepšovat úroveň komunikace se seniory během celoživotního vzdělávání. Pro tento cíl si

stanovila

h yp otézu:

60%

zdravotníků

má

zájem

zlepšovat

se v komunikaci se seniory během celoživotního vzdělávání. V dotazníku k tomuto cíli b yla položena otázka č.18, kterou se zdravotníků ptala, zda se již účastnili nějakého kurzu, který b yl právě zaměřen na oblast komunikace s pacientem. 25 (28 %) respondentů v ypovědělo, že se již více než dvakrát účastnilo kurzu zaměřeného na komunikaci s pacientem, 28 (32 %) dotazovan ých v ypovědělo, že kurzu v oblasti komunikace s pacientem účastnilo jednou. 26 (29 %) respondentů uvažuje, že se účastní kurzu zaměřeného na komunikaci s pacientem a 10 (11 %) dotazovan ých uvedlo, že nemá zájem se dále vzdělávat v oblasti komunikace s pacientem. Těchto v ýsledků je zřejmé, že zdravotníci dnes již chápou, že komunikace neoddělitelně patří k v ýkonu jejich povolání, že se stává neodm yslitelnou součástí ošetřovatelské péče. Jednou možnou variantou, jak se dál vzdělávat je certifikovan ý kurz, který je

registrovan ý

pod

názvem

„Rozvoj

komunikačních

dovedností

u zdravotníků“ je určen pro všeobecné sestry a jiné odborné pracovník y ve

zdravotnictví,

který

pořádá

Národní

centrum

ošetřovatelství

a nelékařsk ých zdravotnick ých oborů v Brně. Rozvoj komunikačních dovedností u zdravotníků vede k efektivnějšímu vzniku dobrého pracovního společenství mezi zdravotník y a pacientem, k aktivní spolupráci, k plnému nasazení jak pacienta, tak i zdravotníka při vzájemné důvěře a otevřenosti komunikaci. Základními formami v ýuk y v kurzu jsou přednášk y, semináře, praktická cvičení, nácvik y a diskuze. Nácvik y komunikačních dovedností probíhají modelováním situací z pracovního prostředí, hraním rolí, prací s videotechnikou, prací ve skupinách. V praktick ých cvičeních absolventi kurzu

rozvíjejí

své

schopnosti

a

dovednosti

optimálně

komunikovat

s člověkem a jeho rodinou. Absolventi kurzu se učí rovněž rozlišovat 79

špatné

způsob y

komunikace,

ab y

tak

zabránili

poškození

pacienta.

Certifikovan ý kurz trvá šest měsíců a probíhá ve třech dvoudenních setkáních. Na základě zkušeností s účastník y kurzu je ověřeno, že kurz oslovuje nejen všeobecné sestry, ale i jiné zdravotnické nelékařské odbornosti jako jsou fyzioterapeut y nebo ergoterapeut y. Absolventi kurzu hodnotí pozitivně zejména nácvik y komunikačních dovedností formou modelování situací a práci s videokamerou. Právě t yto form y v ýuk y vnímají absolventi kurzu jako největší osobní přínos (Minibergerová, 2007, s. 17). Autorka h ypotézu: 60% zdravotníků má zájem zlepšovat se v komunikaci se seniory během celoživotního vzdělávání zamítá, cíl splnila. Cíl 5) Zjistit zda zdravotníci preferují verbální komunikaci při komunikaci se seniory. Pro tento cíl si autorka stanovila h ypotézu: Nejméně 60% zdravotníků preferuje verbální komunikaci při komunikaci se seniory. K této zkoumané oblasti se vztahovala položka v dotazníku č. 12. Během v ýzkumného šetření b ylo zjištěno, že

80 (90 %) respondentů

preferuje

především právě verbální komunikaci. Pouze 8 (9 %) dotazovan ých, dává během profesionální komunikaci přednost neverbální komunikaci. Byl

proveden

v ýzkum,

kd y

b yl

pořízen

video

záznam

sester

při

profesionální komunikace během polohování pacientů, při podávání léků a během invazivního zákroku, jako je například odběr krve nebo aplikace inzulínu.

Před

s natáčením.

pořízením

Důkladn ým

videozáznamu sledováním

sestry

tohoto

podepsal y

záznamu

b ylo

souhlas možné

opakovaně sledovat chování sester při komunikaci s pacientem. Bylo možné pečlivě sledovat určitou sledovanou oblast například v ýraz y obličeje, gesta, postoj, pozdrav, oslovení, mluva, obsah sdělení apod. Nev ýhodou tohoto v ýzkumu, b yla skutečnost, že sestry o něm věděl y dopředu a mohl y se na tuto skutečnost připravit. Během opakovaného sledování záznamů jednotliv ých sester b yl y odhalen y následující nejčastější chyb y: ch yb y při oslovování klientů příjmením, použití zdrobnělin jako například ručka, papat, sestry nedávaly pacientům dostatečn ý prostor ke komunikaci. Dále pak, kd yž pacient nekomunikoval, ze stran y sestry ch yběla všeobecná otázka. Kd yž se snažil pacient o komunikaci (něco sdělit), ze stran y sestry se v ysk ytla naprostá ignorance toho faktu. Sestry nev yužívají alternativní 80

komunikační metod y jako je tužka a papír nebo komunikační tabule. Během natáčení b ylo sledováno 13 sester. Jednalo se o kvalitativní v ýzkum (Chrástková et al., 2009, s. 56). Z těchto v ýzkumů je zřetelně vidět, že se dnes o profesionální komunikaci ve

zdravotnictví

často

mluví,

ale

úroveň

komunikace

lze

neustále

zlepšovat. Také lze vidět, že je dost oblastí komunikace, ve které se mohou zdravotníci dále rozvíjet. Jsou to často oblasti, které b y se měli zdravotníci naučit již během studia na střední zdravotnické škole. Jedná se především o

oslovování

zákroků.

Je

pacientů nutné

a

komunikace

připomenout,

že

pacient y neverbální

během

jednoduch ých

komunikace

má

své

nezastupitelné místo v profesionální komunikaci a že b y se na ni nemělo zapomínat. Autorka h ypotézu: Nejméně 60% zdravotníků preferuje verbální komunikaci při komunikaci se seniory přijímá, cíl b yl splněn. V šestém cíli chtěla zmapovat i situaci zkušeností zdravotníků s ps ychickou sorogenií. Cíl 6) Zjistit zda se zdravotníci setkali s ps ychickou sorogenií. Také

si

stanovila

h ypotézu:

Nejméně

40%

zdravotníků

se

setkalo

s ps ychickou sorogenií. Zjišťovanou oblast zkoumala položka v dotazníku č. 21, kterou chtěla zjistit, zda se již setkali zdravotníci s ps ychicko sorogenií.

Na

otázku:

Setkal(a)

jste

se

během

svého

působení

ve zdravotnictví s ps ychickou sorogenií (ps ychické poškození klienta sestrou)? Odpovědělo 36 (40 %) respondentů ano, 40% zdravotníků má již zkušenost s ps ychickou sorogenií. 29 (33 %) dotazovan ých odpovědělo, že si nejsou jisti, zda se jednalo o ps ychickou sorogenií a 24 (27 %) dotazovan ých odpovědělo, že se nesetkalo s ps ychickou sorogenií. Z těchto čísel můžeme usoudit, že ps ychické poškození pacienta sestrou není v realitě

pouze

ojedinělou

situací.

Můžeme

se

také

zam yslet

nad

skutečností, že 27 % dotazovan ých neví, zda se jednalo o ps ychickou sorogenií. Bylo b y vhodné, ab y se zdravotníci v této oblasti mohli vzdělávat jak teoretick y tak i praktick y. Autorka h ypotézu: Nejméně 40% zdravotníků se setkalo s ps ychickou sorogenií zamítá, cíl splnila. V sedmém cíli chtěla autorka seznámit zdravotník y s v ýsledk y výzkumného šetření

v

Seznámení

rámci

studentské

s v ýsledk y

v ysokoškolské

v ýzkumu

na 81

odborné

konferencích,

činnosti. SVOČ

Cíl

7)

v oblasti

demografického v ývoje stárnutí ob yvatelstva, s problematikou ageismu a komunikace se seniory během profesionální komunikace u zdravotníků. S v ýsledk y seznámila zdravotník y dne 28.4.2010. Autorka chce v ýsledk y v ýzkumného šetření i publikovat v časopisu. Cíl splnila. V dnešní době je mnoho možností, jak se zdravotníci mohou zdokonalovat v komunikaci, ať už s pacient y nebo konkrétně přímo se seniory. Je to pouze věc jich samotn ých, zda si sami uvědomí své mezery a zda se rozhodnou své mezery co nejvíce doplnit. Je nezb ytné si uvědomit, že nejdříve musí b ýt potřeba zdravotního personálu komunikovat a zároveň je podstatné b ýt naladěn na stejnou vlnu se sv ým komunikačním partnerem.

82

ZÁVĚR Stále častěji se na ulicích setkáváme se seniory, na celém světě stárne populace a přib ývá seniorů. Jak

již

bylo

několikrát

zmíněno,

komunikace

neoddělitelně

a neodm yslitelně patří k ošetřovatelské péči. Významné místo v dnešní době zaujímá i komunikace se seniory (a to nejen) v profesionální komunikaci

zdravotníků.

Efektivně

komunikovat

je

stejně

důležité

v ošetřovatelské péči jako provádět ošetřovatelské úkon y a v ýkon y. Pro v ytvoření dobrého vztahu mezi zdravotníkem a seniorem je vžd y nutná dobrá spolupráce, která je založena na oboustranné důvěře a také vzájemné úctě. Slovem můžeme člověka povzbudit, dát mu chuť dále bojovat, slovo umí stejně rychle i ublížit a v yřčené slovo, již nemůžeme vzít zpět. Dbejte, proto prosím, ab y slova zdravotníků b yla pouze lékem a ne jedem. Během v ýzkumného šetření se také autorka ptala zdravotníků, zda si m yslí, že dostatečně komunikují se seniory během své práce. 41 (46 %) respondentů odpovědělo, že ano. 37 (42 %) respondentů uvedlo, že spíše ano. Bylo zajímavé, že někteří zdravotníci přiznali, že během své práce komunikují se seniory méně, než b y si senioři zasloužili. 8 (9 %) respondentů

v ypovědělo,

že

během

své

práce

spíše

nedostatečně

komunikují se seniory a 3 (3 %) respondentů odpovědělo, že nedostatečně komunikují během práce se seniory. Někteří zdravotníci se k této položce navíc v yjádřili, psali k této v ýpovědi připomínk y, že během práce mají málo času na komunikaci se seniory a často připomínali, že mají zb ytečně moc administrativní práce právě na úkor komunikace s pacientem. V roce 2006 b yl proveden v ýzkum, kd y registrované sestry v yplnily anon ymní dotazník. V dotazníku b yla otázka číslo 16, která měla za úkol zjistit, zda b y sestry zařadil y komunikaci s pacientem mezi priorit y ošetřovatelské péče. 4% respondentů uvedlo, že určitě ne, 2% respondentů odpovědělo spíše

ne,

9%

dotazovan ých

odpovědělo,

že

neví,

zda

komunikace

s pacientem je prioritou ošetřovatelské péče. 21% dotazovan ých si m yslí, že

komunikace

s pacientem

je

prioritou 83

ošetřovatelské

péče.

62%

respondentů

se

v yjádřilo,

že

komunikace

ošetřovatelské péče (Kelnarová, 2007, s. 25).

s pacientem

je

prioritou

Z těchto v ýzkumů je vidět,

že sestry si začínají uvědomovat, že komunikace neoddělitelně patři k jejich práci. Během profesionální komunikace se může v ýrazně zlepšit vztah mezi zdravotníkem a pacientem, také se může posílit vzájemná důvěra a pochopení. Pacient v některých případech může pochopit případné sestřino zaneprázdnění jinou prací, ale pacient musí vědět a cítit, že sestra si na něj chvíli najde. Jak vidí pacienti sestry? Málokd y sl yšíme, že ta sestřička je v ýborná, nebo že udržuje pořádek na v yšetřovně, že umí vést zdravotnickou dokumentaci. Spíše usl yšíme, že sestřička je fantastická, umí si se mnou popovídat, poslouchala mě, poradila mi, našla si na mě čas. To znamená, že pacienti málokd y hodnotí technickou profesionalitu zdravotníka, důležitější pro pacient y je schopnost a ochota s nimi komunikovat (Džumelová et al., 2007, s. 416). Autorka si během práce zvolila 7 cílů. V prvním cíli se snažila zjistit úroveň komunikace zdravotníků se seniory. Hypotézu nemůže přijmout, cíl splnila. V druhém cíli chtěla zjistit, zda je možné v ysledovat rozdíl y v profesionální komunikaci u zdravotníků, kteří mají různé stupně vzdělání. Během v ýzkumného šetření došla k závěrům, že u zkoumaného vzorku zdravotníků

nejsou

v ýrazné

rozdíly

v profesionální

komunikaci.

Signifikantní rozdíl y byl y sledován y v neverbální komunikaci. H 0 Úroveň vzdělání nemá vliv na úroveň komunikace se seniory, autorka zamítá. Cíl splnila. Ve třetím cíli chtěla autorka vysledovat rozdíl y v profesionální komunikaci u zdravotníků různého v yznání. Větší signifikantní rozdíl y zkoumaného

vzorku

nev ysledovala.

H0

Vyznání

neovlivňuje

úroveň

komunikace se seniory nelze zamítnout. Autorka cíl splnila. Ve čtvrtém cíli chtěla

zjistit,

komunikace

zda

v rámci

se

zdravotníci

celoživotního

chtějí

nadále

vzdělávání.

vzdělávat Autorka

v oblasti

zjistila,

že

zdravotníci si již uvědomují, že komunikace opravdu neoddělitelně patří k jejich práci a že se stává součástí celoživotního vzdělávání. Hypotézu autorka zamítá, cíl b yl splněn. V pátém cíli chtěla zjistit, zda zdravotníci 84

preferují verbální komunikaci. Během v ýzkumného šetření autorka zjistila, že většina zkoumaného vzorku zdravotníků preferuje verbální komunikaci. Hypotézu autorka přijímá, cíl splnila. V šestém cíli hledala odpověď na otázku, zda se zdravotníci setkali během své práce s ps ychick ým poškozením sestrou. Jak již bylo, zmíněno slovo může léčit, ale i zranit. S ps ychick ým

poraněním

pacienta

se

setkalo

40

%

dotazovan ých

zdravotníků. Mějme opravdu nam ysli, že slova již v yřčená nemůžeme vrátit zpět. Chraňte své pacient y před poškozením pacienta, b yť i nezáměrn ým. Hypotézu autorka zamítá, cíl splnila. V posledním cíli autorka seznámila zdravotník y s v ýsledk y v ýzkumného šetření na studentské vysokoškolské odborné činnosti dne 28.4. 2010, cíl splnila.

85

SEZNAM LITERATURY CURRAN, S.; WATTIS, J. Practical Management of Dementia a multiprofessional approach. Praha: UK: Radcliffe Medical Press htd, 2004. ISBN 1-85775-931-1

DŽUMELOVÁ, M. et. al. Efektívna komunikácia s pacientm v ambulanci. Florence, 2007, č. 10, s. 415-6. ISSN 181-464X.

GLADKIJ, I. et al. Propedeutika sociálního lékařství. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 176 s. ISBN 80-244-1120-2

HAM ILTON, IAN STUART. Psychologie stárnutí. 1. v yd. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-274-2

CHRÁSTKA, M. et. al. Metody sběru a statistického vyhodnocování dat v evaluačních pedagogických výzkumech. 1. v yd. Praha: Votobia, 2003. 155 s. ISBN: 80-7220-164-6.

CHRÁSTKOVÁ, E. et.el. Komunikační dovednosti sester u klientů po CMP s poruchou řeči. Sestra, 2009, č. 7-8, s. 55-6. ISSN 1210-0404

IVANOVÁ, K., JURÍČKOVÁ, L., Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým

zaměřením.

1.

v yd.

Olomouc:

Univerzita

Palackého

v Olomouci, 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5

JANÁČKOVÁ, L. et al. Komunikace ve zdravotnické péči. 1. v yd. Praha: Portál, 2008.136 s. ISBN 978-80-736-477-9

JAROŠOVÁ, D. Ošetřovatelská péče u seniorů. Ostrava : OU, 2005. 66 s. ISBN neuvedeno.

86

JEDLIČKA, V. Praktická gerontologie. 2., přeprac. v yd. Brno : IDV PZ, 1991. 182 s. ISBN 80-7013-109-8.

KALVACH, Z.; ONDERKOVÁ, A., Stáří - pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262455-5

KELNAROVÁ, J. Komunikace jako priorita při komplexní ošetřovatelské péči o umírající. Sestra, 2007, č. 1, s. 24-5. ISSN 1210-0404

KRÁSA, V. Aspekty komunikace při jednání s osobami se zdravotním znev ýhodněním.

[online]

[cit.

17-03-09].

Dostupné

na

http://209.85.129.132/search?q=cache:v yln_VB5pzkJ:www.domovkamarad. cz/dokument y/desaterokomunikace.doc+komunikace+se+seniory&cd=40&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

LANGMEIER,

J.

aj.

Vývojová

psychologie.

2.

v yd.

Praha:

Grada

Publishing, 2006, 368 s. ISBN 80-2471-284-9

LEŠKO, L., Sociální komunikace. 1. v yd. Brno: Tribun, 2008, 96 s. ISBN 978-80-7399-466-2

LINHARTOVÁ, V., Praktická komunikace v medicíně. 1. v yd. Praha: Grada Publishing, 2007. 152 s. ISBN 978-80-247-1784-5

MIKULÁŠTÍK, M., Komunikační dovednosti v praxi. 1. v yd. Praha: Grada Publishing, 2003, 361 s. ISBN 80-2470-650-4

MINIBERGEROVÁ, L. et

al. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny

pro zdravotníky pracující se seniory. 1. v yd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařsk ých zdravotnick ých oborů v Brně, 2006. 67 s. ISBN 80-7013- 436-4

87

MINIBERGEROVÁ, L. Vzdělávání v komunikaci. Sestra, 2007, č. 6, s. 178. ISSN 1210-0404

NAVRÁTIL, L. et. al. Vnitřní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory. 1. v yd. Praha: Grada Publishing, 2008, 424 s. ISBN 978-80-247-2319-8

PACOVSKÝ, V. et al. Gerontologie. 1. vyd. Praha: Avicenum-Zdravotnické nakladatelství, 1981. 304 s. ISBN 08-044-81

PhDr. Naděžda Špatenková, Ph.D. Komunikace se seniory. [online] [cit. 1703-09]. Dostupné na

http://209.85.129.132/search?q=cache:frPQv4Den-

AJ:www.u3v.upol.cz/files/komunikace-se seniory.ppt+komunikace+se+seniory&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client= firefox-a

Problém y v komunikaci zdravotnick ých pracovníků. [online] [cit. 17-0309]. Dostupné na http://www.capsos.cz/uploads/media/krasa.ppt#276,16,Základní problém y v komunikaci se seniory

ŠIMÍČKOVÁ, J.et al. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, 175 s. ISBN 80-244-0629-2

ŠIMKOVÁ, H. et al. 1. vyd. Praha: EuroProfis, 2007. 48 s. ISBN 978-80239-8840-6

ŠPATENKOVÁ,

N.,

KRÁLOVÁ,

Komunikace (nejen) pro sestry.

J.

Základní

otázky

komunikace

1. v yd. Praha: Galén, 2009. 135 s. ISBN

9788-0726-2599-4

TOP INKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. v yd. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 80-7262-365-6

88

ZACHAROVÁ, E. et al. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. 1. v yd. Praha: Grada Publishing, 2007. 229 s. ISBN 80-247-2068-X Zdravotnická

ročenka.

[Online].

[cit.

2010-04-19].

Dostupné

z

http://www.uzis.cz/cz/dps/index.html

ZVÁROVÁ, J. Základ y statistik y pro biomedicíncké obory. 1. v yd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, 184 s. ISBN 80-7184-786-0

ŽIAKOVÁ, K. et. al. Ošetrovatel´stvo teória a vedecký výskum. 1. v yd. Martin: Vydavatel´stvo Osveta, 2003, 319 s. ISBN 80-8063-131-X

89

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Počet ob yvatel starších 65 let k 1.7. Tabulka č. 2 Respondenti dle zaměstnavatele a věku Tabulka č. 3 Nejv yšší dosažené vzdělání Tabulka č. 4 Praxe se seniory Tabulka č. 5 Vyznání Tabulka

č.

6

Připravilo

Vás

studium

dostatečně

pro

profesionální

komunikaci? Tabulka č. 7 Naslouchání Tabulka č. 8 Stimulace hovoru Tabulka č. 9 Zrcadlení Tabulka č. 10 Mlčení Tabulka č. 11 Sumarizování Tabulka č. 12 Během neverbální komunikace upřednostňujete Tabulka č. 13 Kruskal-Wallisův pořadový test Tabulka č. 14 Testová statistika a Tabulka č. 15 Test Mann-Whitney (pohled y a paralingvistika) – základní, středoškolské bez maturit y x středoškolské s maturitou – pořadí Tabulka č. 16 Test Mann-Whitney (pohled y a paralingvistika) – základní, středoškolské bez maturit y x středoškolské s maturitou – testová statistika Tabulka č. 17 Test Mann-Whitney (pohled y a paralingvistika) – základní, středoškolské bez maturit y x v yšší odborné, v ysokoškolské - pořadí Tabulka č. 18 Test Mann-Whitney (pohled y a paralingvistika) – základní, středoškolské bez maturit y x v yšší odborné, v ysokoškolské – testová statistika Tabulka

č.

19

Test

Mann-Whitney

(pohled y

a

paralingvistika)

–

středoškolské s maturitou x v yšší odborné, v ysokoškolské – pořadí Tabulka

č.

20

Test

Mann-Whitney

(pohled y

a

paralingvistika)

–

středoškolské s maturitou x v yšší odborné, v ysokoškolské – testová statistika Tabulka č. 21 Vyznání x technik y užívané při komunikaci - naslouchání 90

Tabulka č. 22 Vyznání x technik y užívané při komunikaci – simulace hovoru Tabulka č. 23 Vyznání x technik y užívané při komunikaci – zrcadlení Tabulka č. 24 Vyznání x technik y užívané při komunikaci – mlčení Tabulka č. 25 Vyznání x technik y užívané při komunikaci – sumarizování Tabulka č. 26 Během neverbální komunikace upřednostňuje? Tabulka č. 27 Během neverbální komunikace upřednostňuje? – pořadí Tabulka č. 28 Během neverbální komunikace upřednostňuje? – testová statistika a Tabulka č. 29 Zúčastnil(a) jste se někd y kurzu, který by b yl zaměřen na komunikaci s pacientem. Tabulka č. 30 Při komunikaci se seniory preferujete? Tabulka č. 31 Setkal(a) jste se během svého působení ve zdravotnictví s ps ychickou sorogenií?

91

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Složení respondentů na základě pohlaví Graf č. 2 Složení respondentů dle místa sběru dotazníků Graf č. 3 Nejv yšší dosažené vzdělání Graf č. 4 Praxe se seniory Graf č. 5 Vyznání Graf č. 6 Připravilo Vás studium dostatečně pro profesionální komunikaci? Graf č. 7 Technik y používané při komunikaci Graf č. 8 Rozložení dat (box graf) Graf č. 9 Zúčastnil(a) jste se někd y kurzu, který b y b yl zaměřen na komunikaci s pacientem. Graf č. 10 Při komunikaci se seniory preferujete? Graf č. 11 Setkal(a) jste se během svého působení ve zdravotnictví s ps ychickou sorogenií?

92

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník Příloha č. 2 Žádost o povolení dotazníkového šetření v Domově pro seniory U Morav y Příloha č. 3 Žádost o povolení dotazníkového šetření v Domově pro seniory U Morav y Příloha

č.

4

Žádost

o

povolení

dotazníkového

šetření

v Domově

se zvláštním režimem Příloha č. 5 Žádost o povolení dotazníkového šetření v Nemocnici Milosrdn ých sester

93