UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy
Bakalářská práce
VÝŽIVA A JEJÍ VLIV NA TĚLESNÉ SLOŽENÍ
Olomouc 2012
Vedoucí práce: MUDr. Kateřina Kikalová, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu. V Olomouci dne 12.6.2012 …………………………….. Vlastnoruční podpis
Děkuji MUDr. Kateřině Kikalové, Ph.D. za pomoc při výběru tématu, trpělivost, poskytování rad a materiálových podkladů k práci.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................... 6 1
CÍLE ....................................................................................................................7
2
TEORETICKÉ POZNATKY ..............................................................................8 2.1
SLOŽENÍ TĚLA ............................................................................................... 8
2.1.1
Aktivní tělesná hmota ...........................................................................8
2.1.2
Pasivní tělesná hmota ............................................................................8
2.1.3
Voda ....................................................................................................10
2.2
ZÁKLADNÍ SLOŽKY VÝŽIVY .........................................................................11
2.3
BÍLKOVINY (PROTEINY)...............................................................................12
2.4
SACHARIDY .................................................................................................14
2.4.1
Glykemický index ...............................................................................15
2.4.2
Vláknina .............................................................................................. 15
2.5
TUKY...........................................................................................................16
2.5.1
Mastné kyseliny ..................................................................................16
2.5.2
Cholesterol .......................................................................................... 17
2.6
VITAMÍNY ...................................................................................................18
2.7
TEKUTINY ...................................................................................................21
2.8
VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ .............................................................................21
2.8.1
Aktuální výživová doporučení pro obyvatele ČR ............................... 22
2.8.2
Potravinová pyramida .........................................................................24
2.9
STRAVOVACÍ NÁVYKY ................................................................................27
2.9.1 2.10
Rozdělení stravy během dne ............................................................... 27
ENERGETICKÁ POTŘEBA ORGANISMU .......................................................... 27
2.10.1
Bazální metabolismus .........................................................................27
2.10.2
Termický efekt přijaté stravy .............................................................. 28
2.10.3
Klidový energetický výdej ..................................................................28
2.10.4
Pohybová aktivita a energetický výdej ...............................................28
2.10.5
Výpočet ideální hmotnosti ..................................................................30
2.11
STANOVENÍ SLOŽENÍ TĚLA A ROZLOŽENÍ TUKOVÉ TKÁNĚ ........................... 31
2.12
MOŽNÝ DOPAD NESPRÁVNÉ VÝŽIVY ........................................................... 33
2.12.1
Obezita ................................................................................................ 33
2.12.1.1 Možné příčiny obezity................................................................ 33 2.12.1.2 Zdravotní rizika plynoucí z obezity ...........................................34 2.12.1.3 Léčba obezity .............................................................................34 2.12.2
Podvýživa ............................................................................................ 35
3
METODIKA PRÁCE ........................................................................................ 37
4
VÝSLEDKY A DISKUZE ...............................................................................38 ZÁVĚR……........................................………….………………………….....68 SOUHRN A KLÍČOVÁ SLOVA …………………………………………......72 SUMMARY AND KEE WORDS …………………………………………....73 REFERENČNÍ SEZNAM …………………………………….......…..……....74 SEZNAM TABULEK …………………………………………………….......77 SEZNAM GRAFŮ ………………………………………………………….....79 SEZNAM OBRÁZKŮ …………………………………………………….......81 SEZNAM PŘÍLOH ………………………………………………………........82 ANOTACE ………………………………………………………………….....90
ÚVOD Strava, její složení a způsoby stravování jsou v dnešní době velmi aktuální téma. Toto téma ovšem není jen záležitostí odborníků na výživu, ale každodenně se dotýká obyčejného života každého z nás. Stravovací zvyklosti jsou utvářeny a upevňovány u každého jedince už od dětství prostřednictvím rodiny a jejích zvyků, vlivem vnějších podmětů i postojem k sobě samému. Díky stravě a jejím složkám dodáváme organismu nejen energii, ale zároveň nám podporuje správné fungování celého těla. Lékaři a odborníci na výživu nás už dlouho upozorňují na rychlý nárůst civilizačních onemocnění, obezity a nadváhy, které velice úzce souvisí s nesprávným životním stylem a nevhodnými stravovacími návyky. Zdravý životní styl a správná strava mají nezastupitelný podíl na zdravotním i psychickém stavu každého z nás. V dnešní uspěchané době je často vhodný životní styl a strava odsouvána na druhořadé pozice. Práce, škola či jiné povinnosti nás bohužel čím dál častěji vedou k nevhodnému stravování a stylu života. Z nedostatku času se obracíme na stánky s rychlým občerstvením, kde na zdravé jídlo či správné zastoupení živin, potřebné pro náš organismus, není brán ohled. Naučit se správně a pravidelně jíst je občas nadlidský úkol. Mně samotné to trvalo dlouhou dobu, ale po čase jsem se cítila mnohem lépe. Vymizely časté bolesti hlavy, únava a nesoustředěnost, ale dokonce se i upravila má tělesná hmotnost. Proto by měl každý z nás myslet na vyváženost stravy a vhodný denní režim, neboť díky těmto faktorům si upevňujeme zdraví a to je v životě to nejdůležitější.
Má bakalářská práce se zaměřuje na výživu a její vliv na tělesné složení. Toto téma jsem si vybrala, protože je mi velice blízké díky mému zaměstnání. Pracuji ve fitness centru, které nabízí mimo jiné i služby nutričního poradce. Z vlastních zkušeností a z kontaktů našich klientů vidím pozitivní změny, které nastaly po úpravě jejich stravy a denního režimu.
6
1 CÍLE Hlavním cílem bakalářské práce je zmapování problematiky výživy, kvality, pravidelnosti a skladby stravy ovlivňující složení těla.
Dílčí cíle bakalářské práce jsou: o Upozornit na možnost vlivu dědičných vlastností na složení těla. o Prozkoumat pohybovou aktivitu dotázaných. o Zjistit dodržování doporučených porcí jednotlivých složek potravy v jídelníčcích korespondentů. o Prozkoumat pracovní a životní styl vzorku populace.
7
2 TEORETICKÉ POZNATKY 2.1 Složení těla Jednotlivými složkami tvořící lidské tělo jsou: voda, minerální látky, svalová a tuková tkáň. Problematika složení tělesné tkáně je v dnešní době aktuální téma, kterým se zabývá spousta odborníků. Vzájemné poměry základních složek lidského těla se liší u starých lidí, sportovců, malých dětí a samozřejmě i mezi pohlavím. Původní pohled na lidské tělo byl dán dvěma modely – chemickým a anatomickým. Chemicky je lidské tělo tvořeno lipidy (tuky), sacharidy (cukry), proteiny (bílkoviny), minerály a vodou. Z anatomického hlediska je tělo složeno ze svalů, kostí, tukové tkáně, vnitřních orgánů a ostatními tkáněmi. Kvůli potřebám zjišťovat tělesné složení, bylo tělo rozděleno na dvě složky tuk (pasivní
tělesná
hmota)
a
tukuprostou
hmotu
(aktivní
tělesná
hmota)
(Riegerová, 2006).
2.1.1 Aktivní tělesná hmota Do aktivní tělesné hmoty patří svaly, kosti, vnitřní orgány minerály a další látky. Název aktivní je odvozen z toho, že při své činnosti spotřebovává energii. Svalstvo: podle funkcí můžeme rozlišit svalstvo kosterní a hladké. Kosterní svalstvo: tvoří zhruba 40 % celkové hmotnosti těla, základní stavební jednotkou je svalové vlákno, které se skládá ze střídajících se myofibril. Kosterní svalstvo je ovlivnitelné vůlí, usilovně pracuje a rychle se unaví. Z kosterních svalů jsou tvořeny také nervy, cévy a vazivo. Hladká svalovina: hladká svalovina není ovlivnitelná vůlí a pracuje bez únavy. Hladkou
svalovinu
řídí
vzruchy,
které
vycházejí
z autonomního
nervstva
nebo endokrinních žláz (Riegerová, 2006).
2.1.2 Pasivní tělesná hmota Do pasivní tělesné hmoty patří tuk. Pokud organismus bude mít dlouhodobý nadbytečný příjem potravy, dojde k hromadění nadbytečnému množství energie, která se ukládá do tukových zásob. Tuk je ale pro organismus nezbytný. Vykonává řadu 8
funkcí, které jsou pro organismus nezbytné - například tepelná izolace. Bez tuků by naše tělo nemohlo vstřebávat vitamíny rozpustné v tucích - A, D, E a K. Bílá tuková tkáň: je hlavním místem v těle, kde se skladují tuky přijímané z potravy a zároveň je i hlavním energetickým místem organismu. Celkové množství bílé tukové tkáně v těle je 20–30 %. Hnědá tuková tkáň: hnědá barva tuku je způsobena bohatým prokrvením. Hnědé tukové buňky obsahují velký počet mitochondrií a cytochromů, ale aktivita adenosintrifosfátu (ATP) – syntézy je velice malá, z čeho vyplývá, že z těchto tukových buněk nevzniká energie, ale teplo. Vyskytuje se hlavně u novorozenců, kde tvoří až 5 % celkové hmotnosti. U dospělých se tento tuk vyskytuje jen v malé míře v horní oblasti hrudníku a krku. U obézních jedinců je hnědá tuková tkáň velmi redukována, nebo chybí úplně. Časem z hnědých tukových buněk mizí mitochondrie a hnědá tuková tkáň začne mít funkci skladovací jako bílá. Viscerální tuk: je nejnebezpečnější tuk v lidském těle. Viscerální tuk je metabolicky daleko více aktivní než tuk podkožní. Do krve uvolňuje chemické látky, které mohou způsobit zdravotní komplikace. Látky uvolňované tímto tukem do organismu jsou například: mastné kyseliny, hormony a chemické látky, které jsou schopny vyvolat zánět. Příliš mnoho viscerálního tuku tedy zvyšuje hladinu těchto látek, a tím může ohrozit funkci životně důležitých orgánů. (Riegerová, 2006). Tukové buňky jsou jedny z největších buněk v těle. Tukové buňky a celá tkáň přijímá tuk z krve a podle potřeby uvolňuje zpět. Štěpením se tuk dělí na mastné kyseliny a glycerol. Mastné kyseliny jsou odbourávány β - oxidací za vzniku CoA (sukcinyl-CoA-syntetáza),
při
níž
vznikají
makroergické
nukleotidy
GTP
(guanosintrifosfát) a ATP (adenosintrifosfát), které jsou zdroji energie pro organismus (Vodrážka, 1996). Tuková tkáň vykonává funkce: o
zdroj energie (1 gram tuku = 38 kj)
o strukturní funkce o tepelná isolace o ochrana ledvin a jiných orgánů o přenos látek (vitamínů A, D, E, K a cholesterolu) o metabolická funkce (Marieb, Mallat, 2005) 9
Tělesný tuk lze rozdělit do kategorií:
Esenciální (nezbytný) tuk – minimální množství, které je nezbytné pro zdraví, ochraňuje tělo před infekcemi a orgány před poškozením. Minimální množství tuku v těle je u mužů 6 % normální váhy a u žen 9 %. Reservní tuk – je tělesný tuk, který neobnáší žádná zdravotní rizika a hlavní funkcí je dodání energie pro tělo. Množství je závislé na pohlaví, věku a tělesné výšce. Rozpětí je od 0–30 %. Nadbytečný tuk – je množství, které získáme odečtením reservního a esenciálního tuku od celkového množství. Nadbytečný tuk přináší mnoho rizik například: zvyšuje možnost vzniku rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky a obezity (http://www.futurex.com).
2.1.3 Voda Voda je látka, které je v lidském těle nejčastěji zastoupena. Voda je obsažena v každé buňce našeho těla. Množství vody v organismu je závislé na jeho věku a stavu. S přibývajícím věkem obsah vody v organismu klesá. Zatímco u dětí voda tvoří 75–80 % celkové hmotnosti, u dospělých už jen okolo 60 % a u starších lidí asi 50 %. Potřeba vody je velice závislá na teplotě prostředí a fyzické aktivitě, kterou jedinec vykonává. Člověk přijímá vodu přímo (zhruba 2,5 litrů/denně) pomocí nápojů, vody z potravy a vody, jenž vzniká při metabolismu sacharidů a tuků. Výdej vody probíhá dýcháním, kůží, močí a vodou ve stolici. Denní ztráta vody se pohybuje okolo 2,5 litrů denně, ale může dosáhnout až 8 litrů. Vodu v lidském těle můžeme rozdělit na intracelulární a extracelulární. Intracelulární tekutina (nitrobuněčná): tvoří 40 % tělesné hmotnosti. Obsahuje ionty sodíku a chlóru. Omývá buňky a přináší jim živiny a kyslík, zároveň odplavuje odpadní látky. Tím se podílí na udržení homeostázy (stálosti vnitřního prostředí). Extracelulární tekutina (mimobuněčná): tvoří 20 % tělesné hmotnosti. Mimobuněčná tekutina se dále dělí na krevní plazmu a tkáňový mok. V této tekutině se vyskytuje více
10
draselných a fosfátových iontů (Luhanová, Vlachová, 1974, s. 30; Piťha, Poledne, 2009, s. 25). Hlavní funkce vody v organismu jsou: o rozpouštědlo anorganických i organických látek o prostředí pro průběh základních biologických procesů o spoluúčast při regulaci tělesné teploty o transport živin a odpadních látek o udržování vnitřního prostředí
2.2 Základní složky výživy Mezi základní známky života, které vykazuje každý živý organismus, i ten lidský, patří metabolismus. Pro jeho správnou funkci je nezbytné pravidelný příjem stravy pro zajištění funkčnosti celého těla. Do skupiny základních živin, nezbytných pro zajištění života, patří bílkoviny (proteiny), cukry (sacharidy), tuky (lipidy). Ovšem neméně potřebné jsou vitamíny, minerální látky a voda. Doporučené zastoupení základních živin se uvádí: 30 % celkového denního příjmu by měly tvořit tuky, 15 % bílkoviny a 55 % cukry (Piťha, Poledne, 2009, s. 28).
Tabulka 1. Energetická hodnota základních živin (Kopecký a kol., 2010, s. 163). Využitelná energie z 1 gramu
Typ živin
Energie v 1 gramu živiny
Sacharidy
4,1 kcal = 17,2 kJ
4,1 kcal = 17,2 kJ
Proteiny
5,3 kcal = 22,2 kJ
4,1 kcal = 17,2 kJ
Lipidy
9,3 kcal = 38,9 kJ
9,3 kcal = 38,9 kJ
živiny
Energetická hodnota potravin se udává v joulech (J). V běžném životě se ale spíše setkáváme s jednotkou kilojoule (kJ). Starší jednotky energie jsou kalorie (zkratka cal).
11
1 cal = 4,187 J kcal = 1000 Cal = 4187 J (energie nutná za standardních podmínek k ohřátí 1 kg vody o 1 ºC) 1 J = 0,239 cal 1 kJ = 239 cal = 0,239 kcal (Svačina, 2008, str. 52). Z těchto základních živin je sestaveno celé naše tělo. Díky nim získáváme energii pro udržení základních životních funkcí. Jsou nezbytné pro udržení tělesné i psychické funkčnosti
celého
organismu.
Minimální
množství
energie,
pro udržení
životaschopného stavu, se nazývá bazální metabolismus. Zastoupení jednotlivých základních složek je závislé na pohlaví, věku, tělesné hmotnosti, výšce a zejména fyzické aktivitě
2.3 Bílkoviny (proteiny) Bílkoviny jsou složené polymery aminokyselin, které vznikají pomocí proteosyntézy. Každá molekula obsahuje více než 100 aminokyselin, které jsou navzájem propojeny peptidovou vazbou. Bílkoviny vytváří většinu hmoty všech živých organismů. Podle funkce, kterou vykonávají, můžeme rozlišit strukturní bílkoviny (tvoří stavební složky buněk), katalytické (zde patří hormony a enzymy), transportní (slouží k přenosu sloučenin), pohybové (bílkoviny obsažené ve svalech), zásobní, senzorické, regulační, obranné a výživové. Z výživového hlediska jsou bílkoviny nezbytné. Přináší do organismu složky nezbytné pro obnovu a výstavbu tkání a jsou zdrojem esenciálním aminokyselin (Velíšek, 2002). Bílkoviny lze rozdělit podle původu na rostlinné a živočišné. Rostlinné zdroje bílkovin jsou: sója, luštěniny a obiloviny a produkty z nich. Bílkoviny živočišného původu nalezneme v mléce, mase a vejcích a jejich produktech. Živočišné bílkoviny jsou pro organismus cennější, jelikož stavbou více vyhovují potřebám našeho organismu. Jsou nezbytné pro stavbu jádra buněk, svalovou hmotu a enzymy. Nelze je nahradit jinými živinami. Ideální poměr přijímaných rostlinných i živočišných bílkovin by měl být zhruba vyrovnán. Pro posouzená kvality přijímaných bílkovin je důležité definovat jejich výživovou hodnotu. Výživová hodnota je daná aminokyselinami a jejich využitelností v bílkovině.
12
Kvalitu lze hodnotit například čistou využitelností bílkoviny, výživovou hodnotou, biologickou hodnotou, stravitelností či pomocí dusíkové bilance. Rostlinné bílkoviny jsou využitelné asi ze 40 %, živočišné asi ze 70 % a bílkoviny v mateřském mléce dokonce z 95 % (Blatná, 2005). Bílkoviny obsahující veškeré esenciální aminokyseliny nazýváme plnohodnotné. Tyto bílkoviny nalezneme v mléce, vejcích a mase. Bílkoviny neobsahující dostatek veškerých esenciálních kyselin nazýváme neplnohodnotné a nachází se v zelenině, luštěninách a obilovinách. Pokud zajistíme dostatečný přísun živočišných a rostlinných bílkovin, je jejich biologická hodnota vyšší, než kdyby byly přijímány odděleně (Piťha, Poledne, 2009, s. 31). Nedostatek bílkovin způsobuje poruchu růstu tělesného i duševního a oslabení imunity. Vysoký příjem může vyvolat dnu. Doporučené denní dávky jsou předpokládány při příjmu plnohodnotných bílkovin (Piťha, Poledne, 2009, s. 31). Tabulka 2. Doporučené denní dávky bílkovin (Piťha, Poledne, 2009, s. 32). Děti
0,9–2,7 g/kg/den
Dospělí
0,8 g/kg/den
Senioři
1,0–1,2 g/kg/den
Kojící matky
1,5 g/kg/den
Sportovci
1,3–2 g/kg/den
Tabulka 3. Obsah bílkovin u vybraných potravin http://www.vyzivadeti.cz/ Potravina 100g Eidam 45 % Kuřecí prsa Vepřové maso libové Losos Lískové ořechy Vejce Bílý jogurt Mléko Vařené brambory
Energetická hodnota
Bílkoviny
(kJ)
(g)
1551 457 452 907 2809 618 305 205 314
24,8 22,8 21,8 20 12 11,4 3,9 3,4 1,5
13
Jablko se slupkou
230
0,3
2.4 Sacharidy Cukry (sacharidy) jsou základní zdroj energie. Starší označení pro sacharidy jsou uhlohydráty nebo uhlovodany, toto označení ale není zcela správné. Sacharidy jsou charakteristické svou sladkou chutí. Základem sacharidů jsou tzv. cukerné jednotky. Podle cukerných jednotek je možné sacharidy rozlišit na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. (Mužík, 2007, s. 21). Monosacharidy: zde patří glukóza a fruktóza, obsahují jednu cukernou jednotku. Zdrojem je ovoce a med. Oligosacharidy: zde patří maltóza, sacharóza, laktóza, rafinóza, jsou složeny z 2 –10 monosacharidů, které jsou propojeny peptidovými vazbami. Zdrojem je cukrová řepa, mléko, slad, luštěniny. Polysacharidy: jsou tvořeny více než deseti cukernými jednotkami a lze je dále rozdělit na: o Nízkomolekulární polysacharidy, které jsou tvořeny nejvýše z několika desítek cukerných jednotek. Nejčastěji vznikají z vysokomolekulárních polysacharidů částečnou hydrolýzou. Patří mezi ně například rozpustná škrob. o Vysokomolekulární polysacharidy, což jsou přírodní polymery složené z mnoha desítek až stovek cukerných jednotek. V organismu slouží zejména například jako zásobárna energie – škrob, glykogen, nebo mají funkci stavební – celulóza, chitin. Sacharidy využíváme nejčastěji jako zdroj energie. 1 gram sacharidu poskytuje 17 kj. Dále jsou některé polysacharidy a složené sacharidy součástí základních stavebních jednotek buněk a některé sacharidy jsou důležitě jako biologicky aktivní látky nebo jejich složky, např.: glykoproteiny, hormony a vitamíny (Velíšek, 2002). Doporučený příjem sacharidů by neměl být nižší než 55 % z celkového energetického příjmu. Z toho by 75 % měly být polysacharidy, 25 % oligosacharidy a monosacharidy. Sacharidy se vstřebávají ve stěně tenkého střeva. V játrech vzniká glukosa, která se vyplavuje do krve. V krvi hladinu glukosy upravuje insulin (snižuje její hladinu) a glukagon (zvyšuje její hladinu). Krví se glukosa dostává do tkání.
14
Pokud je glukosy přebytek, mění se na glykogen nebo tuk. Glukosa je pro některé tkáně (mozek, sítnice, kůra nadledvin, aj.) jediný zdroj energie (Velíšek, 2002).
2.4.1 Glykemický index Glykemický index (GI) je bezrozměrná veličina, která udává rychlost využití glukózy tělem z potravin. Ihned po požití sacharidů se zvyšuje hladina krevního cukru. Glykemický index vypovídá o rychlosti vzestupu hladině cukru v krvi. Vychází se z hodnoty glykemického indexu glukózy, která má hodnotu 100. Index udává schopnost sacharidové potraviny zvýšit hladinu krevního cukru. Hodnoty se zjišťují experimentálně a zdaleka nejsou k dispozici pro všechny potraviny. S ohledem na zdraví je žádoucí, aby hladina krevního cukru stoupala pomalu. Proto bychom měli dávat přednost potravinám s nízkým glykemickým indexem, které nenarušují organismus velkými výkyvy glykémie. Mezi potraviny s nízkým glykemickým indexem patří luštěniny, zelenina a celozrnné pečivo. Častá konzumace potravin s vyšším glykemickým indexem navozuje u člověka častější hlad a zvyšuje riziko vzniku cukrovky.
2.4.2 Vláknina Vláknina je tvořená směsí nestravitelných sacharidů. Podle rozpustnosti ve vodě lze vlákninu rozdělit na rozpustnou a nerozpustnou. Rozpustná
vláknina:
je
částečně
rozkládána
mikroflórou
tenkého
střeva.
Díky rozpustné vláknině se zvyšuje viskozita trávené stravy v žaludku a střevech. V žaludku, díky své schopnosti vstřebávat vodu, zvětšuje svůj objem a tím snižuje pocit hladu. Hlavní zdroje nerozpustné vlákniny jsou ovoce, zelenina a obiloviny. Nerozpustná vláknina: její schopnost je zvětšit objem stravy, zlepšuje střevní peristaltiku a tím urychluje průchod stravy zažívacím traktem. Mezi potraviny bohaté na nerozpustnou vlákninu řadíme celozrnné výrobky, luštěniny, rýži, lněné semínko nebo pšeničné klíčky (Kopecký a kol., 2010, s. 170). Vláknina má vliv i na hladinu cholesterolu, slouží jako prevence některých typů rakoviny, snižuje rizika onemocnění srdce, cukrovky, obezity a zácpy. Doporučený denní příjem by měl být 35 g/denně. V České republice je denní příjem okolo 15
20–25 g/denně. Poměr mezi nerozpustnou a rozpustnou vlákninou by měl být 3 : 1 (Kopecký a kol., 2010, s. 170).
2.5 Tuky Lipidy (tuky) jsou nezbytnou a potřebnou složkou výživy.
Jsou složeny
z vyšších mastných kyselin a glycerolu. Tuky jsou pro tělo významným zdrojem energie. Jeden gram tuku tělu dodá energii 38 kJ. Dodávají potravě chuť. Díky tukům je umožněno vstřebávání vitamínů A, D, E, K. Tuky lze rozdělit na rostlinné (oleje a stolní tuky z nich) a živočišné (sádlo, lůj, rybí tuk). Rostlinné tuky obsahují více nenasycených mastných kyselin a živočišné obsahují více nasycených mastných kyselin. Denní energetický příjem z tuků by měl být nižší než 30 % celkové energie. Při zvýšeném obsahu tuků v potravě se zvyšuje riziko vzniku cukrovky, obezity a srdečně – cévních chorob. Naopak příjem nižší než 20 % z celkového energetického příjmu má za následek nedostatek mastných kyselin a vitamínů rozpustných v tucích. (Astl, Astlová, Marková, 2009, s. 153). Denní spotřeba tuků ve stravě člověka není jednoznačně stanovena. Stejně jako je důležité množství přijatého tuku, tak je důležité i složení.
2.5.1 Mastné kyseliny Mastné kyseliny patří mezi vyšší monokarboxylové kyseliny. Podle míst výskytu dvojných vazeb v řetězcích je lze rozlišit na nenasycené a nasycené. Nenasycené mastné kyseliny můžeme dále dělit na mononenasycené a polynenasycené. Nasycené (saturované) mastné kyseliny: u těchto kyselin (laurová, myristová, stearová a palmitová) se nevyskytuje dvojná vazba. Tyto tuky nalezneme převážně v potravinách živočišného původu. Ale vyskytují se, i když v malém množství, v palmovém a kokosovém oleji. Z živočišných produktů můžeme jmenovat mléčný tuk, máslo nebo vepřové maso. Nasycené mastné kyseliny si dokáže tělo samo syntetizovat. Nasycené mastné kyseliny zvyšují hladinu celkového a LDL cholesterolu (viz níže), podporují vznik obezity a vývoj aterosklerózy. Nenasycené (nesaturované) mastné kyseliny: nenasycené mastné kyseliny si tělo neumí samo nesyntetizovat, jsou pro tělo nepostradatelné a proto musí být přijímány potravou. Mají pozitivní vliv na srdce a jeho správnou činnost. Pomáhají jako prevence 16
proti bolesti a poškození kloubů a chrupavek. Nenasycené mastné kyseliny mají také vliv na činnost mozku. Mononenasycené mastné kyseliny: u těchto kyselin nalezeneme jednu dvojnou vazbu. Nejdůležitější z těchto kyselin je pro naše tělo kyselina olejová. Nalezneme ji v běžně dostupných olejích – např. řepkovém, olivovém či arašídovém. Tyto kyseliny jsou schopné snižovat hladinu cholesterolu LDL. Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA): tyto kyseliny mají dvě a více vazeb. Mezi polynenasycené kyseliny patří kyselina linolová, která zastupuje ω – 6 mastné kyseliny. Tato kyselina je obsažena ve slunečnicovém, kukuřičném, sezamovém či makovém oleji. Další důležitou kyselinou je linolenová, která zastupuje ω – 3 mastné kyseliny. Hlavními zdroji jsou lněný či řepkový olej, vlašské ořechy nebo mořské ryby. Trans - nenasycené mastné kyseliny nalezneme ve ztužených tucích, mléčném a zásobním tuku přežvýkavců. Tyto kyseliny se také vytváří při zahřátí tuků nad teploty 240 ºC. Mají vliv na vznik srdečně - cévních onemocnění, cukrovky a obezity. Nejčastější vznik těchto kyselin je při hydrogenaci (reakce s vodíkem = hydrogeniem) nenasycených mastných kyselin a také, i když méně často, při vysokých teplotách. (Fořt, 2007, s. 55; Kopecký a kol., 2010, s. 175–176). Mezi tuky ještě patří fosfolipidy. Jsou to tuky obsahující mastné kyseliny a další velmi důležité složky. Jsou hlavní částí všech buněčných membrán, spolu s glykolipidy, cholesteroly a bílkovinami. Fosfolipidy působí preventivně proti nemocem, zpomalují proces stárnutí. Mezi významné zdroje fosfolipidů patří panenský olej, vaječný žloutek nebo mozek živočichů (Piťha, Poledne, 2009, s. 22).
2.5.2 Cholesterol Cholesterol patří mezi tuky steroidní povahy a vyskytuje se jen v produktech živočišného původu. Lidský organismus cholesterol potřebuje pro tvorbu hormonů a vitamínu D, pomáhá organismu při metabolismu tuků a je nezbytný při tvorbě buněčných membrán. Je důležitou stavební jednotkou nervů a mozkových buněk. Cholesterol je obsažen v mase, uzeninách, másle a vaječném žloutku. Množství přijatého cholesterolu by nemělo přesáhnout hranici 300 mg denně (Kopecký a kol.,
17
2010, s. 177–178). Zvýšená hladina cholesterolu je jeden z činitelů vzniku aterosklerózy a chorob srdce. Cholesterol se v těle váže na proteiny a tvoří s nimi tzv. lipoproteiny. Existují tři hlavní třídy lipoproteinů podle denzity (hustoty): (Kukačka, 2009, s. 62) o
vysokodenzitní lipoprotein (HDL): jsou to lipoproteinové nosiče o vysoké hustotě. Tento cholesterol je přesunut z krevního řečiště do jater a z nich poté, pomocí žluče, vylučován do střev. Tento cholesterol je zdraví prospěšný, jelikož vyrovnává negativní účinky tuků a snižuje rizika vznikající LDL cholesterolem.
o
nízkodenzitní lipoprotein (LDL): vzniká v játrech, jsou to lipoproteinoví nositelé o nízké hustotě. Tyto lipoproteiny jsou schopny přenášet lipidy do stěn střev a tkání, kde se ukládají a tím zvyšují rizika vzniku kardiovaskulárních chorob. Proto se tento cholesterol označuje jako zdraví škodlivý
o
velmi nízkodenzitní lipoprotein (VLDL): lipoprotein o velmi nízké hustotě, část se syntetizuje v játrech a část ve střevech. VLDL má za úkol poskytovat mastné kyseliny uvolněné z triacylglycerolů (hlavní složky rostlinných olejů a živočišných tuků) svalům a tukovým buňkám (Kukačka, 2009, s. 62).
2.6 Vitamíny Vitamíny jsou organické složky, které jsou pro život nezbytné. V případě jejich nedostatku se v těle většinou projeví nějaká nemoc. Mnoho vitamínů si tělo dokáže samo vyrobit, ale u mnohých je závislé na jejich příjmu potravou. Některé z vitamínů (A, C, E) působí jako antioxidanty. Antioxidanty chrání naše tělo před škodlivými radikály. Tyto vitamíny nalezneme v rostlinné stravě, mase a mnohých dalších potravinách. Dnes se také vitamíny připravují uměle ve formě potravinových doplňků. (Astl, Astlová, Marková, 2009, s. 16; Piťha, Poledne, 2009, s. 26). Vitamíny lze dělit podle jejich rozpustnosti na rozpustné v tucích a ve vodě. Vitamíny rozpustné v tucích: Vitamín A: tento vitamín má dvě formy - retinol (A) a β – karoten (provitamín). Tento vitamín nalezneme v mrkvi, paprice, špenátu aj. Vitamín A pozitivně působí na růst, vývoj pokožky a pro dobrý zrak. Při nedostatku je zvýšená možnost šerosleposti
18
či častější poranění kůže. Nadbytek tohoto vitamínu působí toxicky na plod a může způsobit jeho poškození. Doporučená denní dávka (DDD) je 1 - 2 mg. Vitamín D: opět se vyskytuje v organismu ve 2 formách: jako D2 a D3. D3 si tělo umí vytvořit ze slunečních paprsků. Nalezneme ho v tuku, mořských rybách, vejcích, hřibech aj. Tento vitamín udržuje rovnováhu vápníku, fosforu a minerálních látek v těle a tím zpevňuje kosti a zuby. Při nedostatku dochází k odvápňování kostí, což vede k jejich měknutí a deformacím. DDD je 5–25 μg. Vitamín E: je účinný pro lepší hojení ran, pro prevenci a léčbu kardiovaskulárních a nádorových onemocnění. Tento vitamín nalezneme ve veškeré listové zelenině, ovesných vločkách, paprice, rybách, aj. Při nadbytku může člověk cítit únavu, nevolnost, v opačném případě slabost a bolesti zad. Další projevy při nedostatku jsou měknutí kostí, porucha růstu či sterilita. DDD je 25–30 mg. Vitamín K: je nezbytný pro srážlivost krve. Tento vitamín vzniká v tlustém střevě. Nalezneme ho v listové zelenině, výrobcích ze sóji, zeleném čaji, bramborách, rajčeti, aj. Podporuje tvorbu protrombinu nebo ukládání vápníku do kostí. Při nedostatku dochází častěji
k akutnímu
krvácení
nebo
nemoci
jater.
DDD
je
65–100 μg
(Astl, Astlová, Marková, 2009, s. 74–108; Kopecký a kol., 2010, s. 180–182). Vitamíny rozpustné ve vodě: Vitamín C: působí preventivně proti chřipce a blahodárně na fyzický i psychický stav člověka. Nalezneme ho v citrusech, paprice, šípkách, jahodách, aj. Posiluje imunitu, urychluje hojení a umožňuje vstřebávání železa. Při nedostatku člověk trpí únavou, nespavostí, apatií a je náchylnější k onemocněním. Při nadbytku se mohou vyskytovat průjmy, bolesti žaludku či nevolnost. DDD je 1000 mg. Vitamín B1: zajišťuje výživu nervům, zlepšuje funkci zažívacího traktu, podporuje metabolismus sacharidů. Významné zdroje jsou ovesné vločky, droždí, vepřové a kuřecí maso či luštěniny. Při nedostatku se dostavuje únava, podráždění a nechutenství. DDD je 1,5–2 mg. Vitamín
B2:
chrání
pokožku,
je
důležitý
pro
růst
tkání,
účinně
bojuje
proti chudokrevnosti. Vyskytuje se v žampionech, rybách, jogurtu, ovčím sýru, aj. Při nedostatku se mohou dostavit kožní změny, nervozita a praskání koutků. DDD je 1,5–2 mg.
19
Vitamín B3: zdrojem jsou celozrnné výrobky, kvasnice, sója nebo libové maso. Tento vitamín je nezbytný při metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. Nedostatek se může projevit
nechutenstvím,
poruchami
spánku,
depresemi,
či poruchami
paměti.
DDD je 20 μg. Vitamín B5: zúčastňuje se tvorby cholesterolu, pohlavních hormonů a žlučových kyselin. Ovlivňuje funkci metabolismu, podporuje růst vlasů a obnovuje ochranou funkci sliznic. Nalezneme ho v luštěninách, žloutku, brokolici či vnitřnostech. DDD je 5–10 mg. Vitamín B6: tento vitamín podporuje tvorbu bílých krvinek. Brání infekci a dokáže zmírnit premenstruační syndrom. Nachází se v mořských rybách, bramborách, celozrnných výrobcích či mase. Při nadbytku dochází k zánětu nervů a poruchám chůze. Při nedostatku člověk pociťuje únavu, deprese, záněty ústní dutiny, nevolnosti nebo křeče. DDD je 2 mg. Vitamín B12: tento vitamín nalezneme v mléce, sýru, mase, vejcích či ledvinách. Je nezbytný pro nervovou soustavu, metabolismus tuků, cukrů a pro syntézu DNA. Při nedostatku jsou časté pocity mravenčení v končetinách, trávicí potíže a deprese. DDD je 2–3 μg. Vitamín H: tento vitamín umožňuje správnou látkovou výměnu a tvorbu moči. Nachází se cereálních a ovesných vločkách, sóji, kvasnicích či vejcích. Při nedostatku se projevují poruchy metabolismu, vypadávání vlasů, nechutenství, deprese a kožní problémy. DDD je 200 μg. Vitamín Bc (kyselina listová): nezbytný vitamín pro nervovou soustavu. Preventivně působí v těhotenství proti vzniku vrozených vývojových vad plodu. Vitamín nalezneme ve vnitřnostech, fazolích, celozrnných výrobcích, kvasnicích nebo červené řepě. Při nedostatku
je
častá
anémie,
poruchy
trávení,
opožděný
růst
či nemoci
kardiovaskulárního systému. DDD je 200–500 μg (Astl, Astlová, Marková, 2009, s.
20
74–108; Kopecký a kol., 2010, s. 180–182).
2.7 Tekutiny Lidský organismus je tvořen až z 60 % z vody. Příjem tekutin z potravy je asi 1000 ml, z nápojů zhruba 1500 ml a při látkových přeměnách v těle vzniká dalších 300 ml. Celkově jsou to tedy necelé 3 litry. Při dýchání člověk ztratí cca 500 ml, přes kůži se vypaří přibližně 600 ml, pomocí moči 1500 ml a stolicí 150 ml, což jsou taky téměř 3 litry. Z tohoto důvodu v našich podmínkách člověk denně potřebuje 3 litry tekutin a z toho nejméně 1 litr v tekutinách (Kopecký a kol., 2010, s. 186; Piťha, Poledne, 2009, s. 25). Dostatečný přísun tekutin je nezbytný pro správný chod našeho organismu. Díky tekutinám mohou naše orgány správně pracovat. Vodu tělo využívá i k ochlazování, proto je nutné zvýšit příjem tekutin v letních měsících. Při nedostatku tekutin je člověk unavený, trpí bolestí hlavy a snižuje se jeho schopnost koncentrace. Při ztrátě tekutin už o 2 % tělesné hmotnosti klesne jeho výkonnost o 20 %. Při ztrátě tekutin 5 % hrozí přehřátí, šok či oběhové selhání. Při dlouhodobém nedostatku přísunu tekutin mohou vznikat zdravotní potíže jako například zácpy, poruchy funkce ledvin, ledvinové a močové kameny, kardiovaskulární choroby a dokonce i některé druhy rakoviny (Mužík, 2007, s. 35–36). Nejvhodnější tekutiny jsou voda z vodovodu, či studny, potvrzené zdravotní zkouškou. Dále je možné pít zředěné džusy, minerální vody nebo čaje. Nevhodné jsou slazené limonády, káva a alkohol.
2.8 Výživová doporučení Skoro ve všech průmyslově vyspělých zemích jsou už po desetiletí vydávána výživová doporučení. Tyto doporučení jsou průběžně inovována. V roce 1986 v České Republice bylo vydáno první výživové doporučení. Toto doporučení vydala Společnost pro racionální výživu (nyní existuje pod názvem Společnost pro výživu) s názvem „Směry výživy obyvatelstva ČSR“. Roku 1994 Ministerstvo zdravotnictví České republiky vypracovalo doporučení o výživě zdravého obyvatelstva: „Jezte zdravě, žijte zdravě“. V roce 2004 vydala společnost pro výživu (tehdejší Společnost pro racionální výživu) "Výživová doporučení pro obyvatelstvo
21
ČR" a v roce 2005 Ministerstvo zdravotnictví ČR leták s názvem: „Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR“. Tato
doporučení
vycházejí
z neustále
se
měnících
vědeckých
výzkumů.
K lidem se mohou dostávat jako všeobecná výživová doporučení nebo jako doporučení, která jsou založena na určitých skupinách potravin - například pomocí potravinové pyramidy (Svačina, 2008, str. 52). Výživová doporučení pro dospělé obyvatelstvo České republiky jsou obecně označována termínem zdravá 13.
2.8.1 Aktuální výživová doporučení pro obyvatele ČR Tato doporučení jsou určena pro zdravé osoby a složí jako prevence vzniku civilizačních chorob. Mezi tyto choroby patří ateroskleróza a kombinace jí způsobené infarkt, mozková mrtvice, cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita a některá nádorová onemocnění. Tyto onemocnění mají vliv na snížení pracovní schopnosti a zkrácení délky života. Jedná se o: o Upravení celkového energetického příjmu v závislosti na jednotlivých populačních
skupinách
v
souvislosti
s pohybovou
aktivitou.
Základem je rovnováha mezi příjmem a výdejem energie pro udržení optimální hmotnosti (BMI 20–25) o Snížení příjmu tuku, tak aby celkový energetický příjem z tuků nepřekročil 30 % celkového denního příjmu energie (což je u lehce pracujících asi 70 g denně) o Dosažení správného podílu nasycených monoenových a polyenových mastných kyselin v celkové denní dávce tuku a dodržení poměru mastných kyselin ω – 6 a ω – 3 a maximálním příjmu 2 % nenasycených mastných kyselin o Snížení denního přijdu cholesterolu na maximálně 300 g o Snížení denní spotřeby jednoduchých cukrů na maximálně 10 % z celkové přijaté energie o Snížení spotřeby soli na max. 5–7 g denně a dávat přednost soli obohacenou o jód o Zvýšení příjmu vitamínu C na 100 mg/den o Zvýšení denního příjmu vlákniny na 30 g 22
o Zvýšení
příjmu
minerálních
látek,
vitamínu
a
antioxidantních
látek
(Blatná, 2005).
Pokud se jindy stravujeme zcela normálně a jednou jídlo vynecháme, našemu tělu to nijak výrazně neublíží. Tělo je na takovéto situace připraveno svými zásobami v organismu. Ovšem jakmile nebudeme tělu dodávat potravu po delší čas, tělo bude reagovat na nedostatek svými mechanismy pro záchranu tím, že energii bude dodávat pouze těm nejdůležitějším orgánům (srdce, mozek) a zbytek energie bude čerpat ze svalů. Ale energie ze svalů také není nekonečná a poté může dojít až k poruchám funkce základních životních orgánů. Tato situace může být pro lidské tělo velmi nebezpečná. Pokud se tedy člověk chce správně stravovat, musí zohledňovat nejen kvalitu, ale i kvantitu stravy. Jako příklad může být nezařazení mléčných výrobků do stravy. Kdyby člověk nejedl mléčné výrobky, jeho tělo by nemělo nedostatek vápníku, který je nezbytný pro kosti a zuby. Správná výživa má tedy organismu dodat optimální příjem energie, ale i živiny pro jeho správný růst a vývoj. Na druhou stranu je nutný i každodenní pohyb, který nám zaručí výdej energie. Díky pohybu nejen posílíme kondici, ale také probudíme metabolismus. V dnešní době je také ještě nutné zmínit nevhodné stravovací návyky a faktory, které mají na nás vliv – média. Určitě je ještě nutné zmínit, že i zpracovávání běžně dostupných potravin je občas nevhodné (Mužík, 2007, s. 9–10).
Pár obecných doporučení pro zdravé stravování (Astl, Astlová, Marková, 2009, s.
36–37): o Měli bychom si určit a dbát na pravidelnou dobu příjmu stravy o Jíst co nejpestřeji o Omezit sladká a tučná jídla o Denně sníst zeleninu a ovoce v syrovém stavu o Omezit solení a délku tepelného zpracovávání potravy o Jídlo si dopřávat častěji, ale v menších dávkách
23
2.8.2 Potravinová pyramida Potravinová pyramida by měla sloužit jako pomůcka pro výživu, kterou stanovili odborníci na stravování podle všech dostupných vědeckých informací. Potravinová pyramida se ovšem mění s ohledem na zemi. Je založená na potřebě obyvatel určitého území. Existují i speciální potravinové pyramidy pro lidi trpící různými nemocemi. V České republice platí potravinová pyramida, která je pod záštitou Ministerstva zdravotnictví z roku 2005 (Mužík, 2007, s. 12; Sedláčková, 1996, s. 2). Vzhledem k doporučením a výživovému stavu byla vytvořena tato potravinová pyramida (Mužík, 2007, s. 12; Sedláčková, 1996, s. 2). Obrázek 1. potravinová pyramida pro ČR (http://www.eufic.org)
Obrázek 2. potravinová pyramida pro Rakousko (http://www.eufic.org)
24
Tato pyramida má sloužit jako názorná pomůcka pro snadnější orientaci ve výživových doporučeních.
Potravinová pyramida se skládá ze šesti potravinových skupin, které jsou rozděleny do čtyř pater. U každé potravinové skupiny jsou uvedeny druhy potravin, které sem patři. Někdy bývá naznačen i přibližný počet porcí určitých potravin, který bychom měli za den zkonzumovat. Obecné pravidlo pro potravinové pyramidy je takové, že potraviny umístěné ve spodním patře pyramidy, máme jíst nejčastěji a potraviny na vrcholu pyramidy jen výjimečně.
V prvním podlaží teda nalezneme: obiloviny a výrobky z nich (pečivo), těstoviny, ovesné vločky, jáhly, rýže, aj. Denně bychom měli sníst 3-6 porcí obilovin. 1 porce = 1 krajíc chleba (60g) 1 rohlík či houska 1 kopeček vařené rýže nebo těstovin (125g) 1 miska ovesných vloček nebo müsli Ve druhém patře nalezneme ovoce a zeleninu. Denně bychom měli sníst 2–4 porce čerstvého ovoce a 3–5 porcí zeleniny. 1 porce ovoce = jablko, pomeranč či banán (100g) miska jahod, rybízu, borůvek sklenice neředěné 100 % ovocné šťávy 1 porce zeleniny = velká paprika, mrkev, dvě rajčata miska čínského zelí či salátu půl talíře brambor sklenice neředěné zeleninové šťávy Třetí patro je zastoupeno mlékem, masem a výrobky z nich, luštěninami, vejci a rybami. Denně bychom měli sníst 2–3 porce mléka nebo mléčných výrobků. 1 porce = sklenice mléka (250 ml) 25
kelímek jogurtu (200 ml) sýr (55g) Ryba v jakékoli podobě by se měla být na jídelníčku optimálně 2x týdně. Denně bychom měli sníst 1–3 porce masa, vajec nebo výrobků ze sóji. 1 porce = 80g drůbežího, rybího či jiného masa 2 vařené bílky miska sójových bobů porce sójového masa (www. foodnet.cz) Ve čtvrtém patře se nachází nevhodné potraviny, jako jsou sladkosti, tuky a sůl. Jako hlavní cíl je předejít zdravotním rizikům, které vycházejí ze současného výživového návyku obyvatelstva. Potravinová pyramida neslouží jako návod ke složení jídelníčku, ale udává základní doporučení o skladbě potravy.
Cíle potravinové pyramidy jsou: o udržování tělesné hmotnosti o pestřejší konzumace stravy o vyšší konzumace zeleniny o vyšší konzumace potravin s vhodným glykemickým indexem o vyšší konzumace mléčných výrobků (www.fzv.cz) Kritéria pro výběr potravin zařazené do potravinové pyramidy: o u sacharidových potravin je důležitý glykemický index (potraviny s nižším glykemickým indexem se vyskytují v levé části pyramidy) o u mléčných výrobků je důležitý obsah probiotik (živé organismy přidávané do potravy, které mají pozitivně ovlivnit zdraví konzumenta a zlepšit rovnováhu jeho střevní mikroflóry) a množství tuku
26
o u masa je důležitá kvalita a množství tuku. Měli bychom konzumovat méně vepřového a hovězího. Důležitá je vyšší spotřeba ryb, které jsou bohaté na ω – 3 nenasycené mastné kyseliny o ovoce a zelenina jsou v pyramidě podle obsahu vitamínů (www.fzv.cz)
2.9 Stravovací návyky 2.9.1 Rozdělení stravy během dne Příjem potravy je pro lidský organismus nezbytný. Je tedy zapotřebí dodržovat správné zásady stravování. Množství stravy a energie z ní přijaté, je podmíněna pohlavím, věkem a fyzické aktivitě jedince. Ideální rozestup mezi přijatou stravou je 3–4 hodiny, z čehož vychází doporučení pro 5 základních denních porcí. První denní jídlo by měla být snídaně, která by zaujímat 25 % z celkového denního energetického příjmu. Mezi snídaní a obědem, který by měl zabírat 35 % denní energie a obědem a večeří by měly být zařazeny svačiny. Každá ze svačin by měla zaujímat 10 % energetického příjmu. Z těchto vět vyplývá, že na večeři zbývá 20 % energetického příjmu. Stejně důležité jako rozložení přijímané energie ze stravy, je také poměr bílkovin, sacharidů a tuků v přijaté potravě. Ideální by bylo zastoupení v poměru 20 : 20 : 60 (Blatná, 2005).
2.10 Energetická potřeba organismu Energetickou potřebu organismu zjistíme součtem bazálního metabolismu (energie potřebná pro udržení základních životních funkcí organismu), termického efektu přijaté stravy (zvýšení energetického výdeje po příjmu stravy), fyzické aktivity (energie potřebná ke spontánním i plánovaným pohybům) a navíc energetické nároky na růst, nebo při přítomnost choroby. (Svačina, 2008, str. 47).
2.10.1
Bazální metabolismus
Bazální metabolismus je energie, která slouží k zabezpečení základních životních potřeb jedince. Tyto životní funkce jsou: činnost srdce, dýchání, aj. Bazální metabolismus
je
ovlivněn
věkem,
27
tělesnou
teplotou
a
pohlavím.
Hodnota bazálního metabolismu se měří v poloze vleže, nejdříve 12 hodin po posledním jídle a při teplotě v rozmezí 22–24 ºC (Ganong, 2006). Měření probíhá přímo pomocí energometru, které určuje množství tepla jedincem vyprodukovaného za 24 hodin. Pro základní určení bazálního metabolismu se udává výpočet podle vzorce Hearrise a Benedicta.
Muži: BMR = 66,473 + (13,7516 × váha/kg) + (5,0033 × výška/cm) − (6,755 ×věk/rok) Ženy: BMR = 65,0955 + (9,5634 × váha/kg) + (1,8496 × výška/cm) − (4,6756 ×věk/rok) Výsledkem těchto rovnic je bazální metabolismus jedince v kilokaloriích (kcal) za den (Pařízková, 1973).
2.10.2
Termický efekt přijaté stravy
Termický efekt potravy představuje nárůst energického výdeje, který se dostaví 90 minut po příjmu poslední potravy a k zpátečním hodnotám před pozřením potravy se vrátí za 2–4 hodiny. Termický efekt je způsoben metabolickými nároky na zpracování potravy a uvádí se v procentech přijaté energie. Bílkoviny mají termický efekt 20–30 %, tuky 0–3 % a sacharidy 5–10 % (Svačina, 2008).
2.10.3
Klidový energetický výdej
Klidový energetický výdej je velmi využíván, protože vyjadřuje energetické nároky kdykoli během dne. Měření klidového energetického výdeje se provádí na lůžku po klidu, který trval minimálně 30 minut a minimálně 2 hodiny po jídle. K tomuto výsledku se připočítá 60–70 % a poté tato hodnota odpovídá potřebám organismu při běžném pohybu (Svačina, 2008).
2.10.4
Pohybová aktivita a energetický výdej
Podle typu pohybové aktivity se dokáže měnit energetický výdej o 25–80 %. Při lehké práci naroste energetický výdej o 25–60 %, u středně těžké o 60–80 % a těžké dokonce nad 80 %. Pohybová aktivita tedy dokáže zrychlit metabolismus a zároveň
28
předcházet mnoha civilizačním onemocněním (Svačina, 2008, str. 37). Výdej energie je závislý na druhu pohybové aktivity a hmotnosti jedince. Výdej je uveden v tabulce 4. Různé druhy pohybu: Vytrvalostní (aerobní): je opakující se pohyb po určitou dobu. Nároky na energii jsou závislé na délce, po kterou aktivita trvá. Po dostatečně dlouhé době se energie spotřebovává z tuků. Rychlostní (anaerobní): je to velmi intenzivní a krátkodobý pohyb. Energie je získávána ze sacharidů. Silové:
krátkodobý,
velmi
intenzivní
pohyb.
Převažuje
zde
silová
složka.
Při tomto pohybu dochází k náročnému zatížení kardiovaskulárního systému. Energie je spotřebovávána z glykogenu ve svalech (Hejnová, www.szu.cz).
Tabulka 4. Příklady výdeje energie při různých typech pohybové aktivity a různé hmotnosti jedince <www.stob.cz> Energetický výdej v kj/hod Hmotnost (kg) činnost
60
70
80
90
100
110
sezení
360
420
480
540
600
660
860
1000
1150
1290
1440
1580
1360
1590
1820
2050
2280
2500
2010
2350
2680
3020
3360
3690
1510
1760
2010
2260
2520
2770
aerobik intenzivní
2010
2350
2680
3020
3360
3690
aerobik lehčí
1040
1210
1390
1560
1740
1910
volejbal
750
880
1000
1130
1260
1380
chůze po rovině 4km/hod chůze po rovině 6km/hod běh 9 km/hod jízda na kole 16km/hod
29
2.10.5
plavání
1360
1590
1820
2050
2280
2500
tenis
1760
2050
2350
2640
2940
3230
Výpočet ideální hmotnosti
Zjistit ideální hmotnost není snadné. Existuje spousta rovnic a indexů, které vycházejí z výšky a hmotnosti jedince (Stránský, Ryšavá, 2010, str. 112). Mezi nejvíce používané indexy patří: Brocův index Podle tohoto indexu je optimální hmotnost těla v kg dána počtem centimetrů přesahující 1 metr výšky.
Tento vzorec platí pouze pro výšku 155–165 cm. Tento index není doporučován, protože nezohledňuje věk, pohlaví a stavbu těla (Stránský, Ryšavá, 2010, str. 112). Mezi další, méně používané indexy patří: Rohrerův index, Verdonckův index nebo index Piaget – Varvaeckův (Stránský, Ryšavá, 2010. str. 112). Všeobecně nejznámější index pro výpočet hmotnosti je Body mass index (BMI). BMI = tělesná hmotnost (kg) / tělesná výška2 (m) BMI index je nejčastěji používaný index pro určení hmotnosti. Poukazuje na tělesnou výšku a hmotnost. BMI představuje orientační hodnocení obezity, nezachycuje podíl tuku ani beztukové hmoty. Při stejném BMI mají ženy větší podíl tuku než muži a starší jedinci také více tuku než jedinci mladší. U dětí se výsledky BMI indexu hodnotí pomocí percentilového grafu (Stránský, Ryšavá, 2010, str. 111).
Tabulka 5. Hodnocení BMI (Svačina, 2005, str. 59) Muži
Ženy
Podváha
BMI menší než 20
BMI menší než 19
Normální váha
20 – 24,9
19 – 23,9
30
Nadváha
25 – 29,9
24 – 28,9
Obezita
30 – 39,9
29 – 38,9
Těžká obezita
BMI nad 40
BMI nad 39
Žádný z uvedených indexů pro hodnocení hmotnosti ale není ideální, protože všechny vychází pouze z váhy a výšky. Žádný nepřikládá důraz na pohlaví, věk a fyzickou zdatnost. Díky tomu jsou výsledky často zkresleny.
2.11 Stanovení složení těla a rozložení tukové tkáně Na hodnocení zdravotního stavu, tělesné hmotnosti a úrovně výživy se přímo podílí vzájemný poměr svalstva, kostí a tuků. Nejdůležitějším kritériem je stanovení množství tělesného tuku.
Pro základní posouzení tělesného složení potřebujeme znát: 1) tělesnou váhu – jedince zvážíme na osobní váze jen ve spodním prádle, bez obuvi. Dodržujeme standardní podmínky – sledovaného vážíme ráno, nalačno, váha těla je na obou nohách, vyšetřovaný stojí v klidu. 2) tělesnou výšku – určujeme pomocí výškoměru, měříme vždy bez bot, naboso nebo v tenkých ponožkách. Nejvhodnější doba na měření tělesné výšky je ráno. Měřená osoba stojí na ploše, která je kolmá k svislé ose výškoměru. (Hainer, 2011) Metody měření obsahu tukové tkáně v těle: Obezita je dána obsahem tukové tkáně 25 % u mužů a 30 % u žen. Antropometrické měření k orientačnímu hodnocení postačí měření 2 řas – subskapulární (řasa pod dolním úhlem lopatky) a nad tricepsem. Měření se provádí na nedominantní straně těla pomocí kaliperu. Podrobné měření zahrnuje 10 (podle Pařízkové) respektive 4 řasy (dle Durnina). Výhodou metody je nízká cena, nevýhodou je nutná důkladná znalost této techniky osobou, které měření provádí. Vyhodnocení je pomocí predikčních rovnic, které jsou specifické podle věku, pohlaví, etnika. Zvláštní rovnice jsou pro aktivní sportovce i starší populaci (Hainer, 2011).
31
Bioelektrická impedance (BIA): princip této metody se zakládá na rozdílném šíření vysokofrekvenčního střídavého elektrického proudu nízké intenzity v různých biologických strukturách. Jedná se o metodu neinvazivní, časově nenáročnou. K dostání je více přístrojů na bioelektrickou impedanci, které se liší podle umístění elektrod. Přístroj Bodystat má po 2 elektrodách na zápěstí a nad hlezenním kloubem ruky. Přístroj Tanita má elektrody umístěny na ploskách nohou nášlapné váhy a přísroj Omron má elektrody na madlech pro uchopení oběma rukama. Tato metoda není vhodná pro těhotné, ženy v období menstruace a premenstruace. Nelze měřit pacienty s kardiostimulátorem, kyčelní protézu a osoby, které užívají léky, které ovlivňují vodní režim organismu (Svačina, 2008, str. 66). Duální rentgenové absorpciometrie (DEXA) jsou velice přesné metody, které jsou používány k výzkumům ve specializovaných centrech. DEXA: Je to nepřímá metoda, která je založena na útlumu dvou paprsků v různých tělesných tkáních. Předpokladem je, že míra útlumu je pro jednotlivé složky těla stabilní. Pomocí této metody měříme 3 složky těla: kosti, svaly a tuky. Lze tedy měřit nejen složení těla nebo jeho částí, ale i zrání kostí, homeostázy, či růst. Míra ozáření je velmi nízká (Svačina, 2008, str. 60).
Rozložení tukové tkáně: Při obezitě je riziko vzniku chorob závislé na rozložení tukové tkáně v těle. Proto se snažíme zjistit rozložení tuku a tím zabránit možnosti vzniku nemocí s obezitou spojených. Nejvíce rizikové je hromadění tuku v oblasti břišní dutiny (tzv. abdominální typ obezity). Možnosti jak zjistit rozložení tukové tkáně jsou například poměrem obvodu pasů a boků, nebo poměrem pasu a výšky jedince. 1) Poměr obvodu pasu a obvodu boků: Obvod pasu: je to jednoduchý antropometrický ukazatel, který nejlépe poukazuje na uložení tuku v krajině břišní. Obvod pasu měříme v polovině vzdálenosti mezi spodním okrajem dolního žebra a hřebenem kosti kyčelní. U mužů, pokud je obvod pasu nad 94 cm, signalizuje zvýšené riziko vzniku metabolických komplikací a nad 102 cm je riziko velmi zvýšené. U žen je zvýšené, pokud je obvod pasu větší než 80 cm a velmi zvýšené, pokud je nad 88 cm (Hainer, 2011).
32
Obvod boků: obvod boků měříme ve výši maximálního vyklenutí hýždí. Měřená osoba stojí vzpřímeně s nohama u sebe a s uvolněnou břišní stěnou. Paže jsou volně po stranách těla. Na konci normálního výdechu měříme s přesností na 0,5 cm (Hainer, 2011). Hraniční hodnotou poměru pas/boky je u mužů 1,0 a u žen 0,85. 2) Poměr pasu a výškou jedince Při tomto poměru jsou normální hodnoty v rozmezí 0,4–0,5. Při hodnotách nad 0,6 výrazně vzrůstá riziko vzniku komplikací spojené s obezitou (Hainer, 2011).
2.12 Možný dopad nesprávné výživy 2.12.1
Obezita
Od roku 1997 je obezita dle WHO uznána za nemoc. Je definována jako výrazné kumulování tuku, které ohrožuje zdravotní stav člověka. Obezita je velmi častý problém civilizovaných
zemí
a
v dnešní
době
ji
označujeme
dokonce
za epidemii.
Nejohroženější skupinou jsou děti, protože o své stravě nemohou sami rozhodovat. Podle výzkumů a statistik je zjištěno, že 80 % obézních dětí zůstává obézní i v dospělosti (Kukačka, 2009, s. 84). Slovo obezita neznamená nadměrná hmotnost, ale nadměrné množství tukové tkáně v organismu. Během vývoje dítěte jsou plynulé váhové přírůstky normální a chtěné, protože
jsou
spojeny
s rozvojem
svalové
tkáně,
kostí
i
tkáně
tukové.
Ovšem s přibývajícím věkem se podíly zastoupení tukové tkáně mění. Hmotnost jedince je vždy zohledňována k jeho tělesné výšce a věku. Pokud budou vhodné stravovací návyky dodržovány od raného věku, je daleko vyšší pravděpodobnost, že si člověk po celý svůj život dokáže udržet vhodnou tělesnou hmotnost (Kunešová, 2001, s. 24). 2.12.1.1 Možné příčiny obezity Mezi časté příčiny vzniku obezity můžeme řadit: stres, deprese, nevhodné složení potravy a její rozložení během dne, chutě či nevhodně trávený volný čas. Stres je rizikový faktor navíc díky tomu, že může vést k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění a tím ukládání tuku v oblasti břišní. Člověk často se snaží stres či deprese uspokojit jídlem. Nejčastěji v takovém případě člověk požívá sladké nebo slané pochutiny.
33
Mezi další příčiny patří poruchy v hypotalamu. Poruchy hypotalamu mohou být dědičné (asi 50 %) nebo mohou být zapříčiněny působením vlivů z prostředí. Jedná se o špatný metabolismus tuků a nižší bazální potřebu organismu. Častý je vliv dědičnosti špatných denních návyků (minimální pohyb, konzumace nevhodných potravin, nadměrná konzumace, aj.). Důležitým faktorem z vnějšího prostředí je sedavý způsob života a přejídání. (Kukačka, 2009, s. 85–86; Mužík, 2007, s. 98–99). Obezita v období puberty může vznikat na základě psychických poruch, nesnášenlivosti
vůči okolí, vyřazením
z kolektivu
a tím jeho izolovaností.
Pokud je obezita v tomto období extrémní, může se rozvinout až do tzv. Pickwickova syndromu. Projevuje se sníženou plicní ventilací, únavou, spavostí (Volf, Volfová, 1996, s. 1 Lze rozlišit dva hlavní typy obezity: Obezita mužského typu (androidní): tuk se ukládá v oblasti břicha, tento typ je více rizikový, zvyšuje rizika vzniku cukrovky či arterosklerózy. Lze jej popsat jako typ jablka. Obezita ženského typu (gynoidní): je méně, riziková, spíše se jedná o kosmetickou vadu. Tuk se ukládá v oblasti pánve, stehen a hýždí. Tento typ lze přirovnat ke hrušce (Kukačka, 2009, s. 86). 2.12.1.2 Zdravotní rizika plynoucí z obezity Mezi
rizika
kardiovaskulárního
vyplývající systému,
z obezity
poruchy
patří
hybnosti
vyšší
možnost
onemocnění
kloubů,
častější
onemocnění
civilizačními nemocemi, poruchy metabolismu, častější vznik nádorových onemocnění. U žen jsou častější gynekologické problémy či neplodnost. Další rizika, která obezita přináší, je vyšší krevní tlak, onemocnění pohybové soustavy a v neposlední řadě také psychosociální komplikace. 2.12.1.3 Léčba obezity Léčba obezity musí zohledňovat věk jedince. Cílem je především snížení tělesné hmotnosti. Léčba ovšem musí přinést celkovou změnu životního stylu. Není založena pouze na stravovacích návycích, ale i zapojení pohybu do denního režimu, úprava psychiky jedince aj. z toho vyplývá, že léčba obezity je komplexní a především dlouhodobá záležitost (Kukačka, 2009, s. 86–87; Mužík, 2007, s. 100–101). 34
2.12.2
Podvýživa
Pro udržení zdraví každého jedince je nutné udržovat náš organismus ve vyrovnaném stavu. Musíme tedy zajistit nejen dostatečný energetický přísun, ale i zastoupení všech složek potravy. Podvýživa (malnutrice) je stav, kdy jedinci chybí dostatek živin nutných pro funkci organismu. Může se jednat o nedostatek některých částí potravy (vitamíny, stopové prvky, mastné kyseliny, aj.) nebo o nedostatek základních živin (proteiny, sacharidy a lipidy). Jak už bylo zmíněno, člověk by měl denně ze stravy přijmout 50–55 % sacharidů, 25–30 % lipidů a 15–20 % proteinů. Současně je potřeba přijímat i minerály, stopové prvky a vitaminy (Svačina, 2008). Při podvýživě jedinec tato doporučení nedodržuje a v důsledku toho je jeho energetický příjem nedostatečný nebo není dodržen doporučený poměr mezi přijímanými složkami potravy. Podvýživa tedy vzniká vždy jako důsledek nedostatku živin v těle. Tento nedostatek ale nemusí být spojen jen s nedostatkem potravy, ale také špatným výběrem potravin, špatně složeným jídelníčkem, poruchami vstřebávání živin, ekonomickými faktory (v chudých státech) nebo jako důsledek různých nemocí. Jako příklad nemoci lze uvést průjem, při kterých je nižší vstřebávání živin ze střev (Svačina, 2008). Podvýživu lze rozdělit na 2 základní typy: (Svačina, 2008). 1) Kwashiokor:
vzniká
při
nedostatečném
příjmu
bílkovin
z
potravy
nebo při dlouhodobém stresovém hladovění. 2) Marasmus: vzniká na základě nedostatečného energetického příjmu, dochází ke zpomalování metabolismu a spotřebovává se podkožní tuk. Nesmíme také zapomenout zmínit nemoci, které jsou velmi úzce spojené s dnešní dobou a životním stylem: 1) Anorexie: je to psychická porucha, při které nemocní odmítají stravu a mají zkreslené představy o své postavě. Je pro ni charakteristické úmyslné snižování hmotnosti, které je způsobeno nedostatečným příjmem potravy, nadměrným cvičením a užíváním léku na hubnutí. Anorexií trpí většinou ženy.
35
2) Bulimie: také se jedná o psychickou poruchu, při této nemoci se jedná o záchvatovité přejídání a snaze čelit následkům (přibírání hmotnosti) vyvrhováním potravy, vyvoláváním průjmů, či užíváním léků na hubnutí. Anorexii a bulimie jsou onemocnění, které lze souhrnně nazvat poruchy přijmu potravy. Při léčbě podvýživy je hlavním cílem odstranit její původ a zajistit nemocnému dostatek živin. U nemocí, které mají původ v psychice, je nutná spolupráce s psychologem (Svačina, 2008).
36
3 METODIKA PRÁCE Pro svůj výzkum problematiky týkající se obezity a výživy jsem si zvolila místo, kde pracuji, tedy fitness centrum. Šetření jsem provedla pomocí předem vypracovaného dotazníku, který jsem si připravila sama (viz. Příloha 1). Hlavní výzkumnou metodou tedy je dotazník. Dotazníková metoda obnáší určité výhody i nevýhody. Mezi výhody lze zařadit: možnost oslovit velký počet korespondentů a tím získat velké množství údajů v relativně krátkém čase. Tyto údaje lze dále zpracovávat pomocí statistických počítačových metod. Nevýhodami dotazníků jsou: subjektivita respondentů a tím následná míra pravdivosti dotazníkového šetření. Subjektivitu dotazníku jsem se snažila snížit jasnými a srozumitelnými otázkami na respondenty, kladením neutrálních otázek a nabízením optimálních a alternativních variant odpovědí. Dotazník je anonymní a obsahuje 29 uzavřených otázek. Většina otázek je zaměřená na stravu tázaných, ale vyskytují se tu i otázky, které mohou mít velký vliv na příčinu obezity také. Pomocí toho jsem chtěla upozornit i na jiné možnosti, proč nadváha může vzniknout. Dotazníku se účastnilo 60 korespondentů z toho 36 žen a 24 mužů. Dotazník byl návštěvníkům fitness centra přístupný měsíc. Otázky vyhodnocuji pomocí tabulek a grafů.
37
4 VÝSLEDKY A DISKUZE Otázka č. 1 Vaše pohlaví? Tabulka 6. Zastoupení pohlaví Pohlaví
Muž
Žena
Počet
24
36
Graf 1. Zastoupení pohlaví
Z tabulky vyplývá, že dotazníku se zúčastnilo 60 jedinců. Z toho 24 mužů, což je 40 % korespondentů a 36 žen, které tvoří 60 % dotazovaných (viz tab. 6, graf 1).
38
Otázka č. 2 Jaká je vaše současná váha a výška? Tabulka 7. Hodnocení BMI BMI
< 18,5
18,5–24,9
25–29,9
počet
0
25
15
30,0–34,9 16
35–39,9
> 40,0
4
0
Graf 2. Hodnocení BMI
Ze zadaných hodnot vyplněných korespondenty (jejich aktuální váha a výška), jsem určila BMI, podle již zmíněného vzorce.
Z tabulky vyplývá, že 25 (41 %)
dotazovaných
v rozmezí
má
BMI
normální,
což
je
18,5–24,9.
Nadváhu,
která je dle kritérií BMI v rozmezí 25–29,9 má 15 (25 %) dotazovaných. Obezitu I. stupně, která je dána rozmezím 30–34,9 má 16 (27 %) korespondentů. 4 (7 %) z dotazovaných mají obezitu II. stupně, jejíž rozmezí je 35–39,9 (viz tab. 7, graf 2).
39
Otázka č. 3 Kolikrát denně jíte? Tabulka 8. Počet denních jídel Počet jídel
1
3
5
Jiná odpověď
Počet
16
25
13
6
Graf 3. Počet denních jídel
Podle doporučení o zdravém stravování, bychom měli konzumovat denně 5– 6 jídel. Z grafu vyplývá, že 16 (27 %) dotazovaných jí pouze jeden krát denně, což je podle doporučení o stravování naprosto nevhodné. Třikrát denně jí 25 (41 %) dotázaných, pětkrát denně, což by odpovídalo stravovacím doporučením, konzumuje stravu 13 (22 %) korespondentů a jinou odpověď zaznačilo 6 (10 %) korespondentů (viz tab. 8, graf 3).
40
Otázka č. 4 Snídáte? Tabulka 9. Snídaně Snídaně
Ano vždy
Téměř vždy
Občas
Počet
9
20
10
Téměř nikdy 14
nikdy 7
Graf 4. Snídaně
Z grafu vyplývá, že snídani, která by mezi denními jídly neměla chybět, si denně dává pouze 9 (12 %) dotázaných. 20 (33 %) korespondentů snídá téměř vždy, občas snídá pouze 10 (17 %) jedinců téměř nikdy nesnídá 14 (23 %) korespondentů a nikdy nesnídá 7 (12 %) jedinců (viz tab. 9, graf 4).
41
Otázka č. 5 Zařazujete do svého jídelníčku dopolední svačinu? Tabulka 10. Dopolední svačina Dopolední svačina počet
Ano vždy
Téměř vždy
Občas
19
10
12
Téměř nikdy 12
Nikdy 7
Graf 5. Dopolední svačina
Z grafu vyplývá, že dopolední svačinu, která je také řazena do doporučovaných pěti denních jídel, si pravidelně dává 19 (32 %) korespondentů, téměř vždy je v denním jídelníčku zastoupena u 10 (17 %) jedinců, občas dopolední svačinu do svého jídelníčku zařadí 12 (20 %) dotazovaných, téměř nikdy nesvačí rovněž 12 (20 %) lidí a nikdy dopoledne nesvačí 7 (11 %) lidí (viz tab. 10, graf 5).
42
Otázka č. 6 Obědváte? Tabulka 11. Oběd Oběd
Ano vždy
Téměř vždy
Občas
počet
24
12
10
Téměř nikdy 11
Nikdy 3
Graf 6. Oběd
Oběd patří mezi pět hlavních jídel, která by dle doporučení v našem jídelníčku neměla chybět. Z grafu vyplývá, že 24 (40 %) dotázaných obědvá pravidelně, 12 (20 %) téměř vždy, 10 (17 %) dotázaných občas, 11 (18 %) korespondentů téměř nikdy neobědvá a nikdy neobědvají 3 (5 %) dotázaní (viz tab. 11, graf 6).
43
Otázka č. 7 Kde nejčastěji obědváte? Tabulka 12. Kde obědváte? Místo
Doma
Restaurace
Počet
15
17
Rychlé
Jídlo
občerstvení
z dovozu
13
12
Jiné 3
Graf 7. Kde obědváte?
Z grafu vyplývá, že 15 (25 %) dotázaných obědvá doma, kde si sami mohou kontrolovat složení
svého
jídla.
17
(28
korespondentů
%)
obědvá
v restauracích.
Rychlé občerstvení, které není vhodné pro denní konzumaci, využívá 13 (22 %) korespondentů, jídlo z dovozu zaznamenalo 12 (20 %) a jinou možnost 3 (5 %) korespondentů (viz tab. 12, graf 7).
44
Otázka č. 8 Zařazujete do svého jídelníčku odpolední svačinu? Tabulka 13. Odpolední svačina Odpolední svačina počet
Ano vždy
Téměř vždy
Občas
10
21
13
Téměř nikdy 9
Nikdy 7
Graf 8. Odpolední svačina
Z grafu vyplývá, že odpolední svačinu, která je zařazena mezi pět denních jídel, má pravidelně 10 (17 %) dotázaných, téměř vždy odpoledne svačí 21 (35 %) lidí, občas odpolední svačinu do svého jídelníčku zařadí 13 (22 %) korespondentů. Téměř nikdy odpoledne nesvačí 9 (15 %) lidí a nikdy 7 (11 %) dotázaných (viz tab. 13, graf 8).
45
Otázka č. 9 Večeříte? Tabulka 14. Večeře večeře
Ano vždy
Téměř vždy
Občas
počet
22
18
15
Téměř nikdy 3
Nikdy 2
Graf 9. Večeře
Večeře by na našem seznamu doporučených denních jídel neměla chybět. Z grafu vyplývá, že pravidelně večeří 22 (37 %) dotázaných, téměř vždy večeří 18 (30 %) odpovídajících, občas 15 (25 %) korespondentů, téměř nikdy nevečeří 3 (5 %) a nikdy 2 (3 %) dotázaných (viz tab. 14, graf 9).
46
Otázka č. 10 Zařazujete do jídelníčku i druhou večeři? Tabulka 15. Druhá večeře Druhá večeře počet
Ano vždy
Téměř vždy
Občas
10
13
10
Téměř nikdy 9
Nikdy 18
Graf 10. Druhá večeře
Z grafu vyplývá, že druhou večeři, která je doporučována, má pravidelně pouze 10 (16 %) dotázaných. Téměř vždy si ji dopřeje 13 (22 %) jedinců. Občas má druhou večeři 10 (17 %) korespondentů, téměř nikdy 9 (15 %) a nikdy druhou večeři nemá 18 (30 %) dotázaných (viz tab. 15, graf 10).
47
Otázka č. 11 Jak často konzumujete ovoce? Tabulka 16. Konzumace ovoce Jak často počet
Vícekrát denně 13
Několikrát
1 x denně
týdně
14
11
1 x týdně
zřídka
12
10
Graf 11. Konzumace ovoce
Z grafu vyplývá, že 13 (22 %) korespondentů jí ovoce vícekrát za den, což je správné, jelikož je doporučováno konzumovat 2–4 porce ovoce denně. Jedenkrát denně si ovoce dopřeje 14 (23 %) odpovídajících. Několikrát týdně ovoce konzumuje 11 (18 %) dotázaných. Jeden krát týdně ovoce jí 12 (20 %) lidí a zřídkakdy 10 (17 %) jedinců (viz tab. 16, graf 11).
48
Otázka č. 12 Jak často konzumujete zeleninu? Tabulka 17. Konzumace zeleniny Jak často počet
Vícekrát denně 11
Několikrát
1 x denně
týdně
9
18
1 x týdně
zřídka
7
15
Graf 12. Konzumace zeleniny
Zelenina by se v našem denním jídelníčku měla vyskytovat 3–5 krát denně. Z grafu vyplývá, že 11 (18 %) dotázaných jí zeleninu vícekrát denně. Jedenkrát denně zeleninu jí 9 (15 %) odpovídajících, několikrát týdně si zeleninu dá 18 (30 %) dotázaných. Jedenkrát týdně je zelenina v jídelníčku zařazena u 7 (12 %) jedinců a zřídka zeleninu jí 15 (25 %) odpovídajících (viz tab. 17, graf 12).
49
Otázka č. 13 Jak často konzumujete mléčné výrobky? Tabulka 18. Konzumace mléčných výrobků Jak často počet
Vícekrát denně 8
Několikrát
1 x denně
týdně
9
21
1 x týdně
zřídka
11
11
Graf 13. Konzumace mléčných výrobků
Mléčné výrobky by se v našem jídelníčku měly vyskytovat 2–3 krát denně. Z grafu vyplývá, že mléčné výrobky jsou u 8 (14 %) jedinců vícekrát denně. 9 (15 %), dotázaných jí mléčné výrobky alespoň jedenkrát denně několikrát týdně se mléčné výrobky ve stravě vyskytují u 21 (35 %) dotázaných, jedenkrát týdně mléčné výrobky konzumuje 11 (18 %) jedinců a zřídkakdy si je dá také 11 (18 %) odpovídajících (viz tab. 18, graf 13).
50
Otázka č. 14 Jak často konzumujete ryby a výrobky z nich? Tabulka 19. Konzumace ryb a rybích výrobků Vícekrát
Jak často
denně
počet
Několikrát
1 x denně
1
týdně
5
1 x týdně
zřídka
25
22
7
Graf 14. Konzumace ryb a rybích výrobků
Ryby
by
v našem
jídelníčku
měly
být
zastoupeny
minimálně
2
krát
týdně. Z grafu vyplývá, že 1 (2 %) konzumuje ryby nebo výrobky z nich vícekrát denně. Jeden krát denně si ryby nebo rybí výrobky dopřeje 5 (8 %) odpovídajících. Několikrát týdně,
což by
vyhovovalo
doporučení,
si
ryby
či
výrobky
z nich
dá
7 (12 %) korespondentů. Alespoň jeden krát za týdne ryby zkonzumuje 25 (41 %) dotázaných a zřídka ryby či výrobky z nich pozře 22 (37 %) dotázaných (viz tab. 19, graf 14)
51
Otázka č. 15 Jak často konzumujete pečivo? Tabulka 20. Konzumace pečiva Jak často počet
Vícekrát denně 16
Několikrát
1 x denně
týdně
20
12
1 x týdně
zřídka
7
3
Graf 15. Konzumace pečiva
Pečivo, které patří mezi obilniny, by v našm jídelníčku měly být 3–6krát denně. Z grafu vyplývá, že 16 (27 %) dotázaných konzumuje pečivo vícekrát denně, jeden krát denně 20 (33 %) korespondentů, několikrát týdně 12 (20 %) korespondentů, jedenkrát týdně 7 (12 %) a zřídka 3 (8 %) dotázaných (viz tab. 20, graf 15).
52
Otázka č. 16 Jaké pečivo upřednostňujete? Tabulka 21. Upřednostňované pečivo Druh
Bílé
Tmavé
Celozrnné
Počet
18
26
16
Graf 16. Upřednostňované pečivo
Celozrnné a tmavé pečivo obsahuje vlákninu, vitamíny a minerální látky, které se v bílém pečivu nevyskytují. Z grafu vyplývá, že nejvíce upřednostňované pečivo je tmavé, které označilo 26 (43 %) dotázaných, celozrnné pečivo je oblíbené u 16 (27 %) jedinců a bílé je nejoblíbenější u 18 (30 %) dotázaných (viz tab. 21, graf 16).
53
Otázka č. 17 Jak často konzumujete sladkosti? Tabulka 22. Sladkosti Jak často
Vícekrát denně
počet
5
Několikrát
1 x denně
týdně
14
18
1 x týdně
zřídka
13
10
Graf 17. Sladkosti
Sladkosti našem tělu neprospívají. Z grafu vyplývá, že 5 (8 %) dotázaných konzumuje sladkosti víckrát denně, což může mít neblahý vliv na složení těla.
14 (23 %)
dotázaných jeden krát denně, 18 (30 %) odpovídajících několikrát týdně. Jeden krát týdně sladkost sní 13 (22 %) korespondentů a zřídka 7 (17 %) (viz tab. 22, graf 17).
54
Otázka č. 18 Jaký je Váš průměrný příjem tekutin? Tabulka 23. Příjem tekutin Množství
Více než 2 l/den
1 – 2 l/den
Méně než 1 l/den
Počet
32
17
11
Graf 18. Příjem tekutin
V teoretické části píši, že denně člověk potřebuje přijmout minimálně 1 litr tekutin v tekutinách. Z grafu vyplývá, že 32 (54 %) dotázaných vypije denně více než 2 litry tekutin. 1 až 2 litry vypije 17 (28 %) jedinců a méně než 1 litr 11 (18 %) korespondentů (viz tab. 23, graf 18).
55
Otázka č. 19 Který z nápojů preferujete? Tabulka 24. Preferované nápoje
Druh
Voda
počet
11
Minerální voda
Minerální voda
neochucená
ochucená
7
19
Ochucené sycené
Džusy
nápoje
10
13
Graf 19. Preferované nápoje
Tekutina, která je pro naše tělo nejvíce prospěšná je čistá voda z vodovodu. Minerální vody nejsou pro dlouhodobé pití vhodné. Z grafu vyplývá, že nejvíce oblíbený nápoj je ochucená minerální voda, kterou označilo 19 (32 %) dotázaných. Ochucené
sycené
nápoje
upřednostňuje
13
(22
%)
korespondentů.
Voda je upřednostňovaná u 11 (18 %) z dotázaných, minerální voda neochucená u 7 (11 %) a džusy označilo 10 (17 %) korespondentů (viz tab. 24, graf 19).
56
Otázka č. 20 Máte pocity hladu? Tabulka 25. Pocity hladu Pocit
Stále
Často
Občas
Nikdy
počet
13
9
18
6
Ne hlad, ale chuť 14
Graf 20. Pocity hladu
Z této otázky by bylo možné vyvodit, zda je strava dotazovanými přijímána, dostatečná. Při dostatečném množství stravy by neměl být neustálý pocit hladu. Z grafu vyplývá, že stálý pocit hladu cítí 13 (22 %) jedinců, což by mohlo poukazovat na nevhodný způsob stravování. Často ho cítí 9 (15 %) dotázaných, občas tento pocit cítí 18 (30 %) korespondentů. Nikdy pocit hladu nemá 6 (10 %) lidí a spíše chuť než hlad označilo 14 (23 %) jedinců (viz tab. 24, graf 19).
57
Otázka č. 21 Proč nejspíše Vaše váha začala narůstat? Tabulka 26. Důvody nárůstu váhy Důvod
Počet
Přejídání
4
Malá pohybová aktivita
4
Konec aktivního sportovní
1
Těhotenství
3
Přechod
8
Nemoc
3
Úrazy
3
Léky
2
Hormony
10
Rodinné nebo pracovní problémy
7
Vstup do manželství
5
Změna denního režimu
7
Postupné zvyšování hmotnosti během let
3
58
Graf 21. Důvody nárůstu váhy
Touto otázkou jsem chtěla upozornit jak korespondenty, tak i čtenáře mé bakalářské práce, na jiná možná rizika, která mohou mít vliv na vznik nadváhy. Z grafu vyplývá, že přejídání a malou pohybovou aktivitu, jako možnost vzniku své nadváhy uvedlo po 4 (7 % + 7 %) dotázaných, po 3 z dotázaných označilo za důvod nárůstu váhy těhotenství, nemoc, úraz či posupné zvyšování hmotnosti během let (5 % + 5 % + 5 % + 5 %), po 7 označilo jako důvody rodinné nebo pracovní problémy a změnu denního režimu (11 % + 11 %), 10 (17 %) z dotázaných označilo vliv hormonů, 8 (13 %) označilo jako možnost vzniku přechod, 5 (8 %) zaznamenalo vstup do manželství, 2 (3 %) označili jako důvod léky, a jeden (2 %) korespondent označil konec aktivního sportování (viz tab. 26, graf 21).
59
Otázka č. 22 Vaše zaměstnání je? Tabulka 27. Typ zaměstnání Typ
Sedavé
Středně namáhavé
Fyzicky náročné
počet
26
18
16
Graf 22. Typ zaměstnání
Z grafu vyplývá, že 26 dotázaných má sedavé zaměstnání (43 %), při kterém je náš energetický výdej minimální. Středně namáhavé má 18 (30 %) a fyzicky náročné zaměstnání má 16 (27 %) korespondentů (viz tab. 27, graf 22).
60
Otázka č. 23 Kolik hodin denně průměrně spíte? Tabulka 28. Průměrná délka spánku Délka
Méně jak 6 hodin
6–8 hodin
Více než 8 hodin
Počet
24
19
17
Graf 23. Průměrná délka spánku
Doporučovaná délka spánku je pro dospělé 6–8 hodin. Při nedostatku spánku je člověk méně
výkonný,
má
sníženou
koncentraci
a
adaptaci
na
nové
podněty.
Nedostatečně vyspalý a odpočinutý člověk se hůře soustředí a nedostatek spánku může působit jako neurotizující faktor nebo spouštěč deprese. Při spánku člověk nabírá nové síly a regeneruje organismus. Proto mnoho lidí se při nedostatku spánku snaží dohnat energii větším přísunem jídla. Z grafu vyplývá, že 24 (40 %) dotázaných spí denně méně jak 6 hodin. 19 (32 %) jedinců spí 6 – 8 hodin denně a 17 (28 %) spí déle než 8 hodin denně (viz tab. 28, graf 23).
61
Otázka č. 24 Jak trávíte svůj volný čas? Tabulka 29. Trávení volného času Trávení
Pasivně
Aktivně
Počet
13
47
Graf 24. Trávení volného času
Z grafu vyplývá, že 47 (78 %) dotázaných svůj volný čas tráví aktivně například nějakou pohybovou činností, která má pozitivní vliv nejen na metabolismus, ale i na psychiku. 13 (22 %) dotázaných svůj volný čas tráví pasivně například sledováním filmů či čtením (viz tab. 29, graf 24).
62
Otázka č. 25 Kolik hodin týdně věnujete pohybu? Tabulka 30. Pohyb za týden v hodinách Doba
Vůbec
1–3 hodiny
3–5 hodin
Počet
2
15
26
Více než 5 hodin 17
Graf 25. Pohyb za týden v hodinách
Pohyb má vliv nejen na náš psychický stav, ale i na náš metabolismus. Týdně bychom měli věnovat alespoň tři hodiny mírné pohybové aktivitě. Z grafu vyplývá, že 2 z dotázaných (3 %) se pohybu nevěnují vůbec, 15 (25 %) se věnuje pohybu 1–3 hodiny za týden, 26 (44 %) věnuje pohybu 3–5 hodin za týden a více jak 5 hodin 17 (28 %) dotázaných (viz tab. 30, graf 25).
63
Otázka č. 26 Je ve Vaší rodině někdo obézní? Tabulka 31. Obezita v rodině Obezita
Ano
Ne
Počet
36
24
Graf 26. Obezita v rodině
V teoretické části se v kapitole věnované obezitě věnuji možnosti genetického vlivu obezity. Touto otázkou jsem chtěla nastínit možný genetický vliv obezity. Z grafu vyplývá, že u 36 ti (60 %) z dotázaných se obezita v rodině vyskytuje a u 24 (40 %) není v rodině nikdo obézní (viz tab. 36, graf 31).
64
Otázka č. 27 Jako dítě jste byl? Tabulka 32. V dětství Dětství
Obézní
Normální váha
Nízká hmotnost
Počet
18
21
21
Graf 27. V dětství
Touto otázkou jsem chtěla nastínit to, co je popsána v teoretické části. Konkrétněji, že u obézních
dětí
je
daleko
vyšší
možnost
rozvoje
obezity i v dospělosti.
Z grafu vyplývá, že 18 dotázaných (30 %) bylo v dětství obézní, 21 korespondentů (35 %) mělo v dětství normální váhu a 21 (35 %) nízkou hmotnost (viz tab. 37, graf 32).
65
Otázka č. 28 Držel (a) jste někdy nějakou dietu? Tabulka 33. Zkušenosti s dietou Zkušenosti
Ano
Ne
Počet
31
29
Graf 28. Zkušenosti s dietou
Z grafu vyplývá, že 31 (52 %) dotázaných má zkušenosti s dietami, které při větším počtu, mohou náš metabolismus zpomalit. 29 (48 %) nemá (viz tab. 38, graf 33).
66
Otázka č. 29 Myslíte si, že se stravujete správně? Tabulka 34. Správné stravování Odpověď
Ano
Ne
Nevím
Počet
14
16
30
Graf 29. Správné stravování
Tato otázka poukazuje na znalosti ohledně správného stravování. Z grafu vyplývá, že 30 dotázaných (50 %) neví, zda se spravuje správně, 14 (23 %) si myslí, že je jejich stravování správné a 16 (27 %) ví, že jejich styl stravování není správný (viz tab. 39, graf 34).
67
ZÁVĚR Výživa, stravování a stravovací návyky jsou v dnešní době aktuální téma nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost. Strava je součástí našeho každodenního života a na náš život působí nejen výchova, finanční prostředky nebo kultura dané země, ale dnes především náš rychlý životní styl. Díky těmto aspektům jsou tedy ovlivněny naše stravovací návyky. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zmapovat problematiku výživy a její vliv na složení těla. Jako vedlejší cíl jsem chtěla upozornit, že nejen výživa a stravovací zvyklosti mají důležitý roli na skladbě našeho těla. Bakalářská práce o stravovacích návycích klientů fitness centra, ve které jsem pro výzkumné šetření použila metodu dotazníku, analyzovala výsledky vlivů, které mohou působit na tělesnou stavbu. Při výzkumu bylo vyplněno 60 anonymních dotazníků, které obsahovaly 29 otázek. Otázky se zabývaly nejen pravidelností a složením stravy, ale i jinými aspekty, které mohou mít významný podíl na složení těla. Dotazníku se zúčastnilo 24 mužů a 36 žen, z nichž 41 % má podle norem BMI normální hmotnost těla, nadváhu má 25 %, obezitu prvního stupně 27 % a obezitu druhého stupně 7 % korespondentů. Díky pravidelnému přísunu stravy zajistíme organismu energii po celý den. Proto bychom měli jíst čtyřikrát až pětkrát denně. Výsledky, které byly zaměřeny na stravování, ukázaly, že pět krát denně, což by odpovídalo doporučením, se stavuje 22 % dotázaných, třikrát denně 41 %, pouze jeden krát denně 27 % a 10 % uvedlo jinou odpověď. Z tohoto faktu lze tedy vyvodit, že pouze zhruba čtvrtina všech korespondentů dodržuje zásadu 4–5 ti jídel během dne. Za tři nejdůležitější jídla během dne můžeme označit snídaní, oběd a večeři. Pravidelně snídani dodržuje 12 % dotázaných, téměř vždy snídá 33 %, občas snídá 17 %, téměř nikdy snídaní nemá 23 % a nikdy snídaní nemá 12 % dotázaných. Pokud se zaměříme na oběd, ten si pravidelně dopřeje 40 % dotázaných, téměř vždy obědvá 20 %. Občas obědvá 17 %, téměř nikdy oběd nemá 17 % a nikdy neobědvá 5 % korespondentů. Vedlejším cílem bylo zjistit, kde nejčastěji se klienti během oběda stravují. 25 % odpovědělo, že obědvají doma, 28 % obědvá v restauracích, 22 % využívá nabídek rychlého občerstvení, jídlo si nechává dovézt 20 % a zbylá 3 % zaznamenala jinou odpověď. Poslední ze tří jmenovaných jídel je večeře, kterou má pravidelně 37 %, téměř vždy večeří 30 %, 68
občas má večeři 25 %. Téměř nikdy nevečeří 5 % a 3 % dotázaných nevečeří nikdy. Podle doporučení by mezi snídaní a obědem a obědem a večeří měla být zařazena svačina. Dopolední svačinu do svého jídelníčku pravidelně zařadilo 32 % dotázaných, téměř vždy dopolední svačinu má 17 %, občas dopoledne svačí 20 %, téměř nikdy dopoledne nasvačí rovněž 20 % a dopolední svačina se nevyskytuje mezi hlavními jídly u 11 %. Zato odpolední svačinu má pravidelně 17 % dotázaných, téměř vždy odpoledne svačí 35 %, občas dopolední svačinu má 22 %. Téměř nikdy odpoledne nesvačí 15 % a 11 % nikdy odpolední svačinu nemá. Občas je doporučována také druhá večeře. Tuto druhou večeři si pravidelně dá 16 % dotázaných, téměř vždy 22 %, občas se druhá večeře vyskytuje u 17 % korespondentů, 15 % dotázaných téměř nikdy druhou večeři nemá a u 30 % se druhá večeře nikdy nevyskytuje. Dalším cílem, na který byl dotazník zaměřen, byla možnost prozkoumat zastoupení složek potravy dle výživových doporučení. Ovoce, které by se v jídelníčku mělo vyskytovat 2–4 krát denně konzumuje denně 22 % dotázaných. Jeden krát denně ovoce konzumuje 23 % dotázaných, u 18 % se ovoce na jídelníčku vyskytuje několikrát týdně, jeden krát do týdne ovoce konzumuje 20 % dotázaných a zřídkakdy je ovoce na jídelníčku zastoupeno u 17 % korespondentů. Zelenina, které dle výživových doporučení, by se v našem jídelníčku měla vyskytovat 3–6 krát denně je konzumována 18 ti % dotázaných. Jeden krát denně zeleninu jí 15 % korespondentů, několikrát týdně je zelenina v jídelníčku u 30 % dotázaných, pouze jeden krát týdně zeleninu jí 12 % a zřídkakdy zeleninu konzumuje 25 % dotázaných. Mléčné výrobky, které bychom měli konzumovat 2–3 krát denně, konzumuje 14 % korespondentů. Jeden krát denně mléčné výrobky jsou na jídelníčku u 15 %, několikrát týdně mléčné výrobky konzumuje 35 %, pouze jedenkrát týdně jsou mléčné výrobky na jídelníčku u 18 % a zřídkakdy mléčné výrobky konzumuje také 18 %. Ryby a výrobky z nich by v naší stravě měly být zastoupeny minimálně dva krát týdně. Několikrát denně ryby nebo výrobky z nich konzumují 2 %, jedenkrát denně se vyskytují u 8 %, několikrát týdně jsou ryby nebo výrobky z nich v jídelníčku obsaženy u 12 %, alespoň jeden krát týdně ryby či výrobky z nich konzumuje 25 % a zřídka kdy 37 %. Pečivo, jako zdroj obilnin, které by v jídelníčku měly být alespoň 3–6 krát denně, konzumuje vícekrát denně 27 %, jeden krát denně je pečiva na jídelníčku u 33 %, několikrát týdně pečivo konzumuje 20 %, alespoň jedenkrát týdně se pečivo v jídelníčku vyskytuje u 12 % a zřídka kdy je pečivo zastoupeno v jídelníčku u 8 % dotázaných. Vedlejším cílem, který byl pomocí
69
dotazníku zkoumán, bylo kterému pečivu dotazovaní dávají přednost. Cennější pro naše tělo je tmavé a celozrnné pečivo, které obsahuje vlákninu, vitamíny a minerální látky, které v bílém nenalezneme. Z dotazníku vyplynulo, že tmavému pečivu dá přednost 43 %, celozrnnému 27 % a bílému 30 % dotázaných. Sladkosti, které našemu tělu neprospívají, a proto bychom je měli konzumovat velice střídmě, si vícekrát denně dopřeje 8 % dotázaných, alespoň jeden krát denně si sladkost neodpustí 23 %, několikrát týdně si sladkost dopřeje 30 % dotázaných. Jeden krát týdně se sladkost v jídelníčku vyskytne u 22 % korespondentů a zřídka kdy sladkost konzumuje 17 % dotázaných. Pro správný chod našeho organismu je nezbytný dostatečný příjem tekutin. Minimální množství tekutin, které by měl denně člověk přijmout, je jeden litr. Z dotazníku vyplývá, že toto minimální množství, tedy jeden litr, denně přijme 18 % korespondentů, jeden až dva litry vypije denně 28 % a více než dva litry denně přijme 54 %. Za nejvhodnější tekutinu pro naše tělo je považována čistá voda z vodovodu. Tu ovšem dle dotazníku upřednostňuje jen 18 % dotázaných. Nejoblíbenějším nápojem jsou ochucené minerální vody, kterým dává přednost 32 %, na druhém místě se podle výzkumu umístily ochucené sycené nápoje 22 %, džusy jsou oblíbeny u 17 % dotázaných a neochucené minerální vody u 11 % korespondentů. Při dostatečném příjmu stravy bychom neměli vnímat pocity hladu, ovšem z dotazníkového šetření vyplývá, že tyto pocity stále cítí 22 % dotázaných, často se tento pocit dostavuje u 15 %, občas u 30 % a nikdy u 10 %. Jako spíše pocit chuti, než hladu popisuje dle dotazníku 23 % korespondentů. Vedlejším cílem bakalářské práce je možnost poukázat i na vliv jiných faktorů, nežli je strava, které mohou ovlivnit celkové složení těla.
První otázkou k této
problematice, nacházející se v dotazníku, jsem chtěla zjistit, zdali jsou si dotazovaní vědomi příčin zvyšování jejich tělesné hmotnosti. Jako důvody nárůstu hmotnosti uvedlo 7 % korespondentů malou pohybovou aktivitu, dalších 7 % uvedlo přejídání. Těhotenství, nemoc či úraz a postupné zvyšování hmotnosti během let uvedlo po 5 % dotázaných. 11 % korespondentů uvedlo jako důvod změnu pracovního režimu a opět dalších 11 % uvedlo jako důvody rodinné či pracovní problémy. 17 % dotázaných označilo, že za nárůst jejich hmotnosti mohou hormony a 13 % dotázaných označilo za možný důvod přechod. Vstup do manželství jako důvod nárůstu váhy označilo 8 %, léky měly u 3 % vliv na nárůst váhy a ukončení aktivního sportování u 2 % dotázaných. 70
Velký vliv na možné složení stravy může mít i naše zaměstnání. Při sedavém zaměstnání, které uvedlo 43 % korespondentů, je minimální energetický výdej. Středně namáhavé zaměstnání má podle dotazníku 30 % a fyzicky náročné 27 %. Další otázka obsažená v dotazníku se ptá na množství spánku, jelikož nedostatek spánku může nepříznivě působit na regeneraci organismu, psychické rozpoložení jedince a může způsobit nedostatek energie, kterou se později člověk může snažit dohnat nevhodnými potravinami nebo nadbytkem stravy. Optimální množství spánku je 6–8 hodin denně. Z dotazníku vyplývá, že 40 % dotázaných spí denně méně jak 6 hodin, 6–8 hodin denně spí 32 % korespondentů a více než 8 hodin spánku si dopřává 28 % dotázaných. Následující otázka obsažená v dotazníku zjišťuje, jak korespondenti tráví svůj volný čas. Při aktivním trávení času totiž člověk vydává větší množství energie, než při pasivním. Aktivně tráví svůj volný čas 78 % korespondentů, zatím co pasivně 22 %. Následující otázka je zaměřena na množství času v hodinách, které dotazovaní tráví pohybovou aktivitou. Týdně bychom měli pohybové aktivitě věnovat minimálně 3 hodiny. Pohybová aktivita má totiž pozitivní vliv nejen na naši psychiku, ale i na metabolismus. Z dotazníkového průzkumu vyplývá, že 3 % dotázaných se vůbec nevěnují pohybové aktivitě, 25 % věnuje pohybové aktivitě 1–3 hodiny týdně, 44 % 3–5 hodin a více jak 5 hodin týdně věnuje pohybové aktivitě 28 % dotázaných. Otázka vztahující se k obezitě v rodině, měla poukázat na možnost dědičnosti této nemoci. Z dotazníku vyplynulo, že u 60 % dotázaných se v rodině vyskytuje někdo obézní a u 40 % ne. Dotazníková otázka vztahující se na postavu dotazovaného v dětství má spojitost s možností, že pokud je jedinec obézní už v dětství, je tu pravděpodobnost, že se u něj obezita projeví i v dospělosti. 30 % dotázaných v dětství bylo obézních, 35 % mělo normální váhu a 35 % mělo dokonce váhu nižší, než udávají směrnice. Otázka ohledně zkušenosti s dietami byla do dotazníku zařazena z možnosti, že po více prodělaných dietách se náš metabolismus zpomaluje. Z dotazníku vyplývá, že 52 % dotázaných už někdy v životě dietu podstoupilo a 48 % se nesnažilo redukovat svou váhu pomocí diet. Otázka ohledně správnosti stravování měla poukázat na znalost základních stravovacích návyků. Z odpovědí vyšlo najevo, že 50 % dotázaných neví, jestli se stravuje správně a tím poukazuje na neznalost správných stravovacích návyků, 23 % dotázaných si myslí, že jejich způsob stravování je správný a 27 % si myslí, že se nestravují správně.
71
SOUHRN A KLÍČOVÁ SLOVA Bakalářská práce na téma výživa a její vliv na složení těla byla věnována teorii výživy a stravovacím návykům. V teoretické části práce jsou zahrnuty témata týkající se složení těla, základních složek výživy, které jsou nepostradatelné pro lidský organismus, do nichž řadíme bílkoviny, tuky a sacharidy, dále témata ohledně stravovacích návyků, výživových doporučení a energetické potřeby organismu. V závěrečné části teorie je nastíněn možný dopad nesprávné výživy a stravovacích zvyklostí na lidský organismus. Pro výzkum byla použita metoda dotazníku. Vzorek 60 lidí, navštěvující fitness centrum, mi pomohlo k vyhodnocení stravovacích zvyklostí, denních návyků a dalších vlivů působících na složení těla. Hlavním cílem bylo zmapování problematiky výživy, kvality, pravidelnosti a skladby stravy ovlivňující složení těla. Dalšími cíly mé práce byla snaha zjistit vliv dědičných vlastností, pohybové aktivity a dodržování doporučených stravovacích zásad na lidský organismus. Výsledky byly zpracovány do přehledných grafů a tabulek, ze kterých jsou na první pohled viditelné odchylky mezi dotazovanými subjekty. Bakalářská práce mi přinesla nové poznatky ohledně složení těla, základních složek výživy, doporučených stravovacích návyků či energetické potřeby organismu. Většina z korespondentů se pravidelně stravuje jen třemi nejdůležitějšími denními
jídly
a
nesplňuje
doporučené
denní
dávky
přijímaných
potravin.
Ohledně pohybu většina respondentů má správný přístup k pohybovým aktivitám a na jejich tělesné složení působí mnoho různorodých vlivů. Závěrem bych chtěla podotknout, že návštěvníci fitness centra pohyb vyhledávají a to nejen pro udržení či redukování hmotnosti, ale i pro svou vlastní vyrovnanost.
72
SUMMARY AND KEE WORDS Bachelor thesis is focused on nutrition and its effects on body composition has been paid to the theory of nutrition and eating habits. The theoretical part includes topics related to body composition, essential nutrients that are essential for human beings which belong to the proteins, fats and carbohydrates, as well as this part includes diet, nutritional recommendations, and energy needs of the organism. In the final part of the theoretical part there are outlined the potential impact of improper diet and eating habits on the human organism. I used questionnaire as the research method. A sample of 60 people were visiting and fitness center and helped me to evaluate the dietary habits, daily habits, and other influences on body composition. The main objective was to analyze the nutritional quality, regularity and diet composition affect body composition. Other goals of my work were to determine the influence of inherited characteristics, physical activity and adherence to recommended dietary guidelines for the human body. The results are summarized in graphs and tables which at first view show differences between interviewed subjects. Bachelor thesis gave me lot of new information and new knoledge of the body composition, essential nutrients, the recommended dietary and energy needs of the organism. Most of the correspondents are regularly eats only three main meals of the day and does not received the recommended daily intake of food. Most respondents have the right approach to physical activities and their body composition has many diverse influences. Finally, I would like to point out that visitors of fitness center looking for the physical activities not only to reduce weight, but also to reach own balance.
73
REFERENČNÍ SEZNAM 1. ASTL, J., ASTLOVÁ, E., MARKOVÁ, E. Jak jíst a udržet si zdraví. Praha: Maxdorf, 2009. 328 s. ISBN 978–80–7345–175–2. 2. BLATTNÁ, J., et al. Výživa na začátku 21. století - aneb o výživě aktuálně a se zárukou. 1. vyd. Praha: Společnost pro výživu, 2005. 79 s. ISBN 80–239–6202–7. 3. FOŘT, P. Tak co mám jíst? 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007. 424 s. ISBN 978–802–47–1459–2. 4. GANONG, W. F. Přehled lékařské fyziologie. Semily: Galén, 2006. 890 s. ISBN 80–7262–311–7. 5. HAINER, Vojtěch et al. Základy klinické obezitologie. 2. přepracované a doplněné. Praha: Grada Publishing a.s., 2011, 422 s. ISBN 802–473–252–1. 6. KOPECKÝ, M., a kolektiv. Somatologie. 1 vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. 313 s. ISBN 978–802–44–2271–8. 7. KUKAČKA, V. Zdravý životní styl. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2009. 176 s. ISBN 978–80–7394–105–5. 8. KUNEŠOVÁ, M. Nadváha a obezita. 1. vyd. Praha: Jan Vašut, 2001. 32 s. ISBN 80–7236–180–5. 9. LUHANOVÁ, Z., VLACHOVÁ, L. Zdravá výživa dětí a mládeže v teorii a praxi. 1. vyd. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství n. p., 1974. 360 s 10. MARIEB, E. N., MALLAT, J. Anatomie lidského těla. Brno: CP Books, 2005. 863 s. 80-251-0066-9. 11. MUŽÍK, V. Výživa a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na základní škole. Brno: Paido, edice pedagogické literatury, 2007. 150. S ISBN 978–80–7315–156–0. 12. PARKER, S. Lidské tělo. Praha: Euromedia Group, 2007. 256 s. ISBN 802–422– 211–6. 13. PIŤHA, J., POLEDNE, R. Zdravá výživa pro každý den. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009. 144 s. ISBN 978–80–247–2488–1.
74
14. RIEGEROVÁ, Jarmila; PŘIDALOVÁ, Miroslava; ULBRICHOVÁ, Marie. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: (příručka funkční antropologie). 3. vyd. Olomouc: Hanex, 2006. 262 s. ISBN 808–578–352–5. 15. SEDLÁČKOVÁ, H. Snídaně, přesnídávky a svačiny pro školáky. 1. vyd. Praha: Práce, s. r. o., 1996. 32 s. ISBN 80-208-0422-6. 16. STRÁNSKÝ, M., RYŠAVÁ, L. Fyziologie a patofyziologie výživy. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2010. 182 s. ISBN 978–80-7394–241–0. 17. SVAČINA, Š., et al. Klinická dietologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 381 s. ISBN 802–472–256–9. 18. Vígnerová J., Bláha P. Sledování růstu českých dětí a dospívajících. Norma, vyhublost, obezita. SZÚ Praha, 2001, 173 s. ISBN 807–0711–73–6. 19. VELÍŠEK, J. Chemie potravin 1. Tábor: OSSIS, 2002. 344 s. ISBN 808–659–17–8. 20. VODRÁŽKA, Z. Biochemie. Praha: Academia, 1996. 191 s. ISBN 807–080–08–1. 21. VOLF, V., VOLFOVÁ, H. Pediatrie pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Informatorium, spol. s r.o., 1996. 210 s. ISBN 80–85427–87–7.
Internetové zdroje
1.
Fórum zdravé výživy [online]. 2012 [cit. 2012-04-16]. Pyramida zdravé výživy. Dostupné z WWW: http://www.fzv.cz/pro-media/publikace/informacnimaterialy/pyramidazdrave- vyzivy/115-pyramida-zdrave-vyzivy.aspx
2.
Good Body fat and Bad body fat [online].: Futrex, Inc., 2005 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z WWW: http://www.futrex.com/Good%20vs%20Bad%20Fat.pdf
3.
HEJNOVÁ, J. Pohybová aktivita [online]. Praha: Státní zdravotní ústav, 2008 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/seminare/pohybova_20aktivita.pdf
4.
Společnost pro výživu: Foodnet [online]. 2002. vyd. [cit. 2012-06-13]. Dostupné z: http://zdravi.foodnet.cz
75
5.
Kaliper SK [online]. 2012 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://www.kaliper.cz/provedeni.html
6.
STOB [online]. 2010 [cit. 2011-04-15]. Energetický výdej při pohybu. Dostupné z WWW: http://www.stob.cz/tabulky-a-cisla-vydej-pri-pohybu/energeticky-vydej pri pohybu
7.
The European Food Information Council [online]. 08/06/2012 [cit. 2012-06-13]. Dostupné z: http://www.eufic.org/
8.
Výživa dětí. [online]. [cit. 2012-06-20]. Dostupné z: http://www.vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/tema-mesice/tema-mesice-unorabilkoviny-v-detskem-jidelnicku/
9.
Společnost pro výživu: Informační systém PK ČR [online]. 2002 [cit. 2012-06-13]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz
76
SEZNAM TABULEK Tabulka 1. Energetická hodnota základních živin Tabulka 2. Doporučené denní dávky bílkovin Tabulka 3. Obsah bílkovin u vybraných potravin Tabulka 4. Příklady výdeje energie při různých typech pohybové aktivity a různé hmotnosti jedince Tabulka 5. Hodnocení BMI Tabulka 6. Zastoupení pohlaví Tabulka 7. Hodnocení BMI Tabulka 8. Počet denních jídel Tabulka 9. Snídaně Tabulka 10. Dopolední svačina Tabulka 11. Oběd Tabulka 12. Kde obědváte Tabulka 13. Odpolední svačina Tabulka 14. Večeře Tabulka 15. Druhá večeře Tabulka 16. Konzumace ovoce Tabulka 17. Konzumace zeleniny Tabulka 18. Konzumace mléčných výrobků Tabulka 19. Konzumace ryb a výrobků z nich Tabulka 20. Konzumace pečiva Tabulka 21. Upřednostňované pečivo Tabulka 22. Sladkosti Tabulka 23. Příjem tekutin Tabulka 24. Preferované nápoje
77
Tabulka 25. Pocity hladu Tabulka 26. Důvody nárůstu váhy Tabulka 27. Typ zaměstnání Tabulka 28. Průměrná délka spánku Tabulka 29. Trávení volného času Tabulka 30. Pohyb za týden v hodinách Tabulka 31. Obezita v rodině Tabulka 32. V dětství Tabulka 33. Zkušenosti s dietou Tabulka 34. Správné stravování
78
SEZNAM GRAFŮ Graf 1. Zastoupení pohlaví Graf 2. Hodnocení BMI Graf 3. Počet denních jídel Graf 4. Snídaně Graf 5. Dopolední svačina Graf 6. Obědy Graf 7. Kde obědváte? Graf 8. Odpolední svačina Graf 9. Večeře Graf 10. Druhá večeře Graf 11. Konzumace ovoce Graf 12. Konzumace zeleniny Graf 13. Konzumace mléčných výrobků Graf 14. Konzumace ryb a výrobků z nich Graf 15. Konzumace pečiva Graf 16. Upřednostňované pečivo Graf 17. Sladkosti Graf 18. Příjem tekutin Graf 19. Preferované nápoje Graf 20. Pocity hladu Graf 21. Důvody nárůstu váhy Graf 22. Typ zaměstnání Graf 23. Průměrná délka spánku Graf 24. Trávení volného času Graf 25. Pohyb za týden v hodinách
79
Graf 26. Obezita v rodině Graf 27. V dětství Graf 28. Zkušenosti s dietou Graf 29. Správné stravování
80
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1. potravinová pyramida pro ČR Obrázek 2. potravinová pyramida pro Rakousko
81
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník DOTAZNÍK STRAVOVACÍCH ZVYKLOSTÍ
Vážení respondenti,
Jmenuji se Michaela Svetková a jsem studentkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Tento dotazník je součástí mé bakalářské práce na téma: „Výživa a její vliv na tělesné složení“. Dovoluji si Vás požádat o vyplnění tohoto dotazníku pro účely výzkumu k mé práci. Veškeré informace jsou anonymní. Odpovědi, prosím, zaškrtněte. Vždy jen 1 odpověď, pokud není uvedeno jinak.
Děkuji za Váš čas a ochotu spolupracovat.
Michaela Svetková
1) Jste: 1☐ Muž 2☐žena 2) Jaká je Vaše je Vaše současná váha, výška? Váha: ...……………………………………………… Výška: ………………………………………………..... 3) Kolikrát denně se stravujete? 1☐ 1x 2☐ 3x
82
3☐5x a více 4☐jiná odpověď – uveďte 4)Snídáte? 1☐ano vždy 2☐téměř vždy 3☐občas 4☐téměř nikdy 5☐nikdy 5) Vyskytuje se ve Vašem jídelníčku dopolední svačina? 1☐ano vždy 2☐téměř vždy 3☐občas 4☐téměř nikdy 5☐nikdy 6) Obědváte? 1☐ano vždy 2☐téměř vždy 3☐občas 4☐téměř nikdy 5☐nikdy 7) Kde nejčastěji obědváte? ☐doma ☐restaurace ☐rychlé občerstvení
83
☐jídlo z dovozu ☐jiná odpověď – uveďte prosím ……………………………. 8) Vyskytuje se ve vašem jídelníčku odpolední svačina? 1☐ano vždy 2☐téměř vždy 3☐občas 4☐téměř nikdy 5☐nikdy 9) Večeříte? 1☐ano vždy 2☐téměř vždy 3☐občas 4☐téměř nikdy 5☐nikdy 10) Zařazujete do svého jídelníčku druhou večeři? 1☐ano vždy 2☐téměř vždy 3☐občas 4☐téměř nikdy 5☐nikdy 11) Jak často konzumujete ovoce? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně
84
☐1x týdně ☐zřídka 12) Jak často konzumujete zeleninu? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 13) Jak často konzumujete mléčné výrobky? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 14) Jak často konzumujete ryby a výrobky z nich? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 15) Jak často konzumujete pečivo? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně
85
☐1x týdně ☐zřídka 16) Jaký druh pečiva upřednostňujete? ☐bílé ☐celozrnné ☐tmavé 17) Jak často konzumujete sladkosti? ☐vícekrát denně ☐1x denně ☐několikrát týdně ☐1x týdně ☐zřídka 18) Kolik průměrně vypijete tekutin za den? ☐ více než 2 litry denně ☐1 – 2 litry denně ☐méně než 1 litr denně 19) Který z nápojů preferujete? ☐voda z vodovodu nebo balená ☐minerální voda neochucená ☐minerální voda ochucená ☐džusy ☐ochucené sycené nápoje
86
20) Míváte pocity hladu? ☐stále ☐často ☐občas ☐nikdy ☐ne hlad, ale spíše chuť 21) Proč nejspíše vaše váha začala narůstat? ☐přejídání ☐malá pohybová aktivita ☐konec aktivního sportování ☐těhotenství ☐přechod ☐nemoc ☐úraz ☐léky ☐hormony ☐rodinné nebo pracovní problémy ☐vstup do manželství ☐změna denního režimu ☐postupné zvyšování hmotnosti během let 22) Vaše zaměstnání je …? ☐sedavé ☐středně namáhavé ☐fyzicky náročné
87
23) Kolik hodin denně průměrně spíte? ☐méně jak 6 hodin ☐6 – 8 hodin ☐více než 8 hodin 24) Jak trávíte svůj volný čas? ☐aktivně ☐pasivně 25) Kolik hodin týdně věnujete aktivnímu pohybu? ☐nevěnuji se ☐1–3 hodiny ☐3–5 hodin ☐více jak 5 hodin 26) Vyskytla se Vaší rodině už někdy obezita? ☐ano ☐ne 27) Jako dítě jste byl (a)? ☐obézní ☐normální váha ☐nízká hmotnost 28) Držel jste někdy nějakou dietu? ☐ano ☐ne
88
29) Myslíte si, že se stravujete správně? ☐ano ☐ne ☐nevím
89
ANOTACE Jméno a příjmení:
Svetková Michaela
Katedra:
Katedra antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
Mudr. Kateřina Kikalová, Ph. D
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Výživa a její vliv na obezitu
Název v angličtině:
Nutrition and its impact on obesity
Anotace práce:
Bakalářská práce je zaměřena na výživu a její vliv na obezitu. Pojednává o možném vlivu stravy na složení těla.
Klíčová slova
Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině:
výživa, složení těla, složení potravy, pitný režim, životospráva, obezita, nadváha, metabolismus, pohybová aktivita, civilizační nemoci, stres
Bachelor thesis is focused to nutrition and it´s influence of obesity. It deals about possible influence nourishment on body composition Nutrition, body composion, composition of food, drinking regimen, lifestyle, obesity, overweight, metabolism, physical activity, diseases of civilization, stress
Přílohy vázané v práci:
Dotazník
Rozsah práce:
90 stran
Jazyk práce:
Čeština
