UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Lenka Jiruchová, DiS.
Stáří očima pomáhajících profesí (Domova důchodců Ústí nad Orlicí)
Olomouc 2012
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením paní doc. PhDr. Jitky Skopalové, Ph.D., a že jsem uvedla veškerou použitou literaturu a použité prameny. V Olomouci dne…………2012
….…………………………… Lenka Jiruchová, DiS.
Poděkování Děkuji paní doc. PhDr. Jitce Skopalové, Ph.D. za odborné vedení, konzultace a rady při zpracování bakalářské práce.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................. 5 1
VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................. 6
2
STÁRNUTÍ A STÁŘÍ .................................................................................. 9
2.1
Charakteristika procesu stárnutí a stáří ........................................... 9
2.1.1
Příprava na stáří ..................................................................................................11
2.1.2
Adaptace na stáří ................................................................................................ 12
2.2
Periodizace stáří ............................................................................. 13
3
STÁŘÍ JAKO SOCIÁLNÍ UDÁLOST ........................................................... 15
4
PÉČE O SENIORY .................................................................................. 19
4.1
Vývoj péče o seniory v České republice .......................................... 19
4.2
Pomáhající profese ......................................................................... 20
5
DOMOV DŮCHODCŮ ÚSTÍ NAD ORLICÍ ................................................. 23
5.1
Popis Domova důchodců Ústí nad Orlicí ....................................... 23
5.2
Personální obsazení ........................................................................ 25
6
VÝSLEDKY ILUSTRATIVNÍHO ŠETŘENÍ .................................................. 28
6.1
Popis metody a techniky ilustrativního šetření ............................... 28
6.2
Realizace výzkumného šetření......................................................... 28
6.3
Vyhodnocení výzkumného šetření ................................................... 40
ZÁVĚR ......................................................................................................... 41 POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................ 43 SEZNAM PŘÍLOH .......................................................................................... 45
Úvod Tématem mé bakalářské práce je „Stáří očima pomáhajících profesí.“ Zvolila jsem si toto téma, jelikož pracuji jako sociální pracovnice v Domově důchodců a s touto cílovou skupinou se setkávám denně. Vidím, jaké mají klienti radosti, ale i starosti, jak se projevují a vypadají charakteristické znaky stáří, nebo jak se ke klientům chová personál. Stává se celosvětovým problémem, že jedinců v produktivním věku ubývá a naopak v neproduktivním věku přibývá. Myslím si, že v minulosti senioři nebyli bráni tak neproduktivně, protože se nedožívali příliš vysokého věku jako je tomu dnes a také pracovali skoro až do samého sklonku svého života. Bylo to dáno jejich životním stylem. V dnešní moderní a uspěchané době si málokdo uvědomuje, že právě staří lidé nám mohou předat mnoho svých zkušeností a rad. Připadá mi, že dokud se stáří nedotýká nás samotných, tak jednáme jako by nebylo, protože jak jinak si vysvětlit bezohlednost a neúctu ke starým lidem v dnešní době? Cílem této práce je charakterizovat proces stárnutí a stáří, přiblížit jej z pohledu pomáhajících profesí v Domově důchodců Ústí nad Orlicí. Na začátku nejprve vysvětluji základní pojmy, které souvisí s problematikou stárnutí a stáří. Dále charakterizuji proces stárnutí a stáři k němuž neodmyslitelně patří fyziologické a psychologické změny. Zabývám se otázkou přípravy a adaptace na stáří. Vymezuji periodizaci stáří. V další kapitole uvádím základní sociální události, které jsou spjaty s poslední fází lidského vývoje např. odchod do důchodu, odchod do institucionální péče,… Poté stručně popisuji vývoj péče o seniory v České republice dnes a před rokem 1989 a obecně charakterizuji pomáhající profese. V další části jsem využila svých praktických zkušeností a prostřednictvím nich popisuji Domov důchodců Ústí nad Orlicí. Zaměřuji se také na pomáhající profese, které se zde nacházejí. Závěrečná část interpretuje výsledky mého ilustrativního šetření. Konkrétně pomocí kvalitativní metody, technikou rozhovorů s otevřenými otázkami se pokusím naplnit stanovený cíl uvedený výše. Jsem přesvědčena, že problematika procesu stárnutí a stáří je velice rozsáhlá, složitá a individuální. Každý ji vnímá po svém, ale nikomu z nás se tento jev nevyhne. Ovšem je pravda, že ne každý vypadá přiměřeně svému věku. Někteří vypadají, že jsou starší a opačně.
5
1
Vymezení základních pojmů V prvé řadě vysvětlím pár základních pojmů, které souvisí se stářím. Mezi tyto pojmy zajisté patří stáří. Existuje řada definic tohoto pojmu. Pro srovnání
jich několik uvedu. Podle Pacovského (1990, s. 30) „Stáří je přirozenou, ale poslední etapou ontogenetického vývoje. Stejně jako jiná vývojová stadia, má i stáří specifické (biologické) znaky, které je odlišují od předcházejících životních etap. Stárnutí v úzkém slova smyslu je přechodnou vývojovou periodou mezi dospělostí a stářím.“ Kalvach a Mikeš (2004, s. 47) vymezují stáří jako „označeni pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Jde o projev a důsledek involučních změn funkčních i morfologických… Mnohočetnost a individuálnost příčin a projevů, jejich heterochronie (nástup v různém věku), vzájemná podmíněnost i rozpornost jsou příčinou obtížného vymezení a členění stáří. Obvykle se proto rozlišuje stáří kalendářní, sociální a biologické.“ Mühlpachr (2009, s. 18) říká, že stáří „je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů
modifikovaných dalšími faktory (především chorobami, životním
způsobem a životními podmínkami) a je spojeno s řadou významných změn sociálních (osamostatnění dětí, penzionování a jiné změny sociálních rolí).“ Z výše uvedeného vyplývá, že se autoři shodují na tom, že stáří je poslední fází vývoje člověka, které má své charakteristické znaky a je spojeno s řadou sociálních změn. Dalším pojmem je stárnutí, které Dessaintová (1999, s. 11) vymezuje jako „…dlouhodobý proces, při kterém dochází jak k evoluci, tak involuci a jenž začíná velmi brzy…a trvá celý život. Tento proces probíhá různým způsobem u každého jedince, avšak k fyziologickým změnám dochází většinou kolem čtyřicátého roku. Tedy mnohem dřív, než se objeví vnější příznaky stárnutí.“ Janečková (in Matoušek a kol. 2005, s. 163) charakterizuje termín starý člověk „…příslušností k věkové skupině definované dosažením 60, resp. 65 let. je spojován se sociálním
statusem
důchodce,
je považován
za
neaktivního
či
neproduktivního
a předpokládány jsou i zdravotní charakteristiky…“ Haškovcová (2010) pokládá za starého člověka každého, který má věk potřebný pro odchod do penze.
6
Základní vědeckou disciplínou, která se zabývá problematikou stárnutí a stáří je gerontologie. Podle Holmerové a kol. (2007, s. 12) je gerontologie: „obecný pojem pro nauku o stárnutí a stáří. Zkoumá je z pohledu biologického, demografického, sociálního a z mnoha dalších aspektů.“ Tuto vědní disciplínu Haškovcová (2010) člení následujícím způsobem: gerontologii experimentální, která zkoumá mechanismy a procesy biologického a psychologického stárnutí, gerontologii sociální, která zkoumá problematiku sociálních dopadů stárnutí a stáří, dál se zaměřuje na sociální a společenské činitele, které ovlivňují stárnutí, a hledá sociální potřeby starých lidí, gerontologii klinickou neboli geriatrii, což je lékařský obor, který se zaměřuje na zvláštnosti nemocí ve stáří. Velmi aktuální v současné době je pojem ageismus. Malíková (2011, s. 35) říká, že „Termín ageismus je převzat z anglického slova age – tzn. věk nebo stáří. Význam tohoto termínu je v současnosti chápán jako předsudky a negativní představy o seniorech…“ V neposlední řadě, je nutné vymezit pojem pomáhající profese. Kopřiva (2006, s. 14) uvádí, že „existuje řada povolání, jejichž hlavní náplní je pomáhat lidem…Stejně jako jiná povolání má každá z těchto profesí svou odbornost, tj. sumu vědomostí a dovedností, které je třeba si pro výkon daného povolání osvojit… Na rozdíl od jiných povolání však hraje v těchto profesí velmi podstatnou roli ještě další prvek – lidský vztah mezi pomáhajícím profesionálem a jeho klientem.“ Vzhledem k tomu, že svou práci budu orientovat na pomáhající profese, které jsou součástí personálního obsazení Domova důchodců Ústí nad Orlicí, tak vymezím termín domovy pro seniory podle § 49 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů „V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“ Domovy pro seniory tedy poskytují pobytové služby, což je jedna z forem sociálních služeb a jsou vymezeny podle § 33 odst. 2 v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů takto: „Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb.“
7
Dále vymezím pojem služby sociální péče, jelikož to je druh služby, kam řadíme také domovy pro seniory, které poskytují pobytové služby. Služby sociální péče podle § 38 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů „napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení.“
Domnívám se, že jsem v této kapitole objasnila všechny základní pojmy, které úzce souvisí s problematikou stárnutí a stáři. Za výchozí termíny považuji stárnutí, stáří, starý člověk, pomáhající profese, domovy pro seniory a pobytové služby.
8
Stárnutí a stáří
2
Vzhledem k cíli mé práce v této kapitole popisuji proces stárnutí a stáři, s ním související fyziologické a psychologické změny, které neodmyslitelně patří k této životní etapě. Dále se věnuji přípravě na stáří, která má tři fáze – dlouhodobou, střednědobou a krátkodobou. Další částí je adaptace na stáří, což souvisí s naším postojem ke stárnutí. V této kapitole také periodizuji období stáří. Myslím si, že problematika stárnutí a stáří je velice komplexní, která zahrnuje všechny níže popsané oblasti.
Charakteristika procesu stárnutí a stáří
2.1
Stuart-Hamilton (1999) uvádí, že vymezit pojem stárnutí není lehké. Je velké množství způsobů, jak jej lze definovat. Je všeobecně známo, že mezi lidmi existují rozdíly v rychlosti stárnutí, které je poslední fází lidského vývoje. Je nezbytné jej chápat jako součást nepřetržité proměny člověka. Nelze zcela jasně určit hranici mezi středním věkem a stářím. Nejobvyklejší způsob pro určení měřítka stáří je kalendářní věk (chronologický), který je určen množstvím prožitých let. Další variantou je sociální věk, který souvisí s očekáváním společnosti ve vztahu k chování jedince adekvátního určitému biologickému věku. Sociální stáří podle Kalvacha a Mikeše (2004) souvisí se změnami potřeb a sociálních rolí, životním stylem i ekonomickým zabezpečením. Začátek sociálního stáří je spojován se vznikem nároku na starobní důchod nebo skutečné penzionování. Gregor (1983) rozeznává věk důchodový a demografický. Hranici důchodového věku stanovuje stát. Za demografický věk považujeme průměrný věk stejně staré kategorie lidí ve vztahu k obyvatelstvu. Pacovský (1990) říká, že rozlišujeme ještě věk funkční (skutečný), který koresponduje s funkčním potenciálem jedince a může se lišit od věku kalendářního. Dále uvádí, že právo na starobní důchod je chybné ztotožňovat se stářím, jelikož existují rozdíly pro nárok na starobní důchod mezi muži a ženami v různých státech a právě tito jedinci mohou mít před sebou další třetinu života. Podle Stuarta-Hamiltona (1999) definování počátku stáří neboli mezního věku, je rozmezí mezi 60-65 lety, protože v této době nastávají zřetelné psychologické a fyzické změny.
9
Pacovský (1990) charakterizuje proces stárnutí tak, že má osobitou povahu, jelikož nastoupení fyzických a psychických změn ve vývoji člověka probíhá v odlišnou dobu a postupuje rozdílnou rychlostí u každého z nás. Všichni stárneme dle vlastního programu, a proto se funkční věk nekryje s věkem kalendářním. Stárnutí má nejen individuální dopady, ale i společenské, mezi které řadíme: ekonomické dopady, které vznikají zvyšujícím se množstvím lidí v důchodovém věku a naopak snižujícím se počtem lidí v produktivním věku, sociálně zdravotní dopady, které souvisí s vyšší potřebou zdravotní a sociální péče, sociologické dopady, které se vztahují k postavení seniorů ve společnosti, rodině a jejich sociálním rolím. Tyto důsledky souvisí také s bydlením, hmotným zabezpečením, kvalitou života,… Vágnerová (2000) uvádí, že na rychlost procesu stárnutí mají vliv nejen genetické předpoklady, ale i vnější faktory. Se stárnutím a stářím jsou spjaty fyziologické a psychologické změny. Všechny fyziologické změny stárnutí mají podle Malíkové (2010) individuální charakter, a proto postupují nestejně rychle, s odlišnou silou a jsou spjaty s přítomností nemocí běžných ve stáří. Pichaud, Thareauová (1998), ale i Haškovcová (2010) uvádějí, že fyziologické změny jsou buď zřejmé hned na první pohled, nebo ne. S přibývajícími léty lidem šediví a vypadávají vlasy. Objevují se vrásky. Kůže na těle je více vysušená, objevují se pigmentové skvrny. Všechny tyto změny jsou zřetelné na první pohled. Ve stáří ochabuje svalstvo, senioři hůř vidí, slyší a jejich pohyby jsou pomalejší. Malíková (2010) říká, že mezi tělesnými a psychickými změnami existuje spojitost, protože negativní vnímání fyziologických změn starým člověkem se odráží na psychice jedince. Jarošová (in Malíková, 2010) vymezuje charakteristické změny v duševní oblasti a rozumových schopnostech tak, že u seniorů se projevuje časté zapomínání, pamatují si spíš informace a údaje z minulosti než z přítomnosti, hůř se soustředí a udržují pozornost. Staří lidé kolísají v citech a celkovém rozpoložení, velmi často mění své postoje, názory a svá rozhodnutí, ale může nastat i opak, kdy nejsou schopni jakýkoliv emocí tzv. citová zploštělost. Mohou se projevit také změny v charakteru osobnosti, kdy se kladné sklony přemění v záporné a opačně, např. jedinec, který dříve byl obětavý a každému se snažil pomoci, tak je ve stáří uzavřený do sebe a stává se sobeckým. Některé charakterové rysy 10
se stávají výraznější. Starý člověk se postupně přestává zajímat o aktivizační činnosti (není kreativní a nápaditý). Může se stát nevšímavým, bez sociálních kontaktů, pasivním. Dochází ke změně v hierarchii potřeb, zálib a jejich naplňování. Celkově se zamýšlí nad prožitým životem a hodnotí jej pod vlivem nabitých zkušeností. Velice špatně snáší veškeré změny, které se ho týkají, špatně se jim přizpůsobuje.
2.1.1 Příprava na stáří Přípravu na stáří Haškovcová (2010) rozděluje na dlouhodobou, střednědobou a krátkodobou. Dlouhodobá příprava na stáří začíná již v raném dětství, kdy by se děti měly vést k úctě a respektování starých lidí a tím posilovat jejich kladný vztah ke stáří. Měly by se postupně naučit schopnosti naslouchat druhým, komunikovat se seniory, snažit se pochopit změny potřeb ve stáří, seznámit se s příznaky stárnutí a nést zodpovědnost za průběh jejich dalšího života. Významné je upevňovat vztahy mezi generacemi. Je dobré, když jsou vnoučata zapojena do péče o prarodiče právě v okamžiku, kdy to nejvíce potřebují – když dojde ke změně jejich zdravotního stavu, nebo jejich životní situace vyžaduje pomoc druhé osoby. Haškovcová (2010) říká, že střednědobá příprava na stáří by měla začínat asi 10 let před odchodem do penze a to přijetím vývojové etapy stáří jako neoddělitelné součásti lidského života. Důležité je, aby každý viděl další průběh svého života jako perspektivní a ujasnil si, které činnosti lze vykonávat i s přibývajícími lety. Všichni si vytváříme plnohodnotný život sami a tak tomu je i ve stáří. Je vhodné udržovat sociální kontakty jak s rodinou, tak s přáteli. V této fázi je dobré, přemýšlet nad principy zdravého životního stylu, který je spjat s dostatečnou pohybovou aktivitou a odpočinkem. Do této oblasti patří také zdravé stravování a odstranění či zmírnění návyků jako je kouření a pití alkoholu. Haškovcová (2010) doporučuje, aby krátkodobá příprava na stáří byla prováděna 3-5 let před odchodem do penze. Je charakterizována nahrazením stávajícího bydlení za byt, který je uspořádán bezbariérově a bezpečně, přičemž je zachováno pohodlí a uspokojení potřeb seniora. Je vhodné, když je byt umístěn v blízkosti dětí a je zajištěna dobrá dostupnost různých služeb např. lékař, nákupní středisko, městská doprava,… Velkou nevýhodou může být ztráta dosavadních sociálních kontaktů s přáteli a opuštění prostředí, které dobře známe. Stejného názoru, jako Haškovcová, na přípravu na stáří je i Pacovský (1990), který zdůrazňuje vzdělávací a výchovné působení na společnost se zaměřením na plnohodnotný 11
život, životosprávu, vzájemné vztahy, k rozvoji vzdělání a svých zájmů. Ve druhé fázi přípravy na stáří pokládá za důležité stanovení dosažitelných cílů, kterých můžeme dosáhnout ve stáří. V poslední fázi přípravy na stáří pokládá za významné neoddalovat řešení zdravotních problémů, které trvají delší čas. Je dobré se zaměřit také na proměňující se poměry v rodině.
2.1.2 Adaptace na stáří Pacovský (1990) říká, že s přibývajícími lety si každý z nás začíná uvědomovat své stárnutí. Postupně se setkáváme s významnými sociálními událostmi (např. ztráta partnera, odchod do důchodu, zvyšování závislosti na druhých,…), které je třeba překonat.
Naše
reakce nebo postoj ke stárnutí může být různý a je ovlivněn množstvím faktorů, z nichž nejvýznamnější je osobnost člověka a jeho charakteristické osobnostní rysy projevující se při jednání a chování po veškerý život. Malíková (2010) vymezuje další činitele, které mohou ovlivnit reakci na stárnutí: vztah společnosti ke stáří a stárnutí, prostředí a okolí jedince, zkušenosti a prožitky nastřádané za celý život, zdravotní stav jedince, vzdělání, výchova a kulturní vlivy, sociální role v rodině, ve společnosti, umění vyrovnat se s náročnými a zátěžovými situacemi. Všechny tyto činitele považuji za velmi významné, ovšem záleží, jak již bylo zmíněno, na individualitě jedince. Broomley (in Haškovcová, 2010) rozeznává pět základních reakcí na stáří neboli odchod do penze: 1. Strategie konstruktivnosti – je nejvhodnější strategií přizpůsobení se stáří, kdy je starý člověk vyrovnaný, udržuje a vyhledává kontakty s druhými lidmi, je přizpůsobivý, respektující a ostatními je vnímán jako sympatický. 2. Strategie závislosti – starý člověk je závislý, pasivní, předpokládá, že jeho potřeby naplní ostatní, upřednostňuje bezpečí a klidné rodinné zázemí.
12
3. Strategie obranného postoje – senior se bojí vzrůstající závislosti a ztráty aktivního života.
Nechce
se smířit
se stárnutím,
a proto
vyhledává
různé
aktivity.
Je soběstačný a odmítá pomoc. 4. Strategie nepřátelství – senioři v této kategorii měli celý život spory s druhými. Svalují vinu na ostatní, jsou útoční, kverulantští a podezřívaví. Zásadoví ve zvycích a postojích. Vůči mladším nepřátelští. Žijí osaměle, druzí se jim vyhýbají. 5. Sebenenávist – senioři obrací svou nenávist vůči sobě. Jsou smířeni se smrtí, kterou považují za vysvobození ze svého života a jsou negativně laděni. Z tohoto členění reakcí na stáří vyplývá, že výběr konkrétní strategie závisí na povaze seniora, vlastních zkušenostech a na společnosti.
2.2
Periodizace stáří V současné době existuje celá řada členění období stáří podle věku. Z tohoto důvodu
uvedu pouze některá členění vývojové etapy stáří. Světová zdravotnická organizace (in Malíková, 2010) periodizuje stáří takto: 60-74 let senescence (počínající, časné stáří), 75-89 kmetství (senium, vlastní stáří), 90 let a více patriarchum (dlouhověkost). Haškovcová (2010) uvádí členění druhé poloviny života takto: 45-59 let střední, zralý věk, 60-74 let vyšší věk, rané stáří, 75-89 let stařecký věk (sénium), vlastní stáří, 90 let a více dlouhověkost. Stuart-Hamilton (1999) člení jedince nad 65 let takto: kategorie třetího věku (člověk je činný a samostatný). kategorie čtvrtého věku (jedinec je závislý v naplňování svých potřeb na ostatních). Kalvach a Mikeš (2004) uvádí, že v současnosti za začátek stáří pokládáme věk 65 let a vlastní stáří nastává od věku 75 let.
Popsala jsem typické fyziologické a psychické změny, které se v tomto období projevují. Dále jsem objasnila možnou přípravu na stáří. K tomu bych chtěla dodat, že mladí 13
lidé si neuvědomují, že stárnou, ale postupem času, kdy roky budou přibývat a vyskytnou se i možné zdravotní problémy, přehodnotí své hodnoty a o přípravě na stáří začnou uvažovat. Prostředí, ve kterém žijí, si začnou měnit v závislosti na jejich stávajících potřebách. Velmi složitá je i adaptace na stáří, kdy se každý z nás musí s touto životní etapou nějakým způsobem vyrovnat. Jsem stejného názoru jako Pichaud a Thareauová (1998, s. 14), kteří tvrdí, že „…stáří nepředstavuje nutně jenom úpadek. Dokážeme totiž mnohé procesy slábnutí a úpadku zpomalit a někdy i zcela zastavit. Je možné dokonce dospět k novým poznatkům a využít nových možností. V každém věku může člověk něco získávat a vyvíjet se. A v každém věku může být také konfrontován se ztrátami, strádáním a s ranami.“ Myslím si, že proces stárnutí je velice individuální a složitý, jelikož souvisí se značnými změnami jak na těle, tak na duchu. Z mého pohledu stárnutí přináší pozitiva, ale i negativa. Každý vnímá stárnutí jinak a tak záleží pouze na jedinci, co bude převažovat. S postupujícím věkem se každý z nás vyrovnává s příznaky stáří po svém. V dnešní době jsou velmi populární plastické operace, které tyto vnější příznaky potlačí, ovšem na věku to žádnému neubere. Myslím si, že bychom se neměli bránit stáří touto formou. Je lepší, když člověk vchází do této životní etapy s optimistickým pohledem, než když se ubíjí tíživými myšlenkami a působí na své okolí pesimisticky. Stáří bývá často spjato s řadou nemocí. Ovšem ne každý starý člověk musí trpět nějakou chorobou. Vždyť jsou i tací, kteří ve svých 80 letech jsou stále vitální a plni životního optimismu. Ovšem je pravda, že když se začne projevovat nějaká nemoc, má to většinou vliv nejen na fyzickou, ale hlavně na psychickou stránku člověka, který se s tím musí nějakým způsobem vyrovnat. Ne vždy je šance na úplné uzdravení, spíše se pouze projevy nemoci potlačí.
14
3
Stáří jako sociální událost Pro každého z nás je stárnutí důležitou událostí. Myslím si, že mohu napsat sociální
událostí, protože nás v tomto období čeká řada změn, které se dotknou našeho běžného života a mají vliv na jeho další průběh. Některé situace ve stáří jsou velmi těžké jak pro seniora samotného, tak pro jeho rodinu. Mezi nejvýznamnější sociální události, s kterými se staří lidé setkávají, patří odchod do důchodu, který je spojen se ztrátou sociální role a sociálního postavení. Dále to je ztráta partnera, zhoršení zdravotního stavu a následné využívání sociálních služeb (zejména pobytových),… Vyrovnat se s těmito událostmi není vždy lehké, ale právě rodina a přátelé nám v tomto období mohou velmi pomoci stejně jako volno časové aktivity, které dodají smysl běžným dnům.
Odchod do důchodu Pichaud a Thareauová (1998) uvádí, že odchod do důchodu je významným okamžikem a sociální událostí pro každého z nás. Jedná se o hranici mezi produktivním a neproduktivním věkem, který je spojen s řadou pochybností. Odchod do důchodu tedy znamená odchod ze života dospělých a vstoupení do poslední vývojové fáze člověka, která je zakončena úmrtím. Touto sociální událostí jedinci pozbývají sociální role být zaměstnán a nabývají nové role – důchodce, s kterou se musí sžít a nějakým způsobem ji i akceptovat za svou. Důsledek tohoto okamžiku podle Pichauda, Thareauová (1998) i Haškovcové (2010) může být úbytek sociálních kontaktů, což může uvést jedince do samoty až sociální izolace. Pichaud a Thareauová (1998) proto říkají, že je nezbytné přizpůsobit svůj život nové situaci a věnovat se volno časovým aktivitám, na které do této doby nemusel být dostatek času. Ovšem záleží na osobnosti jedince, jak byl aktivní či pasivní v produktivním věku, tak stejně tak bude aktivní či pasivní v důchodu. V podstatě si každý sám volí obsah dnů. V současné době jsou velmi moderní univerzity třetího věku, akademie třetího věku nebo kluby důchodců. Haškovcová (2010) tvrdí, že pro většinu lidí je odchod do důchodu také velmi traumatizující, jelikož tento okamžik je spojen se změnou stávajících zvyklostí.
15
Smrt partnera a blízkých lidí Pichaud a Thareauová (1998) říkají, že úmrtí partnera je zajisté velmi obtížná situace, se kterou se každý musí smířit a tím ji překonat. Je zřejmé, že to nebude ze dne na den, ale časem bolest ze ztráty otupí, ovšem vzpomínky zůstanou. Senioři velmi často vzpomínají na své mládí a prožité manželství. Jsou ale i tací, kteří se s takovouto ztrátou nechtějí smířit a nevidí žádnou perspektivní budoucnost bez svého partnera, žijí minulostí. Smrt partnera je totiž velká psychická zátěž, která je spojena se ztrátou pocitu bezpečí, lásky, štěstí, radosti a společného života. Často se také staří lidé setkávají s tím, že jim postupně ubývá přátel a známých, právě z důvodu úmrtí. Tento fakt je spojen s obavou z osamělosti, lidé si začnou daleko víc uvědomovat a zamýšlet se nad vlastní smrtí. Dvořáčková (2009) tvrdí, že staří lidé jsou z důvodu ztráty blízkých lidí nuceni navazovat nové vztahy a tím je nahrazovat, ale může také dojít k opačnému efektu a to k sociální izolaci.
Odchod do institucionální péče Na základě mých postřehů a zkušeností z vlastní praxe usuzuji, že odchod z domova do institucionální péče je velmi zásadní okamžik. Nastává tehdy, když se seniorovi zhorší zdravotní stav po fyzické nebo psychické stránce a již se není schopen o sebe sám postarat a rodina tuto péči nemůže obstarat sama a to ani prostřednictvím terénních sociálních služeb. Z tohoto důvodu je závislý na pomoci druhých a je velmi obtížné toto akceptovat. Starý člověk se tedy musí smířit nejen se zdravotními problémy, ztrátou schopností, ale i se vznikem nesamostatnosti. Senior může využívat sociálních služeb v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem a chráněném bydlení. Samozřejmě záleží na rozsahu pomoci, jelikož může využívat i terénních sociálních služeb, které jsou poskytnuty přímo v domácnosti seniora. Problém nastává, jestliže starý člověk není smířen s novou životní situací – s odchodem do institucionální péče. Tehdy mohou senioři bojkotovat a odmítat pomoc, dokonce se mohou zabývat myšlenkou sebevraždy. V tomto momentu by právě personál měl jednat profesionálně a přistupovat k tomuto klientovi velmi citlivě, vstřícně a s respektem. Velmi významné jsou také vztahy mezi klienty navzájem, jelikož by se k sobě měli chovat s úctou a vyjít si v mnohém vstříc. Je velmi složité pro personál řešit situace, když mezi klienty sociálních služeb panují neshody.
16
Pichaud a Thareauová (1998) popisují, že odejít ze svého domova pro každého představuje opustit známé prostředí a vše co patřilo do jeho života. Je vhodné, když se jedinci mohou nachystat a po psychické stránce připravit na změnu spojenou s nástupem do zařízení, protože pak lépe proběhne jejich adaptace na nové prostředí. Velmi významné je vlastní rozhodnutí v tomto směru. Samozřejmě může nastat náhlý zvrat ve zdravotním stavu seniora a pro samostatné rozhodnutí a přípravu již není prostor.
Odchod dětí a narození vnoučat Odchod dětí podle Pichauda a Thareauová (1998) představuje pro manželství a vzájemné soužití změnu ve stylu života. Manželé se musí naučit znovu žít sami, pokud nežijí ve více generačním domě. Tato událost buď posílí jejich vztah, nebo se od sebe odloučí a zesílí se stávající problémy. Dokonce se může objevit samota a osamění, jestliže neudržují sociální kontakty se svými dětmi a přáteli. Na druhou stranu se senioři mohou cítit být prospěšní v souvislosti s narozením jejich vnoučat a rodičovská role je nahrazena rolí prarodičů.
Sociální důsledky fyziologických změn Pichaud a Thareauová (1998) uvádí, že některé fyziologické a psychické změny, vzniklé v důsledku procesu stárnutí, mohou být důvodem pro vyčlenění seniorů ze sociálního prostředí. Mezi tyto změny řadíme zhoršení pohybových schopností, změny sluchu a zraku, změny kůže, šedivění vlasů. V současnosti se upřednostňuje mládí a staří lidé proto mívají tendence se podceňovat a znevažovat svou cenu. Stejného názoru, jako Pichaud a Thareauová, je i Vágnerová (2000), která dnešní společnost charakterizuje tak, že má spíše záporný vztah ke stáří a seniorům, protože již nejsou pro ni přínosnými a stáří je spojováno s chátráním člověka. Janečková (in Matoušek a kol., 2005) zdůrazňuje, že všechny tyto sociální události – změny (zejména institucionální péče) s sebou nesou zvýšené riziko a zátěž z hlediska zdraví seniora. Významnou úlohu v tomto případě má sociální pracovník, který by měl pomoci seniorovi překonat nastalou změnu a adaptovat se na ni.
17
Myslím si, že všechny sociální události jsou velmi podstatné pro každého z nás. Záleží na osobnosti a charakterových vlastnostech člověka, jelikož ty jsou úzce spjaty se schopností vyrovnat se s těmito změnami. Chtěla bych zdůraznit, že rodina plní velmi významnou funkci, která by seniorovi měla poskytnout oporu a podpořit ho na jeho závěrečné cestě životem. Prožívat s ním jeho problémy, ale hlavně také radosti a dodávat mu podporu zejména po psychické stránce a dávat mu najevo, že pro ně není přítěží. Ba naopak, podporovat ho v ujištění, že je pro ně významný a že má stále mezi nimi své místo. Nejvýznamnější sociální událostí z pohledu pomáhajících profesí je právě odchod do institucionální péče. V případě, kdy senior není smířen s tímto okamžikem, hodně záleží na profesionalitě a empatii pracovníků pomáhajících profesí, kteří by měli pomoci seniorovi s adaptací na tuto událost.
18
4
Péče o seniory V této kapitole přibližuji vývoj péče o seniory v České republice, protože si myslím,
že je to nutné k pochopení celé této problematiky. Popisuji význam přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Dále se zabývám oblastí pomáhajících profesí.
4.1
Vývoj péče o seniory v České republice Malíková (2010) porovnává péči o seniory v současné době s péčí o seniory před rokem
1989. Z historického hlediska byla péče založena na zcela jiných principech, než je tomu dnes. Senioři byli izolováni v sociálních či zdravotních ústavech a péče o ně byla bez porozumění, respektování individuálních potřeb a pocitů. Staří lidé se umisťovali bez jejich souhlasu do státních domovů důchodců podle spádové oblasti, což byla jediná možná forma institucionální péče. Poskytovanou péči tedy financoval stát. Této formě předcházel často pobyt v nemocnicích na oddělení Léčebny dlouhodobě nemocných. V domovech důchodců byly vícelůžkové pokoje bez sociálního zázemí, čímž senioři ztratili veškeré soukromí bez možnosti vyslovit se k poskytované sociální a zdravotní péči. Situace se podle Malíkové (2010) v České republice z části změnila po roce 1989. Zásadní bylo přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Na základě tohoto zákona došlo ke změně v celé sociální sféře, protože stát přestal mít výhradní pozici v odpovědnosti za sociální služby. Tato odpovědnost přešla na jednotlivce, obce, kraje, občanské společnosti. Za podstatné považujeme i komunitní plánování sociálních služeb a změny v jejich financování. Je zde určitá snaha státu podporovat seniora v jeho přirozeném prostředí prostřednictvím příspěvku na péči, který slouží k financování nasmlouvaných sociálních služeb (terénních, ambulantních, ale i pobytových). V případě, že senior je již natolik nesoběstačný a jeho rodina mu nemůže zajistit kvalitní péči vlastními silami, může využít pobytových sociálních služeb, které zprostředkovávají domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem nebo chráněná bydlení. V převážné většině již není zřizovatelem těchto zařízení stát, ale jsou jimi obce, kraje či nestátní neziskové organizace. Tyto pobytové služby jsou hrazeny vícezdrojově, jsou financovány prostřednictvím úhrad klientů, přiznanou výší příspěvku na péči (v celé výši náleží zařízení, které poskytuje sociální služby) a státními dotacemi.
19
Haškovcová (2010) uvádí, že po roce 1989 dochází i ke změně terminologie, domovy důchodců byly přejmenovány na domovy pro seniory. V domovech pro seniory již nejsou obyvatelé, ale uživatelé sociálních služeb. Dále mohou senioři využívat ambulantních služeb, kam řadíme domovinky nebo terénních služeb prostřednictvím pečovatelské služby. Významná je i větší informovanost o sociálních službách samotných seniorů nebo jejich blízkých.
4.2
Pomáhající profese V první kapitole jsem vymezila pojem pomáhající profese podle Kopřivy (2006, s. 14),
který uvádí, že „existuje řada povolání, jejichž hlavní náplní je pomáhat lidem…Stejně jako jiná povolání má každá z těchto profesí svou odbornost, tj. sumu vědomostí a dovedností, které je třeba si pro výkon daného povolání osvojit… Na rozdíl od jiných povolání však hraje v těchto profesí velmi podstatnou roli ještě další prvek – lidský vztah mezi pomáhajícím profesionálem a jeho klientem.“ Mezi pomáhající profese řadíme lékaře, pedagogy, zdravotní sestry, sociální pracovníky, psychology… Na druhou stranu existuje řada profesí, které neřadíme mezi pomáhající, přestože jsou v nepřetržité interakci s lidmi např. kadeřnice, advokát, manažer atd. Kopřiva (2006) uvádí rozdíl mezi pomáhající profesí a ostatními profesemi tak, že od pomáhající profese se očekává osobní vztah a nejen konvenční chování. Pomáhající pracovníci se totiž setkávají s lidmi v nouzi, kteří jsou v závislé pozici. Měli by proto být empatičtí, bez předsudků, vnímat své klienty s porozuměním. Jejich vzájemný vztah by měl být založen na důvěře a pocitu bezpečí. Neměli by soudit své klienty. Při práci se seniory, zdravotně znevýhodněnými lidmi či chudými velmi záleží na životní filosofii pomáhajícího, což znamená, že ne každý může pracovat se všemi cílovými skupinami. Pomáhající pracovníci totiž musí vidět smysl ve své práci a v tom mohou existovat individuální rozdíly, které vznikají pod vlivem nabytých životních zkušeností a aktuální osobní situaci pomáhajícího. Pracovníci v pomáhajících profesích se mnohdy snaží být potřebnými druhým na úkor uspokojování vlastních potřeb. Pomáhající má určitou moc nad klientem, která je vymezená v rámci zákona, vnitřních pravidel organizace nebo také nepsanými zvyky. Mocenské postavení pomáhajícího může vyvolat nedůvěru u klienta a může vést k manipulaci, proto je potřebné, aby pracovník vliv své moci znal. Každý pomáhající pracovník musí znát své hranice, kterými chrání sám sebe, aby si problémy klientů nebral
20
příliš za své, nebyl lhostejný a nenechal se zmanipulovat klienty. Je důležité rozlišovat empatii od soucitu. Při soucitu totiž ztrácíme své hranice a přestáváme být sami sebou. Podle Venglářové (2007) je vztah mezi pomáhajícím a klientem založen na profesionalitě, ale ne se všemi se nám vždy dobře pracuje. Velmi významným momentem je samotné navázání kontaktu s uživatelem sociálních služeb, protože staré lidi můžeme charakterizovat tím, že jsou velmi často odmítaví z důvodu nedůvěry. V převážné většině je vztah ukončen smrtí klienta. Pracovníci jsou ohroženi syndromem vyhoření a to z důvodu interakce se zátěžovými, stresovými situacemi. Předpokladem vzniku tohoto syndromu je: existence stresorů (např. konflikty s klienty, s rodinou,…), frustrace (pracovník již nevidí smysl ve své práci), negativní vztahy mezi personálem (přítomnost konfliktů, zneužití mocenského postavení,…), pracovní podmínky a organizace práce (nedostatečná komunikace,…). Tomuhle se dá předejít zejména zdravým životním stylem, podporou ze strany rodiny a svých kolegů, dalším vzděláváním či změnou profese. Velmi významnou úlohu plní supervize, která má pomoci pracovníkům překonat problémy, které vyplývají z výkonu jejich profese. Janečková (in Matoušek, 2005) uvádí, že v sociální práci se starými lidmi neexistuje jasné rozhraní mezi zdravotní péčí a sociální prací. Předpokladem dobré sociální práce se starým člověkem je vytvoření vztahu, který je založen na důvěře, bezpečí a jistotě. Sociální události znamenají pro staré lidi větší zátěž a nebezpečí ve vztahu k jeho zdraví. Sociální pracovník by měl být schopen navázat kontakt se seniorem, který má problém s dorozumíváním a rozeznat jeho potřeby. Mnohdy je nutné spolupracovat také s jeho rodinnými příslušníky či známými. Venglářová (2007) tvrdí, že institucionální péči využívají staří lidé v případě zhoršení zdravotního stavu a neschopnosti zajištění péče ze strany rodinných příslušníků. Na základě vlastních zkušeností kladu důraz na přizpůsobení komunikace pomáhajících pracovníků seniorovi. A to z toho důvodu, že řada starých lidí již hůř slyší. Je nutné, abychom je vždy oslovili jménem a vykali jim. Měli bychom se vyhýbat zdětinšťování a mluvit pomalu, zřetelně. Zdržovat se v jejich zorném poli. Snažit se odstranit komunikační bariéry např. ztišení rádia nebo televize. Nezvyšujeme hlas, pokud si neověříme nedoslýchavost seniora. Je vhodné důležité informace zopakovat a všímat si neverbálních projevů seniora.
21
Je nutné vyžadovat zpětnou vazbu, abychom si ověřili, že si navzájem dobře rozumíme. Nezapomínat na individuální přístup a respektování práv. Domnívám se, že velmi významná je také etika práce v souvislosti s výkonem pomáhajících profesí. Malíková (2010) ve své knize uvádí Etický kodex sociálních pracovníků, Mezinárodní etický kodex sociální práce, Etický kodex sester vypracovaný Mezinárodní radou sester a Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů. V těchto dokumentech jsou vymezeny práva a povinnosti, které mají pomáhající profese dodržovat.
V této kapitole jsem stručně popsala vývoj péče o seniory v České republice a zaměřila jsem se na pomáhající profese. Myslím si, že péče o seniory v rezidenčních zařízeních vyžaduje spolupráci mezi všemi pomáhajícími pracovníky. Každý pracovník by měl znát účinky své moci vyplývající z jeho práv a povinností. Měl by mít schopnost navázat kontakt s klientem a umět s ním komunikovat. Předpokládám, že pracovníci pomáhajících profesí vidí smysl ve své práci a uvědomují si, že jsou ohroženi syndromem vyhoření. Práce se seniory je velmi náročná po fyzické i psychické stránce.
22
5
Domov důchodců Ústí nad Orlicí V této kapitole popisuji Domov důchodců Ústí nad Orlicí (dále DDÚO) s jeho stručnou
historií. Vymezuji základní poskytované činnosti a skladbu klientů. Také se zaměřuji na personální obsazení a pracovní náplně pomáhajících profesí tohoto zařízení.
5.1
Popis Domova důchodců Ústí nad Orlicí Areál Domova důchodců Ústí nad Orlicí je tvořen dvěma budovami, které jsou
propojeny spojovací chodbou. Budova A je dvoupodlažní se 49 lůžky a budova B je pětipodlažní s 90 lůžky. Je zde 8 jednolůžkových pokojů, 52 dvoulůžkových pokojů a 9 třílůžkových pokojů. Veškeré prostory jsou bezbariérové. Domov je dále členěn na 3 oddělení podle rozsahu poskytované zdravotní a ošetřovatelské péče. Součásti Domova je prádelna, kuchyně, jídelna, tělocvična a několik společenských místností. V okolí Domova jsou vzrostlé stromy, altánek, fontánka a několik laviček. Budova A Domova důchodců Ústí nad Orlicí byla postavena v roce 1925 a v této době to byl chudobinec1, který se o pět let později přeměnil v chorobinec2. Tato podoba zařízení trvala až do roku 1954, kdy zde byl zřízen domov důchodců. Péči zde zajišťovaly řádové sestry až do roku 1982. Po tomto roce nastala řada organizačních změn, jak personálních, tak stavebních. Budova B Domova důchodců Ústí nad Orlicí byla postavena v roce 1990. V současnosti je Domov důchodců Ústí nad Orlicí příspěvková organizace zřízená městem Ústí nad Orlicí. Poskytuje službu domova pro seniory podle § 49 zákona č.108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Cílovou skupinou jsou osoby s chronickým duševním onemocněním, osoby se zdravotním postižením a senioři. Posláním zařízení je poskytování sociálních služeb tak, aby klienti žili plnohodnotný, důstojný a spokojený život. Cílem je individuální přístup, pomoc při aktivizaci a snaha provázet klienty ve všech okamžicích poslední etapy života. Služba není určena: osobám trpícím Alzheimerovou demencí, 1
Podle Haškovcové (2010) chudobince byly zřizovány pro nemajetné (zejména staré a nemocné) občany ve
městech s cílem vymýtit žebrotu. Na vesnicích byly pro tento účel zřizovány pastoušky. V těchto zařízeních byla poskytována strava a bylo zde skromné hygienické zázemí. 2
Chorobinec Haškovcová (2010) charakterizovala jako předchůdce léčeben se základní zdravotní péčí. Přesný
rozdíl mezi chudobincem a chorobincem nelze vymezit. 23
závislým na omamných látkách, postiženým psychickými a duševními nemocemi, které znemožňují kolektivní soužití nebo vyžadují pobyt v uzavřeném oddělení, osobám nevidomým chodícím, osobám nerespektujícím pravidla daná domácím řádem. Domov důchodců Ústí nad Orlicí poskytuje základní činnosti, které jsou vymezeny ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, jsou uvedeny v § 15: „a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) aktivizační činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“ Provoz v DDÚO je nepřetržitý, což znamená, že veškeré činnosti (zejména zdravotní a ošetřovatelské) jsou poskytované po 24 hodin denně. Domov důchodců Ústí nad Orlicí má vypracované Standardy kvality sociálních služeb, které jsou zaměřeny na procesní, personální a provozní oblast. Celková kapacita tohoto zařízení je 139 lůžek. Skladba klientů je tvořena především seniory nad 80 let, jelikož průměrný věk k 27. 2. 2012 je u žen 84,3 let a u mužů 79,2 let. Celkem k tomuto datu využívá službu domova pro seniory 136 klientů (100 žen, 36 mužů) z čehož 5 klientů je bez příspěvku na péči, 39 klientů má přiznaný příspěvek I. stupně, 45 klientů má přiznaný příspěvek II. stupně, 28 klientů má přiznaný příspěvek III. stupně a 19 klientů má přiznaný příspěvek IV. stupně. Výše uvedené údaje jsou čerpány z interních materiálů DDÚO nebo na základě vlastních poznatků.
24
5.2
Personální obsazení V Domově důchodců Ústí nad Orlicí pracuje k 27. 2. 2012 celkem 70 zaměstnanců.
Struktura pracovních pozic je následující (viz. Příloha č. 1 Struktura organizace): 1 ředitelka, 3 účetní, 2 sociální pracovnice, 18 zdravotních sester, 1 rehabilitační sestra, 22 pracovníků v sociálních službách, 10 kuchařek, 2 údržbáři, 3 pradleny, 7 uklizeček, 1 skladnice. Mezi pomáhající profese řadíme sociální pracovnice, zdravotní sestry, pracovníky v sociálních službách a rehabilitační sestru. Podle interních materiálů DDÚO jsou pracovní náplně těchto profesí následující (plné znění pracovních náplní viz. Příloha č. 2 Pracovní náplně pomáhajících profesí DDÚO). Sociální pracovnice jednají se zájemci a žadateli o službu. Vedou pořadník žadatelů o službu a v případě uvolnění místa jej kontaktují. Provádí sociální šetření a zajišťují umisťování nových klientů. Uzavírají smlouvu s novými klienty, hlásí je k trvalému pobytu, vyřizují nové občanské průkazy. Seznamují klienty s domácím řádem, jejich právy a povinnostmi a dalšími vnitřními pravidly např. se směrnicí na podávání stížností. Dále vedou sociální dokumentaci, která obsahuje žádost, smlouvu, kopii aktuálního výměru starobního důchodu, kopii rozhodnutí přiznaného příspěvku na péči, plán administrativních a aktivizačních potřeb klienta (na základě tohoto tiskopisu DDÚO si klient volí např. způsob oslovování, výplaty důchodu, změnu trvalého pobytu, aktivizační činnosti, o které by měl zájem,…). Vyplácí zůstatky důchodů klientům a vedou jejich depozitní účty. Provádí aktivizační činnosti (např. čtení na pokračování, kavárnička, hudební hodinka, výtvarná hodinka,…) a spolupracují s dobrovolnickým centrem Světlo. Řeší sociálně právní problémy klientů (např. uzavírají smlouvy při nástupu klientů do DDÚO, pomáhají při vyplňování
25
tiskopisů o zvýšení příspěvku na péči,…) a jsou zaštiťovací pracovnice individuálních plánů klientů. Vrchní sestra, která je nadřízená všech zdravotních sester, vykazuje zdravotní úkony zdravotní pojišťovně, nejvíce spolupracuje se smluvní praktickou lékařkou, objednává klienty na speciální vyšetření, zajišťuje dodávání léků. V DDÚO jsou dvě staniční sestry, které vedou svá oddělení. Objednávají senior dopravu od Českého červeného kříže, vytváří rozpis služeb, vedou individuální plánování, proškolují v oblasti standardů kvality sociálních služeb. Dále jsou zde zdravotní sestry, které podávají léky klientům, dodržují léčebný režim, aplikují injekce, vedou zdravotní dokumentaci klientů, plní funkci klíčových pracovníků (to znamená, že sestavují, doplňují, mění individuální plány spolu s klienty, každý klíčový pracovník má přiděleno 3-5 klientů), pozorují tělesné funkce a projevy nemocných klientů, vedou pracovníky v sociálních službách. Podle mých poznatků pracovníci v sociálních službách vykonávají obtížnou a namáhavou přímou obslužnou péči o klienty. Zajišťují jejich hygienu (pomáhají s mytím hlavy, s mytím částí těla, které klient nezvládá sám, nebo provádí celkovou hygienu za klienty v lůžku, koupelně,…), v případě potřeby pomáhají klientům při stravování (přinesou, nakrájí jídlo, popřípadě nakrmí klienty,…), starají se o oblečení klientů (znečištěné oděvy odváží do prádelny, vyprané třídí a uklízí klientům do skříní dle příslušného označení), doprovázejí klienty na speciální vyšetření. Sestavují individuální plány klientů. Každý plán obsahuje hlavní cíl a dílčí cíle, které si určí sám klient, jsou v něm rozpracovány kroky k jejich naplnění prostřednictvím personálu a klientových zdrojů (schopností). Plní funkci klíčových pracovníků. Vykonávají úkony péče o vlastní osobu v individuálním rozsahu podle potřeb a přání klientů. Rehabilitační pracovnice provádí rehabilitaci u klientů na základě doporučení praktické lékařky, která předepíše druh a četnost. Rehabilituje s klienty v lůžku, provádí polohování, nacvičuje chůzi s klienty pomocí chodítka či berlí a vede skupinové cvičení. Spolupracuje úzce se zdravotními sestrami, pracovníky v sociálních službách i sociálními pracovnicemi. Pomáhá při aktivizačních činnostech tím, že klienty doprovází na větší společenské akce. Dále do Domova důchodců Ústí nad Orlicí dochází pravidelně 2x týdně smluvní praktická lékařka a 1x měsíčně psychiatr nebo dochází podle potřeby.
26
Všichni pracovníci pomáhajících profesí jsou vázáni mlčenlivostí a měli by respektovat práva klientů. Účastní se pracovních porad a prohlubují své znalosti školením. Jsou podrobeni supervizi. V rámci Standardů kvality sociálních služeb jsou v DDÚO vypracovány metodické pokyny. Lze je charakterizovat jako praktické návody, jak se mají poskytované činnosti provádět a slouží zejména zdravotním sestrám a pracovníkům v sociálních službách. Zdůrazňuji spolupráci personálu na všech pracovních pozicích, protože zdravotní, ošetřovatelská a sociální péče je úzce propojena. Myslím si, že je zde poskytována kvalitní péče v rozsahu individuálních potřeb uživatelů. Standardy kvality sociálních služeb jsou naplňovány. Prostředí DDÚO je velmi pěkné, bezbariérové a je moderně vybaveno. Jako nedostatek vnímám malý počet jednolůžkových pokojů.
27
6
Výsledky ilustrativního šetření V této části práce se věnuji naplnění stanoveného cíle, kterým je „přiblížit proces
stárnutí a stáří z pohledu pomáhajících profesí v Domově důchodců Ústí nad Orlicí.“ Chtěla jsem jím zjistit, jaký vztah mají pracovníci ke klientům a ke své práci. Zvolila jsem si kvalitativní metodu, konkrétně techniku strukturovaného rozhovoru.
6.1
Popis metody a techniky ilustrativního šetření Reichel (2009) uvádí, že kvalitativní přístup zahrnuje odlišné metody, které hledají
porozumění zkoumané problematiky. Podle Hendla (2005, s. 50) „…kvalitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky. Otázky může modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu, během sběru a analýzy dat.“ Dále tvrdí, že výsledky kvalitativního výzkumu jsou subjektivní, těžko zobecnitelné, ale na druhou stranu je pozitivem hloubkový popis problematiky. Mezi kvalitativní metody řadí pozorování, dotazování nebo sběr dokumentů. Dotazování obsahuje techniku rozhovorů, dotazníků, škál a testů. Pro zjištění stanoveného cíle jsem si po zvážení vybrala techniku strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. Tento typ rozhovoru je tvořen otázkami, jejichž účelem je snižovat vliv výzkumníka na jeho kvalitu. Takto získané informace se snáze analyzují. Jsem stejného názoru jako Hendl a to, že je třeba stanovit obsah, formu, pořadí otázek a předpokládanou délku rozhovoru. Švaříček (2007) říká, že rozhovor nebo též hloubkový rozhovor, interview je nejčastěji využívanou metodou sběru dat v kvalitativním výzkumu, který pomáhá výzkumníkovi pochopit názory či stanoviska druhých. Tato metoda se skládá z přípravy, vlastního průběhu, přepisu, reflexe, rozboru a prezentace získaných dat.
6.2
Realizace výzkumného šetření Rozhovory probíhaly v Domově důchodců v Ústí nad Orlicí v kanceláři sociální
pracovnice. Délka rozhovorů činila 40-60 minut. Všechny jsem zaznamenávala na diktafon. Před vlastní realizací výzkumného šetření jsem si předem stanovila oblasti rozhovoru, hlavní výzkumnou otázku a dílčí tazatelské otázky, abych splnila podmínky strukturovaného rozhovoru. Obsah a forma otázek byla zvolena za účelem dosažení stanoveného cíle. Respondentky jsem vybrala záměrně tak, abych získala data od všech zastoupených pomáhajících profesí v DDÚO. Oslovila jsem proto své kolegyně na pracovních pozicích:
28
sociální pracovnice, zdravotní sestra, pracovník v sociálních službách a rehabilitační pracovník. S rozhovory souhlasily. Ujistila jsem je o anonymitě a před zahájením rozhovorů jsem upozornila o nahrávání na diktafon, čeho se budou rozhovory týkat a že veškeré získané informace budou sloužit pouze pro účel mé bakalářské práce. Z nahrávek rozhovorů jsem následně vybrala nejdůležitější informace a přepsala je do písemné podoby. Poté jsem provedla analýzu a vyhodnotila jsem každou otázku zvlášť. Na závěr jsem vypracovala celkové zhodnocení všech otázek. Doslovný přepis rozhovorů neuvádím.
Hlavní výzkumná otázka: Jak charakterizují zaměstnanci zastupující pomáhající profese Domova důchodců Ústí nad Orlicí svůj vztah ke stárnutí, stáří a seniorům? Tazatelské otázky jsem rozdělila do čtyř celků, které jsou zaměřeny na: a) charakteristiku respondentů, b) pomáhající profese, c) proces stárnutí a stáří, d) Domov důchodců Ústí nad Orlicí. Nyní uvedu ke každému celku seznam dílčích tazatelských otázek. a) Charakteristika respondentů 1. Pohlaví 2. Kolik Vám je let? 3. Jak dlouho pracujete v Domově důchodců Ústí nad Orlicí? 4. Jakou zastáváte pracovní pozici? b) Pomáhající profese 5. Co je pracovní náplní Vašeho zaměstnání? 6. Jak byste charakterizovala svůj vztah ke svému zaměstnání? c) Proces stárnutí a stáří 7. Jak byste popsala proces stárnutí a stáří? 8. Myslíte si, že s procesem stárnutí a stáří jsou spojena spíše pozitiva nebo negativa? 9. Jak byste charakterizovala svůj vztah ke stárnutí, stáří a seniorům? 10. Jak byste popsala vztah veřejnosti ke starým lidem v současné době?
29
d) Domov důchodců Ústí nad Orlicí 11. Myslíte si, že v Domově důchodců Ústí nad Orlicí je dostatek personálu? Pokud ne, na jakém úseku chybí? 12. Vnímáte změny v poskytované péči (zdravotní, ošetřovatelské, sociální)? 13. Jakou plní podle Vás Domov důchodců Ústní nad Orlicí funkci? 14. Myslíte si, že se tato funkce změnila za tu dobu, co zde pracujete? Jestliže ano, v čem? 15. Jakým směrem se podle Vás bude poskytovaná péče v Domově důchodců Ústí nad Orlicí vyvíjet či měnit?
a) Charakteristika respondentů Pro lepší přehlednost jsem tento celek zpracovala do následující tabulky, ve které jsou zpracovány první čtyři dílčí tazatelské otázky. Tabulka č. 1 Charakteristika respondentů (vlastní zdroj) Respondent (R)
Počet Pohlaví
Věk
Pracovní pozice
odpracovaných let v DDÚO
RA
Žena
44 let
sociální pracovnice
17 let
RB
Žena
59 let
zdravotní sestra (staniční sestra)
20 let
RC
Žena
47 let
zdravotní sestra (staniční sestra)
26 let
RD
Žena
53 let
pracovník v sociálních službách
10 let
RE
Žena
32 let
pracovník v sociálních službách
4 roky
RF
Žena
54 let
rehabilitační pracovník
10 let
Oslovila jsem 6 respondentek ve věku od 32 let do 59 let, které jsem označila RA, RB, RC, RD, RE a RF. Jsou to ženy na pracovních pozicích – sociální pracovnice, zdravotní sestra (staniční sestra), pracovník v sociálních službách a rehabilitační pracovník, které zatupují pomáhající profese nacházející se v DDÚO. Snažila jsem se oslovit pracovnice, které zde pracují již delší dobu, aby dobře znaly provoz DDÚO. Z tohoto důvodu jsem nemohla oslovit jediného pracovníka v sociálních službách mužského pohlaví, protože v DDÚO pracuje pouze půl roku. Myslím si, že počet odpracovaných let v DDÚO je velmi významným ukazatelem, který vypovídá o možných nabytých zkušenostech, ale také může poukazovat na možnost syndromu vyhoření. Velmi mě překvapila délka odpracovaných let a to proto, že i při tak fyzicky a psychicky náročné práci dosud respondentky nezměnily zaměstnání. 30
b) Pomáhající profese V této oblasti nazvané pomáhající profese jsem se snažila zjistit, jaký mají respondentky vztah ke svému povolání a aby mi přiblížily základní činnosti nebo úkony, které vykonávají v průběhu svého pracovního dne. Položila jsem jim proto následující dvě otázky: 5. Co je pracovní náplní Vašeho zaměstnání? RA: „Hlavní náplní je vedení žádostí o umístění do Domova, jednání se zájemci o službu, umísťování žadatelů, vedení sociální agendy, také aktivizační programy, práce s dobrovolníky.“ RB: „Běžná sesterská práce, organizuji a řídím práci zaměstnanců. Sestavuji rozpis služeb, sleduji dokumentaci klienta, zajišťuji odběry a odesílání biologického materiálu, zajišťuji převozy klientů na vyšetření, zúčastňuji se provozních porad, sleduji dodržování bezpečnostních opatření a dodržování hygienického režimu.“ RC: „Vedení oddělení, práce zdravotní sestry, vedení individuálního plánování, proškolování zaměstnanců, zajišťování školení pro zaměstnance přímé péče, tvorba a opravy vnitřních předpisů, péče o klienty.“ RD: „Pomoci klientům důstojnému dožití – udržování klientů v čistotě a teple.“ RE: „Základní ošetřovatelská a přímá obslužná péče.“ RF: „Jsou to různá individuální cvičení s klientem, skupinové cvičení, chůze s chodítky, s holemi nebo jen doprovod klienta bez rehabilitačních pomůcek pro jeho bezpečnost a jistotu. Elektroléčba, magnetoterapie, vodoléčba, přikládání tepla, masáže, uvolňovací cviky, polohování klientů, doprovod na akcích Domova.“ Je zřejmé, že pracovní náplň respondentek se liší vzhledem k vykonávané pracovní pozici, ale myslím si, že řada činností je provázána, nebo na sebe úzce navazují. Je tedy nutná spolupráce všech pracovníků, aby byly zajištěny potřeby (zejména biologické a psychické) všech klientů a plynulý chod DDÚO. Když bude spolupráce nějakým způsobem váznout, tak to uškodí zejména klientům nežli pracovníkům.
6. Jak byste charakterizovala svůj vztah ke svému povolání? RA: „Vždycky jsem chtěla pracovat s lidmi, i když jsem si dříve nemyslela, že to bude se seniory. Svou práci mám ráda, naplňuje mě, jen se trochu obávám po těch letech sklouznutí ke stereotypům a syndromu vyhoření.“ 31
RB: „Vzhledem k tomu, že jsem měla těžce nemocnou maminku, tak již od malička jsem chtěla pomáhat nemocným lidem a lidem starším. Tento kladný vztah k mému povolání zůstává.“ RC: „Našla jsem práci, v které se mohu realizovat, ráda komunikuji s klienty, mám ráda jejich vzpomínky. Své práci věnuji i svůj volný čas. Ráda zavádím novinky do své práce a těší mě, pokud se daří spolupráce v rámci všech pracovišť a zlepšují se podmínky života pro naše klienty.“ RD: „Kladně“ RE: „Velmi pozitivně, práce mě baví, vždy jsem toto povolání chtěla vykonávat a jsem za to šťastná. Je to mé poslání.“ RF: „Tuto práci dělám ráda, baví mě, ale čím je člověk starší, tak víc vyčerpává, jak fyzicky, tak psychicky.“ Ze získaných dat vyplynulo, že oslovené respondentky mají své povolání rády a mají k němu pozitivní vztah. U většiny z nich bylo jejich přáním již od mládí pomáhat lidem, možná to je důvod jejich dlouhodobého setrvání v DDÚO. Myslím si, že velmi záleží na osobnosti pracovníka pomáhajících profesí a jaké k tomu má dispozice. Každý, kdo chce pomáhat lidem, si musí ujasnit, k jaké cílové skupině nejvíce inklinuje a k tomu pak získat také odborné znalosti.
c) Proces stárnutí a stáří Tato část je zaměřena na proces stárnutí a stáří. Snažila jsem se získat informace, jak by respondentky popsaly tento proces, jestli jsou s ním spojeny spíše pozitiva nebo negativa. Dále jsem se pokusila zjistit, jaký mají vztah k seniorům samy a jak vnímají chování veřejnosti k seniorům. Z tohoto důvodu jsem jim položila následující otázky: 7. Jak byste popsala proces stárnutí a stáří? RA: „Stáří vidím jako přirozenou poslední etapu života, pro kterou jsou charakteristické určité fyzické, psychické a sociální změny“ RB: „Stárnutí je vývoj člověka, který začíná po narození. Stáří je celkové opotřebení těla, které se projevuje fyzickými a psychickými změnami.“
32
RC: „Proces stárnutí není omezen věkem, může začít po pubertě, kdy postupně chátrá tělesná schránka a schopnosti člověka. Stáří je všeobecně bráno od 60let člověka, odchodem do důchodu. Jde o nedílnou část života, nebo další etapu života.“ RD: „Je to individuální a poslední fáze lidského vývoje. Záleží na tom, jak se lidé se svým stavem smíří.“ RE: „Individuálně zhoršená duševní a fyzická kondice.“ RF: „Proces stárnutí probíhá u každého člověka, ale ne u každého stejně. Jsou velmi staří lidé mladí duchem i vzhledem. Je tomu, ale i naopak.“ Všechny respondentky se shodly na tom, že proces stárnutí a stáří je velice individuální, ale nedílnou závěrečnou součástí lidského života. Dále uváděly, že je tento proces spojen s řadou fyzických a psychických změn, ovšem odlišně se projevujících u každého z nás.
8. Myslíte si, že s procesem stárnutí a stáří jsou spojena spíše pozitiva nebo negativa? RA: „Ve stáří může mít člověk více času na své koníčky, může se více věnovat rodině, vnoučatům – to jsou významná pozitiva, ale strach z nemoci, bolesti, samoty a to, že senioři nejsou na změny připraveni, vnímám jako negativa. Záleží na osobnosti, ale myslím, že to je půl na půl.“ RB: „Pokud je člověk relativně zdravý převažují pozitiva, protože má čas na své koníčky – četba, cestování, dělá to, co se mu líbí, má čas sám na sebe. Ale když tomu tak není, nastupují negativa - jsou to tělesné změny – zhoršuje se zrak, sluch, vše se zpomaluje – pohyb, činnosti orgánů, změny na kůži, náchylnost k úrazům – pády, zhoršená stabilita. Psychické změny – větší únava, lidé jsou labilní, zapomínají, neví si rady, jsou vyřazeni ze společnosti – někdy jsou osamoceni, ztráta soběstačnosti.“ RC: „Za pozitiva považuji zkušenosti, vzpomínky, rodinu – vnoučata, pravnoučata, umění se radovat z maličkostí. Z negativ to jsou nemoci, slábnutí organismu, bolest, osamocení. Je těžké určit, co ve stáří převažuje, je to individuální.“ RD: „To je individuální, na našem oddělení vidím spíš negativa.“ RE: „Pozitivum je někdy zhoršená paměť. Ve stáří se prohlubují záporné vlastnosti a rysy osobnosti, to je negativní. U každého to je jiné. Záleží, jak jsou na tom lidé po zdravotní stránce.“
33
RF: „Stáří podle mě má asi víc negativ než pozitiv. Pozitivní je to, že člověk má mnoho zkušeností, dovedností i znalostí. Může cestovat a aktivně si užívat všeho, co dřív nemohl stihnout. Ale na druhé straně musí počítat se zdravotnímu problémy, fyzických sil ubývá, ani paměť už není tak výkonná. Též špatnou finanční stránku řeší mnozí senioři.“ Není jednoznačné, zda ve stáří převažují pozitiva nebo negativa, jelikož respondentky uvedly jak řadu pozitiv, tak i negativ. Myslí si, že opět záleží na individualitě každého z nás a na zdravotním stavu, s ním spojenými problémy. Mezi nejčastější pozitiva řadily zejména čas na koníčky, cestování, rodinu, ale i nabyté zkušenosti. Naopak negativa spojovaly se zdravotním stavem a souvisejícími nemocemi, osamocením a vyřazením ze společnosti.
9. Jak byste charakterizovala svůj vztah ke stárnutí, stáří a seniorům? RA: „Stáří, stárnutí, senioři patří do našeho života, i my budeme jednou staří. Seniory respektuji a vážím si jich.“ RB: „Můj vztah ke stárnutí je takový, že jej vnímám jako proces fyziologický a nezvratný – s tím nikdo nic nenadělá, je to přirozené a musíme se s tím smířit. i já se musím smířit. Vztah k seniorům mám dobrý, neustále jsem se v životě o někoho starala, hlavně o rodiče. Vyrůstala jsem v podmínkách, kdy jsem se musela postarat, pro mě je to přirozené, dělala jsem to s láskou a dělám to dál. Mám věk a doufám, že se o mě moje děti postarají dobře, jako já o rodiče.“ RC: „Můj vztah k seniorům se vytvářel od útlého mládí, kdy většinu času dětství jsem byla ve společnosti svého dědy, kamarády mě byli sourozenci a přátelé mé matky. Seniory beru jako běžnou součást svého života, někdy mě zarazí vizuální změny organismu, kdy kontakt s člověkem je bez změn. Stárneme všichni a stáří nás čeká, chovejme se tak, jak chceme, aby se chovali k nám.“ RD: „Vztah k seniorům a stárnutí mám pozitivní, i když potřebuji dost času na regeneraci sil.“ RE: „Pro mě je to přirozený vývoj, vztah k seniorům mám osobní a pozitivní.“ RF: „Vždy jsem měla dobrý vztah ke starým lidem. Vyrůstala jsem v rodině společně s prarodiči, a proto jsem si už na základní škole přála jít pracovat do domova důchodců. Což se mi později splnilo. Po nástupu jsem si velmi rychle zvykla na tuto velkou rodinu. Dozvídám se od klientů hodně rad a zkušeností. Vážím si jejich důvěry, když naopak vyslechnu jejich
34
nářky a starosti. Až v domově důchodců jsem si uvědomila, jak je život krátký, a jak zrádně s námi může zatočit. Měli bychom si každý den užít naplno, protože nevíme, co nás do budoucna čeká. A víc si vážit zdraví.“ Co se týká vztahu respondentek ke stárnutí, stáří a seniorům, tak mohu jednoznačně uvést, že je pozitivní, protože jejich povolání je pro ně zároveň i posláním. Některé z nich uvedly, že již od dětství vyrůstaly se svými prarodiči a je pro ně úplná samozřejmost jim pomáhat a respektovat je. Péči o seniory vnímají jako přirozenou událost, která patří k životu.
10. Jak byste popsala vztah veřejnosti ke starým lidem v současné době? RA: „Vztah veřejnosti ke starým lidem se mění a vyvíjí. Stárnutí populace je výzvou pro celou společnost. Starší generace by neměla být odsouvána na okraj společnosti, naopak by měla být do společnosti zařazena.“ RB: „Mohu posoudit pouze z mých zkušeností, mám dojem, že mladí (ne všichni) nemají vztah ke starým lidem kladný. Bohužel ani starší populace. Setkáváme se s násilím na starých lidech, málokdo je ochoten starým lidem pomoci.“ RC: „Nezájem, opovržení, nefunkčnost rodinných vazeb.“ RD: „Hodnotím jej průměrně. Dříve chodily za klienty některé návštěvy jen v den výplaty důchodů. Nyní chodí návštěvy častěji a mají větší zájem, někdy vyžadují až nadstandard a nemohou pochopit, že lidé stárnou a jsou unavenější.“ RE: „Laxní – neřeší, nezabývají se starými lidmi. Neuvědomují si, že též zestárnou a někdy mně to přijde, že ani nemají úctu ke starým lidem (jen z nich vydolovat peníze).“ RF: „Veřejnost musíme rozdělit do dvou skupin, věk lidí není důležitý. Jedna skupina lidí si seniorů váží, je k nim ohleduplná, váží si i jejich zkušeností, znalostí a dovedností, kterých v životě dosáhli, je tolerantní, protože si uvědomuje, že každý jednou zestárne a bude potřebovat pomoc. A ta druhá skupina se k nim chová bezohledně, uráží je, vysmívá se stáří. Žijí v představě, že jich se to netýká, že nikdy nezestárnou.“ Více jak polovina respondentek si myslí, že veřejnost vnímá seniory negativně, kdy k nim nemá patřičnou úctu a odsouvá je na okraj společnosti. Jedna respondentka uvedla, že tento vztah hodnotí průměrně a další vztah veřejnosti rozdělila do dvou skupin na pozitivní a negativní skupinu.
35
d) Domov důchodců Ústí nad Orlicí Tato oblast je zaměřena na Domov důchodců Ústí nad Orlicí, kdy jsem pokládala otázky zaměřené na personální obsazení, na možné změny v poskytované péči, na funkci či účel tohoto zařízení. Chtěla jsem jimi zjistit, zda si respondentky všimly nějakých organizačních změn a jakým směrem se podle nich bude poskytovaná péče vyvíjet. Dílčí tazatelské otázky v této oblasti jsou: 11. Myslíte si, že v Domově důchodců Ústí nad Orlicí je dostatek personálu? Pokud ne, na jakém úseku chybí? RA: „Určitě není dostatek, chybí personál v přímé péči a také si myslím, že sociální pracovnice aspoň na půl úvazku.“ RB: „V současné době je počet personálu optimální. Možná by se mohl zvýšit počet sociálních pracovnic. Je vše závislé na zdravotním stavu klientů. Do budoucna bude třeba zvýšit počet přímé obslužné péče.“ RC: „V DDÚO není dostatek personálu na pozicích přímé péče a sociálních pracovníků.“ RD: „Nyní je nás na oddělení tak akorát abychom klienty obsloužili po ošetřovatelské stránce, ale není čas na aktivizační činnosti.“ RE: „Určitě ne, mohlo by zde být více přímé obslužné péče, zdravotních sester a dobrovolníků pro aktivizaci klientů.“ RF: „Myslím si, že je asi přiměřené množství personálu. Záleží na rozdělení práce, časového využití a větší spolupráci.“ Jedna polovina respondentek předpokládá, že v Domově důchodců Ústí nad Orlicí je dostatek personálu k zajištění potřebné péče klientům, ale druhá polovina tohoto názoru není. Tvrdí, že zde chybí pracovníci přímé obslužné péče, sociální pracovnice a také dobrovolníci.
12. Vnímáte změny v poskytované péči (zdravotní, ošetřovatelské, sociální)? RA: „Změny určitě vnímám, péče je více zaměřena na ošetřovatelskou a sociální. Pracuje se podle Standardů kvality a přístup ke klientům je více individuální.“
36
RB: „Změny v péči jsou výrazné. Jedná se o péči zdravotní, ošetřovatelskou i sociální. Jde hlavně o zavedení Standardů ve všech oblastech. Všechny profese se věnují individuálním potřebám klientů.“ RC: „Snaha klientům přiblížit pobyt v zařízení co nejblíže k domácímu prostředí. Zajistit klientům možnost vyplnění volného času a podpora jejich zájmů. Negativní změnou je stálé navyšování administrativy, která omezuje čas strávený s klientem. Zvyšující se profesionalita personálu.“ RD: „Dříve sem chodili mnohem schopnější klienti, soběstačnější a bylo více času být mezi klienty (povídat si s nimi, věnovat se jim). Nyní musí být vše plánované, zapsané. Klienti jsou méně soběstační. Je více práce s administrativou a méně času na zábavu s lidmi.“ RE: „Ano, nedostatek financí, zbytečně mnoho administrativy. Proto mně někdy přijde, že je málo času na klienty.“ RF: „Zvýšila se hodně administrativa a tím si myslím, že jsou všechny odvětví péče ošizeny o spoustu času, který by se mohl věnovat klientům. Je to zbytečně rozsáhlé.“ Naprostá většina respondentek vnímá změny v poskytované péči, které spojují zejména se zavedením Standardů kvality sociálních služeb. S tím souvisí i zvyšující se profesionalita personálu, ale na druhou stranu se zvyšuje také administrativa. Tvrdí, že vše musí být naplánované a zapsané, což jim ubírá mnoho času, který by jinak věnovaly klientům. Velmi zásadní změna je v oblasti individuálního plánování s klienty. Zdravotní a ošetřovatelská péče je poskytovaná více klientům a to proto, že se do DDÚO umisťují klienti, kteří mají horší zdravotní stav než v minulosti.
13. Jakou plní podle Vás Domov důchodců Ústní nad Orlicí funkci? RA: „V domově žijí lidé, kteří se sami o sebe nemohou postarat, a rodina 24 hodinovou péči není schopna zajistit. Proto tady domovy důchodců jsou a být by měly.“ RB: „Plní funkci rodiny, stará se o vše potřebné po stránce zdravotní, ošetřovatelské i sociální. Stará se o běžnou pomoc v oblasti, kterou klient již těžko zvládá sám.“ RC: „S ohledem na těžké zdravotní stavy klientů se funkce mění na péči hospicovou a léčebnu dlouhodobě nemocných. Řeší klientům jejich těžkou životní situaci, poskytnutím komplexních služeb.“
37
RD: „Mladí lidé nemají čas starat se o nemohoucí členy rodiny, Domov je v tom nahrazuje.“ RE: „Domov pro lidi, kteří už to sami doma nezvládají.“ RF: „Je pro klienty, kteří jsou už odkázáni na ošetřovatelskou péči. Sami doma být nemohou a rodina je buď daleko, nebo není schopna tak rozsáhlou péči zajistit. Dále tady jsou klienti, kteří nemají už žádnou rodinu. Je tady také bohužel pár klientů, kterým by rodina mohla péči zajistit, ale nechce, raději je odloží do Domova.“ Funkci DDÚO respondentky vnímají tak, že zajišťuje zdravotní, ošetřovatelskou a sociální péči po 24 hodin denně. V podstatě řeší klientům složitou životní situaci prostřednictvím komplexních služeb v okamžiku, kdy již není v silách klientů se o sebe vlastními silami postarat a plní tak funkci rodiny a domova.
14. Myslíte si, že se tato funkce změnila za tu dobu, co zde pracujete? Jestliže ano, v čem? RA: „Určitě se změnila, dříve zde žili lidé schopnější, práce byla jednodušší, dnes se domov spíše podobá léčebnám dlouhodobě nemocných. Práce je těžší v tom, že je obtížnější komunikace s lidmi ležícími nebo postiženými demencí. Podle zákona o sociálních službách se pracuje podle Standardů kvality, přibylo hodně administrativy a to s sebou nese méně času na klienty.“ RB: „Funkce DDÚO se změnila díky Standardům, je to individuální přístup ke klientům, vychází z jeho potřeb a přání. Za negativní považuji neustálé zapisování čehokoliv, což nás okrádá o čas, který bychom mohli strávit s klientem.“ RC: „Při nástupu na zařízení byl provoz podřízen zdravotnickému režimu. S příchodem zákona o sociálních službách došlo k rozšíření služeb, uvolnění režimu, možnost zapojit klienta. Podmínky života v domově se zlepšili vybavením, programem, přístupem ke klientům, bohužel nyní nastupují do domova tak těžce nemocní klienti, kteří si dané možnosti neužijí.“ RD: „Ano, slouží více jako LDN bez lékaře.“ RE: „Asi ne.“ RF: „Změn ve fungování DDÚO je několik. Klienti, kteří nyní přichází, jsou ve většině upoutáni na lůžko. Méně přichází soběstačných a pohyblivě aktivních klientů. Tím vzrostla
38
náročnost ošetřovatelské i rehabilitační péče. Též se přihlíží k tomu, aby klienti byli finančně zajištěni, protože dotace pro DDÚO jsou stále menší.“ Funkce neboli účel tohoto zařízení se vyvíjel, protože dříve zde byli klienti daleko schopnější a péče o ně tudíž nebyla tolik náročná. Byl zde spíše zdravotnický režim. Dnes tomu je zcela jinak, je zde snaha vytvořit rodinné prostředí, klade se důraz na individuální přístup. Výrazné změny nastaly díky již zmíněným Standardům kvality sociálních služeb. Jedna z respondentek změnu ve funkci nevnímá. Myslím si, že je to proto, že zde pracuje pouze čtyři roky a proto neví, jak probíhal chod DDÚO v minulosti.
15. Jakým směrem se podle Vás bude poskytovaná péče v Domově důchodců Ústí nad Orlicí vyvíjet či měnit? RA: „Nevím, jestli vyvíjet, ale měnit určitě v tom, jak jsem uvedla v předchozí odpovědi. Spíše LDN než domov. Pozitivní změny bych ráda viděla v ubytování, myslím si, že je potřeba více jednolůžkových pokojů. i když je člověk ležící, měl by mít právo na soukromí.“ RB: „Bude se měnit vzhledem k rozvoji techniky, budou chodit klienti s vyššími nároky. Měly by se nově vybavovat pokoje (počítače, více jednolůžkových pokojů). Ale vzhledem k finanční situaci státu se budeme vracet zpět.“ RC: „Přeji si, aby byl naplněn název našeho zařízení, pro klienty byl domovem. Zároveň nebude klient vystaven zbytečných přesunů a bude zde poskytovaná profesionální zdravotní péče.“ RD: „Podle toho, co tu vidím, tak se přijímají stále méně soběstační lidé, ale zdravotních sester není potřeba. Klienti dostanou jen tu nejnutnější péči bez odbornosti.“ RE: „Záleží to na více okolnostech a doufám, že půjdeme dopředu, ale péče zůstane stejná. Bude ubývat schopnějších klientů a přibývat více ležících a nemohoucích.“ RF: „Myslím si, že peníze budou nejdůležitějším faktorem a podle nich se DDÚO bude rozvíjet nebo naopak živořit.“ Co se týká budoucích změn v poskytované péči, tak respondentky předpokládají, že bude velmi záležet na financích, na rozvoji techniky a skladbě klientů po zdravotní stránce. Doufají, že vývoj půjde dopředu.
39
6.3
Vyhodnocení výzkumného šetření Z provedených rozhovorů jsem získala mnoho informací, které nelze zobecnit. Oslovila
jsem poměrně málo respondentek a jejich odpovědi byly individuální a ryze subjektivní. Přesto si myslím, že jsem stanoveného cíle „přiblížit proces stárnutí a stáří z pohledu pomáhajících profesí v Domově důchodců Ústí nad Orlicí“ dosáhla. Z rozhovorů vyplynulo, že všechny respondentky vykonávají své povolání velice rády. Jejich činnosti se podle pracovní pozice a z ní vyplývající pracovní náplně liší, ale často na sebe navazují nebo se doplňují s cílem zajistit komplexní péči o klienty po stránce zdravotní, ošetřovatelské i sociální. Ke klientům mají blízký vztah. Je velmi zajímavé, že již od mládí si některé vytvářely pozitivní vztah k seniorům. Myslím si, že ani nejde vykonávat tyto pomáhající profese, aniž bychom nedosáhli určitého vnitřního uspokojení. Respondentky charakterizovaly proces stárnutí a stáří jako přirozený vývoj a závěrečnou část lidského života s řadou fyzických, psychických i sociálních změn. Uvedly, že s tímto procesem jsou spjata pozitiva i negativa, ale co převažuje je velmi rozdílné u každého z nás, protože velmi záleží na celkovém zdravotním stavu. Tento názor s nimi sdílím. Dále tvrdily, že vztah veřejnosti k seniorům je spíše negativní, bez zájmu a lhostejný. Poskytovaná péče je podle respondentek hodně ovlivněna Standardy kvality sociálních služeb, jelikož veškeré úkony se musí plánovat a následně zapisovat. Zvýšil se tím rozsah administrativy na úkor trávení času s klienty. Skladba klientů je také odlišná vzhledem k minulým rokům. Jsou zde umisťováni spíše klienti, kteří jsou čím dál více méně soběstační, kteří potřebují zvýšenou péči ošetřovatelskou i zdravotní. Se současným personálním obsazením je část respondentek spokojená, nic by neměnila, ale druhá vidí nedostatek pracovních sil na úseku přímé obslužné péče a sociálním úseku. Funkci neboli účel zařízení DDÚO vymezují jako zabezpečení seniorů v okamžiku vzniku jejich nesoběstačnosti a nemožnosti zajištění potřebné péče prostřednictvím rodiny. Naplňuje tak funkci rodiny a domova.
40
Závěr Celá práce je zaměřena na proces stárnutí a stáří s cílem jeho charakteristiky a přiblížení z pohledu pomáhajících profesí Domova důchodců Ústí nad Orlicí. Nejprve jsem vymezila základní terminologii, která se k této problematice váže. Za nejdůležitější považuji termíny stárnutí, stáří, starý člověk, pomáhající profese a domovy pro seniory. Charakterizovala jsem stárnutí a stáří, přičemž důraz kladu zejména na přípravu a adaptaci na stáří. Myslím si, že se každý z nás pomalu připravuje na stáří, protože nelze ze dne na den přijmout a akceptovat stáří se všemi jeho dopady. Zejména pak fyzické a psychické změny, které jedince mohou, ale nemusí, omezit ve způsobu života. Průběh procesu stárnutí a stáří je velice individuální a má na něj vliv genetické vybavení jedince, životní styl a také společenské podmínky. Všechny sociální události spojené se stárnutím a stářím jsou velmi podstatné jak pro seniora samotného, tak pro jeho okolí. Z pohledu pracovníků pomáhajících profesí DDÚO je pak nejvýznamnější odchod do institucionální péče. V tomto okamžiku v rámci svého povolání pomáhají klientům vyrovnat se s nastalou situací a poskytují jim péči vyplývající z jejich potřeb a přání. Je vhodné, když spolupracují i rodiny klientů. Bohužel se, ale v praxi občas setkáváme s tím, že rodina nefunguje tak, jak má a svého rodinného příslušníka buď jen využívá z finančního hlediska, nebo s ním nejsou v kontaktu. Péče o seniory v České republice se výrazně změnila po přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Více se dbá na individuální přístup ke klientům a na respektování jejich práv, potřeb a přání. Všichni pracovníci pomáhajících profesí by měli mít potřebnou kvalifikaci a osobnostní předpoklady k výkonu práce. Měli by znát své hranice a spatřovat smysl v poskytované péči a pomoci druhým. Dále jsem popsala Domov důchodců Ústí nad Orlicí a vymezila poskytované činnosti. Cílovou skupinou tohoto zařízení jsou převážně senioři, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopni žít ve svém přirozeném prostředí. Péče je zajišťována pomáhajícími profesemi, které jsou zastoupeny zdravotními sestrami, pracovníky v sociálních službách, rehabilitační sestrou a sociálními pracovnicemi. Objasnila jsem jejich pracovní náplně. Jednotlivé činnosti na sebe navazují nebo se doplňují. Kladu důraz na spolupráci těchto pracovníků a individuální přístup ke klientům. Ilustrativním šetřením jsem se snažila zjistit, jaký mají vztah pracovníci pomáhajících profesí Domova důchodců Ústí nad Orlicí ke klientům a ke svému povolání. K dosažení stanoveného cíle jsem využila techniky strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami.
41
Z analýzy získaných dat vyplynulo, že všechny oslovené respondentky mají velice kladný vztah ke klientům i ke svému povolání. Ve svém povolání vidí smysl a jsou rády, že zde pracují. Velmi překvapivá je délka odpracovaných let, která je poměrně dlouhá vzhledem k tak náročnému povolání po fyzické i psychické stránce. Na závěr své práce bych podotkla, že se mi vytvářela dobře z důvodu mého blízkého vztahu k seniorům a praktických zkušeností nabytých v rámci svého povolání sociální pracovnice v Domově důchodců Ústí nad Orlicí. Myslím si, že jsem problematiku procesu stárnutí a stáří přiblížila jak v rovině teoretické, tak praktické, a že jsem splnila předem stanovené cíle mé bakalářské práce.
42
Použitá literatura DESSAINTOVÁ, Marie-Paule. Nezačínejte stárnout: jak žít co možná nejdéle příjemně, samostatně a důstojně. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 232 s. ISBN 80-7178-255-6. DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Společenské uplatnění seniorů aneb aktivní stáří. Sociální péče. Odborný časopis pracovníků sociálních služeb. Červenec-srpen 2009. MK ČR E 10194. Brno: IKARIA CZ a. s. 2009. 6x ročně., ISSN 1213-2330. GREGOR, Ota. Stárnout, to je kumšt. 1. vyd. Praha: Olympia, 1983. 136 s. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2. HOLMEROVÁ, Iva a kol. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3. vyd. Praha: EV public relations, 2007. 143 s. ISBN 978-80-254-0179-8. KALVACH, Zdeněk a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada. 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006. 147 s. ISBN 80-7367-181-6. MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 352 s. ISBN 80-7367-002-X. MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně – Pedagogická fakulta, 2009. 203 s. ISBN 978-80-210-5029-7. PACOVSKÝ, Vladimír. O stárnutí a stáří. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 136 s. ISBN 80201-8076-8.
43
PICHAUD, Clément a Isabelle THAREAUOVÁ. Soužití se staršími lidmi: praktické informace pro ty, kdo doma pečují o staré lidi, i pro sociální a zdravotnické pracovníky. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 160 s. ISBN 80-7478-184-3. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6. STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-274-2. ŠVAŘÍČEK, Roman, Klára ŠEĎOVÁ a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: pravidla hry. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 384 s. ISBN 978-80-7367-313-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 516 s. ISBN 80-7178-308-0. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5.
Prameny Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů [online]. 2006 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách,
ve
znění
pozdějších
předpisů
[online].
2006
Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7336/505_2006_aktual.pdf Interní materiály Domova důchodců Ústí nad Orlicí
44
[cit.
2012-02-13].
Seznam příloh Příloha č. 1 Organizační struktura Domova důchodců Ústí nad Orlicí Příloha č. 2 Pracovní náplně pomáhajících profesí Domova důchodců Ústí nad Orlicí
45
Příloha č. 1 Organizační struktura Domova důchodců Ústí nad Orlicí
Ředitelka Domova důchodců
vrchní sestra (zástupce ředitelky)
rehabilitační sestra
vedoucí kuchařka
údržbáři
staniční sestry
uklizečky, pradleny
zdravotní sestry, pracovníci v sociálních službách
účetní sociální pracovnice skladní
pracovnice stravovacího provozu
Příloha č. 2 Pracovní náplně pomáhajících profesí Domova důchodců Ústí nad Orlicí Pracovní náplň - sociální pracovnice sociálně právní poradenství, analytická a metodická činnost v sociální péči v zařízení sociální péče, adaptační proces u nových klientů, zvýšená péče u neadaptabilních klientů, vytváření podmínek pro zapojení klientů do společenského procesu i mimo rámec zařízení sociální péče, řešení sociálně právních problémů klienta, účast na jednáních se správními orgány a jinými organizacemi v zájmu klientů, zabezpečování základních sociálních agend včetně zajišťování standardní dokumentace, zajišťování informací a odborných podkladů pro sociální práci včetně jejich zpracování, dle potřeby provádění sociálních šetření u klientů žádajících ústavní péči, účast na jednáních k vyřizování žádostí klientů o umístění do domova pro seniory, vedení evidence žádostí o umístění v domově pro seniory, jednání se zájemci o služby sociální péče v domově pro seniory, zajišťování příjmů nových klientů včetně hlášení o příjmu klienta na ČSSZ Praha a místní poště, případně přihlášek k trvalému pobytu a vyřizování nových OP, vyhotovování a evidence smluv klientů v souladu s platnými právními předpisy, pořizování nutných údajů o klientech v PC včetně jejich aktualizace, vedení kmenové knihy klientů, spolupráce při zpracování plateb za pobyt v zařízení sociální péče, v případě úmrtí klientů provádění odhlášek zemřelých na matrice a ČSSZ Praha, zajištění vypravení pohřbu u zemřelých, kde vypravovatelem pohřbu je zařízení, vyřizování potřebných záležitostí s pozůstalými a vyhotovování hlášení o pozůstalosti dle soupisu pozůstalosti a údajů evidence pro okresní soud – dědické oddělení, vyřizování dotazů soudů (zejména u klientů zbavených způsobilosti k právním úkonům), provádění výplat důchodů a vrácených úhrad za pobyt mimo zařízení, případně zajišťování předání finančních hotovostí a cenností k úschově dle požadavků klientů, zajišťování kulturní a zájmové činnosti klientů dle pokynů nadřízeného zaměstnance, vedení evidence půjčování knih, spolupráce při zpracování statistických výkazů, dodržování předpisů BOZ a PO, zaštiťovací pracovník individuálních plánů
další práce v rámci druhu práce (funkce) sjednané v pracovní smlouvě dle pokynů nadřízených.
Pracovní náplň - zdravotní sestra Zdravotní sestra provádí odborné činnosti spojené s komplexní ošetřovatelskou péčí. Své zdravotnické povolání vykonává svědomitě, poctivě a s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím odpovědnosti. Odborně vede nižší a pomocné zdravotní pracovníky, odpovídá za jejich odbornou přípravu. Při výkonu své funkce: zabezpečuje všestrannou péči o individuální potřeby klientů, získává členy rodiny k aktivní spolupráci při adaptaci klienta na nové prostředí, ošetřuje klienty na základě znalostí
v péči
o nemocné,
aktivně
vyhledává
a pozitivně
ovlivňuje
potřebu
ošetřovatelské péče klienta v zájmu předcházení nepříznivých vlivů, které negativně působí na zdravotní a psychický stav klienta, dodržuje ochranný léčebný režim a dbá o vyplnění volného času klientů, účastní se lékařských vizit a zajišťují včasné a přesné plnění stanovených ordinací, diagnostických léčebných a ošetřovatelských výkonů, sledují fyziologické funkce a projevy nemocných klientů, jejich celkový tělesný a duševní stav, prostředí a jeho vliv, svá zjištění a pozorování zaznamenávají do zdravotní dokumentace a informují o nich lékaře, provádí komplexní hygienickou péči u těžce nemocných a zvýšenou péči věnují prevenci proleženin, podává klientům předepsané léky, sleduje jejich účinky, odpovídá za správné a bezpečné uložení léků včetně omamných léků, za dodržování předpisů stanovených pro manipulaci s léky, kyselinami a hořlavinami, aplikuje kožní, podkožní a nitrosvalové injekce, intravenozní injekce a infuze aplikuje pouze, je-li písemně pověřena smluvní praktickou lékařkou vzhledem k jejím zkušenostem, odebírá na vyšetření biologický materiál, dodržuje zásady správného odběru, označení a včasného odeslání na vyšetření, došlé výsledky předkládá lékaři, provádí orientační vyšetření moči a krve,
připravuje klienty k vyšetřovacím, léčebným a ošetřovacím výkonům, asistuje při jejich provádění, připravuje všechny potřebné nástroje, zdravotní materiál a pomůcky k těmto výkonům, provádí vyšetření a léčebné výkony na speciálních přístrojích (EKG, aplikace kyslíku, solux), provádí fyzikální terapie, provádí jednoduché rehabilitační výkony (polohování nemocných, kondiční dechová cvičení, péče o obnovení či udržení soběstačnosti, vede potřebnou dokumentaci), aktivizuje klienty k zájmové a pracovní činnosti, rozděluje stravu klientům, zodpovídá za dodržování stanovených diet, za estetickou a hygienickou manipulaci se stravou, dbá na kulturní úroveň stravování, krmí nemocné klienty, vypracovává denní přehled stravovaných klientů, zajišťuje práce spojené s přijetím, propuštěním, přemístěním a úmrtím klientů, zabezpečuje hygienickou a estetickou úpravu prostředí, tepelnou a světelnou pohodu, dbá na dodržování osobní hygieny klientů, pravidelné koupání, výměnu osobního a ložního prádla, zajišťuje
správné
uložení,
desinfekci
a sterilizaci
přístrojů,
nástrojů
a dalších
zdravotnických pomůcek, materiálů a jejich stálou pohotovost, při své práci aktivně spolupracuje s ostatními pracovníky, prohlubuje a zdokonaluje své odborné znalosti a provádí zdravotní výchovu, při výkonu svého povolání činí všechna opatření k zabránění vzniku nemocničních nákaz, poškození zdraví včetně profesního onemocnění.
Pracovní náplň - pracovník v sociálních službách Pracovník v sociálních službách poskytuje pomoc při vytváření základních sociálních a společenských
kontaktů,
posiluje
životní
aktivizaci
klientů
a uspokojuje
jejich
psychosociální potřeby. Vykonává své povolání svědomitě, poctivě s hluboce lidským vztahem k občanům. Při výkonu svého povolání dodržují zásady individuálního přístupu ke klientům a mlčenlivost o všem, co se dozví pří výkonu svého povolání. Při výkonu své funkce: provádí komplexní hygienickou péči o nemocné včetně základní prevence dekubitů a úpravy lůžka, stará se o hygienu prostředí nemocného a dodržování stanoveného léčebného režimu,
dováží z centrální kuchyně stravu na oddělení a stará se o odvoz nádobí do kuchyně včetně sběru nádobí, pomáhá při rozdělování stravy klientům, nemocným, ležícím nebo nepohyblivým klientům pomáhá při jídle, popřípadě je krmí, asistuje lékaři při jednoduchých výkonech a pomáhá zdravotní sestře při složitějších ošetřovatelských úkonech, koná jednoduché ošetřovatelské výkony, kterými ji pověří lékař, např. počítá tep, dech, měří tělesnou teplotu, sleduje odchod stolice a plynů, podává podložní mísy, přebaluje inkontinentní klienty, provádí aplikaci tepla a chladu, sleduje fyziologické funkce a projevy nemocných klientů a informuje o nich lékaře, zajišťuje příjem a výdej svršků klientů, jejich uložení, udržuje pořádek ve skříních a nočních stolcích, doprovází klienty na odborná vyšetření, ošetření, pomáhá jim podle potřeby s oblékáním, provádí práce spojené s přijetím, propuštěním, přeložením klienta na jiné oddělení, pečuje o umírajícího klienta, provádí úpravu těla zemřelého, odváží zemřelé a udržuje pořádek v márnici, manipuluje
se zdravotnickým
i nezdravotnickým
materiálem
podle
stanoveného
hygienického režimu, pomáhá rehabilitačnímu pracovníkovi při provádění individuální i skupinové rehabilitace, sestavuje s klienty individuální plány a podílí se na jejich realizaci, spolupracuje
s ostatními
klíčovými
pracovníky
a vede
potřebnou
dokumentaci
v individuálních plánech klientů, dbá na dodržování čistoty a pořádku na oddělení, aktivizuje klienty k zájmové a pracovní činnosti, posiluje a snaží se udržet životní aktivitu klientů, pomáhá sociálním pracovnicím při kulturních akcích, doprovází klienty na balkóny, na procházky do okolí, na výlety a návštěvy výstav, předčítá a beseduje s klienty, vyslechne jejich radosti i starosti, řeší s nimi jednoduché sociálně-právní problémy, nabízí sledování televizních pořadů a osobní pomoc při adaptaci na nové prostředí, při výkonu svého povolání činí všechna opatření k zabránění vzniku nozokomiálních nákaz, používá předepsané ochranné pomůcky, dodržuje předpisy BOZ, PO a vnitřní směrnice, účastní se školení a pracovních porad, podle povahy a potřeb pracoviště plní další pracovní úkoly, kterými je v mezích způsobilosti a vzdělání pro výkon povolání pověří nadřízený pracovník.
Pracovní náplň - rehabilitační pracovnice léčebná rehabilitace pod dohledem, provádí stanovené druhy masáží, s výjimkou segmentových, příprava a podávání částečných i celkových koupelí včetně přísadových, provádí základní vodoléčebné procedury, aplikace tepla/solux, parafin…, provádí léčebnou tělesnou výchovu buď individuálně, nebo ve skupinách, nácvik chůze s pomocí holí, berlí, v chodítku,… pomoc při nácviku sebeobsluhy, polohování, doprovází klienty na kulturní a společenské akce a při procházkách venku, spolupracuje s ostatními pracovníky, zejména s ošetřujícím personálem a sociálními pracovnicemi, během rehabilitace dbá o bezpečnost uživatelů a dodržování BOZP a PO, další práce v rámci druhu práce (funkce) sjednané v pracovní smlouvě podle pokynů nadřízených.
ANOTACE Jméno a příjmení:
Lenka Jiruchová, DiS.
Katedra:
Ústav pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce:
doc. PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D.
Rok obhajoby:
2012
Název práce:
Název v angličtině:
Anotace práce:
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
Stáří „očima“ pomáhajících profesí (Domova důchodců Ústí nad Orlicí) Old Age As Seen By Helping Professions (Retirement Home Ústí nad Orlicí) Bakalářská práce se zabývá procesem stárnutí a stáří. Cílem této práce bylo charakterizovat proces stárnutí a stáří, přiblížit jej z pohledu pomáhajících profesí v Domově důchodců Ústí nad Orlicí. Jednotlivé kapitoly jsou zaměřeny na objasnění této komplexní problematiky a popisuji v nich proces stárnutí a stáří, přípravu a adaptaci na stáří, základní sociální události spojené se stářím. Dále jsem se zaměřila na popis Domova důchodců Ústí nad Orlicí a na oblast pomáhajících profesí. V závěrečné části jsou prezentovány výsledky ilustrativního šetření. stárnutí, stáří, starý člověk, pomáhající profese, domovy pro seniory This thesis examines the process of aging and old age. The aim of this study was to characterize the aging process and age, to bring it from the perspective of helping professionals working in Retirement Home in Ústí nad Orlicí. Individual chapters are aimed at clarifying these complex problems and describing the process of aging and old age, preparation and adaptation to old age, the basic social events associated with old age. I also focused on the description of Retirement Home Ústí nad Orlicí and field of helping professions. The final part presents the results of an illustrative research survey.
Klíčová slova v angličtině:
ageing, old age, senior, helping professions, retirement homes
Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1 Organizační struktura Domova důchodců Ústí nad Orlicí Příloha č. 2 Pracovní náplně pomáhajících profesí Domova důchodců Ústí nad Orlicí
Rozsah práce:
45 stran
Jazyk práce:
český
