UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta. Katedra antropologie a zdravovědy. Bc. Květoslava Šustrová

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy

Bc. Květoslava Šustrová II. ročník navazující – prezenční studium Obor: Učitelství českého jazyka pro 2. stupeň – Učitelství výchovy ke zdraví pro 2. stupeň základních škol

Diabetes mellitus Diplomová práce

Vedoucí práce: Mudr. Milada Bezděková, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu.

V Olomouci

Podpis studenta

Poděkování

Děkuji vedoucímu práce Mudr. Miladě Bezděkové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci.

OBSAH ÚVOD .........................................................................................................................................8 CÍL PRÁCE ................................................................................................................................ 9 TEORETICKÉ POZNATKY ...................................................................................................10 1

CO JE DIABETES MELLITUS .......................................................................................10 1.1

Klasifikace diabetu .....................................................................................................12

1.2

Výskyt diabetu ...........................................................................................................13

1.3

Příznaky......................................................................................................................14

2

DIABETES MELLITUS I. TYPU....................................................................................17

3

DIABETES MELLITUS II. TYPU ..................................................................................23

4

DIABETES A TĚHOTENSTVÍ .......................................................................................26

5

KOMPLIKACE DIABETU .............................................................................................. 30 5.1

5.1.1

Hypoglykemie .....................................................................................................30

5.1.2

Hyperglykemie....................................................................................................31

5.2 6

7

Akutní komplikace diabetu ........................................................................................30

Chronické komplikace diabetu ...................................................................................32

LÉČBA A POMŮCKY DIABETIKA ..............................................................................37 6.1

Inzulín ........................................................................................................................37

6.2

Glukometr ..................................................................................................................38

6.3

Inzulinové pero...........................................................................................................39

6.4

Inzulinová pumpa .......................................................................................................40

6.5

Inzulinová stříkačka ...................................................................................................41

6.6

Léky k léčbě cukrovky nevyžadující inzulin .............................................................42

6.7

První pomoc ...............................................................................................................43

6.8

Fyzická aktivita ..........................................................................................................44

DIABETICKÁ DIETA .....................................................................................................47 7.1

VÝBĚR POTRAVIN PŘI CUKROVCE ...................................................................48

7.2

ZÁSADY DIABETICKÉ DIETY..............................................................................53

7.3

VÝZNAM DIETY S NÍZKÝM GI ............................................................................53

7.4

TECHNOLOGIE ÚPRAVY POKRMŮ ....................................................................54

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................55

8

INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ......................................................................................57

9

ZÁVĚR .............................................................................................................................74

SLOVNÍČEK ............................................................................................................................77 SEZNAM ZKRATEK ..............................................................................................................80 SOUHRN ..................................................................................................................................81 SUMMARY .............................................................................................................................. 82 POUŽITÉ ZDROJE ..................................................................................................................83 PŘÍLOHY .................................................................................................................................86

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1 Modrý kruh – mezinárodní symbol diabetu Obrázek 2 Glukometr Obrázek 3 Popis glukometru Obrázek 4 Inzulinová pumpa Obrázek 5 Aplikace inzulinu

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1 Spolupráce diabetika Tabulka 2 Co je diabetes mellitus Tabulka 3 Odkud nemoc znám Tabulka 4 Diabetik v rodině Tabulka 5 Diabetes u vrstevníků Tabulka 6 Inzulin Tabulka 7 Život diabetika Tabulka 8 První pomoc při hypoglykemii Tabulka 9 Měření diabetu Tabulka 10 Aplikace léku Tabulka 11 Typ nemoci Tabulka 12 Děti a diabetes Tabulka 13 Pohlaví

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Co je diabetes mellitus Graf 2 Odkud nemoc znám Graf 3 Diabetik v rodině Graf 4 Diabetes u vrstevníků Graf 5 Inzulin Graf 6 Život diabetika Graf 7 První pomoc při hypoglykemii Graf 8 Měření diabetu Graf 9 Aplikace léku Graf 10 Typ nemoci Graf 11 Děti a diabetes Graf 12 Pohlaví

ÚVOD Diplomová práce má za úkol přiblížit problematiku spojenou s onemocněním diabetes mellitus. Diplomovou práci jsem chtěla záměrně psát na téma diabetes mellitus, jelikož touto nemocí trpí několik lidí v mém blízkém okolí. To je první a hlavní důvod, proč se o nemoci chci dozvědět nové informace. Dalším důvodem je moje studium na vysoké škole, kde studuji výchovu ke zdraví na pedagogické fakultě. Jako učitelka bych měla vědět, jak se zachovat při záchvatu spojeném s diabetem. Také bych chtěla poskytovat potřebné informace žákům, aby věděli, jak tomuto onemocnění předcházet. Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. První kapitola teoretické části se zabývá tím, co je diabetes mellitus, jak se klasifikuje a výskytem tohoto onemocnění. Ve druhé kapitole je charakterizován diabetes mellitus 1. typu, ve třetí kapitole diabetes mellitus 2. typu. Čtvrtá kapitola je věnována gestačnímu diabetu, po ní následuje kapitola pátá, věnovaná akutním a chronickým komplikacím diabetu. Obsahem předposlední kapitoly je léčba a pomůcky diabetiků a poslední kapitola je o diabetické dietě. Praktická část je zaměřena na žáky 8. a 9. tříd základních škol. Zajímalo mě, co žáci vědí o onemocnění diabetes mellitus. Zda ví, čeho se onemocnění týká, co je inzulin, jak si diabetici inzulin mohou aplikovat, jak si měří hladinu krevního cukru a také, zda se ve svém okolí setkali s někým, kdo touto nemocí trpí. Byla bych ráda, kdyby tato diplomová práce posloužila jako zdroj informací o této civilizační chorobě, která se v populaci neustále šíří a postihuje stále více dětí a dospělých jedinců.

8

CÍL PRÁCE V diplomové práci byly stanoveny cíle teoretické i praktické části. Cílem teoretické části diplomové práce je seznámit se s problematikou onemocnění diabetes mellitus. Cílem praktické části diplomové práce je získat přehled o tom, jak jsou žáci 8. a 9. tříd základních škol informováni o onemocnění diabetus mellitus. Dozvědět se, zda by byli schopni pomoci nemocnému, např. při stavu hypoglykemie a jestli ví, jak si diabetik může aplikovat léky. Dále se díky řízeným rozhovorům s diabetiky 1. typu seznámit s tím, jaký je život s diabetem. Hlavní cíl praktické části – zmapování znalostí respondentů o onemocnění diabetes mellitus, inzulinu a léčbě diabetu. V praktické části jsou stanoveny i 3 dílčí cíle: Dílčí cíl 1 – zjistit, jaké mají žáci vědomosti o péči poskytované diabetikovi a o poskytování první pomoci při záchvatu hypoglykemie. Dílčí cíl 2 – zjistit, kolik žáků se s diabetem setkalo ve svém nejbližším okolí (u svých vrstevníků nebo v rodině) a kde získali informace o tomto onemocnění. Dílčí cíl 3 – získat informace o životě diabetika 1. typu.

Výzkumná metoda: anonymní dotazník a řízený rozhovor.

9

TEORETICKÉ POZNATKY Jedním ze znaků současné společnosti je výskyt a šíření civilizačních nemocí. Jednou z nich je i diabetes mellitus neboli cukrovka. Problematika diabetu se dnes týká všech oborů medicíny. Cukrovka je sice choroba doživotní, ale léčitelná (Svačina, 2010). Diabetes mellitus je choroba, která provází lidstvo po celou dobu jeho vývoje. V dávné minulosti měli lékaři pro léčbu k dispozici pouze dietu. Jak se vyvíjeli léčebné možnosti, tak se měnila i dieta. U všech typů diabetu je dieta stále důležitá, protože výrazně ovlivňuje léčebné výsledky. Pacientů s diabetem stále po celém světě přibývá a léčba komplikací diabetu se v některých zemích stává ekonomicky neúnosnou. Proto je léčbě tohoto onemocnění a prevenci věnována stále větší pozornost. Pacientům se doporučuje změna životního stylu. A to i u osob s rizikem vzniku diabetu (diabetik v rodině, nadváha, porod dítěte s hmotností nad 4 kg, apod.) (Jirkovská, 1999).

1 CO JE DIABETES MELLITUS Diabetes mellitus, jinak také úplavice cukrová neboli cukrovka, je nemoc, která se projevuje především zvýšením cukru v krvi (hyperglykemií) a sklonem ke specifickým orgánovým komplikacím, jako je postižení očí, nervů a ledvin či urychlený vznik aterosklerózy. Cukrovka vzniká v důsledku nedostatečné produkce nebo nedostatečného účinku hormonu inzulínu ve tkáních i při jeho normální hladině v krvi. Přítomnost glukózy v krvi se nazývá glykemie. Hodnoty glykemie se měří a uvádějí v jednotkách zvaných milimol na litr (mmol/l). Je-li v organismu nedostatek inzulínu nebo není-li dostatečně využíván, dochází ke zvýšenému hromadění glukózy v krvi (hyperglykemie). Naopak, není-li přijato dostatečné množství potravy nebo je-li vyvíjena intenzivní tělesná aktivita nevykrytá potravou, dochází ke snížení hladiny glukózy v krvi (hypoglykemie). Normální glykemie u zdravého člověka se pohybuje mezi 4 - 6 mmol/l (Jirkovská, 1999). 10

„Odborně je tedy diabetes mellitus onemocnění látkové přeměny charakterizované zvýšenou hladinou cukru v krvi a nálezem cukru v moči. Nejde o onemocnění, které by mělo jednu určitou příčinu. Příčin je více a na různých úrovních. Může jít o nedostatečnou produkci inzulínu v beta-buňkách; může být vyráběn inzulín neplnohodnotný; jindy se ho vyrábí dostatek, někdy i nadbytek, ale v krvi je rozkládán, nebo vázán jinými protilátkami. Přesná diagnóza diabetu a jeho správná léčba se dá stanovit až po vyšetření odborného lékaře – diabetologa. „Vedle náhodných hodnot glykémie nalačno nebo během dne se v určitých případech provádí i tzv. orální glukózový toleranční test (glykemická křivka) spočívající ve stanovení glykémií po zátěži sladkým roztokem“ (Dub, 1983, s. 36).

Obr. 1 Modrý kruh – mezinárodní symbol diabetu (Wikipedie.cz, 2011).

Všechny pacienty neléčíme stejně, protože u někoho je inzulin nezbytně nutný a u jiného můžeme použít tablety, u někoho pouze dietu. Určit příčinu té které cukrovky není jednoduché a ne vždy možné, alespoň ne okamžitě. Mnohdy je nutné použít různé laboratorní vyšetřovací metody a pacienta sledovat (Dub, 1983). Diabetes může být součást i jiných onemocnění, například nemocí slinivky břišní včetně stavů po rozsáhlejších operacích na slinivce břišní, dále může být součást různých genetických a hormonálních poruch. Může také vznikat i po dlouhodobém užívání některých léků (např. kontraceptiv…) (Jirkovská, 1999). Ke stanovení diagnózy diabetu využíváme měření glykémie, které je možné třemi různými způsoby:

11



náhodné glykemie,



glykemie na lačno,



glykemie měřené při orálním glukózovém tolerančním testu (oGTT) (Jirkovská, 1999). „Diagnózu můžeme potvrdit na základě jednoho z rovnocenných diagnostických

kritérií. Pro diabetes svědčí: 

přítomnost klasických příznaků cukrovky + náhodná glykemie ≥ 11,1 mmol/l,



glykemie na lačno ≥ 7,0 mmol/l,



glykemie ve 120. minutě oGTT ≥ 11,1 mmol/l,



HbA1c (podle IFCC) ≥ 4,8 % (podle ADA). Příčina vzniku diabetu není známa, ale je známo několik možných spouštěcích

faktorů jako např. genetické vlohy a působení vnějšího prostředí (stres, virózy, obezita, atd.) či konstituční tělesné faktory (rasa, pohlaví, věk, apod.)“ (Jirkovaká, 1999, s. 21).

1.1 Klasifikace diabetu „Ve 30. letech minulého století byly poprvé dokumentovány dvě hlavní formy klinického diabetu – inzulinsenzitivní (později označovány jako inzulindependentní a ještě později tzv. 1. typ) a inzulininsenzitivní diabetes (později non-inzulindependentní a ještě později tzv. 2. typ)“ (Svačina, 2010, s. 15). 1. Diabetes mellitus 1. typu. „Autoimunitní proces může probíhat pomalu s pozvolnou ztrátou B buněk, proto mohou zpočátku chybět příznaky ketoacidózy a onemocnění může klinicky imponovat jako DM 2. typu.“ Může se projevit v každém věku. Přítomnost obezity nevylučuje diagnózu DM 1. typu (Pelikánová, 2011, s. 59). 2. Diabetes mellitus 2. typu, nejčastější typ cukrovky. Je jedním z projevů metabolického syndromu. „Asi 15% onemocnění, která se manifestovala v dospělosti a která byla zpočátku klasifikována jako DM 2. typu, jsou pomalu probíhajícím DM 1. typu“ (Pelikánová, 2011, s. 60). 3. Gestační diabetes. Definuje se jako porucha glukózové homeostázy nebo diabetes mellitus, který vznikl v průběhu těhotenství. 12

4. Ostatní specifické typy diabetu: 

Typ MODY (maturity-onset type diabetes of the young) – jedná se o cukrovku s dominantní autozomální dědičností, která se objevuje ve věku do 25 let a je více než 5 let kontrolovatelná bez podávání inzulínu.



Permanentní nebo transientní novorozenecký diabetes – onemocnění, které se objevuje v prvních měsících od narození (do 6 měsíců).



Genetický defekt účinku inzulinu



Choroby pankreatu – příčinnou diabetu může být chronická pankreatitida, pankreatektomie, karcinom pankreatu, cystická fibróza pankreatu (Pelikánová, 2011).

1.2 Výskyt diabetu V ČR bylo v roce 2005 léčeno 739 tisíc diabetiků. Choroba se chová velmi agresivně. Od roku 2000 – 2005 je sledován 3% meziroční přírůstek diabetiků v populaci ČR. Diabetes mellitus 1. typu se vyskytuje v ČR v 6,8% a diabetes 2. typu se vyskytuje téměř v 92%. V roce 2005 bylo léčeno 33% diabetiků dietou a pohybem, 42% užívalo perorální antidiabetika, 16% inzulín a kombinací PAD + inzulín bylo léčeno 7% pacientů (Rušavý, 2007). Diabetes spolu s obezitou patří k celosvětově nejrozšířenějším onemocněním. V současné době je celosvětový počet diabetiků odhadován na 190 milionů a dle některých expertů dosáhne v roce 2014 počtu 320 milionů. K 31. 12. 2008 se pro diabetes léčilo v ČR 760 470 osob, z toho 92,8 % pacientů léčeno pro DM II. typu. Počet léčených diabetiků v ČR každým rokem mírně stoupá (Rušavý, 2007). Diabetes 2. typu se vyskytuje nejvíce v zemích, kde se často objevuje i obezita. Nejčastější výskyt je u Indiánů kmene Pima ve Spojených státech amerických a na ostrovech v Tichomoří. Obecně se hodně vyskytuje v Evropě, Spojených státech amerických, v arabských zemích a na středomořských ostrovech. Výskyt diabetu se pohybuje mezi 1 a 10 i více procenty populace (Svačina, 2010). „Diabetes 1. typu patří k nemocem s největšími rozdíly ve výskytu. Mezi zeměmi, kde je nejvíce častý (např. Skandinávie) a nejméně častý (např. Čína) je poměr až 1 : 400.

13

To nelze vysvětlit geneticky ani vlivy prostředí, ale pravděpodobně interakcí genů s vlivy dietními a vlivy infekčními“ (Svačina, 2010, s. 15).

1.3 Příznaky Příznaky cukrovky 1. typu. Cukrovka 1. typu a její příznaky se mohou objevit v kterémkoli věku, ale vrchol výskytu je v dětství a dospívání, obtíže se objeví většinou náhle. Průběh bývá někdy dost dramatický a je spojen s těmito příznaky: 

váhovým úbytkem,



velkou žízní,



zvýšeným hladem („vlčí hlad“),



častým močením,



nezřídka také v podobě nějakého akutního stavu (hyperglykemické ketoacidiotické kóma) stav s vysokou hladinou cukru a ketolátek v krvi, projevující se zvracením, bolestmi břicha až bezvědomím,



psychickou zmateností.

Příznaky cukrovky 2. typu: 

vyskytuje se většinou u pacientů s nadváhou až obezitou,



zvýšená produkce moči, vede k dehydrataci,



zvýšené pití - zvýšená hladina cukru v krvi stimuluje CNS (mozek) provokovat žízeň,



zvýšení hladu (inzulín anabolický hormon),



únava - zvýšená spotřeba energie v těle,



hubnutí: příznaky jako glykosurie, polyurie, přebytek metabolismu tuků v těle vede ke snížení hmotnosti, jiní nemocní přibývají na váze, protože mají zvýšenou chuť k jídlu,



rozmazané vidění - sítnice oka nejcitlivěji reaguje na změnu hladiny cukru v krvi,



neuritidy - postižení nervstva: brnění, pálení v dolních končetinách,



špatné hojení ran: riziko vzniku gangrén - postižení imunitního systému,



opakované infekce moč. cest či moč. měchýře, kožní infekce,

14



změna nálady.1

Ukázka testu na příznaky cukrovky Následující test je pouze orientační a nenahrazuje vyšetření odborníkem!2

Otázka č. 1: Je v blízké rodině (rodiče, sourozenci) nemocný s cukrovkou?

Ano Ne

Otázka č. 2: Je můj BMI (procenty mass index) více než 27%? (výpočet BMI = hmotnost/výška v metrech2)

Ano

Otázka č. 3: Trpím častějším močením i v nočních hodinách?

Ano

Ne

Ne

Ano

Otázka č. 4: Mám častěji pocit žízně?

Ne

Ano

Otázka č. 5: Piji častěji a více než dříve?

Ne

Otázka č. 6: Mám zvýšenou únavu po běžné činnosti?

Ano Ne

Otázka č. 7: Pozoroval jsem v poslední době zhoršení zraku - rozmazané vidění?

Ano Ne

Otázka č. 8: Trpím na opakované infekce močových cest?

Ano Ne

Otázka č. 9: Mám častý pocit svědění či nějakou kožní infekci?

Ano Ne

1 2

Dostupné z http://www.mte.cz Dostupné z http://www.mte.cz

15

Otázka č. 10: Mám problém s končetinami, pozoruji brnění, pálení, sníženou citlivost?

Ano

Otázka č. 11: Pozoruji změnu nálady?

Ano

Ne

Ne

Otázka č. 12: Konzumuji sladké nápoje a potraviny?

Ano Ne

Ano

Otázka č. 13:Mám málo pohybu?

Ne

Otázka č. 14: Znám svou hodnotu krevního cukru?

Ano Ne

16

2 DIABETES MELLITUS I. TYPU Diabetes mellitus 1. typu je velmi závažné onemocnění, které na rozdíl od diabetu 2. typu postihuje převážně děti, mladistvé a mladé dospělé osoby. Co je to diabetes mellitus 1. typu? Nejčastější příčinou je autoimunitní poškození beta-buněk (to znamená, že organismus tvoří protilátky proti vlastním beta-buňkám, které ničí). DM 1. typu vzniká nejčastěji v mladém věku, dědičnost zde není výrazně vyjádřena. Nejčastější projevy jsou časté močení, hlad a únava. Nemocní DM 1. typu si celoživotně aplikují inzulin (Pelikánová, 2011). „DM 1. typu je typická multifaktoriální, polygenní choroba. Multifaktoriální proto, že v patogenezi se setkávají jak genetické, tak negenetické vlivy, které spolu interagují. Polygenní je proto, že se na vnímavosti k chorobě (míře rizika) podílí mnoho genů či genových komplexů“ (Pelikánová, 2011, s. 70).

Příčiny vzniku cukrovky 1. typu Příčiny vzniku této nemoci nejsou ještě zcela objasněny. Nejvíce se vedou diskuze o působení především faktorů zevního prostředí a genetické vnímavosti jedince ke vzniku diabetu. Mezi zevní faktory se řadí virové infekce (i prenatální), které často spouští autoimunitní proces; vlastní příčina onemocnění je ale jako u všech autoimunitních chorob neznámá. Předpokládá se, že brzké setkání imunitního systému dítěte s běžnými infekčními činiteli chrání před vznikem alergií a autoimunit (hygienická hypotéza). K tomu přispívá návštěva předškolních zařízení, kontakt s dalšími dětmi nebo styk s domácími zvířaty. Vyšší riziko diabetu naopak představuje vyšší věk matky při porodu a prvorozenost dítěte (matky chrání své dítě před kontaktem s běžnými infekčními činiteli). Výjimečně se uplatňují i další faktory jako jsou léky, chemické látky, toxiny a další. V posledních letech se řada výzkumných věnuje některým složkám potravy, jejichž molekuly nebo části molekul mohou snadno pronikat nezralou střevní sliznicí novorozenců 17

a malých kojenců. Mezi takové složky potravy se řadí především hovězí sérový albunin, zkoumá se přítomnost hovězího inzulinu v kravském mléce (Pelikánová, 2011). „Důležité je, že na rozdíl od genetiky, kde rizikové genotypy zvyšují riziko DM 1. typu až tisícinásobně, je význam jednotlivých negenetických faktorů řádově nižší. Rozhodující je genetické riziko, které mohou vnější faktory modifikovat maximálně 24krát“ (Pelikánová, 2011, s. 82). Negenetické faktory související s vyšším rizikem DM 1. typu: Infekce 

Enteroviry.



Virus zarděnek.

Nutriční faktory 

Doba kojení.



Kravské mléko ve stravě.



Nitráty a nitrity.



Deficit vitamínu D.

Faktory perinatálního období a časného dětství 

Vyšší věk matky.



Nižší pořadí narození.



Porod císařským řezem.



Inkompatibilita krevních skupin.



Omezený kontakt s jinými dětmi (Pelikánová, 2011). Příznaky DM 1. typu První příznaky diabetu 1. typu bývají velmi náhlé a jejich nástup velmi rychlý. Tak

tomu bývá zejména u dětí a mladistvých. Rozvoj onemocnění ale může být i pomalý, v případě že přetrvává zbytková produkce inzulinu. „V posledních desetiletích je vyčleněna z původní diagnózy diabetu 2. typu poměrně velká skupina nemocných (5-10% všech diabetiků), která je označována anglickou zkratkou LADA (Latent Autoimmunity Diabetes of Adults). Jedná se o starší neobézní pacienty s plíživě probíhajícím zánětem ostrůvků (insulitidou). V podstatě 18

s ejedná o diabetiky 1. typu, kteří mnohdy bývají v důsledku chybné klasifikace špatně léčeni. Je u nich pozdě zahajována léčba inzulínem“ (Rušavý, 2007, s. 15). Mezi obecné příznaky diabetu patří žízeň se zvýšeným příjmem tekutin a častým močením, což je způsobeno vysokou hladinou krevního cukru. Cukr s sebou strhává vodu do moči a to vede k dehydrataci organismu se zvýšenou únavou a slabostí. Může se objevit neostré vidění, pocit mravenčení v různých částech těla, snížená chuť k jídlu, hubnutí, u akutnějších stavů i nevolnost a zvracení. Někdy se objevují také bolesti břicha, které mohou vést k záměně za akutní břišní příhodu. Někdy je diabetes zjištěn náhodně při krevních odběrech (Rušavý, 2007). Manifestace a klinický průběh DM 1. typu Autoimunitní proces vede k postupnému zániku B buněk ostrůvků. Funkční porucha, která se objeví jako první, je porucha první fáze sekrece inzulinu. Onemocnění se stane klinicky manifestní, až když destrukce B buněk překročí kritickou mez. Období latence může trvat i několik let. U nejmenších dětí je k manifestaci choroby nutná apoptotická nebo nekrotická destrukce 70-80% B buněk ostrůvků. U dospělých stačí k manifestaci podstatně menší počet B buněk. „Je to dáno tím, že se s věkem zvyšuje inzulinová rezistence a srovnatelná hladina volného plasmatického inzulinu vyvolává u dospělých menší matabolický efekt“ (Pelikánová, 2011, s. 85). Průběh diabetu 1. typu můžeme z etiopatogenetického a klinického hlediska rozdělit do 6 stadií. „Z léčebného hlediska je pro další průběh choroby velmi významné 5. stadium, u něhož je zachována reziduální sekrece inzulinu a které klinicky můžeme nazvat recentním diabetem. Po několika týdnech či měsících po zahájení léčby inzulínem se stává, že je možno dávku inzulinu podstatně snížit nebo i vynechat, aniž se zvyšuje hladina cukru v krvi. Mluvíme o remisi diabetu (honeymoon)“ (Pelikánová, 2011, s. 86). Průběh diabetu nekončí zánikem vylučování inzulínu, naopak se z klinického hlediska problémy zvětšují. Již po 5 letech trvání diabetu se mohou objevit morfologické změny v ledvinách, na sítnici a obecně v krevních cévách. Na základě těchto nálezů stanovil Friedman tzv. orgánovou klasifikaci diabetu 1. typu: 

prehyperglykemické stadium,



prevaskulopatické stadium,



pikrovaskulopatické stadium,



poruchy funkce orgánů, 19



selhání orgánů,



náhrady orgánů (Pelikánová, 2011).

Prevence DM 1. typu „Prevenci DM 1. typu dělíme do 3. stupňů: 

primární – časná intervence před manifestací sérologických (autoprotilátky) či funkčních markerů inzulitidy (porucha časné fáze sekrece inzulínu),



sekundární – intervence v počátečních fázích inzulitidy (při pozitivitě sérologických a nebo funkčních markerů inzulitidy),



terciární – intervence pro manifestaci DM 1. typu směřující k zachování funkce zbylých B buněk.

V současnosti již můžeme: 

s vysokou pravděpodobností identifikovat jedince se zvýšeným genetickým rizikem destruktivní formy autoimunitní inzulitidy,



sledovat průběh inzulitidy pomocí protilátkových markerů,



při detekci inzulitidy odhadnout funkčním testem rezervu B buněk“ (Pelikánová, 2011, s. 87).

Léčba DM 1. typu Hormonální deficit se kompenzuje podáváním inzulinu. Způsob by měl být takový, aby co nejvíce napodobil normální endogenní sekreci, byl sladěn s příjmem potravy a mírou fyzické aktivity. „Nejlepší a zároveň jedinou cestou je samostatná kontrola diabetu, při níž je nemocný schopen na základě opakovaných měření glykemie podle potřeby upravovat dávky inzulinu. Pacient se stává partnerem lékaře při léčbě. Proto je základem léčby edukace diabetika. Pravidelnou součástí péče o nemocného s DM 1. typu je screening a léčba mikro- a makrovaskulárních komplikací“ (Pelikánová, 2011, s. 144).

20

Vyrovnávání rodičů s nemocí svého dítěte „Šok, pak popření, lítost a nakonec vztek. Tím musí projít rodiče každého dítěte, u kterého je diagnostikována nemoc, a je to tak i v případě diabetes mellitus. Hlavním důvodem je fakt, že jde o nemoc nevyléčitelnou, která změní způsob života celé rodiny. Z rodičů se stávají „dozorci“, kteří dětem „ubližují“ pícháním a odpíráním laskominek…. Proces smiřování se s nemocí je obtížný a u každého jinak dlouhý. Výsledek by ale měl být vždy stejný. Chování k nemocnému dítěti by mělo být stejné jako ke zdravému. Pokud zlobí, musí přijít trest, pokud se chce zapojit do kolektivu, tak by měl mít tu možnost. Občas se objeví projevy závisti mezi sourozenci. Zdravý závidí nemocnému zvýšený zájem rodičů. Nemocný zase to, že si zdravý může dovolit sladké a nemusí podstupovat léčbu. V takové chvíli je velmi důležité, aby byli rodiče spravedliví. Aby diabetik netrpěl přemírou péče.“3 Tabulka 1 Spolupráce diabetika Kdy můžeme od diabetika očekávat spolupráci při jednotlivých úkonech (Lebl et al., 1998)

Úkon

Věk

Hypoglykémie Pozná hypoglykémii a oznámí ji.

6-8

Dokáže zvládnout mírnou hypoglykémii.

8 - 10

Dokáže předejít hypoglykémii.

12 - 14 Měření glykémie

Zvládne obsluhuá glukometru pod dozorem.

7-9

Zvládne samostatné měření glykémie. Injekce inzulínu

9 - 11

Píchne si samostatně injekci inzulínu.

7-9

Je schopno zodpovědně odměřit dávku inzulínu.

9 - 11

Navrhuje změny dávek inzulínu, konzultuje s rodiči.

12 - 14

Samostatně rozhoduje o dávkování inzulínu (je schopno léčit se déle než jeden den bez dozoru rodičů).

14 - 16

Samostatně konzultuje svoje léčení s lékařem.

15 - 17

3

Dostupné z: http://www.zivotsdiabetem.cz

21

Strava Rozpoznává množství sacharidů v jídle pomocí výměnných jednotek. Navrhuje svůj jídelní plán, konzultuje s rodiči.

10 - 12

Řídí svůj jídelní plán.

12 - 14

Upravuje dávky inzulínu podle různého množství jídla.

15 - 18

8 - 10

Sport Úpravou dávky jídla či inzulínu předchází hypoglykémii při sportu.

22

10 - 12

3 DIABETES MELLITUS II. TYPU Diabetes 2. typu je nejrozšířenější formou cukrovky u nás. Jde o chronické onemocnění a je spojené s vyšším věkem (nejčastěji po dosažení 40 let), obezitou, nedostatkem pohybu a nezdravým životním stylem. Inzulin se sice vytváří, ale tělo jej neumí efektivně využít. Jeho výskyt ve vyspělých zemích neustále roste. „Příznaky většinou nejsou typické a záchyt je často náhodný“ (Pelikánová, 2011, s. 101). Příčiny vzniku cukrovky 2. typu K hlavním rizikovým faktorům a spouštěcím faktorům patří nevhodný životní styl přejídání, obezita, psychický stres, nedostatečná fyzická aktivita, některé léky a kouření. Svou roli také hraje genetické pozadí (Škrha, 2009). „Zvýšený výskyt v rodinách je přičítán sdílení genetické výbavy včetně predisponujících genů. Z framinghamské studie (Framingham Offspring Study, Meigs, 2000) vyplývá, že riziko vzniku u potomka jednoho diabetického rodiče je téměř 3,5krát vyšší oproti běžné populaci, riziko potomka obou rodičů s DM 2. typu je 6,1krát vyšší. Častěji se dědí diabetes s ranějším nástupem než formy diabetu, který propukl ve vyšším věku“ (Škrha, 2009, s. 95). Riziko vzniku DM 2. typu v dospělosti ovlivňuje také porodní váha. „Nízká porodní váha je asociována s vyšším rizikem, tzn. nitroděložní deprivace způsobí trvalý metabolický posun k inzulinové rezistenci. Vysoká porodní hmotnost je ovšem též riziková z hlediska rozvoje DM 2. typu ve vyšším věku“ (Škrha, 2009). Patogeneze a průběh diabetu 2. typu Diabetu tohoto typu obvykle předchází projevy inzulinové rezistence. Tkáně mají rozdílnou citlivost na inzulin, nejcitlivější je tuková tkáň, naopak svalová tkáň je méně citlivá (Svačina, 2010). „Inzulinová rezistence znamená významné snížení citlivosti tkání k působení inzulinu, kdy normální koncentrace volného plazmatického inzulinu vyvolává sníženou metabolickou odpověď. Morfologickým podkladem je změna funkce inzulinového receptoru a postreceptorových pochodů. Porucha účinku inzulinu se může týkat kteréhokoli místa řetězce dějů za inzulinovým receptorem“ (Svačina, 2010, s. 20). „Nemocní s DM 2. typu mají zvýšenou produkci glukózy v játrech, která se projevuje hyperglykémií na lačno. Na zvýšené produkci glukózy se podílí: 23



IR v jaterní buňce,



IR v dalších cílových tkáních (kosterní sval, tuková tkáň),



další faktory, např. poruchy v sekreci hormonů entroinzulární osy a glukagonu.

IR v jaterní buňce byla u DM 2. typu opakovaně potvrzena. Projevuje se nedostatečnou blokádou glukoneogeneze a glykogenolýzy inzulínem“ (Pelikánová, 2011, s. 89). Inzulinová rezistence při diabetu 2. typu má téměř vždy charakter kombinované receptorové a postreceptorové poruchy. Na jejím vzniku se může podílet defekt na kterékoli úrovni inzulinové signalizace. „Většina studií nachází normální vazbu inzulinu na receptory, normální počty i afinitu receptorů v kosterním svalu, tukové tkáni, hepatocytech a erytrocytech. Protože z hlediska účinku inzulinu je kvantitativně nejvýznamnější tkání kosterní sval, hledají se další mechanismy inzulinové rezistence spojené se složením tělesné hmoty a morfologií svalových vláken, které mohou hrát roli nejen u diabetiků. Genetika inzulinové rezistence při diabetu 2. typu je totožná s genetikou metabolického syndromu a prolíná se s genetikou obezity“ (Pelikánová, 2011, s. 90). Diabetická porucha má v průběhu onemocnění u většiny nemocných několik stupňů. Nejdříve jsou nemocní léčeni dietou a metforminem, přecházejí na kombinační léčbu PAD a u části nemocných následuje léčba inzulinem (Pelikánová, 2011). „Inzulinová rezistence bývá většinou maximálně již v době manifestace cukrovky a v průběhu onemocnění kolísá v závislosti na hmotnosti, pohybové aktivitě a míře kompenzace diabetu“ (Pelikánová, 2011, s. 101). Léčba diabetu 2. typu Léčba diabetu je náročná, komplikovaná a vyžaduje spolupráci pacienta. „Měla by vést k redukci hmotnosti, v ideálním případě k dosažení přiměřené hmotnosti - nebo alespoň bránit dalším hmotnostním přírůstkům.“ K režimovým opatřením patří zákaz kouření. „Léčba by měla být dostatečně agresivní, kontrolou HbA1c, každé 3 měsíce dokud není dosaženo cílové hodnoty HbA1c“ (Pelikánová, 2011, s. 144 - 145). Po dosažení požadované hodnoty je frekvence kontrol jednou za 6 měsíců. Základem léčby jsou režimová opatření. 

Lék metformin podáváme ihned po záchytu diabetu spolu s režimovými opatřeními. Podává se bez ohledu na BMI.

24



Kombinovaná léčba PAD – podáváme metformin např. s glitazonem (nulové riziko hypoglykemie), s glinidy, akariózou nebo inzulinem.



Léčba inzulinem – inzulin přidáváme k monoterapii nebo ke kombinaci PAD. „Pokud nejsou přítomny kontraindikace, vždy kombinujeme inzulin s metforminem. Volíme některý z konvenčních nebo intenzifikovaných režimů včetně inzulinové pumpy“ (Pellikánová, 2011, s. 145 - 146).



Edukace – zaměřená především na změnu stravovacích zvyklostí a životního stylu a edukace v prevenci komplikací se zvláštním zřetelem na diabetickou nohu a prevenci aterosklerózy. Léčený musí být seznámen s riziky léčby PAD.



Screening a léčba mikro- a makroangiopatických komplikací – součást péče o nemocného s DM 2. typu (Pelikánová, 2011).

Prevence diabetu 2. typu Pokud má být prevence onemocnění účinná, musíme vědět, kdo je nemocí ohrožen. Zaměřit bychom se měli na jedince, u kterých platí některý z předpovídajících jevů, například: 

„Rodinná anamnéza.



Stoupající hmotnost v dospělosti.



Závažnost obezity, rozložení tuku s vysokým obvodem pasu.



Zvýšená glykémie a inzulinémie.



Gestační diabetes v anamnéze.



Nízká fyzická aktivita.



Výskyt hypertenze a dalších složek metabolického syndromu.



Podávání starších typů antihypertenziv.



Podávání psychofarmak.



Dietní vlivy.



Nízká porodní hmotnost.



Zvýšené systémové zánětlivé parametry“ (Svačina, 2003). V prevenci se využívají dva druhy opatření. První jsou opatření zaměřená na změnu

životního stylu včetně diety a zvýšení fyzické aktivity a druhá jsou farmakologická opatření (Svačina, 2003). 25

4 DIABETES A TĚHOTENSTVÍ Všechna rizika pro ženu i pro plod mohou být díky normoglykemii od prekoncepčního období po celé těhotenství viditelně snížena. Normoglykemie znamená, že je nutné usilovat o glykemii v rozmezí 3,3 – 6,6 mmol/l před jídlem a také o normální hodnotu HbA1c. Lze jí dosáhnout: 

Diabetička se musí naučit samostatně měřit glykemii a samostatně upravovat dávku inzulínu podle aktuální situace. A to ještě před otěhotněním nebo nejpozději na počátku těhotenství (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).



„K dokonalé kompenzaci nestačí 2 dávky inzulínu denně. Diabetička musí měřit glykemii a aplikovat inzulín nejméně 4x denně. Ve většině případů aplikuje ráno směs krátkodobého a depotního inzulínu, před obědem a před večeří samotný krátkodobý inzulín a před spaním ještě jednu dávku nepotního inzulínu“ (Berger, Jörgens, Chlup, 1995, s. 196). Ve 2 - 4 týdenních intervalech pomáhají těhotné diabetičce konzultace

s diabetologem dosahovat v těhotenství normoglykemie. Mimo jiné se provádí vyšetření moči, krevního tlaku a kontrola tělesné hmotnosti, otoků a na konci každého trimestru se kontroluje oční pozadí. Léčba inzulínovou pumpou v těhotenství není nutností, ale je vhodná, pokud má pacientka zájem (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).

Rizika těhotenství pro ženu s diabetem Těhotná diabetička má v průběhu těhotenství (především při špatné látkové výměně) některé komplikace častěji než nediabetická. 

Je zvýšeno množství potratů. Se zvyšujícími se hodnotami HbA1c na počátku těhotenství se zvyšuje i frekvence potratů.



Při vysokých hodnotách glykemie dochází k infekci močových cest, která bez léčby může vést k akutní pyelonefritidě s vysokou horečkou. Může dojít k předčasnému ukončení těhotenství. 26



V těhotenství se plynule zvyšuje potřeba inzulínu. Pokud těhotná diabetička nepřizpůsobí své dávky inzulínu zvýšeným požadavkům, může se v důsledku nedostatku inzulínu rozvinout ketoacidóza.



Hlavně při špatné látkové výměně a u diabetiček s pozdními komplikacemi se rozvíjejí morfologické změny placenty. Insuficience placenty usnadňuje nástup pozdní gestózy.



Dochází častěji k rozvoji hydramnionu. Ten ovlivňuje rozvoj gestózy, předčasného odtoku plodové vody i předčasný porod. Dlouhodobá hyperglykemie se na jeho vzniku podílí jen částečně. Přesná příčina vzniku hydramnionu však není jednoznačně vysvětlena (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).

Rizika pro plod Přes placentu z krve matky se do krevního oběhu plodu dostává glukóza. Inzulín přes placentu neprostupuje. To znamená, že hyperglykemie u matky vede k hyperglykemii i u plodu. V prvních 9-12 týdnech těhotenství není ještě fetus schopný produkovat vlastní inzulín. Hyperglykemie v tomto období zvyšuje riziko vývojových vad. Asi od 12. týdne těhotenství začíná slinivka břišní plodu produkovat inzulín. U plodu vyvolává trvalá hyperglykemie matky hyperinzulinémii. Může docházet ke zvýšenému ukládání glykogenu, k makrosomii plodu a k hyperplazii a hypertrofii Bbuněk fetálního pankreatu. Hyperinzulinismus vede také k útlumu syntézy lecitinu. To způsobuje u dětí diabetiček častější výskyt respirační nedostatečnosti (RDS – Respiratory Distress Syndrom). Intrauterinní odumření plodu ve 32. - 36. týdnu bylo dříve často popisováno. Dnes je díky dobré kompenzaci látkové výměny vzácností (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).

Potřeba inzulínu V průběhu těhotenství se potřeba inzulínu mění. V prvních týdnech dochází většinou k jejímu snížení. Během dalšího průběhu se ale potřeba inzulínu zvyšuje. Toto zvýšení podmiňují hormony s protiinzulínovým účinkem (estrogeny, gestageny, placentární laktogen neboli 27

HPL, HCG), které produkuje placenta. Některé diabetičky mají potřebu inzulínu před porodem až dvojnásobně vyšší než před otěhotněním. Asi 10 až 14 dnů před porodem se potřeba inzulínu snižuje, neboť koncentrace hormonů produkovaných placentou opět klesá (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).

Ranní nevolnost U těhotných diabetiček může být ranní zvracení opravdu velkým problémem. Jde o případ, kdy si diabetička aplikuje ráno před snídání obvyklou dávku krátkodobého inzulínu a poté jídlo vyzvrací. Hrozí nebezpečí hypoglykemie. Proto se doporučuje neaplikovat velké dávky krátkodobého inzulínu před snídaní, a tudíž ani nekonzumovat velké množství sacharidů při snídani (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).

Léčba inzulínem a porod „V den plánovaného porodu nebo císařského řezu diabetička ráno nesnídá a dostane pouze 2/3 depotního inzulínu a několik jednotek krátkodobého inzulínu. Nasadí se infúze 10% glukózy, jejíž rychlost se upraví tak, aby se glykemie pohybovala v rozmezí 5,5 – 8,5 mmol/l“ (Berger, Jörgens, Chlup, 1995, s. 2000). Ihned po porodu se účinek inzulínu zase normalizuje. Potřeba inzulínu okamžitě po porodu klesá a v některých případech pacientka potřebuje ještě méně inzulínu než před těhotenstvím. Přesné dávky inzulínu se nedají lehce stanovit. Proto jsou nezbytně nutné kontroly glykemie včetně selfmonitorinku. Mnohdy se potřeba inzulínu v 1. týdnu po skončení těhotenství dostane na hodnoty z doby před otěhotněním. Je velmi důležité, aby si diabetička i po porodu měřila glykemii alespoň 4x denně a podle toho upravovala inzulínové dávky (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).

Diabetologické kontroly 

v diabetologické ambulanci jsou prováděny kontroly 1x za 3 týdny do 20. týdne těhotenství, od 20. do cca 30. týdnu 1x za dva týdny a poté do porodu 1x týdně, 28



kontroly TK jsou prováděny při každé návštěvě v těhotenské poradně, pokud jde o hypertenzi nebo hraniční hodnoty TK, doporučuje se pacientkám pravidelné domácí měření TK,



1x měsíčně se provádí vyšetření glykovaného hemoglobinu a základní biochemie (urea, kreatinin, kyselina močová,…),



1x za trimestr se provádí vyšetření krevního obrazu, albuminurie a laboratorní vyšetření štítné žlázy (TSH, fT4 a protilátky proti thyroidální peroxidáze),



před porodem se provádí i vyšetření malé koagulace (APTT, Quick) a mělo by být zopakováno vyšetření renálních funkcí (proteinurie, clearance kreatininu) a oční vyšetření (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).

Gestační diabetes Diabetes, který se rozvinul a byl poprvé zjištěn v průběhu těhotenství. Tato porucha se objevuje asi u 2-4% těhotných žen, většinou na konci druhé třetiny těhotenství. Ale po porodu se hodnoty glykemie obvykle normalizují. U pacientky je zachována produkce vlastního inzulínu, ale i přesto je nutné usilovat o normoglykemickou kompenzaci látkové výměny. Při gestačním diabetu je těhotná žena se svým dítětem ohrožena stejnými komplikacemi jako každá diabetička 1. typu. Ženy s gestačním diabetem mají často více než jednu z následujících charakteristik: 

věk přes 30 let,



tělesnou hmotnost zvýšenou o více než 20%,



porodní hmotnost dítěte v některém z předchozích těhotenství větší než 4000 g,



rodový výskyt diabetu,



sonograficky zjištěnou makrosomii nebo hydramnion,



opakovanou glykosurii (Berger, Jörgens, Chlup, 1995).

29

5 KOMPLIKACE DIABETU 5.1 Akutní komplikace diabetu 5.1.1 Hypoglykemie Pod pojmem hypoglykemie rozumíme patologický stav snížené koncentrace glukózy provázený klinickými, humorálními a dalšími biochemickými projevy. Hranice hypoglykemie je stanovena na hodnotu 3,3 mmol/l v kapilární plazmě. „Hypoglykemii můžeme z klinického hlediska rozdělit na asymptomatickou a symptomatickou. Symptomatická se dále dělí na lehké, těžké a „domnělé.“ 

lehká hypoglykemie – hypoglykemie, kterou pacient dokáže zvládnout sám,



těžká hypoglykemie – je nuttná pomoc okolí,



domnělá hypoglykemie – klinické příznaky hypoglykemie se mohou dostavit i při normálních nebo vyšších hodnotách glykemie. Roli hraje rychlost poklesu glykemie či „adaptace“ na dlouhodobou hyperglykemii, která souvisí se změnou glykemického prahu“ (Pelikánová, 2011, s. 348). Tím se rozumí hodnota glykemie, při které se objevují příznaky. Domnělá hypoglykemie se často objevuje u obézních nemocných s DM 2. typu, běžně při hodnotách cca 8-10 mmol/l (Pelikánová, 2011). Hypoglykemie je většinou asymptomatická a mírná. Za normální stav lze

považovat výskyt 1-2x týdně. Pokud diabetik netrpí dalšími chorobami, nepředstavuje pro něj větší nebezpečí. Na druhé straně mluvíme o hypoglykemickém kómatu. To se může vyskytnout v průběhu života asi u třetiny diabetiků 1. typu (Pelikánová, 2011). „U třetiny z nich se tyto stavy opakují častěji a vzácně (celkem asi u 2-3 %) se výrazně odrážejí na celkovém zdravotním stavu. Hypoglykemie jsou zvláště nebezpečné u starších osob a nemocných s pokročilou aterosklerózou, u nichž mohou být vyvolávajícím mechanismem pro vznik cévní mozkové příhody nebo infarktu myokardu. Bezprostřední příčinou hypoglykemie u diabetiků bývá nejčastěji zvýšená fyzická zátěž či vynechání pravidelného jídla, nesprávně zvolená dávka inzulínu či požití alkoholu. Fyzická zátěž vede nejen ke zvýšené potřebě glukózy, ale také ke zvýšené citlivosti vůči inzulinu a časti k jeho lepšímu vstřebávání z podkoží“ (Pelikánová 2011, s. 349).

30

Hypoglykemie má příznaky dvojího rázu. Mezi první skupinu příznaků se řadí snížená neuropsychická výkonnost, později nevolnost, bolest hlavy, zamlžené vidění, porucha jemné motoriky, celková slabost, křeče a později bezvědomí. Do druhé skupiny patří třes, pocení, tachykardie, nervozita, hlad. „Je-li vznik hypoglykemie náhlý, převládají více příznaky adrenalinové, je-li spíše postupný, jsou v popředí příznaky centrální, jež se někdy vyznačují jen obtížně vysvětlitelnou slabostí a sníženou psychickou výkonností“ (Pelikánová, 2011, s. 352). U diabetiků, u kterých dojde k poruše vědomí při hypoglykemii, hrozí riziko aspirace. „Hypoglykemie se pravděpodobně podílí na příčinách náhlé smrti u diabetiků.“ „Běžné epizody hypoglykemie by měli pacienti zvládat sami požitím 10-20 g jednoduchých sacharidů (2-3 kostky cukru, 1 sklenka džusu, sušenky, glukopur) a v klidu počkat, až projevy ustoupí“ (Pelikánová, 2011, s. 353). Pokud se tak nestane, musí se přívod sacharidů opakovat po 5-10 minutách.

5.1.2 Hyperglykemie Diabetická ketoacidóza – je vyvolaná nedostatkem inzulinu a zvýšenou produkcí kontraregulačních hormonů. Mezi příčiny vzniku diabetické ketoacidózy řadíme nově vzniklý diabetes mellitus 1. typu, chybnou terapii ze strany nemocného nebo ošetřujícho lékaře, infekci, vaskulární příhody, úrazy a operace (Pelikánová, 2011). Hyperglykemické (hyperosmolární) kóma – projevuje se jako hyperglykemie s těžkou dehydratací a poruchami vědomí. „Hranice mezi diabetickou ketoacidózou a hyperglykemickým kómatem není v klinické praxi zcela ostrá. Plně rozvinutému stavu předchází různě dlouhé období žízně a polyurie s postupnou dehydratací a poruchami a vědomí. Při prvním kontaktu již může být nemocný v kómatu, mohou se objevit křeče nebo ložiskové neurologické příznaky. Časté jsou laboratorní projevy akutního selhání ledvin“ (Pelikánová, 2011, s. 368 - 370).

31

5.2 Chronické komplikace diabetu Jde o komplikace, které jsou běžnější, pokud se pravidelně neudržuje normální hladina krevního cukru. Lidé s diabetem jsou náchylnější k srdečním a cévním onemocněním, nemocím ledvin, očí a nervů (Ramaiah, 2005). „K rozvoji diabetických komplikací dochází především v důsledku vysokých hladin krevního cukru, nedostatku hormonu inzulínu a s tím spojenými metabolickými změnami“ (Rybka a kol., 1988, s. 98).

 Diabetická nefropatie Specifické postižení ledvin vznikající na základě diabetické metabolické odchylky. V rozvinutých zemích patří diabetická nefropatie k hlavním příčinám chronického selhání ledvin (Pelikánová, 2011). Nefropatie se nejvíce vyskytuje po 15 letech trvání diabetu. V tomto intervalu se vyskytuje asi u třetiny diabetiků (Svačina, 2010). „V léčbě se uplatňují tři základní metody: 

hemodialýza a další metody extrakorporálního očišťování krve,



peritoneální dialýza,



transplantace ledviny od živého či od zemřelého dárce“ (Pelikánová, 2011, s. 398). „Rozvoj nefropatie urychluje progresi aterosklerózy, takže se zhoršují projevy

makroangiopatie (ischemická choroba srdeční, cévní mozkové příhody, ischemická choroba periferních tepen). Narůstá výskyt diabetické nohy, zhoršuje se i neuropatie“ (Svačina, 2010).

 Oční komplikace diabetu Patří bezpochyby k nejzávažnějším komplikacím diabetu. Diabetická retinopatie (DR) může vést k úplné slepotě. „Přes všechny pokroky v léčbě, které byly učiněny, je diabetická retinopatie stále nejčastější příčinou slepoty lidí produktivního věku ve vyspělých zemích. U mužů se DR objevuje většinou před dosažením 45 let, u žen o něco později“ (Pelikánová, 2011, s. 401 - 402). 32

Mezi další oční kompilace řadíme např. optickou neuropatii (Náhlé zhoršení zraku, které se na sítnici projeví edémem papily.), kataraktu (šedý zákal) nebo poruchy refrakce (lomu) (Pelikánová, 2011).

 Periferní diabetická neuropatie „Porucha funkce periferních nervů u nemocných s diabetem, projevující se subjektivními příznaky a/nebo objektivními známkami postižení periferních nervů, pokud jsou vyloučeny jiné příčiny polyneuropatie“ (Pelikánová, 2011, s. 433). Jedná se o nejčastější komplikaci obou typů diabetu. Výskyt závisí na řadě faktorů, např. na věku a délce trvání diabetu (Pelikánová, 2011). Důležitá je z klinického hlediska porucha kožní citlivosti, porucha hlubokého čití při vyšetření ladičkou a často i porucha či nepřítomnost šlachových reflexů reflexů na kolenou a kotnících (Svačina, 2010). „Nejvýznamnějším patogenetickým činitelem vzniku diabetické neuropatie je hyperglykemie“ (Pelikánová, 2011, s. 434).

 Diabetická makroangiopatie Jedná se o souhrnné označení pro aterosklerotické projevy na velkých (elastických a muskulárních) tepnách diabetiků. „Jejich důsledky jsou nejčastěji příčinou zvýšené úmrtnosti a nemocnosti těchto pacientů, a to jak mužů, tak i žen. Ateroskleróza u nemocných s cukrovkou se vyznačuje některými charakteristickými rysy: 

2-4x častější výskyt,



ženy jsou postiženy stejně často jako muži,



makroangiopatie vzniká v mladším věku a rychleji progreduje,



postižení je difuznější a týká se i menších cév“ (Pelikánová, 2011, s. 449).

33

 Ischemická choroba srdeční „Ischemická choroba srdeční je akutní nebo chronická porucha srdeční funkce vzniklá na podkladě nedostatečného krevního zásobení myokardu při onemocnění věnčitých tepen, jímž je zpravidla koronární ateroskleróza. Statistiky ukazují, že kardiovaskulární choroby jsou příčinou úmrtí tří čtvrtin diabetiků. Diabetici mají 2-3x vyšší riziko vzniku srdeční slabosti a 3-4x častější nebolestivý průběh srdečního infarktu. Při infarktu myokardu mají 2x vyšší mortalitu“ (Pelikánová, 2011, s. 453). Angina pectoris – „rozumí se jí přechodné bolesti na hrudníku vyvolané dočasnou ischemií myokardu, která vzniká v důsledku nedostatečného prokrvení myokardu při onemocnění věnčitých tepen“ (Pelikánová, 2011, s. 457). Často se objevuje při námaze, při chůzi nebo na počátku chůze. „Bolest může být lokalizována pouze za sternem či vyzařovat do hrudníka, ramen, paží či čelistí na jedné nebo na obou stranách. Bolest je tlakového či svíravého charakteru, jindy tupá či palčivá a přinutí nemocného, aby se zastavil nebo zpomalil tempo. Po přerušení námahy nebo použití nitroglycerinu mizí bolest ve většině případů za 1 až 2 minuty“ (Pelikánová, 2011, s. 457). Interval může být kratší nebo delší. Pro bolest je příznivé studené prostředí, chůze do kopce nebo proti větru, stav po jídle. Stejný význam jako bolesti vznikající při námaze mají

bolesti,

které

se

objevují

při

negativních

emocích,

při

ulehnutí

nebo

během pohlavního styku. Záchvaty se mohou objevovat v různých intervalech a během onemocnění se může četnost měnit. U někoho se objeví několikrát denně, u někoho několik málo záchvatů za měsíc (Pelikánová, 2011).

 Diabetická kardiomyopatie Poškození struktury a funkce myokardu způsobené metabolickými změnami při diabetu, které se projevuje komorovou dysfunkcí a může vést až k srdečnímu selhání. Riziko srdečního selhání zvyšuje diabetes nezávisle na věku a přítomnosti hypertenze, obezity, dyslipidemie a ICHS. „Framinghamská studie ukázala, že selhání myokardu se vyskytuje u mužů s DM asi dvakrát častěji než u nediabetiků, kdežto diabetičky jsou postiženy srdečním selháním dokonce pětkrát častěji než nediabetičky. Selhání myokardu

34

vede k opakovaným hospitalizacím a zkracující se interval mezi těmito pobyty je špatným prognostickým znamením“ (Škrha, 2009, s. 222).

 Diabetes mellitus a centrální nervový systém Studie ukazují, že se při diabetu několikanásobně zvyšuje riziko vzniku ischemických cévních mozkových příhod. „Z klinických zkušeností je známa možnost trvalého poškození mozku v důsledku hypoglykemie při předávkování inzulinem nebo perorálními antidiabetiky se zvýšeným rizikem vzniku generalizovaných křečí.“ Hyperglykemii provází poruchy mozkového krevního průtoku a transportních mechanismů v mozkové tkáni. „Chronické projevy mozkové dysfunkce při diabetu bývají velmi diskrétní a snadno uniknou pozornosti“ (Pelikánová, 2011, s. 483). „Obecně narůstá výskyt mozkových příhod s věkem, a to jak u diabetiků, tak u nediabetiků“ (Škrha, 2009, s. 227). Riziko mozkové příhody se zvyšuje s kouřením, přičemž u ex-kuřáků není riziko významně sníženo. Za další rizikový faktor lze u mozkových příhod považovat tělesnou hmotnost. Ale výsledky provedených studií se zde rozcházejí. „Zatímco některé studie nenalezly vztah mezi hmotností a rizikem cévní mozkové příhody (Davis et al., 1999; Tuomilehto et al., 1996), jiné považují obezitu za nezávislý rizikový faktor (Kurth et al., 2002)“ (Škrha, 2009, s. 228).

 Diabetická noha „Syndrom diabetické nohy je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) definován jako postižení tkání nohy distálně od kotníku spojené nejčastěji s diabetickou neuropatií a s různým stupněm ischemie dolních končetin“ (Pelikánová, 2011, s. 490). Příčinou je komplex neuropatických, ischemických a tlakových změn společně s častou infekcí. To způsobuje narušení tkáně nohy a může vyústit v ulcerace a gangrény. Ulcerace se nejčastěji objevují na chodidle, tedy v místě největší tlakové zátěže (Svačina, 2010). Lidem s diabetem hrozí 15x vyšší riziko amputace dolních končetin než osobám bez diabetu. Pokud dojde k amputaci, je snahou zachovat co největší část 35

končetiny (Pelikánová, 2011). „Mezi nejčastější vyvolávající příčiny ulcerací patří: 

nesprávná obuv s následnými otlaky,



popáleniny,



drobné úrazy,



ragády (drobné zanícené trhlinky),



plísňové infekce, panaricia (hnisavý zánět prstu)“ (Pelikánová, 2011, s. 490).

36

6 LÉČBA A POMŮCKY DIABETIKA Před zahájením léčby inzulinem musí lékař získat souhlas pacienta. Jedná se totiž o léčbu, kterou bude pacient samostatně provádět většinou po celý život. „Při začátku inzulinové léčby v nemocnici je nutné s pacientem probrat následující věci: 

cíl léčby,



nebezpečí hypoglykemie,



technika aplikace inzulinu,



selfmonitorink“ (Berger, Jörgens, Chlup, 1995, s. 94). V léčbě diabetu je také důležitá perioda kontroly HbA1c. U pacientů léčených

dietou se tato kontrola provádí 1x ročně. U pacientů léčených PAD (perorální antidiabetika - tablety) se kontrola u špatně kompenzovaných provádí 2x ročně a u dobře kompenzovaných 1x ročně. U pacientů léčených inzulínem je kontrola u špatně kompenzovaných nutná 4x ročně (tj. každé 3 měsíce) a u dobře kompenzovaných 2-4x ročně (tj. každých 3-6 měsíců). Frekvence kontrol HbA1c je orientační. O četnosti měření rozhoduje vždy lékař, který musí ke každému pacientovi přistupovat individuálně.

6.1 Inzulín Zavedení inzulínu do praktické medicíny v roce 1922 se stalo základní podmínkou pro přežití diabetiků 1. typu (Berger, Jörgens, Chlup, 1995). Celoživotní léčba inzulínem může být úspěšná jen tehdy, jestliže pacient za převážnou část léčby dovede převzít vlastní odpovědnost. Předpokladem pro to je široká informovanost diabetika nejen o jeho zdravotním stavu, ale i o léčbě (Berger, Jörgens, Chup, 1995). Diabetici, kteří jsou léčeni inzulínem, musejí přizpůsobit své životní návyky farmakokinetice (profilu účinnosti) aplikovaného inzulínového preparátu. V praxi to znamená: 

Správně kombinovat příjem sacharidů v potravě s účinností inzulínu a vyloučit rychle vstřebatelné sacharidy.

37



Denně provádět selfmonitoring a tím doplňovat regulační okruh mezi glykemií a účinností inzulínu, který nefunguje.



Vlastní dávku inzulínu přizpůsobit aktuálním podmínkám

s přihlédnutím

k výsledkům selfmonitoringu, protože potřeba inzulínu se může krátkodobě (např. při pohybu) i dlouhodobě měnit. Existuje několik druhů inzulinových preparátů. Inzulin hovězí, vepřový a lidský. „Sled aminokyselin je v molekule inzulinu různých živočichů (vepř, hovězí dobytek, pes, zajíc…) je téměř stejný“ (Berger, Jörgens, Chlup, 1995, s. 29). Vepřový inzulin se od lidského odlišuje pouze jedinou aminokyselinou, hovězí inzulin má odlišné aminokyseliny na třech místech. Proto se při léčbě hovězím inzulinem musí počítat s větším výskytem vedlejších imunologických reakcí. „Vedlejší imunologické účinky se přitom projevují především inzulinovou rezistencí, podmíněnou protilátkami a alergickými reakcemi proti inzulinu“ (Berger, Jörgens, Chlup, 1995, s. 29). Při léčbě by se měla dávat přednost lidským a vepřovým inzulinům před inzuliny hovězími, které by se dnes již neměly používat! „Často se stává, že mladí diabetici 1. typu, kteří byli dosud léčeni vepřovými inzuliny, jsou lékařem převedeni na inzulin lidský. Někdy vznikají v této souvislosti těžkosti, způsobené rozdílnou mísitelností“ (Berger, Jörgens, Chlup, 1995, s. 44).

6.2 Glukometr Glukometr je přístroj, který slouží k měření glykemie, nejčastěji pomocí tzv. selfmonitoringu. Diabetik si díky němu může přizpůsobovat dávky inzulinu podle své aktuální glykemie a správnou kompenzací diabetu předcházet pozdějším komplikacím. „Druhy přístrojů se navzájem liší principem měření a množstvím krve, které je ke stanovení zapotřebí (obvykle několik mikrolitrů krve)“ (Edelsberger, 2007). K zisku potřebného množství krve se používají konečky prstů. K měření glykemie je zapotřebí i testovací proužek, který je napuštěn chemickou látkou a při styku s krevním cukrem dojde k oxidačně-redukční reakci. „K proužku jsou připojeny elektrody, které detekují výsledný náboj a podle něj vypočítávají odpovídající hodnotu glykemie“ (Edelsberger, 2007, s. 103).

38

Obr. 2 Glukometr (infoelement.cz, 2012)

Obr. 3 Popis glukometru (infoelement.cz, 2012)

6.3 Inzulinové pero Inzulinová pera minimalizují obtíže spojené s injekcemi a zlepšuje přesnost dávkování inzulinu. „Obsahuje předem naplněnou ampuli požadovaného typu inzulinu a má nasazovací jehlu, kterou je možno při každé injekci vyměnit“ (Ramaiah, 2005, s. 51 52). 39

U některých typů per se po zapíchnutí jehly musí opakovaně stlačit plunžr, aby došlo k podání správné dávky. U jiných typů per se nastavuje dávka před injekcí. Při používání inzulinového pera je důležité, aby se nemocný naučil správnou techniku používání. Pokud se nechá na peru jehla mezi injekcemi, může do části pera, která obsahuje inzulin, proniknout vzduch. To zpomalí vyprazdňování dávky a způsobí zbytečnou ztrátu inzulinu po vytažení jehly (Ramaiah, 2005). Inzulinová pera plně hradí zdravotní pojišťovny. Může ho získat každý diabetik po dohodě s ošetřujícím lékařem (Edelsberger, 2007).

6.4 Inzulinová pumpa První inulinová pumpa byla použita v roce 1960, měla velikost batohu a pacient ji nosil na zádech. To je ale minulost. „Léčba kontinuální subkutánní infuzí inzulínu (CSII – continuous subcutaneous insulin infusion) pomocí přístroje, nejčastěji inzulínové pumpy, představuje v dnešní době jednu z nejmodernějších terapeutických metod léčby TID. Při léčbě CSII se do těla pomocí katétru zavedeného do podkoží podává jen krátkodobě působící humánní inzulin nebo krátce působící inzulinový analog“ (Piťhová, 2009, s. 62). Před začátkem užívání inzulinové pumpy by mělo být pacientům poskytnuto dostatečné množství informací. Nejen ústně, pomocí DVD, videokazet a internetových zdrojů, ale osvědčilo se i setkání s pacientem, který již inzulinovou pumpu užívá. Po té se pacient rozhodne, zda do léčby inzulinovou pumpou „půjde“. Distribuční firmy nabízí možnost zapůjčení inzulínové pumpy po dobu 1 měsíce „na zkoušku“. Pacienta zaškolí do problematiky obsluhy.

„Podmínkou úspěchu při léčbě inzulinovou pumpou je výběr vhodného pacienta, výběr vhodného přístroje a pečlivá a opakovaná edukace pacienta. Důležitý je kontakt mezi pacientem a lékařem a edukační sestrou, nejlépe pomocí 24hodinové telefonní linky“ (Piťhová, 2009, s. 84). „Snížení rizika vzniku a zlepšení vnímání příznaků hypoglykémie je také jednou z největších výhod, kterou léčba CSII poskytuje (Lenhard 2001)“ (Piťhová, 2009, s. 65). Inzulinovou pumpu má diabetik připojen 24 hodin denně a vyžaduje tedy trvalé nošení přístroje na těle nemocného. Při vpichování kanyly do podkoží břicha nebo horní části hýždí se pumpa umisťuje na pásek nebo do kapsy kalhot, může být umístěna 40

v podprsence nebo v pouzdře zavěšeném na krku. Pokud se kanyla vpichuje do ramene nebo horní části paže, umisťuje se pumpa na měkký pásek na paži nebo do náprsní kapsy košile. Při vpichu do horní přední části stehna se pumpa umisťuje na pásek kalhot nebo sukně, na měkký pásek nebo do speciálního pouzdra (Piťhová, 2009).

Obr. 4 Inzulinová pumpa (Medatron, 2011)

Při sportování jsou pro pumpu vytvořena speciální pouzdra a sportovní pásky. „Při spaní záleží na poloze spánku, nočním oděvu a pohodlí pacienta. Je však nutné kontrolovat dobré připevnění kanyly a popřípadě ji fixovat ještě proužkem náplasti a po probuzení zkontrolovat, zda nedošlo k povytažení kanyly či rozpojení setu“ (Piťhová, 2009, s. 97).

6.5 Inzulinová stříkačka Jedná se o speciální injekční stříkačky, které mají různé velikosti – o 30 jednotkách, 50 jednotkách a 100 jednotkách. Velikost musí odpovídat dané dávce inzulinu. Jestliže je tedy dávka pacienta 40 jednotek a používá stříkačky o velikosti 50 jednotek, nebude moci změřit 40 jednotek přesně. Dávky se v průběhu onemocnění mohou měnit (Ramaiah, 2005). Proto, aby inzulin účinkoval jak má, se musí vpichovat pod kůži do tukové tkáně. 41

K tomu se využívá právě inzulinových stříkaček. Diabetik bude pravděpodobně experimentovat s několika různými stříkačkami, než objeví tu, která mu bude nejvíce vyhovovat. Vpich injekce by měl být prováděn se zřetelem na výběr vhodné oblasti. Existují čtyři takové oblasti: břicho (ne blíž k pupeční jamce než 5cm), nadloktí (zevní strana), hýždě (kdekoliv) nebo stehna (ne zevnitř ani hned nad kolenem). Každá oblast vstřebává inzulin jinou rychlostí. Nejrychleji se inzulin vstřebá na břiše, pak na pažích, stehnech a nejpomaleji na hýždích (Americká Diabetická Asociace, 2009).

Obr. 5 Aplikace inzulínu (Vávrová, Brázdová, 1998)

6.6 Léky k léčbě cukrovky nevyžadující inzulin Diabetes nevyžadující ke své léčbě inzulin můžeme léčit pomocí perorálně podávaných léků, pomocí inzulinových injekcí nebo spojením obojího. Mezi perorálně podávané léky se řadí: 

Sulfonylurea – skupina léků obsahující léky acetohexamid, chlorpropamid, glicazid, tolazamid atd. Jednotlivé léky se odlišují délkou svého působení a doporučenou

denní

dávkou.

„Stimulují

uvolňování

inzulinu

B-buňkami

na Langerhansových ostrůvcích ve slinivce. Nestimulují však tvorbu inzulinu“ (Ramaiah, 2005, s. 88 – 89). Tato skupina léků vyvolává mírnější vedlejší účinky jako je bolest břicha a průjem. Doporučují se podávat třicet minut před jídlem a pro nejlepší účinky dvě hodiny po jídle (Ramaiah, 2005). 

Biguanidy – řadíme sem např. lék metformin. Tato skupina léků snižuje vstřebávání uhlohydrátů a napomáhá jejich oxidaci ve tkáních, tlumí přeměnu tuků 42

a bílkovin v játrech na glukózu. „Biguanidy obecně způsobují nepříjemnou hořkou chuť nebo kovovou pachuť, ztrátu chuti k jídlu, nucení na zvracení a nepříjemné pocity v břiše“ (Ramaiah, 2005, s. 89 – 90). Vedlejší účinky se sníží tím, že se lék užije společně s jídlem nebo těsně před jídlem. Tyto léky se nedoporučují diabetikům, kteří trpí onemocněním srdce, jater nebo ledvin. 

Alfa-glukosidové inhibitory - do této skupiny léků řadíme akaribózu. Ta způsobuje zpomalení vstřebávání uhlohydrátů ze střev a doporučuje se lidem s vysokým příjmem uhlohydrátů, nebo lidem obézním, kteří nedodržují doporučenou dietu při cukrovce. Mezi vedlejší účinky těchto léků patří tvorba plynů v žaludku, pocit nadýmání v břiše a průjem (Ramaiah, 2005).

Všeobecná pravidla při perorálním užívání léků na diabetes mellitus: 

Léky se užívají při jídle v případě, že diabetik trpí překyseleností žaludku nebo jiným žaludečním onemocněním.



Jen se zvláštní obezřetností předepisuje lékař léky diabetikům, kteří trpí onemocněním srdce, ledvin nebo jater.



V době užívání těchto léků je zakázáno pití alkoholu, protože může reagovat s léky a způsobit nepříjemnosti a nával krve do tváře.



Diabetik nesmí užívat jakékoli léky bez konzultace s lékařem, protože některé léky zvyšují působení léků ze skupiny sulfonylerua.



Těhotné pacientky musí informovat lékaře, protože některé léky se v těhotenství nedoporučují.



Léky se musí přestat užívat, pokud se objeví bolest ve svalech nebo alergická reakce (Ramaiah, 2005).

6.7 První pomoc O první pomoci můžeme hovořit pouze u akutních komplikací cukrovky. Nízkou hladinou cukru (hypoglykémií) je ohrožen nemocný, který má již léčenou cukrovku inzulínem nebo tabletami. Měl by být poučen, jak si v takovém případě poradit. Nutné je co nejdříve dodat tělu cukr, nejlépe ve formě slazeného nápoje nebo rohlíku. Pokud nemocný s hypoglykémií není schopen polykat, protože je v bezvědomí, tak mu dejte 43

kostku cukru pod jazyk, a ihned zavolejte lékařskou pomoc, hraje se o minuty! V případě ostatních komatózních stavů u diabetika zavolejte lékaře, je nutná hospitalizace nemocného, doma většinou nic nezmůžete. Problémem je, jak odlišit hypoglykemické koma, kdy je nutné dodat cukr a ostatní akutní stavy u diabetiků, které jsou spojeny naopak s vyšší hladinou cukru. Několik rozdílů existuje. Hypoglykémie se od ostatních diabetických komat rozvíjí během několika minut, kůže je opocená, není přítomné hluboké dýchání, nelze zaznamenat známky dehydratace (suchý jazyk). Pokud si nejste jistí, není chybou podat pacientovi s hyperglykémií cukr, protože život není ohrožen během minut. Ale může být osudovou chybou podat při hypoglykémií inzulín.4

6.8 Fyzická aktivita Fyzická aktivita se řadí k základním léčebným metodám v léčbě diabetu. Diabetici by na ni neměli zapomínat i když jsou léčeni tabletami nebo inzulinem. Cvičení není vhodné pro každého jedince. Je nutné brát zřetel na typ diabetu, věk a stav kompenzace cukrovky. Vhodné cvičení by si měl každý diabetik zvolit po dohodě s ošetřujícím diabetikem. Díky cvičení mohou diabetici snížit svoji nadměrnou tělesnou váhu. Cvičení a jeho role v léčbě diabetu 

Cvičení spaluje kalorie a pomůže udržet optimální tělesnou hmotnost diabetika.



Pravidelné cvičení zvyšuje počet receptorů na buněčných stěnách, na které se může inzulin sám navázat.



Zlepšuje funkci srdce a krevní oběh.



Snižuje hladinu špatného cholesterolu a zvyšuje hladinu dobrého cholesterolu.



Zlepšuje náladu, zbavuje stresu a napětí (Ramaiah, 2005).

Pravidla cvičení jsou odlišná u diabetu, který nevyžaduje ke své léčbě inzulin, a u diabetu vyžadujícího ke své léčbě inzulin.

4

Dostupné z http://www.zivotsdiabetem.cz

44

Pravidla cvičení u diabetu vyžadujícího inzulin 

Diabetik musí sledovat hladinu krevní glukózy před cvičením i po něm.



Pokud se diabetik chystá cvičit dlouho, měl by předtím sníst něco, co obsahuje uhlohydráty, aby se vyvaroval nízké hladině krevního cukru.



Vyvarovat se náročnému cvičení právě v době nejvyššího účinku inzulinu.



Inzulinové injekce by měl diabetik aplikovat do míst, která nebude při cvičení aktivně namáhat.



Diabetik musí pravidelně a opakovaně kontrolovat krevní cukr, protože krevní glukóza může klesat i několik hodin po cvičení.



Před cvičením se poradit s lékařem a dodržovat jeho pokyny.



Pokud diabetik užívá inzulin, musí se vyhnout sportům, kde by nízká hladina krevního cukru mohla být nebezpečná. Řadíme sem například horolezectví, potápění, automobilové závody, rafting apod. Pravidla cvičení u diabetu nevyžadujícího inzulin



Není nutné jíst uhlohydráty před cvičením, protože není pravděpodobné, že hladina krevního cukru bude nízká. Pokud ale nemá diabetik hladinu krevního cukru pod kontrolou, musí se cvičení vyvarovat.



Pokud chce diabetik snížit tělesnou váhu, musí cvičení doplnit sníženým příjmem kalorií.



Lehké cvičení je nutné provádět každý den. Namáhavé cvičení stačí opakovat třikrát týdně.



Důležité je kvůli zahřátí rozcvičení před cvičením i po něm.



Diabetik si musí vybrat cvičení, které se nejvíce hodí pro jeho celkový zdravotní stav a k jeho životnímu stylu.



Je důležité, aby se diabetik vyvaroval po cvičení jedení navíc. Cvičení totiž zvyšuje chuť k jídlu.



Diabetik se musí poradit s lékařem o uzpůsobení dávky perorálně přijímaných léků na cukrovku (Ramaiah, 2005).

45

Obecná pravidla pro cvičení diabetiků 

Nejvhodnější je každodenní cvičení.



Při cvičení je žádoucí, aby se diabetik vyhýbal vysoké nebo nízké teplotě.



Po cvičení by měl diabetik zkontrolovat, zda nemá nějaká zranění na noze. Během cvičení nosit pohodlnou a dobře padnoucí obuv.



Před zahájením cvičení je nutné navštívit lékaře a naplánovat taková cvičení, která se nejvíce hodí pro potřebu diabetika a jeho dobrou fyzickou kondici (Ramaiah, 2005).

46

7 DIABETICKÁ DIETA Základem léčby cukrovky je dieta a léčebný režim. Každý diabetik by měl mít svou individuální dietu, sestavenou podle své hmotnosti, stáří, tělesné aktivity a podle toho, zda je třeba, aby diabetik hubnul, nebo přibíral (Kohout, 1997). Diabetik 1. typu může jíst podobnou stravu jako ostatní členové rodiny a nemusí být od společnosti izolován. Jeho dieta se liší od racionální stravy pouze vyšší frekvencí jídel a omezením potravin s vyšším obsahem cukru. Základem léčby u diabetika 2. typu je redukční dieta. Je to dáno faktem, že průměrný body mass index diabetika 2. typu leží v horním pásmu nadváhy. Více jak 50 % diabetiků 2. Typu je obézních a dalších 40 % má nadváhu. „Redukční diety nemívají obvykle více než 6 300 kJ (1 500 kcal) a diabetická strava s obsahem 150 g sacharidů obvykle splňuje u většiny pacientů především v prvních letech po zjištění diabetu energetický požadavek na redukci“ (Svačina, 2010, s. 46). Nejdůležitějším opatřením v redukční dietě je snížení potravin s obsahem tuku, dostatečný příjem nízkoenergetických tekutin a omezení kuchyňské soli (Svačina, 2010). „Rozdíly v dietě diabetika 2. typu a v redukční dietě nejsou dnes velké. Jsou však zásadní rozdíly v dietě obézního diabetika 2. typu a klasického diabetika 1. Typu“ (Svačina, 2010, s. 46). Hlavní rozdíl je v doporučeném množství sacharidů, energie a dalších živin na jednotlivá jídla a kvalitativní výběr potravin. Platí, že obecné zásady pro diabetika 1. a 2. typu jsou stejné. Jídelníček diabetiků by měl obsahovat pestrou racionální stravu s dostatkem všech základních živin, minerálů a vitamínů (Svačina, 2010). „Diabetik 1. typu léčený inzulinem nebývá většinou obézní a je obvykle zaškolen na dietu s 225 až 325 g sacharidů (tj. 1 800 kcal/7 400 kJ až 2 440 kcal/10 200 kJ) se šesti jídly denně, tj. s vkládáním dopolední a odpolední svačiny a přidáním druhé večeře“ (Svačina, 2010, s. 46). Cílem diabetické diety je, aby byla glykémie udržena na takových hodnotách, které odpovídají nediabetikům a zároveň udržet na normální úrovni hladinu krevních tuků a cholesterolu. Hlavní zásadou je vyloučení potravin, které obsahují volné koncentrované sacharidy (cukr, med, čokoláda, džem a cukrovinky). Diabetická dieta se skládá z: 50 – 60% sacharidů, 25 – 30% tuků a 15 – 20% 47

bílkovin. Při

diabetické

dietě

by se

mělo

dodržovat

správné

časové

rozložení

mezi jednotlivými chody jídel. Diabetik omezuje dávky potravin, které obsahují cukry ve formě polysacharidů (škrob, mouka, mlýnské a pekárenské výrobky). Dále také obiloviny, těstoviny, rýži, knedlíky, brambory, ovesné vločky, kroupy, krupky, krupici a cukr, který je obsažen v mléce, v mléčných výrobcích a ovoci (Kohout, 1997). I když diabetik nesmí jíst cukr a med, nemusí se zříci sladké chuti na celý život. Pokud si chce nápoj nebo pokrm osladit, použije tzv. umělá sladidla. Ta rozdělíme do dvou základních skupin. Kalorická sladidla, někdy se můžeme setkat s termínem náhradní cukry, mají podobnou chemickou strukturu jako hroznový cukr (glukóza) nebo řepný cukr (sacharóza). Obsahují také stejné množství kalorií. Mají jistý vliv na hladinu cukru v krvi (glykémii), avšak ta po jejich požití nestoupá tak prudce jako po cukru hroznovém nebo řepném. Snesou vyšší teploty, takže je lze použít při pečení. Do této skupiny patří, např. fruktóza, sorbitol. Nelze s nimi sladit nápoje, neboť rozpuštěné ve vodě by se vstřebaly stejně rychle jako cukr řepný a vzestup glykémie by byl rychlý. Nekalorická sladidla, tedy umělá sladidla v užším slova smyslu, jsou látky, které mají s cukrem společnou pouze sladkou chuť. Neobsahují žádnou energii ani neovlivňují glykémii. Pod různými obchodními názvy se skrývají směsi několika základních látek. Jsou to především sacharin, aspartam, acesulfam K, cyklamát, neohesperidin DC. Často nesnesou vyšší teplotu a nelze s jejich použitím vyrobit čokoládu nebo džem (Jirkovská, 1999).

7.1 VÝBĚR POTRAVIN PŘI CUKROVCE Tělo s diabetem nedokáže dobře hospodařit s přijímanou potravou. Diabetik proto musí kontrolovat její složení a množství. Podle diabetologů je skladba potravin: 180 g sacharidů – 3060 KJ, 100 g bílkovin – 1700 KJ a 40 g tuků – 1520 KJ, celkem tedy denně 6150 KJ (Vlková, 2007).

48

Bílkoviny Bílkoviny neboli proteiny jsou obsaženy jak v živočišné, tak v rostlinné potravě. Lidskému zdraví nejvíce prospívá získávat je z nízkotučných, kaloricky nevydatných jídel s nízkým obsahem cholesterolu (Americká diabetická asociace, 2009). Doporučená dávka rostlinných i živočišných bílkovin je 1 g/kg tělesné hmotnosti a den. Vhodné potraviny: 

Luštěniny – fazole, hrách a čočka.



Maso libové - kuřecí, krůtí maso, králík, hovězí zadní, vepřová kýta, telecí, jehněčí.



Ryby - sladkovodní i mořské, pstruh, štika, lín, cejn, kapr, filé. Ryby by měly být zařazeny 1 - 2x týdně.



Celozrnné pečivo.



Zelenina.



Mléko, vejce – obsahují ale i nasycené tuky a cholesterol.

Tuky 

Jejich nadměrná konzumace by měla být omezena. Stejně tak cholesterol.



Doporučujeme omezení tuků živočišných - máslo, sádlo, slanina, tučná masa, tučné mléčné výrobky, zabijačkové produkty.



Používáme oleje a rostlinné tuky, vyloučíme máslo a sádlo.

Sacharidové potraviny 

Dáváme přednost sacharidy s vysokým obsahem vlákniny.



Příkrmy - nejčastěji brambory, bramborová kaše. Občas můžeme podávat houskové a bramborové knedlíky, rýži, luštěniny a těstoviny. Nevhodné jsou bramborové hranolky a krokety, kvůli vysokému obsahu tuků.



Sušené ovoce se nedoporučuje – po odpaření vody zůstává v ovoci vysoké procento sacharidů.

49

Mléko 

Polotučné, nízkotučné, odstředěné.



Vhodné jsou zakysané mléčné výrobky - biokys, podmáslí, kefírové mléko, jogurtové mléko.

Mléčné výrobky 

Jogurt bílý, jogurt s marmeládou dia, tvaroh měkký i tvrdý, nízkotučný.



Tvarohové sýry, tvarůžky, plísňové i zrající sýry, tavený sýr do 30 % t.v s.



Tvrdé sýry do 30 % t.v s.



Nízkotučné mléčné nápoje a výrobky bez cukru.

Vejce 

1 ks za týden v jakékoliv úpravě (kromě smažení).



Jinak používáme vejce na přípravu pokrmů.

Ovoce 

Neomezený výběr, stálá součást diety.



pouze méně často ovoce, které je příliš sladké a přezrálé (banán, hrušky, hroznové víno, švestky).



Kompoty se připravují bez cukru.

Zelenina 

Také stálá součást diety.



Konzumujeme ji syrovou i tepelně upravenou.

Koření

5



Zbytečně pokrmy nepřekořeňujeme a nepřesolujeme.



Vhodné je používat zelené natě.5

Dostupné z: http://www.dietologie.cz

50

Alkohol 

Alkohol nemocným cukrovkou nezakazujeme, ale je lepší ho z diety vyloučit.



Řada nápojů jako je pivo, sladká vína obsahují vysoké procento cukrů.



Ale pravidelné požívání většího množství alkoholických nápojů může být pro diabetika nebezpečné, někdy až život ohrožující.



U lidí, kteří popíjejí alkohol pravidelně, není v játrech přítomna zásoba cukru, protože alkohol zabraňuje jejímu vytváření. Rozvoj hypoglykémie je rychlejší, její průběh a následky těžší. Alkohol navíc skrývá příznaky hypoglykémie, což může mít pro nemocného ty nejvážnější následky.



Nápoje s obsahem alkoholu není nikdy vhodné pít nalačno.



Alkohol má vysokou energetickou hodnotu, 1g alkoholu obsahuje 7 kcal (Kohout, 1997).

Minerální látky 

Spoluvytvářejí vnitřní prostředí lidského těla.



Jsou nezastupitelné při mnoha dějích v organismu.



Pestrá a vyvážená strava nám jistě zaručí jejich dostatečný přísun.

Vitamíny 

Látky, které v malých množstvích usnadňují některé pochody probíhající v našem těle. Neboť je nedokážeme sami vytvořit, jsme závislí na jejich přísunu potravou. I zde platí, co v předcházejícím případě. Rozmanitá strava obsahující přiměřená množství živin, zajistí dostatek všech potřebných vitamínů.



Nebylo prokázáno, že by zvýšené dávky některých vitamínů nebo minerálních látek příznivě ovlivňovaly průběh cukrovky.

Vláknina 

Je obsažena v ovoci (pektin), zelenině, luštěninách, celozrnných výrobcích a nemletém masu.



V našem trávícím traktu se neštěpí. Zůstává ve střevech a je důležitá pro jejich správnou činnost. Vláknina může zpomalit vstřebávání ostatních živin do krve, ale

51

tento vliv nelze přeceňovat. Napomáhá vzniku pocitu sytosti, proto bývá doporučována při redukčních dietách (Kohout, 1997).6

Základem léčby diabetu je diabetická dieta a s ní spojená režimová opatření. Bez jejího dodržování nelze diabetes nikdy správně léčit (Kohout, 1997)!!

Diabetikům slouží k plánování jídla mimo jiné potravinová pyramida.

Obr. 6 Potravinová pyramida (Vyzivavnemoci.cz, 2011)

6

Dostupné z: http://www.dietologie.cz

52

7.2 ZÁSADY DIABETICKÉ DIETY 

Diabetik nesmí jíst cukr a med.



Složených cukrů smí sníst jen přesně stanovené množství, jenž určí jeho ošetřující lékař. Základní diabetická dieta je 225 g sacharidů na den.



Potraviny, které obsahují složené cukry (mouka a obilné výrobky, luštěniny, brambory a výrobky z nich, ovoce, ořechy, mák), je nutné odvažovat, alespoň na počátku léčby prvního půl roku. Asi po třech dalších měsících je vhodné se k vážení vrátit, aby si pacient ověřil správnost svého odhadu. Vážit tyto potraviny je třeba vždy, když hladiny cukru v krvi nebudou z jakéhokoliv důvodu uspokojivé.



Pokrmy s obsahem sacharidů musí být v průběhu dne rovnoměrně rozloženy. Tento jídelní plán by měl být každý den stejný, co se týká hmotnosti sacharidů a doby

jídla.

Vhodná

přestávka

mezi

dvěma

hlavními

jídly

je

šest

hodin. Po třech hodinách mezi ně zařadíme svačiny a druhou večeři. Pokud ošetřující lékař neurčí jinak. 

Je třeba vypít 2,5-3 litry tekutin denně podle počasí a fyzické aktivity, jestliže není potřebné omezit jejich příjem z důvodu jiného onemocnění.7

7.3 VÝZNAM DIETY S NÍZKÝM GI Tato dieta upravuje hladinu krevních tuků. „Potrava s nízkým glykemickým indexem má vztah k prevenci vzniku diabetu 2. typu a ischemické choroby srdeční, protože vede ke snížení inzulínové rezistence“ (Rušavý, 2007, s. 37). Možný je i význam potravy s nízkým GI v prevenci karcinomu tlustého střeva (Rušavý, 2007).

7

Dostupné z: http://www.diabetes.cz

53

7.4 TECHNOLOGIE ÚPRAVY POKRMŮ U diabetiků se z tradičních postupů používá především vaření, dušení a pečení. Využívá se i moderních způsobů úpravy grilování v troubě, přípravy v mikrovlnné troubě, v teflonovém nádobí, v alobalu. Pokrmy se připravují v přírodní formě, omezuje se zahušťování a podlévání tukem (Kohout, 1997). Aby mělo maso lepší chuť a barvu, opékáme ho na sucho a pak dusíme. Diabetici by si neměli připravovat smažené pokrmy. Tuk by se měl přidávat do hotových pokrmů, zabrání se tak přepalování tuků při přípravě a snadněji se kontroluje množství tuku na porci (Svačina, 2010).

54

PRAKTICKÁ ČÁST Výzkumné šetření je zaměřeno na žáky 8. a 9. ročníků základních škol a jejich znalosti o onemocnění diabetes mellitus. Mým hlavním cílem bylo pomocí výzkumného šetření zjistit, co všechno žáci o onemocnění vědí. Zda mají přehled o tom, čeho se nemoc týká, zda se dá léčit, jakým způsobem a pomocí jakých pomůcek. Jestli ví, co je inzulin a jestli znají někoho ze svých vrstevníků nebo z rodiny, kdo diabetem onemocněl.

Charakteristika respondentů Výběrovým souborem, pro který jsem vytvořila dotazníky, byli žáci základních škol. Pro průzkum jsem zvolila žáky z 8. a 9. tříd. Dotazníky jsem rozdala na základních školách, kde jsem vykonávala obě souvislé pedagogické praxe v rámci výuky na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. A dále na základních školách, která se nachází v kraji Vysočina, kde mám trvalé bydliště. Na základní škole v Olomouci jsem získala 50 dotazníků, během druhé souvislé praxe na základní škole bylo vyplněno 29 dotazníků, na třetí škole 58 dotazníků a na čtvrté škole 44 dotazníků. Celkem tedy 181 dotazníků. Řízené rozhovory jsem vedla se 3 diabetiky 1. typu. Jednalo se o dvě dívky a jednoho chlapce. Jedna dívce byla ve věku šestnáct let, druhé dívce bylo 12 a půl roku. Třetí dotázaný byl dvacetiletý mladý muž. Časové období, kdy jsem prováděla sběr dat, bylo od března 2011 do února 2012. Celkem se výzkumného šetření zúčastnilo 184 lidí. Pro svůj výzkum jsem využila dotazníkovou metodu a metodu řízeného rozhovoru. Dotazník jsem zvolila, protože se jedná o nejčastěji využívanou metodu a pro moji diplomovou práci se mi jevil jako vhodný. Rozlišuje se několik druhů dotazníků, které mohou zjišťovat různé typy jevů a postojů jedinců. Otázky mohou být otevřené nebo uzavřené. Na otevřené otázky odpovídá dotazovaný volně. Jejich nevýhodou je ale obtížné zpracování. Uzavřené otázky poskytují dotazovanému volbu mezi připravenými odpověďmi. Výhodou dotazníku je, že umožňuje rychlé shromažďování dat od velkého počtu respondentů. Ti mají dostatek času na vyplnění dotazníku a své odpovědi si mohou dobře promyslet. Mezi nevýhody dotazníků můžeme zařadit jejich nízkou návratnost a potíže při ověřování platnosti údajů. Respondenti si mohou vymýšlet (Chráska, 2007). 55

V dotazníku bylo celkem 12 položek. 1 položka obsahovala otevřenou otázku, 4 položky měly dichotomickou otázku a 7 položek mělo otázku s možností výběru. Dotazník je určen žákům 8. a 9. tříd základních škol. Dotazníky jsem rozdávala sama, aby byla jejich návratnost úplná. Celkem jsem získala 181 vyplněných dotazníků. K vytvoření tabulek a grafů byl použit MS Word Excel 2007. Jako další výzkumnou metodu v diplomové práci jsem využila řízený rozhovor. Rozhovory jsem vedla s diabetiky 1. typu, kterým diabetes diagnostikovali v jejich dětství.

56

8 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Otázka 1 Věděl/a by jsi, co je diabetes mellitus (cukrovka)? Tabulka 2 Diabetes mellitus je onemocnění. ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Porucha metabolismu

155

91

B, Onemocnění dýchací soustavy

0

0

C, Onemocnění vylučovací soustavy

16

9

Celkem

181

100

Graf 1 Diabetes mellitus je onemocnění.

Porucha metabolismu

Dýchací soustava 0%

Vylučovací soustava 9%

Dýchací soustava Vylučovací soustava

Porucha metabolismu 91%

Z grafu je patrno, že respondenti vědí, co je diabetes mellitus (cukrovka). Nejvíce dotazovaných, tedy 119 (94 %), zvolilo možnost A – porucha metabolismu. Možnost B, onemocnění dýchací soustavy, nezvolil ani jeden z dotazovaných a možnost C, onemocnění vylučovací soustavy, zvolilo 8 (6 %) dotázaných (viz tab. 2, graf 1).

57

Otázka 2 Kde jsi o ní slyšel? Tabulka 3 Kde jsem se seznámil s pojmem cukrovka. ŽÁCI

ODPOVĚĎ n

%

Ve škole

67

39

Doma, v rodině

44

26

V televizi

16

9

Na internetu

27

16

Od kamaráda

7

4

U lékaře, v nemocnici

7

4

Časopisy, noviny

4

2

Celkem

181

100

Graf 2 Kde jsem se seznámil s pojmem cukrovka. škola kamarád lékař časopisy 2% 4% 4% internet 16%

rodina škola 39%

televize internet kamarád lékař časopisy

televize 9%

rodina 26%

Z grafu vyplývá, kde se respondenti setkali s pojmem cukrovka. Největší procentuální zastoupení měla odpověď škola 49 (3 7%). Na druhém místě byla rodina 38 (28 %). Následoval internet 17 (13 %), televize 16 (12 %), lékař 7 (5 %), časopisy a noviny 4 (3 %), kamarádi 3 (2 %) (viz tab. 3, graf 2).

58

Otázka 3 Máte v rodině diabetika? Tabulka 4 Diabetik v rodině ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Ano

83

49

B, Ne

88

51

Celkem

181

100

Graf 3 Diabetik v rodině

Ano Ne

Ne 51%

Ano 49%

Z grafu je patrno, kolik dotázaných žáků má v rodině diabetika. Odpovědi byli vyrovnané. Možnost A, že v rodině diabetika mají, zvolilo 56 (44 %) respondentů a možnost B, že v rodině diabetika nemají, zvolilo 71 (56 %) respondentů (viz tab. 4, graf 3).

59

Otázka 4 Znáš nějakého vrstevníka, který má diabetes mellitus? Tabulka 5 Diabetes u vrstevníků

ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Ano

49

27

B, Ne

132

73

Celkem

181

100

Graf 4 Diabetes u vrstevníků

Ano Ano 27%

Ne 73%

Ne

Z grafu je vidět, kolik žáků zná nějakého vrstevníka, který má diabetus. Možnost Ano zvolilo 49 (27 %) z dotázaných. Zbylých 132 (73 %) dotázaných diabetika mezi vrstevníky nezná (viz tab. 5, graf 4).

60

Otázka 5 Co je to inzulin? Tabulka 6 Inzulin ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Hormon, který zvyšuje hladinu cukru v krvi

72

40

B, Hormon, který snižuje hladinu cukru v krvi

100

55

C, Nevím

9

5

Celkem

181

100

Graf 5 Inzulin

Zvyšuje hladinu cukru Snižuje hladinu cukru Nevím

Nevím 5%

Zvyšuje hladinu cukru 40%

Snižuje hladinu cukru 55%

Z grafu 5 vyplývá, že možnost A, inzulin je hormon, který zvyšuje hladinu cukru v krvi, zvolilo 72 (40 %) dotázaných. Možnost B a zároveň správnou odpověď správně označilo 100 (55 %) žáků. Třetí možnost C, že neví, zvolilo 9 (5 %) respondentů (viz tab. 6, graf 5).

61

Otázka 6 Myslíš si, že diabetik může vést stejný život jako člověk bez diabetes?

Tabulka 7 Život diabetika ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Ano

81

47

B, Ne

90

53

Celkem

181

100

Graf 6 Život diabetika

Ano

Ne 53%

Ne

Ano 47%

Z grafu 6 je vidět, zda si žáci myslí, že diabetik může vést stejný život jako člověk bez diabetu. 81 (47 %) respondentů odpovědělo, že ANO a 90 (53 %) respondentů si myslí, že NE (viz tab. 7, graf 6).

62

Otázka 7 Jak by měla vypadat první pomoc při hypoglykemii? Tabulka 8 První pomoc při hypoglykemii ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Vzít si léky

77

44

B, Vzít si něco sladkého k jídlu, pití

84

48

C, Nevím

10

8

Celkem

181

100

Graf 7 První pomoc při hypoglykemii

Nevím 8%

Léky Sladké jídlo Nevím

Léky 44% Sladké jídlo 48%

Z grafu 7 je patrno, jaké mají žáci povědomí o poskytování první pomoci diabetikům se záchvatem hypoglykemie. Možnost A, tedy vzít si léky, zvolilo 77 (44 %) žáků. Možnost B, podat něco sladkého k jídlu nebo k pití, zvolilo 84 (48 %) žáků. Možnost C jako odpověď zvolilo 10 (8 %) žáků (viz tab. 8, graf 7).

63

Otázka 8 Víte, jak si může diabetik změřit hladinu cukru v krvi? Tabulka 9 Měření diabetu ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, sám si cukr v krvi nezměří, může pouze lékař

15

9

B, může použít glukometr

151

88

5

3

181

100

C, Nevím Celkem

Graf 8 Měření diabetu

sám nezměří

nevím 3%

sám nezměří 9%

glukometr nevím

glukometr 88%

Z grafu 8 vyplývá, že správnou odpověď, tedy možnost B, zvolilo celkem 151 (88 %) žáků. Možnost A, zvolilo 15 (9 %) žáků. 5 (3 %) žáků zvolilo možnost C (viz tab. 9, graf 8).

64

Otázka 9 Jakým způsobem si diabetik aplikuje lék do těla? Tabulka 10 Aplikace léku ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Ústy

10

6

B, Inzulinovým pérem, inzulínovou pumpou nebo inzulínovou stříkačkou

108

64

C, Nevím

3

2

A+B

47

28

Celkem

181

100

Graf 9 Aplikace léku

A+ B 28%

ústa inzul. pero nevím A+ B

ústa 6%

nevím 2%

inzul. pero 64%

Z grafu 9 je vidět, že možnost A zvolilo 10 (6 %) respondentů, možnost B zvolilo 108 (64 %) respondentů. Možnost C zvolili 3 (2 %) z respondentů. A správnou možnost A+B zvolilo 47 (28 %) respondentů (viz tab. 10, graf 9).

65

Otázka 10 Diabetes mellitus je nemoc, která se: Tabulka 11 Možnosti vyléčení diabetu ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, nedá vyléčit

111

65

B, dá, ale záleží o jaký typ jde a jaká je závažnost

58

34

C, dá se vyléčit

2

1

Celkem

181

100

Graf 10 Možnosti vyléčení diabetu nedá se vyléčit

záleží na typu 34%

dá se vyléčit 1%

záleží na typu dá se vyléčit

nedá se vyléčit 65%

Z grafu 10 je patrno, že 111 (65 %) respondentů zvolilo možnost A. 58 (34 %) respondentů zvolilo možnost B a možnost C zvolili 2 (1 %) z respondentů (viz tab. 11, graf 10). 66

Otázka 11 Diabetem mellitus mohou onemocnět i děti? Tabulka 12 Děti a diabetes ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Ano

177

98

B, Ne

4

2

Celkem

181

100

Graf 11 Děti a diabetes

ne 2%

ano ne

ano 98%

Z grafu 11 vyplývá, že 177 (98 %) respondentů zvolilo správnou odpověď A. Možnost B zvolili 4 (2 %) z respondentů (viz tab. 12, graf 11).

67

Otázka 12 Jsem: Tabulka 13 Pohlaví ODPOVĚĎ

ŽÁCI n

%

A, Dívka

100

55

B, Chlapec

81

45

Celkem

181

100

Graf 12 Pohlaví

dívka chlapec 45%

chlapec

dívka 55%

Z grafu je patrno, že dotazníky vyplňovalo celkem 181 (100 %) respondentů, z toho bylo 100 (55 %) dívek a 81 (45 %) chlapců (Viz tab. 13, graf 12).

68

Vyhodnocení řízených rozhovorů Řízené rozhovory s diabetiky se týkaly jejich specifického života spojeného s onemocněním diabetes mellitus a jeho léčbou. Pro zachování anonymity jsem dotazované diabetiky nazvala diabetikem A, diabetikem B a diabetikem C. Diabetik A byl chlapec a diabetici B a C byly dívky. Otázky: 1. V kolika letech ti byl diagnostikován diabetes mellitus? Z jakého důvodu na jeho přítomnost přišli? 2. Jak dlouho se s diabetem léčíš 3. Jak léčíš svoje onemocnění? Pomocí diety, inzulinu nebo perorálními antidiabetiky? 4. Dodržuješ poctivě rady svého lékaře, které se týkají diabetu? Proč ano, proč ne? 5. Ovlivnila tě nemoc během vyučování ve škole? Jak reagoval učitel? 6. Má tvoje onemocnění vliv na to, jak trávíš svůj volný čas? 7. Jak často navštěvuješ svého ošetřujícího lékaře (diabetologa)? 8. Byl/a jsi někdy kvůli diabetu hospitalizován/a v nemocnici? 9. Myslíš si, že jsi dostatečně informován/a o své nemoci? 10. Jak by jsi zhodnotil/a svůj život před a po onemocnění diabetem?

Řízený rozhovor s diabetikem A Na otázku 1 diabetik A odpověděl: „Diabetes u mě objevili, když mi bylo 13 let. Předtím než mi řekli, že mám diabetes, se mi často motala hlava, bylo mi na zvracení a také jsem hodně zhubla.“ Na otázku 2 byla odpověď: „Teď je mi 20, takže už 7 let mám diabetes a léčím se s ním.“ Na otázku 3 odpověděl: „Píchám si inzulin od začátku léčby. Samozřejmě musím také dodržovat pravidla diety.“ A dodává: „Dietu ale občas nedodržím, třeba když jdu se spolužáky do školního bufetu, tak ochutnám i jídla, která bych jíst neměl a mohla by mi uškodit.“

69

Na otázku 4 diabetik odpověděl: „To už jsem říkal v předchozí otázce. Občas poruším rady lékaře, které se týkají diety. A proč? Protože je těžké odolat, když kolem sebe vidím ostatní, kteří si mohou dát cokoli. Ale třeba inzulin si píchám pravidelně, protože jsem poznal, jaké je to mít záchvat a nemít u sebe inzulin.“ Na otázku 5 odpovídal: „Ano, stalo se mi, že se mi během vyučování udělalo špatně. Začala se mi motat hlava, cítil jsem, že potřebuji inzulin. Učitel mi umožnil, abych si inzulin mohl v klidu píchnout. Poslala mě i se spolužákem na záchod, kde jsem si inzulin aplikoval. Potom jsem se vrátil zpět do výuky.“ Na otázku 6 byla odpověď: „Ano a veliký. Před tím, než mi řekli, že mám cukrovku, jsem chodil do kroužku dobrovolných hasičů. S nemocí už jsem nemohl cvičit stejně. Do kroužku sice dál chodím, ale například při běhání mám úlevy. A hlavně s sebou má vždy inzulin.“ Na otázku 7 diabetik odpovídal: „ K lékaři chodím pravidelně po 3 měsících.“ Na otázku 8 jsem dostala tuto odpověď: „Ano byl.“ Na otázku 9 zněla odpověď: „Myslím, že ano. Několik informací jsem dostal hned u lékaře, v nemocnici a také si spoustu informací hledám na internetu. Ale také musím říct, že před onemocněním jsem neměla moc tušení, čeho všeho se nemoc týká. Vím, že ve škole jsme se o nemoci bavili jen stručně.“ Na otázku 10 diabetik A řekl: „Teprve po tom, co jsem onemocněl, jsem si začal vážit zdraví. Předtím jsem se nemusel nijak omezovat svoje aktivity ve volném čase. Po tom, co mi řekli, že mám cukrovku, jsem měl strach. Nevěděl jsem co bude dál. Teď už jsem si zvykl a inzulin je součást mého života.“

Řízený rozhovor s diabetikem B Na otázku 1 diabetik B odpověděl: „Diabetes u mě objevili, když mi bylo 16 let. Strašně jsem zhubla a bývalo mi často špatně. Když jsem přišla na vyšetření k lékařce, myslela si, že mám anorexii. Byla jsem opravdu vychrtlá.“ Na otázku 2 byla odpověď: „S diabetem se léčím 9 měsíců.“

70

Na otázku 3 odpověděl: „Píchám si inzulin a také musím dodržovat dietu.“ Na otázku 4 diabetik odpověděl: „Ze začátku jsem je dost dodržovala, protože jsem z toho měla docela strach, pak jsem zjistila, že když občas vynechám snídani o víkendu, protože se mi nechce vstát, nic se mi nestane, tak ji prostě občas vynechám. Člověk s diabetem nemůže pít, ale i tak mě občas kamarádi na zábavě přemluvili třeba na jednoho panáka, dřív jsem tam pořád nosila glukometr a něco sladkého sebou, tak jsem z toho zas takový strach neměla. Ale jinak se snažím všechny ty rady dodržovat. Hlavně proto, že jsem si na internetu četla, co všechno člověka může potkat, když si nebude diabetes hlídat.“ Na otázku 5 odpovídal: „Myslím si, že ani ne. Občas se musím najíst v hodině, když mám nízký cukr, ale učitelé už si zvykli. Když mám cukr vyšší, neměla bych psát písemky, ale jelikož se snažím všechno dodržovat, tak se mi to ještě nestalo. Mrzí mě jenom, že problém bude s výlety na víc dní.“ Na otázku 6 byla odpověď: „Dřív jsem lítala po venku třeba celý den, bylo pro mě těžký zvyknout si, že nemůžu jen tak vyrazit s kamarádkami třeba na kola, k rybníku (když plavu musím mít dozor dospělého). A když už bych s děckama někam jela, musela bych sebou táhnout spoustu jídla, inzulín, glukometr.. Někdy mě to strašně otravuje, ale dá se na to zvyknout. Samozřejmě to ale bylo lepší, když jsem cukrovku neměla, mohla jsem si dělat, co se mi zachtělo a neohlížet se pořád na to, jestli u sebe mám, co potřebuji, jestli nebudu mít hypoglykémii.“ Na otázku 7 diabetik odpovídal: „K doktorce jezdím jednou za dva měsíce, ale po měsíci jí vždycky posílám glykémie na mejl.“ Na otázku 8 jsem dostala tuto odpověď: „V nemocnici jsem byla hned, když mi cukrovku zjistila, bylo mi už skoro měsíc špatně, měla jsem hodně vysoký cukr, doktor se bál, že bych sebou mohla někde švihnout, tak mě hned poslal do nemocnice.“ Na otázku 9 zněla odpověď: „V nemocnici sem ležela přes týden a každý den ke mě chodila sestra a říkala mi spoustu nových věcí, člověk si to ale musí sám zažít, aby věděl jak se o sebe postarat a co všechno to obnáší, ale myslím si, že informovaná jsem dost.“ Na otázku 10 diabetik B řekl: „Život před diabetem a po onemocnění. Já v tom zas nevidím moc velký rozdíl. Už jsem psala, že dřív jsem si lítala celý den po venku a to se muselo změnit. Na píchání inzulínu jsem si taky zvykla, dřív to bylo mnohem jednodušší, 71

nemusela jsem si hlídat kdy jím, co jím, kolik to má sacharidů. Nemusela jsem dávat pozor na to, jestli u sebe mám pořád něco sladkýho a nebála jsem se hned, kdy se mi udělala špatně, že by to mohlo být cukrem a mohla bych sebou švihnout. Když má člověk podporu rodičů a kamarádů, zvládá to líp a život se pro něj moc nezmění. Každopádně, život bez diabetu je mnohem jednodušší, ale i s ním se dá všechno zvládat.“

Řízený rozhovor s diabetikem C Na otázku 1 diabetik C odpověděl: „Nemoc u mě objevili v 6 letech.“ Na otázku 2 byla odpověď: „Teď už je to 6,5 roku. Docela to utíká.“ Na otázku 3 jsem dostala odpověď: „Svůj diabetes léčím pomocí inzulínu. Aplikuji si ho 3x denně – Novorapid a 1x denně Lantus.“ Na otázku 4 diabetik odpověděl: „Největším lákadlem jsou pro mě reklamy, kde je spousta sladkostí. Mám nejraději sladká jídla, asi protože je nemohu. Snažím se dietu i přesto dodržovat, protože nechci, aby se mi cukrovka zhoršovala. Mám strach i z dalších komplikací.“ Na otázku 5 odpověděl: „Nemoc mě ve škole ovlivňuje velice. Pokud mám nízký cukr je mi špatně a nesoustředím se na vyučování. Pokud mám cukr vysoký, jsem unavená, chce se mi spát. Nedokážu se na výuku soustředit. Někdy musím z hodiny odejít, abych si mohla píchnout inzulin.“ Na otázku 6 byla odpověď: „Ano má. Snažím se, co nejvíce sportovat, protože pak mám nižší cukry. Problém je, že někdy při větší zátěži dojde k hypoglykémii, a potom mám hyperglykémii. Pokud jdu sportovat, nosím u sebe vždy něco sladkého k jídlu nebo alespoň nějaké sladké pití.“ Na otázku 7 jsem dostala odpověď: „Nejčastěji jednou za měsíc a to pokud se mi udělá špatně a mám např. záchvat hypoglykemie. Jinak lékařku navštěvuji pravidelně jednou za 3 měsíce.“ Na otázku 8 diabetik odpověděl: „Jednou jsem v nemocnici musela být. Dělali mi různá vyšetření, aby přesně zjistili, jakou mám nemoc. Bylo to krátce po tom, co mi zjistili, že mám cukrovku.“ 72

Na předposlední otázku byla odpověď diabetika: „Myslím, že ano, ale nikdy člověk neví vše. Pokaždé když si čtu články na internetu, dozvídám se něco nového.“ Na poslední otázku diabetik odpovídal: „Nepamatuji se. Byla jsem ještě malá a nevnímala jsem to, že by se něco mohlo změnit. Brala jsem všechno jako samozřejmou věc. Nedokážu odpovědět, protože ani vlastně nevím, jaký je život bez diabetu.“

73

9 ZÁVĚR Diabetes mellitus je onemocnění ohrožující dnešního člověka na každém kroku. Netýká se jenom dospělé populace, ale i dětí a mladistvých. V současné době se diabetes mellitus řadí mezi civilizační choroby, což znamená choroby, které se vyznačují vysokým výskytem. Jedná se o choroby spojené s životním stylem moderní doby. „I když cukrovka bývá dnes řazena k tzv. civilizačním chorobám, patří ve skutečnosti mezi nejstarší nemoci, které lidstvo zná. O cukrovce se mluvilo již ve starém Egyptě, Indii, arabských zemích i Číně“ (Švejnoha, 1998, s. 5).

Hlavní cíl Hlavním cílem praktické části práce bylo zjistit, jaké mají respondenti informace o onemocnění diabetes mellitus, inzulinu a léčbě diabetu. Ke splnění hlavního cíle posloužily v dotazníku položky č. 1, 5, 10 a 11. Z dosažených výsledků vyplývá, že 94 % žáků ví, že v případě diabetu mellitus se jedná o poruchu metabolismu. Vyrovnané byli odpovědi na otázku číslo 5, co je inzulin. 55 % žáků zvolilo správnou možnost, že jde o hormon, který snižuje hladinu cukru v krvi. Možnost, že jde o hormon, který hladinu cukru v krvi zvyšuje, zvolilo 40 % žáků. Výsledky této otázky jsem porovnala s výsledky výzkumu diplomové práce s názvem Informovanost našich žáků o diabetu z roku 2006. V dotazníku byla otázka 3: Co je inzulin? 72,5 % žáků odpovědělo, že jde o látku, která snižuje hladinu cukru v krvi. 15,6 % žáků odpovědělo, že jde o látku, která hladinu cukru v krvi zvyšuje. Zbylých 11,9 % žáků odpovědělo, že neví (Hájková, 2006). V roce 2006 žáci prokázali větší znalosti v otázce, co je to inzulin. Na otázku 5 žáci převážně odpověděli dobře. Otázka zněla, zda se diabetes dá nebo nedá vyléčit. Správnou odpověď zvolilo 65 % respondentů. Možnost, že záleží na typu a závažnosti nemoci, zvolilo 34 % respondentů. Odpovědi na otázku 11, zda diabetem mohou onemocnět i děti, byly jednoznačné. Celých 98 % respondentů odpovědělo správně, že ano.

74

Dílčí cíl 1 Dílčím cílem 1 bylo zjistit, jaké jsou vědomosti žáků o životě diabetika, péči o něj a o poskytování první pomoci při záchvatu hypoglykemie. Ke splnění dílčího cíle 1 posloužily položky 6, 7, 8 a 9. Z odpovědí na otázku 6 jsem se dozvěděla, že si 47 % žáků myslí, že diabetik může vést stejný život jako člověk bez diabetu. 53 % žáků je opačného názoru. Otázka 7 se týkala první pomoci při záchvatu hypoglykemie. Z výsledků vyplynulo, že žáci nemají velké znalosti. Správnou možnost B, že si diabetik musí vzít něco sladkého k jídlu a k pití, zvolilo 48 % žáků. 44 % žáků zvolilo jako správnou možnost odpověď, že si diabetik musí vzít léky. A zbylých 8 % žáků odpovědělo, že neví. V položce 8 byla položena otázka, jak si může diabetik změřit hladinu cukru v krvi. Žáci v této otázce uspěli. Správně odpovědělo celkem 88 % z nich. Pouze 9 % žáků si myslí, že diabetikům může krevní cukr změřit pouze lékař. Zbylá 2 % respondentů odpovědělo, že neví. Položka 9 byla jediná v dotazníku, která měla dvě správné možnosti odpovědi. I přes upozornění před samotným vyplňováním, respondenti většinou volili pouze jednu správnou odpověď. Správně zvolilo odpověď A i B 28 % ze všech dotázaných respondentů. Samotná možnost A získala 6 % odpovědí. Možnosti B, že diabetik využívá inzulinové pero, inzulinovou stříkačku nebo inzulinovou pumpu, zvolilo 64 % respondentů. Zbylá 2 % respondentů odpověděla, že neví. Dílčí cíl 2 Dílčím cílem 2 bylo zjistit, kolik žáků se s diabetem setkalo ve svém nejbližším okolí (u svých vrstevníků nebo v rodině) a kde získali informace o tomto onemocnění. Ke splnění dílčího cíle 2 posloužily položky 2, 3 a 4. Položka 2 obsahovala jedinou otevřenou otázku v dotazníku, která se zajímala o to, kde žáci o diabetu slyšeli. Odpovědi byly procentuálně zastoupeny takto: Ve škole (39 %). Doma, v rodině (26 %). V televizi (9 %). Na internetu (16 %). Od kamaráda (4 %). U lékaře, v nemocnici (4 %). 75

Časopisy, noviny (2 %). Položka 3 zjišťovala, kolik z dotázaných žáků má v rodině diabetika. Odpovědi potvrdili slova odborníků, že počet diabetiků ve společnosti je vysoký. Celých 49 % žáků má v rodině diabetika. Zbylých 51 % žáků diabetika v rodině nemá. Odpovědi na otázku v položce 4 mě překvapily. Já sama jsem do doby, než jsem začala psát tuto diplomovou práci, žádného diabetika 1. typu osobně neznala. 27 % žáků ale odpovědělo, že diabetika mezi vrstevníky zná. 73 % respondentů mezi svými vrstevníky nezná žádného diabetika 1. typu. Výsledky této otázky jsem porovnala s výsledky výzkumu diplomové práce s názvem Informovanost našich žáků o diabetu z roku 2006. V dotazníku byla otázka 5: Máš spolužáka/spolužačku, kamaráda/kamarádku, který má cukrovku? 15,6 % respondentů odpovědělo, že ano. Zbylých 84,4 % žáků odpovědělo, že nemá (Hájková, 2006). Zaznamenala jsem tedy nárůst žáků, kteří znají diabetika mezi svými vrstevníky, o 11,4 %. Dotazník je součástí přílohy 1. Druhou metodou sběru dat byl řízený rozhovor. Ten jsem vedla se třemi diabetiky, kterým diabetes diagnostikovali v období dospívání. Dílčí cíl 3 Dílčím cílem 3 bylo získat stručné informace o životě s diabetem mellitus. Z rozhovorů vyplynulo, že mnou oslovení diabetici už považují inzulin za součást jejich života. Ale při diagnostikování nemoci prošli těžkým obdobím. Nejdříve každý nemocný potřebuje určitý čas, než dokáže přijmout slova poskytovatelů zdravotnické péče. Veškeré informace se najednou nahrnou jako sněhová lavina. Diabetika trápí ztráta pevného zdraví, změna způsobu životního stylu, povinnost píchat sám sobě injekce. Je nutné vědomí, že taková je prostě realita (Americká diabetická asociace, 2009). Důležitá je podpora příbuzných a přátel. Člověk si neuvědomuje jaké má štěstí, když je zdravý. Teprve s příchodem nemoci se ukáže, jaká je zdraví cenná a nepostradatelná věc.

76

SLOVNÍČEK 

Akarbóza - sloučenina, která blokuje enzymatické štěpení cukrt ve střevě a tím i jejich vstřebávání do krve. Díky akarbóze se tak po jídle méně zvyšuje hladina krevního cukru. Nezvyšuje riziko hypoglykémie.



Albuminurie – vylučování bílkovin močí.



Clearance - objem plazmy zbavený určité substance za jednotku času.



Depotizační – způsobující prodloužení účinku.



Diabetická ketoacidóza (DKA) – je život ohrožující komplikace, vyskytující se u pacientů majících diabetes mellitus. Téměř úplný deficit inzulinu a zvýšená hladina určitých stresových hormonů zvyšují riziko vzniku DKA. Diabetická ketoacidóza je častější u diabetiků I. typu, ale může se vyskytnout i při diabetu II. typu, zvláště během fyziologického stresu, například infekce.



Diabetik – nemocný cukrovkou (diabetem mellitus).



Distální - okrajový, vzdálený od středu těla.



Dyslipidemie - porucha látkové výměny lipidů kvantitativní povahy, tzn. dochází ke zvýšení hladin jednoho nebo více tuků, ale znamená i kvalitativní změny. Při dyslipidemii je zvýšen celkový cholesterol, LDL cholesterol, triglyceridy.



Edém - je stav, kdy se v tkáni nebo orgánu vyskytuje více tekutiny, než za normálních fyziologických okolností.



Glinidy – jsou perorální antidiabetika. Vážou se však na draslíkové kanály v buněčné membráně beta-buněk pankreatu, jejich působení vede k uvolnění inzulínu do krevního oběhu.



Glitazony - cíleně potlačují základní defekt onemocnění - inzulinovou rezistenci.



Glykémie – hladina glukózy v krvi, normální glykémie nalačno je 3,2 – 5,5 mmol/l.



Glykemický index (GI) – nárůst glykémie po jídle v procentech nárůstu glykémie po požití stejného množství glukózy, liší se u různých potravin. Pokud je nižší než 75% (ve srovnání s glukózou), jedná se o výhodné potraviny pro diabetiky.



Glykozurie – vylučování glukózy (cukru) do moči.

77



Hydramnion (zmnožená plodová voda) - větší množství amniové tekutiny do 2 l je označováno jako zmnožení, nad 2 l jako hydramnion nebo polyhydramnion. Středně velké hydramnion (3 až 4 l) je pozorováno u 1 % porodů. Těhotná si stěžuje na obtížnou pohyblivost, na bolesti v břiše, únavu, dušnost, otoky dolních končetin. Kůže na břiše je napjatá a lesklá. Pohyby plodu těhotná ani nevnímá.



Hyperemesis – nadměrné zvracení.



Hyperglykemie – vysoká hladina krevního cukru.



Hyperinerulinémie – zvýšená hladina inzulinu v krvi.



Hyperplazie – zvětšení orgánu způsobené zmnožením jednotlivých buněk.



Hypersmolární kóma - akutní komplikace cukrovky. Projevuje se extrémní hyperglykemií s hodnotami přesahujícími 30 mmol/l s těžkou dehydratací, poruchami vnitřního prostředí, nerovnováhou iontů a poruchami vědomí až komatem.



Hypertrofie - nadměrný nárůst orgánu.



Hypoglykemie - pokles hladiny krevního cukru pod dolní normální hranici (3,3 mmol/l).



Insuficience placenty (nedostatečnost) - je funkční porucha jednak jejích sekrečních funkcí, jednak výměny plynů a živin mezi mateřskou a plodovou krví. Může se být akutní nebo chronická.



Ischemie - místní nedokrevnost tkání nebo orgánů.



Kardiovaskulární - týkající se srdce a cév.



Ketolátky - odpadní látky vznikající při štěpení bílkovin a tuků.



Koagulace - srážení krve.



Kreatinin - dusíkatá organická látka, která vzniká ve svalech.



Makrosomie - plod s velkou hmotností.



Metformin – perorální antidiabetikum, lék první volby pro léčbu diabetu 2.typu, zejména s nadváhou a obézních lidí a osob s normální funkcí ledvin.



Mortalita (úmrtnost) – demografický ukazatel počtu úmrtí v poměru k počtu obyvatel.



Muskulární – svalový.



Myokard - srdeční svalovina.

78



Nitráty - jsou skupinou léků, které mají význam v interní medicíně, zejména v kardiologii. Užívá je (trvale či nárazově) celá řada pacientů, a proto bychom o nich měli znát některá fakta.



Plunžr - obdoba pístu.



Proteinurie – bílkovina v moči.



Pyelonefritida – je bakteriální zánět ledvinných pánviček a okolní tkáně. Typicky se projevuje bolestí v zádech, horečkou a obtížemi při močení.



Retinopatie - nezánětlivé onemocnění oční sítnice.



Selfmonitoring - Selfmonitoring je pravidelné samostatné měření hladiny glukózy v krvi a reakce jedince na naměřené hodnoty. V praxi to znamená, že si změříte glykémii glukometrem a na základě naměřeného výsledku si upravíte dávku inzulínu nebo příjem potravy a poté se znovu přeměříte. Cílem selfmonitoringu je, abyste byli schopni udržovat glykémii co nejblíže normálním hodnotám.



Tachykardie - zvýšená tepová frekvence.



Ulcerace – tvoření vředů.

79

SEZNAM ZKRATEK 

APTT – aktivovaný parciální tromboplastinový čas. Test k vyšetření koagulace krve.



CSII - kontinuální podkožní infuze inzulinu.



DM – diabetes mellitus.



DR - diabetická retinopatie.



fT4 – volný thyroxin (free thyroxin).



HbA1c – Glykovaný hemoglobin je látka, která vzniká v

organismu

neenzymatickou reakcí mezi hemoglobinem a glukózou. Monitoring HbA1c v typu 1 u pacientů s diabetem může zlepšit léčbu. Léčebným cílem u diabetiků je dosáhnout hodnoty HbA1c  5,5 %. 

HCG – humánní choriový gonadotropin.



HPL - lidský placentární laktogen (human placental lactogen).



Quick - Quickův test, slouží k vyšetření srážlivosti krve.



TK – krevní tlak.



TSH – thyreotropní hormon.



WHO – světová zdravotnická organizace.

80

SOUHRN Diplomová práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. Zabývá se problematikou onemocnění diabetes mellitus, česky nazývanou cukrovka. V teoretické části jsem vycházela ze studia odborné literatury. Teoretická část objasňuje pojmy o onemocnění diabetes mellitus a s ním spojenými komplikacemi, které mohou ovlivňovat život lidí trpících touto chorobou. Zaměřuje se na typy diabetu, především na diabetes 1. typu, 2. typu a gestační diabetes. Pozornost věnuje také léčbě tohoto onemocnění, pomůckám, které jsou pro diabetiky nezbytné, fyzické aktivitě diabetiků, diabetické dietě a potravinám, které jsou více či méně vhodné pro diabetiky. Praktická část je zaměřena na žáky 8. a 9. tříd základních škol. Jako první výzkumná metoda byl využit dotazník. Pro přehlednost byly výsledky výzkumného šetření zaznamenány do tabulek a grafů. Druhou metodou byly řízené rozhovory s diabetiky 1. typu. Z výzkumnému šetření vyplynulo, že 91 % žáků ví, že diabetes mellitus je porucha metabolismu. Ale v roce 2006, tedy před 6 lety, žáci prokázali větší znalosti o tom, co je inzulin. Zaznamenala jsem nárůst žáků, kteří znají diabetika mezi svými vrstevníky, o 11,4 % oproti roku 2006. A z rozhovorů vyšlo najevo, že se inzulin stane součástí běžného života každého diabetika 1. typu. Podle mě je důležité, aby informace o tomto onemocnění získávali žáci v rámci předmětu Výchova ke zdraví na základních školách. Mít dostatek vědomostí o příčinách nemoci, léčbě i o preventivních zásadách, které je nutné dodržovat je základ úspěšné léčby. Velmi důležité jsou také internetové edukační programy. Lidé a především diabetici si mohou v pohodlí svého domova najít spoustu užitečných informací a rad týkajících se diabetu.

81

SUMMARY The thesis is divided into two parts - theoretical and practical. It deals with the problem of diabetes mellitus, (called "cukrovka" in czech). Theoretical part is based on my study from literature. The theoretical part explains the concepts of diabetes mellitus and it is associated with complications that may affect the lives of people suffering from this disease. It focuses on the types of diabetes, especially 1st type, 2nd type and gestational diabetes. Attention deals too to the treatment of this disease, aids, which are essential for diabetics, physical activity, diabetic diet and foods that are more or less suitable for diabetics. The practical part is focused on the pupils of the 8th and 9th elementary school classes. As the first research method was used a questionnaire. For clarity are the results of the research reported in tables and graphs. As the second method have been conducted interviews with diabetics 1st type. The research showed that 91% of students know that diabetes mellitus is a metabolic disorder. But in 2006, 6 years ago, students demonstrated more knowledge about what is insulin. I noticed a higher number of students which know diabetic in their age. Increased by 11.4% compared to 2006. And from the interviews revealed that the insulin becomes part of everyday life for every 1 diabetes types. I think that is important that pupils obtain information about this disease within the scope of Health Education in elementary schools. Have enough knowledge about the causes of disease, preventive treatment as well as principles to be followed is the foundation of successful treatment. Very important are laso online educational programs. People and especially diabetics may in the komfort of your home to find lot sof useful informatik and advice related to diabetes.

82

POUŽITÉ ZDROJE 1. AMERICKÁ DIABETICKÁ ASOCIACE. Cukrovka typu 2. Váš průvodce zdravým životem. Praha: PRAGMA, 2009. 172 s. ISBN 978-80-7349-174-1. 2. ANDĚL, M. Diabetes mellitus a další poruchy metabolismu. 1. vyd. Praha: Galen, 2001. 210 s. ISBN 80-7262-047-9. 3. BERGER, M., JÖRGENS, V. CHLUP, R. Léčba inzulínem v každodenním životě. 1. vyd. Praha: VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1995. 293 s. ISBN 80-85865-45-9. 4. ČSN ISO 690: Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. 1. vydání. Praha: Český normalizační institut, 1996. 5. DUB, Ota. Cukrovka od A do Z. 3. vyd. Praha: Avicenium, zdravotnické nakladatelství, 1983. 290 s. ISBN 08-030-83. 6. EDELSBERGER, Tomáš. Encyklopedie pro diabetiky. 16. vyd. Praha: Maxdorf, s.r.o., 2007. 319 s. ISBN 978-80-7345-189-9. 7. HÁJKOVÁ, Hana. Informovanost našich žáků o diabetu. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 98 s. 3 s. příloh. 8. HALUZÍK, Martin a kol. Praktická léčba diabetu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta a.s., 2009. 361 s. ISBN 978-80-204-2071-8. 9. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1369-4. 10. JIRKOVSKÁ, Alexandra a kolektiv. Jak (si) kontrolovat a léčit DIABETES. Praha: PANAX, 1999. 200 s. ISBN 80-902126-6-2. 11. KOHOUT, Pavel. CUKROVKA Dieta diabetická. 1. vyd. Jihlava: EKON, 1997. 126 s. ISBN 80-85936-01-1. 12. KOPECKÝ, Alois. Cukrovka dětí a mladistvých. 1. vyd. Praha: Avicenium, zdravotnické nakladatelství, 1986. 110 s. ISBN 08-019-86. 13. LEBLA, J., PRŮHOVÁ, Š. ISPAD CONSENSUS GUIDELINES 2006-2009. Moderní dětská diabetologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 286 s. ISBN 978-807262-624-3. 14. LEBL, J. a kol. Abeceda diabetu. Praha: Maxdorf, 1998. 170 s. ISBN 80-8580086-1.

83

15. Léčba diabetika v praxi. 1. vyd. Praha: Vydavatelství společnosti JS Partner s.r.o. JS Press, 2006. 40 s. ISBN 80-87036-02-6. 16. PELIKÁNOVÁ, Terezie a kolektiv. Praktická diabetologie. 5. vyd. Praha: MAXDORF s.r.o., 2011. 742 s. ISBN 978-80-7345-244-5. 17. PIŤHOVÁ, P., ŠTECHOVÁ, K. Léčba inzulínovou pumpou pro praxi. 1. vyd. Semily: nakladatelství GEUM, s. r. o., 2009. 190 s. ISBN 978-80-86256-64-1. 18. RAMAIAH, SAVITRI. Diabetes. 1. vyd. Praha: Alternativa, 2005. 175 s. ISBN 8085993-95-3. 19. RYBKA, J. a kol.

Diabetologie pro praxi. 1. vyd. Brno: Institut pro další

vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně, 1988. 156 s. ISBN 57860-88. 20. RUŠAVÝ, Zdeněk. Diabetes mellitus čili cukrovka. Dieta diabetická. 1. vyd. Praha: Forsapi, 2007. 94 s. ISBN 978-80-903820-2-2. 21. STEVEN, Catherine. Diabetes. 1. vyd. Frýdek- Místek: ALPRESS, s.r.o., 1998. 152 s. ISBN 80-7218-149-1. 22. SVAČINA, Štěpán. Diabetologie. Praha: TRITON, 2010. 188 s. ISBN 978-807387-348-6. 23. SVAČINA, Štěpán. Prevence diabetu. 1. vyd. Praha: Galén, 2003. 113 s. ISBN 807262-165-3. 24. ŠKRHA, J. Diabetologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 417 s. ISBN 978-80-7262607-6. 25. ŠMAHELOVÁ, Alena. Akutní komplikace diabetu. 1. vyd. Praha: TRITON, 2006. 221 s. ISBN 80-7254-812-3. 26. ŠVEJNOHA, J. Vítězové nad cukrovkou. 1. vyd. Běstvina: Geum, 1998. 98 s. ISBN 80-86256-00-6. 27. VÁVROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, L. Novodiář. Diabetická čítanka pro děti. Běstvina: Geum, 1998. 40 s. ISBN 80-86256-04-9. 28. VEDRA, Bohumír. Těhotenství a diabetes. 3. vyd. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1987. 169 s. ISBN 08-036-87. 29. VLKOVÁ, Zuzana. Cvičení při cukrovce. 2. vyd. Praha: TRITON, 2007. 47 s. ISBN 978-80-7387-011-9.

84

Internetové zdroje 30. DIETNÍ VÝŽIVA. [online]. Poslední úpravy-14.11.2011. [cit. 20.11.2011]. Dostupné

z

URL:

http://www.dietologie.cz/dieta/zakladni-dieta/diabeticka-

dieta/vzorovy-tydenni-jidelni-listek-dieta-diabeticka-9/dieta-jidelnicek-prodiabetiky.html. 31. SVAZ DIABETIKŮ ČR. [online]. Poslední úpravy-neuvedeno. [cit. 25.10.2011]. Dostupné z URL: http://www.diabetes.cz/.

85

PŘÍLOHY Příloha 1 - Dotazník Diabetes mellitus. Příloha 2 - Komplikace cukrovky. Příloha 3 - Hlavní zásady stravování při diabetu. Příloha 4 – Výběr potravin pro diabetickou dietu. Příloha 5 - Leták pro pacienty. Redukce hmotnosti. Diabetes typu II.

86

Diabetes mellitus Dobrý den, jmenuji se Květoslava Šustrová a jsem studentkou 4. ročníku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Chtěla bych Vás touto cestou požádat o vyplnění dotazníku, který mi poslouží k závěrečné diplomové práci, a ve kterém bych chtěla zjistit úroveň vědomostí žáků na základních školách. Dotazník je anonymní. Výsledky budou sloužit jen pro mou práci a nebudou nikde zveřejněny. Zaškrtněte správnou odpověď, je možné, že jsou správně i dvě možnosti. Za vyplnění dotazníku předem děkuji. Bc. Květa Šustrová 1. Věděl/a by jsi, co je diabetes mellitus (cukrovka)? A) porucha metabolismu B) onemocnění dýchací soustavy C) onemocnění vylučovací soustavy 2. Kde jsi o ní slyšel? ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… 3. Máte v rodině diabetika? A) ano B) ne 4. Znáš nějakého vrstevníka, který má diabetes mellitus? A) ano B) ne 5. Co je to inzulin? A) hormon, který zvyšuje hladinu cukru v krvi B) hormon, který snižuje hladinu cukru v krvi C) nevím 6. Myslíš si, že diabetik může vést stejný život jako člověk bez diabetes? A) ano B) ne

7. Jak by měla vypadat první pomoc při záchvatu hypoglykemie? A) vzít si léky B) vzít si něco sladkého k jídlu, pití C) nevím 8. Víte, jak si může diabetik změřit hladinu cukru v krvi? A) sám si cukr v krvi nezměří, může pouze lékař B) může použít glukometr C) nevím 9. Jakým způsobem si diabetik aplikuje lék do těla? A) ústy B) inzulínovým pérem, inzulínovou pumpou nebo inzulínovou stříkačkou? C) nevím 10. Diabetes mellitus je nemoc, která se: A) nedá vyléčit B) dá, ale záleží o jaký typ jde a jaká je závažnost C) dá se vyléčit 11. Diabetes mellitus mohou mít i děti? A) ano B) ne 12. Jsem: A) dívka B) chlapec