UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy. Diplomová práce. Bc. Jana Macho

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy

Diplomová práce Bc. Jana Macho

Učitelství sociálních a zdravovědných předmětů pro SŠ a VOŠ

Výskyt nadváhy a obezity u žáků středních škol v Mostě

Olomouc 2015

vedoucí práce: RNDr. Kristína Tománková, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu a zdroje. V Mostě dne 25. 11. 2015

Bc. Jana Macho

Poděkování patří především paní RNDr. Kristíně Tománkové, Ph.D., za ochotnou pomoc a poskytnutí odborných rad.

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 7 1

Cíle a úkoly práce ...................................................................................................... 8 1.1

2

Výzkumné úkoly ................................................................................................ 9

Teoretické poznatky ................................................................................................ 10 2.1

Definice nadváhy a obezity .............................................................................. 10

2.1.1

Historie obezity a nadváhy ....................................................................... 11

2.1.2

Obezita v České republice ........................................................................ 11

2.1.3

Obezita ve světě ........................................................................................ 12

2.1.4

Hodnocení nadváhy a obezity ................................................................... 13

2.1.5

Faktory ovlivňující vznik obezity ............................................................. 15

2.2

Příčiny vzniku obezity...................................................................................... 16

2.2.1

Energetická bilance ................................................................................... 17

2.3

Zdravotní rizika obezity ................................................................................... 21

2.4

Léčba obezity ................................................................................................... 25

2.4.1

Kognitivně – behaviorální léčba ............................................................... 25

2.4.2

Pohybová aktivita v léčbě obezity ............................................................ 26

2.4.3

Úprava stravy v léčbě obezity................................................................... 28

2.5

Prevence obezity .............................................................................................. 33

2.5.1

Vymezení pojmu prevence ....................................................................... 33

2.5.2 2.6

3

4

Zdravý životní styl .................................................................................... 34

Obezita u dětí ................................................................................................... 38

2.6.1

Vznik dětské obezity................................................................................. 38

2.6.2

Léčba obezity u dětí .................................................................................. 40

2.6.3

Prevence obezity u dětí ............................................................................. 41

Metodika práce ........................................................................................................ 42 3.1

Charakteristika zkoumaného souboru .............................................................. 42

3.2

Metody výzkumu ............................................................................................. 42

3.3

Metody zpracování dat ..................................................................................... 43

Analýza výsledků a diskuse..................................................................................... 44 4.1

Výsledky dotazníkového šetření ...................................................................... 44

4.2

Výpočty nadváhy a obezity u dotazovaných .................................................... 63

4.3

Ověření hypotéz ............................................................................................... 65

4.4

Diskuse ............................................................................................................. 68

5

Závěr ........................................................................................................................ 75

6

Souhrn...................................................................................................................... 75

7

Summary.................................................................................................................. 77

8

Referenční seznam................................................................................................... 78

9

Seznam zkratek ........................................................................................................ 83

10 Seznam tabulek ........................................................................................................ 84

11 Seznam grafů ........................................................................................................... 86 12 Seznam příloh .......................................................................................................... 88

Úvod Moje diplomová práce s názvem „Výskyt nadváhy a obezity u žáků středních škol v Mostě“, je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se věnuji historii obezity a tématem nadváhy ve světě, který srovnávám se situací v České republice, analyzuji příčiny vzniku nadváhy u dětí a dospělých a také se zabývám komplikacemi, které jsou s obezitou spjaty. Naznačuji možnosti, jak ji léčit a jak je v současnosti rozvinuta oblast její prevence. Práce je doplněna praktickým výzkumem, kterého se zúčastnilo 120 žáků středních škol v Mostě, vyhodnocením a shrnutím výsledků výzkumného šetření. Celou svou dosavadní praxi pracuji s lidmi. A to jak ve zdravotnictví, nebo později ve školství. Jsem tak pozorovatelkou jejich životních příběhů, jejichž součástí jsou také informace o zdraví. Dávno je již zřejmé, že otázka nadváhy není jen otázkou genetických dispozic, ale i nevhodných stravovacích návyků. Studenti středních škol rádi využívají školních automatů, které jsou plné limonád a nejrůznějších sladkostí. Nejoblíbenější stravovací kombinací se tak stává coca - cola a brambůrky. S následky tohoto druhu stravování se pak o několik let později setkáváme v nemocnicích. Musíme však bohužel konstatovat, že mnoho zdravotních potíží si lidé způsobují sami, svým špatným životním stylem. Někteří lidé sice vědí, že s jejich zdravotním stavem není „něco“ v pořádku, ale vlastně neví co. Nevidí, že jedí nezdravě, když se tak stravují celý život. Tento způsob jim přijde naprosto v pořádku, „protože tak přeci jedí všichni“. Dnešní společnost tak nevnímá obezitu a nadváhu jako problém. A to ani jako zdravotní, ale ani estetický. Vše se točí kolem stravy, jíme i tehdy, když nemáme hlad a učíme těmto nevhodným návykům i děti, což můžeme vidět na dětských svačinách. Na jedné straně tak stojí konzumace nezdravých potravin, jejíž následky, na straně druhé, „vyřeší“ diety a zaručené doplňky výživy. Také na základě mediálního a reklamního tlaku je ve společnosti poměrně pevně ukotven pohled, že ke snížení váhy stačí jeden 7

zaručený koktejl denně, místo toho aby člověk udělal jeden krok navíc. Do jisté míry je to dále dáno i tradičním omylem, který v lidech přetrvává a totiž ten, že medicína umí vše a lékaři, až bude nejhůře, vše vyřeší. Tento začarovaný kruh je nejpatrnější právě ve chvíli, když např. lékař vyřkne ortel „musíte zhubnout, jinak ten nový kyčelní kloub nedostanete a ta záda Vás taky nepřestanou bolet“. V tu chvíli nastává problém. Všichni víme, že nárůst váhy není otázkou dnů, ale týdnů a měsíců, přesto je pak náročné pacientům s nadváhou vysvětlit, že proces hubnutí je stejně dlouhý a že pouze změnou stravovacích návyků a životního stylu mohou ovlivnit své zdraví a tím i samotný život. Téma nadváhy a obezity své magisterské práce jsem si zvolila proto, abych zmapováním současné situace v prostředí, které znám, kde se pohybuji a pracuji, poukázala na důsledky přejídání a nedostatečného pohybu a tím mohla malou měrou posunout současný životní styl blíže ke sportu, vyvážené stravě a zdraví obecně.

8

1 Cíle a úkoly práce Hlavním cílem výzkumu je zjistit, jaký je výskyt nadváhy a obezity u středoškoláků v Mostě.

1.1 Výzkumné úkoly Dílčí úkol č. 1 Ověřit zda chlapci na středních školách sportují více než dívky. K tomuto dílčímu úkolu se vztahuje hypotéza č. 1. H10: Sportovní aktivita žáků středních škol v Mostě nezávisí na pohlaví. H1A: Sportovní aktivita žáků středních škol v Mostě závisí na pohlaví. Dílčí úkol č. 2 Zjistit výskyt nadváhy a obezity u žáků středních škol K tomuto dílčímu úkolu se vztahuje hypotéza č. 2. H20: Výskyt obezity a nadváhy u žáků středních škol v Mostě nezávisí na pohlaví. H2A: Výskyt obezity a nadváhy u žáků středních škol v Mostě závisí na pohlaví. Dílčí úkol č. 3 Odhalit zda je rozdíl ve stravovacích zvyklostech u děvčat a chlapců na středních školách. K tomuto dílčímu úkolu se vztahuje hypotéza č. 3. H30: Stravovací zvyklosti žáků středních škol v Mostě nezávisí na pohlaví. H3A: Stravovací zvyklosti žáků středních škol v Mostě závisí na pohlaví 9

2 Teoretické poznatky 2.1 Definice nadváhy a obezity Slovo obezita znamená v latině dobře živený, tučný V posledním desetiletí se v různých oblastech světa objevuje nárůst obezity u všech věkových kategorií. Platí to nejen pro státy vyspělé, ale už i pro země třetího světa. Jde o epidemii s globálním dopadem, která postihuje stále nižší věkové skupiny. Snadněji pak vzniká obezita v dospělosti. Proto z praktického hlediska není vhodné oddělovat obezitu u dětí a adolescentů od obezity dospělých osob (Fraňková, Pařízková, Malichová 2013). Nadváha je považována za předstupeň obezity nebo jako první stádium obezity. Je možné ji také nazvat jako vyšší tělesnou hmotnost a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je definována indexem tělesné hmotnosti v rozmezí 25 až 30. Zdravotní rizika stoupají již od BMI (body mass index) 25 a riziko výrazně stoupá od hodnoty 27 (Svačina, Bretšnajdrová 2008). Obezitu můžeme také vnímat jako uložení nadměrného množství tuku v organismu (Svačina, Bretšnajderová, 2008) nebo jako ukládání nadbytečné energie ve formě tuku, která má nepříznivé dopady na zdraví a délku lidského života (Kleinwächterová, Brázdová 2000). Podle Kaňkové (2005) je obezita nadměrné uložení bílé tukové tkáně v organizmu při současné hyperplazii - zmnožení buněk a hypertrofii, zvýšeným ukládáním lipidů do tukových buněk. Ani tato definice však není přesná. Hlavní problém je především porucha rovnováhy energie, a to z jakékoliv příčiny. Nárůst nebo pokles hmotnosti závisí na rovnováze mezi příjmem a výdejem energie (Málková, Krch 2001). Hainerová (2009) uvádí, že obezita je metabolická porucha, která vzniká v důsledku interakce genetických dispozic a faktorů zevního prostředí. Genetické vlohy mohou tendenci k obezitě posilovat nebo před ní chránit.

10

2.1.1 Historie obezity a nadváhy Obezita je stará jako lidstvo samo, nelze předpokládat, že pravěký člověk trpěl obezitou. „Úplná vyváženost a harmonie je v celém živočišném světě velmi vzácná. Zřejmě existovala jen v představách starých Řeků a Římanů“ (Lisá a kol. 1990, s.7). Všechny kultury v různých historických dobách vnímaly lidské tělo jinak, měly jinou představu o jeho kráse. Tím se měnil i názor na ideální tělesnou hmotnost. Obézní žena byla většinou symbolem kojící matky a důkazem majetnosti. Obezita znamenala plodnost a plodnost znamenala dostatek potravy (Hainer, Kunešová 1997). Nejvýrazněji se odráží hodnocení vzhledu ve výtvarném umění. Antické umění představuje krásné a zdatné tělo, které bylo vypěstováno sportem. Již před mnoha staletími se pozornost upínala k výživě a jejímu vztahu k hmotnosti. V egyptské lékařské encyklopedii se můžeme dočíst o významu ženského mléka jako vhodné stravy pro malé děti. Tradicí byla doba kojení až do věku tří let dítěte. Součástí stravy starších dětí a dospělých byly ryby, ovoce, zelenina, olivový olej. Za příčiny nemocí byl považován přebytek potravy. I v pracích Hippokrata, Galena a arabských lékařů je zdůrazněn vztah výživy a délky života, nadměrné hmotnosti a úmrtí (Lisá, Kňourková, Drozdová, 1990). V počátcích křesťanství je půst doporučován jako prostředek boje proti ďáblu. Lidské tělo je vnímáno jako něco hříšného, co musí být řádně zahaleno. Renesance viděla krásu lidského těla v jeho kyprých tvarech. V 18. století se objevují v Anglii první diety, které mají zajistit ženám útlý pas. V období dvou světových válek, kdy svět bojoval o přežití, se začalo znovu vyplácet mít dostatečné tělesné zásoby. V polovině dvacátého století je už nadváha označena za zdravotní problém. Dříve byla obezita považována za problém vyspělých zemí, ale dnes se objevuje i v zemích rozvojových (Málková, Krch 2001).

2.1.2 Obezita v České republice V naší republice se díky úrovni zdravotní péče prodloužila délka života obyvatel. Průměrný věk mužů se za posledních dvacet let zvýšil o 7,5 a žen o 5,5 roku, přesto je úmrtnost naší populace výrazně horší než ve vyspělých evropských státech. Stále větším problémem se stává nadváha a obezita. Trpí jí více než 57 % dospělé populace a narůstá 11

také počet dětí s vyšší než normální váhou, zejména chlapců. V rámci Evropy pak ČR zaujímá po Anglii, Maltě a Maďarsku v počtu obézních lidí přední místa se stále stoupajícím výskytem. Nejvyšší nárůst nastal u mužů ve věku 35 - 44 let a u žen ve věku 65 - 74 let. Při obezitě je šestkrát vyšší riziko onemocnění vysokým krevním tlakem a sedmkrát vyšší riziko cukrovky než při normální hmotnosti. Obezita ovlivňuje nejen zdraví, ale i psychiku člověka, a zvyšuje potřebu lékařské péče. Nemoci spojené s obezitou jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí, kterým je možno předcházet (Antošová, 2014). Výskyt obezity souvisí s nízkou fyzickou aktivitou. Tu podle výsledků z roku 2011 vykazuje v ČR 32 % dospělých a dochází k jejímu dalšímu poklesu. Stejný trend je i u školáků. Bylo zjištěno, že velká část dětí je nedostatečně pohybově aktivní. Doporučení, věnovat se denně alespoň hodinu pohybové aktivitě, splňovala přibližně pětina dívek a čtvrtina chlapců. Dalším determinantem ovlivňujícím obezitu je výživa. U všech populačních skupin v ČR byl zjištěn zvýšený příjem tuků a jednoduchých cukrů, u mužů navíc i více cholesterolu a sodíku. Z hlediska stravovacích návyků více než 30 % školáků ráno nesnídá a jedinců starších 15 let již dokonce 55 %. Polovina dětí nejí ovoce a zeleninu ani jednou denně (Antošová, 2014).

2.1.3 Obezita ve světě Světová zdravotnická organizace vyhlásila v roce 1997 obezitu za celosvětovou epidemii, v roce 2002 označila problém nadváhy jako další z rizik ohrožující zdraví. V posledních letech postihuje obezita obyvatele nejen vyspělých zemí, ale má stoupající tendenci i v zemích rozvojových. V některých státech je obézních až 30% obyvatel a nadváha je problémem nejméně poloviny obyvatel. Podle WHO bylo v roce 1995 200 milionů obézních osob, v roce 2000 už 300 milionů a v roce 2015 se předpokládá 700 milionů obézních osob ve věku nad 15 let (Antošová, 2014). V Evropě trvá stoupající trend obezity, specifický pro jednotlivé země a skupiny obyvatel. Ve Velké Británii, tak jako v České republice, došlo za poslední desetiletí 12

k výraznému vzestupu obezity. Proto se nárůst v současné nezdá příliš markantní. Ve Francii, Švýcarsku a severských státech, kde je prevalence obezity nízká, dochází k jejímu vzestupu. Specifickou skupinou jsou země jižní Evropy, které jsou charakterizované vysokým výskytem dětské obezity a následně i obezity dospělých. Dá se říci, že prevalence obezity prochází celou Evropou (Hainer a kol. 2011). Asi nejvíce postiženou populací ve světě jsou obyvatelé USA, kde prevalence obezity stoupá od poloviny osmdesátých let v průměru o 50% za deset let. Nejvíce trpí obezitou ženy. V západní Africe došlo za posledních patnáct let k vysokému nárůstu obezity. Nejvíce rizikovou skupinou jsou obyvatelé měst a ženy. WHO nastavila pro Asii poněkud odlišná kritéria BMI /Body Mass Index/. Pro nadváhu 23 - 24,9 a pro obezitu hodnoty nad 25. Studie, zabývající se vztahem mortality a BMI u japonských obyvatel, ukázaly nejmenší riziko mortality ze všech příčin v kategorii BMI 20,0 - 29,9. Naopak nejvyšší riziko úmrtí bylo zjištěno u osob s podváhou (Hainer a kol., 2011). Na Slovensku jsou podle Maječáka (2007) překračované denní dávky kilojoulů o 20% až 25%. Pro celý svět platí, že nic nejíst a přibírat není reálné.

2.1.4 Hodnocení nadváhy a obezity Zdravý, neobézní mladý muž má asi 14% tukové tkáně, žena ve stejném věku kolem 25%. S věkem tuková tkáň přibývá u mužů na 28% u žen na 38% nebo podle Ganonga (2001) 15% u mužů 21% u žen. Přesně se množství tuku nedá u živého jedince zjistit, proto se používaly nebo používají nepřímé postupy. 

Hydrodenzitometrie - metoda, která zjišťuje hustotu (specifickou váhu) těla. Využívá faktu, že tuk je lehčí než bílkovinná tkáň. Specifická váha lidského tuku je 0,901g/ml a aktivní lidské hmoty asi 1,1g/ml (Doberský,1967).



Kaliperace - kaliperem se měří tloušťka kožní řasy na vybraných bodech. Naměřené milimetry se sečtou a výsledné číslo se porovná v tabulkách. V tabulkách je zohledněno, zda měříme ženu nebo muže. Místa měření jsou na zadní straně horní části paže, kde se nachází tricepsový sval, na přední straně 13



nadloktí v oblasti bicepsového svalu a na zádech u ramenní lopatky. Pas se měří v místě nad hřebenem kyčelní kosti, kde kost vystupuje, pak kousek směrem dopředu k pasu (Doleček, 2013).



Quetelův index - jedná se o téměř sto let starý způsob měření, který je dnes znám jako body mass index (BMI). Obezitu lze zjistit podle snadno dostupného zjištění váhy a výšky. Použití BMI je celosvětově uznávané měřítko pro stanovení obezity. Tento výpočet nehodnotí podíl svalové a tukové hmoty, ale hodnotí pouze celkovou hmotnost. Člověk mající vysoký podíl svalové hmoty, například aktivní sportovec, může mít podle tohoto výpočtu definovanou obezitu, přestože jeho hmotnost je zvýšena pouze vyšším podílem svalové hmoty, nikoli tukové (Svačina, Bretšnajdrová 2008).

Měření BMI (Body Mass Index) = kg/výška v m2 BMI pod 20 - podváha, kdy ze zdravotního hlediska vzniká riziko nebezpečí podvýživy. BMI 20-25 - normální rozmezí, zdravotní rizika spojená s váhou jsou minimální. BMI 26-30 - nadváha se středně vysokým zdravotním rizikem. BMI 30-39 - obezita, která znamená již vysoké zdravotní riziko. BMI nad 40 - těžká obezita s velmi vysokým zdravotním rizikem. 

Brocův index uváděl, že dospělý jedinec má vážit tolik kilogramů, o kolik centimetrů převyšuje jeho výška metr. Měření bylo jednoduché, ale pouze orientační.



Bioelektrická impedance - metoda zjišťuje množství beztukové tělesné hmoty. Je založena na měření odporu těla vůči střídavému elektrickému proudu. Odpor závisí nepřímo úměrně na množství tělesné vody.



Duální rentgenová absorpciometrie - metoda rozlišuje tkáně podle průchodnosti záření o dvou různých energiích. 14



Počítačová tomografie a nukleární magnetická rezonance umožňují také sledovat rozložení tuku v těle (Doleček, Středa, Cajthamlová, 2013).



Percentilový graf se využívá u dětí do 5 let podle hmotnosti a tělesné výšky. Za nadváhu je považováno zařazení jedince podle BMI do pásma mezi 90. až 97. percentilem a za obezitu zařazení do pásma nad 97. percentil.



Starší děti a dospělí se hodnotí podle vzorce BMI (Marinov, Pastucha, 2012).



WHR (waist to hip ratio) - ukazatel distribuce tuku v těle. Výpočet WHR je jednoduchý. Vydělí se obvod pasu obvodem boků a výsledek je WHR index. Obvod boků se měří pod bederními kostmi, obvod pasu 2 - 3 cm pod pupkem.



Obvod pasu se dnes považuje za postačující ukazatel metabolických a kardiovaskulárních rizik (měří se v horizontální rovině uprostřed vzdálenosti mezi hřebenem kosti kyčelní a spodním okrajem posledního žebra). Z hlediska zdravotního je důležité, nejen jaké procento tuku tělo obsahuje, ale ještě důležitější je jeho rozložení.

2.1.5 Faktory ovlivňující vznik obezity Obezita je celoživotní multifaktoriálně podmíněné onemocnění a vzniká interakcí genetických a zevních faktorů. Během posledních dvaceti let nabyla obezita rozměrů globální epidemie. Výskyt obezity stoupá u dospělých i dětí na celém světě. Vzhledem k tomu, že současné civilizační trendy usnadňují vznik obezity (sedavý způsob trávení volného času a nárůst konzumace vysoko - energetických potravin bez odpovídajícího energetického výdeje atd.), je pravděpodobné, že v příštích letech dojde k vzestupu výskytu obézních jedinců. Doleček (2013) hodnotí obezitu jako nemoc s prvky dědičnosti. Pro její vznik existují nebezpečná období a faktory, např. pozitivní rodinná anamnéza obezity, vyšší věk matky při porodu a socioekonomické postavení rodiny. Nebezpečné období pro vznik obezity je už období prenatální, kdy podvýživa plodu může vést v následujícím životě k obezitě a dalším onemocněním. Další rizikové období je dospívání, asi 30% mladých žen udává vznik obezity právě v dospívání, u mužů je to pouze 10%. Obezita v dospělosti je často spojená se změnami v jídle a pohybu. Může souviset se změnou zaměstnání, se založením rodiny, dlouhodobou nemocí, odchodem 15

do důchodu. Pro vznik obezity u žen je nebezpečným obdobím těhotenství a později menopauza, kdy dochází k redistribuci tuků. Nárůst hmotnosti mohou ovlivnit léky, ale třeba i odvykání kouření nebo jiné stresové situace. Podle Fořta (2007) se většina jedinců k obezitě či nadváze dopracuje svým vlastním přičiněním a to nevhodným způsobem životního stylu a způsobem stravování. Pouze malé množství případů obezity vzniká důsledkem 

Genetické dispozice ovlivňují vznik obezity asi z 50%. Pokud jsou oba rodiče obézní, pravděpodobnost výskytu stejného problému u jejich potomka je 80 %. Tato nevýhoda se dá změnit dodržováním správných stravovacích návyků a dostatkem pohybové aktivity



Léčby léky ovlivňující žlázy s vnitřní sekrecí, které zpomalují produkci energie nebo stimulují ukládání tuku



Předčasného podávání antikoncepce před nebo okolo 15. roku věku, které vede k nadváze

Hainerová (2009) poukazuje na tyto rizikové faktory vzniku nadváhy a obezity 

Nesprávná výživa



Nedostatek pohybu



Genetické faktory



Psychologické faktory



Vliv rodiny



Socioekonomické vlivy



Prenatální rizikové faktory

2.2 Příčiny vzniku obezity Především nerovnováha mezi energetickým příjmem a výdejem je považována za základní a nejčastější příčinu obezity, ve všech vyspělých zemích světa. Pokud dojde k zvýšení tukových rezerv organismu, tukové buňky se zvětšují a roste jejich počet.

16

Dochází k tomu zejména v dětském věku, kdy váha jedince přesáhne 40 kg (Keller 1993).

2.2.1 Energetická bilance U každého člověka je možné stanovit příjem a množství vydané energie. Pokud je příjem vyšší než výdej, jedná se o pozitivní energetickou bilanci, organismus si vytváří zásoby. Převažuje-li výdej nad příjmem, jde o negativní energetickou bilanci a tělesná hmotnost klesá (Svačina, Bretšnajdrová 2008). Energetická bilance se podílí na množství tuku v těle (Hainer a kol., 2011). V posledních letech je tuková tkáň popisována jako endokrinní žláza, která vytváří hormony ovlivňující vznik obezity. Hormon produkovaný buňkami tukové tkáně se nazývá leptin. Absence leptinu vede k obezitě a jeho hladina je přímo úměrná množství tuku. Z hlediska vývoje je určen k tomu, aby se organismus přizpůsobil hladovění (Doleček, Středa, Cajthamlová, 2013). V našem těle se nachází hnědý a bílý tuk. Oba mají nejen jiný vzhled, ale i odlišnou funkci. Hnědý je uložen v horní části těla a kolem velkých cév. Jeho úlohou je tvorba tepla v období po narození. Bílá tuková tkáň je u každého jedince rozložena jinak. U obézních jedinců je nejčastěji nakupena na šíji, tvářích, pod bradou, u žen na hýždích a stehnech (Lisá, Kňourková, Drozdová, 1990). Podle uložení tuku určujeme obezitu androgenního typu, která je častější u mužů. Viscerální tuk se hromadí v oblasti dutiny břišní, má neblahý důsledek na častější vznik onemocnění srdce a cév. Obezita gynoidní, ženského typu je charakterizována zmnožením podkožního tuku zejména na hýždích a stehnech. Ze zdravotního hlediska je méně riziková než mužský typ obezity.

17

Rizikové ukládání tuku v těle podle obvodu pasu Zvýšené riziko

Vysoké riziko

Muži

> 94 cm

>102 cm

Ženy

> 80 cm

>88 cm

2.2.1.1 Příjem energie Vznik obezity je ovlivněn množstvím příjmu energie ve vztahu k velikosti jejího výdeje. Příjem energie závisí na skladbě stravy. Fořt (2004) argumentuje, že negativní roli hraje příjem tuků živočišného původu a vysoký příjem bílkovin v raném vývoji. Hainer (2011) kontruje, že o ukládání tuku rozhoduje výše energetického příjmu v organismu. Uvádí, že do vysoké obezity mohou dospět i laktoovovegetariáni, kteří přijímají zdravé potraviny a ve správném poměru. Energetický příjem je ovlivňován faktory socioekonomickými, kulturními a faktory hereditárními. Genetické vlivy určují způsoby využití přijímaných živin a vydávání energie prostřednictvím pohybu. Je známo, že děti obézních rodičů inklinují k obezitě více než děti štíhlých rodičů. Mezi hlavní problémový faktor patří životní styl rodiny. V rodinách, kde mají nesprávné stravovací návyky, se více objevuje obezita. Kritický vliv na výživu dítěte má matka. Z generace na generaci se předávají zkušenosti s přípravou pokrmů, návyky na sladké, tučnost, množství a složení jídla. (Fraňková, Dvořáková-Janů 2003) S nárůstem váhy souvisí i nepravidelnost ve stravování. Většina obézních jedinců vynechává ranní a polední jídlo. Velkou část potravin pak konzumuje během 4 - 6 hodin v pozdním odpoledni a večer. Ke zvýšení energetického příjmu přispívá i stravování v restauracích a častá konzumace rychlého občerstvení. Na zvýšeném energetickém příjmu se podílí nejen zvýšená konzumace tuků, ale i zvýšená konzumace jednoduchých sacharidů, tj. sacharóza a fruktóza. Na rozdíl od

18

jednoduchých sacharidů a tuků, komplexní polysacharidy a bílkoviny k rozvoji obezity nepřispívají. Základním stavebním kamenem organismu jsou bílkoviny. Tuky a sacharidy jsou hlavním zdrojem energie, ale někdy se používají i bílkoviny. (Doleček, 2013) Oproti tomu vláknina snižuje energetickou hodnotu potravin a zvyšuje pocit sytosti. Pozitivně ovlivňuje metabolismus tuků i sacharidů. Voda v potravě snižuje energickou hodnotu potravy, ale nadměrná konzumace energetických nápojů a stejně tak alkoholu může vést k nárůstu váhy. Zdravý člověk by měl přijímat 10 - 35% bílkovin, 20 - 35% tuků, 45 - 65% sacharidů. Toto rozpětí příjmu živin je velmi široké a v jídelníčku při redukci váhy by měl být poměr následující. Bílkoviny 20-30%, 30% tuků, 40-50% sacharidů (Keller, 1993). Energetický příjem by měl odpovídat našemu energetickému výdeji. Ten však závisí na pohlaví (je větší u mužů než u žen), věku (klesá s věkem) a stupni fyzické aktivity. Množství přijímané potravy je tedy jen jedním z mnoha faktorů, které mohou vést k nadváze. Lidé se sklonem k nadváze produkují až o 50 % méně tepla než štíhlí, vydávají tedy méně energie a mají o to nižší energetickou potřebu (Málková, Krch 2001). 2.2.1.2 Výdej energie Závisí na práci svalů, metabolických pochodech v játrech, mozku a tukové tkáni a na metabolismu ve tkáních. 

Bazální metabolismus je množství energie, které je nutné k udržení tělesných funkcí (tělesné teploty, dechu, srdeční akce, činnosti nervové soustavy a všech vnitřních orgánů), nesportovních aktivit, mezi které patří například domácí práce či cesta do práce, a sportovních aktivit. Výdej energie také závisí na typu práce, kterou vykonáváme a liší se v závislosti na věku a pohlaví. Je to asi 1200 - 2400 kcal/24 hod, což odpovídá asi 5000 - 10000 kJ/24 hod.



Klidový metabolismus je přibližně o 10% vyšší než základní metabolismus. Vyjadřuje množství energie, kterou vydáváme v klidových podmínkách (spánek, leh, sed). 19



Pracovní metabolismus - energie, kterou vydáváme při různých činnostech, ať už běžných anebo sportovních.

Minimální energetický výdej během normální denní aktivity je okolo 1800 - 3000 kcal/24 hod, což odpovídá asi 7600 - 12600 kJ/24 hod. 2.2.1.3 Měření energetického výdeje Energetický výdej lze zjistit buď přímou anebo nepřímou kalorimetrií. Přímá kalorimetrie se v praxi využívá minimálně, je hodně technicky i finančně náročná. Měřená osoba je zavřená v místnosti, odkud se odvádí vzduch. Zjišťuje se množství tepla vyprodukovaného organismem. V praxi je proto častěji využíváno nepřímé kalorimetrie. Nejjednodušším způsobem, jak vypočítat odhadem bazální metabolismus, je využití tzv. Harris - Benedictovi rovnice: Pro ženy: BMR (kcal) = 655 + (9,6 × hmotnost v kg) + (1,8 × výška v cm) - (4,7 × věk v letech) Pro muže BMR (kcal) = 66 + (13,7 × hmotnost v kg) + (5 × výška v cm) - (6,8 × věk v letech) 2.2.1.4 Kilojouly a kilokalorie Jsou jednotky, kterými se hodnotí množství energie získané z potravy po jejím zpracování a vstřebání trávicím traktem. Dospělý jedinec má potřebu 8000 - 10500kJ denně (2000 - 2500 kcal). Kalorie vyjadřuje množství energie nutné ke zvýšení teploty jednoho gramu vody z 14,5°C na 15,5°C (Klimešová, Stelzer 2013). 2.2.1.5 Glykemický index U potravin v jídelníčku se můžeme setkat s pojmem glykemický index. Sledování jeho hodnoty je velmi důležité, protože tak můžeme lehce odhadnout, na jak dlouho nás daná potravina nasytí, jak rychle nás nabije energií a zda v přijatou dobu také splní svůj účel.

20

Glykemický index je veličina, která vyjadřuje glykemickou odezvu sacharidů ve stravě. Čím vyšší hodnotu glykemického indexu potravina má, tím rychleji tělo převede sacharidy v ní obsažené na energii a na kratší dobu dokáže zasytit naše hladové žaludky. Pokud posnídáme potraviny s nízkým glykemickým indexem, příjem potravy k obědu může být mnohem nižší oproti tomu, kdyby byla snídaně tvořena potravinami s vysokým glykemickým indexem (Hainer kol. 2011). Potraviny obsahující jednoduché sacharidy (zjednodušeně cukr) mají glykemický index vysoký, rychle se pak v těle štěpí a dostávají do krevního oběhu. Slouží jako rychlý zdroj energie, která je ale pro náš organismus hodnotná pouze v případě, že ji dokážeme ihned zužitkovat. V opačném případě bude nadbytek energie uložen do tuku. Výběrem skladby potravin a jejich kombinacemi je možné výrazně ovlivnit intenzitu přeměny nadbytečně konzumovaných cukrů na zásobní tuk (Fořt, 2001). Z hlediska vzniku obezity se právě sacharidy mohou podílet na výši glykemického indexu. Klasický způsob ověřování hladiny krevního cukru je určen stanovením hladiny glukózy v krvi po požití 50 gramů porce sledované potraviny nebo konkrétních sacharidů. Značný význam mají nižší hodnoty glykemického indexu pro osoby s rizikem diabetu a obezity (Hainer a kol., 2011).

2.3 Zdravotní rizika obezity Obezita je nejen záležitostí kosmetickou, jde o nemoc, která má při dlouhém trvání vážné následky. Je nutné si uvědomit, že obezita v dětství znamená velkou zátěž, která způsobuje únavu a opotřebování organismu. V dospělosti má obezita velký podíl na úmrtnosti ( Lisá, Kňourková, Drozdová 1990). Již v roce 1960 byla obezita lékaři definována jako nemoc. Akademik Charvát napsal: „Obezita je luxus, který si nemůžeme dovolit už z důvodů zdravotních. Tím méně pak v dnešním světě, kde asi miliarda lidí hladoví vysloveně kaloricky a další miliarda je nesprávně živena… A tak se obezita stává také problémem ekonomickým a sociologickým.“ (Doleček, Středa, Cajthamlová 2013, s. 19). 21

Počet onemocnění, komplikací a zdravotních rizik, které doprovází obezitu vyššího stupně, je značný. Objevují se již u dětí a dospívajících, ovlivňují jak kvalitu, tak i délku života. Dětská obezita může vést ke vzniku metabolického syndromu, diabetu a v pozdějším věku k ortopedickým a kardiovaskulárním komplikacím. Nejsou zanedbatelné ani psychosociální dopady obezity, které jsou rozšířeny nejen v populaci dětí a hlavně pak mezi dospívajícími. Dochází k sociální izolaci, posměchu a šikanování. Kvalita života obézních dětí je podle dotazníků srovnatelná s kvalitou života dětí s nádorovým onemocněním (Hainerová, 2009). Svačina (2008) poukazuje, že komplikace mohou být mechanické a metabolické. Mechanické jsou vázány na velkou tělesnou hmotnost a metabolické nejsou přímo komplikacemi obezity, ale obvykle mají s obezitou společný původ. Mechanické komplikace obezity 

Bolesti v zádech



Nemoci kloubů



Dušnost nebo spánková apnoe

Tyto komplikace vznikají v důsledku velké tělesné hmotnosti. Patří sem i komplikace chirurgické a porodnické. Mezi mladými lidmi s obezitou je desetkrát vyšší úmrtnost než mezi štíhlými. Prognóza po úrazech nebo porodnických komplikacích je vždy lepší u štíhlého jedince než u obézního. Nemoci pohybového aparátu jsou dvakrát častější než u štíhlých. Snížení obtíží je závislé na redukci hmotnosti. Spánková apnoe je charakterizována špatným spánkem, který je provázen chrápáním, opakovaným probouzením během noci, někdy zvýšeným nočním pocení. Během dne je udávána ospalost, únava, ranní bolesti hlavy, poruchy koncentrace. Stupeň spánkové apnoe souvisí se zmnožením tuku v oblasti břicha, nikoli v oblasti krku a okolo hltanu (Hainer a kol., 2011).

22

Metabolické komplikace obezity Od konce 80 let minulého století je pro metabolické komplikace obezity používán výraz metabolický syndrom. Nejnovější definice podle Světové diabetologické organizace považuje obezitu za základní složku metabolického syndromu. Složky metabolického syndromu: 

Abdominální obezita, obvod pasu - muži nad 94 cm, ženy nad 80 cm

přítomnost alespoň dvou z následujících složek 

Triglyceridy nad 1,7 mmol/l



Hypertenze léčená nebo krevní tlak vyšší nad 135/85



Glykémie nad 5,6 nebo při glykemické křivce za dvě hodiny 7,8-11 mmol/l



HDL cholesterol pod 1,1 mmol/l pro ženy a pod 0,9 mmol/l pro muže

Metabolický syndrom je hlavní příčinou aterosklerózy, více než cholesterol a kouření (Svačina, 2008). Obezita a kardiovaskulární onemocnění Rizikem pro vznik kardiovaskulárních onemocnění je androidní obezita. K rozvoji ischemické choroby srdeční přispívají i další faktory jako je kouření, hypertenze, diabetes 2. typu a zvýšená koncentrace lipidů. Nadváha i obezita jsou spojeny i s výskytem cévních mozkových příhod a hluboké žilní trombózy (Svačina, 2008). Obezita a nádory S výskytem obezity se sdružuje i výskyt některých zhoubných nádorů. U obézních mužů se častěji vyskytuje, výše zmiňovaný, karcinom tlustého střeva a prostaty. U obézních žen je zvýšené riziko nádorů děložní sliznice a děložního čípku, vaječníků, prsů. V posledních letech byl prokázán vztah mezi obezitou a rakovinou ledvin a jícnu (Svačina, Bretšnajdrová, 2008).

23

Obezita a plodnost S obezitou je spjat i syndrom polycystických ovárií, který postihuje 5 až 10% žen. Z toho je asi 80% obézních. Jde o onemocnění látkové výměny a jejím projevem jsou cysty na vaječnících. Až u třetiny obézních žen se objevuje neplodnost. Pro graviditu je doporučována rozumná hmotnost (Svačina, Bretšnajdrová 2008). Obezita a diabetes 2. typu Cukrovka 2. typu postihuje kromě starších jedinců i osoby s nadváhou a obezitou. Ke vzniku tohoto onemocnění přispívá málo pohybu, nadměrný stres, ale i genetické dispozice. Charakteristická je nedostatečná citlivost tkání k účinkům inzulínu. K dosažení normální hladiny glykemie je potřeba zvýšit hladinu inzulínu. I v tomto případě je možné najít poruchu vylučování inzulínu. Vázne uvolňování již vytvořeného inzulínu ze slinivky břišní po stimulaci potravou (Rokyta, 2000). Ve Zprávě o zdraví obyvatel České republiky (Antošová, 2014) se uvádí, že v naší republice trpí diabetem přibližně 7 % obyvatel, z toho až 90 % tvoří diabetici 2. typu, kterých je nejvíce ve věku nad 45 let. Dnes se však vyskytuje již i u dětí a dospívajících. Tento typ diabetu je ovlivnitelný životním stylem, především způsobem výživy, pohybem a udržováním správné hmotnosti. Lze mu tedy předcházet. Každoročně v ČR přibývá více než 20 tisíc nových onemocnění. Přibližně o dalších 200 tisících onemocnění se neví. Každý rok zemře v průměru 22 000 nemocných. Do roku 2025 může počet diabetiků v ČR stoupnout při současném trendu na více než 1 milion (Antošová, 2014 s. 56).

24

2.4 Léčba obezity Začátek léčby je vhodné začít již v mladém věku, protože trvání obezity zvyšuje její rizika. Mladý člověk si i snadněji upraví svou životosprávu než člověk starší. Léčení je závislé na motivaci a edukaci jedince (Keller, 1993). Léčba zahrnuje tyto složky: 

Kognitivně behaviorální terapii



Vhodné stravovací návyky



Odpovídající pohybovou aktivitu



Farmakoterapii nebo léčbu chirurgickou

2.4.1 Kognitivně – behaviorální léčba Pracuje s faktory behaviorálními, kognitivními a interpersonálními, které patří mezi nejefektivnější (Možný, Praško,1999). Behaviorální faktory: 

Nevhodné stravovací návyky - příjem nepřiměřeného, nevhodného jídla a také nevhodný režim



Nevhodné pohybové návyky - žádná nebo nevhodná pohybová aktivita

Kognitivní faktory: 

Vytyčení nereálných cílů



Nevhodné způsoby redukce váhy

Interpersonální faktory: 

Vlivy špatného prostředí. Sociální prostředí, reklama, sdělovací prostředky mohou mít nepříznivý vliv na utváření výživových zvyklostí, protože se zaměřují i na propagaci nutričně nevhodných potravin (Fraňková, Dvořáková, 2003). 25

V rámci edukace je potřeba přesvědčit člověka s obezitou, že je nutná změna životního stylu a stanovení si reálných cílů. Za úspěch v terapii je pokládáno nejen snížení váhy, úbytek tukové tkáně, ale hlavně udržení snížené váhy a trvalá změna životního stylu (Hainer, 2011). Hainerová (2009) zdůrazňuje nutnost spolupráce rodiny a odborníků na výživu a pohybovou aktivitu. Fyzioterapeut je schopen nabídnout vhodný druh sportovní aktivity s přihlédnutím na věk, zájem a tíži obezity. Obezitu je možné léčit konzervativně nebo chirurgicky. V současné době je bariatrická chirurgie považována za nejúčinnější způsob léčby závažných stupňů obezity i provázejících metabolických onemocnění. Chirurgický zákrok představuje u obézních pacientů nejen prevenci, ale i skutečně vysoce efektivní léčbu již vzniklých, k obezitě přidružených onemocnění, jako je diabetes mellitus 2. typu (Fried, 2011). U všech druhů léčby obezity je potřeba zdůrazňovat, že jde o celoživotní problém, který se nevyřeší krátkodobými redukčními dietami.

2.4.2 Pohybová aktivita v léčbě obezity Pohyb je základním projevem života, umožňuje existenci člověka a měl by být jeho primární potřebou. Má významnou roli v každém věku. Právě fyzická aktivita patří vedle dietních opatření k základním nefarmakologickým postupům v léčbě obezity. Přestože o účinnosti fyzické aktivity nejen na snížení hmotnosti, ale především na metabolické parametry související s obezitou není pochyb, pravidelnou pohybovou aktivitu do svého režimu zařazuje jen velmi málo lidí. (Bursová, 2005). Hlavní zásady se týkají frekvence, druhu, intenzity a druhu pohybových aktivit s ohledem na další přidružená onemocnění. Specifická doporučení jsou nutná pro obézní jedince s diabetem 2. typu. Nejjednodušším a nejbezpečnějším pohybem je chůze, která byla hlavním a nejjednodušším prostředkem cestování po dobu několika milionů let, až „dopravní pandemie“ dvacátého století všechno změnila. 26

Chůze je pro člověka přirozený pohyb. Její náročnost vzhledem ke „spálení energie“ závisí na její délce a terénu. Intenzita zátěže musí být přiměřená, cvičení dostatečně namáhavé, aby došlo k pozitivním změnám v organismu. První týden je doporučován volný krok po dobu cca 45 minut (nebo po 15 min. intervalech). Pak následuje postupné navyšování zátěže. Intenzitu zátěže poznáme podle: 

Testu mluvení - zpívat, mluvit, těžce dýchat. Pokud při cvičení můžeme zpívat je intenzita nízká, nedostatečná. Jsme-li schopni konverzace, je zátěž mírná a pro redukci váhy optimální. Při intenzivní zátěži nemůžeme mluvit nebo popadáme dech.



Tepové frekvence - určuje se jako procento maximální tepové frekvence, která je u každého individuální.

Pro výpočet intenzity zátěže je potřeba znát následující hodnoty: 

Klidovou tepovou frekvenci (TF klid) - udává počet tepů v klidu, měříme před spaním na levém zápěstí. (Brož, 2007)



Maximální tepovou frekvenci (TF max.) - udává maximální počet tepů při námaze -TF max. = 220 - věk

Optimální je zátěž v pásmu 60 - 90% TF max. Pokud je cílem redukce tělesné hmotnosti, je vhodná zátěž 60% TF max. a delší doba zátěže. Při této intenzitě slouží jako zdroj energie hlavně tuky. Pro obézní jedince je doporučována pravidelná pohybová aktivita mírné intenzity 30 minut denně po většinu dní v týdnu. Mezi jednotlivými druhy cvičení je velký rozdíl. Některé se zaměřují na budování kondice a posílení srdce. Tato anaerobní cvičení jsou velmi silová a vzniká při nich takzvaný kyslíkový dluh. Druhou variantou jsou sporty aerobní, které primárně snižují množství tělesného tuku a zvyšují aktivní tělesnou hmotu - svaly. Aby docházelo k redukci váhy, je třeba kombinovat oba druhy. Aerobní cvičení je aktivita, kterou 27

vykonáváme v našem individuálním aerobním pásmu, kdy je tělo dostatečně zásobováno kyslíkem a dochází ke spalování tukových zásob (Brož, Bajzová 2007). Fyzická aktivita obézních je náročná na čas. Je nejdůležitějším opatřením v prevenci nemoci srdce a cév a účinnějším opatřením v prevenci cukrovky 2. typu než diety (Svačina, Bretšnajdrová 2008). Podle Fořta (2007) nemusí fyzická aktivita překročit 60 minut denně. Průměrný úbytek váhy by měl být 1 - 2 kg za týden. Poté přibližně jeden kilogram za týden a po 2 - 3 měsících úbytek asi půl kilogramu týdně.

2.4.3 Úprava stravy v léčbě obezity Příjem potravy je v našem těle řízen centry, která jsou uložena v hypotalamu, kde se nachází centrum sytosti a centrum hladu. Naše strava obsahuje, kromě vitamínů, enzymů, minerálů, solí, vlákniny a nepostradatelné vody, tři základní druhy živin - bílkoviny, tuky a sacharidy. Každá z těchto živin má určitou energetickou hodnotu, která se udává jednotkami kaloriemi (kal) nebo systémem jednotek joulů (J). Jejich vzájemný poměr je 1kcal = 4,2 kJ. Jeden kilogram bílkovin a sacharidů má energetickou hodnotu 4000 kcal (16700kJ). Jeden kilogram tuku, sádla a oleje, má hodnotu 9000 kcal (38 000kJ). Jednou z cest ke snížení tělesné váhy jsou redukční diety. Jde o způsob, kterým lze za pomoci úpravy jídelníčku a celkového životního stylu dosáhnout úbytku váhy. Strava obsahuje méně energie, než jídelníček, který jsme měli až doposud. Obezita je problém celoživotní a úprava stravy je dlouhodobá záležitost, při které je potřeba dodržovat určité dietní zásady (Hainer, Müllerová, Bretšnajdrová, 2013). 

Pravidelnost v jídle - jídelníček je rozdělen podle typu redukční diety do 3 - 6 jídel denně. Jíme po 3 - 6 hodinách, ale do jídla není vhodné se nutit. Poslední jídlo by mělo být přijímáno nejpozději mezi 18 až 21 hodinou, maximálně dvě hodiny před spánkem. 28



Rovnoměrné rozdělení energie během celého dne, aby nedošlo k hladovění. Denní příjem energie je rozdělen do třetin a v každé je zastoupeno jedno hlavní jídlo.



Strava splňuje zásady racionální výživy, pokud obsahuje dostatek vlákniny, vitamínů a minerálních látek, to je zajištěno pestrostí stravy.



Snížení obsahu tuku, je nejdůležitější opatření v redukční dietě. Toho dosáhneme vyloučením nebo omezením živočišných tuků - tučných sýrů, masa, uzenin, šlehačky, tučných moučníků, majonézy, mražených smetanových krémů.



Omezení kuchyňské soli je potřeba u všech obézních jedinců, sůl podporuje chuť k jídlu



Změna stravovacích návyků je zásadní a je vázána na změnu životního stylu



Příjem nízkoenergetických nebo zcela bezenergetických tekutin v množství 1,5 - 2 litry denně

Doporučení při redukci nadváhy a obezity podle Fořta (2007, s. 401) Při nakupování čtěte etikety potravin a vyhledávejte jen ty, které mají co nejméně jednoduchých cukrů. Je vhodné si naplánovat jídelníček, pak se lépe nakupuje. Nepoužívat ztužené pokrmové tuky, ale není třeba se vyhýbat čerstvému máslu. Omezte na minimum konzumaci uzenin, tučného vepřového masa. Maso hovězí, rybí nebo drůbeží nevadí. Nikdy nekonzumovat přepálené (ani olivový) ani ztužené tuky v různých slaných pochutinách a sladkostech. Zvyšte konzumaci zeleniny - syrové, kysané i tepelně upravené, nikoli sterilované. Zásadně omezte konzumaci chleba a pečiva z bílé mouky, lepší je celozrnné pečivo. Nejezte „snídaňové cereálie“ s výjimkou prosa, pohanky, ovsa a rýže. Nestravujte se v podnicích fast food, a už vůbec nejezte hranolky a jiná smažená jídla. 29

Pravidelně jezte mořské ryby, alespoň 1 x za týden! V rámci jednoho dne nejezte hlavní jídlo a moučník. Pokud je to možné, snídejte! Ale nejezte před spaním, tím méně sladkosti. Výrazně snižte příjem sacharidů, nejvíce těch jednoduchých. Hlavní zdroj sacharidů musí být zelenina, občas luštěniny. Používejte „hodné“ tuky, jako je panenský olivový olej a rybí tuk. Typy redukčních diety: Svačina a Bretšnajdrová (2008) uvádí tyto úpravy stravy: Diety vedoucí k rychlé redukci váhy 

600 kcal/2520 kJ, 50 g sacharidů, 20 g tuků, 55 g bílkovin



800 kcal/3360 kJ, 100 g sacharidů, 20 g tuků, 60 g bílkovin



1000 kcal/ 4200 kJ, 125 g sacharidů, 25 g tuků, 70 g bílkovin

Tento typ diet není vhodný v počátku snižování váhy, je vhodnější zjistit skutečný příjem a snížit jej o 2000 kJ/ 500 kcal. Diety vedoucí k pomalejší redukci a k zachování získané hmotnosti. 

1200 kcal/ 5040 kJ, 150 g sacharidů, 35 g tuků, 70 g bílkovin



1470 kcal/ 6174 kJ, 175 sacharidů, 50 g tuků, 75 g bílkovin



1770 kcal/ 7434 kj, 225 g sacharidů, 60 g tuků, 75 g bílkovin

Model rozděleného talíře Systém redukce spočívá v rozdělení stravy na tři části. První - bílkovinné potraviny Druhá - ovoce a zelenina 30

Třetí - mouka, příkrmy a pečivo U méně přísného omezení se talíř dělí na třetiny. Naopak u velmi obézních se zvyšuje podíl zeleniny a ovoce ve stravě na 50% a zmenšuje se podíl příkrmů a pečiva. Odlehčovací a ovocné dny Tato dieta se zařazuje do jídelníčku na jeden den.

Alternativní způsob stravování a redukce váhy Výživa podle krevních skupin Dr. D‘ Adamo a Whitney (1997) uvádí, že tato dieta vede k obnově přirozených genetických rytmů. Dále argumentují, že kdybychom se řídili vrozenými instinkty, mohl by být současný stav společnosti i civilizace jiný. Tento způsob stravování není přímo určen ke snížení hmotnosti. Dieta podle krevních skupin je přímo ušita na míru našim buňkám a tím působí i na změnu váhy. Zónová dieta (izokalorická) Tato dieta má začátek v USA, kde v 80. letech vyšlo najevo, že jednou z příčin obezity je vysoký podíl sacharidů. Teorie zónové diety respektuje teorii glykemického indexu. Dělená strava V tomto případě nelze mluvit o dietě, ale o úpravě jídelníčku a celého životního stylu. Princip této úpravy spočívá v rozdělení potravin do tří skupin podle zpracování v trávicím traktu. Pravidlo spočívá ve střídání potravin. Buď se jí bílkoviny, nebo sacharidy. Třetí skupina je neutrální a může se konzumovat sama nebo kombinovat libovolně s oběma skupinami. Patří sem tuky a mléčné bílkoviny (Fořt, 2001).

31

Vegetariánská strava Může pomoci v boji s nadváhou a obezitou. Vegetariáni přijímají ve stravě méně tuku a více vlákniny. Vláknina má schopnost tišit hlad a dává pocit plnosti. Vegetariánství není jen otázka stravy, ale celého životního stylu (Mellinová, Davisová 2003). Co při nadváze pomáhá L-karnitin je aminokyselina, která podporuje metabolismus tuků. Nachází se ve skopovém a jehněčím mase. Hodnotné bílkoviny se nachází v sýru, rybách, vejcích a v zelenině, jako je hrášek, fazole a sója. Jde o vysoce hodnotné esenciální aminokyseliny, které si tělo neumí vytvořit. Saponiny jsou „mýdlovité látky“, které jsou přímo polykači tuků. Z potravin je to mladý hrášek, zelené fazolky a špenát. Mezi saponiny patří i čaj Oolong, který povzbuzuje spalování tuků. Chrom má funkci stabilizátoru hladiny cukru, cholesterolu a tuku v krvi. Obsahují jej ořechy, houby, chřest, celozrnné výrobky, sýr, kakao a čaj. Pektiny jsou balastní látky, které zamezují přenosu tuků ze střev do těla. Velké množství můžeme najít v hruškách, jablkách a mrkvi (Zittlau, 2006).

32

2.5 Prevence obezity Hlavní roli ve snaze, jak zastavit stoupající trend nadváhy a obezity, hraje prevence. V plné míře totiž platí, že o co obtížnější je léčba obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku. Za svůj životní styl v první řadě jednotlivec, ale boj proti obezitě nemůže být jen individuálním bojem. Je nutné zapojit celou společnost ve smyslu spolupráce všech zúčastněných stran nejen na místní, regionální a celostátní, ale i na globální úrovni, včetně potravinářských firem. Jen dobře informovaný jedinec má šanci na racionální změnu životního stylu. V současnosti se právě prevence vzniku běžné obezity jeví jako jediná účelná „léčba“ obezity. Respektování racionálních zásad životního stylu rozhoduje o tom, jestli se dítě a následně dospělý jedinec setká s problémem obezity. Typy vhodných procesů vedoucích k podpoře zdravé diety v rámci populace, správné fyzické aktivity a hmotnosti se liší mezi jednotlivými zeměmi, uvnitř zemí i jednotlivých populačních skupin (Hainer, 2011). Systém prevence musí být komplexní. Měl by být zaměřen na jednotlivé populační skupiny a začínat již v dětství. Nejvhodnějším řešením obezity je totiž její předcházení a zabránění jejímu nárůstu.

2.5.1 Vymezení pojmu prevence Průcha, Walterová, Mareš (2008, is.178) definují prevenci jako: „Soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům, zejména onemocnění, poškození, sociálně - patologickým jevům“. V základu se dělí na primární, sekundární a terciární. Primární prevence se ještě dále rozděluje na specifickou a nespecifickou. Primární prevence je zaměřená na celou sledovanou populaci. Lze tak nazvat veškeré aktivity mající za cíl změnit názory, postoje a chování lidí tak, aby u nich nedošlo ke vzniku daného nežádoucího jevu. Sekundární prevence je zaměřená na rizikové jednotlivce a skupiny. Jedná se o zabránění rozvoje a přetrvání daného nežádoucího jevu. 33

Terciární prevence je zaměřená na minimalizování následků jedinců, u kterých se již sledovaný nežádoucí jev vyskytl (Průcha, Walterová, Mareš, 2008). Programy primární prevence dětské obezity by měly zahrnovat výuku ke správně výživě a vhodné životosprávě, zaměřovat se na zlepšení znalostí o výživě a důsledcích nevhodného stravování, vytvářet pozitivní vztah k vlastnímu tělu a zlepšovat sebehodnocení, podporovat tělesné aktivity. Tento druh preventivních programů má malou úspěšnost u adolescentů (Pařízková, Lisá et al., 2007). V primární prevenci obezity hraje hlavní roli rodina a hned za ní škola. Rodiče mají v prevenci dětské obezity nezastupitelnou úlohu. Dítě si z rodiny odnáší svůj vzor, týkající se životního stylu a stravování. Pokud je tento vzor v něčem nesprávný, bude obtížné naučit dítě vzoru novému. Velký význam v prevenci dětské obezity má také školní prostředí, jak v oblasti primární, tak i sekundární prevence. Prevence obezity je ve své podstatě velmi jednoduchá. Stačí dodržovat zásady zdravého životního stylu a pravidelně se věnovat fyzické aktivitě.

2.5.2 Zdravý životní styl Chování a způsob života v dospělosti jsou výsledkem vývoje v dětství a dospívání. Na utváření zdravého životního stylu člověka se podílí řada faktorů. Jsou to například životní prostředí, rodinné zázemí, zdravé bydlení, společenské chování, vyhýbání se závislostem či dostatek pohybu. Jedná se o takový způsob života, který nám umožňuje, abychom život prožili co nejlépe, co nejdéle a v dobrém zdraví (Klescht, 2008). Už Jan Amos Komenský doporučoval vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem a dostatek spánku. Hlavní rizikové faktory životního stylu souvisí nejvíce s výživou. Rokyta (2000) uvádí, že výživa má po stránce kvantitativní zajišťovat pro daného jedince příjem energie odpovídající výdeji. Po stránce kvalitativní by měla být strava vyvážená a složena z kvalitních potravin zajištujících optimální poměr živin, nezbytných pro správnou funkci 34

organismu, vitamínů a minerálních látek. Doporučený poměr je okolo 40 % sacharidů, 25 - 30 % tuků a bílkovin. Důležité je dodržovat přiměřený energetický příjem, lišící se dle pohlaví, věku a fyzické aktivity, který nebude převyšovat energetický výdej, což by vedlo k ukládání energie do zásoby. Strava by měla být rozdělena do několika menších porcí během dne. Součástí zdravého stravování je dostatečný příjem tekutin, doporučuje se 30 - 50 ml/kg/den. Nejlépe neslazené vody, ovocné šťávy a čaje. Do celkového příjmu tekutin není vhodné započítávat kávu ani alkohol, protože tělo odvodňují. Další důležitou oblastí zdravého životního stylu je pohyb. Dochází při něm ke spotřebovávání energie. Nejlépe kompenzuje zvýšený příjem potravin. Je pro tělo důležitý, udržuje ho v dobré kondici, redukuje váhu. Měl by být součástí běžného života každého člověka. Pohyb blahodárně působí na srdce, cévy, svaly, dokonce i na dobrou náladu díky vyplavování endorfinů. Cítíme se dobře, protože zdravě vypadáme a to je pro vlastní pocity velmi důležité. Ke zdravému životnímu stylu dále patří vyvarování se kouření, nadměrného pití alkoholu a užívání škodlivých látek. Doručuje se pravidelný odpočinek a kvalitní spánek. (http://www.wikiskripta.cz) Fořt (2007) argumentuje, že největší účinek má prevence započatá již před početím. Pokud má budoucí matka sklon k obezitě a během těhotenství se jí nepodaří udržet vzestup váhy v rozmezí 10 - 12 kg, je budoucí potomek ohrožen obezitou. Prevence by měla pokračovat i po porodu. Děti kojené minimálně 8 - 12 měsíců a nepřikrmované umělou mléčnou a později cereální výživou, jsou během života méně náchylné k obezitě. Již v dětském věku se musí stát samozřejmostí pohyb a výchova ke správnému výživovému stylu. Kdo má zájem o své zdraví, měl by mít zájem o racionální výživu, která odpovídá požadavkům organismu co do kvality i kvantity. Výživová pyramida nabízí veřejnosti přehledné schéma, které vysvětluje, jakým způsobem by měly být konzumovány různé potraviny. Potraviny jsou uspořádány podle energetické hodnoty a množství živin v dané potravině. Pyramida je rozdělena do pater, kde energeticky nejbohatší a živinově 35

nejchudší potraviny jsou na vrcholu pyramidy a naopak nejméně energetické a výživné tvoří základnu, která je nejširší. Množství či počet porcí daných potravin se v jednotlivých patrech liší a snižuje se směrem od základny k vrcholu (Klimešová, Stelzer 2013). Model české nutriční pyramidy zahrnuje tyto skupiny potravin: 

Cereální výrobky (chleby, obiloviny, moučné výrobky), které jsou rozdělené na celozrnné a obohacené výrobky. Cereálie je možné rozdělit podle obsahu lepku. Lepek neobsahuje kukuřice, rýže, proso, pohanka a amarant. Z hlediska výživy jsou sacharidovou potravinou – obsahují škroby, vlákninu, bílkoviny, tuky, vitamíny skupiny B. Nejvíce vlákniny obsahuje proso, oves a pohanka. Nejvyšší podíl bílkovin má pšenice a žito. Tato skupina má největší četnost spotřeby a při velikosti porce půl krajíce se doporučuje denně 6 porcí. V nutriční pyramidě tvoří základnu.



Ovoce a zelenina tvoří dvě samostatné skupiny, které si nekonkurují v četnosti spotřeby a jsou součástí různých pokrmů. Zelenina působí proti mnoha nemocem. U ovoce je potřeba pamatovat na množství cukrů, které obsahuje. Skupina luštěnin obsahuje nadprůměrný obsah bílkovin, škrobu, vitamíny a minerální prvky. Tyto potraviny mají druhou nejvyšší četnost spotřeby, tvoří 1. patro.



Skupina mléka a mléčných výrobků je charakteristická z hlediska obsahu bílkovin a zdůrazňuje spotřebu nízkotučných výrobků, cennou potravinou je tvaroh. Četnost spotřeby je omezená a velikost porce je dána jedním hrnkem mléka a odpovídající množství sýra nebo jogurtu.



Skupina červeného masa, drůbeže, ryb a vajec je doplněna o ořechy a boby. Frekvence spotřeby je na úrovni mléka a obě skupiny jsou umístěny do druhého patra.

36



Oleje, tuky, sladidla a sůl tvoří poslední skupinu s doporučením umírněné spotřeby. Rostlinné oleje jsou zdrojem esenciálních kyselin, které si tělo nevyrobí. Obsahují vitamín E, který působí jako antioxidant, je nejvíce obsažen v oleji z pšeničných a kukuřičných klíčků. Olivový a řepkový olej patří pro svůj obsah vhodných mastných kyselin k těm nejvíce doporučovaným. Naopak u tropických olejů jako je kokosový a palmový je podíl nasycených mastných kyselin srovnatelný s hovězím lojem nebo máslem. Skupina je umístěna do vrcholu pyramidy.

37

2.6 Obezita u dětí Dětské zdravotnictví prodělalo v minulém století ohromný pokrok. Díky snížení úmrtnosti v kojeneckém a raném dětském věku se prodloužila průměrná délka života. Oproti tomu začalo 21. století obrovským nárůstem nadváhy a obezity u dětí a mládeže (Koplan, 2005) U dětí dochází během vývoje k postupnému přibývání hmotnosti, které je způsobeno kromě tukové tkáně i rozvojem kostry a svalové hmoty. U donošeného dítěte tvoří po narození tuková tkáň asi 13% celkové hmotnosti. V šesti měsících už tvoří 25% hmotnosti, později dochází k jejímu úbytku, a to hlavně pohybovou aktivitou dítěte, která je intenzivnější. Množství tuku začíná opět narůstat ve školním věku a trvá až do dospělosti (Pastucha, 2011). V České republice je prevalence výskytu nadváhy nebo obezity bez rozdílu mezi chlapci nebo dívkami mezi 10 - 15%.

2.6.1 Vznik dětské obezity Marinov (2012) uvádí, že se na rozvoji obezity u dětí podílí půl na půl genetika a obezitogenní prostředí. Rozmach civilizace způsobil, že vesnický typ stravy (z pole na stůl) se výrazně změnil za průmyslovou (z továrny do chladicího boxu). Během krátké doby jsme se stali populací s nedostatkem pohybu, kdy chůze ztratila smysl hlavního přemisťovacího prostředku. A další realitou je absolutní nebo relativní přejídáí. 2.6.1.1 Faktory prostředí Prostředí, ve kterém člověk žije je určováno mnoha faktory, které se navzájem ovlivňují. Hlavním zdrojem dětské obezity v naší populaci je rodina. Dítě je její výkladní skříní a na něm se zrcadlí genetika a především životní styl rodiny (Marinov, 2012).

38

V nutriční výchově dětí se objevují nedostatky, které je možné shrnout do několika bodů (Fraňková, Odehnal, Pařízková, 2000): 

Nevhodná skladba jídelníčku - nedostatek času na přípravu jídla vede k nákupu hotových jídel nebo návštěvě rychlého občerstvení, které nabízí potraviny s výživově nízkou ale energeticky vysokou hodnotou. Většina těchto jídel je bohatá na jednoduché sacharidy s vysokým glykemickým indexem. Reklama a propagace těchto potravin je zaměřena na děti, které jsou získávány ke konzumaci těchto jídel poskytováním dárků.



Nevyvážená strava a nerespektování věkových a vývojových zákonitostí vede k tomu, že dětem je dovoleno jíst stravu s vysokým obsahem soli, nasycených mastných kyselin, přepálených tuků, nadměrné množství sladkostí, slazených nápojů. Celkově kaloricky bohatá jídla.



Finanční situace rodiny může vést k nákupu levných nezdravých jídel, která jsou levnější.



Věk rodičů, starší rodiče jsou tolerantnější k jídelníčku svých dětí než rodiče mladší (Fraňková, Pařízková, Malichová 2015)

V dětské věku převažuje spontánní pohybová aktivita. U dospívajících je tělesná aktivita organizována a většinou je nedostatečná. Již v raném věku se rozvíjí nesprávné držení těla s předsunutím hlavy, protrakcí ramen, oslabení břišní stěny, oploštění příčné i podélné klenby nožní. Téměř 20% českých dětí tráví u počítače více než tři hodiny. Dálkové ovladače a mobilní telefony ušetří 25 hodin chůze za rok, což představuje ekvivalent 0,4 - 0,8 kg tukové tkáně (Marinov, 2012). 2.6.1.2 Prenatální faktory Tempo růstu tukové tkáně u dítěte je podle Hainerové (2009) nastaveno již v perinatálním nebo kojeneckém období dítěte. Nárůst váhy dítěte může být ovlivněn nikotinismem matky v době těhotenství. Kojení naopak může zabránit nárůstu tukové tkáně u dětí. Umělá výživa má vyšší energetickou hodnotu a obsahuje více bílkovin ve vyšším poměru vůči sacharidům než mateřské mléko. Vypití celé lahve beze zbytku 39

vede k vyšší hmotnosti v adolescenci. Z lahve kojenec přijímá průměrně o 20 - 30% větší objem, což je 10 - 15% více energie. Plně kojené dítě má v roce života o 650 g lehčí váhu než kojenec na umělé výživě. Tento rozdíl je patrný do 2 let věku, pak vymizí, projeví se opět v adolescenci. 2.6.1.3 Genetické faktory Výrazným rizikovým faktorem vzniku obezity u dítěte je přítomnost nadváhy nebo obezity u rodičů, pokud jsou oba rodiče obézní, je vysoká pravděpodobnost, že i dítě bude obézní. Všeobecně platí, že čím je vyšší stupeň obezity v dětství, tím vyšší je riziko obezity v dospělosti (Hainerová, 2009). Marinov (2012) uvádí, že genetickou rezistenci, je možné spatřit u dětí, jejichž rodiče nejsou obézní a netrpí nadváhou. Jsou to rodiny, kde se pravidelně snídá a víkendy se tráví aktivně. Větší riziko obezity u dítěte je v těch rodinách, kde jeden nebo oba rodiče jsou obézní a zvýšená hmotnost je doprovázena cukrovkou 2. typu, vysokým krevním tlakem a cholesterolem nebo metabolickým syndromem (Fraňková, Pařízková, Malichová, 2015). Genetické vlohy mohou vznik obezity posilovat nebo oslabovat, ale existuje málo genů, které způsobují vznik morbidní obezity. Mezi obezity geneticky podmíněné patří syndrom Praderův - Williho, Bardetův - Biedlův, Beckwith - Wiedemanův, Léri Weilův. Je pro ně typický nástup obezity už v kojeneckém nebo batolecím věku. (Bayer, 2011).

2.6.2 Léčba obezity u dětí Léčba obezity u dětí má určitá specifika. Zásadně jsou odmítány redukční diety a ojediněle se využívají léky nebo chirurgické řešení. Hlavním bodem je zaměření se na změnu životního stylu celé rodiny. Již samotná úprava jídelních zvyklostí v rodině vede u dětí k úpravě tělesné váhy.

40

Pastucha (2012) dále zdůrazňuje význam pohybové aktivity, který zvyšuje tělesnou zdatnost u dětí a dospívajících. Pro obézní děti jsou doporučována kompenzační a dechová cvičení. Cvičení na posílení konkrétních částí těla. Při těžké obezitě je vhodnější cvičit ve vodě nebo vsedě či lehu. Vhodný pohyb je chůze, plavání, cyklistika, lyžování, tanec a v poslední době oblíbená chůze s holemi.

2.6.3 Prevence obezity u dětí Boj proti obezitě u dětí je otázkou celé společnosti. Je dobré si uvědomit, že jednoduché změny a režimová opatření dokážou zastavit nebo snížit nárůst počtu dětí s obezitou. Mezi hlavní opatření patří zdravý jídelní a pohybový režim jak dětí, tak celé rodiny. Preventivní opatření musí být konkrétní pro určitý věk dítěte. U kojenců bývá nejčastější chybou ve výživě předčasné ukončení kojení a brzké zavádění příkrmů, které jsou navíc ochuceny cukrem. U batolat to je nepravidelný jídelní režim a způsob stolování za chůze, při hraní či běhu. Nedostatek ovoce a zeleniny. Příjem sladkostí mezi jídly a slazené nápoje. Stejné zlozvyky se objevují i ve výživě předškoláků. U školáků a adolescentů jde ještě navíc o vynechání snídaní, kupování svačin v automatech a nedostatek pohybu. Základní pravidla prevence obezity spočívají v pravidelném příjmu pestré potravy pět až šestkrát denně, dostatek ovoce a zeleniny. Pravidelně snídat, jíst u stolu, ne u televize nebo počítače. Sladkosti přijímat maximálně jedenkrát týdně. Preferovat neslazené nápoje. Nerušený spánek 7 - 8 hodin denně. A pravidelný pohyb třikrát týdně 30 minut do zpocení, vhodná je chůze 4 kilometry denně (Marinov, Barčáková. 2012). Rodič by měl být pro své dítě vzor nejen při změně stravovacích zvyklostí, ale i v pohybové aktivitě. Zdravější způsob života prospěje všem členům rodiny, i těm, kteří nepotřebují hubnout.

41

3 Metodika práce 3.1 Charakteristika zkoumaného souboru O spolupráci jsem požádala ředitele níže uvedených škol v Mostě, kteří mi umožnili ve spolupráci s učiteli tělesné výchovy výzkumné šetření pomocí dotazníků provést. •

Střední odborná škola InterDACT s.r.o.

•

Střední škola Educhem a.s.

•

Střední průmyslová škola

•

Střední zdravotnická škola

Do šetření se zapojilo 120 žáků, z toho bylo 59 dívek a 61 chlapců. Převážná většina dotazovaných byla ve věku od 15 do19 let. Tato věková kategorie odpovídá klasickému věkovému složení středoškoláků. V další věkové kategorii 20 - 23 let se nacházelo necelých 6% respondentů a jednalo se o žáky opakující studium, případně žáky přecházející z jiných škol nebo učebních oborů. Vytištěné dotazníky byly žákům rozdány na hodině tělesné výchovy, jejich návratnost byla 100%. V případě SOŠ InterDact byly využity dotazníky v elektronické formě. 3.2

Metody výzkumu

Výzkum spočívá v získání empirických dat a může být prováděn různými metodami. Častou metodou pro získávání dat v pedagogickém výzkumu je dotazník. Jde o kvantitativní metodu, která je výhodná z hlediska oslovení velkého množství respondentů za krátký časový úsek. Při sběru dat byl použit nestandardizovaný dotazník, který obsahoval patnáct položek. Otázky byly převážně uzavřené s možností jedné odpovědi. Výjimku tvořily dvě otázky, kde byla možnost vybrat z nabídky více odpovědí. Dotazník byl rozdělen do pěti oblastí. První oblast mapovala identifikační údaje doplněné o výšku a váhu respondenta. Z výšky a váhy jsem vycházela při hodnocení BMI. Druhá oblast zkoumání byla zaměřena na kvantitu a kvalitu stravování. Třetí oblast měla zjistit množství a druhy 42

přijímaných tekutin. Čtvrtá oblast zjišťovala, jak často a kterým volnočasovým aktivitám se žáci věnují. Poslední oblast otázek byla zaměřená na nemoci ovlivněné obezitou. Po úpravě a schválení dotazníku vedoucí diplomové práce jsem vyzkoušela pilotní odzkoušení dotazníku u deseti žáků. Otázky byly srozumitelné, nebyly tedy nutné žádné opravy. Sběr dat proběhl v březnu 2015.

3.3 Metody zpracování dat Po získání dat z výzkumu jsem pomocí programu Microsoft Excel provedla jejich zpracování a vyhodnocení. Na jejich základě jsem vytvořila tabulky, které udávají absolutní a procentuální hodnoty výsledků šetření. Ze zpracovaných tabulek jsem následně vytvořila grafy, které jsou výsečové nebo sloupcové. K potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz jsem data zpracovala pomocí statistického testu dobré shody tzv. „Chí-kvadrát test“. Ke zpracování jsem také využila výše zmíněný program.

43

4 Analýza výsledků a diskuse 4.1 Výsledky dotazníkového šetření V této části diplomové práce jsou shrnuty a vyhodnoceny výsledky získané šetřením, provedeným u 120 žáků na středních školách v Mostě.

Analýza otázky č. 1: Jste muž/žena Z níže uvedeného grafu je zřejmé, že z celkového počtu 120 oslovených osob spolupracovalo při vyplnění dotazníku 61 mužů a 59 žen.

Pohlaví respondentů

49%

51%

Muži Ženy

Graf 1: Pohlaví respondentů

Analýza otázky č. 2: Napište kolik je Vám let Z výsledku lze vyčíst přesné věkové složení dotazovaných. Převážná většina dotazovaných byla ve věku od 15 do 19 let, což je 94,2% z celkového počtu respondentů. Zbylých 5,8% respondentů bylo ve věkové kategorii 20 až 23 let.

44

Věkové složení respondentů 35,0% 30,0% 30,0% 25,0% 21,7% 20,0% 16,7% 15,0% 15,0% 10,8% 10,0% 5,0%

2,5%

1,7%

0,8%

0,8%

0,0% 15 let 16 let 17 let

18 let 19 let 20 let 21 let 22 let 23 let

Graf 2: Věkové složení respondentů

Analýza otázky č. 3: Jaká je Vaše výška? Přestože ve výsledné tabulce a grafu je použito výškové rozpětí, při vyplňování dotazníku respondenti uváděli svoji skutečnou výšku z důvodu stanovení hodnoty BMI, kdy výška je jednou z veličin nutných k výpočtu.

150 – 159 cm

15

160 – 169 cm

37

170 – 179 cm

52

180 cm - a více

16

Celkem

120

Tabulka 1: Výška respondentů

45

Výška respondentů 60 52 50 37

40 30 20

16

15

10 0 150 -159

160 -169

170 -179

180 a více

Graf 3: Výška respondentů

Analýza otázky č. 4: Jaká je Vaše váha? Také tato otázka byla položena z důvodu výpočtu BMI. Přestože ve výsledné tabulce a grafu je použito váhové rozpětí, při vyplňování dotazníku respondenti uváděli svoji skutečnou váhu z důvodů stanovení hodnoty BMI, protože váha je jedna z veličin potřebná k výpočtu BMI.

40 – 50 kg

15

51 – 60 kg

35

61 – 70 kg

29

71 – 80 kg

24

81 kg – a více

17

Celkem

120

Tabulka 2: Váha respondentů

46

Váha respondentů

Graf 4: Váha respondentů

Analýza otázky č. 5: Kolikrát denně jíte? Z celkového počtu 120 dotazovaných se 20 osob (16,7%) stravuje 3 x denně, 38 lidí (31,7%) 4 x denně a pouze 34 lidí (28,3%) se stravuje správně a to 5 x denně. 28 respondentů (23,3%) uvedlo, že se stravuje jinak. Z uvedených výsledků je zřejmé, že ze 120 lidí se pouze 34 lidí (28 %) z celkového počtu stravuje správně.

Odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

3 x denně - snídaně, oběd, večeře

20

16,7%

4 x denně - svačina, oběd, svačina, večeře

38

31,7%

34

28,3%

28

23,3%

5 x denně - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře Jiné Tabulka 3: Denní stravování

47

Denní stravování 35,0%

31,7% 28,3%

30,0%

23,3%

25,0% 20,0%

16,7%

15,0% 10,0% 5,0% 0,0% 3 x denně snídaně, oběd, večeře

4 x denně svačina, oběd, svačina, večeře

5 x denně snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře

Jiné

Graf 5: Denní stravování

Analýza otázky č. 6: Je snídaně Vaše první denní jídlo? Pouze 29 jedinců (24,2%) z celkového počtu dotazovaných pravidelně snídá. 51 respondentů (42,5%) se snaží snídat pravidelně, ale občas snídani vynechá a 40 respondentů (33,3%) nesnídá vůbec. Ze 120 respondentů pravidelně snídá pouze 29 osob, cože je 24,2 %.

Odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano, snídám každý den

29

24,2%

Ne, vůbec nesnídám

40

33,3%

Snažím se snídat pravidelně, ale občas vynechám

51

42,5%

Tabulka 4: Frekvence snídaní

48

Frekvence snídaní 42,5%

45,0% 40,0% 33,3%

35,0% 30,0% 25,0%

24,2%

20,0% 15,0% 10,0% 5,0% 0,0% Ano, snídám každý den

Ne, vůbec nesnídám

Snažím se snídat pravidelně, ale občas vynechám

Graf 6: Frekvence snídaní

Analýza otázky č. 7: Kde se nejčastěji stravujete? V uvedené otázce žáci vybírali ze tří nabídnutých možností způsobů stravování. Největší procento 82,5%, což je 99 dotazovaných, se stravuje doma. 17 dotazovaných (14,2%) využívá veřejné stravování a pouze 4 dotazovaní (3,3%) uvedli, že se stravují formou fast food.

Odpovědi Doma Veřejné stravování Fast food

Absolutní četnost 99 17 4

Tabulka 5: Způsob stravování

49

Relativní četnost (%) 82,5% 14,2% 3,3%

Způsob stravování 90,0%

82,5%

80,0% 70,0% 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0%

14,2%

10,0%

3,3%

0,0% Doma

Veřejné stravování (školní jídelna, kantýna atd.)

Fast food

Graf 7: Způsob stravování

Analýza otázky č. 8: Jaké je složení Vašeho jídelníčku? Odpovědi - respondentky

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Bílé maso (např. kuřecí, krůtí, králičí atd.)

51

12,6%

Bílé pečivo (rohlíky, housky, bagety)

43

10,6%

Celozrnné pečivo

27

6,7%

Červené maso (např. vepřové, hovězí, telecí, skopové atd.)

21

5,2%

Jiné

12

3,0%

Luštěniny

18

4,5%

Mléčné výrobky (např. jogurt, sýr, tvaroh atd.)

48

11,9%

Obilniny (např. rýže, ovesné vločky atd.)

34

8,4%

Ovoce, zelenina

54

13,4%

Ryby

21

5,2%

Těstoviny

50

12,4%

Uzeniny (např. klobásy, párky, salámy atd.)

25

6,2%

Tabulka 6: Složení jídelníčku respondentek

50

Složení jídelníčku u respondentek Bílé maso (např. kuřecí, krůtí, králičí atd.) Bílé pečivo (rohlíky, housky, bagety)

6%

13%

Celozrnné pečivo

12%

Červené maso (např. vepřové, hovězí, telecí, skopové atd.) Jiné

11% 5%

Luštěniny

7%

Mléčné výrobky (např. jogurt, sýr, tvaroh atd.) Obilniny (např. rýže, ovesné vločky atd.)

13% 5% 3% 5%

8%

Ovoce, zelenina

12%

Ryby Těstoviny Uzeniny (např. klobásy, párky, salámy atd.)

Graf 8: Složení jídelníčku respondentek Odpovědi - respondentů

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Bílé maso (např. kuřecí, krůtí, králičí atd.)

55

12,0%

Bílé pečivo (rohlíky, housky, bagety)

53

11,6%

Celozrnné pečivo

24

5,2%

Červené maso (např. vepřové, hovězí, telecí, skopové atd.)

45

9,8%

Jiné

15

3,3%

Luštěniny

19

4,1%

Mléčné výrobky (např. jogurt, sýr, tvaroh atd.)

54

11,8%

Obilniny (např. rýže, ovesné vločky atd.)

28

6,1%

Ovoce, zelenina

47

10,3%

Ryby

23

5,0%

Těstoviny

48

10,5%

Uzeniny (např. klobásy, párky, salámy atd.)

47

10,3%

Tabulka 7: Složení jídelníčku respondentů

51

Složení jídelníčku respondentů Bílé maso (např. kuřecí, krůtí, králičí atd.) 10%

Bílé pečivo (rohlíky, housky, bagety)

12%

Celozrnné pečivo 11%

Červené maso (např. vepřové, hovězí, telecí, skopové atd.) Jiné

12% 5% 5% 10%

Mléčné výrobky (např. jogurt, sýr, tvaroh atd.)

10% 6% 12%

4%

Luštěniny

Obilniny (např. rýže, ovesné vločky atd.)

3%

Ovoce, zelenina Ryby Těstoviny Uzeniny (např. klobásy, párky, salámy atd.)

Graf 9: Složení jídelníčku respondentů

Dotazovaným byly nabídnuty možnosti výběru způsobu stravování. Odpovědi byly vyhodnoceny zvlášť pro děvčata a chlapce.

Analýza otázky č. 9: Kolik litrů tekutin vypijete? Výsledek šetření je zřejmý z následujícího grafu. Z celkového počtu 120 dotazovaných 46 respondentů (38,3%) pije 1,5 až 2 litry tekutin denně, 38 dotazovaných (31,7%) uvádí, že vypije 2 až 3 litry tekutin, 14 osob (11,7%) 3-4 litry a 22 dotazovaných (18,3%) vypije 1 litr nebo méně tekutin denně. Posledně zmiňovaná skupina nesplňuje správný pitný režim. Odpovědi 1 litr a méně 1,5 - 2 litry 2 – 3 litry 3 – 4 litry

Absolutní četnost 22 46 38 14

Tabulka 8: Pitný režim

52

Relativní četnost (%) 18,3% 38,3% 31,7% 11,7%

Pitný režim 45,0% 38,3%

40,0% 35,0%

31,7%

30,0% 25,0% 20,0%

18,3%

15,0%

11,7%

10,0% 5,0% 0,0% 1 litr a méně

2 – 3 litry

1,5 - 2 litry

3 – 4 litry

Graf 10: Pitný režim

Analýza otázky č. 10 : Jaké tekutiny preferujete? Při zadání otázky dostali respondenti na výběr ze čtyř možností odpovědí. Největší skupina, tj. 51 osob (42,5%) konzumuje ochucené minerálky. 37 osob (30,8%) pije neslazené minerálky a vodu. 21 osob (17,5%) preferuje čaj a 11 osob (9,2%) energetické nápoje. Z výsledku je zřejmé, že u 62 osob (51,7%) jsou oblíbenými nápoji ochucené minerálky a energetické nápoje. Ostatní, což je 58 (48,3%) osob, pije vhodné nápoje.

Odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Čaj Neslazené minerálky/voda Ochucené minerálky

21 37 51

17,5% 30,8% 42,5%

Energetické nápoje

11

9,2%

Tabulka 9: Preferované tekutiny

53

Preferované tekutiny 42,5%

45,0% 40,0% 35,0%

30,8%

30,0% 25,0% 20,0%

17,5%

15,0%

9,2%

10,0% 5,0% 0,0% Čaj

Neslazené minerálky Ochucené minerálky Energetické nápoje / voda

Graf 11: Preferované tekutiny

Analýza otázky č. 11: Věnujete se nějakému sportu? Z celkového počtu 120 osob 13 (10,8%) nesportuje vůbec, 15 (12,5%) sportuje závodně, 33 (27,5%) rekreačně a 59 (49,2%) respondentů uvedlo, že sportuje příležitostně, když mají čas a chuť.

Odpovědi Ano, věnuji se sportu rekreačně Ano, věnuji se sportu závodně Občas, jen když mám čas a chuť Vůbec nesportuji

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

33

27,5%

15

12,5%

59

49,2%

13

10,8%

Tabulka 10: Sportování

54

Sportování 60,0% 49,2%

50,0% 40,0% 30,0%

27,5%

20,0%

12,5%

10,8%

10,0% 0,0% Ano, věnuji se sportu rekreačně

Ano, věnuji se sportu závodně

Občas, jen když mám čas a chuť

Vůbec nesportuji

Graf 12: Sportování

Analýza otázky č. 12: Kolikrát týdně sportujete? Z celkového počtu 120 respondentů 40 osob (33,3%) odpovědělo, že sportuje 1 x týdně. 27 osob (22,5%) sportuje 2 x týdně a 25 osob (20,8%) sportuje 3 x týdně. 4 x a vícekrát za týden sportuje 23 osob (19,2%). 5 osob (4,2%) ponechalo tuto otázku bez odpovědi, to znamená, že nesportují ani jedenkrát týdně. Z uvedeného výsledku vyplývá, že nejvíce dotazovaných (33,3%) sportuje 1 x týdně.

Odpovědi 1x 2x 3x 4 x a více Bez odpovědi

Absolutní četnost 40 27 25 23 5

Tabulka 11: Četnost sportování za týden

55

Relativní četnost (%) 33,3% 22,5% 20,8% 19,2% 4,2%

Četnost sportování všech dotazovaných 35,0%

33,3%

30,0% 25,0%

22,5%

20,8%

20,0%

19,2%

15,0% 10,0% 4,2%

5,0% 0,0% 1x

2x

3x

4 x a více

bez odpovědi

Graf 13: Četnost sportování všech dotazovaných

Z počtu 59 respondentek jich sportuje 25 (42%) 1 x týdně, 18 (31%) 2 x týdně, 11 (19%) 3 x týdně, 3 (5 %) 4 x a vícekrát týdně a 2 (3%) nesportují ani jedenkrát týdně.

Odpovědi - respondentky 1x 2x 3x 4 x a více Vůbec nesportuji

Absolutní četnost 25 18 11 3 2

Tabulka 12: Četnost sportování za týden u respondentek

56

Relativní četnost (%) 42,4% 30,5% 18,6% 5,1% 3,4%

Četnost sportování respondentek za týden 5,1%

3,4%

1× 18,6%

42,4%

2× 3× 4 × a více Vůbec nesportuji

30,5%

Graf 14: Četnost sportování respondentek za týden

Z celkového počtu 61 respondentů 3 (5%) nesportují ani 1 x týdně, 15 (24 %) sportuje 1 x týdně, 9 (15 %) sportuje 2 x týdně a 14 (23%) 3 x týdně. Nejpočetnější je skupina chlapců, 20 (33%), kteří sportují 4 x a vícekrát za týden.

Odpovědi - respondenti

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

1x

15

24,6%

2x

9

14,8%

3x

14

23,0%

4 x a více

20

32,8%

Vůbec nesportuji

3

4,9%

Tabulka 13: Četnost sportování za týden respondentů

57

Četnost sportování respondentů za týden 4,9%

24,6%

1× 2×

32,8%

3× 14,8%

4 × a více Vůbec nesportuji

23,0%

Graf 15: Četnost sportování respondentů za týden

Analýza otázky č. 13: Jaký druh sportu preferujete? U této otázky bylo možné označit více odpovědí. Nabízeny byly následující možnosti druhů sportů – aerobik, běhání, jízda na kole, plavání, posilování, spinning, tanec a jiné druhy. Z celkového počtu 59 dívek se věnují běhu 3% a spinningu také 3%. Aerobik cvičí 6% dívek a 16% jezdí na kole. Plavání jako oblíbený sport uvedlo 19% dívek a tanec 14 %. Posilovnu navštěvuje 18% dívek a 21 % preferuje jiný druh sportu, než které byly nabízeny jako možná odpověď. Odpovědi - respondentky Aerobik Běháni Jízda na kole Plavání Posilovna Spinning Tanec jiné

Absolutní četnost 7 3 19 23 21 4 17 25

Tabulka 14: Sporty preferované respondentkami

58

Relativní četnost (%) 6% 3% 16% 19% 18% 3% 14% 21%

Druhy sportů preferované respondentkami 3% Aerobik

6%

Běhání

21%

Jízda na kole

16%

Plavání Posilovna

14%

Spinning

19%

Tanec 3%

Jiné

18%

Graf 16: Sporty preferované respondentkami

Z celkového počtu 61 chlapců největší skupina (27%) uvedla, že preferuje jiný druh sportu, než byl nabízený v odpovědích. Posilovnu navštěvuje 18% chlapců. Plavání se věnuje 10% chlapců a jízdě na kole 19%. Běhu se věnuje 21% chlapců, tanci jen 3% a pouze 1% chlapců cvičí aerobik.

Odpovědi - muži

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Aerobik

1

1%

Běháni

25

21%

Jízda na kole

22

19%

Plavání

12

10%

Posilovna

31

18%

Spinning

0

0%

Tanec

4

3%

jiné

32

27%

Tabulka 15: Sporty preferované respondenty

59

Druhy sportů preferované respondenty 1% Aerobik 21%

27%

Běhání Jízda na kole Plavání

3%

Posilovna

19%

Tanec 18%

Jiné

10%

Graf 17: Sporty preferované respondenty

Analýza otázky č. 14: Vyskytla se ve Vaší rodině chronická či vážná onemocnění? Smyslem této otázky bylo zjistit, u kolika respondentů se v rodině vyskytují vážná nebo chronická onemocnění, způsobená špatným stravováním a životosprávou. Z celkového počtu odpovědělo 69 osob (57,5%), že v jejich rodině se výše uvedená onemocnění vyskytují. V 51 případech (42,5%) tato onemocnění v rodině nejsou, nebo o nich dotazovaní neví.

Odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Ano

69

57,5%

Ne

51

42,5%

Tabulka 16: Výskyt chronických onemocnění v rodině

60

Výskyt chronických nemocí v rodině

42,5%

Ano 57,5%

Ne

Graf 18: Výskyt chronických onemocnění v rodině

Otázka č. 15: Jaký typ onemocnění se ve vaší rodině vyskytuje? Respondentům byly dány možnosti výběru z devíti možností nejčastějších civilizačních nemocí spojovaných s obezitou nebo nadváhou. Druhy onemocnění jsou uvedena v následující tabulce. Jako nejčastější chronické onemocnění v rodinách, uvedli respondenti ve 27 případech (22,5%) alergie. Cukrovku uvedlo jako onemocnění rodinných příslušníků 21 osob (17,5%). Vysoký cholesterol jako nemoc v rodinné anamnéze uvedlo 9 osob (7,5%) a srdeční infarkt 7 dotazovaných (5,8%). S nádorovým onemocněním v rodině se setkalo 8 respondentů (6,7%) a stejný počet osob uvedlo jako onemocnění vyskytující se v rodině, obezitu. V jednom případě (0,8%) uvedli dotazovaní mozkovou příhodu. Celkem 39 osob (32,5%) nemá v rodině uvedené typy onemocnění nebo o nich neví.

61

Odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost (%)

Alergie

27

22,5%

Cukrovka

21

17,5%

Mozková příhoda

1

0,8%

Nádorová onemocnění

8

6,7%

Obezita

8

6,7%

Srdeční infarkt

7

5,8%

Vysoký cholesterol

9

7,5%

Jiné

15

12,5%

Bez odpovědi

24

20,0%

Tabulka 17: Typy nemocí v rodinách

Typy onemocnění vyskytující se v rodinách

Alergie 20,0%

22,5%

Cukrovka Mozková příhoda Nádorová onemocnění Obezita

12,5% 17,5% 7,5%

Srdeční infarkt Vysoký cholesterol Jiné

5,8% 6,7%

bez odpovědi

6,7% 0,8%

Graf 19: Typy onemocnění vyskytující se v rodinách

62

4.2 Výpočty nadváhy a obezity u dotazovaných Vzhledem ke skutečnosti, že má diplomová práce je zaměřená na problematiku nadváhy a obezity, provedla jsem výpočet indexu BMI u jednotlivých respondentů a výsledky zjištěné v dotazníkovém šetření jsem dále analyzovala. Pro výpočet BMI byly využity výsledky šetření dotazníkových otázek číslo 3 a 4. BMI bylo vypočítáno dle vzorce uvedeného v kapitole 2.1.4. Z celkového počtu 120 respondentů mělo 96 dotazovaných index BMI v normě, u zbývajících 24 respondentů byl index BMI vyšší.

Ženy

Muži

Celkem

Nadváha

8

14

22

Obezita

1

1

2

Norma

50

46

96

Celkem

59

61

120

Tabulka 18: Nadváha a obezita u respondentů

Celkový výskyt obezity

18,3% 1,7% nadváha obezita norma 80,0%

Graf 20: Celkový výskyt obezity

63

Výskyt obezity a nadváhy respondenti

23,0% nadváha 1,6%

obezita norma

75,4%

Graf 21: Výskyt obezity respondenti

Výskyt obezity a nadváhy respondentky

13,6%

1,7%

nadváha obezita norma 84,7%

Graf 22: Výskyt obezity respondentky

64

4.3 Ověření hypotéz Cílem práce bylo zjistit výskyt nadváhy a obezity u žáků středních škol v Mostě. Byly stanoveny výzkumné cíle, které se vztahovaly k jednotlivým hypotézám. K ověření hypotéz byl použit test dobré shody-test chí. Testování statistické významnosti bylo provedeno na hladině významnosti 0,05. Hypotéza č. 1 H0: Sportovní aktivita žáků středních škol v Mostě nezávisí na pohlaví. HA: Sportovní aktivita žáků středních škol v Mostě závisí na pohlaví.

Skutečné četnosti A - Dívky

B - Chlapci

Celkem

1 Sportuje

57

58

115

2 Nesportuje

2

3

5

Celkem

59

61

120

B - Chlapci

Celkem

58,45

115

2,54

5

61

120

Tabulka 19: Skutečné četnosti H1

Očekávané četnosti A - Dívky 1 Sportuje 2 Nesportuje

56,54 2,45

Celkem

59

Tabulka 20: Očekávané četnosti H1

Chí-test: 0,67

Byla potvrzena nulová hypotéza, sportovní aktivita žáků středních škol v Mostě nezávisí na pohlaví.

65

Hypotéza č. 2 H0: Výskyt obezity a nadváhy u žáků středních škol v Mostě nezávisí na pohlaví. HA: Výskyt obezity a nadváhy u žáků středních škol v Mostě závisí na pohlaví

Skutečné četnosti A - Dívky

B - Chlapci

Celkem

1 Nadváha Obezita 2 Norma

9

15

24

50

46

96

Celkem

59

61

120

Tabulka 21: Skutečné četnosti H2

Očekávané četnosti A - Dívky 1 Nadváha Obezita 2 Norma

B - Chlapci

Celkem

12,2

24

47,2

48,8

96

59

61

120

11,8

Celkem Tabulka 22: Očekávané četnosti H2

Chí-test: 0,20 Byla potvrzena nulová hypotéza, výskyt obezity a nadváhy u žáků středních škol v Mostě nezávisí na pohlaví.

66

Hypotéza č. 3 H0: Stravovací zvyklosti žáků středních škol v Mostě nezávisí na pohlaví. HA: Stravovací zvyklosti žáků středních škol v Mostě závisí na pohlaví.

Skutečné četnosti A - Dívky

B - Chlapci

Celkem

1 – 5 x Denně

9

25

34

2 - Méně

50

36

86

Celkem

59

61

120

Tabulka 23: Skutečné četnosti H3

Očekávané četnosti A - Dívky

B - Chlapci

Celkem

17,28

34

2 - méně

16,71 42,28

43,71

86

Celkem

59

61

120

1 - 5 x denně

Tabulka 24: Očekávané černosti H3

Chí-test: 0,001 Byla potvrzena alternativní hypotéza, stravovací zvyklosti žáků středních škol, závisí na pohlaví. Chlapci jsou na tom lépe.

67

4.4 Diskuse V této kapitole porovnám některé výsledky s výsledky uvedenými v diplomové práci s názvem Stravovací návyky středoškoláků Renaty Galové, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, s údaji ve Zprávě o zdraví obyvatel (Antošová, 2014) a Zborníku šport a rekrácia (Broďáni, 2014). K porovnání některých zjištění jsem použila i odborné studie z časopisu PubMed a výzkumy, které prováděla Mezinárodní asociace pro studium obezity. 

První otázkou jsem zjišťovala pohlaví respondentů. Z celkového počtu 120 dotazovaných bylo 61 (51%) mužů a 59 (49%) žen. Mužů tedy bylo více než žen.



Druhá otázka se týkala věku respondentů. První, největší skupina ve věku 16 let, byla zastoupena 36 (30%) žáky, druhou skupinu ve věku 17 let tvořilo 26 (21,7%) dotazovaných. Ve třetí skupině bylo 20 (16,7%) jedinců ve věku 18 let, a čtvrtá věková skupina ve věku 19 let byla zastoupena 18 (15%) respondenty. Pátou skupinou byli 3 (3,5%) jedinci ve věku 20 let a věk 21 let byl zastoupen pouze 2 (1,7%) osobami. Věk 22 i 23 let byl zastoupen pouze 1 (0,08%) osobou. Největší skupinu ze 120 respondentů tvořili žáci ve věku 16 let.



Třetí otázka dotazníku se zabývala výškou. Výška 150 - 160 cm byla zastoupena 15 (12,5%) jedinci, 161 - 170 cm uvedlo 37 (30,8%) osob, největší skupina 52 (43,3%) byla zároveň i nejvyšší, 171 - 180 cm. Pouze 16 (13,3%) osob uvádělo výšku 181 cm a vyšší.



Čtvrtá otázka zjišťovala váhu respondentů. Nejvíc byla zastoupena váha v rozmezí 56 - 70 kg, tuto váhu uvedlo 50 (41,7%) ze 120 respondentů. Stejný počet jedinců 29 (24,2%) má váhu v rozpětí 40 - 55 kg a 71 - 85 kg. Pomocí hodnoty váhy a výšky bylo vypočítáno BMI. Nadváhou a obezitou trpí 9 děvčat a 15 chlapců. Normální hodnotu BMI má 96 respondentů.

68



V pátém dotazu jsem zjišťovala, jak se respondenti pravidelně stravují. Pravidelně, 5 x denně, jí 34 (28,3%) respondentů, 4 x denně přijímá jídlo 38 (31,7%) žáků a 20 (16,7%) uvádělo, že jí pouze 3 x denně. Zbývajícím 28 (23,3%) dotazovaným nevyhovovaly nabízené odpovědi. Z výše uvedených výsledků je zřejmé, že podle zásad zdravé výživy se stravuje pouze 34 lidí ze 120 dotazovaných, což je 28%. Z 24 respondentů, kteří podle BMI vykazují hodnoty nadváhy a obezity, se 5x denně stravuje 11 osob. Z hlediska pravidelnosti stravy byli respondenti v práci Renaty Galové svědomitější, 64% dotazovaných uvedlo, že jí pravidelně 5 x denně.



Stravy se týkala i šestá otázka, kterou jsem zjišťovala, zda dotazovaní snídají. Nejvíce 51 (42,5%) jedinců se snaží snídat pravidelně, ale občas snídani vynechají. Každý den snídá 29 (24,2%) žáků, naopak nesnídá 40 (33,3%) dotazovaných. Je patrné, že u 40 (33,3%) žáků je první jídlo až svačina, což z hlediska správného stravování není vhodné. Při srovnání s výsledky uvedenými ve Zprávě o zdraví obyvatel (Antošová, 2014), která konstatuje, že 55% dětí starších 15 let nesnídá, jsou středoškoláci v Mostě jen nepatrně důslednější v zařazování snídaně do svého jídelníčku. Z 24 respondentů s hodnotou BMI 25 a vyšší, jich 12 nesnídá pravidelně a 5 vůbec. Snídaně je důležitá z hlediska glykemického indexu. Pokud snídaně chybí nebo je tvořena potravinami s vysokým glykemickým indexem, nastává rychle pocitu hladu a lidé mají tendenci jíst další porci jídla větší, což vede k ukládání tuků. Stejný problém se vyskytuje víceméně ve všech zemích světa. V Turecku a na Fidži má problém s pravidelnou snídání jedna čtvrtina adolescentů ve věku 15-18 let (www.ncbi.nlm.nih.gov). Oproti tomu jsou výsledky z provedeného výzkumu na středních školách v Mostě trochu horší, pravidelně nesnídá 33,3% respondentů.



Sedmá otázka se věnovala místu stravování. Je zajímavé, že nejvíce respondentů 99 (82,5%) se stravuje v domácím prostředí. Dalších 17 (14,2%) dotazovaných se stravuje v kantýně nebo veřejném stravování a pouze 4 (3,3%) uvedli, že navštěvují Fast food a z tohoto počtu jsou dva jedinci, kteří trpí nadváhou. Pokud se zamyslím nad tím, proč se nejvíce žáků stravuje doma, bylo by určitě zajímavé zjistit důvody. Zda rozhoduje to, že je jídlo levnější nebo kvalitnější, 69



ze surovin, které si sami vyberou, nebo že jim prostě doma ve známém prostředí lépe chutná.



Odpovědi na otázku číslo osm byly vyhodnoceny podle pohlaví respondentů a získané výsledky byly vzájemně porovnány. Z výzkumu vyplývá, že na stravě respondentek se podílí 13% bílé maso, 11% bílé pečivo, 12% mléčné výrobky stejně jako těstoviny a 13% ovoce a zeleniny. V menší míře jsou ve stravě zastoupeny obilniny 8%, celozrnné pečivo 7 % a uzeniny 6%. Nejmenší podíl tvoří červené maso (5%), ryby (5%) a jiné potraviny (3%). Na jídelníčku respondentů se podílí 12% bílé maso, 12% bílé pečivo stejně jako mléčné výrobky, 11% těstoviny, ovoce a zelenina 10%, stejně jako uzeniny a červené maso. V menší míře je ve stravě chlapců zastoupeno celozrnné pečivo5%, obilniny 6%, ryby 5%, luštěniny 4% a jiné potraviny 3%. Při porovnání složení stravy zjistíme, že u obou skupin je zastoupení bílého masa, bílého pečiva, mléčných výrobků, těstovin, ryb, luštěnin

a jiných potravin

stejné.

Respondentky oproti respondentům konzumují nepatrně více celozrnného pečiva, obilnin, ovoce a zeleniny. Naopak konzumují méně červené maso a uzeniny. Padesát procent dotazovaných jedinců, kteří vykazují dle BMI nadváhu nebo obezitu, naopak udávají oblibu červeného masa. Červené maso, hlavně vepřové, obsahuje vysoký podíl živočišných tuků a tím i nasycené mastné kyseliny, které ovlivňují vznik nadváhy. Z výsledků je patrné, že dotazovaní jedinci nezařazují příliš do jídelníčku ryby, které jsou pro naše tělo důležité, protože obsahují nenasycené mastné kyseliny, které snižují riziko oběhových chorob. Ve skladbě jídelníčku jsou také velmi málo zastoupeny luštěniny, které považujeme pro svůj vysoký obsah bílkovin za velmi hodnotnou potravinu, ale nebývají u mladé generace příliš oblíbeny. 

V otázce číslo devět jsem se dotazovala, kolik tekutin žáci vypijí. Nejvíce 46 (38,3%) jedinců denně vypije 1,5 až 2 litry tekutin. Druhá skupina 38 (31,7%) dotazovaných uvedla, že vypije 2 až 3 litry. Pouze jeden litr a méně vypije 22 (18,3%), naopak nejvíce tekutin 3 až 4 litry vypije 14 (11,7%) respondentů. U 22 (18,3%) osob, které vypijí jeden litr a méně tekutin za den, dochází k porušení správného pitného režimu. Výsledky v nízkém příjmu tekutin jsou 70



velmi podobné s výsledky, které uvádí ve své práci Renata Galová, že 11% dotazovaných přijímá méně než jeden litr tekutin.



Desátá otázka byla také zaměřená na tekutiny. Dotazovaní měli určit, které tekutiny preferují. Nejvíce jsou oblíbené ochucené minerálky, které konzumuje 51 (42,5%) osob. Neslazené minerálky uvedlo 37 (30,8%) a čaj pije 21 (17,5%) osob. Energetické nápoje má v oblibě 11 (9,2%) respondentů. Z výsledků je zřejmé, že bez ohledu na zdravotní rizika, lidé stále ve zvýšené míře konzumují nevhodné sladké nápoje. Z počtu dotazovaných, kteří mají v oblibě ochucené minerálky a energetické nápoje, jich osm trpí nadváhou. Z nich čtyři nesnídají, tři nesportují, jeden dává přednost uzeninám a fast foodu a v rodině je obezita. Celkem jsem výsledek u slazených a energetických nápojů předpokládala, neboť podobné výsledky uvádí Antošová ve Zprávě o zdraví obyvatel i Renata Galová ve své diplomové práci.



Otázka číslo jedenáct je zaměřena na vztah k pohybu. 59 (49,2%) respondentů ze 120 se věnuje fyzické aktivitě jen občas, když mají chuť a čas. Rekreačně se věnuje sportu 33 (27,5%) žáků, 15 (12,5%) jich sportuje závodně a naopak 13 (10,8%) vůbec. Výsledky jsem porovnala s výsledky uvedenými ve Zborníku šport a rekrácia (Broďáni, 2014). Z uvedených výsledků je vidět, že tělesný pohyb je u zkoumané skupiny středoškoláků v Mostě tak i mladých lidí na Slovensku nedostatečný. Z respondentů u kterých je hodnota BMI vyšší než 25, vůbec nesportuje 5 osob, 8 sportuje občas a 11 provozuje sport rekreačně. Fyzická aktivita není u této věková skupiny příliš oblíbena, vše záleží na tom, zda mají náladu a chuť si jít zacvičit. Jako ve všem, tak i v tomto případě, je začátek v rodině. Pokud jsou obézní rodiče, sotva budou své děti vést k pohybu a sportu. Je potřeba už od mala dětem vštěpovat, že pohyb je neodmyslitelnou součástí našeho života a přirozenou podmínkou pro naše zdraví.



Otázka číslo dvanáct je věnována četnosti sportování. Nejvíce dotazovaných 40 (33,3%) se věnuje sportu pouze 1 x týdně. 2 x týdně sportuje 27 (22,5%) žáků, 3 x týdně 25 (20,8%) žáků a 4 x týdně pouze 23 (19,2%) jedinců. 5 osob (4,2%) ponechalo tuto otázku bez odpovědi, to znamená, že nesportují ani jedenkrát 71



týdně. Pokud srovnáme četnost aktivit u žákyň a žáků, tak 1 x týdně sportuje 42% děvčat a 24 % chlapců. 31% děvčat a 15 % chlapců sportuje 2 x týdně. 3 x týdně 19 % děvčat a 23% chlapců. 4 x týdně sportuje pouze 5% děvčat, ale 33% chlapců. Téměř stejné množství respondentek (3%) a respondentů (5%) sportuje méně než jednou týdně. Největší rozdíl mezi skupinami je u četnosti sportování 4 x za týden, kdy takto často sportuje 33% chlapců, ale jen 5% děvčat. Děvčata (42%) sportují 1 x týdně, chlapců jen 24%. Dvakrát týdně sportuje 31% děvčat, na rozdíl od chlapců (15%). Při porovnání výsledků, které uvádí Antošová ve Zprávě o zdraví obyvatel z roku 2014 (2x týdně má pohybovou aktivitu 27% děvčat a 19 % chlapců), jsem ve svém výzkumu dospěla k podobným výsledkům. Ve Zborníku šport a rekrácia (Broďáni, 2014) je uvedeno, že 1x týdně sportuje 10% chlapců a 18% děvčat, 2 x týdně 12% chlapců a 11% děvčat a více než 4 x týdně sportuje 25% chlapců a 17 % děvčat. Výsledky mého zkoumání jsou, kromě odpovědi četnosti sportování více jak 4 x týdně, kdy chlapci výrazně převyšují děvčata, odlišné.



V následující otázce číslo třináct se dotazuji na druh sportu, který žáci preferují. Pokud srovnáme nejvíce preferované sporty, zjistíme, že největší rozdíl mezi oběma skupinami je v běhu, který preferuje pouze 3% děvčat oproti 21 % chlapců a dále u tance, který preferuje 14% děvčat, ale pouze 4% chlapců. Obě skupiny uvedly téměř shodné odpovědi týkající se posilovny, jízdy na kole a jiných neuvedených sportů. U plavání uvedlo tento sport jako oblíbený 19% děvčat a jen 10% chlapců. Po zhodnocení odpovědí na otázky zabývající se sportem jsem došla k závěru, že jedinci, kteří trpí nadváhou nebo obezitou pravidelně nesportují, nebo se více věnují anaerobním druhům sportu (např. posilovna), které nemají oproti aerobním tak velký vliv na snížení váhy. Motivace k pohybu je u této věkové kategorie velmi malá. Dobrou možností je použití technických pomůcek např. krokoměrů nebo provozováním hry GPS Geocaching, do které se může zapojit i celá rodina.



Otázka číslo čtrnáct je zaměřena na zdravotní stav v rodině. Ze 120 respondentů jich 69 (57,5%) odpovědělo kladně, to znamená, že se v rodině vyskytuje chronické nebo vážné onemocnění. U respondentů, kteří trpí nadváhou či 72



obezitou (24), se chronické onemocnění vyskytuje v 17 případech. Z celkového počtu (120) se v 51 případech (42,5%) tato onemocnění nevyskytují, nebo o nich dotazovaní neví. Ze vzorku dotazovaných je patrné, že ve většině rodin se objevují chronická či vážná onemocnění, typický úkaz v dnešní hektické době, ale s příčinami, týkající se způsobu myšlení a tím i života všech takto postižených (stravování, stres, nadváha, nedostatek pohybu).



Otázka číslo patnáct byla zaměřena přímo na konkrétní onemocnění. Jako nejčastější chronické onemocnění v rodinách uvedli respondenti ve 27 případech (22,5%) alergie. Cukrovku uvedlo jako onemocnění rodinných příslušníků 21 osob (17,5%). Vysoký cholesterol jako nemoc v rodinné anamnéze uvedlo 9 osob (7,5%) a srdeční infarkt 7 dotazovaných (5,8%). S nádorovým onemocněním v rodině se setkalo 8 respondentů (6,7%) a stejný počet osob uvedlo jako onemocnění vyskytující se v rodině, obezitu. V jednom případě (0,8%) uvedli dotazovaní mozkovou příhodu. Celkem 39 osob (32,5%) nemá v rodině uvedené typy onemocnění nebo o nich neví. Z osmi dotazovaných, kteří uvedli, že se v rodině vyskytuje obezita, mají dva ve svém věku nadváhu a jeden trpí obezitou. Zároveň udávají vysoký příjem energetických nebo slazených nápojů. Nesportují a pravidelně nesnídají. Je vysoká pravděpodobnost, že pokud nezmění svůj celkový životní styl, problémy s váhou je budou provázet v dalším životě.

Mezinárodní asociace pro studium obezity došla k závěru, že ve většině zemí sdružených v OECD trpí nadváhou a obezitou přibližně každé páté dítě, 23% chlapců a 21% děvčat. V České republice trpí nadváhou a obezitou 16% chlapců a 15 % děvčat, což se mírně rozchází s dosaženými výsledky mého výzkumu. U děvčat jsou hodnoty nadváhy a obezity téměř totožné, ale u chlapců jsem dospěla k hodnotám vyšším, okolo 25%, což se zase shoduje s průměrem všech zemí sdružených v OECD. Když porovnám výsledky nadváhy a obezity s daty našich sousedů (Německo, Rakousko, Polsko a Slovensko), tak se hodnoty příliš neliší. Je zajímavé, že se výskyt nadváhy a obezity v Evropě směrem k jihu zvyšuje, což je pozoruhodné, protože se jedná o středomořské státy s vyhlášenou kuchyní obsahující dostatek zeleniny, ovoce a ryb. Nejhůře je na tom 73

Řecko, kde trpí nadváhou nebo obezitou 44% chlapců a 38% děvčat, což jsou hodnoty téměř dvakrát vyšší než v mém výzkumu (www.oecd.org). Respondentům doporučuji praktické použití souhrnu zásad, jak je vytvořila Společnost pro výživu ve spolupráci s Fórem zdravé výživy (Klimešová, Stelzer 2013). 

Udržujte si přiměřenou tělesnou hmotnost, optimální BMI 18,5-25,0 kg/m2 a obvod pasu u 94 cm u mužů a pod 80 cm u žen.



Denně cvičte asi 30 minut nebo se pohybujte rychlou chůzí.



Jezte pestrou stravu, 4-5 porcí denně, nevynechávejte snídani.



Konzumujte dostatek ovoce a zeleniny, denně 500 g rozdělené do více porcí



Obiloviny nebo brambory jezte nejvíce 4 x denně, vhodné je celozrnné pečivo, jezte alespoň 1 x týdně luštěniny.



Ryby a výrobky z nich jezte alespoň 2x týdně



Denně zařazujte do jídelníčku polotučné a zejména zakysané mléčné výrobky.



Omezte tuky ve skryté formě, nahraďte živočišné tuky rostlinnými



Snižujte příjem cukru, zejména sladké nápoje, zmrzliny.



Omezujte příjem kuchyňské soli a slané pochutiny.



Nezapomínejte na pitný režim, denní množství minimálně 1,5 litru tekutin. Nejvhodnější je voda a slabší čaje, neslazené.

74

5 Závěr Cílem diplomové bylo zjistit výskyt nadváhy a obezity u 120 žáků středních škol Mostě. Středoškoláci ve věku 15 - 23 let odpovídali formou dotazníku na otevřené nebo uzavřené otázky, které byly rozděleny do pěti celků. Byly stanoveny dílčí úkoly, na jejichž základě byly vytvořeny hypotézy. První dílčí úkol měl ověřit, zda chlapci na středních školách sportují více než dívky. V tomto případě byla potvrzena nulová hypotéza. Mezi žáky a žákyněmi není rozdíl ve sportování. Druhým dílčím úkolem bylo zjistit výskyt nadváhy a obezity. I v tomto případě byla potvrzena nulová hypotéza, že mezi dotazovanými chlapci a děvčaty není rozdíl ve výskytu obezity a nadváhy. Třetí dílčí úkol měl odhalit, zda je rozdíl ve stravovacích zvyklostech mezi dotazovanými chlapci a děvčaty. Byla potvrzena alternativní hypotéza a rozdíl ve stravovacích zvyklostech mezi chlapci a děvčaty, kdy se chlapci více stravují podle zásad zdravé výživy a dodržují frekvenci jídla 5 x denně. Žáci na středních školách v Mostě se svým způsobem stravování a přístupem ke sportu příliš neliší od svých vrstevníků.

75

6 Souhrn Obezita a nadváha postihuje obyvatele napříč celým světem. I když je výskyt nadváhy a obezity v různých státech odlišný, tak má všude stoupající úroveň. Postihuje nejen dospělé, ale i děti a mladistvé a negativně dopadá na jejich psychický i fyzický stav. Přitom nejjednodušší recept na změnu je ve způsobu životního stylu, hlavně úpravou stravy a pohybu. V teoretické části diplomové práce jsou uvedeny informace týkající se nadváhy a obezity. Poukazují na stav obezity a nadváhy ve světě i u nás, příčiny jejího vzniku, komplikace, které jsou spjaty s obezitou. V závěru teoretické části je popsána léčba a prevence. Ve výzkumné části tato práce zjišťovala a vyhodnocovala podklady od 120 žáků ze čtyř středních škol v Mostě. Smyslem dotazníkového šetření bylo zjistit výskyt nadváhy a obezity u středoškoláků, způsob a pravidelnost stravování a vztah žáků k různým druhům sportu. Vzhledem k počtu respondentů se závěry, které byly zjištěny, nedají generalizovat na celou populaci v tomto věkovém rozmezí.

Klíčová slova: obezita, nadváha, středoškoláci, výživa, pohybová aktivita, příčiny obezity, komplikace, prevence.

76

7 Summary Obesity and overweight cause problems to people on all over the world. Despite the fact that both of them appear in different states and in different ways, they are both increasing quite rapidly. They affect not only the adults, but the kids and teens as well having negative psychological and physical impacts. The easiest solution is to change their lifestyles but especially food and excercise activities. The main aim of the theoretical part of my work is to inform about the problem of obesity and excess weight. It contains information about the rate of obesity and excess weight in the all corners of the world and our republic, too. It concentrates on the fact what causes these phenomena and of course possible complications. Treatment and prevention is the main topic of the last part. 120 secondary school students from Most have been tested and the results are the content of the last part. The main aim of the questionnares was to find out the occurrence of obesity and excess weight of secondary school students, regularity of nourishment and students´ attitude to various faces of sports. Due to the number of respondents the results which have been discovered can´t be generalized on the whole population concerning this specific age category.

Key words: obesity, excess weight, secondary school students, nourishment, physical activity, obesity causes, complications, prevention

77

8 Referenční seznam 1. ALDHOON HAINEROVÁ, Irena. Dětská obezita. Praha: Maxdorf, 2009, 114 s. Novinky v medicíně, sv. 3. ISBN 978-80-7345-196-7. 2. ANTOŠOVÁ, Danuše. Zpráva o zdraví obyvatel České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2014, 155 s. ISBN 978-80-85047-493. BURSOVÁ, Marta. Kompenzační cvičení: uvolňovací, protahovací, posilovací. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 195 s. Fitness, síla, kondice. ISBN 80-247-0948-1. 4. COMMITTEE ON PREVENTION OF OBESITY IN CHILDREN AND YOUTH, Food and Nutrition Board a Jeffrey P.Catharyn T JEFFREY P. KOPLAN. Preventing childhood obesity health in the balance. Washington, D. C: National Academies Press, 2005. ISBN 0309531640. 5. DOBERSKÝ, Přemysl, Jiří ŠONKA a Rajko DOLEČEK. Léčení otylosti. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1967, 338 s 6. DOLEČEK, Rajko, Leoš STŘEDA a Kateřina CAJTHAMLOVÁ. Nebezpečný svět kalorií: z pohledu tří lékařů. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2013, 414 s. ISBN 978-80-249-21137. D'ADAMO, Peter a Catherine WHITNEY. Výživa a krevní skupiny: individuální řešení diety k uchování zdraví, pro dlouhověkost a k dosažení ideální hmotnosti 4 krevní skupiny, 4 diety. 2. vyd. Praha: California Fitness (Bohemia), 1998, 271 s. ISBN 8023848798. 8. FOŘT, Petr. Obezitě odzvoněno. Vyd. 1. V Praze: Ikar, 2001, 220 s. ISBN 80-7202930-4. 9. FOŘT, Petr. Tak co mám jíst?. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 417 s. Zdraví & životní styl. ISBN 978-80-247-1459-2.

78

10. FRAŇKOVÁ, Slávka a Věra DVOŘÁKOVÁ-JANŮ. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 256 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0548-1. 11. FRAŇKOVÁ, Slávka, Jana PAŘÍZKOVÁ a Eva MALICHOVÁ. Jídlo v životě dítěte a adolescenta: teorie, výzkum, praxe. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2013, 302 s. ISBN 978-80-246-2247-7 12. FRIED, Martin. Bariatrická a metabolická chirurgie: nové postupy v léčbě obezity a metabolických poruch. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 266 s. Aeskulap. ISBN 97880-204-2424-2. 10. GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vyd. Praha: Galén, 2005, xx, 890 s. ISBN 8072623117. 11. HAINER, Vojtěch a Marie KUNEŠOVÁ. Obezita: etiopatogeneze, diagnostika a terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 1997, 126 s. ISBN 80-85824-67-1. 12. HAINER, Vojtěch. Základy klinické obezitologie. 2.,přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2011, xxvi, 422 s., 16 s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-247-3252-7. 13. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 265 s. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-2471369-4. 14. CHRÁSKA, Miroslav. Základy výzkumu v pedagogice. 2. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998, 257 s. ISBN 8070677988. 15. KAŇKOVÁ, Kateřina. Poruchy metabolizmu a výživy: vybrané kapitoly z patologické fyziologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 59 s. ISBN 80-2103670-2. 16. KELLER, Ulrich. Klinická výživa. 1. vyd. Praha: Scientia Medica, 1993, 236 s. ISBN 80-85526-08-5.

79

17. KLEINWÄCHTEROVÁ, Hana a Zuzana BRÁZDOVÁ. Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2. přeprac. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001, 102 s. ISBN 80-7013-336-8. 18. KLESCHT, Vladimír. 5 pilířů zdravého života. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008, 176 s. ISBN 978-80-251-2149-8 19. KRCH, František David a Iva MÁLKOVÁ. SOS nadváha. 2., přeprac. vyd. Praha: Portál, 2001, 236 s. ISBN 80-717-8521-0 20. LISÁ, Lidka, Věra DROZDOVÁ a Marie KŇOURKOVÁ. Obezita v dětském věku. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1990, 143 s. Hálkova sbírka pediatrických prací (Avicenum). 21. MAJERČÁK, Ivan. Diagnóza: obezita. Bratislava: Kontakt, 2007, 144 s. ISBN 8096898541. 22. MARINOV, Zlatko. S dětmi proti obezitě: o co obtížnější je léčba obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku!. Praha: IFP Publishing, 2011, 99 s. ISBN 978-8087383-09-4. 23. MARINOV, Zlatko a Dalibor PASTUCHA. Praktická dětská obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 222 s. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-2474210-6. 24. MELINA, Vesanto a Brenda DAVIS. Průvodce (začínajícího) vegetariána: [kompletní průvodce zdravou vegetariánskou stravou]. 1. vyd. v češtině. Radňovice: Andrea Komínková, 2008, 429 s. ISBN 978-80-904291-0-9. 25. MOŽNÝ, Petr a Ján PRAŠKO. Kognitivně-behaviorální terapie: úvod do teorie a praxe. Vyd. 1. Praha: Triton, 1999, 304 s. ISBN 80-7254-038-6. 26. PAŘÍZKOVÁ, Jana a Lidka LISÁ. Obezita v dětství a dospívání: terapie a prevence. 1. vyd. Praha: Galén, 2007, 239 s. ISBN 9788024614274. 27. PASTUCHA, Dalibor. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 128 s. ISBN 978-80-247-4065-2. 80

28. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. [i.e.Vyd. 5.]. Praha: Portál, 2008, 322 s. ISBN 978-80-7367-416-8. 29. ROKYTA, Richard. Fyziologie. Praha: ISV, 2000. ISBN 80-85866-45-5 30. SVAČINA, Štěpán a Alena BRETŠNAJDROVÁ. Dietologický slovník. 1. vyd. Praha: Triton. 2008, 271 s. ISBN 978-80-7387-062-1. 31. SVAČINA, Štěpán a Alena BRETŠNAJDROVÁ. Jak na obezitu a její komplikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 139 s. Doktor radí. ISBN 978-80-247-2395-2. 32. SVAČINA, Štěpán, Dana MÜLLEROVÁ a Alena BRETŠNAJDROVÁ. Dietologie pro lékaře, farmaceuty, zdravotní sestry a nutriční terapeuty. 2., upr. vyd. Praha: Triton, 2013, 341 s. Lékařské repetitorium. ISBN 978-80-7387-699-9. 33. VOKURKA, Martin a Jan HUGO. 2007. Velký lékařský slovník. 7., aktualiz. vyd. Praha: Maxdorf. 1069 s. ISBN 978-80-7345-130-1. 34. ZITTLAU, Jörg. Jak se léčit vhodnou stravou. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2006, 224 s. Zdraví pro každého (Computer Press). ISBN 80-251-0982-8. 35. Adolescent dietary patterns in Fiji and their relationships with standardized body mass index. PubMed-NCBI. [online]. 9. 4. 2013 [cit. 2015-11-25]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/ 36. Česká verse nutriční pyramidy. wikiskripta. [online]. 13. 10. 2012 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.wikiskripta.eu/index.php?curid=35656 37. Měření obezity. Stob. [online]. 22.11.201 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.stob.cz/cs/mereni-obezity 38. Výživová doporučení. rubrika-dokumenty/konecne-zneni-vyzivovych doporuceni. [online]. 16. 4. 2012 [cit. 2015-06-01]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz/rubrikadokumenty/konecne-zneni-vyzivovych-doporuceni.

81

39. Zdravotní rizika a komplikace obezity. [online].

22. 11. 2014 [cit. 2015-05 30].

Dostupné z: http://www.stob.cz/cs/zdravotni-rizika-a-komplikace-obezity 40. Obesity Update. OECD. [online]. 6. 6. 2014 [cit. 2015-11-25]. Dostupné z: http://www.oecd.org/health/obesity-update.htm

82

9 Seznam zkratek atd. - a tak dále BMI - index tělesné hmotnosti Body Mass Index BMR - bazální metabolismus (Basal Metabolic Rate) Cal - kalorie, jednotka energie cm - centimetr ČR - Česká republika G - gram HDL - lipoprotein s vysokou hustotou proteinů ( high density lipoprotein) J - joule, jednotka práce a energie Kcal - kilokalorie kJ - kilojoule max - maximální ml - mililitr mmol – mol, základní jednotka látkového množství MZČR - Ministerstvo zdravotnictví České republiky OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj TF - tepová frekvence WHO - Světová zdravotnický organizace ( World health Organization) WHR - Waist Hip Ratio 83

10 Seznam tabulek Tabulka 1: Výška respondentů ....................................................................................... 45 Tabulka 2: Váha respondentů ......................................................................................... 46 Tabulka 3: Denní stravování ........................................................................................... 47 Tabulka 4: Frekvence snídaní ......................................................................................... 48 Tabulka 5: Způsob stravování......................................................................................... 49 Tabulka 6: Složení jídelníčku respondentek ................................................................... 50 Tabulka 7: Složení jídelníčku respondentů ..................................................................... 51 Tabulka 8: Pitný režim .................................................................................................... 52 Tabulka 9: Preferované tekutiny ..................................................................................... 53 Tabulka 10: Sportování ................................................................................................... 54 Tabulka 11: Četnost sportování za týden ........................................................................ 55 Tabulka 12: Četnost sportování za týden u respondentek .............................................. 56 Tabulka 13: Četnost sportování za týden respondentů ................................................... 57 Tabulka 14: Sporty preferované respondentkami ........................................................... 58 Tabulka 15: Sporty preferované respondenty ................................................................. 59 Tabulka 16: Výskyt chronických onemocnění v rodině ................................................. 60 Tabulka 17: Typy nemocí v rodinách ............................................................................ 62 Tabulka 18: Nadváha a obezita u respondentů ............................................................... 63 Tabulka 19: Skutečné četnosti H1 .................................................................................. 65 84

Tabulka 20: Očekávané četnosti H1 ............................................................................... 65 Tabulka 21: Skutečné četnosti H2 .................................................................................. 66 Tabulka 22: Očekávané četnosti H2 ............................................................................... 66 Tabulka 23: Skutečné četnosti H3 .................................................................................. 67 Tabulka 24: Očekávané černosti H3 ............................................................................... 67

85

11 Seznam grafů Graf 1: Pohlaví respondentů ........................................................................................... 44 Graf 2: Věkové složení respondentů ............................................................................... 45 Graf 3: Výška respondentů ............................................................................................. 46 Graf 4: Váha respondentů ............................................................................................... 47 Graf 5: Denní stravování................................................................................................. 48 Graf 6: Frekvence snídaní ............................................................................................... 49 Graf 7: Způsob stravování .............................................................................................. 50 Graf 8: Složení jídelníčku respondentek ......................................................................... 51 Graf 9: Složení jídelníčku respondentů .......................................................................... 52 Graf 10: Pitný režim ....................................................................................................... 53 Graf 11: Preferované tekutiny......................................................................................... 54 Graf 12: Sportování ........................................................................................................ 55 Graf 13: Četnost sportování všech dotazovaných........................................................... 56 Graf 14: Četnost sportování respondentek za týden ....................................................... 57 Graf 15: Četnost sportování respondentů za týden ......................................................... 58 Graf 16: Sporty preferované respondentkami ................................................................. 59 Graf 17: Sporty preferované respondenty ....................................................................... 60 Graf 18: Výskyt chronických onemocnění v rodině ....................................................... 61 Graf 19: Typy onemocnění vyskytující se v rodinách .................................................... 62 86

Graf 20: Celkový výskyt obezity .................................................................................... 63 Graf 21: Výskyt obezity respondenti .............................................................................. 64 Graf 22: Výskyt obezity respondentky ........................................................................... 64

87

12 Seznam příloh Příloha A: Dotazník………………………………………………………………………………89

88

Příloha A: Dotazník Dobrý den, jsem studentkou pedagogické fakulty UPOL v Olomouci a prosím Vás o vyplnění následujícího dotazníku. Dotazník je součástí mé diplomové práce a získané informace budou sloužit pouze pro tyto účely. Předem Vám děkuji za spolupráci. 1. Jste muž/ žena 2. Napište kolik je Vám let 3. Napište jaká je Vaše výška 4. Napište jaká je Vaše váha 5. Kolikrát denně jíte? 

3 x denně - snídaně, oběd, večeře



4 x denně - svačina, oběd, svačina, večeře



5 x denně - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře



Jiné

6. Je snídaně Vaše první denní jídlo? Ano, snídám každý den Ne, vůbec nesnídám Snažím se snídat pravidelně, ale občas vynechám 7. Kde se nejčastěji stravujete? Doma Veřejné stravování (školní jídelna, kantýna atd.) Fast food

8. Jaké je složení Vašeho jídelníčku? (více možných odpovědí) Bílé maso (např. kuřecí, krůtí, králičí atd.) Bílé pečivo (rohlíky, housky, bagety) Celozrnné pečivo Červené maso (např. vepřové, hovězí, telecí, skopové atd.) Jiné Luštěniny Mléčné výrobky (např. jogurt, sýr, tvaroh atd.) Obilniny (např. rýže, ovesné vločky atd.) Ovoce, zelenina Ryby Těstoviny Uzeniny (např. klobásy, párky, salámy atd.) 9. Kolik litrů tekutin za den vypijete? 1 litr a méně 1,5 - 2 litry 2 - 3 litry 3 - 4 litry 10. Jaké tekutiny preferujete? Čaj

Neslazené minerálky / voda Ochucené minerálky Energetické nápoje 11. Věnujete se nějakému sportu? Ano, věnuji se sportu rekreačně Ano, věnuji se sportu závodně Občas, jen když mám čas a chuť Vůbec nesportuji 12. Kolikrát týdně sportujete? 1 × týdně 2 × týdně 3 × týdně 4 × týdně a více 13. Jaký druh sportu preferujete? (více možných odpovědí) Aerobik Běhání Jízda na kole Plavání Posilovna Spinning

Tanec Jiné 14. Vyskytla se ve Vaší rodině chronická či vážná onemocnění? Ano Ne 15. Jaký typ onemocnění se ve Vaší rodině vyskytuje? Alergie Cukrovka Mozková příhoda Nádorová onemocnění Obezita Srdeční infarkt Vysoký cholesterol Jiné Děkuji za čas, který jste věnovali vyplnění dotazníku. Prosím Vás zkontrolujte, zda jste odpověděli na všechny otázky.

ANOTACE Jméno a příjmení:

Bc. Jana Macho

Katedra nebo ústav:

Katedra antropologie a zdravovědy

Vedoucí práce:

RNDr. Kristína Tománková Ph.D.

Rok obhajoby:

2016

Název práce:

Výskyt nadváhy a obezity u žáků středních škol v Mostě

Název v angličtině:

Appearence of obesity and excess weight of secondery school students in Most

Anotace práce:

Diplomová práce je zaměřena na výskyt nadváhy a obezity žáků středních škol v Mostě. V teoretické části jsou interpretovány nejdůležitější informace, které se týkají dané práce. Výzkumná část shrnuje výsledky šetření, jehož cílem bylo zjistit nejen výsledky nadváhy a obezity, ale i celkový přístup středoškoláků k životnímu stylu.

Klíčová slova:

Obezita, nadváha, středoškoláci, výživa, pohybová aktivita, příčiny obezity, komplikace, prevence

Anotace v angličtině:

Dissertation deals with the problem of excess weight and obesity of secondary school students in Most. Theoratical part provides with the most important infomation concerning the topic. The research project summarises results of the survey whose aim was to obtain not only results related to the topic of excess weight and obesity but also the whole approach of secondary school students to their lifestyle

Klíčová slova v angličtině:

Obesity, excess weight, secondary school students, nourishment, physical activity, obesity causes, complications, prevention

Přílohy vázané v práci:

Dotazník předložený žákům

Rozsah práce:

88 stran

Jazyk práce:

Český jazyk