UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy
Diplomová práce Bc. Klára Hašková Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy
Postoje matek k problematice kojení
Olomouc 2016
vedoucí práce: PhDr. Marie Chrásková, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu a zdroje.
V Olomouci dne 22. 04. 2016
Bc. Klára Hašková
Mé poděkování patří PaedDr. et Mgr. Marii Chráskové, Ph.D. za odborné vedení, poskytnutí cenných rad a za vstřícný přístup při tvorbě této diplomové práce. Děkuji i MUDr. Tomáši Dostálovi a jeho zdravotnickému týmu za pomoc a ochotu při výběru respondentek. Touto cestou bych chtěla poděkovat také společnosti Bepanthen Bayer za poskytnutí sponzorského daru, který byl předán matkám – respondentkám.
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 6 1 CÍLE PRÁCE .................................................................................................................. 7 1.1 Dílčí cíle ..................................................................................................................... 7 2 TEORETICKÉ POZNATKY ........................................................................................ 8 2.1 Anatomie prsní žlázy ............................................................................................... 8 2.2 Fyziologie laktace ..................................................................................................... 9 2.3 Mateřské mléko ........................................................................................................ 9 2.3.1 Živiny v mateřském mléce .............................................................................. 10 2.3.2 Fáze produkce mateřského mléka .................................................................. 11 2.4 Příprava na kojení ................................................................................................. 12 2.4.1 Předporodní kurz ........................................................................................... 12 2.4.2 Role porodní asistentky .................................................................................. 14 2.4.3 Role laktační poradkyně ................................................................................ 15 2.5 Časná podpora kojení ............................................................................................ 15 2.5.1 Raný kontakt .................................................................................................. 15 2.5.2 Deset kroků k úspěšnému kojení .................................................................... 18 2.6 Technika správného kojení ................................................................................... 19 2.6.1 Polohy při kojení ............................................................................................ 19 2.6.2 Přisátí k prsu .................................................................................................. 21 2.6.3 Nejčastější pomůcky při kojení ...................................................................... 22 2.7 Význam kojení ........................................................................................................ 24 2.7.1 Význam kojení pro dítě .................................................................................. 24 2.7.2 Význam kojení pro matku ............................................................................... 25 2.8 Nejčastější problémy při kojení ............................................................................ 25
2.9 Psychologie kojení .................................................................................................. 28 2.9.1 Definice a charakteristika postoje ................................................................. 29 2.9.2 Faktory ovlivňující postoje ke kojení ............................................................. 29 2.9.3 Citová vazba .................................................................................................. 31 3 METODIKA PRÁCE ................................................................................................... 33 3.1 Cíle výzkumu .......................................................................................................... 33 3.2 Výzkumné problémy .............................................................................................. 33 3.3 Hypotézy ................................................................................................................. 33 3.4 Charakteristika výzkumného vzorku................................................................... 34 3.5 Výzkumná metoda ................................................................................................. 34 3.5.1 Metoda interview ........................................................................................... 34 3.5.2 Metoda sémantického diferenciálu ................................................................ 35 3.6 Průběh vlastního šetření ........................................................................................ 38 3.6.1 Interview s respondentkami ........................................................................... 38 3.6.2 Sémantický diferenciál ................................................................................... 68 3.7 Zjištěné výsledky výzkumu ................................................................................... 68 3.7.1 Výsledky výzkumu získané pomocí interview ................................................. 68 3.7.2 Interpretace dat získaných pomocí sémantického diferenciálu a popis prostoru sémantického diferenciálu ......................................................................... 72 3.7.3 Společné výsledky výzkumu ............................................................................ 74 3.8 Diskuse výsledků výzkumu ................................................................................... 77 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 80 SOUHRN ............................................................................................................................ 82 SUMMARY ........................................................................................................................ 83 REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................................. 84 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 90 ANOTACE ...................................................................................................................... 101
ÚVOD „Kojení nezmenšuje krásu ženských prsou. Zvyšuje jejich krásu tím, že v nich probouzí život a štěstí.“ Lazar Long
Jedním nejkrásnějších a nejdůležitějších úkolů v životě ženy je mateřství a s ním související kojení. Mateřské mléko dítěti poskytuje ideální množství všech potřebných živin, které jsou nezbytné pro jeho zdravý vývoj. Během kojení také dochází k tomu nejdůvěrnějšímu vztahu, jaký může dítě se svou matkou mít. Téma diplomové práce „Postoje matek k problematice kojení“ jsem si vybrala, abych zjistila, jak v současné době matky vnímají kojení svých dětí. Jako porodní asistentka a zároveň studentka pedagogické fakulty považuji podporu kojení za velmi důležitou součást edukační činnosti v rámci zdravého životního stylu. Stanoveným cílem této práce bylo zjistit, jak se matky zabývají problematikou kojení v období těhotenství, po porodu a jakým způsobem prožívají první chvíle se svým dítětem. Dále bylo třeba zjistit, jaká poporodní péče v souvislosti s kojením je ženám poskytnuta a především, jaké mají matky postoje ke kojení. Tato diplomová práce se skládá z teoretické a empirické části. První část přináší vhled do teoretických poznatků týkajících se anatomie prsní žlázy, fyziologie laktace, složení mateřského mléka, přípravy na kojení, časné podpory kojení, správné techniky kojení, významu a psychologie kojení. Empirická část je realizovaná primárně prostřednictvím metody polostrukturovéného interview a pro doplnění některých informací byla použita metoda sémantického diferenciálu.
6
1 CÍLE PRÁCE Hlavním cílem této diplomové práce je charakterizovat tematiku kojení a analyzovat postoje matek k této problematice. Podstatné je zjistit, jak matky vnímají kojení svých dětí a také jak je pro ně kojení důležité.
1.1 DÍLČÍ CÍLE
Zjistit, jaké mají matky postoje ke kojení.
Zjistit, jak se matky zabývají problematikou kojení v období těhotenství a po porodu.
Zjistit, jak matky prožívají první chvíle se svým dítětem.
Zjistit, jaká péče, týkající se kojení, je ženám poskytnuta v rámci poporodní péče.
7
2 TEORETICKÉ POZNATKY 2.1 Anatomie prsní žlázy Ženský prs (mamma feminina) je tvořen ze dvou částí, tedy mléčnou žlázou (glandula mammaria) a tukovou tkání. Mléčná žláza je označována za největší kožní žlázu lidského těla. Jemná kůže prsu je modifikována v kruhovitý dvorec (areola mammae), uprostřed něhož prominuje prsní bradavka (papilla mammae) (Obrázek 1). Mléčná žláza seskládá z 15 až 20 laloků (lobi glandulae mammariae), z nichž je každý funkčně samostatnou žlázou, která vyúsťuje na povrch prsní bradavky jako mlékovod (ductus lactifer) (Hájek, Čech, Maršál a kol., 2014). Velikost ženského prsu ovlivňuje individuální množství tukové tkáně. V období puberty dochází u dívek, díky vlivu hormonů, k velmi silnému vývoji této žlázy, což je považováno za výrazný sekundární pohlavní znak (Roztočil a kol., 2008).
a – prsní bradavka b – prsní dvorec c – mléčná žláza s vývody d – tuková tkáň
Obrázek 1. Schematický nákres stavby prsu (Rokyta a kol., 2002)
8
2.2 Fyziologie laktace Laktace je označení pro sekreci mateřského mléka mléčnými žlázami (Kittnar, Mlček, 2009). Na tento proces je organismus připravován už v průběhu těhotenství. Estrogeny způsobují růst mlékovodů a progesterony stimulují epitel alveolů. Po porodu dochází k poklesu hladin těchto dvou hormonů, což stimuluje samotný začátek laktace, kterou řídí hormon prolaktin a oxytocin. Prolaktin zodpovídá za tvorbu mateřského mléka, vytvářejícího se ve žlázové tkáni prsu, konkrétně v tzv. alveolárních buňkách. Sáním dochází k nervovému dráždění bradavky a v oblasti prsního dvorce a tím dochází k reflexnímu uvolnění prolaktinu a následně i oxytocinu do matčiny krve. Oxytocin způsobuje uvolnění a následnou sekreci mléka. Jde o tzv. ejekční reflex, který je do značné míry ovlivnitelný vnějšími vlivy. K negativně působícím vlivům patří především stres a bolesti. Velice pozitivně na ejekční reflex působí naopak blízký kontakt matky s dítětem. Kojení stimuluje intenzitu tvorby mléka. To znamená, že množství vytváření mléka je vlastně procesem nabídky a poptávky. Pokud tedy dítě více saje, více mléka se také tvoří (Klimová a kol., 1998), (Hájek, Čech, Maršál, 2014), (Sedlářová a kol., 2008). Z energetického
pohledu
je laktace
označována
za
nejnáročnější
období
reprodukčního cyklu. V průběhu laktace dochází ke zvýšení energetické potřeby přibližně o 450-480 kcal/den. Energie je do určité míry kryta z tukové zásoby, vytvořené v těhotenství (Schneidrová a kol., 2006).
2.3 Mateřské mléko Mateřské mléko je jedinečná biologická tekutina (Mitrová, Bronský, 2014). Představuje ideální funkční potravinu, která je nedosažitelným vzorem všech uměle vyrobených
mlék
(Gregora,
2007).
Zastává
funkci
výživovou,
imunologickou
a psychologickou. Obsahuje ideální poměr jednotlivého množství živin, vitamínů i minerálních látek (Pokorná, 2011). Složením tedy respektuje dozrávání jednotlivých funkčních systémů novorozence, především zažívací trakt a nervový systém (Roztočil a kol., 2008). Imunologická složka mléka zabezpečuje přizpůsobení organismu vnějšímu prostředí. V dnešní době existují nezpochybnitelné důkazy o všestranné prospěšnosti 9
a nenahraditelnosti výživy mateřským mlékem (Pokorná, 2011). Dítěti do šesti měsíců života poskytuje potřebné množství tekutin a živin. Po uplynutí tohoto období je vhodné dosavadní stravu kojence obohatit o potraviny obsahující minerální látky, vitaminy a bílkoviny. V kojení se ale doporučuje pokračovat minimálně do druhých narozenin dítěte (Pavlatová, 2010).
2.3.1 Živiny v mateřském mléce Lidské mateřské mléko je řazeno mezi mléka s nejnižším množstvím bílkovin (Roztočil a kol., 2008). Více než 70% utváří bílkoviny syrovátky, jejíž hlavní složka je laktalbumin, zbylé množství bílkovin zastupuje kasein (Dort, Dortová, Jehlička, 2013). Podle zjištěných informací, je poměr mezi bílkovinami syrovátky a kaseinu 80 : 20. Podstatně větší množství bílkovinných látek obsahuje mléko matek, které své dítě porodily předčasně. Právě jejich potřeba bílkovin je větší, oproti dětem narozených v termínu. To potvrzuje fakt, že skladba mateřského mléka se přizpůsobuje výživovým potřebám dítěte (Šráčková, 2005). Tuky, v převážném množství triglyceridy, naopak představují proměnlivou složku mléka. Jejich množství kolísá během dne, kdy maxima dosahuje pozdě odpoledne, ale mění se i v průběhu každého kojení. Při sání tuky v mateřském mléce přibývají. Ke konci kojení jich je až pětkrát větší množství (Roztočil a kol., 2008). Kromě složení se postupně mění i průtok mléka. Uvádí se, že tzv. přední mléko „hasí žízeň. Dítě zpočátku přijímá větší množství málo kalorického mléka a postupně se tento stav mění. Tzv. zadní mléko „tiší hlad“ je tedy vysoce kalorické a je ho méně (Enkin a kol., 1998), (Svačina a kol., 2008). Nejvíce sacharidů (cukrů) v mateřském mléce je zastoupeno mléčným cukrem (laktózou). Právě díky této složce mléka a příznivé střevní flóře, je usnadněné vstřebávání železa a vápníku, což poskytuje ochranu před infekcí. Sacharidy poskytují kojenci celkově 40 % potřebné energie (Klomová a kol., 1998), (Ondriová, Sinaiová, 2008). Skupina vitaminů ve vodě rozpustných, především B a C, je v mateřském mléce obsažena zpravidla v dostatečném množství. Záleží ovšem na tom, zda jich kojící matka přijímá potřebné množství potravou. Novorozenec ihned po porodu potřebuje ze skupiny vitaminů rozpustných v tucích především vitamin K a E, toho je v mléce nedostatek (Roztočil a kol., 2008). Dle doporučení má být potřebný vitamin K podáván 10
všem novorozencům k prevenci krvácivého onemocnění (Šráčková, 2005). Vitaminu D je v mateřském mléce také relativně málo. Proto mají tak důležitou funkci sluneční paprsky, které podporují tvorbu vitaminu D v kůži novorozence. V mateřském mléce je vitaminu A dostatečné množství (Roztočil a kol., 2008). Dalšími důležitými složkami mateřského mléka jsou minerální látky a stopové prvky. V mléce je poměrně stálé a dostatečné množství např.: draslíku, vápníku, sodíku, fosforu a hořčíku. Absence železa ve stravě kojící matky se u kojeného dítěte může projevit chudokrevností. Stopové prvky, např. kobalt, měď, zinek, jsou v mléce obsaženy dostatečně (Roztočil a kol., 2008). Obzvláště výhodná je však celková chudost minerálních látek v mateřském mléce oproti mléku kravskému, kde jsou tyto látky obsaženy nejméně v trojnásobně větším množství. Mateřské mléko je tak pro činnost ledvin podstatně méně zatěžující. V mateřském mléce se nachází mnoho dalších látek, které nejsou zcela dostatečně prozkoumány. Z uvedených informací vyplývá, že se jedná o zcela mimořádnou tekutinu, kterou Aristoteles nazval převařenou krví v matčině těle (Šráčková, 2005).
2.3.2 Fáze produkce mateřského mléka Produkce mateřského mléka probíhá celkem třemi fázemi. V několika posledních dnech těhotenství a také v prvních dnech po porodu se tvoří mlezivo (kolostrum). Je to tekutina nažloutlé barvy s bohatým množstvím protilátek. Dodává vitamín A, E, proteiny a také základní minerály. Má projímavý účinek podporující vyloučení první stolice novorozence, smolky (mekonia) (Leier, 2004). Kolostrum je pro novorozence potravou o vysoké kvalitě a malém objemu (Sedlářová a kol., 2008). Od zralého mateřského mléka se kolostrum odlišuje tím, že obsahuje vyšší množství bílkovin a solí a naopak nižší množství cukrů a tuků (Ondriová, Sinaiová, 2008). Docentka Šráčková (2005) ve svém článku o nenahraditelnosti mateřského mléka uváží, že zejména kolostrum má zcela unikátní složení. Přibližně mezi sedmým a desátým dnem se vylučuje přechodové mateřské mléko. Obsahuje méně imunoglobulinů, proteinů ale má větší množství mléčného cukru (laktózy), kalorií a také tuku. Třetí a konečnou fází je mléko zralé, které je produkováno po čtrnácti dnech po porodu. Má lehce namodralou barvu a oproti předchozímu mléku má řidší
11
konzistenci. Je dostatečně energeticky vydatné, obsahuje všechny důležité živiny (Leier, 2004).
2.4 Příprava na kojení Podstatou zvládnutí celého procesu kojení je efektivní edukace ženy již v průběhu těhotenství. Všechny těhotné ženy mají právo na získání dostatečného množství kvalitních informací o kojení všeobecně a především o jeho prospěšnosti. Způsob edukace je však zapotřebí přizpůsobit individualitě ženy (Ondriová, Sinaiová, 2008). Dnešní moderní doba nabízí nepřeberné množství snadno přístupných informací, ovšem nic nemůže nahradit osobní kontakt s odborníkem (Stauberová, 2008). Zdravotnický personál má velmi důležitý úkol v podpoře, prosazování a ochraně kojení (Roztočil a kol., 2008). V roce 2006 byl uskutečněn průzkum, zjišťující význam edukace v oblasti kojení. Při tomto výzkumném šetření bylo osloveno 70 respondentek. Přibližně 65 % žen pozitivně
hodnotilo
edukační
činnost
především
novorozeneckých
sester.
Asi 5 % respondentek popřelo, že by se jim v nemocniční edukaci kdokoli věnoval. Jedna z mnoha dalších otázek se týkala doporučení, jak zefektivnit edukaci o kojení. V tomto případě ženy nejčastěji uvedly, že by si setry v prenatální i perinatální péči měly najít dostatek času na poskytnutí informací o kojení, měly by mít pro těhotné ženy připravené brožurky, dále by měly doporučit kvalitní odbornou literaturu a jiné zdroje. Také by matky velmi ocenily telefonický kontakt, který by mohly využít v případě komplikací s kojením apod. (Ondriová, Sinaiová, 2008).
2.4.1 Předporodní kurz Předporodní kurz neboli psychofyzická příprava na porod, je určitý vzdělávací program, který má svá specifika. V Československu se tato příprava začala pomalu rozšiřovat až po roce 1949 (Bašková, 2015). Předporodní přípravu nabízí větší české porodnice. Kurzy se mohou mírně lišit v obsahu i kvalitě (Takács, Sobotková, Šulová a kol., 2015). Nejčastěji jsou realizovány v období posledního trimestru těhotenství, v průběhu několika lekcí (Šindelářová, 2004). Obvykle kurzy vedou zkušené porodní asistentky (Gregora, Velemínský, 2013). Podstatou je připravit těhotnou ženu, popřípadě 12
i jejího partnera, na roli rodiče. Obsahově bývá předporodní kurz tvořen edukací o životosprávě, fyziologickém těhotenství, porodu a šestinedělí, dále péči o novorozence a prolaktačních aktivitách. Doporučované množství těhotných žen v předporodní přípravě je velmi relativní. Většina autorů se však shoduje, že optimální skupina je tvořena 8 – 12 lidmi (Bašková, 2015). V rámci psychické přípravy je důležité se zaměřit na odstranění negativních emocí, posílení pozitivního postoje k porodu a v neposlední řadě také získání důvěry ve zdravotnické zařízení, ve kterém chce žena rodit. Fyzická příprava se zaměřuje na relaxaci, těhotenskou gymnastiku, nácvik správného dýchání a efektivního tlačení při porodu. Doplňujícím prvkem předporodních kurzů může být zhlédnutí informativního filmu na téma porod, jeho alternativní formy a péče o novorozence. V předporodní přípravě je nezbytným tématem kojení. V této problematice je důležité se zaměřit na nástup laktace, frekvenci kojení, střídání prsou a péči o ně. Nezbytné je informovat o alternativních způsobech krmení a prevenci zánětu (Šindelářová, 2004). Je třeba těhotnou ženu seznámit s tím, že nemá dítě kojit pouze ve vymezený čas, dále dokrmovat, používat lahve a dudlíky (Sedlářová, 2008). O kojení by mělo být ženám poskytnuto dostatek informací, aby měly možnost se rozhodnout o způsobu výživy svého dítěte. Ale právě tato tematická část předporodních kurzů bývá matkami často opomíjena. Domnívají se totiž, že kojení je zcela přirozená činnost, které se není třeba zásadně věnovat. (Mydlilová, 2008). Téměř všechny ženy jsou schopny své dítě kojit. Je však nutné jim poskytnout podporu a pomoc. Zejména prvorodičkám je vhodné věnovat dostatek pozornosti (Sedlářová, 2008). V roce 2008 byly zveřejněny výsledky výzkumné studie, zaměřené na náplň předporodních kurzů z hlediska přípravy ke kojení. Tento výzkum byl podpořen grantem Ministerstva zdravotnictví a celkem se studie zúčastnilo 345 matek. Bylo zjištěno, že na předporodní kurzy docházely častěji prvorodičky (75,6 %) než vícerodičky, tedy multipary (24,4 %). O správné technice kojení bylo informováno 65,9 % respondentek. Téměř 57,1 % žen uvedlo, že se na kurzu dozvěděly o alternativních způsobech výživy dítěte. Většina (58,2 %) byla s komplexní náplní předporodního kurzu spokojena. Ovšem 41,8 % nespokojených respondentek je pro lektory předporodních kurzů 13
velice
neuspokojivé. Jako nejčastější zdroj informací o kojení respondetky uvedly literaturu (39 %), časopisy (26 %), internet (15 %) a pouhých 9 % dotazovaných žen dostalo informace od zdravotnických pracovníků. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že by měla být zvýšena kvalita předporodních kurzů a celková péče o těhotné ženy by měla být rozhodně posílena. Nízký počet zastoupení zdravotníků, podávající informace o kojení, je vysokým rizikem toho, že si ženy mohou vybrat špatný zdroj požadovaných informací. Zde je vyhrazen prostor pro zdravotnický personál, aby šířil potřebné množství vědecky podložených informací. Náplň předporodních kurzů má být komplexní, vysoce odborně zpracovaná, sjednocená a podávaná skutečně kvalifikovanými odborníky (Wilhelmová, 2014). Účast na této předporodní přípravě je v České republice nepovinná. Stále je řazena mezi nadstandardní služby, a proto bývá hrazena budoucími rodiči. Poskytnutí dostatku adekvátních informací by však mělo být standardem pro všechna zdravotnická zařízení (Mydlilová, 2008).
2.4.2 Role porodní asistentky Ačkoliv je nástup laktace označován jako fyziologický děj, tak kojení se matka musí naučit (Dort, Dortová, Jehlička, 2013). Poskytnutí pomoci ženě v oblasti kojení má zcela ve své kompetenci porodní asistentka. Při prvním kontaktu s těhotnou ženou by měla správně zjistit její postoj, názor, zkušenosti a vědomosti ve vztahu k samotné výživě novorozence. Neméně důležité je i vyšetření prsou těhotné. Je třeba zkontrolovat oblast prsních bradavek a zaměřit se na případné anatomické zvláštnosti, které při kojení mohou způsobovat problémy (Ondriová, Sinaiová, 2008). Tvar bradavky lze popřípadě do jisté míry zlepšit pravidelným prováděním jednoduchých cviků v období posledních tří měsíců těhotenství (Ondriová, Sinaiová, 2008). Ve výzkumu Mydlilové (2008) bylo zjištěno, že 82,9 % respondentek neabsolvovalo vyšetření prsů. Profesor Roztočil (2008)
vyzdvihuje
pomoc
porodní
asistentky
v oblasti
kojení
v porodnici.
Dále je podle něj velmi důležité podpořit kojení dle chuti dítěte a naučit matku správnou péči o prsa. Také je vhodné nabídnout možnost pomoci laktační poradkyně pro případ, že by se v domácím prostředí vyskytly jakékoli potíže související s kojením.
14
2.4.3 Role laktační poradkyně Stauberová (2008) ve svém článku uvádí, že vyškolená laktační poradkyně poskytuje podporu a pomoc při potížích s kojením. Může také poradit s výběrem vhodné pomůcky ke kojení. Má tedy velký význam pro matku a její dítě. Laktační poradkyně během předporodní přípravy pomáhá budoucím matkám osvojit si správnou techniku přikládání dítěte k prsu a polohy při kojení. V roce 2005 a 2007 byl realizovaný průzkum, týkající se laktační poradkyně. Pouze 8 % respondentek považuje laktační poradkyni za postradatelnou. Všechny ženy, které využily pomoc laktační poradkyně, uvedly, že byly velice spokojeny a jsou rozhodnuty doporučit ji svým známým. Možnost návštěvy laktační poradkyní v domácím prostředí matky a dítěte byla hodnocena také velmi pozitivně. Podle Vodičkové (2007) se certifikovanou laktační poradkyní může stát zkušená dětská sestra, praktikující dlouhá léta na novorozeneckém oddělení. V rámci své práce postupuje metodou ošetřovatelského procesu. Inovuje zásady a postupy, jejichž cílem je podpořit a usnadnit kojení. V české legislativě (55/2011 Sb., § 5) je však uvedeno, že podpora kojení je plně v kompetenci porodní asistentky. Mydlilová (2006) uvádí, že laktační poradkyní se stává porodní asistentka, která absolvuje kurz laktačního poradenství.
2.5 Časná podpora kojení 2.5.1 Raný kontakt Mrowetz a Peremská (2013) uvádí, že: „Raný a nepřerušovaný kontakt bezprostředně po porodu mezi matkou a novorozencem má pro oba neopakovatelnou hodnotu.“ Raný kontakt je též označován jako bonding. Toto slovo vychází z anglického termínu lepení či připoutání. Jedná se o proces, kdy dochází k vytváření láskyplného pouta mezi matkou a jejím dítětem ihned po porodu. Úkolem zdravotnického personálu je podporovat tuto vazbu, a tím i zdravý adaptační mechanismus. Dítě je schopné nenutritivního sání již v prenatálním období a nutritivního sání bezprostředně po porodu, za předpokladu, že k němu dostane příležitost. (Klimová, a kol., 1998). Nahý novorozenec je v ideálním případě ihned po porodu vertikálně položen na matčino břicho. Jsou v kontaktu „skin to skin“ – kůže na kůži. Nemělo by se zapomínat 15
na podložení matčiny hlavy pro podporu vizuálního kontaktu. Pupečník je přerušen teprve až po jeho úplném dotepání. Dítě je zdravotnickým personálem osušeno nahřátou plenou, a přitom stále zůstává na matčině těle. Poté jsou oba překryti dekou. Matka by měla mít dlaně svých rukou položené přímo na kůži svého dítěte. Po přerušení pupečníku obvykle dojde k porodu placenty, následné kontrole a případnému ošetření porodních poranění. V ideálním případě by měl být přítomen i otec dítěte, který může pomoci s přidržováním novorozence. Hodnocení Apgar skóre probíhá zároveň s ošetřením (Mrowetz, Peremská, 2013). Jde o metodu rychlého vyhodnocení celkového stavu dítěte v první, páté a desáté minutě po porodu. Vždy je hodnocena srdeční činnost, dýchání, svalové napětí, barva kůže a reakce na podráždění (Šeblová, Knor a kol., 2013). Podle Mrowetz a Permské (2013) není třeba novorozence aktivně přikládat přímo k prsu. Sám by se měl začít zajímat o prs, snažit se k němu doplazit a chytit se. Při hledání bradavky zapojuje všechny smysly – zrak, hmat, sluch, čich, chuť (Mrowetz, Peremská, 2013). Hovoří se o tzv. rooting reflexu (Klimová a kol., 1988). K prvnímu samopřisátí obvykle dochází za 30 – 60 minut (Mrowetz, Peremská, 2013). Pro optimální vývoj laktace je nejlepší, aby se novorozenec poprvé napil mateřského mléka do první hodiny od porodu. Právem je tato doba označována jako zlatá hodina (Hanáková a kol., 2010). O časném přiložení se hovoří tehdy, pokud k němu dojde do prvních dvou hodin života dítěte (Muntau, 2014). Upřednostňována je „bezdotyková“ pomoc. Matka může pouze přidržet prs. Sání může trvat různě dlouhou dobu. Dítě u prsu často usíná. Podpora raného kontaktu by měla trvat minimálně 2 hodiny. Je nutné, poskytnout novorozenci čas k tomu, aby se zadaptoval a zorientoval. Právě z toho důvodu je podporován kontakt s matkou skin to skin. Je důležité, aby dítě cítilo její dech, doteky a tlukot srdce (Mrowetz, Peremská, 2013). Tímto časným kontaktem u matky dochází k vyplavení endorfínů, což jsou tělu přirozené látky podobající se morfinu. Přináší pocit štěstí, napomáhají k zapomenutí velké bolesti a námahy, kterým byla žena během porodu vystavena. Zároveň působí i jako analgetikum, tedy zmírňují vnímání bolestivých podnětů (Klimová a kol., 1998), (Leifer, 2004). Úkolem zdravotníků je v těchto chvílích snažit se zajistit co možná nejvíce příjemné, klidné, vlídné a intimní prostředí a v neposlední řadě nezapomínat na pohodlí matky. Pro zachování jedinečných okamžiků se doporučuje eliminace fotografování, tvoření videozáznamu a telefonování. Případný odběr biologického materiálu dítěte
16
lze také získat bez narušení jejich tělesného kontaktu. Po prvním iniciačním samopřisátí mohou zdravotníci dokončit standardní ošetření novorozence, tedy aplikace vitaminu K, Opthalmo-Septonexu, vážení, měření, identifikace a oblečení (Mrowetz, Peremská, 2013). Vždy je však třeba dbát na přání rodičky. Bonding v žádném případě není povinný (Roztočil a kol. 2008). Raný kontakt je v ideálním případě doporučován po dobu prvních 12 hodin. V nepřetržitém kontaktu kůže na kůži by matka a dítě měly být převezeny na oddělení šestinedělí. Bonding není vyloučen ani v případě porodu císařským řezem. Novorozenec je položen horizontálně na matčin hrudník. Nutností je přidržování dítěte zdravotníkem či otcem. V kontaktu skin to skin může matku na nezbytně dlouhou dobu zastoupit otec. Jeho bakterie jsou pro novorozence přínosné a přirozené stejně tak, jako bakterie matky (Mrowetz, Peremská, 2013). Většina pediatrů se
shoduje v tvrzení, že časnějším
přiložením
k prsu
se novorozenec mnohem rychleji naučí sát a minimalizují se tak i komplikace spojené s kojením. Proto je také mnoho odpůrců odděleného ošetřování matky a novorozence (Šráčková, 2005). Poměrně významným kladem bondingu je i lepší psychika zdravotnického personálu. Za běžné situace se novorozenec ihned po porodu dostává do rukou zdravotníka, aby byla co možná nejrychleji provedena veškerá ošetřovatelská a administrativní činnost. Zdravotník se tak velmi rychle dostává do stresové situace, ve které se poměrně snadno může dopustit chyby. Dochází tedy velice často k tomu, že jsou upřednostňovány rutinní postupy před těmi psychologickými. Velkým rizikem je pak nespokojenost rodičky, stížnosti a především problematické zahájení laktace. V případě, že je preferován klidný přístup, prožívá i rodička psychickou pohodu (Takásc a kol., 2011). Podle Mrowetz a Peremské (2013) podpora bondingu skutečně přispívá k efektivnější péči, potlačuje riziko vzniku syndromu vyhoření a to především díky zvýšenému psychosociálnímu bezpečí zdravotnického personálu i rodičky. Reálným problémem v mnoha českých porodnicích je separace novorozence od matky v časném poporodním období. I krátkodobá separace může být příčinou následných dlouhodobých problémů ve vztahu matky s dítětem. 17
Pokud dojde k narození mrtvého dítěte nebo k jeho úmrtí po porodu, tak i v tomto případě je vhodné matce a blízké rodině nabídnout možnost rozloučení s dítětem. Podpořit kontakt kůže na kůži. Samozřejmostí by mělo být poskytnutí dostatku času v soukromí. V dnešní době již není žádnou novinkou zajištění památky na jejich dítě, jako je obtisk ruky či nohy.
2.5.2 Deset kroků k úspěšnému kojení Na základě spolupráce Světové zdravotnické organizace (WHO) a Českého národního výboru UNICEF byla vyhlášena celosvětová iniciativa BFH (Baby Friendly Hospital) neboli „Nemocnice přátelská dětem“ (Roztočil a kol., 2008). Tento titul je udělován nemocnicím, které plně podporují a respektující právo dětí na kojení (Slezáková a kol., 2010). Podle Kameníkové (2004) je dále podstatné, aby nemocnice, která usiluje o označení BFH, měla při propuštění nad 90 % kojených novorozenců (Kameníková, 2004). Tento trend přináší větší nároky na odborné znalosti zdravotnického personálu (Slezáková a kol., 2013). Faktory, nejvíce ovlivňující úspěšnost kojení, zahrnuje tzv. Desatero kojení či Deset kroků k úspěšnému kojení (Černá, 2007). 1. V praxi by každé zdravotnické zařízení mělo mít písemně zpracovanou strategii, jakým způsobem přistupovat ke kojení. A tento „manuál“ by měl být dostupný pro všechny členy zdravotnického týmu. 2. Nutnost školení, veškerého zdravotnického personálu, dovednostech nutných k zvládnutí strategie kojení. 3. Všem těhotným ženám poskytnout informace o výhodách kojení a také o správné technice kojení. 4. Umožnit všem matkám začít s kojením dítěte do 30 minut od porodu. 5. Ukázat
matkám
správné
způsob
kojení
a
také
udržet
laktaci
v případě,
kdy je novorozenec oddělen od své matky. 6. Nepodávat novorozenci jinou výživu, pouze mateřské mléko (Dort, Dortová, Jehličková, 2013). 18
7. Praktikovat rooming-in. Jedná se o systém, kdy je matka v pokoji společně se svým dítětem
24
hodin
denně.
V každém
případě
je
vždy
prioritou,
aby byl novorozenec v pořádku a aby se o něj matka byla schopna postarat (Gregora, Velemínský, 2011). 8. Podpořit kojení dítěte dle jeho potřeby. Ne podle pevně stanoveného časového plánu. 9. Nepodávat kojeným novorozencům jakékoli náhražky, tedy dudlíky, šidítka atd. 10. Podporovat utváření mateřských skupin na podporu kojení (Dort, Dortová, Jehličková, 2013).
2.6 Technika správného kojení Jedním z primárních předpokladů úspěšně zvládnutého kojení je správná technika kojení, která je vždy podmíněna správně provedenou polohou, přisátím a následným sáním (Klimová a kol., 1998). Umytí matčiných rukou před kojením je samozřejmostí (Leifer, 2004).
2.6.1 Polohy při kojení Na samotných začátcích je vhodné zvolit takovou polohou během kojení, která odpovídá zásadám přiložení dítěte k prsu a umožňuje matce pohodlí. Matky by v rámci nemocniční péče měly vyzkoušet všechny polohy při kojení. Tím u nich dojde k posílení sebedůvěry kojit své dítě (Bašková, 2015). Kojení v poloze vleže na boku je doporučováno matkám v prvních několika hodinách po porodu. Především po císařském řezu. Tato poloha je pro ženu fyzicky nenáročná. Dítě společně s matkou leží na boku, čelem k sobě. Hlava matky je podložena polštářem a ruce má volné. V těsné blízkosti, podél jejího těla, leží dítě, břichem na břicho a obličejem proti bradavce (Bašková, 2015). Za záda dítěte může být umístěn srolovaný ručník, který napomůže tomu, aby tělo dítěte i v průběhu kojení udrželo správnou polohu. V poloze vleže může kojit i matka s velkým poprsím. Nejprve své dítě nakojí ze spodního
19
prsu, poté z horního prsu. Výhodou je, že se matka nemusí přetáčet a ani nemění polohu dítěte (Schneidrová a kol., 2006). Kojení vleže na zádech je dobrou volbou u matek po císařském řezu a dále i pro kojence, kteří mají potíže s přisátím. Matka má v průběhu kojení možnost přesunout své dítě bez velkého úsilí od jednoho prsu k druhému (Bašková, 2015). V poloze vsedě je matka uvolněná a její záda a ramena jsou dostatečně podepřena. Mohou být i podložena polštáři. Dítě, ležící v matčině náruči, má hlavu v ohbí paže, záda jsou podepřeny předloktím, břichem je těsně přitisknuté k matčině tělu a koleny směřuje k druhému prsu. Nesmí docházet k tomu, že by dítě při kojení otáčelo hlavu na stranu, aby mohlo uchopit bradavku a část prsního dvorce. Kyčle, rameno a ucho dítěte mají být v jedné linii. Matčin loket, na té straně, kde dítě právě saje, lze podložit polštářem. I na klíně může mít položený polštář. Matka se pak nemusí při kojení sklánět k dítěti, protože je díky vypodložení v odpovídající výšce. Celkově je pak kojení v této poloze pohodlnější (Schneidrová a kol., 2006). Boční neboli fotbalové či zadní držení je vhodné zejména pro ženy s velkým poprsím či plochými bradavkami a nebo po císařském řezu (Schneidrová a kol., 2006), (Sedlářová a kol., 2008). Tato poloha je velmi upřednostňována také v případech, kdy má matka dvojčata, potíže s udržením dítěte volně na svém předloktí, nebo pokud se vyskytly problémy v oblasti mlékovodu. Jejich současně kojení zajišťuje efektivnější sekrece prolaktinu. Zároveň je to pro matku značná úspora času (Bašková, 2015), (Sedlářová
a kol.,
2008).
Dítě
má
ležet
v úrovni
prsu
pod
matčinou
paží,
proto by po stranách matčina těla a na jejím klíně, měly být polštáře. Horní část těla dítěte spočívá na předloktí matčiny ruky a palcem i prsty téže ruky podpírá hlavu dítěte pod ušima. Chodidla kojence by se neměla o nic opírat, měly by tedy být zcela volně (Schneidrová a kol., 2006). Poloha fotbalového míče je první volbou při nalití bočních oblastí prsou. Z nich totiž kojenec vypije mléko přednostně (Černá, 2009). Kojení obouruč ocení především matky s velkými prsy. Prs matka drží oběma rukama, palcem z horní části a ostatní prsty ho podpírají zespodu (Klimová a kol., 1998). Pro polohu tanečníka je charakteristické to, že je možné při kojení volně střídat prsa a navíc poskytuje kontrolu nad polohou a pohybem hlavy kojeného dítěte. Toto držení je dobrou volbou při kojení nezralého dítěte nebo takového, které má potíže se správním 20
přisátím. Matka má dítě položené na svém podloženém předloktí. Dlaní téže ruky přidržuje jeho hlavu. Druhou rukou si přidržuje prs (Bašková, 2015). Dále
je
možné
kojit
v polosedě
s podloženýma
nohama.
Tato
poloha
má své opodstatnění především pro matky po porodu císařským řezem. Na předloktí matčiny ruky leží dítě. Zároveň je podložené polštářem, který zmírňuje tlak dítěte na pooperační jizvu. Pod matčinými koleny by měl být další polštář podpírající její dolní končetiny (Bašková, 2015). Kojení ve vzpřímené neboli vertikální poloze je vhodné pro nedonošené děti, nebo například pro ty, které mají malou bradu. Jednou rukou matka drží své dítě a druhou prs. Na matčině levé dolní končetině sedí obkročmo kojenec, jehož hlava, krk a tělo jsou podepřeny matčinou pravou rukou. Levou rukou má podepřený svůj prs na téže straně. V případě, že chce matka kojit z pravého prsu, podepírá dítě levou rukou (Bašková, 2015). Matka by se pokaždé měla ujistit, že zaujímá společně se svým dítětem správnou polohu ke kojení. Žena leží s podepřenou paží, zády a vsedě by měla mít navíc podepřená chodidla. Nad kojícím dítětem se nemá sklánět. Je třeba dbát na to, aby kyčel, rameno a ucho dítěte byly vždy v jedné přímce. Dále má být matčinou rukou podepřena hlava a krk kojence tak, že spočívají mezi ukazovákem a palcem. Její ruka se však během kojení nedotýká hlavy dítěte výše nad oblast spojnicí uší (Schneidrová a kol., 2006).
2.6.2 Přisátí k prsu Schneidrová (2006) v knize o kojení napsala, jak by mělo probíhat správné přisátí dítěte k prsu. Matka drží svůj prs palcem nad dvorcem a ostatními prsty pod dvorcem. Černá (2009) ve svém článku uvádí, že při držení prsu mají prsty ruky vytvářet tvar písmene C. Prs je také možné přidržovat tzv. nůžkovým hmatem, a to tak, že mezi ukazovákem a prostředníkem ruky je bradavka i s dvorcem. Při tomto způsobu držení prsty snadno sklouznou k bradavce. U každého hmatu ale platí zásada, že se prsty nedotýkají bradavky a prsního dvorce. V žádném případě by bradavka neměla vyčnívat směrem nahoru (Leifer, 2004). Podle Schneidrové (2006) celý proces začíná tím, že se matka bradavkou dotkne úst kojence. Takto je u dítěte vyvolán hledací reflex, kdy dítě otáčí svoji hlavu z jedné strany na druhou. Matka setrvá do chvíle, kdy budou jeho ústa široce otevřena, jako kdyby zíval, a vyplázne jazyk. Teprve poté bradavku i část prsního dvorce 21
vsune do jeho úst a následně si dítě přivine k prsu. Správně má být kojenec bradou zanořen do prsu matky, tváří a nosem se ho pouze dotýká. Jeho rty jsou zevně ohrnuté a bez napětí. Jazyk je stočený do tvaru žlábku, obkružuje tak zespodu bradavku a přesahuje dolní ret. Vlnovitými pohyby jazyka zepředu dozadu je bradavka posunována i s částí dvorce na patro dítěte. Při sání se jeho uši i spánky pohybují a tváře nevpadávají. Polykání kojence je slyšet obvykle po dvou sacích pohybech. Žena
nesmí
svými
prsty
odtahovat
prsní
tkáň
od
nosu
kojence,
protože tím by tak vysunovala bradavku z jeho úst. Je třeba také uvést, že kojenec nesaje z bradavky, ale z prsu. K prsu se nikdy nemá přikládat křičící dítě. V takovém případě je jeho jazyk v horní části dutiny ústění a tak nemůže dojít k správnému uchopení bradavky (Klimová a kol, 1998). Délka sání dítěte je individuální. Některé saje pouze 5 minut, další naopak potřebuje třeba 4 krát delší dobu. V prvních týdnech života dítěte se doporučuje kojit 8 krát až 12 krát během dne (Ondriová, Sinaiová, 2008). Každé dítě má svůj vlastní ideální rytmus, takže i jednotlivé intervaly mezi kojením si zpravidla utváří samo (Šráčková, 2005). Rozhodujícím kritériem dostatečného kojení je v každém případě celkově dobrý stav dítěte (Ondriová, Sinaiová, 2008). Známkou připravenosti dítěte ke kojení jsou jeho projevy hladu, mezi které patří, aktivita, bdělost, hledání prsu a otevírání úst (Mydlilová, 2013) Černá (2009) podotýká, že dítě při kojení mateřské mléko nesaje. Jedná se tedy o špatnou terminologii. Podstatné je však správně provedené uchopení bradavky dítětem. Jeho jazyk
tlačí
bradavku
i
s částí
dvorce
směrem
k tvrdému
patru.
Mléko
je tak vytlačováno do dutiny ústní. Po jejím naplnění kojenec polkne a poté se nadechne. Celý tento děj se opakuje.
2.6.3 Nejčastější pomůcky při kojení Pokud má žena na bradavce bolestivé odřeniny (ragády), je třeba použít chrániče bradavek. Tato pomůcka má perforovaný, vzdušný kryt, zajišťující dostatečnou cirkulaci. Pro snadnější zhojení poranění je možné na bradavce nechat zaschnout několik kapek mateřského mléka, které na ní zůstanou po kojení. Nebo k natírání lze opakovaně použít např. mast Bepanthen. Dále je možné aplikovat PureLan. Jedná se o hojivou mast ze 100 % čistého lanolinu neboli ovčího tuku. 22
Formovače bradavek jsou doporučovány v případě, kdy má žena vpáčené nebo ploché bradavky. Tento nevyhovující tvar bradavky je způsoben vrozeně krátkou vazivovou tkání, které ji připoutává k hrudní stěně. Formovač tvoří dvě po obvodu spojené umělohmotné misky. Část, přiléhající k dvorci, je poddajná a měkká, uprostřed s otvorem pro bradavku. Zevní část formovače je pevnější, v horní části s otvory, aby k bradavce pronikal vzduch. Podstatou této pomůcky je působení stálého tlaku na svalovou část prsního dvorce, které svým stažením působí erekci bradavky. Formovače žena nosí v podprsence (Gregora, Paulová, 2005). Je doporučováno používat formovače od šestého měsíce těhotenství (Sedlářová, 2008). Délka jejich používání ale není konkrétně stanovena. Záleží na tom, jak rychle dojde k úpravě tvaru bradavky (Gregora, Paulová, 2005). Weigert (2005) však uvádí, že by formovače měla žena nosit vždy hodinu před samotným zahájením kojení. Pokud ani po nošení formovačů nemají bradavky takový tvar, aby se dítě mohlo přisát, lze tedy kojit s pomocí kontaktního kojícího kloboučku (Gregora, Velemínský, 2011). Je vyroben z tenkého čirého silikonu o neutrální chuti. V části, překrývající prsní dvorec, je výhřez, aby dítě stále vnímalo přirozenou vůni své matky. Měl by se však používat pouze ve výjimečných případech. Sací podnět v tomto případě dojde k endokrinnímu centru slabší a tvorba prolaktinu je tedy menší. Tento mechanismus má za následek snížené množství mateřského mléka (Weigert, 2005) V období kojení poměrně často dochází k tomu, že jsou prsa bolestivě nalitá. Prsy jsou tvrdé, oteklé a horké. Právě v tomto případě jsou doporučovány gelové prsní vložky s otvorem pro bradavku. Na teplý obklad je lze snadno nahřát teplou vodou. Obklad by si matka měla přikládat na prsa před kojením, aby došlo k snadnějšímu odtoku mléka. Naopak po vyjmutí gelových vložek z lednice či mrazáku budou příjemným chladivým obkladem, který je vhodný přikládat mezi každým kojením (Gregora, Paulová, 2005), (Weigert, 2005). Zapařené a vlhké prostředí je živnou půdou pro různé kožní problémy. Vložky do podprsenky efektivně odvádějí vlhkost a bradavky jsou pak lépe chráněné. Nejvhodnější materiál je vlna a hedvábí (Weigert, 2005). Dalším pozitivem této pomůcky je ochrana oděvu (Slezáková a kol., 2013). K zachycení přebytečného mléka a zároveň tedy k ochraně oděvu matky, slouží tzv. misky k zachycení mléka nebo také nazývané sběrače mléka. Poskytují nenápadnou 23
a pohodlnou ochranu. Tvarem jsou uzpůsobeny tělu a také mají silikonovou membránu. Nahromaděné mléko lze dále použít (Weigert, 2005), (Slezáková a kol., 2013).
2.7 Význam kojení Profesor Roztočil (2008) zdůrazňuje nutnost informovat o všech výhodách, které kojení bezpochyby přináší matce i jejímu dítěti. Což je i zdůrazněno v Desateru o kojení. Výživa mateřským mlékem je velkým přínosem pro dítě, matku i celu rodinu. Velice kladně působí v oblasti výživy dítěte, jeho zdraví a dále má nezanedbatelný význam z psychologického a ekonomického hlediska (Zamarská, Auingerová, 2006). Kojení přináší spoustu unikátních nutričních i nenutričních výhod. Proto by tento způsob výživy měl být chápán jako podstata péče o dítě (Mitrová, Bronský, 2014).
2.7.1 Význam kojení pro dítě Mateřské mléko je právem označováno za nejvhodnější způsob výživy dítěte (Roztočil a kol., 2008). Kojené dítě je pak všeobecně zdravější (Sedlářová, 2008). Jednou z mnoha předností je, že poskytuje ochranu před infekcemi. V mateřském mléce jsou totiž látky, ničící tělu škodlivé bakterie nebo alespoň zpomalující jejich množení. Obsahuje protilátky, chránící dítě před vznikem některých onemocnění. Výzkumy potvrzují, že kojené děti jsou v menší míře postihovány infekcemi trávicího ústrojí, močových cest, záněty dýchacích cest, průjmy, bakteriální meningitidou a mnohými dalšími zdravotními komplikacemi (Roztočil a kol., 2008). Kolostrum obsahuje velké množství protilátek. Mateřské mléko není příčinou alergické reakce, přispívá ke snadnému vylučování mekonia a kojené děti zpravidla netrpí zácpou. (Leifer, 2004). Kojení slouží k prevenci neinfekčních onemocnění (Roztočil a kol., 2008). V případě, že je dítě výlučně kojené, tedy nepřijímá nic jiného než mateřské mléko, je optimálně chráněno před potravinovými alergeny (Zamarská, Auingerová, 2006). Dále byl zjištěn podstatně nižší výskyt kožních a respiračních alergických projevů (Klimová a kol., 1998). Kojením je zvyšována pravděpodobnost toho, že v dospělém věku a stáří bude mít jedinec podstatně silnější kosti. Výzkumy potvrzují, že delší dobu kojené dítě mívá vyšší inteligenci v porovnání s dětmi nekojenými. Podstatným přínosem je také fakt, že syndrom náhlého úmrtí novorozence je méně pravděpodobnější u kojených dětí (Zamarská, Auingerová,
24
2006). Kojené dítě si samo reguluje množství přijímaného mléka dle potřeby, tím tedy nemůže docházet k jeho překrmování a k následnému rozvoji obezity. Předpokládá se, že tyto děti jsou v dospělosti schopny snadněji kontrolovat svůj vlastní energetický příjem (Mitrová, Bronský, 2014). U dětí, vyživovaných mateřským mlékem, je i snížená pravděpodobnost vzniknutí diabetu a je tak i posílená prevence aterosklerózy (Klimová a kol., 1998). Nynější vědecké poznatky potvrzují informaci o spojitosti mezi kojením a lepšími kognitivními schopnostmi jedince, které v určité míře přetrvává i v dospělosti (Mitrová, Bronský, 2014).
2.7.2 Význam kojení pro matku Kojení přináší i ženě mnoho výhod. Právě díky kojení dochází k rychlejšímu návratu dělohy po porodu do původního stavu a menším poporodním ztrátám krve. To přispívá k snadnějšímu zachování množství železa v matčině organismu. Dále kojení určitým způsobem napomáhá ženě vrátit se ke své původní tělesné váze, eliminuje riziko vzniku karcinomu prsu a vaječníků. Chrání matku před osteoporózou, tedy úbytkem kostní hmoty. Kojení také slouží jako přirozená antikoncepční metoda za předpokladu toho, že bude žena často a plně kojit své dítě (Sedlářová, 2008). To však žena nemůže považovat za stoprocentně spolehlivou antikoncepci. Z praktických důvodů je mateřské mléko kdykoliv a kdekoliv přístupné a má za každých okolností optimální teplotu. Umělé mléko je na přípravu časově náročné a představuje i určitou finanční zátěž pro celou rodinu (Zamarská, 2006).
2.8 Nejčastější problémy při kojení V případě, že se dodržují všechna správná opatření, nejsou problémy s kojením tak časté (Roztočil a kol., 2008). Většina neúspěchů a potíží při kojení může být následkem nesprávné informovanosti nejen matek, ale také i některých zdravotníků. Je tedy potřeba, aby byly matky povzbuzovány a přesně edukovány (Schneidrová a kol., 2006). Jedním ze zásadních problémů je nedostatek mléka neboli hypogalakcie. Primární příčinou je nesprávná technika kojení a časté používání kloboučku na bradavky. Krmení dítěte umělou výživou není vhodným řešením, protože pak dojde k omezenému sání, tedy k nedostatečné stimulaci bradavky ústy dítěte, a tím se následně snižuje tvorba mléka. 25
V tomto případě je obzvláště důležitá podpora. Porodní asistentka by matku měla ujistit, že na tvorbu mléka nemá vliv velikost prsů. Je třeba změnit techniku sání a nechat dítě sát takový čas, jaký jen chce. V každém případě platí, že kojení má probíhat klidně (Klimová a kol., 1998), (Roztočil a kol., 2008). Opačným problémem je nadbytek mléka neboli hypergalakcie. Obvykle k tomuto stavu dochází v počátcích kojení a matka má obavy o dítě, které se zalyká. Efektivním řešením je odstříkání menšího množství mateřského mléka. Takto by mělo být postupováno před každým přiložením dítěte k prsu, které by mělo být co nejčastější (Roztočil a kol., 2008). Bolestivé nalití prsů či jejich zatuhnutí je charakteristické tím, že jsou oba prsy znatelně tvrdé, bolestivé a jejich kůže je napjatá a lesklá. Teplota ženy neměla být vyšší než 38,4 °C. K tomuto stavu dochází obvykle čtvrtý poporodní den na základě neplynulého vyprazdňování prsů sáním dítěte, špatné technice sání společně s otokem a překrvením prsou. Tvoří se nadbytečné množství mateřského mléka. Při tomto stavu jsou pro ženu velkou úlevou chladivé obklady a masáže prsou. Před kojením by si matka měla šetrně zformovat plochou bradavku odstříkáním pouze malého mléka, aby mohlo dojít k efektivnímu přisátí dítěte. Kojit by matka měla co možná nejdéle a nejčastěji. Tím se docílí
snížení
jejich bolestivého
nalití.
množství Časté
lymfy
v prsou,
kojení
je
což
prevencí
napomůže tohoto
ke
zmírnění
bolestivého
nalití
(Gaskinová, 2011). Je důležité odlišit zmíněné zatuhnutí prsů od mastitidy, kdy se jedná o zánět vyvolaný plísněmi nebo bakteriemi. Nejdříve jsou postiženy pouze vývody mléčné žlázy, kterými se zpětně šíří infekce a následně je může být postižen celý prs. Mezi příznaky patří bolestivost, otok a horkost prsu. Mastitida většinou vzniká pouze v jednom prsu. Léčba je zaměřena na podávání antibiotik, antimykotik (léky proti plísním) a antipyretik (léky proti horečce). Při tomto stavu není nutností přerušit kojení (Gaskinová, 2011), (Mačák, Mačáková a Dvořáčková, 2012), (Sedlářová a kol., 2008). Poranění bradavek (ragády) jsou důsledkem špatné techniky kojení. K poškození bradavky někdy stačí pouze jedno nesprávné přiložení dítěte k prsu. Vždy platí zásada, že kojení nesmí být bolestivé. Vytvoření odřeniny bývá spojeno s nateklými a překrvenými bradavkami po porodu. Dítěti se pak taková bradavka špatně uchopuje ústy. Je třeba 26
alespoň dočasně zvolit takovou polohu, ve které bude poškozená část bradavky v koutku úst dítěte. Před kojením by si matka měla na prsa přiložit teplý obklad, který podpoří uvolňování mléka. Po kojení by se na bradavce mělo nechat zaschnout několik kapek mateřského mléka, která mají hojivý efekt. Bradavky by měly být co nejvíce volně, aby bylo minimalizováno dráždění jejich oděvem. V případě, že je technika kojení správná, nemá délka samotného přisátí vliv na poranění bradavek. (Gregora, Velemínský, 2011), (Klimová a kol., 1998), (Sedlářová a kol., 2008). Dalším problémem může být špatný tvar bradavky. Některé bývají velmi krátké nebo vpáčené a některé jsou oploštěné. Vždy je však primární protraktilita bradavky, neboli jak je po dráždění vystouplá. Pokud se po zmáčknutí bradavky dojde k jejímu stažení, jedná se o vpáčenou bradavku. Tento problém lze řešit používám tzv. formovačů, které jsou popsány v předešlé části. Správnou technikou kojení může být překonán problém, kdy je bradavka plochá či krátká. Za každých okolností je třeba podpořit matku. Těsně před samotným kojením by měla z prsu vytlačit pár kapek mléka, kterými povzbudí sání dítěte. Přiložením chladivého obkladu před kojením dojde alespoň k částečnému vystoupnutí bradavky. Dále je možné používání kloboučku. Tato alternativa však některými odborníky není doporučována (Klimová a kol., 1998). Jako velice bolestivé je označované ucpání mlékovodů a následná retence (zadržení) mateřského mléka. Tento stav může provázet vysoká tělesná teplota a ztuhnutí části prsů. Příčinou je nevhodná technika sání popřípadě blokáda některého z vývodů. Překážkou může být buněčná drť a zaschlé mateřské mléko s následným otokem. Přikládáním ledových obkladů, prováděním masáží a užíváním antipyretik dochází k velké úlevě. Ani retence mléka není důvodem k tomu, aby matka přestala kojit své dítě. Někdy může být tento problém nesprávně zaměňován za skutečnou mastitidu. Retence se však odlišuje tím, že je místo „zánětu“ přesně ohraničené a obvykle dojde k úpravě stavu do druhého dvou dnů (Sedlářová a kol., 2008). Pokud dítě správně saje, probíhá i tvorba mateřského mléka většinou bez problému. Na uvolňování mléka však může mít negativní vliv stres, dokrmování, používání dudlíku a omezováním kojení. Především je důležité uklidnit matku. Dále provádět masáž prsou, která by měla probíhat tak, že tlakem dlaněmi rukou jsou vytvářeny krouživé pohyby v jednom místě proti hrudníku. Po několika vteřinách by mělo dojít k posunutí rukou a pokračovat v masáži na další části prsu. Spirálovitý směr masáže má postupovat od báze 27
postupně k bradavce (Obrázek 2) (Klimová a kol., 1998). Gregora a Paulová (2005) ve své publikaci uvádí, že při problémech s uvolňováním mateřského mléka je vhodné sprchování prsou teplou vodou a včetně všech uvedených doporučení by měla matka kojit své dítě co nejčastěji, ve dne i v noci.
Obrázek 2. Masáž prsu: a – kroužením, b – tlakem (Klimová a kol., 1998) Pro efektivní laktaci je třeba posílit psychickou podporu matky. Nejideálnější je předporodní příprava zaměřená na všechny výhody kojení pro matku i dítě. Povzbudit ženu, aby ona sama chtěla kojit své dítě a zároveň podpořit její sebedůvěru, že vše zvládne. Nejsilnější stimul pro nastoupení laktace je včasně přiložit dítě k prsu matky a dále dodržovat
všechna
výše
uvedená
doporučení
správné
techniky
kojení
(Svačina, 2008).
2.9 Psychologie kojení Na kojení je právem nahlíženo jako na proces, na kterém se podílí psychologické, sociální i biologické determinanty. Vzájemně na sebe působí, podmiňují se a také posilují. Počátek jejich ovlivňování je v perinatálním období. Dále pokračuje přes porod až k poporodnímu období. (Takásc, Kodyšová, Kejřová, Bartošová, 2011).
Jedním
z nejkrásnějších symbolů mateřství je matka, kojící své dítě. Úspěšné kojení je především pro matku pozitivním naplněním života. Při tomto způsobu výživy se matka neuvědoměle učí vnímat a volit správné způsoby interakce se svým dítětem. Kojením je zpětně ovlivňován celkový zdravotní stav matky i dílčí složky zdraví, tedy biologická, psychologická a sociální. Cokoliv se odehrává v těchto jednotlivých složkách zdraví kojící ženy, má určitý vliv na samotné kojení. Podobně to platí i v opačném případě. Tedy pokud 28
se je kojení v jistém smyslu neúspěšné, dochází k ovlivnění biologické, psychické i sociální úrovně zdraví. Hovoří se o působení zpětné vazby. (Klimová a kol., 1998).
2.9.1 Definice a charakteristika postoje Postoj může být definován jako míra oblíbenosti či neoblíbenosti určitého objektu konkrétním člověkem. Postoj je výsledkem očekávání (Ayers, Visser, 2015). Je to sklon zareagovat na něco určitým stylem (DeVito, 2008). Postoje lidí nejsou pouze izolovanými jednotkami, ale jsou mezi nimi vzájemné vztahy, které jsou charakteristické určitou mírou organizace. Jedná se o tzv. soustavu postojů, postojovou organizaci či postojový systém. Postoje vyjadřují hodnotící vztah lidí k nejrozmanitějším sociálním objektům, nacházejících se v jejich prostředí (Výrost, Slaměník, 2008).
Zmíněným objektem by mohl být předmět, chování nebo osoba
(Ayers, Visser, 2015). Postoj tedy sděluje, co upřednostňováno je a co naopak není. Tzv. vnitřní strukturu postojů tvoří složka kognitivní (poznávací), behaviorální (týkající se chování) a emocionální (citové). Za primární prostředek, sloužící ke změně postoje, je považována persvaze neboli přesvědčování (Výrost, Slaměník, 2008). Mezi dvě základní funkce postojů patří funkce poznávací a instrumentální. V prvním případě jde o organizování zkušeností. Druhá funkce se zaměřuje na minimalizaci ztrát a maximalizaci přínosů (Katz, 1960).
2.9.2 Faktory ovlivňující postoje ke kojení Kladné postoje matek ke kojení, jejich odhodlanost a vůle kojit své děti, jejich sebedůvěra týkající se této schopnosti jsou významným předpokladem úspěšné realizace kojení. Vše, co se v organismu člověka odehrává, je ovlivnitelné psychikou (Klimová a kol., 1998). Rozhodnutí žen kojit své děti souvisí s některými demografickými charakteristikami, mezi které patří např. věk a vzdělání (Forster, McLachlan, 2007). Mydlilová, Šípek, Wiesnerová (2008) dále zmiňují i určitý vliv manželského stavu. Je potvrzeno, že čím časněji se ženy pro kojení rozhodnou, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že kojit skutečně začnou (Donath a Amir, 2003). Nezanedbatelný význam má to, jak se žena sama vidí, vnímá, zda je přesvědčená, že kojení dokáže sladit i s mnohými dalšími povinnostmi (Wells, Thompson a Kloeblen-Terver, 2006). Další faktor, který do značné míry může ovlivňovat způsob výživy novorozenců, 29
je charakteristika prostředí, kde se každé dítě narodí. Kladný postoj pracovníků porodního sálu ke kojení a hodnotná podpora kojení společně přispívají k efektivním počátkům kojení (Kuan, Britto, Schoettker, Atherton a Kotagol, 1999). Kvalita kojení může být ovlivňována i vztahovými faktory. V tomto případě je podstatné vzájemné působení mezi zdravotníky a rodičkami již v samotném průběhu porodu, ne pouze při zahájení kojení. Nepřetržitá psychická podpora, která je ženě projevovaná, by mohla také pozitivně ovlivnit včasné zahájené laktace (Morhason-Bello, Babatunde a Oladosu, 2009). Byl také zjištěn nižší počet týrání u kojených dětí (Klimová a kol., 1998). Mezi negativní faktory ovlivňující postoje matek ke kojení patří vlivy některých praktik a rutinních postupů zdravotníků. Dále se mezi počtem císařských řezů a úspěšností matek v počátcích kojení dá také předpokládat určitá negativní souvislost (Mydlilová, Šípek, Wiesnerová, 2008). K oddálení nástupu laktace může dojít v případě, kdy rodička prožívá stres. Dochází pak narušenému uvolňování oxytocinu, což má za následek i neefektivní ejekci mateřského mléka. Dlouhodobé působení stresu u kojící matky může způsobit redukci vytváření mléka (Dewey, 2001). Výzkum, zaměřený na psychosociální stránku perinatální péče a její vliv na zahajování kojení, potvrdil, že mezi těmito dvěma proměnnými je velice úzká souvislost. Dotazované rodičky uvedly, že je v první řadě nejdůležitější klidný a empatický přístup
zdravotníků,
dále
jejich
poskytovaná
péče
a
organizačně-provozní
podmínky v porodnici. V případě, kdy měly rodičky pocit, že svými dotazy a prosbami o pomoc s kojením zdravotníky spíše obtěžují, neměly už později odvahu je oslovit znovu a problémy s kojením velice často přetrvávaly. Některé respondentky se zmínily o necitných dotecích v pomoci sester s kojením. Pozitivně bylo naopak hodnoceno uklidňování, dodání odvahy a trpělivé naslouchání. Některým ženám bylo poměrně nepříjemné kojení v nemocnici, z důvodu nedostatku intimity a soukromí. V tomto případě šlo především o rušení návštěvami a vizitami. Překvapujícím zjištěním bylo, že mnozí lékaři nebrali ohled na to, zdali matka kojí. Často byla požádána, aby kvůli probíhající vizitě kojení svého dítěte přerušila. Dále byla negativně hodnocena nedostatečnost a nejednost podávání informací a pomoci v oblasti kojení. To mělo největší vliv zejména na prvorodičky, kdy vzájemně protichůdné informace u nich vyvolaly pocit zmatku, nejistoty a v několika případech to byla příčina ukončení kojení. Respondentky považovaly za nevyhovující stav, kdy byly odděleny od svého dítěte. Uvedly, že frekvence mezi jednotlivým kojením pak byla nedostačující. 30
V mnoha případech jde o působení několika negativních faktorů najednou. Pro zdravotníky je tedy podstatné přistupovat
k rodičkám
s maximální
empatií
a psychickou podporou. Neméně důležité je, aby podpora kojení probíhala v příjemné atmosféře (Takásc, Kodyšová, Kejřová, Bartošová, 2011).
2.9.3 Citová vazba Pojem attachment je překládán jako citová vazba, pouto, přilnutí či svazek. Je brán jako potřeba dítěte být v bezpečném vztahu s dospělým pečovatelem, zejména s matkou. Tento proces je charakteristický postupným přilnutím k člověku, od kterého dítě vyžaduje bezpečí. Základy tohoto vztahu vznikají v raném dětství. Osoba attachmentu se pro dítě stává základnou bezpečí, která mu zprostředkovává objevy světa (Slaměník, 2011). Teorie attachmentu uvádí, že podstata tohoto pouta je základem pro následující sociální vztahy. Jeho narušení by mělo vážné důsledky pro vývoj jedince (Šulová a Fait, 2015). Kojení je z psychologického pohledu označované jako první sociální kontakt novorozence
s matkou
(Zamarská,
2006).
Během
kojení
mezi
nimi
dochází
k tomu nejdůvěrnějšímu vztahu, jaký může matka a dítě mít (Klimová a kol., 1998). Vytvoření citové vazby je vysvětlováno několika teoriemi. Matka uspokojuje potřeby dítěte v oblasti stravování a orálního potěšení. Freudova psychoanalytická teorie říká, že se matky právě proto stávají objektem lásky svých dětí. V teorii učení je poukazováno na vytvoření kladného vnímání matky na základě toho, že se dítě učí skutečnosti o uspokojení hladu díky kojení. Tak se i matka učí, že kojením utiší své dítě. Další teorie se na vytváření citové vazby dívá z pohledu etologického. Podle něho kojení není až tak zásadní pro vytvoření vztahu mezi dítětem a jeho matkou. Citové pouto není podmíněno pouze orálním potěšením a uspokojováním hladu. Podle některých odborníků by samotná citová vazba mohla vzniknout jako citové pouto. A ne pouze na základě pudové záležitosti. Aby mohlo dojít k vytvoření citové vazby, tak dítě musí vědět, kdo jsou jeho rodiče. Tento proces začíná ještě před samotným porodem. Běhen prvních dnů života jsou novorozenci schopni využít své smysly k tomu, aby se naučili poznat, kdo jsou jejich pečovatelé. Proto by matka po porodu měla být v co možném nejužším kontaktu se svým dítětem a dala tak mu dostatek smyslových podnětů prostřednictvím doteku, vůně, zvuku, tepla a také pohledu. Novorozenec si rychle dokáže spojit vůni matky s pocitem bezpečí, lásky a s krmením. Dále je schopen rozeznat hlas 31
své matky, který jednoznačně upřednostňuje před ostatními hlasy, a to i v případě kdy slyší ženský podobně modulovaný hlas. Mnoho výzkumů je zaměřeno právě na vytvoření pouta mezi dítětem a matkou. Neméně důležité je i navázání citové vazby mezi dítětem a otcem, pro niž uvedené zásady platí také (Ayers, Visser, 2015).
32
3 METODIKA PRÁCE 3.1 Cíle výzkumu Cílem empirické části této diplomové práce bylo analyzovat postoje matek a zjistit, jak matky vnímají kojení svých dětí a jak je pro ně důležité. Cílem tedy bylo zjistit, jaké postoje zaujímají matky k problematice kojení. Dílčí cíle:
Zjistit, jaké mají matky postoje ke kojení.
Zjistit, jak se matky zabývají problematikou kojení v období těhotenství a po porodu.
Zjistit, jak matky prožívají první chvíle se svým dítětem.
Zjistit, jaká péče, týkající se kojení, je ženám poskytnuta v rámci poporodní péče.
3.2 Výzkumné problémy Na základě studia odborných publikací a vlastních zkušeností byly stanoveny následující výzkumné problémy: P1: Jaké jsou postoje matek ke kojení s ohledem na jejich paritu? P2: Jaké informační zdroje o kojení používají matky nejvíce? P3: Jak se odlišuje kontakt matky s dítětem po porodu v závislosti na způsobu porodu? P4: Vnímají matky přístup zdravotnického personálu kladně nebo mají nějaké obavy? P5: Jak ovlivňuje parita ženy poskytování informací v rámci poporodní péče?
3.3 Hypotézy H1: Pouze prvorodičky budou vždy rozhodnuty kojit své dítě. H2: Matky získávají více informací o kojení z internetových článků, než návštěvou předporodních kurzů. H3: Matky po císařském řezu jsou od svého dítěte odloučeny častěji, než matky po spontánním porodu. 33
H4: Více matek vnímá přístup zdravotnického personálu negativně. H5: Primiparám bude v rámci poporodní péče poskytnuto více informací, než multiparám.
3.4 Charakteristika výzkumného vzorku Do výzkumu, který se realizoval v lednu 2016, bylo vybráno deset respondentek (viz Tabulka 1). Jednalo se o matky ve věku 23 – 48 let, které byly v období šestinedělí. Vybírány byly na základě saturace výzkumného vzorku. Bylo s nimi vedeno interview a dále jim byl předložen sémantický diferenciál (viz Příloha 1). Tabulka 1: Složení výzkumného vzorku
PARITA
ZPŮSOB PORODU DÍTĚTE
primipara (prvorodička)
5 matek
sekundypara (druhorodička)
2 matky
multipara (vícerodička)
3 matky
spontánní porod porod císařským řezem
5 matek 5 matek
zdravé
9 dětí
nemocné
1 dítě
30 a méně
6 matek
31 a více
4 matky
střední škola
6 matek
vysoká škola
4 matky
vdaná
9 matek
svobodná
1 matka
ZDRAVOTNÍ STAV DÍTĚTE VĚK NEJVYŠŠÍ DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ RODINNÝ STAV
3.5 Výzkumná metoda 3.5.1 Metoda interview Pro
zjišťování
potřebných
informací
byla
primárně
zvolena
metoda
polostrukturovaného interview. Tato stěžejní metoda se řadí mezi metody kvalitativního výzkumu. Miovský (2006, s. 17) ve své publikaci popisuje kvalitativní výzkum jako „přístup,
který
pro
popis,
analýzu
a
interpretaci
nekvantifikovaných
či nekvantifikovatelných vlastností zkoumaných fenoménů naší vnitřní a vnější reality využívá
kvalitativních
metod“.
Interview 34
patří
k nejobtížnějším
a
zároveň
k nejvýhodnějším
metodám,
Terminologicky
je
se stanoveným
cílem
interview
díky
kterým se mohou
znamená
a záměrem
získat
moderovaný
výzkumné studie.
kvalitativní
rozhovor,
data.
který je veden
Zvolené polostrukturované
či semistrukturované interview je pravděpodobně nejrozšířenější metoda rozhovoru. Podmínkou je vytvoření určitého schématu, obsahujícího okruhy otázek, na které se bude tazatel ptát účastníků.
Interview bylo realizováno autorkou diplomové práce
s jednotlivými respondentkami v jejich domácím prostředí. Jednalo se tedy o terénní výzkum. Výběr výzkumného souboru byl proveden metodou příležitostného výběru. Miovský (2006, s. 134) uvádí, že podstatou metody příležitostného výběru je to, že je možné velice rychle a efektivně kontaktovat potenciální respondenty, kteří splňují saturující požadavky výzkumného vzorku. Polostrukturované interview tvořilo deset otázek, které byly zaměřeny na tři oblasti. První část byla zaměřena na období těhotenství, druhá na chvíle krátce po porodu a třetí na dobu, kdyby matka byla s dítětem na oddělení šestinedělí. Kvalitativní data získaná prostřednictvím metody interview byla fixována prostřednictvím audiozáznamu. V rámci dalšího zpracování dat byla provedena transkripce, což je převod netextových dat do textové formy. Poslední fází úpravy je systematizace kvalitativních dat. V rámci této fáze proběhla redukce prvního řádu, což znamená vynechání skutečně nepodstatných informací (Miovský, 2006). Je však nezbytné poznamenat, že teoretické poznatky, vycházející z kvalitativního výzkumu, nemohou být zobecňovány. Jsou tedy platné pouze pro vzorek respondentů, od kterých byla potřebná data získána (Švaříček, Šeďová a kol., 2007).
3.5.2 Metoda sémantického diferenciálu Pro výzkum byla pro doplnění určitých informací použita metoda sémantického diferenciálu. Chráska (2007, s. 221) ve své publikaci uvádí: „Tato zajímavá metoda umožňuje měřit individuální, psychologické významy určitých objektů (obyčejně pojmů) u jednotlivých osob. Je známou skutečností, že posuzuje-li jeden objekt více posuzovatelů, každý z nich jej „vidí“ poněkud (někdy dokonce velmi) odlišně. Vedle společného kulturního významu má totiž každý pojem ještě další, vedlejší (konativní) významy, které charakterizují jednotlivé posuzovatele. U této metody je individuální význam pojmů měřen na základě určitého počtu posuzovacích škál. 35
U každé takové škály jsou dva krajní body označující vždy dvě protikladná přídavná jména (antonyma). Úkolem respondentů je zaznamenat své mínění o posuzovacích objektech do určitého bodu na připravené posuzovací škále. K jednotlivým bodům na všech škálách jsou poté přiřazovány číselné hodnoty 1 – 7. C. Osgood doporučuje, aby byl každý pojem posuzován z hlediska tří faktorů, mezi které patří faktor hodnocení (dobro či zlo daného pojmu), faktor potence (sílu pojmu) a faktor aktivity (neboli vztah pojmu k pohybu a změnám). Podle C. Osgood musí dojít k určení těchto uvedených faktorů u konkrétního pojmu, teprve pak lze určit individuální psychologický význam požadovaného pojmu. Tyto významy
lze
také
graficky
zaznamenat
bodů
v podobě
nacházejících
se v trojdimenzionálním prostoru, který je také označován jako sémantický prostor. Posuzování objektů (pojmů) z hlediska všech tří faktorů je však považováno za příliš detailní a neposkytuje o tolik více informací než posouzení z hlediska zbývajících dvou faktorů. Dalším důvodem k opomenutí faktoru aktivity (třetího faktoru) je fakt, že u něho vždy hrozí nesprávná interpretace, na základě jeho velmi subtilního konstruktu (Chráska, 2007). Proto byl vybrán dvoufaktorový sémantický diferenciál. Prvním, nejsilnějším faktorem je označován faktor hodnocení. Sděluje, v jaké míře je posuzovaný objekt respondenty pociťován jako „dobrý“ nebo „špatný“.
Druhým
faktorem, označovaným jako faktor energie, je vyjadřováno, v jaké míře respondenti vnímají dané pojmy jako „něco“ související s obtížemi, změnami, námahou či aktivitou. Sémantický
diferenciál
je
vyhodnocován
nejprve
pro
jednotlivý
pojem,
u kterého je stanoveno průměrné skóre a to ve všech faktorech (Chráska, 2007). Pro
efektivnější
popsání
sémantického
prostoru
je
vhodné
stanovit,
jak jsou od sebe vzdálené jednotlivé pojmy, nacházející se v tomto prostoru. Pokud se v sémantickém prostoru nalézají dva pojmy blízko sebe, znamená to, že si jsou podobné svým významem. V opačném případě, kdy jsou od sebe separovány, se liší ve svém psychologickém významu (Chráska, 2007). Pro vytvoření sémantického diferenciálu je první a zásadní krok volba pojmů, které budou dále hodnoceny. V tomto výzkumu se všechny pojmy vztahují k teoretické části práce. Zvoleny byly tyto pojmy: porod; dítě; první přisátí dítěte k prsu; kojení; pocity při kojení; mateřské pouto; problematické kojení; pomoc zdravotnického
36
personálu; porodní asistentka; nemocnice; informace o kojení; já; tělesný kontakt s dítětem. V následujícím kroku byly vybrány škály, tedy páry přídavných jmen. Zvoleny byly následující škály: dobrý – špatný; nenáročný – náročný; nepříjemný – příjemný; problémový – bezproblémový; světlý – tmavý; lehký – těžký; ošklivý – krásný; snadný – obtížný; sladký – kyselý; přísný – mírný. Prevencí stereotypního hodnocení je reverzní podoba vybraných škál, jejich krajní body jsou převrácené. Na obrázku 1 jsou reverzní podoby škál pod čísly 3; 4; 7; 10 a jsou označeny hvězdičkou. V závorkách je uvedena identifikace příslušného faktoru – faktor hodnocení (h) a faktor energie (e) (Chráska, 2007). KOJENÍ
Obrázek
3.
Záznamový
list
a
škály
diferenciálu (Chráska, 2007)
37
dvoufaktorového
sémantického
3.6 Průběh vlastního šetření 3.6.1 Interview s respondentkami Interview č. 1 Základní údaje matky rok narození - 1988 rodinný stav - vdaná dosažené vzdělání - VŠ počet dětí - 1 ona sama byla/nebyla kojena - byla kojena do věku 3 měsíců způsob porodu dítěte - plánovaný SC (konec pánevní) zvláštnosti - žádné (zdravé dítě) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Ano, byla jsem rozhodnuta kojit své dítě především kvůli mateřskému poutu a také jsem přesvědčená o tom, že mateřské mléko je pro zdravý vývoj dítěte to nejlepší, co mu můžu dát a navíc je to ekonomicky nenáročné. Přála bych si kojit svoje dítě co možná nejdéle. Trochu jsem ale měla strach z toho, aby se dítě po císařském řezu přisálo k prsu a aby se dostatečně tvořilo mléko. Prožila jsem krásné těhotenství, při kterém jsem pracovala, a především mi byla velkou oporou moje rodina“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Nechávala jsem všemu volný průběh. Na internetu jsem si o kojení něco prostudovala na
stránce
http://www.babyonline.cz/vyziva-deti,
ale
byla
jsem přesvědčená
o tom, že mě to porodní asistentky v porodnici všechno naučí.“Používala jsem olej na masáž prsou.“ (Saloos, Weleda)
38
3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) „Hned po porodu dítě předali otci, který byl v průběhu císařského řezu u mě, měla jsem částečnou anestezii. S porodní asistentkou šel do vedlejší místnosti, kde naše dítě ošetřili, zvážili a změřili, jen neměřili délku, protože měl pokrčené nožičky. Mým přáním bylo, aby mi dítě hned po porodu přiložili k prsu, ale kvůli nízké teplotě dítěte bylo důležitější, aby byl co nejdříve zabalen a ošetřen. Poprvé jsem dítě viděla asi až po čtyřech hodinách, kdy jsem ležela na JIP. Pak mi dítě vozili každé tři hodiny. Pokaždé mi ho položili podél těla, musela jsem ležet na zádech. Dítě bylo čisté, mělo na sobě bílého andílka, ručky mělo podél těla zavinuté do látkové pleny, která pod ním byla složená do trojúhelníku, hlavičku mělo podloženou látkovou plenou, na obličeji měl pár bílých teček a plno tmavých vlasů. Před císařským řezem, když byl čas, mě informovali o tom, co se všechno bude dít. Až druhý den mě z JIP převezli na oddělení šestinedělí. Byla jsem ráda, že mám císařský řez za sebou a těšila jsem se, až budu moct vstát a starat se o dítě. Vadilo mi, že mi dítě hned nepřinesli, ačkoliv jsem si to přála, po porodu mě pořádně nikdo o ničem neinformoval. Když jsem byla na oddělení šestinedělí, tak za mnou chodily porodní asistentky z novorozeneckého oddělení, které byly hodně nepříjemné.“ 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „Ležela jsem na zádech, dítě bylo zabalené v zavinovačce, leželo na boku, na chvilku se přisálo. Porodní asistentka ho jen položila vedle mě a nechala nás o samotě. Byla jsem šťastná, že mám dítě u sebe a že se hezky přisálo. Pomohla mi až na oddělení šestinedělí a nevadilo mi, že se mě dotýkala, brala jsem to tak, že mi chce pomoci a je to potřeba, nevadilo mi to.“
39
5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Musela jsem podepsat informovaný souhlas o správné technice kojení, ale pomohly mi teprve až když viděly, že něco dělám špatně, dříve mi porodní asistentky nic neřekly.“ 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „V nemocnici jsem kojila dítě hlavně ve fotbalové poloze a doma vleže.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Představovala bych si, že mě naučí různé polohy při kojení, řeknou mi, jak správně dítě držet.“ 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „V těhotenství jsem používala olej na prsa a po porodu jsem chvíli jsem používala vložky do podprsenky. Po porodu jsem měla asi sedm dní popraskané bradavky, tak jsem je natřela přípravkem Bepanthen care mast. Nikdo mi nic nedoporučoval.“ 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Ne.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Teď s kojením žádné problémy nejsou, jí šestkrát až osmkrát denně.“
40
Interview č. 2 Základní údaje matky rok narození - 1973 rodinný stav - vdaná dosažené vzdělání - VŠ počet dětí - 4 ona sama byla/nebyla kojena - ne, byla předčasně narozená způsob porodu dítěte - SC (zkalená plodová voda, špatné ozvy plodu) zvláštnosti – žádné (zdravé dítě), (z předchozího těhotenství má matka dvojvaječná dvojčata) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Ano, myslím si, že je to pro dítě to nejlepší, pak také kvůli mateřskému poutu a velké plus je i ekonomická nenáročnost. Po předchozím porodu, kdy se mi císařským řezem narodila dvojčata, se špatně rozbíhala laktace, takže jsem měla obavy, aby to teď bylo v pořádku. Také jsem se nějakou dobu před porodem bálo toho, že bych třeba po porodu mohla mít nějaké psychické potíže, že bych dítě třeba nemusela dobře přijmout. U předchozích těhotenství jsem nic takového nezažila. Pár dní před porodem jsem si už ale byla jistá, že všechno bude v pořádku.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Odkojila jsem tři děti, takže jsem se ani nepotřebovala nějak připravovat, věděla jsem, co nás čeká. Byla jsem na jednom předporodním kurzu, ale porodní asistentka se o kojení nezmínila. V předchozích těhotenstvích jsem často vyhledávala informace na internetových stránkách laktační ligy.“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?)
41
„Dítě se narodilo císařským řezem, byla jsem v celkové anestezii. Přála jsem si, aby mi dítě hned po porodu položili na hrudník, ale protože byl nakonec císařský řez, tak nahé dítě dali na holou hruď manžela. Hned po probuzení jsem u sebe dítě na chvíli měla, ale pěkně se přisálo, až když jsem ho u sebe měla podruhé. Dítě mělo body a zavinovačku. Informovali mě o tom, že porod dopadl dobře a že mě dítě budou nosit na kojení. Byla jsem šťastná, že je dítě v pořádku, což pro mě bylo nejdůležitější. Nic zásadního mi v nemocnici nevadilo. V porovnání s předchozími porody, mám dojem, že se matkám dává větší možnost volby a spíš bych od zdravotnického personálu očekávala mnohem větší podporu v kojení. Možná předpokládali, že už nepotřebuju takovou podporu, když mám čtvrté dítě. Byla jsem si ale jistá, že by mi pomohli, kdyby byl nějaký problém.“ 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „U prsu jsem dítě měla hned po probuzení z anestezie, ale přisálo se, až když jsem dítě u sebe měla podruhé, asi za půl hodiny. Cítila jsem sací pohyby a bylo to příjemné. Ležela jsem na zádech, porodní asistentka jen dítě položila na bok vedle mě a pomohla s přisátím k prsu. Doteky porodní asistentky mi nevadily, byly jemné, věděla jsem, že je to v danou chvíli potřebné.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Určitě mi porodní asistentka říkala, že mám dítě kojit asi jednou za tři hodiny. Dalším informacím jsem už nevěnovala pozornost, byla jsem přesvědčena, že vše potřebné už znám.“ 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „Z důvodu císařského řezu, kdy jsem si dítě nemohla moc dávat na břicho, jsem volila jako nejlepší, fotbalovu polohu. Postupně, jak se vše hojilo, jsem přešla na kojení v poloze madona. Zkoušela jsem i kojení v leže, ale nyní kojím a mám dítě v poloze madona. Polohy jsem střídala také z důvodu toho, abych předcházela zánětu prsu. 42
Od porodní asistentky jsem se dozvěděla, že na jakou část prsu směřuje brada dítěte, tak z té vypije nejvíce mléka.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Představovala bych si větší aktivitu porodních asistentek. S ohledem na předchozí porody si myslím, že je důležité, aby všechny porodní asistentky podávaly stejné informace ohledně kojení, ale chápu, že každá má jiné zkušenosti. Určitě by každou maminku měly podporovat, pomáhat s trpělivostí a vše vysvětlovat. Hlavně aby maminka neměla pocit, že je na péči o dítě sama. Pro mě samotnou byla ale poskytnutá péče dostačující.“ 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Používala jsem kojící polštář při fotbalově poloze, kvůli jizvě po císařském řezu. U prvního dítěte jsem používala kloboučky, protože jsem měla popraskané bradavky. U dvojčátek jsem nějakou dobu používala odsávačku. Pomůcky mi doporučily porodní asistentky v nemocnici.“ 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Ne, snad jsem teď ještě více přesvědčená o přínosu kojení. Náročné bylo kojení dvojčátek, narozené císařským řezem. Laktace se rozbíhala velice pomalu. Ze začátku jsem musela hodně odsávat mateřské mléko a děti jsem musela vážit. Jedno dítě bylo spavé, druhé si během kojení ublinkávalo, takže jsem ke každému musela přistupovat jinak. Postupně problémy ustaly a mohla jsem obě děti kojit současně. Péče o dvojčata byla určitě náročnější. Jsem ráda, že teď je kojení bezproblémové. 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Kojení je bez problému.“
43
Interview č. 3 Základní údaje matky rok narození - 1987 rodinný stav -vdaná dosažené vzdělání - VŠ počet dětí - 1 ona sama byla/nebyla kojena - byla kojena způsob porodu dítěte - SC (porod začal spontánně a z důvodu špatných výsledků KTG, byl porod ukončen SC) zvláštnosti - nemocné (syndrom Cri du chat) Dítě se už od začátku špatně přisávalo, neprospívalo na váze, po porodu mělo špatnou termoregulaci. Po propuštění z porodnice mělo dítě váhu 2570g, u kontrolního vážení byla zjištěna váha 2350g. Dítě bylo s matkou hospitalizované, bylo provedeno genetické vyšetření. Diagnóza byla rodičům sdělena až měsíc po porodu. 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Ano, myslím si, že mateřské mléko je pro dítě to nejlepší, především kvůli imunitě a mateřskému poutu. (Po sdělení diagnózy bylo kojení ještě důležitější, aby si dítě cvičilo tvářové svaly) Neměla jsem žádné obavy, mám kolem sebe spoustu lidí, kteří by mi určitě pomohli, když by se objevily potíže.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Asi tři měsíce jsem chodila na předporodní kurz, kde byla jedna přednáška přímo zaměřená na kojení. Zdůraznili výhody kojení, péče o prsa a polohy při kojení. Dostala jsem i brožurky o kojení a měla jsem pocit, že jsem dobře připravená.“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?)
44
„Otec dítěte byl u prvního ošetření dítěte. V porodním plánu jsem měla napsané, že bych si přála přiložení na hrudník, ale kvůli nízké teplotě dítěte to nebylo možné. Od lékaře jsem dostala informace o průběhu císařského řezu. Dítě jsem měla poprvé v náruči asi dvě hodiny po porodu, bylo umyté, mělo čepičku a celkově bylo kvůli nízké teplotě více oblečené. Vadilo mi, že porodní plán, který jsem měla připravený, neměl u zdravotnického personálu příznivý ohlas. Dali mi najevo, že není vhodné, když jim někdo radí s péčí. S péčí porodních asistentek na novorozeneckém jsem byla celkem spokojená. Vadilo mi, že všechny porodní asistentky neříkaly stejné informace.“ 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „K prvnímu přisátí došlo později, kdy mi porodní asistentka radila s tím, jak mám dítě držet a jak mám dítěti pomoct s přisátím. Dítě ještě nemělo vyvinutý sací reflex a mělo vpáčený dolní ret. I když kojení ze začátku nebylo úspěšné, tak jsem si byla jistá, že to nějak půjde. Doteky porodní asistentky mi nevadily, byla jsem přesvědčená, že je to v danou chvíli potřebné.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Porodní asistentky mi řekly, že bych měla dítě přikládat asi po třech hodinách. Protože dítě bylo skutečně slabé, tak mi řekly, že pokud se nějakou chvíli skutečně nepřisaje, tak ať ho raději nakrmím odstříkaným mlékem. Věděla jsem od nich, jak mám mléko skladovat, a naučily mě techniku krmení tenkou hadičkou po ukazováčku. 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „V nemocnici jsem kojila v poloze fotbalově a v poloze madona. U fotbalovy polohy jsem měla pocit, že se dítě lépe přisává, ale mě především vadilo, že nemohu kojení dostatečně kontrolovat. Kojení v poloze madona mi bylo příjemnější, měla jsem nad kojením kontrolu. Nyní kojím především vleže. Cítím, že tato poloha 45
je pro mě i dítě nejpříjemnější. Pro mě je to fyzicky nenáročné a dítě je spokojenější, má snížené svalové napětí a je mu lépe vleže.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Myslím si, že by se porodní asistentky měly maminkám více věnovat. Všechny by měly podávat jednotné informace. To jsem sama na oddělení šestinedělí vnímala jako nedostačující.“ 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Používala jsem odsávačku, lahvičky, tenkou hadičku na krmení po prstě. Pomůcky mi v nemocnici zapůjčily porodní asistentky.“ 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Ano, teď vidím, že kojení není automatické, že to nemusí probíhat bez problémů. Je důležité, aby to matka nevzdávala a snažila se v kojení nějakým způsobem trpělivě pokračovat. V každém případě si myslím, že by se matka neměla stydět vyhledat, v případě potíží, odbornou pomoc.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Někdy je kojení náročnější, záleží na stavu dítěte.“
46
Interview č. 4 Základní údaje matky rok narození - 1993 rodinný stav - vdaná dosažené vzdělání - SŠ počet dětí - 1 ona sama byla/nebyla kojena - nebyla způsob porodu dítěte - spontánní zvláštnosti - žádné (zdravé dítě) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Určitě ano, je to pro děťátko určitě to nejlepší, co mu můžu dát. Mateřské mléko má všechny potřebné vitamíny a dítě bude mít lepší imunitu. Díky kojení má matky krásný kontakt s dítětem. Trochu jsem měla obavy z kojení, jestli to dobře půjde, protože mám malá prsa. Ale obavy byly zbytečné.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Na vše potřebné jsem se zeptala své maminky. Jinak jsem se nijak nepřipravovala.“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) „Hned po porodu mi porodní asistentka položila na prsa moje dítě, které bylo jen lehce zabalené v látkové pleně. Asi po pěti minutách si ho odnesla k prvnímu ošetření a odvezla ho. Zdravotnický personál mi jen řekl, že mám krásné a zdravé miminko. První kontakt s mým dítětem byl úžasný, byla jsem pyšná a plakala jsem. Partner byl celou dobu semnou. Měla jsem velmi rychlý porod a přístup lékařů a porodních asistentek byl úžasný. Plně se mi věnovali, byla jsem na porodním sále jediná rodička. Nic bych neměnila.“
47
4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „Asi za půl hodiny mi porodní asistentka přivezla dítě, položila ho vedle mě, jednou rukou držela dítěti hlavičku u mého prsu a druhou rukou se mu snažila dát bradavku do úst. Byla jsem ráda, že mi pomohla. Řekla mi, že mám zkoušet přikládat po patnácti minutách. Doteky porodní asistentky mi vůbec nevadily, byly přirozené, ukázala mi, jak mám kojit a manipulovat s dítětem.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Po přeložení na šestinedělí mi porodní asistentka říkala, že bych měla kojit často a střídat prsa. Také mi řekla, v jakých polohách bych dítě měla kojit. Naučila mě kojit přes klobouček, odsávat mléko.“ 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „V nemocnici jsem kojila v poloze tanečníka a nyní také. Tato poloha mě i dítěti vyhovuje.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Myslím, že péče, která mi byla poskytnuta, byla ideální. Porodní asistentky byly ohleduplné. S přístupem jsem byla spokojená.“ 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Používala jsem při kojení klobouček, z důvodu drobných bradavek, které jsem měla navíc bolestivé. Také jsem si bradavky natřela přípravkem Bepanthen care mast. Se vším mi pomohla porodní asistentka.“
48
9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Ne, stále si myslím, že je kojení pro dítě to nejlepší a doufám, že budu kojit co možná nejdéle. Představovala jsem si, že kojení bude náročnější.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Do dnes používám klobouček a kojení jde bez problému. Kojím po třech až čtyřech hodinách.“
49
Interview č. 5 Základní údaje matky rok narození - 1982 rodinný stav - vdaná dosažené vzdělání - vyučená počet dětí - 3 ona sama byla/nebyla kojena – nebyla způsob porodu dítěte - spontánně zvláštnosti - žádné (zdravé dítě) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Ano, v mateřském mléce jsou vitamíny, které v umělém mléce nejsou, a kojení je určitě
časově
méně
náročnější,
než
příprava
sunaru.
A
samozřejmě
i z ekonomických důvodů. Trochu jsem se obávala, jestli se přisaje a jestli budu mít dostatek mléka.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Nijak, čekala jsem už třetí dítě, takže jsem předpokládala, že to nějakým způsobem půjde.“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) „Po
nejnutnějším
ošetření
mi
porodní
asistentka
položila
nahé
dítě,
které bylo zabalené ve velké látkové pleně, na holý hrudník, hlavičkou k prsu. Řekli mi, že mám velké dítě. Po chvíli si dítě vzala porodní asistentka na vážení a měření. Po porodu jsem si oddychla, byla jsem unavená a radostí jsem plakala. Vadil mi velký chaos před porodem. Byla jsem hospitalizovaná ve čtyřicátém týdnu těhotenství, pan doktor nechtěl, abych přenášela. V porodnici byla na praxi jedna porodní asistentka, která mi řekla, že půjdu na vyšetření na oddělení gynekologie. Od další porodní asistentky jsem se dozvěděla, že nikam nepůjdu. Za chvíli přišel pan doktor, 50
který mi řekl, že půjdeme na porodní sál, protože jsem otevřená na dva prsty. Byla jsem zmatená a plakala jsem. Po porodu přišla porodní asistentka, která mi řekla, že moje dítě má šelest na srdci, takže bude muset na vyšetření. Za půl hodiny prý bylo ale všechno v pořádku. Raději by dítě nejprve měli vyšetřit a sdělit mi to až později. Porodní asistentky byly ale velice ochotné, hezky se o mně staraly.“ 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „Asi za půl hodiny po porodu mi porodní asistentka přinesla dítě. Ležela jsem na boku, porodní asistentka položila dítě vedle mě také na bok, k prsu, a odešla. Byla jsem ráda, že se samo hezky přisálo. Když jsem potřebovala pomoc s kojením, tak se porodní asistentka zeptala, jestli se může dotknout prsu, nevadilo mi to. Byla jsem ráda, že mi pomohla.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Porodní asistentky mi říkaly, jak mám dítě přiložit k prsu, že bych měla zmáčknout bradavku, aby vyteklo trochu mléka a poté dát dítěti bradavku do úst. Neříkaly mi, jak mám držet prso, to bylo na nástěnce spolu s informačními letáky. Prvorodiček se ptají, jestli umí kojit, nebo ne. Těm to vysvětlují. Ale u maminek, které mají už více dětí, jako mám já, zřejmě předpokládají, že to půjde.“ 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „Dítě jsem kojila v poloze madona. Vyhovovala mi nejvíce. Bylo ale trochu lenivější. Porodní asistentky mi řekly, že ho mám poškrábat na patičce, zatahat za ouško. Teď kojím v leže a někdy v poloze madona.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Porodní asistentky chodí často za matkami, ptají se, jak jde kojení, jestli nejsou nějaké problémy a popřípadě poradí. Jsem spokojená s tím, jak to je.“
51
8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Používala jsem krém na bolestivé bradavky, měla jsem je popraskané. Porodní asistentka mi dala mast s aloe vera a řekla mi, abych si bradavky přes den natřela a v noci abych je měla odkryté. Také mě poučila o tom, že tento přípravek dítěti nijak neublíží. Používala jsem na oddělení šestinedělí odsávačku, abych měla mléko do zásoby. Moje dítě při kojení většinou usnulo. Porodní asistentka mě poučila o kojení po prstě. Při tomto způsobu kojení dítě neusínalo. Krátce před propuštěním domů začalo pít z prsu, takže jsem už odsávačku nepotřebovala. Se vším mi pomáhaly porodní asistentky.“ 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Ne, můj postoj se nezměnil. Skutečně se mi nelíbí, když matky odmítají kojit své dít, například kvůli alkoholu a kouření.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Nyní je kojení bezproblémové.“
52
Interview č. 6 Základní údaje matky rok narození - 1992 rodinný stav - vdaná dosažené vzdělání - VŠ počet dětí - 1 ona sama byla/nebyla kojena - byla kojena do věku šesti týdnů, kvůli stresu její matky, proto začala být krmena sunarem, který v té době propagován způsob porodu dítěte - plánovaný SC (konec pánevní, ale porod) zvláštnosti - žádné (zdravé dítě) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Ano, byla. Během studia na vysoké škole se často zdůrazňovala všestranná důležitost kojení. Navíc se mi velice líbí kontakt matky s dítětem. Byla jsem rozhodnutá dělat vše pro to, abych své dítě kojila. Velkou oporou mi je manžel, který mě ve všem podporuje. Myslím si, že psychická pohoda je velice důležitá. Trochu jsem se bála toho, že bych kojila jen krátce. Tak jako moje matka kojila mě, kvůli stresové situaci. Mám s matkou i podobné zdravotní problémy. Ale naštěstí byly obavy zbytečné.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Ve volných chvílích jsem pročítala knihy o dítěti, například Něžná náruč rodičů a dál ještě brožurky, které jsem dostala od svého lékaře.“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) „Po probuzení z anestezie, asi za půl hodiny po operaci, mi porodní asistentka přinesla dítě, aby se mohlo poprvé přisát k prsu. Řekla mi, že je dítě v pořádku a že ho zkusíme poprvé přiložit k prsu. Nevybavuju si, co mělo moje dítě oblečené, jak vypadlo, nebylo mi po anestezii moc dobře, byla jsem slabá. Velice mi vadil přístup jedné mladé paní doktorky. Dítě mělo nateklé nárty. Druhý den po porodu 53
mi paní doktorka sdělila, že mé dítě bude mít zřejmě vrozenou vývojovou vadu. Byla jsem vyděšená. Byla bych raději, kdyby mi nic neříkali. Velice často chodili dítě kontrolovat. Čtvrtý den po porodu začal otok z nártů ustupovat a bylo všechno v pořádku. Paní doktorka mi nic nedokázala vysvětlit, proč otok vznikl. Myslím, že otok byl způsoben tím, že dítě bylo v děloze v koncem pánevním. Dalším negativem byl přístup lékařů při vizitě. Kojila jsem, vizita přišla vešla do pokoje. Řekli mi, abych dala dítě do postýlky. Na to jsem odpověděla, že právě kojím. Ještě asi dvakrát mi důrazně řekli, abych dítě dala do postýlky, že mě teď budou vyšetřovat. Dítě samozřejmě dlouho křičelo. Myslím, že by nebyl tak velký problém, kdyby šly vyšetřit ještě jinou maminku a přišli by zamnou až po kojení. Kojení by se určitě takovýmto způsobem nemělo narušovat. Za celou dobu, kdy jsem byla na oddělení šestinedělí, zamnou chodilo šest porodních asistentek. Velice se mi líbil přístup jedné mladé porodní asistentky, která mě v kojení krásně podporovala. Vždy si na mě a dítě udělala čas. Ostatní porodní asistentky chtěly, aby vše bylo hotové co možná nejrychleji. Chápu, že je to náročná práce, ale přístup pěti asistentek se mi skutečně nelíbí.“ 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „První přisátí proběhlo hned, když jsem své dítě poprvé viděla. Ležela jsem na zádech a byla jsem trochu v polosedě. Porodní asistentka položila dítě bříškem na mě, hlavičkou k prsu. Ruku měla položenou na hlavičce dítěte a pomáhala mu k bradavce. Když se přisál k prsu, tak jsem cítila šimrání. Byla to krásná chvíle. Asi po deseti minutách si porodní asistentka opět moje dítě odnesla, abych si mohla odpočinout.“ „Doteky dvou porodních asistentek byly velice jemné a nevadily mi. Naopak jedna asistentka mi nešetrně chytla prso a dala ho dítěti do úst.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Porodní asistentka mi řekla, že bych měla kojit po dvou až třech hodinách. Ideálně patnáct minut z obou prsou. Ze začátku mi nešlo kojení v poloze madona.“
54
6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „Nejvíce mi v nemocnici vyhovovala fotbalova poloha. Doma jsme z počátku také pokračovala v této poloze. V průběhu šestinedělí jsem začala kojit v poloze madona. V této poloze se dítěti lépe uchopovala bradavka.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Ideální by bylo, kdyby všechny porodní asistentky měly takový přístup, jaký měla jen jedna asistentka.“ 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Krátce jsem používala vložky do podprsenky. Také jsem si bradavky natírala přípravkem Bepanthen care mast, protože jsem je měla bolestivé. Porodní asistentka mi řekla, že tato mast dítěti nevadí.“ 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Nic se nezměnilo. Mám velkou podporu manžela a všechno krásně zvládáme.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Nyní je všechno bez problému.“
55
Interview č. 7 Základní údaje matky rok narození - 1978 rodinný stav - vdaná dosažené vzdělání - VO počet dětí - 2 ona sama byla/nebyla kojena - byla krátce kojena způsob porodu dítěte - spontánně zvláštnosti - žádné (zdravé dítě) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Ano, kojila jsem i první dítě. Já sama jsem byla kojena jen krátce, mám oslabenou imunitu a jsem přesvědčena, že mateřské mléko je pro dítě to nejlepší. Výhodou kojení oproti umělé výživě je i kontakt s dítětem. Byla jsem si jista, že kojení zvládnu. Obavy jsem neměla.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „V prvním těhotenství jsem chodila na předporodní kurz, kde laktační poradkyně vysvětlovala techniku kojení, doporučila mi podpůrné přípravky, například bylinkové čaje. První dítě jsem kojila dvaadvacet měsíců, takže ve druhém těhotenství jsem už neměla
potřebu
se
připravovat.
Pročetla
jsem
si
jen
brožurky,
které jsem dostala od laktační poradkyně.“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) „Hned po porodu probíhal boonding. Nahé dítě mi položili nejprve na břicho a po chvíli na hrudník. Měla jsem vyhrnutou košili. Porod byl velice rychlý a po porodu jsme se všichni smály, protože paní doktorka přiběhla až na poslední chvíli. Byla jsem šťastná Líbilo se mi, jak se mi zdravotnický personál věnoval,
56
i manželovi vysvětlovali vše potřebné a byla jsem ráda, že nám umožnili okamžitý kontakt s dítětem. Nebylo nic, co by mi vadilo.“ 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „Poprvé se dítě přisálo k prsu asi čtvrt hodiny po porodu, až když mě lékař ošetřil. Porodní asistentka se mě zeptala, jestli vím, jak mám kojit a jen nás kontrolovala. Do kojení nám nezasahovala. Já i dítě jsme byly při prvním přisátí na boku. Byla jsem šťastná. Doteky porodní
asistentky mi nevadily. Porodní
asistentku beru
jako profesionála.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Ptali se mě na kojení u prvního dítěte. Když zjistili, že bylo vše v pořádku, tak nás porodní asistentky chodily jen kontrolovat. V pokoji, kde jsem ležela, byla nástěnka informacemi a brožurkou, takže jsem měla možnost si o kojení něco dalšího přečíst, kdybych si nevěděla rady. Moje první dítě při kojení pouštělo prso, kde se mi tvořilo více mléka. Chtělo k prsu, kde mléko tolik neteklo. To samé je i druhého dítěte. Žádnou asymetrii prsou ani bradavky nemám, dítě na váze krásně přibývá, takže tento problém není nijak řešen.“ 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „Vždy kojím v poloze madona. Pod dítě položím klasický polštář, aby kojení bylo pohodlnější, navíc mám i volnější ruce pro přidržování prsou, která mám velká. Zkoušela jsem i jiné polohy, ale zdají se mi nepohodlné.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Od porodních asistentek očekávám informace, trpělivost a také je důležité, aby matce věnovaly dostatek času. Myslím, že mě taková péče byla poskytnuta.“
57
8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Používám prsní vložky do podprsenky, protože mi z jednoho prsa teče více mléka. A dále piju kojící čaj. Poradila mi porodní asistentka.“ 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Nezměnil.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Kojím po dvou až třech hodinách, ke kojení se dítě hlásí.“
58
Interview č. 8 Základní údaje matky rok narození - 1968 rodinný stav - rozvedená dosažené vzdělání - SŠ počet dětí - 3 ona sama byla/nebyla kojena - byla kojena způsob porodu dítěte – SC (konec pánevní) zvláštnosti - žádné (zdravé dítě, matka má prsní implantáty) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Ano, myslím si, že je to pro dítě to nejlepší. Kojení také podporuje vztah matky s dítěte. Další výhodou je ekonomická nenáročnost, mateřské mléko je vždy k dispozici a má optimální teplotu. Prsní implantáty jsem si nechala dávat ještě před druhým dítěte, které jsem kojila, takže jsem doufala, že budu moct kojit i třetí dítě bez problému.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Četla jsem odbornou literaturu a brožurky od lékaře“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) „Po císařském řezu jsem ležela na JIP asi osm hodin. Dítě mi přinesly až poté, co jsem byla převezena na standardní oddělení šestinedělí. Dítě bylo umyté, mělo body a čepičku. Porodní asistentka mi řekla, že je vše v pořádku. Byl to nepopsatelný pocit,
když
jsem
dítě
měla
poprvé
v náruči,
neznám
nic
krásnějšího.
Bylo mi nepříjemné, že jsem před porodem neměla dostatek soukromí. Druhý den po porodu jsem měla ještě jednu negativní zkušenost. Při kojení se porodní asistentka se snažila dostat dítěti celou bradavku do úst. Bylo to bolestivé, ucukla jsem a porodní asistentka na mě byla velmi nepříjemná a říkala, že tohle nesmím dělat, 59
abych nevyděsila dítě. Takové jednání se mi nelíbilo. Byla jsem ale přesvědčená, že se o mně starají odborníci.“ 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „Poprvé se dítě přisálo k prsu po osmi hodinách od porodu. Bylo to už třetí dítě, věděla jsem, co má dělat a porodní asistentka mi nemusela pomáhat. Občas jsem vnímala, že doteky porodní asistentky někdy nebyly šetrné.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Moc informací jsem nedostala. V pokoji, kde jsem ležela, byla nástěnka s informacemi o polohách při kojení.“ 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „Polohy při kojení jsem hodně střídala, protože jsem věděla, že kam směřuje bradička děťátka, tak z té části prsu dítě vypije nejvíce mléka. Ale nejčastěji jsem kojila v poloze madona, v leže a také ve fotbalově poloze.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Podle mě je ideální, když má matka možnost se s někým poradit, pokud má problémy. Dostala jsem také kontakt na laktační poradkyni, kdybych potřebovala s kojením poradit, až budu s dítětem doma. Za to jsem moc ráda. Byla jsem spokojena s péčí, která mi byla poskytnuta.“ 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Krátký čas po porodu, jsem při kojení používala kloboučky, protože jsem měla citlivé bradavky, ale měla jsem pocit, že to nevyhovuje dítěti. Také jsem používala vložky do podprsenky. Doporučila mi to porodní asistentka.“
60
9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Ne, jsem ráda, že jsem mohla kojit. U prvního dítěte šlo kojení obtížně, takže mi porodní asistentky v nemocnici řekly, že budu krmit umělým mlékem. Mrzí mě, že mi s kojením více nepomohly, nepodporovaly mě. Mám dojem, že kvůli umělé výživě má moje dítě časté zdravotní obtíže.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Nyní je kojení bez problému.“
61
Interview č. 9 Základní údaje matky rok narození - 1976 rodinný stav - vdaná dosažené vzdělání - VOŠ počet dětí - 2 ona sama byla/nebyla kojena – krátce byla kojena, později umělá výživa způsob porodu dítěte - spontánně zvláštnosti - žádné (zdravé dítě) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Určitě ano, je to nejlepší, co matka může svému dítěti dát. Mateřské mléko obsahuje pro dítě všechny potřebné vitaminy, protilátky. Umělá výživa je drahá, takže další výhodou mateřského mléka je i ekonomická nenáročnost. Velkou výhodu vidím i v úspoře času, mateřské mléko je ihned k použití a má optimální teplotu. První dítě jsem nekojila, protože mělo velké zdravotní potíže. Proto jsem měla obavy z toho, aby se potíže neopakovaly i u druhého dítěte. Také jsem se bála, že bych mohla mít nějaké potíže s kojením, protože mám velká prsa.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Během
těhotenství
jsem
si
o
kojení
četla
na
internetu
a
v brožurce,
kterou jsem dostala od lékaře.“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) „Hned po porodu mně nahé dítě položili na nahé břicho. Za krátkou chvíli si ho porodní asistentka vzala k prvnímu ošetření. Rodila jsem večer, byla jsem unavená zdravotnický personál mi řekl, že je dítě menší, takže zůstane přes noc v inkubátoru.
Porodní asistentka mi dítě přinesla až ráno, měl body, dupačky,
čepičku, rukavičky, zavinovačku a bylo čisté. Byla jsem šťastná. Ocenila bych dobrý 62
přístup zdravotnického personálu. Věděla jsem, že je dítě v dobré péči. Ale ke konci těhotenství se mi udělalo špatně, byla jsem odvezena do nemocnice. Lékařské vyšetření bylo velmi nepříjemné ale nevěděla jsem, co se děje. Až zpětně jsem si v lékařské zprávě přečetla, že provedl Hamiltonův hmat. V tomto případě mi vadila neinformovanost.“ 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „Asi osm hodin od porodu mi porodní asistentka přinesla dítě. Protože jsem první dítě nekojila, tak jsem si přála, aby u prvního přisátí byla porodní asistentka, aby mi řekla, co mám přesně dělat. Porodní asistentka jednou rukou držela hlavičku dítěte a druhou zmáčkla prso, ze kterého vystříklo trochu mléka, a snažila se dát bradavku dítěti do úst. Z počátku bradavku jen olizoval, protože mám drobné bradavky. Mléko jsem odstříkávala a dítě jsem krmila hadičkou po prstu. Porodní asistentka mi třetí den po porodu dala klobouček a poté se dítě přisálo. Byla jsem ráda, že se konečně přisálo. Vnímala jsem odlišný přístup porodních asistentek v pomoci s kojením. Doteky některých porodních asistentek byly jemnější, šetrnější a někdy naopak silnější. V danou chvíli jsem doteky vnímala jako potřebné. Nevadily mi.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Porodní asistentky mi vysvětlili polohy při kojení, řekly mi, že by dítě mělo být sedem až deset minut u jednoho prsu a poté u druhého, doporučily mi klobouček na bradavku. Také mě naučily krmení dítěte po prstu. Každá porodní asistentka mi řekla trochu něco jiného, byl jsem z toho zmatená. Dostala jsem brožurku, ve které jsem si o kojení mohla něco přečíst.“ 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „V porodnici jsem se snažila kojit ve fotbalově poloze a doma jsem v poloze madona. Tyto polohy mě i dítěti vyhovovaly.“
63
7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Představovala bych si větší podporu porodních asistentek a hlavně aby měly jednotný přístup.“ 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Používala jsem klobouček na bradavku, v nemocnici jsem používala elektrickou odsávačku, pomůcky ke krmení po prstu, Bepanthen care mast na citlivé bradavky. Klobouček mi doporučila porodní asistentka. Nyní používám vložky do podprsenky, kojící čaje a kojící polštář.“ 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Nezměnil. Jsem ráda, že je u druhého dítěte kojení úspěšné.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Vše je v pořádku. Kojím po dvou až třech hodinách.“
64
Interview č. 10 Základní údaje matky rok narození - 1987 rodinný stav - vdaná dosažené vzdělání - SŠ počet dětí - 1 ona sama byla/nebyla kojena - krátce byla kojena, později umělá výživa způsob porodu dítěte - spontánně (dva týdny před termínem porodu) zvláštnosti - žádné (zdravé dítě) 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? „Jednoznačně ano. Je to přirozené. Mateřské mléko je to nejlepší, co můžu dítěti dát. Kojením se posiluje kontakt mezi matkou a dítětem. Žádné problémy jsem si ani nepřipouštěla, neměla jsem ohledně kojení obavy.“ 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? „Chodila jsem na předporodní kurz, kde jsem se od laktační poradkyně o kojení hodně dozvěděla, dostala jsem brožurky, kde jsem si mohla něco přečíst.“ 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) „Hned po porodu mi porodní asistentka dala dítě na nahý hrudník. Byl trochu zabalený v látkové pleně. Za chvilku si ho porodní asistentka vzala k prvnímu ošetření. Po ošetření jsem dítě asi za půl hodiny měla u sebe. Dítě bylo čisté, mělo čepičku, body, ponožky a zavinovačku. Řekli mi, že je dítě v pořádku. Cítila jsem se hodně vyčerpaná ale šťastná. Se zdravotnickým personálem jsem byla velmi spokojená.“
65
4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) „Dítě se krásně přisálo do půl hodiny od porodu. Ležela jsem na boku a dítě také. Chvíli jsem cítila sání. Porodní asistentka pomohla dát dítěti bradavku do úst, řekla mi, že mám bradavkou dítěti podráždit dolní ret, abych vyvolala hledací reflex.“ 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? „Věnovala se mi porodní asistentka. Dozvěděla jsem se techniku držení prsa a polohy při kojení. Řekla mi, jak mám u dítěte vyvolat hledací reflex, jak ho mám budit, kdyby při kojení usnulo. Myslím, že jsem dostala dostatek informací.“ 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? „V nemocnici jsem kojila v poloze madona a ve fotbalově poloze. Doma jsem kojila v poloze madona, ve které kojím dodnes. Tato poloha mě i dítěti byla nejpohodlnější.“ 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? „Myslím, že jsem dostala dostatek informací. Důležitá je podpora matky a jednotný přístup. Někdy jsem od porodních asistentek dostávala odlišné informace. Všem můžu doporučit předporodní kurz.“ 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? „Krátce jsem používala kojící polštář, klobouček na bradavku, aby se dítě lépe přisávalo. Ale protože bylo při kojení hodně spavý, bylo totiž předčasně narozené, tak jsem mléko odstříkávala nejprve ruční a poté elektrickou odsávačkou. Porodní asistentka mě naučila krmit po prstu. K tomu jsem používala lavičku a tenkou hadičku. Plně jsem začala kojit až po třech týdnech. Dodnes piju kojící čaje. Některé pomůcky mi doporučila porodní asistentka.“
66
9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) „Ne, jen jsem si mohla najít více informací.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? „Nyní s kojením není žádný problém. Ke kojení se hlásím.“
67
3.6.2 Sémantický diferenciál Tohoto výzkumu se zúčastnilo 10 matek, které vyplnily předložený záznamový list. Celkem bylo vybráno 10 pojmů, vztahující se ke stanoveným cílům a hypotézám: „Porod“; „Dítě“; „První přisátí dítěte k prsu“; „Kojení“; „Pocity při kojení“; „Mateřské pouto“; „Problematické kojení“; „Pomoc zdravotnického personálu“; „Porodní asistentka“; „Nemocnice“; „Informace o kojení“; „Já“; „Tělesný kontakt s dítětem“.
3.7 Zjištěné výsledky výzkumu 3.7.1 Výsledky výzkumu získané pomocí interview V následujícím přehledu výpovědí respondentek jsou kvalitativní data zpracovaná metodou vytváření trsů. Tato metoda slouží k seskupení a konceptualizaci určitých výroků do skupin, neboli trsů, které by měly vzniknout na principu podobnosti mezi určitými jednotkami. Dále byla zvolena metoda kontrastování, která především dovoluje zdůraznit některé kontextuální odlišnosti některé skutečnosti (Miovský, 2006). 1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? Všechny respondentky byly před porodem jednoznačně rozhodnuté kojit své dítě. Nejčastěji uváděly, že kojení je to nejlepší, co mohou svému dítěti dát. Dále je pro ženy velmi důležitý kontakt s dítětem, který posiluje jejich vzájemné pouto. Mateřské mléko má podle respondentek optimální teplotu, dostatek potřebných vitamínů a protilátek, které jsou důležité pro imunitu dítěte. Pro ženy je přínosná i ekonomická nenáročnost kojení a úspora času, oproti přípravě umělé výživy. Pouze jedna z respondentek, která je matkou dítěte se syndromem Cri du Chat, vnímá pozitivum kojení v posilování tvářových svalů dítěte. Menší část respondentek měla v těhotenství strach z nedostatečné tvorby mateřského mléka. Dalším důvodem k obavám pro ně byla i velikost prsou, která by mohla způsobovat potíže s kojením. Některé ženy z kojení strach neměly.
68
2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? Převážná
část
respondentek
se
na
kojení
připravovala
četbou
brožurek,
které jim poskytl ošetřující lékař či laktační poradkyně. Dále se připravovaly prostřednictvím
návštěv
předporodních
kurzů,
četbou
odborné
literatury
a internetových stránek. Nejčastěji se ženám v této oblasti věnovala laktační poradkyně. Vícerodičky většinou uvedly, že mají dostatek informací z předchozího těhotenství. 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) Polovina dotazovaných respondentek porodila spontánně a dítě jim bylo ihned položeno na hrudník. U druhé části matek bylo těhotenství ukončeno císařským řezem a dítě bylo předáno otci. Dvě matky měly své dítě poprvé v náruči ihned po probuzení z anestézie. Zbývajícím třem matkám po císařském řezu bylo dítě předáno až po podstatně delším časovém úseku. Všem novorozencům bylo poskytnuto první ošetření, u kterého byl vždy přítomen otec dítěte. Děti narozené spontánně byly připrvním kontaktu s matkou jen lehce zabalené v látkové pleně. Zatímco matky pocísařském řezu měly své dítě poprvé v náruči již umyté, mělo body, čepičku
a zavinovačku. Respondentky uvedly, že jim zdravotnický personál poskytl dostatek informací o průběhu porodu a stavu dítěte. Většina matek se po porodu cítila vyčerpaná, ale spokojená a šťastná. Polovině dotazovaných žen vadil přístup zdravotnického personálu. Dále matky negativně hodnotily chaos na oddělení, nejednotnost v podávání informací a neakceptování porodního plánu. Pouze malá část respondentek ocenila přístup zdravotnického personálu. 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?)
69
K prvnímu přisátí došlo u převážné části novorozenců do půl hodiny po porodu. Zbývající část novorozenců se prvně přisála k prsu nejpozději do osmi hodin od porodu. Ženy, které rodily císařským řezem, ležely při prvním přisátí dítěte na zádech. Zatímco u žen po spontánním porodu došlo k prvnímu přisátí v poloze na boku. Porodní asistentka pomáhala při prvním přisátí dítěte šesti ženám, konkrétně tím, že rukou držela hlavičku dítěte a směřovala ji k bradavce. V ostatních případech asistentka pouze dítě přinesla a položila. V tuto chvíli matky prožívaly především pocity štěstí. Dítě se syndromem Cri du Chat ještě nemělo vyvinutý sací reflex, mělo vpáčený dolní ret, proto bylo kojení zpočátku neúspěšné, ale matka si byla jistá, žeto časem určitě půjde. Téměř všem dotazovaným respondentkám doteky porodní
asistentky při pomoci s kojením nevadily, ženy byly rády za pomoc. Doteky asistentek byly u těchto matek vnímány jako potřebné, přirozené a jemné. Pouze dvě respondentky uvedly nešetrný přístup porodních asistentek při pomoci s kojením. 5) Jaké
informace
o
kojení
Vám
byly
po
porodu
poskytnuty?
Kdo se Vám v této oblasti věnoval? Respondentky byly po porodu informovány o frekvenci kojení, střídání prsou, polohách při kojení, technice přiložení k prsu, kojení přes klobouček, odstříkávání a skladování mateřského mléka a o krmení po prstu. Některé ženy se cítily nedostatečně informované, ale bylo jim umožněno získat informace prostřednictvím informačních letáků na nástěnce. V oblasti kojení se matkám jednoznačně věnovaly porodní asistentky. 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? Velká část žen v nemocnici preferovala kojení ve fotbalové poloze a v poloze madona. V současné době matky kojí své dítě převážně v poloze madona a v poloze vleže. Tyto polohy si respondentky zvolily s ohledem na vzájemné pohodlí dítěte a matky.
Z výpovědí bylo zřejmé, že střídáním poloh se matky snaží předejít zánětu prsu. Ženy vědí, že kam při kojení směřuje brada dítěte, tak z té části prsu vypijí nejvíce mateřského mléka. Matka dítěte se syndromem Cri du Chat upřednostnila polohu madona před fotbalovou polohou, protože jí umožňuje větší kontrolu nad kojením.
70
V současné době kojí své dítě vleže z důvodu sníženého svalového napětí dítěte a oboustranné spokojenosti. 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? Podle respondentek by měla ideální pomoc spočívat ve větší péči porodních asistentek, v dostatečné informovanosti, podpoře a v jednotném přístupu zdravotnického personálu. Polovina dotazovaných žen uvedla, že jim byla poskytnuta ideální pomoc s kojením. 8) Používala
jste
při
kojení,
v období
kojení
nějaké
pomůcky?
Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? Všechny dotazované matky používaly při kojení či v období kojení nějaké pomůcky. Nejvíce používaly Bepanthen care mast na popraskané a citlivé bradavky. Kvůli těmtopotížím byly některým matkám doporučené kloboučky na bradavky. Z důvodu
problematického kojení byla dále využívána odsávačka a pomůcky na krmení po prstu, tedy lahvička a tenká hadička. K dalším frekventovaným pomůckám patřily vložky dopodprsenky a kojící polštář. Téměř ve všech případech byly pomůcky doporučeny
porodní asistentkou. 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat?) Až na jeden případ se postoj matek ke kojení nezměnil. Jsou přesvědčené o nenahraditelnosti mateřského mléka a kojení. Matka postiženého dítěte uvedla: „Ano, teď vidím, že kojení není automatické, že to nemusí probíhat bez problémů. Je důležité, aby to matka nevzdávala a snažila se v kojení nějakým způsobem trpělivě pokračovat. V každém případě si myslím, že by se matka neměla stydět vyhledat, v případě potíží, odbornou pomoc.“ 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte? Všechny matky se shodují, že v současné době je stav kojení relativně bezproblémový. Děti se ke kojení pravidelně hlásí průměrně po třech hodinách.
71
3.7.2 Interpretace dat získaných pomocí sémantického diferenciálu a popis prostoru sémantického diferenciálu Následující
grafické
vypracování
dvojrozměrného
sémantického
prostoru
(Obrázek 2) usnadňuje představu o vnímání významu zvolených pojmů u matek. Jedná se o tyto pojmy: „Porod“; „Dítě“; „První přisátí dítěte k prsu“; „Kojení“; „Pocity při kojení“;
„Mateřské
pouto“;
„Problematické
kojení“;
„Pomoc zdravotnického
personálu“; „Porodní asistentka“; „Nemocnice“; „Informace o kojení“; „Já“; „Tělesný kontakt s dítětem“. Pro lepší popsání sémantického prostoru je dobré stanovit, jak jsou od sebe navzájem jednotlivé pojmy vzdálené. V případě, že jsou dva pojmy v sémantickém prostoru poblíž sebe, podobají se zároveň i svým významem. V opačném případě, kdy jsou určité pojmy separovány, mají i rozdílný psychologický význam pro matky (respondentky). Tento
sémantický
prostor
přehledně
zobrazuje
výsledky
postojů
matek,
protože zaznamenává jejich vnímání a posuzování vybraných pojmů. Z níže uvedeného grafu (Obrázek 2) je zřejmé, že pojmy „Problematické kojení“ a „Porod“ se nachází blízko sebe, jsou si tedy psychologickým významem podobné. Od této dvojice pojmů je významově nejvzdálenější skupina, tvořená pojmy „Kojení“, „Pocity při kojení“, „Mateřské pouto“ a „Tělesný kontakt s dítětem“. Tyto čtyři pojmy jsou matkami podobně vnímány. Pojmy „Pomoc zdravotnického personálu“, „Porodní asistentka“, „Nemocnice“, „Informace o kojení“ a „Já“ jsou si významově i vzdálenostně poměrně blízké. Dále jsou v sémantickém prostoru znázorněny pojmy „Dítě“ a „První přisátí dítěte k prsu“, které jsou respondentkami pociťovány obdobně.
72
Zde
jsou
označeny
pojmy,
Následující dvojice pojmů se týká
které matky vnímají jako nejvíce
dítěte. Ve vztahu k ostatním pojmům
fyzicky náročné, jsou pro ně zdrojem
jsou energeticky středně náročné.
stresu a velké námahy. Zároveň
Pro matky je tato tematická oblast
jsou z celé skupiny pojmů nejhůře
pozitivní.
hodnoceny.
Obrázek 3. Sémantický prostor zkoumaných pojmů
Toto seskupení pojmů úzce souvisí
Poslední
s hospitalizací
porodu.
jsou pro respondentky
středně
namáhavé a zároveň jsou hodnoceny
Jsou pociťovány
ženy
při
jako
vyznačené
nejvíce kladně.
energeticky náročné a hodnocení pojmů je dobré.
73
pojmy nejméně
3.7.3 Společné výsledky výzkumu Během posuzování platnosti stanovených hypotéz je nejprve formulována nulová a alternativní
hypotéza.
Nulová
hypotéza
je
domněnkou,
která
uvádí,
že mezi zkoumanými proměnnými, není žádný vztah. Alternativní hypotézu je možné přijmout teprve po odmítnutí nulové hypotézy (Chráska, 2007). H1:
Pouze prvorodičky budou vždy rozhodnuty kojit své dítě. H01: Matky budou vždy rozhodnuty kojit své dítě bez ohledu na svou paritu. HA1: Pouze prvorodičky budou vždy rozhodnuty kojit své dítě. Prostřednictvím metody interview bylo zjištěno, že všechny matky byly rozhodnuty
kojit své dítě bez ohledu na svoji paritu. Nejčastěji uváděly, že kojení je to nejlepší, co mohou svému dítěti dát. Pro ženy je přínosná i ekonomická nenáročnost kojení a úspora času, oproti přípravě umělé výživy. Z vyhodnocení sémantického diferenciálu (Obrázek 2) je zřejmé, že pojem „Kojení“ matky vnímají velice kladně a je pro ně poměrně málo energeticky náročný. Závěr: Přijímáme H01: Matky budou vždy rozhodnuty kojit své dítě bez ohledu na svou paritu. Hypotézu H1 se nám tedy nepodařilo prokázat.
H2:
Matky získávají více informací o kojení z internetových článků, než návštěvou předporodních kurzů. H02: Matky získávají stejné množství informací o kojení z internetových článků stejně jako z předporodních kurzů. HA2: Matky získávají
více informací o kojení z internetových článků,
než návštěvou předporodních kurzů. Z realizovaného interview vyplývá, že převážná část dotazovaných žen získává informace o kojení prostřednictvím brožurek, které jim poskytl ošetřující lékař či laktační 74
poradkyně. Díky předporodním kurzům získávají informace o kojení 4 respondentky, zatímco četbou internetových stránek pouze 3 respondentky. Prostřednictvím metody sémantického diferenciálu (Obrázek 2) bylo zjištěno, že pojem „Informace o kojení“ je matkami pociťován jako středně energeticky náročný a hodnocení pojmu je dobré. Závěr: Nemůžeme přijmout H02: Matky získávají stejné množství informací o kojení z internetových článků stejně jako z předporodních kurzů. Hypotézu H2 se nám nepodařilo dokázat.
H3:
Matky po císařském řezu jsou od svého dítěte odloučeny častěji, než matky po spontánním porodu. H03: Způsob vedení porodu nemá vliv na kontakt matky s dítětem po porodu. HA3: Matky po císařském řezu jsou od svého dítěte odloučeny častěji, než matky po spontánním porodu. V rámci interview bylo zjištěno, že 5 matek, u kterých byl porod ukončen
císařským řezem, bylo od svého dítěte déle odloučeno, než tomu bylo u matek, které rodily spontánně. Z prostoru sémantického diferenciálu (Obrázek 2) je zřejmé, že pojem „Porod“ je matkami pociťován jako vysoce energeticky náročný a z vybraných pojmů má nejzápornější hodnocení. Závěr: Přijímáme HA3: Matky po císařském řezu jsou od svého dítěte odloučeny častěji, než matky po spontánním porodu. Hypotéza H3 byla dokázána.
H4:
Více matek vnímá přístup zdravotnického personálu negativně. H04: Všechny matky vnímají přístup zdravotnického personálu neutrálně. 75
HA4: Více matek vnímá přístup zdravotnického personálu negativně. Z vyhodnocení provedeného interview vyplývá, že polovině dotazovaných žen vadil přístup zdravotnického personálu. Dále matky negativně hodnotily chaos na oddělení, nejednotnost v podávání informací a neakceptování porodního plánu. Pouze malá část respondentek ocenila přístup zdravotnického personálu. Prostřednictvím metody sémantického diferenciálu (Obrázek 2) je prokázáno, že pro respondentky má pojem „Pomoc zdravotnického personálu“ méně příznivější hodnocení než pojem „Porodní asistentka“, který je matkami vnímán jako méně energeticky náročný. Závěr: Přijímáme HA4: Více matek vnímá přístup zdravotnického personálu negativně. Hypotéza H4 byla dokázána.
H5: Primiparám bude v rámci poporodní péče poskytnuto více informací, než multiparám. H05: Parita ženy nemá vliv na množství poskytování informací v rámci poporodní péče. HA5: Primiparám bude v rámci poporodní péče poskytnuto více informací, než multiparám. Z realizovaného interview bylo zjištěno, že z 5 dotazovaných primipar byla pouze 1 naprosto spokojena s informacemi, které jí byly v rámci poporodní péče poskytnuty. Zbývající
4
prvorodičky
uvedly,
že
předložené
informace
byly nedostatečné
nebo nejednotné. Z vyhodnoceného sémantického prostoru (Obrázek 2) je zřejmé, že pojem „Pomoc zdravotnického personálu“ je matkami vnímám jako středně energeticky náročný a je i méně příznivě hodnocen.
76
Závěr: Nemůžeme přijmout HA5: Primiparám bude v rámci poporodní péče poskytnuto více informací, než multiparám. Hypotézu H5 se nám nepodařilo dokázat.
3.8 Diskuse výsledků výzkumu Cílem empirické části diplomové práce bylo zjistit postoje matek k problematice kojení. Ke zjištění potřebných informací byla primárně použita metoda interview. Jako doplňující byla realizována metoda sémantického diferenciálu. Výzkumu se celkem zúčastnilo 10 respondentek. Překvapivým zjištěním bylo, že jsou všechny dotazované matky rozhodnuty kojit své dítě bez ohledu na svoji paritu. Kojení považují za vysoce důležité z důvodů nutričních, ekonomických a časových. Z psychologického hlediska je kojení podstatným prostředkem k navázání citového pouta mezi matkou a jejím dítětem. Je potvrzeno, že čím časněji se ženy pro kojení rozhodnou, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že kojit skutečně začnou (Donath a Amir, 2003). Jednou z respondentek byla žena s umělým poprsím. I pro ni byla prioritou výživa dítěte a estetické hledisko nebylo v tomto období důležité. Mezi prvorodičkami byla i matka, která uvedla: „Ano, teď vidím, že kojení není automatické, že to nemusí probíhat bez problémů. Je důležité, aby to matka nevzdávala a snažila se v kojení nějakým způsobem trpělivě pokračovat. V každém případě si myslím, že by se matka neměla stydět vyhledat, v případě potíží, odbornou pomoc.“. Tento názor je velmi povzbudivý a měl by být vzorem v přístupu k problematice kojení. V rámci sémantického diferenciálu byl zkoumán postoj matek k pojmu „Kojení“. Pro ženy je tento pojem hodnocen velmi pozitivně a je pro ně relativně málo energeticky náročný. Neméně důležitým odhalením bylo, že matky získávají informace o kojení převážně četbou odborných brožurek, které jim poskytl lékař či laktační poradkyně. Dále se připravovaly prostřednictvím návštěv předporodních kurzů, četbou odborné literatury a internetových stránek. Nejčastěji se ženám v této oblasti věnovala laktační poradkyně. Předpokládalo se, že dominantním zdrojem informací bude pro matky internet, který je v dnešní době užívaný širokou veřejností. Je evidentní, že matky více důvěřují podloženým informací přímo od erudovaných odborníků. Vícerodičky většinou uvedly, 77
že mají dostatek informací z předchozího těhotenství. Ve vyhodnoceném sémantickém prostoru je pojem „Informace o kojení“ respondentkami pociťován poměrně dobře. Tento pojem
má
pro
ně
podobný
psychologický
význam
jako
pojmy
„Nemocnice“, „Porodní asistentka“, „Pomoc zdravotnického personálu“ a „Já“. Matky tedy očekávají, že jim informace o kojení budou poskytnuty v rámci hospitalizace. Jak bylo správně předpokládáno, způsob ukončení těhotenství zásadně ovlivňuje kontakt matky s dítětem po samotném porodu. Mrowetz a Peremská (2013) uvádí, že bonding není vyloučen ani v případě porodu císařským řezem. Pokud to však okolnosti neumožňují, je dítě přiloženo na hrudník otce. Jeho bakterie jsou pro novorozence přínosné a přirozené stejně tak, jako bakterie matky. Raný kontakt je v ideálním případě doporučován po dobu prvních 12 hodin. V nepřetržitém kontaktu kůže na kůži by matka a dítě měly být převezeny na oddělení šestinedělí. Podle Šráčkové (2005) se většina pediatrů shoduje v tvrzení, že časnějším přiložením k prsu se novorozenec mnohem rychleji naučí sát a minimalizují se tak i komplikace spojené s kojením. Proto je také mnoho odpůrců odděleného ošetřování matky a novorozence. V současné době je bohužel reálným problémem českých porodnic separace novorozence od matky v časném poporodním období. I krátkodobá separace však může být příčinou následných dlouhodobých problémů ve vztahu matky s dítětem. Z realizovaného sémantického diferenciálu vyplývá, že pojem „Porod“ je matkami pociťován jako vysoce energeticky náročný a z vybraných pojmů má nejzápornější hodnocení. Dále jsme se správně domnívali, že matky vnímají přístup zdravotnického personálu spíše negativně. Matkám nejvíce vadí chaos na oddělení, nejednotnost podávaných informací a nerespektování porodního plánu. Při interview jedna z nespokojených matek uvedla: „Dalším negativem byl přístup lékařů při vizitě. Kojila jsem, vizita vešla do pokoje. Řekli mi, abych dala dítě do postýlky. Na to jsem odpověděla, že právě kojím. Ještě asi dvakrát mi důrazně řekli, abych dítě dala do postýlky, že mě teď budou vyšetřovat. Dítě samozřejmě dlouho křičelo. Myslím, že by nebyl tak velký problém, kdyby šly vyšetřit ještě jinou maminku a přišli by za mnou až po kojení. Kojení by se určitě takovýmto způsobem nemělo narušovat. Za celou dobu, kdy jsem byla na oddělení šestinedělí, za mnou chodilo šest porodních asistentek. Velice se mi líbil přístup jedné mladé porodní asistentky, která mě v kojení krásně podporovala. Vždy si na mě a dítě udělala čas. Ostatní porodní asistentky chtěly, aby vše bylo hotové co možná nejrychleji. Chápu, že je to náročná práce, ale přístup pěti asistentek se mi skutečně nelíbí.“ Tato respondentka velmi reálně popsala 78
přístup zdravotnického personálu, který se v českých nemocnicích občas vyskytuje. Pouze malá část dotazovaných matek ocenila přístup zdravotnického personálu. Prostřednictvím metody sémantického diferenciálu je prokázáno, že pro respondentky má pojem „Pomoc zdravotnického personálu“ méně příznivé hodnocení. Překvapivým zjištěním byla situace, kdy z 5 dotazovaných prvorodiček byla pouze 1 naprosto spokojena s informacemi, které jí byly v rámci poporodní péče poskytnuty. Zdravotnický personál často poskytuje nedostatečné a nejednotné informace. Je důležité poskytnout matkám dostatek potřebných informací o kojení. Matka tak získává větší důvěru ve své schopnosti kojit. Dochází k pozitivnímu posílení vztahu mezi matkou a zdravotnickým personálem. Z vyhodnoceného sémantického prostoru je zřejmé, že pojem „Pomoc zdravotnického personálu“ je matkami vnímám jako středně energeticky náročný a je i méně příznivě hodnocen.
79
ZÁVĚR Tato diplomová práce je zpracována na téma „Postoje matek k problematice kojení“. Jejím hlavním cílem je charakterizovat tématiku kojení a analyzovat postoje matek k této problematice. Práce se skládá z teoretické a empirické části. Výzkumu se zúčastnilo 10 respondentek. Jednalo se o matky ve věku 23 – 48 let, které byly v období šestinedělí. Vybírány byly na základě saturace výzkumného vzorku. Bylo s nimi vedeno interview a pro doplnění potřebných informací jim byl předložen sémantický diferenciál. Jako první byly zjišťovány postoje matek ke kojení s ohledem na jejich paritu. Prostřednictvím metody interview bylo zjištěno, že všechny matky byly rozhodnuty kojit své dítě bez ohledu na svoji paritu. Nejčastěji uváděly, že kojení je to nejlepší, co mohou dítěti dát. Pro matky je přínosná i ekonomická nenáročnost kojení a úspora času, oproti přípravě umělé výživy. Z vyhodnocení sémantického diferenciálu je zřejmé, že pojem „Kojení“ matky vnímají velice kladně a je pro ně poměrně málo energeticky náročné. Hypotézu H1 se nám tedy nepodařilo prokázat. Jedním z dalších záměrů bylo ověřit, zda matky získávají více informací o kojení z internetových článků, než návštěvou předporodních kurzů. Z realizovaného interview vyplývá, že převážná část dotazovaných matek získává informace o kojení prostřednictvím brožurek, které jim poskytl ošetřující lékař či laktační poradkyně. Díky předporodním kurzům získávají informace o kojení 4 respondentky, zatímco četbou internetových stránek pouze 3 respondentky. Prostřednictvím metody sémantického diferenciálu bylo zjištěno, že pojem „Informace o kojení“ je matkami pociťován jako středně energeticky náročný a hodnocení pojmu je dobré. Hypotézu H2 se nám nepodařilo dokázat. Jak bylo správně předpokládáno, způsob ukončení těhotenství zásadně ovlivňuje kontakt matky s dítětem po samotném porodu.
V rámci interview bylo zjištěno,
že 5 matek, u kterých byl porod ukončen císařským řezem, bylo od svého dítěte déle odloučeno, než tomu bylo u matek, které rodily spontánně. Z realizovaného sémantického diferenciálu vyplývá, že pojem „Porod“ je matkami pociťován jako vysoce energeticky náročný a z vybraných pojmů má nejzápornější hodnocení. Hypotéza H3 byla dokázána.
80
Také jsme se zaměřili na to, zda matky vnímají přístup zdravotnického personálu kladně nebo mají nějaké obavy. Z vyhodnocení vyplývá, že polovině dotazovaných žen vadil přístup zdravotnického personálu. Dále matky negativně hodnotily chaos na oddělení, nejednotnost v podávání informací a neresptování porodního plánu. Pouze malá část respondentek ocenila přístup zdravotnického personálu. Prostřednictvím metody sémantického diferenciálu je prokázáno, že pro respondentky má pojem „Pomoc zdravotnického
personálu“
méně
příznivější
hodnocení
než
pojem
„Porodní
asistentka“, který je matkami vnímán jako méně energeticky náročný. Předpokládali jsme, že více matek bude vnímat přístup zdravotnického personálu negativně. Hypotéza H4 byla dokázána. Posledním záměrem bylo zjistit, jak ovlivňuje parita ženy poskytování informací v rámci poporodní péče. Předpokladem bylo, že primiparám bude v rámci poporodní péče poskytnuto
více
informací
než
multiparám.
Prostřednictvím
metody
interview
bylo zjištěno, že z 5 dotazovaných primipar byla pouze 1 naprosto spokojena s informacemi, které jí byly v rámci poporodní péče poskytnuty. Zbývající 4 prvorodičky uvedly, že předložené informace byly nedostatečné nebo nejednotné. Z vyhodnoceného sémantického prostoru je zřejmé, že pojem „Pomoc zdravotnického personálu“ je matkami vnímám jako středně energeticky náročný a je i méně příznivě hodnocen. Hypotézu H5 se nám tedy nepodařilo dokázat. Zjištěné empirické poznatky jistě nepřináší odpovědi na všechny otázky, týkající se postojů matek k problematice kojení. Jsou zde uvedeny výpovědi vybraných matek, které souhlasily se zveřejněním svých zkušeností spojených s kojením. Bylo zaznamenáno mnoho pozoruhodných zjištění, ať už kladných nebo záporných. Některé však výrazně upozorňují na nevyhovující péči o matku a dítě. Zejména pro porodní asistentky by tyto poznatky mohly být jakýmsi „zrcadlem“ péče, kterou v rámci své náročné profese poskytují. V dnešní moderní době je mnoho způsobů, jak matce pomoci v jedné z nejdůležitějších činností, které ve svém životě má – kojení. Tímto výzkumem narážíme na velké množství dalších tematických celků, které by bylo vhodné dále prozkoumat.
81
SOUHRN Diplomová práce se zaměřuje na tématiku kojení a analyzuje postoje matek k této problematice. Empirická část je realizovaná primárně prostřednictvím metody polostrukturovéného interview a pro doplnění některých informací byla použita metoda sémantického diferenciálu. Díky metodě příležitostného výběru bylo osloveno 10 respondentek.
Tyto
matky
poskytly
mnoho
cenných
informací
týkajících
se tématiky kojení. Výsledky kvalitativního výzkumu ukazují, že kojení je pro matky velice důležité. Chtějí tak svému dítěti dát do života to nejlepší. Všechny respondentky byly rozhodnuty kojit dítě bez ohledu na svoji paritu. Neméně důležitým odhalením bylo, že matky získávají informace o kojení převážně četbou odborných brožurek, které jim poskytl lékař či laktační poradkyně. Dále respondentky získávají informace o kojení prostřednictvím četby internetových článků a návštěv předporodních kurzů. Potvrzen byl předpoklad o úzké souvislosti způsobu porodu a následného kontaktu matky se svým dítětem. Také jsme se zaměřili na to, zda matky vnímají přístup zdravotnického personálu kladně nebo mají nějaké obavy. Z vyhodnocení vyplývá, že polovině dotazovaných žen nevyhovuje přístup zdravotnického personálu. Posledním záměrem bylo zjistit, jak ovlivňuje parita ženy poskytování informací v rámci poporodní péče. Ze zjištěných poznatků vyplynulo, že parita ženy neovlivňuje míru poskytovaných informací. Převážná část respondentek se cítila nedostatečně informovaná.
Klíčová slova: Porod, dítě, první přisátí k prsu, kojení, pocity při kojení, porodní asistentka, postoje, psychologie kojení.
82
SUMMARY Present Diploma Thesis is focused on the theme of breast-breeding and analyses the attitudes of mothers to above mentioned theme. Empirical part is primarily realized via method of semistructured interview, also the method of semantic differential have been used for addition information. Ten responders have been asked, down to the method of occasional choice. The mothers have rendered valuable information related to matter of breast-breeding. Breast-breeding is greatly important for mothers, as the results of qualitative research have shown. The mothers would like to give their child the best. All responders had been decided to breast-feed their child, no regardless of their own parity. It has been no less revealing, that mothers usually acquire information about breast-breeding by reading specialized brochures, which had been given them by the doctor or lactation mistress. Responders can acquire information by reading articles on different websites and attending antenatal courses, as well. The assumption of close connection between the way of parturition and following contact of mother and her child was confirmed. We also focused on if mothers perceive positively the approach of the medical staff, or if they have any concerns. The half of responders is not satisfied with the approach of medical staff, as the appraisals have shown. How does the parity of a mother influence the providing of information about breast-breeding in pursuance of postnatal care, was the last intent to ascertain. According to ascertained findings it is clear, that the parity of the mother does not influence the amount of provided information. Overwhelming majority of responders has not felt adequately informed.
Key words: Parturition, child, start sucking breast, breast-breeding, feelings during breastbreeding, midwife, attitudes, psychology of breast-breeding.
83
REFERENČNÍ SEZNAM
1) AYERS, S., R. DE VISSE. 2015. Psychologie v medicíně. Praha: Grada Publishing. 568 s. ISBN 978-80-247-5230-3. 2) BAŠKOVÁ, M. 2015. Metodika psychofyzické přípravy na porod. Praha: Grada Publishing. 112 s. ISBN 978-80-247-5361-4. 3) ČERNÁ, M. 2007. Bagately v kojení. Moderní gynekologie a porodnictví. roč. 16, č. 2, s. 369-373. ISSN 1211-1058. 4) ČERNÁ, M. 2009. Technika kojení. Moderní gynekologie a porodnictví. roč. 18, č. 2, s. 194-196. ISSN 1211-1058. 5) DEVITO, A. J. 2008. Základy mezilidské komunikace. 6. vyd. Praha: Grada Publishing. 512 s. ISBN 978-80-247-2018-0. 6) DEWEY, K. G. Maternal and fetal stress are associated with impaired lactogenesis in humus. Journal of Nutrition [online]. 2001, č. 11 [cit. 2016-04-03]. ISSN 1541-6100. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/197456530/fulltextPDF/D8C8DBAB632D40A 8PQ/1?accountid=16730 7) DONATH, S. M. a L. H. AMIR. Relationship between prenatal infant feeding intention and initiation and duration of breastfeeding: A kohort study. Acta paediatrica [online].
2003,
č.
3
[cit.
2016-04-02].
ISSN
1542-2011.
Dostupné
z:http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1651-2227.2003.tb00558.x/epdf
8) DORT, J., DORTOVÁ, E. a P. JEHLIČKA. 2013. Neonatologie. 2. vyd. Praha: Karolinum. 116 s. ISBN 978-80-246-2253-8. 9) ENKIN, M., KEIRSE, M. J. N. C., RENFREW, M. a J. NEILSON. 1998. Efektivní péče v perinatologii. Praha: Grada Publishing. 386 s. ISBN 80-7169-417-7. 10) FORSTER, D. a H. McLACHLA. Breastfeeding initiation and birth setting practices: A review of the literature. Jurnal of Midwifery and Women’s Health. [online]. 2007,
84
č. 3
[cit.
2016-04-02].
ISSN
1542-2011.
Dostupné
z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1016/j.jmwh.2006.12.016/epdf
11) GASKINOVÁ, I. M. 2011. Průvodce kojením. Agor. 342 s. ISBN 978-80-257-483-7. 12) GREGORA, M. 2007. Podpora přirozené výživy kojenců. Pediatrie pro praxi. roč. 8, č. 5, s. 322. ISSN 1213-0494. 13) GREGORA, M., M. PAULOVÁ. 2005. Výživa kojenců. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. 148 s. ISBN 80-247-1291-1. 14) GREGORA, M., VELEMÍNSKÝ, M. a kol. 2013. Čekáme děťátko. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. 384 s. ISBN 978-80-247-3781-2. 15) HÁJEK, Z., ČECH, E., MARŠÁL, K. a kol. 2014. Porodnictví. 3. vyd. Praha: Grada Publishing. 580 s. ISBN 978-80-247-4529-9. 16) HANÁKOVÁ, T. a kol. 2010. Velká česká kniha o matce a dítěti. Computer Press. 256 s. ISBN 978-80-251-2788-9. 17) CHRÁSKA, M. 2007. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada Publishing. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4. 18) KAMENÍKOVÁ, M. 2004. Baby Friendly Hospital. Nemocniční listy. roč. 5, č. 3, s. 9-10. ISSN 1802-0224. 19) KATZ, D. The Functional Approach to the Study of Attitudes. The Public Opinion Quarterly. [online]. 1960, č. 2 [cit. 2016-04-02]. ISSN 0033362X. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2746402?seq=2#page_scan_tab_contents 20) KITTNAR, O., M. MLČEK. 2009. Atlas fyziologických regulací. Praha: Grada Publishing. 320 s. ISBN 978-80-247-2722-6. 21) KLIMOVÁ, A., a kol. 1998. Kojení – dar pro život. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. 104 s. ISBN 80-7169-490-8. 22) KUAN, L. W., BRITTO, J. D., SCHOETTKER, P. J., ATHERTON, H. D. a U. R. KOTAGOL. Health system factors contributing to breastfeeding success. Pediatrics.
85
[online].
1999,
č.
3
[cit.
2016-04-02].
ISSN
1098-4275.
Dostupné
z: http://pediatrics.aappublications.org/content/104/3/e28.short
23) LEIFER, G. 2004. Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing. 988 s. ISBN 80-247-0668-7. 24) MAČÁK, J., MAČÁKOVÁ, J. a J. DVOŘÁČKOVÁ. 2012. Patologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. 376 s. ISBN 978-80-247-3530-6. 25) MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. 26) MITROVÁ, K., J. BRONSKÝ. 2014. Vědecké důkazy o prospěšnosti výživy mateřským mlékem. Československá pediatrie. roč. 69, č. 1, s. 39-44. ISSN 00692328. 27) MORHASON-BELLO, I. O., BABATUNDE, O. A. a A. O. OLADOSU. Social support during childbirth as a catalyst for early breastfeeding initiation for first-time Nigerian mothers. International Breastfeeding Jurnal. [online]. 2009, č. 4 [cit. 201604-02].
Dostupné
1746-4358.
ISSN
z: http://internationalbreastfeedingjournal.biomedcentral.com/articles/10.1186/1746-
4358-4-16 28) MROWETZ,
M.
a
M.
PEREMSKÁ.
2013.
Podpora
raného
kontaktu
jako nepodkročitelná norma – chiméra, či realita budoucnosti. Pediatrie pro praxi. roč. 14, č. 3, s. 201-204. ISSN 1213-0494. 29) MUNTAU,
A.
C.
2014.
Pediatrie.
6.
vyd.
Praha:
Grada
Publishing.
608 s. ISBN 978 80-247-4588-6. 30) MYDLILOVÁ, A. 2006. Standardní praktické pokyny pro kojení v ČR. Ministerstvo zdravotnictví ČR. 60 s. Bez ISBN. 31) MYDLILOVÁ, A. 2013. Kojení donošených novorozenců. Česká gynekologie. roč. 78, Supplementum, s. 95-97. ISSN 1210-7832.
86
32) MYDLILOVÁ, A., ŠÍPEK, A. a J. WIESNEROVÁ. 2008. Vliv některých faktorů na počet kojených dětí při propuštění z porodnice v letech 2000 až 2004 v ČR. Československá pediatrie. roč. 63, č. 4, s. 182-191. ISSN 0069-2328. 33) ONDRIIOVÁ, I., A. SINAIOVÁ. 2008. Aktivní podpora kojení v prenatálním a perinatálním období. Sestra. roč. 18, č. 3, s. 53-56. ISSN 1210-0404. 34) PAVLATOVÁ, E. 2010. Kojení – právo matky a dítěte. Zdravotnické noviny. roč. 59, č. 40, s. 12-15. ISSN 1805-2355. 35) POKORNÁ, J. 2011. Mateřské mléko potravina pro nejmenší. Výživa a potraviny. roč. 66, č. 2, s. 52-54. ISSN 1211-846X. 36) ROKYTA, R. a kol. 2002. Somatologie. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia. 263 s. ISBN 80-86432-49-1. 37) ROZTOČIL, A. a kol. 2008. Moderní porodnictví. Praha: Grada Publishing. 405 s. ISBN 978-80-247-1941-2. 38) SEDLÁŘOVÁ, P. a kol. 2008. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha: Grada Publishing. 240 s. ISBN 978-80-247-1613-8. 39) SCHNEIDROVÁ, D. a kol. 2006. Kojení. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. 132 s. ISBN 80-247-1308. 40) SLAMĚNÍK, I. 2011. Emoce a interpersonální vztahy. Praha: Grada Publishing. 208 s. ISBN 978-80-247-3311-1. 41) SLEZÁKOVÁ, L. a kol. 2010. Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví. Praha: Grada Publishing. 280 s. ISBN 978-80-247-3373-9. 42) SLEZÁKOVÁ, L. a kol. 2013. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy III. 2. vyd. 232 s. ISBN 978-80-247-4341-7. 43) STAUBEROVÁ, M. 2008. Význam laktační poradkyně pro matku a dítě. Sestra. roč. 18, č. 9, s. 43. ISSN 1210-0404. 44) SVAČINA, Š. a kol. 2008. Klinická dietologie. Praha: Grada Publishing. 384 s. ISBN 978-80-247-2256-6. 87
45) ŠEBLOVÁ, J., KNOR, J. a kol. 2013. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. Praha: Grada Publishing. 416 s. ISBN 978-80-247-4434-6. 46) ŠRÁČKOVÁ, D. 2005. Kojení stále nenahraditelné I. Praktická gynekologie. roč. 9, č. 3, s. 16-19. ISSN 1211-6645. 47) ŠRÁČKOVÁ, D. 2005. Kojení stále nenahraditelné II. Praktická gynekologie. roč. 9, č. 4, s. 20-22. ISSN 1211-6645. 48) ŠULOVÁ, L., T. FAIT. 2015. Chování novorozence a jeho psychosociální potřeby. Praktická gynekologie. roč. 19, č. 2, s. 131-135. ISSN 1211-6645. 49) ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. 384 s. ISBN 978-80-7367-313-0. 50) TAKÁSC, L. a kol. 2011. Psychosociální klima porodnice a jeho vliv na emoční pohodu rodičky. Psychologie pro praxi. roč. 46, č. 3-4. ISSN 1803-8670. 51) TAKÁSC, L., KODYŠOVÁ, E., KEJŘOVÁ, K. a M. BARTOŠOVÁ. 2011. Zahájení kojení z hlediska psychosociálních faktorů perinatální péče. E-psychologie. roč. 5, č. 1, s. 16-32. ISSN 1802-8853. 52) TAKÁSC, L., SOBOTKOVÁ, D., ŠULOVÁ, L. a kol. 2015. Psychologie v perinatální péči. Praha: Grada Publishing. 208 s. ISBN 978-80-247-5127-6. 53) VODIČKOVÁ, J. 2007. Sestra – laktační poradkyně. Florence. roč. 3, č. 9, s. 381, ISSN 1801-484X. 54) Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. 55/2011
Sb.
§
5.
[online].
2011
[cit.
2016-04-02].
Dostupné
z: http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=73877&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
55) VÝROST, J., I. SLAMĚNÍK. 2008. Sociální psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing. 408 s. ISBN 978-80-247-1428-8. 56) WEIGERT, V. 2005. Všechno o kojení. Praha: Portál. 160 s. ISBN 80-7367-071-2. 57) WELLS, K. J., THOMPSON, N. J. a A. S. KLOEBLEN-TARVER. Development and psychometric testing of the prenatal breastfeeding self-efficacy scale. American Jurnal 88
of Health Behavior. [online]. 2006, č. 2 [cit. 2016-04-02]. ISSN 1945-7359. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/211801039/fulltextPDF/CD51120928CA47E5PQ/1 ?accountid=16730
58) WILHELMOVÁ, R., D. HRUBÁ. 2014. Které ženy se připravují na své těhotenství a mateřství? Hygiena. roč. 59, č. 4, s. 162-166, ISSN 1802-6281. 59) ZAMARSKÁ, J., I. AUINGEROVÁ, 2006. Kojení – praktické rady pro maminky. Computer Press. 90 s. ISBN 80-251-0772-8.
89
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Sémantický diferenciál Příloha 2: Informovaný souhlas Příloha 3: Otázky do interview Příloha 4: Sponzorský balíček – Bepanthen Bayer
90
Příloha 1: Sémantický diferenciál
Příloha 2: Informovaný souhlas
Univerzita Palackého V Olomouci Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy
Informovaný souhlas
Souhlasím s anonymním zveřejněním sdělení, která jsem poskytla Bc. Kláře Haškové, studentce Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Mé odpovědi získané během rozhovoru budou následně zpracovány v rámci kvalitativního výzkumu diplomové práce na téma „Postoje matek k problematice kojení“ a nebudou dále poskytnuty žádným dalším osobám. Zároveň svým podpisem potvrzuji pravdivost sdělených informací.
…...………………………………… Respondentka kvalitativního výzkumu
Bc. Klára Hašková Studentka Pedagogické fakulty UP
Katedra antropologie a zdravovědy, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Žižkovo nám. 5, 771 40 OLOMOUC
Příloha 3: Otázky do interview
1) Byla jste před porodem rozhodnutá kojit své dítě? Proč? Jak jste se cítila? Měla jste nějaké obavy? 2) Jakým způsobem jste se na kojení připravovala? Kde, od koho jste získávala informace? 3) Co se dělo s dítětem bezprostředně po porodu? (Za jaký čas od porodu jste měla své dítě poprvé v náruči? Jak dítě vypadalo, co mělo oblečené? Co Vám řekl zdravotnický personál? Jak jste se cítila? Co Vám vadilo a co jste naopak ocenila?) 4) Popište, jak jste vnímala první přisátí dítěte k prsu. (Kdy proběhlo první přisátí? Jak to probíhalo? Jak Vám porodní asistentka pomáhala? Jak jste tuto chvíli prožívala? Jak jste vnímala doteky porodní asistentky?) 5) Jaké informace o kojení Vám byly po porodu poskytnuty? Kdo se Vám v této oblasti věnoval? 6) Jakou polohu při kojení Vašeho dítěte jste preferovala v nemocnici a jakou nyní? Proč? 7) Jak si představujete ideální pomoc s kojením? (Jak jste vnímala doteky porodní asistentky při pomoci s kojením?) 8) Používala jste při kojení, v období kojení nějaké pomůcky? Proč? Jaké? Kdo Vám je poskytl/doporučil? 9) Změnil se Váš původní postoj ke kojení? Proč? (Chtěla byste ještě něco dodat? např. jak probíhalo kojení v případě dvojčat, bylo vnímáno pozitivně, bylo více stresující, časově náročné, ... ) 10) Jaký je v současné době stav kojení Vašeho dítěte?
Příloha 4: Sponzorský balíček – Bepanthen Bayer
ANOTACE Jméno a příjmení:
Bc. Klára Hašková
Katedra:
Antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
PaedDr. et Mgr. Marie Chrásková, Ph.D.
Rok obhajoby:
2016
Název práce:
Postoje matek k problematice kojení
Název v angličtině:
The attitudes of mothers to breeding issue
Anotace práce:
Diplomová práce se zaměřuje na tématiku kojení a analyzuje postoje
matek k této problematice.
je realizovaná
primárně
Empirická
prostřednictvím
část metody
polostrukturovéného interview a pro doplnění některých informací byla použita metoda sémantického diferenciálu. Díky
metodě
příležitostného
výběru
bylo
osloveno
10 respondentek. Tyto matky poskytly mnoho cenných informací týkajících se tématiky kojení. Výsledky kvalitativního výzkumu ukazují, že kojení je pro matky velice důležité. Chtějí tak svému dítěti dát do života to nejlepší. Všechny respondentky byly rozhodnuty kojit dítě bez ohledu na svoji paritu. Neméně důležitým odhalením bylo, že matky získávají informace o kojení převážně četbou odborných brožurek, které jim poskytl lékař či
laktační
poradkyně.
Dále
respondentky
získávají
informace o kojení prostřednictvím četby internetových článků a návštěv předporodních kurzů. Potvrzen byl předpoklad o úzké souvislosti způsobu porodu a následného kontaktu matky se svým dítětem. Také jsme se zaměřili na to, zda matky vnímají přístup zdravotnického personálu
kladně nebo mají nějaké obavy. Z vyhodnocení vyplývá, že polovině
dotazovaných
žen
nevyhovuje
přístup
zdravotnického personálu. Posledním záměrem bylo zjistit, jak ovlivňuje parita ženy poskytování informací v rámci poporodní péče. Ze zjištěných poznatků vyplynulo, že parita ženy
neovlivňuje
Převážná část
míru
respondentek
poskytovaných se
cítila
informací. nedostatečně
informovaná. Klíčová slova:
Porod, dítě, první přisátí k prsu, kojení, pocity při kojení, porodní asistentka, postoje, psychologie kojení.
Anotace v angličtině:
Present Diploma Thesis is focused on the theme of breastbreeding and analyses the attitudes of mothers to above mentioned theme. Empirical part is primarily realized via method of semistructured interview, also the method of semantic
differential
have
been
used
for
addition
information. Ten responders have been asked, down to the method of occasional choice. The mothers have rendered valuable information related to matter of breast-breeding. Breast-breeding is greatly important for mothers, as the results of qualitative research have shown. The mothers would like to give their child the best. All responders had been decided to breast-feed their child, no regardless of their own parity. It has been no less revealing, that mothers usually acquire information about breast-breeding by reading specialized brochures, which had been given them by the doctor or lactation mistress. Responders can acquire information by reading articles on different websites and attending antenatal courses, as well. The assumption of close connection between the way of parturition and following contact of mother and her child was confirmed. We also focused on if mothers perceive positively the approach of the
medical staff, or if they have any concerns. The half of responders is not satisfied with the approach of medical staff, as the appraisals have shown. How does the parity of a mother influence the providing of information about breastbreeding in pursuance of postnatal care, was the last intent to ascertain. According to ascertained findings it is clear, that the parity of the mother does not influence the amount of provided information. Overwhelming majority of responders has not felt adequately informed.
Klíčová slova v angličtině:
Parturition, child, start sucking breast, breast-breeding, feelings
during
breast-breeding,
midwife,
psychology of breast-breeding. Přílohy vázané v práci:
Příloha 1: Sémantický diferenciál Příloha 2: Informovaný souhlas Příloha 3: Otázky do interview Příloha 4: Sponzorský balíček – Bepanthen Bayer
Rozsah práce:
90
Jazyk práce:
český
attitudes,
