1
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
SVATAVA HOFFMANNOVÁ V. ročník- prezenční studium
Obor: Učitelství výtvarné výchovy pro střední školy a základní umělecké školy
PROSTOR VE MNĚ Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. Mgr. Petr Jochmann
Olomouc 2010
2
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze za pouţití uvedené literatury a pramenů. V Olomouci dne 11. 4. 2010 ______________________ vlastnoruční podpis
3
Poděkování
Děkuji všem, kteří mi byli nápomocni při přípravě diplomové práce. Poděkování patří zejména doc. Mgr. Petru Jochmannovi za jeho trpělivost a ochotu při konzultacích a řešení problémů s prací spjatých.
4
MOTTO: „Pod silnou vrstvou našich skutků zůstává naše dětská duše nezměněna. Duše se vymyká času.“
Francois Mauriac
5
OBSAH ÚVOD
7
I.
TEORETICKÁ ČÁST
8
1
VNITŘNÍ ŢIVOT
9
1. 1
MOJE PRVNÍ IMPULSY Z NITRA
9
1. 2
NYNĚJŠÍ STAV DUŠE
14
2
TVORBA
15
2. 1
TVORBA JAKO DUŠEVNÍ PROCES
15
2. 2
SOUČASNÁ TVORBA
15
3
MALBA
17
3. 1
MATERIÁL A TECHNIKA MALBY
17
3. 2
BAREVNOST
18
3. 3
FIGURY, PROPORCE
19
3. 4
PERSPEKTIVA, KOMPOZICE
20
4
VÝPOVĚĎ OBRAZŮ
20
4. 1
JÁ A OBRAZY
21
4. 2
JÁ A MÉ OBRAZY
22
4. 3
TERAPIE POMOCÍ VNÍMÁNÍ UMĚLECKÝCH DĚL
22
4. 4
TERAPIE TVORBOU
23
4. 5
AUTOTERAPIE
24
6
5
ODKAZY NA UMĚNÍ
25
5. 1
EXPRESIONISMUS
25
5. 2
PABLO PICASSO
26
5. 3
VLADIMÍR KOKOLIA
27
II.
PRAKTICKÁ ČÁST
29
6
ŘADA DĚL PRO DIPLOMOVOU PRÁCI
30
6. 1
VŠEOBECNĚ K PRÁCI
30
6. 2
OBRAZY
31
6. 3
DODATKY K OBRAZŮM
33
III.
DIDAKTICKÁ ČÁST
34
7
ČLOVĚK A JEHO VNITŘNÍ SVĚT
35
7. 1
JEDNOTLIVÉ ÚKOLY
36
7. 2
PŘÍNOS DIDAKTICKÉ ČÁSTI
41
ZÁVĚR
42
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ
43
SEZNAM PŘÍLOH
45
7
ÚVOD Toto téma jsem si vybrala, protoţe jsem měla potřebu vytvářet něco, co bude mé duši blízko. Touţila jsem po něčem, co by vyvěralo přímo ze mě. Od útlého dětství jsem se zabývala svými vnitřními stavy, vyţívala se ve vlastních představách, vytvářela si vlastní svět. Měla jsem v sobě prostor, stvořený jen a jen pro mě, do nějţ jsem se schovávala, kdykoli se mi zachtělo a bylo- li to jen trochu moţné. Byla jsem vţdy uvnitř nabitá silnými emocemi, zvláštními pocity a velkou spoustou energie. A tu jsem musela dostat ze sebe. A tak jsem začala psát, vymýšlet si i hudbu a nakonec jsem objevila sílu kreslení a malování. Dodnes si představuji, jak slova, tóny, či linie a barvy vyplňují mé tělo. A má duše, která je stále hravým dítětem, je buď jen vstřebává, nebo je transformuje a ve své verzi vysílá ven z nitra. Z takovýchto popudů vznikla má diplomová práce. Zakládám ji na zobrazování pocitů, nálad, tíţivých, smutných a osamocených myšlenek, které jsem zachycovala malbou přímo v době jejich zrodu. Vše je vedeno z hloubi duše přímo k obrazům. Práce nese název PROSTOR VE MNĚ, lze ji nazvat téţ OBRAZY VE MNĚ, coţ myslím docela dobře vystihuje cyklus mých děl.
8
I. TEORETICKÁ ČÁST
9
1 VNITŘNÍ ŢIVOT Jiţ od dětství rozmlouvám se svým nitrem. Vydrţím dlouhé hodiny sedět a vymýšlet zdlouhavé příběhy. Navenek moţná vypadám neaktivně. Uvnitř ale sloţitě rozebírám sama sebe, své postoje a hodnoty, tíţivé myšlenky. Mívám pak silná nutkání se někomu svěřit. Není- li nikdo po ruce, svěřím svůj vnitřní ţivot, zaplněný vším moţným i nemoţným, alespoň papíru.
1. 1 MOJE PRVNÍ IMPULSY Z NITRA Základní škola Vzpomínám si na počátky své výtvarné tvorby. Vybavuje se mi hrůza v učitelčiných očích nad mými umolousanými výkresy, poznamenanými rozlitým lepidlem. Vidím své poraţenecké slzy. Ty ostatně doprovodily většinu mého prvního školního výtvarného snaţení. Protoţe mé ruce byly nemoţně nemotorné a čáry, které měly být pravidelné, se rozbíhaly po papíře všemi směry. Realisticky přesné tvary, dokonale určité představy paní učitelky jsem nebyla zkrátka schopná zvládnout. Ale odpoledne, v dobu, kdy jsem měla hotové úkoly, nastávaly moje chvíle. Do rukou mi vpadly pastelky, ani nevím jak. Nevěděla jsem, co budu kreslit, ani proč to dělám. Byl to proces. Současně s pastelkami volně jezdícími po papíře mým mozkem zpravidla procházel ještě příběh. Vznikal současně s kresbou. Často se mi pod rukama vyvíjely přímo kreslené pohádky. Tehdy jsem nerada četla. Říkávala jsem, ţe mě čtení neláká, ţe chci jen psát a kreslit. Vybavuji si tančícího polidštěného medvěda, pohádku O panu Vejci, která se mi i zdála. Pak mám přímo před svými zraky myšku, které prýští z pusy krev, pláče a přitom má aţ hororově usměvavý výraz. Na dobu, kdy mi bylo asi 6 let, si myslím, ţe bylo toto zpodobnění dosti drastické.
10
Také se z posledního zmiňovaného zobrazení se mojí mamince asi mírně přitíţilo, ale kdyţ viděla, ţe já se tím nijak nezaobírám, nechala mě „ chrlit“ dál. Potřebovala jsem jen nějak vybít své pocity. A to se mi tenkrát povedlo.
moje tvorba, věk 6 let Dospívání, adolescence Ve škole mě výtvarná výchova nadále nebaví. Do 15- ti let uznávám jako uţitečné výtvarné prostředky pouze tuţku a suchý pastel. V tu dobu se mi k mému podivu daří vytvářet aţ kýčovitě dokonalé portréty podle fotografií. Všichni jsou ohromeni. Včetně mě. Ostatní tehdy ţasli nad tím, jak pěkně kreslím, já jsem ţasla nad tím, jak se dá pracovat s tuţkou a se suchými pastely. Obdivovala jsem práci s barvou. Fascinovalo mě, jak mohu barvy míchat, dávat je nejen vedle sebe, ale i do sebe, přes sebe. Ale právě v 15- ti letech, ve věku povaţovaném za krizi ve výtvarném projevu dětí, jsem přišla na nejúţasnější věc na světě. Objevila jsem pro sebe temperu a malbu jako takovou. (Ve škole jsem s temperou sice pracovala, ale kterákoli učitelka mi zpravidla znechutila veškerou snahu, takţe pro vlastní potřeby jsem ji dosud nevyuţila.) Byl to další nečekaný a velký obrat v mém nitru. Úţasný svět barev. Z podvědomí mi najednou doslova vyvstal můj dětský sen. Sen z doby, kdy mi bylo asi 5 let. Všechno bylo jasně barevné a zalité světlem. A já, malá rozverná bytost, jsem si nejvíc ze všeho přála vzít do ruky štětec nebo nějakou velkou malířskou štětku a čárat a čárat, a tak namalovat všechen ten úchvatný svět tvarů a barevných tónů kolem sebe. Prostě tak, jak jej vidím já.
11
Připustila jsem k sobě nové médium. Nový prostor. Nový ţivotní prostor. Ţivoucí představy. Začala jsem produkovat drobné malby na formátu A4 temperovými barvami. Kdyţ se na ně zadívám dnes, neoslovuje mě moţná uţ způsob jejich provedení, ale bere mi dech to, co je v nich ukryto. Jejich tajemství mě stále láká. Do té doby, kdy jsem přistoupila k tomuto vyjadřování, jsem napsala i mnoho krátkých povídek a básní, ale ani slovo v pravém smyslu nedokázalo vysvětlit takové osobní poselství, jaké se skrývalo v mých raných malbách. Vyzývala mě kaţdá chvíle, kdy jsem si brala štětec do ruky. Vytvářela jsem si svůj úplně nový svět. Objevovaly se v něm často nahé holohlavé postavy, provedené ve škále šedivé aţ tělové barvy, zanořené do barevného světa ţivota a emocí. Pohybovaly se v mém novém prostoru. Jindy na mě zase z obrazů číhala smutná, ostraţitá zvířata. Vše se vyznačovalo jemností, lehkostí. Poznávám v těchto dílech ještě zbytky dětské hravosti, pohyb bez přílišného ostychu. Zatím nepřišla ta krvelačná dospělost, touţící zajmout uvolněnou mysl dítěte. Svět v té době zkrátka plynul pod jemnou taktovkou tenoučkého štětce.
moje tvorba, věk 16 let
12
Rodiče si zanedlouho všimli mého nadšení a přihlásili mě na Základní uměleckou školu. Opět se mi rozšířil obzor. Ţádný z učitelů mě nedriloval v přesném stereotypním zobrazování toho a tamtoho. Chodila jsem přímo na výuku malby. A zdejší kantoři měli mnohem větší pochopení pro jemnost výtvarného cítění. Dostaly se mi do rukou kvaše, akryly a olejové barvy. Zkoušela jsem si podmalby, šepsy a objevovala jsem variabilitu malby se vším všudy. S nadšením jsem se pouštěla do nových a nových úkolů. Vybavuji si svou první olejomalbu. Stála na ní řada mnichů v karmínových rouchách. Jejich postavy ubíhaly do hluboké pusté pouště. Přítomnost vůně ředidla. Modré nebe. Výrazné tahy širším štětcem. Jsem u vytrţení. Vyuţití něčeho úplně nového k zobrazení mých vnitřních představ. Doma máme díky mému úsilí úplně potečkované koberce. Můj špinavý obličej je nezřídka vrcholem díla. Propadám tvorbě čím dál víc. Blíţí se mi maturita a vyhlíţím nové cíle. Přichází volba. Mohu si vybrat. Výtvarná škola vítězí. Pracuji na své kresbě a malbě. Někdy o sobě drásavě pochybuji, jindy vlny emocí přechází do aţ lyrických maleb. Tvorba má realističtější rysy. Stále se ovšem jedná o svět mýma očima. Svět mé duše. Většinou nemaluji podle předlohy. Tu mám uvnitř. Mé vzpomínky, mé vize. Vnímám energii, kterou jsem si zapamatovala z té které zajímavé chvíle. Pak ji přímo předávám právě malovanému obrazu.
moje tvorba, věk 18 let
13
Opět jsem u snu pětileté dívenky o tom, jak maluje svět. Čekají mě přijímací zkoušky. Loučím se se střední školou. Mou duši však drtí dusivý, úzkostný pocit samoty a prázdnoty. Nemohu se s ním vyrovnat. Zdá se mi, ţe můj dětský svět se hroutí a padá. Jezdím nekonečné hodiny na kole a drtím sama sebe svými depresemi. Snaţím se před nimi ujet a to je ještě horší. Nakonec to vše vyřeší pád. Ne duševní, ale fyzický. Mé unavené tělo padá ze skály jako shnilá hruška. Máš, co jsi chtěla. Tři nalomené obratle jasně vyřešily můj problém, co teď se ţivotem, co s časem, který do mě svou nevyplněností školními a jinými povinnostmi stále vrtal. Musela jsem necelé dva měsíce leţet a téměř se nehýbat. Myslela jsem si, ţe to budou mučivé prázdniny, ale bylo tomu právě naopak. Nikam jsem nespěchala. Odpočívala jsem a malovala. Tehdy se mé obrazy začaly pohybovat ve světlejších barvách. Nevím, jestli to bylo tím, ţe jsem si zkusila, jaké to je být krůček od smrti anebo právě tím, ţe jsem děkovala nebi, ţe mohu ţít. Kaţdopádně jsem měla štěstí.
moje tvorba, věk 19 let
14
1. 2 NYNĚJŠÍ STAV DUŠE Bude tomu 5 let, co jsem nastoupila na tuto vysokou školu a jiţ se blíţí závěr. Jsem zmatená, víc neţ kdy jindy. Jak zakončit tuto velkou etapu svého ţivota. Vhodné téma diplomové práce se stane terčem veškerých myšlenek. Volím to nejbliţší. Moje vnitřní představy. Téma, jeţ mě provází celý ţivot. Moje skrýš. Má úschovna myšlenek. Mé nitro, otevírající se klíčem tuţek, propisek, barev a tvarů. Můj vnitřní prostor. Přemítám, je- li má duše spíše černá, či bílá. Jestli jsem špatný nebo dobrý člověk. Co mě trápí? Něco vím. Má duše je stále ještě dítě a špatně se mi orientuje v „dospělém světě“, plném lţí, násilí, zodpovědnosti, přemrštěné reality, kýčů pro nalhávání si krásy, kaţdodenních stereotypů a nudných pracovních dní. Ve světě plném vaření, ţehlení a praní si hledám místo, kde bych se vystavila léčivým paprskům slunce. Chci mít všechno v dokonalosti, nový domov, školu, ţivot. Ocitám se v boji sama se sebou. Bojuji i se svým dílem. Vytratila se dětská intuice a bezelstnost. Moţná se moc soustředím. To proto, ţe o něco jde. Trpím a jsem věčně nespokojená. Dříve šlo pouze o hru, ve které jsem se zcela ztratila, do níţ jsem se uzavřela a nechtěla se pustit. Taková hra provázela můj bezstarostný ţivot. Pokouším se přenést příjemné stavy dětství do svého dnešního ţivota a vrávorám. Těkám v nervozitě. Chvíli se mi něco daří, chvíli se potápím. Snad se snaţím aţ moc. Chci ze sebe vydat to nejlepší, přitom však nejspíš zastírám sebe sama. Dílo je hodně světlé. Moţná bych se ráda opět přiblíţila nebi. Stále se ale drţím při zemi. Ze strachu. Ze strachu ze sebe samé. Pronásledují mě různé představy. Jsou většinou tíţivé a úzkostné. Proţívám vnitřní samotu. Rozervanost. Ostatní ode mě chytají šeredná slova, pramenící z mých špatných nálad. Rozebírám čím dál víc sebe sama se vší váţností. Přestávám to povaţovat jen za hru. A váţně také vnímám, ţe práce nepřináší ţádný velký výsledek. Připadám si jako pes, honící se za svým ocasem. Pokouším se tedy uklidnit, nevnímat sama sebe jako největší zlo a překáţku. Začínám si v sobě uklízet právě svojí tvorbou. Snaţím se nebrat tak váţně její estetický účinek, nýbrţ účinek procesu vytváření.
15
2 TVORBA 2. 1 TVORBA JAKO DUŠEVNÍ PROCES Má tvorba je výpovědí mých duševních stavů. Nejde o přesné zpracování určitých témat.
Ţádné téma u mě nevydrţí dlouho „sedět“. Fascinuje mě vše nové, dosud
neobjevené. Většinou nemám ţádné fyzické předlohy. Maluji, kreslím, vytvářím to, co v dané chvíli cítím. Přichází to někde shora. Nebo naopak někde odkudsi zevnitř, ze mě, z duše, z nitra. Jedná se o jakýsi energetický přetlak, který chce nemilosrdně ven. Prostě vezmu štětec, papír a nabírám barvu a čárám volné barevné linie a čekám, jaké překvapení na mě obraz chystá. Totéţ se stane, jakmile v ruce drţím tuţku, drát, hlínu nebo cokoli jiného. Přičemţ nejlépe na mě působí věci něčím nové, jeţ podporují další a další myšlenky a představy.
2. 2 SOUČASNÁ TVORBA V současné době se nejčastěji ocitám ve víru kresby a malby. A zobrazuji právě to, co mám potřebu v tu chvíli vyjádřit. Jedná se o expresivní výplody fantazie. Jsou zde patrné náznaky figur, ztracených v prostředí. Ocitají se ve stavech melancholie, smutku i zlosti. Charakteristické jsou dramatické, jakoby nervózní linie poměrně silným štětcem, rozvinuté do všech směrů. Přitom barevnost zjemňuji a tlumím bílou. Pokud kreslím, linie se mění podle nálady, od křehké lyrické aţ po agresívní trhanou čáru. Většinou jde ale o zastřenou, ne přímo čitelnou kresbu, která v sobě nese cosi z lidského hledání smyslu ţivota. Nese v sobě člověka, či tvora, hledajícího si své místo v přírodě, ve světě. Většinou jej obestírají různé překáţky a záludnosti v jeho duši a světě vůbec. Vzpomínám si, ţe v 1. a 2. ročníku na vysoké škole jsem měla velké přání, jeţ mám dodnes, zobrazovat člověka jako obrys. Obrys, v němţ jen lehce naznačím objem postavy. Za nejdůleţitější prvek přitom povaţuji splývání figury s okolím, komunikaci s prostředím, jakousi harmonii, vnitřní rovnováhu. O něco takového jsem se pokusila ve své postupové práci.
16
I nyní se má práce pohybuje často na poli tohoto principu, postavy se prolínají s prostředím, mezi sebou. Zdá se, ţe mi jde o přijetí sebe sama a zároveň o potlačení svého já ve prospěch světa, vesmíru. Touţím sama sebe proţívat jako součást vesmíru. Touţím to také tak zobrazit ve své tvorbě. Současně ale zaznamenávám své nezdary v tomto snaţení. Fyzické předpoklady, pudy, různé zvyklosti, jeţ narušují zmíněné vnímání světa, ale i bolesti fyzické či psychické mě ubíjejí.
moje tvorba, věk 23 let
Netvrdím, ţe vše, co zde popisuji, je z mých výtvarných prací přímo patrné. Pokouším se ale alespoň sama sobě vysvětlit svá trápení. Provádím takovou terapii pomocí vlastních výtvorů. Přiznám se, ţe teď se mi ulevuje. S radostí z poznání si čtu knihu od Ingrid Riedelové- Obrazy v terapii, umění a náboţenství.
17
3 MALBA Malba sama o sobě pro mě má nekonečné kouzlo. Její výpovědní hodnota, záplavy barev různých odstínů, seskupení tvarů a figur, tahy štětce, nanášení vrstev barvy nebo naopak průsvitnost, to jsou pojmy pro mě příjemně spjaté s malováním. Právě malba mě z výtvarného hlediska naplňuje nejvíce, poskytuje mi dostatečný prostor pro mé sebevyjádření. V dalších podkapitolách se budu zabývat svými způsoby práce s barvou, také typem malby, který se objevuje například v cyklu pro mou diplomovou práci.
3. 1 MATERIÁL A TECHNIKA MALBY Nejčastěji pro svou tvorbu volím techniku malby akrylovými barvami. Vyhovují mi svými výbornými vlastnostmi- rychleschnoucí, vodou ředitelné barvy, dobrá barevná škála, které mohu uţívat přímo, bez míchání. Jako podklad pouţívám buď tvrdý papír, anebo sololit. Sololitové desky jsou všeobecně často pouţívaným materiálem, dostupným ve stavebninách.
Mají tu výhodu, ţe je moţné je nechat seříznout do poţadované
velikosti a tvaru. 1 Pro podmalbu uţívám bílý latex. Nanáším jej velmi širokým štětcem. V následné malbě se mi výborně tvoří s plochými štětci o velikosti 12 a 14. Těší mě to, ţe tyto štětce udrţí větší mnoţství barvy a mohou tak vznikat široké, rozmáchlé tahy. Ale zároveň s nimi lze dělat i jemné linky hranou. 2 Při práci zpravidla postupuji tak, ţe nanesu podmalbu na hladkou stranu sololitové desky nebo na tvrdý papír. Počkám, aţ vrstva latexu zaschne a začínám jemně črtat, co kde na obraze asi bude. K naznačení tvarů a kompozice pouţívám modrou nebo ţlutou barvu. Poté uţ nanáším všechny moţné barvy a nechávám tak volně vzniknout nové dílo.
1
Kolektiv autorů. Akryl a kvaš, s. 24- 25
2
Kolektiv autorů. Akryl a kvaš, s. 21
18
3. 2 BAREVNOST V této části o barevnosti si vzpomenu na prohlášení svého otce: „ Mě by se ty tvé obrazy líbily, jen kdyby nebyly tak chladné, kdyby se v nich neobjevovalo tolik modré a bílé.“ S barevností má většinou pravdu. Pohybuji se dost často ve světlých chladných barvách, objevuje se modrá, šedavá, bělavá, namodralá ţlutá, namodralá růţová, mezi nimi červeň a čerň, někdy také tlumené bílou. Zřídkakdy uvidíte zelenou nebo hnědou. Jako bych se chtěla oprostit od přírody a země a přeji si vzlétnout do oblak. Nepřiměřeně často mě ale vyzývavě láká jakési peklo svou červenočernou kombinací.
Barvy, které uţívám a jejich význam: Modrá- Je v ní přítomno vţdy něco temného. Jako barva je nabita energií, ale ve své nejčistší formě je to jakési dráţdivé nic. To si samo sobě odporuje, při pohledu na modrou cítíme zároveň dráţdivost i klid. Jako kdyţ vidíme vzdálené nebe a moře, zdá se, ţe i modrá plocha před námi ustupuje a máme pocit, ţe nás tato barva táhne za sebou. Modrá v nás budí pocit chladu, připomíná nám stíny, odvozuje se z černé. Ţlutá- Jedná se o barvu, která je nejblíţe světlu. Ve své úplné čistotě má v sobě ţlutá jas a je v ní něco veselého a povzbudivého. Je- li však nějakým způsobem znečištěna a objeví- li se na straně záporné, působí často nepříjemně (nazelenalá, namodralá ţluť). Červená- Tato barva působí ve své jasné formě ryze aktivně aţ násilně. Slabost pro ni mají lidé zdraví, energičtí, hrubí. Taková barva jakoby se zavrtávala při našem pohledu na ni přímo do zrakového ústrojí. 3
3
Goethe, J. W. Smyslově- morální účinek barev, s. 37- 42
19
Černá- Je to nejtmavší barva, vlastně bychom ji za barvu ani neměli pokládat. Barvy řadíme ke světlu a černá patří tmě. Povaţována je za barvu vzdoru a protestu, můţe upozorňovat na nějaký vnitřní konflikt. Obecně je barvou tmy, symbolem smutku, smrti a zániku. 4 Bílá- Tato barva představuje čistotu a nevinnost. Navozuje iluzi prostoru, chladu, neutrálnosti a sterility. Prostory a plochy vymalované nebo dominující bělobou se zdají opticky větší, avšak prázdné a nepřátelské. 5
3. 3 FIGURY, PROPORCE Veskrze většina mých maleb je figurálního rázu. Postavy jsou více či méně expresivně deformovány, mají charakteristické výrazy, doplněné nepřiměřenou sinalostí a zastřeností, jako by ani nebyly přítomny. Moţná, ţe ani neví, jestli vlastně vůbec existují. Postavy se často krčí, ohýbají, choulí. Zdá se, ţe se chtějí nějak chránit, schovat se před světem. Některé části figur bývají zvětšeny, jiné potlačeny.
Bývá- li zdůrazněn význam některé části těla nadměrnou velikostí, dostávají se další oblasti do pozadí. Důleţité jsou zvláště změny v zobrazení těla u spontánních kreseb, které vycházejí z nevědomí. Změny se objevují mimovolně tam, kde nemusí jít přímo o kreslířský nebo malířský záměr. Zde se jedná o nevědomé proţívání těla sebe samého. V obrazech i písmu jsou analogicky ke schématu těla člověka přiřazována: k hlavě- oblast duchovní, k oblasti hrudníku, břicha- citová a k oblasti pánve, nohoupudová oblast. Tato schémata na obraze mohou charakterizovat naše schéma proporcí psychických či fyzických. 6
4
inspirováno: dostupné z WWW:
5
inspirováno: dostupné z WWW:
6
Riedel, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství, s. 142- 143
20
3. 4 PERSPEKTIVA, KOMPOZICE Na mých obrazech se nyní začala objevovat barevná perspektiva, kterou jsem v posledních letech příliš nepouţívala. Dříve jsem spíše zobrazovala velmi expresivní, neplastické plochy. Práce s prostorem mi dává nové výtvarné moţnosti. Je zde umoţněn vztah, jakási konfrontace postavy a pozadí. Psychologická výpovědní hodnota perspektivy znamená, ţe člověk zaujme (v jistém smyslu i s odstupem) určité stanovisko vůči výpovědi, která má být zobrazena. Jedná se o stanovisko vědomé, subjektivní, blízké já. Objevuje se tak moţnost, jak poodstoupit od zobrazovaného a připustit si psychologickou výpověď, která by z přílišné blízkosti mohla být zdrcující. Perspektivní přiřazování předpokládá schopnost zaujmout určitý úhel pohledu. Ten přitom jasně ukáţe, jaké zobrazení pozorovateli vyvstane v zorném poli vědomí. Ukazuje se, co je malířovu vědomí bliţší nebo vzdálenější, co k sobě přisouvá blíţ, co od sebe odsouvá.7 Nejniternější vnitřní prostor je tak prostorem zobrazeným na obraze v popředí. Tak se objevuje i v mých dílech.
4 VÝPOVĚĎ OBRAZŮ Kaţdý obraz má podle mého názoru svou vlastní tvář, svůj ţivot, také obsahuje určitou výpověď o autorovi. Líbí se mi sledovat různé prvky na jakémkoli obraze. Co asi značí ten detail, který se na ploše vyskytuje zrovna na tom určitém místě? Proč zrovna volí malíř tuto barevnost? Proč deformuje zrovna tu věc? Co je touto abstrakcí myšleno? Mohu se jen domnívat, zkoumat. A to mě neskutečně láká.
7
Riedel, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství, s. 109- 110
21
Pokouším se probádat i své obrazy a zjistit alespoň všeobecný obsah. Snaţím se s obrazy mluvit nebo je nechat promlouvat. Poselství ať putuje k mé duši.
4. 1 JÁ A OBRAZY Dlouho, uţ od mého raného dětství mě obrazy fascinují. Vzpomínám si na jeden, který visel v dětském pokojíčku na stěně. Svým způsobem se mi nelíbil. Uţ v 1. třídě se mi zdál kýčovitý. Byl ale pestrý svými symboly, předměty, jeţ na něm byly vymalovány a prostorem, v němţ se ocitaly. Jednalo se zřejmě o obraz určený dětem. Vybavuji si na něm dudlík obří velikosti, veliký šestihranný barevný křišťál, malinký hrad z kostek a krajinu se spoustou tajemných míst, pouţitelných při hře na schovávanou. V tu dobu, kdy u nás ten obraz visel, jsem jej znala nazpaměť a dokonce jsem se z něj zkoušela. Leţela jsem na posteli se zavřenýma očima a přemítala, co kde leţí. Někdy se mi o něm i zdálo. Teprve asi před 10 -ti lety jsem se rozhodla toto dílo sundat a vyhodit. Zanedlouho mi ale obraz chyběl. Nikde jsem nemohla najít takové potěšení, jakým byl pohled na obraz. A tak jsem začala chodit do galerií. Výtvarné umění mě uchvacuje jako celek, ale přímo obrazy v něm mají své zvláštní místo. Vejdu- li do galerie, oţívám. Mlčím. Oţívám vnitřně. Proţívám novou přítomnost. Pohled na obrazy mě povznáší podobně jako hodina jógy, ale projevuje se naléhavěji, drásavěji, doslova pulzuje, strhuje mě k vnitřnímu pohybu, toku. Zatímco v józe jde o tok kontrolovatelný a pravidelný, tady se strhává a zalévá ve vteřině celé mé tělo. Uvaţuji, jestli do obrazů umělci dávají nějaké esence nebo byliny. Ne, jen nesou na trh vlastní kůţi. A já potřebuji tu sílu, energii, kterou díla vyzařují. Abych si sama mohla sednout k barvám a mohla tvořit.
22
4. 2 JÁ A MÉ OBRAZY Škoda je, ţe tímto pohledem potom nemohu pozorovat díla svá. S nadšením, s vlévající se energií. Jako bych se před těmi svými obrazy styděla. Sama před sebou stojím nahá. Nejspíš se tak děje proto, ţe má díla se mnou prošla vývojem a procesem vzniku. A ten mi ne vţdy připadá zajímavý a hodný spatřit světlo světa. A také nemohou být mé obrazy tolik přitaţlivé proto, ţe jiţ není v jejich kompetenci zprostředkovat mi rozkoš z prvního setkání. Není přítomen onen první pohled, nový kontakt. Já a mé obrazy. Toto sousloví přiřazuji spíše spojení Já a můj vnitřní boj. Dobře vím, čím jsem si u toho kterého obrazu při tvorbě prošla. Tuším s jakým asi příběhem a rozprávěním svého nitra si jej mohu spojit. Do jisté míry svolím, aby o mně obraz vypovídal. Jak moc je to skutečné nebo ne sama nevím. Vţdyť nikdo nevíme, kde je opravdová objektivní skutečnost.
Tyto dvě kapitoly, týkající se mého vztahu k obrazům, mě obrátily k myšlenkám o terapii uměním, které vědomě i nevědomě zatím spíše jen sama na sobě praktikuji. Dále se budu pohybovat na poli teorie arteterapie a artefiletiky.
4. 3 TERAPIE POMOCÍ VNÍMÁNÍ UMĚLECKÝCH DĚL V tomto smyslu mluvíme o receptivní arteterapii. Základem je vnímání uměleckého díla vybraného arteterapeutem. Přičemţ terapeut má jistý záměr, jehoţ cílem je lepší chápání vlastního nitra, poznávání pocitů jiných lidí. Umělecké dílo při vnímání vyţaduje spolupráci, vcítění se. Divák pak dodává své vlastní emoce do uměleckého díla. Takto objevuje duchovnost, ţivotní sílu, naději i smutek. Dle vnitřního zaměření i dle momentální emocionální dispozice se vcítění mění. K tomuto typu terapie řadíme návštěvy galerií a výstav, projekce diapozitivů či videozáznamů, rozhovory o vnímaných artefaktech atd. 8
8
Šicková- Fabrici, J. Základy arteterapie, s. 30
23
Jestliţe se chceme konkrétně na obrazy dívat nebo jim rozumět a interpretovat je, nezbytné je, abychom se vystavili jejich duševní energii a abychom ji brali váţně. Vyzařování by mělo být respektováno, vnímáno. Je nutné s ním počítat. Jakkoli se nás obraz dotýká, ať uţ příjemně nebo negativně, upozorňuje nás na věc, jeţ je nám nějak blízká. 9 Ve výtvarné pedagogice se v tomto smyslu setkáváme s art- centrickou linií, pojmenovanou Janem Slavíkem. Ta za základní kámen své působnosti povaţuje oţivení vztahů mezi výtvarnou výchovou a profesionální uměleckou tvorbou. Heslem programu je umělecká gramotnost. Prostředkem jsou například galerijní animace, kde umělecký pedagog, lektor zprostředkovává a rozkrývá divákovi pohled na dílo. Zasazuje téţ umělecký výtvor do širšího kontextu dějin umění, tvorby autora, jeho ţivotního příběhu. Je pak na divákovi, jaké pocity a poznatky si z muzea či galerie nakonec odnese. Základním mottem tohoto přístupu je: „záţitek, dialog, interpretace“.
4. 4 TERAPIE TVORBOU Druh arteterapie, povaţující za hlavní rys tvorbu samotnou, se nazývá produktivní arteterapie. Vyznačuje se uţitím konkrétních tvůrčích činností (malby, kresby, modelování) či aktivit intermediálních, propojujících různá média, také happeningu u jednotlivce či skupiny. 10 Tento typ práce s lidmi uvádí do chodu teorii, ţe pomocí umění člověk můţe reflektovat své nitro, pocity, emoce, i s tím, co jej tíţí. Autor se tak dostává k příčinám svých problémů. Posléze se škodlivé a patologické můţe ventilovat a to tak, ţe se převádí, transformuje do uměleckého díla. Zpětnou vazbou bývá terapeutický vliv na autorovy fyzické a psychické danosti. 11
9
Riedel, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství, s. 20
10
Šicková- Fabrici, J. Základy arteterapie, s. 30
11
totéž, s. 40
24
„Člověka léčí právě poznání příčiny nemoci. Jestliže dá něčemu nejasnému, beztvarému konkrétní tvar, který se dá vnímat vizuálně nebo hapticky, může se zrodit terapeutický potenciál umělecké reflexe.“ 12 V artefiletice, poměrně novém způsobu vyučování výtvarné výchovy ve školách, jde také o proţitek umění. Princip artefiletiky je zaloţen na záţitku z umělecké tvorby ţáka a na jeho reflexi. Jde o těsnější přiblíţení výchovy k vlastnímu proţitku a osobní ţivotní zkušeností ţáka. Je zdrojem k vypracovávání kulturní citlivosti a poznání, ale i zdrojem sebepoznání. 13 Mnohé načerpala tato metoda z arteterapie. Nejde ale o terapii uměním, nýbrţ o takzvanou výchovu uměním. To znamená, ţe artefiletický přístup by měl svým vlivem předcházet
vzniku
nebo
zabraňovat
rozvoji
psychopatologických
a
sociálně
patologických jevů.
4. 5 AUTOTERAPIE Ze všech mých poznatků vyplývá, ţe svoji tvorbu vnímám jako uvolnění ze spárů tíţivých stavů a situací. Vyuţívám její účinek k jakési očistě sebe samé. Pouţiji pro to tedy výraz „autoterapie.“ Myslím si, ţe takovéto zamyšlení nad sebou samým, vnímání tvorby jako očisty, by mohlo být přínosné pro kaţdého člověka. Nejen pro ţáka, umělce, či duševně nebo mentálně nemocného. Malovat, kreslit a modelovat je odjakţiva specificky lidská činnost. Můţe slouţit ke komunikaci jak s ostatními lidmi, tak i k rozmluvě se sebou samým. Tak, jako slouţí mé obrazy mě.
12
Šicková- Fabrici, J. Základy arteterapie, s. 40
13
Slavík, J. Umění zážitku, zážitek umění, s. 13
25
5 ODKAZY NA UMĚNÍ 5. 1 EXPRESIONISMUS Při celkovém náhledu na své výtvarné snaţení a jeho zřetelné rysy, se domnívám, ţe tvorbě nechybí expresivní ráz. Ostré tahy štětcem, pozměněná barevnost, „pochroumané“ postavy se svým nezaměnitelným výrazem. V něm se zračí strach, vztek, beznaděj, někdy závist, jindy smutek a splín. Pro expresionismus jsou typické citové extrémy. Je to umění neklidu a hledání pravdy. 14 Povaţujeme jej za úkaz nového lidství, který tolik nezávisí na vnějším modelu. Projevy expresionistů motivuje povědomí, instinkty, intuice a patos. Jedná se o směr přinášející „nové kvality ţivota.“ Expresionista nevidí, ale dívá se. Má tvořivého ducha, nereprodukuje. Vytváří si obraz světa kolem podle své vůle, skutečnost je tak teprve tvořena jeho vizemi. Expresionismus je plný výkřiků a explozí, šokování a provokace. Herwarth Walden přišel s názorem, ţe v tomto směru malíř nevytváří „dojem zvenčí“, ale „výraz z nitra“. 15
Emil Nolde- Wildly dancing children (1909) 16 5. 2 PABLO PICASSO
14
Little, S. …ismy: Jak chápat umění, s. 104
15
Wolf, N. Expresionismus, s. 7- 8
16
dostupné z WWW:
26
Jistá podobnost se objevuje u Pabla Picassa v jeho modrém i růţovém období. Z modrého období mi v hlavě utkvěl obraz La vie (Ţivot). Výrazy postav, jejich postoje, melancholická zamlklost, barevnost laděná do modré, ţluté, černé a narůţovělé, to vše mi připomíná mé pocity. Obraz představuje temný svět s lidskou osamělostí. Vyděšené a bezmocné postavy nemají vůbec nic a tak lpí na jediném, co jim zbylo, na ţivotě samotném. Ţena objímá svého milence, další ţena své dítě, milenci v pozadí jeden druhého. Dívka v kresbě objímá dokonce sebe sama, protoţe nikoho blízkého jiţ nemá.17
La Vie (1903) 18
17
18
Vigué, J. Mistři světového malířství, s. 436
dostupné z WWW:
27
V růţovém období také Picassovy obrazy odráţejí stav jeho mysli. Mapují dobu svého vzniku. Autor pouţívá jiţ teplejší, jasnější barvy, například růţovou, lososovou a granátovou). Ty naplňují obrazy mnohem větším optimismem. Ale barva pleti a výrazy zůstávají jakési neurčité, smutné a zasněné. Připomínají mi jak mou současnou tvorbu pro diplomovou práci, tak mé práce, tvořené i před několika lety. 19
Rodina ze Saltimbanques (1905) 20
5. 3 VLADIMÍR KOKOLIA Kdyţ jsem hledala nějaké vnitřní podobnosti tvorby s českými autory, narazila jsem na Vladimíra Kokoliu. Dostala se mi do rukou kniha Kresby (z Většího cyklu). Nejedná se přímo o charakteristickou tvorbu autora, sám v závěru sborníku naznačil, ţe jde o volné intuitivní kresby. Ale já jsem právě v tomto typu jeho tvorby našla důleţité spojení se svým nitrem.
19
Vigué, J. Mistři světového malířství, s. 437
20
dostupné z WWW:
28
Jde o kresby, provedené na tzv. ruský balicí papír, nepouţitelný v tiskárně, formát o něco větší neţ A3. Autor tvrdí, ţe tento druh tvorby byl pro něj dříve jen čistě terapeutickou záleţitostí, kterou doprovázela osobní či jiná krize. Ale najednou se něco prolomilo a vedlo doslova ke kresebné hyperaktivitě. Kokolia říká: „Nebál jsem se, že něco pokazím, kresby nebylo třeba „vymýšlet“, stačilo jenom čekat, až přijdou a nezavazet příliš jejich potřebám. Přicházely rychle, v sériích, překvapovaly mě.“ Přestoţe umělec nepovaţoval tyto kresby aţ tak za „svoje“, měl pocit, ţe do jeho čar vtéká snad všechno moţné zlo ze světa, a ţe se tím čistí. Ze začátku prý neuvaţoval o vystavování díla z obavy, ţe zachycené zlo půjde dále do oběhu mezi lidi. Nakonec ale povolil a výstava se konala. 21 Kaţdopádně kresby z Většího cyklu Vladimíra Kokolii jsou mi nadmíru blízké. Svým provedením i náměty mi připomínají jak mé současné kresby, tak i kresby a malby v mých 15- ti aţ 18- ti letech. Kdyţ jsem si po důkladném prolistování knihy přečetla doslov, bylo mi jasné, ţe i vnitřní popudy k tvorbě v jeho podání se podobaly těm mým.
Přebal knihy Kokolia, V. Kresby (z Většího cyklu) 22
21
Kokolia, V. Kresby (z Většího cyklu), s. 320
22
dostupné z WWW:
29
II. PRAKTICKÁ ČÁST
30
6 ŘADA DĚL PRO DIPLOMOVOU PRÁCI 6. 1 OBECNĚ K PRÁCI Období, které doprovázelo mou diplomovou práci, pro mě nebylo obdobím nejlehčím. Propadla jsem stresu, strachu a tlaku na svoji osobu. Odvolala jsem téměř všechny koníčky a brigády s tím, ţe se budu věnovat pouze malbě a tvorbě diplomové práce. Zbyla mi tedy úplně prázdná, v samotě strávená odpoledne, jeţ mě nabádala k ještě zevrubnějšímu zkoumání a rozebírání sebe sama. Navíc absolutní ticho, soustředění se jen podpořilo mé deprese v prázdném bytě. Tak vznikala díla pro tuto závěrečnou práci. Jak jsem jiţ dříve zmínila, mám tendence malovat své pocity a nálady přímo. Proto tento soubor obrazů pro mou diplomovou práci do jisté míry reaguje na mou samotu v bytě. Také naráţí na poměrně velké změny v mém ţivotě. Na odstěhování se od rodičů, kteří tuto mou volbu nemohou stále pochopit. Zároveň odráţí mé nové souţití s jiným člověkem, partnerem, které také není vţdy procházkou v růţovém sadu. Svým způsobem série ukazuje můj boj sama se sebou, ale zároveň i vnitřní ticho a prázdnotu. Všeho zlého bych se přitom chtěla zbavit a „nechat“ to obrazům. V teoretické části jsem mluvila o zobrazování stavu, kdy nemohu dosáhnout ţádné radosti, nedaří se mi duševně splynout se světem a vesmírem. Přesně v tomto stavu jsem se ocitala teď. Nešťastná sama nad sebou zobrazovala jsem osoby podobné mě. Osoby se krčí, sklánějí hlavu, všemoţně se „deformují“, aby je bylo co nejméně vidět. Přitom vţdy viditelně zabírají velmi obsáhlou část obrazu.
Pro svou závěrečnou práci jsem zvolila malbu akrylovými barvami na sololitové desky. Pouţila jsem při tom formát 122 x 91, 5 cm, coţ je poměrně velká plocha. Poprvé jsem si takto vyzkoušela malovat větší obrazy. Postupovala jsem obdobně, jak to popisuji v teoretické části. S velkým úsilím nakonec vzniklo 6 děl. Na dalších stranách popisuji, jak je vnímám já a v přílohách na konci práce se objevuje jejich fotografická dokumentace.
31
6. 2 OBRAZY Obraz č. 1: Obrazem se táhne stůl, vede z levého spodního rohu do pravé horní čtvrtiny obrazu. V popředí, dole vpravo sedí u tohoto stolu velká figura ţeny v červeném oděvu a podpírá si hlavu. Daleko za ní, usazeni u stejného stolu, hovoří spolu čtyři další lidé. Jsou zaujatí komunikací. „Červená“ ţena vpředu se od nich odvrací. Navíc oni od ní sedí nepřiměřeně daleko. Zdá se, ţe ţena s nikým nechce mluvit, vyhýbá se kontaktu. Ale přitom je smutná, nervózní. Nejspíš má pocit, ţe všichni jsou na své ţivotní cestě dál neţ ona. Ona se přitom se svou samotou a vyhýbavostí nedokáţe pohnout z místa.
Obraz č. 2: Ţena. Zabírá téměř celou plochu obrazu. Klečí na podlaze v krátkých růţových šatech. S otevřenými ústy, připravenými k výkřiku, vypadá jako zvíře, jemuţ bylo nějakým způsobem ublíţeno. Jedno oko má zavřené. Znervózňuje mě svým výrazem. Vyvolává ve mně smíšené pocity. Sama asi neví, jestli je na tom tak špatně, jak to na první pohled vypadá. Zdá se mi, ţe je to ţena v domácnosti. Taková, která se na jednu stranu děsí nekonečné práce v domě, ale na druhou stranu s tím počítá jako se svým ţivotním údělem. A počítá i s dalšími jinými komplikacemi svého bytí. Bytí ţenou.
Obraz č. 3: Postel z našeho bytu. V ní uvnitř leţí člověk. Nebo jiná bytost podobná lidské. Leze jí jen hlava, ruce, nohy, nemá ţádný trup. Postel mi připomíná rakev, něco, z čeho se člověk nemůţe dostat, z čeho se těţko probouzí. Bytost si prohlíţí svoje ruce. Zřejmě neví, jestli tu je a ţije, či nikoliv. Obličej má rysy mé babičky, která zemřela před několika lety. Moţná mi připomíná mé sny, v nichţ mám pocit, ţe ona je tu stále se mnou. Moţná.
32
Obraz č. 4: Lidé. Spousta lidí. Dav, všichni se usmívají. Někteří ironicky. Všechno je mi odporné. Nenávidím davy. V druhé řadě vpravo, to jsem nejspíš já, odvracím obličej, dívám se ven z obrazu, chci utéct. Chci uniknout sama sobě, svým tisíci tvářím. Ti lidé na obraze mají v sobě zášť, závist, posměch, opovrţení, nespokojenost, nestabilitu, přílišnou zvědavost. Přeji si být úplně jiná neţ oni. Přitom jsem stejná. To vše jsem já. Je to můj obraz, můj vnitřní prostor.
Obraz č. 5: Dívka, která se ukrývá. Ráda by se vrátila do dětství. Hra. Ocitá se pod věšákem na svrchní oděvy v našem bytě. Kabáty, bundy, svetry mají výrazné barvy. Barvy oblečení mých blízkých osob. Červenomodrou bundu mívala babička, fialovou maminka, červený svetr otec apod. Ţádné oblečení není její. Ona sama je nahá. Jako by se nechtěla obléct do ničeho vlastního. Jako by si chtěla vybrat, čí svršky si na sebe oblékne. Zdá se, ţe se nechce ještě postavit na vlastní nohy. Sní o dětství.
Obraz č. 6: Trocha něhy. Ţena, namalovaná tak, ţe se k divákovi točí zády. Blízko sebe má muţe. Ten je obrácen obličejem k pozorovateli. Zdá se, ţe k ţeně přichází nemocný, s velkou pokorou a láskou. Ta mu celou svou rukou objímá hlavu. Na temeni jej jemně hladí. Zároveň ale její horní končetina v lokti svírá ostrý úhel a muţovu hlavu přiškrcuje. Ţena zdánlivě působí vyrovnaně a klidně. I její klečící, v zádech pěkně narovnaná, sebevědomá pozice to naznačuje. Avšak někde uvnitř své bytosti je nejspíš nějakým způsobem vyšinutá, coţ právě v tomto momentě vyplynulo na povrch. Trocha násilí.
33
6. 3 DODATKY K OBRAZŮM Teprve, kdyţ slovně popisuji, co se na mých obrazech odehrává, si uvědomuji, jak málo o nich vím. Na počátku tvorby kaţdého z nich byla idea, provedená posléze v náčrtku a dále zkoumaná v barvě na desce. Vţdy byl přítomen nějaký kontext s dobou a místem vzniku, s mou momentální náladou. Ale aţ teď si všímám důkladněji, jak na mě výtvory působí. Musím přiznat, ţe asi polovina obsahu byla zamýšlena předem, ale dobrá další polovina se mi vyjevuje před očima teprve teď při blízkém zkoumání. Myslím si navíc, ţe mnoho dalších významů by mi mohly obrazy ještě poskytnout. Pravdou je, ţe kaţdý další člověk, bude-li se na mé dílo dívat, uzří v něm moţná jiné věci, proţívat bude jiné pocity, třeba na míle vzdálené od mých představ. Ale já jsem popisovala čistě své postoje, své názory na svá díla. Vycházela jsem přitom ze zkušeností, myšlenek a stavů, jeţ se mi spojují jak s diplomovou prací, tak s mým ţivotem samotným.
34
III. DIDAKTICKÁ ČÁST
35
7 ČLOVĚK A JEHO VNITŘNÍ SVĚT Zamýšlela jsem se nad tématem, které předloţím dětem v didaktické části práce a došla jsem k závěru, ţe by mělo úzce souviset s tématem mým. Chtěla jsem, aby děti také proţívaly svůj vnitřní svět, svoje nálady, pocity, myšlenky. Aby zobrazovaly nejen to, co se děje kolem nich, ale i to, nebo právě to, co se děje přímo v nich. Aby barvy, struktury a tvary mohly ladit s jejich smýšlením a s momentálními náladami. Projekt jsem tedy nazvala ČLOVĚK A JEHO VNITŘNÍ SVĚT. Většina úkolů se týkala kresby a malby. Ţáci přitom tvořili podobnými prostředky jako já. K dispozici měli tuţky, rudky, suché a mastné pastely a hlavně tempery. Větší část projektu jsem realizovala ve výtvarném sdruţení Studio Experiment, kde vyučuji kaţdé úterý. Mám zde volnou ruku při výběru témat, tak jsem do hodin zařadila i tento svůj malý projekt. Do něj volně spadá i jeden úkol, který jsem realizovala jiţ při své pedagogické praxi na ZUŠ v Litovli. V přílohách se objevuje několik fotografií z tohoto projektu.
fotografie z projektu
36
7. 1 JEDNOTLIVÉ ÚKOLY ÚKOL č. 1: PROTIKLADY Cílová skupina: Ţáci 1. - 5. třídy ZŠ Výchovně vzdělávací cíl: Vnímání protikladných významů slov, rozvoj osobních vztahů k zobrazovanému, co je příjemné, co naopak, abstraktní výtvarné vyjádření něčeho nekonkrétního (tj. ţádná věc, zvíře, postava apod.). Zařazení hádanky do vyučování. (Kaţdý maluje sám svá vlastní témata, ostatní v závěru budou hádat, co je u koho vytvořeno.) Časový plán: 2 vyučovací hodiny Metoda, technika: Malba temperovými barvami na papír formátu A3 Postup práce: Krátká motivace dětí. Ptám se, jestli všichni vědí, co jsou to protiklady, jaké znají protiklady. Ať si to představí: veselý- smutný, kyselý- sladký, světlý- tmavý apod. Poté rozdám papíry, kaţdý dostane vţdy po dvou papírech na dva opačné významy. Děti malují, ptají se. Já mezi nimi chodím a pomáhám jim řešit problémy s tvorbou. V závěru hodiny dáme výkresy na jedno společné místo. Vedu o nich s dětmi dialog. Jedná se o formu hádanky. Společně zkoušíme zjistit, jaké protiklady kdo vytvořil. Pomůcky, materiál: Papíry A3, temperové barvy, štětce, kelímky s vodou. Tato práce s dětmi na mě zapůsobila mile. I dívky z první třídy, přestoţe ještě pořádně nevěděly, co mají tvořit, se toho chopily s náramnou vervou. Líbilo se mi, ţe kaţdý zvolil svůj vlastní přístup k zobrazení. Také bylo z maleb patrné, ţe stejná vlastnost, protiklad se všem nejeví stejně. Kaţdý do obrázku zkrátka vloţil sám sebe a své niterné pocity.
37
ÚKOL č. 2: LIDSKÉ VLASTNOSTI Cílová skupina: Ţáci 6. – 9. třídy Výchovně vzdělávací cíl: Zamyšlení se sám nad sebou, nad svými špatnými a dobrými vlastnostmi. Přemýšlení o lidstvu všeobecně. Jaké jsou pro nás zásadní lidské vlastnosti. Jaké povahové rysy bych chtěl, chtěla mít, jaké nikoliv. Prozkoumání a vyjádření tohoto tématu výtvarnou technikou abstraktní malby. Časový plán: 3 vyučovací hodiny Metoda, technika: Malba temperovými barvami na formát A3 Postup práce: Motivační rozhovor o lidských vlastnostech, zamyšlení se nad sebou samým. Jaký, jaká jsem. Poté následuje malba alespoň jedné dobré a jedné špatné vlastnosti. Mezi sebou se ţáci nesvěřují, co zobrazují. V závěru hodiny společně odhadujeme, co vyjadřují vytvořená dílka. Dále je rozebíráme, mluvíme o nich. Ptám se ţáků, zda jsou to přímo jejich vlastnosti. Jestli jde spíše o chtěné, nebo naopak o nechtěné typy povah. Pomůcky, materiál: Temperové barvy, papíry A3, štětce, kelímky s vodou U tohoto úkolu mě ţáci příjemně překvapili. Ţasla jsem nad tím, jak působivě se dokázali vypořádat s abstraktním tématem. Z mnoha výkresů jsem dokázala vycítit, o jakou asi vlastnost jde. Neuhodla jsem vţdy zcela přesnou definici, ale vţdy jsem se alespoň přiblíţila výtvarně zkoumanému tématu. Velice se mi líbila barevnost. Ţáci volili výrazné barvy a pozoruhodné kombinace. Kolorit uţívali v čisté i míchané formě, ale vţdy velmi osobitě a zajímavě.
38
ÚKOL č. 3: CO JE VE MNĚ Cílová skupina: Ţáci 1. – 5. třídy Výchovně vzdělávací cíl: Podněcování ţáků v přemýšlení o sobě samém, o svých myšlenkách, zájmech, cílech. Komunikace, zaloţená na vyprávění o vlastním ţivotě a proţívání. Zpracování tohoto tématu barevnou kresbou. Časový plán: 2 vyučovací hodiny Metoda, technika: Kresba mastným, suchým pastelem na formát A3 Postup práce: Pobízím děti, ať si představí, co se odehrává právě v jejich hlavě, na co myslí. Co mohou dělat rukama, co nohama, jaké schopnosti části jejich těla mají. Poté, co je krátce motivuji, je vybídnu, ať si obkreslí na papír obrys svojí hlavy, rukou, popř. i chodidel a do nich pak zaznamenají své myšlenky, jejich obsah. Vyjadřovat se mohou barevně, ve tvarech. Jak kdo chce, jak kdo cítí. Děti kreslí, mluvíme o tématu. V závěru hodiny provedeme společnou reflexi všech výkresů. Kaţdý z ţáků mi o sobě a svém výtvoru krátce povypráví. Dozvídám se spoustu zajímavých nových přístupů ke světu uvnitř člověka. Pomůcky, materiál: Barevné mastné a suché pastely, papíry formátu A3 S tímto tématem si děti poradily přinejmenším zajímavě. Vznikla řada pozoruhodných výtvorů. Fascinovalo mě, s jakým temperamentem se do toho pouštěli i ţáci v jiných hodinách výtvarné tvorby tišší, uzavřenější. Vynikla zde nekonečná pestrost dětských světů, nepodřízených všeobecné „dospělácké“ logice. Objevily se jak abstraktní tvary, expresívně na části rozdělené hlavy, tak i různá zobrazení konkrétních myšlenek ve formě zakreslení určitých zvířat, zájmů a činností. Kaţdý přišel s naprosto originální myšlenkou.
39
ÚKOL č. 4: VNITŘNÍ ENERGIE Cílová skupina: Ţáci 6. – 9. třídy Výchovně vzdělávací cíl: Děti se uklidní, uvolní, měly by se snaţit prodýchat celé tělo. Tak dostávají moţnost nahlédnout do sebe, do svého nitra. Nechávají v sobě objevit tok energie, vnitřní pocity. Časový plán: 3- 6 vyučovacích hodin Metoda, technika: Kresba tuţkou a malba temperovými barvami na obrovský kus balicího papíru Postup práce: Začínám krátkou etudou, meditací. Ţáci sedí v pohodlných pozicích na ţidlích. Zavřou oči. Puštěná je jen tichá meditační hudba. Šeptem jim naznačuji, co mají dělat. Dýchat, uvědomovat si cestu dechu a její energii. Děti prodýchávají celé tělo, uvolňují se, na nic nemyslí. Po 10 minutách končíme, ţáci se protáhnou. Docházíme k samotnému úkolu. Ţáci si natrhají dostatečně velké kusy balicího papíru a navzájem si mezi sebou tuţkou obkreslí obrysy svých těl v pohodlných polohách. Kaţdý si následně vezme svůj obrys na papíře, najde si místo. Děti mají přemýšlet o tom, co během meditace cítily, co je například bolelo, ve kterých místech jim bylo příjemně, kde teplo, chladno. Jaký byl směr energie. Jedná se o vyjádření převáţně v liniích a barvách. V závěru hodiny nejsou ještě všichni s prací hotovi, i přesto si spolu popovídáme a shrneme, jak se ţákům pracovalo. Co kdo vnímal. Pomůcky, materiál: šedý balicí papír, tuţky, gumy, temperové barvy, štětce, kelímky s vodou Tento úkol byl jedním z nejzábavnějších a zároveň nejintimnějších úkolů, které ve výuce proběhly. Výtvory hýřily všemi barvami. Přičemţ právě ony barvy úţasným způsobem postupně zviditelňovaly pocity, proţitky, pohyby energie a dechu z jedné tiché, volné meditační chvíle. Ţáci na to často vzpomínají, coţ je pro mě příjemnou zpětnou vazbou.
40
ÚKOL č. 5: ZÁZNAM HMATOVÉ ZKUŠENOSTI Cílová skupina: RS- rozšířený seminář, 1. - 4. ročník SŠ a jeden desetiletý chlapec Výchovně vzdělávací cíl: Seznámení ţáků s tvorbou J. Beuyse, s jeho příběhem, inspirací dotykovými a pocitovými záţitky v ţivotě a umění. Snaha o pochopení, ţe není důleţité vnímat umění jen zrakově, ale také jinými smysly, například hmatem. Zamyšlení se nad tím, jaké v nás vyvolává pocity taková zkušenost. Časový plán: 3 vyučovací hodiny Metoda, technika a postup práce: Začala jsem krátkou motivací ţivotním příběhem Josepha Beuyse. Následně jsem před ţáky naskládala krabice, do kterých nemohli nahlédnout. V kaţdé z nich byl jiný materiál- peří, máslo, mouka, zrní, zbytky plyše, drátěnka a piliny. Kaţdý si do všech otvorů v krabicích mohl postupně strčit ruku, ohmatat materiál, několika slovy popsat své pocity a doplnit je kresbou suchým pastelem. Kaţdý na A4. Všechny pocity jsme rozebírali. Potom dostali ţáci velké výkresy, do kterých měli uspořádat vlastní kompozici ze svých proţitků. O všem jsme posléze hovořili. Pomůcky, materiál: Krabice s různými obsahy, tvrdé papíry A4, barevné papíry velkých formátů, suchý pastel, tuţka Při těchto činnostech se ţáci uvolnili a plně se soustředili na kaţdičký pocit. V učebně nastalo úplné ticho. Všichni byli zaujati zkoumáním neviditelného, jen hmatatelného. Kaţdému záznamu věnovali velkou pozornost. Nejpřekvapivější a zároveň nejkrásnější bylo pro mne následné srovnávání pocitů z jedné věci. Někomu byla například mouka blízká, příjemná, někoho zase znervózňovala svou „tekutostí“. Neméně mě fascinovaly kompozice a jejich příběhy, které si autoři pak ze svých záznamů vytvořili.
41
7. 2 PŘÍNOS DIDAKTICKÉ ČÁSTI Práce s dětmi rozšířila mé téma do dalších rovin. Dětský projev má tolik různých poloh, je nespoutaný, ţivý, i kdyţ někdy třeba i nechtěný, nevědomý. Největší dojem na mě dělá jeho přímost, tvorba bez neustálého gumování a opravování. Jakoby ty malé děti uţ byly sebejistými umělci, kteří si takovýto přístup mohou dovolit. Hodiny jsme věnovali zobrazování něčeho abstraktního nebo něčeho, co se skrývá uvnitř. Všimla jsem si, ţe zobrazení vnitřního objemu je pro děti stejně lákavé jako kreslení vnějšího vzhledu věcí. Nikdo z nich si nelámal hlavu tím, jak zakreslit do obrysu hlavy své myšlenky a pocity. Děti se zpravidla takovýchto situací nelekají, prostě zobrazují věci, jako by byly průhledné. Jednají navzdory tomu, ţe reálně to není moţné. Zdá se, ţe mají dar „rentgenového vidění“. Dětem však jde pořád o jednu věc: zobrazit ty věci, o kterých ví a které je zajímají.23 O něco hůře se mi pracovalo na takovýchto úkolech s ţáky druhého stupně. Spontánnost jiţ pominula, do tvorby je člověk někdy musel nutit. Avšak nebylo to ţádné přehnané násilí. Fantazii, slovní zásobu a výtvarné zkušenosti mají větší ţáci velmi rozvinuté. Vznikají nakonec zajímavá, pro mne opravdu nepředpokládaná díla s originálním slovním doprovodem. Jen uţ nejsou tak divoká a ryzí. Z obrazů je patrná značná umírněnost i napětí. V posledním úkolu jsem pracovala s ţáky střední školy. Jedná se o studenty se zájmem o rozšířenou výuku výtvarné výchovy. Zde nenastal ţádný problém. Naopak ţáci kreslili beze slov, intenzivně, vnímavě a nadmíru soustředěně. Duše splývaly s tvorbou, ničím se nenechaly rušit. V úvodu hodiny jsem ani v nejmenším nečekala, jaký výsledek bude tento hmatový námět mít. Odcházela jsem z hodin praxe i ze Studia Experiment s dobrým pocitem, ţe pro mě přitaţlivé úkoly, mohou být zajímavé i pro jiné. Zároveň jsem si uvědomila, ţe většinu mých úkolů doprovázel artefiletický aţ arteterapeutický přístup. 23
Uždil, J. Čáry, klikyháky, paňáci a auta, s. 42
42
ZÁVĚR Ocitám se na konci své práce a myslím, ţe vše podstatné bylo v předchozích kapitolách řečeno. Shrnu to tedy v několika odstavcích. Zjistila jsem, ţe předpoklady k tvorbě jsem měla jiţ v útlém dětství. I témata se odvíjejí od stejného nebo podobného základu, jako tomu bylo kdysi. Provází mě stále sen, o tom jak maluji svět. Svět kolem sebe přetvářím dle svých vnitřních pohnutek. Transformuji jej na svůj vnitřní svět. Dále jsem objevila při práci spoustu nových myšlenek. Jestli jsem se vţdy zabývala zkoumáním svého nitra, nyní jsem zúročila své poznatky, utříbila si je, doplnila nové a sepsala do této formy. Uvědomila jsem si téţ, ţe mému cítění jsou velmi blízké principy artefiletiky a arteterapie. Ty jsem nakonec vyzkoušela nejen na sobě, ale i na dětech ve svém didaktickém projektu. Celá práce svým způsobem mapuje můj dosavadní ţivot s tuţkou a štětcem v ruce. Tak doplňuje cyklus mých děl logickým příběhem, proč právě takto jsem se vyjádřila v diplomové práci. Nakonec mi dochází, ţe se mi opravdu stýská po dětství a jeho bezstarostnosti. Přitom s tím nemohu nic udělat. Jediné, co mohu, je uklidnit se svou tvorbou. A dále hledat v hloubi sebe pravou sílu své dětské duše. Hledat tu duši, která od narození zůstává nezměněna. Hledat tu sílu, kterou hýří děti. Třeba právě ty, s nimiţ pracuji kaţdé úterý ve svých výtvarných hodinách.
43
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ:
Literatura: ECO, U. Dějiny krásy. 1. vyd. , Praha: Argo, 2005. 439 s. FÜRST, M. Psychologie (Včetně vývojové psychologie a teorie výchovy). Olomouc: Votobia, 1997. 263 s. GOETHE, J. W. Smyslově- morální účinek barev, s předmluvou Jana Dostala. Hranice: Fabula, 2004. 111 s. KOKOLIA, V. Kresby (z Většího cyklu). 1. vyd. Praha: Trigon, 1997. 319 s. KOLEKTIV AUTORŮ. Akryl a kvaš: příručka výtvarníka: materiály, techniky, barva a kompozice, styl, náměty. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2004. 224 s. LITTLE, S. …ismy: jak chápat umění. Praha: Slovart, 2005. 159 s. MASÁK, J. Kreslíme a malujeme. 3. dopl. vyd. Praha: Práce, 1976. 208 s. MEGLIN, D., MEGLIN, N. Kreslení jako cesta k sebevyjádření. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 223 s. MOSER, F. Malá filosofie pro nefilosofy. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 2005. 158 s. RIEDEL, I. Obrazy v terapii, umění a náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 200 s. SLAVÍK, J. Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky. 1. díl. Praha: Univerzita Karlova- Pedagogická fakulta, 2001. 281 s.
44
ŠICKOVÁ- FABRICI, J. Základy arteterapie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 176 s. TARGAT, F. Marc Chagall. 1. vyd. Praha: Odeon, 1987. 140 s. UŢDIL, J. Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Výtvarný projev a psychický život dítěte. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 121 s. VIGUÉ, J. Mistři světového malířství. 2. vyd. Praha: Rebo, 2008. 480 s. WOLF, N. Expresionismus. Praha: Slovart, 2005. 95 s.
Internet: Mgr.
Michal
Hanzlovský,
Psychologie
barev,
http://www.celostnimedicina.cz/
psychologie-barev.htm, vyhledáno 25. 3. 2010 Vladimír Kokolia, Kresby (z Většího cyklu), přebal knihy, http://www.trigonknihy.cz/?cat=94&p=1&c=48&l=cze&n=all, vyhledáno 11. 4. 2010 Kol. autorů, Černá barva, http://www.barvy.xf.cz/barvy/cerna-barva, vyhledáno 25. 3. 2010 Emil Nolde, Wildly dancing children, 1909, http://www.differnet.com/experience/atlarge/ nolde-wildlydancingchildren.htm, vyhledáno 11. 4. 2010 Pablo Picasso, La Vie, 1903, http://www.artinvest2000.com/la-vie.htm, vyhledáno 11. 4. 2010. Pablo Picasso, Rodina ze Saltimbanques, 1905, http://www.cicicee.com/cocuk-gorselliste.aspx?menuId=20&IcerikId=403&sayfaId=6346, vyhledáno 11. 4. 2010.
45
SEZNAM PŘÍLOH:
Příloha č. 1: ÚKOL č. 1, ÚKOL č. 2 Příloha č. 2: ÚKOL č. 3, ÚKOL č. 4 Příloha č. 3: ÚKOL č. 5 Příloha č. 4: OBRAZ č. 1 Příloha č. 5: OBRAZ č. 2 Příloha č. 6: OBRAZ č. 3 Příloha č. 7: OBRAZ č. 4 Příloha č. 8: OBRAZ č. 5 Příloha č. 9: OBRAZ č. 6
46
PŘÍLOHY
47
ÚKOL č. 1
ÚKOL č. 2
48
ÚKOL č. 3
ÚKOL č. 4
49
ÚKOL č. 5
50
OBRAZ č. 1
51
OBRAZ č. 2
52
OBRAZ č. 3
53
OBRAZ č. 4
54
OBRAZ č. 5
55
OBRAZ č. 6
56
ANOTACE Jméno a příjmení:
Svatava Hoffmannová
Katedra:
Katedra výtvarné výchovy
Vedoucí práce:
doc. Mgr. Petr Jochmann
Rok obhajoby:
2010
Název práce:
Prostor ve mně
Název v angličtině:
The space inside me
Anotace práce:
Celá diplomová práce reflektuje mé osobní vnitřní proţitky. V teoretické části je zmapován můj duševní ţivot, související s tvorbou. Sleduji jej od dětství, přes dospívání, aţ dodnes. Zabývám se zde malbou a obrazy, věnuji se teorii arteterapie a artefiletiky. Praktická část popisuje vznik mých děl pro diplomovou práci. Didaktická část obsahuje pedagogický projekt, v němţ zkoumám své téma s ţáky v hodinách výtvarné výchovy.
Klíčová slova:
Obrazy, malba, duše, dětství, dospívání, ţivot, terapie
Anotace v angličtině:
The thesis reflects my own experiences. My mental life connected with my work is explored in the theoretical part. I have been observing it since my childhood, throghout my adolescence up until now. My thesis also deals with painting, artetherapy and artephiletics. The practical part describes the process of creation of my works for the thesis. The didactical part includes an educational project in which I examined my topic with the pupils in the art lessons.
Klíčová slova v angličtině:
Paintings, painting, soul, childhood, adolescence, life, therapy
Přílohy vázané v práci:
Obrazové přílohy, ilustrace
Rozsah práce:
45 s., 9 s. obr. příloh
Jazyk práce:
Český jazyk
