UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
Veronika Matoušová III. ročník – prezenční studium
Obor: Speciální pedagogika pro 2. stupeň ZŠ a SŠ výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělávání
VLASY INTIMNÍ MÉDIUM Bakalářská práce
Vedoucí práce: ak. mal. Mária Danielová OLOMOUC 2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vlasy – intimní médium a materiál zpracovala samostatně za použití literatury uvedené v seznamu použité literatury a po odborných konzultacích s vedoucí bakalářské práce. V Praze dne 18. 6. 2010
........................................
Podpis -2-
Chtěla bych poděkovat především vedoucí své práce ak.mal. Márii Danielové za cenné rady, za trpělivé vedení mé práce. Dále všem příznivcům, kteří byli ochotni mi věnovat pramínek vlasů. Děkuji svému příteli za psychickou podporu. V neposlední řadě také děkuji všem ochotným pracovníkům knihoven a galerií. -3-
OBSAH
Úvod
str. 5
1 Teoretická část
str. 6
1.1 Biblický příběh o Samsonu a Delíle
str. 6
1.2 Náhled do historie
str. 8
1.3 Definice moderního šperku
str. 9
1.4 Vlasy jako symbol
str. 11
1.5 Autoři moderního šperku tvořící s vlasy
str. 17
1.5.1 Umělecké tvorba - Masumi Kataoka
str. 17
1.5.2 Lidoví tvůrci - Girl X
str. 21
2 Praktická část
str. 23
2.1 Jak lidé vnímají své vlasy
str. 23
2.2 Vytyčení cíle tvorby
str. 24
2.3 Technologický postup
str. 26
2.3.1 Výroba skříňky
str. 26
2.3.2 Zosobnění
str. 28
3 Závěr
str. 32
4 Resumé
str. 34
Použitá literatura a zdroje
str. 35
-4-
ÚVOD Většina studentů vysokých škol ukončuje své studium písemnou závěrečnou prací na určité téma související s jejich studiem. Studenti výtvarných škol a výtvarných oborů mají to štěstí, že hodiny prosezené u počítače mohou střídat s tvůrčí činností. Pamatuji si, že mne kdysi zaujalo, že má kamarádka maturovala z výtvarné výchovy na gymnáziu. Místo učení neustále kreslila skici od novorozence, přes dospělého člověka, k člověku ve stáří. Měla předvést sérii kreseb jako vývojovou linii v životě člověka skrz portrét. Tato možnost mne zaujala a tak jsem mezi dvěmi studovanými obory zvolila výtvarnou tvorbu. Lákalo mne místo vyhledávání definic ze speciální pedagogiky, tvořit, trochu si hrát a objevit kouzlo něčeho nového. Šperk byl jeden z předmětů, na který jsem se na vysoké škole nejvíce těšila, i když jsem ještě netušila, co tento předmět obnáší. Byla jsem překvapena, když v ateliéru šperku nepřišlo ke slovu tepání, pájení, štípání, ohýbání. Místo mosaze, bronzu, plechu a stříbra přišla práce s papírem, nití a přírodninami. Zpočátku jsem byla trochu zklamaná, ale brzy mne právě volba vytvořit šperk z něčeho úplně běžného, každodenního, ohromila. Možnost použít libovolného materiálu mi dalo velkou svobodu a změnilo můj pohled na věci. Mnohokrát se přistihnu, že si například procházku v lese neužívám jen jako relaxaci, ale také jako badatelskou výpravu, kde zkoumám kombinaci barev, materiálů, hledám peříčka, ulity, zajímavé kousky dřeva a jiné lesní poklady. Původně jsem chtěla pracovat s různými druhy přízí, bavlnek, motouzů, aj., které bych zaplétala do vlasů a tvořila z nich různé kreace. Tato práce by však stála výhradně na fotografické dokumentaci, což není nejvhodnější k prezentaci závěrečné práce. Proto jsem nakonec vybrala původně doplňující médium jako médium hlavní - vlasy. Krásný intimní materiál, jehož „sběr“ není jen přípravou materiálů, ale dalo by se říci, že je i jakousi sociální sondou do mého okolí. Jde o materiál nejvíce citlivý, materiál, který je nositelem genů, tradic, osobnosti majitele. Zároveň šlo o výzvu pracovat s materiálem, se kterým jsem předtím nikdy „výtvarně“ nepracovala a ani jsem se s tvorbou z vlasů příliš nesetkala. Těšila jsem se na objevování nových informací, podnětů a vlastní „průzkumnickou“ práci.
-5-
1. TEORETICKÁ ČÁST 1.1. Biblický příběh o Samsonu a Delíle Vlasy vždy byly a jsou opředeny řadou mýtů a legend, byly využívány k magickým účelům a byly jim přisuzovány magické síly. Pro mou práci jsem vybrala vyprávění o bojovníkovi Samsonovi, který věřil, že jeho síla spočívá v jeho dlouhých vlasech, které od mala nebyly stříhány. „Potom se zamiloval do ženy v Hroznovém úvalu. Jmenovala se Delíla. I přišla k ní pelištejská knížata se žádostí: „Hleď na něm vymámit, v čem spočívá jeho veliká síla, jak bychom ho přemohli a spoutali a zneškodnili. Každý z nás ti dá tisíc sto šekelů stříbra.“ Delíla tedy naléhala na Samsona: „Prozraď mi přece, v čem spočívá tvá veliká síla a čím tě spoutat, abys byl zneškodněn?“ Samson jí řekl: „Kdyby mě spoutali sedmi syrovými houžvemi, které ještě nevyschly, zeslábl bych a byl bych jako kterýkoli člověk.“ Pelištejská knížata jí donesla sedm syrových houžví, které ještě nevyschly, a ona ho jimi spoutala. Přitom u ní v pokojíku na něj číhali. Pak křikla na Samsona: „Samsone, jdou na tebe Pelištejci!“ Tu zpřetrhal houžve, jako se trhá šňůrka z koudele, když ji sežehne oheň, a nevyšlo najevo, v čem spočívá jeho síla. Delíla naléhala na Samsona: „Vidíš, jak jsi mě obelstil a vykládals mi lži. Teď mi však prozraď, čím bys mohl být spoután.“ Odpověděl jí: „Kdyby mě pevně spoutali novými provazy, jichž se dosud nepoužilo, zeslábl bych a byl bych jako kterýkoli člověk.“I vzala Delíla nové provazy, spoutala ho jimi a křikla na něho: „Samsone, jdou na tebe Pelištejci!“ Přitom v pokojíku na něj číhali. Tu strhal provazy s paží jako nitě. Delíla vyčítala Samsonovi: „I teď jsi mě obelstil a vykládáš mi lži. Prozraď mi, čím bys mohl být spoután!“ Odpověděl jí: „Kdybys vpletla mých sedm pramenů vlasů do osnovy.“ Učinila tak, upevnila kolíkem a křikla na něho: „Samsone, jdou na tebe Pelištejci!“ Procitl ze spánku a vytrhl kolík, vratidlo i osnovu. Zase mu vytýkala: „Jak můžeš říkat: ‚Miluji tě,‘ když tvé srdce není při mně! Už třikrát jsi mě obelstil a neprozradils mi, v čem je tvá veliká síla.“ Když ho po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven, otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: „Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk.“ Delíla viděla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala pelištejským knížatům vzkaz: „Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán.“ Pelištejská knížata k ní tedy přišla a přinesla s sebou stříbro. Ona ho uspala na klíně, zavolala jednoho muže a dala oholit sedm pramenů vlasů na jeho hlavě. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho -6-
síla od něho odstoupila. Křikla: „Samsone, jdou na tebe Pelištejci!“ Procitl ze spánku a pomyslil si: „Dostanu se z toho jako dosud vždycky a pouta setřesu.“
Obr.1 : Samson a Delíla (zdroj: http://www.artrussia.ru/pic_c/c075_110.jpg)
Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil. Pelištejci se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli ho do Gázy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít. Ale vlasy na hlavě mu začaly hned po oholení dorůstat. Pelištejská knížata se shromáždila, aby obětovala velkou oběť svému bohu Dágonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: „Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele.“ Když ho lid viděl, vychvaloval svého boha. Volali: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, pustošitele naší země, který mnoho našich skolil.“ Rozjařili se a křičeli: „Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k nevázaným hrám!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby si s ním nevázaně pohrávali. Postavili ho mezi sloupy. Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!“ Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna pelištejská knížata. I na střeše bylo na tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem. I volal Samson k Hospodinu a prosil: „Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na -7-
Pelištejcích pomstu za svoje oči!“ Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. A řekl: „Ať zhynu zároveň s Pelištejci!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takžemrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.“ 1
1.2. Náhled do historie Lidé začali vyrábět různé druhy ozdob hned na začátku své existence. Z počátku nešlo jen o estetickou stránku, ale spíše o různé rituály a magii. První opravdové zdobné předměty se objevovaly v mladším paleolitu. Šlo o závěsky z dostupných materiálů jako kosti zvířat či z kamene, které byly provrtány a souvisely s tehdejšími náboženskými představami (např. získání síly uloveného zvířete nebo ochrany). Častá byla výroba korálků z hlíny a jejich navlékání. Postupně se rozrůstalo spektrum používaných materiálů. Přínosem bylo objevení kovů. Zlepšovala se technologie zpracování šperků. V eneolitu nabyly ozdoby úplně nového významu. Staly se předmětem směnného obchodu. V době bronzové se již objevují specializovaní výrobci šperků.
Obr.2: Náramky z doby bronzové (zdroj: www.bijoux-trend.cz)
Ve středověku se rozrostl sortiment vyráběné palety šperků a to o různé jehlice, náramky, náušnice, pásy, spony, nákotníky, prsteny, a jiné. Hlavními materiály už jsou téměř výhradně bronz, zlato a stříbro. Pokračuje profesní specializace, vznikají rozmanité dílny, 1Bible - Starý Zákon, kniha Soudců,16 kapitola, ekumenický překlad, přeložily ekumenické komise pro Starý a Nový
Zákon,(podle ekumenického vydání z r. 1985),vydala Biblická společnost v ČSR 1990, 287 stran, počet vydání neuveden, ISBN neuvedeno
-8-
často pro konkrétní rodinu. Začaly se také používat drahé kameny a šperky, které kromě své magické síly zrcadlí bohatství a postavení svého majitele. Jsou součástí pohřebních pokladů. V Egyptě, Řecku i Římě byly v oblibě především honosné, časově i materiálově nákladné šperky ze zlata a stříbra, vykládané lasturami, drahokamy a perlami ukazující na vysoké postavení. Stále jsou vyráběny také různé amulety. V gotice byly šperky často zdobeny rolničkami, dívky nosili korunky a věnečky. Využívala se také symbolika barev. V baroku a rokoku se opět do módy dostávají honosné šperky co největších rozměrů ukazující majetnost nositelů. Nosí se také veliké zdobené klobouky, přezdobené šaty, vějíře.
U mužů jde hlavně o zdobné knoflíky z cenných
materiálů, které často plnily pouze funkci dekorační (nikoli svůj původní účel). Šperk se v dalších dobách zdokonaloval a přicházelo se stále s novými materiály. Velmi důležitým šperkařským místem byla Francie, především Paříž a neméně významné byly italské Benátky. Na území Čech a Moravy se stal klíčovým městem Jablonec nad Nisou, který se kolem roku 1900 těšil pověsti světového centra skleněné bižuterie.
1.3. Definice moderního šperku K zásadní proměně vnímání šperku došlo během 20. století. V 19. století byl šperk vyráběn hlavně sériově v rámci dílen, šlo o tradiční řemeslo. Ve 20. století začala tvorba šperku z odlišných netradičních materiálů a to v malých sériích, častěji však jako originály. Posunuta byla hranice nositelnosti, čímž se ze šperku stal také objekt či drobná plastika. Šperk se vymanil z okovů zlatnické práce, kde je třeba technologická odbornost a finanční nákladnost. Šperky se tak dostaly do jiných profesí jako je architektura, sochařství, malba, keramika, fotografie, aj. V podstatě není omezení. Šperk se konečně osvobodil a stal se svébytným uměleckým dílem, artefaktem srovnatelným s uměním v jiných oblastech užitého a volného umění. Posun vymezení pojmu šperk můžeme vidět i na definici: „ Šperk je krásně opracovaný předmět ze vzácného kovu, zdobený někdy vsazovanými kameny či jiným doplňujícím materiálem, jehož nejvlastnější funkcí je uplatňovat se jako výrazná ozdoba lidského těla – nechť již ve smyslu společenské reprezentace svého nositele anebo ve smyslu čistě estetickém.“2, z něhož vyplývá, jak byl šperk vnímán. 2 LOSOVÁ, Adéla. Cesta moderního šperku. Umění a řemesla 1965, č. 4, s. 145–149.
-9-
V dnešní době se u šperku hodnotí otázka nositelnosti a estetičnosti. Poprvé u nás vypracovala zásadnější obecnou klasifikaci šperku Jaroslava Krupková. Vzala v úvahu hledisko hodnoty: vzácnost materiálů, náročnost technologie zpracování, uměleckou hodnotu a funkci. „Na šperk se dívá jako na ozdobu jako jednoduchý okrasný předmět s funkcí praktickou, estetickou, magickou.“3 a šperk jako okrasný předmět s dekorativním hlavním účelem, který je reprezentační, zhotovený ze vzácných materiálů vyrobený složitými technologiemi. Také stanovila šest kategorií šperků. Jejich dělení je dle jejich funkce. Jde o funkci praktickou, estetickou (dekorativní), magickou, reprezentační, kombinovou a jinou.
Obr.3: Ze série plyšových prstenů Anny Steinerové (www.anstein.net/ANS/Plyse/ans_plys1.htm)
Přesná a jednotná definice šperku v současnosti není lehká. Na jedné straně máme stále tradiční šperky vytvářené převážně tradičními postupy a z tradičních materiálů a na druhé šperk jako moderní médium, které dává volný prostor pro jeho tvorbu, výběr materiálu a jeho účel.
1.4. Vlasy jako symbol Vlasy mají mnoho funkcí, záleží jen, z jakého úhlu se na ně díváme. Můžeme se na ně dívat z hlediska sexuality, jako na typicky ženský znak, jako na prvek společenské hierarchie
3 KRUPKOVÁ, Jaroslava. K otázce vzniku a vývoje mincových šperků. Český lid 71, 1984, č. 2, s. 92–101.
-10-
nebo jako na ukazatel historie a doby, stejně jako móda, která koneckonců opět ovlivňuje i úpravu vlasů.
Obr.4: Vlasy jako výraz osobnosti (www.magazin.ceskenoviny.cz)
Já osobně však vlasy stále vidím jako osobní prvek, část lidské osobnosti, kterou vnímám od prvního pohledu na člověka. Vlasy jsou poměrně tvárné. Můžeme si je barvit, stříhat, různě česat, zdobit, lakovat, voskovat, gelovat, tupírovat, narovnávat žehličkou, kulmovat, tvořit pseudo dredy či pravé dredy, splétat, atd. Pomocí vlasů tak můžeme vyjádřit příslušnost k určitému stylu, ať již hudebnímu či módnímu, nebo naopak přirozenými vlasy vyjádřit svou náklonnost k přirozenosti, jakési smíření se se sebou samotným. Skrze vlasy také můžeme měnit svou identitu. Někde i na jeden večer pomocí paruk a příčesků. A tak rozkvétá obchod s vlasy. Například asiaté touží po jemných evropských vlasech. Vzniká tedy ilegální obchod, kdy si slečny mohou vydělat desetitisícové částky prodejem svých dlouhých nebarvených vlasů. Ty se potom různě upravují a vznikají z nich vlasy, které se prodávají v Asii za vysoké ceny. U nás si však také můžete nechat prodloužit vlasy v obyčejném kadeřnickém salonu. Na výběr máte vlasy pravé či umělé, které se k vlastním vlasům majitelé zafixují voskem. Stačí je upravovat speciálním kartáčem a jednou za 2-3 měsíce se vrátit do salonu, aby se vlasy upravily. Během několika hodin se tedy ze slečny s krátkým sestřihem může stát dlouhovláska.
-11-
Podle vlasů rozeznáváme i jednotlivé národnosti, například asiaté mají zpravidla rovné silné vlasy, které jsou na dotek jako hřebíky. Bohatě kudrnaté vlasy prozradí např. jižanské vlivy – španělské, kubánské, latinsko-americké, italské. Podle přírodních blond vlasů a světlého obočí můžeme poznat Němce a seveřany. Podle bohatých tmavých objemných vlasů poznáme Afričany a jejich míšence. Loise L. Hey ve své knize Miluj svůj život, která pojednává o původu nemocí, uvádí, že vlasy představují sílu. „ Když jsme nervózní a máme strach, často se spoutáváme ocelovými obručemi: vedou od ramenních svalů na temeno hlavy, někdy sahají až dolů k očím.“ 4 Také zmiňuje druhý význam ve smyslu svobody. Holení vlasů do hola u vojáků, v koncentračních táborech či skalpování nepřítele má svůj opodstatněný symbolický význam – ztrátu svobody, degradaci, ponížení.
Obr.5: Límec z vlasů a pancíř na hruď pro zmírnění bojových zranění (expozice Náprstkova muzea v Praze)
4 HAY, Louse. Miluj svůj život. Praha: Pragma, 1990. 249 stran. ISBN 80-7205-102-4, s.152
-12-
V kultuře Austrálie a Oceánie měly vlasy význam především v oblasti boje, kdy vlasy nepřátel zdobily zbraně a rozmanité magické sošky, které používaly k rituálům dopomáhajícím k dalším vítězstvím. Používaly se také mužské válečné čelenky, náhrdelníky a štíty na prsa, které byly z kůže a ozdobeny vlasy. Vlasy nepřátel zdobící zbraně, vlasy a skalpely pověšené ve vesnici měly také odhánět zlé duchy a zastrašovat nepřítele. Opasek z vlasů zabitých nepřátel nebo vyčesaných vlastních vlasů vyráběly dívky pro svého nastávajícího.
Obr.6: Podobizna zemřelého předka z Nové Guinei, (expozice Náprstkova muzea v Praze)
-13-
Ne všude na světě je dovoleno si vlasy upravovat jak jest libo. Různá náboženství odjakživa vnímala vlasy jako symbol sexuality. Již Panna Marie nosila na veřejnosti šátek, aby zmírnila „svou přitažlivost“. V Novém zákoně je psáno, že mladé dívky by na bohoslužbu měly chodit se zahalenými vlasy, protože se nesluší předstoupit před Boha v přitažlivé podobě. Dříve bylo běžné, že vdané ženy začaly nosit šátky, aby tak daly najevo, že již jsou zadané a mají tedy být přitažlivé jen pro své manžely. V zemích, ve kterých je uznáván Islám, musí ženy dodnes nosit zakryté vlasy. Bez šátku mohou ženy a dívky chodit jen doma, v okruhu své rodiny. Na veřejnosti musí být jejich vlasy, ale i krk a uši zahalené do šátku „hidžab“, stejně jako by měla být zahalena jejich figura těla, aby zbytečně nepřitahovaly pozornost mužů a nevystavovaly tak sebe nebezpečí ohrožení a muže nepřiměly k hříchu. Dívky by se měly zahalovat od první menstruace, což je okamžik, kde se biologicky stávají ženami. V islámské tradici je nošení šátků nejpřísnější, protože se nepovoluje ani volné vázání šátků, kdy žena ještě může leccos ukázat, ale dle tradic je nutné, aby jí vůbec nebyly vidět vlasy. Například v Pákistánu či Iráků se běžně nosí „burky“ zahalující celé tělo, kdy je vidět pouze oči a nos. V mnoha arabských zemích za obnažení vlasů hrozí napomenutí a i případné uvěznění od tzv. mravnostní policie.
Obr.7: Žena v Islámu, (zdroj http://archiv.poweroff.cz)
-14-
Také v hinduistické tradici, typickém náboženství Indie, si ženy v přítomnosti cizích mužů zahalují hlavy do pruhu látky sloužícího k odívání – do sárí. Dávají tak najevo, že již nejsou volnými, že jsou provdány a mají tedy být sexuálně přitažlivé jen pro své chotě. V mnoha směrech východních náboženství se věří, že na temeni hlavy je energetický bod, kterým jsme propojeni s universem. Proto by se oblast hlavy měla chránit šátkem či čepicí. Naopak mniši v klášterech si hlavy vyholují, aby tento bod odkryli a byli této energii blíže. Žijí však v bezpečí klášterů, kde se celé dny věnují meditacím a nejsou tedy tak ohroženy negativními energiemi jako lidé žijící v každodenním shonu, kde je možno tuto energii ztrácet právě nechráněním si temene hlavy. V české kultuře se můžeme setkat s řadou přísloví na téma vlasy. Například „Rvát si vlasy na hlavě“ pokud jsme udělali něco špatně, „zešedivět“ pokud jsme se moc báli, „já z toho zešedivím“ pokud nás něco či někdo opravdu rozčiluje, „přitažené za vlasy“ pokud se nám něco nezdá příliš v pořádku. Symbol síly v podobě dlouhých a hustých vlasů jsme v naší kultuře zvyklí vnímat již od dětství v pohádkách a mýtech. Veškeré princezny měly krásné dlouhé vlasy. Vzpomeňme Zlatovlásku nebo princeznu, která si spletla své dlouhé vlasy v cop, aby princ mohl vyšplhat do vysoké věže.
Obr.7, 8: Audrey Hepburn (zdroj www.thepicnicgirl.blogspot.com)
-15-
Dlouhou dobu byly dlouhé vlasy typickým ženským znakem. Až s potřebami žen se vyrovnat mužům, osamostatnit se, se začalo projevovat i zkracováním vlasů, do té doby něco neslýchaného. Obvykle se krácení vlasů vázalo i se změnou módy. Například Audrey Hepburn, která si vlasy stříhala na krátko. Jak tyto šaty, tak i krátký účes vzbudit pobouření a následně vlnu obdivu a stvoření nové módní ikony. Ve starověku měli lidé především problémy spojené se základní lidskou existencí – umírání na různé druhy moru, obava z vyšší církevní či světské moci. Nová éra nastoupila s renesancí, kdy se žena stává ozdobou, šperkem sama o sobě. Žena získává více času sama pro sebe, díky technickému pokroku a služebnictvu. Ke svému zkrášlení používá řadu kosmetických výrobků. Vzpomeňme si například na Botticelliho obraz Zrození venuše, který zobrazuje dlouhovlasou kráskou na rozevřené lastuře.
Obr.10: Sandro Bottticelli, Zrození Venuše (zdroj www.talent.cz)
Doba baroka a rokoka přinesla módu paruk. Aristokratická společnost se tak snaží zaujmout pozornost a demonstrovat své výsadní postavení a luxus. Nosí se odvážné kreace jako paruky se zapleteným ovocem či v podobě lodi či klobouky, které tak splývají s vlasy, že přechod je téměř nezřetelný. Tyto kreativní účesy jsou vyobrazeny na řadě dobových portrétů. Vlasy se o slovo znovu přihlásily v období romantismu, kdy jsou ženy v básních i na obrazech zobrazovány s bohatou kšticí, často rozpuštěnou a skrývající jejich nahotu. Z vlasů -16-
se stává sexuální symbol, důležitý prvek, podle kterého byla hodnocena autory moderního šperku využívající vlasy krása a přitažlivost.
1.5. Autoři moderního šperku tvořící s vlasy 1.5.1.
Umělecké tvorba - Masumi Kataoka
Masumi Kataoka je autorka japonského původu žijící a tvořící v USA, která vytvořila fascinující kolekci šperků z lidských vlasů. Byla jsem překvapena autorčiným pohledem na šperk, ve kterém se hodně shodujeme. Chtěla jsem původně vytvářet jemné šperky splývající s tělem, takové, kterých bychom si při letmém pohledu ani nevšimli. Možná bychom si jen pomysleli, že „šperk“ jsou vlastně vlasy, které zrovna v zajímavém tvaru spadly na ucho, zápěstí či krk. „Zajímám se především o zdůraznění intimní podstaty šperku jako objektu. V mé poslední práci jsem použila lidské vlasy jako médium, protože mne zajímalo jak se tyto výtvory splývat s tělem.“ 5 Její inspirací pro práci s vlasy byly šperky z viktoriánského období. Dále jí ovlivňují slovní idiomy, brouzdání knihami o anotomii či předměty každodenní potřeby. Kromě vlasů pracuje s dalšími bizardními materiály, jako jsou syrová kůže nebo nehty. Kromě toho využívá různých slitin, plastů, aj. Šperky z vlasů z její tvorby jsou nositelné, ale vytváří i šperky či soubory objektů určené výhradně k vystavování.
5 Masumi Kataoke, http://www.artjewelryforum.org/node/88, volný překlad z anglického jazyka
-17-
Obr.11: Masumi Kataoka – Kolekce prstenů času / Time Ring Series 1-4, 2002, mincovní stříbro, měď, mosaz, plexisklo, sklo a lidské vlasy, 3“ x 5“ x 4“ (zdroj www.artjewelryforum.org)
Obr.12: Masumi Kataoka – Řetízek utkaný ze vzpomínek / Chain-Knotting One´s Reminiscences, 2002, lidské vlasy a 24karátové zlato, rozměry 8“ x 8“ x ½ (zdroj www.artjewelryforum.org)
-18-
Obr.13: Masumi Kataoka – Spojení / Bonding, 2004, 24karátové zlato, pelt, a lidské vlasy, 3 1/2“ x 2“ x 3 1/2“ (zdroj www.artjewelryforum.org)
Obr.14: Masumi Kataoka – Jaro / Spring, 2003, smalt, guma, mincovní stříbro a lidské vlasy, 12“ x 12“ x 2“ (zdroj www.artjewelryforum.org)
-19-
Obr.14: Masumi Kataoka – Uchování na šperku / Holding on to One´s Jewels, 2003, 24karátové zlato, měď, smalt, a lidské vlasy, 1“ x 2“ x 1/2“ (zdroj www.artjewelryforum.org)
Obr.16: Masumi Kataoka – Vzpomínka / Memento, 2004, dvouprvková směs kovů s obsahem 18karátového zlata, měď, smalt, ocel, nerez ocel a lidské vlasy, 8“ x 6“ x 1/2“ (zdroj www.artjewelryforum.org)
-20-
1.5.2.
Lidoví tvůrci - Girl X
Z autorů moderního šperku jsem dále objevila i několik umělců prodávajících své šperky z lidských vlasů na internetu. Jde o šperky prodávané v internetových obchodech, zejména v Anglii a Americe. Většina nalezených autorů používala vlasy jako doplňkový materiál pro své objekty. Z této internetové nabídky mne nejvíce zaujala tvorba umělkyně tvořící pod přezdívkou Girl X, jejíž pravé jméno a bližší informace o ní samotné se mi nepodařilo. Pod on-line prodejnou a blogem „Bitching and junkfood“ nabízí prodej svých šperků z lidských vlasů. Na rozdíl od tvorby Masumi Kataoke jde o velké výrazné šperky, převážně z tmavých vlasů zkombinovaných s dalšími materiál: zvířecí srst a peří, černá stuha, kůže. Jde o nositelnou módu pro mladou výraznou generaci. „K prezentaci své tvorby autorka píše, že jí přišlo zajímavé, vlasové šperky vyvolávají tolik odlišných reakcí přestože si tolik děvčat si do svých vlasů vplétá či připíná příčesky, tak proč by se jim představa vlasových šperků měla zdát tak jiná. Zajímavé jak se tento postoj mění, když vlasy dostanou určitou danou podobu – tohle je to, proč Girl X ráda pracuje s tímto materiálem.“6
6 Girl X, http://blog.bitchingandjunkfood.com/2009/11/human-hair-jewellery-the-girl-x-range/- volný překlad z anglického
jazyka
-21-
Obr.17: Šála z lidských vlasů a černé stuhy (http://blog.bitchingandjunkfood.com)
Obr.18: Náušnice z lidských vlasů a kůže (http://blog.bitchingandjunkfood.com)
-22-
2. PRAKTICKÁ ČÁST 2.1. Jak lidé vnímají své vlasy Původně jsem si myslela, že poprosím své zahraniční známé o větší pramen jejich vlasů a z nich vytvořím kolekci šperků korespondujících s konkrétní národností a charakterem majitele. To byl však začátek dlouhé cesty poznání k tomu, co vlasy pro koho vlastně znamenají. Já osobně jsem své vlasy vždy brala víceméně lehkovážně. Pokud by mne někdo o ně požádal, bez rozmyslu bych mu je věnovala. Celkem pravidelně se vydám do nahodilého kadeřnictví nebo poprosím nějakou ochotnou kamarádku, aby mne ostříhala. V podstatě jsem vděčný model pro kadeřníky začátečníky či experimentátory. Nemám žádný oblíbený styl, jakýkoliv střih, změnu délky, beru jako zajímavou změnu. Dříve jsem neustále měnila i barvu svých vlasů, k nelibosti svých rodičů, a to od klasických barev (černá, červená, oranžová, zrzavá, blond, hnědá…) až po nejrůznější kombinace černé či blond barvy s růžovou, modrou, zelenou. Dvakrát jsem si také nechala udělat dredy, ale nikdy jsem je nevydržela nosit déle než rok a půl. Potom mne začaly nudit. Pokaždé, když jsem si slíbila, že si nechám narůst dlouhé vlasy, dlouho jsem to nevydržela a sáhla jsem po nůžkách. Přesto jsem si uvědomila, že i pro mne mají vlasy důležitý význam. Ráda se nechávám ostříhat, protože mi to přináší pocit osvěžení. Spolu s ustřihnutými dlouhými vlasy, jako by odpadávaly staré problémy a já mohla začít znovu, „zlehka“. A barva? Dřívější střídání barev nepochybně patřilo k určitému období, kdy má mladý člověk potřebu hledat nejen sám sebe, ale také zkoumat reakce okolí – jeho reakce. Hledá identitu, která by mu nejlépe vyhovovala. Já jsem ji nakonec našla ve svých přirozeně světlých vlasech, které jen příležitostně podtrhnu lehkým přelivem. K mému překvapení většina lidí, které jsem oslovila, jsou na své vlasy mnohem více hákliví. Vlasy jsou pro ně něčím velmi osobním, symbolem jich samých, s jejichž úpravou či barvou jen málo kdo experimentuje. Představa ustřihnutí pramínku vlasy je pro ně nejen jakési porušení jejich estetického vzhledu, ale hlavně zásah do soukromí. Jako by mi tím dávali klíč k sobě samým. Především u cizinců z jiných kontinentů ještě stále převládají obavy ze zneužití jejich vlasů k magickým rituálům a kouzlům. Ačkoliv se to dnešnímu modernímu člověku možná zná neskutečné, tak například opravdu nikdo z oblasti Karibiku vám vlasy nevěnuje. V zemi -23-
stále existuje mnoho lidí praktikujících Woodoo, díky kterému údajně můžete změnit svůj osud či osud určité osoby. K provedení rituálu na cizí osobě je třeba „genetický materiál“, nejčastěji právě vlas. Ačkoliv jsem si myslela, že žijeme ve skeptické době, tak jsem se s reakcemi se zneužitím vlasů setkala i u Čechů. Zvláštní je, že v době kdy se běžně fotíme, což údajně krade duši, má mnoho lidí nedůvěru odevzdat pramínek vlasů.
Obr.19: Voodoo obřad, Nigérie (www.smh.com.au)
Nakonec jsem tedy o vlasy požádala převážně své přátele. Výsledná bakalářská práce je tedy i jakousi sociální sondou do oblasti mých přátel.
2.2. Vytyčení cíle tvorby Při počátečním tvoření jsem používala velké prameny vlasů (převážně svých, na těch jsem experimentovala), ale postupně jsem skrz popsané zážitky došla k poznání, že vlas je vlastně drahocenný osobní materiál, který je cenností každého z nás. Vlas, podobný nejjemnější nitce, je něco fascinujícího. Jak dlouho čekáme, než naroste. Co vše se s ním dá udělat. Jak je poddajný. A přitom křehký. Postupně jsem práci s větším množstvím vlasů vyměnila za práci s jednotlivými vlasy a zkoušela jejich provazováním vytvářet šperky inspirované umělcem Masumim Kataokem. Byla to zkouška mé trpělivosti. Pracovala jsem na černé podložce, abych vlasy vůbec viděla. I tak vlas často skončil neznámo kde. Přesto že jsem se snažila je zbavit mastnosti lázní v horké vodě s mýdlem, vlasy se trhaly, uzlíky na nich bylo také velmi náročné udělat. Vlasy po sobě klouzaly. Výsledné náramky
-24-
a náhrdelníky byly tak jemné, že jsem neměla představu, jak bych je vystavovala a uchovávala, aby se do sebe nezamotávaly. Nový nápad zpracování jsme dostala, když už jsem několikátý měsíc seděla večer co večer u pracovního stolu a prováděla svou „meditaci“ nad vlasy svých přátel. Najednou jsem si uvědomila jakousi posvátnost, možná až bizarnost této situace, kdy pravidelně obřadně vyndávám sadu plastových krabiček, otevírám je, vyndávám z nich jednotlivé pramínky vlasů mých blízkých, vybaluji je z plastových sáčků či ozdobných látkových ubrousků, kladu je vedle sebe, dotýkám se jich, pozoruji jejich barvy, strukturu. Často si při tom vzpomenu na jednotlivé osoby a situaci, při které mi vlasy dávali. Při jednom pramenu si vybavím, jak jsme s kamarádkou stříhaly její vlasy na toaletách kavárny, když dovnitř vešla servírka, která nás měla za vyznavače Satana. Nebo když můj přítel přišel domů, na hlavě ani vlásek. Bylo by snadné ho zařadit k hnutí Skinhead nebýt toho, že je tmavé pleti. Na můj tázavý pohled jen se slavnostním úsměvem hodil igelitový pytlík naplněný svými vlasy na stůl a pronesl „tak a teď ten svůj projekt můžeš dokončit“. A já vím, že to pro něj nebylo lehké. A tak bych mohla pokračovat s příběhem ke každému pramenu vlasů, které ležely večer co večer přede mnou. Uvědomila jsem si, že možná z této práce na mém závěrečném bakalářském projektu se stal jakýsi rituál, tedy systematický, formální soubor úkonů, které se pravidelně opakují. Proto jsem se rozhodla pojmout svou práci z trochu opačného konce – ne tedy vyrábět přímo z vlasů, ale vlasy pojmout jako drahocenný materiál, který je osobním darem od mých přátel a jež je třeba s náležitou péči uchovávat. Podobně jako si lidé uchovávají fotografie ve fotoalbech či sošky v poličkách na zdech, já jsem se rozhodla si na památku uchovat tuto kolekci vlasů. Jde o alegorii uchovávání ostatků svatých v relikviářích. „Relikviář - z lat. reliquiarium, schránka tělesných ostatků svatých. Zpravidla z drahých kovů, bohatě zdobená, nejčastěji ve tvaru skříňky. Užívána od starokřesťanského období.“7 Pro své „relikvie“ jsem vyrobila z dřevotřísky a překližky jakýsi moderní relikviář. Místo popisků jsem do čela jednotlivých šuplíčků nalepila fotku majitele. Tento osobní relikviář jsem pojala v novém čistém duchu, bez zbytečného zdobení, spíš jako současnou trendovou výrobu, která esteticky zapadá svou neutrálností do prostředí. Na první pohled je to tedy jednoduchá skříňka, která může skrývat leccost, stačí rozvinout fantazii. Po otevření dvířek si však mohu vybrat na koho bych zrovna ráda pomyslela, koho jsem možná dlouho neviděla a pohledem na fotografii a na jeho vlasy se s ním spojit tak, jak to pravděpodobně dělají lidé 7 http://leccos.com/index.php/clanky/relikviar
-25-
při svých soustředěných rozmluvách se svatými v kostelech, na hřbitovech u hrobů nebo doma nad fotografiemi.
2.3. Technologický postup 2.3.1 Výroba skříňky Pro skříňku k úschově vlasů jsem vybrala dřevotřísku a překližku pro jejich lehkost, aby se skřínka lehce převážela z Prahy (místa mého bydliště) do Olomouce a zpět, a pro jejich tenkost a snažší zpracovatelnost než dřevo. Práci se dřevem jsem si vybralá také kvůli praxi. V 1. ročníku vysoké školy jsem strávila tři měsíce v sociálně terapeutické komunitě pro lidi s mentálním postižením v severním Irsku – Camphill Community Clanaboghan. Součástí mého dobrovolného pobytu byla každodenní práce v dřevařské dílně, kde jsem se mnohému naučila. Většinu času jsem byla zaměstnána podporou a výukou mých klientů, ale občas zbýval čas na samostatnou práci pod vedením trpělivého mistra dílny, který mi ukázal jak pracovat s okružní pilou (tzv. cirkulárka), s pilkou, s větší pilou a dalším nástroji. Vlastní dílnu nemám, ale využila jsem technické zázemí pracovny svého dědečka, který mi také pomohl s některými etapami jako např. zasazování pantů. První a nečekaný problém vyvstal již při shánění zmíněného materiálů na výrobu skříňky. Zklamaně jsem procestovala řadu obchodů, abych zjistila, že dřevotříska i překližka se prodávají ve velkých deskách, které pro mne byly zbytečné a cenově nedostupné. Nakonec jsem odkoupila odřezky obou materiálů, i když za dvojnásobnou cenu. V železářství jsem dokoupila dva panty na připevnění křídel, lepidlo na dřevo, hřebíky a smirkový papír dvou hrubostí. Samotnou realizaci jsem započala výrobou kostry, sloužící pro vložení mřížky a šuplíčků. Nařezala jsem si dvě bočnice o rozměru 22 cm x 11 cm a spodní a vrchní díl o rozměru 34 cm x 11 cm. Hrany jsem obrousila hrubým smirkovým papírem. Tento papír jsem si nejdříve musela přitlouci na prkno a brousit prkna ze shora. Poté jsem všechny čtyři díly obdélníků slepila lepidlem značky Disperkol. Během hodiny, kdy lepidlo schlo, jsem si mohla naměřit a vyřezat zadní stěnu a poté ji přitlouct malými hřebíčky s větší hlavičkou ke zbytku konstrukce.
-26-
Následovala jemnější práce s překližkou, která mi trvala skoro týden. Šlo o výrobu mříže a šuplíků. Jednak bylo náročné měření, překližka se více odštěpovala, a šlo o velmi zdlouhavou práci, kde bylo potřeba pracovat přesně. Přiznávám se, že některé šuplíčky jsem musela vyrábět několikrát a nakonec mi opravdu jen tak tak stačil nakoupený materiál. Na řadu přišla výroba mřížky, do které se bude zasazovat 24 šuplíčků pro vlasy mých přátel a rodiny. Mřížka vznikla vyřezáním čtyř svislých a tří podélných prken, které jsem ze stran nařezala tak, aby do sebe jako mozaika zapadla a celou konstrukci vložila dovnitř skříňky a po stranách zafixovala zatlučením hřebíčků. Čelní stěnu jsem zahladila smirkl papírem. Přišla na řadu nejnáročnější část celého projektu. Narýsovat, vyřezat, slepit a obrousit 24 stejných šuplíčků o rozměrech 3,9 cm x 10 cm. Práce byla náročná fyzicky ale i psychicky – vyžadovala maximální soustředění a přesnost. Dlouhé bylo i čekání na zatvrdnutí lepidla ze čtyř stran. Většinou jsem šuplíček s přilepeným dřevem ze dvou stran dávala do malého svěráku připevněného na stole a dovnitř vložila dostatečně široké prkno, pro udržení potřebného tvaru krabičky a jejího správného schnutí. Bohužel šuplíčky nemohou být naprosto stejné, protože k tomu, by bylo třeba stahováky, které jsem neměla. Odchylky ve velikosti jsou maximálně pár milimetrů. Je tedy na nich vidět opravdová ruční práce. Zbývalo nařezat dvě křídla z dřevotřísky a připevnit je panty ke skříňce. Po obvyklém zabroušení jsem metrem vyznačila kde ručním navrtávákem vytvořím dírky na šroubek, kterým přišroubuji zakoupené panty a šroubovákem je dotáhnu. Přišla část, ve které jsem potřebovala pomoc dědovy pevné ruky. Do šuplíčků bylo potřeba vrtačkou udělat díky na jejich otvírání. Po vyznačení bodu v půli šířky krabiček a několik milimetrů pod vrchní stranou mohlo přijít vrtání a poté zahlazení již jemným smirkovým plátnem. A nakonec ještě otřít celou poličku od všudypřítomného prachu. Na závěr jsme ještě ke skříňce přidělala dvě podlouhlé nožičky pro lepší stabilitu a otvírání dvířek.
-27-
2.3.2 Zosobnění Druhá část práce probíhala na počítači. Během sbírání vlasů jsem si své dárce také fotografovala (díky čemuž část dárců odpadla, protože věnovat vlasy a ještě být vyfotografován na neznámý projekt je již pro mnohé přespříliš). Snažila jsem se své dobrovolníky fotit z čelního pohledu, proti neutrálnímu prostředí a podobným stylem. Bohužel to úplně dobře nešlo, protože jsem je fotila v rozlišném prostředí, za různého počasí, v různou denní a noční dobu, což je na fotografiích vidět. Nejsem příznivcem velkého upravování fotografií ve speciálních programech, proto jsem jen jemně upravovala barevné kontrasty, někdy fotografii více ořízla, ale snažila jsem se zachovat jejich původnost. Fotografie jsem naskládala vedle sebe ve velikosti 2,5 cm x 2,5 cm a barevně je vytiskla na fotopapír. Na jednotlivá okénka jsem je rozřezala řezačkou na papír. Ačkoliv popis zní celkem lehce, musím podotknut, že tato práce mi zabrala minimálně tři dlouhá odpoledne a několik fotopapírů. S hotovými fotografiemi jsem si pohrála jako s dětskou skládačkou. Hledala jsem vhodné uspořádání, ve kterém je nalepím na čela šuplíčků. Většinu lidí při pohledu na ně asi nenapadne, že pořadí není jen „nahodilé“, ale jde o systém. Jednak jsem chtěla fotografie barevně sladit, aby se nepotkávaly fotografie moc světlé, moc tmavé nebo ty se zeleným pozadím. Na pravé části skříňky navíc vznikly dva sloupečky kamarádů různých národností. Z levého vrchního roku do spodního roku čtvrtého sloupce vede diagonála lidí s brýlemi. Následovalo nalepení fotografií, oboustrannou lepící páskou, a jejich pečlivé vyhlazení. A po té již uložení vlasů jednotlivých majitelů dovnitř šuplíčku.
-28-
-29-
-30-
-31-
3. ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se věnovala pro mne novému materiálu, vlasům. Ty jsem se snažila uchopit z výtvarného hlediska. Protože má práce byla zadána v ateliéru kovu, šperku a objektu, zabývala jsem se nejdříve tím, jak se šperk vyvinul do dnešního pojetí, kdy přesahuje hranice pouhé dokonale řemeslně zpracované ozdoby k dennímu či slavnostnímu nošení. Pokusila jsem se na vlasy podívat i z pohledu svého druhého studijního oboru, speciální pedagogiky, jako na materiál nesoucí rozličný význam, v kontextu různých kulturních tradic a celostního pohledu na člověka. Tomuto tématu jsem se věnovala hlavně v kapitole Vlasy jako symbol. Představila jsem dva umělce pracující s vlasy při tvorbě šperku a na fotografiích jsem prezentovala ukázku jejich tvorby. Jde o americkou autorku japonského původu Masumi Kataoke a designérku, která tvoří pod přezdívkou Girl X. V praktické části jsem zrekapitulovala vývoj svého vlastního přístupu k vlasům jako výtvarnému materiálu a z toho vyplývající proměnu svého původního záměru.
Namísto
tvorby kolekce šperků z lidských vlasů jsem dospěla k tvorbě objektu, který je alegorií uchovávání ostatků svatých v relikviářích a zosobnění mnou nasbíraného vlasového materiálu od přátel a rodinných příslušníků. Popsala jsem technologický postup výroby skříňky, kdy podstatná část spočívala v práci se dřevem. K té jsem získala vztah během svého dobrovolnického pobytu v irské komunitě pro integraci osob s postižením, kde jsem mimo jiné pracovala v dřevařské dílně a díky tomuto projektu jsem si práci se dřevem osvěžila. Pro tuto práci jsem nacházela podněty na výstavách a v muzeích (lidové tradice, cestovatelské expozice), v ústních tradicích, v rozhovorech s lidmi z různých zemí, kontinentů a s různými náboženskými tradicemi a také v internetových zdrojích. Odjakživa mne zajímalo náboženství a odlišné kultury. Práce s cizinci je i mou osobní specializací v rámci druhého studovaného
oboru.
Chtěla
jsem
proto
i
částečně
propojit
výtvarnou
tvorbu
s multikulturalitou. Z literárních zdrojů jsem využívala v největší míře knihu Victorie Sharow s názvem Encyclopedia of Hair: a cultural history a Hair in African Art and Culture autora Franka Herremana. Z českých knih mi byla podporou kniha průkopnice moderního šperku Aleny Křížové Proměny českého šperku na konci 20. století. Inspiraci jsem našla -32-
v řadě
zahraničních katalogů a fotografických knih, kde jsem našla zmínky o autorech, kteří tvoří z vlasů, a následně jsem si jejich tvorbu dohledávala na internetu. Přes počáteční zdlouhavé hledání svého přístupu k vlasům a mnoho neúspěšných pokusů jsem se do práce konečně dovedla vcítit a najít si v ní to, co mne baví. Koncentrovaná práce na jednom tématu, které jsem mohla pojmout z vlastního pohledu, ve svém pracovním tempu a v osobním stylu mi dala určitou svobodu. Jsem ráda, že jsem se mohla vrátit k práci se dřevem, materiálem, který je mi svou původností velmi příjemný, a ráda bych s tímto materiálem nadále pracovala v rámci waldorfského pedagogického semináře, který navštěvuji. Díky nápadu pracovat s vlasy jsem se měla možnost sejít s mnoha přáteli a také si je svým způsobem uchovat ve svém relikviáři.
-33-
4. RESUMÉ V práci se zabývám lidskými vlasy, jako specifickým intimním materiálem, nositelem mnoha významů. Práci jsem uvedla vyprávěním o mytické síle vlasů Samsona. Uvedla jsem letmý náhled do historie výroby šperků a hledala definici šperku moderního. Následuje nástin pohledu na vlasy jako symbol v různých kulturách. Dále představuji práci dvou současných umělců pracujících s lidskými vlasy – Masumi Kataoke a designérku, která pracuje pod přezdívkou Girl X. V praktické části práce se snažím ukázat, jak lidé vlasy vnímají dnes a věnuji se své tvorbě od použitého materiálu, přes technologický postup, po prezentaci výsledného objektu.
Dans mon travail, je m´occupe de cheveux humains comme matériel spécifique et intime porteur de nombreuses significations. J´initie mon travail par le conte de la force mythique des cheveux de Samsone. Je présente brèvement l´histoire de la fabrication des bijoux et je cherche la définition du bijou moderne. Puis je survole le symbolisme du cheveu dans différentes cultures. Enfin j´expose les travaux de deux artistes contemporains qui créent á partir de cheveux humains – Masumi Kataoke et la designère qui travail sous l´alias Girl X. Dans la partie pratique j´essaye de montrer comment aujourd´hui les gens perçoivent les cheveux et je décris ma création commençant par le matériau utilisé, puis la démarche technique terminant par la présentation de l´objet crée.
-34-
POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ECO, Umberto. Dějiny krásy. 1. vydání. Praha: Argo, 2005, 440 s. ISBN:80-7203-677-7 FILAN, Kenaz. Haitské voodoo. 1. vydání. Olomouc: Argo, 1997. 292 s. ISBN 978-807336490-8 HAY, L. Loise. Miluj svůj život. Praha: Pragma, 1990, 247.s. ISBN: 80-7205-102-4. HERREMAN, Frank. Hair in African Art and Culture. 1. publising. Prestal 2000. 192 s. ISBN 3791322915. KŘIŽÍKOVÁ, Alena. Proměny českého šperku na konci 20. století. 1. vydání. Praha: Akademia 2002. 224 s. ISBN: 80-200-0920-5. KRUPKOVÁ, Jaroslava. K otázce vzniku a vývoje mincových šperků. Český lid 71, 1984, č.2. LOSOSOVÁ, Adéla. Cesta moderního šperku. Umění a řemesla 1965, č. 4. SHERROW, Victoria. Encyclopedia of Hair: a cultural history. 1. publising, United States of America: Green wood, 2006. 455 s. ISBN 0-313-331-33145-6 Bible - Starý Zákon, kniha Soudců,16 kapitola, ekumenický překlad, přeložily ekumenické komise pro Starý a Nový Zákon,(podle ekumenického vydání z r. 1985),vydala Biblická společnost v ČSR 1990, 287 stran, počet vydání neuveden, ISBN neuvedeno
Internetové zdroje: http://vlasy.obrazar.com/ob-vlasy/text_01.pdf 13.3.2010 www.czechdesign.cz/index.php?clanek=1747%E2%8C%A9=1&status=c 20.5.2010 www.bijoux-trend.cz/sperky.html 14.6.2010 www.masumikataoka.com/index.htm 16.6.2010 www.artjewelryforum.org/node/88 16.6. 2010 http://en.wikipedia.org/wiki/Hair_jewellery 16.6.2010 http://blog.bitchingandjunkfood.com/2009/11/human-hair-jewellery-the-girl-x-range/ 21.6.2010 http://leccos.com/index.php/clanky/relikviar 21.6.2010
-35-
ANOTACE Jméno a příjmení:
Veronika Matoušová
Katedra:
Katedra výtvarné výchovy
Vedoucí práce:
Ak. mal. Mária Danielová
Rok obhajoby:
2010
Název práce:
Vlasy
Název v angličtině:
Hair
Anotace práce:
Ve své bakalářské práci se zabývám lidskými vlasy jako specifickým materiálem. Zaměřila jsem se na jejich symbolickou hodnotu a na jejich používání v moderním šperkařství, které přesahuje do umění objektu. Vyústěním těchto dvou klíčových témat je praktická část mé práce – výroba moderního relikviáře vlasů mých přátel a rodiny.
Klíčová slova:
Lidské vlasy, relikviář, šperk, člověk, materiál, dřevo, kultura, umění, objekt, symbol
Anotace v angličtině:
In my thesis I deal with human hair as a specific material. I focused on its symbolic value and on its usage in a modern jewellery-making, which goes beyond the art object. The outcome of these two key topics is the practical part of my thesis - the production of a modern reliquary of my friends´ and family´s hair.
Klíčová slova v angličtině:
Human hair, shrine, jewel, human, material, wood, culture, art, object, symbol
-36-
Přílohy vázané v práci:
Bez příloh
Rozsah práce:
35 stran
Jazyk práce:
Český jazyk
-37-
