UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy. SOŃA MIDRLOVÁ III. ročník prezenční studium

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy

SOŃA MIDRLOVÁ III. ročník – prezenční studium

Obor: Výtvarná tvorba se zaměřením na vzdělávání – jednooborová ZNÁMÁ MÍSTA Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. Ondřej Michálek

OLOMOUC 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 7. 6. 2013

……............................................. vlastnoruční podpis

Poděkování: Děkuji panu Doc. Ondřeji Michálkovi za jeho odborný dohled a pomoc.

1. Obsah 2. Úvod………………………………………………….……...5 3. Grafika, suchá jehla…… …………………………..…....…6 3.1.

Kresba……………………………..……...………....7

4. Cíle bakalářské práce…………………………………....….8 5. Inspirační zdroje………………………………….....….......9 6. Popis a charakteristika……………………………...……....9 6.1.

Zbrojnice……………………………...……………12

6.2.

Schody……………………………………….….….13

6.3.

Lavice ve sv. Michalovi………………………...…13

6.4.

Tůje pod Konviktem……………………………….14

6.5.

Kašna a lavičky……………………………….……15

6.6.

Schody u Radnice………………………….…...….15

7. Závěr……………………………………………….……….17 8. Obrazová příloha………………………………………......18 9. Poznámky…………………………………………………..36 10. Použitá literatura……………………………………………36 11. Další zdroje…………………………………………………36 12. Příloha………………………………………………………38 13. Anotace……………………………………………………..39

1. Úvod Tématem praktické části mé bakalářské práce jsou „Známá místa“. K jejímu vytvoření jsem si zvolila ateliér grafiky. Práci tvoří cyklus 6 grafických listů ve formátu A4. Vybrala jsem si techniku suché jehly. Důvodem této volby byla má osobní zkušenost s grafikou v předchozích letech. K tomuto rozhodnutí mě přivedlo studium na VŠ. Jelikož mě na Katedře výtvarné výchovy velmi zaujaly veškeré grafické techniky, které jsem měla potěšení si vyzkoušet. Patří mezi ně linoryt, čárový lept a akvatinta. Tento způsob vytváření výtvarného díla se mi jeví jako velmi zajímavý, přestože se v současné době jedná o poněkud opomíjenou techniku. A to byl jeden z důvodů, proč jsem se jí chtěla věnovat. Suchá jehla má své kouzlo. Pokud bychom se podívali do minulosti, můžeme si všimnout, kolik starých mistrů v této technice vytvářelo své grafiky. Každý do své tvorby vložil vlastní invenci, rukopis a nápad. Mým záměrem bylo to samé, vtisknout tyto poznávací znaky charakteristické pro mou tvorbu, jednotlivým námětům. Ve své bakalářské práci se mimo jiné zabývám i prvkem rytmu. Na každé grafice najdete vždy minimálně jeden opakující se prvek a na některých se jich nachází i více. S tímto rytmem souvisí také perspektiva potřebná k vyjádření dynamiky pohledu. Další příčinou, jež mě vedla k tomuto prostředku sebe vyjádření, je možnost více než jednoho tisku z vyryté matrice. Fascinující skutečností je, že každý tisk je jiný, nenašli bychom dva naprosto shodné. Teoretická část bude krátce pojednávat o technice suché jehly, o inspiraci, která mě dovedla až k výsledným grafikám. Uvedu konkrétní díla. Dále se podrobněji zabývám jednotlivými grafikami, jejich popisem a také konkrétními myšlenkami, jež mě přivedly ke konkrétnímu výběru námětů. Následuje obrazová příloha. Jsou v ní zahrnuty průběžné tisky a také tisky konečné. První je uveden tisk, který jsem tiskla jako poslední, tedy třetí, poté druhý a pak první tisk. Kvůli tomu, abych zde lépe nastínila postup a vývoj mé bakalářské práce. V závěru textové části je uvedeno shrnutí zkušeností a poznatků, ke kterým jsem během tvůrčího procesu dospěla.

5

2. Grafika, suchá jehla Každá grafická technika má svá specifika, suchá jehla se nejvíce přibližuje k rytině. Jedná se o grafickou techniku pocházející z 15. století. Jedná se o způsob hlubotisku, tzn. tiskneme pouze vyrytá místa. Zde bych ráda zmínila první suché jehly Mistra Domácí knihy, jehož tisky pocházejí již z roku 1480. Žil v letech 1445 - 1505. Byl to německý umělec, grafik a malíř tvořící v období renesance. V knize O grafice, se o suché jehle uvádí: „Je to technika elegantní a velmi komorní, převelice však záleží na kvalitě otisku. Pro sběratele moderní grafiky je suchá jehla velmi žádoucí a byla v ní vytvořena i díla umělecky velice závažná.“1 „Grafika patří mezi umění a její umělecká hodnota není o nic menší než jejích sester malířství a sochařství. Zaslouží si plně, aby se právě mnoho mladých lidí rozhodlo ji sbírat. Nebudou litovat, toto zdánlivě skromné umění někdy malých formátů a umístitelné do několika kartónových desek, je věčnou přehlídkou všech dob i lidí, jejich osudů, názorů i života.“2 Toto tvrzení je mi velmi sympatické. Na rozdíl od malby či kresby nedosahují grafické listy velkých rozměrů. Jedinečnost grafiky nespočívá ve velikosti, nýbrž v obsahu jejího sdělení. Fascinuje mě jemnost tak typická pro suchou jehlu. Jemnost a zároveň i výraznost. Pracovní postup je následující: vyrýváme ostrou jehlou (dříve se vyrývalo do kovové desky, nyní se spíše používá PVC desek, na tento materiál jsem vyrývala já) a vyrytý obraz se dále nijak neupravuje, jak tomu je například u čárového leptu, kdy se deska navíc leptá kyselinou. Jehla se uchopuje a vede po ploše v kolmém úhlu, aby se dosáhlo co největšího tlaku. Zprvu jsem si myslela, že tato technika bude oproti leptu - akvatintě, jimiž jsem se chtěla zpočátku věnovat, technicky méně náročná. Opak byl pravdou. Při vyrývání se musí vyvíjet mnohem větší síla a od jehly se očekává opravdu kvalitní nabroušení, aby byla dostatečně ostrá a vytvářela výraznou rýhu. Během práce jsem ji neustále nabrušovala. Barva se vtírá do prohlubní. Před tiskem si papír navlhčíme, aby lépe přijímal barvu. Přijímá ji nejen z barvy obsažené ve vyrytých místech, ale i z okolní plochy. Toto je příčinou, proč by mohly linie suché jehly působit jako rozpité, neostré či dokonce roztřepené. Přesto dle názoru odborných publikací působí zajímavým a

6

měkkým dojmem. Já jsem téhož názoru. Jsem přesvědčena o tom, že se tato technika může pozorovateli jevit jako příjemná a tajuplná. Ovšem, dále je určující, jaký námět si výtvarník zvolí. „Jako každé umění, které je hodno tohoto čestného názvu, tak i dobrá grafika je pravdivým svědectvím své doby i zrcadlem svého tvůrce… Dobrá grafika je do jisté míry zrcadlem své doby. A čas nestojí. Mění se generace a s nimi i umělci. Mění se názor na život a s ním i vkus… grafika jako umění skromnější a více určené pro širší lidové vrstvy svou cenovou dostupností promlouvá řečí zvláště naléhavou.“3

2.1. Kresba Zde, v této krátké kapitole bych se ráda zabývala kresbou.

Je podle mne

základem v výtvarné tvorbě, vše z ní vyhází a není podstatné, zda se jedná o malbu, sochařství, grafiku, architekturu, či design. Základem kresby je linie a tento prvek je pro mě směrodatným a snad i v některých případech nejdůležitějším. Během vytváření své bakalářské práce jsem si s touto linií často pohrávala. Ovšem jen v mezích, jež mi to dovolovaly. Tato hra se pohybovala na pozadí problematiky zachycení tvaru, světla a stínu. Mým záměrem bylo vykreslit náladu. Během celého studia jsem ke kresbě velmi tíhla. S potěšením jsem absolvovala mnoho seminářů zaměřených na tuto techniku. Linie je pro mne jako samostatný výrazový prvek velmi důležitá a to nejen v posledních letech mého studia. Když vzpomínám na jednotlivé kresby či perokresby a také všechna svá výtvarná díla podobného typu, nelze jinak, než s jistotou konstatovat, že konečná volba grafické techniky byla logickým zakončením mého studia na Univerzitě Palackého. Vždy jsem tíhla k ornamentu, automatické kresbě, se zájmem jsem studovala Art Brut. Nejsem si jista, zda je toto zaměření vidět na mé bakalářské práci. Nicméně, z těchto zdrojů jsem částečně hledala inspiraci. Ve svých starších kresbách jsem se těmito tématy aktivně zabývala a byla to pro mě opravdu přínosná průprava. Nejen vhledem k technice kresby a také ve způsobu přemýšlení.

7

3. Cíle bakalářské práce Praktická část – mým cílem a záměrem bylo mimo jiné pozorování, proces tohoto pozorování byl pro mě mnohdy důležitější než konečná fáze hmatatelného produktu. Záměrně jsem vytvářela průběžné tisky, aby zde byla možnost porovnat, jakým způsobem se deska proměňuje. Tyto tisky jsou obsaženy v obrazové příloze. Postupným přidáváním šrafury se dílo dále posunovalo kupředu. Zvolila jsem tato místa: olomoucká Radnice, Kašna s lavičkami u Orloje, nádvoří Zbrojnice, lavice ve Sv. Michalovi, Schody k radnici a keře pod jezuitským Konviktem, kde se také nachází sídlo naší Katedry výtvarné výchovy. Jednotlivé obrazy procházely mírnou stylizací či snahou je co nejvěrněji kresebně a graficky zobrazit. Přesto byly pohledy pokaždé určitým způsobem parafrázovány. Vše záleželo na tom, jaké stanovisko ke každému z nich zujímám. Některé části z originálu byly posunuty do pozadí či úplně vypuštěny. Mým záměrem bylo zvýraznit, co je pro mne nejdůležitější. Vždy na grafikách vidíme dominantní prvky, které z formátu určitým způsobem vystupují a mají za úkol zaujmout diváka svojí podobou. Podle mého názoru každý výjev různými výrazovými prostředky něco sděluje a počítala jsem s tím, že dalším pozorovatelům bude také něco říkat. Všechna ztvárněná místa jsou výrazná a jedinečná. Ze svého pohledu to tak vnímám a mým cílem bylo ukázat jedinečnost a krásu na běžných místech, záměrně vybraných, na základě mé osobní zkušenosti. Stává se, že pro některého člověka může být určité místo opravdu příjemné vidět a také na něm trávit čas, druhému jedinci se toto stejné místo jeví jako nevzhledné ba dokonce na pohled nepříjemné a pociťuje nulovou motivaci pro další návštěvu. Tato dvě naprosto odlišná stanoviska pramení z vyjímečnosti každého z nás.

8

4. Inspirační zdroje: Čerpala jsem z děl starých mistrů a také současných umělců, zejména grafiků. Nejvíce mě zaujaly zejména suché jehly od Rembrandta van Rijn (1606 - 1669). V 50. letech 17. století pracoval také na jiných grafických technikách, neomezoval se pouze na jeden typ. Nicméně, pro účely mé práce jsou stěžejní díla vytvořená v tímto způsobem. Rembrandt své grafiky neustále upravoval, až byly téměř celé černé. Tohoto postupu si lze všimnout v obrazové příloze, v níž se nachází ukázky dvou děl, každé je zde zobrazeno ve dvou stavech desky, v různém stupni vyrytí. Tento způsob postupu, zdá se mi, je opravdu velmi zajímavý. Dává člověku, jenž tvoří touto metodou, na výběr. Postupné ztmavování, přidávání dalších a dalších čar. Takto se postupně vytváří čím dál silnější iluze prostoru a pociťuji zde i jistý dynamický vzestup. Při studování jednotlivých Rembrandtových grafik jsem si byla jista, že toto je ona správná cesta, jíž bych se měla vydat. Nicméně, před tímto rozhodnutím by mě k tomuto stanovisku zákonitě přivedly okolnosti. Jsem přesvědčena o tom, že i postupné ukázky vývoje mé práce mohou v mnohém napovědět, co bylo během tvorby mým záměrem.

5. Popis a charakteristika Bakalářská práce se skládá z cyklu 6 grafik. Zobrazuje jednotlivé výjevy architektonických zákoutí v Olomouci. Nejedná se o panoramatické pohledy, nýbrž samostatné výřezy na známých místech, které často navštěvuji. Myslím si, že při pohledu na ně snad každý divák pozná, kde se nacházejí. Tedy pokud se dívá člověk, který Olomouc alespoň částečně zná. Nevybírala jsem je s tímto záměrem. Spíše mě vedla intuice, pocity a vzpomínky. Když se podívám na každou z nich, vyvolají ve mně vždy pozitivní náladu. Ke všem námětům jsem dospěla během, dalo by se říci, docela dlouhé doby a také za důkladného pozorování. Vybírala jsem si je velmi pečlivě. Tato práce má působit reprezentativně, a proto jsem se snažila, aby byl výsledek co možná nejlepší a nejpřesvědčivější. Jistě by bylo možné vybrat pohledů mnohem více. Když se na

9

okamžik zamyslím, napadají mě přirozeně další možnosti. Nicméně, u těchto šesti grafik pociťuji, že mají určitou výpovědní hodnotu, jež jsem chtěla svojí bakalářskou prací sdělit.

Jak je uvedeno v textu níže, budu se zabývat bližším vysvětlením

motivace, jež mě vedla k této volbě. V Olomouci jsem již 5 let a za tu dobu mi vskutku přirostla k srdci. Každé místo mi něco říká. Někomu by snad mohla na mysl přijít myšlenka, že se nejedná o nijak výjimečné a zvláštní pohledy. Přesto, mně za ztvárnění stály. A to především kvůli osobní zkušenosti s nimi. Jelikož mám k těmto místům takový krásný vztah, jde mi celkově o to, abych jim svým konečným výtvorem vzdala hold a jednotlivě prokázala každému z nich úctu. Kdybych to tak necítila, neměla by má práce v tomto ohledu význam. Má práce je zejména o mých pocitech a o vnitřním vnímání. Na začátku i na zdánlivém konci vytváření své bakalářské práce jsem co nejvíce pozorovala okolí. Kamkoliv jsem šla, všude, kam jsem jela, pokaždé jsem měla oči pořádně otevřené a všímala si každého detailu. Mohla bych to přirovnat k něčemu na způsob meditace, vnitřní komunikace společně s pozorovaným předmětem. Toto bylo pramenem mojí inspirace a hlavním prostředkem k dosažení konečného výsledku. Pozorování se mi původně zdálo jako přirozené. Každý člověk se dívá více či méně kolem sebe a nemyslela jsem si, že by se jednalo o činnost, jež by se musela vědomě podněcovat. Přesto je na místě, abych přiznala, že tento proces není samozřejmostí. Na tuto tezi lze přijít při hlubším zamyšlení se nad tématem. Stává se, že při procházení v přírodě člověku uniknou různé detaily. A není podmínkou, aby se procházel někde v parku či lese. Stává se to i ve městské zástavbě. Ve městě může lidské mysli unikat ještě více informací. Nicméně, detaily jsou v životě, výtvarné tvorbě a nakonec i v mé bakalářské práci, podstatné a dominantní. Záleží na nich. Jejich opomíjení nebo dokonce záměrná ignorace musí člověka zákonitě velmi ochuzovat. A to někdy s negativními, ale tak pozitivními následky. Zajímavé je, že perspektiva, jakákoli geometrická pravidla a zákony s tímto tématem související, pro mne byly občas složité na pochopení a nedalo by se říct, že bych k tomuto oboru tíhla. Nicméně, přirozený a postupný vývoj pracovního procesu mě k této cestě posunul. Dokonce se dá konstatovat, že jsem za to vděčná. V současné době si všímám více svého okolí, více než v předchozí době. Neunikne mi detail, kterého si často krát lidé z mého okolí nevšimnou. V následujících dobách bude tento

10

fakt jistě velmi přínosný. A tím myslím jak činnost pozorování, tak i následné vnímání perspektivy a jejich pravidel. Nyní se opět vrátím k otázce „Proč zrovna Olomouc a proč tyto pohledy ztvárněné tímto způsobem?“. Za posledních pět let, během nichž se po celé období bez přestávky nacházím zde, v tomto městě, se mi tu událo mnoho příhod a zážitků. Všechno v jedné oblasti, ale na různých místech. Na výjevech, které jsem ztvárnila, se často a ve velkém počtu potkávají jak jednotlivci, tak i skupiny lidí. Někdy místní, jindy hosté. Zákoutí jsou často fotografována a je si všímáno jejich výjimečnosti. Kdejaký japonský turista si tato místa mnohokrát nafotí do svého fotoaparátu. A nejen on. Této činnosti se i já často věnuji. Neustále se nad tímto jednáním zamýšlím. Došla jsem k závěru, že pokud delší dobu žijete a pohybujete se na stejném místě, může se stávat, že zapomínáme na to, jak jsou výjimečná. Kdyby byla šance vrátit se do minulosti a vzpomenout si na naše dřívější dojmy a pocity z Olomouce, rozhodně by se neshodovaly s těmi současnými. Každá krása jednou vybledne, minimálně ve vaší mysli. Nikdy nezmizí úplně, ale třeba již nezáří ve svém původním světle. Chtěla jsem upozornit na tuto krásu. Zejména kvůli tomu, že se jedná o velmi stará místa. Mají s sobě cosi tak „starodávného“. Jsou v Olomouci již mnohem delší dobu, než všechny nové stavby postavené v nedávných letech. Počínaje mrakodrapem na Hlavním vlakovém nádraží a konče dalšími rychlým tempem postavenými, podle mého názoru nedůležitými, stavbami. U těchto pohledů, například Lavice ve sv. Michalovi, si můžeme být téměř jisti, že za 10, 20 a možná i 30 let budou zachovány stále ve stejné podobě. Dalo by se polemizovat nad tím, zda by nebylo vhodnější graficky ztvárnit spíše tyto nově vykonstruované a postavené budovy, jelikož je podle mě jasné, že nejsou trvalé hodnoty. Stačí se podívat na materiály, ze kterých jsou stavěny. Tato historická zákoutí, jejichž hlavní motivy a mnohdy i nejbližší okolí, velmi úspěšně odolávají zubu času. Některé svoji „trvanlivost“ potvrdily až stovkami let. Nicméně, jsem toho názoru, že grafika má větší kouzlo než tyto fotografie, jež by se daly zařadit mezi snímky dokumentárního rázu. V tomto názoru se utvrzuji, jelikož jsem toho mínění, že grafika má zcela odlišnou a sobě vlastní specifickou atmosféru. Jistě se může toto mé stanovisko lišit od názorů ostatních. Nicméně, když se podíváte na celou sérii jako na celek, působí jednotně a celistvě. Toto byl můj záměr, různé úhly pohledů, stejný úmysl i město. Pokus a snaha

11

ukázat vám můj pohled na Olomouc. Přála jsem si prezentovat toto nádherné město svýma očima. Bez zbytečného přikrášlování a přidávání něčeho navíc. Během přípravy na samotnou grafiku jsem skicovala všechna tato zákoutí na mnoho různých způsobů. Ze všelijakých úhlů, podhledů, nadhledů. Zkoušela jsem bezpočet možností, abych si měla co největší šanci dobře si zvolit. Samotné skicování mě naplňovalo pocitem vnitřního uspokojení. Tento pocit byl umocněn, když jsem se přes tyto návrhy a náčrtky dostala k samotnému vyrýváni do matrice z PVC materiálu. Pod rukama se mi tvořily obrazy míst, jenž vytváří v mé mysli pocity klidu. Když jsem došla zase o kousek dále, k tisku, bylo mé nadšení ještě větší. Nicméně, všechny tisky se nikdy nepovedou úplně na poprvé. Během vtírání barvy do desky jsem cítila napětí a velké nadšení z očekávání, jak bude výsledek mé práce vypadat. Jak jsem uvedla již v Úvodu, každý tisk vypadá jinak. Proces tisku sám o sobě je docela náročný. Přesto je tato námaha odměněna tím, že si můžete tisků udělat téměř libovolný počet. U grafických technik je množství dobrých výtisků různě omezený, u suché jehly je tento počet až okolo šedesáti tisků, poté začínají ztrácet svoji kvalitu.

5.1. Zbrojnice Nyní se budu zabývat konkrétně pohledem na Zbrojnici, se kterým jsem začínala. Železné koule a kašna. Tento motiv jsem vídávala opravdu velmi často při svých návštěvách knihovny. Je to pro mě jedno z nejvíce známých míst. Navštívil jsem ji nejméně tisíckrát. U tohoto pohledu se zabývám opakujícím se prvkem železných koulí. Tento prvek mi byl a stále je velmi sympatický. Zbrojnicí jsem začínala, předcházela všechny ostatní a také jsem s ní zakončila celou svoji sérii (co se týče procesu skicování, vyrývání do desky a následného tisku). Je zde stěžejní klasický tvar koule, který ani po mnoha staletích či dokonce tisíciletích neztrácí nic ze své jedinečnosti a hodnoty. Tuto grafiku bych označila jako částečně oproštěnou od některých segmentů nacházejících se reálně na tomto místě. Na příklad pozadí není zobrazeno. Pozadím mám na mysli historickou budovu Zbrojnice. Perspektivní náhled shora tuto část výjevu vylučuje z formátu. Pro můj záměr tato část nebyla významná. Nicméně, železné koule se směrem nahoru ke kašně perspektivně sbíhají. Takto jsem ztvárnila dynamiku výjevu

12

a tímto způsobem jej také vnímám. Na lavičce, která byla výchozím bodem, jsem často sedávala a zde se také v mém vědomí poprvé objevil a zhmotnil nápad, v jakém duchu bych měla vytvořit svou bakalářskou práci.

5.2. Schody

Jak jsem se již zmínila, vybírala jsem docela známá místa. Přesto se může u některých z nich nezúčastněnému pozorovateli zdát, že až tak jedinečná a známá nejsou. Na příklad pohled na polorozpadlé schody poblíž ulice Komenského. Navzdory svému havarijnímu stavu stále plní svoji funkci. Sousedí s plotem podél řeky a na druhé straně vidíme lavičky, jež jsou velmi často navštěvovány místními obyvateli. Od malých dětí chodící do školky až k těm nejstarším lidem. Mezi všemi těmito lidmi jsou i osoby postrádající domov. Dříve jsem bydlela nedaleko, a proto se Schody staly součástí mojí volby. Mám k nim vztah. Nejen proto, že jsem kvůli tomu, jak vypadají, často bez mála skončila s úrazem. I tak se mi pohled na mě zdá velmi uklidňující. Dalo by se říci, že se jedná o frekventované místo a ve večerních hodinách se odtud rozléhají všemožné zvuky a tento fakt byl rozhodující, když jsem si vytvářela ideu budoucího vzhledu mé závěrečné práce. Toto místo spojuje osudy mnoha lidí. Pohled na ně, který jsem ztvárnila, zachycuje obraz, jenž pozorovatel vidí, pokud se postaví přímo naproti nim. Napravo od nich je zábradlí a za tímto zábradlím řeka Morava. Po levé straně je trávník, na něm již zmíněné lavičky a pár stromů vrhající stín.

5.3. Lavice ve Sv. Michalovi

Nyní se zaměřím na grafiku, na níž jsem ztvárnila pohled na lavice v kostele sv. Michala. Na toto místo chodívám velmi často. Nejen kvůli nádherné interiérové výzdobě, ale zejména kvůli pocitu, který vždy velmi intenzivně vnímám, když mám možnost toto místo navštívit. Výběr tohoto místa byl náhodný, alespoň se mi to tak zpočátku zdálo. Nyní si myslím, že tato volba byla již předem daná. Každý zná pocit,

13

kdy je přesvědčen o tom, že je veden něčím vyšším, než je on sám. U tohoto pohledu si myslím, že je to velmi pravděpodobné. Jedná se o Svatou půdu, kostel. Jeden z mých nejoblíbenějších. Při mých návštěvách mi místní atmosféra naplňující interiér tohoto svatostánku, nedala na výběr jinak, než abych to tu co nejlépe zvěčnila, alespoň malou část. Ráda bych se vyjádřila ke grafickému listu. Centrálním motivem jsou lavice tvořící jeden celek. Opět zde vidíme perspektivní sbíhání směrem doprava nahoru. Na průběžných tiscích je vidět, že jsem tento pohled vytiskla, stejně jako všechny ostatní, hned třikrát. Na prvním tisku jsem pouze naznačila základní linie bez výraznějšího stínování. Zejména stíny na bocích lavic jsem dokončila až na posledním tisku. Mým záměrem bylo ukázat pouze to nejpodstatnější. Suchá jehla si vyžaduje mnohem výraznější stínování. Myslím si, že na druhém tisku, kde je stínů mnohem více, vypadá výjev o trochu lépe. Nicméně, u všech třech vytisknutých stavech desky je podlaha kostela již vyryta. Samozřejmě, že na posledním tisku je šrafura nejvýraznější. Toho si lze všimnout při bližším pozorování. Chtěla jsem, aby byl tento prvek již od počátku stabilně zasazen ve formátu na pevném základě. Cítila jsem, že si to tento druh zobrazovaného předmětu vyžaduje. Rozhodně by nebylo vhodné, aby lavice vyvolávaly dojem levitace. Na posledním tisku jsou všechny stíny dotaženy do konce.

5.4. Tůje pod Konviktem Tyto tůjky se nachází pod Konviktem na malém vydlážděném plácku. Vybrala jsem si je kvůli mému osobnímu vztahu k němu. Ostatně, výběr všech pohledů byt tímto způsobem ovlivněn. Na tomto pohledu jsem účelně pozměnila tvarosloví těchto opakujících se segmentů. Každá čárka snažící se vykreslit na organických tvarech stín, měla mimo tento záměr také za úkol vytvořit dojem chvění, života a zároveň i částečného osamění. Tyto stromy byly vysazeny společně a rostou dohromady jako jeden celek, přesto je každý sám za sebe, jsou jednotlivě umístěny. Každý má svůj neviditelně ohraničený prostor pro růst. Stejně jako je tomu v životě lidí. Tato grafika je parafrází na lidský život.

14

Tomuto organickému motivu předchází kamenná brána, která vytváří dojem příjemného průhledu. Tůjky jsou takto zasazeny do okolí. Pozadí není nijak tónované, jelikož hlavním motivem jsou tůje. Opět zde vidíme perspektivní ubíhání, rytmicky se opakující motivy. 5.5.Kašna a lavičky Nyní se zaměřím na pohled na kašnu, opět je zde k vidění prvek opakování. A to konkrétě na jednotlivých lavičkách. Tyto lavičky sice na první pohled působí příjemně a pohodlně, nicméně, při bližšímu kontaktu jsem změnila názor. Červená barva se zdá být dobrou volbou k použití v městském centru. Lavičky jsou použité, zdá se mi, u všech kašen, jež se nachází v centru Olomouce. Má bakalářská práce se může jevit a působit různým lidem všemi možnými způsoby a tomuto bych se nerada bránila. Naopak. Kolik lidí ji uvidí, tolik náhledů, názorů a stanovisek. Hlavní pro mě je, aby tento pocit nebyl povrchní nebo nic neříkající. Každá reakce je dobrá, jen ať není strohá. K výtvarnému ztvárnění bych ráda sdělila toto. Elipsa kašny působí jako dynamický prvek. Opět perspektivní sbíhání a stíny. Linie, jež určuje polohu laviček podobným způsobem, kopíruje linii kašny. Tato kašna je zhotovena z masivního materiálu, a proto jsem se snažila ztvárnit ji jemným způsobem. Zjemnit toto zobrazení. Vyvolat opět nějakou odezvu.

5.6. Schody Radnice Jako další grafiku bych ráda představila schody k olomoucké Radnici. Schody přiléhají ke zdi budovy. Budova má článkovanou fasádu. Perspektivní sbíhání je opět dynamickým motivem a vyvolává ve mně dojem pohybu a života. Na výjevu je mnoho linií, jež se diagonálně sbíhají. Jsou tu však obsaženy i linie působící statickým dojmem. Tyto vodorovné linky se nachází na jednotlivých schodech. Důvodem výběru tohoto zákoutí je jeho výraznost a frekventovanost návštěvníků. Všimli si alespoň někteří z nich zajímavých detailů?

15

Konkrétně na příklad fascinující kovaní vycházející z organických tvarů. Toto tvarosloví mě opravdu velmi zajímá. Vzhledem k mým oblíbeným umělcům (Mucha, Horta, Lautrec a mnoho dalších), se není čemu divit. Například Secese je naprosto nevyčerpatelným zdrojem inspirace a to nejen pro mě, ale pro mnoho dalších. A zdrojem nejen pro Secesi byla příroda. Z ní vše vychází a také zaniká. Při vyrývání jednotlivých linií a organických ornamentů na kování jsem byla přímo ohromena, jak jsou důmyslně a krásně zpracovány.

16

6. Závěr

Kresba je výtvarné tvorbě základem. Z mnoha kresebných návrhů se vyvinuly všechny tyto grafiky. Grafické listy různých umělců pro mě mají zásadní význam. Když se na ně podívám, ihned cítím, že nejen z mého pohledu oplývají krásnými tvary, rozmanitými obsahy a nepokrytou krásou. Je tomu tak u mnoha umělců. Suchá jehla mě zaujala svojí variabilitou. Na průběžných tiscích je možné si všimnout výrazného posunu, jenž pro mě měl velký význam. Celkový vzhled, hloubka a přesvědčivost, se na jednotlivých tiscích proměňovaly. Tento proces mě velmi zaujal. V inspiračních zdrojích jsem již uvedla Rembrandta, jenž jako fenomenální umělec vytvářel úžasné průběžné tisky. Mohlo by se zdát, že jeho postup napodobuji. Nicméně, použití této metody vyplynulo během tvůrčího procesu. Dále stojí za zmínku činnost pozorování. Stalo se pro mě každodenní rutinou, kterou aktivně zapojuji do své současné tvorby. Na detailech záleží a bez nich by byly mnohé obrazy bez atmosféry a náboje. Všechny grafické listy spojuje hned několik poznávacích znaků. Opakující se prvky, perspektivní pohledy a výrazná šrafura, jež použitá technika suché jehly vyžaduje. V mé práci se nachází vždy dva tisky, které předchází konečnému, třetímu. Tento závěrečný tisk je vždy nejtmavší. Jistě by se dalo pokračovat ve výraznějším stínování a přidávání dalších linií. Dle mého úsudku by však tón grafik byl zbytečně tmavý a nebylo by zřetelné vykreslení jednotlivých stínů.

17

7. Obrazová příloha

Č.1 Rembrandt van Rijn, Tři kříže (The three crosses), 380 x 455 mm, 1653, III/IV

Č.2 Rembrandt van Rijn, Tři kříže (The three crosses), 380 x 455 mm, 1653, IV/IV

18

Č.3 Rembrandt van Rijn, Kristus stojící před lidmi, Ecce homo, 1655, 358 x 455 mm, V/VIII

Č.4 Rembrandt van Rijn, Kristus stojící před lidmi, Ecce homo, 1655, 358 x 455 mm, VIII/VIII

19

Č.5 Schody, 2013, 297 x 210 mm, III/III

Č.6 Schody, 2013, 297 x 210 mm, II/III

20

Č.7 Schody, 2013, 297 x 210 mm, I/III

21

Č.8 Lavice ve sv. Michalovi, 2013, 210 x 297 mm, III/III

Č.9 Lavice ve sv. Michalovi, 2013, 210 x 297 mm, II/III

22

Č.10 Lavice ve sv. Michalovi, 2013, 210 x 297 mm, I/III

23

Č.11 Tůje pod Konviktem, 2013, 297 x 210 mm, III/III

24

Č.12 Tůje pod Konviktem, 2013, 297 x 210 mm, II/III

25

Č.13 Tůje pod Konviktem, 2013, 297 x 210 mm, I/III

26

Č.14 Schody u Radnice, 2013, 297 x 210 mm, III/III

27

Č.15 Schody u Radnice, 2013, 297 x 210 mm, II/III

28

Č.16 Schody u Radnice, 2013, 297 x 210 mm, II/III

29

Č.17 Zbrojnice, 2013, 297 x 210 mm, III/III

30

Č.18 Zbrojnice, 2013, 297 x 210 mm, II/III

31

Č.19 Zbrojnice, 2013, 297 x 210 mm, I/III

32

Č.20 Kašna a lavičky, 2013, 297 x 210 mm, III/III

33

Č.21 Kašna a lavičky, 2013, 297 x 210 mm, II/III

34

Č.22 Kašna a lavičky, 2013, 297 x 210 mm, I/III

35

8.

Poznámky

1. MARCO, Jindřich. O grafice: kniha pro sběratele a milovníky umění. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1981. 502, [5] s. 2., 3. MARCO, Jindřich. O grafice: kniha pro sběratele a milovníky umění. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1981. 502, [5] s.6, 13.

9. Použitá literatura 1. MARCO, Jindřich. O grafice: kniha pro sběratele a milovníky umění. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1981. 502 2. HOURA, Miroslav. Jak se dívat na grafiku. 1. vyd. Praha: SPN, 1971. 199, [1] s. Knižnice všeobec. vzdělání. Řada Horizont.

3. AGTE, Rolf et al. Slovník světové kresby a grafiky: umělci, výtvarné techniky, informace pro sběratele; [Rolf Agte]. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1997. 510 s. ISBN 80-207-0550-3. 4. JAHN, Johannes. Leipzig: E.A. Seemann, 1956, 219 s. 54 reprod.

5. KREJČA, Otomar et al. Otomar Krejca et le Théâtre Za Branou de Prague. Lausanne: La Cité, ©1972. 124 s., [12] s. obr. příl. 6. KREJČA, Aleš. Techniky grafického umění: Průvodce pracovními postupy a dějinami originální tiskové grafiky. Praha: Artia, 1981. 203 s. Umělcova dílna.

10. Další zdroje:

http://www.britishmuseum.org/explore/highlights/highlight_objects/pd/r/rembrandt,_the _three_crosses.aspx, vyhledáno 5. 6. 2013 http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Rembrandt__The_Three_Crosses_%28first_state%29_-_WGA19085.jpg vyhledáno 7. 6. 2013 https://www.google.cz/search?q=three+crosses+rembrandt+dry+point+state+IV&client=firefox a&hs=jIP&rls=org.mozilla:cs:official&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=7gLCUd_bJMfitQb 4s4CgBA&ved=0CAkQ_AUoAQ&biw=1226&bih=498#facrc=_&imgdii=_&imgrc=CwlLTD Od1QCn2M%3A%3BvcB5CWlw3XNxyM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.metmuseum.or g%252Ftoah%252Fimages%252Fh2%252Fh2_41.1.33.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.

36

metmuseum.org%252Ftoah%252Fhd%252Frembp%252Fhd_rembp.htm%3B500%3B428 vyhledáno 7. 6. 2013 http://www.rembrandthuis.nl/index.php?item=153&lang=nl vyhledáno 8.6. 2013

http://www.artwallpaper.com/19672/Rembrandt/Christ+before+the+people+%28Ecce+homo%29 vyhledáno 3.6. 2013

37

11. Příloha Přílohu tvoří CD s tímto textem a obrazovou přílohou.

38

12. Anotace

Příjmení a jméno: Midrlová Soňa Katedra: výtvarné výchovy PdF UP Olomouc Název práce: Známá místa Vedoucí práce: Doc. Ondřej Michálek Počet stran: 39 Počet příloh: 22 Počet titulů použité literatury: 5 Počet dalších materiálů: 5 Klíčová slova: Grafika Suchá jehla Rembrandt Olomouc Perspektiva Rytmus Pozorování

Resumé

Tématem mé praktické bakalářské práce jsou Známá místa. Tato místa se nacházejí v Olomouci. K vytvoření jsem si zvolila ateliér grafiky. Hlavním důvodem této volby byl velmi kladný vztah k tomuto městu a snaha ztvárnit tato Známá místa na základě osobní zkušenosti se subjektivním zabarvením nejlépe jak dovedu. Na ztvárněných zákoutích se pohybuji velmi často a jsou mi blízká, jejich výběr nebyl náhodný, nýbrž zcela naplánovaný. V teoretické části bakalářské práce se zmiňuji o technice suché jehly, uvádím inspirační zdroje a konkrétněji vysvětluji, v čem tkvěla má motivace.

39